Bitva o Izrael.

Citation preview

BITVA IZRAEL *

1975, 1976, 1977, 1978, 1979, 1981, 1982, 1984, 1988, 1991

Lance Lambert

Bitva o Izrael

sborový dopis

Lance Lambert

Bitva o Izrael Z anglického originálu „Battle for Israel“ přeložil kolektiv, revidoval: RNDr Mojmír Kallus Původně vydáno v nakladatelství Kingsway Publications Ltd, Lottbridge Drove, Eastbourne, England BN3 6NT

© Kingsway Publications

*

Biblické texty jsou citovány, není-li uvedeno jinak, podle českého Ekumenického překladu, ERC 1984

; Titulní strana: ing. arch. Lucie Kallusová © Veškerá práva v české řeči: Sborový dopis, 1994

Obsah Izrael po válce v Perském zálivu....................... .4

Úvod......................................................................S

Odvrácená zkáza................................................ S) Jak dlouho mír?................................................. 18 Z bolesti povstává modlitba............................. 23

Hledající národ................................................. 29

Góg a Magóg?....................................................32 Prežije Izrael?....................................................37

Co dál?............................................................... 45 Tváří v tvář budoucnosti.................................. 48

Boží záměr s Izraelem...................................... 52 Od fíkovníku si vezmete poučení..................... 59

Touha mého srdce............................................ .68 Spasený Izrael.................................................... .71

Dodatek.............................................................. .75 3

Bitva o Izrael

Předmluva k novému vydám

Izrael po válce v Perském zálivu Tato kniha popisuje válku Jom Kippur, která se odehrála v říjnu roku 1973. Bitva o Izrael však touto válkou neskončila a různými cestami pokračovala další dvě deseti­ letí. Je pravda, že po této válce byla mezi Izraelem a Egyptem podepsána mírová smlouva, první mezi Izraelem a jeho arabskými sousedy, a její ustanovení se v zásadě dodržují. Nicméně odhodlání temných sil zničit Izrael je stejně silné a pevné jako kdy­ koli předtím. Slova žalmisty Azafa vyřčená před tisíci lety zní až neuvěřitelně součas­ ně: „...Pojďme a vytněme je, ať nejsou národem, ať se jméno Izrael už nikdy nepřipomíná.“ (Žalm 83:2-4). Pokračuje pak výčtem národů, které v té době chtěly Izrael zlikvidovat. Je pozoruhodné, že dnes jde o tytéž národy jako před třemi tisíci lety. Ještě pozoruhodnější je, že v čase mezi Azafovými slovy a naším stoletím přestal Izrael existovat j ako stát, ačkoli jako národ byl ve svém rozptýlení po celém světě vždy snad­ no definovatelný a rozpoznatelný. Shromažďování rozptýleného židovského lidu se za­ počalo až v minulém století a celý svět se stal svědkem zázračné obnovy židovské státnosti. K našemu údivu se pak objevili titíž nepřátelé, se stejnou nenávistí a s tímtéž záměrem zničit Izrael. Je mi jasné, že nejde o pouhou shodu náhod, ale o další projev přesnosti a aktuálnos­ ti Božího slova. Podle mého mínění také není náhoda, že poslední válka - válka v Záli­ vu na začátku roku 1991 - skončila právě v den oslavy svátku Purim. Purim připomíná velké vysvobození, které Bůh daroval židovskému národu, když jej zachránil od vy­ vraždění Hamaném ajeho syny. Celý příběh je možno nalézt v knize Ester. O několik tisíc let později, 28. února 1991, slavil židovský národ nové vysvobození z rukou sou­ časného Hamana, žijícího v téže oblasti starého Babylóna, nyní zvaného Irák. Saddám Husajn sám sebe pojmenoval Nebúkadnesarem II. a snil o obnovené slávě a moci ba­ bylónského impéria. Snil také o zničení Izraele a židovského národa, stejně jako Nebúkadnesar. Ve svých představách došel dokonce dál než on. Tento král sice ukončil existenci židovské státnosti, přičemž zabil mnoho Židů, většinu národa však po de­ portaci zhruba tisíc kilometrů východním směrem nechal žít. Saddám Husajn, podobně jako Adolf Hitler však chystal „ konečné řešení židovské otázky “, holocaust. Hrozil, že jenom na počátku tohoto plánu na vymazání Izraele z mapy světa zaplynuje a vypálí polovinu Izraele.

4

sborowý dopis

Izrael po válce v Perském zálivu

Nebyla to planá hrozba. Saddám Husajn vybudoval armádu v počtu 1 000 000 mužů ve zbrani a zhruba 800 000 mužů v záloze v 55 divizích. V polovině roku 1990 jeho armáda disponovala 5 600 tanky, 4 500 děly a 700 bojovými letouny. Vyzbrojil ji velkým počtem raket, převážně sovětské výroby typu Scud, které jsou zdokonalenou verzí raket nacistických. Ty byly na konci druhé světové války použity na jihu Velké Británie a jsou známé pod zkratkou V-H. Husajn také obdržel francouzské rakety Exocet a pracoval na ambiciózním programu dalšího vývoje těchto střel. Navíc je třeba dodat, že usiloval i o výrobu jaderné bomby. Tento program byl roku 1981 vážně na­ rušen izraelským útokem na jaderný komplex v Osiraku. Útok byl tehdy odsouzen téměř všemi státy světa včetně Spojených států a Velké Británie. Tato akce Menachema Begina, jenž byl svého času líčen jako terorista a všemi ostouzen, se nyní všeobecně považuje za odvážný a prozřetelný čin, který zachránil nejen Izrael a životy mnoha vojáků koalice OSN, ale i mnoho Arabů. Nukleární program byl s francouzskou pomo­ cí znovu oživen. Zneškodněn byl definitivně až válkou v Zálivu, jen několik měsíců předtím, než mohl vyprodukovat první „malá“ jaderná zařízení. Kdyby Irák vlastnil jenom několik zbraní tohoto druhu, mělo by to katastrofální důsledky pro všechny. Jeho chemické a biologické projekty však byly úspěšné. Za účasti řady velkých zá­ padních firem, zvláště francouzských a německých, a s pomocí dokonce i švýcarských či švédských podniků získal schopnost produkce těchto zbraní a zahájil jejich výrobu i skladování. Množství této smrtonosné výzbroje, kterou Irák původně vlastnil, se dá změřit skutečností, že po masivním bombardování spojeneckým letectvem zůstalo ne­ dotčeno 11 131 chemických bojových hlavic a 1 005 tun kapalných nervových látek. V létě 1990 Saddám Husajn velel nejsilnější armádě na Blízkém východě.

Sám Bůh ale způsobil, aby agresor udělal klasickou chybu. 2. srpna 1990 Saddám Husajn obsadil a anektoval Kuvajt, místo aby nejprve napadl Izrael. Jeho plánem bylo znovusjednocení celého arabského světa a odstranění současných hranic, které považo­ val za uměle vytvořené koloniálními mocnostmi minulého století. Bylo by to zname­ nalo vytvoření určité federace arabských států a ropných emirátů, zejména Saudské Arábie, dále pak Jordánska, Sýrie, Libanonu a Izraele. Toto nové arabské a islámské impérium mělo mít své hlavní město v Bagdádu. Invaze do Kuvajtu byla prvním kro­ kem k naplnění této vize. Saddám Husajn od počátku věděl, že hlavní překážkou úspě­ chu tohoto plánu je Izrael a že ho bude muset vyhladit. Rozhodl se svého cíle dosáhnout. Kdyby místo přepadení Kuvajtu vstoupil do války s Izraelem a použil by všech svých nashromážděných zbraní, určitě by sjednotil celý arabský a islámský svět a stal by se velkým hrdinou arabského lidu, novým Saladinem Blízkého východu. Saladin, jinak Salah al-Din, byl velký islámský vůdce, který ve dvanáctém století porazil křižáky a ukončil „cizí“ křesťanské království ve Svaté zemi. Stal se tak ideálem pro všechny ty, kdo ve dvacátém století usilují o zničení „cizího“ židovského státu na islámském Blízkém východě. Husajn si místo toho kuvajtskou invazí znepřátelil zá­ padní státy, ztratil přízeň mnoha arabských zemí a hluboce islámský svět rozdělil. V opozici vůči němu a v hněvu nad jeho akcí se dokonce sjednotily téměř celé Spojené národy a vydaly celou řadu rezolucí, na jejichž základě Spojené státy, Velká Británie, Francie a Itálie mohly uskutečnit vojenskou akci.

Válka byla vedena strategicky vynikajícím způsobem a bude pravděpodobně po staletí uváděna jako téměř dokonalý příklad vojenské taktiky. Byla dobře připravena, trvala krátce a způsobila minimální lidské ztráty na straně spojeneckých sil. Saddám Husajn dělal od počátku do konce chyby. Měl například podniknout silný preventivní

5

Bitva o Izrael úder, kterým by způsobil svým protivníkům těžké rány, ale neudělal to. Mohl na­ padnout Izrael celou svou silou již na počátku a změnit tak směr i charakter války, ale neodhodlal se k tomu. V modlitebním boji za tuto válku nám dal Bůh slovo: „Nebudete bojovat v této bitvě, utište se a v klidu stůjte a vizte Hospodinovo spasení...“ (2 Paralipome­ non 20:17). Bylo v souladu s částí biblických textů, které se cyklicky čtou v synago­ gách od Ježíšových dob. Úsek na týden, v němž válka začala (17.1edna) byl příběh Exodu z Egypta a zněl: „Nebojte se! Vydržte a uvidíte, jak vás dnes Hospodin zachrá­ ní.“ (Exodus 14: 13). Text na následující týden byl o utonutí faraóna a jeho vojska v Rudém moři. Jak mocně Bůh naplnil i slovo z Jeremiáše 23:19-20 a 30:23-24: „Hle, vichr Hospodinův! Vzplálo rozhořčení. Vichr víří, stáčí se na hlavu svévolníků. Hospo­ dinův hněv se neodvráti, dokud nevykoná a nesplní záměry jeho srdce.“ Tyto i mnohé další verše se staly zbraněmi v našem boji.

Irák Saddáma Husajna byl během šesti týdnů poražen a ačkoli je Saddám Husajn v době napsání této předmluvy stáleještě iráckým prezidentem, jeho vojenská mašiné­ rie je prakticky neutralizována. Existuje jen malá možnost, že by Irák mohl v dohledné době obnovit své dřívější postavení, zvláště budou-li se podmínky příměří přísně do­ držovat. Pro Izrael je úžasné, že se toho všeho dosáhlo, aniž by on sám musel vystřelit jedinou ránu! Za 43 let moderní izraelské státnosti žádná jeho válka takto neprobíhala. Izrael zakusil během života jedné generace šest válek. Válka v Zálivu byla první vál­ kou, při níž na jeho území dopadly rakety, přičemž 39 jich zasáhlo cíl; první válkou, v níž jiní zaútočili na jeho nepřítele a porazili ho bez účasti Izraele na válečném poli; první válkou, v níž neodpověděl protiútokem, i když byl v plném právu. Tato válka mohla způsobit jeho zničení, ale z Boží milosti se tak nestalo. Byla to válka, při níž v Izraeli téměř nikdo nezemřel. Navzdory 39 přesně zacíleným raketám a relativně vysokým materiálním škodám, které způsobily, zahynul pouze je­ diný člověk. Bylo zaznamenáno mnoho případů zázračné ochrany - např. 60 lidí z jednoho činžovního domu nemohlo najít klíč od krytu, a proto zůstalo ve svých skle­ peních, zatímco kryt dostal přesný zásah. Jeden muž byl zasypán až po krk ve svém vlastním domě. Oba jeho psi leželi mrtví u jeho nohou, zatímco on sám vyvázl bez škrábnutí. Jistá paní měla „divný“ pocit, že nemá zůstat doma, a šla proto navštívit své přátele o několik bloků dál. Ušla tak přímému zásahu svého domu, který zničil všechno kromě izraelské vlajky. Když raketa téhož typu dopadla na ubikace amerických voj áků v Dahranu v Saudské Arábii, zahynulo tragicky 29 mladých vojáků, žen i mužů. Na jiném místě se při zásahu zřítila polovina domu, ale sklep i s lidmi, kteří v něm nalezli útočiště, zůstal nedotčen. Jistá stará paní byla pozvána svými sousedy, aby se vždy, když uslyší sirénu, šla schovat k nim do krytu. Její dům byl zasažen jen pár vteřin po jejím odchodu. Jinde přežila synagoga plná věřících poté, co raketa Scud dopadla do­ slova v sousedství a nevybuchla. Raketa zasáhla prázdný kryt ještě na jiném místě. Devět rodin schovaných v krytu o 20 metrů vedle se zachránilo. Omráčená matka se zavázaným čelem chovala svou malou holčičku. Když batole leželo v postýlce pod ochranným krytem proti bojovým plynům vyrobeným z polyetylénu a lehkého kovu, zřítila se na ně celá ze