Dvojí pohled na římské dějiny 9788086410692, 9788073401405, 8086410692

Citation preview

■J Mostská knihovno v Praze

—7ANTICKÁ KNIHOVNA

VELLEIUS PATERCULUS A FLORUS

DVOJÍ POHLED NA ŘÍMSKÉ DĚJINY Přeložila Bohumila Mouchová ARISTA B A S ET 2013

ANTICKÁ KNIHOVNA.

(Mapky na přední přcdsádce: 1. Římské kolonie do doby bratří Gracchu; 2. Starověká Itálie na sklonku re­ publiky; mapka na zadní přcdsádce: Římské imperium za Augusta) ■■ ■ J Městská knihovna v Praze

D21047 VEL D1d

Ex.7

Velleius Paterculus a Florus: Dvojí pohled na římské dějiny

Translation © Bohumila Mouchová, 2013 Preface and Notes © Bohumila Mouchová, 2013 Cover and Layout © Václav Súkal, 2013 Published bv Arista and Baset, 2013 ISBN 978-80-86410-69-2 (Arista) ISBN 978-80-7340-140-5 (Baset)

PŘEDMLUVA Dvojí pohled na římské déjiny

Historia Romana Velleia Patcrcula, jež se nedochovala v úplné podobé, byla napsána jako příležitostné dílo věnované Marku Viniciovi, novému konzulovi roku 30 po Kr. Jaký byl její původní titul, není známo, mezi vellciovskými badateli však panuje shoda, že se nejmenovala Historia Romana, jak ji v prvním vydání nazval huma­ nista Beatus Rhenanus a jak se nazývá dodnes, protože Velleiův zájem se nesoustředil pouze na déjiny Říma. V incipitu jediného dnes dochovaného rukopisu zní její titul Vellei Paterculi ad Marcum Vinicium libri duo (Dvě knihy Velleia Patercula pro Marka Vinicia). Vzhledem k tomu, že začátek díla chybí, není zná­ mo, odkud Velleius své vyprávění začal psát. Skončil je událostmi z roku 29 po Kr. Na základě důmyslné interpretace určitých indicií předpokládá americký badatel E. A. Kramer (2005), že Velleius opírá svou koncepci dějin o topos sledu světových říší, stručně nazývaný translatio imperii, postupné od říše baby­ lónské k římské. Podle Kramera tedy Velleius začal první knihu zprávami o první světové říši a skončil ji vyprávěním o dobytí Kartága a Korintu roku 146 př. Kr., tedy v době, kdy se právě konstituovala poslední římská - světová mocnost ve Středomoří. Ve Vcllciově době byla teorie o sledu světových říší známá a uplatnil ji Liviův současník Pompeius I'rogus. Kramer se tak liší

DVOJÍ POHLED NA ŘÍMSKÉ DĚJINY

od ostatních badatelů, kteří soudí, že Velleiovy dějiny začínaly zmínkou o pádu Tróje nebo krátce po zkáze tohoto města, když se hrdinové vraceli po bojích zpět do svých domovů. Ncřímská tematika se však patrně týkala většinou řeckých dějin a končila dobou vlády Alexandra Velikého, pokořitele perské říše a zakladatele makedonské monarchie. Velleius, který pojal římské dějiny jako součást světo­ vé historie, měl v tomto žánru své římské předchůdce, mezi než patřil zejména Cornelius Nepos, jehož dílo Chronica (Kronika) synchronizující dějinné události římské, řecké i orientální, pochválené Catullcm, se rovněž nedochovalo. Z předmluvy, kterou ve 2. nebo 3. století po Kr. předeslal luštinus k výtahu z neza­ chovaných dějin Pompeia Troga, je známo, že Trogus, autor Dijin vlády FilippaMacedonského, věnoval Římu ze svých čtyřiceti čtyř knih světových dějin několik posledních. Velleius, patrně mladší Trogův současník, římským dějinám vyhradil část své první knihy a ce­ lou druhou knihu, takže ve srovnání s ním pojednal o dějinách světa před zrodem Říma značně úsporně. Avšak jediným Velleiovým zájmem nebylo zřejmě sepsat univerzální dějiny světa anebo římské dějiny v návaz­ nosti na předchozí dějinný proces. Kdo byl Velleius Paterculus, jehož narození se zpra­ vidla klade mezi rok 20 a 19 př. Kr., někdy však už do roku 23 př. Kr., odkud a z jakého prostředí pocházel, že se cítil zcela spokojen životem v politických poměrech, které tak nemilosrdně odsoudil Tacitus? Životní osudy tohoto autora jsou známy pro jeho poměrně velkou sdílnost, jež však nejde do detailů právě tam, kde by­ chom si je přáli znát. O jeho životě a kariéře podrobně

PŘEDMLUVA

píše několik badatelů, mezi nimi zevrubně Kanaďan G. V. Sumner (1970), poté v některých bodech velmi kritizovaný R. Symcm (1978). Velleius se sice výslovně nezmiňuje o svém rodišti, ale oprávněně se usuzuje, že jeho rodina pocházela z Kampánie. Velleiův dědeček z otcovy strany sloužil ve vojsku jakopraefectusfabrum, pobočník, kterého si vybíral sám příslušný velitel a jenž byl svého druhu jeho pravou rukou. Pro své zkušenosti přecházel prefekt od velitele k veliteli a je výmluvné, že Velleiova dědasi vybral Pompeius, dále Marcus Brutus a poté Tiberius Claudius Nero, jemuž prokázal oddanou věrnost i svou smrtí. A tento Tiberius Claudius Nero nebyl nikdo jiný než otec budoucího císaře Tiberia a první manžel Livie, pozdější Augustovy manželky. Velleiův otec zůstal římským jezdcem a sloužil u vojska jako praefectus equitum - velitel jízdních oddílů až do roku 4 po Kr., kdy jej vystřídal v téže hodnosti sám Velleius, Velleiův strýc se stal senátorem. Matčina linie byla proslulejší. Magiové patřili k uro­ zené rodině v Kampánii a Samniu, která se orientovala prořímsky již za války s Hannibalem. V ní se vyzna­ menal Decius Magius z Kapuy v té době rak nebývalou věrností Římu, že dlouhou pasáž o jeho postojích a jeho osudu vložil do svého líčení událostí kolem Hannibala ve zrádném kampánském městě historik Livius (23.7 nn.). Decius Magius se neváhal postavit proti svým spoluobčanům, a protože s Hannibalem nechtěl uzavřít smlouvu, ani nespěchal, aby jej radostné uvítal spolu s ostatními, byl odsunut do Kartága, aby nepobuřoval. Jenže bouře zanesla loď, na níž z Itálie odjížděl, do Kýrénaiky a Decius Magius, který získal od tamějšího krále Ptolemaia nabídku vrátit se do Kapuy nebo se odebrat

DVOJÍ POHLED NA ŘÍMSKÉ DÉJINYy

do Říma, z vděčnosti a nepochybně prozíravě zůstal tam, kde přistál. Další Velleiův předek obdržel římské občanství za mimořádně vydatnou vojenskou pomoc Sullovi ve spojenecké válce a jeho synové se jako nově zvolení prétoři dostali do senátu. Jedním z Magiových synů byl Minatus Magius z Aeclana v Samniu, který sestavil ze svých krajanů celou legii, pomáhal dobýt Herculaneum, dobyl Compsu a spolu se Sullou oblehal Pompeje. Do této rodinné větve se později dostal adopcí Velleiův bratr, jak to prozrazuje jeho jméno Magius Celer Vclleianus, přijatý za vlastního buď M. Magiem Maximem, dvojnásobným prefektem Egypta za císaře Augusta, nebo Numeriem Magiem, jenž byl Pompeiovým prefektem roku 49 př. Kr. Náš Velleius zůstal v rodinné větvi pocházející od druhého Magiova syna. Od Velleia se také dozvídáme poměrně dost údajů o jeho úřední kariéře. Začal ve vojsku jako důstojník ve štábu legie - tribunus militum - v 'Ihrákii a Makedonii pod velením otce Marka Vinicia, tedy jednoho z rodiny Viniciů spojené s jeho pozdějším životem, podle jedněch roku 2, podle jiných roku 1 př. Kr. V téže hodnosti byl také v doprovodu mladého Gaia, vnuka císaře Augusta, na jeho cestě po východních provinciích. Do Říma se vrátil po pěti letech tribunátu a pobýval zde

pravděpodobně roku 4 po Kr. při oslavách Tiberiovy adopce Augustem, které líčí jako mimořádné velkole­ pé. S Tibcriem se pak odebral k armádě na Rýnu, kde nastoupil na místo svého otce jakopraefectus equituni, jak už o tom byla zmínka. Roku 6 po Kr. byl jmeno­ ván kvéstorem (stal se tedy členem senátu), a protože právě vypuklo rozsáhlé povstání v Pannonii, byl pově­ řen přesunem vojenských oddílů na pomoc Tiberiovi,

PŘEDMLUVA

který taméjší bouře zdolával. Odtud se vrátil do Říma, ale byl opět vyslán, nyní již jako legatus Augusti, zpět k Tiberiovi. V Pannonii zůstal až do roku 9 po Kr. pod Markem Lepidem, protože Tiberius potlačoval ještě vzpouru v Dalmácii. Téhož roku se opět dostal k Tiberiovi, který se přemístil do Germánie, a zúčastnil se tu vojenských akcí následujících po katastrofální porážce Varovč roku 9 po Kr. Spolu se svým bratrem, již zmíněným Magiem Celerem Vclleiancm, který se vyznamenal za bojů Tiberia v Dalmácii, se v Římě roku 12 po Kr. zúčastnil Tibcriova triumfu. Vůbec největšího uznání se oběma bratrům dostalo ještě za života císaře Augusta, který je roku 14 po Kr. navrhl do prétorského úřadu, i když tento návrh tlumočil senátu až císař Tiberius, protože Augustus mezitím zemřel. O další úřední dráze Velleiově není nic známo. Kdyby byla pokračovala nějak významně, neopomněl by se o tom ve svém díle zmínit. Patrně však po roce 14 po Kr. v úředním postavení nepokročil a měl tedy možnost věnovat se jiné činnosti - je tedy možné, že své otiurn věnoval i studiu historie. V této souvislosti se vyskytla zajímavá spekulace vysvětlující toto nezvyklé mlčení autora, jenž jindy o sobě vyprávěl velmi ochotně. Jak je známo, napsal císař Tiberius - podobně jako Augustus - svůj vlastní životopis De vita sua commentarius. Je také známo, že i tak velcí spisovatelé, jako byl Sallustius, si necha­ li pořizovat podklady pro svá díla, takže se objevila hypotéza, že takové služby mohl poskytnout svému oblíbenému císaři právě Velleius, který se pohyboval dlouhou dobu v jeho blízkost i v době jeho vojenských tažení. O takových službách se však Velleius mohl

DVOJÍ POHLED NÁ ŘÍMSKÉ DĚJINYr

rezko zmiňovat. Mlčení ze slušnosti je pouhý nápad francouzské historicky M. P. Arnaud-I.indctove (2001), vyloučit jej úplně nelze, neboť odpovídá Velleiovým zájmům, přijmout jej je těžké. Velleiova sdílnost o hodnostech a zásluhách jeho předků i o vlastní kariéře nepramení jen z jeho osobní záliby, ale má hlubší sociální kořeny. Pocházel totiž z jezdeckého stavu z mimořímských municipií, tedy z té společenské vrstvy, která nabyla většího významu na začátku principátu, sdílel s jinými příslušníky téže vrstvy silnou touhu zařadit se úspěšně do společnosti a ve svém díle si pečlivě všímal všech jedinců, kteří nabyli důležitého společenského postavení díky svým schopnostem a svým zásluhám. Třebaže se nedochovala vlastní dedikace díla, jež byla velmi pravděpodobně součástí ztraceného úvodu, obrací se v něm Velleius na nového konzula Marka Vinicia ne jednou, nýbrž opakovaně, oslovuje ho a užívá jeho konzulátu při dataci několika důležitých dějinných událostí nebo témat - jednou však při detailu, který není podstatný a který měl patrně nějaký význam pro Marka Vinicia osobně (2.7,5). Kdo byl Marcus Vinicius a kdo byli jeho předkové? Rodina Viniciů pocházela rovněž z Kampánie, kde pa­ třila k municipální horní vrstvě. Tacitus charakterizuje Viniciův původ lapidárně a Římanům velmi srozumitel­ ně: Vinicio oppidanutn genus {Letopisy 6.15,1) - Vinicius pocházel z maloměsta. O jeho dědovi Markovi, který byl konzulem roku 19 př. Kr., je známo, že zastával veli­ telské funkce a získal omamenta triumphalia. Z jednoho dopisu císaře Augusta, z něhož cituje Suetonius (Aug. 71,2), je zřejmé, že byl s císařem v blízkém kontaktu.

PŘEDMLUVA

V době, kdy Vinicius velel vojskům v Germánii, sloužil pod ním Velleiův otec. Otec Marka Vinicia, Publius, je zajímavá postava. Byl konzulem roku 2 po Kr. a je o něm znám jeden pro nás důležitý údaj, totiž že byl po­ dle slov Seneky Staršího velkým obdivovatelem Ovidia - summusamator Ovidi - a také vynikajícím řečníkem. Když byl jedním z velitelů vojska na Balkáně v oblasti Makedonie a 'Ihrákie, sloužil pod ním Velleius jako vojenský tribun, jak již o tom byla zmínka. Zatímco o Velleiovi a jeho životě po roce 30 po Kr. se nedochovala jediná zpráva, životní dráha Marka Vinicia jc dobře zdokumentována, a že byla významná, o tom svědčí i krok císaře 'Liberia, který mu roku 33 po Kr. dal za ženu Gcrmanikovu dceru Julii Livillu, sestru pozdějšího císaře Caliguly. Vinicius se stal prokonzulem v provincii Asii a po Caligulově zavraždění snad měl dokonce vyhlídky stát se římským císařem. Tím se však stal, jak známo, Claudius. Od něj Marcus Vi­ nicius získal triumfální odznaky, druhý konzulát roku 45 po Kr., a když následujícího roku zemřel jako oběť nevybíravých metod císařovy manželky Messaliny, do­ stalo se mu od Claudia státního pohřbu. Hůře se vedlo Viniciově manželce, hned dvakrát obviněné z nevěry. Neprve ji očernil bratr Caligula a poslal do vyhnan­ ství, z něhož ji jeho nástupce Claudius povolal zpět. Pak ji nařkla z nevěry s filozofem Senekou Claudiova manželka Messalina, takže oba skončili ve vyhnanství, v němž Julii Livillu čekala roku 42 po Kr. násilná smrt. Vzhledem k tomu, že Marcus Vinicius zastával první konzulát ve svých třiceti pěti letech - tedy o sedm let dříve, než bylo běžné v císařské době - je patrné, že byl dobře zapsán u císaře Liberia a patrně také u jeho

/DVOJÍ POHLED NA ŘÍMSKÉ DĚJINY—

adiutora Seiana, jenž byl v té době na vrcholu svého vlivu. Někteří badatelé soudí, že také Velleius mohl mít blízko k Seianovi. Z nesnadné situace po Seianově nečekaném a náhlém pádu se však Vinicius mohl dostat snáze než Velleius, zejména vezme-li se v úvahu, jak se vyhnul pronásledování, které stihlo jeho manželku. A zřejmě ani Velleia a jeho rodinu Scianův pád nezničil, protože jeho synové byli konzuly roku 60 a 61 po Kr. Okolnost, že se Velleius tak často obrací na Marka Vinicia, je v římské historické próze, která se nám dochovala, velmi neobvyklá a blíží se k apostrofě ně­ kterých mnohem významnějších osobností, jako byl Maecenas, oslovovaný průběžně v Horatiově poezii. A jako byl Maecenas pojítkem Horatia s Augustem, tak se soudí, že i Vinicius byl svého druhu Velleiovým patronem, který stál v blízkosti Tiberia. V souvislosti s tím, jakým způsobem se starší Velleius, tehdy asi pa­ desátiletý, na mladšího Vinicia obrací, uvažuje německý badatel U. Schmitzer (2000) o tom, že Velleiovo dílo má podobné rysy jako didaktická poezie a mělo Viniciovi poskytnout historickou výbavu vhodnou a potřebnou v jeho politické roli. Velleius však spíše jen předložil Marku Viniciovi svůj pohled na římské dějiny. Hodně se spekuluje o tom, kdy Velleius začal své dílo psát. K protichůdným úvahám o době vzniku dal podnět on sám. Několikrát se zmiňuje o svém záměru být stručný (brevitas) a také o svém chvatu při psaní (festinatio). Podle některých výkladů jde o spěch sku­ tečný, daný tím, že chtěl poctít Vinicia v době jeho konzulátu, který nastoupil v lednu roku 30 po Kr. a ukončil koncem června, a své dílo napsal za několik měsíců poté, co došlo k Viniciově volbě - patrně v létě

/

PŘEDMLUVA

S-----------------------

roku 29 po Kr. /Xvšak vzhledem k záběru díla počítají jiní badatelé s delším časovým úsekem, protože císař nenavrhoval kandidáty na konzulský úřad z okamžitého popudu, ale bezpochyby na základě výhledového plánu. Zejména pokud jde o Vinicia, je tento předpoklad na místě, vezme-li se v úvahu jeho další kariéra svědčící o tom, že nešlo o osobnost vybranou císařem náhodně. Z toho důvodu A. J. Woodman (1975), autor důklad­ ného historického komentáře k velké části Velleiova díla, předkládá k úvaze, že festinatio je literární termi­ nus technicus a je v podstatě synonymní s termínem brevitas - stručnost; oba pojmy se vztahují k nutnosti probírat bohatou látku a vybírat z ní a neimplikují rychlost psaní. Avšak mezi brevitas a festinatio je přece jen zřetelný významový rozdíl, na němž trvá mezi jinými také francouzský editor Velleiova díla i autor souhrnného přehledu o velleiovském bádání J. Hellegouarch (1982). Proto je lépe ponechat výrazufestinatio jeho význam „spěch" a vidět za ním Velleiův důraz na horlivou snahu dokončit dílo včas a moci je jednak předat jako poctu ve vhodnou dobu, jednak prokázat schopnost sepsat je pohotově, l ak aspoň argumentuje americký badatel J. A. Lobur (2007). A motiv stručnosti a rychlosti naprosto zapadá do charakteristiky Velleiova díla jako příležitostného daru. Na druhou stranu nelze odmítnout názory, že dílo nemohlo vzniknout v ob­ zvlášť krátké době, protože výpočty ukazují, že druhá kniha obsahuje asi 24 200 slov a první, dnes neúplná, která má asi 3 900 slov, byla původně asi stejně dlouhá jako první. Podle Wood manových propočtů by Livius psal poměrnou část svého historického díla jedenáct až dvanáct měsíců. I když je dobře známo, že Cicero

—ZDVOJÍ POHLED NA ŘÍMSKÉ DĚJINY

napsal De divinatione (O véiténí) mající asi 27 000 slov za dva a půl měsíce, jde o spisek jiného charakteru než historického a Velleius nebyl osobností Ciceronova For­ mátu. Je tedy velmi pravděpodobné, že historie patřila mezi jeho dlouhodobější zájmy. Zdůrazňování stručnosti nelze oddělit od plánu, o němž sc Velleius několikrát zmiňuje, totiž že má v úmyslu napsat dílo, jež označuje jako opus iustum nebo iusta volumina. Nebude podle Velleia omezeno na takovou plochu, jako je tomu u historie, jíž se věnuje, a bude mít jiné proporce. O tomto díle in spese Velleius poprvé zmiňuje v souvislosti s občanskou válkou mezi Caesarem a Pompeiem a pak v souvislosti s Augustovou dobou, ale hlavně s Tibcriovým životem a jeho Činností, takže se soudí, že by začínalo občanskou válkou a po­ tom se soustředilo na život císaře Tiberia. Takové dílo skutečně mohl zamýšlet napsat, bylo to jeho in votisa ne­ muselo jít pouze o autorský topos, jak se někdy soudí. V této souvislosti zaujme velice stručná zmínka Velleiovy italské editorky M. Elefante (1997), která v úvodu upozornila na to, že v seznamu velleiovských rukopisů v Itálii 16. stol, existuje tato poznámka: VelleiPaterculi fragmentům de bello Augusti Caesaris contra Suevos in Noricis et Vindelicia (Zlomek Velleia Patercula o válce Caesara Augusta proti Svébům v Noriku a Vindelicii). Protože však se z ní nedají vyvozovat žádné spolehlivé závěry, nepouští se ani M. Elefante do dalších úvah. Velleius líčí události jako současné nebo následné, ne však analisticky, rok za rokem podle úřadujících konzulů, a chronologii nedodržuje vždy striktně. Větší etapy zařazuje autor na časovou osu hned několikerým způsobem. Zvyklí jsme na dataci od založení Města, tedy

PŘEDMLUVA

zpětně k začátkům římských dějin, i na občasnou Velleiovu dataci podle eponym nich konzulů, souběžnou s ději, ale neobvyklý je další způsob datování, který představuje poctu pro toho, jemuž je dílo věnováno. Za zvláštních okolností datuje Velleius událost zpětně od roku 30 po Kr., kdy byl konzulem adresát díla Marcus Vinicius. Také tento fakt úzce souvisí s naším přesvědčením, že jde o opus v prvé řadě příležitostné. /X protože se Velleius zabývá událostmi i před založením Říma, setkáváme se i s datací podle olympiády nebo podle pádu Tróje. 1 když se Velleius snažil některé události datovat kombinovaným způsobem, přesto představuje datace událostí v jeho díle tvrdý oříšek, a to jak pro editory jeho díla, tak pro historiky. Důvodem těchto obtíží je okolnost, že se do dnešní doby dochoval jediný, neúplný a velmi nekvalitní rukopis a že i jiný, dnes nedochovaný, o němž máme zprávy, byl velmi nesnadno čitelný. Těžkosti v souvislosti s datováním představují především římské číslovky, při jejichž opisování zřej­ mé někdy docházelo k vynechání jednoho ze znaků v zapisovaných jednotkách, např. Ill a Vlil, byla tu možnost záměny mezi X a V nebo také Valí při opi­ su méně čitelného místa apod. Vedle této nesnáze se objevuje další, a to zejména při relativní chronologii, když Velleius odpočítává roky od terminus ante cpiem, jímž je rok Viniciova konzulátu. V řadě případů se Velleiova datace rozchází s datováním určité události dobře doloženým u jiných autorů, přičemž rozdíl činí dva, tři a více let, takže se uvažuje o tom, že příslušnou pasáž mohl Velleius napsat dříve a při konečné redakci roku 30 po Kr. neupravil její časové zařazení. Místo od místa je tedy nutné Velleiovu dataci konfrontovat

. DVOJÍ POHLED NA ŘÍMSKÉ DĚJINY'

PŘEDMLUVA

s údaji u jiných autorů a vysvětlovat odchylky, které se u Velleia při dataci stejné události objevují dokonce v jednom nevelkém úseku. Editoři Vclleiova díla každé své řešení vysvětlují v kritickém aparátu i v komentáři, nezřídka jsou však nuceni označit místo znamením t, jímž se přiznává bezradnost a kapitulace při konstitu­ ování původního textu. Přestože je pro Velleiovo vyprávění důležitý chrono­ logický rámec, hraje v něm velmi důležitou roli další princip, který úzce souvisí s jeho hlavním záměrem. V jeho díle je celá řada portrétů osobností, jež hrály v historii Říma důležitou roli. Je to přímo svého druhu galerie, jak poznamenává francouzská badatelka I. Cogitore (2009). Zajímavá není jen sama charakteristika jednotlivé postavy, zajímavý je již způsob jejího uvedení na scénu. První zmínka o ní se v toku vyprávění často objevuje dříve, než o ní Velleius začne vyprávět sou­ stavné, a to v souvislosti s jinou individualitou té doby. Velleius tak dopředu signalizuje spojitost osudu obou osobností a naznačuje i směr, kterým se jeho vyprávění bude ubírat. Sotva promluví o Mariovi, vysloví i jméno Jugurty a uvede jejich učednická léta pod Scipionem, kdy se společně vycvič i li na boj proti sobě. První zmín­ ku o Caesarovi učinil při vyprávění o Pompciovi a jeho mimořádných pravomocech, když se podivil nad tím, že Pompeius neunesl pomyšlení, že by Caesar rovněž mohl požádat o mimořádné zacházení, kterého se do­ stalo jemu. Chronologicky náležité místo má tento fakt až mnohem později. 'lak jako osobnost v určité chvíli vyprávění vystoupí do popředí, tak ze scény mizí poté, co skončil popis dějů, v nichž hrála svou roli, jen někdy se ještě objeví dozvuk jejího působení.

Osobnosti charakterizuje Velleius v kategoriích, které hrály roli v hodnotovém systému římské společnosti, a to v oblasti sociální, politické i morální a intelektuální. Mezi ně patřil na první místo původ. Tato kategori­ zace hrála i pro Velleia zásadní roli, ať již popisova­ ný jednotlivec vytěžil aristokratické rodové a rodinné předpoklady, nebo se naopak prosadil jako homo novus v linii homines novi, jejichž roli v římské historii sleduje, popisuje a v souladu se svou vlastní zkušeností a ko­ lektivní římskou zkušeností hodnotí velmi pozitivně. Intelektuální a morální kvality politického činitele a jeho přínos pro římské společenství Velleius nezřídka ilustruje uvedením konkrétního příkladu ze života. Exempla jej spojují s Valeriem Maximem, jiným autorem žijícím v Tiberiově době, jehož dílo Facta et dieta memorabilia (Pamětihodné činy i výroky) si získalo značnou oblibu. V římském portrétu v rámci historického vyprávění nechyběl ani popis zevnějšku dané osobnosti, dalším důležitým prvkem byla smrt a její okolnosti a někdy i stručné hodnocení životního běhu portrétovaného. Velleius si dává velmi záležet na tom, aby portréty upoutaly pozornost a podtrhly roli té které osobnosti, bud jednoznačně pozitivní či opačnou anebo rozpor­ nou. Někdy na sebc navzájem reagují a tak zdůrazňují podobnost nebo zásadní rozdílnost osobností, jako je tomu v případě Scipiona a Mummia nebo Clodia a Curiona. Některé mají vyloženě negativní vyznění, jako je tomu právě v případě Clodia nebo Curiona, Plaňka, Lepida nebo Sexta Pompeia a zejména Antonia, jiné se vyznačují snahou o nejednebarevnost. Zvýšenou pozornost věnuje Pompciovi, Caesarovi a Augustovi a na vrcholu celé pomyslné pyramidy je jednoznačně

.DVOJ (POHLED NA ŘÍMSKÉ DĚJIN Y■

PŘEDMLUVA

oslavný Tiberiúv potrét, který se zpětné stal měřítkem pro ostatní významné osobnosti republikového období. Na druhou stranu je třeba poznamenat, že Tiberiovy přednosti jsou ve Velleiové podání ve své podstatě republikánské virtutes, jichž ovšem žádný z republi­ kánských hrdinů nemá tolik co Tiberius, jak se o tom rozepisuje v disertaci C. Kuntzc (1985). Velleius ukazuje Liberia jako principa ve starém republikánském pojetí a zdůrazňuje, že Tiberius nechtěl být po Augustově smrti v roli Augustově a chtěl zůstat rovnoprávným občanem spíše než být „nadřazeným“ nad občany eminensprinceps (2.124,2). Vyzvedl však Tiberia do té míry, až vyvolal spory o žánru díla, zda jde o historii nebo o panegyrik anebo přímo o propagandu, jak ar­ gumentoval v rozsáhlém pojednání Ital I. Lana (1952). Znovu a znovu se objevuje otázka, jak nahlížel Velle­ ius na Seianovu osobnost. Jedni ve své odpovědi tvrdí, že Velleiova slova jsou otevřenou chválou mocného muže, majícího tehdy ještě na Tiberia zásadní vliv, dru­ zí, že Velleius svou charakteristikou Seiana spíše pouze obhajuje Tiberiovu volbu této jeho opory a reaguje tak na kritiku Seianovy mocenské pozice, která zaznívala jak ze strany senátu, tak i od širší veřejnosti. A. J. Woodman vyslovil dokonce názor, že chvála Seiana je u Velleia na takovém místě, že by mohla být pokládána za vsuvku do vyprávění o Tiberiově vládě a činech. Proti tomu lze namítnout, že se jen těžko hledá jiné místo, které by bylo pro Seianův portrét přijatelnější. A pokud se týká Seianovy chvály a Tiberiovy obhajoby, obě se navzájem dobře doplňují. Velleius obhajuje Tiberiovu volbu Seiana jakožto opory při státnických úkolech s velkou vehemencí, naléhavě a v daném úseku hned

třikrát. Také při zmínce o Seianově původu si dává zá­ ležet na tom, aby jeho nearistokratický původ podepřel širšími rodinnými svazky, takže uvádí nejen konzulské úřady Seianových bratrů, ale i bratranců a rovněž kon­ zulát jeho strýce z matčiny strany. Patřičnost Tiberiovy volby Seiana jakožto adiutora podpírá také odkazem na postoj římského senátu a lidu, kteří v průběhu dějin také dali úřady lidem bez aristokratického původu. Chválí však Seiana i jako osobnost, a to jak jeho du­ ševní sílu, tak tělesnou konstituci, jeho vlastnosti a jeho virtutes. Nicméně však tato chvála bledne v porovnání s nesrovnatelnou historickou osobností, za niž Velleius pokládal Tiberia. Tiberius je Velleiovým idolem nepochybně proto, že s ním prožil úspěšná a spokojená léta svého mladého věku, zažil jej jako velitele, choval k němu obdiv té­ měř souměřitelný s dojetím veteránů, které popisuje. Bezmeznost tohoto obdivu byla podmíněna i silnými pouty Velleiova rodinného prostředí k rodině vlastního Tiberiova otce a jeho manželky l.ivie. Svědectvím jsou i Velleiova vřelá slova o Livii při zmínce o její smrti, a to přesto, že není možné, aby nevěděl, že mezi synem a matkou existuje napjatý vztah - vždyť jak jinak lze vysvětlit Tiberiovu neúčast na jejím pohřbu roku 29 po Kr„ kdy Tiberius, tehdy již zabydlený mimo Řím, nepovažoval za nutné toto město navštívit, i když důvo­ dů, proč se Tiberius nevracel do Říma, bylo patrně více. Nutno také dodat, že Velleius napsal své dílo v době, kdy se ještě neprojevily závažné Tiberiovy vady charak­ teristické pro pozdní období jeho vlády. Kanaďan de Monte soudí, že Velleiovo nadšení pro Tiberiovu vládu je navíc umocňováno až triumfálním pocitem, že stojí

—zDVOJÍ POHLED NA ŘÍMSKÉ DĚJINY1

na straně vítěze. Takové hodnocení je poněkud nadsa­ zené. Spíše lze souhlasit s názorem A. J. Lobura, podle něhož Velleius vyšel z prostředí italského municipia, cítil s tímto prostředím niternou sounáležitost, zároveň se však dokonale integroval do celoitalského prostředí a přijal za své imperiál ní myšlení. K tomu můžeme dodat, žc to vše způsobilo, že Velleius si z nadměrné vděčnosti nezachoval dostatečný kritický odstup při hodnocení své současnosti. Když Velleius vypráví o událostech světových dějin, má od začátku stále na mysli svůj cíl - dospět k Tiberiově vládě, představující nejvyšší dějinnou etapu. Dívaje se dopředu k době, kterou sám prožívá, opouští pesimismus římských historiků, patrný i u Livia a roz­ hodující u Sallustia, jenž považoval za zlomový moment římských dějin a počátek morálního úpadku vyhla­ zení konkurujícího Kartága. Velleius sice Sallustiovo hodnocení přijal (zejména na začátku druhé knihy), aby mohl vyprávět o všech událostech dosvědčujících takový zlom, a uznával je, ale jen do určité fáze řím­ ských dějin, do Oktaviánova vítězství a konstituování principátu, jenž se stal základem nové stability, která však podle Velleia ve skutečnosti nekulminovala za vlády Augusta, nýbrž až za vlády Tiberia, dokonalého vladaře s téměř božskými rysy. Této perspektivě Velleius podroboval líčení svých dějin od počátku do té míry, jak se snaží ukázat U. Schmitzer, že zatlačoval do pozadí i mytologické zázemí juliovské linie spojené s Aeneem a zdůrazňoval mytologické zázemí klaudijské rodiny, do níž patřil Tiberius, navazující na herkulovskou a odysseovskou tradici. Tiberius ve Velleiově podání nabývá vedle heroických rozměrů i trpitelské rysy, které snad

PŘEDMLUVA

- kromě jiného a důležitějšího - vysvětlují jeho odchod do ústraní, o němž Velleius v závěrečném panegyriku neztratil jediné slovo. Ostatně již vysvětlování prvního Tiberiova odchodu z Říma na Rhodos představovalo pro tohoto Tiberiova obdivovatele velkou nesnáz a do­ stal se z oné ožehavé situace nepříliš obratně. Na závěr svého chvalozpěvu na Tiberia klade Velle­ ius modlitbu k římským bohům, která nemá v římské historiografii analogii, zato má, jak ukazuje naposled zmíněný badatel, paralely u římských básníků Vergilia a zejména Ovidia, v jehož Metamorfózách (15. 861 nn.) čteme před závěrečnými verši tuto prosbu: Bohové, s Aeneou přišli, jimž ustoupil oheň i ocel, bohové naší země a Quiríne, otce ty mésta, Gradive, Quirína otče, jenž nebylpřemožen nikdy. Vesto, Caesarem ctěná, i s božstvy vlastního domu, Foibe, jejž Caesarův dum ctí s Vestou, domácí bože, jove, ty též, jenž na skále Tarpejské vysoko sídlíš, všichni vy bozi, jež vzývatje básníku volno a zbožno, prosím: ať daleko jest a později nežli v mém veku nastane den, kdy opustí svét, jejž spravuje, božský Augustus, aby šel k bohům a prosícím přispíval v dáli! (Přeložil Ferdinand Stiebitz.) Nikdo nepopírá ani nemůže popřít silné panegyrické rysy Velleiova díla, pokud se týká Tiberiova působení, lý dobře zapadají do rámce jeho příležitostného spisu, neboť Velleius jistě chtěl oslavil toho, kdo vybral Vinicia do funkce konzula. Nejde mu jen o vylíčení běhu historie, nýbrž i o glorifikaci současnosti. R. Syme, který na několika místech přistihl Velleia při záměrném zkreslování historické skutečnosti, kritizuje přílišnou

DVOJÍ POHLED NA ŘÍMSKÉ DĚJ1NY\

PŘEDMLUVA

shovívavost badatelů vůči tomuto autorovi a pokládá jej pouze za obratného panegyristu vzdělaného v rétorice. To však je až příliš kategorické odsouzení. Ve Vellciově díle upoutávají pozornost jeho exkur­ zy, v nichž věnuje pozornost i postavám z kulturního světa, zejména literárního. Není jisté jediný, protože podobné zprávy jsou i u jiných historiků, i když jeho exkurzy jsou svým způsobem ojedinělé. Velleius chápe kulturu jako součást dějin a začleňuje ji, pokud nemá jiný důvod, chronologicky do dějinného procesu. První zmínka toho druhu patří géniovi bez obdoby, jímž byl Homér, a hned za něj řadí podle tradice Hésioda. Další výběr osobností literárního světa, jimž věnuje svou po­ zornost, není z hlediska později se utvořivšího kánonu nebo z dnešního hlediska úplný a odrážejí se v něm zřejmě Velleiovy osobní priority. Tak v jeho exkurzu o osobnostech z Augustova období chybí Horatius nebo Propertius, protože mu zřejmě nejde o úplnost. Objevuje se tu naopak Ovidius, kterého bychom jako vyhnance v souhrnu nečekali. Nejspíše je to i proto, že jeho obdivo­ vatelem byl také otec Marka Vinicia, adresáta Vclleiova díla, a že ani Tibcriovi nebyl tento básník umělecky cizí, jak tvrdí L'. Schmitzer. Velleiem uctívanou osobností je především Cicero, jehož vysokým hodnocením předčí i pozdější obdiv Quintilianův. Zároveň svědčí Velleiův pohled na Cicerona o tom, že má tendenci preferovanou postavu téměř glorifikovat. Dodejme ještě, že při hodno­ cení literárního přínosu si Velleius vůbec nepočíná jako laik, naopak, pokud charakterizuje literárního tvůrce, užívá výrazů, které jsou výstižné, případné a literární kritikou užívané, což dobře demonstrovali P. Santini (1970) a M. A. Cavallaro (1972).

Kromě exkurzů kulturního ražení zařadil Velleius do svého díla i souhrny jiného druhu, které jednak sestavuje proto, že tematický celek je přehlednější než jednotlivé zprávy na patřičných místech podle chrono­ logické posloupnosti. Takový souhrn Velleius vytvořil o zakládání kolonií s latinským nebo římským ob­ čanstvím s cílem ukázat, jak se sdílením občanského práva postupně upevňoval rozrůstající se římský stát. V podobném souhrnném exkurzu ukázal rozšiřování římského imperia budováním provincií. Tento první dochovaný přehled o postupném zakládání provincií možná inspiroval ve 4. století Rufia Festa k vytvoření obdobného souhrnu. Velleius Paterculus vytvořil dílo, v němž osvědčil své rétorické školení, nabyté nepochybně v mládí. Záleží mu na stylu, někdy však vytváří příliš dlouhá souvětí, v nichž chce obsáhnout mnoho dějů nebo událostí spojených s jednou postavou, dovede je nic­ méně střídat s kratšími celky. Některé zvlášť dlouhé velleiovské periody nebylo možno v češtině ponechat a jsou členěny do kratších celků, jak je to běžné v pře­ kladech Vclleiova díla do jiných jazyků. Velmi dbá na rytmickou stavbu, záleží mu na zvukové strán­ ce, zejména když zamýšlí něco zdůraznit, má zálibu v metafoře světla a smysl pro gradaci a sentence. Je zřejmé, že byl Sallustiovým čtenářem, neboť na mnoha místech lze nalézt stopy obratů, výrazů i myšlenek tohoto historika, jak na to poukázal A. J. Woodman (1969). V minulosti byl silně kritizován jako přílišný rétor, který dbá mnohem více na vnější formu než na obsah, nynější kritika je vůči němu v tomto směru ohleduplnější, třebaže i dnes se lze setkat s pochybností

DVOJÍ POHLED NA ŘÍMSKÉ DĚJINY,

(M. A. Sánchez Manzano, 2003), zda Velleius nepsal spíše jen rétorické cvičení. Jeho pohled byl také často poměřován Tacitovým kritickým, až nelítostným líčením Tiheria - srovnání nemohlo skončit příznivé, protože Velleiovým koneč­ ným cílem byla chvála jeho současnosti a v oslavě není místo pro kritiku. Nemělo by tam však ani být místo pro manipulaci s fakty, což se stalo, jak ukázal R. Syme. Pro Velleia je jeho současnost za vlády císaře Tiberia šťastným obdobím, v němž padlo šťastné rozhodnutí o volbě Marka Vinicia konzulem. Nepsal primárně historiografii, jeho příležitostný spis má však jak rysy žánru historického, tak spolu s nimi - zejména v jeho poslední části - i panegyrického. Je historickým doku­ mentem raného principátu, jediným svého druhu mezi Liviem a Tacitem, nese silné osobní rysy a je nutno k němu přistupovat kriticky. Pro dějiny našeho území přináší Velleius zajímavé informace o jeho osídlení germánskými Markomany a o osobnosti markomanského krále Marobuda či Marboda i o připraveném římském tažení proti němu, jež se neuskutečnilo proto, že z Augustova pověření byl Tiberius nucen změnit směr a vydat se do Pannonie, kde téhož roku 6 po Kr. vypuklo protiřímské povstání (2.108 nn. a 129). Ve středověku a v raném humanismu bylo dílo Velleia Patcrcula neznámé a starověkých stop po jeho existenci je velmi málo, pouhé tři, z nichž jedna před­ stavuje jedinou větu citovanou u pozdnéantického filologa Prisciana a další dvě jsou kratičké starověké zmínky ze scholií, poznámek psaných původně na okra­ ji textu Lucanovy Pharsalie. Ani Velleiovopraenomen

Z

PŘEDMLUVA

není bezpečně doloženo. Velleiovo dílo bylo objeveno Erasmovým žákem a přítelem, již zmíněným Beatem Rhenanem, a vydáno roku 1520 (podle vročení, avšak ve skutečnosti o rok později). Na titulním listu Rhenanus uvedl praenomen Publius, ale na začátku a na konci první knihy Gaius. Aby situace nebyla jednoduchá, Priscianus jej nazývá Marcus. Rukopis díla se Rhe­ na noví podařilo objevit v knihovně benediktinského kláštera v Murbachu v Alsasku. Pochází z 8. století, je neúplný a jeho písař opisoval předlohu zcela mechanic­ ky, bez sebemenšího porozumění. Proto se Rhenanus poohlížel po dalších svědcích textu, aniž však jakékoliv nalezl. Mezitím dal pořídit opis nalezeného rukopisu, ale ani ten nedopadl lépe než sám rukopis. Nakonec tlačen okolnostmi poslal známému Frobeniovu vyda­ vatelství v Basileji oba rukopisy s prosbou, aby byly při tisku porovnávány. To bylo liché přání a dílo bylo vytištěno s chybami, jak si při jeho korekturách povšiml Rhenanův písař Burer, který proto k již vytištěnému textu přidal alespoň svůj apendix s řadou oprav. Jak to však odpovídalo tehdejším zvyklostem, ani v Burerově dodatku není v některých případech jasné, zda někde nejde spíše o jeho vlastní opravu než o znění textu v původním rukopisu. Později vzal za své jak původní rukopis, tak opis, takže se po několik staletí Velleiovo dílo vydávalo na základě jeho prvního vydání. To trvalo až do 19. století, kdy byl v basilejské univerzitní knihovně nalezen další opis, dnes jediný fyzicky exis­ tující rukopis, který pořídil nezkušený jednadvacetilctý Rhenanův žák, bohužel také s velkými chybami. Je ještě neúplnější než rukopis nalezený Rhenanem, protože začíná až neúplnou 9. kapitolou první knihy, a není

. DVOJÍ POHLED NA ŘÍMSKÉ DĚJINY

PŘEDMLUVA

vůbec jisté, zda jde o kopii původního rukopisu nebo až jeho dalšího opisu. Za takových okolností se nelze divit, že novodobá vydání se od sebe v detailech značně liší a že jejich autoři na mnoha místech naznačují, že text je místy beznadějné porušený.

omnium annorum septingentorum... (výtah z I ita Livia ... o všech válkách během sedmi set let...), jichž se drží většina vydavatelů s vědomím, že jde jen o tradici, pro­ tože Horovo dílo není ani pouhou zkrácenou verzí Livia či výtahem z velké řady jeho knih, ani nepojednává jen o válkách, nýbrž, jak vyplývá z autorovy předmluvy, vypráví o římských dějinách jak ve válečných obdobích, tak i v době míru. Pojetí Florova díla jako „výtahu" sahá daleko do minulosti a setkáváme se s ním již u byzant­ ského kronikáře ze 6. století lóanna Malaly. S Liviem se Florus sice tematicky kryje a na začátku vyprávění se jej i těsněji přidržuje, ale Livius a obecně liviovská tradice nebo dnes nedochovaný Výtah z Liviova díla, pokud vůbec existoval, jsou pouze jedním z jeho pra­ menů. Právě pro tematickou shodu s Liviem i z toho důvodu, že se Horovo dílo často uchovalo v rukopi­ sech s Liviovými Periochami, je nasnadě domněnka, že opisovači rukopisů mu přidělili zmíněné názvy proto, aby se mu dostávalo větší pozornosti, bude-li zaštítěn Liviovou autoritou. 1 když byl Livius-v jakékoli podo­ bě - mezi Flórovými zdroji, má jeho dílo svou vlastní tvář, a pokud se pro ně užívá název Epitoma, děje se tak s vědomím, že jde o tradici a nouzové řešení. Nesnáze se nevyhýbají ani určení celého Florova jména, což se také odráží na titulních stránkách vydání. Zatímco v řadě rukopisů figuruje jako autor Epitomy Lucius A(n)neus (nebo Anneius) Florus, v kvalitním Bamberském rukopise je uvedeno jméno lulius Flo­ uts a jakékoliv praenomen tu chybí. Situace je však ještě o něco spletitější. Pod Horovým jménem se za­ choval úvod k dialogu nazvanému Vergilius orator an poeta (Vergilius řečník nebo básník?), jenže v tomto

Zatímco Velleius ve svém díle soustřeďuje pozor­ nost čtenáře na významné osobnosti, Florova nepříliš rozsáhlá Epitoma má v dochované římské historiografii zvláštní postavení v tom, že její ústřední postavou je římský národ - populus Romanus. Již Cato ve svém dnes v úplnosti nedochovaném spise Origines (Počátky) považoval vytvoření římského státu za kolektivní dílo, a proto neuváděl ve svých dějinách jména předních vo­ jevůdců, jenže jeho Origines známe pouze z menších či větších zlomků a nikde není zmínka o tom, že populus Romanus by u Catona hrál takovou roli jako u Flora, len nechává populus Romanus projít etapami, které prožívá za svého života Člověk, tedy dětstvím (infantia), mládím (adulescentid}, zralým věkem (iuventus) až ke stáří (senectus), jako by psal biografii římského národa, jak říká německý badatel M. Hose (1994). Personifikace římského národa se promítla i do gramatické stavby vět, v nichž je populus Romanus subjektem, ať vyjádřeným nebo nikoli, až na ty části díla, kde jsou popisovány vnitropolitické boje, a s výjimkou závěru díla, v němž ústřední roli přebíráprinceps. Původní název Florova díla není znám. V incipitech rukopisů se objevují slova epitoma de lito Livio (výtah z Tita Livia) nebo epithoma de Tito Livio ... hellorum

.DVOJÍ POHLED NA ŘÍMSKÉ DĚJINY-.,

PŘEDMLUVA

fragmentu má sporné jméno podobu Publius Annius Florus. Tento Florus je ztotožňován s básníkem zná­ mým z pozdněantického Hadrianova životopisu v sou­ boru biografií Historia Augusta. kde na jeho čtyřverší (nedochované v úplnosti) odpovídá stejně nenuceným čtyřverším Hadrianus. K témuž Florovi se zřejmé vzta­ hují také dvě kratičké zprávy u filologa Charisia ze 4. století, který jej jednou označuje jako Annia Flora, podruhé jen jako Flora. t\ k tomu ještě existují další verše, publikované ve sbírce Anthologia Latina, které se tónem, náladou, názory shodují s rázem zmíněného dialogu i Flórovým veršováním známým z Historie Augusty. Dnes se valnou většinou nepochybuje o tom, že básník a autor dialogu je jedna a táž osobnost P. Annius Florus, avšak o tom, zda tento Florus je zároveň autorem Epitomy, se ještě vedou spory. Pokud se týče gentilicit Annius nebo Ann(a)eus, pokládá se za pravděpodobnější podoba Annius, protože to bylo obecně rozšířenější jméno, kdežto pro opisovače rukopisu bylo běžnější jméno Annaeus (v různých grafických obměnách), a to podle rodiny Annacií, do níž patřili oba Senekové i Lucanus, jejichž díla se opisovala velmi často. Básník a rétor Florus se podle poměrně podrobné­ ho vyprávění v úvodu ke zmíněnému dialogu narodil v Africe a zúčastnil se v chlapeckém věku (buď roku 86 nebo 90 nebo 94 po Kr.) s velkým úspěchem u publi­ ka básnické soutěže na Kapitolu v rámci agónu, který založil a organizoval císař Domitianus, a třebaže měl úspěch, nezískal v múzické kategorii odměnu proto, že císař z nějakého důvodu nechtěl vyznamenat ni­ koho z Afriky. Poté, jak se také dozvídáme z úvodu, silně rozčarován a zklamán hodně cestoval, nato se

usadil v hispánské Tarraconě (dn. Tarragoné), kde v době sepsání dialogu (patrně v letech 102—103 po Kr.) vyučoval na vyšším stupni školy urozené žáky a jako grammaticus a zároveň i jako poeta a rétor jim vykládal po všech stránkách básnická díla, v prvé řadě Vergiliovu poezii. Název Florova dialogu Vergilius řečník nebo básník? se jeví paradoxní v dnešní době, ne tak ve starověku. Komentátor Donatus působící ve 4. století si ve svém výkladu Vergilia všímá důkladně jeho rétorických znalostí a autor SatumaliíMacrobius se na rozhraní 4. a 5. století táže, zda se řečník více naučí na Vcrgiliovi než na Ciceronovi, a jeho odpověď vyznívá ve Vergiliův prospěch. U svých žáků pěsto­ val Florus bonos mores (mravní poctivost), schopnost pregnantně formulovat myšlenky a vytvářet výstižné sentence, a jak bylo někdy i zvykem, poskytoval jim i základní znalosti, které zpravidla zprostředkovávali až učitelé rétoriky. Svého povolání, k němuž byl donucen okolnostmi, si přes počáteční odpor a nechuť nakonec vysoce cenil a v úvodu zmíněného dialogu zanechal chválu pedagogické činnosti nemající ve starověku obdoby. Z Tarracony se patrně dostal do Říma, kde se ostatně zastavil už při svém cestování, a pohyboval se v blízkém okolí císaře Hadriana. Budí však jistý podiv, jak upozorňuje kanadský badatel B. Baldwin (1988), že Florus ve své Epitome nedává najevo žádnou emo­ cionální vazbu přímo k městu Římu a že se nezmiňuje ani o Hadrianovi. Sepsání Epitomy totiž někteří badatelé datují právě do doby vlády tohoto císaře (117-138 po Kr.) přidržujíce se závěrečných slov jejího prologu, v nichž Florus činí narážku na dobu vlády císaře Traiana jako na důležitý

DVOJÍ POHLED NA ŘÍMSKÉ DĚJINY

PŘEDMLUVA

mezník v římských dějinách: Od Caesara Augusta po naši dobu uběhlo téměř dvě stě let, během nichž pro pohodlnost císařů (římský národ) zestárl a promarnil své síly, s výjimkou období vlády císaře Traiana, kdy je napjal a starému impériu, aniž v to kdo doufal, se svým způsobem vrací (podle jednoho z rukopisů: vrátilo) mládí (praef. 8). Objevily se sice i pokusy datovat dílo již do Iraianovy doby, jenže Traia nově expanzivní politice neodpovídají některé Florovy výroky, mezi nimi také tvrzení „Více umu... vyžadujeprovincii udržet než vytvo­ řit" (1.33,8) nebo „Provincie spravovatje... nesnadnější nežje zřizovat" (2.30,29). Zato však vystihují situaci za jeho nástupce Hadriana. Jiní badatelé - Ital L. Bessone (1996) nebo poslední editor Epitomy Maďar L. Havas (1997) - však kladou sepsání Epitomy až do doby vlády císaře Antonina Pia (138-161 po Kr.). Ke sporům o určení doby vzniku Epitomy přispěl v prvé řadě sám Florus svými zaokrouhlenými údaji vztahujícími se k periodizaci římských dějin, kterou představil ve své předmluvě a s níž pracuje v samot­ ném díle, a spolu s ním také opisovači rukopisů jeho díla, poněvadž se při číselných údajích zaznamenaných římskými číslicemi dopouštěli snadno chyb, jak se stalo i u Velleia Patercula. Zatímco celkovou dobu existence římského národa stanoví Florus podobně jako Livius zaokrouhleně na sedm set let a rukopisy se v této délce trvání vzácně shodují, délka jednotlivých etap v životě římského národa uváděných v prologu se v rukopisné tradici výrazně liší. Soudí se, že právě starší a jinak spolehlivější rukopisy obsahují v předmluvě mylná čísla. Údaje v některých mladších a méně kvalitních rukopi­ sech odpovídají lépe historické skutečnosti, ale vznikly

zřejmě až sekundárně jako opravy omylů ve starších rukopisech. V textu prologu editoři Epitomy většinou ponechávají problematická čísla v souladu s konzerva­ tivní snahou uchovávat rukopisnou verzi a v komentáři k nim připojují vysvětlující poznámky. Problematičnost Časových údajů v prologu je však potvrzena tím, že na jiných místech svého díla uvádí Florus jiné údaje, které lépe odpovídají historické skutečnosti. Existuje však i vstřícnější vydání P. Jala (1967), které od lpění na mylných údajích rukopisů v předmluvě upouští a koriguje je tak, že období dětství v životě římského národa zahrnuje 250 let (754-510 př. Kr.), mládí 250 let (510-264 př. Kr.) a zralý věk trval „dvěstě let k Caesarovi Augustovi", kdy se rozšířil mír po celém světě. Další období - stáří, o němž však Florus v Epitomi nepíše, trvalo podle jeho výpočtů téměř 200 let. Přitom je však bohužel zcela nejasné, od kdy se má těchto 200 let počítat, neboť Florus poskytuje nedokonalý klíč slovy „od Caesara Augusta po naši dobu uběhlo téměř dvě stě let"-, neznáme totiž bod Augustova života (63 př. Kr.-14 po Kr.), od něhož Florus začíná počítat těchto zřejmě také zaokrouhlených dvě stě let. Někdy se za konec zralého věku pokládá Augustovo narození (63 př. Kr.), jindy rok jeho smrti (14 po Kr.), jindy zase rok prvního Austova konzulátu (43 př. Kr.), kdy začala jeho politic­ ká dráha, nebo také rok, kdy dal zavřít brány lánová chrámu (poprvé roku 29 př. Kr.). Avšak právě tento údaj je důležitý, protože s ním souvisí stanovení toho, co znamenají Horova slova „po naši dobu". Výsledky, k nimž badatelé při svých výpočtech docházejí, se po­ měrně dost liší. Nebudeme uvádět všechny uvažované propočty a jejich zdůvodnění, zmíníme se pouze o tom,

DVOJÍ POHLED NA ŘÍMSKÉ DĚJINY

PŘEDMLUVA

že zpravidla se dochází k době vlády císaře Hadriana, ale vychází-li se od roku 29 př. Kr.. považuje se za Florovu současnost až začátek vlády císaře Antonina Pia. Tak soudí Bessone, který počítaje 200 - 29 př. Kr. = 171 dospěl k dataci do doby vlády Marka Aurelia (161-180 po Kr.), a vzhledem k tomu, že Florus oněch dvě stě let zřejmě zaokrouhluje - podobně jako zaokrouhluje trvání Říma na 700 let - může se i Bessone dostat do doby Antonina Pia (138-161 po Kr.). Za vlády tohoto císaře slavil totiž Řím devítisté trvání své existence, což mohla být vhodná příležitost k sepsání římských dějin, podobně jako při téže příležitosti vytvořil oslavnou řeč na Řím Rek Ailios Aristeidés. Ať už Florus sepsal

jde o Julia Flora, známého z Horatia, trvá pouze na Juliovi Horovi, který dílo sepsal krátce po konsekraci císaře Augusta, o níž je v díle zmínka. Jeho jediným silnějším argumentem je fakt, že Florus by při vyprávění o Varově porážce roku 9 po Kr. nemohl v Hadrianově době či později napsat o Germánech slova: „dodnes mají nale standarty a dva orly, třetího orlonoš strhldříve, než se ho mohli zmocnit, a schoval..." (2.30,38), protože dva ukořistění orli byli získáni zpět za Germanikových výprav roku 15 a 16 po Kr. a třetí roku 41 za císaře Claudia. To podle Neuhausena věděl každý Říman,

Epitomu l-a Hadriana nebo za Antonina Pia, pokud se přistoupí na ztotožnění autora Epitomy Flora a básníka a rétora Flora, napsal ji až ve svém stáří. Rok jeho na­ rození se klade na základě několika předpokladů také jen odhadem do sedmdesátých let 1. století po Kr., a to spíše na jejich konec. V 90. letech minulého století však vystoupil K. A. Neuhausen (1994) s jinou datací Epitomy a tvrdí, že Epitoma byla vytvořena mnohem dříve. Tento německý badatel přitom vychází z příliš odvážné interpretace Florova prologu a z předpokladu, že Epitoma byla poz­ ději přepracována, a to, co se v ní vztahuje na pozdější dobu, jsou pozdější redakční zásahy. Není první, kdo přišel s takovou hypotézou, protože již v 19. století F. N. Titze, rodák z Litoměřic, později profesor na Vídeňské univerzitě, který vydal Epitomu v Praze roku 1819, ztotožnil Flora s tuliem Flórem, adresátem dvou I loratiových Listů (1,3; 2,2) a přítelem pozdějšího císaře Tiberia. Neuhausen ovšem netrvá striktně na tom, že

takže Florovo dílo bylo napsáno mezi rokem 14 a roky 15/16 po Kr. Jako protiargument se uvádí, že Florus mohl na zmíněném místě podlehnout vyprávění svého pramene, což nezní příliš pravděpodobně. Větší váhu by mohla mít okolnost, že navrácení odznaků římských legií z Germánie nebylo tak silně tématizováno jako navrácení římských odznaků Parthy a nemusel o něm vědět každý Říman, jak si myslí Neuhausen. Závažněj­ ším protiargumentem je jeden kardinální a do očí bijící Horův omyl v samotném závěru díla, totiž že Augustus byl dictatorperpetuus, protože bylo všeobecně známo, že Augustus diktaturu dvakrát rezolutně odmítl roku 22 př. Kr. Není proto divu, že zmíněný editor Titze poklá­ dal závěrečnou větu Epitomy obsahující toto tvrzení za pozdější dodatek a z původního díla ji navrhl odstranit. Neuhausen také přišel při interpretaci prologu v Epitomés myšlenkou, že Florus je i otcem biologické kon­ cepce etap římských dějin, ale jeho hypotézu vzápětí zcela zpochybnil Bessone. Tento koncept uplatňova­ ný jak na dějiny státu, tak i měst, známý v určitých náznacích také ze Sallustia, Cicerona anebo Velleia

•DVOJÍ POHLED NA ŘÍMSKÉ DĚJINY

1’REDMLUVA

Patercula, má své dávné kořeny u historiků Polybia a Poscidónia, ale předtím už u řeckých filozofů. V Římě jej, jak víme od Vergiliova komentátora Servia, uplatnil Varro. Zvlášť blízko má Florova metaforická periodi­ zace římských dějin k Senekové periodizaci (nejisto, zda rétora či filozofa), která je citována u mnohem pozdějšího Lactantia, a objevuje se i u Ammiana Marcellina a v Historii Augusti. Srovnání všech těchto verzí navzájem ukazuje pouze Ammianovu inspiraci u Flora, kdežto mezi ostatními texty nelze zjistit bližší závislost, takže Florus si zřejmě počínal při aplikaci této teorie poměrně samostatné. Jeho pojetí nepočítáš cykličností, která je u Seneky, protože tu po stáří nenastává nový návrat do dětství, a Florúv historický optimismus se projevuje jinak, představou, že populus Romanus opět nabyl někdejší mladistvou sílu za císaře Traiana. Uvnitř díla Florus tento koncept navíc propojil s jiným, a to s členěním dějin Říma podle kovové stupnice, když léta jeho třetího, zralého věku rozdělil na zlatá a železná [1.34 (11,19); 1.47,1]: zlatá, v nichž probíhaly úspěšné války v zahraničí, a železná od vyvrácení Kartága, Korintu a Numantie a od odkazu Asie králem Attalem až po Caesara a Pompeia a potom po Augusta. Železná proto, že byla poznamenána vnitropolitickými boji a občanskou válkou. S ohledem na toto další vnitř­ ní členění nelze předmluvu pokládat za striktní plán díla, jak ji chápe Neuhausen, a podle toho ji radikálně upravovat a opravovat. Vedle biologického pojetí historie římského národa je důležitým motivem zmíněným v předmluvě a prolínajícím celým Flórovým dílem soupeření Virtus (Od­ vahy, Statečnosti) a Fortuny (Štěstěny, Štěstí), které obě

uplatnily v životě římského národa všechny své síly, a to někdy společně, jindy hrála větší roli jedna, jindy druhá. Florus je pevně přesvědčen o předurčení Říma ke světovláde. Na začátku svého díla se zmiňuje o předpo­ vědi dané Římanům od bohů a sdělené jim Romulem a v závěru díla, kdy Řím za Augusta ovládl všechny národy, dal jim mír v římském pojetí (pax Romana) nebo s nimi uzavřel smlouvy, se k ní obloukem vrací. Augustus se tehdy stal po Romulovi druhým zaklada­ telem, neboť položil základy imperia, a když se v roce 27 př. Kr. hledalo tehdy ještě pro imperátora Caesara, syna božského lulia, nové jméno, bralo se v potaz i jmé­ no Romulus. Senát mu však přiřkl jméno posvátnější a úctyhodnější - Augustus. Úvažuje-li se o tom, proč Florus skončil své líčení historie Říma v době Augus­ tově, nalézá se vhodná odpověď v tom, že v tomto bodě právě končí oblouk od založení Říma k založení celosvětového imperia. Jako civis Romanus, byť původem z provincie, cítí Florus silnou přináležitost k populus Romanus, iden­ tifikuje se s ním. přijímá jeho vůdčí dějinnou úlohu, je vyrovnán i s výsledkem expanzivní římské politiky a přijímá její ospravedlnění, jak je prezentují dobyvatelé. Na druhou stranu s pocitem trpké křivdy i hořkosti Římanům vyčítá, že nebyli vždy ochotni se vzdávat privilegovaného postavení, třebaže druhá strana už měla právo na rovné zacházení. Z této morální pozice odsuzuje - podobně jako Velleius Paterculus - římský postoj ke spojencům v době spojenecké války a válku s nimi prohlašuje za občanskou, protože v té době po­ dle něho již spojenci tvořili s Římany jeden přirozený celek. Římany také příkře odsuzuje - podobně jako

dvojí pohled na římské dějiny

Velleius i jako řecký Appiános a později Orosius - za jejich válku s Numantií. Jak jsme se již zmínili, byl Flórovým pramenem Livius bud' přímo, nebo zprostředkovaně. Sám se pak stal pramenem pro Rufia Festa, Orosia a patrně i pro Ampelia, v rukou jej měli Minucius Felix a Tertullianus, jeho předmluvu znal Hieronymus a Florovu stopu lze vidět snad i u Augustina. Jordanes z jeho díla dlouhé pasáže přímo převzal. Florovo dílo bylo ve středověku často opisováno a stalo se - na rozdíl od svého původní­ ho určení - učebnicí římských dějin, a to až do poloviny 19. století, kdy bylo ze školních programu vypuštěno. Jaký však měl Floras vliv v evropské literární tvorbě, není dosud v celkovém rozsahu probádáno. Citují se uznalé výroky slavných osobností počínaje Petrarkou, který chválí Florúv styl, ale i dalších, mezi nimiž jsou Lipsius a lulius Scaliger, citují se úsudky o jednotli­ vostech od významných osobností až do 19. století, jež však mají spíše charakter poznámek. Sporný je také počet knih, na něž se Florovo dílo dělí. Členění na dvě nebo čtyři knihy, které se obojí zakládá na rukopisné tradici, je zřejmě dílem pozdějších opisovačů a nevylučuje se, že Floras dal svému nevel­ kému dílu podobu jedné knihy. Členění na čtyři knihy uplatněné v jedné skupině rukopisů je dáno snahou rozdělit dílo podle čtyř etap dějin římského národa, jež jsou naznačeny v předmluvě, i když takové rozdělení není oprávněné nejen z toho důvodu, že o čtvrtém věku Florus nepíše, nýbrž i proto, že první kniha obsahuje události vztahující se k dětství a mládí římského náro­ da, zatímco vyprávění o zralém věku je rozděleno do dalších tří knih. Právem se soudí, že nejspíše bylo toto

—7

PŘEDMLUVA

v—

dílo takto rozděleno až v době, když se začalo používat jako školní pomůcka. Do dvou knih se dělí Florovo dílo podle kvalitního rukopisu ze začátku 9. století, jenž však byl nalezen v Bambcrku až v 19. století, takže sc takové členění v edicích Epitomy objevuje později, když už bylo zaběhlé členění do čtyř dílů. Ale ani toto dvoudílné členění není uspokojující. V dnešních edicích sc tedy setkáváme s obojím dělením, které je sice pro čtenáře dosti nepřehledné a nepříjemné, ale je potřeb­ né vzhledem k zavedenému citování díla. Mezititulky ponechávané v dnešních vydáních buď v textu, nebo po jeho straně byly původně zřejmě na okraji rukopisu pro usnadnění orientace při četbě, do textu byly také zařazeny až později a někdy jsou dokonce v rozporu s obsahem dotyčného úseku. Kromě toho brání vidět Florovo dílko jako plynulé vyprávění římských dějin, jehož souvislost autor za­ ručuje sám svými vlastními úvodními a závěrečnými větami a plynulými přechody od jedné etapy k další a od jedné události k následující (Moreno 1998). Florus psal, jak ukazuje M. Hose, pro vzdělané čte­ náře se zájmem o historii a se znalostí událostí a dějů, takže se jich mohl leckde jen dotýkat. Jistě jej četli i senátoři, ale Florus nepsal tradiční historii, na niž byli zvyklí. Vždyť kdyby se zachovala jen Flórová Epitoma, měli bychom o senátu a jeho úloze v době řím­ ské republiky jen velmi mlhavou představu. Očekával čtenáře, který se plně cítí součástí římského imperia, i když je původem z provincií, a věří na jeho poslání. Byl přesvědčen, že jedině krátkým rozsahem svého díla umožní vidět římské dějiny jako celek a poznat jejich smysl, jímž bylo vytvoření univerzálního impéria,

-DVOJÍ pohled na římské dějiny

a zároveň tak vzbudí obdiv k jeho historické úloze. Aby toho dosáhl, přistupuje k literárnímu, nikoliv historickému zpracování a volí často emoční vyprávě­ ní i prostředky emočního stylu. Nejde mu o hledání a analýzu příčin dějů, s jakou se setkáváme u Sallust ia, Livia nebo Tacita, a snad by takový úkol byl i nad jeho síly. Historikové nacházejí v Epitome omyly, porušení chronologického sledu událostí, jenže ten Florus někde zřejmé vědomé obětoval ve prospěch jiného, na daném místě vhodnějšího geografického principu a psal, jako by měl před očima mapu, zejména po vylíčení občanské války s Antoniem (2.21,1 n.). Vytýká se mu rétoričnost, ale ta byla v jeho době přijatelná a byla součástí jeho literárního zpracování, i přehnané nadšení - kdy však bývá nadšení jiné, zejména píše-li autor dílo se silnými panegyrickými prvky? A kdo jiný přišel na myšlenku dát římskému národu jako celku roli dějinného činitele tak, jak to učinil Florus? Kdo jiný dal vzniknout dílu, v němž je i po formální stráncepopulus Romanus jedno­ tícím prvkem? španělský humanista loannes Lodovicus Vivcs pochválil Epitomu slovy: Flori opusculum, quo nihil potest fingi in illo genere vel acutius vel lepidius Florovo dílko, nad něž si v tomto žánru nelze představit ani nápaditější ani poutavější.

— DVOJÍ POHLED NA ŘÍMSKÉ DĚJINY

VELLEIUS PATERCULUS ŘÍMSKÉ DĚJINY PRO MARKA VINICIA

VELLEIUS PATERCULUS

ŘÍMSKÉ DĚJINY PRO MARKA V1NIC1A

PRVNÍ KNIHA

Začátek první knihy se nedochoval 1.... (Epcios), jejž bouře odtrhla od jeho velitele Nestora, založil Metapontum, Teukros, jemuž jeho otec Tclamón nedovolil vrátit se zpět domů, protože se nesnažil pomstít křivdu spáchanou na bratrovi, přistál na Kypru, založil tam Salamínu a pojmenoval ji stejně jako své rodiště. Pyrrhos, syn Achillův, obsadil Épeiros, Feidippos Efyry vlhesprótii. 2/ A král králů Agamemnon, vržen bouří na Krétu, založil na tomto ostrově tři města, z nichž dvě - Mykény a Tegeu - nazval podle měst své rodné země a jedno, Pergamon, na památku svého vítězství. Brzy nato ho zákeřně zabil jeho bratranec Aigisthos, vedený k zločinu zděděnou nenávistí, a jeho vlastní manželka. 3/ Aigisthos vládl sedm let. Jak Aigistha, tak zároveň s ním i svou matku zavraždil Orestés podporován ve všech záměrech sestrou Elektron, odvážnou a nežádající si smělostí s muži. Souhlas bohů s jeho činem dokládá délka jeho života i jeho šťastná vláda, vždyť se dožil devadesáti let a vládl sedmdesát. Jako muž dbalý své cti se také pomstil Achillovu synu Pyrrhovi a usmrtil ho v Delfách, protože se oženil s Hermionou, dcerou Meneláa a Heleny, slíbenou mu za manželku. 4/ V té době vládli v Lýdii bratři Lýdos a Tyrhénos, které přiměla neúroda losovat, kdo z nich odejde z rodné země a vezme s sebou Část lidu. Los padl na Tyrhéna.

7 ŘÍMSKÉ DÉjlNYJ 5-------------------

1 přijel do Itálie a navždy tu po něm zůstalo známé jméno krajiny a jejích obyvatel i moře. Po Orestově smrti vládli po dobu tří let jeho synové Pcnthilos a Tisamenos. 2. Asi tak osmdesátého roku po dobytí Tróje a stého dvacátého poté, co se Héraklés odebral k bohům, vy­ hnali Pelopovce z Lakónie Heraklovci. Předtím to však byli Pelopovci, kteří odtamtud vypudili Héraklovce a vládli potom celou tu následující dobu. Héraklovci nabyli znovu moci vedeni Héraklovými potomky Te­ menem, Kresfontem a Aristodémem. Přibližně v téže době přestali v Athénách vládnout králové. Poslední z nich byl Melanthuv syn Kodros, kterého není možno přejít mlčením z této příčiny: Když Attika za války s Lakedaimoňany těžce strádala a Apollón Pýthijský vydal věštbu, že zvítězí ten, jehož velitele zabije nepřítel, odložil Kodros svůj královský šat a oblékl pastýřský, vnikl do nepřátelského tábora, schválně tam vyvolal bezdůvodnou rvačku a byl v ní zabit. 2/ Jemu smrt zajistila věčnou slávu, Athéňanům vítězství. Kdo by dokázal neobdivovat toho, kdo usiluje o smrt způsobem, jímžsi zbabělci často snaží svůj život zachránit? Kodrův syn Mcdón byl v Athénách prvním archontem a jeho po­ tomci se v Attice nazývali Medontovci. Jak on, tak jeho nástupci až po Charopa zastávali svůj úřad doživotně. Když se Peloponnésané stáhli z Attiky, založili Me­ gary, město uprostřed cesty mezi Korintem a Athénami. 3/ Tenkrát založili také Tyřané, tehdy největší námořní velmoc, Gady až v nejzazším koutě 1 lispánie, na úplném konci našeho světa, na ostrově obklopeném Oceánem .i odděleném od pevniny úzkým mořským průlivem. Oni také za několik let nato položili základy Utiky v Africe.

—t_VELLEIUS PATERCULUS Orestovi potomci vyhnaní Héraklovci a stíháni na krutém moři různými pohromami se patnáctého roku usadili na ostrově Lesbu. 3. lehdy bylo Řecko zasaženo převratnými přesuny: Achájové vytěsnění z Lakónic obsadili oblasti, v nichž žijí podnes, Pclasgové se přesunuli do Athén a mladý válečník Ihessalos původem z Thesprótie obsadil s vel­ kým zástupem lidí kraj, jenž nyní po něm nese jméno Ihessalie, ale předtím se jmenoval Myrmidonie. 2/ Proto je právem s podivem, že autoři píšící o trójské válce se o něm zmiňují jako o Ihessalii. Nejčastéji se takového nešvaru dopouštějí tragikové - ale nejsou sami - a rozhodně jim to nesmí procházet, vždyť v tragédii nemluví básník svým jménem, nýbrž propůjčuje svá slova dávným hrdinům. Pokud však někdo chce tvrdit, že Thessalové odvozují své jméno už od Héraklova syna Thcssala, musí zdůvodnit, proč tento název neužívali v době před pozdějším Ihessalem. 3/ O něco dříve předtím Alétés, Héraklovo šesté po­ kolení a syn Hippotův, založil na Isthmu Korinc - dříve Efyru - ovládající přístup na Peloponnésos. Nemáme však žádný důvod k údivu, že Homér užívá názvu Korint, neboť s licencí básníka nazývá nejen toto město, nýbrž i některé kolonie založené Ióny mnohem později po dobytí ília tak, jak bylo zvykem za jeho života. 4. Athéňané založili na Euboi kolonie Chalkidu a Eretrii, Lakedaimoňané v Asii zase Magnésii. Zanedlouho nato Chalkidští pocházející - jak už jsme se zmínili z Attiky založili v čele s Hippoklem a Megasthenem v Itálii Kumy. Jejich loďstvo se podle jedněch řídilo le­ tem holubice, podle jiných zvukem kovových nástrojů, které se rozeznívají za noci o Ccreřiných slavnostech. 2/

—j ŘÍMSKÉ DĚJINY I

Mnohem později založila skupina kumských osadníků Neapol. Mimořádná a stálá věrnost obou těchto měst vůči Římanům je v důstojném souladu s jejich věhlasem i nádhernou polohou. Zatímco však Neapol si pečlivě střežila svůj původní řecký charakter, obyvatelé Kum se přizpůsobili sousedním Oskům. A někdejší význam obou měst dokazují ještě dnes jejich mohutné hradby. 3/ V následující době zaplavily Asii davy mladých lidí z přelidněného Řecka hledajících nová sídla. Také / Athén odešli Iónové v čele s Iónem a osídlili nejlepsí část přímořské asijské oblasti, dnešní Iónii. Vybudovali tu města Efcsos, Mílétos, Kolofón, Priéné, Lebedos, Myunt, Erythry, Klazomeny a Fókaiu a kolonizovali mnoho ostrovů v Egejském a íkarském moři, mezi nimi Samos, Chios, Andros, Tenos, Paros, Délos a také jiné, ne tak známé. 4/ A brzy nato odešli z Řecka také Aiolové, kteří se po předlouhém bloudění usadili v neméně příhodných oblastech a založili slavná města Smyrnu, Kýmé, Larissu, Myrinu a na ostrově Lesbu Mytiléné i další města. 5. Pak zazářil jako blesk Homér, největší génius bez obdoby, jemuž jedinému náleží jméno básník jak pro velikost díla, tak pro jeho strhující sílu. 2/ Jedinečné je, že neměl ani rovnocenné předchůdce ani následovníky. Vždyť kromě něho a kromě Archilocha nenajdeme dokonalejší básníky v poetickém žánru, jehož byli tvůrci. 3/ Časově byl vzdálen od doby trójské války, o níž psal, více, nežsi někteří představují, neboť tvořil přibližně před 950 lety a narodil se před rokem 1000. Nelze se proto divit, že o svých současnících píše jako o „smrtelných lidech žijících v tomto čase“, neboť tak vyjadřoval rozdíl mezi nimi a minulými věky. A pokud

VELLEIUS PATERCULUS

sc někdo domnívá, žc Homér se narodil slepý, sám nemá všechny své smysly v pořádku. 6. V následujícím období, přibližně před 870 lety, přešla vláda nad Asií z rukou Asyřanů, kteří tam pano­ vali 1070 let, do rukou Médů. 2/ To médský Arbakés připravil o moc i o život asyrského krále Sardanapala, třicátého třetího dědičného vládce po zakladatelích Ba­ bylónu Ninovi a Semiramidě, zmalátnélého změkčilým životem a propadlého zkáze pro nadmíru štěstí. 3/ V tom čase vynikl mezi Řeky Lakedaimoňan Lykúrgos, původem z královského rodu, jenž vytvořil přísné, ale zároveň spravedlivé zákony a zavedl vojenský způsob života velmi vhodný pro spartské muže. Pokud Sparta jeho zásady dodržovala, dosahovala skvělých úspěchů. 4/ V tomto časovém úseku, 65 let před vznikem Říma, zakládá Kartágo Elissa z Tyru, kterou někteří nazývají Dídó. 5/ A přibližně tehdy se zmocnil v Ma­ kedonii královské vlády Karános z Argu, muž králov­ ského původu, šestnáctý po Héraklovi. Jeho potomkem v sedmnáctém pokolení byl Alexandr Veliký, po právu se pyšnící Achillem jako zakladatelem rodu v mateřské, Héraklem v otcovské linii. 6/ [Aemilius Sura píše v Chronologii římského ná­ roda: Vlády nad celým světem se zmocnili nejprve asyrští panovníci, potom Médové, pak Peršané a po nich Makedoňané. Nato přešla svrchovaná moc do rukou Římanů, když nedlouho po Kartágu porazili krále Filippa a Antiocha, potomky Makedoňanů. Mezi převzetím vlády Římany a počátkem vlády asyrského

krále Nina, vůbec prvního světovládce, uplynulo 1995 let.]

ŘÍMSKÉ DÉJ1NY I v-------------------

7. V té době, asi o 120 let později než Homér, žil I lésiodos, jedinečně nadaný básník, nezapomenutelný tvůrce lahodné poezie, niterně toužící po klidu a po­ kojnosti, nejbližší Homérově velikosti časově i váhou svého díla. Na rozdíl od Homéra se neopomněl zmínit o svém rodišti i původu, ale o rodišti s opovržením, protože tam prohrál soudní při. 2/ Přitom, jak se zabývám děním mimo domov, jsem narazil na jednu naši velmi spornou záležitost, na niž mají jednotliví autoři hodně odlišné názory. Někteří z nich totiž tvrdí, že v tomto časovém úseku, přibližně před 830 lety, založili l uskové Kapnu a Nolu. 3/ Já si sice dovoluji s nimi souhlasit, ale ten rozdíl u Marka Catona! Cato pravda - také tvrdí, že Kapuu a potom Nolu založili l uskové, ale zároveň píše, že Kapua existovala přibližně 260 let před tím, než se jí zmocnili Římané. Pokud to však platí, tak byla založena asi před 500 lety, protože od dobytí Kapuy uplynulo 240 let. 4/ Já bych nerad zpochybňoval Catonovu přesnost, ale stěží mohu uvěřit, žc tak významné město se takovou rychlostí vzmohlo, dosáhlo rozkvětu, upadlo a zase se znovu pozvedlo. 8. Potom se začaly konat v Olympii nejslavnější hry mezi všemi jako nej účinnější výzva osvědčit fyzickou i duševní zdatnost. Založil je ífitos z Elidy a u jejich příležitosti také veliký trh, a to 823 let před tvým konzulátem, Marku Vinicie. 2/ Podle tradice zavedl tuto posvátnou zvyklost na témže místě přibližně před 1250 lety již Átreus, když pořádal pohřební hry k poctě svého otce Pelopa. A při tehdejších závodech byl absolutním vítězem ve všech disciplínách Héraklés. 3/ V Athénách tehdy skončili doživotní archonti posledním byl Alkmaión - a potom byli voleni na

VELLEIUS PATERCULUS A

dobu deseti let. Iato zvyklost se udržela po sedmdesát let a pak byl stát svěřen do rukou ročních magistrátů. Prvním mezi těmi, kteří stáli v čele archontátu deset let, byl Charops, posledním Eryxiás, prvním mezi ročními archonty byl Krcón. 4/ V šesté olympiádě, dvacet dva roky potom, co se konala první, pomstil Martův syn Romulus ne­ spravedlivou smrt svého děda a při slavnosti Pařil i í založil na Palatinu město Řím. Od tc doby až po váš konzulát uplynulo 781 let. Ta událost se stala za 437 let po dobytí Tróje. 5/ A já se rád připojuji k tvrzení, že Romulovi tehdy poskytlo pomoc vojsko jeho předka Latina, protože jinak by stěží mohl udržet nové město s nebojovnou hrstkou pastýřů v tak blízkém sousedství Véjanů a dalších Etruskíi i Sabinů, i když Řím posílil díky azylu zřízenému mezi dvěma háji. 6/ Jako obecní poradní sbor sloužilo Romulovi sto vybraných mužů nazvaných otcové - patres. Takový je původ slova patriciové. Únos Sabinek ...

Z následujícího textu, v nětnž byly shrnuty události z období zahrnujícího asi 580 let, se zachovala izolovaná věta v Priscianové díle: ... Neméně slavný byl v té době Miltiadův syn Kimón ...

9. ... (Perseus) vedl válku s konzuly po dva roky se střídavým úspěchem, ale prcce jen častěji vítězil a získal na svou stranu velkou část Řecka. 2/ Dokonce i Rhodští byli tehdy na vahách, ačkoliv předtím byli vždy Římanům naprosto věrní, a odhadujíce výsledek války přikláněli se spíše, jak se zdálo, ke králi. Také

■ ŘÍMSKÉ DĚJINY 1 ,

postoj krále Etimcna byl v té válce nerozhodný a jeho jednání se lišilo od bratrových začátků a bylo také jiné než obvykle. 3/ Za takové situace zvolil senát a římský lid konzulem Lucia Aemilia Paula, který už měl za sebou triumfy jako prétor i jako konzul a kterého je i lehá tak velice chválit, jak si to jen zasluhuje dokonalá občanská ctnost; byl synem toho Paula, který šel do boje u Kann, tolik osudného pro stát, s takovým zdrá­ háním, s jakou statečností tehdy padl. 4/ Persea rozdrtil v obrovské bitvě u Pydny v Makedonii, zmocnil se jeho tábora, zničil jeho armádu a dohnal ho k tomu, že ve stavu naprostého zoufalství z Makedonie uprchl. Na útěku se uchýlil na ostrov Samothráké a svěřil se v roli prosebníka pod posvátnou ochranu tamějšího chrámu. ■>/ Lam za ním dorazil velitel loďstva prétor Gnaeus (ktavius a spíše ho přesvědčil, než donutil, aby se vydal do rukou Římanů. /X tak Paulus ve svém triumfálním průvodu vedl nejmocnějšího a nejvýznamnějšího krále. Ibho roku se konal také slavný triumf prétora Octavia za vítězství na moři i triumf Aniciův, před jehož vozem hnali illyrského krále Gcntia. 6/ Jak je závist stálým doprovodem výjimečného Štěstí a jak se lepí na nejvýše postavené osobnosti, to lze poznat i z odporu, který se zvedl proti Patdově triumfu, zatímco proti Aniciovu a Octaviovu nenamítal nikdo nic. Paulův pak předčil předchozí jak významem krále Persea, tak nádherou uměleckých děl a množstvím peněz, když přinesl do státní pokladny 200 milionů sesterciů, a jak tím, tak svou velkolepostí překonal při srovnávání všechny dřívější triumfy. 10. V téže době obléhal v Alexandrii tehdejší syrský král Antiochos Epifanés - ten Antiochos, který započal

VELLEIUS PATERCULUS

stavbu chrámu Dia Olympskcho v Athénách - malého Ptolemaia a Římané k němu vyslali Marka Popilia Laenata s příkazem, ať s obléháním přestane. 2/ Popilius vzkaz vyřídil, a když král odpověděl, že to zváží, opsal kolem něho v písku hůlkou kruh a vyzval ho, ať odpoví dříve, než vykročí z vymezeného prostoru. 'lato římská rozhodnost porazila královo váhání a příkaz byl splněn. 3/ Ale vraťme se k vítěznému Luciovi Aemiliovi Pau­ lovi. Ten měl čtyři syny, z nichž starší dva dal k adopci, jednoho synovi Scipiona Afrického Publiu Scipionovi, který nezdědil z otcovy velikosti nic kromě slavného jména a řečnického nadání, a druhého Fabiovi Maxi­ movi. Dva mladší, v době vítězství ještě nedospělé, si ponechal. 4/ Když podle ustálených zvyklostí podával přehled svých činů na shromáždění, které se odbývalo před triumfem mimo hranice města, prosil věčné bohy, ať obrátí svůj hněv spíše proti němu než proti státu, po­ kud v některém z nich jeho úspěchy vyvolávají žárlivost. 5/ lato téměř prorocká slova ho připravila o velkou část vlastní krve, neboť jednoho ze synů, které si ponechal ve své rodině, ztratil několik dní před svým triumfem a druhého v ještě kratší době po triumfu. 6/ Přibližně do téže doby se datuje tvrdá cenzura Fulvia Flakka a Postumia Albina, kteří vyloučili ze senátu Gnaea Fulvia, i když to byl cenzorův bratr a jeho spoludědic. 11. Po porážce a zajetí Persea, který čtyři roky nato zemřel v Albě, kde žil pod dohledem, se Makedonie zmocnil Pseudofilippos a přisvojil si odznaky králov­ ské moci. Takto byl pojmenován proto, že lhal o svém původu a předstíral, že je Filippos a má královské před­ ky, ačkoliv pocházel z nejnižších vrstev. 2/ Za svou

. R.ÍMSKĚ DfcjINY I

nepředloženost brzy zaplatil, neboť prétor Quintus Metel his, díky statečnosti zvaný Makedonský, dobyl nad ním i nad Makedonií skvělého vítězství. V nelí­ tostném boji porazil Metellus drtivě také Acháje, kteří zase obnovili boje. 3/ To je ten Mctellus Makedonský, jenž vystavěl kolonádu kolem dvou chrámů bez věnovacích nápisů, okolo nichž dnes stojí Octaviina kolonáda, a jenž také dopravil z Makedonie před chrámy skupinu jezdeckých soch dodnes tvořící velmi působivou ozdobu onoho místa. 4/ 'loto sousoší vzniklo podle vyprávění tak, že Alexandr Veliký pověřil vynikajícího sochaře Lýsippa, aby vytvořil portrétní sochy jezdců jeho oddílu, kteří padli u řeky Gráníku, a umístil mezi nimi také jeho vlastní. 5/ lento Mctellus také jako vůbec první postavil v Římě mramorový chrám právě v sousedství zmíně­ ných soch a stál tak u zrodu stavitelské okázalosti - nebo hýřivosti. 6/ Sotva by se mohl najít v některém národě, v některém období, v některém stavu někdo, s nímž by se úspěšný Metellův život mohl srovnávat. Vždyť vedle skvělých triumfů, nejvyšších úřadů a vysokého postavení ve státě, vedle dlouhého života a ostrých, ale s poctivým úmyslem vedených střetů s odpůrci kvůli zájmům státu byl otcem čtyř synů, všechny zažil dospělé, všichni ho přežili a zastávali nejvyšŠÍ úřední hodnosti. 7/ Pohřební nosítka s jeho mrtvým tělem nesli před Rostry všichni čtyři - jeden už byl konzu­ lem a cenzorem, druhý měl za sebou konzulát, třetí jej právě zastával, čtvrtý byl kandidátem na konzulský úřad a tohoto postavení potom i dosáhl. Takže to už je vskutku spíše šťastné rozloučení sc životem než smrt.

VELLEIUS PATERCULUS

ŘÍMSKÉ DÉJINY I

12. Potom sc dala do války, o níž už padla zmínka, celá Achája a její velkou část zdolal již zmíněný schop­ ný velitel Metellus a jeho armáda. Podnět k ní zavdali v prvé řadě těžkou urážkou Římanů Korinťané a ve­ dením války byl pověřen Lucius Mummius. 2/ V téže době senát rozhodl vyvrátit Kartágo, spí­ še vsak proto, že Římané chtěli věřit čemukoli, co se o Kartágu šířilo, než že by se opírali o důvěryhodné zprávy. 3/ Proto byl tehdy zvolen konzulem Publius Scipio Aemilianus, ačkoliv se ucházel jen o édilitu. Svý­ mi mimořádnými vlastnostmi se zcela vyrovnal dědovi Publiovi Africkému i otci Luciovi Paulovi, vynikal nad všechny své současníky jako všestranně nadaný a vzdě­ laný vojevůdce a státník a ve svém životě konal, mluvil i myslel si pouze to, co zasloužilo chválu. Jak jsme již uvedli, byl jeho otcem Paulus a adoptoval jej syn Scipiona Afrického. 4/ Do války s Kartágem, kterou dva roky před ním zahájili tehdejší konzulové, vnesl mnohem větší nasazení. Už předtím byl v Hispánii vyznamenán Čestným věncem, když se jako první dostal na nepřá­ telské hradby, a v Africe věncem za osvobození obleže­ ných. Ačkoliv mel slabší fyzickou konstituci, přesto zabil v Hispánii obrovitého nepřítele, kterého dokonce vyzval na souboj. 5/ A Kartágo vyvrátil spíše ze žárlivosti na jeho velmocenské postavení než kvůli nějakému jeho tehdejšímu nepřátelskému kroku vůči Římu, a vystavěl tak pomník své válečnické slávě, zatímco jeho děd své šlechetnosti. Kartágo stálo 667 let a bylo srovnáno se zemí před 177 lety, za konzulátu Gnaea Cornelia Lentula a Lucia Mummia. 6/ lákový konec, Marku Vinicie, potkal soupeře římského národa, s nímž naši předkové začali válčit za konzulátu Claudia a Fulvia, 296 let před

tvým konzulátem. Takže po dobu 115 let oba dva národy budspolu vedly válku nebo se na ni připravovaly anebo žily v míru plném nejistoty. 7/ Dokonce ani tehdy, když už dobyl celý svět, Řím nevěřil, že muže žít v bezpečí, pokud někde zůstane byť jen název dokládající existenci Kartága. Do té míry je nenávist zrozená ve válce zavilejší než strach z nepřítele, že se neodkládá ani s jeho poráž­ kou a neustává, dokud nepřestane trvat, co ji vyvolalo. 13. Tři roky před vyvrácením Kartága, za konzulátu I ,ucia Censorina a Mania Manilia, zemřel Marcus Cato, který bez ustání trval na jeho zničení. Téhož roku, kdy Kartágo padlo, vyvrátil Lucius Mummius Korint, 952 roky poté, co jej založil Hippotův syn Alétés. 2/ Oba vítězní velitelé byli odměněni jménem toho náro­ da, který na hlavu porazili, Scipio byl nazván Africký, Mummius Achájský. Mummius byl přitom první mezi neurozenými, kdo toto jméno získal svým vlastním mimořádným přičiněním. 3/ Oba vojevůdcové měli odlišnou povahu i odlišné zájmy. Scipio podporoval a obdivoval svobodná umění i vědění všeho druhu tak velkoryse, že měl u sebe doma i v doprovodu na válečném tažení vynikající osobnosti Polybia a Panaitia. Nikdo jiný než tento Scipio nedovedl vynalézavěji střídat své povinnosti s volným časem a bez ustání se zabývat věděním důležitým pro válku i pro život v míru: stále se věnoval válečnickým i intelektuálním zájmům a své fyzické síly upevňoval v nebezpečích, duševním studiem. 4/ Naproti tomu Mummius zůstal vzděláním zcela nedotčen, že po dobytí Korintu zadávaje přepravu obrazů a soch vytvořených největšími umělci do Itálie přišel s varováním, že pokud se s uměleckými díly něco stane, musí je přepravci nahradit novými.

7 VELLEIUS PATERCULUS —

5/ Ale přesto si myslím, Vinicie, že ty nepochybuješ o tom, že by pro náš stát bylo prospěšnější, kdybychom se dodnes nevyznali v korintských uměleckých výtvo­ rech, než abychom v tomto směru byli tak dokonale zběhlí, jako je tomu teď, a že někdejší neznalost toho oboru byla pro společnost lepší než to dnešní znalectví. 14. Protože souvislý tematický celek si snáze promít­ neme před očima a pamatujeme si jej lépe než jednot­ livosti zařazené do vyprávění chronologicky, rozhodl jsem se vložit na toto místo mezi první a druhou část této knihy užitečný, jak aspoň doufám, přehled, kdy byly z rozhodnutí senátu založeny jednotlivé kolonie poté, co Gallové dobyli Řím. Ale pokud jde o vojenské kolonie, u nich je už z jejich názvu jasný důvod jejich založení i jejich zakladatel. Také si myslím, že má smysl zároveň ukázat na šíření římského občanského práva a na upevnění římského státu sdílením společného právního řádu. 2/ Sedm let po dobytí Říma Gaily byla založena kolonie Sutrium a rok nato Setie, za devět let Nepe, za třicet dva roky poté získali občanské právo Aricijští. 3/ Před 350 lety, za konzulátu Spuria Postumia a Veturia Calvina, bylo uděleno občanství bez hlasovacího práva Kampánii a části Samnitů. V témže roce byla založena kolonie Cales. Po uplynutí tříletí, téhož roku, kdy byla založena Alexandrie, dostávají občanství obyvatelé Fund a Formií, 4/ za následujících konzulů je získávají Acerry od cenzorů Spuria Postumia a Philona Publilia. Po třech letech vzniká kolonie Tarracina, po čtyřech Lucerie a potom za tři roky Suessa Aurunca a Saticula a za dva Interamna. 5/ V následujícím desetiletí kolonizační činnost ustala. Potom jsou založeny kolonie Sora

1_ ŘÍMSKÉ DÉJINY I

a Alba a za dva roky nato Carseoly. 6/ Když byli konzuly Quintus Fabius popáté a Decius Mus počtvrté, v tom roce, kdy začal vládnout Pyrrhos, jsou posláni kolon i do Sinuessy a Minturn, za čtyři roky do Venusie a po uplynutí dvou let, za konzulátu Mania Curia a Rufina (Cornelia, je uděleno občanské právo bez hlasovacího práva Sabinům - přibližně před 320 lety. 7/ Do Cosy a Paesta jsou posláni kolonisté přibližně před 300 lety za konzulátu Fabia Dorsona a Claudia Caniny, po pěti letech, za konzulátu Sempronia Sopha a Appia, syna Appia Caeka, do Arimina a Beneventa; Sabinům je udě­ leno hlasovací právo. 8/ Na začátku první punské války osazují kolonisté Firmum a Castrum, rok nato Aesernii, za 17 let Aefulum a Alsium, po dvou letech Fregeny, v následujícím roce za konzulů Torquata a Sempronia Brundisium, za tři roky nato Spolctium - v tom roce, kdy se začaly slavit Flórálie. Po dvou letech je založena Valentie a krátce před Hannibalovým příchodem do Itálie Cremona a Placentie. 15. V následujícím období, a to ani tehdy, když byl v Itálii Hannibal, ani v letech následujících hned po jeho odchodu, neměli Římané čas zakládat kolonie, protože za války bylo zapotřebí vojáky spíše odvádět do armády než posílat do kolonií a po válce bylo nutné síly spíše obnovit než rozptylovat. 2/ Avšak již za konzulátu Gnaea Manlia Vulsona a Fulvia Nobiliora, přibližně před 217 lety, je založena kolonie Bononie, za čtyři roky nato Pisaurum a Potentie, po třech letech Aquileia a Gravisca a za čtyři roky Luca. 3/ V témže časovém úseku — i když se o tom někdy pochybuje - jsou vysláni kolonisté do Puteol, Salerna a Buxenta. Do Auxima v Picenu odcházejí

VELLEIUS PATERCULUS

přibližně před 187 lety, tři roky před tím, než cenzor Cassius začal se stavbou divadla mezi Luperkálem a Palatinem, proti níž se zásadně postavila obec i konzul Cacpio; a to počítám mezi velmi významné projevy občanské vůle. 4/ Za konzulátu Cassia Longina a Sextia Calvina, který porazil Salluvie u města Aquae, nazvaném po něm Sextiae, byla založena Fabrateric, přibližně před 157 lety. O rok později vzniklo Scolacium Minervie, Tarentum Neptuniea v Africe Kartágo, první kolonie mimo Itálii, jak už jsem uvedl. 5/ O Dertoně panuje nejistota, ale kolonie Narbo Martius v Gallii byla za­ ložena za konzulátu Porcia a Marcia, asi před 153 roky. Po dvaceti třech letech, když byl Marius po Šesté kon­ zulem spolu s Valericm Flakkem, je založena Eporedie na území Bagiennú. Která z dalších kolonií však byla založena v pozděj­ ším období, to bych mohl uvést jen s velkými obtížemi, pokud by ovšem nešlo o kolonii veteránů. 16. Následující kratičký úsek svým způsobem z rám­ ce mého díla vybočuje. Ačkoliv jsem si dobře vědom, že při svém tak překotném spěchu - který mi nikdy nedovolí se zastavit, podobně jako se nezastaví rozběhlé kolo nebo vodopád anebo vír - musím spíše vynechávat něco důležitého a nesmím se zdržovat ničím nepodstat­ ným, přesto všechno si však nemohu odpustit, abych se nezmínil o tom, o čem často přemýšlím a co nemám dosud vyřešeno. 2/ Komupak nepřijde mnohem víc než jen podi­ vuhodné, že velcí duchové v kterékoliv oblasti lidské činnosti se objevují v témže okruhu tvorby najednou a stěsnáni v témže časovém úseku? A jako mezi zvířaty

- 7 ŘÍMSKÉ DĚJINY 1

různého druhu, jsou-li zavřená v oploceném prostoru nebo nějaké ohradě, se jeden každý druh odpojuje od (•státních a shlukuje k sobě, tak i nadaní umělci schopní vytvořit jedinečná díla se oddělují od ostatních a tvoří ve stejné době a se stejným úspěchem. 3/ Jedno nedlouhé období s krátkými časovými ro­ zestupy znamenalo vrchol pro tragédii díky božskému nadání Aischylovu, Sofoklovu a Eurípidovu, jedno pro dřevní, starou komedii Kratinovu a Aristofanovu i Eupolidovu. Novou, nenapodobitelnou komedii vytvořili za několik málo let Menandros a Filémón s Difilem, spíše Menandrovi vrstevníci než stejně nadaní tvůrci. 4/ A za jak dlouho po Platónově a Aristotelově smrti se proslavili také všichni velcí filozofové, Sokratovi žáci, které jsme vypočítali před chvílí? 5/ Kdo z řečníků vy­ nikl před ísokratem, kdo po jeho posluchačích a žácích? Působili natésnáni v tak krátkém časovém období, že všichni významní se museli za svého života znát. 17. A u Římanů tomu nebylo jinak než u Reků. Pokud totiž vynecháme nedokonalá začátečnická díla, která si zasluhují chválu jenom proto, že stojí na počátku literární tvorby, začíná římská tragédie Acciem a jeho současníky. Jemným, vtipným latinským humorem se proslavili Caecilius, Terentius a Afranius, téměř vrs­ tevníci. 2/ Také historici, pokud zahrneme do staršího období i Livia, bez Catona a některých starožitných a zapadlých autorů, žili v době kratší než osmdesát let. Ani rozkvět básnictví nelze datovat hlouběji do minulosti nebo dále do budoucnosti. 3/ Stejně to platí o řečnickém umění v politickém životě a na soudech i o uplatnění jeho principů v dokonalé prozaické tvor­ bě. Pomineme-li opět Catona - a Publius Crassus,

—7 VELLEIUS PATERCULUS

Scipio, Laelius, Gracchové, Fannius a Servius Galba mi to prominou - vytrysklo toto umění se vší silou jako gejzír v osobnosti svého hlavního představitele lullia tak, že potěšit se lze jen mizivým počtem jeho předchůdců a obdivovat lze jen ty osobnosti, které zažil on a které zažily jeho. 4/ Totéž platí pro filology, sochaře, ať pracují s hlínou či kamenem, i malíře, jak zjistí každý, kdo sleduje charakter určitého období: výkvět každého oboru umění je stěsnán a uzavřen do malého časoprostoru. 5/ Když se tedy ptám, proč se podobní velcí umělci vyskytují soustředěni do období jednoho století a proč sc zaměřují na jednu oblast tvorby a dosahují stejného úspěchu, nacházím i při opakovaném pozorování dů­ vody, které mohu považovat spíše za pravděpodobné než přesvědčivé. 6/ Pro talenty je živnou půdou soutěž a jednou je žene k napodobování řevnivost, jindy obdiv. Přitom je přirozené, že vrcholu se dosahuje s maximál­ ním vzepětím sil, i to, že vysokou úroveň nelze udržet dlouho. 7/ A je rovněž přirozené, že co nemůže kupředu, pokulhává vzadu. Dále - jako se nejprve nadchneme a chceme dostihnout svůj vzor, tak ztratíme-li naději, že jej překonáme nebo sc mu vyrovnáme, slábne s marnou nadějí i naše snažení. Pak přestáváme směřovat k nedo­ stižnému cíli, opouštíme oblast již pokrytou a hledajíce novou zanecháváme tvorby, v níž nemůžeme vyniknout, a pídíme sc po jiné tematice, v níž bychom mohli být úspěšní. Takže hlavní překážkou pro vytvoření doko­ nalého díla je nestálost a neustálé přelétání. 18. Podiv nad souvislostí tvorby s dobou se přesouvá také k jejímu spojení s městy. Jediné město v Attice se po celou dobu proslavilo větším množstvím literárních

ŘÍMSKÉ DĚJINY I v

dél všeho druhu než celé Recko, takže bychom si mohli myslet, že řecký národ sice fyzicky žije v mnoha městech, ale že jeho duševní síly zůstaly zavřeny pouze v athénských hradbách. 2/ A stejně jako tato pozoru­ hodnost mě udivuje, že sc netěšil vážnosti za svého života ani si nezasloužil zmínku po smrti žádný řečník / Argu, z lhéb nebo ze Sparty. 3/ Tato města zůstala naprosto nedotčená kulturním úsilím, s výjimkou Ihéb, jež proslavil jediný básník, Pindaros; I.akedaimoňané si přivlastňují Alkmána neprávem.

VELLEIUS PATERCULUS

ŘÍMSKÉ DĚJINY pro

Marka Vinicia

Druhá kniha 1. Světovládě Římanů otevřel brány dokořán Scipio Starší, přepychu Scipio Mladší. Jen co zmizel strach z Kartága, jen co byl vyřazen tento mocenský soupeř, vybočili z dráhy mravného života, a ne krokem, ale o závod se řítili do propasti nepravostí: opustili starý, zavedli nový řád a námahu nekončící nocí směnili za ospale pohodlí, vojenskou kázeň za rozmařilou volnost, povinnost za nečinnost. 2/ To tehdy dal Scipio Nasica vystavět kolonádu na Kapitolu, to tehdy zbudoval Metellus svou, o níž jsme se zmínili, to tehdy postavil v cirku daleko nejpříjemnější sloupořadí Gnaeus Octavius. A velkorysé utrácení státu napodobovali v rozhazovačném přepychu jednotlivci. 3/ Potom následovala skličující, potupná válka v Hispánii s hlavou banditů Viriatem, v níž úspěch bo­ jujících střídal nezdar, Římané však prohrávali častěji. Když ale Viriatus přišel o život, spíše podlostí Servilia Caepiona než poctivým bojem, rozhořela se ještě těžší válka s Numantií. 4/ To město nikdy nepostavilo do zbraně více než deset tisíc svého mužstva, ale jeho zuřivá odhodlanost nebo naprostá neschopnost našich velitelů anebo dopuštění osudu přivedly hned několik našich vojevůdců ke zcela nedůstojným smlouvám - mezi nimi muže zvučného jména Pompeia, prvního konzula v rodině. A neméně potupné a stejně zavrženíhodné

ŘÍMSKÉ DĚJINY II

bylo ujednání Mancina Hostilia. 5/ Pompeia zachránilo před postihem jeho vlivné jméno, Mancina stud, jímž dohnán souhlasil, aby ho fetialové vydali nepřátelům nahého, s rukama svázanýma za zády. Avšak Numanlijští, jako kdysi Kaudijští, jej odmítli přijmout, pro­ tože, jak řekli, krev jednotlivce nemůže smýt svévolné nedodržení závazků státu. 2. Mancinovo vydání do rukou nepřátel zavdalo v Římě podnět k úděsnému rozkolu. I iberius Gracchus - syn slavného a významného muže Tiberia Graccha, po matce vnuk Publia Afrického - za jehož kvestury a z jehož iniciativy byla uzavřena dohoda u Numantie, 2/ jednak těžce nesl, že se zpochyb­ ňuje jím dojednaná smlouva, jednak se obával podob­ ného rozsudku nebo trestu, jaký stihl Mancina, takže za konzulátu Publia Mucia Scaevoly a Lucia Calpurnia, před 162 roky, jako nově zvolený tribun lidu zradil řady odpovědných občanů, i když jinak to byl veskrze po­ ctivý, nesmírně nadaný, zcela bezúhonný muž, zkrátka měl takové vynikající přednosti, jaké jen člověk může nabýt při mimořádném nadání a osobním nasazení. 3/ Nasliboval občanské právo celé Itálii a zároveň navrhl nové pozemkové zákony, a třebaže si všichni přáli pevný řád, obrátil všechno vzhůru nohama a přivedl stát do krajně nebezpečné a kritické situace. Svého kolegu Octa­ via hájícího obecné zájmy zbavil úřadu a spolu se svým tchánem, konzulátem Appiem, a svým velmi mladým bratrem Gaiem vytvořil tříčlennou komisi, která měla za úkol parcelovat a přidělovat půdu a zakládat kolonie. 3. Za této situace vystoupil Publius Scipio Nasica, vnuk Scipiona prohlášeného senátem za nejlepšího ob­ čana, syn Scipiona, který v době své cenzury dal postavit

7 VELLEIUS PATERCULUS

kolonádu na Kapitolu, pravnuk Gnaea Scipiona, jenž byl strýcem slavného Publia Scipiona Afrického. Ačkoliv byl jen pouhým občanem bez jakékoli veřejné funkce, ačkoliv Tiberius Gracchus byl jeho bratrancem, ctil zá­ jmy státu více než příbuzenský vztah, protože pokládal za nepřijatelné všechno, co by nebylo prospěšné státu - ostatně pro tyto vlastnosti se stal jako vůbec první Říman pontifikem za své nepřítomnosti. len stoje na nejhořejších schodech Kapitolu s cípem tógy ovinutým kolem levé paže vyzval všechny, kteří chtějí zachránit stát, ať ho následují. 2/ Po jeho výzvě se optimáti, senát i lepší a větší část jezdeckého stavu i lid ještě nezasa­ žený zhoubnými idejemi vrhli na Graccha, který stál na prostranství v houfu svých přívrženců a pobuřoval davy lidí z téměř celé Itálie. Gracchus se dal na útěk, a jak sbíhal po svahu Kapitolu, byl smrtelně zraněn odlomeným kusem lavice a přišel předčasně o život, který mohl prožít ve velké slávě. 3/ Tyto události byly v Římě počátkem občanského krveprolití a beztrestného vraždění. Od této chvíle bylo právo potlačeno násilím, mocnější byl přednější, rozpory mezi občany, dříve urovnávané jednáním, se rozhodovaly zbraněmi a k válkám nevedly příčiny, ale vyhlídky na kořist. 4/ Divit se tornu však nelze, protože začátky rády doznávají změny: špatnost vybíhající i na nejužší pěšince si umí rozšířit dráhu, aby se mohla rozvalit. A kdo se jednou octne na šikmé ploše, padá po hlavě dolů, a vůbec nikdo nepovažuje za odporné dělat to, co jinému přineslo prospěch. 4. Mezitím co se v Itálii odehrávaly tyto události, vybájil si Aristoníkos po smrti krále Attala, který v závěti odkázal římskému lidu Asii (podobně odkázal později

ŘÍMSKÉ DĚJINY II v---------------

Níkomédés Bíthýnii), královský původ a zmocnil se Asie K zbraní v ruce. Porazil ho Marcus Perpenna, v trium­ fálním průvodu ho však vedl Manius Aquilius. A za svůj zločin ze začátku války, kdy připravil o život jedi­ nečného právního znalce a prokonzula Crassa Muciana při jeho návratu z provincie Asie, zaplatil svou hlavou. 2/ Po našich opakovaných porážkách u Numantie byl zvolen podruhé konzulem Publius Scipio Africa­ nus Acmilianus, ten, který pokořil Kartágo, a vyslán do Hispánie nezůstal nic dlužen pověsti o svém štěstí i o své statečnosti osvědčené v Africe, neboť během jednoho roku a tří měsíců poté, co tam dorazil, obe­ hnal Numantii obléhacím válem, vyvrátil ji a srovnal se zemí. 3/ Do té doby se na celém světě nikdo neza­ psal nesmazatelněji do dějin pověstnějším vyhlazením měst. A pokud jde o nás, znamenalo zničené Kartágo naše vysvobození ze strachu a zkáza Numantie smytí naší hanby. 4/ Tento Scipio odpověděl na otázku tribuna lidu Carbona, jak se dívá na vraždu Tiberia Graccha, že byl usmrcen po právu, mčl-li v úmyslu uchvátit moc ve státě. A když na ta slova celé shromáždění lidu začalo křičet, jen poznamenal: „Když mě tolikrát nevyděsil řev ozbrojených nepřátel, jak byste mě vylekali vy, kteří se chováte k Itálii jako k maceše.“ 5/ Za krátkou dobu po svém návratu do Říma, za konzulátu Mania Aquilia a Gaia Sempronia, před 160 lety, byl tento Scipio po dvou konzulátech a dvou triumfech a pote, co definitivně zbavil římský stát dvou hrůz, jednoho dne ráno nalezen na lůžku bez známek života s nejasnými stopami škrcení na krku. 6/ Neproběhlo žádné vyšetřování, třebaže to byla tak

VELLEIUS PATERCULUS

významná osobnost, a mrtvé tělo vynesli z domu se zahalenou hlavou, i když Řím právě jeho přičiněním pozvedl svou hlavu nad celý svět. Ať už byla jeho smrt přirozená, jak tvrdí většina, nebo úkladná, jak říkají ně­ kteří jiní, jedno je jisté, že vedl život nanejvýš důstojný a že jeho skvělý věhlas zastínila jedině proslulost jeho děda. 7/ Zemřel ve věku nedožitých padesáti šesti let. Má-li kdo o tom pochybnosti, ať si vzpomene na jeho první konzulát, kterého dosáhl v třiceti šesti letech, a pak pochybovat přestane. 5. Před vyvrácením Numantiese v Hispánii proslavil úspěšným vojenským tažením Decimus Brutus, který pronikl na území všech tamějších kmenů, podrobil nesmírné množství lidí i měst, dostal se do končin, jež byly známy sotva z doslechu, a zasloužil si jméno Gallicijský. 2/ Ale už několik let před ním působil v té oblasti Quintus Makedonský, tak neúprosný velitel, že při obléhání města Contrebie poručil pěti kohortám legionářů, které nepřítel zahnal dolů ze srázu, ať se okamžitě vrátí zpět nahoru. 3/ I když všichni vojáci sepisovali před akcí závěti bojíce se jisté smrti, nedal se od plánu odradit a díky své velitelské nesmlouvavosti přivítal ty, kteří se připravovali na smrt, jako vítěze. Tak mnoho dokázal jejich stud spolu se strachem a na­ děje vyburcovaná beznadějí. Quintus Makedonský se proslavil v Hispánii odvahou a neústupností a Fabius Aemilianus příkladnou kázní podle Paulova vzoru. 6. Potom uplynulo deset let a šílenství, které se kdysi zmocnilo Liberia Graccha, přepadlo jeho bratra Gaia, podobného mu jak všemi dobrými vlastnostmi, tak stejným bludem, jen byl ještě nadanější a dovedl mno­ hem lépe řečnit. 2/ Nebýt novátor, mohl být vedoucím

L ŘÍMSKÉ DĚJINY II

politikem ve státě, ale buď chtěl pomstít bratrovu smrt, nebo si připravit cestu ke královské moci, a proto se stal tribunem podle jeho vzoru. Chtěl však prosadit změny mnohem hlubší a zásadnější: zamýšlel udělit občanské právo všem Italikům a rozdat je téměř až k Alpám, 3/ chtěl parcelovat pozemky, zakázat jednotlivému občano­ vi vlastnit víc než pět set jiter půdy, jak to kdysi ustanovil l.iciniův zákon, chtěl zavést nová cla, provincie zaplnit novými koloniemi, soudy odejmout senátorům a obsadit jezdci - a zavedl rozdávání obilí lidu; hýbal vším, nic nenechal na pokoji, nic v klidu, zkrátka nic tak, jak to bylo, dokonce byl i dvakrát po sobě tribunem. 4/ Do pronásledování Graccha se dal v doprovodu ozbrojené skupiny konzul Lucius Opimius - ten, který v době své prétury vyvrátil Fregelly. Přitom nechal usmrtit konzulára a triumfátora Fulvia Flakka, proto­ že usiloval o stejné zvrácenosti. Toho Gaius Gracchus najmenoval do tříčlenné komise na místo svého bra­ tra a dovolil mu podílet se na své královské moci. 5/ Opimius se však dopustil jednoho do nebe volajícího zločinu, když vypsal odměnu na hlavu římského ob­ čana a slíbil ji vyvážit zlatém. Něco takového je přece nemyslitelné, nejen jednalo-li se o Gaia Graccha. 6/ Flaccus přišel o život na Aventinu spolu se starším synem, když se zbraní v ruce vyzýval občany do boje, zatímco sám Gracchus se dal na útěk, a když už ho Opimiovi lidé málem chytili, nastavil šíji svému otroku Euporovi, jenž se potom zabil stejně odhodlaně, jak pomohl svému pánovi. Gracchovi téhož dne osvědčil bezpříkladnou věrnost římský jezdec Pomponius, když zadržel nepřátele na mostě, jako kdysi Codes, a pak se probodl mečem. 7/ Mrtvé tělo Gaiovo, stejné jako

—L VELLEIUS PATERCULUS

před lety Tiberiovo, vhodili nevídané bezcitní vítězové do řeky Tiberu. 7. lakovou smrtí skončil život synů Tiberia Graccha, vnuků Publia Scipiona Afrického, ještě za života jejich matky Cornelie, dcery téhož Scipiona, mužů, kteří na­ ložili nesprávné s těmi nejlepšími předpoklady. Kdyby se byli spokojili postavením odpovědného římského občana, byli by pokojné dosáhli od státu všeho, co chtěli získat převraty. 2/ Popsané hrůzy dovršil neuvěřitelný zločin: Když Fulvius Flaccus poslal svého syna, neobyčejné pohled­ ného mladíka, ani ne devatenáctiletého, nemajícího nic společného s jeho pochybnými činy, k Opimiovi jako vyjednávače, dal ho Opimius usmrtit. Mladíkův přítel, tuský haruspex, viděl, jak ho plačícího vedou do vězení, a vykřikl: „Udělej raději tohle!“ Potom narazil hlavou do kamenné zárubně žaláře, vyrazil si mozek a zemřel. 3/ Brzy nato se konaly nelítostné procesy s přáteli a klienty obou Gracchů. Opimius, jinak bezúhonný a zásadový muž, byl později odsouzen v soudním řízení a nedočkal se od svých spoluobčanů žádného slitování, protože mu ne­ zapomněli jeho zavilou zuřivost. 4/ Stejné nenávisti se při porotním procesu právem dočkali také Rupilius a Popilius, kteří v době svého konzulátu postupovali nemilosrdně tvrdě proti Gracchovým přátelům. 5/ Mezi tak závažné události si dovolím vsunout podružnou poznámku, že jde o toho konzula Opimia, po němž má jméno vyhlášené opimiovské víno. Dnes už to není známá značka, což lze vysvětlit tím, že od té doby po tvůj konzulát, Marku Vinicie, uplynulo už 151 let.

ŘÍMSKÉ DĚJINY II t—

6/ Opimiovi vyneslo jeho jednání, za nímž se skrý­ vala pomsta plynoucí z osobní zášti, újmu na vážnosti, neboť bylo chápáno spíše jako vyrovnávání osobních účtů než ochrana veřejných zájmů. 7/ Mezi Gracchovými opatřeními bych pokládal asi za nejpovážlivější zákon o zakládání kolonií mimo Itálii. Takovému kroku se naši předkové úzkostlivě vyhýbali, protože pochopili, o kolik je mocnější Kartágo než Tyros, Massilie než Fókaia, Syrá kusy než Korint, Kyzikos a Byzantion než Mílétos — odnož než mateř­ ská země - , takže při sčítání obyvatelstva povolávali občany z provincií do Itálie. 8/ A první mimoitalská kolonie byla založena v Kartágu. Krátce nato, za kon­ zulátu Porcia a Marcia, vznikla kolonie Narbo Martins. 8. Za připomenutí také stojí přísnost tehdejších soudů. Tak konzulát Gaius Cato, vnuk Marka Cate­ na a synovec Scipiona Afrického, byl odsouzen kvůli vykořisťování provincie Makedonie, třebaže sporná záležitost se pohybovala v rozsahu pouhých čtyř tisíc sesterciů. Do té míry si tehdejší soudcové všímali spíše záměru škodit než výše škody a posuzovali přeČin podle úmyslu, neboť rozhodující bylo, že byl spáchán trestný čin, ne rozsah provinění. 2/ Přibližně v téže době slavili triumf v jednom dni dva bratři Metellové. Neméně slavný a dodnes ojedinělý byl společný konzulát synů Fulvia Flakka, přemožitele Kapny - jeden ze synů byl však dán k adopci do rodiny Acidina Manlia. Pokud ale jde o společnou cenzuru Me­ telili, to nebyli rodní bratři, nýbrž bratranci, společná cenzura se poštěstila pouze Scipionům. 3/ Tenkrát překročili Rýn Kimbrové a Teutoni, brzy nato pověstní mnoha našimi i svými porážkami. V téže

VELLEIUS PATERCULUS

ŘÍMSKÉ DĚJINY II

době slavil skvělý triumf nad Skordisky Minucius, jehož kolonáda je dodnes velmi oblíbená. 9. V témže časovém úseku se vyznamenali svým řeč­ nickým uměním Scipio Aemilianus s Laeliem, Servius Galba, oba Gracchové, Gaius Fannius a Carbo Papirius. A vynechat nelze ani Metella Numidského a Scaura a především Lucia Crassa a Marka Antonia. 2/ Po této nadané generaci nastoupili v další Gaius Caesar Strabo a Publius Sulpicius; Quintus Mucius se proslavil spíše jako znalec práva než vysloveně řečník. 3/ Současně žili také tito nadaní umělci: v oboru římské togáty Afranius, tragédie Pacuvius a Accius, který dosáhl až úrovně řeckých velikánů a zajistil své­ mu dílu čestné místo mezi nimi, ovsem tak, že oni se vyznačují dokonalejší formou, on něco větší živostí. 4/ Proslavil se také Lucilius, který sloužil jako jezdec pod Publicm Africkým ve válce s Numantií. Právě v té době bojovali po boku téhož velitele tehdy ještě mladí Jugurta i Marius a naučili se spolu v jednom táboře všemu, co měli později uplatnit proti sobě. 5/ Historií se už tehdy zabýval mladý Sisenna, ale dějiny války se spojenci i bojů mezi Sullou a Mariem vydal za několik let poté už ve zralejším věku. 6/ Starší než Sisenna byl Coelius, Sisennovými současníky byli Rutilius a Claudius Quadrigarius i Valerius Amias. A rozhodné bychom neměli zapomínat, že v téže době žil Pomponius, myšlenkově zajímavý dramatik, styli­ sticky však neobratný, zasluhující přesto zmínku jako tvůrce nového žánru. 10. Nyní vzpomeňme přísné cenzury Cassia Longina a Caepiona, kteří před 157 lety předvolali augura Lepida Aemilia kvůli tomu, že si pronajal dům za šest

tisíc sesterciů. Kdyby dnes někdo bydlel za takové nízké nájemné, byl by sotva pokládán za senátora. lák snadno se lze dostat z dobré cesty na scestí, ze scestí na šikmou plochu, z šikmé plochy do propasti. 2/ V témže časovém rozmezí dobyli významného vítězství Domitius nad Arverny a Fabius nad Allobrogy; Fabius, Paulův vnuk, dostal za vítězství jméno Allobrožský. Za zmínku stojí opravdu zvláštní štěstí rodiny Domitiů, o to mimořádnější, oč je méně početná. Náš současník Gnaeus Domitius, mladý, vzácně upřímný muž, měl sedm předků, z nichž jeden každý byl jedináček, ale všichni dosáhli konzulátu i kněžských hodností a téměř všichni slavili triumf. 11. Potom byla válka s Jugurtou, v níž byl velite­ lem Quintus Metellus, jemuž se nevyrovnal nikdo z jeho generace. Jeho legátem byl už zmíněný Gaius Marius, z jezdecké rodiny, nevzdělaný a nekulturní, ale bezúhonný, oč lepší ve válce, o to horší v míru, nezřízeně slávychtivý, nemající nikdy dost, neovláda­ jící se a neznající chvíli klidu. 2/ Fen prostřednictvím nájemců daní a jiných podnikatelů působících v Africe vytýkal Metellovi pomalost, že protahuje válku již třetím rokem, i aristokratickou povýšenost a lpění na velitelské pozici. Kdyžsi požádal o dovolenou a dostal se do Říma, dosáhl, že byl zvolen konzulem a že mu bylo svěřeno vrchní velení v té válce, kterou Metellus téměř už dokončil, protože Jugurtu už dvakrát porazil v přímém střetu. Metellus nicméně potom oslavil vel­ kolepý triumf a dostal po zásluze za svůj výkon jméno Numidský. 3/Jako jsme sc před malou chvílí zmínili o slavné rodině Domitiů, tak nyní musí přijít na řadu proslulost

VELLEIUS PATERCULUS

rodiny Caeciliů, neboť během asi tak dvanácti let tohoto časového období bylo více než dvanáct Metelili konzu­ ly, cenzory a triumfátory, takže je zřejmé, že podobně jako města a říše, tak i rodiny zažívají období rozkvětu, postupného úbytku sil a zániku. 12. Kvéstorem zmíněného Gaia Maria - jako by to už tehdy bylo osudové znamení - byl Lucius Sulla! A když ho Marius pověřil jednáním s králem Bocchem, dostal Sulla, před téměř 138 lety, do svých rukou krále Jugurtu. Marius se vrátil do Říma jako konzul zvolený podruhé a na začátku svého druhého konzulátu, o led­ nových Kalendách, vedl Jugurtu ve svém triumfálním průvodu. 2/ Jak jsme se už před chvílí zmínili, přivalila se v té době obrovská masa germánských kmenů Kimbrů a Teutonů. Když už porazili na hlavu konzuly Caepiona i Manlia a předtím v Galliích Carbona i Silana a roz­ drtili jejich vojska, a když zahubili konzulára Aurelia Scaura i další velitele zvučných jmen, neviděl římský národ žádného jiného schopnějšího velitele proti tak silnému nepříteli než Maria. 3/ A tak mu přibyly další konzuláty. Třetí věnoval přípravě války; tribun lidu Gnaeus Domitius toho roku navrhl zákon, podle nějž měl lid volit kněze, které dříve kooptovali jejich kolego­ vé. 4/ Za čtvrtého konzulátu se Marius střetl s Tcutony za Alpami u města Aquae Sextiae a ve dvou prvních dnech jich pobil přes sto padesát tisíc, takže jejich kmen úplně vyhladil. 5/ V pátém konzulátu svedl spolu s prokonzulem Quintem Lutatiem Catulem velmi úspěšnou, rozhodující bitvu před Alpami na Raudijské pláni, kde zabili nebo zajali více než sto tisíc vojáků. Dalo by se říci, že tímto vítězstvím si Marius zasloužil, aby římský

7 ŘÍMSKÉ DÉJINY II

stát nelitoval jeho narození, a že takto vyvážil dobrem zlo, jež napáchal. 6/ Šestý konzulát byl svého druhu odměnou za zásluhy. Ale přitom nelze Mariovi upřít slávu, kterou tehdy získal tím, že vojenským zásahem učinil přítrž řádění Servilia Glaucii a Apuleia Saturnina, kteří podkopávali státní zřízení, protože nepřetržitě obsazovali úřady a rozháněli shromáždění lidu zbráněni i vraždami, a potrestal tyto nezodpovědné živly smrtí v Hostiliově kurii. 13. Několik let nato se stal tribunem lidu Marcus Livius Drusus, původem aristokrat, vynikající řečník, naprosto bezúhonný člověk, mající v každém směru vět­ ší nadání a rozlet než štěstí. 2/ Len chtěl obnovit dřívější důstojné postavení senátu a převést na něj soudní pra­ vomoci z rukou jezdců, protože poté co tyto pravomoci získali na základě Gracchových zákonů, postupovali nemilosrdně tvrdě proti mnohým významným a zcela nevinným lidem. K velkému zármutku Říma odsoudili také Publia Rutilia, obžalovaného, že se obohatil na úkor provincie, ačkoliv on byl naopak zářným příkla­ dem nejen pro svou generaci, ale i nadčasovým. Senátoři se přesto stavěli právě proti tomu, co Drusus navrhoval v jejich zájmu, nechápajíce, že jeho kroky ve prospěch lidu slouží jen jako svého druhu vábnička a návnada k získání davu, aby za cenu menších ústupků dovolil zásadnější. 3/ Drusa nakonec potkal takový osud, že senát raději schvaloval vadná opatření jeho kolegů než jeho, ačkoli jeho byla navržena s nejlepšími úmysly, pohrdal úctou, kterou mu prokazoval Drusus, klidně ale trpěl křivdy, jichž se úmyslně dopouštěli jiní. A to všechno proto, že Drusovi záviděl jeho nesmírnou ob­ libu; průměrní Drusovi kolegové mu nevadili.

VELLEIUS PATERCULUS 7-

14. Protože Drusovi jeho dobře zamýšlené záměry nevycházely, rozhodl se prosadit udělení občanského práva Italikům. Když se o to pokoušel a vrátil se jednou l Fóra domů jako obvykle v doprovodu obrovského chaotického davu lidí, bodl ho v atriu jeho domu vrah a nůž zanechal v ráně. Drusus skonal během několika hodin. 2/ Umíraje pronesl při pohledu na velký shluk zarmoucených okolostojících slova dobře vystihující jeho starostlivost: „Zdalipak se republika dočká, moji blízcí a moji přátelé, občana, který se dá v mých šlépě­ jích?“ 3/ lákový byl konec života tohoto mimořádného mladého muže. O jeho charakteru svědčí slova, která rozhodně nelze vynechat. Když si stavěl dům na Palatinu, tam, kde stával později Ciceronův, ještě později Censorinův a nyní stojí dům Statilia Siscnny, architekt navrhoval, že jej postaví jako nerušené soukromí bez svědků a že jeho vnitřek nikdo nespatří. Na to Drusus odpověděl: „Právě naopak. Rozumíš-li opravdu svému řemeslu, postav dům tak, aby každý viděl všechno, co dělám.“ 15. Drusova smrt rozpoutala válku s Italiky, dout­ nající už delší dobu, a za konzulátu Lucia Caesara a Publia Rutilia, před 120 lety, se celá Itálie chopila zbraní proti Římu. To neštěstí začalo v Asculu, kde zabili prétora Servilia a jeho legáta Fonteia, přeneslo se pak k Marsům a odtamtud se šířilo do všech míst. 2/ Postavení spojenců bylo opravdu neúnosné a jejich po­ žadavky naprosto spravedlivé. Vždyť žádali o občanství toho státu, který hájili se zbraní v ruce. „Po celá léta a do všech válek," stěžovali si, „dodáváme dvakrát více vojáků a jezdců tomu státu, který nás odmítá přijmout za své občany, přestože právě my jsme jej vynesli na ten

---- 7 ŘÍMSKÉ DfjINYlI vrchol, z něhož si může dovolit dívat sc svrchu na lidi téhož původu a téže krve jako na úplně cizí.“ 3/ Tato válka stála Itálii životy víc než tří set tisíc bojeschopných mladých mužů. Na římské straně se v ní vyznamenali vojevůdci Gnaeus Pompeius, otec Gnaea Pompeia Velikého, již vzpomenutý Gaius Marius, Lu­ cius Sulla, který rok před ní zastával préturu, a syn Mctella Numidského Quintus Metellus, po zásluze nazvaný Pius, poněvadž svou synovskou oddaností, podpořen autoritou senátu a souhlasem římského lidu dosáhl návratu svého otce z vyhnanství. 4/ Z Říma, jak známo, byl Metellus Numidský vypovězen tribunem lidu Luciem Saturninem. protože jako jediný odmítl přísahat na jeho zákony. Ani triumfy, ani úřady ho neproslavily víc než důvod jeho vyhnanství, jeho vy­ hnanství a návrat zpět domů. 16. Na italické straně vynikli vojevůdci Silo Popaedius, I lerius Asinius, Insteius Cato, Gaius Pontidius, lélcsinus Pontius, Marius Egnatius a Papius Mutilus. 2/ Nemohu přitom z nějakého nepatřičného ostychu upřít slávu ani své vlastní rodině — ostatně píšu o ní pravdivé. Je jistě mou svátou povinností připomenout světlou památku mého předka Minatia Magia z Aeculana, potomka Decia Magia, významného představitele Kampánů, slavného a nanejvýš spolehlivého muže, jenž osvědčil Římanům v této válce tak velkou věrnost, že s legií, kterou sám odvedl v kraji Hirpinů, dobyl spolu s l item Didicm Herculaneum, obléhal spolu s Luciem Sudou Pompeje a obsadil Compsu. 3/ O jeho mimořád­ ných schopnostech píše kromě jiných historiků s velkým uznáním ve svých Annátech Quintus Hortensius. Za jeho příkladnou oddanost se mu římský národ plně odvděčil

—7 VELLEIUS PATERCULUS-^—

ŘÍMSKÉ DÉJINY II

udělením plnoprávného občanství a dva jeho syny zvolil prétory v době, kdy se jich ještě volilo pouze šest. 4/ Průběh války s Italiky byl tak velice proměnlivý a děsivý, že nepřátelé během prvních dvou let zabili dva římské konzuly, nejprve Rutilia a pak Catena Porcia, a na řadě míst římské vojsko úplně rozprášili. Kdo si tehdy jednou přehodil vojenský plášť, ten jej dlouho neodložil. Za středisko své moci si spojenci vybrali Corfinium a přejmenovali je na Italiku. Římané jim nakonec začali postupně udílet občanství, ale nejprve těm, kteří se nedali do války nebo s ní včas přestali, a sami si pozvolna upevnili své síly. O stabilitu řím­ ského státu, který se kymácel, až se málem zhroutil, se zasloužili Pompeius, Sulla a Marius. 17. Když z velké části - až na zbytky v Nole - skon­ čila válka s Italiky, v níž Římané zcela vyčerpali své síly a teprve pak dali občanské právo poraženým a těžce postiženým spojencům, spíše než aby je udělili všem bez válečných pohrom, nastoupili konzulát Quintus Pompeius a Lucius Sulla. 2/ Žádná chvála Sully před jeho vítězstvím není

18. V tu dobu obsadil provincii Asii pontský král Mithridatés, kterého nelze přejít mlčením, ani psát o něm jen povšechně. Byl to dravý válečník, mimořádně schopný, někdy těžící ze Šťastné náhody, vždycky však odvážný, ve svých plánech stratég, v boji opravdový voják, v nenávisti k Římanům druhý Hannibal. 2/ Když zabral provincii Asii, dal tam určitého dne a v ur­ čitou hodinu povraždit všechny římské občany tak, že rozeslal po městech dopisy, v nichž za tento zločin nasliboval obrovské odměny. 3/ V té době se nikdo ne­ vyrovnal Rhodským ani statečností vůči Mithridatovi ani věrností vůči Římanům, která zazářila ve srovnání s proradností Mytiléňanú, protože ti Mithridatovi vy­ dali spoutaného Mania Aquilia a s ním další Římany. Svobodu pak vrátil Mytiléňanům až Pompeius, ale jen na dheofanovu přímluvu. Když už se Mithridatés zdál hrozbou přímo pro Itálii, připadla provincie Asie losem Sullovi. 4/ Ten se tam vydal z Říma, ale zdržel se u Noly, která byla v obležení římského vojska, protože tvrdošíjně setrvá­ vala ve válečném stavu, jako by litovala své věrnosti, kterou tak svatosvatě zachovávala za punské války. 5/ V tc době začal své akce tribun lidu Publius Sulpicius, výřečný, průbojný, majetný a vlivný, obklopený přáteli, mimořádné nadaný a cílevědomý typ. 6/ Už předtím se snažil získat u lidu vysokou vážnost naprosto čistý­ mi prostředky, potom však náhle zcela otočil, a jako by mu jeho charakterní jednání už nestálo za snahu a jako by mu jeho dobré záměry nevycházely, upsal se bezhlavě Gaiu Mariovi, po sedmdesátce posedlému po všech pravomocích a provinciích, a předložil lidu zákon, který odnímal velení ve válce s Mithridatem

dost velká, žádná kritika vítěze Sully není dost tvrdá. Narodil se v aristokratické rodině, šestý po Corneliovi Rufinovi, který patřil za války s Pyrrhem mezi nejvýznamnější velitele. Protože však sláva rodiny dál nepokračovala, choval se Sulla dlouho tak, až se zdálo, že vůbec nepomýšlí na konzulát. 3/ Když se ale potom po prétuře vyznamenal v italické válce a předtím už jako Mariův legát v Gallii, kde porazil vynikající nepřátelské vojevůdce, přibylo mu sebevědomí a při konzulské volbě dostal hlasy téměř všech voličů. Této hodnosti však dosáhl až ve svých čtyřiceti devíti letech.

VELLEIUS PATERCULUS

Sullovi a svěřoval jc Gaiu Mariovi. Kromě toho navrhl ještě další zákony, škodlivé, zhoubné a pro svobodný stát nepřijatelné. A dokonce zašel tak daleko, že pověřil emisary své kliky, aby zabili Sullova zetě, což byl syn konzula Quinta Pompcia. 19. Tehdy Sulla seskupil své vojenské síly, vrátil se do Říma, města se zmocnil, vyhnal odtud dvanáct původců nejhorších převratných změn, mezi nimi Maria se synem a Publia Sulpicia, a na základě nově prosazeného zákona je prohlásil za psance. Sulpicia dostihli jezdci už v bažinách u Laurenta, kde ho také zavraždili. Jeho hlava nabodnutá na kůl a vystavená na Řečnické tribuně byla zlověstnou předzvěstí bu­ doucích proskripcí. 2/ Sedmdesátiletého Maria, tehdy šesti násobného konzula, vytáhli nahého a pokrytého bahnem z rákosí u Mariciných bažin, kde se na útěku před pronásledujícími Sullovými jezdci skrýval tak, že mu vyčnívaly jenom oči a nos, a na rozkaz jedno­ ho z radních ho pak odvlekli na řemeni uvázaném kolem krku do minturnského vězení. 3/ Tam poslali obecního otroka germánského původu, aby ho zabil. Náhoda tomu chtěla, že Marius tohoto Germána zajal ve válce s Kimbry, a když ho otrok poznal, zabědoval hlasitě a rozhořčeně nad osudem tak významného muže, odhodil meč a z vězení utekl. 4/ A tu občané, kterým nepřítel ukázal, že se mají slitovat nad svým někdejším předním politikem, vybavili Maria penězi na cestu, opatřili mu oděv a posadili ho na loď. On pak u ostrova Aenarie dostihl svého syna a zamířil do Afriky, kde živořil chudý v chatrči na ruinách Kartága. A když se přitom díval na Kartágo a Kartágo na něj, mohli si jeden druhému žalovat na svůj osud.

římské dějiny ii

---------------

20. Toho roku se poprvé poskvrnily ruce římských vojáků krví vlastního konzula, když vojsko prokonzula Gnaea Pompcia usmrtilo Sullova kolegu Quinta Pompeia při vzpouře, kterou Gnaeus Pompeius sám záměrně vyprovokoval. 2/ Ve srovnání s Maricm a Sulpiciem nebyl o nic méně radikální Cinna. A tak, když bylo Itálii uděleno občanské právo a noví občané byli začleněni do osmi iribuí, aby jejich vliv a počet nepřebil význam původ­ ních občanů a aby noví, jimž se dostalo výhod, neměli větší moc než jejich poskytovatelé, slíbil, že nové rozdělí do všech tribuí. 3/ Svým návrhem přilákal z Itálie do Říma obrovské množství lidí. Když byl pak odtud vyhnán spojenými silami svého kolegy a optimátů a zamířil do Kampánie, zbavil jej senát konzulátu a na jeho místo se dostal dodatečně zvolený Jovův kněz Lucius Cornelius Mcrula. Lakové porušení práva bylo sice vzhledem k Cinnovi pochopitelné, ale špatné jako snadno napodobitelný vzor. 4/ Cinna si u Noly koupil napřed centuriony a tri­ buny a potom i ostatní vojáky vyhlídkou na odměny a všichni ho tam rádi vítali. Když mu složili přísahu věrnosti, ponechal si odznaky konzulské moci a začal válčit s rodnou zemí opíraje se o obrovské množství nových občanů, z nichž po odvodech sestavil více než tři sta kohort a vytvořil tak třicet legií. Jeho strana však potřebovala vlivnou autoritu, a kvůli tomu povolal z exilu Gaia Maria se synem i s ostatními vyhnanci. 21. V té době, kdy Cinna začal vést s rodnou zemí občanskou válku, Gnaeus Pompeius, otec Pompcia Velikého, 2/ smiřující se těžce s tím, že nebude znovu konzulem, zaujal nečitelnou, dvojakou pozici, všechno

VELLEIUS PATERCULUS

dělal, jak to bylo pro něj osobně výhodné, a zdálo se, že se stáčel sám i se svým vojskem hned na tu, hned na onu stranu čekaje, kde uvidí lepší příležitost dostat se k moci. Předtím však, jak už jsme se o tom zmínili, Římany mimořádně podržel ve válce s Marsy hlavně v Picenu a dobyl město Asculum, u něhož v jednom dni bojovalo sedmdesát pět tisíc římských občanů s více než šedesáti tisíci kaliku, přičemž další oddíly byly rozptýleny v jiných oblastech. 3/ Nakonec svedl těžkou a nelítostnou bitvu s Činnou přímo u římských hradeb a obydlí. Jen stěží si lze představit, jak tragický byl její průběh a výsledek pro bojující i pro přihlížející. 4/ Potom, když obě vojska týral mor - jako by je válka vyčerpala málo - najednou zemřel. Radost nad jeho smrtí téměř vyvážila smutek nad ztrátou spoluobčanů padlých v boji a skosených morem a římský lid obrátil hněv, který platil živému, proti tělu mrtvého. 5/ Rodiny Pompeiů byly buď dvě nebo tři a prvním konzulem z nich byl Quintus Pompeius s Gnaeem Serviliem téměř před 172 roky. 6/ Po bojích, které znamenaly krvavé ztráty na obou stranách, obsadili město Cinna a Marius, ale napřed vstoupil do města Cinna a předložil návrh zákona o Mariově návratu. 22. Brzy nato vešel do hradeb Města ke zkáze jeho občanů Gaius Marius. Nebylo by krvavějšího vítězství, kdyby brzy potom nenásledovalo Sullovo. 2/ Svévolné zabíjení neřádilo pouze mezi běžnými občany, násilná smrt na různý způsob stihla také výjimečné a vyni­ kající, mezi nimi konzula Octavia, muže velmi umír­ něného, jehož vraždu nařídil Cinna. Naproti tomu Merula, který se krátce před Cinnovým příchodem

--------------- 7 ŘÍMSKÉ DĚJINY II —

vzdal konzulátu, si sám nařízl žíly, a když pokropil oltář svou krví, vzýval bohy, které jako Jovúv kněz prosíval /a šťastný osud státu, ať zatratí Cinnu a jeho straníky, .i zemřel jako člověk, který se mimořádně zasloužil o stát. 3/ Marka Antonia, předního politika i řečníka zabili na Mariův a Cinnúv příkaz vojáci; on je však ještě předtím dokázal zdržet působivým projevem. 4/ Quintus Catulus, známý z války s Kimbry svými zásluhami i slavnou pověstí, sdílenou právě s Mariem, hledaný, aby ho zavraždili, se zavřel do místnosti, dal přinést oheň, aby vyvolal silné odpařování zhoubných látek z nedávno omítnutých a nabílených stěn, vdecho­ val je a zase zadržoval dech, a zemřel tak, jak se rozhodl sám, ne podle představ svých nepřátel. 5/ Celý stát se řítil do zkázy, a přesto se do té doby nenašel nikdo, kdo by se odvážil rozdávat majetek římského občana nebo kdo by byl schopen činit si na něj nárok. Teprve později přistoupila jako důvod ke krutosti i zištnost, když se velikost provinění hodnotila podle majetku: kdo byl zámožný, stával se zločincem a jeden každý představoval odměnu za svou záhubu, zkrátka nic se nezdálo nemravné, bylo-li to výnosné. 23. Cinna potom nastoupil druhý a Marius sedmý konzulát, jímž znehodnotil všechny předchozí, ale hned na jeho začátku onemocněl a zemřel. Byl to v době vál­ ky největší nepřítel nepříteli, v míru občanům, člověk naprosto nesnášející klid. 2/ Na jeho místo byl zvolen Valerius Flaccus, autor hanebného zákona, podle něhož dlužníci spláceli věřitelům pouze čtvrtinu dlužné částky. Za to však jej do dvou let stihl zasloužený trošt. 3/ V době, kdy v Itálii vládl tvrdou rukou Cinna, uprchla většina nobility k Sullovi do Achaje a potom

VELLEIUS PATERCULUS .

dále do Asie. Sulla se mezitím střetl s Mithridatovými veliteli u Athén, v Boiótii a v Makedonii. Athény dobyl zpět, a když překonal s vynaložením veliké námahy ně­ kolikanásobné opevnění přístavu Peiraiea, zabil přes dvě sté tisíc nepřátel a neméně jich zajal. 4/ Jestliže ale někdo období, kdy Sulla obléhal Athény, považuje za athénskou vzpouru a Athéňanům ji vyčítá, pak opravdu projevuje neznalost pravdy a historie, protože jejich věrnost Římu byla tak neochvějná, že Římané označovali zaručenou spolehlivost vždy a ve všem za attickou. 5/ Avšak tehdy se Athcňané, sevřeni v kleštích Mithridatových zbraní, ocitli v ubohém postavení, protože je ovládali nepřátelé, obléhali jejich přátele, a zatímco jejich mysl se upínala před hradby, jejich těla otročila za nimi. 6/ Když se potom Sulla přesunul do Asie, stal se z Mithridata poslušný a povolný beránek. Sulla ho přiměl zaplatit válečné reparace, vydat část loďstva a stáhnout se z Asie i všech dalších provincií, které obsadil, získal od něho zpět zajatce, potrestal přeběh líky i provinilce a přinutil ho spokojit se zděděným územím, tedy Pontem. 24. Při Suitově návratu si vzal život Gaius Flavius Fimbria, mladý muž, který uskutečňoval své scestné plány s největší rozhodností, který ve funkci velitele jízdy zavraždil konzulára Valeria Flakka, zmocnil se jeho vojska, byl provolán imperátorem a porazil šťast­ nou náhodou Mithridata. 2/ Téhož roku dal tribun lidu Publius Laenas svrhnout zTarpejské skály tribuna předešlého roku Sexta Lucilia a prohlásil za psance své kolegy v úřadě, kteří ze strachu utekli k Suitoví, když je vyzval na soud. 3/ Sulla tehdy už ukončil své tažení za mořem. Tam se za ním, za vůbec prvním Římanem vydali parthští

—/ ŘÍMSKÉ DĚJINY II x

vyslanci, mezi nimi i astrologové, a podle fyziognomie mu předpověděli život i slávu na úrovni bohů. Vrátil se tedy do Itálie a v Brundisiu vysadil ne víc než třicet tisíc vojáku proti víc než dvěma stům tisíců nepřátel. 4/ Mezi jeho rozhodnutími je podle mne sotva které významnější, než že se netajil úmyslem vypořádat se s ( junovými a Mariovými straníky, kteří ovládali tři toky Itálii, že však proto nezanechal války, jejímž ve­ dením byl pověřen. Byl totiž přesvědčen, že jeho první povinností je napřed zlomit vnějšího nepřítele a teprve potom se pomstít vnitřnímu, a usoudil, že s domácím nebezpečím se může vypořádat, teprve až definitivně skoncuje s nepřátelskou hrozbou venku. 5/ Ještě před Suitovým příchodem zabili Cinnu jeho vojáci, kteří se proti němu vzbouřili, ale zasloužil si smrt spíše z rukou vítězů než od rozhněvaného vojska. Po pravdě lze říct, že se odvážil toho, čeho by se neodvážil žádný čestný občan, dovedl do konce to, co může do konce dovést jen nejodhodlanější Člověk, a své plány, byť pochybené, uskutečňoval jako opravdový muž. Protože na jeho místo nebyl zvolen náhradník, zůstal po celý rok Carbo jediným konzulem. 25. Dalo by se říci, že Sulla nepřišel do Itálie jako mstitel, ale jako mírotvurce. Vojsko, které vedl Kalábrií a Apatií až do Kampánie, bylo ukázněné, mimořádně šetrné k úrodě na polích, k lidem i městům, a on sám se snažil ukončit válku ve shodě se stávajícími zákony a za spravedlivých podmínek. Ale mír se vůbec ne­ zamlouval lidem, které ovládala odporná a nezřízená chamtivost. 2/ Jeho vojsko se den ode dne zvětšovalo, jak se k němu sbíhali všichni řádní a rozumní občané. Potom šťastně zvítězil u Kapuy nad konzuly Scipionem

VELLEIUS PATERCULUS

a Norbanem; Norbana porazil, Scipiona, kterého voj­ sko zradilo a opustilo, nechal odejít bez jakékoliv újmy. 3/ Jako voják se choval zcela jinak než jako vítěz, a do­ kud vítězil, byl smířlivější než nejspravedlivější člověk, kdežto po vítězství se stal neslýchané krutým. Předtím přece velkoryse dovolil odejít vzpomenutému konzulovi, kterého opustilo vojsko, i Quintu Sertoriovi - pochodni strašné války, která vzplála brzy nato - i mnoha jiným, když mu padli do rukou. Všechno se tak stalo, myslím si, proto, aby se ukázala dvojí naprosto protikladná povaha jednoho a téhož člověka. 4/ Po vítězství nad Gaiem Norbanem, s nímž se střetl pod horou Tifatou, projevil svou vděčnost ochránkyni té krajiny, bohyni Dianě, a zasvětil jí všechny prame­ ny proslulé léčivými účinky a spolu s nimi všechny pozemky. Památku na tento zbožný čin z vděčnosti dosvědčuje ještě dnes kovová deska uvnitř chrámu a nápis na jeho dveřích. 26. Potom zastával Carbo svůj třetí konzulát s Gai­ em Mariem, šestadvacetiletým synem sedminásobného konzula Maria, který se otci vyrovnal spíše založením než dlouhověkostí. Pustil se s odhodláním do řady akcí a nikde nezůstal nic dlužen své konzulské hodnosti. Když ho Sulla porazil u Sacriportu, přesunul se s voj­ skem do Praeneste, ale předtím toto město, už přirozeně opevněné, ještě posílil ozbrojenými jednotkami. 2/ Aby neštěstí státu bylo dovršeno, závodilo se nyní v obci, která předtím vždy soutěžila v mravní bez­ úhonnosti, o to, kdo je větší zločinec, a ten nej horší se vydával za nejlepšího. Tak v průběhu bojů u Sacriportu dal prétor Damasippus zavraždit v Hostiliově kurii Domitia a také nejvyššího pontifika Scaevolu, proslulého

ŘÍMSKÉ DÉJINY II

odborníka na božské i lidské právo, dále bývalého prétora Gaia Carbona, konzulova bratra, a bývalého édila Antistia pod záminkou, že jsou sullovci. 3/ A neměl by přitom zapadnout vznešený čin Bcstiovy dcery a Anlistiovy manželky Calpurnie, která se po smrti svého manžela, o němž jsem se zmínil, probodla mečem. Jak zvýšila jeho slávu i povést! Její výjimečná odvaha stále září, zatímco neblahá role jejího otce zůstává temná. 27. Ještě za Carbonova a Mariova konzulátu shro­ máždil vůdce Samnitů Pontius Telesinus, smělý muž a zdatný voják, nepřítel Římanů do morku kostí, asi čtyřicet tisíc schopných mladých mužů, odhodlaných nevzdat boj a během listopadových Kalend před 111 lety svedl se Sullou u Collinské brány tak hroznou bitvu, že přivedl na pokraj zkázy i Sullu i římský stát. 2/ Řím nečelil většímu nebezpečí ani tehdy, když viděl I lannibalův tábor ve vzdálenosti necelých tří mil, než toho dne, kdy Samnit Telesinus objížděje cvalem řady svého vojska opakoval, že Římanům nadešel poslední den, a vykřikoval, že Řím je třeba zničit až do samých základů, a ještě dodával, že vlci, uchvatitelé italické svobody, nevyhynou, dokud se nevymýtí les, kde mají svá doupata. 3/ Teprve po první noční hodině si římské vojsko oddechlo a nepřátelské odtáhlo. Telesina našli následujího dne polomrtvého, ale na tváři měl spíše výraz vítěze než umírajícího. Sulla dal jeho hlavu nosit kolem Praeneste. 4/ Teprve potom se pokusil mladý Gaius Marius ve své tak bezvýchodné situaci uniknout podzemními chodbami, které vedly důmyslné různými směry do polí, ale když se vynořil u otvoru z podzemí, zabili ho vojáci čekající právě na tom místě. 5/ Někteří historici

VELLEIUS PATERCULUS

však píší, že spáchal sebevraždu, jiní, že se zabili navzá­ jem s mladším Telesinovým bratrem, který byl spolu s Mariem v obležení a také se snažil utéci. Ať tomu bylo jakkoli, ani dnes není Mariova památka úplné zastí­ něna velikostí jeho otce. Sullův názor na úlohu tohoto mladíka je zřejmý z toho, že jméno Šťastný si dal teprve po jeho smrti. A byl by je užíval jistě plným právem, kdyby den jeho vítězství byl zároveň jeho posledním. 6/ Vojsku obléhajícímu Maria v Praeneste velel Ofclla Lucretius, který byl napřed velitelem mariovců, ale pak přeběhl k Sul lov i. Na věčnou památku onoho šťastného dne, kdy bylo poraženo samnitské vojsko v čele s Telesinem, založil Sulla „Suitový vítězné hry“, které se pořádají dodnes. 28. Krátce před rozhodujícím střetnutím u Sacriportu rozdrtili vojsko nepřátelské strany v slavných bi­ tvách čtyři Suitoví přívrženci - dva Serviliové u Clusia, Metellus Pius u Faventie a Marcus Lucullus blízko Fidentie. 2/ Když už se zdálo, že hrůzy občanské vál­ ky jsou u konce, znásobila je Sullova krutost. Dal se zvolit diktátorem - tuto funkci nezastával nikdo už sto dvacet let, neboť poslední diktátor ji vykonával rok poté, co Hannibal odešel z Itálie, takže je zřejmé, že římský lid se k ní uchyloval ve stejně velkém ohrožení, jaké znamenalo její propůjčení. A úřad, kdysi zřízený našimi předky jako ochranná pojistka v krajním ne­ bezpečí státu, zneužil ke své bezmezné kruté svévoli. 3/ On byl první a bohužel ne poslední, kdo zavedl proskripce, takže ve státě, kde se žaluje každý opováž­ livý slovní útok, ... v tom státě byla úředně stanovena odměna za vraždu římských občanů, a kdo jich zabil největší počet, ten docílil největšího zisku. Odměna

------

, ŘÍMSKÉ DĚJINY II .

/.i zabitého nepřítele nebyla tučnější než za zabitého občana a každý představoval směnnou hodnotu za svou smrt. 4/ loto řádění přitom nepostihlo pouze příznivce opozice, která sáhla ke zbraním, ale mnoho nevinných. Kromě toho majetek proskribovaných byl na prodej a děti zbavené rodinného jmění se nesměly ucházet o úřady. K dovršení nespravedlnosti nesli synové senátorů dále na svých bedrech břemena toho stavu, jehož práva ztratili. 29. Krátce před Suitovým příchodem do Itálie, před 113 lety, tehdy třiadvacetiletý Gnaeus Pompeius, syn toho Pompeia, který, jak jsme se dříve zmínili, si vedl výborně za svého konzulátu ve válce s Marsy, se od­ vážné rozhodl k velkému podniku a skvěle jej provedl s vynaložením vlastních prostředků i schopností. Aby pomstil svou vlast a obnovil její prestiž, shromáždil do města Firma vojsko z oblasti Picena, kde měl jeho otec plno klientů. 2/ Význam této osobnosti sice volá po větším počtu knih, ale charakter tohoto díla mě nutí k stručnosti. Po linii své matky Lucilie pocházel Pompeius ze se­ nátorské rodiny. Vyznačoval se pěkným zevnějškem nepodmíněným jen přirozeným šarmem mládí, ale spojeným s důstojností a charakterovou pevností, tedy takovým, který se shodoval s jeho významným posta­ vením a provázel ho až do posledního dne jeho života. 3/ Byl mimořádně poctivý a naprosto bezúhonný; řeč­ ník však byl průměrný. Velmi stál o moc jako o výraz uznání, ale nešel za ní silou. Byl zkušeným velitelem a víc než skromným občanem, ovšem jen do chvíle, než se začal třást, aby se mu někdo nevyrovnal. Přítelem byl věrným, urážky odpouštěl, přízeň hledal i oplácel

7 VELLEIUS PATERCULUS v

a k usmíření byl vstřícný. Moc nezneužíval nebo jen zřídka 4/ a téměř neměl chyby, kdyby ovšem ve svo­ bodném, světovládném státě, kde jsou všichni občané rovnoprávní, nebylo největší chybou nést nelibě, že ně­ kdo jiný má stejné postavení. 5/ Od chvíle, kdy odložil chlapeckou tógu, se pohyboval ve stanu svého otce, na slovo vzatého velitele, a v této jedinečné válečnické škole zdokonalil své dobré přirozené vlohy, umožňující vstřebávat užitečné znalosti, takže Sertorius sice více chválil Metella, ale více se bál Pompcia ... 30. Tehdy bývalý prétor Marcus Perpenna, jeden z proskribovaných, muž znamenitějšího původu než charakteru, zosnoval vraždu Sertoria při hostině v Osce a zajistil tímto odporným zločinem Římanům vítězství,

spolustraníkům zkázu a sobě potupnou smrt. 2/ Nad Hispániemi slavili triumf Metellus i Pompeius, při­ čemž Pompeius, i během tohoto triumfu stále ještě jen římský jezdec, vjel do Říma na triumfálním voze den před svým konzulátem. 3/ Kdo by se pak ale nedivil, že zrovna Pompeius, který se dostal na vrchol své kariéry díky tolika mimořádným pravomocem, nelibě nesl, že senát a římský lid chtějí umožnit, aby se Gaius Caesar ucházel o druhý konzulát ve své nepřítomnosti? Až tak lidé odpouštějí sobě všechno, jiným nic a nehledají skutečnou příčinu své žárlivosti, ale vysvětlují si ji podle svého a podle toho, o koho jde. 4/ Během tohoto svého konzulátu Pompeius obnovil v plné míře funkci tribunů lidu, kterou Sulla ponechal jen jako formální úřad. 5/ Zatímco v Hispánii probíhala válka se Sertoriem, uteklo v Kapui z gladiátorských kasáren čtyřiašedesát otroků v čele se Spartakem. Ve městě se zmocnili zbraní a zamířili napřed na Vesuv a potom, když se jejich počet

ŘÍMSKÉ DĚJINY

—

den ode dne rozrůstal, způsobili v Itálii řadu těžkých pohrom. 6/ Jejich řady sc rozmnožily tak, že v poslední bitvě jich stálo proti římskému vojsku čtyřicet osm tisíc. Slávu za ukončení této vzpoury sklidil Marcus Crassus, brzy nato podle shodného mínění přední politik ve státě. 31. Gnaeus Pompeius na sebe upoutal pozornost celého světa a byl považován za někoho, kdo je ve všech směrech významnější než běžný občan. On sám složil jako konzul imponující přísahu, že po skončení úřadu nebude spravovat provincii, a také ji dodržel. 2/ Ale dva roky nato tribun lidu Aulus Gabinius podal návrh záko­ na, aby Pompeius byl pověřen válkou s piráty a měl ve všech provinciích stejnou pravomoc jako prokonzulové, a to až do vzdálenosti padesáti mil od pobřeží. Stalo sc tak v době, kdy námořní piráti ohrožovali celý svět už nejen jednotlivými loupežnými přepady, ale válkou a vyplenili už dokonce několik měst v Itálii. 3/ Toto usnesení senátu svěřovalo vládu téměř nad celým světem jedinému muži - i když vlastně již před dvěma roky byly stejné pravomoci uděleny prétorovi Marku Anto­ niovi. 4/ Ačkoliv jde vždy o nedobrý příklad, osobnost pověřeného averzi buď umocní nebo ztlumí. Antoniovy pravomoce lidé strpěli bez protestu, protože málokdy vyvolá závist pocta těm, jejichž moc nebudí obavy, a naopak strach lidí vyvolává mimořádné mocenské postavení tehdy, mají-li podezření, že jeho nositel je podle své libovůle buď opustí, nebo v něm setrvá, a jak učiní, záleží jen na něm. Optimáti Gabiniův návrh neschvalovali, jejich rady však byly důrazně odmítnuty. 32. V souvislosti s tímto návrhem zaslouží zmínku jak autorita, tak korektnost Quinta Catula. Když jej

. VELLEIUS PATERCULUS ■.

—7 ŘÍMSKÉ DĚJINY lij—

kritizoval na shromáždění lidu, zdůrazňoval, že Pom­ peius je sice nesporně významná osobnost, ale že ve svobodném státě má příliš velkou moc a že všechny pravomoce se nemají soustřeďovat do jedněch rukou. Nakonec se zeptal: „Koho dosadíte na jeho místo, když se s ním něco stane?" Nato celé shromáždění zvolalo: „Tebe, QuinteCatule!“ 2/ Před takovým jednomyslným postojem a tak vysokým veřejným uznáním Catulus couvl a sněm opustil. Obdiv přitom vzbuzuje jak jeho ohleduplnost, že dále nenalehal, tak spravedlivost lidu, že neupřel opravdové uznání tomu, kdo jeho návrh neschvaloval a stavěl se proti němu. 3/ V tutéž dobu svěřil Cotta soudnictví rovným dí­ lem oběma stavům, kdežto předtím je Gaius Gracchus odebral senátu a převedl na jezdce a Sulla odňal jezd­ cům a svěřil senátu. Otho Roscius svým zákonem znovu vyhradil jezdcům místa v divadle. 4/ Do války s piráty vzal Gnaeus Pompeius s sebou řadu významných osobností, rozmístil strážné lodi málem do všech koutů moře a v krátkém čase vysvobodil svět z moci námořních lupičů, když je se svou neporazitelnou armádou mnohokrát a na mnoha místech porazil, a nakonec na ně udeřil s loďstvem u Kilikie a úplně je rozdrtil. 5/ Aby tuto válku vede­ nou na tak rozlehlém prostoru ukončil s definitivní platností, shromáždil zbylé piráty a usadil je nastálo ve městech daleko od moře. 6/ Někteří kritici toto řešení Pompeiovi vytýkají, ale přestože je dostatečné zaručuje již jméno jeho původce, vyneslo by samo o sobě velikou slávu komukoli, kdo by je navrhl, protože možnost obživy bez přepadání odstranila důvod pirátů k zákeřným útokům.

33. Když byla válka s piráty u konce, pokračoval Lucius Lucullus, který si před sedmi lety po svém konzulátu vylosoval správu Asie a postavil se proti Mithridatovi, v boji s králem dále a dosáhl ve válce významných, ba pozoruhodných výsledků, na mnoha bojištích ho porazil, ve slavné bitvě osvobodil Kyzikos, v Arménii zvítězil nad králem králů Tigránem a válku definitivně ukončit do jisté míry spíše ještě nechtěl, než nemohl, neboť byl sice po všech stránkách obdivuhodný n ve válce téměř neporažený, ale jeho láska k peně­ zům byla silnější. A tu tribun lidu Manilius, při každé příležitosti úplatný, při každé příležitosti přisluhovač mocných, navrhl zákon, aby tato válka byla svěřena Gnaeu Pompeiovi. 2/ Po přijetí zákona nastala mezi oběma veliteli divoká slovní přestřelka: Pompeius házel Lucullovi na hlavu bezectný hlad po penězích, Lucullus Pompeiovi bezmeznou posedlost mocí a přitom ani jeden z nich nemohl druhého obvinit z křivého nařčení. 3/ Vždyť Pompeius od okamžiku, kdy vstoupil na politickou dráhu, nesnesl, aby se mu kdokoli vyrovnal, a kde měl být první, chtěl být jenom sám a nikdo nelačnčl po slávě více a po ostatním méně než on. Po úřadech prahl bezmezné, zastával je však velmi odpovědně, a jak jc s pocitem sebeuspokojení nastupoval, tak klidně je opouštěl a funkci, po níž sáhl, když si usmyslel, slo­ žil, když rozhodli jiní. 4/ Lucullus, v mnohém směru nepřekonatelný, zavedl tento dnešní bezbřehý přepych při stavbě domů, při hostinách a v zařízení, a protože své velkostavby hnal až do moře a prorážel hory, aby moře vtékalo do vnitrozemí, říkal mu Pompeius trefně „náš Xerxés".

VELLEIUS PATERCULUS

34. V tom období rozšířil Quintus Metellus vlá­ du římského národa na Krétu, jejíž velitelé Panarcs a Lásthenés v čele dvaceti čtyř tisíc mladého, rychle pohyblivého mužstva, schopných válečníků odolných vůči útrapám a pověstných lučištníkú, notné vyčerpá­ vali už po celé tři roky síly římského vojska. 2/ Ani tehdy se však Pompeius neudržel, aby nechtěl těžit z Metellovy slávy, dokonce se pokoušel přivlast­ nit si podíl na jeho vítězství. Proto jak Lucullův, tak Metellův triumf přivítali opravdoví občané se zado­ stiučiněním jak pro jejich jedinečné zásluhy, tak i pro Pompeiovu závist. 3/ V té době odhalil konzul Marcus Cicero s neoby­ čejnou statečností, pevností, ostražitostí i svědomitostí pokus o převrat, dílo Sergia Catiliny, Lentula a Cethega a dalších jedinců z obou společenských stavů. Za celý svůj vzestup vděčil Cicero pouze svým schopnostem a svůj nevýznamný původ překonal nejvýznamnějším postavením. Proslavil se i svým životem, i svým ne­ smírným nadáním a dokázal, že nás v intelektuální oblasti nepokořili ti, které jsme my pokořili ve válce. 4/ Catilinu vyhnal z města strach z jeho konzulské pra­ vomoci, Lentulus, bývalý konzul a dvojnásobný prétor, Cethegus a ostatní zvučná jména byli z usnesení senátu a na konzulův příkaz popraveni v žaláři. 35. V den památného zasedání senátu, na němž se o vinících jednalo, zazářila na nejvyšŠí možnou míru úžasná vnitřní síla Marka Catona, který už předtím při mnoha příležitostech upoutal pozornost svou vý­ jimečností. 2/ Byl to pravnuk Marka Catona, největší postavy rodiny Porciú, takřka zosobněná mravní do­ konalost, podobnější svým založením ve všech směrech

■ ŘÍMSKÉ DĚJINY II

bohům než lidem. Nikdy nebyl dobrý jen na odiv, vždy proto, že jinak jednat nemohl, a za smysluplné pokládal jedině spravedlivé jednání, lidské chyby neměl a svůj osud držel pevně ve svých rukou. 3/ Tehdy jako desig­ novaný tribun lidu, ještě poměrné mladý, byl v senátu vyzván téměř mezi posledními, aby vyslovil svůj názor, a zatímco ostatní před ním radili, aby Lentulus a další obvinění byli internováni v municipiích, vystoupil proti provinilcům s takovou odvahou i argumentací, tak svým plamenným řečnickým výkonem uvrhl do podezření všechny shovívavé senátory, že se podíleli na spiknutí, tak černé vylíčil hrozící nebezpečí - Řím v troskách a plamenech, změnu státního zřízení - 4/ tak vyzdvihl skvělý zásah konzula, že sc celý senát při­ klonil na jeho stranu a vyslovil pro trest smrti. Většina senátorů mu potom dělala čestný doprovod, když se vracel domů. 5/ Catilina sc bil za své cíle stejně rozhodně, jako je chtěl uskutečnit a o život, který dlužil katovi, přišel v boji do posledního dechu. 36. Ciceronovu konzulátu před devadesáti dvěma roky dodalo nemalého významu narození božského Augusta předurčeného zastínit svou velikostí všechny muže všech národů. 2/ Uvádět ještě i teď časové údaje o tehdejších vel­ kých postavách se může jevit téměř zbytečné. Vždyť přece každý ví, že v té době vynikly osobnosti, mezi nimiž je jen menší věkový rozdíl: Cicero, Hortcnsius a samozřejmě Crassus, Cato, Sulpicius, potom Brutus, Calidius, Caelius, Calvus a Ciceronovi časově nejbližší Caesar a jejich - dalo by se říci odchovanci - Corvinus a Pollio Asinius, 'Ihúkýdidův obdivovatel Sallustius,

VELLEIUS PATERCULUS

autoři epických básní Varro, Lucretius a Catullus, ne­ zůstávající žádnou básní žánru, který byl méně obvyklý, za žádným básníkem pozadu. 3/ Téměř nemístně vyzní výčet talentů, jež máme ještě před očima. Mezi nimi je na prvním místě kníže básníků Vergilius, dále Rabirius, po Sallustiovi Livius, i Tibullus a Naso, dokonalí tvůrci ve svém žánru. A pokud jde o žijící autory? Jak je obdiv k nim velký, tak nesnadné je jejich hodnocení. 37. Během těchto událostí v Římě a v Itálii vedl Gnaeus Pompeius dějinnou válku proti Mithridatovi, který po Lucullově odchodu dal znovu dohromady silné vojsko. 2/ Král byl na hlavu poražen, ztratil ce­ lou armádu a utekl se do Arménie ke svému tchánovi Tigránovi, tehdy mocnému králi až na to, že jeho síly podlomil válkou Lucullus. 3/ Pompeius se tedy vypravil proti oběma a vpadl do Arménie. Napřed k němu přišel Tigránův syn, který však nežil s otcem v dobrých vzta­ zích, 4/ a brzy stál před ním v roli prosebníka osobné Tigránés svěřuje sebe i své království do jeho rukou. Zdůrazňoval, že by se neuvázal ve spojenectví s žád­ ným jiným velitelem, ať římským nebo odjinud, kromě Pompeia, a proto bude pro něj snesitelný ať nedobrý nebo dobrý osud z jeho rukou, neboť není potupné být poražen tím, koho z vůle bohů nelze porazit, a není újmou na cti podrobit se tomu, koho osud vynesl nad všechny ostatní. 5/ Králi zůstala jeho hodnost, ale za­ platil obrovské válečné reparace. Pompeius celou sumu podle svého zvyku odevzdal kvéstorovi a dal zanést do oficiálních záznamů. Tigránés musel vyklidit Sýrii i provincie, které zabral, a do rukou římského národa se dostaly zpět i jiné země. Další byly tehdy podrobeny poprvé, jako Sýrie, která od té doby začala Římanům

----------------- 7

Římské

dějiny ii

odvádět dané. Tigránova moc zůstala omezena na Arménii. 38. Vzhledem k charakteru mého díla není tak do­ tekl nevhodné podat stručné shrnutí, který vojevůdce podrobil které kmeny a které národy a vytvořil na jejich území provincii platící dané, aby se tak snadněji dalo přehlédnout v jednom celku to, co jsme zaznamenali oddělené v předchozích úsecích. 2/ Na Sicílii přepravil římské vojsko poprvé konzul < laudius, ale provincii z ní učinil přibližně po padesáti dvou letech Marcellus Claudius, když dobyl Syrákúsy. I )o Afriky vstoupil poprvé Regulus asi v devátém roce první punské války, ale provincii tu vytvořil až po 109 letech teprve Publius Scipio Aemilianus, když vyvrá­ til Kartágo, tedy před 177 lety počítaje ode dneška. Sardinie se dostala pod pevnou nadvládu římské říše mezi první a druhou punskou válkou za konzulátu l ita Manlia. - 3/ Neuvěřitelným důkazem úspěchů válečnického génia našeho státu bylo uzavření lánová chrámu na znamení jistého míru, a to poprvé za vlá­ dy králů, podruhé za konzulátu tohoto Tita Manlia, potřetí za Augustova principátu. - 4/ Do Hispánií vůbec poprvé vedli vojsko Gnaeus a Publius Scipionové na začátku druhé punské války před 250 lety. Potom byly v naší moci střídavě, často jsme o jejich části při­ cházeli, až na ně jako na celek uvalil daně Augustus. 5/ Makedonii podmanil Paulus, Acháju Mummius, Aitólii Fulvius Nobilior, Asii vyrval z Antiochových spárů bratr Scipiona Afrického Lucius Scipio a díky laskavosti senátu a římského národa pak patřila dynastii Attalů. Římanům začala platit daně, až když Marcus Pcrpenna zajal Aristoníka. 6/ Uznání za dobytí Kypru

VELLEIUS PATERCULUS ■

—7 ŘÍMSKÉ DĚJINY IJ_j—

nepatří nikomu, neboť tento ostrov se stal provincií usnesením senátu při Catonově misi, poté co tamější král dohnán špatným svědomím spáchal sebevraždu. Krétu potrestal ztrátou dlouhotrvající svobody velitel Mctellus. Sýrie a Pontos jsou živými památníky výji­ mečných schopností Gnaea Pompeia. 39. Do Gallií vkročili s vojskem poprvé Domitius a Paulův vnuk Fabius, který dostal jméno Allobrožský, a potom jsme se je několikrát - s velkými vlastními ztrátami - pokusili dobýt - a zase o né přišli. Představují nejskvělejší výkon Gaia Caesara, neboť pokořeny pod jeho velením a pod jeho auspiciemi platí na poraže­ neckých daních téměř tolik, co ostatní svět. On také učinil... 2/ Kilikii podrobil Scrvilius Isaurský, Gallořecko po válce s Antiochem Vulso Manlius. Bíthýnie, jak už jsme uvedli, připadla Římanům Níkomcdovou závětí. Božský Augustus uložil daně Hispániím a jiným národům, jejichž jména se skvějí na jeho fóru, a také Egyptu a dodal do státní pokladny téměř takové příjmy jako jeho otec z Gallií. 3/ Caesar Tiberius pak přiměl k výslovnému uznání poslušnosti lllyry a Dalmaty, stejně jako předtím Augustus obyvatele Hispánie, a jako nové provincie připojil k římské říši Raetii a Vindcliky s Noriky i Pannonii a Skordisky. Zatímco tyto provin­ cie donutil odvádět daně římskému národu vojenskou silou, na Kappadokii zapůsobil svou autoritou. Ale nyní se vraťme zpět k chronologickému vyprá­ vění. 40. Potom následovaly válečné výpravy Gnaea Pom­ peia, zda slavnější či náročnější, těžko říct: vítězné tažení do Médie, na území Albánů a Hiberů, potom pochod k národům na východní straně Pontu a ve vnitrozemí,

ke Kolchům, k Héniochům a Achájům a pak přišla porážka posledního nezávislého krále-odhlédneme-li od parthských - Mithridata, jak zásluhou Pompeiovou, lak zradou Farnaka, Mithridatova vlastního syna. 2/ Nato se Pompeius, vítěz nad všemi národy, k nimž se dostal, vrátil do Itálie jako ten, kdo dosáhl větší velikosti, než si mohl přát a než si přáli jeho spoluob­ čané, a překonal všechny meze vytčené člověku. 3/ Po fámách, které kolovaly, byl jeho návrat příjemným překvapením. Na všech stranách se totiž tvrdilo, že se nevrátí do Říma bez vojska a že omezí občanskou svobodu, jak se mu zlíbí. Čím větší byla tato obava, tím vítanější byl občanský návrat velkého velitele, protože vojsko rozpustil v Brundisiu a neponechávaje si nic kromě titulu imperátora vrátil se do Říma s obvyklým osobním doprovodem, oslavil velkolepý dvoudenní triumf nad tolika králi a po prodeji kořisti předal do státní pokladny mnohem více peněz než kdokoli před ním - s výjimkou Paula. 4/ Ještě za Pompeiovy nepřítomnosti navrhli tri­ bunové lidu Titus Ampius a Titus Labienus zákon, aby Pompeius nosil o hrách v cirku zlatý věnec i veš­ kerou triůmfátorskou nádheru a během divadelních představení týž věnec a prétextu. K tomu se Pompeius propůjčil pouze jedenkrát, ale i to už bylo příliš. Štěstí a úspěchy ho vynesly tak vysoko, že první triumf slavil nad Afrikou, další nad Evropou, třetí nad Asií; kolik je světadílů, tolik postavil pomníků svých vítězství. 5/ Není však výjimečnosti bez nepřejícnosti. A tak ani Lucullus nezapomněl na křivdu, ani Mctellus Krětský si nestěžoval neprávem, vždyť mu Pompeius přebral zajaté vojevůdce, trumf jeho triumfu, takže ti dva a s nimi

^VELLEIUS PATERCULUS

část optimátu mu nedovolili splnit sliby dané městům a vyplatit odměny veteránům. 41. Potom následoval konzulát Gaia Caesara. A přes­ tože velice spěchám, Caesar mě při psaní drží svou rukou a nutí, abych se u něj zdržel. Narodil se ve vysoce urozené rodině Juliů a svůj původ odvozoval od Anchísa a Venuše, jak jedním hlasem tvrdila starobylá tradice. Vynikal nesrovnatelně nad všechny spoluobčany svým vzhledem, pronikavým intelektem, bezmeznou štědros­ tí, neuvěřitelnou, nadlidskou odvahou i smělými plány. Rychlostí válečných akcí a schopností zdolat nebezpečné překážky se zcela vyrovnal Alexandru Velikému, na roz­ díl od něho nepil a nebyl prchlivý - zkrátka jedl a spal jen v míře potřebné k životu, nikoliv pro požitek. 2/ Byl blízkým pokrevným příbuzným Gaia Maria a také Cin novým zetěm, s jehož dcerou se přes zastrašování a nátlak nerozvcdl, zatímco konzulár Marcus Piso se kvůli Sullovi rozešel s někdejší Cinnovou manželkou Annií. A to bylo Caesarovi teprve kolem osmnácti let v době, kdy se Sulla zmocnil vlády! Když po něm slídili - ani ne tak Sulla jako jeho přívrženci - aby ho zavraždili, unikl v noci z Říma v přestrojení, které maskovalo jeho společenské postavení. 3/ l ake později, ještě docela mladý, když ho unesli piráti, se choval po celou dobu v jejich zajetí tak, že u nich budil zároveň strach i úctu. Ani ve dne ani v noci se vůbec nezouval a nesvlékal, aby u únosců, hlídajících ho jen očima, nevzbudil podezření, kdyby změnil zaběhlý pořádek. - Tento příběh jsem nevynechal pro jeho nesporný význam, i když jde o prosté vyprávění. 42. Líčit všechny odvážné Caesarovy podniky a uvá­ dět jejich počet by bylo hodně dlouhé. Jako důkaz jeho

7 ŘÍMSKÉ DÉJINY II r

budoucí velikosti nechť poslouží epizoda, jak s velkou rozhodností překazil svým zásahem záměr úředníka římského národa stojícího v čele provincie Asie. 2/ V noci následující poté, co se na náklady asijských měst dostal ze zajetí únosců, které však ještě před předáním peněžitého obnosu donutil poskytnout ručitelům ruko­ jmí, shromáždil narychlo lodi a bez úředního zmocnění dorazil na místo, kde se piráti zdržovali, část jejich lodí zahnal na útěk, část potopil a několik jich spolu s řadou pirátů zajal. 3/ Spokojen skvělým výsledkem nočního přepadení přijel zpět mezi své a zajatce dal střežit. Pak pokračoval v cestě do Bíthýnie za prokonzulem luniem hrnkem - to byl onen správce provincie Asie a zároveň Bíthýnie — a žádal ho, aby zajatec popravil. A když to luncus odmítl a řekl, že je prodá - jeho pohodlnost už zřejmé vystřídala žárlivost na Caesarův úspěch - vrátil se bleskurychle na moře a všechny zajaté piráty dal ukřižovat, dříve než prokonzulův dopis mohl kamkoliv dorazit. 43. Brzy nato spěchal do Itálie, protože se stal za své nepřítomnosti pontifikem namísto konzulára Cotty. Už předtím ho Marius a Cinna designovali Jovovým knězem, a to byl ještě téměř chlapec, ale vítěz Sulla zrušil všechna jejich opatření, takže o tento kněžský úřad přišel. Aby ho však při té spěšné cestě nezahlédli piráti, kteří tehdy ovládali všechna moře a byli na něj pochopitelně hodně rozezleni, nasedl se dvěma přáteli a s deseti otroky na čtyřveslici a přeplul rozlehlé Jaderské moře. 2/ Při tom přejezdu se mu zazdálo, že zahlédl pirátské lodě, takže se svlékl a přivázal si k noze dýku, připraven na všechno, ale najednou zjistil, že ho zmátla řada stromů zdálky připomínající lodní stěžně.

VELLEIUS PATERCULUS

. ŘÍMSKÉ DĚJINY II .

3/ Všechno ostatní, co potom dělal v Římě, je do té míry známé, že o tom není třeba psát: pověstná obžaloba Dolabelly a větší zaujetí Říma, než bylo zvykem u procesů s obžalovanými, proslulé politické spory s Quintem Catulem a jinými prominentními občany, porážka Quinta Catula při volbě nejvyššího ponči fiká, ačkoliv jeho soupeř byl všeobecně pokládán za nejvýznamnějšího senátora a Caesar nebyl ještě ani prétorem. 4/ V édilitě pak znovupostavení soch Gaia Maria přes odpor nobility a zároveň restituce práva zastávat úřady synům proskribovaných, v prétuřc i v kvéstuře v Hispánii obdivuhodné schopnosti a vysoké osobní nasazení. Kvéstorem byl u Vetera Antistia, děda našeho současníka Vetera, konzulára a pontifika, otce dvou konzulátů a kněží, člověka tak ryzího charakteru, jak jen je to v lidských silách možné. 44. Když se stal Caesar konzulem, došlo k mocen­ ské dohodě mezi ním, Gnaeem Pompeiem a Markem Crassem, osudné pro Řím i celý svět a stejné tak i pro né samé, i když pro každého jindy. 2/ Pompeia do­ vedla k tomuto kroku představa, že konzul Caesar mu konečně pomůže schválit jeho opatření v zámořských provinciích, která narážela na velký odpor, jak jsme se o tom už zmínili, Cacsara zase vedla úvaha, že ústup­ kem Pompeiově slávě zvýší svou a odpor vůči jejich společnému paktu že dopadne na Pompeia, zatím­ co jeho vlastní moc posílí, a Crassus se chtěl pomocí Pompeiovy autority a Caesarova vlivu domoci toho postavení, kterého by sám nedosáhl. 3/ Mezi Caesarem a Pompeiem vzniklo také rodinné pouto sňatkem Gnaea Pompeia s jeho dcerou.

4/Za tohoto konzulátu navrhl Caesar s Pompciovou podporou zákon, aby se obecní pozemky v Kampánii rozdělily lidu. Tam pak bylo usazeno asi dvacet tisíc občanů a Kapua, kterou Římane za punské války přeměnili na préfekturu, dostala díky Caesarovi a Pompeiovi asi po 152 letech nazpět svá bývalá práva. 5/ Bibulus, Caesarův kolega v úřadě, který spíše chtěl než byl s to bránit mu v jeho počinech, zůstával po většinu roku doma, takže třebaže chtěl vůči Caesarovi posílit odpor, posílil jeho moc. Tehdy byly Caesarovi svěřeny Gallie na pět let. 45. V téže době tribun lidu Publius Clodius, muž aristokratického původu, výřečný, podvratný živel ne­ znající jiných hranic, ať v řeči nebo jednání, než ty, které si určil sám, prosazující vší silou scestné návrhy, dokonce nechvalně známý incestem s vlastní sestrou a obžalovaný z cizoložného smilstva v době nábožen­ ských úkonů chovaných římským lidem v nejposvátněj­ ší úctě, Ciceronův nepřítel na život a na smrt - co také mohli mít společného dva lidé tak odlišných charakterů - a přeběhlík od patriciů k lidu, navrhl zákon, aby byl vypovězen do vyhnanství každý, kdo dal popravit řím­ ského občana bez soudu. A třebaže Cicero přitom nebyl výslovně jmenován, byl to útok právě proti němu. 2/ /\ tak občan, tolik o stát zasloužilý, byl za jeho ochranu odměněn hrozným údělem vyhnance. Ani Caesar ani Pompeius neunikli podezření, že měli svůj podíl na tomto zásahu proti Ciceronovi. On si však, zdá se, své neštěstí přivodil sám, protože odmítl Členství v dvacetičlenné komisi rozdělující pozemky v Kampánii. 3/ Ale ještě než uplynuly dva roky, vrátil se do vlasti a zaujal své bývalé důstojné místo po sice pozdním, ale

VELLEIUS PATERCULUS

ŘÍMSKÉ DĚJINY II

nakonec rozhodném zásahu Gnaea Pompeia, když už se k němu odhodlal, na přání celé Itálie, usneseními senátu i díky statečnému úsilí tribuna lidu Annia Mile­ na. Po vyhoštění a návratu Metclla Numidského nebyl nikdo ani vykázán s vetší zavilostí ani přivítán s větší radostí. Ciceronův dům dal senát obnovit s velkorysostí rovnající sc nenávisti, s níž ho Clodius srovnal se zemí. 4/ Tento Publius Clodius nechal za svého tribunátu odsunout z politického života Marka Catena pod zá­ minkou významné mise a to tak, že navrhl zákon, aby Cato byl vyslán na Kypr jako kvéstor s prétorskou pra­ vomocí a v doprovodu dalšího kvéstora zbavil královské moci Ptolemaia, kterýsi takovou potupu zasloužil svým nemravným životem. 5/ Ale Ptolemaios si bezprostředně před jeho příjezdem vzal život. Cato přivezl z Kypru daleko více peněz, než se očekávalo. Chválit přitom jeho poctivost by bylo nepřípadné, je však možno jej vinit z téměř neuctivé skromnosti. Když sc totiž blížil na lodích po Tiberu, přišli mu vstříc konzulové, senát a záplava občanů, ale on nevystoupil z lodi dřív, než dorazil na místo, kde měl vyložit peníze. 46. Potom když Gaius Caesar zaznamenával v Gallii nevídané úspěchy, na jejichž vylíčení by nestačila řada knih, a už mu byla malá velká šňůra skvělých vítězství, nesčetné tisíce pobitých a zajatých nepřátel a když se už dokonce přepravil s vojskem do Británie skoro jako by hledal pro svou moc i pro naši říši nový svět, Gnaeus Pompeius a Marcus Crassus, staronový pár konzulů, vstoupili do dalšího konzulátu, který ani nedosáhli sc ctí, ani v něm nesklidili uznání. 2/ Zákonem, který předložil lidu Pompeius, byla Caesarovi prodloužena správa provincií na dalších pět let,

Crassovi, zaobírajícímu se plány na válku s Parthy, byla svěřena do správy Sýrie, lento muž, jinak zcela bezúhonný a odolávající lákavým požitkům, neznal míru a nekladl si meze v honbě za penězi a slávou. 3/ Když se vydával do Sýrie, snažili se tribunové lidu zadržet ho děsivými předpovědmi, ale bylo to marné. A kdyby jejich kletby dopadly na něho samotného, byla by ztráta takového velitele pro stát výhrou a vojsko by zůstalo ušetřeno pohromy. 4/ Jakmile totiž překročil Eufrat a pokračoval do Seleukeie, sevřel ho král Oródés s obrovským množstvím jezdců a zničil spolu s ním většinu římského vojska. Zbytek legií zachránil Gaius Cassius, později strůjce hrůzného zločinu, tehdy kvés­ tor, a nejenže udržel Sýrii v rukou římského národa, ale úspěšným protizásahem také rozdrtil a rozprášil Parthy poté, co ji napadli. 47. V tu dobu i potom a už předtím Gaius Caesar, jak jsem sc už zmínil, pobil více než čtyři sta tisíc nepřátel, ještě více jich zajal, často bojoval na bitevním poli, často na pochodu, často podnikl nečekané výpady, dvakrát pronikl do Británie, zkrátka z devíti kampaní by si sotva v některé nezasloužil opravdový triumf. U Alesic však vykonal činy, jakých se člověk odváží jen stěží a jaké dokáže asi jen bůh. 2/ Okolo pátého roku, co se Caesar pohyboval v Gallii, zemřela náhle Pompeiova manželka Julie, zprostředkující záruka již tak těžce udržované soudrž­ nosti mezi oběma žárlivými soupeři o moc. A protože osud postupně zpřetrhával veškerá pouta mezi oběma veliteli předurčenými k tak nesmiřitelnému účtování, zemřel zakrátko také malý Pompeiův a Juliin synek. 3/ Když tehdy při zuřivé volební kampani docházelo na

VELLEIUS PATERCULUS

zbraně i ke krveprolití a v dohlednu se nerýsoval ani konec bojů ani jejich meze, byl Pompeius potřetí zvolen konzulem, tentokrát sám bez kolegy, a to se souhlasem i těch, kteří předtím jeho postavení kritizovali, a kvůli této významné poctě naznačující jeho smír s optimáty se Caesarovi úplně odcizil. Ale za svého konzulátu vy­ naložil veškeré úsilí na zamezení nezákonných praktik při volbách. 4/ V té době zavraždil Milo, kandidát na úřad kon­ zula, Clodia, a to ve rvačce, která se strhla při jejich náhodném setkání u Bovill; to nebyl dobrý příklad, i když politickou situaci ve státě zjednodušoval. Milo byl obžalován a odsouzen, ne tak pro odpor k jeho činu jako z Pompeiovy vůle. 5/ Zato Marcus Cato Milonovu vinu smyl svým názorem proneseným zcela veřejně, a kdyby se byl vyslovil dříve, byli by se k němu přidali další a schválili zabití občana, který představoval nejzhoubnější živel ve státě a největšího nepřítele dobře smýšlejících občanů, jaký vůbec kdy žil. 48. Za malou chvíli nato vyšlehly první plameny občanské války, přestože všichni opravdu nepředpojatí občané si přáli, aby jak Caesar, tak Pompeius rozpus­ tili svá vojska. Přitom Pompeius, který si za druhého konzulátu nechal přidělit Hispánie a po dobu tří let, kdy sám stál v čele Říma, je spravoval v nepřítomnosti zastoupen konzulárem Afraniem a bývalým prétorem Petreiem, svými legáty, přizvukoval těm, kteří po Cae­ sarovi požadovali, aby rozpustil vojsko, ale odporoval těm, kteří chtěli totéž po něm. 2/ Kdyby tak byl zemřel dva roky před vypuknutím konfliktu, po dokončení di­ vadla a k němu přilehlých staveb, když těžce onemocněl v Kampánii, když celá Itálie prosila bohy za uzdravení

ŘÍMSKÉ DĚJINY II -

svého bezesporu prvního občana, byl by osud ztratil příležitost zničit ho a on sám by si odnesl do podsvětí zářnou velikost, jež mu byla přiznávána za jeho života. 3/ K vzplanutí občanské války, kterou provázely tolikeré pohromy po celých následujících dvacet let, nepřiložil nikdo účinnější zápalnou pochodeň než tri­ bun lidu Gaius Curio, původem aristokrat, pohotový řečník, podvratný živel nešetřící ani svůj ani cizí ma­ jetek a stud, geniální ničema, mluvka škodící státu, jehož sklony k nevázanému a zhýralému životu nemohlo uspokojit žádné bohatství ani žádný požitek. 4/ Na­ před stál při Pompciovi, tedy při stávajícím pořádku, jak se to tehdy chápalo, potom se stavěl naoko proti Pompciovi i Caesarovi, ale svým smýšlením nadržoval Caesarovi. Nebudeme rozhodovat, zda zadarmo, nebo, jak se proslýchá, za deset milionů sesterciů. 5/ Nakonec nadobro zmařil kýžené podmínky míru smiřující obč strany, které Caesar zcela oprávněně vyžadoval a s nimiž Pompeius už smířené souhlasil. Cicero se ze všech sil snažil o udržení svornosti v obci. Průběh těchto i předchozích událostí zachycují po­ drobně ve svých knihách jiní a já je rovněž vylíčím ve svých, jak doufám. 6/ Teď ale ponechám svému dílu tu podobu, jakou jsem zvolil, napřed však poblahopřeji Quintu Catulovi, oběma Lucullům a Metellovi i Hortensiovi, kteří prožili plný život, neprovázený žárlivou závistí a vynikli, aniž jim proto hrozilo nebezpečí, ve službě státu ještě stabilního, rozhodně ještě před prudkými otřesy, a zemřeli přirozenou smrtí, než vypukly občanské války. 49. Za konzulátu Lentula a Marcella, 703 roky po založení Říma, 78 let před tvým konzulátem, Marku Vinicie, se rozhořela občanská válka.

VELLEIUS PATERCULUS \—

2/ Pozice jednoho z velitelů se zdála správnější, dru­ hého pevnější. Na jedné straně byla zdánlivá, na druhé skutečná síla, Pompeius se opíral o autoritu senátu, Caesar o oddanost vojska. Konzulové a senát neode­ vzdali svrchovanou moc Pompeiovi, ale stanovisku, jež hájil. 3/ Caesar neopomenul pro zachování míru nic, pompejovci nic neuznali, protože jeden konzul byl ne­ ústupnější, než bylo správné, druhý, Lentulus, by přišel o všechno, kdyby nepřišel převrat, a Marcus Cato trval na svém, že smrt je daleko lepší než podmínky dikto­ vané spoluobčanem. Konzervativní a přísně zásadový občan se asi klonil spíše k Pompeiovi, předvídavý se asi připojil k Caesarovi, Pompciovy zásady pokládali za vznešenější, Cacsarovy za příliš nebezpečné. 4/ Když Caesarovi zamítli všechno, oč žádal - chtěl se spokojit s jednou legií a se správou provincie - a roz­ hodli, aby přišel do Říma ucházet se o hlasy lidu v kon­ zulských volbách jako soukromý občan, usoudil, že válka je nevyhnutelná, a přešel s vojskem Rubikón. Cnaeus Pompeius, konzulové a většina senátorů opustili Řím, potom Itálii a přesunuli se do Dyrrhachia. 50. Mezitím Caesar, kterému v Corfiniu padl do rukou Domitius i jeho legie, propustil bez průtahů jak velitele, tak všechny ostatní, pokud chtěli k Pompeiovi, a pokračoval do Brundisia očividně chtěje raději ukon­ čit válku, dokud ještě všechno včetně jeho podmínek trvalo beze změn, než porazit ty, kteří před ním utekli. 2/ Když však zjistil, že konzulové jsou již za mořem, vrátil se do Říma, vysvětlil v senátu i na sněmu důvody svého řešení i politováníhodnou nutnost sáhnout odve­ tou ke zbraním, a pak se rozhodl táhnout do Hispánie. 3/ Rychlost jeho pochodu poněkud zbrzdila Massilie,

ŘÍMSKÉ DĚJINY II

spíše věrná než prozíravá, protože se nevhodně vložila do konfliktu nej vyšších velitelů, který může řešit jen ten, kdo má prostředky donutit vzpouzející se stranu k poslušnosti. 4/ Potom se Caesarovi vzdalo vojsko pod velením konzulára Afrania a bývalého prétora Petreia, když je zaskočil svým energickým a oslňujícím příchodem; oba legáti i všichni vojáci jakékoli hodnosti, kteří se k nim chtěli připojit, byli propuštěni a mohli odejít k Pompeiovi. 51. Dalšího roku se Dyrrhachium a okolí toho města proměnilo v tábor Gnaea Pompeia, který povolal ze všech zámořských provincií legie, pomocné jízdní i pěší jednotky i vojska králů a tetrarchů a také na Římu závislých vladařů a sestavil obrovskou armádu a, jak se domníval, uzavřel moře lodní blokádou, aby Caesarovi zabránil v přesunu legií. 2/ Gaius Caesar však využil své rychlosti i svého Štěstí, nedal se ničím zadržet a vylodil se i s vojskem, jak rozhodl, a nejprve vybudoval svůj tábor tak, že se téměř dotýkal Pompeiova, potom jej dokonce obklíčil a vybudoval kolem něj obléhací val. Obléhající však trpěli tíživějším nedostatkem zásob než obléhaní. 3/ Tehdy Balbus Cornelius nepředstavitelně riskantně pronikl do tábora nepřátel a několikrát hovořil s konzulátem Lentulcm, který se rozmýšlel, jakou cenu si má určit za zradu. A toto byl začátek Balbovy karié­ ry - člověka, který se nejen narodil v Hispánii, ale byl to pravý Hispán — vedoucí až k triumfu a pontifikátu i k postavení bývalého konzula, přestože konzulem nikdy nebyl. Pak se bojovalo se střídavým štěstím, ale jedna bitva skončila mnohem větším úspěchem pro pompejovce, kdežto Caesarovi vojáci byli odraženi a utr­ pěli vážné ztráty.

VELLEIUS PATERCULUS

52. Potom sc Caesar vydal se svým vojskem do Thessalie předurčené osudem k jeho vítězství. 2/ Pompeiovi radili jedni tak, jiní zcela opačně. Většinou ho vyzývali, aby se přesunul do Itálie - a neudělal by opravdu pro svou věc nic lepšího - jiní ho pobízeli, aby válku, která se vzhledem k rostoucí vážnosti jeho strany vyvíjí den ze dne lépe, protahoval. On však dal na svůj okamžitý nápad a vyrazil za nepřítelem. 3/ Bitva u Farsálu, ten nejkrvavější den pro římský národ, tolik prolité krve vojáků na obou stranách, střet dvou prvních mužů ve státě, ztráta jedné ze dvou zřítelnic římského imperia, tolik padlých významných pompejovcu - na to nestačí rámec tohoto díla. 4/ Je­ den moment ale nelze vynechat. Sotva Caesar uviděl, že Pompeiova linie se bortí, považoval za svou první a nejdúležitější povinnost rozeslat na všechny strany, abych užil obvyklého vojenského termínu ... 5/ Věční bohové! Jakou odměnu sklidil později tak šlechetný muž za tuto svou laskavost vůči Brutovi! 6/ Nad vítězství u Farsálu nebylo obdivuhodnějšího, skvělejšího a slavnějšího, protože vlast nepohřešovala žádného jiného svého občana než padle v boji. Ale šle­ chetné slitování narazilo na tvrdou neoblomnost. Vítěz daroval život s větší velkorysostí než projevili poražení. 53. Pompeius se rozhodl pro útěk se dvěma Lentuly, někdejšími konzuly, synem Sextem a bývalým prétorem Favoniem, které mu náhoda přihrála jako doprovod. Přitom mu jedni radili, aby se obrátil k Parthum, jiní do Afriky, kde má svého spolehlivého a oddaného spojence krále Jubu, on se však rozhodl pro Egypt vzhledem k někdejším projevům své přízně otci toho Ptolemaia, který tehdy spíše ještě jako chlapec než mladík vládl

—7 ŘÍMSKĚ D ÉJIN Y 11

v Alexandrii. 2/ Ale kdo si vzpomene na dávnou pomoc, když se dárce dostane do neštěstí? Anebo kdo si myslí, že má prokázat vděčnost dobrodinci v neštěstí? Anebo kdy něčí nešťastný osud neovlivní věrnost? Král Ptolemaios vyslal na radu 'Iheodota a Achilly posly, kteří měli přivítat přijíždějícího Gnaea Poinpeia, na jehož loď nastoupila v Mytiléné jako průvodkyně jeho útěku manželka Cornelie, a vyzvat ho, ať přestoupí z nákladní lodi na jinou, která mu připlula vstříc. Když ale pokynu uposlechl, byl tento čelný politik římského národa na rozkaz a z vůle egyptského otroka zavražděn. Stalo se tak za konzulátu Gaia Caesara a Publia Servilia. 3/ lakový byl konec života tohoto nanejvýš bezúhon­ ného, vynikajícího muže, jenž dosáhl nepřekonatelného vrcholu po třech konzulátech a třech triumfech, když dobyl svět, ve věku padesáti osmi let, den před naroze­ ninami. Na jeho příkladu ukázal osud své dvě natolik protichůdné tváře, že na toho, komu nezbyl kout světa pro jeho vítězná tažení, nezůstalo místečko pro hrob. 4/ Co jiného bych asi měl říct o autorech, kteří se zmýlili o pět let při údaji o stáří tak významného muže, téměř našeho současníka, než že byli příliš zaneprázd­ nění? A přitom se od konzulátu Gaia Atilia a Quinta Servilia počítají roky tak snadno. To však nedodávám kvůli jejich kritice, ale nerad bych byl obviněn z ne­ přesnosti. 54. Egyptský král a jeho rádcové neosvědčili Caesarovi větší věrnost než Pompeiovi. Když mu však při jeho příchodu připravili past a potom se opovážili vtáhnout jej do války, zaplatili po zásluze svými životy oběma vrcholným římským velitelům, jednomu neživému, druhému za jeho života.

—j VELLEIUS PATERCULUS r~

2/ Pompeius už nebyl mezi živými, jeho jméno však bylo všude stále živé. Nesmírná přízeň jeho straně vyvolala válku v Africe, kterou uvedl do pohybu král Juba a konzulát Scipio, jehož si Pompeius dva roky před smrtí vybral za tchána. 3/Jejich vojsko posílil Marcus Cato, který přivedl legie po nesmírné vyčerpávajícím pochodu pustým krajem bez možnosti zásobování. Vo­ jáci mu také nabízeli vrchní velení, ale on dal přednost podřídit se vyšší hodnosti. 55. Slib stručnosti mě zavazuje zaznamenávat všech­ no jen zběžné. Caesar kráčející za svým štěstím se přepravil do Afriky, kterou po smrti vůdce juliovců Curiona ovládala pompejovská vojska. Tam bojoval nejprve se střídavým úspěchem, potom se svým ob­ vyklým štěstím přiměl nepřátelské vojsko k ústupu. 2/ Také k těmto poraženým se choval sc stejnou mírností jako k dřívějším. Caesarovu slávu po vítězství v africké válce mohla sotva zvýšit Farnakova porážka, ale čekal na něj zásad­ nější zápas v Hispánii, obrovský a děsivý, který vyvolal syn Pompeia Velikého Gnaeus Pompeius, mladý, velmi žhavý válečník, jemuž se sbíhaly na pomoc posily z ce­ lého světa stále ještě přitahované slavnou pověstí jeho otce. 3/ Caesara provázelo do Hispánie jeho štěstí, ale do té doby sc nikdy nedal do lítější a riskantnější bitvy, takže při víc než nejistém výsledku seskočil z koně a za­ stavoval couvající linii. Ještě předtím osudu vyčetl, že ho zachránil pro takový konec, a vojákům oznámil, že se nepohne z místa; ať vidí, jakého vojevůdce a v jaké situaci chtějí opustit. 4/ Spíše pocit studu než statečnost je vrátil na bojové pozice a hrdinství osvědčil spíše velitel než vojsko.

ŘÍMSKÉ DÉJ1NY II r

Gnaea Pompeia našli těžce zraněného na odlehlém a opuštěném místě a zabili; l.abienus a Varus padli v bitvě. 56. Caesar se vrátil do Říma jako svrchovaný vítěz, dal milost všem, kteří proti němu zvedli zbraně, což přesahuje lidské chápání, a uspořádal ve městě velkolepé gladiátorské zápasy, naumachii, klání jezdců i pěších, ale také slonů a několikadenní hostiny pro veřejnost. 2/ Slavil pět triumfů: při gallském bylo vybavení z citru­ sového dřeva, při pontském z akátu, při alexandrijském zeželvoviny, při africkém ze slonoviny a při hispánském z leštěného stříbra. Suma peněz získaných jako válečná kořist přesáhla šest set milionů sesterciů. 3/ A tomuto tak jedinečnému muži, tak velkorysému při každém vítězství, nebyl dopřán klidný život v čele státu déle než pět měsíců - do Říma se vrátil v říjnu a zavraž­ děn byl o březnových ídách při spiknutí, jehož hlavou byli Brutus a Cassius, z nichž jednoho si nezavázal slibem konzulátu, druhého naopak urazil odsunutím jeho konzulátu. K vraždě se připojili i jeho nejbližší přátelé, kteří vděčili za své vysoké postavení úspěchu jeho strany, jako Decimus Brutus a Gaius Trebonius a jiná zvučná jména. 4/ Silné antipatie vůči Cacsarovi vyvolalo chování jeho spolukonzula Marka Antonia, vždy pohotově připraveného k jakékoli nepředloženosti, když Caesarovi sedícímu před řečnickou tribunou vložil o I.uperkáliích na hlavu královský diadém, který Caesar odmítl rak, že vznikl dojem, jako by nebyl pohoršen. 57. Události tak daly za pravdu Pansovi a Hirtiovi, kteří Caesarovi neustále opakovali, aby vládu získa­ nou ozbrojenou mocí ozbrojenou mocí také udržoval, a jejich rady si zaslouží uznání. On však říkával, že

—j VELLEIUS PATERCULUS^—

raději zemře, než aby žil ve strachu, a tak očekávaje od jiných stejnou šlechetnost, kterou projevoval jim, stal se obětí nevděku, protože se neměl na pozoru, ačko­ liv mu nesmrtelní bohové seslali mnoho výstražných znamení a varování, že mu hrozí nebezpečí. 2/ Vždyť i haruspikové ho nabádali, ať je velmi opatrný o břez­ nových ídách, i jeho manželka Calpurnie, vyděšená snem, ho prosila, ať toho dne zůstane doma, a dostal i list se zprávou o spiknutí, ale on si jej nepřečetl. 3/ Osud je opravdu neodvratný, a čí běh života se rozhodne změnit, tomu zkalí mysl. 58. Toho roku, kdy spáchali ten zločin, zastávali Brutus a Cassius préturu a Decimus Brutus byl de­ signovaným konzulem. 2/ Ti tři spolu se skupinou spiklenců, obklopeni bandou gladiátorů Decima Bruta, obsadili Kapitol a nato svolal konzul Antonius senát. Toho Cassius vždy navrhoval zavraždit zároveň s Cacsarem a chtěl zničit i Caesarovu závěť, Brutus mu ale odporoval a říkal, že občan smí prolít pouze krev ty­ rana - takovým hodnocením stavěl svůj čin do lepšího světla. 3/ Ještě před svoláním senátu se Dolabella, kte­ rého Caesar předurčil ke konzulátu a který podle jeho plánů měl nastoupil do konzulského úřadu místo něj, chopil svazků prutů a odznaků konzulské pravomoci. Antonius pak v roli zachránce míru poslal své syny jako rukojmí na Kapitol a dal své slovo Caesarovým vrahům, že mohou bez nebezpečí sejít dolů. 4/ A senát na Ciceronuv návrh schválil po vzoru známého usnesení Athéňanů amnestii spáchaných činů. 59. Potom byla otevřena Caesarova závěť, v níž adop­ toval Gaia Octavia, vnuka své sestry Julie, o jehož původu je třeba říci několik slov, i když ... . 2/ Otec

římské dějiny i i v

Gaia Octavia sice nepocházel z patricijské rodiny, přesto však z dosti významné jezdecké, byl vážený, bezúhonný, nezištný i zámožný. Při prétorské volbě dostal nejvíce hlasů mezi nejznamenitějšími osobnostmi, když díky své pověsti byl ženat s Juliinou dcerou Atií. Po prétuře vylosoval správu Makedonie a tam byl provolán imperátorem, ale zemřel při návratu do Říma, kde se chtěl ucházet o konzulát. 3/ Zanechal nedospělého syna, kterého pak vychovával nevlastní otec Philippus a kterého Gaius Caesar, bratr jeho babičky, miloval jako vlastního. Jakmile mladík dosáhl osmnácti let, dostavil se za ním do války v Hispánii a Caesar ho měl potom stále ve svém doprovodu i ve svém stanu, stále jej vozil ve svém voze a ještě jako chlapce vyznamenal kněžskou hodností pontifika. 4/ Po skončení občanských válek poslal mladíka na studia do Apollónie, aby při svém mimořádném nadání získal hlubší vzdělání, a potom jej chtěl vzít s sebou do války s Gety a následně s Parthy. 5/ Sotva se Gaius Octavius dozvěděl o strýcově smrti, nabídli mu centurioni legií v jeho blízkosti oka­ mžitě podporu svou i svých vojáků, a třebaže ho Salvidienus i Agrippa pobízeli, aby ji neodmítal, spěchal do Říma a cestou se v Brundisiu dozvěděl podrobné údaje o Caesarově vraždě i o jeho závěti. 6/ Když se blížil k Římu, vyšla mu vstříc záplava přátel, a když vcházel do města, bylo vidět, jak se kolem slunce nad jeho hlavou vytvořil pravidelný kruh v barvách duhy, jakoby koruna nad hlavou muže, který se měl brzy stát tak velmi významným. 60. Jeho matka Atie i otčím Philippus vůbec ne­ schvalovali, aby přijal Caesarovo jméno zatížené kvůli mimořádnému osudu žárlivostí, ale šťastný úděl státu

: VELLEIUS PATERCULUS j

i světa si vyhradil právo určit nového zakladatele řím­ ského státu i jeho zachránce. 2/ Proto jeho božský duch odmítl lidské rady a rozhodl sc raději pro nebezpečí spo­ jené s nejvyššími cíli než pro jistotu přízemního života, dal spíše na úsudek svého strýce Caesara než otčímův a opakoval, že by se rouhal, kdyby se nepovažoval za hodna jména Caesar, když tak rozhodl sám Caesar. 3/ Vzápětí ho přijal konzul Antonius, ale s jistým odstu­ pem - nebylo v tom pohrdání, nýbrž obav)' - a málem ho nevpustil do Pompeiových zahrad k rozhovoru. 4/ Brzy nato dokonce začal bezcharakterně předstí­ rat, že Caesar proti němu intrikuje, ale byl usvědčen z hanebné, prázdné lži. Potom se provalil šílený pokus konzulů Antonia a Dolabelly strhnout na sebe prokletou neomezenou moc. Antonius zabavil sedm set milionů sesterciů uložených Caesarem v chrámu bohyně Ops, mezi Caesarovy písemné záznamy vsunul jím neudělená zfalšovaná občanská práva a finanční úlevy, na všech­ no vysadil cenu a v roli konzula rozprodával stát. 5/ Rozhodl sc také nárokovat správu Gallic, ačkoliv byla svěřena designovanému konzulovi Dccimovi Brutovi, a Dolabella si přidělil provincie za mořem. Mezi ním a Gaicm Caesarem, naprosto se lišícími povahou i svými záměry, se stupňovala nevraživost, a mladý Gaius Caesar se proto stával terčem každodenních Antoniových intrik. 61. Stát byl v Antoniově tvrdém područí zcela ochro­ men. Na všech stranách rozhořčení a pocity smutku, nikde žádná síla k odporu, když tu devatenáctiletý Gaius Caesar prokázal obdivuhodnou odvahu, sám svým rozhodnutím dosáhl největšího úspěchu a projevil v zájmu státu větší neohroženost než senát. 2/ Nejprve

ŘÍMSKÉ DĚJINY II ------------------

povolal otcovy veterány od Calatie a hned nato od Casilina; jejich příkladu následovali další a brzy tvořili skutečnou armádu. Když sc chvíli nato Antonius se­ tkal s vojskem, které povolal rozkazem ze zámořských provincií do Brundisia, tak Martova a Čtvrtá legie pochopily záměry senátu, vyhodnotily mimořádné schopnosti mladého muže a přešly k němu. 3/ Senát ho vyznamenal jezdeckou sochou, která stojí dodnes na ReČniŠti na Fóru s nápisem udávajícím jeho věk takové pocty sc za tři sta let dostalo pouze Luciu Sullovi, Gnaeu Pompeiovi a Gain Caesarovi - a pověřil ho, aby s proprétorskou pravomocí vedl válku proti Antoniovi společně s designovanými konzuly Hirtiem a Pansou. 4/ Tento úkol splnil ve svých devatenácti letech suverénně u Mutiny a osvobodil zde z obležení Decima Bruta. Antonius musel po Mutině prchnout z Itálie, potupně a bez vojska, ale jeden konzul tam v boji padl a druhý za několik dní podlehl zraněním. 62. Ještě než byl Antonius zahnán na útěk, odhla­ soval senát, hlavně z Ciceronovy iniciativy, Caesarovi a jeho vojsku všechny možné pocty, jakmile však strach opadl, vyrazily na povrch pravé zájmy a pompejovcům se zase vrátila odvaha. 2/ Senát potvrdil Brutovi a Cassiovi provincie, jichž se už zmocnili o své vůli bez jakéhokoliv jeho usnesení, do jejich rukou vložil také veškeré pravomoci v provinciích za mořem a pochva­ lou odměnil vojska, která se přidala na jejich stranu. 3/ A sami Marcus Brutus a Gaius Cassius se chvíli báli Antoniovy vojenské síly, chvíli strach předstírali vyvolávajíce vůči němu ještě větší nenávist, ve svých prohlášeních ubezpečovali, že budou žít třeba trvale v exilu, jen když ve státě zavládne klid, že neposkytnou

• VELLEIUS PATERCULUS

žádný důvod k občanské válce, že největší ctí je pro ne pomyšlení na jejich čin. Ale po odchodu z Říma a Itá­ lie se oba stejně cílevědomě a bez úředního schválení zmocnili provincií i vojsk a pod záminkou, že stát je tam, kde oni, přijali také peníze, které kvéstoři odvá­ děli z provincií na druhé straně moře do Říma, které jim však dali dobrovolně k dispozici. 4/ Všechna tato opatření byla náležitě ošetřena senátními usneseními a Decimovi Brutovi za to, že svůj život dlužil někomu jinému, byl udělen triumf, Pansovi a Hirtiovi uspo­ řádán čestný státní pohřeb. 5/ O Caesarovi nepadla ani zmínka a dokonce se stalo, že vyjednávači poslaní k jeho vojsku dostali příkaz obejít ho a oslovit přímo vojáky. Ti však nebyli tak nevděční jako senát, a třebaže sám Caesar toto příkoří přecházel, odmítli vyslechnout jakékoli rozkazy bez přítomnosti svého velitele. 6/ l oto je ono pověstné období, kdy Cicero z vrozené náklonnosti k Pompeiově straně navrhoval, že Caesara je třeba uklidnit a uklidit, a měl na mysli hlavně to druhé. 63. Antonius mezitím přešel na útěku Alpy a poku­ sil se nejprve vyjednávat - ovšem neúspěšné - s Mar­ kem Lepidem, zvoleným machinacemi na místo Gaia Caesara nejvyšším pontifikem a zdržujícím se stále ještě v Gallii, i když byl pověřen správou Hispánie. Antonius se však brzy dostával stále častěji do styku s jeho vojáky, a protože všichni velitelé byli lepší než Lepidus a Antonius lepší než řada z nich, byl-li ovšem střízlivý, vpustili ho Lepidovi muži dovnitř otvorem v opevnění na zadní straně tábora. Lepidus sice zůstal velitelem, ale jen podle jména, velení měl ve svých rukou Antonius.

. ŘÍMSKÉ DĚJINY II s

2/ Ve chvíli, kdy se Antonius dostal do Lepidova tábora, luventius Laterensis, člověk zásadový po celý život až do své smrti, který Lepidovi velmi naléhavě radil, aby se s Antoniem nespolčoval, protože senát ho prohlásil nepřítelem státu, se probodl mečem, když videi, že jeho rady vycházejí naprázdno. 3/ Na rozdíl od něho Plancus nezapřel svou typickou rozkolísanost a při dlouhém vnitřním boji, na Čí stranu se postavit, se dostával do rozporu sám se sebou a hned podporoval designovaného konzula Decima Bruta, svého kolegu, a kupoval si přízeň senátu svými listy, ale brzy nato právě Dccima Bruta zradil. Zato Asinius Pollio, ve svých názorech pevný, nepřestal být věrným stoupen­ cem juliovské strany a odpůrcem pompejovců. Jeden i druhý předali své vojsko Antoniovi. 64. Decimus Brutus, kterého Plancus napřed zradil a potom mu dokonce vpadl do zad a kterého jeho vojsko pomalu opouštělo, byl zabit na útěku v domě jednoho svého urozeného hostitele jménem Camela vrahy po­ slanými Antoniem a byl tak zcela spravedlivě potrestán za vraždu Gaia Caesara, jemuž vděčil za všechno. 2/ I když byl na prvním místě mezi všemi jeho přáteli, stal se jeho vrahem a nevoli spojenou s úspěchem, kterého si užíval, odsouval na původce svého štěstí pokládaje za správné Caesarovy dary vzít a dárce odstranit. 3/ To bylo období, kdy Marcus Tullius šňůrou svých projevů a svým skvělým, božským uměním Antoniovi vypálil nesmazatelný cejch, kdežto tribun Cannutius se na něj sápal jen jako vzteklý pes. 4/ Jeden i dru­ hý zaplatili obhajobu svobody smrtí, tribunova krev skropila začátek proskripcí, Ciceronova smrt je ukon­ čila, jako by se Antonius už krve nasytil. Lepidus byl

VELLEIUS PATERCULUS

potom prohlášen nepřítelem státu stejně jako předtím Antonius. 65. Mezi Lepidem, Caesarcm a Antoniem tehdy pro­ bíhala korespondence a začaly se dohadovat podmínky vzájemné dohody. Antonius přitom Caesarovi opako­ vaně připomínal, jak nepřátelsky vůči němu vystupují pompejovci, jak nesmírná už je jejich moc, s jak velkou horlivostí velebí Cicero Bruta a Cassia, vyhrožoval, že s nimi, disponujícími už sedmnácti legiemi, spojí své síly, odmítne-li Caesar dohodu, a připojoval, že dluží pomstu svému otci více než on svému příteli. 2/ A tak uzavřeli mocenský spolek a na výzvy i prosby svých armád spojili také své rodiny, takže Caesar se zasnou­ bil s Antoniovou nevlastní dcerou. Den předtím, než dovršil dvacet let, deset dní před říjnovými Kalendami se Caesar stal konzulem spolu s Quintem Pedicm, roku 709 od založení Města, sedmdesát dva roky před tím, než jsi nastoupil konzulský úřad ty, Marku Vinicie. 3/ Ten rok byl svědkem, jak Vcntidius, kdysi vedený Římem v triumfu mezi zajatci z Picena, oblékl v témže městě po prétorské praetextě konzulskou. Později zde také slavil triumf. 66. Potom začal Antonius a spolu s ním i Lepidus propadat šílenství. Protože si oba, prohlášení za nepřá­ tele státu, jak jsme se zmínili, přáli spíše naslouchat, jak hrozné se jim dělo příkoří, než co si zasloužili, opakovala se hrůza podle Sullova vzoru, proskripce, i když Caesar byl proti, marné, sám proti dvěma. 2/ Nebylo tehdy nic tak ponižující jako to, že byl donucen někoho proskribovat nebo že byl proskribován Cicero. Tento Antoniův zločin umlčel hlas římského národa a nenašel se nikdo, kdo by zachránil život toho, kdo po

—7 ŘÍMSKÉ DĚJINY na­

tolik let chránil jak společný život všech, tak soukromý jednotlivců. 3/ Přesto jsi, Marku Antonie, nedosáhl ničeho - výbuch rozhořčení z hloubi mé duše mě nutí vybočit z rámce mého díla - opakuji, nedosáhl jsi ničeho odměnou vysázenou za umlčení božských úst a sražení slavné hlavy, katovskou mzdou, pobídkou k vraždě někdejšího ochránce státu a tak slavného kon­ zula. 4/ Oloupil jsi Marka Cicerona o dny plné starostí, o stáří, o život ubožejší za tvého principátu než je smrt za tvého triumvirátu, ale jeho pověst a jeho slavné činy a projevy jsi mu nemohl ukrást, tys je naopak zvěčnil. 5/ Vždyť Cicero žije a bude žít po všechny věky, a do­ kud potrvá tento náš svět vzniklý buď náhodně nebo záměrně nebo jakýmkoliv jiným způsobem - o němž mel málem on jediný mezi Římany jasnou představu, jehož podstatu svým intelektem pochopil a slovem skvě­ le představil - půjde s ním Ciceronova sláva. Všechna budoucí pokolení budou žasnout nad jeho projevy proti (obě a budou proklínat tvůj zločin. Spíše zmizí ze světa lidstvo než Ciceronovo jméno. 67. Nikdo neměl tolik slz, aby oplakal poměry celého tohoto období úměrně neštěstí, tím méně je možno je popsat. 2/ Toto je však třeba připomenout: nejpevnější oporu pronásledovaným poskytovaly jejich manželky, propuštěnci vlažnou, otroci chladnou a synové žádnou. Až tak je těžké oddalovat splnění přání, ať už jsou jaká­ koli. 3/ Aby nikomu nezůstalo nic svátého nebo kvůli tučné odměně a nebo nabádání ke stejnému zločinu, udal Antonius strýce z matčiny strany Lucia Caesara a Lepidus bratra Paula. 1 Plaňkoví vyšli vstříc, aby se mezi psance dostal jeho bratr Plotius. 4/ Proto se mezi vtipy vojáků za Lepidovým a Plaňkovým triumfálním

------ ? VELLEIUS PATERCULUS

vozem skandovalo: Bratr je kořisti, nepřítel klidné spi! \ přitom bylo slyšet kletby občanů. 68. Stojí za to uvést zprávu vynechanou na místě, kam patří, neboť jednání její ústřední postavy neupadlo v zapomnění. V době, kdy Caesar bojoval u Farsálu ... o svrchovanou moc ve státě, 2/ Marcus Caelius, cílevě­ domý člověk a obratný řečník, úplný Curio, ale v obou směrech dokonalejší, neméně geniální ničema, navrhl jako prétor zrušit dluhy, když už se ... nemohl zachránit, protože majetek měl v bídnějším stavu než charakter, a od tohoto kroku ho neodvrátila ani autorita senátu ani konzulů. Získal podporu i Annia Milona, rozezleného na caesarovce, kteří mu nepovolili návrat do Říma, ve městě vyvolal nepokoje a mimo Řím připravoval potají ozbrojený konflikt. Nejprve byl odsunut z politického života a potom na rozkaz senátu poražen konzulský­ mi vojsky u Thúrií. 3/ Při podobném pokusu potkal stejný osud Milona - toho vyhledávače konfliktů, spíše zbrklého než odvážného. Dostal zásah kamenem, když obléhal Com psu v kraji Hirpinů a tak ho stihl trest jak za smrt Publia Clodia, tak za útok na vlast. 4/ Když už se zmiňuji o něčem, co jsem vynechal, stojí také za povšimnutí přehnané a nepatřičné slovní útoky tribunů lidu Marulla Epidia a Flava Caesetia na Gaia Caesara, kteří ho obviňovali, že se chce stár králem, a málem pocítili dopad absolutní moci. 5/ Opakovaně napadaný Caesar se přitom sice rozčílil víc než obvykle, ale spokojil se jen s cenzorskou důtkou a nesáhl k diktátorskému prostředku, takže je pouze zbavil úřední funkce a prohlásil, že je ve velmi svízelné situaci: bud je nucen jednat proti své povaze, anebo připustit znevážení úřadu.

ŘÍMSKÉ DĚJINY lij-------

Ale teď je třeba vrátit se k chronologickému vyprá­ vění. 69. Dolabella už dal v Asii ve Smyrně zákeřně za­ vraždit svého tamčjšího předchůdce konzulára Gaia Trebonia, krajně nevděčného vůči Caesarovi a podíl­ níka na jeho vraždě, ačkoliv jeho zásluhou dosáhl až konzulátu. 2/ A Gaius Cassius získal v Sýrii silné legie od bývalých prétorů a velitelů Staia Murka i Crispa Marcia a Dolabellu, který po zásahu v Asii dorazil do Sýrie, obklíčil ve městě Láodikei, město útokem dobyl, Dolabellu poručil zbavit života a stal se v té oblasti pánem nad deseti legiemi. Dolabella však bez jakéhokoliv zaváhání nastavil šíji svému otrokovi k ráně. 3/ A Marcus Brutus sebral v Makedonii legie bratrovi Marka Antonia Gaiu Antoniovi, u Dyrrhachia Vatiniovi, aniž se však vzpouzely. Zatímco s Antoniem bojoval, Vatinia zastínil svou prestiží, protože Brutus byl lepší než kterýkoliv velitel a nebylo horšího člověka než Vatinius, 4/ u něhož soutěžilo tělesné postižení s pokřiveným charakterem, takže se zdálo, že jeho duch nalezl dokonale odpovídající příbytek. Legií měl Vatinius sedm. 5/ Ale zákon navržený Caesarovým kolegou konzu­ lem Pediem uvalil klatbu na všechny vrahy Caesarova otce. Tehdy můj strýc z matčiny strany Capito, hodností senátor, podpořil Agrippovu žalobu na Gaia Cassia. 6/ V průběhu těchto událostí v Itálii dobyl Cassius po prudkých a úspěšných bojích mohutně opevněný Rhodos, Brutus porazil na hlavu Lykie a oba dva potom přesunuli vojska do Makedonie; při tom všem Cassius tak krotil svou povahu, že překonal i Brutovu laskavost. Jen těžko lze najít někoho jiného než Bruta a Cassia,

---------- 7 VELLEIUS PATERCULUS

koho štěstí provázelo tak ochotně a opustilo tak rychle, jako by podlehlo únavě. 70. Take Caesar a Antonius tehdy přepravili své armády do Makedonie a střetli se v otevřeném boji s Markem Brutem a Cassiem u města Filippy. Křídlo, jemuž velel Brutus, nepřítele odrazilo a zmocnilo se Caesarova tábora. Caesar, ač velmi nemocný, se osobně ujal povinností velitele, ale i jeho lékař Artorius vy­ děšený znamením v živém snu jej prosil, ať nezůstává v táboře. Cassiovo křídlo však bylo obráceno na útěk a stáhlo se, zle zřízeno, výš na kopec. 2/ Podle své porážky usuzoval Cassius na výsledek svého druha a vyslal veterána zjistit, jaká je velikost a síla vojska, které se hnalo směrem k němu. Protože se veterán sc zprávou zdržel, Cassius, který už viděl vojsko řítící se k němu a pro zvířený prach nerozeznával ani obličeje ani prapory, v domnění, že se na něj ženou nepřátelé, zahalil svou tvář pláštíkem a nehrožené nastavil šíji svému propuštěnci k ráně. 3/ Hlava už dopadla na zem, když veterán přinesl zprávu o Brutově vítězství. Sotva uviděl svého velitele mrtvého na zemi, řekl: „Je to moje vina, takže jdu za ním“ a po těchto slovech nalehl na svůj meč. 4/ Za několik dní nato svedl boj s nepřáteli Brutus, a když se poražen stáhl v noci na útěku na kopec, požádal svého blízkého přítele Stratóna z Aig, aby mu pomohl zemřít. 5/ Levou ruku zvedl za hlavu, pravicí držel čepel jeho meče přitisknutou ke svému levému prsu tam, kde tluče srdce, nalehl na meč a proboden jedinou ranou na místě zemřel. 71. Corvinus Messalla, úžasný mladý muž těšící se v táboře autoritě hned po Brutovi a Cassiovi, odmítl žádost, aby se stal velitelem, a doufaje v záchranu vydal

ŘÍMSKÉ DĚJINY II

se raději na milost Caesarovi, než aby bojoval dál s ne­ jistými vyhlídkami. A Caesarovi při jeho vítězstvích nebylo věru nic milejšího než Corvinova záchrana a ne­ bylo lepšího vzoru vděčnosti a oddanosti než Corvinus. Žádnou jinou bitvu nepoznamenala krev většího počtu tak významných mužů. 2/ Padl v ní Catonův syn, totéž neštěstí stihlo syny prominentních občanů Luculla a Hortensia. 3/ Varro se na prahu své smrti Antoniovi vysmíval a zcela otevřeně mu předpověděl, jaký konec ho zaslouženě čeká a jaký ho i potkal. Drusus Livius, otec Julie Augusty, a Varus Quintilius se ani nepokou­ šeli dojít u nepřítele soucitu, Drusus spáchal sebevraždu ve stanu, Varus si na sebe vzal odznaky svého úřadu a zemřel rukou propuštěnce, kterého k tomu musel donutit. 72. Lakový konec předurčil osud uskupení kolem Marka Bruta, když mu šlo na třicátý sedmý rok. Ucho­ val si čistý mravní štít až do dne, kdy všechny své ctnosti pohřbil jediným neuváženým činem. Byl o tolik lepším člověkem, o kolik byl Cassius lepším vojevůdcem. 2/ Z těch dvou byl Brutus lepším přítelem, Cassius obá­ vanějším nepřítelem, Cassius měl více energie, Brutus hlubší morální zásady. Kdyby byli zvítězili, bylo by v zájmu státu, aby v jeho čele stál spíše Brutus než Cassius, jako bylo žádoucí, aby to byl spíše Caesar než Antonius. 3/ Gnaeus Domitius, otec Lucia Domitia, vyni­ kajícího muže, který byl ještě nedávno mezi námi, vzácně otevřeného, děd našeho Gnaea Domitia, skvě­ lého mladého muže, se zmocnil lodí a spojil svůj osud s útěkem stejně jako mnoho dalších, kteří se k němu přidali, a vzal na sebe roli jejich vůdce. 4/ Námořní

VELLEIUS PATERCULUS

.

velitel Statius Murcus, velící loďstvu hlídkujícímu na moři, se vydal s vojskem a loďstvem pod svým velením k Sextu Pompeiovi, synu Pompcia Velikého, který při návratu z Hispánie zabral vojensky Sicílii. 5/ K tomu se sbíhali proskribovaní lidé z Brutova tábora, z Itálie a odjinud ze světa, pokud měli štěstí a unikli hrozícímu nebezpečí, protože pro ty, kteří neměli žádnou právní ochranu, byl dobrý jakýkoliv vůdce. Vždyť osud jim nedával na vybranou, ale nabídl jim alespoň útočiště a na útěku před smrtonosnou bouří bylo pro ně přísta­ vem jakékoli kotviště. 73. Ten mladík neměl žádného vzdělání, jeho řeč byla nekultivovaná, byl impulzivní, energický, fyzicky obratný, v myšlení překotný, na rozdíl od svého otce naprosto nespolehlivý, nejubožejší propuš­ těnec, nejposlednější otrok, žárlivý na výše postavené, loutka v rukou lidí společensky nejpodřadnějších. 2/ Senát po Antoniově útěku od Mutiny, stále ještě výhradně pompejovský, v době, kdy přidělil Brutovi a Cassiovi zámořské provincie, povolal Sexta Pompcia z Hispánie, kde předtím proti němu s velkým úspě­ chem bojoval bývalý prétor Pollio Asinius, navrátil mu otcův majetek a pověřil ho ochranou pobřeží. 3/ Jak už jsme uvedli, Sextus obsadil Sicílii, přijímal do svého vojska otroky a uprchlíky, sestavil velký počet legií a pod velením námořních prefektů Měny a Menekrata, propuštěnců svého otce, ohrožoval námořní dopravu pirátskými přepady. Kořist pou­ žíval k pokrytí svých potřeb a k udržování armády a vůbec se nestyděl ochromovat pirátskými akcemi a přepady pohyb na moři, které jeho otec od zločineckých pirátů vyčistil.

/ ŘÍMSKÉ DÉJINY II

74. Po rozdrcení Brutových a Cassiových přívrženců zůstal Antonius chvíli na místě chystaje se na cestu do zámořských provincií. Caesar se odebral do Itálie a našel ji v mnohem větším neklidu, než si představoval, 2/ protože konzul Lucius Antonius, který sdílel s bratrem stejné charakterové vady, ale žádnou z jeho předností, která u Marka tu a tam probleskla, jednak Caesara pomlouval u veteránů, jednak burcoval do zbraně vlast­ níky pozemků, kteří je ztratili po nuceném rozdělování statků a vzniku kolonií, a dal dohromady velikou armá­ du. 3/ Kromě toho manželka Marka Antonia Fulvie, na níž nebylo nic ženského kromě pohlaví, řinčela zbraněmi na všech stranách a vyvolávala konflikty. Za základnu k válce si vybrala Praeneste. Lucius Antonius odražený na všech místech Cacsarovým vojskem se uchýlil do Perusie; Plancus, přívrženec antoniovců, mu pomoc spíše sliboval než skutečně poskytoval. 4/ Caesar, jak už byl statečný a jak mu štěstí přálo, Perusii dobyl, ale Antoniovi neublížil; Perusijští zažili hrůzy spíše řáděním rozzuřených vojáků než z vůle velitele. Ve městě pak vypukl požár, který však založil významný místní představitel Macedonicus, když zapálil svůj dům a majetek, probodl se mečem a skočil do ohně. 75. V téže době vzplála válka v Kampánii, kterou vy­ volal zastánce vyvlastněných rolníků Tiberius Claudius Nero, bývalý prétor a pontifex, otec Tiberia Caesara, muž velkého ducha, nadaný a velmi vzdělaný. I tuto válku Caesar definitivně ukončil svým příchodem. 2/ Je vůbec někdo, kdo je schopen dostatečné vyjádřit údiv nad změnami osudu a zvraty lidského života? Kdo nedoufá nebo se nebojí, že budoucnost bude jiná, ba přímo opačná než očekáváme? 3/ Livie, dcera vysoce

VELLEIUS PATERCULUS •

urozeného a velmi statečného Drusa Claudiana, vyni­ kající mezi Říman kam i původem, bezúhonnou pověstí, krásou, pozdější Augustova manželka a, jakmile se stal božstvem, jeho knéžka a dcera, tehdy utíkala před zbra­ němi Caesara, svého pozdějšího manžela, v náručí s ani ne dvouletým synem, nynějším Caesarem Tibericm, ochráncem římského imperia a budoucím Caesarovým synem, cestou necestou, s jedním průvodcem, aby útěk nebyl nápadný, a když sc jí podařilo uniknout před zbraněmi vojáků, dostala se k moři a odjela se svým manželem Neroncm na Sicílii. 76. Svědectví, které bych vydal cizímu člověku, neupřu svému vlastnímu dědovi Gain Velleiovi, tomu, kterého Gnaeus Pompeius vybral na nejčestnějším místě mezi oněch tři sta šedesát soudců, tomu, který byl velitelem jeho technických oddílů i oddílů Marka Bruta a Tiberia Nerona a který v Kampánii neměl sobě rovného. Vždy stál na straně svého jedinečného přítele Nerona, a když ho pro vysoký věk a nemoc nemohl doprovázet při jeho útěku z Neapole, probodl sc mečem. 2/ Fulvii Caesar dovolil odejít v Plaňkově doprovodu z Itálie, aniž jí zkřivil vlas. A Pollio Asinius, který sc sedmi legiemi držel pro Antonia dlouho Vcnctii a vyznamenal se mimořádně u Altina i jiných měst v té oblasti, se vydal na cestu k Antoniovi. Získal na jeho stranu svými radami a zá­ rukami do té doby nerozhodného Domitia, který, jak jsme už uvedli, odjel po Brutově smrti z jeho tábora a velel vlastnímu loďstvu, 3/ takže nestranný posuzovatel by si měl uvědomit, že Pollio pomohl Antoniovi stejně jako Antonius jemu.

—zJUmské dějiny ii$— Antoniův návrat do Itálie a Caesarovy přípravy k němu vyvolaly obavy, žc propukne válka, byla však uzavřena mírová dohoda v Brundisiu. 4/ V té době vyšly najevo zločinecke plány Rufa Salvidicna, jemuž, i když sc narodil neznámo v jaké rodině, sc zdálo málo, že dosáhl nejvyššího postavení a že v pořadí jako další hned po Gnaeu Pompeiovi i po samotném Caesarovi se stal z jezdce rovnou konzulem, a chtěl vystoupat až na místo, odkud by Caesara i stát viděl hluboko pod sebou. 77. Potom si lid sužovaný vysokou cenou obilí kvů­ li válečnému stavu na moři svorně vymohl uzavření misenské smlouvy s Pompeiem. A ten vítaje Caesara a Antonia na své lodi při večeři vtipně poznamenal, že dává hostinu na svých Skořápkách, s narážkou na název čtvrti, kde stál zabavený dúm jeho otce zabraný Antoniem. 2/ Podle této mírové smlouvy byla Pompciovi postoupena Sicílie a Achája, ale to nemohlo uspokojit jeho nevyváženého ducha. Jeho přítomnost měla pro vlast jediný příznivý výsledek, že vyjednal bezpečný návrat všem proskribovaným a dalším, kteří u něho našli z různých důvodů útočiště. 3/ Znamenala rehabilitaci významných občanů, mezi nimi Nerona Claudia, Marka Silana, Sentia Saturnina, Arruntia a Titia. Ale Staia Murka dal Sextus na Sicílii zavraždit na podkladě falešných obvinění Měny a Mcnekrata, kterým nebyl po chuti tak schopný spoluvelitcl. A to, i když Murcus k Sextoví s sebou přivezl mohutné loď­ stvo a zdvojnásobil jeho síly. 78. V tom období si Marcus Antonius vzal za man­ želku Caesarovu sestru Octavii. Pompeius byl zase zpět na Sicílii, Antonius v provinciích v zámoří, v nichž /působil vážné otřesy velkými vojenskými akcemi

, VELLEIUS PATERCULUS ■,

ŘÍMSKÉ DĚJINY II

Labienus. Ten odešel z Brutova tábora k Parthům, přivedl parthské vojsko do Sýrie a zabil tam Antoni­ ova legáta. Avšak díky schopnému veliteli Ventidiovi padl do záhuby spolu s parthským vojskem a králov­ ským synem Pacorem, jenž byl nej významnější mezi tamějšími mladými parthskými muži. 2/ Caesar se mezitím v tomto období snažil, aby v době zhoubné nečinnosti neutrpěla kázeň vojáků, a zvyšoval jejich připravenost častými vojenskými výpravami v IIlyriku a Dalmácii, aby se dostávali do nebezpečných situací a získávali válečné zkušenosti. 3/ V téže době bývalý konzul Calvinus Domitius spravující Hispánii, dal příkaz k mimořádně přísnému výstražnému trestu srovnatelnému s tresty známými z historie a nechal utlouct holí prvního centuriona legie, jistého Vibillia, za zbabělý útek z boje. 79. Protože počet Pompeiových lodí den ode dne rostl a stejné tak rostla i jeho sláva, rozhodl sc Caesar dát se s ním do náročné války. Stavbou lodí, náborem vojska a veslařů i výcvikem v námořních bitvách a v ma­ névrování byl pověřen Marcus Agrippa, výjimečný muž, nepředstavitelně schopný snášet námahu, nedostatek spánku, nebezpečí, přesvědomitě provádějící příka­ zy, ovšem jen jediného člověka, jinak rád poroučející jiným, vůbec neznající odklady a okamžitě proměňu­ jící rozhodnutí v čin. 2/ Ten postavil na Avernském a Lukrinském jezeře skvělé loďstvo a každodenním výcvikem naučil vojáky i veslaře dokonale zvládat vá­ lečné a námořní operace. S tímto loďstvem pak Caesar zaútočil na Pompeia a na Sicílii. Ještě předtím si však za Šťastných znameních pro stát vzal za manželku Livii se svolením jejího bývalého manžela Nerona.

3/ Ale tohoto muže lidskou silou nezdolatelného stihla v té době osudová rána, když silný jihozápadní vítr roztříštil a rozmetal převážnou část jeho lodí u Ve­ lič a Palinurského mysu. To neštěstí způsobilo odklad konce války, jejíž následný průběh byl kolísavý a občas nejistý, 4/ protože Cacsarovo loďstvo znovu postihla bouře na stejném místě, a jako skončila úspěchem první námořní bitva pod Agrippovým velením u Myl, tak u Tauromenia došlo k těžké porážce přímo před Cacsarovýma očima, když se tam znenadání zjevilo nepřátelské loďstvo. Nebezpečí se nevyhnulo ani sa­ motnému Caesarovi. Chybělo málo a Pompeius by byl porazil jeho legie v čele s legátem Cornificiem, když se vylodily na pevninu. 5/ Ale kritické osudové chvíle napravila zkušenost a statečnost. Jakmile se obě loďstva rozestavila do bitevního útvaru, přišel Pompcius téměř o všechny lodi a dal se na útěk do Asie, kde hledal pomoc u Marka Antonia. Počínal si zmateně: chvíli jako vojevůdce, chvíli jako prosebník, hned dával najevo, kdo je, hned žadonil o život. 6/ Zavraždil ho Titius, který si však tím činem přivodil tak nepolevující nenávist, že ho lidé s nadávkami vyhnali z představení, které později uspořádal v Pompeiově divadle. 80. Do války s Pompeiem povolal Caesar z Afriky Lepida s dvanácti legiemi, které však měly poloviční počet vojáků. Ale tento mezi všemi nejdomýšlivější člověk, který si ničím mimořádným nezasloužil tak dlouhou shovívavost osudu, si přivlastnil Pompeiovo vojsko, protože byl v jeho blízkosti, ačkoli uznávalo autoritu Caesara, ne jeho, a důvěřovalo Caesarovi, ne jemu. 2/ A namyšlený, že má víc než dvacet legií, zašel v pominutí smyslů tak daleko, že si přisvojoval

^VELLEIUS PATERCULUS

celé vítězství a opovážil sc Caesara vyzvat, ať opustí Sicílii - ten darmošlapný parazit na cizím úspěchu i jeho dlouhodobá brzda, protože nikdy nesouhlasil s Caesarovými plány a vždy navrhoval opak toho, na čem se dohodli ostatní. 3/ Ani Scipionové, ani žádný jiný z římských legen­ dárních velitelů nejednali v takové situaci odvážněji než tehdy Caesar. Vešel do Lepidova tábora beze zbraní, jen v pláštíku, chráněn pouze svým jménem, unikl stře­ lám, kterc proti němu nechat namířit tento nejkřivější člověk, a třebaže jeho pláštík probodlo kopí, chopil se odvážně orla legie. 4/ Tehdy bylo vidět, jak zásadní je rozdíl mezi oběma veliteli. Ozbrojení se připojili k neo­ zbrojenému a Lepidus, desátého roku poté, co se dostal k moci, která byla v naprostém rozporu se způsobem jeho života, opuštěn vojáky i štěstím, v černém plášti a skrytý uprostřed posledního houfu vojáků sbíhajících se k Caesarovi, padl Caesarovi k nohám. Z milosti mu zůstal život i majetek, ale hodnosti, které nebyl hoden,

byl zbaven. 81. Potom náhle vypukla vzpoura vojáků, kteří vědomi si své síly často odmítají podrobit se kázni a nevydrží žádat o to, co si podle svých představ mohou vynutit, ale princeps ji potlačil svým pevným posto­ jem i štědrostí. 2/ V téže době se významně rozrostla kolonie v Kampánii, jejíž pozemky zůstaly z minulosti v majetku státu. Náhradou dostala Kapna mnohem úrodnější pozemky na Krétě s výnosem 1 200 000 sesterciů a příslib vodovodu, který dodnes jedinečně přispívá ke zdraví a je zdejší architektonickou ozdobou. 3/ Agrippa si ve válce se Sextem Pompeiem svou výji­ mečnou statečností zasloužil vyznamenání korunou za

7 ŘÍMSKÉ DÉJINYII

vítězství na moři, kterou nikdy předtím žádný Říman

nedostal. Když se potom Caesar vrátil do Města jako vítěz, dal skoupit prostřednictvím svých agentů řadu domů, aby rozšířil svůj, ale pak oznámil, že budou sloužit veřejnému zájmu, a slíbil postavit Apollonův chrám s kolonádou, který později zbudoval s jedineč­ nou velkorysostí. 82. V létě, když Caesar tak úspěšně ... na Sicílii, štěstí stálo při Caesarovi a státu ... na Východě. Antonius prošel s třinácti legiemi Arménii a potom Médii směrem k Parthům a narazil na odpor jejich krále. 2/ Nejprve přišel o dvě legie se vším osobním vybavením svých vojáků, metacími stroji i s legátem Statianem, potom sc sám několikrát dostal do nanejvýš nebez­ pečné, přímo kritické situace pro celé vojsko, až již nedoufal v záchranu. A když ztratil ne méně než čtvr­ tinu vojáků, zachránila ho rada jednoho spolehlivého zajatce, původem Římana, který se dostal do zajetí při Crassově porážce, ale přes svůj osud zůstal Římanem. Přišel v noci k římské hlídce a varoval krajany, aby nešli po zamýšlené trase, ale dali se opačným směrem přes lesy. 3/ Jeho rada zachránila Marka Antonia a většinu jeho legií, i když, jak už jsme uvedli, přišel nejméně o čtvrtinu svých vojáků a o třetinu obsluhy a otroků. Z vybavení vojáků nezbylo téměř nic. Přesto Antonius tento svůj útěk označil za vítězství, protože vyvázl živý. Třetího léta sc vrátil do Arménie, zajal úskokem jejího krále Artavasda, ale dal mu nasadit zlatá pouta, aby neutrpěla jeho důstojnost. 4/ Když se potom jeho žhavá láska ke Kleopatře ještě stupňovala a jeho charakterové vady, které vždy přikrmujc bohatství, nevázanost a podkuřování, se ještě rozmnožily, rozhodl se vést válku sc

VELLEIUS PATERCULUS

svou vlastí. Už předtím vydal příkaz, ať ho nazývají novým Dionýsem, když se dal vézt v Alexandrii ověn­ čen břečťanem, se zlatou korunou, s thyrsem v ruce, s kothurny na nohou a podkasán jako Dionýsos. 83. Uprostřed válečných příprav přeběhl k Cae­ sarovi Plancus. Nevedla ho úvaha rozhodnout se správně, ani láska k vlasti nebo k Caesarovi, protože jak na vlast, tak na Caesara vždycky jen útočil, ale zrádcovství, které mel v krvi. Byl to nejponíženější Kleopatřin patolízal, poslušnější než poslední otrok, Antoniův slouha, navádějící k nejhorším nemravnostem a napomáhající k nim, ochotný zaprodat se komukoli a čemukoli, 2/ vždyť dokonce tančil na hostině nahý v roli Glauka, nabarven namodro, ověnčen rákosím, s ocasem a pokrčenými koleny. Když Antonius k němu ochladl pro důkazy svědčící o jeho krádežích, zběhl k Caesarovi. Tento Plancus později vykládal vítězovu šlechetnost jako svou zásluhu a říkal, že Caesar jeho jednání schvaloval, jenže Caesar mu pouze odpustil. Příklad svého strýce si hned pospíšil napodobit Titius. 3/ Když čerstvý přeběhlík Plancus v senátu vytýkal Antoniovi v jeho nepřítomnosti jednu ničemnost za druhou, poznamenal vtipně Coponius, tchán Publia Silia, vysoce vážený bývalý prétor: „Na mou věru, ten Antonius se stihl zkazit chviličku předtím, než ses s ním rozloučil.“ 84. Za konzulátu Caesara a Messaly Corvina došlo u Actia k poslední bitvě, v níž bylo vítězství juliovské strany naprosto nepochybné dávno předtím. Vojsko i velitel na této straně byli plni sil, na druhé panovala všeobecná ochablost, zde byli pořádní veslaři, tam strádáním zmožení, zde neveliké, ale rychlé lodě, na

7 kÍMSKÉ DÉJINY 11 \

opačné straně jen na pohled děsivější, z této strany k Antoniovi nepřebíhal nikdo, k Caesarovi někdo den co den. Nakonec Marcus Agrippa dobyl přímo před očima Antoniova loďstva Leukadu, zmocnil se Pater, obsadil Korint a před poslední rozhodující bitvou po­ razil dvakrát nepřátelské loďstvo. 2/ Král Amyntás se připojil k lepší a pro sebe výhodnější straně, pokud jde o Dellia, ten přešel od Dolabelly ke Cassiovi, od Cassia k Antoniovi a podle tohoto svého zvyku sc přidal k Caesarovi. Slavný Gnaeus Domitius, který jako jediný z Antoniovy strany vždy zdravil Kleopatru pouze jejím jménem, přešel k Caesarovi náhle a s velkým rizikem. 85. Potom nadešel den zásadního rozhodnutí, kdy Caesar a Antonius rozestavili na moři své loďstvo: jeden do boje za zachránil světa, druhý na jeho zkázu. 2/ Pravé křídlo juliovské Hotily bylo svěřeno Markovi Luriovi, levé Arruntiovi, vrchní velení v námořní bitvě Agrippovi. Caesar mel místo tam, kam ho osud zavolal, a byl všude. Velení Antoniova loďstva převzali Publicola a Sosius, Caesarovu pozemnímu vojsku velel Taurus, Antoniovu Canidius. 3/ Jakmile boj začal, stáli na Caesarově straně všichni na svém místě: velitel, veslaři, vojáci, na Antoniově nikdo kromě vojáku. Nejprve se dala na útěk Kleopatra, za královnou ujížděl Antonius, místo aby zůstal u bojujících vojáku - velitel, který měl nemilosrdně stíhat dezertéry, sám dezertoval. 4/ Jeho vojáci bojovali dlouho velmi statečně a houževnatě i bez velitele, a protože nemohli doufat ve vítězství, tak na život a na smrt. Caesar, který je mohl pobít, se snažil na ně zapůsobit vlídnými slovy a volal i ukazoval, že Antonius utekl, a tázal se, za koho a proti komu bojují. 5/ Ale oni až po dlouhém boji za nepřítomného velitele

------ 7 VELLEIUS PATERCULUS

jen neradi složili své zbraně a uznali svou porážku. Caesar jim slíbil život i milost dříve, než sc dali pře­ svědčit, aby o ně prosili. Bylo zjevné, že vojáci se chovali tak, jako se má chovat opravdový velitel, velitel jako nejzbabělejší zběh, 6/ takže vzniká pochybnost, zda by se Antonius jako vítěz řídil svým úsudkem nebo Klcopatřinou vůlí, když se dal na útěk podle ní. Totéž co loďstvo provedlo i pozemní vojsko, když Canidius horempádem utekl za Antoniem. 86. V tak zhuštěném a zběžném přehledu nelze vů­ bec vyjádřit, co znamenal ten den pro celý svět a jaké změny nastaly v osudu našeho státu. 2/ Vítězství však provázela opravdová šlechetnost, o život nepřišel nikdo - jen několik málo těch, kteří ani nedokázali požádat o milost. Podle této mírnosti vrchního velitele se dá usoudit, jak by sc jako vítěz choval na začátku svého triumvirátu nebo na pláni u Filipp, kdyby to tehdy bylo možné. - Sosia zachránil Lucius Arruntius, známý svým pevným, zásadovým postojem starého ražení, teprve potom Caesar, který musel dlouho svádět boj sc svou šlechetností. 3/ Není možné vynechat významné rozhodnutí Asinia Polliona ani jeho slova. /Xčkoliv sc po dohodě uzavřené v Brundisiu zdržoval v Itálii a nikdy se s krá­ lovnou nesetkal a k Antoniovi se už nehlásil, když ho šílená láska připravila o rozum, odpověděl Cacsarovi, který ho žádal, aby šel s ním do války u Actia, takto: „Moje zásluhy o Antonia jsou příliš velké, jeho vstříc­ nost vůči mně příliš známá, proto zůstanu stranou vašeho rozhodování a budu kořistí vítěze.“ 87. Příštího roku se Caesar vydal do Alexandrie proti královně i Antoniovi a ukončil občanské války.

ŘÍMSKÉ DĚJINY II r-

Antonius spáchal bez zaváhání sebevraždu, takže svou smrtí vyvrátil opakovaně se ozývající výtky, že má vždycky dost času. Kleopatra, ta oklamala strážce, nechala si přinést hada a bez strachu, který je typický pro ženy, zemřela otravou jedem. 2/ Díky svému štěstí i své šlechetné povaze Caesar ani nepřipravil o život nikoho z těch, kdo proti němu zdvihli zbraně, ani k tomu nevydal příkaz. Decima Bruta zahubila Anto­ niova krutost. Sexta Pompeia Caesar sice porazil, ale o život jej připravil také Antonius, přestože mu dal své slovo, že ho ponechá v jeho hodnosti. 3/ Brutus a Cassius spáchali sebevraždu dříve, než mohli zažít chování vítězů. O konci Antonia a Kleopatry jsme už vyprávěli. Canidius projevil před smrtí větší strach, než to odpovídalo jeho siláckým řečnickým prohlášením. Jako poslední z Cacsarových vrahů zaplatil životem Cassius Parmský, první na řadě byl Trebonius. 88. Zatímco Caesar sváděl závěrečné boje u Actia a v Alexandrii, Marcus Lepidus, mladý muž lepšího vzhledu než rozumu, syn Lepida, triumvira pro stabili­ zaci poměrů ve státě, a Brutovy sestry Junie, sc rozhodl jej zavraždit, jen co se vrátí do Říma. 2/ Chod města tehdy řídil Gaius Maecenas, původem z jezdecké, ale přitom slavné rodiny, člověk, když bylo zapotře­ bí, neznající spánek, vidící dopředu a rozhodný, ale jakmile bylo možno v povinnostech poněkud polevit, užívající si volných chvil téměř s větším požitkem než ženy. Caesar si ho vážil stejně jako Agrippy, ale Maecenas nepožíval tolika poct, protože sc cítil plně spokojený s úzkým nachovým lemem, i když mohl dosáhnout stejného postavení jako Agrippa, jenže o to on neusiloval.

VELLEIUS PATERCULUS js—

3/ Úmysly ukvapeného mladíka sledoval v naprosté tichosti nedávaje nic najevo, jeho plány zmařil obdi­ vuhodné rychle bez jakéhokoliv veřejného rozruchu a udusil tak jiskry nové, děsivé a opětovně se rozhoří­ vající občanské války. Za svůj pochybný podnik zaplatil Lepidus životem. Jeho manželka Servilic sc může srov­ návat s Antistiovou, o níž byla zmínka, protože poté, co jejího muže strávil oheň, zanechala dobrovolnou smrtí nesmrtelnou památku svého jména. 89. Po návratu do Itálie a do Říma přivítaly Caesara nadšené ovace všech lidí všeho stáří a všech stavu, jak velkolepé byly jeho triumfy, jak velkolepé jeho hry! To bych nedokázal náležitě vylíčit ani v díle odpovídajícího rozsahu, natožpak v tomhle tak velmi omezeném. 2/ Po svém návratu do Říma dal Augustus státu, římskému národu a celému světu úplně všechno, co lidé mohou žádat po bozích, úplně všechno, co bohové mohou dát lidem, úplně všechno, co si jen lze přát a co s úspěchem uskutečnit. 3/ Na konci dvacetiletí skončily občanské války, ustaly nadobro zahraniční, navrátil se mír a všude umlklo běsnění zbraní. Vrátila sc zákonnost, soudům vážnost, senátu autorita, obnovila sc pravomoc úřadů v dřívějším rozsahu. Pouze se zvýšil počet osmi prétorú o dva. 4/ Obnoveno bylo osvědčené staré státní zřízení, pole byla zase obdělávána, náboženské obřady se zno­ vu těšily úctě, lidé žili opět v bezpečí a každému bylo zaručeno jeho vlastnictví. Zákony byly zdokonaleny, nové, prospěšné schváleny, výběr senátorů nebyl ani nemilosrdný ani nezodpovědný. Princeps získal vysoce postavené politiky, kteří měli za sebou triumfy a nejvyšŠÍ úřady pro to, aby zkrášili Řím novými stavbami. 5/ Dal se přimet, aby nepřetržitě zastával pouze jedenáct

ŘÍMSKÉ DĚJINY II y—

konzulátu, a Často sc tomu úporně bránil, zato diktaturu odmítl tak rozhodně, jak neodbytně mu ji lid vnucoval. 6/ Války pod jeho velením, mír daný vítězstvími a tolik počinů mimo Itálii i doma by zmohly i toho autora, který by se rozhodl vynaložit celý svůj život pouze na tento úkol. Já jsem zde mohl předložit očím a úsudku Čtenářů pouze celkový obraz jeho principátu, jak jsem slíbil. 90. Když definitivně skončily občanské války, jak jsme už poznamenali, a rány na údech státu sc hojily .... . které drásala tak dlouhá řada válek. Dalmácie, odbojná dvě stě dvacet let, výslovné a nezpochybnitel­ ně uznala římskou nadvládu. Byly úplně podrobeny Alpy osídlené divokými necivilizovanými kmeny. Po dlouhých bojích se střídavými výsledky byly pokořeny I lispánic zčásti pod velením samého Augusta, zčásti Agrippy, kterého vyneslo jeho přátelství s císařem ve státě až k třetímu konzulátu a potom ke společnému sdílení tribunské pravomoci s ním. 2/ Do těchto pro­ vincií bylo poprvé vysláno římské vojsko za konzulá­ tu Scipiona a Sempronia Longa pod velením Gnaea Scipiona, strýce Scipiona Afrického, v prvním roce druhé punské války, před 250 lety, a během 200 let se tu prolilo na obou stranách tolik krve, až to často bylo pro římský stát potupné a někdy dokonce nebezpečné, protože zde ztratil své velitele i svou armádu. 3/ Tyto provincie zahubily Scipiony, ty zaměstnaly naše předky za zahanbující patnáctileté války s Viriatem, ty otřásly římským národem děsivou numantijskou válkou, tam zrušil senát potupnou smlouvu Quinta Pompeia a ještě potupnější Mancinovu a vydal bezectného velitele ne­ příteli. Ty provincie stály život tolik velitelů, bývalých konzulů a prétorů! Za časů našich otců natolik pomohly

VELLEIUS PATERCULUS \

Sertoriovi vyšvihnout sc v bojích tak, že po dobu pěti let se nedalo rozpoznat, jsou-li vojensky silnější Hispánové nebo Římané, ani kdo bude koho pánem. 4/ V těchto tak rozlehlých a tak lidnatých, tak nezvladatelnýd provinciích nastolil Caesar Augustus asi před padesát lety takový mír, že tam, kde nikdy neustávaly nejprudš boje, už nebyly v době, kdy je spravovali Gaius Antistiu. a potom Publius Silius i další místodržitelé, dokoná

ani lupičské bandy. 91. Na Západě se šíří mír, na Východě vrátil parth ský král Augustovi římské prapory, které po Crassov porážce ukořistil Oródés a po Antoniově útěku Oródů syn Fraátés. - Jméno Augustus udělil tak vynikajícími muži na Plankúv návrh jednomyslně senát i římsk národ. 2/ Přesto přese všechno se vyskytli jedinci kteří takové šťastné poměry nenáviděli. Lucius Muren a Fannius Caepio, odlišní svým charakterem - protož Murcna, odhlédne-li se od tohoto zločinu, mohl být pokládán za dobrého občana, kdežto Caepio byl už předtím veliký padouch - se rozhodli Caesara zavraždil byli však zneškodněni zásahem státní moci a po právi je stihlo násilí, které sami chtěli použít. 3/ Zanedlouh nato Rufus Egnatius, vůbec spíše gladiátor nežsenáto shromáždil kolem sebe lidi, jako by mu z oka vypadl a rozhodl se Caesara odstranit, protože za jeho život nemohl vyváznout se zdravou kůží. Získal si sympati lidu v édilském úřadě, které přihříval den ode dne tím, že jeho otroci hasili požáry, takže hned po édilitě byl zvolen prétorem a brzy nato se odvážil ucházet se také o konzulát, i když byl namočen v nekalostech všeho druhu a jeho jmění nebylo v lepším stavu než jeho charakter. 4/ Ano, tak už to chodí, že každý raději chi

---- 7 RÍMSKĚ DĚJINY II -----------------------při svém pádu strhnout s sebou všechny ostatní, než zničit jenom sám sebe, a když už do padá záhuby, ztratit se nenápadně mezi jinými. Ani Rufus Egnatius neměl větší štěstí při svých tajných plánech než dřívější zrádci a zavřen ve vězení spolu se svými společníky zahynul smrtí, kterou si svým životem plně zasloužil. 92. Nelze dovolit, aby zapadl výjimečný postup vynikajícího konzula Gaia Sentia Saturnina přibližně z téže doby. 2/ Caesar nebyl v Římě, věnoval pozornost uspořádání záležitostí v Asii a na Východě a svou pří­ tomností šířil požehnání svého míru. V té době Sentius, shodou okolností za Caesarovy nepřítomnosti jediný konzul, si vedl v mnoha ohledech se starořímskou přís­ ností i neochvějnou pevností jako dávní nesmlouvaví konzulové, odhaloval podvody při vybírání daní, stíhal nezákonné obohacování a staral se o odvod obecních peněz do státní pokladny. 3/ Stejně tak při volbách vystupoval, jak se na konzula patří: nevhodným kan­ didátům zakázal ucházet se o kvésturu, a když trvali na svém, pohrozil, že proti nim zakročí z konzulské pravomoci, pokud neuposlechnou a přijdou na Mar­ iovo pole. 4/ Také Egnatiovi, který se vezl na přízni lidu a doufal, že naváže konzulátem na préturu tak, jako na édilitu préturou, nedovolil podat přihlášku, a když ho nepřesvědčil, přísahal, že jeho volbu neuzná, i když bude zvolen. 5/ Lakový postup pokládám za srovnatelný s chováním kteréhokoliv z legendárních konzulů - pokud ovšem nechceme ze zvyku chválit spíše to, co známe z doslechu, než jednání, jehož jsme svědky, a pokud nesledujeme přítomné činy s nechutí a jen minulost s obdivem a nemyslíme si, že současnost omrzuje a jen historie poučuje.

VELLEIUS PATERCULUS

ŘÍMSKÉ DĚJINY II ■.

93. Asi tři roky předtím, než se provalil Egnatiův zločin, přibližné tak v době spiknutí Mureny a Caepiona, před padesáti lety, zemřel po velkolepých hrách v édilském úřade velmi mladý Marcus Marcellus, syn Augustovy sestry Octavie, kterého lidé pokládali za Augustova nástupce, kdyby ses ním něco stalo, nevěřili však, že by to Marcus Agrippa připustil jen tak hladce. Jak se traduje, byl obdařen ušlechtilými vlastnostmi, šťastnou povahou i velkým nadáním a byl schopný zastávat vysoké postavení, na něž se připravoval. 2/ Po jeho smrti se vrátil do Říma Agrippa, který odjel do Asie pod záminkou, že plní úkoly svěřené mu Augustem, ale podle řečí se stáhl na čas do ústraní právě pro skryté napětí s Marcellem. Po návratu se oženil s jeho vdovou, Caesarovou dcerou Julií, ženou, jejíž děti nepřinesly Štěstí ani jí, ani římskému státu. 94. V tomto časovém období vstoupil do politického života Tiberius Claudius Nero, jehož matka Livie, dcera Drusa Claudiana, se provdala, jak jsem již uvedl, za Caesara se svolením svého bývalého manžela Tiberia Nerona, když byl chlapec tříletý. 2/ Při výchově se mu dostalo božského vedení, už v mládí měl výborné před­ poklady dané původem, vzhledem, vzrůstem, skvělým vzděláním i velkým nadáním a od začátku vzbuzoval naděje, že bude takový, jaký je dnes, a jeho vzezření bylo vladařské. 3/ Veřejnou politickou činnost začal kvésturou, když mu šlo na devatenáctý rok, a z pověření nevlastního otce zvládl vážné obtíže v zásobování a ne­ dostatek obilí v Ostii i v Římě tak. že způsob provedení jasně ukázal jeho budoucí velikost. 4/ Zanedlouho nato ho nevlastní otec vyslal s vojskem řešit situaci na místě ve východních provinciích a v té misi dokonale

osvědčil všechny své schopnosti, dostal se s legiemi do Arménie, podrobil ji římskému národu a svěřil vládu Tigránovi, synu Artavasda, jehož... Dokonce i parthský král polekán jeho velkým věhlasem poslal Caesarovi své děti jako rukojmí. 95. Když se Nero vrátil z Východu do Říma, roz­ hodl se Caesar prověřit jeho síly v náročné válce a za pomocníka mu dal jeho vlastního bratra Drusa Claudia, kterého Livie porodila až v Caesarově domě. 2/ Oba bratři zaútočili z různých směrů na Raety a Vindcliky, dobyli řadu měst a pevností a svedli také vítězné boje v poli. Porazili lidnaté a zuřivě urputné kmeny sídlící na přirozeně chráněných, těžko přístupných místech, s vlastními ztrátami menšími, než bylo nebezpečí, jež vojsko podstoupilo, zatímco ztrát)' na straně nepřátel byly krvavé. 3/ Před těmito událostmi zastávali cenzuru roz­ hádaní Plancus a Paulus, sobě k necti a státu k újmě, protože Paulovi chyběla cenzorská rozhodnost, Plaňkoví spořádaný život; ten první nebyl s to jednat jako cenzor, ten druhý se musel bát, protože ani nemohl mladým nic vytýkat, ani vyslechnout stížnosti na jejich chování, když se ani ve stáří nechoval jinak než oni. 96. Potom zemřel Agrippa, jenž svou neurozenost po­ výšil nesčetnými významnými činy nad urozenost. Stal se dokonce i Neronovým tchánem a božský Augustus adoptoval jeho syny a své vnuky Gaia a Lucia. Agrippova smrt pak sblížila s Cacsarem Nerona, za něhož se provdala Agrippova manželka a Caesarova dcera Julie. 2/ Nero potom vedl válku v Pannonii, kterou začal Agrippa a tvůj děd, konzulár Marcus Vinicius, velikou a strašlivou, probíhající v hrozivě blízkém sousedství

VELLEIUS PATERCULUS

ŘÍMSKÉ DĚJINY II

Itálie. 3/ O pannonských kmenech a dalmatských ná­ rodech, o rázu krajiny, o řekách, o síle a velikosti vojska, o tehdejších skvělých a mnohonásobných vítězstvích tak vynikajícího velitele budu vypravovat jinde, protože toto dílo si musí uchovat svůj rámec. Nero, vítěz v této válce, slavil ovace. 97. Zatímco v této části říše probíhaly všechny akce velmi úspěšně, došlo v Gcrmánii k porážce v době, kdy tam byl legátem .Marcus Lollius, člověk bytostně bažící více po penězích než po dobrém jednání, ničema nejhrubšího zrna, ničemnost navíc mistrně maskující. Když přišel o orla páté legie, volal Caesara z Říma do Gallií. 2/ Vedením náročné války s Germány byl potom pověřen Neronův bratr Drusus Claudius, mladý muž obdařený tolika a takovými skvělými vlastnostmi, jaké jen a kolik jich může dostat do vínku smrtelný člověk nebo jaké jen mohou být plody vlastního přičinění. 3/ Nelze rozhodnout, zda měl větší nadání pro váleč­ né umění nebo pro činnost v míru, ale jeho laskavá a příjemná povaha i zacházení s přáteli jako se sobě zcela rovnými neměly, jak známo, obdobu. A krásným vzhledem se velmi blížil svému bratrovi. Nespravedlivý osud ho však vyrval ze života ani ne třicetiletého v době jeho konzulátu, když už z velké části pokořil Germánii a na mnoha místech prolil potoky germánské krve. 4/ Břímě této války bylo pak přeneseno na Nerona, který ji vedl statečně a úspěšně jako obvykle, prošel vítězně všemi končinami Germánie bez jakýchkoliv ztrát na svěřeném vojsku, což byla vždy jeho prvořadá starost v roli velitele, a dovršil podrobení Germánie tak, žc se téměř stala provincií s daňovou povinností. Tehdy mu byl povolen druhý triumf a s ním druhý konzulát.

98. Když se odehrávaly tyto události v Pannonii a Gcrmánii, vypukla v Ihrákii děsivá válka, do níž se vrhly se zápalem všechny její národy. Ukončil ji díky svému velitelskému talentu Lucius Piso, dnešní náš nesmírně svědomitý a přitom příkladně mírný strážce bezpečnosti v Římě. 2/ Ten bojoval v Ihrákii po tři roky jako Caesarúv legát a zkrotil ty neuvěřitelně di­ voké kmeny tak, že jim připravil vyhlazující porážky jak v přímém střetu, tak při dobývání jejich sídel. Tak nakonec obnovil v Asii bezpečnost a mír v Makedonii. 3/ Všichni musí s pochvalou uznat, že v charakteru Lucia Pisona se snoubí ráznost s mírností a že se těžko najde ten, kdo si více dovede užívat volného časti anebo snadněji plní své úkoly a svědomitěji se stará o to, co je třeba udělat, aniž podlehne nutkání strhávat na sebe pozornost. 99. Krátce nato 1 iberius Nero, dvojnásobný konzul a dvojnásobný triumfátor, postavený tribunátem na roveň Augustovi, stojící na nejvyšŠím stupni po prvním mezi občany - a to proto, že jen tak tomu chtěl - nej­ větší vojevůdce se skvělou pověstí i skvělými úspěchy, skutečně druhá zřítelnice i druhá hlava státu, 2/ veden obdivuhodnou, neuvěřitelnou a nevýslovnou oddaností k rodině, jejíž motiv vyšel najevo později, požádal svého tchána a zároveň nevlastního otce o uvolnění z řetězu povinností, aby jeho oslnivá dráha nezastiňovala za­ čínající kariéru mladíků Gaia Caesara a Lucia, když první z nich už oblekl mužskou tógu a také druhý už byl blízko dospělosti. Ale tento důvod svého rozhodnutí nesdělil. 3/ Vylíčení atmosféry ve městě, pocitů lidí, slz v očích všech při loučení jako by téměř sama vlast ho zadržovala svou rukou, to ponechávám pro zvláštní

VELLEIUS PATERCULUS

ŘÍMSKÉ DĚJINY II

dílo. 4/ Jen roto je však ještě nutno dodat, že na Rhodu žil sedni let a že se u nej zastavovali na návštěvě všichni prokonzulové a legáti při cestě do zámořských provincií a dávali před ním sklonit svazky prutů se sekerami, třebaže byl stále soukromou osobností — mohl-li jí ovšem při své výjimečné pozici být - a uznávali tak, že i stranou veřejného života stojí výš než oni ve své úřední hodnosti. 100. Svět citelně pocítil, že Rím už nestřeží Nero, vždyť i Parthové vypověděli dohodu a vpadli do Ar­ ménie a vzbouřila se i Germánie, když ji nehlídaly oči jejího pokořitcle. 2/ A ve Městě samém právě toho roku, kdy božský Augustus před třiceti lety za svého konzulátu a konzulátu Galia Caninia zasvětil chrám Martovi a potěšil oči římského národa velkolepými gladiátorskými hrami i naumachií, došlo k velmi oš­ klivé, i při pouhé vzpomínce otřesné pohromě v jeho vlastním domě. 3/ Jeho dcera Julie naprosto nebrala ohled na svého otce ani na svého manžela a nevyne­ chala žádnou hanebnost, kterou jen při své rozmařilosti a smyslné bezuzdnosti mohla provést nebosi nechat líbit žena, a své mimořádné postavení zneužívala k volnosti spouštět se a dovolovat si, co se jí zlíbí. 4/ Hanebný znesvétitel jeho domu lullus Antonius tehdy vykonal sám na sobě pomstu za svůj zločin. Caesar se k němu v minulosti choval jedinečně ušlechtile, neboť nejenže mu po porážce jeho otce daroval život, ale vyznamenal ho i kněžským úřadem, préturou, konzulátem i správou provincií a přijal ho dokonce do nejužší rodiny jako manžela své neteře. 5/ Quinctius Crispinus maskující nebetyčnou ničemnost přísným vzezřením, Appius Claudius, dále Sempronius Gracchus a Scipio a jiní

méně zvučných jmen ze senátorského i jezdeckého stavu zaplatili trestem, jaký by je stihl za pohanu kterékoliv manželky, i když zneuctili dceru Caesarovu a man­ želku Neronovu. Julie byla vypovězena do ostrovního vyhnanství a odloučena od vlasti i od příbuzných. Ale její matka Scribonie ji doprovázela a zůstala u ní jako dobrovolná průvodkyně jejího vyhoštění. 101. Zanedlouho nato byl poslán do Sýrie Gaius Caesar, který už dříve urovnával záležitosti v některých jiných provinciích. Při své cestě napřed navštívil Tiberia Ncrona, jemuž jako výše postavenému prokázal veškeré pocty, a v Sýrii samé si vedl tak střídavě, že není mnoho důvodů k jeho chvále a je jich nemálo k jeho kritice. Setkal se s mladým vznešeným parthským králem na ostrově v Eufratu obklopen stejné velkým doprovodem, s jakým dorazil král. 2/ Tu nesmírně slavnou památnou scénu - na jedné straně řeky římské vojsko a na druhé straně proti němu parthské i setkání nejvyšších hlav dvou říší a celého lidstva - jsem měl to štěstí vidět na vlastní oči na začátku své kariéry jako vojenský tribun. 3/ Into vojenskou hodnost jsem získal už předtím v době velení tvého otce, Marku Vinicie, a Publia Silia vlhrákii a Makedonii. Potom jsem prošel Achájou, Asií a všemi východními provinciemi, viděl vyústění a obojí břeh Pontského moře, takže mám příjemné vzpomínky na tolik událostí, míst, národů i měst. - Napřed byl na hostině parthský král u Gaia na našem břehu, potom Gaius u krále na nepřátelské půdě. 102. V té době se rozšířila zpráva, že parthský král prozradil Augustovi proradné, podlé a vychytralé plány Marka Lollia, kterého Caesar pověřil usměrňováním svého mladistvého syna. Zda Lolliova smrt za několik

VELLEIUS PATERCULUS

ŘÍMSKÉ DÉJINY II

dní nato byla náhoda nebo sebevražda, to nevím. Ale jak se lidé z jeho smrti radovali, tak zanedlouho těžce nesli, že v tamějŠích provinciích zemřel Censorinus, člověk, který se narodil, aby se u lidí těšil oblibě. 2/ Když se Gaius dostal do Arménie, mel nejprve úspěchy. Ale potom ho u Artagery vážně zranil jaký­ si Adduus při rozhovoru, do něhož se dal neopatrně vlákat, a od té chvíle jeho fyzické síly začaly upadat a duševní byly státu méně platné. 3/ Navíc se ještě pohyboval ve společnosti patolízalu podporujících jeho slabosti - podkuřovači jsou vždy neodmyslitelným doprovodem vysoce postavených -, kteří ho svedli k tomu, že chtěl raději zestárnout v posledním nejod­ lehlejším koutě světa než se vrátit do Říma. Když se potom nakonec nerad a proti své vůli přece jen vracel do Itálie, podlehl nemoci v lykijském městě Limyře. Jeho bratr Lucius Caesar zemřel zhruba rok předtím v Massilii na cestě do I lispánií. 103. Ale osud, který nás připravil o naději vkládanou do slavného jména Caesar, už měl pro náš stát připrave­ nou svou oporu, neboť ještě před Gaiovou a Luciovou smrtí, za konzulátu tvého otce Publia Vinicia, byl Tiberius Nero z Rhodii zpět v Římě a jeho návrat vy­ volal neuvěřitelnou radost. 2/ Caesar Augustus dlouho neváhal, vždyť nebylo třeba někoho hledat a vybírat, ale vybrat toho, kdo čněl nad ostatními. 3/ A tak po smrti obou mladých mužů pokračoval v tom, co měl v úmyslu udělat po Luciově smrti ještě za Gaiova života, ale Nero mu tehdy v tom všemožně bránil, a ustanovil ho svým kolegou v tribunátu vzdor všem jeho protestům doma i v senátu a přijal ho za vlastního syna za konzulátu Aelia Cata a Gaia Sentia, pět dní před červencovými

Kalendami roku 754 od založení Říma, tedy před 27 lety. 4/ Nadšení toho dne a davy lidí ve městě, jejich prosby i sliby a ruce vztažené vysoko k samému nebi, víru ve stálé bezpečí a věčné trvání římského impé­ ria - to sotva budu moci dostatečně vylíčit i v onom zamýšleném díle odpovídajícího zaměření, natožpak zde, takže se omezím pouze na jediné - že to byl pro všechny přešťastný den! 5/ Tehdy začali rodiče zase pevně doufat v šťastný osud svých dětí, muži ve šťastné manželství, zámožní v jistotu vlastnictví a všichni lidé ve šťastný, klidný, mírový, pokojný život. Nebylo možno přát si ještě něco víc a naděje nemohla dojít šťastnějšího naplnění. 104. Téhož dne přijal Caesar za vlastního také Mar­ ka z\grippu, který se narodil Julii až po Agrippově smrti, ale jen při Neronově adopci připojil doslova: „To činím v zájmu státu." 2/ Svou záštitu a strážce své moci Řím dlouho nezdržoval a vyslal jej neprodleně do Germánie, kde tři roky předtím, v době, kdy tam byl tvůj děd, skvělý Marcus Vinicius, vzplanula válka obřích rozměrů. Tvůj děd ji vedl na několika místech s úspěchem, na několika se před nepřítelem štastně ubránil a odměnou mu byly triumfální odznaky a nápis oslavující jeho zásluhy. 3/ V té době jsem po skončení vojenského tribunátu sloužil v táboře 'Liberia Caesara, poněvadž hned po jeho adopci jsem s ním byl vyslán v hodnosti velitele jízdy do Germánie, kde jsem vystřídal svého otce, a po celých devět let jsem byl očitým svědkem jeho božských činů jako velitel jízdy nebo legát, a pokud to dovolovaly mé nevelké síly, i pomocníkem při nich. Sotva kdo na světě, myslím, zažije něco podobného,

VELLEIUS PATERCULUS

kÍMSKĚ DĚJINY II

co já, když jsem vidci v hustě zalidněné oblasti Itálie a ve všech gallských provinciích bývalé vojáky, kteří se znovu setkali se svým někdejším velitelem, jenž byl Caesarem pro své zásluhy a přednosti již předtím, než se jím stal adopcí, a blahopřáli více sobě než jemu. 4/ A ty slzy radosti v očích vojáku při pohledu na něj, nadšení, zdravice s nevídaným jásotem, touha dotknoul se jeho ruky a vzápětí jejich spontánní slova: „Oprav­ du jsi to ty, náš velitel? Přišels k nám?“ A hned nato: „Veliteli, já sloužil pod tebou v Arménii, já byl v Raetii, já dostal vyznamenání u Vindeliků, já v Pan non ii, já v Germánii.“ Ty scény nelze ani popsat, tomu snad ani nelze uvěřit. 105. Ihned se uskutečnila invaze do Germánie, n. sledovalo podmanění Kanninefatu, Attuariů, Brukten přijetí Cherusků pod naši ochranu, kmene, který si bo­ hužel brzy udělal jméno naší pohromou. Vojsko přešlo Veseru a proniklo do vnitrozemí. Přitom břímě celé této výjimečně těžké války plné rizik vzal na sebe Caesai jen méně nebezpečné akce svěřil Sentiovi Saturninovi který byl tehdy legátem jeho otce v Germánii, 2/ muži mnoha mimořádných vlastností, plnému elánu, výkon němu, předvídavému, schopnému a zároveň zkušenémi veliteli, ale jakmile povinnosti vystřídal odpočinek, plně a na úrovni si užívajícímu také volných chvil; byl to spíše okouzlující a veselý společník, ne nějaký rozhazovačný a bezduchý typ. O jeho celkovém skvělém založen a slavném konzulátu jsme se již zmínili. 3/ Letní vojenská kampaň protažená toho roku až do prosince přinesla obrovské vítězství. Caesara táhla synovská odpovědnost vůči otci do Říma přes Alpy s vysokou sněhovou pokrývkou, ale obrana římské říše

jej přivedla na začátku jara zpět do Germánie, kde před svým odchodem jako první velitel zřídil zimní tábor ve vnitrozemí u pramenů řeky Lupie. 106. Dobří bohové! Jaké skvělé akce jsme podnikli s Tiberiem Caesarem v následující kampani! Ty by vydaly na rozsáhle dílo! Se zbraní v ruce jsme prošli celou Germánii, porazili národy takřka neznámých jmen, uzavřeli smlouvu s Kauchy! Celá jejich obrovská branná moc, muži statní, sebejistí dokonalou ochranou území složili zbraně a padli na zem spolu se svými veliteli před tribunálem římského velitele, obklíčeni naším vojskem v třpytivé zbroji. 2/ Byly zlomeny síly Langobardů zuřivějších než divocí Germáni, a nakonec se stalo to, nač nikdo nikdy předtím ani nepomyslel, natož aby se o to skutečně pokusil - naše prapory se dostaly k čtyřstému milníku za Rýnem až k řece Labi tekoucí podél území Semnonů a Hermundurú. 3/ A právě na tom místě se díky velitelovu podivuhodné­ mu Štěstí i důmyslu i díky volbě příhodného ročního období spojilo s naším pozemním vojskem loďstvo, jehož cesta vedla kolem pobřeží Oceánu a jež na místo setkání připlulo z dosud úplně neznámého moře po řece Labi jako vítěz nad Šňůrou kmenů, s přebohatou kořistí všeho druhu. 107. Mezi tak důležité děje rozhodně musím vložit jednu malou příhodu. Když jsme na obsazeném levém břehu zmíněné řeky zbudovali tábor a na protějším se blýskaly zbraně nepřátelského mužstva, které se hned dávalo na útěk při jakémkoli hnutí... našich lodí, jež vyvolávalo strach, tu jeden z barbarů, poměrně star­ ší, statný, a jak bylo patrno z jeho vzhledu, význam­ ného postavení, nasedl do loďky, podle jejich zvyku

VELLEIUS PATERCULUS

Z ŘÍMSKÉ DĚJINY II j-

vydlabané z kmene, a sám u vesla zamířil doprostřed řeky. Tam požádal, zda smí bezpečné vystoupit na našem břehu a pohlédnout na Caesara. Dostalo se mu svolení. 2/ Nato přistál u břehu, dlouho se mlčky na nej díval a pak řekl: „Naši vojáci ztratili rozum - když vás nevidí, pokládají vás za božstva, a když jste tady, raději se děsí vašich zbraní, než aby sc svěřili do vaší ochrany. Ale já, Caesare, jsem dnes díky tvému las­ kavému svolení spatřil bohy, o nichž jsem předtím jen slyšel, a nepřál jsem si šťastnější den, ani jsem takový nezažil, co živ jsem.“ Když dostal svolení dotknout se Caesarovy ruky, vrátil se na loďku a nepřestávaje se na něj dívat přistál u svého břehu. 3/ Caesar, vítěz nad všemi kmeny a všemi kraji, kam jen vkročil, přivedl legie zpět do zimního tábora beze ztrát a beze škod. Jen jednou se dostaly do nebezpečné situace zaskočeny nepřítelem, ten však to zaplatil ve­ likou porážkou. Poté se vydal do Říma stejně rychle jako předešlého roku. 108. V Gcrmánii už nebyl žádný kmen, který by Římané ještě měli porazit, kromě Markomanů, kteří se na popud svého vůdce Marobodua zdvihli ze svých sídel a uchýlivše se hlouběji do vnitrozemí obývali roviny obklopené Hcrcynským lesem. 2/ Opomenout Marobodua by nemohl omluvit jakkoliv velký spěch. Tento muž urozeného původu, mohutné postavy, ne­ zkrotného ducha, barbar spíše jen původem než in­ teligencí, který si nevydobyl nej vyšší postavení mezi svými v kmenových bojích, nezískal je náhodně, jen na omezenou dobu a z vůle poddaných, nýbrž pojal ideu vybudovat pevnou říši s královskou vládou, se rozhodl odejít se svým lidem daleko od Římanů a odsunout

se tam, kde se stane vojensky nejsilnějším, jen co se vymkne z dosahu jejich válečné převahy. Když tedy obsadil ono zmíněné území, všechny své sousedy buď porazil, nebo si je připoutal smlouvami. 109. Vojsko vybudované k ochraně své říše a neustá­ lým výcvikem dovedené téměř až k římské disciplíně dostal v krátké době na tak vynikající úroveň, že bylo postrachem i našeho imperia. K Římanům se choval tak, že nevyvolával válečné konflikty, ale dával najevo, že v případě napadení má více než dost sil a je odhodlán postavit se na odpor. 2/ Vyjednávači, které posílal k řím­ ským Caesarům, jej zastupovali někdy jako žadatele, jindy jako nám rovnocenného partnera. Ujímal se našich přeběhlíků, ať kmenů či jednotlivců, a jen nedokonale zastíral, žes námi naplno soupeří. Svou armádu, 70 000 pěších a čtyři tisíce jezdců, připravoval v neustálých válkách se sousedy na významnější úkoly v budoucnosti. 3/ Oprávněné obavy vzbuzoval i proto, že držel v šachu celé své okolí strachem, že může kdykoli napadnout Gcrmánii nalevo od svých sídel a před nimi, Pannonii napravo a Noricum ve svých zádech. 4/ Svou rozpína­ vostí nenechával v klidu ani Itálii, vždyť vysoké alpské hřbety na jejích hranicích nebyly vzdáleny o mnoho víc než 200 000 dvojkroků od okraje jeho území. 5/ Na tohoto muže a na tuto oblast se Tiberius Caesar rozhodl zaútočit následujícího roku z různých směrů. Sentius Saturninus dostal rozkaz táhnout s legiemi přes území Chattů a prorazit cestu přilehlými lesy Hercynského pohoří do Boiohaema - tak se jmenuje ta země, kde Maroboduus sídlil - a on sám vyrazil proti Markomannům s oddíly sloužícími v Illyriku od Carnunta v norickém království, které bylo z té strany nejblíže.

VELLEIUS PATERCULUS

110. Lidské plány osud někdy maří, někdy zpomalí. Caesar již dokončil přípravy v zimním táboře u Dunaje a posunul své vojsko, takže nebyl vzdálen od prvních pozic nepřítele více než pčt dní pochodu ... 2/ Na jeho příkaz přisunul Saturninus své legie blíž, takže od ne­ přítele je oddělovala téměř stejná vzdálenost; za několik dní se měly spojit s Caesarem na předem stanoveném místě. Ale vtom se celá Pannonie, zvlčilá, protože si užívala výhod dlouhého míru, a plná sil, domluvila na společném plánu s Dalmácií a se všemi kmeny v té oblasti a chopila se zbraní. 3/ Proto tehdy u Caesara zví­ tězila povinnost nad touhou po slávě, neboť představa, že římské vojsko je kdesi daleko ve vnitrozemí a Itálie bez ochrany před nepřítelem stojícím v takové blízkosti, odporovala všem zásadám bezpečnosti. Celkový počet obyvatel povstaleckých kmenů a národů dosahoval více než osm set tisíc a bojeschopných pěšáků, které shromáždili, bylo téměř dvě stě tisíc a jezdců devět tisíc. 4/ Jedna část této obrovské masy pod velením ostrých a ostřílených vůdců se rozhodla zamířit do Itálie sousedící s nimi u Nauportu a Tergeste, další zaplavila Makedonii, třetí zůstala na místě k ostraze vlastního území. Největší autoritě se mezi veliteli těšili dva Ba­ ronové a Pinnes. 5/ Uveďme, že ve všech oblastech Pannonie tehdy znali nejen římskou vojenskou kázeň, ale i jazyk Římanů a velmi mnozí ze zdejších obyvatel měli určitou kulturní a intelektuální úroveň. A tak se opravdu vůbec nedivme, že žádný jiný národ se pro válku nerozhodl tak najednou a své rozhodnutí i plány neuskutečnil tak rychle. 6/ Přepadali římské občany, vraždili obchodníky, v odlehlé oblasti, zcela mimo dosah našeho velitele pobili veliký oddíl pomocných

7 R.ÍMSKĚ DÉJ1NY ll^-

jcdnotek veteránů, obsadili Makedonii a všechno kolem dokola ničili ohněm a mečem. Z té války šla až taková hrůza, že silné zasáhla a vyděsila i neohroženého a v tak těžkých bojích zkušeného Caesara Augusta. 111. /\ tak se konaly odvody a povolávali odevšad i všichni veteráni. Muži i ženy dostali příkaz dodat úměrně svému jmění otroky, jimž museli dát svobodu. V senátu bylo slyšet Augustova slova, že pokud se ne­ přijmou náležitá opatření, bude nepřítel do deseti dnů na dohled města Říma. Od římských senátorů i jezdců byla žádána podpora válečných akcí; přislíbili. 2/ Avšak všechna tato opatření by byla marná bez vojevůdce schopného všechno zvládnout. A tak si zájem státu vyžádal, aby Augustus pověřil vedením války Tiberia jakožto spolehlivou oporu armády. 3/ Také v této válce jsem dostal příležitost plnit vý­ znamné úkoly podle svých skromných sil. Po skončení služby v jízdním oddílu jsem jako zvolený kvéstor, ještě ne senátor, byl postaven na úroveň senátorů i designova­ ných tribunů lidu a dovedl část vojska, kterou mi svěřil Augustus, z Říma k jeho synovi. 4/ Jako kvéstor jsem se potom vzdal působení v provincii a byl opět poslán k Tiberiovi. Ty bojové linie nepřátel, s nimiž jsme se srazili prvního roku! Šťastnými kroky velitelovy stra­ tegie jsme se vyhnuli celé jejich vzteklé síle a zdeptali ji rozloženou do částí! S jakým smyslem pro správnou míru a ... zároveň jak úspěšně všechno probíhalo díky autoritě našeho velitele! Jak promyšleně vybral místo pro zimní tábor! S jakou taktikou naše předsunuté oddíly sevřely nepřítele, aby nemohl učinit někudy výpad, takže ztrácel své síly jak z nedostatku zásob, tak obraceje svou zběsilost sám proti sobě.

VELLEIUS PATERCULUS

Z ŘÍMSKÉ DÉJINY II ■

112. Pro budoucí generace musí být zaznamenán šťastně dokonaný, smělý a odvážný Messalinův čin v první kampani. 2/ Tento muž, vynikající ještě větší ušlechtilostí než urozeností, dělající nesmírnou čest svému otci Corvi novi a zanechavší své příjmení bratru Cottovi, byl v postavení správce lllyrika při nečekané revoltě obklíčen nepřátelským vojskem a v čele dvacáté legie, plné jen z poloviny, rozdrtil víc než dvacetitisícové nepřátelské vojsko. Za to byl odměněn triumfálními odznaky. 3/ Barbaři spoléhajíce na své síly sc cítili velmi se­ bejistí svým počtem, ale svou jistotu okamžité ztratili, kdekoli se objevil Caesar. Část jejich vojska, která sta­ nula přímo jemu tváří v tvář, jsme zcela podle svého zbavili sil a vyhladověli na smrt. Když ani nemohli zastavit náš nápor, ani se neodvážili jít do přímého střetu, třebaže jsme jim nabízeli otevřený boj, obsadili a opevnili horu Claudius a tam se bránili. 4/ Zato jiná část vojska, která se vyhrnula proti oddílům přivádě­ ným konzuláty Aulcm Caecinou a Silvanem Plauticm z provincií v zámoří, obklopila našich pět legií, pomocné jednotky i jezdectvo thráckého krále Rhocmetalka, jenž se spojil s našimi zmíněnými veliteli a přivedl s sebou do boje silné thrácké oddíly, a málem jim všem připravila zdrcující porážku. 5/ Královský jízdní oddíl rozvinutý do linie byl rozprášen, jízdní jednotky a kohorty zahnány na útěk, panika nastala i u praporů v legiích. Tehdy si statečné římské jednotky vydobyly větší slávu, než zbyla na oba velitele, kteří na rozdíl od taktiky vrchního velitele zaútočili na nepřítele dříve, než předsunuté hlídky přesně zjistily jeho pozice. 6/ Přímo uprostřed kritické situace, když už nepřátelé

zabili několik vojenských tribunů, usmrtili velitele tá­ bora i velitele kohort a poté, co ani centurion i neunikli zranění a o život přišli i nejvýše postavení mezi nimi, si sami legionáři dodali odvahy a zaútočili na nepříte­ le. Nejenže nepřátele zadrželi, ale prorazili jejich linii a zvítězili, aniž se to dalo očekávat. 7/ Asi v téže době Agrippa, který byl adoptován svým vlastním dědem téhož dne jako Tiberius a který už před dvěma roky začal projevovat svou pravou povahu, sklouzl na šikmou plochu pro podivnou pokřivenost charakteru, ztratil přízeň otce a zároveň i děda, a pro­ tože den ode dne přibývalo jeho nepředložeností, stihl ho trest odpovídající jeho nepříčetnosti. 113. A nyní, Marku Vinicie, seznáš, že Tiberius je stejně velký stratég na válečném poli, jak velký je jako princeps v dobách míru. Když se spojilo vojsko, jemuž velel Caesar, s tím, jež k němu dorazilo, shromáždilo se v jednom táboře deset legií, více než sedmdesát kohort,... více než deset tisíc veteránů a navíc veliké množství dobrovolníků, k tomu početné královské jezdectvo, zkrátka tolik vojska, kolik po skončení občanských válek nebylo pohromadě na žádném místě, a všichni se z toho radovali přesvědčeni, že takový počet legií je nejjistější zárukou vítězství. 2/ Ale velitel armády dovedl nejlépe posoudit, co dělá, a dal přednost efektivnosti před efekty, a jak jsem měl možnost sledovat jej v každé jeho válce, dělal to, co bylo opravdu správné, ne co se tak jen jevilo. A proto to vojsko, které přišlo, pozdržel několik dní, aby po únavném pochodu načerpalo síly, a protože viděl, že takový kolos je větší, než jaký lze zvládnout a jakému lze operativně velet, rozhodl se poslat je zpět tam, odkud

VELLEIUS PATERCULUS

.. ŘÍMSKÉ DĚJINY II ,

dorazilo. 3/ Doprovázel je na dlouhém a nesmírně ná­ ročném pochodu, plném těžko popsatelných nesnází, zajistil, že se nepřátelé ani neodvážili zaútočit na celé vojsko, ani nemohli společně napadnout jeho jednotlivé části, jak se postupně odpojovaly, protože jeden každý z nepřátelského uskupení se bál o bezpečnost vlastního území. Potom se na začátku tuhé zimy vrátil do Siscie a svěřil velení nad oddělenými zimními tábory legátům, mezi něž jsem patřil také já. 114. A nyní něco, co se se neodívá do vzletných slov, přesto však je výjimečným svědectvím o hluboké i opravdové ušlechtilosti, nevýslovně příjemnou zku­ šeností i dokladem jedinečného lidského soucítění. Po celou dobu války v Germánii a Pannonii, pokud onemocněl kdokoliv z nás nebo z těch, kteří měli vyšší či nižší hodnost, provázela jej stále Caesarova starost o uzdravení, jako by se věnoval jen tomuto jedinému úkolu, ačkoliv na něm spočívalo břímě největších po­ vinností. 2/ Potřebným byl k dispozici vůz a spřežení, poskytl nám svá nosítka, a jak ostatní, tak i já jsem je použil. Byli tu lékaři, byla tu kuchyně i jako by k tomu jedinému účelu přepravované lázeňské zařízení, které nám všem pomáhalo k uzdravení. Scházel jen domov a domácí služebnictvo, ale nic z toho, co by nám moh­ li poskytnout nebo oč bychom je chtěli požádat. 3/ Dodám ještě to, co potvrdí bez váhání každý, kdo byl svědkem těch událostí, stejně jako všechno ostatní, co jsem uvedl: jedině on jezdil stále na koni, jedině on jedl vsedě po většinu letních kampaní, obědval-li se svými hosty. Jestliže se někdo dopustil nezavážného kázeňské­ ho přestupku, dovedl odpouštět, pokud by tak nebyl dán špatný příklad. Napomenutí uděloval často, byly

i výtky, tresty však velmi zřídka. Volil střední cestu, velmi mnoho neviděl, zakročoval jen někdy. 4/ Zima přinesla šťastný konec války; následujícího léta požádala celá Pannonie o mír. V Dalmácii však válka ještě doznívala a přetrvávala. Doufám, že se mi podaří patřičně vylíčit v díle příslušného rozsahu, jak tisíce divokých válečníku, kteří, není to tak dávno, vyhrožovali Itálii zotročením, odkládaly své zbraně na haldy u řeky Bathinu a vrhaly se hromadně ke kolenům imperátora, i o jejich významných velitelích Baronovi a Pinnetovi, z nichž byl jeden zajat a druhý se sám vzdal. 5/ Na začátku podzimu je vítězná armáda odvedena zpět do zimního tábora a Caesar svěřil velení Marku Lepidovi, velmi úzce spjatému s domem Cacsarů svou pověstí i postavením. Cím blíže a důkladněji měl kdo možnost ho poznat, tím více jej obdivuje, má v oblibě a je přesvědčen, že je chloubou tak významného rodu, z něhož pochází. 115. Caesar obrátil svou pozornost i pozornost voj­ ska k dalšímu obrovskému úkolu, k válce s Dalmácií. Jeho pomocníkem a pobočníkem v těch končinách mu byl můj bratr Magius Celer Velleianus, a jakým, to dosvědčují slova chvály od samotného Caesara i od jeho otce a jasně potvrzují vysoké pocty, jimiž ho Caesar vy­ znamenal při svém triumfu. 2/ Na začátku léta odvedl Lepidus vojsko ze zimního tábora, a protože táhl úze­ mím do té doby nedotčeným válečnými pohromami, setkával se na pochodu k veliteli Tiberiovi s divokými a sveřepými kmeny a potýkal se s obtížným terénem i se silné dorážejícím nepřítelem. Působil mu při oněch střetech těžké ztráty, pustošil pole, vypaloval stavení, pobíjel muže a dostavil se k Caesarovi jako šťastný vítěz

VELLEIUS PATERCULUS

s bohatou kořistí. 3/ Za tyto zásluhy byl rozhodnutím obou Caesarů i z vůle senátu odměněn triumfálními odznaky, ale být v této válce vrchním velitelem, byl by slavil triumf. 4/ l ato letní kampaň přinesla konec teto nesmíme těžké války. Dalmatské Perusty a Désitiaty, kteří jsou téměř neporazitelní, protože žijí v horských polohách, jsou divocí, ovládají však výborně válečné umění, a ze­ jména protože přístup k nim vede horskými roklemi, podrobil Caesar nejen díky své strategii, ale i vlastním nasazením v bojích teprve poté, co byli téměř úplně vyhlazeni. 5/ Ani v této obrovské válce, ani ve válce v Germánii jsem na vlastní oči neobdivoval nic více než to, že vrchní velitel nikdy nepovažoval za vhodnou takovou příležitost k vítězství, kterou by zaplatil obětmi ve vojsku. Příležitost získat slávu vždy hodnotil podle míry bezpečnosti a před touhou mít úspěch dával přednost hlasu svědomí. Své rozhodování nikdy nepřizpúsoboval názorům vojska a velel s vojevůdcovskou odpovědností. 116. V dalmatské válce podal nepochybné důkazy svých mimořádných schopností Germanicus, který byl vysílán dopředu na mnoho problematických míst. 2/ Také správce Dalmácie, konzulár Vibius Postumus, si po právu zasloužil za své dobré a spolehlivé služby triumfální odznaky. Tohoto vyznamenání právem do­ sáhli několik let předtím v Africe Passienus a Cossus, které proslavily jejich velké zásluhy, i když každého jiné. Cossus odkázal svědectví o svém vítězství i svým příjmením synovi, mladému muži od narození před­ určenému stát se vzorem dokonalosti ve všech smě­ rech. 3/ Spolupodílník na Postumových akcích Lucius

7 ŘÍMSKÉ DĚJINY II

Apronius si rovněž zasloužil skvělým výkonem v této válce pocty, jichž brzy potom dosáhl. Je však bohužel až příliš dobře doloženo, jak velkou úlohu hraje ve všem štěstí, jehož nepopiratelná moc se ukazuje také v této oblasti. Tak Aelius Lamia, člověk starých dobrých mravů, vždy spojující své přísné zásady s ohleduplným pochopením, se mimořádně osvědčil v úkolech svěřených mu v Germánii, lllyriku a potom v Africe, a přesto nedostal triumfální odznaky, ne že by si je nezasluhoval, ale protože nebyla příležitost. 4/ Také Aldus Licinius Ncrva Silianus, syn Publia Silia, muž, kterého ani ten, kdo jej znal, nemohl dost obdivovat a který měl všechny vlastnosti skvělého občana a veli­ tele, vyznačujícího se nesmírnou přímočarostí, přišel předčasnou smrtí o plody vzácného přátelství s Au­ gustem, o završení kariéry i její nejvyšší stupeň podle otcova vzoru. 5/ A jestliže někdo řekne, že jsem hledal příležitost zmínit se o těchto osobnostech, přiznám to otevřené - vždyť přece zasloužená, pravdivá slova upřímné chvály nejsou mezi čestnými lidmi zakázána. 117. Jen co Caesar dokončil válku s Pannonií a Dal­ mácií, přišel v průběhu pěti dnů následujích bezpro­ středné po tak významném mezníku z Germánie dopis s tragickou zprávou o Varově smrti a o masakru tří legií, stejného počtu jízdních oddílů a šesti kohort. ... ... Osud byl k nám přece jen milosrdný alespoň v tom, že když byl velitel zaměstnán ... Jak příčina katastrofy, tak Varova osobnost mě nutí k zastavení. 2/ Varus Quintilius, spíše z významné než uroze­ né rodiny, byl mírné povahy, vyrovnaný, pomalejší v myšlení i pohybu, uvyklý spíše poklidnému životu v táboře než na bitevním poli, ale se slabostí pro peníze.

—) VELLEIUS PATERCULUS_s—

Dokladem je jeho správa Sýrie, protože do bohaté pro­ vincie vkročil chudý a z chudé odešel bohatý. 3/ Když byl velitelem armády v Germánii, usmyslel si, že je možné lidi, ačkoliv se lidem podobají jen tím, že mluví a mají lidské tčlo, ačkoliv nejsou zkrotitelní ani mečem, povznést na vyšší úroveň prostřednictvím práva. 4/ S takovým úmyslem přišel do vnitrozemské Germánie, a jako by její obyvatelé méli zalíbení v blaženém míru, věnoval se zdlouhavé během letní vojenské kampaně soudní činnosti projednávaje sporné případy před tri­ bunálem po pořádku jeden za druhým. 118. Ale Germáni - a tomu jen stěží uvěří ten, kdo s nimi nemá zkušenost - při vší primitivnosti prohnaní, rození lháři, si vymýšleli jednu žalobu za druhou a buď se navzájem provokovali ke sporům nebo děkovali, že římská spravedlnost učinila vádám přítrž a že nový, jim neznámý řád zjemnil jejich hrubé způsoby a že právo rozhoduje to, co předtím řešili zbraněmi. Takto Quintilia ukolébali do stavu tupé bezmyšlenkovitosti, až zcela propadl představě, že soudí na Fóru jako římský prétor a nevelí římskému vojsku v samém lůně Germánie. 2/ A tehdy jistý urozený mladý muž, fyzicky zdatný, bystrý, na barbara neobyčejně pohotový, syn germán­ ského náčelníka Sigimera jménem Arminius, s charis­ matickým výrazem v tváři a jiskrou v očích, účastník našich předešlých válečných výprav, který získal do­ konce římské občanství a postavení římského jezdce, využil Quintiliovy těžkopádnosti k zločin němu plánu, ježto bystře odhadl, že nikoho nelze zaskočit rychleji než toho, kdo se ničeho neobává, a že bezstarostná se­ bejistota je nejčastěji počátkem pohromy. 3/ Do svého záměru zasvětil nejprve pár, potom víc jednotlivců.

ŘÍMSKÉ DĚJINY II .

Řeční a přesvědčuje, že Římany lze porazit, od plánu přejde hned k činu a stanoví dobu zákeřné pasti. 4/ Jeho záměry prozradil Varovi nám loajální příslušník germánského kmene, muž zvučného jména Segestes. Požadoval rovněž..., osud připravil Vara zcela o soud­ nost. Ano, tak tomu bývá, že bůh hodlající někomu převrátit život zpravidla ochromí jeho rozhodování a způsobí - což je vůbec nejsmutnČjŠí - že to, co ho postihne, se jeví zasloužené a jeho neštěstí se hodnotí jako jeho vina. A tak Varus odmítne Segestově zprávě uvěřit a tvrdí, že Germáni jsou mu příznivě nakloněni z vděčnosti za jeho zásluhy. Po prvním varování už na další nezbyl čas. 119. Detailní průběh tragické pohromy, která byla pro Římany od cizího národa nejstrašlivější hned po parthské Crassově, se pokusím popsat, podobně jako jiní, v patřičně rozsáhlém díle. Nyní jí smutně vzpo­ menu jen v obrysech. 2/ Legie, vůbec ty nejstatečnější ze všech, v římské armádě na prvním místě svou kázní, výkonností a válečnými zkušenostmi, se staly obětí netečnosti velitele, proradnosti nepřítele a nespraved­ livosti osudu, když vojáci neměli možnost ani bojovat ani uniknout, jakkoli chtěli, a někteří byli dokonce tvrdě trestáni, že bojovali a chovali se jako Římané. Sevřeni lesy a mokřinami, byli zákeřně zmasakrováni do jednoho nepřítelem, kterého jindy pobíjeli jako do­ bytčata a jehož život nebo smrt závisela na jejich hněvu nebo milosti. 3/ Velitel projevil větší odvahu zemřít než bojovat a probodl se sám po příkladu svého otce a děda. 4/ A jak jeden ze dvou velitelů tábora, Lucius Eggius, slouží jako příkladný hrdina, tak druhý, Ceionius, jako zbabělec, protože se vzdal, když už naprostá většina

VELLEIUS PATERCULUS r

vojáků padla, a nechal se raději popravit, než aby pa* v boji. Varův legár Vala Numonius, jinak člověk vyro naný a spolehlivý, dal otřesný příklad, protože opusl jezdce už bez koní a jal se utíkat k Rýnu. Za takovc zbabělost ho osud vytrestal, neboť nepřežil ty, kte opustil, a padl jako dezertér. 5/ Varovo polospálei mrtvé tělo rozsápali zdivočelí nepřátelé na kusy, jel hlavu usekli a přinesli Maroboduovi, který ji posl Caesarovi Augustovi; nakonec se jí přece jen dosta důstojného spočinutí v rodinné hrobce. 120. Sotva se Caesar o porážce dozví, vrátí se blesk rychle k otci a jako neúnavný ochránce zájmů římskél imperia se ujímá svého úkolu jako obvykle. Je vyšli do Germanic, stabilizuje Gallie, rozmísťuje vojsk; posiluje opěrné body a spoléhaje na své schopnost, nedá se zmást sebevědomým nepřítelem, který Itálii vyhrožoval invazí obdobnou vpádu Kimbrů a rento nů. 2/ Přepraví se s vojskem na druhou stranu Rýn; a začne ofenzívu, i když jeho otec i vlast se spokojoval s obranou, pronikne hlouběji do vnitrozemí, překroč limes, pustoší pole, vypaluje stavení, poráží nepřítele pokud se postavil do cesty, a vrací se s velkou slávou do zimního tábora bez jakýchkoliv ztrát na vojsku, kter převedl do Germánie. 3/ Je třeba vydat pravdivé svědectví o Luciovi Aspn natovi, který bojoval jako legát u svého strýce Var zachránil svým pohotovým a odvážným rozhodnutí) od strašné pohromy vojáky svých dvou legií a rychlý) návratem do zimního tábora v Dolní Germánii upevn už polevující spolehlivost národu před Rýnem. Avša někteří věří, že živé sice zachránil, ale že si přisvoj majetek pobitých Vatových vojáků a podle své libos

ŘÍMSKÉ DĚIINY II ?

se zmocňoval pozůstalosti padlého vojska. 4/ Pochválit je třeba také statečnost velitele tábora Lucia Caedicia a vojáků, kteří byli spolu s ním obklíčeni v pevnosti Alisonu a obléháni nepředstavitelnou masou Germánú, neboť zvládli všechny těžkosti, nesnesitelné pro nedosta­ tek zásob, nepřekonatelné pro množství nepřátel, a bez unáhleného rozhodování nebo opatrnického váhání vystihli vhodný okamžik a probili se zpět ke svým. 5/ Z toho je zřejmé, že Varus, člověk jistě zásadový a s dobrými úmysly, zmařil svůj život a ztratil skvělou armádu spíše pro svou velitelskou neschopnost než pro malou statečnost vojáků. 6/ Když Germáni nakláda­ li se zajatci neurvale, vyznamenal se Caldus Caelius a důstojně dostál svým činem pověsti své starobylé rodiny: uchopil řetěz, jímž ho spoutali, a uhodil se jím do hlavy takovou silou, až vystříkla krev i mozek, takže na místě zemřel. 121. 'laké v následujícím období zůstal Tiberius v Germánii stejně výborným a úspěšným velitelem jako na začátku. Otřásl nepřátelskými pozicemi nasazením loďstva i pěšími výpravami, zvládl velmi náročnou situaci v Gallii a uklidnil lidové nepokoje ve Vienně spíše přísnými opatřeními než represáliemi, takže senát a římský lid na žádost jeho otce rozhodli, aby měl ve všech provinciích a u všech vojsk stejné pravomoci jako on - 2/ bylo přece nesmyslné, aby nebyly v pravomoci toho, kdo je chránil, a aby ten, kdo jim první spěchal na pomoc, neměl nárok na stejně důstojné postavení. Potom se vrátil do Města a slavil již dávno zasloužený triumf nad Pannonií a Dalmácií, odkládaný kvůli ne­ přetržitým válkám. 3/ Kdo by se mohl podivovat nad jeho velkolepostí, když ho slavil Caesar? Ale kdo by se

VELLEIUS PATERCULUS

ŘÍMSKÉ DĚJINY II

nedivil tak velkorysé přízni osudu? Vždyť o všech tec významných nepřátelských velitelích se lidé nedozv dali pouze z vyprávění, že byli zabiti, ale viděli je p triumfu v poutech. Mně i mému bratrovi se poštěstil doprovázet vítěze spolu s mimořádně významnýn a mimořádně vyznamenanými osobnostmi. 122. Pomineme-li jiné doklady jedinečné, skvěl a mimořádné skromnosti Tibcria Caesara, kdo by se stejné tak nepodivoval nad tím, že se spokojil s třem triumfy, ačkoli si jich nepochybně zasloužil sedm Vždyť kdo může pochybovat o tom, že měl vstoupit do Města s triumfálními ovacemi, když znovu získal Arménii a postavil jí do čela krále, jemuž vlastníma rukama vložil na hlavu diadém, a když uspořádal zá­ ležitosti na Východě, a že měl vjet na voze do Města jako triumfátor, když zvítězil nad Vindeliky a Raety? 2/ Že mu mela být navržena tatáž pocta, když po adopci

na jeho počest v Neapoli. Ačkoliv už pociťoval návaly slabosti a vnímal příznaky zhoršujícího se zdravotní­ ho stavu, čelil jim silou své vůle a syna doprovázel. V Beneventu se od něho odpojil a pokračoval už sám do Noly. A protože se jeho stav den ze dne zhoršoval, věděl, pro koho má poslat, chcc-li, aby všechno zůstalo, jak bylo. Spěšně povolal syna, který přispěchal k otci vlasti rychleji, než se dalo očekávat. 2/ Potom Augustus prohlásil, že je již bez starostí, a v objetí svého Tiberia svěřil své i jeho dílo do jeho rukou a nebránil se dále smrti, když tomu osud chce, a brzy poté, co nejprve pookřál pohledem na drahou bytost i rozmluvou s ní, se navrátil zpět do stavu, z něhož vyšel, ježto už žádné lidské snažení nemohlo osud odvrátit. Svou nebeskou duši odevzdal zpět nebi v sedmdesáti šesti letech za konzulátu Pompeia a Apulcia. 124. Jaký strach se tehdy zmocnil všech lidí, jaké rozčilení senátu, jak byl znepokojen lid, jaká úzkost se­ vřela Him, na jak tenkém rozhraní života a smrti jsme se octli, to nemohu popsat ani já při svém spěchu, ani ten, kdo tak nespěchá. Spokojím se pouze tím, že vyjádřím pocity nás všech: vůbec jsme nezaznamenali, že by se svět, jehož zhroucení jsme se děsili, byť jen zachvěl. Tak mocná byla autorita jediného muže, že nebylo třeba, aby se dobří bránili zbraněmi nebo aby se bojovalo proti špatným. 2/ Přece však jen nastal ve státě jeden svého druhu boj, a to senátu a římského lidu s Caesarem, aby nastoupil na otcovo místo, a Caesara chtějícího být spíše rovnoprávným než prvním občanem stojícím výše než ostatní. Nakonec ho nepřesvědčila důležitost úřadu, ale věcná úvaha, když viděl, že co nevezme pod svou ochranu, je předurčeno k zániku. Jemu jedinému se

během nepřetržitého tříletého válečného tažení zlomil síly Germánie, a že ji měl dostat? A neměl být skvěle vypraven triumf k poctě skvělého vojevůdce, když po Varově porážce byla Germánie díky úspěšnému prů­ běhu celé války zase na kolenou? Ale u tohoto muže nevíme, máme-Ii více obdivovat to, že vždy překročil míru při vypětí svých sil a v ne­ bezpečí, nebo že ji zachovával při svých poctách. 123. Na řadu přichází období, kdy propukly nejsil­ nější obavy z tohoto důvodu. Když Caesar Augustus poslal svého vnuka Germanika dokončit válku v Gcr­ mánii a rozhodl se vyslat svého syna Tibcria do lllvrika upevnit mír v oblasti, kterou podrobil ve válce, do­ provázel ho na jeho cestě, sám směřuje do Kampánie, kde se chtěl účastnit atletických závodů pořádaných

VELLEIUS PATERCULUS

tak podařilo odmítat principát málem déle, než trval jiným zmocnit se jej zbraněmi. 3/ Když Tiberius odevzdal svého otce nebesůi a důstojně pohřbil jeho lidské pozůstatky s úctou patří člověku a jeho jméno ozdobil božským přídomken bylo jeho první starostí v roli prvního muže státu reo ganizovat volby podle vlastnoručně sepsaného návrh božského Augusta. 4/ Já a můj bratr, kteří jsme byl Caesarovými kandidáty na préturu hned po nejvzne šenějších mužích a kněžích, jsme tehdy byli jediní, jimž dopřálo štěstí být posledními kandidáty navrženými Augustem a prvními Caesarem Tiberiem. 125. Vzápětí nato čekala římský stát odměna za jeho přání a rozhodnutí a brzy se ukázalo, co by nás bylo čekalo, kdybychom neměli úspěch, a co jsme získali svou nepovolností. Legie v Germanii pod Germanikovým velením a za jeho přítomnosti a zároveň i legie v Hlyriku tehdy zachvátilo jakési šílenství spolu s neo­ vladatelnou dravostí všechno úplně zpřevracet a žádaly nového velitele, nové poměr}', nový stát. 2/ Dokonce se opovážily vyhrožovat, že své podmínky budou dikto­ vat senátu i Caesarovi, a pokusily se určit si samy výši žoldu i délku vojenské služby. Došlo i na zbraně, tasily se meče a pocit beztrestnosti málem vyústil až ve zcela otevřený boj, chyběl jen vůdce vzpoury proti státu, rebelové nechyběli. 3/ Ale toto všechno v krátké době uklidnil a zvládl zkušený, vyzrálý vojevůdce, který řadu požadavků odmítl, jiné bez újmy na autoritě připustil, hlavní viníky postihl tvrdé, ale ostatní potrestal mírné. 4/ Jak v té době postupoval smířlivě Germanicus, tak vsadil Drusus, vyslaný otcem přímo do nejpalčivěj­ šího ohniska vojenské vzpoury, na starobylou římskou

ŘÍMSKÉ DĚJINY II

důslednost, dal přednost povážlivé situaci pro sebe před nebezpečným precedentem a zvládl vzpouru zbraněmi týchž vojáků, kteří jej obléhali, 5/ s neocenitelnou pomocí lunia Blaesa, těžko říci, zda lepšího vojáka nebo občana, který za několik let poté získal jako prokonzul v Africe za zásluhy odznaky triumfátora a titul imperátora. ... o jehož vynikajících vlastnostech a skvělém velení v Illyriku jsem již psal, měl vrchní velení ve vojsku v Hispániích a udržel tu nerušený mír a klid, protože dovedl odpovědně a správně uvažovat a svá rozhodnutí díky své autoritě prosazovat. Jeho svědomitost a spo­ lehlivost ve všech směrech napodoboval v přímořské oblasti lllyrika ušlechtile přímý Dolabella. 126. Kdo by mohl vylíčit do detailu Caesarovy činy těchto šestnácti let, když je všichni mají před očima a ve své paměti? Povýšil svého otce mezi bohy ne pří­ kazem, ale zbožnou úctou, neučinil jej bohem podle jména, ale skutečně. 2/ Na Forum se vrátila důvěra, zmizely odtud rozbroje, z Martova pole volební pleti­ chy, z kurie rozhádanost. Do života státu bylo navrá| ceno už pohřbené a rzí potažené právo i spravedlnost a pracovitost, úřady nabyly autoritu, senát vážnost, l soudy váhu, byly potlačeny výtržnosti v divadlech, všem byla vštípena ochota nebo vnucena povinnost jednat dobře. 3/ Odměňuje se čestné jednání, křivé stíhá, sociálně slabší vzhlíží k mocnému, ale nebojí se ho, mocný je na tom lépe, nepohrdá však slabším. Kdy byla cena obilí přijatelnější, kdy život v míru šťastnější? Augustův mír se rozšířil do všech zemí na východě a západě a do všech končin na jihu a severu a ve všech koutech světa chrání občany proti strachu

VELLEIUS PATERCULUS

z násilí. 4/ Caesarova štědrost odstraňuje náslet ky nezaviněných škod vzniklých nejen jednotlivý: občanům, ale celým městům. Byla opravena měs v Asii, provincie jsou zbaveny přehmatů úředník: jistě pocty čekají na zasloužilé, tresty pro provinilé přicházejí po čase, ale přicházejí. Spravedlnost vítězí nad zvýhodňováním, charakter nad styky, 5/ neboť ten nejlepší učí občany svým správným jednáním jednat správně, a třebaže jc jeho postavení nej vyšší, jeho příklad stojí ještě výše. 127. Jen zřídka neměly velké osobnosti ve svém ži­ votě silnou oporu v někom jiném. Tak dva Scipionové se mohli spolehnout na dva Laelie, které považovali ve všem za sobě rovné, božský Augustus na Marka Agrippu a potom na Statilia Taura, jejichž neurozenost nebyla překážkou k dosažení řady konzulátů, triumfů a mnoha kněžských hodností. 2/ Ano, velké úkoly vyžadují velkou podporu — i když ani při malých ne­ stačí jen malá - a je v zájmu státu, aby se ti, kteří jsou jeho oporou, těšili významnému postavení a aby jejich prospěšné služby byly podepřeny jejich postavením. 3/ Podle zmíněných vzorů mel a má Tiberius Caesar jedinečného pomocníka při všech svých povinnostech v Aeliu Seianovi. jeho otec byl předním římským jezd­ cem, avšak na matčině straně byly proslulé, starobylé rodiny na významných úředních místech, jeho bratři, bratranci a strýc zastávali konzulát, on sám je nesmírně dělný a spolehlivý a síle jeho ducha odpovídá fyzická kondice. 4/ Je vážný, přitom však velmi příjemný, spo­ lečenský, ale nezapomínající na důstojnost, práce je mu stejně milá jako volné chvíle, nečiní si žádné nároky, takže se mu dostává všeho, sám se vždy hodnotí méně,

-------------- 7 ŘÍMSKÉ DĚJINY II s--------------------

než jej hodnotí jiní, jeho tvář i život svědčí o vyrovna­ nosti a jeho mysl nezná oddechu. 128. Při hodnocení jeho dobrých vlastností se již dávno předbíhají stát i sám Caesar. Ale v římském senátu a u římského lidu to není nic nového považo­ vat to, co je nejlepší, za nejvznešenější. Vždyť přece již naši dávní předkové zastávali názor, že kdo je mravně bezúhonný, toho je třeba si nejvíce vážit. Ti, kteří před první punskou válkou před 300 lety vyzvedli na nejvyšší místa muže bez rodokmenu Tiberia Coruncania a udělili mu všechny úřady včetně hodnosti pontifika a dále 2/ ti, kteří vyznamenali konzuláty, cenzurou a triumfy Spuria Carvilia z jezdecké rodiny, potom Marka Catona z neznámé rodiny a nadto ještě přistě­ hovalce z Tuscula do Říma, i Mummia Achájského, 3/ také ti, kteří považovali bez váhání Gaia Maria, člověka neznámého původu, až do jeho Šestého konzulátu za prvního muže římského národa, i ti, kteří do té míry věřili Marku Tulliovi, že pouhou svou přímluvou by mohl zajistit prestižní postavení komukoli, a rovněž ti, kteří neodepřeli Asiniovi Pollionovi vůbec nic, co si urození museli vydobýt v potu tváře. 4/ Spontánní rozhodnutí napodobit takové příklady pobídlo Caesara k tomu, aby využil služeb Seiana, Seiana zase k tomu, aby Caesarovi pomáhal při jeho povinnostech, a senát i římský lid k tomu, aby s radostí použil osvědčenou zkušenost k ochraně svých jistot. 129. A po celkovém obraze principátu Tiberia Caesa­ ra se podívejme na jednotlivosti. S jakou diplomatickou obratností dostal do Říma Rhascupola, který zavraždil Cotya, svého synovce a spoluvladaře? V té záležitosti využil jedinečné pomoci konzulára Flakka Pomponia,

. VELLEIUS PATERCULUS

přímo stvořeného jednat správně, který si získával po­ věst svou čestností a přirozenou mravní silou, aniž se honil za slávou. 2/ S jak velkou vážností ...Tiberius jako senátor a soudce, ne jako princeps....... a velmi po­ zorně sledoval soudní procesy! Jak rázně zakročil proi nevděčníkovi ... , který usiloval o převrat? Jak přivití pokořitele Germánie Germanika, kterému v době jejich společné výpravy předal zkušenosti a vštípil základ; válečné strategie! Jakými poctami ho při jeho mlád přímo zahrnul, když nádhera jeho triumfu odpovídal; významu toho, co dokázal! 3/ Kolikrát poctil lid dary, kolikrát rád a se souhlasem senátu dorovnal kvůli censu majetek senátorů, ale nikdy přitom nepodporoval roz­ hazovačnost, ani nestrpěl, aby někdo pro nezaviněnou chudobu ztratil společenské postavení! S jakými po­ ctami vypravil Germanika do zámořských provincií! Jakou účinnou taktikou s pomocí a podporou svého syna Drusa donutil Marobodua zalezlého na obsazeném území - nechť tato slova neurazí jeho majestát - vylézt jako hada z díry magickou silou svého důvtipu! Jakého respektu se mu dostává, i když je zajištěn! S jakou pozo­ ruhodnou rychlostí a statečností skončil hrozivou válku rozpoutanou pod vedením předního muže v Galliích Sacrovira a Flora tulia, takže se římský národ dozvěděl dřív o vítězství než o začátcích bojů a zprávy o úspěchu dorazily rychleji než zvěsti o hrozícím nebezpečí! 4/ Strašná válka v Africe, vzmáhající se den ze dne víc a víc, byla skončena v krátké době pod jeho záštitou a na jeho pokyny. 130. Jak skvělé stavby dal postavit sám a jaké jmé­ nem svých blízkých! S jakou synovskou a víc než lidskou oddaností a velkorysostí buduje chrám svému otci!

7 ŘÍMSKÉ DĚJINY II

S jakou neokázalou štědrou pomocí dal obnovit po požáru Pompeiovo divadlo! On, který pokládá za svou osobní povinnost chránit každou významnou stavbu, jako by to byla rodinná záležitost! 2/ S jakou štědrostí vždy, ale zejména nedávno přispěl svou finanční pomocí všem bez rozdílu stavů, když utrpěli škody při požáru na pahorku Caeliu! Za jakého klidu mezi lidmi probíhají díky jeho zásahu doplňující odvody k vojsku, zatímco jindy je vždy provázelo znepokojení a velké obavy! 3/ Pokud to není v rozporu s přírodním řádem a po­ kud to dovoluje lidská nepatrnost, dovoluji si vést spor s bohy: za prvé - čím si zasloužil, aby se proti němu postavil Drusus Libo zločineckou konspirací? Dále aby se Silius a Piso i když jednomu udělil hodnost, druhého povýšil? A dostávám se k trpčím ranám osudu, i když i předchozí pokládal za strašlivé. Proč musel ztratit své syny rak mladé? Proč svého vnuka, Drusova syna? 4/ Až dosud jsme uváděli kruté rány. Ale je třeba přejít k tomu, co vyvolává pocity studu! Kolik bolestí rozdíralo jeho srdce, Marku Vinicie, v tomto posled­ ním tříletí. Jak dlouho se mučivě týral, což je nejtěžší, v skrytu duše, palčivou bolestí, rozhořčením i hanbou nad jednáním své snachy a svého vnuka. Smutek tohoto období znásobila ztráta matky, vynikající ženy a ve všech ohledech podobné spíše bohům než lidem, jejíž výsostné postavení nikdo nepocítil jinak než pomocí v těžkostech nebo podporou při povýšení. 131. V závěru díla nechť zazní prosba. Jove Kapitolský, Marte Gradive, otče a ochránce římského národa, Vesto, střežící věčný oheň, a všichni bohové, kteří jste toto neobzírné římské imperium pozvedli vysoko, vysoko nad jiné na zemi, vás já za nás

VELLEIUS PATERCULUS

všechny zapřísahám a prosím: střežte, opatrujte, chraňte náš stát, náš mír, našeho Caesara, 2/ a až skončí - co možná nejpozději - svou co nejdéle trvající životní pouť, dopřejte mu nástupce schopné nést na svých ramenou břímě světovlády tak statečně, jako jsme toho svědky u něho. Zbožná přání všech občanů ...

DVOJÍ POHLED NA ŘÍMSKÉ DĚJINY

P.(?)ANNIUS FLORUS EPITOMA

L

EPITOMA

FLORUS

Předmluva Sedm králů počínaje Ro- 24. Válka syrská s králem A:

1.

mulein

2.

Shrnutí vlády sedmi králů

25. Válka sAitóly

3.

Změna státního zřízení

26. Válka s Histry

Válka s etruským králem 27. Válka s Gallořeky

4.

Porsennou

28. Druhá válka s Makedon

29. Druhá válka s lllyrií

5.

Válka s Laciny

6.

Válka s Etrusky, Falisky, Vé- 30. T řetí válka s Makedonií

jany a Fidenaty

31. Třetí punská válka

7.

Válka s Gaily

32. Válka achájská

8.

Galské války pokračují

33. Války v Hispánii

9.

Válka s Latiny

34. Válka s Numantií

10.

Válka se Sabiny

35. Válka v Asii

11.

Válka se Samnity

36. Válka s [ugurtou

12.

Válka s Etrusky, Samnity, 37. Válka s Allobrogy

Gaily

EPITOMA

tiochem

38. Válka s Kimbry, Teuroi

13.

Válka s Tarentem

14.

Válka piccnská

39. Válka s Thráky

15.

Válka sallentská

40. Válka s Michridatcm

16.

Válka s Volsiniemi

41. Válka s piráty

17.

Vzpoury a bouře

42. Válka $ Krétou

aTiguriny

18.

První punská válka

43. Válka s Baleárami

19.

Válka s Ligury

44. Výprava na Kypr

20.

Válka s Gaily

45. Válka s Gaily

21.

Válka s Illyry

46. Válka s Parthy

22.

Druhá punská válka

47. Úhrnem

23.

První makedonská válka

PŘEDMLUVA 1/ Římský národ vykonal za sedm set let svého trvání od krále Romula po Caesara Augusta tolik činů v míru i za války, že srovná-li se velikost a význam imperia s délkou jeho existence, vznikne dojem, že trvání jeho imperia musí být delší. 2/ Pronikl se svými armádami tak daleko, do tak vzdálených končin na všech stra­ nách světa, že čtenář jeho dějin se neseznamuje pouze s historií jednoho národa, nýbrž poznává dějiny celého lidského rodu. Zmítal se v tolika těžkostech a nebez­ pečích, že lze vysledovat, kterak při jeho formování spolu soupeřily Odvaha a Štěstěna. 3/ A proto stojí-li za námahu něco dokonale poznat, je to právě toto. Jelikož však velikost je sama sobě velikou překážkou a mnohost otupuje ostří pozornosti, budu postupovat jako tvůrci zeměpisných map: po jejich vzoru obsáhnu na malé ploše celou jeho historii doufaje, že nemálo umocním obdiv k světovládnému národu, podaří-li se mi představit jej najednou v celé jeho velikosti. 4/ Nuže: kdyby si někdo představil ve své fantazii římský národ v podobě jednoho člověka a procházel celý jeho život, jak začal, jak dospěl, jak, dalo by se říci, sklízel plody zralého věku, jak později jako by zestárl, mohl by přitom zaznamenat čtyři odlišné stupně nebo fáze. 5/ První část života probíhala za vlády králů po dobu téměř čtyř set let, během nichž vedl zápas se souse­ dy v samém okolí Říma. 6/ To bude jeho dětství. Další

Z

FLO RUS

úsek od Brutova a Collatinova konzulátu po konzulát Appia Claudia a Quinta Fulvia trvá sto padesát let během nichž si podrobil Itálii. To byla nejhorečnatěji doba pro muže ve zbrani, takže by se mohla označit za mládí. 7/ Potom následovalo sto padesát let k Caesarovi Augustovi, v jejichž průběhu rozšířil mír po celém světě. To již byla ta nejlepší léta imperia, možno říci zralý věk. 8/ Od Caesara Augusta po naši dobu uběhle téměř dvě stě let, během nichž pro pohodlnost císařů zestárl a promarnil své síly, s výjimkou období vlád) císaře Traiana, kdy je napjal a starému impériu, aniž v to kdo doufal, se svým způsobem opět vrací mládí.

Z EPITOMA I

PRVNÍ KNIHA

Sedm králů počínaje Romu lem 1. (I, 1) Romulus 1/ První byl slavný Romulus, zakladatel Města i im­ peria, zrozený z Marta a Rhey Silvie. 2/ Tohoto otce přiznala těhotná kněžka a ani potom se o jeho otcovství nepochybovalo, když nemohl být zbaven života, byt byl zároveň s bratrem Remem pohozen do řeky, jak rozkázal král Amulius, 3/ protože bůh Tiberinus tehdy zúžil její tok a vlčice, opustivši svá mláďata, se vydala za pláčem dětí poskytnout jim své mléko i mateřskou lásku. lák je nalezl pod stromem pastýř královského stáda Faustulus, odnesl domů a vychoval. 4/ Tehdy byla sídelním městem v Latiu Alba, město lula, jemuž bylo málo Lavinium jeho otce Aenea. V ní vládl už jako sedmé Aeneovo a lulovo pokolení Amulius poté, co vyhnal svého bratra Numitora, jehož dceři se Ro­ mulus narodil. 5/ Romulus, jak známo, svého prastrýce hned v prv­ ním žáru svého mládí z královského sídla vyžene, svého děda dosadí zpět, a protože řeka a kopce, kde vyrostl, mu přirostly k srdci, pomýšlí na nové město obehnané hradbami. 6/ Byli však s Remem dvojčata a tak se rozhodli svěřit bohům, komu se dostane šťastného znamení, a kdo tedy povládne. Remus zaujme místo na Aventinu, Romulus na Palatinu. Nejprve uvidí šest supů Remus, Romulus spatří supy sice později, zato dvanáct, 7/ takže jako vítěz určený věštbou založí město pevně

F LORDS

EPITOMA I

doufaje, že bude bojovné, neboť tak to slibovali ptát milující krev a kořist. 8/ Za dostačující ochranu měst považoval navršený val, který však Remus přeskočí a znevážil, a proto přišel o život, nicméně nejisto, zda na Romulův rozkaz. Rozhodne to však byla první oběť a její krev rituálně stvrdila ohrazení nového města. Romulus však zbudoval spíše iluzorní než skutečné město, neboť bylo bez lidí. 9/ Nablízku však byl háj a tu Romulus založil azyl. A hned je tu obdivuhodná síla obyvatel: pastýři z Latia a Etrurie, někteří i ze zámoří, Frygové, kdysi přišlí s Aeneem, či Arkádové s Euandrem. Takto sestavil z různorodých součástí jeden celek a stal se tak svým způsobem stvořitelem římského národa. 10/ Byl to však národ sestávající pouze z mužů, jedna generace. Když jim sousedé na jejich prosby odepřeli možnost uzavírat sňatky, zařídili si je násilím - zmocnili sc dívek, které se přišly podívat na koňské a jízdní dostihy, pořádané pod tou zámin­ kou. A to byl okamžitě důvod k válkám. 11/ V nich byli odraženi a zahnáni Véjané a dobyto i rozbořeno město Caenina. Romulus navíc ještě přinesl Jovu Feretrijskému zbroj mrtvého véjského krále Acrona, kterou mu sám odňal. Sabinům otevřela brány Tarpeia. 12/ Po dohodě s nimi. Ta dívka požádala za odměnu o to, co nosily jejich levé paže, aniž řekla, zda chce štíty či náramky. Aby splnili své slovo a zároveň potrestali zradu, zasypali ji štíty. 13/ Když byli nepřátelé takto vpuštěni do hradeb, nastala přímo na fóru tak zuřivá bitva, až Romulus prosil Jova, ať zastaví hanebný útěk jeho lidí - tady má původ chrám Jova Zastavitele i jeho název. Nakonec to byly unesené ženy, které s divoce rozcuchanými vlasy ty zběsilce zastavily. 14/ Nato byl

s l atiem uzavřen mír a sjednána smlouva, a následovalo to, co bylo hodno podivu, neboť nepřátelé opustili svá původní sídla, odstěhovali se do nového města a svůj majetek spojili formou věna s majetkem svých zeťů. 15/ Když síly římského národa takto rychle vzrostly, zavedl moudrý král ve státě tento řád: pro případ náhlé války bylo v pohotovosti bojcschopné mužstvo s koňmi a ve zbrani podle jednotlivých tribuí, radu státu tvořili starci nazývaní podle své autority otci a podle svého věku senátem. 16/ Sotva to všechno takto uspořádal, zmizel náhle z očí všech během shromáždění, jemuž předsedal, před branami Města u Kozí bažiny. 17/ Ně­ kteří lidé se domnívají, že ho rozsápali senátoři, protože byl příliš tvrdý, ale bouře, která se znenadání rozpou­ tala, a náhlé zatmění slunce daly vzniknout představě, že byl vzat na nebesa. 18/ To brzy poté dosvědčil Julius Procuius, který tvrdil, že spatřil Romula majestátněj­ šího než kdy jindy; že žádal, ať ho pokládají za boha a oznámil, že jeho jméno na nebesích je Quirinus a že bohové rozhodli, aby se Rím stal pánem světa. (1, 2) Numa Pompilius 1/ Po Romulovi nastupuje Numa Pompilius, kterého si Římané sami od sebe pozvali ze sabinského města Cures pro jeho niterný vztah k náboženským záleži­ tostem. 2/ len naučil Římany posvátným úkonům i obřadům a ktdtu nesmrtelných bohů, ten zavedl kole­ gium pontifiků, augurů, saliu i jiná kněžstva a rozdělil rok na dvanáct měsíců a na dny úřední a sváteční, 3/ ten jim dal posvátné štíty a palladium i zvláštní tajné záruky jejich imperia, chrámek boha lana - jistotu míru a války, zejména pak svěřil Vestin oheň do opatrování

Horus

EPITOMA I

Vestiných panen, aby jeho plamen bděl nad říší po vzoru nebeských hvězd a ochraňoval ji — to všechno na pokyn bohyně Egerie, jak aspoň říkal, aby barbaři přijímali jeho ustanovení s větší vstřícností. 4/ Přivedl zkrátka drsný lid k tomu, aby vládu, jíž se zmocnil ná­ silím a bezprávím, vykonával dbaje posvátných pravidel a spravedlivého řádu.

Věrnost Alby nebyla trvalá. Její vojáci vyslaní dle smlouvy do války s Fidenami zůstávali stranou boje vyčkávajíce výsledku. 7/ Král Tullus si však všimne, že spojenci se přiklánějí k nepříteli, a pohotově naše povzbudí předstíraje, že to Albským přikázal. U našich stoupla sebedůvěra, u nepřátel strach, takže vychytralý tah zrádcům nevyšel. 8/ A tak Tullus, jen co nepřítele porazil, přivázal proradného Metra Fufctia ke dvěma vozům, poštval koně do rychlého klusu a jeho tělo roz­ trhl. Albu, sice s Římem spřízněnou, 9/ nicméně však rivalku, zbořil, ale předtím převedl do Říma všechno její bohatství i obyvatele, takže se opravdu zdálo, že pokrevně příbuzné město nezašlo, ale navrátilo se zpět do svého lůna.

(I, 3) Tullus Hostilius 1/ Pompilia Numu střídá Tullus Hostilius, jemuž byla svěřena vláda jako uznání jeho mimořádné zdat­ nosti. len Římanům vštípil všechny zásady vojenské

disciplíny a umění válčit. 2/ A tak poté, co skvěle vy­ cvičil branné mužstvo, troufl si na obyvatele mocného města Alby, užívající si již dlouho svého prvenství. 3/ Protože však obě strany byly silové vyrovnané a vyčer­ pávaly se v často opakovaných srážkách, zkrátilv válku svěřivše osud svých národů trojicím bratrů, Římané Horatiům, Albští Curiatiům. 4/ Boj to byl nerozhodný, ale skvělý a sám jeho výsledek pozoruhodný. Když už byli tři Curiatiové zraněni a dva Horatiové zabiti, připo­ jil zbylý z I loratiú ke své statečnosti důvtip. Aby trojici nepřátel roztrhl, předstírá útěk a jednoho po druhém, jak byli s to jej pronásledovat, napadne a zabije. 5/ Tak bylo vítězství dobyto rukou jednoho muže, což je jinak vzácný případ, ale hned vzápětí tutéž ruku poskvrnila vražda sestry. Když ji uviděl hořekující nad zbrojí, kterou měl na sobě a která patřila jejímu snoubenci, ovšem nepříteli, potrestal tuto tak nemístnou lásku a sestru zabil mečem. 6/ Zákony jeho zločin zažalovaly, ale sama statečnost jim vraha vyrvala, neboť vina byla lehčí než slavný čin.

(1, 4) Ancus Marcius 1/ Potom je tu Ancus Marcius, syn Pompiliovy dce­ ry, stejného založení s dědem. 2/ A tak město obehnal hradbami, břehy Tiberinu protékajícího jeho středem spojil mostem a přímo v ústí řeky do moře založil Ostii, již tehdy zřejmě předvídaje, že bohatství celého světa a dovážené statky se budou přijímat zde, dalo by se říci v přátelském prostředí na mořském pobřeží. (I, 5) Tarquinius Priscus 1/ Pak obdržel královskou moc Tarquinius Priscus, který se o ni ucházel ze své iniciativy, přestože pocházel ze zámoří. Získal ji pro svou pracovitost a úroveň, neboť jako rodilý Korinťan spojil řecké nadání s italickým umem. 2/ Tento král jednak dodal vážnosti senátu, když rozmnožil počet jeho členů, jednak zvýšil početní stav tribuí zvětšením centurií, poněvadž nejpovolanější

FLORUS

augur Attius Nevins nedovolil zvýšit počet tribuí. 3/ Když se ho král na zkoušku zeptal, zda se může usku­ tečnit to, nač pomyslel, 4/ augur provedl své úkony a odpověděl, že může. „Ale,“ pravil král, „já jsem pře­ mýšlel o tom, zda mohu rozseknout brus břitvou.“ Na to augur „Ano," pravil: „můžeš!“ a rozsekl jej. 5/ Proto Římané považují kněžskou hodnost augurů za posvátnou. A Tarquinius byl stejně schopný ve válce jako v míru a v častých vojenských střetech podrobil dvanáct etruských měst. 6/ Odtud pocházejí svazky prutů, trabey, kurulská křesílka, prsteny, faléry, velitel­ ské pláštíky a prétexty, odtud je převzat zvyk triumfovat na zlatém zdobeném voze taženém čtyřspřežím, odtud pocházejí vyšívané tógy a tuniky s palmovými ratolest­ mi, zkrátka všechny reprezentativní odznaky, jež jsou spojeny s důstojností úředního postavení.

(1,6) Servius Tullius 1/ Jako další se zmocní kormidla Města Servius'Tulli­ us. Nezabránil mu v tom ani neurozený původ z matky otrokyně. Mimořádně nadanému chlapci zajistila nále­ žité vzdělání Tarquiniova manželka Tanaquil. Že bude slavný, věstil plamen spatřený jednou kolem jeho hlavy. 2/ Proto byl z královnina podnětu v období Tarquiniovy smrti dosazen na královo místo zprvu jakoby jen dočas­ ně, ale vládu nabytou nečestně vykonával tak výborné, že vznikl dojem, jako by ji dosáhl po právu. 3/ Provedl sčítání římského lidu, a zařadil jej do majetkových tříd a dále rozdělil do dekurií a kolegií. Díky jeho nanejvýš promyšleným krokům byla zavedena taková organizace státu, že byly zaznamenány veškeré údaje o rozdílech v majetku, postavení, věku, v řemeslech a hodnostech

—7

EPITOMA I

a na základě toho byla veliká obec vedena stejně pečlivě jako nejmenší domácnost.

(I, 7) Tarquinius Superbus 1/ Posledním ze všech králů byl Tarquinius, který podle svého chování dostal jméno Superbus - Zpupný. 2/ len se rozhodl, že se královské vlády po svém dě­ dovi, kterou držel Servius, raději zmocní násilím, než aby na ni čekal, a poslal na Scrvia vrahy. Moc naby­ tou zločinem nevykonával o nic lépe, než ji získal. 3/ Jeho manželka Tullie se charakterem od něho nelišila, a chtějíc pozdravit manžela v jeho královské hodnosti, přehnala svůj vůz se zděšenými koňmi přes zkrvavené tělo svého otce. 4/ Také sám král se vyřádil v senátu vraždami, na lidu ranami, na všech pak zpupností, jež je pro řádné občany horší než krutost, a když se surovostí doma už unavil, obrátil se konečně proti nepříteli. 5/ Přitom dobyl významná města v Latiu, a to Ardcu, Ocriculum, Gabic a Suessu Pometii. Tehdy projevil krutost i vůči svým blízkým, 6/ neboť se nerozpakoval dát zbít svého syna, aby pak v roli přcbčhlíka získal důvěru nepřátel. 7/ Když se ho podle předem připra­ veného plánu ujali v Gabiích, král na jeho dotaz, co má učinit, srazil před jeho posly hůlkou hlavičky náho­ dou vyčnívajících máků naznačuje tak s bezohlednou zpupností, že je třeba povraždit tamější přední muže. To dal v odpověď. Z válečné kořisti z dobytých měst však dal postavit chrám. 8/ A když nechal vymezit jeho plochu podle ritu, byli s tím svolní všichni bohové, až na luventu a Termina, což vzbudilo podiv. 9/ Auguři však přijali jejich neústupnost s povděkem, jelikož to byl příslib pevnosti a věčného trvání. Ale při kopání

FLORUS

EPITOMA I

chrámových základů způsobil mnohem větší ohromení nález lidské hlavy. Nikdo přitom nepochyboval, že toto zázračné znamení předpovídá hlavní sídlo imperia a centrum svčta. 10/ Královu zpupnost snášel římský lid tak dlouho, dokud se k ní nepřipojila prostopášná bezuzdnost. Tuto nepřístojnost králových synů už snést nemohl. 11/ Když druhý z nich znásilnil vznešenou paní Lukrécii, ona očistila své zneuctění sebevraždou a králové byli zbaveni moci.

3. (I, 9) Změna státního zřízení 1/ A tak se římský národ z Brutova a Col lati nova popudu a pod jejich vedením - protože právě jim ctnostná Lukrécie umírajíc kladla na srdce svou po­ mstu - jakoby na podnět bohů naráz od krále odvrátil, uplatnil své právo na svobodu a potrestal pošlapanou cudnost. Jeho statky rozchvátil, jeho bývalé pole za­ světil svému bohu Mariovi a vládu, ovšem ve změněné právní podobě a s jiným názvem, svěřil strůjcům své svobody. 2/ Místo nepřetržité moci se rozhodl pro jednoroční, místo vlády v jedněch rukou pro dvojvlá­ dí, aby časově neomezená moc v rukou jednotlivce nemohla být zneužívána, a místo králi je nazval kon­ zuly, aby měli na paměti, že v souladu s tímto názvem mají povinnost starat se o své spoluobčany. 3/ S novou svobodou nastoupila tak veliká radost, že Římané ani nechtěli věřit změněným poměrům, takže jedno­ mu z konzulů, Lukréciinu manželovi, odňali svazky prutů a odsunuli jej z města pouze kvůli jeho jménu a královskému původu. 4/ Na jeho místo byl dosazen Horatius Publicola, jenž se ze všech sil snažil zvýšit prestiž svobodného národa. Dal před ním nashromáž­ dění sklonit svazky prutů, zavedl právo odvolat se proti rozhodnutí konzulů k lidu a ze svého domu strmícího vysoko na kopci a znepokojujícího lid svou polohou, jako by to byla nějaká tvrz, přesídlil do nižší polohy. 5/ Brutus dokonce vyšel vstříc přízni lidu tragédií ve svém domě a vraždou svých synů. Když totiž zjistil, že usilují o návrat králů do Města, dal je vyvléci na fórum, zbít holemi přímo uprostřed shromážděného lidu a potom štít, aby tak dal najevo, že namísto synů adoptoval národ.

2. (1, 8) Shrnutí vlády sedmi králů 1/ 'loto je první vek římského národa, svého dru­ hu dětství, prožité za sedmi králů, jakýmsi řízením osudu tak různého založení, jak si to žádalo náležité spravování římského státu i jeho zájmy. 2/ Vždyť kdo byl tak zapálený při své vizi jako Romulus? Takový muž musel získat královskou moc. 3/ Kdo byl tak zasvěcený do náboženských záležitostí jako Numa? Okolnosti si žádaly, aby chování syrového národa zušlcchtila bázeň před bohy. 4/ A co onen válečnický talent Tullus? Byl nepostradatelný, aby zaměřil zdat­ nost bojemilovných mužů rozumným směrem. A co budovatel Ancus? Rozšířil město o kolonii, spojil obě jeho Části mostem a ochránil hradbami. 5/ A konečně jakou důstojnost dodalo světovládnému národu už jen Tarquiniovo zavedení viditelných znaku společenské­ ho postavení! 6/ Co bylo výsledkem Serviova sčítání lidu, než že římský stát poznal, jaký je? 7/ Nakonec i bezohledná tyranie onoho zpupného krále nebyla málo prospěšná, spíše právě naopak. Vždyť přece ona způsobila, že v národě pobouřeném křivdami vzplanula touha po svobodě.

FLORUS

EP1TOMA I

6/ Ten, nyní již svobodný, vzal poprvé do rukou zbraně proti jiným národům nejprve v boji za svobodu, potom kvůli svému území, pak na podporu spojenci a nakonec pro slávu a moc, když jeho sousedé na něj na všech stranách neustále doráželi. 7/ Vždyť neměl kousek vlastního zázemí, sousedil hned s nepřítelem a, usazen uprostřed mezi Latiem a Etrusky jakoby mezi ně vklíněn, narážel, když vyrazil z kterékoliv městské brány, na nepřátele do té doby, 8/ než se - podobně jako se šíří nemoc - postupně zmocnil sousedních zemí, jedné po druhé, a podmanil si celou Itálii.

tedy věděl, komu jsi unikl,“ pravil, „tři sta nás složilo přísahu, že provedeme totéž.“ Byla to nepředstavitelná scéna: Mucius stál neohroženě a král se třásl, jako by se škvařila jeho ruka. 7/ Potud vzory mužů. Aby však ani ženy nezůstaly v obdivných činech pozadu, dala příklad dívčí odvahy Cloelic, jedna z rukojmí předaných králi, která unikla ostraze a přeplavila se na koni přes naši řeku. 8/ A tak král vyděšený tolika nepředstavitelný­ mi projevy velké neohroženosti se s městem rozloučil a nechal mu svobodu. Tarquiniové nicméně pokračovali v boji tak dlouho, až Brutus zabil vlastní rukou králova syna Arrunta, jako by chtěl toho cizoložníka stíhat až do podsvětí, a sám naposled vydechl jeho ranou.

4. (I, 10) Válka s etruským králem Porsennou 1/ Po vyhnání králů sáhl římský lid poprvé ke zbra­ ním v boji za svobodu. Znenadání totiž stanul u Města s obrovským vojskem etruský král Porsenna a snažil se dosadit zpět Tarquinie násilím. 2/ Ačkoliv sužoval Řím

válkou i hladem, ačkoliv obsadil Janíku! a usadil se přímo u městských bran, římský lid jeho nápor vydržel, odrazil a nakonec v králi vyvolal tak veliký úžas, že ač v převaze, uzavřel ze své iniciativy s téměř poraženýr Římany smlouvu o přátelství. 3/ Do této doby patří tři neuvěřitelné, obdivuhod římské osobnosti: Horatius, Mucius a Cloelic. Kdyl o nich nepsaly anály, byli by dnes všichni pokládáni za smyšlené. 4/ Z nich I loratius Codes, když sám nemohl odrazit nepřátele dotírající na něj ze všech stran, dá strhnout most a přeplave Tiber, aniž odložil zbraně. 5/ Mucius Scaevola se rozhodne úskočné zaútočit na krále přímo v jeho táboře, a když je po mylném útoki na jeho dvořana zadržen, vloží ruku do ohně na oltář a navíc krále ještě vyděsí touto smyšlenkou. 6/ „Ab;

5. (I, 11) Válka s Latiny 1/ Také Latinové podporovali návrat Tarquiniů hná­ ni řevnivostí a závistí, aby římský národ, který poroučel jiným, posluhoval aspoň doma. A tak celé Latium pod vedením Mamilia Tusculana si začne troufat předstíra­ jíc, že mstí bezpráví na králi. 2/ Bitva probíhá u Regillského jezera a dlouho je nerozhodná, až sám diktátor Postumius vhodil římskou standartu mezi nepřátele - to byl nový, chytrý tah - aby se vojáci pro ni vrhli. 3/ Také velitel jízdy Cossus vydal rozkaz, aby sundali koním uzdy - i to byl nový nápad - aby byla prudkost útoku razantnější. 4/ Nakonec byl boj tak zuřivý, že se zrodila pověst, že se na bojišti objevili bohové. Jako létající hvězdy na obloze tam prolétli na bělouších dva mladíci: byli to bezpochyby Castor a Pollux. A proto jim také sám velitel vzdal úctu a za vítězství oběma slíbil a také postavil skvělý chrám, téměř jako dlužnou odměnu božským spolubojovníkům.

FLORUS

EPITOMA I

5/ Potud se bojovalo za svobodu, brzy nato opět s Latiny o hranice území, a to pořád a bez přestání. 6/ I Cora - kdo by tomu chtěl věřit? - i Alsium naháněly strach, Satricum a Corniculum byly tehdy něco jako dnešní provincie. Nad Verulami a Bovillami - až je to stydno přiznat - jsme slavili triumf. 7/ Na Tibur, dneš­ ní římské předměstí, a na příjemné letovisko Praeneste jsme se odhodlali zaútočit až po slibech na Kapitoliu. 8/ Tehdy byly Facsuly totéž co nedávno Karrhy, A ricijský les totéž co Hercynský, Frcgelly co Gesoriacum, Tiber co Eufrat. 9/ Také dobytí Coriol - až je to zahanbující přineslo takovou slávu, že Gnaeus Marcius získal jméno Coriolanus, jako by dobyl Numantii nebo Afriku. 10/ Dochovaly se také ukořistěné lodní zobce z Antia, které Maenius připevnil na Řečnické tribuně na fóru, když zajal nepřátelské loďstvo - dá-li se mluvit o loďstvu, protože to bylo šest lodí. /Me takový počet v tehdejších začátcích už znamenal námořní válku. 11/ Z Latinu projevovali nejzarytější nepřátelství, abych tak řekl, dnes a denně Aequové a Volskové. 12/ Zkrotil je především Titus Quinctius, ten slavný diktátor od pluhu, který svou vynikající chrabrostí zachránil obležený a téměř už dobytý tábor konzula Manilia. 13/ Bylo to shodou okolností uprostřed období setby, když liktor zastal tohoto patricije přímo při práci, opřeného do pluhu. Titus Quinctius odešel do války rovnou z pole a poražené nepřátele - věrný svému rol­ ničení- nechal vejít pod jho jako tažná zvířata. 14/ Po skončení tohoto vojenského tažení se rolník triumfátor vrátil bleskurychle ke svému spřežení. Svědky toho jsou bohové! 15/ Válka začala i skončila během patnácti dní, skoro jako by diktátor pospíchal zpět k rozdělané práci.

6. (1, 12) Válka s Etrusky, Falisky, Véjany a Fidenaty 1/ Nepřetržité, rok co rok se vracející nepřátelské útoky přicházely z etruských Vějí, takže rod Fabiú se zavázal postavit proti nim sám mimořádnou jednotku a vedl válku svými silami. 2/ Byla to strašná porážka, krvavější než říká již samo slovo. U Crcmcry jich padlo tři sta, jeden vedle druhého patricijové. Toto neštěstí připomíná brána zvaná Prokletá, která jim dovolila průchod na cestě do bitvy. 3/ Prohru však odčinila ohromná vítězství, při nichž další a další vojevůdci do­ byli mocná města, každé jinak. 4/ Faliskové se poddali sami, Fideny shořely podpáleny vlastními loučemi, Věje skončily vyrabovány a srovnány se zemí. 5/ Při obléhá­ ní Falerií vzbudil obdiv vojevůdcův smysl pro čestné jednání. A zaslouženě, protože odeslal zpět do města žáky a jejich spoutaného učitele, který Falerie zradil. 6/ Bezúhonný a moudrý velitel věděl, že opravdové vítězství se získává jen rovným a důstojným jednáním. 7/ Fideňané, neschopní vyrovnat se nám ve zbrani, vyrazili z města jako Lítice s hořícími pochodněmi as vlajícími pestrobarevnými fábory, nápodobou hadů, aby vyvolali naše zděšení, ale tento osudný vzhled byl předzvěstí jejich zkázy. 8/ Význam a sílu Vějí dokládá jejich desetileté ob­ léhání. Poprvé se tu přezimovalo pod stany, žold byl vyplácen přes zimu a vojáci se spontánně zavázali pří­ sahou, že se vrátí, až město dobudou. 9/ Zbroj tehdy stažená mrtvému králi Lartu Tolumniovi byla uložena ve Feretriové chrámu. Nakonec ani nebyly ztečeny hradby ani se nepodařilo do města vpadnout, k jeho vyvrácení pomohl tajný podzemní tunel. 10/ Kořist byla tak obrovská, že její desátý díl byl poslán Apollónovi

FLORUS

EPITOMA I

Pýthijskému a všechen římský lid byl pozván k ra­ bování. To byly Véje! 11/ Ale kdo si red vzpomene, že vůbec byly? Co z nich zůstalo? Jaké stopy po nich zbyly? Dokonce i věrohodná historická díla se musí hodně namáhat, abychom uvěřili, že Véje existovaly.

našeho vojska už blížil k hradbám Města, jež zůstalo bez jakýchkoliv obránců. Tehdy se, jako snad nikdy předtím, ukázala pravá římská velikost. 9/ Nejprve se sejdou na fóru starší občané, kteří měli za sebou nejvýznamnější úřady, a tam za pont i R ková zaklínání obětují svůj život podsvČrním bohům. 10/ Hned nato se všichni odeberou zpět domů a usednou slavnostně ustrojeni v trabeách na kurulská křesla, aby, až přijde nepřítel, každý z nich zemřel důstojně s odznaky své hodnosti. 11/ Pontifikové a fláminové uloží všechny posvátné předměty z chrámů do sudů a zakopou do země, nebo naloží na vozy a odvážejí s sebou do Vějí. 12/ Svátosti na uteku doprovázejí bosy Vestiny panenské kněžky. Vypráví se však, že se prchajících panen ujal plcbej Albinins, který sesadil z vozu manželku s dětmi a posadil Vestálky na jejich místo. Až do té míry měla tehdy v krajní situaci přednost náboženská úcta i před rodinnými vztahy. 13/ Ale bojeschopní muži, jichž, jak známo, bylo sotva tisíc, obsadili pod Manliovým vedením tvrz na Kapitolském pahorku, zapřísahali samotného Jova, jako by tam byl osobně přítomen, aby tak, jako oni přispěchali chránit jeho chrám, držel i on svou božskou ochrannou ruku nad jejich statečností. 14/ Mezitím už jsou tu Gallové. Vtrhnou do nechráněného města, zprvu nejistí, zda to není nějaká léčka, potom - když vidí, že je opuštěné — ženou se jím divoce s velikým řevem. l'u a onde vbíhají do otevřených domů. Vzdávají úctu starcům sedícím tam v prétextách na kurulských křes­ lech v domnění, že jsou to bohové a strážní duchové. Potom, když zjistí, že jsou to lidé, kteří je nepovažují ani za hodny odpovědi, stejně nesmyslně je pozabíjejí,

7. (1, 13) Válka s Gaily 1/ Tento velmi prudký rozběh římské moci vpřed zarazí na chvíli svým vpádem Senonští Gallové, ať už to způsobila závist bohu nebo osud. 2/ Zda ta doba byla pro římský národ chmurnější kvůli porážce nebo úžasnější vynikajícími projevy statečnosti, to neumím rozhodnout. 3/ Byla to zajisté tak strašná pohroma, že si myslím, že ji seslali věční bohové jako zkoušku, chtějíce zjistit, zda si římská odvaha zaslouží vládnout světu. 4/ Senonští Gallové, divoký kmen drsných způsobů, nadto budící příšernou hrůzu již mohutným vzrůstem a stejně tak strašnými zbraněmi, se objevili, jak se zdálo, doslova k záhubě lidského pokolení a hrůzné zkáze měst. 5/ Kdysi dávno se vydali v obrovském proudu z nejvzdálenějších končin světa až od Oceánu, který obtéká svět, a když už zpustošili celé vnitroze­ mí, usadili se mezi Alpami a Pádem, ale nespokojeni s těmito novými sídly posouvali se po Itálii dál a dál. 6/ A najednou obléhali Chisium. Římané se zastali spřátelených spojenců a dle svého zvyku poslali ke Galium vyjednávače. Ale co je právo pro barbary? Chovají se ještě neurvaleji, takže dojde na boj. 7/ Od Clusia tedy zamířili na Řím, a když přišli k řece Allii, postaví se proti nim konzul Fabius. Stěží kdy jindy byla naše porážka otřesnější. Proto ten den byl označen v kalendáři jako prokletý. 8/ Nepřítel se po rozprášení

FLORUS

EPITOMÁ I

domy zapálí a celé město srovnají se zemí ohněm, me­ čem i holýma rukama. 15/ Barbaři zůstávali na místě pod jediným pahor­ kem celých šest měsíců - tomu se vůbec nechce věřit - a zkoušeli všechno možné nejen ve dne, ale i v noci. Když se přece jen nakonec v noci kradmo šplhali na­ horu na kopec, srazil je z vrcholu Manlius probuzený husím kejháním, a aby jim vzal naději, dal z tvrze i při zoufalém hladu shazovat chleby předstíraje tak sebejis­ totu. 16/ A jednoho dne dokonce pustil z tvrze pontifika Fabia, který pak prošel středem nepřátelských hlídek, aby vykonal slavnostní obřad na pahorku Quirinálu. Z deště nepřátelských střel se vrátil bez zranění, zaští­ těn posvátností náboženských úkonů, a oznámil, že přízeň bohů je na straně Římanů. 17/ Nakonec, když už barbary obléhání unavilo, chtěli prodat své stažení za tisíc liber zlata, a to ještě s drzou namyŠleností, když k falešnému závaží přihodili navrch meč s urážlivou po­ známkou: „Běda poraženým!“ Ale aniž se nadáli, vpadl jim do zad Camillus a rozsekal je tak, že rozvodněné potoky gallské krve smyly veškeré stopy po požárech. 18/ Avšak právě za tuto strašlivou pohromu patří dík nesmrtelným bohům, protože plameny onoho ohně učinily minulostí chatrče pastýřů a chudobu Romulovy doby. Vždyť co jiného způsobil onen požár než to, že město předurčené osudem za domov lidí a bohů nebylo ani zničeno, ani vyvráceno, ale spíše rituálně očištěno. 19/ A tak se Řím, uhájený Manliem, vzkříšený k životu Camillem, postavil proti svým sousedům znovu a ještě rázněji a rozhodněji.

8. Gallské války pokračují Římský národ se ze všeho nejdřív nespokojil tím, že vyhnal ten gallský kmen ze svého města, ale protože se táhli, byť už jako ztroskotanci, do dalších a dalších ob­ lastí Itálie, vyhladil je pod Camillovým vedením tak, že dnes není po Senonech ani stopy. 20/ Poprvé byli pobiti u Anienu, když Manlius zabil jednoho z C Jallů v souboji a mezi jinou kořistí mu odňal i zlatý nákrčník - odtud mají jméno Torquatové. Podruhé v pomptinské oblasti, když Valerius v podobném souboji získal zbroj zabitého nepřítele s božským přispěním havrana, jenž usednuv na jeho přílbu pomáhal v boji - odtud mají jméno Corvinové. 21/ A přesto přese všechno teprve až za několik let definitivně zničil jejich zbytky Dolabella u Vadimonského jezera v Etrurii, aby z toho národa nezůstal nikdo, kdo by se mohl chlubit, že se podílel na vypálení Říma. 9. (I, 14) Válka s Latiny 1/ PoGallech, za konzulátu Manlia Torquata a Decia Můra, zaměřil římský národ své síly proti Latinům, stále žárlivě sledujícím jeho moc, ale tehdy navíc z po­ hrdání nad zničeným městem požadujícím občanské právo, podíl na moci a zastoupení na úřadech a trou­ fajícím si již na něco víc než jen válku. 2/ Bude se však někdo divit, že nepřítel tehdy couvl? Vždyť jeden náš konzul dal popravit svého syna, i když zvítězil, protože bojoval přes jeho zákaz, a dal tak najevo, že rozkaz je víc než vítězství. 3/ Druhý konzul, jako by mu dali pokyn sami bohové, si zahalil hlavu a před první linií zaslíbil svůj život podsvčtním božstvům, vrhl se do nejhustšího deště nepřátelských střel a otevřel obětí svého vlastního života novou cestu k vítězství.

FLORUS

10. (I, 15) Válka sc Sabiny 1/ Po Latinech napadl římský národ Sabiny, kteří sc přidali k Latinům, jako by zapomněli na své příbuzen ské vztahy z dob Tita Tatia a nakazili se jakýmsi váleč ným šílenstvím, 2/ a v době konzulátu Curia Dentat zpustošil ohněm a mečem celý kraj, jímž protékají řek Nar a Anio a kde jsou kaskády Velina, až po Jadersk moře. 3/ Toto vítězství znamenalo podrobení tolika lidí a získání tak velikého území, že ani sám vítěz nemohl odhadnout, čeho bylo více. 11. (I, 16) Válka se Samnity 1/ Potom napadl římský národ Samnity, a to na prosby Kampánie, ne kvůli svým zájmům, ale kvů­ li spojencům - o to je římské přispění velkorysejší. 2/ Existovala smlouva uzavřená oběma stranami, ale Kampánci na ni přistoupili tak, že se všeho vzdali a považovali ji za svátou a prvořadou, a proto Římané vedli válku sc Samnity jako svou. 3/ Kampánie je nejnádhernější kraj nejen v Itálii, ale na celém světě. Není mírnějšího podnebí, svědě o tom konečně dvakrát jarní květy, není úrodněji půdy, proto sc říká, žc tam soutěží Bacchus s Cererou 4/ Není hostinnějšího moře. Tu jsou proslulé přístav Caicta, Miscnum, Báje s teplými prameny i svého druhi klidné moře Lukrinské s Avernským. 5/ Tu jsou vysoké kopce se svahy pokrytými vinicemi: Gaurus, Falernus, Massicus a ze všech nejkrásnější Vesuv, soupeř ohnivé Etny. 6/ U moře leží města Formic, Ku my, Puteoly, Neapol, Herculaneum, Pompeje a sama perla mezi tamějšími městy Kapua, kdysi spolu s Římem a Kartágem počítaná mezi tři největší metropole. 7/ Kvůli

EPITOMA l

tomuto městu a kvůli tomuto kraji napadne římský národ Samnity, národ co do bohatství vybavený až přehnaně skvostnými zlatými a stříbrnými zbraněmi a pestrobarevným oděvem, co do nástrah přepadající téměř vždycky v roklích a zrádných horách, co do zuřivé zběsilosti štvaný proti Římu magickými obřady a lidskými občtmi, co do tvrdošíjnosti šestkrát porušivší smlouvu, a po porážce ještě zuřivější. 8/ Přesto však je římský národ během padesáti let porazil a zkrotil díky Fabiúm a Papiriům, otcům i synům, a rozmetal i roz­ valiny jejich měst tak, že dnes sc v samotném Samniu zbytky Samnia musí hledat a doklady pro dvacet čtyři triumfy nelze najít jen tak snadno. 9/ Nejznámější a nejvýznamnější je přesto však po­ rážka, kterou zasadili Samnité nám u Kaudijské soutěsky za Veturiova a Postumiova konzulátu. 10/ Když velitel nepřátel Pontius uvěznil naše vojsko v rokli, z níž nemohlo vyváznout, překvapen takovou příležitostí otázal sc svého otce Herennia, co má udělat. 11/ Otec, jakožto starší, moudře radil, aby všechny Římany pro­ pustil na svobodu, anebo pobil, syn je raději prohnal odzbrojené pod jhem. A tak se Římané potom necítí nijak přátelsky zavázáni, ba po takové potupě sc stanou ještě zavilejšími. 12/ Proto se konzulové ihned velko­ ryse vydají dobrovolně nepřátelům a zruší potupnou smlouvu. Vojáci se dožadují odvety a ženou se do boje pod Papiriovým velením hned na začátku bitvy zuřivé - bylo to strašné - rovnou s tasenými meči a nepřítel byl svědkem, že oči všech při střetu přímo hořely. Masakr neskončili dříve, dokud na oplátku neprohnali pod jhem zajatého samnitského velitele i s jeho vojskem.

FLORUS

EPITOMA I

12. (I, 17) Válka s Etrusky, Samnity, Gaily 1/ Až dosud to byl zápas s jednotlivými národ teprve potom s jejich koalicí; i na ni však římský náro stačil. Dvanáct městských etruských států, dále Un brové, nejstarší národ v Itálii, do té doby bez konflikt s námi, a zbytky Samnitů se náhle spolčí k vyhlazei římského národa. 2/ Hrůza z tolika rak silných národ sdružených dohromady byla obrovská. Po celé Etn rii se široko daleko prohánělo čtvero nepřátelskýc vojsk. 3/ V té době naháněl Ciminijský les ležící mel Etrusky a Římany, tehdy neproniknutelný úplné jako Kaledonský a Hercynský, takovou hrůzu, že senát dal konzulovi na vědomí, ať se neodvažuje pustit do tak velikého rizika. 4/ Než velitele nic z toho nevyděsi­ lo a vyšle bratra prozkoumat terén, 'lén převlečen za pastýře všechno v noci obhlédne a oznámí, že cesta je bezpečná. 5/ Tak Fabius Maximus zvládl velmi riziko­ vou válku bez rizika, neboť napadl nepřátele znenadání, nepřipravené k boji a rozutíkané, a protože zaujal výše položené pozice, smetl je pod sebou jako smršť, jak se mu to zlíbilo. 6/ Jako by v té bitvě létaly střely na pozemšťany z nebeských výšin a mraků. 7/ Vítézst však nebylo nekrvavé, neboť Decius, jeden z konzuli tísněn v údolí nepřáteli slavnostně obětoval podle sta­ rého zvyku svůj život podsvětním bohům a po vzoi své rodiny proměnil sebeobětování ve vítězství.

a s nimi všemi Pyrrha, slavného řeckého krále, takže římský národ jí zároveň dokončil podmanění Itálie a zahájil triumfální vítězství za mořem. 2/ Tarent, lakedaimonská osada, kdysi město první důležitosti v Kalábrii, Apulii a celé Lukánii, význam­ né pro svou velikost, hradby i přístav a obdivované pro svou polohu, 3/ protože leží přímo při vjezdu do jaderského moře a vypravuje lodě do všech zemí: do Histrie, Illyrika, Épeiru, Acháje, Afriky i na Sicílii. Nad přístavem se zvedá, obrácené čelem k moři, velké diva­ dlo a právě to se stalo pro ubohé město příčinou všech pohrom. 4/ Zrovna se konaly hry, když diváci pojednou spatřili římské lodě veslující k pobřeží a v domnění, že jde o nepřátele, se vyřítí a chrlí na ně nevybíravé urážky. 5/ Římané? Kdo to je? Odkud ? Nedosti na tom. Když hned poté dorazili naši poslové se stížností, neslušně je potupí - nesluší se to ani povědět - proto ta válka. 6/ Mobilizace k válce byla děsivá, protože za Taren­ ťany se postavilo najednou tolik národů a ze všech nej­ vehementněji Pyrrhos, který hodlaje chránit polořcckou kolonii, založenou Lakcdaimoňany, dopravoval po souši i po moři všechny bojové síly z Épeiru, Ihessalie a Ma­ kedonie spolu se slony, do té doby u nás neznámými, s mužstvem, koňmi, zbraněmi a navrch s hrůzou, která šla z těch obrovitých zvířat. 7/ U Hérakleie v Kampánii a u řeky Liris byla za Laevinova konzulátu svedena první bitva, která byla tak zuřivá, že Obsidius, velitel ferentské jízdy, zaútočil na krále a vyvedl ho z míry tak, že ho donutil odho­ dit královské odznaky a odejít z bitvy. 8/ Bylo by po všem, kdyby nebyli vyrazili do boje sloni. Potom se bitva změnila ve spektakulární scénu - koním na slony

í

13. (I, 18) Válka s Tarentem 1/ Následuje válka s Tarentem, podle jména jen jediná, avšak pokud jde o vítězství, několikanásobná. Strhla s sebou jako lavina zároveň Kampánce, Apuly, Lukány a vedoucí sílu války Tarenťany, tedy celou Itálii,

FLORUS

EPITOMA I

nezvyklým, zděšeným jejich mohutností a neforemností, ale i neznámým pachem i troubením připadal strašlivější, než byli, takže způsobili na všech stranách paniku a strašlivou zkázu. 9/ Lépe dopadl boj v Apulii u Ascula za konzuláti Curia a Fabricia. Už pominula hrůza z těch obrovitých zvířat a Gaius Numicius, voják čtvrté legie bojujíc v první linii, usekl jednomu z nich chobot a ukázal, že i sloni mohou zahynout. 10/ A tak se na ně snesly oštěpy a na věže, které na sobě nesli, padaly zapálené po­ chodně, takže hořící trosky zasypaly celé řady nepřátel. Řež ukončila teprve noc a krále se zraněným ramenem odnesla osobní stráž na jeho štítě jako posledního mezi prchajícími z pole. 11/ Poslední bitva se odehrála v Lukánii na Arusinské pláni s týmiž veliteli jako předešlá, ale tehdy bylo vítězství totální. 12/ Šťastný konec, který měl být dílem statečnosti, způsobila náhoda. Také tenkrát byli sloni postaveni do první linie, ale jeden z nich - ještě mládě - zasažený silnou ranou do hlavy se obrátil na útěk. 13/ A jak utíkal, způsobil mezi svými pohromu. Troubil naříkavě a jeho matka, která ho poznala, vy­ razila, aby ho pomstila, a všechno kolem sebe, jako by to byli nepřátelé, svou obří silou zpřevracela. Takže to byli sloni, kteří nás o první vítězství připravili, druhé dali rovným dílem oběma stranám a třetí nám zcela přenechali. 14/ S králem Pyrrhem se nebojovalo jen zbraněmi v poli, ale i diplomaticky doma. Když tento obratný muž po prvním vítězství poznal římskou odvahu a statečnost, okamžité přestal spoléhat na zbraně a uchýlil se k chytrým praktikám. 15/ Dal

spalovat padlé, choval se vlídně k zajatcům a vrátil je bez výkupného, do Říma poslal vyjednávače a všemožně se snažil uzavřít smlouvu o přátelství. 16/ Ale římská pevnost se dokonale osvědčila jak ve válce, tak v míru, jak za hranicemi, rak doma. Nikdy jindy se neprověřila morálka římského lidu, moudrost senátu a velkorysost velitelů tak jako po vítězství u Tarenta. 17/ Jací byli podle zpráv vojáci, které ušlapali sloni v první bitvě? Všichni měli rány na hrudi, někteří zemřeli zároveň se svými nepřáteli, všichni svírali v ruce meč, na tváři jim zůstal hrozivý výraz, a třebaže sami umírali, jejich hněv přečkal smrt. 18/ Obdiv Pyrrhův byl tak velký, že řekl: „Ó, jak snadno by se dal dobýt svět, kdybych měl římské vojáky, anebo kdybych byl králem v Římě!“ 19/ Jak přeživší spěchali, aby vojsko bylo opět bojeschopné, je vidět z tohoto Pyrrhova výroku: „Vypadá to, že jsem opravdu potomek Héraklův, když se před mýma očima z jejich krve rodí hlavy nových a nových bojovníků jako hlavy Lernské hydře.“ 20/ Jak pevný byl tehdy senát, když Pyrrhovi vy­ jednávači byli po rozhodné řeči Appia Caeka vyhnáni z města i s dary a svému králi na jeho dotaz, co si myslí o nepřátelském hlavním sídle, odpověděli, že jim při­ padá jako chrám a senát že je shromáždění králů. 21/ A dále - jací byli sami velitelé, když za války odeslal Curius zpět s nepořízenou lékaře nabízejícího obchod s královou hlavou a Fabricius odmítl královu nabídku na čtvrtinový podíl na vládě? 22/ Nebo v míru, když Curius dal přednost svým obyčejným hrncům před zlatými samu irskými a Fabricius přísnou cenzorskou důtkou pokáral konzulára Rufina kvůli deseti librám stříbra, jako by to byl přepych? 23/ Kdo by se tedy mohl

FLORUS

E PITOM A I

divit, že římský národ při takových pevných mravnic zásadách, při takové statečnosti svých vojáků zvítěz a že v jediné válce s Tarentem si za čtyři roky podrob největší díl Itálie, nejstatcčncjší národy, nejbohatší měj ta, nejúrodnější kraje? 2ÁI Anebo co je neuvěřitelnějš než srovná-li sc začátek války s jejím koncem? Pyrrho: vítěz v prvním střetu, drancoval za hrůzy celé Kampů nie okolí řeky Lil is a Frcgclly, z praenestské akropole se díval na Řím, jako by už téměř byl jeho kořistí, a dý­ mem a zvířeným prachem plnil ustrašené oči Římanů ve vzdálenosti dvacátého milníku. 25/ A když tentýž Pyrrhos poté dvakrát ztratil tábor, dvakrát utrpěl zra­ nění, byl zahnán po moři i souši do svého Řecka, nastal mír a klid a kořist z tolika přebohatých národů byla tak velká, že Řím nebyl s to pojmout plody svého vítězství. 26/ Do té doby určité nevstoupil do města nádhernější a úžasnější triumfální průvod. 27/ Předtím nebylo k vidění nic jiného než dobytek Volsků, stáda Sabinů, vozy Gallů nebo zlomené zbraně Samnitů. Tenkrát však byli mezi zajatci Molossové, Ihessalové, Makedoňané, Bruttiové, Apulové a Lukánové, z nádhery bylo k vidění zlato, purpur, sochy, obrazy i tarentský luxus. 28/ Ale nebylo pro římský národ příjemnější podívané než na zvířata, jichž se předtím lekal, s věžemi připevněnými na hřbetech, kráčející s pocity zajatců se skloněnými šíjemi za koňmi vítězů.

Picenťané a středisko jejich kmene Asculum. Jelikož sc během bojů zachvěla země, usmířil Sempronius bohyni Tellus slibem, že jí dá postavit chrám.

14. (I, 19) Válka picenská 1/ Brzy nato zavládl v celé Itálii mír-Čeho by se kdo po Tarentu odvážil? Snad jen, že z naší strany padlo rozhodnutí pronásledovat ještě také spojence nepřátel. 2/ A tak byli podrobeni pod Scmproniovým velením

15. (I, 20) Válka sallcntská 1/ Po Picentanech byli jako další podrobeni pod velením Marka Atilia Salenťané i významné město Brundisium. Také v tomto zápase si vyžádala bohyně pastýřů Palés chrám jako odměnu za vítězství. 16. (I, 21) Válka s Volsiniemi 1/ Jako poslední z Italiků se pod naši ochranu dostaly Volsinie, nejbohatší etruské město. V zoufalství tu po­ prosili o pomoc majitelé proti svým bývalým otrokům, protože zneužili svobodu, kterou jim poskytli, proti nim a uchopivše moc vládli ve městě jako tyrani. Ale i je stihl trest pod velením Fabia Gurgita. 17. (I, 22) Vzpoury a bouře 1/ Toto je druhý věk římského národa, svého druhu mládí, kdy oplýval největší jarostí a všechny jeho síly vzkypěly a bouřily naplno. 2/ A tak se v něm ozývala stále ještě jakási pastevecká divokost, zůstávalo tu stále ještě něco nezkrotného. Proto sc v táboře vzbouřili vojáci a ukamenovali velitele Postumia, když odmítl rozdělit slíbenou kořist, proto za Appia Claudia ne­ chtěli porazit nepřítele, přestože mohli, proto pod Voleronovým vedením hromadně odmítli plnit vojenské povinnosti a zlámali přitom konzulské svazky prutů. .3/ Proto také potrestali vyhoštěním slavné přední občany, když zamýšleli udělat něco, co sc protivilo jejich vůli, jako Coriolana, když navrhoval, aby obdělávali pole.

FLORUS

Ten by se ovšem byl stejně zběsile pomstil za jejich příkoří se zbraní v ruce, kdyby ho neodzbrojily slzy jeho matky Veturie, když se už už pouštěl do války. 4/ A jako samotného Camilla, že prý nespravedlivě rozdělil kořist z Vějí mezi lid a vojsko. Camillus však byl lepším občanem než Coriolanus, chřadl v dobytém městě a své spoluobčany, kteří ho o to poprosili, brzy nato osvobodil od gallských nepřátel. 5/ Také se senátem se bojovalo s větší tvrdostí, než bylo slušné a správné až do té míry, že lid opustil své domovy a hrozil, že nechá svou vlast zpustnout a zahynout. (I, 23) 1/ První bouře propukly kvůli bezmezné bezcitnosti lichvářů. Protože trestali dlužníky nemilosrdně i bitím, jako by to byli otroci, odebral se ozbrojený lid na Sva­ tou horu a jen stěží se dal pohnout k návratu autoritou a řečnickým výkonem moudrého Menenia Agrippy, ovšem pod podmínkou, že bude mít své tribuny. 2/ Dochovala se velmi přesvědčivá bajka, svědectví dávné výmluvnosti, nabádající ke svornosti, v níž Menenius líčil, jak se kdysi údy lidského těla hádaly, že každý z nich něco dělá, zatímco jediný žaludek si hoví bez povinností, a teprve když po té roztržce začaly odumí­ rat, se usmířily, protože pochopily, že jeho činností se jídlo mění v krev, která je zdrojem jejich síly. (I, 24) 1/ Druhé vzbouření spustila přímo ve Městě zvůle decemvirů. Těchto deset vybraných předních osobností sepsalo na příkaz lidu zákony podle vzoru přinesené­ ho z Řecka. Všechno právo už bylo kodifikováno na

EPiTOMA I

dvanácti deskách a decemvirové přesto z jakési namyš­ lené nadřazenosti setrvávali u moci dále. 2/ Zejména Appius zašel v opojení svým postavením tak daleko, že si vyhlédl dívku svobodného původu chtěje ji zneuctít. Úplně zapomněl na případ Lukrécie, na královládu i na právo, které sám sepsal. 3/ A tak otec té dívky, Virginius, když vidci, že jeho dceru odsouzenou v nespravedlivém procesu vlečou do otroctví, nezaváhal a na místě ji zabil svou vlastní rukou uprostřed fóra, potom přivedl svoje vojenské oddíly, obklíčil celou tu tyranii a odvlekl z Aventina do tuhého vězení.

(1.25) 1/ Třetí vzbouření vzniklo kvůli důstojnému právu uzavírat sňatky mezi plcbeji a patriciji. Tyto protesty se rozhořely na pahorku Janikulu pod vedením tribuna lidu Canuleia. (I, 26) 1/ Čtvrtá rebelie měla svůj původ v touze plebejů po nejvyšších úřadech. 2/ Otec dvou dcer Fabius Ambustus provdal jednu za patricije Sulpicia, druhou za plebeje Stolona. 3/ Tu jednou vylekal hluk způsobený bušením liktorských prutů na dveře, jaký ve svém domě neznala. Když se jí její sestra povýšené vysmála, neunesla takové pokoření. 4/ A tak, až se její manžel Štolo stal tribunem, tvrdě vymohl plebejům přes velikou nevoli senátu právo sdílet pocty a úřady s patriciji. 5/ Ale při těchto bouřích je třeba právem obdivovat úlohu vůdčího národa, protože jednou hájil svobodu, podruhé cudnost, potřetí důstojnost původu, počtvrté právo na významné úřady a jejich symboly. Při tom

FLORUS

všem chránil především vášnivě svobodu 6/ a nedal se za žádnou cenu podplatit, aby ji zaprodal, ačkoliv se občas vyskytli občané rozvraceči, jak již (o ve velkém a den ze dne větším národě bývá. 7/ Bez váhání potrestal smrtí Spuria Cassia kvůli agrárnímu zákonu a Spuria Melia pro podezření, žc se chce zmocnit vlády. Toho prvního však usmrtil sám jeho otec, zatímco druhého probodl upro­ střed fóra velitel jízdy Servius Ahala na příkaz diktátora Quinctia. 8/ Zachránce Kapitolu Manlia dal lid svrhnout dolů přímo z místa, které uhájil, protože dal svobodu mnoha dlužníkům a choval se arogantně a povýšeně. 9/ Takový byl římský národ doma i za hranicemi, takový byl v míru i ve válce a takový byl příboj jeho dospívání, tedy druhé období jeho vlády, kdy si vojensky podrobil celou Itálii mezi Alpami a Messinskou úžinou. 18. (II, 1) První punská válka 1/ Když si římský národ podmanil Itálii a ve věku asi tak pěti set let skutečně dospěl, začal být opravdu silný, opravdu dospělý - existuje-li něco jako opravdová síla, opravdová dospělost - a mohl se měřit s celým světem. 2/ A tak tento národ, který doma zápasil téměř pět set let - je to s podivem a těžko uvěřitelné, jak těžké bylo stát se pánem Itálie - prošel za dvě stě následujících let s vítězným vojskem Afriku, Evropu, Asii, zkrátka celý svět.

(11,2) 1/ Jakmile vítěz nad Itálií rozšířil svou moc až k Messinské úžině, zastavil se na chvíli tak, jako se zarazí oheň stravující svými plameny les, postaví-li se mu do cesty řeka. 2/ Potom, když videi docela nablízku bohatou

—7

EPITOMA 1

y—

kořist, svým způsobem uměle odříznutou a odtrženou od jeho Itálie, zatoužil po ní tak neovladatelně, že mu bylo jasné, že ji musí připojit vojenskou silou a přitáh­ nout ji zpět k pevnině, když se s ní nemůže spojit ani náspem ani mosty. 3/ A ejhle! Osud sám od sebe nabídl příležitost, která se objevila, když si spojenecké sicilské město Messina stěžovalo na punský útisk. Jenomže po Sicílii dychtili jak Římané, tak Punové a jak jedni, tak druzí šli za touhou po světovládě s plným nasazením. 4/ A tak pod zástěrkou podpory spojenců, ve skutečnosti však drážděn kořistí dokázal tento neotesaný, pastýřský a skrz naskrz pevninský národ přes svůj strach z nevy­ zkoušeného druhu bitvy, že odvaha a statečnost nezná rozdíl mezi bojem na koni nebo na lodi, na souši nebo na moři - tak velice si věří. 5/ Za konzulátu Appia Claudia se poprvé dostal do úžiny opředené pověstmi o mytických příšerách a zákeř­ né svým příbojem, ale vůbec se nedal vyděsit a právě tu prudkou sílu dorážejících vln přijal jako dar, 6/ protože zrychlila plavbu jeho lodí. A tak ihned bez průtahů porazil syrákúského Hieróna tak rychle, že i Hierón sám přiznal, že byl poražen dříve, než nepřítele uviděl. 7/ Za konzulátu Duilia a Cornelia se římský národ odvážil pustit do boje i na moři. Tehdy byla dobrým znamením již sama rychlost stavby lodí, když během šedesáti dní od pokácení stromů jich stálo na kotvách sto šedesát, až se zdálo, že to není dílo lidí, nýbrž bohů, kteří proměnili stromy v lodě. 8/ Průběh námořní bitvy byl vskutku velkolepý, když naše velké a pomalé lodi lapaly rychlé, pohyblivé nepřátelské. Nepoužívaly vůbec staré námořní praktiky jako stažení vesel a úhybné couvání před nárazníkovými zobci. 9/ Spojovaly se s nepřátelskou

HORUS

lodí pomocí železných chapadel a bytelných zařízení, která byla před bitvou předmětem uštěpačného výsmě- ( chu, a nepřátelé byli nuceni bojovat jako na pevnině. A když římský národ nepřátelské lodě u Lipar potopil a zahnal, uspořádal první námořní triumf. 10/ A jaká z něj byla radost! Imperátor Duilius se nespokojil jed­ nodenní triumfální slavností a nařídil, aby po celý jeho život před ním nosili pochodně a hráli na píšťalu, kdykoli se vracel z večeře, jako by slavil triumf každý den. 11/ Ve srovnání s tak velkým vítězstvím byla ztráta druhého konzula Asiny Cornelia celkem nevýznamná. Toho ne­ přátelé úskočné vylákali k rozhovoru a při něm zadrželi a tak jen potvrdili punskou věrolomnost. 12/ Za Calatinovy diktatury římský národ vypudil téměř všechny punské posádky z Agrigenta, Drepana, Panhormu, Eryku a Lilybaea. 13/ Jen jedenkrát jsme propadli panice, a to u Kamerinského lesa, ale díky výjimečné statečnosti vojenského tribuna Calpurnia Flammy jsme z nebezpečí nakonec vyvázli. Ten spolu s vybranou skupinou tří set vojáků obsadil kopec zabra­ ný nepřáteli a zaměstnal je do doby, než se celému voj­ sku podařilo dostat do bezpečí. 14/ Tímto nádherným výsledkem se vyrovnal Leonidově pověsti u Thermopyl, náš velitel však byl o to slavnější, že přežil tak velikou bitvu, i když po něm nezůstal žádný nápis psaný krví. 15/ Za konzulátu Cornelia Lucia Scipiona, když Sicílie už byla příměstskou provincií římského národa, se válka šíří dále a římský národ přejde na Sardinii a přilehlou Korsiku. 16/ Na Sardinii zastrašil obyva­ tele zkázou Olbie, na Korsice zkázou Alerie a celou pevninu i moře vyčistil od Punů tak, že už nezbývalo k vítěznému tažení nic než samotná Afrika.

—7

EPITOMA 1

y—

17/ Nyní už tedy římský národ pod velením Marka Atilia Regula vyplul do této země. Vyskytli se však jedinci, kteří při pouhém vyslovení jména Punského moře hrůzou ztráceli odvahu. Když tribun Nautius paniku ještě stupňoval, napřáhl proti němu velitel seke­ ru, neposlechne-li příkazu, a strachem ze smrti přiměl všechny vyplout. 18/ Hned nato se dali do spěchu po­ háněni větrem a vesly. Punové byli z příjezdu nepřítele tak strašně zděšeni, že Kartágo bylo málem dobyto dříve, než stihlo zavřít brány. 19/ Válka začala ve městě jménem Clipea, které stojí na punském břehu a vybíhá do moře jako pevnost a pozorovatelna. Toto město bylo zpustošeno a s ním tři sta dalších pevnůstek. 20/ Nebojovalo se však jen s lidmi, ale i s monstry, když obrovský plaz sužoval tábor u řeky Bagrady, jako by se zrodil, aby Afriku pomstil. 21/ Regulus, vítěz na všech stranách, rozesel strach ze svého jména široko daleko, pobil velké množství branných sil, jejich velitele zabil nebo vsadil do žaláře a poslal domů loďstvo plně naložené bohatou kořistí pro triumf. Už svíral obležením i samo Kartágo a tlačil se přímo na jeho brány. 22/ Lady se však štěstí poněkud zadrhlo, ale jenom proto, aby bylo více dokladů římské statečnosti, jejíž velikost katastrofy jen dokazují. 23/ Nepřátelé se v této situaci obrátili o pomoc na cizinu a Sparta jim poslala velitele Xantippa. A ten ostřílený voják nás porazil. Byla to hanebná prohra, pro Římany zcela nezvyklá, když se do rukou nepřátel dostal tak dobrý velitel. Ale on čelil takové pohromě opravdu důstojně, protože ho nezlomilo ani punské vězení ani mise, jíž se podrobil. 24/ Jak známo, přednesl v senátu jiný návrh, než mu nepřítel uložil, protože nechtěl,

FLORUS

EPITOMA I

aby byl uzavřen mír, ani aby došlo k výměně zajatců. 25/ Avšak ani jeho dobrovolný návrat k nepřátelům ani trest v žaláři či na kříži mu neubraly na velikosti, naopak všechno to obdiv k němu zvýšilo. Vždyť to nebylo nic jiného než vítězství nad nepřítelem a navíc, když Kartágo nepovolilo, i nad osudem. 26/ Římský národ pak bojoval s mnohem větším nasazením a od­ hodláním spíše právě proto, aby Regula pomstil, než aby jen zvítězil. 27/ A tak když si Punové začali troufat více a válka se vrátila na Sicílii, byli poraženi Metellem za jeho konzulátu u Panhormu tak drtivě, že potom už o tomto ostrově přestali uvažovat. 28/ Dokladem obrovského vítězství byla asi stovka slonů, veliká kořist, i když nebyli získáni ve válce, ale uloveni. 29/ Za konzulátu Appia Claudia neutrpěl římský národ porážku od nepřátel, ale od Samých bohů, jejichž věštbou konzul Claudius pohrdl, a římské loďstvo se potopilo přímo tam, kde dal vhodit do moře věštná kuřata, která boj zakázala. 30/ Za konzulátu Fabia Buteona porazil nepřátelské loďstvo plující směrem do Itálie už v africkém moři u Aegimuru. 31/ Jaká to byla tehdy veliká škoda, že bouře překazila skvělý triumf, když naše loďstvo s bohatou kořistí ztroskotalo v prudké vichřici a jeho trosky zaplnily Afriku i Syrty a pobřeží všech ostrovů mezi nimi. 32/ Strašná pohroma! Leč světovládný národ si zachoval svůj majestát, neboť vítězství potopila bouře a triumf pohřbilo ztroskotání lodí: přesto triumfoval, protože kořist z punské války plavala kolem dokola u všech mysů a ostrovů. 33/ Za konzulátu Lutatia Catula byla konečně válka skončena u Aegatských ostrovů. Byla to námořní bitva bez obdoby. 34/ Zúčastnilo se jí punské loďstvo plně

naložené zásobami, armádou, opatřené věžemi i zbra­ němi a s ním svým způsobem celé Kartágo. A právě to se mu stalo osudným. 35/ Římské lodě byly pohotové, hbité, schopné akce a do jisté míry jako by napodobovaly jízdní bitvu na pevnině: byly ovládány vesly tak, jako se ovládají koně otěžemi, a lodní zobce rozdávaly rány hned tu, hned onde, jako by byly živé. 36/ Nepřátel­ ské lodi byly v mžiku na kusy a jejich trosky pokryly celé moře mezi Sicílií a Sardinií. 37/ Nakonec bylo to vítězství tak ohromné, že se ani neuvažovalo o zboření nepřátelských hradeb. Zdálo se zbytečné útočit proti nim i proti citadele, když už bylo Kartágo zničeno na moři.

19. (II, 3) Válka s Ligury 1/ Po skončení punské války následovalo období od­ počinku, i když jen krátké, jakoby k nabrání dechu. Na důkaz míru a skutečného klidu zbraní byla tehdy poprvé od dob krále Numy zavřena brána lánová chrámu, ale vzápětí byla zase otevřena. 2/ To už na nás doráželi Ligurové, gallŠtí Insumbrové a také Illyrové, národy usazené na úpatí Alp, tedy přímo na prahu Itálie, jako by je bez přestání ponoukalo nějaké božstvo, zřejmě aby zbraně nerezivěly a činily se. 3/ Zkrátka, tyto dva národy, naši každodenní, možno říci naši známí ne­ přátelé, zaučovaly naše nováčky do boje a oba sloužily římskému národu jako svého druhu brus udržující ostří jeho statečnosti. 4/ Ligury přilepené až na úpatí Alp mezi řekou Varem a Magrou bylo pracnější vůbec najít uprostřed houští lesních porostů než porazit. Tvrdý a pohyblivý kmen, chráněný polohou i schopností rychle mizet, vedl občas spíše záškodnickou než opravdovou válku. 5/

FLORUS

A tak, když se Salluviové, Deciaté, Oxubiové, Euburi té, Ingaunové dlouho úspěšné vyhýbali přímému bo založil Fulvius nakonec kolem jejich úkrytů požái Bacbius je stáhl do rovin a Postumius je odzbrojil ta že jim stěží nechal kus železa k obdělávání polí. 20. (II, 4) Válka s Gaily 1/ Gallští Insumbrové, kteří také sídlili v blízko Alp, vzrůstem vyšší než lidé, byli jako divá zvěř. Zk šenost s nimi ale ukázala, že oč je jejich první ůt prudší, než je v silách mužů, o to je následující slal než žen, 2/ protože lidé vyrostlí ve vlhkém prostředí Alp mají tělo trochu podobné sněhu. Jakmile se dostáno do varu boje, hned se zpotí a jejich síla se při jakkol nepatrném pohybu jakoby působením slunce rozplyn 3/ Ti několikrát přísahali, hlavně pod Brittomarovýi vedením, že své vojenské opasky odloží, až vystoupí na Kapitol. A to se také stalo. Aemilius je porazil a op; ky jim skutečně vzal na Kapitolu. 4/ Brzy nato p vedením Ariovista slíbili, že Martovi zasvětí nákrčí z kořisti našeho vojska. Jejich slíbený dar však přev Jupiter, neboť z jejich nákrčníků mu Flaminius posta zlaté tropaion. 5/ Pod vedením krále Viridomaraslíl darovat svému Vulkánoví římskou zbroj. Jejich slib dopadl jinak. Když Marcellus Viridomara zabil, dal zavěsit jeho zbroj jako kořist Jovovi Feretrijskému. B ‘ po Romulovi třetí, kdo tak učinil.

21. (11,5) Válka slllyry 1/ Illyrové neboli Liburnové žijí na úpatí poslední výběžků Alp mezi řekou Arsií aTitiem, roztaženi pot celého dlouhého pobřeží Jaderského moře. 2/ Za vlá

EPITOMA I

královny Teutany se už nespokojili s drancováním okolí a sáhli navíc k zločin né provokaci. 3/ Popraví naše zprostředkovatele, kteří je hnali k soudu pro jejich přeČiny, ne však mečem, ale po způsobu obětí sekerou, a kapitány našich lodí nechali upálit. Aby byla potupa ještě větší, vydala rozkaz žena. 4/ Proto byla jejich veliká část podrobena velitelem Gnaeem Fulviem Centimalem. Sekery, které dopadly na šíje illyrských vůdců, vykonaly smírnou oběť našim popraveným poslům. 22. (II, 6) Druhá punská válka 1/ Po skončení první punské války je klid sotva čtyři roky. A je tu druhá válka, sice kratší - netrvá déle než osmnáct let - ale o to děsivější strašnými porážkami, takže když se srovnají ztráty obou národů, podobá sc vítězný národ spíše poraženému. 2/ Ztráta moře, ukořistění ostrovů, daně dříve ukládané jiným mučivě trápily národ slavné pověsti. 3/ Proto malý Hannibal složil u oltáře přísahu svému otci a pomstu neodkládal. K vyvolání války bylo vybráno Saguntum, staré, bohaté hispánské město, velký, ale smutný památník věrnosti Římanům. 4/ Tomu městu byla zaručena svoboda společnou římsko-kartáginskou smlouvou, ale I lannibal hledaje důvody k nové válce je jak vlastním přičiněním, tak i za přispění samotných jeho obyvatel vyvrátil a porušením smlouvy si otevřel cestu do Itálie. 5/ Římanům jsou smlouvy svaté, takže když uslyší o ob­ léhání spojeneckého města, dodržujíce ujednání s Puny, nesáhnou hned po zbraních, ale napřed dávají přednost postupu podle dohody a podají na Hannibala stížnost. 6/ Mezitím však u Sagunťanů po devíti měsících již vy­ čerpaných hladem, obležením i bojem věrnost nakonec

FLORUS

EPITOMA I

vystřídá šílenství. Postaví na fóru ohromnou hráni i a potom na ní zabijí sebe i všechny své blízké a spálí se spolu se vším majetkem. 7/ Proto římští vyjednávali požadují vydání Hannibala, viníka té hrůzné pohrom Když se Punové vytáčeli, řekl první vyjednávač Fabiu „K čemu ty průtahy? V tomto záhybu logy přináší válku nebo mír. Co si vyberete?“ Když křičeli: „Válkt řekl: „Máte ji mít!“ A stoje uprostřed radnice potřd k nemalému zdčšení záhybem tógy, jako by v nči opravdu mel válku a vypustil ji ven. 8/ Konec války byl stejný jako její začátek. Posledi kletby Saguntanů při jejich společné sebevraždě na hranici jako by volaly po takové smírné oběti, která byli přinesena duchům jejich zemřelých zpustošením Itálie podrobením Afriky i smrtí velitelů a králů, kteří tu« válku vedli. 9/ Jakmile se tedy jednou v Hispánii dali do pohybu ta velká, žalostná, prudká vichřice punski války a blesk zažehl v Saguntu oheň kdysi dávno Ří manům předurčený, hnána jakýmsi divokým náporen hned si prorazila cestu Alpami a snesla se odtud z bájemi opředených, zasněžených vrcholů do Itálie, jako by ji seslalo nebe. 10/ Hned první náraz smršti mezi Pádem a Ticinen provázel ohlušující rachot. Tehdy bylo rozprášeno voj sko, jemuž velel Scipio. Velitel, zraněný v boji, by b) dokonce padl do rukou nepřátel, kdyby ho nekryl jest ne plnoletý syn a nevyrval ho ze šatných spárů smrti. 11 A to je ten budoucí Scipio, který roste ke zkáze Afrik a ponese jméno na památku jejího neštěstí. 12/ Po Ticinu následuje Trebie. Za Sempronio’ konzulátu tady řádí uragán punské války podruh Tehdy si nepřátelé velice chytře vybrali chladný de

kdy sněžilo, zahřáli se u ohňů, natřeli se olejem a pora­ zili nás v našem zimním období, oni, lidé ze slunného jihu - to se říká strašně těžko. 13/ Trasimenské jezero - to je třetí úder Hannibalovy bleskové války v době Flaminiova velení. Také tam přišli Punové s novou zákeřnou taktikou, když jejich jezdci kryti mlhou stoupající z jezera a rákosím napadli naše náhle zezadu. 14/ Ale nemůžeme si stěžovat na bohy. Našemu nerozvážnému veliteli předpovídala hrozící porážku věštná znamení - včelí roj usazený na praporech, orli odmítající se pohnout vpřed a obrov­ ský záchvěv země po začátku bitvy, pokud to dunění země nezpůsobil cval koní a přesuny vojáků a prudké nárazy zbraní. 15/ Čtvrtou a téměř poslední ranou pro imperium ie staly Kanny, zapadlá vesnice v Apulii, která se na­ jednou stala známou, a známost jí zjednala strašná porážka se šedesáti tisíci mrtvých. 16/ Tam se na zkáze nešťastného vojska svorně podíleli velitel, země, nebe, denní doba, úplně celá příroda. Hannibal se tehdy nespokojil pouze s nastrčenými přeběhlíky, kteří po­ lom našim vpadli do zad a pobili je, ale ten rafinovaný velitel kromě toho důkladně prozkoumal místo, a když zjistil, že tam pálí prudké slunce, je tam spousta pra­ chu, fouká téměř pravidelně vždy jihovýchodní vítr, sestavil bojovou formaci na otevřené rovině tak, že využil výhodných klimatických podmínek a bojoval s pomocí větru, prachu i slunce, zatímco to všechno Íracovalo proti Římanům. 17/ Proto tam byla pobita vrchovaté spokojenosti nepřátel dvě obrovská vojska, dokud Hannibal nevydal povel: „Šetřit zbraně!“ Jeden náš velitel utekl, druhý byl zabit. Je nejasné, který z nich

FLORUS

E PI TOM A I

měl více odvahy: Paulus se styděl, Varto neztratil naděj 18/ Důkazem porážky byl Aufidus, dlouho rudý krv most přes bystřinu Vcrgellus postavený na Hannibalú rozkaz, z mrtvol padlých i dvě měřice prstenů poslán do Kartága a takto doložené služby jezdců. 19/ Ner pochyb, že by byl nastal poslední den Říma a Hannibí mohl za pět dní pořádat hostinu na Kapitolu, kdyb byl s to vítězství vytěžit tak, jak uměl zvítězit, jak pr to řekl Pun Maharbal, syn Bomilkara. 20/ Ale ja se traduje, zavedl ho tehdy na scestí bud osud měst předurčeného ksvětovládě, nebo jeho špatné rozhodnul a bohové odvrátivší od Kartága svou přízeň. 21/ Ačkol mohl vítězství využít, chtěl si ho raději užít, takže ne­ chal Řím stranou a táhl do Kampánie a do Tarentu, 'lam brzy nato jeho síly ochably a zápal vojáků poleví takže se popravdě říkalo, že Kapna byla Hannibalovým Kannami, 22/ protože pokořitele Alp nepokořeného v boji zdolaly slunné Báje se svými teplými pramen) Kdo jen by si to byl pomyslel? 23/ Mezitím Římané naberou dech, jako by vsta z mrtvých. 24/ Chyběly jim zbraně - vzali je z chrámi chyběli vojáci - propustili na svobodu otroky, byl; prázdná státní pokladna - senátoři poskytli ochotně své bohatství a nikdo z nich si neponechal víczlata, než bylo v dětských amuletech a stavovských prstenech. Jezdci si vzali příklad ze senátorů a z jezdců ostatní. 25/ Zkrátka za Laevinova a Marcellova konzulátu nebylo nakonec dost tabulek na seznamy ani dost písařských rukou, když jednotlivci poskytovali své prostředky státu. 26/ A ještě tohle: Při volbě úředníků se projevila mimořád moudrost centurií, když při výběru konzulů mlac žádali starší o radu, protože proti tolikanásobnén

a tak chytrému vítězi bylo zapotřebí v bojích nejen statečnosti, ale i strategického myšlení. 27/ První nadějí vzpamatovávajícího se a — abych tak řekl - k životu se budícího impéria byl Fabius, který vymyslel na Hannibala novou taktiku jak vítězit zdržovat se boje. Ta mu vynesla nové a pro stát šťastné jméno Louda a lid ho nazval Náš štít. 28/ Fabius ho vysílil vláčením přes celé Samnium, přes Falernskc .i Gaurské kopce tak, že ztrácel sílu průtahy, když ho nebyla s to zdolat naše statečnost. 29/ Potom se římský národ pod velením Claudia Marcella dokonce odvážil jít s I lannibalem do přímého boje. Střetl ses ním, porazil ho v jeho Kampánii a definitivně mu překazil další oblehání Noly. 30/ Odvážil se dokonce pronásledovat ho v Lukánii pod vedením Sempronia Graccha a lepit se na něj při jeho ústupu, i když tehdy římský národ bojoval - to ponížení - s pomocí otroků. Až k tomu byl dohnán tolika pohromami. Ale darovaná svoboda udělala z otroků Římany. 31/ Ta ohromující důvěra po tolika neštěstích! Ta přímo jedinečná odvaha a sebejistota římského národa! V tak tísnivé a skličující situaci, až pochyboval, zda mu patří jeho vlastní Itálie, se přesto odvážil rozhlédnout na jiné strany. 32/ Brzdil nepřítele svírajícího jeho krk, rejdícího sem tam po Kampánii a Apulii a dělajícího si uprostřed Itálie Afriku a zároveň posílal svá vojska po částech do světa: na Sicílii, na Sardinii, do Hispánie. 33/ Sicílie je svěřena do Marcellových rukou. Neodolávala mu dlouho - celý ostrov byl dobyt vzetím jediného města. Ty velké a do té doby neporažené Syrákúsy, bráněné samotným géniem Archimédem, nakonec podlehly. 34/ Nepomohla trojitá hradba, tři

FLO RUS

EPITOMA I

citadely, slavný přístav z mramoru ani pověstný pramen Arethúsa - jedině snad v tom, žc vítěz krásné město ušetřil a nezničil jc. 35/ Sardinie sc zmocnil Gracchus. V nejmenším jí nepomohla nezkrotnost jejích kmenů ani rozlehlost Šílených hor - tak se ty hory opravdu jmenují. Útočilo se zuřivě na všechna města i na město měst Carales, aby vzpurný národ, pohrdající smrtí, zkrotila alespoň láska k vlastní hroudě. 36/ Do Hispánie byli vysláni Scipionové Gnaeus a Publius a skoro celou ji Punům vyrvali, ale opět o ni přišli punskou léčkou a záludností, i když punské síly v důležitých srážkách porazili. Ale punské úskočnosti neunikli - jeden byl zabit, když vyměřoval tábor, druhý sice unikl na věž, ale byl obklíčen a věž podpálena. 37/ A tak byl do Hispánie vyslán v čele vojska další Scipio, aby pomstil svého otce a strýce, l omu už osud určil, žc ponese slavné jméno po vítězství v Africe. 38/ Získal zpět tu do boje žhavou Hispánii, pověstnou svými válečníky i válkami, semeniště nepřátelského vojska, tu Hannibalovu učitelku, a to celou, od Pyrenejí až k Héraklovým sloupům a Oceánu, což je neuvěřitelné, a lze těžko říct, zda rychleji nebo snadněji. 39/ Rych­ lost dosvědčuje počet roků - čtyři, snadnost jedno město dobyté téhož dne, kdy začal s jeho obléháním. Hladká porážka tohoto hispánského Kartága byla před­ znamenáním vítězství v Africe. 40/ Rozhodně nejvíc však pomohla k porážce provincie jedinečná velitelova mravní síla, když barbarům vrátil mimořádně krásné zajaté chlapce a dívky. Vůbec nedovolil, aby jc před něj předvedli, aby nedal ani vzniknout dojmu, že jen pou­ hým svým pohledem ubral dívkám na jejich nevinnosti.

41/ lak si římský národ počínal v jiných zemích. Přesto však se nemohl zbavit Hannibala doslova při­ sátého v útrobách Itálie. Převeliká její část se přidala k nepříteli a ten při své nesmírné obratnosti využíval proti Římanům i její sílu. 42/ Ale přece jen jsme ho již vypudili z řady měst i krajů, Tarent byl už zase náš, už i Kapna, Hannibalovo hnízdo a jeho druhá vlast, jejíž ztráta způsobila tomuto punskému vojevůdci tak velkou bolest, že se odtud vrhl s veškerými svými silami na Řím. 43/ O národe, hodný vlády nad světem, hodný přízně všech i obdivu lidí a bohů! I když ses musel obávat toho nejhoršího, neupustil jsi od svého záměru, i když ses bál o své město, přece ses nevzdal Kapuy, ale nechal na místě část vojska s velícím konzulem Appiem — část se vydala s Flakkem do Města - a bojoval jsi zároveň daleko od Říma i v jeho blízkosti. 44/ Proč se tedy

divíme, že Hannibalovi stahujícímu se od třetího mil­ níku sc opět postavili na odpor bohové - ano, bohové, není hanba to přiznat. 45/ Vždyť při jednotlivých jeho přesunech nastaly tak strašné lijáky a propukla taková vichřice, až se zdálo, že nepřítele neodráží božský zásah z nebes, ale z hradeb samotného Říma a z Kapitolia. 46/ Proto se dal na útěk a ústup a uchýlil se do nejzazšího cípu Itálie, když musel opustit město, které vzbuzovalo jeho respekt. 47/ Tohle je sice maličkost, ale dost výmluvně do­ kazující výjimečnost římského národa. Zrovna v těch dnech, kdy byl Řím obléhán, se tu prodávalo v draž­ bě místo, kde měl Hannibal tábor, a kupec se našel. 48/ Hannibal chtěl napodobit takovou sebedůvěru a vy­ hlásil dražbu římských směnáren, ale zájemce nenašel. Šťastná znamení byla v souladu s mocí osudu.

FLORUS

E PITOMÁ I

49/ Navzdory tak velké odvaze, navzdory tak velké, dokonce i božské přízni nic neskončilo, protože od Hispanic se blížil Hannibalův bratr Hasdrubal s novým vojskem, novými silami, novou obrovskou válkou. 50/ Bylo by ztraceno úplně všechno, kdyby se tento velitel spojil se svým bratrem. Ale i jeho, sotva sestoupil z Alp, porazil Claudius Nero s Liviem Salinatorem, když bu­ doval tábor u Metauru. 51/ Nero předtím v nejzazším

armádní velitelé všech dob - Hannibal, vítěz nad Itá­ lií, Scipio nad Hispánií - se k sobě přiblížili a sestavili bitevní linie. Napřed ale mezi nimi proběhl rozhovor o podmínkách míru. 59/ Stáli proti sobě dlouho bez hnutí v oboustranném obdivu. 60/ Když se nedohodli, zazněly polnice. Je známo, že oba přiznali, že nebylo možné vytvořit lepší bitevní útvar a nebylo možno bo­ jovat s větší úporností. Tak to řekl Hannibal pochvalně o Scipionově a Scipio o Hannibalově armádě. 61/ Přesto však Hannibal podlehl a odměnou za vítězství se nám stala Afrika a hned po Africe celý svět.

koutu Itálie zatlačoval Hannibala, zatímco Livius se vydal s vojskem na úplně opačnou stranu, na samotný práh Itálie. 52/ Jakým manévrem, s jakou rychlostí spo­ jili konzulové svá vojska, když mezi nimi byla tak velká vzdálenost, celá délka Itálie, aniž to Hannibal zjistil, a porazili překvapeného nepřítele? Těžko říct. 53/ Jisté je, že Hannibal to pochopil, a když uviděl hlavu svéhc bratra pohozenou u svého tábora, řekl: „Nešťastné Kar tágo!“ To bylo jeho první otevřené poznání budoucím osudu a svého druhu i jeho předpověď. 54/ Z Hannibalových slov už bylo zřejmé, že můží být poražen, ale římský národ, plný sebedůvěry po toli ka úspěších, pokládal za zásadní porazit lítého nepříteli v jeho Africe. 55/ A tak pod Scipionovým vedenín nasměroval celou tíhu války přímo tam a začal napo dobovat Hannibala a oplácet porážky za svou Itálii. 56/ Dobří bohové! Scipio rozdrtil obrovskou Hasdrubalovu armádu! I jízdu numidského Syfaka! Během jedné noci podpálil a zničil obrovské tábory jednoho i druhého. Nakonec už ohrožoval Karrágo nejen ze vzdálenosti tří mil, ale cloumal přímo jeho branami. 57/ A takto vytáhl Hannibala z Itálie, přestože ten se v ní doslov* zahnízdil. 58/ Za celou dobu trvání římského imper nebylo významnějšího dne než ten, kdy dva nejvet

23. (II, 7) První makedonská válka 1/ Po Kartágu se nikdo už nemusel za porážku stydět. Za Afrikou následovaly hned další země - Ma­ kedonie, Řecko, Sýrie a všechny ostatní jako by strženy

jakýmsi příbojem a přívalem osudu, 2/ ze všech nejdřív však Makedoňané, kdysi národ aspirující na svčtovládti. Ačkoliv tehdy stál v jejím čele Filippos, Římané si přesto mysleli, že vedou válku s Alexandrem. 3/ lento boj s Makedonií byl významnější spíše pro dě­ jinnou pověst této země než kvůli tehdejšímu národu. 4/ Důvodem války byla Filippova spojenecká smlouva s I lannibalem, kterou uzavřel v době, kdy Hannibal ještě ovládal Itálii. K němu přibyl další, když Athéňané požádali o pomoc proti Filippovu bezpráví, protože v rozporu s právy vítěze obracel svůj zuřivý hněv proti jejich chrámům, oltářům a dokonce i hrobům. 5/ Tak úpěnlivým žadatelům se senát rozhodl vyhovět. To '/ Stejně náročný zápas jako s nimi samými byl i s jejic ženami, když z běžných i bojových vozů rozmístěnýc na všech stranách vrhaly Šípy a oštěpy jako z nčjakýt věží. 17/ A jejich smrt byla stejně otřesná jako jejic boj. Když jim Marius při jejich vyjednávání nedopř svobodu a službu při náboženských úkonech - to přei jen nebylo možné - zardousily nebo usmrtily všecht své děti a samy se zabily navzájem anebo se oběsi na stromech nebo na jhu u vozů a oprátku si splet

z vlastních vlasů. 18/ Král Boiorix se statečně bil v první linii a svou smrt prodal draze. Třetí proud, Tigurinovc, kteří jako záloha obsadili vrcholy Norických Alp, se hanebně rozprchli na všechny možné strany, stali se z nich bandité a zmizeli ze scény. 19/ Tak radostnou zprávu o tak úspěšném osvo­ bození Itálie se dozvěděl římský národ dříve přímo od bohů - dá-li se tomu věřit - než od lidí, 20/ neboť téhož dne, kdy vše skončilo, byli spatřeni před chrámem 1‘olluka a Castora mladíci, jak předávají prétorovi dopis ověnčený vavřínem. A během představení v divadle bylo opakovaně slyšet slova: „Sláva vítězům nad Kimbry!" 21/ Mohlo by se stát něco obdivuhodnějšího a pozotuhodnějšího? Bylo to, jako by Řím vyzvedly vzhůru jeho pahorky, aby se mohl dívat na bitvu tak jako při gladiátorském zápase, a národ doma tleskal radostí právě v tu chvíli, když Kimbrové prohrávali. 39. (III, 4) Válka s 'Ihráky 1/ Po Makedoňanech - taková byla vůle bohů - se bouřili Thrákové, jejich někdejší poddaní. Nespokojili w pouze s vpády do Ihessalie a Dalmácie, provincií v nejbližším sousedství, a dorazili až k Jaderskému moři. Když je tato hranice zadržela, jako by proti nim zakročila sama příroda, zamířili své střely přímo na moře. 2/ Po celou dobu se nezdrželi žádné z krutos­ tí vůči zajatcům: obětovali bohům lidskou krev, pili z lidských lebek, čadícím ohněm a kouřem zneuctívali umírání ke svému povyražení nebo mučením nutili těhotné ženy k porodu. 3/ Nejkrutější ze všech Thrákú hýli Skordiskové a s jejich fyzickou silou se spojovala I vychytralost. 4/ Jejich povaha byla zkrátka v souladu

FLORUS

E PITOM A I

s rázem tamějších lesů a hor. A tak vojsko, které ve Cato, nebylo jenom rozprášeno a zahnáno na útek, í úplně rozdrceno - bylo to hrůzostrašné. 5/ Jak se t; volně potulovali a svévolně drancovali okolí, zahnal Didius zpět do jejich Thrákie, Drusus je zatlačil ješ hlouběji a nedovolil jim přejít přes Dunaj, Minucii zpustošil krajinu v celém okolí řeky Hebru, ale ztrai mnoho jezdců na jejím zrádném ledu, 6/ Volso proni do Rhodopé a na Kavkaz. Curio dorazil až k Dák ale zalekl se tamních temných lesů, Appius se dostal a na území Sarmatu, Lucullus až k řece Tanais a Maiól skému jezeru, kde jejich území končí. 7/ Ke zkrocer těchto nej krvavějších nepřátel byly použity jejich mc tody, takže jejich zajatci byli mrzačeni mečem i ohněn protože pro barbary bylo nejhorší, že za trest museli žít poznamenaní bez rukou.

slabosti. 4/ Naskytla se mu i vítaná příležitost, protože my jsme byli rozpolcení občanskými válkami a Mari­ us, Sulla i Sertorius ponechávali bok impéria z dálky viditelně nechráněný. 5/ Při těchto otevřených ranách státu a při takových zvratech se náhle z oné nejsevernější výspy přihnala vichřice pontské války a udeřila na nás, /cela vysílené a rozervané, jako by si pro sebe vybrala len nejvhodnější okamžik. 6/ I Ined první nápor války otřásl Bíthýnií, potom byla stejnou hrůzou zasažena Asie a naše města a naše národy se rychle přidaly na stranu krále. 7/ Byl všu­ de, dotíral, krutost byla jeho devizou, jako by to byla mimořádná přednost. Vždyť co může být surovějšího než jeho edikt, jímž nařídil povraždit všechny římské občany v provincii Asii. Tehdy byly zncsvěceny domy, chrámy i oltáře, tehdy byla pošlapána všechna lidská I boží práva. 8/ Tímto terorem v Asii si král otevřel testu i do Evropy. Vypravil tam své velitele Archeláa a Ncoptolema a ovládal Kyklady s výjimkou Rhodu, který stál při nás věrněji než jiní, Délos, Euboiu a sa­ motnou perlu Řecka Athény. 9/ Děs z krále ovanul Itálii a dokonce sám Rím.

l

40. (III, 5) Válka s Mithridatem 1/ Pontské národy leží na severu nalevo a jméno m; po Pontském moři. Nejdávnějším králem vládnoucím národům těch končin byl Aiétés, potom byl Artabi zés, potomek sedmi PerŠanů, po něm ze všech dalek nejmocnější Mithridatés. 2/ Zatímco na Pyrrha štaci čtyři roky a na Hannibala čtrnáct let, Mithridatt odolával čtyřicet let, než ho ve třech válkách zdola Sulla a jeho osudové štěstí, Lucullus a jeho schopno ti, Pompeius a jeho velikost. 3/ Našemu vyjednává Cassiovi předestřel Mithridatés jako příčinu té války, ž bíthýnský Níkomédés narušuje hranice jeho území. \ skutečnosti však tohoto nesmírně ambiciózního vládt spalovala touha uchvátit celou Asii, a bude-li to možn i Evropu. Jeho naději i jeho sebedůvěru posilovaly na:

Proto spěchá skvělý velitel Lucius Sulla a se stejnou prudkostí ruče odrazí tohoto nepřítele valícího se vpřed. Nejprve dohnal hladem při obležení ke kanibalismu — to je strašné - 10/ Athény, kolébku obilí, potom zbořil přístav Peiraieus obehnaný šesterými nebo sedmerými hradbami. Když zkrotil ty černé nevděčníky, tak se přece z úcty k minulým pokolením, jak sám vysvětloval, nad nimi slitoval kvůli jejich posvátným obřadům a je|l< h slávě. 11/ A když potom Euboia i Boiótie vyhnaly královy posádky, rozprášil celou jeho armádu nejprve

FLORUS

E PITOMÁ I

v bitvě ti Chairóneie a potom u Orchomenu. Hned na se přepravil do Asie, porazil samotného krále, a kdyl byl chtěl nad Mithridatem zvítězit spíše definitivně n rychle, mohlo být tehdy dobojováno. 12/ Poměry v Asii uspořádal Sulla takto: s Po tem uzavřel smlouvu, Níkomédés dostal od krále zp Bíthýnii, Ariobarzanés Kappadokii, Asie byla zno’ naše jako dříve, ale Mithridates byl pouze odraze 13/ Takovéto uspořádání nejenže Pontské nezlou lo, ale naopak jejich choutky ještě povzbudilo. Kr. abychom tak řekli, navnadéný někdejším ziskem As a Evropy, je požadoval nazpět válečným právem, ne u jako cizí země, ale jako jemu uloupené, protože je mí a ztratil. 14/ A tak stejně jako nespolehlivě uhašen požár vyšlehne ještě mohutnějším plamenem, tak i o znovu a s mnohem větší armádou, zkrátka s cel potenciálem svého království opět pronikal po mi i souši i po řekách do Asie. 15/ Slavné město Kyzikos se svou akropolí, hradí mi, přístavem i věžemi z mramoru je ozdobou mak sijského pobřeží. Mithridatés je napadl plnou válečn silou, jako by to byl druhý Řím. 16/ Jeho obyvatelů však dodal sebedůvěru k odporu posel se zprávou, se blíží Lucullus. Ten se přeplavil středem nepřátel n uvěřitelným způsobem na koženém měchu usměrni plavbu nohama, takže zdálky vypadal jako něja mořský tvor. 17/ Potom se karta obrátila, a když král sužovaný za dlouhého obležení hladem a z hla morem dal na ústup, Lucullus se dá za ním a rozdrtí tak, až se řeky Gráníkos a Aisépos zbarví krví. 18/ i vychytralý král, znalý římské chamtivosti, dal příl k tomu, aby prchající vojáci odhazovali rance a pen

i tak zdržovali své pronásledovatele. Přesto však králův útěk po moři nebyl šťastnější než po souši, protože více než stovku plně naložených válečných lodí zastihla na Pontském moři bouře a způsobila tak strašné škody, že *(• pohroma rovnala námořní porážce, až se skoro zdálo, 19/ jako by Lucullus po domluvě s bouří a vlnobitím předal krále k definitivní porážce vichrům. 20/ Síly velemocného krále byly už veskrze zlomeny, nic katastrofy jeho smělost jen posilovaly. 21/ A tak se vrhl na sousední země a při svém pádu strhl s sebou lěměř celý východ i sever. Do neklidu jsou zataženi I likérové, Kaspiové, Albánové i obě Arménie, a ty všechny si Štěstěna vyhlédla pro slávu, pověst a čestné tituly svého Pompcia. 22/ len, sotva uviděl, že v Asii *c rozhořívají nové nepokoje a rojí se král za králem, usoudí, že nesmí vyčkávat, až se síly všech národů spojí, okamžitě postaví pontonový most, je první, kdo [o něm přejde Eufrat, a když zastihne prchajícího rále uprostřed Arménie, porazí ho v jediné - ale jak ohromné - bitvě. 23/ Odehrála se v noci a úlohu při ní sehrál měsíc, jako by bojoval na Pompeiově straně, stál v zádech nepřátel obrácen k Římanům, takže zmatení Pontští mířili na své prodloužené stíny místo na nepříte­ le. 24/ Mithridatés byl té noci zcela definitivně poražen. Potom už se nezmohl na nic, i když vyzkoušel všecko |.iko had, který s hlavou už rozdrcenou přece ještě hrozí in asem. 25/ Uprchl před nepřítelem až ke Kolchům, za­ obíral se v mysli fantastickým plánem přemostit Bospor, prolétnout Thrákií, Makedonií a Řeckem a nečekaně /.•útočit na Itálii. 26/ Ale zaskočen odporem občanů 4 /radou svého syna Farnaka skončil svůj život ranou mečem, když jeho pokus otrávit se nevyšel.

FLORUS

EPITOMA I

27/ Mezitím Velký Gnaeus pronásleduje zbyt odbojné Asie a prolétne řadou národu i zemí. Vyc se na Východ za Armény, dobyl samo jejich hlav: centrum Artaxaty, ale Tigránovi na jeho prosby dovo zůstat králem. 28/ Na severu se dal po trase směre ke Skythům a řídil se přitom podle hvězd jako na moři, porazil Kolchy, odpustil Hibérům, ušetřil Albán Když se položil táborem pod Kavkazem, rozkázal krá Albánii Oródovi, aby sešel na rovinu, zato Artoko vládnoucímu Hibérům přikázal, ať poskytne své dě jako rukojmí. Oróda, který mu ze své Albánie spontái ně poslal zlaté lehátko a další dary, dokonce odmění 29/ Na svém pochodu zamířil také na jih, přešel př syrský Libanon i Damašek, pronesl římské prapoi vonnými háji i lesy s kadidlovníky a myrhovníky. An bové sami projevili ochotu poslouchat jeho rozkazy. 31 Židé se pokusili bránit Jeruzalém, Pompeius však do města vstoupil a spatřil odhalené i ono velké tajemsr národa neznajícího bohy, nebesa za zlatým révovín Jako rozhodčí ve sporu dvou bratrů o královský tru přikázal, aby vládl Hyrkános, kdežto Aristobúla, ktei sc pokoušel znovu dostat k moci, vsadil do žaláře. 31/ Takto prošel římský národ pod Pompeiovýi velením celou rozsáhlou Asii a tato provincie, kt< rá předtím ležela na nejvzdálenějším konci, se ocitla nyní uprostřed. Nakonec s výjimkou Parthů, kteří dal přednost smluvnímu vztahu, a Indů, kteří nás tehd ještě nepoznali, byla Pompeiovými prapory podrober nebo poražena celá Asie mezi Rudým mořem, mořei Kaspickým a Oceánem.

41. (IIi, 6) Válka s piráty 1/ Zatímco římský národ zaměstnávaly války v růz­ ných zemích, ovládli moře Kilikové, a když přerušili lodní dopravu a porušili pravidla platná pro všechny lidi, znepřístupnili je podobně, jako to činí bouřlivé počasí. 2/ Odvahu dodávaly těmto ničemně řádícím pi­ rátům neklidné poměry v Asii způsobené boji s Mithridatem. Řádili zcela beztrestně těžíce v době válečného konfliktu, který sc jich nedotýkal, z toho, že všechno nepřátelství se zaměřilo proti králi vetřelci. 3/ Nejprve sc pod Isidorovým velením omezili na moře ve svém nejbližším okolí mezi Krétou a Kýréné a mezi Achájou a zálivem u mysu Malcas, který si pojmenovali podle bohaté kořisti Zlatý. 4/ Publius Servilius vyslaný proti nim s těžkým válečným loďstvem způsobil sice škody jejich lehkým únikovým lodicím, ale jeho vítězství se neobešlo bez vážných ztrát. 5/ Nespokojil se s tím, že je vytlačil z moře, vyvrátil i jejich bohatá města Faselis a Olympon, plná kořisti po dlouhodobě provozované živnosti, i samu kilickou pevnost Isaury- proto si vzhle­ dem k velké vynaložené námaze oblíbil jméno Isaurský. 6/ Ale přestože byli piráti zdeptáni tolika porážka­ mi, nebyli s to držet se na pevnině a hned po odcho­ du nepřítele - jako nějací obojživelníci žijící ve vodě i na zemi - nezůstali na souši, naskákali zase do moře .i rozhodnuvše se k většímu záběru než předtím, děsili rychlými přepady i pobřeží Sicílie i naši Kampánii. 7/ l ak si vysloužili porážku od Pompeia; to byl úkol, který mu přibyl k vedení války s Mithridatem. Ten sc rozhodl vyhladit nadobro a jednou provždy tak hrozný mor rozesetý po celém moři a pustil se do toho úkolu s opat­ řeními svým způsobem až nadlidského charakteru.

FLORUS

EPITOMA I

8/ Protože mčl dost lodí našich i spojeneckých rhodských, pokryl pobřeží od Pontu k Oceánu celou řa­ dou legátů a prefektů. 9/ Geilius mčl na starosti tyrhénské, Plotius sicilské pobřeží, Atilius Ligurský záliv, Pomponius záliv u Gallic, Torquatus u Baleár, 1 iberius Nero průliv u Gad, kde je první vstup do našeho moře, vody u Libye Lentulus Marcellinus, 10/ vody u Egyp­ ta Pompeiovi synové, Jaderské moře Varro lerentius, Egejské, Pontské moře a moře u Pamfýlie Metellus, Caepio moře u provincie Asie. Samu mořskou úžinu u Propontidy zablokoval Porcius Cato loděmi tak, že ji uzavíraly jako brána. 11/ Takto byli všichni piráti ve všech mořských přístavech, zálivech, úkrytech, záto­ kách, na všech mysech, ve všech průlivech a na všech poloostrovech jakoby lapeni do sítě a zneškodněni. 12/ Sám Pompcius se zaměřil na Kilikii, kolébku, z níž válka vzešla. A piráti se válce nevyhýbali a odvážili se do ní jít, ne však proto, že by si věřili, ale že se ocitli v sevření. Nezmohli se nicméně na víc, než že dorazili do prvnflio střetu. 13/ Ihned potom, když uviděli na všech stranách lodní zobce, odložili zbraně i vesla a začali všichni zároveň tleskat na znamení kapitulace a žádat o život. 14/ Nezažili jsme jiné tak nekrvavé vítězství; na dru­ hou stranu žádný národ nám nebyl potom tak věrný To byl důsledek jedinečného rozhodnutí velitele, kter) usadil námořní lid daleko z dohledu na moře, a když j< takto připoutal k pozemkům ve vnitrozemí, zabezpečí jak lodní dopravu, tak vrátil lidi k jejich pudě. 15/ C< obdivovat na tomto vítězství více? Rychlost, že byle vybojováno za čtyřicet dní? Úspěch, že jsme nepřišl ani o jedinou loď, anebo jeho trvalou účinnost, it pirátství vymizelo?

42. (111,7) Válka s Krétou 1/ Válku s Krétou jsme vedli - řečeno po pravdě jedině z touhy porazit slavný ostrov. Bylo zřejmé, že stála na Mithridatově straně a za to musela být potrestána válkou. 2/ Jako první napadl ostrov Marcus Antonius, který sebevědomě věřil ve své vítězství, a tak vezl na lodích více řetězů než zbraní. 3/ Za svůj nerozum ovšem uplatil, když mu většinu lodí Kréta ne sebrali, těla zajat­ ců svázali provazy, pověsili na rahna a takto triumfálně připluli do svých přístavů. 4/ Potom zpustošil celý ostrov ohněm a mečem Metellus a nahnal jeho obyvatele do pevností a měst: Knóssu, Eleutherny a Kydónie, kterou Rekové nazývají matkou měst. 5/ Se zajatci se nakládalo tak krůtě, že se většina z nich otrávila a jiní se vzdali na dálku Pompeiovi. 6/ Ale Pompcius, který byl v Asii, přestože poslal na Krétu svého legáta Antonia, neměl v oblasti cizí pravomoci možnost uspět. Metellus pak postupoval vůči nepřátelům právem vítěze o to nevra­ živěji, a když porazil dva velitele z Kydónie Lásthena a Panara, vrátil se domů jako vítěz, lak významné vítězství mu ale nepřineslo nic víc než jméno Krctský.

43. (Ill, 8) Válka s Baleárami 1/ Když si rodina Metella Makedonského zvykla na Čestná jména z války a jeden z jeho synů dostal jméno Krétský, netrvalo dlouho a druhý se jmenoval Baleárský. 2/ Baleáry v té době zamořovaly moře pirátským rabiátslvím. Už to by mohlo vyvolat údiv, že necivilizovaní lidé žijící po lesích byli s to sledovat ze svých skalisek pohyby na moři. 3/ Ale oni ještě k tomu pohotově nasedli na pri­ mitivní lodi a nečekaně terorizovali projíždějící plavidla. 4/ Kdykoliv uviděli, jak se ze širého moře blíží římské

FLORUS

loďstvo, počítali s kořistí a odvážili se i do boje, na jeh< začátku pokryli lodi ohromnou smrští kamenů a balvan 5/ Každý z útočníků užívá při boji tři praky a není div že jejich zásahy jsou jisté, když prak je jediná zbraň, ktert tento kmen zná, a učí se ji ovládat od kolébky. Chlapi tam dostává od matky k jídlu pouze to, co podle jcjí( pokynů sestřelí. 6/ Ale dlouho Římany vrháním kamen

neděsili, protože když došlo k boji zblízka a zakusili n; rázy lodních zobců i zásahy kopí, začali řvát jako zvířat utíkali na pobřeží a rozutekli se do nejbližších kopci museli jsme si je vyhledat, abychom je porazili. 44. (III, 9) Výprava na Kypr 1/ Byl to osudový čas pro ostrovy. A tak byl bi boje připojen i Kypr. 2/ Na ostrově oplývajícím od dávna bohatstvím, a proto pod ochranou Venuše, vlá Ptolemaios. 3/ Pověst o bohatství ostrova byla plný právem tak zvučná, že národ, pokořítel světa, zvyk rozdávat královské tituly, naveden tribunem lidu Pul liem Clodiem vydal příkaz zabavit jej ještě za živo’ spojeneckého krále. 4/ Ale král dozvěděv se o tom z; měru nechtěl se záboru dožít a spáchal sebevraždu. 5/ Kyperské bohatství přivezl na liburnkách ústím Tibet Cato, jenž byl tím úkolem pověřen, l ato akce náplni římskou státní pokladnu štědřeji než kterýkoliv triům

45. (Ill, 10) Válka s Gaily 1/ Asie byla podrobena Pompeiem, vše ostatní, o zbývalo v Evropě, ponechala Štěstěna Caesarovi. 2/ Z národů ještě zbývali nejhrozivější Gallové a Germá: A Britannové. 1 když byli odděleni od ostatního své přece jen nešlo odolat a neporazit je.

EPITOMA I

Spouštěčem pohybů v Gallii byli Helvétiové usazení mezi Rhodanem a Rýnem. Protože jim nestačilo jejich území, přišli žádat o nová sídla. Napřed ale spálili »vá obydlí, což byla smluvená společná záruka, aby se cvrátili. 3/ Caesar si vyžádal lhůtu na rozmyšlenou, čhem níž strhl most přes Rhodanus, znemožnil jim •jich záměr a hned nato ten po výtce válečnický kmen li vedl zpět do jejich sídel jako pastýř stádo do ovčína. 4/ Následný boj s Belgy byl mnohem, mnohem kr­ vavější, protože jim šlo o svobodu. Vynikajících činů vojáku bylo tehdy mnoho, ale jedinečný byl výkon umotného velitele: když vojsko zakolísalo a dávalo se lia útěk, vytrhl běžícímu vojákovi štít z ruky, letem se ocitl v první linii a tímto svým zásahem obnovil boj. 5/ Následovala dokonce i námořní bitva s Venety, ale ještě větší zápas než s nepřátelskými loděmi byl s Oceánem. I odě byly sice neohrabané a neforemné a hned se rozbily,sotva se jich dotkly naše útočné zobce, ale bitva vázla kvůli mělčinám, protože, jak se zdálo, vložil se do boje Oceán, který se přímo za bitvy místo obvyklého Ěllivu stáhl. 6/ Byly tu navíc rozdíly mezi jednotlivými icny a charakterem jejich krajů. Chytří Aquitánové »