Malá encyklopedie tibetského náboženství a mytologie [1. vyd. ed.] 9788072773947, 8072773941

Citation preview

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

F -X c h a n g e

F -X c h a n g e

c u -tr a c k

N y bu to k lic .d o

m

w

o

.c

C

m o

.d o

w

w

w

w

w

C

lic

k

to

bu

y

N

O W !

PD

O W !

PD

c u -tr a c k

.c

Tibet

1

Tibet Tibet (tibetsky: བོད་, Wylie bod; čínsky: 西藏) je historické území ve střední Asii. Z velké části se rozkládá na Tibetské náhorní plošině a jeho průměrná výška dosahuje přibližně 4 900 m n. m., pročež se Tibetu někdy říká „střecha světa“. Tradičním etnikem Tibetu jsou Tibeťané hovořící tibetským jazykem. V minulosti býval Tibet nezávislým královstvím[1] , od padesátých let 20. století je naprostá většina původního území okupována Čínskou lidovou republikou. Před intervencí Čínské lidové republiky byl Tibet po několik desetiletí, mezi 1. březnem 1913 a 23. květnem 1951, fakticky nezávislým státem.

Přibližný rozsah tibetské kulturní oblasti je vyznačen hnědou čarou

Historický Tibet se skládal ze tří provincií – Amdo, Kham a Ü-Cang (která sama se skládá z regionů Ngari, Ü a Cang, je však někdy uváděna dohromady, jako jedna provincie Ü-Cang) a měl rozlohu okolo 2,5 milionů km². K Tibetu se někdy počítá též Bhútán a území v severní Indii - Ladak, Sikkim a severní část Arunáčalpradéše (tzv. Jižní Tibet). Asi polovinu území historického Tibetu dnes zabírá Tibetská autonomní oblast.

Dějiny Novodobé dějiny Tibetu začínají v 7. století, kdy se Söngcan Gampövi podařilo sjednotit oblasti okolo řeky Jarlung a vytvořit tak první stabilní státní útvar na tibetském území. Söngcan Gampö byl tvůrcem mnoha reforem a vytvořil silnou a stabilní říši. V roce 640 se oženil s princeznou Wen-čcheng, neteří mocného čínského císaře Tchaj-cunga. Za Gampövy vlády se do Tibetu dostal buddhismus, který zásadním způsobem ovlivnil ráz tibetské kultury. V době vlády dalších králů se buddhismus stal státním náboženstvím a tibetská říše se dále rozrůstala napříč střední Asií. Mezi lety 750–794 bylo pod tibetskou nadvládou i království Nan-čao, které se však v rozhodující chvíli rozhodlo podpořit ve válce Čínu a porazit tak Tibet. Nepřátelství mezi Čínou a Tibetem však pokračovalo a až v letech 821/822 obě země podepsaly mírovou dohodu. Smlouva mimo jiné zahrnovala detailní popis hranic mezi oběma zeměmi a byla vyryta do třech sloupů. Jeden z nich, který se nachází u kláštera Džókhang ve Lhase, stojí dodnes.[2] Ve 13. století Tibet ovládli Mongolové. Na mongolský dvůr tehdy začala mít velký vliv škola sakjapa, jejíž hlavní představitel se za nedlouho stal tibetským vládcem. V polovině 14. století se podařilo svrhnout teokratickou vládu sakjapovců a novým králem se stal Čhangčhub Gjalcchän (1302–1364). Počátkem 15. století vznikla díky Congkhapově učení škola gelugpa. V roce 1578 si mongolský vládce Altan chán pozval ke svému dvoru vysoce postaveného lámu této školy Sönam Gjamccha, kterému udělil titul dalajláma. V roce 1624 Tibet Söngcan Gampö, jeden z nejvýznamnějších navštívili první Evropané, a to portugalští misionáři, kterým se tibetských panovníků podařilo postavit na tibetském území kostel. V roce 1642 byl svržen dosavadní tibetský král a na jeho místo byl dosazen dalajláma,[3] který se tak poprvé stal světským i duchovním vládcem Tibetu.

Tibet

2

18–20. století Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny objevování Tibetu Evropany. Na počátku 18. století Tibet na krátkou dobu opět dobyli Mongolové, kteří jsou však vytlačeni čínskými vojsky. Tibetu tehdy byla čínskou stranou ponechána vnitřní nezávislost.[3] Koncem 18. století do Tibetu vpadli nepálští Gurkhové, které však za nedlouho čínská armáda porazila.[3] Tibet nebyl v 18. a 19. století vůči Evropanům vstřícnější než vůči ostatním cizincům. S téměř nepřekonatelnými překážkami se setkávaly nejen snahy o navázání kontaktů diplomatických a obchodních, ale i náboženských. Evropským misionářům, kteří již působili v Číně, se nikdy nepodařilo překonat autoritativní odmítavý postoj tibetských církevních hodnostářů a byli opakovaně vypovídáni ze země. V 19. století se Tibet stal křižovatkou strategických zájmů mocností, zejména Anglie a Ruska v rámci tzv. Velké hry. Angličané začali tajně mapovat Tibet již v 60. letech 19. století. Důležitou roli sehráli v těchto operacích domorodí stopaři z tibetsko-sikkimského pomezí.

Pevnost v Gjance, dobytá Brity během jejich postupu na Lhasu během Younghusbandovy expedice

V červenci roku 1903 začali Britové v indickém Gangtoku pod velením generála Macdonalda připravovat vojenskou expedici, která si měla vynutit otevření Tibetu pro obchodní cíle a předejít možným kontaktům s ruským impériem. Jejím vedením byl pověřen plukovník Francis Younghusband. Když v prosinci téhož roku překročila tato moderně vyzbrojená expedice o síle 3 000 vojáků a 7 000 šerpů tibetské hranice, uvědomili si tibetští generálové britskou vojenskou převahu a usilovali o dohodu o neútočení, s níž Younghusband předběžně souhlasil. Přesto si tato „malá válka“ vyžádala život několika tisíc Tibeťanů, vojáků i civilistů. K jednomu z největších masakrů došlo 31. března roku 1904 v horském průsmyku u osady Guru, kdy Britové stříleli - podle svědectví vlastních vojáků - ze svých maximů do zad prchajících Tibeťanů. Younghusband telegrafoval svým nadřízeným do Indie: „Věřím, že tento obrovský trest bude prevencí pro budoucnost a přiměje je podrobit se.“[4] Dříve než Britové dorazili do Lhasy, uprchl třináctý dalajláma do Urgy ve Vnějším Mongolsku k nejvyšší duchovní autoritě Vnějšího Mongolska bogdgegénovi. Younghusbandovi se však podařilo sestavit vládu z probritsky orientovaných úředníků a 23. září 1904 byla ve Lhase podepsána dohoda mezi britskými silami, světskými a církevními reprezentanty této vlády a zástupci klášterů Sera, Däpung a Gandän. Tibet se zavázal k otevření hranic mezi Sikkimem a Tibetem pro volný obchod mezi britskými a tibetskými subjekty (otevřeny 3 trhy) a k vyplacení odškodnění britské vládě za výlohy, které jí vznikly vysláním vojenských sil do Lhasy. Zároveň se zavázal, že vyjde vstříc všem požadavkům britského obchodního pověřence se sídlem v Gyangzê (tento úřad existoval od roku 1904 až do roku 1944; od 30. let 20. století paralelně s velitelstvím Britské mise ve Lhase). V dohodě se Tibet zároveň zavazoval, že bez britského souhlasu neodstoupí žádné ze svých území jiné mocnosti a neudělí žádné jiné mocnosti koncesi ke zřizování železnic, telegrafních linek a dolů. Tyto exteritoriální výsady, analogické těm, jejichž prostřednictvím Británie, Francie, Rusko, Německo, Japonsko a později USA spoluovládaly také dění v Číně, nebyly omezeny ani smlouvami uzavřenými v následujících letech mezi Británií a Čínou a mezi Británií a Ruskem.[5] Po odchodu čínských jednotek z Tibetu v roce 1912 byla až do 40. let 20. století britská posádka jedinou zahraniční vojenskou složkou přítomnou na tibetském území.

Tibet

3

Čínská anexe Tibetu Po zániku Čchingského impéria nebylo v Číně silné ústřední vlády schopné udržovat někdejší čínskou suverenitu nad Tibetem, a ten tak byl fakticky samostatným státem. Situace se změnila poté, co vyšli vítězně z čínské občanské války komunisté. Dne 21. října 1950 jednotky Čínské lidově osvobozenecké armády dostaly rozkaz vpochodovat do Tibetu. Oficiálním důvodem vojenské invaze bylo „zachránit tři miliony Tibeťanů před imperialistickým útlakem a zabezpečit ochranu západní čínské hranice“. Vojska tibetské vlády nebyla schopna invazi zabránit. Tibet se pak oficiálně dostal pod svrchovanost čínské vlády 23. května 1951 podepsáním tzv. Sedmnáctibodové dohody.

Tibetská vlajka zavedená třináctým dalajlámou v roce 1912, dnes se užívá mezi Tibeťany v exilu.

Číňanům se tak podařilo ovládnout strategicky významné území, které se již v minulosti několikrát nacházelo pod čínskou suverenitou a jež nyní bylo nárazníkovým pásmem mezi Čínou a Indií. Vládce Tibetu, patnáctiletý čtrnáctý dalajláma, zůstal i po čínské anexi loutkovou hlavou Tibetu. Pozemkové reformy a další společenské změny necitlivě zaváděné čínskou vládou vedly ve druhé polovině 50. let k nepokojům, které 10. března 1959 přerostly v ozbrojené povstání proti čínské nadvládě, skrytě podporované Spojenými státy. Povstání bylo během několika dnů krvavě potlačeno. Dalajláma 17. března uprchl do Indie, kde požádal o politický azyl, a od té doby žije v emigraci. 9. dubna 1959 byla v indické Dharamsale vytvořena Tibetská exilová vláda. Potlačení nepokojů v roce 1989, 2008 1989 - "Při rozbřesku 5. března obdržela ozbrojená čínská policie v Tibetu rozkaz od nejvyššího velitele ozbrojené policie, Li Lianxiu... zvláštní komando mělo okamžitě vybrat 300 členů, kteří se, převlečeni za obyčejné lidi a mnichy, zapojí ve Lhase do nepokojů. Měli podpořit tajnou policii v dokončení úkolu - spálit Scripture Pagodu na severovýchodě chrámu Dazhao. Zničit rýžový obchod v obchodní části města, vyprovokovat občany k rabování rýže a jídla, napadnout obchodní společnost Tibet-Gansu. Nabádat lidi k vykrádání obchodů, ale…pouze ve schválených oblastech." Tato slova pocházejí z reportáže Tang Daxiana.[6] , který ve svém dlouhém článku "Události ze Lhasy, 2.-10. března 1989", popisuje příběh, jak KS Číny zinscenovala nepokoje ve Lhase, aby mohla násilně zakročit proti Tibeťanům. New York Times napsali, že při tomto údajném zásahu proti nepokojům bylo ve Lhase zabito 387 občanů většinou kulkami ze střelných zbraní. 721 lidí bylo zraněno, 2100 bylo zatčeno nebo zadrženo. 354 lidí zmizelo. 82 duchovních bylo zabito, 37 zraněno, 650 zatčeno nebo zadrženo.[7] 2008 - Před olympijskými hrami v Pekingu v roce 2008 byly v Tibetu krvavě potlačeny další údajné protičínské demonstrace, různé zdroje poukazují na angažování čínské vlády ve vyprovokování a řízení nepokojů podobně jako v roce 1989[8] . Exilový tibetský duchovní vůdce dalajláma říká, že vzpoura ve Lhase byla zinscenována čínskou policií.[8] .

Geografie Podle některých zdrojů, jako je Encyclopædia Britannica[9] , je Tibet součástí střední Asie, jiné zdroje však uvádí, že je součástí jižní Asie. Velká část Tibetu se nachází na Tibetské náhorní plošině, což z Tibetu činí nejvýše položenou oblast na světě. Na jižních hanících s Nepálem se nachází Mount Everest, nejvyšší hora světa. Průměrná nadmořská výška se na jihu Tibetu pohybuje okolo 3 000 m, na severu okolo 4 500 m. Na Tibetské náhorní plošině pramení několik významných řek jako je Jang-c'-ťiang, Žlutá řeka, Indus, Brahmaputra, Salwin, Mekong a Jarlung. Tok řek Indu a Brahmaputry přitom začíná v jezeře v Západním Tibetu u hory Kailas, kterou Tibeťané nazývají Gang Rinpočhe. Hora je důležitým místem poutním místem nejen pro buddhisty, ale i pro hinduisty a džinisty. V Tibetu se nachází i řada jezer, k nejvýznamnějším patří Pangong Tso dále např. Siling Co, Tangrajum, Rakas, Manasarovar, Gyaring nebo Namco. Ovzduší je v Tibetu velmi suché a celá oblast se nachází ve srážkovém stínu. Historický Tibet se skládal z několika oblastí. Na severovýchodě to byla oblast Amdo, která je dnes rozdělena mezi čínské provincie Čching-chaj, Kan-su a S'-čchuan. Na východě oblast zvaná Kham, rozdělená mezi S'-čchuan, Čching-chaj a Jün-nan. Západní Kham a Ü-Cang jsou dnes součástí Tibetské autonomní oblasti. Oblast Arunáčalpradéše je v současné době spravována Indií, čínská strana si však tyto území nárokuje na základě toho, že daná oblast patří k tibetské kulturní oblasti.[10] Tibetská kultura zasahuje i do sousedních států a oblastí, zejména Bhútánu, Burjatska, Nepálu, indického Sikkimu a Ladaku a přilehlých oblastí Číny, kde je tibetský buddhismus dominantním náboženstvím.

Žikace, druhé největší tibetské město

Řeka Jarlung

V Tibetu je více jak 800 obydlených měst a vesnic. Tradičním hlavním městem Tibetu je Lhasa, které je dnes hlavním městem Tibetské autonomní oblasti. Západně od Lhasy se nachází Žikace, druhé největší město Tibetu. Také zde leží nejvýše položené město na světě - Wenzhuan.

Tibet

5

Kultura Náboženství Buddhismus a bön V Tibetu má náboženství a duchovno tradičně velmi významné postavení a prostupuje napříč celou tibetskou kulturou. Starodávnou náboženskou tradicí Tibetu je bön, který začal později ustupovat buddhismu, podle tradičního podání zaneseného do Tibetu Padmasambhavou někdy v 8. století. Přesto se bön zachoval až do dnešní doby hlavně mezi tibetským obyvatelstvem čhamdoské oblasti. Několik bönistických klášterů, obývaných černě oděnými mnichy, je ještě dnes roztroušeno též v okolí khamského města Derge (dnešní Buddhističtí mniši z kláštera Tašilhünpo v S-čchuan). V Tibetu brzy po příchodu buddhismu vznikla specifická blízkosti Žikace forma vadžrajánového buddhismu prostě nazývaná tibetský buddhismus, který je dnes praktikován i v dalších oblastech jako je Mongolsko, Ladak, Burjatsko, Tuva či Kalmycko. V tibetském buddhismu se vyvinuly čtyři hlavní tradice (školy): • Gelug(pa), škola žlutých čepic, byla založena jedním z nejvýznamnějších tibetských učenců, lamou Congkhapou (1357–1419). V 16. století obdržel představitel gelugpy, lama Sönam Gjamccho, od mongolského Altan-chána titul dalajláma a již jeho druhý nástupce Ngawang Lozang Gjamccho se stal světským vládcem Tibetu. Mimo dalajlámů pochází z této školy další významná linie tulkuů – pančhenlámové. Gelugpa vychází z duchovních tradic školy Kadampa, kterou založil Atíša.

Mniši v klášteře Sakja (foto z roku 2006)

• Kagjü(pa) je rozdělena na několik dalších škol, k nejznámějším patří dukpa kagjü a karma kagjü, o níž se opíraly královské dynastie Rinpung a Cangpa, vládnoucí v 15.-17. století. Počátky školy vedou až k lámovi Gampopovi(1079-1153), případně jeho předchůdcům Tilopovi, Narópovi, Marpovi a Milaräpovi. V 11. století se v této škole vyvinula linie karmapů, přičemž vůbec prvním se stal Düsum Khjenpa. • Ňingma(pa), „škola červených čepic“, je nejstarší ze čtyř velkých škol tibetského buddhismu. Založil ji asi v 8. století Padmasambhava, učení školy přijal král Thisong Decän jako státní náboženství. • Sakja(pa), „škola šedé země“, má původ svého názvu ve jméně tibetského kláštera Sakja založeného v roce 1073. Zejména ve 13.–15. století se těšila významnému politickému postavení. Snad nejznámější tibetskou mantrou je „Óm mani padmé húm“. Islám V Tibetu se vyskytují i muslimové, avšak v porovnání s buddhisty tvoří zanedbatelnou menšinu. Původně mají pocházet ze čtyř oblastí, a to Číny, Kašmíru, Ladaku a Nepálu.[11] O přesném počtu muslimů v Tibetu se toho příliš neví, jejich počet je odhadován na několik tisíc a patří k sunnitské větvi islámu.[12]

Umění a architektura Tibetské umění je úzce spjato s tibetským buddhismem, proto se drtivá většina tibetských uměleckých děl zabývá buddhistickými náměty. Jedná se zejména o malby a sošky bódhisattvů, buddhů a jidamů, většinou pestře malované thangky a mandaly.

Tibet

6 Architektura tibetských staveb vykazuje rovněž zejména buddhistické, ale i indické o orientální vlivy. Typickými tibetskými stavbami jsou chörteny, jejichž velikosti a tvary bývají velmi rozmanité. Tibetské domy a kláštery bývají stavěny na vyvýšených a slunných místech čelem k jihu, obyčejně jsou postaveny v kamene, dřeva, cementu a hlíny. Díky nedostatku paliva a energie mívají tibetské domy ploché střechy pro lepší vstřebávání tepla ze slunečních paprsků a vícero oken, které umožňují lepší proniknutí slunečního světla. Palác Potála ve Lhase

K nejznámějším tibetským stavbám patří palác Potála ve Lhase, který sloužil jako sídlo dalajlámů až do roku 1959. Má třináct pater a více jak tisíc místností, v současné době je Potála cílem mnoha buddhistických poutníků a turistů z celého světa. K dalším významným stavbám na území Tibetu patří např. kláštery Tašilhünpo či Gandän. Pro tibetskou architekturu je dále typický styl klášterů s charakterem pevnosti, které se nazývají gompy.

Jazyk Jazykem tibetské oblasti je hlavně tibetština spadající do skupiny tibeto-barmských jazyků, která je součástí sinotibetské jazykové rodiny. Tibetština je ergativní, aglutinační, monosylabický a tónický jazyk s velkým množstvím dialektů. V současnosti je považován za standardní formu tzv. lhaský dialekt (centrální Tibet), k vytvoření spisovného hovorového jazyka dosud nedošlo.[13] K zápisu využívá tibetského písma, které v 7. století na základě písma dévanágarí vytvořil Thönmi Sambhóta. Do latinky přepisuje nejčastěji pomocí tzv. Wylieho transliterace. K přepisu do češtiny se používá systém zavedený Josefem Kolmašem. Tibetštinou hovoří kolem 6 milionů mluvčích v Tibetu a dalších přibližně 150 000 lidí v zahraničí.

Kámen s ukázkou tibetského písma (vlevo Óm mani padmé húm, červeně Óm Benza sato hung)

Svátky a hudba V Tibetu každoročně probíhá řada festivalů, které jsou obyčejně pořádány na oslavu Buddhy či jeho učení. K nejznámějším tibetským svátkům patří Losar, tibetský Nový rok, které je nejdůležitějším tibetským svátkem vůbec.[14] K dalším tradičním tibetským svátkům patří např. Mönlam nebo Čhökor düčhen, svátek roztočení kola zákona. Mimo tradiční svátky jsou v Tibetu oblíbené i svátky spjaté s moderní tibetskou historií, jako je den narození Tändzina Gjamccha či den tibetského povstání. Tibetská hudba odráží kulturní dědictví transhimálajské oblasti. Ve většině případů je náboženského charakteru, na čemž se opět podepsal silný vliv tibetského buddhismu. Častým hudebním projevem jsou mnišské chorály v tibetštině či sanskrtu – mniši recitující posvátné texty tvoří důležitou součást rituálů. Mezi tradiční hudební nástroje Tibetu patří např. tibetské mísy, malé činely zvané tingša, bubínky či tibetské trouby.

Tibet

7

Jídlo Podrobnější informace naleznete v článku Tibetská kuchyně. Asi nejdůležitější plodinou v jídelníčku Tibeťanů je ječmen a z něj vyrobený pokrm zvaný campa. Maso je v Tibetu dostupné především z jaků, koz a ovcí, často se konzumuje sušené. Z jačích produktů se vyrábí i další pokrmy jako jsou sýry, jogurty a máslo. Tradičním pitím je čaj s máslem.

Odkazy Reference V tomto článku je použit překlad textu z článku Tibet [15] na anglické Wikipedii. [1] Beckwith, Christopher I. (1987): The Tibetan Empire in Central Asia: A History of the Struggle for Great Power among Tibetans, Turks, Arabs, and Chinese during the Early Middle Ages, pp. 11-36. Princeton University Press. ISBN 0-691-02469-3. [2] ONDOMIŠIOVÁ, Zuzana. Říše prvních tibetských králů - 2. díl [online]. TIBINFO, [cit. 2008-12-30]. Dostupné online. (http:/ / www. tibinfo. cz/ clanek. php?id=63) [3] SKLENKA, Ľubomír. Historie Tibetu v datech [online]. TIBINFO, [cit. 2008-12-30]. Dostupné online. (http:/ / www. tibinfo. cz/ clanek. php?id=55) [4] Charles Allen: Duel in the Snows. The True Story of the Younghusband Mission to Lhasa, viz Literatura [5] V roce 1906 byla uzavřena úmluva mezi Británií a Čínou, v níž se Britové zavázali, že neanektují tibetské území a nebudou zasahovat do vnitřní správy Tibetu, a Číňané naopak, že totéž nedovolí žádnému jinému státu. V anglo-ruské smlouvě z roku 1907 Britové uznávají Tibet jako svrchované území Číny a zavazují se respektovat jeho územní celistvost, nevysílat do Lhasy své diplomatické zástupce a nevstupovat do jednání s Tibetem jinak, než jako prostředníci čínské vlády. Obě tyto bilaterální dohody měly v kontextu již existujících pravomocí Britů v Tibetu a Číně pouze formální charakter. [6] DAXIAN, Tang. Events in Lhasa March 2nd-10th 1989 [online]. N. Subramanya - Human rights and refugees, [cit. 2010-11-08]. Kapitola Human rights in Tibet today strana 268. Dostupné online. (http:/ / www. nytimes. com/ 1990/ 08/ 14/ world/ chinese-said-to-kill-450-tibetans-in-1989. html) (anglicky) [7] Chinese Said to Kill 450 Tibetans in 1989 [online]. New York Times, [cit. 2010-11-08]. Dostupné online. (http:/ / www. nytimes. com/ 1990/ 08/ 14/ world/ chinese-said-to-kill-450-tibetans-in-1989. html) (anglicky) [8] Zinscenovani nepokoju v Lhase [online]. Velká Epocha, [cit. 2010-11-08]. Dostupné online. (http:/ / www. velkaepocha. sk/ cs/ Temy/ zinscenovani-nepokoju-v-Lhase. html) [9] Tibet [online]. Encyclopædia Britannica, [cit. 2008-12-30]. Dostupné online. (http:/ / www. britannica. com/ EBchecked/ topic/ 594898/ Tibet) (anglicky) [10] Čína chce zpět část Indie. Ta vzdoruje [online]. aktuálně.cz, [cit. 2008-12-30]. Dostupné online. (http:/ / aktualne. centrum. cz/ zahranici/ asie-a-pacifik/ clanek. phtml?id=285391) [11] BUTT, Masood. Muslims of Tibet [online]. The Government of Tibet in Exile, [cit. 2008-12-29]. Dostupné online. (http:/ / www. tibet. com/ Muslim/ tibetan-muslim. html) (anglicky) [12] Tibetští muslimové [online]. TIBINFO, [cit. 2008-12-29]. Dostupné online. (http:/ / www. tibinfo. cz/ clanek. php?id=561) [13] O Tibetu: Tibetština [online]. TIBINFO, [cit. 2008-12-30]. Dostupné online. (http:/ / www. tibinfo. cz/ clanek. php?id=235) [14] Losar [online]. BBC home, [cit. 2008-12-30]. Dostupné online. (http:/ / www. bbc. co. uk/ religion/ religions/ buddhism/ holydays/ losar. shtml) (anglicky) [15] http:/ / en. wikipedia. org/ wiki/ En%3Atibet?oldid=260740794

Literatura • Charles Allen: Duel in the Snows. The True Story of the Younghusband Mission to Lhasa, John Murray, Londýn 2004. ISBN 0-7195-5427-6 • Andreas Gruschke: Tibetské mýty a legendy, přeložil Jaromír Antonín Máša, Volvox Globator, Praha 2001 • Andreas Gruschke: Posvátná místa království tibetského. Od Kailásu po Shambalu, přeložil Jaromír Antonín Máša, Volvox Globator, Praha 2001 • Cipön Wangčhug Dedän Žagabpa: Dějiny Tibetu, přeložil Josef Kolmaš, Nakladatelství Lidové noviny, 2001 • Desideri, Ippolito: Cesta do Tibetu, přeložil Josef Hajný, Argo, Praha, 2001 • Uhlig, Helmut: Tibet. Tajemná země na střeše světa, přeložila Stanislava Hřebíčková, nakladatelství Ivo Železný, Praha, 2002

Tibet

8

• Binder, Franz: Tibetská hora bohů, přeložily Karolina Štičková a Anděla Kramlová, nakladatelství Ivo Železný, Praha, 2002 • Wegener: Tibet und die englische Expedition, 1904 • A.H.Francke: A History of Western Tibet, 1907 • Andreas Gruschke: The Cultural Monuments of Tibet’s Outer Provinces: Amdo, 2 vols, White Lotus Press, Bangkok 2001 and Kham, 2 vols. Bangkok 2004 • HARRER, Heinrich. Sedm let v Tibetu. [s.l.] : [s.n.]. • HARRER, Heinrich. Návrat do Tibetu. [s.l.] : [s.n.], 1987. • Starks, Richard: Ztraceni v Tibetu, nakladatelství Koala, 2005. ISBN 80-903520-6-5 • Feigon, Lee: Odtajněný Tibet, Volvox Globator, 2006. ISBN 80-7207-578-0 • Nydahl, Ole: Moje cesta k lamům, Bílý deštník, Brno, 2005. ISBN 80-239-5351-6

Související články • • • • •

Tibetská autonomní oblast Lhasa Dalajláma, Tändzin Gjamccho Tibetská exilová vláda Younghusbandova expedice

Externí odkazy • • • •

(cs) TIBINFO – informační systém o Tibetu (http://www.tibinfo.cz/) (en) Stránky Tibetské exilové vlády (http://www.tibet.com/) (en) Informace o Tibetu na webu vlády ČLR (http://www.chinese-embassy.org.uk/eng/zt/zgxz/default.htm) (cs) Tibetská knihovna Orientálního ústavu v Praze (http://www.orient.cas.cz/odd/kni/tib/tib_cz.htm)

Historie Tibetu v datech • • • • • • • • • • • • • • •

• • • • • • • • • • • • • •

•

• • • • •

127 př.n.l - zavedení tibetského královského kalendáře gjal lo 602 - Namri Songcän, vládce Jarlungu, první král Tibetu 605 - 650 - vláda krále Songcän Gampa, vznik tibetského království 763 - Čchang-an dobyt tibetskými vojisky, čínský císař donucen uzavřít mír a zavázán platit Tibetu daně; tibetský král pozval buddhistické učitele z Indie a Číny 766 - založení prvního buddhistického klášter v Samjä a působení Padmasambhavy v Tibetu; vznik tantrických škol 792 - diskuse indických a čínských buddhistů v klášteře Samjä 756 - 797 - vláda krále Thisong Decäna; rozkvět tibetské říše 814 - 836 - vláda krále Ralpačäna 821 - Čínsko-tibetská mírová smlouva [Tibeťané budou šťastni v Tibetu a Číňané v Číně] 836 - 842 - vláda krále Langdarmy; pronásledování buddhismu 842 - král Langdarma zabit mnichem; rozdělení Tibetu na několik států 1042 - 1054 v Tibetu působí Atíša Dípankara, indický buddhistický učitel, oživování buddhismu po úpadku od dob Langdarmy 1073 - založen klášter v Sakji; začátek éry červených čepic v tibetském buddhismu 1027 - v Tibetu vyložena Kálačakra, začátek 60ti-letého kalendáře rabdžung lo 1247 - spojení Tibetu s Mongolskou říší, která poskytuje Tibetu vojenskou ochranu a Tibet je pro Mongolsko duchovním a náboženským centrem; propojení vládnoucí tibetské školy Sakja s mongolských chánem 1261 - Tibet znovu sjednocen a hlava školy Sakja se stáva králem 1350 - konec teokratické vlády školy Sakja, s králem Čhangčhub Gjalcchänem se dostává k vládě světský rod Phagmodu 1409 - tibetský mnich Congkhapa zakládá školu žlutých čepic Gelug 1578 - hlava školy Gelug obdržela od mongolského chána titul dalajlama 1642 - za pomoci mongolského chána svržena světská vláda v Tibetu (1640) a nastolena teokratická vláda dalajlamů; intronizován 5.dalajlama Lobzang Gjamccho 1653 - Velký pátý dalajlama se setkává u Pekingu s čínským císařem 1682 - umírá pátý dalajlama; jeho smrt je tajena následujících 14 let 1720 - Kälzang Gjamccho intronizován jako 7.dalajlama; čínská vojiska dobyla Lhasu a vyhnala Mongoly, kteří dobyli Lhasu v roce 1717; Tibetu je ponechána vnitřní nezávislost 1792 - vpád nepálských Gurkhů do Tibetu a jejich porážka čínskou armádou 1854 - 56 - vpád Nepálu do Tibetu; mírová smlouva zavazuje platit daně Nepálu 1904 - Britská invaze do Tibetu pod vedením plukovníka Younghusbanda a obsazení Lhasy, mírová smlouva o vlivu Britů v Tibetu 1910 - čínská armáda obsazuje Tibet; 13.dalajlama utíká do Indie 1913 - 13.dalajlama vyhlašuje nezávislost Tibetu; do oběhu uvedeny tibetské bankovky a mince 1914 - mezinárodní konference o Tibetu v indické Simle končí neúspěšně, dohoda Británie a Tibetu o tzv. McMahonově linii o hranici mezi britskými koloniemi a Tibetem podepsána v Simle; britská vojska opouštějí Tibet 1918 - tibetská armáda vedená důstojníky vyškolenými Brity poráží čínská vojska, která pronikla do Tibetu; podepsána mírová smlouva mezi Tibetem a Čínou; Čína pak odmítne smlouvu ratifikovat 1933 - umírá 13.dalajlama 1935 - narodil se Tändzin Gjamccho, budoucí 14.dalajlama 1937 - Británie zveřejňuje Dohodu ze Simly 1940 - pětiletý Tändzin Gjamccho je intronizován jako 14.dalajlama 1943 - Británie potvrzuje nezávislost Tibetu

• • • • • • • • •

• • • • • • • •

• •

•

• • • • •

1947 - Britská mise ze Lhasy přemístěna do Indie, která získala nezávislost 1947 - 49 - Tibet vysílá do OSN a světa oficiální tibetské mise, vyhlášena úplná nezávislost Tibetu 1949 - Vznik komunistické Čínské lidové repbliky 1950 - Čínská vojska vtrhla do Tibetu; tibetská armáda zničena v bitvě v Čhamdu 1951 - Sedmnáctibodová smlouva o mírovém osvobození Tibetu podepsaná tibetskou stranou pod čínským nátlakem; Číňané obsazují Lhasu 1956 - ve Khamu a Amdu začíná ozbrojený boj proti čínské nadvládě; dalajlama navštívil Indii při příležitosti 2500 let od Buddhova narození 1957 - USA začínají prostřednictvím CIA vojensky podporovat Tibeťany 1959 - lidové protičínské povstání ve Lhase; 14.dalajlama utíká do Indie 1960 - Mezinárodní komise právníků uvádí ve své zprávě, že Číňané v Tibetu provádějí genocidu, dalajlama přesídlí do severoindické Dharamsaly, která se později stane i sídlem tibetské exilové vlády 1962 - čínsko-indická pohraniční válka na McMahonově linii 1963 - tibetská exilová vláda v Indii zveřejňuje demokratickou ústavu pro budoucí svobodný Tibet 1965 - Čína vytváří Tibetskou autonomní oblast, velké části Khamu a Amda jsou přičleněny k čínskám provincíím 1966 - 69 - čínská kulturní revoluce: Rudé gardy ničí tibetské chrámy a kláštery, terorizují a zabíjejí Tibeťany 1971 - USA ukončují svoji vojenskou podporu Tibeťanů 1974 - Nepálská armáda na nátlak Číny likviduje vojenské základny tibetských povstalců v Mustangu; konec ozbrojeného odboje Tibeťanů 1979 - Čína umožňuje delegaci exilové vlády návštěvu Tibetu; Tibet poprvé od roku 1963 otevřen zahraničným turistům 1980 - návštěva generálního tajemníka komunistické strany Číny Chu-jao-panga v Tibetu a jeho slib obnovy ekonomiky Tibetu na úroveň před rokem 1959 a zajištění náboženské svobody 1987 - masové demonstrace ve Lhase za nezávislost; opětovné přitvrzení čínské politiky v Tibetu 1988 - nová vlna demonstrací za svobodu a nezávislost brutálně potlačená, hromadné zatýkaní; projev dalajlamy ve Štrasburku s vyhlášením pětibodové dohody, kterou Čína odmítne 1989 - další demonstrace ve Lhase, policie zabila 80 - 150 Tibeťanů; vyhlášení stanného práva, zatýkaní, omezení pohybu, uzavření Tibetu pro cizince; dalajlama obdržel Nobelovou cenu míru; umírá desátý pančhenlama 1990 - ukončení stanného práva ve Lhase po 13 měsících; dalajlama navštíví Československo na pozvání prezidenta Havla 1992 - cizinci opět mohou navštívit Tibet, čínská vláda podporuje organizovanou turistiku a brání individuální 1993 - protesty obyvatelů Lhasy proti zvyšování cen a životních nákladů 1994 - Potála, tradiční sídlo dalajlamů ve Lhase, po rekonstrukci opět otevřena 1995 - šestiletý Gendün Čhökji Ňima je dalajlamou označen jako nová jedenáctá inkarnace pančhenlamy, vyhlášení vyjímečného stavu v Žikace a dočasné uzavření kláštera Tašilhünpo z důvodu podpory nového pančhenlamy, kterého Číňané neuznají a vyhlásí svého kandidáta za pančhenlamu, Gendün Čhökji Ňima je Číňany uvězněn na neznámém místě

Datování v dávne historii Tibetu se v dostupné literatuře liší, zde je použito datování podle Yeshe de Project: Ancient Tibet, Dharma Publishing, 1986.

* Sven Anders Hedin, great-great-grandfather of the explorer, a student of the famous naturalist Linnaeus, was court physician to Swedish King Gustav III.

THE GREAT EXPLORER SVEN HEDIN The Swedish scholar, author, photographer, artist and debater who explored and mapped much o f Asia INSPIRED BY NORDENSKIÖLD Sven Hedin was born in Stockholm on February 19, 1865, the son of an architect. Already as a young boy, he was thoroughly fascinated by explorations. At the age of 15, he experienced the return of Vega, a whaling ship with which the famous explorer Adolf Nordenski6ld had sailed through the Northeast Passage, along the Norwegian coast, passing by North cape, the mouths of Ob and Yenisey, heading east. Yokohama was the first harbor Nordenskiöld and his crew visited. In Hongkong, Colombo, Aden, Cairo and especially in Naples, the Vikings were celebrated as if they had conquered a new continent for Italy. Finally Vega made its way through the Strait of Gibraltar to the Atlantic Ocean. In London, Paris, Copenhagen and Stockholm, the celebrations had no limits. The 15-year-old Sven Hedin made up his mind. One day, he would also return as a national hero. AZERBAJIAN Shortly before he left school at the age of 20, Sven Hedin was offered the job of tutor to a Swedish child whose family was stationed in the town of Baku (in Azerbajian) on the Caspian. Such was his interest in travel that he accepted eagerly. The assignment lasted seven months, and after its completion Hedin made his first journey in Asia. He travelled overland to the Persian Gulf, by steamer up the Tigris to Baghdad, and from there across the desert to Teheran. On his return to Sweden, he studied geography and geology at a school in Stockholm and at Uppsala University and Friedrich Wilhelm Universität in Berlin. He also published his first book, the story of his experiences in Persia. PERSIA Hedin had learned Persian during his visit to the country, and in 1889 he was appointed interpreter to the embassy sent to the Persian Shah by the king of Norway and Sweden, which were at that time united under a single crown. The mission left in April 1890 and its work was completed by July, but instead of returning to Sweden with the members of the embassy, Hedin remained in Teheran. Hewas determined to travel into central Asia, visiting Merv, Bukhara and Samarkand. He made his way east to Kashgar and then, with three Cossack companions, crossed the Tien Shan (Heavenly Mountain) to Lake Issyk Kul. Hedin returned to Europe, eager to solve the immense geographical problems still presented in Asia, "content with nothing less than to tread paths where no European has ever set foot." THE PAMIRS Hedin's first major expedition began in October 1893 and centered on the region between the Tien Shan and Astin Tagh mountains occupied by the Tarim basin and the Taklamakan Desert. He also explored in the Pamirs, the lofty "roof of the world." There, where the mighty Hindu Kush, Tien Shan, Kun Lun; and Karakoram mountain ranges come together, he attempted unsuccessfully to scale the summit of Muztagh Ata, 24 386 feet high. When he continued into the Taklaman Desert with its great sand dunes and vast waterless reaches, his career of exploration nearly reached an untimely end. The caravan was about 200 miles east of Kashgar when water began to run short, and although the remainder was strictly rationed, Hedin's supplies were soon gone. The sand dunes of the Taklamakan stretched to every horizon with no sign of water or stream. DEATH MARCH The camels began to die first. To keep themselves alive the men drank rancid camel oil. Hedin even sampled some Chinese brandy intended as fuel for a lamp stove, which made him very ill. A sheep was slaughtered for its blood, but no one could stomach it and members of the expedition fell by the wayside one by one. Finally Hedin and his servant Kasim were left trudging "like sleepwalkers" across the dunes. When they discovered that they had been going around in circles, they gave way

to despair, stopped where they stood and fell asleep. The following morning, however, "from the top of a dune, where nothing obstructed the view toward the east, we noticed that the horizon which for two weeks had revealed a row of yellow saw-teeth, now disclosed an absolutely even, dark green line." It was the forest which lined the Khotan River, and the discovery gave them strength to struggle on. They were but a few hundred yards from the forest when Kasim collapsed, unable to go farther, but Hedin continued alone to the river. He was so weak that he had to travel long distances on all fours. At last he reached the river bed, only to discover that it was dry. The perseverance that throughout his career aided Hedin, once again came to this rescue. Determined not to die of thirst, he pushed himself to search for a pool. He was rewarded when a bird rose into the air ahead of him and he heard the splash of water. In the deepest part of the river bed lay a large pool 70 feet by 14. "In the silent night I thanked God for my miraculous deliverance," Hedin wrote later. "I drank, and drank again." He had no water bottle with him but filled his boots with the precious liquid and returned to save Kasim. ANCIENT CITY OF LOULAN During his first expedition, Hedin made some valuable archaeological discoveries, although he was not essentially an archaeologist. Guides from Khotan took the explorer to one buried township that they called Takla-Makan, or Dandan-Uilik, the "Ivory Houses" and later a shepherd directed him to another ruined city known as Kara-dung, the "Black Hill". The most important of Hedin's archaeological discoveries however, was the town of Loulan near Lake Lop Nor. This turned out to have been a frontier town on the Silk Route, that great ancient trade route by which the Chinese silk had reached the West in the days of the Roman Empire. From the documents found in Loulan it was possible to piece together a picture of life in this remote Asian city in the 3rd century AD. "Here I stand," he wrote after his first discovery, "like the prince in the enchanted wood, having wakened to new life the city which has slumbered for a thousand years." Two years later he was in central Asia again exploring the area of Lop Nor. From there he made his first visit to the shuttered and mysterious land of Tibet. ORDER FROM DALAI LAMA Lhasa, which had been visited by Jesuit missionaries in the 17th and 18th centuries, was by that time closed to foreigners, and Hedin's only chance of reaching the city was by stealth. Disguising himself as a Mongol and hiring a Tibetan monk as his interpreter, he led a large and well-equipped caravan south across the plateau of Tibet. It would obviously be impossible for him to enter the Tibetan capital at the head of such a large company, so in July 1901 he left the caravan and, accompanied only by an interpreter and another man, pushed swiftly toward the south. His map, notebook, and a few scientific instruments were well concealed in hidden pockets in his mongol cloak. As visible proof of his assumed identity, he wore a 108-bead rosary and carried an image of Buddha. The journey was hazardous in spite of careful preparations. On the second night out two of the horses were stolen. Later the remaining horses lost their footing and were nearly swept away while crossing a ford. Hedin and his companion succeeded in reaching the main road to Lhasa, but soon found their way barred by a party of Tibetan warriors who informed them that the road was closed. Escorted by the soldiers, Hedin made his way back to his caravan. Then he made another attempt to cross Tibet, aiming for India to the south. Once more he was stopped, this time by orders sent, directly from the Dalai Lama, Tibet's supreme ruler. "It's quite beyond any need," wrote the Dalai Lama to the governors of the provinces through which Hedin was going to travel, "for Europeans to enter the Land of the Holy Books to look about them ... if. .. they should proceed, your heads will be forfeit." "EVERY STEP WAS A NEW DISCOVERY " Despite the problems he had encountered in trying to reach Lhasa, Hedin went back to Tibet in 1906, aiming for a region that the later British map simply designated "unexplored." It covered a mountainous area north of the Tsangpo, or upper Brahmaputra River, and, as far as was known, no European had entered it before. This time Hedin reached Tibet from the south. He travelled from Srinagar in Kashmir to Leh, then over the Karakoram mountains to the plateau of Tibet. The area

seemed even more unwelcoming on this visit. It was intensely cold. One night the temperature fell to S0F below freezing point. Horses and sheep froze to death and Hedin had to provide his dogs with felt sleeping jackets to keep them alive. For months the expedition saw no other human beings, which at least reduced their chances of discovery by the Tibetan authorities At last they stood on the very fringes of the region they had come to explore. It was at this crucial moment that Hedin received a visit from the governor of Naktsang province, one of the rulers who had turned him back on his previous journey. He again told Hedin that he could not pass through Naktang and would have to retrace his steps. "I started out on this journey with 130 beasts of burden," retorted Hedin, "I have eight horses and one mule left. How can you ask me to go back...?" The request was first refused but the governor relented the following day for no apparent reason. Hedin was able to go on his way. Passing through regions in, which every step was a new discovery, he at last reached the valley of the Tsangpo. The land abounded in villages and gardens, in contrast with the desolate regions through which Hedin had passed. TIBETAN NEW YEAR IN TASHI-LUMPO The season of the New Year celebrations was approaching as Hedin made his way toward Tashilimpo, and he found himself in company with many Buddhist pilgrims on the journey toward the shrine. some of the pilgrims embarked on the river in boats made of yak hides fastened to rectangular frames, and for the last day of his journey Hedin joined them, thinking that he had more chance of being allowed to continue in this way. He reached Shigates safely, and received a welcome from the Tashi Lama, head of the Tashilumpo monastery, and second in importance only to the Dalai Lama. Surprisingly Hedin was interviewed by Tashi Lama who gave him permission to visit and photograph any part of the town he wanted to. The explorer witnessed the Losar, or New Year festival and observed the customs, rituals and inhabitants of this centuries-old monastic town. After more than six weeks, messages came from Lhasa making it clear that his stay had been too long. . MAP OF UNKNOWN AREAS Leaving Tashi-lumpo, Hedin attempted to reach the holy lake of Dangra-yum-tso, but was turned back. He was more successful in reaching the source of Tsangpo river and in exploring Lake Masarowar in a region that was hardly known to Europeans. Hedin's exploration resulted in the first maps of the unknown areas through which he had travelled. He had cleared up so many problems of Tibetan geography that no major discoveries remained to be made; the work of future explorers would be simply to fill in the details on Hedin's map. THE WASTED YEARS After nearly 20 years of adventure and discovery in Asia, Hedin took a long break before his next journey. His exploration had brought him fame and many honors. In 1902 he was taken into the ranks of the Swedish nobility and in 1909 Great Britain named him an honorary Knight Commander of the Indian Empire. SINO-SWEDISH EXPEDITION It was in the late 1920s when Hedin next visited central Horses below King Oscar's Alps in Tibet Asia. The Sino-Swedish expedition lasted for six years during which its members filled in other blanks on the map. No sooner had the expedition ended than Hedin, then in his 69th year, set out on his last journey into Asia. Its purpose was to survey the eastern part of the Silk Route. It was Hedin's last expedition although he did not die until the age of 87.

Sven Hedin’s discoveries on the Silk Road "Only steppe and steppe! Mountains are seen on the horizon; the road goes along frozen covered with snow Urals. Here and there Kyrgyz yurts are seen, but on the whole everything is deserted around, distances between stations are vast; monotonous jingles makes sleepy". In such a way a famous Swedish researcher and geographer Sven Hedin remembered his travels to Central Asia. And the moment was memorable: the traveler had just crossed beyond the Ural river, a symbolical border between Europe and Asia.

In 1865 in Stockholm in the family of architect Ludwig Hedin was born a boy named Sven. Since early childhood he was fond of reading adventurous novels and travels description. It must be admitted that it fired his passion for studying Asia. Being a young boy, he decided to devote his life to travel. Being a student of Stockholm University, Sven Hedin had done his first trip to the East – via the Caspian sea to Persia, during which he studied Tatar and Persian languages. After having returned to Europe, Hedin started to learn geography and geology in Berlin University Uppsala. Then on, he, for a short period of time mastering languages worked as an interpreter and translator in Swedish-Norwegian embassy at the court of Persian shakh. In 1890-1891 a new travel to Asia followed. Passed Ashgabad, Merv, Bukhara, Samarkand, Tashkent, Sven Hedin reached the Issyk-Kul, where he visited a tomb of the famous traveler Przhevalski. In such a way Sven Hedin prepared himself for the future expeditions. When he was 27 years old he defended a thesis for a Doctor's degree and became famous as one of the most authoritative orientalists. "Asia became my gold fiancee", – he wrote. In October 1893, Sven Hedin started his new travel to the East that lasted for three and a half years. "The whole Asia was opened before me. I was feeling that I had a calling to discover a lot – they are expecting me in the very heart of deserts, on the top of the mountains – he wrote in his book. – During my three years travels, the only principle which I followed – was a research of those regions which had not been visited by Europeans". Before he started his travel Sven Hedin made an expedition plan, making his way via the ancient caravan routes of the Great Silk Road: "As for the equipment, it will be done in Turkestan and from Stockholm, devices and weaponry only should taken. I had decided to set out on a journey on tarantass on the known roads via Turkestan to Tashkent, Kokand, Margilan and Osh, via the pass Terek-davan to Kashgar... The expedition will start from Osh in Fergana, where the mail routes are stopped and caravan ones are started through which I will have to pass almost 800 Swedish miles to the coasts of the Yellow Sea". Soon after departure from Orenburg the travelers met the caravan in desert consisted of 100 camels loaded with cotton and looking quite interesting among this deserted scenery. Having turned around the Aral sea, the travelers came to the banks of the great Syr-Darya. Here in the thicket along the banks of the river lived Turkestan tigers that chased after wild boars. The eagle whirled in the sky. Pods of emerald bee-eaters frisked. Gazelles flashed carefully by. Pheasants shined with rainbow metallic tints flushed at

every step. Sven Hedin wrote: "Inclusion on the rest part of the trip in my menu a delicate white pheasant meat was the most wonderful change, especially because my provision was coming to an end". From Kyzyl-Orda the traveler went on tarantass harnessed with three camels. "In desert, thorny plants with difficulty bear a struggle with severe nature. In the most dry and sandy places saxaul grows, taking the most intricate forms, in which instead of leaves there are bunches of yellow-green rich branches. Its hard, like bone roots of unusual length represent the best fuel. Tumble-weed balls rush about the ground, ground squirrels look out of their holes, jump like gutta-percha jerboas. Wolves, foxes, antelopes, hares run about an endless space. It is about 5 o'clock in the afternoon, the dazzling sun disappears, purple color is being replaced with the light blue which in a few moments passes into night shades. Cold air is clean and fresh, starts shine like electric lamps". "Eventually, the gardens of Turkestan with high hills came into view, and here is a proud burial mound of Timurid time. The travelers made a stop here for a couple of hours in order to look through a grandiose mosque-mausoleum built by Amir Temur in honor of the holy Khodja Akhmad Yassavi. In his diary Sven Hedin made a note: "Portal of the mosque-mausoleum is extremely high and decorated with two picturesque towers, and the mosque itself is topped with a number of cupolas. Porcelain facing of the facade was destroyed but lateral and back walls of the rectangular building have been survived and glisten like in Samarkand with blue and green colors. The mosque is surrounded with the square clay wall built by Khudoyar Khan". It was Friday and Sven Hedin visited the mosque during the pray. Believers "in colored caftans and white turbans solemnly entered under the gigantic arches of the mosque, leaving the shoes at the entrance. White walls of the mosque were decorated with surahs from Koran". Sven Hedin went up to one of the upper galleries and watched the pray from there. "It was a beautiful view, reminding the Night of Ramazan in Istambul", – he points out. On January 25, 1894 Sven Hedin arrived in Tashkent, where he stopped in order to complete his preparation for his trip to the Pamirs. The traveler who had been in Tashkent before, pointed out that the city was built deep in the valley of the Chirchik river. Dachas and country-houses with gardens which formed suburbs. Peaches, almonds, apricots, grapes and nuts grew in the gardens. Between the gardens and dachas the fields of wheat and lucerne stretched, but more with cotton and sesame, much rice, mulberry-trees, fig-trees. The Tashkent valley and the city itself was irrigated from the canals assigned the Chirchik river at the Niyazbek fortification. The city was divided into two parts by the Ankhor canal. The "old town" was located on the right bank of the river, all in greens of gardens, between which constructions with flat roofs were hidden. Over them a light blue cupola of the mausoleum of Suyunidj Khan and madrassah of Barak Khan raised above splendid building erected in the beginning of the XVI century and amazing people with its scale and luxury of decorative trimming. Sheikhantaur sight was a mausoleum of Yunus-Khan, remarkable for asceticism and rough beauty. Not very far from the crossing of the ancient roads Chorsu on the hill, there was seen a high peshtak of the madrassah Kukeldash, trimmed with ornaments of colored tiles and flanked with minarets. To the north of it there was Jami Mosque and madrassah Khodja Ahrar. The mausoleum of the holy Sheikh Abu Bakr Kaffal Shashi who died in 976 and who was respected by believers sparkled with a cupola. Madrassah of Abul Kasim located in the Beshagach part of the city and surrounded with the gardens. Since olden days, the old part of the city was inhabited by artisans – blacksmith, jewelers, potters, weavers, carpet-makers. Old town quarters-makhallya has the same name: makhallya Takachi – blacksmith, makhallya Dergez – casters, Egarchi – saddle shapped, Ukchi – armourers etc. The houses were as a rule one storied buildings did not have windows facing the street, all the doors of the rooms faced the courtyard. In front of doors there was a common awning on the columns. Doors with carving, windows with a frequent lattice without windows. During winter time

windows were sealed up with the oily paper, except one of them in order that the smoke may go out. The fire in the houses was made in the fireplace, which represented four corner pipe with a wide hole at the bottom. There were a plenty of nishas in the walls instead of wardrobes. In the new part of Tashkent separated from the "old town" with the fortress on the left bank of the Ankhor canal, Russian officials, officers, manufacturers and merchants, local intellectuals settled over there. Among the one-storied European buildings, the monumental brick buildings of banks, big shops, men and women gymnasiums and special spot of the city – surrounded by the park, the palace of the "exiled" great duke Nikolai Konstantinovich stood out for. From Tashkent, having provided themselves with food and changed camels on five horses, the expedition headed for

Kokand. There, Sven Hedin stayed for a few days time seeing the wonderful architectural buildings of this ancient town, ex-center of Kokand khan-the palace of the last ruler Khodoyar khan, numerous mosques and madrassahs including the biggest and the most fantastic – Jami madrassah. "Its huge square yard, shaded with mulberry-trees, poplars, willows, with minaret, with a wonderful gallery, painted roof and carved wooden columns... had 86 khujras and could accept 200 students", – Sven Hedin pointed out in his records. Further, the way of expedition passed through Ferghana Valley.

Sven Hedin and Owen Lattimore

In Margilan Sven Hedin hired a guide Uzbek man Islam-bai from Osh by birth. Dressed in a blue cloth, Islam-bai grizzly, but strong enough, he looked wonderfully. Besides Islam-bai, the traveler was also accompanied by cameleers and the workers Mukhammad-shakh, Yuldash, Kosim and Yulchi.

"In Margilan I left some unnecessary things including Orenburg tarantass and suit-cases. Instead of them I bought "yagdans" – wooden trunks, upholstered with leather, which could be strapped to the back of a horse or a camel". From Margilan the caravan headed for Uchkurgan, from where the expedition was seen off to long journey by Uchkurgan "aksakals" dressed in the gala blue robes and white turbans, with belts of forged silver, curved sabers in sheath fettered with silver with big horse suite. Sven Hedin wrote that he was indebted to Islam-bai who "was a truly partner no matter how dangerous it was or which weather they face en route... He left his house and the family and easily followed me to share the unknown fate". Islam-bai was very well aware of the area, helped Sven and his travelers finding wells in the desert and underground waters either with the help of bird's-nests or by buzzed gadflies appearing near camels or by plants and the other signs. "We wandered together through loose sands of the Gobi desert and very nearly die of thirst. And when the others could bear, he saved my records and maps. He was always the first when it was necessary to cross high

covered with snow mountains, led my caravan via foamy rivers, stood on the post when nomads wanted to attack us. If it had not been him, my trip would not have been completed so happily. Now he is with honor wear golden medal given to him by the king Oskar". During many trips which were made by Sven Hedin for his long life, it happened so rare that all the participants of his expeditions returned home alive. During the caravan trips, his travelers perished in the mountains, waterless deserts, were killed by militant nomads. On March 18, Sven Hedin reached the Pamir post in Murgab. During all this trip he was keeping out geographical observation, collected geological and botanical collections, made anthropological metering and realized the route hydrological inspections. Then, Sven`s way passed through Kashgar to Lob-Nor, Northern Tibet and the final point of his trip became Peking. Rich results of this trip have been described in two volumes, published in London in 1898, under the title "Through Asia". According to Rerih, these two volumes represent "masterpiece of scientific geography". Having completed this expedition Sven Hedin wrote in his scientific diaries: "Now it became clear why in the past times caravans with silk from China headed for western countries made their way so close from southern part of Lob-Nor, though here they had to pass through the terrible sandy desert". One more time Sven Hedin visited Central Asia during his next trip in 1899, when his way to Tibet and India passed through Osh and Kashgar, and on his way back, in may 1902 he stayed for a while in Andijan.

The son of the famous artist Nikolay Rerih scientist-orientalist Yuri Rerih wrote about Sven Hedin soon after the death of the traveler in 1952: "Many years Sven Hedin planned a scrupulous research of Central Asia with the group representing various branches of science. Such a new type of expedition meeting the requirements of the modern researchers and growing demand on specialization was necessary at that time. This new type of the expedition had a tendency to recruit specialists where every specialist would be responsible for his own field of researches; moreover it intended to develop to the movable research station, whose workers spend a lot of time in one region and organize research bases in various places of given region. A new type of expedition facilitates accumulation of the exact data on the country and gives the scientists unique chance to check and to confirm their results". Sven Hedin made six expeditions to Central Asia. He made up maps of remarkable places in the Pamirs, in the desert of Takla-Makan, in the mountains of Tibet and the Himalayas, researched flora of deserts and hydrography of the Lob-Nor basin. Sven Hedin's books have been translated and republished in many languages of the world. The books had photos, taken by the researcher himself and representing exceptional scientific and historical interest. The scientist in his travels set the task "open new ranges, lakes and rivers, search of tracks of ancient culture able to cast light on immigration of peoples, fixing forsaken caravan routes – the tasks irrepressibly attracting travelers to these remote regions".