Římský člověk a jeho svět 9788074290725, 8074290727

Citation preview

Římský člověk a jeho svět editor

Andrea Giardina

V V A I II i- A I)

Kniha vychází v roce 80. výročí založení o.iLI.nl.lidství Vyšehrad |1934-2014|

mnoVMA HP Olomouc

i’i (iíii • ।‘|•« I au i i A 1'igJi S.p.a , Ruin.i Bari. < Izet b edition published hv arrangement with Eulama I.itriary Ag( n- v, Honia

atidatinn O Kateřina Bral>< nvá, |ana í ďulierová, Magdalena Křížová, Jiřina I-. in . i1.

I II

Římský člověk / 9 Andrea Giardina I. Občané a politici / 23 Claude Nicolet

II. Kněz / 61 John Scheid III. Právník / 89 Aldo Schiavone

IV. Voják / 103 Jean-Michel Carrié N. Otrok / 141 Yvon Thébert

VI. Propuštěnec / 177 Jean Andreau VIL Rolník / 201 Jerzy Kolendo

VIII. Řemeslník / 215 Jean-Paul Morel

IX. Kupec / 243 Andrea Giardina

X. Chudý / 269 Charles R. Whittaker XI. Bandita / 295 Brent D. Shaw XII. Humanitas: Římané a ti druzí / 333 Paul Veyne Ediční poznámka / 365 O autorech / 366 Rejstřík / 368

Římský člověk Andrea Giardina

Přibližně sto let před pádem západořímské říše načrtl Flavius Vegetius, autor děl pojednávají­ cích o vojenství, syntetický antropologický obraz „Římanů“ postavený na řadě jednoduchých pro­ tikladů. Podle něho byli Římané méně plodní než Galové, nižší postavy než Germáni, slabší než Hispánci, ne tak bohatí a vychytralí jako Afri­ čané a zaostávali za Řeky ve schopnosti racionální reflexe lidských záležitostí a jiných dovednostech. A přece existovalo něco, čím tento zápornými atributy definovaný člověk nad ostatními vyni­ kal. Jeho předností bylo totiž nadání vládnout, které mu zajišťovaly tři faktory: obratné používání zbraní (armorum exercitid), disciplína ve vojen­ ských táborech {disciplina castrorum) a vojenská taktika (usus militiaé). Důmyslné válečné umění, obsahující důležité etické prvky, opodstatňovalo odvahu Římanů i jejich pevné přesvědčení o vlast­ ním úspěchu a nakonec se stalo základem osobité římské povahy.1

Andrea Giardina (10)

Cicero považoval Vegetiův výklad za nedostatečný. Pouhý válečný um podle něj neobjasňoval, proč Římané vládnou světu: „Nepřekonali jsme Hispánce počtem, ani Galy silou, ani Kartágince vychytralostí, ani Reky dovedností.“ Podle Cicerona Římané nad ostatními vynikali důsledným dodržováním pietas (svědomitosti, zbožnosti), religio (víry) a teologické moudrosti, jež pro ně byla příznačná (sed pietate ac religione atque hac una sapientia, quod deorum numine omnia regi gubernariqueperspeximus') .1 Vegetius nebyl mimořádně vzdělaný ani bystrý člověk. Ve svém vojen­ ském traktátu z konce 4. století zachytil model římské legie, kterou stále ještě tvořili občané, tedy model, jenž už byl reliktem starých časů, přežitkem minulosti. Protože se veskrze všechny jeho úvahy omezovaly na dobová klišé, máme důvod se domnívat, že rovněž navržené antropologické schéma odráželo představy, které panovaly mezi lidmi s průměrným či nižším vzděláním, ba dalo by se říci v lidových vrstvách. Není tudíž překvapu­ jící, tvoří-li týž obraz ještě dnes nezávisle na Vegetiovi podstatnou součást obecné představy o tom, jak vypadal „římský člověk“. Říman v ní figuruje jako ten, kdo nijak zvlášť nevynikal, byl méně vzdělaný než Řekové, nižší postavy než Germáni, ale zato vystupoval jako disciplinovaný válečník, jehož výkonnosti a udatnosti se nikdo nevyrovnal. Mohlo by se dodat, že byl nadán obdivuhodným organizačním talentem. Spojení římského člověka s bojovým duchem přetrvávalo i po Vegetiově smrti a pádu západořímské říše. Obraz Římana coby bojovníka se ujal nejen v ryze historické perspektivě, nýbrž zakořenil také ve vědomí těch, kteří se považovali za pravé dědice této starověké ctnosti. Když přijel biskup Liutprand z Cremony roku 968 do Konstantinopole, aby požádal byzantského císaře Nikefora Foku o ruku princezny „narozené v purpuru“ (porfyrogennéty) pro syna císaře Oty L, jal se jako každý správný vyslanec velebit zásluhy a moc svého pána. Ale císař jej přerušil: „Lžeš. Tvoji pánové jsou neznalí jezdeckého umění a nemají zdaleka ponětí o tom, co je to pěchotní bitva. Jejich štíty jsou příliš velké, brnění mohutné, meče dlouhé, helmy těžké, a to jim zcela brání v boji.“ Pak s úšklebkem pokračoval: „Nemohou bojovat také kvůli obžerství, to jest nenasytnému břichu. Bři­ cho je jejich bůh, jejich odvážnost žravost, jejich síla opilost; pro ně je půst rozklad, střídmost strach.“ A vše vysvětlil jednoduchou větou:,Vy jste Langobardi, a ne Římané!“3 Je jisté, že úmyslem císaře z Východu zde nebylo vyslovit pouze rétorický argument; spíše chtěl vyjádřit mravní (ačkoli rasis­ tické) ponaučení, když si myslel, že může tak jízlivě porovnávat zbabělost obyvatel Západu s udatností a vojenskou zkušeností Byzantinců, jediných pravých dědiců římské říše. Vždyť vládl národu, který pořád s pýchou nosil jméno Rhomaioid

ŘÍMSKÝ ČLOVĚK (11)

Nemáme zde prostor zabývat se všemi obecně známými výklady pod­ staty římského člověka (tj. jeho významem), jak je formulovali mnozí antičtí myslitelé od Polybia po Livia, Vergilia a mnohé další. Žádná z jejich definicí nedokáže objasnit, jaká byla povaha „římského typu“ v rozpětí celých dějin Říma a dokonce ani v úseku těchto dějin. Originální by spise bylo zkoumat představy, které panují o Římanech ve veřejném mínění dnes, kdy jsme již získali dostatečný odstup od zneužití římských hodnot propagandou reakčních masových režimů.5 Na toto terna by rozhodne stalo za to napsat poutavou knihu.6 Jistě by před námi vyvstal obraz arén pokrytých prachem a potřísněných krví, pobitých gladiátoru, krestanu předhozených šelmám, děsivých výjevů ukřižování... Jinými slovy, byl by to obraz krutých Římanů. V otázce krutosti (jak v této knize poznamenává i Paul Veyne)7 je však těžké připsat prvenství jedné význačné civilizaci světových dějin; jestliže někoho mrazí při děsivých výjevech z římského amfiteátru, jiní zase trnou hrůzou při vzpomínce na vynikajícího teologa Miguela Serveta, jenž byl na Kalvínův rozkaz pomalu upálen na hranici. Zaleží jen na tom, na co je kdo citlivější. Nicméně není pochyb, že Římané coby typ jsou v křestanské apologetice cejchováni krutostí již více nez pul druhého tisíciletí. Dokonce ani analýza antických perzekucí z pera Edwarda Gibbona nedokázala mini­ malizovat lidské ztráty z pronásledování pohanů ve srovnání s hrůzami moderních náboženských válek. „Musíme zakončit tuto kapitolu, čteme v jejím závěru, „zarmucujícím poznáním, vnucujícím se naši zdrahave mysli, že totiž, i když bez váhání a ověřování připustíme všechno, co his­ torie zaznamenala nebo co si zbožnost vybajila o mučednictví, je nutno si přiznat, že se křesťané v průběhu svých vnitřních svárů dopouštěli k sobě navzájem větších ukrutností, než kdy sami zakusili od hněvu nevěřících. Gibbonovy úvahy vrcholí odkazem na události v Nizozemí za vlády Karla V. „Nezbývá nám než věřit Grotiove autoritě a připustit, ze protestantu popravených v jediné provincii a za jedine vlády bylo daleko víc, nez prv­ ních mučedníků za tři století v celém římském impériu.“8 Pod vlivem antropologie bývá zvykem přecházet chladně a bez hod­ notících soudů události, při nichž nevstupuje do hry jedna strhující akce, nýbrž opakované kolektivní chovaní a jednaní. Nedávno bylo prokázáno, že Římané měli zvláštní zálibu v utínaní hlav.9 Neslo samozřejmě o kon­ centraci uťatých lidských hlav v jednom určitém období, jako to známe z doby nepříliš vzdálené současnosti, nybrz o trvale a opakované prakti­ kování této metody v rozmezí celých římských dějin: hlavy utate zkušenou rukou i neobratně, z těl živých i mrtvých, ovinuté látkou a pečlivě chráněné vrstvou medu, cedrovým olejem, voskem či nějakou jinou mastí, naražené na kopí nebo kůly ve vojenských táborech, vystavované v centru městského

ÁqaidÁj aupapi ÁjÁjqs oqaf jEAOzjAjn apnq as osia uiij '■jBAOusníqo p jeaoj -BAoid Eqap juau iue faf az ‘Áuifajzoures qgojnu ‘jqnj Áqapiduia ez jEAEpÁA apnq EUiaqas ojoj as aajA uiiq pujdriau i zipnj e ‘pďnzipjoj v. jujqEJjsqE afpiajq ‘ipožajEq auiiaoAjÁA :zÁjuaj qapapÁA apnq ‘(•■■‘qaAop ‘jaAs) „Áqs -uin“ uinApqafpE ez auiiAEjsod ouauif aujnjspod aqEÍ ‘oj eu npapp zag svpuvuioj, ajnjspod qizijqud as uioqaÁqE ‘ÁiojnE aqsuiia omud jsia pEjs zipnj ÁpzA ajq -uiajoAiz uiÁqsuEaqo uiÁqsuiia s nounzEAS nopojaui qEdoEU (npAEid ez jnp oujnu af znuiap eiuijj oid {Áq ‘ÁuaaEiAz e izp ez jsouzoqz noqsuiu oid qaÁqaidÁj juEupaf nqosndz uqsipapj z jeaoz -EAod sniAiq Áaajq ‘pnjrg p(pvpw. sviav vjjsou uivija) nqop oqaf ajsaf pp?AS Áad zuiaa o ‘Ápojpu auif i ÁuEAOjaqo jÁq noqoui npnjp ojuioj a az ‘{ipiAj sniuqj oqoj auioiqi -ja{ paauj jas iuiso zau aajA qaiupajsod jsouasnqz EjuaAOjd jsouupn zifaf '■oiimnaj.d ‘noqjgpoui faf jipoAOjdop Eqaij Eiugg ajpod ojÁq ‘qajizn isjaAfau oa eaizez juaqiqod npnjp z puÁ{d njsaui ÁqE ‘nuioj q qsJEjq sniuijg nioznu oqauif ojsojdnjq -(oiavs oumuo#auiiuiiu) ,JEnju Áqsuiuau aujnyosqE“ ez íafpanuzo e miuasapz uirauEjuods jEAoSsaj (issnuap iaia uivjmj qns ouvaoq owfwi vaamp) 72 snaamp) ‘vpu^) ia snpvp)) pEjqo rajaqo ojuaj eu sniAiq 0Iq;paqo aqspg“ e „pjuis nqEnjp“ juEdEqo (uiausnf npaz ÁpzA au píq) uijCoAp aA ojqspo oqnojpnu qESA as nuEaqo qoÁqsuiu rjsouzoqz aA íaippi isfapqaj luiaaraEiq ez qapjfiz npojEU noAp (unuazEjq -áa) opivuiuLiaixa unujEnjp s ouaíbds aupoAnd ojÁq nqij unajÁqoQ eu ipq juEAOjaqo az ‘auifaiz af '(nipj unajÁqoQ) npEog niog eu eaizez uiÁuaqjq -od ‘njEd nuiaqsjES e nuiaqaai aujaiquoq ‘uipuaz e uinznui EuiaAp pnus jsauud ‘ifajsna ÁunAoqpqEid ÁqÁqaodzaq auauiaiu ‘(q -u ud e 9x3 ‘853 33OJ A) ÁuaapaAsop ‘ipg juEAOjaqo jEnjrg -qaÁujouiES nuEui -rg n 1 ÁpzEqazoj ojssa as ‘aqaidÁj svpuvuuu oid af oa ‘oj eu ÁiozEjq 'SViijapiuo eu laoui nAafoid oqisfauA oqadapqpA z ipjpdau ÁAE{q pajs jqs opuauiaid juEAoqa ojaAoqEj aAadaj zy ’ÁAEfq ajE(jn uiaqjEjsopau uiÁqaiuiouSoizÁj uiiuo io uip pEU JEjuauioq ÁAEpjqod qpsndpoau is zkpq oqau ‘ipjudau nuiouEAnqo oqnojp eje(ju Epq Eiajq ‘noAEjq pnu jsopna aujsiuiau qEAOAafojd apg pnqod npsppjdnq :jaz -EAOjd jqn ojuaj Ejqoui piajq ‘qaiuEupaf qaÁiajqau a asids qEAOijnds svppp -rua e pojpu ÁuEAOAppq i[Áq auEuirg -psoujnpz e psouuoqÁA Aaíbjd e poui qsuz aqEj ap ‘iueaosejjsez q qapapsoad Áuuian uaíau zpoj oj jÁq :(jsoAoans ‘jsojnjq) svpppnM uiauifod jEAOupap opui as Áq oa ‘oaau ez ipAozEAodau aupoqzoa auEuirg aeJH Ju?uPíl ‘ÁUEUirg oid 1 jiznod aaqop qnj aufajs opp Ápaj as Áq „AEjq qaÁjsjn aaEzgiAp“ oqEÍ Áinjpq aqsjpq juaaEuzo auinu/ •nauEsd 1 nauiaojz ÁABjq ‘nqiuApoid qaÁuaapA 1 pjEidau qaÁqapqod ÁAEjq í(EpuaxE]/\[ la Euoaajq ‘EuoiaaiQ ‘npduiog pEppidEu pjps pnso ojuaj) AEjsod qsÁuAEjs 1 ipq qaÁufasÁqo ÁAEjq íipjndau Áqou pod auaznq 1 ejoaiz

(zi) VNIOHVIP) V3HUNV

ŘÍMSKÝ ČLOVĚK (13)

charakter. Je pochopitelné, že totéž lze říci o všech komplexních civiliza­ cích, dvojnásob to však platí pro ty, které - jako ta římská - dosáhly obrov­ ského rozpětí v čase a prostoru. Podíváme-li se na Řím z hlediska časového vymezení a vezmeme-li v úvahu, že římské dějiny trvaly minimálně 1300 let (jiné periodizace navrhují ještě delší dobu), jak můžeme v rozmezí celé této doby od vlády Tarquiniů po dobu vlády Augusta nebo Theodosia Velikého hovořit o takřka témže římském člověku? Podobně je tomu s prostorovým vymezením: na území impéria, které se brzy stalo „nadnárodním“, žila pestrá směsice kultur a lidských typů; sjednocující řecko-římská kultura a hodnoty humanitas vládnoucích vrstev se přitom v jednotlivých regionech etablovaly velmi nerovnoměrně, v závislosti na tom, do jaké míry byla daná oblast urbanizována a zda spadala pod přímou kontrolu měst. Když Vegetius sestavoval obraz římského člověka, porovnával římský typ s jinými etnickými skupinami, které všechny patřily - ve větší či menší míře - k římskému impériu. Nekladl tedy hned rovnítko mezi Římana a obyvatele římského impéria. S týmž přístupem se setkáme i u mnoha jiných autorů působících před ním. Kupříkladu Ciceronovi se nepodařilo vytvořit jednotný obraz ani tehdy, když obyvatelé všech italických měst požívali římské občanství již několik desítek let. V jeho pojetí formoval a upevňoval jednotlivé etnické typy ráz jednotlivých míst. Zatímco napří­ klad Kartáginci - píše Cicero - byli kvůli svým přístavům hemžícím se obchodníky obecně považováni za „lháře a podvodníky“ (fraudulent et mendaces), Kampánci se vyznačovali hrdostí, kterou podmiňovala úrodnost a krása jejich země. Naopak Liguřané žili „tvrdým venkovským životem“ (duri atque agrestes), podobně jako všechny národy, jejichž obživa závisela na horské půdě.12 Když císař Caracalla přiznal roku 212 právo na římské občanství všem svobodným obyvatelům říše, vzal v potaz, že na území římského impéria žilo početné venkovské obyvatelstvo nedotčené romanizací, tzv. dediticii, kteří byli z ediktu vyloučeni. Co víc - dokonce ještě za doby sv. Jeronýma (kolem roku 400) se v okolí tak římského města, jako byl Trevír13, hovo­ řilo keltsky, a obdobná situace očividně panovala také v jiných oblastech říše. Po Caracallově výnosu mohl být na základě ryze právního kritéria považován za Římana každý, kdo požíval římského občanství. Odlišnosti v chování, vzezření či sociálním postavení, které byly pevně zakořeněny v myšlení lidí, však žádná právní kritéria smazat nedokázala, a tak se ještě po Caracallovi setkáme s římskými občany, jež by průměrně vzdělaný Říman za Římany jen stěží označil. Žili zde například lidé, které charak­ terizovaly přívlastky rusticus a agrestis (venkovský, rolnický): k nim patřili neurbanizovaní zemědělci, pastýři a obecně každý, kdo žil ve volné přírodě. Městské obyvatelstvo mělo do jisté míry potíž uznat za sobě podobného

Andrea Giardina (14)

někoho (podotkněme, že většinu tehdejšího obyvatelstva), kdo se svým životem na venkově, pastvinách či lesích příliš vzdaloval obecným zása­ dám občanského chování. Přívlastky agrestis, rusticus či montanus evokovaly zarostlého člověka s černými zuby, který je cítit po kozách, česneku nebo polévce. Tento druh lidí byl na první pohled rozpoznatelný podle šatů, dlouhých vlasů (dlouhé vlasy nikdy nebyly „znamením ctnosti“ a přibli­ žovaly tyto lidi barbarům), nebo naopak podle nakratinko střižených či úplně vyholených vlasů; styl řeči takového člověka vyvolával smích, měl nezvykle vysoký hlas a velmi nepravidelnou chůzi na rozdíl od vyrovnaného a pomalého kroku typického pro řádného občana; v neposlední řadě se ani nedokázal elegantně posadit a z roztěkaných gest jeho rukou bylo patrné, že je nevzdělaný.14 Mohlo by se zdát, že přes tuto směsici psychologických odlišností a rozdílů máme alespoň jednu jistotu: chceme-li se přiblížit římskému člověku, musíme se přiblížit městu. Jenže věci jsou složitější. Jestliže totiž absence městského způsobu života byla jasným znakem barbarského stavu,15 pak přepjaté formy urbanitas (pravá degenerace občanského života) se projevovaly v chování natolik „vulgárním“, že zde lze hovořit o jakémsi novém druhu barbarství. Historik Ammianus Marcellinus (Rek z Antiochie, považovaný za jednoho z nejznamenitějších historiků římského věku) vyjá­ dřil ve svém slavném spisu naprosté opovržení nad „zahálčivým a líným“ (otiosa et deses) římským plebejstvem. Jeho popis se hemží postavami s výmluvnými jmény, která odkazují na svět nedůstojných činností a gast­ ronomické vášně (Messores, Statarii, Semicupae a Serapini, Cicymbricus, Gluturinus, Trulla, Lucanicus, Porclaca, Salsula). Lidé tohoto ražení podle Marcellina zasvětili svůj život Circu Maximu, jenž jim byl vším: chrámem, domovem i občanským shromaždištěm. Svůj čas trávili diskuzemi o vozatajských závodech, a když nadešel den velkého představení, hnali se všichni ještě za úsvitu k Circu tak rychle, že by snadno předhonili vozy připravené k soutěži. Marcellinův popis vrcholí posedlostí jídlem, jež byla pro plebejstvo hlavního města typická. Symbolizuje ji obraz lidí chorobně upírajících svůj pohled na odporně vyhlížející kus masa vařícího se v hrnci; Marcel­ linus zde připomíná Démokrita, který věštil blahobyt příštích generací ze svých anatomických analýz!16 Tento antiochijský historik se bezpochyby cítil „Římanem“ více než Římané z Říma. Ale i bez ohledu na tuto v rozhořčení vyřčenou kritiku by bylo chy­ bou klást rovnítko mezi urbanitas a romanitas. Otázka, kterou si v této knize klade Jean-Paul Morel v úvodu své kapitoly (,Je možné být řemeslníkem a zároveň pravým Římanem?“),17 by mohla platit i pro příslušníky z jiných společenských skupin římského světa.

ŘÍMSKÝ ČLOVĚK (15)

Portréty římského člověka, které nám odkázala antická literární kul­ tura, jsou tedy neobyčejně různorodé. Ucelenější a stejnorodější obrázek dostaneme teprve na exkluzivní rovině humanitas, kde je příslušnost k ryze římskému typu z povahy věci omezena na pár tisíc osob. Píše se rok 449 a jistý římský diplomat čeká na přijetí v Attilově hlavním stanu, jenž se nachází na blíže neurčeném místě mezi řekami Tisou a Duna­ jem. Když se sešeří, muž sejde projít podél opevnění. Náhle k němu při­ stoupí muž, jenž svým vzezřením připomíná barbara. Oč větší je proto Římanovo překvapení, když k němu tento barbar pronese reeky pozdrav chaire. „buď zdráv“. Tak začíná jeden z nej slavnějších (nikoli však nejstudovanějších) pří­ běhů, které nám antické dějepisectví zanechalo. Jeho vypravěčem je Priscus, římský diplomat vyslaný k hunskému králi. Tento úředník císařské vlády, jenž se narodil asi 30 až 40 let před zacatkem tohoto příběhu v thráckém Paniu, se z pověření východořímského císaře účastnil rady legaci do Říma, Egypta i k Hunům. Jeho historické spisy, které se dochovaly prostřednic­ tvím excerpt byzantských autorů, zaznamenaly obrovský úspěch právě díky důrazu kladenému na vztahy mezi Římany a barbary. Priscus však nebyl jen klasicizujícím historikem odvolávajícím se na Hérodota i Thúkýdida, nýbrž také rétorem, a antická encyklopedie Suidas nám prozrazuje, že jeho projevy vyšly i v psané podobě. Asi nas proto nepřekvapí, když v jeho his­ torickém díle nalezneme řadu uměle sestavených, ale věrohodných „rozho­ vorů“, podobných těm, jež vyšly z pera i jiných antických historiků. „Jak to, že hovoříš řecký?“ zeptal se Priscus muže, jenž ho pozdravil. Nato se „barbar“ jal vyprávět svůj dobrodružný život. Byl Řek a obchod ho zavedl až do Viminacia, města v Moesii na březích Dunaje. Zil tam mnoho let, vybudoval si postavení a oženil se s bohatou ženou. Jenže život blízko hranice má svá rizika. Když město v letech 441-442 dobyli barbari, ocitl se mezi otroky jednoho význačného hunského velitele. Jak přikazovaly hunské zvyklosti, doprovázel pak svého pána ve válkách. Bojoval statečné, i proti Římanům, a po čase se mu dokonce podařilo nashromáždit tolik penez, aby si koupil svobodu. Později se oženil s barbarskou ženou, zplodil s m několik dětí a nyní žije mnohem šťastnějším životem než dříve. Mezi barbary, dozvídáme se dále od Řeka, se žije lépe než mezi Římany. Především z důvodu bezpečnosti: za prve se totiž Římane nevydá­ vají do boje osobně, nýbrž se zpravidla spoléhají na žoldáky, za druhé jsou jejich generálové zbabělci. Tak se Římane stavaji snadnou kořisti pro nepří­ tele. Ale jsou tu i jiné důvody, související s civilním životem: „U Římanů se zákony nevztahují na všechny; je-li provinilec boháč, neplatí žádnou

Andrea Giardina (16)

pokutu; je-li však chudý, potrestají ho, pokud ovšem nezemře kvůli zdlou­ havosti a vysokým nákladům procesu ještě před vynesením rozsudku.“ Životní volby podobné té, kterou učinil bývalý řecký obchodník, nebyly patrně v pozdní antice ničím výjimečným. Nám známé případy nicméně musíme chápat jako špičku ledovce. Tak například marseillský kněz Salvianus, Priscův současník, se zmiňuje o tom, že někteří Římané odcházejí ke vzbouřeneckým Keltům, Gótům nebo jiným barbarům, pro­ tože „raději žijí svobodně ve zdánlivém vězení, než by byli zajatci ve zdán­ livé svobodě“. Podle Salviana hledají tito lidé mezi barbary „římskou lidskost“ (humanitas Romana), „jelikož mezi Římany nemohou déle snášet barbarskou nelidskost“. Salvianus si stěžuje, že výběrčí daní mnohdy zne­ užívají vybrané dávky k osobnímu obohacování a dokonce se nezdráhají rozvracet původní pravidla života ve společnosti: urbes, municipia a vid, tj. základní pilíře oné civilitas, která je založena na stabilitě zákonů, jsou kuriály (osobami pověřenými vybíráním daní) přeměňovány v tyranské zákony.18 A téměř jako by chtěl uvést historický příklad pro známý Augus­ tinův výrok („Odstraníme-li spravedlnost, co zůstane z vlád, ne-li veliké loupežnické podniky? Vždyť ani lupičské sdružení není nic jiného nežli stát v malém?“),19 dospívá Salvianus dokonce k tomu, že ztotožňuje zástupce moci s bandity. Nebylo snadné reagovat na obvinění vyřčená římským občanem, jenž se rozhodl pro život mezi barbary, zvlášť když obdobných obvinění bylo v římské společnosti poloviny 5. století poměrně mnoho. Santo Mazzarino znamenitě napsal: „Nekonečný smutek tkví v rozporu, že lidé dávají před­ nost spokojenému primitivnímu životu před tíhou vyšší civilizace.“20 Priscus se ve své odpovědi nevyhnul řadě stereotypů a jeho slova byla spíše konvenční, neurčitá a přitakávající, než aby něco otevřeně demon­ strovala. Poněkud těžkopádně, především v pasáži analyzující rozdělení občanských funkcí, Priscus navázal na platónský ideál poliš, aniž se mu však podařilo kritiku přeběhlíka k Hunům vyvrátit. Všechny jeho argumenty byly slabé a křehké. S jednou výjimkou. Priscus říká: „Za získanou svobodu děkuj spíše štěstěně než svému pánovi. Vždyť ten tě vedl do války, a bylo nanejvýš pravděpodobné, že pro svou nezkušenost přijdeš o život. Ostatně kdyby ses zdráhal bojovat, potrestali by tě. To Římané zacházejí se svými otroky daleko lépe. Svobodu u nich můžeš získat nejrůznějšími způsoby. Udělit ji mohou nejen živí, ale též mrtví, v závěti. Neboť vše, co člověk určí za svou poslední vůli, má platnost zákona.“21 Byl to starý argument, zdaleka však ne odtržený od života. Císař Clau­ dius, velice vzdělaný muž, jenž napsal mimo jiné knihu o etruské historii s názvem Tyrrenika, se v roce 48 ve svém slavném projevu před senátem22

Římský

člověk

(17)

pokoušel přesvědčit římské senátory, aby mezi sebe přijali představitele galské aristokracie - zástupce obyvatelstva, které už dlouho a bezpečně spadaio pod římskou vládu a již stačilo přijmout římskou kulturu za svou. Nebylo to lehké. Skupinová hrdost, obavy ze ztráty výhradních privilegií i žárlivost na nově se pozvednuvší konkurenty vedly senátory k nesmlou­ vavé nepnstupnosti. Ve své rozsáhlé řeči se Claudius plně soustředil na vymezení římského „stylu v dějinách. Upozorňoval na to, že římské dějiny se od svého počátku vyznačují obrovskou otevřeností vůči cizincům. Ani sami králové nepochá­ zeli všichni z Rima: Numa byl Sabin; Tarquinius Priscus měl korintského otce a tarquinskou matku. Tato otevřenost okolním komunitám byla prováz^a vJestuPem jedinců otrockého původu na nejvyšší pozice. Jako zářný přiklad císař jmenoval Seryia Tullia, legendární kladnou postavu raného Rima: „Římská tradice dí, že byl zrozen z vězeňkyně jména Ocresia a stal se králem k nejvyššímu prospěchu věcí veřejných.“ v * Odkaz na otrocký původ nalezneme dokonce i v souvislosti se zalo­ žením Říma. Od Plútarcha se dozvídáme, že dle jakéhosi Promathióna, obskurního autora žijícího pravděpodobně kolem roku 500 př. n. 1., nepo­ cházela dvojčata Romulus a Remus, zakladatelé Říma, z královského rodu (jak tomu chtěla lidová tradice), nýbrž narodila se z otrokyně.

„V dome Tarchetia, velmi nespravedlivého a krutého krále Albanů, objevilo se prý božské znamení. Z krbu totiž vyvstal mužský úd a zů­ stal tam po mnoho dní trčet. V Etrurii byla tehdy věštírna Téthyina a odtud dostal Tarchetius věštbu, že s oním zjevením má obcovat některá panna, načež prý porodí syna, jenž se jednou velmi proslaví a vynikne jak statečností, tak štěstím a silou. Tarchetius pověděl o věštbě jedné ze svých dcer a přikázal jí, aby obcovala s oním zjeve­ ním.^Ta to však odmítla jako nedůstojné a poslala tam služebnou. Když se o tom Tarchetius dozvěděl, rozzlobil se, dal obě uvěznit a chtěl je potrestat smrtí. Ve snu se mu však zjevila Vesta a zakázala inu dívky zavraždit... Když služebná porodila ze styku s oním zjeve­ ním dvojčata, dal je Tarchetius jakémusi Teratiovi a poručil mu, aby je odstranil. Ten je odnesl k řece a tam je pohodil. Potom k nim při­ cházela vlčice a kojila je svým mlékem a různí ptáci přinášeli drobty a vkládali je nemluvňatům do úst. Konečně se odvážil jakýsi pastýř, který to s údivem pozoroval, jít blíže a dětí se ujal. Tak byli tedy za­ chráněni, a když dospěli, napadli Tarchetia a přemohli ho.“W

Jak podivné město je tenhle Řím, v němž se minimálně do jisté doby vyprávělo o legendárních zakladatelích města jako o dvojčatech pocháze­

Andrea Giardina (18)

jících ne z božského rodu, jak by bylo přirozené a předvídatelné, nýbrž z otrokyně. Onen zvláštní vztah Římanů k otroctví upoutal pozornost řady cizinců. Řekové jím byli ohromeni. Ve slavném dopise, jejž adresoval král Filip V. Makedonský roku 214 př. n. 1. obyvatelům Larisy,24 je z řecké strany pohlíženo na římský postoj k otroctví s patrným obdivem, a dokonce jsou Římané dáváni v této souvislosti Řekům za vzor. Krále Filipa V. tehdy - důvodně - znepokojoval problém oliganthropie (nedostatku mužů) v řeckých městech, a ve zmíněném dopise proto obyva­ tele Larisy vyzýval, aby rozšířili obcanska prava na metoiky, tj. cizince, kten ve městě trvale žijí. Nabádal je, aby si vzali za přiklad Římany, jiz přizná­ vají občanská práva dokonce i otrokům. „Jakmile člověk jednou získá svo­ bodu,“ čteme ve Filipově dopise, „dají mu Římane obcanska prava a zapojí ho do správy magistratur; takto nejenže rozšířili svou zemi, ale také založili na sedmdesát kolonií.“ Nechrne stranou nepřesnosti ve Filipově výroku (magistratury ve skutečnosti zastávali synové propuštěnců, nikoliv propuš­ těnci samotní; a kolonií v roce 214 zdaleka nebylo sedmdesát): nás zajímá Filipovo uznání, že ono svébytné pojetí otroctví v Římě podporuje zdatnost a moc Římanů a že přispívá k pružné a otevřené asimilaci cizinců a otroků. Moderní historikové se v otázce udílení občanství často vydávali ve Filipových stopách, když proti sobě stavěli římskou „velkorysost“ a řecké „sobectví“. Římská poliš byla daleko otevřenější než řecká a v tomto rozdílu podle nich tkvělo tajemství úspěchu Římanů a nezdaru Řeků. Není sporu o tom, že v Řecku mohlo nové občany stvořit pouze občanské shromáždění. Jednalo se o složitý a obtížný proces, k němuž bylo zapotřebí „svrchova­ ného práva“ města, a bylo přípustné vykonávat jej pouze v osobní přítom­ nosti voleného úředníka (magistráta) i soukromých osob. Zcela jinak tomu bylo v Římě, kde magistrát působil mimo institucionální kontrolu lidu. Ještě pozoruhodnější však byla angažovanost individuálního římského domina-, k osvobození otroka a udělení občanských práv úplně stačila jeho vůle, jednoduchý rituál a formální souhlas magistráta. Jinými slovy, občan vytvářel občana. Můžeme z tohoto protikladu mezi strnulostí a pružností, mezi uzavře­ ním se společnosti a společenskou prostupností činit nějaké obecné závěry o historii Říma? Můžeme z něj podobně jako císař Claudius usuzovat na „styl“ římských dějin? Kladnou odpověď na tyto otázky někteří historikové rozhodně od­ mítli. Philippe Gauthier ve své slavné práci zdůrazňuje, že úvahy tohoto druhuje třeba vrátit z obecného teoretizování zpět do politických souvis­ lostí. Uznával sice, že římská obec byla „prostupná“, pokud šlo o udílení

ŘÍMSKÝ ČLOVĚK

(19)

občanských práv jednotlivcům^poukazoval však na skutečnost, že to v žádpřípadě neplatilo, měli-li Římané přijmout celé komunity: o takových případech hlasoval sněm (comitid), který jen vzácně rozhodl kladně. Pro tento domnělý rozpor měl Gauthier následující vysvětlení: zatímco jedinec představující jeden individuální, izolovaný hlas se v rozsáhlém voličstvu Z^rva^v’.V Případě přijeti celé komunity musela být vytvořena nová tribus, coz při hlasování mohlo vést k vychýlení jazýčku na politických vahách.26 Znamenala-li řecká politeia integraci nových členů do suverénní politické k?™un1}/’ na jejíchž rozhodnutích se tito členové napříště podíleli, při­ nášelo římské občanství zejména práva občanská, protože hlas jednoho řadového občana nezapojeného do klientelistických vazeb neměl žádnou hodnotu. „Řecký propuštěnec, ‘ píše Gauthier, „je podřízen zákonům města a ty jej chrání, může se účastnit soudu jako žalobce i obhájce, a tak je coby právní subjekt jen o něco méně než občan. Z tohoto hlediska se nachází v situaci srovnatelné s římským propuštěncem. Politicky neznamená nic; avšak pokud se jednou stane občanem, bude jím plně. Římský propuštěnec je bezprostředně zahrnut mezi cives; nicméně tento jeho vzestup má poli­ tický význam pouze tehdy, je-li provázen úspěchy ve společnosti.“26 A tak lze tvrdit, že úplnými občany v řeckém slova smyslu byli pouze Římané ze senátorské aristokracie, opírající se o své bohatství, prestiž a klientelu. Zasazení do širšího historického kontextu je vždy cenné, zvlášť když při tom - jako v tomto případě - historik neztrácí ze zřetele relevantní kategorie. A přesto se zdá, že Gauthierovy postřehy mají paradoxně větší hodnotu ve své „formalizaci“ než v osvětlení přesného historického pozadí. Ano, mnozí moderní historikové se vskutku vydali špatnou cestou, když následovali výtky krále Filipa V., že řecképoleisnejsou tím, čím být nechtěly a ani nemohly - to jest Římem -, nicméně stejně tak je pravda, že protiklad mezi římskou „velkorysostí“ a řeckým „sobectvím“ není než rafinovanou historickou úvahou (vytvořenou na základě analogie nebo rozdílnosti) ° dvOU vodll?tych Politických osudech. A u takového protikladu musíme nutně přihlížet k výjimečně dlouhému trvání římské poliš, k její schopnosti zdolat vnější i vnitřní zkoušky, k její sebeobnově (a v jistých případech i přeměně) v bouřlivé době občanských válek a politických krizí. Z tohoto úhlu pohledu nesmíme v žádném případě přehlížet onu ideologickou, či přesněji psychologickou hodnotu, kterou obsahovala příležitost - jež se teoreticky nabízela všem - zmocnit se na základě občanského práva práv politických, úředních funkcí i eventuálních sociálních výhod.27 Politika není pouze nejvyšším uplatňováním politických práv, která teoreticky příslušejí všem občanům stejně (model, který ostatně neexistoval v čisté podobě ani v té nej demokratičtější řecké poliš); politika znamená také součinnost a stabilitu společných postojů, empatii a naději. A tak není pochyb o tom,

Andrea Giardina (20)

že Římané za svůj úspěch v mnohém vděčili také tomuto psychologickému aspektu Jestliže chápeme zoufalství Spartakových přívrženců a dokážeme "přebít, jak tetě musela úíinkovat represivní opatrem zakotv »

V římském právu (senatusconsultum Silamanum z r. 10 n 1. je toho nazo , nýmpříHadem),28 pak si patrně snadno domyslíme i motivaci otroka, který věděf že jediným rozhodnutím svého pána muže získat svobodu a s ni i skvělý titul římský občan. Příkladů toho, že tato příležitost nebyla pouze teoretická11 jsou tilíce. Jak bychom mohli nevěřit Tacitovi, když hovon o propuštěncích jako o skupině natolik rozšířené a integrované do spo­ lečnosti (latefusum corpus), že z ní pocházeli i četní senátoři a Pns^u^ jezdeckého stavu?29 Římské dějiny oplývají touto směsici násilné nadvla y a flexibility, pevné a nepružné povahy imperia a schopnosti dospět k pruž­ ným řešením Stačí vzpomenout na hroznou moc paterfamilias, tvořící o jeden z pilířů římské společnosti: abstraktně v něm vidíme symbol přísnosti a zkostnatělosti, nicméně^^/«mžto který sarn odí sebe a stvoří občana, je současně také tím, kdo přispívá k prostupnosti a pru nosti římské společnosti. Historiky dobře doložených přikladu k tomuto £hychom°nalezli bezpoíet, a tak zde pHpomeňme alespoň^, ngdramatičtější: hroznou a podivnou ,,spojeneckou válku , na jejímž konc poražení získali vše, za co bojovali.30 vz Jediným způsobem, jak se přiblížit „římskému člověku , je yym „styl“ římských dějin. Vždy však musíme mít na zřeteli, ze se jedna pouze o volbu jedné z mnoha cest, jimiž bychom se mohli vydat.

Poznámky i Vevetius, Epitoma rei militaris, 1,1 Lang. 2 Cicero, De haruspicum respond, 9, 19 (z porovnání Cicerona a Vegetia je zjevné že se Vegetiovy úvahy přímo či nepřímo opíraly o Ciceronovy spisy). K Ciceronově Výkladu římských dějin srov. S. Mazzanno, Ilpensiero stonco classico H, 1, Roma /Bari 1966, s. 175f., 184f. a Liutprand z Cremony, Liutprandi relatio de legatione Costantinopohtana in I. Becker, Die Werke Liudprands von Cremona, Hannover / Leipzig ínřetisk 19771 Scriptores rerum Germanicarum in usum scholarum ex Monumen­ ts Germaniae Historicis separatim editi, s. 182. Filosof B. Croce označí i eforovu hrubou odpověď za „okázalý pomník prehistorie současného rasis-

Kapitola I.

Občané a politici Claude Nicolet Po Římanech je svět prázdný“: v zoufalém výkři­ ku Saint-Justa zaznívá táž nostalgie, kterouvyjac. řil již Rousseau; Sparta a především „Rim v době republiky“ představuji poslední a zrejme zcela ojedinělý7příklad občanského zřízeni v dějinách. Když se Rousseau ve Společenskésmlouvě pokusil stanovit podmínky jakékoli občanské spo^nosti“ a postavit je na pevný zaklad, obracel se za y ke všemu modernímu. Plné uskutečněni idealu občanské společnosti pntom spatřoval Iteprv v uzavření politické smlouvy která činila zkazdeh člověka občana, přesněji řečeno definovala Mstm skrze občanství: člověkem y pravém slovaismy lu ie pouze ten, kdo je zároveň i občanem stejne tak ako skutečným národem je jedině národ^svobodny a svrchovaný. Tyto principy, ktere mají sloužit: jak základ pro budoucnost, jsou vsak ve sku ecnos pro Rousseaua nenávratně ztracené v hluboký dávno zašlé minulosti: zlatý věk obce na brezic Eurótu a Tibery už pominul.

Claude Nicolet (24)

Tato nostalgie zahleděná do minulosti svým způsobem přežívá i v mo­ derní době. Římská republika nikdy nepřestala uvádět v úžas historiky a podněcovat kolektivní nevedomi. Především nas fascinuje svými úspěchy, římští legionáři, vojevůdci, úřednici a kolonové dokázali dobyt a sjednotit nesmírně veliké území, třetinu starověkého „známého světa , a nastolit v něm pořádek a mír; stopy římské civilizace jako by předznamenávaly obrysy budoucí moderní Evropy. Vyvstává tak pied námi monumentální obraz „imperiální republiky , jejíž slava vrhá odlesk na každého z římských „občanů“. Ovšem velikost „Říma za časů republiky“ nespočívá jen v jeho dobyvačných úspěších. Nemene důležitá je pro nas současníky take skutec nost, že na vnitropolitických dějinách Říma se vyjevuji zcela jedinečným a exemplárním způsobem všechny myslitelné hypostazc poú/Ay. zrod spo­ lečenství, utváření mocenských struktur nezbytných pro fungování obce, vítězný zápas lidu proti „mocným o rovna prava, boj za svobodu proti útlaku a ovšemže i velke „sociální otázky (jimž se tak tenkrát jeste nen kalo): chudoba, zadlužení, „agrární zákon“, „sociální podpora“. A když pak na sklonku 18. století nadešel pro lidstvo úsvit svobody a zdálo se, že mo­ derní svět znovu prochází týmiž procesy jako kdysi antika, největší obavy vyvolávaly opět zvrácené podoby římského modelu: revoluce připomínají občanské války a Robespierre spolu s Kateřinou II. předpovídá. „Cesar přijde.“ Řím ve své velikosti i úpadku zůstává zkrátka vzorem, k němuž se upínají obdiv i obavy, a nabízí předlohu všech podob občanského života. Má nás snad tato utkvělá představa o Římu coby pravzoru občan­ ských tradic překvapovat? Naši předkové byli v této věci dobrovolnou obětí školské moralizující tradice, jejíž počátky můžeme koneckonců nalézt už v antice samotné. Obrázek o starověkém Řecku a Římě si starší generace utvářela četbou Cicerona, Tita Livia, Plutarcha, popřípadě Tacita. A všichni tito spisovatelé (od nichž se zachovaly pravé jen ty nejproslulejsi pasáže) byli v podstatě autory „školními“. Cílem, který ve svém díle přímo či nepřímo sledovali, bylo opěvovat slavné okamžiky dějin města, jejichž líčení patrně notně přikrašlovali, a učinit z nich přiklad hodny následováni. Je to svět, v němž má nejvyšsi hodnotu obcanska a vojenská ctnost - taje zachycena v plné nádheře během zlatého věku expandující republiky a její ztráta za vlády zvrhlých císařů je hořce litována. Občanskou uvědomělost i její odvrácenou podobu nacházíme rovněž v dílech Tacita ci Suetonia. Na první pohled se vše zda jasné: jak v dobách republiky, tak i za císařství byli Římané občany. Ať šlo o prostý lid, nebo o vrstvu mocných, ať už vládl sněm spolu s každoročně volenými úředníky a senátem, nebo doživotní vládce (vedle něhož ovšem výše jmenované instituce přetrvávaly), nemůže zde být sporu: každý Říman byl občanem a kazdy člověk, který se narodil

Občané a politici (25)

s „občanskými právy“ neboje získal později, byl rovněž Římanem. Také výraz „lid římský“ vždy označoval veškeré římské občany v tom nej širším smyslu. V Římě není „lid“ rozdělen na hrstku vyvolených, kteří se teši občanským právům, a zástupy ostatních, jimž jsou tato práva odepřena. Římská obec je ze své podstaty jednotná. v. Dá se tedy říci, že římské občanské uspořádání podivuhodné jasno­ zřivě předjímá stav, který (alespoň teoreticky) vládne v moderních státech vzešlých z „principů“ francouzské revoluce - státech, které kladou rovnítko mezi národnost a občanství a v nichž všichni obyvatelé požívají v zasade stejných občanských práv (omezených pouze věkem a pohlavím) vztahuje se na ně totéž trestní právo a mají rovnou účast na právech pohtickýc . Někteří tento názor skutečně zastávají, což je do jisté míry oprávněně, vzdyt jak už bylo řečeno, zakladatelé moderních svobod (mimo jiné i francouzšti jakobíni) usilovali o jakýsi návrat ke ztraceným antickým kořenům. Presto je toto tvrzení sporné a nám nezbývá než je zásadně upřesnit, a to poukazem na několik charakteristických jevů. V prvé řadě jde o poměr mezi počtem občanů a celkovým poetem obyvatel. Necháme-li stranou jedno podstatné právní rozlišení, o němž bude ještě řeč, lze říci, že v počátcích republiky, dokud ještě Rim neovládl ani celé Latium, pobývali na jeho území pouze otroci (bez jakýchkoli prav) a svobodní plnoprávní občané. Povšimněme si také základního charakte­ ristického rysu římské obce: propuštění otroci jsou považovaní za její plno­ hodnotné členy, získávají zde v podstatě všechna občanská práva a dokonce i některá práva politická. Nicméně koncem 4. století, tedy v době, kdy Rim začíná dobývat Itálii, se situace mění: „lid“ už není totéž co „obyvatelstvo , ne všichni římští obyvatelé jsou zároveň i občany. Tato územní expanze, završená roku 272 př. n. 1. ovládnutím celého Apeninského poloostrova, od samého počátku sjednocovala pod jedinou, rozumí se římskou moci různá etnika, která měla odlišný význam i právní status. Na jedne straně zde žijí „Římané“, byť ne všichni jsou potomky původních obyvatel města, kteří jsou „plnoprávnými občany“ (optimo iuré), a na straně druhé obyvatele Itálie, často nedobrovolní „spojenci“ Říma (členové římské symmachia), kteří mají do jisté míry postavení podobné Římanům (alespoň co se tyče vojenských a daňových povinností), avšak v některých ohledech se od nich liší: jednak tím, že nemají podíl na moci (společná usneseni jsou jim jedno­ stranně vnucena), a dále ovšem i svou rozsáhlou autonomii, vlastním zá­ konodárstvím a institucemi odlišnými od římských. Pakliže budeme tento spojenecký svazek pokládat za homogenní celek (ostatně behem války s Hannibalem, i přes některé zrady, odolala většina spojenců pokusem se od Říma odtrhnout), jenž později využil výhod spojenectví ke společnému postupu při dobývání zbytku světa, musíme vzápětí take připustit, ze

Claude Nicolet (26)

plnoprávní občané představuji od 4. století pouze určitou cast, časem do­ konce menšinu celkové populace. Pravé na plnoprávné občany se vztahuji údaje o počtech obyvatel, které se nám z římských „sčítání lidu“ dochovaly a jež představují jediný opěrný bod našich znalosti antické demografie, tře­ baže jde většinou o čísla neúplná či nepřesná: počty se pohybují v rozmezí od 165 tisíc okolo roku 340 př. n. 1. přes 270 tisíc na počátku druhé punské války až k 325 tisícům kolem roku 150 či 395 tisícům okolo roku 115 př. n. 1. Uvedená čísla však ani zdaleka nepostihují celkový počet všech cives Romani oné doby; zahrnují totiž jen dospělé muže schopné nastoupit do zbraně, nepočítají se tedy ženy, děti a zřejmě ani starci (to však nevíme jistě, neboť ti mohli nadále vykonávat politické funkce) a v některých případech možná ani chudina. Skutečný počet občanů (včetně starců, žen a dětí) se tedy mohl vyšplhat až na dvojnásobek či trojnásobek. Vedle občanů se však v Itálii setkáváme s početným zástupem „Latinů a italských spojenců“, kteří buď žijí ve městech a na územích, jež formálně nejsou „občanská“, anebo se přestěhovali do Říma, do municipií či do římských kolonií. Stojí ostatně za pozornost, že v rámci těchto „autonomních“ společenství Latinů či spo­ jenců neustále přibývalo těch, kteří nějakým způsobem nabyli občanských práv - mohli je získat jednotlivci jako zvláštní privilegium, jiní (napří­ klad Latinové) je obdrželi automaticky odměnou za vykonávání úřadu. V důsledku toho přestává být římské občanství znamením rovnocenného postavení všech obyvatel bez rozdílu a stává se naopak příznakem privile­ govaného právního statusu (zejména z hlediska daňového a politického), tedy vlastně vymezením sociální skupiny. Při odhadování velikosti této neřímské, to jest neobčanské populace se můžeme opřít pouze o nepřímá svědectví: totiž počty mužů (pokud jsou známy) v pomocných vojenských oddílech, vypravených spojenci na žádost Římanů. Pomocné oddíly tvořily přibližně polovinu až dvě třetiny „římských vojsk“. Neřímských obyvatel Itálie tudíž muselo být přinejmenším tolik, kolik bylo Římanů. I tento odhad je ale patrně příliš skromný, neboť se zdá málo pravděpodobné, že by Římané kladli na své spojence stejné břímě vojenské povinnosti jako na vlastní občany. Je tedy zřejmé, že vezmeme-li v úvahu veškeré obyvatelstvo Itálie pod římskou nadvládou, pak tvořili občané v době střední republiky menšinu. Tento stav trval až do spojenecké války v letech 90-89 př. n. 1., rozsáh­ lého konfliktu Říma se spojenci, z něhož paradoxně vzešli poražení jako vítězové, neboť od svých přemožitelů nakonec získali to, co si nedokázali vynutit zbraněmi. Od této doby byli totiž všichni svobodni obyvatele Itálie považováni za občany (samozřejmě s výjimkou „cizinců“, kteří zde nebyli trvale usazeni), i když trvalo několik desetiletí, než byli opravdu zapsáni mezi občany a plně se mezi ně integrovali: nejpozději kolem roku 70 již

Občané a politici (27)

počet dospělých mužů dosáhl milionu a souhrnný počet všech svobodných obyvatel mohl být dvakrát až třikrát vyšší. v. .. SP°1U se vznikem císařství se z důvodů, které jsme se pokusili vylo­ žit jinde, proměňuje jak samotná procedura sčítání lidu, tak i jeho účel°vd r°ku 28 př;n- L a dáIe y letech 47 a 73 n. 1. jsou již do součtu zahrnuti všichni občané usazení v Římě, v Itálii i v provinciích (tzn. ti, kteří sídlili v koloniích a municipiích a dále domorodí obyvatelé, kteří získali občanská prava), a to včetně žen, dětí a starců. V letech 28 př. n. 1. až 47 n 1 jejich počet vzrostl ze čtyř na necelých šest milionů. To jsou obrovská čísla, zvláště ve srovnaní s ostatními starověkými obcemi, abychom si však o nich vytvo­ řili správnější představu, museli bychom je porovnat s počtem všech oby­ vatel imperia podrobených moci Říma a císaře - ať už sídlili v „provinciích římského lidu , ve „svobodných městech“ (která tvořila cosi jako formálně nezávisle enklávy) nebo v královstvích pod římským protektorátem. Nako­ lik to lze vyčíst z našich nepříliš spolehlivých pramenů, pohybovala se veli­ kost teto populace zhruba mezi 50 a 60 miliony. Znovu se tedy ukazuje, tak jako v Italu o tři staletí dříve, že občané představují v porovnání s celkovým poetem všech římských „poddaných“ pouhou menšinu, navíc menšinu pri­ vilegovanou (později uvidíme proč), která může být z určitého hlediska navzdory nerovnému původu i životní úrovni - pokládána za samostatnou a poměrně homogenní sociální skupinu. V průběhu 2. století n. 1 ovšem v provinciích narůstá počet peregrinů (tj. z římského hlediska cizinců), jimž bylo uděleno občanství: pozoruhodným výsledkem tohoto procesu se stala proslula constitutio Antoniana z roku 214, která přiznala právo na římské občanství všem svobodným obyvatelům říše (s jedinou výjimkou nevelkého množství takzvaných „dediticii“). Opět jako by nastala situace, kdy každý „Říman byl zároveň také „občanem“. Nelze se však domnívat, že by uve­ dená slova měla stále tentýž význam a obsah po celou dobu trvání historie Rima. Být číms Romanus znamenalo něco zcela jiného za války s Hannibalem, v dobách občanských válek a za vlády Tiberia či Caracally: právě tyto r? bychom se měli snažit postihnout. Ukážeme si, že se projevují pře­ vážně v jedné specifické oblasti, která je velmi úzce svázána s občanským životem a navíc umožňuje samo občanství vymezit: jde o válku a povinnost vojenské služby, dále o daňový systém (včetně jeho pozitivního aspektu, pro antiku tak významného, totiž veřejných darů), a konečně o společné rozhoovaní a více či méně přímý podíl na moci. Tento detailně strukturovaný celek složitých vztahů v posledku určuje konkrétní projevy občanství i spoecnÝ osud, který sjednocuje (a někdy také rozděluje) veškeré občanstvo. ' i, Občanství však nepředstavovalo jen určitý způsob života a (v někte­ rých obdobích) „povolání“ svého druhu, nýbrž bylo a vždy zůstávalo pře­ devším právním statusem - latina zde užívá výrazu ius. Šlo dokonce o ius

Claude Nicolet (28)

v tom nej vlastnějším slova smyslu, ius, ktere se vztahuje na každého občana a nazývá se proto ius civile, „právo občanské ; nezapomínejme ovsem, ze v latině toto adjektivum postupně ztratilo význam politických práv a povin­ ností a začalo označovat pouze oblast soukromě a trestněprávní. Dispo­ novat římským občanským právem tedy znamenalo především podřídit se v osobních, rodinných, vlastnických a obchodní vztazích - ale také v soud­ ních sporech a trestných činech — obecne platnému právu. To take odpo­ vídá antickému ideálu obce: tuto představu vyjádřili filosofickým jazykem Platón a Aristotelés a později na ně navázal Cicero, který mohl bez potíží přenést jejich myšlenky do římského kontextu. Rovnost před zákonem je tedy, jak se zdá, základním principem (a dokonce i cílem) obce, která je jen jednou z mnoha možných forem společenství (byť tou nejrozsáhlejší). To samozřejmě neznamená, že by všichni občane měli stejne postavem a stejná práva - nevyhnutelně mezi nimi existují rozdíly, ať už dané přírodou, či majetkem, jimž se obec jakožto právní společenství dokonale přizpůsobuje. Tyto nerovnosti však v zásadě nezasahuji do oblasti soukromých vztahu, jako je manželství, rodina, vztahy s dětmi, dědictví, a stírají se i v otázkách trestných činů (samozřejmé s výjimkou politických deliktu). Ius civile se tak rozvíjí v jednotlivých vrstvách společnosti, zacnovava íutu každého jednotlivce, ale přesto tíhne k všeobecnému. To jsou ony vznešené dějiny „klasického“ římského práva, jak nám je líčí celá tradice počínaje Ciceronem přes Tita Livia, Tacita, císaře Tiberia až k Pomponiovi: Řím je „právní stát“. Tento vývoj směrem ke stále účelnější rovnoprávnosti je ovšem zčásti iluzorní. Rovnost občanů před zákonem totiž, jak ještě uvidíme, nikdy neexistovala v rovině politické a dokonce ani „občanské , v soukromé oblasti pak měla poměrně krátké trvání: až do počátku 3. století př. n. 1. rozdělovala plebejce a patricie řada zákazů a omezení; v oblasti soudního řízení činilo ještě i právo střední republiky ostrý rozdíl mezi „assidui“ a „proletarii“. 'Lz období, kdy panovala největší rovnost mezi občany, je obvykle pokládáno poslední století římské republiky, kdy byly například povinnosti propuštěnců značně zmírněny. S nástupem císařství se však vývoj obrátil čelem vzad a toto zpátečnictví se nadále stupňovalo: v této době se nerov­ nost opět stává základním rysem politického a sociálního uspořádání, zalo­ ženého na pevné hierarchii jednotlivých ordines, a nadto začíná zasahovat i do oblasti soukromého a trestního práva. Senátoři a příslušníci jezdeckého stavu, jejichž postavení je nyní oficiálně dědičné, se řídí zvláštním právem manželským a dědickým; navíc - coz je podstatné — získávají i nektera soudní privilegia (smějí být například souzeni senátem), záhy nato také výjimky v oblasti soudního řízení (nemohou být podrobeni mučení, které bylo zavedeno za vlády Augustovy pro plebejce) a nakonec pro ně bylo usta­ noveno zvláštní právo trestní, odlišné od trestního práva humiliores. Počí­

Občané a politici (29)

naje 2. stoletím n. 1. jsou již různé výjimky či mírnější tresty pro honestiores a přitěžující opatření a přísnější tresty pro humiliores takového řádu, že se nám před očima hroutí celá sjednocující koncepce občanství, jež se rozpadá na přinejmenším dvě společenské třídy s různými právy, jejichž nerovnost ještě zvýrazňuje skutečnost, že se povětšinou jedná o práva dědičná. lus civile již není aequum ius. Hovořili jsme o právním společenství, z pohledu antiky však byla „obec“ zřídkakdy chápána jako transcendentní abstrakce. V prvé řadě byla totiž společenstvím zájmů. Respublica, tvrdí Cicero, znamená tolik co respopulv, výraz res nese v tomto případě zároveň abstraktní i konkrétní význam: značí obecní majetek i společné zájmy všech občanů jakožto celku. Filosofové jako Platón mohli (aniž se přitom dopustili paradoxu) přiřknout ústavě obcí jako konečný cíl učinit všechny své občany skrze účastenství na spo­ lečné věci nejen „šťastnějšími“ (tj. žijícími ve větším bezpečí či blahobytu), ale také „lepšími“. Tím je třeba rozumět, že od okamžiku prvotní spole­ čenské a politické „smlouvy“ se rodí i „mravní“ povaha člověka, protože je nutné se dohodnout, byť i jen implicitně, na nějaké společné hierarchii účelů a prostředků. Také to znamená, že všechna omezení, k nimž obec (či společnost) své členy nutí, nemohou být prosazována čistě formou nátlaku, naopak od každého se očekává vnitřní úsilí zaměřené proti sobě samému, omezení vlastních zájmů ve prospěch celku. To vše je samozřejmě v jádru pravdivé. Většina občanů nicméně prožívala běžný kolektivní život zcela jinak. Nejvíce se jich dotýkaly očividné výhody, které jim společenství poskytovalo: každodenní ochrana života a majetku, již obec zaručovala jednotlivcům i celku pomocí svých institucí a práva (Cicero, De officiis, 2, 73), soustředění majetku a komodit umožňující navazování obchodních vztahů, pořádání trhů, slavností a jarmarků, přístavy. Využití „veřejných statků“ patřících všem - jako most, řeka, pobřeží, pastviny, doly - muselo vystačit na pokrytí nákladů spojených s běžnou organizací života společen­ ství, například s kultem bohů (kteří také měli vlastní majetek), se stavbou veřejných budov a prostranství či mzdami pro ty, kdo se starali o finanční chod obce a další záležitosti. Právě tento přízemní ideál se s větším či men­ ším úspěchem snažil naplnit onen nevelký organismus, jímž byla obec. Cel­ kem vzato je antická „vůle žít pospolu“ především vůlí „žít lépe a v klidné rovnováze“. Všechny uvedené výhody života v obci si občan mohl den co den uvědomovat a po právu si na ně činit nárok. Z utilitárního hlediska se tedy obec jeví jako vcelku přirozené společenství, blízké na jednu stranu rodině, neboť sdružuje osoby více méně společného původu, a na druhou stranu obchodnímu spolku (jeden z významů slova societas), kde se vše řídí

Claude Nicolet (30)

pravidlem rovnováhy mezi vklady a zisky jednotlivých podílníku. Kazda obec ve skutečnosti kolísá mezi těmito dvěma koncepcemi, které není jednoduché smířit: na jedné straně zde hraje roli instinktivní solidarita, opírající se o často mylný předpoklad „společných kořenů“ (u Řeků byl tento pocit natolik silně vyvinutý, že se řada obcí odvolávala na mytickou „autochtonii“, čímž se vymezovala vůči všem „ostatním“), na straně druhé pak svárlivý egoismus každého člena společenství, který si osobuje právo zvažovat denně výhody a nevýhody své účasti na věcech obecních, a pokud se cítí výrazně poškozen, má vždy možnost odstoupit od smlouvy, a to tím, že emigruje, stane se odpadlíkem, anebo rozpoutá „převrat (stoď) či občanskou válku, jež vede násilnou cestou k znovuustavení ohrožené rov­ nováhy. Je to racionální, takřka právnické a účetnické pojetí obce základní společenské smlouvy. V uvedené perspektivě je samozřejmostí, že s rozsáhlými výhodami života ve společenství musí být nutně spojeny i nějaké oběti, to jest nejrůz­ nější „břemena“ a „povinnosti“. S podobným pojetím se setkáváme u filo­ sofů, kteří (buďto a priori, jako Platón, anebo a posteriori, jako Aristotelés nebo Cicero) konstruují „teorii“ obce, ale nejen u nich: výrazy, jichž filoso­ fové užívají k jejímu vyjádření nebo naznačení (latinská utilitas, commoda, munus, honores, officid), se běžně vyskytují i v oficiálních proslovech a tex­ tech, tvoří součást každodenního života. Výměnou za všechny výhody, které členství v obci přináší, musí každý občan v případě potřeby uposlechnout výzvy ostatních, aby přispěl svým dílem k obraně a zachování „společné věci“. Jakožto občan je tedy neustále a priori obci zavázán, je jejím dluž­ níkem, a to ze tří základních hledisek: vůči všem je povinován (slovy čet­ ných dochovaných pramenů) vlastní osobou, majetkem a do třetice čímsi nehmotným, přesto neméně důležitým, totiž svou „dobrou radou“, svým „uvážlivým názorem“. Jak vidíme, tyto tři oblasti více méně odpovídají povinnosti vojenské, daňové a konečně politickému rozhodování a zastá­ vání politických úřadů. Stručně řečeno, občan je ze své přirozené pod­ staty vojákem, jehož lze povolat do zbraně, dále přispěvatelem do obecní pokladny a také voličem, popřípadě kandidátem na vykonávání jistých funkcí. Tyto tři aspekty občanství jsou ve skutečnosti navzájem provázány, a přestože se na ně společenství odvolává jen čas od času, jsou virtuálně přítomny v každém okamžiku. Není třeba přijímat nějaké zvláštní usnesení, které by tyto povinnosti ospravedlnilo nebo uvádělo v platnost: předchá­ zejí totiž všem zákonům, vznikly současně s obcí jako takovou. Vztahují se na všechny občany od okamžiku, kdy se stanou součástí obce, ať už tím, že dosáhnou příslušného věku, nebo - v případě cizinců - samotným aktem udělení občanských práv. O tomto principu se nelze dohadovat, je totiž obsažen už v povaze věci. Obec se podobá živému organismu: je-li

Občané a politici (31)

ohrožována zvenčí, je zapotřebí ji bránit; potřebuje-h získat vlastni zdroje, musí jí být opatřeny; má-li dát najevo svou vůli, musí se tak učinit kolek­ tivně; má-li jednat, potřebuje muže, kteří za ni budou hovořit, kten budou udílet rozkazy, vést účty a správu, zajišťovat kult, poslouchat rozkazy. Každý občan je povinen, „pokud jde o něj a nakolik je to v jeho silách , „přispěchat na pomoc“ celku, tedy kdykoli uposlechnout kazde takové výzvy. Pokud se tomu chce vyhnout, pak jedině za cenu obrovského rizika, že bude muset odejít nebo se stane odpadlíkem; k tomu se jeste vrátíme. Prozatím jen poznamenejme, že ve většině antických obcí, každopádně vsak v Římě v období republiky, může každý občan plnit v podstatě kteroukoli z těchto funkcí. Nečiní se zde rozdílu mezi těmi, kdo obci slouží vlastním životem, a těmi, kdo jí přispívají penězi, mezi jedněmi, kteří rozkazy davaji, a druhými, kteří je vykonávají, nýbrž každý se může za určitých okolnosti podle potřeby stát vojákem, daňovým poplatníkem, voličem ci úředníkem; jak říkají Cicero a Titus Livius, každý musí umět rozkazovat i poslouchat. Všichni se musí spolupodílet na rozhodování, neboť se dotýká „lidu , to jest celku. V Římě, stejně jako ve většině ostatních obcí, tedy v zasade ne­ existuje funkční specializace nebo strukturně daná a dědičná nerovnost mezi vojenskou a výrobní třídou, mezi kněžími a vládci, daňovými poplat­ níky a privilegovanými, „aktivními“ a „pasivními“ občany; naopak zde do­ minuje jednotná a velmi náročná - někdy se užívá i výrazrn,,totalitami koncepce občanského života, kdy všichni musí zastávat střídavé všechny uvedené role. Římská politická a dějepisná literatura (u mnoha autoru oboji splývá, počínaje Catonem a Tacitem až po Cicerona a Tita Liyia) neustale zdůrazňuje - v pasážích, které mají sice školský a rétoricky raz, presto ale reprezentují obecně přijímanou ideologii - pregnantnost pojetí obce jako společenství všech občanů. Cincinnatus s pluhem dosazeny do funkce diktátora; Decius Mus, vojevůdce, který „obětoval vlastni život pro sve vojáky; Spurius Ligustinus (Livius, 42, 32-35) jako vzor slepe poslušnosti při odvodu k vojsku a ochoty zřeknout se vlastních prav; senátoři a jezdci předhánějící se navzájem, kdo dá více na záchranu obecni pokladny, která v době války s Hannibalem zela téměř prázdnotou; Cicero, kazajici zoufa­ lým kandidátům, kteří neuspěli v lidovém hlasování, o skromnosti a ode­ vzdanosti - to je jen několik příkladů lásky k vlasti, „sebeobětovaní pro společnou věc“, bez nichž údajně nemůže žádný stát přežit. Tato pevná struktura byla v Římě obzvlášť hluboce zakořeněna (Polybios, b 54). Zmíněný „totalitám!“ typ obce, která zdánlivě požaduje od každého bez rozdílu vše, nepředstavuje však klášter, ale ani demokracii. V antice a o Římu to platí dvojnásob - panovalo totiž přesvědčení, ze fyzicky nebo morální nátlak není všemocným nástrojem. Obec si sice kladla vysoké nároky, nemohla však požadovat od svých občanů vše az po ty nejvyssi

Claude Nicolet (32)

oběti, pokud nezískala jejich rozumnou podporu spočívající na zájmu kaž­ dého jednotlivce. Život ve společenství obce s sebou nesl veliké výhody, ale i nevýhody, nebezpečí a povinnosti. Tak jako v soukromém právu zavrho­ vali řečtí a římští právníci „leoninské“, tedy jednostranně výhodné smlouvy, stejně tak byl tento typ smlouvy nepřípustný v rámci obce. Občané byli sice vychováváni v duchu kolektivní morálky, kterou jim v kruhu rodiny vštěpovali již od dětství spolu s občanským uvědoměním, oddaností a ode­ vzdaností, ale to všechno by bylo málo platné, kdyby je břímě povinností přespříliš zatěžovalo a především kdyby bylo nerovnoměrně rozložené: pouto k obci by se nakonec přetrhlo. Základním problémem tohoto typu společenství je tedy otázka rozdělení občanských povinností a výhod plynou­ cích ze života v obci. Předně z hlediska bilance kladů a záporů - výhody musí v zásadě převážit nad povinnostmi. Dále z hlediska časového - obojí se musí postupně střídat (zvláště povinnosti by neměly být stanoveny s konečnou platností a natrvalo). A konečně z hlediska rozdělení mezi jed­ notlivé členy obce - nesmí to být stále titíž, na nichž leží břímě povinností, zatímco druzí požívají výhod. Tyto zkušeností ověřené (a také realistické, ne-li přímo cynické) prin­ cipy jsou vlastní každé obci. Platón, Aristotelés, Theofrastos a Dikaiarchos je rozebírali a rozváděli v teorii; inspirovali tak „veřejné mínění“, které se odráží i v jazyce dochovaných usnesení a nápisů. Nikde však tato teorie nenalezla tak zřejmé uplatnění jako právě v Římě. To proto, že Římané kteří uchovali archaické instituce déle než kterýkoli řecký městský stát si byli velmi dobře vědomi, že mají velmi stabilní a dobře strukturovaný systém občanského uspořádání, jehož konečný cíl spatřovali v ustavení co možná nej dokonalejší rovnováhy v rozdělení výhod a nevýhod, povin­ ností a poct. Tento systém plně spočíval na sčítání lidu a třídění občanů (discriptio'), které obec vykonávala pravidelně a nazývalo se census. Opět platí, že census (respektive timémd) znaly všechny antické obce, dokonce i ty nej demokratičtější, všechny se tedy dají označit za timokratické, to znamená založené na odhadu majetku. V žádné z antických obcí se však tento systém neudržel tak dlouho a v takové úplnosti jako právě v Římě. Římané připisovali vynález censu jednomu ze svých posledních králů, Serviovi Tulliovi, a jeho zavedení tedy kladli do doby počátků republiky. V prvé řadě měl census stanovit přesný počet občanů; znovu ale opakuji: pouze občanů, tedy těch, kteří jsou bojeschopní, kteří budou platit daně a účast­ nit se rozhodování i obecních podniků. Sčítáni tedy byli výlučně dospělí muži. Ostatní obyvatelé tvoří okolo těchto „užitečných hlav“ pouze jakýsi zástup v pozadí, přičemž napomáhají každého jednotlivce přesněji identifi­ kovat. Ale každého občana určují kromě jména - jež má vysokou výpovědní hodnotu, neboť prozrazuje jeho původ a mnoho napovídá i o jeho spole­

Občané

a politici

(33)

čenském postavení - i nejrůznější údaje, zahrnující věk, místní a rodový původ, zásluhy a v neposlední řadě i to nejdůležitější, totiž výši jmění, jeho majetkové poměry. Úředníci pověření censem pak s ohledem na tato rozličná kritéria (která jen odrážejí obecné mínění všech o každém jednotlivci) roz­ řazovali občany do jednotlivých tříd podle systému (ratio), jenž každému přisoudil jasně vymezené místo v přísně hierarchickém řádu. To má klíčový význam; každý občan musel své místo znát a odvolávat se na něj, neboť vymezovalo roli, již měl na jevišti občanského života sehrát: určovalo jeho pozici a úlohu ve vojsku, výši případných příspěvků do obecní pokladny, ale také - což je pro Řím charakteristické - jeho právo účastnit se politic­ kého rozhodování a dosáhnout v obci určitých hodností či „poct“. Z toho je zřejmé, že situace každého jednotlivce a celá jeho konkrétní existence závisely do značné míry na tom, jaká mu byla přidělena pozice ve složitém systému ordines, tříd, tribuí a centurií. Obecně lze říci, že pokud obec činí z člověka jakožto přírodní bytosti právní subjekt v síti nejrůznějších vzájem­ ných vztahů (civis označuje také „spoluobčana“) a povolává ho k jakémusi abstraktnímu právnímu životu, pak teprve s pravidelným censem nabývá život občana reálných, konkrétních obrysů, a to zcela oficiálně, veřejnou proklamací, do níž je zapojena obec jako celek. Rozdělení občanů do tříd mohlo navíc zčásti plnit roli výtky a pochvaly; úředník měl určitou volnost v nakládání s údaji a jako odměnu či trest mohl jednoho povýšit a druhého naopak degradovat. Úlohy jsou stanoveny předem, poslední slovo v jejich rozdělení však náleží veřejnému mínění, tedy státu. Občané jsou v plnění těchto úloh roztříděni do menších kategorií, jakýchsi podjednotek obce, v nichž se nejlépe manifestuje skutečná pospo­ litost kolektivního života. Tyto podjednotky se utvářely teprve postupně v průběhu dějin na základě praktických zkušeností a ve společenské i poli­ tické organizaci zaujímaly prvořadé místo. Skrze ně a v nich se odehrává „občanské drama“; to ony vymezují a formují „status“ každého z občanů, totiž to, čemu latina říká conditio nebo dignitas. Tato struktura, spočívající plně na státu a vytvořená pro něj, převládla v nejrůznějších ekonomických a sociálních systémech až do pozdního císařství nad všemi ostatními for­ mami diferenciace: římská společnost byla a až do konce zůstala společností politickou. Hovoříme zde o hierarchii, která předpokládá nejvyšší a nejnižší příčku, vrstvu vládnoucích a ovládaných - to však nestačí, musíme také pochopit principy, na nichž je založena. Když Cicero, Dionýsios Halikarnásský a Titus Livius (všichni tři vycházejí z téhož pramene) popisují - byť anachronicky a idealisticky - systém censu připisovaný Serviovi Tulliovi, jenž je podle nich platný až do jejich časů, představují jej jako nejzdařilejší ukázku uskutečnění filosofického principu „geometrické rovnoměrnosti“.

Claude Nicolet (34)

Cílem tohoto systému má být - podobně jako v ideální obchodní směně co nejvyváženější rozdělení úkolů a povinností mezi jednotlivce, a to s ohle­ dem na všechny jejich podstatné charakteristiky: na míru jejich svobodného postavení a „čistotu rodu“ (to jest na jejich původ), dále na věk, tělesné a duševní vlohy, majetkové poměry a popřípadě i potomstvo. V rámci obce tedy existovaly tribue, které představovaly současně jednotky územní (statek se nacházel „v té a té tribui“) i lidské: jednotlivci a celé rodiny zde totiž byli uspořádáni podle původu, případně podle libovůle zákonodárce či úředníka. Census mezi nimi dále rozlišil různé „majetkové třídy“, které zahrnovaly občany vlastnící majetek určité hodnoty. V rámci těchto tříd, které byly početně různě veliké (chudých bylo mnohem více než bohatých), byli muži rozděleni do určitého počtu „centurií“ podle věku (to znamená podle kritéria vojenského). Majetkové třídy, jejichž počet se nakonec ustá­ lil na pěti, pak zpočátku (přibližně do druhé punské války) určovaly také výzbroj a tudíž i místo a funkci každého jednotlivce na bitevním poli. Napří­ klad nejbohatší (a „nejlepší“) z bohaté třídy byli přiděleni k jízdě: tak zde vedle 176 centurií pěšáků (a takzvaných centurií „technických“) působilo i osmnáct centurií „jezdců“. Po určitou dobu existoval zřetelný poměr mezi počtem 195 centurií a početním stavem sebraného vojska (legio). Ten však vzal brzy za své; centurie jako jednotky sice nadále nesly stejné označení, jejich velikost se však mohla značně různit. Cicero tvrdí, že v poslední cen­ turii „mimo majetkové třídy“ (extra classes'), již tvořili prolétaní, bylo více vojáků než ve všech ostatních centuriích dohromady: více než polovina voj­ ska se tedy nacházela v jediné z celkem 195 centurií! Může se nám to zdát nepochopitelné, dokud si neuvědomíme, že centurie nebyly jen základním organizačním rámcem pro vojenský odvod, ale také pro výběr daní a pro volby. Právě z tohoto důvodu jsou nestejné velikosti: římský systém totiž není rovnostářský ve svých východiscích, nýbrž až ve výsledcích. Každá centurie musela poskytnout stejný počet mužů, přispět stejným dílem do státní pokladny a vyjádřit své mínění, jež mělo platnost jednoho voleb­ ního „hlasu“. Bohatí sice tvořili početně daleko menší centurie než chudí, přispívali však obci svými životy i penězi mnohem výrazněji a častěji než druzí. Systém centurií byl ovšem také dlouhou dobu spojen s politickým systémem comitií, sněmů. Proto muselo existovat více centurií pro bohaté občany než pro chudé: první třída a jezdci zde měli většinu (z celkového počtu 193 centurií bylo 98 centurií tvořeno „jezdci“, od 2. století pak 88). Jak vidíme, celý onen Římany tolik obdivovaný systém je postaven tak, aby vojenské a daňové povinnosti zatěžovaly více zámožnější, mocnější občany z „dobrých rodin“; těžko by se totiž v obci našli lepší vojáci a poctivější přispěvatelé do státní pokladny než ti, kteří mají motivaci obec i svůj maje­ tek bránit. Aby však nebyla tato zátěž neúnosná, mají tito bohatí občané

Občané a politici (35)

současně rozhodující vliv na všech shromážděních, kde se hlasuje - ať už o kandidátech, zákonech nebo soudních rozhodnutích. Principiálně vzato tedy není nikomu upřena žádná povinnost ani výhoda: přestože jsou do zbraně spíše a častěji povoláváni bohatí, v případě nezbytí bylo možné sáhnout i po nejnižších třídách občanů, proletarii (anebo, jako například během druhé punské války, mohli do vojska nastoupit i dobrovolníci z řad otroků, které odkoupil stát a později byli propuštěni na svobodu, nebo odsouzení trestanci). Podobně tomu bylo s placením daní: chudina sice byla čas od času této povinnosti zproštěna, nikdy však ne ze zákona - jako ilustrace nám opět mohou posloužit punské války. A pokud jde o hlaso­ vací práva, měla jediná centurie proletarii za úkol pouze zachovat zdání rovnoprávnosti a dostát principům: „Z hlediska zákona není nikdo zbaven hlasovacího práva, praví Cicero (De re publica, 2, 40), jelikož takový sys­ tém by byl tyranií; avšak „množství“ nemá skutečný vliv, neboť to by bylo nebezpečné.

Tohk o principech. Praxe, která se vyvíjela po řadu staletí, však vypadala poněkud odlišně. Každý unáhlený pokus o zobecnění (nebo chcete-li, o vytvoření existenčního portrétu „typického římského občana“) v sobě skrývá dvojí riziko: jednak protože opomíjí hluboké proměny v čase i prostoru, zejména pak postupný úpadek a rozklad teoretického systému ve 2. a 1. století př. n. 1., jenž nakonec vedl k přerodu republiky v císařství. A za druhé, poněvadž nebere v úvahu skutečnost, že samotný systém byl ve skutečnosti - jak jsme viděli - plný rozdílů a nerovností, neboť přiná­ šel povinnosti a omezené výhody pro jedny a jejich nahromadění v rukou druhých, a to přinejmenším do té doby, než „lidové“ instituce tuto nerov­ nováhu castecne zmírnily. Z tohoto hlediska se nyní v krátkosti zaměříme na tři základní oblasti občanského života.

Nejprve k oblasti vojenské. Pro nedostatek místa se zde nemůžeme po­ drobné zabývat vojenskou úlohou občanů: přestože, jak už víme, šlo ° úlohu zásadní. A právě potřeby a důsledky římské dobyvačné politiky, především pak samotný způsob náboru vojska, uspíšily krizi republikán­ ského zřízení, z níz nakonec vzešel nový typ armády a monarchie vojen­ ského ražení. Bude však zapotřebí načrtnout tento vývoj alespoň v hrubých obrysech a zdůraznit několik obecně platných skutečností. Římská armáda se ve svých počátcích - až do 2. století př. n. 1. - podobala jakýmsi občan­ ským milicím, které byly každoročně rekrutovány pro účely konkrétního tažení a následné, pokud to okolnosti dovolovaly, rozpouštěny. Každý voják dostával žold, nejednalo se však o mzdu, ale spíše o náhradu ušlého zisku prostředky na jeho vyplacení získával stát výběrem přímé daně z majetku

Claude Nicolet (36)

nazývané tributům, již platili všichni bojeschopni muži (samozřejmé přede­ vším ti nejbohatší); i tato daň byla ovšem vybírána pouze příležitostně, ni­ koli pravidelně, a v případě dostatečně hojné válečné kořisti bývala dokonce vracena. Jak vidíme, šlo o jednoduchý, strukturovaný, a přitom velmi hos podárný systém. Připomeňme znovu, ze k vojenské službě byli přednostně povoláváni zámožnější občané. První ránu tomuto systému zasadila válka s Hannibalem: počáteční katastrofický průběh a následující strastiplná daleká tažení měly velmi závažné demografické důsledky, jejichž rozsah bychom měli mít neustále na paměti: 13 % veskereho obyvatelstva bylo mobilizováno; počet padlých ve válce vyšplhal až na 20 % dospělé mužské populace; rozměry této pohromy připomínají dopady první světové války. Odtud se patrně odvíjel v průběhu následujícího století chronicky nedosta­ tek mužů a řada dalších obtíži; jisté i proto musely vládnoucí autority neu­ stále snižovat hranici censu pro odvod do vojska. Valecne operace se navíc přesouvají do zámoří: v důsledků toho vznikají první „stale armady , pro­ dlužuje se doba vojenské služby - nejprve v Hispánii a posléze v Africe a vojska se stále častěji plní dobrovolníky (což se však nikdy nestalo pra­ vidlem). Aby si však stát zajistil dostatečný přísun dobrovolníků, musel se obrátit na ty nejchudší a nabídnout jim vyhlídku na finanční vyrovnání, pokud bude válka dostatečně „výnosná ; odtud se bere nam dobře známy spirálovitý vývoj směrem ke stálému charakteru armady, k její profesionali­ zaci a proletarizaci — a také ke stále více „imperialistické politice. Nejedna se samozřejmě o žoldnéřská vojska (Řím využíval vojenských sil cizinců, ovšem jakožto spojenců, „nekupoval“ je; římská armáda byla az do doby císařské armádou občanů), a dokonce ani o armádu vojáků „z povolání : ta se objevuje až za císařství. Do doby Augustovy dochází sice čas od času k masovým mobilizacím v dobách krize či za občanských válek (v roce 44 př. n. 1. nastoupilo do zbraně 25 % iuniores), nicméně za normálních okolností už povinnost vojenské služby nezasahuje všechny stejnou měrou: značná část obyvatelstva sejí mohla vyhnout. Ideologie však za tímto vývojem za­ ostávala: je to s podivem, ale ještě koncem období republiky a v počátcích císařství platí nadále vojenské modely ve společenských vrstvách, ktere mají s armádou stále méně společného. Teto skutečnosti nebyla dosud venovana zasloužená pozornost. „Politická tnda byla i nadale podřízena vojenskému modelu, a kdokoli chtěl dosáhnout politických poct, musel předtím po­ vinně sloužit u vojska jako důstojník. Tento vývoj vedl také k podstatnému narušení rovnováhy v oblasti finanční. To se projevilo dvojím způsobem: především mohla být roku 167 př. n. 1. zásluhou vojenských úspěchů v zahraničí dočasně - nikoli ovšem natrvalo - zrušena přímá daň. Všichni římští občané jsou tak bez rozdílu osvobozeni od daní a samozřejmě mají zájem na pokračování dobyvačné

Občané

a politici

(37)

expanze. Bezprostředně z toho však těžili pouze majetní občané (jediní skutfCniv^anoV1 P°Platnícl);nyní nejenže méně odváděli, ale také méně často sl°uzih ve vojsku. Naopak od chudých vrstev se vojenská služba vyžadovala stale častěji, někdy i pod nátlakem, a zrušení tributu jim žádné výhody nepři­ neslo. Kupodivu se v této době nezvýšil ani žold, který sám o sobě sotva mohl představovat dostatečnou motivaci k vojenské službě - nedosahoval totiž ani výše „platu“ obyčejného pracujícího otroka. Není proto žádným překvapením, že se záhy objevila v té či oné podobě různá kompenzační opatření, jež jsou logice timokratického systému censu vlastní. Nejprve to byl „agrární zákon“, znovu uvedený v život roku 133 Tiberiem Gracchem. onechme stranou nesnadnou otázku, komu měl vlastně sloužit (bývalým, ci budoucím vojákům): nicméně jeho souvislost s vojenskými problémy té doby je nesporná. Následoval zákon o přídělech levného obilí, zavedený (spolu s nezbytnými předběžnými opatřeními) Gaiem Gracchem v roce 123. Tento zákon měl občanům umožnit nákup určitého maximálního množ­ ství obili za pevnou a relativně nízkou cenu, dotovanou ze státní pokladny. zde nám zůstává řada nezodpovězených otázek. Především nevíme, zda byla tato výsada od samého počátku omezena - teoreticky či prakticky na obyvatele města Rím. S jistotou to můžeme tvrdit až o tři čtvrtě století později, kdy je roku 58 vydána lex Clodia-, tehdy se pravidelné příděly obilí VJe1 dobtU? bezPlatné’ rozšířily i na propuštěnce. Můžeme uvést i čísla: obline příděly využívalo 320 tisíc lidí, tedy třetina až čtvrtina dospělých muzu občanského původu a přibližně polovina obyvatel římské urbs-, podle tvrzeni Cicerona, chápeme-li ho správně, stály příděly obilí státní pokladnu petmu všech příjmů z daní... Přesné počty však nejsou podstatné: už jen rozsah tohoto opatření je dostatečně vypovídající. Ani zde však není zřejmá souvislost s proletarizací armády. V tomto stadiu totiž chudinu, která - slovy jednoho textu - „má užitek ze své (tj. státní) pokladny“, tvoří spíše nevojaci, muži neschopní boje či odmítající sloužit ve vojsku. Pro vojáky, kteří se skutečně účastnili válek, vznikají spontánně další mechanismy. Na jedné straně to bylo rozdílení kořisti mezi jednotlivce - během tažení a v den oslav triumfu - a na straně druhé rozdílení půdy válečným veteránům. Posledně jmenovaná „instituce“ se v průběhu necelého století, tj. mezi léty 103 a 13 př. n. 1., stala jakousi rakovinou na těle státu a jednou z příčin jeho zkázy. Postupně se začal projevovat nedostatek volných pozemků a senát navíc často nevyhověl vojevůdcům, kteří požadovali pozemkové dary pro své vojáky, nebo s rozhodnutím otálel. Tím lze také vysvětlit jeden z důsledků a snad i příčin občanských válek: snahu získat půdu poražených (kteří byli zabiti, posláni do vyhnanství či zbaveni svého jmění) a rozdělit ji vojákům (a přátelům) vítězných vojevůdců. Tyto rozsáhlé přesuny majetku z rukou jedněch do rukou druhých představovaly jistě jeden z význačných prvků

Claude Nicolet (38)

římské „revoluce“: počty vojenských vysloužilců, ktere zaopatřili trium­ virové po roce 43 či Sulla po svých prosknpcích, dosahovaly desítek tisíc. Vzpomínka na tyto konfiskace či jejich přímá hrozba působily znepokojeni ještě patnáct let po zřízení principátu. A tak když Augustus rozhodne, ze namísto přídělů půdy budou veteránům vypláceny pemze, můžeme rici, ze se uzavírá celá jedna kapitola římských dějin: zrodilo se císařské zřízeni. Římský občan jakožto voják a daňový poplatník (až do doby císařské bylo obojí v podstatě povinností) nebyl jen pasivním poddaným, který bezvý­ hradně poslouchá své vládce: byl také součástí vysoce autonomního a čino­ rodého společenství, označovaného jako populusRomanus. Casto se hovoří o svobodě“ římského lidu, ale také o jeho „svrchované velikosti (maiestas) a někdy dokonce „moci“. V oficiální terminologii se ovšem setkáváme take se slovy o „vůli lidu“, slýcháme, že lid si něco přeje a žádá a take ze udili rozkazy (voluntas, iussuspopuli).]^ víme, „lid“ znamená totez co souhrn všech občanů. Je tudíž třeba, aby občané vyjádřili tuto „yuh lidu napro­ sto jasným, konkrétním a prověřitelným způsobem. Jinak řečeno, římsky občan - vázaný povinností sloužit ve vojsku a platit daně - je navíc nadan vůlí a míněním o obecních záležitostech, jež musí nějak projevit. V našem moderním typu parlamentní demokracie lze tento rys občanství lapidárně vystihnout jediným slovem: volič. Římský systém ovšem nebyl tak prosty

a přímočarý. . , . * Antická obec fungovala jako jednoduchý a ustrojny organismus. Když bylo zapotřebí zjistit vůli občanů, byla jim zkrátka položena prima otazka a vyčkalo se na jejich odpověď; na jinou možnost nikdo nepomyslel (nebo jen velmi zřídka). „Zastupitelský“ model demokracie byl zcela neznámy. Odtud vyvstává základní nutnost „shromažďovat“ občany na „snemech , jež nemají tak pomíjivý a abstraktní charakter jako shromážděni u voleb­ ních uren za našich dní, nýbrž představují velmi konkrétní a prozaickou skutečnost - totiž zasedání všech plnoprávných obyvatel na předem stano­ veném místě. V zásadě každý se shromáždění účastnil, poslouchal recmky či sám mohl vystoupit s proslovem. Zhruba tímto způsobem fungovaly porady a společné rozhodování v malých řeckých obcích s „demokratic­ kou“ ústavou - a někdy i v obcích větších, jako byly Athény. Jde o jedno­ duchý systém, jehož nevýhodou je však značná nestabilita, a jelikož prima demokracie „pod širým nebem“ vyžaduje opakovanou a svědomitou ucast všech občanů, je zřejmé, že v případě obcí větších nebo z hlediska sociál­ ních a ekonomických vztahů složitěji strukturovaných musel takový system narážet na značné praktické i psychologické obtíže. • v. ,v Řím měl tedy stejně jako ostatní obce lidový sněm - ci spise, a to je právě starodávný a zároveň originální rys římské obce, měl sněmů více

Občané

a politici

(39)

(ve skutečnosti se v nich scházeli stále titíž občané, ale byly svolávány různým způsobem a jejich členění se lišilo v závislosti na povaze a účelu daného shromáždění). Pro římské lidové sněmy bylo totiž charakteristické, že nevznikly ze shromáždění neurčitého počtu jednotlivců, nýbrž z omeze­ ného a pevně stanoveného počtujednot, do nichž byli občané roztříděni; v jejich rámci pak mohl každý vyslovit vlastní názor, ale v potaz bylo bráno pouze kolektivní mínění každé jednotky. Proto měl také latinský výraz pro sněm formu množného čísla - comitia. S těmito jednotkami jsme se setkali již dříve, využívalo se jich pro svolávání vojska a výběr daní: majetkové třídy, centurie a tribue římského timokratického systému censu tedy sloužily také jako rámec pro systém lidových sněmů. Své mínění zde vyslovovalo opět oněch 35 tribuí a 195 centurií, formálně tedy nikoli samotní jednotlivci, kteří je tvoří. A hned vzápětí konstatujeme, že tento systém funguje jako jakýsi protipól daňových a vojenských povinností: chudí, kteří tvořili mno­ honásobně početnější skupinu než bohatí a jichž se přímá daň i mobilizace dotýkaly jen minimálně, neměli na sněmech prakticky žádný vliv. V úvahu se totiž bral pouze součet hlasů tribuí či centurií, nikoli jedinců. To samo­ zřejmě neplatí absolutně, vždy záviselo i na typu a účelu daného sněmu. Na timokratickém principu byl plně založen jen sněm centurijní: jezdci (kteří náleželi k nejvyšší majetkové třídě s majetkem přesahujícím 400 000 sesterciů) a příslušníci první třídy zde sami o sobě tvořili téměř většinu, a pokud zastávali jednotné stanovisko, získali veškerou moc rozhodovat. Naopak ve sněmu tributním byli občané rozdělení podle svého původu či bydliště. Ale ani zde nejsou hlasy rozloženy příliš rovnoměrně: jednak ven­ kovské tribue (31) výrazně převažovaly nad počtem tribuí městských (4), přestože obyvatelstvo Říma bylo bezpochyby až do roku 89 př. n. 1. počet­ nější; a dále velikost jednotlivých tribuí a množství občanů v nich shromáž­ děných (což záviselo na rozhodnutí censorů a senátu) se významně lišily. Vedle tribuí s malým počtem občanů, v nichž měl každý hlas svou váhu, tu existovaly tribue rozsáhlejší, kde hlas jednotlivce mnoho neznamenal. K čemu tak složitý systém, nač tato podvojnost římských sněmů? Odpověď je naprosto jednoznačná, dali nám ji sami staří (Cicero, Pro Fla­ cco, 15-16): „Tito naši moudří a ctihodní předkové si nepřáli, aby lidové shromáž­ dění bylo příliš mocné; pokud se měl lid na něčem usnést, zasedání sněmu muselo být nejprve odročeno, rozdělily se funkce, občané byli roztříděni do tribuí a centurií podle stavů, tříd a věku, pak byli vyslyšeni autoři jednotlivých návrhů, jež byly veřejně vyhlášeny a pro­ věřeny, a teprve posléze mohlo být rozhodnutí lidu schváleno či za­ mítnuto.

Claude Nicolet (40)

Řekové spravují všechny své obecní záležitosti na zasedání sněmu unáhleně a bez rozmyslu. Nemusím ani mluvit o Řecku našich dnů, které se vinou svých rozhodnutí již dlouho hroutí a hledí vstříc záhu­ bě, mám na mysli ono Řecko dávné, které vzkvétalo bohatstvím, moci a slávou a jehož úpadek zavinila jediná špatnost, totiž nemírná svobo­ da a přílišná volnost daná lidovému shromáždění. Jakmile se v divadle sešli zcela nezkušení, nevzdělaní a neznalí muži, tu se hned hrnuli do zbytečných válek, do čela obce stavěli vzpurné a odbojné vůdce, zatímco do vyhnanství posílali ty, kteří se o obec nejvíce zasloužili.“ Smyslem tohoto uspořádání je tedy zkrátka odlišit možnost jednotlivých občanů vyjádřit svůj názor a podílet se na rozhodovaní, a to na zaklade určité hierarchie. Římské sněmy mají vskutku univerzální pravomoc, zasahu­ jící do všech oblastí společného života, nejvíce se však uplatňovala ve dvou oblastech: tou první bylo - slovy Polybia - udílení „odměn a trestů“, tedy přidělování veřejných funkcí, volba převážné části uredmku a soudní pravo­ moc (u některých typů zločinů); na straně druhé šlo o schvalování „zákonů“ a „usnesení“ (jinými slovy o tvorbu legislativy a o plebiscity), přičemž tyto normy a usnesení se mohly dotýkat takřka čehokoli z oblasti soukromého ci veřejného práva, diplomacie, války a míru atd.: svrchovanost římského lidu v podstatě nemá hranic (omezuje ji pouze zavedená praxe, tu však je možno změnit). Neexistuje žádná sféra, která by byla vyhrazena pravomoci úřed­ níků či senátu. Římské vládnoucí vrstvy úzkostlivě zachovávaly původní systém comitií s jeho složitou hierarchickou strukturou právě proto, aby zmírnily tuto zdánlivou všemocnost římského lidu. Centurijní sněm měl více timokratický charakter než sněm tributní: do jeho kompetencí spadala volba vyšších úředníků s vojenskou pravomocí, schvalování zákonů týkajících se války a míru, uzavírání smluv a hrdelní tresty. Tributní sněm měl na sta­ rosti volbu ostatních úředníků (pochopitelně i tribunů), zbylou legislativu a soudní procesy. Tak tomu alespoň bylo v době vzniku tohoto systému a platilo to v hrubých rysech i nadále; náš zjednodušený výklad totiž nepo­ stihuje významný historický vývoj, který ke konci období republiky přinesl hluboké proměny ve fungování comitií a jemuž se budeme věnovat níže. V rámci tohoto systému tedy římský občan uplatňoval svou rozhodo­ vací pravomoc - možnost vyjádřit a uskutečnit svou vůli -, která mu z defi­ nice náleží; jak vidíme, tento systém určoval každému občanovi jediné, pevně dané místo uvnitř složité a hierarchizované struktury. Nyní bychom se měli soustředit na některé další podstatné rysy římského systému comi­ tií, které nám umožní lépe pochopit konkrétní úlohu každého jednotlivce. Především neměly římské sněmy navzdory svým všeobecným kompe­ tencím právo svobodně se shromažďovat, například v určité dny. Zato se

Občané a politici (41)

však musely řídit přesně stanoveným „pořadem jednání“ a jejich zasedání byla oficiálně svolávána úředníkem, do jehož pravomocí „denní řád“ ze zákona spadal. Lid se sám o sobě shromáždit nemohl, sněm svolávají až druzí; vzácně se dokonce stávalo, že nebyl svolán vůbec. Na druhou stranu si nesmíme představovat, že úředníci mohli lidovému shromáždění předlo­ žit cokoliv a kdy se jim zlíbilo: existovalo zvláštní „shromažďovací právo“, které mělo posvátný původ a postupně upravovalo způsob, jak se obracet na lid. Toto právo především určovalo dny shromáždění a částečně i místa konání comitií, přičemž obojí mělo významný vliv na jednotlivé procedury a na samotný průběh hlasování a také bránilo úředníkům zasahovat do zase­ dání sněmu či jinak zneužívat jejich pravomocí. Stručně řečeno, lid se nemohl shromažďovat sám od sebe a podle své vůle; byl závislý na bozích, na tradici a na zvyklostech. Tak jako se lid nemohl libovolně shromažďovat, nemohl se ani libo­ volně a svobodně vyjadřovat. Prostý římský občan nerozhodoval o tom, které otázky mu budou předloženy, a co více, neúčastnil se ani žádného projednávání těchto otázek. Ať už šlo o jakýkoli typ sněmu - o orgán volící, zákonodárný či soudní - lid v comitiích i občan jako jednotlivec vždy jen odpovídal na otázku (rogatio), která mu byla položena, a to pouze for­ mou ano-ne (totéž platí dokonce i pro volby úředníků). Řadový občan tedy nejenže nemá právo na vlastní iniciativu, ale nemůže se ani účastnit rozpravy, vznášet dotazy, diskutovat, přispívat vlastními návrhy. Je mu sice dáno slovo, ale jen jako soudci či svědkovi až na samém konci celého rozhodovacího procesu, a to způsobem, který evidentně značně omezuje jeho svobodu. Dalším omezením a kontrolou této svobody byl samotný způsob, jakým hlasování alespoň zpočátku probíhalo. Volba odpovědí ano, či ne se totiž až do konce 2. století př. n. 1. uskutečňovala ústní formou a představo­ vala velmi zdlouhavou a vyčerpávající proceduru. Když se mělo přistoupit k hlasování, byli občané svoláni v rámci svých jednotek (tribue, centurie) a pak jednotlivě předstupovali v pořadí, které bylo pravděpodobně zpo­ čátku určováno spíše hierarchicky než podle abecedy - jako první přicházelo na řadu vedení obce, jeho zaměstnanci či funkcionáři správních jednotek (kurátoři tribuí, centurioni, rogatores atp.), přičemž každý musel v přítom­ nosti ostatních dát hlasitou odpověď. Okázalost celé této procedury činí ze starořímského orálního způsobu hlasování příležitost, při níž se staví na odiv moc, hierarchie, váha vyšších řádů a vládnoucích autorit. Jsou známy i pří­ pady, kdy tyto autority zpochybnily výsledek již uskutečněného hlasování: například v roce 167 př. n. 1. v případě hlasování o triumfu Paula Aemilia. Tento timokratický, těžkopádný a okázalý systém odpovídal potřebám původní venkovské obce, založené oligarchicky a na ctnostech; fungoval

Claude Nicolet (42)

však někdy v této ideální podobě, alespoň ve zlatém věku republikánského občanství? Spíše se zdá, že nikoliv: Dionýsios, Cicero a Titus Livius jej popisují spíše jako princip než jako skutečnost. Měli bychom si tedy spíše položit otázku, jaké byly skutečné důsledky tohoto systému, jak ovlivňoval životy občanů a jakou tedy znamenal dife­ renciaci. V rovině sociální byl zásadně nerovnostářský, nedotýkal se všech občanů stejnou měrou a ani se na ně neobracel stejně, nýbrž naopak napo­ máhal vytvoření hlubokých společenských rozdílů mezi chudými a boha­ tými, svobodnými občany a propuštěnci, obyvateli urbs a ager, venkovany a měšťany a v neposlední řadě také mezi příslušníky „politické třídy“, kteří se zabývali politikou „na plný úvazek“ a ucházeli se o čestné úřady, a všemi ostatními. Systém censu, který posvěcoval jednotu občanského kolektivu, vedl ve skutečnosti k rozpadu obce tím, že rozdělil mezi občany jednotlivé role. Odtud také pramení vývoj tohoto systému a jeho postupné proměny v průběhu 2. a 1. století př. n. 1., které téměř přivodily jeho vlastní zánik, zároveň však daly vzniknout celé řadě zástupných procedur, novému roz­ dělení moci a politických zájmů. Nejprve se budeme soustředit na kalendář shromažďovacích dnů a pokusíme se odhadnout, kolik bylo shromáždění, na nichž byla účast pro římské občany v podstatě povinná, a v jakých časových odstupech se konala. Připomeňme si povinnost dostavit se každých pět let ke sčítání lidu: až do spojenecké války se musela většina obyvatel ager Romanům dostavit za tímto účelem do Říma. Sčítání probíhalo zdlouhavě a důkladně a trvalo celých 18 měsíců (svůj odhad majetku muselo tedy denně zveřejnit asi tisíc občanů). Účast zde byla povinná a vynucená pod hrozbou přísných postihů. Některé dobře organizované obce v agerRomanům sice v této době prováděly sčítání na místě (šlo o municipia a římské kolonie), ale s tím, že Římu poskytly dílčí výsledky sčítání v podobě písemných dokladů. Tento postup se v každém případě dodržoval při sčítání latinských obyvatel Itálie bez občanských práv; to mělo praktické výhody, protože odpadlo cestování, ale i nevýhody, někdy i sankce, pokud bylo nutné přidržet se předpisů (formulae') z Říma. Rozhodně tedy až do roku 89 př. n. 1. se musela většina občanů, pakliže chtěli užívat všech výhod censu, dostavit do Říma. Vzpomeňme si také na dilectus, tedy vojenský odvod, který se minimálně do doby Polybiovy (polovina 2. století) konal v Římě a účast na něm byla povinná: týkal se však z definice pouze bojeschopných mužů, tj. men­ šiny. Nyní nám už zbývá jen shromažďování na sněmech - tedy „účast na politice“. Nejdůležitější činností sněmů byla volba nových úředníků. Každoročně sněmy zvolily zhruba čtyři desítky úředníků a čtyřiadvacet vojenských tribunů. Hlasování se uskutečňovalo na centurijním (v případě úředníků) či na tributním (v případě tribunů) sněmu a většinou šlo o velmi

Občané

a politici

(43)

zdlouhavou a složitou proceduru. O každém collegiu úředníků (konzulové, prétoři, tribuni) se hlasovalo celý den a někdy i déle. Občan se nemohl sám rozhodnout, kdy bude volit, protože hlasování probíhalo podle pevně sta­ noveného pořádku; každý volil v rámci své jednotky a teprve tehdy, když byl k tomu vyzván. Občané byli k hlasování vyvoláváni jmény a také tento obřad, spojený s přísnými kontrolami, byl značně rozvleklý. Když to shr­ neme, platí v zásadě, že ačkoli se voleb nikdy neúčastnilo všech 300 až 400 tisíc občanů druhého století př. n. 1. (respektive milion občanů ve století prvním), jednalo se o často opakovanou proceduru, která nebrala konce: každý rok zabrala nejméně deset dnů. Na sněmech se také schvalovaly zákony a řešily soudní pře. Zde nena­ lezneme žádná pevná pravidla (nepočítáme-li samotnou proceduru a povin­ nou časovou lhůtu mezi přednesením návrhu a samotným hlasováním). Jak často se sněm scházel za těmito účely, záleželo pouze na politických okol­ nostech: zda měla vládnoucí vrstva zájem na tom, aby se lid politiky účast­ nil, nakolik aktivní byli úředníci v tvorbě nových zákonů, zda probíhal boj mezáznepřátelenými „stranami“ apod. Vzhledem k nedostatku pramenů si nemůžeme vytvořit jasnější představu o tom, jak často se taková zasedání sněmů konala. Obecné tendence jsou však zjevné: od dob bratří Gracchů se zřejmě hlavním politickým nástrojem stává hlasování o tribunských zákonech, k němuž už nemusel dávat souhlas senát. Tak docházelo k jisté přebujelosti legislativy, která měla, jak ještě ukážeme, stále významnější politické, sociální a ekonomické důsledky. V některých letech bylo podle dostupných pramenů schváleno deset až dvacet takových zákonů. Musíme mít na paměti, že každé představení návrhu zákona znamenalo složitou a zdlouhavou proceduru (to samé sice platí i o volbách, avšak v menší míře), která trvala přinejmenším 24 dnů (takzvané trinundinum), během nichž byli občané obvykle několikrát svoláni na poradní shromáždění (contiones), kde autor předlohy a další řečníci návrh obhajovali a ke slovu se dostali i jeho odpůrci; navíc se považovalo za žádoucí, aby byla účast lidu na těchto pří­ pravných zasedáních co nejhojnější a nejaktivnější. Z toho všeho je zřejmé, jak dlouhý čas zde občané museli trávit: dvacet až třicet dnů, někdy i mno­ hem více. Platí proto, co o římském občanovi říkají některé prameny, které jej právem označují výrazyjakoJorensis. comitialis, contionalis (případně contionarius). Jak už jsme jednou řekli, být občanem znamenalo takřka „práci na plný úvazek“. Je načase, abychom si nyní položili ústřední otázku: kdo byli ti, kteří se skutečně účastnili politických a voličských aktivit? Nemáme bohužel k dispozici žádný doklad ohledně přesnějšího počtu těchto aktivních občanů. Vzhledem k tomu, že systém spočíval na sčítání hlasů vjednotkách, dokonce není ani jisté, zda se vůbec záznamy počtů pořizovaly. S jistotou

Claude Nicolet (44)

však můžeme říci, že účast občanů byla značně proměnlivá v závislosti na historických okolnostech a z dlouhodobé perspektivy také na instituci­ onálních a politických změnách. Mohla by nám odpověď zčásti usnadnit topografie? Víme, že shromáždění tribuí se konala uvnitř obvodu hradeb města (pomerium), nejčastěji přímo na Fóru před budovou Curie, nebo také jinde, například na Čapitolu. Jak víme, rozloha Fóra nebyla příliš velká. Víme však také, že na konci 2. století zaplnil někdy hlasující lid Forum celé; přinejmenším v jednom případě (roku 184 př. n. 1.) je doloženo, že prostor Fóra nestačil a část občanů musela vzít zavděk okolními střechami a balkony. To ovšem nic nevypovídá o běžné účasti na sněmech: někdy byly totiž svolávány k hlasování jednotlivé tribue po sobě; celkem těsný prostor vymezený k hlasování byl tak využit pětatřicetkrát a stačil. Tributního sněmu se mohl účastnit každý dospělý občan mužského pohlaví: to by znamenalo několik set tisíc potenciálních voličů ve druhém století a až jeden milion ve století prvním. I kdybychom předpokládali hlasování po jednotlivých tribuích, zdá se velmi nepravděpodobné, že by počet hla­ sujících mohl být tak vysoký: jako maximum se jeví několik desítek tisíc hlasujících při nejvýznamnějších příležitostech. Systém třiceti pěti tribuí (jejich počet byl pevně stanoven, zásadně se lišilo pouze množství občanů do nich zahrnutých) jednoznačně zvýhodňoval jedenatřicet tribuí „venkov­ ských“. Zvýhodněny byly dokonce nadvakrát: stačilo totiž, aby se do Říma dostavilo jen několik venkovanů, kde zastupovali svůj tribus, ajejich hlasy přitom platily jako souhrnný hlas celé jednotky. Dokud ještě Řím obývali pouze starousedlíci, tedy občané zapsaní do jednoho ze čtyř městských tri­ buí, a ager Romanus nebyl příliš vzdálený od města, měly venkovské hlasy značnou váhu. Avšak v průběhu 1. a 2. století přinesl hospodářský a poli­ tický rozvoj významné změny: počet obyvatel města výrazně vzrostl, a to jednak v důsledku hromadného stěhování venkovského obyvatelstva z těch oblastí Itálie, kde vzniklo větší množství velkostatků, což vedlo k tomu, že noví bezzemci - „Latinové a spojenci“ - se usazovali v Římě, aby zde získali občanství; a dále díky vzrůstajícímu počtu propuštěnců, kteří žili převážně v Římě: ne vždy bylo možné je zařadit do jedné ze čtyř městských tribuí. Na sklonku 2. století tedy vzniká situace, kdy je stále více obyvatel města zapsáno do venkovských tribuí. Dokud ještě pamatovali na svůj venkovský původ a zájmy, mohla tato změna kompenzovat jisté znevýhodnění, které bylo způsobeno rozšiřujícími se hranicemi římského území. Jak ovšem víme z důvěryhodného pramene, během zásadních reforem konce 2. století (šlo o agrární zákony bratří Tiberia a Gaia Graccha a reformu Saturninovu) došlo právě ve venkovských oblastech k bouřím a nepokojům a k hro­ madnému přesunu voličů do Říma na contiones a k samotnému hlasování. V prvním století ale dochází ke změně. Počet nových obyvatel zapsaných

Občané a politici (45)

do tribuí (většinou venkovských) po spojenecké válce prudce vzrostl: význam jednotlivého hlasu se tak snížil. Zároveň stále stoupá počet oby­ vatel Říma (venkovanů zbavených vlastních kořenů, propuštěnců, nových občanů), kteří byli do těchto tribuí zapsáni. A tak se stalo, že na tributním sněmu získal převahu „městský plebs“, třebaže většinu v něm tvořili občané zapsaní do venkovských tribuí. Činorodí a ctižádostiví politici, jejichž cílem byl pouze úspěch, už tedy napříště nemuseli hledat stoupence daleko. Není ovšem jisté, že by tento městský plebs byl hotov následovat kohokoli: snad se ještě dostaneme k otázce jeho požadavků a priorit. S určitostí však můžeme říci, že tato svým způsobem mechanická většina v tributním shro­ máždění, jež bylo výsadním nástrojem politiky tribunů, hluboce pozname­ nala nepsaná pravidla politické hry. Vedle tributního sněmu existoval ovšem jako mocná protiváha sněm centurijní. Zde, jak tvrdí Cicero a další osvícení zastánci tradičních pořádků, byl „skutečný lid“ „roztříděn“ a „uspořádán“ podle hierarchického klíče; zde se hlasy poměřovaly a vážily, nikoli pouze sčítaly. Jako na velkolepé scéně jsou tu po pořádku seřazeny jednotlivé ordines, majetkové třídy a věkové skupiny, to vše ve znamení gravitas, přísné důstojnosti - zkrátka pravý opak demokratických shromáždění řeckých obcí, konaných v divadlech, kde byli občané pohodlně usazeni bok po boku a kde vládlo „množství“. Comitia centuriata řešila vážné záležitosti: volbu konzulů, prétorů a cen­ sorů-, hrdelní zločiny a zákony, které mohly ohrozit právní status občanů či jejich život; či konečně zákony týkající se války, míru a diplomatických vztahů (přinejmenším do 2. století). V těchto otázkách má dostat přednost věk, zkušenosti získané výkonem funkce a také majetek, který vede k větší obezřetnosti. Sněm složený ze 195 centurií je tedy založen do značné míry oligarchicky. Nejbohatší občané a senátoři jsou rozděleni do sedmdesáti jednotek první majetkové třídy: každá ze 35 tribuí tvoří jednu jednotku iuniores a jednu seniores. Jezdci (do roku 123 iuniores i seniores, později pouze iuniores) dávají dohromady 18 centurií. Nemáme k dispozici takřka žádné informace o počtu osob v těchto jednotkách; víme jen to, že více než polo­ vina všech občanů (v tomto období asi 175 tisíc osob) patřila do poslední centurie, složené z proletarii a čapíte censi, která byla zřídkakdy svolávána. Jak vidíme, stěhování obyvatelstva a proměny městské populace popsané výše nemohly citelně ovlivnit oligarchický charakter centurijního sněmu, jelikož příslušníci venkovských tribuí usazení v Římě patřili nejčastěji k proletariátu či k chudině. Když se do Říma výjimečně přistěhovali i významní občané (jako například Ciceronův otec), znamenalo to naopak podstat­ nou výhodu: jejich hlas v rámci některé z prvních centurií platil úměrně k jejich postavení. Zájmem o účast na centurijním sněmu lze vysvětlit

Claude Nicolet (46)

i další rozsáhlý migrační proud v době před spojeneckou válkou a přede­ vším po ní: kandidáti cestovali až do nejodlehlejších koutů říše, nejvíce po bohaté a úrodné předalpské Galii. Často se také organizovaly opravdové „pochody na Řím“. Účastníci jedné takové výpravy například přispěli svými hlasy ke schválení „zákona o návratu“ Cicerona z vyhnanství v roce 57 př. n. 1.: významní občané v koloniích a municipiích si nejprve mezi sebou odhlasovali několik dekretů a následně se pod vedením Pompeia a jeho přá­ tel spořádaně vydali na cestu do Říma, aby zde stvrdili své slavné vítězství. S jistotou můžeme hovořit o „významných občanech“, neboť pouze jejich hlas měl nějakou váhu. Nelze sice vyloučit, že je tu a tam doprovázela hrstka chudších občanů, kteří mohli být užiteční jinak: buďto jen do počtu, nebo jako ochrana při případných potyčkách. Pro samotné hlasování však měli význam pouze přední občané. Centurijní sněm se konal na Martově poli, kde se ke konci období republiky odehrávala i shromáždění tributního sněmu k volbě nižších úředníků, aedilů a snad i tribunů (Varro, Rerum rusticarum libri III, 3, 2). Toto prostranství byl kupodivu rozměrnější než Forum. Poblíž Via Publica stály „ohrady“ (saepta) rozčleněné na 35 kójí (pro každý tribusjedna), kam byli povoláváni občané podle hierarchického pořádku majetkových tříd. Centurijního sněmu se zřejmě neúčastnilo mnoho lidí. Přesto právě tato budova byla za časů Caesara a Augusta přestavěna na kamennou a vznikla tak nejmonumentálnější stavba pro volební účely celého starověku, Saepta lulia, která měla obdélníkový půdorys o rozměrech 310 krát 120 metrů, byla obklopena sloupořadím a měla dvě síně zvlášť upravené pro kontrolu voličů a sčítání hlasů. Podle našich propočtů zde mohlo svůj hlas odevzdat najednou či postupně během jednoho dne - zhruba 70 000 občanů (v Itálii žilo v této době zhruba milion voličů či o něco více). Ironií osudu dali Cae­ sar a Augustus pokyn k této nákladné přestavbě nedlouho předtím, než se z římských comitií stal pouhý přežitek a republika se přerodila v monarchii. Než k tomu ale došlo, neměl římský „voličský život“ - navzdory obtížím a slabinám sněmovního uspořádání - čistě oligarchický, rituální a formální ráz, a byl by omyl si něco takového představovat. Těžko bychom pak dokázali vysvětlit, proč měly uskutečněné či pouze zamýšlené reformy takový význam pro politické dějiny. Některé reformy omezovaly pravomoci senátu či úředníků, které jim - většinou z náboženských důvodů - umož­ ňovaly sněmy ovládat a mít pod kontrolou; jiné měly dokonce zpochybnit samotný timokratický charakter systému: ty sice skončily nezdarem, ale už fakt, že o nich uvažoval muž jako Gaius Gracchus, je sám o sobě pří­ značný. Cílem řady reforem mělo být snad spravedlivější rozdělení nových občanů z řad propuštěnců a Italiků do jednotlivých tribuí. Největší význam však mělo zavádění písemného, a tudíž tajného hlasování, které se v letech

Občané a politici (47)

139-107 př. n. 1. začalo postupně užívat při schvalování zákonů, vynášení rozsudků a při volbách úředníků, což umožnily takzvané „zákony o hla­ sování destičkami“ (lex tabellariá). Bezprostředně se proměna způsobu hlasování (volič si buďto vybral jednu z destiček - tabellae na nichž již byly napsány odpovědi ano a ne, anebo během voleb sám na destičku vyryl jméno kandidáta či jeho iniciály) projevila v samotné hlasovací proceduře, v průběhu shromáždění a v zařízení hlasovacích prostor. Hlavním cílem této reformy bylo ovšem zajistit, aby hlasování probíhalo tajně a svobodně: zcela nepokrytě se jednalo o snahu překazit mocenskou hru založenou na kli­ entských svazcích, kdy se největší moc soustřeďovala v rukou oligarchické menšiny. Hlasování ve volbách nebylo ve starověku nutně demokratické; zajistit alespoň jeho dobrovolnost a svobodu bylo ovšem v Římě pokládáno za navýsost „populární“ opatření. Hlasování bylo provázeno důmyslnými a pečlivými kontrolami (k hlasovacím urnám vedly zvláštní „lávky“, voliči byli sčítáni na základě svých odpovědí, sčítání hlasů se dělo pod přísným dohledem apod.), a proto tyto zákony vedly k obrovskému rozmachu tribunského zákonodárství, jež charakterizovalo římskou politiku v letech 133-40 př. n. 1. Právě zde, a nikoli v nástupu nového typu politiků, je třeba spatřovat a oceňovat důsledky této hlasovací reformy. Navzdory protes­ tům konzervativní oligarchic, navzdory všem snahám bezskrupulózních politických vůdců i vojenských diktátorů, kteří svou vůli prosazovali silou, vedly tyto reformy k morálnímu očištění a zkvalitnění římského systému hlasování; za normálních poměrů je také chránily před nejrůznějšími tlaky, které je ohrožovaly zvnějšku. Přetrvávala však jediná hrozba, o to zákeřnější - totiž korupce. Tento neblahý jev se dotkl i hlasování na sněmech, alespoň nakolik můžeme sou­ dit z množství zákonů, které se během 2. a 1. století pokoušely jí zamezit (leges de ambitu). V rámci systému, kde bylo předem s jistotou známo, koho bude kdo volit a také která skupina může mít rozhodující vliv, vznikalo nevyhnutelně pokušení si hlasy jednoduše koupit. Konzervativní moralisté ostatně považovali za jistý druh korupce i situaci, kdy politik předstoupil před lid či plebejce s návrhem opatření, které jim přinášelo nějaké výhody k tomu se ještě vrátíme. Úplatkářství však bujelo i v daleko otevřenější a zavrženíhodnější podobě, kdy politik určité skupině voličů za jejich hlasy zaplatil, a to smluvenou částku v hotových penězích. Zcela jistě byl tento zvyk rozšířen v 1. století př. n. 1.; víme o neúspěšných pokusech odpůrců Ciceronových a Catonových uplatit voliče v letech 71 a 52. Rozhodně to platilo při volbách konzulů či prétorů, kdy se korupce zaměřovala na cen­ turie nejvyšších majetkových tříd. Silně korporativní struktura plebsu a lidu - členění na tribue, centurie, společenství obyvatel jedné čtvrti či collegia - usnadňovala navázání kontaktu, smlouvání a rozdělení úplatku.

Claude Nicolet (48)

Kam až mohlo uplácení voličů dojít, dokládá případ Augustův, který při­ slíbil všem členům svých dvou tribuí, Scaptia a Fabia, trvalou „voličskou rentu“ ve výši jednoho tisíce sesterciů, aby se proti němu neodvážil nikdo kandidovat (Suetonius, Augustus, 40, 2). Částky, které byli tito kandidáti, sami zkažení korupcí, ochotni investovat do svého zvolení, bývaly tak vysoké, že někdy ovlivnily i výši úroků na finančním trhu. Podobné případy, které nám poodhalila „tajemství korespondence“ advokáta Cicerona, jsou jistě zarážející a politováníhodné. Připomínají divoké výstřelky direktoria za Velké francouzské revoluce: oligarchic skrz naskrz zkažená korupcí se řítí do záhuby a jako by přímo volala po tom, aby ji smetla pevná ruka diktatury, která nastolí nový, očistný řád - Caesarovi již stačí, aby s imperatoria brevitas „doporučil“ jednotlivým tribuím kandidáty podle vlastního gusta. Jak moc se zlořád korupce rozrostl a jaké byly jeho reálné důsledky? Důkladná a objektivní studie na toto téma nám doposud schází. Zřejmě ještě závažnějším jevem než úplatkářství bylo organizované násilí, které propuklo v plné síle v době krize republiky, pravděpodobně mezi léty 101 a 19 př. n. 1. Římský systém comitií byl příliš zkostnatělý, pří­ liš rozškatulkovaný a také přísně kontrolovaný, než aby se v něm mohlo početné obyvatelstvo velkoměsta, jako byl Řím, při svém pestrém složení a rozmanitých potřebách vyjádřit ke všem aktuálním otázkám. Už jsme viděli, že vedle pravidelně konaných sněmů, na nichž se činila různá roz­ hodnutí, existoval také volnější systém lidových shromáždění (contioneš), kde mohli prostí občané, sami bez práva zasáhnout do rozpravy, alespoň získat informace a vyslechnout většinou rozporuplnou debatu úředníků a senátorů. Všechna ostatní shromáždění lidu s výjimkou uvedených contiones (podotkněme, že ty musely být svolány úředníkem ve funkci), byť šlo třeba jen o hrstku občanů, byla pokládána za zárodek vzpoury, a to ani nemusela být výslovně zakázána či násilně potlačena. Přesto se už v průběhu 3. a 2. století setkáváme s případy davových nepokojů, poulič­ ního rozruchu a lidových bouří (coetus). Jejich studiu bylo zatím věnováno poměrně málo pozornosti. Jakou úlohu v nich hráli hodnostáři „korpora­ tivních“ struktur města Řím, tedy tribuí, čtvrtí, collegií? A naopak, jak velký význam v nich měly jednotlivé sociální či ekonomické skupiny, jako byli „kramáři“, „řezníci“, ale také „finančníci“ z Fóra? Abychom na tyto otázky dokázali odpovědět, byla by zapotřebí podrobnější analýza. Ale i některé tradiční situace občanského života, jako byly triumfy, pohřby významných občanů, náboženské slavnosti a divadelní představení s nimi spojená, ský­ taly povolenou příležitost ke shromážděním lidu, na nichž se za podpory politických vůdců a „stran“ sledujících vlastní zájmy ujal zvyk hlasitě projevovat svůj názor. V dobách krize republiky se tyto společenské udá­ losti staly vítanou příležitostí pro politické vůdce, kteří si zde mohli ověřit

Občané

a politici

(49)

veřejné mínění či případně ho ovlivnit, čehož mohli dosáhnout například jen výběrem divadelní hry nebo svou okázalou přítomností. Podobnou šíři možností nabízely i velké soudní a politické procesy díky svému veřejnému a teatrálnímu charakteru. Jak vidíme, právě tyto zdánlivě bezvýznamné situace vytvářely mnohem příhodnější prostředí k občasné komunikaci mezi „lidovými masami“ a politickou třídou než ustrnulý systém comitií, až zde nakonec okrajově vznikl jakýsi zárodek demokratické obce, určitá obdoba zastupitelské demokracie. Případné výhody, které tyto kontakty mohly ský­ tat, byly ale brzy zastíněny vzrůstajícími násilnými tendencemi v dobách krize republiky. První oficiální svědectví o zastrašování a užití síly během lidového shromáždění (konkrétně šlo o výprask holí) sahá do roku 103 př. n. 1., kdy Mariovi veteráni prosadili odhlasování lex Apuleia. Od roku 88 př. n. 1. pak začíná éra občanských válek, která trvala déle než půl století, kdy se v Římě, v Itálii a později v celém impériu znovu a znovu střetávají vojska pravidelně odváděných římských občanů, aby vyřešili rozepře svých vojevůdců a rozhodli o tom, kdo získá nejvyšší moc. Touto problematikou se zde nebudu blíže zaobírat, ačkoli tyto události vedly k masovým mobili­ zacím v letech 49,43 a 32 př. n. 1., k nesmírným ztrátám na životech, k neu­ věřitelným proskripcím, k brutálním konfiskacím a k takřka revolučním společenským bouřím: jak tvrdí očití svědkové, ukáznění a obětaví občané z dob války s Hannibalem se stali jeden druhému vlkem. To stačilo, aby jedna generace pocítila znechucení nad stávající situací a aby spolu s občan­ skými válkami zavrhla i svobodu: říše nutně potřebovala pána. Na závěr bych rád promluvil o jednom ještě významnějším fenoménu: totiž o dopadu těchto ozbrojených vojenských střetnutí na římské politické dění v průběhu zhruba padesáti let, během nichž vznikají a rozvíjejí se „partes“ (často nesprávně překládané jako „strany“), organizované na polovojenském principu. Nepodařené státní převraty a ozbrojená povstání pod vedením Lepida v roce 78, Catiliny v roce 66 či Caelia a Milona v roce 47 dokazují, že mnozí politikové těch časů spatřovali v politické činnosti pouhou předzvěst občanské války. U řady těchto povstaleckých skupin, například Catilinovy v letech 66 až 63 př. n. 1. či Clodiovy v letech 58-52, máme poměrně ucelené údaje o jejich struktuře a uspořádání. Někteří vůdci se zaměřili na určitou jasně vymezenou sociální skupinu, například na kramáře či na vojenské vysloužilce, jimž byla přidělena půda, avšak ocitli se na mizině; takový byl případ Catilinův. Naopak Clodius se o desetiletí později opíral spíše o městský plebs: právě v jeho prospěch prosadil tento politik schválení návrhu, který pak po více než pět staletí představoval svr­ chovaně důležité opatření, totiž příděly obilí zdarma. Podpora lidových mas ovšem nyní už nestačila: bylo zapotřebí síly. Tyto politické skupiny

Claude Nicolet (50)

proto využívaly vojenských jednotek s pevnou hierarchií (copiae, operaé), jejichž jádro tvořili gladiátoři oddaní na život a na smrt; ty pak doplňovali naverbovaní otroci či propuštěnci (decuriatí), pocházející z Říma nebo z necivilizovaných oblastí Itálie. S jejich pomocí se frakce dnem i noci pokoušely ovládnout cesty a zasahovat násilně do shromážděni contiones či dokonce do samotného hlasování. To už nebyl „hd‘, ale spis jen jeho pokřivená karikatura... Takové tedy byly příčiny definitivního zhrouceni republikánského zřízení. To ale neznamená, že poměrně dlouho nefungovalo, tak jak melo. Když už jsme popsali jednotlivé formy římského politického systému, je načase položit si otázku po jeho pravém obsahu, totiž o co vlastně v politice šlo, co bylo ve hře. Do popředí bývá - jistě ne neprávem - kladena vzájemná rivalita mezi jednotlivci či skupinami uvnitř politické třídy: dosazovaní vládních činitelů, volba úředníků. To mělo skutečně svůj sociální i poli­ tický význam, záviselo na tom udržení tradičního postavení rodiny i sta­ bilita klientských svazků. Je ovšem přehnané tvrdit, jak činí mnozí (mimo jiné i Tacitus), že zde šlo výlučně o ctižádostivou řevnivost, o to mít moc za každou cenu, o boj o první místo, zkrátka o plytké politikaření. Právě naopak, po celou dobu trvání republiky můžeme sledovat, jak se za lidským rozhodnutím často (pochopitelně ne vždy) rýsuje rozhodnutí politické, zejména v oblasti vojenství a správy říše. Jelikož každá antická obec, byt v případě Říma oligarchického ražení, byla místem veřejné diskuse, umys y jednotlivých skupin mohly těžko zůstat skryté. I řadoví občané si museli být vědomi důsledků svého rozhodnutí. Takový byl třeba případ strategie a vojenské taktiky použité proti Hannibalovi v letech 218-216, jak o tom svědčí řada dobře známých epizod. Totéž platí také o vyhlášení druhé a. třetí makedonské války. Podle mého názoru sem můžeme zařadit také události odehrávající se v neklidných letech „prvního triumvirátu“ kolem 60-55 pr. n. 1., kdy nás zcela oslňuje „rozdělení moci“ mezi Pompeia, Crassa a Caesara a zapomínáme, že v téže době byla podniknuta také systematická doby­ vačná tažení směrem na východ i na západ, která ohrožovala nejrůznější význačné zájmy, a v sázce tudíž bylo mnoho: je tedy na nás, abychom se pokusili rozluštit, pokud to bude v našich silách, tehdejší římský politicky život, který historikové většinou představují příliš zjednodušeně.

Existovala ovšem jedna oblast politiky, která se občanů přímo dotýkala a ovlivňovala bezprostředně jejich život (dá se tedy předpokládat, že řadový občan o ni jevil daleko živější zájem, než se obvykle soudí), totiž vse, co bývá označováno termínem commoda, „hmotné výhody , jež konzervativně založení Římané často stavěli do protikladu k utilitas publica. Tvoři samu

Občané a politici (51)

podstatu toho, co Cicero na jednom či dvou místech označuje za „pro­ gram (dá-li se tento výraz použít) populárů“. Výraz „popularis“ znamená v latině současně „ten, který miluje lid“ i „ten, který je lidem milován“: označuje spíše určitý model chování než politický program. Lid však - což je pochopitelné - zbystřil a zpozorněl zejména ve chvíli, kdy přišla řeč na určité otázky, z nichž tři nebo čtyři představují jakýsi leitmotiv římské politiky především vletech 133-44 př. n. 1.: na prvním místě šlo samozřejmě o agrární zákon; dále to byl zákon o přídělech obilí, který stanovoval jakousi minimální dávku 40 litrů obilí, jež byla občanům rozdávána zprvu za sníženou cenu, později zcela zadarmo; pak také zrušení či pozastavení výběru daní (například v letech 167 a 60 n. 1.); a konečně zákony o dluzích, tj. o výši úroků. Mezi commoda bychom mohli zahrnout také záruky svobod, například výše zmíněný zákon o tajném hlasování (lex tabellaria). Čeho se tato opatření týkala, je dobře známé, a je tudíž zbytečné se o tom dlouze šířit. Místo toho bych rád zdůraznil jejich (často podceňovanou) nepo­ stradatelnost pro římský stát, a to především z hlediska demografického a finančního. Snaha zajistit „hmotný blahobyt“ občanů (zchudlých rolníků, proletariátu, válečných veteránů, jimž měly jednotlivé agrární zákony dát půdu do vlastnictví) nebyla samoúčelná: jejím konečným cílem bylo jak za republiky, tak v období císařství „poskytnout obci občany“, vypěstovat budoucí vojáky, tedy nastolit opět onu ideální rovnováhu obce založené na systému censu, jež byla ohrožena překotným rozvojem města a postup­ nou proletarizací občanů. Rovněž velmi nákladné zákony o přídělech obilí (v roce 58 př. n. 1. byla na bezplatné příděly pro 250 000 až 300 000 osob uvolněna pětina státních příjmů) v podstatě vyplývají z logiky systému, dovedené do krajních důsledků. Jak jsme viděli, římský politický systém od počátku směřoval k co nejmenšímu zatížení nejchudších vrstev daňo­ vými a vojenskými povinnostmi. Ty však nebyly nutné ani pevně stanovené: vždy záviselo na konkrétních potřebách. Pokud si obec počínala navenek úspěšně a nalezla dostatečné finanční zdroje jinde (ve válečné kořisti, poz­ ději výběrem daní z provincií), proč by měla nadále klást toto břímě na své občany, ať chudé, či bohaté? A pokud státní příjmy narůstaly, proč by se nemohly využít ve prospěch občanů? Této myšlence se nebránil nikdo, dokonce ani konzervativní zastánci tradičních hodnot. Neshody vyvstávaly až v souvislosti s její konkrétní realizací. Naplnit státní pokladnu, na tom se shodli všichni. Nemajetní občané a jejich „lidoví“ vůdci navrhovali, aby byla část příjmů využita k zaopatření chudiny hmotnými statky, kterých se jim nedostávalo, jako byla půda či obilí (záhy, již za Caesara a později během císařství, se objevily také peněžité dávky, což bylo v podstatě totéž co misthos vyplácený v řeckých demokratických obcích). Je zde jasně patrný

Claude Nicolet (52)

losricky přechod od pozastavení výběru tributu v roce 167 k zákonu o pří­ dělech obilí z roku 123: „Je spravedlivé,“ tvrdilo se, „aby vítězný hd zil z výnosů státní pokladny.“ K podobnému typu reakce nevyhnutelně došlo i v oblasti vojenské Az do dvacátých let 2. století př. n. 1. zatěžovala povinna mobilizace, ditectus., neivyšší majetkové třídy občanů, kteří svou účastí v bojích proti Haninbalovi či Hispáncům zaplatili státu neúprosnou daň vlastni krve. Zrejme někdy v průběhu 2. století musela být hranice censu pro odvod do vojska značně snížena. Na sklonku druhého století a během století prvního začal být do armády přijímán i „proletariát“, tedy především chudí rolnici; došlo k tomu za Maria v roce 106. Tak byl pro vojsko zajištěn dostatečný přísun dobrovolníků, kteří každoročně doplnili potřebný počet „branců {supplementum). Vojenská služba tedy od této doby zasahovala i příslušníky proletariátu. Současně s tím roste díky zákonu o tajném hlasovaní\lex tabellarid) také jejich vliv v tributním sněmu, přičemž zákon o pndelech obili a agrární zákony jim zaručují obživu a dokonce zvyšuji i jejich občansky status. Uvedený historický vývoj by si jistě zasloužil zevrubnější analýzu, jez by ukázala, že ne vždycky tytéž skupiny obyvatelstva z věci tezi nebo na m prodělávají, což bylo ostatně i příčinou definitivního krachu politického systému. Celý tento složitý proces, o nějž mi zde jde a v němž se hraje o to, co kdo získá či ztratí, se neodehrával v skrytu či nekontrolované. Vyse popi­ sované mechanismy vyplynuly z celé řady jasně formulovaných rozhodnuti (šlo o zákony či usnesení senátu), nesoucích datum a jméno, snadno iden­ tifikovatelných; jak víme, všechna byla pečlivě koncipována, navrhovaná, podrobena veřejné diskusi a postupně prosazena. Cíle a důsledky všech těchto rozhodnutí byly naprosto zřejmé. Jejich prosazení pak v posledku vždy záviselo na hlasování, na názoru většiny. Ani zde se však veřejný řím­ ský život neodehrává ve stínu. Ani v 1. století n. 1., v dobách občanských válek, není římský občan jen divá zvěř či loutka v rukou druhých, ochotna bez okolků zaprodat svůj hlas, v němž vidí jen jeho peněžní hodnotu, nem pouhým zkorumpovaným divákem přihlížejícím „svárům mezi mocnými . Samozřejmě vždy sledoval - jak jinak - především své vlastní zájmy, ty se však zdaleka neomezovaly jen na úplatkářské peníze. Občanské uvědomění se jakoby navždy vytrácí až po dvaceti letech naplněných hrůzami občan­ ských válek, v době kolem zániku triumvirátu, kdy - abychom si vypůjčili slova Horatiova - pro cives „jdou peníze před vším ostatním, cest az za ští­ tem“ (Epistulae 1, 1, 53). Faktem je, že tolikeré krveprolití mohlo postoj občanů v mnohém ospravedlnit.

Občané a politici (53)

Až dosud jsme hovořili o římském „občanovi“ či „občanech“, přičemž isme Tob°„ b"Se? 2baVltJeho obraz různých bitých a idealizovaných představ. ?T° ‘-“T' ”PolÍ!ickou ‘Mou“, jsme nechával, prozatím stranou.^Bylo by Jisté zadouc. pokusit se sestavit ještě jiný portrét totiž portrét římského „politika“, pochopitelně rovněž s přihlédnutím k jeho T case a k jeho pozici v systému mocenských struktur. Na to nohled 6 i"“!1116 d°Statek Pr°StOrU- °Statně tatO snaha se na první p led jeví jako zbytečná: dochovaná antická literatura s oblibou podlésSaTLVUZnJ vtypŮ poliitijkých osobností, jež tato historická^látka skytala, a tak se zda ze mamě k dispozici dostatek spolehlivých svědectví Nejprve to jsou v dílech Tita Livia či Plútarcha více méně legendární hero­ ické postavy z drsných, avšak ryzích časů republiky - tam se setkáváme s Fabnciem obdařeným „šlechetností ducha“ (Rousseau, Discours sur les sciences et les arts, s. 14, edice Pléiade), s Cincinnatem a jeho pluhem, s ManvXůdri Pal h f- ° něC° P°ZdějÍ VStUpují M Scénu ^ohrožení CiSoÍ íkéh byl,Fablus^unctator’ nová generace mužů, podobně jako Cicero velkeho nadaní, avšak s nuzným majetkem, velitelé vojsk navzájem oupenci o prvenství Další stupeň vývoje představuje pozoruhodný NepoXcha nX fíca’ ierýíeXX ProtiPólem ctižádostivého senátora; u Taa a pak defiluje cela přehlídka dvořanů, z nichž do popředí vystupuje několik vyjimecne statečných či moudrých mužů; až nakonec dospíváme v díle Suetomove k postávám zrůdných císařů, které absolutní moc dohnala k naprostým zvrácenostem. To vše je ale příliš školometsky zjednodušené nez aby nam to k necemu sloužilo. Užitečnější už se zdá být těch několik filosofických, moralistních ci didaktických děl, jež vjednotlivých obdobích nol P°rtre; Reálního vládce a vytyčují mravní zásady pro budoucího P°X “ stetnifai aztake nam říkají - což je obzvlášť zajímavé - jakého typu vzdělám by mel dosáhnout a jaké názory by měl zastávat: Ciceronovy spisy pkoDeofficiis a De orátore (a rovněž zevrubné pasáže obdobného zaměření v recech Pro Murena Pro Sestio, Pro Rabirio, ale také v knize De re publica}-, nektere pasaze u Sallustia, Velleia, Valeria Maxima a Seneky a konečně opět fu Ja“ía j®yiy ?echny fyto doklady, často důmyslně skryté mezi řádky, sku­ tečné důkladné prozkoumány? Úkolem badatelů je, aby všechna dostupná svědectví (vcetne okázalého a ovšem i osobně motivovaného materiálu epigrarickych textu) pečlivě prostudovali a stanovili, kolik se v každém z nich skryva°spolecenského konformismu, výchovných cílů, osobních ambicí a zajmu, to vse napřič různými mocenskými úrovněmi a historickými údo­ bími - na coz v této studu není dostatek prostoru. Namísto toho bych na závěr rád ve stručnosti zmínil několik často opomíjených skutečností, přičemž se omezím na období římské republiky. Nejprve si povšimněme slovní zásoby. Latina nezná žádné označení pro

Claude Nicolet (56)

nezakládá právo. Byť to nemusí být z historického hlediska vždy pravda, honores, tedy tituly či hodnosti, nebyly jen tak nějaké dárky, rozdílené pro nic za nic: byly to funkce potřebné pro fungování res publica. Počínaje sklonkem 2. století začnou někteří dokonce tvrdit, že honores jsou vlastně laskavostí, již lid prokazuje některým jednotlivcům, takže ti, kdo je přijí­ mají, vlastně nastupují dó „služby“ (tento výraz je běžně užíván, a to nejen „demokratickými“ politiky), a to nikoli do služby jakéhosi abstraktního kolektivního zájmu, nýbrž do služby zcela konkrétní vůle občanů. V kraj­ ních případech mohl být již zvolený úředník dokonce hlasováním odvolán, k čemuž došlo (v několika málo případech) po roce 133 n. 1. Skutečnost, že téměř vše záviselo v posledku na lidovém hlasování, měla v každém případě jeden významný důsledek (stejně jako ve většině ostatních obcí): třebaže konečného rozhodnutí bývalo nezřídka dosaho­ váno procedurami čistě rituálního charakteru, většinou mu musela předchá­ zet skutečná debata, a to i ve volbách do různých funkcí a úřadů. Musela tedy existovat nějaká společná řeč, argumentace, přesvědčovací techniky. Proto se také začalo studovat řečnictví, jehož podstatou není - alespoň v principu - snaha okouzlit, nýbrž umění přesvědčit. To ovšem znamená druhého znát a uznávat. Tyto zásady, jejichž ideální teorii (vztahující se sou­ časně k oběma pólům, jak k politikovi, tak k lidu) zformuloval v 1. století př. n. 1. po vzoru Řeků Cicero, učinily nakonec z rétoriky taviči tyglík i syn­ tézu všech obecních ctností. Vedle řečnictví samozřejmě existovaly ve všech dobách i další způsoby dialogu s občany: tvrdé prosazování autority, úskočnost, zastrašování, křivá obvinění, hanopisy, osobní útoky; ve zrychlujícím se víru událostí, který strhával republiku do propasti občanských válek, s sebou římská politika unášela jako obrovská řeka chaotickou směs toho nejhoršího i nejlepšího, řečnické umění Tiberia Graccha (či Cicerona nebo Catona), Verrovy výběry peněz, hanebné podněcování Vettiovo i urážlivé výpady Clodiovy, obscénní pomluvy pseudo-Brutovy, anonymní spisky, křivopřísežná svědectví, povýšenou smělost Pompeiovu. To vše se však ode­ hrává otevřeně, jako na obrovském jevišti - všechno či téměř všechno se děje před očima veřejnosti. Tajnosti a mlčení se objevují až s nástupem císařství. Jistě, jde jen o slova. Ta však nebyla pouhou nezávaznou hříčkou. Tato republika, současně konformistická i plná bouřlivého napětí, dokázala v mnohých vzbudit oddanost a dokonce i touhu po sebeobětování. Jinou otázkou je, jakým způsobem římský politický systém zajišťoval alespoň minimální kompetenci v nejrůznějších oblastech požadované činnosti ve vojenství, finančnictví, diplomacii a právu. Antická učenost a kultura se těmto otázkám věnuje jen málo. Pevná organizace cursus honorum, která vymezuje, v jakém věku a přesně stanoveném pořadí je možno zastávat jednotlivé úřady, zabezpečuje rozumným způsobem postupné zaškolení

Občané

a politici

(57)

jedinců: zkušenost tak nahrazuje prakticky neexistující teoretickou pří­ pravu. Tato potenciální gerontokracie však v sobě obsahuje i jistý protilék: funkce tribuna lidu, kde často dostávají příležitost mladí muži (ať už urození, či nikoli), funguje jako jakýsi ventil, představuje totiž něco jako „buřičský úřad“; ten má v rukou takřka veškeré zákonodárství; takto si politik může získat pozornost i přízeň lidu, která jej snáze vynese vzhůru, i když je tento vzestup mnohem riskantnější, než když například hod­ nostáři okázale přesycují lid hrami a podívanou. Co se kompetencí týče, přináležely římské oligarchii prokazatelně všeho všudy jen dvě disciplíny: vojenství (které podle Polybia v Římě spočívalo pouze na kázni a píli) a právo, především pak právo občanské, které bylo velkou školou myšlení i činů. Nikoli obhajoba, tedy advokátská činnost - ta získá svůj význam až později, v 1. století př. n. 1. a za císařství -, nýbrž právní věda jako taková, která se nezabývá fakty, ale právem samotným; právní znalec pak udí­ lel responsa svým klientům, kteří byli jeho přáteli či dlužníky, s platností vyplývající nejen z titulu jeho funkce, ale i z jeho znalostí či z logiky věci. Jeho rozhodnutí, což je pozoruhodné, pak postupně utvářela právní praxi a přispívala dokonce k formování práva samotného. Římský „politik“ měl být nejen dobrým vojákem (nejprve se musel naučit poslušnosti), dobrým důstojníkem, dobrým vojevůdcem, ale také dobrým rádcem, obklopeným svými konzultanty, klienty (a také žáky!), který na základě svých znalostí, svého úsudku a své mravnosti (vir bonus) vykládá právo, instruuje prétora a tím, že každému pokud možno dává, „co jeho jest“, také přispívá k blahu vlasti. Později se do právnické vědy samozřejmě přimísilo i soudní řečnictví, tedy umění obměkčit soudce - i diváky, manipulovat se svědky, přesvědčit za každou cenu, zkrátka celá ta velkolepá podívaná, již představuje římský soudní proces: představení, které se odehrávalo na fóru, tedy na stejném dějišti a s týmiž aktéry jako politika, jíž se římské soudnictví tolik blíží, k ní zcela přirozeně spěje, v dobrém i ve zlém. V rámci těchto procesů formování a výběru vládnoucích úředníků nás může překvapivě zarazit zjevná absence čehokoli, co by se týkalo oblasti správy a financí. Právě v těchto otázkách byla neznalost některých zodpovědných osob příslovečná. Vysvětlení je celkem prosté. Především existovala v Římě poměrně zřetelná hranice mezi odpovědnými úředníky a samotnou administrativou (například správou státní pokladny); ta byla totiž přenechána profesionálním písařům, kteří byli organizováni v jakémsi „cechu“, kam byli přijímáni často dost pochybnými cestami, a kteří měli v rukou veškeré správní úkony. Stejně tak neexistovala ani daňová správa výběr daní byl jako celek „pronajímán“ soukromým společnostem pub­ likánů, které se státem uzavřely smlouvu: senátoři a úředníci byli z této činnosti přísně vyloučeni. Takže výběr daní se soustředil v rukou jezdců -

Claude Nicolet (58)

bohatých mužů, kteří však nebyli senátory. Není pochyb o tom, že mezi oběma skupinami existovaly tajné styky (a také nekalé obchody): zákon tomu však zamezoval a někdy býval i dodržován. Z toho pochopitelně vyplývá zbytečnost finančního vzdělání jako kvalifikace pro vysoké úřady. To však nebylo nějak výrazně na škodu. V římské společnosti byl každý politický předák ve skutečnosti obklopen celým osobním štábem otroků, propuštěnců a klientů, jimž se dostalo specializovaného vzdělání, které mělo sloužit patronovi: „co neví jeden člověk, tam přispěchá na pomoc druhý“. To, co si později opatří císař výlučně pro sebe, se objevilo v něko­ lika zárodcích už dříve, na sklonku republiky. Ostatně - a to je poslední bod, o němž se zde zmíním - nehledě na to, jak velkou zodpovědnost nesli úředníci v Římě, rozhodující byla nakonec vždy kolektivní kontrola senátu: společná paměť celé skupiny a bdělý dohled starších či protivníků zajišťoval kompetence. Sociální tlak, soudržnost jednotlivých společenských skupin a úcta k tradicím byly v podstatě oním tmelem, který držel pohromadě tuto rolnickou a vojenskou republiku, jejíž nezadržitelný vzestup vzbudil tak mocný obdiv Polybiův. Římský politický život však rozhodně nebyl nijak bezstarostný. Od samého počátku s sebou nesl různá rizika. Kdo se pustil do politiky, dával v sázku především vlastní život: římští úředníci a senátoři jsou v prvé řadě vojenští důstojníci a vojevůdci. Války v antice vůdce nešetřily: v roce 216, po třech letech válek s Hannibalem, položilo svůj život již 170 sená­ torů z celkových tří set. Zanedlouho však přijde doba, kdy se nejvyššímu nebezpečí vystavují římští politici v bojích mezi sebou, v občanských válkách. Základním momentem střetů se od roku 149 a zvláště počínaje rokem 123 stávají velké soudní procesy: ty politické kariéry provázely, ale často je také ničily, a cena, která se za to platí, bývala vysoká - poražení ztratili občanská práva či dokonce holý život. Není zde namístě rozebírat příčiny této spirály rizik: poznamenejme pouze, že jejím vyvrcholením byly za občanských válek hromady mrtvých na bitevním poli, masové vraždění a vyřizování účtů - a konečně i proskripce, které stavěly lidi mimo zákon bez soudu a možnosti odvolání. Přestože počty obětí udávané v našich pra­ menech bývají přehnané (40 senátorů v roce 81, tři sta v roce 43), představují značnou část oné takzvané „politické třídy“. Ještě před těmito krvavými událostmi mnozí jasnozřivě prohlédli toto stoupající nebezpečí spojené s politickou kariérou, jak dokládají důvěryhodná svědectví: proto se řada synů ze senátorských rodin a příslušníků jezdectva zřekla osobních ambicí a uchýlila se do ústraní, otium. Literatura či obchody na tom možná získaly. Ale republika na to zahynula.

Kapitola II.

Kněz John Scheid

Bylo by nesprávné hovořit pouze o římských kněžích nebo o kněžské moci jako takové. Římské kněžství je nutné zkoumat z mnoha úhlů pohledu a na základě konkrétních společenských souvis­ lostí. Neboť vlivem rozmanitosti římského nábo­ ženství byly i pravomoci kněží velmi rozličné. Nemůžeme proto různorodost kněžského stavu omezit na pouhé rozlišení na ty, kteří byli nazýváni sacerdotes, a na ty, kteří tento titul neměli, nebo na kněze veřejné a soukromé. V každé společen­ ské vrstvě nalezneme různé vykonavatele kultu, z nichž někteří byli kněží a ostatní nikoliv. Navíc kromě římské kněžské moci existovalo nepřeberné množství kněžských funkcí v italských městech. Řečeno jinými slovy, chceme-li hovořit o kněžích v Římě, musíme vždy uplatnit celou škálu kritérií a upřesňujících údajů. V prvé řadě je nutné rozlišovat, zda mluvíme o Římanech jakožto řím­ ských občanech, anebo obyvatelích Říma, přičemž musíme mít na paměti, že s postupem času čím

John Scheid (62)

dál větší procento římských občanů nežije v samotném Římě, ale v jiných městech říše, která mají své vlastní sakrální instituce. Z důvodů omeze­ ného rozsahu tohoto pojednání a také v zájmu srozumitelnosti se budeme zabývat funkcemi kněží v tradičním římském kontextu a především v Římě samotném, což nám umožní spojit v jeden celek období republiky i císařství a nabídnout natolik komplexní pohled najev kněžství, že může posloužit jako model pro většinu měst s římskou kulturou a právem. Je však nutné ještě jednou připomenout, že budeme-li problém sledovat z pohledu sou­ časníka Ciceronova nebo současníka Marka Aurelia, budeme muset mít stále na paměti, že v Římě vždy existovaly různé podoby kněžství a nábo­ ženské funkce, které se lišily od kněžských úřadů v úzkém slova smyslu. Běžný Říman pravděpodobně mohl potkat nebo denně vídat představitele cizích náboženských obcí, které se usídlily na březích Tibery, ať už se jed­ nalo o Egypťany, Židy nebo syrské či maloasijské Řeky. Jejich „duchovní“ vliv nebyl nikterak zanedbatelný a když tomu okolnosti přály, staly se jejich kulty nezřídka součástí římské náboženské tradice. Z tohoto důvodu počet a rozmanitost římského kněžstva stále narůstaly, dokud nezvítězilo s definitivní platností křesťanství, a je proto třeba si uvědomit, že jakýkoliv seznam jednotlivých podob římského kněžství je vždy jen částečný a časově omezený. Většina našich úvah se bude týkat kultů státních, a to nikoliv proto, že by byly významnější než jiné formy římského náboženství, ale protože nejdéle a nejvýrazněji ovlivňovaly římský lid jako celek, a také proto, že jsou zkrátka lépe známy. V každém případě lze model, který nabízí veřejný náboženský život v Římě, uplatnit bez velkého nebezpečí omylu - bude-li se jednat o alespoň trochu tradiční podoby náboženství - též pro kulty neveřejné, ať už byly praktikovány v kolegiích, rodinách, nebo v jiných městech římské říše. Po těchto poznámkách vyvstává jako první otázka, koho tedy můžeme v Římě nazývat knězem? Již jsme naznačili, že nestačí - a to ani v tradičním pojetí - považovat za kněží pouze kultické aktéry označované jménem kněz (sacerdos), jako je to možné například v křesťanství. Zkušenost nás nutí brát v potaz všechny, kdo prováděli jakékoliv kultické úkony pro určité spole­ čenství. I takto je ovšem naše definice neúplná. Vede totiž k paradoxnímu zjištění, že ti, kdo se pod touto definicí skrývají, nejsou převážně kněží nazý­ vaní sacerdotes, ale úředníci a otcové rodin. Kněží v pravém slova smyslu se však v jedné věci odlišovali. Byli nositeli náboženského práva, které jako jediní spravovali a rozvíjeli, v čemž jim samozřejmě pomáhal senát, který však sám o sobě žádné náboženské aktivity nevyvíjel. Je tedy správné pohlí­ žet na římské kněžstvo jako na výkonnou náboženskou autoritu, ať už se jednalo o provádění náboženských úkonů, nebo o správu náboženského

Kněz (63)

systému. Abychom byli schopni zachytit svébytnost a rozmanitost římských náboženských pravomocí, pokusíme se nejprve definovat všechny role kněží, o jejichž existenci máme doklady, a teprve poté se budeme zabývat jejich jednotlivými projevy. Kdo je to tedy římský kněz? Jako u většiny starověkých náboženství je odpověď zdánlivě nasnadě, neboť kněžská moc byla především záležitostí mužů, a to jak v oblasti veřejné, tak soukromé. Náboženské úkony pro­ váděné jménem určitého společenství nemohly být svěřeny ženě, protože nebyla schopna zastupovat nikoho jiného než sebe samu. To však nezna­ mená, že ženy byly z náboženského života vyloučeny. Ženské kněžské hod­ nosti obnášely například službu v chrámu bohyně Vesty nebo ženy sloužily jako flaminky, římské matróny vykonávaly soukromé i veřejné náboženské úkony. Je však vhodné dodat, že ve všech případech, kdy žena vykonávala kněžskou funkci, byla podřízena muži anebo již nebyla skutečně ženou. Flaminky, a ještě více matky rodiny, byly v podstatě pomocnicemi mužů. Většinou vykonávaly úkony méně významné, které doplňovaly činnost flamina nebo otce rodiny. Ženy neměly přístup k nej významnějšímu nábo­ ženskému rituálu, oběti. Výjimkou byl například svátek Dobré Bohyně, v takových případech však obřad prováděly vestálky. Neboť vestálky, které byly podřízeny přímo nejvyššímu pontifikovi, nebyly již ani svobodnými dívkami ani vdanými ženami. Kategorie pohlaví se na ně nevztahovala. Pokud se týče matrón, pronášely prosebné modlitby a příležitostné oběto­ valy, například na den Fortuny Virilis, ale prameny v tomto případě upřes­ ňují, že se jednalo o výjimečnou poctu, která byla ženám udělena za to, že zachránily město, když ho muži nebyli schopni bránit. Postupem času se v Římě objevují další ženské kněžské hodnosti: kněžky Cereřiny na Aventinu a kněžky Bakchovy nebo Isidiny. V těchto případech však byly osoby kněžek naroubovaný na nmske statni ci sou­ kromé náboženství spolu s cizími božstvy, jejichž kultu sloužily. Byly Římany přijaty, neboť byly nerozlučně spjaty s příslušnými bohoslužeb­ nými úkony a římský náboženský systém neměnily, jen jej významným způsobem obohacovaly o nové prvky. Jejich přítomnost, stejně jako zdo­ mácnění jejich bohů, příliš nevypovídá o vývoji náboženského přesvědčení Římanů, ukazuje však na postupné rozšiřování pojmu nmanství, který postupně zahrnoval nejen původní římsko-italicke jádro, ale take božstva, země a záhy i elity celého světa. Rozhodne vsak nemůžeme ztrácet ze zře­ tele, že ve státním náboženství spadaly tyto zdomácnělé kulty a kněžky pod autoritu kněžského kolegia ^quin)decemvirů, jež tvořili výlučně muži. Skvěle to dokládá příklad knih Sibyliných. Tyto texty, které představovaly jedinou písemnou předpověď římské budoucnosti, nepocházely z Říma

John Scheid (64)

samotného, ale z Kampánie a nadiktovala je Sibyla Kumská, tedy žena. Na první pohled je patrné, že tato neodmyslitelná součást soukolí římských institucí, uctívaná jako jakýsi talisman Říma, je důkazem, že do sameho středu veřejného života mohla proniknout prorokyně a knezka, navíc cizího původu. Nicméně tato legendární vědma a knihy, které podle tradice pro­ dala králi Tarquiniovi, byly zcela podřízeny kolegiu (quin)decemvirů, kteří jako jediní měli pravomoc do knih nahlížet a davat podle nich rady úřed­ níkům a senátu. Všechny tyto a další skutečnosti nám nedovolují podceňovat roh zeny ve výkonu kněžské moci. Přestože jejich úloha nebyla prvořadá, byly ženy neodmyslitelnými pomocnicemi mužů. Bez pomoci flaminek by Jovovi flaminové nemohli vykonávat své povinnosti. Bez vestálek by Rím nebyl sehrál tak rozhodující úlohu v dějinách. Jinak řečeno, kněžská služba je často v římské tradici popisována jako nezbytná spolupráce muzu a zen. Tato definice však stále ještě není úplná. Jestliže byli muži, jakožto zástupci silného pohlaví (a s pomoci zen), způsobili reprezentovat zájmy své obce, znamená to, že museli být navíc s touto obci pevne svázáni. Proto mohli veřejnou kněžskou hodnost získat pouze svobodni občane a domácí kulty měli na starosti výhradně členové mužské části rodiny. Cizinci, kteří neměli v římském náboženském systému nějakou zvláštní úlohu, mohli, jestliže jim to povolil senát nebo jiná kompetentní autorita, slavit sve obřady v římských svatyních. V rámci rodin a komunit provozovali svůj kult samozřejmě naprosto svobodně. Co se tyče otroku, jejich postavení bylo v něčem podobné ženám a v něčem cizincům, neboť svému pánovi nejen pomáhali ve výkonu jeho kněžské funkce, ale mohli jej v ní také prá­ voplatně zastupovat. Kněžská pravomoc byla sice sverovana v prve řade občanům muž­ ského pohlaví, neznamená to však, že ji mohl vykonávat kterýkoliv občan za libovolných okolností. Nezávisle na velikosti daného společenství, ať už se jednalo o lid jako celek, nebo pouze o jeho část, pravomoc jednat jeho jménem byla svěřována jen nemnohým. V Říme se nemohl stát knezem každý, kdo chtěl. Kněžství v Římě nebylo, alespoň u tradičních kultů, pova­ žováno za povolání, ale za společensky status. Jelikož se náboženské obřady provádělyjménem celého společenství a nikolivjmenem jednotlivců, mohli je provádět pouze osoby svým původem a postavením k zastupování spo­ lečenství v náboženských úkonech předurčené. V rámci rodiny měl zodpovědnost za prováděni veškerých spole­ čenských náboženských úkonů paterfamilias. Oběti, svatební a pohřební obřady vykonával bud osobně, nebo tuto pravomoc svěřoval nekteremu z členů rodiny, synovi, propuštěnci nebo otrokovi. Mimo rodinný kruh mohl každý muž, pokud k tomu mel dostatek prostředku, vykonávat nabo

Kněz (65)

ženské obřady sám za sebe nebo za malé společenství (např. za nejužší rodinu), ale jeho konání se nevztahovalo na rodinu jako na celek. Jestliže rozdělení kněžských povinností v rámci rodin bylo dáno na základě narození, v rámci římské obce byly jednotlivé kněžské role defi­ novány tradičními pravidly veřejného života. Proto byly náboženské úkony svěřovány všem, kdo v současnosti nebo již dříve zastávali některý z pravi­ delně volených úřadů nebo kněžských funkcí udělovaných římským lidem. Všichni úředníci museli plnit určité náboženské povinnosti. Konzu­ lové museli provádět velkou část obětí, jimiž se hemžil politický kalendář, počínaje oběťmi konanými 1. ledna, které zprošťovaly jejich předchůdce slibů za blaho státu pronesených o rok dříve, později, v době císařství, za zdraví vládnoucího principa. Po obětech museli složit nové konzulské sliby a nedlouho po nástupu do funkce předsedali spolkové oběti na Albské hoře během Latinských svátků a následně obětovali v Laviniu. Dále kon­ zulové předsedali hrám: Římským hrám konaným 15. září do té doby, než byly tyto hry svěřeny do péče kurulských aedilů, a později za císařství hrám konaným na počest vítězství u Aktia a na Augustovo výročí a při dalších příležitostech. Do povinností městského prétora zase spadaly oběti Her­ kulovi, oběti na Ara maxima a předsednictví na dalších hrách (Apollónovy hry a ludi piscatoni). Obecně prétoři zastupovali konzuly v případě jejich odvolání. Ostatní úředníci věnovali podle svého postavení a pravomocí část svého volebního období veřejným obětním rituálům. K těmto pravidelným úkonům (sollemnes) se často družily i oběti a sliby výjimečné, které rovněž spadaly do pravomoci konzulů. Oběti si ovšem nemůžeme představovat jako nenápadný rituál, kte­ rému úředník pouze přihlížel. Jednalo se o dlouhé a složité obřady, které byly pro úředníka časově i finančně velmi náročné. Dokonce natolik, že konzulové, jimž narůstala agenda díky novým válečným tažením, museli stále častěji některé své náboženské povinnosti předávat jiným úředníkům. Obětovat znamenalo obstarat obětní zvířata, utvořit skupinu pomocných obětníků, zajistit si účast kolegy, popřípadě kněze a strávit velkou část občanského dne (od svítání do začátku odpoledne) na místě oběti. Navíc všechny části obřadu, počínaje zabitím zvířete a konče obětováním vnitř­ ností (exta) bohům a převzetím částí vyhrazených člověku, od úředníka vyžadovaly, aby svým chováním, gesty a slovy ztělesňoval úřední autoritu. Je dokonce namístě předpokládat, že úředníci měli též na starosti uspořá­ dání obětní hostiny nebo rozdání masa, které bylo náhradou za hostinu. Při velkých svátcích se konalo obětí více a byly prodlouženy pořádáním her, jež obětující úředník organizoval a jimž předsedal. Kněžské aktivity úředníků se však zdaleka neomezovaly jen na obětnické pravomoci nebo na pravomoci spojené se zasvěcováním svatyň

John Scheid (66)

státním bohům. Druhou významnou náboženskou oblast představovaly věštby (auspicie). Každý významný veřejný počin podle práva závisel buď na - za tím účelem - vyžádaných věštbách, anebo na nepříznivých věštných znameních, které byly právě pozorovány. Auspicie spočívaly v dotazování se bohů - především Jupitera, zda je vhodné ten či onen veřejný počin uskutečnit, a odpověď boha zněla vždy pouze ano nebo ne. K dotazování se užívalo četných a složitých technik (nejčastěji pozorování letu ptáků, později, na sklonku republiky, bylo sledováno chování posvátných kuřat) a podobně jako při obětech úředníci vykonávali věštby s asistencí pomoc­ níků, někdy za účasti specializovaných kněží. Vrchní „velení“ nad auspiciemi spočívalo však vždy v rukou úředníka. A konečně, v neposlední řadě, konzulové měli právo náboženské ini­ ciativy. Řídili kněžská kolegia a konzultovali se senátem aktuální nábožen­ ské problémy nebo novinky, které se měly v římském náboženství prosadit. Noví státní bohové byli totiž do římského panteonu zařazováni většinou právě na žádost konzulů. V oblasti inovace a řešení krizových situací poží­ val senát, shromáždění bývalých úředníků, výsadních kněžských pravo­ mocí, jelikož radil, kontroloval a pomáhal úředníkům ve vynášení rozhod­ nutí a plnění náboženských povinností. A nesmíme zapomenout na další kolektivní podobu kněžství, na patricije, kteří měli od narození pravomoc provádět auspicie v případě, že nebyl přítomen žádný úředník, který by je mohl vykonat. Takový postup byl uplatňován v obdobích interregna. V této chvíli si musíme položit otázku, k čemu vlastně v tomto systému sloužila kolegia kněží v pravém slova smyslu. Dříve než na tuto otázku odpovíme, bude vhodné stručně představit nejdůležitější veřejné kněžské funkce v Římě. S výjimkou několika kněžských funkcí, spojených s určitým kultem nebo svatyní (jako byla například státní kněžka bohyně Cerery), sdružovali se římští kněží v kolegia nebo bratrstva omezeného počtu. Na konci repub­ likánského období a za prvních císařských dynastií byla většina kněží členy jednoho ze čtyř velkých kolegií. První, kolegium pontifiků, jemuž předsedal pontifex maximus, sdružovalo pontifiky, flaminy, krále posvátných obřadů (rex sacrorum) a vestálky. Druhé místo zaujímalo kolegium augurů, další v pořadí bylo kolegium decemvirů, z něhož se kolem roku 80 stalo kolegium quindecemvirů a jež mělo na starosti nahlížení do knih Sibyliných, a konečně poslední, kolegium septemvirů, pečující o pořádání rituálních hostin. Jako protějšek těchto kolegií existovala bratrstva, jež byla výlučněji svázána s kultickými úkoly a v době republiky byla zatlačena spíše do pozadí: sáh­ ové z Palatinu a saliové z Quirinalu, luperkové, polní bratrstvo (Fratres Arvales) asodales Titii. Za císařství vznikala spolu se zbožšťováním jednotlivých

Kněz (67)

císařů nová, dynastická bratrstva: mezi nimi sodales Augustales Claudiales, sodales Flaviales Titiales a sodales Antoniniani. Rituálními úkoly těchto kněží se budeme zabývat později. Proza­ tím bude stačit, když zmíníme, že měli na starosti podobný typ obřadů jako úředníci, ačkoliv disponovali též některými specifickými výsadami. V čem se tedy lišili od úředníků, kteří při rituálních obřadech často hráli vesměs identickou roli? Římská tradice říká, že původní kněží pomáhali prvnímu králi, onomu mytickému úředníkovi, ve výkonu jeho posvátných pravomocí. Na počátku republiky se údajně kněží od úředníků částečně oddělili, aby mohli dál vykonávat ty z králových funkcí, které na republi­ kánské úředníky nemohly být převedeny, a funkce samotného krále vymi­ zela, anebo se z ní stala pouze funkce kněžská (rex sacrorum). Pontifikové, flaminové nebo augurové skutečně vykonávali kromě význačných státních liturgických obřadů, jež byly přímo svázány s řízením státu, jako například přísahy, oběti nebo auspicie, také rituály podle starého kalendáře a udržo­ vali obřady, které se republikánských výkonných úředníků netýkaly. Časem se činnost kněží ještě rozrostla. Kněží ze zmíněných čtyř kolegií se stali jedinými zplnomocněnými držiteli posvátného práva. Jejich rozhodnutí neměla exekutivní platnost, ledaže je k tomu jejich ius přímo opravňovalo, ale spravovali a zprostředkovávali náboženské právo úředníkům a jejich poradnímu sboru, senátu. Kněží se tedy od úředníků lišili sdílením rituál­ ních povinností a svrchovanou právní autoritou a nesmíme též opomenout, že někteří z nich svým jednáním rituálně reprezentovali vlastnosti a pravo­ moci svého božského patrona, k čemuž v případě úředníků docházelo jen výjimečně, a to zejména při triumfech, kdy ztělesňovali archaickou státní a náboženskou moc v celé její šíři. Dalším charakteristickým rysem kněžských funkcí byl také zvláštní způsob jejich nabývání. Úředníci získávali kněžskou pravomoc, jakmile jim bylo volbou lidu svěřeno imperium apotestas (moc vojenská a civilní), a slav­ nostním uvedením do funkce, jež někdy následovaly inaugurační auspicie. Původ kněžské moci byl jiný a ostatně také jejich osobní status se od ostat­ ních zástupců římského lidu lišil. Na první pohled by se zdálo, že státní kněží většinou pocházeli stejně jako úředníci ze senátorského prostředí a většina z nich absolvovala i podobnou politickou kariéru. Při bližším po­ hledu však zjistíme některé formální odlišnosti. Stejně jako Římané vyjad­ řovali formou pravidel a formálních zvyků vše, co bylo podle nich nezbytné pro zachování rovnosti mezi členy senátorské elity a pro kontrolu výkonu moci, existovala pravidla pro výběr kněží, která se od počátků republiky, od roku 504, vyvíjela a která v sobě nepochybně skrývají cenný ukazatel toho, jaké postavení v římském „ústavním pořádku“ kněží zaujímali.

John Scheid (68)

Zatímco volba úředníků a podmínky, za nichž mohli svůj úřad vyko­ návat, byly záhy podrobeny přísné kontrole, kněží bylí i po vyhnání králů dosazováni podle systému, který bychom mohli označit jako předrepublikánský. Kněžská kolegia doplňovala své členy bez jakékoliv vnější kontroly a nezávisle na kritériích censu a věku, podstatných pro získání úředních funkcí. Jak jsme viděli, měli kněží stejné náboženské pravomoci jako kon­ zul, aniž by však museli být voleni nebo alespoň byli senátory. A jestliže voleni byli, docházelo k tomu ve velmi mladém věku, a navíc doživotně. Samozřejmě, že neměli v rukou imperium a nemohli svolávat lid nebo senát, ale augurové měli například právo nařídit odročení volebních komicií v pří­ padě, že zjistili nepříznivá věštná znamení, a celkově měly rady a názory pontifiků, augurů a quindecemvirů ve veřejném životě velkou váhu. Řečeno jinými slovy, vše nasvědčuje tomu, že v očích Římanů zaujímali kněží ve státě klíčové postavení a představovali v jistém slova smyslu protiváhu úředníků. Význam kněží a rovněž jejich vztah k úředníkům můžeme dobře sledovat podle vývoje procedury kooptace kněžských kolegií od počátku republiky. Ve srovnání s rychle se proměňujícími pravidly pro volbu úředníků si kněžská vrstva po dlouhou dobu uchovala staré způsoby jmenování nových členů a z této stabilně konzervativní pozice sejí podle tradice dařilo až do roku 300 př. n. 1. zabránit kooptaci osob nepatricijského původu. Z toho důvodu se způsob jmenování kněží stal symbolem privilegií oligar­ chic a byl předmětem četných konfliktů. Nejméně do poloviny 3. století př. n. 1. byly řady kněží doplňovány pouhou kooptaci, tj. bez jakékoliv kontroly lidu nebo senátu. Avšak přinejmenším od poloviny 3. století není nejvyšší kněz, pontifex maximus, volen jako dříve samotnými kněžími, ale zvláštním shromážděním, v němž bylo zastoupeno sedmnáct z pětatřiceti tribuí, pravděpodobně losem určených těsně před volbou. Bylo to poprvé, co lid získal právo dohledu nad výběrem kněze, přestože tento dohled byl stále jen omezený, neboť nejvyšší pontifex musel být vybrán ze tří kněží navržených kolegiem pontifiků, jehož členové byli jmenováni podle staré tradice. O půldruhého století později, v letech 103/104 př. n. 1. určuje lex Domitia stejný postup volby pro výběr dalších kněží, a tak výše zmíněné „shromáždění“, pověřené volbou nejvyššího pontifika, získává též právo volby členů čtyř kolegií: kněžského, augurského, decemvirského, septemvirského. Volební proces obnášel několik etap. Členové kolegií provedli „nominaci“, tj. pod přísahou uskutečnili vyhlášení kandidátů, jež seznali hodnými kněžské funkce. Každý z kněží mohl „nominovat“ pouze jednoho kandidáta a žádný uchazeč nesměl využít více než dvou „nominací“ záro­ veň. Například Cicero se pyšnil tím, že byl „nominován“ augury Pompeiem a Hortensiem. V den kněžských komicií pak - jestliže bylo třeba doplnit

Kněz (69)

uprázdněná místa - bylo svoláno kolegium a sedmnáct vylosovaných tribuí vybíralo ze zveřejněného seznamu navržených kandidátů (nominatí) ty, které chtěly zvolit (crearé). Ve třetí fázi příslušná kolegia kooptovala zvo­ lené kandidáty, někteří kněží, např. augurové, byli dokonce „inaugurováni“ podle nebeských znamení. Nový systém používala pouze zmíněná čtyři kolegia. Co se týče bra­ trstev, uplatňovala až do zániku říše systém voleb a kooptace za zavřenými dveřmi. Některé specifické typy kněží náležících ke kolegiu pontifiků (flaminové, král posvátných obřadů, vestálky) se nevolili ani nekooptovali, ale byli vybíráni nejvyšším pontifikem, někdy z kandidátů navržených ostat­ ními pontifiky nebo senátem. Zákon lex Domitia měl za cíl učinit přítrž tomu, aby kontrola nad kněž­ skými funkcemi spočívala v rukou několika málo rodin, které si tak uvnitř republiky osobovaly veřejnou pravomoc, na níž ostatní občané nemohli mít podíl. Nový postup volby kněží sice nebyl v pravém slova smyslu demo­ kratický (měli bychom si ostatně položit otázku, zda takový pojem měl vůbec v římském oligarchickém systému nějaký význam), nepopiratelně však otevíral nábor kněží veřejnosti a dával lidu právo dohlížet na koop­ tace. Z tohoto hlediska můžeme lex Domitia považovat za „republikánský“ zákon. Z kněží se stávali svého druhu úředníci a získávali tím skvělé posta­ vení - od tohoto data získala pravděpodobně ona čtyři kolegia, na něž se zákon vztahoval, přídomek amplissimi, tj. nej váženější. Přesto byl rozdíl mezi statutem kněžího a úředníka stále výrazný a přetrval i navzdory sna­ hám o sblížení těchto funkcí z let 104 až 103 př. n. 1. Nový zákon byl nejprve zrušen roku 80 Sullou, který měl v úmyslu obnovit zvýhodňování nobility oproti lidu, poté znovu obnoven roku 63 (lexAtia). Sulla, stejně jako o půl století později Caesar, zvýšil spolu s navý­ šením počtu úředníků i počet kněží, což dokazuje, že tyto dvě funkce byly v myslích Římanů propojeny. Navzdory tomuto vývoji si kněží zachovali svá specifika. Dokonce ani Augustus, který mezi lety 29 a 18/13 př. n. 1. uskutečnil reorganizaci ustanovování kněží, nesáhl na specifický způsob jejich volby. Pouze ho definitivně posvětil tím, že rozdělil veřejné kněžské funkce mezi senátorský a jezdecký stav, čímž jaksi zdůraznil úřednickou povahu kněží ze senátorské vrstvy. Postup při náboru zůstal až na několik drobných změn stejný. Od roku 29 byla samotnému Augustovi přidělena pravomoc „nominovat“ libovolný počet kandidátů, dokonce i více, než povoloval lex Atia. Později, když se stal členem všech kněžských kolegií a nejvyšším pontifikem, mohl tuto pravomoc uplatňovat v rámci každého z kolegií a stejně tak po něm jeho nástupci. Od Tiberia se nominace kandi­ dátů na členství v kolegiích konala každý rok v senátu, nezávisle na kole­ giích a uprázdnění míst, a nikoliv již na veřejném shromáždění, jelikož

John Scheid (70)

kandidáty nyní vybíral senát a kněžská kolegia je pak formálně volila. Není nám známo, dokdy byly komicie schvalující volbu senátu svolávány, je však možné, že nejméně do začátku 3. století. Bratrstva stála stejně jako dřív mimo tento proces, přestože interně některé jeho prvky přijala (zejména rozdělení náboru na tři fáze: nominatio, creatio a cooptatió). Můžeme se tak domnívat alespoň podle pravidel, která najdeme u polního bratrstva (Fratres Arvales). Přestože se kněží svým postavením nepatrně přiblížili úředníkům a často vykonávali stejné rituální povinnosti jako oni, stále představovali velmi odlišný druh veřejného postavení. Tyto dvě funkce si však nijak radi­ kálně neodporovaly a nic nebránilo vykonávat obě dvě zároveň. Rozdíl, zdá se, spočíval spíše v rozdělení povinností při nezbytné spolupráci kněží a úředníků, a to jak z důvodů vyplývajících z „ústavních“ zásad republiky, které systematicky rozdělovaly moc, tak z důvodů čistě náboženských, jak ostatně za chvíli uvidíme. Avšak co se týče rituálních aktů vykonávaných jedněmi či druhými nebo diskuze o náboženství a posvátném právu, nelze kněze a úředníky v podstatě dost dobře odlišit: vykonávali obřady podob­ ného typu, a přestože se jejich pravomoci lišily, jedni i druzí řídili, společně se senátem, náboženské záležitosti státu (res publica). Docházíme tudíž k závěru, že ve státním náboženství římského lidu zastávali kněžskou úlohu všichni lidem zvolení zástupci. Jejich role se měnila podle funkce a posta­ vení, náboženské pravomoci však měli v podstatě všichni stejné. Stejnými principy se řídily i ostatní římské obce. U zastupujících úředníků spravujících provincie římské říše přirozeně byla praxe od časů Sullových podobná jako u jejich kolegů v Římě. V průběhu svého man­ dátu vykonávali veškeré kněžské povinnosti, jež vyžadoval veřejný život v jejich provincii: prováděli auspicie, slavnostní sliby, oběti, zasvěcování. Pravomoci zastupujících úředníků postupně slábly a v době císařství byly jejich náboženské aktivity zcela podřízeny principoví. Jeho věštby byly proto důležitější než věštby legátů a prokonzulů, ba dokonce měl výhradní právo konání auspicií, přinejmenším v provinciích, které přímo spadaly pod jeho správu. Nej viditelnějším důsledkem bylo velmi rychlé vymizení triumfů zastupujících úředníků za Augustova principátu, neboť primární podmínkou triumfu bylo právo konat auspicie. Jinak tito úředníci plnili na místě, které jim podléhalo, běžné náboženské povinnosti příslušející zástupci lidu, a to dokonce bez přítomnosti kněží. Ve vojenských táborech legionářů pozici hlavního kněze zastával velitel legie. Jeho povinností bylo vykonávat pravidelné obřady, jejichž kalendář týkající se jednoho křídla pomocné jednotky byl nalezen v Dura Európos. Pochází z roku 223/227 n. 1. a obsahuje ukázky pravidelných obřadů i výjimečných slavností. Podobně v římských čtvrtích byly místní

Kněz (71)

kulty svěceny nejvyššími představiteli příslušné čtvrti {magistři pagi). kteří se za Augusta nazývali magistři vici. V kolegiích řemeslníků, obchodníků nebo úředníků státní správy se pak nazývali obecně magistři a měli na sta­ rosti liturgii, kterou vytvářeli a řídili ve spolupráci se shromážděním členů kolegia. Organizace náboženských záležitostí v ostatních městech říše byla natolik podobná, že nemá smysl zabíhat do podrobností. Podotkněme pouze, že počet a různorodost úředníků a kněží vykonávajících kněžské funkce byly menší než v samotném Římě, což často zapříčiňovalo větší kon­ centraci kněžských pravomocí. Stojí však za zmínku, že kněžství v pravém slova smyslu v těchto městech většinou nebylo doživotní funkcí. Výkon kněžské funkce byl pouze jednou z etap kariérního postupu a představoval tedy jeden, ač odlišný, aspekt veřejných povinností politika. Ještě se k tomu vrátíme, neboť tato skutečnost prokazuje, že kněží a úředníky neodlišovaly náboženské pravomoci, hodnosti nebo úkony. Dříve však musíme zmínit ještě jednu otázku, totiž počet kněží. Během dvoutisícileté historie křesťanství jsme si zvykli nejen na nábo­ ženský život, který je jako celek podřízen kléru, ale také na funkční struk­ turu náboženské moci a na systematické zastoupení této hierarchie v každé obci věřících. Již samotné pozorování struktury židovských obcí stačí jako důkaz, že křesťanský model neplatil obecně pro celý západní svět. Přinejmenším nefungoval v Římě, a to vyjma efemérní pokus v polovině 3. století až do začátku křesťanské éry. V Římě zaznamenáme extrémně velké množství různých náboženských úkonů, počínaje oběťmi konanými konzuly a konče uctíváním domácích božstev hlavou rodiny {paterfamilias). Neexistoval však žádný klérus, který by byl schopen celou tuto škálu náboženských úkonů zastat, každý z úředníků a kněží měl jen určité pra­ vomoci, které vykonával pouze pro určité společenství. Představitelé lidu jako celku, římští úředníci a kněží, nebyli svým počtem schopni zastupovat v liturgických úkonech všechny občany a náboženská pravidla jim to ani neumožňovala. Žádného Římana by nikdy nenapadlo zavolat si kněze, aby v jeho domácnosti sloužil nějaký obřad. Veřejní kněží, např. pontifikové, vykoná­ vali výhradně obřady týkající se římského lidu jako celku nebo na žádost úředníků řešili znesvěcení veřejných posvátných míst nebo případné obec­ né problémy, neměli však jakožto státní kněží pravomoc vykonávat obřady jménem jakéhokoli uzavřeného společenství občanů. Jedinou doloženou výjimkou byly svatby patricijů {confarreatió), prováděné nejvyšším pontifikem a Jevovým flaminem. Statut patricijského stavu byl ovšem poněkud výjimečný, zejména pak co se týče náboženství, a nemůžeme tudíž podle něj posuzovat situaci ostatních občanů. Na druhou stranu ani samotní kněží

John Scheid (72)

se pravděpodobně nikdy nescházeli a jednotlivá kolegia se nespolčovala za účelem vytvoření společné náboženské politiky. Ostatně k vytvořeni kněžské lobby by se kněží byli museli spojit přinejmenším se stávajícími úředníky. Mezi kněžími a úředníky, nebo přesněji řečeno mezi určitým knězem či kněžským kolegiem a úředníkem, mohlo samozřejmě docházet ke konfliktům, ovšem tyto neshody se týkaly pouze konkrétních kultických pravidel a ne tlaků, jež by kněží mohli chtít vyvíjet na „světskou moc nebo naopak; v podstatě stejně jako v Římě neexistovaly kněžské kruhy oddelene od úřadů a veřejného života, nenalezneme zde ani oddělenou světskou moc. Dále si musíme všimnout nízkého počtu veřejných kněží. Na počátku našeho letopočtu římský lid čítal přibližně čtyři miliony dospělých občanu mužského pohlaví. Počet úředníků ve funkci se pohyboval, s mírnými vari­ acemi v různých obdobích, okolo padesátky a počet zastupujících uredmku okolo šedesátky. K těmto sto deseti úředníkům ze senátorských kruhu můžeme připočíst čtyřicítku mimořádných funkcí, rovněž senátorských, a sedmdesát funkcí zastávaných jezdci. Těchto dvě stě dvacet uredmku, kteří společně s císařem představovali základ veřejné moci, bylo doplněno o zhruba osmdesát tři členů velkých kněžských kolegií a stovku členu bra­ trstev, celkově asi sto devadesát kněží, anebo dvě stě padesát, zapocteme-h i specializovaná bratrstva povětšinou složená z velmi mladých lidí, napr. saliové a luperkové (jichž bylo celkově nejméně šedesát). Po tom, co bylo řečeno, a bereme-li v potaz, že pravomoci většiny bratrstev byly velmi ome­ zené, zjistíme, že náboženské záležitosti římského lidu celkově ovládalo 400 až 500 osob. Toto číslo naprosto vylučuje myšlenku, že by kněží dohlíželi byť velmi povšechně - na náboženský život všech občanů. Kromě fyzické nemožnosti to navíc do povinností těchto kněží a úředníků ani nespadalo. Jejich pravomoc se týkala pouze celku, zahrnovala stat (respublica), nmsky lid, nikoliv jednotlivce, kteří ho tvořili. Jejich kněžská služba se vztahovala výhradně na akty svrchovanosti a řízení státu, nikoliv na pomoc občanům nebo dozor nad nimi. Občané vykonávali náboženské povinnosti sami ve svých domovech nebo v rámci konkrétní uzavřené skupiny, k níž příslu­ šeli, a došlo-li na této úrovni k nějakému skandálu spojenému s nábožen­ skými praktikami, řešili případ úředníci jakožto pravomocní činitelé v otáz­ kách veřejného pořádku, a nikoliv nějaká autorita náboženská, dokonce ani úředníci ve funkci „kněze“. Jednalo se především o kriminální případy, kdy náboženské aspekty vyšetřovaného případu byly případně využity jako důkazy při stíhání za porušování veřejného pořádku nebo za podvratnou činnost, nespadaly pod náboženskou autoritu. Například když se v nej­ temnějších měsících 2. punské války roku 213 př. n. 1. římský lid stal oběti náboženské paniky a nechal se strhnout každou pověrou, která byla právě „na trhu“, a to přímo uprostřed římského fóra, sídla veřejných kultů, byl to

Kněz (73)

právě úředník, v tomto případě prétor, který tyto výstřelky potlačil (Livius 25,1,6-12). Vidíme, že ne vždy stačí k pochopení, i jen povrchnímu, pro­ blematiky římského kněžství zkušenost západního křesťanství. Doposud jsme popisovali postavy římských kněží jen zvnějšku. Definovali jsme sociální a politický status všech, kdo ve jménu římské společnosti vykonávali nějakou náboženskou pravomoc. Nyní se podívejme na kněží z jiného hlediska. Řekli jsme sijiž, že podle kritérií volby a podle postavení, které ve společenském životě zastávali, se římští náboženští funkcionáři dosti lišili od funkce, již by nazval kněžskou například křesťan. Kromě jazyka a gest, jež římští kněží zanechali křesťanství jako dědictví, se rituální chování křesťanských a římských kněží v ničem nepřekrývá. Rituálních úkonů existovala v Římě celá řada a lze je rozdělit podle dvou základních hledisek. Buď kněží prováděli nebo dohlíželi na rituály, jimiž byl udržo­ ván vztah s bohy, nebo byli ztělesněným znakem nějaké božské funkce. Dříve než popíšeme tyto dvě polohy jednání kněží, bude užitečné zastavit se krátce u jednoho z klíčových principů římského náboženství, který nám pomůže pochopit rozličné role římského kněze. V kultických formulacích, stejně jako ve filosofické reflexi, pojímají Římané město, a potažmo každou civilizovanou obec, jako místo pro sou­ žití bohů a lidí, hic et nunc. I bohové mají spolu s lidmi účast na společen­ ském životě obce a usilují - jako svým způsobem úředníci - o společné blaho všech. Původ tohoto soužití spadá podle římské tradice do doby založení města a náboženství představuje soubor vztahů, jež dané město (nebo obec) se svými bohy udržuje nebo má udržovat. Těmto materiálním vztahům říkáme božské kulty {cultus deorum). Římané tím rozuměli jak pocty vzdávané nejmocnějším ze spoluobčanů z důvodu jejich nadřaze­ nosti a výměnou za jejich pomoc, tak neustálý dialog s nimi. Veškeré kultické úkony vyplývaly z kompetence úředníků a kněží, a to ve všech svých aspektech: v provádění, kontrole i definování pravidel. Smyslem různého konání kněží pak bylo naplňovat, tj. udržovat či rozšiřo­ vat, a kontrolovat vztahy dané obce s příslušnými božstvy. Rozumí se samo sebou, že v rámci polyteistického náboženství, jakým bylo náboženství římské, musely existovat v úkonech kněží velké rozdíly, avšak dvě oblasti, které jsme zmínili výše, vpodstatě pokrývají veškerou kněžskou činnost. Jelikož veřejné kulty jsou nesrovnatelně lépe známy než kulty neveřejné, domácí nebo kolegiální, budou se naše příklady týkat zejména veřejného římského náboženství. Dříve než postoupíme dále, bude vhodné zabývat se jednou obecnou otázkou, na niž by se nemělo zapomínat: je-li město místem setkání s bohy a náboženství prostředkem navázání a udržování vztahů s nimi, jaký je

John Scheid (74)

rozdíl mezi samotnými veřejnými úkony úředníků a kněžskými úkony svěřenými úředníkům nebo kněžím? Jinými slovy, jaký byl ve své podstatě vztah mezi knězem a úředníkem, nebo máme-li otázku položit ještě jinak, jaký byl rozdíl mezi vládnoucím úředníkem a úředníkem konajícím oběti nebo auspicie? Odpověď na tyto otázky není snadná. Je o to nesnadnější, že Římané neměli ani politickou ústavu ani systematický a úplný náboženský kodex. Můžeme se pouze opřít o některé ukazatele, jež nám umožní načrtnout možné odpovědi. První ukazatel vyplývá z rozdílu mezi dvěma podob­ lastmi, na které Římané dělili veřejné právo (ius publicum), mezi právem veřejným, podléhajícím úřadům, a právem náboženským, podléhajícím kněžím. Je toto rozdělení odpovědí na naši otázku? V prvé řadě si můžeme povšimnout, že fakta potvrzují úzkou spolupráci mezi kněžími a úředníky ve většině veřejných úkonů. Úředníci často potřebovali dodat váhy svému konání pomocí kněžské účasti nebo rady, a jestliže pontifikové nebo augurové konzulovi svou účastí přispět odmítli, mohlo to zablokovat nebo přinejmenším ztížit jeho konání. Navíc, když se republikánská „ústava“ ocitla pod tlakem způsobeným růstem Říma a vlády se chopila elita, která se čím dál víc snažila hledat mezery ve stávajícím souboru pravidel a zvyků, sloužícím jako ústava, mohly názory kněží dodat více či méně odvážným inovacím ve vládě a institucích nezbytné zdání legitimity, neboť potvr­ zovaly - nebo vyvracely -, že dané konání jev souladu s náboženským právem. Mínění kněží tudíž představovalo důležitý prvek politické hry, jehož ovládnutí však aktuálním držitelům moci vždy unikalo z důvodu doživotního charakteru kněžských funkcí a zvláštního způsobu jejich jmenování. Všechny politické síly se proto snažily získat větší kontrolu nad kněžími pomocí zákonů ustavujících způsob jejich jmenování. Tento vývoj, jejž jsme nastínili již výše, se uzavřel v průběhu posledních desetiletí před začátkem našeho letopočtu, kdy byl Augustus postupně kooptován do všech kněžských kolegií. Tato výsada byla posléze převedena na jeho následníky. Od té doby se císař účastnil rozhodování kněžských kolegií zevnitř a sjednotil ve svých rukou celou škálu pravomocí, které Římané původně udělili králům. Skutečnost, že vykonávali kněžské úkony a měli právo vytvářet nábo­ ženská pravidla, úředníkům neumožňovala zcela se obejít bez kněží, neboť pod jejich úřad spadala pouze část liturgického kalendáře, a především nemohli sami posuzovat platnost vlastních náboženských úkonů. Jakouko­ liv krizi nebo inovaci bylo třeba konzultovat s kněžími a senátem. Přestože iniciovat tyto konzultace a vynést konečné rozhodnutí náleželo tradičně úředníkovi, bylo zvykem, že se úředník při rozhodování řídil názorem kněží a senátu.

Kněz (75)

Kněží byli tedy systematicky jmenováni odlišným způsobem než úřed­ níci, jako by tento rozdíl byl jakýmsi nezbytným rozlišovacím znamením těchto dvou funkcí, a disponovali širokou škálou pravomocí, počínaje pro­ váděním náboženských rituálů a konče diktováním náboženského práva. Vpodstatě stejně jako senát, i kněží museli být žádáni o radu každým, kdo chtěl nějakým způsobem zasahovat do veřejného života. Navíc je právo příslušející jejich úřadu pověřovalo k některým stálým úkolům. Kněží určo­ vali data všech starobylých svátků v kalendáři a starali se o jejich slavení, v čemž je nikdo nesměl omezovat, vyjma předsedy jejich kolegia. Naproti tomu neměli ve své pravomoci ostatní pravidelné rituály, zejména pak ty, jež přímo spadaly do kompetence úředníků. Například konzulové, niko­ liv pontifikové, určovali data konání latinských svátků a podobně žádný úředník nepotřeboval radu augurů k vykonání auspicií. A konečně ani nejvyšší pontifex nemohl vyjádřit své mínění, když na ně nebyl konzulem výslovně dotázán. Naopak, jak jsme již uvedli, úředníci museli mít vždy po svém boku nejen pontifiky, augury nebo (quin)decemviry, ale ve vět­ šině případů musela být v náboženských otázkách tázána o radu i kněžská kolegia a senát. Lze předpokládat, že složité vztahy mezi kněžími a úředníky nepo­ strádaly zcela smysl, přestože je jejich interpretace obtížná. Bylo by chybou předpokládat, že úředníci zastupovali lidi a kněží bohy, neboť při výkonu svých rituálních povinností úředníci zastupovali také bohy. Ve skutečnosti to byli právě úředníci, kdo nejčastěji zastupoval zájmy bohů, a co se týče „zastoupení“ bohů v rituálním slova smyslu, mohli tuto roli zastávat, jak se přesvědčíme, jak úředníci, tak kněží. Je proto případnější sledovat, jak se tyto dvě funkce lišily na poli veřejného působení, jelikož právě o ně se v římském náboženství jedná. Úředníci disponovali v náboženských záležitostech širší pravomocí než kněží (nebo senát), neboť mohli jednat s lidem i s bohy, zatímco kněží, kteří (jako senátoři) neměli imperium ani potestas. mohli jednat pouze s bohy. Dokonce ani augurové, již byli na konci republiky obáváni kvůli své moci a představovali jeden z pilířů politické hry, neměli žádný reálný prostředek, jak se úředníkům postavit: mohli sice odročit volební komicie, zcela zabránit jejich konání však nemohli. Neboť jestliže augurové, a stejně tak pontifikové nebo (quin)decemvirové, poží­ vali při interpretaci náboženského práva spadajícího do jejich pravomoci veškeré svobody, mohli tak činit pouze s vědomím a na žádost úředníka, jemuž náleželo i právo konečného rozhodnutí. Politická nadřazenost úřed­ níků kněžím a senátu, ale též svrchovanost v posvátných záležitostech, je skvěle popsána anekdotou, již uvádí Cicero. Konzul Tiberius Sempronius Gracchus, otec bratří Gracchů, odmítl vzít při konzulských komiciích v potaz nepříznivé znamení (omen). Jelikož toto rozhodnutí vyvolalo nevoli

John Scheid (76)

lidu, předložil senátu návrh, aby se senát dotázal haruspiků. Ti potvrdili nepříznivost znamení a vyvodili z toho, ze volební shromáždění není legi­ timní. Sempronius odmítl mínění haruspiků uznat a vrátil se na Martovo pole, aby komicie dokončil. Po nějaké době vsak využil kolegium auguru, protože při četbě augurských knih se připomnělo, že když opustil senát, aby dokončil komicie, dopustil se přestupku vůči posvátným pravidlům. Názor augurů byl přednesen v senátu (pravděpodobně na návrh nejakeho konzula) a konzulové, kteří byli zvoleni v průběhu oněch inkriminovaných komicií, museli složit svou funkci. Zkrátka být knězem v Římě znamenalo jednat s bohy a vědět, jak se s nimi jednat má. Kněžské pravomoci úředníků naproti tomu spočívaly v jednání s bohy za určitých okolností a v právu informovat se a rozhodnout o náboženské platnosti svého jednání. Z toho ovšem nevyplývá, že kněží dleli v jakémsi bezčasí a metafyzičnu. Navzdory nepopiratelné nadřazenosti úředníka ve světských záleži­ tostech se kněz těšil obzvláštní důstojnosti, která ho povyšovala nad úroveň úředníka, a výsadě nenápadného, ale účinného zasahování do života obce. Jedině on mohl určovat a interpretovat posvátné právo a navrhovat řešeni vážných konfliktů, v nichž proti sobě stáli bohové a obec, jinými slovy ur­ čovat pravidla, přestože to mohl činit pouze s pomoci úředníka, který se obvykle opíral o senát. Vztah mezi knězem a vysokým úředníkem nemůže nic popsat lépe než slavný rozhovor Numy Pompilia s Jupiterem v počát­ cích Říma (Ovidius, Fasti, 3,297-377). Numa se neohroženě postavil nejvyššímu bohu, který po způsobu obyvatel Romulova města vystupoval drsné, skoro až necivilizovaně, a svou obratnou reci a neústupnosti si získal jeho sympatie, takže král bohů nakonec souhlasil s tím, ze si nechá diktovat zá­ kon od pozemského krále a že až jím bude povolán, dostaví se na comitium, aby prvním obyvatelům složil zástavu za svůj „vstup do města . Jupiter se tak podřídil vůli úředníka, aniž by se na okamžik vzdal sve svrchovanosti. Stejně tak kněží svým doživotním těsným stykem s posvátnem byli váženější než konzul, avšak v řízení obce se museli podřídit jeho autoritě. Na základě takto popsaného vztahu někteří předpokládali, že repub­ likánští kněží, zejména pontifikové, byli v archaické době původně rádci krále, jenž byl jako jediný oprávněn jednat s bohy i s občany, a že se po vyhnání králů „emancipovali a nasledne vytvořili uzavřena kolegia, jež známe z historického období. Je to mozne, ačkoliv antické dokumenty, které se citují, mohou dost dobře být jen historizujícím výkladem dobových institucionálních vztahů mezi kněžími a úředníky na konci republiky. Vztahy mezi kněžími a úředníky měly pro Římany bezpochyby též hlubší význam. Neplatily totiž pouze mezi kněžími a úředníky. Můžeme se s nimi setkat také uvnitř samotných kněžských kolegií. Tzv. magistři neboli

Kněz (77)

výkonní eponymové často mívali k ruce flaminy, pasivní pomocníky, kteří jako by existovali mimo čas a byli nerozlučně spjati se svým magistrem. Podobné rozdělení náboženských úkonů nalezneme u domácích kultů, kde byla nezbytným mužovým pomocníkem manželka. Případ polního bratrstva, kde je zmíněný typ spolupráce mezi magistrem a flaminem dolo­ žen s výjimečnou zřejmostí, ukazuje, že tyto kněžské role představovaly jakousi dvojjedinou pravomoc, neboť magistři byli vždy v roce předcháze­ jícím jejich předsednictví flaminy. Lze říci, že pro řízení svěřených rituálů museli v sobě polní bratři sjednocovat obě rituální funkce, nesměli je však směšovat. Bipartita každého svrchovaného aktu byla v římském myšlení hluboce zakořeněna, tradičně předávána v podobě legendárních vyprávění o dvojici prvních římských králů: Romulus, mladý a energický král, čino­ rodý a vznětlivý zakladatel Říma, a Numa, mírný stařec, zdrženlivý ve svých činech, zbožný tvůrce náboženství a práva. V tomto okamžiku můžeme napodobit římské intelektuály z počátku našeho letopočtu a pustit se do výkladu těchto rituálních zvyklostí. Řek­ něme, že vztahy mezi úředníky a kněžími lze popsat jako svrchovaný akt a svrchovanou moc, jež ke svému naplnění potřebují souhlas bohů a lidí. Republikánská „ústava“, již tvořily například zmíněné instituce a obecněji římské zvyklosti, se snaží vyhnout tomu, aby veškerý dohled nad vztahy mezi bohy a lidem byl svěřen do rukou jednoho člověka. Úředníci tradičně neměli v rukou tu část pravomocí, která byla svým způsobem nejvýznač­ nější, neboť se těsně dotýkala vztahů s bohy. Za císařství získal nejvyšší úředník, čili císař, nikoliv násilím, ale tradiční cestou kooptace do všech kolegií a bratrstev, kontrolu nad celou sítí vztahů, která v obci fungovala. Ztráta formální autonomie kněží ve vztahu k úředníkům byla vpodstatě jen dalším aspektem vytváření nového rozložení moci, tím spíše, že ve zlatém období republiky byli čelní představitelé senátorské aristokracie dokonce téměř vždy členy nějakého kněžského kolegia. Kumulace moci zavedená Caesarem a především Augustem nebyla v pravém slova smyslu žádnou revolucí, ale vyvážením náboženských a světských pravomocí principa. Moc soustředěnou v rukou úředníků a kněží vystřídala moc svěřená do rukou principa, složená ze světských i posvátných pravomocí, což ovšem neznamená, že- tyto dvojí pravomoci byly vzájemně zaměnitelné. Ve sku­ tečnosti i podle zákona zůstaly po formální stránce stejně oddělené, jako tomu bylo za republiky, změnil se pouze způsob jejich vykonávání. Vždyť nebylo jedním z aspektů skandálu vyvolaného císařem Heliogabalem právě to, že chtěl vládnout jako kněz, místo aby vládl jako princeps a náboženský život řídil jako kněz? Vraťme se nyní k výše položené otázce složitých vztahů mezi kně­ žími a úředníky. Všimněme si, že se objevují na všech úrovních římského

John Scheid (78)

veřejného a soukromého života, takže pro ty, kten si libují v exegetickych úvahách, představují jeden z principů antického pojetí náboženství, totiž že obec je výsledkem spojenectví lidi s bohy pod pastýřskou holi uradu.

Poté, co jsme objasnili komplikovanou otázku statutu kněží, zbývá nám zaměřit se na ty z kněžských funkcí, jež s sebou nesly nějaké pravomoci. Rituální aktivity kněží můžeme rozdělit do dvou hlavních skupin: kultické úkony a zastupování funkcí boha. Oslava kultu vykonávaná úředníky nebo kněžími měla dvě základní podoby: obětování a jeho četne variace a konaní auspicii. Behem oběti, pri jídle požitém v přítomnosti vzývaného božstva a podle presne stanoveného řádu, vzdával obětník gesty a slovy slavnostní pocty. Při tomto „aktu víry“ přiznával božstvu nadřazenost a nesmrtelnost odevzdáním životně důleži­ tých částí oběti (exta, tj. játra, žlučník, plíce, pobřišnici a srdce) a postou­ pením čestného místa, stejně jako diferenciovaným způsobem konzumace. Při hostině byl veden rozhovor, během něhož mohla obec božstvu ústy obětníka vzdát dík za uštědřenou přízeň anebo žádat o další dobrodiní. K oběti patřilo množství časově náročných doprovodných rituálů. Sou­ částí velkých svátků byla často dokonce celá řada oběti, jez příležitostně doprovázely scénické hry nebo závody, kterým rovněž předsedal obetmk. Průběh druhého základního římského rituálu, provádění nebo přijetí auspicií, spočíval v tom, že úředník, popřípadě auguri, pozadali božstvo o radu nebo radu přijali. Jestliže se jednalo o záležitosti týkající se vlády, byl tázán zejména Jupiter. Věštebný rituál auspicií velmi jasně vyjadřoval Jovův občanský charakter, neboť znameními, která posílal tem, kdo rozhodovali o osudu římského lidu, se nejvyšší bůh přímo účastnil veřejného života. Radící se pozoroval nebeská znamení, zejména pak let ptáků nebo chování posvátných kuřat, podle přesně daného postupu, jenž mu ponechával jen velmi málo svobody. Kultické akty byly u Římanů vždy výrazem objek­ tivní vůle lidu, která musela překrýt osobnost kněze. Striktní formalismus kultu byl výrazem této kolektivní vůle a chránil veřejnou zbožnost proti vší subjektivitě, například osobním pocitům obětníka. Podle Ciceronova svědectví konání auspicií tedy nespočívalo v úředníkově pozorném a ucti­ vém sledování, ale v dialogu mezi úředníkem a jeho asistentem, v tomto případě kuropravcem (jndlarius) pověřeným pozorováním posvátných sle­ pic. Z rytmu a tónu jejich slovní výměny vyplývá, že odpovědi byly kodifi­ kované a neskrývaly žádná překvapení. Měnily se pouze v případě, že byly pozorovány jevy skutečně zvláštní a znepokojivé, a lze tez předpokládat, že stejně jako v případě zkoumání vnitřností (exta), i v takových situacích stačilo k získání požadované odpovědi provést daný dialog a pozorování.

Kněz (79)

Čistě formální charakter konání auspicií nebo přibírání asistenta k provádění aktu dotazování nás asi nepřekvapí. Účast pomocníků na po­ svátných kultických aktech, zde představovaná kuropravcem, při zkoumání vnitřností haruspikem a u všech ostatních případů zástupem pedelů tvo­ řeným syny senátorů a otroky, který obklopoval obětujícího, byla pevnou součástí kultu a kněžských aktů. Hlavním úkolem každého, kdo v Římě zastával kněžskou funkci, bylo uplatňovat svou autoritu, tj. reprezentovat autoritu římského lidu: určovat data a podmínky liturgie, předsedat ritu­ álům a pronášet mocenské proslovy. Konkrétní gesta, která kult obnášel, vyjma těch, která vyjadřovala vůli a autoritu obřadníka, byla většinou svě­ řována asistentům nižšího věku nebo sociálního postavení. Díky tomu se kultu účastnily různé vrstvy římské společnosti, každá podle svého posta­ vení a funkce, čímž vlastně samy sebe definovaly pod božským dohledem. Rozložení ritu mezi více obřadníků, při němž ti nejníže postavení měli na starosti úkony, které mohou západnímu člověku připadat zásadní, není ukazatelem zkostnatělého a mrtvého náboženství, ale naopakjednou ze zá­ kladních podmínek jeho fungování. Ztělesněním kněžské role není samotný posvátný úkon, ale posvátný úkon stvrzený autoritou: jak už sám termín naznačuje, sacerdos (* sakro-dhót-s, „ten, kdo koná posvátný akt , ve smyslu, jejž mělo latinské facere v občanském právu) jedná jménem lidu, požívá, díky svému doživotnímu právu nebo na žádost úředníka, pravomoci a auto­ rity v posvátných otázkách, stejně jako úředník v otázkách čistě světských. Výraz sacerdos se v historickém období vztahuje pouze na kněží, ale nic nebrání tomu uplatňovat ho pro všechny, jimž byla v jakémkoli kontextu svěřena náboženská autorita, ať už se jednalo o kněží, nebo o úředníky. Zjevná strnulost dialogu vedeného při auspiciích, jež v nás může vzbuzovat pocit systematické manipulace, jen potvrzuje výše řečené. Viděli jsme již, že se Jupiter podle tradice podřídil rozhodnutí úředníka, který jednal ve jménu kolektivních náboženských zájmů. Formule pronášené při auspiciích svědčí tedy nejen o transparentnosti veřejného rituálu, ale jsou zároveň výrazem Jovova souhlasu. Nejvyšší bůh měl v souladu se svou funkcí a onou legendární úmluvou povinnost spolupracovat na veřejném blahu a schválit veškerá řádná a legitimní opatření. Proto byl srozuměn s těmito rituálními dialogy, jež spíše jeho souhlas vyjadřovaly, než že by se ho snažily získat, jestliže ovšem neobsahovaly něco nemístného nebo opo­ vážlivého. Auspicie stejně jako oběti většinou vyjadřovaly Jovovu přítom­ nost mezi občany. Nejvyššímu bohu nezáleželo ani tak na obřadníkových záměrech, jako na správném chování a korektním provedení úkonů, jimiž byl oslovován nebo jimiž byl vyjadřován jeho souhlas. Jovův nesouhlas se tedy neprojevoval v zmíněných rituálech, ale býval nejčastěji vyjadřován

John Scheid (80)

pomocí podivných a hrozivých jevu, nezávislých na samotných auspici ích. V takovém případě byl obřadník nucen opustit rutinu jednotvárného odříkávání a zkoumat příčiny nespokojenosti vládce nebes a podle toho

následně jednat. .... v , Stručně řečeno, při konání auspicií byla iniciativa na straně boha, nikoliv na straně úředníka. Jeho úkolem bylo podepřít každý mocenský akt Jovovou autoritou a veřejně ho ustavit prostřednictvím stereotypníc rituálů, které bůh odsouhlasil: pokud Jupiter nijak nezasáhl, obřadník mohl zachovat okázalý a neměnný řád. , • , v V případě, že byl bůh nespokojen a vysílal nečekaná znamení, ohrad­ ník měl povinnost poradit se se specializovanými kněžími, což se podle tradice ostatně činilo v každé neřešitelné situaci. Porada probíhala nejčastěji za účasti senátu. Kdykoliv byly vztahy s bohy vážně a dlouhodobě naru­ šeny, úředníci svolali senát a radili se s (quin)decemviry. Ti dostali příkaz vyhledat v Sibyliných knihách příslušnou věštbu týkající se dané krizové situace. Tato věštba byla následně vyhlášena a interpretována v senátu a rady z ní plynoucí byly vtěleny do veřejných rozhodnutí úředníků. Je příznačné, že při tomto typu věštby augurové, pontifikové nebo (quin) decemvirové již nebyli v přímém kontaktu s božstvem. Obraceli se za úče­ lem řešení krize pouze k prakticky neměnné tradici nebo k uzavřenému korpusu proroctví. Pravidla posvátného prava nebo sibylske věštby byly samy o sobě prostředkem k usmíření bohu, kteří zjevně hledání řešení nezasahovali. Dalo by se říci, že kněžská kolegia v každé situaci dis­ ponovala prostředky, jak dosáhnout božského souhlasu a znovu nastolit příměří s nebesy. Toto umění stačilo k tomu, aby dodalo událostem logiku nebo aby v nich odhalilo skrytý záměr a záruku úspěchu. Kněžské umění, čili výklad posvátného prava, rozčleněně mezi jednot­ livá kolegia a kulty, zaujímalo v nmske kultuře ústřední postaveni. Nejen z toho důvodu, že bylo přímo svázáno se vznikem římského práva a před­ stavovalo jednu z nejtypičtějších kněžských funkci, ale protože obsahovalo globální znázornění systému. Římští kněží, a zejména pontifikové, byli muži práva a písma. Jejich spisy neobsahovaly žádná metafyzická zjevem, jednalo se o zaznamy všech důležitých skutečností týkajících se veřejné činnosti lidí a bohů a o kompi­ lace všech kněžími vydaných výnosu a odpovědi, zkratka celou posvátnou jurisprudenci. Ani Sibyliny knihy neobsahovaly žádné zjevení, jak ho chá­ peme v dnešní době, ale spíše tajné návody, jak vyřešit závažné, Sibylou údajně předvídané krizové situace. Nicmene tyto knezske knihy, v nich ulo žená pravidla a s nimi spojená exegeticka a kasuisticka tradice v podstatě utvářely specifický systém římského světa, schopný vše vysvětlit a vše odů­ vodnit. Spolu s rituální deklamací, scénářem obětí a velkých liturgických

Kněz (81)

událostí vytvářely tyto bezpočetné tradice a umění těch, kdo je prováděli, jakési římské zjevení vepsané do římské historie a poskytovaly jistotu, že bohové drží ochrannou ruku nad římským lidem a jsou jeho spolehlivými spojenci.

Obřadníci a právníci, kněží a úředníci, mohli vykonávat ještě další ritu­ ální úlohu. Někteří z nich nepřetržitě, jiní podle okolností, mohli zastávat funkce „svého“ božstva. Mezi kněžími, kteří byli zasvěceni především tomuto úkolu, zaujímají přední postavení flaminové. Z patnácti flaminů se největší úctě těšil flamen Jovův. Postava tohoto kněze nám po sobě zanechala mnoho dokladů o kul­ tických pravidlech, především příkazech a zákazech, plných složité symbo­ liky. Neznamená to, že by Jovův flamen byl nějakou zvláštní bytostí. Byl to občan jako každý jiný a před nástupem do funkce neprocházel žádnou přípravou. Vykonávat ji začal v den, kdy byl „přijat“ nejvyšším knězem. Jed­ nalo se samozřejmě o určitý přelom v jeho životě, nikoli však o zřeknutí se světských radostí. Flamen a jeho manželka žili podle všeho zcela normálním životem, ba dokonce se zdá, že byli normou pro manželský život v Římě. Podmínkou nástupu do funkce bylo, aby byli flamen a flaminka sezdáni a aby svatební obřad proběhl dokonale podle pravidel (confarreatio'). Ve funkci pak setrvali, nedošlo-li k nějaké nehodě, tak dlouho, dokud trvalo jejich manželství. „Jestliže svou ženu ztratí, vzdá se flaminátu,“ zdůrazňuje Aulus Gellius. „Flaminovo manželství nemůže být legitimně zrušeno jinak než smrtí.“ Symbolem této zásady bylo Jlammeum, ohnivě červený závoj, jímž byli ženich a nevěsta jako znamením příznivé věštby při svatbě zaha­ leni, a flaminka, která neměla právo nechat se rozvést, jej pak nosila stále. Jovův flamen se ostatně hojně účastnil římského veřejného života. Nejenže zaujímal čestné místo při obětování „svému“ bohu, a byl tudíž ozdobou nejvýznamnějších ve městě konaných obřadů, ale také jako jediný z kněží požíval práva zasedat v senátu. Jeho výlučné postavení se vyznačovalo.kurulským křeslem a tógou praetextou, tj. odznaky vysokých úředních hodností a dříve krále, stejně jako výsadním právem pohybovat se po městě na voze. Jeho zvláštní postavení však sahá ještě dál. Jovův fla­ men byl doslova zakořeněn v Římě. Nesměl strávit jedinou noc mimo Řím, aniž by se dopustil bezbožnosti, a nesměl strávit tři noci po sobě jinde, než ve svém lůžku, jehož nohy obalené tenkou vrstvou bláta symbolizo­ valy neustálý fyzický kontakt s římskou půdou. Dále musel být občanům neustále k dispozici, a proto se lože nacházelo v atriu jeho domu. Jovův flamen byl nejřímštější ze všech Římanů a nejlidštější ze všech lidí. Měl zakázáno dotknout se kvásku nebo syrového masa, tj. potravin pro lidi (ještě) nevhodných k požití.

John Scheid (82)

Povinná přítomnost ve městě dává zároveň tušit, že se život tohoto kněze od života běžného Římana značně odlišoval. Každý den byl pro něj sváteční, neboť žil neustále v náboženském kontextu. Při každém jeho přesunu po městě musela kolem ustat veškerá práce, takže žil obklopen slavnostním klidem svátečního dne. Z jeho domu nebylo povoleno vynášet oheň za jinými než posvátnými účely a vedle postele musel mít neustále při­ pravenou krabici s obětními koláči. Symbolem posvátna byla i flaminova čapka, zvaná apex anebo častěji albogalerus. Byla vyrobena z kůže obětního zvířete a zakončena hůlkou omotanou vlněnou přízí, též pocházející z obět­ ního zvířete. Posvátné bylo i flaminovo tělo, a proto měl k dispozici liktora anebo hůlku, jíž si udržoval odstup od lidí, kteří ho při oběti obklopovali. Nadto když se holil, směl používat pouze bronzovou břitvu čili „materiál vhodný v náboženském kontextu“. Nicméně by bylo přehnané tvrdit, že samotné flaminovo tělo se uve­ dením do úřadu transformovalo v posvátný předmět. Tato vlastnost se netýkala ani tak jeho těla, jako spíše úřadu, který ztělesňoval. Svůj posvátný charakter flamen okamžitě ztrácel ve chvíli, kdy se dopustil nějaké ritu­ ální chyby nebo se rozvedl. Nepřípustnost rozvodu ostatně naznačuje, že posvátným předmětem byl spíše manželský pár flaminů, než každý z part­ nerů. Na druhou stranu se posvátno neodvíjelo od úřadu jako takového, ale od zvláštního způsobu jeho naplňování, muselo být „projeveno“. Fla­ men měl povinnost stále nosit alespoň jeden odznak svého úřadu: apex. Až v pozdním období mu bylo uděleno povolení odkládat ho uvnitř svého domu. Konečně musíme zmínit, že zvyklosti nezakazovaly ostatním obča­ nům se flamina dotýkat, ale flamen sám se musel chránit obranným gestem a v pravý moment poukázat na posvátný charakter své osoby. Ještě lépe tuto vlastnost vystihují další pravidla. Flamen měl zakázáno požívat boby kvůli jejich neblahým konotacím. Dále nesměl spatřit mrtvolu nebo sejí dotknout a měl zakázáno vstoupit do blízkosti pohřební hranice, a dokonce nesměl slyšet ani pohřební hudbu. Tento zákaz ještě více pod­ trhuje skutečnost, že vše, co flamina obklopovalo, bylo posvátné, jelikož bylo zakázáno pohřbívat mrtvoly na posvátném místě. Zákon posvátného lucerijského háje v Apulii zakazoval, aby „kdokoliv uložil mrtvolu v posvát­ ném háji nebo zde vykonal pohřební obřad“. Flamen tedy dával neustále oděvem, způsobem života, gesty a dodr­ žováním zákazů svým spoluobčanům najevo, že patří jinam a je ztělesně­ ním čehosi jiného. Jeho odstup v praxi vyjadřovala symbolika využívající posvátného kontextu, odkazujícího vzhůru k nebeským bohům. Svým ne­ obvyklým jednáním, jež bylo v ostrém kontrastu s běžným životem, flamen vnášel do života obce znamení onoho světa, stojícího ve všech ohledech v protikladu ke světu lidí a k říši mrtvých. Flaminovo chování již na první

Kněz (83)

pohled umožňovalo pochopit, že zprostředkovává komunikaci se světem bohů. Existovala však ještě celá řada pravidel, jež upřesňovala identitu dotyčného boha. Ačkoli samo jméno - flamen Jovův (Flamen Dialis) a oběti, jichž se účastnil, nenechávají nikoho na pochybách o podstatě jeho funkce, exis­ tovaly tradice a zákazy, které uváděly na scénu další prvky božské moci ztělesněné Jovovým fíaminem. Už jsme zmínili královské a konzulské odznaky, které určovaly výsadní postavení tohoto kněze. Tyto odznaky nejvyšší moci samozřejmě znamenaly, že této moci v plném rozsahu požívá rovněž dotyčný bůh. Táž výlučná pravomoc byla též symbolizována tím, že kněz nesměl pohlédnout na vojsko, ba ani na koně, což ho jasně vylu­ čovalo, jak to vyjádřil G. Dumézil, z válečné oblasti lidského podnikání, tj. z provincie Martovy. Jovův flamen nesměl skládat přísahu, čímž dával najevo, že jeho bůh je pánem přísahy, pánem práva. Nemožnost skládat přísahu rovněž vyjad­ řovala neomezenou svobodu tohoto vládce práva, čili absolutního vládce. Složit přísahu znamenalo zavázat se. A přijmout závazek bylo pro Diova flamina a jeho božského patrona nemyslitelné. Na své čapce, opasku či jinde nemohl mít proto žádný uzel a nesměl nosit prsten, který by nebyl porušený a dutý. Nesměl se dotknout břečťanu ani vyslovit jeho jméno, protože tato rostlina sváže všechno, čeho se zachytí (vincit ad quodcumque se applicat)-, podobně nesměl projít pod větévkou révy. Ještě pozoruhod­ nější jsou zvyky týkající se kontaktu flamina s vězni. „Jestliže se někdo, kdo byl předveden, aby byl zmrskán, vrhne jako prosebník k jeho nohám, je bezbožné ho toho dne zmrskat.“ Je také nutné předejít tomu, aby se vězeň spoutaný řetězy dostal do flaminova domu. Když se mu však tento kousek podaří, „musí mu být pouta sňata a ... být vytažena impluviem na střechu, odkud musí být hozena na ulici.“ Plútarchos podává vysvětlení dalšího omezení týkajícího se flamina, totiž to, že flaminovi je zakázáno dotknout se nebo vyslovit jméno kozy a psa. Koza byla považována mezi všemi zvířaty za nej náchylnější k epilepsii (doslova svázaná epilepsií, epilépsiai katalambanesthaí) a věřilo se, že ten, kdo sejí dotkne, se může nakazit a že flamen, který by s ní přišel do styku, by byl tedy rázem také svázaný. Jako vysvětlení zákazu vyslovit jméno psa Plútarchos připomíná, že nebylo možné nechat psa, aby se přiblížil k jakékoliv svatyni, ze strachu, že díky své útočné povaze nenechá prosebníky, aby zde hledali útočiště; chápe zkrátka psa jako svého druhu nepřekročitelnou hradbu, jako pouto objímající svatyni, a tedy i kněze. Konečně - a bude to poslední pravidlo, které připomeneme - závoj, který nosila flaminka (flammeum) měl žlutočervenou barvu, „barvu ohně a Jovova blesku,“ jak v glose zmiňuje Paulus Diaconus.

John Scheid (84)

Chování manželského páru flaminů tak jasně odkazuje k Jovovi. Samozřejmě neznáme všechna pravidla a těm, která se nam dochová a ne vždy rozumíme. Nicméně prameny dávají tušit ze odkaz k Jy terovi ncby vždy přímý nebo systematický. Projevy, které připomínaly nebo Plvaly Jupitera, se vztahovaly k atributu blesku, tohoto posla Jovovy vůle, k svo­ bodné a neomezené svrchovanosti jeho moci a k jeho vládě nad pravém a poctivostí, čímž vymezovaly sféru jeho vlivu vuci sfere Martove. I y nim měla Jovova svrchovanost svůj obsah, ale také hranice, příznačné pro tolerantní soužití, jímž se vyznačoval každý polyteisticky panteon. Jupiter je nejAyšší vládce, L nic víc. Tyto projevy, které byly sice necetne, mcmene nezbytné pro to, aby se Jupiterova postava vepsala do každodenní reality, kněz neztělesňoval ve své osobě. Netvořily podstatu nejakeho ^ecem, při němž by se tělo kněze a jeho ženy stalo posvátným. Jednalo se o te Jická pravidla nezávislá na osobách kněží, která, aby mohla byt vnimana, musela být „projevena“,a byla naplňována právě tím, ze občane vnímali tento neustálý rituál a účastnili se ho. ,v . , Byl tedy kněz, zastupující nejvyššího boha amz by byl jeho zteles něním, jakousi sochou tohoto boha? Plútarchos ho tak chape. Na konci zmínky o útočišti svatyně, kterou použil k objasněni vztahu mezi Jovo^ vým flaminem a psem, dochází k následujícímu závěru: Z toho pnrozene vyplývá, že ke knězi Jupiterovu, který je jakousi pohyblivou posvátnou sochou (hósper empsychon kai hieron agalma), se tez mohou uchylovat pro­ sebníci, aniž by jim kdokoliv mohl bránit v přístupu nebo je zastrašovat. Samozřejmě zde byly kromě práva azylu i jme předpisy, ktere statut připodobňovaly k obrazu boha, jako například užiti bronzu a zakaz kontaktu se světem mrtvých. vv . ,, Nicméně ani Plútarchos flamina se sochou zcela neztotožňuje, tvrdí, že kněz je jen jako idol, hósper agalma. A má pravdu, neboť flamina, nebo spíše manželskou dvojici flaminů rozhodně nelze redukovat pouze na Jupi­ terovu kopii nebo kopii jedné z jeho soch. Tito kněží byli více nez pouhou sochou. Podobně jako řecký kolossos, jímž se zabýval J. P Vernant, spa aj spíše do kategorie dvojníka. Nejsou ani „přirozeným predmetem nebo ná­ podobou skutečného předmětu, ani čistě mentálním produktem a známe dvojnictví je vlastností nezávislou na jejich osobě, která se vsakjiz svým vzhledem a neobvyklostí vymyká skutečnostem bezneho života: je zkratka iinde“. Kolos vnášel do světa živých sílu smrti, jiz zároveň viditelným zpu sobem ztělesňoval. Flaminský pár vnášel svým zvláštním chováním a uži­ tím symbolických prvků do života obce zjevné ztelesnem moci Jupiterovy. Augustinus hezky popsal jednodenní rituál, který se uskutecnova , když byla šestinedělka obtěžována bohem Silvanem Jeho popis zapada do naší interpretace chování flaminského páru. Rodičku mají střežit tri

Kněz (85)

ochranná božstva {dei custodes) a „tato ochranná božstva jsou vyznačena {eorumque custodum significandorum causa) třemi postavami, které v noci oblehnou práh domu a udeří na něj nejprve sekerou, potom palicí a nako­ nec ho zametou pometlem.“ Jména ochranných bozstevjsou určena rituál­ ními gesty, vykonanými oněmi třemi postavami: Intercidona podle seknuti sekerou {a securis intercisioné), Pilumnus podle palice (filum) a Deverra podle řeckého výrazu pro pometlo. Zde nás bude zajímat výraz, jímž hipponský biskup označil konání tří strážců {custodum significandorum causa). Neužil slovesa imitor, souvisejícího s imago („obraz“ v protikladu ke sku­ tečnosti, jako eikon z fantasma), ale slovesa significare, které symbolizuje substituci znaku nebo gesta za činnost, význam ci skutečnost, jež je třeba reprodukovat. Podle našeho názoru tento vyraz, který se z pochopitelných důvodů velmi dobře ujal i v lingvistice, skvěle vystihuje, jak při zobrazo­ vání může dojít ke vzniku figury dvojníka. Ve zmiňovaném rituálu ony tři postavy označují {significant) tři božstva a pomoci dokonale hmatatelných znaků zpodobují jejich božskou moc. Tři nezvykla gesta na prahu ohroze­ ného domu dostatečně jasně znázorňují signa tří bohů. K tomuto pitoresknímu rituálu, který může popřípadě posloužit jako důkaz, že v soukromém kultu platily podobné zvyklosti určující kněžské funkce jako v kultu veřejném, můžeme přidat zvyk dodržovaný třemi hlav­ ními flaminy. Každý rok flaminové Jova, Marta a Quirina projížděli na cestě ke svatyni bohyně Fides (Důvěry, Věrnosti), kde měli obětovat, městem na voze a se zahalenou pravicí. Pravá ruka byla totiž považována za sídlo důvěry, a tím svým způsobem i za svatyni dotyčné bohyně. Závoj podle antických komentátorů poukazoval na posvátnost zahaleného předmětu a proměňoval ho tak v signum, zde pravou ruku flaminů v „sochu“ bohyně. Tato „zahalená důvěra“ ostatně nejednou zmátla moderní badatele, kteří se domnívali, že se musí jednat o zobrazení některé z kultických soch bohyně Fides. Ovšem na mincích tato bohyně vyobrazena zahalená není. Ve sku­ tečnosti se „zahalená Důvěra“ v ničem neliší od zahalené pravice flamina, která je, stejně jako dextrarum iunctio (podání pravé ruky), živým obrazem vlastností bohyně Fides. Výsostné kněžskou roli „znaku“ většinou hráli kněží v pravém slova smyslu. Tato role nás možná dovede k novému pohledu na interpretaci spolupráce úředníka a kněze. Rozhodně totiž nebyla výhradní doménou kněží. Bylo-li při oběti třeba popsat nebo gestem zpřítomnit vzývané bož­ stvo, bral ji na sebe příležitostně i úředník nebo obecně každý obětník. Pro jasnější ilustraci uveďme velmi slavný přiklad triumfatora, který nebyl jen ztělesněním dokonalého úředníka, ale navíc živoucím „obrazem Jupitera. Triumfující generál jel vždy na voze, někdy taženém bílými koňmi, v triumfálním průvodu, který ho vedl z Martova pole do chrámu Jova

John Scheid (86)

Kapitolského. Jeho slavnostní oděv tvořila tunica palmata, vyšívaná pal­ mami, a toga pieta purpurové barvy. V pravé ruce třímal žezlo zakončené Jovovým orlem. Nad jeho hlavou, ověnčenou vavřínovou korunou, držel státní otrok těžkou zlatou korunu a každou chvíli na triumfátora zavolal: „Ohlédni se a vzpomeň, že jsi člověk.“ Takovýto vzhled mohl působit vskutku dvojznačně. Zaprvé, Jupiter je na vrcholu svého chrámu spodobněn na quadrize, zadruhé spřežení bílých kom, ktere tez kdysi vezlo legen­ dárního Camilla, odkazuje k nejvyššímu bohu ještě zřetelněji: „To snad nemůže být pouhý občan, ba snad ani člověk, šeptali si Římane podle Tita Livia, „neboť na onen vůz pohlíželi jako na posvátný a vyhrazený pouze králům a otci všech bohů.“ A konečně oděv, který měl triumfátor na sobě, odpovídal oděvu, který mela Jovova socha na chrámu, a stejne tak zlata koruna a žezlo. Ba co víc, stejně jako tvář bohovy sochy, i triumfátorova tvář byla červeně nalíčena miniem. Většina římských historiků neváhala triumfátora považovat za živý obraz Jova. AJ. Frazer došel jednou ze svých proslulých logických zkratek k závěru, že římští a italští králové, tj. první triumfátoři, byli svými pod­ danými zpočátku povazovaní za bohy. Jim historikové pravé vzhledem k tomu, že zmíněný oděv nosili i králové, tuto Jovovu epifanii odmítali a přisuzovali původnímu královskému šatu zároveň atributy nejvyššího boha i pozemského triumfátora. Teprve nedávno se prosadil poněkud vyvá­ ženější přístup: při triumfu v podobě vitezneho vojevůdce opět najeden den ožívá kdysi triumfující král. Tento jednodenní král se však stále vzta­ huje kjovovi a jeho soše. Nejednoznačný status triumfátora - člověk, král, nebo bůh? -, jenž sytí úvahy starých historiků, skvěle ukazuje povahu vztahu mezi triumfátorem a bohem, k němuž celé procesí směřuje. Šepot Římanů doprovázející Camillovo spřežení a ono pověstné zvolám státního otroka doprovázejícího vojevůdce jsou pro případ potřeby důkazem, ze Římane velmi dobie věděli, koho mají před očima. Ostatně po celou dobu průvodu vojáci doprováze­ jící svého imperatora provolávali io triumpe, jako by tímto pokřikem vzývali boha a vyzývali ho, aby projevil svou přítomnost. Tyto vykriky se vsak střídaly s žertíky a písněmi zesměšňujícími velitele, jemuž otrok, poslední mezi lidmi, neúnavně připomínal, kým je. Konečně tuto roli triumfátor hrál pouze po dobu trvání průvodu. Jakmile dojel na Kapitol a slavnostně vyplnil sliby, jimiž se zavázal na začátku vojenského tažení, stal se opět pouhým občanem. Také úředníci, kteří se tradičně oblékali do triumfálního oděvu, když předsedali hrám, nosili tento oděv jen po dobu trvání svého předsednictví. Všechna tato omezení platná pro ztělesnění obrazu Jova dobře uka­ zují, jaký byl status tohoto zobrazení, které stejně jako v případě flamina

Kněz (87)

spadá spíše do kategorie dvojnictví, než že by se jednalo o „věrný“ obraz a čisté ztělesnění boha. Vojevůdce při oné honosné manifestaci římské moci sloužil jako nositel určitých rysů, které měly jednoznačně evokovat Jovovu přítomnost a svrchovanost. Jejich význam však zpochybňují jiné znaky reprezentující triumfátorovu jedinečnost a odlišnost od Jupitera a zároveň nedostupnost tohoto božstva. Ztělesnění božstva, které je přítomné, ale nadlidské, můžeme proto brát jako jakýsi produkt rituálu triumfálního průvodu, který vojevůdce mezi Mariovým polem a Kapitolem vedl. Je zřejmé, že ani tento popis rituálního chování nepřispívá k jasněj­ šímu vymezení postavy římského kněze. Nač ale za každou cenu usilovat o přesnou definici? Sami Římané se o to zjevně nesnažili. Vše nás nako­ nec nabádá k tomu, abychom postavě římského „kněze“ ponechali její nejednoznačnost dokonale vystihující přepestrou škálu podob, jež římské kněžství mělo. Můžeme mít dokonce dojem, že každá z těchto vzájemně se doplňujících kněžských rolí je jakousi provizorní podobou kněžství, vzniklou pro potřebu určité skupiny občanů, a je tedy v souladu s typicky římským zvykem zobrazovat svět po jednotlivých částech, neboť tak jej lze lépe ovládnout.

Bibliografie BEARD, Mary - NORTH, John: Pagan Priests: religion and Power in the Ancient World. Ithaca, N. Y: Cornell University Press, 1990. PORTE, Danielle: Les donneurs du sacré: Le prétre á Rome. Paris: Belles Lettres, 1989. SCHEID, John: „Le flamine de Jupiter, led Vestales et le général trimphant.“ In Corps des dieux. Ed. Charles Malamoud a Jean-Pierre Vernant. Le temps de la Reflexion 7. Paris, Gallimard, 1986, s. 213-230. WISSOWA, Georg: Religion undKultus der Rdmer. 2. vyd. Munchen, C. H. Beck 1912; reprint 2. vyd. 1971, s. 479-566.

Kapitola III.

Právník Aldo Schiavone

Vytváření a znalost práva (ius) - specifické rozu­ mové úkony, které vyžadovaly a rozvíjely zvláštní přístup a nadání - jsou doloženy ve všech epo­ chách římských dějin. Ještě dnes lze relativně snad­ no sledovat bezmála deset staletí nepřerušené právnické praxe: od poloviny 5. století př. n. 1., kdy byly v srdci archaického Říma vystaveny Zákony dvanácti desek, až po justiniánský zákoník {Corpus iuris civilis) ve vrcholném období byzantské říše. Tato kontinuita se zdá být ještě pozoruhod­ nější, vezmeme-li v úvahu, že to, jak ji dnes chá­ peme, není pouze jakýmsi umělým a klamným výtvorem našeho retrospektivního pohledu, ani výsledkem historiografického projektu, jenž by spojoval rozličné prvky a tendence a rozeznával v nich obecné rysy, které by historické osobnosti samy nikdy nedokázaly rozpoznat. Je tomu spíše naopak - sami protagonisté dějin se vždy cítili být součástí proudu myšlenek a mentálních (a dokon­ ce i sociálních) návyků, jenž nepřerušené plynul

Aldo Schiavone (90)

z dávné minulosti. Plné uvědomění si vlastní pozice bylo v rámci tohoto pohledu dokonce vztažným bodem jejich práce i identity. Římští právníci nebyli pouze „učenci“, „znalci“ či „vědci y oblasti práva. Po značnou část dějin práva působili též jako jeho nej důležitější a nejváženější „budovatelé“ a „tvůrci“. Zlatý věk právnické učenosti (trva­ jící od konce 2. století př. n. 1. do počátečních desetiletí 3. století n. 1.) se dokonce z větší části překrýval s obdobím úplného prosazení modelu „práva právníků“ v institucionální struktuře římské společnosti, tj. s pro­ sazením systému, v němž byla zákonodárná moc v podstatné míře svěřena do kompetence skupiny právníků. Těm bylo povoleno - nehlede na to, ze zastávali veřejné funkce - „vypracovávat právní normy“ (permissum est lura conderé), máme-li citovat Gaiovu již lehce byrokratickou formulaci z 2. sto­ letí (Gaius, Institutiones, 1,7). . z Je však třeba dávat pozor, aby se náš pohled nenechal zaslepit zdán­ livou uniformitou tak dlouhého časového úseku. V uvažovaném údobí totiž nalezneme také znamení velkých změn, jež si zaslouží přinejmenším stejnou pozornost jako sama kontinuita pravnictvi. Tyto transformace se týkají na jedné straně společenského postavení znalců práva coby sociální vrstvy a jejich vztahu vůči komunitě i vůči městským a později císařským institucím, na straně druhé pak forem jejich učenosti, tj. struktury a kvality vědomostí, jež produkovali, shromažďovali a předávali dál. A protože, jak jsme již zmínili, byli právníci ve velké míře také tvůrci práva, jehož detaily rozpracovávali (lépe řečeno: utvářeli právo v procesu jeho stalého zpraco vávání), kulturní změny se okamžitě promítaly i do právního řádu společ­ nosti. Římské právo tak bylo v porovnání s jinými starověkými právními systémy výjimečné nejen tím, že bylo jako jedine vytvořeno „vědecky , ale také tím, že bylo z velké části dílem skupiny znalců, kteří se této aktivitě po staletí „profesionálně“ věnovali. Zmínili jsme se již o tom, že dějiny římské právní teorie i praxe se ode­ hrávaly na dvou úrovních: na úrovni sociologické zkušenosti znalců prava coby společenské vrstvy a na úrovni vývoje kognitivních paradigmat práv­ nické učenosti. Pro účely této knihy jsme za narativni rámec zvolili první aspekt; nesmíme však zapomínat, že toto rozlišení je jen určitou pomůckou a že každá změna v oblasti poznání se nutně projevuje ve změnách spole­ čenského postavení a naopak. , v Nyní se pokusíme představit jakýsi čtyřdílný polyptych, jehož kazdy panel zachycuje určitou dobře známou postavu římských dějin, reprezentu­ jící současně jistou profesní skupinu: konkrétné antickeho^kněze (sacerdos'), republikánského aristokrata, císařského rádce a „přítele“ v období mezi vládou císaře Augusta a Antonínu, a nakonec vysokého úředníka císařské administrativy za vlády Severovců a v pozdní antice.

Právník (91)

Ten nej archaičtější římský způsob myšlení - nakolik se nám ho daří dešif­ rovat skrze nános pozdější tradice - zanechal genetický otisk v podobě dvou prvků, které bychom mohli definovat jako předem daná a integrovaná pole či valence, zčásti se navzájem dotýkající a prolínající, zčásti od sebe od samého počátku oddělená a „specializovaná“. S vědomím toho, že se nevyhneme zjednodušování, a s přijetím rizik, jež vyvstávají při pokusu for­ mulovat jakékoliv definice na pomezí historie a antropologie, můžeme tyto dvě oblasti označit za „magicko-sakrálně-náboženské vědění“ a „znalost práva“ (ius). Náboženství a právo: není ostatně náhodou, že oněch několik málo dochovaných latinsky psaných fragmentů z doby před 4. stoletím př. n. 1. odkazuje výhradně na tyto dvě oblasti. Náboženská zkušenost, která pravděpodobně hrála určující úlohu při formování nejstaršího organizač­ ního uspořádání města, tak byla od samého počátku spojena s částečně odlišným mentálním a kulturním dědictvím, v němž nešlo o vytváření kultů či provozování magických praktik, nýbrž o pozvolné konstruování mnohovrstevného systému pravidel upravujících všechny důležité aspekty „sociálního“ chování otců (patres), a právě tato pravidla tvořila nejstarší jádro římského ius. Důsledky praktikování práva se záhy promítly do veškerých vztahů komunity a mentální souvztažnost mezi magií, náboženstvím a ius pod­ statně přispěla k vytvoření prvního - ideálního i fyzického - „veřejného“ prostoru v římských dějinách. Formulování ius bylo od počátku striktně vyhrazeno pouze zvláštní skupině kněží, kolegiu „pontifiků“ (doslova „stavitelů mostů“, přeneseně „těch, kteří otevírají cestu“), tvořících spolu se třemi Jlaminy (kněžími pečujícími o kult Marta, Jupitera a Quirina), augury a vestálkami základní složku institucionálního uspořádání náboženství v archaickém období řím­ ských dějin. O původu tohoto privilegia, odlišujícího pontifiky od ostat­ ních kněžských skupin, proběhly v historiografii četné diskuze. A přesto by nás jeho existence neměla překvapovat. S dělbou práce se setkáme již v nejstarších formách náboženství města, a hypotéza, že existovala jakási genetická diferenciace mezi obětními a symbolickými rituály, jež byly vyhrazeny flaminům, a moudrostí a věděním, které byly soustředěny v rukou pontifiků, tedy rozhodně není nevěrohodná. Ať už však toto roz­ dělení úloh vypadalo jakkoli, je jisté, že pontifikové nakonec skončili jako strážci a vykladači všech nejdůležitějších zdrojů „občanského“ vědění spo­ lečnosti. Starali se o kalendář, zejména sledovali úplňky a novoluní a vyhla­ šovali diesfasti (svátky), což jim zajišťovalo nesmírně důležitou sociální kon­ trolu nad časem; určovali ustálené sekvence modliteb a rituálního vzývání bohů, a dokonce pravděpodobně kontrolovali písmo, poté co bylo kolem roku 600 př. n. 1. v Římě zavedeno. Kromě toho zapisovali nejvýznamnější

události v životě komunity, od hladomoru po zatmění slunce, a účastnili se shromáždění comitia calata, kde se rozhodovalo o věcech klíčových pro život celého společenství. Stručně řečeno, byli to „mudrci“ města. Ještě v historické době lze v sociální roli a zvláštním nadání pontifiků rozpoznat mimořádně působivé a silné duchovní a kulturní jádro (snad bychom dokonce mohli říci jakýsi antropologický aparát): byl to trvalý impulz působící směrem k bohaté, takřka vtíravé „regulativní imaginaci“, něco, co by se dalo definovat jako ustavičná „ritualistická předeterminovanost“ sociálních vztahů a vztahů mezi člověkem a přírodou za účelem zajištění individuální i kolektivní stability a jistoty. Takové vnímání rituálnosti se velmi blížilo skutečnému „preskriptivnímu syndromu“: sociální prostor vztahů mezi jednotlivými patres a mimořádně citlivý, transfigurovaný prostor božského a magického se zdály být svírány železnými pravidly a uzavřeny v těsných, detailních, neúprosných, ba snad bychom mohli říct i „obsesivních“ normách. Jakmile byla tato nařízení jednou formulována slovy kněží, jež odhalovala podstatu vyšší skutečnosti, okamžitě získala samostatnou a nezrušitelnou objektivitu v souladu s principem projekce známým v mnoha primitivních kulturách i starověkých společnostech. Nic­ méně svědomité dodržování těchto příkazů se společnosti bohatě vyplatilo, protože tak nabývala jistoty a síly. Zároveň tím rostla moc pontifiků: jejich slova a interpretační schopnosti se zdály obsahovat tajemství spojení města se světem sakrálna a magična, jehož funkcí - jak se to jevilo - bylo skýtat ochranu a propůjčovat nepřemožitelnost tomu, kdo dokázal porozumět jeho jazyku a věděl, jak dbát vůle v něm přebývajících bohů. Soubor znalostí pontifiků se tak stále zřetelněji stával „sociálním“: preskriptivní charakter pokynů pontifiků měl zajistit, aby tyto instrukce poskytly bezprostřední užitek tomu, kdo věděl, jak s moudrostí v nich obsa­ ženou naložit. Působení pontifiků tedy v posledku umožnilo, aby se dří­ vější forma religiozity rodů Rentes') transformovala v „městském“ prostředí a zároveň se omezil její raný aristokratický charakter (struktura gentes byla určujícím způsobem založena na aristokratické selekci). Dědictví latinských mýtů, zčásti již kontaminované řeckými a etruskými vlivy, bylo reinterpretováno v „historickém“ a „městském“ hávu: byl to onen „rozpad mýtů“, jejž hypoteticky předpokládá moderní historiografie a jenž pravděpodobně při­ spěl k přenesení myšlenkových modelů a schémat, které původně vznikly pouze jako magické a náboženské fantazie, za hranice sakrálna. Pontifikové nejenže nově zpracovali nejhlubší (a časově nejvzdále­ nější) vrstvy religiozity gentes, ale vynášením ius mohli využít nabytých vědomostí - v duchu stejného preskriptivního myšlení - také k úpravě vztahů mezi jednotlivými rodinami uvnitř komunity, přičemž integrovali protourbánní koncepci „mocenských systémů“ krále a flaminů. Formování

Právník (93)

ius se opíralo především o vzpomínku na mores, prastaré tradiční vzorce cho­ vání, jež se uchovaly v rodovém příbuzenském systému a jejichž počátky také sahaly do doby před založením městské společnosti. Při zpracování těchto pamatovaných mores se uplatnila kombinace sociální zkušenosti a náboženské představivosti. Projevilo se to v podobě odpovědí pontifiků vyslovovaných způsobem typickým pro věštby - na otázky položené ze strany patres, kteří se pontifiků tazali na správné ius v určité situaci, chtěli vědět, jak se chovat a co mají říkat, aby jejich jednání přispívalo - jak s ohledem na ostatní hlavy rodin, tak s ohledem na bohy - k dosažení určitých záměrů ve vztazích mezi skupinami. Touto cestou se vytvářel model tzv. responsum, jistého druhu autori­ tativní komunikace hrajícího v životě archaického města významnou roli. Později, po četných obměnách, při nichž však zůstal zachován původní charakter těchto „posudků“, se responsum stalo jedním z nej stabilnějších paradigmat římského právnického vědění. S hledáním odpovědí na otázky patres se pontifikové museli potýkat stále častěji, až se responsa stala jejich hlavním úkolem ve městě. K problé­ mům vyžadujícím posudek pontifiků patřila zejména patrilinearita, vlast­ nictví půdy a princip reciprocity a směny při uzavírání manželství i koupi statků (pilíře rodové společnosti). Pontifikové poskytovali rady ve věcech, jako bylo sestavení závěti, zcizení či nabytí res in mancipio, regulace vztahu mezi majiteli sousedících pozemků s ohledem na využití půdy, plněni závazků nebo úprava majetkových a mocenských poměrů při změně pří­ buzenských poměrů v důsledku úmrtí či sňatku. , , Tímto způsobem, jakýmsi „filtrováním“ přes homogenní a uzkou skupinku lidí se vytvářela zvláštní a vzhledem k obvyklým zdrojům archa­ ického způsobu myšlení i potenciálně inovativní forma vědění, vědění svou podstatou kasuistického, „lokálního“ a aplikovaného bodovitě: na každou otázku se nabízelo jiné responsum. Poznání ius se neobjevovalo jinde, ani nemělo ius jiný smysl než řešit konkrétní, aktuální problémy vycházející z potřeb komunity. Znalost práva umožnila rozvinutí zvláštního nadáni pro interpretaci sociální skutečnosti (i když v poměrně málo komplexní společnosti), která byla vždy nerozlučně spjata s konkrétní situaci, jez ji podnítila a vynutila si její zapojení. z . v , Původní prolnutí magicko-náboženské zkušenosti a prava, jez v kon­ textu nestabilní protourbánní společnosti vedlo k vzájemnému posílení obou sfér, zajistilo pontifikům významné postavení. Dokázali si ho uchovat nejen v prvních staletích společensky organizovaného života, ale i pres cele etruské období až po vrcholnou dobu římské republiky. Ačkoli se v prů­ běhů republikánské éry stále zvětšovala asymetrie mezi oběma oblastmi a jurisprudence se postupně vyvinula v exkluzivní římské intelektuální

Aldo Schiavone (94)

povolání, zvláštní povaha vztahu náboženství a práva přetrvávala i v dalších staletích. Ještě kolem roku 90 př. n. 1. se pontifik a právník Quintus Mucius Scaevola snažil rozvázat jeden ze složitějších uzlů tohoto spojení. Nicméně spojení mezi formulováním práva (rás) a náboženskou zku­ šeností začalo ochabovat - i když k úplnému rozpojení zatím nedošlo paralelné k tomu, jak byl upevňován skutecne „politický“ rozměr fungování společnosti (nejprve s nastolením etruské monarchie a pak se vznikem protorepublikánských institucí). Přijetí Zákonů dvanácti desek - neočekávaná, tajuplná a bolestná událost, která byla pravděpodobně explicitně namířena proti pontifikům - bezpochyby přispělo k tomu, že se v tomto svazku obje­ vily první trhliny. z Schéma vývoje vzájemných vztahů mezi politikou, náboženstvím a právem lze rozeznat poměrně zřetelně, i když tempo jednotlivých fází není zcela průhledné a propojovaní na synchronní úrovni všude převážilo nad lineárními časovými posloupnostmi. Čím více sílila politická sféra - dochá­ zelo k tomu již v 6. až 5. století př. n. 1. -, tím menší váhu mělo náboženství a staré rodové příbuzenské vztahy. Relativní smršťování magicko-náboženského světa navíc signalizovalo nezadržitelnou expanzi práva (m), které se zcela zřetelně vynořilo jako produkt „občanského“ vědění, uspořádaného dle vlastních kritérií, a již koncem 4. století př. n. 1. vystupovalo jako pravý římský logos: k starobylému propojení sakrálna a práva se pomalu přidá­ val - a časem ho nahradil - svazek nový, plně rozpoznatelný na počátku 3. století př. n. 1., a sice spojení právnického vědění a politické moci nové patricijsko-plebejské aristokracie, zatímco náboženství trpělo pod silným tlakem tohoto nového, dominantního uskupení.

Na přelomu 4. a 3. století př. n. 1. začal obraz kněze-mudrce blednout a takřka zmizel. Jeho místo zaujala představa aristokrata-mudrce. Udílení responsa se stalo výsadou aristokratů, což souviselo s hegemonií patricijsko-plebejské nobilitas vzešlé ze sociálních bojů v 5. a 4. století př. n. 1. Takovéto pojetí bylo nerozlučně spjato s politickou nadvládou oligarchic. Právní vědění se dostalo do područí významných rodin, a tento svazek přetrval minimálně do zániku republiky. Jedna věc se přesto nezměnila: znalost práva stále souvisela s výkonem moci ve městě. • wz N?ZC určií’ jakÝ podíl „racionálního“ myšlení (třebas i toho „nejnižšího“ stupně racionality, bez pojmů a abstrakcí) obsahovalo původní umění pontifiků v porovnání s vlastním, původně zcela jistě dominantním jádrem magicko-náboženského myšlení a rituálu. Lze však odůvodněně předpokládat, že v novém kontextu se i nadále dařilo nejen kasuistickému přístupu, ale rovněž rozvoji empiricko-realistických modelů a distributiv­ ních kalkulací.

Právník (95)

Responsa se stávala stále dokonalejším živým ius Říma (města, jehož expanze právě vrcholila), a tvořila sice nesouvislou, presto vsak pevnou kostru vztahů, jež ve společnosti krystalizovaly. Přesto responsa, na rozdíl od lex publica, nestanovovala obecná pravidla. Jejich platnost se omezo­ vala jen na položenou otázku. V jistém smyslu zanikala v okamžiku svého vyslovení, trvala pouze po dobu své realizace. V zapomnění však neupadla: byla uchovávána v ústní tradici kolegia pontifiků a později aristokratických rodů. U každé nové otázky bylo nejprve prověřeno, zda neexistuje nějaký precedent, a byla porovnána s masou posudků, jež se do té doby nakupily v celých vrstvách. Přežití určitého responsa záviselo nájemné souhře přitaž­ livosti dané události, otištěné do paměti ve své neopakovatelné individu­ alitě, a hledání potenciální normativní typičnosti. Toto analogické napětí zajišťovalo přetrvání responsa v životě. Zpřetrhat pouta s minulosti a zvolit cestu obnovy každopádně nebylo lehkým rozhodnutím. Po dlouhou dobu nebylo zvykem responsa jakkoliv odůvodňovat. I když stále méně závisela na praxi pontifiků, byla nadále chápána jako projev tajných schopností a dovedností, jež měly stále ještě do jisté míry věštecký a profetický ráz. Když mudrc zvažoval otázku, která mu byla položena, soustředil se nejprve na detaily, na drobné znaky, jež promlou­ valy pouze k vycvičené mysli a mohly ji nasměrovat k odpovědi. U kazde nové situace musela být nicméně zohledněna tradice starodávných mores. Sociální realita byla vnímána skrze síť verbálních jednotek, z nichž pouze jedna se mohla ukázat jako klíčová pro nalezení řešení. Byly to drobné segmenty slov, času, chování: něco, co se kdysi odehrálo, co se opakovalo, rituální formule, gesto. Toto zkoumání se v jistém smyslu blížilo diagnos­ tickému či sémiotickému postupu, neboť se v nem rozvíjel onen zvláštní vztah k detailu, ona duševní schopnost zřetězovat znaky, jak to lze vidět jen o málo později v logice řeckých lékařských textu „klinické tradice . Mezi učenci ústředních staletí římské republiky a řeckými lékaři, kten žili před „převratem v anatomii“, případně tímto převratem nebyli dotčeni, však existuje víc než jedna vágní podobnost. Obe skupiny se totiž vyznačovaly jakousi „poloprofesionální“ racionalitou, empirickou a snadno dostup­ nou, a příklonem ke každodennímu zkoumání soustředěnému na člověka, na jedince. Z těchto prvků se nestaly netečné fosilie, nýbrž hrály aktivní roli i v pozdějším, vyzrálejším právním myšlení, jemuž - navzdory jeho sklonu k chladné abstrakci - propůjčovaly onen nenapodobitelný odstín konkrétnosti a realismu, vlastní velikým nmskym právníkům: pravě toto byl základní rys jejich osobitého „humanismu . Moc posudků a záruka jejich „pravdivosti již nevycházely z jejich nábožensko-sakrálního pozadí. Nyní se responsa opírala o soubor představ a interpretačních pravidel, který byl téměř cely „občanský , a presto

Aldo Schiavone (96)

zůstával v podvědomí občanů stejně obdivuhodný a strohý. Jeho zvládnutí nadále patřilo k výhradnímu privilegiu úzké skupinky mocných mužů, i když ti už nemuseli nutně zastávat kněžské funkce. A přesto je ještě nemů­ žeme označit za „právníky“ v moderním slova smyslu. Znalost práva nadále představovala pouze jeden neizolovatelný a ne zcela vymezený aspekt stále ještě jednotného aristokratického vzdělání, které zahrnovalo i jiné a stejně důležité oblasti vědění a připravovalo studenty i pro plnění dalších úloh. Nicméně máme již co do činění s „odborníky“, pro něž se znalost práva a vy­ dávání právních posudků mohly stát řádnou „občanskou službou“, jak to později vyjádřil Cicero, základem vlivné, prestižní role ve veřejném životě. Přesun oblasti zájmu, jež zahrnovala právo a jeho jazyk, od nábožen­ ství k politice, někdy mylně definovaný jako „sekularizace“, však nezasáhl samy konstitutivní prvky právnického vědění. Způsob, jakým přemýšlel nový, aristokratický odborník, neznamenal žádný radikální rozchod se způsobem myšlení jeho pontifikálního předchůdce. Zdokonalilo se inter­ pretační umění a kvantitativně narostly zkušenosti, avšak nedošlo k žádným podstatným kvalitativním změnám. Ještě v polovině 3. století př. n. 1. se setkáváme s takřka výlučně ústní tradicí, pevně zakořeněnou v kulturních a sociálních specifikách nejstarší historie města. Byla to moudrost slov a znaků, která v podstatě nepřekračovala rámec určitých stereotypních modelů a která zachovávala v zásadě archaická schémata, když vykládala mores a leges a vyvozovala z nich nařízení v individuálních případech, jež občané předkládali svým expertům k rozřešení. Před první polovinou 2. století př. n. 1. se v právní kultuře setkáme s písemnými záznamy jen vzácně (odhlédneme-li od textů, které byly jen okrajovým nástrojem pro dokumentaci a mnemotechnickými pomůckami) a všechny jsou navíc spojeny výlučně s problémy aktuálního politického boje. V nejstarších římských právních textech, o nichž máme spolehlivé zprávy, jsou písmo a politika nerozlučně spojeny, jak to lze pozorovat napří­ klad v pojednání De usurpationibus z pera Appia Claudia Caeca a v díle jeho propuštěnce Gnaea Flavia z konce 4. století či ve svazku Tripertita od Sexta Aelia Paeta Catona, napsaném o sto let později. Patrně by bylo příliš odvážné užít v souvislosti se vznikem těchto děl přívlastek „demokratický“ (každopádně Sextus Aelius se pohyboval nejspíše v okruhu lidí kolem Scipiona, tj. v prostředí, které nelze přímo srovnávat se situací za Appia Clau­ dia a s jeho demagogickými a „tyranskými“ návrhy); nicméně existence psa­ ného záznamu vždy prozrazuje záměr „popularizovat“ právnické vědění či alespoň zájem rozšířit povědomí o něm mezi širším publikern. Psané slovo utlumovalo přehnanou závislost na aristokratické ústní tradici; uzavřený prostor textu, liber či „desek“, jejž mohl každý přezkoumat, konkuroval svévolnosti tajné paměti: tak se tomu mělo již se Zákony dvanácti desek.

Právník (97)

Jenže výhradně ústně předávané vědění, stejně jako čistě kasuistické poznatky, se nehodilo pro analýzu či usměrňování komplexních struktur. Když se římská společnost v průběhu 3. století př. n. 1. nadobro zbavila svých archaických rysů, ukázalo se, že staré právnické myšlení, jež vykrys­ talizovalo v anonymní a kolektivní tradici ius civile, je samo o sobě nedo­ statečné. Na okamžik se zdála být otřesena dokonce samotná kompetence učenců k nalézání práva, což se nestalo od sestavení Zákonů dvanácti desek. V tento moment se centrum obnovy právnické praxe posunulo směrem k prétorovi, který coby jeden z volených úředníků republiky každoročně vydával edikt s procesními předpisy, a mohl se proto stát nezávislejším a pružnějším interpretem potřeb nového imperiálního města. Nicméně aristokratická jurisprudence brzy získala zpět své ohrožené výsadní postavení. Toho dosáhla tak, že její představitelé nejprve opřeli svou činnost (vydávání právních posudků) o sofistikovanější etiku, která s ohledem na ty vrstvy společnosti, jež nabývaly v životě města na důleži­ tosti - reflektovala dobře formulované a vyzrálé morální zásady přesvědčo­ vání a odkrývání pravdy. Ve druhém sledu pak do trvale krize uvrhli davne výsostné postavení pontifiků. „Často jsem slýchával od svého otce, vkládá Cicero do úst Quintu Muciu Scaevolovi (De legibus, 2,19, 47), „že dobrým pontifikem nikdy nemůže být ten, kdo nezná občanské právo.“ Jeho výtka vypovídá mnohé o své době. Starý model vědění byl převracen naruby. Již tomu nebylo jako dříve, kdy činnost pontifika sloužila jako základ pro znalost ius civile-, nyní znalost občanského práva ospravedlňovala působení pontifiků. Takto se prosazovala svým způsobem „moderní“ představa, že úlohy kněží a zběhlost v právu, přestože se stále ještě opíraly o jednohlasou a totalizující paideiu, náleží specialistům. A nakonec pak v průběhu o něco více než sta let, v bolestném a klí­ čovém údobí mezi vládou Gracchů a Augustem, uskutečnili představitelé aristokratické právní tradice bezprecedentní revoluci v obsahu i metodách výkladu vlastního vědění. Tato intelektuální transformace, signalizující zrod nového myšlení i skutečné právnické literatury (kdy je písemný projev již prostředkem odrážejícím osobnost různých individuálních autorů), se do velké míry časově kryla s působením několika významných postav pozdně republikánské jurisprudence. Jednalo se o čtyři gene­ race autorů, k nimž patřili Publius Mucius Scaevola, jeho syn Quintus Mucius, Servius Sulpicius Rufus a Marcus Antistius Labeo; ti všichni působili též v úřednických funkcích a měli vůdci postavem v rámci sená­ torské nobilitas. Tito muži nepracovali vědomě na jednotném projektu, nýbrž spíše mířili ve své práci každý jiným směrem a stáli pod tlakem navzájem odlišných okolností a byli motivováni různými požadavky. Přesto byly jejich metody takového rázu, že každá následující generace

Aldo Schiavone (98)

mohla čerpat ze zkušenosti generace předchozí a nověji zpracovat v rámci komplexnějšího modelu. Z jejich životních příběhů se dozvídáme o pracném vytváření nových koncepčních parametrů i o prvním „racionálním a „formálním právu, jež bylo chápáno abstraktně a v pojmových kategoriích skutečné právnické ontologie. Tito myslitelé vytvářeli schémata, jež se lépe hodila pro složi­ tější společnost, přesto však byla úspěšně ukotvena ve starobylé, archaické a protorepublikánské tradici myšlení - právě toto propojení zůstalo jedním z nej typičtějších rysů římského právního myšlení. Toto historické období bylo rovněž svědkem toho, jak se pod tíhou politické krize, jez zasahla aristokracii, postupně rozpadala vazba mezi politickou mocí a právnickým věděním, která byla symbolem celé aristokratické jurisprudence, a jak se následně utvořila skupina „právníků“ (nyní již lze toto označení použít) jako zcela autonomní profesionální elity, nositelky vlastních, na politice nezávislých zájmů a hodnot. Tato skupina se samozřejmě stále ještě sklá­ dala ze zástupců dominantních vrstev, nemůžeme ji však zcela a přímočaře ztotožnit se skupinami střídajícími se u moci.

,Vědecká revoluce“ římského právnictví byla završena Labeonovou smrtí za vlády Augustovy. V následujících dvou staletích právníci prohlubovali autonomii svého oboru a upevňovali svoji pozici odborníků a specialistů tím, že si volili a ovládali stále složitější formy logiky. Systém zavedených konceptů tvořil v této době kostru nového významného vědeckého oboru, jejž žárlivě střežila úzká skupina lidí, kteří se zhostili role jeho interpretu. Právě s představiteli této skupiny museli vládci uzavírat spojenectví a jed­ nat o kompromisech, přičemž poměr sil vždy závisel na aktuální situaci. Vztah mezi právníky a císařskou mocí byl tedy napříště charakterizo­ ván nepřetržitým a intenzivním dialogem, jenž ustavičné měnil svůj obsah i své směřování. Dějiny těchto událostí nebyly dosud napsány, takže se zde musíme spokojit s předběžnými úvahami o několika skutečnostech, jež upoutaly pozornost současné historiografie. Lze předpokládat, že počátky nové právnické éry byly poměrně bouř­ livé. Labeo, největší právník Augustovy doby, o němž jsme se již zmínili, byl také rafinovaným a tvrdým odpůrcem nového režimu a bojoval za hege­ monii aristokratů v právnictví, uvrženou do krize institucemi principátu. K nej důležitějším cílům jeho práce, v níž se snažil nalézt takové parametry dialektického vztahu mezi interpretem a normativním textem (ať už to byl prétorský edikt, leges nebo senatusconsultd), jejichž pomocí by bylo možno znovu zbudovat tradiční nadvládu jurisprudence na pokročilejších zákla­ dech, zřejmě patřil nevyslovený, avšak zjevný boj s novou politickou mocí o monopol na reformu právní vědy.

Právník (99)

Labeonův „ideologický“ odpor však nenašel v příštích generacích právníků pokračovatele a Augustova flexibilita a opatrnost (a patrně i prozíravá zdrženlivost jeho protivníka Labeona) přispěly k tomu, že bezprostřední politické důsledky tohoto protestu byly minimalizovány již na samém počátku nové vlády. Nicméně právě Labeonova práce a Labe­ onův vzor, ačkoli měly jen malý dopad na budoucnost principátu, nako­ nec narýsovaly hranice velkého „mocenského kompromisu“, jejž pozdější jurisprudence úspěšně uváděla v praxi a udržovala při životě po více než jedno století. Jedna věc, na níž Labeo neústupně trval, byla obrana „jurisprudenciality“ římského práva proti jakékoliv snaze režimu vychýlit prastarou rov­ nováhu sil ve prospěch „legislativy“ (s touto myšlenkou si zřejmě pohrával poslední z Caesarů). V tiché dohodě, kterou následující generace právníků uzavřela s novou mocí, se právníci státním institucím zavázali k věrnosti a spolupráci výměnou za absolutní záruku, že bude respektováno výsadní postavení jurisprudence v hierarchii právotvorných činitelů. Stavovská privilegia nejvýše postavených právníků zůstala nedotčena; jejich prestiž naopak rostla a šířila se dál pod ochrannými křídly politiky. Z počátečních těžkostí tak mohlo vzejít pevné spojenectví a nej­ význačnější právníci se stávali takřka institucionalizovanými poradci vládců. K šťastnému vyvrcholení této integrace došlo za vlády Hadrianovy na pozadí politického a kulturního rozkvětu, jenž neměl v dějinách řím­ ského císařství obdoby. Všechny významné rysy této éry nalezneme shrnuty a dovedeny na nejvyšší úroveň - jak v očích jeho současníků, tak z pohledu jeho následovníků - v profesní dráze a intelektuální biografii Salvia Juli­ ana, největšího právníka doby a snad i římských dějin vůbec a muže, který inicioval řadu Hadrianových výnosů, ne-li přímo model jeho vlády. Nebyl to však pouze dialog s císařskou mocí, co charakterizovalo právnictví ve století po Augustově smrti. Kromě toho, že právníci zkoušeli svou sílu proti císařské moci, diskutovali také mezi sebou, někdy pokojně, jindy zase spíše ostře, a během toho vytvářeli pravidla, rytmus i prostor intenzivní a trvalé výměny názorů, jež probíhala napříč generacemi a věky. Jejich úvahy se přitom vplétaly do jednoho jediného souboru problémů, který nabýval na objemu díky nepřetržitému, vysilujícímu procesu sestavo­ vání hypotéz, hledání řešení a vytváření nových schémat a disciplín. Práv­ níci spolu mnohdy nesouhlasili, a někdy i vášnivě, ale nikdy neztratili svou základní soudržnost jednoho „tábora“. Základní pilíře, postavené ve století „vědecké revoluce“, v této době již nikdo nezpochybňoval. Nicmene pravé na tuto společně sdílenou základnu metod, principů a konceptů roubovali pestrou škálu výhonků, některé z nich technického charakteru a vyvíjející se směrem ke specializaci na určitou oblast, jiné vedoucí k „politice práva“.

Aldo Schiavone (100)

Zdá se, že v období mezi Labeonem a Julianem se v právní vědě a praxi rozlišovaly přinejmenším dva směry, dvě „školy“, jak to nazývali sami právníci, z nichž každá se ještě dělila na různé větve. Tyto větve se napájely a čerpaly podněty (jež vždy originálně zpracovávaly) z hlavních filosofických proudů doby. Vznik první, „sabinianské“ školy (nazvané podle Sabina, právníka působícího za Tiberiovy vlády) bychom zřejmě mohli v zásadě spojovat s empirismem, ačkoli si v pohledu na realitu a v hodno­ cení právních případů částečně zachovala i ton a argumenty skepticismu. Naproti tomu druhá, „prokulovska skoia (nesoucí jméno pravnika půso­ bícího v 1. století n. 1.) byla, jak se zdá, otevřenější vůči nedogmatickému racionalismu, jehož zastanci věřili v nadřazenost pojmu a kategorii nad daty a fakty vycházejícími ze sociální zkušenosti. Po přestavbě, která byla v běhu již v posledních desetiletích 2. století n. 1., učinily konec sporům obou „skol dílo a doktrína velikého Juliana, a to tak, že překonaly důvody starého antagonismu. Toto tvrzení je nepochybně poněkud nadsazené, nicméně je v něm též kus pravdy, uvědomíme-li si, kam Julianus svou „politikou prava vlastně směroval. Julianus totiž chtěl, aby snahy právníků a normativní aktivity císařů vedly k takovému právu, jež se bude vyznačovat svou „užitečnosti a „jistotou , k právu, ktere bude výsledkem v určitém smyslu jeste rovnoprávné spolupráce mezi principá­ tem a vrstvou právníků (jako mezi dvěma samostatnými autoritami). Na sklonku 2. století n. 1. jsme svědky poslední proměny role a postavení právnictví v jeho dlouhé historii. Tato transformace se odehrála na pozadí procesu v mnoha ohledech výjimečného: na troskách hadrianovského modelu císařské vlády se totiž zrodila prava byrokratická a centralistická „státní“ mašinérie, se stále vetší zodpovědnosti za nzeni a kontrolu soci­ álních a hospodářských úloh. Před tímto okamžikem bylo možné hovořit o římských politických a administrativních institucích jako o „státu“ jen v diskutabilním analogickém smyslu. Nová struktura moci a vlády naprosto pohltila autonomii právníků. Tak jako byli za republiky všichni velcí znalci práva zároveň volenými úředníky římského lidu, byly nyní, v době vlády Severovců, nejvýznam­ nější osobnosti v právnictví vysokými úředníky císařské správy. Jednalo se vesměs o intelektuály a byrokraty takřka hegelovského typu, povolané k tomu, aby řídili světovou velmoc, již rozvracely různé rozpory, hrozby a nebezpečí. Zatímco však republikánští právníci-úředníci měli na starosti relativně nekomplikovanou a „snadnou administrativní (a v určitém smyslu i politickou) organizaci, právníci-ministři za dob Severovců utvářeli a řídili komplexní aparát, jaký neměl ve starověkých dějinách západního světa obdoby.

Právník (101)

Tím vším se vytvořila zcela nová situace: tradiční „labeonovský“ model autonomie právnictví, jehož zrevidované, upravené verze platily až do Julianovy doby, nebyl upozaděn či odstraněn „zvenčí“. Byli to naopak sami právníci, kdo se (pravděpodobně zcela vědomě) postarali o to, aby se změnila povaha „jejich“ práva i jejich vlastní role. Tím, že přijah vysoké administrativní posty, postavili se sami do role kmotrů nové „státní formy politiky a vlády a mohli jí vtisknout vlastní pečeť. A jestliže se následně vzdali svého privilegia vytvářet právo a přenechali císařské kanceláři výsadu vydávání constitutiones, učinili tak sice konec éře, v níz právnictví byio zále­ žitostí zvláštní vrstvy učenců, nicméně ve skutečnosti jen převlékli kabát a dál vykonávali staré funkce: jako členové správního aparátu se věnovali tvorbě práva v rámci otevřeně „legislativního modelu právnictví. Nicméně v procesu přizpůsobování starého „práva právníků nové ústavní realitě orientované na fakta ho právníci systematizovali, shromaž­ ďovali právní normy a opatřovali je nekonečnými komentáři, aby odolalo zubu času. Zároveň užívali nových literárních žánrů, aby vytvořili nový sys­ tém uspořádání, v němž již pochopitelně nebyl prostor pro starou norma­ tivní autonomii právnictví, ale v němž nyní neomezená moc vládce a císaře mohla být do určité míry zmírněna univerzálním přirozeným právem, jež bylo tvárné a zároveň přísné. Byl-li Julianus zářným příkladem „právníka-rádce“, pak byl Domitius Ulpianus - ještě více než jeho kolega a patrně i rival Julius Paulus - pro­ totypem „právníka-vysokého hodnostáře“. Ulpianovo rozsáhlé dílo, z nějž hojně čerpali lustinianovi kompilátoři, takže je známe relativně dobře, ještě čeká na důkladný výzkum s využitím skutečně moderních vědeckých kritérií. V některých jeho spisech, a zvláště pak v dlouhých pasážích komen­ tářů ad edictum a ad Sabinum, se četné citace ustavičně vkládané do textu v posledku zdají nabývat podoby červené nitě, jež se vine celým dílem: jen v dochovaných zlomcích ad edictum lze napočítat více nez tisíc odkazu na předchozí právníky. A přesto lze usuzovat, ze mnoho těchto odkazu je mírně upraveno v souladu s pianem, v nemz systematizace doktríny jasné převažuje nad přesností citace. I když Ulpianus ve velké míře těžil z diskuze právníků zlatého věku, sám se pohyboval jednoznačně za jejími hranicemi. Skrze něj již nepro­ mlouval kolektivní hlas právnické třídy, přetrvávající napříč časem; nyní měl slovo severovský zákonodárce, jenž přistupoval k právním textům stejně jako Julianus k prétorským ediktům: podrobil tyto texty kodifikaci, jež potvrzovala konec předchozí tradice. Zdálo se, že na nějaký čas, možná na par desetiletí, se prače těchto posledních velkých právníků jakoby zázrakem udržuje v rovnováze mezi novými formami a stále živou pamětí na staré způsoby. Období mimořádně

Aldo Schiavone (102)

intenzivní intelektuální činnosti začalo právě v okamžiku, kdy se již neza­ držitelně blížilo století krize. Právě když si římské „právo právníků“ kopalo rozhodnutími svých představitelů vlastní hrob, podařilo se mu zároveň postavit si pomník: právníci, kteří vypracovali dokonalý model „formál­ ního“ práva (formálního v hegelovském, ale i weberovském smyslu) - byť jeho reálná aplikace v tehdejší imperiální společnosti byla omezená tím připravovali cestu pro všechny budoucí snahy o oživeni starověkého práv­ ního myšlení od lustiniana až po moderní dobu. To vše zajistilo římskému „právu právníků“ mimořádně dlouhé trvání; s různými nálepkami se stalo takřka součástí každého „racionálního“ práva.

Bibliografie BRETONE, Mario: Tecniche e ideologie dei giuristi romani, 2. vyd. Napoli: Edizioni Scientifiche Italiane, 1982. D’IPPOLITO, Federico: Giuristi esapienti in Roma arcaica, Roma/Bari: Laterza, 1986. — I giuristi e la cittá: Ricerche sulla giurisprudenza romana della repubblica. Na­ poli: Edizioni Scientifiche Italiane, 1978. SCARANO USSANI, Vincenzo: Valori e storia nella cultura giuridicafra Nerva e Adriano: Studí suNerazio e Celso. Napoli: Jovene, 1979. — L’utilita e la certezza: Compiti e modelli del sapere giuridico in Salvio Giuliano. Milano: Giuffrě, 1987. — Empiria e dogmi: La scuola proculiana tra Nerva e Adriano. Torino: G. Giappichelli, 1989. MAROTTA, Valerio: Multa de iure sanxit: Aspetti della politico del diritto diAntonino Pio. Milano: Giuffrě, 1988. HONOŘE, Tony: Ulpian. Oxford: Clarendon Press; New York: Oxford Univer­ sity Press, 1982. CASAVOLA, Francesco: Giuristi adrianei. Napoli: Jovene, 1980. SCHIAVONE, Aido: Giuristi e nobili nella Roma repubblicana: Il secolo della „rivoluzione scientifica“nelpensiero giuridico antico. Roma/Bari: Laterza, 1987. — „I saperi della cittá,“ in Storia di Roma, ed. Arnaldo Momigliano a Aido Schiavone. Torino: Einaudi, 1988. Sv. I, Roma in Italia, s. 545-574.

Kapitola IV.

Voják Jean-Michel Carrié

Tomu, kdo má v oblibě epochy a osobnosti exo­ tické a vzrušující svou jinakostí, může postava římského vojáka připadat na první pohled málo barvitá a nezáživná. V dobách Augustovy vlády, jež poslouží jako počáteční bod časové osy pro období, jímž se zde budeme zabývat, fungovaly v Římě - a v některých případech již velmi dlou­ ho - určité složky vojenského života a vojenské instituce, jež v evropské společnosti přetrvaly až do současnosti a staly se do značné míry normou. Jako příklad namátkou uveďme: kasárenský život, hierarchie vojenských hodností, polnice, polní ošetřovna, personální oddělení, služba na směny, ranní hlášení, právo na důchod, povolání do zbra­ ně, zproštění povinnosti vojenské služby, armáda jako zaměstnavatel, demobilizační komise, nebo dokonce vojenské divadlo. Množství moderních prvků svedlo některé historiky k promítání vlast­ ních vzpomínek na vojenskou službu na římské­ ho vojáka, a tudíž k tvrzení, že „římské legionáře

Jean-Michel Carrié (104)

nesužoval ani tak nepřítel, jako nuda a odloučenost. Toto svévolné zobec­ nění právem odmítl jeden z předních historiků římského vojenství, dnes již zesnulý R W. Davies. Na druhou stranu legie skutečně skytají zaručeny úspěch pro „anachroniky“ z povolání, naivní filmové tvůrce nebo škodolibé

autory komiksu. . Postava legionáře musela působit nezáživným dojmem i na samotné Římany. Všimněme si, že se nevyskytuje mezi postavami latinsky psaných románů. Románový žánr sice podléhal omezením zděděným od Reku, tj. konvenční škále situací a hrdinů, ale latinští romanopisci, kten se v prve řadě snažili být poutaví, neváhali ve svých dílech zavést nektere typy ze současné společnosti. Uveďme alespoň dva příklady. Jediný voják v Satyriconu, jemuž můžeme přiznat status románové postavy, je atypicky a postrá­ dající osobnost. A právě díky své funkci, neboť byl strážcem popraviste, se stal proti své vůli protagonistou epizody o paní z Efezu. Podobné je tomu v Apuleiově Zlatém oslu, jenž ostatně plně vychází z řeckého vzoru: vypra­ věč proměněný v osla se ocitne ve službách legionáře, o němž je řečeno vse dříve, než se jeho vlastnosti mohou vůbec projevit („jakýsi dlouhan, podle oblečení a vzhledu zřejmě římský legionář“). Navzdory své stručnosti, není tento popis zcela bez zajímavosti, neboť uvádí výšku a celkove vzezřeni vojáka, jež byly při rekrutování legionářů brány v potaz, a evokuje respekt, nejspíš diktovaný instinktivní opatrností, již v civilech vyvolával voják, vybraný tak, aby ztělesňoval a upevňoval císařskou autoritu. Nasledne nas asi překvapí, že voják, který je v románu takto uveden, nevyvolává dojem člověka odjinud, jeho jazyk nevykazuje žádné specifické rysy, dokonce zde není ani stín vlivu vojenského prostředí. Díky tomu, že nám chybí románový obraz vojenského prostředí, který by pomohl utvořit představu o římskem vojákovi, zůstáváme odkázáni na dva stávající zdroje, které se vzajemne příliš nepotvrzují: zaprvé texty z pera civilistů, které jsou většinou ideo­ logicky zabarvené a pokoušejí se proměnlivou realitu popsat ustálenými obraty, zadruhé obrazová ztvárnění, jen poskrovnu doprovázená veskrze lapidárními nápisy. r . , , V dnešní době máme k dispozici množství vědeckých pojednaní a populárních děl zabývajících se římskou armádou, avšak marně bychom v nich hledali nějakou syntézu týkající se římského vojáka. Terna se sice objevuje v názvu některých studií, ale v takovém případě se jedna spise o popis vojenské služby v římské armádě, o „každodenní život vojaka , což je samozřejmě samo o sobě užitečné a zajímavé, ale voják je tu zachy­ cen pouze po profesní stránce. Voják, jakožto společenský aktér a tvůrce ci představitel určitého životního stylu a mentality, a představa, jakou o sobe měli sami vojáci, jak o sobě hovořili a jak je vnímaly a hovořily o nich jme sociální skupiny, to vše bylo doposud pojednáváno jen dílčím způsobem.

Voják (105)

Základní otázky stále zůstávají mezi historiky předmětem sporu. Brzy uvi­ díme, jak citlivě se musí zacházet s civilními prameny, na nichž se zakladaly první domněnky moderních komentátoru, vcetne dobové odborné litera­ tury, tj. pojednání o „válečnickém uměni , strategii, obléhaní a dějinách vojenství, pocházejících většinou z pera římských autorů neznalých vojen­ ského života. Sociologická a antropologická studie římského vojáka, jakou bychom rádi vytvořili, by z definice mela byt komparativní a kontrastní. Avšak nedostatečnost znalostí o římském „vojákovi je ješte umocněna naší neznalostí římského „civilisty“, s výjimkou několika sociálních skupin, které vyvstanou při porovnání dostupných pramenů. Náš pokus je tedy v jistém smyslu předčasný, uvážíme-li, že k vykresleni portrétu římského vojáka, který zde úmyslně omezíme na období císařství, a to zejména na císařství rané, by bylo zapotřebí rozsáhlého a systematického výzkumu. Pokusíme se však přinejmenším učinit syntézu dostupných studií, jež ukazujp kudy se má budoucí výzkum ubírat. Několik málo bibliografických odkazu podá velmi neúplný přehled citací zkrácených autorem.

Od občana-vojáka k vojáku-občanovi Jakožto výjimečný nástroj dějinných událostí čerpala římská armáda dlouho svou sílu z dokonalé jednoty politické a vojenské struktury měst­ ského státu. Politickou odpovědnost a vojenskou účast, která byla spíše právem, nebo dokonce privilegiem, než povinností, zde určovaly finanční prostředky každého jedince. Obec neměla jinou armádu než spojené jed­ notky postupně mobilizovaných občanů, vždy pouze v počtu odpovída­ jícím aktuální potřebě a na dobu trvání války. Imperiální expanze Říma, vleklé války a potřeba vojenské přítomnosti v dobytých provinciích vsak způsobily krizi tohoto tradičního systému. Došlo ke vzniku stálé armády, která se musela otevřít nejchudším vrstvám proletariátu a najímat je za žold, což vedlo ke stále se prohlubující propasti mezi „vojenským“ a „občanským stavem“. Římský voják se stal příčinou i nástrojem mocenského souperem a svým postavením se tak přiblížil žoldákům najímaným do služeb helénistických monarchů. Krizi městského státu vyřešil Augustus ustavením autoritativního režimu založeného na absolutní moci nad armádou, cimz na dlouhou dobu vytvořil nový typ římského vojáka, jejž má novodobý historik tendenci většinou jen blazeované přelétnout pohledem, který však v římském politickém životě spustil debatu a stal se předmětem vše­ obecného odsouzení. Profesionalizovaný voják císařské armády byl totiž vnímán jako žoldák. Veřejnost v něm začala vidět lenocha a darmožrouta, který v době míru zbytečně ujídá chleba a který v mnona případech teprve

Jean-Michel Carrié (106)

nedávno (někdy dokonce až ve chvíli narukování) získal občanství, a byl tudíž považován za barbara. Nové vojenské zřízení si přesto uchovalo základní tradiční principy: přetrvává model občana-vojáka (z něhož se, pravda, stal voják-občan), monopol na velitelské hodnosti zůstal v rukou vyšších tříd, přežívá starý timokratický systém. V režimu, jehož veškerá moc spočívá právě na vojákovi, který se stává pravou rukou císaře a brzy začne císaře dokonce dosazovat, se však zároveň zcela vytrácí jakýkoliv skutečný obsah konceptu občanství jako takového. Poznamenejme ještě, že v Římě to byl právě voják z povolání, kdo se zasloužil o zrod „civilního občana“, osoby dříve neznámé, protože doposud byl každý občan potencionál­ ním vojákem. Tento nový jev začal být označován termínem vojenského jazyka jako „paganus“ - doslova venkovan (z čehož později vzniklo slovo „pohan“), bezpochyby proto, že civilové, s nimiž vojenská posádka přišla nejčastěji do kontaktu, byli vesničané. Jestliže ale hodlám hovořit o tom, jak se „civilisté“ o vojácích vyjadřovali, nemám tím na mysli venkovany, ale úzkou skupinu římské společnosti, svázanou s politickou mocí nebo alespoň mající iluzi této vazby, která si prakticky osvojila monopol na ide­ ologická poselství tradovaná až do dnešní doby a která o tématu, jež nás zajímá, vypovídá často hlasitěji než voják samotný. Profesionalizací armády Augustus tedy nahradil příležitostnou vojen­ skou službu všech stálou službou některých. V dobách republiky sloužilo někdy ve zbrani až 10-20 % občanů, většinou italského původu. Těžko si lze představit, že by Itálie mohla i nadále poskytovat ve stejném poměru vojáky do stálé armády. Když se nad tím zamyslíme, můžeme dle mého názoru zavrhnout některé vžité hypotézy vysvětlující úbytek Italů v legiích na počátku císařství: pokles prestiže vojenského povolání, úbytek obyva­ telstva nebo hospodářská krize. Přinejmenším po první dvě staletí po pře­ lomu letopočtu si Itálie uchovala některé výsady. Pokaždé dodávala čers­ tvě zrekrutované nebo nově vytvořené legie jako náhradu za legie zničené a především si stále zakládala na výsadním právu členství v pretoriánské gardě, prestižní a ekonomicky zvýhodňované jednotce, která byla líhní velitelů legií. V tomto ohledu si Itálie podržela své privilegované posta­ vení přinejmenším do doby Severovců. J. C. Mann navíc tvrdí, že alespoň v prvním století fungovala centrální politika přidělování italských vojáků do každé z provincií. Rozšiřování římské armády a přizpůsobování jejího složení k po­ krytí celého civilizovaného světa, rozšíření římského občanství na většinu obránců římské říše, které otevřelo cestu ještě radikálnějšímu ediktu vyda­ nému Caracallou, jistě mohlo jen uspokojit převládající idealistické filoso­ fické názory. Helénističtí vládci v tomto směru ukázali cestu tím, že přiznali svým žoldáckým regimentům status „právních jednotek“ (politeumata),

Voják (107)

který je z politického hlediska stavěl na roveň helénistickým obcím, přitom jim však přiznával kulturní svébytnost. Ve svých spokojených soudech o cí­ sařství spatřují spisovatelé jako Plutarchos nebo Aelius Aristeides v tomto systému aplikaci platónského programu — nikoliv programu Zákonu, ale Ústavy, stálá armáda oddaná svému řemeslu je zárukou odbornosti; vojáci-občané vybraní podle schopností, které jsou dále rozvíjeny výcvikem, umožňují ostatním občanům, aby se bez starosti věnovali svému vlastnímu povolání; vojáci nejsou ke svému povolaní dohnáni nouzi jako chudí nebo žoldáci a jako plat podle platónského modelu nedostávají ani více ani méně, než kolik skutečně potřebují. Podle Platóna by měli být živeni z veřejných prostředků, kdežto Aelius Aristeidés1 vojáky striktně odděluje od civilního obyvatelstva podle modelu, jenž vychází z egyptské moudrosti. Jelikož vo­ ják je ještě užitečnější než zemědělec, protože zajišťuje bezpečnost všech2, působí přímo v panovníkových službách (ten, tak jako filosof v v Ústavě, je podoben duši světa, která obdařila tělo světa rozumem, a tím mu umožnila dosáhnout štěstí). To znamená, že podle této vize by měl voják po morální stránce naplňovat obzvláště náročný model: být metaforicky „ušlechtilým psím plemenem“, jak o něm mluví Platon. Je to obraz, který přejímá Plutar­ chos a také Dión Chrýsostomos3 - alespoň pokud se týče obrazu ušlech­ tilého plemene -, zatímco ušlechtilé plemeno - tentokrát bez psa! -’dalo oficiální název vojákům pozdního císařství: gennaiotatoi^ coz je vystižnější ekvivalent latinskéhofortissimi. Realismu římské politiky je možná bližší epikureismus, který ospra­ vedlňuje Augustovo zavedení profesionálního vojska v řeči, již Cassius Dio vkládá do úst Maecenatovi4: princip užitečnosti stojí dokonce i nad prin­ cipem cti, a je tudíž správné jej využít pro blaho všech, jak těch nejlepších, tak těch nejubožejších, kteří by se beztak stali lupiči a nicemniky. Pemze od té doby mají větší cenu nez slava a lide se uci v těchto poměrech pohy­ bovat. Podobně se objevuje voják u Horatia po boku rolníka, hostinského a námořníka jako příklad těch, kdo se drou (laborare) kvůli penezum, aby ochránili své stáří před chudobou, tech, kten se musí vzdat osobni svobody a podrobit se někomu jinému - a v případě vojaka je to poroba opravdu krušná! — a pracně si dobývat živobytí, zkratka tech, jimž není dopráno otium čili volný čas a zároveň klid duse.5 Je pravděpodobné, ze mnoha občanům v skrytu duše vyhovovalo, že je profesionální armáda osvobozuje od povinnosti vojenské služby a že se mohou plné věnovat svému povolaní a otiu. To jim však nebránilo, aby na veřejnosti litovali zániku staré římské mentality, založené na odříkaní, odvaze a vytrvalosti, a aby po tom, kdo se stal dobrovolně vojákem, požadovali naplnovani těchto ctnosti v praxi. Podle poněkud římštější a tradičnější analýzy, která popisuje vývoj společnosti a státních institucí jako historii korupce, zastává voják místo

Jean-Michel Carrié (108)

morálně pokleslého občana. Podle této konzervativní ideologie nemůže být proto za občana považován, přestože císařští vojáci z velké většiny byli římští občané anebo cizinci splňující všechny podmínky, aby se občany stát mohli. Pesimistický pohled například takového Tacita představuje situaci v císařské římské armádě jako zvrácenost a pošlapání platónských kon­ ceptů. „Thymos“ čili „vznešený hněv“, který byl základní specifickou vlast­ ností „strážců obce“, je degradován na pojmy jako ira, furor, ba dokonce ferocia, jimiž se to na stránkách Tacitova díla na adresu vojáků jen hemží a které vyjadřují divoký a zuřivý vztek, nemající nic společného se stavem posvátného transu, nadlidského rozpolcení, jež symbolizoval archaický furor, ritualizovaný pozůstatek trojčlenné funkční ideologie, jejíž původ vězí v temných indoevropských prapočátcích, o nichž sami Římané neměli ponětí. Z vojáka podlehnuvšího vlastním tyranským choutkám (po pros­ topášném životě, bohatství, moci, popřípadě slávě)6 se stává nebezpečná bytost, která pozvedá proti veřejnému blahu zbraň, kterou je měla chránit. Voják je s oblibou popisován jako podčlověk, jehož nedostatky se navíc ukázkově násobí skupinovým efektem. Svým počtem vojáci nahánějí hrůzu. Sebranka řadových vojínů, gregarii milites, je často u Tacita označována ter­ mínem volgus, který zahrnuje pestrou změť pejorativních konotací.7 Etymo­ logie navrhovaná Varronem odvozuje slovo „voják“, „miles“, od čísla tisíc, „mille“, a hlavně toto slovo příznačně vykazuje onu gramatickou zvláštnost, kdy se jednotné číslo užívá v kolektivním významu: miles, „vojáci“, chápaní jako jeden celek. Tato ideologie, která měla zásadní vliv na vyšší společenské třídy v době císařství a bujela zejména ve čtvrtém století, se vztahovala především na vojáka pocházejícího z venkova, což je od Catena po Vegetia neúnavně opisovaný, „typicky římský“ topos (co si však pod ním představit?), který je ještě více odříznutý od civilní společnosti (v tomto ohledu v souladu s novoplatoniky) a za ještě skoupější odměnu držen kvůli závisti civilistů pomocí nemilosrdné disciplíny stále více zkrátka a pod kontrolou. Pla­ tónský pes tu degradoval na vlka8; úkolem velitelů a generálů bylo znovu ve vojákovi vystavět z rozumu (sapientia, prudentid) a smyslu pro morálku (devotio v nejširším slova smyslu) obranný val proti útokům choutek (libidines, cupido) a obnovit respekt k hodnotám, které „miles impius“ zapomněl. Také moderní historikové podlehli síle těchto „teorií vojáka“, jež se částečně shodují a částečně si odporují, a dlouho je brali za východisko pro své snahy o věrnou rekonstrukci římského vojáka. Ještě nedávno se jejich názory na tak zásadní otázky, jako je původ odvodů, míra životní úrovně a vzdělání nebo římskost vojáků, často rozcházely a ještě dnes jsou některé z nich předmětem debaty. Postupně však začaly být ideologické

Voják (109)

zdroje nazývány pravým jménem a převážily zdroje pramenné. Poznání tak mohlo učinit významný krok kupředu. Bylo ovšem třeba přehodnotit dávno zažité představy.

„Provinční“ voják Začalo se například čím dál více upouštět od Mommsenovy teorie, podle níž byly v císařské době nucené odvody hlavním způsobem náboru vojáků do armády, a to i navzdory snahám P. A. Brunta dodat jim opět na vaze. Dobrovolníci v armádě převažovali již před tím, než byly v říši ve 2. st. n. 1. zavedeny místní odvody, a to ještě před zlepšením podmínek vojen­ ské služby za vlády Severovců. Brian Dobson snesl důkazy o tom, jakým způsobem Augustus zřídil stálé legie a zavedl jejich každoroční částečné doplňování — vždy pouze o několik set mužů — místo starého způsobů jednorázového náboru nových legií (dilectus'), jímž se nahrazovaly roz­ puštěné nebo zničené jednotky. Z tohoto pohledu se zdá, že profesionální armáda byla od počátku zamýšlena jako prostředek, jak zabránit nuceným odvodům - zejména za zvláštní situace, která v Římě vládla po skončení občanských válek - a zrušit povinný dilectus pro občany Itálie a neúměrné protahování vojenské služby pro ty, kdo byli v době války právě ve zbrani. Poslední obtíže tohoto období přechodu od starého zřízení k novému přetrvávaly až do bouří roku 14, za vlády Tiberiovy. Dobrovolnictvi tak můžeme považovat spíše za nevyhnutelný důsledek zavedení stálé armády, než za postupný a spontánní vývoj. Zároveň muselo být do legií nabráno mnoho cizinců (/eregriní), a to nejen do pomocných oddílů. Seznamy legionářů sice prozrazují snahu zachovat odvody občanů, ale jinou skutečnost ukazuje korespondence zachovaná na egyptských papyrech, kde rekruti informují své rodiny o zís­ kání římského občanství9 stejným způsobem, jako dnes sdělujeme změnu adresy. Dozvídáme se zde například o jakémsi M. Longiniovi Valentovi, který se předchozího dne ještě jmenoval Psenamounis, syn Asemuv, nebo o jistém Luciu Pompeiovi, synu Pompeia, z rodu Pollionů, který však byl ve skutečnosti synem Syrovým a vnukem Apionovým. Znamená to tedy, že se každý egyptský feláh mohl stát vojákem, a tudíž římským občanem? To jistě ne. Ovšem helenizovaný obyvatel egyptského města nebyl již odvodní komisí považován za Egypťana, ačkoliv Římany pocházejícími z Itálie coby spoluobčan uznáván nebyl. Znamená to, že nejméně od doby Augustovy hranice mezi způsobilými a nezpůsobilými odvodu nevedla mezi řím­ skými občany a obyvateli provincií, ale spise v rámci kazde provincie mezi

_____

Jean-Michel Carrié

(no)

menšími a středními vlastníky, integrovanými do městské10 nebo alespoň vesnické struktury, a mezi městským či venkovským prostým lidem bez majetku. Tato ekonomická demarkační linie se nicméně shoduje s kulturní hranicí, která stále ještě nestaví do protikladu „kulturu římskou“ a „kultury neřímské“, ale kulturu vrstev ovládaných, již lze definovat také jako řadu oslabených „místních kultur“, a kulturu vrstev vládnoucích nebo s vládou provázaných, čili jakousi nadnárodní koiné, formovanou nebo silně ovliv­ něnou helénismem. Nábor vojáků v 1. století n. 1., narozdíl od odvodů proletariátu v posledních dvou stoletích republiky, se spíše než na obyvatele venkov­ ských žup (pagí) a okresů zaměřoval na městské obyvatelstvo provincií. V Itálii samotné musela být společenská úroveň rekrutů nutně vyšší vzhle­ dem k tomu, že se nábor zaměřoval na nejvíce prosperující oblasti: Kampánii a Pádskou nížinu. Rozšíření mobilizace na celou středomořskou oblast říše umožnilo skloubit nábor dobrovolníků s výběrem fyzicky zdatných vojáků, kteří nepocházeli z ekonomicky a kulturně nejchudších vrstev. Nejednalo se proto o vyhladovělá a vykořeněná stvoření, bez nejmenšího zaujetí pro obranu země, hotová vrhnout se do každého dobrodružství vzpoury nebo dezerce -, ale o muže schopné vidět smysl svého života v obraně říše a službě císaři, k níž se zavázali přísahou, a v přetrváni společ­ nosti, jejíž jsou sami součástí. Ovšem takovýto typ vojáka již nebyl ochoten nechat se koupit za pouhou jistotu, že nezemře hlady. Od vojenské služby očekával buď slušné (za službu v legii) anebo ještě lepší (získáním důstoj­ nické hodnosti) ekonomické postavení, nebo nabytí prestiže a vysokého postavení (v pomocných sborech). Případné nesnáze při odvodech, které ostatně mohly být dostatečným důvodem k tomu, aby se od konskripcí upustilo, pravděpodobně pocházely spíše z nedostatku pro armadu dosta­ tečně zdatných jedinců, než - jak se často uvádí - ze všeobecně vzrůsta­ jícího odporu civilního obyvatelstva proti vojenskému způsobu života, nebezpečí, námaze a omezením s ním spojeným. Aelius Aristeidés potvr­ zuje, že v jeho době nepředstavovalo pro Řím problém najít dostatek dob­ rovolníků v provinciích.11 Přesto jeden sektor armády novému způsobů náboru „občanů“ nikdy nepodléhal: speciální jednotky, kvůli nimž se Řím nechtěl připravit o možnost zvát na pomoc národy, které nepatřily mezi jeho provincie a které oplývaly velkým bojovým potenciálem a vyspělou „válečnickou kulturou“ komplementární k římské (Maurové, Thrákové, Kavkazané, Peršané, atd.). Augustus a jeho přímí následníci se nijak nesnažili vytvořit, ba ani podporovat vznik vojenské třídy, která by se sama reprodukovala, Čili jakousi dědičnou armádu. Navíc zákaz uzavírání manželství po dobu vojen­ ské služby a získávání nemovitého majetku v provinčním sídle posádky

Voják (in)

bránil vojákům založit rodinu a naopak je podněcoval, aby se po skončení služby vrátili do rodného kraje. Přesto však provincializace armady zapří­ činila nečekaný vývoj. Zatímco 400 až 500 tisíc veteránu z občanské války, jimž Augustus přidělil pozemky v Itálii, nedodalo zdaleka tak velký počet synů-vojáků, jaký byl potřeba, v provinciích se naopak velmi brzy ustavil poměr mezi velikostí místních posádek a počtem jimi dodaných rekrutů. V první polovině 1. století tak nalezneme vojáky hispánského původu téměř na všech hranicích říše, neboť Pyrenejský poloostrov samotný byl sídlem tří legií. Postupné omezení na jednu legii s sebou přineslo též zmenšení hispánského kontingentu v dalších provinciích. Od Augusta k Traianovi, a ještě více se započetím dobývání Velké Británie (antické Britannie) se těžiště římské vojenské síly nachází na Rýnu. Ve 2. století se přesouvá na Dunaj, kde zůstává natrvalo a přináší tak ve 3. století výsadní postavení illyrským jednotkám: nejprve vojákům, z nichž však později vzešli někteří císaři. Z provinčních odvodů se velmi rychle a spontánně vyvinuly odvody regionální a záhy lokální. Nej přesvědčivějšími verbíři byli totiž sami vojáci. Prestiž uniformy, impozantní vzhled, vojenský ceremoniál, ale také vyhlídka jistého zítřku a pohled na poklidný spíše než nebezpečný život, to vše mohlo až do doby Marka Aurelia učinit příznivý dojem na mladého člověka, který by se jinak, kdyby nežil v blízkosti vojenského tábora a byl ovlivněn obvyklými klišé, zažitými názory a tradičním posměchem vůči vojenskému životu, naopak ze všech sil bránil myšlence dát se odvést. V okrajových provinciích, na jejich vnější hranici v pásmu vojenských táborů, se ještě více upevnila specifika vojenského prostředí a vznikla tak jeho kolektivní identita. Tyto oblasti nakonec poskytovaly podstatnou cast rekrutů a princip dědičnosti v nich začal fungovat dříve, než byl uzákoněn vládnoucí mocí kvůli nájezdům barbarů ohrožujícím obyvatele a stabilitu v příhraničním pásmu, v zemi vojáků.

Strážci oikúmeny nebo domobrana? Zatímco voják pocházející z východu říše po zproštění vojenské služby vět­ šinou usiloval o návrat do svého rodiště, kde chtěl případně získat pozici v místní správě nebo liturgickou funkci,12 na západě, který byl původně více zemědělský, vojenské tábory často šířily městský způsob života a usazovaly bývalé vojáky v bezprostředním okolí, nezávisle na koloniích oficiálně při­ dělených veteránům, čísla, která pro čtyři zapadni provincie shromáždil Eric Birley, udávají, že po propuštění z armády v místě zůstávala drtivá vět­ šina veteránů (65—97 %). Historikové se hojné zabývali tematem římského vojáka, který přispěl k rozšíření usedlého zemědělského života a urbanizace

Jean-Michel Carrié (112)

a ve snaze zúrodnit dobytá území ve výsledku posílil vojenskou obranu říše. Tato schémata se právem stala terčem kritiky, neboť nabízela pouze zjedno­ dušující pohled, který nebral v potaz úroveň zemědělství a urbanizace před římským osídlením. Podíváme-li se na nejvíce zkoumaný a diskutovaný pří­ klad Severní Afriky, „vojenská“ hranice zde jistě nepředstavovala obranný val chránící římské nebo romanizované usedlíky před domorodými nomády vyhnanými z území, na nichž dříve kočovali. Od 2. století se navíc římští vojáci již etnicky neodlišovali od místního obyvatelstva a nemohli proto být ztělesněním střetu dvou nesmiřitelně rozdílných a vzájemně neslučitelných civilizací. Lze tedy onu letitou tezi obrátit naruby a tvrdit, že římští vojáci nesehráli v těchto oblastech při šíření zemědělství a urbanismu žádnou roli? To by bylo skutečně paradoxní. Vojáci samozřejmě již nepocházeli ze zemědělského prostředí a ve chvíli, kdy byli propuštěni z armády a dostali vyplacenu svou prémii, vět­ šinou spíše v pozemcích než v penězích, nemohli se z nich zničehonic stát zemědělci. Na druhou stranu se však nutně nemuseli snažit přidělenou půdu hned prodat. Jakožto vlastníci pozemků se mohli stavět na roveň střední třídě provinčních měst, jejíž bohatství rovněž spočívalo v půdě. Ve vojenských závětech se dočteme, že vojáci a veteráni patřili mezi vlast­ níky otroků. A ze smluv o pronájmu pozemků se dozvíme, že zemědělskou půdu často pronajímali. Nebyli tedy venkované, ale pozemkoví rentiéři. Potvrzení jejich „vlastnického práva“ na císařské pozemky je bohatě zdoku­ mentováno. Takový byl již systém helénistických klerúchií: coby královští pachtýři, nechali si císařští vojáci svěřené pozemky spravovat placeným sluhou nebo správcem. Regionalizace armády s sebou přinesla vazbu vojáka k určitému místu, které mu bylo již zatěžko opustit. Stala se tedy z římské armády, jak říká Cagnat, „státem placená provinční domobrana“? Mohla si armáda zakořeněná v provinciích, kde snadno docházelo k promíšení s místní kultu­ rou, zachovat potřebnou morální jednotu? J. C. Mann ilustruje na jediném, leč významném příkladu epigrafické památky v Británii, jak vlivem slabé odezvy místního obyvatelstva na zavedení kamenných nápisů a postupným zdomácněním římských vojáků v provinciích, časem došlo kjeho utlumení. Dalším příkladem jsou syrští vojáci v Intercise, v Panonii (dnešní Maďar­ sko), jimiž se zabýval Jenó Fitz. Po téměř staleté vládě Antoninovců, okolo roku 260, si tito Syřané z Emesy (dn. Homs) stále žárlivě střežili své kul­ turní tradice a díky striktní endogamii a pravidelnému doplňování jednotek si zachovávali etnickou homogenitu, čímž vytvořili daleko od své rodné provincie, ve zcela cizím thráckém prostředí středobod a zázemí orientální identity pro celou provincii. Jejich synové, kteří sloužili v panenských legi­ ích, se dokonce vraceli do Intercisy na důchod, s přáním být zde pochováni.

Voják (113)

V tomto případě autorita římské armády dodávala regionálnímu partikula­ rismu oficiální status a učinila z vojáka v očích místních obyvatel zástupce Říma na jejich území. Tento známý příklad nám ukazuje jeden typ situace, jenž mohl určovat vztah mezi vojáky a domácím obyvatelstvem. Je to pří­ klad, který poukazuje na nepatřičnost snahy problematizovat rozdíl „řím­ ské a „domorodé“ kultury, na nějž je zvykem omezovat otázku akulturace v rámci římské říše. Tento interregionální model a císaři uznávaný význam etnických sku­ pin podle všeho dává za pravdu kritickému hlasu Tacitovu a stále znovu se objevuje jako leitmotiv: „vojska různící se jazykem a mravy“13; armáda s mnoha jazyky a zvyky, v níž se setkávají občané, spojenci a cizinci.14 Co se týče vzrůstající závislosti vojáka na vojenském táboře, který se mu stává domovem,15 píše se o něm ve vyprávění o vzpouře proti Vitelliovi, jehož je shodou okolností použito ve sbírce Historia Augusta jako jednoho z vysvět­ lení vraždy Alexandra Severa. Ten nechal na Východ kvůli pochybné výpravě proti Peršanům přesunout vojska od Rýna a od Dunaje. Zbavil tím tyto provincie posádky a vojáci zde museli zanechat bez ochrany své rodiny a majetek. Byl pak nucen přivést je zpět, aby předešel nájezdům barbarů, jež vojáci předvídali a jichž se obávali. Tato strategická chyba vedla ke vzpouře proti císaři. Autor jeho životopisu16 ovšem tvrdí, že zde jasně zapracovaly emocionální pohnutky mužů, kteří ztotožňovali obranu říše s obranou „své hranice“, „svého kousku říše“. Přesto jsme nuceni s J. F. Gilliamem přiznat, že „právě loajalita těchto skoro Římanů k Římu byla říši oporou i v době vleklé krize ve 3. století.“ V provinciích vznikla sice stálá, profesionální lokální armáda a pojem občanství ztratil politický obsah, přesto si však vojáci nikdy neosvojili cho­ vání námezdních žoldnéřů. Samotná vyprávění o vojenských vzpourách dokazují, že se ztotožňovali se zájmy říše. Vojáci se možná nechali pohnout rozhořčením, zmanipulovat ambiciózními jedinci nebo pleticháři a demora­ lizovat zvláště obtížnými podmínkami služby, mohli pociťovat rivalitu vůči některým skupinám civilního obyvatelstva, svým chováním nicméně stále vyjadřovali zodpovědný přístup, který můžeme označit v nejširším slova smyslu za občanský. Voják dosáhl úrovně „říšské uvědomělosti“ spočívající na pilířích vojenského náboženství, které představoval věčný Řím, Vítězný Augustus a Jupiter Kapitolský (Optimus Maximus). Ještě ve vojenském kalendáři ze 3. století pocházejícím z Dura Európos17 se píše o tradičním uctívání sedmi pahorků, na nichž Augustus založil obnovenou armádu.18 Opět zde zmíníme J. F. Gilliama, který tvrdí, že i když vojáci severovské doby již nepřikládali tradičním svátkům valného významu - a já bych k tomu ještě dodal, že ještě méně na nich záleželo výše zmíněným syrským vojákům v Intercise -, „sloužily přesto, stejně jako uniforma, alespoň

Jean-Michel Carrié (114)

částečné užívání latiny a pravidla vojenské disciplíny, k rozlišení vojáka od civilních obyvatel a stále mu připomínaly specifičnost jeho stavu. Nápisy zanechané vojáky, v nichž nikdy nechyběl podrobný popis kariérního postupu, většinou - až na výjimku Gaia Aurelia, vojáka z doby tetrarchie19 - nezmiňují geografické přesuny vojáků. Přesto bylo v pod­ statě pravidlem, že povýšení znamenalo změnu jednotky. Neznamená toto mlčení, že k životu vojáka vždy patřil odchod z rodné provincie, cestování po celé říši podle rozkazu, častá tažení a přesuny? Ze nemohl tyto přesuny vnímat jako expatriaci? Své choti, která se obávala, že její manžel bude muset odejít ze země, egyptský voják jménem Theón v dopise odpovídá: Již dříve jsem ti psal, když jsi se starala o to, zda nestrádám, když pobývám v cizí zemi: jsem stále ve vlasti, ne v cizině.“20 Vojákovy cesty nebyly dlouhé jen co do vzdálenosti, ale také co do délky trvání. Například galský voják z Vienne v Narbonské Galii, který narukoval v Británii jako řadový vojín, se po dvaceti pěti letech stal primipilem (tj. druhým nejvyšším velitelem) italské legie la sídlící v Novae v Moesii21 a dosáhl tak hodnosti, která byla vrcholem jeho důstojnické kariéry a otevřela mu - v jeho případě v dosti pozdním věku - bránu do jezdeckého stavu a umožnila mu splnit slib Vítěznému Augustovi, který slavnostně složil při vstupu do armády. Rukující voják nikdy nemohl vědět, zda se dostane na bitevní pole nebo ne, ale v každém případě věděl, že se tomuto riziku vystavuje, a mohl se proti němu pojistit slavnostními sliby.

Vyděděnci, nebo střední proud? Starověké texty nevynechají jedinou příležitost vynášet Augustovo oddělení vojenských a civilních záležitosti: počínaje umístěním legii do pohraničních oblastí říše22 a konče oddělením vojáku v hledišti při veřejných podívaných v hlavním městě.23 „Inter paganos miles corruptior („styk s civilním oby vatelstvem kazí vojáka“), hlásá Tacitus jako starověký věštec.24 Vojáci podle něj mají být ve svém vlastním zájmu odveleni daleko od korumpujícího městského života. Nemohla však k tak mravoučnému prohlášení přispět úporná snaha zajistit vojákům na zrekvirovanem území trvale nebo dočasné nějaké ubytování {hospitium)? Doslova vzato, toto uspořádání drželo vojáka v bezpečné vzdálenosti, oddělovalo ho od civilní společnosti na celou dobu dlouhé životní epizody, která často představovala většinu jeho produktiv­ ního života. Je přirozené, že odsunut tímto způsobem na okraj si voják vytvořil svůj vlastní systém hodnot, vlastni mentalitu a kastovní kulturu, jejíž ozvěnu nalézáme ve vojenském argotu a v urputnosti, s mz vojáci ničili města a jejich obyvatele, kdykoliv k tomu obcanska valka poskytla prile-

Voják (115)

žitost. Tento portrét římského vojáka na okraji byl ponechán v podobě, jakou mu vtiskl Rostovcev, a v posledních letech s ním znovu přicházejí různí autoři, kteří se snaží prosadit diachronní srovnání se středověkými a novověkými evropskými armádami. Římská armáda v nich získává pito­ reskní nádech, jehož sejí vždy dříve silně nedostávalo. Má však tohle být za každou cenu cíl historikovy práce? Máme snad v Thackerayově Barry Lindonovi hledat to, co nám neřekl Petronius? Na tyto otázky odpovím později argumenty, které bych rád vytě­ žil ze sermo militaris. Přejděme nyní rovnou k otázce, zda nám prameny umožňují rozpoznat ve vojenském prostředí nějaké distinktivní rodinné modely chování, odlišné od chování civilního obyvatelstva. Připomeňme jeden nedávno publikovaný článek, který vychází z faktu, že v Británii (tj. v dnešní Velké Británii) byly dosti řídkým jevem vojenské pohřby, které zajišťoval někdo z příbuzných nebožtíka, a dospívá proto k závěru, že díky náboru v jiných provinciích docházelo k izolaci vojáků od rodin. Tento závěr je v rozporu se všemi předchozími studiemi o armádě v Britá­ nii a dostatečně poukazuje na naivitu podobného usuzování. Nás zde však bude zajímat, proč rodina tak málo zasahovala do nápisů na náhrobcích vojáků. Vojákovi byl automaticky zajištěn základní pohřeb hrazený z pří­ spěvků, které musel povinně ukládat do „trezoru“ své jednotky. Instituci­ onální solidarita byla znásobena spontánní profesní kolegialitou. Vojáci jeden druhého vzájemně zmocňovali k případnému zajištění pohřbu. Nej­ přirozeněji tento závazek vznikal, bylo-li to možné, mezi bratry, o čemž často skutečně svědčí epitafy, ale nevyplývá z nich, že by bratr byl jediným geograficky dostatečně blízkým příbuzným anebo že nebožtík nebyl ženatý. Akt poslední vzpomínky na zesnulého vojáka vykonaný jeho bratrem příliš nezapadá do rodinného modelu péče o poslední pocty, avšak představuje ideální formu oslavy památky zesnulého provedenou druhem ve zbrani (commilitó). Četnost tohoto jevu ukazuje, že v některých rodinách byla volba služby v armádě kolektivní záležitostí, a zároveň že velení armády prosazovalo politiku umisťování příslušníků jedné rodiny do stejné jed­ notky, nebo alespoň posádky. Až do vlády Septimia Severa neměl římský voják, v okamžiku vstupu do armády svobodný, právo uzavřít po dobu trvání vojenské služby prá­ voplatný sňatek. Naproti tomu po propuštění z armády se legalizovaly nemanželské vztahy, které díky tomu mnoho vojáků udržovalo, a děti vzešlé z těchto vztahů i partnerky cizinky mohly dokonce získat římské občan­ ství. Lze tedy říci, že ačkoliv se teoreticky udržoval dosti přísný princip, že rodinné záležitosti nemají odvádět vojákovu pozornost od služby, přivíraly vojenské autority nad jeho soukromým životem oči. Chtěl-li, mohl si to voják „nějak zařídit“. Mnoho z nich žilo se svou bytnou (hospita nebo též

Jean-Michel Carrié (116)

?^S&