Jezuité: misie, mýty a dějiny 8073417804, 9788073417802

Citation preview

Vydalo nakladatelství BB/art s.r.o. ve spolupráci s nakladatelstvím Jiří Buchal - BB/art v roce 2006 Bořivojova 75, Praha 3 Copyright © 2004 by Jonathan Wright All rights reserved. Z anglického originálu TheJesuits. Missions, Myths and Histories

(Published by HarperCollinsPublishers 2004) přeložil © 2006 Gerik Císař Redakce textu: Eva Císařová Jazyková korektura: Jan Dvořák Grafická úprava obálky © 2006 Jan Matoška Tisk: CENTA spol. s r. o., Vídeňská 113, Brno První vydání v č e s k é m jazyce ISBN

80-7341-780-4

Mi

matce

Audrey

a mému

bratru

Andrewovi

OBSAH

ÚVOD Posmrtný život Františka Xaverského

11

KAPITOLA PRVNl „Noví borci v boji s Božími nepřáteli" Jezuité a

reformace

1. Rok 1527

23

2. Loyola

25

3. Rok 1534

28

4. Reformace

35

5. 1593-94: katolické obavy

44

KAPITOLA DRUHA J e d e n svět nestačí" První

století

Tovaryšstva

1. Mandelslo v G ó a

50

2. „Způsoby činnosti"

55

KAPITOLA TŘETÍ „Přes mnoho širých vodních světů" Misijní

činnost jezuitů

1. Katolický svět „všestranného psavce a pěvce chvalozpěvů"

69

2. O d k a z Františka Xaverského

77

3. Nejistá vinice Páně

83

4. Nový rok v Quebeku

86

5. Mandaríni a melouny - Le Comtova Čína

89

8

JEZUITÉ KAPITOLA CTVRTA „Někdy cukrem, někdy mečem" Misijní

metody

1. Věk říší

99

2. Akomodace

116

3. Sčítání hlav a mučednictví: misionářské úspěchy?

123

KAPITOLA PATA „Rapsodie pomluv" Stvoření

antijezuitského

mýtu

1. „Kněžská chlípnost"

133

2. Hřích jako strategie

141

3. H o d n o c e n í mýtů

150

4. Jansenismus

162 KAPITOLA ŠESTÁ J e z u i t a již není" Osvícenství a

útlak

1. Staré bitvy

171

2. Sharp v Římě, 1765

173

3. Světlo

175

4. Útlaky velké i drobné

176

5. Osvícenství

186

6. Jezuitská věda

191

7. Křišťálové sféry a vakua

198

8. Politika a její důsledky

207

KAPITOLA SEDMA „Stále milionem jazyků" Jezuité po

roce

1814

1. O b r o d a

214

2. Revoluce

215

3. Jezuité a jejich nepřátelé

221

4. Na protější straně Alp: římská odpověď

235

9

Obsah

KAPITOLA OSMA Páté

století

Tovaryšstva

1. Odkaz

249

2. Pravice a levice

255

3. Koketování s modernitou

262

Poděkováni

272

Poznámky

274

Výběr literatury

302

Rejstřík

327

ÚVOD

Posmrtný život Františka Xaverského Jezuité. Samo toto jméno je s to probouzet znepokojení v jistých vrstvách čtenářů, a proto je chci uklidnit ujištěním, že není mým úmyslem napsat obhajobu jezuitského řádu. ... Je však nemožné zabývat se náboženskými institucemi, náboženskými, politickými a literárními dějinami Evropy posledních tří staletí, aniž bychom přitom na každém kroku na jezuity nenaráželi. Nemůžeme cestovat do nejvzdálenčjších zemí, překračovat moře, navštěvovat nejodlehlejší končiny či pronikat do nejstrašlivějších pustin a na každém kroku přitom nenacházet stopy po činnosti jezuitů. Jaijme Balmes, Srovnám protestantismu a katolicismu, 18491

Vyskytovali se špatní, bezohlední, ctižádostiví i pošetilí jezuité - zejména ti pošetilí, a jezuitský pošetilec je stejný jako jakýkoli jiný blázen - ale pátráme-li po duchu Tovaryšstva Ježíšova, nalezneme dokonalé ospravedlnění v obrovské armádě svatořečených či blahoslavených světců a mučedníků, kteří byli živým ztělesněním jeho pravidel a ustanovení. James Brodick, SJ, 19342

Legenda vypráví, že roku 1554 jedna portugalská šlechtična ukousla z mrtvoly Františka Xaverského malíček pravé nohy. 3 Jednalo se o akt hluboké, i když poněkud šokující zbožnosti: Xaverského mnoha cestami

12

JEZUITÉ

uchozený prst byl vzácnou svatou relikvií. Jako zakládající člen a první velký misionář Tovaryšstva Ježíšova mel za sebou pozoruhodnou životní pouť, během níž kázal a křtil v Indii, na Molukách a v Japonsku, ošet­ řoval malomocné a střetával se s buddhisty, vysmíval se podivným zvy­ kům a získával nové duše. Dokázal neúnavné procházet ulicemi Góa, aby získal potenciální katechumeny, viděl své konvertity rozbíjet modly, které dříve uctívali, získal si přízeň jednoho japonského daimjóa mód­ ními dárky z Evropy v podobě brýlí, zrcadel a tříhlavňové muškety. 4 Většinou zářil nakažlivým optimismem, čas od času byl znavený či nemocný a jeho stesk po domově hraničil se zoufalstvím. Ačkoli v době smrti Františka Xaverského existovalo Tovaryšstvo Je­ žíšovo sotva dvanáct let, už tehdy se zřetelně projevovalo jako nejenergičtější a nejvyzývavější řád, jaký se kdy zrodil z luna katolické církve. Jezuité se od samého počátku projevovali jako vynikající učitelé, kaza­ telé a zpovědníci, zaujímali místa v laboratořích i observatořích, v salo­ nech a na akademické půdě, uplatňovali svůj vliv v nejvyšších baštách politické moci, ale Františkova fantastická evangelizační kariéra se stala prvním skutečně velkým příběhem jezuitských dějin. Jeho posmrtná cesta historií, cesta mrzačení, svatosti i památky, je dodnes výjimečná. T ě l o Františka Xaverského se navrátilo do G ó a 16. března 1554, patnáct měsíců po jeho osamělé smrti na ostrůvku San-cch'-an u čín­ ské pevniny, zhruba sto třicet kilometrů od Macaa. Góa, kterou roku 1510 charakteristicky děsivým způsobem dobyl admirál Alfonso de Albuquerque - „velkolepý čin, skvěle vybojovaný a správně dovršený" (s čímž by tisíc povražděných obyvatel nejspíš nesouhlasilo) -, se stala výchozím centrem portugalských zájmů v Asii, ideálně situovaným mezi hospodářsky výhodnými oblastmi Gudžarátu a Malabaru, opěr­ ným bodem dominujícím severní části Arabského moře. 1 Od roku 1517 tam sídlili františkáni, biskupství bylo zřízeno roku 1534, arcidiecéze 1557 a roku 1556 se v tomto městě objevil první tiskařský lis na asijské půdě. Když tam František v květnu 1542 po třináctimčsíční plavbě z Lisabonu prvně dorazil, G ó a na něj zapůso­ bila jako „město, jež stojí za vidění" a skutečný důvod k radosti, uvá-

Úvod

13

žíme-li, že „jméno Krista skvěle vzkvétá v tak vzdáleném kraji, mezi tolika nevěřícími".

6

To byla příliš optimistická a poněkud nadutá poznámka, ale snadno pochopitelný soud šestatřicetiletého Španěla, sotva přibyvšího do města přezdívaného Nova Roma,

kde byly všechny hinduistické

chrámy a muslimské mešity srovnány se zemí. Se svými 60 000 oby­ vateli se G ó a sice nemohla rovnat mohutným indickým městům (Dillí, Láhaur a Ágra měly kolem roku 1600 okolo půl milionu obyvatel), ale na příchozího ze Západu i tak jistě silně zapůsobila. Koncem šestnác­ tého století měly Rím a Lisabon zhruba po jednom stu tisíci duší, zatímco Madrid zhruba tolik co G ó a . Nemluvě o tom, že město, jež bylo roku 1555 domovem pětapadesáti jezuitů - knčží, laických členů i noviců -, muselo pro něj mít i silnou okouzlující m o c ' G ó a byla mís­ tem, kde Evropa nezřídka drsnými prostředky učila Asiaty sloužit křesťanskému Bohu. V průběhu dalších desetiletí a staletí se množství jezuitů, často v závěsu za imperialistickými vpády Evropanů, vydávalo na cestu z Lisabonu do G ó a — cestu, jež podle líčení jezuity Alessandra Valignana (který ji poznal na vlastní kůži) „bezpochyby náležela k největším a nejobtížnějším na světě". 8 Ti, kterým se na cestě do Indie po­ štěstilo bez úhony obeplout mys Dobré naděje nebo uniknout prokletí Mosambiku („hrobka Portugalců"), o sobě věděli - a byli na to také náležitě hrdí —, že kráčejí ve stopách Františka Xaverského, muže, jenž byl roku 1622 prohlášen za svatého, donekonečna vychvalovaného průkopníka evangelizace. T o t o heroické postavení Xaverského bylo už všeobecně známé, když 16. března loď s jeho ostatky dorazila do Góa. Víme, že na místokrálův rozkaz se ve městě rozezněly všechny kostelní zvony a děla městského opevnění hřměla pozdravnými salvami. A hned poté se ne­ vyhnutelně objevily zvěsti o zázracích. Sedmnáctého došlo k ohledání těla zesnulého a zpráva uvádí, že nebyly shledány nejmenší známky hniloby a v masité tkáni stále proudila krev. Lékaři přitom neopomně­ li podotknout, že nezjistili žádný důkaz o eventuálním balzamování

14

JEZUITÉ

těla/ Zvěsti o tak ohromujícím nepodléhání zkáze se rychle šířily a celý katolický svět se začal hlasitě dožadovat podílu na úžasných Františ­ kových ostatcích. Roku 1614 nařídil generál jezuitů Claudio Acquaviva odříznout spodní část Františkovy pravé paže a dopravit ji do Říma - mise, jež málem ztroskotala, když se holandští piráti pokusili zmocnit korábu se vzácnou končetinou. O pět let později byl zbytek pravé paže Xaver­ ského rozdělen na tři díly, které byly rozeslány do jezuitských provin­ cií Macaa, Kóčínu a Melaky. Následujícího roku byly vyňaty Františ­ kovy vnitřnosti, aby jejich části mohly být rozeslány po celém světě jako relikvie. V osmnáctém století se „voda Františka Xaverského", do níž se smočily světcovy ostatky nebo medailonky, stala ve střední Evropě populárním lékem proti horečce, chromým nohám a slabému zraku. Vznikl tak užitečný doplněk k Loyolově vodě, zázračnému to léku, jenž vznikl působením ostatků zakladatele Tovaryšstva a prvního generála jezuitů Ignáce z Loyoly, ceněnému jako vynikající prostředek proti pohromě housenek. 1 0 Zázračné působení Františka Xaverského se však rozhodně neome­ zovalo jen na sílu jeho fyzických ostatků. V osmnáctém století se v Bavorsku věřilo, že světcův obraz zavěšený nad vraty maštale spoleh­ livě odežene ďábla, šířícího dobytčí mor." Charles Albanel, který psal roku 1669 z Ameriky, zaznamenal, že v době, kdy měl „celou hlavu oteklou a obličej plný vředů podobných neštovicím ... rty jakoby mrtvé a oči zanícené ... strašlivou bolest v uších a divoké bolení zubů", obrátil se o p o m o c na kněze, kterého žádal o přímluvu. Dál pak uvádí: „Vykonav novénu ke svatému Františku Xaverskému, v ten ráz jsem byl vyléčen." 12 Je zcela pochopitelné, že takový horečný ruch kolem ostatků byl příliš lákavým polemickým soustem, než aby si je protestantští kriti­ kové nechali jen tak ujít. Alžbětinský biskup z D u r h a m u James Pilkington spočítal, že „kdyby někdo snesl na jediné místo všechny paže, hlavy, nohy, skalpy, vlasy, zuby atd., uctívané po celém světě, někteří světci by museli mít dvě hlavy a víc nohou a paží, než unese kůň". 1 1 Jan

Uvod

15

Kalvín připomněl, že „přehojný" svatý Matěj odkázal své celé tělo chrámům v Toulouse, Římě a Trevíru, nebo že oddaní věřící mohou uctívat kompletní mrtvolu svatého Šebestiána v Římě, Soissonsu, Narbonne či Poligny, nemluvě o dvou samostatných hlavách a čtyřech pažích roztroušených po Francii a Itálii. 1 4 Proti katolickému světu v kritickém období reformace byly ovšem Kalvínovy duchaplné poznámky (a Kalvín někdy dokázal být pěkně jedovatý) neúčinnou zbraní. Jak roku 1605 vysvětlil jezuita Louis Richeome, charakteristickým znakem veškerého kacířství je zavrhování všeho posvátného namísto jeho uctívání. A právě takové věci, k jakým náležela víra v ohromující moc svatých, byly zkušebním kamenem, jímž bylo možno (dle Říma) oddělit kacíře určené k věčnému zavržení od věrných křesťanů, které - budou-li se i náležitě chovat - čeká radost­ nější posmrtná budoucnost. „Přirozené světlo založené na božském zákoně", pokračuje Richeome, vede každého katolíka k posvátnému uctívání památky a tělesných ostatků svatých. Samozřejmě, vyhlásil přísně Rím už roku 1563, „oslava světců a návštěvy ostatků" se nikdy nesmějí zvrhnout „v hýření a opilství" příliš horlivých nadšenců a cír­ kev také po staletí bránila krádežím posvátných suvenýrů. , s Avšak neporušenost těla Františka Xaverského byla odedávna pokládána za známku Boží přízně, pravý opak údělu, který Bůh přichystal hříšníkům a bezbožníkům: psi žrali tělo Jezábely a její mrtvola byla „jako hnůj na poli". Všichni smrtelníci shnijí, ale někteří hnijí odporněji než jiní. Mrtvola Martina Luthera, sděluje s potěšením Richeome, začala velice brzy kolem sebe šířit „smrad tak odporný a hnusný", že hrozil šířením nemocí, podobně jako „puch jeho pekelného kacířství, jež otrávilo nebe nad částmi Evropy". 16 Zjevný rozdíl od osudu dávno mrtvého Xaver­ ského podtrhl roku 1694 Joseph Simon Bayard: „Světcův vlas je černý, mírně vlnitý a dosud svěží," hlásí z Góa, „oči černé, plné života a slad­ kosti," jako kdyby m u ž tohoto pronikavého zraku ještě stále dýchal. Vous měl hustý a v dobrém stavu, údy stále vláčné, tváře růmčného odstínu, jazyk červený a vlhký. 17 Známky, že Bůh žehná snahám jezui­ tů, mohly jen stěží být působivější.

JEZUITÉ

16

Čtyři roky po Bayardově návštěvě bylo tělo Františka Xaverského ulo­ ženo do barokního mauzolea z mramoru a bronzu, daru j e d n o h o z největších světcových ctitelů, toskánského velkovčvody Cosima III., nepatřičně přepychového díla Giovanniho Battisty Fogginiho. Roku 1698 přepravila loď z Evropy toto pompézní úložiště, v němž dodnes světce obklopují jemné nástěnné malby a oltáříky zářící načervenalýrn jaspisem. Kohorta alabastrových cherubů stráží stříbrnou rakev, uku­ tou na počátku století v dílnách góaských řemeslníků, italizované slou­ poví a jemný indický filigrán rámují panoráma dvaatřiceti panelů, zobrazujících Xaverského misii a zázraky: svatý František káže a křtí, pokorná ochota, s níž ústy vysává jed z pacientova vředu, a pro kato­ líky ncjslavnější krab, jenž Františkovi úslužně navrátil krucifix, který světec ztratil na moři. Vcelku to byl zářný příklad mýtotvorné směsice hluboké oddanosti a nákladné, divoce nespoutané propagandy. Samo sebou, že pro ty, kteří stáli vně katolické církve - i pro některé uvnitř ní - muselo být těžké uvěřit tolika zázrakům a kouzlům světcových ostatků. A to bereme v úvahu sotva polovinu celého příběhu, neuvažujíce o Xaver­ ského jazykových neznalostech, s nimiž zápolil ve vzdálených konči­ nách, jeho zničující zálibě v dobrodružném lpění na administrativních povinnostech a hluboce zakořeněných předsudcích Evropana, setká­ vajícího se s podivnostmi Asie. Byl to však způsob, jakým se jezuité rozhodli uctít svého prvního, možná nejslavnějšího světce, kterého si zvolili, aby symbolizoval jejich veškeré úsilí. A tak roku 1698, po půl­ druhém století nevídaného pokroku, nečekaných výzev a nekonečné záplavy kritiky (někdy zasloužené, jindy nikoli), vzalo si Tovaryšstvo Ježíšovo k srdci cenné ponaučení, na něž nezapomínalo po celá následná desetiletí i staletí: s povděkem přijímat veškerou pomoc, již mu jeho svatí mohou poskytnout. Ať milováno či nenáviděno, Tovaryšstvo Ježíšovo nelze nikdy igno­ rovat. Bude narušovat jistoty i hierarchii katolické církve, transformo-

Úvod

17

vat intelektuální, kulturní a věroučné poměry v Evropě a opakovaně vyvolávat střety s reformací, říšemi, osvícenstvím a revolucí. T e n t o řád bude proto vždy nucen tvrdě hájit své místo v dějinách. V tomto zápase o historické renomé, stal se hrdina typu Františka Xaverského, po smrti údajně zkrášlený a rozkladu nepodléhající, kot­ vou, na niž se lze spolehnout. Koneckonců zde byl od s a m é h o počátku, už v zárodečné chvíli na Montmartru roku 1534. Byl tím, čím jezuité vždy chtějí být, knězem světa a ve světě, neuzavírajícím se do klášterních zdí, ale bojujícím s hříchem a neřádstvem každoden­ ního křesťanského života. Nepřátelé se tomu mohou pošklebovat a čas od času oprávněně -, ale jezuité v něm provždy budou vidět svůj nedostižný vzor. Po téměř pět staletí si jezuité udrželi vlivné postavení v bouřlivém toku dějin - a to nejen jako šiřitelé evangelia, teologové či kněžští pro­ středníci. Byli uhlazenými dvořany v Paříži, Pekingu i Praze; radili krá­ lům, kdy se mají oženit, kdy a jak jít do války; jako astronomové slou­ žili čínským císařům a jako vojenští kaplani Japoncům při vpádu do Koreje. Jak se dalo očekávat, udíleli svátosti a kázali, ale také vzdělávali tak rozdílné muže jako Voltaire, Castro, Hitchcock a Joyce. Ale byli i pastevci ovcí v Quitu, majiteli haciend v Mexiku, vinaři v Austrálii, před Občanskou válkou i plantážníky ve Spojených státech. Tovaryš­ stvo se proslavilo v písemnictví, výtvarném umění, hudbě a vědě, v teo­ rii tance, v medicíně, elektrotechnice a optice. Jezuité se pustili do křížku s výzvami, jaké představovali Koperník, Descartes a Newton, a šestatřicet kráterů na Měsíci ponese jednou jména jezuitských vědců. Jezuitští misionáři obohatí Evropu znalostmi cizích kultur, zprá­ vami o nově objevených řekách, nových hvězdách, nových živočiších, rostlinách a drogách - od kamélií po ženšen či chinin - a bezpočtu dalších komodit. Jezuitští misionáři objeví pramen M o d r é h o Nilu, naleznou cestu z Ruska do Číny a zmapují dlouhé úseky Orinoka, Amazonky a Mississippi. Do Pekingu přivezou šňupavý tabák a díla Ezopova i Galileova, do Venezuely kávu, a indickou astronomii obo­ hatí o Keplerovy zákony planetárního pohybu.

18

JEZUITÉ Tukový úspěch (vedle nemalého množství prohřešků) často pro­

bouzí odpor: takový, jaký vyvolalo pěstění kultu Františka Xaverského i ještě podstatnější. Jezuité nikdy neměli nouzi o nepřátele, ochotné vykreslovat je jako královrahy, traviče nebo černokněžníky. Katolíci i nekatolíci v nich viděli šiřitele absurdně uvolněné morálky, sexuální devianty, hrabivé ničemy, zakládající tajné zlatonosné doly a okráda­ jící vdovy o jejich dědictví. Samozvaní bojovníci za svobodu myšlení jezuity běžně charakterizovali jako bezduché automaty, slepě loajální ke svým nadřízeným. Pro odpůrce Říma představovali papežovy nohsledy a zapřísáhlé nepřátele světské moci. Přitom jen málokdo někdy mohl pochybovat o obratnosti a zápalu Tovaryšstva Ježíšova — o jeho zdatné sebepropagaci, o schopnosti tvořit unikátní teologii a spiritua­ litu, školit, organizovat a motivovat širokou a mnohostrannou obec svých pomocníků -, až někteří pochybovali, zda tak obrovská zdatnost je požehnáním či pohromou. Reformace a protestanti, filozofové osmnáctého a liberálové deva­ tenáctého století, ti všichni se stavěli proti nim. Jezuité přiváděli k zuřivosti J o h n a D o n n e a , Blaise Pascala, T h o m a s e Jeffersona a Napoleona, a kdyby se nesnažili horlivě střežit své dobové j m é n o , definovat je a pečovat o ně - v neposlední řadě slepou láskou ke svým svatým a mučedníkům -, ostatní by je o ně násilím připravili.

V polovině roku 1679 se skupinka jezuitů „dobelhá k nebeské bráně". S kněžskou důvěrou oznámí svatému Petrovi: „Máme pro tebe dobrozdání od náměstka Kristova a tvého nástupce v Římě." Svatý Petr, patrně od počátku pod vlivem protestantské nauky, na to vece: „Ne­ znám žádného náměstka Kristova ani svého nástupce na takovém místě." A upamatovav se na svůj prostý galilejský původ, zeptá se: J a k se vlastně jmenuje? Je rybář?" Poté se podezřívavý Petr přeptá na pří­ činu jejich smrti a je do hloubi duše pobouřen, když se dovídá, že byli popraveni pro pokus zavraždit anglického krále - tito jezuité byli, jak se zdá, nechvalně známými papeženeckými spiklenci.

Úvod

19

Jezuité se však nedají zastrašit a trvají na tom, že na jejich pokusu o královraždu nebylo nic hříšného, jelikož král je kacíř a kromě toho papež vydal buly, které jejich činnost plně ospravedlňují. Svatý Petr, kterému tahle katolická terminologie zjevně nic neříká, upadne do roz­ paků: „Nic mi nevykládejte, buly nebo bulíci, taková zvířata tady v nebi netrpíme - ráj je božská zahrada, a ne nějaký římský amfiteátr." Když jezuité vidí, že jim vyhlídka na rajskou blaženost nebezpečně uniká, vytasí se s posledním trumfem - v nebi přece musí být hromada jezui­ tů, kteří o nich ochotně podají svědectví: „Máme tady pár významných našinců, takže buď, prosíme, tak laskav a zavolej je." Poté hrdě prone­ sou slavná jména Ignáce z Loyoly i Františka Xaverského, ale na sva­ tého Petra to, jak se zdá, žádný velký dojem neudělá. Avšak v zájmu fair play a u vědomí, že seznam zavržených i spasených musí obsaho­ vat pěknou řádku jmen — a také proto, že vlastní paměti přece jen tak úplně nevěří -, pověří svatý Petr archanděla Gabriela, aby do seznamu nahlédl. Ale Gabriel jen potvrdí, že žádní jezuité v nebi nejsou. To už ale svatý Petr ztratí trpělivost a vytasí se s další urážkou kato­ lické doktríny: T i , kteří uctívají Pannu Marii, „podobají se chraplavým zpěvákům jarmarečních balad" a učinili by lépe, kdyby šetřili dechem a raději jím foukali do horké kaše, kterou si navařili. N a t o přikáže jezuitům, aby zmizeli, protože „jinak na vás zavolám Martina Luthera, a ten už vám ukáže, zač je toho loket". Nakonec je po další debatě každý z jezuitů odsouzen „ke stu ranám na zadek" a uvržení do „dýma­ jící jámy pekelné" na šedesát milionů let. Poselství je jasné: nebe je místem, kde jezuity stihne nelítostná spravedlnost. 1 8 Takové živě napsané příběhy, jaké nalezneme v nesčetných protijezuitských traktátech stuartovské Anglie, ovšem raději přehlížejí skuteč­ nost, že Tovaryšstvo Ježíšovo nikdy nemělo nic společného s jakýmkoli papeženeckým spiknutím proti králi Karlu II. To však nebylo pod­ statné, neboť tyto zkazky představovaly jen mytologický protipól myto­ logie Františka Xaverského. „Projdi veškeré nebeské končiny," nabádá jeden kritik Tovaryšstva ze sedmnáctého století, „nahlédni do všech tamních přístavů a břehů ... a nenalezneš tam (na mou čest) jediného

20

JEZUITÉ

jezuitu nebo papežence. Neboť s Beránkem nestane na hoře Sión 1

nikdo, kdo obdržel znamení šelmy nebo náleží antikristu." '* Jezuitský svatý je - ať si o tom „nevěstka ze sedmi římských pahorků" říká co chce - protimluv. Jezuité nemají v nebi co pohledávat, ale jdou rovnou do pekla a je spravedlivé zbavovat svět jejich tělesných pozů­ statků, kdykoli se k tomu naskytne vhodná příležitost. A tak během útlaku řádu roku 1773 lidé „vyjímali ostatky svatých ze zlatých a stříbr­ ných schránek a házeli je bez ladu a skladu do koše, zatímco vzácný kov pečlivě ukrývali".*1 Nebo když o šest desetiletí později antiklerikální dav zaútočil na hlavní jezuitskou kolej v Madridu, zabil čtrnáct jejích oby­ vatel a kosti světců vysypal z relikviářů a rozházel je po zemi.'"

Často bylo naprosto nezbytné zaujmout jasné stanovisko k Tovaryšstvu Ježíšovu, protože tato organizace byla nejen svědkem, ale i aktivním tvůrcem dějin pěti staletí na stejném množství světadílů. Ačkoli jezuité neobjevili jednoznačně účinnou katolickou zbraň proti Lutherovi, stali se zanícenými bojovníky protireformace, neúnavně pronásledujícími kacíře, a povzbuzovateli věrných katolíků. Z jejich misionářského úsilí, šířícího se po obou Amerikách od Kanady po Brazílii, po Africe a Asii od Konga po Filipíny, se zrodila důmyslná strategie, jež se nezřídka pouštěla do křížku s dědictvím otrokářství a kolonialismu. Zápas Tova­ ryšstva s všelékem osvícenství vedl v osmnáctém století k absurdnímu desetiletí demagogie, národního vypovídání a útlaku řádu. V moderní éře „-ismů" pak budou jezuité zápolit s dědictvím Marxe, Darwina, Freuda i Hidera a snažit se o redefinici katolicismu. Je zřejmé, že jak hagiografie, tak i očerňující legendy jsou bezna­ dějně zavádějící. Existovali dobří i zlí jezuité, jezuité nadpozemsky nevinní i ctižádostiví političtí pletichán. Někteří vstupovali do Tova­ ryšstva, aby sloužili Kristu, jiní, aby si pomohli ke kariéře. Víme o jezuitech v koloniálním Peru, kteří si libovali v přepychových povo­ zech, drahých vínech a doutnících. Víme však také o jezuitech, kteří se oddávali výstředním formám askeze, jako například polský kněz

Úvod

21

Martin Costens, který nosil železnou korunu upevněnou hřeby, nebo kazatel a misionář Paolo Segneri, který si svou potravu mísil s pope­ lem. Jezuité, jak si povšiml jeden historik osmnáctého století, sami sebe viděli jako „nebeské duchovní", nepochybné dědice Františka Xaverského. Jejich nepřátelé je naopak pokládali za „pekelné duchy", údajné dědice tyburnských královražedných zrádců. „ T e n t o dvojí pohled", pokračuje onen historik, zanechává v mysli matoucí „obraz anděla, na j e h o ž rubové straně se objeví rozštěpené čertovské kopyto". 2 2 Nikdy neexistovaly jednoznačné dějiny jezuitského řádu, jednoznačný jezuitský étos, který by si zasloužil jasnou chválu či vše­ obecný odsudek. Avšak kladné i záporné mýty, věčně se střetávající karikatura jezuitů co kněžských gangsterů a obraz jezuitů jako heroických světců, způsob, jakým se jezuité dostávali do módy a zase z ní vycházeli, to vše představuje samo jádro příběhu Tovaryšstva Ježíšova.

I

KAPITOLA I

„Noví borci v boji s Božími nepřáteli" 1 Jezuité a reformace Tato sekta ... byla teprve před nedávnem založena římským papežem a pově­ řena speciálním úkolem zničit církve, hlásící se k ryzímu učení evangelia. Manin Chemnitz, Zkoumáni tridentskébo koncilu, 15652 Lze popravdě říci, že sám tento řád přispěl víc než všechny ostatní řády dohromady k utvrzení víry v Rím v kolísajících národech, k podpoře podryté autority nejvyssího pontifika, k omezení postupu reformace a k nápravě ztrát, které postihly papežství v Evropě. Dosahoval toho šíře­ ním evangelia a slepou poslušností Svatému stolci, již hlásal mezi nevěří­ cími v Africe, Americe a Indii. Archibald Bower, Dějiny papežů, 17663 Ačkoli by se pak dějiny Tovaryšstva Ježíšova odvíjely značně odlišně, tento řád by vznikl, i kdyby k reformaci nedošlo, a vztahem k ní ho proto nelze primárně definovat. John CMallcy, SJ, První jezuité, 19934

1. Rok 1527 Za mlžného jitra 6. května roku 1527 zahájily jednotky armády císaře Karla V. svůj těžkopádný útok na Rím. Slabou a nedbalou obranu

24

NOVÍ HORCÍ V BOJI S B O Ž Í M I NEPŘÁTELI

města zlomily překvapivě snadno a hned nato rozpoutali nedisciplinovaní, špatně placení, hladu a nemocem vystavení císařští lancknechti děsivou bouři plenění, vandalismu a násilností. Brzy pronikly do světa zprávy o ničení uměleckých dílen, obrazoborectví i krádežích, o nelid­ ském mučení obětí, usekávání končetin a o hromadných znásilněních. Po celé Evropě se ještě několik dalších generací vyprávěly příběhy o vyprázdněných špitálech a sirotčincích, jejichž obyvatelé skončili ve zkrvaveném proudu Tiberu. Císař Karel V., habsburský vládce Německa, Španělska a Nizozemí, se pohotově zřekl veškeré odpovědnosti za své neukázněné vojsko. Italské války - dynastické boje zahájené francouzským králem, který roku 1494 překročil Alpy - opět ukázaly svou špinavou tvář, jež uvrhla do zkázy téměř celou jižní Evropu. Plenění Říma, po němž se tamní mniši a umělci rozutekli po celé Evropě, otřáslo představivostí západního světa. Až do krveprolití bartolomějské noci o čtyři desetiletí později, kdy přišly o život stovky francouzských protestantů, nebyla Evropa tak pobouřena a otřesena. Události z května 1527 byly dílem dynastických sporu a nespokoje­ ného vojska bez velení. 1 náboženská nesnášenlivost sehrála svou roli vojáci znesvěcovali svatyně, ohrožovali životy kardinálů a jakýsi obzvlášť zběsilý účastník si obstaral zlaty provaz, na němž hodlal obe­ sit papeže -, ale španělští katolíci se řádění účastnili stejně náruživě jako němečtí luteráni. Podstatná však byla symbolická stránka těchto událostí. Řím, toto centrum papežské hojnosti a velkoleposti italské renesance, se — jak poznamenal jeden tehdejší pozorovatel - stal mrtvým městem. Benát­ ský vyslanec poznamenal, že ani peklo nemůže nabídnout tak žalostný pohled. Roku 1527, deset let po prvních projevech reformace, stále ještě existovala jistá naděje na odvrácení schismatu a smírné řešení hrozícího rozkolu. Avšak pohled na zničený a vypleněný Rím a papeže skrývajícího se za zdmi Andělského hradu byl výmluvnou připomín­ kou, nakolik se situace změnila od wittenberské revoluce Martina Lulhcra, od ikonoklasmu Ulricha Zwingliho v Curychu, od zničují-

Jezuité

a

reformace

25

čího útoku na katolická dogmata, obřady a jistoty. Hlavní vina za týdny plné anarchie padá na hlavy nejvyšších katolických monarchů, kteří přímo ztělesňovali nově se objevivší křehkost křesťanstva. A právě v tuto nejbezútěšnější chvíli se Ignác z Loyoly, budoucí zakladatel jezuitského řádu a jeho první generál, chystá do Salamanky, aby si tam opožděně doplnil vzdělání. Za několik málo desetiletí už bude mít zajištěné místo v katolickém panteonu a když zemře, sicilský místokrál s hlubokým přesvědčením prohlásí, že „po nesčetných bitvách a vítězstvích po právu zaujal v nebi své místo po boku D o m i ­ nika a Františka". 5 V jezuitské misii v Kanadě bude v sedmnáctém sto­ letí jedna žena čtyřiadvacet hodin pracovat k porodu, ale když jí na břicho položí ignaciánskou relikvii, v mžiku je dítě na světě; člověka schváceného palčivou horečkou jezuité vybídnou, aby vzýval Loyolovo jméno, a v ten mžik horečka povolí a pacient je „chladný jako ryba".'' Ale v létě roku 1527 si dědici svatého Dominika zdaleka nebyli tak jisti Ignácovou spolehlivostí. Raději si jej pro jistotu pozvali na večeři do svého svatoštěpánského konventu, kde se ho dotazovali na druh jeho spirituality a poté mu uložili třítýdenní vězení. Během svých dal­ ších dějin se pak Tovaryšstvo Ježíšovo ještě mnohokrát dostane do střetu s katolickou ortodoxií - ať už reprezentovanou inkvizicí nebo papežským indexem. To byla překážka, na niž si už Loyola, který byl rok předtím šest neděl vězněn v Alcale, začínal zvykat. Pro muže, j e n ž bude zanedlouho srovnáván s Davidem seslaným prozřetelností, aby rozdrtil luteránského Goliáše a pomohl katolickému světu vzpamato­ vat se z ponížení, k jakým náleželo plenění Říma, to představovalo neblahý začátek: včasné znamení, že pro jezuity nebude nijak snadné přispět k obraně a obrodě římskokatolické církve.

2. Loyola Když Ignác z Loyoly roku 1556 v Římě zemřel, následná pitva odha­ lila, že jeho tělo bylo doslova prolezlé chorobami. Renaldo Colombo,

26

NOVÍ BORCI V BOJI S B O Ž Í M I NEPŘÁTELI

vedoucí profesor katedry anatomie na padovské univerzitě, ve svém hlášení udává: „Vyňal jsem téměř bezpočet kamenů rozmanitých barev, které jsem nalezl v ledvinách, plících, játrech a vrátnici." 7 K neporušitelnosti těla Františka Xaverského měl tedy zesnulý Loyola h o d n ě daleko. Po dlouhá léta trpěl různými nemocemi, nezřídka zhoršovanými nevhodnými radami lékařů. T a k například jeden dok­ tor přikázal, aby pacient byl za horkých letních dnů uzavřen v domě a k pití nedostával nic než silné neředěné víno - stěží nejvhodnější druh léčby pro člověka sužovaného žaludečními bolestmi a systema­ ticky oslabovaného strohým sebeumrtvováním/ Ale přinejmenším jedno zranění, které Loyola utrpěl za dávných časů v květnu roku 1521, dokázalo, že noha, zasažená dělovou koulí, může za jistých okolností pomoci člověku na cestě ke svatosti. Fakta z r a n é h o o b d o b í Loyolova života se nezískávají snadno. Všechny zprávy se totiž nutně opírají o jeho takzvanou autobiografii, kterou na sklonku života diktoval svému blízkému příteli Luísovi Gon^alvesovi Cámarovi: dílo, určené v prvé řadě a především k tomu, aby budilo obdiv a povzbuzovalo budoucí členy Tovaryšstva Ježíšova/ Ale základní fakta v něm nalezneme. Narodil se roku 1491 na zámku Loyola v severním Španělsku nedaleko Azpetie v provincii Guipúzcoa jako Iňigo López de Loyola a jelikož byl předurčen ke dvorské kariéře, ve třinácti letech vstoupil do služeb Juana Velázqueze de Cuéllar v Arévalu, kde, dle vlastního doznání, brzy našel zálibu ve rvačkách a nepatřičných pletkách se ženskými. Roku 1517 nastoupil vojenskou službu pod navarrským místokrálem Antoniem Manriquem de Larou a o čtyři léta později se v bitvě u Pamplony ocid proti vojsku francouzského krále, kde legendární dělová koule přivodila obrat v životě budoucího světce. Kanonáda mu pravou nohu rozdrtila a levou zle poranila. V době, kdy se doma zota­ voval, neměl po ruce svou oblíbenou rytířskou literaturu a musel se proto spokojit s četbou Života Pána Ježíše od Ludolpha ze Saxony a Zlaté legendy Jacoba de Voraigne. A tehdy, vypráví se, započala ona prazvláštní přeměna. V heroických životech světců Loyola zřejmě

Jezuité

a

rejormace

27

objevil cosi záviděníhodného, jakýsi druh duchovního rytířství, které se rozhodl napodobit. Jinými slovy, jak to jízlivě popíše francouzské osvícenství, „španělský d ž e n t l m e n ... s hlavou plnou rytířských románů a vzápětí hltající zbožnou literaturu, si usmyslí, že se stane D o n e m Quijotem Panny Marie". 1 0 Popis několika příštích let Loyolova života je plný jedinečných a strhujících momentů. Po noci strávené před obrazem černé M a d o n y v benediktinském klášteře v Montserratu vymění budoucí zakladatel řádu šlechtický oděv a meč za poutničkou hůl, hrubý plášť a sandály žebráka. V době, kterou pak trávil v Manrese, chodil po žebrotě, m o d ­ lil se, postil se a bičoval, vlasy i nehty si nechal narůst do nezvyklé délky, míval vidění a pracoval na svých Duchovních cvičeních. T a t o Cvičení, na nichž pak Loyola pracoval ještě celá následující desetiletí, se posléze stanou účinným magnetem charakteristické ignaciánské spirituality, pravděpodobně jednoho z nejúchvatnějších a nejtrvalejších příspěvků, jimiž jezuité obohatili římskokatolickou tradici. Loyolova duchovní vize - optimistická a založená na velkodušnosti a bratrství bude celých následných pět staletí provázet katolíky modlitbami a meditací, umožňovat jim zpytovat svědomí, bude je přesvědčovat, že Bůh je ve všech věcech a že je plně v jejich moci rozpoznat specifický záměr Stvořitele, týkající se jejich individuálních životů. Roku 1523 Loyola navštívil posvátná místa v Jeruzalémě, ale když pochopil, že toto město je pro delší pobyt příliš nebezpečné, rozhodl se k návratu do Evropy, aby tam získal univerzitní vzdělání. Po dvou letech v Barceloně, kde chodil do latinské třídy s malými dětmi, na­ vštěvoval roku 1526 přednáškové síně v Alcale a o rok později v Salamance, dvojici univerzitních měst, kde jeho kázání a teologické úvahy (jež některým připomínaly myšlenky zavrženého hnutí alumbradů 1 1 ) zprvu vyvolávaly nežádoucí pozornost. Poté, co ho salamanští dominikáni propustili bez jakékoli újmy (ačkoli ho nabádali, aby se k někte­ rým teologickým otázkám už raději nevyjadřoval), vsedl Loyola na osla a odjel do Barcelony, rozhodnut přejít do Francie. Přátelé ho varovali, že tam s ohledem na politickou situaci riskuje nepřátelské přijetí,

28

N O V Í BORCI V BOJI S B O Ž Í M I NEPŘÁTELI

a vyprávěli mu, že Francouzi v současné době Španěly opékají na rožni, ale Ignác se nedal zastrašit a 2. února 1528 dorazil pěšky do Paříže.

12

Následujících šest let studoval, živil se žebrotou, vinou nesvědomitých krajanů přišel o peníze a žil v téměř krajní nouzi. Ale pak, v létě a na podzim roku 1534, došlo ke dvěma událostem - jedné hluboce privátní a druhé plně veřejné -, které pomohly změnit náboženskou mapu západní Evropy. V šedesátidenním rozestupu započal jezuitský experiment a naplno se projevila rozkladná síla reformace. Ani jedna z těchto událostí dru­ hou nevyvolala ani neovlivnila, ale pro ty, kteří budou v příštích časech představovat jezuity jako osudem seslané bojovníky za katolickou obnovu, bylo toto načasování naprosto perfektní. Jednalo se o mnohem zlověstnější shodu okolností, než jakou dokázal nachystat rok 1527.

3. Rok 1534 Když se Pařížané 18. října 1534 ráno probudili, nalezli celé město polepené desítkami plakátů. Všechny tvrdě útočily na „hrůzný a nesnesitelný zlořád papeženecké mše", na směšnou představu, že se tělo Ježíše Krista může tak či onak skrývat v soustu chleba. „Hokuspokus" {hoc est corpus meum) transsubstinace označovaly plakáty za groteskní lidský vynález, způsob, jakým rozmařilá klika kněžských čarodějů znehodnocuje vznešenou velikost Kristovy oběti na Kalvárii, za taktiku, jež má důvěřivou laickou veřejnost naplnit falešným a ris­ kantním pocitem bezpečí. Prostřednictvím svých triků u oltáře získává duchovenstvo moc a vážnost, což činí už celá staletí, ovšem za cenu, kterou lidé platí svými nesmrtelnými dušemi. P r o strážce katolické pravověrnosti, už tak jako tak sedmnáct let šokované protestantskými postoji a útoky, představovaly plakáty rouhání, které překročilo všechny dosavadní meze. Výtisky buřičských manifestů se objevily rovněž v Blois, T o u r n o n u i Rouenu a legenda praví, že František I., který trávil víkend na svém

Jezuité

a

reformace

29

zámku v Amboise, nalezl jeden takový útočný plakát na dveřích vlastní ložnice. Francouzských vrcholných představitelů se zmocnil záchvat zuřivé pomstychtivosti, který vyústil v týdny perzekucí, lynčů a poprav. K prvním pařížským obětem náležel jeden ševcův syn i bohatý souke­ ník. Jakýsi nešťastný vlámský obchodník se stal obětí omylu, když ho k smrti uštval dav, který ho pokládal za Němce a vykřikoval, že jeho vraždou si vyslouží Boží shovívavost. 13 František I. (renesanční velmož par excellence^ který založil katedry hebrejštiny a řečtiny, jež se posléze proměnily v pokrokově smýšlející Collěge de France) prodělal nesnadnou proměnu z osvíceného huma­ nisty v organizátora autodafé. 1 4 Následujícího ledna šel s planoucí pochodní v ruce v čele procesí, v němž byly neseny ostatky svatých, aby se účastnil slavnostní mše v chrámu N o t r e D a m e . A aby nikdo nemohl zůstat na pochybách, oč tu běží, pařížský biskup kráčel s nejsvětější svátostí pod baldachýnem, který nad ním nesli tři královští synové a vévoda z Vendóme. Později téhož dne bylo před katedrálou upáleno šest protestantů a František směle prohlásil, že kdyby se uká­ zalo, že kterékoli z jeho dětí se poskvrnilo kacířstvím, vlastnoručně by pod ním zapálil pohřební hranici. V období reformace proběhne bezpočet sporů o spásu, o nepřekročitelné zákony predestinace, o to, jak a kdo může či nemůže vykládat bibli, ale nic nepřevýší základní rozpoznávací znamení, jímž provždy zůstane teologie reálné přítomnosti Krista ve svátosti oltářní a veške­ rých obřadů souvisejících s proměňováním. V očích kalvinistů „pro­ tivná papeženecká užvaněná soukromá mše" zapomíná, že svátost byla ve skutečnosti připomínkou Krista, jenž sedí po pravici Boží, ale nekmitá sem a tam mezi nebem a zemí. Evropští protestanti někdy ztrá­ celi veškerou trpělivost, když se „smradlavý sodomita nebo hříšný kurevník ... oděný do svého bláznovského šatu a stojící před oltářem" pustí do svého transsubstinačního nesmyslu a dělá Boha z něčeho, co ještě „před nemnoha dny bylo zrním v oráčově stodole". 1 5 Když byl William Gardiner roku 1552 nucen účastnit se v Portugalsku „takové šaškárny", cítil nutkavou potřebu „vyrvat knězi z rukou tu oplatku

30

NOVl BORCI V BOJI S BOŽÍMI NEPŘÁTELI

a hodit mu ji pod nohy". O jedno desetiletí později se John EUis ocid před arcijáhenským soudem v Colchesteru, protože byl obviněn, že dal svatou hostii sežrat svému psu. 1 " Ale ani katolíci nešetřili pohrdáním nad protestantským odmítáním reálné přítomnosti Krista v přijímání. Roku 1570 si Elizabeth Milnerová z Claphamu „vyňala z úst posvátný chléb a vyplivla víno", neboť si nepochybně uvědomila, že by bylo lépe polykat arzenik než poskvr­ něný chléb a pít dračí žluč nebo hadí krev než svatokrádežné víno" bezduchého protestantského přijímání. 1 ' T a k tedy vypadala bojová linie, vzniklá v průběhu takzvané plaká­ tové aféry, k níž došlo v temže městě a téhož roku, kdy se Ignác z Loyoly vydal na duchovní pouť, která posléze vyvrcholí vznikem nového řádu, odhodlanějšího než všechny jiné podpořit posvátnou úctu a vážnost římskokatolické eucharistie. Byla to ovšem shoda okolností. Loyola a jeho přátelé — přinejmenším podle toho, co se zachovalo z jejich svědectví - nejspíš jen stěží zaznamenali blížící se teologickou bouři. Ale pro nepřáteli ohrožené katolíky šestnáctého století, doufa­ jící v nadpřirozený zásah Stvořitele, bylo asi těžké uvěřit v náhodný souběh okolností. Jak řekl roku 1581 Řehoř X I I I . (papež, který si víc než jiní cenil jezuitů) jednomu členu Tovaryšstva: „V těchto časech není většího nástroje, jejž si Bůh vyvolil proti kacířům, než je váš svatý řád. T e n vstoupil do světa přesně v tu dobu, kdy se po světě začala šířit nová mylná učení." 1 " sto Úloha uvést do katolického světa jezuitský řád připadla Pavlu III. T e n t o papež, vlastním j m é n e m Alessandro Farnese, si jako všichni významní renesanční papežové liboval v nepotismu, přepychových hostinách a umění, ačkoli prokázal i schopnost jmenovat do kardinálského sboru vynikající muže. 1 9 Oficiálního uznání se Tovaryšstvu Ježí­ šovu sice dostane až bulou Pavla III. Regimini militanti* ecclesiae z roku 1540, ale zásadní krok k t o m u t o osudovému činu byl učiněn o plných šest roků dřív.

I

Jezuité

a

reformace

31

V sobotu 15. srpna 1534, dva měsíce před plakátovou aférou, byla Paříž svědkem reformačních výtržností. Došlo k útokům na sochy Panny Marie i zatýkání a věznění kacířů a poté následoval skandál, když vyšlo najevo, že Nicholas Cop, vůdčí duch pařížské univerzity, se odvážil přednášet v nebezpečně reformistickém duchu. Jen o několik týdnů dřív ozářily univerzitní okrsek plameny tuctu hranic, na nichž hořely spisy proskribovaných autorů včetně „ďábla z Wittenbergu", a ze svých asketických cel v temže univerzitním okrsku vyšla časně ráno na svátek Nanebevzetí Panny Marie skupina sedmi přátel - mezi nimi Loyola i František Xaverský - a vydala se na cestu přes město, prošla jednou z mohutných bran velké kamenné zdi Karla V., vystou­ pila na Montmartre a shromáždila se tam v podzemní kapli chrámu svatého Diviše, patrona Paříže. T ě c h t o sedm přátel ve věku od devatenácti do třiačtyřiceti let slo­ žilo slavnostní slib chudoby, načež P e t r Faber, kdysi pasák ovcí v Savojsku, ale jediný ze skupiny, který už měl kněžské svěcení, odsloužil mši. Do oficiálního uznání jezuitů chybělo ještě šest roků a výslovně se tehdy o založení nového řádu nehovořilo, ale přesto tato chvíle nepochybně znamenala zakladatelský akt. Simon Rodriguez, který byl jedním z účastníků, o čtyřicet let později vzpomínal, že v tom okamžiku byl naplněn až neskutečným úžasem. 2 0 Přátelé se dohodli, že po skončení studií odcestují do Jeruzaléma, aby tam obraceli nevěřící. Kdyby se to ukázalo z jakýchkoli důvodů neuskutečnitelné, odeberou se do Ř í m a a nabídnou své služby náměstku Kristovu, aby jich využil jakýmkoli způsobem, který co nej­ víc přispěje ke slávě Boží a blahu lidských duší. 2 1 S ohledem na nad­ cházející říjnové události i na vývoj situace od Lutherovy revolty roku 1517 se mohlo zdát, že papež uvítá jakoukoli pomoc, která se mu nabídne. V příštích letech pak, až Jan Kalvín vydá své Instituce křesťan­ ského náboženství a zahájí nový útok na katolické mysli i teritoria, potřeba takové pomoci jen vzroste.

32

NOVl BORCI V BOJI S BOŽÍMI NEPŘÁTELI S diplomem v ruce opustil Loyola Paříž a po krátké návštěvě doma

ve Španělsku (kde si léčil nalomené zdraví) odjel koncem prosince 1535 do Benátek. Jeho druhové (nyní v počtu deseti) se k němu při­ pojili až po třinácti měsících. Předsunutá skupina budoucích členu Tovaryšstva se pak na jaře 1537 odebrala do Říma, kde získala od Papeže Pavla III. svolení i peníze na pouť do Jeruzaléma. Pak ale následovala zdržení — vojenské akce na Jadranu cestování prakticky znemožňovaly -, a tak v průběhu následujících měsíců budoucí zakla­ datelé rádu, teď už vysvěcení, vyplňovali čas modlitbami a kázáními po celé Itálii. V listopadu 1537 se P e t r Faber, Diego Laínez a Loyola znovu objevují v Římě. V lastortské kapli pak má Loyola vidění, v n ě m ž mu Bůh zjevuje, že ho rád znovu vítá ve Věčném městě. Po další úspěšné audienci u papeže stal se Rím centrem kazatelské činnosti nových apoštolů. Jejich spojenci - mezi nimi i kardinál G a s paro Contarini - se dali vést „duchovními cvičeními" Ignáce z Loyoly a v polovině roku 1539 už začalo být jasné, že vytoužená cesta do Jeru­ zaléma je v nedohlednu. Následující měsíce proběhla intenzivní lobbistická kampaň, jež roku 1540 úspěšně vyvrcholila kanonickým uzná­ n í m Tovaryšstva a posléze j m e n o v á n í m Ignáce z Loyoly prvním doživotním generálem jezuitů. Ne všechny v Rímč to však potěšilo. Jisté kruhy pohlížely na Loyolovu spiritualitu s pozdviženým obočím a někteří kardinálové reagovali na vznik nového řádu dvojznačně či přímo nepřátelsky. 2 2 Následující generace však tyhle potíže a porodní bolesti často přehlížely, a tak se s odstupem doby zakořenila představa, že vděčná katolická církev vytvořila tento nový' řád v přímé reakci na luteránství a kalvinismus, aby jeho prostřednictvím získala nazpět ztracené evropské duše a zajistila si nové souvěrce v Asii, Africe a obou Amerikách. T h e o d o r Griesinger, protestantský teolog z devatenác­ tého století, například s chutí citoval přímo ďábelsky pojatou historii původu jezuitského řádu: Ďábel se v pekle kroutil bolestí, protože mnich Luther měl od­ vahu zasáhnout do běhu světa a obrátit zavedený řád. ... „U mojí

Jezuité

a

reformace

33

prabáby!" zvolal. „Jestli se mu větší silou nevzepřu, tak se uchytí a přemůže peklo. Ale kdo se postaví na mou stranu v téhle zou­ falé situaci, kdy hrozí, že svět sejde z dosavadní cesty?" T a k t o naříkal satan a lámal si hlavu tak silně, až mu černé čelo zrudlo námahou. V tu chvíli před něj předstoupil had ... a cosi mu pošeptal. Ďáblovi z jeho nemravných myšlenek ani slůvko ne­ ušlo. Vyskočil, spadl mu kámen ze srdce a oko mu zaplálo rado­ stí a štěstím. Devět měsíců poté jedna žena porodila chlapce, který dostal jméno don Iňigo López de Loyola... 2 3 Většina katolíků sice na zrození jezuitského řádu nic ďábelského neshledávala, ale jeho původ vysvětlovala až překvapivě stejně. Krátce po smrti Alžběty I. se jezuita Robert Persons „v obavách o své zdraví uchýlil na opuštěné místo nedaleko Neapole, aby využil dobrodiní příznivějšího klimatu". Při meditaci o původu Tovaryšstva Ježíšova dospěl k závěru, že „Bůh podnítil vznik tohoto řádu, aby čelil nevěrectví a kacířství", kteréhož úkolu se ujal „s obdivuhodnou pohotovostí nejen ve velké části Evropy, ale též v Asii, ... Africe a Indiích". 2 * 1 O dvě staletí později připomene jeden francouzský katolík, že protestantis­ mus se objevil „jako ničivý požár, hrozící pohltit vše", vyvolal krveprolití a zkázu, plodil prostopášnost a vzpouru. Pak však nastoupil Ignác z Loyoly „s poselstvím Prozřetelnosti, jež nelze pominout". 2 5 Persons měl svým způsobem pravdu: Jak se Tovaryšstvo rozrůstalo, boj proti kacířství byl přesně tím, čemu mnozí jeho členové zasvětili život. Ale na samém počátku, roku 1540, Loyola a jeho první druhové nepokládali za svůj prvořadý úkol postavit se do čela protireformačního boje. V bouřích předchozích dvou desetiletí neviděli nekompro­ misní ideologický střet, ale spíš z n á m k u šířícího se d u c h o v n í h o neklidu a morální krize. Prahli po spirituální obnově, očistě duší, ná­ pravě bezduché nauky a odstranění hříšnosti i pověrčivosti. Spiritua­ lita, kterou hlásali, nebyla míněna jako protiváha protestantského kacířství, ale měla hluboké kořeny ve středověké devotia moderna. V průběhu následujících desetiletí věnovali jezuité m n o h o času

34

NOVÍ BORCI V BOJI S BOŽÍMI NEPŘÁTELI

i námahy pastorační činností ve Španělsku a Itálii, kde žádné přímé nebezpečí protestantské nákazy nehrozilo, ale kde se lid - alespoň dle m í n ě n í Tovaryšstva - potřeboval naučit rozlišovat mezi ctností a neřestmi a měl také pochopit, že hazard a býčí zápasy nejsou tou nejsprávnější zábavou skutečného křesťana. Je krajně nepravděpodobné, že by někdo, kdo byl jezuitou ve Španělsku, projevoval sebemenší zájem cestovat do Německa, aby se tam pouštěl do křížku s heretiky. Nové Tovaryšstvo se zdatně pustilo do organizování svého členstva, j e h o hierarchického rozvrstvení, hledání mocných příznivců i získá­ vání a výchovy noviců. Rychle se rozrůstající členská základna, rozma­ nitá co do sociálního i národnostního původu, se ujímala kazatelen i univerzitních stolic po celé Evropě a zakládala misie v Asii a obou Amerikách. T a k jako jezuité ve třicátých letech šestnáctého století v Benátkách pokorně sloužili sylilitickým pacientům a věnovali se pohřbívání zesnulých, tak nyní zaměřili svou péči na vězně, prosti­ tutky a siroty, ujímali se kněžské služby v ženských církevních kongre­ gacích a pomáhali obětem morových ran. Prvotní cíl, pro který Tovaryšstvo vzniklo, se nesmazatelně vepsal do jeho dějin, a potlačování ženevského či wittenberského kacířství jedno­ duše nebylo součástí Loyolova plánu - alespoň ne v letech 1534 a 1540. Pro činnost mnoha jezuitů byl protestantismus jen málo důležitým poza­ dím. Ale tak jako při misijním úsilí v zemích, kde dosud nikdo neslyšel o Martinu Lutherovi, nemohlo se Tovaryšstvo v 17. století v Evropě vedle svých rozmanitých příspěvků ke katolické spiritualitě, vzdělání, vědě a u m ě n í nezaplést do jejích bouřlivých náboženských sporů. „Ustavující formule" z roku 1540, manifest, ze kterého vychází zakládající bula Tovaryšstva, hovoří o „šíření víry" jako o závazné povinnosti jezuitů. R o k u 1550 se toto rčení změnilo na „obranu a šíření víry".*'" Nově přidané slůvko „obrana" mělo velice aktuální význam. Boj proti hrozbám církvi - symbolizovaným pleněním Říma a přímo ztělesněným v plakátové aféře - se brzy stal doménou jezuitů a jedním z hlavních zdrojů jejich hrdosti. Členové Tovaryšstva však nebyli vždycky zvlášť úspěšní v boji proti

Jezuité

a

reformace

35

satanovi a jeho přívržencům. Známý je případ, kdy se jezuitský mys­ tik Jean-Joseph Surin pokoušel v L o u d u n u vyhnat zlého d u c h a z Jeanne des Anges, ale sám přitom upadl do tak ochromující melan­ cholie, že musel být hospitalizován. Existovala však i m n o h e m slav­ nější vítězství nad pekelnými mocnostmi. T a k například v polovině sedmnáctého století si jedna polská šlechtična kalvínského vyznání stěžovala, že ji sužuje zlý duch. Zoufalá rodina proto požádala rektora místní jezuitské koleje, aby se pokusil o exorcismus. T e n si samo sebou uvědomoval, čím může satana nejvíc zranit, a proto se ženy dotkl relikvií svatého Ignáce, čímž démonu způsobil patřičná muka. Poté exorcista nabídl zlému duchu Kalvínovy Instituce křesťanského náboženstvu které zlý duch k nesmírným rozpakům přihlížející kalvinistické rodiny vděčně akceptoval. Načež mu rektor Instituce nabídl podruhé, ale tentokrát do nich potají ukryl onu jezuitskou relikvii. Načež ďábel se definitivně vzdal a pustil ze své moci nebohou ženu, která se pak - jak také jinak? - vzdala veškerého protestantského kacířství a přijala katolickou víru. 27 Jezuité uvádějící ve zmatek kalvi­ nisty a jejich pekelné spřežence - tenhle druh věroučných půtek opravdu nebyl součástí původní Loyolovy vize, ale okolnosti způso­ bily, že právě toto se posléze stalo základem jeho dědictví.

4. Reformace Reformace byla mnohostrannou záležitostí. Byla učenou, podle někte­ rých poněkud obskurní, ale vždy bouřlivou diskusí o možnostech spásy lidstva, o podstatě církve, o svátostech a kněžském stavu. Byla vyvr­ cholením středověkého myšlení a jeho trendů. Byla též - v dobrém i zlém - počátkem nového pojetí sociálních jistot, sexu a pohlaví, třídy i rodiny, řádu a odpadlictví. Reformace byla útočná: provokovala náboženské protivníky, aby po sobě plivali na ulicích nebo vyhrabávali ze země mrtvoly svých nepřátel a spalovali je a k celé řadě ještě m n o ­ hem, m n o h e m horších činů.

36

NOVÍ BORCI V BOJI S BOZlMI NEPŘÁTELI Častým námětem diskusí mezi současníky byla otázka, která církev

se dopouští rafinovanějších ukrutností. Jeden protestant roku 1599 vyslovil přání, aby se „už batolata a kojenci" učili „hnusit si katolíky a plivat na jejich padoušské praktiky". Představitelé církve podle něj natolik propadli vraždám, mučení a týrání, že své nepřátele nepoklá­ dali za nic víc než „vosy, ovády a sršně", za hmyz, jenž napadne-li ovci, „nejprve jí vykouše vlnu, pak prohryžc kůži a nakonec saje krev, bez níž se neobejde". 2 " Jezuita E d m u n d Campion, popravený roku 1581 po tajné misi do Anglie, hleděl na věci z opačného úhlu. Protestantům se poškleboval, že to jsou „světští lidé, kteří pijí krev tak snadno jako zvířata vodu ... a jelikož se země pod nimi neotevře a nepohltí je, ... domnívají se, že je to tak v pořádku". 21 * O b a přeháněli, ale oba měli pravdu při popisu ničemností svých odpůrců. O b a však lhali, když předstírali, že jen jejich nepřátelé mají monopol na odporné, i když teologicky zdůvod­ něné jednání. Ačkoli se některým lidem podařilo přežít období reformace, aniž kdy museli čelit obtížným náboženským rozhodnutím, mnozí to štěstí neměli. Žádalo se po nich, aby nenáviděli své konfesijní protivníky a vyhýbali se jim, takže byli vystaveni mukám krize svědomí, jež ne­ zřídka zahrnovala volbu mezi principem teologické správnosti a ušlech­ tilými závazky vůči rodině, přátelům a výchozímu společenství, nemluvě o vlastním zdraví, bohatství a štěstí. Ale reformační svět znal i příběhy lidí, kteří odmítali žít dle teologických pravidel a hledali kompromisy a nejrůznější vlastní řešení. V období reformace žili i tací, kteří odmítali obě strany a znechucovalo je, že „náboženství se proměnilo ve zlostné vrčení" a že „generace tautologicky se vyjadřujících lidí naplnila kaza­ telny přemírou žluči a takovou spoustou pelyňku, že se všichni topíme v záplavě hořkosti". 3 Nadto přinesla retormace i spoustu zmatku: ne každému totiž byla zcela zřejmá volba, před niž byl postaven. A kdo byl ve skutečnosti odpovědný za to, že v těchto bouřlivých dobách nebyl lidem dopřán klidný život? Jeden pozorovatel ze sedm­ náctého století tvrdí, že to nepochybně byli nejzapálenější a nejne-

Jezuité

a

reformace

37

kompromisnější představitelé obou znepřátelených stran: ženevští kal­ vinisté a římští jezuité, jedni neústupnější než druzí, „zaklesnutí do sebe výzvami pobuřovatelů ve vlastních řadách". 3 1 Protestantismus, kázal roku 1553 James Brooks, je „špinavá žumpa", z níž se zrodily „veškeré tragédie křesťanstva i množství páchnoucích, nečistých a nakažlivých herezí". 12 Hereze byla horečkou, již je třeba zchladit, výkalem, který je nutno odstranit, nerovnováhou tělesných šťáv, jež se má napravit. Jezuité, jak řečník nezřídka zdůrazňuje, jsou duchovními lékaři, kteří nabízejí léky, protijedy, projímadla a vypalo­ vání ran. Ty spočívají v potírání omylů a zastrašování protestantů i léčbě svéhlavých katolíků. A jak doporučovala tehdejší medicínská teorie, nejlepší lékaři mají vždy dávat přednost lékům s co nejširší působností - někdy šetrným, jindy násilným - vždy podle potřeby.

Vyústění kariéry T h o m a s e C o t t a m a , absolventa anglické koleje v Douai a jezuitského noviciátu svaté Andrey v Rímč, bylo v mnoha ohledech katastrofální. Když roku 1580 připlul do Doveru, aby se ujal svého tajného poslání (nebýt jeho chatrného zdraví, byl by nejspíš při­ stál kdesi na indickém subkontinentu), už ho tam úřady očekávaly. Špeh, který na něj narazil v Lyonu, ho snaživě udal velvyslanci v Paříži, který okamžitě informoval své nadřízené, že další jezuita hodlá zahájit misi, jejímž cílem je posílit morálku nevzdělané katolické komunity v Anglii. Cottamovi se sice podařilo setřást své pronásledovatele, ale jen za tu cenu, že tím uvedl v nebezpečí jiného katolického souvěrce, a tak aby ulevil svému svědomí, sám se vydal do rukou strážců anglické spravedlnosti. Po věznění v Toweru a Marshalsea okusil slasti mučidel a 20. listopadu 1581 byl odsouzen k nejvyššímu trestu. Poté, co byl nucen přihlížet popravě tří diecézních kněží, j i m ž kat vyrval vnitřnosti a usekl končetiny, byl i C o t t a m 30. května 1582 obě­ šen. Soudní úředníci, kteří řídili popravu, dali zchytrale vhodit jeho zmrzačené tělo do kádí s vřící vodou, aby tak zabránili sympatizujícím divákům získat mučedníkovy ostatky. 1 1

38

NOVÍ BORCI V BOJI S BOŽÍMI NEPŘÁTELI Alžbětinská Anglie byla pro členy Tovaryšstva Ježíšova krajně

nebezpečným místem. Jelikož jezuité byli (ne vždy neprávem) podezí­ ráni z politické agitace, tato „chátra toulavých mnichů", jež cestovala po Anglii v převlečení a pod falešnými jmény, nesla na svých bedrech celou váhu tvrdé protikatolické legislativy. Do roku 1603 zmizel další tucet jezuitských misionářů, a ačkoli jejich počet nebyl nijak vysoký, rozruch, který přítomnost členů Tovaryšstva dokázala v katolické komunitě vyvolat, vždy znovu vyprovokoval protestantské soudce a povznesl kolísající katolíky. Robertu Southwellovi, který se v roce 1595 po Cottamovi dostal na seznam katolických mučedníků - j e h o tělo bylo rozčtvrceno a vyvěšeno na čtyřech městských branách Londýna -, zvlášť záleželo na záchraně vlastního otce před nebezpečím přizpůsobivosti. „S mladým Tobiá­ šem," napsal, „cestoval jsem daleko a přivezl náklad duchovní potravy, která Tě obohatí, a s ní i předpisy na léky, které Tě zbaví přízračných chorob." Southwell rozpoznal mravní nepevnost svého starého otce, j e h o „úbytek sil a oslabené smysly i tělesnou zchátralosť. Věřil však, že je stále ještě čas na opravu „polorozpadlé chýše Tvé víry". Nestačí zůstávat v hloubi srdce katolíkem, protestantské bohoslužby navštěvo­ vat jen z donucení, právě tak jako nestačí spoléhat se na pokání na smr­ telném loži. „Proč tedy," zapřísahal Southwell svého otce, „nevyužiješ těch mála dní života, které Ti ještě zbývají, abys vyrovnal účty s Bohem a své svědomí osvobodil od vin, jež jsi na ně svou zradou uvalil?" I když otec byl „příliš dlouho spjat s modlitebnou hříšníků" a „příliš daleko zbloudil od chrámu pravého Boha", ještě stále trvala naděje na záchranu. Je k ní třeba jediné: „od této chvíle se víc bát pekla než pro­ následování a víc prahnout po nebi než po klidu tady na zemi". 1 4 Ačkoli alžbětinští katolíci netrpěli tak důslednou a nelítostnou per­ zekucí, jak o tom hovoří triumfalističtí historici, mnozí z nich hráli o čas a svůj skutečný duchovní život drželi v tajnosti. Čelíce těžkým břemenům (daňovým i společenským), buď se do posledního detailu přizpůsobili protestantské obci, nebo zoufale vymýšleli nejrúznější strategie a kompromisy, které by jim umožnily uspokojit jak vlastní

Jezuité

a

reformace

39

svědomí, tak i zákony své země. Katolíci navštěvovali protestantské kostely svých farností, ale když došlo na kázání, ucpávali si uši vatou, účastnili se modliteb, ale odmítali se poskvrnit ohavným protestant­ ským přijímáním a během bohoslužeb si tajně četli v zakázaných kato­ lických breviářích. A přesně tento druh dílčí konformity se pokoušeli vykořenit jezuité typu Roberta Southwella, kteří do Anglie přijížděli od osmdesátých let šestnáctého století. Ty, kteří se uchylovali k jaké­ koli formě duchovní dvojakosti, varovali před nákazou kacířstvím a strašlivými důsledky černého svědomí. Takové jednání však j e n o m ještě hlouběji podkopávalo už beztak narušenou morálku jejich ustra­ šených katolických souvěrců."

V seminářích po celé Evropě Tovaryšstvo vychovávalo kněze (jezuity i nejezuity) určené ke službě v přední linii protireformačního boje. Jejich přední povinností, jak bylo ustanoveno roku 1552, bylo „vyhle­ dávat skrytý jed kacířské doktríny a toto učení vyvracet, poté pak znovu zasadit vykořeněný strom víry pravé*. 36 M n o z í z prvních jezuitů vysílaných do Anglie, Čech, Francie, Maďarska, Německa a Polska iniciativně vyhledávali přímé střety s protestantským nepřítelem, aby od něho vybojovali nazpět duše propadlé luteránství či kalvinismu a zároveň posílili odhodlání katolíků, ohrožených odpadlictvím. Heroické smrti Campiona, Cottama a Southwella věci jezuitů bez­ pochyby prospěly. Robert Persons o obětech svých jezuitských druhů poznamenal, že „ani kdyby tito mužové žili dalších sto let, nemohli by tak mocně prospět své věci, jak to dokázali svou předčasnou, leč slav­ nou smrtí". Dále pak pokračuje: „Mnozí do té doby plaší pevně a n e ­ ohroženě povstali, jiní se připojili ke katolické církvi a nesčetné m n o ž ­ ství lidí začalo pochybovat o rozumnosti postojů našich nepřátel." 3 Pro Tovaryšstvo Ježíšovo bylo skutečným uspokojením i prostředkem k propagandistickému přehánění, když jeden návštěvník jezuitské koleje v Římě v devadesátých letech šestnáctého století takto popsal uchazeče o misijní poslání:

NOVÍ B O R C I V BOJI S BOŽÍMI NEPŘÁTELI

40

Tolik dychtí po možnosti prolít krev za Krista, že mučednictví je trvalým námětem jejich rozhovorů ... mnozí zkracují dobu svých studií, aby se co nejdřív ocitli v boji. ... Když z Anglie přišly čer­ stvé zprávy o dalších kacířských ukrutnostech, jen to rozplamenilo jejich vášnivou touhu po mukách a utrpení. 3 8 Avšak sebeobětování a divoká obžaloba protestantské víry nebyly jedinými zbraněmi katolických misionářů v Anglii. Jak to vysvědil je­ den francouzský jezuita roku 1555: „Přál bych si, aby [kazatelé] věno­ vali větší pozornost poučování lidí o tom, co musí vědět, a zároveň jim vštěpovali ctnost i kladné vlastnosti. Je-li nezbytně nutné hovořit o kacířství, je zapotřebí křesťanovi jednoduše sdělit, v co má věřit, ale nevykládat mu, co o tom říkají heretici." 5 '' Nabízet odchylný program byla nejnebezpečnější politika. Pouze v oblastech, kde protestanti tvo­ řili převažující většinu, bylo třeba přímo útočit na jejich ideály, ale i zde měli jezuité „odhalovat bludy [a] slepotu s křesťanskou láskou a pocitem hluboké bolesti". 4 0 Ve svých pokynech pro jezuitské kazatele uvádí třetí řádový generál, František Borgia, vévoda z Gandíe, že obvykle stačí zachovávat katolickou nauku i obyčeje, k nimž náleží kněžský celibát, víra v požehnanou orodovnici Pannu Marii a konání dobra. Co protestanty uráželo, to jezuité podporovali. Kalvinisté se posmí­ vali nejsvětější svátosti oltářní - chlebu, proměněnému v Tělo Páně při katolické eucharistii. Jezuité proto pořádali čtyřicetihodinové slav­ nostní výstavy nejsvětější svátosti. Při takovém výstavu ji například ve svém mateřském chrámu v Římě osvětlovali 2300 lucernami a 500 sví­ cemi. 4 1 Protestantům se nelíbila katolická posedlost svatými. Jezuité tedy zajistili, aby se studenti v jejich školách pravidelně před vstupem do třídy modlili před neposkvrněnými obrazy svatých, 42 to jest zobra­ zenými náležitě cudným způsobem, jak jezuité koncem šestnáctého století radili neapolským malířům malovat portréty světců. 43 A kdy­ byste náhodou byli v téže době příslušníky Tovaryšstvem podporova­ ného bratrstva v jihoitalském městě Lecce, měsíčně byste se účastnili

Ě

Jezuité

a

reformace

41

nezvykle pobožné loterie. Každý člen bratrstva si namátkou vytáhl kartičku se j m é n e m svatého, který se pak následující měsíc stal jeho osobním průvodcem a orodovníkem.

44

Jezuité dokázali bodovat v řečnických p ů t k á c h s protestanty a nehanbili se je i tvrdě osočovat: například jim běžně kladli za vinu šíření moru. 4 5 Ale mnozí z nich naopak sdíleli rané novověký názor, že náboženskou víru je třeba vštěpovat nenásilným přesvědčováním a že hrubé spílání protestantům je spíše kontraproduktivní. T e n t o směr myšlení dokonale zosobňuje život Petra Fabera a léta jeho rozvážně vedeného zdvořilého sporu s tím, co pokládal za náboženský omyl. Taková zdrženlivost (mohli bychom však uvést daleko víc příkladů otevřených střetů) byla vždy jen strategickým manévrem, nikoli znám­ kou rodícího se ekumenismu. V zásadě platí, že jezuité si přáli protes­ tantismus co nejrychleji a nejúplněji vykořenit. T a k například Petr Canisius, který v polovině šestnáctého století působil ve střední a východní Evropě, kde založil nebo spolupracoval na zakládání osm­ nácti kolejí a davy bavorských duší získal nazpět Římu, byl (a dosud je) oblíbeným jezuitským hrdinou a po svatém Bonifácovi je pokládán za druhého věrozvěsta Německa. 4 '' Katolický svět čekala ještě řada klíčových bitev s protestanty a u žád­ ného z těchto střetů jezuité nikdy nechyběli. Na tridentském koncilu mezi lety 1545 a 1563 proběhlo mnoho porad, při nichž se rozhodo­ valo o způsobu oživení katolicismu a odsouzení kacířství. A právě zde jezuitský kněz Diego Laínez rozhodujícím způsobem přispěl k oficiál­ nímu odmítnutí protestantského učení o predestinaci (krok, jenž nebyl zdaleka nevyhnutelný). Jezuité se rovněž zasloužili o m n o h o význam­ ných konverzí a rekonverzí šestnáctého a sedmnáctého století, včetně tak bravurních kousků, k jakým patřilo obrácení hesenského lankraběte Friedricha a švédské královny Kristýny, kvůli níž profesoři teologie a matematiky Francesco Malines a Paolo Casati cestovali roku 1652 pod falešnými jmény a s padělanými pasy do Stockholmu. 4 ' I vzdělání mohlo tu a tam posloužit jako „dobře míněné" protireformační bojiště. Nebylo jistě náhodou, že jezuitské školy v Toulouse

42

NOVl BORCI V BOJI S BOZlMI NEPŘÁTELI

a Lyonu vznikly v šedesátých letech šestnáctého století krátce po divo­ kých útocích na místní protestantské komunity. Poté, co toulouští kato­ líci zmasakrovali 4000 svých protestantských spoluobčanů, s chutí se obrátili na jezuity s žádostí o znovuoživení své školské infrastruktury.4" Roku 1568 sehráli studenti jezuitské koleje v Kolíně nad Rýnem, největším centru Tovaryšstva severně od Alp, divadelní představení, v němž se na scéně objevuje peklo jako nevyhnutelný cíl posmrtného života Martina Luthera, Jana Kalvína a celé buřičské tlupy jejich roz­ hádaných protestantských následovníků. V druhém dějství se objevuje anděl a hořce naříká nad žalostným stavem církve, ale brzy ho přichází utěšit archanděl Michael, který nabádá k odvaze a slibuje příchod lep­ ších časů. Poukazuje na to, že se již objevují povzbuzující známky v N ě m e c k u , Francii a Itálii: navzdory úsilí protestantů dochází k obrodě církve, a to především díky těm, kteří vyučují katolické děti novými a lepšími metodami - čímž nepochybně míní jezuity. 4 * Když si jezuité zajistili politický vliv, vždy se chovali velice bojovně: pravidelně vládcům doporučovali neústupnost vůči protestantům. T a k například za třicetileté války navrhl jezuita Jindřich Fitzsimon, aby dvanáct největších děl, užitých roku 1620 v bitvě na Bílé hoře, neslo jména dvanácti apoštolů a aby ti Pražané, kteří po bělohorské porážce budou chtít osvědčit svou pravou katolickou víru, vyjádřili to tím, že budou líbat sutany jezuitských kněží. A byl to týž Fitzsimon, který „svolával lid pod jezuitské korouhve, neboť jezuité nejtvrději útočí na kacířské bezbožníky". 5 0 Byla to válka, v níž mnozí hráči na katolické straně - český král Ferdinand I I . i generálové katolické ligy Valdštejn a Tilly - získali vzdělání u jezuitů a během celého konfliktu je právě jezuité vybízeli k nejtvrdším postupům. Adam Contzen se pokoušel přesvědčit Maxmiliána Bavorského, aby roku 1629 uzavřel smlouvu s Francií, zatímco Vilém Lamormani soustavně varoval před uzavírá­ ním jakýchkoli dohod s protestantským nepřítelem. Na samém konci třicetileté války to byl opět jezuitský profesor, Jiří Plachý, kdo se svými studenty udržel pražský Karlův most proti postupujícím vojskům švédských protestantů. 5 1

1

Jezuité

a

reformace

AI

Historici se mezi sebou přou, zda ve století po tridentském koncilu došlo k renesanci, reformě, revizi, restrukturalizaci či re-bůhvíco kato­ licismu, zda římská církev j e d n o z n a č n ě vzdorovala protestantské reformaci, nebo zda naopak zahájila jakousi vlastní hlubokou pře­ měnu, při níž vycházela z m n o h e m starších kořenů, než na jaké se odvolával Luther či Kalvín, a vytyčila si cíle, jaké před ni kladlo století plné dosud nevídaných politických, sociálních, demografických a eko­ nomických zvratů, takže se jednalo o daleko komplexnější a rozmani­ tější proces, než o pouhou reakci na výzvu protestantismu/ 2 Ve sku­ tečnosti činila obojí: úcta ke svatým i svátostem vycházela z prastaré katolické spirituality a zároveň sloužila k vyvracení protestantských novot. Jezuité přitom dychtivě podporovali oba směry této kampaně. Jezuité museli cítit značné uspokojení, když roku 1641 slyšeli pro­ testanty žehrat na skutečnost, že „je všeobecně z n á m o , že ... jezuité (tito nejoddanější a nejmilejší papežovi synové) nejen už sto dvacet let sužují svět, ... [ale] jaké služby poskytují svému pánu papeži se všichni lidé dohadují, moudří to vědí a všechny národy křesťanstva to na svých bedrech k vlastní škodě více či méně pociťují". 51 Jak William Crashaw napsal o dva roky později, L u t h e r a Kalvín „způsobili, že se římská církev ... tato děvka oděná šarlatem" cítí zestárlá, vyčerpaná a bezmocná: uvědomuje si totiž, že „v tomto vysokém věku je pohár jejích sprostot už téměř vypitý a vyprázdněný až po sedlinu na dně". Ale předtím, na podzim roku 1540, se jezuité zrodili a „jako kobylky se rozletěli z bezedného zřídla, aby opravili ruiny papežského státu a zlatý pohár římské církve naplnili novou zásobou duchovního smil­ stva".54 Jestli to ovšem protestanty takto popouzelo, v něčem muselo být Tovaryšstvo úspěšné. Jezuité však naráželi na jistý odpor i v lůně vlastní církve. Během několika prvních desetiletí od vzniku Loyolova řádu na sebe narazily dvě podoby katolické ortodoxie, soutěžící o přízeň věřících. Jedna vycházela z očividných úspěchů a obětí jezuitských misionářů a teo-

44

NOVÍ BORCI V BOJI S BOŽÍMI NEPŘÁTELI

logů; druhá se zrodila z odporu a nejistot, vyvolaných novým řádem, j e n ž se na katolický vkus vzmáhal až příliš rychle a úspěšně.

5. 1593-94: katolické obavy Jakub Saleský byl střelen do zad odpoledne 7. února 1593 ve městě Aubenasu ve francouzské oblasti Cévennes. V očích kalvinistů se tento jezuitský kněz dopustil nejneodpustitelnějšího teologického zločinu, jaký si jen lze představit: odmítl zříci se víry v transsubstinaci. Saleský se narodil roku 1556 v Auvergne a jezuitská výchova ho při­ vedla až k akademické kariéře v Pont-á-Mousonu a později v Tournonu. Konal pravidelné pastorační mise v okolních městech a jeho kázání v M e t á c h byla tak působivá, že se tamní hugenoti rozhodli k provokačním aktům. Roku 1592 mu jeho proslulost zajistila pozvání k adventním kázání v Aubenasu, městě už dlouho zmítaném konfesij­ ními spory. Jakub Saleský pak procestoval několik měst v okolí a do Aubenasu se vrátil na počátku následujícího roku. Pátého února, když se pokoušel obrátit na katolickou víru jednu z místních protestant­ ských rodin, začal se obávat propuknutí svatokrádežných násilností. Spěchal proto do nejbližšího kostela, aby ochránil nejsvětější svátost před poskvrněním z rukou protestantského davu. Nazítří pak Saleského i jeho druha, laického člena Tovaryšstva Viléma Saltamochia, pohnali protestanti před kalvínské duchovní a podrobili je dlouhému výslechu. Podstatnými otázkami se stala témata hlavních rozporů, jako povaha spásy, role svobodné vůle a katolické svátosti, ale hlavním cílem kalvinistů bylo přimět Saleského ke zřeknutí se víry v skutečnou přítomnost Kristovu ve svátosti oltářní. Už příštího dne začalo být jasné, že se kněz nepoddá. Byl vyveden z d o m u a zastřelen. Když pak Saltamochius prohlásil, že si přeje zemřít po jeho boku, byl proboden. H u g e n o t i je odsoudili jako modloslužebníky, katolíci je prohlásili za hrdiny, kteří položili život za základní kámen své víry, dogma, jež bylo pošpiněno v Paříži v říjnu 1534.

Jezuité

a

reformace

45

Tovaryšstvo si odedávna vysoce cenilo památky těch svých členů, kteří se stali oběťmi protestantského násilí: mužů, k jakým náležel T h o m a s C o t t a m , Melchior Grodziedski a Štěpán Pongrácz, Slezan a rodák ze Sedmihradska, kteří roku 1619 v Košicích padli do rukou kalvínských vojsk a poté, co odmítli vzdát se své víry, byli krutě mučeni, zmrzačeni a nakonec stati. Jejich zohavené mrtvoly pak zůstaly ještě šest měsíců nepohřbeny. Ztělesňovali přesně onen druh úsilí, po jakém katolíci dychtili a jaké Tovaryšstvo Ježíšovo vždy pilně propagovalo. Přesto ani ne za dva roky po zjevné mučednické smrti Jakuba Saleského a Viléma Saltamochia a jen pár set kilometrů na severozápad se jiní katolíci vrhli do chmurného světa pařížské politiky, aby tam pro­ sazovali zcela odlišnou vizi, než jakou představovali jezuité. Sedma­ dvacátého prosince roku 1594 se francouzský král Jindřich IV. odebral na návštěvu své milenky Gabrielly ďEstrées, do Hotelu de Schomberk nedaleko Louvrů. Naneštěstí tam byl i Jean Chátel, dvacetiletý syn pařížského obchodníka s pánskými oděvy, s myslí poblázněnou úva­ hami o trestu a věčné odplatě (typická choroba šestnáctého století), který se rozhodl krále zavraždit. Chtěl panovníka bodnout nožem do hrdla, ale minul, takže králi jen rozřízl ret a zlomil zub. To byla příle­ žitost, na kterou čekali nepřátelé Tovaryšstva, především představitelé pařížské univerzity a soudního dvora. Během tvrdých výslechů byl Chátel donekonečna vyzýván, aby do svého zločinu zatáhl jezuity. Copak nestudoval na jezuitském učilišti? A nepatřil po dva roky k jeho učitelům i jezuita Jean Guéret? N e p o ­ chybně to přece museli být členové Tovaryšstva Ježíšova, kteří ho povzbuzovali, aby zavraždil krále, jenž teprve přednedávnem přijal katolickou víru z vyloženě politických důvodů, stejně jako když roku 1589 údajně podnítili Jacquese Clémenta k vraždě Jindřicha III. a jako budou roku 1610 údajně podněcovat katolického fanatika Francoise Ravaillaka k atentátu na Jindřicha IV. Chátel nic takového nepřiznal, a přesto tím nezabránil útoku na jezuitskou kolej v Clermontu a na Maison St Louis, kde všude vládní úředníci pátrali po usvědčujících

46

NOVl BORCI V BOJI S BOŽÍMI NEPŘÁTELI

materiálech. Byl uznán vinným a úd po údu čtyřmi koni rozčtvrcen. Guéret byl vypovězen z Francie. Clermontský knihovník Jean G u i gnard, v jehož spisech se našlo nemálo antimonarchických myšlenek, byl roku 1595 oběšen na Pláce de Grěve. 5 5 Je téměř stoprocentně jisté, že jezuité neměli s Chátelovým zloči­ n e m naprosto nic společného. Pravda, někteří příslušníci řádu roz­ hodně nebyli z kralování Jindřicha IV. nijak nadšeni a v tomto smyslu ho i kritizovali a politikařili proti němu. Byla to nepochybně doba, kdy si jistí francouzští jezuité poskvrnili ruce frakcionářstvím a politickými intrikami - ačkoli vedení Tovaryšstva v Rímč takové praktiky n e ­ schvalovalo a snažilo se je vymýtit. A n o , listiny nalezené v Guignardově knihovně zřetelně prokazovaly souhlas jezuitu s pokusem svrh­ nout Jindřicha z trůnu - ale Chátel tyhle dokumenty jaktěživ neviděl. Takovéhle j e m n é nuance však pařížské nepřátele jezuitů pramálo zajímaly. Jelikož je přivádělo k zuřivosti jezuitské vměšování do fran­ couzského školského systému i náboženských poměrů (k obojímu, pravda, zhusta docházelo), pokládali za užitečné vykreslovat celé Tovaryšstvo jako nástroj španělských zájmů - což nebyl jeho zaklada­ telem Španěl, který se neštítil bojovat proti francouzskému vojsku? A nebylo snad ochotno souhlasit (z politických příčin) s vraždou nepohodlných panovníků? Krátce po Guignardově popravě zaznělo v pařížském parlamentu playdoyer, vypovídající všechny jezuity do tří d n ů z Paříže a do dvou týdnů z celé Francie. Ačkoli k vypovězení došlo pouze pravomocí pařížského parlamentu, trvalo až do roku 1603, než byl jezuitům, kteří si uvědomovali, že nyní musí veškerou energii věnovat na svou obhajobu, 5 6 oficiálně povolen návrat do království. Pyramida, vztyčená na místě zbořeného Chátelova d o m u , nesla latinský nápis, který samozvaného atentátníka jedno­ značně spájel s jezuity, kteří ho dle obžaloby k pokusu o královraždu inspirovali. 5 3 Mějte v ošklivosti Chátela, nabádal nápis Pařížany, a střežte se jezuitů, kteří zneužili jeho mládí a zatemnili mu rozum.

Jezuité

a

reformace

47

Bylo ironií osudu, že právě Paříž, kolébka jezuitského řádu, se stala v šestnáctém století jevištěm jedné z nejbizarnějších štvanic na Tova­ ryšstvo. Ale nebyl to jev zcela ojedinělý. Příslušníci ostatních církev­ ních řádů (zpochybňovaní či vytlačovaní jezuity z pozic vyhledávaných zpovědníků a úspěšných misionářů), světští kněží (rozhořčení skuteč­ ností, že jezuité sami sebe lehkovážně označovali za nejnadějnější bojovníky s protestantismem), práci ztrativší vzdělavatelé i politici zostražitěli při každé připomínce římského vlivu a čas od času reptali proti Tovaryšstvu Ježíšovu. Před katolickou církví vyvstala hádanka: velkolepý úspěch jezuitů byl současně příčinou, proč se mnozí katolíci začali tázat po jejich sku­ tečné motivaci. C h t ě nechtě museli volit mezi Tovaryšstvem jakožto obávaným bojovníkem protireformace, honosícím se mučednictvím Jakuba Saleského, a Tovaryšstvem, vykreslovaným některými katolic­ kými komentátory jako arogantní, mocichtivé a rozvratnické spole­ čenství mužů, kteří se dle j e d n o h o severofrancouzského vyprávění ze sedmnáctého století odmítají účastnit běžných církevních rituálů, neboť „pýcha [jejich] srdcí jim nedovoluje kráčet v procesí bok po boku s příslušníky obyčejnějších řádů". 5 8 V září roku 1621 zemřel v Římě Robert Bellarmin, jezuita a zpěču­ jící se kardinál - muž, který- se mohl stát papežem. Jeho nejedno­ značná reputace dokonale odráží schizofrenní postoj katolické církve k Loyolovu novému řádu. Bellarmin psal výmluvně o umění dobré smrti — téma, jímž byla teh­ dejší Evropa přímo posedlá -, ale do myslí většiny lidí se vepsal spíše až po smrti jako původce mnoha zázraků a svatý přímluvci. František Xaverský, který přibyl do Góa přesně v roce Bellarminova narození, nebyl, jak se zdá, jediným jezuitou, jenž své ctitele inspiroval k šokují­ cím projevům úcty. Podle vyprávění jednoho ze současníků „mnozí obdrželi ručníky, kapesníky, houby a rozličná plátna nasáklá jeho krví, aby se tyto předměty zachovaly jako svaté relikvie". Rovněž jeden z jeho lékařů „si namísto odměny odřízl kus zadní části světcovy lebky", zatímco tři jeho kolegové si už dříve, v době kardinálovy nemoci,

4S

NOVÍ BORCI V BOJI S BOŽÍMI NEPŘÁTELI

obstarali zásobu jeho krve, získané při pouštění žilou a nasazování pijavic. Vystavenou kardinálovu mrtvolu musila střežit tělesná stráž, jejímž úkolem bylo zabránit davu líbat a pohryzat obličej zesnulého, přičemž „lidem toliko dovolovala líbat mu ruce a nohy". Přesto se několika jednodivcúm podařilo uzmout mu kus mitry, střapce z kardinálského klo­ bouku a lem roucha. Pokládalo se to za moudrou a zbožnou krádež, neboť krátce po světcově smrti se už šířily zvěsti, že každičký kousek tkaniny, který se dotkl jeho těla, dokáže léčit zlomeniny kostí. 59 Na tomto místě se tedy setkáváme s obdivem a úctou k Tovaryšstvu. Bellarmin nebyl nucen čelit nebezpečenstvím a perzekucím jako C o t tam, Jakub Saleský nebo Southwell, ale v očích katolíků si v boji proti dědicům Luthera a Kalvína získal nemenší zásluhy. Kdysi ve slavném roce 1588, kdy došlo k porážce španělské Armády a pokoření katolíků, v z p o m í n a l William W h i t a k e r , jak na samém úsvitu reformace „radostný třpyt evangelia ozářil svými paprsky část křesťanského světa a černá, smrtící, zhoubná a suchopárná noc papeženecké pověrčivosti" zdála se mizet v nenávratnu. Ale pak, „zničehonic" jali se jezuité „jedo­ vatými výpary a násilím ... bránit nám v pohledu na toto jimi tak nenáviděné jasné světlo". „Mezi těmito škůdci," pokračuje Whitaker, „žádný nenapáchal tolik zla jako Robert Bellarmin, narozený v Itálii." Bellarmin W h i t a k e r o v i p ř i p o m í n a l „neporazitelného bojovníka, jemuž se nikdo z našich nedokázal vzepřít, kterému nikdo nedokázal odpovědět, a za naprostého šílence by byl pokládán každý, kdo by ho chtěl porazit". 6 0 V tisku i za katedrou profesora teologie v Římě zformuloval Bellar­ min rafinovanou a bojovnou obranu katolického učení i obřadů. Sku­ tečnost, že tak činil zdvořile a vyvaroval se osobních útoků, tak oblí­ bených mezi jeho kolegy, nijak neumenšila jeho pověst „velmistra polemiky", abychom si vypůjčili označení, jímž ho roku 1652 počasto­ val jeden protestantský kritik. 61 Existovaly však i m n o h e m znepokoji­ vější rysy Bellarminovy povahy. Záviděníhodná reputace, již si získal svou velkodušností, svatostí a odříkavostí, podivně kontrastovala s jeho názory na papežovo právo zasahovat do světských záležitostí,

Jezuité

a

49

rejormace

jimiž se hluboce dotkl mnoha katolíků - mezi nimi i jezuitů - a bez­ mála si vysloužil místo na indexu zakázaných knih.

62

Zapletl se i do

kosmologických sporů kolem případu Galileova, anglické katolíky podráždil válkou pamfletů, kterou rozpoutal s králem Jakubem L, a benátské katolíky rozzuřil kritikou jejich postojů k papežské autoritě. Dokonce se mu podařilo jednoznačně pojmenovat škodlivost jezuit­ ského zasahování do francouzské politiky sedmnáctého století. Překo­ nav cestou do města útok ze zálohy, přežil obléhání Paříže roku 1590 díky španělskému vyslanci, který ho i s jeho jezuitskou suitou zásobil koňským masem (zatímco většina Pařížanů se musela spokojit s masem psů a koček). Katolíci odjakživa dokázali vhodně uzpůsobit výběr svých světců. Bellarminovým obdivovatelům se podařilo prosadit jeho svatořečení teprve po dlouhých třech staletích. Odkaz tohoto muže však j e d n o ­ značně svědčí o skutečnosti, že první století jezuitské existence přines­ lo mnohem, m n o h e m víc než jen hlučně oslavované protireformační tažení. Svět vzdělání, vědy, politiky a globální evangelizace, ambicióz­ ní a novátorsky pojatá mezinárodní organizovanost, to vše Bellarmin nepochybně osobně ztělesňoval. A jak se ještě přesvědčíme, bylo to právě toto úsilí i tato mnohostrannost, jež celý katolický svět rovným dílem povznášely, ale i rozvracely.

K A P I T O L A II

„Jeden svět nestačí" První století Tovaryšstva Pokud by kdokoli nebyl ochoten zaznamenávat nic než samé dobro, pak nechť svou knihu nenazve Historií, ale Selektivní historií. ... Chtít pře­ svědčit svět, že našeho Tovaryšstva se nikdy nedotkl ani závan jakéhokoli skandálu, bylo by ... přemrštěnou pýchou, neboť skandály nacházíme mezi apoštoly i jáhny. ... Celé dějiny, duchovní i světské, vyprávějí o samých nedokonalostech, tak proč by naše vlastní dějiny mely být výjimkou? Francesco Sacchini, SJ, 1590' Při projednávání záležitosti tohoto druhu je dle mého mínění žádoucí rovnou vysvětlit, co přesně znamená být jezuitou. Hugo Young zastupující Bernarda Vaughana, SJ, v „jezuitské při o nactiutrhání" z r. 19022

1. Mandelslo v G ó a Dějiště bylo pozoruhodné - „nejskvostnější výhled na světě, a to jak směrem k moři, tak i k vnitrozemí". Strava příkladná - „jídla byla podá­ vána v porcelánových miskách, každému strávníku zvlášť, což se týkalo několika chodů masa i ryb ve vynikající úpravě". A víno náleželo k nejkvalitnějším, jaká kdy Johann Albrecht von Mandelslo okusil. T e n t o

První

století

Tovaryšstva

51

Němec - přesněji Sas z Meklenburska - nasbíral za uplynulá dvě léta v Asii radu zkušeností. Zápisy z jeho cest hovoří o papoušcích, kormoránech, šestimetrových krokodýlech, netopýrech velkých jako vrány, zaživa upalovaných indických vdovách i o levhartích a býčích zápasech nedaleko Ágry. Ale G ó a , v níž se ocitl v lednu roku 1639, místo posledního odpočinku Františka Xaverského (nebo alespoň většiny jeho ostatku) na něj zapůsobilo jako - „jedno z nejelegantnějších a největších indických mést pod portugalskou nadvládou" - a jezuitská kolej, kde ho tak skvěle pohostili, na něj udělala vůbec největší dojem. Jídelna s vysokou stropní klenbou se honosila „tak skvostným zaříze­ ním, že by mohla být součástí ... nejvznešenějšího domu". Mandelslovi hostitelé měli ovšem tehdy důvod ke smutku: dva dny po oné večeři v Nové koleji svatého Pavla mu s žalem vyprávěli (ačkoli nejspíš také s jistou dávkou hrdosti) o nedávné perzekuci svých bratří v Japonsku, „kde je císař podrobil nejrafinovanějšímu mučení, jaké si jen lze vymyslet", a zároveň portugalským obchodníkům i členům Tova­ ryšstva Ježíšova zapověděl vstup do své říše. Ale ať byla úmrtí v Japon­ sku jakkoli trýznivá, jezuité měli tehdy i důvod k oslavám. Tovaryšstvo totiž slavilo sté výročí své existence a jezuité v Góa byli navýsost šťast­ ní, že se svému návštěvníkovi mohli pochlubit efektním představením: Postavy ... vstupovaly, přinášejíce s sebou kusy rozbitého sloupu, rostlinné girlandy a květiny rozmanitých druhů, jimiž zdobili sloup, který postupně sestavili - to vše v dokonalé souhře za h u d e b n í h o doprovodu. A zatímco herci tančili, na vrcholu sloupu se objevil nádherný květ podobný tulipánu. T e n se otevřel a v j e h o středu se zjevil obraz p o ž e h n a n é Panny s d í t k e m v náručí. Poté se na několika místech otevřel i sloup a jako z fon­ tány z něj vytryskly proudy libovonných vod, symbolizujících Úsilí, které jezuité vynaložili na to, aby v těchto končinách získá­ vali pohany a mohamedány pro svatou církev Boží, jíž je náš Spa­ sitel sloupem i kamenem úhelným/

52

JEDEN SVÉT NESTAČÍ Góaští jezuité byli v samém centru misionářského úsilí, jemuž se za

necelých sto let podařilo proniknout Amerikou od kanadských jezer až do Paraguayc, přes Afriku do Asie, od Etiopie až po Vietnam. T e n t o překvapiv)' pokrok byl jen jedním z nejfantastičtějších rysů nerovno­ měrného, leč v podstatě ničím nerušeného století rozvoje řádu. Když roku 1640 vyšlo v Antverpách pod názvem Imagoprimi saeculi aktuální kompendium jezuitských ideálů a hrdinských činů, kritici obviňovali Tovaryšstvo z přehnaného sebevědomí, a dokonce i z jeho vlastních řad se ozývaly hlasy, vyjadřující pochyby nad chvástavým tónem tohoto díla/ Imago však na druhé straně dokonale plnilo svou propagační roli, neboť vycházelo z nevyvratitelné reality - pro mladé Tovaryšstvo Ježíšovo nepochybně platila věta, doprovázející jednu z ilustrací díla: Unus non suffieii orbis - jeden svět nestačí.

V době, kdy Mandelslo dorazil do G ó a , byla už hierarchická a regio­ nální organizace řádu z větší části pevně stanovena, a to navzdory prů­ běžnému otevírání dalších a dalších misií v rozličných částech světa. D o ž i v o t n í h o generála rádu volila generální kongregace, zatímco všichni ostatní regionální představitelé byli jmenováni shora, nikoli lokální volbou. Generál jezuitů (jeho titul je odvozen od latinského generalis, tj. „všeobecný", nikoli tedy od vojenské hodnosti, jak jezui­ tům často předhazují jejich nepřátelé, snažící se vykreslit Tovaryšstvo jako vojenskou mašinérii) vládl nad „asistenciemi", které se zase dělily na jednotlivé menší „provincie", jež dle Loyolova přání i příkazů měly udržovat pravidelný písemný kontakt s vedením řádu v Římě a pokud to okolnosti dovolí - i mezi sebou vzájemně/ Pokud se v prvých desetiletích po roce 1540 v řádu vyskytli méně zkušení jedinci, kteří přesné nevěděli, co vlastně obnáší být jezuitou (byly to koneckonců rané časy), mohli se spolehnout nejen na gigan­ tické korespondenční úsilí Ignáce z Loyoly a jeho přičinlivého tajem­ níka Juana Polanka, ale i na osobní setkání a pohovor tváří v tvář s Jerónimem Nadálém, jenž jako oficiální „evropský vizitátor" n e -

První

století

53

Tovaryšstva

únavně cestoval po Španělsku, Itálii, Portugalsku i dalších zemích. Vedla se energická kampaň za prosazování směrodatných konstitucí Tovaryšstva, které její latinská verze, tištěná v letech 1558-9, nazývala Jednotou srdcí/ Alternativní cestu k takovéto j e d n o t ě představovala Loyolova Duchovní cvičení (Exercitia spiritualia),

vydávaná s papežským

souhla­

sem od roku 1548, jimiž dle příkazu z roku 1608 musí jednou za rok projít každý člen řádu. T y t o exercicie, skládající se z meditací, modli­ teb a přísného zpytování svědomí, kterým se podrobovala i řada laiku (katolických vojáků, malířů a dokonce i několik protestantů), byly rov­ něž účinným způsobem získávání nových kandidátů Tovaryšstva. Jezuité měli vždy vlastní - zpravidla dlouhý a přísný — způsob vý­ chovy příslušníků řádu, jejichž počet se z necelé tisícovky v době Loyolovy smrti roku 1556 rozrostl během následujících sedmdesáti let na 15 5 4 4 . 1 propouštění se někdy stalo nutností - sám František Xaverský svého času vyhodil člověka, který neměl odvahu podstoupit riziko evangelizační cesty na Ostrovy koření (Východní Indonésie) -, ale byli i tací jako Edward T h o r n e , jenž „sveden zlými sklony" rozhodl se ke vstupu do Tovaryšstva „nikoli z touhy po mravném životě či hnán hlu­ bokou vírou, ale jen proto, aby unikl chudobě". 7 M á l o k d o však kdy pochyboval, že stát se jezuitou je náročnou záležitostí. I takový T h o ­ mas Stapleton byl nucen připustit, že vstup do Tovaryšstva Ježíšova je spíše pro mladé než starší muže. Roku 1585, kdy mu bylo padesát a měl už za sebou vynikající teologickou kariéru, přešel k jezuitům v Douai, ale po dvou letech strávených pod jejich poručnictvím dospěl k závěru, že kariéra v Tovaryšstvu „nesedí jeho povaze ani životním zvyklostem" a že „v jeho věku není už ryze náboženský život reálně uskutečnitelný". 8 Zakládající dokumenty Tovaryšstva oplývají radami, týkajícími se výběru nejvhodnčjších kandidátů. Samo sebou byli předem vyloučeni všichni ženatí, ti, kteří zastávají mylná náboženská přesvědčení nebo jsou psychicky labilní; dále pak každý, kdo se dopustil vraždy, pokud by neprošel dokonalou obrodou charakteru; na členství v řádu pak předem

54

JEDEN SVET NESTAČÍ

musel rovněž rezignovat i člověk „s pověstí pošpiněnou těžkým hří­ chem". Uchazeč býval rovněž tázán, „trpí-li žaludečními potížemi, bolestmi hlavy nebo jinou tělesnou slabostí", jelikož život jezuity může být za jistých okolností fyzicky zničující, a proto jakákoli „tělesná porucha, choroba či slabost" m o h o u být překážkou přijetí, stejně jako „nápadná škaredost". „Lidé n á p a d n ě znetvoření či s viditelnými vadami jako jsou hrby nebo jiné deformace, ať vrozené nebo získané v důsledku zranění a podobně", byli pokládáni za „nevhodné pro kněž­ ství ... a k náboženskému povznesení svých bližních". Takováto tělesná postižení se však mohla pominout, jednalo-li se o kandidáta s jinými významnými předpoklady. Řídícím principem, který vždy museli mít na zřeteli ti, kteří rozhodovali o přijetí či nepři­ jetí uchazeče, byl ohled na „množství přirozených darů, jimiž dotyč­ ného obdařil Bůh náš Pán, které jsou užitečné pro cíle Tovaryšstva a ... čím víc zkušeností má uchazeč ve využívání těchto darů, tím vhodnější je pro přijetí". Na bohatství a společenském postavení, tvr­ dilo se (ač ne vždy se to dodržovalo), vůbec nezáleží - na rozdíl od duchovního elánu, nadšení pro Tovaryšstvo, dobré paměti a příjem­ ného způsobu vyjadřování, které se pokládaly za nanejvýš důležité.'' Ve formování člena Tovaryšstva se posléze ustálil dvouletý noviciát naplněný zkouškami a duchovním cvičením, po kterém novic skládal trojici doživotních slibů čistoty, chudoby a poslušnosti. V tom čase se rovněž rozhodovalo, zda se ten či onen jedinec má stát bratrem laikem nebo scholastikem (předurčeným ke kněžství). Scholastiky pak čekala léta studií filozofie (zpravidla tři roky), teologie (obvykle čtyři), přerušená „regentstvím", zpravidla vyplněným učitelskými povinnostmi. V závěreč­ ném období pak jezuita procházel řadou individuálních spirituálních aktivit včetně kompletních ignaciánských duchovních cvičení. Tehdy také zopakoval trojici slibů čistoty, chudoby a poslušnosti, přičemž se definitivně rozhodlo, zda se nový člen Tovaryšstva stane duchovním koadjutorem (pomocníkem) nebo „profesem", jenž má tu čest složit i čtvrtý slib neomezené poslušnosti papeži. A právě z této relativně malé elitní skupiny profesů se posléze vybírali řádoví představení.

První

století

Tovaryšstva

55

Laičtí bratři či dočasní koadjutoři byli držiteli jakéhosi čtvrtinového členství. Této skupině přisuzují Konstituce roli srovnatelnou s úlohou evangelijní Marty. Tito lidé sloužili Tovaryšstvu jako zahradníci, stavi­ telé a kuchaři, ale náleželi k nim i vynikající architekti, jakými byli Pieter Huyssens a Andrea Pozzo, cestovatel Bcnto de G o e s (první jezuita, který objevil kontinentální cestu z Indie do Číny přes Láhaur a Kábul) i vřele milovaný Alfons Rodríguez, skromný vrátný jezuitské koleje v Palmě na Mallorce, který si svou pokorou a vzorným duchovním živo­ tem vysloužil obdiv mnoha generací jezuitů a roku 1888 i kanonizaci.

1. „Způsoby činnosti" Struktura se dá, o t o m nemůže být sporu, charakterizovat daleko snáz než étos, a tak současníci se — stejně jako dnešní historici — d o n e k o ­ nečna přeli o definici jezuitské povahy. M n o h a pozorovatelům se zdálo, že Tovaryšstvo vyvinulo zcela jedinečný druh spirituality a specificky jezuitský způsob výuky i kázání, ve kterých bylo místo nejen pro osa­ mělou meditaci, ale kde svou nezastupitelnou roli hrály i smyslové vjemy a elegantní rétorika. Hovořilo se o jezuitském světovém názoru: o odhodlání neuzavírat se do klášterních zdí, ale mít účast na ruchu a shonu katolického života. Jezuité - na rozdíl od jiných řádů, zpravidla stavějících svá sídla na předměstích - budovali své kostely a instituce v nejfrekventovanějších centrech měst. Řečeno slovy j e d n o h o protestantského kritika, na Loyolových darebácích je nejhorší, že „vyšli ze stínu starobylé lenosti a nečinnosti, ve kterém ostatní mniši zešedivěli ... a pustili se do klopotné práce". 1 0 Některým se zdálo, jako kdyby jezuité nebyli součástí normálního duchovenstva, neboť se nepodobali klášterním mnichům, věnujícím se sborovým jitřním modlitbám, chvalozpěvům a nešporám, ale ani běžným farním kněžím. Jedni v tom spatřovali projev dynamismu, jiní však soudili - jako například raný kritik Tovaryšstva Etienne Pasquier -, že řád vytváří

56

JEDEN SVÉT NESTAČÍ

„hermafroditní" podobu kléru, která postrádá i specifický oděv, a namísto toho se vždy přizpůsobuje vzezření duchovenstva té oblasti, v níž právě působí: těmto lidem nelze věřit. 11 J o h n D o n n e zase prohla­ šoval, že jezuité jsou „jako eunuši", muži, kteří ztratili „chápání i schopnosti světského stavu", ale zachovali si „smyslnost, pudy i chlíp­ nost, s nimiž se vnitřně obeznámili"." J o h n D o n n e , jak se ještě pře­ svědčíme, Tovaryšstvo Ježíšovo nenáviděl. Tridentský koncil - zejména s ohledem na Lutherovo demokratizující pojetí kněžství všech věřících - usiloval o povýšení a důslednou izolaci veškerého kléru. Aby se kněžstvo oddělilo od světského lidu, koncil kladl zvláštní důraz na jeho svátostný stav, nošení kleriky, efek­ tivnější způsob duchovní přípravy knězi, vhodně zásobené farní a kláš­ terní knihovny a zakázal duchovenstvu účast na lovu. Jezuité se těmto opatřením nijak nebránili, ale sama Loyolova spiritualita, přesvědčení, že Bůh je ve všem a vše je v Bohu, znamenalo, že - jak poznamenal Jerónimo Nadal - „svět je naším domovem". 1 1 Jezuité se rozhodli, vypůjčíme-li si formulaci jednoho nedávného historika, zaujmout pro­ stor zároveň v sociální i náboženské oblasti. 1 1 Nebylo to ovšem vždycky tak jednoduché: pokud mnozí jezuité byli odhodláni k plnému životu ve světě, jiní, zejména třetí generál řádu František Borgia, horlili pro meditativnější, více mnišskou podobu řádu, stavěli se za tradiční kněžský způsob odívání a kromě pravidel­ ného zpytování svědomí prosazovali i hodinu soukromých modliteb denně. 1 5 V průběhu prvního století existence řádu se hovořilo o jistém stupni duchovního neklidu, o potřebě znovuobjevení vnitřního nábo­ ženského světa jezuitů a obnově citlivé ignaciánské vyváženosti aktivní činnosti a kontemplace. N a d t o ačkoli ignaciánská spiritualita byla velmi - někdy až výsostně — optimistická a snažila se o pochopení raně novověkého světa, nepostrádala ani pesimističtější polohu, podezřívavý postoj k těles­ nosti a světskosti, bez něhož se žádná raně novověká spiritualita ne­ obešla. Každý, kdo prošel prvním týdnem ignaciánských exercicií, zís­ kal obrovskou spoustu informací o rozličných podobách hříchu, stejně

První

století

Tovaryšstva

57

jako davy Evropanů, oslovovaných jezuitskými misionáři, neúnavně se ohánějícími umrlčími lebkami, jež se staly symbolem hrozivých sou­ vislostí mezi životem časným a věčným."'

S jistotou můžeme konstatovat, že se sto let staré Tovaryšstvo stalo jednou z nejvlivnějších evropských organizací. Ačkoli jezuité od plánů na ustavení sesterského řádového protějšku brzy upustili, řada žen­ ských náboženských organizací se jezuitským experimentem inspiro­ vala. O neklášterní kongregaci anglických panen Mary Wardové se až do jejího přechodného zrušení roku 1630 běžně hovořilo jako o jezuitkách. Jedné habsburské princezně, Juane Rakouské, se dostalo neob­ vyklé cti, že se roku 1554 stala „ženskou jezuitkou", když byla do řádu tajně přijata pod pseudonymem „Mateo Sánchez". Jezuité byli slavní a přitažliví, schopní probouzet výjimečnou zbož­ nost v rodinách, k jakým například náleželi Acostové z M e d i n y del Campo. Kromě syna Josého, snad vůbec nejschopnějšího latinsko­ amerického misionáře raného novověku, ještě další čtyři synové se stali jezuity, zatímco otec A n t o n i o věnoval Tovaryšstvu řadu pozemků a financoval jeho stavební činnost. Jeho žena Anna zase opakovaně žádala řádové představené, aby ona, její manžel i dcera Juana mohli být pohřbeni v jezuitském chrámu ve Valladolidu, nebo, kdyby to z jakéhokoli důvodu nebylo možné, aby našli poslední útočiště v kte­ rémkoli jezuitském kostele blízko místa, kde zemřou. 1 7 Ale jezuité také dokázali pořádat karnevaly. Roku 1622, kdy došlo ke kanonizaci Františka Xaverského a Ignáce z Loyoly, m o h l o se Tovaryšstvo spolehnout na obyvatele silně katolických Antverp - na rozdíl od ultrakalvínského Amsterdamu —, že dokonale vyzdobí své město květinami i gobelíny a vybudují provizorní divadelní scény, na nichž se budou předvádět scény ze života obou prvních jezuitských světců. Mohli počítat s podporou náboženských spolků, cechů i stu­ dentstva, kteří všichni jim pomáhali uspořádat velkolepé procesí, jehož zlatým hřebem byly alegorické koráby s figurínami světců - před

58

JEDEN SVĚT NESTAČÍ

korábem Xaverského pak kráčeli katechumeni v oděvech rozmanitých národů, které František obracel na křesťanskou víru.

1H

Jezuité se také mohli spolehnout na talent tak vynikajícího malíře a autora oltářních obrazů antverpského chrámu, jakým byl Peter Paul Rubens — týž Rubens, jenž, jak dlužno připomenout, náležel k laickým bratřím Tovaryšstva a který si dokázal najít čas i k vytvoření skic k oslav­ nému životopisu Loyolovu či rytin k významnému dílu o optice z pera jezuity Francoise ďAguilon. Vyskytovali se tam barokní andělíčci stu­ dující oko kyklopa, andělíčci poučovaní o binokulárním vidění. l v Sám ďAguilon byl příkladem rodícího se vkladu jezuitů do pokladnice svě­ tové vědy (v matematice, geometrii, astronomii a mnoha dalších obo­ rech), zatímco Rubens zosobňoval rozvinuté umělecké zájmy Tovaryš­ stva. Caravaggio zuřil, když přišel o zakázku namalovat oltářní obraz pro jezuitský chrám II Gesú v Římě - týž kostel, kterému Francesco Boromini, mistr italského baroka, odkázal v závěti 500 scudů.

Ale čím se krom podpory umění jezuité zabývali? V polovině sedm­ náctého století měli faktický monopol na roli zpovědníků králů Fran­ cie a bavorských knížat a krom toho - ač to nebylo součástí jejich pra­ původního poslání — stali se dominantní silou katolického školství. T e n t o vývoj, který nutně vedl k ustavení trvalého vzdělavatelského představenstva, do značné míry rozředil původní koncepci kněžstva putujícího z místa na místo, tak drahou Loyolovi a jeho nejstarším spolupracovníkům. Současně však vnesl do Tovaryšstva vpravdě revo­ luční zvrat: jezuité byli prvním řádem katolické církve, který pojal školskou výchovu jako významný pastorační úkol. Tovaryšstvo Ježíšovo vychovávalo nejen své vlastní uchazeče, ale poskytovalo vzdělání i nemalému počtu světského kléru po celé Evropě. Koleje určené ke školení německého, uherského, řeckého, anglického i dalšího kněžstva se dostaly plně do rukou jezuitů, a tak brzy nastala situace, kdy například objevit vídeňského arcibiskupa, který nebyl vychován jezuity, bylo by hledáním jehly v kupce sena.

První

století

Tovaryšstva

59

Roku 1621 získal tiáru Řehoř XV., první papež, který byl absolventem jezuitské koleje. A pak tu byly děti (katolické, ale příležitostně i protestantské), které dostaly možnost vzdělání prostřednictvím celosvětové sítě škol a kolejí, jež od skrovných počátků ve španělské Gandíi roku 1546 a v sicilské Mesině roku 1547 (první škole určené především pro nejezuitské žac­ tvo čili „externisty") rostly do konce století průměrnou rychlostí šesti nových ústavů za rok. Představení Tovaryšstva museli začít odmítat nových a nových žádostí o zřízení školských ústavů. Roku 1600 bylo v samotné Itálii a na Sicílii šestapadesát, ve Španělsku a španěl­ ských koloniích sedmasedmdesát jezuitských kolejí. Ve Francii poskytli jezuité do roku 1630 vzdělání 40 000 studentů, k nimž náleželi tak skvělí mužové, jakými byli Descartes, Corneille, Bossuet a Moliěre, a i když se pak mnozí z nich svým někdejším učitelům značně odcizili, jiní řád obohatili o víc než polovinu jeho noviců. Jezuitský vzdělávací systém, který mnozí zatracovali, ale jiní - napří­ klad Francis Bacon a Arthur Conan Doyle — velebili, nebyl ani tak jedi­ nečný, ani tak sešněrovaný, jak se m n o z í domnívají, a popularita i úspěšnost těchto škol a kolejí se často zveličují. Leckde trvalo dost dlouho, než se místní elity podařilo přesvědčit o kvalitě jezuitského školství.20 Konkurenční vzdělavatelé se nezřídka jezuitské konkurenci tvrdě bránili a je rovněž nesporné, že na učilištích Tovaryšstva působili leckde i zcela průměrní učitelé. V městech, k jakým například náležel Speyer, panovala obava, že založení jezuitské koleje podemele relativně mírové soužití, jakého se podařilo dosáhnout mezi místními katolíky a protestanty. 2 ' Přesto se navzdory rozličným překážkám Tovaryšstvu podařilo do roku 1599, kdy vznikla konečná verze studijního plánu (Ratio studiorum), vybudovat osobitý a vlivný pedagogický systém. 22 Nižší jezuitské školy přijímaly chlapce ve věku devíti či deseti let a poskytovaly jim zpravidla pěti nebo šestileté vzdělání v gramatice (tři roky řečtiny a latiny), humanitní vzdělání (v jednom roce se probírali Cicero, Vergilius, Horatius a dějiny Liviovy, Caesarovy a Sallustovy) a výuku rétoriky. Některé koleje - často nazývané akademiemi —

60

J E D E N SVĚT N E S T A Č Í

poskytovaly ještě dvouleté nástavbové studium filozofie a morální teo­ logie. Velký důraz se kladl na takzvaný modus Parisiensis, který před­ stavoval strukturu školského vzdělávání (mnohem průkopničtější, než by se z dnešního pohledu mohlo zdát), rozlišující jednotlivé stupně podle schopností žactva, takže postup do vyšší třídy byl možný jen po dokonalém zvládnutí dosavadního učiva. Jednotlivé třídy vedené učiteli, kteří nepožadovali plat, bývaly často početné, přísně ukázněné, podněcované vzájemnou rivalitou a soutě­ žením, m n o h d y poskládané z žáků záměrně vybíraných napříč spek­ trem společenského původu. Loyolův požadavek (ne vždy a všude zohledněný), aby žáci měli před vstupem do koleje alespoň základní znalost latiny, předem vylučoval široké vrstvy negramotných Evro­ panů a některé ústavy - například Collegium Nobilium v Parmě nebo La Flěche ve Francii - vyhledávala především šlechta, ale jelikož je­ zuitské školství bylo zpravidla zcela zdarma, žactvo většinou tvořilo širokou sociální směsici. Krom nižších škol existovaly i plnohodnotné univerzity, nabízející čtyřleté studium filozofie (aristotelské logiky, fyziky a metafyziky) a teologie (založené na revidovaném tomismu: scholastice viděné opti­ kou humanistického kriticismu). Ustav jako Collegio Romano, zalo­ žený roku 1551 a chlubící se takovými učiteli, jakými byli Kryštof Clavius, Francis Toledo a Juan Mariana, konkuroval římské Sapienze a měl stejně zvučné j m é n o jako kterákoli přední vzdělávací instituce katolické Evropy. Jezuitské školství — i když bychom se měli vyvarovat nebezpečí generalizace — většinou usilovalo o kombinaci humanistického vzdě­ lání, jež zahrnovalo úctu ke klasické kultuře, s povinností vychovávat zbožné členy křesťanského společenství. 23 Studenti byli povinni pravi­ delně zpytovat svědomí, pěstovat niternou spiritualitu a účastnit se mší stejně pilně, jako se od nich vyžadovala četba Cicera a snaha o dokonalý styl v latinské próze i poezii. V takovém křesťansko-humanistickém duchu vychovávali jezuité nejen dobré křesťany a počestné občany, ale i výmluvné a elegantní příslušník)' světského stavu.

První

století

Tovaryšstva

61

Jezuité dbali i na uhlazené vystupování a někdy najímali taneční mistry, aby na jejich školách učili žactvo zjemnělým gestům a posto­ jům. Popularita jezuitské dramatické tvorby a sehrávaných disputací nesporně svědčila o důležitosti, kterou Tovaryšstvo přikládalo řeč­ nické zdatnosti. 2 4 Jezuité zavrhovali machiavelismus (roku 1555 v Ingolstadtu veřejně spálili Machiavelliho obraz) a věřili, že člověk může být výjimečně zbožným křesťanem a zároveň i úspěšným politi­ kem nebo právníkem. 2 ^

Vedle činnosti pedagogické a kazatelské - dvou nejpodstatnějších jezuitských aktivit - šířilo Tovaryšstvo svůj morální, zpravidla dobře míněný vliv i skrze síť laických společenstev a bratrstev (hlavně ma­ riánských kongregací, zakládaných z podnětu Jeana Leunise od roku 1563). Jejich členy nabádali ke zpytování svědomí, šíření specifických forem zbožnosti, získávání vlivných příznivců, ale usilovali i o začle­ nění elit do práce ve prospěch okrajových skupin společnosti. 2 * V téhle široké síti panovalo často konkurenční napětí a vládly snob­ ské předsudky, bratrstva mohla být snadno zneužitelným pěšákem na komunálním politickém kolbišti nebo v ekonomických půtkách, ale jezuitské laické kongregace (ať se to už komu líbilo či nikoli) byly před­ určeny stát se důležitými a trvalými centry duchovního života evrop­ ských katolíků. Tu a tam se dokonce dostávaly do přední linie konfes­ ních bojů, zejména v místech zasažených obrazoborectvím. Jezuité rovněž nabádali členy svých laických bratrstev, aby sledovali nabídku místních knihkupectví a bránili šíření kacířských materiálů. Jezuitské misie se dále rozrůstaly z měst na venkov, a to nejen do oblastí „infikovaných" protestantismem, ale do celé Evropy. Od Bri­ tánie až do jižního Španělska, od Itálie po Polsko vztyčovali jezuité kříže, smiřovali rozepře, nabízeli zpověď i eucharistii a chudým rozdí­ leli stravu a šatstvo. Historici se přou - jak už tomu mezi historik)' bývá —, zda tyto misie, ve kterých vedle jezuitů hráli významnou roli i kapucíni, měly především vykořenit zbytky pohanství, nebo obrodit

62

JEDEN

SVĚT NESTAČÍ

zkaženou, leč zjevně křesťanskou společnost. I míra jejich úspěšnosti se posuzuje dost obtížně: potridentská představa o kontrole víry, obřadů a vnějších forem narážela na skutečnost, že si venkovská spo­ lečnost zachovávala vlastní hlubokou náboženskou citlivost, s níž misionáři museli často hledat nejrůznější kompromisy. Co však bylo pro tyto venkovské misie zvlášť charakteristické, to byla široká škála rozmanitých evangelizačních taktik, přizpůsobujících se místním podmínkám a vkusu - od savonarolovských hranic svět­ ských marností Silvestra Landiniho na Korsice až po teatrální a emo­ tivně působivé průvody kajícníků po Itálii. Koncem sedmnáctého a po celé osmnácté století patřili k nejoslavovanějším postavám Tovaryšstva takoví venkovští misionáři, jakými byli Julien M a u n o i r v Británii, Paolo Segneri v Itálii a Pedro Calatayud ve Španělsku. A pohlédneme-li na takového Jeana Francoise Régise, snadno spatříme jasnou spojnici mezi úsilím Tovaryšstva v Evropě a jeho misiemi na protěj­ ším břehu Atlantského oceánu. 2 7 Régis, hrdina venkovských misií ve Francii sedmnáctého století, zemřel roku 1640 a blahořečení se dočkal teprve roku 1716 a svatoře­ čení až roku 1737, ale jeho kult se zrodil téměř okamžitě po jeho smrti a Tovaryšstvo Ježíšovo ho radostně šířilo. 28 Když se pak do jižní Fran­ cie vrátily útržky Régisovy sutany a prsť z jeho hrobu, získaly tyto svaté relikvie okamžitě pověst léku proti vředům, prostředků k nápravě hříš­ níků a ke zmnožení úrody obilí. Na přelomu sedmnáctého a osmnác­ tého století se tento světec stal nejvyhledávanějším nebeským ochrán­ cem kněží uvízlých v ledu nebo ohrožených utonutím. Když se roku 1700 Jacques Gravier plavil po Mississippi, „malý útržek z klobouku otce Francoise Régise, získaný od jednoho ze sloužících" se projevil jako „nejspolehlivější lék na veškeré druhy horečky". Když pak o něko­ lik let později místní novokřtěnci získali přístup k Régisovu obrazu, upadali do extáze, „jakmile několikrát pohladili tvář svatého". 2 ''

První

století

Tovaryšstva

63

Ale Tovaryšstvo se v prvním století své existence setkávalo i s nejrůznějšími problémy. Jak už jsme viděli, ostatní vzdělavatelé, místní poli­ tici a farní kněží jezuitům jejich úspěchy nepřáli. Roku 1620 pozna­ menal šestý generál řádu M u z i o Vitelleschi, že ti jezuité, kteří přehánějí při Učení zásluh svých bratří, by si měli uvědomit, že „zbožní šníci jiných řádů a cizinci vůbec nehledí na naše Tovaryšstvo stejnýma očima jako my". 50 Ani všichni papežové šestnáctého století nebyli tak zanícenými stoupenci jezuitů jako Pavel III. Ostře protišpanělský papež Pavel IV. vyslal roku 1555 vojáky, aby v jezuitském profesním domě v Římě pátrali po ukrytých zbraních, a zrevidoval jezuitské konstituce v tom smyslu, že zkrátil funkční období generála z doživotního na tříleté a zároveň zrušil kontroverzní výjimku, jež do té doby jezuity osvobozovala od společné modlitby breviáře. T o t o roz­ hodnutí sice následně zvrátil nástupce Pavla IV. Pius IV., ale papež­ ské útoky na jezuitské novoty přesto pokračovaly. T a k Pius V. sice roku 1568 obnovil výjimku týkající se breviáře, ale o čtyři roky později ji Řehoř X I I . znovu zrušil. Sixtovi V. bylo - stejně jako mnoha dalším katolíkům - proti mysli drze troufalé užití Spasitelova j m é n a v názvu Tovaryšstva Ježíšova, a tak jen díky papežově včasné smrti roku 1590 nebyli jezuité nuceni přijmout jiné, méně provokativní j m é n o / 1 Mazanější členové Tovaryšstva pokládali příliš halasnou (nebo nepatřičnou) sebechválu za projev hlouposti, stejně jako povzbuzování jiných k obdobným projevům. V napjaté politické atmosféře Paříže roku 1626, kdy protivníci Tovaryšstva čekali na každou příležitost, aby mohli zaútočit na projevy jezuitské pýchy, pronesl Jean-Picrre Camus, biskup z Belley a zanícený příznivec Tovaryšstva, tak ohnivou chvalořeč na tento řád a na nedávno zesnulého jezuitu Pierra Cotona, kterého přitom šestkrát nazval svatým, že jezuita Francois Garasse musel při­ pustit, že biskup projevil „víc vášně a náruživosti než by bylo žádoucí". 3 ' 1 Je ovšem snadné přehánět míru přitažlivosti nového řádu. Jezuitům se podařilo získat dostatek bohatých mecenášů (i když v prvých letech to byla nadlidská námaha), ale přesto se práce na jejich mateřském chrámu II Gesú roku 1589 zastavily, protože vyschly prostředky, které

JEDEN SVÉT NESTAČÍ

64

na stavbu poskytovala rodina Farnese, takže chrám byl dokončen až v následujícím století.

33

I když je pravda, že Tovaryšstvo mělo jen

zřídka nouzi o uchazeče, existovali i rodiče, kteří se snažili všemi silami zabránit svým p o t o m k ů m vstoupit do řádu. T a k například když Pompeio Capuano projevil přání připojit se k Tovaryšstvu, jeho otec ho zamkl do komory. Největší svízelí byly demoralizující vnitřní třenice. Ty někdy propu­ kaly v nečekané podobě, jako například při miniaturní vzpouře dvou z původních zakladatelů řádu, Simona Rodrigueze a Nicholase Bobadilly. Po Loyolově smrti roku 1556 Bobadilla, který byl předtím vypově­ zen z Říše pro svůj tvrdošíjný odpor k ústupkům vůči protestantským kongregacím, projevil nesouhlas se způsobem organizace Tovaryšstva a navrhl, aby vláda nad řádem byla svěřena do rukou všech členů původní družiny. V mezidobí po Loyolově smrti a před volbou jeho nástupce Diega Laíneze se podařilo Bobadillovi a jeho spojenci Ponce Cogordanovi získat audienci u Pavla IV. (papeže, který měl k Loyolovi výrazný odpor), jemuž vylíčili Tovaryšstvo v nejčernějších barvách: jako nereformovanou diktaturu řízenou spletitými předpisy, jako organizaci, která hodlá své centrum přenést do Španělska, aby se dostala mimo dosah papežského vlivu. Rodrigucz, další kritik ortodoxie, jež byla výhradním mistrovským dílem Ignáce z Loyoly, se projevil jako vzpurný a svéhlavý portugalský provinciál. S podporou portugalského krále se vzepřel Loyolově snaze zkrotit ho a dál vládl své provincii zmateným a svévolným způsobem. Vyžadoval přehnané posty, tlagelantství a podle některých zdrojů dokonce podporoval bizarní formu spirituality, při níž se jezuité do svých pokojů odebírali meditovat nad lidskými mrtvolami. Ty, kteří mají smysl pro ironii, musí bezpochyby napadnout, že mužové, kteří dostali Tovaryšstvo do trapné situace, by jistě měli méně příležitostí k pobuřování, kdyby byli (což se původně předpokládalo) namísto Františka Xaverského pověřeni misijní činností v Asii.*4 Ž á d n é svízele se však nevyrovnaly potížím, které Tovaryšstvu puso-

První

století

Tovaryšstva

65

bila jeho větev ve Španělsku - v zemi, která odjakživa tíhla k vlastní, zcela osobité podobě katolicismu. M n o z í španělští jezuité otevřeně vzdorovali římskocentristické podobě řádu, žádali pro sebe větší míru autonomie a roku 1573 soptili vzteky při volbě prvního nešpančlského generála, kterým se stal Belgičan Everard Mercurian. T a k é nechutně propagovali myšlenku rasové čistoty, když protestovali proti skuteč­ nosti, že do řádu jsou přijímáni katolíci maurského nebo židovského původu. Španělská agitace, zpravidla podporovaná španělskými králi, byla nešťastnou realitou prvých desetiletí existence Tovaryšstva a - ni­ koli naposledy v dějinách řádu - museli se jezuité na generální kon­ gregaci roku 1593 těchto „nehodných synů" zbavovat vylučováním. To vše byly hrozivé prvky vývoje, známky napětí a číhajících vnitř­ ních konfliktů, které budou posléze provázet Tovaryšstvo celými jeho dějinami. Národní animozity — španělští jezuité proti portugalským a italským jezuitům, ti všichni zase proti francouzským jezuitům, jezui­ té narození v koloniích proti jezuitům z Evropy - tyhle třenice trvale otravovaly vnitřní politiku řádu i jeho misionářské úsilí. Od samého počátku bylo jasné, že celé dějiny řádu budou pozna­ menány vnitřním napětím mezi autoritativními tendencemi jezuitské hierarchie (už raný generál C l a u d i o Acquaviva tvrdě vyžadoval naprostou disciplínu) a individualistickými instinkty řadového člen­ stva; mezi nutnou poslušností a hodnotou osobní iniciativy ve vzdále­ ných končinách světa.

Takové rozkladné tendence byly nepochybně bolestné, ale vcelku se dá říci, že šestnácté století bylo stoletím růstu. Na jeho konci se mohlo Tovaryšstvo pyšnit 16 000 členy, 521 kolejemi, devětačtyřiceti semináři, ctyřiapadesáti exercičními domy a čtyřiadvaceti profesními domy. 1 5 Tovaryšstvo dostalo od samého počátku do vínku schopnost trans­ formace. Koneckonců sám Loyola se dokázal proměnit z baskického šlechtice, jenž se roku 1521 účastnil obléhání Pamplony, ve zbožného studenta pařížské univerzity, který své spolubydlící kolegy učil novému

66

JEDEN SVÉT NESTAČÍ

druhu spirituality. O generaci později Alessandro Valignano zavrhne své prostopášné a divoké mládí (v kritickém okamžiku dokonce nožem pořezal jedné ženě obličej) a promění se ve vlivného činitele asijských misií, zatímco Aloysius Gonzaga, budoucí patron mládeže, se z pážete na dvoře Filipa I I . promění v utěšitele obětí moru v Římě - poslání, za něž roku 1591 zaplatil smrtí ve třiadvaceti letech. Z tohoto hlediska bylo tedy naprosto pochopitelné, že v procesu oněch velkolepých změn a transformací, jimiž katolická církev prošla v šestnáctém a sedmnác­ tém století, sehrálo Tovaryšstvo Ježíšovo jednu z ústředních rolí. V jistém smyslu bylo první století existence jezuitského řádu také jeho nejlepším stoletím. Ačkoli si Tovaryšstvo i nadále udrželo v kato­ lickém světě svou vlivnou pozici, v desetiletích po roce 1640 trpělo spolu s ostatkem Evropy řadou dynastických sporů a ekonomických krizí. Už ve čtyřicátých letech sedmnáctého století došlo k uzavírání znepokojivého množství jezuitských kolejí a ve třech případech i k dočasnému zastavení příjmu nových členů řádu. V takto citlivém období trpěli jezuité nezdravě rychlými změnami vedení - mezi lety 1646 a 1686 se v jejich čele vystřídalo šest generálů - a nejfundovanější oponent Tovaryšstva, Blaise Pascal, se postaral o odpudivý obraz je­ zuitů v očích evropských vzdělanců. Ale i když kritici nacházeli stále další a další příležitosti, aby se po­ smívali způsobu, jakým Imago primi saeculi vykreslovalo Tovaryšstvo v podobě slunce, jež ozařuje celý svět, nebo jako do výše se tyčící palmu, přinejmenším tu stále zůstával obraz borové šišky, která se ote­ vírá před ohništěm: symbolická oslava mučednictví, tvrdě vydobytého v žáru plamenů. 3 6 Stále totiž existoval prostor, kde jezuité uskutečňo­ vali svůj druhý křest o h n ě m : misie, rozprostírající svou působnost po větší části planety. Navzdory všem újmám způsobeným reformací, navzdory osudovým výzvám, kterým řád musel a ještě bude muset čelit, představovaly jezuitské misie už roku 1640 skvělý příslib budou­ cího úspěchu. Rok poté, co Mandelslo dorazil do Góa, kněz jménem René M é n a r d vyplul z Francie do Quebeku, budoucího misijního centra jezuitů v Severní Americe.

První

století

Tovaryšstva

67

Plavba začala zle, a tak se francouzská flotila hned za Dieppe ocida „stejně blízko smrti, jak blízko bylo francouzské pobřeží". Během další cesty se Ménard modlil ke svatému Josefu, aby ho bezpečně provedl rozbouřeným mořem. M n o h o námořníků přišlo o život a Francouzi jen o vlas unikli střetu s holandskými fregatami. Ale přinejmenším jeptiškám na palubě dodal Bůh (jak M é n a r d usoudil) zvláštní odvahu, což bylo o to pozoruhodnější, že tyto ženy by se jinak „chvěly strachy i v člunu na Seině". A pak, o Božím Těle, „svátku to nejhlubším a nejokázalejším", začala slavnost. „Hlavní oltář byl postaven v kajutě našeho admirála, a posádka se shromáždila před oltářem na přídi," napsal M é n a r d . Navzdory bouřli­ vému období, které tomu předcházelo, nám Pán, jenž si přál být veleben na tak nestálém živlu, dopřál tak klidnou pohodu, že nám bylo, jako kdybychom pluli na ryb­ níku. ... Zorganizovali jsme procesí vpravdě slavnostní, j e h o ž se zúčastnili zcela všichni, a jejich zbožnost a oddanost je přiměla ke spořádanému průvodu kolem celé lodi. Náš bratr D o m i n i k Scot oblečen v komži nesl kříž, po jeho bocích kráčela dvě dítka nesoucí rozžaté pochodně, s andělskou mírností ho pak následo­ valy jeptišky s úzkými dlouhými svícemi v rukou. Za knězem, jenž nesl nejsvětější svátost, pak šel admirál flotily a celá posádka. S výjimkou několika lodníků ve službě, kteří přijímali už předem, celá lodní posádka „se účastnila posvátné hostiny" - nepochybně stejně půso­ bivé divadlo, jaké Xaverskému nabídl před téměř sto lety pohled na Góa. A poté, jak květnatou řečí vzpomíná Ménard, „mořské vlny se za­ chvěly hřmotem lodních děl a andělé radostně plesali slyšíce, jak naše srdce i ústa pějí chválu na jejich knížete a našeho svrchovaného krále". 3 7 Tady vidíme - doslova a do písmene - jezuitu na cestě za jeho posláním, jezuitu naplněného hrdostí na své prestižní pověření a těší-

68

JEDEN SVÉT NESTAČÍ

čího se z účasti na dojemném obřadu, probíhajícím na palubě „dřevě­ ného domu, vydaného na pospas větru a vlnám". Jak se posléze uká­ zalo, z Nové Francie se vyklubala krvavá aréna plná sporů a napětí, panujícího mezi Tovaryšstvem a světskou mocí. Sám Ménard, který působil mezi Nipisingy, Huróny, Irokézy a Ottawy, zemřel roku 1661 v naprostém osamění a jeho tělo, ztracené kdesi blízko wisconsinské Černé řeky, se nikdy nenašlo. Avšak cestou ke břehům Nové Francie se ještě M é n a r d mohl těšit nadějí, že přispěje „ku poučení a spáse ... oněch barbarů v nejvzdálenějších končinách země". Paul Le Jeune, před Ménardovým příjez­ d e m do Kanady penzionovaný misijní superior, jásal: „Víra se šíří a zapouští kořeny mezi divochy," chlubil se. „Žijeme ve zlatém věku!" Národy Severní Ameriky ovšem nebyly vždy tak oslněny nádherou křesťanské spásy - kterou Le Jeune pokládal za vzácnější zlata peruán­ ských dolů -, jak snad francouzský katolík doufal. Ale ať už si o jezuit­ ském misijním úsilí myslíme cokoli — a určitě v něm nalezneme i hanebné epizody -, nadšení, jímž bylo neseno, je nezpochybnitelné.

K A P I T O L A III

„Přes mnoho širých vodních světů" 1 Misijní činnost jezuitů Spatříme Nový svět obrácený úsilím jednoho jediného muže. Uvidíme, jak mocí jeho kázání a zázraků se modloslužební králové se svými říšemi sklá­ nějí před evangeliem; spatříme viru rozkvétat uprostřed barbarství a uvi­ díme nejvzdálenější národy, které dosud neměly ponětí o starověkém Římu, jak se nyní podrobují autoritě římské církve. Dominiquc Bouhours, SJ, Život svatého Františka Xaverského, podle anglického překladu z r. 16882

1. Katolický svět „všestranného psavce a pěvce chvalozpěvů" 3 Na samém konci až absurdně plodného života, charakterizovaného polyhistorickým úsilím, o jakém dnešní úzce specializovaní vědci mohou tak leda snít, zaměřil se Athanasius Kircher, jezuita od roku 1618, výhradně na duchovní záležitosti. V časech prvotní církve spatřil římský vojevůdce Eustach mezi parohy jelena znamení kříže a rozhodl se přijmout novou zakázanou víru zvanou křesťanství. Během zuřivého pronásledování křesťanů za vlády císaře Hadriána byl nakonec Eustach i s manželkou a dvěma syny zaživa upá­ len v mosazném býku. V místě Eustachova vidění, na italském venkově

70

PRES MNOHO SIRÝCH

VODNÍCH

SVÉTÚ

poblíž Marina, stávala kaple svaté Mentorelly, v níž se poslední léta svého života zestárlý a chorobami pronásledovaný Kircher zotavoval. T a m se, jak výmluvně poznamenal, „plně věnoval úsilí o pochopení vědy o svatých". 4 Ačkoli si přál být pohřben v chrámu Il Gesú, Kircherovo srdce nakonec spočinulo pod oltářem kaple svaté Mentorelly. Je velice důležité zdůraznit tento zbožný rys Kircherovy povahy, protože v povědomí naší doby figuruje především jako jeden z nejexotičtějších géniů sedmnáctého století. Byl to vzdělanec, který vy­ učoval - krom m n o h a jiného - matematiku, řečtinu, hebrejštinu a starosyrštinu, který si získal věhlas jako ohňostrůjce a organizátor veřejných optických představení i pozorovatel slunečních skvrn, který pomáhal Poussinovi s pojetím perspektivy a v roli muzikologa zaznamenával v notách trylky a štěbetání zpěvných ptáků. Nepomíjející zájem o geo­ logii ho vedl nejen k tomu, že se roku 1638 spustil do kráteru Vesuvu, ale i k prozkoumání proslulé Grotta del cane u Neapole, jeskyně, o níž se tvrdilo, že pokud v ní pojde pes, pak - podobně jako je tomu s hor­ nickými kanárky - je nejvyšší čas prchat před zhoubnou koncentrací oxidu uhličitého. Jeho pozoruhodný talent ho přivedl i k sestrojování drobných vynálezů půvabných jmen, k jakým náležely jeho „matema­ tické varhany", „botanické hodiny" a „magnetické orákulum". Je snadné pokládat Kirchera (muže nenáviděného jak Descartem, tak i stoupenci transmutativní alchymie, jenž si však na druhé straně dopi­ soval s největšími vědeckými kapacitami i evropskými králi) za něco mezi vědeckým badatelem v moderním slova smyslu a poněkud kurióz­ ním zpátečnickým podivínem. T o , co nás na něm nejvíc zaráží, je fakt, že tento m u ž na jedné straně docela vážně dumal o babylonské věži a Noemově arše, a přitom na druhé straně dokázal napsat knihu, o níž Stcphen Jay Gould prohlásil, že je největším geologickým dílem, jaké kdy vyšlo z pera člověka, jenž byl zároveň i řeholníkem. 5 Tento rozpor je však jen zdánlivý, protože ve skutečnosti se jednalo o rafinovanou, i když někdy poněkud svéhlavou jednotu opojné směsice renesančního hermetismu, aristotelských základů jezuitské vědy a - nepochybně daleko modernějšího - empirismu. Kircher se své době prostě vymykal.

Misijní

činnost

jezuitů

71

Současně však byl v samém centru soudobého dění. Ačkoli často snil o Č í n ě , nikdy neopustil Evropu, rozdělený kontinent, který poznal z té nejhorší stránky, neboť za třicetileté války prchal před pro­ testantskými vojsky, když velký král z dynastie Vasovců Gustav Adolf za svého tažení Německem obsazoval a většinou i plenil všechny je­ zuitské domy i koleje, na které narazil. Ale cestovatelsky chudý život nijak nesvazoval Kircherovu fantazii. A tak poslal své hrdiny Cosmiela a Theodidacta na imaginární cestu vesmírem, kde je nechal rozprávět s inteligentními formami života, s nimiž se tam setkávali. Díky své učenosti také dokázal přinést celou řadu svědectví o široké škále a úspěších jezuitského evangelizačního i badatelského úsilí v Asii, Africe a obou Amerikách. Jeho novátorské, i když dle některých kritiků dosti bizarní teorie o starobylém původu jazyka a náboženství nacházely oporu ve zprávách, které dostával od bratří v misiích, a exponáty v jeho hojně navštěvovaném muzeu v Římě předváděly trvalému proudu ná­ vštěvníků, kam až jezuité na svých cestách dospěli. Ve zprávě Johanna Georga Keyslera z roku 1729 se dočítáme, že Kircherovo muzeum „rozdělené do několika komor, by mohlo být uspořá­ dáno daleko účelněji", ale že i tak tam lze obdivovat řadu zajímavostí: Lžíce, nože, psací náčiní ... od cizích a vzdálených národů, zejména z Číny, ... exotické ptactvo i lidské kostry - mezi nimi jedna trojnohá; ... korály a rozmanité rostlinstvo ze Středozem­ ního a Rudého moře; ... porcelán z Japonska, Číny a Persie; ... rozmanité druhy indického ovoce; podivně ztvárněné práce ze slonoviny, ... mouka a chléb z brazilských kořenů; ... klobouky a čapky vyrobené z vláken exotických stromů a listů. 6 I když muzeum bylo čím dál tím chaotičtější, zůstalo dlouhou dobu v centru zájmu turistů, a to až do roku 1871, kdy ho italská vláda (jezuitům ne vždy příznivě nakloněná) definitivně uzavřela. Jeho globální postoje přivedly Kirchera k myšlence vytvořit horolo­ gium catholicum, „světový orloj", který sjednocoval čas v jezuitských

72

PŘES MNOHO SIRÝCH VODNÍCH SVÉTÚ

kolejích celého světa určením zeměpisné délky pomocí pozorování Jupiterových měsíců, prováděných jeho druhy v Evropě, Indii, Číně, Kanadě, Mexiku, Brazílii a Peru. Týž povahový rys přivedl Kirchera ke spolupráci s G i a n e m Lorenzem Berninim, dalším z umělců odda­ ných Tovaryšstvu, na konstrukci egyptským obeliskem korunované fontány na Piazza Navona v Římě, která představuje čtveřici světových veletoků - nejen známý evropský Dunaj, ale také Gangu, Nil a La Platu. To právě byly řeky, které jezuité poznali. Z čeho se tedy skládal tento jezuitský svět, v jehož středu vidíme Kirchera? Kam až dosáhlo za víc než jedno století úsilí Tovaryšstva? A je to opět Kircher, kdo nám odpoví svým stylizovaným diagramem „ignaciánským stromem" - jezuitských provincií, obsaženým v jeho pojednání Ars magna lucis et umhrae z roku 1646. 7 Z evropského centra ukazuje tento „ignaciánský strom" portugalskou asistencii, zhruba se kryjící s hranicemi lusitánské imperiální moci, jež zasahovala do Afriky - od Angoly (kde luandští jezuité roku 1760 zís­ kali pro křesťanství 1080 otroků*) do Konga a Etiopie (kde chaotická a nakonec katastrofální misie alespoň obrátila na víru císaře Susenyose). Na protějším břehu Atlantského oceánu to byla Brazílie, na niž roku 1500 narazila zbloudivší flotila na cestě do Indie a kam se jezuité vydali roku 1549 pod vedením podnikavého Manuela da N ó b regy. S nimi se tam tehdy odebral i první portugalský generál řádu, Torné de Sousa. Do roku 1604 a v průběhu sedmnáctého století půso­ bilo 278 členů Tovaryšstva střídavě v portugalských pobřežních osa­ dách a vnitrozemských misiích. Ale v portugalské polovině světa (rozděleného roku 1494 papežem Alexandrem VI. na základě smlouvy uzavřené v Tordesillas mezi Špa­ nělsko a Portugalsko) se nejproslulejší jezuitské misie objevily v Asii, a to zejména v Indii, kde od roku 1542 působil František Xaverský. T a m se jezuité střetávali nejen s muslimy a hinduisty, ale usilovali i o přetažení tomášovských křesťanů malabarského ritu pod působnost Říma. Stejně slavná byla misie, kterou vedl od roku 1606 Roberto dc Nobili ve městě Madurai — smělý experiment v oblasti kulturní asimi-

Misijní

činnost

jezuitů

73

lace —, a také odvážné kampaně, zejména díky Jeremiáši Xaverskému, vedené na obrácení mughalských císařů Akbara a Džahángíra. Tito vladaři, kteří stáli v čele říše, jež se rozkládala od Bcngálského zálivu až k Arabskému moři a ke Kábulu na severu, dostali darem čtyřsvazkovou mnohojazyčnou bibli a rytiny od Rafaela a Durera. Jezuité pozvaní k mughalskému dvoru projevili ochotu účastnit se debat s představiteli jiných velkých indických náboženství a po jistou dobu se zdálo, že existuje reálná naděje na získání císaře pro křesťanství: Akbar třímal v rukou svaté obrazy tak dlouho, až mu paže umdlévaly. Vcelku byli misionáři přijímáni vlídně a s respektem - dvorští kuchaři si dokonce dali tu práci, aby své evropské návštěvníky hostili důvěrně působícími zákusky, koláči a kuřaty v omáčce,'' ale nástupci Bábura, jehož vítězství u Panípatu roku 1526 znamenalo počátek politické a kul­ turní proměny subkontinentu, nakonec projevovali větší zájem o per­ spektivní techniku západního malířství než o trojjediného - pro mughalskou mysl naprosto nepochopitelného - křesťanského Boha. Na sever i východ od kosmopolitního přístavu Melaky ležela další Xaverského duchovní vinice: Japonsko, země, jež svou tajemností dlouhá léta dráždila představivost Evropanů. Z d e však laskavá evan­ gelizační strategie jezuitů, zakládající se na úctě ke starobylé kulturní tradici této říše, skončila jednou z nejkrvavějších perzekucí raného novověku. V polovině sedmnáctého století položily život desítky je­ zuitských mučedníků, z nichž mnozí byli rodilí Japonci, což přesvěd­ čivě dokazuje, jak vysoce Tovaryšstvo (ne vždy a všude ochotné vycho­ vávat domorodé kněžstvo) hodnotilo duchovní potenciál t a m n í h o obyvatelstva. T y t o oběti podnítily jeden z nejpozoruhodnějších aktů úcty k památce katolických misionářů: roku 1867 církev hromadně svatořečila 205 japonských mučedníků, mezi nimi čtyřiatřicet jezuitů. František Xaverský se dozvěděl, že pokud by někdy chtěl obracet na křesťanství Japonce, měl by nejprve zamířit do Číny dynastie M i n g : Japonci by se totiž misionářů ptali, proč - je-li křesťanství tak skvělá víra - je dosud nepřijala říše Nebes? K prvnímu portugalskému kon­ taktu s Čínou došlo na počátku šestnáctého století zásluhou Jorge

74

PRES M N O H O SIRÝCH VODNÍCH SVĚTŮ

Alvarese a T o m é Pirése. Rozvinul se výměnný obchod a roku 1556 dostali kupci svolení zřídit obchodní stanici v Macau, odkud směli dvakrát do roka vyplouvat za obchodem. Když pak v šedesátých letech začali přicházet jezuité, oficiálně se stále pohybovali v portugalské koloniální sféře, ale vnitrozemská misie, zahájená v osmdesátých letech šestnáctého století Michelem Ruggierim a M a t t e e m Riccim, se už jen těžko mohla spoléhat na podporu či ochranu portugalské vlády. Později se situace ještě zkomplikovala příchodem konkurenčních jezuitských misií vyslaných pod ochranou Španělska a Francie, svět­ ského kněžstva a mnichů žebravých řádů. Izolace spolu s vědomím čínské kulturní hrdosti dala vzklíčit neob­ vykle flexibilní evangelizační strategii - i když bezvýhradného ocenění se ani v řadách Tovaryšstva nedočkala. M a t t e o Ricci s vlasy spletenými do copánku a v oděvu konfiíciánského učence, znalý klasických konfuciánských spisů, využíval svých pozoruhodných schopností k získávání přízně čínských intelektuálních a politických elit, které ohromoval evropskými znalostmi matematiky, geografie a vědeckých výdobytků. Někdy se ovšem zapomíná, že v téže době zakládali jezuité řadu misií i v jiných částech Číny, 1 0 aleje to právě tato akomodační strate­ gie, na niž posléze navazovaly generace jezuitských astronomů, hodi­ nářů, kartografii a umělců sedmnáctého a osmnáctého století, která soustavně přitahuje pozornost historiků a jež ve své době vrhla tak hanebný stín na Tovaryšstvo Ježíšovo. st® Na druhé straně papežem vytyčené hranice byli jezuité nuceni vyvíjet svou misijní činnost ve španělské sféře vlivu, a tak členové Tovaryšstva působili od roku 1581 na Filipínách; na Floridě, kde je neúspěšná misie připravila roku 1569 o několik životů; od roku 1567 byli jezuit­ ští misionáři v Peru, místě vůbec nejstarší jezuitské školy v Latinské Americe a dějišti úctyhodného badatelského úsilí cestovatele Josého de Acosty. Jezuitské koleje v Peru, zprvu odkázané jen na almužny, se zanedlouho postavily na vlastní nohy díky příjmům ze sítě zeměděl-

Misijní

činnost jezuitů

75

ských podniků. Poté, co Tovaryšstvo roku 1642 zakoupilo třtinovou plantáž Vilcalvauru, rozrostl se počet jeho prosperujících podniků o solivar, rafinerii, čtyři lisovny třtiny, pět mezků, padesát krav a šest párů volských spřežení. 1 1 Indiánští dělníci a černí otroci pro ně v celé provincii pracovali na chovu dobytka, sklizni obilí i cesmíny paraguayské - proslaveného jezuitského čaje maté. Severně od Peru ležela provincie Mexiko (kam první misionáři dorazili roku 1572), kde jezuité spravovali velké množství zemědělské půdy. Právě odtud posléze koncem sedmnáctého a na počátku osm­ náctého století zamíří misionáři jako Eusebio Kino do oblastí dnešní Arizony, Nového Mexika a jižní Kalifornie, kde založí čtyřiadvacet misií, devatenáct rančů a několik měst. Ale nejslavnější ze všech byla Paraguay, jež zahrnovala části dnešní Argentiny, Kolumbie a Peru, sídliště pověstných jezuitských „redukcí", kde obytná stavení, mlýny, krámy, dílny a ovocné sady obklopovaly kostely ve španělském stylu a kde - alespoň teoreticky - bylo domorodé obyvatelstvo chráněno před kolonisty chtivými otroků. H o d n o t a a klady těchto sídlišť zůstá­ vají předmětem m n o h a sporů, ale o těchto vesnicích, které roku 1767 dosáhly počtu sedmapadesáti a hostily celkem 113 746 obyvatel, se v Evropě sedmnáctého a osmnáctého století bouřlivě diskutovalo. Od roku 1611 (s přerušeními v letech 1613 až 1625 a 1629 až 1632) pokračovala mnoha zastávkami poznamenaná cesta jezuitských mi­ sionářů z Nové Francie od řeky Svatého Vavřince přes Kanadu na sever až k Jamesovu zálivu, 1500 mil na západ a 1700 mil na jih a podél Mississippi až po Louisianu. Jen stěží by se ve vzdálenosti několika set mil od Quebeku našel indiánský kmen zcela nedotčený přítomností Tovaryšstva. Existovaly misie u Algonkinů, zejména M o n t a n u při dolním toku řeky Svatého Vavřince, s nimiž se jezuité účastnili jejich obtížných zimních lovů na losy a soby karibu, pres pří­ slušníky kmenů Irokézské ligy na jihu a východě jezer Ontario a Erie, až k O t t a w ů m daleko na západě. Ale ze všech nejslavnější byly misie k H u r ó n ů m , kmenové federaci čítající na 21 000 příslušníků natěsnaných v oblasti o rozloze pětatři-

76

PRES MNOHO SIRÝCH

VODNÍCH

SVÉTÚ

cet krát dvacet mil mezi průlivem Georgia a jezerem Simcoe. Ve tři­ cátých a čtyřicátých letech sedmnáctého století 115 jezuitů připlulo do Nové Francie a tito příslušníci Tovaryšstva pak v průběhu století zápolili s místními indiánskými jazyky, nekonečně si stýskali na zakouřené sruby, mrznoucí řeky a obtížný žravý hmyz, ale také při­ spěli několika velebenými světci do rychle rostoucího seznamu jezuit­ ských mučedníků.

T o t o epochální jezuitské úsilí obohacovalo i mátlo fantazii Evropanů zprávami o do té doby neznámých kulturách a místech, která po celá staletí dráždila mysl obyvatel Západu. Roku 1664 udělal na Johna Evelyna obrovský dojem náklad korábu, který připlul do londýnského přístavu na své cestě k pařížským jezuitům. Jeho nákladový prostor zaplňovaly m o h u t n é nosorožci rohy; skvostné zlatem vyšívané vesty tak skvěle zářivých barev, jaké v Anglii nikdy nikdo nespatřil; podvazkový pás zdobený acháty a rubíny obrovské ceny i r o z m ě r ů ; . . . květiny, ptáci a stromy na hedvábí; ... rozmanitá léčiva, o jakých naši apatykáři a lékaři nemají ani ponětí. 1 2 Misie ovlivnily m ó d u a přinesly lepší a přesnější mapy. Jezuité Eusebio Kino a M a t t e o Ricci postupně dojdou k nezvratnému zjištění, že Kalifornie a Korea nejsou ostrovy; jezuité budou prvními Evropany, kteří naleznou pozemní cestu mezi Indií a Čínou, budou mezi prvými, kdo překročí H i m á l a j . Misie také p o m o h l y otřást středověkými pověstmi - Evropa se definitivně rozloučila s mytickým králem kně­ zem Janem či pohádkami o zemi Kitajcú - a zprávy i objevy misionářů byly nevyčerpatelnou duševní potravou evropských intelektuálů (od Leibnize až po Montesquieua), ať už se týkaly jazykovědy, klimatolo­ gie nebo zvěstí o „vznešeném divochovi". To ovšem neznamená, že by jezuitští misionáři nepřicházeli i s vlastními teoriemi. T a k třeba José

Misijní

činnost

jezuitů

77

de Acosta během svého působení v Peru velice seriózně uvažoval o příčinách rozličných nemocí, o důvodech přílivu a odlivu, o vulka­ nické činnosti a zemětřeseních i o možné pozemní cestě mezi Asií a americkým kontinentem. A — jak jinak - misie po sobě zanechaly i m n o h á dědictví. Někde zavedly chov ovcí a koní, nebo seznámily domorodé obyvatelstvo s tkalcovským stavem, ale současně přicházely (i když ne vždy v har­ monickém souladu) s koloniální agresí, na což následné generace domorodého obyvatelstva nikdy zcela nezapomněly. Rozbořili naše chrámy, říkávali jihoameričtí indiáni s oprávněnou dávkou ironie, ale aspoň nám přinesli chilli papričky. A existuje i historiografický odkaz misií: daly lidstvu první bolestnou lekci, týkající se střetu různých kul­ tur. Ukázaly mu, že vždy se jedná o reciproční záležitost, že v t o m t o setkávání žádná strana nemůže zůstat pasivní a žádná z něj nevyjde neovlivněná. 13 Ale ve svém jádru mířily jezuitské misie hlouběji, než kam ukazují všechny tyto vedlejší kulturní a vědecké výdobytky. V prvé řadě se totiž jednalo o Krista.

2. O d k a z Františka Xaverského Časem došlo k bagatelizaci a posléze i k úplnému zavržení neuvěřitel­ ných legend o zázračných činech Františka Xaverského H - vyprávění o tom, jak slanou vodu měnil v pitnou, jak křísil nebožtíky a po­ dobně -, ale všechny tyto příběhy ve své době podpořily kult světce, který přímo zosobňoval misijní úsilí Tovaryšstva Ježíšova. Jezuitští kněží působící v přední linii přímo hmatatelně cítili, že Xaverský je jejich osobním průvodcem a přímluvčím. V sedmnáctém století prohlašoval jeden kanadský misionář, že jeho mysl „tisíckrát ozářilo a vedlo světlo svatého Františka Xaverského 1 *. Vzal si za vzor jeho život a tvrdil, že „pokud se lidé tohoto světa v honbě za bobřími kožešinami, treskami a bůhvíčím ještě nelekají mořských bouří či

78

PRES M N O H O SIRÝCH VODNÍCH SVĚTŮ

divochů na pevnině, zač by pak stáli služebníci Boží, kdyby se tako­ vých věcí báli?" Jiný tamní misionář pak poznamenal, že měl pocit, jako by trvalá přítomnost svatého Františka v jejich myslích vedla jezuity Nové Francie, aby „na tomto konci světa uskutečňovali vše to, co tento apoštol dokázal ve vzdálených končinách asijských".15 Památka Xaverského vedla Jana Křtitele Machada k mučednické smrti v Japonsku roku 1617 a Bruna Bruniho ke stejnému osudu v Etio­ pii roku 1640. Eusebio Kino, který po překonání těžké nemoci roku 1633 přijal též j m é n o Xaverského jako své druhé jméno, zahájil po svět­ cově vzoru svou slavnou misionářskou kariéru (za niž se dočkal sochy v Síni slávy washingtonského Kapitolu, kde reprezentuje Arizonu jako „badatel, historik, rančer, budovatel misií a apoštol indiánů")." 1 Raně novověký katolicismus se vyznačoval misionářským úsilím, které symbolizoval a osobně ztělesňoval František Xaverský. Misie zakládali františkáni, dominikáni i vzdělaní augustiniáni. Na mnoha místech světa nepředstavovali jezuité ani první, ani nejvýznamnější křesťanskou misii, a přesto jejich aktivity nejvýrazněji plnily Boží pří­ kaz, „aby poznaly tvé j m é n o všechny národy země" (1 Kr 8,43) a v plné míře potvrzovaly slova Izajáše (43,2): „Pújdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí." Plnění takto známých příkazů k šíření víry provokovalo debaty i spory, při nichž se nejbystřejší univerzitní myslitelé šestnáctého a sedmnáctého století snažili ideologicky zdůvodnit evropský expanzionismus. T o t o úsilí, jakkoli se na první pohled zdálo planým teoretizováním, ve svém důsledku položilo základy všem budoucím úvahám o mezinárodních vztazích. Ačkoli misie představovaly složitý a nesnadno řešitelný problém, navíc komplikovaný rivalitou mezi Římem a světskou mocí, přinej­ menším přísně oddělily potridentskou katolickou církev od většiny protestantských denominací, které se o šíření víry do té míry nestaraly, neboť věřily, že evangelizační snahy skončily činností prvních apoš­ tolů. Pokud si Luther nenašel čas ani na to, aby se vyjádřil k evange-

Misijní

činnost

jezuitů

79

lijnímu příkazu (Mk 16,15) „jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření", byla to od něj hloupost. tyf®

Misionářský život, i když pomineme trvalé riziko mučednictví či uto­ nutí na moři, byl značně svízelný. Bavorského jezuitu Samuela Fritze, který se koncem sedmnáctého a na počátku osmnáctého století plavil oběma směry po Amazonce, čekalo osmnáctiměsíční domácí vězení, které na něj uvalili Portugalci pro podezření, že je španělským vyzvědačem. Když cestoval po řece M a r a n h á o , byl vystaven „nevýslovnému žáru", jak to sám charakterizoval, a horečku přečkal sedě v kánoi, kde ho rušilo jen „mručení krokodýlů, kteří celé noci obeplouvali vesnici", a sužovaly ho krysy tak hladové, že mu ohlodaly i rukojeť nože. 1 7 O století dřív a na druhém konci světa strávil Juan de Beira devět let na Ostrovech koření, kde ho pronásledovali lovci lebek, před kte­ rými se ukrýval v horách a lesích, přespával na stromech, živil se kořínky a bylinami, a na nějaký čas upadl do otroctví. V době, kdy znovu získal svobodu a vrátil se do Indie, minul se rozumem. 1 * Pedro Paez byl roku 1589 cestou do Etiopie zajat a dalších čtrnáct let strávil jako galejník. Když byl konečně roku 1603 propuštěn, zamířil do nitra Afriky a stal se prvním Evropanem, který na vlastní oči spatřil jezero Tana, pramen M o d r é h o Nilu. Taková skličující vyprávění však neměla odstrašující význam. Mnohé z těch, kteří se rozhodli přidat se k jezuitům, misionářský život neodolatelně přitahoval, zejména když sliboval kariéru v náležitě vzdálených a exotických končinách, k jakým patřila Čína, Japonsko či Kanada. Eusebio Kino, předurčený pro působení v Americe, se prý nesmírně zaradoval, když jako student zjistil, že okno jeho kolejního pokoje vede na východ - k čínské říši, kterou si toužebně přál poznat. 1 1 ' Misie přímo ztělesňovaly slavnostní slib, který jezuitští profesové skládali před Bohem, když slibovali „jít kamkoli, kam Jeho Svatost přikáže, ať mezi věřící či nevěrce, beze všech vytáček, bez žádostí o peníze na cestu, v zájmu všeho, co se týká úcty k Bohu a blaha křes-

80

PRES MNOHO SIRÝCH VODNÍCH SVĚTŮ

ťanského náboženství".

20

Misie v jistém smyslu představovaly vyvrcho­

lení ignaciánského apoštolátu: misionář byl pravým poutníkem dle nejhlubšího ideálu Ignáce z Loyoly. V raném období Tovaryšstva většina nových členů hovořila spíše o očistě vlastních duší a o odvrácení se od současného světa, než o nebezpečných mořeplavbách k nevěřícím ve vzdálených a neznámých končinách. Přesto se misionářství v průběhu prvního století existence řádu stalo čím dál tím lákavější vidinou noviců i zavedených členů řádu. 2 1 Bylo čímsi, co velký jezuitský cestovatel po Mississippi Jacques Marquette označil za svůj „chlapecký sen a prvý záblesk rozumného uvažování". 2 2 Pedro Martínez cítil potřebu napsat roku 1560 svým představeným: „Padaje na tvář k vašim nohám prosím vás, abyste mne pro vaše milosrdenství a krev Ježíše Krista vyslali do Číny. ... Pokud to Vaše Ctihodnosti stále pokládají za příliš smělou žádost, přisuďte ji, prosím, mé po dlouhá léta trvající touze po takovémto poslání." Ovšem namísto Číny skončil Martínez nakonec v Americe, kde nalezl smrt pod indiánskými tomahavky na pobřeží dnešní Georgie. Juan Rogel sám připouštěl, že jeho vzdělání je nedostatečné, a navíc trpěl koktavostí, která mu kazatelskou kariéru prakticky znemožňo­ vala, ale přesto na své představené zapůsobil svým nelíčeným zápalem p r o misionářskou činnost v Asii, touhou „trpět pro našeho Pána' 1 i přesvědčením, že Bůh často „volí nízké a opovrženíhodné tohoto světa, aby tím mátl silné". 2 i Takové protiklady pocitů vlastní bezvýznamnosti a současně touhy snášet nejmučivější útrapy v nejvzdálenějších končinách světa byly trvalým leitmotivem pečlivě budovaných misionářských legend a vyprávění, nezřídka chlubných a propagandi­ sticky pojatých, ale přesto někdy upřímných a hluboce zanícených. Je ovšem samozřejmé, že ne každý jezuita, který zamířil do nově objevovaných světů, snil o hrdinských činech. Joseph Anchieta - vyni­ kající znalec domorodých jazyků Latinské Ameriky a skladatel latin­ ských básní opěvujících Pannu Marii a zatracujících protestanty coby stvůry pekelné — se roku 1553 odebral do Brazílie hnán nadějí, že tamní vlídné klima bude blahodárně působit na jeho chronické potíže

Misijní

činnost

jezuitů

se zády. Ve velké většině případů však uchazeči o práci v misiích p r o ­ jevovali tak mohutný zápal, že jejich nadšení bylo třeba spíše mírnit. Mnozí novicové opakovaně bombardovali své představené úpěnli­ vými žádostmi o vyslání do atraktivních destinací - hlavně do Číny -, aby se zpravidla dovídali, že je v Evropě čekají jiné, neméně důležité úkoly, pro něž jsou intelektuálně či fyzicky lépe vybaveni. C o ž si oběti „čínské horečky" dostatečně neuvědomují, že v samotné katolické Evropě existuje celá řada „Indií", kde tamní obyvatelé zcela zapomněli na bohoslužby, přivykli opakování stále stejných hříchů, podobajíce se psům, kteří vždy znovu a znovu požírají vlastní zvratky, nebo propadli svodům pověr a magie? Nemluvě o tom, že je třeba rozvíjet i jezuitské školství, které řád tak proslavilo. Jeden z jezuitských generálů, Vincenzo Carafa, k tomu poznamenal, že ti novicové, kteří tak zoufale touží prolít svou krev ve vzdálených končinách světa, si plně neuvědo­ mují, že učitelská kariéra, při níž budou namísto krve cedit pot v evrop­ ských učebnách, je stejně vznešeným posláním jako mučednictví. 2 4 Je také třeba si zapamatovat, jak vysvětlil jeden kanadský misionář, že „není vhodné, aby kdekdo zvěděl, jak příjemnou je posvátná bázeň, kte­ rou dokáží vyvolat tyto pralesy, a kolik nebeského svěda prozařuje i nejhlubší temnoty barbarství: příliš mnoho lidí by zatoužilo odebrat se do těchto končin". 2 5 A pro tolik uchazečů nebylo dost místa ani prostředků. Na druhé straně se ovšem novicům nedalo zazlívat, že sní o mučed­ nictví v Asii, když se jim v letech jejich přípravy stále dokola vtloukal do hlav posvátný význam takové oběti. Jen stěží se dalo zabránit tomu, aby se čerstvě opeřený mladý jezuita dozvěděl, jak „příjemné" pocity vyvolává prostředí kanadských lesů, když Tovaryšstvo bylo přímo posedlé šířením povznášejících dopisů a zpráv, přicházejících od hrdinů z Nové Francie. Pokud byl jejich učitelem takový E n e m o n d Massé na jezuitské koleji La Flěche v Anjou, pak byli d e n n o d e n n ě oblažováni napínavými historkami o dobrodružstvích, které tento bývalý misionář prožil v letech 1611 až 1613 mezi Mikmaky a M o n tani v Acadii. 2 ^ A tak misionářské úsilí spolu se školskou činností od počátku formovalo identitu jezuitského řádu.

82

PRES MNOHO SIRÝCH

VODNÍCH

SVĚTO

Ve věroučné válce slov i činů, která sužovala Evropu, představovaly misie příslib do budoucna. Jezuitští misionáři často líčili svým hostite­ lům Evropu jako mírumilovný, naprosto jednotný kontinent, aby tím zdůraznili nadřazenost západní civilizace. Úspěchy misionářů se zpra­ vidla nevykládaly přímočaře jako protiváha ztrát, které katolicismu způsobilo protestantství, tedy jako získávání duší v Novém světě náhra­ dou za odpadlé věřící v Evropě, ale přesto zde byla patrná touha po čistém křesťanství, neposkvrněném problematickými evropskými spory. Stejně důležité byly příběhy o japonských mučednících, jak vysvět­ loval jeden tehdejší autor, pro podporu pokleslého ducha katolíků v demoralizovaném prostředí alžbětinské Anglie, kde pomáhalv „zahánět temnotu kacířství ... a věřícím otevřít oči světlem triumfu hrdinů pravdy". 27 Za jistých okolností to vypadalo, jako by se doktrinální spory staré Evropy přenesly na vzdálené břehy oceánů, kde, jak se snadno dalo dokazovat, se katolíci chovali navýsost statečně, zatímco protestanti neobyčejně krutě. To byla nepochybně lekce, která pro katolíky plynula z příběhu čtyřiceti jezuitů, bratří i noviců, zahynuvších roku 1570 poblíž Kanárských ostrovů na cestě do Brazí­ lie. Přepadli je Jacquesem Souriem vedení hugenotští korzáři, kteří všechny jezuity povraždili a představeného celé skupiny, Ignatia Azeveda, hodili přes palubu a ke svému obrovskému povyražení sledovali, jak do posledního okamžiku svírá v rukou obraz Panny Marie. T a k to alespoň vylíčil Juan Sanchez, jediný, kdo směl přežít, protože na zpá­ teční cestě do La Rochelle hugenoti nutně potřebovali kuchaře. Nejčastěji se však jednalo o rétorické vyvyšování se nad protivní­ kem. Protestanti nezřídka dráždili katolíky otázkou: „Kde byla ta vaše slavná církev před Lutherem?" Na to jim katolíci chutě odpovídali protiotázkou: „A proč jenom Rím získává duše v Asii a Americe?" Antonio Possevino k tomu chlubně poznamenal, že katolická církev je trvale se šířící institucí, „k níž se přidávají rozlehlé oblasti Nových světů od východu slunce až k jeho západu, nemluvě o jihu či severu, kde se k ní dennodenně připojuje bezpočet konvertujících národů"."" Řečeno chlubným jazykem jezuitů, misijní hnutí učinilo z Tovaryšstva

Misijní

činnost

jezuitů

83

(a s ním z celé katolické církve) bezprecedentně expanzivní celosvěto­ vou organizaci. Na tom všem však bylo cosi klamného: národy nově obrácené na křesťanství často zdaleka nebyly přcvědčeny, že se tak stalo k jejich dobru, přesto na m n o h a místech trvalo celá léta, než t e n t o klam vybledl. A krom toho, i když se vše zvrtlo v tragédii, jež si na straně vzbouřenců vyžádala víc mučedníků než mezi konvertity, i tento vývoj se dal vykládat jako úspěch. „Druhý křest k m " se k takovému vysvět­ lení náramně hodil.

3. Nejistá vinice Páně Prvotním cílem misií bylo získávání konvertitů, ale misionáři si poměrně brzy uvědomili, že se svými sutanami a biblemi přicházejí do míst, kde zdaleka není předem jasné, zda se jejich víra, myšlenky a dovednosti setkají s posměchem, obdivem, neporozuměním nebo nevšímavostí. Navzdory vítaným evangelizačním ú s p ě c h ů m , z a z n a m e n a n ý m v jezuitských análech, vměšování jezuitů často vyvolávalo nepřátelské postoje, a to nejen mezi hlasateli místní morálky a náboženství buddhistickými bonzi v Japonsku, novokonfuciánskými učenci a mus­ limskými astronomy v Číně. Když roku 1560 cestoval Goncalo da Silveira do Mozambiku, muslimští obchodníci a klerici ho odsoudili jako vyzvědače a ve spánku ho zardousili. Podobně j e d n o m u z místních náboženských vůdců byly roku 1628 proti mysli misijní úspěchy Alfonse Rodrígueze a Rochá Gonzáleze na povodí estuáru La Plata, a proto zorganizoval jejich vraždu. Paul Le Jeune si roku 1635 stěžo­ val v dopise z Nové Francie, že „místní šaman, jehož pověst léčitele, věštce a vládce nad počasím se ocitla v ohrožení, si ze m n e tropil kruté žerty tím, že mi ve svém jazyce diktoval sprosté výrazy, o kterých tvr­ dil* že na nich není nic závadného, a poté mne nutil, abych je před místními divochy nahlas vyslovoval". Šířily se zvěsti, že kříže, které

84

PRES MNOHO

SIRÝCH

VODNÍCH

SVĚTŮ

misionáři vztyčují, jsou příčinou záplav a že pohledem na obraz Ježíše či M a r i e člověk riskuje své prokletí. Roku 1637 někteří Huróni tvrdili, že „když jim je ukazujeme [obrazy svatých], jakási špinavá síla z nich proudí do hrudí těch, kteří na ně pohlížejí". 2 9 Ale i tam, kde se nejednalo o otevřené nepřátelství, bylo dost pro­ storu pro nekonečné zmatky a nedorozumění. Proč by měl kterýkoli obyvatel Číny šestnáctého století, země, kde poprava ukřižováním byla vyhrazena banditům, uctívat někoho, kdo byl před 1500 lety kdesi na druhé půlce země takto potrestán? Takovými myšlenkami se trápil i mughalský císař Džahángír, který nedovedl pochopit, proč křesťané, kteří svého Krista hluboce ctí, ho zároveň zobrazují v tak potupném postavení.' 0 Proč, pošklebovali se čínští kritikové misioná­ řům, je-li Bůh jezuitů tak laskavý a všemohoucí, dovolil Adamovi a Evě spáchat hanebnost a zavinit tak dědičný hřích, jehož důsledky postihují všechny další lidské generace bez naděje na odpuštění? Podobně reagovali i Huróni na představu o smrtelném hříchu, pro který neexistuje odpuštění. 3 1 Podobné otázky kladli i jiní. Například se ptali, proč Bůh stvořil ďábla, je-li tak dobrotivý a všemohoucí, jak jezuité tvrdí. N e b o proč, je-li křesťanství takovým požehnáním, odpí­ ral je tak dlouho obyvatelům Asie a Amerik)'? A proč, kdybyste byl H u r ó n e m v Nové Francii sedmnáctého století, byste měl chtít konvertovat ke křesťanství, když tím na sebe povolá­ váte smrt? Jezuitští misionáři v Kanadě totiž s oblibou udíleli křest těm, kteří byli blízcí smrti, ale vnější pozorovatelé nezřídka zaměňo­ vali příčinu za následek a jednoduše docházeli k závěru, že kdo se dá pokřtít, pravděpodobně brzy zemře. Jedna kultura za druhou narážela na koncepce, jež pro ni byly zcela nepochopitelné: neviditelný Stvoři­ tel existující m i m o přírodu, posmrtný život bez těla, monoteistické paradigma vnucované lidem, kteří byli dokonale spokojeni se svým polyteistickým panteonem. A bez ohledu na toto vše — proč by vlastně měl kdokoli brát vážné náboženské ideály lidí tak podivného vzezření? Misionáři v nové Francii, kteří se pokoušeli zvládnout pro ně do té doby zcela neznámé

Misijní

činnost

jezuitů

85

místní jazyky, se jako první učili právě ty věty, které slýchali nejčastěji: naneštěstí k nim patřily málo lichotivé poznámky typu „vypadá jako pes" a „má hlavu jako tykev". Trvalo dlouhá léta, než indiáni začali jakžtakž důvěřovat mužům s plnovousy (odpornými v jejich očích), kteří žili v celibátu a v ovládání kánoe byli naprosto nemožní. Velice nenávistný japonský protikřesťanský traktát ze sedmnáctého století uvádí, že když první evropská loď přistála u japonských břehů, „obje­ vilo se jakési naprosto nepopsatelné stvoření, jež se tvarem podobalo lidské bytosti, ale spíše připomínalo dlouhonosého skřeta". 1 2 C o p a k kdo mohl uvěřit myšlenkám či záměrům lidí, kteří - jak to viděli jejich japonští současníci - mají tak otřesnou úroveň osobní hygieny? Nebylo snad pro jezuitské misionáře méně nebezpečné, když si z nich místní obyvatelé j e n o m utahovali? Japonský válečník O d a Nobunaga (který si oblíbil západní houslovou a varhanní hru) si všiml potíží, s nimiž se Evropané přizpůsobují asijským stravovacím zvyk­ lostem, a tak se náramně bavil tím, že přiměl jezuitu Luise Froise, aby snědl plný košík přezrálých fíků, než mu poskytl příležitost přesvědčit jeho dvůr, že křesťanství je vyvrcholením veškerého duchovního roz­ voje a cestou k věčnému blaženství. 3 3 Jiní zase pokládali misionáře a jejich vybavení za pouhé módní kuriozity. Roku 1594 hlásil misio­ nář Francisco Pasio, že mnozí Japonci „nosí na hrudi růžence z naplaveného dřeva nebo krucifixy zavěšené přes rameno nebo u pasu. ... Toto vše činí nikoli aby se posmívali křesťanství, ale aby dokázali, že jdou s poslední módou". 3 4 Jak asi mohl evropský misionář reagovat na tak podezřelé zmatení pojmů? Ignorovat je, smát se mu, nebo proti němu bojovat? A navíc: jak si sám poradil s vlastním neporozuměním? Koneckonců, pokud obyvatelé Číny, Japonska nebo Nové Francie těžko chápali jezuity, pak se dá předpokládat, že i misionáři museli být zmateni jinakostí Číňanů, Japonců či domorodců Nové Francie.

86

PRES M N O H O SIRÝCH

VODNÍCH SVĚTŮ

4. Nový rok v Quebeku Začátkem ledna roku 1651 poslali jezuité z Quebeku jistému monsieurovi Couillonovi jako novoroční dárek kamenný kalumet (dýmka míru severoamerických indiánů), což jim madame Couillonová oplatila dvčma živými slípkami, zaslanými přímo do jejich sídla. O pět let dříve poslaly jezuitům na oslavu Nového roku 1646 sestry voršilkv úzké svíce, růžence, krucifixy a „dva pěkné dorty", za kteroužto laska­ vost obdržely oplátkou obrazy Ignáce z Loyoly a Františka Xaverského „v emailovém provedení". O n o h o roku obdrželi jiní přátelé Tovaryš­ stva rozmanité dary v podobě relikviářů, „galileovského dalekohledu a lahví pálenky". Kromě t o h o „žena, která pere oltářní prostírání" dostala krucifix. Dary, které si mezi sebou periodicky vyměňovala křesťanská komunita v Quebeku, zahrnovaly soudky sušených švestek (zvlášť ceněných, pokud pocházely z Toursu), krocany a citrónovou kúru. Někdy docházelo k opomenutím, jako když například roku 1650 „voršilky neposlaly nic", ale jezuité jim ruče zaslali „nějaké květiny", načež ještě týž večer dorazil do jejich sídla růženec a relikviář. Vždy se dbalo o respektování důležitých, i když někdy poněkud obtížných vztahů mezi jezuitskými misionáři a guvernérem Nové Francie. T e n poslal roku 1647 do jejich kněžského d o m u čtyři kapouny a osm mladých holoubat, zatímco jezuité darovali j e h o tajemníkovi pižmem navoněný růženec a roku 1650 poslali guverné­ rovi dvě lahve španělského vína. Když se 4. ledna 1660 jezuité Louis Lalemant a Claude Dablon odebrali na návštěvu guvernéra, uvítala je čestná salva z mušket, za což posléze každý z vojáků obdržel růženec, džbánek pálenky a libru tabáku. Nový rok byl v Quebeku pokládán za důležitý mezník, ale existo­ valy i případy, kdy jeho oslavy účastníkům život spíše znepříjemňo­ valy. T a k třeba roku 1662 jezuity rozhodně nepotěšilo, když „se dosta­ vil bubeník, aby přímo v naší chodbě vybubnoval serenádu na počest pana biskupa. Domnívali jsme se, že není radno ho jednoduše vyho­ dit... snad však bude třeba mu v tom zabránit, pokud by se pan bis-

Misijní

Činnost

jezuitů

87

kup u "ás ubytoval". Většinou však byly hluk a všelijaké atrakce víta­ ným povznesením mysli, jako když například 1. ledna 1657 „za úsvitu výstřel z děla zval davy k účasti na slavné mši svaté". Vzájemné obdarovávání bývalo nedílnou součástí tradičních quebeckých novoročních oslav. V hraničářské komunitě přicházely vhod prak­ tické dárky - pcrořízky či bedničky voskovic; za vhodné se pokládaly i nejrůznější devocionálie - růžence, kříže a náboženská literatura -, které vedle svého duchovního významu upevňovaly pocit kulturní sou­ náležitosti Evropanů, obklopených naprosto cizím prostředím; ale kupodivu mezi dary často nechyběly ani předměty ryze místní prove­ nience, jako například dýmky míru či indiánské rukavice. Roku 1650 obdrželi všichni jezuitští sloužící nejen „malé relikviáře", ale para­ doxně i „divošské střevíce nebo palčáky". 3S Dary přátelům a známým byly v Quebeku projevem zdvořilosti. Krom toho umožňovaly izolovaným kolonistům, pravidelně bičova­ ným poplašnými zprávami o vraždách a hrozících konfliktech s agre­ sivními Mohavky, vyrovnat se s vlastní odlišností a vzájemně si připo­ menout své evropské kořeny (španělské víno, sušené švestky z Toursu). Na druhé straně produkty domorodé řemeslné výroby byly projevem snahy kolonistů o pochopení - nebo alespoň využití - exotické kul­ tury, v jejímž středu se ocitli. Taková nesourodá směsice intelektuálních potřeb i povinností byla charakteristická pro většinu jezuitských misionářů, rozsetých po celé zeměkouli - byli to cestovatelé ocitnuvší se v nepřátelském prostředí (lidé, kteří potřebovali vlastnit perořízek), řeholníci zasvěcení šíření evangelia (lidé, kteří si cenili růženců) a Evropané konfrontovaní s lokální kulturou, která jim musela připadat značné bizarní (proto se mezi sebou obdarovávali kalumety — a občas je i sami kouřili). Museli se tak či onak vypořádávat s nesnázemi a nepochopitelnostmi exotických kultur - a pokud jim v tom pomáhala občasná výměna drobných dárků, jak ji praktikovali v Quebeku, mohli alespoň doufat, ze se zvolna přiblíží i splnění svého nejvlastnějšího poslání, jímž bylo obrácení domorodého obyvatelstva na křesťanství - cíle, za kterým

PŘES MNOHO SIRÝCH

VODNÍCH

SVĚTO

v šestnáctém a sedmnáctém století vyplouvali jezuité z přístavu Portu­ galska, Španělska i Francie. Ale jak toho dosáhnout? Jak se vyrovnat se skutečností, že cizí kul­ tury mátly jezuity a naopak jezuité svou kulturou naráželi na nepo­ chopení místního obyvatelstva? Má se dát přednost hrubé síle nebo přesvědčování? Mají misionáři lehkovážně kráčet ve stopách imperialistických kolonizátorů, bořit chrámy zasvěcené cizím božstvům a působit jako polní kaplani portugalských trestných výprav, nebo je lépe vypracovat rafinovanou evangelizační strategii, usilující o porozu­ mění a v krajním případě i o přizpůsobení se místním vírám a m o ­ rálce? T a t o otázka byla největším dilematem a pramenem nekonečných vnitřních sporů v Tovaryšstvu: v důsledku toho nikdy neexistoval nějaký uniformní „jezuitský přístup" k misiím. Někteří chtěli Číňany a Japonce nadchnout pro křesťanství, jiní pokládali za vhodnější cestu přímou invazi. Jedni věřili v rajskou nepo­ rušenost Nového světa, díky níž Amerika může kultivovat křesťanství a očistit je od evropské zkaženosti, zatímco druzí pokládali obyvatele Nových světů za potulnou zvěř, již je třeba co nejrychleji poevropštit. Jednotliví příslušníci Tovaryšstva Ježíšova hodnotili šance na úspěch evangelizace domorodců naprosto rozdílně, od jásavého optimismu až po nejtemnější pesimismus. P r o t o se také uchylovali k nejrozmanitějším taktikám a postojům, jednou odmítaným, jindy zase nadšeně při­ jímaným. Jednou projevovali jezuité andělskou trpělivost, jindy zase hrozili plameny pekelnými. Nutnost rozhodnout se pro tu či onu stra­ tegii se tak stala trvale matoucí povinností, jejíž řešení bylo vždy třeba hledat pomocí kulturní analýzy. Jednu věc dělali jezuité téměř vždy a skoro všude, kam přišli: popi­ sovali prostředí. Nečinili tak po způsobu moderních etnologú ani na základě předem daného paradigmatu a hypotézy, ale přesto popisovali vše, s čím se setkávali. A to nejen ze zvídavosti - pravda, mezi členy Tovaryšstva byla řada nejschopnčjších vědců své d o b y - , ale především proto, že důkladné poznání bylo úzce spjato s úsilím o spásu duší. Přesný popis společnosti (a všech jejích aspektů) umožňoval odhad-

Misijní

Činnost

jezuitů

89

nout její duchovní potenciál a vnitřně dané předpoklady pro přijetí evangelia: Japonci a brazilští Tupíové, jak se groteskně tvrdívalo, se jen stěží dají pokládat za lidské bytosti stejného druhu. A tak vždy bylo na jezuitech, aby se rozhodli, zda volit cestu laskavého přesvědčování nebo násilné evangelizační metody. Lze lidi obrátit na víru? Jak mají být obráceni? Chtěli by být obráceni? Do této rovnice bylo třeba dosadit i další faktory (v neposlední řadě vliv evropské koloniální rozpínavosti v té které misijní oblasti): dělový člun evangelijního úsilí se bez skutečných dělových člunů často stával jen mrtvou literou. Ale v každém případě na samém počátku procesu, jehož vyvrcholením bylo zhodnocení duchovní půdy, do níž má být zaseto sémě evangelia, stálo poznání něčeho zdánlivě tak banálního, jako je skutečná místní zemědělská půda. Jezuité se museli pokusit pochopit (což zajisté nezahrnovalo apriorní souhlas) národy, které hodlají obrátit na křesťanství: srovnat je jak s Evropany, tak mezi sebou navzájem. To vše dohromady tvořilo zásadní a strašlivě zjedno­ dušující, historicky snad nejvýznamnější a intelektuálně nejpropracovanější plod činnosti Tovaryšstva Ježíšova. My lidé Západu stále hledíme na ostatek světa optikou, kterou vy­ tvořili jezuité (a jejich misionářští spolubratři) - a ostatek světa nese v dobrém i zlém na svých bedrech následky tohoto pohledu. Fakta, fakta a zase takta, zněla mantra jezuitských misionářů, která ve svých důsledcích znamenala duše, duše a zase duše.

5. Mandaríni a melouny - Le Comtova Čína Kdokoli roku 1697 zakoupil výtisk Le Comtových Pamětí a pozoro­ vání, byl prostřednictvím nádherně lákavého inzerátu nakladatelem vyzván i ke koupi dalších nedávno vydaných publikací. V nabídce byla Nová teorie o Zemi z pera Williama Whistona, „kterážto dokazuje," jak ctěme v anotaci, „že stvoření světa v šesti dnech, Potopa i konec světa, jak je svaté texty podávají, jsou plně v souladu s rozumem a filozofií".

90

PŘES MNOHO SIRÝCH VODNÍCH SVÉTÚ

T ě m , kteří prahnou po ménč závažné četbě, inzerát doporučuje Fran­ couzského voňavkářey knihu, z níž se lze poučit „o rozmanitých způso­ bech, kterak extrahovat vůně bylin a květů a jak jich využívat při roz­ ličných kompozicích parfémů pro pudry, mýdla, esence, olejíčky, vosk, pomády, pasty, kolínské vody, koupelové soli a ostatní lahodné pří­ pravky". Nic z toho však nebylo tak atraktivní jako sám obsah Lc Comtova díla, neboť to pojednávalo o Číně a evropské čtenářstvo oné doby - především díky členům Tovaryšstva - hladově prahlo po všech zprávách o této vzdálené zemi. V Číně je, jak Le C o m t e vysvětluje, skvělá půda pro pěstování hru­ šek, jablek, broskví, fíků a vína. Jejich produkce dle autorova mínění neodpovídá evropským standardům, protože Číňané neovládají zá­ padní techniku roubování, zato však dokáží vypěstovat báječné melou­ ny, zejména ty „žluté uvnitř a cukrově sladké, které jedí i se slupkou, tak jako my jíme jablka", nebo obrovité vodní melouny, jež „ačkoli jsou plné chladivé šťávy, která chutná po cukru, ... nikdy nepůsobí zažívací potíže a mohou se pojídat i v největších letních vedrech bez obav z pře­ jedení". Ale pak tu zase jsou obávané liči neboli „čínské švestky", o nichž praví, že jsou „velké jako ořechy, ale ve větším množství nezdravé a od přírody tak pálivé, že z nich člověku na celém těle naskakují pupínky". T y , kteří pokládají Paříž za velké město, vyzývá Le C o m t e k návštěvě Pekingu, ačkoli je hanba, že Číňané dokáží budovat jen domy, „jež nejsou úměrné, neboť jsou špatně stavěné a nedostatečně vysoké". Lůj je v Číně vysoce kvalitní, takže je s podivem, že Číňané nedokáží vyro­ bit takové svíce, jaké známe z domova. Číňané rovněž produkují ncjjemnější papír, jaký si jen lze představit, a přesto v této zemi knihvazačství za Evropou značně zaostává. Nikdo nemůže zpochybnit složitou skladbu čínského jazyka, ale „toto bohatství je pro cizince obrovskou překážkou a je možné, že mnozí misionáři by raději pracovali několik let v dolech, než aby podstupovali tuhle nelidskou dřinu". Je třeba ocenit obratnost a schopnosti lodníků, plavících se po roz­ sáhlé spleti řek a kanálů čínské říše. Čínská oddanost matematice (jsou géniové v aritmetice, i když jejich znalosti geometrie jsou „povrchní")

Misijní

Činnost

jezuitů

91

a astronomii je vpravdě obdivuhodná: „přepychové vybavení čínských observatoří nás zahanbuje". Ale proč mají čínské ženy tak malé nožky? V mnohém směru užívají Číňanky stejných lstí a podléhají stejným marnivostem jako Evropanky - líčení obličejů a podobné nepřirozenos­ ti

ale „ve způsobu, jakým si zkracují chodidla, jsou naprosto originální".

A to je jen jedna z ukázek vskutku kuriózních představ o módě a kráse. Jak si třeba vysvětlit čínskou zálibu v nepřirozeně dlouhých nehtech na rukou? A proč tito lidé tolik obdivují „velké, vysoké a nechutně duste muže? ... A proč se jim líbí, mají-li m o h u t n é čelo, malé, zapadlé oči, krátký nos, veliké uši a ústa průměrné velikosti?" C o p a k nemají ani ponětí o výdobytcích západní teorie o fyziognomii? Jak se můžeme dočíst v jedné raně novověké příručce, „malé oči prozrazují člověka chamtivého a prohnaného podvodníka", klenuté čelo znamená, že jeho nositel „je nestálý a násilnický", velké uši jsou „neklamnou znám­ kou slaboduchosti" a „malý nos prozrazuje podvodníka". Existovala obrovská spousta podivných představ o čínské psychice, vyprovokovaných třeba bizarními bajkami Číňanů o horách. Ale jejich politické ideály, celý základ čínské politické fdozofie pokládal Le Comte za zdravý a životaschopný. Je tudíž ostuda, soudí, že tyto ideály se zhusta v praxi opouštějí, takže „hrabivost [a] ctižádost ... mají roz­ hodující význam v mnoha transakcích. Podvod a lest v pokoutních obchodech; nespravedlnost, která vládne v panovníkově soudnictví; intriky, jimiž žijí knížata i dvořané." Ale i v těchto případech se jedná o věci známé i nám všem, takže se dá říci, že přinejmenším v mocen­ ských sférách „žijí Číňané stejně jako my v Evropě". Ale proč vlastně Le C o m t e ve svých dopisech představeným v Evropě (a poté, co jeho memoáry vyšly knižně, i m n o h e m širší veřej­ nosti) tohle všechno sděloval? Jednak věřil, že tím čtenářům nabízí uměřenou, objektivní reportáž. Podle sdělení svého anglického pře­ kladatele si stěžoval na skutečnost, že „existuje druh lidí, kteří se denně baví tím, co se děje kolem nich, ale pramálo se zajímají o zprávy ze vzdálenějších koutů světa". T i t o lidé pak všechna vyprávění o cizích zemích odmítají jako báchorky.

92

PRES MNOHO SIRÝCH

VODNÍCH

SVÉTÚ

Na druhé straně pak nacházíme lovce senzací, „kteří se pídí jen po zázracích a uspokojí je pouze to, co probudí jejich úžas. Vše přirozené pokládají za fádní a nudné a pokud je nevzrušují vyprávění o neuvěři­ telných dobrodružstvích a překvapivých zázracích, usínají i nad nej­ lépe vylíčenými popisy." A mezi těmito dvěma extrémy leží nevyužité pole pro uspokojení zájmu o záležitosti reálné a hmatatelné - a právě tuto mezeru se Le C o m t e pokusil vyplnit. Ale Le C o m t e byl i jezuitským knězem, a tak v temže svazku najdeme vedle j e h o kulturně civilizačních pozorování i rozsáhlé pasáže, ve kterých píše o šíření křesťanství v Číně, o triumfech i stras­ tech misií, které v jeho době měly už za sebou bezmála stoletou histo­ rii. T y t o dvě rozdílné polohy byly ovšem životně důležité, protože p o z n á n í a popis určité společnosti byl prvním krokem na cestě k jejímu obrácení na křesťanství. Svým způsobem nebyla Čína nijak zvlášť problematická. Existovala sice řada věcí, které byly pro jezuity odpudivé - rozšířená homosexua­ lita a konkubinát -, ale také m n o h é , co probouzelo jejich obdiv." Pokud se týkalo Le C o m t a , čínská říše se mu jevila jako nejslibnější misijní působiště na celé planetě. Je ovšem ostudné, připouštěl, že Číňané „sami sebe pokládají za výjimečný a vyvolený lid ... a v ostat­ ních vidí toliko skřety a politováníhodná monstra vyvržená na samý okraj světa jako smetí a odpad přírody", ale na druhé straně nelze po­ chybovat o hloubce a rafinovanosti jejich prastaré mnohovrstvé kultur)' a filozofie konfiucianismu, jež, zbavíme-li je nánosu pozdějšího inter­ pretačního balastu, mohou ve své podstatě obsahovat zdravé jádro. 1 ' Japonsko bylo zároveň matoucí i inspirující a stejně podivné jako Čína. V j e d n o m Učení z počátku sedmnáctého století se říká, že lidé tam truchlí v bílých, nikoli černých oděvech, na koně nasedají zprava doleva, nikoli zleva doprava jako Evropané, a vzájemnou úctu si pro­ kazují nikoli smeknutím pokrývky hlavy, ale tím, že si zují střevíce. Pijí zvláštní nápoje jako saké a čaj, „jejich nejběžnější potravou jsou ryby a rýže, z níž také vyrábějí cosi na způsob vína, ačkoli jejich nejobvyklejším nápojem je teplá voda, do níž přidávají jistý prášek, kte-

Misijní

činnost

jezuitů

93

rého si velice cení a kterému říkají ča". A dál tu jsou jídelní hůlky, e

„jimiž j d í daleko vkusněji než my". A Japonci jsou také jaksepatří hrdí: „na svůj bystrý důvtip, vynika­ jící paměť, na odvážnou mysl i obdivuhodnou trpělivost v protiven­ stvích" a rovněž se pokládají za „pyšné a ctižádostivé lidi, prahnoucí po poctách a ocenění". Je vskutku hanebné, že „ve srovnání se sebou sa­ mými zatracují všechny ostatní národy světa". 38 T e n t o soud ovšem zní přinejmenším ironicky z úst raně novověkého Evropana, který aro­ gantně předpokládá, že jeho vlastní víra i morálka si zasluhují nejvyšší pozornost celého ostatního světa. Přesto připadalo m n o h a jezuitům Japonsko spolu s Čínou jako neobyčejně rozvinuté národní společen­ ství, plné osobitých zvláštností, částečně ukryté za téměř neproniknu­ telnou jazykovou bariérou, ale pyšnící se bohatou historií, vzdělaností a kultivovaností svých politických a intelektuálních elit. Na druhé straně Francisco Cabral, superior japonské misie v letech 1570 až 1581, byl toho mínění, že Japonci, ač inteligentní, jsou také prolhaní, nečestní a namyšlení. Zatvrzele odmítal přiznat kterémukoli občanu této říše čest stát se jezuitou: „Kdyby kdo připustil vstup Ja­ ponce do Tovaryšstva, ... znamenalo by to zkázu našeho řádu - kde­ že! - zkázu křesťanství v Japonsku!" Japonci, bědoval, „jsou od mládí vedeni k nevypočitatelnosti" - a tak se zrodil dávný stereotyp. 3 ' Alessandro Valignano, jezuitský „vizitátor Číny a Japonska" v letech 1595 až 1606, bývá po právu líčen jako novátorský představený asij­ ských misií, člověk, jenž zakládal semináře pro domorodé obyvatelstvo, skupinu mladých Japonců poslal jako vyslance do Evropy, kde měli být slavnostně hoštěni korunovanými hlavami a náboženskými představi­ teli. Ale ani Valignano nebyl trvale zahleděný do všeho japonského a čínského, a tak se čas od času dokázal i hořce vysmát věcem, jež mu byly proti mysli. Přesto ve svých šťastnějších okamžicích právě on sym­ bolizoval stále výrazněji se prosazující názor, že drsné šíření evangelia zastrašováním je pro čínské a japonské misie zcela nevhodné. 4 0 Bylo tedy třeba hledat metody jemnější a citlivější. V tomto smyslu je Čína zemí příkladnou. 41 Počínaje misiemi Ruggie-

94

PRES M N O H O SIRÝCH VODNÍCH SVÉTO

riho a Riccihojezuité chápali, zeje nanejvýš rozumné vlichotit se tamní intelektuální elité, dokonale se obeznámit s konfucianismcm, udivovat čínské učence pokročilými vědními znalostmi a mapami světa, jež daleko přesahovaly rámec i samu představivost tehdejší čínské geografie. 42 Jak později poznamená Joseph Amiot: „A tak se v zájmu naší víry pokouší­ me získat přízeň knížete a být mu co nejvíc ku prospěchu, aby nakonec hleděl příznivěji i na křesťany a ustal s jejich pronásledováním." 4 1 Jezuité včetně A d a m a Schalla von Bella (který se dostal do čela říš­ ského astronomického úřadu) pomáhali v průběhu roku 1629 s refor­ mou čínského kalendáře a přesně předpověděli zatmění Slunce. 4 1 „Tak jako v dávných časech vedla hvězda mudrce z Východu, aby se přišli poklonit pravému Bohu," vyjádřil se Ferdinand Verbiest, „tak budou knížata Dálného východu skrze poznání hvězd přivedena k poznání Pána vesmíru, křesťanského Boha." Verbiest nejen prostřednictvím jezuitů prohloubil čínské znalosti astronomie, ale také - byť váhavě dal čínskému císaři k dispozici své vojenské zkušenosti, pomohl mu s obnovou pekingského opevnění a poté i navrhl děla německého stylu, kterým osobně požehnal. 4 ' Ale čínská intelektuální misie na sebe brala i jiné podoby. T a k napří­ klad roku 1689 Jean-Francois Gerbillon sloužil císaři v roli čínského vyslance při hraničních jednáních s Rusy, která vedla k uzavření Něrčinské smlouvy. Na počátku osmnáctého století se jezuité jako Jean-Baptiste Régis a Joachim Bouvet proslavili cestou po celé čínské říši, při níž poří­ dili přesné mapy Pekingu, Velké čínské zdi a oblasti Mandžuska na sibiř­ ských hranicích, zatímco jejich krajan Jean Denis Attiret se zařadil mezi tvůrce monumentálních obrazů, oslavujících císařova vojenská vítězství. Později v temže století, v době, kdy už pronásledování křesťanů nabylo epidemických rozměrů, Michel Benoit ještě stále navrhoval a stavěl dekorativní fontány pro císařské zahrady. Byl to přístup, který roku 1698 přesně charakterizoval pekingský misionář Dominique Patrem, jenž díky svým znalostem z oboru chemie dokázal jaksepatří udivovat čínské pub­ likum triky s ledkem a třaskavinami. Zmateným divákům jednou pře­ svědčivě vyložil, že by byl daleko šťastnější, kdyby je mohl vyvést

Misijní

činnost

95

jezuitů

z náboženských omylů, neboť to by pro jejich štěstí mělo daleko větší 1

význam než poučení o několika naprosto přirozených jevech." * Ale ne každý byl uchvácen vědeckými znalostmi jezuitů. Čínští astronomové, které Adam Schall von Bell připravil o místo, prahli po pomstě. Nesmyslná obvinění, že Schall zavinil smrt císařovny a že vybral neblahý den pro pohřeb jedné císařské princezny, vedly k poli­ továníhodné scéně, kdy byl dvaasedmdesátiletý jezuita, o c h r n u t ý a němý po nedávno prodělané mrtvici, na nosítkách dovlečen k soudu. Byl odsouzen k smrti, ale v posledním okamžiku mu zachránilo život náhlé zemětřesení a požár paláce, které se vykládaly jako projev nesou­ hlasu Nebes s výrokem soudu. Ale to vše byla rizika, která se vyplácela. Jak to formuloval génius hydrauliky Sabatino de Ursis, „práce oběma rukama, pravicí v záleži­ tostech Božích a levicí ve světských vědách, je nejlepší, i když klopotnou cestou ke konverzi Číňanů". 4 7

M n o h e m méně jasné ovšem zůstávalo, zda se takováto strategie dá použít i pro ostatní svět. I když se Alessandro Valignano tak p o ­ chvalně vyjadřoval o „bílých obyvatelích" Číny a Japonska, s nezakry­ tým rasismem hovořil o černých Afričanech, které pokládal za „velice netalentované plémě ... neschopné chápat naše svaté náboženství neboje praktikovat". Vedle toho soudil, že Indové se zrodili „spíše aby sloužili než vládli" a mínil, že „jsou bídní a nezměrně ubozí ... a na velmi nízkém stupni inteligence". 4 * Přesto bylo třeba vyhnout se unáhleným soudům. Číňané, jak sou­ dil Le C o m t e , jsou zaujati proti cizincům, protože byli až donedávna nuceni čelit údajně „podřadným" národům, k jakým patří Indové nebo Tataři. K jezuitské aktivitě v Kanadě poznamenal: „Kdybychom tisíc mil od Quebeku narazili na irokézské matematiky nebo učené Algonkiny, kteří by pro nás objevili fdozofii jasnější, obsažnější a dokona­ lejší, než je ta naše, byli bychom neméně odsouzeníhodní než Číňané to, že jsme je až dosud nazývali barbary." 4 *

96

PftES MNOHO ŠIRÝCH VODNlCH SVĚTO Je ovšem pravda, že žádný jezuitský misionář neočekával, že by ve

vzdálenosti tisíce mil od Quebeku narazil na irokézského matematika. Jak vysvětlil Paul Le Jeune, misijní superior Nové Francie v letech 1632 až 1639: „Netvrdím, že bychom zde naše otroky měli stavět na roven Číňanů, Japonců či jiných civilizovaných národů, ale jen to, že je máme pokládat za víc než zvířata."™ Byl to sice prapodivný kompliment, pokládat americké domorodce za „víc než zvířata", ale v dobových sou­ vislostech to přece jen svým způsobem kompliment byl. Rozhodování o úrovni kultur, pokládaných za méně pokročilé než kultury evropská, čínská nebo japonská, vyvolávalo mezi raně novově­ kými intelektuály bouřlivé diskuse. Jak má jezuita hodnotit a potažmo jak obracet na křesťanství H u r ó n y Nové Francie, Guaraníje v Paraguayi nebo lovce perel u Koromandelského mysu? Mají být zavrženi jako divoši propadlí tělesnosti a smyslovosti? Někteří misionáři je cha­ rakterizovali jako otroky hříchu, kruté a nenasytné, sprosté a prolhané zloděje, zvířecky chlípné a pyšné, bez nejmenšího smyslu pro stud a zdrženlivost.' 1 Joseph Anchieta cítil uspokojení, když ti, které se v Brazílii podařilo získat pro Krista, upustili od nahoty. 5 2 Byli sku­ tečně, jak Pierre Biard psal o lidech, se kterými se potkával, jako potulná zvěř?" N e b o snad o nich platilo, jak soudil jiný kanadský misionář, že jsou „statné postavy, milého vzhledu, dobré mysli" a že potřebují „jen kapku svěcené vody, která z nich učiní dítka Boží"? 5 4 Gabriel Lalemant tvrdil, že jejich duše „jsou v očích Syna Božího stejně cenné, jako duše těch, kteří čtou tyto řádky", čímž mínil kulti­ vované čtenářstvo katolické Evropy. Domorodí Američané by se snad, jak později soudil H e n r i Lafitau, mohli přirovnat ke starověkým evropským k m e n ů m za hranicemi říše římské, nebo, jak se domníval Le Jeune, k národům středověkého Německa a Španělska před obo­ hacujícím civilizačním vlivem šířícího se křesťanství. Papežská bula Sublimis Deus z roku 1537 uvádí, že všechny lidské bytosti jsou ve své podstatě rozumová stvoření. Ale jsou všichni lidé vzdělavatelní, obdaření instinktivní touhou po náboženství a přiroze­ nými ctnostmi, které je pouze třeba rozvinout, neboje nad některými

Misijní

činnost

jezuitu

97

třeba zlomit hůl? Má se s nimi jednat jako s dětmi přírody nebo jako s otroky? Nomádským a polonomádským n á r o d ů m je snad třeba zabránit v toulání a přimět je, aby se usadili (jak se to stalo na březích jezera Titicata v osadě M o n t a n u St Joseph de Sillery) v evropsky vypa­ dajících osadách, někdy vybavených větrnými mlýny a pekárnami, kde mohou být učeni zednictví, řeznictví a tesařství, stejně jako úctě a lásce ke Kristu. Paul Le Jeune byl přesvědčen, že pro úspěšné obrácení domorodého obyvatelstva Nové Francie jsou naprosto podstatné čtyři věci: studium místních jazyků, zřizování špitálů a seminářů a - to ze všeho nejvíc - podpora usedlého způsobu života. 1 ' Jezuité přicházeli s celou řadou odpovědí na podobné otázky (odpo­ vědí, jež se někdy mezi sebou lišily i v rámci jedné a téže misie), ale pro konečnou analýzu byl vždy rozhodujícím důkazem pouze úspěch konverze. Pro jezuity Nové Francie bylo obrovskou útěchou, že mezi jejich indiánskými konvertity byli jednotlivci, kteří se dožadovali tři­ krát tvrdšího pokání než kterýkoli Evropan a kteří byli s to vést shro­ máždění věřících ve zpěvu nábožných písní, modlitbách a katechismu, ba dokonce udílet křest v těch případech, kdy žádný evropský kněz nebyl nablízku. Jeden indiánský konvertita ze třicátých let sedmnáctého století, který při křtu přijal jméno František Xavcrský, se rozhodl natolik důsledně žít podle křesťanských zásad, že odmítl účast na kmenových tancích a své dceři zapověděl jakýkoli mimokřesťanský sňatek. Před Velikono­ cemi se postil tak důsledně, že zůstával o chlebu a hrachu, odolávaje i lahodné vůni dušených losích jazyků a odmítal maso i v případech, kdy to pro něj na loveckých výpravách znamenalo vystavit se několika­ dennímu hladovění. Jak jeden jezuita poznamenal, „tento divoch by mohl být vzorem kacířům a špatným křesťanům ve Francii, kteří se v dobách přísného půstu cpou masem jako psi".s* Dobrý konvertita, tvrdil Le Jeune, má cenu tří misionářů, což ho naplňuje nadějí, že „do několika let uvidíme v těchto zemích i mučedníky pro víru... Zápal některých z těchto dobrých neofytů si zaslouží přízeň nebes". 5 7 Nové světy začaly produkovat vlastní světce a sama P a n n a poctila

98

PRES M N O H O SIRÝCH VODNÍCH SVĚTŮ

nové křesťany svými zjeveními. Koncem šestnáctého století se skupina muslimů v Indii posmívala mladému katechumenovi, když tu přiletěla cihla, vržená zdánlivě neviditelnou rukou, a jednoho z nactiutrhačů udeřila do týla. Tedy přesně takový druh nadpřirozeného zásahu, jaký odpovídal představám tehdejší Evropy. s s Zdálo se, jako by se sám Bůh stal soudcem a podal tak důkaz nejvyšší. Bylo totiž nemyslitelné, že by pomáhal někomu, kdo by se vymykal spásnému úsilí.

Nastaly ovšem i m n o h e m temnější chvíle, kdy jezuity zachvacovalo zoufalství. To bylo tehdy, kdy se výsměch i boj proti stávajícím nábo­ ženským systémům jevil marným, stejně jako snaha o tichou a pokor­ nou infiltraci cizí kultury. Avšak jezuitští misionáři trvali na tom, že spásaje — a musí být - dosažitelná obyvatelstvu všech zemí, ve kterých působili. Avšak hodinářská dílna v Pekingu nebyla totéž co uměle vytvořená komunita na březích řeky Uruguay, a tak v rámci širší strategie spásy duší existovala obrovská škála rozličných taktik. Kritici jezuitů vždy tvr­ dili, že jejich legendární přizpůsobivost vedla ke dvěma vzájemně proti­ chůdným extrémům. Někdy, vyčítali jim, se příslušníci Tovaryšstva sami téměř mění v domorodce a tolerují nezdravou míru synkretismu. Jindy se zase stávají otroky imperialistických kolonizátorů, spoléhají se na tvrdou formu nádaku a souhlasí s tvrzením Josepha Anchiety, že nic není přesvědčivější než meč a železný prut. Jezuité bývali zobrazováni jako oportunisté, vybírající si vždy takové koně, kteří nejlépe vyhovují jejich okamžitým evangelizačním potřebám. Jezuité skutečně využívali svých vztahů s koloniálními okupanty, ale zároveň je pravda, že současně dokázali kritizovat jejich nejhorší výstřelky. Někdy volili cestu přesvědčování, jindy zase spoléhali na tvrdý nátlak. Uchylovali se i k taktice akomodace, a to nejen v Japon­ sku a Číně, ale obvykle tak činili s rozvahou a přiměřeně k okolnostem.

KAPITOLA

IV

„Někdy cukrem, někdy mečem" Misijní metody Ha! Kde? Jaký je toto úhel světa, že ani nevidím tvář politika, ani mé nozdry nechutnají stopy mých žáků, dědiců a synů ani mých záměrů uskutečnění? Býval bych řek', že budou ted po celém světě přikrývat zemskou tvář jak černota egyptských kobylek. Ignác z Loyoly ve hře Thomase Middlctona Hra v šachy, 16101

1. Věk říší František Xaverský stojí na břehu moře, bosý, v klerice a se svatozáří nad hlavou. Hladina za jeho zády se až k obzoru hemží plavidly. Světec drží v jedné ruce krucifix a ve druhé mapu východní Asie. Jeho exotičtí dru­ hové, kupci v turbanech, s náušnicemi a vaky plnými mincí ukazují na Góa, Cínu a Melaku, „nejbohatší místa světa", místa monzunových dešťů, kde se setkávají Peršané, Malajci, Bengálci i Portugalci. T a t o ryina ze sedmnáctého století obsahuje vše: víru, příslib, stereotypní

100

NĚKDY CUKREM, NĚKDY MEČEM

obraz Asiatů i obchodní zisk. Po celém jezuitském světě se trvale stře­ távaly misie, žízeň po zisku, imperiální snahy a hlásání evangelia." Roku 1717 J o h n Lockman uvízl mezi dvěma známými karikatu­ rami jezuitského misionáře: Dokážeme si vůbec představit laskavější bytost, než jakou je člo­ věk, jenž poté, co svou mysl obohatil nejvznešenějšími pokladv vědění, dobrovolně opustí své přátele, příbuzné i rodnou zem, vystaví se všem nebezpečenstvím plavby po moři a poté vybaven jen nejnezbytnějšími potřebami vstoupí na pevninu mezi barban. jichž jazyk je mu zcela neznámý, aby tam v naprostém osamění putoval divočinou, v níž mu hrozí zřícení ze svahu či pád do pro­ pasti, smrt ve spárech šelem nebo z rukou domorodců - to vše jen z touhy po očistě jejich mysli, po jejich tělesném blahu a spáse jejich duší? „Slyš," praví dál Lockman, „tak jezuité prezentují sami sebe a tak je vidí jejich příznivci." Leč na druhé straně: Uvažujeme-li o člověku, jehož jediným záměrem je po získaném vzdělání ovlivňovat své bližní; o člověku, jenž pod pláštíkem náboženství a ve službách nejhnusnějších politiků podniká dlouhé cesty, navštěvuje cizí kraje, kde se vemluví do přízně domorodců, aby se zmocnil jejich bohatství a v jejich vlastní zemi je zotročil tak, že ve své počestné nevědomosti vnímají své vazal­ ství jako čiré blaženství - můžeme si vůbec představit bytost zrůdnější? A právě v tom spočívá protikladná podstata jejich cha­ rakteru. 3 Je nesmírně těžké volit mezi obrazem jezuitů coby koloniálních despotů a jezuitů jakožto nezištných zachránců duší a zušlechťovatelů myslí.

Misijní

metody

101

V ideálním světě (jak praví Druhá Královská a Izajáš) „každý ... bude jíst ze své vinné révy a ze svého fíkovníku a pít vodu ze své cisterny". Avšak, jak roku 1613 poznamenal jakubovský kompilátor cestopisné literatury Samuel Purchas, lidstvu nezbývá než strpět důsledky pochybných rozhodnutí svých předků. Kdyby A d a m „setrval ve své prvotní neporušenosti, pak by pojmy ,moje* a ,tvoje' nikdy nebyly protikladnými zájmeny". Jenomže Eva, had a neposlušnost člověka zavi­ nily* že majetek a jeho směna se - krom jiných žalostných důsledků staly každodenní součástí života padlého lidstva. Nadto nikdo nemůže popřít, že často bývá na temže místě nadbytek toho či o n o h o zboží, kdežto jiného se nedostává, zatímco v sousední vsi, zemi či království je tomu naopak. A tak se výměnný obchod stal nevyhnutelnou potřebou lidstva v době po Adamově pádu, potřebou o to uskutečnitelnější, oč více se otevíraly dálnice oceánů. Rozvoj mořeplavby posunul možnosti Evro­ panů „daleko před Peršany, Mongoly, Habešany, Číňany, T a t a r y a Turky", kteří se mohli ve svých koutech světa jevit jako boháči, ale „jejich velikost je jako Polyfémova ... vidí jako poloslepí jen d o m a a na krátkou vzdálenost, postrádajíce světlo vnějšího světa i znalosti nutné k mořeplavběV „Rozloha jejich říše je tak obrovská a její hranice tak vzdálené," sděluje nám Ricci o Číňanech, „že jim zcela chybí jakékoli znalosti o zemích v zámoří, a proto se domnívají, že jejich země zahr­ nuje celý svět." „Číňané se pokládají za nejchytřejší ze všech národů," uvádí Athanasius Kircher, „ale i naši školáci toho o zeměpisné šířce i délce vědí víc než oni." s Naneštěstí, pokračuje Purchas, zatímco je naprosto vhodné, aby Evropané křižovali po světě kvůli obchodům i zámořským objevům (jak to starý jakubovský cestovatel sám činil), je krajně nevhodné zata­ hovat do tohoto procesu náboženství a dovolávat se pochybné papeženecké povinnosti šířit poselství Kristovo a tím ospravedlňovat kolo­ s á l n í brutalitu a uchvatitelství. „Evangelium," horlí Purchas, „není Secem určeným k dobývání zemí, ale k ničení pekel ... není beranidlem, určeným k prorážení bran pozemských království. ... Je urážkou

102

NĚKDY CUKREM, NĚKDY MEČEM

evangelia, jsou-li skrze ně králové připravováni o svrchovanost a o svůj majestát. ... Je barbarstvím připravit barbary o dědictví a jejich touhu po víře využít k vlastnímu obohacení, jako by celý svět byl poplatný katolickému papeži."'' Byl-li papež hlavním viníkem, pak nikdy neměl mít nouzi o světské lichotníky. Michael Geddes napsal roku 1694, že „z plané pýchy ... oceňuje svět zápal, který vedl Portugalce k pokřesťanštění Indií. ... Ve skutečnosti to byla chamtivost, nikoli svaté nadšení, co je přimělo k těmto výbojům... Vláda a koruna neměly jiný cíl, než podrobit si tamní království i města". Bylo vskutku podezřelé, že „jejich svaté nadšení rychle vyprchalo všude tam, kde poměry neslibovaly rychlé obohacení". 7 A tak když Luis de Camóes ve své poezii zvěčnil „ony krále, slavné převelice" a napsal o nich, že „když kříž a impérium roz­ šířili a bezbožnické kraje po Africe i v Asii svým mečem pokořili", 8 asi jen stěží se takové jednání týkalo výhradně iberských panovníků.

Přesně stanovit podíl náboženství na imperialistických výbojích je značně složité. Evropská zámořská dobrodružství vždy byla a budou složitou spletí nejrozmanitějších pohnutek. Kontakt s Asií eskaloval nevídaným způsobem ve třináctém a na počátku čtrnáctého století, a to nejen i m p o z a n t n í m i cestami M a r k a Pola, ale také díky misijním cestám duchovních, k jakým náleželi Giovanni da Piano Carpini (cesta k mongolskému dvoru roku 1245), William Rubruck (1253) a G i o ­ vanni da Montecorvino (jenž nejen dospěl roku 1294 až do Číny, ale v následujících letech tam dokonce ustavil zárodečnou diecézní struk­ turu). To vše byli mnišští vyslanci králů, kteří doufali, že se jim s asij­ skými státy podaří uzavřít vojenské a diplomatické spojenectví. Poté došlo v rychlém sledu k několika dějinným zvratům: Číny se zmocnila dynastie M i n g , Evropu zasáhl mor a Osmanská říše zapo­ čala svou dobrodružnou expanzi. Asie tak zůstala pro Evropu uza­ vřena po dobrá dvě staletí a pokud se na evropských trzích tu a tam objevovalo její luxusní zboží, bylo to jen díky levantským kupcům,

Misijní

metody

103

kteří obchodovali s benátskými spekulanty v Alexandrii a Aleppu. Několika odvážlivcům se sice podařilo po pevnině proniknout až do Indie a Číny, ale až do počátku mohutné iberské expanze začátkem patnáctého století byla Asie pro Západ prakticky terra ineognita, zdroj opojného koktejlu květnatých cestovatelských historek a svůdných mýtů, jenž podněcoval a rozvíjel fantazii Evropanů. Mytologie Východu byla hrůzná i přitažlivá současně. Asii si lidé představovali jako monstrózní kontinent, obývaný lidmi s psími hla­ vami, satyry a amazonkami. Tvrdilo se, že za mohutnou zdí vybudo­ vanou Alexandrem Velikým leží říše G ó g a a Magóga, odkud, jak předpovídá Zjevení Janovo, vyjdou nelítostní nositelé apokalyptické zkázy. Bylo to však i území mnoha příslibů, jež chamtivcům údajně nabízelo nevídané zisky. Rozkládal se snad bájný Ofir, země slonoviny a pávů, z níž Šalomoun dovážel zlato pro svůj nákladný chrám, kdesi na východ od Persie? Lze snad znovu objevit H é r o d o t e m popisovanou zemi, jež oplývá takovým bohatstvím, že i mraveniště jsou t a m z ryzího zlata? Ale i pro lidi méně ziskuchtivé měly tyto bájné končiny svou přitaž­ livost. Soudilo se, že snad kdesi na Východě leží Iambúlem objevený zázračný ostrov, jehož mírumilovní obyvatelé se mezi sebou domlou­ vají ptačími hlasy a slunce stojí tak vysoko na nebi, že nic a nikdo tam nevrhá ani nejmenší stín. Také bájný Ostrov svatého Bernarda s divuplnými zahradami, v nichž dcery Atlantovy pěstují zlatá jablka, kladla lidská fantazie do asijské oblasti. I biblický E d e n měl prý být kdesi v dálném Orientu, kde podle pověstí pramení tři řeky velkých civili­ zací, Nil, Eufrat a Ganga. Středověká legenda vypráví o trojici mni­ chů, kteří Eden skutečně nalezli, strávili tam - jak se domnívali - tři blaženstvím naplněné dny, aby posléze zjistili, že se v o n o m místě zastavil čas, takže mezitím uplynula celá tři staletí. Evropany ovšem vzrušovaly i zkazky o izolovaných křesťanských komunitách, vzniklých v důsledku legendárních cest apoštola T o m á š e v prvním křesťanském století. Roku 1165 obletěl evropské panovnické dvory dopis, údajně pocházející od kněze Jana, mocného východního

NĚKDY CUKREM, NĚKDY MEČEM

104

vládce utopického křesťanského království, jehož počátky sahají do časů

Tomášova

apoštolátu.

Vyšlo

ovšem

najevo,

že

se jedna

o důkladně promyšleny podvod, a tak nešťastný smolař, Filip řečeny Lékař, který byl pověřen diplomatickou misí k údajnému dvoru kněze Jana, naletěl na cosi, co bychom dnes nazvali aprílovým žertem. Přesto se naděje na nalezení křesťanských bratří na Východě udržovala ještě za časů Františka Xaverského, který zamířil do G ó a roku 1541.'' Když Portugalci přibyli do Indie, občas sami sobě namlouvali, že chrámy a obrazy, které v nich nacházeli, jsou křesťanského původu, že obrazy hinduistických ženských božstev, i když mají více paží, než bývá na evropských vyobrazeních Madony, představují matku Kris­ tovu. Jezuité, kteří se doslechli o klášterech obývaných muži žijícími v celibátu, uvažovali, zda se snad nejedná o dávno ztracené křesťanské mnichy. Ve skutečnosti to ovšem byli tibetští buddhisté. Raně novověcí budovatelé koloniálních říší byli vesměs dědici této zmatené směsice snů, obav i nejasných tužeb. Španělsko vyslalo na moře Magalháese a Kolumba a po ovládnutí území v karibské oblasti si pod­ robilo Mexiko a Peru. Giovanni da Verrazano se plavil podél americ­ kého pobřeží od Floridy do Newťoundlandu a evropskou kartografii obohatil o pojem Nová Galie. Po něm následovali Francouzi jako Jacques Cartier a Samuel de Champlain, všichni v naději, že se jim podaří tak či onak obeplout americký kontinent a nalézt kratší cestu na Východ. Už předtím splynuly v jeden celek náboženské a křižácké nadšení, touha po zisku i po uplatnění mladého rytířstva, aby posléze vyústily v grandiózní portugalské výboje: roku 1415 podrobení přístavu Cctua, j e n ž byl konečným cílem saharských karavanních cest; atlantské plavby na Madeiru, Kapverdy a Azory; plavby podél západoafrických břehů, jež vyvrcholily obeplutím jižního cípu Afriky a 27. května roku 1498 přistáním Vašky da G a m a u vesnice vzdálené dvanáct kilometru na sever od Kalikatu na jihozápadním pobřeží Indie. Posádku jeho lodí tvořili zčásti kriminálníci, kteří (dle výmluvného rčení) pátrali jak po místních křesťanech, tak po vzácném koření. Některé motivy objevných cest se daly snadno pochopit. Když se

Misijní

metody

105

ukázalo, že koráb naložený hřebíčkem, pepřem, skořicí či muškátem může svému majiteli přinést v Evropě zisk ve výši 2000 procent, zbo­ hatlí šlechtici si vděčně dávali do svých erbů tyčinku skořice. Je však neobyčejně obtížné s jistotou určit míru upřímnosti některých projevů zbožnosti prvých objevitelů. T a k například když Cartier dospěl roku 1535 do kanadské Hochelagy, recitoval tam Janovo evangelium, nemocné žehnal znamením kříže, místním obyvatelům četl pašije a rozdával jim cínové medailonky s obrazem Beránka. N e b o když roku 1513 Vasco Núňez de Balboa poprvé zahledl Tichý oceán, zapěl Tc Deum.10 Kamkoli francouzští, španělští či portugalští mořeplavci dora­ zili, tam všude vztyčovali kříže, které představovaly významné symboly křesťanské víry, ale bývaly rovněž ceněnými (i když ne vždy ospravedlnitelnými) navigačními ukazateli. Rozhodně platilo, že budovatelé koloniálních říší nezřídka museli vydávat náboženský zápal za prvotní pohnutku svých dobrodružných cest. Kultivované učené diskuse o národech a říších, které se na počátku novověku vedly na evropských - zejména španělských - uni­ verzitách, zdůrazňovaly základní právo d o m o r o d é h o obyvatelstva na autonomii a zastávaly názor, že tito lidé nejsou předurčeni k otroctví, ale mají se stát příslušníky společenství ostatních národů. Takové postoje však značně oslaboval všeobecně přijímaný názor, že o d m í t ­ nutí Krista opravňuje - ba přímo vyžaduje - vojenskou invazi. T a t o teorie vedla od roku 1513 k uplatňování bizarního španělského nástroje zvaného requirimento, pomocí něhož se zmatenému d o m o r o ­ dému obyvatelstvu, jež zpravidla neovládalo ani jediný evropský jazyk, slavnostně přednesla tato formule: „Nebudu vás nutit, abyste se obrá­ tili na křesťanství. Ale pokud tak neučiníte ... vystoupím proti vám silou a budu s vámi válčit všude a veškerými prostředky." 1 1 V takovém ovzduší se mohl kterýkoli conquistador kdykoli pochlu­ bit ryze křesťanskými pohnutkami. Někteří dobyvatelé si tímto posto­ jem byli jistější než jiní, a tak nám pohled j e d n o h o jezuity ze sedm­ náctého století může snad nejlépe pomoci porozumět spletité síti pohnutek bojů za ovládnutí Severní i Jižní Ameriky: „Španělé sem při-

106

NÉKDY CUKREM, NÉKDY MEČEM

nesli světlo křesťanského náboženství a spolu s ním svou vlastní kru­ tost a hrabivost."

IJ

Ale Samuel Purchas si povšiml ještě další věci. Za ještě horší než zlo, které ve jménu Krista páchali světští dobyvatelé, pokládal činy kněží, kteří své údajně duchovní cíle zneužívají ke kořistnickým účelům. Katoličtí misionáři, tvrdil Purchas, by si měli uvědomit, že první apoš­ tolově byli „jen chudí rybáři a výrobci stanů". Nevyužívali spojenectví s jinými národními celky, ani neverbovali davy do vojensky vycvičených tlup ... ani nevyžadovali peněžitou podporu, násilím neuchvacovali, ani nepřijímali nedobrovolné oběti na životech ... nedělili se o válečnou kořist, nebudovali pevnosti, nezřizovali kasárna, neukládali daně, nepřesídlovali obyvatelstvo. Neměli nic společného „s nejhorší vojenskou sebrankou, jež řve, ničí, plení, zraňuje, mrzačí, zabíjí a dopouští se nejrozmanitějších ukrutností, jakoby vzešlých ze samých hlubin pekelných". 1 1 Jezuité se nejspíš poskvrnili špinavou touhou svých protektorů po moci a majetku a pro­ vinili se tím, že pomohli pláštíkem kříže zakrýt plenění Nových světu. Podle Purchase to byli zrádci, tyjící z kořistění zámořských držav, zrádci ctihodných apoštolských tradic. Byl to vskutku spravedlivý soud?

Energie a smělost věku velkých zámořských objevů obdařila jezuitské misie řadou cenných darů. Je zjevné, že tato doba otevřela nové cestovní trasy a že tam, kde dobrodruzi postupovali vpřed, kněží jim kráčeli v patách. Spojení mezi misiemi a imperiálními výboji existo­ valo vždy - a jinak tomu ani být nemohlo. Byla to záležitost logistiky. T a k jako misionáři osmnáctého století neměli v Číně jinou mož­ nost než dát se tam dopravit obchodníky s opiem, tak jezuité, plavící

Misijní

metody

107

se na španělských a portugalských lodích do Nových světů, potřebo­ vali k tomu svolení španělského a portugalského krále a byli přitom závislí na podpoře a ochraně světských úřadů. Sám velký František Xaverský byl papežským legátem, ale zároveň pověřencem portugal­ ského krále a do G ó a připlul roku 1542 na palubě Santiaga v dopro­ vodu guvernéra M a r t i m a Afonsa de Sousy. Rozepře se světskou mocí mohla být příčinou nevídaných těžkostí. V sedmnáctém století musel Philippe Couplet, který nemoudře urazil portugalskou vládu, osm let čekat na loď, jež by ho dovezla z G ó a do Lisabonu. Alexander Rhodes byl natolik pošetilý, že vyjádřil podporu vietnamskému domácímu kléru, za což si vysloužil odmítnutí přepravy na kterékoli portugalské lodi, takže se nakonec musel do Evropy vrá­ tit pozemní cestou. Jak Španělé, tak Portugalci uzavřeli prapodivnou dohodu s Římem, podle níž se jezuitské úsilí o spásu duší vždy spájelo s dosažením těch či oněch ryze světských cílů. Španělsko a Portugalsko si mohly činit nárok na právo plavby, podrobení i obchodu s Východem, ovšem s reciproční podmínkou šíření evangelia, stavby kostelů a katedrál a podpory misijní činnosti. Na druhé straně ovšem začala Římu čím dál tím víc vadit relativní nezávislost Ibeřanů v církevních záležitos­ tech Asie a Ameriky, a proto se roku 1622 zřízením kongregace pro šíření víry a později v temže století ustavením instituce apoštolských vikářů (ne vždy vítaných jezuity) pokusil o centrální koordinaci evan­ gelizačního úsilí. 14 Ale zásadní vliv systémů patronátů a padroado - roz­ sáhlých pravomocí iberských králů nad výkonem církevních činností dával jezuitským misionářům mířícím do Indie, Číny či Latinské Ameriky zřetelně pocítit, komu skutečně náleží moc ve sférách vlivu, v nichž se hodlají pohybovat. Tyto sféry ovšem zdaleka nebyly identické. Zatímco Španělé měli v úmyslu radikálně přebudovat politický, kulturní i náboženský systém latinskoamerického kontinentu, v Asii dokázali Portugalci pouze vybudovat sít pobřežních pevností a plně ovládnout námořní přístu­ pové cesty, ale na politické uspořádání vnitrozemských oblastí měli jen

108

NĚKDY CUKREM, NĚKDY MEČEM

p r a n e p a t r n ý vliv. Výstižně t o z a z n a m e n a l o d o b o v é přísloví, p o d l e kte­ r é h o P o r t u g a l c i j s o u jako ryby: ve v o d ě jsou ve svém živlu ( n a p ř í k l a d hravé d o k á z a l i p ř e k o n a t a vytlačit malajsijské a g u d ž a r á t s k é loďstvo), a l e n a souši j s o u víc n e ž b e z m o c n í . P o d o b n ě F r a n c o u z i n e d o k á z a l i p o celá d l o u h á léta p r o s a d i t v K a n a d ě vlastní k o l o n i z a č n í politiku, t a k ž e j e n d í k y m o n o p o l n í m o b c h o d n í m s p o l e č n o s t e m s e t a m p o d a ř i l o zaji­ stit j a k o u s t a k o u s k ř e h k o u f r a n c o u z s k o u p ř í t o m n o s t . T e p r v e r o k u 1 6 6 3 byla N o v á F r a n c i e oficiálně o z n a č e n a z a královské t e r i t o r i u m . K d y ž j e z u i t é p u t o v a l i d o Agry, P e k i n g u n e b o h l u b o k o n a irokézské t e r i t o r i u m , byli t a m izolovaní a z n a č n é z r a n i t e l n í . S a m o z ř e j m ě se často stávalo, že se jezuitští m i s i o n á ř i - n e z ř í d k a ke své š k o d ě - zaplétali do o b c h o d n í c h a m o c e n s k ý c h záležitostí imperiální politiky. N ě k d y měli zoufalou s m ů l u , že se ocitli v n e s p r á v n o u chvíli na n e s p r á v n é m m í s t ě . T a k třeba roku

1549 j e d e n p o r t u g a l s k ý k a p i t á n

postavil na ostrově R a m e s w a r a m b u d k u k výběru m ý t n é h o od p o u t n í k u , ubírajících se k h i n d u i s t i c k é svatyni. R o z e z l e n ý dav I n d ů tehdy zabil p ř í s l u š n í k a T o v a r y š s t v a A n t o n i a C r i m i n a l i h o , k t e r ý s e tak b ě h e m n á s l e d n ý c h b o u ř í stal p r v n í m jezuitským m u č e d n í k e m . 1 5 K d y ž roku 1 5 9 6 tajfunem b i č o v a n ý San Felipe najel poblíž j a p o n s k é h o ostrova Š i k o k u na m ě l č i n u , jeho k o r m i d e l n í k se pošetile chvástal, že misionáři n a d š e n ě slouží j a k o p ř e d v o j p o r t u g a l s k ý c h d o b y v a t e l ů světa. Ačkoli n ě c o t a k o v é h o n i k d y nebylo p ř í m o u součástí strategie Tovaryšstva, tahle p o m l u v a n a k o n e c vedla v Nagasaki r o k u 1597 k p o p r a v ě tří j e z u i t ů , šesti františkánských m n i c h ů a s e d m n á c t i j a p o n s k ý c h konvertitů. A nebyla to v ž d y j e n n e e v r o p s k á zášť, k t e r á stála j e z u i t s k é životy. K d y ž s e n a p o č á t k u o s m n á c t é h o s t o l e t í S e b a s t i a n Rasle vypravil m e z i i n d i á n y k m e n e A b c n a k i ů n a ú z e m í d n e š n í h o s t á t u M a i n e , angličtí p ř e d s t a v i t e l é v M a s s a c h u s e t t s označili j e h o c e s t u za n e v í t a n é fran­ c o u z s k é v m ě š o v á n í a poštvali na něj s k u p i n u n á j e m n ý c h v r a h ů . ( C o se p ř e s n ě s t a l o s j e h o t ě l e m , n e v í m e , ale p o d l e j e d n é verze s e A n g l i č a n é do B o s t o n u v í t ě z n ě vrátili s jeho s k a l p e m . ) 1 a k o v é t o h y p o t e t i c k é spo j o v á n í j e z u i t ů s i m p e r i á l n í m i výboji bylo ž i v n o u p ů d o u nejnuznčjších f a n t a s t i c k ý c h výmyslů. C h r i s t i a n P ř i b e r byl n ě m e c k ý u t o p i c k ý filozof,

Misijní

metody

109

který ve třicátých letech osmnáctého století své „rajské království" v Great Telliku umístil do oblasti čerokézkých indiánů, ale pro A n ­ gličany bylo natolik samozřejmé spojovat své francouzské konkurenty s Tovaryšstvem Ježíšovým, že když se Přiber dotkl anglických obchod­ ních zájmů, s naprostou jistotou ho - ovšem neprávem - celému světu představili jako francouzského agenta jezuitů. 1 6 Přesto se z koloniálních výbojů dala vyždímat celá řada výhod. Jezui­ té vždy obratné využívali posvátnou hrůzu, kterou v domorodém oby­ vatelstvu vzbuzovali evropští dobyvatelé, a dokázali rovněž bezostyšně osladit hořkou pilulku konverze lákavým příslibem evropského vojen­ ského a obchodního spojenectví. Bylo všeobecně známo, že podporou jezuitských misií - a ještě lépe přijetím křtu - si mohou místní vládcové snadno získat přízeň evropských vojáků i obchodníků. Indiáni Nové Francie si dobře uvědomovali, že francouzští obchodníci daleko ochot­ něji prodávají pušky pokřtěným a v době, kdy obchod mezi Čínou a Ja­ ponskem poklesl na nejnižší úroveň, se proslýchalo, že O m u r a Sumitada byl nalákán k přijetí křtu „podněcováním nadějí na návrat čínské lodi [pravidelného portugalského obchodního korábu] do japonských přístavů".17 Čínské hedvábí spolu s evropským zlatem a zbraněmi se tak staly poněkud kuriózními, leč účinnými nástroji evangelizace. Využívání takových spojení mohlo někdy zajít až příliš daleko, a tak když Gaspar Coelho navrhl, aby Portugalci vojensky podpořili pláno­ vanou japonskou invazi do Číny, jeho nadřízení se vyděsili. T a k či onak ovšem bylo nedílnou součástí imperialistické politiky pravidlo (dávno předtím, než se do věci zamíchali jezuité), že konvertité se těší zvláštní přízni evropských mocností. Veškeré obyvatelstvo jihoindické Paravy bylo o c h o t n o podstoupit křest výměnou za portugalskou vojenskou pomoc proti Kalikatu. Když tanorský vládce souhlasil s při­ jetím křtu, trval na tom, aby se celý obřad konal s obrovskou pompou a za účasti portugalského loďstva i vojáků, aby tím učinil náležitý dojem na své sousedy. 18 T a k či onak i to byl jistý, i když tak trochu špinavý způsob přesvěd­ čování. Těžší otázkou ovšem bylo, zda je přijatelné těžit, obhajovat

110

NÉKDY CUKREM, NĚKDY MEČEM

a dokonce se přímo podílet na intervenci koloniálních mocností. V osadě Kunkolim, náležející do arcidiecézc góaské, to ve druhé polo­ vině šestnáctého století vskutku vypadalo, že to přijatelné je.

Pětadvacátého července roku 1583 došlo v Kunkolimu k hrůzné vraždě pěti jezuitů. Šavle, oštěpy, meče a šípy připravily Rudolfu Acquavivovi (veteránu mughalské misie), Petru Bernovi, Františku Araneovi, Alfonsi Pachckovi a Antonínu Franciskovi cestu ke svatosti (jíž dosáhli milostí papeže Lva X I I I . roku 1893). Skutečnost, že nikdo neusiloval o zvěčnění památky místních křesťanských konvertitů, kteří zahynuli po jejich boku, vzbudila značnou rozmrzclost. Pětice jezuitů vyšla z misijní stanice v Salsetč a do Kunkolimu dora­ zila s úmyslem vztyčit tam kříž a vybrat místo pro stavbu nového kos­ tela. Ale Salseta už měla po krk křesťanského obtěžování a tamní oby­ vatelé si dobře pamatovali, jak při obsazování jejich provincie postupovala portugalská vojska bok po boku s jezuity. Za poslední dvě desetiletí zavedli Portugalci nové daně a jejich trestné výpravy bořily hinduistické svatyně i chrámy, což zvlášť tvrdě dopadalo na obyvatele městeček jako byl Kunkolim, kterým jejich nákladné a bohatě vyšper­ kované modly i chrámy přinášely ekonomický prospěch. A přesně tento trend reprezentovali salsetští mučedníci. Místní lidé si také dobře pamatovali, že jeden z jezuitů, Petr Bern, už předtím Kunkolim navštívil, zničil tam posvátné mraveniště a zabil posvátnou krávu. Spojení mezi jezuity a kolonialismem bylo očividné a posléze je navíc zdůraznil zlostně prohnaný způsob, jakým světská moc zatočila s vrahy členů Tovaryšstva. 1 '' Samo sebou, že povraždění kněží byli věří­ cími zahrnuti obdivem. T a k jako v případě Františka Xaverského byla Acquavivova pravice jako vzácná relikvie odeslána roku 1600 do Říma a o devět let později putovala jeho levá paže do jezuitské koleje v Nea­ poli. To by však nemělo zastřít skutečnost, že Kunkolim představoval daleko méně nevinné spojenectví jezuitů s imperiální mocí, než druhdy jejich diplomatická a špionážní činnost na mughalském dvoře.

Misijní

metody

111

To však nebyl ojedinělý incident. V pojednání o konverzi od M a nuela Nóbregy z roku 1556 - první úvaze na toto téma z pera brazilské­ ho j e z u i t y - se dočítáme, že získat duše indiánů pro Krista je uskuteč­ nitelné toliko po jisté míře jejich podrobení. T a k jako v Evropě jezuité provázeli dragouny při jejich rekatolizačních taženích, tak se jezuitští kaplani účastnili i trestných a pacilikačních výprav v Asii a obou A m e ­ rikách. V ojedinělých případech i někteří členové Tovaryšstva blouznili o vojenských taženích proti Mekce, Angole a dokonce i proti obrovské čínské říši. Jezuité dobře znali hodnotu síly a nikdy nebyli proti využití evropských technických vymožností k vnucení svého pojetí morálky. Úředník, který v G ó a odebíral sirotky jejich nevěřícím příbuzným a umisťoval je do rodin konvertitů, býval zpravidla jezuita. 2 0

Vztahy mezi Tovaryšstvem a imperiálními úřady v Asii a obou A m e ­ rikách nebyly ani zdaleka ideální a vztahy mezi jezuity a nezávislými obchodníky a dobrodruhy byly ještě horší. Jezuity kdekdo podezříval, že se pokoušejí vybudovat v Novém světě alternativní mocenskou strukturu, a tato představa silně podpořila fatální útoky na Tovaryš­ stvo, k nimž došlo v devatenáctém století. Bezprostředním zdrojem neshod byla i skutečnost, že jezuité nezřídka ostře kritizovali výstřelky kolonialismu. Jezuité rozbíjeli modly, přicházeli v patách evropských dobyvatelů, posmívali se místním zvykům i náboženským představám, ale dokázali také prostřednictvím takových svých členů, k jakým pat­ řil Antonio Vieira, pranýřovat hříchy páchané v M a r a n h á u . Vieira položil roku 1653 svému shromáždění kolonistů nepříjem­ nou otázku: Vědí z Evropy přišedší věřící, co od nich Bůh o t o m t o velikonočním postu očekává? Prostá odpověď zní, že si přeje, aby zlo­ mili okovy nespravedlnosti a osvobodili lid, který drží v poddanství a zajetí. Celá obec žije ve smrtelném hříchu, ve stavu zatracení a je odsouzena k přímé cestě do pekel. Faraón držel Izraelity v zajetí, a proto jeho zemi pokrylo množství žab, ve vzduchu se vznášela mračna komárů, řeky se naplnily krví a z oblak vycházely hromy a blesky.

112

NĚKDY CUKREM, NĚKDY MEČEM

Není tudíž divu, že země, v níž je místní obyvatelstvo drženo v nespra vedlivém područí jen proto, aby sloužilo nenasytným tužbám Portu­ galských kolonistů, musí trpět vlastními ranami, jimiž jsou Holan­ ďané, neštovice, h l a d o m o r a záplavy. Vieira předvídal námitku kolonistů a hned na ni také dal stručnou odpověď: „Řeknete - kdo nám přinese vědro vody či otep dřeva? Kdo pro nás bude mlít maniok? Budou tak činit naše manželky? Snad naši synové? - Ano," prohlásil kněz, „a znovu říkám ano. Vy, vaše ženy a vaši synové. Je lépe, budete li žít z vlastního potu než z krve jiných. Dejte na mou radu," uzavřel Vieira své kázání, „a dostanete se do nebe, nikoli do pekla." 21 „Každý, kdo jiné připravuje o jejich svobodu, je s to jim ji navrátit, ale neučiní-li tak, je zavržen," hlásal pyšně tento kněz. Ale Vieira roz­ hodně nebyl žádný světecký snílek. D o m a v Portugalsku platil za lsti­ vého a mazaného politika. Jeho kázání, ať jakkoli plamenné, mělo posluchače přesvědčit, že rady, které jsou v něm obsaženy, se opírají o zcela jasnou ekonomickou představu. Uhelným kamenem jeho mi­ sionářské dráhy byla svérázná představa, že Bůh si přeje ustavit pátou univerzální říši pod vládou Portugalců, a že tohoto cíle lze nepochybně dosáhnout brutální cestou: „Krev evropských kacířů, afrických mus­ limů a pohanů v Asii a Americe musí být prolita ku splnění velkého cíle, jímž je podmanění a ovládnutí všech okrsků světa jedinému svr­ chovanému impériu." Vieira neměl nejmenších námitek proti koloniálním záborům jako takovým. Nebyl také žádným „osvícencem", jak by se snad mohlo /dal z jeho kázání. Byl upřímně přesvědčen o kulturní a morální nadřaze­ nosti Evropanů: Pán si zajisté přeje osvobození indiánů, neboť „Buh je tak nakloněn svobodě, že ji přeje i těm, kdo šiji nezasluhují". Jeho soucit byl ovšem poněkud selektivní, neboť za nejlepší způsob, jak sejmout mrzké břímě z beder domorodých Američanů, pokládal zvý šení dovozu černých afrických otroků do portugalských kolonií. Vieira nebvl žádný Petr Claver či Alfonso de Sandoval, kteří si

zís­

kali věhlas v C a r t a g e n ě , hlavním přístavním překladišti afrických otroků, rozdílením potravy, sympatií a požehnání na palubách korábů,

Misijní metody

113

které později přivážely do Ameriky svůj děsivě z u b o ž e n ý lidský náklad. Nebyl také jako Bartolomé de Las Casas, jenž tvrdě kritizoval způsob, jímž Španělé zacházeli s domorodým obyvatelstvem, a roku 1550 ve Valladolidu diskutoval s Juanem Ginésem de Sepúlvedou o rovnosti a racionalitě amerického lidu. Vieira však zcela nesporně zosobňoval přímočarou a solidní klerikální tradici, jež ve svých před­ chozích podobách přiměla roku 1512 evropskou politiku k ustanovení burgoských amelioračních zákonů (kodifikujících způsoby chování amerických kolonizátorů) a ostře bojoval proti hanebné instituci zvané encomienda, podle níž byli domorodí obyvatelé zcela libovolně na doživotí přidělováni evropským kolonistům. T e n t o systém sice strikt­ ně vzato otroctví nepotvrzoval, ale nepředpokládal ani autonomní pla­ cený zaměstnanecký poměr. Jezuité opětovně kráčeli ve stopách Františka Xaverského, když kri­ tizovali morálku kolonistů. Z Asie docházely stížnosti na „Portugalce, o kterých je veřejně známo, že nakupují celé houfy děvčat a se všemi spí. ... V Melace žije jeden muž, který vlastní čtyřiadvacet otrokyň roz­ ličných ras, které zneužívá".22 V Brazílii se zase M a n u e l da Nóbrega pohoršoval nad skutečností, že někteří kolonisté nebyli u zpovědi až sedmnáct roků, ačkoli je jisté, že toho mají hodně, z čeho by se měli zpo­ vídat.23 Jezuité se také často významně zastávali domorodého obyvatel­ stva. Sem lze zahrnout i uměřenou argumentaci Luise de Valdivii, který brojil proti osobní službě chilských Araukánců.24 Ta mohla totiž v kraj­ ním případě znamenat vyzbrojování domorodců střelnými zbraněmi. Přítomnost jezuitů v Paraguayi se datuje od prvních let sedmnác­ tého století, kde největší aktivitu vyvíjeli v redukcích, vybudovaných mezi Guaraníji mezi řekami Páraná a Paraguay. Potíž ovšem spočívala v tom, že prospěcháři ze Sáo Paula pořádali v těchto místech lovy otroků. Odhaduje se, že tito Pauláne či mameluci odvedli do otroctví na 70 000 Guaraníjů, většinu z nich mezi lety 1629 a 1631. Jezuita Antonio Ruiz de Montoya nalezl jediné řešení v tom, že dlouhým po­ r o d e m po proudu řeky odvedl 12 000 indiánů do více než 600 kilo­ metrů vzdálené bezpečné oblasti mezi řekou Uruguay a pobřežím.

114

NĚKDY CUKREM, NĚKDY MEČEM

Byla to epochální výprava, kterou přežila pouhá třetina jejích účast­ níků, nic však ve skutečnosti nevyřešila, protože nájezdy otrokářů dál pokračovaly. Jezuité se tedy rozhodli vyžádat si svolení Guaraníjc ozbrojit. Celá záležitost pak vyvrcholila roku 1641, když u ústí řeky Mbororé odrazili Guaraníjové pod vojenským vedením jezuitů přes 500 Paulánů a v sérii pozemních i námořních potyček rozprášili na 1700 indiánů v jejich službách. Nejednalo se o boj mezi jezuity a kolo­ niálními představiteli, protože bezohlední otrokáři byli nezávislí zlo­ činní dobrodruzi. Nepochybně se však jednalo o bitvu mezi jezuity a nejhorším druhem evropské koloniální sebranky. 2 '

Přesvědčení, že s domorodými obyvateli se nemá špatně zacházet a že se nesmějí zotročovat, nutně neznamenalo, že mají být pokládáni za rovnocenné počestným měšťanům Španělska, Francie či Itálie. Slavné paraguayské redukce byly koneckonců jasnou ukázkou evropského paternalismu. A i když Josého de Acostu bezpochyby znepokojovaly brutální výstřelky kolonialismu, legitimitu koloniálních výbojů a kul­ turní nadřazenost křesťanské Evropy ani v nejmenším nezpochybňo­ val. Byl nezlomnč přesvědčen, že pohanské neřádstvo je třeba za kaž­ dou cenu vymýtit, že je třeba vyvarovat se i sebemenšího náznaku synkretismu a že Evropa je „lepší a ušlechtilejší částí světa". Naopak Peru že se podobá škaredé dceři, ceněné jen pro své bohaté věno v podobě obrovského nerostného bohatství. 2 * Acosta byl odpůrcem otroctví, ale brojil též proti míšení krve a nesouhlasil s představou, že by z mestických potomků mohl být vychováván kněžský dorost. Jezuité se nezřídka snažili ostříhat své chráněnce před evropskou zkažeností. S chutí nelichotivě srovnávali nové kanadské křesťany se zkaženými křesťany Francie a nezřídka se stavěli proti pofrancouzšťování a pošpanělšťování amerických komunit. Několik jezuitů v Číně bylo upřímně okouzleno hloubkou a kultivovaností místních filozofu, například konfucianismem. Ještě větší počet jezuitů soudil spolu s Franciskem Suárezem, že nevěřící je podstatně odlišný od evrop-

Misijní

metody

115

ského heretika. Kacíř je totiž vzdorovitý člověk, který měl šanci při­ jmout pravou víru, ale odvrhl ji, zatímco nevěřící je rozumem nadaná bytost, jíž se až do těchto dnů nedostalo příležitosti usilovat o svou spásu. To zajisté znamená, že mu má být umožněno, aby svobodnou, nevynucenou volbou přijal Krista. Je nepochybné, že jezuité byli tehdy typickými představiteli raně novověkých Evropanů, jistých si svým kulturním postavením, připra­ vených kdykoli pomluvit a ztrhat víru svých odpůrců a ochotných vy­ užít svého spojení s imperiální mocí. Skutečnost, že domorodé obyva­ telstvo pokládali za schopné konverze, svědčila - měřeno dobovými postoji - o jejich velkodušnosti. Soudili však také, že domorodé oby­ vatelstvo má být obraceno na křesťanství, což lidi, mezi kterými rozví­ jeli svou evangelizační činnost, muselo přinejmenším odpuzovat. Tovaryšstvo Ježíšovo svou misijní činnost pečlivě promýšlelo. Někdy spočívala v boření pohanských chrámů, ale jezuité kladli značný důraz i na přesvědčování. To ovšem mohlo mít rozmanité podoby. Například plamenná kázání a hrůzné dřevoryty, znázorňující strašlivá muka pekelná. Strach byl vždy předběžným poslem víry a jezuité Nové Francie byli přesvědčeni o „kladných účincích" obrazů, představujících démony „podrobující duše nejrůznějším druhům mu­ čení: jeden pálí zatracence loučí, jiný je týrá pomocí hadů, další je zase štípe rozžhavenými kleštěmi". 2 7 Přesto zůstával v taktice jezuitů i otev­ řený prostor pro jemnější a laskavější postup, jak s využitím místních okolností - ať čínských či hurónských - přesvědčovat potenciální kon­ vertity. Nepřátelé Tovaryšstva to pokládali za projev nečistého kompromisnictví, jeho stoupenci za geniální myšlenku. Akomodační tak­ tika nebyla něčím, s čím každý jezuita apriori souhlasil, přesto právě ona jezuitské misie nejvíc proslavila - a jak ubíhala další desetiletí, tak také přivodila Tovaryšstvu strašlivé potíže.

116

NĚKDY CUKREM, NĚKDY MEČEM 2. Akomodace ... a poté, co se obeznámili s jazyky a místními zvyky, přejali způsoby indic­ kých kajícníků ... a přizpůsobili se všem jejich zvyklostem, byt nijak obtíž­ ným a zavrženíhodným: sedali na zem na zkřížených nohou; jedli ze země a nikdy se ničeho nedotýkali levou rukou, neboť to podle tamních lidí odporuje slušnosti a dobrým mravům; trvale se postili; jen jednou denně pojídali stravu připravenou z ovoce, bylinek a ve vodé vařené rýže.... Kdyby se první madurajští misionáři odmítli podrobit takto přísnému způsobu života, všechna jejich snaha by vyšla naprázdno a nikdy by se jim nepoda­ řilo obrátit několik bráhmanů a pres 150 000 modloslužebníků, jakž učinili. Cesty několika učených misionářů Tovaryšstva Ježíšova na rozličná souostroví, do Indie, Činy a Ameriky, 171328

Cizí padre, jehož jazyk, oděv, tradice a zvyky byly tak směšné v našich ocích, že když jsme na něj zpočátku hleděli, přiměl nás tak leda k smíchu, úšklebkům a posměškům. Sanga Hoki no Kami o příchodu prvních jezuitských misionářů.24

Členové Tovaryšstva Ježíšova dobře znali všechna nebezpečí, jež vyplývají z nepochopení a pohrdání cizími kulturami. Portugalský jezuita Jan de Britto už strávil v Indii sedm let, když roku 1686 vstou­ pil do d o m u maravského vladaře Ranganadévy. Podle oficiálního výnosu měl de Britto a ostatní jezuité zapovězeno kázat na maravském území, ale zdá se, že král byl ochoten přimhouřit oko. P a k se ale jeden králův příbuzný, Tadžadéva, rozhodl přestoupit na novou podivnou víru a tím urazil místní bráhmany. Jako novopečený křesťan si pone­ chal jen jednu ženu a všechny své ostatní manželky propustil. T a t o konverze sice potěšila jeho nové duchovní rádce, ale zničila jeho nejmladší propuštěnou manželku, nadto neteř až do té doby tole­ rantního maravského krále. T e n dospěl k závěru, že arogantní jezuité

Misijní

metody

117

pošpinili čest jeho rodiny, a proto se rozhodl de Britta zničit. V hamle­ tovském stylu jej poslal ke svému bratru se zapečetěným listem, ve kte­ rém stálo, že jeho doručitel má být neprodleně popraven. De Britto se domníval, že je pouze vypovězen, ale když dospěl do provincie, kde vládl králův bratr, kat mu stal hlavu zahnutou šavlí (poprava si vyžádala tří sečných ran), uťal ruce i nohy a přivázal je ke zmrzačenému trupu, který jako výmluvné varování vztyčil na vysokém dřevěném kůlu.*0 Mohlo se zdát, že hlásání a šíření západní morálky si žádá strašli­ vých obětí. To však nikdy Tovaryšstvu nebránilo odsuzovat vše, co jednoznačně odporovalo křesťanským zásadám. Bylo známo, že jezui­ té ochotně přejímají některé prvky cizích kultur (sám de Britto nosil místní oděv), ale jiné věci pokládali za nepřijatelné. Jacques Marquette, kterému severoameričtí indiáni nabídli dýmku míru, sice upadl do znač­ ných rozpaků, ale nakonec na své účasti na tomto obřadu neshledal nic závadného: „Tuto věc nesmíte odmítnout," prohlásil, „nechcete-li pla­ tit za nepřítele nebo přinejmenším za nezdvořáka. Úplně postačí, budete-li kouření předstírat." 3 1 S umírněnou podobou kulturní asimilace, jaká měla své kořeny už v Xaverského apoštolátu, setkáme se prakticky na každém misijním působišti jezuitského řádu, ale nejproslulejší a nejkontroverznější podoby dosáhla tato přizpůsobivost v působení de Brittova předchůd­ ce, Roberta de Nobili. Do jihoindického města Madurai přibyl roku 1606 a brzy si uvědomil, že učiní nejlépe, když se oblékne do šafráno­ vého hábitu žebravých hinduistických mnichů, jelikož lidé v evrop­ ských oděvech bývají pokládáni za parangu nenáviděné cizince. Krom toho přestal jíst maso, ryby a vejce, vrhl se na studium tamilštiny a sanskrtu, přestal mluvit portugalsky, přijal tamilské j m é n o a zatímco sam se soustředil na významnou vrstvu bráhmanů, ustanovil odděle­ nou třídu kněží pro příslušníky nejnižší vrstvy kastovního systému. 3 2 Byla to přesná obměna politiky, kterou v Číně nastolil M a t t e o Ricci, když se v oděvu konfiíciánského mudrce řídil zvyklostmi intelektuální elity říše, či apoštola Vietnamu Alexandra Rhodese, který nosil dlouhé copy a chodil v pantoflích. Když Alessandro Valignano pochopil

118

NÉKDY CUKREM, NĚKDY MEČEM

význam pastorační práce mezi inteligencí starých říší Východu, přiká­ zal misionářům v Japonsku, aby přejali „způsob správného chování", to jest vyzdobili své domy v japonském stylu, zřídili čajové pavilonky a aby rýži a polévku jedli u nízkých japonských stolků. Bylo by rovněž velice dobře, radil, aby jezuité častěji dbali na osobní hygienu. Dokonce i v Nové Francii, kde se zavržení místní morálky poklá­ dalo za zvlášť důležité, čas od času docházelo k přemostění kulturní propasti, která dělila Evropany od indiánů. Zdá se, že Paul Le Jeune si dobře uvědomoval měnlivou povahu kulturních konvencí. „Ach, jak neurčité jsou soudy lidí!" napsal. „Někteří spatřují krásu v tom, v čem jiní vidí škaredost. Ve Francii se za nejkrásnější pokládají bělostné zuby, na Maledivách takový chrup mají za znetvoření, a proto si zuby barví na červeno, a v Číně, pokud mne má paměť neklame, šije barví černě. Kdo má pravdu?" 1 ' Zatracovat každý jednotlivý rys jinakosti je nerozumné a kontraproduktivní, soudí Le Jeune, a šiřitel evangelia v Nové Francii učiní nejlépe, bude-li pěstovat vlídnost, pokoru a ušlech­ tilé milosrdenství. 3 4 M o u d ř í mužové jako Jean de Brébeuf nabádali své kolegy, aby se kde je to jen trochu možné přizpůsobovali všem místním zvyklostem, které přímo neodporují křesťanské morálce. Jsi-li mezi Huróny, radil Brébeuf, pak nikdy nenech své hostitele čekat a vždy měj u sebe kře­ sadlo, abvs mohl uspokojit jejich touhu po kouření. Nikdy také neklad příliš m n o h o otázek, protože H u r ó n ů m jsou upovídaní lidé protivní. Zejména dbej na to, abys, pokud pádluješ v kánoi, udržel stejné tempo po celou cestu, neboť H u r ó n i nemají rádi ty, kteří mění své pracovní nasazení. Je rovněž důležité respektovat kulturu obdarovávání, a tak sám Brébeuf při jednom svém setkání věnoval H u r ó n ů m náhrdelník ze 120 porcelánových korálků, o kterém prohlásil, že tento dar jim usnadní cestu do ráje.35 Pokládat takové jednání za úplatek by svědčilo o nepochopení. Úsilí jezuitů o rozpoznání toho, čím lze potěšit nebo odzbrojit domorodé obyvatele, mohlo být leckdy zjednodušující a příležitostně i urážlivé, ale některé jejich snahy, například pokusy kanadských mi-

Misijní

metody

119

sionářů o porozumění mimickým a řečnickým technikám indiánů, byly neobyčejně důvtipné. N a d t o jezuité často a s oblibou zdůrazňo­ vali, že podobné strategie mají v křesťanstvu dávnou a úctyhodnou tradici. Stejných postupů užívali Cyril a M e t o d ě j , když šířili evange­ lium mezi Slovany, a podobně si počínali i dávní apoštolově. C o ž p a k svatý Pavel nehlásal, že spása má být zvěstována všem lidem bez roz­ dílu? Což nekritizoval ty příslušníky raně křesťanské obce, kteří chtěli ze svého středu vyloučit neobřezané pohany? Sám Bůh se rozhodl podat své poselství tak, aby bylo přístupné všemu lidstvu: „Tak jako Bůh se učinil člověkem, aby člověka k sobě vyzdvihl, ... tak misionář se bez obav má stát takříkajíc divochem, aby divochy přivedl ke křes­ ťanství. ... Musíme je následovat do jejich příbytků a přizpůsobit se jejich zvykům, ať jakkoli směšné nám připadají.4*36 Kritikové však pohotově namítali, že přizpůsobivost světským kon­ vencím, jako je nošení správného klobouku a tak podobně, je jedna věc, ale měnit přesné znění Písma či rituálních norem katolické církve je něco zcela jiného. Je vskutku přijatelné rozšířit politiku adaptace a akomodace i do oblastí zjevně náboženských? V pozadí veškeré kritiky misionářské akomodační strategie vězelo zakořeněné přesvědčení o nechutné tendenci jezuitů tolerovat, ba i obdivovat jiné víry, hledat s nimi společný duchovní základ, radovat se, když v posvátných textech cizích kultur narazí na křesťanství při­ pomínající obrazy či myšlenky, k jakým například náleží mýty o Potopě nebo obraz stromu života a hada. A tleskat koníucianismu a hlásat, že pod j e h o mylnou interpretací se skrývá cenné jádro, je už samo o sobě dost zlé; nadto extrémní tvrzení, že konfucianismus sdílí společný základ s křesťanstvím, ba dokonce že je jeho předobrazem, je smělou a dotěrnou představou, jíž si lze jak znepřátelit čínské učence, pohybující se uvnitř novokonfuciánského paradigmatu, tak i popudit evropské kritiky Tovaryšstva, pohoršující se nad j e h o pokusy o dialog s nekřesťanskými filozofiemi. 37 Některé akomodační techniky byly ovšem m n o h e m povrchnější. Sem patřilo oživování křesťanských slavností v Indii populárními

120

NÉKDY CUKREM, NÉKDY MEČEM

ohňostroji, žongléry a provazochodci; zdobení oltářů korálky a diko­ brazími ostny v Nové Francii; míšení domácích a evropských architek­ tonických prvků ve stavbě kostelů i jejich vnitřní výzdobě, k němuž docházelo prakticky na celém světě. A když pak Bartoloměj Vimont v květnu roku 1642 sloužil mši ve Ville Marie, neviděl nic špatného ani na využití svatojánských mušek ke slavnostnímu osvětlení výstavu nejsvětější svátosti. 38 Neexistoval lepší způsob, jak podepřít odhodlání na křesťanství obráceného samuraje, než vyšperkovat kázání militaristickými prvky a výrazy. A tak jezuité s oblibou připodobňovali opuš­ tění víry kvůli pronásledování či společenskému ostrakismu k chování zbabělého generála, který opouští bojiště, když se situace vyvíjí pro něj nepříznivě. A mohl snad v prostředí s vyvinutým uměleckým cítěním existovat lepší způsob získávání potencionálních konvertitů než vy­ užití jejich náklonnosti k hudbě a vnější nádheře? Bylo ale tak docela nevinné využívat k urychlení konverzí hluboce zakořeněnou (a nesporně pověrečnou) víru H u r ó n ů ve význam snu, nebo nahrazovat pohanské fetiše křesťanskými amulety? Mnozí kriti­ kové vinili jezuity z hříchu opomenutí, protože v Číně často vypouštěli zmínky o ukřižování, jelikož tento trest tam byl vyhrazen sprostým zlo­ čincům, nebo protože se v Nové Francii vyhýbali hovoru o transsubstinaci, aby tím nepodkopávali svůj úporný boj proti kanibalismu.31* Jiní zase Tovaryšstvu vyčítali, že svým konvertitům dovoluje, aby si podr­ želi některé vnější znaky víry či filozofie, kterou údajné opustili. Mnozí se dost mračili, když Roberto de Nobili netrval na tom, aby se jeho bráhmanští konvertité vzdali svých posvátných oděvů, vlasových drdolu a santalových značek na čele. C o ž takové znaky neprotiřečí křesťanské nauce, ptali se? Nejsou to přece prvky zcela indiferentní. A jak hodlá Ricci obhájit, že svým novým křesťanům dovoluje dál provozovat ri­ tuály spojené s úctou k předkům a konfuciánské obřady? Taková poli­ tika musí nutně vést k nejodpornější formě synkretismu a falešné, poskvrněné podobě křesťanství, varovali. Ricciho tvrzení, že všechny tyto rituály - synovská úcta k zesnulým předkům a konvenční obřady, jimiž intelektuální elita vzdává čest svému filozofickému mistru - jsou

Misijní

metody

121

v jádře spíše občanské než náboženské, bylo předmětem vášnivých polemik. Už od prvních novozákonních letnic se v církvi zakořenila víra, že slovo Boží má být všem lidem hlásáno v jejich mateřštině. A jezuité brali tento požadavek vskutku velice vážně. Důsledkem této snahy byl jejich grandiózní příspěvek k analýze a kodifikaci světových jazyků. Joseph Anchieta zpracoval gramatiku jazyků latinskoameric­ kých Tupí-Guaraníjů; E n e m o n d Massé a Jean de Brébeuf sepsali v Nové Francii hurónsko-francouzský slovník; de Nobili se stal význam­ ným znalcem sanskrtu, tamilštiny a jazyka Telugů; Alexander Rhodes vypracoval slovník latinsko-persko-annamský a jeho systém přepisu vietnamštiny do latinky se udržel až do současnosti. Výsledky jezuit­ ského úsilí o přesný popis latinskoamerických jazyků je dodnes zákla­ dem lingvistické kategorizace jihoamerického kontinentu. 4 0 Gigantické úsilí jezuitských učenců o zvládnutí vzájemně si odporujících lingvistických systémů - rozmanitých kategorií, ohýbání, slovních druhů, tvo­ ření sloves - svědčí o jejich obrovské, i když často pocitem marnosti provázené snaze o zvládnutí lokálních jazyků. Kritikové jezuitů však upozorňovali na to, že zatímco jistě není námitek proti překladům Ezopa do čínštiny nebo čínského Umění válečného do francouzštiny, je naopak značně riskantní spoléhat při vysvětlování složitých doktrinálních záležitostí na místní jazykové tropy či obrazy, nebo překládat klíčové náboženské pojmy do hovoro­ vého jazyka těch či oněch domorodců. Co když místní jazyky vhodný výraz zcela postrádají? ( H u r ó n i například vůbec nemají slovo pro hřích.) Co když se místní pojetí abstrakce či obecných principů vyví­ jelo naprosto odlišným způsobem? Ačkoli někteří jezuité věnovali celoživotní úsilí pochopení a univerzální kodifikaci mluvnic i hledání společných kořenů rozmanitých jazyků, řeč a kultura nejsou nikdy zcela odděleny, jedna zahrnuje druhou, a tak vždycky hrozí riziko posunu v chápání pojmů či vzniku mylných konotací. Přesvědčil se o tom už v šestnáctém století František Xaverský, když spolehnuv se na nepřesnou informaci použil v japonštině pro překlad slova Bůh výrazu dainiči, který bohužel znamená spíš cosi jako „síla

122

NÉKDY CUKREM, NĚKDY MEČEM

osobní moudrosti, jež osvěcuje vesmír", čímž nechtěně způsobil, že křesťanství vypadalo jen jako jakási jiná buddhistická sekta. Když Ricci užil pro Boha čínské slovo Tchien (Nebesa) nebo Šang-ti (Pán na výši­ nách), mnozí kritikové se obávali, že představa, kterou tyto pojmy v čínské mysli vzbuzují, jen stěží odpovídá idejím evropských křesťanů. Ale jaká je alternativa? Toporná transliterace latinského slova Deus do čínštiny hrozí, že z tohoto pojmu zbude jen prázdná lingvistická slupka, která v čínské mysli postrádá jakýkoli významový obsah. Debaty tohoto druhu provázely veškerou misijní činnost jezuitu. Claude Visdelou Ricciho politiku kategoricky odmítl, Jean Valát zakázal svým konvertitům účast na jakýchkoli rituálech uctívání předků, V Etiopii zakazovali někteří kněží i sebemenší přizpůsobení zakořeněným neřímským náboženským zvyklostem - vnutili Etiopan ů m katolický kalendář a pokusili se zakázat běžně praktikovanou obřízku — a rivalové jezuitů, ať z řad laiků nebo žebravých mnichů, soustavně agitovali za úplný zákaz taktiky, kterou praktikovali Ricci a de Nobili. 4 1 Odpověď jezuitů bývala zpravidla velmi rozumná. „Cožpak mezi prvotními křesťany," ptal se de Nobili, „se Svatí otcové všemožně nepřizpůsobovali národům, které usilovali obrátit na víru? C o ž nepřeměňovali i pověrečné a modloslužebné obyčeje na křesťanské tím, že jim dávali jiný smysl? ... T a k tomu přece bylo se svěcenou vodou, potravou, svícemi, tanci o svátcích svatých a s mnoha jinými věcmi." Je třeba mít na mysli, soudili další, že prvotní křesťané přejímali roz­ ličná témata a sami se přizpůsobovali konceptům řecké filozofie. De Nobili pokládal za nemožné zakázat v cizí kultuře vše, co tak či onak souviselo s náboženstvím. Například v Indii určité rituály a reci­ tace doprovázely všední, každodenní úkony jako čištění zubů, jízdu na koni či zametání podlahy. Krom toho Evropané jsou ti poslední, kteří by si mohli osobovat právo odsuzovat pozůstatky minulých pověr nebo společná východiska pohanské minulosti a křesťanství: „Kdo z nich [Evropanů] ... se kdy vzdal manželské instituce proto, že svatební obřad dříve probíhal pod záštitou boha manželství? Nebo kdo kdy

Misijní

metody

123

váhal ctít panenství proto, že pohané se domnívali, že panny jsou pod 4

ochranou Diany?" Sepisovaly se traktáty, pověření emisaři cestovali do Evropy a zpět, ale jezuité Ricciho ražení nakonec v naprostém osamění bojovali svůj ztracený boj. Křesťané malabarského ritu byli roku 1623 v Rímč pouze terčem posměchu, ale po století ostrých sporů se v letech 1734 a 1744 dočkali papežského zatracení. Roku 1615 R í m uznal čínský ritus, zavrhl jej roku 1645 a znovu povolil roku 1656. V letech 1704 a 1715 papežské proklamace znovu zpochybnily bezúhonnost konfuciánského uctívání předků, užívání slov Tchien a Sang-ti. Konečný zákaz pak vydal roku 1742 papež Benedikt XIV. Jednalo se o natolik smělé vměšování Říma, že vzbudilo odpor čínského císaře, který byl Riccimu značně nakloněn. Zatímco roku 1692 vydal toleranční edikt, roku 1717 čelila křesťanská komunita v Č í n ě císařskému výnosu, který zakazoval stavbu nových křesťanských kostelů a přikazoval deportaci všech misionářů, s výjimkou několika vědecky užitečných. 4 1 K nastalým potížím přispěli i počestní horlitelč, kteří svá slova mys­ leli upřímně; Francouzi jako Blaise Pascal, jenž viděl černě vše, co zavánělo jezuitismem; ale také vždy energický, leč zároveň matoucí svět vatikánské politiky. Naštěstí Tovaryšstvo nalezlo další cesty k úspěchu.

3. Sčítání hlav a mučednictví: misionářské úspěchy? Naděje na úspěch misií se někdy zdály mizivé. Například když Fran­ tišek Xaverský hluboce rozčarován hlásil roku 1549 z Indie, že místní obyvatelé „nechtějí naslouchat ničemu, co neodpovídá jejich způso­ bům a zvyklostem", a to včetně zaslíbení Kristu a všem jeho svatým. 4 4 Je snadné dospět k závěru, že evangelizační záměr jezuitů narazil na hranice svých možností. Vyhlašovaný cíl, spočívající v pokřesťanštění celých národů a říší, evidentně nevyšel, a to buď vinou špatně volené techniky přesvědčování, nebo kvůli nekonečným sporům Evropanů,

124

NĚKDY CUKREM, NĚKDY MEČEM

k jakým například patřily šarvátky o oprávněnost či neoprávněnost čínských obřadů. Jezuité si skutečně čas od času dokázali znepřátelit své vlastní kon­ vertity a zjištění, že Rím zavrhl jejich sto let starou akomodační tech­ niku, jejich věci rovněž neprospělo. Ale místní obyvatelé zdaleka nebyli j e n pasivními příjemci jezuitského poselství. Ve většině případů misie ztroskotaly či alespoň klopýtaly proto, že si lidé v Indii, Číně nebo Nové Francii jednoduše nepřáli, aby jim kdokoli vnucoval nové náboženství. Byli docela spokojeni se svými vlastními bohy i s vlastní morálkou a rituály. To ovšem jezuité jen těžko chápali. Zdálo se nepředstavitelné, že by k d o mohl odmítnout šanci vyznávat jedinou pravou víru a zavrhnout pověrečné modloslužebnictví. A kdykoli se toto nepředstavitelné přece jen přihodilo, jezuité to kladli za vinu místní pýše a hlouposti, nebo v tom spatřovali působení ďábla. Ale přesvědčení o správnosti a nevy­ hnutelnosti jejich

poslání vedlo

občas

příslušníky Tovaryšstva

k nemístnému optimismu, který z nich činil snadné oběti zneužití. Zdálo se krajně nepravděpodobné, že by čínští nebo mughalští císařové přijali křesťanství, přesto však jezuité soudili, že by tak učinit měli. Pro­ tože pevně věřili, že k tomu dříve či později také dojde, zdvojnásobili své úsilí jak v Pekingu, tak i na mughalském císařském dvoře. To oba císaře jistě potěšilo, protože to znamenalo zpřesnění jejich kalendářů i přístup k řadě výdobytků západní mechaniky či příliv nejroztodivněj­ ších technických hraček, které s sebou misionáři přivezli. Byly i momenty, kdy se jezuitům podařilo zvrátit zdánlivě bezna­ dějnou situaci. Když Albuquerque dobýval roku 1511 Melaku, jeho vojsko čelilo masivnímu útoku válečných slonů, tvorů podivného vze­ zření, které bylo m o ž n o zneškodnit jen bodáním do očí nebo genitá­ lií. Přesto sotva pár desetiletí po pádu Melaky nebylo ničím neobvyk­ lým vidět indického neofytu, jak na m n o h e m mírnějším slonu spěchá na nedělní bohoslužbu do křesťanského kostela. 45 Zdálo se, že míst­ ním obyvatelům působí přímo opojné potěšení, mohou-li jezuity uví­ tat ve svých osadách. Jacques Marquette, který působil mezi illinois-

Misijní

metody

125

kými indiány, zaznamenal roku 1672 tento radostný pozdrav, který mu prý věnovali: Jak nádherně září slunce, ó Francouzi, když přicházíš mezi nás! Všechna města tě očekávají a do všech našich srubů nechť v míru vstupuješ. ... Nikdy nebyla země tak krásná a slunce tak jasné jako dnes; nikdy naše řeka neplynula tak klidně, tak zbavena všech útesů ... ani naše zrní nevypadalo tak lákavě, jak zříme je dnes. Když nastal čas večeře, hostitelé vkládali svému misionáři jídlo do úst vlastníma rukama, ryby mu předem pečlivě vykostili a kdosi byl dokonce pověřen úkolem foukat do připravené misky, bylo-li jídlo pří­ liš horké. 4 6 Stejným znamením přízně ovšem bylo, když císař dynastie Ming dal čínským misionářům poslat lahůdky přímo ze své tabule. I počty získaných konvertitů vypadaly impozantně. Uvádělo se, že roku 1675 existovalo v Číně 160 kostelů, které navštěvovalo 300 000 kon­ vertitů, o stejném množství japonských křesťanů se hovořilo už v roce 1614. Je nepochybné, že obrovská spousta H u r ó n ů i Guaraníjů se rov­ něž přiklonila ke Kristu. Xaverský se svého času chlubil, že v Indii „mi někdy až ruce umdlévaly od neustálého udílení křtů - často jsem za jediný den pokřtil celou vesnici". 47 Co však tato čísla ve skutečnosti znamenala a nakolik takto frenetické úsilí mohlo ovlivnit kvalitu konverzí? Je téměř nemožné o d h a d n o u t , kolik toho neofyté doopravdy věděli o své nové víře a nakolik jí skuteč­ ně porozuměli. Japonský daimjó Ómura Sumitada přijal křesťanství roku 1563 a během jediné dekády už bylo na jeho panství 20 000 nových křesťanů. Zůstává ovšem otázkou, zda tyto lidi přiměl ke konverzi poli­ tický nádak nebo vnitřní upřímné zaujetí. Vcelku to připomínalo situ­ aci Svaté říše římské po roce 1555, když po uzavření augsburského míru začala platit zásada „čí vláda, toho náboženství". Duchovní svoboda se v šestnáctém století zpravidla na nižší vrstvy obyvatelstva nevztahovala. Vcelku ovšem byli jezuité v přípravě katechumenů značně úzkost­ liví. Jednou z prvních věcí, kterou v Nové Francii tvrdě odsuzovali,

126

NÉKDY CUKREM, NÉKDY MEČEM

byla politika masových konverzí, jak ji prováděl světský kněz Jesse Fleche. Ačkoli umírající mohli získat rychlejší cestu do lůna církve, ti, kteří se těšili pevnějšímu zdraví, zpravidla nemohli očekávat svátost křtu bez náležitého poučení o katechismu a podstatného duchovního pohovoru. Bylo by jistě chybou zpochybňovat skutečnost, že jezuitští misionáři dali církvi hluboce zbožné a oddané konvertity. Existovaly ovšem i výjimky. Když Eusebio Kino upadl do pode­ zření, že až příliš snadno udílí křest lidem v jižní Kalifornii, byl roku 1695 povolán zpět do Mexika k pohovoru se svými představenými. Španělští dominikáni šířili zvěsti, že jezuité v G ó a činí nátlak na místní obyvatele a potírají jim rty hovězím lojem (aby je v očích hinduistů poskvrnili) a pak je po pouhých třech dnech výuky katechismu rovnou křtí 48 V tomto případě se téměř určitě jednalo o propagandis­ tické přehánění, ale i to svědčí o skutečnosti, že určení správného tempa konverze a doby výchovy katechumenů bylo vždy znovu a znovu diskutovaným problémem. Krom toho byly šance na evangelizační úspěch Tovaryšstva vždycky beznadějně závislé na okamžité politické situaci. Ve třicátých a čtyřicá­ tých letech 17. století získali jezuité řadu konvertitů mezi Huróny, ale pak Irokézská liga vykopala válečnou sekyru a v průběhu let 1648 a 1649 byli Huróni vydačeni ze své domoviny a jejich kmenová exis­ tence v Kanadě de facto zcela skončila. Ale i kdyby nebylo Irokézů, byli tu ještě Angličané, kteří po dobytí Quebeku roku 1613 a poté znovu roku 1629 zmařili misionářské dílo jezuitů. Po desetiletích dynastic­ kého konfliktu mezi Francií a Anglií byli jezuitští misionáři nuceni zcela vyklidit pole a roku 1758 se v Kanadě oficiálně ujala duchovní nadvlády anglikánská církev. Roku 1645 virginští Angličané dobyli Maryland a ukončili misijní činnost Andrewa Whitea mezi piscatawajskými indiány (White se do Anglie vrátil v okovech); v polovině sedm­ náctého století začali Angličané posilovat svůj vliv na indickém subkontinentu; zatímco Holanďané, kteří roku 1641 dobyli Melaku, roku 1658 Ceylon a roku 1663 Kóčin, začali vydačovat Portugalce a kato­ lický vliv z Asie. Jezuité si dobře uvědomovali, co toto vše znamená pro

Misijní

metody

127

jejich misionářské sny: po pádu Melaky a Kóčinu slavné zázračné re­ likvie - dvě části Xaverského pravice - jednoduše zmizely. A pokud bychom se rozhodli na nějakém hodně názorném příkladu studovat dopad politických změn na činnost jezuitských misionářů, stačí pohlédnout do Japonska. Centralizovaná vláda všemocného císaře tam byla v prvních desetiletích jezuitského působení spíše mýtem než skutečností. Vinou věčně se svářících vojevůdců, kteří mezi sebou sou­ peřili o půdu, pocty i vliv, celé souostroví tehdy vypadalo, řečeno slovy dobového komentátora, „jako jedno jediné bojiště", což ovšem bylo pro věc misionářů hotovým dobrodiním. Roku 1569 se šest daimjóů na Kjúšú, kteří se nijak nemuseli obávat málo významné císařské autority, dílem z touhy po materiálním zisku a dílem i proto, aby znevážili před­ stavitele buddhistických sekt, přiklonilo k římskému katolicismu. Ale poté řada vojenských politiků, jež započala O d o u Nobunagou a vyvr­ cholila bohatýry Tokugawova šógunátu, dokázala znovu nastolit sta­ bilní politický systém říše. Japonsko začalo hledět spatra na výsady, které si v pro ně příznivějších časech vydobyli evropští obchodníci a kněží. Katolický vliv se začal jevit jako hrozba císařskému pořádku a ti, kteří se radovali z katolických nezdarů, tento postoj utvrzovali. Holandští a angličtí kupci, rozmrzelí z portugalské převahy na Východě, trvale sytili císařský dvůr vyprávěním o buřičských a hrabivých jihoevropských katolících, které opcpřovali zkazkami o podněco­ vání lůzy a královraždách, jichž se tam doma dopouštěli. Buddhističtí kněží zase viděli skvělou příležitost, jak obnovit svůj vliv tím, že křestanství vykreslí jako zdeformované, cizí a vetřelecké náboženství, ohro­ žující japonskou čistotu a morálku. První útoky na japonské misie byly váhavé. Roku 1587 Nobunagův důstojný nástupce, Tojotomi Hidejoši, vypověděl jezuity z říše, ale poté, co došlo ke zboření zhruba 120 kostelů, nebyl tento edikt přísně prosazován. Daleko zhoubnější vliv na katolické zájmy mělo roku 1596 ztroskotání San Felipe u ostrova Šikoku na cestě z Manily do Acapulka, jež, jak jsme už o tom hovořili, mělo za následek popravu šestadvaceti katolíků v Nagasaki. V průběhu následných dvou deseti-

128

NĚKDY CUKREM, NĚKDY MEČEM

letí, kdy se vlny perzekucí vzdouvaly a zase opadaly, ovlivňovány obchodními zájmy i rozmary jednotlivých politických vůdců, zahynulo upálením či ukřižováním na sedmdesát katolických mučedníků. Rok 1614 přinesl řadu osudných změn. Nejprve přišel celostátní zákaz jakýchkoli jezuitských aktivit a jelikož ani ten nedokázal členům Tovaryšstva zabránit v dalším tajném působení, několik následujících let si pravidelně vyžádalo okolo sedmdesáti obětí na životech. Roku 1622 pak v Nagasaki položilo život jednapadesát křesťanů a dalších padesát bylo roku 1624 upáleno v Edu (dnešní Tokio). Strašlivým vyvrcholením bylo povstání v Šimbaře roku 1637, při jehož potlačeni bylo pobito na 30 000 lidí, mezi nimi stovky katolíků. Tvrdí se, že pak už v celém Japonsku zůstalo jen pět jezuitských kněží. Ve vypovídacím ediktu z roku 1639 (ač přechodně povoloval přítom­ nost Holanďanů) se pravilo: „Napříště ... nesmí nikdo, dokud slunce bude ozařovat zemi, plavit se do Japonska, a to ani ve ílinkci vyslance. T a t o deklarace nesmí být nikdy pod trestem smrti zrušena." Všechny pokusy otestovat odhodlání Japonců dodržet tento edikt skončily nešťastně. Během následujících desetiletí byly stovky křesťanů donu­ ceny odvolat svou víru a šlapat po obrazech Krista. Ty, kteří se odmítli podrobit, čekala zpravidla strašlivá muka. (K nejhorším patřila tak­ zvaná ana-curasi, při níž obětem zavěšeným nad jámou s lidskými výkaly nařízli čelo, takže krev mohla velice zvolna odtékat.) Celá tři následující staletí zůstalo Japonsko k ostatnímu světu obrácené zády. Každou vlastní loď, která byla s to pobrat víc než 2500 bušlů (asi 90 m ) nákladu - jinými slovy schopnou dálkové plavby - Japonci spálili. Velice zvláštní druh tajného křesťanství přežil celá tato léta izolace a opomíjení, ale v polovině sedmnáctého století jezuité získali bolestné ponaučení: Nestálost a proměnlivost politických proudů zmařila největší evangelizační naděje. Nedokázala však otupit jiný, poněkud odlišný plod misionářského úsilí, takový, jaký politický útlak a nepří­ zeň spíše posilují.

Misijní

metody

129

J-Iistorie japonské misie zaznamenala na počátku sedmnáctého století příběh Japonky Lucie, která měla řadu bizarních snů. Viděla v nich krás­ ného chlapce, jak k ní míří s napřaženýma rukama, jako by ji hodlal obdarovat. První noc nesl dva vzácné klenoty, druhou noc svazečky kvě­ tin a nakonec dvě nádherné rudé růže, ale kdykoli Lucie po těchto darech vztáhla ruce, chlapec náhle zmizel. Tragická zvěst o popravě dvou jejích křesťanských souvěrců vše vysvětlila. V onom snují Bůh dával předem na vědomí, že duše jejích dvou přátel jsou tak krásné, že je hodlá jednoho dne obdařit nejcennějším darem svatého mučednictví. 4 '' O staletí později, v listopadu roku 1996, se shromáždilo v Kjótu 2000 japonských křesťanů, aby vigilií uctilo památku čtyřstého výročí mučedníků z Nagasaki. T e h d y se k nim prostřednictvím internetu při­ pojil ohromující počet 1,4 milionu lidí. Křest vodou je sám o sobě zá­ zračnou svátostí, ale křest krví, jak katolická církev nazývá mučednictví, je ještě cennější. Jezuity pronásledování posilovalo. V období reformace, kdy se ti, kteří se hlásili k univerzální církvi, často ocitali ve vězení nebo na hra­ nici, bylo bezpodmínečně nutné nalézt v protivenství pozitivní jádro. Celý trik spočíval v tvrzení, že postihuje-li utrpení stejně lidi ctnostné jako zkažené, je to proto, aby ti prví mohli ve zkoušce potvrdit svou věrnost pravdě. Křesťanům nabízelo mučednictví šanci podílet se na kříži Kristově, příležitost sdílet s ním jeho utrpení, možnost připojit se k předlouhé řadě mučedníků a vyznavačů, kteří pochopili, že proná­ sledování je nevyhnutelným údělem bohabojných, žijících v nepřátel­ ském materiálním světě, který je nechápe. A jezuité, zoufale usilující podat důkaz, že jejich víra nestojí na písku, ale na pevné skále Kris­ tově, se k této zkoušce horlivě hlásili. O takovém zbožném empirismu - věrnosti osvědčené bolestným prožitkem - se soudilo, že dělá divy v kacířských zemích, což muselo nutně platit i pro ostatní části světa. A tak se na jedné straně nebraly v úvahu případy odpadlictví (mnozí křesťané, mezi nimi i jezuité, se Podvolovali tlaku pronásledovatelů), na druhé se vysoce cenily knihy Popisující utrpení mučedníků z Nagasaki, které se zabalené do nčko-

130

NÉKDY

CUKREM,

NÉKDY

MEČEM

lika archů obyčejného papíru pašovaly do Evropy jako „klenoty 0

z japonských perel v moři pronásledování". Jezuitským novicům se u večeře předčítaly martyrologie a pokud dleli v Římě, měli možnost navštívit kostel San Andres del Quirinal, mistrovské dílo jezuitského oblíbence Berniniho, a postát před hrůznými vyobrazeními umučení jezuitů v Japonsku, Indii a Tichomoří. C e n a smrti pro víru byla tak vysoká, že jezuité v Nové Francii ve snaze o dosažení stejné mety zavedli do svého misionářského slovníku i jistý počet menších forem mučednictví. Obstát „v bojích, bitvách, a útocích přírody, jimž jsou hlasatelé evangelia den co den vystaveni", se de facto rovnalo pravému mučednictví a „vyžadovalo odvahu, trpě­ livost a obrovskou, cílevědomou píli". A právě to se svým způsobem rovnalo „malému" mučednictví: „Mnozí by raději dali přednost ráně tomahavkem přímo do hlavy před každodenním pobytem v těchto strašlivých podmínkách." Dusivý dým domorodých srubů, „blechy, které vám po celou noc nedovolí spát ... nemluvě o komárech, muchnickách a spoustě dalších nepříjemností", to vše bylo s oblibou vydá­ váno za mučednictví svého druhu. 5 1 Protestanti cítili potřebu podkopat pokusy jezuitů uzurpovat výsadu mučednictví jen pro katolíky. Šlo o to zdůraznit nejen strašlivé okol­ nosti, ale především příčinu mučednické smrti. Jak už dávno před sta­ letími podotkl Jan Zlatoústý, „těla zločinců, těch, kteří znesvécují hroby, a ostatních zloduchů, bývají [spravedlností] stejně trýzněna jako těla svatých mučedníků, ... ale ačkoli jejich utrpení je totožné, svou příčinou se liší**.52 Katoličtí „mučedníci", zdůrazňovali protes­ tanti, byli daleko častěji zrádci než světci: bývali puzeni tvrdošíjností, nikoli neochvějností, hříchem, nikoli ctností; podněcováni spíše ďáb­ lem než Bohem. Více se podobali sebevražedným fanatikům a donatistům pátého století než vyvoleným Prozřetelností. Jezuité „nutí lidi, aby je zabíjeli", tvrdil John D o n n e , „chvástají se svou žízní po mučed­ nictví v nové objevených světech a ve své zuřivosti je i nalézají", ale to vše je falešné mučednictví, k němuž vede jen pýcha a sebeláska. A pýcha, jak podotýkali nepřátelé katolictví, vyprchá v okamžiku, kdy

Misijní

metody

131

plameny začínají olizovat svou oběť. Umírající jezuité hovoří mátožným hlasem, ztrácejí sílu a začínají se chvět: jasný to důkaz, „ohyzd­ nosti a bezútěšnosti papeženecké víry".

54

Netřeba zdůrazňovat, že stejně pohrdavě se katolíci stavěli k protes­ tantům, kteří byli ochotni položit život za své náboženské přesvědčení. Podle Richarda Bristowa „žádný rozumně uvažující člověk nikdy nebude tyto smrduté mučedníky kacířů pokládat za hodné úcty a srov­ návat je se skvělými mučedníky katolickými ... ti jsou mučedníky Boha, oni pak mučedníky ďáblovými, ... neboť naši zemřeli ve víře prvomučedníka Štěpána a všech j e h o druhů, zatímco oni kráčeli ve stopách jeho protivníku". 5 5 Samo sebou, že většina jezuitů vždy dávala přednost klidné životní dráze na kazatelně či za katedrou před vyhlídkou na hrůznou smrt 5 6 Avšak boj za uznání pravého mučednictví pro víru byl vždy nelehký a historiky staví před obtížně řešitelné otázky. Co si například má člověk myslet o nejproslulejších jezuitských mučednících, hrdinech Nové Fran­ cie? Jejich smrt byla bezpochyby nepředstavitelně hrůzná. Z hagiografií se dovídáme, že Izáku Joguesovi stáhli roku 1646 zaživa kůži z paží, Gabrielu Lalemantovi 1649 vydloubli oči a místo nich mu do prázdných důlků vložili žhavé uhlíky a téhož roku indiáni navlékli Jeanu de Brébeufovi náhrdelník z do ruda rozžhavených válečných sekyr. Přesto někteří pozdější komentátoři váhali označit tyto smrti za mučednické ve věrouč­ ném smyslu slova. Tito mužové totiž zahynuli v důsledku j e d n o h o z výbuchů nepřátelství mezi Huróny a Irokézskou ligou - nejednalo se tedy spíše o válečné oběti? 57 V očích věrných katolíků to ovšem byli hrdi­ nové, kterým se stavěly pomníky, světci, jejichž ostatky léčily choré a v Brébeufově případě - měly dokonce sílu obracet na pravou víry velko­ hubé kalvinisty.58 V každém případě byli podstatnou součástí jezuitského misijního úsilí, jež se chlubilo úspěchy rozličných druhů. Úspěchy v podobě mučednictví i úspěchy evangelizačními. Někde se kladné výsledky dostavovaly zvolna - například v prvých letech misie v Číně -, někde až pohoršujícím tempem, zatímco jinde, například v Marylandu nebo na Ostrovech koření, téměř nepřicházely.

132

NÉKDY CUKREM, NÉKDY MEČEM

Na mnoha místech světa, v Indii, na Filipínách a v Latinské Americe vznikaly křesťanské komunity, které sice nikdy nebyly tak velké, jak jezuité doufali, přesto v podstatě obstály, i když někdy v dosti svérázné podobě. Z r o d specifických afrických, asijských a amerických podob křesťanství byl čímsi, co římskokatolická církev, byť poněkud opož­ děně, vítala, ačkoli po dlouhá desetiletí hleděl Řím spatra na jejich svébytnou podobu, poznamenanou (dle některých pokaženou) míst­ ními úpravami a odsuzovaným synkretismem. Z d l o u h o d o b é h o pohledu to sice trvalo až do dvacátého století, ale jezuité Ricciho školy nakonec ve sporu o čínský ritus přece jen zvítězili. A tak se s dědictvím jezuitských misií nesetkáváme jen v podobě trosek, k jakým patří západní průčelí macajského chrámu svatého Pavla. Jeho fasáda je plná andělů a svatých, přetlačujících se o poslední kousek volného místa. T e n t o chrám byl postaven roku 1622, v deva­ tenáctém století ho zničil tajfun, apsidy i oltáře už byly tehdy dávno v troskách. T a t o ruina je bezpochyby symbolem jezuitské odvahy a dojemnou připomínkou snu Tovaryšstva o pokřesťanštění celých kon­ tinentů, snu, který se ukázal být jen vzdušným zámkem. Přesto však přinesl tento sen bohaté ovoce. Historické dědictví křesťanských misií (jichž byli jezuité jen jednou, byť nikoli nevýznamnou součástí) je obrovské: Evropa se dozvěděla o existenci vzdálených světů a tyto světy se na oplátku dozvěděly o Evropě; setkaly se kultury, které se často jedna druhé vysmívaly či děsily, ale někdy se naopak pokoušely o vzájemné porozumění, jež ne vždy plodilo i vzájemný respekt. I o vše je neviditelný vklad uplynulých staletí. Ale dávno předtím, než se toto dědictví začalo projevovat, staly se misie - jak jsme konečně mohli pozorovat z průběhu sporů o malabarský a čínský ritus - oblíbeným cílem útoku kritiků Tovaryšstva. Stra­ tegie jezuitů v zámoří se snadno dala přirovnat k jejich strategii doma v Evropě: dávat Č í ň a n ů m , co chtějí oni - a Evropě dávat, co chtějí hříšné davy ve Francii či Itálii. Bylo to ve většině případů směšné obvi­ nění, ale po dvou staletích existence Tovaryšstva se stalo neobyčejné důležitým aspektem antijezuitského mýtu.

KAPITOLA

V

„Rapsodie pomluv" 1 Stvoření antijezuitského mýtu Pomluva je nestvůra složená jen z úst: nemá oči, jimiž by viděla bělostné a neposkvrněné roucho nevinnosti, nemá uší, jichž prostřednictvím by se dala okouzlit sladce melodickým hlasem pravdy, a nemá čelo, jež by se mohlo rdít - jen zuby a drápy a nic než hnusného ducha, jež jim velí. Nejpokornéjšt protest francouzských jezuitů, 16172

Kdybych já žil, když král Karel [II.] zem svoji měnil, dům smrti výjevy hrůznými celý bych pokryl, obrazy przněných děvčátek mladších třinácti let. Má zloba mne ponouká zneuctít bezmocné panny, když zaschlá krev kryje jim děsivé smrtelné rány. Směji se dětem puzeným z materských lůn v ohnivých hrobkách vstříc palčivým plamenům. Na scénu smradlavou ohnivé zvratky své chrlím, bez úcty k ženám i poctivcům shrbeným stářím. Duch svatého Ignáce, 1700*

1. „Kněžská chlípnost" Když raně novověcí Evropané popisovali či haněli nesprávné jednání a občas to vypadalo, že nic jiného dělat nechtějí -, měli k takové činnosti

134

RAPSODIE POMLUV

po ruce přímo omračující paletu metafor. „Hřích se zove jedem a hříš­ níci jsou hady," prohlásil roku 1639 T h o m a s Goodwin. Hřích bylv zvratky a hříšníci psi, hřích byl puchem hrobu, hříšníci zatuchlými hrobkami. Vepři v bahnisku, slepci v temnotách - tak byli označováni nestoudníci a bezbožníci. H ř í c h e m byla „hanba, nahota, pošetilost, bláznovství, smrt", jednoduše všechno, co se dalo pokládat za „vadné, nakažlivé a bolestné". 4 Přitom G o o d w i n byl ještě mírný. Rozmařilci a kacíři byli plevelem v zahradě, útesy, jež mohly zavinit morální ztroskotání, byli fantastic­ kou menažérií plnou zvířat skutečných či vymyšlených: čím jiným mohli být jezuité než „netopýry, kteří nás napadají při soumraku naší ostražitosti" nebo „plémě krkavčí" či „vlky odkojeným a vlky vychova­ ným Romulem"? 5 Ale nejlepší ze všech metafor, popisujících hříšnost, čerpala z oblasti špinavé sexuality. Lidé se buď mohli dát „očarovat ďábelskými hampejzníky" nábo­ ženských a morálních svůdců, nebo mohli být „odkojeni mlékem z prsu milující matky církve". 6 P r o mysl protestantů byla v období reformace hlavním představitelem hříšnosti „nevěstka římská", jejíž „zvrácenost (ve srovnání s cudností pravé nevěsty Kristovy, jak ji popi­ suje Písmo svaté) je příčinou, že spravedliví lidé ... pokládají její děti za odchovance děvek". T i , kteří podléhají římskému modloslužebnictví, „přicházejí o panenství ... jako Dína, dcera Jákobova". 7 A když se pak jednalo o papeženské kněžstvo, neexistoval lepší způ­ sob, jak popsat jejich jednání, než termíny z oblasti sexuální deviace a promiskuity. A tak se z jezuitů stávali „duchovní smilníci", kteří svá­ dějí mládež i dospělé zkaženou vírou i učením - ale takové doktrinální odsudky nebyly zdaleka tak zábavné jako příběhy, které si protestanti mezi sebou vyprávěli. T a k například ten o podvodném, lstivém kněžourovi ze sedmnáctého století, j e n ž svedl yorkshiřanovu ženu, které namluvil, že cizoložství je jenom lehký hřích. Za takové jednání byl pochopitelně po zásluze potrestán: rozezlený manžel „ho přivázal k posteli a uříznuv mu varlata učinil z něj kapouna, aby zchladil jeho odvahu". Venkovská historka plna spravedlivého hněvu dále praví: „1 ak

Stvoření

antijezuitského

mýtu

135

nechť se stane všem římským kněžím, kteří tvrdí, že tělesné spojení [s duchovním] je počestné a světské provdané ženy nijak neposkvrňuje."* „A co jsou jezuité jiného," tázal se jeden kritik, „než lidé, kteří sami navštěvují nevěstince a jako smyslní požitkáři si pro svou potěchu vydržují milenky?"' A poté, co jezuité uhasili svou vlastní sexuální žízeň, jali se dělat dohazovače a pasáky svým katolickým souvěrcům: „Žádný kuplíř, vystupující v komediích Plautových či Terentiových, není tak pohotový ve shánění švarných děvek jako dnešní jezuité."'" Byly to, samo sebou, ty nejsprostší smyšlenky, nejhorší lži, ale přesto právě takové výmysly dokázaly upoutat pozornost posluchačů.

Kněží, mniši, jezuiti, v jednom šiku jakbysmet lžou a sprostě podvádějí, zbožně klamou celý svět. Duchovní svůj úřad za osidlo mají, nerozvážné děvy lstivě nachytají. Tak zněla hojně šířená absurdní rýmovánka, sepsaná roku 1732 jakýmsi Jeremym Jinglem. „Kněží, mniši, jezuiti" - ale nebyli to v prvé řadě členové Loyolova chlípného Tovaryšstva? Například kněží typu Jean-Baptista Girarda: „Páter Girard, jezuita, / chčije do bot jen to stří­ ká." Tenhle zkarikovaný duchovní musel mít podle veršotepce přímo gargantuovský sexuální apetit: Na pul tuctu holek lstí, získal hranou zbožností. Cizoložství, smilstvo, vonělo mu svinstvo! Avšak Těch půl tuctu helmbrechtnic nestačí mu — on chce víc!

136

RAPSOD1K POMLUV Jenom panen těla mladá chtíč jeho si stále žádá.

Tu vstupuje na scénu Catherinc Cadiérová, úchvatná, hluboce zbožná mladá žena, jež zjevně dokázala rozpálit polovinu galských mladíku. Ale jak mohl Girard uspokojit svou probuzenou sexuální touhu? Jak jinak než polibkem uzmutým při zpovědi, a to polibkem, při kterém vlahá šťáva jeho chlípných slin vzbudí v ženě dílem zázračným prudký krve žár a tepy zrychlené, zřejmé znaky touhy milostné. Jinglúv Girard ovšem prahl po něčem víc než jen polibcích, a tak si na pomoc povolal osvědčeného jezuitského spojence. Ježto zvrhlý zpo­ vědník Cadiérovou chtěl v náručí svém mít, touhu žhavou jejím tělem ukojit, aby dílo zkázy dokonal, na pomoc si peklo povolal. Satan knězi ochotně přispěchá na pomoc a nepoznán té ženě tanec předvede, jímž ji v trans a úžas uvede. Kráska ďábla zamění za andělské zjevení. Aleje to prapodivné andělské zjevení.Jako „podvodný politik" našeptá ďábel Cadiěrové ústy Girardovými: „Oddej se mi, a budeš odměněna nebeským blahem a svatostí, po níž toužíš." Dále jí řekl: „Celá nahá vysvlečená / musíš býti bičovaná."

Stvoření

antijezuitského

mýtu

137

Pak hnán bouří vzníceného chtíče, šat z ní strhal přes ramena ruče, třikrát tělo dívky šlehl jemně, přijala to mírně, přepokorně. Třel jí záda, na zadku ji hladil, líbal, laskal a krapítek dráždil Do sedla sc vyšvih k prudké jízdě, tajných na místech lechtal ji chtivě hmatem i pohledem - co ještě víc? Znovu a ještě víc, jak hnal ho chtíč. Jenomže takovéto hrátky nebývají bez následků a za necelé tři měsíce Cadiěrovou přimělo nechtěné těhotenství, že začala nešťastné setkání proklínat, a činu svého přetrpce litovat. Leč její nevolnost a strasti těhotenství Girard zval hloupostmi a ženskou změkčilostí. 1 3 Ale učinil ještě víc. Zařídil jí potrat a pak ji dal zavřít do kláštera. Ale to jistě nebylo nic překvapivého. Podle jiného zpracování Girardova příběhu, Nemravného jezuity z roku 1731, byl tenhle kněz schopen Jíbat každou ženskou ve farnosti" a „všechny přivést do jiného stavu". Nejen že svého činu v nejmenším nelituje, ale naopak prohlašuje: Do její zahrádky vstoupil jsem lstí, do slastmi plničké nádherné zahrady, kde růže z poupěte skvostně se rozvíjí, cennější než všechny mexické poklady. 1 2

138

RAPSODIE POMLUV

Jedná se o bídný, oplzlý škvár, špatnou a hnus rozsévající poezii. Jedi­ nou zarážející skutečností na těchto mizerných rýmovačkách je fakt, že jak Jinglova báseň, tak Nemravný jezuita se volně (vskutku velice, velice volně) opírají o skutečné události. Opravdu totiž existovala jistá dvaadva­ cetiletá Catherine Cadiěrová, narozená v Toulonu roku 1709, která měla za duchovního rádce jezuitu jménem Jean-Baptiste Girard. V celé věci je důležitý spor, který na počátku roku 1731 řešil soudní dvůr v Aix-en-Provence. Girard tam čelil obvinění, že pro své nečisté cíle očaroval Catherinu, na což jezuita reagoval protiobviněním, že Cadiěrová se dopustila křivé přísahy, že se jedná o nevyrovnanou mladou osobu s utkvělou představou, že je předurčena stát se světicí, ženu se sklonem k hysterickým záchvatům, ale s nejvčtší pravděpodobností mazanou šarlatánku. Aby podvodně předstírala zázrak přijetí ran Kristových, poma­ zala si ruce a nohy menstruační krví. V době, kdy údajně podstupovala přísný kajícný půst, odcházela tajně do sadu, kde se cpala broskvemi. Pravdu už dnes nikdo nezjistí. Je možné, že Girard se skutečně zahleděl do své duchovní svěřenkyně, posílal jí zamilované dopisy a Ubal její údajná stigmata (jež samozřejmě zdaleka neměla nic společ­ ného s nějakým bičováním). Možná, že Cadiěrová jednala ze zlomy­ slnosti, protože chtěla Girarda očernit kvůli svému bratrovi, který byl dominikán. Jisté je, že soud v Aix-en-Provence nebyl s to rozhodnout, na čí straně je pravda. Dvanáct delegátů tehdy navrhovalo, aby Girard byl zaživa upálen (byl to de facto vůbec poslední čarodčjnický proces ve Francii), dvanáct zbývajících odhlasovalo, aby Catherine Cadiěrová byla oběšena. Předseda soudu, který se tímto nerozhodným výsledkem dostal do slepé uličky, nakonec rozhodl, aby Catherine byla poslána d o m ů ke své matce a Jean-Baptiste Girard předán svým církevním představeným. Kněz zemřel o dvě léta později, roku 1733. Jak tomu však někdy bývá, fakta znamenala méně než výmysly. Přesně v čase, kdy si Smollettova Dobrodružství Peregrina Pickla začala razit cestu na výsluní literární přízně, dostala se do popředí obecného zájmu „aféra otce Girarda a mademoiselle Cadiěrové", 1 3 jež na veřej­ nosti vzbudila podobný rozruch, jako Dreyfusova aféra na konci deva-

Stvoření

antijezuitského

mýtu

139

tenáctého století. Po celé Evropě, ve Franci, Německu, Španělsku i Itá­ lii, se vydavatele předbíhali v publikování desítek pamfletů, vycházejí­ cích nezřídka v několika vydáních po sobě, pojednávajících o údajných hanebnostech jezuitů. Čím drsnější a lacinější, tím lépe. Na počátku třicátých let osmnáctého století se v Anglii spisek Případ mademoiselle Cadiérové'prodával za 1 šilink a 6 pencí. Za další šilink pak člověk mohl dostat i Obhajobu otce Girarda a za pouhou šestipenci si pak bylo lze přikoupit také Jinglovu rýmovačku i s necudnými dřevoryty. To byla ovšem nadmíru lákavá příležitost, kterou si nepřátelé Tova­ ryšstva

nemohli

nechat

ujít.

A u t o r Nemravného jezuity píše

bez

okolků: „Pokud jde o m n e , nenávidím všechno, co přichází z Francie, s výjimkou jejich vína a pálenky." A tak samo sebou využil šance pře­ svědčit londýnské obecenstvo, že Jezuita ví jak na to, když má dívku zpovídat. Nejprv jí dá rozhřešení, pak ji čeká zhanobení, nemá nač si stěžovat. Kněz ji líbá, co chce dělá, by hřích zmnožil nastokrát.'' A tady jsme u samého jádra věci: „jezuita" přece značí všechny jezui­ ty, nikoli tohoto určitého jezuitu, otce Girarda, tak nelichotivě vypo­ dobněného oplzlými verši. Sex a zpovědnice mají společnou historii, nesvědomití duchovní rádcové, zneužívající nejintimnějších tajemství svých oveček, byli skutečnou - i když ne zcela běžnou - součástí ranč novověkého katolicismu. Byla by naprostá pošetilost předpokládat, že nikdy neexistoval žádný jezuita, františkán či dominikán, který by nedělal věci, jež činit neměl, a který chlípně nezneužíval chlapce nebo ženy. Nejrůznéjší ohavnosti se vždy děly a nepochybně i dít budou a je Pravda, že si zaslouží přísného odsouzení. Ale nekritické zobecňování a vrhání bláta na všechny členy Tovaryšstva Ježíšova nic neřeší. 15

140

RAPSODIE POMLUV

Pro nepřátele jezuitů (a kolem roku 1731 jich byl bezpočet) však Girardova aféra odhalila, že Tovaryšstvo „si pod záminkou vštěpování užitečných zásad ... bez stínu podezření libuje v zakázaných rozko­ ších". 16 A dějí-li se takové věci ve zpovědnici, bezpochyby k nim dochází i ve školách. Nepřátelé obviňovali jezuity z krutého nakládání se svěřenou kato­ lickou mládeží. Jezuité údajně inkasovali obecní peníze, aby za tyto prostředky pečovali o opuštěné děti a siroty, které pak svou nedbalostí zabíjeli. Nalezence svěřovali zhýralým ženštinám nakaženým neštovi­ cemi, takže kojenci „sáli místo mléka jed". A ještě hroznější věci se děly těmto nebožátkům. Pro zoufalou potřebu potravy jsou čílka těchto malých chudáčku plná bláta a hlíny. ... Oči mají zapadlé, tam, kde by člověk čekal líčka, jsou propadlé jamky, kosti se jim rýsují pod kůží, takže posledního osudného jitra je pčstounka vrátí mrtvé a vyschlé jako kůží potažené kostry. Nejčastěji se však propagandisté chytali tematiky sexuálních deliktů. Často se hovořilo o charitativních a výchovných institucích jezuitů, o vynikajících absolventech jejich učilišť, o jejich průkopnických peda­ gogických metodách, ale samo sebou, že se našel i fantazírující autor, který se rozhodl „strhnout pokrytecké roucho" z ramen Tovaryšstva a oznámit světu, že právě v těchto vychvalovaných ústavech znovu oží­ vají „obyvatelé G o m o r y " a „nejhorší hříchy Sodomy se tam poznoui páchají". Svědčil o „zženštilostech, o chlípných dotecích a objetích, o poskvrňování a nemravnostech, jež jsou běžné mezi mladšími stu­ denty". A to vůbec nemluvě o starších chlapcích, kteří „bez problémů dokáží přimět mladé žáčky, aby se dali na celém těle ohmatávat, a umějí v nich probouzet obrovskou náklonnost k páchání oné hnusné zvrácenosti, nad níž se chvěje sama příroda". To všechno ovšem bylo stěží překvapivé, uvážíme-li, že kdvž mladý pán stál modelem jezuit­ skému malíři, mistr ho údajně „vášnivě líbal, objímal a tiskl si ho mezi

Stvoření

antijezuitského

mýtu

141

kolena", nebo představíme-li si jezuity, kteří si libovali „v hnusné sodomii" tím, že své studenty nutili, „aby chodili d o n a h a svlečení a rozjímali o své nahotě". 1 7 A tohle všechno, uváděli kritici Tovaryšstva, zdaleka není to nejhorší. Neboť jsou-li jezuité jako jednotlivci schopni sexuální neváza­ nosti, je jejich řád jako celek, se vší svou ďábelsky propracovanou stra­ tegií, zkažený a nebezpečný i na institucionální rovině. A to je hrozba daleko závažnější. Pedofilie a kuplířství jsou j e d n a věc, ale organizo­ vané snahy o ovládnutí světa něco docela jiného.

2. Hřích jako strategie Ve zšeřelém, absurdním světě mýtů byli jezuité, stereotypně předsta­ vovaní v roli jevištních zlosynů, nepřekonatelní v získávání politických atentátníků. Tady na zemi jim slibovali bohatství, zlato i diamanty (nepochybně ze svých tajných dolů v Mexiku a Peru) a na o n o m světě věčné blaženství. Když našli vhodného kandidáta, uměli také atentát obratně zorganizovat. Podle zvlášť fantastické báchorky, vydané krátce poté, co katolík Francois Ravaillac zabil roku 1610 francouzského krále Jindřicha IV., „předložili mu [budoucímu atentátníkovi] nůž zabalený do šátku a uzavřený ve skřínce ze slonoviny, na níž se skvěl Agnus Dei obkroužený nápisem, vyvedeným z navoněných liter". T e n t o bizarní rituál pak prý pokračoval tak, že jezuité vyňali nůž ze schránky, pokropili ho svěcenou vodou a rukojeť vyzdobili šesti korály. Ty měly představovat pět nebo šest zamýšlených bodných ran a rovněž duše, které úspěšný atentátník svým činem vysvobodí z očistce. Pro případ, že by vraha opustila odvaha, jezuité ho povzbudili pří­ klady Samsona, Jefty a Gedeona, Davida před zabitím Goliáše či Judity, jež uřízla hlavu Holofernovi. Atentátníka ujišťovali, že se mu dostalo cti stát se mečem papežovým, „jenž láme moc světských knížat". „Buď srdnatý," řekli mu, „a Bůh posílí tvou paži." V tu chvíli „veškerá ta cháska

142

RAPSODIK POMLUV

pekelná" padla na kolena a spolu se svým představeným hlasité volala: „Přijďtež, cherubové, přijďtež, seraťíni ... přijďtež andělé svatí, andělé milosrdenství; přijďtež a naplňte tuto přesvatou schránu slávou věčnou!" Pak oznámili svému najatému vrahovi, že „je naplněn božskou svatostí, která je naplňuje tak posvátnou úctou, že před ním padají na zem, líbají mu ruce i nohy a pokládají ho za víc než za pouhého smrtelníka". Poté ho ujistili, že ho čeká „přímá cesta do ráje, bez zastávky v očistci". T e d y průvodní list, jaký každý katolík bezpochyby ocení. 1 8 A pokud bylo záhodno uchýlit se k jemnějším metodám než je užití dýky, Tovaryšstvo zjevně dokázalo podle svých pomlouvačů využít chemie a farmakologie, kteréžto obory za tím účelem léta pečlivé pěstovalo. Mírnější kritici přinejmenším obviňovali jezuitské apatvkáře ze šarlatánství. G u i Patin, hypokratovsky zaměřený člen medi­ cínské fakulty pařížské univerzity, pokládal jezuity nejen za „katany, blechy a štěnice", ale rovněž za nejhorší šarlatánské mastičkáře, kteří své lehkověrné oběti podvádějí neúčinnými projímadly a oním bezna­ dějným novým objevem, zvaným chinin. 1 9 Jiní zase hovořili o daleko strašlivějších hrozbách. Hlavním cílem jezuitského mistra travičství prý bylo „vybavit vrahy takovými prostředky, jimiž lze otrávit mísy, talíře, slánky, umyvadla, džbery a nádobí tak, že jed na těchto před­ mětech ulpí, i kdyby je lidé třeba desetkrát umývali". 20 To prý byl i případ Edwarda Squira, který se podle návodu jezuity Richarda Walpola měl údajně dát roku 1595 najmout do stájí zámku v Greenwichi, aby m o h l smrtelným jedem z opia a rtuti otrávit sedlo velekacířské královny Alžběty I. Jednalo se o zvlášť mazaný travičskv trik, neboť se tak mělo stát „za letních veder, kdy póry jsou co nejvíc otevřené k přijetí škodlivých výparů či tinktur". Opět další příklad skutečnosti, jak poznamenává pozdější komentátor (tyhle báchorky mají vskutku tuhý život), že „potměšilí jezuité studovali medicínu a provozovali lékařství proto, aby získali nad lidskými životy moc, kte­ rou pak krutě zneužívali. Svých znalostí jedovatých bylin a minerálů totiž využívali k tomu, aby se případně s jejich pomocí tajně zbavovali příliš nepříjemných protivníků".' 1

Stvořeni

antijezuitského

mýtu

143

Takovéto vykonstruované povídačky byly podstatným rysem, o který se opírala protijezuitská propagandistická kampaň. T o , že si jezuitský vzdělávací systém vydobyl tak skvělé postavení v kulturním vývoji Evropy, bylo podle Williama Crashawa tím, že Tovaryšstvo „usilovně vybíralo nejtalentovanější mladé mozky světa, které pak vycvičilo tak, aby papeži nikdy nechyběly nástroje ke královraždám". 2 2 Seznam jezui­ ty údajně zosnovaných atentátu (někdy uskutečněných, jindy nikoli) je přímo oslňující: francouzští vládcové Vilém Oranžský, Jindřich III., Jindřich IV. a Ludvík XIV.; angličtí vládci Alžběta I., Jakub I., Karel I. a Karel II.; v neposlední řadě pak američtí prezidenti, vesměs vděčné objekty nejrozmanitějších konspiračních teorií. Jezuité byli obviňováni ze zabití Williama Henryho Harrisona, Zacharyho Taylora, Jamese A. Garfielda, Williama McKinleyho a - jak také jinak - Abrahama Lincolna. A co bylo ještě odpudivější, v těchto obviněních se zpravidla pohotově dodávalo, že Tovaryšstvo uctívá jako mučedníky právě ty, kteří smrtelným utrpením splatili plnění jeho zrádných záměru „bandu svatých zrádců", jak je nazval protestant Henry G e e . 2 i Podle těchto konspiračních teorií stála v pozadí jezuitských p r o ­ jektů vždy snaha o získání politického vlivu, která si někdy žádala odstranění nepohodlných politiků. Z d a Tovaryšstvo o uchvácení moci usilovalo pro náměstka Kristova či samo pro sebe, bývalo předmětem vášnivých sporů. Jeden skotský protestant napsal roku 1615, že jezui­ té usilují o to, aby všichni korunovaní vládcové, držitelé moci i jejich poddaní povin­ ně ctili papeže. To je jejich cíl, v tom spočívá jejich slepá oddanost papeži, jejich speciální přísaha, kterou při svém přijetí skládají kromě tri slibů běžných v ostatních církevních řádech. K tomuto cíli míří veškerá jejich služba, aby papeže učinili pánem světa, císařů, králů, knížat a jejich rodů, aby tito vládcové byli odstraněni, vyměněni, se­ sazeni a zabiti, kdykoli se Jeho Svatosti zlíbí tím jezuity pověřit.^

144

RAPSODIE POMLUV

Jiní nepřátelé Tovaryšstva ovšem soudili, že ona poslušnost papeži, kte­ rou se jezuité tak chvástají, je pouhou šalbou, že generál Tovaryšstva papeže tyranizuje a posmívá se mu a že když jezuité osnují královraždy, vždy tak činí jen kvůli dosažení svých vlastních zvrácených cílů. Čil] jinými slovy, jezuitská pýcha se s bezpodmínečnou poddaností nejvýšŠímu pontifikovi nikdy neslučuje. Jak poznamenal jeden anglický pro­ testant během občanské války ve své vlasti - další politické krize často přisuzované pletichám jezuitů 2 ' -, jezuita se může jevit jako „ten nejpohotovější chlapík, kterého papež vyslal, aby jednal v jeho zájmu", ale je zároveň jeho „nejméně uctivým" poddaným. Často se připomínalo, že když se Sixtus V. koncem osmdesátých let šestnáctého století postavil proti Tovaryšstvu, „dali mu hlt jedu, aby se ho zbavili". 2h D r u h protijezuitského mýtu vždy závisel na záměru příslušného štváče, jinými slovy, zda jím byl protestant poháněný odporem ke vše­ mu katolickému a snažící se tím dokázat, že někteří katolíci jsou ještě horší než jiní (charakteristický postoj zejména v alžbětinské a jakubovské Anglii), nebo katolík nespokojený s rolí, jakou jezuité hrají v jeho vlastní církvi. Samo sebou, opakovali kritikové, že atentáty jsou jen krajní takti­ kou Tovaryšstva. Někdy prý jezuité podněcují vzpoury a krveprolití, jako například během náboženských válek ve Francii, z jejichž rozdmýchání je vinil roku 1594 Antoine Arnauld, nebo při bartolomějské noci roku 1572 či prachovém spiknutí v Anglii roku 1606. Dokon­ ce se jim kladl za vinu i velký požár Londýna v roce 1666. 2 7 Soudilo se, že vzhledem k tak strašlivým piklům se jezuité přirozeně připravují na obranu. „Zbrojnice s železnými a zápalnými koulemi, mušketami, arkebuzami a kopími" se údajně nalezly „skryté pod tajnými poklopy a na půdách jezuitských kostelů v Praze, Krakově a na jiných místech", aby se jezuité mohli „bránit silou, kdyby jejich intriky narazily na nečekaný odpor". 2 8 Jezuité, tvrdilo se, jsou templáři nového věku. Ne vždy se však jednalo o násilné metody. Jak lépe mohli jezuité zasahovat do světských záležitostí, než prostřednictvím sítě svých škol a laických kongregaci? A jak lépe ovlivňovat evropské politické dcm»

Stvoření antijezuitského mýtu

145

než usilovat o to, aby se jejich kněží stali zpovědníky co nejvčtšího počtu katolických monarchů? .Jakmile se jim podaří vetřít se do srdcí knížat, pohrávají si s nimi jako s badmintonovými míčky.1*2'' Tvrdilo se, při ovlivňování vladařů užívají i černé magie a nutí je, aby jejich pochopy povyšovali do významných funkcí. Dokonce i kardinálové Mazarin a Richelieu (vskutku groteskní myšlenkový kotrmelec) byli vydáváni za loutky v rukou jezuitů. Jezuity jejich odpůrci obviňovali, že zasahují do vnitřních záležitostí Etiopie, o jejich paraguayských reduk­ cích tvrdili, že jsou míněny jako mocenská základna v Latinské A m e ­ rice, kde Tovaryšstvo hodlá vytvořit jakýsi stát ve státě, a dle vskutku nejbizarnější pomluvy bylo i šíření kvakerského hnutí výsledkem jezuit­ ské snahy podkopat anglický sociální a náboženský status quo. ' Provozování takto tajnústkářské a zlovolné politiky přirozeně vyža­ dovalo dokonale disciplinované pracovníky, členstvo naprosto bezmyš­ lenkovitě oddané Římu a bezpochyby i vlastním představeným. Sku­ tečnost, že se jezuité sami mezi sebou názorově lišili na kdeco od čarodějnictví až po evangelizační strategii, že v šestnáctém století ně­ kteří francouzští jezuité (jako Emond Augcr) podporovali krále, zatímco jiní (jako Claude Matthieu) stranili Katolické lize, nepřátelé Tovaryš­ stva velkoryse nebrali na vědomí." Cožpak koneckonců samy jezuitské konstituce nepožadují, aby člen Tovaryšstva byl podoben mrtvole bez osobního rozhodování, nebo aby byl jako hůl v rukou představeného, jenž jí muže užít jakkoli a k čemukoli, co se mu zlíbí? Na skutečnost, že uvedené požadavky přímo vycházejí ze středověkých klášterních tra­ dic a že Loyola jaktěživ neprosazoval vymývání mozků, ale chtěl, aby členové jeho řádu dbali na svou čest a svou pozornost upínali k nevy­ zpytatelné Boží prozřetelnosti, tito lidé snadno zapomínali. A stejně napomínali i na to, že jezuitské užívání metafor z oblasti vojenství je součástí dávné křesťanské tradice, dodržované napříč konfesemi. Bylo vždy lákavé přirovnávat jezuity k vojenskému uskupení, v jehož čele stojí generálové vzešlí z představ bývalého vojáka Ignáce z Loyoly. Z toho pak plynulo, že pro jezuity je nejdůležitější věcí disciplína, která může nabývat znepokojivých podob. Pokud prý jsou

146

RAPSODIE POMLUV

někteří novici natolik pošetilí, že se dopustí drzého chování, jejich nadřízení mají vždy přístup do velice podivného skladiště provazů, oprátek, skřipců, mečů, sekyr, železných kleští, klád, pranýřů, pochodní a dalších mučí­ cích nástrojů, jimiž lze nebožáka, který se jim vzepřel, týrat úd po údu. ... Jakmile [představení] dostanou zprávu, že některý novic kolísá, má v úmyslu dezertovat nebo vyzradit tajemství Tovaryš­ stva, uvězní ho do klády a tam ho nechají tak dlouho, až téměř umírá hlady a z i m o u . " Ale k čemu je poslušnost bez finančního zabezpečení? Tahle otázka byla dostačujícím důvodem ke vzniku dohadů o tajných zlatých dolech jezuitů v Latinské Americe nebo o jejich účasti na pašování svatých relikvií, dobytka a čokolády. Zvěsti o obrovském skrytém majetku jezuitů vedly jisté Londýňany k pokusu hledat roku 1679 v Savojském paláci zakopaný poklad Tovaryšstva. 3 ' Podle jednoho vyprávění „jezui­ té svůj obrovský majetek rozhojňují díky majetku důvěřivých vdov, které upadly do jejich vlivu, a z bohatství mladých šlechticů, naláka­ ných do řad Tovaryšstva"/ 4 Fiktivní Monita secreta z pera propuštěného jezuity Hieronyma Zahorowského vyšla v Krakově roku 1613 a do roku 1700 se dočkala dvaadvaceti vydání v sedmi jazycích. V podrobných pasážích se v ní vysvětlují tajné pikle, jimiž jezuité hodlají podkopat evropskou civilizaci. Když zemře nějaký zámožný muž, vysvětluje Monita, obratní a výřeční jezuité začnou okamžitě obletovat náhle zbohatlou vdovu a přesvědčo­ vat ji, že nový sňatek by jí nijak neprospěl, ale že by učinila daleko lépe, kdyby se oddala životu v modlitbách a osamění a dovolila Tovaryšstvu, aby ji zbavilo starostí o nedůstojné břímě hojného dědictví. 3 ' Ale ještě důležitější než h m o t n ý majetek bylo tajnústkářství a pro­ měnlivost jezuitů — schopnost mít „tolik podob jako Próteus a tolik jmen jako Velšan"." 1 Protože člověk nikdy neví, koho bude jednou potřebovat za spojence, musí být čímkoli pro kohokoli (tady se jako

Stvoření antijezuitského mýtu

147

odstrašující příklad uváděla akomodační strategie jezuitských misií). Jezuité se dle j e d n o h o autora „po celém světě šíří jako kobylky" a dokáží „svádět pošetilé ženy ... a vnutit se do dvorů, kočárů a rad Jcnížat", ale také na druhé straně sociálního spektra „lichotit domýšliv­ cům pokryteckou prostotou a předstíranou zbožností". 3 7 Autor spisu Odhalení jezuité si všímá skutečnosti, že „metody, jakými dokáží okouzlovat a ovlivňovat druhé ... jsou takřka nekonečné", ale že právě tato vlastnost je předvídatelná, uvážíme-li prohnanou a nevyzpytatel­ nou povahu katolické církve jakožto celku. Na jedné straně ulice je ženský klášter plný panenských jeptišek, na druhé pak prasečinec plný děvek. Jednoho dne budou všichni v karnevalových maskách provádět nepředstavitelné sprosťárny a pošetilosti, jaké si může zvrhlá mysl přát, nazítří se pak shro­ máždí v procesí a budou se do krve bičovat. Za jedněmi dveřmi naleznete exkomunikace, uvržení duší i těl do hlubin pekelných, za druhými probíhají oslavy nebo se páší všechny druhy ničem­ ností, vraždy, smilstva, opilství, křivopřísežnictví a travičství. Jezuité se tváří jako moudří ve společnosti knížat, chovají se jako n e ­ mravové mezi zpustlíky a jako cudní mezi počestnými. Důvěřivým nabízejí zázraky a fanatikům nadpřirozená zjevení 38 A všechna tahle úsilí, ať pro svou morální odpudivost nebo proto, že jsou rozvíjena v nepřátelském prostředí, vyžadují utajení. Jezuitismus," odhalil jeden pozdější komentátor, „je říší tajemství a přetvářky, do níž slunce nesvítí. ... Našlapovat po špičkách, šeptat od ucha k uchu, pra­ covat jako krtek pod povrchem země, šmejdit sem a tam, dovnitř i ven po způsobu hadím prolézat všemi zátočinami společnosti, užívat mas­ ku pod níž lze skrýt svou tvář, to jsou charakteristické znaky jezuitských kněží." 3 9 Proč by jinak, táže se James W a d s w o r t h , měly všechny jezuitské koleje dokonale vybavené kostýmní sklady, jež vyhovuji potřebám lidí, kteří „ze sebe někdy dělají elegantní vojáky ... pro­ cházejí se po ulicích i silnicích, děvkaří a navštěvují veřejné hampejzy",

148

RAPSODIE POMLUV

zatímco jiné převleky zase slouží těm, „kteří všude slídí v občanských oděvech a naslouchají řečem v hostincích, divadlech a krčmách"?' Bylo docela přirozené předpokládat, že k podobným tajným prakti­ kám se jezuité uchylují všude, kde je k tomu nutí sebezáchovný pud tedy především v hanbincích a postranních uličkách protestantské Anglie. Proto se postava zbabělého a nepoctivého jezuity stala užiteč­ nou zbraní alžbětinských a jakubovských úřadů, které, když se jim nepodařilo jezuitské kněze pochytat, alespoň se snažili je jaksepatří očernit. Jsou-li jejich záměry tak počestné, ptali se stále dokola protes­ tantští představitelé, proč se vkrádají do Anglie v převlecích a pod falešnými jmény? A když se přece jen podaří takového jezuitu polapit, protestantský čtenář se dověděl, že zatčený nedokázal na žádnou otázku odpovědět jasně a poctivě, ale vykrucoval se polovičatými odpověďmi, nestoudným lhaním a vytáčkami. Užíval slov s dvojím významem a na každou otázku odpovídal dvěma jinými otázkami. A nejhorší ze všeho byla dle T h o m a s e M o r t o n a jezuitská praxe takzvané „myšlené výhrady", která praví, že můžete část věn říci nahlas a zbytek si jen pomyslet, protože Bůh ji koneckonců uslyší celou. Takže když někdo třeba jezuitovi položil otázku, je-li katolic­ kým knězem, vyslýchaný mohl odpovědět: „Ne! Nejsem knězem," a jen v duchu d o d a t , „Apollóna Delfského." „Takovéto vytáčky pomocí myšlené výhrady," říká M o r t o n , „nejsou jen zakrýváním pravdy, ale otevřenou lží, která jezuitským kněžím umožňuje v skrytu pletichařit a dle vlastního uvážení organizovat spiknutí proti protes­ tantům." Bylo to cosi „daleko rafinovanějšího než obyčejný machiavelismus" a člověk by na tom byl lépe němý a bezruký, než aby slovem či písmem uváděl do života tak zhoubnou teorii". 41 Stereotypy mají tuhý kořínek a přežívají navzdory hojným zpochyb­ ňujícím důkazům. Speciální slib poslušnosti papeži umožňoval vy­ kreslovat jezuity jako otroky rozmarů a tužeb římského dvora, kteří zcela opovrhují situací a potřebami národních církví. Ale od prvých dnů existence Tovaryšstva se někteří jednotliví jezuité nezdržovali kn~ tiky papežských nedokonalostí. Giovanni Battista Viola si například

Stvoření antijezuitského mýtu

149

v dubnu roku 1555 neodpustil tuto pichlavou radu na adresu krátce panujícího papeže Marcela I I . : Kdyby se hlava církve vzdala pompy, vznešenosti a světského lesku, kdyby se po vzoru svatého Petra pravidelně modlila, hlá­ sala Boží slovo a stala se příkladem svatosti a bezúhonnosti, pak by se i všichni preláti a církevní vůdcové museli vzdát pýchy nadutosti a odložit veškerou p o m p u i marnivost. Ale pokud papež činí opak a pokračuje v tradici svých předchůdců, žádné užitečné ovoce to nepřinese, neboť všichni pak své vlastní hříchy, špatný životní styl a zlořády svádějí na něho. 4 2 Mezi Tovaryšstvem a Vatikánem existovala cela řada okamžiků nedů­ věry a vzájemných antagonismů. Jezuité opakovaně hájili zájmy svých národních církví proti římskému centralismu. T a k například Francois de La Chaise (po němž nese j m é n o slavný pařížský hřbitov) patřil k nejzarytějším galikánúm sedmnáctého století. Jak už j s m e viděli, v prvním století existence Tovaryšstva napadali mnozí papežové právě ty rysy jeho vnitřní organizace, kterými se jezuité lišili od jiných řádů. K ještě drastičtějšímu zásahu do vnitřní politiky Tovaryšstva se roku 1687 odhodlal papež Inocenc XI., který nestoudně zmanipuloval volbu Tirsy Gonzáleze za generála řádu. Ale žádný z těchto bouřlivých historicky doložitclných případů nedokázal podkopat vžitou představu jak protestantů, tak samotných katolíků, že jezuité jsou papežovými mazlíčky. Roku 1714 popisuje autor imaginární papežskou kavalkádu, kde na vojenské přehlídce největších spojenců Říma vedle „fanatických mnichů", kardinálů čili „šar­ latových násilníků" a pluků dominikánů i karmelitánú je vyhrazeno čestné místo jezuitům - papežově osobní jízdní gardě, „nejlepším jezdcům světa". 43

150

RAPSODIE POMLUV 3. Hodnocení mýtů

Jak hodnotit taková obvinění? Existoval kdy nějaký padouch, který bvl zároveň i jezuita? Nebo někdo, kdo složil jezuitské sliby nikoli z hlu­ boké oddanosti ignaciánské spiritualitě, ale kvůli slibné kariéře? Je to jednoduchá matematika. Na světě byly statisíce jezuitů, a tak bychom se podobně mohli ptát, zda někdy existoval nečestný soudce, nedbalý zubař nebo zlý básník. Špína jednotlivce totiž v žádném případě neznečišťuje celek. Nadto chování, které se na první pohled jeví jako znepokojivě zka­ žené či nečestné, nutně takovým být nemusí. Jezuitští misionáři, kteří si uvědomovali nebezpečí, jež jim hrozí v protestantských zemích, se museli nutně mít na pozoru. Jezuita Robert Abercrombie psal roku 1596 svým nadřízeným, že ve Skotsku jsou stoupenci papeže poklá­ dáni za „odpornější a hnusnější než Turci, Saracéni nebo 2 i d é . Kato­ líci platí za horší pohanů nebo nejdivočejších kacířských sektářů světa." „Za takových podmínek," pokračuje ve svém hlášení, „jsme nuceni cestovat jen v noci a do žádné hospody si netroufáme vstoupit před setměním." 4 4 Když jeho jezuitský druh John Gerard o deset let dříve dorazil do Anglie, byl nucen jednat podobně: Naše loď zakotvila mimo rejdu před setměním. Během první noční hlídky jsme byli vysazeni na břeh ... všude panovala černo­ černá tma. ... Ze strachu, abychom nevzbudili lidi, odebrali jsme se do blízkého lesa a tam jsme do rána odpočívali. Pršelo a všude bylo mokro, takže jsme ani oka nezamhouřili. Ani nahlas jsme si netroufali hovořit, protože poblíž toho lesa bylo jakési stavení/' Řečeno teologickým jazykem, opatrnost a obezřetnost se pokládaly za legitimní všude tam, kde existovala hrozba pronásledování. Jezuité vystupovali pod falešnými jmény a oblékali se naprosto nekněžsky. Michael Walpole vystupoval po připlutí do alžbětinské Anglie jako španělský sluha, Abraham de Georgis se roku 1595 odebral do E g y p t a

Stvoření

antijezuitského

mýtu

151

jako americký obchodník a Sebastian Vieira cestoval roku 1632 z Manily do Japonska v přestrojení za čínského námořníka. Takové převleky nazýval E d m u n d C a m p i o n obranou před bláznovstvím světa.46 Je snad nemravné," ptal se jiný jezuita roku 1583, „když pro­ následovaný kněz často mění j m é n o , oblečení i koně a zbytečně se nevrací na místa, kde po něm pátrají?" 47 Jak Campion vysvětlil během svého procesu roku 1581, pro podobné chování existuje m n o h o bib­ lických precedentů: Není neznámou věcí, že v době pronásledování prvotní církve, kdy Pavel pracoval na šíření evangelia, byl sice odhodlán raději položit život mučednickou smrtí, než jen o píď ustoupit od kázané pravdy, přesto však věděl, že živý prospěje církvi víc než mrtvý. Proto čteme o jeho rozmanitých přesunech z místa na místo, při kterých zmnožoval počty křesťanů a vyhýbal se proná­ sledování. Campion pak končí zajímavou pointou: Jestliže tyto přesuny byly tehdy uznávané, proč se mi dnes kladou za vinu?*4* Přímou lež nebo zapření víry hlavní teologický proud nikdy ne­ schvaloval a vždycky panoval obdiv k těm, kteří se neohroženě a bez osobní ochrany vrhali do náboženských šarvátek. Ale ti, kteří projevili opatrnost a obezřetnost, se z teologického hlediska žádného zločinu nedopouštěli - a jejich protestantští kritici to dobře věděli, neboť v podobných situacích jednali úplně stejně. Hojně se debatovalo o hra­ nici mezi opatrností a zbabělostí, lží a přijatelnou zdrženlivostí. Mlčet při výslechu nebo na otázky dávat víceznačné a nejasné odpovědi - což Robert Persons nazýval „amfibologií" - nebo užívat slov s dvojím významem, to byly taktiky snadno obhajitelné. Kritici si ovšem brali na roušku i metodu „myšlené výhrady", kterou někteří jezuité skutečně hájili, ale jež je nepochybně sporná a kontroverzní. Ale podobné postupy zdaleka nebyly jen jezuitské, nýbrž byly součástí obecného Povědomí. V jedné alžbětinské příručce kasuistiky se dočítáme, že „ne

152

RAPSODIE

POMLUV

každý má nárok na tu čest, stát se mučedníkem". Takoví lidé pak mohou „činit cokoli - uchylovat se k vyhýbavým odpovědím, mlčení, zdrženlivosti či jakékoli jiné metodě -, aby se vyhnuli hovoru o víře"." V některých případech mohlo být chování jezuitů značně nesvaté: členové Tovaryšstva pletichařili a usilovali o získání vlivu, ale roz­ hodně v tom nebyli sami. Stejně se chovali i františkáni, dominikáni, luteránští pastoři i kalvínští teologové. Organizované náboženství totiž odjakživa bylo také více či méně politickou hrou. Není vůbec jasné, zda to byl jezuita, kdo se převlékl za ducha, aby nahnal strach císaři Josefovi I. a tím ho přiměl propustit svého náboženského poradce Ferdinanda von Rummela, ale i o méně teatrální politické šarády není v historii rozhodně nouze. 5 0 Ludvík XIII. byl nucen pro­ pustit svého jezuitského zpovědníka Nicolase Caussina, protože byl přespříliš kritický ke královým smlouvám s Turky a protestanty a jeho válečným tažením proti vlastním souvěrcům z řad katolických vladařů. Richard Haller, zpovědník Markéty Rakouské, zase jako politický poradce s potěšením bojoval na španělském dvoře Filipa I I I . za zájmy rakouských Habsburků. 5 1 Ve španělské politice rovněž sehrál význam­ nou roli Juan Everard Nithard, zpovědník španělské regentky Maria­ ny, jenž nesmírně zvýšil svůj vliv funkcí poradce a Velkého inkvizitora. Když se posléze don Juan ďAustria pokusil chopit otěží moci, Nithard se ocitl v postavení přirozeného nepřítele. Jakmile pak v únoru 1669 don Juan vstoupil do Zaragozy, figurína Nitharda byla slavnostně upá­ lena před budovami Tovaryšstva. 5 2 V osmnáctém století se jezuité na francouzském dvoře snažili usilovnou kampaní zabránit přílišnému vlivu svých odpůrců na krále; portugalští jezuité se zase roku 1640 sna­ žili těžit z vymanění Portugalska ze španělského vlivu.51 Je však třeba zdůraznit, že sami někteří členové Tovaryšstva (napří­ klad Petr Canisius) vyjadřovali hlasité znepokojení nad důsledky sku­ tečnosti, že jezuité se stávají zpovědníky bohatých a mocných, a když se jednotlivci jako Claude M a t t h i e u a E m o n d Auger beznadějně zapletli do francouzské politiky šestnáctého století, jezuitský generál Claudio Acquaviva jim nařídil, aby této činnosti zcela zanechali/ 4

Stvoření

antijezuitského

mýtu

153

Říci, že někteří jezuité pletichařili a strojili intriky - což nepochyb­ ně platí o některých knězích na dvoře španělského krále Filipa I I . zajité neznamená, že po čtyři staletí patřily královraždy a travičství nepřátelských státníků k běžné politice Tovaryšstva." I nejzarputilejší odpůrci jezuitů si neudržitelnost takového tvrzení dobře uvědomovali, a proto se vždy snažili diskreditovat každého jezuitu, který tvrdil, že i když někteří členové jeho řádu se někdy dopouštějí zlých činů, ne­ opravňuje to nikoho házet všechny j e h o bratry do j e d n o h o pytle. „Vyprávějte jezuitovi o krvavém učení, intrikách a zločinech jeho řádu, [a] on se k vám přidá v jejich odsudcích ... a bude se chvět hrůzou při pomyšlení na strašlivé důsledky činů těch, kteří nabádali ke královraždám." To vše je ovšem jen kouřová clona, neboť „ačkoli jednotliví čle­ nové Tovaryšstva snad vyjadřují svou nelibost, je nanejvýš jisté, že všichni jednají jako ničemové a vrazi, sejdou-li se k poradě o způsobu a prostředcích, jimiž hodlají posílit svou moc a naplnit své truhlice". 5 6 To byl vskutku poněkud nepřesvědčivý gambit kritiků jezuitského řádu. Jezuité vždy znali smysl své činnosti a věřili tomu, co činí. Měli své nepřátele a také s nimi - někdy i lstivě - bojovali. Šířili zvěsti, že jejich odpůrce z osmnáctého století, Jean le Rond ďAlembert, je nemanžel­ ského původu, že M a t e o Ripa, umělec, který se v Cíně spojil s jejich protivníky, má podivné sexuální sklony, a když to vypadalo, že někdo jako biskup Jerónimo Manrique z Cartageny, který rozhodně nebyl přítelem Tovaryšstva, se měl v šestnáctém století stát vizitátorem jejich španělské provincie, neváhali připomenout, že s ohledem na jeho tři levobočky rozhodně není ideálním kandidátem na tuto funkci. 5 7 Dá se tedy říci, že jezuité se provinili vymýšlením přesně takových uráž­ livých a zjednodušujících mýtů, jakých sami bývali častými oběťmi. Skutečnost, že jezuitské reakce byly celkem vzato předvídatelné, má v sobě cosi úlevného: je důkazem, že lidská křehkost musí nutně tak či onak poznamenat každou nadnárodní organizaci se čtyřsetletou histo­ rií. Přitom vždy je třeba znovu a znovu dokazovat, že dějiny jezuit­ ského řádu tvořili rozmanití lidé v rozmanitých dobách a na nejrozmanitějších místech světa. Byli mezi nimi jezuitští ničemové, jezuité

154

RAPSODIE POMLUV

posedlí nemístnou ctižádostí, jezuité, kteří dávali přednost politikaření před kazatelskou činností, ale šmahem přisoudit všem členům Tova­ ryšstva nálepku „jezuitismu" - tedy onoho „—ismu", značícího v obec­ ném povědomí krvelačnost, krutost a nelítostnost - je intelektuálně stejně darebné, jako zametat pod koberec ony případy, kdy ten či onen jezuita hřešil, klopýd či sloužil svým vlastním světských choutkám.

Nejjednodušším závěrem je konstatování, že většina přemrštěných útoků na jezuity jsou samé nesmysly, ale právě tyhle nesmysly nás nutí položit si dvě zásadní otázky: proč vůbec tak záštiplná kampaň vznikla a - co je ještě důležitější - proč se vyvíjela právě tímto specifickým způsobem? Spadla snad všechna ta míchanice nejroztodivnějších obvi­ nění jen tak sama z nebe, nebo je někdo rafinovaně vybíral a šířil? Robert Persons si roku 1581 z Anglie stěžoval, že „o jezuitech se zde vypráví víc smyšlených báchorek, než kolik si jich dřív lidé vyprávěli o pohádkových příšerách". Byl si naprosto jistý, že tyhle bajky, pochá­ zející z různých zdrojů, si mezi sebou protiřečí, často jsou samy o sobě rozporuplné a „nápadně se podobají škaredým snům".' 8 Ale odpůrci a klevetníci byli mazanější: své pomluvy volili tak, aby byly co nejúčinnější. C o ž nebylo výhodné útočit přesně na ty intelektuální bašty je­ zuitů,

k jakým

bezesporu patřily školy,

duchovní poradenství

a vědecká činnost? A tak nám nakonec antijezuitské mýty paradoxně přesně ukazují na ty obory, ve kterých bylo Tovaryšstvo nejúspěšnéjší. Například právě věda, která od počátku patřila k nejzdravějším tra­ dicím Tovaryšstva, byla oblíbeným terčem pomluv a útoků. A tak nesporné úspěchy jezuitů na poli mechaniky byly vydávány za prostře­ dek k podvádění dúvěřivců pomocí důmyslných vyobrazení a soch Panny, zázračné pohybující se oči „poháněl hodinový strojek" a socha, jež „na den zrození Páně" zdánlivě ronila mléko, měla v sobě zabudo­ vané „tenké trubičky, do nichž podvodní jezuité" z úkrytu nalévali mléko. Bylo nasnadě, že i úspěchy Tovaryšstva na poli medicíny a far­ makologie byly vydávány za prostředek, díky kterému mohli jezuité

Stvoření

antijezuitského

mýtu

155

provádět podvodné zázraky. „Tělesně slabý jezuita" pět nebo šest let předstírá slepotu tím, že „si barví rohovku pomocí vody vydestilované z jistých bylin", nebo ze sebe dělá chromého či si vypěstuje „umělé malomocenství způsobem, jak to činívají žebráci, aby vzbudili soucit. Když už ho pak všichni kolem znají, obrátí se o pomoc k takovému zázraky činícímu světci a vzápětí je zdráv jako ryba." Údajně slepý pro­ hlédne a malomocný je očištěn. 5 9 Existoval nějaký společný jmenovatel, který dodával všem těmto mýtům alespoň jisté zdání věrohodnosti? Svým způsobem mělo smysl vykreslovat jezuity jako hrabivce, jelikož Tovaryšstvo nenáleží k žebravým řádům, a proto svou evangelizační činnost muselo vždycky financovat prostřednictvím celé škály komerčních aktivit - bankovnic­ tvím, důlním podnikáním, výtěžkem z nemovitostí a podílem na obchodu s kořením a hedvábím. Munici této propagandě bezesporu dodalo 38 435 sudů vína, které roku 1736 vyprodukovalo vinařství jezuitské haciendy San Jerónimo; 1115 metrických centů cukru, které roku 1757 dodala na trh Villa hacienda; nebo skutečnost, že jediná mexická hacienda dokázala v osmnáctém století chovat na 10 000 jehňat, 150 000 ovcí a 50 000 koz. 6 0 Bylo snad neopodstatněné šířit pověsti o politických pletichách Tovaryšstva, když, jak jsme už viděli, jistí jezuité usilovali o mocenský vliv? Nebo donekonečna omílat faleš členů tohoto řádu, když je nepo­ piratelné, že mnozí jezuitští misionáři připlouvali do Anglie v nejroztodivnějších převlecích a pokud byli zatčeni, snažili se dvojznačnými řečmi ze všeho vykroutit? Při užívání takových taktik je samozřejmé, že docházelo i k pod­ loudnému pašování zakázané literatury. Výtěžek podnikatelských aktivit (i když někdy pocházel z nečistých zdrojů, k jakým náležela produkce alkoholu - metly prostého lidu - nebo z dřiny zotročených dělníků) téměř vždy plynul do rukou jezuitského duchovenstva. Poli­ tikaření jistě nebylo totéž co královražda a dvojznačné vytáčky se opíraly o komplikovanou kazuistiku (v dobách, kdy kazuistika platila za seriózní teologickou disciplínu). Ale mýty a pomluvy mají vždy větší

156

RAPSODIE POMLUV

naději se uchytit, jsou-li jen přeháněním, nikoli čirou a o nic se neopírající fantazií. Přesně toho se týká například obvinění z královražd. Opravdu nikdo nemůže popřít existenci kontroverzních jezuitských traktátů, k jakým například patří práce Roberta Rellarmina, Franciska Suáreze a především Juana Mariany, jenž ve svém díle De rege et regis itntitutione, vydaném v Toledu roku 1599, uvádí, že moc vladaře vychází z vůle lidu a udržuje sejí. Je třeba po pravdě říci, že sám jezuitsky rád se často obával způsobu, jakým by mohla být díla těchto autorů

přijí­

mána, ale argumenty takového Mariany byly tak opatrné a natolik obklopené výhradami, že jakákoli v nich skrytá latentní hrozba se dala snadno neutralizovat. Taková díla se stala součástí dlouhotrvajících seriózních učených diskusí o podstatě politiky a občanské společnosti. Neslavně proslule Mariánovo dílo vzniklo na objednávku Filipa I I . , a tak se po svém vydání ve Španělsku nesetkalo s žádnými námitkami. To však nemoh­ lo zabránit tvůrcům protijezuitských mýtu vyhlašovat, že jezuité do nebe volajícím způsobem ospravedlňují zločiny a podněcují horké hlavy k travičství a vraždám nepřátel svého řádu. To stačilo roku 1610 paříž­ skému soudnímu dvoru k zákazu Mariánova díla a k nařízení, aby bylo spáleno na hranici, i králi Jakubu I., aby dal roku 1613 na schodech chrámu svatého Pavla spálit Suárezovo Defensio. Propagandistické mýty a konspirační teorie často užívají stejnou techniku, slovník i tematiku. Jsou svým způsobem líné. Přesto byly vodou na mlýn odpůrců Tovaryšstva, protože využívaly zakořeněných představ raně novověké evropské společnosti. Utočit na jezuitskou zálibu v převlecích bylo totiž náramně chytré ve společnosti, která si zakládala na složitých zákonech nákladného odívání a předpokládala, že to, jak se člověk strojí, vypovídá o jeho soukromém i profesionál­ ním životě. O b d o b n ý druh uvažování nacházíme ve třech trendech, které cha­ rakterizují antijezuitskou tradici. Všechna obvinění se totiž vyznačuji až zarážející důsledností. T é m a t a nejstarších kritiků Tovaryšstva,

Stvořeni antijezuitského mýtu

157

Antoina Arnaulda a Etticnna Pasquiera vc Francii šestnáctého století se věrné papouškovala po několik set let: když v osmnáctém století přední neapolský politik Bernardo Tanucci, který jezuity silně nenávi­ děl, potřeboval argumentační munici, instinktivně využil spisu Paola Sarpiho, který proti Tovaryšstvu brojil ve století sedmnáctém/ 1 Nenávistné odpůrce jezuitů vždy spájelo skutečné přátelství. Když portugalští kritikové Tovaryšstva hledali roku 1910 svého hrdinu, nalezli ho v jednom z nejodhodlančjších oponentů řádu z osmnáctého století, markýzi z Pombalu. Shromáždili se tehdy pod jeho sochou na lisabonské Avenida da Liberdade a volali, že znovu bude třeba jeho pomoci na potření jezuitského nepřítele. Z toho všeho nakonec vyply­ nulo obecné přesvědčení, že všichni členové Tovaryšstva - bez ohledu na dobu a místo jejich působení - sdílejí společnou vinu, že všichni se podílejí na souvislé řadě zločinů a provinění, pramenících z trvalého sklonu k darebáctví a krutostem. Jeden spisovatel z devatenáctého sto­ letí dokonce kladl Tovaryšstvu za vinu americkou občanskou válku a docela vážně tvrdil, že statisíce jejích obětí je třeba připsat na seznam obětí bartolomějské noci z roku 1572 a krveprolití, jež následovalo po zrušení Nantského ediktu roku 1685. To vše totiž padá na vrub je­ zuitských zločinů a je svědectvím oddanosti Tovaryšstva Římu, oné „krví opilé matky děvek a vší sprostoty" Mysleli si, že budou-li tyto věci stále dokola opakovat, lidé jim nakonec začnou věřit. Nám ovšem zbývá položit si otázku, proč to vlastně všechno říkali?

"Staří mnichové" se vší svou temnou scholastikou se alespoň vždy „po­ tulovali po vlastním klášteře, rozjímali o nebi, bibli a hvězdách". Jezuité naopak „začali užívat kompasu ... a dnes nechtějí být jen pouhými rybáři lidí, ale i obchodníky říší a uchvatiteli jak duchovních, tak i světských Pokladů". Staly se z nich „zkažené tlející mrtvoly, které zamořují a infi­ kují všechna místa, kde se usadí". Jsou „klackem, v němž je ukryt meč, Jimž zraňují a ubližují nejniternější podstatě království". Do takové

158

RAPSODIE POMLUV

míry infiltrují politický život, že „veškerá státní tajemství i rozhodnutí vladařských dvorů jsou zaznamenána v hrudích jezuitů". Co však nejpřesněji charakterizuje Tovaryšstvo Ježíšovo? ptá se dále J o h n D o n n e a hned si sám odpovídá: „Co jiného, než rozdmýchávání vzájemné závisti mezi knížaty a opovrhování poddanými, podněcování rozbrojů v rodinách, rvaček ve školách, vzpour v armádách, zkáz vzne­ šených rodů, záborů států, tělesných týrání a vyvolávání zmatků v myslích a svědomích lidí." Jezuité sice mohou „předstírat, že se vzdá­ vají světa a hledí jen k nebesům", ale ve skutečnosti jsou „směsicí všech prvků" a visí „mezi nebem a zemí jako meteory, věštící ohnivou zkázu". Potěší je každá vstřícnost vůči papeži, ale vždy znovu a znovu vysílají do přístavů protestantské Anglie své buřičské a pletichářské misionáře, aby z nich, pokud je anglická spravedlnost dopadne a zkříží jejich plány, nadělali falešné mučedníky.' 13 Protestantský odpor k jezuitům nás jistě nepřekvapuje a značná část antijezuitských fantazií se jím dá snadno vysvětiit. Ale proč i katolíci chrlili tirády stejně nelítostné jako J o h n Donne? Proč například ně­ kteří katolíci odsuzovali jezuitské zemědělské experimenty? Podle nich se Tovaryšstvo podobalo „vinnému kmeni nebo rostlině, jejíž plody měly potírat jed kacířství, ale namísto dvou kvetoucích větví chudoby a milosrdenství, jež obě téměř uschly a uvadly, ďábel na něj narouboval sebelásku a touhu po zisku".''4 Stejně jako tomu bylo v Paříži roku 1594 po nezdařeném atentátu na Jindřicha IV., jezuité se snadno stávali obětí odporu a nesnášenli­ vosti, a to především těch, které vytlačili z jejich pozic a kteří v Tova­ ryšstvu spatřovali nové a nevítané mocenské centrum v rámci už tak dost spletité a nepřehledné politiky katolické církve. Roku 1591 roz­ bily v Padově bandy univerzitních studentů okna tamní jezuitské koleje, vpadly dovnitř a kněze zahrnuly záplavou sprostých nadávek. Kolej totiž původně vznikla jako seminář jezuitských noviců, ale brzy rozšířila svůj vzdělávací program a externistům nabídla kurzy filozofie, která se jinak přednášela na univerzitě. 6 5 Od Krakova po Prahu, od Lovaně po Boloňu protestovali katoličtí profesoři proti jezuitské kon-

Stvoření antijezuitského mýtu

159

kurenci. Hnětlo je, když si jezuitský učitel jako například Juan de Maldonado v Clermontské koleji v Paříži vydobyl takovou míru popu­ larity, že studenti vydrželi stát dvou až tříhodinovou frontu, aby získali místo v posluchárně. Dominikány a františkány zase popouzelo, že je jezuité začali vytla­ čovat z míst zpovědníků vysoce postavených a mocných osob, zner­ vózňovalo je, když jezuité hledali odpověď na výzvu, kterou předsta­ vovaly výzkumy Galileovy, a navíc v nich viděli až příliš úspěšné konkurenty v misijních zemích celého světa. Ve Francii měli učitelé řečnictví v jezuitech nebezpečné rivaly, kapucínům zase vadilo jejich evangelizační úsilí v Louisiané a benediktini si stěžovali, že jezuité dostávají nespravedlivě velký podíl z kořisti, zpětně vydobyté b ě h e m třicetileté války na protestantských vetřelcích. Pokud šlo o světské duchovenstvo, farní kněží zase těžce nesli pový­ šené poznámky jezuitů na adresu jejich nevzdělanosti a morálních ne­ dostatků i jejich obrovskou horlivost, díky níž lidé na venkově často opouštěli místní kostely a ke svátostem chodili do jezuitských institucí. V mladých katolických komunitách, jako bylo třeba Mexiko, Juana Palafoxe y Mendozu stále víc popouzelo, že jezuité zpovídají věřící, aniž si k tomu předem vyžádali patřičný biskupský souhlas, že poskytují svá­ tosti i mimo svůj okrsek a v neposlední řadě že odmítají platit desátky a ostatní církevní daně. Biskupové si mnohdy nevěděli rady s organizací, která se tak často vymykala zavedené praxi církevní politiky. Světští kněží, kteří se v tísnivé atmosféře alžbětinské Anglie usi­ lovně snažili být nenápadní a opatrní, postrádali smysl pro zápal jezuit­ ských misionářů, přinášejících bouřlivou atmosféru, plnou nových politických projektů. Doslova útočná propagandistická válka vypukla mezi jezuity typu Roberta Personse a světskými kněžími T h o m a s e m Listerem a Williamem Watsonem.'* W a t s o n si roku 1601 stěžoval na cleny jezuitského řádu, že jsou tak namyšlení na svou puritánskou dokonalost, že sami sebe pokládají za jedinečné bytosti, nesrovnatelné s kýmkoli jiným. Tito otcové se svým sklonem k vyvolávání politic­ kých nepokojů a svou úskočnou taktikou dvojznačných odpovědí při

160

RAPSODIE POMLUV

výsleších přivádějí „nás, ubohé světské duchovní a další prosté a po­ ctivé katolíky do propasti nebezpečenství a obecné nevážnosti". Pro­ testantské úřady pak začínají „otevřeně vyhlašovat, že katolíkům se v ničem nedá věřit"/' Jiní pak, oddaní ideálu nezávislosti národních církví, právem či neprávem podezřívali jezuity, že jsou dotěrnými posly římské hegemo­ nie. Jak už jsme viděli, vleklý konflikt mezi Tovaryšstvem a francouz­ skými státními institucemi byl na počátku sedmnáctého století v plném proudu. Srdce Ludvíka XIII. mohlo být pohřbeno v jednom jezuitském chrámu v Paříži, ale nepřátelé Tovaryšstva v temže městě s uspokoje­ ním vzpomínali na dlouhá desetiletí, během kterých se jim dařilo čelit školským iniciativám jezuitů, vinit řád z neloajálnosti a vyvolat jeho zákaz v období mezi lety 1594 a 1603. Jedna věc byla přesvědčit v pade­ sátých letech šestnáctého století clermontského biskupa a lotrinského kardinála, aby podpořili zavedení jezuitského vzdělávacího systému, ale tváří v tvář protestům pařížského soudního dvora, univerzity a paříž­ ského episkopátu bylo však m n o h e m obtížnější řádu zajistit naturalizaci, nutnou k právu vlastnit a dědit jakýkoli majetek. 61 Takový podezřívavý odpor se v té či oné míře vždy projevil všude, kde se na jezuity (pochopitelně, i když ne zcela právem) pohlíželo jako na pyšnou nadnárodní organizaci, výslovné oddanou Římu. Španělští králové, kteří jezuitům tradičně nedůvěřovali, horlivě vyvolávali a pro­ vokovali vnitřní spory uvnitř Tovaryšstva. Když papež vyhlásil roku 1606 nad Benátkami interdikt, protože porušily imunitu duchoven­ stva, Tovaryšstvo uposlechlo jeho výzvy a nepřipustilo čelné předsta­ vitele této republiky ke svátostem. T a k se započala dlouhá tradice, dle níž se vykazování jezuitů z té či oné země stalo projevem odporu k vměšování Říma do vnitřní politiky. Napětí mezi státem a Tovaryšstvem se často přehánělo. Popisovat jezuity jako „Izmaelity, jichž paže se zdvíhají vůči všem ostatním řádům i vůči sobě navzájem" znělo poněkud melodramaticky." Dominikán jako Melchior C a n o mohl sice zahájit jeden z nejostřejších protijezuitských útoků, ale jeho nadřízený, Francisco Romero, mu v další takové

Stvoření antijezuitského mýtu

161

činnosti pohotově zabránil. Musíme si uvědomit, že dominikáni a fran­ tiškáni se často i mezi sebou navzájem dostávali do sporu a že v pozadí půtek, které v asijských misiích propukaly mezi žebravými dominikány ze Španělska a Portugalci podporovanými jezuity, stála spíše nacionální animozita než cokoli jiného. 7 0 Jezuité možná neměli světské kněze vychované přesně v tom duchu, jak to požadoval tridentský koncil, a poctiví misionáři typu Roberta Personse měli spoustu nepřátel i v katolických řadách, ale tváří v tvář výzvám reformace si církev dobře uvědomovala silný potenciál Tovaryšstva Ježíšova a toto vědomí se stalo základem praktické a účinné - i když ne vždy ideální - spolupráce. Přesto i v katolických kruzích dál existovala klika, která tvrdila, že jezuité představují natolik rozkladnou hrozbu, že jakýkoli jejich sebetriumfálnější úspěch je z tohoto důvodu naprosto irelevantní. Právě z lůna strany jansenistú (je-li strana tím správným slovem) vzešly dva nejdemagogičtější pomlouvačné mýty - o osobní amorálnosti a insti­ tucionální sebelásce Tovaryšstva -, které měly na osudy řádu dlouho­ trvající devastující vliv. Jansenismus se původně zrodil z vážného a přísně vedeného teolo­ gického sporu, který „se netýkal jen marných a titěrných intelektuál­ ních jemnústek, ale s a m o t n é h o základu křesťanského způsobu života".71 Šlo o cestu ke spáse, o jemný, někdy rušivý protiklad mezi Boží milostí ve všech jejích podobách a svobodnou vůlí člověka, o to, jak má být přirozená lidská náklonnost k hříchu vysvědována a chá­ pána zpovědníky i učenci. Jansenismus stavěl proti sobě odporující si světové názory, vdechl nový život do dávno mrtvého Augustina a - jak poznamenal jezuita René Rapin - vzájemná nenávist soupeřících uči­ nila z původně akademického sporu „nejvýznamnější spor", který v katolicismu probíhal po celé sedmnácté století. 7 ' Jansenismus byl, jako konečně většina „-ismů", vhodnou stmelující fikcí, ale byl zároveň i stinným odrazem reálného sporu: chybou, táh­ noucí se dějinami katolické církve. A právě na tomto kolbišti se antijezuitské mýty a laciná propaganda prolínaly s vážnou seriózní teolo­ gií. A tento spor naneštěstí přerostl v obrovské přehánění a politické

162

RAPSODIE POMLUV

pletichaření, ale na druhé straně obohatil francouzský jazyk o jeden z j e h o nejnepopiratelnějších klenotů, o Listy venkovanu* Blaise Pas­ cala. Skrze Pascalovu beznadějně zaujatou, bystře nenávistnou satiru skrze jeho pojetí zkažené a korumpující jezuitské kazuistiky se tento zkreslující obraz jezuitismu zahnízdil v obecném povědomí, které se od něj dodnes neoprostilo.

4. Jansenismus Náboženský půst představuje úctyhodnou tradici a nadto skvělou duchovní disciplínu. Ale opravdu se obejdete bez stravy, máte-li slabý žaludek a riskujete-li bezesné noci, když vynecháte svou pravidelnou dobu jídla? A co jestli po prohýřeném předchozím dni máte větší potřebu jídla než jindy? A i když se s ohledem na půst musíte vzdát pevné stravy, bezpochyby můžete konzumovat víno - dokonce ve vel­ kém množství. Jak každý dobře ví, mnich, který odloží svůj řádový oděv, může být exkomunikován, ale smí se převléknout do civilu, vydá-li se na kapsářskou výpravu nebo do bordelu - to s ohledem na skandál, který' by jinak vyvolal. Sloužící, kteří okrádají své pány, aby si vylepšili mizernou mzdu, ženy, které se nestoudnč parádí, když na­ vštěvují hráčská doupata, mužští farníci, kteří chodí na mši jen proto, aby mohli pokukovat po něžnějším pohlaví - to vše mají být pilíře křesťanského společenství? Nikoli, hlásá Pascal, to j e n jezuité, kteří takovéto pochybné chování schvalují, se tak snaží kazit evropskou morálku. O n i totiž vůbec necítí povinnost ji napravovat! Dychtí po vlivu, a proto svým stoupencům vždycky říkají to, co chtějí slyšet. Křesťan čas od času potřebuje být plísněn a má mu být uloženo trýznivé pokání a jezuitský zpovědník je povinen se podle toho zachovat. Přesto se většině vrtošivého a vzpurného obyvatelstva Evropy dostává jen laxně lehkomyslných rad, které * Česky Listy proti jesuitům, Praha, 1926, pozn. prekl.

Stvoření antijezuitského mýtu

163

mu vyhovují. To je dalším příkladem, jak pohotově tvrdí Pascal, nepatřičné přizpůsobivosti jezuitů. Je to dobrá zpráva pro všechny nenapravitelné. Opravdu jste odpo­ vědni jen za ty hříšné činy, o nichž víte, že jsou špatné? Samozřejmě, Pascalovi jezuité budou hlásat, že kdykoli je křesťan vystaven poku­ šení, tak ho Bůh díky své „okamžité milosti" upozorní hryzením svě­ domí - ale cožpak právě tohle tvrzení není zjevný nesmysl? C o p a k není naprosto zřejmé, že existují lidé, kteří na Boha či svědomí nikdy ani nepomyslí, kteří se vychloubají svými hříchy, kteří si libují v hrabivosti, mravní špíně, rouhání, soubojích, mstě, loupežích a svatokrádežích? Z d á se, že všichni tito lidé své jednání za cosi zlého nepoklá­ dají. Jak poznamenává jeden z Pascalových literárních h r d i n ů , takovýto postoj je hotovým dobrodiním pro ty, kteří tráví celý život v honbě za požitky. Dosud si vždy myslel, že jejich jednání musí nutně vést k věčnému zatracení, ale nyní se díky jezuitům zdá, že i takoví lidé mohou počítat s věčným blaženstvím. Z jakého tedy důvodu, uvažuje ona postava, by člověk měl hřešit jen polovičaté? 7 ' Jiní lidé jsou ovšem úzkostlivější, ale ani takovým není třeba ne­ únosně zatěžovat svědomí. Zpověď může být trapnou, skličující zále­ žitostí, tak proč nedovolit křesťanům, aby měli j e d n o h o zpovědníka pro běžné lehké hříchy a jiného pro m n o h e m těžší hříchy smrtelné? Není nutné ukládat nemístně tvrdá pokání, opravdu není třeba, aby zpovědník věřil v opravdovou lítost kajícníka. Všechno záleží jen a jen na „slovní obratnosti". Při úvahách o ošidných morálních dilematech, na něž existuje celá řada protichůdných rad, mohla by se většina rozumných křesťanů domnívat, že člověk se má přiklonit k té, která ho nejlépe ochrání před hříchem. Ne tak ovšem jezuité. K tomu mají vždy po ruce zhoubné učení o „probabilismu". Vůbec nesejde na tom, že se stovka teologů shodne na nejbezpečnější cestě, neboť pokud jeden jediný z nich nabídne snazší alternativu, křesťan na ni může s klidným svědomím přistoupit. Krom toho definovat hřích je vůbec ošemetná věc. Co když děláte něco špatného, abyste tím dosáhli dobra? Představte si, že jako

164

RAPSODIE POMLUV

sluha držíte žebřík, po kterém se váš cizoložný pán hodlá dostat o k n e m do ložnice své poslední kořisti. Jste-li dostatečně moudrý abyste „zacílil svůj záměr" na získání zasloužené odměny a nikoli na milostný poměr svého pána, tak co je na tom zlého? Finanční odměna za vykonaný čin je oprávněná. Takže zabít někoho jen pro zábavu nebo z malicherné pomstychtivosti je o d p o r n é , ale vražda kvůli ochraně vlastní cti může být činem zcela legitimním. A právě tak pod­ plácení soudců, falešné svědectví či korumpování porotců. Ale co tradice, koncily, texty Písma, papežská breve a staří církevní Otcové, kteří všichni takovýmto postupům protiřečí? Tady je třeba se bez skrupulí od minulosti distancovat. Staré církevní Otce, Ambrože, Jeremiáše a Augustina, jezuité podle Pascala ctí pro zásluhy, které si vydobyli ve své době, ale pro moderní časy pokládají jejich učení za bezvýznamné. A tady náhle padne o n o magické jméno: Augustin. Byl to právě boj o jeho plnou rehabilitaci, který přiměl geniálního a tvůr­ čího ducha Pascalova k záštiplnému a nepřesvědčivému boji proti údajně jezuitskému světovému názoru. T e n nás ovšem přivádí na ne právě snadný teologický terén.

Jaký je vlastně vztah mezi svobodnou vůlí člověka - tedy jeho schop­ ností ovlivňovat vlastní spásu - a hrozivým, všemohoucím Bohem? V této rovnici lze jen stěží popřít roli a význam Všemohoucího, jehož milosti je vždy tak či onak zapotřebí. Obtížnou otázkou zůstává, jakou roli v této hře hraje její přijetí či odmítnutí člověkem. Klást příliš velký důraz na představu předurčeného vesmíru, v němž Bůh některé lidi obdaruje nezměrnou milostí a ostatní jednoduše pomíjí, znamená při­ pravit člověka o sebemenší význam v božském uspořádání, ba snad ho dokonce zbavit veškeré odpovědnosti - a tím mu také dát právo k če­ mukoli. Na druhé straně přehánět význam svobodné vůle a její role v procesu spásy lidstva znamená upadnout do pasti pelagianismu - to jest podcenit děsivou moc Boží. S tímto dilematem křesťanství vždy zápasilo a dodnes zápasí.

Stvoření antijezuitského mýtu

165

Augustin se přiklonil k predestinačnímu postoji, který má v křes­ ťanství úctyhodnou, až normativní tradici. Potíž katolíku spočívala v tom, že Augustin se stal hrdinou protestantů, kteří pinč přijali teo­ rii predestinace, a v důsledku t o h o jeho učení utrpělo v očích katolické církve těžkou ránu. Katolíci však přesto nehodlali Augustina zcela obětovat protestantům a nabídnout Kalvínovi a jeho nesvaté partě pří­ liš snadné vítězství. Proč vlastně by se katolicismus měl vzdát augustiánského dědictví? I n u , to je vskutku dobrá otázka. Celá záležitost se ještě přiostřila, když se na teologické scéně obje­ vilo pojetí Boží milosti a svobodné vůle, jak je formuloval jezuita Luis de Molina. T e n tvrdil, že neexistuje jakýkoli rozpor mezi nezbytností Boží milosti a svobodnou vůlí člověka, který t u t o milost může získat, přijmout či odmítnout. Bůh nabízí spásu - v míře dostačující pro všechny, kteří se kdy zrodili nebo zrodí: to je takzvaná „milost dosta­ čující". Ne však každý na tuto příležitost reaguje. Jen tehdy, je-li tato milost skutečně přijata, začíná konat své dílo spásy. V tom okamžiku se stává milostí „účinnou". T a t o teorie sice posiluje význam svobodné vůle, ale nenastoluje snad problém spojený s Boží všemohoucností, jeho vševědoucností a tudíž i apriorní znalostí toho, kdo bude spasen a kdo zavržen? Ne tak docela, odpovídá Molina. Pravda, B ů h sice ví předem (ačkoli mluvit o něm těmito časnými termíny může být samo o sobě chybné), kdo přijme a kdo nepřijme jeho milost, ale nikomu to nediktuje ani o tom za něj nerozhoduje. Bůh tudíž ví všechno, ale toto vědění je „střední" - scientia media. Na dně této teologické terminologie se skrývá optimistická víra v lidské možnosti, představa, že dědičný hřích je sice strašlivým bře­ menem, ale ne něčím, co lidskou přirozenost natolik zkazilo, aby naprosto ztratila schopnost rozhodovat se m e z i d o b r e m a zlem. Mnozí jezuité proto pokládají lidi za natolik cenné, že jim povolují zpovídat se a poté přijímat nejsvětčjší svátost tak často, až z toho jejich kritikům naskakuje husí kůže. Důsledky této Tovaryšstvem hlásané morální zásady jsou nedozírné. Jelikož nikdo není předem neodvolatelně zatracen, jelikož svo-

166

RAPSODIE POMLUV

bodná vůle má schopnost vzdalovat lidi od hříchu, vždy tu tedy zůstává otevřený prostor pro smilování a útěchu, a to i v období osob­ ního odklonu od morálky - nikoli v tak absurdním měřítku, jak to jezuitům předhazuje Pascal, ale tak, aby člověku stále zůstala zacho­ vána důstojnost i naděje. Svobodná vůle tedy může spolupůsobit s Božím milosrdenstvím, a proto duchovní ponaučení nemusí stále jen hrozit trestem za hřích, jak to doporučoval Jean Delumeau. Jinými slovy, j e m n ě klepnout hříšníka přes prsty může být moudřejší, než mu jako černé ovci zaťatou pěstí hrozit věčným zatracením a neodvratnou zkázou, která ho čeká děj se co děj. Byl to kontroverzní postoj, dokonce i mnozí jezuité nebyli Molinovými názory zdaleka nadšeni, natož pak ti katolíci, kteří chtěli Augus­ tina za každou cenu zachránit, kteří zdůrazňovali ničivý účinek prvot­ ního hříchu a zastávali daleko chmurnější názor na přirozenost a možnosti člověka. Na lovaňské univerzitě se do sporu vložili jezuita Leonard Lessius a dominikán Michael Baius. Když se roku 1588 objevilo Molinovo stěžejní dílo,

Concordia libert arbitrii cum gratiae

donnis, vyvolalo protesty nejen španělského dominikána Dominga Baňeze, ale i obecně vznášený požadavek, aby Rím o této knize roz­ hodl, a tak se v letech 1598 až 1607 rozhořel známý spor De Auxiliis (o pomocích). Ž á d n é konečné slovo nepadlo, a tak Rím patrně dou­ fal, že dá-li molinistúm, tomistům i stoupencům Augustina právo kázat a učit, jak uznají za vhodné, vzbouřené teologické vlny se nako­ nec samy utiší. Jenomže celý problém tím nezmizel. Jeden z Baiových žáků, vlámský teolog Cornelius Jansen, posmrtné vydal roku 1640 jeho dílo Augustinus (sám titul dostatečně vypovídá o autorových sympatiích), podle kterého chtíč člověka bezvýhradně panuje nad svobodnou vůlí a celý vesmír a veškeré dění v něm je Bohem předurčeno. Byla to útlá knížka, častěji kritizovaná než sku­ tečně čtená, kterou nakonec Řím - mimo jiné i pod dakem jezuitů odsoudil jako příliš kalvinistickou. T e n t o názor však vyvolal reakci ve Francii, a to nejen u abbého de Saint-Cyran, duchovního cisterciác­ kého kláštera Port-Royal, ale na druhé straně i v osobě kardinála

Stvoření

antijezuitského

mýtu

167

Richelieua. Jansenisté a jejich stoupenci, k jakým patřil A n t o i n e Arnauld, pak zaútočili na laxní morálku jezuitu, plynoucí - jak tvrdili - z přehnaně optimistického vidění lidské přirozenosti. Jansenisté hlá­ sali, že lidstvu je potřebí přísného mravního vedení, které zkázní jeho odporně zkaženou podstatu; je n u t n o distancovat se od tělesnosti a oddat se asketismu. Jezuité soudili, že lidé by měli přistupovat ke svátostem co nejčastěji, jansenisté však naopak tvrdili, že většina Udí nedosahuje takového stupně čistoty, aby si tuto čest vůbec zasloužila. Nestačí vyzpovídat se z hříchů, protože se obáváte ohně pekelného, ale musíte pocítit i projevit dokonalou a hlubokou lítost. Není třeba zvlášť zdůrazňovat, že nic z t o h o jezuity zvlášť nepotě­ šilo - a právě tak se z toho neradoval kardinál Richelieu ani jeho ná­ stupce kardinál Mazarin, kteří v hnutí kolem Port-Royal spatřovali ohrožení královské autority, a samo sebou se z jansenismu neradoval ani Rím, pro který představoval ohrožení centralistických tendencí potridentského katolicismu. T e n t o spojený tlak vedl roku 1653 k pa­ pežskému odsouzení pěti tezí o podstatě milosti a lidské přirozenosti, údajně obsažených v Jansenově knize. A pak vypukl opravdický zma­ tek. Antoine Arnauld připomněl, že tato pětice tezí je sice doopravdy pochybná, ale že žádnou z nich v Jansenově Augustinovi nikde nenalez­ neme. Další papežský odsudek následoval roku 1656. Arnauld jej z n o ­ vu zpochybnil a ještě téhož roku vyšly Pascalovy Listy venkovanu, které rozpoutaly zlostný útok na jezuity a jejich morálku. Na obou stranách hřměla argumentační kanonáda. Francouzský klérus povinně podepi­ soval provolání proti jansenistům, klášter Port-Royal byl rozpuštěn, Arnauld našel útočiště v holandském exilu. Na počátku osmnáctého století spor znovu rozdmýchala až přehnaně augustinsky zaměřená kniha z pera Pasquiera Quesnela a poté roku 1713 vše završila papež­ ská bula Unigenitus Dei Fi/ius, která definitivním odsouzením 101 Quesnelových tezí zdánlivé zasadila francouzskému jansenismu poslední smrtelnou ránu. Pascal se několikrát pustil do klidných a vcelku vyrov­ naných sporů s jezuity - s Antoinem de Lalouvěrem například disku­ toval o cykloidách a s Etiennem Noelem o existenci vakua

ale jeho

168

RAPSODIK POMLUV

líčení jezuitské morálky bylo obrovsky nespravedlivé. Citoval selek­ tivně, většinou vytrženě ze souvislosti a nadto jen z velice omezeného okruhu jezuitských teologu, ponejvíce z Antonia Escobara y Mendozy. Sám Pascal přitom připouštěl, že mezi jezuity existují velice přísní moralisté, kteří nezřídka kritizují i příručky napsané jejich spolubratry jako „píci vhodnou pro primitivní nevzdělance". 4 T a k é mnohonásobný cizoložník Ludvík XIV. se stal terčem jezuitské kritiky. Cosi na způsob probabilismu skutečně existovalo, nikoli ovšem v tak směšné podobě, jak o něm hovoří Pascal - a už vůbec se nejednalo o nějaký jezuitský vynález. Systematicky tento myšlenkový směr jako první formuloval dominikán Bartolomé de Medina roku 1577. Je pravda, že v jezuitské kazuistice nacházíme excesy, proti kterým papežové vystupovali stejně ostře jako na druhé straně proti janse­ nismu, ale Pascalova zjednodušující analýza tajuplné znějících teolo­ gických termínů a názorů činí jej samého zranitelným vůči kritice, obsažené v jednom z jeho vlastních jadrných aforismů: „Svět se spokojuje se slovy, jen málokdo pátrá po podstatě věcí." Na druhé straně bylo stejně snadné schematizovat jansenismus, jako schematizovat jczuitismus. Sama představa jezuitů jakožto jednotné a přísně strukturované sekty je do značné míry dílem jejich oponentu, kteří potřebovali učinit z Tovaryšstva politicko-teologického strašáka. Je ovšem stejně obtížné přesně formulovat teologický obsah janse­ nismu: zjevně se totiž nejednalo o jakousi katolickou odnož kalvinismu, protože Arnauld, jeden z jeho nejzapálencjších stoupenců, kalvinisty přímo vášnivě nenáviděl. V jádře se totiž jednalo o katolický pokus o znovuoživení Augustina, což mnohým nepřipadalo nijak zavržení­ hodné. Pascal pokládal za nespravedlivé, že molinismu bylo dovoleno obrátit naruby celou katolickou věrouku. Jak to, že jezuité náhle smějí hlásat myšlenky blízké zavrženému pelagianismu? Proč byl náhle odsouzen Arnauld za to, že se hlásil k Augustinovi? Což se katolická církev nemá znát k vlastním tradicím a bránit se zavádění novot?" Bylo to jednoduché a silně vzněcující - a právě tím byl spor o jan­ senismus tak důležitý. T o , co by mohlo vypadat jako učená, poněkud

Stvoření antijezuitského mýtu

169

temná teologická hádka, nakonec rozdmýchalo vášně lidu, a to nato­ lik, že katolíci v Toulouse vyšli roku 1645 do ulic s jansenistickými transparenty a jezuity zalili deštěm osobních urážek. 76 A tento spor měl i své trvalé následky. Jezuité totiž už nikdy jansenismu neodpustili. Když Theophilus Darrington navštívil roku 1698 jezuitskou kolej v Liěge, povšiml si, že v řetězem uzamčených regálech kolejní knihovny, obsa­ hujících zakázanou literaturu, se dílo Cornelia Jansena nachází hned vedle spisů nenáviděného Martina Luthera. 7 7 Nižádné oficiální papež­ ské prohlášení už nikdy zcela neočistí pověst jezuitů, nenapravitelně poškozenou Pascalovými Listy venkovanu. Představa, že Tovaryšstvo Ježíšovo poskytlo hříšným křesťanům morální teologii, která dokonale hoví jejich zkaženosti, měla před sebou dlouhou a zajištěnou budouc­ nost. Ještě v devatenáctém století jeden komentátor poznamenal, že se jezuitům podařilo „učinit ze zákona, náboženství a obecné konvenční počestnosti lidstva groteskní karikaturu"." Členové Tovaryšstva, jak soustavně tvrdl antijezuitský mýtus, kteří se sami oddávají nemravnosti, odpouštějí mravní poklesky jiným a lidem ve Francii i v Číně říkají vždy to, co chtějí slyšet. Zbožnost učinili snadnou a bohoslužby změnili v karneval, „útočící na lidské smysly pompou a okázalostí". 7 9 Vyzáblí asketičtí jansenisté se chovají, jak se na křesťany sluší, zatímco vykrmení smysloví jezuité jako praví Tartuffové usilují při všech příležitostech o vliv, bohatství a tělesné uspokojení. „Celý svět ví," napsal uštěpačně jeden autor, „že [jezuité] žijí v přepychově vybavených celách, ... spočívají na měkkých peři­ nách z prachového peří a sytí se všemi slastmi, jaké je svět s to jim poskytnout.'" 10 Jezuité údajně hověli nejnižším pudům hříšného davu a sami tedy byli hříšným davem. Jezuité měli strašlivé množství nepřátel. Tolik, že na počátku osm­ náctého století bylo Tovaryšstvo Ježíšovo stejně kontroverzní jako populární, stejně nenáviděné jako milované. Právě to však bylo para­ doxně známkou jeho zdraví a vitality. Spory o čínský ritus, brilantní francouzská satira, protestantské hanopisy, to vše byly nesporně sví­ zelné záležitosti, ale na druhé straně by nepřátelé neměli potřebu na

170

RAPSODIE

POMLUV

jezuity tak ostře útočit, kdyby se jimi necítili ohroženi. Roku 1700 bylo v kolejích, na knížecích dvorech a různých místech po celém světě víc jezuitů než kdykoli dřív. A přesto jen o málo později než za sedmdesát let byl jezuitský řád rozehnán, potlačen papežským breve a členové Tovaryšstva si museli hledat nové uplatnění.

K A P I T O L A VI

„Jezuita již není" 1 Osvícenství a útlak ... v polovině osmnáctého století Voltairc vládl neomezenou mocí nad Francií a celou civilizovanou Evropou. Lidé objevili svobodu a s konečnou platností vyhlásili její vítězství nad troskami fanatismu. Zpívali - zejména poté, co se napili - písně o toleranci a bratrství; vášnivé se líbali a i ti nejzdrženlivější ronili slzy radosti z humanity - byl to vskutku nádherný pohled... Všichni byli nakonec tak naplněni štěstím, že se dokázali povznést i nad Boha a výhodně ho nahradit filozofií a rozumem... Sarkastická karikatura osvícenství ve Francii od jezuity Augusta Carayona z jeho díla Lesprisons du marquis de Pombal.... 18652

1. Staré bitvy šestnáctého července roku 1724 kráčelo kolem kostela v polském městě T o r u n i procesí s nejsvětější svátostí. Podle jezuitské zprávy se následující událost vyvíjela tak, že „jakýsi obyčejný luteránský měštan" neobyčejně drze odmítl smeknout před nesenou monstrancí. Jednoho z místních jezuitských studentů toto rouhání tak popudilo, ze troufalému protestantovi srazil klobouk z hlavy, načež se na něj vrhli ostatní luteráni (nejspíš studenti konkurenční střední školy)

172

JEZUITA JlZ NENÍ

a zavřeli ho. Další jezuitští studenti - patrně bez vědomí svých uči­ telů - pak unesli a uvěznili jiného luterána, zřejmě s úmyslem vymě­ nit ho za vězně ze svých řad. To zase vyprovokovalo dav k útoku na jezuitskou kolej, kde rozběsnění vetřelci ztloukli pár kněží, zpřevra­ celi několik oltářů, „poráželi sochy světců a na kusy rozřezávali obrazy, zejména ty s P a n n o u Marií". Poté „odtáhli na náměstí mezi školami, kde bezbožně jásajíce a poskakujíce kolem ohně veřejně spá­ lili dřevěné sochy svaté Panny, svatých Františka [Xaverského], Kazi­ míra a dalších". Luteránský popis téže události sice útok na jezuitskou kolej popřít nemohl, ale jinak nabízí verzi naprosto odlišnou. T a k zaprvé kostel, kolem kterého procesí šlo, byl podle ní nespravedlivě odebrán luterá­ nům. Zadruhé onen student jezuitské koleje byl napaden proto, že se pokoušel násilím nutit lidi, aby před svátostí poklekli, což představuje hrubou urážku protestantského svědomí. Ano, tohoto studenta sku­ tečně zavřeli, ale zároveň slíbili, že ho nazítří pustí. To však neuspo­ kojilo jeho spolužáky, kteří nikým a ničím nevyprovokováni vyrazili do ulic vyzbrojeni šavlemi a, jak se dále tvrdí, jednoho nebohého luterána hodili jen v noční košili do řeky. Co je však vskutku odporné, byla pomsta vykonaná na luteránských provinilcích - a tato část příběhu už je, na rozdíl od předchozích, his­ toricky doložená.

Navzdory protestům m n o h a evropských vlád

a dokonce i v rozporu s přáním samotného papežského nuncia, který vyzýval ke shovívavosti, speciální komise (která dle protestantské verze jednala pod přímým vlivem jezuitů) nařídila popravu devíti hlavních buřičů, a to včetně toruňského starosty Jana Roesnecka. Poslední /bý­ vající luteránský kostel pak byl předán františkánům. Podle autora anglického popisu této ukrutnosti plynulo z celého příběhu jasné poselství. P r o t o vyzývá „protestanty všech denominací, aby zapomněli na své malicherné půtky a upřímně se sjednotili proti nepříteli, který si vytkl za cíl naprosté vyhlazení veškerého protestan­ tismu". 3 Z toho je vidět, že ani v osmnáctém století nepolevilo nepřá­ telství mezi Tovaryšstvem a jeho dávnými soky. Skutečným důvodem

Osvícenství

a

útlak

173

k obavám však bylo zrození nových, snad jemnějších, leč neméně odhodlaných odpůrců.

2. Sharp v Rímč, 1765 „Ať jakkoli popustíte uzdu své fantazii, nikdy si ani zpola nedokážete představit protivnost italských postelí, italské kuchyně, italských dostavníku, italských postilionú a italských sprostot, jimž je Angličan vystaven při své podzimní cestě," napsal roku 1765 Samuel Sharp, zahálčivý dědic hrdé anglické tradice: touhy navštívit Itálii (jíž kul­ turní a uměleckou přitažlivost může sotvakdo popřít) a zároveň potřeby hned po příjezdu jízlivě všechno zkritizovat. Stěžovat si (což Sharp nepochybně činil) na špinavá prostěradla, na chybějící záclony, na ubrusy a ubrousky lépe vyhovující klobásožroutům - a vůbec na klobásy, které jsou snad vůbec nejhorší urážkou gastronomického vkusu. Sharp píše, že byl šťasten, když se mu „podařilo dostat k večeři něco na cucky rozvařené drůbeže bez nejmenší kapky omáčky", zatímco chléb „byl po celou dobu cesty krajně odporný a máslo tak žluklé, že se ho člověk ani dotknout nedokázal". To máslo bylo prý natolik hnusné, že Sharp a jeho druhové si nakonec museli kupovat smetanu a vyrábět si své vlastní. 4 Byla to ukázka tradičního anglického snobství, přesně na úrovni o dvě staletí staršího tvrzení, že každý anglický turista se musí nutně z Itálie vrátit s prázdnou peněženkou a zkaženým žaludkem/ „Hlavně nedovolte svým synům překročit Alpy," radil William Cecil anglickým rodičům za časů Alžběty I., „protože se tam nenaučí ničemu jinému než pýše, rouhání a ateismu."* A právě rouhání a ateismus představo­ valy rysy italského prostředí, které protestantští Angličané pokládali za hodné nejvyššího zavržení. „Kdo je," ptal se Roger A s c h a m roku 1552, „italizovaný Angličan? T e n , kdo žije a cestuje po Itálii a přináší domů do Anglie ... náboženství, učení, politiku, zkušenosti a zvyky Itálie." A to vše představuje „papeženství nebo cosi ještě horšího". 7

174

JEZUITA JIŽ NENÍ

Samuel Sharp byl dědicem typicky anglických postojů, ale dopisy, které posílal do své vlasti z Itálie mezi lety 1765 a 1766, dokazují, / c byl rovněž nakažen oním druhem pochybností o římském katolicismu který byl příznačný pro osmnácté století. „Neznám melancholičtější místo, než jakým je moderní Rím," přiznává se. Pravda, člověk se tam může obdivovat světově proslulým uměleckým dílům, ale copak to všechno není tak trochu přitažené za vlasy? „Skvělé obrazy, které člo­ věk může spatřit v tamních chrámech, jsou nesporně ambrózií pro zhýčkané jazýčky, ale přiznám se, že když jsem jich zhlédl padesát tisíc, cítím se poněkud přesycen a na dalších padesát tisíc už nejsem zvědavý. A co víc," pokračuje Sharp, „jisté souvislosti kalí mou zálibu v těchto nádherných a přepychových předmětech, neboť nejsem s to hledět na tamní zlaté oltáře a tlusté kněze, aniž si vzpomenu na vyprahlý italský venkov a hladovějící laické obyvatelstvo." T a t o „pýcha moderního Rima" byla podle něj „prapříčinou jeho ohavnosti. Rím se holedbá zlatem a stříbrem, jež bez užitku zahálí v jeho chrámech", ale ani v nejmenším se nesnaží těchto vzácných pokladů využít daleko konstruktivnějším a sociálně odpovědnějším způsobem. Ale ne vše se třpytilo tak jako zářící oltáře. „Při první návštěvě vás vzhled Říma nijak nenadchne. Úzké uličky, vyhublí obyvatelé, obrovská spousta mnichů a žebráků, to vše plní toto město bezútěšnou atmosfé­ rou", takže podivná aktivita římskokatolické církve připadá bezúhon­ n é m u anglickému protestantovi o to absurdnější. Návštěva obřadu v papežské kapli odhalí „mumiřikovanou pohanskou frašku, o níž by člověk nevěřil, že vůbec může být součástí jakéhokoli náboženství". Sharp je dokonale pobouřen: „Dlím nyní v zemi, kde vladařem je kněz, n a d t o tu jsem v roční době, kdy kněžství předvádí veškerou svou pompu - neřkuli nadutost - a ujišťuji Tě, že je to pravou zkouškou tq*>ělivosti i rozumu." 8 Rozumem, tímto nejoblíbenějším slovem osmnác­ tého století, se tu ohání i nevrlý anglický turista, člověk, který je vším jiným než osvícenským filozofem, nicméně toto slovo pronáší ve městě, kde staleté architektonické úsilí od fontány di Trevi až po

Španělské schody už, jak se zdá, nebylo s to nadále udržovat svou někdejší slávu

Osvícenství

a

útlak

175

a prestiž. To vše v Evropě očarované osvícenstvím, oním všelékem, který dle mínění jedněch představoval všechnu skvělost, dle jiných zase veš­ kerou bídu moderní západní civilizace. V Evropě, která v průběhu sedmi let zažila vypovězení jezuitů (nejmilejších synů Říma, jak se tehdy říkalo) z Portugalska a Francie, Neapole i Parmy a jež byla v srpnu roku 1773 svědkem celosvětového potlačení Tovaryšstva Ježíšova. Pro jezuity to vskutku nebylo nejšťastnější století. Zhroutily se jejich misie v Číně, Kanadě a Indii - evropské katolické říše už zda­ leka nebyly tím, čím bývaly -, na všech stranách vřely teologické spory a antijezuitská propagandistická mašinérie nijak neumdlévala. O n a desetiletí útisku představovala výjimečné zhroucení ve srovnání s polo­ vinou století, kdy 22 589 jezuitů roztroušených po celém světě řídilo 1180 škol, profesních domů, noviciátů a rezidencí. Zhroucení, jež se pozorovateli mohlo jevit jako důsledek beznadějného nesouladu s dobou, jaký představovali tlustí kněží, mumie, chmurní mniši a veš­ kerá ta „zkouška trpělivosti i rozumu", abychom použili Sharpovu frázi. Takové vysvětlení je svůdné, ne však nezbytně pravdivé.

3. Světlo Proti osvětě jako takové jistě nelze nic namítat, ale váš postoj k ní bude určen tím, o jaký druh osvícení se zajímáte. Frontispis Encyclopédie, třináctisvazkové literární památky módního antiklerikalismu osmnác­ tého století, nám jednu z možností nabízí. 9 Klasicky oděná žena, která představuje Rozum, strhává z Pravdy závoj omylů a pověr. Seshora se pak z oblohy dere jasně bílé světlo. Níže jsou na oblacích shromážděny další v tógách oblečené ženy, které se radí nad geometrickými obrazci a pohrávají si s vědeckými nástroji. Existují však i jiné druhy světla. V kostele svatého Ignáce v Římě například. Je tam stropní malba z poloviny sedmnáctého století, jejímž autorem je jezuita Andrea Pozzo a na níž Bůh sesílá paprsek světla z božského srdce Ježíšova. T e n dopadá na Ignáce z Loyoly, u něho se

176

JEZUITA J l 2 NENÍ

štěpí na čtyři světelné kužely, ozařující nejvzdálenější světadíly. To j e světlo víry, světlo ducha jezuitských misií a snad světlo Izajášovo „... dal jsem tě za světlo pronárodům, abys byl spása má do končin země" - nebo světlo T o m á š e Kempenského, oblíbeného autora jezui­ tů, jenž napsal: „Osviť mne, laskavý Ježíši, jasem vnitřního světla a vyžeň všechnu temnotu, jež přebývá v mém srdci." Právě to bylo nepochybně ono světlo, o němž jezuitští misionáři tvrdili, že je roku 1721 viděli zářit z nebe nud Bavorskem, a kterc pokládali zajisté zna­ mení, že „nové světlo pravdy osvítí tupé mysli lidí". 10 Je to vskutku značně odlišný druh světla. Nebo to alespoň tak vypadá. 11 T a t o kapitola sleduje osudy jezuitského řádu v jeho nejsvízelnějším století, jehož vrcholem bylo papežské breve o zrušení Tovaryšstva z roku 1773, Dominus ac Redemptor. Jak později s těžko skrývaným potěšením poznamenal jeden autor, „římská matka církev vztáhla své zvetšelé paže na vlastní milované dítko a s žalem v srdci obětovala jezuity obecnému smíření". 1 2 Rím, abychom si vypůjčili slova jiného spisovatele, provedl sám na sobě císařský řez, ale děcko nepřežilo. Byla to, jak později prohlásí J o h n Henry Newman, „jedna z nejtajemnějších událostí v celých dějinách církve". 13

4. Útlaky velké i drobné Začalo to v Portugalsku - ironií osudu právě v zemi, z níž před více než dvěma staletími vyšly první jezuitské misie. Strašlivé zemětřesení, které zasáhlo Lisabon roku 1755 v 9.40 na svátek Všech svatých, zničilo vět­ šinu d o m ů hlavního města a zabilo přes 30 000 lidí, z nichž mnozí bez­ mocně a beznadějně uvízli pod troskami kostelů. Když někteří jezuité byli natolik nerozumní, že začali o tragédii hovořit jako o Božím trestu za hříchy Portugalců (takové řeči o nadpřirozených zásazích byly vžily proti srsti vládnoucím elitám a samozvaní rádoby pokrokáři je v polo­ vině osmnáctého století navíc pokládali za pověrečný žvást), zejména na jednoho politika tím rozhodně žádný silný dojem neučinili.

Osvícenství

a

útlak

177

Sebastiáo José de Carvalho e Mello, budoucí markýz z Pombalu, získal obrovský vliv poté, co se roku 1750 v Portugalsku ujal vlády snadno manipulovatelný Josef I. Emanuel (dle j e d n o h o nepřátelsky laděného popisu „král slabý, bázlivý a prostopášný")." Roku 1756 se budoucí markýz z Pombalu stal královým prvním ministrem, ale už v době před zemětřesením soptil proti jezuitům, které podezříval z opovrhování královskou autoritou v Paraguayi. Na základě M a d r i d ­ ské smlouvy Portugalsko vyměnilo roku 1750 se Španělskem kolonii Sacramento za území východně od řeky Uruguaye, které rovněž zahr­ novalo sedm jezuitských redukcí. T a k se stalo, že zhruba 29 000 Guaraníjů se náhle dostalo pod vládu Portugalců. M n o z í z těch, které jezuitští misionáři převedli do nově přidělených domovů na protější straně řeky, byli upřímně loajální ke Španělsku. P r o t o se postavili na odpor a dokonce zajali několik Evropanů, pověřených vytyčením nové hranice. Nepřátelé Tovaryšstva, už dlouho frustrovaní (nepodloženými) zvěstmi o skrytých jezuitských pokladech a jejich snahách o vytvoření státu ve státě (Pombala zvlášť popouzela rivalita, která panovala mezi jezuity a jeho brazilskou obchodní společností), přivádělo k zuřivosti, že někteří lisabonští jezuité ve svých kázáních vzbouřené Guaraníje hájili a tvrdili, že nutit indiány, aby opustili své domovy a majetek, je neobyčejně kruté. Šířily se zvěsti (rovněž neopodstatněné), že Tova­ ryšstvo má prsty i v indiánské vzpouře. 1 " Je sice pravda, že místní je­ zuity situace Guaraníjů rozhořčovala, ale jezuitský generál jim přísně zapověděl jakkoli do věci zasahovat. Spojené portugalsko-španělské vojsko nakonec indiánský odpor potlačilo a Guaraníjové dostali na vybranou: buď se podrobit, nebo přestěhovat. Ale m ó d n í antijezuitismus se tehdy teprve začal chystat k drtivému náporu. V průběhu dalších měsíců a let se Pombalovi podařilo vypudit ode dvora několik jezuitských kazatelů a zpovědníků, přičemž tisk zahájil Proti Tovaryšstvu přímo fantasmagorickou propagandistickou kampaň. (Jezuité byli dokonce osočováni, že v O p o r t u podnítili roku 1757 Pouliční nepokoje proti vládnímu vinařskému m o n o p o l u a prý

178

JEZUITA JI2 NENÍ

dokonce tvrdili, že toto víno se pro svou mizernou chuť vůbec nehodí k mešním účelům.) V polovině roku 1758 kardinál Saldanha, papežem pověřený vyšetřovatel jezuitských záležitostí v Portugalsku a blízký Pombalův spojenec, dospěl k závěru, že v portugalských jezuitských domech jsou skandální obchodní praktiky naprosto běžnou záležitostí. Poté, v noci 3. září 1758, kdosi postřelil krále Josefa I. do pravého ramene a paže. Zprvu dvůr držel zločin v tajnosti a říkalo se, že král pouze upadl na zahradě. Když se ale ukázalo, že za pokusem o atentát je uražená čest příbuzných královy milenky Teresy de Távora, pode­ zřelí pachatelé včetně vévody z Aveira byli zatčeni a popraveni. To dalo Pombalovi vítanou příležitost k útoku na vzpurně nezávislou šlechtu, ale nezapomněl přitom ani na své kněžské nepřátele, takže stín podezření nevyhnutelně padl i na jezuity. Podle jednoho typicky bizarního obvinění podněcovali údajného atentátníka intrikánští je­ zuité z j e d n o h o profesního d o m u , kteří mu namluvili, že zabije-li krále, dopustí se jen lehkého hříchu. V prosinci vojsko obklíčilo lisabonské domy jezuitů a hledalo v nich ukryté zbraně. Začátkem ledna došlo k zatýkání členů Tovaryšstva. Jeden z nich, stařec Gabriel Malagrida, trpěl ve vězení tak nelítostným zacházením, že začal jevit známky šílenství (dají-li se tak nazvat hlasité rozhovory s Bohem, svatou Pannou, Ignácem z Loyoly a Karlem Boromejským). Nakonec byl ve vězení zardoušen, jeho ostatky spáleny na hranici a 2 1 . září 1761 byl podle jedné dobové zprávy označen za „naíoukaného pyšného nestoudníka, který sám sebe pokládal za lepšího a vzác­ nějšího než celé ostatní lidstvo". 1 * Dokonce i Voltaire soudil, že zachá­ zení s tímto starcem bylo zbytečně kruté. V únoru roku 1759 byli všichni jezuité v hlavním městě sestěhováni do pouhých tří d o m ů a zároveň započal výprodej nadbytečných potra­ vin a kuchyňského zařízení. V dubnu bylo celé Tovaryšstvo z Portugal­ ska formálně vypovězeno a v září začaly z Lisabonu vyplouvat první lodě, odvážející vysídlence do papežských států, kam první kněží, obvi­ nění z buřičství proti portugalské koruně, dorazili 24. října. Celkem 1100 jezuitů bylo vyhnáno a dalších 250 kněží skončilo v Pombalovych

Osvícenství

a

179

útlak

věznicích. V následujících měsících a letech nárazová vlna oběhla celý svět a jezuité byli vyhnáni i z portugalských zámořských držav.

17

Během tohoto vývoje událostí rozpoutal Pombal zuřivou protijezuitskou kampaň, při níž se snažil poštvat proti Tovaryšstvu každého zahraničního diplomata, který mu byl ochoten naslouchat. Pombalovo tažení vyvrcholilo v divoce protijezuitském Deducáo cronológica e analística z roku 1767. T e n t o projekt natolik hnětl portugalské jezuity, že ještě roku 1982 jeden jejich časopis o Pombalových metodách napsal, že předjímaly způsoby Goebbelsovy a Stalinovy. 18 Jednoho tehdejšího lisabonského rezidenta průběh událostí nepo­ chybně velice potěšil. Anglická veřejnost hned v roce vypovězení jezui­ tů četla jeho vyfantazírované stesky na to, jak se jezuité po celá dese­ tiletí pokoušeli izolovat Portugalsko od zbytku katolické Evropy, jak pošlapávali královská práva v Paraguayi, získávali vliv na všechny významné společenské vrstvy a budovali si „vážené postavení v kruzích literátů ... i důvěru v obchodním světě". Zjevně se snažili zbavit se všech myslitelných konkurentů a jednali tak, že se jich začala děsit i obávaná inkvizice. Jejich vypovězení, referoval, nepochybně vyvolá „děkovné modlitby všech zdejších nejezuitských katolíků". 1 9

Krátce předtím, roku 1757, došlo i ve Francii k pokusu o královraždu, po němž nejméně jeden nejezuitský katolík horlivě apeloval na Lud­ víka XV., aby neprodleně následoval portugalského příkladu. Jaký ještě silnější pokyn k této akci může existovat, ptal se, než nedávno se objevivší kometa - „průkazný to důkaz", jak se vyjádřil, že je třeba uči­ nit přítrž „hrůzám, vyvolávaným tímto Tovaryšstvem". Přitom si uvě­ domoval, že mnozí se mohou posmívat představě, že komety jsou zvěstovatelkami neštěstí (o zemětřeseních ani nemluvě), přesto však někteří lidé doopravdy soudili, že j e z u i t ů m na osudech Francie vskutku nezáleží. 20 T ě m , kteří sdíleli jeho názory, poskytl vítanou pří­ ležitost k útoku skandál, který vypukl kolem podezřelé činnosti jistého otce Antoina Lavaletta.

180

JEZUITA JIŽ NENÍ

Lavalette dlel od roku 1746 na Martiniku, kde počáteční slibné a užitečné administrativní reformy čím dál tím víc ustupovaly daleko m é n ě povznášejícím o b c h o d n í m transakcím. Podle kanonického i světského práva byl jako kněz oprávněn zvyšovat produkci, její plody prodávat za rozumnou cenu a veškerý zisk zase investovat do rozvoje misie. Daleko méně legitimní ovšem byl jeho nákup polností na Dominice, jejíž tržní plodiny jako kávu, indigo a zejména cukr pak prodával jako agent martinických usedlíků, kteří chtěli přesunout hotovost do Francie. Navzdory trestům, kterými ho stíhali jeho před­ stavení, a jeho povolání nazpět do Francie na přelomu let 1754 až 55 Lavalette pokračoval ve svých svévolných obchodních praktikách, během nichž se těžce zadlužil u mnoha francouzských finančních ústavů. L o d ě , které převážely jezuitské produkty, se ztratily ve zmat­ cích a chaosu sedmileté války. T y t o ztráty přispěly k bankrotu něko­ lika Lavalettových věřitelů (zejména marseilleských firem Lioncy a Gouffre), kteří se rozhodli žádat náhradu po jeho představených. Roku 1760 dosáhli u pařížského konzulárního soudu rozhodnutí, že za Lavalletovy dluhy je odpovědno Tovaryšstvo Ježíšovo jako celek.'1 To se rozhodlo tento rozsudek napadnout a pošetile se odvolalo nikoli k Velké radě, ale k pařížskému soudnímu dvoru - tedy j e d n o m u z nejzavilejších nepřátel jezuitského řádu. I ve vzdáleném Pekingu si jezuité stále zřetelněji uvědomovali potíže, do kterých se jejich řád dostává. Jak se rozvíjela Lavalettova aféra, člen Tovaryšstva Antoine Gaubil psal svému bratrovi, že „jezui­ té, zejména pařížští, mají mocné nepřátele, a proto velice potřebují o c h r a n u " . „V takových časech," soudil Gaubil, „je nejdůležitější správně rozlišit dobré a špatné katolíky. Především člověk nesmí důvě­ řovat jansenistům, těmto pokrytcům, kteří pod svatouškovskou slup­ kou štvou všechny ostatní proti jezuitům" 2 2 To byla prorocká slova, která plně potvrdila nedávná historická bádání o podílu jansenistů na pádu Tovaryšstva ve Francii. 2 J Ale jansenismus se vyvíjel i po časech Pascalových a Arnauldových. Navzdory zřejmé porážce, kterou mu přivodila bula Klementa XI.

Osvícenství

a

útlak

181

Unigenitus z roku 1713, duch jansenistické kritiky všeho jezuitského nejen žil dál, ale z nátlakové teologické skupiny se transformoval ve vlivnou politickou stranu, usilující o upevnění práv francouzské církve a vzpírající se papežské moci a nárokům Vatikánu. Ruku v ruce s naje­ ženými profesory Sorbonny, oportunistickými encyklopedisty i s tak obávanými postavami, jakými byli vévoda de Choiseul a M a d a m e de Pompadour (jež měla dopal na svého jezuitského zpovědníka, který jí odmítl udělit rozhřešení za její cizoložná dobrodružství), příslušníci jansenistického hnutí usilovali o rozdrcení jezuitů jak politickou ces­ tou, tak i skrze tlaky galikánského církevního libertinismu. V květnu roku 1761 pařížský soudní dvůr nejen potvrdil rozhodnutí nižší instance o finanční odpovědnosti jezuitů, ale zahájil ještě širší útok na Tovaryšstvo, které prohlásil za organizaci hrubě ohrožující občanský pořádek. 2 4 Během dalších dvou let došlo k přísnému rozboru jezuitských konstitucí, jež byly nejtvrději odmítnuty v Extraits des assertions z března 1762. Pařížský soudní dvůr vydal rozhodnutí, podle kterého sama existence Tovaryšstva Ježíšova nikdy nenabyla ve Fran­ cii legálního postavení. Díla dvaceti tří jezuitů měla být spálena, všechny jezuitské školy uzavřeny a veškerý majetek na místě zkonfis­ kován. Znovu a znovu se na světlo vytahovala známá škála otřepaných pomluv, které jezuity označovaly za královrahy, černoknčžníky a šiři­ tele ostudné morálky. Objevily se i pokusy o jistý kompromis, spočívající v ustavení ryze francouzské, na Římu nezávislé větve Tovaryšstva. Někteří francouz­ ští jezuité byli dokonce - ke značnému roztrpčení řádových představe­ ných - ochotni o této myšlence diskutovat. Podporu jezuitům vyslovili i někteří nejvyšší představitelé francouzského kléru/' 5 T a k například biskup z Carpentrasu, kterého už unavovala neustále omílaná obvinění Tovaryšstva z amorálnosti a zrady francouzských národních zájmů, poznamenal: J e z u i t y znám od svého nejranějšího mládí ... setkával jsem se s nimi v Itálii, Římě, na Maltě, ve Švýcarsku i v Paříži. Za poznání veškerých zásad křesťanské morálky a podřízenosti příkazům, které dal Bůh svému lidu, vděčím péči jejich institucí. ... Nikdy jsem

JEZUITA JIŽ NENÍ

182

v jejich konání nenacházel nic, co by odpovídalo nechutnostem, které jsou jim nyní přisuzovány, ale vždy jsem je shledával pevnými v dodr­ žování zásad zcela opačných." 2 ' 1 To všechno však bylo zcela marné. V listopadu 1764 bylo Tovaryš­ stvo rozpuštěno, a to nejen v oblasti jurisdikce pařížského soudního dvora, ale na základě ediktu vydaného dlouho váhajícím králem v celé Francii. Na rozdíl od Portugalska směli bývalí členové řádu zůstat nadále v zemi, to však byla jen slabá útěcha po dvou a půl století antijezuitských štvanic, „rafinovaných intrik, pomluv a pronásledování, kterým jezuité ve Francii čelili od založení až do rozpuštění svého řádu, kdy nenávist a zloba nepřátel ni na okamžik nepolevila". 27 Podobalo se to vyhnání Aristeida z Atén, posteskl si tehdy jiný komentátor: nikdo přesně neřekl, jakého zločinu se Tovaryšstvo vlastně dopustilo, ale přes­ to bylo shledáno vinným. Podobalo se Filoméle, kterou Téreus znásil­ nil a poté jí vyrval jazyk, aby jeho čin neprozradila. 2 8 Ale pořád tu ještě zbývalo Španělsko. D o k u d ovšem nevybudila „sombrerová" aféra...

V březnu 1766 se obyvatelstvo Madridu vzbouřilo. T o h o roku byla mizerná úroda, ceny šly nahoru a ministr financí - k tomu ještě Ital byl značně neoblíbenou postavou. Do toho všeho přišel královský dekret, který všem Španělúm v provinčních, královských a univerzit­ ních městech zakazoval nosit široké vlající pláště a sombrera, protože takovýto oděv zneužívaly ke svému maskování kriminální živly. Tra­ diční španělské sombrero měl nahradit francouzský třírohý klobouk. B ě h e m rozpoutavších se bouří docházelo k násilnostem a ničeni majetku, ministři prchali sem a tam a jedna petice stíhala druhou. Jakmile se hraběti z Arandy (který se svými metodami v mnohém podobal markýzi Pombalovi v Portugalsku nebo vévodovi de Choiseul ve Francii) podařilo zklidnit situaci, ihned se začaly šířit typicky směšné pověsti, že v pozadí rozbrojů stáli - kdo jiný než jezuité, kteří prorokovali smrt krále a svých tajných vlivů využívali k zesměšňováni

Osvícenství

a

útlak

183

politické situace. Jestliže však francouzský král Ludvík XV. s defini­ tivním zničením Tovaryšstva váhal (často se uchyloval ke zdržující taktice), jeho bourbonský bratranec, který celá léta naslouchal protijezuitskému horlení neapolského politika Bernarda Tanucciho, podob­ nými zábranami rozhodně netrpěl. Od dlouhotrvajícího odporu Tova­ ryšstva vůči nové skupině politiků, kterým se nelíbilo výjimečné postavení jezuitů ve školství, až po roztrpčení královského dvora, který se proti vůli tohoto rádu snažil protlačit ke kanonizaci své bourbonské rádoby světce, záležitosti dospěly do kritického stadia. Zvláštní rada Kastilie dostala za úkol vyšetřit obvinění vznesená vůči Tovaryšstvu Ježíšovu a 29. ledna roku 1767 je uznala za opráv­ něná. Jednotlivé výtisky vypovídacího ediktu (vyrobené pod d o z o r e m ozbrojených stráží) byly rozeslány a v noci 2 1 . března obsadilo vojsko v Madridu bez nejmenšího varování šest jezuitských d o m ů . Jejich oby­ vatelé si směli odnést pouze to, co měli na sobě, šňupavý tabák, něco čokolády a drobné mince, pokud nějaké vlastnili. 29 Úřady zrekvírovaly všechny volné kočáry a bryčky a hned nazítří ráno v nich zajatí otcové a bratři jezuité nastoupili cestu do přístavu Cartageny a odtud do exilu. Jezuitské koleje po celém Španělsku byly uzavřeny a 2 2 6 7 jezuitů v koloniích dostalo příkaz (do Buenos Aires dorazil počátkem června) k neprodlenému návratu do Evropy. 1 0 Vzpomínky na tuto svévolnou akci bourbonské vlády pak ještě v devatenáctém století sehrály významnou roli v latinskoamerickém antikoloniálním hnutí. Když do papežských států dorazily zvěsti o nové várce vypověze­ ných jezuitských misionářů, portugalští kupci, kteří na jejich přepravě slušně vydělávali, ke svému roztrpčení zjistili, že Rím už žádné další jezuity nepřijme, protože pro ně nemá ubytování ani peníze na jejich podporu. 1 1 Španělští jezuité tedy skončili na Korsice, ale za pouhý rok španělské satelitní státy - Neapol, Parma a Sicílie - po vzoru M a d r i d u Tovaryšstvo rovněž vypověděly.

184

JEZUITA JIŽ NENl

Ale i tváří v tvář tolika skličujícím událostem Tovaryšstvo stále pro­ jevovalo známky života. T a k například ještě roku 1769 se freiburští jezuité pustili do zásadní obnovy svého gymnázia.

32

Dál však ve vzdu­

chu visela otázka, nedojde-li nakonec k likvidaci řádu jako celku. John T h o r p e si roku 1767 v Římě posteskl, že „dnes se o jezuitech povídá a tiskne víc nesmyslů, než kolik jich pohanští básníci napsali o svých bájných příšerách". Domníval se, že „bude-li toto zkázonosné běsnění pokračovat (a jak se zdá, o n o ještě den ze dne sílí), jen stěží budeme kdekoli na světě hledat klidný a bezpečný kout"." Katolické mocností, které už prosadily vnitrostátní zákaz Tovaryšstva, během následujících šesti let horlivě tlačily na Rím, aby jezuitský řád zcela zlikvidoval, pro­ tože právě v tom by nalezly - byť dodatečné - ospravedlnění vlastní jednostranné akce. Když papež přísně zareagoval na nově přijatou antiklerikální legislativu Parmy, Neapol Římu odpověděla uchváce­ ním papežských měst Benvenuta a Pontecorva, zatímco Francie se vrátila k už dříve osvědčené nátlakové taktice převzetím Avignonu a Venaissinu. Po smrti Klementa X I I I . se ústředním tématem svolaného konkláve stala volba papeže, který buď bude jezuity bránit, nebo takového, který přistoupí na jejich likvidaci. „Snaživí" (zeleanti) kardinálové chtěli nastolit Tovaryšstvu nakloněného papeže, zatímco „politikáři" (politicanti) a vyslanci velmocí agitovali pro papeže, který jezuity definitivně potlačí. Byl to nejkřiklavější případ světského vměšování do průběhu konkláve od roku 1740 - nejdelší papežské volby po západním schiz­ matu -, kdy se konkláve, ze kterého tehdy vyšel papež Benedikt XIV., protáhlo na plných šest měsíců. V květnu roku 1769 T h o r p e zasmušile poznamenal, že „jedno­ myslná volba kardinála Ganganelliho způsobila, že v Římě už kdekdo pokládal jezuity za zcela vyřízené". 3 4 Ve skutečnosti však nový papež, který nastoupil na trůn jako Klement XIV., hrál navzdory své pověsti nepřítele jezuitů po celé čtyři roky mazanou politickou hru, spočívající v neustálém odkládání slibů, že Tovaryšstvo podací. Další čas získával tím, že na jezuity útočil spíše postranními prostředky: omezoval jim

Osvícenství

a

útlak

185

penze, zbavoval je správy římských a irských kolejí a při ceremoniálních příležitostech jim nedovoloval využívat papežských hudebníků či švýcarské gardy. T í m se snažil usmířit nejtvrdší kritiky řádu, ale záro­ veň se vyhnout jeho naprosté likvidaci. 3S Za takové situace se při zpětném pohledu rozpuštění Tovaryšstva jeví jako cosi naprosto nevyhnutelného, což se uvnitř řádu projevilo obecně přijímaným fatalismem (samo sebou v rouše nábožensky přija­ telného providencialismu). Přesto, když ještě v lednu roku 1773 jezui­ ta John Carroll konstatoval, že všichni jednohlasně tvrdí, že „naše katastrofa je na spadnutí", současně poznamenal, že „ačkoli jsme za současného pontifikátu už mnohokrát byli znepokojováni podobnými zvěstmi - dokonce s přesným udáním data našeho nadcházejícího zru­ šení -, přesto se zatím nic takového nevyplnilo". 3 ' 1 Klíčovou otázkou se stala očekávaná reakce katolického Rakouska: rozhodne se císařovna Marie Terezie pro podporu jezuitů, bourbonských mocností, nebo zůstane zticha? T h o r p e si dobře uvědomoval, že „vídeňský dvůr je mnoha smlouvami svázán s Bourbony" a že v důsledku této skutečnosti „se veřejně nevysloví pro jezuity nebo proti nim, ale přesto tu a tam slýcháme ojedinělá slůvka útěchy". Nakonec však lákavá možnost spo­ jenectví s Francií prostřednictvím dynastického sňatku přiměla Marii Terezii pominout všechny eventuální argumenty na obranu jezuitů, které by mohla vznést. 3 ' T í m padla poslední překážka pro vznik podačovacího dokumentu, vy­ tvořeného pod přímým vlivem španělského vyslance Moňina y Redonda. Papežské breve Dominus ac Redemptor bylo prapodivnou listinou, která sice jezuity z ničeho konkrétního neobviňovala, ale přesto pro­ hlašovala, že pro zachování míru v křesťanstvu je zrušení Tovaryšstva nezbytné. šestnáctého srpna roku 1773 byl s tímto dokumentem seznámen ge­ nerál Tovaryšstva Lorenzo Ricci, který tehdy už od konce září chřadl v papežském vězení Andělského hradu. Ještě téhož dne, 16. srpna, píše John Thorpe z anglické koleje v Římě: „Den jsme strávili obvyklými činnostmi a k večeři jsme usedli v míru a pokoji. D e n nepřinesl nic

186

JEZUITA JIŽ NENÍ

nového, co by prohloubilo naše naděje nebo obavy." Pak ale dorazila zvěst o papežském rozhodnutí a T h o r p e i se svými druhy „se náhle ocitli jako v mátohách". Povšiml si, že „hejna vrabců, kteří až dosud každého večera hledali úkryt ve větvích rozložitých pomerančovníků a citroníků na naší zahradě, se oné osudné noci vůbec neobjevila".18 M n o h e m skeptičtěji pak dodal, že z onoho množství bývalých jezuitů, kteří teď budou nuceni obstarat si nová uplatnění a s nimi spojené i nové oděvy, alespoň římští krejčí budou mít nějaký prospěch.

„Takový je osud," jásal vítězoslavně nepřítel jezuitů Jean le Rond ďAlembert, „vší lidské moci a majestátu." Je totiž „v jejich nejvlastnější podstatě, že po dosažení jistého stupně velikosti a slávy nadchází definitivní pád". 3 9 T a k se stalo Peršanům, Asyřanům i starověkému Římu, vysvětloval, a stejný osud nyní stihl i jezuity. Ale bylo to spra­ vedlivé? Opravdu se Tovaryšstvo Ježíšovo zkazilo, nebo si to o něm jen pár Evropanu myslelo? A co víc, mělo těchto několik Evropanů právo zničit staletý celosvětový náboženský řád, který tak dlouho s úspěchem čelil veškeré kritice? Snad by se potlačení Tovaryšstva dalo snáz pochopit jako ryze stát­ nický akt vyvolaný politickou situací osmnáctého století. Jako cosi, co se vlastně nikdy nemělo stát, čeho po zkušenostech příštích třiceti let budou papežové i světští vládci trpce litovat.

5. Osvícenství Jedna literární slátanina z počátku devatenáctého století nabízela svým čtenářům zběžný pohled do imaginárního katalogu „nejúctyhodnějších posvátných relikvií římskokatolické církve", údajně roku 1753 „nabízených na aukci v chrámu svatého Petra v Římě ... ve prospěch mladého pána z vysokých vrstev". Seznam prý obsahoval následující položky:

Osvícenství

a

útlak

187

Archa úmluvy [a] kříž dobrého lotra - obé částečně rozežrané červotočem... Sekyra, pila a kladivo svatého Josefa, včetně několika nepouži­ tých hřebíků - vše částečně zrezivělé... Nádoby na vodu ze svatby v Káni Galilejské. Upozornění: T o t o nejsou nádoby vystavené v Pise, Čluny a Andegavi, ale nádoby pravé a původní... Drobty chlebů, jimiž bylo nasyceno pět tisíc... Ručník, který [Ježíš] užil při mytí nohou svých učedníků značně zedelý... Svaté sukno, na němž byl sťat svatý Jan Křtitel - potřebuje nově obroubit a zalátat. 4 0 Ve své nenávistné satiře autor dále s potěšením konstatuje, že jezuité tito nedostižní hromaditelé relikvií, vždy připravení k padělatelství a podvodům „pro zvýšení ceny ostatků1* - byli nakonec po právu odha­ leni co šarlatáni. Mnozí Evropané devatenáctého století, věrní dědicové éry zjedno­ dušeně nazývané osvícenstvím, viděli v potlačení jezuitů další krok na hrdé cestě k triumfu rozumu, potlačení pověr a (jako nevyhnutelný a potěšitelný důsledek) i k pokoření Říma. Roku 1826, maje na mysli všechny Voltairy, Dideroty a ďAlemberty, prohlásil mluvčí Cheltenhamského pomocného reformačního společenství, že v oné době „skupi­ na talentovaných myslitelů znechucených tehdejší podobou nábožen­ ství ... vzbouřila se proti legendám, zázrakům, tyranii a nevědomosti, kteréžto jevy prohlásila za oporu kněžství". 41 Kněžství, jak se stále dokola omílalo, oddaného úpadkovým formám učenosti, jež se tou­ žebně upíná k době vlády aristotelismu a noří se do bahna absurdit středověké scholastiky - „nekonečného to labyrintu nesrozumitelných mínění", řečeno slovy j e d n o h o roztrpčeného exjezuity z roku 1717, kde slova váží víc než existující skutečnosti, „kličkování víc než jasné odpovědi, citace víc než argumenty, pocity víc než rozum". 4 2 Podle známé charakteristiky představovalo evropské osmnácté století

188

JEZUITA JI2 NENl

dobu, jež odmítala věřit v moc relikvií i v zázraky a soudila, že má-li náboženství dále existovat, musí to být náboženství přirozené, jehož principy lze kdykoli a kýmkoli dovodit experimentálně a rozumově stejně jako zákony gravitace či rozpínavosti plynů -, nikoli na základě zjevení nebo dogmat kterékoli církve. Bůh, jak soudili krajní deisté, je deus absconditus, cosi jako slepý hodinář, jenž uvedl vesmír do pohybu, ale rozmarným sesíláním epidemií, hladomorů a válek do lidskvch záležitostí nijak nezasahuje. Bibli lze s prospěchem využít pro její morální obsah, ale chtít po lidech, aby věřili věcem, které jsou ve zjev­ ném rozporu se zákony přírody a vymykají se rozumu i zkušenostem, je zcela neudržitelné. Takové věci mohou být přijatelné jedině pro jezuitu: člověka, j e n ž byl dle charakteristiky H e n r y h o Isaaka Ropera „zredukován na živočišný stroj, který musí být někým jiným uváděn do pohybu". Ale právě tato skutečnost je hlavní příčinou, proč jezuité ještě stále ve svých školách jedem napájejí jim svěřenou mládež a proč musejí být zneškodněni. 4 J Ze jezuity zničilo osvícenství, je myšlenka poměrně svůdná, a to nejen proto, že ji propagovali osvícenští filozofové typu ďAlemberta (kteří tím roztrpčovali jansenisty, o d h o d l a n é přisvojit si veškeré zásluhy o potlačení Tovaryšstva), ale i díky jezuitům jako byl Augus­ tin Barruel, jenž stejný názor na úlohu osvícenství prosazoval ve svém díle Monografie objasňující minulost jakobinismu, které hluboce ovliv­ nilo E d m u n d a Burkea a m n o h é další. Barruel v něm rozvíjí konspirační teorii o spiknutí osvícenských filozofů, jež vedlo od Encyclopédie k potlačení Tovaryšstva a až k samotné Francouzské revoluci. Voltaire by podle něj nejraději viděl všechny jezuity na dně moře, každého s j e d n í m jansenistou zavěšeným jako balvan na krku - a Voltairovi to také zdánlivě i vyšlo/ 4 Takový názor je ovšem dost problematický. Zaprvé tvrzení o osví­ cenství á la francaise, plného nenávisti ke kněžskému stavu, předsta­ vuje medvědí službu obrovské škále národních podob tohoto hnutí, o nichž se zhusta nedá tvrdit, že byly jakkoli antiklerikální. Nadto obrovská většina evropského obyvatelstva zůstávala naprosto nedo-

Osvícenství

a

útlak

189

tčena m ó d n í m i myšlenkami, jaké kolovaly v ovzduší pařížských a vídeňských salonu, a nadále hluboce věřila v aktivní působení Boží prozřetelnosti. Je třeba připomenout, že i ti nejzapálenější stoupenci neomezeného rozumu na jedné straně sami až příliš lehce propadali naukám mesmerismu a na druhé nic nenamítali proti „pověrčivosti" nižších společenských vrstev, protože organizované křesťanství jim u kmánů zcela vyhovovalo. Ať už bylo osvícenství ve své podstatě čímkoli, charakterizovat je jako čirý rozkol mezi pokrokovým racionalismem a odumírající nábo­ ženskou vírou je naprosto chybné. Nedávné výzkumy nás přesvědčují, že pohled na svět, typy metafor, rétorických obratů a intelektuální metody všech osvícenských filozofu byly pod silným vlivem křesťan­ ské minulosti. M n o z í duchovní (tu a tam i včetně jezuitů) horlivě hájili módní teorie Newtona, Wolffa či Leibnizc a radostně využívali dobového zaujetí vědou a filozofií k obraně i obrodě křesťanství. Jezuité samo sebou kladli na první místo světlo víry (koneckonců už dávno předtím Juan Polanco hlásal, že „světlo víry převyšuje rozum") a odmítali přehnané spoléhání na rozumové schopnosti, 4 S ale křesťan­ ská tradice zároveň zatracovala čirý fideismus a zdůrazňovala úlohu rozumu v duchovním životě člověka - nikoli ovšem jako zdroje víry, ale jako účinného nástroje k jejímu využití a prohloubení. Naopak největší nepřátelé jezuitů, jansenisté, byli ve své náboženské citovosti k rozumu daleko podezřívavější. O n e n propastný rozpor mezi jezuity a osvícenstvím se často přeháněl, neboť se opíral o zatvrzele zdůrazňo­ vanou dichotomii světla víry a světla rozumu. Voltaire se za každou cenu snažil podkopat konvenční náboženství tím, že zdůrazňoval protiklad mezi vnitřními spory zmítanou katolic­ kou církví a klidnou vyrovnaností a racionalitou žáků Eukleidových, když tvrdil, že mezi geometry žádné sekty neexistují. T e n h l e názor se ovšem v následujícím století s příchodem neeukleidovské geometrie ukázal jako přehnané optimistický. Ještě důležitější je však skutečnost, ze stavět geometrii do protikladu ke zjevenému náboženství je logic­ kou chybou. Koneckonců někteří z nejlepších geometrů uplynulých

JEZUITA JI2 NENl

190

staletí (včetně Kryštofa Clavia, autora vynikající raně novověké verze Eukleidových Základů, Francoise ďAguilona či Girolama Saccheriho autora děl, která po dlouhém období zapomnění pomohou položit základy neeukleidovské geometrie) byli příslušníky jezuitského řádu. Úspěchy jezuitů, dosažené v mnoha vědních oblastech přesně tak, jak vědecké úsilí symbolicky zobrazuje frontispis Encyclopédie, silně zpochybňují představu o rozporu mezi jezuitským kněžstvem a takzva­ nými zastánci racionální vědy. A to je pouze jedna jediná stránka hlu­ bokého paradoxu, spojeného s potlačením jezuitů. Právě kultura, která zničila Tovaryšstvo Ježíšovo, vděčila za mnohé své záliby i módní proudy zprávám pocházejícím od jezuitských misionářů. Koneckonců tu hovoříme o století chinoiserií. M ó d n í teorie o „vznešeném divo­ chovi", o společných kořenech jazyků, o původu náboženské rozmani­ tosti - to vše byly myšlenky přejaté od členů Tovaryšstva. Zlikvidovat náboženský řád bylo něčím zcela jiným, než vzdát se hluboké studnice čínské moudrosti a pozorování, obsažených v mnohaletých Lettres édifiantes

(k jejich kompletnímu vydání došlo po roce 1773), nebo etno­

grafických a přírodovědných studií, vypracovaných jezuity od Mandžuska až po Latinskou Ameriku. 4 '' Ale ironie je ještě hlubší. Navzdory všem zdánlivým rozdílům mezi názory Tovaryšstva a některými antiklerikálně smýšlejícími postavami osvícenství je jejich pohled na svět v mnoha směrech překvapivé shodný. Optimistický názor na možnosti lidstva, silný důraz na svobodnou vůli a neotřesitelná víra v transfor­ mační moc vzdělání — to vše jsou rysy zhusta přisuzované osvícenství, ale lze jimi v nemenší míře charakterizovat i postoje jezuitů. 4 7 Jezuité byli de facto součástí téže kultury, která je zničila. A ještě podstatnější je skutečnost, že tuto kulturu, která se vposledku obrátila proti nim, sami pomohli vybudovat. Z tohoto pohledu se jejich potla­ čení podobá vraždě poněkud umíněného a svéhlavého otce. Jenomže pohled na nevděčné syny, kteří se bouří proti svým stářím oslabeným otcům, protože se s mladickou neomaleností domnívají, že právě oni budou dělat vše nově a lépe, nepatří k nejpovzbudivějším obrazům historie lidstva.

Osvícenství

a

útlak

191

A snad vůbec nejpodivnější na tom všem je, že nejhýčkanější cíl veš­ kerého snažení osmnáctého století, svět ryzí vědy, byl hrdou a plodnou doménou jezuitů od samého počátku existence jejich řádu. Jezuitská věda ovšem měla své vlastní osobité priority, a jelikož ty se ne vždy kryly s tužbami a cíli vědců osmnáctého století, Tovaryšstvo postupně ztrácelo své uznávané a vlivné postavení na evropské akademické půdě. pravda, jezuitská věda měla své oblíbené disciplíny a nebyla ochotna vzdát se aristotelského paradigmatu, ale může snad kdokoli popřít, že když byli roku 1773 jezuité rozprášeni, měli za sebou dvě a půl století záslužného, vlivného a navýsost racionálního vědeckého úsilí?

6. Jezuitská věda Tabulky Jupiterových měsíců, teleskopy, knihy o botanice a anatomii, námořní mapy, dva kvadranty, tři velká kyvadla, rovnodennostní slu­ neční hodiny, dvanácti a dvacetipalcové lupy, magnety, mikroskopy, teploměry, barometry a „veškeré trubice, jakož i přístroje sloužící k pokusům se vzduchoprázdnem". Vskutku přiměřený náklad, který s sebou vezlo sedm mužů, honosících se tituly královských matema­ tiků Indií a Číny a zvláštních členů Královské akademie věd. Roku 1685 je do Asie vyslal Ludvík XIV., aby tam pokračovali „v opravě geografických map, ulehčili navigaci a astronomii pozdvihli na nejvyšší úroveň. Aby při svých cestách po moři i po souši určovali země­ pisnou délku nejdůležitějších míst, sklony a odchylky magnetické střelky a vše ostatní, co může potvrdit či vylepšit naše současné mapy a navigační prostředky." Tito mužové byli ovšem shodou okolností i jezuity a během dlouhé plavby si nalezli čas ke každodenním pobožnostem, náboženské výuce námořníků a v neposlední radě i k devíti mším k poctě Panny Marie před riskantním obeplutím Mysu dobré naděje. Byli to ovšem i mužové zvídaví, kteří pozorovali noční oblohu, opravovali stávající hvězdné mapy, pitvali žraloky, obdivovali se obřím mořským želvám i tajfunům

192

JEZUITA JIŽ NENÍ

a, pokud se jim dostalo příležitosti prozkoumat vnitřnosti sviňuchy, potvrdili, že se jedná o teplokrevného živočicha. Když dospěli k Mysu vznikla obava, že přítomnost jezuitu by eventuálně mohla „urazit jemnocit holandského velitele zbrusu nové kolonie". Kapitán tedy kněžím navrhl, aby se na setkání s protestantským hostitelem dostavili v pře­ vleku. Jezuité to odmítli, ale všechny obavy se dokonale rozplynuly, když otcové seznámili Holanďana s novou Cassiniho metodou výpočtu zeměpisné délky podle polohy Jupiterových měsíců. V cestě od afric­ kých břehů pokračovali obtíženi dary vína a čaje, které obdrželi od vděčného Holanďana výměnou za mikroskop a lupu. 48 Na příkladu tohoto mezináboženského smíru lze pozorovat, jak se v rukou jezuitů věda stává oddanou služkou evangelizačního úsilí. Tito a další francouzští misionáři jen navazovali na pastorační strategii, kterou o století dříve uplatnil v Číně M a t t e o Ricci.

Ne vždy byly zjevné evangelizační snahy hlavní pohnutkou jezuitských vědců. A toto zjištění nás přivádí k postavě Maximiliana Helia, od roku 1756 ředitele observatoře vídeňské univerzity, který se ocitl za polárním kruhem roku 1769, tedy právě na konci desetiletí, během kterého byli jeho jezuitští druhové vypovězeni z větší části katolické Evropy. Dlel tehdy na opuštěném ostrově Vardo u severovýchodního pobřeží Norska - nikoli jako exulant, ale díky podpoře dánského krále Kristiána VIL, aby tam pozoroval tranzit planety Venuše přes Slunce. Takové tranzity jsou velice vzácné - dochází k nim ve dvojicích v osmiletém rozpětí vždy po sto dvaceti letech -, byly však neobyčejně důležité pro každého, kdo chtěl co nejpřesněji vypočítat vzdálenost Z e m ě od Slunce. Na počátku osmnáctého století se odhady této pod­ statné vzdálenosti - nazýváme ji astronomickou jednotkou - pohybo­ valy mezi třinácti a osmnácti miliony kilometrů. Neuspokojivá situace, jak konstatoval sir E d m u n d Halley, ale napravitelná, soudil, pokud by astronomové spolupracovali na pozorování dvou příštích tranzitu Venuše v letech 1761 a 1769. Vycházel z představy, že budou-li pozo-

Osvícenství

a

títlak

193

rování prováděna z rozličných stanovišť pokud možno na celém světě — stanovišť s co nejpřesněji vypočtenou zeměpisnou šířkou i délkou — a zaznamená-li se naprosto přesně čas tranzitu Venuše, pak získáme číslo solární paralaxy, ze kterého vyplyne i spolehlivá vzdálenost Z e m ě od Slunce. Za tímto účelem se roku 1761 angličtí a francouzští astronomové rozhodli na samém vrcholu sedmileté války riskovat přechod nepřátel­ ských linií, a tak se John Winthrop vydal na Newfoundland, zatímco ostatní zamířili na Svatou Helenu, na Sibiř a Madagaskar, Charles Mason a Jeremiah Dixon se vydali do jižní Afriky. O osm let později, kdy byl Hell na ostrově Vardo, se pozorování prováděla mimo jiné v Hudsonově zálivu, Kalifornii, na Mauriciu a - díky kapitánu Jamesi Cookovi - i na Tahiti. Učinila se porovnání a střední vzdálenost Slunce byla vypočtena s jednoprocentní odchylkou na 149,7 milionu kilometru. Některým lidem však jistě neušlo, že Hell byl jezuita, který hned jak 11. října dorazil na Vardo, sloužil slavnostní 71? Deum. Nepřátelé Tovaryšstva, kteří se na konci šedesátých let osmnáctého století těšili široké podpoře, přispěchali s prohlášením, že Hell své výpočty zfalšo­ val, a to navzdory skutečnosti, že Dánská astronomická společnost je ochotně publikovala. T o t o obvinění se znovu opakovalo roku 1835, kdy Karl Ludwig Littrow nalezl ve Vídni Hellúv astronomický diář a prohlásil, že v něm objevil do očí bijící vymazání a úpravy dat. O k a ­ mžitě se začalo tvrdit, že jezuitské podvody se nevyhnuly ani říši exakt­ ních věd. Trvalo ještě téměř padesát let, než se podařilo Helia ospra­ vedlnit, a to díky astronomu Simonu Newcombovi, který prohlásil, že jisté výmazy a úpravy v diáři musely být provedeny podle tehdejších znalostí v dobré víře, nikoli s cílem zkreslit výsledky. Je pravda, že Hell se dopustil nepřesností, ale Littrow na druhé straně uvažoval zaujatě. 4 9

Osobní sklony k antijezuitským postojům projevil také Samuel J o h n ­ son, který svého času prohlásil, že si uvědomuje „množství cest do nebe", které, jak se zdá, katolická církev otevírá, ale že v jejich nastou-

194

JEZUITA JIŽ NENÍ

pení mu brání jeho „zatvrzelá racionalita".

50

V raném nedokončeném

překladu historie tridentského koncilu z pera Paola Sarpiho se John­ son pohotové ztotožňuje s divoce protipapežským postojem Benátčanů. Představu, „že papež je samotným Bohem zplnomocněn, abv vládl nad záležitostmi duchovními i světskými, že všechna knížata jsou jeho vazaly a že má právo libovolně rušit jimi vydané zákony", poklá­ dal Johnson za „urážlivou, ubohou, zhoubnou a absurdní". Se zjevnou sympatií cituje Sarpiho názor, že „pro ztrestání Říma je nejpodstatnější zničit pověst jezuitů". 5 1 Roku 1760 však Johnson obědval s jezuitou Rogerem Boškovičem, dubrovnickým rodákem, který sice tehdy právě přicestoval do Anglie, ale v napudrované paruce, kalhotách upnutých pod koleny a s bílými punčochami na nohou vypadal každým coulem jako typický džentl­ men. Johnson se rozhodl, že s ním pohovoří o siru Isaaku Newtonovi, a to udělal velice dobře, protože Boskovic patřil k nejvzdělanějším a nejuznávanějším učencům své doby. V Anglii tento jezuita prožil pár nepříjemných chvil: například když byl za svého pobytu v Cambridgi vyzván, aby se účastnil každoroční oslavy d n e potlačení takzvaného prachového spiknutí, údajného pokusu katolíků o vyhození anglického parlamentu do povětří. Vcelku však byla jeho návštěva Anglie velice úspěšná. Jejím vyvrcholením byl 15. leden 1761, kdy byl Boskovic zvolen za člena Královské společ­ nosti v Londýně. Podle vyjádření těch, kteří ho jmenovali, „svými zna­ lostmi astronomie a ostatních přírodovědných oborů byl plně způso­ bilý stát se užitečným členem tohoto světově uznávaného tělesa". 52 Je pravda, že existuje jen málo vědeckých oborů, které Boskovic ponechal bez povšimnutí. Jako astronom vypočítal průměr Slunce, roku 1736 pozoroval tranzit Merkuru a roku 1748 sledoval v římské jezuitské koleji za přítomnosti tří kardinálů, padesáti prelátů a něko­ lika knížat zatmění Slunce. Významně přispěl k rozvoji hydrauliky, geometrie a matematické teorie pravděpodobnosti, pomohl přesvědčit Benedikta XIV., aby vypustil Koperníkovo dílo z indexu zakázaných knih, a dohlížel na vysoušení Pontinských bažin. Svými stavitelskými

Osvícenství

a

útlak

195

zkušenostmi se uplatnil při řešení problémů spojených se svatopetr­ ským dómem a zvonicí milánské katedrály, Marie Terezie ho zase požádala o pomoc, když byla ohrožena statika císařské knihovny. M ě l nesporný vliv na takové vědecké kapacity, jakými byli Faraday, Kelvin a Clerk Maxwell, a jeho atomová teorie se obecně pokládá za před­ chůdkyni moderní teorie pole a kvantové mechaniky. Díky takto nepřehlédnutelným úspěchům se dodnes o jeho původ mezi sebou přou Chorvaté, Srbové a Dalmatinci, ale bez ohledu na tyto mali­ cherné balkánské tahanice astronomové nazvali jeden šestačtyřicet kilometrů široký měsíční kráter jeho jménem.

Boskovic byl v m n o h a směrech výjimečným m u ž e m . On sám považo­ val některé své jezuitské druhy za nedostatečně pokrokové, jiní ho zase na oplátku pokládali za nebezpečně avantgardního. Ve skutečnosti byl stejně jako Hell a francouzští jezuité z roku 1685 - součástí trvalého přínosu Tovaryšstva do pokladnice světové vědy: nejen Boskovic, ale i Hell, Athanasius Kircher a M a t t e o Ricci a jednatřicet dalších jezuit­ ských učenců dnes mají své krátery na Měsíci. A vskutku, jeden z úplně prvních podrobných plánů měsíčního povrchu - ten, ze kte­ rého pocházejí dodnes známá j m é n a , jako například M o ř e klidu, a který hrdě vystavuje muzeum Smithsonovy instituce ve Washing­ tonu - j e dílem jezuity Giovanniho Battisty Riccioliho a zakládá se na zásadních astronomických pozorováních jeho jezuitského druha Franceska Marii G r i m a l d i h o . " V osmnáctém století do omrzení opakované tvrzení, že jezuité ničím nepřispěli do studnice vědomostí lidstva, je prokazatelně chybné. Zasloužili se o vývoj kyvadlových hodin, pantografu, baro­ metru, zrcadlového dalekohledu a mikroskopu; měli nemalý podíl na rozvoji vědních oborů, k jakým náleží například nauka o magnetismu, optice a elektřině. Popsali - v mnoha případech dříve než jiní - barevné pásy na povrchu Jupitera, mlhovinu Andromedy a Saturnovy prstence. Teoreticky uvažovali o krevním oběhu (nezávisle na Harveyovi), o teo-

196

JEZUITA JIŽ NENl

retické možnosti létání, o způsobu, jakým Měsíc působí na příliv a odliv, a o vlnové povaze svěda. Hvězdné mapy jižní hemisféry, matematická logika, opatření proti záplavám na Pádu a Adiži, zavedení znamének plus a minus do italské matematiky - to vše byly typicky jezuitské výdo­ bytky. T a k významné kapacity, jakými byli Fermat, Huygens, Leibniz a Newton, řadili jezuity mezi své nejcennější korespondenty. Jezuitská věda nebyla vždy populární. Když Kryštof Clavius dozíral roku 1582 na zavedení gregoriánského kalendáře, rozlícené davy po celé Evropě kamením útočily na jezuitské domy, protože jim zazlívaly, že kvůli astronomické přesnosti „ukradli" světu deset dnů. Někdy se stávalo, že vědecká ctižádost jezuitů byla větší než jejich praktické zkušenosti. T a k například Bartolomeu de G u s m á o byl tak trochu za blázna, když se roku 1709 pokusil předvést portugalskému dvoru let horkovzdušným balonem (s vervou se vrhl z věže, ale nebyl dost obratný, aby vzlétl, a dokonce se mu podařilo zapálit část královského paláce), ale desítky jezuity řízených observatoří, lékáren a meteorolo­ gických pozorovatelen po celé Evropě i mimo ni se staly vítaným pří­ nosem vědě osmnáctého století. Jak se tedy vůbec mohlo stát, že právě v osmnáctém století se nepřá­ telům Tovaryšstva podařilo označit jezuity za patologické a institu­ cionální nepřátele vážné přísné učenosti? Částečnou odpověď nalez­ neme ve výzvách, které v předchozích dvou staletích představovaly výsledky vědeckého úsilí, a ve způsobu, jak na tyto výzvy jezuité rea­ govali - či přesněji řečeno, jak si okolí jejich reakce vykládalo. A tyto výzvy vskutku existovaly. Jistoty aristotelismu s jeho uspořá­ danou systematikou a hlubokým přesvědčením, že hmotný svět lze dokonale kategorizovat a podstatě všeho lze dokonale porozumět, podryla pochybovačná věda a uvážlivý skepticismus. Jistotu nahradila pravděpodobnost. Matematické vzorce, které umožňovaly numericky vyjádřit tlak nebo pohyb, začaly vytlačovat verbální analýzu; galénská medicína se svou teorií šťáv byla zpochybněna; začaly pokusy s volným pádem a kyvadlem; balistika vypovídala o předmětech, pohybujících se po parabolické dráze - to vše zpochybňovalo aristotelské pojetí fyziky

Osvícenství

a

útlak

197

a stoupenci mechanistického pojetí vesmíru se opovržlivé vysmívali providencialismu, který u veškerého dění předpokládal aktivní půso­ bení Boží prozřetelnosti. Další výzvu představovaly kosmologie Koperníkova a Galileova. Ty nastolily otázky, které tvrdé zasáhly do už probíhajících vnitrocírkevních vědeckých sporů, ukázaly na zcela odlišnou představu o roli, působnosti i autonomii vědeckého bádání a které - to bylo ještě znepo­ kojivější - obracely vesmír vzhůru nohama, či lépe řečeno spíš naruby. Když se ale podíváme, jak na toto všechno jezuité reagovali, zís­ káme daleko komplexnější obraz, než jaký nám nabízejí otřepané fráze o zatvrzelých, neústupných obhájcích středověkého aristotelismu, o iracionálních pronásledovatelích vědců Galileova ražení a zapřísáh­ lých nepřátelích Descarta. Polemičtí odpůrci Tovaryšstva měli v osm­ náctém století jen poloviční pravdu. Nelze popřít, že existovaly oka­ mžiky, kdy se římskokatolická církev chovala vůči vědeckému pokroku zatvrzele, nerozumně a zpátečnicky. M n o z í jezuité skutečné hájili Aris­ totela (i když ne vždy z duševní lenosti) a někteří z nich se opravdu zapojili do kampaně proti Galileovi (ačkoli, jak se ještě přesvědčíme, nešlo o nějaký osudový, zbaběle vedený boj náboženství proti vědě). A jestliže někteří jezuité útočili na Descarta, činili tak nejčastěji tehdy, když Descartes odmítáním aristotelského dělení na formu a podstatu podkopával jeden ze základních pilířů katolického učení - nauku o transsubstinaci. Je však třeba připomenout, že z pohledu té doby měli jezuité na své postoje plné právo a neměli být v žádném případě označováni za tupce a vědecké šarlatány, protože hájit Aristotela rozhodně nebylo nějakým vědeckým kacířstvím, jak se to snad může jevit za našich dnů. O h á n ě t se šalebným slovem „pokrok" má v historické debatě jen zřídka - pokud vůbec kdy - nějaký význam, protože smysl do tohoto slova vkládá pozorovatel, a ten je vždy nevyhnutelně svázán s přítomnou dobou a jejími souvislostmi. Zadruhé platí, že i když dokážeme specifikovat obecný a nejširší proud jezuitského myšlení (koneckonců hovoříme o náboženském řádu s fungující cenzurou a rigidně formulovaným uče-

198

JEZUITA JIŽ NENÍ

ním), mnozí členové Tovaryšstva se mu vymykali, ztratili víru v Aris­ totela a obdivovali Galilea nebo propadali kartezianismu. To z nich nedělalo lepší nebo bystřejší jezuity, ale činilo je odlišnými, a právě zde, v této rozmanitosti, nacházíme nejpádnější námitku proti představě o monolitické, nečinné, tuctovými návyky zotročené jezuitské vědě. Nestálé a nedokonalé poznání h m o t n é h o vesmíru se v průběhu prv­ ních dvou staletí existence Tovaryšstva značně proměnilo. Jezuité se stejně jako kdokoli jiný - snažili s těmito změnami vyrovnat a čas od času tak činili chytře a rozumně.

7. Křišťálové sféry a vakua Obvinění, že církev je nesmiřitelným nepřítelem vědy, se opakuje tak často, že se v obecném povědomí zakořenilo jako natolik samozřejmá pravda, zeji ani není třeba jakkoli dokazovat. John Gerard, SJ, 1905." Na zemi se vše rodí, vyrůstá, chřadne a umírá; je to svět proměn i zmaru. T a t o říše nedokonalostí se skládá ze čtyř živlů: země, ohně, vzduchu a vody, které jsou smrtelné a stále se navracejí do své domovské - sublunární — oblasti. Lze to pozorovat na živlu země: stačí vrhnout kámen vzhůru a vzápětí uvidíme, jak se navrací ke svému nevyhnutelnému cíli, ke středu vesmíru, příbytku lidstva. Naopak na nebesích je situace zcela opačná, vseje dokonalé a neměnné. Systém sfér vyplňuje éter, rozpros­ tírající se od Měsíce k Merkuru, Venuši, Slunci, Marsu, Jupiteru a Saturnu, dále až k nebeské klenbě - sféře stálic. Vše je pevně svázáno - bez vakuí - každá ze sférických koulí v dokonalé kruhové rotaci. To vše spoluvytváří vesmír, v jehož samém středu dlí člověk, a přesto neko­ nečný pohyb kosmických sfér závisí na prvotním hybateli, který - sám nehybný - setrvává v bezprostřední blízkosti sféry stálic. T a k vypadal vesmír Aristotelův i vesmír jeho středověkých dědiců, kteří se hrozili vidiny kosmu bez počátku a konce, vesmír, který nabízel

Osvícenství

a

útlak

199

místo pro křesťanského Boha mimo sféru stálic i prostor pro anděly, cit­ livě otáčející křišťálovými sférickými koulemi, jež přitom vyluzují lahodnou hudbu. A přesto si už velký egyptský astronom Ptolemaios uvědomoval, že věci nejsou zdaleka tak jednoduché. Jak si kdokoli může povšimnout, planety se nepohybují v dokonalých kružnicích, jejich rychlost se jeví jako proměnná a zdá se, jako by se občas zastavily a poté pokračovaly na své pouti po obloze opačným směrem. Venuše, M a r s a Jupiter vypadají v různých ročních dobách jasnější či méně jasné. Řešení se našlo v geometrických modelech a matematických kon­ strukcích výstředných oběžných a epicyklických drah. Ty sice odporo­ valy aristotelským představám, ale m o h l o se s nimi operovat jako s hypotézami, které sice pozorované jevy vysvětlují, ale skutečné rea­ litě nutně odpovídat nemusí. Základní pojetí geocentrického vesmíru, absolutně rozděleného mezi věčnou, n e m ě n n o u sférickou oblast a pomíjivou oblast sublunární, to byla jediná koncepce, s níž se pravověrně uvažující středověký člověk mohl ztotožnit. Co si ale pak počít s novou hvězdou, která se roku 1572 objevila v souhvězdí Kasiopeja a po dvou letech zmizela, nebo s kometou z roku 1577, která vypadala, že se pohybuje nad úrovní Měsíce? Jak vlastně mohou komety prolétat oblohou či jak se hvězdy mohou objevovat na nebeské sféře, o níž se předpokládá, že je neměnná? A co horšího, po nástupu Galilea s jeho teleskopem vyvstala otázka, jak se vyrovnat s horami na Měsíci či skvrnami na Slunci - tělesech, o nichž se před­ pokládalo, že jsou neposkvrněná a hladká jako zrcadlo? A co si počít s prstenci Saturna, o němž se - stejně jako o ostatních planetách předpokládalo, že je tělesem ryze sférickým? Jak je to s fázemi Venuše nebo Jupiterovými měsíci, které popírají další aristotelský axiom, podle kterého je Země středem veškerého vesmírného pohybu? Pro tyto jevy existovala celá řada důmyslných vysvětlení. T a k napří­ klad jezuita Kryštof Scheiner nějaký čas předpokládal, že skvrny na Slunci mohou být stíny nedalekých satelitů. N e b o že, jelikož Měsíc je dokonalým zrcadlem, takzvaná „měsíční pohoří" m o h o u být odrazem zemského povrchu. Ale nakonec, ač někteří astronomové včetně

JEZUITA JIŽ NENÍ

200

jezuity Adama Tannera nebyli ochotni vzdát se svého přesvědčení, většina posléze přísně aristotelské pojetí opustila, ačkoli mnozí, jako třeba jezuita Kryštof Clavius, dál trvali na tom, že nebesa jsou přece jen méně nečistá než sublunární svět." Daleko hrozivější však byla myšlenka vyslovená Koperníkem a pod­ pořená Galileem, že nikoli Země, ale Slunce je středem vesmíru, že Z e m ě se pohybuje, zatímco Slunce stojí na místě. To se zdálo odpo­ rovat celé řadě biblických pasáží: v knize Jozue se například výslovně hovoří o slunci, pohybujícím se po obloze. Z toho ovšem vyplynuly znepokojující otázky pro biblickou exegezi: znamená to, že je třeba takové pasáže vykládat nikoli doslovně? Kryštof Scheincr byl nakonec ochoten připustit, že sluneční skvrny se nacházejí na povrchu Slunce nebo v jeho blízkosti, ale koperníkovský model vesmíru rezolutné odmítal. Jezuité Jacques G r a n d a m i a Charles Malapert pak vypraco­ vali podrobné důkazy, vyvracející koperníkovské paradigma. A vskutku: v procesu i soužení Galilea můžeme téměř s jistotou vysledovat kořeny obecného přesvědčení, že katolická církev, jezuity nevyjímaje, zcela iracionálně hájila zastaralou kosmologii a byla odhod­ lána zničit a rozdrtit epochální vědecký průlom padovského génia. Potíž ovšem, jak prokázaly nedávné výzkumy, spočívá ve skutečnosti, že věci tehdy nebyly zdaleka tak jednoznačné. Před Galileem se v církvi jen málokdo trápil Koperníkovými teoriemi, které se obecně pokládaly za účinnou metodu výkladu pozorovatelných kosmických jevů. Pokud se Koperníkovy myšlenky pokládaly za matematickou hypotézu, užiteč­ nou pro výpočet zdánlivého pohybu nebeských těles, ale nebyly vydá­ vány za kosmickou realitu, církev s nimi žádný problém neměla. A to právě představovalo hranici, kterou Galileo překročil. Trval totiž na tom, že koperníkovský model je přesným popisem skutečné p o d o b y vesmíru.

Naneštěstí však pro své tvrzení neměl žádny

nezvratný důkaz. Jeho naléhání, aby církevní činitelé začali biblické pasáže vykládat novým, nikoli doslovným způsobem, bylo pokládáno za drzost. N i k d o nezpochybňoval názor - a jezuita Robert Bellarmin to také Galileovi výslovně potvrdil -, že bible a kniha přírody musejí

Osvícenství a útlak

201

být v souladu: to byla otázka logiky, neboť obě jsou dílem Božím. Pokud se mezi nimi objeví prokazatelný nesoulad, pak se nutně musí jednat o nesprávnou interpretaci. Jestliže tedy někdo podá neotřesi­ telný důkaz o pravdivosti heliocentrické teorie, pak bude třeba na takové pasáže, jaké nacházíme v knize Jozue, pohlížet novým způso­ bem. Ale, tázal se Bellarmin, pokud takový nezvratný důkaz nemáte, není snad rozumnější držet se tradiční interpretace? T o u dobou tedy bylo možné Koperníkovu teorii používat jako uži­ tečnou, ba přímo vynikající hypotézu. Ale pokud se vědci vměšovali do kompetencí biblických exegetů — vzpomeňme na slavný Baroniův výrok, že „bible nehovoří o tom, jak nebesa fungují, ale říká nám, jak se máme do nebe dostat" -, pak nutně museli narazit, zejména v potridentském období, kdy katolická církev (na rozdíl od exegetické svo­ body luteránů) vyhradila právo na výklad bible teologům a kdy cír­ kevní kruhy byly po uplynulém století radikálních proměn na jakékoli další novoty zvlášť přecitlivělé. Galileo dráždil jezuity, ale nikoli proto, že snad radikálně odmítali vše, co říkal. Před slavným dramatem, tedy v období mezi příkazem k mlčení roku 1616 a Galileovým procesem roku 1633, jezuité z řím­ ské koleje (kterým Galileo vděčil za některé své fyzikální teorie) ochotně hleděli skrze teleskopy a potvrzovali Galileova pozorování. 5 6 Galileo si přátelsky dopisoval i s jezuitou Kryštofem Claviem či jeho žákem jezuitou Grienbergerem, kteří ho také hájili před prvotními kritiky. Roku 1611 byl Galileo přijat na jezuitské koleji v Římě jako vážený a uznávaný host a jezuité také o jím objevených Jupiterových měsících hovořili ve svých kázáních. Galileo se ovšem s některými jezuity i přel — se Scheinerem o sluneč­ ních skvrnách a s Horatiem Grassim o kometách -, ale vcelku se dá říci, že Tovaryšstvo Ježíšovo Galileova geniální pozorování plně uznáva­ lo. Adam Schall von Bell sice odmítl diskutovat o heliocentrismu, ale o Galileových objevech referoval v Číně a do svého astronomického pojednání z roku 1626 zahrnul i měsíční horstva a fáze Venuše." Nepo­ piratelná spřízněnost Galilea s jezuitskými vědci zapříčinila - či spíše

202

JEZUITA JIŽ NENÍ

prohloubila - institucionální roztržku mezi Tovaryšstvem a řádem dominikánů, kteří diskusi o jakýchkoli nových teoriích pravidelně odmítali. Ty ovšem jezuitům nikterak nevadily: mohly se v nich třeba skrývat i filo­ zofické nebo teologické hrozby, pokud byly plody těchto diskusí prak­ ticky využitelné. Když však Galileo začal tvrdit, že koperníkovský systém je skutečně platný a reálný, zašel i na jezuity příliš daleko. 5 8 My dnes víme, že Galileo měl pravdu, a jistě nebylo ani pro jeho současníky nemožné předpokládat, že možná má pravdu. Ale reakci církve, například takového kardinála Bellarmina, bychom vskutku neměli démonizovat. Galileúv případ nepředstavuje boj mezi nábo­ ženstvím a vědou, nýbrž toliko střet mezi dvěma vědeckými paradig­ maty a touhu přidržet se zavedeného aristotelského modelu v době, kdy se zdálo, že žádný zcela přesvědčivý důvod pro jeho zavržení ne­ existuje. V desátých a dvacátých letech sedmnáctého století to byla naprosto schůdná a obhajitelná intelektuální strategie. M u s í m e si také uvědomit, že hovořit o nějakém jednotném katolic­ kém či jezuitském postoji vůči Galileovi příliš smyslu nedává. Někteří jezuité na něj útočili s nemalou zlobou, jiní se od něho zbaběle odvrá­ tili, zatímco další se pokoušeli najít kompromisní řešení v kosmologii, kterou vytvořil T y c h o Brahe, ale našli se i tací, kteří horlivě prosazo­ vali využití Koperníkovy soustavy jako ideálního hypotetického modelu. Honaratus Fabri to činil s takovou vervou, že ho to roku 1671 přivedlo na padesát dní do vězení. Někteří jezuité, jako například Wenceslaus Kirwitzer a řada španělských a portugalských astronomu, Koperníkovu teorii přijali jako přesný popis h m o t n é skutečnosti. Taková názorová rozmanitost v průběhu sedmnáctého a osmnáctého století charakterizovala jezuitskou vědu, která nebyla v žádném případě monolitická. V osmnáctém století jeden portugalský jezuita, José Veloso, veřejně kritizoval Gassendiho a Newtona; Ignácio Monteiro se dokonce dostal do pozice ultraprotiaristotelského myslitele. Pravda, vedení Tova­ ryšstva (Monteiro to dobře věděl) bylo vždy připravené pohotově umlčet každého jednotlivého vědce ve svých řadách, který se odvážil překročit jistou mez. T a k se stalo, že i Giuseppe Biancani shledal, že svou teorii

Osvícenství

a

útlak

203

o kapalné povaze nebes (ve kterých, jak to poeticky vyjádřil, mimozem­ ská tělesa „plují jako ryby ve vodě") proti vůli cenzorů Tovaryšstva neprosadí.59 Ano, mnozí jezuité se projevovali jako zarytí stoupenci Aristotela a jako Niccoló Zucchi nepřipouštěli existenci vakua, odmítajíce — jak se o tom na vlastní účet přesvědčil Leibniz - opustit aristotelské pojetí neměnnosti druhů. Aristoteles tak navždy zůstal velkým hrdinou Tova­ ryšstva Ježíšova - coimberští jezuité produkovali od roku 1592 hojné komentáře k jeho dílu a roku 1730 potvrdila generální kongregace věrnost řádu základním principům Aristotelova učení. Věrnost ovšem n u t n ě neznamenala slepou poslušnost. Galileo velice vtipně rozlišoval mezi historickým Aristotelem - novátorským, svobodomyslným vědeckým teoretikem - a m n o h a generacemi pozdějších suchopárných aristoteliánů. „Kdyby Aristoteles byl skuteč­ ně takový, jak ho vykreslují," prohlašoval, „byl by člověkem neústupné povahy, zarputilé mysli a sveřepého ducha - tyranem, který ostatní lidi pokládá za tupé ovce a svá vlastní rozhodnutí za důležitější než svě­ dectví smyslů, zkušenosti i samotné přírody. Jsou to však jeho násle­ dovníci, kteří ho vyhlásili za nejvyšší autoritu, on sám si takové posta­ vení nikdy nepřisvojoval ani nenárokoval." 6 0 Až překvapivě podobný postoj nacházíme u jezuity Niccola Cabea, který soudil, že „pokud nikdy nezapochybuješ o Aristotelových dok­ trínách, tvé komentáře nebudou výsledkem práce filozofa [tj. přírodo­ vědce], ale gramatika". 6 1 José de Acosta velice dobře věděl, že Aristo­ teles vyloučil možnost existence lidí v rovníkových oblastech — je tam příliš žhavé klima -, ale Acosta také z vlastní zkušenosti v Latinské Americe poznal, že v rovníkových oblastech lidé prokazatelně žijí a že tamní podnebí není ani zdaleka tak vražedné, jak Aristoteles předpo­ kládal. „Vyšel jsem na slunce, abych se zahřál," píše, „a co jiného mi zbývalo, než vysmát se Aristotelovi ... a jeho vědě, když na místě a v roční době, kde bych podle něj měl být sežehnut žárem ... mně i všem mým druhům byla zima." Aristoteles byl velkým učitelem nepochybně i v očích Acostových -, nikoli však takovým, kterého je třeba vždy a ve všem všudy otrocky následovat. 6 2

204

JEZUITA J I 2 NENÍ

Někteří jezuité se dál drželi beznadějně zastaralých myšlenek a vědeckých koncepcí z čiré lenosti a pohodlnosti, ačkoli tím ubližo­ vali pověsti Tovaryšstva jako celku. Jiní se ovšem projevovali jako přední zastánci nových vědeckých trendů, a to ne vždy jen proto, aby si udrželi prestižní akademické postavení. Ani karteziánský jezuita nebyl na evropské intelektuální scéně výjimkou a jezuité jako Kašpar Sagner a Josef Stepling veřejné hlásali Newtonovy myšlenky po Evropě i mimo její hranice. Jacopo Belgrado zase nemalým dílem při­ spěl k rozvoji nové vědy o elektřině. Krom toho je třeba mít na mysli, že ať už se ten který jezuita při­ kláněl ke kterémukoli vědeckému paradigmatu, na kvalitu jeho práce to žádný vliv mít nemuselo. M ů ž e t e konat důležitá astronomická pozorování bez ohledu na to, zda věříte či nevěříte, že Země obíhá Slunce; můžete činit důležité objevy v mikroskopii, a vůbec přitom nesejde na vaší víře či nevíře v nejnovější botanické teorie. Filippo Buonanni pracoval v důsledně vymezeném rámci aristotelského myš­ lení, a přesto nikdo nemůže zpochybnit význam j e h o studií lastur. Ignace-Gaston Pardies kritizoval Newtonovu teorii barev, ale jeho kritický postoj v konečném důsledku přispěl k opravě a zlepšení New­ tonových myšlenek.

Bylo by nesmyslem vydávat Tovaryšstvo Ježíšovo za jednu z nejpokrokovějších, nejodvážnějších a nejvíce průkopnických vědeckých insti­ tucí osmnáctého století - tak tomu prostě nebylo. V době svého potla­ čení už jezuitská věda neznamenala to, co kdysi. Vznikající národní akademie rozředily někdejší význam institucionalizované katolické vědy, hlavní cíle oficiálních osnov jezuitského školství byly spíše kon­ zervativní než novátorské a mnozí jezuitští vědci nebyli ochotni pře­ kročit hranice tradičních disciplín, jimiž byly geometrie a optika. Přesto se zdaleka nejednalo o odtažitý a bezvýznamný historický pře­ žitek, jak se nás o tom někteří tehdejší pozorovatelé snaží přesvědčit. Naopak celá řada hesel, obsažených v tolik ceněné Encyclopédiiy byla

Osvícenství

a

útlak

205

odvozena, ba někdy i nestoudně vykradena z děl jezuitských kněží, například Clauda Buffiera. Publikace jako jezuitský Journal de Trévoux nemusely každému vyhovovat, ale role, kterou sehrály v akademických diskusích osmnáctého století, stejně jako význam třiceti astronomic­ kých observatoří, které Tovaryšstvo roku 1773 spravovalo, nebo věhlas šestadvaceti matematických stolic, které jezuité drželi roku 1762 na evropských univerzitách, jsou věci stejně nezpochybnitelné jako před­ chozí dvě staletí jezuitského vědeckého úsilí. 63 Jen stěží se dá popřít, že chtěl-li se někdo v osmnáctém století vydá­ vat za člověka zvlášť „osvíceného", zpravidla to vyjadřoval projevy hlu­ bokého odporu k Tovaryšstvu Ježíšovu. Když byla roku 1759 ustavena Bavorská akademie věd, jezuity předem vyloučila. 64 Navzdory zne­ uznanému příspěvku Clauda Buffiera byli jezuité trvale vykreslováni jako zavilí nepřátelé takových projektů, jako byla Encyclopédie, tím spíše poté, co jezuita Guillaume-Francois Berthier na encyklopedisty otevřeně zaútočil. Proti jejich tolik velebenému dílu namítal, že je plné plagiátů, protimluvů a znesvářené bizarním výběrem námětů. Nebylo snad nanejvýš podivné, že heslo sv. Augustin muselo vypadnout, aby udělalo místo receptu na meruňkovou (abricot) marmeládu? Vydava­ tele se snažil přimět i k tomu, aby citovaný materiál označili uvozov­ kami a vždy uvedli příslušný zdroj. 6 5 Jeden z hlavních protagonistů osmnáctého století, Voltaire, byl nepochybně nepřítelem jezuitů (i když si nalezl čas ke zdvořilému ohodnocení těch, kteří se podíleli na jeho vzdělání), ale jen těžko se zbavujeme dojmu, že jeho odpor pramenil převážně z osobní zášti. T a k například Louise Bertranda Castela (autora bizarních teorií, dlužno podotknout) nazýval „důvtipným filozofem" a „Eukleidem Castelem" - ovšem jen do té doby, než si o něm Castel dovolil zveřej­ nit v Journal de Trévoux pár neuctivých poznámek. H n e d po t o m t o provinění se Castel změnil v „donkichota matematiky", ve „vzteklého psa" a „matematického šaška". 66 Zvyk pohlížet spatra na Tovaryšstvo se udržel i do následujícího století. Henry Isaac Roper prohlašoval jezuity za „překážku veške-

206

JEZUITA JIŽ NENl

rého pokroku na cestě lidské společnosti vpřed". Dále psal: „Hovoříte-li o j e z u i t i s m u , vyvoláváte d u c h a minulosti, minulosti tupé a t e m n é . ... J e h o posláním není vést svět kupředu, ale vléci ho nazpět do vratkého dětství rozumu a říše temných stínů, do níž Řím vkládá své veškeré naděje."'' 7 Takové tvrzení je sporné hned z několika důvodů. Teleologie veš­ kerých jevů a obecného pokroku pomíjí solidní (byť někdy přeháně­ nou) skutečnost, že za oné tupé a temné minulosti vznikaly na středo­ věkých univerzitách překlady vědeckých textů, že tam vládl duch svobody a racionální zvídavosti a že právě tam byly položeny základv budoucí vědecké revoluce. Právě tam se zrodil experimentalismus (ač v metafyzickém rouše) Grossetesta i Rogera Bacona; odtud vzešel tomistický realismus, který hovořil o uspořádaném vesmíru konkrét­ ních, fyzikálními zákony vysvětlitelných jevů. Byl to Boží vesmír, který je třeba studovat a snažit se mu porozumět, abychom mohli jeho stvořitelské dílo obdivovat, nikoli se ho po způsobu pohanů děsit. Středověká aristotelská učenost nejen obohatila moderní vědu svou terminologií - forma, rod, druh, kvantita a podobně - ale do jisté míry i učinila vědce nezávislými na víře tím, že jim umožnila poznání skrze smysly a rozum. Svatý Ambrož mohl stokrát tvrdit, že „nic není tak temné jako diskuse o věcech souvisejících s geometrií a astronomií ... či měřit hloubku prostoru a nebe i zemi spoutávat pevnými čísly", ale středověké křesťanstvo na t o t o j e h o mínění naprosto nedbalo. 6 8 V této souvislosti můžeme Tovaryšstvo Ježíšovo pokládat za dokonalý most mezi intelektuálním vzepětím středověku a vědeckými úspěchy sedm­ náctého a osmnáctého století. 6 9 Právě proto, že jezuité nebyli beznadějně nepřístupní módním tren­ d ů m a úspěchům osmnáctého století, mohli jen stěží čelit tvrzení veleknězů osvícenství, kteří je nazývali balvanem na cestě pokroku a tajným společenstvím iracionálních, pověrčivých zpátečníků. A v tom spočívá celé dilema. Ačkoli kritika intelektuálního obzoru jezuitů byla plná přehánění i vyloženého zkreslování skutečnosti, přesto - nebo právě proto - nalezla ohlas u většiny evropské veřejnosti. Kdekdo věřil

Osvícenství

a

útlak

207

předpojaté propagandě. Je tedy možné, že osvícenství - tedy jeho velice specifická forma - nakonec zničila Tovaryšstvo Ježíšovo? A přece to tak nebylo. Zaprvé proto, že francouzské osvícenství nereprezentovalo celé toto mohutné kulturní hnutí osmnáctého sto­ letí. Osvícenští filozofové mohli vyplýtvat tuny inkoustu, mohli svými dopisy bombardovat korunované hlavy, ale nic z toho nemohlo pod­ vrátit jeden z hlavních sloupů římskokatolické církve. Zadruhé proto, že zrušení tohoto řádu, at jakkoli potěšilo encyklopedisty, jejichž šep­ tanda je učinila stravitelnějším, bylo v prvé řadě záležitostí politickou.

8. Politika a její důsledky Potlačení Tovaryšstva v jednotlivých státech, tyto černý h u m o r připo­ mínající události, o kterých jsme podrobněji hovořili na počátku této kapitoly, probíhaly odděleně, a nebyly tedy součástí nějakého jednot­ ného panbourbonského spiknutí. Osobnosti jednotlivých politiků, odporná smůla (vzpomeňme na svéhlavou fiskální politiku otce Lavaletta) a dlouhotrvající odpor k jezuitům (zejména ze strany francouz­ ských jansenistů), to vše sehrálo svou roh ve zhroucení řádu. To však neznamená, že se jednalo toliko o extrémní, zcela oddělené události. Bylo by například lákavé dát útlak jezuitů do souvislosti s rašícím protiřímským smýšlením, které, jak se zdá, v průběhu osmnáctého století opanovalo katolické panovnické dvory od Vídně až po Versail­ les. T e n který papež (například Benedikt XIV.) sice příležitostně udr­ žoval dobré vztahy s vladaři katolické Evropy, ale většinou byly diplo­ matické styky poznamenány nedůvěrou a vzájemnou averzí. Pro jednotlivé monarchy nebylo těžké představit si římskokatolic­ kou církev jako rivala, soutěžícího s nimi o vliv nad zámořskými drža­ vami. Koneckonců kněží byli v prvé řadě podřízeni Římu, vzdělávali tamní obyvatelstvo, vládli nad jeho svědomím, ustanovovali sociální a morální pravidla - a při tom všem požívali nemálo ekonomických a právních výsad. V jedné zemi po druhé se církvi dařilo získávat stále

JEZUITA JIŽ NENÍ

208

větší podíl na národním bohatství, zatímco poměrně velká část lid­ ských zdrojů těchto zemí se zasvěcovala duchovní službě. Ve zvlášť vyostřené p o d o b ě nalezneme t e n t o postoj vyjádřený ve spisech Johanna

Nikolause

von

Hontheima

(zvaného

též

Febronius)

a v budoucích reformách císaře Josefa I I . Podle těchto názorů by se Evropa měla skládat z jednotlivých, státem plně kontrolovaných církví. Papežova role by se pak měla omezit pouze na udržení jednou katolického křesťanstva. T y t o nepochybně radikální myšlenky ovšem měly i úctyhodnou tra­ dici. Národní vlády stavějící se na odpor vlivu římského biskupa nebylv v evropských dějinách žádnou novinkou. Vměšování papežů do politikv jednotlivých států a radikální pojetí primátu svatého stolce vyvolávaly už po celá staletí podrážděné reakce světských politiků. To platilo v nepo­ slední řadě pro Francii, která nezapomínala na své spory s ambiciózními středověkými papeži, k jakým náležel Bonifác VIII., a která vždy usilo­ vala o uzavření takového konkordátu, který by chránil zájmy národní galikánské - církve. Nedávná historie byla plná událostí svědčících o této hrdé tradici: deklarace, vydaná roku 1614 generálními stavy, podle níž francouzský král odvozuje svou moc přímo od Boha, nikoli od papeže; vleklý spor o právo krále jmenovat církevní hodnostáře a vybí­ rat důchody z uprázdněných biskupství; zachování galikánských svobod podle článků deklarace z roku 1682. V těch se pravilo, že autoritativní moc papežů podléhá církevnímu koncilu a že starobylá práva a tradice francouzské církve musí být vždy respektována. Deklarace z roku 1682 měla skličující důsledky: m n o h á biskupMu zůstávala neobsazená a Rím nešetřil tajnými exkomunikacemi. Ačkoli brzy byly obnoveny vlídnější diplomatické kontakty, na dědictví článků z roku 1682 se nikdy nezapomnělo a kdykoli se svatý stolec začal choval příliš asertivně, pokaždé narazil na tuhý odpor. A kdo se asi tak mohl stát nejpravdčpodobnějším nositelem a podněcovatclcin zveličování papežské moci? Pravda, papežský dokument Unigenitus z roku 1713 odsoudil neojansenismus Pasquiera Quesnela, ale našli se mnozí, kteří v něm spatřovali další nevítané vměšování do francouz-

Osvícenství

a

útlak

209

ských náboženských záležitostí. A kdo jiný měl největší prospěch z tohoto dokumentu, než úhlavní a zavilí nepřátelé jansenismu? Sku­ tečnost, že v minulosti jednotliví otcové jezuité - například C o t o n a La Chaise - s galikanismem otevřeně sympatizovali, nedokázala z obecného povědomí vymazat obraz jezuitů jako rozvratných a nevy­ zpytatelných agentů papeže. Tovaryšstvo tak přímo ztělesňovalo vmě­ šování papežského stolce, proti kterému světská moc bojovala. Všude, kde národní vlády už měly po krk římské politiky — a to se v prvé řadě týkalo Španělska a Portugalska - vyjadřovaly svou nelibost odporem k Tovaryšstvu Ježíšovu, tedy (alespoň hypoteticky) nadná­ rodní organizaci, jež dokonce zašla tak daleko, že zavedla čtvrtý - spe­ ciální - slib věrnosti papeži. Ve Francii zase bylo příznačné, že rozdr­ cení jezuitů zosnoval pařížský soudní dvůr, dlouhodobé duchovní útočiště galikánských ideálů. Podíleli se na něm i stoupenci janse­ nismu, tedy hnutí, jež se už dávno chytře připojilo k ochráncům gali­ kánských svobod francouzské církve. Jezuité jako přisluhovači Říma, jezuité jako výzva, jako protivníci autority světské moci - takový obraz, který křivdil m n o h a francouz­ ským, španělským i portugalským členům Tovaryšstva, dokonale vyhovoval potřebám lidí typu markýze Pombala, odhodlaným nelí­ tostně rozdrtit jakéhokoli politického konkurenta. Jesdiže se Pombal snažil oslabit vliv portugalské aristokracie, pak o to víc byl odhodlán zbavit svou zemi jezuitů, o nichž byl přesvědčen, že už příliš dlouho podemílají královskou autoritu d o m a i v Paraguayi.

Klement XIV. byl podle dobového svědectví „neúnavně zvídavým mužem univerzálního vzdělání, ... plně oddaným náboženským cviče­ ním. ... Byl střední postavy, mírně obtloustlý". 7 0 A právě t o m u t o papeži připadl úkol zničit Tovaryšstvo Ježíšovo. Učinil tak, protože evropské katolické mocnosti mu jinou možnost nedaly. Když váhal, přistoupily k tvrdému nátlaku. Celosvětové potlačení jezuitského řádu se pro ně stalo politickou prioritou, a tak se mnozí členové Tovaryš-

210

JEZUITA JIŽ NENÍ

stva nakonec vzdali bez boje a fatalisticky uvěřili, že sama Boží pro­ zřetelnost rozhodla o jejich konci. Když zprávy o rozpuštění Tovaryšstva dospěly do Lisabonu, nadšený markýz Pombal nařídil celonoční slavnostní osvědení hlav­ ního města. 7 1 Pokud bychom potlačení jezuitů chtěli přisoudit osví­ censké filozofii, mohli bychom tento příkaz pokládat za dokonale symbolický. Jenomže Pombal byl na hony vzdálen jakémukoli voltairovskému teoretizování. Na jedné straně se jezuité stali obětí tradiční dynastické politiky, staletých půtek mezi Římem a katolickou Evropou, které už na svém kontě měly dlouhou řadu podobných obětí a jež umožnily francouz­ ským a španělským vyslancům proměňovat papežské volby v nechutné diplomatické frašky. Na straně druhé jezuité doplatili na řadu před­ chozích událostí ve Francii, Portugalsku a Španělsku: na zemětřesení, pouliční bouře, na ztroskotání obchodních lodí, na bankroty i na pokusy o atentát. Zrušení Tovaryšstva však bylo i součástí měnící se úlohy a reputace katolické církve. V době po roce 1773 dochází v celé řadě zemí k častému vypovídání papežských nunciů, uzavírání klášterů (zdrojů financí i pracovních sil), státy se ujímají kontroly školství, zavádějí se občanské sňatky a kontakty mezi Římem a místním kněžstvem jsou přísně monitorovány. Vypadalo to, že i papežové ztrácejí mnohé ze svého někdejšího majestátu. Dávno v jedenáctém století byl římskoněmecký císař poli­ tickými okolnostmi přinucen putovat za papežem a tři dny stát a pla­ kat v oděvu kajícníka před branami Canossy. Roku 1782 bylo na papežovi, aby cestoval do Vídně v naději, že se mu podaří zmírnit radikální církevní reformy Josefa II. Na jeho rady se tehdy nebral nejmenší ohled, ministr Václav Kounic mu projevoval až urážlivou neúctu a císař hodinu po papežově odjezdu do Říma s vyzývavou drzostí zrušil další klášter. Bylo to dlouho, dlouho po roce 1076, velice dlouho po Canosse. A potlačení jezuitů, váhavý čin, ke kterému byl papež přinucen, bylo jen zastávkou na této daleké cestě.

Osvícenství

a

útlak

211

Jezuity postihlo zrušení jejich řádu sterými způsoby. Někteří z těch, které tato zpráva zastihla daleko od evropských břehů, jednoduše zůstali na místě a příkaz k návratu prostě ignorovali. Geograf Joseph Tieffentaller byl pohřben na misionářském hřbitově v Ágře, Jean-Jacques Casot setrval v Quebeku až do roku 1800 a Louis de Poirot dožil v Číně a zemřel v Pekingu roku 1815. Podačení řádu neznamenalo vždy nevyhnutelné neštěstí a ožebračení, ne každý jezuita musel nutně skončit v Pombalových věznicích. Bývalí jezuité mohli zcela legálně pokračovat v duchovenské službě jako svět­ ští kněží nebo členové jiných řádů. Nějakých pětapadesát někdejších jezuitů obsadilo místa biskupů. Ale i jiní se mohli pochlubit skvělou kariérou: Franz Paula von Schrank byl úspěšným ředitelem mnichovské botanické zahrady; Benedict Stattler pokračoval ve skvělé akademické dráze v Ingolstadtu, kde podnikl ostrý útok na Immanuela Kanta (jehož filozofii čekala v katolické teologii bouřlivá, leč obohacující budouc­ nost); na dvoře Marie Terezie (která už celá desetiletí jednala s jezuity svým vlastním nenapodobitelným způsobem) M a r t i n Dobrizhoffer okouzlil císařovnu vyprávěním o dobrodružstvích, která prožil v Jižní Americe, Georg Prayjí sloužil jako dvorní historiograf a Joseph Eckhel zastával úřad kustoda sbírky medailí a ředitele císařské pokladnice. Dokonce i nucený návrat jezuitů ze zámoří mohl někdy přinést nečekané plody. Lorenzo Hervas y Panduro, kterému se dostalo neče­ kané příležitosti posbírat zkušenosti i znalosti svých bratří, navrátiv­ ších se z nejvzdálenějších končin světa, významně přispěl k rozvoji srovnávací jazykovědy. O d b o r n é znalosti jezuitů, k jakým náležel takový Francisco Xavier Clavijero, j e n ž se m i m o ř á d n ě zasloužil o poznání jedinečné historie a přírody Latinské Ameriky, přispěly ke zrodu kulturní atmosféry, která nakonec vedla ke kampaním za nezá­ vislost.72 A Roger Boskovic, někdejší spolustolovník Samuela J o h n sona, se stal ředitelem optického výzkumu francouzského námořnic­ tva a čekala ho roční penze ve výši 8000 franků.

212

JEZUITA JI2 NENÍ

Některým jezuitům přineslo potlačení jejich řádu nečekaný pro­ spěch. Koneckonců existovala řada pověstí o skrytých pokladech Tovaryšstva. Jeden římský kněz s neskrývaným uspokojením konsta­ toval, že vojáci, kteří po tomto bohatství pátrali, byli značně zklamáni, když žádné „nesmírné poklady, ... zlaté ingoty, truhlice s diamanty a hromady bankovek" nenalezli. 7 ' To vše byla ovšem slabá útěcha, uvážíme-li rozpuštění 728 vzdělá­ vacích institucí, které ponechaly na holičkách čtvrt milionu studentu. N e b o pomyslíme-li na 600 zrušených knihoven s půl milionem svazků, z nichž tři čtvrtiny byly rozprodány za cenu papíru na baleni. N e b o na obrazy Brueghela a Van Dycka, které byla belgická provin­ cie nucena odprodat. Bolestné doklady materiálního úpadku byly k vidění na mnoha místech: profesní d ů m ve Vídni se proměnil ve vojenské kanceláře, budovy v Quebeku a Augsburgu byly přebudovány na kasárna a vojenská skladiště. Pro jiné představovalo rozehnání jezuitů štěstí spadlé do klína. Zís­ kaný majetek umožnil posílit vzdělávací fondy v Rakousku; katolické obrazárny získaly nové umělecké poklady; světští kněží v Palermu, lazaristé v Heidelbergu, piaristé v Cechách - ti všichni vděčně obsa­ dili jezuity uprázdněná učitelská místa. Nejpodivnější na konci Tova­ ryšstva je ovšem skutečnost, že jezuité vlastně nikdy úplně nezmizeli. Dělení Polska, k němuž došlo roku 1772, zanechalo 201 jezuity na území, jež připadlo Kateřině Veliké. A jelikož carevna odmítala poslouchat příkazy římského papeže, platnost jeho breve nikdy ncyvhlásila. Ruští jezuité tedy udrželi svou existenci až do roku 1814 a roku 1786 byla Tovaryšstvu na nějaký čas umožněna existence i na území Pruska. V následujících letech se tu a tam po celé Evropě objevovaly jednotlivé skupinky jezuitů: v Parmě, v Anglii, v Neapoli. Dokonce i když někdejší jezuité nedostali povolení znovu se zorganizovat, dokázali utvářet nová společenství, j e ž dál udržovala étos Tovaryšstva: tak vznikla sdružení Otců víry, O t c ů nejsvčtějšího srdce i kněžské sdružení ve Spojených státech, založené roku 1784 bývalými jezuity. T i t o přeživší jezuité, kteří tvořili spojnici mezi starým a novým

Osvícenství

a

útlak

213

Tovaryšstvem, vynesli na povrch muže, jenž se posléze stal nejvlivnějším jezuitou devatenáctého století, H o l a n ď a n a J o h a n n a Philippa Roothaana, jednadvacátého generála řádu. Narodil se v Amsterdamu roku 1785 a na jeho vzdělání se částečně podílel bývalý jezuitský kněz Adam Beckers. Jeho prostřednictvím se Roothaan dozvěděl o přežíva­ jícím Tovaryšstvu na Bílé Rusi a po plavbě do Rigy, kterou podnikl roku 1804, nastoupil starobyle úctyhodnou cestu jezuitského novice. Roku 1806 složil první sliby a vysvěcen byl roku 1812. Když roku 1820 car Alexandr I. jezuity vypověděl, Roothaan se vrá­ til na Západ, kde už tou dobou šest let existovalo reformované Tova­ ryšstvo. Výzvy, kterým muselo čelit - výzvy, pramenící nejen z dědic­ tví svízelných let před zrušením řádu, ale i z následných desetiletí revolucí a kontrarevolucí -, byly obrovské. „Celý katolický svět jednohlasně volá po obnově Tovaryšstva Ježí­ šova." Tato slova čteme v papežské bule o znovuzavedení jezuitského řádu. Předně to úplná pravda nebyla, protože v časech, kdy ještě dozní­ valy revoluční excesy, měli jezuité i mezi katolíky stále dost odpůrců. Zadruhé katolický svět už prostě nebyl oním privilegovaným světem, jakým býval dřív - nebo za jaký se tehdy alespoň sám pokládal.' 1

KAPITOLA

VII

„Stále milionem jazyků" 1 Jezuité po roce 1814 ... tito noví nepřátelé jezuitů, jimž někdejší protivníci odkázali svou zášť, svou zuřivost, nevzdělanost a podlost, jsou - to nutno zdůraznit - ještě nenávistnější, vzteklejší, podlejší a především ještě mnohem nevzdělanější. Francouz bránící jezuity roku 1827.2 Jezuité jsou v ftímě bezpochyby velice důležití - alespoň s jinými jsme se tam nesetkali. Neříkám tím, že jsou velicí, ale jen to, že jsou významní. John Henry Newman, 1846* Jsou terčem útoků pro své vynikající postavení. V něm spočívá jejich vina. T. W. Allics, 18724

1. O b r o d a Roku 1816 psal J o h n Adams Thomasi Jeffersonovi o návratu Tovaryš­ stva Ježíšova: „Znovuvzkříšení jezuitů se mi nelíbí. ... C o ž jsme jich tu už beztak neměli celá hejna v tak rozmanitých podobách a převle­ cích, že by si je ani cikánský baron představit nedokázal?" Adams si znovu a znovu četl v Pascalovi i ve čtyřsvazkových dějinách Tovaryš-

Jezuité po

roce

1814

215

stva a dospěl k závěru, že „pokud si jakékoli lidské společenství za­ slouží věčné zatracení na zemi i v pekle, ... pak je to družina Loyolova". Adams musel ovšem připustit, že „vzhledem k námi zaručené ... ná­ boženské svobodě" jsou Spojené státy nuceny „poskytnout jim azyl", přesto však byl přesvědčen, že „uvážíme-li jejich historii, bude hotový zázrak, nepokusí-li se zneužít čistotu našeho volebního systému". Jefferson byl zjevně stejného mínění, protože mu odpověděl: „Stejně jako vám, i mně se nelíbí jejich obnova, neboť představuje ústup ze světla do temnoty." A takový názor rozhodně nebyl v Americe ojedinělý/ The Times otiskly 27. ledna 1815 list, ve kterém jejich dopisovatel vyjad­ řuje „značné překvapení nad lhostejností a nezájmem, jaké o tuto zále­ žitost projevují evropské státy jako celek a zejména pak tato země". 6 Naprosto odlišná nálada panovala v Římě. „Uprostřed nebezpečen­ ství ohrožujících křesťanskou republiku," praví se v bule o znovuustavení jezuitského řádu, „museli bychom se pokládat za vinné velkým zločinem proti Bohu, ... kdybychom nedbali pomocné ruky, kterou nám Boží prozřetelnost nabízí." Bárka svatého Petra se zjevně „potácí pod náporem trvalých bouří", tak proč nepožádat o pomoc jezuity, tyto „statné a zkušené veslaře, kteří dobrovolně nabízejí své služby"? 7

2. Revoluce Nikdy v dějinách nebyla nouze o posměváčky, beroucí si na mušku pompézní katolické obřady, přičemž zejména náboženská procesí byla vždy vítaným terčem pošklebků. T a k například londýnští „protestant­ ští džentlmeni" uspořádali v listopadu 1680 „papeženeckou kavalkádu", která vyšla z Whitechapelu a pokračovala přes Aldgate po Leadenthall Street a Fleet Street až k T e m p l e G a t e . Na řadě alegorických vozů projížděli ulicemi lidé převlečení za františkány, minority, bene­ diktiny, dominikány a - jak jinak - čtyřicítku jezuitů, onen „vřed na těle světa, zkázu vší morálky, zhoubu křesťanství a vlády". Po nich při­ šli na řadu kardinálové, jeptišky oblečené jako prostitutky a „muž hří-

216

STÁLE MILIONEM JAZYKŮ

chu osobné", papež na trůnu, naslouchající radám ďáblovým. To vše mělo Londýňanům připomenout bezmezné hlubiny katolické věrolomnosti, papežských intrik i obrovských požárů a probudit „náležitý odpor k praktikám papeženců". Takové parády zjevně dokázaly přitáhnout zájem nesčetných davů. „Nikdy nebyly ulice, okna i balkony tak plné diváků." Vhodným dovr­ šením pak bylo „množství ohňostrojů připomínajících padající hvěz­ dy ... i zásoby vína a dalších lihovin rozlévaných zdarma davům" a samo sebou i slavnostní spálení panáka, představujícího římského papeže. Pamětní tisky od Nathaniela Portera, Johna Wilkinse či Sa­ muela Leea, zobrazující tyto události, šly nepochybně dobře na odbyt/ T o , že protestantští Angličané s takovým gustem parodovali kato­ licismus, mohlo sice kterémukoli evropskému katolíkovi připadat jako sprosté, ale očekávatelné chování. Naopak o jedno století později muselo vzbudit pobouření, když Francouzi, tito dědicové staleté kato­ lické tradice, v zápalu revolučního nadšení uspořádali vlastní posměš­ ný průvod s osly oděnými do kněžských rouch a s biskupskými mitrami na hlavách. Revoluční antiklerikalismus si tu nalezl ventil v karikatuře obřadnictví. Přibližné v téže době posílali provinční sansculoti do Paříže ostatky světců - „odporné kosti", jak je nazývali -, mešní nádobí i zvony se tavily a kostely byly zasvěcovány „kultu rozumu". Když revoluční jed­ notky dorazily roku 1794 do Liěge, tělo jezuitského mučedníka Petera W r i g h t a , o které tamní jezuité celých sto let s láskou pečovali, nedů­ stojně nacpali do olověné rakve a pohřbili na zahradě jezuitské koleje.' Objevila se kultura, která - alespoň na nějaký čas - zavrhla křesťan­ ský kalendář, řeholní sliby prohlásila za nezákonné a křesťanské mučedníky se snažila nahradit mučedníky za svobodu. Roku 1793 byla v procesí nesena urna se srdcem přednedávnem zavražděného Jeana Paula Marata, aby byla posléze pohřbena v Pantheonu vedle Voltaira. Marat se měl stát ukázkovým příkladem nového a lepšího typu světec, jenž byl posléze na obrazech i bustách věnčen skutečnou svatozáří. Antiklerikální excesy představovaly pouze dočasnou fázi na klikaté

Jezuité po

roce

1814

217

cestě revoluce. Takové události m n o h o Francouzů v skrytu ěi otevřeně odsuzovalo a katolické Evropě naháněly hrůzu. O nic snazší nebylo při­ jímat zprávy o francouzských knězích — mezi nimi i jezuitech —, kteří odmítli přísahat na novou občanskou ústavu duchovenstva (pokládanou za pokus změnit služebníky Říma v placené sluhy státu), a byli za to vypuzeni do exilu nebo zavražděni. Jeden cestovatel, který roku 1792 dorazil do Southamptonu, byl ohromen množstvím Francouzů, s nimiž se tam potkal, takže si kladl otázku, „zda se kočí nezmýlil a nezavezl nás do nějakého francouzského města, namísto do anglického". 1 0 V samotné Paříži dav v září 1792 zmasakroval asi 220 kněží (spolu se třemi biskupy, několika aristokraty a prostitutkami), protože pro­ padl panice z pruské armády u Vcrdunu (ve znepokojivé vzdálenosti 240 km) a hodlal se zbavit potenciálních zrádců revoluce. Roku 1768 se musela celková situace jevit jezuitovi Alexandru Lanfantovi jako zcela beznadějná. Jeho řád byl z francouzského náboženského světa vypuzen, on sám obdržel šedesát livrů, aby si pořídil „nějaký občanský oděv", a veškerý jeho majetek byl spěšně rozprodán: gauče, kredence, kostkované bavlněné matrace, borovicový psací stůl se čtyřmi zásuv­ kami (padesát livrů), měděný svícen (osmdesát sous). ! 1 Ve skutečnosti se ovšem pro něj poměry v následujících dvou dese­ tiletích zlepšily. Lanfant měl své kritiky, ale j e h o duchovenská kariéra neskončila: ve Vídni kázal Marii Terezii a ve Versailles Ludvíku XVI. Ale za své odmítnutí přísahy na občanskou ústavu - „zrůdné principy, jež představují pohromu náboženství" - ho spolu s dalšími dvaadvaceti jezuity stihla 5. září 1792 smrt z rukou rozlíceného davu. Bylo to za oněch zářijových dnů, podle vyprávění T h o m a s e Carlyla srovnatel­ ných s hrůzami bartolomějské noci a sicilských nešpor, jež otevřely pohled do „temných přízraků hlubin pekelných". Radikálně antiklerikální fáze revoluce naštěstí dlouho netrvala, ale jistí římští katolíci se přesto patrně cítili nesví, když v červenci roku 1798 stanuli na Martově poli před Ecole Militaire, kam právě dorazila kořist z vojenského vítězství v Itálii: bronzoví koně z chrámu svatého Marka, dřevěná socha Panny z Lorety i umělecká díla a vzácné rukopisy z vati-

218

STÁLE MILIONEM JAZYKŮ

kánských a kapitolských muzeí.

12

Byl by div, kdyby se prestiže papežství

nedotkla skutečnost, že jeden z jeho přestavitelů, Pius VI., zemřel roku 1799 ve francouzském zajetí. Pokud šlo o Pia VIL, ten ješté jako biskup z Imoly nepokládal smírnou dohodu s ideály revoluce za vyloučenou. Ale jeho únos a transport do Francie roku 1812, kde byl držen v prak­ tické izolaci, přispěl k radikalizaci papežových postojů."

Roku 1814, kdy byl řád Tovaryšstva Ježíšova plně obnoven, trpěla katolická církev důsledky svého chování v uplynulých dvou a půl dese­ tiletích. Panovaly obavy o budoucnost trůnů i oltářů a obecná nejis­ tota, jak reagovat na politické i filozofické dědictví revoluční éry a předchozího století zrodu nových, znepokojivých teorií." V následu­ jících desetiletích stála církev před svízelným úkolem vyrovnat se s moderními koncepty liberalismu, kapitalismu, racionalismu, svo­ body tisku, demokracie, pluralismu a náboženské tolerance. Kulturní a filozofické trendy devatenáctého století už nehrozily jed­ notnou kampaní proti organizovanému náboženství, ale měly starší, působivější a nezřídka zcela rozdílné kořeny. A tak jak desetiletí postupovala, katolická církev - nikoli jen její papežové - cítila nutnosi reagovat na vtíravé otázky porevolučního světa. Materialismus začal útočit na svět nadpřirozena a mudrci osmnáctého století, kteří kritizo­ vali katolicismus jako hromadu pověr, ustoupili mudrcům devatenác­ tého století, Marxovi, Feuerbachovi či Nietzschemu, kteří ho rovnou označovali za cosi ještě horšího, za slepou, lidmi stvořenou iluzi, za vyložené zlo. Objevili se filozofové, kteří odmítali metatyziku a teolo­ gii jako zbytečnou a nesmyslnou hru, ležící zcela mimo oblast lidské zkušenosti, zkoumání či pozorování. Zdálo se, že samotné principy, které v dřívějších dobách zajišťovaly katolické církvi zákonem stvrzené místo ve společnosti, jsou nyní ohro­ ženy. M n o h é úkony, dříve vyhrazené kněžskému stavu - vzdělávací pro­ ces, morální poradenství, svatby i pohřby - začaly přecházet do svět­ ských rukou. Dlouho hýčkané vztahy mezi církví a státem, pravidelně

Jezuité po

roce

1814

219

obnovované smlouvy mezi mocí světskou a duchovní (ať jakkoli svízelně dosahované), se citelně oslabily. V Americe se zrodil silně nakažlivý model odluky církve od státu a jistí otcové začali zdůrazňovat, že lidské svědomí a náboženské přesvědčení se státní moci zcela vymykají. Kato­ licismu se vytýkalo, že nejde s dobou, že je příliš centralistický a hierar­ chický, že si přisvojuje monopol na pomoc lidem ke spáse, že na papež­ ských teritoriích podačuje veškeré hlasy odporu. Ze na těchto územích i tanec podléhá kritice a papežská moc tam ze strachu před pokrokem brání i zavádění plynového osvědení a parní železnice. Už z dřívějších časů z n á m é vnitřní třenice (mezi Ř í m e m a národ­ ními církvemi, mezi duchovenstvem a laiky) pokračovaly i v devate­ náctém století, a v době proměn samotné politické identity centra se stávaly čím dál tím zmatenější. Po porážce Rakouska v bitvě u Solferina roku 1859 se jeden italský region po druhém připojoval k Piemontem prosazovanému sjednocovacímu procesu. Roku 1861 ztratil papež kontrolu nad většinou svého dosavadního území a po stažení francouzské armády roku 1870 stal se i samotný Rím součástí nového italského státu. Takzvaní italští vlastenci podle slov samotného papeže svou bezostyšností překonali i marnotratného syna z biblického p o d o ­ benství, neboť papeže oloupili o politickou nezávislost a tím ohrozili i jeho duchovní autonomii. Neochota svatého stolce přistoupit na výsady, nabízené státem náhradou za ztrátu papežovy světské moci důchod a trvalou kontrolu nad paláci Vatikánu a Lateránu - na celá desetiletí zakalila vztahy mezi církví a italskou vládou. Katolicismus se ocitl v obtížné situaci. Jaký vztah zaujmout k měst­ ské a průmyslové Evropě, co počít s oním novým přírůstkem k tradič­ nímu katolickému stádu - dělnickou třídou kapitalismu? Jak se zacho­ vat ke zcela novým demokratickým institucím a kultu individua? Jakým způsobem se mohou nebo mají katolíci zapojit do politického života nové Evropy? Jak reagovat na oslepující záplavu zcela nových a naléha­ vých sociálních problémů? A co s novými výsledky vědy a výzkumu? Lze rozkladné analýzy Písma i křesťanských tradic pokládat za legitimní? Na jedné misce vah ležela historická zátěž, váha tradice a jistota

220

STÁLE MILIONEM JAZYKŮ

víry, na druhé pak potřeba přizpůsobit se, angažovat se a učinit to, co zatím katolicismus v pravý čas pokaždé dokázal: změnit se. Jak jezuité dobře věděli, nejednalo se v takových případech vždy jen o komplikovaný filozofický a teologický spor. Jestliže mají katolíci for­ mulovat svou odpověď na výzvv devatenáctého století, pak také musí vzít v úvahu prastarou historii urážek, vyhnanství a násilností, v níž revoluční teror byl pouze důsledkem, nikoli ojedinělým excesem.

J o h n Bapst se narodil roku 1815 ve Švýcarsku, a když roku 1848 dora­ zil do New Yorku, uměl anglicky sotva pár slov. Po misii mezi Penutiindiány a krátkém čase stráveném v Eastportu přesídlil roku 1853 do Ellsworthu, města se čtyřmi tisíci obwateli, k nimž náleželo asi šest až osm set irských přistěhovalců. S úspěchem se tam ujal pastorace kato­ lické menšiny (do té doby bez kněze), řada protestantů začala rovněž navštěvovat jeho nedělní odpolední kázání, a dokonce se mu podařilo získat i nemálo konvertitů, včetně dcery okresního šerifa. Pak ale měl tu smělost, že se organizováním peticí a dokonce právní cestou posta­ vil na obranu katolického děvčete, které ve škole odmítlo číst protes­ tantský překlad bible. Za toto jednání se na Bapsta snesla tvrdá kritika z protestantských kazatelen celého města. V tisku se objevily články a karikatury zamě­ řené proti jezuitskému knězi a v červnu 1854 protestantský dav zasy­ pal j e h o d ů m (Bapst tam patrně nebyl) a kostel deštěm kamení. Kněz dal na radu přátel, aby v zájmu vlastního bezpečí zůstal mimo město, a do Ellsworthu se vrátil až v říjnu. Ale v noci 14. ho dav vyvlekl z pří­ telova d o m u , rozbil mu hodinky a ukradl peněženku. Pak ho násilníci svlékli do naha, pomazali dehtem, vyváleli v peří a vyhnali do půl míle vzdálené loděnice. Bapst pak, šťasten, že vyvázl životem, nastoupil úspěšnou kněžskou dráhu v Bangoru a Bostonu, ale vzpomínka na bizarní pohanu ho prý pronásledovala až do jeho smrti roku 1885. Takovým pokořením, ba ještě hroznějším, bylo Tovaryšstvo Ježí­ šovo vystavováno v průběhu devatenáctého století.

Jezuité po

roce

1814

221

3. Jezuité a jejich nepřátelé Drahý Philothec, vím dobře, že máš silnou - a pro mne nevysvětlitelnou - slabost pro jezuity, mohl bys, prosím, trpělivé vyslechnout několik otá­ zek, které ti položím? ... Na jezuitech prcce musí být cosi velice špatného, když vidíme, jak je téměř všechny evropské státy shodne vypovídají. Edward Bcllasis, Philothem a Eugettia, 1874 1 ''

Na rozdíl od věčné nespokojeného anglického turisty Samuela Sharpa byl, jak se zdá, Michael Hobart Seymour vcelku nadšen vším, co mu Řím za jeho návštěvy ve čtyřicátých letech devatenáctého století nabí­ zel. Mohl tam „plně ukojit svou zálibu v umění mezi nejskvostnějšími sochami, nejnádhernějšími obrazy a největšími světovými skvosty výtvarného umění", nebo „se procházet po místech, kde žili a kudy chodili největší hrdinové minulých časů". Nalezl si i čas „trávit jitra mezi jezuity", aby se od nich dozvěděl něco bližšího o římskokatolické víře a podiskutoval s nimi o palčivých teologických otázkách. Seymour si dobře uvědomoval, že mnozí kněží, se kterými se setkal, se ho snaží obrátit na svou víru, protože v něm rozpoznali zřejmého stoupence anglikánské „high church", blízké katolickým tradicím. Z d á se však, že těmto pokusům čelil vlídně, a i když nezastíral své výhrady proti mnohým rysům „římskosti", ochotně se přiznával ke svému obdivu k senzualité a vnější nádheře katolických obřadů. Když byl pozván k účasti na bohoslužbě v jezuitském chrámu Il Gesú, učinil na něj obrovský dojem papež, který zanotoval Te Deum obklopen kardinály a kněžími „v bílých hedvábných rouchách, bohatě zdobených zlatými listovými ornamenty", to vše uprostřed „starobylých mramorů a vzácné výzdoby" a za doprovodu „nejsladší a nejlíbeznější hudby". Při pohledu ze svého privilegovaného vyhlídkového místa na soukromé galerii, kterou sdílel s jednou italskou kněžnou a jejím doprovodem, Seymour ochotně připustil, že „nic nepředčí barvitou krásu této podí­ vané, zvláště pak v okamžiku pozdvihování". Slavnostně osvětlený oltář, v šarlatu odění chlapci z Propaganda Fide, mohutné, půl druha

222

STÁLE MILIONEM JAZYKŮ

metru dlouhé svíce - to vše v samém duchovním centru Tovaryšstva Ježíšova. Co víc si může přát spatřit zvídavý turista?'

7

Zhruba o deset let později navštívil Věčné město Francis Amherst, budoucí biskup z N o r t h a m p t o n u a velký příznivec Tovaryšstva Ježí­ šova, aby tam okusil chvíle neméně klidné a příjemné. M ě l dostatek času užít si papežova vlídného pohostinství: „Byl nesmírně laskavý a obdaroval m n e koláči a pomeranči." Amherst si nalezl čas i na drobné drby z římského světa: „Ten chudák starý pruský král," psal v jednom dopise, „tu v jednom kuse chodí s pusou dokořán a vypadá jako idiot. O n d y n o si před večeří s toskánským velkovévodou umyl ruce v misce s polévkou." I o několik let později se zdálo, že život v Římě plyne stejně příjemně a bezstarostně jako dřív, a Amherst si kladl otázku, zda by snad každý Evropan neměl někdy tohle město navštívit. Do Itálie cestoval lodí, na níž se spolu s ním plavili tři kar­ dinálové a třiatřicet biskupů. Když počátkem června roku 1862 dospěl do Říma, přípravy na hromadnou kanonizaci byly v plném proudu a „všechny kočáry v takové permanenci, že někteří biskupové platili až padesát liber za cestu do Vatikánu a zpět". S činorodostí katolické hierarchie si, jak se zdá, v nejmenším neza­ dalo nadšení laických věřících, obdivujících svého papeže. Amherst vzpomíná, že když se hlava církve jednoho květnového dne objevila na veřejnosti, „švýcarští gardisté obklopili schodiště, aby zabránili lidem v přímému přístupu k papeži, ale rozvášněná skupina francouzských dam jejich kordon prolomila". Amherst z toho usoudil, že „nadšení pro papeže je tak obrovské, až člověka napadne, že Viktor Emanuel proti němu nemá nejmenší šanci". Tenhle postřeh se však brzy ukázal jako přehnaně optimistický. 1 8

Syn uměleckého truhláře z Reggia delľEmilia Angelo Secchi vstoupil do jezuitského semináře v Římě roku 1833, kdy mu bylo patnáct let. Už nějaký čas uběhl od doby, kdy exjezuita a první baltimorský biskup J o h n Carroll moudře prohlásil, že „bude třeba mnoha let, než se znovu

Jezuité po

roce

1814

223

zrodí takoví mužové, jací byli druhdy pro své ctnosti i schopnosti ozdobou Tovaryšstva Ježíšova".'

9

Secchi by bezesporu mohl sehrát

tuto ozdravnou roli, nebýt hrozeb a osudových výzev, jimž jezuité museli čelit v devatenáctém století i později. Secchi se proslavil svým přínosem k astronomii — vědě, kterou se jezuité tradičně zabývali, jak jsme už viděli například u Ferdinanda Verbiesta a Maximiliana Helia, a v níž dodnes vynikají díky své péči o vatikánskou observatoř i obří teleskop na hoře G r a h a m poblíž T u s conu v Arizoně. Secchi se zabýval studiem složení komet, prstenci Saturnovými, solární radiací, bouřemi v atmosféře Jupitera a mlhovi­ nami. Byl první, kdo referoval o „kanálech" na Marsu, a jeho systém kategorizace hvězd na základě jejich spekter - červení obři, bílí trpas­ líci a další - dodnes nese jeho jméno. Naneštěstí byl spolu s dalšími jezuity (včetně vynikajících teologic­ kých osobností, jakými byli Giovanni Perrone a Johann Baptist Franzelin) nucen opustit Rím, když tam roku 1848 na krátký čas vznikla republika - nedlouho pole, co se Scvrnour kochal pohledem na nád­ heru obřadů v chrámu Il Gesú. Secchi nalezl dočasné útočiště nejprve v anglické jezuitské koleji Stonyhurst v Lancashiru (kde jeho nucený příchod podnítil jednoho jezuitu k trpkému konstatování, že „bezbož­ nost a nespravedlivá vláda jsou, jak se zdá, příkazem dne") a posléze na Georgetownské univerzitě ve Washingtonu. Do Říma se Secchi vrátil roku 1850 a byl tam ještě i po dvaceti letech, když vojska sjed­ nocené Itálie zabavila jezuitům jejich koleje i knihovny. Většina členů řádu pak nalezla dočasný exil ve Florencii a Fiesole. Secchi dostal jako světově uznávaný vědec svolení pokračovat v práci na observatoři. Ukázalo se, že Francis Amherst se krutě zmýlil, když se domníval, že Viktor Emanuel nemá v Římě šanci na úspěch. 2 0 V miniaturní zkratce tu jsme svědky osudu evropských jezuitů v de­ vatenáctém století: úsilí o vzkříšení někdejšího vlivu Tovaryšstva znovu a znovu ztroskotává na sérii krutých překážek. A to se rozhodně ne­ týká pouze Říma. M a n ě to připomíná osudy jedné fiktivní postavy věčného Žida.

224

STÁLE MILIONEM JAZYKŮ

M ý t u s o věcném Židovi existuje v evropském kulturním d ě d i č n í v literární, výtvarné i folklorní podobě. T a t o podivně tísnivá legenda vypráví o Židu Ahasverovi, který neprojevil lítost nad Kristem, nesou­ cím svůj kříž ulicemi Jeruzaléma při cestě na Kalvárii. Když se Ježíš zastavil přede dveřmi jeho d o m u , nedovolil mu ani krátký odpočinek, ale naopak ho pobízel, aby rychle pokračoval na své křížové cestě. Za tuto krutost ho stihl trest: byl odsouzen po celá staletí - snad tisí­ ciletí - putovat z místa na místo, a to až do Kristova druhého pří­ chodu, kdy Židé dobrovolně přijmou křesťanství. O nejznámější zpracování tohoto tématu se v devatenáctém století zasloužil lodní lékař a autor novinových románů na pokračování Eugěne Sue. Jeho Le juif errant je nelítostným, za vlasy přitaženým, leč ve Francii čtyřicátých let devatenáctého století nijak výjimečným úto­ kem na jezuity, tyto údajně hrabivé ničemy a škůdce francouzské spo­ lečnosti. Jsou to lidé odporného vzezření „s téměř neviditelnými rty, ... malýma hadíma očima, zpola zakrytýma ochablými víčky"; lidé se sklo­ n e m násilně potlačovat lidskou individualitu, „usilující o onen děsivý druh vlivu, který se prosazuje despotismem, útlakem i zastrašováním a zároveň paralyzuje vitální síly ducha, čině z nich netečné, rozechvělé a vyděšené trosky**.21 Netřeba podotýkat, že tito lidé usilují o nadvládu nad celým světem. Jeden takový jezuita pohlíží na globus a tiše uvažuje o nesčetných červených křížcích, které jako obrov­ ská síť pokrývají veškeré země světa. Rysy tohoto muže oživuje představa neviditelné moci: jeho velké šedé oči jiskří, nozdry se d m o u a celý jeho smělý zjev vyjadřuje nepopsatelnou pýchu, energii a troufalost. Le juif errant Eugěna Sue měl obrovský úspěch. V období 1844-45, kdy ho na pokračování vydával Le Constitutionel, stoupl náklad těchto novin ze 3600 na 20 000 výtisků.

Jezuité po

roce

1814

225

Objevil se však i jiný fiktivní obraz věčného Žida. Byl dílem člo­ věka, který na jezuity pohlížel daleko vlídněji než Eugěne Sue — „onen nevšedně proslulý Francouz". T e n t o věčný Žid oslovuje v polovině devatenáctého století britské publikum a tvrdí, že Francouzův úmysl stát se jeho životopiscem a „spodobnit mne jako představitele prin­ cipů, které by - jak on soudí - měly přinést štěstí celému lidstvu", je hotovou katastrofou. „Po dobu osmnácti set let," říká, „jsem mlčky snášel potupná nactiutrhání. ... Ačkoli jsem byl svědkem vynálezu a rozvoje tiskařského umění od dřevěných liter v Haarlemu až po parní lis, jímž se tisknou The Times, nikdy jsem se veřejnosti nevnuco­ val. A to navzdory tomu, že jsem byl zobrazován rudě a žlutě, s dlou­ hým vousem a v rozedraných šatech jako groteskní karikatura ... ač ze m n e činili strašidlo pro neposlušné děti, obětního kozla za zločiny a pošetilosti zástupů. ... Kdejaký skandál," stýská si věčný Žid, „kde­ jakou hanebnost vršili na mou hlavu." Nyní však nastal čas, aby věčný Žid přerušil své dosavadní mlčení. T o , že lidé špinili jeho vlastní pověst, je jedna věc, ale „nelze nadále mlčet, je-li pomluvami špiněna pověst dobrých lidí". T ě m i t o dobrými lidmi míní věčný Žid jezuity, jak je vykresluje Eugěne Sue, ale nejen on. T e n t o alternativní věčný Žid pak kritizuje všechny dávné nepřá­ tele Tovaryšstva Ježíšova, Pombala a Pascala, jehož Listy venkovanu označuje za zbrojnici, z níž nepřátelé jezuitů po dvě staletí čerpali své jedovaté šípy. Ale nejvíc, zdá se, věčného Žida znepokojuje moderní nenávist k jezuitům. Cestuje z místa na místo a označuje veškerá hlavní centra antijezuituismu. A my nyní půjdeme v jeho stopách, abychom vedle sebe položili fiktivní postavy, s nimiž se setkal, a sku­ tečné historické události i postavy Evropy devatenáctého století.' 2

Ve Švýcarsku potkává věčný Žid muže ozbrojeného mečem a muške­ tou, odhodlaného „zahnat jezuity za Alpy". „Jsou to mizerové," vysvět­ luje, „a žádnému z nich nesmíme dovolit, aby svou p ř í t o m n o s t í poskvrnil svobodnou půdu Švýcarska." 23 A ve skutečném světě Švýcar-

STÁLE MILIONEM JAZYKŮ

226

ské politiky se jeho přání brzv vyplní. Občané sedmi katolických kan tonů, kteří se už dlouho strachovali o svou autonomii a náboženskou svobodu, vytvořili roku 1845 obrannou alianci Sonderbund. Tu však švýcarská konfederace prohlásila za protizákonnou a vyzvala k oka­ mžitému vypovězení jezuitů (nespravedlivě pokládaných za podněcovatele katolického spiknutí). Katolické kantony protestovaly, vypukla divoká občanská válka, v níž byly katolické kantony poraženy a roku 1847 byli jezuité ze země vypovězeni. Oficiálního svolení k návratu do Švýcarska se dočkali teprve roku 1973. Takové události by bezpochyby potěšily jinou osobu, s níž se fik­ tivní věčný Žid potkává - na slunci se vyhřívajícího německého stu­ denta. Ten „má plna ústa řeckých her i římských starožitností, hovoi o Goethovi i německém vaterlandu a rozvíjí svůj sen o náboženství rozumu: „Přijde den emancipace lidského ducha," prorokuje, „triumfu rozumu nad povčrčivostí, vítězství svobody nad kněžourstvím." Jeho „největšími nepřáteli" jsou v tomto boji jezuité: „Musíme je vyhnat z Německa," volá, „jejich černé sutany učinit ještě černějšími inkous­ tem tisíců per." 2 4 Když mezitím vzniklo roku 1871 německé císařství, rozhodné nebyla nouze nikoli o fiktivní, nýbrž o zcela reálné Němce: antiklcrikální liberály i pruské protestanty, kterým záleželo na sjednocení s jihoněmeckými katolickými zeměmi. Nemálo se toho přihodilo v období Bismarckova

kulturkampfu

sedmdesátých let devatenáctého století:

svoboda katolických kazatelen byla vážně okleštěná, katolický podíl na vzdělávacím procesu byl podminován, došlo k útokům na svobodu obsazování biskupských stolců a uchazeči o kněžství mohli být školeni výhradně v seminářích a na univerzitách se státním souhlasem. V takovéto atmosféře bylo krajně nepravděpodobné, že by jezuité mohli přežít bez vnějšího omezení. Jako údajné agenty Říma je reichstag zákonným výnosem ze 4. července 1872 převedl pod policejní dozor. N e d l o u h o n a t o bylo r o z h o d n u t o , že členové Tovaryšstva nesmějí v říši zastávat žádný oficiální úřad ve vzdělávací či pastorační oblasti, takže m n o h a jezuitům nezbylo než zemi opustit. Náznaky

Jezuité po

roce

1814

227

nesouhlasu - k jakým lze například řadit demonstrace v Essenu, při nichž dav zaútočil na místní sídlo zednářů (tradičně pokládaných za hlavní odpůrce jezuitů) - byly pouze sporadické. 2 * K takovým proměnám docházelo po celé Evropě, vždy podle toho, jak se měnily vlády a režimy. Pokaždé znovu a znovu vyvstala nová naděje, že s další vládou či politickou elitou se změní i postavení jezui­ tů. Jejich osud se až komicky podobal houpačce - opětovné šance i jejich zhroucení, stejně jako v šedesátých letech osmnáctého století. Vezměme si například Španělsko. Roku 1815 vítalo návrat jezuitů, ale potlačilo je hned roku 1820, kdy vzpoura majora Rafaela del Riega přiměla Ferdinanda VII. k trpké přísaze na modernizovanou ústavu. Znovu se jezuité vrátili roku 1823 poté, co francouzská armáda p o m o h ­ la obnovit Ferdinandovu autoritu, ale když ve třicátých letech devate­ náctého století propukly dynastické spory s j e h o dcerou Isabelou a bratrem Carlosem, štěstí Tovaryšstva vzalo opět za své. Roku 1834 vypukla v Madridu epidemie cholery a někteří měšťané obvinili jezui­ ty (pokládané za Carlosovy přívržence), že ji vyvolali otrávením míst­ ních studní. Sedmnáctého července se dav shromáždil na třech mad­ ridských náměstích, provolával „smrt jezuitům" a „smrt mnichům". Poté vtrhl do chrámu svatého Isidora a jezuitského Colegia imperiál, kde zabil čtrnáct členů řádu. Brzy je do hrobu následovaly tucty fran­ tiškánů i dominikánů a ještě téhož roku bylo Tovaryšstvo znovu ze Španělska vypovězeno. A tak pořád dokola. Když Isabela dospěla, byli jezuité roku 1851 s velkou slávou povoláni nazpět, ale revoluce roku 1868 je opět rozprášila. Vrátili se po restauraci Bourbonů roku 1875. A podobně se to dělo prakticky po celé Evropě. Do Portugalska se jezuité vrátili roku 1829, roku 1834 je vypudila revoluce, navracet se postupně začali roku 1858 a znovu byli potlačeni revolucí roku 1910. A to už se můžeme jen letmo zmínit o vyhnáních z Belgie roku 1816, z Ruska roku 1820, z Haliče roku 1848 a - opustíme-li břehy Evropy - v letech 1821 z Mexika, 1872 z Guatemaly a 1881 z Nikaraguy. Byla to však Francie, kde onen smyšlený věčný 2 i d spatřil „největší protijezuitské běsnění". „Lidé tam viděli jezuity za každým rohem,"

228

STALE MILIONKM JAZYKU

sděluje, „a nevím, zda se báli víc jich nebo Angličanů." Bizarní sled francouzských dějin devatenáctého století měl na Tovaryšstvo zkázonosný vliv. Vyhnání jezuitů se zrodilo z prapodivné směsice politic­ kého oportunismu a hluboce zakořeněných předsudku/' Už v roce 1823 prohlašoval hrabě Montlosier, že jezuité (kterých tou dobou byla v zemi jen hrstka) se podobají „blechám", které by se každý dobrý Francouz měl snažit zcela vyhubit. 2 7 Roku 1828 tam došlo k uzavření osmi jezuitských vzdělávacích institucí a o málo později, roku 1830, vypukla antiklerikální červencová revoluce. V myslích davu strašila představa znovuvzkříšeného militantního katolicismu, za jehož loutku byl pokládán král Karel X. Rozvášněný lid zaútočil na pařížského arcibiskupa, strhával misionářské kříže a 29. července vydrancoval pařížský jezuitský dům na Montrouge, kde si ještě stihl sarkasticky připít na zdraví Ignáce z Loyoly. 2K Po těchto trpkých událostech se sice v prvých letech červencové monarchie (1830—48) vedlo jezuitům o něco lépe, ale plodem úspěchu Tovaryšstva bvl nový nával zloby. Jakmile si představitelé opět sebejis­ tějšího katolicismu dovolili kritizovat světskou vládu nad školstvím, akademici jako Jules Michelet a Edgar Quinet z Collěge de France a spisovatelé jako byl Eugěne Sue ostře zaútočili na přítomnost jezuitů ve Francii. Jeden znechucený skotský katolík k tomu poznamenal, že pod vlivem takových lidí se v evropských literárních kruzích stalo pra­ vidlem, že „každý sotva opeřený pisálek si musí brousit brk a dodávat si důležitosti tlachavými žvásty namířenými proti instituci papežství a jezuitům". 2 '' Vláda, která se snažila stůj co stůj zklidnit rozbouřenou politickou hladinu, žádala Rím o potlačení francouzské větve Tovaryš­ stva. K tomu sice nedošlo, ale roku 1845 byly přesto uzavřeny jezuit­ ské domy v Paříži, Lyonu a Avignonu. První dvě desetiletí druhého císařství po revolučním roce 1848 byla pro Tovaryšstvo příznivá a Fallouxův zákon z roku 1850 dokonce zachoval jezuitům právo učit v zemi. Jenomže roku 1871 přišla vláda Pařížské komuny a obležené, od zmalátnělé vlády ve Versailles zcela odříznuté město se ocitlo v rukou radikálů, kteří ani v nejmenším neskrývali své antiklerikální

Jezuité po

roce

1814

229

postoje. O půlnoci 3. dubna obklíčil jezuitskou kolej svaté Jenovéfy prapor ozbrojenců. Po krátkém čase stráveném ve vězeních Conciergerie a Mazas, kam se stoupencům jezuitů podařilo zajatcům propašovat nejsvětější svátost, byli otcové Alexis Clerc a Leo Ducoudray 24. květ­ na v La Roquette zastřeleni. Jejich těla pak nějaký čas ležela nepohřbe­ na bez rakví v jámě na hřbitově Pérc Lachaise. O dva dny později po­ tkal v Belleville stejný osud i Pierra Olivainta, rektora jezuitského domu na Rue des Sěvres, Jeana Cauberta a Anatola de Bengiho, 3 0 Po takto trýznivých událostech prvních let třetí republiky jsme ve Francii svědky slibného rozkvětu Tovaryšstva — po roce 1871 jezuité zakládají dvanáct nových kolejí -, ale krátce poté se k moci dostávají nepřátelsky naladění ministři, vlažné pokusy katolické církve o spoje­ nectví s republikou neuspěly, a tak se jezuité nevyhnutelně znovu stali terčem útoků. V březnu roku 1880 vydalo Národní shromáždění pod­ nět k rozpuštění Tovaryšstva do tří měsíců. Koncem června policie vystěhovala jezuity ze sedmatřiceti domů po celé Francii a vyhostila je za hranice. Přesto se jezuité začali postupně navracet, ale jejich údajná účast na Dreyfusově aféře (podle některých se mělo jednat o jezuitský komploť 1 ) a ostře antiklerikální politika ministrů Pierra Waldecka-Rousseaua a Emila Combesa postavila Tovaryšstvo v očích veřejnosti do velice nepříznivého světla. Roku 1905 jezuitské školství z Francie zcela vymizelo a katolická církev tam ztratila půdu pod nohama.

Představitelé mnohých států, s nimiž se věčný 2 i d na své imaginární pouti setkal, neměli ovšem příležitost smlsnout si na totálním vypově­ zení Tovaryšstva ze svých zemí, a proto se alespoň uchylovali k šíření pomluv a hrubých urážek. Roku 1851 Jean Claudc Pitrat nabádal Američany, aby si dali pozor ... na jezuity, kteří plní katolické kostely, vtírají se do kolejí a vzdělávají vaše děti, žijí roztroušeni po nejbohatších městech Spojených států, jsou v Oregonu, v Kalifornii a všude, kde se

230

STÁLE MILIONEM JAZYKŮ

vydělávají velké peníze, potkáte je na parnících i železnicích. Poznáte je dle strojeného úsměvu, sklopených očí, skromného oděvu a upjatého postoje."*2 Podobné varování má, jak se zdá, na mysli i fiktivní Američan, se kterým se náš věčný 2 i d na své pouti setkává poblíž M o n t Blanku: „Opravdu pěkný pohled," připouští Američan, „ale Niagarským vodopádům se zda leka nevyrovná! Koneckonců jsem v Evropě nenalezl nic, co bychom na velkém americkém světadílu neměli." Měl tím na mysli „naše nekonečné pláně, panenské pralesy, nádherná jezera, mohutné řeky, naše obdělávaná pole, kvetoucí města a šťastný, přešťastný lid, ... nemluvě o spravedlivých zákonech a svobodném zřízení, pod jejichž vládou žijeme a vzkvétáme". Ale tuhle velkolepou mírovou pohodu zjevně ohrožuje rostoucí pode­ zřívavost vůči vlivu katolické církve. Jezuité, jak se zdá, „se přednedávnem mezi nás vetřeli, a jejich učení je neslučitelné se svobodomyslným duchem amerického národa". Veřejný pořádek se ocitl v ohrožení, a tak v současnosti jsou Američané „nelítostní ke krysám, jezuitům a abolicionistům". Jezuité možná nezažehli požáry, které roku 1844 zničily katolické kostely a irská obydlí ve Filadelfii, připouští onen Američan, ale bezpochyby právě oni vyvolali rozhořčení těch, kteří tak učinili.' 1 Protikatolické postoje A m e r i č a n ů byly v devatenáctém století naprosto běžné. Spojené státy byly — navzdory hrdé klauzuli o svobodě vyznání, obsažené v Prvním dodatku ústavy - de facto protestantskou společností. Vynikající a jinak rozumní lidé (například vynálezce mor­ seovky Samuel Morse) hovořili o invazi papežských vojsk; roku 1834 byl v Bostonu vypálen klášter voršilek a roku 1844 vzplanuly ve Fila­ delfii bouře, kdvž místní katolíci požadovali stažení protestantských biblí z veřejných škol. Charles Chiniquy vyhlašoval, že společnost se ocida na samém pokraji občanské války a atentátu na Lincolna; connectieutský kazatel Lyman Beecher zase zdůrazňoval nebezpečí, jež hrozí, dovolí-li se jezuitům - „dokonale organizovaným, tichým, sys­ tematickým a nepozorovatelným strůjcům bezuzdných akcí" - neome­ zeně cestovat po nových západních územích v rolích misionářů/ 4

Jezuité po

roce

1814

231

Je to právě Západ, soudil Beecher, „kde se bude rozhodovat o nábo­ ženské a politické budoucnosti naší země". T h o m a s Jefferson M o r ­ gan, zmocněnec pro indiánské záležitosti, zdaleka nebyl srozuměn se skutečností, že v pohraničním pásmu dostali volnou ruku „v cizích zemích vyškolení jezuité a jeptišky hovořící jen průměrnou angličti­ nou, postrádající znalosti a zkušenosti v oblasti veřejného školství a bez osobního nadšení pro americké ideály 4 ." A nejnepříjemnější na tom všem byl volební úspěch nacionalistické politické strany, jež zastávala xenofobní, protipřistěhovalecké a protikatolické postoje. T a t o strana nevzdělanců získala roku 1854 v Kongresu tucty křesel. Byl to týž rok, ve kterém byl John Bapst vystaven v Ellsworthu ve státě Maine kruté pohané, o níž tu už byla řeč. Jezuité, jak usoudil jeden jejich kritik, byli dost prohnaní, aby brzy pochopili, že časy se změnily. Uvědomovali si, že v nových časech „má metař stejnou politickou moc jako milionář a že hlas nevzdělaného dělníka, který se nehodí pro lepší práci, než je čištění kanálů, má ve volbách stejnou váhu jako hlas toho nejkultivovanějšího občana". Ale tím se jezuité stali ještě nebezpečnějšími. Pod zástěrkou demokratické poctivosti mobilizovali irské a německé menšiny a jejich prostřednic­ tvím získávali politický vliv od N e w Yorku po Baltimore, od Chicaga po Cincinnati a od New Orleansu až po San Francisco. 1 * Populární odpor k jezuitům na sebe často bral podobu vznešeně znějících řečí o svobodomyslném a d e m o k r a t i c k é m duchu nové republiky, jehož protikladem byl údajně reakční, středověký a teokratický postoj Tovaryšstva. Katolicismus v tomto pojetí představoval „systém tmářství a tělesného i duševního nevolnictví". Nebyl ničím víc než „zřetelným protikladem všech našich republikánských občanských teorií v legislativě i politické ekonomii". Daleko nejčastěji cítili protes­ tantští Američané odpor ke katolicismu proto, že si ho ztotožňovali se vším, co souviselo s přistěhovalectvím.' 7

232

STÁLE MILIONEM JAZYKŮ

Spojené království sice nemělo problém s pohraničními územími a politickou mašinérií amerického střihu, ale proto ještě nebylo prosto stejně vášnivých a stejně zpozdilých — i když zcela jinak motivova­ ných - antijezuitských postojů. Alespoň takovým dojmem působila na věčného Žida další skupina, s níž se setkal. „Na první pohled jsem v nich rozeznal Angličany," vysvětluje, „protože se na všechny ostatní dívali svrchu, jako by si mysleli, že jim dědičným právem patří úplně celý vesmír." Jejich nejvčtší starostí byl ničím neomezený růst vlivu katolíků na britské školství a jezuitská podpora irských politických aktivistů: „Nebýt jich, Irové by se spokojili se svou hladovou brambo­ rovou stravou a byli by šťastní." iH A právě to, jak pravil reverend William Paterson roku 1893 edinburskému publiku, je toliko jeden z aspektů „velkého jezuitského spiknutí devatenáctého století". Paterson doufal, že jeho posluchači budou „ost­ řížím zrakem sledovat další vývoj komplotu, jehož cílem je podmanění celého národa Římu". „Úkolem [jezuitského] řádu," varoval, „je znovu­ nastolení papežské světovlády." Proto jezuité vypracovali zcela nový tajný plán, dle kterého má „papežova noha spočinout na hřbetě v pra­ chu ležícího lidstva"."' Někteří protestantští Britové byli přesvědčeni, že události devatenáctého století jsou pro ně skutečnou hrozbou: anglikáni jako Newman a M a n n i n g přešli k Římu; po celé zemi vznikaly finančně podporované katolické vzdělávací ústavy (které, jak se roku 1826 dozvědělo cheltenhamské obecenstvo, představovaly „uznání a finanční podporu škodlivého plemene jezuitů přímo na britské půdě" 4 0 ); roku 1850 došlo k obnově katolické hierarchie zřízením bis­ kupství v Anglii i Walesu (významný akt „papežské agrese"); v nepo­ slední řadě pak k hlasité kampani za rovnoprávnost katolíku a Iru. Pokud někdo chtěl pátrat po příčině tohoto svízelného vývoje, nalezl ji v jezuitech. Náboženské sympatie Alberta Closea nejsou z titulů některých j e h o knih na první pohled zřejmé - například Doverské námořní hlídky nebo Pravda o Judsku -, ale jiné, jako Velká nevěstka na sedmi pahorcích či Babylonská zena v šarlatu, jsou dostatečně výmluvné. Když roku

1936 psal svá Jezuitská spiknutí od Alžběty po Jiřího

V.t byl

Jezuité po roce 1814

233

pevně přesvědčen, že dokáže odhalit celé století trvající zkázonosnou infdtraci římským katolicismem. Nacházel katolické historiky falšující minulost; katolíky, kteří získávají nepatřičný vliv na média i minister­ stvo zahraničí; byl svědkem ohavného divadla, kdy angličtí králové, knížata z Walesu a ministerští předsedové navštěvují papeže a kdy krá­ lovské námořnictvo vzdává čest papežovi jako suverénní hlavě státu. Albert Close pronášel své plamenné projevy z řečnického stanoviště poblíž londýnského Toweru a u svého publika se setkával s příznivým ohlasem. „Davy, které se shromažďují na T o w e r Hillu," liboval si, „jsou - pomineme-li asi deset procent hrubiánů - nejvzdělanějším, nejinteligentnějším a nejvlivnějším publikem v celé Británii. 1 " 1 Close nepochybně řečnil k organizované skupině posluchačů a bylo by omylem domnívat se, že široké vrstvy Britů byly nakloněny tak militantní protikatolické propagandě. Přesto postoje, jaké vyjadřoval, nacházely v Anglii devatenáctého století stále jistou odezvu, takže Angličané, se kterými se náš věčný Žid na své pouti setkává, rozhodně nejsou jen plody autorovy fantazie. M n o z í viděli jezuity všude: nejen v médiích a v parlamentu, ale přímo na každém rohu. Ve společenské místnosti cambridgeských profesorů se vyprávěl příběh jakéhosi Angličana, který byl po letech strávených v cizině doslova šokován, když uviděl známého jezuitu převlečeného za obyčejného řezníka v modré zástěře. Byl to pošetilec, „který se takto nechutným způsobem rozhodl rozjímat o papeženeckých doktrínách". 4 2

Je důležité si uvědomit, že když politici a propagandisté devatenáctého století užívali slova „jezuita" nebo „jezuitismus", nemuseli vždy mít nutně na mysli příslušníky Tovaryšstva Ježíšova. J e d n á se totiž o výrazy, užívané v obecném antikatolickém pojmosloví. Ale i tehdy, kdy se jednalo o přímý útok na členy tohoto řádu, bylo by chybou domnívat se, že všichni jejich nepřátelé je nenáviděli ze stejných důvodů. Pro samozvané pokrokáře, lidi s hlavou plnou módních před­ stav o demokracii a liberalismu, nebylo v devatenáctém století vždy

234

STÁLE MILIONEM JAZYKŮ

jednoduché brojit proti takzvaným zpátečníkům z Tovaryšstva Ježí­ šova, organizace údajné principiálně nedemokratické, ovládané hierar­ chií, která, jak se tvrdilo, podačuje jakýkoli projev individuality a sní o návratu zdiskreditované politické kultury. Někdy se kritika jezuitů napájela z nacionalistických zdrojů a hor­ lila proti nadnárodní loajalitě k Římu, jindy zase navazovala na pra­ staré protestantské předsudky nebo úzkoprsou protipřistěhovaleckou xenofobii, ale často se jednalo jen o pouhý klacek v rukou škorpících se a intrikujících parlamentních politiků. T a k třeba John Eliot, když uvažoval o buřičské agitaci v Irsku a Polsku, neviděl v jezuitech agenty reakce, ale kritizoval je pro šíření nezdravě moderních liberálních postojů. Jezuité podle něj podněcovali agitátory, kteří neúnavné opa­ kovali „populární otřepané fráze o svobodě a tyranii" a kteří si „jako hysterické ženštiny" v jednom kuse stěžovali na odporné autoritativní režimy. Jezuité jednoduše nepochopili, že potlačení polského naciona­ lismu je správné, neboť Poláky zachraňuje před jejich vlastní „přiroze­ nou náturou" a „bigotním náboženstvím". Podobně Eliot soudil, že není nic odporného na tom, pomúžeme-li Velšanům zbavit se jejich hnusného, nesrozumitelného jazyka. Takové jednání není o nic horší než „činnost policisty, který rezolutně zkrotí nezvladatelného výtrž nika" nebo „kata, který po zásluze bolestně trestá padoucha". 4 1 Stojí rovněž za povšimnutí, že téměř všechna obvinem pronášená na adresu jezuitů se navlas podobají těm, kterými jejich odpůrci argumen­ tovali už v průběhu předchozích staletí. Známá nařčení z šíření pochybné morálky se nesou ve stále stejném duchu. Roku 1831 mohlo glasgowské publikum slyšet otřepané povídačky o jezuitech - „papežových tělesných strážcích" -, kteří lidem tvrdí, že „na sprostých řečech není nic špatného" a že „lidem všech stavů i obou pohlaví je dovoleno chodit na místa, kde se veřejně provozuje prostituce". 14 Rovněž politikaření se stále pokládalo za jezuitskou specialitu, a tak byli členové Tovaryšstva vykreslováni jako „političtí agenti, vtírající se po zadních schodištích do pracoven knížat, kde se ukrývají za tajnými dveřmi či posuvnými stěnami". Události vzá­ j e m n ě tak neslučitelné, jako sjezd První internacionály roku 1864,

Jezuité po

roce

1814

235

prusko-francouzská válka v letech 1870-71 a burská válka, byly spojo­ vány s působením Tovaryšstva. Dokonce i William Ewart Gladstone byl svého času pokládán za agenta jezuitů." V devatenáctém století bylo pro římské katolíky (včetně m n o h a jezuitů) snadné připisovat všechny strasti na vrub novým rozvratným kulturním a intelektuálním trendům. Takový postoj se ovšem zdaleka netýkal všech katolickým věncích. Ne každý z nich - a rozhodně ne každý jezuita - pokládal módní politické a filozofické teorie za dílo ďáblovo. Někteří se dychtivě snažili pokřesťanštit revoluci a hledat útočiště ve svobodných církvích v rámci svobodných států. Ale vyrov­ návání se s konfliktními situacemi, jež si vynucovaly nové a nové reakce a proměny, prohlubování tradic a obnova významu a jedineč­ nosti církve, to vše pohlcovalo značnou část energie katolicismu deva­ tenáctého století.

4. Na protější straně Alp: římská odpověď V dobách krizí a nepokojů se katolická církev vždy snažila udržet jed­ notu a dodat si odvahy návratem ke svým starým symbolům. A tak koncem devatenáctého století se papež rozhodl promluvit o nejsvětějším Srdci Ježíšovu, „symbolu i smysly vnímatelném obraze nekonečné lásky Ježíše Krista". Je ho zapotřebí „zejména v těchto pozdních časech", neboť „byla vztyčena zeď oddělující církev od občanské spo­ lečnosti", jež má zajistit, „aby náboženství přestalo být trvalou součástí lidského života". Konečným cílem pak není nic menšího než „vypově­ zení samotného Boha z pozemského světa".4Í> Z veškerého jsoucna, jak to formuloval jeden jezuita osmnáctého století, je božské Srdce Ježíšovo „nejvznešenější, nejsvatější, největší, nejvelkolepější a naprosto nejsladší a nejlíbeznější skutečností, jakou si jen lze představit". Není toliko „bezduchým kusem masa", leč srdcem planoucím Boží láskou, přinášejícím poselství spásy lidstva, místem, kde církev a její svátosti splývají. Je ale také čímsi navýsost křehkým,

236

STALE

MILIONEM JAZYKU

srdcem „uráženým, zostouzcným a opovrhovaným nemyslícím člově­ kem, hříšníky bez rozumu a vděčnosti, jichž se nedotkla [Kristova] láska", lidmi pošpiněnými vlažností a pýchou. 4 7 A právě v tom tkví, tvrdilo v devatenáctém století čím dál tím větší množství katolíků, skutečný a nejnaléhavčjší problém. Úlohou bož­ ského Srdce není jen „probouzet v nás plamen lásky" nebo nabízet útě­ chu, ale rovněž vnukat nám „nejhlubší lítost". Tady nacházíme místo pro „nápravu křivd a urážek", jimž je Srdce Ježíšovo denně vystaveno, prostor pro „nápravu škod", 48 Před staletími se ve středověkém Sasku svaté Gertrudě dostalo zjevení, dle kterého znalost božského Srdce je připravena pro pozdější, chladnější věk. Když se devatenácté století po revolučních bouřích vrhlo do náruče sekularismu, liberalismu a antiklerikalismu, ti katolíci - a mezi mimi mnozí jezuité -, kteří soudili, že církev se ocitla v obležení, obraceli se k Srdci Ježíšovu, aby se káli za bezbožné časy, vzepřeli se jim a solidarizovali se s Kristem. Krvácející, planoucí srdce vtěleného a zázraky činícího Boha se snad­ no stah) terčem posměchu. Jist v druh intelektuálu nemohl ne/ spatní vat frašku v čemsi, co mělo představovat mystickou, dvojí přirozenost Ježíše Krista: vtělené Slovo, jež je podstaty božské a zároveň i lidské zranitelné a smrtelné. Ale čím hlasitěji zněly hlasy posměchu, tím důle­ žitější bylo přimknout se k obecně srozumitelnému symbolu katolické víry: ke „zřídlu milosti", „výhni lásky", „moři hojnosti", „děsu pekel­ níků" a „radosti všech svatých". 49 Bylo třeba zabránit, aby se uctívání zvrhlo v nasládlou sentimentalitu, nicméně oddanost Srdci Ježíšovu byla nutná. Neexistoval lepší způsob, jak čelit výzvám devatenáctého století, než upnout se k něčemu pro katolicismus zcela jedinečnému. V průběhu devatenáctého století se úcta k nejsvětějšímu Srdci, jež byla zpočátku jen regionálním jevem, šířila přímo fantastickou rych­ lostí. Svátek nejsvětějšího Srdce Ježíšova, ustanovený od roku 1765, se roku 1856 rozšířil na celou církev a v roce 1889 se stal událostí nejvyššiho významu. Jezuité, kteří ctili Srdce už po celá staletí, zdobili jeho obrazem stěny svých kostelů, používali je jako frontispis svých knih a dbali o šíření jeho tradice. Zahájili apoštolát modliteb za zachování

Jezuité po

roce

1814

237

úcty k nejsvětějšímu Srdci, jezuita Josef Maria Rubio vytvořil v M a d ­ ridu pětitisícovou čestnou gardu nejsvětějšího Srdce Ježíšova a roku 1872 zasvětili jezuité božskému Srdci všechny své provincie. J e d n o t ­ livá města i země (například Ekvádor roku 1873) je pak postupně následovaly. Roku 1875 papež zasvětil nejsvětějšímu Srdci všechny katolíky, roku 1889 pak celé lidstvo. Když se ozvalo volání po důkazu, že katolický svět skutečně vítá tak závažný vývoj, jezuité jako I Ienry Ramiere se s nadšením vrhli do sbírání podpisů, kterých získali stovky od biskupů a miliony od laiků. Nejsvětější Srdce v tradičních podobách medailí, modliteb i medi­ tací se užívalo ke všem příležitostem. M ě l o chránit d o m y před povodní, vracet zdraví nemocným od Amicnsu až po Čechy, zjedná­ vat zbožným spravedlnost v soudních přích a při starostenských vol­ bách pomáhat řádným katolíkům. Tvrdilo se dokonce, že dokáže urychlit poštovní služby, takže tolik potřebný nový teleskop mohl dospět na katolík)' vedenou observatoř natolik včas, aby se dal použít k pozorování tranzitu Venuše. Ale katolická náklonnost k božskému Srdci někdy nabývala i politického zabarvení. 50 Srdce se stalo symbolem rolníků ve Vendée, když roku 1795 čelili revolučním jednotkám, a o rok později si je daly do znaku čtyři kan­ tony rakouských Tyrol, když proti nim stanula francouzská revoluční armáda 5 1 Když po válečných letech 1870-71 Francie čelila německé invazi a protináboženským excesům Pařížské komuny, jaký lepší sym­ bol si mohli nalézt francouzští katolíci než právě nejsvětější Srdce, jemuž zasvěcovali své kostely. Paříž na jedné straně vztyčila svůj drzý symbol modernismu - Eiffelovku - ale panoramatu města vévodí i vejcovítá kupole kostela Sacré Couer na Montmartru, shodou okol­ ností nedaleko místa, kde se o tři staletí dříve zrodil celý jezuitský experiment/' Nejsvětější Srdce také přejala extrémní katolická pravice a svými nadějemi se k němu vzpínali i katolíci oddaní p ř e h n a n é m u (a oficiálně spíše kritizovanému) fideistickému směru, ale zároveň si úcta k Srdci Ježíšovu zachovala své neotřesitelné postavení i v hlavním proudu (náboženského a politického) katolicismu.' 3

238

STÁLE MILIONEM JAZYKŮ

A tak pokud jednou cestou, jak se vyrovnat s výzvami devatenác­ tého století, byl poukaz na naprosto jedinečný druh katolické zbož­ nosti, druhou se pak stala katolická ekleziologie.

Papežova neomylnost neznamená, že cokoli papež řekne, je zaručená pravda. Kdyby papež j e d n o h o d n e po večeři prohlásil, že parmezán je nejlepším sýrem na světě, každý katolík by s ním souhlasit nemu­ sel. Milovníci camembertu nebo čedaru by klidně mohli usoudit, že Svatý otec má mizerný vkus a jejich nesmrtelná duše by tím nijak neutrpěla. Avšak první vatikánský koncil (1869-70) se usnesl, že věc se má zcela jinak, když papež ex cathedra „s konečnou platností vyhlašuje nauku o víře a mravech jako nejvyšší pastýř a učitel všech věřících křes­ ťanu". Koneckonců jedině Bůh je neomylný a papež je toliko nadán onou neomylností, kterou Kristus udělil skrze Petra katolické církvi. Jedná se tedy o charisma - dar od Boha. Charisma neomylnosti se netýká papeže jako pastýře všech křesťanů, ani papeže jako brilantního či průměrného teologa, tím méně papeže jako jednotlivé osoby, nýbrž učitelského úřadu církve, to jest i kolegia biskupů, jednajícího v jed­ notě s papežem. Jestliže tedy papež prostřednictvím svého nejvyššího učitelského úřadu předkládá něco „k věření jako zjevené od Boha" a jako Kristovo učení, „jsou věřící povinni ... k takovému výroku vnitřně přilnout náboženskou poslušností". To znamená, že doktrinální r o z h o d n u t í vyhlášené p a p e ž e m ex cathedra je závazné pro všechny římské katolíky od Glasgowa po Mexico City a Soul. První vatikánský koncil byl teprve dvacátým všecírkevním či ekume­ nickým sněmem v dějinách církve a prvním po tridentském. Tento kon­ cil se zapsal do dějin církve jako neobyčejně důležitá událost, o níž se dodnes diskutuje. Francis Amherst, jeden ze 700 biskupů, kteří se sněmu zúčastnili, připustil, že „občas bylo dost těžké dodržet závazek mlčenlivosti" s ohledem na spoustu všelijak šířených zvěstí o sporech mezi delegáty. Tisk „neměl o čem psát, a tak si vymýšlel" povídačky

Jezuité po

roce

1814

239

o konfliktech, zatímco ve skutečnosti vztahy mezi biskupy „byly na všech setkáních klidné, vyrovnané a srdečné; svoboda projevu naprostá".

54

Možná. Co se však Amherst snažil zamlčet, byla skutečnost, že for­ mulace dogmatu o papežské neomylnosti vyvolala v katolickém světě vážnou rozepři. Někteří účastníci sněmu se obávali, že na obzoru je „magna charta církevního absolutismu". Jiní soudili, že před tak závaž­ ným vyhlášením je třeba věc daleko hlouběji teologicky promyslit, neboť co vlastně znamená „nauka o víře a mravech" závazná pro celou univerzální církev? A co ekumenické vztahy k ostatním křesťanským církvím? Jak budou anglikáni nebo luteráni reagovat na d o g m a o papežské neomylnosti? Někteří delegáti raději odjeli z Říma, aby se vyhnuli účasti na hla­ sování o neomylnosti. D v a biskupové - z Cajazza v jižní Itálii a z arkansaského Little Rocku - zašli tak daleko, že se na závěrečném slavnostním zasedání t o m u t o opatření vzepřeli; ostatní s vyhlášením neomylnosti tiše souhlasili (což ovšem neznamená, že je vždy schvalo­ vali). Okamžitě se však proti němu postavily menší skupiny věřících v Rakousku, Německu a Holandsku, které od Říma odpadly a utvo­ řily takzvanou církev starokatolickou. Z historického hlediska ovšem známe jen jeden případ uplatnění dogmatu o papežské neomylnosti. K této události došlo roku 1950, a to vyhlášením, že Marie, matka Boží, byla vzata na nebesa s tělem i duší. Z ryze teologického hlediska lze výnos o papežské neomylnosti, tak jak ho formuloval první Vatikán, pokládat tak trochu za zmatenost. Představoval méně, než v co doufali ultramontáni, a v konečném důsledku vedl k nekonečným sporům o výklad jeho smyslu, takže papežova neomylnost byla mimo jiné označena za svého druhu „piekwickovskou", to jest značné svéráznou. 5 5 P ř i t o m její kontroverzní zpochybňování dokázalo ještě roku 1979 zničit skvělou teologickou kariéru H a n s e Kunga. Nicméně sama představa a poukaz na „neomylné magisterium papeže" znamená vyvrcholení dosavadního papežského úsilí o udržení autority a řádu v církvi, čelící vážným problémům moderní doby. Rím

240

STÁLE MILIONEM JAZYKU

si činil naděje, že kritiky papežského absolutismu umlčí (i s rizikem, že je naopak ještě víc vydráždí) vysíláním loajálních nunciu do celého kato­ lického světa, snahou o svrchovanou vládu nad hierarchií i čím dál tím asertivnějšími laiky, podněcováním věncích, aby vzpurné kněze udávali svatému oticiu, podporou charakteristicky římskokatolické spiritualitv, papežem schvalovaných poutních míst a novými zákony kanonického práva (1910) i nucením biskupu k pravidelným cestám do Říma, spoje­ ným s osobním setkáním s papežem. A pokud se římský biskup těšil tak dlouhému pontifikátu jako Pius IX. (1846-78), mohl najisto počítat s růstem svého vlivu na hierarchii: v době prvního Vatikánu byli totiž biskupové konsekrovaní předchozími papeži už výrazně v menšině.

Katolická církev se tedy uchýlila ke dvěma jasným strategickým postu pum: k důrazu na zdroje katolické hrdosti a originality (božské Srdce Ježíšovo) a k trvání na přirozené moci papeže. A právě z kombinace těchto dvou taktik mohl těžit Vatikán poloviny devatenáctého století. Příležitost se k tomu naskytla v prosinci 1854, kdy bylo oficiálně vyhlášeno d o g m a o neposkvrněném početí Panny M a r i e . Navzdory obecně rozšířenému omylu se neposkvrněné početí ne­ týká Ježíše Krista, „neposkvrněně" počatého v panenském těle matčině, nýbrž vztahuje se k (stejně kontroverzní) myšlence, že sama Marie se - na rozdíl od ostatku lidstva - narodila bez poskvrny, to znamená „naprosto čistá a dokonalá", tedy neposkvrněná dědičným hříchem. Je to myšlenka neobyčejně výbušná. Teologové předchozích staletí (i když rafinované protiargumenty se tu a tam objevovaly) se obávali, že by to snižovalo význam Kristovy oběti na Kalvárii. Byla-li Marie bez prvotního hříchu, tak nač by pak ke své spáse potřebovala Krista.' A nepotřebovala-li h o , nenabouralo by to představu o univerzalitě Ježíšova spasitelského díla? V devatenáctém století římskokatolická tradice myšlenku o Mariině neposkvrněnosti obecně uznávala. Objevila se na savojském venkově, američtí biskupové se k ní hlásili, když hledali postavu, jíž by mohli

Jezuité po

roce

1814

241

zasvětit Spojené státy, a zanedlouho se vedle Srdce Ježíšova objevilo jako objekt zbožné úcty i neposkvrněné Srdce Mariino. To sice plnilo hrůzou mnohé protestanty a filozofické odpůrce Říma, ale na druhé straně právě tato vize dobře posloužila k označení katolicismu za zcela unikátní podobu křesťanství. T í m výraznější podoby nabyla zjevení Panny v La Salettě roku 1846, v Lurdech roku 1858 a ve Fatimě roku 1917, k němuž pozoruhodně došlo právě v době vrcholících protiklerikálních bouří v Portugalsku. Avšak skutečnou příležitostí k uplatnění svrchované autority papeže bylo vyhlášení dogmatu o neposkvrněném početí bez svolání všecírkevního sněmu a konzultace s tímto demokratickým tělesem. K jed­ notlivým rozhovorům se světovými biskupy sice došlo, ale papežská bula Ineffabilis Deus z 8. prosince roku 1854 v jediném gestu spojovala unikátní postavení katolické církve se svrchovaností papeže: .Jestliže by si tedy někdo (Bůh ať tomu zabrání!) svobodně osoboval smýšlet odlišně od toho, co jsme My definovali, ať ví a sezná, že svým vlast­ ním úsudkem sebe sama zavrhuje; že ztroskotal ve víře; že se odděluje od církve a není s ní v jednotě." 5 '' Dalo se předpokládat, že Tovaryšstvu bude ultramontánské směřo­ vání církve vyhovovat. Na prvním vatikánském koncilu nebyli sice je­ zuité hojněji zastoupeni, ale jejich vliv — mimo jiné díky papežovu osob­ nímu teologovi J o h a n n u Franzelinovi a generálovi řádu Pieteru Beckxovi - byl značný. Po pravdě řečeno, mnozí jezuité hájili myšlenku papežovy neomylnosti už po dlouhá staletí - už od Diega Laíneze na Tridentinu -, a tak bylo asi zcela pochopitelné, že to byl právě Giovanni Perrone, profesor dogmatiky na římské jezuitské koleji, kdo připravoval první náčrt prohlášení o neomylnosti. Zarytější odpůrci papežské ne­ omylnosti, jako například anglický historik J o h n Acton nebo mnichov­ ský teolog Johann Ignaz von Dóllinger, vyslovili podezření, že Tovaryš­ stvo Ježíšovo bylo hlavním podněcovatelem vyhlášení tohoto dogmatu. Pokud se jedná o neposkvrněné početí, jezuita Carlo Passaglia (ačkoli se později vyvinul v odbojníka) nemalým dílem přispěl k for­ mulaci prvního náčrtu papežského prohlášení, čímž si zajistil trvalé

242

STÁLE MILIONEM JAZYKU

postavení v jezuitském teologickém odkazu. Obrazy neposkvrněné Matky Boží ze šestnáctého století dodal pro florentský kostel Tova­ ryšstva Bartolomeo Carducci; na Sicílii skládali jezuité přísahu, že bude-li to nutné, jsou ochotni na obranu neposkvrněného početí pro­ lít svou krev. Kdykoli to vypadalo, že papežové jsou ochotni plné obnovit katolickou civilizaci, tehdy vlivný jezuitský časopis Civiltá Cattolica vždy takovou iniciativu podpořil. Katolický revanšismus se ovšem neomezoval toliko na směle aktivní prosazování unikátního postavení církve, ale nemalou energii věnoval i kritice protikladných postojů, ať už v řadách vlastních věncích, nebo vnějších odpůrců. Ne každý příslušník církve totiž pokládal demokra­ cii, odluku církve či moderní proudy ve vědě a filozofii za věci zavrže­ níhodné. Jak se ještě přesvědčíme, i následní nositelé papežské tiáry měli na tyto věci rozdílné názory. Přesto pro značný počet katolíků bvl moderní svět pošpiněný omyly, které je dlužno odsoudit a nahradit postoji naprosto opačnými. I v t o m t o sporu Tovaryšstvo Ježíšovo znovu sehraje veledůležitou roli.

Slavný sylabus - osmdesátibodový seznam učení zavržených katolic kou církví - existoval a užíval se už m n o h o let předtím, než byl připo­ jen k papežské encyklice Quanta eura z roku 1864. (Tento seznam ve skutečnosti vycházel z papežských vyhlášení a slavnostních promluv předchozího desetiletí i časů ještě dřívějších.) Ovšem načasování zmí­ něné encykliky bylo skvělé. Dóllinger a další zastánci katolické akade­ mické svobody a obhájci liberálního katolicismu - proudu, jenž usilo­ val o přizpůsobení se současné společnosti - se totiž rok předtím setkali postupně v Mnichově a Mechelenu. Vznikla tedy potřeba pád­ ného vyvrácení představy, že „římský papež by se měl smířit s pokro­ kem, liberalismem a moderní civilizací". Někteří církevní činitelé - mezi jinými například biskup Dupánloup - se pokoušeli zmírnit tvrdost sylabu smířlivým komentářem: papež prý pouze projevil obavu ze zhoubných rysů moderní civilizace.

Jezuité po

roce

1814

243

nikoli ze všech jejích aspektu. Ale nekompromisní podrobný výčet kulturních hříchů, jak jej Pius IX. formuloval, zanechal v m n o h a vněj­ ších pozorovatelích dojem, že papež se pokouší vrátit církev do čirého středověku. A tak sylabus krom stvrzení dogmatu o neomylnosti papeže způsobil, že se Pius IX. celému světu jevil jako reakční, diktá­ torský papež par excellence, jako člověk, který nechce mít s probíhají­ cím devatenáctým stoletím naprosto nic společného. A tento jeho obraz pak vyvolával zlá tušení ještě o sto let později, když byl Pius IX. v devadesátých letech dvacátého století navržen na beatifikaci. Papežská kritika moderní civilizace byla mnohohlavou nestvůrou. Vášnivě hájila jedinečné postavení katolicismu. Energicky bojovala proti představě, že katolická církev není nositelkou věčných pravd, a trpce popírala tvrzení, že lze provozovat politiku a spravovat lidskou společnost bez ohledu na Boha a náboženství. Obávala se rostoucího rizika, že se Evropa utopí v chaosu, vyvolaném totální náboženskou lhostejností. Což není naprosto absurdní tvrdit, že každý má právo vyznávat jakoukoli víru, k níž ho vede světlo rozumu, že spása je možná i mimo katolickou tradici, nebo že svoboda svědomí a projevu patří k nezadatelným právům člověka? Extrémní racionalismus - představa, že rozum sám může určovat náboženskou či jakoukoli jinou víru lidstva - byl stejně nebezpečný jako imanentismus nebo panteismus, teorie, podle níž lze Boha zto­ tožnit se stvořeným světem. A obojí bylo stejně hrozivé jako materia­ lismus či naturalismus, hereze, které popíraly nadpřirozenou, řídící moc Boží prozřetelnosti a celý svět pokládaly za p o u h o u součást h m o t n é h o vesmíru. H o d n ě se hovořilo o liberalismu, ale nejedná se spíše o svévoli? Pravý liberalismus totiž bezesporu znamená, že kaž­ dému má být poskytnuta možnost žít v souladu s božskými zákony. H o d n ě se hovořilo o individualitě jednotlivce, ale nejsou takové řeči v rozporu s ušlechtilou ideou společensko-sociální? Liberální laisser faire kapitalismu na straně jedné a požadavky ekonomického socia­ lismu na druhé zdály se představovat protikladné póly politického spektra, ale plodem obou byl třídní antagonismus a oba postrádaly

244

STALE MILIONEM JAZYKŮ

jakýkoli morální obsah, nahrazujíce Boha buďto indiferentními zákony trhu, nebo dialektickým materialismem. Nejhorší na t o m všem však bylo, že tyto teorie pronikaly i do samotné katolické církve. Francouzi jako Joseph de Maistre (diplomat a zanícený roajalista) a Francois René Chateubriand (racionalistieky kritik křesťanství, který se změnil v oddaného katolíka) na počátku devatenáctého století horlivě prosazovali konzervativní odpověď na revoluci a její ideologické dědictví. V trůnech a oltářích spatřovali záštitu proti návratu revolučního teroru. Křesťanství mělo přednost před filozofií; mocní papežové byli vhodnější hrází než příliš důvěřivé národní církve; králové a zavedené církve byli lepší než volené záko­ nodárné sbory a liberální ústavy; tradice bezpečnější než novoty. Jak se zřetelně prokázalo, národní církve se nemohly vždy spolehnout na ochranu vlastních vlád, a proto bylo daleko bezpečnější hledat útočiště v ultramontánském lesku papežské moci. Francouzský kněz Félicité Robert de Lamennais proti těmto myš­ lenkám nic nenamítal: byl stejně oddaným stoupencem ultramontanismu jako jeho souputníci. Nesouhlasil však s myšlenkou propojení náboženství a světské vlády. Soudil, že taková jednota vždy v sobě nesla víc rizik než výhod. Nebylo by v moderním světě, v němž je katolicismus nepochybně ohrožen, daleko lepší církev od státu oddě­ lit, umožnit náboženskou svobodu, v níž by katolicismus byl svobod­ nou církví ve svobodném státě a jednou z dalších volitelných možností na volném trhu idejí? Takový řád by byl nejjistčjší zárukou katolických práv. Neboť aby církev mohla být svobodná, i všichni ostatní se musí těšit svobodě. Výsadní privilegia by měla ustoupit vládě práva, svo­ bodě tisku, svobodě svědomí, širšímu volebnímu právu. Propagování takovýchto myšlenek, volání po smíru mezi katolicismem a demokra­ tickým liberalismem, na němž záleželo liberálním katolíkům, jakými byli historik Charles René de Montalembert a dominikánský kazatel H e n r i Lacordaire, přivádělo Rím k zuřivosti. Časopisy jako ĽAvenir byly potlačeny a liberální katolický program se dočkal příkrého odsou­ zení v encyklikách Mirari vos (1832) a Singulari nos (1834).

Jezuité po

roce

1814

245

Nebezpečí plynoucí pro církev z přizpůsobení se době trápila i rela­ tivně pokrokového papeže Lva XIII. Když koncem století jistí A m e ­ ričané - zejména irského původu —, teologové a církevní vůdcové začali volat po nové podobě církve, která by lépe odpovídala součas­ nému vkusu, Rím opět cítil potřebu zasáhnout. V církvi nebylo místo pro apologety spojenectví s nekatolík)', ani pro obhájce odluky církve a náboženské svobody dle Prvního dodatku americké ústavy. Apoštol­ ský list Testem benevolentiae z roku 1899 zdůrazňoval, že učení kato­ lické církve je stejné za všech dob a na všech místech, nikoli něčím, co může být vhodně přizpůsobováno a zbavováno obtížnějších aspektů, aby vyhovělo vkusu současného publika. Horší věcí ovšem byl vpád moderních směrů myšlení do akademic­ kého katolicismu. Co měly znamenat řeči o přizpůsobení Kanta, Fichta či Hegela katolické teologii, nebo požadavky povolit katolickým teolo­ gům naprostou svobodu bádání? Jak se stavět k aplikaci postupů a tech­ nik světské historiografie na studium Písma a církevních tradic, sepiso­ vání Kristových životopisů, jako kdyby se jednalo jen o jednu z m n o h a historických postav, jak se tvářit na zpochybňování literární či historické věrohodnosti bible? Lze přistoupit na představu, že to, co kdy církev učila a kázala, bylo determinováno místními a dobovými faktory jako kterýkoli jiný historický proces? Má se snad učení církve pokládat nikoli za nezpochybnitelné dogma, ale za organický, vývojem podmíněný pro­ ces, na němž by se mělo podílet celé katolické společenství? Když během takzvané krize modernismu na počátku dvacátého sto­ letí podobné trendy kulminovaly v radikálních teoriích jezuitských kněží, jako byli Alfred Loisy a George Tyrrell, výnos Lamentabili a encyklika Pascendi dominici gregis (obé z r. 1907) se pokusily vylou­ čit je z katolické disputace. Roku 1910 museli všichni přednášející na katolických seminářích a univerzitách a všichni kandidáti kněžství skládat přísahu proti modernismu. S trvalými útoky na liberální katolicismus, amerikanismus a zejména modernismus byla ta potíž, že Rím se spíše soustředil na vyrábění bubáků než na hledání odpovědí na složité otázky, kladené rozmani-

246

STÁLE M I L I O N E M JAZYKŮ

tými intelektuálními směry. M n o z í z těch, které Rím obvinil z moder­ nismu - a vskutku se jednalo o pravý hon na čarodějnice - vůbec nebyli součástí nějakého uspořádaného a organizovaného „hnutí". Ale ve ste­ reotypně vedených útocích na různé školy nalezla katolická církev zidealizovanou odpověď na problémy moderního světa. Je pravda, že na těchto útocích se členové Tovaryšstva Ježíšova nezřídka podíleli. Jistě nebyla náhoda, že doyen ultramontánů Joseph de Maistre měl otce nesporně jezuitského jména Francois Xavier de Maistre, ani že jeho rodina držela privátní smutek po potlačení Tovaryšstva ve Fran­ cii, ani to, že bádání v literárních spisech Josepha de Maistre prováděli v exilu jezuité na půdě petrohradské knihovny/ 7 Jezuitský časopis Civiltá Cattolica vedl kampaň za zveřejnění seznamu církví zavržených omylů, a když se pak roku 1864 tento sylabus objevil, lví podíl na jeho konečném znění měli právě profesoři římské jezuitské koleje. Jeho obsah posléze pilně šířily jezuitské časopisy jako Síimmen der Zet/ a

Stimmen aus Maria-Lauch v

N ě m e c k u , Etudes ve

Francii

a

The

Month v Anglii. Do němčiny ho přeložil jezuita Clement Schradcr. Civiltá Cattolica rovněž vyzývala k veřejné obžalobě amerikanismu a jezuita Camillo Mazzella se podílel na přípravě papežského listu, který na toto volání reagoval. Jezuitskv souhlas s papežskou linií kalil vztahy mezi Tovaryšstvem a americkým farním klérem ještě dlouho ve dvacátém století. V prvních letech devatenáctého století začal německý filozof a teolog G e o r g H e r m e s tvrdit, že myšlenky I m m a nuela Kanta by mohly být užitečně využity v katolické teologii, za což si později vysloužil odsudek vlivného jezuitského teologa Giovanniho Perrona. A když bylo třeba potlačit moderní biblickou exegezi, byl to opět uznávaný jezuitský biblista, N ě m e c Karl Josef Cornely, kdo spo­ lupracoval na vydání encykliky Providentissimus Deus z roku 1893. Hlavní papežská reakce na modernizační akademické trendy spočí­ vala v důsledném příklonu ke scholastickému myšlení Tomáše Akvinského. Jak se pravilo v encyklice Aeternipatris z roku 1879, nyní, když se všude objevují „falešné závěry týkající se božských i lidských záleži­ tostí", moudrost Akvinského je navýsost potřebná: „[Svatý Tomáš] tak

Jezuité po

roce

1814

247

jako slunce hřál svět svými schopnostmi a naplnil ho leskem svého učení." Akvinský se stal vzorem, který měli pravověrní teologové následovat, což bylo v plné shodě s tím, co jezuité jako M a t t e o Liberatore, svého času šéfredaktor listu Civiltá Cattolica, už léta hlásali. Když byl roku 1909 založen Pontifikální biblický institut, který měl za úkol střežit teologickou pravověrnost, v jeho čele stanuli právě jezuité.

Georgc Tyrrell byl jezuitským rebelem par excellence a výmluvným obhájcem tak vehementně zavrhovaného modernismu. Nejprve byl za své postoje vyloučen z Tovaryšstva, poté exkomunikován a po jeho smrti roku 1909 mu byl odepřen i katolický pohřeb. Čtyři roky předtím napsal generálovi jezuitu Luisi Martinovi: „Tovaryšstvo se stalo zjevně zpátečnickou institucí, zatímco já jsem a vždycky budu zatvrzelým pokrokářem. Z tohoto hlediska je moje setrvání v Tovaryšstvu Ježíšovu dehonestující a nespravedlivé jak pro řád, tak i pro mne samého."" Byl to spravedlivý soud? Zvážíme-li jezuitskou podporu hlavních pilířů obnovy papežské moci - dogma o neomylnosti, neposkvrněném početí, sylabus, návrat k tomismu - mohlo by se zdát, že byl. M u s í m e však mít na paměti, že Tyrrell nebyl prvním jezuitou, který zaujal nepopulární postavení. Franz Quarella se stavěl proti vyhlášení papež­ ské neomylnosti, když tvrdil, že má-li být doktrinální výnos pokládán za neomylný, je k němu třeba získat souhlas světového biskupského sboru. Luigi Taparelli ďAzeglio byl zase zastáncem sjednocení Itálie a liberalismu zbaveného antiklerikálních prvků. Carlo Curci se dopus­ til té chyby, že vyjádřil názor, podle něhož je dobře, že papež ztratil svou světskou moc, jelikož se nyní bude moci plně věnovat duchovním záležitostem. Jiní zase soudili, že široká náboženská svoboda nejlépe ochrání katolické zájmy v moderním světě. Do podezření, že straní Lamennaisovým názorům, upadlo tolik jezuitů, že ve třicátých letech devatenáctého století došlo k oficiálnímu odsouzení liberálního kato­ licismu a jeho zastáncům hrozilo vyloučení z Tovaryšstva. A obdobná krize otřásala Tovaryšstvem v letech modernistické krize.

248

STÁLE MILIONEM JAZYKŮ

Jezuité devatenáctého století rozhodně nebyli — stejně jako jejich předchůdci ve staletích dřívějších - krotkými papežovými mazlíčky. Vztahy mezi Tovaryšstvem a Vatikánem byly často velice napjaté, a i když Civiltá Caííolica byla spolehlivou oporou papeže, nesmíme zapomínat, že jezuitský generál se stavěl proti jejímu vzniku právě proto, že se obával, aby svými postoji nevnesla rozkol do řad Tovaryšstva. Z uvedených příčin lze říci, že pokud vůbec existoval v devatenác­ tém století nějaký normativní postoj Tovaryšstva, pak byl v prvé řadě diktován snahou o co nejopatrnější reakci na politický, sociální a inte­ lektuální vír postrevolučního období. To ovšem neznamená, že cokoli, co v oné době jezuité nebo církev jako celek činili, bylo úzkoprsé a negativní. Bylo například třeba značné představivosti i odvahy k tomu, aby se katolíci vzepřeli zdánlivě všeobecnému a naprostému souhlasu s nástupem kapitalismu. Ale skutečnost, že se katolická cír­ kev a s ní pochopitelně i jezuité odcizili západnímu světu víc než kdy­ koli v uplynulém tisíciletí, že se trvale obávali šíření socialistických a komunistických idejí a že je čím dál tím víc vábily (či nazpět strhá­ valy) filozofické a teologické směry, které ostatní (ať právem či neprá­ vem) pokládali za přežilé, činilo jejich existenci v následujícím století o to zajímavější. T e n t o proces pomohl Tovaryšstvu transformovat se v to, čím je za našich dnů: velice vzdáleným - o to však pozoruhod­ nějším - bratránkem devatenáctého století.

KAPITOLA

Páté století

VIII

Tovaryšstva

Dnes přinášíme tento proti současné kultuře směřující dar Kristův svétu, vábenému sobecky lidským sebeuspokojením, výstředností a pohodlným životem, světu, jenž si cení věhlasu, moci a soběstačnosti. Hlásat v tako­ vém světě věrně a s odvahou Krista chudým a poníženým, znamená být připraveni na tupení, pronásledování a dokonce i smrt. Dekret 26, 34. generální kongregace, 1995

1. O d k a z V odplatu za svou evangelizační činnost mezi Rusíny v jihovýchodním Polsku byl Ondřej Bobola v létě 1657 hrůzným způsobem umučen. Družina kozáků ho smýkala na provaze, bičovala, vypíchla mu oko, uřízla mu rty a nos, vyřízla jazyk, přivázala ho na řeznický stůl a stáh­ la mu kůži z hlavy a rukou, bodala ho sídlem, pověsila za nohy a nako­ nec ho dobila šavlí. Po jeho smrti se mu připisovala řada zázraků (nezbytná podmínka příštího svatořečení) včetně návratu zraku slepému děcku, vyléčení vodnatelnosti, vzkříšení devítileté dívky z mrtvých a (sice méně dra­ matické, leč nepochybně vítané) „záchrany tří vznešených d a m před pádem do propasti". V pozdějších letech, kdy jedno dělení Polska následovalo druhé, stal se Bobola symbolem polské nezávislosti: prý se

JEZUITÉ

250

zjevil státníkům a přislíbil, že bude-li z Boží milosti zřízeno pravé pol­ ské království, stane se j e h o patronem. Když posléze Sovéti roku 1922 převezli jeho ostatky z běloruského Polocku do lékařského muzea v Moskvě, Rím propadl panice a vyslal do Ruska dva jezuity, aby světcovy ostatky získali. Po obtížných jed­ náních s bolševiky a zajištění celních formalit byl Bobola převezen vla­ kem do Oděsy, o d t u d po moři do Konstantinopolu a poté na palubě italského parníku do Říma. Nakonec roku 1938, rok po kanonizaci, byly Bobolovy ostatky přes Budapešť a Krakov převezeny do Varšavy.1 V celém tomto příběhu můžeme názorně pozorovat péči, kterou jezuité věnují své vlastní minulosti, i způsob, jakým vzpomínají na někdejší dobrodružství, aby tak lépe čelili strázním přítomnosti. Je to tradice, kterou se Tovaryšstvo naučilo praktikovat už v předchozích staletích. Ale navzdory vší nepřízni osudu a zmatkům nepředstavovalo deva­ tenácté století pro jezuity jen kalich hořkosti. Slavné dny misijní čin­ nosti se s drobnými obměnami víceméně navrátily, ačkoli protestant­ ská konkurence byla na tomto poli vlivnější a početnější než dřív a i když někteří místní lidé (pokud tak vskrytu neuvažovali už dávno předtím) se čím dál tím hlasitěji podivovali, proč by si měl v jejich kul­ turních tradicích západní Kristus osobovat jakékoli výsadní postavení. Z n o v u ožily m n o h é z někdejších tradičních misijních působišť - od roku 1816 v Mexiku, v Kanadě a Číně od roku 1842, v Malabaru roku 1837, v Bombaji 1856 a v G ó a roku 1890, abychom vyjmenovali ales­ poň některé. Dále v Africe (podél Zambezi, v Matabelandu, ve Fran­ couzském Alžírsku) a ve Spojených státech (od Skalnatých hor k Tichému oceánu, od mexických hranic až po Aljašku). Přitom stále vznikaly další nové jezuitské misie. Všechny nevítané překážky, ať vyvstaly v Evropě či kdekoli jinde, vždy jen podnítily rozvoj jezuitských iniciativ. Když byli členové Tovaryšstva roku 1835 vypovězeni ze Španělska, mnozí z nich zamí­ řili do Argentiny; jakmile byli roku 1842 vyhnáni z Argentiny, přesíd­ lili do Paraguaye a Uruguaye. Po vypovězení z Německa v období Bis-

Páté

století

marckova kulturkampfu odcestoval

Tovaryšstva

Henrich

251

Pesch do Anglie, kde

zahájil svůj ostrý boj za zlepšení životních podmínek liverpoolského, londýnského a manchesterského dělnictva. Taková nucená přesídlení přinášela nezřídka vynikající, naprosto nečekané plody. Roku 1848 uprchli otcové Kranewitter a Klinkowstroem z Rakouska, ale už roku 1851 pomáhali budovat osadu Sevenhill v australském Clarc Valley, kde vedle internátních škol a jízdních misií založili bratři Johann Schreiner a Georg Sadler vinice, které bohaté plodí až do našich dnů. Kromě produkce mešního vína (pokrý­ vající z 25 procent potřebu australských katolických farností) světoví znalci vín oceňují červené víno St Ignatius (směska odrůd Cabernet Sauvignon, M e r l o t , Malbec a C a b e r n e t Franc), bílé St Aloysius (Chardonnay, Chenin Blanc a Verdelho) nebo i Jesuit Fine O l d Tawny Port, prodávané po 175 dolarech za bedničku. O p ě t další pří­ klad obdivuhodné jezuitské přizpůsobivosti. Misijní práce se už dříve setkávala se známými riziky - jak seznali jezuité, kteří zmizeli během masakru maronitů v Libanonu (1860) či boxerského povstání v Číně (1900) -, ale našly se i šťastnější připo­ mínky slavné jezuitské minulosti, k jakým například patřilo zjištění, že stopy po dřívějším evangelizačním úsilí nikdy zcela nevymizely. Japonsko bylo na celá dvě staletí prakticky zcela uzavřené veškeré­ mu evropskému vlivu až do roku 1853, kdy do Tokijského zálivu dora­ zila americká flotila, tvrdošíjně požadující uzavření smlouvy. V násle­ dujících letech tam však západní návštěvníci objevili 60 000 tajných křesťanů, potomků konvertitů, získaných v šestnáctém a sedmnáctém století jezuity a jejich mnišskými souvěrci. Po dlouhá desetiletí se tam uchovávaly krucifixy, buddhistické a šintoistické obřady se přizpůso­ bovaly tak, aby vyhovovaly tajným křesťanským pobožnostem, a vůbec nejnápaditější byla skutečnost, že všudypřítomný obřad pití čaje pojali tajní japonští křesťané jako svaté přijímání. Staletá izolace přinesla pochopitelně i řadu prapodivných změn. Matoucí liturgická latina na sebe vzala podobu nesmyslné změti samohlásek a souhlásek a biblické příběhy nabyly často poněkud bizarní podoby: například Noe měl

252

JEZUITÉ

podle nich přežít potopu nikoli v arše, ale v kánoi. Přesto už sama sku­ tečnost, že sice podivná, leč přesto rozpoznatelná verze křesťanské víry přetrvala léta zákazu, představovala pro evropské katolíky obrovské zadostiučinění. 2 Ale i na d r u h é m konci světa, ve Spojených státech, mohli si členové Tovaryšstva připomenout úsilí svých dávných předchůdců, když roku 1839 dorazili do St Louis indiáni ze Skalnatých hor s žádostí, aby na jejich území byl vyslán jezuitský misionář. Mezi potomky Irokézů se zachovala vzpomínka na někdejší působení Tovaryšstva a toto nové pozvání pak předurčilo životní dráhu vynikajícího belgického jezuity Petera de Smetá. Krom toho, že vybudoval stálé misie mezi Ploskohlavci, Kalispely a prérijními indiány a procestoval pěšky, na koni. v kánoi i na palubě říčních parníků téměř 10 500 kilometrů, působil de Smet též jako diplomat při jednáních mezi rozličnými kmeny a ame­ rickou vládou. Ale ať už jeho role v těchto napjatých a leckdy špinavých dohovorech byla jakákoli, ať v něm někteří spatřovali mírového posla s nej lepší mi úmysly, nebo jen loutku (vědomou či nevědomou) v rukou vlády, která se stůj co stůj hodlala zbavit obtížného domorodého oby­ vatelstva, stěží se asi kterýkoli jiný jezuita mohl pochlubit tím, že se osobně znal a hovořil se Sedícím Býkem, ba že mu dokonce daroval krucifix, který veliký Sioux slíbil nosit po zbytek svých dní.' V období po svém znovuvzkříšení si Tovaryšstvo Ježíšovo neoby­ čejně cenilo všech takovýchto spojnic mezi přítomností a slavnou minulostí svého řádu. Znovu vycházely stěžejní spisy z raného období existence jezuitů, k jakým bezesporu náleží Duchovní cvičení Ignáce z Loyoly, a vznikala vyčerpávající díla, pojednávající o dějinách jezui­ tů v rozličných zemích (jako jsou dějiny německých jezuitů z pera Bernharda D u h r a nebo pojednání o španělské větvi Tovaryšstva od Antonia Astráina), která jsou dodnes nepostradatelná pro kteréhokoli historika řádu. V m n o h a směrech pokračovala činnost Tovaryšstva obvyklým způ­ sobem. Krom duchovenské služby rozšiřovali jezuité svou síť středních škol .i kolejí ve Spojených státech. Jezuitská spiritualita slavila Úspěch)

Páté

století

Tovaryšstva

253

a jednotliví členové řádu dosahovali skvělých vědeckých výsledků v astronomii, seismologii a meteorologii. Když Benito Viňes publiko­ val 11. září 1875 v havanském tisku své varování před hurikánem, byla jeho předpověď jen částí celoživotní studie vzniku karibských huri­ kánů a cyklonů z pera jednoho z dlouhé řady pracovníků jezuitských meteorologických stanic, rozsetých po celé zeměkouli od Manily až po Kalkatu a Šanghaj. 4 Když Foucault dokázal roku 1851 pomocí kyva­ dla upevněného v kopuli pařížského Panteonu otáčení Z e m ě , Angelo Secchi nabídl zopakování téhož experimentu v jezuitském kostele svatého Ignáce. Jezuitský apoštolát i staleté tradice řádu jistě nedoznaly podstatných změn ani ve století dvacátém. Tovaryšstvo Ježíšovo se nikdy podstat­ ným způsobem neodchýlilo od dědictví Ignáce z Loyoly a oficiální dokumenty 34. generální kongregace, konané v Římě roku 1995, se doslova hemží odkazy na cíle a ideály zakladatele řádu i radami, jakým způsobem mají být vykládány a užity v podmínkách moderního světa. (Je symbolické, že při vyvrcholení kongregace Urbano Valero položil květiny - deset růží - k nohám sochy svatého Ignáce.) Důsledné dodržování tradic bývá ovšem někdy věcí značně obtíž­ nou. Roku 1995, v době konání kongregace, prošlo Tovaryšstvo Ježí­ šovo v průběhu vražedných válek dvacátého století celou řadou změn a jeho členové si to uvědomovali. Dědictví století devatenáctého, postoje a instrukce katolické církve, to vše naráželo na nepochopitelné a zhusta i děsivé události století následujícího.

Ačkoli dramatické závěry, ke kterým došel Charles Darwin, m n o h é jezuity rozhodně nenadchly, francouzský paleontolog Pierre Teilhard de Chardin je využil k vytvoření pozoruhodné teologické hypotézy. Během práce na vykopávkách zkamenělin v Africe a C í n e si vypůjčil pojmy i slovník evoluční teorie k tvrzení, že samo křesťanství je evo­ lučním procesem, příběhem kontinuálního vývoje živoucího vědomí k duchovnímu završení kosmu. Nakonec, soudil Teilhard, bude lid-

254

JEZUITÉ

stvo žít na nejvyšší úrovni společnosti, se znovuvzkříšeným Kristem ve svém středu, řízeno hnací silou křesťanské lásky. Ať už si o Teilhardových teoriích myslíme cokoli a navzdory skutečnosti, že je Vatikán t o m u t o jezuitovi zakázal za jeho života publikovat, je optimistické jádro těchto myšlenek nepopiratelné. A to přesto, že právě Teilhardovo století zadávalo pramálo příčin k optimismu.' Bylo to století Osvětimi a Dachau, táborů, kde uprostřed vlády smrti a nezměrného utrpení zmizeli i někteří jezuité. Bylo to století zkázy Hirošimy, děsivého přízraku z dílny Američanů, jehož očitým svědkem byl i jezuita Pedro Arrupe. Bylo to rovněž století, během něhož vzal za své kolonialismus. Jezuité stáli kdysi u jeho kolébky a ve dvacátém sto­ letí byli i účastníky jeho rozpadu, proměny a odsouzení. Byly to časy, kdy se vzestup globálního kapitalismu jevil neodvratným — nevyhnutel­ nost, která římské katolíky včetně jezuitů rozhodně žádným nadšením neplnila. V průběhu pátého století existence Tovaryšstva přebarvil Leninův, Stalinův a M a o Ce-tungův zparchantělý komunismus polo­ vinu světa na rudo a vyvolal globální transformaci, která římskokatolic­ kou církev děsila. Rozvíjel se technologický pokrok, komunikace i masová kultura a jezuitští teologové jako Karl Rahner - skutečný veli­ kán, je třeba podotknout - cítili potřebu psát o Beatles. Katolicismus, ať jakkoli proměněný, jakýmkoli výzvám vystavený, stále zůstává fascinujícím, čas od času rozčilujícím, ale jindy zase radostně osvěživým jevem. Stal se jablkem sváru, kolébkou radikál­ n í h o sociálního svědomí, ale též oporou neoblomných mravních postojů. Je katolicismem omluv, jehož papežové vyslovují lítost nad pronásledováním středověkých heretiků, k jakým náležel český rebel Jan H u s , a omlouvají se za postoj Vatikánu v éře nacismu, katolicis­ mem, jehož filipínští biskupové vyjadřují politování nad svým spoje­ nectvím s koloniálními mocnostmi v dobách boje za samostatnost. Katolicismus přijal i nové technologie: irští jezuité vytvořili webové stránky umožňující věřícím účastnit se on-line modliteb, katolíci ve španělském Leonu mohou platit církevní daň kreditními kartami pro­ střednictvím automatických terminálů. Stal se katolicismem snadno

Páté

století

Tovaryšstva

255

posmívaným, místem, kde sami katolíci naříkají nad způsobem, jakým se církev staví k americkým televizním estrádám, katolicismem v posledních letech zmítaným skandály, pranýřovaným v tisku a pro­ následovaným soudními spory a - nezřídka oprávněnými - žalobami o odškodnění za pohlavní zneužití. Zůstal však rovněž katolicismem každodenní praxe, pravidelných svátostí a povznášejících výjevů, rituál­ ních procesí, duchovního sjednocení a tisíců farností nedotčených hanebnostmi či spory. V této situaci se v boji o vliv v církvi srážejí snahy o přilnutí k tradi­ cím s návaly novotářství a nonkonformismu a současně se nenápadně a opatrné formuje i moderní identita Tovaryšstva Ježíšova.

2. Pravice a levice Existovala ideální představa o tom, jak by svět měl vypadat - představa o j e h o morálce, uspořádání i cílech -, ale existovala i reálná podoba tohoto světa. Je zřejmé, že by bylo záhodno dosáhnout o n o h o ideálu, který lze filozoficko-teologickým slovníkem označit za tezi. To však jistě neznamená, že vše, co je níže než tento ideál, je nezbytně zlem, tedy čímsi, čeho je třeba se vystříhat. A právě t o m u t o pragmatickému členění dali filozofující teologové - v neposlední řadě právě jezuitští — jméno hypotéze. Převedeno do konkrétnější podoby: Evropě devate­ náctého století už nevládli dobří katoličtí králové a význam církve se zdál rok od roku stále víc upadat. Přesto katolíci museli dal existovat a zůstávat v trvalém kontaktu se světem, který je obklopoval. Museli akceptovat realitu - tedy přijmout nedokonalou hypotezi -, a to tako­ vým způsobem, aby základy jejich víry, její dogmata a povinnosti zůstaly nedotčeny. Podle jedné anekdoty teze velí katolíkovi nazývat konstitučního liberála nejhroznějšími jmény, jaká mu jen přijdou na mysl, zatímco hypotéze ho nabádá, aby s ním povečeřel. Jak jsme poznali v předchozí kapitole, Rím důsledně a v plné šíři odsu­ zoval vše, co pokládal za projevy zkaženosti moderní civilizace. Přesto se

256

JEZUITÉ

na scénč objevil papež, jakým byl Lev XIII. Papež, který' nabádal fran­ couzské katolíky, aby se usmířili s republikou a spojili se s ní, který doká­ zal ukončit kulturkampfz který nikdy neučinil tak provokativní gesto, abv využil své nově ustanovené neomylnosti. Lev XIII. byl v mnoha směrech stejně konzervativní jako jeho předchůdce i následovník - na první pohled daleko zpátečničtější papežové Pius IX. a Pius X.

ale jeho

čtvrtstoletý pontifikát mezi lety 1879 a 1903 obohatil papežství o dlouho postrádanou kvalitu: realistický pohled na skutečnost. V jistém smyslu začalo být kdekomu jasné, že katolíci nemohou žít zcela odděleně od ostatního světa, a že pokud na tom církevní hierar­ chie bude trvat, pak politováníhodným důsledkem bude mohutný odliv totálně rozčarovaných věřících. A co horšího, tito zklamaní laici by mohli podlehnout vábení sirén socialismu. Bylo nezbytné smířit se s nevyhnutelnou existencí nechutných režimů a pomocí konkordátu zajistit katolíkům jednotlivých zemí svobodu vyznání a Římu alespoň takovou míru kontroly nad hierarchií, aby se zachovala volná komuni­ kace s národními církvemi. Ale i když bylo jasné, že srozumění s moderním světem je nezbytné, zbývalo ještě definovat jeho míru a rozsah. Mizí-li křesťanství, rozpadají-li se křesťanské základy společnosti, jak potom tento proces nej­ lépe zpomalit? Pohlédneme-li na prudký nástup křesťanskodemokra­ tického hnutí po druhé světové válce, pak je vskutku zarážející, jak dlouho Římu trvalo, než souhlasil s přímou katolickou účastí v demo­ kratické politice. Ta byla sice naprostou samozřejmostí v Německu a Belgii, ale žádná italská politická strana neměla naději na papežovu podporu až do vzniku Lidové strany Luigiho Sturza roku 1918, nebot až do odvolání papežského non placet následujícího roku měli totiž italští katolíci jednoduše zakázáno volit. Ale i to bylo v jistém smyslu vybočení z dosavadní linie, protože skutečný a všeobecný souhlas s demokratickým procesem a s využitím jeho možností k ochraně katolíků projevila církev teprve po druhé světové válce. Bylo tomu tak proto, že církev instinktivně upřednostňovala alter­ nativní model mobilizace katolíků - hnutí nazvané Katolická akce.

Páté

století

Tovaryšstva

257

Přímá účast laiků v politice mohla být pro Vatikán nestravitelná, to však nevylučovalo možnost laického apoštolátu, uskutečňovaného prostřednictvím organizací katolických mužů, katolických žen, kato­ lické mládeže, dělnictva i studentstva, prosazujících vlastní společen­ ská a ekonomická východiska. Předpokládalo se, že by takové skupiny mohly být přímo vedeny a řízeny klérem. M o h l y by prohlubovat vědomí náboženské identity, pěstovat zbožnost a účast na bohosluž­ bách. Ale jezuité, jako byl H e n r y Leroy, který usiloval o zmírnění strastí

pracující

třídy

prostřednictvím

iniciativy Action popolaire,

Gustave Desbuquois, který zakládal sociální výzkumná centra, nebo Stanislaus du Lac, který založil Syndicat de ľAiguille k poskytování půjček, podpor a speciálních jídelen pro pařížské šičky a švadleny - ti všichni přispěli k růstu sociálně angažovaného katolicismu dvacátého století. Byl to dlouhý proces oproštění se od církevního paternalismu a závislosti na těžkopádném pojetí přirozeného práva a středověkých představách o úhledném a nekonfliktním cechovním uspořádání vrs­ tev společnosti. Byla to ale také dlouhá cesta od izolacionismu a pohoršení, vyvolaného sylabem církví zavržených omylů. Potíž katolíků na počátku dvacátého století ovšem spočívala v tom, že se nejen museli zamýšlet nad sociálními nespravedlnostmi v západní Evropě, ale že současně museli čelit prudce rostoucí hrozbě ateistic­ kého komunismu. „Poprvé v dějinách," varoval Pius X I . roku 1937 s ohledem na „falešné mesiášské ideály" bolševismu, „jsme svědky chladnokrevně vedeného a do posledního detailu promyšleného boje" člověka proti Bohu. Jestliže Katolická akce představovala krok vpřed, strach z rudé hrozby přiměl nemálo katolíku učinit několik kroků vzad.

Montér, šofér, žebrák nebo metař - to byly jen některé z převleků, které pro svou činnost v Mexiku dvacátých let dvacátého století volil jezuita Miguel Augustin Pro. T e h d y se tam neudílely svátosti a pod vládou antiklerikálního prezidenta Plutarka Eliasc Callese přišla cír­ kev o veškerý majetek, zahraniční kněží byli deportováni a proticír-

258

JEZUITÉ

kevní články ústavy z roku 1917 sc uplatňovaly v plném rozsahu. A v této zemi stanul 23. listopadu 1927 Miguel Pro před popravčí četou, odsouzen k smrti na základě falešného obvinění z pokusu o atentát na exprezidenta generála Alvara Obregóna. Pro se narodil v Guadeloupu roku 1891 jako syn důlního inženýra a roku 1914 - pouhé tři roky po svém vstupu do jezuitského noviciátu v El Llanu - se ocitl mezi jezuity, které vláda z Mexika vypověděla. Po roce stráveném v kalifornském Los Gatos (kde je dodnes k vidění kapesník smočený v mučedníkově krvi) přesídlil do Španělska, roku 1924 do Belgie a roku 1926 se vrátil domu do Mexika, pro katolické kněze jedné z nejnebezpečnějších zemí světa v celém dvacátém století. Během následujících měsíců Pro sloužil tajné mše, udílel svátosti a mnohokrát jen o vlas unikl zatčení. Když pak vůz, který kdysi předtím vlastnil kně­ zův bratr, byl použit v bombovém útoku na Obregóna, vláda využila této příležitosti, aby se vzpurného, charismatického jezuity zbavila. Těsně před popravou, když bez pásky na očích, s krucifixem v jedné a růžen­ cem ve d r u h é ruce hleděl do ústí pušek, P r o zvolal „viva Cristo Rcy" (ať žije Kristus Král), heslo 40 000 Cristeros, katolických povstalců.' Takový osud stihl jezuitu, který se odvážil působit v levičáckém, marxismem inspirovaném režimu. P r o římskokatolickou církev byl komunismus filozofickým nepřítelem, kterého se děsila ve všech jeho podobách. Papežové - zejména encyklika Pia XI. Divini Redemptorh z roku 1937 - ho odsuzovali. Jezuité zase poukazovali na nebezpečí, které komunismus představuje pro jejich celosvětové poslání, a hovo­ řili o osmačtyřiceti členech svého řádu, kteří se stali oběťmi antiklerikálních násilností za španělské občanské války, a o nutnosti vysílat jezuity jako Michala ďl lerbignyho na tajnou misi do Sovětského svazu, aby tam realizoval tajná svěcení. V průběhu století pak přibyli církvi další trpké zkušenosti - obtěžování východoněmeckých katolíku tajnou policií Stasi, československé monstrprocesy se členy řádů a jejich mnohaleté věznění v trestnicích a pracovních táborech, perze­ kuce v Hodžově Albánii -, které rozhodně nepřispěly k oblibě insti­ tucionálního marxismu v očích Tovaryšstva Ježíšova.

Páté století Tovaryšstva

259

Ján Korec, který v padesátých letech působil jako tajný biskup na Slovensku, konal práci nočního hlídače a opraváře výtahů, aby svou pravou identitu udržel v tajnosti. Roku 1960 byl odhalen a odsouzen k šestnáctiletému trestu. Walter Ciszek vstoupil roku 1940 pod pseu­ donymem Vladimír Lipinskij na území Sovětského svazu, po několika měsících byl zatčen, mučen a nakonec strávil patnáct let na Sibiři. T a m dál tajně konal své kněžské povinnosti, sloužil mše, organizoval duchovní cvičení, mešní víno si vyráběl z rozinek nakradených pol­ skými vězni a za kalich mu sloužilo hospodské štamprle. Uvážíme-li takto hrůzné zkušenosti, dá se pochopit, že Tovaryšstvo bylo o d h o d ­ láno všemi silami čelit hrozbě komunismu. Dokonce se tvrdilo, že jezuité z Georgetownské univerzity stáli v pozadí honů na čarodějnice, které rozpoutal Tovaryšstvem vychovaný senátor Joe M c C a r t h y . Je­ zuité jako E d m u n d Walsh, který přednášel v sálech plných vojáků a agentů FBI o zločinech leninismu a stalinismu, stáli roku 1933 v čele protestů proti Rooseveltovu oficiálnímu uznání Sovětského svazu.

Často se uvádí, že strach z komunismu a odpor k němu přispěly k pravi­ covým sklonům katolicismu dvacátého století. Po pravdě řečeno, mnozí katolíci převzali z minulého století víru ve spojenectví trůnů a oltářů, podporovali Karlisty ve Španělsku či Orleanisty ve Francii. Papežové vždy spíše respektovali zavedené autority, než aby podporovali lidové buřiče, a to i tehdy, když se jako v Belgii či Polsku náhodou jednalo o katolíky. Není pochyb, že v církvi vždy existovalo hnutí integristů, které rozhodně odmítalo veškeré důsledky osvícenství, vyzdvihovalo přednosti hierarchie, pořádku a tradice, snilo o středověkém cechov­ ním systému a korporativistickém uspořádání a své teoretické úvahy tu a tam prošpikovávalo protizednářskými a antisemitskými výpady. Když vznikaly autoritativní režimy - v Portugalsku roku 1932 pod vládou Antonia de Oliviery Salazara, Frankova diktatura ve Španělsku (1939) či Dollfussova vláda v Rakousku někteří katolíci (včetně je­ zuitských profesorů Gregoriánské univerzity) to zjevně uvítali. Když

260

JEZUITÉ

pak vlivné ultrapravicové hnutí Action Francaise Charlese Maurrase vyvolalo roku 1926 kritiku a hněv Vatikánu, někteří katolíci včetně jezuitského kardinála Louise Billota dávali najevo svůj nesouhlas. Za svou sympatii k tomuto odsouzenému hnutí byl Billot přinucen vzdát se kardinálského klobouku - byl to ve dvacátém století jediný případ, kdy vysoký církevní hodnostář utrpěl takovou pohanu. 7 Avšak - nejen pro to, co přišlo později, totiž ukrutnosti nacistické éry - církev vynaložila velké úsilí, aby nebyla spojována s krajní pravicí. V případě Mussoliniho Itálie mohlo vnější zdání poněkud mýlit. Po dlouhých desetiletích antiklerikálních štvanic musely církev nepochybně potěšit duceho sliby, že vláda obnoví státní podporu kostelů a církev­ ního školství, relativní zdvořilost, kterou fašističtí činitelé projevovali kléru, i návrat křížů do nemocnic a soudních síní. Jezuité se radovali, že dostali nazpět svůj mateřský chrám Il Gesú. Dokonce se zdálo, že i léta se vlekoucí „římská otázka" (spor mezi Vatikánem a italskou vládou, který se od roku 1870 neustále zostřoval) by mohla být nakonec vyře­ šena. Po zdlouhavých jednáních, na nichž se jezuité významně podíleli, došlo roku 1929 k uzavření lateránských smluv, ve kterých papež konečně uznal legitimitu italského království. Na oplátku ho pak Mus­ soliniho vláda uznala za suverénní hlavu Vatikánského stáni a přiznala mu štědrou kompenzaci za ztrátu někdejších teritorií. Ale vztahy nikdy nebyly tak vlídné, jak vypadaly. Mussolini dal brzy najevo, že náboženství pokládá za podřízené státní moci, antikleri kalní propaganda, která se odedávna spájela s italským fašismem, dále pokračovala a suverénní katolické organizace, například skupiny kato­ lické mládeže, začaly být režimu podezřelé. Pochybné akce, k jakým patřilo spojenectví s Hitlerem a invaze do Habeše, budily mezi kato­ líky rozporuplné reakce. Jádrem toho všeho bylo vědomí, že katolicis­ mus a fašismus jsou dvě v zásadě neslučitelné doktríny. Fašistický korporativismus jednoduše nebyl totéž co katolický korporativismus, na což papež roku 1931 zřetelně poukázal. Nadto bylo fašistické pojetí společnosti neslučitelné s představou církve o vzájemné souhře nábo­ ženské a světské moci. Fašismus byl totalitní filozofií: veškerý život

Páté

století

261

Tovaryšstva

měl být řízen státem, stát byl vším, a proto nemohl vedle sebe strpět zdroj jakékoli jiné morální či náboženské autority. Zdaleka nebylo jasné, jak by se katolická církev mohla takovéto ideologii přizpůsobit. Pokud jde o nástup fašismu v Německu, je pravda, že roku 1933 tamní biskupové upustili od otevřené opozice vůči nacistické straně (ačkoli to zdaleka neznamenalo její otevřenou podporu), je pravda, že Rím vyjednal téhož roku s Hitlerem konkordát (i když Vatikán zpra­ vidla sjednával konkordáty s kterýmkoli legálně ustaveným režimem), a je také pravda, že papežská kritika obsažená v encyklice Mit brennenden Sorge (S palčivou starostí) z roku 1937 se spíše týkala porušování konkordátu než vládní rasistické, antisemitské politiky (ačkoli daleko otevřenější, i když stále ještě ne zcela dostačující text příští encykliky vznikal ještě před smrtí Pia X I . v redakci jezuitů). 8 Nelze popřít, že antisemitismus byl dávným a trvalým vředem pevně spojeným s katolickou tradicí. V průběhu devatenáctého století jezuitská

Civiltá Cattolica dál publikovala z h o u b n é

protižidovské

materiály a je na místě připomenout i skutečnost, že jezuitský zákaz přijímání kandidátů s židovskými předky definitivně padl až roku 1946. Lze také po právu kritizovat papeže, že se v čase druhé světové války mnohem jasněji nevyslovil proti útokům na Židy, že nejednal energičtěji, ačkoli ho o to roku 1943 berlínský biskup výslovně požá­ dal, ale bulvární denunciace, které Pia X I I . obdařily přízviskem „Hit­ lerův papež", jsou značně přehnané. Z nacismu a katolicismu se jen stěží mohli stát spojenci. Konec­ konců nacistické okupaci Polska padlo za oběť 2650 katolických kněží, z toho osmdesát jezuitů. Jistě, existovali i katoličtí nacisté, ano, existovali katolíci, kteří podporovali vichistický režim ve Francii, ale na druhé straně, přidržíme-li se našeho tématu, to jest historie Tova­ ryšstva, neujde nám, že gestapo vedlo na jezuitské kněze speciální složky; že jezuitům bylo v rajchu zakázáno působit ve funkci armád­ ních kaplanů (i když hrstka se jich dostala až ke Stalingradu); že roku 1935

bavorská policie obžalovala jezuity z „reakčních

aktivit"

a z pokusů o „podvracení Třetí říše a dokonce až opovrhování samot-

JEZUITÉ

262 9

ným fuhrcrem". Hitler hrál s katolicismem lstivou hru: po jistý čas s povděkem zneužíval j e h o přitažlivost, ale nakonec se rozhodl jeho vliv potlačit a eliminovat hrozbu sítě vatikánských špionů (v prvé řadě jezuitských), o níž byl skálopevně přesvědčen. Druhá světová válka byla jen stěží dějinným obdobím, na něž by katolická církev mohla být obzvlášť hrdá, ale alespoň příležitostně tu narazíme i na některé povznášející m o m e n t y . Jezuita Jacob Raile pomáhal ochraňovat budapešťské Židy, jezuita Alfred Delp byl obě šen pro svou účast v antihitlerovském Kreislauském knihu, Robert Regout skončil v Dachau pro kritiku nacistického režimu, Rupert Mayer byl za stejný čin poslán do Sachsenhausenu. Ve Francii to zase byl jezuita Gaston Fessard, který jako téměř jediný katolík projevil veřejně nesouhlas s protižidovskými zákony z roku 1940 a jeho časo­ pis Le Témoignage Chréúen spolu s jezuitským listem Etudes dál pokra­ čovaly v apelech na svědomí katolíků. 1 0 Jezuité se zapojili do hnutí odporu ve Francii, Lucembursku, Holandsku a Jugoslávii: Yves de Montcheuil sloužil jako polní kaplan partyzánského oddílu Maquis. Když skupina německých generálů vypracovala plán na svržení Hitlera a hledala tajný kanál pro kontakt se Spojenci, byl to opět jezuita, Robert Leiber, který konal službu prostředníka. Při pohledu na zvěr­ stva nacistů zaujali mnozí katolíci, jezuity nevyjímaje, pozici mrtvého brouka. N e m n o z í - a opět včetně jezuitů - tak nečinili. Zločiny Třetí říše však nelítostně odhalily skutečnost, že katolická církev, ať už si jakkoli nerozumí s moderní civilizací a nostalgicky sc upíná k časům minulým, nemůže už nadále stát stranou, uražená a urážející. Bylo třeba začít navazovat styky a překonávat pochybnosti.

3. Koketování s modernitou Žlučovitá nenávist ke komunismu a představa některých katolíků, že pravicové autoritativní režimy jsou pro křesťanství méně nebezpečné, byly do značné míry dědictvím katolické reakce devatenáctého století.

Páté

století

Tovaryšstva

263

Jezuité staré gardy si v Tovaryšstvu bezpochyby udrželi významný vliv. Generál Wladimir Ledochowski (1915-42) si stěžoval, že mu moderní svět připadá jako onen chromý chudák od rybníka Bethesdv, který neměl dostatek sil, aby sám vstal ze svých nosítek. Bylo by však chybou domnívat se, že tento konzervativní směr v církvi, který nechtěl mít zhola nic společného s moderním světem, byl tím jediným, co mohl katolicismus včetně jezuitů nabídnout. A tak se stalo, že Ledochowského posléze v čele Tovaryšstva vystřídali tak provokativně novátorští generálové, jakými byli Jean-Baptiste Janssens a Pedro Arrupc. Pro katolickou církev, tuto organizaci a společenství věřících, bylo dvacáté století především érou d r u h é h o vatikánského koncilu let 1962-65, čili zkráceně druhého Vatikánu. Technicky vzato byl vlastně pokračováním prvního Vatikánu, který roku 1870 přerušilo vypuknutí prusko-francouzské války, ale v jeho snahách i v tom, čeho koncil posléze dosáhl, byl nebetyčný rozdíl, neboť druhý Vatikán se stal - j a k papež Jan XXIII. doufal - pokusem o aggiornamento, sblížení církve se současností. Poselství druhého vatikánského koncilu nejlépe porozumíme, spatříme-li v něm kulminaci tužeb po liturgické a rituální reformě církve a hledání nové a plnější úlohy laických věřících. Ale druhý Vatikán byl podnětný i po stránce teologické. Ať jakkoli nelítostně Rím v první dekádě dvacátého století rozdrtil hnutí modernistů, m n o h é z jeho hlavních myšlenek - snaha porozumět církvi a jejím d o g m a t ů m v his­ torické perspektivč, potřeba zavedení moderních vědeckých metod do akademického života církve - zdaleka nezmizely. Francouzští jezuité jako Henry de Lubac a Jean Danielou, takzvaní „noví teologové", byli roku 1950 odsouzeni papežskou encyklikou Humanigeneris a obviněni z podvracení tradičního učení o dědičném hříchu, milosti Boží a litur­ gie. Americký jezuita John Courtney Murray vyvolal nelibost hierar­ chie svými meditacemi na téma náboženského pluralismu a potřebě oddělení církve od státu. Vysocí představitelé církve rozmrzele sledo­ vali úvahy Karla Rahnera o instinktivní znalosti Boha, jež je dána všem lidem - katolíkům i ostatním -, i jeho zanícení pro ekumenis-

264

JEZUITÉ

mus a mezináboženský dialog. Přesto právě lidé jako Lubac, Murray a Rahner dominovali poradám druhého vatikánského koncilu, církev­ ního sněmu, který deklaroval otevřenost vůči modernímu světu, ostat­ ním křesťanským církvím i nekřesťanským náboženstvím a vůbec všem lidem dobré vůle. Ale snad ze všeho nejdůležitější bylo, že se druhý vatikánský koncil stal místem aktivního přístupu katolické církve k současným sociálním problémům. Byl to už papež Lev XIII., který roku 1891 vydal průlomo­ vou encykliku Rerum novarum, dokument, na němž se významně podí­ lel jezuita Luigi Taparelli ďAzeglio. Byla to vůbec první závažná ency­ klika, která se pokoušela o odpověď na revoluční dopady kapitalismu a industrialismu. Socialismus samozřejmě odsuzovala, ale stejně tak zavrhla neregulovaný kapitalismus, kteiý si znepřátelil dělnickou třídu a probouzel nevítaný třídní antagonismus. Zaměstnancům přiznávala právo na sjednocení, spravedlivou mzdu a důstojné pracovní podmínky. Ať už byly takto vznášené požadavky jakkoli radikální, je třeba mít na paměti, že papežovo učení bylo na hony vzdálené jakékoli podobě socialismu. Pramenilo ze středověkých představ o přirozeném právu a spravedlivé mzdě. Přesto encyklika Rerum novarum odstartovala sérii papežských varování před stinnými stránkami kapitalismu a stala se i do budoucna v západním světě ojedinělým hlasem. Encyklika Quadragesimo anno („Po čtyřiceti letech", opět alespoň částečně dílo rakous­ kých a německých jezuitů) následovala roku 1931 a obsahovala výzvu státům, aby ochraňovaly dělnická práva, kritiku jak komunismu, tak i kapitalismu a volání po střední cestě mezi volnou tržní a řízenou ekonomikou. Krátce poté následovaly encykliky Octogesima adveniens a Centesimus annus („Osmdesáté výročí" a „Stý rok"), po nichž se postupně zformoval celý sociální systém moderního katolicismu. Už v době druhého vatikánského koncilu se začalo formovat papež­ ské učení, podle něhož zákony volného trhu samy o sobě nemohou být zárukou spravedlnosti a globalizace mezinárodního ekonomického systému v sobě skrývá obrovské množství nebezpečných léček. Lidé mají právo na přístřeší, vzdělání, zdravotní péči a podporu v nezaměst-

Páté

století

Tovaryšstva

265

nanosti. Druhý vatikánský koncil uznává, zejména ve své „Pastorální konstituci o církvi v moderním světe", že církev představuje svátostné tajemství, ale zároveň i úsilí o spravedlnost a mír, a to zejména pro­ střednictvím laického apoštolátu, závazného pro všechny katolíky. Katolická sociální nauka, která se z t o h o t o koncilu zrodila, tvoří jednotný celek. Není tedy něčím, z čeho by si populární rockové hvězdy mohly po libosti vybírat jednotlivá témata, k čemu by se mohly hlásit při odsudcích zadlužení třetího světa, používání nášlapných min a trestu smrti, ale proti čemu by mohly protestovat, pújdc-li o zákaz potratu či antikoncepce. Všechny tyto věci jsou totiž vzájemně prová­ zány. Poskytnout lidem spravedlivou mzdu je nejen správné samo o sobě, ale také omezuje nebezpečí, že matka ukončí těhotenství s argumentem, že si nemůže dítě dovolit. Samo sebou, že dnešní laická obec, už vůbec nemluvě o moderním Tovaryšstvu Ježíšovu, dokáže hra­ vě ignorovat ty aspekty oficiálního učení církve, s nimiž nesouhlasí — americká církev je toho jedinečným dokladem -, a bezpochyby opráv­ něně. Ale ať už cítíme nechuť k tomu či onomu postoji katolické so­ ciální nauky, musíme vždy nakonec uznat, že její celková architektura je zcela jistě impozantní. Celá tato stavba vychází z pojetí důstojnosti lidského individua, jež se opírá o skutečnost, že člověk byl stvořen k obrazu Božímu, ale této důstojnosti se může dostat plné ochrany jen v širším společenském kontextu. Sociální nauka církve klade důraz na klíčovou roli státu při řešení sociálních problémů, ale požaduje rovněž uskutečnění funda­ mentálního principu subsidiarity, to znamená, že všechny sporné otázky mají být vždy řešeny na nejnižší možné úrovni. Odchyluje se též od původního východiska přirozeného práva směrem k filozofii založené na spravedlnosti, již chápe jako směsici práv a povinností, přičemž upřednostňuje řešení největšího dilematu současného světa, kterým je problém chudoby. I když lze s touto naukou polemizovat, přinejmenším jí nelze upřít, že nabízí jistou alternativu. Je to alterna­ tiva po výtce radikální, ale taková, k níž Tovaryšstvo Ježíšovo odjak­ živa směřovalo, i když se mnoha lidem může zdát bizarní.

JEZUITÉ

266

D r u h ý vatikánský koncil byl svým vstřícným krokem vůči vnějšímu světu, obnovou liturgie a stanovením úlohy laických věřících, svou myšlenkou, že katolická církev nepředstavuje jedinou cestu ke spáse, a svou nově formulovanou sociální naukou, dojista sněmem kontro­ verzním. Pro jedny byl krokem nedostatečným, pro druhé pak příliš­ ným. Dokonce i když už bylo vše uzavřeno a papežské dokumenty vydány, zdaleka nebylo jasné, jde-li o výchozí bod nebo konečnou krajní mez, o znamení počátku naznačené cesty, nebo signál značící „až potud a dost". Nelze se proto divit, že nejen Tovaryšstvo Ježíšovo, ale prakticky celá katolická církev byla po druhém Vatikánu poněkud zmatená a rozpolcená. Stala se církví plnou disidentů: katolíci se začali přít o kontrolu porodnosti, práva homosexuálu, kněžský celibát i liturgii v národních jazycích; rozmanité podoby afrického či asijského katolicismu přinesl} spory o inkulturaci a snahu setřást j h o latinizované západní tradice. To vše ještě dál rozdmýchávaly diskuse o spravedlnosti, o přednostních právech chudých a o úloze evangelia při osvobozování lidu od utlačitelských struktur. T a k se stalo, že se tu náhle objevilo obrovské množ­ ství nejrozmanitějších jezuitů: radikálních, homosexuálních i neokonzervativních; jezuitů (i to je třeba mít na paměti), kteří se pokoušeli ignorovat všechny tyto spory a pokračovat v duchovní službě — a to už vůbec nemluvíme o tisících exjezuitů, kteří se rozhodli řád opustit. V lednu roku 2003 mělo Tovaryšstvo Ježíšovo 20 408 členů. Jezuité tak aktivně prošli nejhektičtějším stoletím lidských dějin a hráli v ý z n a m n o u ú l o h u na cestě ke d r u h é m u vatikánskému koncilu i v době, jež po něm následovala. A zůstali řádem, jehož raison ďetre byl v průběhu tohoto století stejně diskutabilní jako kdykoli dřív.

Dnešní jezuity, jak velí jejich tradice, nalezneme téměř ve všech zemích a na téměř všech myslitelných působištích. Vyjmenujeme-li místa válec-

Páté

století

Tovaryšstva

267

ných střetu nebo zóny nepokojů - Súdán, Angolu, Rwandu, Východní Timor, Moluky, Balkán -, pravděpodobnost přítomnosti jezuitů je velmi vysoká. Existují jezuitští biochemici, jezuité v čele charitativních domů, jezuité zasedající ve správní radě Disneyovy společnosti, jezuita, který se kvůli akademické kariéře vzdal křesla v Kongresu Spojených států. Jezuité se vyslovují k právům zvířat a proti vivisekci i klonování; před několika lety vyhlásili pohřeb žehem za přijatelný pro katolíky, tvrdí, že peklo nevypadá tak, jak si je mnozí lidé představují, že starší řádové sestry by měly zasedat v kolegiu kardinálů, že sexuální výchova v Latinské Americe by měla realističtěji přihlížet k tamní situaci. Tovaryšstvo dvacátého století bylo stejně rozmanité jako kdykoli dříve, církvi dalo 300 mučedníků, přednášející osmadvaceti americ­ kých kolejí se řadili k jezuitům, jeden clen Tovaryšstva (Daniel Berrigan) byl roku 1970 odsouzen do vězení, protože spálil povolávací roz­ kaz do Vietnamu, zatímco jiný, John McLaughlin, sloužil prezidentu Richardu Nixonovi a náležel k jeho předním obhájcům. Jezuity občas nalezneme přímo v institucionálním centru katolické církve, jako je tomu v případě Petera Gumpela, zastávajícího se svatořečení Pia XII., či jezuitského badatele Pierra Bleta, autora obsáhlého díla o postojích Vatikánu v době druhé světové války. Jindy zase právě jezuité popou­ zejí nejvyšší církevní hodnostáře víc než kterýkoli jiný řád. K překva­ pujícímu incidentu například došlo roku 1981, kdy Jan Pavel I I . vnu­ til Tovaryšstvu svého osobního zplnomocněnce, Paola Dezzu, aby zabránil generálnímu vikáři churavčjícího generála řádu plně se ujmout všech svých práv. Byl to v poslední době nejkřiklavější projev antagonismu mezi Svatým stolcem a jezuity. Jakmile se jezuité poku­ sili odstranit tradiční hierarchii uvnitř svého řádu, papež cítil potřebu zasáhnout. Když jezuitští teologové jako Anthony de Mello, Roger Haight a Jacques Dupuis kontroverzně uvažovali o překlenutí propastí mezi západní a východní spiritualitou a o Ježíši jako nikoli jediné cestě k Bohu, římská cenzura okamžitě zasáhla. Když se však 34. generální kongregace pokusila stanovit pravý cha­ rakter moderního poslání Tovaryšstva, podařilo sejí tváří v tvář svému

268

JEZUITÉ

nejednotnému a rozhašteřenému členstvu zdůraznit především ty aspekty, které z Tovaryšstva činily přímého dědice cílů druhého vati­ kánského koncilu. To se týkalo vztahů k ostatním křesťanským círk­ vím a denominacím, k vírám mimokřesťanským i úplným bezvěrcům; závazku, aby inkulturace katolicismu vždy probíhala s úctou k domácí situaci a místním tradicím; přiznání, že Tovaryšstvo bylo součástí duchovní tradice, jež byla nespravedlivá k ženám. To jsou, pravilo se v usnesení, některá témata, o kterých by jezuité měli uvažovat.

Šestnáctého listopadu roku 1989 vojáci salvadorské armády zavraždili šest jezuitů Středoamerické univerzity, jejich hospodyni a její dceru. Několika zabitým pak ještě vyrvali mozky z lebek: to jako varování, že není radno příliš uvažovat či hlasitě hovořit o potlačování lidských práv, kterého se vláda v Salvadoru dopouští. Takovou cenu zaplatily oběti násilí za oddanost a prosazování specifického poselství druhého Vatikánu. 1 ' Spravedlnost se stala bojovou výzvou jezuitského řádu. Křesťanská svoboda, jak tvrdili hlasatelé teologie osvobození, nespočívá jen v osvobození od hříchu, ale i v osvobození od chudoby a nespravedl­ nosti. Svět je plný diktátorů a ekonomické nerovnosti, plný nadnárod­ ních utlačovatelských a zločinných struktur. Smyslem evangelia je náprava těchto poměrů. A k tomuto obtížnému dílu je, praví teologie osvobození, n u t n o získat i naprosto neobvyklé spojence. Marxismus je sice jako životní praxe naprosto nepřijatelný, ale strukturální analýza, kterou tato filozofie nabízí, obsahuje chvályhodné prvky. T a k jako se literární historici nestávají marxisty, čerpají-li ve studiu pramenů z Osmnáctého hrumairu Ludvíka Napoleona^ tak se ani jezuité nestanou

marxisty, používají-li Marxe k pochopení a obžalobě nerovnosti. Existuje ovšem obrovská spousta způsobů boje proti nespravedl­ nosti, ale, jak hlásají zastánci upřednostňování práv chudých a opomí­ jených, nejlepší je, dá-li se tento zápas vést na lokální úrovni. T a k například v Hondurasu založil jezuita Jack Warner Teatro la Fragua,

Páté

století

Tovaryšstva

269

aby mladým lidem tváří v tvář ekonomické a kulturní globalizaci pomohl znovuobjevit vlastní unikátní kulturní identitu. V Nikaraguy zase Femando Cardenal přijal křeslo ministra školství ve vládě sandinistú a Xavier Gorostiaga se stal ředitelem plánovacího úřadu. Když papež vyhlásil, že kněží nesmějí tak očividným způsobem překračovat hranici, která dělí jejich poslání od politiky, Cardenal se rozhodl vystoupit z rad Tovaryšstva. Na Filipínách zase Godoťredo Alingal bojoval za práva farmářů, za což zaplatil životem. Jan Sobrino psal pro­ slovy pro arcibiskupa Oscara Romera, dalšího kněze zabitého v Salva­ doru pro své názory. V Evropě se jezuité jakoby po vzoru dělnických kněží ze čtyřicátých let usazovali ve zbídačených městských čtvrtích přecpaných přistěhovalci. A když se u příležitosti otevření tunelu pod Lamanšským průlivem pořádal slavnostní piknik, Table de Cana, firma, kterou založil jezuita Franck Chaigneau, aby poskytl práci vykořeněné pařížské mládeži, vyrobila za tím účelem 3500 provizorních přístřešků. Mnozí dnešní jezuité by se nejraději zapsali do vzpomínek příštích pokolení iniciativami, jako bylo založení Tahle de Cana, nebo tak dyna­ mických organizací, k jakvm patři S í t atrii ké pomoci či Jezuitská služba pro uprchlíky. Členové Tovaryšstva pracují ve slumech Manily, v ital­ ských věznicích, mezi indickými Dality, kterým se dříve říkalo „nedo­ tknutelní". Vrátíme-li se do Góa, kde tato kniha začínala, uvidíme, jak se tu minulost a přítomnost vzájemně překrývají. Nalezneme tu Institut historických studií Františka Xaverského i Centrum T h o m a s e Stephense pro konkani, pojmenované po anglickém misionáři ze šestnác­ tého století, který podnítil zájem Evropanů o jazyk konkani, kterým se hovoří právě v Góa. Najdeme tu však také iniciativy usilující o zmírnění místní chudoby, odstranění negramotnosti a sloužící zájmům jak míst­ ních zaměstnanců, tak i pastýřům a dělníkům z tkalcoven. Avšak zaujetí Tovaryšstva pro spravedlnost, stejně pevné, jako druhdy zápal jejich předchůdců pro boj s reformací nebo evangelizaci nejvzdálenějších končin světa, je do jisté míry kontroverzní. Navzdory všem snahám o přizpůsobení a synkretismus místních církví po celém světě, navzdory explozivnímu šíření kněžských svěcení domácího oby-

JEZUITÉ

270

vatelstva, dochází tu a tam k hněvivým výbuchům, namířeným proti představitelům západního věroučného systému, kteří si osobují právo řešit problémy indické nebo africké společnosti. Hovořívá se o křes­ ťanské obilnici, to jest o způsobu, jakým církev činí na sobě závislé davy místních konvertitů. Jak je vidět, vzpomínky na kolonialismus stále žijí a dál budou přetrvávat. Mezi věřícími - a v neposlední řadě mezi vyšším klérem - se často projevují obavy, zda zájem členů Tovaryšstva o spravedlnost někdy nezachází až příliš daleko, zda se jezuité nezaplétají do politického radikalismu a nemění se v jakési sociální pracovníky, kteří jako by zapomínali na to, co doopravdy jsou, tedy především kněží, jejichž hlavním posláním je udílení svátostí. Ale to je pouze jeden z mnoha problémů, kterým čelí dnešní Tova­ ryšstvo Ježíšovo. Jsou tu někdy poněkud složité vztahy se Svatým stol­ cem, skutečnost, že celosvětový počet jezuitů klesl za posledních třicet let na 16 000 osob, nutnost vážně se zamyslet nad povahou jezuit­ ského školství, reptání některých příslušníků řádu na alternativní proudy a tendence, které překrývají tradiční jezuitské poslání, v posledních letech pak i některé nechutné případy sexuálního zne­ užívání, jehož se jezuité dopustili. Ale nalezneme i projevy energie a nadšení. V Asii rok od roku roste počet jezuitských noviců a po celém světě působí tisíce obětavých, nezkompromitovaných jezuitských kněží, kteří navzdory okolnímu světu, jenž je nechápe, upřímně usilují o naplnění ignaciánského ideálu. A jako kdykoli dřív, i dnešní historie jezuitského řáduje poznamenána řadou krizí i vítězství. Otázka další činnosti jezuitů není dnes tak naléhavá jako v letech 1540 nebo 1814, kdy řád vznikl a kdy se znovuzrodil, ale přesto je tématem hodným našeho zájmu. Tovaryšstvo vždy dokázalo jako spo­ lehlivá větrná korouhvička včas a neomylně rozpoznat módní intelek­ tuální trendy té které oblasti světa. Současně však zůstávalo za všech okolností překvapivě jedinečné a oddělené od svého dočasného půso­ biště, tvrdošíjně si zachovávajíc naprosto svébytný a originální pohled

Páté

století

Tovaryšstva

271

na svět. A právě tento trvalý střet mezi nahodilými skutečnostmi a pevnými tradicemi, který byl odedávna nejoslnivějším rysem jezuit­ ské historie, nepochybně přetrvá i do času budoucích.

PODĚKOVÁNÍ

Bylo to v posledním stadiu příprav této knihy pro vydání, kdy mne stihla zpráva o smrti mého agenta a přítele Gilesc Gordona. Vždy mu zůstanu vděčen za víru, kterou do mne vkládal, a navždy ho budu postrádat. Poprvé jsem pojal záměr napsat knihu o jezuitech v době své roční stáže na Pensylvánské univerzitě, a proto můj dík náleží organizáto­ rům a představitelům stipendijní nadace T h o u r o n Awards. M n o h á úvodní bádání jsem provedl v průběhu svého postgraduálního studia v Německu, a proto můj dík náleží rovněž Institutu fůr europáische Geschichte v Mohuči. Jsem zavázán vděčností pracovníkům British Library, Lambeth Paláce Library a Archivu anglické provincii' Tovaryšstva Ježíšova (vši v Londýně), dále pak pracovníkům Bodleian Library, univerzitních knihoven v Oxfordu a D u r h a m u , Martinus-Bibliotheky v Mohuči a Skotské národní knihovny v Edinburghu. Děkuji také Paulu Kildeovi (za některé fotografie z Říma), Christopheru Haighovi, Anthonymu Uptonovi, Kate Johnsonové (za její uvážlivou redakci textu), G o r d o n u Wrightovi a Peteru Taylorovi, Michaelu Fishwickovi a Kate Hydeové z nakladatelství HarperCollins a Andrewu Corbinovi z Doubleday. Nakonec děkuji kurátorům Skotské národní knihovny za svolení otisknout následující položky: D. Bohours, The Life ofSt Francis Xavier (1968), frontispis (podě­ kování rovněž náleží knihovně St Andrevvs College, Drygrange); Ajheeldhinghe van ďeerste eeuve der Societeyí Jesu (Antverpy, 1640), fron-

Poděkování

273

tispis a str. 204 (poděkování rovněž náleží Skotskému katolickému archivu); A. Kircher, Mundus subterraneus (Amsterdam, 1678), frontispis; F. Aguilonius, Opticorum libri sex (Antverpy, 1613), str. 356; L.

Le C o m t e , Noveaux Mémoires sur létatprésent de la Chině (Amster­

dam, 1697), str. 99 a str. 192 (poděkování rovněž náleží knihovně St Andrew's College, Drygrange);

The Case o/Mary Katherine Cadiěre

(1731), titulní strana; P.-J. de Smet, Voyages aux Montagnes Rocheuses (Brusel, 1873), frontispis.

POZNÁMKY

Ú V O D - Posmrtný život Františka Xaverského 1.

J. Balmes, Protestantům and Catholicity Compared in their Effects on the Civilization ofEurope, překlad do angličtiny C. J. Hantbrd and R. Ker shaw(1849), 220.

2.

J. Brodrick, The Economic Mora/s ofthe Jesuits. An Answer to Dr H M. Robertson (Oxford, 1934), 8.

3.

G. Schurhammer, Varta (2 sv., Rím, 1965), I: 346.

4.

S. Neill, A History of Christianity in India. The Beginnings to AD 1707 (Cambridge, 1984), 146; G. Elison, Deus Destroyed: The Image of Chris­ tianity in Early Modem japan (Cambridge, Mass., 1973), 35. Autorita­ tivní biografie Františka Xaverského viz G. Schurhammer, Francii Xavier, His Life and his Times (4 sv., Rím, 1973-82).

5.

M. Foss, The Founding oftheJesuits, 1540 (1969), 185-86; B. W. Diffie and G. D. Winius, Foundations of the Portuguese Empire, 1415-1580 (St Paul, Minn., 1977), 253; M. N. Pearson, The New Cambridge History of India, LI: The Portuguese in India (Cambridge, 1987), 88-115; David M. Kowal, „lnnovation and Assimilation: The Jesuit Contribution to Architectural Developmcnt in Portuguese India", in J. W. 0'Mallcy, ct al, eds., The Jesuits. Cultures, Sciences and the Arts, 1540-1773 (Toronto, 1999), 480-504.

6.

G. Schurhammer, a J. Wicki, cd., Epistolae S. Francisci Xaverii aliaquc

7.

J. A. de Polanco, Vita Ignatii Loiolaeet rerum SocietatisJesu historia (6 sv.,

eiusseripta (2 sv., Rím, 1944-45), I: 121-22. Madrid, 1894-98), VI: 781. 8.

C. R. Boxer, From Lishon to Goa, 1500-1750: Studies in Portuguese Marttime Enterprise (1984 edition), 111.

Poznámky 9.

275

Monumentu Xaveriana ex autographis vel ex antiquioribus exemplis collecta (2 sv., Madrid, 1899; 1912-14), II: 911.

10.

P. Rayanna, St Francis Xavier and His Shrine (Goa, 1998), 141-216; T. Johnson, „Blood, Tears and Xavier-Watcr: Jesuit Missionaries and Popular Religion in the Eighteenth-Century Upper Palatinate", in R. Scribncr and T. Johnson, eds., Popular Religion in Germany and Cent­ ral Europe, 1400-1800 (1996), 183-202.

11.

L.

Chátcllicr,

The Religion of the Poor: Rural Missions in Europe

and the Foundations of Modem Catholicism, C.1500-C.1800 ( C a m ­ bridge, 1 9 9 7 ) , 1 4 9 - 1 5 0 . 12.

R. G. Thwaitcs, ed., The Jesuit Relations and Allied Documents. Travels andExplorations of the Jesuit Missionaries in Nevj France, 1610-1791 (73 sv., Cleveland, Ohio, 1853-1913), LIII: 73-5.

13.

J. Pilkington, Works, ed. J. Scholefield (Cambridge, 1842), 147.

14. J. Calvin, Traité des reliqucs in F. Higman, ed., Three French Treatises (1970), 84, 90-1. 15. J. Waterworth, ed., The Canons and Decrees of the Sacred and Oecumenical Council ofTrent (1848), 235-36. 16.

L. Richeome, Defence des Pé/erinages ... avec un discours des sainctes re/Íques (Paříž, 1605), sig. A2r, fol., 39, 44v, 45r.

17. 18.

Monumenta Xaveriana, II: 777. News from Heaven: or a Dialogue beťween s. Peter ani the five Jesuits last hangd (1679), 1-4.

19.

H. Lindě, Via Tuta: The Safe Way (1630), 324.

20.

„Father John Thorpe's notes on passing evcnts in Rome, e t c , before, at the period of, and after the dissolution of the Society14, Jesuit English Province Archives, Mount Street, London, MS M 2 / 3 C , fol. 52.

21.

W. J. Callahan, Church, Politics ani Society in Spain, 1750-1874 (Cam­ bridge, Mass., 1984), 153-54.

22. J. Lockman, Travels of the Jesuits in/o Various Parts of /he World, (1743), xii-xiii. KAPITOLA I - „Noví borci v boji s božími nepřáteli" 1.

P. Matthieu, Histoire de France (2 sv., Paříž, 1631), I: 253, citováno v M. Yardeni, „Lcntréc des jcsuites dans 1'historiographic franc^ise",

JEZUITÉ

276

obsaženo v G. Demerson, B. Dompnier a A. Regond, cd., Les jesuita parnu les hommes auxXVIe et XVIIe siéc/es (Clermont-Fcrrand. 1985), 225. 2.

M. Chemnitz, Examination of the Council ofTrent Part /, překlad do

3.

A. Bower, The History ofthe Popesy Volume VII (1766), 457.

4.

J. W. G M a l l c y , SJ, The First Jesuits (Cambridge, Mass., 1993), 17.

5.

K. Rahncr, „Der T o d des Ignatius", Stimmen der Zeity 158 (1955-56), 248.

6.

Thwaites, The Jesuit Relations, X X V I I : 49; XXIX: 169.

7.

P. Caraman, Ignatius Loyola (1990), 199.

8.

K. Rahncr, „Der krankc Ignatius - , Stimmen der Zeit, 158 (1955-56),

angličtiny F. Kramcr (St Louis, Miss., 1971), 25.

81-90. 9.

M. O R o u r k e Boyle, Loyola s Acts: The Rhetoric ofthe

(Berkcley,

Calif., 1997). 10. J. Le Rond ďAlcmbert, An Account of the Destruction of the Jesuits in France (1766), 4-5. 11.

Za alumbrady byli v šestnáctém století označováni španělští mystikové, kteří hlásali nutnost přímého osvícení a vnější struktury oficiálního kato­ licismu pokládali ve většině případů za nadbytečné.

12.

St Ignatius of Loyola, Personál Writings, ed. and překlad do angličtiny J. A. Munitz and P. Endean (1996), 48.

13. 14.

R. Knccht, Francis I (Cambridge, 1982), 248-52. R. Knecht, Renaissance Warrior and Patron: The Reign of Francis I (Cam­ bridge, 1996).

15.

T. Becon, Prayers and Other Pieces, cd. J. Ayre (Cambridge, 1844), 261,

16.

J. Foxe, Acts and Monuments, cd. J. Pratt (8 sv., 1870), 6: 278; J. Fines,

270. A Biographical Register of Early Eng/ish Protestants, 1522-1558 (2 sv., Abingdon, 1981), I: alphabetical entry. 17.

P. J. Winstone, A History of the Church in Clapham (North Yorkshire Rccord Office Publications, 29, 1982), 26; T. Rogers, The Catholic Docť rine ofthe Church ofEngland, cd.J. J. S. Perowne (Cambridge, 1854), 284.

18.

W. V. Bangert, A History of the Society ofJesus (2nd edition, St Louis, 1976), 97.

19.

R. P. McBricn, Lives ofthe Popes. The Pontiffs from St Peter to John Paul //(New York, 1997), 281.

Poznámky 20.

277

Pro více informací o pařížských poměrech, za nichž se děly tyto události, viz L. Taylor, Heresy and Orthodoxy in Sixteentb Century Paris (Leidcn, 1999), 113-25; A. Sutcliffe, Paris. An ArchitecturalHistory (New Haven, Conn., 1993), kap. 1 a 2.

21.

0'Malley, The First Jesuits, 29.

22.

T. J. Campbell, The Jesuits 1534-1921 (1921), 31.

23.

T. Gricsingcr, The Jesuits (1903), 2.

24.

J. H. Pollen, ed., „Thc Mcmoirs of Father Robert Persons", CRS Miscellanea 2 (Catholic Record Society, sv. 2, 1906), 187-88.

25.

C. de Bcaumont du Rcpaire, Instructionpastorále ... (Paris, 1829), iii-iv.

26.

0'Malley, The First Jesuits, 16.

27.

P. Van Dyke, Ignatius Loyola. The Founder of the Jesuits (Port Washing­ ton, NY, 1986), 296-97.

28.

P. Van Marnbc von Sant Aldcgande, The bee-hive of the Romishe church, překlad do angličtiny G. Gilpin (1580), fols. 4v, 353.

29.

L. Hicks, Letters and Memorials of Father Robert Persons, SJ, Volume 1 (Catholic Record Society, 39, 1942), 120.

30.

All is notgold that glisters (1648), 13.

31.

D. Owcn, The Puritan turndJesuit (1652), sig. A3.

32.

J. Brooks, A Sermon very notable (1553), sig. B2v.

33.

J. N. Tylenda,/ww*7 Saints andMartyrs (Chicago, 1998), 155-56.

34.

H. Foley, Records of the English Province of the Society of Jesus (7 sv.,

35.

A. Walsham, Church Papists. Catholicism, Conformity, and Congressional

1877-1884), I: 339-46. Polem ic in Early Modem England (1996). 36.

K. Noreen, „Ecclesiae militantis triumphi: Jesuit iconography and the

37.

J. H. Pollen, ed., „The Memoirs of Father Persons Continued", CRS

Counter-Retormation", Sixteenth Century Journal, 29 (1998), 695. Miscellanea 4 (Catholic Record Society, 4, 1907), 45. 38.

E. Towers, „Thc Opening Ycars of the Vcnerablc English Collcge, Rome", Ushaw Magazíne, 20 (1910), 29-30.

39.

L. Taylor, Soldiers of Christ. Preaching in Late Medieval and Reformation France (Oxford, 1992), 218.

40.

F. J. McGinness, Right Thinking and Sacred Orátory in Counter-Refor­ mation Rome (Princcton, N J , 1995), 38-9.

JEZUITÉ

278 41.

42. 43.

C. F. Black. Italian Confraíernities in the Sixteenth Century (Cambridge, 1999), 2 7 2 ; H.

Kamen, Spain in the Later Seventeenth Century,

1665-1700 (1980),

180.

CTMalley, The First Jesuits, 268. L. Chátcllier, „Les jesuites et 1'ordrc sociaT, obsaženo v L. Giard a L. de Vaucelles, ed., Les jesuites á Páge baroque, 1540-1640 (Grenoble, 1996), 144.

44.

Black, Italian Confraíernities in the Sixteenth Century, 94. Jezuité rovněž pracovali v Belgii od roku 1623 jako editoři rozsáhlého projektu Acta Sanctorum, který se výrazně zasloužil o \yrnýcení mnoha legend a apo­ kryfu z katolické hagiografie.

45.

A. L. Martin, Plague? Jesuit Accounts of Epidemie Disease in the Sixteenth Century (Kirksvillc, Mo., 1996), 110.

46. 47.

R. Brendt, Petrus Canisius. Humanisí und Europáer (Berlín, 2000). M . - L . Rodén, „Quecn Christina of Sweden, Spain and the Politics of the Sevcntccnth-Ccntury Papal Court", obsaženo v E. M. Ruiz a M. de Pazzis Pi Corralcs, cd., Spain and Sweden in the Baroque Era, 1600-1660 (Puertollano, 2000), 783-800.

48. 49.

G. Huppert, Public Schools in Renaissance France (Urbana, III., 1984), 107. B. Duhr, Geschichte der Jesuiten in den Lándern deutscher Zunge (4 sv., Freiburg, 1907-1928), I: 337-8.

50.

E. I. Hogan, Distinguished Irishmen of the Sixteenth Century (1894), 789-94.

51.

G. Parker, The Thirty Years War (1987), 6 7 - 8 , 1 2 8 ; R. Bireley, Religion and Politics in the Age of the Counterrejbrmation (Chapcl Uill, N C , 1981).

52.

Viz např. J. W. 0'Malley, Trent and AU That. Renaming Caíholicism in

53.

W. Crashaw, The bespottedlesuite (1641), sig. A3.

54.

W. Crashaw, Loyolds Disloyalty (1643), introduction.

the Early Modern Era (Cambridge, Mass., 2000).

55.

R. Mousnier, The Assassination of Henry IV: the Tyrannicide Problém and the Consolidation of the French Absolute Monarchy in the Early Seventeenth Century, překlad do angličtiny J. Spenccr (1973), 217-24.

56.

Posun zaznamenaný v Claudc Sutto, „ L e pere Louis Richeome et le nouvel esprit politique des jesuites francais (XVle-XVIIe s.) M , dále v Demerson a kol., Parm i les hommes, 175-84.

Poznámky 57.

279

M. Fumaroli, Váge de ťétoquence. Rhétorique et „res Uteraria" de la Re­ naissance au seuilde 1'époque ctassique (Paříž, 1994), 237.

58.

J. Lough, France Observed in the Seventeenth Century by British Travelers (Stocksficld, 1984), 188. Vc skutečnosti jsou členové Tovaryšstva od účasti na procesech od roku 1576 oficiálně osvobozeni.

59.

E. Coťfin, A True Relaúon ofthe Last Sickness andDeath of Cardinatt Bet­ tarmine (St Omer, 1623), 389-406. J. Brodrick, Robert Bettarmine, Saint and Scholar (1961) je zatím nejlepší anglickou studií o tomto kardinálovi.

60.

W. Whitaker, A disputation on Holy Scripture against thepapists, especialty Bettarmine and S/apleton, cd. and překlad do angličtiny W. Kitzgerald (Cambridge, 1849), 3-6.

61.

Owen, The Puritan turndJesuite, 33.

62.

Bellarminc mínil, že papežova politická moc a jeho právo zasahovat do světských záležitostí jsou pouze nepřímé. M ú z e se vměšovat pouze v pří­ padech, kdy činy panovníka či panovnice ohrožují duchovní zájmy pod­ daných. Bcllarminovým myšlenkám jedni kritici paradoxně vyčítali, žc přisuzuje papeži příliš mnoho práv, zatímco jiní zase tvrdili, žc mu jich ponechává příliš málo. K A P I T O L A II - Jeden svét nestačí"

1.

Citováno v A. G. Dickcns and J. Tonkin, The Reformation in Historicat Thought (Cambridge, Mass., 1985), 97.

2. 3.

TheJesuit Libel Čase: Father Bernard' Vaughan, SJ v. nThe Rock" (1902), 6. A. Olearius, The Voyages 6c Travels of the Ambassadors sent by Frederick Duke of Holstein, to the Great Duke of Muscovy, and the King of Persia (1662), passim.

4.

L. Giard, „ L e devoir ďintelligence ou 1'insertion des jesuites dans lc monde du savoir", v L. Giard, ed., Les jesuites á la Renaissance (Paříž, 1995), xix.

5.

G. E. Ganss, The Constitutions of the Society ofJesus (St Louis, Miss.,

6.

Ganss, Constitutions, 176.

7.

F. Edwards, cd. and tr., The Elizabethan Jesuits of Henry More (1981), 3 1 .

1970), 292-93.

8.

M. R. 0'Conncll, Thomas Stapleton and the Counter-Reformát ion (New Haven, Conn., 1964), 41.

JEZU1TĚ

280 9.

Ganss, Constitutions, 86, 88, 135, 127, 129.

10.

Whitaker, A disputation on Holy Scripture, 4.

11.

Viz G. Switck, „Der Eigenart der Gesellschait Jesu im Verglcich zu den anderen Ordcn in der Šicht des Ignatius und seiner ersten Gefáhrten", obsaženo v M. Sievernich a G. Switck, Ignatianisch. Eigenart und Methode der Gesellschaft Jesu (Freiburg, Basilej a Vídeň, 1990), 204-32.

12.

J. Donne, Pseudo-martyr; wherein out of certainepropositions andgradations, this conc/usion is evicted, that those which are of the Romane religion in this Kingdome, may and ought to take the Oath of Allegiance, ed. A. Raspa (Montreal, 1993), 106.

13.

0'Mallcy, The First Jesuits, 68.

14.

H. Phillips, Church and Culture in Seventeenth-Century France (Cam­ bridge, 1997).

15.

K rostoucím obavám, že dochází k zanedbání vnitřní spirituality Tova­ ryšstva viz M. de Certcau, „La réťormc de 1'intérieur au temps ďAcquaviva", obsaženo v Les jésuites. Spiritualitě et activités (Paříž, 1974), 61-5.

16.

B. Dompnicr, „La Compagnie de Jésus et la mission de rintérieur", v Giard, Baroque, 177.

17.

C. M. Burgaleta, Sjjosé de Acosta, SJ(1540-1600), HisLifeand Thought (Chicago, 1999), 6-8.

18.

L. Chátellier, The Europe of the Devout. The Catholic Reformation and the Formaťton of a New Society (Cambridge, 1989), 52-3.

19.

A. Ziggclaar, Francois de Aguilon, SJ (1567-1617), Scientist and Architect (Rím, 1983).

20.

R.

Partner,

The Counter-Reformation in Europe: Styria 1580-1630

21.

M. R. Forstcr, The Counter-Reformation in the Villages. Religion and

22.

J. Duminuco, The Jesuit Ratio Studiorum. 400th Anniversary Perspectives

(Oxford, 2001), 103. Reform in the Bishopric ofSpeyer, 1560-1720 (Ithaca, NY, 1992), 66-9. (New York, 2000). 23.

Povaha jezuitského vzdělávacího systému, nakolik byl spjat s humanistic­ kými ideály a do jaké míry představoval návrat ke klasickému formalismu (lpěním na informacích spíše než na kultivaci myšlenkového rozvoje), je předmětem celé řady debat. Viz A. Scaglione, The Liberal Arts and the Jesuit College System (Amsterdam, 1986); J. C. Olin, „Erasmus and Igna-

Poznámky

281

tius Loyola", obsaženo v Six Essays on Erasmus (New York, 1979); A. P. Farrcll, The Jesuit Code ofLiberal Education (Milwaukcc, 1938). 24.

W. H. McCabe, An Introduction to the Jesuit Theater (St Louis, 1983), 20.

25. J. Donne, lgnatius his Condave: an edition of the Latin and English texts, cd. T. S. Hcaly (Oxford, 1969), xxxii; R. Birelcy, „Les jesuites et la conduitc de 1 ctat baroquc", obsaženo v Giard, Baroque, 229, 232. 26.

L. Lazar, „Thc First Jesuit Confratcrnities and Marginaliscd Groups in Sixteenth Century Rome', in N. Terpstra, ed., The Potitics of Rituál Kinship: Conjřaternities and Sociál Order in Early Modern Italy ( C a m ­ bridge, 2000), 132-49, Kvalitní přehled mariánských kongregací lze nalézt v Chátellicr, Europe of the Devout.

27.

J. D. Selwyn, „.Schools of Mortification1: Thcatricality and thc Role of Penitcntial Practicc in the Jesuits* Popular Missions", obsaženo v K. J. Lualdi a A. T. Thaycr, cd., Penitence in theAge of Reformation (Aldershot, 2000), 201-21.

28.

B. Dompnicr, „Les jesuites et la devotion populaire. Autour des origines du culte de Saint Jean Francois-Regis (1646-76)", obsaženo v Dcmcrson a kol., Parmi les hommes, 295-308.

29.

Thwaites, The Jesuit Relations, L X V : 14; LXV1I: 321; L X V I I I : 37, 94.

30.

A. Poncclet, Histoire de la Compagnie de Jésus dans les anciens Pays-Bas (Brusel, 1926), 546.

31.

Kc skutečnosti, žc jezuité neváhali bránit své jméno, viz A. T. Wilson, cd., History ofthe Missions of the Fathers ofthe Society ofjesus established in Persia (Hertford, 1925), 5.

32.

T. Worcester, Seventeenth Century Cultural Discourse. France and the Preaching of Bishop Camus (Berlín/New York, 1999), 5 1 . Coton (jen stěží světec!) prý měl velký vliv na Jindřicha IV. Trpký vtip však spočí­ val v tom, že král měl uši ucpané vatou. Viz J . - C . Dhótel, Histoire des jesuites en France (Paříž, 1991), 26.

33.

Viz O. Hufton, „Altruism and Reciprocity. T h c Early Jesuits and their

34.

A. L. Fisher, „A Study in Early Jesuit Government: T h e Nátuře and

Fcmale Patrons", Renaissance Studies, 15 (2001), 328-53. Origins of the Dissent of Nicolas Bobadilla", Viator. Medieval and Renaissance Studies, 10 (1979), 397-431; G. Lcwy, „The Struggle for

JEZUITÉ

282

Constirutional Government in the Early Years ofthe Society of Jcsus", Church History, 29 (1960), 141-60. 35. 36.

Scaglione, Liberal Arts, 62. G. R. Dimlcr, „The Imago Primi Saeculi:)Q%\x\x Emblems and the Secular Tradition". Thought, A Review ofCulture and Ideas, 56 (1981), 435, 438.

37.

Thwaites, The Jesuit Relations, XVIII: 63-77. K A P I T O L A III - „Přes mnoho sirých vodních svitů"

1.

The Palme of Christian Fortitude. Or the glorious combats of Christians in Japonia (St Omer, 1630), předmluva.

2.

D. Bouhours, The Lije ofSt Francis Xavier, překlad do angličtiny J. Dry-

3.

Thorndikc, A History ojMagie andExperimental Science (8 sv., 1923-58),

den (1688), 1-2. VII: 568. 4.

P.

C.

Rcilly, Athanasius Kircher, SJ: A Master of a Hundred Arts,

1602-1680 (Wicsbadcn, Rím, 1974), 179. 5.

S. J. Gould, Rocks of Ages. Science and Religion in the Fullness of Life (2001), frontispiece comment.

6.

J. F. Keysler, Travels through Germany, Bohemia, Hungary, Sivitzertand, Italy, and Lorrain. Giving a true andjust deseription of the present statě of those countries (4 sv., 1760), I I : 174-76.

7.

S. J. Harris, „Mapping Jesuit Science: The Role of Travel in the Gcography of Knowlcdge", obsaženo v 0'Mallcy et al, ed., The Jesuits, 220-21.

8.

G. J. Bender, Angola under the Portuguese (1978), 62.

9.

J. Corrcia-Afonso, Lettcrs from the Mughal Court. The First Jesuit Mission to Akbar (1580-1583) (Anand, 1980), 38-43.

10.

Viz např. D. E. Mungello, The Forgotten Christians ofHangzhou (Hono­ lulu, 1994).

11.

N. P. Cushner, Lords ofthe Land. Sugar, Wine, and Jesuit Estates of Coa­ stal Peru, 1600-1767(Albany, NY, 1980), 30.

12.

Rcilly, Kircher, 147-48.

13.

D. Block, Mission Culture on the Upper Amazon (Lincoln, Ncbraska, 1994).

14.

Např. G. Schurhammer, SJ, ^Caveriuslcgendcn und Wundcr kritisch untersucht", Archivům Historicum Societatis lesu, 32 (1963), 179-92.

Poznámky

283

V době, kdy Tovaryšstvo vedlo kampaň za Loyolovo svatořečení, jeho obhájci naráželi na jediný problém: co z jeho činů lze pokládat za zázrak? K tomuto tématu viz F. R. Guettée, Histoire des jesuites, composée sur documents authentiques en partie inédits (3 sv., Paříž, 1858-59), I: 99. 15.

Thwaites, The Jesuit Relations, VIII: 195; X L I I : 127.

16.

Tylcnda, Jesuit Saints and Martyrs, 72, 9 9 - 1 0 1 , 142-44. Kino sc v nedávné dobč dočkal památníku v podobě tří identických soch - jedné v Tusconu v Arizoně (v centru jeho misionářských aktivit), další v mexické Magdaleně (kde zemřel) a třetí v Itálii v Segnu (jeho rodišti).

17.

G. Edmundson, cd. and tx.y Journal of the Travels and Labours of Father Samuel Fritz in the River of the Amazons between 1686 and 1723 (Hakluyt Society, second series, 5 1 , 1922), 60, 66.

18. J. Brodrick, Saint Francis Xavier, 1506-1552 (1952), 286. 19.

C. W. Polzcr, „Kino on People and Placcs", obsaženo v C. Chapple, ed., The Jesuit Tradition in Education and Missions (1993), 234.

20. 21.

Ganss, Constitutions, 79-80. 0'Mallcy, First Jesuits, 55. Viz T. V. Cohcn, „Sociologie dc la croyance. Jesuites au Portugal et en Espagne (1540-1562)", obsaženo v Demcrson a kol., Parmi les bommes, 24-5, podle statistického přehledu o tužbách těch, kteří vstupovali do Tovaryšstva ve zmíněném období, zhruba 40 procent jich vyjádřilo zájem o misionářskou práci v „Indiích", přičemž 25 pro­ cent z nich projevovalo krajní entuziasmus, 10 procent uchazečů zcela vyloučilo misionářství, a to obvykle buď ze zdravotních důvodů nebo pro nedostatečné vzdělání. Viz též Cohcnovu práci „Why the Jesuits Joined, 1540-1600", Historical Papers (Canadian Historical Association, 1974), 237-58; A. L. Martin, The Jesuit Mind. The Mentality of an Elitě in Earty-Modern France (Ithaca, NY, 1988).

22.

J. P. Donnellyjacques Marquette, SJ, 1637-1675 (Chicago, 1985), 17.

23.

J. Brodrick, The Progress ofthe Jesuits (1556-79) (1946), 207-8.

24.

Viz T. McCoog, review essay, Sixteenth CenturyJournal, 18 (1987), 462-63.

25.

Thwaites, The Jesuit Retations, VIII: 167.

26.

J. T. Axtcll, The Invasion Within. The Contest of Cultures in Colonial

27.

Nor/h America (Oxford, 1985), 78. Palme of Christian Fortitude, předmluva.

28. J. P. Donnelly, „Antonio Possevino's Pian for World Evangelisation",

284

JEZUITÉ v J. S. Cummins, ed., Christianity andMissions, 1450-1850 (Aldcrshot, 1997), 55-6.

29.

T y l e n d a , S a i n t s and Martyrs, 70-2, 3 8 7 - 9 1 ; J. P. Ronda, „Wc are wcll as wc are. An Indián Critique of Seventeenth Century Christian Missions", William and Mary Quarterly, 34 (1977), 66-82; Thwaites, The Jesuit Relations, XIV: 5 1 ; VII: 56.

30.

B. Prasad, History ofjahangir (Allahabad, 1930).

31.

P. A. Cohen, „The Anti-Christian Tradition in China", JournalofAsian Studics, 20 (1960), 171; H. W. Bowdcn, American Indians and Christian Missions. Studies in Cultural Conjlict (Chicago, 1981), 82.

32.

Elison, Deus Destroyed, 321.

33.

C. R. Boxer, The Christian Century in Japan 1549-1650 (Manchester, 1993), 58-64.

34.

M.

Conte-Hclm,

The Japanese and Europe.

Economic and Cultural

Encounters (1996), 3. 35.

Thwaites, The Jesuit Relations, X X X V I : 111; X X X : 151; XLVII: 293; XLVIII: 223; X X X I I : 65; X X X : 149; XLV: 125; X L I X : 155; X X X I V : 37; X L V I I : 221; X L I I I : 27; X X X V : 29.

36.

B. I Iinsch, Passions of the Cut Sleeve. The Male Homosexuál Tradition in China (Bcrkcley, Calif., 1990), 2.

37.

L. Le Comte, Memoirs and observations topographical, physical, mathematical, mechanical, natural, civil, andecclesiastical Made in a late journey through the empire of China, andpublished in several letters (1967), předmluva, 59, 64, 95-100, 123, 126, 128. K Le Comteovi viz On Le Comte viz M. Lazard, „Les tribulations dun jesuite en Chině: Le pere Le Comte et la conversion", obsaženo v Demersou a kol., Parmi les hommes, 351-61.

38.

W. Wright, A Briefe Relation of the Persecution lately made against the Catholike Christians in the Kingdome of Japonia (St Omer, 1619), 21-3.

39.

Elison, Deus Destroyed, 16.

40. J. F. Moran, The Japanese and the Jesuits. Alessandro Valignano in Sixteenth-Century Japan 41.

(1993).

D. E. Mungello, Curious Land: Jesuit Accommodation and the Origins of Sinology (Stuttgart, 1985).

42.

C. E. Ronan, ed., EastMeets West. The Jesuits in China 1582-1773 (Chi­ cago, 1988).

285

Poznámky 43.

C. Pagani, „,One Continuous Symphoný: Automata and thc Jesuit Mission in Qing China", obsaženo v B . II. K. Luk, cd., Contac/s Between Cultures. Eastern Asia: History and Sociál Sciences (Lampeter, 1992), 279-84.

44.

A. Rowbotham, Missionary and Mandarín.

The Jesuits at the Court of

China (Berkeley, Caliť., 1942), 79-101. Dalšími jezuitskými řediteli astronomického úřadu byli Kilián Stumpf (1711-20), Ignatius Koeglcr (1720-46) a Augustin van Hallerstein (1746-74). 45. J. Waley-Cohcn, „ G o d and G u n s in Eighteenth-Century China: Jesuit Missionaries and thc Military Campaigns of thc Qianlong Empcror ( 1 7 3 6 - 9 5 ) obsaženo v Luk, ed., J. Spence, The China Helpers.

Contacts Between Cultures, 9 4 - 9 ;

Western Advisers in China, 1620-1960

(1969). 46.

J. S. Cummins, „Two Missionary Methods in China: Mendicants and Jesuits", obsaženo v V. Sánchez, cd., Espaňa en Extremo Oriente ( M a d ­ rid, 1979), 103-4.

47.

P. M. D'Elia, Galileo in China (Cambridge, Mass., 1960), 21.

48.

Alden, Making of an Enterprise, 56.

49.

Le Comte, Memoirs, 124

50.

Thwaites, The Jesuit Relations, XIX: 39.

51.

M. Pomcldi, „Beyond Unbelief: Early Jesuit Intcrpretations of Nati ve Religion", Studies in Religion, 16 (1987), 275-87.

52.

B. Kcen, ed., Latin American Civilisation, History and Society, 1492 to the

53.

Thwaites, The Jesuit Relations, I: 173.

54.

Thwaites, The Jesuit Relations, VIII: 173.

Present (5th ed., 1991), 204.

55. J. P. Ronda, „The European Indián: Jesuit Civilisation Planning in New France", Church History, 41 (1972), 385-95. K výčtu podobných debat viz A. Pagdcn, The Fall ofNaturalMan, the American Indián and the Origins of Comparative Ethnology (Cambridge, 1982). 56.

Thwaites, The Jesuit Relations, X V I : 63; 77-83.

57.

Thwaites, The Jesuit Relations, X X V I : 282.

58.

H. Hostcn, „Father Nicholas Pimenta", Journal and Proceedings of the Asiatic Society of Bengál, new series 23 (1927), 68.

286

JEZUITÉ

KAPITOLA IV - „Někdy cukrem, někdy mečem'' 1.

T. Middlcton, A

Game at Chess, cd. T.

II. I loward-I lili (Manchester,

1993), 11, český překlad Břetislav Hodek.

2. Obraz - z Bartoiliho Deíistoria delta Compagnia di Giesu /Asia (1657-63) - reprodukován v D. Alden, The Making of an Enterprise: The

Society of Jesus in Portugal, its Empire, and Beyond, 1540-1750 (Stanford, Calif., 1996), proti str. 38.

3.

Lockman, Travels, xii.

4.

S. Purchas, Purchas his pilgrimage, or Relations of the ivorld and the retigions observed in alt ages andplaces discovered, from the Creation unto this present (1617), 5 , 1 4 , 1 9 .

5.

A. Kircher, China Illustrata, cd., překlad do angličtiny Charles D. Van Tuyl (Muskogec, Okla., 1987), 98.

6.

Purchas, Purchas his pilgrimage, 14-16.

7. M. Gcddcs, The History of the Church ofMalabar.fřom the time of its being jirst discovered by the Portuguezes in the year 1501 (1694), 74. 8.

L. dc Camócs, Lusovci, zpěv 1, překlad Zdeněk Hampcjs a Kamil Bed­ nář, Praha, 1958.

9. 10.

D. Lach, Asia in the Making of Europe, Volume 1 (Chicago, 1965) M. Trudcl, The Beginnings ofNew France, 1524-1663 (Toronto, 1973), 9-10.

11. P. Sced, Ceremonies of Possession in Europe's Conquest of the New World, 1492-1640 (Cambridge, 1995), 69.

12. Thwaites, The Jesuit Relations, I: 55. 13. Purchas, Purchas his pilgrimage, 61. 14.

J. Metzler, „Foundation of the Congregation de Propaganda Fide by

Gregory XV M , obsaženo v Metzler, ed., Sacrae Congregationis de Propa­

ganda Fide memoria rerum, Volume 1.1 1622-1700 (Rím, 1971), 79-111.

15. Neill, Christianity in India, 156-7. 16.

K Pribcrovi viz K. Mellon Jr., „Christian Přiber s Cherokce Kingdom ot

Paradise", Georgia Historical Quarterly, 57 (1973), 319-33.

17. Eliot, Deus Destroyed, 87. 18. E. Sanceau, Knight of the Renaissance. D. Joáo de Castro. Soldier, Sailor, Scientist, and Vice-Roy of India 1500-1548 (1949), 108.

Poznámky 19.

287

Viz F. Goldic, The First Christian Mission to the Great Mogul; or, The story ofBlessed RudolfAcquaviva, and of hisfour companions in martyrdom (Dublin, 1887); T. R. de Souza, „Why Cuncolim Martyrs? An historical rcasscssmcnť, obsaženo v T. R. de Sousa a C. J. Borges, cd., Jesuits in India in l list orical Per spective (Macao, 1992), 35-47.

20.

C. R. Boxer, „A Note on Portuguese Missionary Methods in the E a s ť \ Ceylon Historka!Journal, 10 (1965), 77-90.

21.

C. R. Boxer, A Great Luso-Brazilian Figuře (1957); E. B. Burns, cd., A Documentary History ofBrazil (1966), 82-9.

22.

Neill, Christianity in India, 97.

23.

T. Cohcn, „Who is my Neighbour? The Missionary Ideals of Manuel da Nóbrega", obsaženo v J. Gagliano a C. E. Ronan, ed., Jesuit Encounters in the New World: Jesuit Chroniclers, Geographers, Educators and Misstonaries in theAmericas, 1549-1767 (Rím, 1997), 216.

24.

B. Blum, „Luis de Valdivia. Defender o f t h e Araucanians", Mid Ame­ rica, 24 (1942), 109-37.

25.

P. Caraman, The Lost Paradise. An Account of the Jesuits in Paraguay, 1607-1768(1975).

26.

S. MacCormack, Religion in the Andes. Vision and Imagination in Early ColonialPeru (Princeton, N J , 1991), 263-64.

27.

P. A. Goddard, „Convcrting the Savagc: Jesuits and Montagnais in Seven­ teenth-Cen tury New France", Catholic Historical Review, 84 (1998), 119-39.

28.

The Travels of Several Learned Missionaries of the Society ofjesus into Divers Parts ofthe Archipelago, India, China and America (1713), sig. A3.

29.

Elison, Deus Destroyed, 3 1 .

30.

Neill, Christianity in India, 305-7.

31. J. G. Shea, Discovery and Exploration ofthe Mississippi Valley (New York, 1852), 22. 32.

V. Cronin, A Pearlto India. The Life ofRoberto de Nobili (1959).

33.

Thwaites, The Jesuit Relations, V: 105.

34.

Thwaites, The Jesuit Relations, VIII: 177.

35.

Thwaites, The Jesuit Relations, X. 1. K důležitosti daru v hurónské kul­ tuře viz H. W. Bowdcn, American Indians and Christian Missions: Studies in Cultural Conflict (Chicago, 1981), 66-7.

JEZUITÉ

288

36. Axtcll, The Invasion Within, 80; G. H. Dunne, Generaiion of Giants (1962), 4-14. 37.

P. A. Rule, „Thc Conřucian Intcrprctation of thc Jesuits", Papers on Far

Eastern History, 6 (1972), 1-61. 38. Thwaites, The Jesuit Relations, XXII: 169.

39. Bowdcn, American Indians, 86-7. 40.

A. Mctraux, J e s u i t Missions in South America", obsaženo v J. H. Stc-

ward, ed., Handbook of South American Indians, sv. 5 (New York, 1963), 645-54. 41.

Witek, „Controversial ideas in China", 110-15; J. S. Cummins, The

Travels and Controversies of Friar Domingo Navarette, 1618-1686 (Hakluyt Society, 1960), xliii. 42.

X. Rajamanickam, „The Newly Discovered ,Informatio' of Robert de Nobili", AHSI, 39 (1970), 229-30, 237.

43. D. E. Mungello, The Chinese Rites Controversy: its History andMeaning (Ncttetal, 1994).

44. H. J. Coleridge, ed., The Life and Letters of Saint Francis Xavier (2 sv., 1890), 11:67.

45. Diffie and Winius, Foundations of the Portuguese Empire, 258. 46. Shca, Discovery, 22-3.

47. Coleridge, Life and Letters, I: 152. 48. C. R. Boxer, The Church Militant and Iberian Expansion 1440-1770 (Baltimore, 1978), 100.

49. Wright, Briefe Relation, 78. 50. Palme of Christian Fortitude, předmluva. 51. Thwaites, The Jesuit Relations, XVII: 16; VII: 39; X: 89.

52. J. E. Sherman, The Nature of Martyrdom. A Dogmatic and Moral Analysis. According to the Teachings of St Thomas Aquinas (Paterson, NJ, 1942), 61. 53. J . Donne, Biathanatos, ed. E . W. Sullivan (Newark, 1984), 61.

54. True Relation ... Ogilvie, 33. 55. R. Bristow, A Briefe Treatise ofdivers plain and sure ivayes (Antwerp, 1599), fols. 73-73v. 56.

T. Reef, „In the Shadow of thc Saints: Jesuit Missionarics and their New World Narratives", Romance Philology, 53 (1999), 165-81.

Poznámky

289

57.

G. Laflěche, „Les jesuites de la Nouvelle France et le mythe de leurs

58.

Thwaites, The Jesuit Relations, X X X I I I : 89.

martyrs", obsazeno v Demerson a kol., Patrni les bommest 35-43.

K A P I T O L A V - „Rapsodiepomluv'' 1.

Thorpe, „Notes", M21a, 10.

2.

Obsaženo v Occasional Letters on the Present AJfairs ofthe Jesuits in France (1763), 95.

3.

St Ignatius1 Ghost, Appearing to the Jesuits (1700), 9-10.

4.

T. Goodwin, Aggravation of Sinne, and Sinning Against Knowledge and MercieilbAZ),

5.

4.

J. Gee, The Foot out of the Snare: with a detection of sundry late practices and impostures of the priests and Iesuits in England (1624), 2.

6.

St Vincent, The ivaie home to Christ, překlad do angličtiny J. Proctor (1556), sig. C5v.

7.

H. Ainsworth, Counterpoyson. Considerations touching thepoints in difference beťween the Godly ... and the seduced brethren (1642), 3v, Gee, The Foot out of the Snare, 2.

8.

Trust a papist and trust the devil (1642), 4.

9.

Jesuitical policy and iniquity exposed: a vieiv of the constitution and character of the Society ofJesus (Glasgow, 1831), 14.

10. J. Wadsworth, The Memotres of Mr. James Wadswort, a Jesuit that recan04(1679), 51. 11. J. Jingle [pseud.], Spirituál Fornication. A Burlesque Poem (1732), 5-23. 12.

The Wanton Jesuit; Or, Innocence Seduced (1732), Il.i.

13.

T Smollett, The Adventures ofPeregrine Pickle (Oxford, 1936), 699.

14.

The Wanton Jesuit, Li.

15.

Viz S. Haliczer, Sexuality in the Confessional: A Sacrament Profaned (Oxford, 1996).

16.

The Wanton Jesuit, I.i.

17.

A Further Discovery of the Mystery ofjesuitisme (1658), 2 3 , 2 2 , předmluva,

18.

A discoverie of the most secret and subtile practises of the Jesuites (1610), sigs

28. Al-Bl. 19.

Thorndike, A History of Magie and Experimental Science, 532.

JEZUITÉ

290 20. 21.

The Doctrines and Practices ofthe Jesuits (1759), 41. Authentic Memoirs of the exquisitely villainous Jesuit, Father Richard Walpole (1733), 13. Viz též F. Edwards, „Sir Robert Cecil, Edward Squier and thc Poisoned Pommel", Recusant History, 25 (2001), 377-414; M. Murphy, St Georges College, Seville, 1592-1767 (Catholic Record Society, 73,1992), 11.

22.

Crashaw, BespottedJesuit, 43.

23.

Gee, Foot out of the Snare, 44.

24.

A True Relation of the Proceedings against John

25.

A. Hopper, „,The Popish Army of thc North\ Anti-Catholicism and

Ogitvie (Edinburgh,

1615), 5-6. Parliamcntary Allcgiancc in Civil War Yorkshire, 1642-46", Recusant History, 25 (2000), 15. 26.

The Jesuits Character; or, a description of the wonderfutl birth, ivicked life, and wretched death, of a Jesuit (1642), sig. A2r.

27.

M. de Waele, „Pour la sauvegarde du roi et du royaume. Lexpulsion des jesuites de France á la fin des guerres de religion", Canadian Journal of History, 29 (1994), 267; Pyrotechnica Loyolana. Ignatian fire-ivorks, orthe fieryJesuits temper andbehaviour (1667), 122-23.

28.

The Doctrines and Practices, 39.

29.

The Doctrines and Practices, 20.

30.

Viz napr. A BriefAccount of the Rebellions and Bloodshed Occasioned by the Anti-Christian Practices of the Jesuits and other Popish Emissaries in the Empire ofEthiopia (1679).

31.

-

A. L. Martin, „The Jesuit M y s t i q u e , Sixteenth Century Journal, 4 ( 1 9 7 3 ) , 31-40.

32.

J. Wadsworth Memoirs, 54.

33.

T. McCoog, SJ, „,Laid up Treasure: The Finances of thc English Jesuits in thc Seventeenth Century", obsaženo v W. J. Sheils a D. Wood, ed., The Church and Wealth. Studies in Church History, 24 (Oxford, 1987),

34. 35.

258. The Doctrines and Practices, 18. J. Gcrard, The Secret Instructions, Monita Secreta, of the Jesuits (1901).

36.

The Jesuits Character, sig. A2v.

37.

Crashaw, Bespotted Jesuit, sig. A4.

291

Poznámky 38.

The Jesuit Discovered, Or, a BriefDiscourse of the Policies of the Church of

39.

H. I. Roper, The Jesuits (1848), 13.

40.

J. Wadsworth, Memoirs, 50.

41.

T. Morton, A full satisfaction concerning a double Romish Iniquitie: hainous

Rome (Londýn, 1659), 1, 3.

Rebellion, and more than heathenish Aequivocaíion (1606), [dedicatory episde], sigs. A3v, A4r, [part III], 49, 55; A. Jonsen and S. Toulmin, The Abuse of Casuistry. A History ofMoral Reasoning (Berkeley, Calif., 1988), 205. 42.

Citováno v H. J. Sieben, „Option íur den Papst. Die Jesuitcn auf dcm Konzil von Trent, dritte Sitzungsperiodc 1562/1563", obsaženo v Ignatianisch, 239.

43.

The popish couraní (1714), 1.

44.

W. F. Leith, Narraíives ofihe Scottish Catholics (Edinburgh, 1885), 227.

45.

P.

Caraman, ed., John Gerard.

The Autobiography of an Elizabeíhan

(1951), 9. 46.

B. Basset, The English JesuiísJrom Campion ío Maríindale (1967), 41-3.

47.

Hicks, ed., Leííers andMemorials of Faíher Roberi Persons, 331.

48.

Cobbeťs Complete State Trials (1809), I: 1,059.

49.

P. J. Holmes, ed., Elizabeíhan Casuistry (Catholic Record Society, 67, 1981), 72.

50.

P.

Caraman, ed., John

Gerard.

The Autobiography of an Elizabeíhan

(1951), 9. 51.

A. Lloyd Moote, Louis XIII, the Jusí (Berkeley, Calif., 1989), 243; M. Sánchez, The Empress, íhe Queen and ihe Nun. Women and Power aí íhe Courí of Philip III of Spain (Baltimore, 1998), 21-2.

52.

J. Lynch, The Hispanic World in Crisis and Change (Oxford, 1992),

53.

T. E. Kaiser, „Madame de Pompadour and the Theatres of Power",

54.

M.

360-65; R. T. Davies, Spain in Decline, 1621-1700 (1957), 118. French Hisíoryt 19 (1996), 1025. Heimbucher, Die Orden und Kongregaíionen der kaíholische Kirche

(Paderborn, 1965), II: 179. 55.

Viz A. Douarche, Luniversiíé de Paris et les jesuites (Paříž, 1888).

56.

The Docírines andPracíices, 58.

57.

D. E. Mungello, The Greaí Encouníer of China and the West, 1500-1800 (Lanham, M D , 1999),48; Bangert, History, 99.

292

JEZUITÉ

58.

Hicks, cd., Letters and Memorials, 83.

59.

The Jesuit Discovered, 3-4.

60.

Cushner, Lords ofthe Land, 69; H. W. Konrád, A Jesuit Hacienda in ColonialMexico. Santa Lucia, 1576-1767 (Stanford, Calif., 1980), 176-86.

61.

L. van Pastor, The History of the Popes fřom the C/ose of the Middle Ages (40 sv., London, 1891-1953), X X X V I I : 33.

62.

W. Paterson, The Great Jesuit Plot of the Nineteenth Century (Edinburgh, 1894), 20.

63.

Donne, Pseudo-Martyr, 106-8.

64.

The Polky ofthe Jesuits (1658), sig. B l v - B 2 r .

65.

J. P. Donnell, SJ, „The Jesuit College at Padua. Growth, Suppression,

66.

Užitečný přehled těchto spisů je obsažen v P. Milward, Religious Con-

67.

W. Watson, A sparing discoverie of our English Iesuits (1601), před­

Attcmpts at Restoration: 1552-1606", AHSI, 51 (1982), 45-79. troversies of the Elizabethan Age (1977), 116-26. mluva, 11-12. To byly rozpory, jichž úřady s oblibou využívaly. Viz P. E. McCullough, Sermons at Court. Potitics and Religion in Elizabethan andJacobean Preaching (Cambridge, 1998), 123. 68.

H. O. Evcnnett, The Cardinal ofLorraine and the Council ofTrent (Cam­ bridge, 1930), 5 7 - 6 2 .

69.

Squirc, Authentic Memoirs, 23.

70.

H. M. Goodpasture, ed., Cross and Sword. An Eyewitness History of Christianity in Latin America (Maryknoll, NY, 1989), 30-2.

71.

A Journal ofalt the Proceedings between the Jansenists and the Jesuits (1969), sig. A2.

72.

Mémoires du pere René Rapin, 3 sv., ed. Leon Aubinau (Lyon, 1865), I.i.

73.

H. F. Stewart, ed., Les lettres provinciales de Blaise Pascal (Manchester, 1920).

74.

Viz např., J. Viner, „Secularizing Tendencics in Catholic Sociál Thought from the Renaissance to the Jansenist-Jesuit Controversy", History of PotiticalEconomy, 10.1 (1978), 142.

75.

L. Ccyssens, „Quc penser finalement de 1'histoirc du jansenisme et de ťanti-jansénismc", Revue ďHistoire Ecclesiastique, 88 (1993), 108-30; „Lantijansénismc a la cour de Madrid au tournant des 17c-18c siěcles", Revue ďHistoire Ecclesiastique, 94 (1999), 15-29.

293

Poznámky 76.

A. Auguste, Les origines du jansenisme dans le diocěse de Toulouse (Paříž,

77.

F. Courtney,

78.

An Exposure ofthe Jesuits (Cheltenham, 1828), 18.

79.

The Missionaries Arts Discovered (1688), sig. A3.

80.

L. Owen, Speculum Jesuiticum (1632), 15.

1922), 4 0 - 1 . „English Jesuit Colleges in

the L o w Countrics

1593-1794", Heytbrof Journal, 4 (1963), 257.

K A P I T O L A VI - Jezuita jiz nenť" 1.

M. P. Harney, The Jesuits in History. The Society of Jesus through Four

2.

A. Carayon, Lesprisons du marquis de Pombal, ministře de S. M. le roi de

3.

A Faithful and Exact Narrative of the Horrid Tragédy ...

Centuries (New York, 1941), 345. Portugal, 1759-1777 (Paříž, 1865), vii. Lately Acted at

Thorn, in Polish Prussia, by the Contrivances and Instigation of the Jesuits (1725), 1-13; The Speech ofthe Reverend Father, the advocatefor the Jesuits of Thorn (Dublin, 1725); J. Kloczowski, A History of Polish Christianity (Cambridge, 2000), 134. 4.

S. Sharp, LettersJrom Italy, describing the customs and manners of that country, in theyears 1765 and 1766. To ivhich is annexed an admoniiion to gentlemen whopass the Alps in their tour through Italy (London, 1767), 43-6.

5.

H. Turlerus, The Traveiler of Jerome Turler (1575), 66.

6.

C. Howard, English Travellers of the Renaissance (1923), 73.

7.

R. Ascham, The Schoolmaster, cd. L. V. Ryan (Charlottcsville, Va, 1974), 67.

8.

Sharp, Lettersfrom Italy, 50, 6 1 , 69-70, 191, 194.

9. J. E. Barker, Dideroťs Treatment of the Christian Religion in the Encyclopédie (New York, 1941). Článek o jezuitech, který opakuje obvyklou litanii o jejich pochybném chování (vraždy tyranů, politické šejdířství, oddanost černé magii atd.), se objevuje roku 1766 v šestém svazku Encyclopédie. 10. 11.

Izajáš 49,6; Johnson, „Blood, Tcars and Xavier Water", 198. Ke zrodu termínu „osvícenství" - relativné novému ve srovnání s aufklárung- vizj. Lough, „Reflcctions on Enlightcnment and Lumiěres", British Journalfor Eighteenth Century Studies, 8 (1985), 1-15.

12.

I. Disraeli, Despotism. OrtheFall oj'theJesuits, a PoliticalRomance (1811), vii.

JEZUITÉ

294 13.

C. S. Dcssain, ed., The Letters andDiaries ofjohn Henry Newman (sv. 12,

14.

J. N. Loriquet, Pombal, Choiseul et DAranda, ou íintrigue des trois cabi-

15.

D. Francis, Portugal 1715-1808. Joanine, Pombaline and Rococo Portugal

1961), 117. nets (Paříž, 1830), 1. as seen by British Diplomats and Traders (1985). 16.

The proceedings and sentence of the spirituál Court of Inquisition of Portu­ gal, against G. Malagrida, Jesuit, for heresy, hypocrisy, falše prophecies, impostures, and various other heinous crimes; together with the sentence of the lay court of justice (1762), 5; M. Cheke, Dictator of Portugal (1938), 152-57.

17.

A. Wcld, The Suppression of the Society ofJesus in the Portuguese Dominions (1877).

18.

K. Maxwell, Pombal Paradox of the Enlightenment (Cambridge, 1995), 20.

19.

The Doctrines and Practices (1759), 3, 4, 6, 68.

20.

Uapparition de la coměte: preuve astronomique contre les jesuites (Paříž, 1759), 7, 14, 19.

21.

Dobrý souhrn, poskytující přehled o průběhu Lavalettovy aféry i o všem, co jeho představení věděli či nevěděli o jeho prohnaných aktivitách, nalezneme ve stati D. G. Thompsona, „The Lavalette Aífair and thc Jesuit Superiors", French History, 10 (1996), 206-39.

22.

A. Gaubil, Correspondance de Pékin 1722-59, cd. R. Simon (Ženeva, 1970), 858.

23.

Viz zejména D. Van Kley, The Jansenists and the Expulsion of the Jesuits from France, 1757-1765 (New Haven, Conn., 1975); D. Van Kley, The Religious Origins of the French Revolution: From Calvin to the Civil Con-

24.

stitution, 1560-1791 (New Haven, Conn., 1996). J. Swann, Politics in the Parlement of Paris under Louis XV, 1754-1774 (Cambridge, 1995).

25.

D. G. Thompson, „General Ricci and the Suppression of the Jesuit Order in France, 1760-64", Journal of Ecclesiastical History, 37 (1986), 426-41.

26.

Occasional Letters on the Present Affairs of the Jesuits in France (1763), 125-26.

Poznámky

295

27.

Beaumont du Rcpairc, Instruction pastorále, předmluva.

28.

Occasional Letters, 4, 7.

29.

J. Lynch, Bourbon Spain, 1700-1808 (Oxford, 1989).

30.

M. Mórner, cd., The Expulsion of the Jesuits Jrom Latin America (New York, 1965).

31. Thorpe, M 2 1 a , 2 . 32.

M. R. Forstcr, Catholic Revival in the Age of the Baroque. Religious Iden­

33.

Thorpe, M21a, 1, 3.

tity in Southwest Germany, 1550-1750 (Cambridge, 2001), 223. 34. Thorpe, M24, 3. 35. J. A. M. Crétineau-Joly, Clément XIV et les jesuites (Paříž, 1847). 36.

T. 0'Brien Hanley, ed., The John Carroll Papers (Notre D a m e , 1976), 1:27.

37.

Thorpe, M23c, 1.

38.

Thorpe, M23c, 49.

39.

DTUcmbert, An Account of the Destruction, 8.

40. A Catalogue of the Most Eminently Venerable Relics of the Roman Catholic Church (1818), 8. 4 1 . An Exposure ofthe Jesuits (Chcltenham, 1828), 15-16. 42.

F. de La Pilloniěre, An answer to the Reverend Dr Snape*s aceusation. By E de La Pilloniére, formerly a Jesuit, now living with the Bishop of Bangor

43.

(1717), 8. Roper, The Jesuits, 10.

44.

B. N. Schilling, Conservative England and the Case Against Voltaire (New

45.

York, 1950), kap. 13. Viz např. F. A. Kafker, The Encyclopedists as a Group (Oxford, 1996), 163.

46.

J. Hardyjr, „French Jesuit Missions and the Enlightcnment", Bucknell Review, 12 (1964), 94-108.

47.

M. Góngara, Studies in the Colonial History of Spanish America (Cam­

48.

bridge, 1975), 228-29. G. Tachard, A relation of the voyage to Siam Performed by Six Jesuits (1685), 1-27.

49.

H. Woolf, The Transits of Venus: A Study of Eighteenth Century Science (Princeton, NJ, 1959),2-4,126-33.

296 50.

JEZUITÉ J.

Cannon,

Samuel Johnson and the Politics

of Hanoverian England

(Oxford, 1994), 22. 51.

D. J. Greene, The Politics of Samuel Johnson (New Haven, Conn., 1960), 109. Johnson se rovněž stavěl kriticky k aktivitám Tovaryšstva v Etiopii, k čemuž viz L. J. Gold, J o h n s o n ' s Translation of Lobo", Proceedings of the Modern Language Society of America, 80 (1965), 5 1 - 6 1 .

52.

J. Torbarina, „Thc Meeting of Boskovic with Dr Johnson", Studia Romanica et Anglica Zagrabiensia, 13-14 (1967), 6; L. L. Whyte, ed., Roger John Boscovich SJ FRS, 1711-1787. Studies of his Life and Work (1961).

53.

T. L. MacDonald, „Riccioli and Lunar Nomenclature", Journal of the British Astronomical Society, 27 (1967), 112-17.

54.

J. Gcrard, The Church versus Science (1905), 5.

55.

W. G. L. Randles,

The Unmaking of the Medieval Christian Cosmos

(Aldcrshot, 1999), 92-4. 56.

W. Wallace, Galileo and his Sources. The Heritage of the Collegio Romano in Galileo s Science (Princeton, NJ, 1984).

57.

P. M. D'Elia, Galileo in China. Relations through the Roman College between Galileo and the Jesuit Scientist-Missionaries (Cambridge, Mass., 1960); B. Szczešniak, „Notes on thc Pcnetration of Copernican Thought in China", Journal of the RoyalAsiatic Society (1945), 30-8.

58.

R. Feldhay, Galileo and the Church. Political Inquisition or Critical Dialo­ gite? (Cambridge, 1995), 10; 1. Kclter, „Thc Rcřusal to Accommodate: Jesuit Exegetes and the Copernican System", Sixteenth Century Journal 26 (1995), 273-83 o raných antikoperníkovských jezuitech.

59. 60.

Randles, Cosmos, 94. G. Galilei, Dialogue Concerning the Two World Systems, překlad do an­ gličtiny S. Drakc (Berkclcy, Calif., 1953), 110.

6 1 . J. L. Heilbron, Etectricity in the Seventeenth and Eighteenth Centuries: A Study of Early Modern Physics (Berkeley, Calif., 1979), 110. 62.

T. R. Ford, „Strangcr in a Foreign Land: Josc de Acostas Scientific Realizations in Sixtccnth-Ccntury Peru", Sixteenth Century Journal, 29 (1998), 32.

63.

R. R. Palmer, „The French Jesuits in thc Agc of Enlightcnment. A Statistical Study of thc Journal de Trévoux', American Historical Review,

Poznámky

297

45 (1939-40), 44-58. Ke zrodu matematiky jako jezuitské disciplíny viz A. Meskcns, „The Jesuit Maths School in Antwerp in the Early Seven­ teenth Century", Seventeenth Century, 12 (1997), 11-22. 64.

D. Sorkin, „Rcform Catholicism and Religious Enlightenment", Austrian History Yearbook, 30 (1999), 201.

65.

A. Cazes, „Un adversaire du Diderot et des philosophcs", obsaženo v Mélanges offerts par ses amis et ses éléves á M. Gustave Lanson (1922), 235-49.

66.

R. Trousson, „Deux lettres du P. Castel á propas du .Discours sur les Sciences et les Arts ", obsaženo v j . Pappas, ed., Essays on Diderot and the Enlightenment in Honor o/Otis Fellows (Ženeva, 1974), 293.

67.

Ropcr, The Jesuits, 10.

68.

St Ambrose, „On the Duties of the Clergy", A Selecí Library o/Nicene and Posí-Nicene Faíhers, Series II, volume 10 (1896), 122.

69.

S. Jaki, The Road of Science and the Ways to God (Edinburgh, 1978); A. Funkenstein, Theology and the Scientiftc Imaginaíion (Princeton, N J , 1986); D. N o b l e , ^ World Without Women: The Chrisíian Clerical Culíure of Western Science (New York, 1992); M. Biagioli, J e s u i t Science Between Texts and Contexts", Síudies in íhe Hisíory and Philosophy of Science, 25 (1994), 637-46.

70.

A íranslaíion of íhe bullfor ejfecíual suppression ofíhe order ofjesuiís (1774), 35.

71.

Pastor, Hisíory ofíhe Pofes, X X X V I I I : 295.

72.

Mariano Picón-Salas, A Cultural History of Spanish America From Conquesl lo Independence (Berkeley, Calif., 1962), 137-38.

73. 74.

Thorpe, M 2 l a , 6 The Bulls of Popes Clement XIV and Pius VII for íhe Suppression and Reesíablishmení ofthe Order ofjesuiís (1815), 7. KAPITOLA VII - mSíále milionem jazyků"

1.

M. Thoman, DerEx-Jesuií (1774), 22.

2.

Relalion de ce qui s'esípassé eníre íun des édiíeurs des documenís... concernaní la compagnie de Jésus, eí MM les rédacíeurs du Journal des Débaís

3.

(Paříž, 1827), 3. C. S. Dessain, ed., Leííers andPapers, XI: 275.

JEZUITÉ

298 4.

T. W. Allies, Germany, Italy and the Jesuits (1872), 18.

5.

C. F. Adams, ed., The works of John Adams (sv. 10, Boston, 1856), 216-32.

6.

The Times, 27. 1. 1815.

7.

Bulls of element, 8.

8.

The Solemn mock-procession: or, the tryal oc execution of the Pope and his ministers (1680).

9.

F.

Courtney,

„English J e s u i t Colleges in

the L o w Countries

1593-1794", Heythrop Journal, 4 (1963), 263. 10.

D. A. Bellenger, The French Exited Clergy in the British Istes after 1765. A Historical Introduction and Working List (Bath, 1986), 3.

11.

H. Fouqueray, „Unc victime des journées de septembre, Le pere Lanfant", Etudes, 105 (1905), 50-75.

12.

D. M. Quynn, „The Art Confiscations of thc Napoleonic Wars", Ame­ rican Historical Review, 50 (1944-45), 437-60.

13.

F J. Coppa, The Modern Papacy since 1789 (1998), 34.

14.

A. J. Reinermann, „Metternich versus Chatcaubriand: Austria, France and the Conclavc of 1829", Austrian History Yearbook, 12 (1976), 155-80.

15.

Neiv Catholic Encyclopedia, alphabetical entry.

16.

E. Bcllasis, Philotheus andEugenia (1874), 3.

17.

M. H. Seymour, Mornings Among the Jesuits at Rome (1850), 155-56.

18.

Letters of F. K. Amherst, Jesuit English Province Archives, BU/7

19.

(21 January 1860); BU/8 (7 June 1862; 26 May 1862). Hanley, ed., The John Carroll Papers, III: 351.

20.

F. 0'Reilly, „Stonyhurst and Angelo Secchi", Stonyhurst Magazine

21.

(2000), 28-34. E. Sue, The Wanderingjew (1990 edition), 73, 80, 387.

22.

Notes on the Wandering Jew, or the Jesuits and their Opponents (Dublin, 1873), ix-x, 100.

23.

Notes on the Wandering Jew, 13-14.

24.

Notes on the Wandering Jew, 17-18.

25.

R. J. Ross, „The Kulturkampf and thc Limitations of Power in Bismarck's Germany", The Journal ofEcclesiastical History, 46 (1995), 614. K němec­ kému přehledu antijezuitských příběhů viz B. Duhr, Jesuiten-Fabeln (Freiburg im Breisgau, 1899).

Poznámky

299

26.

Notes on the Wandering Jevj, 2 0 - 2 1 ; G. Cubitt, The Jesuit Myth: Conspi-

27.

G. dc Bertier de Sauvigny, The Bourbon Restoration (Philadelphia,

28.

D. H. Pinkney, The French Revoluúon of1830 (Princeton, N J , 1972),

racy, Theory and Politics in Nineteenth Century France (Oxford, 1993). 1967), 382. 268-69. 29. J. S. MacCorry, The Jesuit (Edinburgh, 1853), 4. 30.

A. Frogicr de Ponlevoy, Acts of the Captivity and Death of the Fathers P Olivaint, L. Ducoudray, ... and A. de Bengy (1S71).

31.

M. Larkin, Church and State After the Dreyfus Affair (1974), 84-85; Louis Caperan, Lanti-clericalisme et íaffaire Dreyfus, 1897-99 (Tou­ louse, 1948), 267.

32. J. C. Pitrat, Americans Warned ofjesuitism (New York, 1851), 13. 33. 34.

Notes on the Wandering Jew, 14-16. L. Bccchcr, A Plea for the West (New York, 1835), 148, 11. Viz J. Gcorge, „The Lincoln Writings of Charles P. T. Chiniquy", Journal ofthe Illinois State Historical Society, 69 (1976), 17-25.

35.

B. M. Smith, „Anti-Catholicism, Indián Education and Thomas Jefferson Morgan, Commissioner of Indián Affairs", Canadian Journal of His­ tory, 23 (1988), 227.

36.

W. Patcrson, The Great Jesuit Plot ofthe Nineteenth Century (Edinburgh, 1900), 12.

37.

R.

Baxter, Jesuit Juggling

Fořty Popish Frauds Detected and Disdosed

(New York, 1835), xii. 38.

Notes on the Wandering Jew, 19.

39.

Patcrson, The Great Jesuit Plot, 2, 3, 11.

40.

An Exposure of the Jesuits, 3.

41.

A. Close, Jesuit Plotsfrom Elizabeth to George V (1936), 15.

42.

The Confessor, A Jesuit Tale of the Times (1854), xi.

43.

I. H. Elliot, Russia, Potandandthe Jesuits (1863), 3-9.

44. Jesuiticalpolicy and iniquity, 34. 45.

W. H. Anderson, The Jesuits (1880), 4.

46.

Annum Sacrum, 1899.

47.

The Devotion to the Sacred Heart of Jesus (Bruggy, 1767), 6-10.

48.

Devotion, 10, 16.

JEZUITÉ

300 49.

Devotion, 4 2 - 3 .

50.

J. A. Keller, The Sacred Heart (1898), 108ff. Na počátku jezuitských dějin byli jezuité jako Loyola, Borgia a Canisius ctiteli Nejsvětějšího srdce Ježíšova, stejně jako Jean Eudes (který získal vzdělání u jezuitu) a vizionárka sedmnáctého století Markéta Marie Alacoque (duchovně vedená jezuity). Je příznačné, že jansenisté tento druh kultu odmítali, stejně jako osvícenští toskánští vévodové, kteří ho prohlašovali za pověrečnou „kardiolatrii". V letech útlaku, kdy exjezuita Petr Jan de Cloriviěre chtěl vybudovat kongregaci, jež měla podpořit étos a cíl jeho sta­ rého řádu, dal jí jméno Tovaryšstvo srdce Ježíšova.

51.

R. Jonas, „Anxiety, Identity and the Displacemcnt of Violence during the Année Terrible: the Sacred Heart and the Diocese of Nantes, 1870-1871", French Historical Studies, 9 (1975), 57; T. C. W. Blanning, „Thc Role of Religion in European Counter-Revolution", obsaženo v D. Beales a G. Best, ed., History, Society and the Churches. Essays in HonourofOiven Chadwick (Cambridge, 1985), 209-10.

52.

R. Jonas, „Sacred Mysteries and Holy Memories. Counter-Revolutionary France and the

Sacré Coeur",

Canadian Journal of History,

32 (1997), 347-59. 53.

W. A. Christian, Moving Crucifixes in Modern Spain (Princeton, N J ,

54.

Amherst Letters, BU/12 (20 December 1869, 21 January 1870).

55.

B. Tierney, Origins of Papal Infallibility 1150-1350 (Studies in the His­

1992), 26.

tory of Christian Thought, 6, Leiden, 1972), 1; Klaus Schutz, SJ, Papal Primacy, from its Origins to the Present (Collegeville, Minnesota, 1996). 56.

Ineffabilis Deus, 8. 12. 1854.

57.

J. Godechot,

The Counter Revotution. Doctrine and Action 1789-1804

(1972), 84-102. 58.

E. Leonard, George Tyrreland Catholic Tradition (New York, 1982), 22; J. D. Root, „English Catholic Modernism and Science: The case of George Tyrrell", Heythrop Journal, 18 (1977), 271-88; M. Ranchetti, The Catholic Modernists (Oxford, 1969).

Poznámky

301

KAPITOLA VIII - Páté století Tovaryšstva 1.

1. P. Monaci,

The Life and Martyrdom of the Blessed Andrew Bobola

(Londýn, 1855); L. J. Gallagher, „How Wc Rescucd the Rclics of the Blcsscd Andrcw Bobola", The Month, 143 (1924), 116-29; J. Murray, „ S t Andrew Bobola and Poland", The Month, 172 (1938), 2 2 - 9 . K Bobolovi jakožto symbolu nacionalismu viz B. Grabinski, Das úbersinnlicheim Weltkriege (Hildesheim, 1917), 169-81. 2.

A. Harrington,/tf/>tf/*í Hidden Christians (Chicago, 1993)

3.

R. C. Carrikcr, Father Peter John de Smet, Jesuit in the West (Norman, Olda., 1955); G. E. Tinker, Missionary Conqucst: The Gospel and Native American Cultural Genocidě (Minneapolis, 1993).

4.

A. Udia, Jesuits' Contribution to Meteorology", Bulletin of the Ameri­ can Meteorological Society (1996), 2, 307-315.

5.

H. J.

Birx, Interpreting Evolution. Darwin and Teilhard de Chardin

(1991). 6.

F. Royer, Father Miguel Pro (Dublin, 1955).

7.

D. Gwynn, The Action Francoise Condemnation (1928).

8.

G. Passelecq, The Hidden EncyclicalofPius XI (New York, 1997).

9. J. S. Conway,

The Nazi Persecution of the Churches (1968), 258;

V. A. Lapomarda, „The Jesuits and the Holocaust", Journal of Church and State, 23 (1981), 241-58. 10.

W. D. Hallis, Politics, Society and Christianity in Vichy France (Oxford, 1995), 97.

11. T. Whitfield, Paying the Price. Ignacio Ellacuria and the MurderedJesuits o/£/5fl/Wor(Philadclphia, 1994).

VÝBÉR

LITERATURY4"

T a t o bibliografie obsahuje pouze díla, která jsem využil při své badatelské práci. T a m , kde v poznámkách uvádím více než jednu stať, je níže uveden jen název celé kolekce. Z úsporných důvodů zde nejsou uvedeny mnohosvazkové materiály obsažené v Monumenta Historka Societatis lesu - jednotlivé svazky uvádím v poznámkách. Ty čtenáře, kteří chtějí více, odkazuji na gigantický bibliografický souhrn obsažený v Carlos Simmcrvogel a kol., Bibliothěque de la Compagnie de Jésus (12 svazků, Brusel, Paříž, Toulouse, 1890-1932) a László Polgár, Bibliographie sur Thistoire de la Compagnie de jésus, 1901-1980 (3 svazky, Rím, 1981-90) a na průběžně pokračující přehledy jezuitik, obsažených v postupně vydáva­ ných svazcích Archivům Historkám Societatis lesu (zde níže uváděné zkratkou AHS1). Dalším významným pomocníkem při bádání o jezuitech je Diccionario historko de la Compaňia de Jesús (4 svazky, Rím a Madrid, 2001). Ty čtenáře, kteří hledají méně podrobné informace, odkazuji na materiály označené hvězdičkou (*). Všechny tyto knihy jsou v angličtině, vydané poměrně nedávno a všechny mohou posloužit jako velice užitečný úvod k podrobnějšímu studiu rozličných aspektů jezuitských dějin. Není-li uvedeno jinak, je místem vydání Londýn. Adams, C. F., ed., The Works of John Adams (Boston, 1856). Achilli, G., Dealings with the Inquisition. Or, Papal Rome, Her Priests and Her Jesuits (1851). * Z novější české literatury si zaslouží pozornost Ivana Čornejová, Tovaryšstvo Ježíšovo, Hart, 2002 (2. vyd.) se skvěle vypracovanou bibliografií, zejména s ohledem na dějiny jezuitu v českých zemích. Pro rámcovou orientaci poslouží brožurka Jezuité v historic­ kém přehledu, Velehrad-Roma, 2002. Další informace na http://www.jesuit.cz/. Pozn. překl.

Výběr

literatury

303

Ainsworth, H., Couníerpoyson. Considerations íouching the poinís in difference beíween the Godly ... and the seduced brethren (1642). *AJdcn, D., The Making of an Enterprise: The Society ofJesus in Portugal, its Empire, and Beyond, 1540-1750 (Stanford, Calif., 1996). Aldrich, R., Greater France: A History of French Overseas Expansions (New York, 1996). AU is not goldthatglisters (1648). Allies, T. W., Germany, Italy and the Jesuits (1872). Ambrose, St., „On the Dutics of the Clcrgy", A Selecí Library ofNicene and Post-Nicene Falhers, Scrics II, volume 10 (1896). Amherst, F. K., „Letters": Jesuit English Province Archivcs. Anderson, W., The Jesuits: A Sermon Preached... in Advent, 1880 (1880). Lappariíion de la Cométe:preuve astronomique conlre les Jésuiíes (Paris, 1759). Applcton, W., A Cycle ofCaíhay (New York, 1951). Arnal, O., Ambivalení Alliance. The Caíholic Church and íhe Acíion Francaise (Pittsburgh, PA, 1985). Ascham, R., The Schoolmaster, ed. L. V. Ryan (Charlottcsville, Va, 1974). Astráin, A., Historia de la Compaňía de Jésus en la asistencia de Espaňa (7 sv., Madrid, 1902-25). Auguste, A., Les origines du jansenisme dans le diocése de Toulouse (Paris, 1922). Aveling, H., The Jesuits (1981). *Axtell, J . , The Invasion Wiíhin: The Contesí of Cultures in Colonial Noříh Ame­ rica (Oxford, 1985). „White Legend: the Jesuit Missions in Maryland", Maryland Historical Magazíne, 81 (1986), 1-7. 'Bailey, G. A., Art on the Jesuit Missions in Asia and Latin America, 1542-1773 (Toronto, 1999). Bakewell, P., A History of Laíin America: Empires and Sequels 1450-1930 (Oxford, 1997). Balmes, J . , Proíesíanfism and Caíholiciíy Compared in íheir EJfecls on íhe Civilizaíion of Europe, translated by C. J. Hanford and R. Kershaw (1849). 'Bangert, W., A Hisíory of íhe Socieíy ofJesus (St Louis, 1976). Barkcr, J. E., Dideroťs Treaímení of íhe Chrisíian Religion in íhe Encyclopédie (New York, 1941). Bassct, B., The English JesuiísJrom Campion io Maríindale (1967).

JEZUITÉ

304

Baxter, R., Jesuit Juggling. Fořty Popish Frauds Detected and Disdosed (New York, 1835). Beaumont du Rcpaire, C. de, Instruction pastorále ... sur les atteintes données á íautoritě' de Péglise par les jugements des tribunaux séculiers dans íaffaire des jesuites (Paris, 1829). Beckcr, C,

The Heavenly City of the Eighteenth-Century Philosophers (New

Haven, Conn., 1932). Becon, T., Prayers and Other Pieces, ed. J. Ayrc (Cambridge, 1844). Bcccher, L., A Pleafor the West (New York, 1835). Bcllasis, E., Phitotheus andEugenia (1874). Bellcnger, D. A., The French Exiled Clergy in the British Isles After 1765. An HistoricalIntroduction and Working List (Bath, 1986). Bender, G. J . , Angola under the Portuguese (1978). Berger, P., The Sacred Canopy (1969). Bernard, P., Jesuits and Jacobins. Enlightenment and Enlightened Despotism in Austria (Urbana, 111., 1971). Bcrndt, R., Petrus Canisius 5/(1521-1597) (Berlin, 2000). Bcrtier de Sauvigny, G, The Bourbon Restoration (Philadelphia, 1967). Biagioli, M., J e s u i t Science Between Texts and Contexts", Studies in the His­ tory and Phitosophy of Science, 25 (1994), 637-46. Binchy, D., Church and State in Fascist Italy (1970). *Birclcy, R., Religion and Politics in the Age of the Counterreformation: Emperor Ferdinand II,

William Lamormaini, SJy and the Formation of Imperiál Poticy

(Chapel Hill, N C , 1981). Birx, H. J . , Interpreting Evolution. Darwin and Teilhard de Chardin (1991). Bittcrli, U., Cultures in Conflict (Cambridge, 1989). Black, C. F., Italian Confraternities in the Sixteenth Century (Cambridge, 1999). Blanning, T. C. W., „The Role of Religion in European Counter-Revolution", in D. Bcalcs and G. Best, cds., History, Society and the Churches. Essays in Honour of Owen Chadwick (Cambridge, 1985). *Block, D., Mission Culture on the Upper Amazon (Lincoln, Nebraska, 1994). Blum, B., „Luis de Valdivia. Defender of the Araucanians", Mid-America, 24 (1942), 109-37. Borges, C, The Economics ofthe Goa Jesuits 1542-1759 (Dclhi, 1994). Bouhours, D., The Life of St Francis Xavier, translated byj. Dryden (1688).

Výběr

literatury

305

Bowden, H. W., American Indians and Christian Missions: Studies in Cultural Conflict (Chicago, 1981). Bowcr, A, The History of the Popes, Volume VII (1766). Boxer, C, From Lisbon to Goa, 1500-1750: Studies in Portuguese Maritime Enterprise (1984 edition). *

The Christian Century in Japan 1549-1650 (Manchester, 1993). The Church Militant andIberian Expansion 1440-1770 (Baltimore,

1978).

Brading, D. A., Church and State in Bourbon Mexico. The Diocése of Michoacán 1749-1810 (Cambridge, 1994). A BriefAccount of the Rebellions and Bloodshed Occasioned by the Anti-Christian Practices of the Jesuits and other Popish Emissaries in the Empire of Ethiopia (1679). Bristow, R., A Briefe Treatise of diversplain andsure tvayes (Antwerp, 1599). Brodrick, R, Saint Francis Xavier, 1506-1552 (1952). The Life and Works ofBlessed Robert Francis Cardinal Bellarmine (1928). The Economic Morals of the Jesuits (Oxford, 1934). The Progress ofthe Jesuits (1556-79) (1946). Brooke.J., Reconstructing Nature (Edinburgh, 1998). Brooks, J . , A sermon very notable,fruitefull andgodlie made at Paules crosse (1553). TheBulls of Popes Clement XIVand Pius VII for the Suppression and Re-establishment of the Order ofjesuits (1815). Burgaleta, C. M., José de Acosta, SJ (1540-1600), His Life and Thought (Chi­ cago, 1999). Burrus, E., Ducrue's Account of the Expulsion of the Jesuits from Lower Califomia (Rome, 1967). Callahan, W. J . , Church, Polities and Society in Spain, 1750-1874 (Cambridge, Mass., 1984). Campbell, T. J . , The Jesuits 1534-1921 (1921). Camps, A. and Muller, J . - C , cds., The Sanskrit Grammar and Manuscripts of Father Heinrich Roth (Leiden, 1988). Camóes, L. de, The Lusiad: Or, the Discovery of India, translated by W. J. Mickle (1798). Cannon, J . , Samuel Johnson and the Polities of Hanoverian England (Oxford, 1994). Caperan, L., Lanticlericalisme et laffaire Dreyfus, 1897-99 (Toulouse, 1948).

JEZUITÉ

306

Caraman, P., The Lost Paradise. An Account of the Jesuits in Paraguay (1975). The Lost Empire: The Story of the Jesuits in Ethiopia (1985). Ignaťxus Loyola (1990). John Gerard. The Autobiography of an Elizabethan (1951). Carayon, A., Lesprisons du marquis de Pombal ministře de S. M. le roi de Por­ tugal, 1759-1777 (Paris, 1865). Carlcn, M. C, ed., The PapalEncyclicals (5 sv., Wilmington, N C , 1981). Carriker, R. C, Father Peter John de Smet. Jesuit in the West (Norman, Okla., 1995). The Case of Mrs Catherine Cadiere against the Jesuit Girard (1732). A Catalogue of the Most Eminentty Venerable Relics of the Roman Ca/holic Church ... which are /o be disposed of by auc/ion, a/ the Church of Saint Peter s at Rome, the Ist ofjune, 1753, by order of the Pope, for the benefxt of ayoung Gentleman ofgreatrank (1818). Cazcs, A., „Un adversaire de Diderot et des philosophes", in Mélanges offerts par ses amis et ses étěves á M. Gustave Lanson (Paris, 1922), 235-49. Ccyssens, L . , „Quc pcnser finalement de 1'histoire du jansenisme et de Tantijansénismc", Revue ďHistoire Ecclésiastique, 88 (1993), 108-30. „Lantijansénismc á la cour de Madrid au tournant des 17e-18e siécles". Revue ďHistoire Ecclésiastique, 94 (1999), 15-29. CipoUa, C, Clocks and Culture (1967). Closc, A., Jesuit Plots from Elizabeth to George V (1936). Coffin, E., A True Relation ofthe Last Sickness and Death of Cardinal Bellarmine (St Omer, 1623). Cohcn, P. A., „The Anti-Christian Tradition in China"', Journal ofAsian Stu­ dies, 20 (1960), 169-80. Cohcn, T. M., The Fire ofTongues: Antonio Viera and the Missionary Church in Braziland Portugal (Staníbrd,

1998).

„Why thc Jesuits Joined, 1540-1600", Historical Papers (Canadian Histo­ rical Association, 1974), 237-58. Coleridge, H., ed., The Life and Letters ofSaint Francis Xavier (2 sv., 1890). Commissariat, M. S., Mandelslos Travels in Western India (1931). The Confessor, A Jesuit Tale ofthe Times (1854). Contc-Helm, M., The Japanese and Europe. Economic and Cultural Encounters (1996).

Výběr

literatury

307

Conway.J. S., The Nazi Perseeution ofthe Churches (1968). Coppa, F. J . , The Modem Papacy sinee 1789 (1998). Corradini, P., „Italian Jesuit Missionaries and Sino-Western Cultural Exchange", Canadian Review of Comparative Literatuře, 24 (1997), 8 4 5 - 5 5 . C o r r e i a - M o n s o , J e s u i t Letters and Indián History (Bombay, 1955). Letters from

the

(1580-1583) (Anand,

Mughal Court.

The

First Jesuit

Mission

to Akbar

1980).

Costa, H. de la, The Jesuits in the Philippines, 1581-1768 (Cambridge, Mass., 1961). Courtncy, F., „English Jesuit Collcgcs in the Low Countrics 1593-1795", Heythrop Journal, 4 (1963). Coyne, G., Hoskin, M., and Pederson, O., eds., Gregorian Reform ofthe Calen