Hry do kapsy 1: sociálně psychologické, motorické a kreativní hry 8071786721, 2720062268, 9788071786726

Citation preview

a kreativní hry?

KATALOGIZACE V KNIZE - NÁHODNÍ KNIHOVNA ČR Neuman, Hry do kapsy I: sociálně psychologické, motorické a kreativní hry/Jan Neuman, Soňa Hermochová ; ilustrace P. Ďoubalík..-Vyd. 1. — Praha : Portál, 2003. -- 96 s. ISBN 80-7178-672-1

371.382:316.6 * 796.2 *371.382-026.15 • sociálně psychologické hry • pohybové hry • tvořivé hry • příručky

Hry do kapsy Edice Hry do kapsy je připravena jako postupně rozšiřovaná kartotéka námětů, nápadů a návodů na listech z tvrdšího pa­ píru, ze které lze čerpat při přípravě nejrůznějších výletů, tá­ borů, setkání, oslav a podobně. Jednotlivé listy publikace jsou proto u hřbetu knihy perforovány, aby bylo možno kterýkoli vytrhnout. Na každém z nich jsou uvedeny všechny potřebné informace pro přípravu a provádění určité hry. Pro větší pře­ hlednost jsou jednotlivé typy her barevně označeny. © Soňa Hermochová, Jan Neuman, Portál, s. r. o., Praha 2003 Illustrations © Petr Ďoubalík, 2003 ISBN 80-7178-672-1 Vydalo nakladatelství Portál, s. r. o., Klapková 2,182 00 Praha 8, [email protected] wvfw.portal.cz jako svou 815. publikaci. Praha 2003 Návrh obálky Jan Matoška Ilustrace Petr Ďoubalík Odpovědná redaktorka Ida Vaňková Výtvarný redaktor Vladimír Zindulka Sazba Jan Hampl Výroba ERMAT Praha, s. r. o. Tisk Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s. Vydání první

OBSAH Sociálně psychologické hry Mrkaná Místo po mé pravici Masážní řetěz Zmrzlé ruce Opora důvěry Přátelské ruce Chůze důvěry Dopis rodiči

Rozhovor rodičů Volba rodiny Světla a stíny Přátelství Potkávání Můj přítel nebo přítelkyně Dárky Recept na přátelství

Pohybové hry

Hra na jména Mezinárodní seznamka Pozdrav slunci Pídalky Tři proti jednomu Tunelování Přeskoč, podlez, oběhni Stonožka

Upíři Hmota Gordický uzel Vstávání Závin Slepý sochař Boj o vlajku Pendl

Kreativní hry Obraz mého jména Autoportrét Změny Mandala Strom života Scribbles Kufr Vitráž

Transformace Rekonstrukce Modelování s hlínou Hmatky Modelování se zavřenýma očima Tělesné vjemy v pohybu Tělesné vjemy při relaxaci Ovládání těla

Mrkaná KOiiTAKT CÍL: Cvičení pozornosti a rychlé reakce.

Poskytuje vzájemnou interakci a kontakty. Přináší uvolnění a dobrou náladu. Umožňuje vypořádat se s agresivitou; soutěživostí a odbourat nevraživost.

Pomůcky: židle pro polovinu hráčů

Čas na přípravu: 5 minut Čas na hru: 15 minut Náročnost psychická: 3 Náročnost fyzická: 2 . ® 9 © 9 ' ® $ 9. ® Věk: od 5 let 9®®*®®®®S®9®tt®®® Počet hráčů: 8-30

Prostředí: místnost

11111111111111 *2720062268*

POPI Vytvoříme kruh ze židlí (polovina počtu hráčů). Polovina hráčů sedí, druhá polovina stojí za jednotlivými židlemi s rukama za zády. Jedna židle je prázdná. Hráč za prázdnou židlí se rozhlíží po sedících a pokouší se někoho z nich přivolat mrknutím na svou židli. Ten, kdo zpozoruje, že je přivoláván, se snaží co nej­ rychleji přesunout na prázdnou židli. Ten, kdo stojí za ním, se mu v tom pokouší zabránit položením rukou na ramena. Když se mu to nepodaří, vybírá si mrknutím dalšího. Asi po 5 minutách si stojící a sedící hráči vymění místa.

■ Vnitřní kruh může sedět na zemi, chytající klečí asi metr za nimi. Po mrknutí chytají své unikající spoluhráče šetrným způsobem tak, aby jim zabránili dokončit přesun. Občas je třeba, aby výsledek rozhodl nestranný vedoucí. Hra je aktiv­ nější, při vhodném vedení napomáhá přiměřeným způsobem ovládat sílu a zvládat agresivitu. REFLEXE HRY V diskusi si povídáme, komu bylo milejší mrkat, kdo raději chy­ tal, případně unikal.

POZNÁMKA PRO VEDOUCÍ Snažit se, aby nebyli vybíráni stále stejní (nejoblíbenější) hráči. Lze zavést např. pravidlo, že nikdo nesmí být vybrán dvakrát po sobě.

Místo po mé pravici KONTAKT

CÍL: Rozehřátí, kontakt, lepší seznámení členů skupiny.

Čas na přípravu: ® Ě 9 J 5 6 ® § e 9 5* & 8 € ffr ®

Čas na hru: 10 minut Věk: od 8 let

Pomůcky: židle pro každého (nejsou nutné) Prostředí: kdekoli

t» 9 & & 13 ® ® í? ® e 8 ® 8 & v 8

Náročnost psychická: 2 ®eeeseet««»tics«o

Náročnost fyzická: I Počet hráčů: 8-20

POPIS Účastníci sedí v kruhu na židlích, po pravé ruce vedoucího je

volné místo. Vedoucí začne větou: „Místo po mé pravici je volné. Chci, aby tam seděl... (např. Honza), protože... (zdůvodnění volby).“ Po vyslovení přání přeběhne vyvolaný hráč rychle na prázdné místo, čímž se jeho místo uvolní a ten, kdo má nyní volné místo po své pravici, volí stejnými slovy svého favorita. ■ Volbu lze kombinovat nebo podmínit úkolem, např. „...aby tam seděl Honza, protože je silný a dokázal to tím, že udělá pět kliků.“ REFLEXE HRY

Můžeme diskutovat o tom, kdo koho volil, jak často byl kdo volen a co to znamená - nejen pro jednotlivce, ale i pro skupinu; pokud jsou voleni stále stejní hráči, bývají někteří výrazně preferováni, skupina volící různoroději bývá vyrovnanější a někdy vnímavější ke slabším. Ověříme si, zda všichni znají jména ostatních ze skupiny. POZNÁMKA PRO VEDOUCÍ

Hru je třeba ukončit včas, aby hráči neztratili zájem. Lze upra­ vit pravidla tak, že jeden hráč nesmí být volen dvakrát za sebou nebo vůbec dvakrát.

Masážní řetěz KONTAKT CÍL: Uvolnění a prohloubení vzájemných

vztahů. Naučit se projevovat a přijímat přátelské doteky i odezvu na ně. Zvyšování citlivosti na dotyk a zvuk hlasu. Zmírňuje napětí a projevy agresivity ve skupině, zvyšuje pocit soudržnosti.

Čas na přípravu: Čas na hru: 10 minut

Věk: od 8 let

Náročnost psychická: 2 Náročnost fyzická: I

Počet hráčů: 6-20

Pomůcky: Prostředí: kdekoli

POPIS Hráči sedí v kruhu levým bokem dovnitř, v takové vzdálenosti, aby na sebe dobře dosáhli. Každý jemně masíruje ramena toho, kdo sedí před ním, tak, aby spoluhráč byl příjemně uvolněn. Jako odezvu dává masírovaný různými zvuky (ne slovy) najevo, zdaje mu masáž příjemná, či nikoli. Každý tedy vysílá zvuky dozadu a zároveň dává pozor na signály, které dostává zepředu. Je vhodné mít při masírování zavřené oči. Po 2 minutách masírování se všichni otočí pravým bokem do kruhu a na oplátku masírují souseda, který se věnoval předtím jim, opět 2 minuty.

■ Masírování lze provádět ve dvojicích. REFLEXE HRY Diskuse ve dvojicích, příp. ve skupině, jak se hráči cítili, jak rozuměli signálům. Co bylo příjemnější, masírovat, nebo být masírován? Co se komu zvlášť líbilo, co bylo obtížné? Komu chy­ běla odvaha k vydávání zvuků? Od koho by si kdo přál být masí­ rován? POZNÁMKA PRO VEDOUCÍ

Předpokladem je, že se hráči dobře znají a je mezi nimi atmo­ sféra důvěry. Případná diskuse musí být vedena citlivě podle ochoty hráčů se vyjadřovat. Hra je vhodná na začátek nebo na konec bloku her.

>

i

Zmrzlé ruce KONTAKT

CÍL: Zvýšit pocit vřelosti, jistoty a intimity. Lepší vzájemné poznání, prohloubení vzájemných vztahů, rozšíření výrazových prostředků.

Čas na přípravu: Čas na hru: 10 minut

Věk: od 8 let

Náročnost psychická: 2 Pomůcky: pleťové mléko

Náročnost fyzická: I

Prostředí: kdekoli

Počet hráčů: dvojice

POPIS

Hráči se rozdělí do dvojic s někým, koho méně znají a chtěli by ho poznat lépe. Sednou si proti sobě. Představují si, že jeden z dvo­ jice (např. menší) byl dlouho venku za mrazivé zimní noci a má zcela prochladlé ruce. Chlad odstraníme pleťovým mlékem, které je třeba opatrně vetřít do rukou. Pečující hráč si kápne pár kapek do dlaně a jemně je vtírá do „zmrzlých“ rukou svého společníka. Po dvou minutách si oba vymění role.

REFLEXE HRY Povídáme si, jaké měl kdo pocity jako ošetřovaný - byl „léčitel“ opatrný, pozorný, nebo netrpělivý? Zahřály se „zmrzlé“ ruce? Která role byla komu příjemnější? Co se komu líbilo a co bylo obtížné? Co jste objevili nového na sobě nebo u druhého? Už o vás někdo takto pečoval? Kdo a kdy?

POZNÁMKA PRO VEDOUCÍ

Hra má význam zejména pro ty, kteří v životě zažijí málo něhy. Ti na tento úkol často reagují smíchem a snaží se mu vyhnout. Je potřebný citlivý přístup k diskusi.

Opora důvěry DŮVĚRA, KONTAKT CÍL: Ověřit si na konkrétní aktivitě vlastní důvěru v druhé.

Čas na přípravu: Čas na hru: 10 minut

Věk: od 10 let

Pomůcky: Náročnost psychická: 2

Prostředí: místo s měkkým povrchem koberec, trávník

Náročnost fyzická: 2

Počet hráčů: dvojice stejně velkých jedinců

POPIS

Vedoucí uvede, že se jedná o test, jak dalece kdo věří svému spo­ luhráči. Každý si vybere přibližně stejně velkého a těžkého spo­ luhráče. Dvojice si stoupne za sebe; přední hráč bude ve strnulé pozici padat dozadu a zadní hráč ho musí za každou cenu zachy­ tit a uchránit před pádem; přední si určí vzdálenost, na kterou je ochoten se od zadního vzdálit. Přední po upozornění padá dozadu se zavřenýma očima a rozpaženýma rukama, neohlíží se. Potom si oba vymění role. Následuje rozhovor ve dvojici (asi 5 minut), kdy si hráči sdě­ lují své pocity. Kolik měl kdo důvěry - jak daleko se odvážil odstoupit? Jaký je to pocit být zachycen? Jaký je to pocit zachy­ tit druhého? Bylo těžké nechat zavřené oči? REFLEXE HRY

Líbila se mi hra, nebo mi byla spíše nepříjemná? Jaký pocit pád vyvolával? Co mi situaci usnadnilo? S jakou důvěrou jsem cvičení začínal? Změnila se moje důvěra k druhému? U koho bych měl při pádu obavy?

SOCIÁLNĚ PSYCHOLOGICKÉ HRY

' Přátelské ruce DŮVĚRA

CÍL: Přátelský fyzický kontakt, ale

i schopnost odmítnout nepříjemný dotek.

Čas na přípravu: 5 minut Čas na hru: 5 minut

Věk: od 5 let Pomůcky: předměty s různým povrchem, příjemným nebo neutrálním

Prostředí: kdekoli

Náročnost psychická: 2 Náročnost fyzická: I

Počet hráčů: 2+

POPIS

Každý účastník si připraví nějaký předmět s příjemným povr­ chem - hebkou látku, hladký papír, ohlazenou dřevěnou kostku apod. Dobrovolník má zavázané oči. Ostatní pohladí jeho ruce některým z připravených předmětů nebo svou rukou. Dobrovol­ ník vždy zhodnotí hmatový vjem a zkusí uhodnout typ povrchu, např.: „To je příjemně hladké, to je kožešina.“ Nebo: „To je stu­ dené, tím na mě nesahej. Je to asi sklenička.“ ■ Každý pohladí ruku dobrovolníka svou rukou, ale snaží se o odlišný způsob než ostatní, příp. o vyjádření nějakého pocitu - pohlazení pro útěchu, kamarádské poplácání, laškovné polechtání...

REFLEXE HRY

Zhodnotíme, kolik toho dokážeme poznat, příp. vyjádřit pouze hmatem. Zjistíme, jestli předměty někomu příjemné nebyly pro jiného nezajímavé nebo nevlídné. Zároveň se každý naučí odmít­ nout nahlas doteky, které mu nejsou příjemné. POZNÁMKA PŘO VEDOUCÍ U této hry platí více než u jiných, že když se někdo nechce účast­ nit, nenutíme ho.

Chůze důvěry DŮVĚRA

Čas na přípravu: -

i |

CIL: Ověřit si svou schopnost důvěry v druhé, naučit se lépe vnímat ji jinými smysly než zrakem.

I

Pomůcky: -

Náročnost psychická: 2

1

Prostředí: kdekoli

Náročnost fyzická: 2

Čas na hru: 10 minut ®® a»&®@ @® @®•e Věk: 4+

Počet hráčů: dvojice

POPIS

Vzájemné se vyberou dvojice, které si důvěřují. Uchopí se za ruku, jeden vede druhého, který má zavřené oči. Nikdo nesmí mluvit. Průvodce musí zajistit, aby byl partner vždy v bezpečí, do ničeho nevrazil ani nespadl. Zároveň by měl připravit co nejzajímavější cestu, např. nahoru a dolů po schodech, na místa, kde uslyší zají­ mavé zvuky, jít společně pozpátku, překonávat překážky, chodit v kruzích apod. Může svému partnerovi zprostředkovat hmatové nebo sluchové vjemy - položit jeho dlaň na zajímavou strukturu, chůzi bosýma nohama po koberci nebo po kožešině. Po 5 minutách se oba ve dvojici vymění. b

Průvodce může vodit celou „slepou“ řadu. Jak se liší zodpo­ vědnost za větší skupinu od péče o jednoho člověka? REFLEXE HRY

Na závěr všichni hovoří o svých zážitcích: Byli schopni důvěřovat svému průvodci se zavřenýma očima? Otevřeli v nějakém oka­ mžiku oči? Co bylo snazší - vést a pečovat o druhého, nebo násle­ dovat a být zcela závislý? Bavilo je toto cvičení, nebo v nich vyvo­ lávalo obavy?

POZNÁMKA PRO VEDOUCÍ Je třeba zajistit prostor pro bezpečný pohyb.

Dopis rodiči VZTAHY V RODINĚ

CÍL: Zlepšit vztahy dětí k rodičům, schopnost hovořit spolu o závažných tématech, o nichž se běžně málo mluví.

Čas na přípravu: Čas na hru: 30 minut

Věk: od 10 let

Náročnost psychická: 3 Pomůcky: papír a tužka

Náročnost fyzická: I

Prostředí: místnost

Počet hráčů: dvojice

POPIS Vedoucí vyzve účastníky, aby si představili, že jejich rodiče odjeli do ciziny a zůstanou tam nejméně rok. Každý smí za tu dobu napsat pouze jeden dopis, a to pouze jednomu z rodičů. Účastníci na to mají 15 minut. Pak si každý zvolí partnera k desetiminutovému rozhovoru o dopise: Co ho vedlo k tomu napsat právě tomu z rodičů? Obsa­ hoval dopis běžná sdělení, nebo opravdu závažné věci? Je v něm řeč o citech? Na závěr vedoucí položí otázku: „Co jsem svým rodičům ne­ sdělil?“ O této otázce se ve skupině nehovoří, to zůstane tajem­ stvím každého. Na přemýšlení zůstane asi 1 minuta.

■ Zkusíme se vcítit do pozice svých rodičů a napsat, jaký dopis by asi poslali oni. REFLEXE HRY

V důvěryhodném přátelském ovzduší, kde nebudou upřímné pro­ jevy znevažovány nebo zneužity, můžeme reflexi povzbudit některými otázkami: Co bylo pro mě v tomto cvičení důležité? Obsahoval můj dopis důležitá sdělení? Už jsem někdy s rodiči hovořil o důležitých věcech? Jak otevřené jsou mé rozhovory s rodiči? Co je pro mě přitom obtížné? Co mi rozhovor usnadňuje? Co získám při rozhovoru s rodiči o vážných věcech? Co by měli dělat rodiče, abychom spolu mluvili otevřeněji? Ukážu jim svůj dopis? Jaké by to mělo důsledky? POZNÁMKA PRO VEDOUCÍ

Je nutný psychologicky zkušený vedoucí a skupina, v níž panuje vzájemná důvěra, jinak se ze hry stane běžné slohové cvičení.

Rozhovor rodičů VZTAHY V RODIN CÍL: Přemýšlení o vztahu rodičů k sobě, snaha pochopit jejich přístup, zlepšení schopnosti komunikovat s nimi a přispění ke konstruktivnímu přístupu k životu v rodině a k rodinné atmosféře.

Čas na přípravu: Čas na hru: 15 minut Věk: od 10 let

Náročnost psychická: 4

Náročnost fyzická: I Pomůcky: -

Prostředí: kdekoli

Počet hráčů: dvojice

POPIS Vedoucí navodí krátkou relaxaci - všichni zavřou oči, uvolní se, zhluboka dýchají. Vyvolá představu zimního večera: „Venku sněží, v bytě je příjemně. Čtete si v posteli a usnete. Náhle se probudíte a zjistíte, že v ložnici rodičů se svítí, a zaslechnete tichý hovor a své jméno. Chvíli nasloucháte, aniž dáte o sobě vědět. Rodiče si vzájemně sdělují potíže a radosti, které s vámi mají. {Chvíle na zamyšlení.) Přemýšlíte, co dělat — vrátit se do postele, nebo upozornit rodiče na to, že jste vše vyslechli?“ {Chvíle na zamyšlení.) Všichni otevřou oči a ve dvojicích s vybraným partnerem si povídají o svých představách (asi 10 minut). Pak vedoucí udělá krátký přehled: „Kdo se rozhodl vrátit se do postele, kdo se roz­ hodl pro rozhovor s rodiči?“

■ Vzhledem k tomu, že některé děti žijí jen s jedním rodičem, můžeme uvést i odlišnou variantu, např. rodič hovoří v ku­ chyni s někým blízkým - s babičkou, dědečkem, se strýcem. REFLEXE HRY

V diskusi ve skupině se můžeme dotknout následujících otázek: Jsem spokojen se svým rozhodnutím? O čem rodiče hovořili? Sho­ dovali se ve svých názorech? Hádali se? Jsou se mnou spokojeni? Jsou rádi, že mě mají? Dělám jim starosti? Čím? Jak mě rodiče

přijali po prozrazení? Vyčítali mi něco? Pokračovali se mnou v načatém rozhovoru? Jak otevřeně mohu se svými rodiči mluvit? Co si od kterého nejvíc přeji? Co si ode mé nejvíce přeje moje matka? Co otec? Mohu pro to něco udělat? Chce se mi o tomto cvi­ čení doma vyprávět?

Volba rodiny VZTAHY V RODINĚ CÍL: Ujasnit si, jaké kdo má nároky na ostatní členy rodiny.

Čas na přípravu: Čas na hru: 40 minut

Věk: od 8 let

Pomůcky: 2 kartičky a tužka pro každého

Náročnost psychická: 2

Prostředí: kdekoli

Náročnost fyzická: I

Počet hráčů: 6+

POPIS

Každý si má vybrat z ostatních členů skupiny někoho, koho by si zvolil za matku a koho za otce. Volbu zapíše na kartičky, např.: „Zuzano, volím tě za matku.“ Kartičky je nutné podepsat. Každý pak položí své kartičky před ty, které si vybral.

■ Ve větší skupině se každý může snažit vytvořit rodinu - dvou­ člennou, s dětmi, nebo i velmi širokou (prarodiče a další pří­ buzní). Všichni chodí po místnosti a každý se pokouší získat do své rodiny toho, koho by chtěl. Musí se dohodnout i o tom, jakou roli kdo převezme. REFLEXE HRY

Mluvíme o tom, jak k volbě došlo, zda byl někdo odmítnut. Jsou všichni s rodinou spokojeni? Pokud zůstane někdo nezařazen, povídáme si o tom, jak k tomu došlo a zda ve společnosti žije mnoho lidí bez rodiny a jak se možná cítí. Kdo byl zvolen často? Jaké klady mají ti, kdo byli často voleni? Co to pro zvolené zna­ mená? Čí volba koho překvapila?

Světla a stíny VZTAHY V RODINĚ

CÍL: Uvědomit si, že je možné vidět

své rodiče kriticky, ale i chápat jejich hledisko a starosti.

Čas na přípravu: Čas na hru: 30 minut e ® ® g a ® í> ® e 6 ® « « s 0 »

Věk: od 9 let Pomůcky: -

Náročnost psychická: 2

Prostředí: kdekoli

Náročnost fyzická: I Počet hráčů: 2 a více

POPIS

Účastníci si mají představit, co by jejich rodiče napsali, kdyby dostali zadání: „Potíže a radosti, které mám při výchově svého dítěte.“ Chlapci napíšou, co by asi vyjádřil jejich otec, dívky, co by napsala matka (15 min.). V případě neúplné rodiny šije představí. Pak si ve čtveřicích vzájemně předčítají zápisy a přátelsky je posuzují.

■ Se skupinou, v níž není zcela důvěryhodné prostředí, probí­ ráme situaci raději na obecné úrovni: Co považují otcové za problémy při výchově synů, co matky při výchově dcer. Jednotliví účastníci této hry mohou sepsat, co považují při výchově za významné, jak se budou chovat, až budou mít děti, co budou zakazovat, na čem trvat, co pro ně bude málo významné. REFLEXE HRY

V diskusi můžeme posoudit, zda si účastníci už někdy podobné otázky kladli. Jaký největší problém mají určití rodiče při výchově dítěte? Co je nejvíc potěší? Kdo může své poznámky svým rodičům ukázat? Co by se dalo ve vzájemných vztazích zlepšit a jak? Kolik účastníků se shodne na kterých zásadách?

POZNÁMKA PRO VEDOUCÍ

Je třeba otevřené přátelské prostředí. Cvičení může přispět ke konstruktivnímu přístupu k rodinnému životu a atmosféře.

Přátelství VZTAHY MEZI LIDMI CÍL: Úvaha nad představami o přátelství a nad tím, jak sami je vyplňujeme.

Čas na přípravu: Čas na hru: 30 minut

Věk: od 10 let

Pomůcky: pro každou dvojici tužka a papír

Prostředí: kdekoli

Náročnost psychická: 3

Náročnost fyzická: I

Počet hráčů: dvojice

POPIS

Vedoucí začne úvahu o tom, co lze očekávat od skutečně dobrého přátelství. Účastníci se rozdělí do dvojic. Jeden se zeptá: „Jaký musí být tvůj dobrý přítel?“ Druhý odpoví. První opakuje tutéž otázku ještě několikrát. O odpovědích se zatím nediskutuje, v této fázi získáváme co nejvíce odpovědí. Po dvou minutách si dvojice vymění role na další dvě minuty. Pak prodiskutují a sepíšou nej důležitější odpovědi, na kterých

se shodnou. S nimi postoupí do všeobecné diskuse. Na závěr vedoucí vyzve, aby si každý v duchu odpověděl, kolik z vyslovených podmínek dobrého přítele sám splňuje, případně v čem by se mohl ve vztahu k svým přátelům zlepšit.

REFLEXE HRY Ve společné diskusi se můžeme dotknout těchto otázek: Jakou vlastnost považuji za nej důležitější u svého přítele/přítelkyně? Mám sám/sama tuto vlastnost? Kolik mám přátel? Chci mít více kamarádů? Co pro to mohu udělat? Jsem dobrý kamarád? Kolik

přátel mají moji rodiče? POZNÁMKA PRO VEDOUCÍ Cvičení je vhodné pro skupinu, která už umí spolupracovat a je dost bezpečná a otevřená, aby tu zazněly skutečné názory. Je to náročné i na soustředění, proto je vhodné zvolit správnou dobu

zařazení.

Potkávání VZTAHY MEZI LIDMI CÍL: Zaměřit se na pocity k ostatním,

k opačnému pohlaví.

Čas na přípravu: Čas na hru: 30 minut Věk: od 10 let

Pomůcky: Náročnost psychická: 2

Prostředí: kdekoli Náročnost fyzická: I

Počet hráčů: 6 a více

POPIS

Všichni se volně procházejí, představí si, že jsou na malém tržišti, kde se pohybuje mnoho lidí. Nejdřív se každý dívá do země, po chvíli se začne dívat ostatním do očí (asi 1 min.). Vidí chlapce jinak než dívky? Všichni se procházejí dál a podávají ruku každému, koho potkají. Nejdřív každý podává levou ruku a podrží ji vždy o něco déle, než je obvyklé. Pak jde dál. Jaké jsou ruce chlapců a jaké ruce dívek? Pak podávají pravou ruku následujícím způsobem: všechny prsty kromě palce do sebe zaklesnou. Palce zůstanou volné a mohou se pohybovat. Dvojice se palci několikrát dotkne a pokusí se vzájemně zatlačit. Když jeden „vyhraje“, rozejdou se a každý si najde jiného partnera do dvojice. Po několika „soubojích“ se všichni zkusí palci „pozdravit“ a „vést rozhovor“. Nakonec se palce rozloučí a každý si najde k „palcovému rozhovoru“ dalšího partnera. b

Jeden může zkusit palcem vyjádřit některé emoce - hněv, radost, smutek apod. Druhý na to reaguje - snaží se ho uklid­ nit, potěšit, radovat se s ním.

REFLEXE HRY Která setkání byla snadná? Která nej obtížnější? Co mi přineslo největší radost? Jaké byly dívky? Jací chlapci? V čem se lišili? Co bylo zajímavé?

Můj přítel nebo přítelkyně VZTAHY MEZI LIDMI

CIL: Uvědomit si, co pro koho znamenají přátelé a co přátelství podporuje.

Čas na přípravu: Čas na hru: 40 minut Věk: od 9 let

Pomůcky: -

Náročnost psychická: 2

Prostředí: kdekoli

Náročnost fyzická: I Počet hráčů: 2 a více

POPIS

Zedoucí: „Budeme hovořit o přátelství a kamarádech. Ti mohou působit, že se někdy cítíme velmi šťastni, ale mohou být i příčiiou našeho smutku, hněvu a zlosti. Někdo má mnoho přátel někdy až příliš mnoho), někdo málo. Pro někoho je obtížné navá;at přátelství, jiný ho navazuje snadno, ale obtížně ho udrží. Jrčitě jste o přátelství už přemýšleli, teď se nad ním můžeme aké zamyslet. Položím několik otázek. Kdo chce odpovědět ,ano‘, vedne jednu ruku, kdo chce odpovědět ,ne‘, otočí ruku palcem lolů. Vždy se pak podívejte, jak odpovídají ostatní.“ Otázky: Máš nejlepšího přítele nebo přítelkyni? Máš teď rád lěkoho, koho jsi dříve rád neměl? Pohádal ses v poslední době se vým přítelem/přítelkyní? Máš sestru nebo bratra, který je tvým :amarádem? Chtěl bys kamarádit s někým, kdo o tom ještě neví? Všichni zavřou oči a myslí na někoho, kdo byl nebo je jeho :amarádem. Kdo chce, může ostatním o něm něco říct, např. jak e seznámili, jak přátelství vzniklo, jak se jejich přátelství projeilo. Každý by k tomuto tématu měl něco říct. Na závěr každý doplní větu: Přítel je... i Můžeme si povídat o tom, jak se pozná, že někdo je můj kama­ rád, a jakým způsobem lze přátelství podporovat.

REFLEXE HRY ak mě téma zaujalo? Kolik mám kamarádů? Jak jsem je získal? ak poznám, že mě někdo považuje za přítele? O čem v souvisssti s přátelstvím nejčastěji přemýšlím? POZNÁMKA PRO VEDOUCÍ

e třeba umět zvládnout případný smutek osamělých dětí.

Dárky CÍL: Uvědomit si, že dávání a dostávání dárků je složitý proces; dárky je třeba vybírat individuálně - vyjadřují vztah a postoj dárce k obdarovanému.

Pomůcky: pro každého papír a tužka

Prostředí: kdekoli

Čas na přípravu: -

Čas na hru: 20 minut ® ® ® ® e> © ® «s ® e © e » ® Věk: od 8 let Náročnost psychická: 2 Náročnost fyzická: 1 ® ® ® © ® ® & © S> ® & © © 8 ® Počet hráčů: 3 a více

POPIS Vedoucí navrhne, že každý může dát komukoli (koho si vybere, nebo vylosuje) libovolný dárek. Měl by zauvažovat, jaký je pro něho vhodný - cokoli obvyklého nebo neobvyklého. „Dárek“ každý napíše na papír. (5 minut) Potom si „dárky“ navzájem předají - buď osobně se zdůvod­ něním, nebo anonymně tak, aby obdarovaný mohl hádat, kdo a proč mu takový dárek dal.

■ Dárky lze postupně „rozbalovat“ před celou skupinou. Každý se k dárku může vyjádřit - proč ho asi dostal, jak ho potěšil. REFLEXE HRY

Co bylo zajímavější - dárky dávat, nebo dostávat? Co člověk cítí, když dostává dárek? Jaké by to bylo nedostat dárek, když ho ostatní dostávají? Který dárek byl pro mě zvlášť důležitý? Byl mezi dárky některý, který mě nepotěšil? Kdo mi naposled sku­ tečně něco dal? Který z dosavadních skutečných dárků mi udělal největší radost?

POZNÁMKA PRO VEDOUCÍ

Je třeba být připraven na to, že někteří hráči mohou dostat mnoho „dárků“, někteří žádné; lze tedy např. vytvořit dvojice, vylosovat si obdarovaného, nebo pro anonymní obdarování při­ pravit i „dárky“ pro méně oblíbené jedince.

Recept na přátelství VZTAHY MEZI LIDMI

CIL: Naučit se, že každý je zrcadlem pro své přátele, které ukazuje, zda je vidí jako dobré, zlé, důležité, bezvýznamné, šikovné nebo nudné. Uvědomit si na ostatních pozitivní stránky a umět pochválit. Je však také třeba odlišit klady člověka od nekritické chvály.

Pomůcky: -

Prostředí: kdekoli

Čas na přípravu: Čas na hru: 30 minut

Věk: od 10 let

Náročnost psychická: 2 Náročnost fyzická: I ©@©e® ®®@ @ ®®® Počet hráčů: 2 a více

POPIS

Vedoucí uvede: „Jak si přejete, aby se k vám vaši kamarádi cho­ vali? Chtěli byste, aby si mysleli, že jste ,dobří, úspěšní1, nebo raději .sympatičtí*? Líbí se vám, když vás kamarád (byť v dobré vůli) stále kritizuje, napomíná a vysvětluje, co byste měli dělat lépe? Co si myslíte o tom, kdo vás shazuje před ostatními? Doká­ žete vidět kladné stránky svých kamarádů a dát jim to najevo?“ Každý zavře oči a představí si svého dobrého kamaráda. Jak vypadá? Jaké má oči? Jak se nejčastěji obléká? Co rád dělá? Co rád jí? O čem často přemýšlí? Jaký má temperament? Jakou mívá náladu? Proč ho má raději než ostatní? Co dobře umí? Na základě těchto úvah pak každý sepíše něco jako „recept“ na dobrého kamaráda. Co je nutnou podmínkou, aby se někdo stal vaším přítelem?

■ S menšími dětmi zkusíme „recept“ na šťastnou rodinu. Každý doplní věty, kdo by měl v rodině být: Hodná maminka, která umí... Otec, který... Bratr... Babička... atd. REFLEXE HRY Recepty na kamaráda společně posoudíme a zkusíme najít ty nej­ podstatnější body. Uzavřeme diskusi s tím, že se každý může pokusit být podle těchto bodů dobrým přítelem. POZNÁMKA PRO VEDOUCÍ

Je vhodné dovést účastníky k poznání, že kdo se dívá na své přá­ tele s uznáním, umí jim říct, co se mu na nich líbí a co obdivuje, ten posiluje sebevědomí svých přátel a bývá oblíbený.

Hra na jména SEZNAMOVANÍ CÍL: Poznávání a zapamatování si křestních jmen účastníků, procvičování paměti i fantazie.

Čas na přípravu: Čas na hru: 15-30 min Věk: od 5 let

Pomůcky: -

Náročnost psychická: I

Prostředí: kdekoli

Náročnost fyzická: 2

Počet hráčů: 3 +

Všichni stojí nebo pohodlně sedí v půlkruhu nebo v kruhu. Sku­ pina neznámých účastníků se snaží pomocí mnemotechnických pomůcek zapamatovat jména účastníků; skupina, v níž se už čle­ nové znají, se soustředí spíše na vzájemné poznání. První člen (taktické je, když to bude sám vedoucí) si vymyslí přídavné jméno, které ho charakterizuje, líbí se mu, nebo ho zrovna napadne, a řekne ho se svým křestním jménem. Jeho soused po pravé straně opakuje přídavné jméno a křestní jméno prvního a pokračuje svou vlastní charakteristikou a křestním jménem. Může to vypadat následovně: „Já jsem silný Bivoj,“ říká první a druhý opakuje: „To je silný Bivoj a já jsem veselý Jirka.“ Takto pokračují i ostatní, až dojde na posledního.

Ke jménu lze připojit, jak se právě cítím, např. Jsem Yveta a mám trému“. Připojí své největší hobby, např. Jsem Miloš a lyžuji“, pří­ padně oblíbená jídla, místo bydliště, stromy, barvy i zvířata. Lze vybrat slova začínající stejným písmenem jako křestní jméno. Vrcholem může být rýmovačka typu: „Jsem Blanka jako laňka."

Pokud se najde člověk schopný si zapamatovat více než 16 jmen a charakteristik lidí, které vidí poprvé, bude to malý rekord. Určitě bude část hráčů potřebovat malou nápovědu, aby mohlo být vůbec dokončeno první kolo; nenecháme je na ni dlouho čekat. Po skončení představování mohou dobrovolníci, kteří si chtějí vy­ zkoušet svoji paměť, zkusit zopakovat všechna jména s charakte­ ristikami nebo jen jména sama (ta jsou v této hře nejdůležitější).

Početnější skupinu (přes 16 osob) rozdělíme na poloviny.

Mezinárodní seznamka CÍL: Vzájemný kontakt, seznamování, zbavování se ostychu.

Čas na přípravu: Čas na hru: 10 minut Věk: od 10 let

Pomůcky: seznam různých způsobů pozdravů

Prostředí: větší prostor

Náročnost psychická: 2 Náročnost fýzická: 2 Počet hráčů: 8+

Nejlépe se provádí při hudbě. Vedoucí předvede různé způsoby pozdravů. Účastníci se procházejí na vyhrazeném prostoru a na

výzvu vedoucího se zdraví různými způsoby. Příklady pozdravů: - australsky: zvednout jednu ruku a doprovodit tento pohyb pozdravem „Hey“; — česky: potřesení si pravou rukou se slovy „Jak se máš?“; - texasky: podat ruku, potřásat jí a druhou rukou poklepat na rameno se slovy „Howdy partner“; - ruský: obejmutí se kolem ramen dvakrát, tzv. dvojitý chruščov, se slovy „Zdravstvuj“; - italsky: obejmutí kolem ramen s naznačenými polibky u pravé a levé tváře s pozdravem „Ciao“; - francouzský: jako příbuzní, tři naznačené polibky - vpravo, vlevo a ještě jednou vpravo - s pozdravem „Salut“ ; - čínsky: ruce spojené dlaněmi pozvednout na prsa a hluboký úklon; - japonsky: hluboký úklon; - indiánsky: palec, ukazováček a prostředník pravé ruky na srdce a lehký úklon; - eskymácky: doteky nosů zprava doleva. Pozdravy typické pro některé sporty, např.: - jezdci na koni se zdraví dotekem klobouku; - volejbalisté - dvojice si tlesknou ve výskoku; - nejrůznější projevy, které mají fotbalisté nebo hokejisté po vstřelení gólu; - judisté: v kleku sed na paty, ruce položí před sebe na zem a předkloní se, až se dotknou čelem země.

Pozdravy z dřívějších časů: - dívka dělá „pukrle“ a chlapec se ukloní; - kavalír sejme klobouk, opíše jím oblouk a ukloní se, dáma udělá „pukrle“ a skloní hlavu apod. ■ ’ Úkol: vymyslet vlastní druh pozdravu, který budou účastníci

používat v průběhu akce. Může to být i malý rituál, jímž se bude oslavovat úsněch nebo zahalovat a končit, snnločná akno

Pozdrav slunci Čas na přípravu: -

CÍL: Komunikace s vlastním tělem, soustředění na sladění pohybu a dýchání.

Čas na hru: 15 minut Věk: od 6 let

Pomůcky: -

Náročnost psychická: I

Prostředí: hezké prostředí - louka, okraj lesa, posečené pole, místnost

Náročnost fyzická: 2

TOECH

NADfCH

VVPCCH

WpetH (. ST8P)

NňDCCH

vfb«n (sroe)

nádech

, © . NAP6CH A I/VPÍCH (vypeču)

@

®

® NAoecH

Počet hráčů: 4-20

(stop)

VWch

NÁPecH

VVtecH

Jedná se o soubor cviků, které vycházejí z jógy. Lze je využít jako úvod ke dni nebo náplň relaxačních přestávek v průběhu růz­ ných programů. Vedoucí cviky předcvičuje a určuje tak rytmus jejich provádění.

Cvičení se nemá uspěchat, je třeba zdůrazňovat prožívání kaž­ dého cviku a správné dýchání.

Pídklky CÍL: Tělesný kontakt, obratnost,

kooperace, zábava.

Čas na přípravu: Čas na hru: 10 minut

Věk: od 10 let

Pomůcky: Náročnost psychická: I

Prostředí: hřiště, louka, tělocvična Náročnost fyzická: 3

Počet hráčů: 8+

Hráči ve dvojicích si stoupnou čelem k sobě, uchopí se vzájemně za paže nebo za lokty a opatrně si sednou vzájemně na nohy (na nárty) - jeden nechá nohy u sebe a druhý spojí nohy za jeho cho­ didly. V této skrčené poloze se dvojice dohodne a snaží se o pohyb kupředu (jeden z dvojice se přitom pohybuje vzad). Pro pídalkovitý pohyb je nezbytné, aby se jeden z partnerů pozvedl a druhý posunul nohy o několik centimetrů vpřed. Po úspěšných pokusech se stojící dvojice vyrovnají do jedné linie. Na povel zaujmou sed a snaží se za daný časový úsek (30-120 sekund) dojít nebo se dosunout co nejdále.

Tři proti jednomu CÍL: Spolupráce a rychlá reakce v malé skupině.

Čas na přípravu: -

Čas na hru: 10 minut Věk: od 8 let

Pomůcky: Náročnost psychická: I Prostředí: louka, hřiště, tělocvična Náročnost fyzická: 3

Počet hráčů: 8+

Proměna klasické honičky. Rozdělíme početnější skupinu na družstva po čtyřech. Tři hráči se chytnou za ruce a jeden z nich tvoří cíl (oběť). Čtvrtý hráč, pronásledovatel, stojí mimo trojúhelník a snaží se chytit svou oběť (hráče, který byl označen jako cíl). Trojice hráčů se však otáčí a manévruje tak, aby mu co nejvíce znemožnila se oběti dotknout. Hraje se tak dlouho, až v některé čtveřici proná­ sledovatel chytí svou oběť. Lze obměnit několikrát role a po kaž­ dém kole krátce hodnotit akce obránců a pronásledovatelů. Lze zjednodušit práci pronásledovatelům tím, že se hráči ve trojici budou držet kolem ramen. Podle zdatnosti účastníků můžeme nechat jednoho pronásle­ dovatele na několik skupin, z nichž každá má vybraného hráče jako oběť, jehož chrání. Je také možné určit několik pronásledovatelů a zvětšovat počet hráčů ve skupinách bránících oběť.

Tunelování CÍL: Obratnost, spolupráce, zábava.

Čas na přípravu: Čas na hru: 10-15 minut

Pomůcky: -

Věk: od 8 let

Prostředí: hřiště, louka, tělocvična

Náročnost psychická: I Náročnost fyzická: 3

Počet hráčů: 10+

Účastníci vytvoří dvojice vyrovnané výškou. Jeden z dvojice zaujme polohu na všech čtyřech. Druhý ho má přeskakovat, prolézat pod jeho tělem a obíhat ho. Počet jednotlivých úkonů si dohodnou před začátkem cvičení, například 5 přeskoků, 6 podlezení a 12 oběhů. Jakmile tento úkol první z dvojice splní, začíná druhý. Počet pře­ skoků, prolézání a oběhů lze měnit. Stejně jako mnohé další hry a cvičení i toto lze provádět jako soutěž mezi dvojicemi. Situaci v plnění zadaných pohybových úkolů zkomplikujeme, když upravíme pravidla tak, že každý úkon bude prováděn s jiným hráčem. Nastane velký ruch a přebíhání. To je také šance, jak zadat tento úkol pro celou velkou skupinu a zjišťo­ vat čas, za jak dlouho jej hráči zvládnou. Hráč, přes něhož se přeskakuje, podlézá a který se obíhá, se může pomalu po tělocvičně pohybovat, čímž se zvýší obtížnost plnění zadaného úkolu.

Stonožka CIL: Obratnost, síla, koordinace činností ve skupině.

Čas na přípravu: -

čas na hru: | O— 15 minut Věk: od 8 let

Pomůcky: Náročnost psychická: I

Prostředí: větší rovný prostor

Náročnost fyzická: 3

Počet hráčů: 8+

První člen skupiny se z lehu na zádech zvedne do podporu ležmo vzadu s pokrčenýma nohama - opírá se o zem rukama a chodidly pokrčených nohou. Další člen zaujme stejnou polohu, a to tak, že se opře rukama o nárty prvního hráče. Takto se seřadí celá sku­ pina. V této zajímavé poloze se skupina snaží o pomalý pohyb vpřed nebo vzad. Při pohybu se všichni musí držet za nárty nohou (kromě prvního) a nikdo si nesmí sedat na zem.

Vedoucí určí vzdálenost, kterou musí skupina překonat. Lze také uspořádat závody několika skupin v rychlosti stonožek. Stejný pohyb, jen obráceně (čelem k zemi). Členové skupiny zaujímají podpor ležmo v řadě za sebou tak, že každý násle­ dující se opře rukama o kotníky předchozího. Skupina se zkusí pohybovat vpřed nebo vzad.

Upíři CÍL: Tělesný kontakt, vzájemná komunikace, spolupráce.

Čas na přípravu: Čas na hru: 10 minut

Věk: od 8 let Pomůcky: šátky na oči, lano nebo guma k vymezení prostoru

Prostředí: rovný prostor ohrazený provazy, lanem nebo dlouhou gumou

Náročnost psychická: 2 Náročnost fyzická: 2 Počet hráčů: 10+

Hra, která nabývá na zajímavosti, mají-li hráči bohatou fantazii. Lze si představit, že nastala dlouhá noc a rozmnožil se zvláštní druh upírů, využívajících tmu k napadání lidských stvoření. Skupina hráčů se dostala do zatemnělé oblasti. Musí se zde pohybovat obezřetně, aby se nikoho upír nedotkl. To znamená, že všichni hráči mají zavázané oči a volně se pohybují v omezeném prostoru. Jednoho z hráčů vybere vedoucí dotykem a ten bude představovat upíra, který nevydává žádné zvuky. Narazí-li na sebe dva hráči, kteří nejsou upíři, pak oba vydají srdcervoucí výkřik a pokračují ve svém pohybu dále. Narazí-li někdo na „upíra“, pak se ozve jen jeho výkřik. Pozná, že je infi­ kován, a stává se sám upírem. Upíři se pohybují pomalu v pro­ storu a ostatní se jim snaží intuitivně vyhnout. Narazí-li na sebe dva upíři, tzn. že se neozve ani jeden výkřik, přemění se oba opět na lidi. Hra by ideálně měla skončit tehdy, když všichni projdou přeměnou na upíra a pak se vzájemným dotykem změní v lidi. Toho nemusí každá skupina dosáhnout, proto je vhodné stanovit určitý časový limit. Místo doteku mohou upíři svou oběť slabě štípnout nebo dokonce kousnout do ramene.

Hmota CÍL: Tělesný kontakt, napětí a zábava.

Čas na přípravu: Čas na hru: 10-15 minut

Pomůcky: pro každého šátek na oči

Věk: od 8 let

Prostředí: hřiště, louka, místnost, hrací plochu vymezit provazy

Náročnost psychická: I Náročnost fyzická: 2

Počet hráčů: od 12 osob

Pod názvem Hmota se skrývá tichá a nádherná životní síla pro­ stupující k nám z kosmického prostoru. Každý by se chtěl této síly dotýkat a stát se její součástí. To se může podařit jen v této hře a ve vymezené oblasti. Všichni hráči si zavážou oči a pohybují se v určitém území. Jednoho z nich vedoucí hry vybere a stanoví ho jádrem oné mocné síly Hmota. Jeho úkolem je pomalý pohyb v území a zachování mlčenlivosti. Ostatní hráči se pohybují, nemluví a snaží se tuto sílu dotykem objevit. Dotkne-li se hráč hráče, zeptá se: „Hmota?“ Není-li to hledaná síla, odpoví dotyčný stej­ ným slovem „Hmota“. Hráč, který představuje jádro Hmoty, neodpovídá. Dotkne-li se ho někdo, pozná podle toho, že hleda­ nou sílu nalezl, a připojí se k ní. Pak se pohybují prostorem ve dvojici. Hra pokračuje dále a skončí, až se všichni hráči stanou součástí oné nádherné síly, drží se společně za ruce a pomalu se pohybují. Hru ukončí vedoucí. Hra probíhá ve volném tempu. Ozývají se jen otázky „Hmota?“

Společné setkání a nalezení Hmoty lze ztížit pravidly omezu­ jícími její pohyb, nebo dovolit jejímu nositeli, aby se pohybo­ val s otevřenýma očima.

Je nutný rovný bezpečný povrch, vymezené území pro pohyb skupiny, pomalý pohyb s rukama před sebou.

Gordický uzel CÍL: Kontakt s ostatními, smysl pro kooperaci, obratnost, tvořivý přístup. Výborný prostředek, jak zapojit všechny do akce.

Čas na přípravu: Čas na hru: 10-30 minut

Věk: od 8 let Náročnost psychická: 2

Pomůcky: -

Náročnost fýzická: 2

Prostředí: dvůr, hřiště, louka, lesní prostranství, místnost

Počet hráčů: 10-12

Skupina vytvoří kruh tak, aby se hráči dotýkali rameny. Každý předpaží levou a uchopí za ruku některého ze svých spoluhráčů - nesmí to však být jeho soused. Totéž provede pravou paží (lze provést se zavřenýma očima). Nyní je skupina dokonale propletena, vznikl gordický uzel. Nečeká však na Alexandra Makedonského a snaží se rozmotat vlastními silami, aniž by se někdo pustil. Podaří-li se rozplést tuto změť končetin a těl a vytvořit jeden kruh (platí i postavení zády do středu kruhu), bude skupina zapsána do desek maloasijského města Gordia. Asie jí bude ležet u nohou. Selžou-li všechny pokusy o rozpletení lidského uzlu, může vedoucí uvolnit jedno spojení, o kterém si skupina myslí, že je klíčové. Pak se pokračuje v řešení úkolu. Při větším počtu hráčů bývá potřebný i druhý zásah vedoucího. Hráči i vedoucí by se měli obrnit trpělivosti a hledat řešení. V průběhu hry se může měnit způsob držení rukou při zachování stálého kontaktu, nesmí to však měnit základní postavení. Při větším počtu osob se podaří vytvořit i několik menších kruhů.

Lze zahájit hru s malým počtem hráčů a postupně zvětšovat skupinu. Při velkém počtu hráčů lze přerušit jedno spojení a uložit sku­ pině vytvoření řady. Lze určit časový limit pro řešení nebo soutěžit v úspěšnosti mezi několika skupinami.

Upozorněte na ohleduplnost při držení za ruce. Těsné džíny či krátké přiléhavé sukně komplikují úspěšné řešení.

Vstávání CÍL: Tělesný kontakt, spolupráce

a koordinace pohybů.

Čas na přípravu: -

Čas na hru: 10-15 minut Věk: od 8 let

Pomůcky: Prostředí: bezpečný prostor venku nebo v místnosti

Náročnost psychická: I Náročnost fyzická: 3

Počet hráčů: 8+

Má společně vstát co nejvíce členů skupiny. Zahajují dvojice, uchopí se za ruce, dají chodidla špičkami k sobě a pomalu si sedají na zem. Vyžaduje to určitou dávku spo­ lupráce i koordinace. Podaří-li se vstát dvěma dvojicím, vytvoří čtveřici. Postupně se přidávají další dvojice. Na závěr se pokusí společně vstát celá skupina. Samozřejmě při větším množství aktérů není dost dobře možné udržet dotyk špičkami nohou. Zde bude stačit, když se skupina udrží za ruce při společném sedání na zem a vstávání. Důležité je zachování stálého kontaktu členů skupiny. Zvládnutí tohoto cvičení ve skupině větší než 20 osob patří k dobrým výkonům.

První dvojice si stoupne zády k sobě, opře se a pomalu se snaží sednout na zem a opětovně vstát. Cvičení se daří, dovedou-li se hráči dobře opřít zády o sebe a stát pevně na zemi. Postupně se přidávají další dvojice. Při větším počtu nelze již dosáhnout opory o záda. Nedovolte zaháknutí paží v loktech, při pádu to může vést ke zranění. Postupně vzniká zajímavý lidský, smě­ jící se propletenec, který si dokáže stěží sednout; při vstávání se důsledný kontakt lehce naruší a vzniká valná hromada. Dokáže-li vstát skupina 16 osob, je třeba to ocenit.

Cvičení provádějte na rovné ploše bez tvrdých, ostrých před­ mětů. Nepodceňujte hromadné pády.

Závin CÍL: Tělesný kontakt, spolupráce

Čas na přípravu: Čas na hru: 10 minut

Pomůcky: -

Věk: od 8 let

Prostředí: větší hřiště nebo místnost, rovná louka

Náročnost psychická: I Náročnost fyzická: 2

Počet hráčů: 10-20

Vzpomeneme si na dětská léta a oblibu činností, které dráždily rovnovážné ústrojí. Činnost zvaná Závin nabízí létání jako na kolotoči, hlavně pro posledního v řadě. Lze také pocítit nebýva­ lou blízkost svých kolegů. Podle velikosti skupiny vytvoříme jeden nebo více kruhů, kde se všichni drží pevně za ruce (10-20 osob). V jednom místě kruh rozpojíme a určíme prvního a posledního. První zůstane pevně stát a řada vedená posledním začne kolem prvního obíhat. Polo­ měr obíhání se zmenšuje. Nakonec vznikne útvar, který můžeme směle nazvat závinem. Máme-li dost fantazie, vyzveme všechny, aby zavřeli oči a představili si, jak takový závin vypadá. Nazlátlé těsto s marmeládovou nebo oříškovou náplní, a ta báječná chuť! Těsného kontaktu lze využít také k tomu, že se všichni něžně přitisknou, někdo může říct přání pro dnešní den, nebo zůstanou minutu zcela potichu. Vyzkoušíme několikrát v různém řazení hráčů.

s. Využijeme složitého útvaru a zadáme skupině obtížný úkol; v seskupení závinu překonat např. desetimetrový úsek.

Je nebezpečné v zavinuté poloze provádět závody.

Slepý sochař CÍL: Tělesný kontakt, představivost, tvořivost, rozvoj hmatu.

Čas na přípravu: Čas na hru: 30 minut

Věk: od 12 let

Pomůcky: páska na oči pro každou trojici Prostředí: dostatečně velká rovná plocha pro všechny trojice

Náročnost psychická: I Náročnost fyzická: 3

Počet hráčů: 3 +

Ve hře vstoupíme do světa, ve kterém má důležitou roli jeden z našich smyslů - hmat. Staneme se sochaři napodobujícími živé modely. Účastníci se rozdělí do trojic. Trojice mohou být vytvářeny právě

z osob, které se navzájem ještě málo znají. Každá trojice obdrží pásku na oči a změní se v uměleckou dílnu. Jeden hráč bude představovat model, druhý bude tvárnou hmotou a třetí hráč bude mít zavázané oči a bude představovat umělce - sochaře. Postupně se v rolích vystřídají. Celá akce probíhá beze slova. Skupinka si vybere vhodné místo. Sochař si zaváže oči, hráč představující model si vymyslí zajímavý postoj a vytvoří ho. Hráč, který bude modelován, si stoupne tak, aby sochař dosáhl na model i na něj. Spolupracuje tím, že udržuje jakoukoli polohu, do které ho sochař nastaví. Slepý sochař zahájí tvorbu. Musí nejprve zjistit celkové obrysy modelu, potom přenáší detaily do tvárné hmoty - tvaruje tělo a končetiny hráče (sochařské hlíny), aby jejich postavení kopírovalo model. Domnívá-li se sochař, že dílo dokončil, odkryje si oči a zkoumá, jak se mu práce podařila. Postupně se všichni tři hráči vystřídají v roli slepého sochaře.

..

Lze vytvořit jeden centrální model, podle kterého musí všichni sochaři upravit svůj materiál (hráče představujícího tvárnou hmotu). Po skončení lze uspořádat výstavu a zhodnocení děl.

Zdůraznit ohleduplnost v činnosti sochaře-hráče se zavázanýma očima. Hráč vytvářející model by si měl uvědomit, že musí zvole­ nou polohu udržet po celou dobu práce slepého sochaře.

;

i

■

।

Boj o vlajku CÍL: Taktické myšlení, rychlost,

obratnost.

Čas na přípravu: Čas na hru: 10-15 minut

Věk: nad 12 roků

Pomůcky: šátek nebo vlajka na 80cm tyčce Prostředí: rovná plocha s vyznačenou středovou čárou a základními liniemi vzdálenými 15-20 m od středu, za základními liniemi aspoň 4 m prostoru bez překážek

Náročnost psychická: I

Náročnost fyzická: 3 Počet hráčů: 8-20

00 o o I

ooo

Hlavním úkolem hráčů je donést vlajku nebo šátek za svou základní čáru a nenechat se přitom chytit. To je zarámováno určitými pravidly. Na začátku dvě družstva se stejným počtem hráčů stojí proti sobě za základními liniemi. Uprostřed stojí vedoucí a drží šátek (vlajku), nebo tam je připevněná skutečná vlajka. Hráči každého družstva se tajně označí čísly (např. od jedné do deseti). Vedoucí hry pak vyvolá libovolné číslo (1-10), hráči označení těmito čísly vybíhají co nejrychleji k vlajce, aby ji odnesli na své území. Přitom nesmějí přebíhat středovou čáru. Komu se podaří odnést vlajku, aniž by se ho soupeř dotkl, získává pro své družstvo bod. Soupeř ho však může honit - když ho dostihne a dotkne se ho, patří bod tomuto soupeři. Takto by mělo proběhnout aspoň tolik kol, kolik je hráčů v družstvu, spíše o dvě více, aby mohl taktizovat i vedoucí vyvo­ lávající čísla. Družstvo, které získá více bodů, vyhrává. Je možné vymezit linii 3-4 m od středové čáry, za kterou se už nemůže bodovat. Klidnější varianta hry spočívá v tom, že zvolení hráči jdou k vlajce krokem a teprve tam se odehrávají taktické manévry. Mají za úkol přelstít soupeře, odvést jeho pozornost a utéci s vlajkou na vlastní území. Chceme-li zdůraznit rychlost před taktikou, prodloužíme vzdálenost základní linie od středu na 25-30 m a zavedeme pravidlo, že bod získává ten, kdo se vlajky dotkne dříve. Místo vlajky lze přenášet předměty. Dotknou-li se jich hráči ve stejný okamžik, pokus se opakuje.

'důraznit ohleduplnost při chytání, nezasahovat hlavu. Doporuíit rozcvičení. Nehrát na kluzkém povrchu.

Pendl CÍL: Důvěra, osobní kontakt, určitá

dávka odvahy.

Čas na přípravu: Čas na hru: 15 minut

Věk: od 12 let

Pomůcky: -

Prostředí: rovná plocha o rozměrech 4x4 m, nejlépe travnatá

Náročnost psychická: 2

Náročnost fyzická: 3

Počet hráčů: 10-16

Skupina vytvoří těsný kruh. Hráči jsou obráceni čelem do kruhu a dotýkají se rameny. Všichni pokrčí paže tak, že dlaně směřují do středu kruhu. První odvážlivec ze skupiny si stoupne do středu kruhu, zaujme stoj spojný, zpevní celé tělo, připaží nebo zkříží paže na prsou (vhodné pro dívky). Poté se zeptá skupiny, zda je připravena ke cvičení. Po kladné odpovědi celé skupiny zavře oči a řekne „pozor, padám“. Nechá zpevněné tělo padnout do rukou spoluhráčů, kteří ho jemně dlaněmi posunují po obvodu kruhu. Nikdo nesmí nechat svého kolegu spadnout. Je-li těžký, je třeba se rozkročit a pevně se zapřít. Vznikají-li při posunu hráče problémy, lze zmenšit kruh. Po 30-40 vteřinách se hráč uprostřed vymění. Každý by si měl zkusit stát ve středu a svěřit se do rukou svých kolegů. U vyspělé skupiny můžeme zkusit celé cvičení při zvětšeném kruhu. Obměníme postavení v kruhu. Všichni si sednou a svými cho­ didly vytvoří těsný prostor uprostřed kruhu. Tam si stoupne hráč. Chodidly je pevně zakotven a může padnout napjatým tělem na ruce spoluhráčů. Ti ho posunují po obvodu kruhu doteky trupu.

Zdůraznit význam cvičení důvěry. Je to důležitá etapa v rozvoji vztahů ve skupině. Zachovávejte klid a spoluprožívejte pohyb hráče ve středu.

Obraz mého jména CÍL: Identifikace s vlastním jménem jako

důležitá součást sebeakceptace.

Čas na přípravu: Čas na hru: 45 minut

Věk: od 8 let

Pomůcky: papír a pastelky (voskovky) Náročnost psychická: 2

Prostředí: místnost Náročnost fyzická: I Počet hráčů: I +

Každý si potichu opakuje své jméno a sleduje, co ho přitom napadá. Pak se tyto asociace pokusí nakreslit. (15 min.) Obrázek každý podepíše na rubu a položí ho doprostřed kruhu. Všichni si je 10 minut prohlížejí a uvažují, co která kresba vyjadřuje. Před vyhodnocením obrázky umístíme na dobře viditelné místo; má-li ve skupině několik účastníků stejné jméno, dáme jejich obrázky vedle sebe.

Můžeme si povídat o jménech obecně - jakou představu které vyvolává (např. Alžběta, Jana, Isabela), zda to může ovlivňo­ vat jeho nositele i okolí.

Každý představí svůj obrázek, lze se zabývat následujícími otáz­ kami: Co mě napadlo k mému jménu? Co pro mě moje jméno zna­ mená? Jak se mi líbí? Jak bych se chtěl jmenovat? Jaké by to bylo jmenovat se jinak? Jaké to je mít dlouhé/krátké jméno? Mám přezdívku? Jak se mi líbily obrázky ostatních? Napadaly je podobné věci?

Při vyhodnocení pracujeme především s asociacemi účastníků a popisem obrázků, vyhýbáme se interpretacím. Měli bychom mít dostatek času.

Autoportrét CÍL: Zaměřit se na pozitivní vnímání sebe a porovnat ho s tím, jak mě vnímají ostatní.

Čas na přípravu: Čas na hru: 30 minut Věk: od 8 let

Pomůcky: Pro každého velký papír a pastelky nebo barvy na malování Prostředí: místnost

Náročnost psychická: 2 Náročnost fyzická: I

Počet hráčů: dvojice

Každý během 10 minut nakreslí nebo namaluje svůj autoportrét. Potom ho předá kamarádovi, který ho dotvoří podle toho, jak

autora portrétu vidí on. Můžeme se soustředit na tvář, na charakteristický postoj, na

umístění ve skupině (ve středu, na okraji) apod. Autoportrét tvoří každý před zrcadlem. Autoportrét tvoříme pomocí koláže - lze použít charakterizu­

jící výstřižky (auta, kosmetika apod.).

Portréty vystavíme. V přátelské skupině můžeme diskutovat o tom, zda se kdo cítí jinak, než ho vidí ostatní, a proč.

Vedoucí by měl povzbuzovat ke hledání a znázorňování pozitiv­ ních vlastností - jak u sebe, tak u druhých. Závěrečnou diskusi

citlivě reguluje.

Změny CIL: Přijetí sebe samého, zlepšení sebepojetí.

Čas na přípravu: Čas na hru: 20 minut

Věk: od 8 let Pomůcky: pro každého papír a potřeby na kreslení

Náročnost psychická: 2

Prostředí: kdekoli

Náročnost fyzická: 1

Počet hráčů: čtveřice

Ve čtveřici se jeden dobrovolník vyjádří, co by na svém zevnějšku chtěl změnit, např. účes, barvu očí, nosit jiný styl oblečení. Ostatní nakreslí, jak by asi vypadal. Teprve potom dobrovolník upřesní svoji představu. V přátelské skupině pak diskutují, zda by dotyčnému taková změna pomohla a jak jí případně dosáhnout (účes), nebo jak umět přijmout nezměnitelný fakt (barvu očí).

Místo kreslení lze vytvořit koláž.

Co je pro koho charakteristické, podle čeho ho poznáme už z dálky? Je svět zajímavější, když v něm jsou různí lidé, nebo by bylo lepší, kdyby všichni vypadali stejně dokonale?

Účastníci by měli pochopit, že není tak důležité, jak vypadají, ale

jak se pojímají. Nikdo by neměl nikoho nepříjemně shazovat.

T ransformace CÍL: Rozvoj senzibility, kreativity a fantazie.

Čas na přípravu: -

, .n . „ Cas na hru: 10 minut Věk: od 4 let

Pomůcky: plastika, reliéf nebo jiný členitý předmět, šátek a pro každého papír a potřeby na malování

Prostředí: kdekoli

Náročnost psychická: 2 Náročnost fyzická: I

Počet hráčů: I +

Vedoucí šátkem zakryje plastiku, reliéf nebo jiný členitý předmět. Účastníci jeden po druhém vnímají rukama bez pomoci zraku zakryté dílo. Potom své pocity zachytí malbou nebo kresbou.

Po dokončení vedoucí odkryje původní dílo a všichni si s ním porovnají svůj výtvor.

Hovoříme o tom, co účastníci vnímali hmatem a jak se jejich představy lišily od skutečnosti.

Mandala CÍL: Sebepoznání, zamyšlení nad sebou.

Čas na přípravu: -

Pomůcky: pro každého papír a potřeby

y^|