Ku světlu a síle na cestě života

Citation preview

Ku svitla a síla na ouU Života. w««mMttwnnwwinfWMwnm>®j5i

Slova a myšlenky růxných osob sebranýoh a vydaných

Aurorou Tlsell • předmluvou profesora W. Rudina.

T

Devatenácté vydání.

/7I-85 tisíc/

Uppsala J. A. LlnAads FBrlag.

Mým přátelům

Motto: "Trpělivě a statečně

v bojích života."

Předmluva.

Již ode dnů gvého mládí opisovala jsem ai to, ao mne nejvíce zaujaie z četby duchovní i svčtské literatury. Mé přání, zpřístupnit! krásné mySlenky takto sebrané taká jiným, se nyní uskutečniloMj mé vý pisky vycházejí nyní shrnuté v knihu k dennímu čtení v tichých chvil­ kách. Kniha nehodí se k používání při domácích pobožnostech, ale spíže ke čtení, když uprostřed práce, uprostřed tisícihlaaého Sumu času, chceme přitrhnoutl k sobč chvíli vččnosti. .Jestliže však gp ztižíme, budeme moci z tčchto listů "slySeti znéní zvonů”, které pozdvihuje vzhůru srdce ke skutečnému svétu vččnostl. Včem, kteří mné laskavé dovolili, abych podala dál jejich slo­ va a myžlenky, rovnéž tsk nakladatelům, kteří mi dali právo, použít knih jejich nákladu, dovoluji si vyjádřit svůj dík. Karlskrona 191C.

AURO ’

TIS-ZIL.

Předmluva. Byv požádán o úvodní slovo doporučení této sbírky denních úvah určené veřejnosti, vyhovuji tomuto přání mně Již dlouho známé, vysoce vážené vydavatelky. Kniha obsahuje krátké výpisky ze spisů, kázání, přednášek, dopisů asi 200 osob, které žily od 1. století po Kr. /jako ku př. Seneca a Epiktet/ až do nynější doby. Spisovatelé ve výběru co nej­ širším Jsou zástupci různých směrů. Že sběratelka při tom trflla dobrá jména, je očividné. A nepotřebujeme číst mnoho z malých úvah, abychom poznali, že Jsou hodnotné a vzdělávatelné. Sbírka Je plodem dlouhého životního styku s duchovním světem a prozrazuje důvěrnou známost s množstvím z těchto ušlechtilých osobností. Mají všeobecně vzato vůni křesťanské niternosti, zdůrazňují důležitost mocné průkaznosti nového života, povzbuzují a potěšují ve všednosti a trampo­ tách života. Snad bychom sl mohli přát, aby sbírka výpisů byla plánovitěji uspořádána do malých skupin, který by tvořily celek pro sebe, ku př . pro týden nebo měsíc. Takovému nároku výpisky nevyhoví, ale jsou uspořádány nezávisle navzájem. Jsou velmi krátké a obyčejně vyňaté ze souvislosti, pociťujeme také někdy určitou potřebu, abychom věděli něco více o rámci, ve kterém původně byly obsaženy. Ale to nikterak nezmenšuje hodnotu výpisků, vidíme-li každý zvlášť Jako krátké mocné svědectví o nějaké pravdě srdce. Malé úvahy hodily by se však méně pro toho, kdo hledá souvi­ slé vyučování anebo pro nové začátečníky v duchovní oblasti. Spíše by chtěly - Jak také vydavatelka sama naznačila - sloužit! čtenáři, kte^ rý je Již více seznámen s duchovním životem a který pociťuje potřebu, aby uprostřed nepokoje dne strhl k sobě chvilku věčnosti, dostal jako byjsvěží doušek vody k občerstvení na cestě, nebo aby se mu dostalo malého podání ruky ke chvilce vlastní tiché úvahy. Odpovídá to proto dobře svému názvu "K světlu a síle na cestě života". Nechť slouží tomuto účalu, nechť povzbudí své čtenáře, aby sami hledali bližší seznámení se spisovateli zde představenými, h nec především všecka slova JSÍsma, která provázl&vkaždou úvahu - ne vždy v přesné souvislosti s ní, ale často dobře ji osvětlující, vedou čte­ náře k témuž prameni pro věčné slovo života v Písmě svátém. Nechť tak pozná pravdu, o níž svědčí žalm: "slovo boží Je mi vzácnější nad zla to a sladší nežli med." Uppsala v srpnu 1911.

W. Rudln.

Bůh je tvůj otec Bůh je přec tvůj otec, jen Mu důvěřuj ! Může něžná láska změnit úděl tvůj.

Když se ahví tvé srdae vycítí to v čas, nepokoj tvůj ztiěí, slzu setře s řas.

Nevidíě-li cestu, za ruku lio chyl ! 3 Ním ae též zem stínů může prosvětlit.

i Folož k Jeho nohám myČlenek svých tíž, nadnese téé břímě, pozdvihne tě výě.

Bolesti své vyplač v Jeho náručí, v bouři tam je přístav, klid a bezpečí.

Nepečuj o zítřek I K jeho zákonu proměnit se může osud příštích dnů.

Fůze něžná láska změnit úděl tvůj. Bůh je přec tvůj otec, jen Mu důvěřuj !

/F. • ./

__________________________

1. ledna.

Hospodin kraluje -- na věky trvá milosrdenství Jeho, a od rr a cesta se zdála být těžká a dlouhá, pak prameny áadosti ze skály pojednou vytrysknou, Jak tomu bylo kdysi* /Tóny domova*/

18. ledna. Pravím pak vám: Každý, kdož by koli vyznal mne před lidmi, 1 Syn člověka vyzná jej před anděly Božími. Kdož bv mne pak zapřel před lidmi, zapřín bude před anděly Božími. Luk.: 12:8,9. Je v tom něco bohatě požehnaného, vyznáváme-11 pravdu také v malém, nebo vyjadřujeme-11 se jedním neb druhým způsobem, avěak tak zřetelně, že nám bude rozuměno, aí v čemkoliv, utvrzujeme to doÉ To dobré dostane větší moc nade mnou samým, když je budu projevovat ve slovu i skutku, nežli když jen ve svém ni+ru s ním souhlasím. /J.A.Skman./ Jsstliže přicházívá pokuěení, abychom zapírali svou víru, nesmíme s ním nikdy souhlasit. Jestliže vyvstanou těžkosti na naší cestě, v díle našeho povolání, tu je čas, abychom bojovali o víru, abychom vírou povstali a svrhli horu překážek do moře. /Th. Cuyler./ Nechl je to tak, že vzhledem k původu a ducha, sám přebývat! v nás, státi se našim králem a v nás zřídit! své království, Ale to potřebuje vážnou touhu, která nikdy neumdlévá, aby tiše a pokorně hledala poklady království nebeského. Někdy dostává s& hledajícímu blažené radosti, zřejmého ujištění, že je božím dítětem, ale pak musíme opět do vězení tohoto světa a znovu procházet! našimi zkouškami, abychom ukázali, jestli jerhaše opravdová vůle obětovat! naši sebelásku, sobectví a hrdost, abychom se stali dětmi, které se v zármutku i radosti oddávají Bohu. /E. G - tz./ Chceš-11 se stát! takovým, milujícím Boha a Bohem milovaným, skutečně v nebi bydlícím duchovním člověkem, bud vždy více sám před Spasitelem, oddělen od svého lidu a domu otce svého. /Žalm 45:11./ Nech jej mluvit ke svému srdci a zjevovat ti tvou pozemskou n^rsl tvé předsudky a tvou odvrácenost. Skryj a rozvažuj a uchovej každou pravdivost srdce a slovo milosti, uč se, ptej se a pros. Nadejde také pro tebe den kdy budeš smět se připojiti k onomu učednickému vyznání: Viděli jsme slávu jeho, slávu jakožto jednorozeného od Otce plného milosti a pravdy. / W. Rudin./ 27. ledna. Jak jen dí, hned strhne se vítr bouřlivý - , Však když volají k Hospodinu v soužení svém, z úzkosti jejich je vysvobozuje. Proměňuje zajisté bouři v utišení, takže umlkne vlnobití’ jejich. I veselí se, že utichlo vlnobití, žalm 1071 25-JO. Upokojtež se,a vězte, žel jsem Já Bůh. žalm 46:11. On zná hloubku mé bolesti a je svědom mého zármutku. On ví,

jak to počalo a jak pokračovalo. Vlečko prošlo jeho rukou. Nikdy nepochybí jeho sliby. Křesťan aúže být skoulen ale nik­ dy oruštSn. Učedníci Mistrovi bývají často vystaveni bouři, ale nikdy nevyvede On učedníka z bouře, ani? ho vysadil na pevnou zen. A nikdy nelitujne chvíle, které jene strávili v bouřích. Nebezpečí spočívá v tom, abychom neztratili vědomí ve zkouškách pozemského života. Nejsou to jen výčiny, které opojují nače srdce a činí duše nestřízlivými. Dlouho trvající bolest může křesťana oloupit! o veSkerou roz­ vahu, že se citi být oprávněn reptat! proti Bohu. "Posadil mne na hřbet vlnobití a nechal mne, a jeho hlučení vzalo mnš vědomí." Milost, která vyžaduje, abychom se dříve ztížili, tuží Jediné ten, který sám byl v nouzi. Bouře nás skoulí, zda jene bezpečné zakotveni. Nemluv nikdy v nepokoji svého srdce. Nevil, co říkál. Pěstuj svou statečnost mlčením v zármutku. Vlečko má svůj konec. Bu?! klidný Mech bouře zuřit ! Pán povStří té jimi proved i Spolehni se na křídla, jež tě nesou v letu tímto světem. Brzy přejde vlečka bída. /£. G - n./ Brzy přejde vlečka bída; brzy budu radostnf a svobodnf zpívat o vítlzetví v nebi, mém domové. / L.S. / 36, ledna. Na ty vlci, kteréž jsou sa mnou, zapomínaje, k těm pak, kteréž jsou přede nmou, úsilní chvátaje, k cíli b^žím. Fil. 3il4. Tento život není nic Jiného než život víry, lásky a kříže. Ale to tré nebude v nás dokonalé, dokud jsme ne světě. U Krista jedl ně toto tré je v plnosti. On je slunce, které Je nám dáno. On jo vzor, ktrrý máme následovat!• Neboť jsou vždy mezi námi někteří slabí, někteří silní, jiní zase Ještě silnějSÍ. Ti první umějí málo trpět!, poslední mnoho. - Tento život je pouť, kde jdeme vždycky od víry k víře, od lásky k lásce, od trpělivosti k trpělivosti, od kříže ke kříži. Není to spravedlnost, ale ospravedlňování; nedošli jsme tam, kam jsme měli přijít; jsme stále na dráze, na cestě, na které jsou někteří napřed, jiní vzadu. Bůh je potěšen, když nás na­ chází v práci a úmyslu pracovat. Nebol když On chce, přichází s chvmi tem, sílí víru a lásku a pak nás převádí v okamžiku z tohoto života do nebe. Ale dokud žijeme na zemi, musíme vždy nést! břemen® jedni druhých, jako Krietus nesl nás, a to tím mnohem více, že nikdo z nám není dokonalý. /Martin Luther./

Přirovnejme ae k závodnímu běžoi, který usilovně běží k svému cíli; oko před rukou* ruka před nohou. NechŽ naše touha získat! Krióta dosahuje dále* než naše ruka víry nyní dosahuje, a zase ruce víry až se vztahují do ©ředu, aby i nohy zdolávaly díly oesty krok za krotoem. - Běží-li se ti těžce, hleí na vítěznou odměnu a nohama nasaS jisté kroky. /Fr. Hammarsten./ 29• ledna. Spravedlivý Jest Hospodin ve všech cestách svých a milosrdný ve věech skutcích svých. Žalm 145117. Jako ten, kdo dostihl vrcholu vysoké hory, má nahoře pohled na cestu, kterou Sel* tsk budeme také my* když dostihneme cíle své pouti* jasně viflět oestu za námi. Celé tajemství našeho života bude tu ležet! odhaleno před našima očima. Pak ludou přec vyřešeny mnohé temné hádanky, nad kterými zde nadarmo hloubáme, ánohá úzkostlivá otázka* která zde sotva přeěla naše rty, dostane přece svou odpověd.Zde nevíme* co Pán s námi činí* a nemůžeme rozumět jeho úmyslu. Ale tam nahoře porozumíme plné jeho vedení. Budeme všichni rozumět 9vému životu. Král* který uprchl ze země, porozumí proč musil ztratit korunu a říši, chudá švadlena, proč mrzla a hladověla, nemocná, proč musela ležet! léta upoutána na lůž­ ku v bolestech, omylem obžalovaný pro loupež a nespravedlivé odsou­ zený, proč musil nevinné trpět. A vdova porozumí, ©roč musela oblek­ nout černý smuteční Šat, zatím co ještě růže svatební kytice nezvadl, a otec a matka, proč Bůh vzal jejich jediné dítě* poklad jejich srdce a potěšení jejich očí. A ti, kteří čekali mnoho od života, kteří neúnavně pracovali a měli vše moudře vypočteno, porozumějí, proč je Pán nechal ztroskotat ve všech jejich podnicích, takže život se stal pro ně jediným dlouhým řetězem zklamání. Všecko toto bude jasné ve světle, které vyzařuje z Božího trůnu. Zde je vysvětlení, řekne Pán. - A tu bude dřívějěí naříkání proměněno v jásající dík a chválu. Kdož ví ? -inad tu najdou naplnění slova písně i To* co tě nejvíce tísnilo zde, tam vyloudí nejčistší souzvuky harfy a nejvyěšíx tóny písně chvály, když proměněn naposled budeš stát před trůnem. /Nils Beskow./ 30. ledna. A to město nepotřebuje slunce ani měsíce, aby svítily v němí nebol sláva Boží Je osvěcuje a svíce jeho Jest Beránek. ZJ.aiiSJ. A služebníci jeho sloužit! Jemu budou a tvář jeho vidět! budou, a jméno jeho budež na čelích jejich. Zj. 22|3,4.

V čerábude pozůstávat blaženost a sláva vyvolených ? Bude to jen v tom, že budou moci být v onom svátém čistém světě. Z temnoty země jsou přeneseni do nebeských světlých příbytků. Bůh sám je slunc , v jehož světle oni smějí chodit. Jak milé bude pro ně, ře jsou vzdáleni tmy a nečistoty zde dole a nalmísto toho jsou obklopeni Jen světlem a čistotou ! A te3 smějí spatřovat jeho obličej. Tak Jsou splněny jejich nejhluběí touhy. Smějí Jej vidět takového, jak jest. A mají k tomu předpoklad! Jeho jméno je napsáno na čelích jejich. Náleží Jemuj Jsou znamenáni jeho pečetí. Jako nejvyšší kněz ve starém zákoně nesl zlatý nápis na svém čele: “Svatost Hospodinu", Tak září také svatost ale jen svatost získaná krví Ježíše Krista, z Jejich celých bytostí. Proto mohou předstoupit^ před oči Svatého. /J. J./

O jak nevýslovná radost to bude, když duše vstoupí do neko­ nečného světla a bude jím zcela prozářená. Jaká pozemská radost může být předobrazem nebo podobná radosti, která naplní ducha, až uvidí nebeskou slávu soustředěnou a shrnutou v oslavenou podobu Krista. /J. Burns./ 0 jasnosti, která zaháníš temnost všech věků I O nádhero, která se staneš mým údělem ve věčnosti: kde všecky Jazyky zvýšují chválu a slávu Otce věků a všecka srdce vyznávají, že Bůh je dobrý a moudrý, /J. 0. Wallin./ 31. ledna. Mladší syn- odšel do daleké krajiny, a tam rozmrhal statek svůj, živ jsa prostopášně. Luk. 15:13. 3yn Je vždy synem. Může býti špatný, potřebuje potrestání, ale je stejně synem a bývá trestán, poněvadž jest synem. Služebník může dátl výpověí a opustit dům, ale ne tak syn. Ani jeho vzdor a neposlušnost nezruší svazek rodinný. /Radstock./ Jsme syny a dcerami božími, náležíme k velké boží rodině. Ale dbejme, abychom nepromrhali své dědictví a nestali se ztrace­ nými syny a dcerami. /O./ Začal nouzi trpět! ... Pak přišel sám k sobě a řekl: “ Vstana půjdu k otci svému". I vstav, šel k otci svému. A když ještě opodál byl, uzřel jej otec jeho. Přiběhl, padl na šíji jeho, a políbil ho. Luk. 15: 14, 17, 18, 20. Když Ježíš mluví, jak Bůh miluje lidi, používá vždycky sil­ ných slov ... vyhledává ta nejsilnější, která může nalézt!, nebot ví že v lidské řeči nejsou slova dosti silná, aby vyjadřovala, jak Bůh

miluje. Ale to nejsilnŠJěí, co říká, Je když nám ukazuje hledající lá ku, která vytrvale hlodá, až mtracený Je znovu nalezen a raduje se, když se dá nalézt!. /E.Koch./ Tak jest radost v nebi nd Jedním hříěníketa pokání činícím, tuk. 15i 7.10. 1. února. Věrou povolán jsa Abraham, uposlechl Boha, aby odešel na to místo, kteréž mol vžiti za dědictví; i žel, nevěda, kam přijde, žid. 11:8. Byl to těžký boj a veliká zkouška víry, když Abraham musil opustit svou zemi, aniž věděl, kam přijde, ale šel přece, kam ho nohy nesly. Přes to co učinil ? lakxmstráxskmxmáxvťra Vzal s sebou sl vo, které mu Bůh řekl: “Požehnám ti'.’ Tak ostré oko má víra, že může vidět ve tmě, kde nesvítí ani to nejnepatrnšjší světlo, kde nic není vidět a že poznává, kde se nic nedá poznat. Toto Je nyní pro nás napsáno, abychom také my se mohli učit být závislí na Božím slovu, ve kterém Bůh slíbil, že chce opatrovat! a chránit! naše tělo, náě život a jeětě více naši duši, ačkoliv duše není viditelná očím a uchopitelná rukám. Pokus se jen spolehnout na Boží slovo, jako bys to, co š ibuje, Již měl. Věř a budeš mít. víra nemůže pochybý^ ani oklamat, i kdyby to tak vypadalo, jako by věecko šlo ke konci. Jestli Že splnění nepřichází dost rychle, pak tu vidíě, že Bůh nechal i Abrahama dlouho čekat na splnění zaslíbení, nepřestaň však věřit. On otálí, protože chce posílit tvou víru. /Luther./ , Za tmy Jen zrno zapouští kořeny a klíčí i roste, ne ve slunce záři. V temnotách a mraku přebývá Hospodin, nebol také tma je jeho. Aóny domova./ 2. února. Otče náě, jenž Jsi na nebesích, J‘at. 6:9. Jeden jest zajisté Bůh, jeden také i prostředník Boží a lid­ ský, člověk uristus Ježíš. I. Timot. 2:5.

Jeden Jest můj otec, to Jsi Ty, jenž jsi na nebesích, skryj mne tedy na svém klínu a nes mne touto tísní času životem, domů k tobě I Jeden jest můj mistr, to Jsi Ty, Pane Ježíši Kriste, uč mne cestě, kterou se mám bráti, opatruj mne, pomáhej mně, podpírej mne, nes mne, učiň mne tobě podobným, ty trpělivý Beránku Boží !

/Hammarsten./

Spasitel, který zemřel za nás* pro naše spasení* nevstoupil na nebesa proto* aby nás zanechal zde dole v temnotě zemS* abychom se zoela dobře obešli bez něho. Ó nikoliv* On je u vesla a řídí loďku našho života. On je na pravici boží, aby všecko vidli k našemu nej­ lepšímu. On neopouští nikdy svou stráži denně, každou hodinu je naší? prostředníkem. Proto může také dokonale spasit! ty, kteří skrze něho přicházejí k Bohu. Ježíš žije proto, aby nás provázel. /Neznámý./ Ježíš žije, Ježíš žije a nikdy nemůže se změnitl. Otcem, matkou, domovem i budoucnosti, vším On chce býti pro tebe. Cestou, kde žádnou cestu nenalézáš*, radou* kde žádné rady si nevíš; On je dost pro nebe, On Je dost pro zemi, On dostačí propas i pro věčnost. /Neznámý./ 5. února. A pohleděv, uzřel lidi bohaté, kteříž metali dary své do pokladnice. Uzřel pak i jednu vdovu chudičkou, ona uvrhla dva larty. I řekli V pravdš pravím vám, že vdova tato chudá ví-ce uvrhla nežli všichni jiní. Luk. 81i 1-3. Není lehké pro nás, abychom viděli, kudy jde hranice mezi mail lým a v pravdš velkým. Jak zcela jinak bude tažena hranice před okem Věčného než před mašlma nejasnýma očima ! Jist' Je, že to největší může být obráženo a rozzařováno od toho nejmenšího, jako slunce od kapky.A v nasen vlastním životě co je veliké a co je malé ? Den je vyplňěn malými událostmi, malými povinnostmi, malými skutky, ale právě tyto malé skutky, malé povinnosti, zármutky a radosti jsou zřejmé náplní tvého života, a proto něčím velkým, významným, nebo mohlo by se tím aspoň stát, kdyby byly viděny v pravém světle. Tvůj den je často plný "malých” důkazů boží dobroty - v chlebš, který JÍŠ v pokoji, kterého užíváš, ve slově, které nasycuje tvou duši - ale jak bohatými bychom se mohli stát, jak okolo nás by se mělo vše žele nat a kvést, jestliže bychom měli lepší zrak pro to veliké a vysoké od Boha, co On skrývá ve zdánlivě malém! /L. Lindskoff./ 4• února, Žízní duše má Boha, Boha živého, a říkát Skorollž půjdu, a ukáži se před obličejem Božím ? Žalm 4213. Jako člověk v cizí zemi poclžuje stále touhu po domově, tak by měly také naše myšlenky se stále zabývat! naším stvořitelem,

naším vykupitelem, naším utěšitelem. Kdekoliv věřící ae octne, musí pocitováti svou příslušnost ke Kristu, e čím více z hloubi duše vždychá k Bohu, tím více přijímá z jeho plnosti a tím větší se stává jeho touha, hlad a žízeň po něm. 6, toto jegt žízeň, kterou nic z dobrot světa nemůže uhasit!; a může býti křeslanu ookoliv nabízeno, je to jen jeho Bůh, jeho Ježíš, kterého chce míti, nechce se ani na d okamžik obejiti bez obecenství a ním. Již to je veliká blaženost pro duši, když je v ní vznícena taková palčivá žádost po Bohu, nech? lidé vedle a kolem se namáhají jak mnoho chtějí, ona však si říkái Aspoň já sama musím mít Bohaj svého Ježíše se nevzdám. On je světlem mého života, chci se ho pevné držet, až bych jej zcela měla, až by mne naplňoval sebou samým. /L. Hofacker./ 5. února. Zdaliž jsem nepřikázal tobě, řkat Posilni ae a zmužile se měj, neboj se, ani lekej, nebol s tebou jest Hospodin Bůh tvůj, kamž se koll obrátíš. Joz. It9. Jak veliké zaslíbení! Důvěřuj Boftu co nejvíce a neboj se ! On požaduje pouze, abys mu věřili víra povznáší a zařizuje všecko a dává statečnost a sílu. On je s tebou ve všem, a kdybys měl Jedinou péči a strach, aby ses ♦ 1 neznelíbil Bohu, pak nepotřebuješ mít jinou péči a Jiný strach. /C.H. v. Bopjatzky./ Nepokoj, který pociluješ nad tak mnohým, pochází z toho, že nepřijímáš s dostatečnou odevzdaností Bohu všecko, co tě potkává. 3věř však všecko do jeho rukou a obětuj to předem zcela na oltář srdce. /řenelon./ Nebeská láska pravil "nepečuj!'1 - Což nejsi drahá duše učed­ níka, mnohem více než ptáci a lilie ? Pečovat, to Je věc tvého Otce. On toto vzal ne sebe, protože je to pro tebe těžké břímě. Pracuj, hledej, nes trpělivě soužení dne. To Je dost. Nestarej se o nic více. Bůh, tvůj Otec, ví, co tobě i jiným je potřebí. On vidí přes čas a věčnost. /W. Rudln./ f • února • Těš se v Hospodinu, a dá tobě žádosti srdce tvého. Uval na Hospodina cestu svou, a slož v něm naději, oni zajisté všecko spraví. Klčenlivě se měj k Hospodinu, a očekávej pečlivě na něho, žalm 37*4, 9, 7. Dosti mán na mé milosti. 2. Koř. 12i7-10. rán chce zjevit! své Jméno tím, že bere všecko, oo se týká našeho života, do svých rukou. Ldar je jeho. Také nezdar Je Jeho.

Věř tomu a budeě se radovat. Je to otcovská ruka, která trestá, i když se to děje také^skrze anděla světlosti. Ztiě svou duSl ve vlastním prohláSení Fáněí '‘Dosti máš na mé milosti.” Jsou to plánv tvého Otce pro světlou budoucnost, která se vyryjí během těžkostí. Pokud ty Jsi Jeho, nepřij^eě nikdy do styku s takovou věcí, která by Otcovskou rukou nebyla naplněním Jeho díla v tobě a napravením tvé oestv podle Jeho srdce. /O. Stookmafer./ Pros o milost, abys viděl vzhůru a nikoli dolů. Nenos se s břemenem, které Je příllě těžké pro tebe. Kristus sám Je zdolá. Fohleč vzhůru ! Bůh žije. On provede své dílo v tobě a pro tebe. Buč pouze na své stráži, aby nic mu nemohlo překážet. BuČ ochotný vzdát! se svých plánů at si tvé pozemské podpory padnou. /Soud. 7: 1-14./ Neoh Bohu "volné ruce”, aby dělal to, co uzná za nejlepěí. /Neznámý./ 7. února. A protož hned z Jitra rozsívej símě své, a u večer nedávej odpočinutí ruce svéj nebol ty nevíš, oo Je lepšího, to-li či ono, čili obé Jednostejně dobré jest. Kaz. tlaé. Tisícílétá historie leží za námi, plná divů boží milosti. Vzdor všemu odporu, věí zoufalé zlobě, ba i za krvavého pronásledo­ vání Kristova věc razila si cestu celým světem. Jeho církev byla založena a trváj tisíckrát tisícové Jsou získáni prací jeho nepatr­ ných služebníků. Jsou sice jeho děti Jako růže mezi trny, ale &etae dohromady tvoří nespočetný zástup. l-áme při všem věrného Boha a Spasitele, který nás chce svou silou néstl se všemi našimi těžkostmi, a vnitř^ní vítězství je, dáti se od něho nést. Ale nemáme zapomínat, že jestliže se jednou chceme “postaviti před Synem člověka”, jde o to, abychom byli nalezeni věr­ ní, oddaní, milující až do kance tak Jako Mistr sám. Je-li to zku­ šební cesta, kterou máme jít, utrcSme se myšlenkou, že čas je krátký. /W. Rudin./ Povstaň, povstaň pro Ježíše, ty bojovná četo kříže, nedej královské korouhvi klesnout, zvedni Ji ! Od vítězství k vítězství postupovat bude Jeho vojsko, až každý nepřítel bude poražen, vždvl jen On Pánem je. /Tóny domova./

8. února. Svěťte jakožto světla na světě. Fil. 2:15. Pán má pro nás všecky něco co bychom dělali: abychom svítili pravdou, čistotou, dobrotou a světlem plným lásky a pokorné mysli. /Infants Magazin./ Jsi přece křesťan. Ale tím jsi také povolán, abys svítil svým světlem těm, kteří mnohými útesy skrytými pod vodou směřují mořem světa k věčnosti. Zdali pak se může říci o tobě, že tvé světlo hoří jasně a že zřetelně ukazuje správný směr, jímž by tě mohl jeden každý, kdo by_®fcř chtěl, následovat ? Nebo má býti o tobě podána zpráva nahoru do nebeg, že tvé světlo svítí tak temně, že spíše špatně vede, než ukazuje cestu Je možno ve tvém celém životě vidět, že máš Kristovu mysl ? Pán Ježíš Kristus sám praví, že má být vidět naše"dobré skutky”, aby světlo, jež máme, svítilo všem lidem. Je tvá lampa vyčištěna a plná oleje tak, aby jasně svítila.?.

Z S. / 9. února. Ale ode mne odstup to, abych se v čem chlubil, jedině v kříži Pána našeho Jezukrista,Gal. 6:14. Jednou jsem si myslil, že bych měl rád tichou komůrku, která by byla oddělena od světa a zvláště zasvěcena modlitbám, kdy by světlo vnikalo jedním jediným oknem, které by mělo tvar kříže, ostře vytesa­ ného uprostřed zdi. Pohled z něho mluvil by o odpuštění mých hříchů, o světle v mých těžkostech, o vítězství v mé slabosti, o útěše v mých bolestech, o nekonečné vděčnosti za mé radosti, o věčné naději v mé úzkosti. Protože horizont ztemněl změnou počasí, což by měla temnota stihnout i mé oči upřené na kříž, takže by byl obestřen ještě hlub­ ším temnem, než kterým můj Spasitel procházel ? Růžový svit ranních červánků, zář slunce za plného poledne a jeho zlatém zářící purpurová barva při západu slunce vzala by na sebe tvar kříže a připomínala by mi stvořitelovo bohatství a Vykupitelovu milost, žádný z mých pohledů nemohl by postihnout! vnější svět a žádný vnější předmět nemohl by se mne odtamtud dotknout jedině skrze kříž. Ale my nepotřebujeme tuto vysněnou komůrku modliteb. Jeden každý může míti takové oddělené mí­ sto ve svém srdci, kam se může uchýlit. - Modleme se Bohu, aby nedo­ pustil něco, ať je to cokoliv - ani radost, ani bolest, práci nebo pokušení, duchovní nebo časnou věc - aby se nás to doteklo jinak než skrze kříž. /Th. Monod./ 10. úmora. Požehnám tobě ---- a ty budeš požehnáním. I. Mojž. 12:2.

Hlavním pravidlem , jak se stát požehnáním pro jiné, je to, aby-

chom sami stáli v živé a vždy více přitahující zkušenosti života, který má být probuzen u druhých, abychom aami si byli vědomi hřícha, jestliže máme způsobit! vědomí hřícha u jiných, abychom samijvěřill a žili v Kristu, jestliže máme probuditl víru a život u druhých, abychom sami se cvičili v umrtvování těla a dosahovali posvěcení, jestliže máme s požehnáním o tom mluvit a druhými. Jenom život sdílí životy; jenom duch tvoří ducha. Kde Duch boží sídlí, nemůže být bez síly a působení. To je tajemství požehnané práce pro druhé. / C. 0. Rosenius./ Všechen život je působivý a čím to je výxMsěnSjJží životy vý­ značnější svým způsobem, tím vetší je jeho schopnost sdílet! se. /Neznámý./ Práce provedená na modlitbě před obličejem Páně a u víře, není nikdy marná. Nebude-li to k zřejmému požehnání druhým, bude to vždycky k velikému požehnání pro nás sarné. / S. / 11. února. Přestala radost srdce našeho. Pláč Jer. 5:15Když jsem dobrého čekal, přišlo ml zlé, nadál jsem se světla, ale přišla mrákota. Job 30M neudělal, než že se zabýval svými nicotnými, nebo snad zločinnými plány a Nejvyššího Tvůrce urážejícími prázdnými zaměstnáními a zlý­ mi žádostmi, /Saint Martin./ Zřídký kdy je čas neutrální, nedělejme jej svým přítelem, bude nám pak mocným nepřítelem. Nedávej proto ani okamžiku přeběhnout!, abys ho nevyužil pro sebe samého s myšlenkou na jiný svět, nebol

""

k tomu, abychom byli tiší a pokorní srdcem, Je třeba také okamžiků. /S. Coolenbusch./ 17• únors. X učinil Hospodin zástupů věechněm národům na hoře této hody * věcí tučných, hody z vína vystálého, z vScí pravím, tučných, mo­ zek v sobě majících. Iz. 25ié. Jestliže říkáme, že život křesťana Jsou denně hody, můleme hájit! tato slova a bude to blíže pravdě, než kdybychom řekli i Živdt křesťana Je denně práce a Hermě boj; v obou případech Jo to pravda, ale v prvém záleží to nejvnitřípěji křesťanské, co nese sebou vloč­ ko ostatní. Že život křesťana Jsou denně hody, neznamená, že Je to nepře­ rušovaný slavnostní Jásot; ale, že Jsme denně syceni z Božího sto­ lu. žiti e Bohem Je žiti z Boha, nemůž^však ani stálo zpívat 1 a Jásati, musíme také vydržet! v Jednotvárné práci, mezitím také vzdycháme a pláčeme - ale vždycky můžeme přijímat Boží dary. Jisti z Jeho chleba a piti z Jeho kalicha, abychom byli udržováni při životě ... Nepozorujome vždycky, že Jsme syceni a učiněni bohatými, naproti tomu můžeme časem pociťovat!, Jako bychom byli hladoíí? prázdní a slabé víry, což také Jsme, zatím co tak málo přijímáme ze vžeho toho, es nám Bůh chce dáti. Ale Je slovo, které v sobě uzavírá celé boží království v našem srdci, oddaném tomu, aby žilo a v tomto slovu přiznávalo se k němu z celé duše; tak Je nám přece stále dáváno něco, co prýští z nikdy nevysýchajícího pramene požeh­ nání, síly a života z Boha, co» jedině tehdy, když náč pohled je upřen na Ježíěe. Tu On ge stává pro ná$^ ti®, který nese, > vykupuje, posvěcuje, osvobozuje celý náě každodenní Život. /o, ntockmayer./ 23. ánora.

Přeberu tě v peci soužení. Iz, 48il< . /jestliže kdy potřebí jest/, zkormouceni jsouce v rozličných pokušeních. l.Petr. 1*6. '"usálo se t’> státi!” Jaké blažené motto a naučení nad temný­

mi přehradami zármutku! - NapiS, ty zarmoucené dítě, o každém neŽtČsl které Bůh pokládá za dobré, aby ti je poslal. Jestliže tě volá dolů

• oslunčných horských výšin do údolí ve stínu ležících, slyš, že ti říkáš musÁlo tak býti.Buď tichý a věz, žs On je Bůh. řamatuj, že to tas, ''kde se tak muselo státi", spočívá v rukou nekonečné lásky, nekonečná moudroe* cti. nekonečná moci. Důvěřuj mu v malých věcech právě tak Jako ve velkých věcech* ve vSedních poměrech života prává tak Jako v Jeho důležitějších událostech, Xoxoušej se míti víru* která se neptá *ěF-a ani nepochybuje. Jestliže Jsi také zcela určitě měl svolit Jiné kroky* Jestliže Jsi owl vojnou volbu* patří ti nyní* abys při každé zatáčce cesty poslouchal Jeho hlas* který říkáš "Zde Jo cesta* Jdi po ní." Iz. SOižl. /J. . tacduff. Honí nic těžního než nésti zdánlivou bezučolnost zármutku. Nový zájem nastupuje do Jednotvárného života vězné* Jakmile pozná, že Jeho námaha dává nějaký skutečný výsledek. Jestliže si nemyslíme, Že zvítězíme nějak našim utrpením nebo zápasem* umírá naděje.- Ale křeslan nepotřebuje se toho bát. Každá zkouška přináší užitek. Bylo třeba* aby krvácelo to, co je skryto v našem srdci; aby nás to pokořilo a zkoušelo; aby nás to přesálo Jako zrna na sítě* aby nás to o oprostilo od pozemského a viditelného; aby vytvořilo v nás touhu po skutečnostech* které samy o sobě mohou upokojit! hlubokou potře­ bu duše. /F*B. 1 eyer./ e-

23. února. Vy pak Jste tělo Kristovo, a údové z částky. 1. or. lt;*7* Budeš milovati bližního svého Jako sebe samého. Lat. 22;39. Učili Jsme se, že máme vztáhnout ruku ke ztroskotaným, ukízat poutníku cestu a podělit chlebem hladové ? - Jestliže bych měl krátce vyslovit větu, v níž by byl základ všech našich povinno­ stí, pak bych chtěl říci; všecko, c© vidíš a v čem Jsou obsaženy lidské i boží věci. Je Jedno; Jsme údové v Jednom a témž velikém těle. Uuaíš žiti j?to druhé* jestliže chceš žiti oro sebe samého. Pokud Žijeme mezi lidmi* konejme dobro* nebuďme nikomu příči­ nou k neštěstí a zármutku. Člověk má usilovat o to, aby konal dobro* A oo Je ta dobro ? Zdokonalená a čistá mysl hledící k Bohu Jako vzoru* která se povzná­ ší nad pozemské věci a všeoka svá přání řídí dovnitř. /Seneca./ 34. února. Vozů božích Jest dvacet tisíců, řán rj»k mezi nimi. Žalm 68; 18 Jaká nepopsatelná romcc by to pro nás byla* jestliže tíchom ve všem, co nás potkává na cestě slzavým údolím* mohli vidět boží vůz* ve kterém lán sám Jede* Jejž nám posílá proto* aby buď nás

přivezl domů, anebo, aby k nám dopravil to, co by nás přivedl® blíže našemu cíli cesty. “ Nemáme tu místa zůstávajícího", praví Pán. Jsme hotovi na to zapomenout a věřit, že jsme tu na trvalo usazeni, ale hned zde stojí "boží vůz" přede dveřmi a připomíná nám, že jsme ho­ sté a příchozí na, zemi. Jindy, když pociťujeme cizinu příliš tísnivou „osílá Pán vůz, který se zdá snad málo pohodlný, ale stává se ze vSeoh nejpříjemnější , když víme, že přichází z datová a veze nás domu Jestliže tento pozemský život stává se pro nás přísnou školou, vážíme si vozů, které Pán posílá, aby nás dovezl donift. ' ohyb v této době děje se silou páry nebo nafty. Nestačíme však na to, abychom poznali vozy našeho Otce a proto Bůh někdy musí zpomalit jízdu našeho rychlíku, abychom vystoupili a zaujali místo ve voze staré formy, kde máme více času k přemýšlení. Nemoc, ku příkladu, je starý, ošklivý vůz, těžký a nepříjemným avšak jestliže můžeme přemýšít, že Pán na něm jede, je to boží vůz, zak

který máme ze srdce děkovat. Protivenství různého druhu nejsou pohodlné, ale ošklivé, nepří­ jemné vozy; ale jestliže můžeme věřit, že přicházejí od Pána, stávají se z nich vozy milosti. Utrpení všeho druhu Jsou v pravdě hrozné vozy, které pouhou vzpomínkou naplňují srdce mnohých zděšením; ale co o tom říká Pavel ? čti *ím. 5* 3-5. V celém Novém zákoně je vyzdviženo jako přednost, aby­ chom směli trpět s Kristem, neboť to způsobuje v nás věčnou plnost slávy... Vše stane se vítězným vozem, protože věříme, že tam Bůh jede s námi a že je to náš Otec, který vysílá vůz nám k pomoci.— Neboj se ! Vstup d® vozu - Ježíš je s tebou v nxm t 3 ježíš em zvítězíme t /Slsa i>org./ 25. února. Železná brána... Skutk. 12110. Jsou doby, kdy knždé dvéře, kterými bychom chtěli vyjiti, aby­ chom sloužili, zdají se zavřené, anebo se nám postaví do cesty velké nřekáýky, které vidíme jako nepřekonatelné a neodstranitelné. Je na nás, abychom očekávali, až Páně hodina přijde. Bu* jist, že taková doba čekání, naprosto ne k naší ztrátě, stane se nám požehnáním. /H. Bowtaan./ železná vrata otevrou se sama " v pravý čas". Ale dříne, něž se k nim dostaneme, právě v tom okamžiku, když je dostihneme - uvidí­ me je otevřena, takže jimi můžeme projít. Linka kolejí není viditelná od začátku až do konce, když se vůz dává d® pohybu. Kdyby řidič se měl na t© ohlížet, nemohl by se nikdy vydat na cestu. Zatím co jede ku předu, uhne se mu každý vůz, každé vozidlo s cesty a nechá mu otevřenou dráhu, kdyby J&sfó sedělo pomalu, uspíší to svou houkačkou. Týmž zpíso-

bem, Jako když nastupujeme, abychom následovali anděla, kterého Bůh vyklál a který as neočekáváno ukázal ve vězení našeho života; povSímněme bí, že zdánlivé nepřekonatelné překážky, kterých jsme se W dlouho báli, zmizí, a když se dostaneme až k tomu, Čeho Jsme se obávali nejvíce, bude to pryč. 41e zůstávej £v usilovné modlitbě k Bohu**, Jkutk. 12:5, bu* připraven slyšet ihned volající hlas an­ děla, aby ses přepásal a následoval; zatím co půjdeš životem, budeš následován neviditelný? průvodová, který má klíče ke vlem dveřím. / . • eyer. 36. února. A mluvila Marie i Ar on Mojžíšovi ... I slyšel to Hospodin. A.MeJž. 18tl,2. Když soudíme druhé, Je to vždy přeceňování a ©ovyžívání naší vlastní hodnoty. Láska, která vzhlíží ke Kristu a učí se od něho, která Je povznesena se zřetelem na Jeho krásu a v důsledku toho má malé mínění o sobě šatné, nemůže jinak než mítl přátelské mínění o jiných. . a5e mysl Je příliš často zaujata tím, z čeho Jsme a co můžeme dělat. Pokud se týká Marie, převýšilo zřejmě sobectví její lásku k Mojžíšovi. Lusíme dbáti, aby sobectví bylo přemoženo láskou, Není možné sl myslit, aby člověk, který žije v boží blízkosti a který je posvěceného ducha, duše a těla, mohl být^jiným ”karabá-

Sem!' svým jazykem; je nemožné těžit se u vědomí, že mám zálibu v zá­ visti a nemllosrdenství. Láska k Bohu f sobí lásku k naši’" bližním. Naše vnějží jednání s lidmi je měřítkem pro lásku našeho srdce k lobu. Inozí bývají sváděni k tomu, aby zle mluvili’ v bezmyšlenko­ ví toa ti, ale není to omluva pro takováto unáhlená vyjádření, pro uspěchané posudky, které často zarmucují Ducha svátého. iane, dej nám více a více Kristovy mysli, abych#® mohli být Jemu podobni, a dej nám milujícího ducha, láskyplné slovo, lásky plná jednání a^áskyplnou mdoat života - ke všem.

Zřennefather / buÚte nakonec všichni ... láskyplní vůči bratřím, milosrdní, pokorní.” 27. února. buše má touží po tobě v npci, nýbrž duchem svým, kterýž Jest ve mně, ráno tě hledám. Iz. 2€;9. Bez přestání se modlete. 1. Te^s. 5;17. Vylej srdce své Bohu z jitra, když vstáváS, svěř se Jeho náručf, sebe 1 své a dělej svá rozhodnutí pro každý

Všecky věci přicházejí od Boha a vedou k Bohu. Všecky větry stávají se dobrými větry, když holubice řídí cestu domů k Neetnovi v arše. Kéž bychom následovali, když nás Bůh táhne/ Zanechme svou vlastní vůli, která vždy klade odpor a chce svou vlastní cestu, a poddejme se Boží vůli, která je vždy dobrá a dokonalá. Pokud něco chceme, jsme stále v nepokoji, že to nepůjde, jak bychom chtě­ li, ale uzavřeni v boží vůli můžeme nalézti pokoj, aby vláda pře­ ce spočívala na ramenou Jeho, který má všecku moc na nebi i na zemi a Irtmrá může vésti všecko, co se odevzdává do jeho rukou, k dobrému zakončení. /Neznámý./

27. března. Jako moudrý stavitel, základ jsem založil, jiný pak na něm staví. Ale Jeden každý viz, jak na něm staví I 1. Kor. JílO. 3 naší vůlí nebo proti naší vůli jsme všichni “stavitelé" a můžeme se státi staviteli chrámu t Každý člověk může se stá^P chrámem Ducha svátého. Každé jednání, každé slovo, způsob, jakým využíváme okamži­ ky času, vše toto bývá učiněno bu3 z části ze zlata, stříbra a drahých kamenů, anebo ze dřeva, sena a slámy, z kterých se zkrfí staví dům, svěřený naší dovednosti a vytrvalosti. Neznamená tak mnoho, co my děláme, jako jak to děláme. Pokaždé když jednáme podle správných pohnutek,poslouží nám trocha zlatého prášku, ale kdykoliv na druhé straně provádíme svou práci bezcenným a povrch­ ním způsobem, přimícháváme do stavby našeho karaktéru materiál, který v hodině zkoušky zajde právě tak jistě, Jako dřevo, seno a sláma budou ztráveny v plamenech ohně. Někdy, když na sklonku dne se zadíváme zpět po uplynulých hodinách, musíme si trpce postěžovat!, že jsme nic neudělali pro vytvoření našeho karakteru. říkáme sami sobě, že nemáme nic, čím bychom se mohli vykázat! po tomto dni. Ach^ ano, nebol každý okamžik zanechal nějaký dojem ve tvém srdci. Každé jednání utvr­ zuje tě v dobrém nebo špatném zvyku. Tvůj duševní život nezasta­ vil se ani na jednu vteřinuf buí získal Jsi větší mravní sílu nebo také na^opak. Jestliže ne zlato - tedy dříví. Jestliže ne stříbro - snad seno, jestliže ne drahé kamení - adpoň slámu. Nejsme spaseni svými skutky. Jediný základ spasení je Ježíš Kristus. / . Kor. Sill./ Ale my obdržíme odměnu v poměru ke způ­ sobu, jak stavíme na tomto základu. /F. B. Meyer./

28. března. Kdo nás odloučí od lísky Kristovy ? Rím. 8135. Moje naděje spočívá na Ježíšově lásce, kdo naše kotva nalezli pevný základ. Jeho láska jest silná jako smrt a má tak Žhavý žár, ž« mnohé proudy nebohou jl uhasit 1. Jeho láska hledá také mezi zbloudí* lými a ocitnuvSíml se na soeatí, aby spasila hříšníka, jeho láska je věrná také při lidské slabosti a nestálosti, * jsme-li nevěrni, on je věrný ve svém slově.“ Tato Ježíšova láska je naší útěchou, naším pokojen a skalou; on je naší podporou, které se smíme uchopit, abychom nepadli, on je naší holí, když putujeme slzavým údolím cizí zené. On je pramenem naší radosti a síly, ohněm našeho očištění, je nažím posvěcením a naSím životem. Ano, kdo může vyslovit! všecko, co máme v Ježíšově lásce I Vezmi svoji harfu, Izraeli, ty Slastný lide, který jsi objat rameny věčné lásky a spočíváš pod křídly boží Tllostf, Jako pod stanem. /». Krummacher./ Tvá láska vyfiSÍ je než všecko umění, Ji uchopit chci srdcem, drahý Pane Ježíěl, ve vSí její hloubce i výěce, Šířce 1 déloe, v její síle, na vrcholu laženosti. vždy víc a víc. /Mové písně poutníka./ A jednou, až v tváři tvář budeme smět hledět na něho, kterého jsme zde llovali, ačkoliv jsme Jej neviděli, pak teprve budeme ro­ zumět jeho lásce a budeme plesajíce jemu děkovat. I 29. března. A neurozené u světa a za nic položené vyvolil Bůh, ano hned, kteréž nejsou, aby ty věci, kteréž jsou, zkazil. I. or. lifii . Jeden z mnoha rozhodujících důkazů božské vznešenosti našeho Spasitele v jeho věčném poslání je obrovské dílo, které bylo vy ko­ náno ve světě dvanácti nenáročnými galilejskými muži, kteří byli z mála vyvoleni. V sami sobě byli nic a méně než nic. Víme pramálo o velikém počtu těch, kterým Kristus zaslíbil ducha Otcova a které vyzval, aby Sil přímo jeho cestou a dokonce vzdorovali tomu nejhorěímu, co by jim svět mohl učinit, v pevné důvěře, že v něm dokáží všechno a že na konec obdrží svou nevyšlo** vitelně slavnou odměnu. Není-llž to nekonečně silné potvrzení o věrna, co věříme o Ježíši jako Božím synu, že s tak slabými nástroji podmanil říše, způsobil spravedlnost a proměnil poměry a osudy celého lidského pokolení. Je snad nějaký protějšek toho v celé historii světa ? Odkud měli tito lidé tak neporovnatelnou moc, tak obdivuhod-

v

■

ný vliv ? No sami od sebe, ale Jedině od svého Pána, od zanícení a přesvědčení, které jim vnukl vzpomínkou na svou bezhříšnost, svým slovem - slovem věčného života • a především ve vylití svého Duoha na né. Bez Krista byli by slabí, bezvýznamní. Všecka jejich síla, všechen jejich vliv vycházel od něho a jediné od něho. /jf/ F. '1. Farrar./ JO. března. 3yn člověka má moc na zemi odpouštětl hříchy. Mat. 9:6. Jako nastávající obětní beránek, ustanovený před založením světa, jako ten, který dal sebe samého za mnohé na vykoupení a vyhlazení hříchu svou obětí, přišel Kristus s nebe s tímto zmocně­ ním jemu daným od věčnosti od Otce, A jako oběť smíření za naěe hříchy v moci svého věčného kněžství, koná ještě dnes tento úřad. Nebol Otec dal všechen soud Svnovi, aby nás osvobodil od viny, hří­ chu a klatby. Snad jej nevidíě ve své blízkosti, ale než vyslovíš slovo, jsou-li tvá ústa zacpána a domníváš se, že nemůžeš nebo se neodvážíš mluviti ke svému Bohu, vidí On do hlubiny tvého srdce, vidí tvou touhu, hlad a žízeň po spravedlnosti. A otevřeš-li své rty, abys vyznal svůj hřích, vyleješ-11 své srdce před ním jako lecjaký nuzný za jeho pozemského života: 0 Ježíš i. smiluj se nade mnou**, jistě to uslyší jemným sluchem, který je lásce vlstnf. Ale on nejenom vidí a slyší, jako jen nebeský lékař může vi­ dět a slyšet, on i mluví, mluví tak podivuhodně vlídně bez výčitek, v celé eoucitnostl lásky, mluví o pravém poslušentví slova ve zmoc­ nění daném mu od Otce: ”Bu115. Co se rozumí Božím pokojem ? iíní se tím pokoj, jímž Jest On sá&, /Jf. ®í14./, pokoj a mír, který On uvodil skrze kříž / Ef. 2: 15*16/ A přišed, pokoj zvěstoval /£f• 2tl7/, pokoj* o kterém řekl: **pokoj svůj dávám vám“ /Jan 14|27/, plný, nepřetržitý mír, kterému se těšil on sám po celý život, naplněný bojem, nebezpečenstvími, těžkostmi a protivenstvími! Pokoj Kristův. Je však třeba sl hned uvědomlt, Že tento pokoj nemůže být dosažen vlastním snažením a prací, že jsme zcela jednoduše “voláni“ Bohem, abychom nechali vládnout Ducha svaténo. - ^rlstův pokoj má řídit každou maličkost ve tvém živote a ve tvé bytosti - ve tvém srdci a mysli, ve tvém duchu, duši a těle. Nejprve pokoj se zřetelem ke hříchu: ” Ospravedlněni jsouce z víry, pokoj máme s Bohem skrze Pána aašeho Ježíše Krista“./?ím. 5:1 Jeho krev očistuJe nás stále a stále* Také pokoj v poměru k Bohu, když vzhlížíme v jeho tvář a podivujeme se, Jak může milovat! tak nehodné bytosti, jakými jsme my, ale budiž připomenuto jeho zaslíbeť nit ’ Toho, kdo je stálý v mysli své, zachováš v pokoji, v pokoji, nebol doufá v tebe.“ Dává nám to neustálý pokoj v Bohu, když víme, že jsme omilostněni v tom nejmilejším'’. Dále, jestliže pokoj Boží nás řídí, jaký bude náš poměr v našem postavení ve světě - v naší práci, našem domově, 1 v našich rodinných starostech ? “Pokoj mějte se všemi lidmi, jestliže je to možné, pokud to na vás záleží“, praví Pavel. Mějme na paměti, že ztratíme-11 náladu a stáváme se zlými a podrážděnými* rozzlobenými, pokoj Kristův nekraluje v našich srdcích. Tento požadavek, nechatl boží pokoj ovládat1 naše srdce, je myšlen pro náš pozemský život a jen tak je možné přijmout! Kristova ducha do našich srdcí. / Webb-Peploe./

2. dubna. tratažxpTOiímxxásjxabysta Frotož proďím vás skrze milosrdenství boží, abyste vydávali těla svá v obět Živou, svátou. Bohu libou. £ím 1211. Kení-llž to útěchou pro ty a nás, kteří nerocitujeme, že bychom měli duchovní a Intelektuální sílu, kterou jgou jiní obdařeni •Y^ámatur wrt, že živá obět, kterou Zd« apoětol jmenuje, jsou naše těla ? A v ten je zahrnut přirozeně vlídný zúčastněný pohled, mírná povzbu­ zující Intonace hlasu, malý ochotně vyřízený příkaz, práce našich rukou ávSecky příležitosti, která tak čssto přicházejí během dne, aby obětovaly naši vlastní vůli pro druhá. Kéž ochotně obětujeme to, co máme* to platí taká zde, jestliže je “dobrá vůle pohotově, stává se pak milou s prostředky, které má, a neposuzuje se podle toho co nemá.“ /A.F.I ./ Neočekávám, že půjdu títmto světem víoe než jednou) nechl proto nepřestanu dělat! tak moho dobra, co mohu, abych ukázal svým bližním všecku vlídnost, které Jsem schopen, nebotvnepůjdu etae touto cestou. /Neznámý./ Dělej to malé, ao můžeš, a pomysli, že Bůh jen věrnost ode věoch nás očekává. :^aduj se, že smíš jít, když příkaz nejmeněí ti vnikne v sluch ! On ochotným sám věecku pomoc dává. Jaká to radost, jednou uslyšett Měj se mnou díl ! Co nejmenším jsi učinil, to mně jsi učinil. / L. >./ 3, dubna. Kterýž ani vlastními Synu svému neodpustil, ale za nás za vlečky vydal jej, i kterakž by tedy nám s ním vřech věcí nedal. Rím. 8í3S. PřemýSlej o této věci, přemýSlej o ní ve dne, přemýšlej o ní z jitra, přemýilej o ní zvláště v den zlý, když si myslíš, že tvá ce­ sta je uzavřena neodvalitelným kamenem. Zeptej se přečet Zadržel by Bůh něco, co by mi bylo užitečné ? Pohledná Ježíšův obětovaný život a obětovanou smrt a zeptej se sebet Byl by On, který pro radost, aby spasil hříšníky, nedbal pohanění a dobrovolně strpěl smrt na kříži, mne nyní oklamal, byl by trne zanechal ? Protože On celým svým životem , svou smrtí a svým zmrtvýchvstáním položil pevné základy pro naše spa­ sení, neměl by On když toužíš být posvěcen v vravdě a naučit se poznat moc jeho vzkříšení a účastnosti v jeho utrpení, neměl by tě dokonale spasit! ? Jeho obl měla na mysli tvé zdokonalení a když On započal s te­ bou dílo své milosti, musil to také být Jeho od věčnosti stanovený zá­ měr, nenechat poloudělanou práci, ale dovést! ji k dokonalému spasení. Zde je pokoj a bezpečí. / A. I . /

■

”

i

; v: '

~-rr

.

■ ,■

4. dubna. Vždy přece měj se k Bohu mlčenlivá, duSe má* nebol od něho jest očekávání mé. žalm 62:6. Bůh nás stvořil pro sebe samého a proto je nepokojné srdce naSe, dokud nes očlne v nám. /Augustin./ Každé nepokojné srdce lidské touží ve svém nitru po pokoji a míru; toto je touha po svatosti* ač snad tomu sami nerozumíme. / P. Wlkner./ Když Jaan bez Boha miloval něco* co nebylo Bůh* trpěl jsem a byl jsem neělastný. Když jsem se navrátil, abych miloval Boha více než vžecko ostatní* cítil jsem se znovuzrozeným a 8 té stí neváhalo a navrátilo se ke mné. Vělchnl lidé mohou mi být užiteční ale nikdo mne nemůže upo­ kojit! musíminít Boha samého. Kenllezl-11 jsem joha, nenalezl můj duch nic, kde by mohl spočinout. /Saint Martin./ Bez Boha radost nevzplane* bez Boha ani pokoj není. Prázdné je Stéstí získané, když zakryt Bůh v tom rozjaření. Ale i v nouzi nejkrutějěí radostí zajásá to v nás* že ve štěstí i bídě zdejSÍ slyšíme Páně hlas. /J. G. iíallin./ 5* dub na. Nebol kdo z vás jest* chtěje stavětí věži* aby prve šedna* nepočetl nákladu* bude-11 míti dosti k dokonání toho díla. Luk.14:28

Go to asi je, co způsobuje nejistotu mnohých, kteří přece slibně začali běh křesťanského života ? Co to dělají, že se tak leh­ ce ztrácejí v množství podřadných vedlejěích věcí* které vyprázdňtfjí jejich nepatrnou sílu, takže potom zlý konec neodpovídá dobrému začátku ? Zdaž ne to, že se nedají véstl Bohem, aby v plné vážnosti chtěli jenom jediné, hledat 1 především království božího a jeho spravedlnosti ? Ach začněme stavět, ale zařlíme svou budovatelskou oráči tak, aby byla stálá 1 To nejdůležltě jší pro větě lnu z nás je opryvdu^J^, abychom stavěli dál ejjtía* 'zfiíadech, na kterých stojíme.

Nikoli, větě lna z nás potřebuje začít 1 zase znova a začítjř jiným způsobem. Kde seto neděje, mění se rychle teplo ve vlažnost, horlivost v lhostejnost, síla v bezmocnost; sůl ztrácí svou slanost. A taková křesťanská bytost, daleko od toho, aby byla k nějakému užitku sobě i pro druhé, Škodí víc než vSecko ostatní sobě samé 1 Kristově věci ve světě.

Počátek moudrosti jet -fervetno moudrostit -meu^iroati» moudrost pravím, nabývej a za všecko Jmění své zjedriěj sobě rozumnosti. Přísloví 4i7. Jsme přilil chudí; co mime, zač bychom kupovali 7 Co máme, abychom to směnili sa tuto vzácnou perlu 7 Nic, kromě svého nuzného srdce. Ale Pán chce v milosti přijmout tento dar, jestliže jej dáme nerozdělený jemu. Jestliže v aspoň na dní je poctivá upřímná láska k pravdě, tu Pán vloží k tomu i odkaz své milosti a přivede pravdu k vítězství v nás, Budeme snad vzpomínat mnohých ohyb a pádů, mnohého nedokončeného dobrého předsevzetí, mnohého zpoždění na cestěi ale buůetse také moci vzpomínat! mnohých podivuhodných důkazů milosr­ denství, mnohých příčin k děkování a chvále za milostivé oesty Páně. / J. Temsteát. / 6. dubna. A protož trpěliví buAte, bratří, až do příchodu Páně l Aj, oráč očekává drahého užitku zemského, trpělivě naň očekávaje, až by přijal podzimní i jarní déšt. Jak. 5;7. bůh má trpělivost a čeká bez přestání na ohybující lidí a neumdlévá při jejich odporu. Měli bychom se mu podobat! v této tak dobrotivé shovívavosti a v této tak milosrdné trpělivosti. Je to jen sama nedokonalost, která je netrpělivá nad tím, oo je nedokonalé; čím jsme dokonalejší, tím trpělivěji a klidněji snášíme nedokonalost druhých, /ténelon./ Cesta, na které se křeslan cvičí v trpělivosti a víře, sestává ne z velikých neštěstí a přemáháJícího soužení, ale ze stále se opa­ kujících denních malých věcí a malých nesnází. Abychom trpělivě sná­ šeli Spatnou náladu, nedostatek porozumění, malou schopnost úsudku u těch, kteří nás obklopují; abychom vydrželi nevlídnost a nevěímavost, kde jsme si zasloužili opaku; abychom v lásce zacházeli s nepříjemný­ mi, popudlivými lidmi, které Bůh postavil nám v cestu - snad právě v úmyslu, aby nás vychoval -/voní všichni jsou snad nejlepěím pro­ středkem k naší výchově, právě proto, že Jsme si je sami nezvolili. Dále k tomu patří nést! tiěe nehody v našich záležitostech, v nezdaře­ ných nadějích, v rušeních našeho pokoje, i v jiných pošetilostech a neprozřetelnostech, ano, zkrátka vSecko, at je to cokoliv, co během dne křižuje naši vůli a ohrožuje vyvést! nás z rovnováhy. Toto všec­ ko Je cvičení v trpělivosti. / 3. /

7. dubna. Po tomto jsme poznali lásku, že on duši svou sa nás položil, i myl tedy máme sa bratří duše své klást!. I.Jan 5;16. To požaduje od nás, abychom nasadili celý svůj život do práce, kterou Pán vložil na nás, a abychom v tom řídl nechali odstřihnout

kousek naží životní niti a dohořet část životního světla na každý den. Tak choe Bůh, abychom pracovali v lásce, mil ovalí Jej a naže M bližní v dílo a skutcích, v duchu a v pravdě. dloužící láska Syna člověka připomíná nám, abychom sloužili v lásce. Jeho láska musí být Jako ozubené koleSko v nalom stroji. Je to Jeho láska, která bude pohánět vSsoku na 31 práci v lásce. Dej nám, o Bože, Spasiteli nál, z tváho ohně lásky ! Doj nám Ducha svátého I Doj nám ho pro naži vlastní duli a pro ty, kteří jsou náa svěřeni. / J. C. Bring • /

8. dubna. Dobrý! jest Hospodin, silou jest v den soužení, a zná ty, kteříž v něho doufají. Nah. liTDůle má i mysli. Boha vládnout neoh, v lásku Otce svého doufej ve věech dnech I V bídě, nesnází On korunovat bude ailostí a mírem snažení tvé chudé. Ten, kdo v Boží ruku svěří vlastní um, jen na sypkém písku nestaví svůj dům. / G. 01Ion./ Největěí část trápení, která na nás doléhají zde na zemi, pochází z toho, že nejsme spokojeni se svým údělem. Jestliže jen můžeě uvésti svou mysl v soulad s poměry, zakusil, že se vlečko zmíní. / T. Boston./ kle jak naíe v Ole bude moci býti podrobena a posvícena ? Jenom tím, že bude hledat vejiti v soulad s Boží vůlí, jenom tím. Že bude chtít vlečko, co on chceme nechtít, co on nechce, tím že bude upevňovat svou slabou vůli v jeho všemohoucí vůli, která může vlečko. Tenkráte nás nemůže potkat nic, co je proti naií vůli, ne­ bol se nám nestane nic jiného než to^oo Bůh chce, a v jeho dobrém zalíbení nalézáme nevyčerpatelný pramen pokoje a útěchy. / Fánelon ./ 9. dubna. Oni jest Štít víech, kteříž doufají v něho. žalm 18t31. Hoboj se... já budu paveza tvá. I. Kojí. 15il. Jestliže skutečné víříme tímto slovům, pak ona přetvořují celý náš život. Ujillují nás, že Jakmile duSe v nouzi postavená a á nepokojná důvěřivé se odevzdá v Boží ruce, spolehnuté na jeho zaslí­ bení, v témže okamžiku postaví se Bůh sám jako Štít mezi tuto duli a její nepřátele, aby ji ochraňoval. Co to znamená, jestliže toňte Itít nemůže být viděn načlma přirozenýma očima nebo Jinak vnímán T Memáme-liž více spoléhat! na boží svědectví než na nale přirozené smysly ?

PřeaýSleJ, co tento Štít představuje. Bůh ve své smiřující lásce * odpouštějící milosti mezi mnou a mým hříchem L Bůh ve své nekonečné lásce mezi mnou a mou nehodnosti Bůh mezi mou a mým druhým jáí Bůh ve své svrchované moudrosti a

nevyzpytatelné prozřetelnosti mezi mnou a mými časnými poměry 1 Bůh s celou svou soucitnou láskou mezi tmou a mým zármutkem f Je to téměř -příliš veliké* aby to bylo pravdivé, ale Je to Jeho vlastní slovo. / Neznámý. / Pán pomáhá, pomáhá všem, kdo důvěřují mu, byt skryté. Svůj lid v náručí otcovském víc v lásce má než matka dítě. Pán pomáhá. Pán pomůže těm, kdo vždy svěřují mu věe. / iílaalonafKrb. Sangbok./ 10. dubna. Zdaliž nevíte, že chrám boží Jste. I. Kor. JilČ. Jsi božím chrámem, jestliže Bůh přebývá v tobě. Ale Jak Cn bude přebývat/ přece v tobě ? Skrze víru. A co Je, co může zajistitl tobě takovou výsadu ? 31yS božskou výpověM pravdy i ” ■ lluje-ll mne kdo, pwí Ježí? Kri tus, - slova mého os tří hit i bude, a Otec můj bude jej mtievajtaxk milovat!, a k němu přijdeme, a příbytek u něho učiníme.“ Tak, jestliže úuh bude přebývat/ v tobě, musí? činit! jeho vůli, ** ostříhat! Jeho slovo.4 Ale já tě alyžím, že mi říkáět Jak mohu činit! vůli boží. Jestliže ji neznámř To ti bude věak lehké, poznat! vůli boží, jen když se rád o tom nechá? poučit. Bůh neučí tě nic jiného než své vůli. Jeho vůle Je, aby On vládl v náa. Vládne-li v náa, tu Jistě přebývá v nás. Dej sl pozor, aby ses nestal neposvíceným chrámem, který na místě, co by se/ stal příbytkem Boha, stal se hnízdem dravých ptáků. Nenu! nikdy 3oha nějakým hříchem, aby se vzdálil od tebe, a Jestliže na neětěstí se to stane, neváhej ani okamžik, k němu se obrátit a v pokoře srdce svého ho prosit, aby se zase navrátil do svého pří­ bytku. Ale Jestliže ho nechá8 odstoupit od tebe, ach, tu Je se obá­ vat, že On se nevrátí t Nikoliv s Jeho strany, neboŽ on si přeje vždycky »e navrátit do lidského srdce, ale člověk sám zemdlívá a zatvrzuje se, když se odvrátí od Boha, a čím déle zůstane vzdálen od něho, tím se stává zatvrzelejší. / Torná? Kempenský . / Běda těm, od kterých se odvrátím. Ozeáž ?i!2.

11. dubna. A mimo tebe v žádném libosti nemám na zemi. Žalm T5»25. Křesťanství je náboženstvím světla, radosti a svobody. Jeho nejkrásnějSím kvitem ... je láska* ale jeho nejhluběí, nejevit*jií t«J«.tví j. ...bote * raaOBt.RadMt v lárBUtkUf .robcta » řrtJzoch, vis zde tyto krásná protiklady, které tvoří nejvnitřeniJěí podstatu života víry. Křesťanství neodsuzuje pozemské radosti, Jen je neklamně usměrňuje, a dává jim, právě jako neštěstím, Jejich pravé místo, správnou hodnotu. Učí nás, že nio ve sviti, ani zármutek, ani radost nemá význam samo o sobi, ale jediné v souvislostí s věčností. Jest­ liže vidíě své životní dílo z hlediska věčnosti, bude ti lhostejno, co jsi, co děláě, jestli bohatství a projevy úcty nebo chudoba a bezvýznamnost bude ti údělem. Když veliké hlubiny věčnosti otevírají se před naiím pohledem, je skrovná cena tohoto pozemského života zásadním poznáním, které klademe do základu celého svého světového názoru. Jak nepopsatelně truchlivou a omezenou připadá nám zběsilá snaha lidí po věech těchto maličkostech, naplňujících úzký prostor, Xl který se Jmenuje lidský život ! Jak žalostná Je Jejich neschopnost měřit! hodnotu věcí, aby jim bylo dáno pravé místo v jejich životě. / Mathilda Roos. / 1S. dubna. Protož nyní takto praví Hospodin zástupů) Přiložte srdce své k cestám svým ! Sejete mnoho, a shromažďujete málof Jíte, ale nebý­ váte nasyceni... Obláčíte se, ale žádný nemůže se zahřátí* ® ten kdož sobě mzdu shromažďuje, shromažďuje ji do pytlíka děravého. Agg. 1)5 Jaká vážná slova t Nemohli bychom říci o mnohých křesťanech a snad také o křesťanství v cel kut Sejete mnoho a shromažďujete má­ lo ? Což není mnoho božího slova rozséváno ! Ale užitek z toho ? A lidé "jedí a pijí”, ale nebývají ani nasyceni ani napojeni* oblé­ kají se, ale nezahřejí se* síří také kolem sebe chlad na místě, aby zahřívali druhé. Čeho se tu nedostává ? Křest ohněm, to je to, čeho se nedostává. 31ySí kázání zn kázáním, dodržují domácí pobožnosti, ale nebývají "zahřátí". Co máme tedy vzít pro sebe ? "Dávejte pozor” praví Pán. Dávejte pozor ne svůj život t Co je vařím hlavním zájmem ? Jak ovládáte svou náladu, své myělenky, svá slova, své pocity ? Není v tom nic, co je třeba směnit ? Nenf-li tomu tak. Že chyba záleží v tom, že jste byli zaujati sami sebou a nikoliv Bohem ? "růj dům je pustý, praví Hospodin, Ježto vy jeden každý pečliví jste o dům svůj." /v.9./ Jste sobečtí. Bůh a rozvíření jeho království není to první co hledáte. /Pat. 6C3/. "Protož zavřeslo se nebe nad vámi, aby nedá­ valo rosy snré, zemč také zavřela se, aby nevydávala úrody své"./v.10. Musíte se proto obrátit| a člnlt^ vůli boží na místě své vlastní,

ttyslítl nejprve na boží dům, nejprve na boží Šest. V téže chvíli, My se tktO stane, dostihne nás poselství i Já jsem a vámi, praví Pán. /v.13./ / Th. Ponod./

13. dubna. Hospodine, ta Jsi mne zkusil a seznal, ty rozumíš myšlení mému ... všech cest mých svědoni jsi. Žalo 139fl-3. Je to podivné, že se cítíme za životního běhu stále více osa­ moceni. ílkdo nemůže se oítit^ více osamělým na neobydleném ostrově, než občas je to s námi, ačkoliv jsme obklopeni přáteli. Kdo nás snd ? Ani jeden z těch, kteří se domnívají, Že nás znají nejlépe. Nebýváme považováni ani za lepší, ani za horší, nežli skutečné jsmej často býváme chváleni za to, co děláme ze smíšených pohnutek, zatím co to, co nás stálo mnoho bojů, naproti tomu vObec není oceněno a sami nemáme ani -rožnosti plně se projevit. Dva přátele žijí spolu* věří, že si navzájem dobře rozumějí. Ale zdali pak může některý z nich říci, co vlastně zabíralo jen bě­ hem dne myšlenky a mysl toho druhého ? Důvěřují sl, že se mohou sjednotit v tom, co si sdílejí, ale nejčaetějl není tomu tak, účast­ ní se jen toho, co se týká povrchu, co lze obléci v slova, ale naše myšlenky, pocity a Jednání vyvěrají ze skrytého pramene, jejž si sotva sami přiznáváme. Kdo zná naše vnitřní boje a zklamaná očeká­ vání ? Kdo tuší naši slabost a nevěrnost ? bekněte, kdo ? Jedině, když na kolenou před Bohem můžeme vyliti svá srdce a říci* "o, Božo, ty víš všecko", nalezneme plné porozumění, pak v tichosti před ním nalézáme plnější a hlubší soucit, než nám může dát nějaká lidská bytost. / 0 . / 14. dubna. Každý, kdož jest živ, a věří ve mne, neumřež na věky, Jan 11106 Jdeme stále axztátm blíže a blíže smrti vstříc. "Jdu smrti vstříc, kamkoliv jdu." Co Je před námi, o tom mnoho nevíme* ale jedno je jlstéi smrt je před námi. Nevíme, jak se nám povede na cestě tami jestli to bude tak jako tiché dlouhé putování, jestli to půjde rychle nebo pomalu, mnohou bídou. Ale až se to jakkoli dějei * v blízkosti smrti Je dobré míti Ježíše blízko.” A proto přichází otázka i blížíě se ty Jemu, čím více se blížíě smrti ? Slavné vyznání je totoi Čím blíže smrti, tím blíže přichází On, který je vzkřičeni a život, čím více pomíjivý život chřadne, tím hlouběji zasáhne slovo, které se stane pravdou v nitru srdcei "Kdož Je živ a věří vptane, neumře na věky." KŮŽeě však jíti rád cestou dolů, která končí hrobem, jen když zároveň ve víře v Krista, Syna božího, jdeš cestou vzhůru, která končí ve vzkříšení. Pouze u víře stává se '“to^všecko*bližší životu", aby se mohlo a radostí stanout i "btžmx "blíže smrti".

Krásné vyznání je toto: Já nemohu být zasažen smrtí* nebol mám ueho, který Je život. Budu žít ji dyž umírám. / J. A. -aclun’. Blíž tobě* o, Ježíši Kriste, al o okol i stojí ten krok I Blíž zítra než včera* tol Jisté* blíž* řane, po roce rok l / . 5. /

15* dubna. Až potud pomáhal nám Hospodin. 1. Sam. 7:12. Jestliže nenecháš pouze Jánu* aby ti pomohl z duchovní bídy* bude tu potom vždycky nějaká rada s tělesností, vždy! Jen Vševědou­ címu se nebude nedostávat východiska a Všemohoucí není chudý* aby nemohl pomoci. «ustaň Jen u božího slova. - Když Pán Ježíš Kristus stal se pro tebe Spasitelem v tom duchovním* nenechá tě sklíčeného v tělesné bídě, -dyž tě nejprve osvobodil z tvé vlny hříchu, spraví to také tak* abys 1 své časné potřeby měl neplněny* alespoň tak dalece* Jak skromné živobytí vyžaduje: nebol On* který v modlitbě ”otěe nás učí tě modlit ee o Jeho království* za nímž následuje Jeho spravedlivá vůle, On tČ také naučí modlit se o vezdejší chléb. Zakusll-li J^i ze svého putování trampoty, které přicházejí v tomto lidském životě* a při tom Jsi zakusil pomoc* která Je daro­ vána z ruky íáně* nezapomeň při nových nesnázích na pomoc* která tě potěěovala při těžkostech* již překonaných. *ekni sám sobě: 'Nezapo­ mínej se na dobrodiní Jeho." Také v současné nouzí řán pomůže i na­ dále, nebol Jako nebylo nouze, ve které by Pán Ježíě sám nrávě nebyl, a on přece v ní byl, nebude pate ani takové nouze* ve které bys ty postrádal Jeho pomoc* n