Ježíš Nazaretský: historický obraz a jeho interpretace 8072981358, 9788072981359

Citation preview

EDIC E OIKÚ MENÉ

Svaze k 111

PETR PO KO RN Ý Jež íš Naz are tský Historický obra z a jeho interpretace

PRAHA 2005

OIKOYMENH Hennerova 223 150 00 PRAHA 5 Http://www.oikoymenh.cz

Obsah Předmluva

Měs t s ká

knihovna

knih.

1 odd.

L 12304 I

I I

I

L6b

ex.

3

1

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1

I. Ježíš Nazaretský. Historický obraz, problémy současného

bádání, interpretace· . II. Pavel a Ježíš . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. 8 38

III. Ježíš a Jan Křtitel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

62 74

IV. Lexikální a rétorické zvláštnosti nejstarší ježíšovské tradice . V. Království Boží a etika . . . . . . . . . . . . . VI. Ježíš v nebezpečí života . . . . . . . . . . . . VII. Matoušova theologie - vědomý návrat k učení Ježíše Nazaretského? . . . .

90 103 116

VIII. Ježíš jako Kristus . . . . . . • IX. Ježíš jako podobenství Boha .

128

Seznam zkratek

145

Bibliografie ..

148

133

Index locorum

.

161

Věcný rejstřík

...

171

Bibliografické údaje k jednotlivým kapitolám . Tato publikace je výsledkem vědecké práce podporované Grantovou agenturou Akademie věd ČR (reg. č. grantu IAA9183201) a vychází s její finanční podporou.

Copyright © Petr Pokorný, 2005 © OIKOYMENH, 2005 ISBN 80-7298-135-8 5

173

Předmluva Tuto knížku připisuji Centru theologického výzkumu v Princetonu a svým kolegům, kteří mne tam v zimě 2003-2004 inspirovali v práci a stali se mými přáteli.

Dedicated to the Center of Theological lnquiry in Princeton and to my colleagues from the winter period 2003-2004 who inspired me in my research and became my friends.

6

Jednotlivé kapitoly monografie, která se tímto dostává do rukou českých čtenářů, jsou autorovy příspěvky k tématům ježíšovského bádání (Jesus Research), z nichž první, rámcový, vznikal v Center of Theological lnquiry v Princetonu v zimě 2003-2004. I když jde původně o samostatné příspěvky, lze vysledovat, jak na sebe kapitoly této studie navazují. Jestliže se na některých místech pře­ krývají, jde o ty odstavce, které pojednávají o základních problémech a přinášejí některé poznatky, jež se v dosavadním bádání ne- · objevily nebo dosud nebyly dostatečně prokázány. Snad si jich tak čtenář lépe všimne. Aby bylo zřejmé, že tzv. otázka historického Ježíše je pouze jednou částí ježíšovského bádání, jsou na závěr připojeny dvě studie, v nichž je problém historického Ježíše zasazen do souvislosti se systematicko-theologickou a filosofickou diskusí (kap. VIII a IX), a jedna, která je pokusem o výzkum role ježíšovských tradic v rámci povelikonočního konceptu Matoušova evangelia (kap. VII). Tři kapitoly jsem sepsal pro tuto publikaci, ostatní přeložila moje doktorandka Mgr. Lucie Kopecká z angličtiny a z němčiny. Srdečně jí za její mimořádně kvalitní překlady děkuji. První studii jsem zkrátil, protože některým z probíraných problémům jsou v této publikaci věnovány samostatné kapitoly. Systémy bibliografických údajů pod čarou jsme mohli sjednotit jen zčásti, protože byly sestavovány podle pokynů jednotlivých zahraničních vydavatelů (viz Bibliografické údaje k jednotlivým kapitolám). V pravopisu (např. filosofie, theologie) jsme se při­ způsobili úzu nakladatelství.

7

I. Ježíš Nazaretský

(a) Problémy

současného ježíšovského

bádání

(Jesus Research)

I Ježíš Nazaretský Historický obraz, problémy současného bádání, interpretace' Obsah: (a) Problémy současného ježíšovského bádání (Jesus Research) - (aa) Vlastní předmět bádání - (ab) Jednotlivá témata (b) Prameny a jejich charakter - (c) Práce s prameny a otázka jejich historické autenticity - (ca) Ježíšovské bádání a velikonočn~ vyznání víry - (cb) Metody kritického výzkumu - (d) Dosavadm výsledky - (da) Pavlovské informace - (db) Ježíšův život podle současného ježíšovského bádání - (de) Ježíšovo poslání a učení (dd) Ježíšovo sebepochopení a příčina jeho popravy - (de) Lexikální a rétorická analýza nejstarších textů o Ježíšovi - (e) Kontext současného bádání

1 Tato úvodní kapitola, která je osnovou celé knížky, byla původně napsána pod názvem Jesus Research as Feedback oj f!is _Wirkungsgeschichte pro sborník Handbook for the Study oj the H1storical Jesus'. vydávaný roku 2005 v nakladatelství Brill (Leiden). Vy~~v~~elé vy~v~h několik biblistů z celého světa, aby do stejné osnovy a v pnbhzně steJnem rozsahu zachytili výsledky své práce a svá stanoviska k výsledkům dřívějšího bádání. Odstavce, v nichž jsem navazoval na své starší původní studie, jsem v této české verzi vynechal nebo zkrátil.

'

8

(aa) Vlastní předmět bádání Tzv. bádání o historickém Ježíšovi, které začalo již v 18. století, chápalo svůj úkol jako rekonstrukci Ježíšova života a díla, oproštěnou od všech předsudků, zejména od učení o jeho božské podstatě. Když však Albert Schweitzer (1875-1965 ) referoval o nejznámějších monografiích 19. století, které měly tento úkol splnit a předložit Ježíšův objektivní životopis, bylo jeho hodnocení jednoznačně negativní.2 Badatelé většinou neodolali pokušení interpretovat poměrně omezený soubor ověřitelných dat z hlediska svých vlastních idejí. Proto tzv. Nové hledání historického Ježíše (A New Quest of the Historical Jesus) - takový byl programový název monografie Jamese M. Robinsona z roku 1959 - záměrně zdůraznilo roli předběžného pochopení (Vorverstandnis) v jakémkoli bádání, tedy i v bádání o historickém Ježíšovi.3 Bylo to v době, kdy se již obecně prosadil poznatek z oblasti fenomenologie a filosofie existence o roli lidské subjektivity (tzv. kladného „předsudku") v poznávacím procesu. Robinson mohl navázat na Rudolfa Bultmanna (1884-1976), který doložil, že velká část textů vztahujících se k Ježíšovi má kérygmatický, ke křesťanskému zvěstování náležející charakter. Takové texty vybízejí své čtenáře k odpově­ di, k reakci. Takzvané „pozitivní předsudky", tradované v tomto případě především církevní katechezí, bychom si měli uvědomit a brát je vážně, protože patří k působení nejstarších křesťanských textů, o něž se zajímáme. Kdybychom se je snažili potlačit, reagovali bychom na ně také, ale svou pozitivní nebo negativní reakci bychom nedovedli metodicky „vyzávorkovat", kontrolovat a hodnotit.

\

2

A. Schweitzer, Geschichte der Leben-Jesu-Forschung, str. 620.

3

Podnět

Problem des

k novému bádání o Ježíšovi dal článek E. Kasemanna, Das Jesus (původně přednáška z roku 1953).

hisřorischen

9

Ježíš Nazaretský

I. Ježíš Nazaretský

Rudolf Bultmann byl v otázce historického Ježíše skeptický a soustředil se především na povelikonoční učení a zvěst Ježíšových stoupenců. V tomto prostředí byl kérygmatický charakter ježíšovské tradice nepopiratelný. Badatelé „Nového hledání" se však odvážili rekonstruovat texty nebo jejich vrstvy, které zřetelně odrážejí Ježíšovo předvelikonoční učení, a zjistili, že jejich kérygmatická funkce je blízká funkci povelikonoční křesťanské zvěsti. 4 Robinson na základě toho usoudil, že rozbor Ježíšova učení musí být východiskem každé interpretace jeho povelikonočního půso­ bení. Hermeneuticky to bylo zjištění neúplné, protože křesťanská tradice chápala velikonoce, to co metaforicky nazýváme „vzkříše­ ní" ,5 jako novou událost, kterou z Ježíšova života nebylo možné předem odvodit. Sama událost vzkříšení neměla svědky, ale apoštolové, kteří v evangelijních tradicích vystupují jako první svědko­ vé setkání se vzkříšeným Ježíšem, byli tímto setkáním podle evangelijních vyprávění očividně překvapeni. Interpretovat tuto událost jejím zpětným zasazením do širšího kontextu je úkolem theologické reflexe, jehož se dotkneme později (de). Jisté však je, že „Nová otázka" učinila skutečně nový krok v tom, že do pole svého zájmu zahrnula problém theologické role ježíšovské tradice v učení rané církve. Otázky, které formulovala, byly kusé a neúplné, ale až na výjimky nikoli scestné. Jejím nezvratným přínosem je poznání, že zkoumáme-li roli historického Ježíše, ověřujeme tím vlastně (také) zpětnou vazbu pozdějšího církevního učení o Kristu a nepřímo i všech jiných vyjádření jeho významu.6 K tomuto závě­ ru přispěla systematická theologie (Edward Schillebeeckx, Wolfgang Pannenberg, Walther Kasper), která se „Novým hledáním"

dala inspirovat a spolupracovala s některými jeho představiteli. Ježíšovské bádání tak vstoupilo do ekumenické a mezináboženské diskuse. Nejlépe vyjádřil theologický výraz jeho role Eberhard Jilngel ve své studii „Extra Christum nulla salus - als Grundsatz natilrlicher Theologie".7 Jestliže spolu s křesťanskou věroučnou tradicí chápeme Ježíše jako zjevení Boha, máme v jeho učení a chování praktické kritérium toho, co odpovídá Boží vůli. Ve své dějinnosti a konkrétnosti je to kritérium, které můžeme aplikovat na všechny lidi ve všech dobách a kulturách. Je to oprávněné uplatnění věroučného výroku o Ježíšovi jako reprezentantu autentického lidství. Jen se nesmíme domnívat, že jsme zjištěním analogií k jeho chování v obecně kulturních hodnotách objevili také zdroj, z něhož tento postoj bere svoji sílu. „Třetí hledání historického Ježíše", které otevřel kalifornský ,,Seminář o Ježíšovi" v předposlední dekádě 20. století, programaticky přestalo komunikovat s theologií. Nereflektuje proto skutečnost, že Ježíš je nejen historickou postavou, ale v rámci křes­ ťanské víry i vyvýšeným „Synem Božím" - oporou naděje mnoha křesťanů, naděje přesahující dějinný horizont, a v tomto smyslu tedy i postavou světových dějin vůbec. Vědec, který se obíráježíšovským bádáním, nemusí být vyznávajícím křesťanem, aby poznal, že tuto skutečnost Ježíšova současného působení musí při interpretaci výsledků své práce zohlednit a uvědomit si, že je hlavním motivem i jeho vlastního zájmu o Ježíšovu postavu, přes­ tože jeho zájem může být rovněž polemický. Žádný poctivý sekulární vědec to nemůže opomenout. 8 Z toho plyne, že ježíšovské bádání (Jesus Research) je pouze jedním rozměrem (zpětnou vazbou, jak jsme již řekli) výkladu Ježíšovy osobnosti a jeho působení v dějinách a v kultuře, a že prakticky veškerý zájem o Ježíše vyprovokovala skutečnost jeho „církevního" působení. Oba rozměry nelze směšovat, ale nelze je ani od sebe oddělit. 9 Gerhard Ebeling

4

Nejvýznamnější

studií tohoto druhu je Paulus und Jesus od E. Ji.inge-

la, zde zejm. str. 274 n. 5 Jde tu o metaforu v její kognitivní funkci, tedy nejen o metaforu jako ozdobu, ale jako o nenahraditelný výraz něčeho, co je z hlediska dosavadní lidské zkušeností nové. Kdybychom brali výroky o vzkříšení doslova, šlo by jen o resuscitaci.

Tato věta vyjadřuje theologickou funkci a nepostradatelnost kritického bádání o Ježíšovi.

7

E. Ji.ingel, Extra Christum nulla salus - als Grundsatz natiirlicher Theologie, str. 186 nn. 8

6

IO

9

Viz H. Ki.ing, Wie treibt man historische Theologie ?, str. 150 n. Vztah obou těchto rozměrů Ježíšovy osobnosti lze v tomto ohledu

ll

I. Ježíš Nazare tský Jet.fš Nazare tský

pojal formuloval theolo gickou roli ježíšov ského bádání tak, že je 10 jako herme neutic ký klíč k církev ní christologii. ho Povelikonoční doba byla totiž zprvu obdob ím pocho pitelné nců stoupe vých ducho vního entuzi asmu. Jednot livé skupin y Ježíšo povyjadřovaly jeho význam různým způsobem, a proto vyvsta la vá­ třeba defino vat zpětnou vazbu (feedb ack) křesťanského zvěsto h ní. Nejzřetelnějším doklad em této potřeby jsou výroky z prvníc aby , čtenáře jících vyzýva 7) 21 a 4,2 dvou epišto l Janový ch (11 pro,,zkoum ali duchy " (prakti cky výroky prones ené křesťanskými těle v o přišléh Ježíše ají roky s ducho vním zaujetí m), zda vyznáv paměť u tedy Ježíše takové ho, jaký je nám dostup ný skrze lidsko 11 . To, že (civciµv'Tlcr~c; - anamn ésis, µv'TlµóCTUvov- mnémo synon) zpět, se v druhé polovině 1. století objevily texty, které se vracely začala je církev že a lia), evange ní (literár k pozem skému Ježíši projeužívat liturgic ky a kanon izoval a je, bylo nejvýz namněj ším vních ducho h různýc vazbu vem této tendence hledaj ící zpětno u tericharak gicky projevů. A kritickou histori ckou práci lze theolo ina je nástro né zovat jako nástroj vzpom ínky, který užívá součas ojeksebepr telektu ální postup y k odlišení vzpom ínky od iluze či ce. O to jde v ježíšov ském bádání. Platí to pro ježíšov ské bádání si vůbec , i pro to, které je vedeno zájmem protici rkevní m nebo vlivná příliš je a postav va Ježíšo e. otázku po svém smyslu neklad atosaaktuá lní, než aby se o ní dalo bádat se samozřejmou nezauj to jsme čili (nazna mná význa tí. A je to postav a natolik všelids ky jeo ovat neuvaž nelze odkaz em k Jilngelově opomí jené studii), že dě­ jích nových interpretacích. Křesťa nská církev je přitom ve své výjinné podobě příliš mnohoznačným jevem , než aby byla pro í vyjadřují znázornit pomocí kategorií, které podle chalkedonskéh o vyznán neoddělia vztah božské a lidské přirozenosti Ježíšovy (jsou nezaměnitelné telné). G. Ebeling, Theologie und Verkundigung, str. 52; podobnou formula den um Streit im ci najdem e u Ernsta Kasemanna v jeho studii Sackgassen historischen Jesus, str. 67. přeqTo mínil James D. G. Dunn, když napsal, že jediným reálným 11 Jesus nkami: vzpomí ý mětem „Hledá ní historického Ježíše" je Ježíš dostupn

však klad Ježíšo vy osobno sti jednoznačným měřítkem. Jedno je Ježína závislá je (církev í vyznán ho vlastní jejího jisté: struktu ra ntaci šovi a nikoli Ježíš na církvi) zřeteln ě volá po trvalé konfro pocelé i církve avitelé předst někteří s Ježíšovou postavou, i když četné skupin y křesťanů se tomu brání. uje hraniJednoznačně se ukazuj e, že Ježíšo vo působení přesah sté, jsou hindui ce církve : Je~íš hraje svou roli v islámu, váží si ho netu ~ š t í Zidé, a zejmé na je tu Ježíšův vliv v umění , které sleduje přímo cestu církve - ve výtvarném umění (třeba u Marka KrisChaga lla), v literatuře třeba v román u Nikose Kazan tzakise tar.13 Supers 12 Christ Jesus álu fíiiuw vu ul!:!_[fyvCl..._n ý, až k muzik šova Vypravění o „Mudr cích od výcho du", kteří podle Matou prvním je ili, evange lia (2, 1- 12) přišli, aby se Ježíšo vi poklon lia do theologicky zpracovaným náznak em tohoto přesahu evange smimoc írkevn ího světa. V součas nosti vidirne, jak veliké osobno ně­ ti, dokonce i mučedníky víry, jakým i byli Dietric h Bonho effer, King, Luther Martin a , nacisty ený poprav g mecký lutersk ý theolo , spoameric ký baptis tický kazate l, zastánce práv Afroameričanů nskou křesťa l odmíta který jovala úcta k hinduistovi Gándh ímu, írkevmimÓc tato a církev, ale cítil se být Ježíšo~ýÍn žákem . Všechn apo(od u n?íicta k Ježíšo v(k1er a rríůzeinít i velmi lidovo u podob být kryfní ch tradic ve starověku až k součas ným filmům ), musí es pozem ským Ježíše m konfrontována v zásadě stejně jako interpr kou tace církevn í. Není třeba dodávat, že to platí i pro protije žíšovs dnes a ) P~ ~ K ( ch století pole_m iku otevřenou v prvníc h o, co se dnes většmo u nepřímou a skryto u. Nejde o to, že všechn jeho poukovat reprod řekne~s oovolá ním na Ježíše, by mělo přímo , ale tradicí no stoje a učení. Dědictví může a musí být stále rozvíje odporo a tradice by tomu, na co se odvolává, přinejmenším neměl ní vat. Role ježíšov ského bádání jako zpětné vazby jeho působe í. (Wirku ngsges chichte ) tak jen zřeteln ěji vystup uje do popřed Jese že tím, jiné mimo uje projev se síla (,,svatost") církve Vnitřní

10

, viz O tom, jak tento román v opeře zhudebnil Bohusl av Martinů opery. jedné R. Dostál ová- A. Březina, Řecké pašije. Osud 1 nn. 13 K.-J . Kuschel, Jesus im Spiegel der Weltliteratur, zejm. str. 44 12

Remembered, str. 335. 13 12

Ježíš Nazaretský

I. Ježíš Nazaretský

žíše a textů, které o něm jednají, nezbavila (a nemůže zbavit, máli zůstat sama sebou), i když jsou stálým zdrojem její vnitřní kritiky. To vede k naději, že se snad bude schopna transformovat bez příliš drastických přeryvů ve své dějinné existenci.

Problém práce s křesťanskými prameny spočívá v tom že všechny (a) jsou součástí textů, které prošly raněkřesťansko~ redakcí, a že_ ~b) syn?p~cká evangelia, která obsahují osmdesát procent matenalu, s mmz budeme pracovat, jsou sice sestavena z více pramenů (Marek, Q, speciální prameny Matoušova a Lukášova ev~g~!ia: S~t,JJ; ~-e?o více pramenů SMtl, SMt2 atd.?), ale ty se vets1~ou p~V~JI J~n z majé části (nejzávažnější jsou dublety zahrnute v Mk a Q, v g ~:'._ TomJ;y a u Pavla a v Q), takže velká část informací je doložena jén jedním pramene~.

(ab) Jednotlivá témata Hlavní problémy ježíšovského bádání se historicky seskupily do hroznů, v nichž je vždy několik textů navzájem propojeno četný­ mi vztahy, zatímco tyto hrozny jsou navzájem spojeny jen větvemi základních témat. Jsou to: Ježíš a Jan Křtitel (viz kap. III), Ježíšovo učení o království Božím (včetně .modlitby Otčenášf-Ježíš a (Mojžíšův) Zákon(+ Ježíšíiv vztah k jeruzalémskému chr~), Ježíšovo mesiášské sebepochopení, Ježíšovy prorocké symbolické činy, Ježíšovy zázraky, Ježíšův proces jeho -poprava, Pavel a Ježíš (viz kap. II), role Sbírky Ježíšových výroků (pramen Q) a Tomášova evangelia v ježíšovském bádání, přínos ~cheologie, pozemský Ježíš v církevních vyznáních (ca) a rétorická analýza ježíšovsk.ých tradic (viz kap. IV).

a

(b) Prameny a jejich charakter Všechny hlavní prameny jsou křesťanského původu: synoptická evangelia, sbírka Ježíšových výroků (Q; jde o rekonstruovaný pramen), Janovo evangelium, Tomášovo evangelium, papyrus Egerton 2, menší zlomky dochovaných tradic (zejména papyry z Oxyrhynchu 1223 a 840), jednotlivé Ježíšovy výroky (některé nfch zapsané v jednotlivých rukopisech Nového zákona, např. v J 7,53-8,11, ve většině byzantských a latinských rukopisů) a listy Pavla z Tarsu. Z mimokřesťanských textů jsou to: Tacitus, Ann. XV,44,3; Plinius ml., Ep. 1o, 96; Suetonius, Vitae I ViWČlaudii 25,4; Marabar Serapion, Dopis synovi a některé rabínské prameny (zejména bS-;_nh 43-a)~J osephus Flavius, Antiq. i8:63n (testini.onium Flavianum) je křesťanská vsuvka na místě, kde v původním textu byla patrně krátká zmínka o Ježíšovi (tamt., 20,200 najdeme nespornou zmínku o Ježíšovi).

z

14

(c) Práce s prameny a otázka jejich historické autenticity (ca) Ježíšovské bádání a velikonoční vyznání víry To, o če~ jsm..da Twv oiiQavwv (basileia tón úranón) - zjevně nové znění (interpretace?) starší zvěsti o království Božím. 3

76

schaft von der Gottesherrschaft.

77

-Ježíš Nazaretský

/V. Lexikální a rétorické zvláštnosti nejstarší ježíšovské tradice

z L 17,21 b (lukášovská redakce), podle něhož je království Boží ,,mezi vámi"· (EvTóc; úµwov- entos hymón; tj. mezi Ježíšovými posluchači), a to zjevně v Ježíšově postavě. V tomto případě se již může jednat o povelikonoční zpracování ježíšovské tradice, která však dosah a současnou polysémii výroků o blízkosti království Božího jen potvrzuje. Království je objektivní (mytická) veličina, která bude zjevena až v budoucnosti, ale zároveň je přítomna v Ježíšově zvěsti (a po velikonocích také v jeho postavě), je horizontem lidské naděje, takže „působí" již v přítomnosti.

ste v mém království jedli a pili u mého stolu; usednete na trů­ nech a budete soudit dvanáct pokolení Izraele." (L 22,29-30; Mt 19,28) Pavlovský doklad takové představy je v JK 4,8: ,, .. .. vešli jste do království Božího, a my ne! Kéž byste skutečně vešli do království, abychom i my kralovali spolu s vámi!" Jedna skupina v korintské obci se očividně domnívala, že Ježíšovo zaslíbení „Blaze vám, chudí, neboť vaše je království Boží" (L 6,20b: Mt 5,3 [Q]) se její vírou již naplnilo. Pavel s tím polemizuje, ale druh polemiky, jejíž předmět je oběma stranám dobře znám, mluví pro to, že spojení pojmu „království Boží" s touto společensky převratnou představou souvisí již se starými ježíšovskými tradicemi.

2.1.2 Vejití do království Druhým obratem je „vejití" (i;tcrtQxw{}m - eiserchesthai, dcr1TOQeÚW{}m - eisporeuesthai) do království Božího: Mk 9,47; 10,15.23 (Mk); Mt 23,13 (Q); Mt 5,20; 7,21; 21,31 (1TQOá-yELV6LCT - proagein eis) (SMt). Království Boží je zde viděno z pohledu adresáta blahoslavenství. Jde o obrat, který má svou paralelu v tradici exodu a přidělení země (převzetí zaslíbené země: Joz 19,49.51, v LXX 1TOQEÚEcr{}m - poreuesthai, tµ[3aTeÚBLV - embateuein; viz zdědit království Boží v JK 6,9.10; 15,50; Ga 5,21). Běží o protějšek výroku o příchodu království.

2. 1.3 Pokolení bez krále V mimokanonické literatuře se vícekrát vyskytuje obrat „pokolení bez krále". Označuje eschatologické pokolení spasených: Hippolytos, Ref V,8,2 (Naassenské kázání); Berol. gnost. 3/108,13 (Sophia lesu Christi); NHC 11/5 125,2, 6; 127,10-15 (Orig. Mundi). S podobným motivem se setkáváme v NHC 11/7 145,14-15 (LibThom) (,, ... budou vládnout"); V/4 56,4n (2Apklak) (,, ... budou králi"); V/5 82,19n (ApkAd) a podle Zj 3,21 říká zmrtvýchvstalý Kristus těm, kdo slyší jeho hlas, že s ním budou sedět na trůně. Jsou to doklady, jež leží mimo nejstarší vrstvu a vyskytují se v dokéticky nebo vyloženě gnosticky zformovaných spisech. Přesto je musíme brát vážně, protože jsou doloženy v širokém spektru textů a protože se jedná o motiv, který není ani dokétický, ani typicky gnostický. Toto pozorování bude ještě podpořeno nepřímou paralelou tradovanou ve sbírce logií jako Ježíšovo slovo: ,,Já vám uděluji království, jako je můj Otec udělil mně, aby78

2.2 Víra - malověrnost Na možný theologický význam jedné nápadné lexikální zvláštnosti nejstarší ježíšovské tradice upozornil Gerhard Ebeling: v synoptické tradici se v Ježíšových slovech nápadně často objevují výrazy „víra" a „věřit", např. v L 17,6 (Q) nebo Mk 11,22-23par (Mk). 8 Protože pro církev je příznačná spíše víra „v Ježíše", musíme toto pozorování brát v naší souvislosti zvlášt vážně. Ježíš tedy zjevně užíval odvozenin slovního kmene 1c::i~ a-m-n., z nichž vytvořil dokonce nový výraz, a to „malověrný" či ,,malověrnost", který při překladu do řečtiny, podobně jako oslovení ,,Abba", kladl odpor. Hellénističtí křesťané jej proto přeložili nově vytvořeným řeckým slovem: ó>..L-yÓ1TLCTTO..L-yoirLCTTLO'. - oligopistia (L 12,28par [Q]; Mt 8,26; srv. Mk 4,40 [Mk]; Mt 14,31 [SMt]; 16,8 [?l). Víra se v tomto kontextu často zdá být jednoduchou lidovou vě­ řivostí, případně vírou v zázraky (např. Mk 2,4-5parr [Mk]), nicméně analyzujeme-li některé výroky o protipólu víry, jež zjevně povelikonoční nejsou, vidíme, že se jedná o hlubší pojetí. Víra jakožto Ježíšova důvěra v Boha je protikladem pochybnosti (Mk 11,23c - 8LO'.XQLVECT{}m - diakrinesthai [Mk]), a především starosti (µEQLµv&v - merimnan - L 12,22-28par [Q]), koncentrace .

8

G. Ebeling, Jesus und Glaube, str. 232 n.; srv. D. Liihrmann, Glaub~

imJruhen Christentum, str. 23.

79

Ježíš Nazaretský

/V. Lexikální a rétorické zvláštnosti nejstarší ježíšovské tradice

na každodenní shánění (životních potřeb).9 Jako kladný opak malověrnosti, tedy jako znamení víry, je označováno „hledání" Království. Království Boží se tedy stává útočištěm bytí. Není nutné království Boží budovat, lze je nalézt a víra má být v této souvislosti zjevně předpokladem hledání - důvěra, že hledané lze nalézt, i když není objektivně k dispozici. Víra v zázraky může být z tohoto pohledu interpretována kladně: bere vážně moc (6úvaµL~ dynamis) Boha jako Stvořitele a Spasitele. že „amen", jakožto uvedení Ježíšova výroku (např. Mt 21,31b [SMt]; Mk 14,25 [Mk]; Mt 24,47par [Q]) pochází z nejstarší tradice10 a může souviset s právě popsaným užitím pojmu „víra", není vyloučeno. Nelze je však interpretovat jako doklad mesiášského

2.3.1 Podobenství o království Takové metafory mohou sice být analyzovány podle své funkce, ale jejich skutečná interpretace je možná jen pomocí dalších, věcně zvolených metafor. 13 Této moderní teorii přesně odpovídá Ježíšovo jednání, jak je předkládá nejstarší synoptická tradice. Co znamená království Boží, vysvětluje Ježíš podobenstvími, jako novými, rozšířenými metaforami. V podobenstvích z Mk 4,2-32parr je to dokonce výslovně řečeno: ,,S královstvím Božím je to tak, jako když člověk ... " (Mk 4,26; srv. 4,30) 14 Pojem království Boží je základní metafora, která drží pohromadě všechna podobenství, je to klíčové slovo, jež dělá z jednotlivých scén podobenství jediný nový svět. Již toto pozorování znamená, že Ježíš nebyl s již existujícími pojmy spokojen a své poslání spojoval s nově formulovanou vizí.

vědomí."

2.3 Metaforický výklad základní metafory Po lexikálně a gramaticky definovatelných pozorováních přichází­ me k pozorováním rétorickým. Považujeme-li pojem „království Boží" za nenahraditelnou metaforu, jak ji definovali Paul Ricreur a Eberhard Jtingel, 12 musíme s tímto pojmem pracovat odpovídajícím způsobem. Jedná se tedy o metaforu, která je více než jen ozdobou a vyjadřuje něco nového, co dosud v jazyce není zakódováno nebo co v něm nemůže být zakódováno, protože nejde o obecně přístupnou, nýbrž pouze dosvědčenou skutečnost.

9 S výhradou to může být aktualizováno poukazem na Martina Heideggera. Jako při každém srovnání jevů, které pocházejí z různých dob, může jít jen o analogii jednotlivých rozměrů v jinak nesrovnatelných projektech světa. Jeho definice „Sorge als das Sein des Daseins" (Sein und Zeit, I, str. 180 nn.) je podobná kritizovanému pojetí starosti v ježíšovské tradici.

IO

Tak J. Jeremias, Kennzeichen der ipsissima vox Jesu.

11

Viz K. Berger, Zur Geschichte der Einleitungsformel „Amen, ich sage euch". 12

2.3.2 Nečekaní adresáti

Podobnou roli jako metafory hrají nečekané výroky, v nichž je království Boží přiřčeno skupinám, které v běžné představě patří k bezvýznamným lidem, ztracencům nebo ke „špatným" lidem, zkrátka k těm , od nichž by se spoluvláda nikdy neočekávala: dě­ tem (Mk 10,15parr [Mk]), chudým (pokorným) (L 6,20par; Mt 5,4 [Q]), hříšníkům (Mt 21,31 [SMt]), všem věřícím (viz výše 2.1.3). Za vrchol takovýchto výroků lze pokládat slovo o cizincích, kteří přicházejí z celého světa, aby stolovali s Abrahamem v království Božím, přičemž „synové království" budou vyvrženi (Mt 8,l 1-12par [Q]). Tím je relativizována v židovské bibli dosvědčená představa o Boží vládě, neboť tu si Židé představovali izraelskocentricky, totiž jako podřízení pohanů (např. Mi 4,1-5; Za 8,20-23). 15 Jde o šokující výroky, které ve svých nečekaných spojeních pů­ sobí podobně jako metafory a jako metafory představují zárodek alternativního projektu světa.

E. Jiingel - P. Rica:ur, Metapher.

80

13

E. Jiingel, tamt., str. 117 nn.; P. Rica:ur, Biblical Hermeneutics, § 3.

14

N. Perrin, Jesus and the Language ofthe Kingdom, kap. 11,A a II,B,l.

15

M. Wolter, Reich Gottes bei Lukas, str. 546 nn.

81

Ježíš Nazaretský

2.3.3 Nemorální podobenství Jiného druhu jsou tzv. nemorální podobenství, jež u Ježíše výslovně nebo nepřímo slouží ke zvěstování království Božího. 16 Např. podobenství o pokladu v poli (Mt 13,44 [SMt]), který hlavní postava podobenství získala tím, že pole koupila, aniž předchozí­ mu majiteli o pokladu řekla (jinak podle TomEv 109). Nápadnější je morální zvrácenost správce, který rozházel (vytuneloval) majetek svého pána a pak se chtěl zachránit podplacením dlužníků (L 16,1-8 [SL]). Podobenství o zlých vinařích (nájemcích) známé z Mk 12,l-l2par, se v TomEv 65 traduje bez výroku o potrestání těch zlých. Sada nemorálních podobenství vrcholí v podobenství o atentátníkovi (teroristovi) z Tomášova evangelia, který doma trénoval, a pak zabil mocného muže (TomEv 98). Také podobenství o svěřené hřivně patřilo původně k tomuto druhu (L 19,l l-27par [Q?]), neboť obchod a vybírání úroků považovali pravověrní Židé za hřích (Sír 26,29- 27,2). 17 Problém je, že všichni tito špatní lidé měli sloužit posluchačům-čtenářům jako vzor. Zjevně nikoli ve své zvrácenosti, nýbrž v důslednosti svého jednání. 18 • 2.4 Zintenzivnění které ke každé metafoře jako jeden z jejích rozmě­ rů patří, hraje významnou roli i v jiných souvislostech. Zintenzivnění,

2.4.1 Oslovení ve 2. osobě Blahoslavenství království Božího jsou v lukášovském Kázání na rovině formulována ve 2. osobě (L 6,20b-23 [Q] ; TomEv 54, 68), což je pro makarismy méně typické než 3. osoba (např. Ž l,lnn). 16 K problému T. Schramm - K. Lowenstein, Unmoralische Helden. Anstoftige Gleichnisse l esu, str. 148 nn. 17 Viz zejm. Ch. Kahler, lesu Gleichnisse als Poesie und Therapie, str. 180 nn.

18

Ostatní funkce takových podobenství v tradicích o Ježíšovi, jež uváSchramm a K. Lowenstein, Unmoralische Helden. Anstofiige Gleichnisse lesu, str. 153 nn., hrají sekundární roli. dějí T.

82

[V.

Lexikální a rétorické z vláštnosti nejstarší ježíšovské tradice

Protože paralelní blahoslavenství z Mt 5 jeví už zřetelné stopy liturgického zpracování, musíme lukášovské znění považovat za původnější nebo přinejmenším za typičtější pro nejstarší ježíšovskou tradici. Jsou zformována jako přímé oslovení posluchačů, které je vyzývá k odpovědi.

2.4.2 Abba - Otče ,,Abba" jako zintenzivněné aramejské oslovení Boha zjevně patři­ lo k modlitbě Otčenáš, jež je v nejstarší tradici dobře doložena (Mt 6,9; L 11,2 [Q?); Did 8,2). Objevuje se v getsemanské perikopě (Mk 14,36parr) aje nezávisle na ní doložena jako narážka na modlitbu Páně také u Pavla (Ř 8,15; Ga 4,6), přičemž se v obou přípa­ dech zdůrazňuje, že se jedná o privilegium, zprostředkované křes­ ťanům Duchem svatým. Jako adoptované děti Boží mají v modlitbě přímý přístup k Bohu Stvořiteli jako k Otci. Jako děti Krále jsou dědici Království. To je logika tohoto spojení. „Abba" bylo často považováno za důvěrné oslovení, neboť v jednom z mála soudobých dokladů (Taan 23a Baraita) se objevuje v ústech dětí. 19 Není však řečeno, že děti jmenují Boha dů­ věrně, nýbrž že nedokážou rozlišit mezi autoritou patriarchálního pater familiae a stvořitelskou mocí Boha. ,,Abba" důvěrným oslovením není. To by se do řečtiny nepřekládalo jako m:iTEQ - p ater, příp. 'lTO:T'TJQ - patér, nýbrž jako 'lTÓ'.'lT'lTO: - pappa (od 'lTÓ'.'lT'lTO:-5 15,1-3 15,1- 5 15,1-11 15,lnn 15,3 15,3b 15,31>-5

15,5-11 15,5a 15,5b 15,6 15,7

59 45 40 21, 39 20, 38 21, 39 40,44 2 1, 39 39 21 , 131 32, 42, 74, 110, 128 21. 39, 69 54 142 110 56 56 57 56, 95 22 56 40 40 61 57 107 21 123 122 54 20, 128 136 46, 61, 89, 107, 109,111 , 116, 129 117 38 20 131 20, 38

15,8 15,12 15,12.15 15,12nn 15,28 15,29 15,33b 15,36 15,50 15,51 16,22 22,2nn 2K 1,9 5,14 5,16 5,17 8,9 8,21 10-13 12,2-3 12,9 Ko 1,15-20 1,16 2, 12 L 1,45a 1,54-80 1,76a 2,4 2,11 3,3 3,7-9 3,7-9. 15- 17 3,15-16 3,16 3, 17 3,20 3,21-22 4,18 6,20 6,20-21 6,20-22

164

45 22, 110, 128 136 49 86 49 85 107 78 41, 42 129 54 45, 130 57 44 45 45 95 49 40 41 , 53, 102 128 142 136 93 63 63 21 128 68 67 63 63 64 67,68 63 63 31 81 26 31

6,20--49 6,20b 6,201>-21 6,201>-23 6,2 1a 6,27 6,27n 6,27-29 6,27-29.35 6,27-30.32-36 6,28a 6,29 6,29n 6,31 6,32-34 6,35 6,35b 6,351>-36 6,37 6,38 6,40 6,41--42 6,47 7,16 7,18-23 7,18-35 7,19 7,22 7,22n 7,28 7,3 1 7,31-32 7,31-34 7,32 7,33 7,33b 7,33n 7,35 7,36-50 7,47n

69 7,48 25 8,1-3 103, 104, 105 9,24 77 10, 11 16 10,25-34 84 10,26 84 10,36 22, 45, 83 11,2 11, 14 66 72, 111 11,31 93 12,16-21 104 12,19n 79 12,22 l 2,22.25.27n.31 72 43 12,22n 79 12,28 101 12,31 51 12,39n 71 12,49 71 12,52 135 13,21 130 13,28-29 30 13,33 42 13,34-35 64 13,35 69 14,16-24 108 14,27 18, 135 15,11- 32 109 16,1-8 31,63, 70 16,16 28,29 17,21 78 17,21b 108 17,22-37 33, 85, 89, 103, 17,33 106, 108, 114 14,25-27 108 67 18, 11 69 19,1-10 69 19,9a 82 19,11- 27 109 19,12-27

91 79, 93 48 82 59 26,30, 84 22 22, 47,49 57 90 100 84 101 90,97 99 98 98 99 99 99 85 99 100 79 130 64 64 26 32 70 66 69 70 67 16 73 65, 66, 67, 70, 71, 72 72 68 26 165

Index locorum

Index locorum 19,26 21,10 21, 10-19 21,19 21 ,24 22,15-20 22,29-30 24,34 Mk 1,2 1,2-6 1,3 1,4n 1,6b 1,9-11 1,14 1,15 2,4-5 2,5.7 2,17 2,18-27 3,13-19 3,27 3,33 3,35 4,1-9 4,2-32 4,3a 4,5 4,13-20 4,25 4,26 4,30 4,40 5,2 5,40 6,4 6,8-11 6,14 6,17-29 6,39 7,1- 23

85 107 107 107 42 21, 32, 69 79 110 63 63 63 67 65 63, 112 69 72, 77 79 26 69 109 24 88 84 124 53, 130, 135 81 135 85 53 85 81 81 79 27 56 89 101 71 63 68 48

7,15. 18.20 7,18 7,18-23 7,24-30 7,27 7,31 8,27-30 8,29-33 8,33 8,35 8,36 9,1 9,9-13 9,43.47 9,47 10,l ln 10,15 10,15.23 10,18 10,25 10,27 10,45 10,47 11,1- 10 ll,1-11 11, 15-17 11,15- 19 11,17a 11,22-23 11,23 11,23c 11,29 12,1-12 12, 13- 17 12,14-17 12,16 12,29-31 12,35-37 12,49 13,26-27 166

47 47 30 122 93 23 31 131 31 33, 85, 103, 104, 107 107 29 63 84 78 21, 39 81 78 84 84, 93,94 93 110, 128 21 101 24 24 33 24 79, 84 22,56,95 79 84 82 32,58 53 84 59 21 130 42

13,30 13,31-33 13,32 14,14 14,25 14,22-25 14,23-24 14,32-42 14,36 14,62 15,2.9 15,26 15,34 16,6 16,6-7 16,8 Mt 1, I 1,22n 2,1-12 2,2 3,8-10 3,10 3,13-17 4,9-10 4,17 4,23 5 5,3 5,3-6 5,4 5,5 5,6 5,14-16 5, 15 5,17-18 5,20 5,21-28 5,32 5,38-42 5,38-48 5,39

5,39a 5,39-41 . 5,39-47 5,41 5,45 6,2 6,9 6,1 2 6,25- 34 6,33 7,12 7,15-20 7,16n 7,20 7,21 7,21-23 7,24 7,28 8, 11 8,11- 12 8,22 8,26 9,2 9,35

29 130 29 30 80 21, 32, 69, 110 130 34, 89 22,45, 83 111, 131 21 21, 131 34 128 116, 126 116 21 119 13 21 122 122 63 118 28 77, 124 31, 83 79,94 48 57, 81 94 59 124 121 120 78 122 21, 39 101 99 57

IO

10,1 10,5 10,5b 10,5n 10,5-23 10,6 10,7 10, J0b 10,23 10,25a 10,34- 38 10,39 10,41 11, 1 11 ,16 11,16-17 167

22,95 22 57 84, 101 27 56 22,45, 83 99 86, 100 101 90,97 122 122 56 78 100, 122 100 119 93 30, 81, 121 30 79 123 124 121 119, 123 119 120 31, 93 47 25, 120 77,119 21,39 29, 120 85 107 103, 104 123 119 66 69

Index locorum

11, 17 11,18 11,18-19 12,17 12,21 12,28 12,33 12,50 13,8.23 13,35 13,36--43 13,40 13,44 13,44--46 13,53 14,5 14,31 15,24 16,8 16,16 16,25 17,I 8 17,20 18,23 19,1 19,28 20,1-16 21,19 21,31 21,31b 21,42 21,43 22,1--4 22,1-10 22,34-39 · 22,40 23,13 24,5 24,14 24,47 24,52n

70 66 64,65,66 58 ../ 120 27, 28, 77 122 124 122 120 125 122 82 109 119 66 79 25, 31, 120 79 121 103, 104 27 22,84 99 119 79 19 85 78,81 80 126 121 69 125 121 121 77, 78 128 123 80 54

25,31--46 25,32 25,34 25,41 26,1 26,26-29 28 28,5-7 28,17 28, 18b 28,19 28,20 1Pt 1,21 2, 11 2,13 2,13-17 2,15 3,1 3,2 3,9 3,16 3,21 4,16 5,8n 2Pt 3,8 Ř I, I 1,3 1,19n 1,21n 4,24 4,25 5,6.8 6 6,1.12.15 6,3nn 6,5 8,11 8,15 8,28 8,32 8,33-34 168

Index locorum

122 123, 124 100 100 119 21 121 126 I 18, 125 118 120, 124 119 136 104 58 32 98 59 24 94 98 68 128 58 29 58, 116 21, 38 140 140 136 111 129 112 122 54 112 130 22,45,83 57 128 35

10,9 10,9b 11,25 12-14 12,3 12,14 12,14-21 12,15 12,14.lT-2 1 12,17b 12,19 12,20 12,21 13 13,1 13,1-7 13,2 13,4 13,7 13,9b 13,IO 14,8 14,13 14,14 14,14a 14,15 14, 17 14,24 15,15-16 Sk 2,24 3,15 17,3 11,26 14,21 17,27 17,30 17,31 19,9b 20,17-38 20,35c

56 136 41, 42 57 58 57, 100 94, 95 57 22,46 95 58, 95, 96 95 22, 23, 57, 58, 95 58 58 32 58 58,59 58 59 57 59 59 46,59 48,58 59 59, 76 136 58 136 136 129 128 119 140 140 136 51 40 22,40

21,10-14 24 JTe I, I 128 1,10 110, 136 4,13-18 114 22,42 4,15 4,15-17 41,54 5,2 51,54 5,2a 54 5,15 94, 95 JTm 2,1--4 32 3,16 128 2Tm 2,12 49 2,18 22 42 Zj 1,4.15 2,7.11.17 .26--29 42 3,5--6.12-13.21-22 42 21 ,22 130 143 Žd 1,1-2 128 1,1--4 1,2 142 5,7-9 89 5,8n 34

Raná církev Acta Pauli 11,6 Did 1,2b 1,3 8,2 li 11,1-6 11,8 Epistula Polycarpi 7,1 12,3 Herm. sim. IX,26,3 ]Klem I0,3 2Klem 13,4

169

131 97 84,94, 98 83 61 42 74 49 94, 100 33, 103 100 94,98

Index locorum NHC W2 (TomEv)

14, 15, 22, 28, 32, 38, 43, 47, 53, 55, 56, 60, 69, 71, 75, 82, 84, 91, 93, 97, 109, 117, 126, 130, 131, 135

Il/3 56,16-21 (FilEv) 113 Il/7 145,14-15 (LibThom) 78 III/5 131, I Sn (Dial. Sav.) 112 V/4 56,4n (2ApkJak) 78

V/5 82,19n (ApkAd) 78 Pap. Egerton 2 14, 32, 75, 84 Pap. Oxyrhynchus

654 840 1224

43 14, 75 14, 75, 84, 94, 100

PsClem. Recogn.

I,60

62 Hippolytos Ref V,8,2 78 Justin Apol. I,15,9-13 94 1,66,3 21

Věcný rejstřík apokalyptika 24, 27, 28, 34, 41, 43, 47, 71, 72, 73, 87, 91, 107, 108, 110, 118, 124, 135, 136, 138 aramejština 17, 22, 23, 24, 76, 83 císaři

53, 58

disputace 66 dvojí přikázání lásky 59, 121, 125 etika 61, 90, 91, 97, 98, 105, 121 , 124,125, 126,127 evangelia Marek 16, 61, 64, 69, 75, 103, 105, 116, 118, 121, 122 Matouš 7, 13, 3 I, 58, 103, 105, 116, 118, 119, 120, 121, 122, 123, 124,125,126, 127 Lukáš 68, 103, 105 Jan 14, 44, 51, 69 další apokryfní evangelia 63, 112, 113 viz i Tomášovo evangelium exorcismus 25, 26, 130 formule víry 21, 89, 109, 112, 113, 114, 129 hebrejština 23, 77, 121, 124 Herodovci 23, 84 170

historické prameny 8, 14, 15, 16, 19, 37, 38, 54, 103, 109, 116 christologie 131, 133

15, 117, 128, 130,

Jakub Spravedlivý 20 Jan Křtitel 14, 16, 24, 25, 31, 53, 62, 63, 64, 65, 66, 67, 68, 69, 70, 71, 75, 87,111, 112 jazyk, řeč 36, 136, 137, 138 Ježíš Nazaretský 8, 15, 39, 44, 45, 46, 52, 65, 75, 116, 117, I 18, 119 Ježíš jako Kristus 14, 21, 31 , 34, 55, 128 pašije 32, 62, 75, 136 učení 8, 15, 16, 26, 27, 30, 53, 54, 55, 62, 105, 117, 123,124, 125,127 život 9, 15, 20, 23, 33, 36, 52, 108,109,117,118,120,135 království Boží 14, 22, 24, 26, 27, 28, 29, 30, 34, 43, 49, 51, 59, 60, 62, 63, 69, 70,71, 72, 73, 76, 77, 78, 79, 80, 81, 82, 83, 84, 86, 87, 88, 89, 90, 91, 93, 94, 96, 98, 99, 101, 108, 109, 121, 122, 124, 127, 130, 132, 135, 141 blízkost 28, 72, 77

171

Věcný rejstřík

království nebes 29, 77, 94, 121, 124 kritéria metodická 75, 76 křest 54,63,68, 111,119,125 logia 29, 67, 69, 71, 78, 91, 100, 101, 131

76, 81, 82, 85, 92, 122, 123, 124, 125, 133, 134, 135, 136, 138, 140, 141, 142, 143 přísloví 33, 85, 88, 89, 103, 104, 105,107,108,114,115 řečtina

23, 55, 76, 79, 124, 125

satan 67 metafora 10, 17, 21, 24, 35, 80, 81, 85, 87, 91, 98, 103, 129, 134, 135, 136, 137, 138, 139, 140, 141, 142, 143 metodiky historické práce kritérium nepodobnosti 16, 17, 18, 75 kritérium plausibility 18 Nazaret 23, 44, 46, 52, 75, 117, 118 nemoc 25, 27, 41, 88, 96, 122, 130 nemorální podobenství 82, 87, 88 parúsie - oddálená 29 Petr 20, 31, 38, 46, 121, 131 podobenství - viz i nemorální podobenství 18, 19, 27, 43, 53,

Bibliografické údaje k jednotlivým kapitolám

stůl Páně

21, 32, 39, 42, 54, llO, 128, 136, 142 svědectví 65, 91, 113, 114, 116, 129, 131, 138, 139

Tomášovo evangelium 14, 15, 22, 28, 32, 38, 43, 47, 53, 55, 56, 60, 69, 71, 75, 82, 84, 91, 93, 97,109,117,126,130,131,135 uzdravování 25, 62, 130 večeře Páně - viz stůl Páně víra 31, 32, 35, 39, 49, 50, 55, 56, 59, 74, 79, 80, 84, 91, 109, li 1, 114, 122, 123, 127, 129, 131, 133, 134, 140 vlastní jména 42

zjevení

118, 133, 141, 143

I. kapitola Historický obraz, problémy současného bádání, interpretace byla připravena pro anglický sborník o ježíšovském bádání, který vydává nakladatelství Brill v Leidenu (editoři S. E. Porter a T. Holmén); z angličtiny přeložila Lucie Kopecká. II. kapitola Pavel a Ježíš nebyla dosud publikována, kratší verze viz Pozemský Ježíš v Pavlových listech, in: Ministerium Verbi Divini (FS P. Filipi), Praha 1996, str. 81-98.

III. kapitola Ježíš a Jan Křtitel byla připravena pro mezinárodní symposium Jesus Research, Praha 2005; z angličtiny přeložila Lucie Kopecká.

IV. kapitola Lexikální a rétorické zvláštnosti nejstarší ježíšovské tradice vyšla původně pod názvem Stilistische und rhetorische Eigentumlichkeiten der altesten Jesustradition, in: J. Schroter - R. Brucker (vyd.), Der historische Jesus. Tendenzen und Perspektiven der gegenwlirtigen Forschung (Beiheft ZNW 114), Berlin - New York 2002, str. 393-408; z němčiny přeložila Lucie Kopecká.

V. kapitola Království Boží a etika vyšla původně pod názvem Die Bergpredigt/Feldrede als supraethisches System, in: K. Wengst G. Sass (vyd.), Ja und Nein. Christliche Theologie angesichts lsraels (FS W. Schrage), Neukirchener Verlag 1998, str. 183-193; z němčiny přeložila Lucie Kopecká. VI. kapitola Ježíš v nebezpečí života vyšla původně pod názvem Luk. 17,33par. und ein (damals) bekanntes Sprichwort, in: H.-G. Bethge - St. Emmel - K. L. King - J. Schlatterer (vyd.), For the Chil1

„

Bibliogra fické údaje k jednotliv ým kapitolám

dren, Perfect lnstruction (FS H.-M. Schenke) (Nag Hammadi and Manichean Studies 54), Leiden - Boston 2002, str. 387-398; z němčiny přeložila Lucie Kopecká. VII. kapitola Matoušova theologie - vědomý návrat k učení Ježíše Nazaretského? nebyla dosud publikována, krátkou předběžnou verzi viz Matth 25,31-46 und die Globalisierung christlicher Ethik, in: ev 43, 2001, str. 153-158.

VIII. kapitola Ježíš jako Kristus vyšla původně pod názvem Jesus Christus I. Name und Tite/. 2. Jesus als Christus, in: Religion in Geschichte und Gegenwart, sv. III (2002), Tilbingen 20014, sl. 467-470; z němčiny přeložila Lucie Kopecká. IX. kapitola Ježíš jako podobenství Boha vyšla původně pod názvem Jesus als Gleichnis Gottes. Moglichkeiten und Grenzen einer These, in: EvTh 57, 1997, str. 401-409; z němčiny přeložila Lucie Kopecká.

174

I•

PETR POKORNÝ Ježíš Nazarets ký Historick ý obraz a jeho interpret ace Vydalo nakladatelství OIKOYMENH jako svoji 268. publikaci. Redakčně spolupracovala Lucie · Kopecká. Odpovědný redaktor Markéta Hubová. Technická redakce Vladimír Nedvídek. Obálku navrhl Zdeněk Ziegler. Sazba Martin Třešňák. Tisk Alfaprint Praha. První vydání 2005.