Slovo a poznání.


112 14 2MB

Czech Pages [28] Year 1993

Report DMCA / Copyright

DOWNLOAD PDF FILE

Recommend Papers

Slovo a poznání.

  • 0 0 0
  • Like this paper and download? You can publish your own PDF file online for free in a few minutes! Sign Up
File loading please wait...
Citation preview

Sborník 1S>«Z3 Vybral Jan Stiffer ♦ Mohla se zvířata vejít do Noemovy archy? ♦ Tobě vzdávám chválu..., podivuhodně jsem utvořen ♦ Jak dlouhý byl den stvoření? ♦ „Každý, kdo mne najde, • íí bude mne moci zabít? ♦ Bojovat za pravdu ale správně ví(v ♦ Jsou v Bibli dvě protichůdné zprávy o stvoření?

Slovo a poznání Sborník 1993 Kratší články studijní společnosti “Slovo a poznání vybral Jan Stifter, CH - Effretikon Layout a sazbu provedl Johannes Weiss, CH-Riiti

Články obsažené v této publikaci lze kopírovat bez povolení. Vydalo vydavatelství JAMI, P. O. Box 34, 736 08 Havířov 21, v září 1993 Tisk: Grafie Ostrava

OBSAH

F. Hartmmann: Mohla se zvířata vejít do Noemovy archy?

2

R. Junker: Jsou v Bibli dvě protichůdné zprávy o stvoření?

7

S. Scherer: Bojovat za pravdu ale správně (Zásady pro vedení rozhovorů s evolucionisty)

12

W. Grrr: Tobě vzdávám chválu..., podivuhodně jsem utvořen (Poutavé vyzdvižení pozoruhodností lidského srdce, ledvin, mozku, krve aj.)

14

R. Wiskin: Jak dlouhý byl den stvoření?

19

N. vanCleve: „Každý, kdo mne najde, bude mne moci zabít?“ (Odkud vzal Kain ženu?)

21

1

Mohla se zvířata vejít do Noemovy archy? Ložná kapacita archy - úvahy a výpočty. ■ Fred Hartmann za spolupráce R. Junkera Ptáme-li se, jak dalece je Bibli možno důvěřovat, když se dotýká historických skutečností, dosta­ neme se určitě k otázce, jak věrohodné je vyprá­ vění o potopě. S pochybnostmi se poukazuje na to, že pro všechny druhy zvířat nemohlo být v arše místo. Podnětů pro řešení tohoto problému nacházíme v novější evangelikální literatuře jen málo (3,9). K jeho vyřešení je nutno zodpovědět dvě otázky: 1. Jak archa vypadala a jak byla veliká? 2. Kolik zvířat musel vzít Noe na palubu?

1. Jak archa vypadala a jak byla veliká? V mnoha obrázkových knížkách pro děti se archa zobrazuje jako malý člun, podobný ořechové skořápce. V něm stojí slon, žirafa a zebra, natla­ čeni těsně vedle sebe, zatímco Noe, starý muž s bílým vousem, se s úžasem rozhlíží z okna a čeká na konec potopy. Při takové představě archy, kterou mnozí lidé naší doby nepochybně mají, nemá biblická zpráva o potopě šanci, aby byla uznána za autentickou historii.

Jak dlouhý byl loket? Rieneckerův "Biblický slovník" (7) uvádí pro různé země a různé kul­ tury délky od 45 do 52 cm. Podle "Moderního slovníku" (Giitersloh 1971) byl loket dlouhý až 85 cm. Položme za základ našich úvah nejmenší míru - tj. 45 cm. Pak měla archa délku 133 m, šířku 22,5 m a výšku 13,5 m. (Pro představu: archa byla o 1/3 delší než fotbalové hřiště). Při dalších úvahách a výpočtech budeme vycházet z těchto rozměrů.

Archa tedy byla podlouhlá skříň s rozměry nej­ méně 135 x 22,5 x 13 metrů. Podle zprávy 1M 6 měla tři poschodí, která byla dále rozdělena do řady komor, kde mohl Noe umístit různá zvířata.

2. Kolik zvířat musel vzít Noe na palubu? Bible ovšem popisuje archu úplně jinak. Hebrejské slovo, které původní text pro archu používá, znamená "bedna" nebo "skříň”. Měla rozměry 300 x 50 x 30 loktů (1M 6,15).

2

O počtu zvířat v arše činí Bible různé výpovědi, které si ale neprotiřečí. Dokládat jimi teorii, že text Bible byl složen z různých literárních prame­

nů, není dobře možné. Tyto rozdíly se navzájem doplňují a vedou k dalším úvahám. V 1M 6,19-20 stojí: "A ze všeho, co je živé, ze všeho tvorstva, uve­ deš vždy po páru do archy, aby s tebou zůstali naživu; samec a samice to budou. Z rozmanitých druhů ptactva a z rozmanitých druhů zvířat a ze všech zeměplazů rozmanitých druhů, z každého páru vejdou k tobě, aby se zachovali při životě." O několik řádků dál je to doplněno, lze říci, přesněji osvětleno (1M 7,2): "Ze všech zvířat čistých vezmeš s sebou po sedmi párech, samce se samicí, ale ze zvířat, která nejsou čistá, jen po páru, samce se samicí. Také z nebeského ptactva po sedmi párech, samce a samici, aby zůstalo naživu potomstvo na celé zemi." K výkladu tohoto textu píše Braumer (1): "Zásadní rozhodnutí Boží zní: Vezmi vždy jeden pár od každého zvířecího druhu, aby byla zaji­ štěna jeho další existence... Noe je vpustil do­ vnitř. Dále se říká: Noe měl dále vybrat ze všech čistých zvířat a ze všech ptáků po 7 exemplářích. Tento postup popisuje v hebrejštině slovo "lákách"- vzít. "Lákách" je odborný výraz mimo jiné pro uchopení a přípravu zvířete k oběti... Při výběru ptáků nemusel Noe dbát na rozdíl mezi čistými a nečistými. Od každého ptačího druhu měl vzít do archy sedm." Důvod, proč měl vzít více ptáků a čistých zvířat, je vysvětlen v dalším textu: Vedle zachování druhu byla některá zvířata určena k oběti (1M 8,20), někteří ptáci měli být vysláni, aby vypátrali, zda už je v dohledu země (lM8,6nn). Souhrně lze tedy říci: Noe měl vzít na palubu následující zvířata:

ze všech suchozemských zvířat ze všech čistých zvířat ze všech ptáků

1 pár 7 exemplářů 7 exemplářů

Lze číselně vyjádřit množství zvířat, která přišla na palubu? Souhrnný počet dnes žijících živo­ čišných druhů se odhaduje na více než milion (tabulka 1). Jiní vědci jej odhadují na několik milionů. Velké rozdíly v odhadech spočívají v rozdílném chápání, co je to druh. To znamená, že pro nás má podstatný význam, jak rozumíme pojmu "druh".

savci ptáci plazi obojživelníci ryby (včetně kruhoústých) plášťovci (ascidie) ostnatokožci (např. mořský ježek) členovci (např. hmyz) měkkýši (např. škeble) hlísti ploší a nitkovití červi prstencovití trubýši (např. medúzy) houby jednobuněční

3.700 8.600 6.300 2.500 20.600 1.700 6.000 1.000.000 130.000 25.000 17.000 9.000 5.000 27.000

celkem

1.250.000

Tabulka 1: Výčet druhů (biospecií) podle (2,9)

Kdyby měl Noe nalodit více než milion druhů, bylo by pro ně v arše zcela jistě málo místa. Můžeme ovšem odečíst značné množství zvířat, která žijí ve vodě a která tudíž mohla přežít potopu mimo archu (tab 2). všechny ryby všichni plášťovci (ascidie) všichni ostnatokožci (např. mořský ježek) téměř všichni měkkýši (např. škeble) všichni trubýši (např. medúzy) všechny houby všichni jednobuněční

20.600 1.700 6.000 130.000 9.000 5.000 27.000

celkem

200.000

Tabulka 2: Výčty biospecií, které mohly přežít mimo archu podle (2,9).

Kromě druhů vyjmenovaných v tabulce 2 mohli přežít mimo archu někteří savci (velryby, delfíni) někteří obojživelníci, někteří členovci (pavoukovití, krabi, určitý hmyz atd.). I mnoho z cca 42.000 druhů červů mohlo přežít. Dále je nutno uvážit, že většinu druhů tvoří právě členovci (asi milion), kteří jsou zpravidla velmi malí, a zabírají proto velmi málo místa. Rovněž je sporné, zda vůbec do archy museli bezobratlí (ke kterým patří také členovci). Podle zprávy 1M 7,15 musela do archy přijít zvířata suchozemská a zvířata žijící ve vzduchu - ta zvířata "ve kterých je dech života" (lze překládat "duch" nebo "dech", moderní překlady se kloní

3

ke slovu "dech" - pozn. překl). Není jasné, zda tím jsou míněna pouze zvířata dýchající plícemi, nebo také zvířata dýchající vzdušniceni. Z bio­ logického hlediska by bylo účelné, kdyby bez­ obratlí do archy přijít nemuseli. Mohli by přežít (většina či všichni?) ve stavu dlouhodobého klidu, např. jako vajíčka - třeba na plovoucích zbytcích vegetace. Proto by také nebylo nutné brát je do archy. Zdá se tedy, že jak na základě biblické zprávy, tak na základě biologických faktů, můžeme bezobratlé (hmyz, raci, pavouci, červi, měkkýši atd) z našich dalších úvah vypustit. Souhrnem: Maximální počet druhů obratlovců, které bylo nutno vzít do archy (savci, ptáci, plazi a obojživelníci) obnášel asi 21.100 druhů (3.700 druhů savců, 8.600 druhů ptáků, 8.800 druhů plazů a obojživelníků).

Kolik zvířat tedy bylo maximálně na palubě? Již jsme viděli, že Noe měl vzít ze všech suchozemských zvířat po jednom páru, z čistých zvířat po 7 exemplářích a ze všech ptáků rovněž 7 je­ dinců. (K čistým zvířatům patří jen několik málo biologických druhů: Podle 3M 11,1 Inn to byli ze savců jen ti, kteří patřili současně k přežvýkavcům i sudokopytníkům, jako např. skot a ovce). Z toho vyplývá asi 60.000 ptáků, 7.400 savců a 17.600 plazů a obojživelníků (a menší počet čistých zvířat). Souhrnem je to tedy asi 85.000 obratlovců. K tomu přistupuje ještě 8 lidí a po­ trava pro lidi a zvířata. Noe však rozhodně musel vzít na palubu daleko menší počet zvířat než 85.000. Dosud uváděná čísla se totiž vztahují na pojem biologického druhů (biospecies). Pojem biologického druhu se ale zřejmě nekryje s biblickým druhem (hebrejsky "MIN"). Ve zprávě o stvoření se říká, že zvířata byla stvořena "podle svého druhu" (1M 1,21). O rostlinách je napsáno, že mají "přinášet semena (plody) podle svého druhu" (1M 1,11-12). Tyto výpovědi připouští výklad, že ti živočichové, kteří spolu mohou vytvářet potomstvo, patří ke stejnému "stvořenému dru­ hu". Abychom tento stvořený druh termi­ nologicky odlišili od biologického druhu, mlu­

4

víme o "základním typu". Známe dnes celé řady druhů, které se mohou přímo či nepřímo křížit (např. pudl a vlk u psovitých, kur domácí a ba­ žant královský u hrabavých atd.). Protože tato zvířata v sobě měla od stvoření velmi širokou možnost genetických změn, mohlo po potopě dojít k rozštěpení základních typů do dnešních biologických druhů. Toto rozštěpení se událo známými procesy mikroevoluce, ale nikde nedo­ šlo k makroevolučnímu překročení hranic zá­ kladních typů. Tento proces naprosto nezname­ nal evoluci ve smyslu vývoje k vyšším druhům (makroevoluce), nýbrž odpovídá třeba tvoření ras (mikroevoluce) (5,6). Tak je např. známo, že v posledních 250 letech bylo vyšlechtěno 250 nových ras psů, kteří jsou navzájem tak odlišní, jako třeba jezevčík a kolie nebo vlčák a pekinéz. Koncept základního typu je v protikladu k mo­ delu evoluce vědecky velmi plodný podnět, protože umožňuje konkrétní vědecké studie o skutečnostecn, které můžeme pozorovat dnes. Protože bádáni o základním typu stojí teprve v počátcích, není přesně známo, kolik základních typů vlastně existuje a kolik biologických druhů patří k jednomu základnímu typu. Z dosavadních výsledků je ale prakticky jisté, že u ptáků patří k jednomu základnímu typu nejméně 50 biolo­ gických druhů u savců nejméně 20 a u obojži­ velníků nejméně 30. Těmito čísly je nutno dělit počet individu vypočítaných na základě biolo­ gických druhů (tab 3). Počítáme-li podle modelu základních typů, dojdeme asi k 2.200 jednotliv­ cům - odhadn.to na základě počtu dnes žijících forem. Přitom jsme neuvažovali, ze většina obojživelníků uy mohla přežít i mimo archu. Musíme ale vzít v úvahu i to, že celá řada základních typů vymřela. Ty samozřejmě musely být v arše, neboť existují přesvědčivé důkazy, že žily ještě po potopě a vymřely až později. Předpokládejme tedy, že vymřel dvojnásobný počet základních typů savců a ptáků, než jich dnes známe (ve skutečnosti to bylo zřejmě méně) a počítejme s roj násobným počtem plazů a oboj­ živelníků. Tímto způsobem se dostaneme k počtu 7.200 individuí (tab 3), která se musela vejít do archy. Odhad jsme nasadili pro jistotu značně vysoko.

Tabulka 3: Počty suchozemských obratlovců (čísla jsou zaokrouhlena nahoru na následující tisíc). Jednotlivci Počet biolo­ Počet jedno­ Počet jedno­ Počet jedno­ počítáni dle gických druhů tlivců počí­ tlivců patřících tlivců biologických v 1 základním taných podle k vymřelým v arše druhů typu základního základním typu typům Ptáci (po 7 exempt)

60.000

cca. 50

1.200

2.400

3.600

Savci (po 1 páru)

8.000

cca. 20

400

800

1.200

18.000

cca. 30

600

1.800

2.400

Plazi a oboj­ živelníci (po 1 páru)

Některé údaje k počtu vymřelých druhů: Lehmann (Paláontologisches Wbrterbuch (Paleontologický slovník), 3. vydání, Stuttgart 1985), udává, že vymřelo 54% známých rodů savců, z čeledí pak 67% (str. 217). Hranice základního typu se podle dosavadních poznatků kryje s hra­ nicí rodu či čeledi. Podle těchto údajů je tedy nutno počítat s 1 až l,5násobným počtem zá­ kladních typů, které vymřely, srovnáno s počtem dnešních základních typů. Podle tabulky 1 a předpokládaného faktoru 20 pro počet biolo­ gických druhů v jednom základním typu dochá­ zíme asi ke 300 - 400 základním typům savců, které vymřely. Pro ptáky Lehmann udává, že vymřelo jen asi 20 až 25% známých druhů (str. 41). Zde se uvádí kromě jiného, že ptáci, protože mají vylehčené, vzduchem vyplněné kosti, se oproti ostatním obratlovcům podstatně hůře zachovávají coby fosilie. A. H. Miiller (Lehrbuch der Paláozoologie, Jena 1970, svazek 3, díl 3., savci) počítal asi s 2800 fosilními čeleděmi savců (str. 2); to může odpovídat cca 200 - 400 základním typům (odpovídající redukční faktor pro druhy: 5). Docházíme zde tedy zhruba ke stejnému číslu jako Lehmann. Pro ptáky udává (str. 562) 639 zastoupených fosilních druhů, pro plazy 1050 fosilních druhů. S těmito údaji souhlasí tabulky a grafy G.P. Larwooda (Extinction and survival in the fossil record; Clarendon Press Oxford, 1988) str. 271, str. 322. Konkrétní čísla uvádí u savců: na 130

dnes žijících rodů počítá 180 rodů vymřelých . U čeledí je poměr žijících k vymřelým 1000 : 3000, u druhů 4000 : 8000. Na základě těchto informací můžeme nyní přezkoušet, zda archa pro tento počet dosta­ čovala.

Vešla se všechna zvířata do archy? Archa měla rozměry 135 x 22,5 x 13,5 m. Protože měla 3 poschodí, byla ložná plocha asi 9.000 m2 a ložný prostor asi 40.000 m’. Abychom si ujasnili, co se za těmito čísly skrývá, srov­ nejme je se železničním vagonem. Německá spolková dráha nemá pro transport zvířat žádné speciální vagony, používá prostě obyčejné ná­ kladní vagony. Nákladní vagon spolkové dráhy (zde typ Gbs-uv 254) má následující rozměry: ložná délka: 12,7 m, ložná šířka 2,6 m, ložná výška 2,25 m. To dává ložnou plochu 33 m2 a ložný objem asi 74 m3. Kapacita archy tedy odpovídala ložné ploše asi 280 vagonů a ložnému objemu asi 550 vagonů. Podle přepravních předpisů spolkové dráhy z 1. 3. 1985 musí být v popsaném nákladním va­ gonu pro přepravu ovce (nestříhané) k disposici 0,26 m2 ložné plochy. Na vypracování tohoto předpisu se podílely spolky pro ochranu zvířat. Vychází se z podmínky, že ovce musí mít mož­ nost se položit. Počet ovcí, které se smí do vago­ nu naložit, je podle předpisu: 121 nestříhaných ovcí nebo 138 ovcí stříhaných. Protože ložná

5

plocha archy odpovídala 276 vagonům, zname­ nalo by to, že podle předpisu spolkové dráhy by do archy bylo možno naložit více než 33.000 zvířat velikosti nestříhané ovce. Potřebu místa pro zvířata v arše budeme počítat jistě značně velkoryse, když pro savce budeme uvažovat potřebu (l,5m)’, pro ptáka (0,5m)3 a pro plaza či obojživelníka lm3. Přitom je např. u suchozemských savců jen 290 druhů větších než ovce a mnohem více než 1.300 druhů je naproti tomu menší než krysa. Na základě čísel z tab. 3 a odhadnuté průměrné potřeby místa vychází, že potřebný prostor pro zvířata činil asi 7.000 m3. To je méně než 20 % vnitřního prostoru archy.

Tabulka 4. Potřeba místa v arše. 0 potřeba místa

celkově po­ třebné místo

ptáci

(0,5 m)’ = 0,125 m’

450 m3

savci

(1,5 m)’ = 3,375 mJ

4.050 m3

1 m1

2.400 m3

plazi+obojživelníci

celkem

6.900 m3

Je správné brát za základ úvah objemový prostor, protože Noe měl - podle biblické zprávy - archu rozčlenit na vnitřní meziprostory, což přineslo enormní zvětšení kapacity. Lze si také představit, že klece pro ptáky a malá zvířata byly navrstveny jedna na druhou. Tyto výpočty nás vedou ke groteskní otázce, ni­ koliv zda archa nebyla příliš malá, ale zda nebyla příliš velká. Je nutno ale uvážit, že Noe a jeho rodina museli zůstat v arše déle než rok. Archa byla současně životním prostorem lidí i zvířat, kde bylo nutno mít více místa, než kolik by stačilo jen pro uložení se.

Další otázky Doufáme, že jsme předloženými výpočty vyřešili otázku prostoru archy. Chceme ještě zmínit ně­ která další hlediska: 1. Protože neznáme přesný rozměr loktu, podle kterého byla archa vyměřena, existuje možnost, že předpokládané rozměry jsou příliš malé a že archa byla větší. (Vzali jsme za základ nejmenší

6

známý rozměr loktu). 2. Velká zvířata mohla přijít do archy jako mláďata (ještěři, sloni, žirafy, nosorožci atd). Tím mohl Noe dále ušetřit prostor. Ještěři rostou - na rozdíl od savců - celý život. Noe tedy mohl vzít do archy mladá, relativně malá zvířata. 3. K vyřešení problému potravy navrhují Whitcomb a Moris (9), že zvířata mohla většinu doby strávit ve stavu tzv. zimního spánku. Tím by Noe vystačil s daleko menším množstvím potravy, než jaké by bylo nutné pro každodenní krmení. Lze předpokládat, že schopnost zimního spánku byla při stvoření do zvířat potenciálně vložena. I dnes jsou zimní spáči jen potenciální spáči. To znamená, že spánek nastává vlivem vnějších podmínek. Patrně by mohlo i dnes mno­ hem více zvířat upadat do zimního spánku, ale nedochází k tomu, protože to není z klimatického hlediska nutné. Tato schopnost, která dříve snad byla všeobecně rozšířena, se mohla během doby u mnoha druhů ztratit. Úvahy, které jsme zde uvedli, ukazují, že problémy s umístěním zvířat v arše nemohou otřást historickou hodnověrností zprávy o Noemově arše. Z biblické zprávy o potopě v rané historii lidstva nevyplývá žádný důvod, který by vedl k pochybnostem o spolehlivosti Bible.

Německý článek: 'Passten alle Tiere in die Arche Noah?" Wort und Wissen 1991, přeložila Ing. J. Plchová.

Literatura: 1. H. Braumer: Das erste Buch Mose. Wuppertaler Studienbibel, Brockhaus, Wuppertal 1983 2. R. Flindt: Biologie und Zahlen. Stuttgart 1986 3. W.J.J. Glashouwer: So entstand die Welt Neuhausen 1980 4. ’’GQterwagen''. Prospekt der Deutschen Bundesbahn 5. R. Junker: Evoluce bez hranic? Vydavatelství J AMI 1992, edice Slovo a poznání 6. R. Junker a S. Scherer: Entstehung und Geschichte der Lebewesen. Weyelovo nakladatelství, 2. vydání 1988 7. F. Rienecker: Lexikon zur Bibel. Brockhaus, Wuppertal 1960 8. J. Scheven: Kaibonstudien. Neuhausen-Stuttgart 9. J.C Whitcomb a H.M. Morris: Die Sintflut. Neuhausen 1977

Jsou v Bibli dvě protichůdné zprávy o stvoření? ■ Reinhard Junker za spolupráce R. Wiskina

Problém Historickokritický výklad Bible se domnívá, že obě první kapitoly Bible přinášejí dvě rozdílné zprávy o stvoření. V pozadí stojí názor, že 5 knih Mojžíšových vznikalo během dlouhých staletí. Mluví se o autorech a redaktorech, kteří prý od starodávna zapisovali části ústní tradice. Tyto zápisy se měnily a byly všelijak doplňovány, až nakonec dostaly dnešní podobu. Kombinace 5 knih Mojžíšových (pentateuch), stojící na za­ čátku naší Bible, měla podle tohoto názoru dostat svou konečnou podobu teprve po babylonském exilu (6. století před Kristem). Poslední redakci měly provést kněžské školy. Tato teorie se pode­ pírá tím, že se v biblickém textu rozlišují různé "prameny". Kritériem je používání určitých jmen nebo rozdílný literární styl.

| 20001

I

I

1000

500

doba popisovaná v knize Genesis

Béžná představa o dobé vzniku Genesis 1 a 2.

Kdo se snažil o získání určitého přehledu tohoto hledání pramenů během posledních 200 let (Kraus; Beck, Genesis 26nn), ten stojí před matoucím množstvím hypotéz, co se týče těchto pramenů, jejich autorů a redaktorů. Dodnes o tom nebyl vytvořen vědecký názor, který by byl alespoň v základních obrysech jednotný (Beck, Genesis 46). To ovšem nebrání, abychom v učebnicích nacházeli jasně definovaný názor, vyřčený následovně: Máme co činit s velmi pozdní, teologicky reflektující poexilní zprávou kněžského autorského kolektivu (zdroj "P",

Genesis 1,1-2,4a) a původním, teologicky pri­ mitivnějším vyprávěním (zdroj "J", Genesis 2,4b-25) z doby předexilové, možná ze 7. či 8. století před Kristem, snad ještě starším. Ani jednu z obou zpráv tedy podle této teorie pramenů nenapsal Mojžíš. Rovněž se vůbec ne­ uvažuje o tom, že by snad mohla pocházet z do­ by před Mojžíšem. Smíme jim pak rozumět je­ nom tak, že přinášejí představy doby, ve které vznikly. V žádném případě je nelze považovat za "historické" dokumenty nebo dokonce přikládat víru jejich "přírodovědeckým" výpovědím. Je nutno snažit se rozumět každému z obou textů zvlášť a nelze je vykládat jako něco jednotného. Pozdější redaktor zařadil obě zprávy za sebe, aniž by odstranil všechny rozdíly a rozpory. Z tohoto pozadí vychází ovšem mínění, že obě tyto zprávy nemohou poskytnout žádné auten­ tické informace o začátku světa nebo o počátcích lidstva. Jako odůvodnění pro různá autorství i pro odlišnou dobu sepsání obou prvních kapitol knihy Genesis bývá udávána řada rozdílů a zdán­ livých rozporů, které se v obou zprávách prý vyskytují.

Rozdíly mezi Genesis 1 a 2 Všeobecné rozdíly

>

Za všeobecné rozdíly mezi oběma texty se pova­ žuje jednak rozdíl v používání Božího jména (Elohim v 1M 1, a zpravidla Jahve-Elohim v 1M 2) a rozdílný literární styl obou kapitol. Kromě toho se uvádějí rozličné představy o stvo­ ření a rozličné představy samotného Boha. Speciální rozdíly Jako rozpory se zpravidla uvádějí následující jednotlivosti (sr. Kulling 1976): 1. 1M 2,4b mluví jen o jediném dnu, nikoliv o 6 dnech jako 1M 1.

7

2. Podle IM 1 byla země původně obklopena vodou, podle 2,5 však zprvu chyběla vláha. 3. Podle 1M 1,27 byli muž a žena stvořeni současně, podle 2,7 byl muž stvořen jako první. 4. Pořadí stvoření rostlin a člověka je různé. V 1M 2 je to obráceně než v 1M 1. Podle 2,5 se mezi jiným ještě nevyskytují rostliny, protože chybí člověk, který by zpracovával půdu. 5. Také pořadí stvoření zvířat a člověka je v 1M 2 zaměněno oproti 1M 1. (Sr. IM l,20n.24n a 2,7.18.22).

Námitky Pozorované rozdíly nemusí nutně vést ke kri­ tickému výkladu, který je dnes obvyklý a který jsme ukázali na začátku. Je nutno poznamenat, že to je zcela svévolné, chtít z rozdílů v literár­ ním stylu nebo v pořadí událostí postulovat v textu rozdílné prameny. Nejprve se totiž mělo zkoušet, zda předloženému textu - zde tedy 1M 1 a 2 - (a možná celé prehistorii IM 1 až 11) je možno rozumět jakožto jednotnému celku. Zpozorujeme-li v textu něco obtížně srozu­ mitelného, naprosto nás to ještě neopravňuje k automatickému předpokladu, že se tu jedná o různé autory či že text vznikl za odlišných okolností. Než se odvážíme k takovýmto tvr­ zením, jsme podle hermeneutických pravidel povinni vycházet z toho, že text tvoří jednotu. Odlišnosti (nebo domnělé odlišnosti) lze vy­ světlit i jinak než rozčleněním textu na různé prameny, což dále ukážeme. Záměnu Božího jména je možno pozorovat i v jiné antické literatuře, aniž bychom proto v ní hledali různé literární prameny. Totéž platí i pro změny v literárním stylu a pro opakování (Pohl). Známý starozákoník Claus Westermann připouští, že jednotlivá pozorování v textu, která mají dokládat teorii různých pramenů, mohou být vyložena i jinak. Za výpověď s určitou váhou je podle něho možno je považovat jenom jako celek.

8

1M 1,1-2,4a

ELOHIM

1M 2,4b - 3,24

JAHVE ELOHIM

Za objasňující příklad nám může posloužit různé používání Božího jména: Záměna Božího jména má svůj účel a ten je nutno hledat. Pro obsah 1. kapitoly je přiměřeným výrazem jméno Elohim, protože toto jméno ukazuje Nejvyššího z celého všehomíra při práci. Použití jména Jahve (Jsem, který jsem) ukazuje Boží přítom­ nost u člověka, protože ve 2. kapitole se jedná o stvoření člověka. Kombinace Jahve-Elohim v 1M 2 má ukázat, že Jahve je Elohim, který stvořil svět, a Že obě jména označují téhož Boha. Aby současně byla vyjádřena Boží svatost, bylo zřejmě nutné použít zdvojené jméno Jahve Elohim (Me Dowell).

Výklad 1M 2 za předpokladu, že obě první kapitoly tvoří jednotu Pokusíme se předložit krátký výklad 1M 2, který vychází z jednoty obou prvních kapitol. Co popi­ suje 1. kapitola, to se ve druhé kapitole předpo­ kládá. Tedy to, co je zjeveno v 1M 1, nemusí se v 1M 2 nutně znovu opakovat (1). Při srovnání obou kapitol je nápadné, že v 1M 2 stojí ve středu dění člověk. Celé stvoření je popi­ sováno podle jeho významu pro člověka. Chybí přesné rozdělení podle 1M 1. Druhá kapitola má tedy jiné těžiště než kapitola 1. Když se podívá­ me přesněji, vidíme, že se o stvoření samé jedná jen částečně. Chybí stvoření nebeských těles, ze­ mě a moře. To bychom v pravé zprávě o stvoření neočekávali. K "vyprávění o stvoření" s takový­ mito mezerami bychom ve staroorientální litera­ tuře marně hledali paralelu. Je tedy už samotný název "druhá zpráva o stvoření" velmi sporný. Celá řada vykladačů také úplně správně takový nadpis odmítá. Je lépe, když se 1M 2 snažíme porozumět jakožto komentáři a doplnění zprávy o stvoření člověka, které bylo v IM 1 vylíčeno velmi stručně. Kromě toho se tu jedná o popsání prvních kroků člověka po jeho stvoření a o pře­ chod k vyprávění o původním hříchu.

Genesis 1,1-2,4a Zpráva o stvoření

Genesis 2,4b-2,25 "Doplňující zpráva"

l.den:

2,2b

nebe a země, světlo 2. den: klenba, oddělení vod 3. den: rozdělení na zemi (souš, moře) rostliny 4. den: slunce, měsíc, hvězdy 5. den: vodní zvířata, létavci 6. den: pozemská zvířata, člověk

2,5

2,6

2,7nn

Spojení se zprávou o stvoření "V době, kdy Bůh Pán stvořil zemi a nebe' Země ještě není hotová pro člověka chybí rostliny, - protože ještě neprší - protože ještě není člověk Zavlažení země, aby mohly růst rostliny stvoření člověka, doplňující informace o poměru člověka ke zvířatům a muže k ženě

"Jevištěm tohoto vyprávění je země. Proto stojí v 1M 2,4b země před nebem, a nikoliv obráceně jako v 1,1; 2,4a i jinde. Tato záměna pořadí slov je záměrná a není možno z ní dovozovat, že by pocházela z nějakého jiného dokumentu" (Kulling, str. 217). Ke speciálním rozdílům

K bodu 1. ("Den" v 1M 2,4): V 1M 2,4nn nejde o pořadí a členění průběhu stvoření. Obratu "v den, kdy Hospodin učinil" zde nelze rozumět v doslovném smyslu, nýbrž - jak to činí i většina překladatelů - jakožto "V době, kdy..." nebo prostě "Když...". Odůvodnění: Na rozdíl k 1. ka­ pitole zde chybí znaky, které tam dokládají, že je míněn obyčejný den: chybí očíslování dnů, jakož i obrat "večer a jitro". Pojem "den" může mít ve Starém Zákoně různý význam. Jak mu máme rozumět, musíme vyčíst ze souvislosti. K bodu 2. (Výskyt vody): Další zdánlivý protiklad se vyřeší, když budeme číst 1M 2 ve světle IM 1 (a nikoliv je považovat za různé literární prameny). Potom totiž bude jasné, že v 1M 2 se mluví o zemi po oddělení souše a vo­ dy, kdy by zemský povrch bez pravidelného zavlažování pochopitelně vyschl. V 1M 2,6 se jedná o zavlažování země po oddělení vod od

souše. Patrně tehdy existoval jiný koloběh vody než dnes (po potopě). 1M 2,6 tedy udává pod­ mínku pro růst rostlin. K bodu 3. (Pořadí muž - žena). Také třetí "protiklad" se vyřeší, když se na 1M 2 budeme dívat jako na detailní záběr 1M 1,27. V IM 1 se o pořadí při stvoření člověka neříká nic. 1M 2 sděluje detaily. Takový způsob je obvyklý i na jiných místech Starého zákona, nebo v hebrejské literatuře. Po všeobecné výpovědi následuje detailní popis. K bodu 4. (Pořadírostliny - člověk): K tomuto bodu chceme nejprve zmínit, že v 1M 2 naprosto není řečeno, že by člověk byl stvořen dříve, než byly stvořeny rostliny. Většinou se do běžných překladů vnáší představa, že když se objevil první člověk, ještě neexistovala vegetace. Takový dojem budí třeba i český ekumenický překlad: 4. V den, kdy Hospodin Bůh učinil zemi a nebe, 5. nebylo na zemi ještě žádné polní křovisko ani nevzcházela žádná polní bylina, neboť Hospodin Bůh nezavlažoval zemi deštěm, a nebylo člověka, který by zemi obdělával. 6. Jen záplava vystupovala ze země a napájela celý zemský povrch. 7. 1 vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem.

9

Ke snazšímu pochopení pomůže překlad, který se lépe přibližuje původnímu textu (Podle Kullinga): 4. Pro dobu, v níž Bůh, Pán, tvořil zemi a nebe, platí: 5. Nejprve neexistovala žádná polní křoviska ani nevzcházela žádná polní bylina

(Kdy to bylo, zde není řečeno. Na základě údajů v IM 1 to muselo být ještě před třetím dnem) protože Bůh, Pán, ještě nezavlažoval zemi deštěm, a protože ještě nebyl člověk, který by zemi obdě­ lával. 6. Tu vystoupila vlhkost ze země a zavlažila celý zemský povrch.

(Ted mohla začít růst vegetace.) 7. A Bůh, Pán vytvořil člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal

člověk živou duší.

(Nyní mohl člověk začít obdělávat zemi.)

Je zřejmé, že tu není sděleno nic o době, kdy by­ ly stvořeny rostliny. Máme-li informaci z 1. ka­ pitoly, můžeme říci, že se to, co líčí verše 5 a 6, odehrálo před stvořením rostlin ve třetím dnu stvoření. Ve verši 6 je zmíněna podmínka pro růst rostlin: trvalé, regulované zavlažování - vlhkost ze země (nikoliv "záplava" z ekumenického překladu, pozn. překl.). Verš 7 pak líčí stvoření člověka, aniž by podával jakýkoliv časový údaj. Člověk má kultivovat rostliny (sr. verše 5d a 15: obdělával). Souvislost jasně cílí na kultivaci rostlin, nejen na jejich růst; verš 8: "zahrada"). Že rostliny mohou růst i bez dohledu člověka, nemusíme zdůrazňovat. Ve verších 5 - 7 jde tedy o dvojí: o původní koloběh vody jakožto podmínku pro růst rostlin a dále o ně jakožto o ekologický rámec pro člověka, který má být stvořen. Jinak by Bůh byl postavil člověka do pustého prostředí, což by byl poněkud neuvěřitelný výklad. Že na tomto místě nejsou zmíněna zvířata, to se dobře hodí k okol­ nosti zmíněné v 1M l,29n. Původně totiž zvířata nepatřila k lidské potravě. K bodu 5. (Pořadí zvířat a člověka): I tento poslední zdánlivý rozpor můžeme odstranit, když uznáme, že se z první kapitoly

10

předpokládá znalost stvoření zvířat. Potom je jasné, že verš 2,19 nelíčí stvoření zvířat, nýbrž poukazuje na skutečnost, že zvířata existují. V němčině si lze při překladu pomoci tím, že ve verši 19 se použije plusquamperfekta. V češtině je možno použít místo slovesa "tvořil" jeho dokonavou formu "vytvořil" či "stvořil" a pokud je to nutné, je možno to ještě zdůraznit třeba slůvkem "totiž" (pozn. překl.): 18.1 řekl Bůh Pán: "Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu potnoc jemu rovnou. 19. Když totiž Bůh Pán stvořil ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo, přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve.

Hebrejština zná pouze dva gramatické časy. Zně­ ní překladu je nutno vyčíst ze souvislosti. Před­ pokládaná souvislost s první kapitolou potvrzuje náš překlad. Jak už jsme zmínili a jak to objasňu­ jí i mnohé výpcvědi textu, nejde v 1M 2 o pořadí (to udává mimo jiné 1M 1), nýbrž o přiřazení.

Vedle 1M 2,19 obsahuje Starý Zákon celou řadu dalších podobně konstruovaných vět, jejichž gramatický čas můžeme určit až ze souvislosti (v němčině lze použít čas předminulý Plusquamperfektum, v češtině si lze vypomoci třeba slovesným videm). Např. u Jozue 2,22: Poté, co izraelští zvědové mohli za pomoci nevěstky Rachab utéci z Jericha, je napsáno: "Oni došli až na horu, kde zůstali tři dny, dokud se pronásledovatelé nevrátili; ti prohledali celou cestu, nikoho však nenašli. Čeština může použít sloveso "prohledali". Doslovný překlad: "ti je hledali na všech cestách, ale nenašli je", nevystihuje plně smysl. Větná konstrukce je tu stejná jako v 1M 2,18nn.

Genesis 1 a 2 - obsahová jednota. Pro jednotu obou kapitol mluví též skutečnost, že obě zprávy by samy o sobě nebyly úplné. IM 1 sama by nechala otevřenou otázku, jak je možné, že velmi dobré stvoření bylo naplněno utrpením a smrtí. POHL vidí v tomto bodě důležitý spoj, "vnitřní spojení a převod" (str. 261). Právě toto vnitřní spojení dokazuje literární jednotu a jedi­

ného autora. V 1M 2 a 3 by bez IM 1 chyběla podstatná část díla stvoření a popsání stavu stvoření, jak vyšlo z Boží ruky.

Závěr a shrnutí Rozdílům mezi oběma prvními kapitolami Genese je možno porozumět, když je nám jasný cíl, který jednotlivé odstavce sledují. Když vy­ cházíme z toho, že text tvoří jednotu, dojdeme k harmonickému a přiměřenému výkladu. "Rozpory" vzniknou teprve, když v textu zač­ neme hledat jednotlivé literární prameny. Tím ovšem popřeme, že druhá kapitola předpokládá skutečnosti dosvědčené v kapitole první. To znamená: Text sám nevyžaduje, abychom předpokládali jeho vznik z různých, na sobě nezávislých pramenů. Důležitost těchto dvou kapitol i pro skutečnou historii lidstva nemůže být setřena zdánlivými rozdíly, které se v nich dají nalézt.

Německý článek "Genesis 1 und 2 - zwei sich widersprechende Schůpfungsberichte?" Worl und Wissen 1991 přeložil J. Štifter

Použitá literatura: Beck, H. W. Genesis. Aktuelles Dokument vom Beginn der Menschheit. Neuhausen-Stuttgart 1983. Gitt, W. Dos biblische Zeugnis der Schbpfung. Neuhausen-Stuttgart 1990. Kraus, H. J. Geschichte der historisch-kritischen Erforschung des Allen Testaments. Neukirchen-Vluyn 3. vyd. 1969. Kiilling, S. “Die sog. zwei Schópfungsberichte in 1. Mose 1 und 2.” In: Bibel und Gemeinde April-Juni 1976, str. 217-220. McDowell, J. & Stewart, D. Antworten auf skeptische Fragen. Asslar 1991. Pohl, A. “Der SchOpfungshymnus der Bibel." In: Stimmen der Zeit 84 (1958/59), 252-266. Westermann, C. Genesis. Biblischer Kommentar zum Alien Testament. Neukirchen-Vluyn 1974.

Poznámky 1.1 kdyby IM 1 a 1M 2 měly být původně lite­ rárně oddělené, zůstává stejně možnost, že autor druhé kapitoly znal a předpokládal znalost kapi­ toly první. Psal proto v závislosti na první kapi­ tole. 2. Pozn. překl.: V české teologické literatuře je obvyklé označovat 1. knihu Mojžíšovu (Genesis) značkou Gn. Druhá Mojžíšova (Exodus) nese značku Ex atd. Protože publikace "Slovo a poz­ nání" jsou určeny i pro laiky, kteří latinské názvy biblických knih neznají, a protože v novém českém ekumenickém překladu tyto názvy na jednotlivých listech Bible byly oproti starému kralickému textu vypuštěny, rozhodli jsme se pro jednodušší značení: IM, 2M atd. Abychom se vyhnuli zmatku, zůstáváme při tomto značení i v článcích převážně teologických. 3. Pozn. překl.: Zájemcům o tuto tematiku lze vřele doporučit knihu: P.J. Wiseman: "Vznik knihy Genesis" vydalo vydavatelství JAMI na podzim 1993.

11

Bojovat za pravdu, ale správně Pravidla chování pro kreacionistické rozhovory

■ Prof. Dr. S. Scherer, profesor na Technické universitě v Mnichově Jak jednat s těmi, kdo nás kritizují? Tak se ptá každý, kdo se zasadil za biblickou zprávu o stvo­ ření a narazil na odpor. Často se tu nejedná právě v rukavičkách. A přece jsme my křesťané povinni, abychom byli svědectvím o svém Pánu nejen tím, co říkáme, ale i tím, jak to říkáme. K rozporu dojde buď v rozhovoru s křesťany, kteří si stvoření představují jinak, nebo s nevě­ řícími. Kdo věří ve stvoření, bude často zasažen způsobem, jakým se ve školách, na univerzitě nebo v masmediích vyučuje téma evoluce. Mnohonásobná zkušenost ukazuje, že na mnohé (ne na všechny) vědce a učitele, jakož i na větši­ nu žurnalistů - popularizátorů se hodí následující fakta:

1) Měli bychorr. při představení svého modelu stvoření zcela jasně ukázat, že vycházíme z bi­ blické zprávy a že tento model nelze odvodit z vědeckých dat. Náš model stvoření ale může pro výklad vědeckých faktů poskytnout dobrý rámec. 2) Jako křesťané chceme své stanovisko obha­ jovat s láskou, dokonce s láskou k nepřátelům. Víme, že nejsme v pozici výhradních majitelů vědecké pravdy. Víme ale také, že jsme přijali biblickou pravdu v Pánu Ježíši. Solidní vědeckou práci chceme uznávat nezávisle na tom, jaký svě-

1) Ve formě evoluční teorie rozšiřují spekulativní domněnku, založenou na jejich vlastním světo­ vém názoru, jako by byla vědecky dokázána. 2) Svoje stanovisko zastupují dogmaticky a ne­ chtějí připustit jiný názor. 3) Často se veřejně vysmívají těm, kdo věří ve stvoření. 4) V mnoha svých výpovědích se pohybují na vědecky velmi nejistém základě, ale před laiky vystupují naprosto suverénně. 5) Rozhovor se zastánci stvoření nevedou ve věcné rovině, s věcnými protiargumenty. 6) Vybudovali si vědeckou cenzuru, která velmi dobře funguje.

4íCo se týče geologických vrstev a fosilií, existuje jistě ještě jeden bod, ve kterém nemáš jasno a sice hokus - pokus s miliony a mili­ ardami let. Tvůj pan učitel, aniž by pohnul brvou, zvěstuje, že tato vrstva je stará tolik a tolik milionů let a tato fosilie tolik set tisíc let. Odkud to ten dobrý muž vi? Vyčetl to z evolucionistických knih. A odkud se to dostalo do těchto knih? Nu, dříve se tyto údaje o stáří běžně sypaly z ru­ kávu; ty miliony let byly totiž důležité pro jejich teorie..”

Každý laik nebo vědec, který se veřejně zastává víry ve stvoření, dříve nebo později na tyto "způ­ soby" narazí. Protože jakožto zastánci víry ve stvoření považujeme podobné jednání za nepří­ pustné, má to pro nás důsledek: Abychom získali důvěru, musíme to dělat lépe. Přitom uznáváme, že zmíněné chyby nedělají jenom zastánci evo­ luce. Jde nám o to, pokud je to jen trochu možné, vytvořit základ pro věcný rozhovor. Jak to může konkrétně vypadat, lze zjistit, když výše uvedené výpovědi obrátíme:

tový názor zastává její autor. S ostatními věřící­ mi, kteří nesdíl naše poznání toho, co Bible říká o stvoření, chceme jednat s bratrskou láskou. 3) Své odpůrce nebudeme zesměšňovat, nýbrž bereme je vážr ě jako lidi, kteří hledají pravdu, a kromě toho jako lidi, které má Pán Ježíš rád. 4) Kdo věří ve stvoření, ten by měl stále rozšiřovat své vědecké poznatky. Za jisté by měl vydávat jen to, co si to skutečně zaslouží, tj. co bylo pečlivou a rozsáhlou vědeckou prací skutečně ověřeno. Pokud hovoříme o domněn­

12

Jak se do lesa volá...

IV. J. Ouwenel. ' Vas lehrt die Bibel? Schópfung oder Evolution?" Nakladatelství Ernst-Paulus 1977

kách, spekulacích nebo o své víře, měli bychom to vždy jasně říci. Pokud na nějakou otázku neznáme odpověď, je lépe, když budeme mlčet. 5) Na věcné argumenty pro evoluci chceme věcně odpovídat. Pokud na nějaký argument nemáme věcnou odpověď, chceme to otevřeně přiznat. 6) Naši protivníci mají v rozhovoru nebo v pí­ semném rozboru dostat objektivní možnost, aby se mohli vyjádřit. Publikace, které stojí na víře ve stvoření, je dobré před jejich uveřejněním předložit odborné kritice.

verzit jednoznačně potvrzují, že když jednáme podle uvedených pravidel, pak to pozici učení o stvoření neoslabuje, nýbrž posiluje. Zvláště je takto možno získat křesťany, kteří ve své víře dosud důslednou biblickou víru ve stvoření kriticky odmítali. V kontaktu s nevěřícími lidmi pomáhají tato pravidla odbourávat překážky, takže je možno dospět k hlubšímu rozhovoru. Německý článek "Richtigfur die Wahrheit kůmpfen" uveřejněný ve "Wort und Wissen Lehrdienst"; únor '92, přeložil Jan Štifter

Především v jedné specifické formě platí tyto úvahy pro oblast křesťanského sboru, školy či univerzity, protože všude tam je věda, založená na víře ve stvoření, velmi nutná. Ukázalo se jako velmi plodné, když i před laickým publikem se přiznají slabiny vlastního modelu. Není to žádná ostuda, když se přiznají slabé body či omezenost lidských teorií. Upřímnost, zejména v těchto bo­ dech, působí přitažlivě. To neznamená, že máme připouštět kritiku textů Bible; ať už těch, které mluví o stvoření, či jiných. Především se ale snažme o to, abychom nechtěli předvádět sami sebe, nýbrž abychom měli před očima čest našeho Tvůrce. Nedošli jsme totiž k biblické víře přes svou vědu, ale naopak zavádíme do vědy biblický model, protože jsme vírou uchopili pravdu Bible. To samozřejmě nesmí vést k tomu, abychom uzavírali kompromisy, vedoucí ke snížení či úplnému popření biblických pravd. I tam, kde si vědecky nevíme rady, nechceme rezignovat. Nechceme se vyhýbat náročným věcným diskusím s těmi, kdo nám oponují. Zkušenosti ze škol, křesťanských sborů i uni­

...tak se z lesa ozývá. “Radikální odpůrci myšlenky evoluce, tzv. kreacionisté, se vracejí k biblické zprávě o stvo­ ření, berou ji doslova a myslí, že na tom mohou založit "vědu", která popírá evoluční učení. Tento návrat do nejtemnějšího středověku je natolik pozoruhodný, že...” F.M. Wuketits: "Evolutionslehre oder Kreationismus: Wissenschaft contra Ideologie", Praxis der Naturwissenschaften - Biologie 3/38 - 1989

13

Tobě vzdávám chválu podivuhodně jsem utvořen ■ Werner Gilt, Braunschweig

Víte, že člověka Pán Bůh stvořil přímo? “Bůh stvořil člověka, aby byl obrazem Božím, muže a ženu je stvořil”( 1 M 1,27). Původ člověka tedy rozhodně nemůžeme hledat v říši zvířat. Pán Bůh člověka vlastnoručně stvořil teprve tehdy, až byly stvořeny všecky rostliny a všichni živočichové: “I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem”(l M 2,7). I Nový zá­ kon potvrzuje, že začátkem lidstva je první Bo­ hem stvořený člověk: “První člověk Adam se stal duší živou” (1K 15,45), dále: “První byl stvořen Adam a pak Eva”(lTm 2,13). Také Pán Ježíš sám, který o sobě vydává svědectví, že je pravda, říká: “Nečetli jste, že Stvořitel od počátku učinil muže a ženu?” (Mt 19,4) Víte, že Bůh stvořil člověka podivuhodně? Ve 139. žalmu žasne žalmista nad tím, jak podivu­ hodně ho Pán Bůh stvořil (Ž 139,13-14). Ozřejměme si tuto skutečnost na některých příkladech ze stavby lidského těla:

Víte, že lidské srdce uhodí 100.000 krát za den, 2,5miliardkrát během sedmdesáti let? Za tu dobu by naplnilo krví celý mrakodrap. 2.500 km dlou­ há (vzdálenost Paříž - Moskva) hustě rozvětvená síť tepen, žil a kapilár zásobuje krví celé tělo. To je vynález! Pumpa, která většinou bez velké údržby pracuje bez náhradních dílů po celý lidský život! Srdce je ústřední přečerpávací stanicí pro plynulý tok krve. Nejrůznější nároky krevního oběhu na srdeční činnost při nestejné zátěži během pracovního dne vyžadují obrov­ skou přizpůsobivost. Tak například může poža­ dovaná kapacita srdeční komory za minutu stoupnout při těžké tělesné námaze z 5 na 30 litrů! Výkonnost srdce je 1 Nm/sec (dle meziná­ rodních norem SI je jednotkou výkonu Newtonmetr za sekundu, což odpovídá 1 Wattu nebo 1 Joulu/sec).

14

srdečnice (aorta) horní dutá žíla

plicní tepna

(vena cava superior)

plicní žíly

pravá předsíň

(atrium dextrum) pravá komora

(ventriculus dexter)

(a. pulmonalis)

(v. pulmonales) levá předsíň

(atrium sinistrum) levá komora

(ventriculus sinistrum)

dolní dutá žíla

(vena cava inferior)

Obr. 1: Lidské srdce. Vlevo nahoře srdeční vak s komorou. Vpravo nahoře pohled na srdce zpředu. Uprostřed: obrys srdce s napojenými orgány při pohledu zprava. Pravou polovinu srdce (vpředu) lze dobře odlišit od levé poloviny, která je částečné zakrytá.

Při tělesné námaze však výkon srdce podstatně stoupá. Srdce se skládá ze dvou od sebe oddělených dutých částí ze svaloviny (obr.l), z pravé (venózní) a levé (arteriální) poloviny srdce. Pravou venózní polovinou srdce protéká vždy jen odkysličená žilní krev. Levá polovina srdce žene do artérií krev okysličenou. Pravá polovina odčer­ pává žilní krev z celého těla a převádí ji do plic (obr. 1, cesta 1- 4). V plicích se krev okysličuje a putuje do levého srdce, odkud se rozvádí ke všem orgánům lidského těla (cesty 5-8 na obr. 1). Srdce je ústředním orgánem krevního oběhu, na jeho pravidelném tepu závisí lidský život. Je tak v podstatě zdrojem života a jaksi reprezentuje všecky pro život nezbytné orgány. V Bibli je

srdce uváděno jako symbol lidské podstaty. Jako duchovnímu a citovému centru života se mu připisuje zkroušenost (Ž 34,19), zármutek (J 16,6), úzkost (J 14,1), stísněnost a sevřenost (2K 2,4), ale i radost (J 16,22). V srdci vznikají lidské plány (Př 16,9), tu se člověk rozhoduje (Nh 3,38). V srdci nosíme své blízké (2K 7,3). V srdci přebývá moudrost a věrnost, ale též bláznovství (IKr 3,12, Ž 14,1, Př 22,15) a osobní lidské vztahy, láska (1S 18,1) i nenávist (3M 19,17). Zde se rozhodujeme k poslušnosti či neposlušnosti (Sk 7,39), protože srdce je pojímáno jako symbol našeho citového života. Lékaři mají svůj elektrokardiograf, aby zkoumali funkci lidského srdce. Pán Bůh vystavuje du­ chovní EKG. On sám zkoumá lidské srdce a vy­ slovuje o něm své dobrozdání: “Srdce Hospodin prozkoumává” (Př 17,3). Jen On jediný nás zná skrznaskrz. Proto se žalmista modlí: “Bože, zkoumej mne, ty znáš mé srdce” (Ž 139,23). Víte, že člověk má v jediné kapce krve na 250 milionů červených krvinek (erytrocytů)? Během svého života plní tato vysoce specializovaná dopravní lodička nesmírně důležitý úkol: 175.000krát vyloží a naloží kyslík a kysličník uhličitý. Při tom je velikost červené krvinky sotva tisícina milimetru. Kdybychom však naskládali vedle sebe všechny erytrocyty z pěti litrů krve dospělého muže, pokryly by plochu o rozměru 3.800 m2, tedy více než polovinu fotbalového hřiště. Lidské erytrocyty jsou ploché kulaté bezjaderné terčíky o průměru asi 7.5 mikrometru. Charakteristický tvar červených krvinek zajišťuje maximální povrch pro difúzi a usnadňuje jejich pronikání i do těch nejjem­ nějších kapilár, protože jsou schopny se tvarem přizpůsobit. Snadno se protlačí i těmi nejtenšími kapilárami (vlásečnicemi), které mají menší světlost než je průměr erytrocytů. Obdivuhodný je i proces tvorby erytrocytů, jichž má dospělý člověk na 25 bilionů. Během 24 hodin se totiž obnoví 0.8 % červených krvinek, což znamená, že se každou minutu vytvoří 160 milionů nových krvinek.

Víte, že lidské ledviny o hmotnosti 120 - 160 g jsou vlastně komplexní fyzikálně - chemickou továrnou, nepostradatelnou pro čištění krve (obr. 2)? Jsou uloženy v bederní krajině po obou

stranách páteře. Řídí obsah vody a solí v krvi a vylučují odpadní látky při trávení bílkovin (močovinu a kyselinu močovou) a jedy. Aby mohly vykonávat tuto práci, jsou bohatě prokrveny. Za minutu proteče ledvinami na 0,75 až 1,2 litru krve, to je až 3.5násobek jejich hmot­ nosti. Prokrvení ledvin je nesrovnatelně vyšší, než jiných, také značně prokrvených důležitých orgánů, srdce, mozku, jater. Při průtoku 1.200 cm’/min ledvinou o váze 280 g to je 4,3 cm’/g za minutu. O fyzikální proces molekulární filtrace pečuje přes dva miliony ledvinných tělísek, glomerul, a stejný počet ledvinných kanálků o celkové délce 100 km. Denně proteče ledvi­ nami 1.500 litrů krve, což znamená, že veškerá krev lidského těla proteče ledvinami na 300krát. V ledvinných tělíscích se při tom vytvoří denně 150 litrů primární moči, ultrafiltrátu. Takové množství je nutné k tomu, aby se protlačily všecky močovinotvorné látky stěnami kapilár. Kdyby se celé množství (asi 18 kbelíků!) vy­ loučilo, znamenalo by to pro lidské tělo enormní ztrátu vody. Aby tomu zabránil, vymyslel Stvoři­ tel pozoruhodný systém. Na další cestě ledvinnými kanálky (obr.3 vlevo) se voda, cukr, a sůl vstřebávají zpět do krve. Děje se tak v po­ měru 100:1, takže ve skutečnosti vyloučíme průměrně 1-1,6 litru moči denně. Na řezu ledvinou (obr. 2) vidíme vytečkovanou kůru ledviny a šrafovanou dřeň. Nejmenší pracovní jednotkou ledvinné kůry je nefron. Skládá se z glomerulu (ledvinného tělíska), přívodních a odvodných krevních cest (arterioly),

pracovní jednotka ledviny

ledvinné télísko

vazivové pouzdro ledviny

Í9l°tnerul)

(capsula fibrosa) kůra ledviny

(cortex renalis) dřeň ledviny

(medulla renalis) ledvinné pyramidy

(Pyramides renalis) velký kalich ledviny

(calix major) ledvinný kalíšek

(calix minor) močovod

(ureter)

žila

'

(vena renalis)

ledvlnná pánvička

tepna

(pelvis renalis)

(arteria renalis)

Obr. 2: Průřez lidskou ledvinou

15

z ledvinného kanálku a sběrného kanálku (obr. 3 levá část). Ledvinová tělíska mají zrnitou struk­ turu. Jsou výborně promyšleným technickým zařízením: přívodní cévní systém (vas afferens o průměru 20 - 50 mikrometru) vytváří klubíčko cév s průměrem 0,007 mm. Všecky tyto jemňoučké vlásečnice (asi 30 kliček, obr. 3 vpravo) se spojují znova do jediného odvodního systému (vas efferens). Tento systém sám o sobě je technologickým divém. Každé klubíčko je totiž obklopeno kalíškem s dvojitou stěnou (Bowmanův váček) o průměru 0,17 mm. Přívodní a odvodní cévy ústí v místě zvaném cévní pól. Z nitra pouzdra vede jen jedna od­ vodní cesta, močový pól. Stěny klubíčkových vlásečnic fungují jako filtr s velmi jemnými póry, jejichž velikost je přesně taková, aby se jimi mohly do pouzdra protlačit molekuly vody a látky s malými molekulami. Pro krevní tělíska a velké molekuly bílkovin je stěna kapilár neprůchodná.

Takto geniálně zkonstruovaný systém ultrafiltrace umožňuje, že za 24 hodiny vznikne z 1.500 litrů krve, která ledvinou proteče, 150 litrů ultrafiltrátu. To znamená, že krev ztrácí 10 % tekutiny. Na močový pól pouzdra jsou však napojeny ledvinné kanálky (tubuli renales), kde se zpětně vstřebává voda, hroznový cukr a jiné látky, které se z primární moči odvádějí zpět do

Obr. 3: Detaily lidské ledviny Vlevo: pracovní jednotka ledviny - nefron Vpravo: zvětšený řez glomerulem (ledvinné télísko)

16

krve. Trubička, vystupující z pouzdra, se skládá ze stočené a na ni navazující přímé části, která přechází v zúžený Henleův kanálek (obr. 3, vlevo), který přechází do rovného a pak točitého kanálku spojovací části, ústící konečně do sběr­ ného kanálku. Sběrné kanálky ústí ve svazcích na ledvinných papilách dřeně do kalichovitého útvaru (pelvis renalis). Sem se vylévá moč, která je močovody vedena do močového měchýře.

V Bibli hraje srdce a “ledví” důležitou roli. Často se uvádějí společně (Ž 7,10, Jer 11,20, Zj 2,23). Bůh zkušuje lidské srdce a ledví: “Já Hospodin, který zpytuji srdce, a zkušuji ledví tak, abych odplatil jednomu každému podle cesty jeho, po­ dle ovoce skutků jeho...” (Jr 17,10). V obrazné biblické mluvě jsou ledviny sídlem a centrem života. Jsou proto obzvlášť zmíněny, když se mluví o Božím stvořitelském díle: “Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mne utkal” (Ž 139,13). Ledviny jsou také symbolem bolesti duše: “Mé srdce bylo roztrpčené, jitřilo se mé ledví” (Ž 73,21). Viděli jsme, že z lékařského hlediska jsou led­ viny pro lidské tělo geniální čističkou. Je tedy pochopitelné, že Bible používá podobenství ledvin tam, kde hovoří o vnitřní očistě člověka od hříchu. Pracují naše “duchovní ledviny” spo­ lehlivě? Jsme očištěni od hříchu, přijali jsme odpuštění? Jak to vypadá se všelijakými škod­ livými látkami pro naši duši? Bůh je ten, který zkušuje naše srdce a ledví (Jer 11,20). Jako ledviny očisťují naše tělo od škodlivin, tak Boží slovo očišťuje naši duši, když o něm pře­ mýšlíme a zabýváme se jím. Pán Ježíš říká svým učedníkům, že jsou “čisti pro řeč, kterou k nim mluvil” (J 15,3). Základnou očistění je výkupná moc krve Pána Ježíše. Církvi je zaslíbeno očiště­ ní v lázni Božího slova (Ef 5,26). Bez dobře fungujících ledvin nemůže člověk žít. Stejně je člověk neočištěný od hříchu mrtvý du­ chovně. Bez duchovních ledvin, bez očišťování, nemůže nikdo duchovně žít. Pán Ježíš duchovně mrtvé řadí k mrtvým tělesně (Mt 8,22).

Víte, že lidský mozek, vážící 1,5 kg je nejsložitější organizovanou hmotou v celém vesmíru? Víte, že ve velkém mozku je na 12 miliard spojovacích jednotek, tzv. neuronů? Vzájemně jsou propojeny tisíci synaptickými

spoji, takže se snadno dostaneme až na 100.000 miliard (10“) spojů. Jak je mozek propojen, nikdo neví. Kdyby se to vědělo, spotřebovalo by se na schéma propojení několik km2 hustě popsaného papíru. Při tom nejkomplikovanější technické výkresy elektrických propojení se vejdou na 1 m2 papíru. Kdybychom nervová vlákna velkého mozku nastavili do jedné řady, měřila by 500.000 km, a kdybychom k tomu přidali ještě délku všech nervových vláken mimo mozek o celkové délce 480.000 km, je to už vzdálenost ze Země na Měsíc.

Víte, že lidský genom (dědičná jednotka) má na 3 miliardy genetických znaků, písmen? Kdyby­ chom je napsali na psacím stroji na jedinou řádku, dosáhl by takový řetěz písmen od pólu na rovník. Písařka s výkonem 300 úhozů za minutu, pracující 220 dnů v roce 8 hodin denně by ne­ zvládla zapsat tyto znaky za celou aktivní dobu života. Musela by totiž psát 95 let. Při tom spirá­ lovitá molekula DNK (obr. 4), která všecky tyto informace obsahuje, má extrémně nepatrný objem, 3 miliardtiny mm’ (3x10’mm’). Jedná se zde o tak nepředstavitelnou miniaturizaci s tak úžasnou hustotou informací, že i nejdokonalejší počítače jsou o mnoho řádů pozadu. Pro lepší znázornění hustoty informací na molekule DNK si představme, že kdybychom z materiálu velikosti špendlíkové hlavičky o průměru 2 mm táhli drátek tloušťky vlákna DNK, mohli bychom jím obtočit rovník 33krát. Víte, že vědecký programátor je schopen navrh­ nout za den asi 40 znaků programovacích kódů, započteme-li čas od koncipování až k obsluž­ nému systému? Uvážíme-li tedy to nepředsta­ vitelné množství informací v lidském genomu, musel by se takovým naprogramováním zabývat štáb o více než 8 000 programátorech, kteří by se po celou pracovní dobu svého produkčního věku zabývali jen tímto úkolem. Neexistuje ovšem takový programátor, který by uměl navrhnout tak geniální program byť jen pouhého jediného metru nataženého vlákna DNK.

Víte, že paměť, kterou má každá živá buňka, je z dosud známých pamětí schopna pojmout největší množství informací? Kdyby se infor-

4. Molekula DNK. Schematické zobrazení prostorové dvojité spirály DNK (kyselina dezoxyribonucleová). Dva polynucleové provazce jsou kolem sebe Šroubovité stočené a vytvářejí dvojitou spirálu. Vodíkovými můstky propojené základní páry jsou uspořádány do roviny kolmé na osu spirály. Párováním adeninu s thyminem a cytosinu s guaninem je dán pomér množství jednotlivých složek v molekule a.t = c:g = 1:1 Stoupání spirály je 3,4 nm, průmér 2 nm, odstup bází 0,34 nm (nm = 1 milióntina milimetru)

mace, které obsahuje DNK v jedné buňce, pře­ tiskly do brožur o velikosti kapesních slovníků se 160 stránkami, muselo by jich být 12.000! Srovnáme-li metodu DNK s vysokointegrační technikou, jak ji známe např. z chipů o 16 megabitech, pak prostě musíme žasnout. Vždyť vlákno lidské DNK pojme 1,400krát více informací! Kdybychom se tázali, kolik těch shora zmíně­ ných kapesních slovníků by se vytisklo z infor­ mací obsažených v množství DNK jako špendlí­ ková hlavička, dojdeme k nepředstavitelnému číslu 15 bilionů. Srovnány na sebe by vytvořily

17

sloupec 500krát vyšší, než je vzdálenost Země Měsíc, a to je 384.000 km! Kdybychom je chtěli rozdělit mezi všecky obyvatele země, jichž je 5 miliard, dostal by každý 3.000 kusů.

V této malé informaci o některých detailech lidského těla jsme trochu nahlédli do stvoři­ telských Božích myšlenek. Avšak ani ty nejkom­ plikovanější struktury našeho těla ještě nedělají člověka člověkem, protože fenomén zvaný “život” nejsme prostě schopni ani popsat, ani pochopit. I kdybychom sestavili všecky nejjem­ nější součásti lidského těla, jak je popsali anato­ mové, bude to výpověď jen o hmotné složce člověka. Avšak Bohem stvořený člověk je více, než jen hmotné tělo. Bůh stvořil člověka jako “duši živou”. Teprve Božím dechnutím se stal člověk člověkem, stvořeným k Božímu obrazu. Lidský duch a duše (ITe 5,23, Žd 4,12) nejsou hmotné a jejich původ nemůže přiměřeně vysvětlit žádná evoluční teorie. Zůstaňme tedy u žalmistovy výpovědi, že jsme byli podivuhod­ ně stvořeni (Ž 139,13). Víte, jak o člověku smýšlí Bůh? “Nebo já nejlépe znám myšlení, která myslím o vás, dí Hospodin, myšlení o pokoji, a ne o trápení” (Jr 29, 11). “Milováním věčným miluji tě, pročež ustavičně činím tobě milosrdenství” (Jr 31,3). “Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný” (J 3,16).

Použitá literatura: 1. Faller, A: DerKorperdes Menschen, 8. vyd. 1978, Georg Thieme Verlag Stuttgart 2. Feneis.H: Anatomisches Bildwbrterbuch, 5. vyd. 1982, Georg Thieme Verlag Stuttgart 3. Gitt.W: Das biblische Zeugnis der Schopfung, 4. vyd. 1991, Hanssler Verlag Neuhausen - Stuttgart 5. Kessel, R.G:, Kardon,R.H: Tissus and Organs: a textatlas of scanning elektron mickoscopy, W.H.Freeman and Co. San Francisco 1979 6. Schmidt, R.F. Thews, G: Physiologie des Menschen, 19. vyd. 1977, Springer-Verlag, Berlin, Heidelberg, New York

Německý text “leh danke dir, dass ich wunderbar gemacht bin" (WORT UND WISSEN1991) přeložila L. Hallerová

18

Jak dlouhý byl den stvoření? ■ Richard Wiskin

V současné diskusi o stvoření či evoluci se mimo jiné uvažuje o tom, jak dlouhé byly dny stvoření. Evolucionisté a zastánci teistické evoluce (vývoj řízený Bohem) trvají na tom, že to byla dlouhá geologická období. Stále více vědců ale dochází k tomu, že to mohly být i obyčejné dny. Jedni i druzí dokládají svůj názor řadou různých důvo­ dů. Některé jsou velmi logické, jiné méně. Proto­ že ale při stvoření nikdo z lidí nebyl, je možné, že lidská logika v těchto věcech selhává. Máme vlastně jen jeden spolehlivý pramen, který o délce dnů stvoření mluví, a to je Bible sama. Je nutno použít běžné metody biblické exegese zkoumání textu - a podívat se, jak se v biblickém Starém Zákoně (a v hebrejštině vůbec) používá slovo den a jakého významu může toto slovo v různých souvislostech nabývat. Teprve potom můžeme zjistit, co vlastně Bible učí, když mluví o šesti dnech stvoření. Každý z nás zná nejpozději od jomkipurské války hebrejské slovo pro “den”. Den se hebrej­ sky řekne “jom”. Ovšem slovo jom může mít v hebrejštině různý význam. Může být použito obrazně - den znamená obrazně nějaké delší období - nebo může být použito doslovně - jako běžný den o 24 hodinách. Jak tedy máme rozu­ mět výroku, že “v šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich...” (2M 20,11). Byly to naše kalendářní dny, či to bylo 6 dlouhých období? Je tu slovo jom použito obrazně, či je máme chápat doslovně? Chceme se tedy podívat, v jakých souvislostech se slovo jom (den) používá v obrazném významu a kdy toto slovo znamená náš kalendářní den. 1) Obrazné použití. Bez pochyby se slovo jom v Bibli používá také obrazně jako delší období. Např.: den Hospodinův (Iz2,12; 13,6.9; Ez 30,2.3; JI 1,15; 2,1.2.11; 3,4; 4,14 a mnohá jiná místa). Pod toto označení spadá celá řada událostí, které se nestanou najednou a o nichž je zřejmé, že budou trvat mnohem déle než 24 hodin. Pod tento pojem spadá např. doba velkého

soužení (bude trvat 7 let) či tisícileté panování Kristovo, dále soud před velkým trůnem a pak uvedení nového nebe a nové země. Výraz “den Hospodinův” je tedy zde nutno brát v obrazném významu. Den tady jasně znamená delší časové údobí. 2) Doslovný význam, jakožto den s 24 hodinami: a) Všude, kde se v textu vyskytují s pojmem jom slova “večer" nebo “jitro", jde o doslovný význam (večer i ráno'. 4M 9,15.21; 5M 16,4; Sd 19,9; pouze večer, třeba 2M 12,18; 3M 15,19; 23,5.32; 4M 9,3.5.11; Ez 12,4.7 a další; pouze ráno-. 2M 10,13; 3M 7,15; 22,30; Job 1,5). Pojmy “večer a jitro" se vyskytují u všech dnů stvoření: “Byl večer a bylo jitro, den první” 1M 1,5. Stejně je tomu u ostatních dnů stvoření: verše 8.13.19.23.31. Šestkrát je den spojen se slovy “večer a jitro". Pořadí “večer a jitro" je pro nás nezvyklé, ale musíme si uvědomit, že starohebrejský den začínal večerem a nikoliv ránem. Ze spojení slova “jom" s pojmy “večer a jitro" je tedy jasné, že Bible, když mluví o dnech stvoření, myslí naše normální dny. b) Všude, kde se v textu vedle slova jom vyskytuje řadová číslovka, jedná se o den v doslovném slova smyslu (1M 7,11; 8,4,5.13; 40,20 a ohromné množství dalších míst). Řadovou číslovku nacházíme v už zmíněném verši 1M 1,5 “byl večer a bylo jitro, den první". Stejně je tomu pak i u všech ostatních dnů stvoření. Slovo den je důsledně spojováno s čís­ lovkami, dny jsou pečlivě očíslovány. Z tohoto spojení je zase zřejmé, že Bible nám jasně říká, že dny stvoření je nutno chápat doslovně jako naše obyčejné dny, a nikoliv jako dlouhá období, c) Všude, kde se slovo jom vyskytuje v množném čísle (\M 1,14; 7,4.10.12; 8,6.10.12; 29,20 a mnoho dalších), jedná se o normální kalendářní dny. “V šesti dnech učinil Hospodin nebe a zemi a moře a všechno, co je v nich...” 2M 20,11. I tady není možný žádný jiný výklad. Bible

19

opravdu učí, že Bůh stvořil nebe a zemi v šesti normálních dnech. Tento text pochází navíc z Desatera přikázání, o kterých Bible říká, že Bůh sám je napsal svým prstem do kamene. Je to to jediné, co Bůh sám napsal. Kde bereme právo na to, abychom řekli, že to byla dlouhá období, když Bůh sám napsal, že to bylo 6 našich kalendářních dnů? Což Bůh neznal slovo “období”? Každý má jistě svobodu vykládat si dny stvoření podle svého. Tu nechceme nikomu brát. Každý si i nadále může myslet, co sám chce. Mělo by nám ale být jasné, co říká Bible. A ta skutečně říká, že dny stvoření nebyly dlouhá období, nýbrž oby­ čejné kalendářní dny, jak je i my známe. Zda tomu chceme věřit, či ne, to už je jiná otázka, kterou si musí vyřešit každý sám. Je nutno přestat se dívat na stvoření jako na přírodní proces, který probíhal podle přírodních zákonů, tak jak my je dnes známe, a podle nichž probíhají dnešní přírodní procesy. Stvoření bylo něco úplně jiného. Žd 11,3 říká, že “vírou chápe­ me, že Božím slovem... to, na co hledíme, ne­ vzniklo z viditelného.” V Žalmu 33,9 stojí: “Co on řekl, to se stalo, jak přikázal, tak vše stojí.” Bůh řekl a stalo se. Prostě poručil a bylo to tady. Příklad takového jednání máme v Pánu Ježíši. V něm byl Bůh tady na zemi, Stvořitel byl mezi námi. Ježíš uzdravoval nemocné svým slovem. Řekl - a nemocný byl zdráv. Jeho slovo působilo okamžitě. Stejně to vidíme na zázraku v Káni Galilejské, kde Ježíš proměnil vodu ve víno (J 2,1-12). Řekl, a z vody se stalo víno. Představme si fiktivní roz­ hovor s mužem, který byl za svatbu zodpovědný. Jan popisuje, jak tento muž stvořené víno ochut­ nal a pochválil. Řekl, že to je lepší víno, než které bylo podáváno na začátku svatby. Každý ví, že dobré víno je víno vyzrálé. Mohli bychom tedy tomuto muži položit otázku, na jaký ročník podávané víno odhaduje. Asi by se napil, za­ myslel a pak by jmenovat nějaký dobrý ročník. Byla by to v každém případě chyba, to víno nemělo žádný ročník, protože vzniklo před něko­ lika málo minutami. Vzniklo okamžité, a přesto mělo znaky dobrého, tedy vyzrálého vína. Mělo zdánlivé stáří, proto se tento muž musel mýlit. On měřil kvalitu vína metodami, které jsou správné pro běžná vína, ale které musely na­ prosto selhat u vína stvořeného. Není v tom ale

20

podvod - ve verši 9 je napsáno, že “služebníci věděli”, odkud víno pocházelo. Domníváme se že s vesmírem je tomu stejně. Nebe i země mají zdánlivé stáří. Když je měříme metodami založenými na znalostech dnešních přírodních zákonů, vychází nám, že musí být velmi staré. Ale je to chyba, protože nebe a země nezvnikly přirozenými pochody, nýbrž byly stvořeny Božím slovem. Bible říká, že vznikly naráz, během 6 dnů. Mají ale zdánlivé stáří. Není to přitom podvod, protože služebníci vědí. Bůh to napsal, a kde chce, smí tomu věřit. Naše víra nás pak dále povede ke způsobu vý­ kladu fakt, která nám předkládá věda. Kdo věří v dlouhá období stvoření, ten se na celé stvoření pochopitelně dívá jinak než ten, kdo věří, že to byly obyčejné dny. Naší snahou je nalézt takový myšlenkový model, který by respektoval celé biblické zjevení (stvoření, pád člověka, potopu, rozšíření lidstva po potopě atd) a v němž by bylo možno i fakta, předkládaná vědou, smysluplně vykládat. Jsme ochotni o svých představách diskutovat se všemi, kteří to myslí vážně. Chceme se dobrat pravdy, kterou nám Bůh zjevil v Bibli.

Zapsáno podle poznámek z přednášky “Stopy potopy”.

“Každý, kdo mne najde, bude mě moci zabít” Kain, růst populace a Zeus ■ Norbert van Cleve

Při úvahách o počátcích lidstva se často vyskytne otázka o Kainově ženě nebo o jeho strachu poté, co zabil svého bratra. “Každý, kdo mě najde, bude mě moci zabít” (1M 4,14). Před kým má Kain strach? S takovými otázkami jsou často spojeny pochyby o historicitě biblických pradějin (IM 1 až 11). Argumentuje se tím, že Kainův strach je pochopitelný pouze na evolučním poza­ dí, podle něhož prý člověk pochází z říše zvířat. V Kainově době by podle toho žily početné hordy primitivních lidí ("preadamitů"), jichž se Kain prý bál. Následující článek přispívá k diskusi o těchto otázkách několika podněty, které vycházejí z Písma. Nechce odmítnout jiné biblicky fundované náhledy a řešení.

Kainova žena.

Protože Adam a Eva byli první lidé, mohl se Kain oženit pouze s jednou ze svých sester, případně se svou neteří. Manželství sourozenců tehdy bylo bez problémů, protože Bůh stvořil člověka určitě bez dědičných defektů. Protože dědičné vlastnosti ještě nebyly poškozené, ne­ znamenala manželství mezi příbuznými riziko dědičných nemocí. Dědičná poškození byla patrně vyvolána teprve prvotním hříchem a na­ shromáždila se až v průběhu několika generací, y Zákaz příbuzenských manželství tedy dostal biologický smysl teprve později.

Před kým má Kain strach?

Ábel je mrtev, další Adamův syn, o kterém Bible vypráví - Šét - se ještě nenarodil. Kromě Kaina a jeho ženy víme už jen o Adamovi a Evě. Možná, že tu byla ještě jedna nebo dvě dcery. To by znamenalo celkem 4, možná 5 lidí - kromě Kaina samého a jeho ženy. Není tedy důvod k panice. Koho se tedy Kain bojí? Existují snad

náznaky, že by existovalo více Adamových potomků? Snad Kain vůbec nebyl prvorozený? Měl Ábel už děti? Kdo se při biblickém studiu vydá na “vedlejší kolej” dějin spásy, musí počítat s tím, že Písmo mu pro jeho studium neposkytne příliš bohatý materiál. Tak je tomu i zde. Kolik dětí měl který z patriarchů, v jakém stáří se mu narodily, jaký byl poměr mezi mužskými a ženskými potomky, to všechno se nedovíme. Přesto lze ale vyčíst alespoň něco, co nám může pomoci.

Kolik dětí měl Adam?

Bible věnuje téměř polovinu kapitoly Kainovým potomkům (1M 4,17-24). Kromě nich se mluví pouze o potomstvu Šétově. Z toho lze celkem jednoznačně usoudit, že Kain byl určitě prvo­ rozený. Bylo by divné, kdyby Bible o jeho potomcích mluvila tak obsáhle a úplně zamlčela případného jiného prvorozeného i jeho potom­ stvo. Na něm by přece leželo obzvláštní Boží požehnání. Kdyby byl Ábel měl syny, určitě by byli zmíněni. V tomto případě by právo prvoro­ zeného přešlo po jeho smrti na jeho prvního syna a nikoliv na Šéta. Stejný argument mluví proti tomu, abychom mezi Kainem a Ábelem viděli jiné Adamovy syny. Kdyby Eva měla mezi Ábelem a Šétem ještě jiné syny, byla by nepo­ chopitelná její poznámka, že Bůh jí daroval Šéta jako náhradu za Ábela. Biblický text nám tedy nedovoluje, abychom se domnívali, že Šét by byl někdo jiný než třetí syn Adamův. Dále existují důvody pro domněnku, že před narozením Šéta neměla Eva nijak mnoho dětí. Pohled do 1M 5 nám prozradí věk patriarchů při narození syna, ze kterého se stane jeden z pra­ otců kmene. Od Adama až k Lámechovi je udáno devět generací. Noe se v tomto seznamu ukazuje jako “statistická výjimka”, a proto ho ponecháme stranou. Nejnižší jmenované stáří při narození

21

syna je 65 let, nejvyšší 187 let. Jako průměrné stáří vychází asi 120 let. Tento výčet je v ostrém kontrastu k seznamu lidí v 1M 11, kteří žili po potopě. I zde se mluví o devíti generacích, ale nejvyšší stáří při narození syna je “jenom” 100 let, nejnižší dokonce pouhých 29 let. Průměrné stáří vychází na cca 43 let. “Rekord” sto let drží Šém, jediný ze seznamu, který se narodil ještě před potopou. To ukazuje jednoznačně, že patri­ archové před potopou plodili děti později než ti, kteří žili po potopě. Proto nás nemusí překvapo­ vat, že růst lidstva na počátku nabíhá poměrně pomalu.

Růst obyvatelstva do potopy. To, co bylo právě řečeno, nás nesmí svést k do­ mněnce, že Země byla před potopou velmi málo osídlena. Musíme vzít v úvahu: - ženy byly pravděpodobně před potopou dlouho plodné. Kdyby každá měla po dobu 400 let jen jedno dítě každých 5 let, znamenalo by to úcty­ hodný počet 80 potomků, - před potopou mohlo být - stejně jako dnes více žen než mužů (sr. 1M 4,19), - v prvních 900 letech po stvoření hraje smrt celkem podřadnou roli. Lidé zprvu umírají jen v důsledku nehod nebo zločinů. Teprve po 930 letech se dovídáme o něčem, co vypadá jako “přirozená” smrt, - nedojde-li k vážným rušivým zásahům, roste počet obyvatelstva exponenciální řadou. Přitom je na začátku absolutní přírůstek celkem nepa­ trný, po nějaké době však začíná rapidně stoupat. Vycházíme-li - jen jako příklad - z odhadu, že by se počet obyvatelstva před potopou zdvojnásobil během každých 50 let (dnešní dobu potřebnou pro zdvojnásobení odhaduje Unicef na 40 let), pak nám vyjde, že v době potopy mohly být na světě asi 2 miliardy lidí.

Kain byl praotcem poloviny lidstva Vraťme se k původní otázce: Před kým má Kain strach? Jedna z možných odpovědí zní, že před­ vídá rychlý nárůst světové populace. Kdyby byl dosáhl Adamova stáří (930 let), byl by počet

22

obyvatel Země v době jeho smrti každopádně zhruba 1 milion lidí. (Tedy dost lidí na to, aby už dlouho předtím postavili město - 1M 4,17.) Při bližším pohledu však toto vysvětlení nepřesvěd­ čuje, protože asi polovina těchto obyvatel by byli jeho potomci. Musel by se jich bát? Neznamenali by pro něj spíše ochranu? Nabízí se následující vysvětlení: Nebyli to - nebo aspoň ne hlavně - lidé, koho se Kain obává. To naznačuje i dri_h ochrany, kterou mu Bůh dává. Bůh “vložil na Kaina znamení, aby jej nikdo, kdo jej najde, nezabil” (1M 4,15b). Trochu to připomíná označení 144.000 ze Zj 7, nebo ozna­ čení spravedlivých z Ez 9, či natření veřejí krví při prvním svátku Pascha. Ve všech případech jde o ochranu lidí před anděly, kteří vykonávají soud, tedy o ochranu před nadpřirozenými mocnostmi. Ty mají v označeném poznat osobu, která stojí pod ochranou Boží.

Synové Boží V 1M 6,1-4 je prazvláštní text: “I stalo se, když se počalo množit lidstvo na zemi a zrodily se jim dcery, že spatřili synové božští, jak půvabné jsou dcery lidské, a brali si ženy, kterýchkoli se jim zachtělo. Ale Hospodin řekl: Můj duch se nebude věčně zastávat člověka! Vždyť je jen tělem. Ať je jeho dnů stodvacet let. Zrůdy vznikaly na zemi oněch dnů, když vcházeli synové božští k dcerám lidským a ty jim rodily, ba ještě i potom. To jsou ti bohatýři dávnověku, mužové pověstní”. V prvním okamžiku jako bychom tu cítili připo­ mínku řecké mytologie, kde Zeus a jeho kolego­ vé plodili děti s lidskými ženami. I o jejich dětech se říká, že to byli slavní hrdinové. Co lze říci o těchto “synech Božích” (král.)? Ne mnoho, protože Bible toho mnoho neříká. Kromě tohoto místa v 1M 6 o nich mluví už jenom jedna kniha - Jób. Nový Zákon používá tohoto pojmu úplně jinak, proto se to často překládá jako “děti Boží”. U Jóba vidíme (Jb 1,6), že “synové Boží” i po prvotním hříchu a potom, co došlo k jejich spojení s “dcerami lidskými”, mají přístup k trů­ nu Božímu. Jsou to tedy duchovní bytosti. Dovídáme se tež, že je mezi nimi “žalobce”. Zda to znamená, že patří k nim, či zda jen stojí mezi nimi, to není řečeno. Také Jb 38,7 ukazuje, že “synové Boží” patří k duchovnímu světu.

V Gn 6 se ale “synové Boží” ukazují zcela jinak. Mají zřejmé lidskou podobu - nebo ji mohou přijmout - jsou vnímaví pro půvaby žen a mohou se s nimi “plodné křížit”. Když to spojíme s výpovědí Pána Ježíše o vzkříšení u Mt 22,30, pak z toho vyplyne závěr, že to nejsou “andělé v nebi”. To ale ještě nemusí znamenat, že se tu jedná o bytosti démonické. Na rozdíl od řeckých bájí o Zeovi, si “synové Boží” brali dcery lidské “za ženy”, což naznačuje trvalý vztah. Bůh reaguje na tyto vztahy výro­ kem: “Můj duch se nebude věčně zastávat člověka! Vždyť je jen tělem. Ať je jeho dnů stodvacet let”. Zdá se, že nato “dcery lidské” pomalu v očích “synů Božích” ztrácejí atraktivitu. Jakkoli dnes můžeme o “synech Božích” pochopit jen málo, krátké zmínky o nich stačí, abychom si znovu připomněli, jak se svět před potopou - a krátce po ní - odlišoval od světa našeho. Nejen že se ve vhodných biotopech vyskytovali ještěři a také jiné rostliny a zvířata, které si sotva dovedeme představit. Také oddě­ lení ducha a těla nebylo tak jednoznačné jako dnes. Bůh se Abrahamovi zjevuje se dvěma průvodci - jak se zdá - v lidské podobě a nechává se od něho pozvat k jídlu (1M 18). Když Jozue potká “velitele vojska Hospodinova" (Joz 5,13), ptá se, zda má před sebou přítele či nepřítele. Teprve, když dostane odpověď, zjistí, že stojí před mocnou osobností neviditelného světa. Vzhledem k této mnohotvárnosti obyvatel původního světa, o němž se zdá, že lidé byli spíše v menšině, se skutečně nemusíme divit, že Kain se cítí být ohrožen a bez ochrany.

předků byla chybná. Opakovaně se ukazovalo, že údaje "mýtů" o místech a událostech si zaslouží, abychom je brali vážně. Objev Troje H. Schliemannem je typickým příkladem, který jistě nebyl bez významu pro pozvolnou změnu smýšlení. Bible dokazuje svou spolehlivost také tím, že nám dává názornou odpověď na otázku, jak mohly vzniknout archaické mýty o bozích a polobozích. Podle toho, co bylo řečeno, by se mohlo jednat o znetvořené vzpomínky pohan­ ských národů na styk se “syny Božími’,’. Tato vyprávění potom dále přikrášlovaly celé gene­ race “nevěřících” básníků. Setkání s takovými bytostmi pro ně nebyla o nic méně působivá a znepokojivá než pro Kaina.

Německý článek "Jeder der mích trifft, wird mích erschlagen", Wort und Wissen 1992, přeložil Miloš Tomasco

Byl Zeus Božím synem?

Kdo se zabývá antickými mýty, dojde k otázce, co lidi tehdejší doby vedlo k tomu, že si tyto historky zapisovali a že jim aspoň na začátku věřili. Až donedávna se tyto mýty považovaly za pouhé legendy, jimž prý chybí jakýkoliv histo­ rický podklad. Otázka, jak tedy vlastně mohly vzniknout, zůstávala bez odpovědi. Zpravidla se to odbývalo poukazem na “primitivní myšlení” pravěkých lidí. Dnes jsme opatrnější - a to dokonce, i když se jedná o staré ságy o bozích. Ukázalo se, že představa o primitivnosti našich

23

Doslov Ve spolupráci s havířovským vydavatelstvím JAMI předkládáme už čtvrtou publikaci edice “Slovo a poznání”. Tentokrát se jedná o sborníček kratších Článků s tématikou spíše biblickou než vědeckou - tedy o “Slovo”. Pochopitelně jde i o poznání, o to, abychom Slovu - tedy Bibli správně rozuměli. Dovedeme si dobře představit, že některé názory čtenáře překvapí, a že nebude každý se vším souhlasit. Také nemusí. Autoři nemyslí, že by věděli všechno nejlépe. Zabývají se Biblí, setkávají se tam s věcmi, které je těžko pochopit, a snaží se je vj ložit. Pochopitelně je možné, že někdo jiný dojde k jinému výkladu. Z toho bychom měli dokonce radost. Jde o to, abychom se ve svém poznání co nejvíce přiblížili pravdě. Pokud naše publikace vzbudí diskusi, budeme mít za to, že splnila svůj úkol. Dojdou-li naši čtenáři k přesvědčení, že pojed­ návaná biblická místa lze vyložit i jinak, budeme rádi, když napíší vydavatelství JAMI, a vysvětlí, jak lze zmíněným biblickým problémům rozumět lépe. Nikoliv tedy, že tak, jak my to vysvětlujeme, to být nemohlo - ale jak to tedy mohlo být jinak. Chceme se čtenářům omluvit za nedokonalé provedení svých publikací. Děláme je tak říkajíc “na koleně”. Když si uvědomí, že texty do stroje píší lidé, kteří vůbec naumí česky, pak nám snad odpustí chyby, které v článcích naleznou. Přesto se však odvažujeme je vydávat. Činíme tak s modlitbou, aby přispěly k zájmu o Bibli. Je to nádherná kniha, ve které člověka oslovuje sám Bůh. Jistě jsou v ní mnohem důležitější oddíly, než je třeba zpráva o stvoření nebo o potopě. Byli bychom rádi, kdybychom dokázali čtenáře natolik motivovat, aby začali Bibli opravdu číst a studovat - celou Bibli. Podaří-li se to, pak naše práce nebyla marná.

Švýcarsko, červenec 1993

24

Jan Stifter

Vydavatelství JAMI nabízí další publikace z edice .Slovo a poznání’ a příbuzné videokazety:

KNIHY

VIDEO

• Dinosauři — fascinující stvoření

• Velké tajemství dinosaurů

Pohled na otázku dinosaurů na základě Bible a současných vědeckých poznatků. Metodicky zpracovaná publikace (včetně her k jednotlivým lekcím) vhodná pro vyučování ve školách, dorosteneckých kroužcích, rodinách, jako téma prázdninového pobytu...

Stvořil-li Bůh zvířata a lidi zhruba ve stejnou dobu, pak se dinosauři a lidé museli potkat. Film konfrontuje poznatky védy s biblickými texty a přináší nečekané závěry.

• Evoluce bez hranic? Fakta a kritické úvahy ke všeobecné rozšířené teorii o vzniku druhů. Obsahové i formálně vynikající publikace pro křesťany i nevěřící. Předkládá netradiční pohled na otázky evoluce.

• Pochází člověk z Adama? Autor na základě současných poznatků rozebírá jednotlivé typy .předchůdců člověka’ (Ramapithecus, Australopithecus...). Předkládá vedle sebe vždy pohled evolucionisty a kreacionisty (věřícího ve stvoření). Druhé vydání na jaře 1994

• Vznik knihy Genesis Moderní archeologické objevy ukazují, že lidé žili v době biblických patriarchů jinak, než jak jsme si to donedávna představovali. Kniha ukazuje, že biblické události nemusely být předávány ústním podáním, ale byly zachycovány v písemné podobě lidmi, kteří tyto události zažili.

Pubítkace a video &e objednat na adrese: Vydavatelství JAM! P. O Box 34

Svět, který zahynul Dokument o potopě světa na základě historických dokladů, srovnání biblické výpovědi s fakty.

• Původ vesmíru Země — mladá planeta? Oba dokumenty se zabývají otázkou stáří vesmíru a naší Země. Přináší důkazy, že vesmír a Země jsou mnohem mladší, než jak se dnes má všeobecné za to

• Původ života O vzniku druhů Vznikl život samoorganizací mrtvé hmoty? Dokáže současná véda vytvořit prostředí, kde z neživé hmoty vznikají základní prvky života?

• Původ lidstva Odkaz zkamenělin O původu člověka ze zvířat podobných opicím se dlouho tvrdilo, .že je to dokázaná věc" Jsou ale .důkazy“ opravdu .jasné’? Ve filmu se setkáváme s fakty a vážnými argumenty svědčícími proti této teorii.

nebo na adrese Křesťanské knihkupectví Kounicova 15 602 00 Brno'

Podrobnou nabídku rádi na vyžádání zašíeme

V edici “Slovo a poznání” přetiskuje vydavatelství JAMI ponejvíce překlady publikací společnosti “Wort und Wissen”. Jejich autoři vycházejí z předpokladu pravdivosti a spo­ lehlivosti Božího slova - Bible - a chtějí z tchoto stanoviska vykládat poznatky vědy. Cílem je ukázat, že na Bibli je možno se spolehnout'i tam, kde se - třeba jen okrajově dotýká historie nebo činí "přírodovědecké výpovědi”, a že tedy věřit naproto neznamená odložit rozum.