Encyklopedie řádů a vyznamenání 8085983710, 9788085983715

Citation preview

ENCYKLOPEDIE A VYZNAMENANÍ

ANJOUAN • ŘÁD ZLATÉHO ROUNA • ŘÁD MARIE TEREZIE RÁD LUDVÍKŮV . BÁDENSKO • ŘÁD CHRYSANTÉMY • BELGIE

ČESTNÁ LEGIE • RÁD SV. MICHALA • RÁD SV JIŘÍ • HESSENSKO PODVAZKOVÝ ŘÁD • VOJENSKÝ ZÁSLUŽNÝ KŘÍŽ • DAHOME

ORANŽSKÝ DOMÁCÍ ŘÁD • ŘÁD BÍLÉHO LVA • ŘÁD KORUNY ŘÁD ČERNÉ ORLICE • ŘÁD ŽELEZNÉ KORUNY • ŽELEZNÝ KŘÍŽ ŘÁD POUR LE MÉRITE • RÁD RŮŽE • ŘÁD SV LAZARA • CHILE RÁD PIA IX. • ČESTNÝ KŘÍŽ • RÁD SV. ALEXANDRA NÉVSKÉHO

DOMÁCÍ RYTÍŘSKÝ RÁD SV HUBERTA • ŘÁD BÍLÉHO SLONA

František

Lobkowicz

ENCYKLOPEDIE

A VYZNAMENÁNÍ

Nakladatelství Praha

1999

Libri

© dr. František Lobkowicz 1995, dědicové 1999 ISBN 80-85983-71-0

OBSAH

Slovo autora ......................................................................................................... Redakční poznámka ............................................................................................

7 8

OBECNÁ ČÁST

..................................................................................................

9

Faleristika, její vznik a vývoj ......................................................................... Symbolika řádů ............................................................................................... Řády a vyznamenání......................................................................................... Vývoj řádů ......................................................................................................... Duchovně-rytířské řády ............................................................................ Světské rytířské řády.................................................................................. Vojenské a záslužné řády............................................................................ Dámské řády ............................................................................................... Záslužné řády............................................................................................... Vyznamenání ............................................................................................... Stavba řádové dekorace a dělení do tříd ..................................................... Řádový odznak ............................................................................................ Klenot............................................................................................................ Stuha ............................................................................................................ Kolana (řetěz)............................................................................................... Hvězdy ......................................................................................................... Řádové úbory............................................................................................... Investitura......................................................................................................... Způsoby nošení řádů v moderní době ........................................................ Výlučnost členství v řádu............................................................................... Udělení řádu a povýšení do šlechtického stavu ........................................

9 10 14 16 16 19 21 25 26 26 28 30 30 30 31 32 33 34 37 38 38

KATALOG ŘÁDŮ A VYZNAMENÁNÍ...........................................................

41

Řády a vyznamenání podle zemí do roku 1918........................................... Stručný vývoj řádů a vyznamenání po roce 1918 ..................................... Slovník odborných a méně obvyklých výrazů................................................. Seznam doporučené literatury ........................................................................ Seznam vyobrazení............................................................................................... Jmenný rejstřík...................................................................................................... Rejstřík řádů.........................................................................................................

42 209 223 227 228 234 244

5

Obr. 1: Pečet Řádu Zlatého rouna

SLOVO

AUTORA

Tato příručka je časově omezena rokem 1918. Tehdy - a pak ještě po roce 1945, jakož i v posledních letech - vznikla řada nových států, a tím také mnoho novo­ dobých řádů a vyznamenání, které svou organizací i vzhledem představují novou a často odlišnou etapu, zasluhující samostatné zpracování. Přesto jsem čtenáři pro informaci připojil na konec knihy stručný a samozřejmě neúplný přehled no­ vějších řádů, s nimiž se mohl v nedávné minulosti i v současnosti setkat. Druhé omezení se týká velkého množství vyznamenání a medailí, které byly ve většině zemí světa postupné udělovány a jež by do této knížky také patřily jejich množství však přesahuje jak její kapacitu, tak by ohrozilo přehlednost a čtivost. Knížka je úmyslně poměrně stručná, heslovitá a nechce být vědeckým dí­ lem určeným jen pro odborníky. Ty odkazuji na příslušnou, většinou málo do­ stupnou literaturu, která je uvedena v seznamu připojeném v závěru. Knížka chce poskytnout informace především zvídavému čtenáři, popisy řádů mají spolu s ilustrací - pouze sloužit k jejich snazšímu rozpoznání. Úmyslné jsem vy­ nechal údaje o rozměrech, detailech, typech, dobových rozdílech a podobně, kte­ ré patří spíše do sběratelských katalogů. Běžný čtenář se setkává s řády v zámeckých či muzejních sbírkách a také na portrétech a fotografiích, kde mu stručný charakterizující popis i kresba snad po­ mohou k jejich určení. Je známo, že správným určením řádů a vyznamenání (i uniformy) na portrétech lze velmi často dost přesně určit dosud neznámou por­ trétovanou či fotografovanou osobu. Řády a vyznamenání tvoří nejen součást he­ raldiky, ale jsou také institucí navýsost politickou, připomínající dějiny zemí a je­ jich představitelů. Při přípravě této příručky se proto ukázala její vnitřní souvislost s dvěma publikacemi téhož nakladatelství, Encyklopedií heraldiky od Milana Bubna a knihou Státy a jejich představitelé autorů Františka Honzáka a Marka Pečenky. Obé knihy doporučuji z vlastní zkušenosti jako logickou doplň­ kovou literaturu.

Redakční poznámka

Po dohodě redakce s autorem jsou cizí vlastní jména uváděna převážně ve své originální podobě a v závorce je jejich český ekvivalent. Je tomu tak nejen proto, že se tento zvyk začíná už konečné prosazovat i u nás v běžných slovnících (uni­ versálních, geografických a podobně), ale zejména také díky skutečnosti, že se původní jména (případně jejich latinský tvar či iniciály jména) často vyskytují v nápisech na řádech a vyznamenáních. Čtenář je pak může snáze identifikovat. Výjimku jsme udělali pouze u jmen panovníků Anglie, Francie a některých dal­ ších států, která jsou už plně vžita (tam je naopak originální jméno v závorce). Pozorný čtenář zároveň zjistí, že v průběhu staletí kolísal pravopis - například v Německu se můžeme setkat s formou jména Karl i Carl (ale také Živil a Civil). Autor se v takových případech snažil držet vždy původní (starší) verse pravopisu. Doufáme, že čtenář ocení i data života a vlády u jednotlivých zakladatelů řádů a vyznamenání i dalších osob, která jsou v mnoha případech českému čtenáři jen obtížně dostupná. Autor rovněž na žádost redakce laskavě doplnil i některé širší historické sou­ vislosti k jednotlivým řádům a územím, takže knížka ve své výsledné podobě značně překračuje poměrně úzce vymezenou oblast faleristiky a stává se zajíma­ vým kulturně historickým svědectvím. O to cennějším, že - jak koneckonců čte­ nář zjistí i v seznamu literatury - jde o vůbec první dílo tohoto druhu v české li­ teratuře. Ale nejen v ní, protože převážná většina dosud publikovaných zahraničních prací je poměrně úzce specializovaná - zabývá se bud konkrétním řádem, zemí nebo úzce vymezeným regionem. Není proto divu, že o knihu již ve stadiu rukopisu projevila zájem i zahraniční nakladatelství. Zároveň jsme spolu s autorem stáli před nelehkou volbou, zda do knížky zařa­ dit i obrázky, kde byly podklady velmi nekvalitní, ale jiné nebyly dostupné (týká se to především odznaků jednotlivých ústavů šlechtičen a ojediněle i některých řádů a vyznamenání). Nakonec jsme se rozhodli i tyto obrázky jako cennou doku­ mentaci (spolu se slovním popisem v textu) zařadit a čtenářům se omlouváme za jejich sníženou kvalitu. redakce POZNÁMKA NAKLADATELSTVÍ KE DRUHÉMU VYDÁNÍ

K našemu zármutku se autor druhého vydání své knížky už nedočkal a nemohl provést případné doplňky či úpravy. Nakladatelství LIBRI se proto po dohodě s dědici autorských práv rozhodlo, že nové vydání stále žádané knížky bude provedeno formou čisté reedice, a do textu proto nebyly prováděny žádné změny a zásahy.

8

OBECNÁ

ČÁST

FALERISTIKA, JEJÍ VZNIK A VÝVOJ

Ve všech dobách se lidé rádi zdobili viditelnými znaky nejen úspěchu a moci, ale také znaky zásluh a vděčnosti. S příslušnými symboly se setkáváme na každém kroku a liší se pouze dobou, stupněm kultury a řazením hodnot. Úspěšný lovec všech dob se rád zdobil zvířecí trofejí, římský důstojník hrdé nosil věnec za sta­ tečnost v bitvě, středověký rytíř jel do boje s šátkem milované dámy a prostý vo­ ják si přinesl domů z tureckých válek „pamětní peníz“ s podobou panovníka. Člen starého rytířského řádu i účastník křížového tažení si připjali na svůj plášť kříž na znamení příslušnosti k vybrané skupině, panovník si zavázal k věrnosti své dvořany společným odznakem. A tak vývojem času a praktickou potřebou by­ lo nutno odlišit členství ve skupině, řádu či spolku od prostého zviditelnění pro­ jevu díku za věrnost, statečnost či jakoukoliv zásluhu. Viditelné symboly se sta­ ly psychologickou součástí života a doprovázejí lidstvo na každém kroku. Do našeho denního života se dostaly jako řády a vyznamenání a nauka o nich se ozna­ čuje novodobým názvem faleristika. Tento pojem jako první zavedl okolo roku 1937 československý důstojník a sběratel řádů Oldřich Pile a vycházel přitom ze starořeckého slova phalera [falera], označujícího kovové ozdoby na přilbách bo­ jovníků a jejich koní, převzaté Římany ve tvaru phalerae [faleré] jako označení vo­ jenských vyznamenání. Byly to kovové kruhové medaile - bronzové, stříbrné a zlaté - s vyobrazením boha či bohyně, nošené na hrudi bojovníků. Tyto faléry však nebyly jediným vyznamenáním starověku. Známe také několik druhů věn­ ců, nošených kolem hlavy - latinsky se jim říkalo coronae [koroné]. Mohly být vavřínové, dubové, ale také zlaté. Takzvané armillae [armilé] byly náramky, tor­ ques pak řetězy (keltského původu), nošené kolem krku. Tato vyznamenání se nám zachovala především na stélách, tj. mramorových náhrobcích. Známá a čas­ to reprodukovaná je stéla Marca Caelia, uchovaná v muzeu v Bonnu. Zobrazuje legáta (tedy velitele či podvelitele legie) Marca Caelia s věncem, třemi řetězy, jedním nebo dvěma náramky a pěti falérami na hrudi. Nápis říká, že padl v roce 9 po Kristu v proslulé bitvě v Teutoburgském lese pod velením Publia Quintilia Va­ ra, v níž Římané utrpěli jednu ze svých největších porážek. Římané snad ještě hůře než ztrátu padlých pociťovali pohanu, kterou jim Germáni připravili ukořis­ těním výsostných znaků legií s orly. Vypráví se, že císař Augustus zdrceně vykři­ koval: ,Vare, Vare, vrať mi mé orly!" Jednotlivé faléry byly ovšem také nalezeny při archeologických vykopávkách a jsou dnes uchovávány v řadě muzeí. Faleristika je tedy pomocná véda historická, pojednávající o viditelně nošených vyznamenáních, to jest o řádech, medailích a odznacích, které byly uděleny za zá­ sluhy jakéhokoli druhu. 9

Pojem vyznamenání se však používá i k označení všech dekorací, které nepat­ ří mezi řády, ale jsou také odměnou za zásluhy - to znamená různé válečné, zá­ služné a pamětní kříže a medaile. Termín dekorace či odznak užíváme v širším smyslu jako označení vlastního předmětu vyznamenání - řádová dekorace, náprsní dekorace a podobně. Jako řád pak označujeme vyznamenání, dělené na třídy či stupně a dle toho i odstupňovaně udělované. I to ale neplatí obecně, neboť původní (takzvané staré či velké) řády mají pouze jednu třídu, a naproti tomu známe i vyznamenání o ví­ ce stupních. Spíše proto platí, že řád je hierarchicky vyšší a cennější (i provede­ ním) než vyznamenání a jeho označení je dáno úředním názvem. Faleristika má poměrné úzký vztah k heraldice jako nauce o znacích. Obě dis­ ciplíny mají společné kořeny v době křižáckých válek, kdy se bojující rytíři, skry­ tí za svou zbrojí, zdobili symboly ke svému snazšímu rozlišení. Tyto symboly či znaky používali na svých praporcích a štítech a podobné symboly se staly odzna­ ky tehdejších prvních rytířských řádů. Faleristika však také převzala heraldickou terminologii při popisování řádů. To se týká například zásady popisu z pohledu nositele řádu, a nikoliv z pohledu po­ zorovatele - čili udáváme pravou a levou stranu obráceně. Také heraldický způ­ sob šrafování, nahrazující barvy, se používá i při kresbách vyznamenání. Heral­ dická zásada zřetelnosti a jednoznačné rozlišitelnosti znaků byla zachovávána i u starých řádů, u novějších to bohužel často neplatí. Záležitostmi praktické he­ raldiky, to jest dodržováním jejích zásad, tvorbou a popisem znaků, se kdysi za­ bývali příslušní královští úředníci - heroldi. Obdobná funkce existuje i u svět­ ských rytířských řádů, kde se jmenuje podle názvu řádu - například u anglického Podvazkového řádu je to Garter (to jest Podvazek).

SYMBOLIKA ŘÁDŮ •V' Symbolika řádů se především opírá o některé známé heraldické figury. Nejčastě­ ji se přirozeně vyskytuje kříž jako symbol křesťanství. Je logickým odznakem du­ chovních řádů, ale i později se stále opakuje v různých podobách. Účastníci kři­ žáckých válek koncem 11. století si připínali červený kříž na své pláště, aby tím dokazovali svoji účast na hnutí, které tehdy hýbalo Evropou. Byl to většinou tzv. latinský kříž, který má dolní svislé rameno prodloužené. Kříž se také stal odzna­ kem v té době vznikajících duchovné-rytířských řádů, když vznikla potřeba jejich rozlišení nejen barvou, ale i tvarem. A tak se setkáváme s křížem řeckým, jehož ramena jsou stejně dlouhá. Vidíme ho na hvězdě anglického Podvazkového řádu (a také na švýcarské státní vlajce). Ondřejský kříž ve tvaru písmene X je typický pro ruský ■•Rádsv. Ondřeje. (Sv. Ondřej byl podle legendy ukřižován na kříži prá­ vě tohoto tvaru.) Má-li kříž rozšiřující se ramena, mluvíme o tlapatém kříži. Vi­ díme ho u rakouského ■'Vojenského záslužného kříže, u ruského ■'Řádu sv. Jiří a dalších. Tlapatý kříž může mít dovnitř prohnutá ramena a pak se jmenuje leopoldský kříž podle rakouského ■•Leopoldova řádu. Rupertský kříž má vypouklé konce ramen a jmenuje se podle už zaniklého Řádu sv. Ruperta, založeného roku 10

■

-

-

svatwndřejský Obr. 2: Typy křížů

1701 salzburským arcibiskupem. Typický a známý je maltézský kříž 'Řádu Maltézských rytířů, který má konce ramen rozštěpeny do 8 hrotů. Tento typ kříže s kratšími hroty se opakuje velmi často zvláště u řádů bývalých německých stá­ tů. U Maltézského řádu a ■'Řádu Johanitů je bílý, u toskánského 'Řádu sv. Štěpá­ na červený, u 'Řádu sv. Lazara Jeruzalémského zelený. Tereziánský kříž má kon­ ce ramen prohnuty vlnovkou a je typický pro dva rakouské řády, 'Vojenský řád Marie Terezie (odtud název) a 'Královský uherský řád sv. Štěpána. Latinský kříž s dovnitř prohnutými konci ramen vidíme u 'Řádu Panny Marie Jeruzalémské (neboli Německých rytířů) a u dánského 'Řádu Dannebrog. Duchovně-rytířský 11

■’Řád Božího hrobu používá kříž berličkový - to jest řecký kříž, jehož ramena ale končí příčným krátkým břevnem. Pokud má berličkový kříž; mezi rameny vlože­ ny ještě malé řecké kříže pak mluvíme o jeruzalémském kříži. Španělské a por­ tugalské rytířské řády používají řecký kříž, jehož ramena jsou protažena do tvaru gotického písmene M (iniciála Panny Marie). Liliový kříž má konce ramen liliovitě protaženy. Vidíme ho u parmského a sicilského ■•Řádu sv. Konstantina a Jiří a také u rumunského 'Řádu sv. Michala. Kotvicový kříž má konce ramen rozpol­ cený do stran a mírně vypouklé. Setkáváme se s ním u ■'Rytířského řádu San Ma­ rina a u ■'Domácího řádu knížectví Waldeck. U rumunského či křížkového kří­ že jsou ramena ukončena ve tvaru kříž­ ku. Je častý u rumunských řádů a vyzna­ menání. Patriarší kříž má dvě příčná ra­ mena, z nichž horní je kratší. Kříž známe z uherského a slovenského znaku a vy­ skytuje se ve středovém medailónu Krá­ lovského uherského řádu sv. Štépána. Há­ kový kříž s hákovitě zahnutými konci je sice dnes považován za typický symbol nacismu, ale ještě dříve se objevil u fin­ ských a lotyšských řádů jako starý indogermánský (indoevropský) symbol. (Ve skutečnosti je výskyt svastiky doložen například na keramice - už od dob neoliObr. 3: Rád Zlatého rouna (Rakousko-Uhersko) g byJ tQ mjmo jiné český orientalista Bedřich Hrozný, který zásadně zpochybnil jeho „árijský“ původ, a naopak ho při­ psal semitským národům.) Pisánský kříž má zakončení ramen rozšířeno do tří hrotů a je typický pro některé bulharské řády (obr. 2). Nejen kříž, ale i další heraldické symboly (tzv. obecná heraldická znamení) se spolu s rozvojem řádů začínají při jejich tvorbě objevovat, a to většinou v souvis­ losti se znakem zakladatele řádu či znakem země vzniku. Příkladem mohou být francouzské řády, které kombinují tvar kříže s bourbonskými liliemi mezi rame­ ny. Další rozlišení řádů vyžadovalo i jejich obohacení, a tak vzniká střední meda­ ilón s postavou světce (Panna Marie, sv. Jiří, sv. Ludvík, sv. Michal a jiní), zakla­ datele řádu nebo jeho slavného předka, ale případně i s rodovým znakem. Neobvyklou symboliku měly již některé velké řády středověku. Tak 'Rád Zla­ tého rouna má jako hlavní část zavěšeného beránka (to jest rouno). Sám zaklada­ tel řádu symbol blíže nevysvětluje, ale obecně je považován za narážku na antic­ kou báji, v níž se řecký hrdina lason se svými neméně slavnými druhy plavil na lodi Argo do daleké Kolchidy na maloasijském východním pobřeží Černého moře, aby tu získal zázračné zlaté rouno. Zakladatel řádu burgundský vévoda Filip Do­ brý (1396-1467) připravoval novou křižáckou výpravu (k ní ovšem nikdy nedo­ šlo), a tak tu nacházíme myšlenkovou souvislost. Ještě za života zakladatelova je však také připomínána postava Gedeona ze Starého Zákona, který žádá na Hos­ podinovi kožešinu (to jest rouno) jako znamení svého vítězství nad nepřáteli. Obě příhody byly navíc u burgundského dvora často umělecky znázorňovány (obr. 3).

12

Starší anglický 'Podvozkový řád zvolil jako svého patrona legendárního drakobijce sv. Jiří jako tradičního ochránce rytířstva. A známou scénu, zobrazující svět­ ce jako rytíře na koni, který probodává kopím draka, držícího v zajetí princeznu, vidíme v řádové dekoraci. Také savojský 'Řád Zvěstování Panny Marie nahrazu­ je kříž zlatým medailónem s plastickým znázorněním P. Marie s andělem, obklo­ peným provazem s uzly (v tomto případě jde o takzvané uzly lásky, které byly sta­ rým symbolem savojské dynastie). Dánský 'Řád Slona má zase jako svou dekoraci zlatou plastickou sošku slona. V Evropě dosti neobvyklý zvířecí symbol, jehož původ se nepodařilo spolehlivě vysvětlit, má snad připomínat sílu a moudrost, tedy vlastnosti, které se slonům obvykle přisuzují. Projevem úmyslného přerušení starých tradic se stala Napoleonova 'Čestná Legie. Její typická hvězda rozšiřujících se a rozštěpených ramen nejen přežila řa­ du různých režimů v samotné Francii až do dneška, ale inspirovala také několik novodobých řádů, jako například toskánský 'Vojenský a 'Civilní záslužný řád a rovněž toskánský 'Řád sv. Josefa, dále 'Řád Zářící hvězdy Zanzibaru, českoslo­ venský Řád Bílého lva a mnohé jiné. Hvězda se ovšem stala hlavní dekorací většího počtu řádů, většinou mimoev­ ropských: v Turecku, Persii, Egyptě, Maroku, Etiopii. Šlo tedy (s výjimkou Etio­ pie) především o země, kde kříž jako křesťanský symbol nebyl obecně přijatelný. Ale v symbolice řádů hrají důležitou úlohu samozřejmě také koruny - symbo­ ly suverénních panovníků. Vyskytují-li se i v samotném názvu řádu, jsou pak zpravidla umístěny ve středním medailónu: belgický 'Rád Koruny, 'Rád Bavor­ ské koruny, pruský 'Řád Koruny, 'Záslužný řád Pruské koruny, saský 'Řád Rou­ tové koruny, 'Řád Rumunské koruny, 'Řád Italské koruny a podobně. U mnoha řádů jsou koruny umístěny v takzvaném převýšení řádu (nad řádem): Královský uherský řád sv. Štěpána, rakouský Řád Leopoldův a řada dalších. K symbolice řádů a vyznamenání patří nerozlučné stuha - nejen k zavěšení, ale měla by svou barvou příslušnou dekoraci podle možnosti odlišit od ostatních. Duchovně-rytířské řády používaly černé stuhy, staré světské řády (takzvané vel­ ké řády) měly zpravidla stuhy jednobarevné. Teprve začátkem 19. století musely být používány stuhy vícebarevné, a to zejména pro velké množství vznikajících nových řádů. Častou barvou stuh je červená. Vyskytuje se u starých řádů jako je 'Zlaté rou­ no, dále u anglického 'Řádu Lázně, sicilského 'Řádu sv. Januaria, papežského i portugalského 'Řádu Kristova, ruského 'Řádu sv. Alexandra Něvského, u tos­ kánského 'Řádu sv. Štěpána, francouzského 'Řádu sv. Ludvíka, francouzské 'Čestné Legie, u řady německých, bulharských a řeckých řádů a u mnoha vyzna­ menání. Také modrá barva je častá u významných řádů, jakoje anglický Podvozkový řád, dánský Řád Slona, ruský Řád sv. Ondřeje, polský 'Rád Bílé orlice, francouzský 'Řád sv. Ducha, parmský Řád sv. Konstantina a Jiří a další. Známou stuhou je červenobíle šrafovaná stuha rakouských medailí za stateč­ nost, která se stala za 1. světové války společnou stuhou řady různých vyzname­ nání, u nichž ukazovala na udělení za válečné zásluhy. 13

ŘÁDY A VYZNAMENÁNÍ Rozdělení řádů a vyznamenání dle jejich historického vývoje a společenské

funkce: A. Řády (obr. 4) - ukazují bud příslušnost k řádové organizaci, nebo udělení za

23 a)U^duchovně-rytířské řády (Řád Maltézských rytířů, Řád Německých rytířů b)

velké'svétské řády (Řád Zlatého rouna, Podvazkový řád, Řád Zvěstování

P. Marie a další); , , , . .... . c) ostatní rytířské řády (Řád sv. Lazara, španělské rytirské rády a další), d) dámské řády a odznaky Ústavů šlechtičen; e) záslužné řády vojenské i civilní, řády, udělované za zásluhy umělecké a věMimořádné postavení má Svrchovaný řád Maltézských rytířů, který je sou­ časné duchovně-rytířským řádem a také svrchovaným státem ve smyslu mezi­

národního práva. B. Vyznamenání (v užším smyslu - obr. 5) - jsou to vyznamenání a medaile.

a) za statečnost, b) za zásluhy, c) za věrné služby, d) pamětní, e) další. , . Většinou se už nedělí dále do stupňů a mají jednodušší provedeni.

14

e) britský Řád Za vynikající službu Obr. 4: Řády

a) Medaile Za statečnost (Rakousko- Uhersko)

b) Válečný kříž Za civilní zásluhy (Rakousko-Uhersko) Obr. 5: Vyznamenání

15

VÝVOJ ŘÁDŮ Bylo již řečeno, že historické počátky dnešních řádů leží v období raného středo­ věku, v době křižáckých válek, kdy vznikaly ve Svaté zemi první družiny rytířů, o nichž dnes mluvíme jako o duchovně-rytířských řádech. Tehdy putovalo do Pa­ lestiny mnoho poutníků, aby navštívili památná místa z života Kristova. Tyto ces­ ty byly dlouhé, náročné a nebezpečné a často docházelo ke střetům s muslim­ ským obyvatelstvem. To vedlo k potřebě jak zdravotní péče, tak ochrany poutníků a později ke vzniku křižáckých válek s cílem osvobození Božího hrobu z rukou nevěřících.

Duchovně-rytířské řády Právě v dobách prvních křížových výprav založili italští poutníci v Jeruzalémě při kostele sv. Jana špitál pro ošetřování nemocných. Tak vznikli v roce 1059 špitálníci sv. Jana Jeruzalémského, kteří měli za úkol pečovat o poutníky, ale i bránit je se zbraní v ruce proti útokům nevěřících. Z nich pak vznikl začátkem 12. století Rytířský a špitální řád sv. Jana Jeruzalémského (Ordo Militaris Hospitalis s. Joani Hierosolymitani). Jeho první hlavou - mistrem - byl blahoslavený Gérard (t 1120). V roce 1118 byly statuty řádu potvrzeny papežem a podle nich se stal řád nezávislou duchovně-rytířskou organizací, podléhající pouze papeži, s povin­ nostmi a právy církevního řádu. Řád se brzy stal vlivnou duchovně-charitativní, ale i vojenskou a hospodářskou silou a šířil se po Evropě. Byl organizován po vzo­ ru tehdejších mnišských řádů, ale jeho hlavní činnost tkvěla v ošetřování poutní­ ků a jejich vojenské ochraně. Společným šatem členů byl černý plášť s bílým vy­ šitým křížem. Řádoví rytíři nosili v bitvě přes brnění červenou supravestu (francouzský surcot - krátký šat překrývající brnění a nahrazující plášť) s bílým řeckým křížem na středu. Členové řádu se dělili na rytíře, kněze a sloužící bra­ try, což odpovídalo původním úkolům řádu. Řád pak prodělal bouřlivý vývoj. Po pádu Jeruzalémského království odešel řád s ostatními rytíři z Palestiny a v roce 1317 se usadil na ostrově Rhodu, který mu byl svěřen jako svrchované území. Současně vznikají řádové komendy v řadě evropských zemí. V Čechách se tak stalo již v letech 1156-1159, kdy Johanité obdrželi od českého krále Vladislava II. území při začátku tehdejšího Juditina mostu. Je pozoruhodné, že pozdější České velkopřevorství řádu sídlí na témže místě v sousedství svého kostela P Marie pod řetězem „na konci mosta“ dodnes. V českých zemích rozvíjí řád svou činnost zejména ve 13. století, kdy získává hrad Strakonice a buduje komendy na ochra­ nu hranic a důležitých cest. Při komendách zakládá také špitály a řádoví kněží se uplatňují i v duchovní správě (obr. 6). Na Rhodu vzniklo silné řádové loďstvo, které pak hrálo důležitou roli v obraně Západu proti tureckým nájezdům. Současně vzniká státní suverenita řádu, která je mezinárodně uznávána až do současnosti, i když řád postupně svá území ztra­ til. V roce 1523 musel řád vzdor statečné obraně proti Turkům vyklidit ostrov Rhodos a po přechodném pobytu v Itálii dostal od císaře Karla V v roce 1530 opět jako svrchované území ostrov Maltu a je od té doby znám jako Řád Maltézských

16

rytířů. Ostrov Malta se tak po ztraceném Rhodu stává silně opevněným opěrným bodem proti nájezdům tureckého loďstva. To je údobí, kdy řád na Maltě i v řadě ev­ ropských zemí pokračuje ve své charita­ tivní činnosti a jeho loďstvo statečně brá­ ní Středozemní moře proti Turkům. Tato etapa končí roku 1798, kdy Napoleon ob­ sazuje Maltu a vedení řádu se opět stěhu­ je do Itálie. Od té doby sídlí hlava řádu velmistr - a vedení řádu v Římě. Vojenské úkoly řádu se staly minulostí, řád však vy­ budoval vynikající soustavu charitativních zařízení po celém světě a zachoval si při­ tom svoji mezinárodně uznávanou státní suverenitu. Jedním z jejích projevů jsou diplomatická zastoupení po celém světě, od roku 1990 i v Praze. Také České velkopřevorství si zachovalo svoji staletou exi­ stenci do našich dnů. Dalším řádem, založeným pro ochranu poutníků, byli Templáři, zvaní podle své­ ho jeruzalémského sídla na místě Šala­ mounova chrámu (templu). Jmenovali se také Fratres Militiae Templi (Vojenští bra­ tři Templu) nebo Pauperes Commilitones Templi Salomonis (Chudí spolubojovníci Šalamounova chrámu). Jejich krojem byl šedivý plášť s vyšitým červeným řeckým křížem. Také Templáři se rozšířili po Ev­ ropě a po odchodu z Palestiny se usadili ve Francii, kde získali značný majetek. Především toto bohatství vedlo k syste­ Obr. 6: Křiž Maltřzských rytířů matické akci proti řádu. Jako záminka po­ sloužily francouzskému králi Filipu IV, toužícímu po majetku řádu, podivné pověsti o údajných mravnostních i nábožen­ ských poklescích členů řádu. Filip IV ke svému postupu získal souhlas papeže Klementa V, který sídlil v Avignonu, a byl tak závislý na francouzském králi. V roce 1307 začíná soudní vyšetřování, které vedlo k zabavení veškerého majet­ ku řádu, v roce 1312 rozhoduje papež o předání majetku Templářů Johanitům a řád ruší. Francouzští templáři byli během procesu podrobeni nelidskému mu­ čení a na základě takto získaných „přiznání" nakonec v čele se svým velmistrem Jakubem Molayem upáleni. V Čechách sídlil řád už od roku 1232, ale nikdy se významně nerozšířil. V Pra­ ze vlastnil dva domy - na pozdějším Annenském náměstí a v Celetné ulici. 17

I Řád ochránců Božího hrobu pochází z téže doby. Jeho členové nosili bílé pláš­ tě s červeným tzv. jeruzalémským křížem (tj. berličkovým křížem s malými kří­ ži mezi rameny). Řád existuje dodnes. Řád Německých rytířů - správněji Řád P Marie Jeruzalémské - vznikl jako špi­ tální bratrstvo poutníků z Německa v roce 1190, v roce 1199 byl potvrzen pape­ žem a věnoval se stejným úkolům jako Johanité. Začátkem 13. století se po krát­ kém a nepříliš úspěšném působení v Uhrách usazuje na pozvání polského údělného knížete Konráda Mazovského ve východním Prusku a Livonsku. Do dějin vstoupil právě svou aktivitou v Pobaltí, když na území Východního Pruska a Livonska postupně šířil křesťanství, oblast kolonizoval jak zaváděním pokroči­ lých postupů v zemědělství, tak zakládáním vsí a především měst. Už okolo roku 1230 tak vytvořil v podstatě samostatné území pod svou správou. Ve své činnos­ ti byl podporován i křížovými výpravami, které v letech 1255 a 1268 podnikl také český král Přemysl II. Otakar, který založil město Královec (Konigsberg, pozdě­ ji Kaliningrad). V roce 1309 po nuceném odchodu z Palestiny se stává sídlem vel­ mistra řádu hrad Malbork (Marienburg), vybudovaný řádem roku 1274 nedaleko dnešního Gdaňsku. Řád spojil boj proti pohanským Litvanům s úspěšnou činnos­ tí obchodní i kulturní. Ovšem po spojení Litvy a Polska pod křesťanskou vládou Vladislava II. Jagellonského ztrácí své christianizační poslání a dostává se do dlouhého období mocenských zápasů s Polskem. Převaha polsko-litevského stá­ tu vyústila v porážku Řádu v roce 1410 v proslulé bitvě u Grunvaldu (Tannenbergu; známá je účast českých bojovníků včetně Jana Žižky z Trocnova). Prvním toruňským mírem (1411) začínají postupné ztráty řádového území ve prospěch Polska, druhým (1466) pak Řád ztrácí Královské Prusy a zbytek území se stává polským lénem. Začátkem 16. století došlo v souvislosti s reformací k sekulari­ zaci řádového území (vznik Pruského státu). Řád po odchodu z Pruska přežívá nejprve v Mergentheimu v Německu, později v Rakousku pod ochranou habs­ burského rodu a postupně se vrací ke svým duchovním a charitativním úkolům. V roce 1929 byl tento dosud rytířský řád změněn v řád církevní. Řád Německých rytířů působil po staletí u nás v Cechách (například v Chomutově), a především na Moravě, kam se dnes opět vrací. Zde je nutné zmínit se alespoň krátce i o Řádu Mečových bratří (Mečovém řá­ du). Tento duchovně-rytířský řád založil roku 1202 livonský biskup Albert z Buxhoevedenu (1199-1229). Řád působil především v historických oblastech Pobal­ tí - Kuronsku a Livonsku - a záhy se stal součástí Řádu Německých rytířů. Přechodem vedoucích hodnostářů k luterskému vyznání a po opanování Kuronska Polskem okolo roku 1560 zanikl. Mezi charitativní organizace patří také Řád sv. Lazara Jeruzalémského, který vznikl ve stejné době (jako řády výše jmenované). Jeho hlavní náplní byla péče o malomocné. Ve 20. století byl obnoven a působí v několika evropských zemích. Jeho odznakem je zelený maltézský kříž. Na Pyrenejském poloostrově vzniklo v souvislosti s bojem proti Maurům - jak se tu nazývali muslimští přistěhovalci - také několik rytířských řádů. Ve Španěl­ sku to byly Alkantarský a Calatravský řád z roku 1156, respektive z roku 1158. Je­ jich názvy pocházejí od hlavních řádových sídel ve Španělsku. Dalším je Řád sv.

18

Jakuba od meče, založený roku 1175 a nazvaný podle národního světce Španělska sv. Jakuba z Compostelly. Řád P Marie z Montesy byl založen roku 1319 aragonským králem Jakubem II. Všechny tyto řády byly později - po sjednocení země převzaty španělským králem a dnes existují jako rytířské společnosti. Řád sv. Jakuba od meče se rozšířil i do Portugalska, kde byl v roce 1789 změ­ něn v záslužný řád, udělovaný za zásluhy umělecké a vědecké. V Portugalsku vznikl po zániku Templářů v roce 1317 Řád Kristův, jehož odznakem je červený tlapatý kříž. Vzhledem k tomu, že také papež měl právo přijímat jeho členy, vznikly později dva stejnojmenné řády. V Portugalsku byl převzat v roce 1789 státem, zatímco papežský řád je nejvýznamnéjším řádem Papežského státu do­ dnes a je udělován pouze hlavám států. Nejstarším rytířským řádem v Portugal­ sku byl však Řád sv. Benedikta z Avízu, založený v roce 1144. Také ten se stal v roce 1789 státním řádem. Další rytířské řády buď existovaly krátkou dobu - například zmíněný Řád Me­ čových bratři v Livonsku z roku 1202 - nebo se časem změnily v řády záslužné (například toskánský Řád sv. Štépána). Některé rytířské řády přetrvaly do našich dnů buď jako rodinné (parmský Řád sv. Konstantina a Jiří) nebo jako neoficiální společnosti (Řád sv.Jiří v Rakousku).

Světské rytířské řády

Tato skupina význačných řádů vznikla ve vrcholném středověku jako jakýsi pro­ tějšek politického i ekonomického vlivu duchovních řádů a většina z nich existu­ je dodnes. Jsou to počtem omezené družiny význačných šlechticů, které si pa­ novník - zakladatel přijetím do svého řádu zavazuje k věrnosti. Tento svůj závazek také dotvrzují slavnostním slibem. Zde je odznak řádu zevním označe­ ním příslušnosti k vybrané skupině osob, nikoliv vyznamenáním. Proto mají tyto řády pouze jednu třídu a panovník jako velmistr řádu nosí stejný odznak jako ostatní členové. I zde - stejně jako u duchovně-rytířských řádů - znamená ozna­ čení řád (latinsky ordo, anglicky order, německy Orden) nikoliv dekoraci či vy­ znamenání, ale sdružení stejně smýšlejících lidí, které spojuje pod společným znamením jednotící idea či úkol. A to viditelné znamení je teprve druhotně ze­ vním označením příslušnosti, z něhož vznikají pozdější řády a vyznamenání. Čili zde je rytíř přijímán do řádu (samozřejmě jako vyznamenání jeho osoby), ale není vyznamenán řádem - to přichází teprve později u řádů záslužných. No­ sitelé těchto řádů však již netvoří společnost, ale v tomto případě se jedná o vy­ znamenání jednotlivců státní institucí. Světským rytířským řádům říkáme také pro jejich výlučnost a mezinárodní vý­ znam „velké" či „dynastické“ nebo „rodové řády“, neboť nejsou řády státními, ale patří do pravomoci panovníka jako dědičného velmistra řádu. Mají svoje před­ pisy (statuty), řádové úředníky - preláta, kancléře, herolda a jiné - a svoji kapi­ tulu, složenou z rytířů, která rozhoduje o záležitostech řádu a přijímání nových členů - někdy i proti vůli velmistra. Pozorujeme tu určitou rovnost mezi hlavou řádu a ostatními rytíři nejen v řádovém odznaku, ale i při rozhodování. Počet čle­ nů řádu je dán statuty a je omezen. 19

Nejstarším velkým řádem je anglický Podvazkový řád (anglicky Order of the Garter), založený roku 1348 králem Ed­ vardem III. Zachoval si svoji vzácnost do­ dnes, i když šlechtictví již není podmín­ kou pro přijetí člena do řádu. Naopak, vyznamenaný, pokud není šlechticem, je povýšen do osobního (to jest nedědičného) šlechtického stavu s titulem Sir. Při­ čemž se tento titul vždy pojí s křestním jménem, nikdy se samotným příjmením (tedy: Sir Winston, ale nikoliv Sir Chur­ chill). Okolo roku 1360 byl savojským vévo­ dou Amadeem VI. založen Rád Obojku, který byl v 15. století přejmenován na Řád Zvěstování (Panny Marie) neboli Řád Anunciaty (italsky Ordine della Annunciata). Po sjednocení Itálie v 19. sto­ letí právě pod vládou savojské dynastie se stal prvním řádem nového Italského království a byl i nadále vyhrazen přísluš­ níkům vládnoucích rodů a nejvyšším hod­ nostářům. Po nahrazení království re­ publikou v roce 1946 se řád Zvěstování stal opět rodinným řádem savojské dyna­ stie a je udělován hlavou rodu (neboli ná­ padníkem italského trůnu). Dalším velkým řádem středověku je i u nás dobře známý Řád Zlatého rouna (obr. 7). Byl založen v roce 1430 bur­ gundským vévodou Filipem Dobrým Obr. 7: Řád Zlatého rouna (Rakousko-Uhersko) u přfležitosti jeho sňatku s Isabelou Por­ tugalskou a prodělal zajímavý historický vývoj. Již v jeho statutech z roku 1431, potvrzených papežem Eugenem (Evže­ nem) IV, je předvídavě určeno, že v případě vymření burgundské dynastie v muž­ ské linii přechází řád a jeho velmistrovství na manžela dcery-dědičky. Tato situa­ ce nastala nečekaně již úmrtím následníka zakladatele řádu vévody Karla Smělého v roce 1477, který zanechal pouze dceru Marii. A tak jejím sňatkem s arcivévodou Maximiliánem Rakouským, pozdějším císařem Maximiliánem I., přechází řád na dynastii Habsburků a stává se jejím rodinným řádem. Dalším mezníkem v dějinách řádu je válka o dědictví španělské, kdy vymřením španěl­ ské větve habsburského rodu v roce 1700 přechází Španělsko pod vládu Bourbonů a španělský král Filip V z této dynastie uplatňuje nárok na Řád Zlatého rouna jako držitel velké části Burgundska. Následovala řada diplomatických jednání,

20

nicméně nebylo dosaženo dohody, komu vlastně Zlaté rouno patří, a tak od té do­ by existují dva stejnojmenné řády: Řád Zlatého rouna habsburské dynastie, udě­ lovaný hlavou habsburského rodu dodnes - což odpovídá původním řádovým sta­ tutům, a řád španělský, udělovaný hlavou španělských Bourbonů, to jest španělským králem, rovněž dodnes. Pouze rakouský řád (dnes správněji habs­ burský, neboť se jedná o řád rodinný) zůstal věrný původním řádovým předpi­ sům, zatímco španělský řád se změnil v řád státní. Dalším památným starým řádem je •Řád sv. Huberta z roku 1444, založený vé­ vodou Gerhardem z Jůlichu, který přešel v roce 1609 vymřením tohoto rodu na dynastii falckou, a stal se tak v 18. století nejvyšším bavorským řádem. Zajímavým velkým řádem pozdního středověku, o němž jsme se už také letmo zmínili, je dánský ■’Řád Slona z roku 1462, založený králem Kristiánem I. Vznikl z mariánského bratrstva, později se stal prvním řádem Dánského království a je vzácně udělován dodnes. Jeho odznakem je zlatá soška slona, zavěšená na velkostuze. Je to u evropského řádu neobvyklý symbol, nicméně jde o klenot mimo­ řádné ceny, nejen umělecké, ale i historické. Stará Francie měla dva rytířské řády, starší ■•Řád sv. Michala z roku 1469, při­ pomínající stejnojmenný památný vrch na bretaňském pobřeží a pozdější ■•Rád sv. Ducha z roku 1578, který se stal nejpřednéjším řádem bourbonské Francie. V době od 15. do počátku 18. století vlastně každá evropská země či přesněji vládnoucí rod zakládá svůj dynastický rytířský řád o jednom stupni, určený velmi omezenému okruhu osob a dědičně náležející zakladatelově rodu, nikoli zemi či státu. Tak lze vysvětlit, že některé z nich jsou udělovány i nošeny dodnes i po zá­ niku tehdejšího státu. To se týká již zmíněných řádů Zvěstování a řádu Zlatého rouna, ale také pruského ■•Řádu Černé orlice, dnes rodinného řádu Hohenzollernů, dále ruského ■•Řádu sv. Ondřeje jako rodinného řádu Romanovců, sicilského •Řádu sv. Januaria, udělovaného tzv. sicilskou linií (sekundogeniturou) španěl­ ských Bourbonů, parmského •Řádu sv. Konstantina a Jiří, který je rodinným řá­ dem rodu Bourbon-Parma a jiných. Vojenské a záslužné řády V 18. století začíná údobí vzniku záslužných řádů. Je to doba definitivního konce rytířství a doba vzniku států s rozsáhlým systémem diplomatů, důstojníků a úředníků, které bylo zapotřebí odměňovat. Řád přestává být společenstvím se společným označením a označení řád se samo o sobě stává viditelnou odměnou, poctou, vyznamenáním. Čili jeho nositelé již nejsou přijímáni do řádu, ale řádem vyznamenáni. Tyto řády jsou již děleny do tříd, neboť bylo zapotřebí odměňovat větší množství osob, ale také zviditelnit rozdíly jejich zásluh. Nejstaršími vyzna­ menáními tohoto typu jsou řády vojenské, což souvisí s mnoha válkami 18. sto­ letí, které bývá také přezdíváno století konfliktů. Prvním byl francouzský •Vojenský řád sv. Ludvíka, založený na sklonku 17. století, v roce 1693, Ludvíkem XIV, a udělovaný katolickým důstojníkům za statečnost v boji či zásluhy ve vojenské službě. Za císaře Napoleona (1804-1814) byl zrušen, po návratu Bourbonů na trůn obnoven, ale po červencové revoluci 21

v roce 1830, kdy se dostala na francouzský trůn dynastie Orléans, definitivně za­ nikl V roce 1759 - za vlády Ludvíka XV, kdy už hugenoti přestali být pronásle­ dováni - vzniká ve Francii -Vojenský záslužný řád, určený pro protestantské důSlavným vojenským řádem se stal pruský řád ■•Pour leMérite (za zásluhy), za­ ložený v roce 1667 kurfiřtem Friedrichem Wilhelmem (Bedřichem Vilémem) pod názvem De la Générosité (to jest řád velkorysosti či velkomyslnosti). Král Friedrich II. (Veliký) ho v roce 1740 přejmenoval a v roce 1810 byl králem Fried­ richem Wilhelmem III. změněn na výhradně vojenský řád, udělovaný důstojní­ kům za mimořádnou statečnost v boji. Tento řád ve formě modrého osmihrotého (maltézského) kříže byl nošen kolem krku a představoval do roku 1918 nejvyšší pruský řád za statečnost v boji. Jeho francouzské názvy ukazují na význam fran­ couzštiny jako „dvorního“ jazyka tehdejší doby. . U nás nejznáméjším řádem tohoto druhu byl rakouský -• Vojensky rad Mane lerezie založený v roce 1757 císařovnou Marií Terezií. Měl 3 třídy a jeho dějiny jsou válečnými dějinami Rakouska až do roku 1918. Mezi jeho nositeli jsou všich­ ni známí rakouští vojevůdci: Leopold hrabě Daun (1705-1766), vítěz nad prus­ kým králem Friedrichem II. v bitvě u Kolína v roce 1757 a první nositel velkokříže tohoto řádu. Také populární Ernst Gideon baron Laudon (1717-1790), vítěz v několika bitvách proti Prusku za tzv. sedmileté války. Karel Filip kníže Schwar­ zenberg (1771-1820), vítěz nad Napoleonem v památné bitvě národů u Lipska v roce 1813. Jan Josef hrabě Radecký z Radče (1766-1858), Schwarzenbergův šéf štábu u Lipska a později vítězný vojevůdce v severní Itálii. Alfred kníže Windischgrátz (1787-1862), známý potlačováním politických nepokojů v letech 1848-1849 nejen v Čechách, ale i v Rakousku a Uhrách. Dále Franz hrabě Con­ rad z Hótzendorfu (1852-1925), zasloužilý šéf rakouského generálního štábu a velitel armády za 1. světové války. A v neposlední řadě i rakouští arcivévodové Karel (1771-1847) a Jan (1782-1859), vojevůdci v napoleonských válkách a arci­ vévodové Bedřich (1856-1936) a Evžen (1863-1955), účastníci bojů za 1. světo­ vé války a pochopitelné celá řada dalších nositelů. Také spojenečtí velitelé bývali vyznamenáváni tímto řádem a nacházíme zde například nejproslulejší vojevůdce napoleonských válek: ruského generalissima, knížete Alexandra Vasiljeviče Suvorova (1729/30-1800), který se proslavil svým italským tažením korunovaným přechodem Alp, a to ve věku téměř 70 let. Dále maršála, knížete Michaila Illarionoviče Kutuzova (1745-1813), který se neús­ pěšně pod carovým vedením střetl s Napoleonem u Slavkova, byl poražen i u Bo­ rodina, ale nakonec vyhnal velkou armádu z Ruska a zdecimoval její zbytky u Bereziny. Podobně úspěšně si počínal britský vojevůdce a státník Arthur Wellesley vévoda Wellington (1769-1852), a to jak na Pyrenejském poloostrově, odkud po­ mohl vypudit Napoleonovu armádu, tak zejména v proslulé bitvě u Waterloo, kdy jeho vojáci vzdorovali zuřivým útokům Francouzů jako pevná zed. Bitvu pak de­ finitivně rozhodl nečekaný příchod dalšího držitele řádu, pruského vojevůdce Gebharda Leberechta Blůchera knížete von Wahlstatt (1742-1819), přezdívané­ ho maršál Vorwarts (Vpřed). K nositelům tohoto řádu patří pochopitelně i mnozí další a mezi nimi najdeme

22

i řadu českých jmen - vedle už zmíněného polního maršála Radeckého tu jsou na­ příklad z doby 1. světové války: Fousek, Schóbl, Vojáček a jiní. Řád byl udělován za statečný čin, který přesahoval rozkazy a nemusel být vy­ konán. O jeho přiznání rozhodovala řádová kapitula, po jejímž doporučení byl řád udělen císařem jako velmistrem řádu. Řád byl udělen celkem 1240krát. Dalším známým vojenským řádem byl ruský ■’Řádsv.Jiří, založený roku 1769 proslulou carevnou Kateřinou II. (Velikou). Byl udělován za statečnost ve 4 tří­ dách až do zániku carského Ruska v únoru roku 1917 a mezi jeho nositeli jsou opět slavní vojevůdci ruští i cizí. Velkokříž polního maršála knížete Schwarzenberga, (udělený carem Alexandrem II. knížeti za vítězství v bitvě u Lipska roku 1813, kde Napoleon utrpěl zdrcující porážku), spolu s velkokřížem rakouského Řádu Marie Terezie a s pruským Řádem Černé orlice, můžeme - společně s je­ ho dalšími řády - vidět ve sbírkách zámku Orlík. Mezi vzácné vojenské řády patří také polský řád ’•Virtuti Militari (tj. vojenské zásluze), založený posledním polským králem Stanislavem II. Augustem Poniatovským v roce 1792, těsně před konečným rozdělením Polska. Byl však udělo­ ván i nadále, a to až do roku 1831 (v tzv. Polském království spojeném po Vídeň­ ském kongresu v roce 1815 personální unií s Ruskem - odtud Kongresovka) a zrušen až po polském povstání. Ale obnovený polský stát po 1. světové válce v roce 1918 ho - navzdory své republikánské formě - obnovil. Řada německých států si také založila v 18. anebo na počátku 19. století své vojenské řády, které však byly vždy udělovány poměrně střídmě. V Bavorsku to byl ’Vojenský řád Maxmiliána Josefa z roku 1797, ve Wůrttembersku ■’Vojenský záslužný řád z roku 1759, v Sasku ■’Vojenský řád sv. Jindřicha z roku 1807, v Bádensku * Vojenský záslužný řád Karla Friedricha (Karla Bedřicha) z roku 1807. Ta­ ké ostatní evropské i mimoevropské země postupně zakládaly své vojenské řády, o nichž je zmínka později. Současně s vojenskými řády vznikají ve všech zemích bud všeobecně zásluž­ né řády nebo řády, které byly udělovány za zásluhy civilní, ale i vědecké a umě­ lecké. Některé z nich vycházejí z rytířských řádů, určených šlechtě, ale časem se staly typickými státními záslužnými řády s nejširším určením. Patří mezi ně ně­ které papežské řády, dále řády švédské a španělské, dánský ■•Řád Dannebrog z roku 1671, bavorský ■’Řád sv. Michala z roku 1693, pruský ’•Řád Červené orlice, který byl původně rytířským řádem braniborských kurfiřtů, dále ruský ’•Řád sv. Anny, vzniklý z rytířského řádu holštýnských vévodů, a řada dalších, o nichž se ještě zmíníme. Historickým předělem ve vývoji řádů je bezesporu doba napoleonská. Už Vel­ ká francouzská revoluce krátce po svém vypuknutí v roce 1789 přerušila i v ob­ lasti řádů a vyznamenání dosavadní plynulý vývoj, když zrušila všechny fran­ couzské řády. Zprvu první konzul Napoleon a poté od roku 1804 císař Francouzů, zakládá v roce 1802 zcela nový typ vyznamenání. Napoleon pochopil potřebu a význam všeobecného vyznamenání zvláště v době opakujících se válečných ta­ žení. A tak zakládá populární ’•Čestnou Legii (francouzský Legion d'Honneur), která se stala jako řád nového typu vzorem pro řadu dalších v mnoha zemích ne­ jen díky široké škále možností udělení, ale také svým netradičním vzhledem

23

a svým dělením do tříd. Čestná Legie se stala populární součástí francouz­ ského veřejného života a přežila proto nejrflznější režimy a převraty a je do­ dnes prvním řádem Francouzské re­ publiky. Zachovala si také svůj základní vzhled a pouze podle úprav, charakteri­ zujících změnu režimu ve Francii, mů­ žeme zjišťovat dobu jejího udělení. Po svém založení byla organizována dle římského vzoru do kohort, po návratu Bourbonů se stala královským řádem a jak už bylo řečeno, republika ji udělu­ je dodnes. Jedná se o řád navýsost de­ mokratický - s hrdostí stužku Čestné Legie nosí jak generál, tak i vojín, mi­ nistr i vrátný, umělec i kuchař (obr. 4). Dalším napoleonským založením je ■•Řád Železné koruny, který byl ustano­ Obr. 8: Čestná Legie (Francie) ven v roce 1805 u příležitosti Napoleo­ novy korunovace historickou železnou lombardskou korunou v Miláně po obsa­ zení severní Itálie francouzským vojskem. Napoleon chtěl svou korunovací a založením řádu demonstrovat - po vzoru Karla Velikého - francouzské ambice na vládu nad Itálií. Řád je zajímavý tím, že byl po Napoleonově pádu a připojení Lombardského království k Rakousku převzat císařem Františkem I. jako rakous­ ký řád. Napoleonova moc se šířila i dále po Evropě, Napoleonovi bratři a švagro­ vé dostávali z jeho milosti poražená království a zakládali své vlastní řády, ty však měly jen krátkodobé trvání. Josef Bonaparte zakládá v roce 1808 jako sicilský (tím byl ovšem jen titulámě) a neapolský král '■Královský řád Obojí Sicílie a císařův švagr Joachim Murat jako jeho nástupce ho přejímá, ale pouze do roku 1815, kdy řád zaniká Muratovým pádem. Josef Bonaparte zatím přejímá v roce 1808 španěl­ ský královský titul a zakládá v roce 1809 svůj Královský španělský řád. I ten však existoval pouze do roku 1814. Další bratr Napoleonův Ludvík se stává v roce 1806 králem nizozemským (holandským) a zakládá téhož roku dva řády - ■’Krá­ lovský holandský řád a Královský záslužný řád - oba téměř stejného vzhledu. V ro­ ce 1808 je sjednocuje v jeden - Královský řádJednoty. I tento řád nepřežil krátkou vládu svého zakladatele, který byl už roku 1810 svým bratrem sesazen. Také nej­ mladší císařův bratr Jeróme jako král vestfálský zakládá v roce 1809 ■•Řád Vest­ fálské koruny, existující do roku 1815. Sám Napoleon ještě v roce 1811 zakládá Cí­ sařský řád (znovu)Sjednocení (Ordre de la Réunion). Řád byl však udělován poměrně zřídka, neboť nemohl konkurovat slavné Čestné Legii a zaniká s pádem císaře v roce 1815. Napoleonovým vyznamenáním jsou také ■-Univerzitní palmy z roku 1808, určené k odměně zásluh vědeckých a uměleckých, které dodnes existují jako řád. Je také nutno se zmínit o Řádu tří zlatých roun, který měl v úmyslu císař Napoleon založit jako vlastní konkurenci slavnému Řádu Zlatého 24

rouna. Existují návrhy tohoto řádu, ale k vlastnímu založení nedošlo, neboť vznik­ la obava, že by jeho existence mohla oslabit slávu Čestné Legie. A tak zůstává červená stužka Čestné Legie dodnes touhou každého Francouze.

Dámské řády Dámské řády tvoří zvláštní skupinu starších řádů, vzniklých zčásti po vzoru řádů rytířských s náboženskou motivací a určených pro vybranou skupinu šlechtic­ kých dam. Jeden z nejstarších je rakouský Rád Hvězdového kříže (.SternkreuzOrden), založený císařovnou Eleonorou, vdovou po císaři Ferdinandu III. v roce 1668 u příležitosti požáru vídeňského hradu, po němž zůstala zázračně zachová­ na relikvie Kristova kříže. Členky řádu - šlechtičny - mají za povinnost plnit ná­ boženské a charitativní úkoly. Řád byl udělován císařovnou a dnes je udělován arcivévodkyní Reginou, manželkou hlavy habsburského rodu. Řádem vysloveně záslužným, ale vyhraženým pouze šlechtičnám, je ruský ■•Řád sv. Kateřiny, založený carem Petrem I. v roce 1711. Bavorské řády sv. Alž­ běty z roku 1766 a Terezie z roku 1827 byly obdobou rakouského ■•Řádu Hvězdo­ vého kříže. Také španělský ■•Řád královny Marie Louisy z roku 1792 a portugalský ■•Řád sv. Isabely z roku 1801 byly určeny nábožensko-charitativním účelům. Pruský -"Řád Luisin, založený roku 1814 králem Friedrichem Wilhelmem III. na paměť své zemřelé manželky, byl zase vysloveně záslužným řádem, založeným v době napoleonských válek, a udělovaným za obětavou službu za války. Existo­ val do zániku Německého císařství - a tedy i Pruského království - v roce 1918. Ve druhé polovině 19. století již vznikají výhradně záslužné řády pro ženy. Jsou to například britský ■•Řád Viktorie a Alberta z roku 1862, mexický Řád sv. Karla z roku 1865, založený v době panování císaře Maxmiliána I. (1864-1867), wiirttemberský ■•Řád Olgy z roku 1871, saský ■•Řád Sidonie, založený roku 1871 a dal­ ší. Pro českého čtenáře je v této souvislosti jistě zajímavé, že Sidonie (česky Zdenka) byla dcerou českého krále Jiřího Poděbradského a manželkou vévody Albrechta Saského a stala se spoluzakladatelkou saského královského rodu. Z mimoevropských států mělo dámský řád Turecko - ■•Řád Nišan i Šefkat z ro­ ku 1878, který byl udělován za charitativní činnost. Také perský šah Nasr ed Din (Násiraddín, vládl 1848-1896) založil v roce 1873 dámský řád. Zvláštním druhem dekorace pro dámy jsou takzvané odznaky ústavů šlechti­ čen. Ústavy šlechtičen (německy Damenstift) byly vlastně nadace, určené k zao­ patření chudých svobodných příslušnic šlechtických rodů a existovaly v Rakous­ ku a v Bavorsku. Byly většinou zakládány a finančně zajišťovány panovníkem a jejich vztah k panovnickému rodu byl také dán tím, že v čele těch nejvýznamnéjších ústavů byly jako abatyše a představené členky panovnického rodu. U nej­ starších ústavů byl podmínkou členství šlechtický původ (např. Ústavy šlechtičen v Brně, Praze a Innsbrucku), pozdější ústavy již tuto podmínku neměly a přijí­ maly také dcery zasloužilých důstojníků a úředníků. Členky těchto nadací či do­ mů měly za povinnost plnit určité náboženské povinnosti a většinou bydlely spo­ lečně. Jinak nebyly nijak vázány, takže mohly za účelem sňatku z ústavu vystoupit. Většina ústavů zaniká pádem rakousko-uherské monarchie, některé

25

z nich si však zachovaly svůj majetek i dále, takže jejich členky mohly pobírat pří­ slušnou penzi. To se týká také domů v českých zemích, kde poslední členky těch­ to ústavů umírají až po 2. světové válce. Nás zde však zajímají především zvláštní dekorace či odznaky - nelze mluvit o řádech či vyznamenáních - jednotlivých ústavů, které byly jejich členkami no­ šeny při zvláštních příležitostech a jsou popsány ve zvláštní části. Dle míst jejich vzniku je vidět, že měly pokrýt všechny části tehdejší monarchie (nemluvě o Ba­ vorsku). Často byly pokračovateli zrušených ženských klášterů a jejich provoz byl zajišťován z vlastního darovaného majetku. Jejich odznaky byly nošeny na stuze, složené v mašli, pod levým ramenem, při slavnostních příležitostech byla mimoto nošena šerpa od levého ramene k pravému boku. Záslužné řády

Největší skupinou řádů jsou řády záslužné - vojenské i civilní. K nim také patří řády, udělované za zásluhy vědecké a kulturní, a řády, udělované za činnost cha­ ritativní. Všechny státy světa během 19. a 20. století takové řády založily. Jako výjimku potvrzující pravidlo musíme uvést Švýcarsko, jehož občanské tradice jsou tak dávné a silné, že se bez takové instituce obejdou. Také Spojené státy americké nepřijaly nikdy pojem „řád“ (alespoň oficiálně - neoficiálních řádů je tam ovšem mnoho) a takzvaný Řád Cincinnati není státní řád USA, ale meziná­ rodní sdružení. Zato vyznamenání a medailí (nemluvě o řadě prestižních cen v nejrůznějších oborech) se uděluje ve Spojených státech mnoho. Také nejvyšší americké vyznamenání za statečnost (Medal ofHonor) je označeno jako medaile, i když má vzhled řádu a je nošeno kolem krku. Záslužné řády jsou v naprosté většině děleny do tříd, což umožňuje rozliše­ ní odměňovaných zásluh a udělení řádu většímu množství osob v různých funk­ cích. U řady záslužných řádů je také dán počet služebních let jako předpoklad udělení určité třídy řádu. Vojenské řády jsou vyhrazeny důstojníkům, poddů­ stojníkům a mužstvu jsou určena vyznamenání a medaile za statečnost. Těch je tak velké množství ve všech státech světa, že je není možno pojmout do jedné knihy.

Vyznamenání Vyznamenání v užším smyslu jsou viditelně nošené dekorace, které většinou ne­ jsou dělené do tříd a jsou také jednoduššího provedení. Patří sem kříže a medai­ le za zásluhy, za statečnost, za věrné služby, pamětní medaile a podobně. Někdy jsou odstupňovány dle použitého kovu (zlaté, stříbrné, bronzové). Možnost jejich udílení je skutečné velmi široká. Předchůdcem státních vyznamenání byly často soukromě vydávané anglické pamětní medaile, připomínající účast ve slavných bitvách a v jejich názvech se setkáváme s anglickými válečnými dějinami v Evropě, Americe i Asii (Deccan, Seringapatam, Nil, Java, Ceylon, Burma, Gibraltar a další; pro jasnou identifikaci jsou ponechána anglická jména lokalit).

26

Ovšem první státem uznaná byla medaile na paměť bitvy u Waterloo z roku 1816. Památnou je pak Vojenská medaile za všeobecnou službu (1793-1814), zalo­ žená v roce 1848 na paměť napoleonských válek. Byly k ní také založeny kovové štítky, umístěné na stuze, s názvy vojenských akcí, za které byla medaile uděle­ na. S těmito štítky se setkáváme u řady dalších anglických vyznamenání až do nejnovější doby. Nejstarší rakouské pamětní medaile pocházejí z 18. století. Jsou to medaile z roku 1711 na paměť korunovace císaře Karla VI. s heslem Constantia et Fortitudine (Vytrvalostí a silou) a korunovační medaile císaře Josefa II. Virtute et Exemplo (Ctností a příkladem). Také císař Leopold II. vydal korunovační a zá­ služnou medaili Pietate et Concordia (Zbožností a svorností) a císař František II. (poté jako rakouský císař František I.) medaili Lege et Fide (Zákonem a vírou). Předchůdcem známé rakouské Medaile za statečnost je Pamětní medaile císaře Josefa II. z roku 1789, zlatá a stříbrná, založená u příležitosti tureckých válek a určená poddůstojníkům a mužstvu. Měla jako první červeno-bíle příčně šrafovanou stuhu - pozdější válečnou stuhu rakouských vyznamenání. Mnoho pozdějších vyznamenání je ve tvaru kříže. Nejslavnějším je jistě ang­ lický ■•Viktoriin kříž (Victoria Cross), založený královnou Viktorií v roce 1856 po ukončení Krymské války. Velmi populární byl také rakouský ■•Vojenský záslužný kříž (Militarverdienstkreuz) z roku 1849, udělovaný důstojníkům do roku 1918, dále rakouská ■•Vojenská záslužná medaile (Militárverdienstmedaille), spíše zná­ má podle svého hesla Signum laudis, rovněž vyhrazená důstojníkům. Zlaté, Stříbrné a Železné záslužné kříže (s koru­ nou a bez koruny) byly v Rakousku-Uhersku udělo­ vány za civilní i vojenské zásluhy bez ohledu na po­ stavení nebo hodnost. Pro rakouské poddůstojníky a mužstvo byly nejvýznamnější Medaile za statečnost. Rozlišovaly se stupně zlaté, stříbrné 1. a 2. třídy a bronzové a byly jako všechna rakouská vyznamená­ ní za statečnost nošeny na známé bílo-červeně šrafované stuze s bíločerveným okrajem. Výjimečným vy­ znamenáním za statečnost pro důstojníky byla tato medaile - zlatá či stříbrná 1. třídy - z roku 1917 s ini­ ciálou K (císař Karel jako její zakladatel) na stuze. Zvláštní postavení mezi rakouskými dekoracemi má tzv. Dekorace nadace Alžběty Terezie (ElisabethTheresien Militárstiftung), založená v roce 1750 císa­ řovnou Alžbětou Kristinou (Elisabeth Christine), vdovou po císaři Karlu VI. Tuto dekoraci, která není ani řádem ani vyznamenáním, nosilo jedenadvacet Vysloužilých plukovníků a generálů, kterým byla pro jejich zásluhy i ekonomickou situaci přiznána mimo­ řádná penze z této nadace. Dekoraci tvořila červe­ nobíle smaltovaná osmicípá hvězda, převýšená ko­ Obr. 9: Dekorace Nadace Alžběty runou, s iniciálami EC (tj. zakladatelky Elisabeth Terezie (Rakousko-Uhersko)

27

Christine) a MT (panující císařovny Marie Terezie) na středu. Byla nošena na černé stuze a patří mezi vzácné faleristické památky (obr. 9). Další - starší - mimořádnou a jednorázovou dekorací starého Rakouska se vztahem k Čechám byl 'Český šlechtický kříž (Das Bóhmische Adelskreuz) z roku 1814, založený císařem Františkem I. pro příslušníky České šlechtické gardy (tzv. Noblegarda), kteří doprovázeli panovníka na jeho cestě do Paříže po Na­ poleonové porážce u Lipska. Příslušníků gardy bylo 38 a jejich jména známe z ubytovací listiny při pobytu v Paříži. Tento seznam se zachoval v rodině jedno­ ho z členů gardy a uvádí hodnosti gardistů i místa jejich ubytování v Paříži. Mezi příslušníky gardy nacházíme jména starých českých rodů (Wratislav, Pachta, Voračický, Waldstein, Kolowrat, Daczický, Hrubý, Dobrzenský, Vrbna), ale také jména rodů - známých i méně známých - v Čechách usedlých. Vzhledem k to­ mu, že bylo dle zápisu ve vídeňském Dvorním archivu zhotoveno pouze 38 kříž­ ků, jedná se o dekoraci velmi vzácnou - u nás byly doposud popsány pouhé 3 exempláře. STAVBA ŘÁDOVÉ DEKORACE A DĚLENÍ DO TŘÍD

Jak jsme se již zmínili, řádové dekorace (říkáme také klenoty) se vyvíjely od jed­ noduchých křížů v době raného středověku k různorodým a někdy velmi složi­ tým symbolům v nové době. Vzhled a uspořádání řádu či vyznamenání je sice ovlivněno celou řadou skutečností, ale základem jsou (anebo by měly být) dávné zásady heraldiky. Výběr symbolů je dán dobou vzniku, politickou situací, účelem vyznamenání, osobou a rodem zakladatele. Soubor těchto faktorů tak často činí z řádového klenotu opravdový artefakt, to jest užitkový umělecký předmět s his­ torickými odkazy. Jak jsme se již zmínili, staré velké řády nejsou členěny do tříd, ale novější záslužné řády jsou odstupňovány. Počet tříd či stupňů je různý, pojem třída či stupeň - stejné jako označení tříd - je dán stanovami řádu a je správné se ho držet Staré vojenské řády se dělily na velkokříže, komandéry či komtury a rytíře (anebo na rytíře 1., 2. a 3. třídy). Francouzská Čestná Legie se dělí do 5 tříd: velkokříž, velkodůstojník, komandér, důstojník a rytíř. Toto typické dělení převzaly i další pozdější řády. Některé řády dělí 2. stupeň - komandérský - na dva s ozna­ čením komtur či komandér - 1. a 2. třídy - nebo komtur s hvězdou a samotný komtur. Základem řádové dekorace je řádový odznak, který se opakuje ve všech řádo­ vých stupních či třídách. Mění se pouze jeho velikost, způsob zavěšení a někdy honosnost provedení. Nejvyšší stupeň označujeme jako velkokříž či 1. třídu. Dekorace je nošena na velkostuze, 10 cm široké, nošené přes rameno dolů k boku - většinou přes pravé rameno k levému boku, někdy opačně. Velkostuha je na boku sešita a překryta mašlí nebo rozetou. Patří-li k řádu řetěz (tradiční název je kolana), je součástí bud jediné třídy - u starých rytířských řádů, nebo nejvyššího stupně. Řádový klenot je zavěšen na velkostuze i na řetězu (například u rakouských řádů) nebo pouze na 28

Obr. 10: Dobové zobrazení dvou nositelů řádů (kníže A. L. Lobkowicz a hrabé A. Mitrovský)

jednom z nich a zavěšuje se dle potřeby (u anglických řádů). K velkokříži ještě patří hvězda, nošená většinou na levé straně hrudi, u některých řádů vpravo (obr. 10). Nižší stupeň - komandérský či 2. třída - se nosí na užší stuze (většinou 5 cm široké) kolem krku (mluvíme také o náhrdelní dekoraci či náhrdelní stuze), která je k odznaku připojena pomocí svislé spony. Tento 2. stupeň je možno ještě roz­ dělit na stupeň s hvězdou či bez ní. Hvězda 2. stupně je vždy menší nebo v jed­ nodušším provedení a nosí se často na pravé straně hrudi. Nejnižší stupeň, rytířský, se nosil původně v knoflíkové dírce, později na levé straně prsou (nad levou kapsou stejnokroje) spolu s ostatními vyznamenáními na stuze 4 cm široké, většinou průvlečné nebo různě složené. V případě umístění nejnižšího stupně mluvíme o náprsní dekoraci. Způsob složení stuhy je podle ze­ mí různý. Tak pro rakouská vyznamenání je typické složení do trojúhelníku, ang­ lická vyznamenání bývají zavěšena na příčné ráhno, kterým stuha prochází. Rus­ ká (a později sovětská) vyznamenání jsou zavěšena na stuhu, složenou do pětiúhelníku, pruská mají stuhu složenou do obloučku. Dámské řády a vyzname­ nání se nosí pod levým ramenem na stuze, složené do motýlovité mašle. Stupeň důstojníka, u některých řádů vložený mezi komturský a rytířský, se nosí rovněž na malé stuze na prsou s tzv. rozetou na stuze k odlišení od nižšího 29

stupně - rytíře. Jsou ovšem řády, u nichž je důstojnický stupeň nošen na prsou ja­ ko připínací kříž bez stuhy (například rakouský ’Řád Františka Josefa). Tuto kapitolu je možno uzavřít zjištěním, že v rozdělení řádů a vyznamenání do tříd a v označení tříd je tolik odlišností, že můžeme pouze odkázat na speciální, slovníkovou část knihy, která jednotlivá specifika u všech uvedených řádů za­ chycuje. Řádový odznak

Řádový odznak se skládá ze základního symbolu, často kříže, ale může to být ta­ ké hvězda anebo i méně obvyklý symbol (viz italský ■’Řád Zvěstování, ’Řád Zla­ tého rouna, ’Řád Slona). Kříž mívá středový medailon, obklopený heslem. Mezi rameny kříže nebo mezi hroty hvězdy může probíhat věnec nebo tam jsou vlože­ ny další atributy (koruny, lvi, orlice či zkřížené meče). Odznak je zase často převýšen korunou, někdy věncem či zkříženými meči, u rytířských řádů tzv. trofejí či zbrojí (to je sestava brnění, zbraní a praporů atd. okolo štítu se znakem řádu). Tato trofej je u ’Řádu Maltézských rytířů výsadou šlechtických členů. Klenot Klenot je oboustranný, přičemž přední strana (cizím slovem avers) je čestnější. Casto je vpředu zobrazen symbol řádu, u medailí hlava panovníkova. Klenot je jednostranný pouze, je-li nošen jako připínací (u důstojnického stupně některých řádů). Středový medailon obsahuje symbol řádu (znak, postavu světce, korunu, ini­ ciály, heraldické zvíře).

Stuha

Stuha je podstatnou součástí řádu i vyznamenání, neboť svojí barvou řád charak­ terizuje a někdy ho i nahrazuje. Nejstarším typem je nákrční stuha, která u vel­ kých řádů nahradila původní řetěz. Velkostuha, typická pro nejvyšší třídu, vznik­ la koncem 17. století a vysvětluje se tak, že stuha nákrční při jízdě na koni jezdci překážela. S tímto vysvětlením také souvisí zvyk, že rakouské velkostuhy byly církevními hodnostáři nošeny kolem krku, nikoli přes rameno, neboť se nepočí­ talo s tím, že by jezdili na koni. Jak jsme již uvedli, nižší stupeň řádu - komturský či 2. třída - je nošen kolem krku a nejnižší, rytířský, na prsou, přičemž řády jsou zásadně nošeny před ostat­ ními vyznamenáními a medailemi. Ovšem o pořadí nošení dekorací na prsou se ještě podrobněji zmíníme. Barva stuhy má v rámci státu řád charakterizovat, v mezinárodním měřítku to pro velké množství vyznamenání už není možné. Nejstarší řády mají stuhy jed­ nobarevné, charakteristická je černá stuha Řádu Maltézských rytířů, modrá Pod­ vozkového řádu, červená Řádu Zlatého rouna a podobně. Červená barva stuhy se

30

vyskytuje často v charakteristických odstínech od purpurové červené (Zlaté rou­ no) přes karmínově červenou (rakouský Řád Františka Josefa, belgický Řád Leo­ poldův) po fialově červenou (anglický Viktoriin kříž). Také modrá barva je typic­ ká pro staré řády jako je Podvozkový řád, ruský Řád sv. Ondřeje a další. V 19. století bylo nutno pro velký počet nových řádů použít nejrůznější barevné kombinace. Populární je červeno-bíle příčně šrafovaná stuha s červeno-bílými okraji rakouských medailí za statečnost, která v 1. světové válce i u dalších vy­ znamenání a u Řádu Františka Josefa vyjadřovala jejich udělení za válečné záslu­ hy. Na stuhách vyznamenání bývají někdy upevněny kovové štítky se jmény bi­ tev či vojenských tažení. Tento způsob je typický pro některá anglická vyznamenání a umožňuje udělení stejné medaile za více vojenských tažení. Tak námořní služební medaile z let 1793-1840 má štítky (anglicky bar) s názvy St. Vincent (1797), Copenhagen (1801), Trafalgar (1805), Navarino (1827), Syria (1840) a jiné, vesměs názvy známých námořních akcí. Památné jsou zejména bit­ va u Trafalgaru, vybojovaná 21. října 1805 v blízkosti španělských břehů (mysu Trafalgar), v níž anglické loďstvo porazilo spojené loďstvo francouzské a španěl­ ské, a odstranilo tak definitivně nebezpečí Napoleonova vylodění v Anglii. V bit­ vě zahynul anglický velitel, lord Nelson. Také Navarino znamenalo významný předěl v boji za osvobození Řecka z turecké nadvlády, když po útoku osmanské armády na lodě anglo-francouzsko-ruské flotily došlo k bitvě, v níž turecké loď­ stvo utrpělo drtivou porážku. Na štítkách Vojenské služební medaile nacházíme názvy bitev z doby napo­ leonských válek (Vimiera - 1808, Talavera - 1809, Salamanca - 1812, Vittoria 1813, Toulouse -1814, ale také Guadeloupe - 1809-10 či Java -1811). Pro rakouské řády byly za 1. světové války typické tzv. malé dekorace velkokřížů. Byly to zmenšeniny (miniatury) řádových hvězd, umístěné na stuze ná­ prsní dekorace příslušného řádu, která byla nošena k služebnímu stejnokroji místo velkostuhy řádu. Byly zavedeny v roce 1908 a v roce 1917 byla tato mož­ nost ještě rozšířena na komturský stupeň (či 2. třídu), kdy na stuhu nejnižší tří­ dy byla připevněna malá korunka příslušného řádu. Zkřížené meče na stuhách rytířských stupňů rakouských řádů a některých vyznamenání ukazovaly na udě­ lení za statečnost v boji za 1. světové války. Samotné podlouhlé stužky bez dekorace jsou používány na stejnokroji v běž­ ném životě a jsou seřazeny podle platné posloupnosti řádů a vyznamenání ve vlastní zemi a stužky vyznamenání cizích států jsou umístěny až za nimi.

Kolana (řetěz)

Nejhonosnější součástí řádových dekorací je řetěz neboli kolana (z francouzského collier). Prvně se vyskytuje u velkých dynastických řádů středověku jako před­ chůdce nákrčních dekorací a pozdějších velkostuh. Řetěz je typický pro řády o jed­ né třídě a častou součástí velkokřížů u řádů, dělených do tříd. Na řetězu je zavěše­ na řádová dekorace (klenot) a jednotlivé články řetězu, které se opakují, připomínají svou symbolikou řád. Řetěz je ze zlata a je nošen pouze při výjimečných příležitos­ tech - při ceremonii přijímání nových členů a při jiných řádových slavnostech. 31

Obr. 11-12: Řádové řetězy. Vlevo detail řádového řetězu (kolony - Viktoriin křiž. Velká Británie), vpravo způsob nošení řádových řetězů. (Ferdinand princ z Lobkowicz. 1850-1926).

Tak například v Rakousko-Uhersku byl společnou slavností rakouských řádů každoroční průvod Božího Těla ve vídeňských ulicích, kterého se zúčastnil císař jako velmistr rakouských řádů se všemi čtyřmi řetězy svých řádů a nositelé velkokřížů jej se svými řetězy doprovázeli. V Anglii se řetězy význačných řádů používají dodnes, ale pouze k řádovému plášti při slavnosti příslušného řádu. Řetězy bývají očíslovány a po smrti nosite­ le se vracely kanceláři řádu, aby mohly být znovu uděleny. U Řádu Zlatého rouna je zase zvykem přikládat k nově udělenému řetězu se­ znam předešlých nositelů, což je pro nového rytíře jistě historicky cenná připo­ mínka. U některých řádů je řetěz vyhražen pouze hlavě státu jako velmistrovi řádu. To se týká například francouzské Čestné Legie od roku 1871, kdy bylo definitivně nastoleno republikánské zřízení. Řetěz Čestné Legie z napoleonské doby známe pouze z portrétů a byl udělen jenom několika osobnostem z císařova okolí. Také v Řádu Maltézských rytířů nosí řetěz pouze jeho velmistr, ale Záslužný řád toho­ to řádu má svůj řetěz, určený hlavám států. Řádové řetězy se vyskytují vzácné v muzejních a zámeckých sbírkách - popi­ sem jednotlivých řetězů se nebudeme zabývat, neboť je nepravděpodobné, že by­ chom se s nimi setkávali. Podle zavěšeného klenotu je však možné je dobře určit (obr. 11,12). Hvězdy Hvězda řádu je součástí velkokříže či 1. stupně. Jejím nejstarším předchůdcem je hvězda Podvozkového řádu, vzniklá za vlády anglického krále Karla I. Stuarta (Charles L, 1625-1649). Později se stala typickou součástí nejvyššího stupně

32

i u záslužných řádů. Jeden z mála starých řádů bez hvězdy je Řád Zlatého rouna. Významné je u hvězdy, že může být nošena sama bez příslušné velkostuhy s kle­ notem. To vidíme na portrétech generálů, kteří mají na hrudi i více hvězd velkokřížů, ale pouze jednu - tu nejvyšší - velkostuhu. V době rozdělení řádů do více stupňů, tj. v polovině 19. století, vznikly i hvěz­ dy komandérského stupně, většinou menší či jednoduššího provedení, nošené buď na levé či na pravé straně prsou. Hvězdy velkokříže jsou v naprosté většině nošeny vlevo, ale i zde jsou výjimky. Původní hvězdy - do začátku 19. století - byly látkové a pošité dracounem a kovovým flitrem. Počínaje minulým stoletím jsou kovové, převážně ze stříbra a jejich paprsky byly nejprve ploché, od poloviny minulého století často brilantující (tj. napodobující brilanty). Hvězda může také napodobit řádovou dekoraci, jak je tomu například u rakouského Vojenského řádu Marie Terezie - zde je hvězdou velkokříže zvětšený řádový kříž, nesmaltovaný, ale s brilantujícím povrchem a se zeleným vavřínovým věncem mezi rameny (obr. 13,14).

Obr. 13: Hvězda Podvozkového řádu (Velká Británie)

Obr. 14: Hvězda Vojenského řádu Marie Terezie (Rakousko-Uhersko)

Řádové úbory

Slavnostní řádové úbory mají svůj původ v krojích rytířských řádů. Jejich kroje byly dvojí: pro použití v míru, zvláště při náboženských obřadech, to byly pláště s vyšitým řádovým křížem, u Johanitů (později Maltézských rytířů) černé s bílým křížem, u Německých rytířů bílé s černým křížem a podobně. V boji pak rytíři používali krátký svrchní oděv, zvaný surcot či supravesta, u Maltézských rytířů červený s bílým heroltským křížem přes hruď. Z těchto řádových krojů se během 18. století vyvinuly uniformy, používané při řádových slavnostech. Maltézští ry­ tíři nosí dnes v kostele tzv. kukulu, což je černý splývavý oděv s vyšitým křížem a při slavnostech mohou používat tradiční červenou uniformu. Kroj Německých

33

Obr. 15: Řádový odév Řádu Zlatého rouna (Rakousko-Uhersko)

Obr. 16: Řádový odév Řádu Leopoldova (Rakousko- Uhersko)

rytířů je bílý a nosí se k němu černé vysoké boty a černý klobouk s bílými péry. Rád Božího hrobu má bílý plášť s červeným jeruzalémským křížem. Slavnostní oděv Řádu Zlatého rouna známe z mnoha portrétů. Je to červený talár a červený plášť se zlatě vyšitými řádovými symboly na svém lemu. K tomu patří červená středověká čepice, z níž splývá látkový pruh, bílé punčochy a bílé boty. Fran­ couzský Řád sv. Ducha používal bílý odév s černým pláštěm, pruský Řád Černé orlice červený plášť s modrou podšívkou, anglický Podvozkový řád má tmavomod­ rý plášť s vyšitým svatojiřským křížem a k tomu tmavomodrý baret. Také ostat­ ní anglické řády používají slavnostní pláště s řádovým řetězem dodnes. Rakous­ ké řády sv. Štěpána, Leopoldův a Železné koruny rovněž měly své úbory, jejichž barvy odpovídaly základním barvám řádu, a byly dokonce v různém provedení ur­ čeny všem řádovým stupňům. Jejich praktické použití bylo omezené a krátkodo­ bé. U Řádu Zlatého rouna byly a jsou dodnes úbory uloženy v řádové klenotnici ve Vídni a byly půjčovány pouze k řádovým slavnostem, tedy ke slavnostnímu přijetí nových rytířů řádu (obr. 15,16).

INVESTITURA

Přijímání nových řádových rytířů (neboli investitura) mělo svůj zvláštní ceremo­ niál. Konalo se ve svátek svétce-patrona řádu (u Zlatého rouna je to 30. listopad - den sv. Ondřeje, u Podvazkového řádu 24. duben - svátek sv. Jiří) v řádové ka34

pli za účasti rytířů řádu a řádových úředníků - řádového preláta, kancléře, pokladníka a herolda. Tito funkcionáři nejsou členy řádu, ale u některých vý­ značných řádů mají své zvláštní deko­ race. Zde je nutno se zmínit o historic­ ky i umělecky mimořádném řetězu, který nosil herold Zlatého rouna. Fran­ couzsky (což je historický a dodnes používaný úřední jazyk Řádu Zlatého rouna) se nazývá Potence a pochází ze začátku 16. století. Je to vlastně límec, sestavený ze zlatých destiček ve dvou řadách se smaltovanými znaky tehdej­ ších rytířů a s připojeným řádovým ře­ tězem. Dnes je vystaven ve Dvorní klenotnici ve Vídni. Při slavnostní in­ vestituře přichází vladař-velmistr řádu (u Zlatého rouna suverén řádu) jako poslední a zavěšuje novému rytíři ře-

Obr. 17: Dopis císaře Františka Josefa I.,kterým uděluje Řád Zlatého rouna

Obr. 18: Dekret Řádu Za zemědělské zásluhy (Francie)

35

Obr. 19: Originál dekretu siamského (thajského) Řádu Siamské koruny

těz na ramena za doprovodu tradičních modliteb a textů. Řádové průvody se řadí dle církevní zásady, že nejprve jdou „služebně“ mladší rytí­ ři, pak starší a nejvyšší pří­ tomný člen řádu (velkopřevor, velmistr, hlava státu) jde jako poslední. K udělenému řádu patří také diplom či de­ kret, různé výpravný podle významu či stupně řádu. Známe pergamenové dekre­ ty s připevněnou velkou pe­ četí řádu, vlastnoruční dopi­ sy panovníkovy s papírovou pečetí, dekrety vázané v des­ kách a podobně (obr. 17-21).

36

Obr. 20: Překlad originálu dekretu Řádu Siamské koruny

Obr. 21: Dekret tuniského Řádu republiky

ZPŮSOB NOŠENÍ ŘÁDŮ V MODERNÍ DOBĚ Moderní doba již nemá tolik příležitostí k nošení řádů, a tak začátkem 19. století vznikají miniatury řádů i vyznamenání. To jsou přesné zmenšeniny, u řádů někdy i z drahých kovů, velikosti okolo 1,5 až 2 cm, u medailí většinou průměru 1,5 cm. Existují také miniatury řádových hvězd. Řády a vyznamenání v originální veli­ kosti je pak možno nosit pouze k uniformě (vojenské či jiné) a k dnes již zřídka nošenému fraku. Miniatury tak nahrazují originály a mohou být použity na levé klopě večerního obleku (v praxi výhradně smokingu). Původně byly zavěšovány na řetízek, dnes jsou nošeny na vlastní zmenšené stužce. Na stužku umístěné příčné proužky ze zlatého či stříbrného dracounu a rozety označují různé řádové stupně (velkokříž zlatý proužek s rozetou, komtur stříbrný, důstojníka samotná rozeta a podobně). Také další zmenšené atributy (meče, kovové pásky s názvy bi­ tev, ratolesti atd.), používané u vyznamenání a medailí, se připevňují na stužky. Předchůdcem miniatur byly začátkem 19. století používané (obr. 22) - dnes již vzácné - zlaté spony s připevněnými miniaturami řádů. Dnes jsou miniatury na­ hrazovány rozetami v barvě příslušné stuhy s řádovým odznakem na svém stře­ du, nošenými k civilnímu obleku v knoflíkové dírce levé klopy (obr. 23-24).

Obr. 24: Řetízek a spona miniatur jednoho majitele

37

VÝLUČNOST ČLENSTVÍ V ŘÁDU

Ve středověku a začátkem novověku bylo zvykem být členem pouze jednoho ry­ tířského řádu. Také světští vladaři nedovolovali, aby rytíři jejich vlastního řádu přijímali řád cizí. To odpovídalo základní myšlence řádových společenství - du­ chovní či politické. A tak vévoda burgundský odmítá nabízený Podvozkový řád, ne­ boť má v úmyslu založit řád vlastní. Také rakouský arcivévoda Karel, známý voje­ vůdce napoleonských válek, nositel Řádu Zlatého rouna, nemůže jako velmistr Řádu Německých rytířů nosit obě de­ korace současně. Teprve velké množ­ ství nových řádů začátkem 19. století vede ke zrušení tohoto omezení. A ja­ ko ilustraci změny doby vidíme na Ví­ deňském kongresu v roce 1814 vedle sebe starého polního maršálka kníže­ te de Ligne (1735-1814) s dvěma řá­ dy (Řádem Zlatého rouna a Řádem Marie Terezie) a mladého polního mar­ šálka knížete Karla Schwarzenberga (1771-1820) s dvaatřiceti řády. U současných rytířských řádů (na­ příklad u Řádu Maltézských rytířů) je podporována tendence ke členství pouze v jednom řádu - zvláště u vyš­ ších funkcí. To je dáno logickou myš­ lenkou, že členství v rytířském řádu je - či by mělo být - také současně Obr. 25: Bulharsky car Ferdinand I. ovéšený řády službou (tj. aktivitou). UDĚLENÍ ŘÁDU A POVÝŠENÍ DO ŠLECHTICKÉHO STAVU Povýšení do šlechtického stavu udělením řádu vychází z faktu, že členové sta­ rých rytířských řádů byli rytíři - tedy šlechtici - již svým původem. U pozdějších řádů pak jde vlastně o dvojí vyznamenání - řádem a současným povýšením (ně­ kdy i dědičným) do společenské třídy, které byly původně řády určeny. Jde tedy o jednu z nejlogičtéjších forem udělení šlechtictví na základě zaslouženého řádu, ať už ve službě civilní či za statečnost v boji. Příkladem je rakouský Vojenský řád Marie Terezie, v jehož statutech z let 1758 a 1810 je řečeno, že rytíři řádu všech tří stupňů jsou automaticky povýšeni do rytířského stavu a mohou požádat o stav svobodných pánů (neboli baronát). Toto pravidlo bylo plněno až do zániku řádu, a tak se stávali barony stateční vojáci ještě v 1. světové válce (viz Vojenský řád Marie Terezie). Sporné zůstává automatické povýšení do stavu rytířského osob, kterým byl přiznán Vojenský řád Marie Terezie dodatečně řádovou kapitulou čili 38

administrativním vyřízením za války podaného návrhu v letech 1918-1931. Ta­ kových „udělení“ bylo ještě překvapivě mnoho - celkem 78 vyznamenaných vil kapitulách. Tyto nobilitace sice odpovídaly řádovým předpisům, ale chyběl pa­ novník jako jediný zdroj šlechtictví. Také u dalších rakouských řádů - Rádu sv. Štěpána, Řádu Leopoldova a u Řádu Železné koruny - bylo ve statutech počítáno s povýšením do šlechtického stavu neboli s nobilitací. Tato možnost byla s vý­ jimkou Řádu Marie Terezie v roce 1884 zrušena. I v jiných zemích - v Bavorsku, Prusku, Sasku či Rusku - bylo udělení vyšších řádů spojeno s nobilitací (jak je u příslušných řádů uvedeno), v Anglii je tomu tak dodnes. Zde je nutno poznamenat, že pasování na rytíře sv. Václava při korunovacích českých králů (naposledy u Ferdinanda V v roce 1836) nebylo spojeno ani s po­ výšením do vyššího stavu ani s viditelnou dekorací (obr. 26).

5 %

i

Obr. 26: Rytina s řády a jejich nositeli

39

KATALOG ŘÁDŮ A VYZNAMENÁNÍ

Pro větší přehlednost jsou řády, případně vyznamenání uváděny pod jednotlivý­ mi zeměmi a v tomto rámci jsou seřazeny hierarchicky, tedy počínaje nejprestiž­ nějším řádem. Toto schéma ovšem neplatí u zemí, kde docházelo k zásadním změnám režimu, protože pak byly řády často rušeny a nahrazovány novými (na­ příklad u Francie, Nizozemska, Mexika atd.). K snadnému vyhledání jednotlivých údajů slouží následující schema popisu řádů. Pochopitelně ne vždy u všech řádů a vyznamenání bylo možno uvést všechny vyjmenované položky, protože někte­ ré údaje chybí.

PŘEHLEDNÁ TABULKA POPISU ŘÁDŮ ČESKÝ NÁZEV ÚZEMÍ ČI STÁTU (název v originálním znění) - státní zřízení Poloha území a stručný historický vývoj Historický vývoj řádů (u vybraných hesel)

Český název řádu (.název v původním znění) (odkaz na obr.) Datum založení a jméno zakladatele Určení řádu Rozdělení do tříd a způsob nošení Popis Barva stuhy Zánik řádu, resp. trvání Proslulí nositelé Poznámky

41

ŘÁDY A VYZNAMENÁNÍ PODLE ZEMÍ DO ROKU 1918

ANHALT SKO (Anhalt) - vévodství Historické území ve středním Německu při řece Labi, pů­ vodně knížectví, od roku 1806 vévodství. Vládnoucí rodina se dělila na linie Dessau, Cóthen (Kóthen), Zerbst a Bernburg, z nichž tři poslední vymřely. Vévodství se stalo 1871 součástí Německého císařství a zaniká v roce 1918 s jeho pádem. Domácí řád Albrechta Medvěda (Hausorden Albrechts des Báren) (obr. 27) Řád byl založen roku 1836 třemi anhaltskými vévody Leo­ poldem Friedrichem (Leopoldem Bedřichem, 1817-1871, z linie Anhalt-Dessau), Heinrichem (Jindřichem, 1830-1847, z linie Anhalt-Cóthen) a Alexandrem (1834-1863, z linie Anhalt-Bernburg) jako rodinný řád, udělovaný za všeobecné zá­ sluhy o vládnoucí rod i vévodství. Řád byl dělen do 5 tříd: • velkokříž (klenot zlatý, velkostuha doleva, hvězda vlevo); • komandér 1. třídy (klenot zlatý, nošen u krku, menší hvěz­ da vlevo);

• •

rytíř 1. třídy (zlatý klenot nošen na prsou); rytíř 2. třídy - od roku 1854 (stříbrný kříž, nošen na

Jde o oválný zlatý či stříbrný medailon, v jehož středu je zná­ zorněn kráčející medvěd na hradební zdi. Na obvodu medailo­ nu je heslo Befurchte Gott u. befolge seine Befehle (Boj se Boha a plft jeho rozkazy). Pod závěsem medailonu je umístěn malý anhaltský znak, vzadu askánský. Kráčející medvěd je obou­ stranný, vzadu je na obvodu heslo Albrecht der Bár reg. 1123-1170 (Albrecht Medvěd vládl 1123-1170). Hvězda velkokříže: osmicípá, stříbrná s černým medvědem na červené zdi ve středu. Hvězda komandéra: ve tvaru stříbrného kříže s rozšířenými rameny, střed je stejný, mezi rameny jsou umístěny zlaté rou­ tové koruny. Stuha: zelená s červenými okraji. Válečná dekorace: zkřížené meče umístěné pod závěsným kroužkem. Řád zanikl roku 1918. 42

Záslužná medaile Za záchranu v nebezpečí (Verdienstmedaille fiir Rettung aus Gefahr) (obr. 28) Medaile byla založena roku 1850 vévody Leopoldem Fried­ richem a Alexandrem (viz výše). Zlatá a stříbrná medaile s kráčejícím medvědem na hradeb­ ní stěně, na obvodu je stejné heslo jako u předešlého řádu. Stuha: zelená s tenkými červenými postranními pruhy.

Záslužný řád Za vědu a umění (Verdienstorden fůr Wissenschaft und Kunst) (obr. 29) Řád založil v roce 1875 vévoda Friedrich I. (Bedřich L, 1871-1904). Má jeden stupeň, nošený jako rytířský stupeň na prsou. Zlatý, hvězdicovitě ozubený ovál, převýšený korunou. Na přední straně stylizované F (Friedrich), pod ním nápis Herzog v. Anhalt (Vévoda anhaltský), vzadu ve středu nápis Fiir Wissenschaft und Kunst (Za vědu a umění). Stuha: červeno-tmavozeleno-červená.

ANJOUAN - sultanát Sultanát na Komorských ostrovech, v letech 1886-1975 pod francouzskou svrchovaností.

Řád Hvězdy Anjouan (Ordre de 1'Etoile ďAnjouan) (obr. 30) Založen okolo roku 1860 sultánem Said Abdalláhem, 1896 převzat jako francouzský koloniální řád, udělovaný za zásluhy o kolonie. Dělil se na 5 tříd podle francouzské Čestné Legie (viz). Jde o osmicípou stříbrnou hvězdu, v jejímž středním medai­ lonu je půlměsíc a zdvižená dlaň, okolo zelený prstenec s francouzským nápisem Ordre Royal de 1'Etoile dAnjouan Comores (Královský řád Hvězdy Anjouan - Komory). Stuha: bleděmodrá, při okrajích dva tenké oranžové proužky. ANNÁM- císařství Bývalé císařství ve střední části území dnešního Vietnamu, v letech 1884-1954 pod francouzskou svrchovaností.

Řád Zlatého draka (Ordre du Dragon ďOr) Řád byl založen roku 1886 annámským císařem, který už v roce 1884 přijal francouzský protektorát. Je to oválný modrý medailon s červenými okraji a se zlatý­ mi symboly, položený na osmicípou brilantující stříbrnou hvězdu, převýšený zlatou korunou a zeleným drakem. Stuha: zelená s oranžovými okraji. 43

BÁDENSKO (Baden)-velkovévodství Historické území v Německu při Rýně podél hranic s Francií. Původně vévodství Záhringenské, od roku 1362 markrabství Bádenské, od roku 1806 velkovévodství. Od roku 1871 exi­ stovalo velkovévodství v rámci Německého císařství, po je­ hož pádu v roce 1918 a ustavení republiky v Německu mo­ narchie zaniká. Domácí řád věrnosti (Hausorden der Treue) (obr. 31) Řád založil roku 1715 markrabě Carl/Karl Wilhelm (Karel Vilém, 1709-1738) v jedné třídě. V roce 1803 byl rozmnožen o komandérský stupeň, který však byl roku 1840 zrušen. Byl určen příslušníkům vládnoucího rodu, cizím panovníkům a nejvyšším úředníkům země. Jde o zlatý, červeně smaltovaný osmihrotý kříž, zakončený kuličkami a převýšený korunou. Mezi rameny jsou zkřížené iniciály zakladatele C (Carl Wilhelm), v bílém středovém me­ dailonu jsou zelené pahorky převýšené červenými zkřížený­ mi iniciálami C a černým nápisem Fidelitas (Věrnost). Na zad­ ní straně středu je zemský znak - červené kosé břevno ve zlatém poli. Hvězda: stříbrná, osmihrotá s řádovým křížem na středu. Řetěz, stuha (nošena jako velkostuha): oranžová s tenkými stříbrnými postranními pruhy. Vojenský záslužný řád Karla Bedřicha (Militar-Carl-Friedrichs-Verdienstorden) (obr. 32) Řád založil roku 1807 velkovévoda Carl/Karl Friedrich (Ka­ rel Bedřich, 1738-1811) a byl udělován důstojníkům za sta-

Dělí se do 3 tříd: • velkokříž (velkostuha doprava, hvězda vlevo); • komandér (u krku); • rytíř (na prsou). Zlatý, osmihrotý, bíle smaltovaný kříž, převýšený korunou, se zeleným vavřínovým věncem mezi rameny. V červeném středu zlaté iniciály CF (iniciály zakladatele), okolo nápis Fur Hadens Ehre (Za čest Bádenska). Na zadní straně středu postava gryfa. Hvězda: stříbrná ve tvaru řádového kříže, ve středu postava Stuha: žluto-červeno-žlutá s tenkými bílými okraji.

Řád Bertholda I. (Orden Bertholds des Ersten) (obr. 33) Řád byl založen roku 1877 jako zvláštní nejvyšší třída Řádu Záhringenského lva (viz níže).

Řád Záhringenského lva (Orden vom Záhringenen Lowen) (obr. 34) Řád založil roku 1811 velkovévoda Carl Friedrich (viz vý­ še) jako všeobecně záslužný řád. Za válečné zásluhy se připo­ jují zkřížené meče. Dělí se do 5 tříd: • velkokříž (velkostuha, hvězda); • komandér 1. třídy (u krku, hvězda); • komandér 2. třídy (u krku, bez hvězdy); • rytíř 1. třídy (na prsou); • rytíř 2. třídy (na prsou, kříž stříbrný). Zlatý zelený tlapatý kříž se zlatými ornamenty mezi rameny. Zde se výjimečně nejedná o zelený smalt, ale o sklo. Ve stře­ du je v přirozených barvách znázorněna zřícenina hradu Zahringen, vzadu zlatý lev. Hvězda stříbrná, osmicípá, ve středu zlatý lev, okolo nápis FúrEhre und Wahrheit (Za čest a pravdu). Hvězda komandéra 1. třídy: čtyřcípá s řádovým křížem na středu. Stuha: zelená s oranžovými postranními pruhy. Všechny bádenské řády pravděpodobně zanikly spolu s pá­ dem monarchie v roce 1918. BAVORSKO (Bayem) - království Historické území na jihovýchodě Německa, jedno z původ­ ních německých kmenových vévodství (od roku 907, titul znovu potvrzen 1180). Za třicetileté války získalo Bavorsko (od roku 1623) titul kurfiřství. Počet kurfiřtů v té době zůstal na počtu 7 hlasů, když Bavorsko titul získalo jako dědictví po falckrabích Falce. Po navrácení kurfiřtského hlasu Falci byl počet kurfiřtů rozšířen na 8 volitelů. Za napoleonských válek získalo Bavorsko titul království. Od roku 1871 bylo součástí Německého císařství, ale království a značná míra samostat­ nosti zaniká až po 1. světové válce v roce 1918. Členové bavorské vládnoucí dynastie Wittelsbachů založili tři rytířské řády. Nejstarším byl Rytířský řád ochránců cti Bo­ žípod ochranou sv. Michala, založený v Mnichově v roce 1693 Josefem Klementem, arcibiskupem-kurfiřtem kolínským, bratrem bavorského kurfiřta Maxe Emanuela. Řád v 19. sto­ letí odumírá, a proto ho král Ludwig I. (Ludvík L, 1786-1868, vládl 1825-1845) roku 1837 změnil na záslužný Řád sv. Mi­ chala. Také nejvyšší bavorský Řád sv. Huberta vychází ze středověkého rytířského řádu hraběte Gerharda z Ravensbergu, který byl v roce 1708 obnoven vévodou Johannem Wilhelmem (Janem Vilémem) Falckým a v roce 1777 se stal Do-

Obr. 33: Řád Bertholda I. (Bádensko)

Obr. 34: Řád Záhringenského lva (Bádensko)

45

máčím rytířským řádem sv. Huberta bavorských kurfiřtů. V ro­ ce 1729 zakládá bavorský kurfiřt Karel Albrecht Vojenský do­ mácí rytířský řád sv. Jiří, považovaný také za obnovení ne­ prokázaného rytířského řádu z doby křižáckých válek. Prvním řádem mladého bavorského království (od roku 1806) je Vojenský řád Maxe Josefa z téhož roku. Roku 1808 vzniká Řád Bavorské koruny jako následovník zaniklého Řádu Falc­ kého lva, který založil roku 1767 kurfiřt Karel Theodor (1724-1799, od 1777 falcký a od 1778 bavorský kurfiřt) jako „řád šlechtický a záslužný“. V roce 1827 zakládá král Ludwig I. Řád Ludvíkův, udělovaný za padesátileté věrné služby a v roce 1866 vzniká Vojenský záslužný řád. Za zásluhy vědec­ ké a umělecké byl udělován Řád Maxmiliánův pro védu a umění, založený králem Maximilianem II. (vládl 1848, až 1864) v roce 1853. Bavorsko mělo také dámské řády - Řád Alžběty z roku 1766, Řád Terezie z roku 1827 a Řád sv. Anny z roku 1783. Byly určeny pro katolické šlechtičny a měly spíše ráz ústavů šlechtičen, jak jsme o nich mluvili v obecné části.

Obr. 35: Domácí rytířský řád sv. Huberta (Bavorsko)

46

Domácí rytířský řád sv. Huberta (Orden vom Heiligen Hu­ bert) (obr. 35) Předchůdcem tohoto rytířského řádu bylo bratrstvo sv. Hu­ berta či lovecké trubky z roku 1444. To byla společnost pánů a dam urozeného původu s náboženskými povinnostmi, je­ jichž společným odznakem byla lovecká trubka. V 16. století zaniká, v roce 1708 společnost Johann Wilhelm (Jan Vilém, 1658-1716), kurfiřt falcký, obnovuje jako Řád sv. Huberta. Je to nejvyšší bavorský řád, udělovaný v přísně omezeném po­ čtu v jedné třídě vysoce zasloužilým šlechticům. Nosí se na velkostuze a na řetězu. Jedná se o zlatý, bíle smaltovaný osmihrotý kříž, zakončený kuličkami, mezi rameny jsou zlaté paprsky. Je převýšen koru­ nou, plocha kříže je poseta zlatými plamínky. V okrouhlém středu zlatá scéna setkání sv. Huberta s jelenem na zeleném poli, okolo staroněmecké heslo In Trav vast (Ve věrnosti pev­ ný), vzadu v červeném poli zlaté říšské jablko, obklopené la­ tinským nápisem In memoriam recuperatae dignitatis avitae 1708 (Na paměť znovuzískané staré hodnosti). Hvězda: stříbrná osmicípá, na středu zlatý nesmaltovaný řá­ dový kříž, v červeném středu zlatý nápis In Trav vast. Stuha: červená se zelenými okrajovými proužky. Řád má své nejvyšší úředníky, dříve byl používán i řádový slavnostní oděv. Je udělován dosud jako rodinný řád dynastie Wittelsbachů.

Domácí rytířský řád sv. Jiří (Haus-Ritterorden vom Hl. Ge­ org) (obr. 36) Řád založil roku 1729 kurfiřt Karl Albrecht (Karel Alb­ recht, 1697-1745, vládl od 1726 a od roku 1742 byl římsko-némeckým císařem - Karel VII. Albert) jako rytířský řád s charitativním zaměřením. Podmínkou přijetí je 8 šlechtic­ kých předků ze strany obou rodičů. Stupně: • velkopřevor (řetěz, velkostuha doleva, hvězda); • velkokomtur (řetěz, velkostuha doleva, hvězda); • komtur (u krku, hvězda); • rytíř (u krku na užší stuze, hvězda). (Poznámka: stupeň velkopřevora je vyhrazen členům vlád­ noucího rodu). Je to zlatý osmihrotý kříž, vpředu modře smaltovaný, vzadu červeně, s bílými okraji. Mezi rameny kříže jsou modrobílé routy (rodový znak Wittelsbachů) s písmeny V I. B. I. (Virgini immaculatae Bavaria immaculata\ Neposkvrněné Panně neposkvrněné Bavorsko), vzadu na stejných routách písmena I. U. PF. (Justus utpalma florebit-, Bude vzkvétat spravedlivý jako palma). Ve středu vpředu zlatá scéna R Marie s Duchem svátým, vzadu sv. Jiří s drakem. Kříž je zavěšen na bílo-modrém štítu, drženém lví tlamou. Hvězda: stříbrný řádový kříž, modře smaltovaný se stříbr­ ným okrajem, mezi rameny modro-bílé routy, ve středu čer­ vený rovnoramenný kříž v bílém poli. Stuha: bleděmodrá, bílé okrajové pruhy s tenkými tmavo­ modrými proužky na vnitřní straně Řádoví rytíři používali dříve slavnostní oděv s kloboukem a mečem, řádoví úředníci měli vlastní odznaky i oděvy. Řád exi­ stuje dodnes jako rytířský řád s charitativními úkoly a jako slav­ nostní oděv používá modrý přehoz s řádovým křížem vlevo. K řádu patří medaile sv. Jiří z roku 1889, udělená jednorá­ zově členům řádu na paměť 501etého členství v řádu prince-regenta Luitpolda. Vojenský řád Maxe Josefa (Militár-Max-Joseph-Orden) (obr. 37) Řád založil roku 1806 král Maximilian I. Joseph (Maxmilián Josef 1799-1825, původně jako kurfiřt Maxmilián IV Josef, od 1806 král) a byl udělován důstojníkům za statečnost v boji. Dělí se na 3 třídy: • velkokříž (velkostuha doleva, hvězda); • komandér (u krku); • rytíř (na prsou).

Obr. 36: Domácí rytířský řád sv. Jiří (Bavorsko)

Obr. 37: Vojenský řád Maxe Josefa (Bavorsko)

47

Zlatý bíle smaltovaný osmihrotý kříž, zakončený kuličkami, mezi rameny zlaté paprsky, převýšen korunou. V modrém středu je vpředu heslo Virtuti pro patria (Zásluze o vlast), vzadu je iniciála zakladatele MJK (Maximilian Joseph KónigMaxmilián Josef král). Řád byl udělován vzácně, za 1. světové války bylo uděleno 23 velkokřížů, 22 komandérů a 253 rytířů.

Obr. 38: Vojenský záslužný řád (Bavorsko)

Obr. 39: Záslužný řád sv. Michala (Bavorsko)

48

Vojenský záslužný řád (Militárverdienstorden) (obr. 38) Řád založil král Ludwig II. (Ludvík II., 1845-1886, vládl od 1864) v roce 1866 a byl udělován za statečnost a vojenské zá­ sluhy v míru i ve válce. Dělí se na 5 tříd: • velkokříž (velkostuha doleva, hvězda); • velkokomtur (u krku, hvězda); • komtur (u krku); • rytíř 1. třídy (na prsou); • rytíř 2. třídy (na prsou zlatý smaltovaný kříž bez paprsků). Záslužný kříž řádu (na prsou stříbrný smaltovaný kříž bez pa­ prsků). Je to zlatý osmihrotý kříž, modře smaltovaný. Mezi rameny jsou zlaté paprsky. V okrouhlém středu v černém poli zlatá korunovaná iniciála zakladatele/,, vzadu zlatý lev, okolo vpře­ du nápis Merenti (Zasloužilému), vzadu letopočet 1866.

Záslužný řád sv. Michala (Verdienstorden vom Hl. Michael) (obr. 39) Řád založil roku 1837 král Ludwig I. (Ludvík I., 1786-1868, vládl od 1825) jako pokračování stejnojmenného a v témže ro­ ce zaniklého rytířského řádu s charitativními úkoly z roku 1693, jehož zakladatelem byl kurfiřt Joseph (Josef) Klement (1688-1723). Jde o všeobecně záslužný řád. Původní dělení na 3 třídy: • velkokříž (velkostuha doleva, hvězda); • komandér či komtur (u krku); • rytíř (na prsou). Od roku 1855 je jako 2. stupeň velkokomtur (u krku, hvězda) a rytíř 2. stupně (kříž bez koruny). Od roku 1887 nastala zno­ vu změna v označení stupňů: velkokříž a 1.-4. třída. V roce 1910 byl ještě založen čestný kříž, nošený na hrudi jako připínací kříž, vložený mezi 2. a 3. třídu a současně i zá­ služný kříž s korunou a bez ní. Jde o tlapatý kříž, tmavomodře smaltovaný, převýšený ko­ runou, na ramenech má zlatá písmena PFFP (Principi fidelis favere Patriae-, Vladaři věrný, vlasti prospěšný), mezi rameny

zlaté paprsky. Na oválném středu je zlatá postava archanděla Michaela v brnění, bojujícího s drakem. V ruce drží štít s ná­ pisem Quis utDeus (Kdo se rovná Bohu). Rytířský stupeň má v okrouhlém středu nápis Quis utDeus, na zadní straně všech stupňů v okrouhlém medailonu heslo Virtuti (Zásluze). Hvězda: stříbrná s řádovým křížem na středu, od roku 1855 ve středu pouze nápis Quis ut Deus. Stuha: tmavomodrá s červenými okraji. Od roku 1887 patří k řádu medaile, nošená na červené stu­ ze dělené dvěma modrými pruhy.

Řád Falckého lva (Orden vom Pfálzischen Lowen) (obr. 40) Řád založil kurfiřt Carl/Karl Theodor (Karel Teodor) v roce 1767 a byl udělován šlechticům, kteří se zasloužili o vládnou­ cí dynastii, v jediné třídě (velkostuha, hvězda, řetěz). Byl to zlatý osmihrotý kříž, modře smaltovaný se zlatými plameny mezi rameny. Na černém středu zlatý korunovaný lev, okolo nápis Merenti (Zasloužilému). Vzadu iniciála zakla­ datele CT (Carl Theodor) pod kurfiřtským kloboukem a nápis Institut 1768. Stuha: bílá s modrými postranními pruhy. Zrušen byl roku 1808 v souvislosti se založením nového Záslužného řádu Bavorské koruny (viz níže). Záslužný řád Bavorské koruny (Verdienstorden der Bayerischen Krone) (obr. 41) Řád založil roku 1808 bavorský král Maximilian I. Joseph (1799-1825, král od 1806) jako civilní záslužný řád. Dělí se na 4 třídy: • velkokříž (velkostuha doleva, hvězda); • velkokomtur (u krku, hvězda); • komtur (u krku); • rytíř (na prsou). Součástí řádu byla zlatá a stříbrná „medaile za civilní zásluhy“. Zlatá hvězdicová dekorace o osmi rozeklaných cípech, bíle smaltovaná, převýšená zlatou královskou korunou. Mezi cípy krátké zlaté paprsky, pod špičkami cípů podložen zelený vav­ řínový věnec. Ve středovém medailonu zlatá koruna na mod­ robílém podkladu, okolo červený pruh s heslem Virtus et Ho­ nos (Ctnost a čest), vzadu zlatý reliéf hlavy zakladatelovy a okolo nápis Max. Jos. Bojoariae Rex (Maxmilián Josef bavor­ ský král). Hvězda: stříbrná, brilantující, osmihrotá, ve středu avers středového štítku řádu, který je orámovaný zeleným vavří­ novým věncem.

Obr. 40: Řád Falckého lva (Bavorsko)

Obr. 41: Záslužný řád Bavorské koruny (Bavorsko)

49

Hvězda velkokomtura: stejná, ale menší. Stuha: bleděmodrá s bílými okrajovými pruhy. Nositelé tří vyšších stupňů obdrželi osobní rytířský stav a udělení řádu ve třech po sobě jdoucích generacích dávalo nárok na dědičné šlechtictví.

Obr. 42: Rád Maxmiliánův pro védu a umění (Bavorsko)

Obr. 43: Vojenský sanitní řád (Bavorsko)

Řád Maxmiliánův pro védu a umění (Maximiliansorden fúr Kunst und Wissenschaft) (obr. 42) Řád založil roku 1853 král Maximilian II. (1848-1864) a byl udělován za zásluhy umělecké a vědecké v 1 třídě, nošené ko­ lem krku. Jde o zlatý kříž tenkých, modře smaltovaných ramen, na koncích trojlístkově rozšířených. Na přední ploše ramen kří­ že je rozdělený nápis AmIXXVIIIINovemberlMDCCCLIII (28. listopadu 1853), na zadní zlaté ornamenty. Mezi rameny jsou umístěny zlaté paprsky, zakončené kuličkami. Pod křížem probíhá zlatý vavřínový a dubový věnec, v jeho převýšení krá­ lovská koruna. Na přední straně středového štítku je zlaté po­ prsí zakladatelovo, okolo nápis Max II. Koenig v. Bayem gestiftet (tj., Max(milián) II. bavorský král založil). Štítek je převýšen malou zlatou královskou korunou. Na jeho zadní straně je při udělení za vědecké zásluhy reliéf sovy, za umě­ lecké zásluhy postava pegasa, okolo nápis Fúr Wissenschaft und Kunst (Za vědu a umění). Stuha: modrá s bílými okrajovými pruhy, protkanými třemi tenkými modrými proužky. Vojenský sanitní řád (Militdr-Sanitátsorden) (obr. 43) Řád založil roku 1914 král Ludwig III. (Ludvík III., vládl 1913-1918) pro důstojníky za zásluhy při péči o raněné a ne­ mocné za války. Dělí se na 2 třídy: • 1. třída (zlatý kříž, nošený kolem krku); • 2. třída (stříbrný kříž, nošený na prsou). Je to bíle smaltovaný kříž s rozšířenými rameny (tzv. tlapatý kříž), v modrém středu zlatá korunovaná iniciála L, okolo letopočet 1914. Vzadu pouze nápis Fúr Verdienste im Kriege (Za zásluhy ve válce). Stuha: černá s bílomodrými okraji.

Řád Terezie (Theresienorden) (obr. 44) Dámský řád, založený roku 1827 královnou Terezií, man­ želkou Ludwiga I. (vládl 1825-1848). Jde vlastně o odznak na­ dace pro svobodné nemajetné šlechtičny, obdobné rakouským tzv. ústavům šlechtičen (viz tam).

50

Jde o osmihrotý zlatý kříž, modře smaltovaný s bílými okraji, mezi jehož rameny jsou umístěny modrobílé routy. V bílém středu je iniciála T, okolo zelený věnec. Vzadu zlatý letopočet 1827, okolo nápis Unser Leben sey Glaube an das Ewige (Náš život budiž vírou ve věčnost). Kříž je převýšen zlatou královskou korunou. Stuha: bílá s modrými postranními pruhy. Řád byl nošen na hrudi na stuze, složené do mašle, při slav­ nostních příležitostech byla mimoto nošena velkostuha doleva.

Řád Alžběty (Elisabethorden) (obr. 45) Dámský řád založila roku 1766 Elisabeth (Alžběta), man­ želka kurfiřta falckého Karla Theodora. Byl určen šlechtič­ nám a spojen s nábožensko-charitativními úkoly. Je to zlatý tlapatý kříž leopoldského typu, bíle smaltovaný, převýšený kurfiřtským kloboukem. V okrouhlém středu po­ stava sv. Alžběty, dávající almužny, vzadu zlatá iniciála zakla­ datelky. Stuha: tmavomodrá s růžovými okraji, složená do mašle. Řád byl nošen na hrudi. Řád sv. Anny (St. Annaorden) Dámský řád, založený v roce 1777 Marií Annou (1747 až 1797), vdovou po kurfiřtu Maximilianovi III. (1745-1777), byl určen bavorským svobodným šlechtičnám. Je to opět odznak tzv. ústavu šlechtičen (viz), spojený s důchodem a celým za­ opatřením. Odznakem je zlatý tlapatý kříž s prohnutými konci ramen, bíle smaltovaný s modrými okraji, mezi rameny jsou polokru­ hovité ornamenty. Ve středu je zlatá postava Panny Marie a na plochách ramen kříže černý rozdělený nápis Sub/tuum/praesi/dium (Pod tvým vedením), vzadu zlatá postava biskupa sv. Benna, jednoho z bavorských zemských patronů, na ploše ra­ men pak nápis Nos/ter/patro/nus (Náš patron). Stuha: bleděmodrá se stříbrnými postranními pruhy a žlutý­ mi okraji. Řád byl nošen na hrudi na stuze, složené do mašle. I u tohoto řádu jde o obdobu rakouského ústavu šlechtičen.

Obr. 44: Řád Terezie (Bavorsko)

Obr. 45: Řád Alžběty (Bavorsko)

BELGIE - království Území dnešní Belgie bylo součástí historického Nizozemí. Po jeho rozdělení v 16. století, kdy si severní provincie vybojo­ valy nezávislost na Španělsku (viz Nizozemsko), zůstala jižní část v držení španělských Habsburků (Španělské Nizozemí) a po válkách o španělské dědictví 1700-1713/14 rakouských 51

Habsburků (Rakouské Nizozemí). Za francouzské revoluce a napoleonských válek bylo území přičleněno k Francii, po Ví­ deňském kongresu 1814/15 se území stalo načas znovu sou­ částí spojeného Nizozemí. Roku 1831 se však Belgie osamo­ statnila a prohlásila královstvím.

Obr. 46: Řád Leopoldův (Belgie)

Obr. 47: Řád Koruny (Belgie)

52

Řád Leopoldův (Ordre de Léopold) (obr. 46) Založen jako všeobecné záslužný řád a nejvyšší řád Belgic­ kého království v roce 1832 králem Leopoldem I. (vládl 1831-1865) ve dvou skupinách, civilní a vojenské (od roku 1934 existuje ještě třetí skupina námořní). Dělí se na 5 tříd: • velkokříž (velkostuha doleva, hvězda, řetěz); • velkodůstojník (od roku 1934 - menší hvězda vlevo); • komandér (u krku); • důstojník (na prsou s rozetou na stuze); • rytíř (na prsou bez rozety, kříž stříbrný). Je to zlatý, bíle smaltovaný osmihrotý kříž se zlatým lemem, mezi rameny probíhá zelený vavřínový a dubový věnec. V okrouhlém černém středu zlatý lev, okolo zlatý nápis Euni­ on fait la force (V jednotě je síla) na červeném podkladu, vza­ du iniciála ze dvou L a dvou R. Kříž je převýšen královskou korunou. U vojenské skupiny jsou mezi korunu a kříž vlože­ ny zkřížené meče, u námořní zkřížené kotvy. Hvězda velkokříže: stříbrná osmicípá, brilantující se stejným středem jako u kříže. Hvězda velkodůstojníka: stříbrný řádový kříž, mezi rameny zlaté paprsky, střed stejný. Stuha: fialová. Řád koruny (Ordre de la Couronne) (obr. 47) Řád byl založen v roce 1897 králem Leopoldem II. (1835 až 1909, vládl od 1865) jako řád Konga, jehož vladařem byl bel­ gický král. Od roku 1908, kdy král předal svou osobní kolonii Belgii, je to belgický řád. Je udělován hlavně za zásluhy kul­ turní, vědecké, obchodní, dříve i koloniální. Dělí se na 5 stupňů: • velkokříž (velkostuha doleva, hvězda); • velkodůstojník (menší hvězda ve tvaru kříže); • komandér (u krku); • důstojník (na prsou s rozetou na stuze); • rytíř (na prsou, kříž stříbrný). K řádu patří (od roku 1898) zlatá, stříbrná a bronzová medai­ le, udělovaná za dlouholeté služby. Odznakem je zlatá pěticípá hvězda rozeklaných konců, bíle

smaltovaná, se zlatými paprsky mezi cípy. Ve středu je na modrém poli zlatá královská koruna, vzadu iniciála ze dvou L. Odznak je zavěšen na zeleném vavřínovém věnci. Hvězda velkokříže: má deset cípů, střídavě zlatých a stříbr­ ných, na středu řádový odznak. Hvězda velkodůstojníka: stříbrný pěticípý kříž se zlatými okraji, zakončený kuličkami, mezi cípy zlaté paprsky, na stře­ du řádový odznak. Stuha: tmavočervená, u medailí s bílými postranními pruhy. Řád Leopolda II. (Ordre de Leopold II.) (obr. 48) Byl založen roku 1900 králem Leopoldem II. (1865-1909) jako záslužný řád Belgického Konga, od roku 1908 (viz výše) jde o řád belgický. Dělí se na 5 tříd: • velkokříž (velkostuha, hvězda); • velkodůstojník (menší hvězda); • komandér (u krku); • důstojník (na prsou kříž s rozetou na stuze); • rytíř (na prsou kříž stříbrný bez rozety na stuze). Součástí řádu je i zlatá, stříbrná a bronzová medaile. Zlatý osmihrotý kříž s kuličkami na koncích, mezi rameny probíhá zlatý palmový věnec. Kříž je zavěšen na zlaté králov­ ské koruně. V okrouhlém středu vpředu zlatý korunovaný lev v černém poli, okolo na modrém podkladu zlatý nápis Eunion fait la force (V jednotě je síla), vzadu jsou umístěny dvě koru­ nované iniciály L. Hvězda velkokříže: deseticípá, brilantující, cípy střídavé zlaté a stříbrné, na středu řádový kříž. Hvězda velkodůstojníka: pěticípá stříbrná hvězda rozekla­ ných konců zakončených kuličkami, mezi cípy zlaté paprsky, na středu řádový kříž. Stuha: tmavomodrá s černým středním pruhem. Rád Africké hvězdy (Ordre de 1'Etoile Africaine) (obr. 49) Byl založen roku 1888 králem Leopoldem II. jako řád jeho kolonie Konga, od roku 1908 (viz výše) belgický řád, udělova­ ný za zásluhy o Belgické Kongo. Dělí se na 5 tříd: • velkokříž (velkostuha doleva, hvězda, řetěz); • velkodůstojník (samotná hvězda); • komandér (u krku); • důstojník (na prsou, na stuze rozeta); • rytíř (na prsou stříbrný kříž, stuha bez rozety). Součástí řáduje i zlatá, stříbrná a bronzová medaile.

Obr. 48: Řád Leopolda II. (Belgie)

Obr. 49: Řád Africké hvězdy (Belgie)

53

Jde o zlatou pěticípou hvězdu, bíle smaltovanou s mod­ rým okrajem, pod cípy zelený palmový věnec, na středu vpředu v modrém poli zlatá pěticípá hvězda, okolo zlaté hes­ lo Travail et Progrés (Práce a pokrok), vzadu v červeném štít­ ku dvě korunované iniciály L. Řádový odznak je převýšen korunou. Hvězda velkokříže: deseticípá se střídavě zlatými a stříbrný­ mi cípy, na středu řádový odznak. Hvězda velkodůstojníka: pěticípý stříbrný kříž s korunkami, na středu řádový odznak. Stuha: modro-žluto-modrá.

Obr. 50: Královský řád lva (Belgie)

Obr. 51: Válečný křiž 1914-1918 (Belgie)

54

Královský řád lva (Ordre Royal du Lion) (obr. 50) Také tento řád založil roku 1891 král Leopold II. jako konž­ ský řád, od roku 1908, kdy přešla kolonie pod správu belgic­ kého státu, je to řád belgický, všeobecně záslužný. Dělí se na 5 stupňů: • velkokříž (velkostuha, hvězda, řetěz); • velkodůstojník (samotná zvláštní hvězda); • komandér (u krku); • důstojník (na prsou, na stuze rozeta); • rytíř (na prsou, kříž stříbrný, bez rozety). Součástí řádu je i zlatá, stříbrná a bronzová medaile. Jde o zlatý tlapatý kříž s mírné vypouklými konci, bíle smaltovaný s modrými okraji, mezi rameny dvě zlatá zkříže­ ná písmena C (Congo). V modrém středu zlatý korunovaný lev, okolo zlatý nápis Travail et Progrés (Práce a pokrok), ob­ klopený dalším vlnitým modře smaltovaným proužkem. Řád je převýšen královskou korunou. Hvězda velkokříže: osmicípá, stříbrná, mezi cípy zlaté paprs­ ky, na středu střední štítek řádu. Hvězda velkodůstojníka: stříbrný kříž, mezi rameny stříbrné paprsky, na středu střední štítek řádu. Stuha: červenofialová s modro-žluto-modrými okraji.

Válečný kříž 1914-1918 (Croix de Guerre 1914-1918) (obr. 51) Vyznamenání založil za 1. světové války roku 1915 král Al­ bert I. (vládl 1909-1934) a bylo udělováno za statečnost pro­ jevenou v boji. Bronzový osmihrotý kříž se zvýšeným okrajem, zakončený kuličkami a převýšený korunou. V okrouhlém středu vpředu postava lva, vzadu písmeno A (iniciála zakladatele krále Al­ berta), mezi rameny zkřížené meče. Stuha: červená se třemi postranními zelenými proužky.

Za citaci v rozkazu byly nošeny bronzové palmové ratoles­ ti na stuze.

BRANIBORSKO viz PRUSKO BRAZÍLIE - císařství Brazílie se stala v 16. století portugalskou kolonií. Za napo­ leonských válek sem uprchl portugalský dvůr a jeho přítom­ nost posílila emancipační proces. Po návratu královské rodiny do Portugalska a osvobození většiny zemí Latinské Ameriky ze španělské nadvlády došlo i k plnému osamostatnění Brazí­ lie. Už roku 1815 byla formálně zrušena kolonie a vyhlášeno království. V jeho čele stál příslušník portugalské královské dynastie (1808-1816 jako regent, 1816-1821 jako král). Jeho nástupce Dom Pedro v roce 1822 prohlásil zemi suverénním císařstvím. V roce 1889 pak byla monarchie svržena a nahra­ zena republikánskou formou vlády.

Řád Jižního kříže (Ordem do Cruzeiro) (obr. 52) Řád byl založen roku 1820 pozdějším císařem Pedrem I. zvaným Osvoboditel (1798-1834, císař 1822-1831) jako vše­ obecný záslužný řád, nejvyšší v zemi. Dělil se na 4 třídy: • velkokříž (velkostuha, hvězda); • hodnostář (u krku, hvězda); • důstojník (na prsou, hvězda); • rytíř (na prsou). Zlatá pěticípá hvězda rozeklaných konců se zlatými kulička­ mi na hrotech, bíle smaltovaná. Pod cípy probíhá zelený vavří­ nový věnec. Hvězda je převýšena brazilskou císařskou koru­ nou. Na modrém středu zlatá hlava zakladatele, okolo zlatý nápis Petrus I. Brasiliae Imperator (Petr I. císař Brazílie), vza­ du stříbrné souhvězdí Jižního kříže v modrém poli, okolo zla­ té heslo Benemerentium praemium (Odměna zasloužilým). Hvězda: řádový kříž, převýšený korunou, mezi rameny zlaté paprsky. Stuha: bleděmodrá. Řád zanikl po svržení monarchie a vzniku republiky v roce 1891. Řád Pedra I. (Ordem do Pedro I.) (obr. 53) Byl založen roku 1826 císařem Pedrem I. (Petrem I.) jako všeobecný záslužný řád. Dělil se na 3 třídy: • velkokříž (velkostuha, hvězda); • komandér (u krku, hvězda); • rytíř (na prsou).

Obr. 52: ŘádJižního kříže (Brazílie)

Obr. 53: Řád Pedra I. (Brazílie)

55

Zlatá postava draka, vyrůstající ze stříbrné sedmicípé koruny, osázené rubíny a smaragdy. Pod krkem je protažena zelená stuha s konci vlajícími do stran, na hrudi zelený štítek s čer­ nými iniciálami panovníka PI. Hvězda: zlatá, bíle smaltovaná pěticípá hvězda se zlatými ku­ ličkami na hrotech, mezi cípy zlaté paprsky. Ve středu v bílém štítku zlatý zmenšený řád, okolo nápis Fundador do Imperio de Brasil (Zakladatel Brazilského císařství). Hvězda převýše­ na zlatou císařskou korunou. Stuha: zelená s bílými okraji. Řád zanikl po svržení monarchie a nastolení republiky roku 1891.

Obr. 54: Řád Růže (Brazílie)

Obr. 55: Řád Kolumbův (Brazílie)

56

Řád Růže (Ordem da Rosa) (obr. 54) Byl založen rovněž císařem Pedrem I. v roce 1829 u příle­ žitosti jeho sňatku s princeznou Amalií z Leuchtenbergu. Dělil se na 6 tříd: • velkokříž (řetěz, hvězda); • velkohodnostář (velkostuha, hvězda); • hodnostář (velkostuha, hvězda - obojí bez koruny); • komandér (u krku, hvězda s korunou); • důstojník (na prsou, hvězda - obojí bez koruny); • rytíř (na prsou s korunou). Zlatá, bíle smaltovaná šesticípá hvězda se zlatými kuličkami na hrotech, ve zlatém středním medailonu pak černé iniciály PA. I. (Pedro, Amalie, Imp.; Pedro a Amálie, císaři), okolo zla­ tý nápis Amore fidelidade (Láska a věrnost). Pod cípy hvězdy probíhá zelený věnec s růžovými růžemi. Dle stupně převý­ šena císařskou korunou. Hvězda: řádová dekorace položena na okrouhlou zlatou plake­ tu a dle stupně převýšena císařskou korunou. Stuha: růžová s bílými postranními pruhy. Řád zanikl v souvislosti se zánikem monarchie, svržením Pedra II. a nastolením republiky roku 1891. Řád Kolumbův (Ordem do Colon) (obr. 55) Byl založen prozatímní vládou (po pádu císařství) v roce 1890 jako záslužný řád vojenský i civilní. Dělil se na 4 třídy: • velkokříž (řetěz, velkostuha, hvězda); • hodnostář (u krku, hvězda vpravo); • důstojník (na prsou); • rytíř (na prsou na užší stuze). Součástí řádu byla zlatá a stříbrná medaile. Zlatá pěticípá hvězda rozeklaných cípů, bíle smaltovaná

s kuličkami na koncích, mezi cípy zlaté paprsky, ve středu dvě iniciály C (Cristobal Colon, Kryštof Kolumbus). V převýšení malá pěticípá hvězda. Hvězda: stříbrná s řádovou dekorací na středu. Stuha: modrá s tenkým zeleným středním pruhem a červený­ mi okraji. Řád byl spolu se všemi ostatními císařskými řády v roce 1891 zrušen. BRUNŠVICKO (Braunschweig) - vévodství Historické území na severu Německa, od roku 1235 vévod­ ství (spolu s Lúneburskem), které vzniklo spojením držav ro­ du Welfů. Vzestup toho rodu, konkurenta Staufů, skončil za vévody saského a bavorského Jindřicha Lva (Heinricha der Lówe), známého rivala Friedricha I. Barbarossy. Císař mu na­ konec - právě s výjimkou Brunšvicka - odňal všechny državy. Později došlo k dělení vévodství mezi jednotlivé větve rodu. Od roku 1692 se braunschweig-liineburský vévoda stal v po­ řadí již devátým kurfiřtem, a to hannoverským. Ale osudy Brunšvického vévodství se od Hannoverská (viz) odvíjely od­ lišně. V průběhu napoleonských válek ztratilo většinu území a zůstalo jen jádro kolem města Braunschweig. To se pak sta­ lo v letech 1807-1813 součástí Vestfálského království. Až po Vídeňském kongresu (1815) získalo Brunšvicko znovu samo­ statnost. Roku 1867 přistoupilo k Severoněmeckému spolku pod patronací Pruska, a tak vévodství zaniklo až s pádem Ně­ meckého císařství v roce 1918.

Řád Jindřicha Lva (Orden Heinrich des Lówen) (obr. 56) Založen byl roku 1834 vévodou Wilhelmem (Vilémem, 1830-1884) jako záslužný řád. Dělí se (po úpravě z roku 1877) do 5 tříd: • velkokříž (velkostuha, hvězda, řetěz); • komandér 1. třídy (u krku, menší hvězda); • komandér 2. třídy (u krku); • rytíř 1. třídy (na prsou); • rytíř 2. třídy - od roku 1877 (na prsou, kříž stříbrný) Jako součást řádu je i záslužný kříž 1. a 2. třídy. Jde o zlatý osmihrotý kříž, modře smaltovaný, zakončený kuličkami a převýšený vévodskou korunou. Mezi rameny jsou zlaté korunované iniciály zakladatele W, mezi korunou a řádovým křížem je umístěn zlatý kráčející lev (narážka na Jindřicha Lva) mezi dvěma zelenými vavřínovými věnci Na ploše dolního ramene kříže leží rytířská přilba, z níž vyrůstá bílý sloup. Z korunovaného vrcholu sloupu vyčnívají paví pé-

Obr. 56: ŘádJindřicha Lva (Brunšvicko)

57

Obr. 57: Záslužný řád sv. Cyrila a sv. Metoděje (Bulharsko)

Obr. 58: Záslužný řád sv. Cyrila a sv. Metoděje ■ hvězda (Bulharsko)

Obr. 59: Vojenský záslužný řád (Bulharsko)

58

ra, pokrytá zlatou šesticípou hvězdičkou, před sloupem je umístěn bílý kůň v běhu v okrouhlém červeném poli, orámo­ vaném stříbrnými srpy (jde o klenot zemského znaku Braunschweigu). Vzadu je zlatý nápis Immotafides (Pevná víra), ob­ klopený datem založení MDCCCXXXW. Hvězda velkokříže: stříbrná, osmicípá, se samotným řádo­ vým křížem na středu, v jehož středním medailonu je zlatá korunovaná iniciála IV, obklopená opět nápisem Immotafides. Hvězda komandéra: stříbrný nesmaltovaný řádový křiž s ko­ runovanými iniciálami mezi rameny a řádovým heslem ve středu, obklopeném datem založení. Stuha: červená se žlutými okraji. BULHARSKO - carství Bulharsko po staleté turecké okupaci bylo za rusko-turecké války 1877-1878 osvobozeno a prohlášeno knížectvím (1878 až 1908) - formálně nadále ve vazalském poměru k Osmanské říši - a na trůn zasedl kníže z dynastie hessensko-battenberské (Hessen-Battenberg). Po jeho svržení (1886) vládla sasko-koburská dynastie (Sachsen-Coburg-Koháry). V roce 1908 se Bulharsko stalo plně suverénním carstvím. Monar­ chie - a spolu s ní i řády - byla zrušena v roce 1946.

Záslužný řád sv. Cyrila a sv. Metoděje (obr. 57) Založen roku 1909 carem Ferdinandem I. (1861-1948,1887 až 1908 kníže, 1908-1918 car) v jedné třídě jako rodinný řád, udělovaný pouze výjimečné hlavám státu a příslušníkům vládnoucích rodů. Jde o modře smaltovaný rovnoramenný kříž s jetelovým zakončením, který má mezi rameny červené plameny se zla­ tými liliemi. V modrém středu postavy obou světců v přiroze­ ných barvách, okolo heslo Ex oriente lux (Světlo z východu). Hvězda: stříbrný, osmihrotý kříž, na středu červený anděl, červené paprsky se zlatými liliemi mezi rameny (obr. 58). Velkostuha: oranžová. Řetěz byl nošen pouze při výjimečných příležitostech (na­ příklad na počest bulharského cara). Poznámka: svati Cyril (Konstantin) a Metoděj jsou v Bul­ harsku považováni za národní světce, přestože tu nikdy nepů­ sobili. O to významnější však byla misie jejich žáků, kteří do Bulharska přišli po svém vyhnání z Velké Moravy.

Vojenský záslužný řád (obr. 59) Řád byl založen roku 1879 knížetem Alexandrem (vládl 1879-1886) a udělován za statečnost ve válce.

Dělil se na 4 třídy: • komtur 1. třídy (velkostuha, hvězda); • komtur 2. třídy (připínací kříž na hrudi); • rytíř 1. třídy (na prsou); • rytíř 2. třídy (na prsou - červený kříž bez koruny). Bíle smaltovaný osmihrotý kříž se zkříženými meči mezi ra­ meny, v okrouhlém středu červený lev, okolo nápis v kyrilici Za chrabrost. Vzadu iniciála zakladatele v červeném poli, oko­ lo nápis Alexander. Kříž je převýšen korunou. Hvězda: stříbrná, čtyřcípá, ve středu červený lev. Stuha: bleděmodrá se stříbrnými postranními pruhy.

Řád sv. Alexandra (obr. 60) Byl založen roku 1881 knížetem Alexandrem jako záslužný řád, za válečné zásluhy udělovaný s meči. Dělení do 5 tříd: • velkokříž (velkostuha, hvězda); • velkodůstojník (u krku, menší hvězda); • komandér (u krku); • důstojník (na prsou, na stuze rozeta); • rytíř (na prsou, kříž stříbrný). Zlatý, dle stupňů střídavě bíle a zeleně smaltovaný tlapatý kříž, v červeném středním medailonu jméno světce (sv. Ale­ xander) v kyrilici, okolo heslo rovněž v kyrilici (Jz námi Bogz, Bůh s námi). U tří vyšších tříd je kříž převýšen korunou. Hvězda: stříbrná, osmicípá, střed stejný jako u řádu. Stuha: červená Národní řád Za civilní zásluhy (obr. 61) Řád byl založen roku 1891 knížetem Ferdinandem (vládl 1887 až 1918, od 1908 jako car). Dělil se na 5 tříd: • velkokříž (velkostuha, hvězda); • velkodůstojník (u krku, hvězda); • komandér (u krku); • důstojník (na prsou s rozetou na stuze); • rytíř (na prsou). Bíle smaltovaný tzv. pisánský kříž, v okrouhlém červeném středu bílá iniciála zakladatelova, okolo nápis v kyrilici Iz Graždanska Zasluga (Za občanské zásluhy), mezi rameny kří­ že zelené dubové ratolesti. Vzadu bulharský lev se saským znakem (symbolem vládnoucí dynastie) na hrudi, okolo da­ tum 2. VIII. 1891. Kříž je zavěšen na zlaté koruně. Hvězda velkokříže: osmicípá se střídavě zlatými a stříbrnými cípy, na jejím středu řádový kříž.

Obr. 60: Řád sv. Alexandra (Bulharsko)

Obr. 61: Národní řád Za civilní zásluhy (Bulharsko)

59

Hvězda velkodůstojníka: čtyřcípá, stříbrná, řádový kříž na středu. Stuha: bílá se zelenočervenými okraji. Záslužný řád (obr. 62) Byl založen roku 1891 rovněž knížetem Ferdinandem I. (viz výše) v jednom stupni, nošeném na stuze na prsou. Jde o zlatou medaili s hlavou zakladatele, podloženou zkří­ ženými meči a volně obtočenou vavřínovým věncem. Vzadu bulharský lev se saským znakem na hrudi. Medaile je zavěše­ na na stuze pomocí krátkého řetízku. Stuha: červená se žlutými okraji.

Národní řád Za vojenské zásluhy (obr. 63) Byl založen v roce 1906 rovněž knížetem Ferdinandem I. (viz výše).

• velkodůstojník (u krku, hvězda); • komandér (u krku); • důstojník (na prsou s rozetou na stuze); • rytíř (na prsou). Zlatý, červeně smaltovaný pisánský kříž se zkříženými zlatý­ mi meči mezi rameny, převýšený zlatou korunou s pendiliemi. Vpředu bílá šifra zakladatele (stylizovaná iniciála F), vza­ du zlatý lev v černém poli. Hvězda velkokříže: osmicípá, cípy střídavě zlaté a stříbrné, na středu řádový kříž. Hvězda velkodůstojníka: čtyřcípá, stříbrná s řádovým křížem na středu. Stuha: žlutá s černobílými okraji.

Řád Červeného kříže Řád Červeného kříže byl založen roku 1885 ještě knížetem Alexandrem (vládl v letech 1879-1886) a udělován byl za zá­ sluhy charitativní. BUCHARA - emirát Buchara, původně významné středisko arabské říše, poté součást říše Karchánovců. Po ukončení mongolských nájezdů se v polovině 16. století Buchara spolu s širokým zázemím osamostatnila jako emirát (někdy uváděn chanát), který byl od roku 1868 pod ruským protektorátem. V souvislosti s bol­ ševickou revolucí monarchie v roce 1920 zanikla. Po epizo­ dách s Bucharskou sovětskou republikou (1920-1924) je úze­ mí součástí Uzbekistánu.

60

Řád Ušlechtilé Buchary (obr. 64) Byl založen roku 1881. Dělil se na 7 tříd, z nichž 3 vyšší byly zlaté, 3 stříbrné a jedna posázená diamanty. Původním odznakem řádu byla samotná hvězda, roku 1893 k ní přibyl řádový odznak na stuze. Řád Koruny Buchary Řád založil emír Muzaffar (1886-1910) v letech 1894-1897 a byl nošen na červené stuze. Řád navazoval na tradice stře­ dověkého stejnojmenného řádu, který je doložen v prame­ nech k roku 1303.

Obr. 64:Řád Ušlechtilé Buchary (Buchara)

Řád Alexandrova slunce Řád založil roku 1898 emír Muzaffar (1886-1910) na paměť ruského cara Alexandra III. (vládl 1881-1894), který dokončil připojení Střední Asie k Rusku. Byl nošen na modré stuze. Poznámka: Všechny bucharské řády byly původně udělová­ ny zástupcům ruské vlády, později také emírovým dvořanům a důstojníkům. ČERNÁ H O R A - království Území na Balkáně při Jaderském moři, zprvu součást středo­ věkého Srbského království, po turecké expanzi si jako jediné území udržela nezávislost. Od 16. století tu vládli dědiční vladykové (negušové) z rodu Petrovič-Njegoš, kteří spojovali světskou a duchovní moc. Roku 1851 došlo k sekularizaci a následnému vyhlášení knížectví, které se roku 1910 prohlá­ silo královstvím. Zemi dobylo v roce 1916 Rakousko-Uhersko a po 1. světové válce bylo proklamováno sjednocení se Srb­ skem (1918). Černá Hora se tak stala součástí Království SHS, od 1927 přejmenovaného na království Jugoslávie.

Řád Danila I. za nezávislost Černé Hory (Orden Danila I. za nezavisimost Crne Gore) (obr. 65) Založen v roce 1853 knížetem Danilem 1. (1826-1860, od 1851 vladyka, od 1852 kníže) jako Řád za zásluhy o nezávislost Černé Hory v jedné třídě. Řádovým odznakem byl stříbrný tlapatý kříž rozšiřujících se ramen s navenek prohnutými konci. Na středním štítku byl nápis v kyrilici vpředu Danilj I. /Kňaz/Cmogors/kij, vzadu Za neza/visimost/Cme Gore/1852-3. Byl nošen na prsou na bílé stuze s červenými postranními pruhy. Roku 1861 byl kníže­ tem Nikolou I. (vládl 1860-1918, od 1910 král) změněn na

Obr. 65: Řád Danila I. (Černá Hora)

61

Obr. 66: Řád Danila I. hvízdá (Černá Hora)

Řád Danila I. za nezávislost Černé Hory. Dělil se do 5 tříd: • velkokříž (velkostuha, hvězda); • velkokomandér (u krku, menší hvězda - od roku 1873); • komandér (u krku); • důstojník (na prsou - od roku 1893); • rytíř (na prsou, kříž stříbrný nesmaltovaný). Jde o pozlacený řecký tlapatý kříž s vybočenými rameny, modře smaltovaný s čemo-bílým orámováním. V červeném středovém medailonu zlatý monogram D. I. (Danilo L), pře­ výšený zlatou knížecí korunou s pendiliemi, okolo nápis Za nezavisimost Cme Gore, od roku 1873 nahrazený slovy Kňaz Cmogorski (všechny nápisy jsou v kyrilici). Vzadu ve středu datum 1852-3. Kříž je zavěšen na pozlacené knížecí koruně s rozevlátými pendiliemi. Hvězda: stříbrná s 16 cípy, střídavé brilantujícími a hladkými, a s řádovým křížem na středu (obr. 66). Stuha: bílá s červenými postranními pruhy. Řád byl udělován za civilní i vojenské zásluhy a zanikl v průběhu 1. světové války v roce 1916 pádem monarchie.

Řád sv. Petara (Petra) (Orden Sv. Petara) Založen roku 1852 knížetem Danilem I. (viz výše) jako do­ mácí řád, udělovaný pouze členům knížecí rodiny a členům spřátelených vládnoucích rodů (například ruský car Alexandr II., srbský král Petar I. a podobné). Existoval pouze v jedné třídě, nošené na prsou. Je to zlatý osmihrotý kříž, zakončený kuličkami, červeně smaltovaný s modrobílými okraji. Mezi rameny jsou zlatí krá­ čející lvi, v červeném středním medailonu zlatá plastická po­ stava P. Marie, okolo nápis Danilj Cmogorski, vzadu letopočet 1852-3 a nápis Za nezavisimost Crne Gore (vše v kyrilici). Na závěsu kříže je umístěn korunovaný stříbrný dvouhlavý orel. Stuha: červeno-modro-bílá. Řád byl udělován velmi vzácně a zanikl pravděpodobně ta­ ké pádem monarchie koncem 1. světové války. ČESKOSLOVENSKO - vyznamenání z doby 1. světové války V průběhu 1. světové války (1914-1918) vznikaly v Rusku, Francii a Itálii československé bojové jednotky - legie - kte­ ré bojovaly ve svazku spojeneckých armád Dohody a nosily stejnokroje těchto tří států. V době tzv. první a druhé Česko­ slovenské republiky (tedy v letech 1918-1938, 1938-1939) pamětníci viděli tyto již historické uniformy na Pražském

62

hradě, neboť je ještě nosila tehdejší Hradní stráž. Současně byly učiněny pokusy o založení československých řádů a vy­ znamenání, aby bylo možno vyznamenat statečné činy v boji a zásluhy o založení samostatné republiky. Byl proto připra­ vován Řád Svatováclavské koruny, Husitský kříž a také Česko­ slovenský vojenský řád Za svobodu, ale tyto plány nebyly nikdy uskutečněny. Níže popsaná vyznamenání, udělená za statečnost v bojích našich legií v zahraničí a za zásluhy o vybudování svobodného Československa, byla založena teprve v letech 1918-1919. Vymykají se tedy poněkud z určeného časového rámce tohoto oddílu knížky, ale věříme, že čtenáři jejich zařazení přivítají. Medaile Jana Žižky z Trocnova (obr. 67) Byla založena v říjnu 1918 vedením ruských legií jako prv­ ní a nejstarší československé vyznamenání. Je známo, že by­ la poprvé a pravděpodobně jednorázové udělena 3. prosince 1918, a to 22 příslušníkům 6. střeleckého (Hanáckého) pluku ruských legií v Jekatérinburku. Měla být udělována ve 3 stupních: • 1. stupeň (se dvěma hvězdičkami na stuze) - nebyl nikdy udělen; • 2. stupeň (s jednou hvězdičkou na širší stuze - 46-47 mm); • 3. stupeň (bez hvězdičky na užší stuze - 30-32 mm). Byla to měděná medaile s hlavou Jana Žižky s kožešinovou čapkou na přední straně. Na zadní straně byl nápis Za svobo­ du ve dvou řádcích a pod ním dvě zkřížené ratolesti lipová a vavřínová. Při okraji zadní strany byl opis Československé Obr. 67: Medaile Jana Žižky z Trocnova (Československo) vojsko a při dolním okraji vyražené matriční číslo. Medaile by­ la zavěšena na příčném raménku (tzv. ráhnový závěs), ozdo­ beném dvěma zavěšenými řetízky. Stuha: červená se dvěma našitými postranními proužky čer­ ného sametu. Řád Sokola (též Řád Štefánikův) (obr. 68) Řád navrhl první ministr války Československé republiky generál Milan Rastislav Štefánik (1880-1919; odtud jeho ne­ oficiální jméno), a to v září 1918. Založen byl v roce 1919. Byl určen jako odměna za zásluhy o budování svobodného Česko­ slovenska. Původně měl být rozdělen do 5 tříd, ale ve skuteč­ nosti byla vydána pouze nejnižší třída, nošená na levé straně prsou spolu s ostatními vyznamenáními. Jde o pětipaprskovou bronzovou hvězdici s konci rozšíře­ nými do obloučku tak, že tvoří pomyslný, ale téměř souvislý kruh. Ramena jsou tmavomodře smaltovaná s bílým lemem.

Obr. 68: Řád Sokola (Štefánikův) (Československo)

63

Ve středovém mírně vypouklém okrouhlém medailonu je modré trojvrší a nad ním siluety čtyř letících sokolů. Vzadu jsou v bílém poli písmena ČS, obklopená dvěma vavřínovými ratolestmi, pod nimi je letopočet 1918. Odznak je zavěšen na malém bronzovém věnečku. Za válečné zásluhy byly na tomto věnečku připevněny dva zkřížené meče, uvnitř věnečku přerušené. Stuha: červená se středním širším bílým proužkem a úzkými bílými postranními proužky. Na stuhu odznaku pro nebojovníky (bez mečů) se v případě dalšího vyznamenání upevňovala malá stříbrná hvězdička. Řád byl udělován pouze v ruských legiích.

Obr. 69: Československý válečný kříž 1914-1918 (Československo)

Obr. 70: Československá revoluční medaile (Československo)

64

Československý válečný kříž z let 1914-1918 (obr. 69) Byl založen dekretem provizorní československé vlády v Paříži dne 7. listopadu 1918 jako nejvyšší vojenské vyzna­ menání, udělované za statečnost v bojích za svobodu Česko­ slovenska. V roce 1919 byl ještě udělován při bojích na Slo­ vensku. Kříž je ražen z bronzu, jeho ramena jsou tvořena čtyřmi do sebe vzájemné zapuštěnými kruhy s plasticky zdvojeným okrajem. Na přední straně kruhů jsou umístěny znaky Čech (nahoře), Slovenska (dole), Moravy (vpravo) a Slezska (vle­ vo). Vzadu jsou ve všech kruzích lipové trojlisty, na střed je položena plasticky propletená iniciála ČS, částečné překrýva­ jící kruhy. Stuha: červená se třemi bílými pruhy, v jejichž středu probí­ hají tenké červené proužky. Vojáci těch jednotek, které byly jako celek pochváleny v armádním rozkazu, nosili na stuze kovovou lipovou rato­ lest, při pochvale jednotky v rozkazu armádního sboru či di­ vize lipový lístek. Za individuální pochvalu v armádním roz­ kazu byla na stuhu připevněna stříbrná hvězdička (za boje na Slovensku zlatá), v rozkazu divizním bronzová (na Slovensku stříbrná). Tato označení mohla být opakována podle počtu pochval. Existuje několik mírně odlišných typů křížů podle místa a data výroby.

Československá revoluční medaile (obr. 70) Byla založena dekretem presidenta republiky Tomáše Garrigue Masaryka (1850-1937) dne 1. prosince 1918 jako odmě­ na za zásluhy o československý odboj a byla udělována vojen­ ským dobrovolníkům a účastníkům domácího odboje. Jde o bronzovou masivně provedenou medaili. Jejím odzna-

kem je řecký rovnoramenný kříž, na jehož přední ploše je plastická postava jezdce na vzepjatém koni s vlajícím prapo­ rem v pravici. Kůň je okřídlen a jeho křídla pokrývají plochu příčných ramen kříže. Mezi rameny probíhá nápis Vzhůru na stráž svobodný národe, takže celek je ve tvaru medaile. Vzadu pokrývá plochu kříže postava okřídlené ženy, která drží nad hlavou nápis Za svobodu a pod nohama se jí zvedají dva hadi. Na zadní straně nápisu je nahoře datum 1914-1918, dole vav­ řínové ratolesti. Odznak je zavěšen na prstenci, zdobeném li­ povými listy, kterým prochází stuha. Stuha: červená, v jejímž středu probíhá bílý proužek s modrý­ mi okraji. Na stuhu bylo možno připevnit lipovou ratolest za pochva­ lu v armádním rozkazu a lipový list za pochvalu v rozkazu sboru či divize. Dále byly na stuze nošeny kovové štítky se jmény bitev (Zborov, Sibiř, Argonne, Alsace, Doss Alto a po­ dobně) nebo s čísly pluků. Opět existují různé typy s drobnými odchylkami. Autorem medaile byl známý francouzský sochař a medailér Antoine Bourdelle (1861-1929), s jehož iniciálou AB se set­ káváme u starších exemplářů na přední straně, a to u paty praporu. Československá medaile Vítězství (obr. 71) Je to společná medaile zemí, které se jako spojenci (na straně Dohody) účastnily 1. světové války. Medaile mají zá­ kladní provedení společné, ale s typickými symboly jednotli­ vých zemí. Oficiální název zní Mezispojenecká vítězná medai­ le, francouzský Médaille interallie' de la victoire. Byla zřízena rozhodnutím mírové konference v Paříži dne 24. ledna 1919 na návrh vrchního velitele spojeneckých sil ve Francii, mar­ šála Ferdinanda Focheho. Udělována byla jako pamětní medaile všem spojeneckým účastníkům 1. světové války. Jde o bronzovou medaili s okřídlenou postavou ženy (sym­ bol vítězství odvozený od starořecké bohyně vítězství Niké) s rozevlátou suknicí. V pravici drží vavřínovou ratolest (rov­ něž symbol vítězství ze starořeckých olympiád), v levici dolů směřující meč. Na zadní straně je umístěn malý státní znak republiky a okolo nápis Světová válka za civilizaci. Za štítem znaku probíhá páska s letopočty 1914 a 1918. Na zbývající volné ploše jsou umístěny lipové lístky (lípa - strom symboli­ zující slovanské národy). Stuha: v barvách duhy. Autorem medaile byl český sochař a medailér Otakar Špa-

Obr. 71: Medaile Vítězství (Československo)

65

niel (1881-1955), s jehož iniciálami se setkáváme u prvního vydání medaile na přední straně u levé nohy ženy. Ostatní státy, které vydaly své obdobné medaile, jsou Bel­ gie, Francie, Itálie, Japonsko, Kuba, Portugalsko, Rumunsko, Recko, USA a Velká Británie. Pamětní odznak československého dobrovolce z let 1918-1919 (obr. 72) ..L, , J Byl založen v roce 1938 - a nazýván též Kříž „v těžkých do­ bách" - a udělen všem dobrovolníkům, kteří se v době od 28. října 1918 do 31. července 1919 zúčastnili vojenských akcí na Slovensku proti maďarské intervenci a proti tzv. Slovenské

Obr. 72: Pamétní odznak československého dobrovolce (Československo)

republice rad. . Jde o bronzový tlapatý kříž s mírně dovnitř prohnutými ra­ meny. Plocha kříže je hladká, okraj ohraničen. Na středu kří­ že leží vpředu malý státní znak republiky (tj. český lev s ná­ prsním štítkem tvořeným slovenským znakem - dvouramenným křížem na trojvrší). Vzadu je na ploše horního ra­ mene letopočet 1918, na ploše dolního 1919, uprostřed je ná­ pis V těžkých dobách (odtud další název). Stuha: modrá s červenými postranními pruhy, lemovanými bíle. Autorem návrhu byl Oldřich Pile.

Z určení jednotlivých vyznamenání vyplývá, že byla (s vý­ jimkou posledního) udělována pouze v poměrné krátkém ča­ sovém úseku po vzniku samostatného Československa.

ČÍNA- císařství Historie Číny je ojedinělá svou více než 4 000 let dlouhou a ne­ přerušenou kontinuitou. V tomto přehledu se však budeme za­ bývat pouze řády, které vznikly na sklonku monarchie za po­ slední dynastie Čching (1644-1911) podle evropského vzoru.

Řád dvojitého draka (obr. 73) Rád byl založen roku 1882 (podle evropských vzoru) jako záslužný a dělil se do 5 tříd. Tri vyšší třídy jsou dále děleny do stupňů s přesným stanovením, pro koho jsou určeny - od pa­ novníků po řemeslníky. Přesný popis řádu je obtížný, protože vzdor cizí inspiraci neodpovídá evropským standardům. V zásadě jde o smaltem zdobené plakety a medaile (u nižších tříd), nošené na stuhách Obr. 73: Řád dvojitého draka (Čína)

66

různých barev. Řád zanikl pádem monarchie a nástupem republikánské formy vlády.

DÁNSKO- království Počátky Dánského království spadají do konce 9. století a po expanzi vil. století (připojení Norska a načas i Anglie) na­ stává další rozmach ve 13. století za Valdemara II. (jeho chotí se stala dcera Přemysla I. Otakara Markéta - zvaná v Dánsku Dagmar). Až do 17. století mělo Dánsko postavení evropské velmoci, teprve poté ztrácí své postavení na úkor Švédská, respektive Německa (Pruska). Řád Slona (Elefantordenen) (obr. 74) Řád založil roku 1462 dánský král Kristián I. (Christian, 1448-1481) v jednom stupni. Patří mezi tzv. velké či dyna­ stické řády a je udělován vzácně hlavám států a vynikajícím osobnostem. Řádovou dekorací je zlatá, bíle smaltovaná soška slona, zdobená brilianty s červenou věží a sedícím černochem na svém hřbetu. Nosí se bud na řetězu nebo na bleděmodré velkostuze. Hvězda: stříbrná, osmicípá, v jejím červeném středu je stříbr­ ný brilantující kříž, který je obklopený stříbrným vavřínovým věncem. Známými nositeli tohoto řádu byli z Dánů mimo jiné vý­ znamný astronom hvězdář Tycho Brahe (1546-1601) či nosi­ tel Nobelovy ceny za fyziku Niels Bohr (1885-1962); z cizích státníků pak z doby 2. světové války sir Winston Churchill, Dwight D. Eisenhower či Charles de Gaulle.

Řád Dannebrog (Dannebrogordenen) (obr. 75) Řád byl založen roku 1671 králem Kristiánem V (Christian, vládl 1670-1699), podle tradice však existoval snad již roku 1219 za krále Valdemara II. (1202-1241) jako rytířský řád; dnes je to všeobecně záslužný řád. Dělí se do 6 tříd: • velkokomandér (kříž, nošený u krku, posázený brilianty, hvězda); • velkokříž (velkostuha, hvězda, řetěz); • komandér 1. třídy (u krku, připínací kříž vlevo); • komandér 2. třídy (u krku); • rytíř 1. třídy (na prsou stříbrný kříž, rozeta na stuze); • rytíř 2. třídy (na prsou stříbrný kříž bez rozety). Zde je výjimečně velkokomandér nejvyšší třídou před velkokřížem. K řádu patří také vyznamenání - stříbrný nesmaltovaný kříž, nošený na prsou na stuze rytířské. Jeho nositelé jsou na­ zýváni Muži Dannebrog.

Obr. 74: Řád Slona (Dánsko)

Obr. 75: Řád Dannebrog (Dánsko)

67

Řádovou dekorací je zlatý tlapatý kříž s lehce prohnutými rameny, bíle smaltovaný s červeným okrajem. Mezi rameny jsou zlaté koruny, kříž je převýšen iniciálou vládnoucího pa­ novníka. Na ramenech kříže je vpředu rozdělené zlaté heslo GUDIOGI KON/GEN (Bůh a král), vzadu letopočty 12191167111808. Ve středu bez medailonu je vpředu zlatá ko­ runovaná iniciála C5 (Christian V), vzadu korunovaná iniciála vládnoucího panovníka. Hvězda velkokomandéra a velkokříže: osmihrotá brilantující s řádovým křížem na středu. Hvězda komandéra 1. třídy: brilantující nesmaltovaný řá­ dový kříž na pravé straně hrudi. Stuha: bílá s červenými okraji. V roce 1219 došlo k bitvě mezi Dány pod králem Valdemarem II. a pohanskými Balty, v níž hrozila Dánům porážka. Tehdy se dle pověsti objevil na nebi bílý pruh s červeným kří­ žem, který dovedl Dány k vítězství. Tak vznikla dánská stát­ ní vlajka, dánský Dannebrog.

D AIIO M E - království Též Porto Novo, podle stejnojmenného přístavu. Slo o úze­ mí Dahomského království (to se nejpozději osamostatnilo v 17. století), které bylo od roku 1882 francouzským protek­ torátem. Úplnou nezávislost vyhlásilo Dahome v roce 1960, roku 1975 byl název změněn na Benin.

Řád Černé hvězdy (Ordre de I’Etoile Noire) (obr. 76) Řád založil roku 1889 král Toffa (vládl od 1875) a roku 1896 byl převzat jako francouzský koloniální řád. Je to osmihrotý bíle smaltovaný kříž s modrým okrajem, mezi rameny má zlaté paprsky a v okrouhlém středu je černá pěticípá hvězda. Kříž je zavěšen na zeleném věnci. Hvězda: osmicípá brilantující s řádovou dekorací na středu. Stuha: bleděmodrá.

DARMSTADTSKO viz HESSENSKO

D ŽEH OR viz JOHORE

Obr. 76: Rád Černé hvézdy (Dahome)

68

EGYPT- místokrálovství, poté království Egypt se stal v 7. století součástí arabské říše, po jejím roz­ padu tu vládly různé dynastie, až se roku 1517 stal součástí Osmanské říše. V ní si ovšem zachoval značnou míru autono­ mie a od počátku 19. století - i v souvislosti s Napoleonovým tažením - měli faktickou moc místní dědiční místokrálové. Ti

v roce 1867 přijali titul chedívů a v roce 1914 sultánů. Po 1. světové válce se Egypt osamostatnil a prohlásil se roku 1922 královstvím. V roce 1953 byla monarchie svržena a vy­ střídána republikánskou formou vlády.

Řád Mohameda Aliho (Muhammada Alího) (obr. 77) Nejvyšší řád, pojmenovaný po prvním místokráli Muhammadu Alím (vládl 1805-1849), vzácně udělovaný hlavám stá­ tů či za zvláštní zásluhy. Dělil se na 2 třídy: • velkokříž (velkostuha, hvězda, řetěz); • komandér (u krku, menší hvězda vpravo). Byla to šesticípá zdobená hvězda s lístečky na koncích, modrožlutě smaltovaná, v bílém středním medailonu arabský zla­ tý nápis. Hvězda: stejná hvězda se zlatými brilantujícími paprsky mezi cípy. Stuha: zelená s bílými postranními pruhy. Řád byl zrušen v roce 1954 se vznikem republiky.

Řád Nilu (obr. 78) Byl založen v roce 1915 jako záslužný řád Husajnem Kámilem (vládl 1914-1917), který se na počátku 1. světové války, roku 1914, prohlásil sultánem nezávislým na Osmanské říši. Dělil se do 5 tříd: • velkokříž (velkostuha, hvězda); • velkodůstojník (u krku, menší hvězda vpravo); • komandér (u krku); • důstojník (na prsou s rozetou na stuze); • rytíř (na prsou). Je to deseticípá brilantující hvězda, cípy střídavě zlaté a stříbrné. Na jejím středu leží menší pěticípá bíle smaltova­ ná hvězda, která má v modrém okrouhlém středu arabský ná­ pis. Dekorace je zavěšena na koruně. Hvězda: stejná. Stuha: světlemodrá se žlutými postranními proužky.

Obr. 77: Řád Muhammada Alího (Egypt)

Obr. 78: Řád Nilu (Egypt)

Řád El Kemal (obr. 79) Byl založen roku 1915 rovněž sultánem Husajnem Kámilem jako dámský záslužný řád. Dělil se na 3 třídy: • 1. třída (velkostuha, hvězda); • 2. třída (na prsou s rozetou na stuze); • 3. třída (na prsou bez rozety). Zlatá hvězda, sestavená z ornamentálních květů, střídavé bí69

lých a modrých, v okrouhlém bílém středu modrý nápis

v arabštině. Hvězda: stejná, mezi cípy hvězdy probíhá arabsky psané hes­ lo Čistota, povinnost, oddanost, ušlechtilost, soucit. Stuha: světle šedá se zlatými okraji.

Obr. 79: Rád El Kemal (Egypt)

FRANKFURT - velkovévodství Historie města Frankfurtu (Frankfurt am Main) se datuje na počátek letopočtu, kdy tu vzniklo římské středisko. Po jeho zničení Alamany tu kolem roku 500 vzniká dvorec franckých králů a v 8. století fale. Od 12. století místo voleb římsko-némeckých králů. V letech 1806-1866 svobodné říšské město v letech 1810-1815 epizodní velkovévodství - po roce 1866 anektováno Pruskem, od 1871 součást Německa. Řád Konkordie (Concordienorden) Záslužný řád, který roku 1813 založil Karel Theodor svo­ bodný pán von Dalberg (1744-1817), mohučský kurfiřt a poté z milosti francouzského císaře Napoleona I. kníže-primas Rýnského spolku a velkovévoda frankfurtský. Dělil se na 3 třídy: • velkokříž (velkostuha, hvězda); • komandér (u krku); • rytíř (na prsou). Byl to zlatý osmicípý kříž, v jehož středním medailonu byly spojené ruce a nápis Concordia (Svornost). S udělením velkokříže a komandéra bylo spojeno povýšení do osobního rytířského stavu. Řád zanikl v roce 1815, když rozhodnutím Vídeňského kongresu bylo Frankfurtské velko­ vévodství zrušeno.

FRANCIE- království, republika, císařství Po rozpadu Franské říše na tři úděly se západofranská říše stala základem Francouzského království, kde od 10. století vládli Kapetovci a poté vedlejší větve této dynastie (Valois, Orléans, Bourbon). Velká francouzská revoluce přinesla do­ časný pád monarchie, ale republiku záhy vystřídalo císařství a poté byli znovu restaurováni Bourboni. Království (do 1792, 1815-1848), císařství (1804-1814, 1852-1870), republika (1792-1804, 1848-1852 a od 1871). Tyto proměny našly od­ raz na výsostných znacích Francie (vlajka, znak), ale i v řá­ dech a vyznamenáních (zavedení Čestné Legie) a na barvách stuh, když se bourbonské lilie a bílá barva spojily za revoluce s barvami praporu Paříže červenou a modrou do pověstné trikolory z roku 1789. 70

Řád sv. Ducha (Ordre du Saint-Esprit) (obr. 80) Byl založen roku 1578 králem Jindřichem III. (Henri III., 1551-1589, vládl od 1574) v jedné třídě jako rytířský řád. Byl to nejvyšší řád království, udělovaný vzácně hlavám států a nejvyšším hodnostářům království. Jde o zlatý osmihrotý kříž, zakončený kuličkami, bílo-zeleně lemovaný. Mezi rameny má zlaté bourbonské lilie. Vpředu leží na střed kříže bílá letící holubice s hlavou dolů jako sym­ bol Ducha svátého, vzadu je okrouhlý medailon s postavou sv. Michala. Hvězda: stříbrný nesmaltovaný řádový kříž s holubicí (obr. 81). Stuha: bleděmodrá. Řád měl svůj slavnostní oděv a řetěz. Původně byl nošen na stuze kolem krku, od začátku 19. století na velkostuze ne­ bo na řetězu. U nás známe exemplář řádu na orlickém zámku po polním maršálu Karlovi knížeti Schwarzenbergovi, účast­ níku Napoleonova tažení do Ruska a poté bitvy národů u Lip­ ska. Získal ho pravděpodobně za své návštěvy v Paříži v roce 1814. Za Velké francouzské revoluce řád zanikl, po restauraci Bourbonů 1816 a jejich výměně rodem Orléanským po revo­ luci roku 1830 ještě existoval, ale od té doby již přestal být udělován. Řád sv. Michala (Ordre de Saint-Michel) (obr. 82) Byl založen roku 1469 králem Ludvíkem XI. (Louis XL, 1423-1483, vládl od 1461) jako rytířský řád. Od 17. století byl jako řád záslužný udělován za zásluhy na poli uměleckém a vědeckém a s udělením bylo pak spojeno povýšení do šle­ chtického stavu. Založen jako první řád království, teprve vznik Řádu sv. Ducha (viz výše) jej odsunul na druhé místo. Původně to byl zlatý medailon s postavou archanděla Mi­ chala zavěšený na řetězu, složeném z mušlí. V 18. století byl změněn na zlatý osmihrotý kříž, zakončený kuličkami, zeleno-bíle smaltovaný se zlatými liliemi mezi rameny. V okrouh­ lém středu na obou stranách postava sv. Michala s drakem. Tento řád byl nošen na černé velkostuze, v letech po restau­ raci Bourbonů v roce 1816 často pouze zavěšen z knoflíkové dírky. Po červencové revoluci v roce 1830 a definitivním pádu Bourbonů zaniká.

Obr. 80: Řád sv. Ducha (Francie)

Obr. 81: Řád sv. Ducha hvízdá (Francie)

Obr. 82: Řád sv. Michala (Francie)

Rád sv. Ludvíka (Ordre de Saint-Louis) (obr. 83) Byl založen roku 1693 králem Ludvíkem XIV (Louis XIV, 1638-1715, vládl od 1643) jako řád vojenský, udělovaný dů71

stojníkům (ale pouze katolíkům, protože Ludvík zrušil roku 1685 Nantský edikt zaručující náboženskou svobodu hugeno­ tům) za statečnost v boji. Byl to první francouzský záslužný

Obr. 83: Řád sv. Ludvika (Francie)

Obr. 84: Spona s miniaturami Řádu

Lilie a Čestné Legie (Francie)

Dělil se na 3 stupně: • velkokříž (velkostuha, hvězda); • komandér (u krku); • rytíř (na prsou nebo z knoflíkové dírky). Zlatý osmihrotý kříž, bíle smaltovaný, s kuličkami na hrotech a liliemi mezi rameny. V okrouhlém středu postava sv. Ludví­ ka v brnění na rudém poli, v ruce zelený věnec. Okolo zlatý nápis Ludovicus Magnus instituit 1693 (Ludvík Velký založil 1693), vzadu plamenný meč, procházející vavřínovým věn­ cem a obklopený heslem Bellicae virtutis praemium (Odměna za válečnou zásluhu). Hvězda: stříbrný, nesmaltovaný řádový kříž (obr. 84). Stuha: rudá. Řád zanikl po červencové revoluci a nástupu Ludvíka Orleánského v roce 1830. Řád nesl jméno francouzského krále a světce sv. Ludvíka IX. (1215-1270, vládl od 1226), který zahynul v Africe při kří­ žové výpravě.

Řád za vojenské zásluhy (Ordre du Mérite Militaire) Založen králem Ludvíkem XV (Louis XV, 1710-1774, vládl od 1715) v roce 1759 a byl udělován důstojníkům-nekatolíkům za válečné zásluhy. Dělil se na 3 stupně: • velkokříž (velkostuha, hvězda); • komandér (u krku); • rytíř (na prsou či z knoflíkové dírky). Zlatý osmihrotý kříž, bíle smaltovaný s kuličkami na hrotech, mezi rameny zlaté lilie. Na přední straně medailonu meč, okolo heslo Pro virtute bellica (Za zásluhu v boji), vzadu vavří­ nový věnec s latinským opisem Ludovicus XV instituit 1759 (Ludvík XV založil 1759). Hvězda: stříbrný nesmaltovaný řádový kříž. Stuha: modrá, od roku 1814 červená. Také tento řád zanikl po červencové revoluci v roce 1830.

Všechny výše uvedené francouzské řády byly za Velké francouzské revoluce 1789 postupné zrušeny, ale po návratu bourbonské dynastie na trůn (1814/15) opět obnoveny. Čestná Legie (Légion ďHonneur) (obr. 85) Byla založena v roce 1802 za konzulátu Napoleona Bona­ 72

parta jako všeobecný a jediný záslužný řád, původně bez vidi­ telné dekorace, jako jakási elitní jednotka, složená z vyzna­ menaných jednotlivců a organizovaná dle vzoru římské legie. Teprve roku 1804 uděluje Napoleon - nyní už francouzský cí­ sař - první dekorace. Dělí se na 5 stupňů: • velkokříž (původně Velký orel-, velkostuha, hvězda); • velkodůstojník (na prsou s rozetou na stuze, od roku 1816 hvězda, nošená vpravo) • velitel, od roku 1814 komandér (u krku); • důstojník (na prsou s rozetou na stuze); • legionář, od roku 1818 rytíř (stříbrný kříž, na prsou). Řetěz byl za císaře Napoleona udělen pouze několika osob­ nostem, od té doby je vyhrazen hlavě státu. Odznakem je zlatá pěticípá hvězda s rozeklanými konci, bí­ le smaltovaná, obtočená zeleným vavřínovým věncem. Tento základní neměnící se symbol byl původně označován jako „orel“ či hvězda, od roku 1814 jako kříž. Hvězda: stříbrný nesmaltovaný řádový odznak bez věnce se stříbrnými paprsky mezi cípy, okolo středu heslo Honneur et Patrie (Čest a vlast). Stuha: červená. Ostatní součásti dekorace - hlavně střední medailon - se měnily podle vládnoucího režimu a jsou uvedeny v následují­ cím přehledu: 1. Napoleonská doba (1. císařství) a) 1804-1806 - bez koruny v převýšení, bez kuliček na hro­ tech, vpředu hlava Napoleonova, vzadu orel. Hvězda: ve středu orel. b) 1806-1814 - v převýšení koruna, kuličky na hrotech. 2. Restaurace Bourbonů - vláda Ludvíka XVIII. a Karla X. (1814-1830) Vpředu hlava Jindřicha IV Navarrského, vzadu 3 lilie, koru­ na zdobená liliemi. Hvězda: ve středu 3 lilie, mezi cípy hlava Jindřicha IV 3. Vláda Ludvíka Filipa Orleánského (1830-1848) Stejné jako u předešlé epochy, pouze vzadu 2 zkřížené tri­ kolory. Hvězda: stejné, mezi cípy trikolory. 4. Doba 2. republiky (1848-1852) a) bez koruny v převýšení, vpředu hlava Napoleonova, vzadu 2 trikolory. Hvězda: ve středu hlava Napoleonova, mezi cípy trikolory. b) koruna v převýšení, vzadu orel, jinak stejné s a). 5. Doba 2. císařství (1852-1870)

Koruna v převýšení zdobená korunovanými orly, vpředu hlava Napoleonova, vzadu orel (obr. 86). Hvězda: ve středu orel. 6. Období 3., 4. a 5. republiky Místo koruny zelený věnec, vpředu hlava bohyně Ceres (od roku 1870 dosud) jako symbol republiky, vzadu 2 trikolory (obr. 87). Hvězda: ve středu hlava bohyně Ceres (obr. 88).

Obr. 87: Čestná Legie současný vzhled (Francie)

Obr. 88: Čestná Legie -

Obr. 89: Pád Železné koruny (Francie)

Od roku 1951 odpadá letopočet 1870 v opisu přední strany medailonu. V obou světových válkách byla Čestná Legie udě­ lena i vojenským jednotkám a městům (například městu Ver­ dun v 1. světové válce).

Řád Železné koruny (Ordre de la Couronne de Fer) (obr. 89) Řád byl založen císařem Napoleonem I. v roce 1805 u příle­ žitosti jeho korunovace králem italským tzv. železnou korunou lombardskou v Miláně (zopakoval tak symbolicky akt, který po dobytí Langobardského království provedl roku 774 Karel Ve­ liký). Byl to záslužný řád, udělovaný přednostně Italům. Dělil se na 3 stupně: • hodnostář (velkostuha, hvězda); • komandér (zlatý řád na stuze na prsou); • rytíř (stříbrný řád na stuze na prsou). Odznakem řádu je tzv. železná koruna langobardských králů, nesoucí francouzské heslo Dieu me l' a donnée, gare a qui y touchera, od roku 1809 italsky Dio me la ha data, guai a chi la tocchera (Bůh mi ji dal, běda tomu, kdo se jí dotkne; rozu­ měj lombardské koruny). Z koruny pak vyrůstají štíhlé cípy, na nichž je vpředu zlatý medailon s hlavou Napoleonovou. Celek je držen císařským orlem, hledícím doprava. Hvězda: stříbrná šesticípá, ve středu hlava Napoleonova, ob­ klopená třemi orly a střídavě třemi korunami. Okolo středu heslo řádu. Stuha: oranžová se zeleným okrajem. Řád zanikl pádem Napoleonovým. Rakouský císař Franti­ šek L, který se v důsledku Vídeňského kongresu stal králem lombardským a benátským, povolil nošení tzv. náhradní deko­ race důstojníkům a pro ostatní nositele řádu založil zvláštní medaili. V roce 1816 pak založil rakouský Řád Železné koru­ ny (viz RAKOUSKO-UHERSKO).

Universitní palmy (Palmes Universitaires) (obr. 90) Byly založeny císařem Napoleonem I. v roce 1808 ve dvou třídách: 74

Officier de I'lnstruction Publique (důstojník veřejné vý­ chovy) • Officier dAcadémie (důstojník Akademie). První byly udělovány za zásluhy pedagogické, druhé za záslu­ hy kulturní a vědecké. Do roku 1866 se nosila dekorace vyšita na levé straně pr­ sou, od té doby je kovová na stuze. Jde o dvě palmové ratolesti ve tvaru oválného medailonu, zlaté pro obor výchovy, stříbrné pro zásluhy kulturní a vědec­ ké. Byly nošeny na prsou. Stuha: fialová, u zlaté dekorace s rozetou. Od roku 1955 jsou udělovány ve 3 třídách (komandér, dů­ stojník a rytíř). Mezi nositeli řádu nalezneme například proslulého příro­ Obr. 90: Universitní palmy dovědce, zoologa, srovnávacího anatoma a jednoho z průkop­ (Francie) níků paleontologie Georga Cuviera (1769-1832).

•

Císařský řád Sjednocení (Ordre Imperial de la Reunion) Řád byl založen císařem Napoleonem I. Bonapartem (1769 až 1821, císař 1804-1814, 1815) v roce 1811 jako symbol značného rozšíření Francie po jeho vítězných válečných taže­ ních a anexích. Byl udělován jako záslužný řád. Dělil se na 3 třídy: • velkokříž (velkostuha, hvězda); • komandér (u krku); • rytíř (na prsou). Odznakem byla zlatá dvanácticípá hvězda, bíle smaltovaná s kuličkami na hrotech. Mezi cípy byly umístěny zlaté svazky šípů. V okrouhlém zlatém středu je trůn, převýšený císař­ ským orlem, u paty trůnu vlčice, kojící Romula a Rema. Trůn je ozdoben znakem Piemontu, po jeho stranách symboly hanzovních měst, Nizozemska (Holandska) a Toskány. Střed je obtočen nápisem Tout pour VEmpire (Vše pro císařství). Vza­ du je Napoleonova iniciála N, okolo heslo A jamais (Nikdy). Odznak je převýšen císařskou korunou, ozdobenou nápisem Napoleon vpředu, vzadu Fondateur (Zakladatel). Hvězda: stříbrný nesmaltovaný řádový odznak. Stuha: bleděmodrá. Řád zanikl roku 1815 definitivním pádem Napoleonova stodenního císařství po bitvě u Waterloo.

Vojenská medaile (Médaille Militaire) (obr. 91) Byla založena v roce 1852 tehdy ještě presidentem druhé republiky Ludvíkem Napoleonem (1808-1873, president 1848-1852), krátce poté však už císařem Napoleonem III.

Obr. 91: Vojenská medaile (Francie)

75

(1852-1870). Původně byla určena poddůstojníkům a vojá­ kům za statečnost, od roku 1888 je udělována také generálům za mimořádné zásluhy. Je to stříbrná medaile o průměru 28 mm, vpředu je zlatá hlava Republiky s opisem République Francoise, vzadu je ve středu nápis Valeur et Discipline (Odvaha a kázeň). Je zavěšena na trofeji ze zbraní. Stuha: žlutá se zeleným okrajem. Do roku 1870 byla ve středu vpředu hlava Napoleona III. a v závěsu místo trofeje císařský orel. Od roku 1870 byl nápis na přední straně doplněn datem 1870 (pád císařství a vznik 3. republiky), což bylo v roce 1951 zrušeno.

Obr. 92: Řád za zemědělské zásluhy (Francie)

Řád za zemědělské zásluhy (Ordre du Mérite agricole) (obr. 92) Řád byl založen roku 1883 v jedné třídě, nošené na prsou, později postupně rozšířen a upravován (viz níže). Dělí se na 3 třídy: • komandér - od roku 1900 (u krku); • důstojník - od roku 1887 (na prsou s rozetou na stuze); • rytíř (dekorace stříbrná, nošena na prsou). Zlatá pěticípá hvězda, zelené smaltovaná, zavěšená na olivo­ vém věnci. Od roku 1913 je to však hvězda šesticípá, bíle smaltovaná. V okrouhlém středním štítku je hlava Republiky. Stuha: zelená s červenými postranními pruhy. Válečný kříž (Croix de Guerre) (obr. 93) Byl založen v průběhu 1. světové války, v roce 1915, a udě­ lován za statečnost v boji jednotlivcům, vojenským jednot­ kám, obcím i městům. Bronzový tlapatý kříž se zkříženými meči mezi rameny, v okrouhlém středu vpředu hlava Republiky, okolo nápis Ré­ publique Francoise, vzadu ve středu 1914-1918. Stuha: zelená se sedmi tenkými červenými proužky. Na stuhu mohou být připevněny bronzové palmové rato­ lesti či hvězdičky za jmenování v rozkazu. V roce 1921 byl založen Válečný kříž za službu v zahraničí, v roce 1939 byl Válečný kříž obnoven, oba ale na odlišných stuhách.

Obr. 93: Vdleíný křiž (Francie)

76

Viz též řády bývalých francouzských kolonií a pro­ tektorátů, dnes vesměs zaniklé: ANJOUAN, ANNÁM, DAHOME, KAMBODŽA, KOMORY, LAOS, MAROKO, TADŽURA a TUNISKO

HAITI- císařství Ostrov v Karibském moři dnes rozdělený mezi státy Haiti a Dominikánskou republiku. V letech 1791-1802 propuklo na ostrově povstání otroků, kteří zvítězili, vyhlásili nezávislost ostrova a jejich vůdce se prohlásil roku 1804 císařem. Po ry­ chlém pádu (roku 1806) vzniklo na severu země království (1811-1820). Poté byl ostrov zase znovu načas sjednocen (1821-1844), po definitivním rozdělení v Haiti ještě jednou vzniklo epizodní císařství (1849-1858), poté republika.

Řád sv. Faustina (Ordre du Saint Faustin) Byl založen roku 1852 císařem Faustinem I. (1849-1858, dříve president Faustin Élie Soulouque od 1847), ale zanikl již 1858 jeho svržením. Byl dělen do 5 tříd dle francouzské Čest­ né Legie (viz) a udělován za vojenské zásluhy. Řádový odznak je osmicípá hvězda, podobná Čestné Legii, střídavě červeně a modře smaltovaná, hroty zakončené kulič­ kami. Mezi cípy probíhá zelený věnec. Na modrém středu ko­ runovaný orel, okolo heslo Dieu ma patrie et man epée (Bůh, moje vlast a můj meč), vzadu hlava zakladatelova s opisem Faustin lerEmpereur d'Haiti (Faustin L, haitský císař). Stuha: bleděmodrá. Řád Čestné Legie (Ordre de la Légion ďHonneur) Založen roku 1852 císařem Faustinem I. a udělován za ci­ vilní zásluhy. Byl dělen do 5 stupňů podle vzoru francouzské Čestné Legie (viz). Byla to bíle smaltovaná sedmicípá hvězda se zlatým lemem a kuličkami na koncích, převýšená korunou. Mezi cípy byl podložen vavřínový věnec. Ve středním medailonu hlava za­ kladatele, okolo pak nápis Faustin I. Fondateur (Faustin L, zakladatel). Stuha: červená.

HANNOVERSKO - království Historické území na severozápadě Německa. Jeho vzestup začíná v 17. století - nejprve se formuje vévodství z řady drobnějších knížectví rodu Welfů (1635), na sklonku století je potvrzeno udělením titulu kurfiřství (1692). Poté se han­ noverská dynastie dostala i na britský trůn (1714). Po na­ poleonských válkách, kdy bylo dočasné součástí Vestfálské­ ho království (1807-1813), se stalo Hannoversko samo­ statným královstvím (1814). Po rakousko-pruské válce v ro­ ce 1866 Hannoversko zaniklo, když jeho území anektovalo Prusko. 77

Obr. 94: Řád Guelfů (Hannoversko)

Obr. 95: Řád sv. Jiří (Hannoversko)

78

Řád Guelfů (Guelphenorden) (obr. 94) Řád byl založen v roce 1815 anglickým princem-regentem Jiřím (George, 1762-1830, pozdější král Jiří IV, regent 1811 až 1820, král 1820-1830) jako hlavou hannoverské dynastie, která panovala 1714-1901 i ve Velké Británii. Řád je dělen do 5 tříd: • velkokříž (velkostuha, hvězda, řetěz); • komtur 1. třídy (u krku, menší hvězda); • komtur 2. třídy (u krku); • rytíř (na prsou); • nositel stříbrného kříže (stříbrný kříž na prsou). Jde o osmicípý zlatý kříž, nesmaltovaný, převýšený korunou. Mezi rameny má zlaté lvy. Ve středním červeném medailonu bílý kůň (znak dynastie), vzadu zlatá korunovaná iniciála za­ kladatele GR (Georgius Rex-Jiří král). Středový medailon je obklopen zeleným věncem, u vojáků vavřínovým, u civilních osob dubovým. Mimoto u vojenských osob jsou pod korunou umístěny dva zkřížené meče. Hvězda: pro velkokříže osmicípá se středovým medailonem řádu, pro komandéry 1. třídy stříbrný řádový kříž. S udělením tří vyšších tříd bylo spojeno povýšení do osob­ ního rytířského stavu. Název řádu je odvozen od vládnoucí hannoverské dynastie rodu Welfů či Guelfů, za jejichž prvního předka se pokládá Welf I. (t asi 824). Už v souvislosti s Brunšvickem (viz) jsme hovořili o soku císaře Friedricha I. Barbarossy vévodovi Jind­ řichu Lvovi z rodu Welfů - podle něj se stoupenci papežů v Itálii i Německu nazývali guelfové (stoupenci císaře se označovali jako ghibelini). Řád zanikl v roce 1866 po anexi Hannoverská Pruskem.

Řád sv. Jiří (St. Georgsorden) (obr. 95) Řád založil roku 1839 hannoverský král Ernst August II. (1771-1851, vládl od 1837) jako domácí či rodinný řád v jedné třídě. Byl určen členům vlastního rodu a vynikajícím osob­ nostem šlechtického původu. Je to modře smaltovaný zlatý osmihrotý kříž se zlatým le­ mem a kuličkami na hrotech. Mezi rameny jsou zlatí lvi, v okrouhlém středu postava sv. Jiří na koni s drakem, vzadu iniciály zakladatele E. A. R. (Ernestus Augustus Rex - Ernst August král). Hvězda: stříbrná se svatojiřskou scénou ve středu. Velkostuha: červená. Řád zanikl s pádem království (stejně jako ostatní řády Hannoverská) v roce 1866.

Řád Ernsta Augusta (Ernst Augustorden) (obr. 96) Řád založil v roce 1865 poslední hannoverský král Georg V (Jiří, 1819-1878, vládl 1851-1866) jako záslužný řád. Dělil se do 5 tříd: • velkokříž (velkostuha, hvězda); • komtur 1. třídy (u krku, menší hvězda); • komtur 2. třídy (u krku); • rytíř 1. třídy (na prsou); • rytíř 2. třídy (stříbrný kříž na prsou). Odznakem je bíle smaltovaný osmihrotý zlatý kříž s kulička­ mi na koncích a zlatými královskými korunami mezi rameny. V červeném středním medailonu je zlatá iniciála krále Ernsta Augusta, vzadu iniciála zakladatele. Hvězda: osmicípá se stejným středem pro velkokříže, stříbr­ ný nesmaltovaný kříž pro komtury 1. třídy. Stuha: červená s modrými postranními pruhy. Také tento řád zanikl roku 1866. HAVAJSKÉ OSTROVY-království Na tichomořském souostroví na sklonku 18. století domorodá dynastie sjednotila nejvýznamnější ostrovy a vytvořila tu krá­ lovství, které v průběhu 19. století přejalo řadu prvků evrop­ ské civilizace. Havajské ostrovy odolaly i snaze evropských mocností, zejména Británie, o své ovládnutí a teprve od roku 1898 se staly součástí USA.

Záslužný řád Kamehamehy I. (obr. 97) Byl založen roku 1865 králem Kamehamehou V (vládl 1863-1872) jako záslužný řád. Dělil se na 3 třídy: • velkokříž (velkostuha, hvězda); • komandér (u krku); • rytíř (na prsou). Je to zlatý bíle smaltovaný osmihrotý kříž, převýšený zlatou korunou, mající mezi rameny zlaté paprsky. V okrouhlém středu je zlatá iniciála zakladatele K, okolo modrý prstenec s domorodým heslem Ehookanaka (Buď mužem): někdy je místo toho uvedeno jméno zakladatele. Hvězda: osmihrotá, stříbrná s řádovým křížem na středu (obr. 98). Stuha: červená s dvěma bílými postranními proužky pro vel­ kokříž, u nižších stupňů proužky modrobílé.

Řád Kalakaui I. (obr. 99) Řád v roce 1874 založil král Kalakaua I. (vládl 1874-1891).

Obr. 97: Záslužný řád Kamehamehy /Havaj)

Obr. 98: Záslužný řád Kamehamehy - hvězda (Havaj)

79

Obr. 99: Rád Kalakaui I. hvízdá (Havaj)

Obr. 100: Řád Kapiolani (Havaj)

Obr. 101: Rád Kapiolani hvězda (Havaj)

80

Dělil se na 4 třídy: • velkokříž (velkostuha); • velkodůstojník (velkostuha, menší dekorace); • komandér (u krku); • člen řádu (na prsou). Odznakem řádu je zlatý bíle smaltovaný osmihrotý kříž s modrými okraji, který má křížem mezi rameny zlaté tyče, zakončené kuličkami (jedná se o havajské liturgické před­ měty). Kříž s tyčemi leží na zeleném věnci. V bílomodrém středním medailonu je praporec ve tvaru štítu na rukojeti (odznak havajských náčelníků). U velkokříže a velkodůstojníka leží řádový odznak na stříbrné osmicípé hvězdě, koman­ dér nosí samotný kříž a rytíř-člen řádu samotný stříbrný kříž na prsou. Stuha: u velkokříže bleděmodrá, u nižších stupňů modro-bíle podélně proužkovaná.

Řád Kapiolani (obr. 100) Byl založen roku 1882 králem Kalakauou I. na paměť jeho pramáti Kapiolani Velké jako všeobecně záslužný řád pro mu­ že i ženy. Dělil se na 5 tříd: • velkokříž (velkostuha, hvězda); • velkodůstojník (u krku, velkostuha je bez řádu, menší hvězda); • komandér (u krku); • důstojník (menší kříž na prsou); • rytíř (menší stříbrný kříž na prsou). Součástí řádu jsou také zlatá a stříbrná medaile. Odznakem je zlatý osmihrotý červeně smaltovaný kříž se zlatými korunami mezi rameny, převýšený korunou. Na hor­ ním rameni je medailon s hlavou královny Kapiolani, v okrouhlém středu ozdobné iniciály, okolo heslo v domoro­ dém jazyce Kuliaikanuu (.Korunovaná). Hvězda: stříbrná osmicípá se samotným křížem na středu (obr. 101). Stuha: žlutá s bílo-červeno-modrými okraji. Záslužný řád Havajské koruny (obr. 102) Byl založen rovněž králem Kalakauou I. v roce 1882 jako záslužný řád. Dělil se na 5 tříd: • velkokříž (velkostuha, hvězda vpravo); • velkodůstojník (užší velkostuha bez řádu, menší hvězda); • komandér (u krku, kříž nesmaltovaný);

• důstojník (na prsou s rozetou na stuze); • rytíř (stříbrný kříž na prsou s rozetou na stuze). Součástí řádu jsou zlatá a stříbrná medaile. Jde o zlatý osmihrotý bíle smaltovaný kříž se zlatými pa­ prsky mezi rameny. V bílém okrouhlém středu je zlatá havaj­ ská královská koruna. Hvězda: stříbrná osmicípá s řádovým křížem na středu. Stuha: modrá s bílými okraji.

Řád Hvězdy oceánie (obr. 103) Také tento řád založil roku 1886 král Kalakaua I. jako zá­ služný řád. Dělil se na 5 tříd: • velkokříž (velkostuha, hvězda); • velkodůstojník (samotná menší hvězda); • komandér (u krku); • důstojník (samotná malá hvězda); • rytíř (na prsou). K řádu rovněž patří zlatá a stříbrná medaile. Řádovým odznakem je zlatá pěticípá hvězda, zeleně smal­ tovaná s bílým okrajem, mezi jejími cípy jsou zlaté paprsky. V zeleném středním medailonu je z moře vycházející světlo, obklopené šesti hvězdami. Okolo je červený pruh s nápisem Ka. Koku. O. Osiania (Kalakaua, král Oceánie). Hvězda je převýšena královskou korunou, obklopenou dvanácti krátký­ mi paprsky. Hvězda: řádový odznak. Stuha: zelená s bílými okraji. Medaile: nesmaltovaný zlatý či stříbrný řádový odznak. HESSENSKO (Hessensko-Kasselsko) - kurfiřství Historická země ve střední části Německa (dnes jedna ze spol­ kových zemi"). Původně kmenové vévodství (jméno má odvoze­ no od kmene Chattů či Hesů) bylo součástí íránské a poté vý­ chodofranské říše. Po vymření vládnoucího rodu byla severní oblast součástí Frank, zbytek zůstal hrabstvím. Roku 1130 bylo Hessensko spojeno s Durynskem, ale roku 1247 se osamostat­ nilo jako landkrabství. V15. století získalo další území, ale záro­ veň se rozdělilo. Od počátku 17. století zůstaly pouze dvě části Hessensko-Kasselsko (též Ober-Hessen) a Hessensko-Darmstadtsko (viz níže). Hessensko-Kasselsko postupně získalo dal­ ší drobnější území a za napoleonských válek pak i titul kurfiřství (1803). Ten stejně jako nezávislost potvrdil i Vídeňský kongres (1841/15). Po prusko-rakouské válce 1866 bylo anektováno Pruskem; od roku 1871 součást Německého císařství.

Obr. 102: Záslužný řád Havajské koruny (Havaj)

Obr. 103: Řád Hvizdy Oceánie (Havaj)

Obr. 104: Řád Zlatého lva (Hessensko)

81

Obr. 105: Řád Zlatého lva hvězda (Hessensko)

Obr. 107: Řád Vilémův rytíř (Hessensko)

82

Řád Zlatého lva (Orden vom Goldenen Lowen) (obr. 104) Řád byl založen roku 1770 landkrabětem Friedrichem II. a udělován za mimořádné zásluhy. V roce 1818 rozšířený na 4 třídy (velkokříž, komandér 1. a 2. třídy, rytíř). V roce 1851 se staly tři nižší třídy základem nového řádu Wilhelmova (Vi­ lémova; viz níže) a řád Zlatého lva v jedné třídě se stal domá­ cím řádem rodu Hessen-Kassel, udělovaným pouze nejvyšším hodnostářům. Odznakem byl zlatý vztyčený korunovaný lev, obklopený zlatým oválným prstencem s heslem Virtute et fidelitate (Ctnosti a věrnosti), nošený na červené velkostuze. Hvězda: stříbrná osmicípá, ve středním okrouhlém me­ dailonu korunovaný, bílo-červeně vodorovně pruhovaný lev (hessenský znak), obklopený prstencem s heslem řádu (obr. 105). Při slavnostních příležitostech byl řád nošen na ře­ tězu. Zánikem hessenského kurfiřtství v roce 1866 spoje­ ním s Pruskem se stal pruským řádem, ale pouze do roku 1876. Tehdy je převzat velkovévodskou větví hessenské­ ho rodu a stává se Velkovévodským hessenským řádem Zlatého lva. Řád Wilhelmův (Vilémův) (Wilhelmsorden) (obr. 106) Vznikl v roce 1851 z nižších tříd Řádu Zlatého lva (viz vý­ še) za vlády hessenského kurfiřta Friedricha Wilhelma I. (Bedřicha Viléma L, 1847-1875). Dělil se na 5 tříd: • velkokříž (velkostuha, hvězda); • komandér 1. třídy (u krku, menší hvězda); • komandér 2. třídy (u krku); • rytíř (na prsou, kříž podlouhlý, obr. 107); • nositel (na prsou, kříž nesmaltovaný). Odznakem byl osmihrotý zlatý kříž, červeně smaltovaný s bí­ lým lemem. Na středu leží malá osmicípá stříbrná hvězda s modrým medailonem ve středu. V něm je vpředu zlatý ko­ runovaný lev, obklopený heslem Virtute et fidelitate (Ctnosti a věrnosti), vzadu iniciála WK (Wilhelm Kurfiirst, Vilém kur­ fiřt). Kříž je zavěšen na koruně. Hvězda velkokříže: stříbrná osmicípá s řádovým křížem umístěným na středu. Hvězda komandéra 1. třídy: samotný stříbrný nesmaltovaný kříž. Stuha: červená s bílými okraji. Řád zanikl v roce 1866 při anektování Hessensko-Kasselska Pruskem.

Vojenský záslužný řád (Militár-Verdicnstorden) (obr. 108) Řád založil v roce 1769 landkrabě Friedrich II. (Bedřich, vládl 1760-1785) v jedné třídě. Do roku 1820 nesl francouzský název Ordre pour la vertu militaire (Řád za vojenské zásluhy), poté se už nazýval ně­ mecky Militár-Verdienstorden (Vojenský záslužný řád). Je to zlatý osmicípý kříž, růžově smaltovaný, převýšený ko­ runou. Mezi rameny jsou zlatí lvi, na přední ploše ramen roz­ dělený nápis WK/VIR/TV/TU (tj. iniciála Wilhelm Kurfiirst WK a heslo: Zásluze). Řád byl nošen u krku na bleděmodré stuze se stříbrnými okraji. Vzorem tomuto řádu byl pruský Řád Pour le mérite (viz tam). Řád zanikl rovněž roku 1866.

Obr. 108: Vojenský záslužný řád (Hessensko)

Rád Železné přilby (Orden vom eisernen Helm) (obr. 109) Řád založil roku 1814 kurfiřt Wilhelm I. (Vilém, vládl 1785 až 1821) podle vzoru pruského Železného kříže (viz tam) a byl udělován v jednom stupni pouze za vojenské zásluhy ve vál­ kách proti Napoleonovi. Jedná se o litinový černý kříž původně jetelovitě zakonče­ ný, od roku 1815 tlapatý s rozšiřujícími se rameny stříbrných okrajů, na jehož středu leží železná rytířská přilba. Na ploše ramen jsou po stranách iniciály W/K (Wilhelm Kurfurst, Vi­ lém Kurfiřt), dole letopočet 1814. Byl nošen na prsou na čer­ vené stuze s bílými okraji (obr. 110). Všechny výše popsané řády kurfiřtství Hessen (tedy rodo­ vé linie Hessen-Kassel) nepřežily - s výjimkou Řádu Zlatého lva, který byl roku 1876 převzat velkovévodstvím Hessen (rodová linie Hessen-Darmstadt) - spojení, resp. anexi této země Pruskem. HESSENSKO (Hessensko-Darmstadtsko) - velkovévodství Historické území ve středním Německu, dnes součást stej­ nojmenné spolkové země. Historický vývoj do roku 1604 viz Hessensko-Kassel. Hessensko-Darmstadtsko (zprvu nazý­ vané Nieder-Hessen) se nejprve rozdělilo do více větví, z nichž linie Darmstadt byla nejvýznamnější a postupně při­ pojila jak državy dalších větví, tak i další území. Za napoleon­ ských válek ztratilo svá území na levém břehu Rýna, ale zís­ kalo za ně územní kompenzace a po vynuceném vstupu do Rýnského spolku získalo titul velkovévodství. Na Vídeňském kongresu 1814/15 se znovu zřeklo části nově nabytých držav

Obr. 109: Řád Železné přilby -dor. 1815 (Hessensko)

Obr. 110: Řád Železné přilby (Hessensko)

(zejména ve prospěch Pruska). Za prusko-rakouské války stá­ lo na straně Rakouska. Poté muselo znovu postoupit Prusku část svého území a vstoupit do jím řízeného Severoněmeckého spolku, nebylo však anektováno jako Hessensko-Kassel. V roce 1871 se stalo velkovévodství členským státem Prus­ kem sjednoceného Německého císařství a monarchie tu za­ nikla až po 1. světové válce v roce 1918. Po roce 1945 byl úze­ mí rozděleno mezi spolkové země Hessensko a Rýnsko-Falc (území na levém břehu Rýna).

Obr. 111: Rád Ludvíkův (Hessensko)

Obr. 112: Rád Filipův (Hessensko)

84

Řád Ludvíkův (Ludwigsorden) (obr. 111) Řád založil v průběhu napoleonských válek v roce 1807 velkovévoda Ludwig I. (Ludvík, 1790-1830), obnovil ho pak v roce 1831 jeho syn Ludwig II. (1830-1848) a byl udělován jako domácí řád. Dělil se do 5 tříd: • velkokříž (velkostuha, hvězda); • komandér 1. třídy (u krku, hvězda); • komandér 2. třídy (u krku); • rytíř 1. třídy (na prsou); • rytíř 2. třídy (na prsou stříbrný kříž). Odznakem je zlatý osmihrotý kříž, černě smaltovaný s červe­ ným lemem, převýšený korunou. V červeném středním me­ dailonu je iniciála zakladatele L, obklopená zlatým vavříno­ vým věncem. Okolo středu nápis Fiir Verdienste (Za zásluhy), vzadu heslo Gott, Ehre, Vaterland (Bůh, čest, vlast). Hvězda velkokříže: stříbrná osmicípá, ve středu revers řádo­ vého kříže. Hvězda komandéra: revers řádového kříže se stříbrnými pa­ prsky mezi rameny. Stuha: černá s červenými okraji. Řád Filipův (Philippsorden) (obr. 112) Řád založil roku 1840 velkovévoda Ludwig II. (Ludvík, 1830-1848) jako Záslužný řád Filipa Velkomyslného, v roce 1876 byl název změněn na Řád Filipův. Je to všeobecně zá­ služný řád. Po úpravách se nakonec dělil do 7 tříd: • velkokříž (velkostuha, hvězda); • komtur 1. třídy (u krku, menší hvězda); • komtur 2. třídy (u krku); • důstojník (připínací kříž na hrudi); • rytíř 1. třídy (na prsou); • rytíř 2. třídy - od 1859 (na prsou, kříž stříbrný); • záslužný kříž - od 1849 (kříž stříbrný, nesmaltovaný).

Zlatý, bíle smaltovaný tlapatý kříž, na středu okrouhlý modrý medailon se zlatým poprsím vévody Filipa Velkomyslného, okolo heslo Si Deus nobiscum, quis contra nos (Je-li Bůh s ná­ mi, kdo proti nám). Vzadu červeno-bíle vodorovné pruhovaný lev (hessenský znak) s latinským opisem Ludovicus II., od ro­ ku 1849 Ludovicus III. Magn. Dux Hassiae instit. (Ludvík III. velkovévoda hessenský založil). Hvězda velkokříže: stříbrná, osmicípá se středovým medailo­ nem řádu. Hvězda komtura: nesmaltovaný stříbrný kříž řádu. Stuha: červená s modrým tenkým okrajem. Vojenské osoby mají mezi rameny kříže zkřížené meče. Řád nese jméno hessenského landkrabéte Filipa zvaného Velkomyslný (1504-1567, vládl od 1509), který byl už ve 14 letech císařem zplnoletnén. V roce 1524 se přihlásil k luteránství. Podílel se na porážce vzbouřených sedláků (1525), ale především byl spoluzakladatelem sdružení protestant­ ských knížat v říši (Smalkaldského spolku). Proslul založením první protestantské university v Marburgu (1527). Řád Brabantské hvězdy (Orden des Stems von Brabant) (obr. 113) Řád byl založen roku 1914 jako záslužný řád. Je to modře smaltovaný rupertský kříž se zlatým lemem, mezi rameny probíhá zlatý prstenec, posázený kuličkami. Na modrém středovém medailonu leží osmicípá zlatá hvězda se střídavou délkou cípů. Kříž je převýšen korunou. Stuha: černá se žlutými dvojitými postranními pruhy o různé šířce. Řád zanikl s koncem monarchie v Německu po 1. světové válce v roce 1918. H O IIE N L O H E - knížectví Historické území v jižním Německu, malé knížectví, které bylo za napoleonských válek roku 1806 rozděleno mezi Ba­ vorsko a Wurttembersko. Rod původně hrabat z Hohenlohe se připomíná už v polovině 12. století. V polovině 16. století se rod rozdělil zprvu na dvě, poté na více větví. Některé byly katolické - z nichž větev Hohenlohe-Waldenburg byla roku 1744 povýšena do stavu říšských knížat - jiné protestantské, a dělení pokračovalo i nadále.

Obr. 113: Řád Brabantské hvězdy (Hessensko)

Knížecí domácí řád Fénixe (Fúrstlicher Haus- und Phbnixorden) (obr. 114) Řád založil roku 1757 kníže Filip Ernst I. (Filip Arnošt, 85

1664-1759) jako rodinný řád, určený příslušníkům knížecího rodu a příbuzným šlechtického původu. Původně v jediném stupni, mezi léty 1770-1829 existovala také 2. třída. Je to zlatý osmihrotý, bíle smaltovaný kříž, jehož plocha je poseta zlatými plaménky. V modrém středním medailonu je pod heslem In senio (Ve stáří) stříbrný pták-fénix s rozepjatými křídly, vystupující z ohně. Mezi rameny kříže jsou zlaté pa­ prsky. Vzadu leží korunovaná červená iniciála zakladatele F. E. na zlatých paprscích (bez středového medailonu). Hvězda: stříbrná osmicípá s řádovým křížem na středu, v je­ hož modrém středním štítku je heslo In senio. Stuha: červená se dvěma perlovitými proužky při okrajích. Řád byl nošen u krku, dámy jej nosily na mašli pod levým Obr. 114: Knížecí domácí řád Fénixe (Hohenlohe)

ramenem. Řád byl udělován až do zániku monarchie v Nemecku v ro­ ce 1918. , Heslo řádu se vztahuje k osobě zakladatele, který rad zalo­ žil v 93 letech - což zejména na tehdejší dobu byl věk úcty­ hodný. Heslo je tedy možno interpretovat založil jsem řád, aby celý svět viděl, nejen jaká jsme slavná rodina, ale že na to i „na stará kolena“ ještě mám!

HOIIENZOLLERNSKO(Hohenzollern) - kní­ žectví Historické území na jihu Německa, původně hrabství Zollern. Od 13. století ho držela švábská větev Hohenzollernů. Po re­ volučních letech 1848-1849 se knížectví stalo součástí Prus­ ka - kde vládli rovněž Hohenzollernové. Dnes je území sou­ částí spolkové země Bádensko-Wůrttembersko.

Obr. 115: Knížecí hohenzollemský domácí řád (Hohenzollem)

86

Knížecí hohenzollemský domácí řád (Fiirstlich Hohenzollemscher Hausorden) (obr. 115) Řád založila roku 1841 společně knížata Friedrich Wilhelm Hohenzollern-Hechingen (1838-1869) a Carl (Karel) Hohenzollern-Sigmaringen (1848-1849) a byl udělován za zásluhy o knížecí rod. Po sloučení hohenzollernského knížectví s Pruskem byl roku 1851 pruskými Hohenzollerny převzat mezi královské pruské řády. Dělí se na 4 třídy: • čestný kříž 1. třídy (připínací kříž na hrudi); • čestný komtur - od roku 1891 (u krku); • čestný kříž 2. třídy (na prsou, kříž zlatý); • čestný kříž 3. třídy (na prsou, kříž stříbrný nesmaltovaný). Součástí řádu je zlatá a stříbrná záslužná medaile. Odznakem řádu je zlatý tlapatý kříž s prohnutými a na kon­

ci vypouklými rameny, bíle smaltovaný s černým okrajem. Mezi rameny probíhá zelený věnec. V okrouhlém středu je vpředu rodový znak na knížecím plášti, převýšeném korunou, okolo nápis Fur Treue und Verdienst (Za věrnost a zásluhy), vzadu jsou iniciály zakladatelů FC (F - Friedrich, C - Carl). Stuha: bílá s 3 černými proužky. Vojákům byl řád udělován se zkříženými meči.

HONDURAS - republika Středoamerická republika, která byla do roku 1821 součástí španělského panství v Latinské Americe. Vzápětí po vyhláše­ ní nezávislosti však byla anektována Mexikem a v letech 1823-1838 patřila ke Spojeným středoamerickým republi­ kám. Poté definitivně uhájila svou nezávislost. Řád Santa Rosa (Orden de Santa Rosa) Byl založen roku 1868 za vlády presidenta Josého Maria Mediny (1862-1872) jako záslužný řád, a to podle vzoru fran­ couzské Čestné Legie. Dělí se na 5 tříd: • velkokříž; • velkodůstojník; • komandér; • důstojník; • rytíř. Jde o zlatý osmihrotý kříž, zakončený kuličkami, bíle smalto­ vaný, mezi jehož rameny probíhá zelený vavřínový věnec. Kříž je zavěšen na zeleném myrtovém věnci. V okrouhlém středu je vpředu státní znak, vzadu dle druhu vyznamenaných zásluh nápis: Merito civil, Merito militar či Merito religioso (Zásluhy civilní, zásluhy vojenské či zásluhy náboženské). Stuha: červená, ve středu modro-bílo-modrý pruh.

CHILE- republika Jihoamerická republika, která byla do roku 1818 součástí špa­ nělského panství v Latinské Americe (v podstatě území stej­ nojmenného generálního kapitanátu). Vzdor vyhlášení nezá­ vislosti boj probíhal ještě ve 20. letech a teprve ve 30. letech 19. století se situace stabilizovala. O chilském Záslužném řá­ du chybí spolehlivé údaje, jak o datu založení, tak i klasifikaci tříd.

Záslužný řád Dělí se do 3 tříd. Jde o bíle smaltovanou pěticípou hvězdu, jejíž hroty jsou zakončeny kuličkami. Mezi jejími cípy probíhá zlatý věnec.

87

V okrouhlém středním štítku je vpředu alegorická hlava s opi­ sem, vzadu státní znak. V závěsu je pták-kondor s roztažený­

mi křídly. Stuha: modrá.

ÍRÁN viz PERSIE ITÁLIE- království Existence sjednocené Itálie je poměrně nedávného data. Teprve v roce 1860 po tažení známého revolucionáře Giusep­ pe Garibaldiho a za přispění Sardinského království došlo k sjednocení většiny poloostrova a vyhlášení Italského krá­ lovství v roce 1861. To existovalo do roku 1946, když v roce 1866 připojilo poslední rakouské državy (Benátsko, ale od­ stoupilo Francii Savojsko a Nizzu) a v roce 1871 obsadilo Rím a zbytek Církevního státu. Ve sjednocené Itálii pak vládla savojská dynastie (panující do té doby v Sardinském království), než bylo roku 1946 plebiscitem rozhodnuto o zrušení monar-

Další informace nalezne proto čtenář v heslech: KRÁLOV­ STVÍ OBOJÍ SICÍLIE, LUCCA, MODENA, PARMA, SAN MARINO, TOSKÁNSKO, VATIKÁN.

Obr. 116: Řád Zvěstování Panny Marie (Itálie)

Obr. 117: Řád Zvěstování Panny Marie - hvězda (Itálie)

88

Řád Zvěstování (Ordine della Annunciata) (obr. 116) Rád založil už v létech 1360-1363 savojský vévoda Amade­ us VI (1343-1383) jako Řád Obojku, roku 1518 došlo ke změ­ ně jména na Řád Zvěstování. Původně to byl rytířský řád, po­ zději dynastický a nejvyšší řád Sardinského království, poté co sardinští králové ze savojské dynastie sjednotili Itálii, byl od roku 1861 řádem Italského království. Po vzniku republiky 1946 zůstal rodinným řádem savojské dynastie v exilu. Byl udělován v jediné třídě příslušníkům vládnoucích rodu a vysokým hodnostářům. Odznakem řádu je zlatý prolamovaný medailon s plastickou scénou R Marie s archandělem Gabrielem (tj. Zvěstování P. Marie; odtud název), obklopený zlatými proužky ve° tvaru uzlů, je zavěšen na zlatém řetízku z podlouhlých dílků a no­ šen okolo krku. Mimoto má řád řetěz, nošený pouze při slav­ nostních příležitostech. Hvězda (obr. 117) se nosí na levé straně a jsou to vlastně krátké prohnuté, zlaté plameny, v je­ jichž středu je opět scéna Zvěstování. Rád je zajímavý také tím, že nemá stuhu. U nás jej můžeme spatřit ve sbírkách orlického zámku, ne­ boť jeho nositelem byl také už několikrát zmíněný polní mar­ šál kníže Karel Schwarzenberg.

Řád sv. Mořice a Lazara (Ordine di S. Maurizio e Lazzaro) (obr. 118) , T Založil ho roku 1816 sardinský král Vittorio Emanuele 1. (Viktor Emanuel L, vládl 1802-1824) jako záslužný řád. Byl však pokračovatelem zaniklého řádu sv. Mořice z roku 1572, založeného k obraně katolické víry. Tento řád získal část ma­ jetku starého rytířského řádu sv. Lazara (viz níže) a již tehdy jeho řádová dekorace spojovala bílý kříž řádu sv. Mořice se zeleným řádu sv. Lazara. Po úpravách během 50. let 19. století se dělil na 5 tříd: • velkokříž (velkostuha, hvězda); • velkodůstojník - od roku 1855 (u krku, menší hvězda); • komandér (u krku); • důstojník - od roku 1857 (na prsou); • rytíř (na prsou, kříž bez koruny). Odznakem je zlatý bíle smaltovaný kříž, jehož ramena jsou zakončena trojlistem. Mezi jeho ramena je vložen zelený osmicípý kříž. U čtyř vyšších tříd je převýšen zlatou královskou korunou. Hvězda velkokříže: stříbrná osmicípá s řádovým křížem na středu. Hvězda velkodůstojníka: stejná, ale čtyřcípá. Stuha: zelená. Po pádu monarchie roku 1946 přestal být udělován.

Vojenský savojský řád (Ordine militare di Savoia) (obr. 119) Řád založil v roce 1815 sardinský král Viktor Emanuel I. (1802-1824) a byl udělován za statečnost ve válce a vynikají­ cí vojenské zásluhy v míru. Dělí se do 5 tříd: • velkokříž (velkostuha, hvězda); • velkodůstojník (u krku, hvězda menší); • komandér (u krku); • důstojník (na prsou, kříž převýšen zlatou zbrojí); • rytíř (na prsou, kříž bez převýšení). Jde o zlatý kříž, bíle smaltovaný, jehož ramena se ke konci rozšiřují do tří špiček, u tří vyšších tříd je převýšen zlatou královskou korunou. Mezi rameny probíhá zelený věnec, v okrouhlém středním medailonu, červeně smaltovaném, jsou dva zlaté zkřížené meče mezi iniciálami zakladatele VE, nad nimi letopočet 1855 (datum vydání nových statutů řádu). Vzadu je bílý kříž v červeném poli (savojský znak) s opisem AI merito militare (Za vojenské zásluhy). Hvězda velkokříže: stříbrná osmicípá s řádovým křížem na středu.

Obr. 118: Řád sv. Mořice a Lazara (Itálie)

Obr. 119: Vojenský savojský řád (Itálie)

89

Hvězda velkodůstojníka: stejná, čtyřcípá. Stuha: modrá s červeným středním pruhem. Řád vznikl v souvislosti s osvobozením Itálie včetně Sar­ dinského království od francouzské nadvlády a znovupřipojením anektovaných částí - zejména Savojska. Tento řád byl převzat nejen Italským královstvím (1861), ale po roce 1946 i Italskou republikou a je nadále udělován.

Obr. 120: Civilní savojský záslužný řád (Itálie)

Obr. 121: Řád Italské koruny (Itálie)

90

Civilní savojský záslužný řád (Ordine al Merito Civile di Savoia) (obr. 120) Řád založil sardinský král Carlo Alberto (Karel Albert, vlá­ dl 1831-1849) v roce 1831 v jediné třídě. Je to rovnoramenný řecký kříž modře smaltovaný se zla­ tým lemem. Ve středním štítku je vpředu iniciála zakladatele CA (Carlo Alberto), vzadu nápis Al merito civile 1831 (Za ci­ vilní zásluhy). Stuha: bílo-modro-bílá. Řád, který po Sardinském přijalo i Italské království, zanikl vznikem Italské republiky v roce 1946. Řád Italské koruny (Ordine de la Corona Italiana) (obr. 121) Řád založil italský král Vittorio Emanuele II. (Viktor Ema­ nuel, vládl 1861-1878) roku 1868 jako všeobecně záslužný řád. Představuje pokračování napoleonského a později ra­ kouského Řádu Železné koruny (viz tam) a mimo jiné sym­ bolizoval začlenění území Lombardie (1859) do sjednocené Itálie. Dělil se do 5 tříd: • velkokříž (velkostuha, hvězda); • velkodůstojník (u krku, hvězda menší); • komandér (u krku); • důstojník (na prsou s rozetou na stuze); • rytíř (na prsou). Jde o zlatý tlapatý kříž s vypouklými konci, bíle smaltovaný, se zlatými tzv. uzly lásky mezi rameny. V modrém středním medailonu je vpředu lombardská tzv. železná koruna, vzadu korunovaná černá orlice se savojským znakem (bílý kříž v červeném poli) na hrudi. Hvězda velkokříže: stříbrná osmicípá se středním medailo­ nem řádu. Hvězda velkodůstojníka: menší s řádovým křížem na středu. Stuha: červená se středním bílým proužkem. Řád přestal být udělován se zánikem království a vznikem republiky v roce 1946.

Řád Za pracovní zásluhy (Ordine al merito del lavoro) (obr. 122) Řád založil italský král Viktor Emanuel III. (1900-1946) krátce po svém nástupu v roce 1901, a to v jedné třídě, noše­ né na prsou. Jde o rovnoramenný řecký kříž, tmavozeleně smaltovaný. V bílém středním štítku jsou iniciály zakladatele V E., vzadu nápis AI merito del lavoro 1901 (Za pracovní zásluhy 1901). Stuha: zelená s červeným středním pruhem. I po zániku monarchie 1946 je řád nadále udělován Italskou republikou. Koloniální řád Italské hvězdy (Ordine coloniale della Stella Italiana) Řád založil v roce 1911 italský král Viktor Emanuel III. (1900-1946) v souvislosti s narůstající koloniální expanzí do Afriky (zejména do Libye, ale i do Somálska) a byl udělován za zásluhy o italské kolonie. Byla to pěticípá, bíle smaltovaná hvězda se zlatou koruno­ vanou iniciálou V E. (Vittorio Emanuele III.) v červeném středu, obklopeném zeleným prstencem.

Obr. 122: Řád Za pracovní zásluhy - současný vzhled (Itálie)

JAPONSKO (Nippon/Nihon) - císařství Japonské císařství, nejstarší stále existující na světě, se zača­ lo otevírat západnímu světu teprve v polovině 19. století. Po­ té rychle přejímalo některé evropské vymoženosti a zvyky, podle západního vzoru reformuje svou armádu za přispění ci­ zích vojenských poradců a zakládá také podle evropského vzoru své řády. Pro udělování řádů a vyznamenání v Japonsku je směro­ datná hodnost a délka služby kandidáta - podle toho obdrží určitý řád v odpovídajícím stupni. V Japonsku byla podoba cí­ saře příliš posvátná, aby mohla být znázorněna na vyzname­ nání či minci. Také císařské iniciály či evropské heraldické fi­ gury nejsou používány, protože existovala vlastní symbolika obdobná evropským erbům či znakům - mony. Základními symboly císařské dynastie jsou nejpozději již od 13. století květ chryzantémy a listy paulovnie (Paulownia imperialis z rodu rostlin pyskokvětých, která roste v Japonsku divoce ja­ ko strom), které se pak objevují na řádech. Také poměrně vel­ ké množství tříd u většiny řádů (osm) do značné míry odpoví­ dá tradičnímu dělení úřednictva na řadu stupňů podle čínského vzoru. Prvním japonským řádem podle evropského vzoru byl Satsuma-Ryukyu Kunsho (Sacuma-Rjúkjú kunšó) založený kní91

žetem Šimazu. Tento místní vládce sídlil v Sacumě, odkud spravoval ostrovy Rjúkjú (Okinawu) a odmítal se podřídit vo­ jenskému vládci Japonska - šógunovi. Jako symbol své „su­ verenity“ v roce 1867 si dal řád vyrobit v Paříži a udělil ho u příležitosti Světové výstavy v Paříži císaři Napoleonovi III. a několika vysokým francouzským hodnostářům. Řádovou dekoraci tvořila zlatá pěticípá hvězda, obklopená pěti písme­ ny s okrouhlou květinou v závěsu. Stuha byla červená s bílý­ mi postranními proužky. Po roce 1868 došlo k restauraci cí­ sařské moci (Meidži), byl odstraněn šógun a moc místních vládců citelné potlačena, řád zanikl a nezachoval se žádný je­ ho exemplář. V roce 1875 pak byl založen Řád Vycházejícího slunce (jak zní doslovný název Japonska) v 8 třídách, v roce 1877 Řád Chryzantémy, v roce 1888 Řád Posvátného pokladu a Řád Po­

svátné koruny. Japonské řády nemají velmistra, řádové funkcionáře, kroje a řádové svátky a po smrti nositele se nevracejí. Zvláštním druhem vyznamenání jsou stříbrné či dřevěné lakované a chryzantémami zdobené misky, udělované za zásluhy.

Obr. 123: Řád Chryzantémy (Japonsko)

Obr. 124: Řád Vycházejícího slunce (Japonsko)

92

Řád Chryzantémy (Daikuni kikka daijušó) (obr. 123) Řád založil roku 1877 císař Mucubito (též Mucuhito, vládl 1868-1912, tzv. éra Meidži) v jedné třídě jako nejvyšší japon­ ský řád, určený císařským princům, vysoké šlechtě a cizím panovníkům jako projev císařské přízně. Odznakem řádu je zlatá, bíle smaltovaná čtyřcípá hvězda, postavená na hrot, s okrouhlým červeným středem. Mezi je­ jími cípy jsou žluté květy chryzantémy se zelenými listy, v zá­ věsu je rovněž květ chryzantémy. Hvězda: zvětšená řádová dekorace. Stuha: červená s fialovými okraji. Jako mimořádné vyznamenání má řád řetěz, udělovaný ta­ ké samostatně.

Řád Vycházejícího slunce (Kjókudžicušó) (obr. 124) Byl založen roku 1875 císařem Mucuhitem jako všeobecný záslužný řád. Dělí se do 8 tříd: • 1. třída (velkostuha, hvězda); • 2. třída (u krku, hvězda na pravé straně hrudi) • 3. třída (u krku); • 4. třída (na prsou s rozetou na stuze); • 5. třída (na prsou); • 6. třída (na prsou, odznak stříbrný);

• 7. třída (na prsou, odznakem jsou samotné stříbrné květy); • 8. třída (na prsou, odznak stříbrný, bez smaltu). Jde o zlatou, bíle smaltovanou osmicípou hvězdu rozeklaných konců s červeným okrouhlým středem (znázornění slunce; viz název země a její vlajka), převýšenou květy paulovnie se zelenými listy, přičemž vyšší třídy mají květů více, nižší méně. Hvězda: zvětšená řádová dekorace. Stuha: bílá s červenými okraji.

Řád Posvátné koruny (Hokanšó) (obr. 125) Založen byl roku 1888 jako dámský záslužný řád, jehož vyš­ ší třídy jsou určeny manželkám hlav států a šlechtě, nižší jsou udělovány obecně za zásluhy. Dělí se na 8 tříd: • 1. třída (velkostuha, hvězda); • 2. třída a všechny další (na mašli na levé straně hrudi); • 3. třída (v převýšení bílý motýl); • 4. třída (v převýšení květy vistárie); • 5. třída (v převýšení zelené listy, odznak stříbrný); • 6. třída (v převýšení modré mořské vlny); • 7. třída (nesmaltovaný, avšak částečně pozlacený, bez pře­ výšení); • 8. třída (bez smaltu, stříbrný). Odznakem řádu je zlatý, modře smaltovaný ovál, obklopený červeným pásem s bambusovými větvemi a dvěma řadami perel. Na čtyřech stranách jsou zevně připojeny kytice květů. Ve středu je zlatá ozdoba, z níž vyrůstá mýtický pták. Hvězda: stříbrná, pěticípá, ve středu týž posvátný pták ze sta­ rých japonských legend s roztaženými křídly. Stuha: žlutá s červenými postranními pruhy. Řád Posvátného pokladu (Cuihošó) (obr. 126) Též Řád zrcadla; byl založen roku 1888 a udělován za civil­ ní i vojenské zásluhy. Jeho název vychází z bájných darů bo­ hyně Amaterasu - meče, šňůry korálů a zrcadla (odtud i další název řádu) - které získal legendární zakladatel dosud panu­ jící dynastie, císař Džimmu. Posvátné zrcadlo je prý dodnes uchováno v japonské svatyni v Ise. Dělí se do 8 tříd: • 1. třída (velkostuha, hvězda na levé straně hrudi); • 2. třída (samotná hvězda na pravé straně hrudi); • 3. třída (u krku); • 4. třída (na prsou s rozetou na stuze); • 5. třída (na prsou, paprsky kříže stříbrné);

Obr. 125: Řád Posvátné koruny (Japonsko)

Obr. 126: Řád Posvátného pokladu (Japonsko)

93

6. třída (na prsou, celá dekorace stříbrná); 7. třída (na prsou, zlatá nesmaltovaná osmicípá hvěz­ dice); • 8. třída (na prsou, stříbrná nesmaltovaná hvězdice). Odznak tvoří bíle smaltované paprsky ve tvaru kříže s mod­ rým okrouhlým středem, obklopeným červenými drahokamy, spojenými červenými linkami. Hvězda: řádová dekorace ve tvaru osmicípé hvězdy. Stuha: bleděmodrá s žlutými postranními pruhy.

• •

Obr. 127: Řád Zlatého luňáka (Japonsko)

Řád Zlatého luňáka (Kinši Kunšó) (obr. 127) Také tento řád založil císař Mucubito roku 1890 jako vojen­ ský záslužný řád. Dělí se do 7 tříd: • 1. třída (velkostuha přes levé rameno, hvězda); • 2. třída (u krku, hvězda na pravé straně hrudi); • 3. třída (u krku); • 4. třída (na prsou s rozetou na stuze); • 5. třída (na prsou, odznak stříbrný, smaltovaný); • 6. třída (na prsou, odznak nesmaltovaný, pozlacený); • 7. třída (na prsou, odznak nesmaltovaný, stříbrný). Odznakem je zlatá osmicípá hvězda, jejíž cípy jsou střídavě červené a žluté. Na jejím středu leží dva modře smaltované japonské bojové štíty ve tvaru ondřejského kříže s červenozlatými praporci na svém středu. Přes střed hvězdy leží kol­ mo meč, na jehož horní části je zlatý luňák s roztaženými křídly. Hvězda: zvětšený řádový odznak. Stuha: zelená s bílými postranními pruhy. JOHORE- sultanát Též DŽEHOR; domorodý sultanát na Malajském poloostrově, který se roku 1885 stal anglickým protektorátem. Po 2. svě­ tové válce součást Malajského svazu (poté federace), která roku 1957 vyhlásila nezávislost. Od roku 1963 jeden ze stá­ tečků nezávislé Malajsijské federace.

Obr. 128: Záslužný řád sultanátu Johore (Johore)

94

Záslužný řád sultanátu Johore (obr. 128) Řád byl založen už za koloniální správy koncem 19. století. Odznakem řádu je stříbrná devíticípá hvězda s velkým zla­ tým okrouhlým středem, v němž jsou shora červené ini­ ciály sultána, pod nimi dva bílé zkřížené meče a nahoru otev­ řený půlměsíc s nápisem. Hvězda je zavěšena na zlatém půl­ měsíci s hvězdou, pod nimiž probíhá červená stuha s ná­ pisem v arabském písmu.

Hvězda: stříbrná devíticípá, v bílém okrouhlém středu je sho­ ra sultánova koruna, pod ní zkřížené meče a nahoru otevřený zlatý půlměsíc s nápisem. Okolo středu je červená stuha se zlatou přezkou a nápisem. Stuha: žlutá

KAMBODŽA - království Kambodža, země s velmi starou kulturou, se od 13. století stala objektem zájmu sousedních států (Thajska a Vietnamu), od 19. století pak francouzské koloniální expanze. V letech 1863 až 1946 tu bylo království pod francouzským protekto­ rátem (s výjimkou 2. světové války, kdy zemi okupovalo Ja­ ponsko). Po ukončení francouzské správy (nezávislost Kam­ bodža vyhlásila 1953) zemi zmítají vnitřní konflikty, krvavá komunistická diktatura vystřídaná vietnamskou okupací, a teprve v posledních letech, kdy byla znovu nastolena mo­ narchie (1993), se situace částečné zlepšuje. Královský řád Kambodže (Ordre Royal du Cambodge) Byl založen roku 1864 jako záslužný řád a rozdělen do 5 tříd, a to podle francouzské Čestné Legie (viz). Jde o oválný zlatý medailon modře smaltovaný se zlatými posvátnými symboly, položený na osmicípou brilantující hvězdu. Medailon je obklopen červeným prstencem. Hvězda: stejná. Stuha: modrá s oranžovými okraji. Řád Za zemědělské zásluhy Též Řád Sovathara; odznakem je tlapatý kříž, sestavený ze zlatých paprsků. Mezi rameny má zemědělské plodiny, v okrouhlém středu je stavba se 3 věžemi. Na závěsu kříže je socha domorodé bohyně úrody. KASSELSKOviz HESSENSKO

KOMORY - sultanát Souostroví v Indickém oceánu (mezi Madagaskarem a Afri­ kou). Do jejich kolonizace tu existovalo více nezávislých stá­ tečků (viz Anjouan), které si říkaly sultanáty. Od roku 1886 byly ostrovy pod francouzským protektorátem, dnes (od 1974) nezávislá islámská republika. Rád Hvězdy Též Řád SaídAlího. Je to pěticípá zlatá hvězda, jejíž cípy jsou zakončeny kulič­

95

kami. Mezi cípy jsou zlaté paprsky, v okrouhlém středu inici­ ála. Hvězda je zavěšena na půlměsíci.

KRÁLOVSTVÍ

OBOJÍ

SICÍLIE - králov­

ství Označení (a to i neoficiální) historických státních útvarů, kte­ ré spojovaly vládu nad Sicílií a jižní Itálií (tzv. Neapolskem). V letech 1735-1860 sekundogenitura španělských Bourbonů, s výjimkou napoleonských válek, kdy byla Itálie (nikoliv Sicílie) obsazena Napoleonem I. V jižní Itálii - Neapolském království - nejprve vládl Napoleonův bratr Josef (1805-1808), poté jeho generál Joachim Murat (1808-1815). Murat zůstal králem i po Napoleonově abdikaci, ale pak se přidal na Napoleonovu stranu za stodenního císařství a byl poražen. Vídeňský kongres (1815) poté obnovil vládu Bourbonň i v jižní Itálii. Tu svrhlo Garibaldiho povstání v roce 1860 a Království oboji Sicílie se stalo součásti sjednocené Itálie (1861).

Obr 129 Had sv. januaria (Obojí Sicílie)

Obr. 130: Rád sv. Ferdinanda a za zásluhy (Obojí Sicílie)

96

Rád sv. Januaria (Ordine di S. Gennaro) (obr. 129) Byl založen roku 1738 králem Karlem (Carlo. 1734 1759), pozdějším španělským králem Karlem 111. (Carlos 111.. 17:>9 až 1788). jako rodinný řád v jedné třídě (velkostuha, hvězda, řetěz). Odznakem řádu je zlatý, osnnhrotý křiž s kuličkami na kon­ cích. Mezi rameny jsou zlaté lilie. Na bile ploše ramen jsou vždy tří červené plameny, na střed je položena tříčtvrteční postava světce v biskupském oděvu s knihou a dvěma nádob­ kami v levé ruce, vyrůstající z bílých oblak. Vzadu je samotná kniha s nádobkami, obklopená palmovými ratolestmi. Hvězda: řádový kříž, stříbrně brilantující, se zlatými liliemi mezi rameny, místo oblak stuha s heslem In sanguine foedus (Dohoda stvrzená krví). Stuha: červenofialová. Řád je udělován dodnes jako rodinný řád Bourbonů (větev Obojí Sicílie jako bourbonská sekundogenitura). Řád sv. Ferdinanda a za zásluhy (Ordine di S. Ferdinanda e del Merito) (obr. 130) Řád založil roku 1800 král Ferdinando IV (Ferdinand, 1759 až 1825), zrušen roku 1805 Josefem Bonapartem, dosazeným králem neapolským, ale poté pokračoval na Sicílii, které se Napoleon nezmocnil, respektive po roce 1815 v Království obojí Sicílie. Řád se uděloval za vojenské i civilní zásluhy. Dělil se na 3 stupně:

• velkokříž (velkostuha, hvězda, řetěz); • komandér (u krku); • rytíř (na prsou). Od roku 1810 byly součástí řádu zlatá a stříbrná medaile. Jde o zlatou šesticípou hvězdici, převýšenou korunou. Ve zlatém okrouhlém středu je postava krále Ferdinanda IV v přirozených barvách, obklopená modrým pruhem s heslem Fidei et merito (Věrnosti a zásluze). Z modrého pruhu vyrůstá střídavě 6 lilií a paprsků. Vzadu je ve středu nápis Ferd. IV. instituit 1800 (Ferdinand IV založil 1800). Hvězda: stříbrná brilantující, na jejímž středu je postava svět­ ce ze tří čtvrtin, obklopená heslem. Stuha: modrá s červenými okraji. Ze známých osobností byli nositeli řádu přední vojevůdci protinapoleonské koalice admirál Nelson a maršálové Wel­ lington a Suvorov. Řád zanikl v roce 1861 sjednocením Itálie.

Rád sv. Jiří a sjednocení (Ordine di S. Giorgio della Riunione) (obr. 131) Řád založil roku 1808Josef Bonaparte, neapolský král 1806 až 1808, poté ho po pádu jeho nástupce Joachima Murata (1808-1815) roku 1819 převzal král Ferdinand I. Bourbonský (Ferdinand IV, 1751-1825, od 1815 jako král Obojí Sicílie při­ jal jméno Ferdinand I.) jako vojenský řád, udělovaný za sta­ tečnost v boji. Po úpravě z roku 1850 se dělil na 5 tříd: • velkokříž (u krku, hvězda vlevo); • velkodůstojník - od roku 1850 (u krku, menší hvězda vlevo); • komandér (u krku); • důstojník - od roku 1850 (na prsou); • justiční rytíř (na prsou, avšak bez vavřínového věnce mezi rameny). Obr. 131: Řád sv. Jiří Součástí řádu byla i zlatá a stříbrná medaile. a sjednocení (Obojí Sicílie) Jde o zlatý, červeně smaltovaný liliový kříž s vavřínovým věncem a zkříženými meči mezi rameny. V okrouhlém středu je vpředu sv. Jiří na koni, obtočený modrým pruhem s nápi­ sem In hoc signo vinces (V tomto znamení zvítězíš). U velkokříže je pod křížem zavěšena zlatá figura sv. Jiří na koni. Hvězda velkokříže: stříbrná s řádovou dekorací na středu. Hvězda komtura: stejná, ale menší. Stuha: modrá se žlutými postranními pruhy. Řád zanikl v roce 1861 po sjednocení Itálie.

97

Řád Obojí Sicílie (Ordine di Due Sicílie) (obr. 132) Řád založil roku 1808 neapolský král Josef Bonaparte (1806 až 1808) a měl symbolizovat jeho nároky i na druhou část krá­ lovství - Sicílii. Rád převzal další neapolský král ustavený Na­ poleonem Joachim Murat (1808-1815), roku 1815 zaniká jeho pádem a restaurací španělských Bourbonů. Byl to záslužný řád, udělovaný ve 3 třídách. Dekorací řádu byla zlatá, červeně smaltovaná pěticípá hvězda s kuličkami na koncích, postavená na hrot a pře­ výšená zlatou korunovanou orlicí. Ve stříbrném okrouhlém středním medailonu je na jedné straně zlatý kůft ve skoku a heslo Pro renovata patria (Za obnovenou vlast), na druhé znak Sicílie (tři nohy, spojené mužskou hlavou) a nápis Jos. Napoleon Sic. Rex instituit (Josef Napoleon sicilský král Obr. 132: Řád Obojí Sicílie (Obojí Sicílie)

Obr. 133: Řád Františka I. (Obojí Sicílie)

98

založil). Hvězda: pěticípá dracounová s dvěma zelenými ratolestmi ve smaltovaném středu, obklopeném heslem Pro renovata patria. Stuha: modrá.

Řád Františka I. (Ordine di Francesco I.) (obr. 133) Řád založil roku 1829 král Francesco I. (František L, 1825 až 1830) jako civilní záslužný řád. Dělí se na 6 tříd: • velkokříž (u krku, hvězda); • velkostuha (velkostuha, hvězda); • komandér s hvězdou (u krku, hvězda); • komandér (u krku); • rytíř 1. třídy (na prsou); • rytíř 2. třídy (na prsou, kříž bez koruny). Součástí řádu byly i dvě medaile - zlatá a stříbrná. Jde o zlatý osmihrotý, bíle smaltovaný kříž, převýšený zlatou korunou. Mezi jeho rameny jsou zlaté lilie, v okrouh­ lém zlatém středu je korunovaná iniciála zakladatele EI., ob­ klopená zeleným věncem a modrým prstencem s nápisem Optime merito de rege (Nejlepší zásluze od krále). Vzadu je ná­ pis Franciscus instituit MDCCCXXIX (František založil 1829). Hvězda: ve tvaru řádového kříže se stříbrnými nesmaltovanými rameny. Hvězda komandéra: stejná, ale menší. Stuha: červenofialová s tmavomodrými okraji. Řád zanikl po sjednocení Itálie roku 1861. Mezi řády Království obojí Sicílie patří i původně parmský Konstantinův řád sv. Jiří (viz Parma).

LAOS- království Stát v jihovýchodní Asii, který podobně jako sousední Kam­ bodža čelil jak tlakům mocnějších sousedů (Thajsko, Barma), tak od 19. století francouzské koloniální expanzi. Ta byla ko­ runována úspěchem, a tak Laoské království bylo v letech 1893-1949 francouzským protektorátem (v rámci Francouz­ ské Indočíny). Ani po vyhlášení úplné nezávislosti roku 1953 nenastal v zemi klid. Občanská válka probíhala až do roku 1975, kdy byla zrušena monarchie a vyhlášena republika. Po­ té se Laos stal objektem zájmu jak Rudých Khmerů, tak Viet­ namu (fakticky okupován do roku 1989). V čele státu dnes stojí marxisticky orientovaná vláda.

Královský řád miliónu slonů a bílého slunečníku Rád byl založen roku 1909 v 5 třídách, a to podle vzoru francouzské Čestné Legie (viz). Odznakem řádu jsou tři bíle smaltované hlavy slonů, pře­ výšené bílým slunečníkem (viz i laoská státní vlajka). Stuha: červená s tenkými žlutými postranními pruhy. LIBÉRIE - republika Stát na západoafrickém pobřeží, který vznikl až roku 1847 ja­ ko výsledek aktivity společnosti, která přesídlovala od 20. let 19. století vykoupené otroky v USA do rodné Afriky na za­ koupená území. Ta se spojila do Liberijské republiky, která si díky blízkým kontaktům s USA uchovala po celou dobu své existence nezávislost.

Dobročinný řád afrického osvobození (obr. 134) Řád byl založen roku 1879 jako záslužný řád, podporující dobročinnost. Dělí se na 3 třídy: • velkokříž (velkostuha, hvězda); • komandér (u krku); • rytíř (na prsou s rozetou na stuze). Jde o bíle smaltovanou pěticípou hvězdu, zakončenou kulič­ kami, se zlatými paprsky mezi cípy. V okrouhlém středu kle­ čí dva domorodci na obou stranách kříže s roztrženými řetězy u nohou (symbol osvobození z otroctví), okolo středu je zele­ ný vavřínový věnec. Vzadu je znak Libérie v přirozených bar­ vách (plující plachetnice, na obzoru vycházející slunce, vpře­ du země s palmou, nad lodí letící holubice). Okolo středu nápis The Love ofLiberty brought us here (Lás­ ka ke svobodě nás sem přivedla). Hvězda je převýšena zele­ ným vavřínovým věncem.

Obr. 134: Dobročinný řád afrického osvobození (Libérie)

99

Hvězda: zlatý zvětšený řádový odznak. Stuha: červená s třemi bílými postranními proužky a modrým okrajem.

LIP P E - knížectví Historické území ve středním Německu. Knížectví, které se v roce 1616 rozdělilo na dvě samostatná knížectví: Lippe a Schaumburg-Lippe. Obě ztrácejí definitivně svou svrchova­ nost až po 1. světové válce v roce 1918, spolu s pádem mo­ narchie v Německu. Mladší linie rodu Schaumburg-Lippe žila rovněž v Čechách (Náchod).

Obr. 135: Čestný křiž (Lippe)

Čestný kříž (Ehrenkreuz) (obr. 135) Řád založili roku 1869 knížata Leopold III. zur Lippe (1851 až 1875) a Adolf zu Schaumburg-Lippe (1860-1893) jako společné vyznamenání obou rodových linií. V roce 1890 byl však rozdělen na dvě samostatná vyznamenání knížectví Lippe a Schaumburg-Lippe. Čestný kříž byl udělován za zá­ sluhy. Dělil se na 4 třídy: • 1. třída (u krku, kříž převýšen korunou); • 2. třída (u krku, kříž bez koruny); • 3. třída (na prsou, kříž zlatý) • 4. třída (na prsou, kříž stříbrný). Pouze vládnoucí kníže nosil velkostuhu a hvězdu. Za mimořádné zásluhy mohl být u 2. třídy udělen s dubo­ vou ratolestí v převýšení, za válečné zásluhy měl kříž mezi rameny (u vyšších tříd v převýšení) zkřížené meče. Jde o zlatý osmihrotý, bíle smaltovaný kříž, jen u 1. třídy za­ končený kuličkami. V okrouhlém bílém středu červená heral­ dická růže (znak Lippe), okolo heslo Fur Treue und Verdienst (Za věrnost a zásluhu) na modrém podkladu. Středový štítek je podložen malou zlatou osmicípou hvězdou. U 1. třídy je kříž převýšen zlatou korunou. Stuha: červená se zlatými okraji. Řád pravděpodobně zanikl roku 1918. Řád Berty (Bertha-Orden) Řád založil roku 1910 kníže Leopold IV (1904-1918) jako dámský záslužný řád v jedné třídě. Je to bíle smaltovaný latinský kříž ve tvaru tzv. rupertského kříže s monogramem L. B. (Leopold, Berta - manželka za­ kladatele, rozená princezna Hessenská, t 1919) ve středo­ vém štítku, který je obklopený vavřínovým věncem. Kříž je převýšen korunou.

100

Stuha: žlutá s červenými postranními a okrajovými proužky, složená do mašle. K řádu patřil záslužný kříž - bronzový, nesmaltovaný, noše­ ný na průvlečné stuze stejné barvy. Řád zanikl spolu s koncem monarchie v Německu v roce 1918.

Viz též SCHAUMBURG-LIPPE. LUCCA- vévodství Historické území v severní Itálii nazvané podle stejnojmen­ ného města. Ve středověku nejprve jedna z městských repub­ lik (1331-1369 pod vládou Lucemburků). Od roku 1805 kní­ žectví, vytvořené Napoleonem jako věno pro jeho sestru, po Vídeňském kongresu (1815) samostatné vévodství, které zís­ kali španělští Bourboni. Po smrti Marie Luisy, vévodkyně parmské, vypuklo povstání a nakonec byla Lucca roku 1849 připojena k habsburskému Toskánsku a v jeho rámci je od ro­ ku 1861 součástí sjednocené Itálie. Řád sv. Jiří (Ordine di S. Giorgio) (obr. 136) Řád založil roku 1833 vévoda Carlo Lodovico Bourbonský (Karel Ludvík, 1824-1847) jako vojenský záslužný řád, a to ve 3 třídách: • 1. třída (na prsou s rozetou na stuze); • 2. třída (na prsou, kříž stříbrný); • 3. třída (na prsou, kříž stříbrný, nesmaltovaný). Je to zlatý, bíle smaltovaný tlapatý kříž se zlatým okrajem. V okrouhlém bílém středu je zlatá postava sv. Jiří na koni, bo­ jujícího s drakem, okolo nápis AI tnerito militare (Za vojenské zásluhy), vzadu korunovaná iniciála zakladatele CL (Carlo Lo­ dovico), obklopená dvěma větvičkami. Stuha: bílá s červenými okraji. Řád zanikl roku 1847 připojením vévodství Lucca k Tos­ kánskému velkovévodství. Řád sv. Ludvíka (Ordine di S. Lodovico) (obr. 137) Řád založil roku 1836 vévoda Karel Ludvík Bourbonský (1824 až 1847) jako civilní záslužný řád, po připojení Luccy k Toskánsku roku 1847 zanikl, ale už roku 1849 převzat vévo­ dou parmským Karlem III. jako řád vévodství Parmy (viz). Dělil se na 3 třídy: • 1. třída (na prsou, kříž zlatý); • 2. třída (na prsou, kříž stříbrný); • 3. třída (na prsou, kříž stříbrný, nesmaltovaný).

Obr. 136: Add sv. Jiří (Lucca)

101

Dekorací řádu je rovnoramenný kříž, liliovitě zakončených ramen, modře smaltovaný. Na středu leží gotický štít s posta­ vou sv. Ludvíka vpředu, vzadu je bourbonská lilie. Stuha: bleděmodrá se žlutými okraji.

Obr. 137: Řád sv. Ludvika (Lucca)

Obr. 138: Nassavský domácí řád Zlatého lva (Lucembursko)

102

LUCEMBURSKO - velkovévodství Malý stát v západní Evropě, ve středověku součást íránské, poté východofranské říše, kde v rámci vévodství Lotrinské­ ho tvořil jedno z hrabství. Mocenský vzestup zahájil hrabě Jindřich (VIL), který se stal římsko-německým panovníkem (1308). Jeho syn Jan byl od roku 1310 českým králem, vnuk Karel IV povýšil Lucembursko na vévodství (1354). Po vy­ mření dynastie Lucemburků (1437) ho načas získali bur­ gundští vévodové, po nich - v rámci Nizozemí - Habsburko­ vé (součást Španělského a poté Rakouského Nizozemí). Po napoleonských válkách bylo Lucembursko na Vídeňském kongresu povýšeno na velkovévodství a spojeno personální unií se Spojeným královstvím Nizozemským. Belgie, která se poté odtrhla, získala v roce 1839 i většinu území Lucem­ burska. Zbývající část Lucemburska zůstala do roku 1890 spojena s Nizozemskem (od roku 1868 konstituční monar­ chie v čele s velkovévodou), poté suverénní stát. Jak v Nizo­ zemsku, tak v Lucembursku vládla dynastie Nassau (Nasavská), ze stejnojmenného hrabství a poté vévodství (od 1806), ležícího ve středním Německu na Rýně, které zaniklo anexí Pruska roku 1866. Připomínkou na oranžsko-nassavskou dy­ nastii je i užití oranžové barvy na stuhách řádů i na státních vlajkách Nizozemska a Lucemburska, které byly do roku 1890 shodné. Poté přijalo Lucembursko světlejší modrou barvu. Nassavský domácí řád Zlatého lva (Ordre du Lion ďOr) (obr. 138) Řád založili roku 1858 společně nizozemský král a velkovévoda lucemburský Wilhelm III. (Vilém, 1849-1890) a vévo­ da Adolf Nassavský (1839-1905) jako důkaz jednoty obou linií (ottonské a walramské) rodu Nassau. Do roku 1873 byl v jed­ né třídě udělován oběma liniemi, roku 1873 rozšířen na 4 tří­ dy, roku 1882 na 5 tříd. Od roku 1890 - po osamostatnění Lu­ cemburska a nástupu Adolfa jako velkovévody - je to nejvyšší lucemburský řád (domácí či rodinný řád), udělovaný v jedné třídě příslušníkům nassavského rodu, cizím panovníkům a nejvyšším hodnostářům. Jde o zlatý osmihrotý, bíle smaltovaný kříž, mající mezi ra­ meny zlatá písmena N (Nassau). V modrém středním medai­

lonu je zlatý lev, modrý podklad je poset zlatými obdélníčky (popisovanými podle heraldického názvosloví jako šindele). Vzadu je ve středu zlaté heslo Je maintiendrai (Vydržím). Hvězda: stříbrná osmicípá se středním medailonem řádu a heslem v opisu. Stuha (nošena jako velkostuha): oranžová se dvěma modrými proužky po straně.

Řád Adolfa Nassavského (Ordre d’Adolphe de Nassau) (obr. 139) Řád založil roku 1858 vévoda Adolf Nassavský (1839-1905, od 1890 velkovévoda) na paměť svého předka císaře Adolfa I. Nassavského (1292-1298) jako řád vévodství Nassavského. Od osamostatnění Lucemburska v roce 1890 a nástupu Adol­ fa jako velkovévody je to řád lucemburský a je udělován za vojenské i civilní zásluhy všeho druhu. Dělí se na 4 třídy: • velkokříž (velkostuha, hvězda); • komtur 1. třídy (u krku, hvězda menší); • komtur 2. třídy (u krku); • rytíř (na prsou, kříž bez koruny). Součástí řáduje záslužný kříž a zlatá a stříbrná medaile za zá­ sluhy umělecké a vědecké. Jedná se o zlatý osmihrotý kříž, bíle smaltovaný a zakonče­ ný zlatými kuličkami. U tří vyšších tříd je převýšen korunou. V okrouhlém bílém středu je zlatá korunovaná iniciála zakla­ datele A (Adolph), obklopená pruhem s heslem Virtute (Zá­ sluze) a dvěma zlatými snítkami. Vzadu jsou ve středu leto­ počty 1292 (nástup římsko-německého krále Adolfa na říšský trůn) a 1858 (založení řádu). Hvězda velkokříže: stříbrná osmicípá se středovým štítkem řádové dekorace. Hvězda komtura 1. třídy: stříbrný nesmaltovaný řádový kříž. Při udělení za vojenské zásluhy jsou na kříži i hvězdě zkříže­ né meče. Stuha: modrá s oranžovými okraji. Rád Dubové koruny (Ordre de la Couronne de Cheme) (obr. 140) Řád byl založen roku 1841 nizozemským králem a lucem­ burským velkovévodou Willemem II. (Vilém II., 1840-1849) jako vojenský i civilní záslužný řád. Dělí se na 5 tříd: • velkokříž (velkostuha, hvězda); • velkodůstojník (u krku, zvláštní hvězda); • komandér (u krku);

Obr. 139: Řád Adolfa Nassavského (Lucembursko)

Obr. 140: Řád Dubové koruny (Lucembursko)

103

• důstojník - od roku 1858 (na prsou s rozetou na stuze); • rytíř (na prsou). Odznakem řádu je zlatý, bíle smaltovaný tlapatý kříž. V okrouhlém zeleném středu je zlatá korunovaná iniciála za­ kladatele W. Hvězda velkokříže: stříbrná osmicípá se středním štítkem řá­ du, obklopeným heslemJe maintiendrai (Vydržím) a zeleným dubovým věncem. Hvězda velkodůstojníka: stříbrný nesmaltovaný osmihrotý kříž se stejným středem i věncem. Stuha: zelená s oranžovými postranními pruhy.

MAROKO (Maghribíja) - království Stát v severní Africe, který od 16. století odolával expanzi Španělska a Portugalska i Osmanské říše. Zdejší monarchie podlehla koloniálnímu tlaku teprve těsně před 1. světovou válkou: v letech 1912-1956 tu vznikl francouzský a na další části území španělský protektorát. Poté obnovena plná ne­ závislost Marockého království (roku 1958 připojeny i zbytky území). Řád Ouissam Alaouite Řád byl založen už za éry protektorátu v roce 1913, aby na­ hradil řád Ouissam Hafidien z roku 1910. Je to bíle smaltovaná pěticípá hvězda s červeným okrajem, zakončená kuličkami. Mezi jejími cípy probíhá zlatý palmový věnec, v červeném středu je vpředu arabský nápis, vzadu mo­ nogram. Odznak je zavěšen na zlatém palmovém věnci. Stuha: oranžová s bílými postranními pruhy.

M EKLENBU R S KO (Mecklenburg) - velkovévodství Historické území na severu Německa, dnes (od 1990) sou­ část spolkové země Mecklenburg-Vorpommern (Meklenbursko-Přední Pomořansko). Od 6. století osídleno slovanskými Obodrity, od roku 1170 říšské knížectví, v jehož čele stála slo­ vanská dynastie Niklotovců, a to až do zániku svrchovaného státu a monarchie v roce 1918. V roce 1701 se dynastie a úze­ mí rozdělily na dvě části (větve): Mecklenburg-Strelitz (Meklenbursko-Střelicko) a Mecklenburg-Schwerin (Meklenbursko-Zvěřínsko). Po Vídeňském kongresu (1815) získaly obě části titul velkovévodství. V roce 1866 v prusko-rakouském konfliktu stály na pruské straně a roku 1871 se staly spolko­ vými zeměmi Německého císařství. Monarchie byla zrušena až po ukončení 1. světové války v roce 1918. 104

Domácí řád Vendické koruny (Hausorden der Wendischen Krone) (obr. 141) Byl založen roku 1864 jako společný rodinný řád obou vět­ ví vládnoucí dynastie (Mecklenburg-Schwerin a Mecklenburg-Strelitz) a udělován vysoce postaveným osobnostem. Dělil se na 4 třídy: • velkokříž (velkostuha, hvězda, výjimečně i řetěz); • velkokomtur (u krku, hvězda menší); • komtur (u krku); • rytíř (na prsou). Odznakem řádu je zlatý osmihrotý, bíle smaltovaný kříž, za­ věšený na koruně. V modrém středním štítku je tzv. vendická koruna, okolo ní v červeném poli zlatý nápis Per aspera ad ast­ ra (Přes překážky ke hvězdám), pro větev Strelitz Avito viret honoře (Vzkvétá ke cti předků), vzadu iniciály zakladatelů F.F. č\FW.\ tj. Friedrich Franz II. (Bedřich František, 1842-1883) u větve Schwerin a Friedrich Wilhelm (Bedřich Vilém, 1860-1904) u větve Strelitz. Mezi rameny kříže jsou zlatí kráčející gryfové. Odznak velkokříže má mezi křížem a koru­ nou stejné iniciály. Hvězda velkokříže: stříbrná osmicípá se stejným středním štítkem. Hvězda velkokomtura: čtyřcípá. Stuha: modrá se žlutočervenými okraji. Za válečné zásluhy se přidávají meče pouze u velkokříže. Vendická koruna - Vendové, německy Wenden, je němec­ ké historické označení slovanských kmenů. Ty sídlily i na území pozdějšího Meklenburska, kde v 10. století vznikla Vindická marka (pohraniční území říše). Od roku 1160 vládla obodritská dynastie Niklotovců - zprvu jako vazal saských vévodů - když nejstarším doloženým knížetem je Niklot (t 1160).

Řád Gryfa (Greifenorden) (obr. 142) Řád byl založen roku 1884 velkovévodou Friedrichem Franzem III. (Bedřich František, 1883-1897) jako záslužný řád velkovévodství Mecklenburg-Schwerin. Dělil se na 5 tříd: • velkokříž (velkostuha, hvězda vpravo); • velkokomtur (u krku, menší hvězda vlevo); • komtur (u krku); • čestný kříž (připínací kříž na levé hrudi); • rytíř (na prsou). Je to zlatý osmihrotý, červeně smaltovaný kříž, v jehož okrouhlém středu je zlatý kráčející gryf. Hvězda velkokříže: stříbrná osmicípá, v jejím středovém me­

rita 141: Domácí řád Vendické koruny (Meklenburska)

Obr. 142: Řád Gryfa (Meklenburska)

105

dailonu zlatý gryf s opisem Altior adversis (Povznesen nad protivenstvími). Hvězda velkokomtura: stejná s kratšími paprsky. Stuha: žlutá s červenými okraji.

MEXIKO (México) - císařství Také Mexiko se osvobodilo ze španělské nadvlády jako vět­ šina zemí Latinské Ameriky po dlouhé válce 1810-1821 a v roce 1822 se prohlásilo císařstvím a ovládlo i Střední Ameriku. Již v roce 1823 monarchie padla a osvobodily se i středoamerické státy. Císařství bylo znovunastoleno v le­ tech 1864-1867, kdy se za francouzské intervence stal císa­ řem Maxmilián I. Habsburský. Po porážce od mexických re­ publikánských sil byl ale popraven a země se stala znovu republikou.

Obr. 143: Řád Mexického

Obr. 144: Řád Naší Paní z Guadalupe (Mexiko)

106

Řád Mexického orla (Orden de Aquila Mexičana) (obr. 143) Byl založen roku 1865 císařem Maxmiliánem I. Habsbur­ ským (1864-1867) jako záslužný řád. Zobrazením národních atributů i barvou stuhy plně respektoval mexické národní symboly. Dělil se na 5 tříd: • velkokříž (velkostuha, hvězda, výjimečně řetěz); • velkodůstojník (u krku, hvězda na pravé straně); • komtur (u krku); • důstojník (na prsou s rozetou na stuze); • rytíř (na prsou). Odznakem řádu je zlatý korunovaný mexický orel, stojící na zeleném kaktusu (nopálu) a držící v zobáku zeleného hada (znak Mexika). Na hrudi má zkřížené žezlo a meč. Hvězda: stříbrná osmicípá, v okrouhlém červeném středu orel. Stuha: zelená s červenými okraji. Řád zanikl pádem císařství v roce 1867. Řád Naší Paní z Guadalupe (Orden de Nostra Senhora de Guadalupe) (obr. 144) Byl založen roku 1822 Augustinem Itúrbidem, který se prohlásil císařem Augustinem I. (1822-23), jako záslužný řád, roku 1853 obnoven presidentem a poté diktátorem Antonio Lópezem de Santa Annou (1853-1855, ale úřad vykonával už několikrát předtím). Vzorem mu byla francouzská Čestná Legie. Dělí se na 5 tříd: • velkokříž (velkostuha, hvězda vpravo, řetěz);

• velkodůstojník (u krku, hvězda vlevo); • komtur (u krku); • důstojník (na prsou s rozetou na stuze); • rytíř (na prsou). Jde o zlatý tlapatý kříž leopoldského typu, červeně smaltova­ ný s bílo-zelenými okraji, zakončený kuličkami, mezi rameny jsou krátké zlaté paprsky. Kříž je podložen zlatým věncem a převýšen mexickým orlem. V oválném středu je na bílém poli postava P. Marie (tj. Naší Páni), okolo zelený prstenec s heslem Religion, Independencia, Union (Víra, nezávislost, jednota), vzadu je ve středu nápis AI patriotismo heroico (Sta­ tečnému vlastenectví). Hvězda: zlatá osmicípá s řádovým křížem na středu. Stuha: modrá s fialovými okraji. Řád zanikl po pádu druhého císařství roku 1867. Řád sv. Karla (Orden de S. Carlo) (obr. 145) Byl založen roku 1865 císařem Maxmiliánem I. jako dám­ ský záslužný řád. Měl 2 třídy: • velkokříž (velkostuha); • malý kříž (na mašli na levé straně hrudi). Odznakem je bíle smaltovaný latinský kříž s liliovitým zakon­ čením, na jehož středu leží menší latinský, zeleně smaltovaný kříž se stříbrným nápisem Humilitas (Pokora), vzadu nápis San Carlos (Svatý Karel). Stuha: červená. Také tento řád zanikl po pádu monarchie roku 1867.

Obr. 145: Řád sv. Karla (Mexiko)

MODENA- vévodství Historické území v Itálii nazvané podle stejnojmenného měs­ ta. Od 12. století městská komuna, poté v letech 1258-1796 pod vládou italského rodu Este. Po skončení napoleonských válek bylo vévodství obnoveno roku 1814 pod vládou Habs­ burků, protože dědička rodu Este se provdala za arcivévodu Ferdinanda Rakouského (1754-1806) a jejich syn zde převzal vládu. Od roku 1860/61 je Modena součástí sjednocené Itálie; titul ďEste zůstal nadále v habsburském rodě. Řád Estenského orla (Ordine della Aquila Estense) (obr. 146) Řád založil modenský vévoda Francesco V (František) v roce 1855 jako záslužný řád. Dělil se na 3 třídy: • velkokříž (velkostuha, hvězda);

Obr. 146: Řád Estenského orla (Modena)

107

• komandér (u krku); • rytíř (na prsou); Je to zlatý osmihrotý kříž, bíle smaltovaný s modrým lemem, s kuličkami na koncích, mezi rameny jsou ozdobná písmena E (tj. iniciála rodu Este). V modrém okrouhlém středu je bílý korunovaný orel, okolo nápis Proxime soli - MDCCCLV (Nej­ blíže slunci - a datum založení 1855). Vzadu je postava patro­ na Modeny s opisem S. Contardus Atestinus (Sv. Contardus z Este). Kříž je převýšen zeleným dubovým věncem, za vo­ jenské zásluhy zbrojí. Hvězda: osmicípá, stříbrná se stejným středem. Stuha: modrá s bílými postranními pruhy. Řád zanikl v roce 1860/61 spojením Modeny s Italským královstvím. MONAKO (Monaco) - knížectví Malý státeček na jihu Evropy. Území patřilo od 10. století ja­ novské rodině Grimaldiů, která vládne dodnes. Od roku 1297 je to knížectví, které bylo střídavě pod janovskou, španělskou a francouzskou (1641-1793) ochranou. Za napoleonských vá­ lek bylo anektováno Francií, po Vídeňském kongresu (1815) obnoveno knížectví.

Obr. 147: Rád sv. Karla (Monako)

Řád sv. Karla (Ordre de St. Charles) (obr. 147) Řád založil roku 1858 kníže Charles III. (Karel, 1856-1889) jako záslužný řád. Dělí se na 5 tříd: • velkokříž (velkostuha, hvězda); • velkodůstojník (u krku, hvězda na pravé straně); • komandér (u krku); • důstojník (na prsou s rozetou na stuze); • rytíř (na prsou). Odznakem je zlatý osmihrotý bíle smaltovaný kříž s červe­ ným okrajem, převýšený korunou. Mezi jeho rameny probíhá zelený věnec. V okrouhlém červeném středu je dvojitá koru­ novaná iniciála zakladatele C, okolo nápis Princeps et patria (Kníže a vlast). Vzadu je monacký znak (bílé a červené routy), okolo heslo Deojuvante (S pomocí Boží). Hvězda: stříbrná osmicípá s řádovým křížem na středu. Stuha: červeno-bílo-červená. NĚMECKO - viz jednotlivá území: ANHALTSKO, BÁDENSKO, BAVORSKO, BRUNŠVICKO, FRANKFURT, HANNOVERSKO, HESSENSKO (Kasselsko a Darmstadtsko), HOHENLOHE, HOHENZOLLERNSKO, LIPPE,

108

MEKLENBURSKO, OLDENBURSKO, PRUSKO, REUSS, SASKO (Sasko, Sasko-Výmarsko, Sasko-Altenbursko, Sasko-Koburg-Gotha a Sasko-Meiningensko), SCHAUMBURG-LIPPE, SCHWARZBURSKO, THURN-TAXIS, VESTFÁL­ SKO, WALDEK, WÚRTTEMBERSKO. NIKARAGUA (Nicaragua) - republika Středoamerická republika, nezávislost získala po svržení špa­ nělského koloniálního panství roku 1821, vzápětí anektována Mexikem (do 1823) a pak součástí Spojených středoamerických států (1823-1839). Poté se stala definitivně nezávislou republikou.

Rád San Juan (Orden de San Juan) (obr. 148) Též Grey Town; byl založen roku 1857 městskou správou města Grey Town (odtud jeho další název) jako záslužný řád. Dělí se na 3 třídy: • velkokříž (stříbrná hvězda na levé straně prsou); • komandér (u krku); • rytíř (na prsou). Odznakem je zlatá bíle smaltovaná osmicípá hvězda, zakonče­ ná kuličkami. V modrém okrouhlém středu jsou dvě svázané pochodně a okolo nápis Cives urbis reparatae memores (Obča­ né pamětliví obnoveného města). Mezi rameny kříže probíhá zelený věnec, nad křížem je zavěšena hradební koruna. Hvězda: brilantující, stříbrná, osmicípá s řádovou dekorací na středu. Stuha: červená s modrými okraji. NIZOZEMSKO (Nederland) - království Nepřesně též Holandsko, Nizozemí. Stát v západní Evropě. Původně součást historického Nizozemí. To patřilo do írán­ ské, poté východofranské říše a po jejím rozpadu zde vzniká řada hrabství i církevních území. V 16. století většinu území získali burgundští vévodové, po jejich vymření Habsburkové. Vznik Nizozemska je spojen s protišpanělským povstáním ve druhé polovině 16. století. Severní provincie Španělského Ni­ zozemí vybojovaly svou nezávislost a od roku 1581 stál v če­ le Spojených nizozemských provincií dědičně místodržící z rodu Oranje-Nassau (Oranžsko-nasavského). Za napoleon­ ských válek země okupována Francií, a bylo tu vyhlášeno Ho­ landské království (1806-1810) pod vládou Napoleonova bra­ tra Ludvíka, Nizozemsko pak Francie anektovala. Vídeňským kongresem 1815 byla obnovena jeho nezávislost a připojením území bývalého Rakouského Nizozemí vytvořeno Spojené

Obr. 148: Rád San Juan (Nikaragua)

109

království Nizozemské, zahrnující formou personální unie i Lucembursko. V roce 1831 se oddělila Belgie, v roce 1890 se osamostatnilo i Lucembursko. Královský Nizozemský (Holandský) řád (De Nederlandse Konigliche Ordě) Řád v roce 1807 založil holandský král Ludvík (Louis) Bo­ naparte (1778-1846, vládl 1806-1810). Měl nahradit Řád Jed­ noty a Záslužný řád, oba z roku 1806, kdy Napoleon I. Bona­ parte udělal z obsazené „sesterské“ Batavské republiky Holandské království, které svěřil mladšímu bratru. Dělil se na 3 třídy: • velkokříž (velkostuha); • komandér (u krku); • rytíř (na prsou). Je to zlatá bíle smaltovaná osmicípá hvězda s kuličkami na koncích, v jejímž okrouhlém středu je vpředu poprsí krále Ludvíka a v opisu nápis v holandštině Lodewijk Koning van Holland (Ludvík král holandský), vzadu lev na mořské hladi­ ně. Mezi cípy hvězdy jsou zlaté včely (oblíbený symbol Napo­ leona Bonaparta), hvězda je převýšena korunou. Stuha: modrá. Řád zanikl však už v roce 1808, dva roky před anexí území Francií.

Obr. 149: Vojenský řád Vilémův (Nizozemsko)

110

Vojenský řád Vilémův (De Militaire Willems-Orde) (obr. 149) Byl založen roku 1815 králem Willemem I. (Vilém z dy­ nastie Oranje Nassau, 1802-1840) jako vojenský záslužný řád. Dělí se na 4 třídy: • velkokříž (velkostuha, hvězda); • komandér (u krku, menší hvězda); • rytíř 3. třídy (na prsou s rozetou na stuze); • rytíř 4. třídy (na prsou). Odznakem řádu je zlatý osmihrotý kříž, bíle smaltovaný a za­ končený kuličkami. Mezi rameny probíhají zelené vavřínové ratolesti ve tvaru svatoondřejského kříže. Na středu kříže le­ ží zlatá ocílka (jako symbol Burgundska, jehož vévodové až do smrti Karla Smělého roku 1477 vládli v Nizozemí). Na plo­ chách ramen je rozložen nápis Voor/moed/beleid/trouw (Za sta­ tečnost, oddanost, věrnost). Vzadu je v okrouhlém medailonu zlatá šifra zakladatele W. Kříž je převýšen korunou. Hvězda velkokříže: stříbrná osmicípá s řádovým odznakem na středu.

Hvězda komandéra: řádový odznak, převýšený korunou. Stuha: oranžová s modrými postranními pruhy.

Řád Nizozemského lva (De Ordě van de Nederlanse Leeuw) Řád založil roku 1818 král Willem I. (Vilém, 1815-1840) ja­ ko civilní záslužný řád a až do roku 1830 se jmenoval Civilní záslužný řád Belgického lva; téhož roku došlo k odtržení a osa­ mostatnění Belgie a řád dostal své současné jméno. Dělí se na 3 třídy: • velkokříž (velkostuha, hvězda); • komandér (u krku, hvězda menší); • rytíř (na prsou). Jde o zlatý osmihrotý kříž, zakončený kuličkami, bíle smalto­ vaný. Mezi jeho rameny jsou zlaté iniciály zakladatele IV, v modrém středu je vpředu nápis Virtus nobilitat (Ctnost šlechtí), vzadu zlatý korunovaný lev s mečem a šípy v tlapách (znak Nizozemska). Kříž je převýšen královskou korunou. Hvězda velkokříže: osmicípá, zlatá se samotným řádovým křížem na středu. Hvězda komandéra: korunovaný řádový kříž bez iniciál mezi rameny. Stuha: modrá s oranžovými postranními pruhy. Řád Oranžsko-nassavský (De Ordě van Oranje-Nassau) (obr. 150) Řád založila roku 1892 královna Willemina I. (Vilemína I., 1880-1962, vládla 1890-1948) - už po osamostatnění Lucem­ burska -jako záslužný řád, pro vojenské osoby se zkříženými meči. Dělí se do 5 tříd: • velkokříž (velkostuha, hvězda); • velkodůstojník (u krku, hvězda); • komandér (u krku); • důstojník (na prsou, na stuze rozeta); • rytíř (na prsou stříbrný kříž bez věnce). K řádu patří zlatá, stříbrná a bronzová medaile. Jde o zlatý osmihrotý, modře smaltovaný kříž s modrým le­ mem a kuličkami na koncích. Mezi jeho rameny probíhá zlatý věnec. Kříž je převýšen korunou. V modrém středu je zlatý nizozemský lev, okolo v bílém poli zlatý nápisJe maintiendrai (Vydržím). Hvězda velkokříže: stříbrná, osmicípá, se středem dekorace na svém středu. Hvězda velkodůstojníka: stříbrná, čtyřcípá a také se stejným středem.

Obr. 150: Řád Oranžsko-nassavský (Nizozemsko)

111

Stuha: oranžová s modrým okrajem, odděleným úzkým bílým proužkem.

Obr. 151: Oranžský domácí řád (Nizozemsko)

Oranžský domácí řád (DeHuisorde van Oranje) (obr. 151) Řád založila roku 1905 královna Willemina I. (Vilemína, 1890-1948) jako záslužný řád. Dělí se na 6 tříd: • velkokříž (velkostuha, hvězda); • velkodůstojník (u krku, hvězda); • komandér (u krku); • důstojník (připínací kříž na levé straně hrudi); • rytíř 1. třídy (na prsou); • rytíř 2. třídy (na prsou, kříž stříbrný). Odznakem řádu je zlatý štíhlý tlapatý kříž s prodlouženým dolním ramenem. Ramena jsou mírně prohnutá a jejich konce vybočené. Kříž je červené smaltovaný, mezi rameny probíhá zlatý věnec. V okrouhlém středu je ve zlatém poli modrá lo­ vecká trubka a v opisu heslo/e maintiendrai (Vydržím). Hvězda velkokříže: stříbrná, osmicípá se středem řádu upro­ střed. Hvězda velkodůstojníka: stříbrná, čtyřcípá, se stejným stře­ dem. Stuha: oranžová. NORSKO (Norge) - království Stát v severní Evropě. Království se tu ustavilo již v 9. stole­ tí, ale země se často stávala součástí výbojných sousedů Dánska a Švédská - většinou formou personální unie. Referendem 1905 ukončilo téměř stoletou (od 1815) nadvládu Švédská a stalo se plné suverénním královstvím s vládnoucí dynastií Gliicksburg dánského původu.

Obr. 152: Řád Norského lva (Norsko)

112

Řád Norského lva (Orden den Norské Love) (obr. 152) Řád byl založen švédským králem Oscarem II. (Oskar; v le­ tech 1814-1905 bylo Norsko spojeno se Švédském formou personální unie) v roce 1904 jako nejvyšší norský řád, určený nejvyšším hodnostářům a cizím hlavám státu, a to v jediné třídě (velkostuha, hvězda, řetěz). Jde o oválný zlatý medailon, červené smaltovaný se zlatým věncem na okraji, převýšený korunou. V oválném středu je zlatý vztyčený lev, držící sekyru (norský znak), vzadu je nor­ ský psané heslo řádu Over dybet mod hojden (Přes propasti k výšinám). Hvězda: osmicípá, bíle smaltovaná, s kuličkami na koncích, na středu je okrouhlá řádová dekorace, obklopená zlatým řeté-

zem, na němž jsou střídavě umístěny korunovaná iniciála za­ kladatele O. II. a norský lev. Stuha: modrá s bílými postranními pruhy a červenými okraji. Řád zanikl již v roce 1905 osamostatněním Norského krá­ lovství od Švédská. Řád sv. Olafa (Sanct Olavs Orden) (obr. 153) Založen roku 1847 králem Oskarem I. (1844-1859) jako zá­ služný řád. Dělí se - po úpravách v roce 1873 a 1890 - do 5 tříd: • velkokříž (velkostuha, hvězda, řetěz); • komandér 1. třídy - od roku 1873 (u krku, hvězda); • komandér 2. třídy - od roku 1873 (u krku); • rytíř 1. třídy - od roku 1890 (na prsou); • rytíř 2. třídy - od roku 1890 (na prsou, kříž stříbrný). Jde o zlatý osmihrotý kříž, bíle smaltovaný, s kuličkami na koncích, mezi rameny jsou zlaté korunované stylizované ini­ ciály zakladatele O. V okrouhlém středním medailonu je v červeném poli zlatý korunovaný vztyčený lev, držící sekyru (norský znak). Vzadu je umístěn nápis Red ogsandhed (Právo a pravda). Hvězda velkokříže: stříbrná osmicípá s křížem řádu na svém středu. Hvězda komandéra: stříbrný, nesmaltovaný řádový kříž. Stuha: červenofialová s bílo-modro-bílými postranními pruhy. Řád, který nese jméno norského národního světce, zůstal zachován i po osamostatnění Norska od Švédská.

Obr. 153: Řád sv. Olafa (Norsko)

OBOJÍ SICÍLIE viz KRÁLOVSTVÍ OBO­ JÍ SICÍLIE OLDENBURSKO (Oldenburg) - velkovévodství Historické území na severozápadě Německa nazvané podle stejnojmenného města. Původně součást Dolního Saska, od roku 1180 hrabství, od roku 1777 vévodství. Po napoleon­ ských válkách získalo rozhodnutím Vídeňského kongresu v roce 1815 titul velkovévodství. Po sjednocení Německa (1871) jedna ze spolkových zemí, monarchie padla s koncem Německého císařství po 1. světové válce (1918).

Domácí a záslužný řád vévody Petra Friedricha Ludví­ ka (Haus- und Verdienstorden des Herzogs Peter Friedrich Ludwig) (obr. 154) Byl založen roku 1838 velkovévodou Paulem Friedrichem Augustem (1829-1853) na památku jeho otce vévody Petra

Obr. 154: Domácí a záslužný řád vévody Petra Friedricha Ludvíka (Oldenbursko)

113

Friedricha Ludwiga (1755-1829, vládl od 1785). Dělil se na 5 tříd: • velkokříž zlatý či stříbrný (velkostuha, hvězda; zlatý má ještě řetěz); • velkokomtur (u krku, hvězda na pravé straně hrudi); • komtur (u krku); • rytíř 1. třídy (na prsou); • rytíř 2. třídy (na prsou, kříž stříbrný). Jde o zlatý tlapatý kříž, bíle smaltovaný, převýšený korunou. V okrouhlém středu je na modrém poli zlatý korunovaný mo­ nogram RF.L. (podle názvu řádu), obklopený červeným prstencem se zlatým heslem Eine Wahrheit, ein Gott, ein Recht (Jedna pravda, jeden Bůh, jedno právo). Vzadu je zem­ ský znak v bílém poli a na ploše ramen data: 17. Jan. 1755 (na­ rození vévody), 6. Jul. 1785 (převzetí vlády), 21. Mat 1829 (úmrtí), 27. Nov. 1838 (založení řádu). Hvězda: stříbrná, osmicípá s medailonem řádu na středu. Stuha: modrá s červenými okraji. Řád pravděpodobně zanikl po pádu monarchie v roce 1918.

OSMANSKÁ Ř í Š E - sultanát Osmanská říše datuje své počátky do konce 13. století, kdy vládl její zakladatel Osman I. (1281-1326). Po období rozma­ chu ukončeného neúspěšným obléháním Vídně (1693) násle­ doval úpadek, a zejména v 19. století územní ztráty na Balká­ ně, ale i v severní Africe. Krizi impéria završila 1. světová válka, po níž byla v roce 1922 monarchie zrušena a země se stala Tureckou republikou. V případě tureckých vyznamenání najdeme řadu symbolů typických pro všechny islámské země (půlměsíc, hvězdy), včetně barev - zelená (islám) a červená, které tvořily také vlajku Osmanské říše. Typické je i užití sul­ tánovy iniciály (tzv. thugra).

Obr. 155: Řád Nišan el Imtiaz - hvězda (Turecko)

114

Řád Imtiaz (Nišan el Imtiaz) (obr. 155) Řád založil roku 1879 sultán Abdůlhamid II. (1876-1909) jako nejvyšší turecký řád, udělovaný nejvyšším hodnostářům v jedné třídě (velkostuha, hvězda). Odznakem řáduje stříbrná osmicípá hvězda, na jejímž stře­ du leží další menší hvězda, čtyřcípá, zeleně smaltovaná s pro­ hnutými cípy a oblým zakončením. V zeleném středním me­ dailonu je sultánova iniciála - tzv. thugra - obklopená prstencem z briliantů. Hvězda je převýšena stříbrným půl­ měsícem s hvězdou. Hvězda: zlatá, podobná odznaku řádu. Stuha: z poloviny červená a zelená.

Řád Slávy (Nišan el Iftikař) Řád založil roku 1831 sultán Mahmud II. (1808-1839), ale roku 1851 byl zrušen a nahrazen Řádem Medžidie (viz níže). Byl udělován v jedné třídě a nošen na stuze kolem krku nebo na řetězu. Byl to zlatý okrouhlý medailon s iniciálou sultána (thugrou) v dolní polovině obtočený brilantujícími vavřínovými rato­ lestmi, v horní zlatými paprsky. Medailon je zavěšen na půl­ měsíci s hvězdou. Stuha: červená se zelenými okraji. Řád Osmanie (Nišan el Usmania) (obr. 156) Byl založen roku 1862 sultánem Abdůlazizem (1861-1876) jako záslužný řád. Dělil se na 4 třídy: • 1. třída (velkostuha, hvězda); • 2. třída (u krku, hvězda na pravé straně hrudi); • 3. třída (u krku); • 4. třída (na prsou). Odznakem řáduje sedmicípá zlatá, zeleně smaltovaná hvězda zavěšená na zlatém půlměsíci s hvězdou, s kuličkami na kon­ cích. Mezi cípy jsou stříbrné brilantující paprsky. V okrouh­ lém středovém štítku je zlatý půlměsíc a turecký nápis psaný arabským písmem (Abdulaziz chán, vládce Turků, důvěřující v Alláha'), vzadu červené válečné trofeje. U nižších tříd je me­ dailon celý ze stříbrného plechu. Hvězda: osmicípá, stříbrná, brilantující se stejným středem. Stuha: zelená s červenými postranními pruhy. Za válečné zásluhy připojeny zkřížené meče.

Obr. 156: Řád Osmanie (TUrecko)

Řád Medžidie (Nišan el Medžidia) (obr. 157) Řád založil roku 1851 sultán Abdůlmecidem I. (1839-1861) jako záslužný řád. Dělil se na 5 tříd podle vzoru francouzské Čestné Legie (viz). Je to stříbrná sedmicípá hvězda, která má mezi cípy stříbr­ né půlměsíce s hvězdou. Ve zlatém okrouhlém středním štít­ ku je sultánova iniciála (thugra), okolo turecký nápis arab­ ským písmem Píle, oddanost, věrnost. N převýšení je červeně smaltovaný půlměsíc s hvězdou. Hvězda: stříbrná sedmicípá se stejným středem. Stuha: červená se zelenými okraji.

Řád Šefkat (Nišan i Šefkať) (obr. 158) Řád založil roku 1878 (zřejmě v souvislosti s rusko-turec-

Obr. 157: Řád Medžidie (TUrecko)

115

kou válkou) sultán Abdiilhamid II. (1876-1909) jako dámský řád, udělovaný za charitativní činnost. Dělil se na 3 třídy: • 1. třída (na řetězu nebo na stuze kolem krku); • 2. třída (na prsou); • 3. třída (na prsou, odznak stříbrný). Jde o pěticípou zlatou, červeně smaltovanou hvězdu s kulič­ kami na koncích, položenou na větší stříbrnou brilantující pě­ ticípou hvězdu. Menší hvězda má mezi svými cípy zelený vavřínový věnec. V okrouhlém zlatém středu je sultánova ini­ ciála (thugra), obklopená heslem řádu Láska k lidem, pomoc, dobročinnost. Řád je zavěšen na půlměsíci s hvězdou. Stuha: bílá se zeleno-červeno-zelenými pruhy při okrajích.

Obr. 158: Řád Nišan i Šefkat (Tiirecko)

Řád Červeného půlměsíce Řád založil roku 1798 sultán Selim III. (1789-1807) a byl udělován za zásluhy ve válce. Jako první jím byl vyznamenán anglický admirál Nelson za své vítězství u Abukiru nad fran­ couzským loďstvem v roce 1798 poté, co Napoleon napadl Egypt, který patřil k Osmanské říši. Dělil se na 3 třídy: • 1. třída (velkostuha, hvězda); • 2. třída (u krku); • 3. třída (na prsou). Odznakem řádu byl červeně smaltovaný okrouhlý stříbrný medailon s brilantujícím půlměsícem a hvězdou umístěnou na svém středu. Hvězda: brilantující s medailonem řádu na svém středu. Stuha: červená. Poznámka: vzdor shodě jmen nemá řád nic společného s dnešním symbolem červeného půlměsíce - obdobě Červe­ ného kříže; Červený kříž byl založen až po polovině 19. stole­ tí (v souvislosti s krymskou válkou), a teprve poté přijaly is­ lámské země pro stejné účely symbol červeného půlměsíce.

PARMA- vévodství Historické území v severní Itálii nazvané podle stejnojmen­ ného města. To bylo od konce 11. století komunou, kterou ro­ ku 1346 ovládl rod milánských Viscontiů. Od roku 1499 pod vládou papežů, od 1545 spolu s Piacenzou vévodství v držení rodu Farnese, pak 1731-1748 Habsburků, poté španělských Bourbonů. Po skončení napoleonských válek vévodství obno­ veno pro Marii Luisu (1815-1847), rakouskou princeznu a druhou ženu císaře Napoleona. Po její smrti se v Parmě vrá­ til k moci načas parmský vévoda Karel II. (1799-1883) z rodu 116

Bourbonů, ale po povstání roku 1849 se zřekl vlády a Parma se dostala pod vládu Habsburků. Roku 1859 se jí zmocnilo Sardinské království a spolu s ním je od roku 1861 součástí sjednocené Itálie.

Konstantinův řád sv. Jiří (Ordine Costantiniano di S. Gior­ gio) (obr. 159) Podle starých kronik byl údajně založen římským císařem Konstantinem Velikým již roku 312. Roku 1190 získal od by­ zantského císaře Alexia Komnena své stanovy. Po pádu Cařihradu (1453) byl řád uznán papežem jako rodinný řád byzant­ ské císařské dynastie Komnenů v Itálii. Poslední potomek tohoto rodu předal roku 1697 velmistrovství řádu tehdejšímu vévodovi z Parmy z rodu Farnese. Roku 1731 přechází po vy­ mření rodu Famese titul vévody parmského i řád do držení španělské větve Bourbonů. Když se roku 1734 Karel Bourbonský, vévoda parmský, stává králem Království obojí Sicílie, zařazuje řád mezi sicilské řády. Roku 1815 se stává vévodkyní parmskou Marie Luisa, arcivévodkyně rakouská a bývalá císa­ řovna francouzská a také přejímá řád z titulu dědictví rodu Farnese. Tak vznikly dva samostatné, ale prakticky stejné řá­ dy: parmský a sicilský. Po smrti Marie Luisy roku 1847 vé­ vodství znovu připadlo Bourbonům a řád zůstává jejich rodin­ ným řádem dodnes (větev Bourbon-Párma) stejně jako dříve sicilský řád je dnes rodinným řádem větve Bourbon-Sicílie. Obr. 159: Konstantinův řád sv. Jiří (Parma) Dnešní rozdělení řádu je: • justiční bailli (velkostuha, hvězda, kříž s korunou, trofejí a zavěšeným sv. Jiří); • velkokříž (velkostuha, hvězda, kříž bez trofeje a sv. Jiří); • justiční rytíř (u krku, hvězda); • rytíř z milosti (u krku, bez trofeje, hvězda stříbrná); • rytíř za zásluhy (u krku, kříž bez koruny a bez trofeje); • rytíř za dobročinnost (na prsou, kříž bez koruny i trofeje); • kaplan řádu (na prsou, kříž s korunou, menší stříbrná hvězda). Odznakem řáduje zlatý řecký kříž, červeně smaltovaný, liliovitě zakončených ramen. Na ploše ramen jsou postupně zlatá písmena I/H/S/V (tedy iniciály nápisu In hoc signo vinces, V tomto znamení zvítězíš, který se údajně spolu se zname­ ním kříže zjevil císaři Konstantinu Velikému před bitvou s je­ ho sokem Maxentiem a přivedl císaře ke křesťanství), na vo­ dorovných ramenech blíže ke středu řecká písmena Alfa a Omega (Začátek a konec). Přes střed kříže jsou položena řecká písmena X a P (monogram Kristův). Kříž je převýšen zlatou korunou.

117

Hvězda: zlatá, případné stříbrná, osmicípá, s řádovým křížem

na středu. Stuha: bleděmodrá. Velmistr řádu nosí slavnostní řetěz, který muže být výji­ mečně udělen význačným osobnostem. U justičních rytířů (neboli rytířů dle práva) je podmínkou přijetí šlechtický pů­ vod, u ostatních stupňů zásluhy či dobročinnost. U nás byl justičním bailli a nositelem řetězu kníže Karel Schwarzen­ berg (1911-1986).

Řád sv. Ludvíka (Ordine di S. Lodovico) Původně šlo o řád vévodství Lucca (viz tam), roku 1849 však byl převzat vévodou Karlem III. (1849-1854) i pro Par­ mu, která se po smrti Marie Luisy vrátila roku 1847 Bourbonům, a rozšířen do 5 tříd. Nositelé velkokříže a komandérského kříže byli povyšová­ ni do dědičného šlechtického stavu, nositelé nižších tříd do osobního. Řád zanikl sjednocením Itálie roku 1861. PERSIE (dnešní Írán) - císařství Tradice dnešního Íránu sahají hluboko do starověku (Perská veleříše). Po době arabské, turecké a mongolské nadvlády (7.-15. století) se na perském trůnu šáhů vystřídala řada dy­ nastií - v letech 1796-1925 Kadžárovci, poté 1925-1979 Pa­ hlavi - a země čelila i koloniální expanzi. Díky rusko-britské rivalitě si však zachovala - byť mnohdy jen formální - nezá­ vislost. V roce 1935 zároveň došlo ke změně a název Persie vystřídalo označení Írán, tj. Země Aijů (Vznešených). Po svr­ žení monarchie tu byla roku 1980 nastolena islámská re­ publika.

Obr. 160: Řdd Slunce a lva (Persie)

118

Řád Slunce a lva (Nišan i šir u khoršid) (obr. 160) Založil ho roku 1808 šáh Fath Alí (1797-1834) jako všeo­ becný záslužný řád v 5 třídách (rozdělení a způsob nošení mě­ lo vzor ve francouzské Čestné Legii - viz tam). Jde o stříbrnou brilantující hvězdu, v jejímž okrouhlém, modře smaltovaném středu je stojící lev v přirozených bar­ vách. Za ním vychází zlaté slunce. Lev drží v tlapě vztyčenou šavli (při udělení cizinci šavle chybí). (Jde o perský, poté írán­ ský státní znak, který byl až do zrušení monarchie i na státní vlajce.) Počet cípů hvězdy je různý dle stupně řádu: • 1. stupeň: 8 cípů (velkostuha, hvězda); • 2. stupeň: 7 cípů (u krku, hvězda); • 3. stupeň: 6 cípů (u krku);

4. stupeň: 5 cípů (na prsou, hvězdicovitá ozdoba v převý­ šení); • 5. stupeň: 5 cípů (na prsou). Hvězda: sedmicípý řádový odznak. Stuha: pro příslušníky perského dvora modrá, pro ostatní Peršany červená či bílá, pro cizince zelená. Počátkem tohoto století řád zaniká.

•

Řád Nešane-Aftab (obr. 161) Nešane-Aftab je dámský řád, založený roku 1873 za vlády šáha Násiraddína (1848-1896) v jedné třídě (velkostuha, hvězda). Jde o horní polovinu brilantující hvězdice, napodobující slunce, v jejímž okrouhlém středu je lidská tvář. Hvězda: úplná brilantující hvězdice se stejným středem. Stuha: růžová se zeleným okrajem a navíc širším postranním pruhem. POLSKO-království Polsko se po vymření dynastie Jagellonců (1572), která spoji­ la Polsko s Litvou, stalo voleným královstvím a šlechtická de­ mokracie přispěla k rozkladu centrální moci. To nakonec ved­ lo v letech 1772,1793 a 1795 k tzv. trojímu dělení Polska mezi jeho sousedy (Rusko, Prusko, Rakousko), čímž polská stát­ nost na čas zanikla. Po napoleonských válkách z Varšavského velkoknížectví (1807-1813), vytvořeného Francouzi na prus­ kém záboru, vzniklo z rozhodnutí Vídeňského kongresu 1814/15 (odtud Kongresovka) Polské království spojené for­ mou personální unie s Ruskem. Postupné však byla jeho vnitřní autonomie omezována, až se změnilo na pouhou gu­ bernii. Obnova Polska - již jako republiky - je pak spojena až se změnami po 1. světové válce v roce 1918.

Řád Bílé orlice (obr. 162) Roku 1705 založil polský král August II. Silný (1679-1706 a 1709-1733 a zároveň saský kurfiřt) medaili na modré stuze, kterou udělil svým dvořanům. Na její přední straně byla pol­ ská orlice s opisem Pro fide, rege, lege (Za víru, krále a zákon) a vzadu iniciály A. R. (Augustus rex, tedy král). Medaile byla roku 1713 nahrazena řádem o jednom stupni, nošeném na velkostuze. Odznakem řádu byl zlatý osmihrotý kříž, červeně smalto­ vaný s bílým lemem (polské heraldické barvy), zakončený ku­ ličkami, mezi rameny byly zlaté paprsky. Na střed kříže byla položena korunovaná bílá orlice, vzadu v červeném oválném

Obr. 161: Řád Nešane-Aftab (Persie)

Obr. 162: Řád Bílé orlice současná podoba (Polsko)

119

medailonu byl bílý tlapatý kříž s monogramem zakladatele. Hvězda: většinou dracounová s řádovým křížem na středu. Stuha: světlemodrá. Roku 1831 - po porážce polského povstání - byl dekretem ruského cara zařazen mezi ruské řády (viz Rusko). V roce 1921 byl obnoven Polskou republikou. Řád nacházíme ve sbírkách muzea v Drážďanech, neboť byl nošen saskými kurfiřty, kteří byli po určitou dobu současně polskými králi. V roce 1921 obnovený řád byl udělován větši­ nou hlavám spřátelených států, u nás ho obdržel president Tomáš Garrigue Masaryk.

Obr. 163: Řád Virtuti militari - současná podoba (Polsko)

120

Řád Virtuti militari (Order Virtuti Militari) (obr. 163) Řád byl založen roku 1792 posledním polským králem Sta­ nislavem II. Augustem Poniatowskim (1763-1795) a udělo­ ván za statečnost v boji. Dělil se na 3 třídy: • velkokříž (velkostuha, hvězda na pravé straně hrudi); • komandér (u krku); • rytíř (na prsou). K řádu patří zlatá a stříbrná medaile. Odznakem je stříbrný kříž leopoldského typu, zakončený kuličkami. Plocha ramen je černě patinována s děleným nápi­ sem Vir/tuti/milUtari (Za vojenské zásluhy). V okrouhlém středním štítku je vpředu v černém poli stříbrná korunovaná orlice, obtočená zeleným vavřínovým věncem. Vzadu jsou na hladké nepatinované ploše ramen iniciály zakladatele S. A. R. R (Stanislav August Rex Poloniae), ve středu postava jezdce s taseným mečem (litevský znak; od roku 1385 - a těsněji od 1569 - byla Litva v unii s Polskem). Hvězda: stříbrná, osmicípá, s řádovým křížem na středu. Stuha: modrá s širokými černými postranními pruhy. Tento řád byl udělován pouze v roce 1792, krátce poté do­ šlo k 2. dělení Polska a v roce 1795 Polsko zaniklo. Roku 1807 po založení tzv. Varšavského velkovévodství Napoleonem byl obnoven řád s názvem Kříž vojenských zásluh velkovévodou Friedrichem Augustem Saským, který byl postaven do čela velkovévodství. Tehdy byl litevský znak na zadní straně kříže nahrazen nápisem Rex et Patria (Král a vlast). Tento kříž byl udělován roku 1812 za Napoleonova tažení do Ruska. Po roz­ hodnutí Vídeňského kongresu o zřízení Polského království a převzetí polského královského titulu ruským carem existo­ val řád v letech 1815-1831 pod názvem Polský vojenský řád. V roce 1831 byl naposled udělován v povstaleckém vojsku, když Poláci povstali proti ruské nadvládě. Ve stejném roce za-

kláda car Mikuláš I. ruský řád Virtuti militari stejného vzhle­ du i dělení (pouze odpadly kuličky na koncích), aby jím vyzna­ menal ruské vojáky, bojující proti Polákům. Tím existence řá­ du skončila. V roce 1919 byl však řád obnoven v Polské republice, kte­ rá se osvobodila v důsledku 1. světové války. Jeho známými nositeli byli generál Tadeusz Košciuszko (1746-1817), účastník amerického boje za nezávislost v letech 1778-1783, Washingtonův pobočník a hrdina polského povstá­ ní 1794, a generál Josef Poniatowski (1763-1813). Po 1. světo­ vé válce byl mezi nositeli obnoveného řádu například maršál Pilsudski (1867-1935), šéf polského státu a po 2. světové vál­ ce ho získal i československý generál Ludvík Svoboda. PO RTU GALSKO-království Portugalsko se konstituovalo během reconquisty (znovudobývání Pyrenejského poloostrova obsazeného Araby) nejprve jako hrabství (1095) a posléze v roce 1139 jako království. Dobývání území na jihu dokončilo už v roce 1250. V letech 1580-1640 bylo Portugalsko formou personální unie spojeno se Španělskem, poté se osvobodilo. Monarchie byla v roce 1910 nahrazena republikou.

Řád Kristův (Ordem de Cristo) (obr. 164) Řád byl založen už roku 1317 po zrušení řádu Templářů ja­ ko rytířský řád, potvrzený papežem, který si ponechal právo řád udělovat. Roku 1551 bylo velmistrovství řádu přeneseno na portugalskou korunu. Roku 1789 (v rámci osvíceneckých reforem) změněn na záslužný řád. Dělil se do 3 tříd: • velkokříž (velkostuha, hvězda, řetěz); • komtur (u krku, hvězda); • rytíř (na prsou). Odznakem řádu je zlatý latinský kříž, červeně smaltovaný s tenkým bílým křížem na středu, jehož konce se rozšiřují na způsob břevna. U velkokřížů a komturů je převýšen bíle smaltovanou hvězdou, obklopenou zlatými paprsky, na jejímž středu leží červené srdce Kristovo. U velkokřížů byl kříž ob­ klopen zlatým ozdobným prstencem. V 19. století byla používána zvláštní dekorace pro vojenské osoby: zlatý osmihrotý kříž, zakončený kuličkami, modře smaltovaný s bílými okraji, mezi jehož rameny je položen zla­ tý vavřínový věnec. Kříž byl převýšen korunou. V bílém okrouhlém středu je řádový kříž, mezi rameny bývaly oválné štítky s portugalským znakem.

Obr. 164: Řád Kristův (Portugalsko)

121

Hvězda: ze stříbrných paprsků, v okrouhlém středu řádový kříž, převýšený srdcem Kristovým. Stuha: červená. Řád přetrval pád monarchie a je udělován dodnes.

Obr. 165: Rád sv. Benedikta z Avízu (fíirtugalsko)

Obr. 166: Rád sv. Jakuba od meče (Portugalsko)

122

Řád sv. Benedikta z Avízu (Ordem Militar do Aviz) (obr. 165) Vznikl jako rytířský řád již roku 1162 v době reconquisty, krátce po vzniku samostatného Portugalského království. Ro­ ku 1187 bylo pojmenování doplněno podle sídla řádu - města Aviz. V roce 1789 (v rámci osvíceneckých reforem) ho změni­ la královna Maria I. (1786-1816) ve vojenský záslužný řád. Dělil se na 3 třídy: • velkokříž (velkostuha, hvězda); • komandér (u krku); • rytíř (na prsou). Je to zlatý liliový kříž s prodlouženým dolním ramenem, zele­ ně smaltovaný, převýšený stejnou dekorací s Kristovým srd­ cem jako předešlý řád Kristův. Hvězda: je složena ze stříbrných paprsků, v okrouhlém stře­ du řádový kříž, převýšený srdcem Kristovým. Stuha: zelená. Užívá se dodnes jako vojenský záslužný řád. Řád sv. Jakuba od meče (Ordem de Sanť Jago da Espada) (obr. 166) Byl založen již roku 1175 prvním portugalským králem Al­ fonsem I. Dobyvatelem (Afonso I., 1139-1185) - podle stej­ nojmenného rytířského řádu, který vznikl na území sousední Kastilie - jako rytířský řád. Roku 1789 v rámci osvíceneckých reforem byl rovněž změněn na státní záslužný řád. Od roku 1862 byl udělován za zásluhy vědecké a kulturní a počet tříd byl rozšířen na čtyři. Dělí se na 4 třídy: • velkokříž (velkostuha, hvězda, řetěz); • komandér (u krku); • důstojník (na prsou s rozetou na stuze); • rytíř (na prsou). Jde o zlatý, červeně smaltovaný liliový kříž, jehož dolní rame­ no je delší a zašpičatělé. Kříž je obklopen zeleným palmovým věncem, jehož dolní část je překryta bílou stuhou s nápisem Sciencias, lettras e artes (Vědám, literatuře a umění). U velkokřížů a komandérů je kříž opět převýšen dekorací se srd­ cem Kristovým (viz předchozí řády: Kristův a sv. Benedikta z Avízu), u důstojníků a rytířů zeleným vavřínovým věncem.

Hvězda: stříbrné paprsky, v okrouhlém středu řádový kříž, obklopený heslem. Stuha: tmavé fialová. Popsaná dekorace se srdcem Kristovým byla roku 1789 udělena všem třem výše uvedeným řádům královnou Marií I. V 18. a 19. století byla portugalskými králi nošena společ­ ná dekorace Řádu Kristova, Řádu sv. Benedikta z Avízu a Řá­ du sv. Jakuba, která pak byla také udělována cizím vladařům. Jde o zlatý zdobený oválný medailon, v němž jsou umístě­ ny malé smaltované repliky tří uvedených řádů ve zlatých prstencích. Medailon je převýšen korunou a zavěšen na fialovo-červeno-zelené velkostuze. K dekoraci patří stříbrná hvězda, v jejímž okrouhlém středu jsou opět tři malé smalto­ vané řádové kříže (obr. 167). Řád sv. Jakuba je udělován dodnes za zásluhy o kulturu.

Řád věže a meče (Ordent da Torre e Espada) (obr. 168) Řád založil roku 1459 král Alfons V zvaný Africký (Afonso V, 1438-1481) jako rytířský řád. Poté byl obnoven za napo­ leonských válek roku 1808 princem-regentem, později krá­ lem Janem VI. (Joao, 1816-1826), při příležitosti přenesení královského dvora do Brazílie, a to jako řád všeobecné zá­ služný. Dělil se na 4 stupně: • velkokříž (velkostuha, hvězda, řetěz); • komandér (u krku, hvězda); • důstojník (na prsou); • rytíř (na prsou, dekorace stříbrná). Jde o zlatou, na hrot postavenou pěticípou hvězdu, bíle smal­ tovanou s kuličkami na hrotech. Mezi horními cípy vyrůstá zlatá věž, pod cípy probíhá zelený dubový věnec. Ve zlatém okrouhlém středu leží nakoso meč, obklopený zeleným dubo­ vým věncem, okolo středu je nápis Pělo Rei e pěla lei (Pro krá­ le a zákon), vzadu je otevřená kniha (představuje ústavu krá­ lovství). Hvězda: řádová dekorace, mezi cípy hvězdy jsou zlaté paprs­ ky místo věnce. Stuha: tmavomodrá. Řád sv. Isabely (Ordem de S. Isabel) (obr. 169) Řád založil roku 1801 regent království a pozdější král Jan VI. (Joáo VI., 1769-1826, král od 1816) jako dámský řád, ur­ čený příslušnicím královské rodiny a šlechty s náboženskými a charitativními povinnostmi. Má jeden stupeň, nošený buď na velkostuze nebo na mašli na levé straně hrudi.

Obr. 167: Společná dekorace řádů Kristova, sv. Benedikta a sv. Jakuba (Portugalsko)

Obr. 168: Řád vile a meče (Portugalsko)

Obr. 169: Řád sv. Isabely (Portugalsko)

123

Jde o bíle smaltovaný medailon s postavou světice, dávající almužnu klečícímu žebrákovi (vše v přirozených barvách), v pozadí je zlatý sloup a nad ním slunce. Medailon je obtočen zeleným věncem a zlatými růžemi. Vespod je umístěna mod­ rá páska s heslem Pauperum solatio (Útěcha chudých). Na zadní straně jsou iniciály manželky zakladatele Charloty s ná­ pisem Real Ordem de Santa Isabel, 1801 (Královský řád sv. Isabely, 1801 - datum založení). Medailon je převýšen zlatou okřídlenou hlavou anděla a korunou. Stuha: růžovo-bíle čtyřikrát dělená. Řád je udělován dodnes za zásluhy civilní i vojenské.

Obr. 170: Řád Naší milé Pani z Villa Vicosy (Portugalsko)

Řád Naší milé Paní z Villa Vicosy (Ordem de Nossa Senhora de Villa Vicosa) (obr. 170) Řád založil roku 1819 král Jan VI. (Joao VI., 1816-1826) ja­ ko záslužný řád na počest Panny Marie - patronky království. Dělil se na 3 třídy: • velkokříž (velkostuha, hvězda); • komtur (u krku); • rytíř (na prsou). Odznakem řádu je zlatá, devíticípá hvězda, bíle smaltovaná, převýšená korunou. Mezi cípy vybíhají zlaté paprsky, na nichž leží bílé pěticípé hvězdičky. V okrouhlém středu je zlatá inici­ ála M A (Maria), okolo nápis Padroeira do Reino (Patronka království). Hvězda: řádová dekorace. Stuha: světle modrá s bílými okraji. Řád zanikl s pádem království v roce 1910. Tehdy Portu­ galsko také změnilo barvy své státní vlajky a bílo-světlemodrou kombinaci vystřídala dnešní zeleno-červená.

PRUSKO- království Historický státní útvar ve východní a střední Evropě, který vznikl sekularizaci území Řádu Německých rytířů a spojením území Pruska a kurfiřství Braniborského pod dynastií Hohenzollernů. V době válek o dědictví španělské (1700-1713/14) se kurfiřti prohlásili pruskými králi (toto území nebylo sou­ částí Svaté říše římské národa německého, a tak pruský král ani formálně nepodléhal císaři). Pruské království 1701-1918, od 1871 v rámci Německého císařství, získalo v průběhu 18. a 19. století značné územní zisky - na úkor Polska, Ra­ kouska (Slezsko), ale především rozšiřováním držav v Ně­ mecku (Porýní). Po porážce Rakouska (1866) a Francie (1870) sjednotilo pod svou vládou Německo (1871). Monarchie za­ nikla s pádem Německého císařství po 1. světové válce 1918. 124

Řád Černé orlice (Der Hohe Orden vom Schwarzen Adler) (obr. 171) Nejvyšší pruský řád, založený prvním pruským králem Friedrichem I. (Bedřich I., 1701-1713, od roku 1688 brani­ borským kurfiřtem), byl určen nejvyšším hodnostářům. S je­ ho udělením je spojeno dědičné šlechtictví. Má pouze jednu třídu (velkostuha k pravému boku, hvězda vlevo, řetěz). Odznakem je zlatý tmavomodře smaltovaný osmicípý kříž, mezi jeho rameny jsou korunované černě smaltované čtyři pruské orlice, ve zlatém středovém medailonu zlatá iniciála zakladatele F. R. (Fridericus Rex, Friedrich král). Hvězda: stříbrná, osmicípá, v okrouhlém středu černá orlice ve zlatém poli, okolo bílý pruh s heslem Suum cuique (Každému, co jeho jest). Existují exempláře hvězd, ovinuté anglickým Podvozkovým řádem (viz Velká Británie) pro nositele obou řádů. Stuha: oranžová. Rytíři řádu se stávali automaticky nositeli velkokříže řádu Červené orlice (viz). Řád má slavnostní plášť - červený s modrou podšívkou a zlatými šňůrami a s vyšitou hvězdou na levé straně. Řád existuje dodnes jako rodinný řád královské dynastie Hohenzollem. Rád Červené orlice (Der Role Adlerorden) (obr. 172) Řád založil roku 1705 dědičný princ a pozdější markrabě braniborský Georg Wilhelm Brandenburg-Bayreuth (Jiří Vi­ lém, 1712-1726) z vedlejší linie rodu Hohenzollern. Vzhle­ dem k vymření obou linií braniborských markrabat (Bayreuth a Ansbach) koncem 18. století řád převzala královská linie hohenzollemského rodu, vládnoucího v Prusku, jako pruský řád. Je znám i pod francouzským názvem De la Sincerité (Upřímnosti) a roku 1712 se stal braniborským rodinným řá­ dem. Roku 1791 přechází Braniborsko pod přímou pruskou vládu a řád je od té doby pruským královským řádem. Jeho vzhled se do roku 1792 měnil, od té doby je to zlatý tlapatý, bíle smaltovaný kříž. V jeho okrouhlém středu je čer­ vená korunovaná braniborská orlice s hohenzollernským zna­ kem (černobíle čtvrcený štít) na hrudi a zeleným věncem v drápech. Vzadu je korunovaná iniciála Friedricha Wilhelma II. (Bedřich Vilém II., 1786-1797). Dekorace velkokříže se liší - je to osmihrotý kříž s iniciálou krále Wilhelma I. (Vilém I., 1861-1888, od 1871 zároveň ně­ mecký císař) ve středu s opisem Sincere et constanter (Upřím­ ně a stále) a červenými korunovanými orlicemi mezi rameny.

Obr. 171: Řád Černé orlice (Prusko)

Obr. 172: Řád Červené orlice (Prusko)

125

Dělí se na 5 stupňů: • velkokříž - od roku 1861 (velkostuha doprava, hvězda vle­ vo, řetěz); • 1. třída (velkostuha doleva, hvězda vlevo); • 2. třída (u krku, menší hvězda, případně udělení bez ní); • 3. třída (na prsou); • 4. třída (na prsou, kříž stříbrný nesmaltovaný). Hvězda velkokříže: zlatá osmicípá s červenou orlicí v okrouh­ lém středu s heslem v opisu. Hvězda 1. třídy: stříbrná osmicípá se stejným středem. Hvězda 2. třídy: stříbrná čtyřcípá s řádovým křížem umístě­

ným na středu. Stuha velkokříže: oranžová s bílými postranními pruhy a bí­ lým okrajem. , . Stuha ostatních tříd: bílá s širšími oranžovými postranními pruhy. , Zvláštní druhy řádových dekorací: Za válečne zásluhy byly připojeny zkřížené meče, za postup z nižší třídy do vyšší zla­ té dubové listy na závěsu kříže. Za mimořádné zásluhy se umisťovala zlatá královská koruna na závěs kříže, při postupu ze 4 do 3. třídy se přidávala kovová smaltovaná mašle v bar­ vách stuhy nad kříž. Za 50 či 60 let příslušnosti k řádu byla umístěna příslušná cifra na závěs kříže. Při prvním udělení tzv. válečné dekorace (tj. mečů) je místo mečů použita černo­ bílá stuha Železného kříže. Rytíři řádu Johanitů umisťují pn udělení tohoto řádu na závěs kříže malý johanitský křížek. Nositelé velkokříže, kteří obdrží řád Černé orlice, nosí vel­ kokříž u krku, nikoli na velkostuze. Od roku 1851 existovala zvláštní dekorace ve tvaru hvězdy místo kříže, udělovaná no­ sitelům vyznávajícím islám či buddhismus. Při současném držení 1. třídy Řádu Červené orlice a 1. tří­ dy Řádu Koruny (viz) je nošena pouze hvězda později uděle­ ného řádu (nikoliv obě!) se smaltovanou stužkou druhého řá­ du okolo cípů hvězdy (obr. 173). Totéž se týká řádového kříže, který je pak nošen u krku. Další zvláštnost tvoří skutečnost, že 1. a 2. třída může být udělena za mimořádné zásluhy s bri­ lianty (tj. kříž i hvězda jsou posázeny brilianty). Řád zanikl na sklonku 1. světové války v roce 1918 v sou­ vislosti se zánikem Německého císařství a zároveň i monar­ chie v Prusku.

...

orlice

'

(Prusko)

126

Královský hohenzollemský domácí řád (Koniglicher Hausorden von Hohenzollem) (obr. 174) Podle státní smlouvy z roku 1849 se stal tento řád - původné založený roku 1841 jako rodinný a domácí řád - za Friedn-

cha Wilhelma IV (Bedřich Vilém IV, 1840-1861) pruským stát­ ním řádem, takže od té doby existovaly současné dva domácí řády toho jména - královský a knížecí (viz Hohenzollem). Byl udílen za zásluhy o královskou dynastii Hohenzollernů. Řád se dělí na Kříže a Orly, přičemž Orli byli určeni knéžím a učitelům. Obé kategorie se stejně dělí do 4 stupňů: • velkokomtur s hvězdou nebo též bez hvězdy (u krku, hvěz­ da, řetěz); • komtur s hvězdou či bez ní (u krku, hvězda menší); • rytíř (na prsou, kříž stříbrný); • nositel (na prsou, kříž stříbrný nesmaltovaný s černým okrajem). Odznakem řádu je zlatý tlapatý kříž s obloučkovitě prohnutý­ mi rameny, bíle smaltovaný s černým okrajem. Mezi rameny Obr. 174: Královský probíhá zelený věnec. Kříž je převýšen královskou korunou. V okrouhlém bílém středu je pruská černá orlice s hohenzol- hohenzollernský domácí řád (Prusko) lernským znakem na hrudi, okolo heslo Vom Fels zum Meer (Od skály k moři), vzadu iniciály F. W. R. (Friedrich Wilhelm (IV) Rex) a v opisu datum reorganizace 18.1. 1851. Skupina Orlů má jako dekoraci zlatou černě smaltovanou orlici s rozepjatými křídly, která má na hrudi hohenzollernský znak a okolo hlavy bílou stuhu s heslem řádu. Hvězda velkokomtura: osmicípá, stříbrná s řádovým křížem. Hvězda komtura: stejná, ale šesticípá. Stuha: bílá se třemi černými pruhy. Použití mečů za válečné zásluhy, jubilejních čísel a johanit­ ského kříže je stejné jako u řádu Červené orlice (viz výše). Řád zanikl s pádem monarchie v roce 1918.

Řád Pour le Mérite - vojenská třída (Orden Pour le Mérite) (obr. 175) Řád založil roku 1667 braniborský „velký“ kurfiřt Friedrich Wilhelm (Bedřich Vilém, 1640-1688) s francouzským ná­ zvem Ordre de la Générosité (Řád velkodušnosti). Král Fried­ rich II. Veliký (Bedřich II., 1740-1786) pak změnil roku 1740 jeho jméno na současné. Od roku 1810 (z dob napoleonských válek) je to výlučně vojenský řád, udělovaný za mimořádnou statečnost v boji v jedné třídě, nošené u krku. Je to zlatý osmihrotý, modře smaltovaný kříž, jednostranný, se zlatými nekorunovanými orlicemi mezi rameny. Na ploše horního ramene je zlatá korunovaná šifra F (iniciála Friedri­ cha II., který ho přejmenoval), na ostatních ramenech dělený nápis Pourlle Mélrite (Za zásluhy). Za mimořádné zásluhy se připojují zlaté dubové listy na závěs kříže, za 50 let přísluš­ nosti k řádu zlatá koruna.

Obr. 175: Řád Pour le Mérite (Prusko)

127

Stuha: černá se stříbrnými postranními pruhy. Za opakované udělení se přidává ještě střední stříbrný pruh. Roku 1866 byla založena zvláštní vyšší třída - yelkokříž, nošený také u krku. Kříž je zde doplněn okrouhlým zlatým středem s hlavou krále Friedricha II. a zlatou čtyřcípou hvěz­ dou, nošenou na levé hrudi. Má stejný střed, obtočený hes­ lem Pour le Mérite. Tento velkokříž byl udělen pouze jednorá­ zově čtyřem generálům. Byl mezi nimi i známý vítěz od Hradce Králové polní maršál Helmuth hrabě von Moltke (1800-1891), který také v prusko-francouzské válce v letech 1870-1871 rozhodl o pruském vítězství. Řád zanikl s pádem monarchie v Německu a Prusku v roce 1918.

Řád Pour le Mérite -třída pro vědu a umění (obr. 176) Řád založil roku 1842 král Friedrich Wilhelm IV (Bedřich Vilém IV, 1840-1861) a byl vzácně udělován vynikajícím věd­ cům a umělcům v jedné třídě, nošené u krku. Nositelé řádu byli voleni pruskou Akademií véd a umění a navrhováni králi k jmenování. Odznakem je zlatý okrouhlý, modře smaltovaný pruh s ná­ pisem Pour le Mérite (Za zásluhy), zvenčí osazený čtyřmi korunkami. V jeho středu je zlatý okrouhlý štítek s orlicí. Štítek je pak spojen se zevním pruhem iniciálami F II Obr. 176: Řád Pour le Mérite pro védu a umíní (Prusko)

Obr. 177: Záslužný řád Pruské koruny (Prusko)

128

(Friedrich II.). Stuha: černá se stříbrnými postranními pruhy. Řád je udělován dodnes německou Akademií věd. Mezi jeho nositeli nacházíme slavná jména německé vědy a kultury - Alexander von Humboldt, Gotthold Ephraim Les­ sing, Felix Mendelssohn-Bartholdy či Giacomo Meyerbeer, ale také cizích umělců a vědců - Chateaubriand, Gay-Lussac, Liszt, Rossini či Daguerre.

Záslužný řád Pruské koruny (Verdienstorden der Preussischen Krone) (obr. 177) Řád založil císař Wilhelm II. (Vilém II., 1888-1918) v roce 1901 jako vysoký záslužný řád, zřídka udělovaný. Měl pouze jeden stupeň (velkostuha, hvězda). Odznakem řádu je zlatý osmihrotý, modře smaltovaný kříž s širokým zlatým lemem. Mezi rameny jsou korunované ini­ ciály zakladatele W, ve středním medailonu pruská královská koruna, okolo ní heslo Gott mit uns (Bůh je s námi). Hvězda: zlatá, osmicípá se středovým štítkem řádu umístě­ ným uprostřed. Stuha: modrá se žlutými okraji.

Řád zanikl s pádem monarchie v Německu a Prusku v roce 1918. Řád Koruny (Koniglicher Kronenorden) (obr. 178) Řád založil v roce 1861 pruský král Wilhelm I. (Vilém I., 1861-1888, od 1871 zároveň císař německý) jako všeobecný záslužný řád. Dělil se do 5 tříd: • 1. třída (velkostuha, hvězda); • 2. třída (u krku, menší hvězda); • 3. třída (u krku); • 4. třída (na prsou); • 5. třída (na prsou, kříž nesmaltovaný). Dekorací řádu je zlatý tlapatý, bíle smaltovaný kříž s mírně prohnutými boky ramen. V bílém okrouhlém středním štítku je zlatá pruská koruna, okolo ní modrý pruh s nápisem Golt mit uns (Bůh je s námi), vzadu je umístěna iniciála zakladate­ le W (Wilhelm). Hvězda 1. třídy: stříbrná osmicípá se středem řádového kříže uprostřed. Hvězda 2. třídy: čtyřcípá. Stuha: modrá. Řád má stejné další atributy jako Řád Červené orlice (viz vý­ še) s výjimkou smaltované mašle. Navíc byl udělován za péči o raněné za války malý červený kříž na ploše horního ramene řádového kříže v kombinaci se zvláštní stuhou - černobíle pruhovanou s červeným okrajem. Řád zanikl s pádem monarchie v roce 1918.

Obr. 178: Řád Koruny (Prusko)

Řád Labutě (Schwanenorden) (obr. 179) Řád založil v roce 1440 braniborský kurfiřt Friedrich II. (Bedřich II.) jako Společnost Naší Milé Paní (tj. R Marie), ale v roce 1539 zaniká. Roku 1843 ho obnovil král Friedrich Wil­ helm IV (Bedřich Vilém IV, 1840-1861) s novým názvem Řád Labutě jako společnost mužů a žen pro podporu charitativní činnosti pouze v jediném stupni (řádová dekorace, nošená na řetězu). Dekorace je tvořena bíle smaltovanou labutí, obtočenou zlatým pruhem látky s červeným lemem, z něhož visí šest zlatých řetízků. Celek je převýšen zlatým brilantujícím ovál­ ným medailonem s R Marií ve středu. Jeho existence po roce 1848 je sporná. Železný kříž (Das Eiseme Kreuz) (obr. 180) Řád založil roku 1813 král Friedrich Wilhelm III. (Bedřich

Obr. 179: Řád Labutě (Prusko)

129

Obr. 180: Železný kříž (Prusko)

130

Vilém III., 1797-1840) při příležitosti osvobozovacích bojů proti Napoleonovi jako všeobecné vojenské vyznamenání za statečnost v boji. Jeho navrhovatelem byl stavitel a sochař Karl Friedrich Schinkel (1781-1841). Dělil se na 3 třídy: • velkokříž (kříž dvojnásobné velikosti u krku); • 1. třída (připínací kříž na levé straně hrudi); • 2. třída (na prsou). Jedná se o tlapatý kříž z železné litiny se stříbrným lemem, plocha ramen je černě patinovaná, vpředu hladká, vzadu je na horním rameni korunovaná iniciála zakladatele FW (Friedrich Wilhelm), uprostřed tři dubové listy, dole letopočet založení 1813. Stuha: černá s bílým okrajem pro vojáky, bílá s černým okra­ jem pro nevojáky. Jako zcela mimořádné vyznamenání byla v roce 1815 polní­ mu maršálovi Blůcherovi, který rozhodl bitvu u Waterloo, udělena zlatá osmicípá hvězda s křížem na středu - tzv. Bliicherova hvězda. Velkokříž byl udělen pouze sedmkrát. Železný kříž byl udělován vždy pouze za války, ale napří­ klad v prusko-rakouské válce roku 1866 nebyl udělován. Ob­ noven byl v roce 1870 za prusko-francouzské války ve stej­ ném dělení, ale s těmito změnami: Vpředu je na horním rameni koruna, uprostřed iniciála W (pruský král a poté první německý císař Wilhelm I.), dole letopočet 1870, zadní strana je hladká. V roce 1895 u příležitosti 25. výročí prusko-francouzské války byly založeny pro tehdejší nositele dubové listy s čís­ lem 25, připevněné nad horní rameno kříže. Znovu byl pak Železný kříž obnoven v roce 1914, hned na počátku 1. světové války, císařem Wilhelmem II. (Vilém II., 1888-1918). Jedinou změnou bylo nahrazení letopočtu 1870 datem 1914. Nositelé 2. třídy z roku 1870, znovu vyznamena­ ní, nosili na stuze původní dekorace stříbrnou pásku s malým křížem z roku 1914. Zároveň platilo, že kříž 1. třídy mohl být udělen pouze tomu, kdo už byl nositelem 2. třídy. Za 1. světové války byl kříž udělován i příslušníkům spřá­ telených armád. Velkokříž byl udělen jen čtyřikrát, zlatou (Bliicherovu) hvězdu obdržel pouze generál-polní maršál Paul Beneckendorf von Hindenburg (1847-1934), který se stal v roce 1916 vrchním velitelem pozemních sil a za Výmarské republiky byl poté až do své smrti presidentem. V roce 1939 - s počátkem 2. světové války - obnovilo na­ cistické Německo Železný kříž na odlišné stuze a v jiném dě­ lení do tříd (viz další kapitola).

Řád Luisin (Luisenorden) (obr. 181) Dámský řád, který založil roku 1814 král Friedrich Wilhelm III. (Bedřich Vi­ lém DL, 1797-1840) na paměť své zem­ řelé choti, osvícené královny Luisy (1776-1810). Byl udělován za zásluhy při ošetřování raněných za války v jedné třídě, nošené na levé straně hrudi na stuze, složené do mašle. Jde o zlatý, černě smaltovaný tlapatý kříž, který má v modrém středním štít­ ku zlatou iniciálu L, obklopenou hvěz­ dičkami, vzadu je letopočet 1813/1814. Stuha: bílá s černými okraji. Roku 1850 byl řád za vlády Friedri­ Obr. 181: Rád Luisin (Prusko) cha Wilhelma LV (Bedřich Vilém IV, 1840-1861) obnoven a udělován za ošetřování raněných v revolučních bojích 1848-1849 (odtud i změna data na 1848/49). Roku 1865 už za vlády Viléma I. (Wilhelm I., 1861-1888, od 1871 i německý císař) byl rozšířen na dvě oddělení. Dosavadní řád zůstal jako 1. oddělení, zatím­ co 2. oddělení bylo jako vyšší stupeň rozděleno na 2 třídy: • 1. třída: stříbrný kříž s možností převýšení korunou jako zvláštní vyznamenání. • 2. třída: stříbrný kříž nesmaltovaný. Stuha 2. oddělení: bílá s třemi černými proužky. V roce 1901 za Viléma II. (Wilhelm II., 1888-1918) byl ješ­ tě založen velkokříž, tj. stříbrná hvězda s řádovým křížem na středu, nošená na levé straně hrudi. Řád zanikl spolu s koncem monarchie v Německu a Prusku roku 1918.

RAKOUSKO viz R A KO U S KO - U H E R S KO

RAKOUSKOU IIERSKO- císařství Rakousko se stalo císařstvím až v roce 1804 za napoleon­ ských válek. Do té doby bylo spolu s dalšími zeměmi střední Evropy - včetně Českého království - součástí Římsko-německé říše (Svaté říše římské národa německého). Pod tla­ kem Napoleonovy rozpínavosti a po jeho korunovaci na císa­ ře Francouzů se dosavadní císař říše František II. roku 1804 prohlásil císařem rakouským jako František I. Roku 1806 ta­ ké Římsko-némecká říše i formálně zaniká. V roce 1867 pak došlo - jako ústupek autonomistickým snahám v Uhrách -

131

k dualistickému rozdělení monarchie na Rakousko-Uhersko. Pro další výklad je podstatná i skutečnost, že dynastie Habs­ burků, z níž byli voleni - až na jedinou výjimku - od poloviny 15. století císaři Římsko-německé říše, vymírá po meči roku 1740 smrtí Karla VI. Sňatkem jeho dcery Marie Terezie s Františkem Štěpánem, vévodou lotrinským (1745-1765 cí­ sař František I.) nastupuje dynastie Habsbursko-Lotrinská (Habsburg-Lothringen). Monarchie zanikla s koncem 1. svě­ tové války, kdy abdikuje poslední císař Karel I. a dochází k rozpadu Rakousko-Uherska na řadu tzv. nástupnických stá­ tů včetně Československa. Mezi řády a vyznamenáními monarchie jsou zastoupeny všechny druhy tak, jak je společnost postupně potřebovala a vytvářela si je, bez ohledu na státoprávní změny, o nichž se zmiňuje stručně úvod. Vzhledem ke skutečnosti, že naše ze­ mě po staletí byla součástí habsburského soustátí, je řádům věnována přirozeně náležitá pozornost a před jejich výčet je předřazen i stručný úvod. Na samém začátku právem stojí starý a slavný Řád Zlatého rouna z roku 1430, který si jako dědictví středověku a jako vpravdě evropská duchovně-politická instituce zachoval svo­ ji původní tvář až do současnosti. Na této skutečnosti nic ne­ mění fakt, že vznikl mimo středoevropskou oblast (jak se o tom blíže píše v úvodu). Vojenský řád Marie Terezie z roku 1757 vznikl z potřeby vi­ ditelné odměňovat a povyšovat důstojníky za statečnost v bo­ ji v dobách, kdy byla armáda jednotícím sloupem monarchie, která byla po nástupu panovnice na základě tzv. pragmatické sankce ohrožována územními nároky ze všech stran. Uherský Řád sv. Štěpána, založený rok 1764, a Řád Železné koruny, převzatý roku 1816 po Napoleonově pádu (viz Fran­ cie), jsou připomínkou jak národnostní složitosti starého Ra­ kouska (či přesněji habsburské monarchie), tak - spolu s Řá­ dem Leopoldovým z roku 1808 - svým civilním zaměřením výrazem potřeby odměňovat stále se zvětšující počet státních úředníků. Řád Františka Josefa, založený v roce 1849, je pak počtem stupňů a šířkou jeho udělování typickou ukázkou no­ vodobého řádu, určeného prakticky každému občanu říše. Rakouská vyznamenání svým množstvím a specializací po­ krývají všechny oblasti lidské činnosti - od medailí za stateč­ nost pro vojíny a poddůstojníky přes vyznamenání pro důstoj­ níky, medaile za dlouholeté služby či za účast v určitých válečných taženích až po Vyznamenání Červeného kříže. Nejen řády, ale i některá vyznamenání svým svědectvím velkých či pohnutých dob vstoupila do dějin - tzv. Dělový kříž

132

jako ceněná vzpomínka na napoleonské války či vzácný a vý­ lučný Český šlechtický kříž. Také dámské řády zde jsou za­ stoupeny - všeobecně záslužný Řád Alžběty a dodnes existu­ jící šlechtická náboženská družina Řádu Hvězdového kříže. Zvláštní skupinou rakouských dekorací jsou odznaky tzv. ústavů šlechtičen, které nepatří mezi řády a vyznamenání, ale svým vzhledem a vzácností si zaslouží, aby byly na tomto místě uvedeny. Rakouské řády a vyznamenání patří - až na dvě uvedené výjimky Řádu Zlatého rouna a Řádu Hvězdového kříže - mi­ nulosti, ale nosili je i naši předkové, a proto k nim máme blíz­ ký vztah. Řád Zlatého rouna (Ordre Hlustre de la Toison d’Or; Orden vom Goldenen Vlies) (obr. 182) Řád založil roku 1430 burgundský vévoda Filip Dobrý (1419-1467) jako dynastický (či rodinný) řád. Název měl při­ pomínat starořeckou báji o lasonovi a Argonautech, jak je o tom podrobněji v úvodu knihy. Z prvních řádových statutů z roku 1430 je nutno uvést ustanovení, že při vymření bur­ gundské vládnoucí dynastie přechází řád i po ženské linii na dědice vévodství. To se stalo již roku 1477 smrtí vévody Kar­ la Smělého a jeho dcera Marie přináší řád spolu s burgund­ ským vévodstvím svému choti Maxmiliánovi Rakouskému a řád se stává rodinným řádem habsburského domu a je jím dodnes. Za války o tzv. španělské dědictví (1700-1713/14) dochází k rozkolu - dva panovníci, Karel VI. Habsburský a Filip V, král španělský z bourbonského rodu, si činí nároky na bur­ gundské dědictví a teprve v roce 1725 dochází k dohodě, kte­ rou nadále existují dva Řády Zlatého rouna - rakouský a špa­ nělský (viz též SPANÉLSKO), přičemž rakouský je možno považovat za skutečného dědice burgundských vévodů, neboť jedině on si zachoval původní výlučnost katolického řádu, vzácné udělovaného hlavou habsburského rodu (tj. kdysi špa­ nělskými králi, potom rakouskými císaři a dnes arcivévodou Ottou Habsburským). Řád byl vždy výjimečným vyznamenáním, udělovaným pří­ slušníkům starých evropských rodů, kteří se zasloužili o habsburskou dynastii. Patří mezi tzv. velké řády o jedné třídě. Původně byl nošen pouze na řetězu, od počátku 16. století také na červené stuze kolem krku a řetěz je vyhrazen pro řádové slavnosti. Řádové roucho z červeného sametu a zlatým vyšíváním na okraji uvi­ díme dnes již pouze na portrétech rytířů. Řádovým svátkem

Obr. 182: Řád Zlatého rouna (Rakousko-Uhersko)

133

je den sv. Ondřeje (30. listopadu), patrona řádu, kdy jsou také přijímáni noví rytíři. Základním symbolem řádu je zlaté beránčí rouno s hlavou, obrácenou heraldicky doprava. V 17. století vznikl odznak, složený ze tří článků pohyblivě spojených. Zde je stejný berá­ nek zavěšen na černé smaltovaném křesacím kamenu s bílý­ mi skvrnami. Z jeho strany šlehají červené plameny se zlatý­ mi obrysy. Tyto články jsou ještě převýšeny křesací ocílkou, na níž je vpředu znázorněn boj lasona s drakem, vzadu je vý­ jev z plavby antických Argonautů. Zakulacená modře smalto­ vaná držadla ocílky nesou vpředu řádové heslo Pretium tábo­ rům non vile (Odměna za námahu ne nepatrná), vzadu nápis Non aliud (Ne jinak). Tato sestava je zavěšena na červené stuze, stažené nad řádem ozdobenou průvlečnou agrafou (francouzský coulant) a nošené u krku. V seznamu rytířů, který dnes obsahuje 1311 osob, najdeme řadu jmen z českých dějin: Viléma z Rožmberka (1535-1592), Jáchyma z Hradce (1526-1565), Vratislava z Pernštejna (1530 až 1592) a též Viléma Slavatu z Chlumu a Košumberka (1572-1652), později zástupce řady známých českých rodů. Nejčastéji se vyskytují příslušníci rodů Lobkowicz a Schwar­ zenberg (v obou případech 17x), dále Valdštejnové (7x), Czemínové a Sternbergové (5x). Mezi nositele řádu patřili v době nedávné či dnes například kníže Karel Schwarzenberg (* 1937) i jeho otec, historik stejného jména (1911-1986), princ Mikuláš Lobkowicz (* 1931), filosof a rektor university.

Obr. 183: Vojenský řád Marie Terezie (Rakousko- Uhersko)

134

Vojenský řád Marie Terezie (Militárischer Maria Theresien-Orden) (obr. 183) Řád založila roku 1757 císařovna Marie Terezie - v souvis­ losti s tzv. válkami o rakouské dědictví - jako první a nejvyšší vojenský řád Rakouska, udělovaný důstojníkům za mimořád­ nou statečnost v boji, přesahující rozkazy. S udělením řádu bylo spojeno povýšení do šlechtického stavu (rytířský stav automaticky, stav svobodných pánů neboli baronát na požádá­ ní) a vyplácení zvláštní penze. Dělil se (po úpravě z roku 1765) na 3 třídy: • velkokříž (velkostuha, hvězda); • komandér - od roku 1765 (u krku); • rytíř (na prsou). Odznakem řádu je zlatý tlapatý kříž, bíle smaltovaný s vlnitě prohnutým okrajem. V okrouhlém středu je vpředu bílé břev­ no v červeném poli (původní rakouský znak), okolo heslo Fortitudini (Statečnosti), vzadu zlaté iniciály císařského manžel­ ského páru M. T. E (tj. Marie Terezie a František I. Lotrinský).

Hvězda: větší stříbrný řádový kříž, nesmaltovaný s brilantujícím povrchem se zeleným vavřínovým věncem mezi rameny. Stuha: bílá se širokými červenými okrajovými pruhy. Řád oficiálně zanikl spolu s koncem monarchie roku 1918, jeho kapitula však vyřizovala došlé návrhy (místo velmistra řádu - již nepřítomného císaře) až do roku 1931. Celkem bylo uděleno od založení 61 velkokřížů, dále 140 komandérských a 1039 rytířských křížů. Mezi jeho nositeli nacházíme jména známých vojevůdců: dodnes populárního generála Ernsta Gideona von Laudona (1716/17—1790), jednoho z největších vojevůdců 19. století maršála Jana Josefa Václava, hraběte Radeckého z Radce (1766-1858), úspěšného vojevůdce z doby napoleonských vá­ lek Karla Filipa, knížete Schwarzenberga (1771-1820) a mno­ ho jiných a také řadu českých jmen. Poslední rytíř řádu, Gottfried svobodný pán Banfield, slavný letec z 1. světové války a nositel řady dalších vyznamenání za statečnost, zem­ řel v roce 1986 ve věku 97 let a uzavřel tak dějiny tohoto slav­ ného řádu.

Královský uherský řád sv. Štěpána (Kóniglich Ungarischer St. Stephans-Orden) (obr. 184) Řád založila císařovna Marie Terezie roku 1764 - tedy rok po úmrtí svého manžela císaře Františka I. Štěpána - jako nejvyšší civilní záslužný řád. Nesl jméno sv. Štěpána, který přijal křesťanství (snad z rukou sv. Vojtěcha) a roku 1000 se stal prvním uherským králem. Ještě vil. století byl kanonizován a stal se uherským národním světcem a hlavním patro­ nem země (jeho jméno nese i uherská svatoštěpánská koru­ na). Řád byl udělován státníkům, diplomatům a též vysoce postaveným cizincům. Dělil se na 3 třídy: • velkokříž (velkostuha, hvězda, řetěz); • komandér (u krku); • malý kříž (německy Kleinkreuz-, na prsou). Dekorací řádu je zlatý tmavozeleně smaltovaný tlapatý kříž s vlnitě prohnutými okraji (jako v. Řádu Marie Terezie), převý­ šený uherskou svatoštěpánskou korunou. V červeném okrouhlém středu je vpředu uherský patriarší (dvojitý) kříž, vyrůstající z korunovaného zeleného pahorku, po jeho stra­ nách vidíme iniciály zakladatelky M a T. Střed je obtočen hes­ lem Publicum meritorum praemium (Odměna za veřejné služ­ by). Vzadu je ve středu zkrácený nápis Sto/St. Ri/Ap. (Sancto Stephano Regi Apostolico, Sv. Štěpánu Apoštolskému králi), obklopený zeleným věncem.

Obr. 184: Královský uherský řád sv. Štépána (Rakousko-Uhersko)

135

Hvězda: osmicípá, brilantující, se středovým medailonem řá­ du ve středu, obklopeném zeleným věncem. Stuha: purpurově červená s tmavozelenými okraji. Do roku 1884 bylo udělení řádu spojeno s povýšením do šlechtického stavu. Řád - jako výlučně civilní - nemohl být udělen s meči. Jedinou výjimkou bylo udělení velkokříže s meči v listopadu 1918 už na samém sklonku monarchie vo­ jevůdci arcivévodovi Josefovi Rakouskému (1872-1962). Řád zanikl v roce 1918, mezi oběma válkami nosil velkokříž ma­ ďarský říšský správce Miklós Horthy (1868-1957) z titulu hlavy státu (ovšem aniž by mu byl řád udělen), ale nejsou hodnověrné doklady, že on sám by řád uděloval. Slavnostní šat, odlišný pro tři třídy řádu, zelený s červenou podšívkou (respektující maďarské národní barvy) a lemovaný hermelínem, přestal být v 19. století používán.

Obr. 185: Rád Leopoldův (Rakousko- Uhersko)

136

Řád Leopoldův (Osterreichisch-KaiserlicherLeopolds-Orden) (obr. 185) Byl založen roku 1808 císařem Františkem I. (1792-1836, původně František II. jako císař římsko-německý, od roku 1804 první císař rakouský) na paměť jeho otce císaře Leopol­ da II. (1790-1792) jako všeobecně záslužný řád. Dělil se na 4 třídy: • velkokříž (velkostuha, hvězda, řetěz); • 1. třída (od roku 1901 velkostuha změněných barev, deko­ race i hvězda menší); • komandér (u krku); • rytíř (na prsou). Řádovým odznakem je zlatý, červeně smaltovaný kříž s bílým lemem a mírně prohnutými rameny, převýšený rakouskou cí­ sařskou korunou s roztaženými zlatými pendiliemi. V červe­ ném okrouhlém středním štítku jsou zlaté iniciály F. I. A. (Franciscus Imperator Austriae, František císař rakouský) a okolo heslo Integritati et Merito (Za bezúhonnost a zásluhu). Vzadu je ve středu heslo císaře Leopolda II. Opes regum corda subditorum (Mocí vládců jsou srdce poddaných). Do roku 1818 byly mezi rameny kříže (i na hvězdě) zlaté dubové listy. Hvězda velkokříže: stříbrná osmicípá brilantující s řádovým křížem na středu. Hvězda 1. třídy: stříbrná brilantující, s kratšími cípy. Stuha: červená s bílými okraji, pro 1. třídu červená s bílými postranními pruhy. Za zásluhy ve válce byl připojen pod korunu poloviční zele­ ný vavřínový věnec - tzv. válečná dekorace. Při pozdějším udělení vyšší třídy bez válečné dekorace to byl zlatý věnec

mezi rameny kříže. Při udělení za statečnost v boji byly při­ dány zkřížené meče na stuhu u rytířského stupně, u vyšších tříd mezi ramena kříže. Tzv. malé dekorace umožnily nošení vyšších tříd na stuze rytíře na prsou. Byly to značně zmenše­ né hvězdy velkokříže a 1. třídy nebo malá koruna řádu pro komandéry, vše podle stupně připevněné na stuhu rytíře. Slavnostní šat pro tři původní stupně byl červeno-bílý (v barvách řádu, které respektovaly původní rakouské - babenberské - barvy), ale přestal být používán už v průběhu 19. století. Do roku 1884 bylo udělení řádu spojeno s povýšením do šlechtického stavu. Řád zanikl spolu s monarchií v roce 1918. Řád Železné koruny (Ósterreichisch-Kaiserlicher Orden der Eisemen Krone) (obr. 186) Byl založen císařem Františkem I. v roce 1816 jako pokra­ čování Napoleonova stejnojmenného řádu (viz FRANCIE) v souvislosti s jeho zánikem po restauraci Bourbonů ve Fran­ cii a zahrnutím Lombardského (Lombardsko-benátského) království do Rakouského císařství. Jde o záslužný řád civilní i vojenský. Dělil se na 3 třídy: • 1. třída (velkostuha, hvězda, řetěz); • 2. třída (u krku); • 3. třída (na prsou). Základem řádové dekorace je tradiční tzv. železná lombardská koruna (dodnes uchovávaná v Monze), která byla ve skuteč­ nosti zlatá, ale obsahovala železný vnitřní prstenec, dle pověs­ ti ukovaný z hřebu Kristova kříže (odtud její jméno). Na koru­ ně je pak umístěn zlatý (dvojhlavý) orel s žezlem, mečem a říšským jablkem ve spárech, převýšený korunou s vlajícími pendiliemi. Na hrudi má modrý štítek s iniciálou zakladatele F. Hvězda: osmicípá, brilantující, v okrouhlém středu lombard­ ská koruna, okolo v modrém poli heslo Avita et aucta (Zdědě­ né a rozšířené). Stuha: oranžová (zlatožlutá) s modrými okraji. Při udělení za zásluhy ve válkách - týkalo se to období 1860 až 1918, kdy už Rakousko Lombardii ztratilo - byly po­ loženy 2 vavřínové ratolesti na křídla orla (tzv. válečná deko­ race), při následném udělení vyšší třídy bez válečné dekorace to byl místo ratolestí malý zelený věnec kolem štítku na hru­ di orla. Za statečnost v boji mohly být k řádu přidány zkříže­ né meče na stuhu 3. třídy, u vyšších tříd byly meče umístěny pod korunou.

Obr. 186: Řád Železné koruny (Rakousko-Uhersko)

Obr. 187: Řád Františka Josefa (Rakousko-Uhersko)

137

Do roku 1884 bylo udělení řádu spojeno s povýšením do šlechtického stavu. Řád měl také svůj slavnostní oděv v barvách stuhy - žlutomodrý - různě zdobený podle řádové třídy. Řád zanikl s pádem monarchie v roce 1918.

Obr. 189: Řetízky k miniaturám - komtur (Rakousko-Uhersko)

Obr. 190: Řetízky k miniaturám - rytíř (Rakousko-Uhersko)

138

Řád Františka Josefa (Kaiserlich Ósterreichischer Franz Joseph-Orden) (obr. 187) Řád založil roku 1849 císař František Josef I. (1948-1916), krátce po svém nástupu na trůn jako všeobecný záslužný řád. Dělil se - po úpravách z roku 1869 a 1901 - do 5 tříd: • velkokříž (velkostuha, hvězda); • komtur s hvězdou - od roku 1869 (u krku, menší hvězda na pravé straně hrudi); • komtur (u krku); • důstojník - od roku 1901 (připínací kříž na levé straně hrudi); • rytíř (na prsou). Jde o zlatý červeně smaltovaný tlapatý kříž s vypouklými konci. V okrouhlém bílém středním štítku jsou vpředu zlaté iniciály zakladatele FJ, vzadu letopočet 1849. Kříž je položen na černě smaltovaném dvojhlavém orlu s roztaženými křídly, který drží v zobácích zlatý řetěz. Ten visí před křížem, ale probíhá pod jeho horizontálními rameny a ve své dolní části je tvořen heslem Viribus unitis (Spojenými silami). Řád je pře­ výšen korunou. Hvězda: osmicípá brilantující s řádovou dekorací na středu. Hvězda komtura: stejná, ale o něco menší. Stuha: tmavočervená. Při udělení za válečné zásluhy je tzv. válečná dekorace vy­ jádřena rozdílnou stuhou - červenobíle příčně šrafovanou s červeno-bílým okrajem. U odznaku důstojníka řádu jsou to zelené pendilie pod korunou, při pozdějším udělení vyšší tří­ dy bez válečné dekorace je to zelená stuha kolem středu kří­ že. Na hvězdě se vyjadřuje válečná dekorace zlatým věncem. Za statečnost v boji bylo také možno udělit zkřížené meče, umístěné u rytířského stupně na stuze, u vyšších stupňů pod korunou. Zvláštností řádu byly ozdobné řetízky pro nošení řádové miniatury k civilnímu oděvu (obr. 188,189,190). Pro velkok­ říž to byla kombinace císařského orla s korunovanou iniciá­ lou, pro komtury orlice s císařskou korunou a pro rytíře bílé medailonky s iniciálou a korunou střídavě. Řád zanikl s koncem monarchie v roce 1918. Mezi české nositele Řádu Františka Josefa patřili například

vynálezce a technik František Křižík (obr. 191), ministr Vla­ dimír Pražák, president Škodových závodů v Plzni Karel Ško­ da či president pošt a telegrafů dr. Jaroslav Kalandra. Řád Hvězdového kříže (Stemkreuzorden) (obr. 192) Dámský řád založila už roku 1668 císařovna Eleonora (1655-1720), choť císaře Leopolda I. (1657-1705), jako sdru­ žení katolických šlechtičen s povinnostmi náboženskými a charitativními. Řád má jedinou třídu, je nošená na levé stra­ ně hrudi na černé stuze, složené v mašli. Podmínkou přijetí je průkaz 16 šlechtických předků. Dekorací řádu je oválný zlatý prstenec, modře smaltovaný, v jehož horní části probíhá horizontálně bílá stuha s heslem Salus et Gloria (Spása a sláva). Uvnitř prstence je zlatý černě smaltovaný dvojhlavý orel s červeně smaltovaným řeckým křížem na svém středu. Hlavou (protektorkou) řádu byla vždy císařovna nebo arcivévodkyné rakouská. Řád existuje dodnes, jeho hlavou je to­ ho času arcivévodkyné Regina, choť hlavy habsburského rodu arcivévody Otty.

Obr. 191: Dr.h.c. František Křižík

Řád Alžběty (Elisabeth-Orden) (obr. 193) Řád založil roku 1898 císař František Josef I. (1848-1816) na paměť své zavražděné choti Alžběty (Elisabeth, 1837 až 1898) jako dámský záslužný řád, udělovaný bez ohledu na stav či náboženství. Dělil se na 3 stupně: • velkokříž (velkostuha, hvězda); • 1. třída (na levé straně hrudi na stuze, složené v mašli, Obr. 192: Řád Hvězdového hvězda na pravé straně); kříže (Rakousko-Uhersko) • 2. třída (na levé straně hrudi na stejné stuze). Odznakem je zlatý rovnoramenný kříž, jehož ramena jsou liliovitě stylizována do tří pruhů, červeno-bílo-červeně smaltovaných, přičemž zevní pruhy jsou vybočeny. Mezi rameny jsou smaltované větévky růží v přirozených bar­ vách. V okrouhlém středním štítku je vpředu zlaté plastické poprsí sv. Alžběty (Elisabeth) Durynské (1207-1231), koru­ nované a obklopené zlatou dvojitou svatozáří. Vzadu je zlatá iniciála E (Elisabeth), ozdobené zlatou růží. U velkokříže a 1. třídy je kříž převýšen zlatou smaltovanou mašlí, u 2. tří­ dy je pak kříž stříbrný a růže mezi rameny jsou stříbrné nesmaltované. Hvězda: brilantující, osmicípá s řádovým křížem na středu. Stuha: bílá s tenkými červenými postranními pruhy. Obr. 193: Řád Alžběty K řádu je připojen Stříbrný kříž řádu Alžběty (stříbrný, ne(Rakousko- Uhersko) 139

smaltovaný, nošený stejným způsobem) a Medaile řádu Alžbě­ ty (stříbrná s řádovým křížem na přední straně a iniciálou E vzadu). Také tento řád zanikl s monarchií v roce 1918. Mezi nositelkami českých jmen nacházíme například Noru hraběnku Kinskou, zasloužilou ošetřovatelku, Annu Podlipnou, rozenou Nebeskou, Zdenku hraběnku Kounicovou, Pav­ línu Křižíkovou a řadu dalších.

Obr. 194: Vyznamenání za umění a vědu (Rakousko-Uhersko)

Obr. 195: Medaile Za state/nost (Rakousko- Uhersko)

140

Vyznamenání za umění a vědu (Ehrenzeichen fur Kunst und Wissenschaft) (obr. 194) Vyznamenání založil císař František Josef I. (1848-1916) v roce 1887 v jedné třídě nošené u krku. Vyznamenání bylo vzácné udělováno za zásluhy kulturní či vědecké a nahradilo dosud udělované zlaté medaile Literis et artibus (Vědám a umění), které nebyly určeny k nošení. Jde o oválnou zlatou medaili s poprsím zakladatele císaře Františka Josefa I. v ornátu Řádu Zlatého rouna, hledícím do­ leva a opisem Franc. Jos. I. Avstr. Imp. Rex Boh. etc. et Hung. Rex Ap. (František Josef I. císař rakouský, král český atd. a Apoštolský král uherský). Medaile je ovinuta zlato-čemým věncem a převýšena cí­ sařskou korunou s pendiliemi. Vzadu je ve středu nápis Lite­ ris et artibus (Vědám a umění), ovinutý věncem. Stuha: červená. Mezi jeho českými nositeli nacházíme hudebního skladate­ le Antonína Dvořáka (1841-1904), sochaře Josefo Václava Myslbeka (1848-1922), malíře Václava Brožíka (1851-1901), básníka Jaroslava Vrchlického (1853-1912), historika Jarosla­ va Golla (1846-1929) a právníka a presidenta České akade­ mie véd a umění Antonína Randu (1834-1914). Medaile Za statečnost (Tapferkeitsmedaille) (obr. 195) Medaile založil v roce 1789 císař Josef II. (1780-1790, císař od 1765) jako Pamětní a čestné vojenské medaile pro mužstvo za statečnost v boji (v té době probíhala válka s Pruskem o dě­ dictví bavorské i válka s Tureckem), v roce 1809 za napoleon­ ských válek byly přejmenovány. Dělí se na zlaté a stříbrné o průměru 40 mm, od roku 1848 byla udělována také stříbrná medaile 2. stupně o průměru 30 mm. V průběhu 1. světové války - v roce 1915 - byla ješ­ tě založena bronzová medaile o průměru rovněž 30 mm. Na přední straně medaile je poprsí vládnoucího císaře, vza­ du nápis Fůr Tapferkeit (Za statečnost), obklopený dvěma vavřínovými věnci.

Stuha: červenobíle příčně šrafovaná s červenobílým lemem tzv. válečná stuha - viz Vojenský záslužný kříž. Do roku 1849 mohla být nošena pouze jedna (a to vyšší) medaile, od té doby jsou nošeny všechny udělené současně. Roku 1915 byly zavedeny kovové spony na stuze, označující opakované udělení. Roku 1917 byly založeny Zlatá a stříbrná medaile za statečnost pro důstojníky, odlišující se vyšitým či kovovým zlatým, respektive stříbrným písmenem K (iniciála císaře Karla I.) na stuze. To však bylo velmi vzácně udělova­ né vyznamenání. Medaile zanikly spolu s monarchií v roce 1918. Vojenský záslužný kříž (Militarverdienstkreuz) (obr. 196) Tento záslužný kříž založil roku 1849 císař František Jo­ sef I. (1848-1916) jako vyznamenání pro důstojníky za mimo­ řádnou služební horlivost v míru či statečnost v boji. Původně založen v jedné třídě, ale v roce 1914 byl rozšířen na 3 třídy: • 1. třída (zvětšený připínací kříž, nošený na levé straně hrudi). • 2. třída (u krku); • 3. třída (původní vyznamenání - na prsou). Jde o stříbrný tlapatý kříž s mírné prohnutými rameny, bíle smaltovaný s červeným lemem. V okrouhlém bílém středu s červeným lemem je vpředu nápis Ver/dienst (Zásluha), vza­ Obr. 196: Vojenský záslužný du bílá plocha. Do roku 1870 bylo místo bílého smaltu všude kříž (Rakousko-Uhersko) stříbrné zrnění. V roce 1860 byl mezi ramena přidán stříbrný věnec za válečné zásluhy. Stuha: červeno-bíle příčné šrafovaná s červeno-bílými okraji (tj. typická rakouská tzv. válečná stuha). Možnost udělení vyšších tříd s válečnou dekorací nižších za 1. světové války - totéž u zkřížených mečů - vede k velkému množství variant v umístění věnce a mečů zlatých či stříbrných (jsou popsány v odborné literatuře), ale většinou pouze teore­ tických. Prakticky se můžeme setkat s opakovaně uděleným křížem 3. třídy, označeným zlatou kovovou přezkou na stuze. V roce 1918 byly ještě zavedeny tzv. malé dekorace vyšších tříd, což jsou miniatury na stuze kříže 3. třídy. To umožnilo no­ šení tohoto kříže na prsou na trojúhelníkové stuze místo origi­ nálu obou vyšších tříd. 1. třída byla zcela výjimečným vyzna­ menáním na úrovni velkokříže, udělovaným pouze nejvyšším velitelům. 2. třída byla několikrát udělena dvakrát, což bylo označeno zeleným věncem mezi křížem a jeho zavěšením. V míru byl kříž (tj. pouze jeho 3. třída) udělován bez věnce mezi rameny. Také toto vyznamenání zaniklo v roce 1918.

141

Obr. 197: Vyznamenáni za zásluhy o Červený kříž (Rakousko- Uhersko)

Obr. 198: Válečný kříž Za občanské zásluhy (Rakousko- Uhersko)

142

Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž (Ehrenzeichen fúr Verdienste um das Rote Kreuz) (obr. 197) Vyznamenání bylo založeno v roce 1914 při příležitosti pa­ desátiletého výročí založení Mezinárodního Červeného kříže a udělováno pouze během 1. světové války za zásluhy při pé­ či o raněné mužům i ženám. Dělilo se na 6 tříd: • záslužná hvězda (samotná hvězda na levé straně hrudi); • 1. třída (nákrční dekorace); • důstojník (připínací kříž na levé straně hrudi); • 2. třída (na prsou); • stříbrná medaile (na prsou); • bronzová medaile (na prsou). Odznakem je stříbrný tlapatý kříž s prodlouženým dolním ra­ menem (tzv. latinský kříž), červeně smaltovaný s bílým okra­ jem. V okrouhlém bílém středu je červený kříž a okolo v čer­ veném poli pak stříbrný nápis Patriae ac humanitati (Vlasti a lidskosti). Zadní strana kříže je stříbrná, nesmaltovaná a v bílém středu letopočet 1864/1914. Hvězda: kříž vyznamenání, mezi jehož ramena jsou vloženy stříbrné brilantující paprsky. Za zásluhy v boji byl připojen zelený vavřínový věnec mezi ramena kříže (válečná dekorace). Medaile jsou oválné, na přední straně jsou dva andělé, drží­ cí mezi sebou bíle smaltovaný štítek s červeným křížem, při dolním okraji stejné heslo, vzadu týž letopočet. Válečná deko­ race je vyjádřena zeleným vavřínovým věncem na okraji. Stuha: bílá s dvěma červenými proužky po stranách. Vyznamenání zaniklo v roce 1918.

Válečný kříž Za občanské zásluhy (Kriegskreuz fúr Zivilverdienste) (obr. 198) Tento válečný kříž byl založen v roce 1916 jako vyzname­ nání pro civilní osoby (nevojáky), které se zasloužily o úspěš­ né vedení války. Dělil se na 4 třídy, všechny nošeny jako připínací na levé stra­ ně hrudi: • 1. třída (kříž větší, o průměru 64 mm, stříbrný, bíle smal­ tovaný s širokým zlatým okrajem); • 2. třída (kříž o průměru 44 mm, jinak stejný); • 3. třída (stejný, okraj stříbrný); • 4. třída (stejný, celobronzový nesmaltovaný). Jde o tlapatý kříž, stříbrný či bronzový. Konce jeho ramen jsou ukončeny dvěma obloučky dovnitř. Přes horní a dolní ra­ meno přechází nesmaltovaný dubový věnec, který je vodo­

rovným ramenům podložen. Ve středu je císařův monogram E J. I. (František Josef I.) v oválném mezikruží, přičemž pís­ meno J. je zvětšené. V mezikruží je heslo Merito civili tempo­ re belli - MCMXV (Civilní zásluze za války - 1915). Kříž je jednostranný. Vyznamenání zaniklo roku 1918. Vojenská záslužná medaile (Militarverdienstmedaille, tzv. Signum laudis) (obr. 199) Medaili založil v roce 1860 císař František Josef I. (1848-1916) a byla udělována důstojníkům za vojenské záslu­ hy v míru i ve válce. Jde o bronzovou, při druhém udělení stříbrnou medaili, která má vpředu hlavu zakladatele, v letech 1917-1918 popr­ sí císaře Karla I. v maršálské uniformě, a opis Franciscus Jos. I. D. G. Imp. Aust. Rex Boh. etc. et Rex Hung. (František Josef I. z Boží milosti císař rakouský, král český atd. a král uher­ ský). Vzadu je heslo Signum laudis (Odznak pochvaly; odtud jeho přezdívka), obklopené věncem. Medaile je převýšena ra­ kouskou císařskou korunou, u medailí s císařem Karlem jsou v převýšení koruny dvě - rakouská a uherská - v dolní části obklopené vavřínovou a dubovou ratolestí. Stuha: v míru červená, za války červenobíle šrafovaná s čer­ venobílým okrajem - tzv. válečná stuha. V létech 1914-1918 (v době války) bylo dovoleno nosit obě medaile současně. V roce 1916 byly založeny bronzové zkřížené meče na stu­ ze za statečnost v boji a byly zavedeny přezky z bílého kovu na stuze za další udělení stříbrné medaile. V roce 1916 byla také založena Vojenská záslužná medaile za mimořádné pochvalné uznání (tzv. Velké Signum laudis), udělená ve velmi omezeném počtu nejvyšším velitelům v ra­ kouské armádě (celkem byla udělena v letech 1916-1918 pouze 19 osobám). Je shodná s předešlou, ale má větší prů­ měr (38 mm) a koruna v převýšení je částečné obklopena vavřínovým věncem, u exemplářů s císařem Karlem jsou obě koruny podloženy věncem. Tyto medaile byly pozlacené.

Český šlechtický kříž (Dos Bohmische Adelskreuz) (obr. 200) Vyznamenání založil císař František I. (1782-1835, rakous­ ký císař od 1804) roku 1814 jako jednorázové pamětní vyzna­ menání pro 38 českých šlechticů, členů České Noblegardy, která tehdy doprovázela císaře na jeho cestě do Paříže po po­ rážce Napoleonově u Lipska.

Obr. 199: Vojenská záslužná meáaile (Rakousko-Uhersko)

Obr. 200: Český šlechtický kříž (Rakousko)

143

Je to zlatý osmihrotý kříž, červeně smaltovaný, o průměru 28 mm. V červeném okrouhlém středu je plastický bílý český lev, vzadu je na bílé ploše černý nápis Nob./BohemisIBello GallJFidis Corporis/Custodibus/Franc. Aug. IMDCCCXIV (Českým šlechticům, věrným tělesným strážcům za fran­ couzské války, císař František, 1814). Stuha: průvlečná, bílá s červeným středním pruhem.

Obr. 201: Dělový křiž (Rakousko)

Obr. 202: Zlatý a stříbrný civilní iestný křiž 1813/14 (Rakousko)

144

Armádní kříž z let 1813/1814 (tzv. Dělový kříž) (Armeekreuz aus den Jahren 1813/1814, Kanonenkreuz) (obr. 201) Armádní kříž založil císař František I. (1792-1835, rakous­ ký císař od 1804) v roce 1814 jako všeobecné pamětní vyzna­ menání pro všechny účastníky napoleonských válek. Byl ra­ žen z děloviny ukořistěných francouzských děl - odtud neoficiální název. Je to bronzový tlapatý kříž rovných ramen se zvýšeným okrajem, o průměru 27 mm. Plocha ramen je zrněná a černě nebo černozeleně lakovaná. Na ploše ramen je rozložen ná­ pis GratU Princeps et Patria/Franc. Imp. Aug. a vzadu Europae Libertate Asserta/MDCCCXIII/MDCCCXIVI (Vděční/panovník a vlast/císař František - Po zajištění svobody Evropy/ 1813/1814). Mezi rameny probíhá vavřínový věnec. Stuha: zlatožlutá s černými širokými okraji, průvlečná. Na hraně kříže potom bývá vyryto jméno, hodnost a útvar nositele. Existuje celá řada variant podle doby a místa výroby. V téže době byl jako zvláštní stupeň udělen, a to pouze jed­ nou, velkokříž Dělového kříže polnímu maršálovi Karlu Filipo­ vi knížeti ze Schwarzenberga (1771-1820), mj. vítězi bitvy národů u Lipska 1813. Jde o bronzový pozlacený kříž o prů­ měru 45 mm, jinak shodný, nošený na náhrdelní stuze. Tento exemplář je ve Vojenskohistorickém museu ve Vídni. Zlatý a stříbrný civilní čestný kříž za události z let 1813/1814 (Goldenes und Silbemes Zivilehrenkreuz) (obr. 202) Čestný kříž založil císař František I. (1792-1835, rakouský císař od 1804) téhož roku 1814 jako výše uvedený, ale byl ur­ čen pro vysoké státní hodnostáře (zlatý kříž) a státní úřední­ ky včetně diplomatů a hospodářských činitelů (stříbrný kříž), kteří se zasloužili o vítězství nad Napoleonem. Jde o zlatý či stříbrný tlapatý kříž rovných ramen se zvý­ šeným okrajem, bez věnce mezi rameny. Plocha kříže je jem­ ně zrněna bez lakování. Na přední straně je rozložený stejný nápis jako u Dělového kříže Grati/Princeps et Patria/Franc.

Imp. Aug., vzadu Europae/Libertate Asserta/MDCCCXIII/ /MDCCCXIV (Vděční panovník a vlast císař František - Po zajištění svobody Evropy 1813/1814). Stuha: zlatožlutá s černým středním pruhem, průvlečná. Zlatých křížů bylo uděleno celkem 38, stříbrných 150. V seznamu nositelů zlatého kříže čteme jméno pražského arcibiskupa Václava Chlumčanského z Přestavlk, nejvyššího českého purkrabího hraběte Františka Kolowrata-Libštejnského, hraběte Prokopa Lažanského. V seznamu stříbrných křížů se objevuje pražský lékař Borges, krajský hejtman tá­ borský Jan Buml, krajský hejtman klatovský Josef svobodný pán Erben, biskup litoměřický Josef Hurdálek, lékař a mine­ ralog v Bílině František Reuss a další. Velkokříž tohoto kříže byl jako zvláštní vyznamenání udě­ len pouze rakouskému kancléři Klementu Václavu Lotharovi knížeti Mettemichovi (1773-1859). Byl to zlatý kříž o prů­ měru 45 mm - stejného vzhledu - nošený u krku.

ÚSTAVY ŠLECHTIČEN (něm. Damenstift nebo Fráuleinstift) Šlo vlastně o zaopatřovací ústavy pro nemajetné svobodné šlechtičny, většinou založené vladaři. Existovaly na území Rakouska (poté Rakousko-Uherska) a v Bavorsku. Je zajíma­ vé, že v Rakousku byly postupně a úmyslně zakládány ve všech zemích monarchie. Nás zajímají především jejich od­ znaky, které sice nejsou vyznamenáními, ale byly viditelně nošeny při určitých příležitostech. Ústav šlechtičen u P Marie Školské v Brně (Fráuleinstift Maria-Schul) (obr. 203) Ústav byl v Brně založen za vlády císaře Ferdinanda III (1637-1657) v roce 1654. Jeho odznakem je jednostranný oválný zlatý medailon, pře­ výšený císařskou korunou a obklopený zlatými paprsky. Ve středu je modrobílá postava R Marie. Stuha: bleděmodrá s bílými okraji.

Novoměstský ústav šlechtičen u sv. Andělů v Praze (Damenstift zu den Heiligen Engeln) (obr. 204) Ustav byl založen za vlády císaře Leopolda I. (1657-1705) v roce 1701. Odznakem je oválný zlatě lemovaný smaltovaný porceláno­ vý medailon. Na jeho přední straně je Anděl strážný, vedoucí za ruku dítě a ukazující pravou rukou k nebi, vše v přiroze­ ných barvách. Vzadu je postava sv. Jana Nepomuckého (tehdy

Obr. 203: Ostav šlechtičen v Bmč

Obr. 204: Novoměstský ústav šlechtičen v Praze

145

ještě blahoslaveného), držícího v pravé ruce obraz P. Marie Staroboleslavské. Stuha: černá, lemovaná zlatým dracounem. Jeho poslední členka - dr. Marie Terezie hraběnka Kerssenbrocková, profesorka cizích jazyků žijící v Praze - zemře­ la v roce 1991.

Obr. 205: Hradčanský ústav Šlechtičen v Praze

Obr. 206: Tereziánský ústav šlechtičen v Innsburucku

Obr. 207: Savojský ústav Šlechtičen ve Vídni

146

Hradčanský ústav šlechtičen v Praze (Damenstift am Hradschin) (obr. 205) Ústav byl založen roku 1755 péčí císařovny Marie Terezie (1740-1780) a jejího chotě, císaře Františka I. Štěpána Lot­ rinského (1745-1765). Odznakem byl oválný porcelánový medailon, na jehož před­ ní straně je menší bílý ovál s postavou R Marie, modře ohra­ ničený a obklopený zlatými paprsky. Vzadu jsou na podstavci s datem založení MDCCLV zlaté iniciály zakladatelů F a MT (František, Marie Terezie), převýšené svatováclavskou koru­ nou a obklopené zelenými vavřínovými ratolestmi. Stuha: bílá, lemovaná zlatým dracounem. Poslední členkou Hradčanského ústavu byla princezna Zdenka Lobkowiczová (1885-1964). Tereziánský ústav šlechtičen v Innsbrucku (Theresianisches Damenstift) (obr. 206) Byl založen císařovnou Marií Terezií roku 1765, bezpro­ středné po úmrtí jejího císařského manžela Františka I. Ště­ pána Lotrinského. Odznakem ústavu je oválný porcelánový medailon se zla­ tým lemem, na jehož přední straně je Kristus na kříži, vzadu korunované iniciály císařského páru Františka I. a Marie Te­ rezie -Fa MT. Pod nimi jsou dvě zelené vavřínové ratolesti a datum XVIII. Aug. MDCCLXV (datum 18. 8. 1765, úmrtní den císaře Františka). V opisu je nápis M. Theresia Aug. in mentor sponsi opt. capit.fund. (Ustav založila císařovna Marie Terezie na paměť nejlepšího chotě). Stuha: bílá s šedivými okraji.

Savojský ústav šlechtičen ve Vídni (Savoyisches Damen­ stift) (obr. 207) Byl založen roku 1769 vévodkyní Terezií Savojskou - Savoy-Carignan, z vedlejší linie sardinských králů - rozenou kněžnou Liechtenstein (1694-1772). Odznakem je jednostranný bíle smaltovaný kříž, na jehož středu je zlatá postava R Marie, mezi rameny jsou zlaté inici­ ály zakladatelky TH, VS, GF, VL. (Theresia von Savoyen ge-

borene Fíirstin von Liechtenstein). Kříž je obklopen zlatými ozdobami a převýšen zlatou korunou, pod níž probíhá pruh s heslem Imma! culata/concep/tio (Neposkvrněné Početí). Stuha: světlemodrá. Ústav šlechtičen v Hallu (Damenstift in Hall) (obr. 208) Ústav založil v roce 1784 císař Josef II. (1765-1790 římsko-německý císař, 1780-1790 vládce habsburské monarchie) v Hallu v Tyrolsku. Jde o zlatý, bíle smaltovaný kříž s vlnitě prohnutými okraji a zlatými paprsky mezi rameny. V oválném středu je vpředu červená tyrolská orlice s rakouským znakem na hrudi a při okraji zelený prstenec. Vzadu je nápis Joseph II. Aug. PP (Cí­ sař Josef II. Otec vlasti, R R = Pater Rjtriae). Stuha: černá s bílými okraji.

Obr. 208: Ústav šlechtičen v Hallu

Ústav šlechtičen ve Štýrském Hradci (Damenstift in Graz) (obr. 209) Ústav založil ve stejném roce (1784) jako výše uvedený cí­ sař Josef II. ve městě Graz (Steiermark), tj. ve Štýrském Hradci. Odznakem ústavu je zlatě lemovaný oválný porcelánový medailon se zeleným okrajem, vpředu je postava sv. Josefa s Ježíškem v přirozených barvách, vzadu říšskou císařskou korunou převýšený červený zdobený štít s iniciálou svého za­ kladateleJ. II. Stuha: červená. Ústav šlechtičen v Klagenfurtu (Fráuleinstift in Klagen­ furt) (obr. 210) Ústav založil císař Leopold II. (1790-1792) v roce 1791 v Klagenfurtu v Korutanech. Odznakem je zlaté lemovaný oválný porcelánový medailon s poloviční postavou sv. Leopolda vpředu. Vzadu je korutanský zemský znak. Medailon je zavěšen na zlaté rakouské cí­ sařské koruně. Stuha: oranžová.

Ústav šlechtičen v Lublani (Fráuleinstift in Laibach) (obr. 211) Ústav založil v Lublani, v tehdejší Krajině (dnes Slovin­ sko), ve stejném roce jako předešlý (1791) císař Leopold II. Odznakem je zlatý, bíle smaltovaný kříž s navenek prohnu­ tými konci, mezi rameny jsou zlaté paprsky. V oválném stře­ du je v modrém poli postava sv. Leopolda, císařova předka, na

Obr. 209: Ústav šlechtičen ve Štýrském Hradci

Obr. 210: Ústav šlechtičen v Klagenfurtu

147

ploše ramen jsou písmena L, R. I, A (Leopold Římský Imperátor Augustus). Vzadu je postava francouzského krále sv. Ludvíka IX., který byl zase předkem manželky Leopolda IL, císařovny Marie Ludoviky, a na ploše ramen jsou písmena M. L. R. I. (Marie Ludovika Římská Císařovna). Stuha: růžová.

Obr. 211: Ústav šlechtičen v Lublani

Ústav šlechtičen v Gorici (Damenstift in Gorz) Ústav založil roku 1797 císař František II. (římsko-německý císař v letech 1792-1806, jako rakouský císař František I. 1804-1837) v Gorici (po roku 1918 Gorizia v Itálii). Odznakem je zlatý, bíle smaltovaný kříž se zaoblenými kon­ ci. V okrouhlém, korunou převýšeném středu jsou vpředu ini­ ciály zakladatelů EII zM.T. (František II. a jeho choť Marie Terezie), vzadu je nápis Aug/Providentliall 797 (Péčí vladařů 1797). Stuha: červená s bílým středním pruhem.

REUSS- knížectví Historický státní útvar ve středním Německu, zprvu hrab­ ství, poté knížectví, které se pak rozdělilo na dvě hlavní linie, z nichž starší (Reuss-Greiz, knížectví od 1778) vymírá roku 1927, mladší (Reuss-Kóstritz, též Gera, knížectví od 1806) existuje dodnes. Od roku 1871 součástí Německého císařství, v němž si uchovaly územní svrchovanost. Ta zaniká na konci 1. světové války v listopadu 1918 se vznikem sjednoceného a republikánského Německa. Zajímavostí je, že všichni muž­ ští členové knížecího rodu se tradičné jmenují Heinrich (Jind­ řich) a liší se pořadovým číslem. Číslování se provádí vždy znovu v každé generaci průběžné, nikoliv následně. Tím se vysvětluje, že syn má nižší číslo než otec.

Obr. 212: Čestný křti revers (Reuss)

148

Čestný kříž (Furstlich Reussisches Ehrenkreuz) (obr. 212) Čestný kříž založil roku 1869 kníže Heinrich XIV. (Jindřich XIV, 1867-1913) a byl udělován za zásluhy o knížectví. Dělil se do 5 tříd: • 1. třída (u krku); • důstojnický kříž (připínací na levé straně hrudi); • 2. třída (na prsou); • 3. třída (na prsou, kříž stříbrný, pouze střed smaltovaný); • 4. třída (na prsou, kříž stříbrný, bez paprsků mezi rameny). K vyznamenání také patří stříbrná záslužná medaile. Jde o zlatý osmihrotý, bíle smaltovaný kříž se zlatými paprs­ ky mezi rameny. V černém středním medailonu je vpředu znak knížectví, vzadu korunovaná iniciála zakladatele H (Heinrich).

1. třída mohla být udělena za zvláštní zásluhy s korunou v převýšení, za válečné zásluhy byl kříž udělován se zkříže­ nými meči mezi rameny. Stuha: červenofialová Kříž původně náležel pouze tzv. mladší linii rodu, od roku 1902 byl udělován i starší linií. Jeho předchůdcem byl níže uvedený kříž. Civilní čestný kříž (Zivilehrenkreuz) Kříž založil nejprve v roce 1857 kníže Heinrich XVII. (Jind­ řich XVII., 1854-1867) z mladší linie rodu, vzápětí - v roce 1858 - Heinrich XX. (1836-1859) ze starší linie rodu ve dvou třídách. Byl udělován občanům knížectví za zásluhy. Jde o zlatý či stříbrný tlapatý kříž s vlnitě ukončenými ra­ meny, v jehož okrouhlém středu je vpředu nápis Fúr treue Dienste (Za věrné služby), obklopený věncem, vzadu iniciála zakladatele HFR XX (Heinrich XX. Fiirst von Reuss, Jind­ řich XX. kníže Reussu). U zlatého kříže je střed smaltovaný. Stuha: u starší linie modrá s fialovým okrajem, u mladší linie fialová.

RUMUNSKO - království Rumunsko vzniklo sjednocením knížectví Valašského a Mol­ davského v roce 1859 pod vládou Alexandra Cuzy, který dal zemi v letech 1861-1862 současný název. Až do roku 1877 však země zůstala formálně pod svrchovaností Osmanské ří­ še. To už byl roku 1866 zvolen jako dědičný kníže Karel princ Hohenzollemský, který roku 1881 přijímá královský titul jako Carol I. (t 1914). Nástupcem se stal Carolův synovec Fer­ dinand I. (1914-1927). Monarchie v Rumunsku zanikla po 2. světové válce s nástupem komunistické moci v roce 1947. Řád Carola I. (Ordinul Caroll.) (obr. 213) Byl založen roku 1906 - ke 40. výročí nástupu rumunského panovníka Carola I. (Karel I., kníže 1866-1881, poté král 1881-1914) - jako nejvyšší rumunský řád v jedné třídě (velkostuha, hvězda, řetěz). Byl udělován jako řád dynastický, tj. příslušníkům spřátelených vládnoucích rodů a nejvyšším hodnostářům Rumunského království. Odznakem řádu je zlatý jetelový kříž, červeně smaltovaný se zlatými paprsky mezi rameny. Na kříži leží stříbrná koru­ novaná orlice s rozepjatými křídly a s mečem a žezlem v pa­ řátech. Na hrudi má zlatý medailon s hlavou Karla I. Přes pa­ řáty a ocas orlice je položena zlatá stuha s heslem Prin Statornicie la Izbinda (Vytrvalostí k vítězství). Vzadu jsou le-

Obr 213: Řád Carola 1. (Rumunsko)

149

topočty 1866-10. maiu 1906 (rok nástupu Karla k vládě a da­ tum vydání řádu) a iniciála zakladatele C. I. (Carol I.). Kříž je převýšen korunou. Hvězda: kříž ze zlatých paprsků s odznakem řádu umístěným na středu. Stuha: světlemodrá se zlatým lemem, rozděleným červeným proužkem.

Obr. 214: Rád Rumunské hvězdy (Rumunsko)

Obr. 215: Rád Rumunské koruny (Rumunsko)

150

Řád Rumunské hvězdy (obr. 214) Řád založil roku 1877 tehdy ještě kníže Carol I. (Karel L, 1866-1914) jako záslužný řád v 5 třídách s rozdělením podle vzoru francouzské Čestné Legie: • velkokříž (velkostuha, hvězda); • velkodůstojník (u krku, hvězda); • komandér (u krku); • důstojník (na prsou s rozetou na stuze); • rytíř (na prsou). Jde o zlatý, modře smaltovaný křížkový kříž, převýšený koru­ nou, který má mezi rameny zlaté paprsky. V červeném okrouhlém středu je zlatá orlice, okolo v modrém poli heslo In Fide salus (Ve víře spása) a zelený vavřínový věnec. Vzadu je dvojitá korunovaná iniciála panovníka C. I. (Carol L). Hvězda: stříbrná osmicípá, brilantující s řádovým křížem na středu. Stuha: červená s dvěma modrými postranními proužky. Za vojenské zásluhy byly umístěny zkřížené meče pod ko­ runu i na hvězdu. V roce 1933 za krále Carola II. (Karel II., 1930-1940) došlo ke změnám ve vzhledu řádu. Řád Rumunské koruny (obr. 215) Byl založen roku 1881 při příležitosti povýšení Rumunské­ ho knížectví na království, prvním králem Carolem I. (Karel L, 1866-1881 kníže, poté do 1914 král) v 5 třídách jako zá­ služný řád. Dělení do tříd odpovídá předchozímu Řádu Ru­ munské hvézdy (viz výše). Odznakem je zlatý osmihrotý kříž, červeně smaltovaný s bílým lemem. Mezi rameny jsou zlaté dvojité iniciály pa­ novníka C (Carol), v červeném okrouhlém středu je stříbrná koruna, obtočená heslem Prinnoi insine (Námi samotnými) a datem 14. martie 1881 (založení řádu v souvislosti s pový­ šením na království), vzadu jsou data 10. maiu 1866 (nastou­ pení Karla na trůn), 1877 (rok, kdy Rumunské knížectví i de iure přestalo podléhat Osmanské říši) a 1881 (rok vzniku krá­ lovství).

Hvězda velkokříže: stříbrná, osmicípá, brilantující s řádovým křížem na středu. Hvězda velkodůstojníka: ve středu pouze stříbrná koruna. Také u tohoto řádu (stejně jako u předešlého) došlo v roce 1933 ke změnám jeho vzhledu. Řád Michala Vítěze (Ordinul Mihail Viteazul) Řád založil v roce 1916, v letech 1. světové války, král Fer­ dinand I. (1914-1927) jako vysoký vojenský řád, udělovaný za statečnost v boji. Dělil se na 3 třídy: • 1. třída (připínací kříž na levé straně hrudi); • 2. třída (u krku); • 3. třída (na prsou). Je to zlatý modře smaltovaný liliový kříž, převýšený korunou. V jeho středu (bez středového štítku) jsou dvě zlaté koruno­ vané iniciály zakladatele F, vzadu letopočet založení řádu 1916. Stuha: fialová se zlatými postranními proužky. Název řádu připomíná rumunského národního hrdinu Mi­ chala Vítěze (též Michal Chrabrý, Mihail Viteazul, 1558-1601, kníže od roku 1593), vévodu valašského, který na přelomu 16. a 17. století bojoval proti turecké nadvládě.

Řád Alžběty (Ordinul Elisabeth) (obr. 216) Založen v roce 1878 jako dámský řád, udělovaný za péči o raněné a nemocné v době rusko-turecké války v letech 1877-1878, které se Rumunsko účastnilo na protiturecké straně a zbavilo se i formálně vasalského vztahu k Osmanské říši. Měl jednu třídu, byla nošená na stuze, složené v mašli, pod levým ramenem. Původní název byl Pamětní a záslužný kříž pro dámy. Je to bronzový křížkový kříž se zlatým lemem. V okrouh­ lém bílém středu je vpředu korunovaná dvojitá iniciála E (Eli­ sabeth, Alžběta), vzadu letopočty 1877 a 1878 a heslo Alinare si mangare (Pomoc a útěcha). Stuha: bleděmodrá se stříbrným lemem. Řád nese jméno Elisabethy (Alžběta), rozené princezny Wied (1843-1916), která byla chotí krále Carola I. RUSKO- carství Zvyk odměňovat válečné hrdiny existoval v Kyjevské Rusi již v 11. a 12. století. Byly to zlaté medaile, zvanégrivny (hřivny). Rozdrobením Kyjevské Rusi a dlouholetou tatarskou (mon­ golskou) nadvládou byla kontinuita přerušena a od 15. století 151

se dostávalo do popředí Moskevské knížectví. Z této doby jsou také doloženy zlaté pamětní medaile za účast na váleč­ ném tažení. Byly udělovány od 15. století všem účastníkům bez rozdílu hodnosti. Ovšem prvním ruským řádem byl - po­ dle západního vzoru - Řád sv. Ondřeje z roku 1698. Jeho za­ kladatelem byl reformátor car Petr I. (1682/1689-1725, od 1721 imperátor). Sám přijal tento řád o 5 let později za svou osobní statečnost, když v květnu 1703 (v rámci severní války 1700-1721) osobné vedl útok ruské gardy na švédské válečné lodě v ústí Něvy. Petr I. také uděloval svůj portrétní medailon, zdobený drahokamy^s nápisem Za statečnost na zadní straně. Další ruský řád, Řád sv. Kateřiny, byl založen na paměť ta­ žení proti Turkům na řece Prutu v roce 1711, kdy se Petrova manželka, carevna Kateřina, osobně zasloužila o záchranu ruského vojska před tureckým zajetím. Za vlády Petra I. byla carevna jedinou nositelkou tohoto řádu - tehdy se jmenoval Řád Za osvobození. Později byl řád přejmenován a udělován dámám u dvora. Nespornou kuriozitou je, že tento dámský řád dostal i jediný muž - třináctiletý kníže Alexander Menšikov, neboť vypadal jako dívka! Také další řád, Řád Alexandra Něvského, pocházel z doby Petra I. V roce 1769, za vlády carevny Kateřiny II. (1762-1795) ná­ sleduje již výlučné vojenský Řád sv. Jiří, vzácně udělovaný za válečné zásluhy. Jeho 1. třída byla udělena pouze ve 25 přípa­ dech. Mezi nositele řádu sv. Jiří patřili také generálové a admi­ rálové, kterým byly uděleny jako zvláštní vyznamenání za sta­ tečnost šavle s nápisem Za statečnost a s malým smaltovaným křížkem řádu na rukojeti. Tyto šavle byly zlaté a posázené dia­ manty. V roce 1913 byly pojmenovány jako svatojiřské zbraně. V 18. a začátkem 19. století byly ruským důstojníkům udě­ lovány za statečnost také zlaté paměťní kříže nošené na stu­ ze Řádu sv. Jiří. Během 18. století bylo založeno několik dal­ ších řádů - záslužných - které jsou popsány níže. Od vlády Petra I. do pádu monarchie v roce 1917 bylo - za vlády 8 carů a 2 careven (z pěti panujících) - udělováno v Rus­ ku celkem 330 různých vyznamenání a pamětních medailí. Všechny ruské řády i vyznamenání - kromě Řádu sv. Ondřeje a Řádu sv. Anny, které zůstaly řády rodinnými v rámci dynastie Romanovců - byly v roce 1917 zrušeny. Náš výběr proto mohl zachytit jen ty nejvýznamnější, nejtypičtéjší či nejznámější.

Obr. 217: Řád sv. Ondřeje (Rusko)

152

Řád sv. Ondřeje (Orděn sv. Andreje) (obr. 217) Byl založen carem Petrem I. (Pjotr L, od 1682 spoluvládce, 1689-1725) v roce 1698 jako první a nejvyšší řád, udělovaný v jedné třídě (velkostuha, hvězda, řetěz) hlavám státu a nej-

vyšším hodnostářům země. Svůj název má od hlavního patro­ na Ruska, jehož modrý kříž byl na bílé carské vlajce a dnes je na ruské námořní vlajce. Odznakem řádu je zlatý, černě smaltovaný dvojhlavý orel, na jehož hrudi leží modře smaltovaný ondřejský kříž s ukři­ žovaným sv. Ondřejem v přirozených barvách. Na koncích ra­ men kříže jsou písmena S/A/P/R. (Svatý Andrej=Ondřej, pa­ tron Ruska) Orel je zavěšen na koruně. Hvězda: stříbrná osmicípá s černým dvojhlavým orlem v okrouhlém středu, obtočeném heslem v azbuce Za víru a věrnost. Stuha: modrá. Jako zvláštní vyznamenání byl řád udělován s diamanty. Po únorové revoluci v roce 1917, která svrhla monarchii, se stal rodinným řádem dynastie Romanovců a je vzácně udělován dodnes.

Řád sv. Kateřiny (Orděn sv. Jekatěriny) (obr. 218) Byl založen carem Petrem I. v roce 1711 jako dámský řád na památku statečného činu jeho že­ ny Kateřiny, pozdější carevny Kateřiny I. - od­ tud název řádu, podle její patronky. Dělil se na 2 stupně: • 1. třída (velkokříž, velkostuha, hvězda); • 2. třída (na levé straně hrudi na mašli). Velkokříž byl udělován většinou příslušnicím carské rodiny, 2. třída dvorním dámám. Odznakem řádu je zlatý brilianty posázený tlapatý kříž s navenek prohnutými konci. Na je­ ho středu leží oválný červený medailon, obklo­ pený brilianty, s postavou sv. Kateřiny v přiroze­ ných barvách, držící V rukách bílý kříž. Ve Středu Obr. 218: Řád sv. Kateřiny (Rusko) tohoto kříže je ještě malý stříbrný křížek (u 1. třídy z briliantů). Vzadu je znázorněno orlí hnízdo na vrcholu věže, u paty věže jsou dva orlové s hady v zobáku a latinským nápis Aequant munia comparis (Povinnosti činí rovnými). Hvězda: stříbrná brilantující, v jejím okrouhlém červeném středu je křížkem převýšená brilantující čelenka, okolo ruské azbukou psané heslo Pro lásku a vlast. Stuha: červená se stříbrnými okraji. Na stuze 2. třídy, slože­ né do mašle, je vyšito heslo řádu. Řád sv. Alexandra Něvského (Orděn sv. Aleksandra Něvskovo) (obr. 219) 153

Obr 219. Řad sv. Alexandra Ntvstího 'Rusko!

Obr. 220: Rád Bílého orla (Rusko)

Založen roku 1725 carevnou Kateřinou I. Alexejevnou (Jekatérina L, 1725-1727) na paměť národního hrdiny Alexandra Něvského (1252-1263), který odrazil útok Švédů i Řádu Ně­ meckých rytířů. Byl to nejvyšší záslužný řád o jedné třídě (velkostuha, hvězda) velmi vzácně udělovaný. Jde o zlatý tlapatý, červeně smaltovaný kříž, mezi jehož ra­ meny jsou zlatí dvouhlaví orlové. Jejich křídla více nebo méně přesahují na plochu ramen. V okrouhlém středu je postava hr­ diny v přirozených barvách na bílém koni, vzadu v bílém poli korunovaná zlatá iniciála sv. Alexandra (S. A). Hvězda: stříbrná osmicípá, v bílém okrouhlém středu zlatá ko­ runovaná iniciála v latince S. A. (Svatý Alexandr), okolo ruské heslo psané azbukou Za trudy i otěčestvo (Za práci a vlast). Stuha: červenofialová. Za válečné zásluhy byly mezi ramena kříže umístěny zkří­ žené meče.

Řád Bílého orla (Ordén bélovo orla) (obr. 220) Původně šlo o polský řád, založený roku 1713 Augustem II. Silným, králem polským a kurfiřtem saským (viz POLSKO). Po trojím dělení Polska a zániku státu (1795) byl nakonec pře­ vzat Ruskem, které z části svého záboru po Vídeňském kon­ gresu 1814-1815 zřídilo Polské království (Kongresovku) spojené personální unií s Ruskem. Řád ovšem převzalo až od roku 1831 (po potlačení polského povstání) jako záslužný řád v jedné třídě (velkostuha, hvězda). Odznakem je zlatý, černě smaltovaný dvojhlavý orel, pře­ výšený zlatou korunou. Na jeho hrudi leží zlatý osmihrotý kříž, zakončený kuličkami, červeně smaltovaný s bílými okra­ ji s bíle smaltovanou korunovanou polskou orlicí na svém středu. Hvězda: zlatá osmihrotá, v jejímž okrouhlém zlatém středu je bíle smaltovaný tlapatý křížek s červeným lemem, stříbrný­ mi paprsky mezi rameny a malým zlatým květem ve středu. Okolo je heslo Pro fide, rege et lege (Za víru, krále a zákon). Stuha: tmavomodrá. Za válečné zásluhy byly (a to od roku 1855, v souvislosti s krymskou válkou a podobnými doplňky i u ostatních rus­ kých řádů) připojeny zkřížené meče mezi korunu a orla. Řád byl udělován jako ruský až do zániku carské říše v ro­ ce 1917.

Řád sv. Anny (Ordén sv. Anny) (obr. 221) Řád založil roku 1735 vévoda Karl Friedrich Holstein-Gottorp (Karel Bedřich Holštýnský, 1702-1739) na paměť 154

své zemřelé choti Anny (1708-1728), dcery cara Petra I., v jedné třídě. Později se jeho syn stal ruským carem Petrem III. (Pjotr III. Fjodorovič, 1762) a jeho vnuk car Pavel I. (1796-1801) zařadil při svém nástupu na trůn roku 1796 ten­ to řád mezi ruské řády a rozšířil ho. Dělí se po úpravách na 4 třídy: • 1. třída (velkostuha přes levé rameno, hvězda vpravo); • 2. třída (u krku); • 3. třída (na prsou); • 4. třída - od roku 1835 (řádový kříž připevněn na šavli). Jde o zlatý tlapatý kříž, červené smaltovaný, se zlatými orna­ menty mezi rameny. V okrouhlém středu je postava sv. Anny s křížem v ruce, kráčející v krajině se stromy, vše v přiroze­ ných barvách, vzadu ozdobná iniciála A (Anna). Hvězda: stříbrná osmicípá, v okrouhlém středu červený kříž ve zlatém poli, okolo zkrácené latinské a latinkou psané hes­ lo Aman. iust. piet, fidem (Přátelům spravedlnosti, zbožnosti a věrnosti). Stuha: červená s tenkým žlutým okrajem. Součástí řádu je medaile pro poddůstojníky a mužstvo. Je stříbrná s červeným tlapatým křížem v červeném prstenci na přední straně. Řád bylo možno udělit za zvláštní zásluhy s korunou, 3. tří­ du také na stuze, složené do mašle, za válečné zásluhy byly připojeny zkřížené meče mezi ramena kříže (od roku 1855). Řád zůstal rodinným řádem dynastie Romanovců, přesněji Romanov-Holstein-Gottorp.

Řád sv. Jiří (Orděn sv. Georgije) (obr. 222) Řád založila roku 1769 carevna Kateřina II. (Jekatěrina II. Alexejevna, 1762-1795) jako výhradně vojenský řád, udělo­ vaný důstojníkům a generálům za osobní statečnost a zásluhy v boji. Dělil se na 4 třídy: • 1. třída (velkostuha, hvězda); • 2. třída (u krku, hvězda); • 3. třída (u krku); • 4. třída (na prsou). Odznakem řádu je zlatý tlapatý kříž, bíle smaltovaný. V okrouhlém červeném středu je postava sv. Jiří na koni, bo­ jujícího s drakem, v přirozených barvách, vzadu iniciála psaná azbukou C. G. (S. G., Sv. Georgij). Hvězda: zlatá, čtyřcípá, v okrouhlém středu zlatá iniciála světce v červeném poli, okolo zlatý nápis v azbuce (Za záslu­ hu a statečnost).

Obr. 221: Řád sv. Anny (Rusko)

Obr. 222: Řád sv. Jiří (Rusko)

155

Stuha: oranžová s třemi černými pruhy. Roku 1807 - v době napoleonských válek - byl založen pro poddůstojníky a mužstvo Kříž sv. Jiří - stříbrný, nesmaltovaný. Tyto kříže byly na zadní straně číslovány, takže je možno přibližně odhadnout, ve které válce byly uděleny (v roce 1914 na počátku 1. světové války to bylo číslo 292 347). Mezi známými nositeli řádu nacházíme nejen ruské voje­ vůdce z napoleonských válek, o nichž jsme již mluvili na ji­ ných místech, Suvorova, Kutuzova či spojeneckých jako Wellingtona, Blúchera, Schwarzenberga a další, ale také známého generála Alexeje Alexejeviče Brusilova (1853-1926), který se proslavil za 1. světové války, a mnoho dalších osobností.

Obr. 223: Rád sv. Vladimíra (Rusko)

Obr. 224: Řád sv. Stanislava (Rusko)

156

Řád sv. Vladimíra (Ordén sv. Vladimíra) (obr. 223) Řád založila carevna Kateřina II. v roce 1782 jako obecný záslužný řád. Jeho založení i název - odkazující na tradici Kyjevské Rusi - je možné dát do souvislostí s ruskými nároky na pravobřežní část Ukrajiny, kterých se také carevna po dělení Polska (1792 a 1795) zmocnila. Dělil se na 4 třídy. • 1. třída (velkostuha, hvězda na pravé straně hrudi); • 2. třída (u krku, hvězda vpravo); • 3. třída (u krku); • 4. třída (na prsou). Je to zlatý tlapatý kříž, červeně smaltovaný s černým okra­ jem. V okrouhlém černém středu je černá iniciála světce kní­ žete sv. Vladimíra, za něhož byla Kyjevská Rus christianizována, na korunovaném hermelínovém knížecím plášti. Vzadu je datum založení řádu 1782. Hvězda: osmicípá, cípy střídavě zlaté a stříbrné, v okrouhlém černém středu zlatý tlapatý kříž, obklopený ruskými iniciála­ mi C. P K B. (S. P. K. V, Svatý apoštolský kníže Vladimír), okolo zlatý ruský nápis psaný rovněž azbukou Užitek, čest, slá­ va v červeném poli. Stuha: černo-červeno-černá. Za válečné zásluhy byly připojeny zkřížené meče (od roku 1855 za krymské války). Řád sv. Stanislava (Orděn sv. Stanislava) (obr. 224) Původně byl založen v roce 1765 posledním polským krá­ lem Stanislavem II. Augustem Poniatowskim (1764-1795) ja­ ko polský řád. Roku 1815 byl pak obnoven ruským carem Ale­ xandrem I. (Aleksander I. Pávlovič, 1801-1825), když po Vídeňském kongresu byla z části ruského záboru Polska vy­ tvořena tzv. Kongresovka (Polské království spojené perso­

nální unií s Ruskem). Za Mikuláše I. (Nikolaj I. Pavlovič, 1825-1855) po polském povstání 1830-1831 byl zařazen me­ zi ruské řády jako obecný záslužný řád. Dělil se na 3 stupně: • 1. třída (velkostuha, hvězda); • 2. třída (u krku); • 3. třídy (na prsou). Odznakem řáduje zlatý osmihrotý kříž, zakončený kuličkami, červeně smaltovaný. Na koncích ramen, mezi hroty, jsou zla­ té obloučky, mezi rameny zlatí dvouhlaví orli. V červeném okrouhlém středu je zlatá dvojitá iniciála S - symbolizující polského národního světce krakovského biskupa sv. Stanisla­ va (asi 1030-1079), podle něhož byl řád nazván - obklopená zeleným věncem. Hvězda: stříbrná, osmihrotá, v bílém okrouhlém středu zlatá dvojitá iniciála S, okolo heslo Premiando incitat (Odměňová­ ním podněcuje) obklopené modrým prstencem se zlatými vě­ tévkami. Stuha: červená s bílo-červeno-bílými okraji. Za válečné zásluhy byly k řádu přidávány zkřížené meče mezi rameny. RYTÍŘSKÉ ŘÁDY Rytířské řády, o nichž je už pojednáno blíže v úvodu knihy (viz), mají většinou své společné kořeny v Palestině v době křižáckých válek, kdy bylo zapotřebí jejich činnosti charitativ­ ní i vojenské. Určitou výjimku tvoří rytířské řády na Pyrenej­ ském poloostrově (viz PORTUGALSKO a ŠPANĚLSKO), protože zdejší aktivita v rámci reconquisty byla kladena na roveň boji proti nevěřícím ve Svaté zemi. K významným přínosům rytířských řádů patří i jejich čin­ nost zdravotnická (v době, kdy péče o nemocné byla v Evro­ pě téměř neznámá), při níž využívaly i pokročilejší zkušenos­ ti arabské medicíny, které přinášely do Evropy.

Suverénní řád Maltézských rytířů (Ordine Sovrano Militare Ospedaliero di San Giovanni di Gerusalemme detto di Rhodi e di Malta), tj. Suverénní rytířský a špitální řád sv. Jana Jeruzalémského na Rhodu a na Maltě Vznikl v roce 1099 v Jeruzalémě v době křižáckých válek s úkoly charitativními (péče o nemocné poutníky a raněné), ale i vojenskými (obrana poutníků a boj o znovuzískání Svaté země) jako Rád Johanitů. Papežskou bulou z roku 1113 byl prohlášen exemptním církevním řádem, tedy vyňatým z pra­ vomoci jakékoli vrchnosti kromě papeže. Řoku 1281 v dů-

157

Obr. 225: Rád Maltézských rytířů

158

sledku zhroucení křesťanského panství v Palestině odchází ze Svaté země a usazuje se na ostrově Rhodu, kde získává mezi­ národní a teritoriální svrchovanost. Tu si zachovává dodnes jako svrchovaný stát s velvyslanectvími v 60 státech světa (včetně České republiky). Krátce po svém založení se zároveň šíří v evropských ze­ mích, kde zakládá komendy a špitály. V Čechách je tak od ro­ ku 1183 nepřetržitě - České velkopřevorství je nejstarším v celém řádu. Ve středověku se vyznamenal úspěšným bojem svého loďstva proti Turkům ve Středomoří. Roku 1523 ztrácí Rhodos, v létech 1530-1798 vládne na Maltě (odtud název), kterou získává od císaře Karla V V roce 1798 pak Maltu obsa­ dil Napoleon, jehož zakrátko vystřídali Britové, kteří Maltě poskytli nezávislost až v roce 1964. Dnes je sídlo vedení řádu v čele s velmistrem v Římě a řád je rozšířen po celém světě svými velkopřevorstvími, převorstvími a asociacemi. Jeho dnešním úkolem je široké charitativní působení a pomoc při živelných katastrofách. Jeho členové se dělí do tří tříd: • I. třída: profesní rytíři (mnišské sliby a šlechtický původ) z nich jsou vybíráni nejvyšší funkcionáři řádu, jejich ozna­ čení je Fra (z latinského frater = bratr). • II. třída: obedienční rytíři (náboženské závazky a posluš­ nost řádu, šlechtický původ). • III. třída: čestní, graciální a magistrální rytíři, donáti. Dekorací řádu je bíle smaltovaný osmihrotý (odtud maltézský) kříž, převýšený korunou a zbrojí, mezi rameny jsou lilie (obr. 225) (Výjimku tvoří členové z Čech, Rakouska a Slezska, kteří mají mezi rameny kříže místo lilií dvouhlavé orly.) Pro­ fesní rytíři nosí mimo to samotný maltézský kříž na levé stra­ ně hrudi. Stuha: černá, velkokříž pak má nákrční stuhu se zlatým vy­ šíváním. Každá třída má další dělení: • bailli (velkostuha, současně u krku na stuze velkokříže); • velkokříž (u krku na zlatě vyšívané stuze); • rytíř (u krku). Řád uděluje za zásluhy svým členům i nečlenům Maltézský záslužný řád v 6 třídách a dále zlatou, stříbrnou a bronzovou medaili. Odznakem tohoto řádu je zlatý, bíle smaltovaný kříž s obloučkovité rozeklanými konci (obr. 226), v jehož okrouhlém středu je bílý maltézský kříž v červeném poli a okolo nápis Mil. Ordo Equitum Melit. Bene Merenti (Rytířský řád Mal­ tézských rytířů dobře zasloužilému), vzadu je datum založení

Obr. 226: Řád Maltézských rytířů - Záslužný řád

A. D. MCMXX (Anno Domini, Léta Páně 1920). Kříž je u vyš­ ších tříd převýšen korunou. Hvězda velkokříže: stříbrná, osmicípá, s řádovým křížem na středu. Hvězda 3. třídy: stříbrná, čtyřcípá. Stuha: bílá s červenými postranními pruhy, pro vojenské oso­ by červená s bílými postranními pruhy. Řád se dělí na 6 tříd: • zvláštní velkokříž (velkostuha, zlatá hvězda, řetěz); • velkokříž (velkostuha, stříbrná hvězda); • velkodůstojník (u krku, hvězda); • komtur (u krku); • důstojník (na prsou, na stuze je umístěn smaltovaný štítek se znakem); • kříž (na prsou). U vojenských osob jsou přidány zkřížené meče mezi rameny. Řád byl založen roku 1920 původně jako pouhý záslužný kříž, ale roku 1971 rozšířen do tříd. Medaile jsou oválné a mají vpředu maltézský kříž, obtoče­ ný věncem, vzadu nápis stejný jako na řádu. Stuha: stejná, také rozdělení pro civilní a vojenské osoby je stejné (stuha, meče).

Řád Johanitů (Johanniterorden) (obr. 227) Tento rytířský řád vznikl v 16. století v Německu v době reformačních bojů přestupem některých členů Maltézského

Obr. 227: Řád Johanitů

159

řádu k protestantismu jako Braniborská balej (Ballei Bran­ denburg). Ponechává si označení Johanité, ale to nelze v žád­ ném případě zaměňovat s dřívějším názvem Maltézských ry­ tířů. V roce 1812 Braniborskou balej pruský král Friedrich Wilhelm III. (Bedřich Vilém III., 1797-1840) zrušil a místo to­ ho byl založen Královský pruský řád Johanitů, ale v roce 1852 byla balej znovu obnovena jako samostatný rytířský Řád Jo­ hanitů. Dnešní oficiální název zní Braniborská balej rytířského řádu sv. Jana z jeruzalémského špitálu. Řád má v čele mistra (něm. Herrenmeister), kterým je tradičné příslušník hohenzollemského rodu. Jeho členové jsou protestantského vyznání a dělí se na: • 1. rytíře dle práva (Rechtsritter) šlechtického původu; • 2. čestné rytíře. Odznakem řádu je osmihrotý, bíle smaltovaný kříž se zlatými korunovanými pruskými orlicemi mezi rameny, u rytířů dle práva převýšen korunou, u čestných rytířů jsou orlice mezi rameny černé smaltované. Mimoto nosí rytíři samotný kříž na levé straně hrudi. Stuha: černá, nákrční. Řád má stejné charitativní i náboženské zaměření jako Řád Maltézských rytířů a udržuje s ním přátelskou spolupráci. Má zahraniční skupiny v Belgii, Rakousku, Maďarsku, Švýcarsku, USA, Kanadě a Jižní Africe. Úzce spolupracuje se samostat­ nými řády Johanitů (rovněž protestantskými) v Anglii, Nizo­ zemsku a ve Švédsku.

Obr. 228: Řád Německých rytířů - čestný rytíř

160

Řád bratří domu Panny Marie v Jeruzalémě (Řád Ně­ meckých rytířů) (Orden der Bruder vom Deutschen Haus St. Martens in Jerusalem; Deutscher Orden) (obr. 228) Byl založen roku 1190 v Jeruzalémě při špitálu P. Marie ja­ ko duchovné-rytířský řád, od roku 1230 do 16. století usazen v Prusku a Livonsku, kde spravoval své vlastní území. Od ro­ ku 1805 přežívá v Rakousku a od roku 1840 obnovuje svoji charitativní činnost také pomocí své ženské větve. Velmistry řádu (titul Hoch- und Deutschmeister) se stávají rakouští arci­ vévodové. Po roce 1918 se mění na církevní kněžský řád, kte­ rý pomocí svých jeptišek pokračuje v charitativní činnosti. Dnes je činný v Řakousku, Německu, České republice, Slo­ venské republice, Itálii, Belgii a Slovinsku. V současnosti stojí v čele řádu kněz s titulem velmistr (ně­ mecky Hochmeister) a jeho členy jsou kněží, jeptišky a laici (čestní rytíři a tzv. familiárové). Odznakem řáduje černě smaltovaný tlapatý kříž s prodlou-

I.

Velká Británie — Řád sv. Michala a sv. Jiří (řetěz a hvězda velkokříže)

2.

Řád Maltézských rytířů — velkoknž

3.

Domácí řád Vendické koruny (Meklenbursko)

4. Francie — Čestná Legie (původní forma z doby Napoleonovy) 5. Lippe — Čestný kříž (vlevo). A Bavorsko — Řád sv. Huberta (vpravo)

6. Lucembursko — Řád Dubové koruny ◄ I. třídy

7.

8.

Schaumburg-Lippe — Čestný kříž (nahoře). Oldenburg — Domácí řád Petra Friedricha Ludwiga (uprostřed) a hvězda velkokříže téhož řádu (dole)

Brunšvicko — Řád Jindřicha Lva s řetězem

▲

9.

Venezuela — Řád Andrease Bella Za umění a vědu (vlevo), Francie — Řád sv. Michala (uprostřed). Vatikán — Řetěz papežského komoří (vpravo)

10.

Rusko — Řád sv. Alexandra Něvského

11.

Island — Řád Bílého sokola na řetěze s hvězdou (nahoře). Dánsko — Řád Slona s řetězem (dole)

12.

Mezinárodní Červený kříž — Medaile Florence Nightingale (uprostřed), Rumunsko — Řád Carola 1. s řetězem

13.

Rusko — Řád sv. Kateřiny 2. třídy

14.

Království obojí Sicílie — Řád sv. Jiří a Sjednocení, hvězda velkokříže (vlevo nahoře)

15.

Belgie — Řád Leopolda I., hvězda velkokříže (vpravo nahoře)

16.

Rusko — Řád sv. Alexandra Něvského. dracounová hvězda velkokříže (vlevo uprostřed)

17.

Rusko — Řád Bílého orla (vpravo uprostřed)

18.

Itálie — Záslužný řád Italské republiky, hvězda velkodůstojníka (vlevo dole)

19,

Prusko — Řád Koruny s meči (vlevo nahoře)

20.

Wiirttembersko — Vojenský záslužný řád, hvčzda velkokříže (vpravo nahoře)

21.

Lippe — Hvězda Čestného kříže (uprostřed vlevo)

22.

Itálie — Záslužný řád Italské republiky, komandér (uprostřed vpravo)

23.

Prusko — Domácí Hohenzollernský řád (vpravo dole)

24.

Černá Hora — Řád sv. Petara (nahoře), Sasko — Řád Routové koruny, revers (vlevo), Wiirttembersko — Řád Bedřichův (vpravo), Hohenlohe — Řád Fénixe (dole)

25.

Království obojí Sicílie — Řád sv. Ferdinanda a Za zásluhy (vlevo dole)

26.

Rakousko — Řád Služebnic ctnosti ▼

ženým dolním ramenem, bíle lemovaný. Jeho ramena jsou mírné prohnuta. Kříž je nošen na černé stuze okolo krku. Vel­ mistr nosí zvláštní kříž, jehož ramena jsou ozdobena zlatými liliemi a na středu leží zlatý štít s černým korunovaným or­ lem. Mimoto nosí náprsní kříž stejného vzhledu a větších roz­ měrů. Náprsní kříž čestných rytířů (šlechtického původu) představuje zvětšený řádový kříž. Řád uděluje za zásluhy svým členům i příznivcům-nečlenům Zlatý a Stříbrný záslužný kříž a Medaili Za zásluhy. Záslužné kříže se nosí na černobíle šrafované stuze u krku liší se od řádového kříže tím, že mají ve středu okrouhlý štítek se znakem řádu (černý kříž v bílém poli) a zaoblené konce ra­ men. Pro členy řádu jsou černě smaltované, pro nečleny modře. V době reformačních bojů v Německu vznikla protestant­ ská větev řádu, Utrechtská balej, která působí dodnes v Nizo­ zemsku.

Rád Božího hrobu (Ordine Equestre del Santo Sepolcro) (obr. 229) Řád založil roku 1496 papež Alexandr VI. (1492-1503) jako pokračování Řádu ochránců Božího hrobu, jehož členové měli za úkol podporovat poutě do Svaté země a chránit památná místa v Jeruzalémě proti nevěřícím. Je to rytířský řád pod ochranou papeže, v jehož čele stojí jako velmistr kardinál jmenovaný Svatým Otcem. Členové řádu mají kromě nábo­ ženských a charitativních povinností za úkol podporovat kato­ lickou církev v Palestině. Šlechtictví není podmínkou člen­ ství. V roce 1868 byl rozdělen do 3 tříd: • velkokříž (velkostuha, hvězda); • komtur (u krku); • rytíř (na prsou). Odznakem řádu je zlatý berličkový kříž s malými křížky mezi rameny (tzv. jeruzalémský kříž), červeně smaltovaný, převý­ šený korunou či zlatou zbrojí. Hvězda: stříbrná osmicípá s řádovým křížem v okrouhlém středu, obtočeném zeleným palmovým věncem. Stuha: černá. Řád sv. Lazara (Vojenský a špitální řád rytířů sv. Laza­ ra Jeruzalémského) (Ordo Sti Lazaři; Militaris Hospitalis Ordo Sti Lazaři in Jerusalem) (obr. 230) Řád vznikl už koncem 11. století v Jeruzalémě s úkolem pečovat o nemocné leprou. Ve 13. století - v souvislosti s pá­ dem křesťanských enkláv v Palestině - se rozšířil po Evropě, v 18. století se stal světským řádem pod ochranou francouz­

Obr. 229: Řád Božího hrobu

Obr. 230: Řád sv. Lazara Jeruzalémského

161

ských králů, od roku 1847 je pod ochranou řeckokatolických patriarchů. Dnes je to mezinárodní společnost s charitativním zaměřením, působící rovněž v České republice. Odznakem řádu je osmihrotý, zeleně smaltovaný kříž, za­ končený kuličkami, s bílým lemem. Ve středním okrouhlém štítku je zlatá postava Krista, křísícího Lazara, okolo heslo Atavis et Armis (S předky a se zbraněmi), vzadu postava E Marie s opisem plného názvu řádu Militaris Hospitalis Ordo Sti Lazaři in Jerusalem. Mezi rameny kříže jsou iniciály SLJ (Svatý Lazar Jeruzalémský), v závěsu kříže válečná trofej (neboli zbroj). Stuha: zelená.

ŘECKO (Hellas, Elleniki) - království, 1924-1935 a od 1973 republika Řecko žilo po staletí pod tureckou nadvládou, až získalo v ro­ ce 1830 - po ozbrojeném povstání - nezávislost. V letech 1832-1862 byl v čele monarchie král Otto I. (z bavorské dy­ nastie Wittelsbachů), poté v letech 1863-1924 a 1935-1973 vládla dynastie Schleswig-Holstein. V mezidobí a od roku 1973 je Řecko republikou.

Obr. 231: Řád Spasitele (Řecko)

162

Řád Spasitele (.Basilikon tagma toi Soteros) (obr. 231) Řád založil roku 1834 král Otto I. Jeho předchůdcem byl Záslužný řád založený 1829 Národním shromážděním nově vzniklého státu. Jedná se o obecně záslužný řád, který se dě­ lí do 5 tříd: • velkokříž (velkostuha doprava, hvězda vlevo); • velkokomtur (u krku, hvězda vpravo); • komtur (u krku); • rytíř zlatého kříže (na prsou, kříž zlatý); • rytíř stříbrného kříže (na prsou, kříž stříbrný). Jde o zlatý, bílý smaltovaný osmihrotý kříž se zeleným vavří­ novým věncem mezi rameny. V okrouhlém středu je vpředu hlava krále Otty I. s řeckým opisem Otto I., král Hellénů, vza­ du je státní znak - bílý řecký kříž v modrém poli. Kříž je za­ věšen na královské koruně Hvězda: stříbrná, osmicípá. Roku 1863 byl převzat novou dynastií s drobnými změna­ mi. Ve středním medailónu je vpředu hlava Kristova a okolo řecký nápis Pane, tvá pravice je oslavena mocí (E dexia so kheir, Kyrie, dedoxastai en iskyi), vzadu je opět řecký znak, ale obklopený nápisem Čtvrté národní shromáždění Řeků - Argos 1829 (E en Argei dethnike ton Ellenikon synedeisis - 1829). Ve středu hvězdy je rovněž hlava Kristova.

Stuha: bleděmodrá s bílými okraji. Řád byl udělován pouze za monarchie.

Řád Jiřího I. (Basilikon tagma toy Georgioyl.) (obr. 232) Řád založil roku 1915 král Konstantin I. jako záslužný řád. Dělí se na 5 tříd: • velkokříž (velkostuha, hvězda vlevo); • velkokomtur (u krku, hvězda vpravo); • komtur (u krku); • rytíř zlatého kříže (na prsou, kříž zlatý); • rytíř stříbrného kříže (na prsou, kříž stříbrný). Jde o zlatý, bíle smaltovaný latinský kříž silné rozšířených rovných konců se zlatým vavřínovým věncem mezi rameny, zavěšený na královské koruně. V okrouhlém červeném stře­ du je zlatá korunovaná iniciála panovníka G. I (Georgios L, Ji­ ří L), zakladatelova otce, obklopená řeckým heslem Štěstí li­ du je moje síla (Iskhys moy e agape toy laoy). Vzadu je ve středu umístěn letopočet 1863-1913 - doba vlády zakladate­ lova otce. Hvězda: stříbrná, osmicípá, s řádovým křížem ve středu. Stuha: červená Řád zanikl pádem monarchie. SASKO (Sachsen) - kurfiřství, království Historické území v Německu, které během staletí do značné míry měnilo svůj obsah. Pro náš výklad týkající se řádů je podstatné až dělení saské vládnoucí dynastie koncem 15. sto­ letí na dvě linie. Starší (ernestinská) se postupně dále dělila na několik větví (Koburg-Gotha, Meiningen, Altenburg a Weimar-Eisenach - viz dále), které vládly samostatným vé­ vodstvím či velkovévodstvím. Ty jako konstituční monarchie přežívaly (od roku 1871 v rámci Německého císařství) až do roku 1918. Mladší linie (albertinská) získala území, které už od roku 1370 bylo obdařeno titulem kurfiřtů a v roce 1806 z milosti Napoleona, který tehdy německá území obsadil a fakticky jim vládl - královským titulem. Následující řády se týkají právě kurfiřtského (královského) Saska. Další řády za­ ložili saští kurfiřti jako polští králové (viz POLSKO).

Řád Routové koruny (Orden der Rautenkrone) (obr. 233) Řád založil roku 1807 král Friedrich August I. (Bedřich Au­ gust L, 1768-1827, od 1806 král) jako nejvyšší řád království a řád rodinný (dynastický), udělovaný příslušníkům spřátele­ ných vládnoucích rodů a nejvyšším hodnostářům v jediné tří­ dě (velkostuha, hvězda).

Je to zlatý osmihrotý kříž, šedozeleně smaltovaný s dvoji­ tým zlatým lemem. Mezi rameny jsou zlaté routové koruny. V okrouhlém středním medailonu je vpředu zlatý korunovaný monogram zakladatele FA, obklopený zelenou routovou ko­ runou, vzadu heslo Providentiae mentor (Buď pamětliv Pro­ zřetelnosti). Hvězda: stříbrná osmicípá, v bílém okrouhlém středu zlaté heslo řádu, opět obtočené zelenou routovou korunou. Stuha: světlezelená. Je i nadále udělován jako rodinný řád.

Obr. 234: Vojenský řád sv. Jindřicha (Sasko)

Obr. 235: Civilní záslužný řád (Sasko)

164

Vojenský řád sv. Jindřicha (Militdr-St. Heinrichsorden) (obr. 234) Řád původně založil roku 1736 saský kurfiřt Friedrich Au­ gust II. (Bedřich August II., 1733-1763) v jedné třídě, od ro­ ku 1807 (za napoleonských válek) byl udělován důstojníkům za statečnost v boji. Po úpravách se dělil na 4 třídy: • velkokříž (velkostuha, hvězda); • komandér 1. třídy (u krku, hvězda menší); • komandér 2. třídy (u krku); • rytíř (na prsou). Jde o zlatý osmihrotý kříž s bílým okrajem, převýšený koru­ nou, mezi jehož rameny probíhá zelený routový věnec. V okrouhlém zlatém středu je postava sv. Jindřicha v králov­ ském oděvu v přirozených barvách, okolo nápis Fried. Aug. D. G. Rex Saxoniae Instauravit (Friedrich August z Boží milosti král saský založil), vzadu saský znak s opisem Virtuti in bello (Válečné zásluze). Hvězda velkokříže: zlatá osmicípá, v jejím středu středový medailon řádu, okolo heslo. Hvězda komandéra: zlatá čyřcípá. Stuha: bleděmodrá s oranžovými postranními pruhy. Řád zanikl spolu s monarchií v Sasku a celém Německu v roce 1918. Nápis Fried. Aug. D. G. pochází až z nové verze řádu, kdy bylo Sasko povýšeno na království.

Civilní záslužný řád (Civilverdienstorden) (obr. 235) Řád založil roku 1815 saský král Friedrich August I. (Bed­ řich August L, 1768-1827) jako všeobecný záslužný řád. Dělil se do 5 tříd: • velkokříž (velkostuha, hvězda); • komtur 1. třídy (u krku, hvězda); • komtur 2. třídy (u krku);

• rytíř 1. třídy (na prsou); • rytíř 2. třídy (stříbrný kříž, nošený na prsou). K řádu patřila zlatá a stříbrná medaile za zásluhy, v roce 1876 byla zlatá medaile nahrazena záslužným křížem. Jde o zlatý osmihrotý kříž, bíle smaltovaný, u velkokříže a komturů od roku 1891 převýšen korunou. Mezi rameny pro­ bíhá zelený routový věnec, v okrouhlém středu je korunova­ ný saský znak s černým opisem Fr. Aug. K v. Sachsen D. 7. Juni 1815 (Friedrich August král saský 7. června 1815), vzadu heslo Fúr Verdienst und Treue (Za zásluhu a věrnost), u cizinců Dem Verdienste (Zásluze), obklopený zeleným vavří­ novým věncem. Hvězda velkokříže: stříbrná osmicípá, heslo řádu v okrouh­ lém středu. Hvězda komtura: stříbrná čtyřcípá. Stuha: bílá se zelenými postranními pruhy. Od roku 1866 (za prusko-rakouské války, při níž stálo Sas­ ko na straně Rakouska) byly za válečné zásluhy připojovány zkřížené meče. Řád zanikl v roce 1918.

Řád Albrechtův (Albrechtsorden) (obr. 236) Řád založil roku 1850 král Friedrich August II. (Bedřich August II., 1836-1854) vlády) jako obecný záslužný řád. Po úpravách se dělil na 6 tříd: • velkokříž (velkostuha, hvězda); • komtur 1. třídy (u krku, menší hvězda); • komtur 2. třídy (u krku); • důstojnický kříž - od roku 1890 (připínací kříž vlevo); • rytíř (na prsou); • čestný kříž (na prsou, kříž stříbrný). Od roku 1858 patřily k řádu zlatá a stříbrná medaile za záslu­ hy, v roce 1876 byla zlatá medaile nahrazena celostříbrným Albrechtovým křížem. Odznakem je zlatý tlapatý kříž s prodlouženým dolním ra­ menem, bíle smaltovaný, u velkokříže a komturů převýšený korunou. Mezi ramena je položen zlatý dubový věnec. V bí­ lém okrouhlém středu je vpředu zlaté poprsí vévody Albrech­ ta Smělého (1485-1500), zakladatele královské linie saského domu, po němž též nese řád jméno, okolo modrý pruh s nápi­ sem Albertus Animosus (Albrecht Smělý). Vzadu je koruno­ vaný saský znak a datum založení v opisu. Hvězda velkokříže: stříbrná osmicípá, ve středu medailon řádu. Hvězda komtura: stříbrná čtyřcípá.

Obr. 236: Rád Albrechtův (Sasko)

165

Stuha: zelená s bílými postranními pruhy. Řád zanikl v roce 1918.

Obr. 237: Rád Sidonie (Sasko)

Řád Sidonie (Sidonienorden) (obr. 237) Řád založil roku 1870 král Johann (Jan, 1854-1873) jako dámský řád v jednom stupni na paměť manželky vévody Alb­ rechta Smělého Zdenky (Sidonie), dcery českého krále Jiřího z Poděbrad. Jde o zlatý osmihrotý kříž, bíle smaltovaný, převýšený zla­ tým korunovaným prstencem s iniciálou S (Sidonia) uvnitř. V okrouhlém bílém středním medailonu je zlatá hlava vévod­ kyně, obklopená nápisem Sidonia. Ze zevního okraje medai­ lonu vyrůstá 8 zlatých routových listů. Vzadu je saský znak a letopočet 1870. Stuha: fialová s bílozelenými dvojitými postranními pruhy, složená do mašle. Jako mimořádné vyznamenání bylo možno nosit řád na velkostuze. Řád také zanikl v roce 1918. Řád Marie Anny (Maria Anna-Orden) Řád založil roku 1906 král Friedrich August III. (Bedřich August III., 1904-1918) jako dámský řád s nábožensko-charitativními úkoly. Je to zlatý, modře smaltovaný tlapatý kříž tzv. leopoldského typu (mírně prohnutých ramen), v jehož okrouhlém zlatém středu je hlava královny Marie Anny (1843-1884), matky za­ kladatele. Stuha: světlemodrá s bílými postranními pruhy, nošena jako mašle na levé straně hrudi. K řádu patřil Kříž Marie Anny, stejného vzhledu, ale stří­ brný, nesmaltovaný, se stejnou stuhou, průvlečnou (tj. bez mašle). Řád zanikl rovněž v roce 1918. SASKO-VÝMARSKO (Sachsen-Weimar) - velkovévodství Historické území nazvané podle svého centra - města Wei­ mar (Výmaru). Území připadlo ve 14. století saské dynastii, od konce 15. století patřilo její starší linii (emestinské). Roz­ hodnutím Vídeňského kongresu 1814/15 bylo dosavadní vé­ vodství povýšeno na velkovévodství. Od roku 1871 pak bylo začleněno do rámce Německého císařství, ale svou svrchova­ nost ztratilo až po konci 1. světové války s pádem monarchie a vznikem republiky v Německu.

166

Řád bdělosti (též Bílého sokola) (Orden der Wachsamkeit; Orden vom Weissen Falken) (obr. 238) Řád založil roku 1732 vévoda Ernst August (Arnošt August Sasko-Výmarský, 1728-1748) a obnoven byl roku 1815 na pa­ měť opětovně získané nezávislosti po napoleonských válkách z rozhodnutí Vídeňského kongresu jako záslužný řád. Dělil se po úpravách na 5 tříd: • velkokříž (velkostuha, hvězda); • komandér s hvězdou (u krku, menší hvězda); • komandér (u krku); • rytíř 1. třídy (na prsou); • rytíř 2. třídy - zaveden od roku 1840 (na prsou, kříž tlapatý, stříbrný). Odznakem řádu je zlatý osmihrotý, tmavozeleně smaltovaný kříž, převýšený korunou, mezi jehož rameny jsou červeně smaltované špičky, zakončené zlatou ozdobou s perličkou na konci. Na střed kříže je položen bílý sokol (odtud jméno) se zlatou zbrojí a roztaženými křídly. Zadní strana je bfle smalto­ vaná a v oválném středu, převýšeném korunou, je nápis Vigilando ascendimus (Bdělostí stoupáme vzhůru), špičky mezi rameny jsou vzadu zelené. Kříž rytíře 2. třídy je tlapatý, stříbrný, bíle smaltovaný a ve zlatém okrouhlém středu je bílý sokol. Vzadu jsou korunova­ né iniciály právě vládnoucího velkovévody. Hvězda velkokříže: osmicípá, stříbrná, v okrouhlém středu bílý sokol a v opisu heslo řádu. Pod střed je položen zelený řá­ dový kříž. Hvězda komtura: stříbrná, čtyřcípá se stejným středem, ale bez kříže. Stuha: červená. Mezi nejznámější nositele řádu patří básník, prozaik, dra­ matik a učenec Johann Wolfgang von Goethe (1749-1832), který také na dvoře sasko-výmarského velkovévody Karla Augusta (t 1828) zastával významné úřady.

Obr. 238: Řád bdělosti či Bílého Sokola (Sasko)

SASKO (Sachsen-Altenburg, Sachsen-Koburg-Gotha a Sachsen-Meiningen) - vévodství Do roku 1918 šlo o samostatná malá vévodství - od 1871 v rámci Německého císařství - ze starší (ernestinské) linie rodu.

Sasko-Emestinský domácí řád (Sachsen-Emestinischer Hausorden) (obr. 239) Řád založili roku 1833 společně tři vévodové: Friedrich (Bedřich, 1780-1834, z linie Altenburg), Ernst (Arnošt, 1806

domácí řád (Sasko)

167

až 1844, z linie Koburg-Gotha) a Bernard II. (1803-1866, z li­ nie Meiningen) jako rodinný záslužný řád. Dělí se po úpravě z roku 1864 do 5 tříd: • velkokříž (velkostuha, hvězda, řetěz); • komtur 1. třídy (u krku, hvězda menší); • komtur 2. třídy (u krku); • rytíř 1. třídy (na prsou); • rytíř 2. třídy - od roku 1864 (na prsou, kříž stříbrný). K řádu patří Záslužný kříž řádu a Zlatá a Stříbrná medaile Za zásluhy. Odznakem řádu je zlatý, osmihrotý kříž, bíle smaltovaný, zakončený kuličkami. Mezi jeho rameny jsou zlatí kráčející lvi. Kříž je převýšen korunou. Ve středním okrouhlém meda­ ilonu je vpředu zlaté poprsí zakladatele tzv. ernestinské linie rodu (odtud název řádu) vévody Ernsta (1464-1486), obklo­ pené heslem Fideliter et constanter (Věrně a stále) a zeleným dubovým věncem. Vzadu je saský znak, obklopený datem za­ ložení 25. Dezetnber 1833 a zeleným dubovým věncem. Hvězda velkokříže: osmicípá se střídavě zlatými a stříbrnými cípy a s řádovým křížem na středu. Ve středovém štítku je zlatá koruna. Hvězda komtura: stříbrná, čtyřcípá. Stuha: červenofialová s tmavozelenými okraji. Za statečnost v boji byly přidány zkřížené meče mezi ra­ mena kříže a dubový věnec byl nahrazen vavřínovým. Nositel velkokříže byl povýšen do dědičného šlechtického stavu. Jako rodinný řád nezanikl v roce 1918, ale byl udílen i nadále.

SAN MARINO -republika Malý státeček ve střední Itálii. Republika vznikla postupně ve 12.-13. století a svou nezávislost si udržela dodnes. Nejen pa­ pežové, ale i Napoleon a v roce 1862 sjednocené Italské krá­ lovství uznalo smluvně suverenitu země. Patron republiky sv. Marino - žil ve 4. století jako poustevník a založil klášter, který se stal základem stejnojmenného města a státečku.

Obr. 240: Rytířský řád San Marina (San Marino)

168

Rytířský řád San Marina (Ordine di San Marino) (obr. 240) Byl založen roku 1859 jako všeobecně záslužný řád a jeho dělení je inspirováno francouzskou Čestnou Legií. Dělí se do 5 tříd: • velkokříž (velkostuha, hvězda); • velkodůstojník (u krku, hvězda menší); • komandér (u krku); • důstojník (na prsou s rozetou na stuze); • rytíř (na prsou).

Je to zlatý, bíle smaltovaný kotvicový kříž s kuličkou na stře­ du zevního okraje konců ramen a se zlatými věžemi mezi ra­ meny. V okrouhlém středu je vpředu polopostava poustevní­ ka sv. Marina, patrona republiky, okolo nápis San Marino Protettore (Sv. Marino ochránce), vzadu znak republiky (tři kopce s věžemi, z nichž vycházejí pštrosí pera) a okolo nápis Merito civili či Merito militari (Zásluze civilní či Zásluze vo­ jenské). Kříž je zavěšen na zlaté koruně. Hvězda velkokříže: osmicípá se střídavě zlatými a stříbrnými cípy. Na jejím středu leží řádový kříž se zeleným věncem me­ zi rameny. Na modrém okrouhlém středu je nápis Relinquo vos liberos ab utroque hornině (Zanechávám vás osvobozené od lidí). Hvězda komandéra: stříbrná menších rozměrů. Stuha: bílá se čtyřmi modrými proužky, což jsou státní barvy republiky.

SCHAUMBURG-LIPPE - knížectví Historický státní útvar v severním Německu. Samostatný stát vznikl v 17. století spojením území dvou tehdy hraběcích rodů (viz též LIPPE), roku 1807 za napoleonských válek bylo povýšeno na knížectví. Od roku 1871 existovalo v rámci Ně­ meckého císařství, se vznikem republiky po 1. světové válce v roce 1918 zaniká. Druhá linie rodu vlastnila až do roku 1945 statky na Náchodsku v Cechách.

Domácí řád knížectví Schaumburg-Lippe (Schaumburg-Lippescher Hausorden) (obr. 241) Rád založil roku 1890 kníže Adolf Georg (AdolfJiří, 1860 až 1893), a to jeho oddělením od dosud společného rodinného řádu s knížectvím Lippe (viz tam) jako záslužný domácí řád. Dělí se na 4 třídy: • 1. třída (u krku, hvězda); • 2. třída (u krku); • 3. třída (na prsou); • 4. třída (na prsou, kříž stříbrný, nesmaltovaný). Jde o zlatý osmihrotý, bíle smaltovaný kříž, zakončený kulič­ kami. V okrouhlém středu je znak knížectví (stříbrný „kopři­ vový“ list - Schaumburg - s červenou růží - Lippe - na stře­ du), obtočený heslem Fiir Treue und Verdienst (Za věrnost a zásluhu). Ze středu vycházejí zlaté paprsky ve tvaru osmicípé hvězdy. Vzadu je v modrém poli zlatá korunovaná iniciála zakladatele A. G. (Adolf Georg). Kříž 1. třídy je převýšen zla­ tou korunou. Hvězda: viz knížectví Lippe.

Obr. 241: Domácí řád knížectví Schaumburg-Lippe

169

Stuha: červenofialová se zlatými okraji (viz knížectví Lippe). Za válečné zásluhy byl kříž doplněný zkříženými meči, 2. třída mohla být za zvláštní zásluhy udělena s dubovou rato­ lestí v převýšení.

SCHWARZBURSKO (Schwarzburg) - knížectví Historický státní útvar ve středním Německu. Na knížectví bylo Schwarzbursko povýšeno roku 1710. Dělilo se na dvě ro­ dové linie: Schwarzburg-Sonderhausen a Schwarzburg-Rudolstadt. Od roku 1871 existovalo knížectví v rámci Německého císařství, svou suverenitu ztratilo po konci 1. světové války se vznikem republiky v Německu roku 1918. Knížecí rod vy­ mřel v roce 1971.

Obr. 242: Čestný kříž (Schwarzburg)

Čestný kříž (Furstlich Schwarzburgisches Ehrenkreuz) (obr. 242) Rád založil roku 1853 Friedrich Karl (Carl) kníže Schwarz­ burg-Sonderhausen jako Služební vyznamenáni a poté ho roz­ šířil v roce 1857 Giinther kníže Schwarzburg-Rudolstadt (1814-1867) jako společné vyznamenání obou linií rodu (Sch­ warzburg-Rudolstadt a Schwarzburg-Sonderhausen). Dělil se na 3 třídy: • 1. třída (u krku); • 2. třída, (na prsou); • 3. třída: (na prsou, kříž stříbrný, nesmaltovaný). Jde o zlatý osmihrotý, bíle smaltovaný kříž s modrým ovál­ ným štítkem na středu a se zlatým ornamentálním orámo­ váním. Na štítku je zlatý vztyčený korunovaný lev, vzadu korunovaná iniciála GFC (tedy obou zakladatelů Giinther a Friedrich Carl). Stuha: žlutá s tenkými modrými pruhy na obou okrajích a ve středu. Čestný kříž zanikl po roce 1918.

SIAM (THAJSKO)-království Stát v jihovýchodní Asii. Díky své poloze si udržel jako náraz­ níkový stát mezi britskými a francouzskými koloniemi nezá­ vislost. Do roku 1939 se nazýval Siam, poté Thajsko (1945 až 1948 dočasně znovu Siam). Současná dynastie zemi vládne od konce 18. století.

Obr. 243: Řiíd Bílého sl< (Siam)

170

Řád Bílého slona (Moha-Vara-Boru) (obr. 243) Nejvyšší siamský řád, který založil roku 1861 král Rama IV (1851-1868) jako záslužný řád, dělený do 5 tříd podle fran­ couzské Čestné Legie.

Odznakem řádu je zlatý, červeně smaltovaný medailon, v jehož středu je bílý slon s modrým lemem, posetým perla­ mi. Z okraje medailonu vyčnívají žluté, červené a zelené loto­ sové listy ve tvaru hvězdy. V převýšení je zlatá siamská koru­ na a zlaté slunce, obklopené věncem. Na zadní straně je v thajském písmu iniciála zakladatele. Hvězda: řádová dekorace s větším středovým medailonem, v němž je bílý slon obklopen slunečníky. Stuha: červená se žluto-modro-zelenými okraji. Řád Siamské koruny (Mongut-Siam) (obr. 244) Řád založil roku 1869 král Rama V (1868-1910) jako zá­ služný řád v 5 třídách, opět podle vzoru francouzské Čestné Legie (viz). Rád tvoří zlatý medailon s královskou korunou a sluneční­ ky na své ploše. Z jeho obruby, posázené perlami, vyčnívají červené a zelené lotosové listy. Medailon je zavěšen na styli­ zovaném zlatém lotosovém listu. Hvězda: zvětšená řádová dekorace. Stuha: tmavomodrá se žluto-červeno-zelenými postranními proužky.

Obr. 244: Řád Siamské koruny (Siam)

Rodinný řád (Chiila Chaum Klow) (obr. 245) Řád založil v roce 1873 rovněž král Rama V (1868-1910) pro příslušníky královské dynastie, pro členy šlechtických ro­ dů a pro nejvyšší hodnostáře země ve 3 třídách. Je to zlatá osmicípá růžově smaltovaná hvězda, mezi její­ miž cípy jsou krátké zlaté paprsky a pod konci cípů probíhá věnec z lotosových listů. V okrouhlém středu je poprsí zakla­ datele v uniformě v přirozených barvách, na zadní straně tři hlavy slonů. Medailon je zavěšen na zlaté siamské koruně. Hvězda 1. třídy: brilantující s 16 střídavě zlatými a stříbrnými cípy, v jejímž růžovém středním štítku je brilantující zlatá ini­ ciála krále. Hvězda 2. třídy: osmicípá stříbrná se stejným středem. Stuha: růžová. Řád Mahá Čakrí (obr. 246) Řád založil roku 1884 král Rama V (1868-1910) ve dvou třídách jako rodinný řád, udělovaný příslušníkům dynastie a jen výjimečně i cizím hlavám států. • 1. třída (nošena na řetězu kolem krku, hvězda); • 2. třída (u krku). Odznakem řádu je zlatý okrouhlý medailon s nápisem na svém obvodu, jehož středem prochází zlatý trojzubec. Z ob-

Obr. 245: Rodinný řád (Siam)

171

vodu medailonu vyčnívají stylizované plameny. Medailon je zavěšen na trofeji ze zbraní, nahoře zakončené siamskou ko­ runou. , Hvězda: brilantující, devíticípá, s ornamenty zdobeným okrouhlým středem. Stuha: žlutá.

Řád devíti drahokamů Řád založil roku 1869 opět král Rama V, krátce po svém nástupu na trůn, jako rodinný řád, udělovaný pouze příslušní­ kům královské rodiny v jedné třídě. Panovník nosí řád na řetěze, ostatní na velkostuze. Jde o osmihrotou zlatou hvězdu, jejíž cípy tvoří stylizované listy s různobarevnými drahokamy na koncích. Okrouhlý střední štítek je posázen brilianty. Hvězda je zavěšena na siamské koruně. Hvězda: osmicípá brilantující se stejným středem. Stuha: žlutá s modro-červeno-zelenými okraji.

Obr. 246: Řád Mahá Čakri (Siam)

Obr. 247: Medaile cti - pro armádu a letectvo (USA)

172

SPOJENÉ STÁTY A M E RIC KÉ-republika Již v úvodu bylo řečeno, že v USA mají sice mnoho různých vyznamenání (a ty nelze na tomto místě ani zdaleka postih­ nout), ale označení „řád“ je považováno - aspoň oficiálně - za nedemokratické. Náš výčet se omezuje na nejvyšší vyzname­ nání za statečnost, vzácně udělovaná. Medaile cti (Medal ofHonor) Byla založena Kongresem USA v roce 1861 a udělována presidentem jménem Kongresu příslušníkům armády, ná­ mořnictva (a později) i letectva bez rozdílu hodnosti za mimo­ řádnou statečnost v boji. Medaile armády a letectva (obr. 247): bronzová pěticípá hvězda, jejíž konce mají tvar trojlístku. Na ploše každého cípu je znázorněn zelený dubový list, mezi cípy probíhá zelený vavřínový věnec. V okrouhlém středu je hlava bohyně Miner­ vy a okolo středu nápis United States ofAmerica (Spojené stá­ ty americké), vzadu je nápis The Congress to ..... (doplněno konkrétním jménem vyznameného nositele). Hvězda je zavě­ šena na bronzové pásce s nápisem Valor (Statečnost), nad páskou je ještě zavěšen orel s roztaženými křídly. Stuha: modrá s 13 bílými hvězdičkami na části stuhy nad de­ korací, která je nošena kolem krku. Medaile námořnictva (obr. 248): bronzová pěticípá hvězda, jejíž konce mají tvar trojlístků, na plochách cípů jsou dubové a vavřínové ratolesti. Ve středu je opět postava Minervy, ob­

klopená 34 hvězdami tehdejší Unie. Hvězda je zavěšena na kotvě. Stuha i způsob nošení jsou stejné. Bohyně Minerva, zahánějící rozkol, charakterizuje jednotu USA. (Poznámka: Američané píší slova honor a valor na rozdíl od Angličanů bez písmene u.) SRBSKO- království Novodobé dějiny Srbska začínají na počátku 19. století osvo­ bozením od turecké nadvlády a jsou charakterizovány i krva­ vým bojem dvou rodů - Obrenovičů a Karadjordjevičů o moc. Prvním srbským knížetem se stal Miloš Obrenovič (1815-1839), ale poté se k vládě dostal Alexandr Karadjordjevič (1842-1858), syn známého bojovníka za svobodu Srbska Kara Djordjeho (Černý Jiří, 1752-1817). Poté znovu nastou­ pila dynastie Obrenovičů a vládla až do roku 1901, když roku 1882 přijala královský titul. Poté od roku 1903 až do roku 1945 (od 1918 v Království SHS, tj. Srbů, Chorvatů a Slovinců, od 1929 v Království Jugoslávie), kdy zanikla monarchie v Jugoslávii, znovu vládla dynastie Karadjordjevičů. Od roku 1918 do svazku SHS a poté k Jugoslávii patřila také ČERNÁ HORA (viz).

Rád sv. Lazara (obr. 249) Řád založil roku 1882 první srbský král Milan Obrenovič (1868-1882 kníže, 1882-1889 král) jako nejvyšší srbský řád, nošený pouze králem na řetěze kolem krku. Byl to zlatý kříž posázený brilianty se zlatými paprsky me­ zi rameny. Na zevní ploše ramen kříže byla posazena zlatá zdobená kulička. Bližší údaje chybí, řád pravděpodobně zanikl roku 1901 s pádem dynastie Obrenovičů.

Obr. 248: Medaile cti - pro námořnictvo (USA)

Obr. 249- Řád sr Lazara (Srbsko)

Řád Bílého orla (obr. 250) Řád založil stejné jako předcházející roku 1882 král Milan Obrenovič (1868-1889) jako záslužný řád a svůj vzor má ve francouzské Čestné Legii. Dělil se do 5 stupňů: • velkokříž (velkostuha k pravému boku, hvězda vlevo na hrudi); • velkodůstojník (u krku, hvězda na pravé straně hrudi); • komandér (u krku); • důstojník (na prsou); • rytíř (na prsou, řád stříbrný). Obr. 250: Řád Bílého orla Odznakem řádu je bíle smaltovaný dvojhlavý orel (symbol (Srbsko) 173

Srbska), převýšený korunou, s oválným štítkem na svém středu. Na štítku je královský znak (bílý rovnoramenný křiž v červeném poli se zlatými ocílkami mezi rameny). Vzadu je ozdobná iniciála převýšená korunou MI (tj. Milan I.). Hvězda: zlatá, osmicípá, s odznakem řádu na středu. Stuha: červená s modrými postranními pruhy. Za válečné zásluhy pak byly připojeny zkřížené meče pod korunu. ____ , . . ... Po pádu dynastie Obrenovičů v roce 1903 byla iniciála na zadní straně nahrazena letopočtem 1882 (datum vzniku Srb­ ského království). Řád zanikl až pádem monarchie po 2. svě­ tové válce.

Obr. 251: Rád Takovo (Srbsko)

Řád Takovo (obr. 251) Řád založen roku 1865 knížetem Michalem Obrenovicem (1839-1842 a znovu 1860-1868) pro účastníky povstání proti Turkům v roce 1815, které vedlo ke znovuobnovení státnosti Srbska a jeho postupnému vymanění z nadvlády Osmanské říše a začalo ve vesnici Takovo (odtud jméno). Roku 1878 byl řád rozšířen do 5 tříd a udělován za vojenské zásluhy: • velkokříž (velkostuha, hvězda); • velkodůstojník (u krku, hvězda menších rozměrů); • komandér (u krku); • důstojník (na prsou); • rytíř (na prsou, kříž nesmaltovaný a bez koruny). Jde o zlatý, bíle smaltovaný osmihrotý kříž, zakončený kulič­ kami převýšený smaltovanou knížecí korunou. Mezi jeho ra­ meny je umístěn zlatý ondřejský kříž a na ramenech kříže pak leží zelený vavřínový věnec. V okrouhlém středovém medailonu je iniciála zakladatele, obtočená modrou stuhou se zkříženými konci a srbským nápisem v kyrilici Za víru, kníže­ te a vlast. Vzadu je srbský znak, položený na knížecím plášti s korunou. Za válečné zásluhy se přidávají zkřížené meče pod

korunu. Hvězda: stříbrná, osmicípá, s odznakem řádu na středu. Stuha: červená s modro-bílými postranními proužky, za váleč­ né zásluhy pouze červená. Objevují se zde tak barvy typické nejen pro vlajku Srbska a pozdější Jugoslávie, ale i další slo­ vanské státy. Řád byl při změně vládnoucí dynastie roku 1903 zrušen.

Obr. 252: Rád sv. Sávy (Srbsko)

174

Řád sv. Sávy (obr. 252) Řád založil při příležitosti povýšení Srbska z knížectví na království roku 1882 král Milan Obrenoyič (1868-1889) a byl udělován za zásluhy umělecké a vědecké.

Dělil se do 5 tříd: • velkokříž (velkostuha, hvězda na pravé straně hrudi); • velkodůstojník (u krku, menší hvězda rovněž vpravo); • komandér (u krku); • důstojník (na prsou); • rytíř (na prsou, kříž stříbrný). Jde o zlatý osmihrotý, bíle smaltovaný kříž s modrým okra­ jem, zakončený kuličkami. Mezi rameny jsou srbští orlové se znakem na hrudi. V oválném středním štítku je postava svět­ ce sv. Sávy v přirozených barvách a okolo zlatý srbský nápis v kyrilici Vlastni práce dosáhne všeho. Vzadu je iniciála MI (Milan L). Od roku 1903, kdy došlo k dynastické změně, nahradil iniciálu letopočet 1882 (datum vzniku království i řá­ du). Kříž je převýšen královskou korunou. Hvězda: stříbrná, osmicípá, s křížem řádu na středu. Stuha: bílá s modrými postranními pruhy. Pádem monarchie po 2. světové válce řád zanikl. Mezi jeho nositele za tzv. první Československé republiky patřila řada českých politiků i vědců. Sv. Sáva (Rostislav Nemanjič, okolo 1171/95-1236) byl sy­ nem srbského vladaře Štěpána z rodu Nemanja. Stal se mni­ chem, žil na proslulé hoře Athos a roku 1219 se stal prvním srbským arcibiskupem. Stal se i zakladatelem srbského píse­ mnictví a národním světcem.

Řád Miloše Velkého Řád založil roku 1898 srbský král Alexandr Obrenovič (1889-1903) jako záslužný řád v 5 třídách, odpovídajících pře­ dešlým řádům. Odznakem řádu je oválný medailon s portrétem knížete Miloše Velkého (zakladatele dynastie Obrenovičů, jenž vládl 1817-1839), převýšený korunou. Stuha: bleděmodrá. Po dynastickém převratu v roce 1903, kdy se na trůn dostal definitivně konkurenční rod Karadjordjevičů, řád zaniká. Rád Hvězdy Karadjordjevičů Řád založil roku 1904 král Petr I. (Petar L, 1903-1918) z dynastie Karadjordjevičů jako náhradu za zrušený Řád Takovo (viz) ve 4 třídách. Byl tedy určen především bojovníkům za srbskou nezávislost. Je to zlatý, bíle smaltovaný tlapatý kříž vybočených konců (tj. kříž rupertský), převýšený korunou, se zlatým lemem a zlatými paprsky mezi rameny. Ve středním okrouhlém štít­ ku je vpředu v modrém poli srbský znak s opisem v kyrilici Za 175

víru a svobodu 1904, vzadu v červeném poli bílý orel s opisem Petarl. 1904. Hvězda: stříbrná, osmicípá s odznakem řádu na středu. Stuha: červená s bílými okraji, za válečné zásluhy červená (spolu se zkříženými meči). Řád zanikl pádem monarchie po 2. světové válce. Mezi je­ ho nositele patřil rovněž československý president dr. Edvard Beneš.

ŠPANĚLSKO - království Počátky sjednoceného Španělska sahají do roku 1469, kdy do­ šlo ke sňatku dědice Aragonského království Ferdinanda s Isabelou, dědičkou Kastilského království. Sňatkem jejich jediné dcery Johany s Filipem Habsburským přechází vláda do rukou rodu Habsburků. Španělská větev Habsburků však vymírá v roce 1700 a po válkách o tzv. dědictví španělské (1700-1713/14) trůn definitivně získala blízce příbuzná dyna­ stie Bourbonů. Ta vládne ve Španělsku - s několika přestáv­ kami (vpád Napoleonův a instalování jeho bratra Josefa, epi­ zoda savojské dynastie v letech 1870-1884 a dvě re­ publikánské éry) - dosud.

Řád Zlatého rouna (Orden de Toison Doro) Jak už bylo řečeno v úvodu, rozštěpil se tento řád v 18. sto­ letí (po vymření španělských Habsburků) na dva samostatné řády (bližší údaje nalezne čtenář pod týmž heslem v rámci Rakousko-Uherska). Řád je téměř stejný jako rakouský, jsou pouze drobné rozdíly v kresbě jeho částí. Podstatným rozdílem ovšem je, že je španělský řád udělo­ ván i nekatolíkům, což je v rozporu s původními statuty. Jako rodinný řád bourbonské španělské královské dynastie je udělován dodnes.

Obr. 253: Řád Karla III. (Španělsko)

176

Řád Karla III. (Muy Distinguida Orden de Carlos III.) (obr. 253) Řád založil roku 1771 španělský král Karel III. (Carlos III., 1759-1788) jako všeobecný záslužný řád. Dělí se na 4 stupně: • velkokříž (velkostuha, hvězda, jako zvláštní vyznamenání s řetězem); • komtur s hvězdou (u krku, hvězda zvláštní); • komtur (u krku); • rytíř (na prsou). Odznakem je zlatý osmihrotý, modře smaltovaný kříž s kulič­ kami na koncích, mezi rameny jsou zlaté lilie. Kříž je převý­

šen zeleným vavřínovým věncem. V oválném zlatém středu s modrým orámováním je postava P. Marie v modrém plášti, vzadu pak monogram zakladatele Clil a opis Virtuti etMérito (Ctnosti a zásluze). Hvězda velkokříže: stříbrný brilantující řádový kříž, v dolní půli orámování bílý pruh s heslem a monogramem CIII v bí­ lém oválu. Hvězda komtura: modrý řádový kříž s brilantujícím okrajem, ve středu cifra III, obklopená zeleným věncem a heslem Vir­ tuti etMérito. Stuha: modro-bílo-modrá. Původní požadavek šlechtického původu byl roku 1847 zrušen a dva stupně (velkokříž a rytíř) rozšířeny na čtyři vý­ še uvedené. Rád je udělován stále. Setkáváme se s ním například na známých portrétech malíře Francisca de Goyi (1746-1828). Vojenský řád sv. Ferdinanda (Orden Militar de San Fer­ nando) (obr. 254) Byl založen roku 1811 - v průběhu napoleonských válek a okupace Španělska - jako vojenský záslužný řád. Dělil se do 5 tříd, zvláštností je jejich obrácené číslování. • 5. třída (velkostuha, hvězda); • 4. třída (na prsou, hvězda odlišná); • 3. třída (na prsou, kříž bez věnce, hvězda); • 2. třída (na prsou, hvězda); • 1. třída (na prsou, kříž i hvězda bez věnce). Jde o zlatý osmihrotý bíle smaltovaný kříž s kuličkami na kon­ cích. Mezi rameny probíhá zelený vavřínový věnec - s výjim­ kou 3. a 1. třídy. Kříž je zavěšen na zeleném vavřínovém věn­ ci. V okrouhlém středu je postava sv. Ferdinanda jako krále v přirozených barvách, okolo nápis AI mérito militar (Vojen­ ským zásluhám). Vzadu je červený kříž v bílém poli, na němž je položen zlatý věnec. U 3. a 1. třídy, které nemají věnec me­ zi rameny, je ve středu postava světce nahrazena dvěma ze­ měkoulemi pod korunou. Hvězda 5. třídy: stříbrný řádový kříž, ve středu postava svět­ ce, obklopená dvěma prapory a výše uvedeným heslem. Hvězda 4. a 2. třídy: stříbrný brilantující řádový kříž, ve stře­ du červený kříž se zlatým věnečkem, okolo heslo. Hvězda 3. a 1. třídy: stejná, ale bez věnce mezi rameny. Stuha: červená se žlutými postranními pruhy. Řád již neexistuje. Je zasvěcen sv. Ferdinandovi (III.), který žil v letech 1198 až 1252, králi Kastilie (od 1217) a Léonu (od 1230). Proslavil

Obr. 254: Vojenský řád sv. Ferdinanda (Španělsko)

177

se nejen bojem proti Arabům za reconquisty (získal Córdobu i Sevillu), ale i tolerancí a podporou kultury. Patři ke španěl­

ským národním světcům. Vojenský řád sv. Hermenegilda (Orden Militar de San

Obr. 255: Vojenský řád sv. Hermenegilda (Španělsko)

Hermenegilda) (obr. 255) Řád založil roku 1814 král Ferdinand VII. (FerdinandeVIL, 1808 a 1814-1833) v souvislosti se svým znovunastolením po vyhnání Francouzů a osvobození Španělska a byl udělován důstojníkům za vojenské zásluhy. Dělil se na 3 třídy: • velkokříž (velkostuha, hvězda); • komandér (u krku); • rytíř (na prsou). ,, Je to zlatý tlapatý kříž, bíle smaltovaný, převýšený královskou korunou. V okrouhlém modrém středním štítku je zlata po­ stava světce na koni, okolo v modrém poli zlatý nápis Premw a la constancia militar (Odměna za vojenskou vytrvalost). Vzadu je iniciála zakladatele (F VII). Hvězda: zlatý osmihrotý brilantující kříž s kuličkami na kon­ cích, v jeho středu leží střední štítek řádu, obklopený zele­ ným vavřínovým věncem. Stuha: bílá s červeným středním pruhem. Také tento řád již zanikl. Sv. Hermenegild byl syn visigótského krále (Visigoti vládli na Pyrenejském poloostrově až do arabské invaze na počátku 8. století), který přistoupil ke katolické víře. Kanonizován byl v 16. století na žádost španělského krále Filipa II.

Řád Isabely Katolické (Orden de Isabel la Católica) (obr.

Řád založil roku 1815 král Ferdinand VIL (1808, 1814-1833). Původně se jmenoval Americký řád Isabely Kato­ lické, neboť byl určen zásluhám o španělské kolonie v Ameri­ ce. V souvislosti s rozpadem španělského koloniálního pan­ ství v Latinské Americe krátce po napoleonských válkách se později stal všeobecným záslužným řádem, kterým je do­

Obr. 256: Rád Isabely Katolické (Španělsko)

178

dnes. Dělí se na 3 třídy: • velkokříž (velkostuha, hvězda); • komandér (u krku); • rytíř (na prsou). Je to zlatý tlapatý kříž, jehož zevní okraje ramen jsou čtyři­ krát zubatě zalomeny. Na krajních koncích ramen jsou kulič­ ky. Mezi rameny jsou, s výjimkou velkokříže, zlaté paprsky.

Kříž je červené smaltovaný s širokým zlatým lemem. Je za­ věšen na zeleném vavřínovém věnci. V okrouhlém středním štítku, obtočeném bílým pruhem s nápisem A lealtad acrisolada (Za prokázanou věrnost) stojí na jedné straně dva Herku­ lovy sloupy (symbol Gibraltarské úžiny) se stuhou s nápisem Plus ultra (Ještě dále), na straně druhé dvě zeměkoule převý­ šené korunou (to vše jsou narážky na Kolumbovu plavbu, kte­ rou podpořila právě kastilská královna Isabela spolu se svým manželem Ferdinandem Aragonským, po níž řád nese jmé­ no). Vzadu v modrém poli iniciály FIR (F - Ferdinand, I - Isa­ bela, R - Rei/na = Král/ovna) s opisem Por Isabella Catolica (Pro Isabelu Katolickou). Hvězda: zvětšený řádový kříž se zlatými paprsky mezi rame­ ny, v jeho středu jsou opět královské iniciály. Stuha: bílá s žlutými postranními pruhy. Řád je udělován dodnes. Vojenský záslužný řád (Orden de Mérito Militar) (obr. 257) Rád založila v roce 1864 královna Isabela II. (1833-1868). Dělí se do 4 tříd, opět proti běžným zvyklostem obráceně čí­ slovaných. • 4. třída (velkostuha, hvězda větší, stříbrná); • 3. třída (samotná zlatá větší hvězda); • 2. třída (samotná stříbrná hvězda); • 1. třída (řádový kříž na prsou). Odznakem řádu je zlatý rovnoramenný kříž převýšený koru­ nou, za válečné zásluhy červené smaltovaný, za vojenské zá­ sluhy v míru bíle. Na konci horního ramene je zlatý obdélní­ ček. V okrouhlém středu je královský španělský znak v barvách, vzadu iniciála zakladatelky I. R. (Isabela Reina = královna). Hvězda 4. třídy: stříbrná, osmicípá, na středu leží řádový kříž se stříbrnými liliemi mezi rameny. Hvězda 3. třídy : zlatá, osmicípá, jinak stejná. Hvězda 2. třídy : stříbrná, menší, lilie mezi rameny zlaté. Stuha: u válečných zásluh červená s bílým středním pruhem, u vojenských zásluh v míru obráceně. Řád je udělován dodnes.

Námořní záslužný řád (Orden de Mérito Naval) (obr. 258) Řád byl založen rovněž za vlády Isabely II. (1833-1868), a to roku 1866 a udělován za zásluhy příslušníkům námořnictva i obchodního loďstva, za záchranné akce na moři a podobně. Dělí se na 4 třídy, stejné jako u Vojenského záslužného řádu (viz výše) a také způsob nošení je stejný.

Obr. 257: Vojenský záslužný řad (Španělsko)

Obr. 258: Námořní záslužný řád (Španělsko)

179

Jde opět o zlatý rovnoramenný kříž, ale dolní rameno je prodloužené. Kříž je převýšen korunou a na konci horního ra­ mene je opět zlatý obdélníček. Kříž je bíle smaltován a na je­ ho středu leží svisle zlatá kotva. ................. Hvězdy jsou stejné jako u Vojenského záslužného radu, pouze chybí lilie mezi rameny kříže. Stuha: červeno-žluto-červená. Řád je udělován dodnes.

Civilní řád Marie Viktorie (Orden Civil de Maria Victoria) (°Řád5založil roku 1871 král Viktor Amadeus (1870-1873;

epizodní vláda savojské dynastie ve Španělsku) a byl udělo­ ván za zásluhy umělecké, vědecké a průmyslové.

Obr. 259: Civilní řád Marie Viktorie (Španilsko)

Dělil se na 3 třídy: • velkokříž (velkostuha, hvězda); • 1. třída (u krku); • 2. třída (na prsou). . Je to zlatý tlapatý kříž, jehož zevní konce ramen jsou dvojitě prohnuté. Mezi rameny jsou zlaté PaP^J okrouhlém středním medailonu je korunovaná imciala MV (Mane Vikto­ rie 1847-1876, králova manželka) v černem poli. Na plo­ chách ramen jsou znaky historických království, která existovala v rámci území Španělska před Jeto sjednocením: Kastille, Leonu a Granady (nahoře), Aragomi (vpravo), Navarry (vlevo) a země původu panujícího krále - Savojska (dole). Zadní strana je zlatá s nápisy Premto al Mento (Odměna za zásluhu) ve středu a Ciencias, Letras, Industna, Artes (Veda, literatura, průmysl, umění) umístěnými na ramenech

Hvězda: zlatá, osmicípá, na středu bílý rovnoramenný knz se znaky Kastilie, Aragonu, Navary a Leonu na ploše ramen, ve středu kříže se nachází korunovaná iniciála MV, mezi rameny je umístěn zelený věnec a opět slova Ciencias, Letras, Indu-

Stuha (dle oboru zásluh): žlutá (lékařství), bílá (teologie), čer­ vená (právo), růžová (umění), fialová (farmacie), svétlemodrá (literatura), tmavomodrá (matematika, chemie), modročerna (průmysl, obchod, živnosti), modrorůžová (architektura), modrofialová (hornictví), modrooranžová (hutnictví), černo­ zelená (námořnictví, stavba lodí), bílozelená (školství). Není přesně známo, kdy řád zanikl. Řád Za zemědělské zásluhy (Orden Civil del Mérito AgriObr. 260: Řád Za zemidilské zásluhy (Španilsko)

180

cola) (obr. 260)

Řád byl založen roku 1905 za vlády krále Alfonsa XIII. (1886-1931). Dělí se na 4 třídy: • velkokříž (velkostuha, hvězda); • komandér s hvězdou (samotná menší stříbrná hvězda); • komandér (u krku); • rytíř (na prsou). Odznakem je modře smaltovaná osmicípá hvězda, u velkokříže zlatá, u ostatních tříd stříbrná. V okrouhlém středu je stříbrná postava oráče, okolo je stříbrný pruh s nápisem Mérito agricola (Zemědělské zásluhy) a věnec, na dolním cípu hvězdy je španělský znak, na horním koruna. Hvězda velkokříže: zlatá, identická s odznakem řádu. Hvězda komandéra: stříbrná. Stuha: zelená. Řád je udělován stále. Civilní řád Za dobročinnost (Orden Civil de Beneficiencia) (obr. 261) Řád založila roku 1856 královna Isabela II. (1833-1868) a byl udělován za zásluhy charitativní, a to jak mužům, tak i ženám. Dělí se na 3 třídy: • 1. třída (stříbrná hvězda na levé straně hrudi); • 2. třída (u krku); • 3. třída (na prsou). Odznakem řádu je stříbrná šesticípá hvězda, postavená na hrot, zakončená kuličkami, bíle smaltovaná s černým lemem a zlatým palmovým věncem mezi cípy. V černém okrouhlém středu je zlaté poprsí ženy, chránící dvě děti, okolo červený pruh s černým nápisem A la caridad (Dobročinnosti). U velkokříže je pak odznak položen na stříbrnou hvězdu, u 2. a 3. třídy jsou mezi cípy odznaku zlaté paprsky a hvězda je zavěšena na zlatém palmovém věnci. Vzadu je iniciála za­ kladatelky, okolo nápis Beneficiencia publica (Veřejná dobro­ činnost). Stuha: bílá s černými postranními pruhy. Řád se uděluje dodnes, ale s pozměněným vzhledem.

Řád královny Marie Louisy (Orden de la Reina Maria Lou­ isa) (obr. 262) Jde o dámský řád, který založil roku 1792 král Karel IV. (Carlos IV, 1788-1808). Byl určen šlechtičnám s povinnostmi náboženskými a charitativními. Uděloval se jen v jedné třídě (velkostuha).

Obr. 261: Civilní řád Za dobročinnost (Španělsko)

Obr. 262: Řád královny Marie Louisy (Španělsko)

181

Odznakem řádu je zlatý osmihrotý kříž, hnědé smaltovaný s b?4m okrajem. V oválném středu je postava

v královském oděvu. Mezi rameny vyčnívají proti sobě dvě zlaté věže (symbolizují Kastilii) a dva zlatí lvi (symbolizuji £n) proX ‘Win řetězem, který probíhái napříč, před rameny kříže. Vzadu je iniciála ML a opis Rl. Orden de laRe ina Maria Louisa (Královský řád královny Mane Louisy).

Kříž je zavěšen na zeleném vavřínovém věnci. Stuha: bílá s širokými postranními fialovými pruhy. Není známo, zda je dosud udělován. Řád I^sky (Orden del Amor) (obr. 263) Řád založil rota 1874 nápadník trůnu Don Carlos (tedy v průběhu 3. a poslední tzv. karlisticke války 1872-18íb), k odměně dobročinných skutků v jedné t«dě. Bvl to zlatý, červené smaltovaný osmihrotý křiž, v jehož okrouhlém středu bylo rudé srdce Kristovo a okolo napiš La caridad-1874 (Dobročinnost - 1874), mezi rameny stříbrné květy. Kříž byl zavěšen na zlaté královské koruně. Stuha-bílá s černými postranními pruhy. ' Řád existoval pouze krátkou dobu, když už tehoz roku na španělský trůn zasedl Alfonso XII. (1874-1885), který karhs-

tickou opozici definitivně porazil. Vojenský a námořní řád Marie Kristiny (Orden Militar

Obr. 263: Řád Lásky (Španělsko)

e Naval de Maria Kristina) Bvl založen roku 1890 králem Alfonsem XIII. (1885-1931). Odznakem řádu je stříbrná hvězda, na mz ležíruzovy'křiž. Konce kříže vybíhají do tří Špíček (tzv. pisansky křiž). N. ploSe horního ramene leží koruna, na ostatních zlaté lilie ve středu je královský znak, okolo něho napiš AI mento en campana (Válečné zásluze). Mezi rameny probíhá zlatý vavřínový věnec, pod ním jsou položeny 4 meče. ... Stuha: červeno-žluto-červená s bíločervenyrm okraji. Řád zanikl s nahrazením monarchie republikou v roce 1981 a už nebyl obnoven.

Záslužný řád Alfonsa XII. (Orden * Al/onso Xll.) Řád založil král Alfonso XIII. (1886-1931) roku 1902 jako obecné záslužný řád. Nese jméno jeho otce Alfonsa Xll., který panoval v letech 1874-1885. _ Ide o zlatý kříž s třikrát dělenými konci, fialové smaltova­ ný v jehož okrouhlém středním štítku je orel s rozepjatymi křídly, mezi rameny jsou zlaté paprsky, nad středem je iniciala A. XII. a páska s heslem Altiora peto (Směřuji vyse), obto­

182

čená z poloviny palmovým a vavřínovým věncem. Na dolním rameni leží státní znak, na horním koruna. Stuha: fialová. Řád zanikl s nástupem republikánské vlády v roce 1931 a spolu s návratem monarchie už nebyl obnoven.

Vojenský rytířský řád z Alcantary (Orden Militar de Al­ cantara) (obr. 264) Řád patří vůbec k nejstarším na světě, založen byl již roku 1156 jako duchovně-rytířský řád v kraji Estremadura, roku 1495 po dynastickém spojení dvou posledních států sňatkem Isabely Kastilské a Ferdinanda Aragonského převzat španěl­ skou korunou. Podmínkou členství byl šlechtický původ. Dnes již není státním řádem. Odznakem řádu je rovnoramenný kříž - jeho ramena jsou zakončena ve tvaru M - červeně smaltovaný. Byl nošen bud na levé straně hrudi či kolem krku na zlatém kosočtverci, pře­ výšeném trofejí. Stuha: červená. Vojenský rytířský řád z Calatravy (Orden Militar de Calatrava) Také v tomto případě se jedná o velice starobylý řád, jenž se váže k reconquistě, která v případě Pyrenejského poloost­ rova nahrazovala křížové výpravy do Svaté země. Řád založil roku 1158 kastilský král Sancho III. (1157-1158) jako du­ chovně-rytířský řád. Roku 1495 byl převzat španělskou koru­ nou (viz výše). Podmínkou přijetí byl šlechtický původ. Dnes již není státním řádem. Odznak je stejný jako u řádu z Alcantary, způsob nošení rovněž, odznak je však zeleně smaltovaný. Stuha: zelená.

Vojenský rytířský řád Naší milé paní z Montésy (Orden Militar de Nuestra Seňora de Montesa) (obr. 265) Řád založil roku 1319 aragonský král Jakub II. (Jaime II., 1291-1327) jako duchovně-rytířský řád, roku 1587 byl pře­ vzat španělskou korunou jako šlechtický rytířský řád. Řádovým křížem je červený rovnoramenný kříž, způsob nošení stejný jako u předešlých dvou řádů. Dnes existuje stejně jako předešlé rytířské řády - nikoliv jako státní řád, ale pouze jako neoficiální společnost. Stuha: červenofialová. Jméno dostal podle hradu Montésa, kde řád při svém zalo­ žení sídlil.

Obr. 264: Vojenský rytířský řád z Alcantary (Španělsko)

Obr. 265: Vojenský rytířský řád Naší milé Paní z Montésy (Španělsko)

183

Řád sv. Jakuba od meče ÍOrf«» MíUlar de S. logo) (obr. ^Vznikl už kolem rota 1030 jako Jeden z vůbec prvních rytířských řádů (ještě před vyhlášením první kruciáty)v Com postelle v severním Španělsku a Jeho rytíři vymkli při reconquistě, v bojích proti Maurům. Roku 1493 pak byl převzat španělskou korunou. __ . . Odznakem řádu je červeně smaltovaný liliový křiž, jehož dolní rameno je prodloužené a zašpičatěle. Způsob nošení viz

předešlé rytířské řády. Stuha: červená.

Obr. 266: Řád sv. Jakuba od meče (Španělsko)

ŠVÉDSKO-království , Švédské království má své počátky na přelomu 10.-11. stole­ tí a po samostatném vývoji bylo v roce 1397 spojeno s Dán­ skem a Norskem v tzv. Kalmarské unii. Teprve nástupem Gu­ stava I. Vasy roku 1521 získává znovu samostatnost Domácí dynastie Vasa vládla do roku 1654, paknásleduji rody Pfalz-Zweibrúcken (1654-1751) a Holstem-Gottorp (1751-1818). Od roku 1818 vládne původem francouzský rod Bernadotte. V letech 1814-1905 Švédsko - formou personaim ume - vlád­

lo i v Norsku.

Obr. 267: Řád Serafínů

Řád Serafínů (Serafimerorden) (obr. 267) „ Řád založil král Frederik I. (1720-1751) roku 1748 jako po­ kračování staršího řádu z 15. století. Je to nejvyšší svedsky řád, udělovaný hlavám států a nejvyšším statním hodnostá­ řům království v jedné třídě (velkostuha, hvězda řetěz). Ide o zlatý osmihrotý, bíle smaltovaný knz, zakončeny ku ličkami. Na plochách ramen leží zlaté patriarši (tj. dvojíte) křiže, mezi rameny jsou zlaté hlavičky andělů (serafmů) s kňdélky. Ve středním modrém okrouhlém štítku jsou bíle iniciály IHS (iniciály Kristovy), obklopené třemi zlatými ko­ runami švédského znaku, při jeho dolním okraji jsou tri zlaté hřeby (z Kristova kříže). Na zadní straně štítku jsou iniciály zakladatele F. R. S. (Fridericus Rex Sueciae, Fredenk král švédský). Kříž je zavěšen na královské koruně. Hvězda: stříbrný nesmaltovaný řádový knz, střední štiteK smaltovaný. Stuha: světle modrá.

Řád Meče (Svárdsorden) (obr. 268) Původně řád založil král Gustav I. Vasa (1523-1560, zakla­ datel dynastie Vasa) roku 1522, obnoven byl králem Fredenkem I. (1720-1751) roku 1748 jako vojenský zásluzny rad,

184

udělovaný důstojníkům za vojenské zásluhy v míru nebo za statečnost v boji. Dělí se na 5 tříd: • komandér velkokříže (velkostuha, hvězda, řetěz); • komandér 1. třídy (u krku, hvězda); • komandér (u krku); • rytíř 1. třídy (na prsou, meče ovšem pouze nad horním ra­ menem); • rytíř (na prsou, kříž stříbrný, smaltovaný, pouze nad hor­ ním ramenem). V roce 1850 král Oskar I. (Oscar L, 1844-1859) založil Zá­ služný křiž tohoto řádu pro poddůstojníky a mužstvo, nesmaltovaný, stříbrný, nošený na prsou. Odznakem řádu je zlatý osmihrotý, bíle smaltovaný kříž, zakončený kuličkami, ale umístěný nakoso (jedná se o jediný řád tohoto typu!), převýšený korunou. Mezi rameny jsou menší korunky. Ramena kříže jsou obtočena zlatou stuhou, která také obtáčí dva zkřížené meče nad a pod křížem a po jednom meči po stranách. V okrouhlém modrém středním štítku je zlatý vztyčený meč, obklopený třemi zlatými koru­ nami švédského znaku. Vzadu je meč a heslo Pro patria (Za vlast). Hvězda velkokříže: stříbrný osmihrotý kříž, mezi jeho rame­ ny jsou stříbrné cípy a na jejich plochách zlaté koruny. Na je­ ho středu leží smaltovaný středový štítek řádu. Hvězda komandéra: stejný kříž bez cípů mezi rameny. Stuha: oranžová s tenkými modrými postranními proužky.

Rád Severní hvězdy (Nordsljárneorden) (obr. 269) Řád založil roku 1748 král Frederik I. (1720-1751) jako všeobecný záslužný řád ve 4 třídách: • komandér velkokříže (velkostuha, hvězda, řetěz); • komandér 1. třídy (u krku, hvězda); • komandér (u krku); • rytíř (na prsou). Jde o zlatý osmihrotý, bíle smaltovaný kříž, zakončený ku­ ličkami a převýšený korunou. Mezi jeho rameny jsou zlaté korunky, v modrém okrouhlém středu bílá pěticípá hvězdička, okolo prstenec z heslem Nesetí occasum (Nezná zánik). Zadní strana je stejná. Hvězda velkokříže: stříbrný nesmaltovaný řádový kříž, mezi rameny jsou krátké stříbrné paprsky, v modrém středu hvěz­ dička. Hvězda komandéra: stejný kříž, ale bez paprsků mezi rameny. Stuha: černá.

Obr. 268: Řád Meče (Švédsko)

Obr. 269: Řád Severní hvizdy (Švédsko)

185

Řád Vasů (Vasaorden)