Tractatus logico-philosophicus 8071496006, 9788071496007

Citation preview

STEINOVE

c/>

E

D

I

C

1

A

WITTGENSTEINOVE SPISY

EDIČNÁ RADA

PETER BALKO TOMÁŠ ČANA ROBERT MÁCO

PŘIPRAVUJEME

LUDWIG WITTGENSTEIN Denníky 1914-1916 (rok 2004)

Ludwig Wittgenstein a Viedenský krúžok (rok 2005)

LUDWIG WITTGENSTEIN O istotc (rok 2005)

LUDWIG WITTGENSTEIN Lístky (rok 2006)

LUDWIG WITTGENSTEIN Filozofické skúmania (rok 2007)

LUDWIG WITTGENSTEIN Poznámky o filozofii psychologie (rok 200S)

Ludwig Wittgenstein

TRACTATUS LOGICO-PHILOSOPHICUS

KALLIGRAM Bratislava 2003

Z německých originálov Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus, in: Werkausgabe, zv. 1, Suhrkamp, Frankfurt am Main 1990, s. 7 - 85, Gottlob Frege: Briefe an Ludwig Wittgenstein, in: Haller, R., McGuinness, B. (ed.): Wittgenstein in Focus-im Brennpunkt. Grazer philosophische Studien 33/34, 1989, s. 5 - 33 přeložil Peter Balko, Gottfried Gabriel: „Logik ais Literatur? Zur Bedeutung des Literarischen bei Wittgenstein“, in: Zwischen Logik undLiteratur, J. B. Metzlersche Verlagsbuchhandlung, Stuttgart 1991, s. 20 - 31 přeložil Robert Máco.

Doslov Tomáš Čana Vedeckí redaktoři Dezider Kamhal a Robert Máco Jazyková redakcia Patricia Elexová

Táto kniha vyšla s podporou Ministerstva kultury SR

Míli

Copyright © Basil Blackwell, Oxford 2003 Copyright © Gottfried Gabriel 2003 Translation © Peter Balko, Robert Máco 2003 Postscript © Tomáš Čana 2003 ISBN 80-7149-600-6 J

Obsah

[9]

Slovo úvodom (Peter Balko, Tomáš Čana, Robert Máco)

[13]

Logika ako literatúra? K významu literárnej formy u Wittgensteina {Gottfried Gabriel)

[ 25 ]

Tractatus logico-philosophicus

[174]

Register

[ 195 ]

Listy Ludwigovi Wittgensteinovi {Gottlob Frege)

[ 214 ]

Poznámky k Fregeho listom Wittgensteinovi {Peter Balko)

| 221 ]

Doslov {Tomáš Čana)

[12]

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

klad D. F. Pearsa a B. F. McGuinnessa, Routledge and Kegan Paul,

London 1971). Fregeho listy Wittgensteinovi boli překládané z německého ori­ ginálu: Gottlob Frege: Briefe an Ludwig Wittgenstein (vydal Allan Janik, zredigoval a komentár připojil Christian Paul Berger), ktorý bol publikovaný in: Haller, R., McGuinness, B. (ed.): Wittgenstein in Focus - im Brennpunkt. Grazer philosophische Studien 33/34, 1989, s. 5-33. Peter Balko, Tomáš Čana, Robert Máco

GOTTFRIED GABRIEL

LOGIKA AKO LITERATÚRA? K VÝZNAMU LITERÁRNEJ FORMY U WITTGENSTEINA

Ak je reč o Wittgensteinovom Tractatus logico-philosophicus,]&án\ myslia na logické tabulky pravdivostných hodnot a druhí na krásné vety literatúry. Filozoficky to znamená, že jedni Wittgensteina spájajú s Carnapom a s Viedenským krúžkom a druhí s Heideggerom. Jedni z něho robia pozitivistu, druhí existencialistu. Člověk by si mohol myslieť, že váčšic protiklady ani nemóžu existovat’. Tu tiež bude třeba hladať dóvod toho, že interpretátori Wittgensteina sa čas­ to alternativně věnujú buď jednej, alebo druhej stránke; niežeby sa přitom aspekty opačnej strany popierali, ale jednoducho sa vynechávajú, keďže význam (relcvancia) celku sa vykládá vedccko-teoreticky alebo existencialisticky. Obidve interpretačně tradicie tak zároveň zastávají! navzájom si protirečiace chápania filozofie, ve-

decko-teoretické a existencialistické. Otázka, na ktorú sa ďalej pokúsim dať odpověď, znie: ako rozumieť vztahu medzi vedecko-teoretickými a existencialistickými aspektmi vo Wittgensteinovom Traktáte? KIúčom k odpovědi, ktorá nemá byť len historicko-filozofického rázu, jc pre mňa literárna for­ ma tohto textu. To vysvětluje názov tohto příspěvku.

1

Začnem krátkým parafrázujúcim výkladom Wittgensteinových myšlienok. Robím tak z dvoch dovodov: po prvé, pre vonkajší rámec tejto přednášky by som nechcel vychádzať z toho, že každý z tu pří­ tomných je obeznámený s obsahem Traktátu, a po druhé, každé před-

[14]

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

stavovanie Wittgensteinových myšlienok už v sebe nesie problém, ktorý je naznačený v témě mojej přednášky, totiž problém súvislosti medzi filozofickými myšlienkami a ich jazykovým podáním. Preto je nevyhnutné predviesť nějaký výklad, na ktorý sa potom neskor budem moct’ kriticky vztahovat'. Neočakávam, že táto poznámka je

už teraz úplné zrozumitelná! V Traktáte sa postupné preberajú nasledujúce témy:_svet, myslenie, jazyk, logika a znovu svět. Prvá veta - ktorá patří k tým „krásnym“ větám - znie: ,,S3^je_YŠeJko.io4eLakloma znamená: to, čo je fakt, patří k světu a svět je vyplněný faktmi. Všetky fakty patria k světu a k světu patria iba fakty. To, čo následuje za prvou větou, sú v istom zmysle až do konca Traktátu objasnenia pre správné pochopenie tejto vety. Fakty možno_rozkladat;ký.m nenarazíme najedno­ duché fakty, na jestvujúce stavy věcí. Stavy_yec£_^konfiguracie jednoduchých predmetov. Vo svojom jestvovaní (alebo nejestvovaní) sú od seba nezávislé, to znamená, z jestvovania alebo ncjestvovania jedného stavu věcí nemožno vyvodiť jestvovanie alebo nejestvovánie iného stavu věcí. Pokúšame sa poznávat tým, že si robíme obra­ zy faktov. Tým, že si robíme logické obrazy faktov, myslíme: „Lo­ gický obraz faktov je myšlienka“ (3). Mvžliénky sa vyjadřujú

prostredníctvom viet, ba dokonca: „Myšlienka je zmysluplná veta" (4T-Yzťahu faktu a stavu věcí zodpovedá na úrovni vety vztah zloženej a elementárnej vety. Elementárně vety sú vety, ktorésalogickou analýzou nedajú rozložit na jednoduchšie vety. Sú to logické obrazy stavov věcí, t. j. so stavmi věcí majú spoločnú logickú for­ mu, a konfigurácia mien, z ktorých pozostávajú, zodpovedá konfigurácii predmetov v příslušných stavoch věcí. Každá_elementárna veta je buď pravdivá, alebo nepravdivá, v závislosti od toho, či stav věcí, ktorý opisuje, jestvuje alebo nejestvuje. Každá zložená veta sa dá skonštruovať pomocou logických spojok z elementárnych viet tak, že je funkciou pravdivostných hodnot elementárnych viet. Prav­ divost’ alebo nepravdivost’ zloženej vety teda možno zistiť, ak pozná­ me jej logickú stavbu a pravdivost alebo nepravdivost elementár­ nych viet, z ktorých je vystávaná. SúhrnJtakto vystávaných viet, a to pre Wittgensteina znamená: zmysluplných viet, je (zmysluplný) ]ajzyk (porov. 4.001). A tá část týchto zmysluplných viet, ktorá pozostáva z pravdivých viet, tvoří celú přírodovědu (porov. 4.11).

Logika ako literatura?

[15]

_Sdlim.týchtQ_pra-vdivých viet, teda přírodověda, úplné opisuje svět ako súhrn faktov. Vety, ktoré neopisujú nijaký výsek světa, či už správné alebo nie, nie sú podlá Wittgensteinovej terminologie vlast­ ně, zmysluplné vety. K nim patria napr. vety logiky, filozofie a etiky. V rámci tejto skupiny nie-zmysluplných viet Wittgenstein ešte rozli­ šuje medzi větami bez zmyslu a nezmyselnými větami. Bez zmyslu sú vety logiky. Nemyslí sa to však znevažujúco, znamená to len, že sú to tautologie. Nezmyselné sú vety filozofie a etiky. Spomedzi týchto však vety filozofie nemusia byť bezcenné. Naproti tomu vety etiky nemajú podlá Wittgensteina nijakú hodnotu. Poznávaciu hod­ notu nemajú tak či tak a nemóžu ani pomoct’. Vety filozofie majú hodnotu vtedy, ak nám pomáhajú vyjasnit' zmysel vlastných viet, resp. preukázať nezmyselnosť iných viet, najma nezmyselnosť filo­

zofických viet samých.

2 Tolko parafráza hlavných myšlienok Traktátu. Určité velmi dóležité hladiska, ako je rozlíšenie medzi hovořením a ukazováním, transcendentálny charakter jazyka a. i., som vo svojom výklade vědomě vynechal. Všetko to, čo som doteraz povedal, hovoří v prospěch pozitivistické] inlerpretácie. Prejdem teraz k poznámkám s existencialistickým apelom, ktoré sa nachádzajú predovšetkým na konci textu. Tu sa ešte raz objavuje téma světa, ale v inom zmysle ako na

začiatku. Až doteraz Wittgenstein zdórazňoval, že o svete, ak sa chápe ako celok, nemožno zmysluplné hovořit’. Najma existenčně vety o svete ako celku sú podlá něho nezmyselné. Plynie to z toho, že zmyslupl­ né vety sa musia týkať faktov, teda nicčoho vo svete. Zmysluplné existenčně vety preto móžu niečo vypovedať iba o predmetoch vo svete, a nie o svete ako predmete. Zmysluplná existenčně veta je napr. „knihy jestvujú“ (porov. 4.1272). Že však vobec niečo jestvuje (predmety, fakty atď.), že existuje svět vobec, to nemožno zmyslupl­

né ani tvrdit', ani popierať. Slovo „vobec“ naznačuje, že svět sa tu chápe ako celok. Bez chladu na toto jazykovo-logické nahliadnutie, ktoré sa potom opat’ vynára najma v Carnapovej kritike Heideggero-

[ 16 ]

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

vej metafyziky, nachádzame u Wittgensteina nasledujúcu poznám­ ku: „Nie to, ako svět je, je mystično, ale to, zeje“ (6.44). Predovšetkým tu sa ukazuje paralela k Heideggerovi a k tomu, čo nazýval „základnou otázkou metafyziky“: „PreČo je vóbec súcno a nie skór nič?“ (porov. Čo je metafyzika?). Ako však vyložit' túto

paralelu? - Tým „ako svět je“ myslí Wittgenstein uspósobenosť svě­ ta, jeho tak-bytie , * ktoré sa vyčerpává vo faktoch, a preto nemóže skrývat' nič mystické; tým „že svět je“ myslí existenciu, bytie světa. Keďtoto bytie nazýva mystičnom, dodává tým váhu otázke o existencii světa, o súcne vóbec; tým však neodvolává svoje chápanie nezmyselnosti hovorenia o existencii světa. Otázka o existencii svě­ ta má váhu potiaf, pokial’ člověka trápi; nie je však možné na ňu odpovedať. S existencialistami má Wittgenstein spoločné to, že uzná­ vá existenciálny a nielen metafyzický charakter otázky o existencii světa; odlišuje sa od nich však tým, že o tom nepíše knihy. Ak sa „Traktát“ končí slávnou větou: pO čom nemožno hovořit’, o tom tře­ ba mlčať,“tak sa tým sice předpokládá, že jestvuje Nevypovcdatelné; právě o tom však třeba mlčať. Wittgensteinovo mlčanie je teda významným mlčaním. Keďže je významné, Wittgenstein nie je pozitivistom, a keďže zostáva mlčaním, nie je existencialistom, ale - vy­ jádřené pozitivně - existenciálnc filozofujúcim. Jasným sa to stává vo vete, ktorá predchádza výzvě k mlčaniu, vo vete, ktorá vety Trak­ tátu (vety, z ktorých tento text pozostáva) ukazuje ako stupně sebareflexie:

* [Ťažko přeložitelný nemecký filozofický terminus tcchnicus „Sosein“ je korelátom k „Dasein“. Ticto dva výrazy boli použité v novověku pri vzniku nemeckej filozofické] terminologie ako překlady latinského „essentia“, resp. „existentia“. V rámci tohto textu už, prirodzene, nejde o význam, ktorý s týmito tcrmínmi spájala scholastická filozofia, ale skór o prosté vyjadrenie rozdielu medzi tým, že niečo je (existuje), a tým, aké to je, ako sa to s danou vecou má. G. Gabriel používá túto dvojicu výrazov podobné ako Wittgen­ stein na jednom mieste svojho Traktátu (6.41), s tým rozdielom, že Wittgen­ stein nepíše „Sosein“ ale „So-Sein“. Otáznc je, či Wittgenstein toto slovo přebral z tradičnej terminologie alebo si ho utvořil sám substantivizáciou frázy „es ist so und so“ (je to také a také; má sa to tak a tak), (pozn. prekl.)]

Logika ako literatura?

[ 17 ]

„Moje vety objasňujú prostredníctvom toho, že ten, kto mi rozumie, ich na konci rozpozná ako nezmyselné, keď pomocou nich - po nich - vystúpil nad ne. (Musí takpovediac odhodit rebrík potom, čo po ňom vystúpil hoře.) Musí tieto vety překonat, potom uvidí svět správné.“ (6.54) Cielbm jeho filozofovania teda nie je poznanie světa, pokialho chá­ peme ako súhrn faktov (to je úlohou přírodovědy, alebo všeobecnejšie: védy), ani analýza podmienok tohto poznania (to je úlohou teorie védy), cielbm jeho filozofovania je skór správné videnie svě­ ta, a to právě světa chápaného ako celok („Musí tieto vety překonat, potom uvidí svět správné“). Správné vidieť svět znamená mať správ­ ný postoj k světu, a tým k životu („Svět a život sú jedno“ (5.621)). Cielbm jeho filozofovania je teda získat’ to, čo sa pokúša učit etika, čo však učit nie je schopná. Pre porozumenie Traktátu teda hodno mať na památi paradox, že Wittgenstein najvytrvalejšie mlčí o tom, čo je pre něho najdóležitejšie. Pre tých, ktorí o tejto interpretácii ešte pochybujú, by som chcel citovaťjednu dlhšiu pasáž z listu Ludwigo-

vi von Fickerovi z roku 1919: „[...] zmysel knihy je etický. Kcdysi som chcel dat do Před­ šlo vu vetu, ktorá tam teraz fakticky nie je, ktorú Vám však teraz nápisem, pretože pre Vás možno bude kFúčom. Chcel som totiž napísať, že moja práca pozostáva z dvoch častí: zjednej, ktorá tuje, a zo všetkcho toho, čo som nenapísal. A právě táto druhá časť je tá dóležitá. Moja kniha totiž etično vymedzuje akoby zvnútra; a som přesvědčený, že přísné sa dá vymedziť IB A takto. Skrátka, som přesvědče­ ný: všetko to, o čom dnes mnohí tárajú, som určil vo svojej knihe tým, že som o tom mlčal.“1

1 L. Wittgenstein, Briefivechsel, ed. B. F. McGuinness - G. H. von Wright, Frankfurt a. M. 1980, s. 96 a nasl.; „schwefeln“ (tárať) je staršia forma slova „schwafeln“, ktorá sa zachovala v rakúskej němčině.

[18]

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

Pochybovačem však třeba uznať: každého, kto Traktát čita od začiatku až do konca a nevyberá si len jednotlivé vety, musí spočiatku toto konštatovanie překvapit Wittgenstein si toho bol vědomý. Před­ pokládal, že von Ficker nebude vidieť, že text má etický zmysel. A ako by to aj mohol vidieť, mohli by sme dodat’, keď napísaná časť predsa na pohlad pozostáva takmer iba z logickej analýzy jazyka a teorie védy. Wittgenstein mu preto v liste odporúča, „aby si pročí­ tal Predslov a závěr, protože tie vyjadrujú tento zmysel najbezprostrednejšie“. Zdorazňujem: najbezprostrednejšie\To pripúšťadomnienku, že tento zmysel je vyjádřený aj vo vedecko-teoretickej časti, a to sprostredkovane, nepriamo. Tým sa dostávám k druhej časti svojich úvah, k literárnej forme Traktátu.

3

Hovořil som o tom, že existuje paradoxný nepomer medzi tým, čo Wittgenstein hovoří, a tým, čo skutočne mieni, t. j. kam smeruje. Tento paradox sa spomína v závěre v použití metafory rebríka ako sebazrušenia. Nedá sa rozriešiť tým, že ho odstránime, možno ho však urobit’ pochopitelným. Ak by bolo možné riešenie, Traktát by nemal ten zmysel, ktorý má; protože tento paradox patří priamo kjeho zmyslu: to najdóležitejšie sa nedá povedať zmysluplnými větami, větami, ktoré zodpovedajú kritériám vedeckej zrozumitelnosti. Ten, kto čita vedecko-teoretickú časť tak, ako som ju sám predtým parafrázujúco podal, pre toho musí byť paradox v závěre prekvapujúci, a napokon, ak si nevezme na pomoc Wittgensteinove po­ známky k svojmu textu, ostane pre něho nepochopitelným. To sa stalo Russellovi, a to sa stalo aj Carnapovi a váčšine členov Viedenského krúžku. Tomuto nedorozumeniu sa však dá vyhnúť, ak proti parafráze obsahu postavíme jazyková formu, a takto sa podujmeme na akoby druhé interpretačně kolo. Parafráza vzbudzuje dojem, že Traktát je v podstatě vedecko-teoretické dielo. Ak jazyková formu pokládáme za číru ozdobu, za číru osobitosť autorovho štýlu, hatíme si cestu k správnému porozumeniu. Prehliadame tak znamenia, totiž znamenia, ktoré spočívajá v tom, že aj velká časť vedecko-teoretických viet sá aforizmy. Etický zrny-

Logika ako literatura?

[ 19 ]

sel je vyjádřený, aj keďnepriamo, už v tejto literárnej forme. Literárna forma má filozofický význam. Tíito interpretáciu by som chcel zdóvodniť v dvoch krokoch. Najskór pojde o to, dokázat’, že Witt­ genstein si túto literárnu formu nevybral náhodou, ale že pre něho bola podstatná. Potom bude třeba ukázať, v čom spočívá súvislosť medzi literárnou formou a etickým zmyslom. Je známe, že Wittgenstein nesúhlasil s Russellovým Úvodom

k Traktátu. Ba dokonca, Wittgenstein sa bránil tomu, aby bolo jeho dielo uverejnené spolu s Russellovým Úvodom. Udivuje to o to viac, že člověk má úplné dojem, že Russell podává objasňujúci parafrázujúci výklad Wittgensteinových základných vedecko-teoretických postojov. Naproti tomu Wittgenstein sám nazýva anglická verziu „žbrndou“ a nemecký překlad vyzerá podlá něho ešte „ovelá nemožnejšie“.2 Russellovi zdóvodňuje svoje odmietanie tým, že pře­ kladu chýba „jemnost“ „anglického štýlu“ a že v ňom ostala „po­ vrchnost a nedorozumenie“.3 Všeobecne povedané: Wittgenstein namieta nielen voči tomu, čo Russell hovoří, ale tiež voči tomu, ako to podává. Keďpotom predsa len prichádza k uverejneniu (s Russel­ lovým Úvodom) v Annalen der Naturphilosophie, Wittgenstein Rus­ sellovi dórazne připomíná, aby dbal o to, nech sa na texte nič, ale vóbec nič, ani ortograficky, nemení.4 Wittgensteinova takmer úzkostlivá ustaranosť sa stane pochopi­ telnou, keď si v liste L. von Fickerovi prečítame: „Práca je přísné filozofická a zároveň literárna.“5 To, ako sa nemá chápat výraz „lite­ rárna“, hovoří v druhej časti vety: „lenže sa v nej netára“. Co myslí výrazom „literárny“, naznačuje Wittgenstein v Predslove. Zdórazňuje tu vlastně, že ak má jeho práca nejakú „hodnotu“, potom spočí­ vá v tom, „že sú v nej vyjádřené myšlienky“. Mohli by sme sa však spýtať: ako to, že hodnotu filozofickej práce má tvořit vyjadrenie myšlienok? Ak chápeme výraz „myšlienka“ v jeho bežnom význa­ me, tak je to predsa skór samozřejmost. Ak naproti tomu pre objas-

3 4 5

Listy P. Engelmannovi z 24. 4. a 8. 5. 1920, Briefwechsel, s. 110 a 112. List Russellovi zo 6. 5. 1920, Briefwechsel, s. 111. List Russellovi z 28. 11. 1921, Briefwechsel, s. 122. Briefwechsel, s. 95.

[ 20 ]

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

nenie vezmeme do úvahy Wittgensteinovo vlastně terminologické vymedzenie „myšlienky“ ako „zmysluplnej vety“ (4), potom je dokonca nemožné, aby vety Traktátu vyjadřovali myšlienky; pretože podlá Wittgensteina práveže nie sú zmysluplné, ale nezmyselné. Výraz „myšlienka“ v Predslove teda nemóže byť myšlený ani v jeho

bežnom, ani v jeho terminologickom význame. Osvetlujúci poukaz získáváme z nasledujúcich Wittgensteinových slov, že hodnota jeho práce bude tým váčšia, „čím lepšie sú tieto myšlienky vyjádřené. Čím viac je klinec trafený po hlavičke“.6 Vý­ stižné vyjadriť myšlienky, to je v skratke ciel aforistického sposobu písania. A dodávám, že výraz „myšlienka“ sa často používá v zmysle „aforizmus“ a že takto ho používal najma Karl Kraus, ktoreho vplyv na Wittgensteina bude třeba ešte dókladnejšie preskúmať. Tak sa zo zdanlivej samozřejmosti v Predslove stává významný moment pre porozumenie celku. Hodnota Traktátu je pre Wittgensteina rozhodujúco spoluurčená tým, že pozostáva z atorizmov. Myslím, že som dostatečné zdóvodnil prvú časť svojho tvrdenia, že literárna forma Traktátu má filozofický význam. Literárna forma bola pre Wittgensteina podstatná. Druhá časť mójho tvrdenia zněla,

že táto forma nepriamo vyjadřuje etický zmysel. Čo je však týmto etickým zmyslom? Podlá vlastného Wittgensteinovho chápania nemóže byť tento zmysel predmetom náuky. V rozhovorech, ktoré zaznamenal Friedrich Waismann, Wittgenstein poznamenal, že etika je narážanie na hranice jazyka, na paradox, ako sa vyjadřuje s odvoláním sa na Kierkegaarda.7 Etický zmysel by podlá toho mohol byť nahliadnutím, že etika je toto narážanie, teda konanie, a nie náuka. Povedané inými slovami, že sice neexistuje etika, ale existuje etično. Pre doplnenie by sme ešte mohli poukazať na to, že Wittgenstein takisto nehovoří o mystike, ale o mystične. Na

6 Táto posledná dóležitá veta z mne neznámých dovodov vo vydaní vydava­ telstva Suhrkamp chýba. K „myšlienke“ porov. tiež Wittgensteinov list Russellovi z januára 1914, Briefwechsel, s. 49. 7 F. Waismann, Wittgenstein und der Wiener Kreis, ed. B. F. McGuinness, Ox­ ford 1967 (= Wittgenstein, Schriften, zv. 3, Frankfurt a. M. 1967), s. 68 a nasl. K tomu porov. Wittgenstein, Lecture on Ethics, Philosophical Review 14

(1965), s. 3-12, najma závěr.

Logika ako literatura?

[ 21 ]

základe tohto chápania etična sa však potom etický zmysel dá určit aj ako etický účel. Wittgenstein sám predsa naráža na hranice jazyka tým, že chce, aj keďlen naznačujúc, vyslovit’ nevypovedatelné. Trak­ tát představuje nielen isté chápanie etična, ale sám je etickým činom, a to tým, že pomocou nezmyselných viet chce sprostredkovať

správné videnie světa.8 Moje tvrdenie, že forma aforizmu nepriamo vyjadřuje eticky zmysel, sa vztahuje predovšetkým na tento druhý aspekt. Aby jasnejšie vystúpil do popredia, je nevyhnutné pozrieť sa na duchovnodejinné pozadie.

4 Tu myslím predovšetkým na už spomenutého viedenského kritika jazyka, literatúry a kultúry Karla Krausa.9 Wittgensteinova zhoda s ním sa prejavuje napr. v obsahovo příbuzných aforizmech o jazy­ ku a jeho hraniciach. Aby som spomenul aspoň jeden příklad (od Krausa): „Ak nepostupujem ďalej, narazil som na jazyková stenu.

8 Detailný a přesvědčivý obraz o celkovom duchovno-dejinnom pozadí nacrtavajú A. Janik a St. Toulmin vo svojej knihe: Wittgenstein’s Vienna, New York 1973. Odporúčať možno nemeckú verziu přepracovaná R. Merkelom: Witt­ gensteins Wien, Munchen/Wien 1984. Tam na s. 240-272 porov. mterpretaciu Traktátu so zdoraznením súvislosti medzi aforistikou a etickým zmyslom

v tradicii K. Krausa (s. 268-270). „ 9 Rozsiahlc skúmanie paralel medzi Krausom a Wittgensteinom, vralane /• ilozofických skúmaní uskutečnil Werner Kraft (Rebellen des Geistes, Stuttgait 1968) To že si Wittgenstein Krausa velmi vážil, dokládá jeho list L. von Fickerovi z 19. 7. 1914 (Briefwechsel, s. 59). Presnejšie informácie o Wittgensteinovom postoji ku Krausovi sa stali známe vd’aka P. Engelmannovi: Ludwig Wittgenstein, Briefe mid Begegnungen, Wien/Munchen 1970. Po­ učný je tu predovšetkým Wittgensteinov list z 25. 10. 1918, v ktorom Engelmannovi oznamuje, že nakladatef Jahoda, u ktorého vychádzal aj Krausov časopis Die Fackel, odmictol „údajné z technických dóvodov“ vytlačit jeho prácu. A Wittgenstein potom pokračuje: „Velmi rád by som však vedel, čo o nej povedal Kraus. Keby ste mali příležitost’ dozvedieť sa to, velmi by som sa potěšil.“ (Briefwechsel, s. 83).

[ 22 ]

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

Potom sa sťahujem s krvavou hlavou. A chcel by som dalej.J0 Obsa­ hová zhoda teda siaha až k existenciálnemu výkladu narážama na hranice jazyka. Navýše sa Wittgensteinovo používanie afonstického sposobu písania dá zrekonštruovať ako vědomé použitie Krausovho chápania aforizmu. Kraus v jednom aforizme o aforizme hovoří: „Aforizmus nemusí byť pravdivý, ale má pravdu prekrociť. Musí ju překonat'jednou vetou.«" Cielená dvojznačnost’ nemeckeho slovného spojenia ,mit einem Satz1 - ktoré može znamenat jedným skokom1, i Jednou větou1, tzn. ,výstižné1 - zdórazňuje to, co Kraus vyjadřuje v inom aforizme: „Aforizmus nemožno nadiktovat’ do pí-

sacieho stroja. To by trvalo příliš dlho.“10 12 11 Ako - to je naša závěrečná otázka - získává Krausovo chápame aforizmu v Traktáte filozofický význam? Odpověď sa ukáže, ak to, čo hovoří Kraus o aforizme, prenesieme na Wittgensteinovo hodnotenie svojich vlastných viet: tieto vety sice nie sú pravdivé (v zmysle logickej alebo empirickej pravdivosti), ale nezmyselné (teda me su ani nepravdivé); no „prekračujú pravdu11 (logiky a védy) tým, ze ukazujú cestu, ako správné vidieť svět. A keďže správné videme svě­ ta je etickým zmyslom (účelom) Traktátu, aforizmus sa pre Wittgensteina stává adekvátnou formou pre vyjadrenie tohto zmyslu. Vety textu sa přitom spájajú - použijúc Wittgensteinovu metafo­ ru - tak, ako sa spájajú priečky do rebríka. Prcdchádzajúce vety sú překonávané neskoršími. Příkladem toho je hněď prvá veta „svět je všetko, čo je faktom“. Zdá sa, že Wittgenstein tu chápe svět ako predmet, keďže používá určitú deskripciu „Die Welt“, a chce vypovedať niečo o svete ako celku, keďže v nasledujúcej vete ho uičuje ako súhrn faktov. Až na vyššej priečke rebríka (4.1272) sa stava jasným, že je to nezmyselné, že je to v rozpore s logickou syntaxou. Ontologické výroky - hoci sú pre výstup nevyhnutné - sú překoná­ vané ako nižšie priečky a z hladiska etického zmyslu celého textu sú „překročené“. A hoci sa používanie slov „etický“ a „etika“ moze

10 K. Kraus, Werke, cd. H. Fischer, zv. 3, s. 326. . ,. 11 C. d., s. 117. Porov. tiež: „Aforizmus sa s pravdou nikdy nekryje; bud je polovičnou pravdou, alebo viac než celou pravdou.“ (s. 161). 12 C.d., s. 116.

Logika ako literatura?

[ 23 ]

javiť nezvyklé, je jasné, že Wittgenstein nemá na mysli metodu racionálneho zvládania konfliktov, keď píše: „Móže existovat etika, ak okrem mňa neexistuje nijaká živá bytost'? Ak má byť etika niečím základným: áno!“13 Nie etika a praktická fílozofia, ale etika a esteti­ ka sú pre Wittgensteina „jedno“ (6.421). Pre něho ako člověka, kte­ rému bola z čítania Schopenhauera známa příbuznost’ medzi sleva­ mi „schón“ (krásny) a „schauen“ (nahliadať), existuje súvislosť me­ dzi správným viděním světa — nahliadaním — a krásnými větami, etický zmysel, který sa nedá „povedať“ větami, „sa ukazuje“ v estetickej forme aforizmu. Toto je filozofický význam literárnej formy vo Wittgensteinovom Traktáte.

5 Nešlo mi o podrobná rekonštrukciu Wittgensteina, teda akoby o re­ konštrukciu jednotlivých priečok jeho rebríka, ale o vyjasnenie toho, že existuje dóležitý sposob filozofovania, ktorý sa nevyčerpáva teóriou védy, ktorý neostává stát na pevnej priečke; sposob filozofova­ nia, ktorý sa však - tiež nie bez pevných priečok -, takpovediac „tárajúc“, usiluje stúpať nahor. Wittgenstein neskór sám kritizoval váčšinu svojich názorov; ale ciel’jeho filozofovania ostal ten istý, ešte aj v jeho takzvanej druhej filozofii, vo Filozofických skúmaniach\ a prejavuje sa to aj v tom, že jazyková forma jeho filozofovania ostala literárna. Tu sa ukazu­ je jednota filozofovania v oboch Wittgensteinových filozofiách.14

13 Tagebiicher, záznam z'2. 8. 1916. 14 Základnu myšlienku tohto příspěvku (napísaného v r. 1976) vo viacerých ohl’adoch potvrdilo vydanie Wittgensteinových Vermischte Bemerkungen (.Roz­ ličné poznámky-) (Frankfurt a. M. 1977); po prve, tieto poznámky sú z velkej časti aforizmami, po druhé, Wittgenstein porovnává svoj spósob písania so spósobom písania Karla Krausa (napr. s. 51 a s. 127), a nakoniec, medzi afo­ rizmami sa nachádzajú také, v ktorých Wittgenstein zdorazňuje blízkost filo­ zofie k literatúre. V jednej poznámke hovoří (s. 53): „Myslím, že svoj postoj k filozofii som zhrnul tým, že som povedal: fílozofia sa dá azda iba básnit. Ako další doklad možno uviesť Fregcho list Wittgensteinovi zo 16. 9. 1919

[ 24 ]

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

Na natískajúcu sa otázku, akéže sú výsledky takejto filozofie, dal odpověď sám Wittgenstein (vo Filozofických skúmaniach):

„Výsledky filozofie spočívajú v objave nějakého prostého nezmyslu a hfč, ktoré rozum utržil pri narážaní na hranice jazyka. Na nich, na týchto hrčiach, poznáváme hodnotu

tohto objavu.“ (§ 119)

A o „skutočnom objave“ potom neskór hovoří, zeje to ten, „ktorý ma robí schopným prestať s filozofováním, kedy chcem. - Ktorý filozofiu privádza do pokoja tak, že už nie je bičovaná otázkami, ktoré ju samu spochybňujú [...]“ (§ 133). Pre Traktát a Filozofické skúmania platí: nie sú to ucebmce. Ich objavmi nemajú byť pravdivé vety, ale určité postoje. Ak pre tieto postoje chceme uviesť nějaký vyšší spoločný pojem, mohol by znieť „múdrosť“. A kto by chcel pochybovat’ o tom, že tilozofia má

okrem vedenia a teorie védy do činenia aj s múdrosťou?

{Grazer Philosophische Studien 33/34 (1989), s. 21), z ktorého vyplývá, že Wittgenstein musel (v nejakom nezachovanom liste) poukazovat na význam literárnej formy pre správné porozumenie textu; Frege totiž udivene pise: „Radost pri čítaní Vašej knihy teda može [...] vzbudit len forma [...]. Tým sa kniha stává skór uměleckým ako vědeckým dielom [...].“

LUDWIG WITTGENSTEIN

LOGISCH-PHILOSOPHISCHE ABHANDLUNG TRACTATUS LOGICO-PHILOSOPHICUS Dem Andenken meines Freundes David II. Pinsent gewidmet

MOTTO:

... und alles, was man weiB, nicht bloB rauschen und brausen gehórt hat, laBt sich in drei Worten sagen. KÚRNBERGER

LUDWIG WITTGENSTEIN

LOGICKO-FILOZOFICKÉ POJEDNANIE TRACTATES LOGICO-PHILOS OPHICU S Věnované pamiatke mojho priatela Davida H. Pinsenta

MOTTO:

... a všetko, čo člověk vie, čo nepočni len šumieť a šelestit’, dá sa povedať tromi slovami.

KÚRNBERGER

[28]

Vorwort

Dieses Buch wird vielleicht nur der verstehen, der die Gedanken, die darin ausgedruckt sind - oder doch ahnliche Gedanken - schon selbst einmal gedacht hat. - Es ist also kein Lehrbuch. - Sein Zweck ware erreicht, wenn es Einem, der es mit Verstandnis liest, Vergniigen bereitete. Das Buch behandelt die philosophischen Probleme und zeigt wie ich glaube -, dafi die Fragestellung dieser Probleme auf dem Mifiverstdndnis der Logik unserer Sprache beruht. Man kbnnte den ganzen Sinn des Bitches etwa in die Worte fassen: Was sich iiberhaupt sagen lafit, lafit sich klar sagen; and wovon man nicht reden

kann, daruber mufi man schweigen. Das Buch will also dem Denken eine Grenze ziehen, oder vielmehr - nicht dem Denken, sondern dem Ausdruck der Gedanken: Denn urn dem Denken eine Grenze zu ziehen, mifiten wir beide Seiten die­ ser Grenze denken kbnnen (wir mufiten also denken kbnnen, was sich nicht denken lafit). Die Grenze wird also nur in der Sprache gezogen werden kbnnen und was jenseits der Grenze liegt, wird einfach Unsinn sein. Wieweit meine Bestrebungen mit denen anderer Philosophen zusammenfallen, will ich nicht beurteilen. Ja, was ich hier geschrieben habe, macht im Einzelnen iiberhaupt nicht den Anspruch auf Neuheit; und darum gebe ich auch keine Quellen an, well es mil gleichgidtig ist, ob das, was ich gedacht habe, vor mir schon ein

anderer gedacht hat. Nur das will ich erwdhnen, dafi ich den grofiartigen Werken Fre­ ges und den Arbeiten meines Freundes Herrn Bertrand Bussell einen grofien Teil der Anregung zu meinen Gedanken schulde.

[29]

P reds lov

Tejto knihe bude rozumieť asi iba ten, kto už o myšlienkach, ktoré sú v nej vyjádřené — alebo aspoň o podobných myšlienkach — sám raz premýšlál. - Nie je to teda učebnica. - Svoj účel by dosiahla, ak by jednému člověku, ktorý ju bude čítat' s porozuměním, spósobila

potešenie. Táto kniha sa zaoberá filozofickými problémami a ukazuje - ako sa domnievam -, že klademe otázok o týchto problémoch spočívá na neporozumění logike nášho jazyka. Celý zmysel tejto knihy by bolo možné zhrnúť přibližné do týchto slov: čo sa vdbec dá povedať, dá sa povedať jasné; a o čom nemožno hovořit’, o tom třeba mlčať. Táto kniha chce teda mysleniu vytýčit’ hranicu, alebo skór - nie mysleniu, ale vyjadreniu myšlienok: lebo, aby sme mysleniu vytýčili hranicu, museli by sme byť schopní myslieť obidve strany tejto hra­ nice (museli by sme teda byť schopní myslieť to, čo sa myslieť nedá). Hranicu bude teda možné vytýčit len v jazyku a to, čo leží na druhej straně tejto hranice, bude jednoducho nezmysel. Nechcem posudzovať, do akej miery sa moje snahy zhodujú so snahami iných filozofov. Dokonca to, čo som tu napisal, si vjednotlivostiach vdbec nerobí nárok na novost’; a preto ani neuvádzam nijaké pramene, lebo je mi láhostajné, či o tom, o čom som premýš­

lál ja, premýšlál predo mnou už niekto iný. Chcem sa zmieniť len o tom, že za velká časťpodnetov k svojim myšlienkam vdáčím velkolepým dielam Fregeho a prácam mdjho priatelá pána Bertranda Russella. Ak má táto práca nějaká hodnotu, tak tá spočívá v dvoch mo­ mentech. Po prvé v tom, že sú v nej vyjádřené myšlienky, a jej hod-

[ 30 ]

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

Wenn diese Arbeit einen Wert hat, so besteht er in zweierlei. Erstens darin, dafi in ihr Gedanken ausgedriickt sind, und dieser Wert wird uin so grdfier sein, je besser die Gedanken ausgedriickt sind. Je mehr der Nagel aufden Kopfgetroffen ist. -Hier bin ich mir bewufit, weit hinterdem Moglichen zuruckgeblieben zu sein. Einfach darum, well meine Kraft zur Bewaltigung der Aufgabe zu gering ist. - Mogen andere kommen und es besser machen. Dagegen scheint mir die Wahrheit der hier mitgeteilten Gedanken unantastbar und definitiv. Ich bin also der Meiming, die Probleme im Wesentlichen endgiiltig geldstzu haben. Und wenn ich mich hierin nicht irre, so besteht nun der Wert dieser Arbeit zweitens darin, dafi sie zeigt, wie wenig damit getan ist, dafi diese Probleme gelbst sind.

Wien, 1918.

L. W

Logicko-filozofické pojednanie

[31]

nota bude tým vdčšia, čím lepšie sú tieto myšlienky vyjádřené. Čím viac je klínec trafený po hlavičke. - Tu som si vědomý toho, že som zaostal daleko za možným. Jednoducho preto, že moje sily sú na zvládnutie tejto úlohy příliš malé. - Nech prídu iní a spravia to

lepšie. Naproti tomu sa mi pravdivost' tu zdelených myšlienok zdá nespochybnitelná a definitívna. Som teda toho názoru, že v tom podstatnom som problémy vyriešil s konečnou platnosťou. A ak sa v tomto nemýlím, tak hodnota tejto práce spočívá, po druhé, v tom, Že ukazuje, ako málo sa vykonalo vyriešením týchto problémov. Vieden, 1918.

L. W.

[ 32 ]

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

1 * 1.1 1.11

Die Welt ist alles, was der Fall ist. Die Welt ist die Gesamtheit der Tatsachen, nicht der Dinge. Die Welt ist durch die Tatsachen bestimmt und dadurch,

1.12

daB es alle Tatsachen sind. Denn, die Gesamtheit der Tatsachen bestimmt, was der Fall

1.13

ist und auch, was alles nicht der Fall ist. Die Tatsachen im logischen Raum sind die Welt.

1.2 1.21

Die Welt zerfallt in Tatsachen. Eines kann der Fall sein oder nicht der Fall sein und alles

2

ubrige gleich bleiben. Was der Fall ist, die Tatsache, ist das Bestehen von Sach-

2.01

verhalten. Der Sachverhalt ist eine Verbindung von Gegenstanden

2.011

(Sachen, Dingen). Es ist dem Ding wesentlich, der Bestandteil eines Sachver-

2.012

haltes sein zu konnen. In der Logik ist nichts zufallig: Wenn das Ding im Sach­ verhalt vorkommen kann, so muB die Mdglichkeit des Sach-

2.0121

verhaltes im Ding bereits prajudiziert sein. Es erschiene gleichsam als Zufall, wenn dem Ding, das allein fur sich bestehen kónnte, nachtraglich cine Sachlage

passen wiirde. Wenn die Dinge in Sachverhalten vorkommen konnen, so muB dies schon in ihnen liegen. (Etwas Logisches kann nicht nur-moglich sein. Die Logik handelt von jeder Móglichkeit und alle Mbglichkeiten sind

ihre Tatsachen.)

* Die Dezimalzahlen als Nummem der einzelnen Satze dcuten das logische Gewicht der Satze an, den Nachdruck, der auf ihnen in meincr Darstellung liegt. Die Satze n.l, n.2, n.3, etc. sind Bemerkungen zum Satze No. n.; die Satze n.ml, n.m2, etc. Bemerkungen zum Satze No. n.m; und so weiter.

Logicko-filozoficképojednanie

[ 33 ]

1 * 1.1 1.11

Svět je všetko, čo je faktom. Svět je súhrn faktov, nie věcí. Svět je určený faktmi a tým, že sú to všetky fakty.

1.12

Lebo súhrn faktov určuje, čo je faktom, a tiež, čo všetko

1.13 1.2 1.21

nie je faktom. Fakty v logickom priestore sú svetom. Svět sa rozpadá na fakty. Niečo móže byť faktom alebo nebyť faktom a všetko ostat­

2

ně móže ostať také isté. To, čo je faktom, fakt, je existencia stavov věcí.

2.01

Stav věcí je spojenie predmetov (věcí).

2.011

Pre vec je podstatné, že móže byť súčasťou stavu věcí.

2.012

V logike nie je nič náhodné: ak sa vec móže v určitom stave věcí vyskytovať, tak táto možnosť stavu věcí už musí byť

2.0121

v tejto věci prejudikovaná. Javilo sa by sa to takpovediac ako náhoda, ak by vec, ktorá by mohla existovat sama pre seba, dodatočne zapadala do nejakej situácie. Ak sa věci móžu vyskytovať v stavoch věcí, tak to musí

tkvieť už v nich. (Niečo logické nemóže byť iba možné. Logika sa zaoberá každou možnosťou a všetky možnosti sú jej fakty.)

* Desatinné čísla ako čísla jednotlivých viet naznačujú logická závažnosť týchto viet, doraz, ktorý na nich v mojom výklade spočívá. Vety n. 1, n.2, n.3 atď. sú poznámkami k vete č. n; vety n.ml, n.m2, atď. sú poznámkami k vele č. n.m; a tak ďalej.

[ 34 ]

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

Wie wir uns raumliche Gegenstande uberhaupt nicht auBerhalb des Raumes, zeitliche nicht auBerhalb der Zeit denken kbnnen, so kbnnen wir uns keinen Gegenstand auBerhalb der Mbglichkeit seiner Verbindung mit anderen denken. Wenn ich mir den Gegenstand im Verbande des Sachverhalts denken kann, so kann ich ihn nicht auBerhalb der Moglichkeit dieses Verbandes zu denken. 2.0122 Das Ding ist selbstándig, insofern es in alien moglichen Sachlagen vorkommen kann, aber diese Form der Selbstandigkeit ist eine Form des Zusammenhangs mit dem Sachverhalt, eine Form der Unsélbstandigkeit. (Es ist unmbglich, daB Worte in zwei verschiedenen Weisen auftreten, allein und im Satz.) 2.0123 Wenn ich den Gegenstand kenne, so kenne ich auch samtliche Mbglichkeiten seines Vorkommens in Sachverhalten. (Jede solche Moglichkeit muB in der Natur des Gegenstandes liegen.) Es kann nicht nachtraglich eine neue Moglichkeit gefunden werden. 2.01231 Um einen Gegenstand zu kennen, muB ich zwar nicht seine externen - aber ich muB alle seine internen Eigenschaften

2.0124 2.013

2.0131

2.014 2.0141

kennen. Sind alle Gegenstande gegeben, so sind damit auch alle moglichen Sachverhalte gegeben. Jedes Ding ist, gleichsam, in einem Raume mbglicher Sach­ verhalte. Diesen Raum kann ich mir leer denken, nicht aber das Ding ohne den Raum. Der raumliche Gegenstand muBim unendlichen Raume lie­ gen. (Der Raumpunkt ist eine Argumentstelle.) Der Fleck im Gesichtsfeld muB zwar nicht rot sein, aber eine Farbe muB er haben: er hat sozusagen den Farbenraum urn sich. Der Ton muB eine Hbhe haben, der Gegen­ stand des Tastsinnes eine Harte, usw. Die Gegenstande enthalten die Moglichkeit alter Sachlagen. Die Moglichkeit seines Vorkommens in Sachverhalten ist die Form des Gegenstandes.

Logicko-filozofické pojednanie

[ 35 ]

Ako si priestorové predmety vóbec nemóžeme myslieť mimo priestoru, časové mimo času, tak si nijaký predmet nemóžeme myslieť mimo možnosti jeho spojenia s inými

predmetmi. Ak si predmet móžem myslieť vo vazbě určitého stavu věcí, tak ho nemóžem myslieť mimo možnosti tejto vazby.

2.0122

Vec je samostatná, pokial’ sa móže vyskytovat vo všetkých možných situáciách; no táto forma samostatnosti je formou spátosti so stavom věcí, formou nesamostatnosti. (Je nemožné, aby šlová vystupovali dvorná odlišnými spó-

sobmi, osamote a vo vete.) 2.0123

Ak poznám predmet, tak poznám tiež všetky možnosti jeho výskytu v stavoch věcí. (Každá takáto možnost’ musí tkvieť v povahe predmetu.) Nemožno dodatočne nájsť nejakú novů možnost.

2.01231

Aby som predmet poznal, nemusím sice poznat jeho exter­ ně vlastnosti - musím však poznat’ všetky jeho interně vlast­

2.0124 2.013

2.0131

2.014 2.0141

nosti. Ak sú dané všetky predmety, tak sú tým dané tiež všetky

možné stavy věcí. Každá vec je akoby v priestore možných stavov věcí. Ten­ to priestor si móžem myslieť prázdny, nie však vec bez tohto priestoru. Priestorový predmet musí ležať v nekonečnem priestore. (Priestorový bod je miestom pre argument.) Škvrna v zornom poli sice nemusí byť červená, nejakú farbu však mať musí: má, takpovediac, priestor farieb okolo seba. Tón musí mať nejakú výšku, hmatatelný predmet ne­ jakú tvrdost’, atď. Predmety obsahujú možnosť všetkých situácií. Možnosť jeho výskytu v stavoch věcí je formou predmetu.

[ 36 ]

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

2.02 2.0201

2.021

2.0211

2.0212 2.022

2.023 2.0231

2.0232 2.0233

2.02331

Der Gegenstand ist einfach. Jede Aussage liber Komplexe láBt sich in eine Aussage liber deren Bestandteile und in diejenigen Sátze zerlegen, welche die Komplexe vollstándig beschreiben. Die Gegenstánde bilden die Substanz der Welt. Darum kdn-

nen sie nicht zusammengesetzt sein. Hátte die Welt keine Substanz, so wlirde, ob ein Satz Sinn hat, davon abhangen, ob ein anderer Satz wahr ist. Es ware dann unmoglich, ein Bild der Welt (wahr oder falsch) zu entwerfen. Es ist offenbar, daB auch eine von der wirklichen noch so verschieden gedachte Welt Etwas - eine Form - mit der wirklichen gemein haben muB. Diese feste Form besteht eben aus den Gegenstanden. Die Substanz der Welt kann nur eine Form und keine materiellen Eigenschaften bestimmen. Denn diese werden erst durch die Sátze dargestellt - erst durch die Konfiguration

der Gegenstánde gebildet. Beiláufig gesprochen: Die Gegenstánde sind farblos. Zwei Gegenstánde von der gleichen logischen Form sind - abgesehen von ihren externen Eigenschaften - von einander nur dadurch unterschieden, daB sie verschieden

sind. Entweder ein Ding hat Eigenschaften, die kein anderes hat, dann kann man es ohne weiteres durch eine Beschreibung aus den anderen herausheben, und darauf hinweisen; oder aber, es gibt mehrere Dinge, die ihre sámtlichen Eigenschaf­ ten gemeinsam haben, dann ist es iiberhaupt unmoglich auf

eines von ihnen zu zeigen. Denn, ist das Ding durch nichts hervorgehoben, so kann ich es nicht hervorheben, denn sonst ist es eben hervorge­ 2.024

hoben. Die Substanz ist das, was unabhángig von dem, was der

2.025 2.0251

Fall ist, besteht. Sie ist Form und Inhalt. Raum, Zeit und Farbc (Fárbigkeit) sind Formen der Ge­

genstánde.

Logicko-filozoficképojednanie

[ 37 ]

2.02 2.0201

Predmet je jednoduchý. Každá výpověď o komplexech sa dá rozložit’ na výpověď o ich súčastiach a na tie vety, ktoré komplexy úplné opisujú.

2.021

Predmety tvoria substanciu světa. Preto nemožu byť zložené.

2.0211

Ak by svět nemal nijakú substanciu, tak by to, či má veta zmysel, záviselo od toho, či je pravdivá nějaká iná veta. Bolo by potom nemožné načrtnúť nějaký obraz světa (prav­

2.0212

2.022

2.023 2.0231

2.0232 2.0233

divý alebo nepravdivý). Je zřejmé, že aj svět, ktorý je myšlený akokolvek odlišné od skutečného světa, musí mať so skutočným svetom niečo

spoločné - formu. Táto pevná forma pozostáva právě z predmetov. Substancia světa mole určovať len formu, a nie materiálně vlastnosti. Pretože tieto vlastnosti reprezentujú až vety - tvoří ich až konfigurácia predmetov.

Dalo by sa povedať: predmety sú bezfarebné. Dva predmety majúce tú istú logickú formu sa od seba odlišujú - odhliadnuc od ich externých vlastností - len tým, že sú rožne.

2.02331

Buď vec má vlastnosti, ktoré nemá nijaká iná vec; potom ju jednoducho možno pomocou opisu spomedzi iných věcí vyčlenit’ a poukázať na ňu. Alebo existuje viacero věcí, kto­ ré majú všetky svoje vlastnosti spoločné; potom vobec ne­ možno ukázať na jednu z nich. Pretože, ak sa vec ničím neodlišuje, tak ju nemóžem odlíšiť, lebo inak by sa právě odlišovala.

2.024

Substancia je to, čo existuje nezávisle od toho, čo je faktom.

2.025 2.0251

Je formou a obsahom. Priestor, čas a farba (farebnosť) sú formami predmetov.

[ 38 ]

2.026

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

Nur wenn es Gegenstande gibt, kann es eine feste Form der

2.0272 2.03

Welt geben. Das Feste, das Bestehende und der Gegenstand sind Eins. Der Gegenstand ist das Feste, Bestehende; die Konfiguration ist das Wechselnde, Unbestandige. Die Konfiguration der Gegenstande bildet den Sachverhalt. Im Sachverhalt hangen die Gegenstande ineinander, wie

2.031

die Glieder einer Kette. Im Sachverhalt verhalten sich die Gegenstande in bestimm-

2.027 2.0271

2.032 2.033 2.034 2.04 2.05 2.06

2.061 2.062

ter Art und Weise zueinander. Die Art und Weise, wie die Gegenstande im Sachverhalt zusammenhangen, ist die Struktur des Sachverhaltes. Die Form ist die Móglichkeit der Struktur. Die Struktur der Tatsache besteht aus den Strukturen der

Sachverhalte. Die Gesamtheit der bestehenden Sachverhalte ist die Welt. Die Gesamtheit der bestehenden Sachverhalte bestimmt auch, welche Sachverhalte nicht bestehen. Das Bestehen und Nichtbestehen von Sachverhalten ist die Wirklichkeit. (Das Bestehen von Sachverhalten nennen wir auch eine positive, das Nichtbestehen eine negative Tatsache.) Die Sachverhalte sind von einander unabhángig. Aus dem Bestehen oder Nichtbestehen eines Sachverhal­ tes kann nicht auf das Bestehen oder Nichtbestehen eines

2.12 2.13

anderen geschlossen werden. Die gesamte Wirklichkeit ist die Welt. Wir machen uns Bilder der Tatsachen. Das Bild stellt die Sachlage im logischen Raume, das Be­ stehen und Nichtbestehen von Sachverhalten, vor. Das Bild ist ein Modell der Wirklichkeit. Den Gegenstánden entsprechen im Bilde die Elemente des

2.131 2.14

Bildes. Die Elemente des Bildes vertreten im Bild die Gegenstande. Das Bild besteht darin, daB sich seine Elemente in bestimm-

2.141

ter Art und Weise zu einander verhalten. Das Bild ist eine Tatsache.

2.063 2.1 2.11

Logicko-filozoficképojednanie

2.026 2.027 2.0271

2.0272 2.03 2.031

2.032 2.033 2.034 2.04 2.05

2.06 /

[ 39 ]

Len ak existujú predmety, móže existovat’ pevná forma světa. To pevné, trvalé a predmet sú jedno. Predmet je to pevné, trvalé; konfigurácia je to premenlivé, nestále. Konfigurácia predmetov tvoří stav věcí. V stave věcí predmety vázia jeden v druhom ako články reťaze. V stave věcí sa predmety majú k sebe navzájom určitým spósobom. Spósob, akým sú predmety v stave věcí spáté, je štruktúrou stavu věcí. Forma je možnost štruktúry. Štruktúra faktu pozostáva zo štruktúr stavov věcí. Súhrn existujúcich stavov věcí je svět. Súhrn existujúcich stavov věcí určuje tiež to, ktoré stavy věcí neexistuj ú. Existencia a neexistencia stavov věcí je skutočnosť. (Existenciu stavov věcí nazýváme tiež pozitívnym faktom,

ich neexistenciu negativným faktom.) 2.061 2.062

Stavy věcí sú od seba nezávislé. Z existencie alebo neexistencie nějakého stavu věcí nemožnp usúdiť na existenciu alebo neexistenciu iného stavu věcí.

2.063 2.1 2.11 2.12 2.13

Súhrnná skutočnosť je svět. Robíme si obrazy faktov. Obraz představuje situáciu v logickom priestore, existen­ ciu a neexistenciu stavov věcí. Obraz je modelom skutečnosti. Predmetom zodpovedajú v obraze elementy obrazu.

2.131 2.14

Elementy obrazu zastupujú v obraze predmety. Obraz spočívá v tom, že sa jeho elementy majú k sebe urči­

2.141

tým spósobom. Obraz je fakt.

[ 40 ]

Ludwig Wittgenstein: Tractates logico-philosophicus

2.15

DaB sich die Elemente des Bildes in bestimmter Art und Weise zu einander verhalten, stelit vor, daB sich die Sachen so zu einander verhalten. Dieser Zusammenhang der Elemente des Bildes heiBe sei­ ne Struktur und ihre Móglichkeit seine Form der Abbil-

2.1511

dung. Die Form der Abbildung ist die Móglichkeit, daB sich die Dinge so zu einander verhalten, wie die Elemente des Bildes. Das Bild ist so mit der Wirklichkeit verkniipft; es reicht bis

2.1512 2.15121

zu ihr. Es ist wie ein MaBstab an die Wirklichkeit angelegt. Nur die auBersten Punkte der Teilstriche beruhren den zu

2.151

2.1513 2.1514

2.1515

2.16 2.161

2.17

2.171

2.172 2.173

2.174

messenden Gegenstand. Nach dieser Auffassung gehórt also zum Bilde auch noch die abbildende Beziehung, die es zum Bild macht. Die abbildende Beziehung besteht aus den Zuordnungen der Elemente des Bildes und der Sachen. Diese Zuordnungen sind gleichsam die Fuhler der Bildelemente, mit denen das Bild die Wirklichkeit benihrt. Die Tatsache muB, urn Bild zu sein, etwas mit dem Abgebildeten gemeinsam haben. In Bild und Abgebildetem muB etwas identisch sein, damit das eine iiberhaupt ein Bild des anderen sein kann. Was das Bild mit der Wirklichkeit gemein haben muB, urn sie auf seine Art und Weise — richtig oder falsch — abbilden

zu kónnen, ist seine Form der Abbildung. Das Bild kann jede Wirklichkeit abbilden, deren Form es hat. Das raumliche Bild alles Raumliche, das farbige alles Farbige, etc. Seine Form der Abbildung aber kann das Bild nicht abbil­

den; es weist sie auf. Das Bild stellt sein Objekt von auBerhalb dar (sein Standpunkt ist seine Form der Darstellung), darum stellt das Bild sein Objekt richtig oder falsch dar. Das Bild kann sich aber nicht auBerhalb seiner Form der

Darstellung stellen.

Logicko-filozoficképojednanie

[41 ]

2.15

To, že sa elementy obrazu majú k sebe určitým spósobom, představuje, že sa tak majú k sebe věci. Túto spatosf elementov obrazu nazvime jeho Strukturou a možnosť tejto štruktúry jeho formou zobrazenia.

2.151

Forma zobrazenia je možnosť, že sa věci majú k sebe tak

2.1511

ako elementy obrazu. Obraz je takto spátý so skutočnosťou; siaha až k nej.

2.1512 2.15121

Je přiložený ku skutečnosti ako meradlo. Len najkrajnejšie body rysiek na stupnici sa dotýkajú me-

2.1513

raného predmetu. Podlá tohto chápania patří teda k obrazu ešte aj zobrazujú-

2.1514

ci vztah, ktorý ho robí obrazom. Zobrazujúci vztah pozostáva z priradení elementov obrazu

2.16

a věcí. Tieto priradenia sú akoby tykadlami elementov obrazu, kterými sa obraz dotýká skutečnosti. Aby bol fakt obrazom, musí mať so zobrazeným niečo spo­

2.161

lečné. V obraze a zobrazenom musí byť niečo identické, aby jed­

2.1515

2.17

2.171

2.172 2.173

2.174

no vóbec mohlo byť obrazom druhého. To, čo obraz musí mať spoločné so skutočnosťou, aby ju mohol svojím spósobom - správné alebo nesprávné — zobrazovat', je jeho forma zobrazenia. Obraz móže zobrazovat’každú skutočnosť, ktorej formu má. Priestorový obraz všetko priestorové, farebný obraz všet-

ko farebné, atď. Svoju formu zobrazenia však obraz nemóže zobrazit’; uka­ zuje ju. Obraz reprezentuje svoj objekt zvonku (jeho stanoviskem je jeho forma rcprezentácie), preto obraz reprezentuje svoj

objekt správné alebo nesprávné. Obraz sa však nemóže postavit’ mimo svojej formy reprezentácie.

[ 42 ]

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

2.18

Was jedes Bild, welcher Form immer, mit der Wirklichkeit gemein haben muB, um sie uberhaupt - richtig oder falsch - abbilden zu konnen, ist die logische Form, das ist, die

2.181

Form der Wirklichkeit. 1st die Form der Abbildung die logische Form, so heiBt das

2.182

Bild das logische Bild. Jedes Bild ist cutch ein logisches. (Dagegen ist z. B. nicht

2.19 2.2

jedes Bild ein raumliches.) Das logische Bild kann die Welt abbilden. Das Bild hat mit dem Abgebildeten die logische Form der

2.201

Abbildung gemein. Das Bild bildet die Wirklichkeit ab, indem es eine Mbglichkeit des Bestehens und Nichtbestehens von Sachver-

2.202

halten darstellt. Das Bild stellt eine mogliche Sachlage im logischen Rau-

2.203

me dar. Das Bild enthalt die Mbglichkeit der Sachlage, die es dar­

2.21 2.22 2.221 2.222

stellt. Das Bild stimmt mit der Wirklichkeit uberein oder nicht; es ist richtig oder unrichtig, wahr oder falsch. Das Bild stellt dar, was es darstellt, unabhangig von seiner Wahr- oder Falschheit, durch die Form der Abbildung. Was das Bild darstellt, ist sein Sinn. In der Úbereinstimmung oder Nichtubereinstimmung sei­ nes Sinnes mit der Wirklichkeit besteht seine Wahrheit oder

2.224

Falschheit. Um zu erkennen, ob das Bild wahr oder falsch ist, mtissen wir es mit der Wirklichkeit vergleichen. Aus dem Bild allein ist nicht zu erkennen, ob es wahr odcr

2.225 3 3’001

falsch ist. Ein a priori wahres Bild gibt es nicht. Das logische Bild der Tatsachen ist der Gedanke. „Ein Sachverhalt ist denkbar“, heiBt: Wir konnen uns ein

2.223

3.0 1 3.0 2

Bild von ihm machen. Die Gesamtheit der wahren Gedanken sind ein Bild der Welt. Der Gedanke enthalt die Mbglichkeit der Sachlage, die er denkt. Was denkbar ist, ist auch mbglich.

Logicko-filozoficképojednanie

.-.IS

181

[43] -

To, čo musí mať každý obraz, nech je akejkolvek formy, společné so skutočnosťou, aby ju vóbec mohol - správné alebo nesprávné-zobrazovat', je logická forma, to jest, foima skutečnosti. Ak je formou zobrazenia logická forma, tak sa obraz nazý­

2.19 .-,2

vá logickým obrazom. Každý obraz je tiež logickým obrazom. (Naproti tomu me každý obraz je napr. priestorovým obrazom.) Logický obraz móže zobrazovat svět. Obraz má so zobrazeným spoločnú logická formu zobra­

2.201

zenia. Obraz zobrazuje skutočnosť tým, že reprezentuje možnost’

. 182

existencie a necxistencie stavov věcí.

.1.202

Obraz reprezentuje možná situáciu v logickom priestoie.

2.203

Obraz obsahuje možnost’ situácie, ktorá reprezentuje.

2.21

Obraz sa so skutočnosťou zhoduje alebo nezhoduje; je správ­ ný alebo nesprávný, pravdivý alebo nepravdivý. Obraz reprezentuje to, čo reprezentuje, nezávisle od svojej prav­ divosti alebo nepravdivosti, prostredníctvom formy zobrazenia.

2.22 2.221 2.222

Čo obraz reprezentuje, je jeho zmysel. V zhode alebo nezhode jeho zmyslu so skutočnosťou spo­ čívá jeho pravdivost alebo nepravdivost’.

2.223

Aby sme zistili, či je obraz pravdivý alebo nepravdivý,

2.224

musíme ho porovnat’ so skutočnosťou. Z obrazu samého nemožno poznat, či je pravdivý alebo

2.225 3 3 001

nepravdivý. A priori pravdivý obraz neexistuje. Logický obraz faktov je myšlienka. „Istý stav věcí je myslitelný“ znamená: móžeme si o ňom

3,0 1 3.0 2

urobit’ obraz. Sáhni pravdivých myšlienok je obrazom světa. Myšlienka obsahuje možnost’ situácie, ktorá myslí. Čo je

myslitelné, je tiež možné.

| 44 ]

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

3.0 3 3.0 31

3.0 32

3.0 321

3.0 4

3.0 5

3.1 3.11

3.12

3.13

Wir kónnen nichts Unlogisches denken, weil wir sonst un-

logisch denken mtiBten. Man sagte einmal, daB Gott alles schaffen kónne, nur nichts, was den logischen Gesetzen zuwider ware. - Wir kónnten námlich von einer „unlogischen“ Welt nicht sagen, wie sie aussahe. Etwas „der Logik widersprechendes“ in der Sprache dar­ stellen, kann man ebensowenig, wie in der Geometrie eine den Gesetzen des Raumes widersprechende Figur durch ihre Koordinaten darstellen; oder die Koordinaten eines Punktes angeben, welcher nicht existiert. Wohl kónnen wir einen Sachverhalt raumlich darstellen, welcher den Gesetzen der Physik, aber keinen, der den

Gesetzen der Geometrie zuwidcrliefe. Ein a priori richtiger Gedanke ware ein solcher, dessen Móglichkeit seine Wahrheit bedingte. Nur so kónnten wir a priori wissen, daB ein Gedanke wahr ist, wenn aus dem Gedanken selbst (ohne Vergleichsob-

jekt) seine Wahrheit zu erkennen ware. Im Satz druckt sich der Gedanke sinnlich wahrnehmbar aus. Wir beniitzen das sinnlich wahrnehmbare Zeichen (Lautoder Schriftzeichen etc.) des Satzes als Projektion der mog­ lichen Sachlage. Die Projektionsmethode ist das Denken des Satz-Sinncs. Das Zeichen, durch welches wir den Gedanken ausdrucken, nenne ich das Satzzeichen. Und der Satz ist das Satzzei­ chen in seiner projektiven Beziehung zur Welt. Zum Satz gehórt alles, was zur Projektion gehórt; aber nicht

das Projizierte. Also die Móglichkeit des Projizierten, aber nicht dieses selbst. Im Satz ist also scin Sinn noch nicht enthalten, wohl aber die Móglichkeit, ihn auszudriicken. („Der Inhalt des Satzes“ heiBt der Inhalt des sinnvollen Satzes.) Im Satz ist die Form seines Sinncs enthalten, aber nicht

dessen Inhalt.

Logicko-alozoficképojednanie

3.03 3.03 1

3.03 2

3.03 21

3.04 3.05

3.1

[45 ]

Nemóžeme myslieť nič alogické, pretože inak by sme mu­

seli myslieť alogicky. Kedysi sa hovořilo, že Boh vraj móže stvořit’ všetko, len nie to, čo by bolo v rozpore s logickými zákonmi. - O „alogickom“ světe by sme totiž nemohli povedať, ako by vyzeral. Niečo „protirečiace logike“ možno v jazyku reprezentovat’ právě tak málo, ako možno v geometrii obrazec protirečiaci zákonom priestoru reprezentovat pomocou jeho súradníc; alebo udat súradnice bodu, ktorý neexistuje.

Móžeme priestorovo reprezentovat' stav věcí, ktorý by od­ poroval zákonom fyziky, nie však stav věcí, ktorý by od­

poroval zákonom geometrie. A priori pravdivá by bola taká myšlienka, ktorej možnost’ by zaručovala jej pravdivost’. Len tak by sme mohli vedieť a priori, že nějaká myšlienka je pravdivá, ak by sa z myšlienky samej (bez toho, že by sme ju s niečím porovnali) dala poznat’jej pravdivost. Vo vete sa myšlienka vyjadřuje zmyslovo vnímatelným

3.11

sposobom. Používáme zmyslovo vnímatelný znak (zvukový alebo pí­ semný znak atď.) vety ako projekciu možnej situácie.

3.12

Metoda projekcie je myslenie zmyslu vety. Znak, pomocou ktorého vyjadřujeme myšlienku, nazývam větným znakom. A veta je větný znak vo svojom projektív-

3.13

nom vztahu k světu. K vete patří všetko, čo patří k projekcii; nie však to, čo je projikované. Teda možnost projikováného, nie však toto samo. Vo vete teda ešte nie je obsiahnutý jej zmysel, zaiste však možnost’ vyjádřit ho. („Obsah vety“ znamená obsah zmysluplnej vety.) Vo vete je obsiahnutá forma jej zmyslu, nie však jeho obsah.

| 46 |

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

3.14

3.141

3.142 3.143

3.1431

Das Satzzeichen besteht darin, daB sich Sr-ne Elemente, die Worter, in ihm auf bestimmte Art und Wt; ;e zueinander verbal ten. Das Satzzeichen ist eine Tatsache. Der Saiz ist kein Wortergemisch. - (Wie das nusikalischc Thema kein Gemisch von Tonen.) Der Satz ist artikuliert. Nur Tatsachen kónnen einen Sinn ausdrucken. nne Klasse von Namen kann es nicht. DaB das Satzzeichen eine Tatsache ist, wird durch die gewóhnliche Ausdrucksform der Schrift oder des Druckes verschleiert. Denn im gedruckten Satz z. B. sicht das Satzzeichen nicht wesentlich verschieden aus vom Wort. (So war es móglich, daB Frege den Satz einen zusammengesetzten Namen nannte.) Sehr klar wird das Wesen des Satzzeichens, wenn wir es tins, statt aus Schriftzeichen, aus riiumlichen Gegenstánden (ctwa Tischen, Stuhlen, Buchern) zusammengesetzt denken. Die gegenseitige raumliche Lage dieser Dinge driickt dann

3.1432

den Sinn des Satzes aus. Nicht: „Das komplexe Zeichen ,aRb’ sagt, daB a in der Beziehung R zu b stehl“, sondern: Dafi „a“ in eincr gewissen

3.144

Beziehung zu „b“ steht, sagt, dcifi aRb. Sachlagen kann man beschreiben, nicht benennen. (Namen gleichen Punkten, Satze Pfeilen, sie haben Sinn.)

3.2

3.201

3.202 3 203

Im Satze kann der Gedanke so ausgedruckt sein, daB den Gegenstánden des Gedankens Elemente des Satzzeichens cntsprechen. Diese Elemente nenne ich „einfache Zeichen“ und den Satz

„vollstandig analysiert“. Die im Satze angewandten einfachcn Zeichen heiBen Namen. Der Name bedeutet den Gegenstand. Der Gegenstand ist seine Bedeutung. („A“ ist dasselbe Zeichen wie „A“)

Logicko-filozofické pojednáme

3.14

[ 47 ]

Větný znak spočívá v tom, že sa v ňomjeho elementy, šlo­

vá, majú k sebe určitým sposobom. Větný znak je fakt. 3.141

Veta nie je zmes slov. - (Ako hudobná téma nic je zmes

3.142

tónov.) Veta je artikulovaná. Len fakty móžu vyjadřovat zmysel, trieda mien ho vyjad­

3.143

řovat nemože. To, že větný znak je fakt, je zastreté obvyklou formou vy-

jadrenia v pišme alebo v tlači. Pretože vo vytlačenej vete napr. nevyzerá větný znak pod­ statné odlišné od slova. (Tak bolo možné, že Frege vetu nazýval zloženým menom.)

3.1431

Podstata větného znaku sa velmi vyjasní, keď si ho, namiesto z písemných znakov, myslíme zložený z priestorových predmetov (povedzme stolov, stoličiek, knih). Vzájomná priestorová poloha týchto věcí polom vyjadřuje

zmysel vety. 3.1432

Nie: „zložený znak ,aRb’ hovoří, že a je vo vztahu R k b“, ale: to, že „a“ je v istom vztahu k „b“, hovoří, že aRb.

3.144

Situácie možno opisovat, nie pomenúvať. (Mená sa podobajú bodom, vety šípkám, vety majú zmysel.)

3.2

Vo vete može byť myšlienka vyjádřená tak, že predmetom myšlienky zodpovedajú elementy větného znaku.

3.201

Tieto elementy nazývaní „jednoduché znaky" a takúto vetu

3.202 3.203

„úplné analyzovaná“. Jednoduché znaky použité vo vete sa nazývajú mená. Měno znamená predmet. Predmet je jeho významom. („A“ je ten istý znak ako „A“.)

[ 48 ]

3.21

3.22 3.221

3.23

3.24

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

Der Konfiguration der einfachen Zeichen im Satzzeichen entspricht die Konfiguration der Gegenstánde in der Sachlage. Der Name vertritt im Satz den Gcgenstand. Die Gegenstánde kann ich nur nennen. Zcichen vertreten sie. Ich kann nur von ihnen sprechen, sie aussprechen kann ich nicht. Ein Satz kann nur sagen, wie ein Ding ist, nicht

was es ist. Die Forderung der Moglichkeit der einfachen Zeichen ist die Forderung der Bestimmtheit des Sinnes. Der Satz, welcher vom Komplex handelt, steht in interner Beziehung zum Satze, der von dessen Bestandtcil handelt. Der Komplex kann nur durch seine Beschreibung gegeben sein, und diese wird stimmen oder nicht stimmen. Der Satz, in welchem von einem Komplex die Rede ist, wird, wenn dieser nicht existiert, nicht unsinnig, sondern einfach falsch

sein. DaB ein Satzelement einen Komplex bezeichnet, kann man aus einer Unbestimmtheit in den Sátzen sehen, worin es vorkommt. Wir wissen, durch diesen Satz ist noch nicht alles bestimmt. (Die Allgemeinheitsbezeichnung enthalt ein Urbild.) Die Zusammenfassung des Symbols eines Komplexes in ein einfaches Symbol kann durch eine Definition ausge3.25 3.251

3.26 3.261

driickt werden. Es gibt eine und nur eine vollstándige Analyse des Satzes. Der Satz driickt auf bestimmte, klar angebbare Weise aus, was er ausdriickt: Der Satz ist artikuliert. Der Name ist durch keine Definition weiter zu zerglicdern: er ist ein Urzeichcn. Jedes definierte Zeichen bezeichnet uber jene Zeichen, durch welche es definiert wurde; und die Definitionen wei-

sen den Weg. Zwei Zeichen, ein Urzeichen, und ein durch Urzeichen definiertes, kónnen nicht auf dieselbe Art und Weise bezeichnen. Namen kann man nicht durch Definitionen auseinan-

Logicko-filozofické pojednanie

[ 49 ]

3.21

Konfigurácii jednoduchých znakov vo vetnom znaku zodpovedá konfigurácia predmetov v situácii.

3.22 3.221

Měno zastupuje vo vete predmet. Predmety móžem len menovať. Znaky ich zastupujú. Móžem o nich len hovořit, vyslovit' ich nemóžem. Veta móže hovořit len to, ako nějaká vec je, nie čo je.

3.23

Požiadavka možnosti jednoduchých znakov je požiadavkou určitosti zmyslu. Veta, ktorá hovoří o komplexe, je v internom vztahu k vete, ktorá hovoří o jeho súčastiach. Komplex móže byť daný len svojim opisom a tento bude súhlasiť alebo nesúhlasiť. Veta, v ktorej je reč o komplexe, nebude, ak tento neexistuje, nezmyselná, ale jednoducho nepravdivá. To, že prvok vety označuje komplex, možno vidieť z neur­ čitosti vo větách, v ktorých sa vyskytuje. Vieme, že touto větou ešte nie je všetko určené. (Veď notácia pre všeobec­ nost obsahuje pravzor.) Zhrnutie symbolu komplexu do jednoduchého symbolu možno vyjádřit’ definíciou.

3.24

3.25 3.251 3.26 3.261

Existuje jedna a len jedna úplná analýza vety. Veta vyjadřuje určitým, jasné udatelhým spósobom to, čo vyjadřuje: veta je artikulovaná. Měno nemožno nijakou definíciou ďalej rozložit: je to zá­ kladný znak. Každý definovaný znak označuje cez tie znaky, pomocou ktorých bol definovaný; a definície ukazujú cestu. Dva znaky, základný znak a znak definovaný pomocou základných znakov, nemóžu označovat tým istým spóso­ bom. Mená nemožno rozložit pomocou definícií. (Nemož-

[ 50 ]

3.262

3.263

3.3

3.31

3.311

3.312

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

derlegen. (Kein Zeichen, welches allein, selbstándig eine Bedeutung hat.) Was in den Zeichen nicht zum Ausdruck kommt, das zeigt ihre Anwendung. Was die Zeichen verschlucken, das spricht ihre Anwendung aus. Die Bedeutungen von Urzeichen kónnen durch Erláuterungen erklárt werden. Erláuterungen sind Sátze, welche die Urzeichen enthalten. Sie kónnen also nur verstanden wer­ den, wenn die Bedeutungen dieser Zeichen bereits bekannt

sind. Nur der Satz hat Sinn; nur im Zusammenhange des Satzes hat ein Name Bedeutung. Jeden Teil des Satzes, der seinen Sinn charakterisiert, nenne ich einen Ausdruck (ein Symbol). (Der Satz selbst ist ein Ausdruck.) Ausdruck ist alles, fiir den Sinn des Satzes Wesentliche, was Sátze miteinander gemein haben kónnen. Der Ausdruck kennzeichnet eine Form und einen Inhalt. Der Ausdruck setzt die Formen alter Sátze voraus, in welchen er vorkommen kann. Er ist das gemeinsame charakteristische Merkmal einer Klasse von Sátzen. Es wird also dargestellt durch die allgemeine Form der Sat­ ze, die er charakterisiert. Und zwar wird in dieser Form der Ausdruck konstant und

3.313

3.314

3.315

alles iibrige variabel sein. Der Ausdruck wird also durch eine Variable dargestellt, deren Werte die Satze sind, die den Ausdruck enthalten. (Im Grenzfall wird die Variable zur Konstanten, der Aus­

druck zum Satz.) Ich nenne eine solche Variable „Satzvariable“. Der Ausdruck hat nur im Satz Bedeutung. Jede Variable

láBt sich als Satzvariable auffassen. (Auch der variable Name.) Verwandeln wir einen Bestandteil eines Satzes in eine Va­ riable, so gibt es eine Klasse von Sátzen, welche samtlich Werte des so entstandenen variablen Satzes sind. Diese Klasse hángt im allgemeinen noch davon ab, was wir, nach

Logicko-filozoficképojednanie

[ 51 ]

no tak urobit’ s nijakým znakom, ktorý má význam sám,

3.262

samostatné.) Čo sa v znakoch nevyjadřuje, to ukazuje ich použitie. Čo

znaky zamlčujú, to vypovedá ich použitie. 3.263

Významy základných znakov možno vysvětlit pomocou objasnění. Objasnenia sú vety, ktoré obsahujú základné znaky. Možno im tedarozumieť len vtedy, keďsú významy

týchto znakov už známe. 3.3

Len veta má zmysel; len v kontexte vety má měno význam.

3.31

Každú časť vety, ktorá charakterizuje jej zmysel, nazývam výrazom (symbolom). (Veta sama je výrazom.) Výraz je všetko pre zmysel vety podstatné, čo móžu mať

3.311

3.312

vety navzájom společné. Výraz vyznačuje formu a obsah. Výraz předpokládá formy všetkých viet, v ktorých sa móže vyskytovat. Je spoločným charakteristickým rysom istej triedy viet. Je teda reprezentovaný všeobecnou formou viet, ktoré cha­

rakterizuje. A to tak, že v tejto forme bude výraz konštantný a všetko

3.313

ostatně premenné. Výraz je teda reprezentovaný premennou, ktorej hodnota­

mi sú vety, ktoré tento výraz obsahujú. (V hraničnom případe sa premenná stává konštantou, vý­

3.314

3.315

raz větou.) Takúto premennú nazývam „větná premenná“. Výraz má význam len vo vete. Každá premenná sa dá chá­

pat ako větná premenná. (Tiež premenné mono.) Ak zmeníme nejakú súčasť vety na premennú, tak existuje trieda viet, ktoré všetky sú hodnotami takto vzniknutej premennej vety. Táto trieda závisí vo všeobecnosti ešte od toho, čo mienime, podlá lubovolhej dohody, časťami onej vety.

[ 52 ]

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

willkiirlicher Úbereinkunft, mit Teilen jenes Satzes mei-

3.316

3.317

3.318 3.32 3.321

3.322

3.323

nen. Verwandeln wir aber alle jene Zeichen, deren Bedeutung willkiirlich bestimmt wurde, in Variable, so gibt es nun noch immer eine solche Klasse. Diese aber ist nun von keiner Úbereinkunft abhángig, sondern nur noch von der Natur des Satzes. Sie entspricht einer logischen Form - einem logischen Urbild. Welche Werte die Satzvariable annehmen darf, wird festgesetzt. Die Festsetzung der Werte ist die Variable. Die Festsetzung der Werte der Satzvariablen ist die Angabe der Satze, deren gemeinsames Merkmal die Variable ist. Die Festsetzung ist eine Beschreibung dieser Satze. Die Festsetzung wird also nur von Symbolen, nicht von deren Bedeutung handeln. Und nur dies ist der Festsetzung wesentlich, dafi sie nur eine Beschreibung von Symbolen ist und nichts liber das Bezeichnete aussagt. Wie die Beschreibung der Satze geschieht, ist unwesentlich. Den Satz fasse ich - wie Frege und Russell - als Funktion der in ihm enthaltenen Ausdriicke auf. Das Zeichen ist das sinnlich Wahrnehmbare am Symbol. Zwei verschiedene Symbole kbnnen also das Zeichen (Schriftzeichen oder Lautzeichen etc.) miteinander gemein haben - sie bezeichnen dann auf verschiedene Art und Weise. Es kann nie das gemeinsame Merkmal zweier Gegenstánde anzeigen, daB wir sie mit demselben Zeichen, aber durch zwei verschiedene Bezeichnungsweisen bezeichnen. Denn das Zeichen ist ja willkiirlich. Man kbnnte also auch zwei verschiedene Zeichen wáhlen, und wo bliebe dann das Gemeinsame in der Bezeichnung? In der Umgangssprache kommt es ungemein háufig vor, daB dasselbe Wort auf verschiedene Art und Weise bezeichnet - also verschiedenen Symbolen angehórt oder, daB zwei Wbrter, die auf verschiedene Art und Weise bezeich-

Logicko-filozoficképojednanie

[ 53 ]

Ak však všetky znaky, ktorých význam bol určený 1’ubovolne, zmeníme na premenné, tak tu ešte stále existuje takáto trieda. Táto však teraz nie je závislá od nijakej dohody, ale už len od povahy vety. Zodpovedá logickej forme - logic­ kému pravzoru.

3.316

3.317

3.318

3.32 3.321

To, ktoré hodnoty smie větná premenná nadobudnúť, sa sta­ novuje. Stanovenie týchto hodnot je premenná. Stanovenie hodnot vetnej premennej je udanie tých vlet, ktorých spoločným rysom je táto premenná. Toto stanovenie je opisom týchto viet. Toto stanovenie bude teda hovoriť iba o symboloch, nie o ich význame. A pre toto stanovenie je podstatné len to, že je iba opisom symbolov a nič nevypovedá o označenom. To, ako sa opis viet udeje, je nepodstatné.

Vetu chápem - ako Frege a Russell - ako funkciu výrazov, ktoré sú v nej obsiahnuté. Znak je to, čo je na symbole zmyslovo vnímatelné. Dva odlišné symboly teda móžu mať navzájem společný znak (písomný znak alebo znak pre hlásku atď.) - potom označujú odlišnými spósobmi.

3.322

Spoločný rys dvoch predmetov nikdy nemóže naznačovat to, že ich označujeme pomocou toho istého znaku, no dvo­ rná odlišnými spósobmi označenia. Lebo znak je predsa 1’ubovolhý. Mohli by sme teda zvoliť tiež dva odlišné zna­ ky, a kde by potom ostalo to spoločné v označení?

3.323

V bežnom jazyku sa velmi často stává, že to isté slovo ozna­ čuje odlišnými spósobmi - teda přináleží odlišným symbo­ lem -, alebo, že dve šlová, ktoré označujú odlišnými spó­ sobmi, sa vo vete použijú navonok tým istým spósobom.

[ 54 ]

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

nen, auBerlich in der gleichen Weise im Satze angewandt

werden. So erscheint das Wort „ist“ ais Kopula, als Gleichheitszeichen und ais Ausdruck der Existenz; „existieren“ als in­ transitives Zeitwort wie „gehen“; „identisch“ als Eigenschaftswort; wir reden von Etwas, aber auch davon, daB

etwas geschieht. (Im Satze: „Grun ist grun“ - wo das erste Wort ein Personenname, das letzte ein Eigenschaftswort ist - haben diese Worte nicht einfach verschiedene Bedeutung, sondern es 3.324

3.325

sind verschiedene Symbole.') So entstehen leicht die fundamentalsten Verwechslungen (deren die ganze Philosophie voll ist). Um diesen Irrtumern zu entgehen, miissen wir eine Zeichensprache verwenden, welche sie ausschlieBt, indem sie nicht das gleiche Zeichen in verschiedenen Symbolen, und Zeichen, welche auf verschiedene Art bezeichnen, nicht auBerlich auf die gleiche Art verwendet. Eine Zeichensprache also, die der logischen Grammatik - der logischen Syn­

3.326

tax - gehorcht. (Die Begriffsschrift Freges und Russells ist eine solche Sprache, die allerdings noch nicht alle Fehler ausschlieBt.) Um das Symbol am Zeichen zu erkennen, muB man auf

3.327

den sinnvollen Gebrauch achten. Das Zeichen bestimmt erst mit seiner logisch-syntaktischen

3.328

Verwendung zusammen eine logische Form. Wird ein Zeichen nicht gebraucht, so ist es bedeutungslos.

Das ist der Sinn der Devise Occams. (Wenn sich alles so verhalt als hatte ein Zeichen Bedeu­ 3.33

3.331

tung, dann hat es auch Bedeutung.) In der logischen Syntax darf nie die Bedeutung eines Zeichens eine Rolle spielen; sie muB sich aufstellen lassen, ohne daB dabei von der Bedeutung eines Zeichens die Rede ware, sie darf nur die Beschreibung der Ausdrticke voraussetzen. Von dieser Bemcrkung sehen wir in Russells „Theory of Types“ hinuber: Der Irrtum Russells zeigt sich darin, daB

Logicko-i:ilozofické pojednanie

[ 55 ]

Tak vystupuje slovo „je“ ako kopula, ako znak totožnosti a ako výraz existencie; „existovat“ ako nepřechodné sloveso ako napr. „ísť“; „identický“ ako přídavné měno; hovoříme o niečom, ale aj o tom, že sa niečo deje. (Vo vete „Zelený je zelený“ - kde prvé slovo je osobné měno, posledně slovo přídavné měno - nemajú tieto šlová jednoducho odlišný význam, ale sú to odlišné symboly.)

3.324

3.325

3.326 3.327 3.328

3.33

3.331

Tak 1'ahko vznikajú najfundamentálnejšie záměny (ktorých je plná celá filozofia). Aby sme sa vyhli týmto omylom, musíme používat znako­ vý jazyk, ktorý ich vylučuje tým, že nepoužívá ten istý znak v odlišných symboloch, a znaky, ktoré označujú odlišným sposobom, nepoužívá navonok tým istým spósobom. Teda znakový jazyk, ktorý poslúcha logickú gramatiku - logic­ ká syntax. (Fregeho a Russellovo pojmové písmo je takýmto jazykom, ktorý však ešte nevylučuje všetky chyby.)

Aby sme na znaku poznali symbol, musíme si všímat jeho zmysluplné používanie. Znak určuje logickú formu až spolu so svojím logicko-syntaktickým použitím. Ak sa znak nepoužívá, tak nemá význam. To je zmysel Occamovej devízy. (Ak sa všetko má tak, akoby znak mal význam, potom aj má význam.) V logickej syntaxi nesmie nikdy hrát rolu význam znaku; logická syntax sa musí dat zostaviť bez toho, že by přitom bola reč o význame znaku, smie předpokládat len opis výrazov.

Z hladiska tejto poznámky sa pozrieme do Russellovej „Theory of Types“: Russellov omyl sa ukazuje v tom, že

[ 56 ]

3.332

3.333

3.334

3.34

3.341

3.3411

3.342

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

er bei der Aufstellung der Zeichenregeln von der Bedeutung der Zeichen reden muBte. Kein Satz kann etwas liber sich selbst aussagen, weil das Satzzeichen nicht in sich selbst enthalten sein kann (das ist die ganze „Theory of Types“). Eine Funktion kann darum nicht ihr eigenes Argument sein, weil das Funktionszeichen bereits das Urbild seines Argu­ ments enthalt und es sich nicht selbst enthalten kann. Nehmen wir namlich an, die Funktion F(fx) kbnnte ihr ei­ genes Argument sein; dann gabe es also einen Satz: ,,F(F(fx))“, und in diesem miissen die auBere Funktion F und die innere Funktion F verschiedene Bedeutungen haben, denn die innere hat die Form cp(fx), die auBere die Form y(cp(fx)). Gemeinsam ist den beiden Funktionen nur der Buchstabe „F“, der aber allein nichts bezeichnet. Dies wird sofort klar, wenn wir statt ,,F(Fu)“ schreiben ,,(3(p):F((pu).(pu=Fu“. Hiermit erledigt sich Russells Paradox. Die Regeln der logischen Syntax miissen sich von selbst verstehen, wenn man nur weiB, wie ein jedes Zeichen be­ zeichnet. Der Satz besitzt wesentliche und zufallige Ziige. Zufállig sind die Ziige, die von der besonderen Art der Hervorbringung des Satzzeichens herriihren. Wesentlich diejenigen, welche allein den Satz befáhigen, seinen Sinn auszudriicken. Das Wesentliche am Satz ist also das, was alien Sátzen, wel­ che den gleichen Sinn ausdriicken kbnnen, gemeinsam ist. Und ebenso ist allgemein das Wesentliche am Symbol das, was alle Symbole, die denselben Zweck erfullen kbnnen, gemeinsam haben. Man kbnnte also sagen: Der eigentliche Name ist das, was allc Symbole, die den Gegenstand bezeichnen, gemeinsam haben. Es wiirde sich so successive ergeben, daB keinerlei Zusammensetzung fiir den Namen wesentlich ist. An unseren Notationen ist zwar etwas willkurlich, aber das ist nicht willkurlich: DaB, wenn wir etwas willkurlich be-

Logicko-filozofické pojednanie

3.332

3.333

3.334

[ 57 ]

při zostavovaní pravidiel pře znaky musel hovořit’ o význa­ me znakov. Nijaká veta nemóže vypovedať niečo o sebe samej, pretože větný znak nemóže byť obsiahnutý v sebe samom (to je celá „Theory of Types“). Funkcia nemóže byť svojím vlastným argumentom preto, lebo znak pre funkciu už obsahuje pravzor svojho argu­ mentu a nemóže obsahovat' sám seba. Predpokladajme totiž, že funkcia F(fx) by mohla byť svo­ jím vlastným argumentom; potom by teda existovala veta: ,,F(F(fx))“ a v tejto vete musia mať vonkajšia funkcia F a vnútorná funkcia F odlišné významy, pretože vnútorná má formu tp(fx), vonkajšia formu tj/((p(fx)). Spoločné je pre obidve funkcie iba písmeno „F“, ktoré však samo nič neoznačuje. To bude zaraz jasné, ak namiesto ,,F(Fu)“ napíšeme „(čkp):F(tpu).(pu=Fu“. Týmto je vybavený Russellov paradox. Pravidlá logickej syntaxe sa musia rozumieť samy sebou, ak len vieme, ako každý znak označuje.

3.34

Veta má podstatné a náhodné črty. Náhodné sú tie črty, ktoré pochádzajú z osobitého spósobu vytvorenia větného znaku. Podstatné sú tie, ktoré výlučné uspósobujú vetu na to, aby vyjadřovala svoj zmysel.

3.341

Podstatné na vete je teda to, čo je spoločné pre všetky vety, ktoré móžu vyjadřovat ten istý zmysel. A právě tak je všeobecné na symbole podstatné to, čo majú spoločné všetky symboly, ktoré móžu spíňať ten istý účel.

3.3411

Mohli by sme teda povedať: pravé měno je to, čo majú spoloč­ né všetky symboly, ktoré označujú predmet. Tak by postup­ né vyplynulo, že nijaké zloženie nie je pre měno podstatné.

3.342

Na našich notáciách je sice niečo lubovolhé, ale loto lubovolhé nie je: ak sme niečo lubovolhé určili, potom niečo iné byť musí.

[ 58 ]

3.3421

3.343

3.344

3.3441

3.3442

3.4

3.41 3.411

3.42

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

stimmt haben, dann etwas anderes der Fall sein muB. (Dies hangt von dem Wesen der Notation ab.) Eine besondere Bezeichnungsweise mag unwichtig sein, aber wichtig ist es immer, daB diese eine mogliche Bezeich­ nungsweise ist. Und so verhalt es sich in der Philosophic uberhaupt: Das Einzelne erweist sich immer wieder als unwichtig, aber die Móglichkeit jedes Einzelnen gibt tins einen AufschluB liber das Wesen der Welt. Definitionen sind Regeln der Úbersetzung von einer Sprache in eine andere. Jede richtige Zeichensprache muB sich in jede andere nach solchen Regeln iibersetzen lassen: Dies ist, was sie alle gemeinsam haben. Das, was am Symbol bezeichnet, ist das Gemeinsame aller jener Symbole, durch die das erste den Regeln der logischen Syntax zufolge ersetzt werden kann. Man kann z. B. das Gemeinsame aller Notationen fur die Wahrheitsfunktionen so ausdriicken: Es ist ihnen gemein­ sam, daB sich alle - z. B. - durch die Notation von „~p“ („nicht p“) und „pvq“ („p oder q“) erselže n lassen. (Hiermit ist die Art und Weise gekennzeichnet, wie eine spezielle mogliche Notation uns allgemeine Aufschlusse geben kann.) Das Zeichen des Komplexes lost sich auch bei der Analyse nicht willklirlich auf, so daB etwa seine Auflosung in je­ dem Satzgefiige eine andere ware. Der Satz bestimmt einen Ort im logischen Raum. Die Existenz dieses logischen Ortes ist durch die Existenz der Bestandteile allein verbiirgt, durch die Existenz des sinnvollen Satzes. Das Satzzeichen und die logischen Koordinaten: Das ist der logische Ort. Der geometrische und der logische Ort stimmen darin uberein, daB beide die Móglichkeit einer Existenz sind. Obwohl der Satz nur einen Ort des logischen Raumcs bcstimmen darf, so muB doch durch ihn schon der ganze logi­ sche Raum gegeben sein.

Logicko-filozofické pojednanie

[ 59 ]

(Toto závisí od podstaty notácie.) 3.3421

Konkrétny spósob označovania móže byť nedóležitý, vždy je však dóležité, že je to možný spósob označovania. A tak je to vo filozofii vobec: jednotlivé sa vždy znovu ukazuje ako nedóležité, ale možnost’ každého jednotlivého nám odhaluje niečo z podstaty světa.

3.343

Definície sú pravidlá prekladania z jedného jazyka do iného jazyka. Každý správný znakový jazyk sa musí dať pře­ ložit' do každého iného podlá takýchto pravidiel: toto je to, čo majú všetky spoločné. To, čo na symbole označuje, je to, čo je spoločné pre všet­ ky tie symboly, kterými ho možno podlá pravidiel logickej syntaxe nahradit'. Napr. to spoločné pre všetky notácie pravdivostných funk­ ci! móžeme vyjadriť takto: je pre ne spoločné, že sa všetky dajtí nahradit' - napr. - notáciou „~p“ („nie p1') a „pvq“ („p alebo q“). (Tým je vyznačený spósob, ako nám špeciálna možná notácia móže odhalit' niečo všeobecné.)

3.344

3.3441

3.3442

Znak komplexu sa ani pri analýze nerozkládá lubovolne, takže by azda bol jeho rozklad v každej vete iný.

3.4

Veta určuje miesto v logickom priestore. Existencia tohto logického miesta je zaručená výlučné existenciou súčastí, existenci ou zrny slupl nej vety.

3.41

Větný znak a logické súradnice: to je logické miesto.

3.411

Geometrické a logické miesto sa zhodujú v tem, že obidve sú možnosťou existencie. Hoci veta móže určovat' len jedno miesto logického priestoru, predsa už ňou musí byť daný celý logický priestor.

3.42

[ 60 ]

3.5 4 4.001 4.002

4.003

4.0031

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-phii.osophicus

(Sonst wiirden durch die Verneinung, die logische Summe, das logische Produkt, etc. immer neue Elemente - in Koordination - eingefiihrt.) (Das logische Geriist um das Bild herum bestimmt den logischen Raum. Der Satz durchgreift den ganzen logischen Raum.) Das angewandte, gedachte, Satzzeichen ist der Gedanke. Der Gedanke ist der sinnvolle Satz. Die Gesamtheit der Sátze ist die Sprache. Der Mensch besitzt die Fahigkeit Sprachen zu bauen, womit sich jeder Sinn ausdriicken láBt, ohne eine Ahnung davon zu haben, wie und was jedes Wort bcdeutet. - Wie man auch spricht, ohne zu wissen, wie die einzelnen Laute hervorgebracht werden. Die Umgangssprache ist ein Teil des menschlichen Orga­ nismus und nicht weniger kompliziert als dieser. Es ist menschenunmdglich, die Sprachlogik aus ihr unmittelbar zu entnehmen. Die Sprache verkleidet den Gedanken. Und zwar so, daB man nach der ĚiuBeren Form des Kleides nicht auf die Form des bekleideten Gedankens schlieBen kann; weil die auBere Form des Kleides nach ganz anderen Zwecken gebildet ist als danach, die Form des Korpers erkennen zu lassen. Die stillschweigenden Abmachungen zum Verstándnis der Umgangssprache sind enorm kompliziert. Die meisten Sátze und Fragen, welche uber philosophische Dinge geschrieben worden sind, sind nicht falsch, sondern unsinnig. Wir konnen daher Fragen dieser Art uberhaupt nicht beantworten, sondern nur ihre Unsinnigkcit feststellen. Die meisten Fragen und Sátze der Philosophen beruhen darauf, daB wir unsere Sprachlogik nicht verstehen. (Sie sind von der Art der Frage, ob das Gute mehr oder weniger identisch sei als das Schóne.) Und es ist nicht verwunderlich, daB die tiefsten Probleme eigentlich keine Probleme sind. Alle Philosophie ist „Sprachkritik“. (Allerdings nicht im Sinne Mauthners.) Russells Verdienst ist es, gezeigt zu ha-

Logicko-filozofické pojednanie

[61 I

(Inak by sa negáciou, logickým súčtom, logickým súčinom, atď. zavádzali - v koordinácii - stále nové elementy.) (Logické lešenie okolo obrazu určuje logický priestor. Veta preniká celým logickým priestorom.)

3.5 4 4.001 4.002

Použitý, myšlený, větný znak je myšlienka. Myšlienka je zmysluplná veta. Súhrn viet je jazyk. Člověk má schopnost’ budovat'jazyky, pomocou ktorých sa

dá vyjádřit’ každý zmysel, bez toho, že by mal tušenie o tom, ako a čo každé slovo znamená. - Tak, ako tiež hovoří bez toho, že by vedel, ako sa vytvárajú jednotlivé hlásky. Běžný jazyk je častou Lidského organizmu a je nemenej komplikovaný ako tento organizmus. Pre člověka je nemožné vyčítat’ z něho logiku jazyka bez­ prostředné. Jazyk myšlienku zahaluje. A to tak, že podlá vonkajšej for­ my šatu nemožno usúdiť na formu ošatenej myšlienky; pro­ tože vonkajšia forma šatu je vytvořená na celkom iné účely ako na to, aby sa z nej dala poznat’ forma těla. Tiché dohody na porozumenie běžnému jazyku sú nesmierne komplikované.

4.003

Váčšina viet a otázok, ktoré boli napísané o filozofických veciach, nie je nepravdivá, ale nezmyselná. Proto otázky tohto druhu nemóžeme vobec zodpovedať, ale len zistiť ich nezmyselnosť. Váčšina otázok a viet filozofov spočívá na tom, že nerozumicmc logike nášho jazyka. (Sú takého druhu ako otázka, či je dobro viac alebo menej identické ako krásno.) A niet sa čo divit’, že najhlbšie problémy nie sú vlastně ni­ jakými problémami.

4.0031

Celá filozofia je „kritikou jazyka“. (Nie však v Mauthnerovom zmysle.) Je Russellovou zásluhou, že ukázal, že zdaň-

[ 62 ]

4.01

4.011

4.012

4.013

4.014

4.0141

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

ben, daB die scheinbare logische Form des Satzes nicht sei­ ne wirkliche sein muB. Der Satz ist ein Bild der Wirklichkeit. Der Satz ist ein Modell der Wirklichkeit, so wie wir sie tins denken. Auf den ersten Blick scheint der Satz - wie er etwa auf dem Papier gedruckt steht - kcin Bild der Wirklichkeit zu sein, von der er handelt. Aber auch die Notenschrift scheint auf den ersten Blick kein Bild der Musik zu sein, und unse­ re Lautzeichen- (Buchstaben-)Schrift kein Bild unserer Lautsprache. Und doch erweisen sich diese Zeichensprachen auch im gewbhnlichen Sinne als Bilder dessen, was sie darstellen. Offenbar ist, daB wir einen Satz von der Form „aRb“ als Bild empfinden. Hier ist das Zeichen offenbar ein Gleichnis des Bezeichneten. Und wenn wir in das Wesentliche dieser Bildhaftigkeit cindringen, so sehen wir, daB dieselbe durch scheinbare Unregelmafiigkeiten (wie die Verwendung der # und b in der Notenschrift) nicht gestbrt wird. Denn auch diese UnregelmaBigkeiten bilden das ab, was sie ausdriicken sollen; nur auf eine andere Art und Weise. Die Grammophonplatte, der musikalische Gedanke, die Notenschrift, die Schallwellen, stehen alle in jener abbildenden internen Beziehung zu einander, die zwischen Sprache und Welt beslehl. Ihnen alien ist der logische Bau gemcinsam. (Wie im Marchen die zwei Jimglinge, ihre zwei Pferde und ihre Lilien. Sie sind alle in gewissem Sinne Eins.) DaB es eine allgemeine Regel gibt, durch die der Musiker aus der Partitur die Symphonie entnehmen kann, durch welche man aus der Linie auf der Grammophonplatte die Symphonie und nach der ersten Regel wieder die Partitur ableiten kann, darin bcstcht eben die innere Ahnlichkeit dieser scheinbar so ganz verschiedenen Gebilde. Und jene Regel ist das Gesetz der Projektion, welches die Sympho­ nie in die Notensprache projiziert. Sie ist die Regel der

Logicko-filozofické pojednanie

4.01

[ 63 ]

li vá logická forma vety nemusí byť jej skutočnou logickou formou. . Veta je obrazom skutečnosti. Veta je modelom skutečnosti, tak ako si ju myslíme.

4.011

Na prvý pohlad sa veta - ako je povedzme vytlačená na papieri - nezdá obrazom skutečnosti, o ktorej hovoří. No ani notové písmo sa na prvý pohlad nezdá obrazom hudby, ani naše písmo zo znakov pře hlásky (písmenové písmo) obrazom nášho hláskového jazyka. A predsa sa tieto znakové jazyky preukazujú ako obrazy - aj v obvyklom zmysle slova - toho, čo reprezentuji!.

4.012

Je zřejmé, že vetu, ktorá má formu „aRb“, vnímáme ako obraz. Znak je tu zjavne připodobněním označeného.

4.013

A ak vnikneme do podstaty tejto obrazovosti, tak uvidíme, že zdánlivé nepravidelnosti (ako používanie # a b v notovom pišme) ju nenarúšajú. Lebo aj tieto nepravidelnosti zobrazuji! to, čo majú vyjad­ řovat’; lenže iným spósobom.

4.014

Gramofonová platňa, hudobná myšlienka, notové písmo, zvukové vlny sú všetky navzájom v tom zobrazujúcom internom vztahu, který existuje medzi jazykom a světem. Všetkým je spoločná logická stavba. (Ako v rozprávke dvaja mládenci, ich dva koně a ich Talie. To všetko je v istom zmysle jedným.)

4.0141

Právě v tom, že existuje všeobecné pravidlo, pomocou kte­ rého može hudobník z partitury vyčítat' symfóniu, pomo­ cou kterého možno z drážky na gramofónovej platní odvo­ dit symfóniu a podlá toho prvého pravidla opáť partitúru, spočívá vnútorná podobnost’ týchto zdanlivo tak úplné od­ lišných útvarov. A tým pravidlem je zákon projekcie, ktorý symfóniu projikuje do notového jazyka. Je to pravidlo prekladania notového jazyka do jazyka gramofónovej platné.

[ 64 ]

4.015

4.016

4.02

4.021

4.022

4.023

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

Ubersetzung der Notensprache in die Sprache der Grammophonplatte. Die Moglichkeit aller Gleichnisse, der ganzen Bildhaftigkeit unserer Ausdruckweise, ruht in der Logik der Abbil-

dung. Um das Wesen des Satzes zu verstehen, denken wir an die Hieroglyphenschrift, welche dieTatsachen die sie beschreibt abbildet. Und aus ihr wurde die Buchstabenschrift, ohne das Wesentliche der Abbildung zu verlieren. Dies sehen wir daraus, daB wir den Sinn des Satzzeichens verstehen, ohne daB er uns erklárt wurde. Der Satz ist ein Bild der Wirklichkeit: Denn ich kenne die von ihm dargestellte Sachlage, wenn ich den Satz verstehe. Und den Satz verstehe ich, ohne daB mir sein Sinn erklárt wurde. Der Satz zeigt seinen Sinn. Der Satz zeigt, wie es sich verhalt, wenn er wahr ist. Und er sagt, dafi es sich so verhalt. Die Wirklichkeit muB durch den Satz auf ja oder nein fi-

xiert sein. Dazu muB sie durch ihn vollstándig beschrieben werden. Der Satz ist die Beschreibung eines Sachverhaltes. Wie die Beschreibung einen Gegenstand nach seinen externen Eigenschaften, so beschreibt der Satz die Wirklich­

4.024

keit nach ihren internen Eigenschaften. Der Satz konstruiert eine Welt mit Hilfe eines logischen Geriistes und darum kann man am Satz auch sehen, wie sich alles Logische verhalt, wenn er wahr ist. Man kann aus einem falschen Satz Schliisse ziehen. Einen Satz verstehen, heiBt, wissen was der Fall ist, wenn

er wahr ist. (Man kann ihn also verstehen, ohne zu wissen, ob er

4.025

wahr ist.) Man versteht ihn, wenn man seine Bcstandteile versteht. Die Ubersetzung einer Sprache in eine andere geht nicht so vor sich, daB man jeden Satz der einen in einen Satz der

Logicko-filozoficképojednanie

[ 65 ]

4.015

Možnost’ všetkých připodobnění, celej obrazovosti nášho spósobu vyjadrovania spočívá v logike zobrazenia.

4.016

Aby sme porozuměli podstatě vety, pomyslíme na hiero­ glyfické písmo, ktoré zobrazuje fakty, ktoré opisuje. A z něho sa vyvinulo písmenové písmo bez toho, že by stratilo to, čo je podstatné pre zobrazovanie.

4.02

To vidíme z toho, že zmyslu větného znaku rozumieme bez toho, že by nám bol vysvětlený. Veta je obrazom skutečnosti: pretože, ak vete rozumiem, tak poznám situáciu, ktorú reprezentuje. A vete rozumiem bez toho, že by mi bol jej zmysel vysvětlený.

4.021

4.022

4.023

Veta ukazuje svoj zmysel. Veta ukazuje, ako sa to má, ak je pravdivá. A hovoří, že sa to takto má. Skutočnosť musí byť větou fixovaná na áno alebo nie. Na to ju veta musí opisovať úplné. Veta je opisom stavu věcí. Ako opis opisuje predmet podlá jeho externých vlastností, tak veta opisuje skutočnosť podlá jej interných vlastností. Veta konstruuje svět pomocou logického lešenia, a preto možno na vete vidieť aj to, ako sa má všetko logické, ak je pravdivá. Z nepravdivej vety možno vyvodzovať závěry.

4.024

Rozumieť vete znamená vedieť, čo je faktom, ak je pravdivá. (Možno jej teda rozumieť bez toho, že by sme věděli, čije pravdivá.) Rozumieme jej, ak rozumieme jej súčastiam.

4.025

Prekladanie jedného jazyka do druhého jazyka sa nedeje tak, že sa každá veto jedného jazyka přeloží do vety dru-

[ 66 ]

4.026

4.027

4.03

4.031

4.0311

4.0312

4.032

4.04

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

anderen iibersetzt, sondern nur die Satzbestandteile werden tibersetzt. (Und das Wdrterbuch iibersetzt nicht nur Substantiva, son­ dern auch Zeit-, Eigenschafts- und Bindewdrter etc.; und es behandelt sie alle gleich.) Die Bedeutungen der einfachen Zeichen (der Worter) rniissen uns erklárt werden, daB wir sie verstehen. Mit den Sátzen aber verstándigen wir uns. Es liegt im Wesen des Satzes, daB er uns einen neuen Sinn mitteilen kann. Ein Satz muB mit alten Ausdriicken einen neuen Sinn mit­ teilen. Der Satz teilt uns eine Sachlage mit, also muB er wesentlich mit der Sachlage zusammenhangen. Und der Zusammenhang ist eben, daB er ihr logisches Bild ist. Der Satz sagt nur insoweit etwas aus, als er ein Bild ist. Im Satz wird gleichsam eine Sachlage probeweise zusammengestellt. Man kann geradezu sagen - statt: dieser Satz hat diesen und diesen Sinn Dieser Satz stellt diese und diese Sach­ lage dar. Ein Name steht fur ein Ding, ein anderer fur ein anderes Ding und untereinander sind sie verbunden, so stellt das Ganze - wie ein lebendes Bild - den Sachverhalt vor. Die Mdglichkeit des Satzes beruht auf dem Prinzip der Vertretung von Gegenstánden durch Zeichen. Mein Grundgedanke ist, daB die „logischen Konstanten“ nicht vertreten. DaB sich die Logik der Tatsachen nicht vertreten laBt. Nur insoweit ist der Satz ein Bild der Sachlage, als er logisch gegliedert ist. (Auch der Satz: „Ambulo“, ist zusammengesetzt, denn sein Stamm ergibt mit einer anderen Endung, und seine Endung mit einem anderen Stamm, einen anderen Sinn.) Am Satz muB gerade soviel zu unterscheiden sein, als an der Sachlage, die er darstellt.

LOGICKO-FILOZOFICKÉ P0JEDNAN1E

[ 67 ] -/

hého jazyka, ale prekladajú sa iba súčasti vety. (A slovník překládá nielen substantiva, ale tiež slovesá, přídavné mená a spojky atď.; a so všetkými zaobchádza rovnako.) 4.026

4.027

Významy jednoduchých znakov (slov) nám musia byť vy­ světlené, aby sme im rozuměli. Pomocou viet sa však dorozumievame. V podstatě vety tkvie, že nám móže zdeliť nový zmysel.

4.03

Veta musí pomocou starých výrazov zdeliť nový zmysel. Veta nám zdeluje istú situáciu, musí teda s touto situáciou podstatné súvisieť. A tou súvislosťou je právě to, že veta je jej logickým obrazom. Veta niečo vypovedá len potial’, pokial’je obrazom.

4.031

Vo vete sa akoby pokusné zostavuje istá situácia. Namiesto: táto veta má ten a ten zmysel, možno rovno povedať: táto veta reprezentuje tú a tú situáciu.

4.0311

Jedno měno zastupuje jednu vec, iné měno zastupuje inú vec a navzájom sú spojené; celok tak představuje - ako živý obraz - stav věcí. Možnost’ vety spočívá na principe zastúpenia predmetov znakmi. Mojou základnou myšlienkou je, že „logické konstanty“ nezastupujú. Že logika faktov sa nedá zastúpiť.

4.0312

4.032

Veta je obrazom situácie len potial’, pokial’je logicky čle­ něná. (Aj veta: „Ambulo“, je zložená, pretože jej kmen dává s inou koncovkou - a jej koncovka s iným kmeňom - iný zmysel.)

4.04

Na vete sa musí dať rozlíšiť právě tolko, ako na situácii, ktorú reprezentuje.

[ 68 ]

4.041

4.0411

4.0412

4.05 4.06 4.061

4.062

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

Die beiden miissen die gleiche logische (mathematische) Mannigfaltigkeit besitzen. (Vergleiche Hertz’ „Mechanik“, liber dynamische Modelie.) Diese mathematische Mannigfaltigkeit kann man natiirlich nicht selbst wieder abbilden. Aus ihr kann man beim Abbilden nicht heraus. Wollten wir z. B. das, was wir durch ,,(x).fx“ ausdriicken, durch Vorsetzen eines Indexes vor „fx“ ausdriicken - etwa so: „Alg. fx“ - es wiirde nicht geniigen - wir wiiBten nicht, was verallgemeinert wurde. Wollten wir es durch einen In­ dex anzeigen - etwa so: ,,f(x„)“ - es wiirde auch nicht geniigen - wir wiiBten nicht den Bereich der Allgemeinheitsbezeichnung. Wollten wir es durch Einfiihrung einer Marke in die Argumentstellen versuchen - etwa so: ,,(A,A).F(A,A)“ - es wiirde nicht geniigen - wir kbnnten die Identitat der Variablen nicht feststellen. Usw. Alle diese Bezeichnungsweisen geniigen nicht, weil sie nicht die notwendige mathematische Mannigfaltigkeit haben. Aus demselben Grunde geniigt die idealistische Erklárung des Sehens der ráumlichen Beziehungen durch die „Raumbrille“ nicht, weil sie nicht die Mannigfaltigkeit dieser Be­ ziehungen erkláren kann. Die Wirklichkeit wird mit dem Satz verglichen. Nur dadurch kann der Satz wahr oder falsch sein, indem er ein Bild der Wirklichkeit ist. Beachtet man nicht, daB der Satz einen von den Tatsachen unabhángigen Sinn hat, so kann man leicht glauben, daB wahr und falsch gleichberechtigte Beziehungen von Zeichen und Bezeichnetem sind. Man kónnte dann z. B. sagen, daB „p“ auf die wahre Art bezeichnet, was „~p“ auf die falsche Art, etc. Kann man sich nicht mit falschen Sátzen, wie bisher mit wahren, verstándigen? Solange man nur weiB, daB sie falsch gemeint sind. Nein! Denn, wahr ist ein Satz, wenn es sich so verhált, wie wir es durch ihn sagen; und wenn wir mit

LOGICKO-FILOZOFICKÉ POJEDNÁME

[ 69 ]

Obe musia mať tú istú logická (matematická) rozmanitost (Porovnaj Hertzovu Mechanik, o dynamických modeloch.)

4.041

Tuto matematická rozmanitost už, prirodzene, zobrazit ne­ možno. Nemožno z nej pri zobrazovaní vystápiť.

4.0411

Ak by sme chceli napr. to, čo vyjadřujeme pomocou ,,(x).fx“, vyjádřit' pomocou toho, že by sme před „fx“ dali index - povedzme takto: „Všeob. fx“ - nestačilo by to nevedeli by sme, čo sa zevšeobecnilo. Ak by sme to chceli naznačit pomocou indexu „u“ - povedzme takto: „f(xj“ tiež by to nestačilo - nepoznali by sme obor označenia vše­ obecnosti. Ak by sme sa o to pokúsili zavedením značky na miesta pre argumenty - povedzme takto: „(A,A).F(A,A)“ - nestačilo by to - nevedeli by sme zistiť identitu pramen­ ných. Atď. Všetky tieto spósoby označovania nepostačujá, pretože nemajú nevyhnutná matematická rozmanitost. Z toho istého dóvodu nepostačuje idealistické vysvetlenie videnia priestorových vzťahov pomocou „priestorových okuliarov“, pretože nemóže vysvětlit rozmanitost’ týchto vzťahov. Skutečnost sa porovnává s větou. Veta móže byť pravdivá alebo nepravdivá len preto, že je obrazom skutečnosti. Ak si nevšímáme, že veta má zmysel, ktorý je nezávislý od faktov, tak sa 1’ahko móžeme domnievať, že pravdivý a ne­ pravdivý sá rovnoprávné vztahy medzi znakom a ozna­ čeným. Mohli by sme potom napr. povedať, že „p“ označuje prav­ divým sposobom to, čo „~p“ nepravdivým spósobom, atď. Nemóžeme sa dorozumievať pomocou nepravdivých viet, ako doteraz pomocou pravdivých - pokialTen vieme, že sá mienené nepravdivo? Nie! Pretože veta je pravdivá, ak sa to má tak, ako to pomocou nej hovoříme; a ak pod „p“

4.0412

4.05 4.06

4.061

4.062

[ 70 ]

4.0621

4.063

4.064

4.0641

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

„p“ ~p meinen, so ist „p“ in der neuen Auffassung wahr und nicht falsch. DaB aber die Zeichen „p“ und „~p“ das gleiche sagen kón­ nen, ist wichtig. Denn es zeigt, daB dem Zeichen in der Wirklichkeit nichts entspricht. DaB in einem Satz die Verneinung vorkommt, ist noch kein Merkmal seines Sinnes (—p=p). Die Sátze „p“ und „~p“ haben entgegengesetzten Sinn, aber es entspricht ihnen eine und dieselbe Wirklichkeit. Ein Bild zur Erklárung des Wahrheitsbegriffes: Schwarzer Fleck auf weiBem Papier; die Form des Fleckes kann man beschrcibcn, indem man fur jeden Punkt der Fláche angibt, ob er weiB oder schwarz ist. Der Tatsache, daB ein Punkt schwarz ist, entspricht eine positive - der, daB ein Punkt weiB (nicht schwarz) ist, eine negative Tatsache. Bezeichne ich einen Punkt der Fláche (einen Fregeschen Wahrheitswert), so entspricht dies der Annahme, die zur Beurteilung aufgestellt wird, etc. etc. Um aber sagen zu kónnen, ein Punkt sei schwarz oder weiB, muB ich vorerst wissen, wann man einen Punkt schwarz und wann man ihn weiB nennt; um sagen zu kónnen: „p“ ist wahr (oder falsch), muB ich bestimmt haben, unter welchen Umstánden ich „p“ wahr nenne, und damit bestimme

ich den Sinn des Satzes. Der Punkt, an dem das Gleichnis hinkt, ist nun der: Wir kónnen auf einen Punkt des Papiers zeigen, auch ohne zu wissen, was weiB und schwarz ist; einem Satz ohne Sinn aber entspricht gar nichts, denn er bezeichnet kein Ding (Wahrheitswert), dessen Eigenschaften etwa „falsch“ oder „wahr“ hieBen; das Verbum eines Satzes ist nicht „ist wahr“ oder „ist falsch“ - wie Frege glaubte -, sondern das, was „wahr ist“, muB das Verbum schon enthalten. Jeder Satz muB schon einen Sinn haben; die Bejahung kann ihn ihm nicht geben, denn sie bejaht ja gerade den Sinn. Und dasselbe gilt von der Verneinung, etc. Man kónnte sagen: Die Verneinung bezieht sich schon auf den logischen Ort, den der vemeinte Satz bestimmt.

LOGICKO-FILOZOFICKÉ POJEDNÁME

4.0621

4.063

4.064

4.0641

[ 71 ]

mienime ~p, a ak sa to má tak, ako to mienime, tak „p“ je v tomto novom chápaní pravdivé, a nie nepravdivé. Je však dóležité, že znaky „p“ a „~p“ možu hovořit to isté. Pretože to ukazuje, že znaku v skutečnosti nič nezodpovedá. To, že sa vo vete vyskytuje negácia, nie je ešte rysom jej zmyslu (—p=p). Vety „p“ a „~p“ majú protikladný zmysel, zodpovedá im však jedna a tá istá skutočnosť. Ilustrácia na vysvetlenie pojmu pravdivosti: čierna škvrna na bielom papieri; formu tejto škvrny móžeme opísať tým, že pre každý bod na ploché udáme, či je biely alebo čierny. Faktu, že bod je čierny, zodpovedá pozitivny fakt - faktu, že bod je biely (nie čierny), zodpovedá negativny fakt. Ak označím nějaký bod na ploché (Fregeho pravdivostmi hod­ notu), tak to zodpovedá předpokladu, ktorý sa předkládá na posúdenie, atď. atď. Aby som však mohol povedať, že nějaký bod je čierny ale­ bo biely, musím najprv vedieť, kedy sa bod nazýva čiernym a kedy sa nazýva bielym; aby som mohol povedať: „p“ je pravdivé (alebo nepravdivé), musím mať určené, za akých okolností nazývam „p“ pravdivým, a tým určím zmysel tejto vety. Toto prirovnanie pokrivkáva v tomto bode: na bod na pa­ pieri móžeme ukázat' aj bez toho, že by sme věděli, čo je biele a čo je čierne; vete bez zmyslu však nezodpovedá vóbec nič, pretože neoznačuje nijakú vec (pravdivostmi hodnotu), ktorej vlastnosti by sa nazývali povedzme „ne­ pravdivá“ alebo „pravdivá“; slovesom vo vete nie je „je pravdivé“ alebo „je nepravdivé“ - ako sa domnieval Fre­ ge -, ale to, čo „je pravdivé“, musí sloveso už obsahovat’. Každá veta už musí mať zmysel; tvrdenie jej ho dať nemóže, pretože tvrdí právě tento zmysel. A to isté platí o negácií, atď. Mohli by sme povedať: negácia sa už vztahuje na logické miesto, ktoré určuje negovaná veta.

[ 72 ]

4.1 4.11

4.111

4.112

4.1121

4.1122

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

Der verneinende Satz bestimmt einen anderen logischen Ort als der verneinte. Der verneinende Satz bestimmt einen logischen Ort mit Hilfe des logischen Ortes des verneinten Satzes, indem er jenen als auBerhalb diesem liegend beschreibt. DaB man den verneinten Satz wieder verneinen kann, zeigt schon, daB das, was verneint wird, schon ein Satz und nicht erst die Vorbereitung zu einem Satze ist. Der Satz stellt das Bestehen und Nichtbestehen der Sachverhalte dar. Die Gesamtheit der wahren Satze ist die gesamte Naturwissenschaft (oder die Gesamtheit der Naturwissenschaften). Die Philosophie ist keine děr Naturwissenschaften. (Das Wort „Philosophic“ muB etwas bedeuten, was liber oder unter, aber nicht neben den Naturwissenschaften steht.) Der Zweck der Philosophie ist die logische Klárung der Gedanken. Die Philosophie ist keine Lehre, sondern eine Tdtigkeit. Ein philosophisches Werk besteht wesentlich aus Erláuterungen. Das Resultat der Philosophie sind nicht „philosophische Sátze“, sondern das Klarwerden von Sátzen. Die Philosophie soil die Gedanken, die sonst, gleichsam, triibe und verschwommen sind, klar machen und scharf abgrenzen. Die Psychologie ist der Philosophie nicht verwandter als irgendeine andere Naturwissenschaft. Erkenntnistheorie ist die Philosophie der Psychologie. Entspricht nicht mein Studium der Zeichensprache dem Studium der Denkprozesse, welches die Philosophen fur die Philosophie der Logik fiir so wesentlich hielten? Nur verwickelten sie sich meistens in unwesentliche psychologische Untersuchungen und cine analoge Gefahr gibt es auch bei meiner Methode. Die Darwinsche Theorie hat mit der Philosophie nicht mehr zu schaffen als irgendeine andere Hypothese der Naturwis­ senschaft.

Logicko-filozoficképojeonanie

[73 ]

Negujúca veta určuje iné logické miesto ako negovaná veta. Negujúca veta určuje logické miesto prostredníctvom lo­ gického miesta negovancj vety, a to tak, že túto vetu opisu­ je ako ležiacu mimo tohto miesta. Už to, že negovaná vetu možno opáť negovat, ukazuje, že to, čo je negované, je už veta, a nie iba příprava na vetu.

4.1

Veta reprezentuje existenciu a neexistenciu stavov věcí.

4.11

Súhrn pravdivých viet je súhrnná prírodná veda (alebo súhrn prírodných vied). Filozofia nie je ani jednou z prírodných vied. (Slovo „filozofia“ musí znamenat čosi, čo stojí nad alebo pod, nie však vedla prírodných vied.) Účelom filozofie je logické vyjasnenic myšlicnok.

4.111

4.112

Filozofia nie je náuka, ale činnost. Filozofické dielo bytostné pozostáva z objasnění. Výsledkem filozofie nie sú „filozofické vety“, ale to, že sa vety stanů jasnými. Filozofia má myšlienky, ktoré sú inak akoby matné a hmlisté, vyjasnit a ostro ohraničit.

4.1121

Psychológia nie je filozofii príbuznejšia než ktorákolvek iná prírodná veda. Teória poznania je filozofia psychologie. Nezodpovedá moje stádium znakového jazyka stádiu procesov myslenia, ktoré filozofi pokládali za také podstatné pre filozofiu logiky? Ibaže sa váčŠinou zaplietli do nepod­ statných psychologických skúmaní a analogické nebezpečenstvo existuje aj pri mojej metóde.

4.1122

Darwinova teória nemá s filozofiou do činenia viac než ktorákolvek iná hypotéza prírodnej védy.

[ 74 ]

4.113 4.114

4.115 4.116

4.12

4.121

4.1211

4.1212 4.1213

4.122

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

Die Philosophic begrenzt das bestreitbare Gebiet der Naturwissenschaft. Sie soil das Denkbare abgrenzen und damit das Undenkbare. Sie soil das Undenkbare von innen durch das Denkbare begrenzen. Sie wird das Unsagbare bedeuten, indem sie das Sagbare klar darstellt. Alles was iiberhaupt gedacht werden kann, kann klar gedacht werden. Alles, was sich aussprechen laBt, laBt sich klar aussprechen. Der Satz kann die gesamte Wirklichkeit darstellen, aber er kann nicht das darstellen, was er mit der Wirklichkeit gemein haben muB, um sie darstellen zu kdnnen - die logische Form. Um die logische Form darstellen zu kdnnen, mtiBten wir uns mit dem Satze auBerhalb der Logik aufstellen kdnnen, das heiBt auBerhalb der Welt. Der Satz kann die logische Form nicht darstellen, sie spiegelt sich in ihm. Was sich in der Sprache spiegelt, kann sie nicht darstellen. Was sich in der Sprache ausdruckt, kdnnen wir nicht durch sie ausdrucken. Der Satz zeigt die logische Form der Wirklichkeit. Er weist sie auf. So zeigt ein Satz „fa“, daB in seinem Sinn der Gegenstand a vorkommt, zwei Sátze „fa“ und „ga“, daB in ihnen beiden von demselben Gegenstand die Rede ist. Wenn zwei Satze einander widersprechen, so zeigt dies ihre Struktur; ebenso, wenn einer aus dem anderen folgt. Usw. Was gezeigt werden kann, kann nicht gesagt werden. Jetzt verstehen wir auch unser Gefiihl: daB wir im Besitze einer richti gen logischen Auffassung seien, wenn nur einmal alles in unserer Zeichensprache stimmt. Wir kdnnen in gewisem Sinne von formalen Eigenschaften der Gegenstánde und Sachverhalte bzw. von Eigenschaften der Struktur der Tatsachen reden, und in demselben Sinne von formalen Relationcn und Relationen von Strukturen.

Logicko-filozoficképojednanie

[75 ]

4.113

Filozofia ohraničuje diskutabilnú oblast’ prírodnej védy.

4.114

Má ohraničit’ myslitelné a tým aj nemyslitelné. Má nemyslitelné ohraničit zvnútra prostredníctvom mysli­ telného. Naznačí nevypovedatelhé tým, že jasné představí vypovedatelné. Všetko, čo vóbec možno myslieť, možno myslieť jasné. Všetko, čo sa dá vypovedať, dá sa vypovedať jasné.

4.115 4.116

4.12

Veta móže reprezentovat súhrnnú skutečnost, nemóže však reprezentovat to, čo musí mat so skutočnosťou společné, aby ju mohla reprezentovat’ - logická formu. Aby sme mohli reprezentovat’ logická formu, museli by sme byť schopní postavit’ sa s větou mimo logiku, to znamená mimo světa.

4.121

Veta logická formu nemóže reprezentovat, tá sa vo vete zrkadlí. Čo sa v jazyku zrkadlí, nemóže tento reprezentovat. Čo sa v jazyku vyjadřuje, nemóžeme my vyjádřit’ pomocou

4.1211

4.1212 4.1213

4.122

jazyka. Veta ukazuje logická formu skutečnosti. Vykazuje ju. Tak veta „fa“ ukazuje, že v jej zmysle sa vyskytuje před­ mět a, dve vety „fa“ a „ga“ ukazujá, že v oboch je reč o tom istom predmete. Ak si dve vety navzájom protireČia, tak to ukazuje ich štruktáru; rovnako ak jedna vyplývá z druhej. Atď. Čo možno ukázat, nemožno povedať.

Tcraz tiež rozumicme nášmu pocitu: že naše logické chápanie je správné, len čo v našom znakovom jazyku všetko sáhlasí. V istom zmysle móžeme hovořit o formálnych vlastnostiach predmetov a stavov veď resp. o vlastnostiach štruktáry faktov, a v tom istom zmysle o formálnych reláciách a reláciách štruktár.

[ 76 ]

4.1221

4.123

4.124

4.1241

4.125

4.1251

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

(Statí Eigenschaft der Struktur sage ich auch „interne Ei­ genschaft“; statt Relation der Strukturen „interne Relation“. Ich fiihre diese Ausdriicke ein, um den Grund der bei den Philosophen sehr verbreiteten Verwechslung zwischen den internen Relationen und den eigentlichen (externen) Relationen zu zeigen.) Das Bestehen solcher interner Eigenschaften und Relatio­ nen kann aber nicht durch Satze bchauptet werden, sondern es zeigt sich in den Satzen, welche jene Sachvehalte darstellen und von jenen Gegenstanden handeln. Eine interne Eigenschaft einer Tatsache konnen wir auch einen Zug dieser Tatsache nennen. (In dem Sinn, in welchem wir etwa von Gesichtsziigen sprechen.) Eine Eigenschaft ist intern, wenn es undenkbar ist, daB ihr Gegenstand sie nicht besitzt. (Diese blaue Farbe und jene stehen in der internen Relation von heller und dunkler eo ipso. Es ist undenkbar, daB diese beiden Gegenstande nicht in dieser Relation stiinden.) (Hier entspricht dem schwankenden Gebrauch der Worte „Eigenschaft“ und „Relation“ der schwankende Gebrauch des Wortes „Gegenstand“.) Das Bestehen einer internen Eigenschaft einer moglichen Sachlage wird nicht durch einen Satz ausgedruckt, sondern es driickt sich in dem sie darstellenden Satz durch eine in­ terne Eigenschaft dieses Satzcs aus. Es ware ebenso unsinnig, dem Satze eine formale Eigen­ schaft zuzusprechen, als sie ihm abzusprechen. Formen kann man nicht dadurch voneinander unterscheiden, daB man sagt, die eine habe diese, die andere aber jene Eigenschaft; denn dies setzt voraus, daB es einen Sinn habe, beidc Eigenschaften von beiden Formen auszusagen. Das Bestehen einer internen Relation zwischen moglichen Sachlagen driickt sich sprachlich durch eine interne Relati­ on zwischen den sie darstellenden Satzen aus. Hier erledigt sich nun die Streitfrage, „ob alle Relationen intern oder extern seien“.

Logicko-filozofické pojednanie

[ 77 ]

(Namiesto vlastnost’ štruktúry hovořím tiež „interna vlast­ nost’“; namiesto relácia štruktúr „interná relácia“. Zavádzam tieto výrazy preto, aby som ukázal dóvod zámě­ ny medzi internými reláciami a vlastnými (externými) reláciami, ktorá je u filozofov velmi rozšířená.) Existenciu takýchto interných vlastností a relácii však ne­ možno tvrdit’ pomocou viet, ale táto sa ukazuje vo větách, ktoré reprezentujú oné stavy věcí a ktoré hovoria o oných predmetoch.

4.1221

4.123

4.124

4.1241

4.125

4.1251

Internú vlastnosť faktu možeme nazvat’ aj črtou tohto faktu. (V tom zmysle, v ktorom hovoříme povedzme o črtách tváře.) Vlastnosť je interná, ak je nemyslitelné, aby ju jej predmet nemal. (Táto modrá farba a tamtá sú v internej relácii svetlejšia a tmavšia eo ipso. Je nemyslitelné, aby tieto dva predmety v tejto relácii neboli.) (Kolísavému používaniu slov „vlastnosť“ a „relácia“ tu zodpovedá kolísavé používanie slova „predmet“.) Existencia internej vlastnosti možnej situácie sa nevyjad­ řuje prostredníctvom vety, ale sa vyjadřuje vo vete - ktorá ju reprezentuje - prostredníctvom internej vlastnosti tejto vety. Bolo by rovnako nezmyselné vete formálnu vlastnosť prisúdiť, ako jej ju uprieť. Formy nemožno od seba rozlišit’tým, žepovieme, že jedna má túto, druhá však onu vlastnosť; pretože to předpokládá, že má zmyscl vypovedať obidve vlastnosti o obidvoch for­ mách. Existencia internej relácie medzi možnými situáciami sa jazykovo vyjadřuje prostredníctvom internej relácie medzi větami, ktoré ich reprezentujú. Tu sa teda rieši sporná otázka, „či sú všetky relácie interně alebo externě“.

I 78 ]

4.1252

4.126

4.127

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

Reihen, welche durch interne Relationen geordnet sind, nenne ich Formenreihen. Die Zahlenreihe ist nicht nach einer externen, sondern nach einer internen Relation geordnet. Ebenso die Reihe der Satze „aRb“, ,,(3x):aRx.xRb“, ,,(3x,y):aRx.xRy.yRb“, u. s. f. (Steht b in einer dieser Beziehungen zu a, so nenne ich b einen Nachfolger von a.) In dem Sinne, in welchem wir von formalen Eigenschaften sprechen, kónnen wir nun auch von formalen Begriffen reden. (Ich ftihre diesen Ausdruck ein, um den Grund der Verwechslung der formalen Begriffe mit den eigentlichen Be­ griffen, welche die ganze alte Logik durchzieht, klar zu machen.) DaB etwas unter einen formalen Begriff als dessen Gegenstand fallt, kann nicht durch einen Satz ausgedriickt werden. Sondern es zeigt sich an dem Zeichen dieses Gegenstandes selbst. (Der Name zeigt, daB er einen Gegenstand bezeichnet, das Zahlenzeichen, daB es eine Zahl bezeichnet, etc.) Die formalen Begriffe kónnen ja nicht, wie die eigentli­ chen Begriffe, durch eine Funktion dargestellt werden. Denn ihre Merkmale, die formalen Eigenschaften, werden nicht durch Funktionen ausgedriickt. Der Ausdruck der formalen Eigenschaft ist ein Zug gewisser Symbole. Das Zeichen der Merkmale cines formalen Begriffes ist also ein charakteristischer Zug aller Symbole, deren Bedeutungen unter den Begriff fallen. Der Ausdruck des formalen Begriffes, also, eine Satzvariable, in welchcr nur dieser charakteristische Zug konstant ist. Die Satzvariable bezeichnet den formalen Begriff und ihre Werte die Gcgcnstande, welche unter diesen Begriff fallen.

Logicko-filozoficképojednanie

4.1252

4.126

4.127

[ 79 J

Rady, ktoré sú usporiadané pomocou interných relácií, na­ zývám radmi foriem. Rad čísel nie je usporiadaný podlá externej, ale podlá internej relácie. Rovnako rad viet „aRb“, ,,(3x):aRx.xRb“, ,,(3x,y):aRx.xRy.yRb“, atď. (Ak je b v jednom z týchto vzťahov s a, tak b nazývam následovníkem a.) V tom zmysle, v ktorom hovoříme o formálnych vlastnostiach, móžeme hovořit’ aj o formálnych pojmech. (Zavádzam tento výraz preto, aby som vyjasnil dovoď zá­ měny formálnych pojmov s vlastnými pojmami, ktorá sa tiahne celou starou logikou.) To, že niečo spadá pod formálny pojem ako jeho predmet, nemožno vyjádřit’ pomocou vety. Ale toto sa ukazuje na samom znaku tohto predmetu. (Měno ukazuje, že označuje predmet, číslica, že označuje číslo, atď.) Formálně pojmy predsa nemóžu byť - tak ako vlastně pojmy - reprezentované pomocou funkcie. Pretože ich atribúty, formálně vlastnosti, nie sú vyjádřené pomocou funkcií. Výraz formálnej vlastnosti je črtou istých symbolov. Znak atribútov formálneho pojmu je teda charakteristickou črtou všetkých symbolov, ktorých významy spadajú pod tento pojem. Výraz formálneho pojmu, teda větná premenná, v ktorej je konštantná len táto charakteristická črta.

Větná premenná označuje formálny pojem a jej hodnoty predmety, ktoré pod tento pojem spadajú.

[ 80 ]

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

Jede Variable ist das Zeichen eines formalen Begriffes. Denn jede Variable stellt eine konstantě Form dar, welche alle ihre Werte besitzen, und die als formale Eigenschaft dieser Werte aufgefaBt werden kann. 4.1272 So ist der variable Name „x“ das eigentliche Zeichen des Scheinbegriffes Gegenstand. Wo immer das Wort „Gegenstand“ („Ding“, „Sache“, etc.) richtig gebraucht wird, wird es in der Begriffsschrift durch den variablen Namen ausgedriickt. Zum Beispiel in dem Satz „es gibt 2 Gegenstande, welche...“ durch ,,(3x,y)...“. Wo immer es anders, also als eigentliches Begriffswort ge­ braucht wird, entstehen unsinnige Scheinsátze. So kann man z. B. nicht sagen „Es gibt Gegenstande“, wie man etwa sagt: „Es gibt Bucher“. Und ebenso wenig: „Es gibt 100 Gegenstande“, oder „Es gibt Xo Gegenstande“. Und es ist unsinnig, von der Anzahl alter Gegenstande zu sprechen. Dasselbe gilt von den Worten „Komplex“, „Tatsache“, „Funktion“, „Žahl“, etc. Sie alle bezeichnen formale Begriffe und werden in der Begriffsschrift durch Variable, nicht durch Funktionen oder Klassen dargestellt. (Wie Frege und Russell glaubten.) Ausdrúcke wie „1 ist cine Žahl“, „Es gibt nur Eine Null“ und alle áhnlichen sind unsinnig. (Es ist ebenso unsinnig zu sagen: „Es gibt nur Eine 1“, als es unsinnig ware, zu sagen: „2+2 ist um 3 Uhr gleich 4“.) 4.12721 Der formale Begriff ist mit einem Gegenstand, der unter ihn fállt, bereits gegeben. Man kann also nicht Gegenstan­ de eines formalen Begriffes und den formalen Begriff selbst als Grundbegriffe einfuhren. Man kann also z. B. nicht den Begriff der Funktion, und auch spezielle Funktionen (wie Russell) als Grundbegriffe einfuhren; oder den Begriff der Žahl und bestimmte Zahlen. 4.1273 Wollen wir den allgemeinen Satz: „b istein Nachfolger von a“ in der Begriffsschrift ausdriicken, so brauchen wir hierzu einen Ausdruck fur das allgemeine Glied der Formenreihc:

4.1271

Logicko-filozofické pojednanie

4.1271

4.1272

4.12721

4.1273

[81]

Každá premenná je znakom nějakého formálneho pojmu. Pretože každá premenná reprezentuje nejakú konštantnú formu, ktorú majú všetky jej hodnoty a ktorú možno chá­ pat ako formálnu vlastnost týchto hodnot. Tak je premenná měno „x“ vlastným znakom zdánlivého pojmu predmet. Kdekolvek sa slovo „predmet“ („vec“, atď.) používá správ­ né, vyjadřuje sa v pojmovom pišme pomocou premenného měna. Například vo vete „existujú 2 předměty, ktoré...“ pomo­ cou „(3x,y)...“. Kdekolvek sa používá inak, teda ako vlastně pojmové slo­ vo, vznikajú nezmyselné zdánlivé vety. Tak napr. nemožno povedať „existujú predmety“, ako sa povedzme hovoří: „existujú knihy“. A rovnako ani: „exis­ tuje 100 predmetov“ alebo „existuje R() predmetov“. A je nezmyselné hovořit’ o počte všetkých predmetov. To isté platí o slovách „komplex“, „fakt“, „funkcia“, „čís­ lo“, atď. Všetky označujú formálně pojmy a v pojmovom pišme sú reprezentované pomocou premennej, nie pomocou funkcií alebo tried. (Ako sa domnievali Frege a Russell.) Výrazy ako „1 je číslo“, „existuje len jedna nula“ a všetky podobné sú nezmyselné. (Je rovnako nezmyselné povedať: „existuje len jedna 1“, ako by bolo nezmyselné povedať: „2+2 sa o tretej hodině rovná 4“.) Formálny pojem je daný už s predmetom, ktorý podeň spa­ dá. Predmety formálneho pojmu a formálny pojem sám nemožno teda zaviesť ako základné pojmy. Nemožno teda zaviesť napr. pojem funkcie, a tiež špeciálne funkcie (ako Russell) ako základné pojmy; alebo pojem čísla a určité čísla.

Ak chceme všeobecná vetu: „b je následovníkem a“ vy­ jádřit v pojmovom pišme, tak na to potřebujeme výraz pre všeobecný člen radu foriem:

[ 82 ]

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

aRb, (3x):aRx.xRb, (Bx,y):aRx.xRy.yRb,

4.1274

4.128

4.2

4.21 4.211 4.22

4.221

4.2211

Das allgemeine Glied einer Formenreihe kann man nur durch eine Variable ausdriicken, denn der Begriff: Glied dieser Formenreihe, ist ein formaler Begriff. (Dies haben Frege und Russell iibersehen; die Art und Weise, wie sie allgemeine Sátze wie den obigen ausdriicken wollen, ist daher falsch; sie enthalt einen circulus vitiosus.) Wir konnen das allgemeine Glied der Formenreihe bestimmen, indem wir ihr erstes Glied angeben und die allgemei­ ne Form der Operation, welche das folgende Glied aus dem vorhergehenden Satz erzeugt. Die Frage nach der Existenz eines formalen Begriffes ist unsinnig. Denn kein Satzkann eine solche Frage beantwortcn. (Man kann also z. B. nicht fragen: „Gibt es unanalysierbare Subjekt-Prádikatsátze?“) Die logischen Formen sind zahl/os. Darum gibt es in der Logik keine ausgezeichneten Zahlen und darum gibt es keinen philosophischen Monismus oder Dualismus, etc. Der Sinn des Satzes ist seine Úbereinstimmung und Nichtubereinstimmung mit den Mbglichkeiten des Bestehens und Nichtbestehens der Sachverhalte. Der einfachste Satz, der Elementarsatz, behauptet das Bestehen eines Sachverhaltcs. Ein Zeichen des Elementarsatzes ist es, daB kein Elemen­ tarsatz mit ihm in Widerspruch stehen kann. Der Elementarsatz besteht aus Namen. Er ist ein Zusammenhang, eine Verkettung, von Namen. Es ist offenbar, daB wir bei der Analyse der Sátze auf Elementarsatze kommen miissen, die aus Namen in unmittelbarer Verbindung bestchcn. Es friigt sich hier, wie kommt der Satzverband zustande. Auch wenn die Welt unendlich komplex ist, so daB jede Tatsache aus unendlich vielen Sachverhalten besteht und

Logicko-filozoficképojednanie

[83] ’

aRb, (3x):aRx.xRb, (3x,y):aRx.xRy.yRb,

Všeobecný člen radu foriem možno vyjádřit’ len pomocou prernennej, prelože pojem: člen tohto radu foriem, je formálnym pojmom. (To Frege a Russell prehliadli; spósob, akým chcú vyjádřit’ všeobecné vety - ako tú, ktorá je uve­ dená vyššie - je preto nesprávný; obsahuje circulus vitiosus.) Všeobecný člen radu foriem móžeme určit’ tým, že udáme jeho prvý člen a všeobecná formu operácie, ktorá nasledujúci člen vytvára z predchádzajúcej vety.

4.1274

4.128

Otázka o existencii formálneho pojmu je nezmyselná. Pro­ tože nijaká veta nemóže takúto otázku zodpovedaf. (Nemožno sa teda napr. pýtal': „Existujú neanalyzovatelhé subjekt-predikátové vety?“) Logické formy sú bezčíseiné. Preto v logike neexistujú význačné čísla a preto neexistuje filozofický monizmus alebo dualizmus, atď.

4.2

Zmysel vety je jej zhoda a nezhoda s možnosťami existen­ ce a neexistencie stavov věcí.

4.21

Najjcdnoduchšia veta, elementárna veta, tvrdí cxistcnciu istého stavu věcí. Znakom elementárnej vety je to, že nijaká elementárna veta jej nemóže protiřečit’. Elementárna veta pozostáva z mien. Je spojením, zreťazením mien. Je zjavné, že pri analýze viet musíme dospieť k elementárnym větám, ktoré pozostávajú z mien v bezprostrednom spojení. Tu vyvstává otázka, ako vzniká větná vazba. Ak aj je svět tak nekonečne zložitý, že každý fakt pozostá­ va z nekonečne mnohých stavov věcí a každý stav věcí je

4.211

4.22

4.221

4.2211

[ 84 ]

4.23 4.24

4.241

4.242

4.243

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

jeder Sachverhalt aus unendlich vielen Gegenstanden zusammengesetzt ist, auch dann miiBte es Gegenstánde und Sachverhalte geben. Der Name kommt im Satz nur im Zusammenhange des Elementarsatzes vor. Die Namen sind die einfachen Symbole, ich deute sie durch einzelne Buchstaben („x“, „y“, „z“) an. Den Elementarsatz schreibe ich als Funktion der Namen in der Form: „fx“, ,,(p(x,y)“, etc. Oder ich deute ihn durch die Buchstaben p, q, r an. Gebrauche ich zwei Zeichen in ein und derselben Bedeutung, so driicke ich dies aus, indem ich zwischen beide das Zeichen „=“ setze. „a=b“ heiBt also: das Zeichen „a“ ist durch das Zeichen „b“ ersetzbar.. (Fiihre ich durch eine Gleichung ein neues Zeichen „b“ ein, indem ich bestimme, es solle ein bereits bekanntes Zeichen „a“ ersetzen, so schreibe ich die Gleichung - Definition (wie Russell) in der Form ,,a=b Def.“. Die Definition ist eine Zeichenregel.) Ausdriicke von der Form „a=b“ sind also nur Behelfe der Darstellung; sie sagen nichts uber die Bedeutung der Zei­ chen „a“, „b“ aus. Kónnen wir zwei Namen verstehen, ohne zu wissen, ob sie dasselbe Ding oder zwei verschiedene Dinge bezeichnen? - Kónnen wir einen Satz, worin zwei Namen vorkommen, verstehen, ohne zu wissen, ob sie Dasselbe oder Verschiedenes bedeuten? Kenne ich etwa die Bedeutung eines englischen und eines gleichbedeutenden deutschen Wortes, so ist es unmoglich, daB ich nicht weiB, daB die beiden gleichbedeutend sind; es ist unmoglich, daB ich sie nicht ineinander iibersetzen kann. Ausdriicke wie „a=a“, oder von diesen abgeleitete, sind weder Elementarsatze, noch sonst sinnvolle Zeichen. (Dies wird sich spáter zeigen.)

LOGICKO-FILOZOFICKÉ POJEDNÁME

[ 85 ]

zložený z nekonečne mnohých predmetov, aj potom by museli existovať predmety a stavy věcí.

4.23

Měno sa vo vete vyskytuje len v kontexte elementárnej vety.

4.24

Mená sú jednoduché symboly, naznačujem ich pomocou jednotlivých písmen („x“, „y“, „z“). Elementárnu vetu písem ako funkciu mien vo formě: „fx“, „(p(x,y)“, atď. Alebo ju naznačujem pomocou písmen p, q, r. Ak používám dva znaky v jednom a tom istom význame, tak to vyjadrujem tým, že medzi oba kladiem znak „a=b“ teda znamená: znak „a“ je nahraditelný znakom „b“. (Ak zavádzam pomocou rovnosti nový znak „b“, a to tak, že určím, že má nahradit už známy znak „a“, tak túto rov­ nost - definíciu - písem (ako Russell) vo forme „a=b Def.“. Definícia je pravidlo pre znaky.)

4.241

4.242

Výrazy formy „a=b“ sú teda len pomockami reprezentácie; nevypovedajú nič o význame znakov „a“, „b“.

4.243

Móžeme rozumieť dvom měnám bez toho, že by sme vědě­ li, či označujú tú istú vec alebo dve odlišné věci? - Možeme vete, v ktorej sa vyskytujú dve mená, rozumieť bez toho, že by sme věděli, či znamenajú to isté alebo niečo odlišné? Ak poznám povedzme význam nějakého anglického slova a význam nějakého německého slova, ktoré znamená to isté, tak nie je možné, že by som nevedel, že obidve zna­ menajú to isté; nie je možné, že by som ich nevedel navzá­ jem přeložit. Výrazy ako „a=a“ alebo výrazy z něho odvedené nie sú ani elementárne vety, ani inak zmysluplné znaky. (To sa ukáže neskór.)

[ 86 ]

4.25 4.26

4.27

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

1st tier Elementarsatz wahr, so besteht der Sachverhalt; ist der Elementarsatz falsch, so besteht der Sachverhalt nicht. Die Angabe aller wahren Elementarsatze beschreibt die Welt vollstandig. Die Welt ist vollstandig beschriebcn durch die Angaben aller Elementarsatze plus der Angabe, welche von ihnen wahr und welche falsch sind. Beziiglich des Bestehens und Nichtbestehens von n Sach-

fi A । verhalten gibt es K = Y Moglichkeiten.

4.28

4.3

4.31

4.4

Es kónnen alle Kombinationen der Sachverhalte bestehen, die andern nicht bestehen. Diesen Kombinationen entsprechen ebenso viele Moglichkei­ ten der Wahrheit - und Falschheit - von n Elementarsatzen. Die Wahrheitsmoglichkeiten der Elementarsatze bedcuten die Moglichkeiten des Bestehens und Nichtbestehens der Sachverhalte. Die Wahrheitsmoglichkeiten kónnen wir durch Schemata folgender Art darstellen („W“ bedeutet „wahr“, „F“ „falsch“. Die Reihen der „W“ und „F“ unter der Reihe der Elementarsatze bedeuten in leichtverstandlicher Symbolik deren Wahrheitsmoglichkeiten):

p

q

r

P

q

w F W w F F W F

w w F w F W F F

W W W F W F F F

W F W F

W w F F

P

w F

Der Satz ist der Ausdruck der Úbereinstimmung und Nichtubereinstimmung mitden Wahrheitsmoglichkeiten der Ele­ mentarsatze.

Logicko-filozofické pojednáme

4.25 4.26

4.27

[ 87 ]

Ak je elementárna veta pravdivá, tak stav věcí existuje; ak je elementárna veta nepravdivá, tak stav věcí neexistuje. Udanie všetkých pravdivých elementárnych viet opisuje svět úplné. Svět je úplné opísaný udáním všetkých elemen­ tárnych viet plus udáním toho, ktoré z nich sú pravdivé a ktoré nepravdivé. Vo vztahu k existencii a neexistencii n stavov věcí jestvuje možností.

4.28

4.3

4.31

Je možné, aby všetky kombinácie stavov věcí existovali, a iné neexistovali. Týmto kombináciám zodpovcdá právě tolko možností prav­ divosti - a nepravdivosti - n elementárnych viet. Pravdivostně možnosti elementárnych viet znamenajú mož­ nosti cxistencie a neexistencie stavov věcí. Pravdivostně možnosti možeme reprezentovat' pomocou schém takéhoto druhu („P“ znamená „pravdivý“, „N“ „ne­ pravdivý“. Rady „P“ a „N“ pod radom elementárnych viet znamenajú v 1’ahko zrozumitelhej symboliko ich pravdivost­ ně možnosti):

p p N P P N N P N

4.4

q p p N P N P N N

r P P P N P N N N

P P N P N

q p p N N

P P N

Veta je výrazom zhody a nezhody s pravdivostnými možnosťami elementárnych viet.

[ 88 ]

4.41 4.411

4.42

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

Die Wahrheitsmóglichkeiten der Elementarsátze sind die Bedingungen der Wahrheit und Falschheit der Sátze. Es ist von vornherein wahrscheinlich, daB die Einfiihrung der Elementarsatze fur das Verstándnis aller anderen Satzarten grundlegend ist. Ja, das Verstándnis der allgemeinen Sátze hángt filhlbar von dem der Elementarsatze ab. Bezúglich der Úbereinstimmung und Nichtubereinstimmung eines Satzes mit den Wahrheitsmóglichkeiten von

K" r k

n Elementarsátzen gibt es Y 4.43

4.431

4.44

4.441

a

" = L„ Móglichkeiten. K)

Die Úbereinstimmung mit den Wahrheitsmóglichkeiten kónnen wir dadurch ausdrucken, indem wir ihnen im Sche­ ma etwa das Abzeichen „W“ (wahr) zuordnen. Das Fehlen dieses Abzeichcns bedeutet die Nichtuberein-

stimmung. Der Ausdruck der Úbereinstimmung und Nichtiibereinstimmung mit den Wahrheitsmóglichkeiten der Elementarsatze driickt die Wahrheitsbedingungen des Satzes aus. Der Satz ist der Ausdruck seiner Wahrheitsbedingungen. (Frege hat sie daher ganz richtig ais Erklárung der Zeichen seiner Begriffsschrift vorausgeschickt. Nur ist die Erklá­ rung des Wahrheitsbegriffes bei Frege falsch: Wáren „das Wahre“ und „das Falsche“ wirklich Gegenstánde und die Argumente in ~p etc., dann wáre nach Freges Bestimmung der Sinn von „~p“ keineswegs bestimmt.) Das Zeichen, welches durch die Zuordnung jener Abzei­ chen „W“ und der Wahrheitsmóglichkeiten entsteht, ist ein

Satzzeichen. Es ist klar, daB dem Komplex der Zeichen „F“ und „W“ kein Gegenstand (oder Komplex von Gegenstánden) entspricht; so wenig, wie den horizontálen und vertikálen Stri­ cken oder den Klammern. - „Logische Gegenstánde“ gibt es nicht. Analoges gilt natiirlich fur alle Zeichen, die dasselbe aus­ drucken wie die Schemata der „W“ und „F“.

Logicko-filozofické pojednáme

4.41 4.411

4.42

[ 89 ]

Pravdivostně možnosti elementárnych viet sú podmienkami pravdivosti a nepravdivosti viet. Hned na prvý pohlad je pravděpodobné, že zavedenie ele­ mentárnych viet je základom pre porozumenie všetkým ©statným druhom viet. Vskutku, porozumenie všeobecným větám citelne závisí od porozumenia elementárnym větám. Vo vzťahu k zhode a nezhode nejakej vety s pravdivostnými možnosťami n elementárnych viet existuje K>i (K \ V " = L možností. *)

4.43

Zhodu s pravdivostnými možnosťami móžeme vyjadriť tým, že im v schéme přiřadíme povedzme značku „P“ (pravdivý). Nepřítomnost tejto značky znamená nezhodu.

4.431

Výraz zhody a nezhody s pravdivostnými možnosťami ele­ mentárnych viet vyjadřuje pravdivostně podmienky vety. Veta je výrazom svojich pravdivostných podmienok. (Frege ich preto celkom správné predoslal ako vysvetlenie znakov svojho pojmového písma. Lenže vysvetlenie pojmu pravdivosti je u Fregeho nesprávné: ak by „Pravda“ a „Ne­ pravda“ boli skutočne predmetmi a argumentmi v ~p atď., potom by podlá Fregeho určenia nebol zmysel „~p“ nijako určený.)

4.44

Znak, ktorý vznikne priradením oných značiek „P“ a prav­ divostných možností, je větným znakom.

4.441

Je jasné, že komplexu znakov „N“ a „P“ nezodpovedá ni­ jaký predmet (alebo komplex predmetov); právě tak ako vodorovným a zvislým čiarkam alebo zátvorkám. - „Lo­ gické predmety“ neexistuj ú. Analogicky to, prirodzene, platí pre všetky znaky, ktoré vyjadrujú to isté ako schémy „P“ a „N“.

[ 90 ]

4.442

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

Esistz. B.:

q

ein Satzzeichen. (Freges „Urteilstrich“ „F“ ist logisch ganz bedeutungslos; er zeigt bei Frege (und Russell) nur an, daB diese Autoren die so bezeichneten Sátze fiir wahr halten. „F“ gehort da-

4.45

4.46

her ebensowenig zum Satzgefiige, wie etwa die Nummer des Satzes. Ein Satz kann unmbglich von sich selbst aussagen, daB er wahr ist.) 1st die Reihenfolge der Wahrheitsmbglichkeiten im Sche­ ma durch eine Kombinationsregel ein fur allemal festgesetzt, dann ist die letzte Kolonne allein schon ein Ausdruck der Wahrheitsbedingungen. Schreiben wir diese Kolonne als Reihe hin, so wird das Satzzeichen zu „(WW-W) (p, q)“, oder deutlicher „(WWFW) (p, q)“. (Die Anzahl der Stellen in der linken Klammer ist durch die Anzahl der Glieder in der rechten bestimmt.) Fur n Elementarsatze gibt es Ln mogliche Gruppen von Wahrheitsbedingungen. Die Gruppen von Wahrheitsbedingungen, welche zu den Wahrheitsmbglichkeiten einer Anzahl von Elementarsatzen gehbren, lassen sich in eine Reihe ordncn. Unter den mbglichen Gruppen von Wahrheitsbedingungen gibt es zwei extreme Faile. In dem einen Fall ist der Satz fur samtliche Wahrheitsmbg­ lichkeiten der Elementarsatze wahr. Wir sagen, die Wahr­ heitsbedingungen sind tautologisch. Im zweiten Fall ist der Satz fiir samtliche Wahrheitsmbg­ lichkeiten falsch: Die Wahrheitsbedingungen sind kontradiktorisch.

Logicko-filozofické pqjednanie

4.442

[91 ]

Napr.: p

q

p N P N

P P N N

P P P

je větným znakom. (Fregeho „súdová čiarka“ „ p“ je logicky úplné bez význa­ mu; u Fregeho (a Russella) len naznačuje, že tito autoři pokladajú takto označené vety za pravdivé. „F“ patří preto k skladbo vety právě tak málo, ako povedzme číslo vety. Veta nemóže vypovedať o sebe samej, zeje pravdivá.) Ak je poradie pravdivostných možností v schéme raz a na­ vždy stanovené kombinačným pravidlem, potom už sám posledný štipec je výrazom pravdivostných podmienok. Ak tento stípec napíšeme ako rad, tak z uvedeného větného

znaku sa stane „(PP-P) (p, q)“,

alebo zretelhejšie „(PPNP) (p, q)“. (Počet miest v 1’avej zátvorke je určený počtom členov v právej zátvorke.)

4.45

4.46

Pre n elementárnych viet existuje L„ možných skupin prav­ divostných podmienok. Skupiny pravdivostných podmienok, ktoré patria k pravdivostným možnostiam istého počtu elementárnych viet, sa dajú usporiadať do radu. Medzi možnými skupinami pravdivostných podmienok existujú dva krajné případy. V jednom případe je veta pre všetky pravdivostně možnos­ ti elementárnych viet pravdivá. Hovoříme, že pravdivostně podmienky sú tautologické. V druhom případe je veta pre všetky pravdivostně mož­ nosti nepravdivá: pravdivostně podmienky sú kontradiktorické.

[ 92 ]

4.461

4.4611

4.462

4.463

4.464

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

Im ersten Fall nennen wir den Satz eine Tautologie, im zweiten Fall eine Kontradiktion. Der Satz zeigt was er sagt, die Tautologie und die Kontra­ diktion, daB sie nichts sagen. Die Tautologie hat keine Wahrheitsbedingungen, denn sie ist bedingungslos wahr; und die Kontradiktion ist unter keiner Bedingung wahr. Tautologie und Kontradiktion sind sinnlos. (Wie der Punkt, von dem zwei Pfeile in entgegengesetzter Richtung auseinandergehen.) (leh weiB z. B. nichts liber das Wetter, wenn ich weiB, daB es regnet oder nicht regnet.) Tautologie und Kontradiktion sind aber nicht unsinnig; sie gehoren zum Symbolismus, und zwar ahnlich wie die „0“ zum Symbolismus der Arithmetik. Tautologie und Kontradiktion sind nicht Bilder der Wirklichkeit. Sie stellen keine mbgliche Sachlage dar. Denn jene laBt jede mbgliche Sachlage zu, diese keine. In der Tautologie heben die Bedingungen der Úbereinstim-

mung mit der Welt - die darstellenden Beziehungen einander auf, so daB sie in keiner darstellenden Beziehung zur Wirklichkeit steht. Die Wahrheitsbedingungen bestimmen den Spielraum, der den Tatsachen durch den Satz gelassen wird. (Der Satz, das Bild, das Modell, sind im negativen Sinne wie ein fester Korper, der die Bcwegungsfreiheit der anderen beschrankt; im positiven Sinne, wie der von fester Substanz begrenzte Raum, worin ein Korper Platz hat.) Die Tautologie laBt der Wirklichkeit den ganzen - unendli­ chen - logischen Raum; die Kontradiktion erfiillt den gan­ zen logischen Raum und laBt der Wirklichkeit keinen Punkt. Keine von beiden kann daher die Wirklichkeit irgendwie bestimmen. Die Wahrheit der Tautologie ist gewiB, des Satzes mbglich, der Kontradiktion unmbglich.

Logicko-filozoficképojednanie

4.461

4.4611

4.462

4.463

[ 93 ]

V prvom případe nazýváme vetu tautológiou, v druhom případe kontradikciou. Veta ukazuje, čo hovoří, tautológia a kontradikcia ukazujú, že nehovoria nič. Tautológia nemá nijaké pravdivostně podmienky, pretože je bezpodmienečne pravdivá; a kontradikcia nie je pravdi­ vá za nijakých podmienok. Tautológia a kontradikcia sú bez zmyslu. (Ako bod, z ktorého sa dve šípky rozchádzajú opačným smerom.) (Neviem napr. nič o počasí, ak viem, že prší alebo neprší.)

Tautológia a kontradikcia však nie sú nezmyselné; patria k symbolizmu, a to podobné ako „0“ k symbolizmu arit­ metiky. Tautológia a kontradikcia nie sú obrazmi skutečnosti. Nereprezentujú nijakú možnú situáciu. Pretože prvá pripúšťa každá možnú situáciu, druhá nijakú. V tautologii sa podmienky zhody so svetom - reprezentujúce vzťahy - navzájom rušia, takže tautológia nie je v nijakom reprezentuj úcom vztahu so skutočnosťou.

Pravdivostně podmienky určujú volný priestor, ktorý veta ponechává faktom. (Veta, obraz, model sú v negatívnom zmysle ako pevné tě­ leso, ktoré obmedzuje volnost pohybu iných telies; v pozi­ tivnem zmysle ako priestor ohraničený pevnou substanciou, v ktorom je miesto pre teleso.) Tautológia ponechává skutečnosti celý - nekonečný logický priestor; kontradikcia vypíňa celý logický priestor a skutečnosti neponechává nijaký bod. Ani jedna z nich preto nemóže nijako určiť skutočnosť.

4.464

Pravdivost' tautologie je istá, vety možná, kontradikcie ne­ možná.

[ 94 ]

4.465

4.466

4.4661

4.5

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

(GewiB, móglich, unmóglich: Hier haben wir das Anzeichen jener Gradation, die wir in der Wahrscheinlichkeitslehre brauchen.) Das logische Produkt einer Tautologie und eines Satzes sagt dasselbe, wie der Satz. Also ist jenes Produkt identisch mit dem Satz. Denn man kann das Wesentliche des Symbols nicht ándern, ohne seinen Sinn zu andern. Einer bestimmten logischen Verbindung von Zeichen entspricht eine bestimmte logische Verbindung ihrer Bedeutungen; jede beliebige Verbindung entspricht nur den unverbundenen Zeichen. Das heiBt, Sátze, die fur jede Sachlage wahr sind, konnen uberhaupt keine Zeichenverbindungen sein, denn sonst kónnten ihnen nur bestimmte Verbindungen von Gegenstánden entsprechen. (Und keiner logischen Verbindung entspricht keine Verbin­ dung der Gegenstande.) Tautologie und Kontradiktion sind die Grenzfalle der Zeichenverbindung, namlich ihre Auflosung. Freilich sind auch in der Tautologie und Kontradiktion die Zeichen noch mit einander verbunden, d. h. sie stehen in Beziehungen zu einander, aber diese Beziehungen sind bedeutungslos, dem Symbol unwesentlich. Nun scheint es móglich zu sein, die allgemeinste Satzform anzugeben: das heiBt, eine Beschreibung der Sátze irgendeiner Zeichensprache zu geben, so daB jeder mdgliche Sinn durch ein Symbol, auf welches die Beschreibung paBt, ausgedruckt werden kann, und daB jedes Symbol, worauf die Beschreibung paBt, einen Sinn ausdriicken kann, wenn die Bedeutungen der Namen entsprechend gewáhlt werden. Es ist klar, daB bei der Beschreibung der allgemeinsten Satzform nur ihr Wesentliches beschrieben werden darf, sonst ware sie namlich nicht die allgemeinste. DaB es eine allgemeine Satzform gibt, wird dadurch bewiesen, daB es keinen Satz geben darf, dessen Form man nicht hátte voraussehen (d. h. konstruieren) konnen. Die allgemeine Form des Satzes ist: Es verhalt sich so und so.

Logicko-filozofické pojednáme

[ 95 ]

(Istý, možný, nemožný: tu máme náznak toho stupňovania, ktoré potřebujeme v teorii pravděpodobnosti.)

4.465

4.466

Logický súčin tautologie a nejakej vety hovoří to isté ako táto veta. Tento súčin je teda identický s touto větou. Proto­ že to, čo je pre symbol podstatné, nemožno zmeniť bez toho, že by sa změnil jeho zmysel. Určitému logickému spojeniu znakov zodpovedá určité logické spojenie ich významov; každé 1'ubovolné spojenie zodpovedá len nespojeným znakom. To znamená, že vety, ktoré sú pravdivé pre každú situáciu, vóbec nemóžu byť spojeniami znakov, lebo inak by im mohli zodpovedať len určité spojenia predmetov. (A tomu, Čo nie je logickým spojením, nezodpovedá nijaké spojenie predmetov.) Tautológia a kontradikcia sú hraničnými prípadmi spoje­ nia znakov, totiž jeho zrušením.

4.4661

Zaiste, aj v tautologii a kontradikcii sú znaky ešte navzájom spojené, tzn. sú vo vzájemných vzťahoch, no tieto vzťahy sú bez významu, sú pre symbol nepodstatné.

4.5

Teraz sa zdá, že je možné udat’ najvšeobecnejšiu vetnú for­ mu: to znamená, podat’ opis viet akéhokolvek znakového jazyka tak, že každý možný zmysel možno vyjádřit' pomocou symbolu, na ktorý sa hodí tento opis, a že každý sym­ bol, na ktorý sa tento opis hodí, móže vyjadřovat’ zmysel, ak sa primerane zvolia významy mien. Je jasné, že pri opise najvšeobecnejšej vetnej formy možno opísať len to, čo je pre ňu podstatné, - inak by totiž nebola najvšeobecnejšou formou. To, že existuje všeobecná větná forma, sa dokazuje tým, že nemóže existovat veta, ktorej formu by sme nemohli před­ vídat’ (tzn. skonštruovať). Všeobecná forma vety je: má sa to tak a tak.

[ 96 ]

4.51

4.52

4.53 5 '

5.0

5.0

5.1

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

Angenommen, mir waren alle Elementarsatze gegeben: Dann laBt sich einfach fragen: Welche Satze kann ich aus ihnen bilden? Und das sind alle Satze und so sind sie begrenzt. Die Satze sind alles, was aus der Gesamtheit aller Elemen­ tarsatze folgt (natiirlich auch daraus, daB es die Gesamt­ heit aller ist). (So kónnte man in gewissem Sinne sagen, daB alle Satze Verallgemeinerungen der Elementarsatze sind.) Die allgemeine Satzform ist eine Variable. Der Satz ist eine Wahrheitsfunktion der Elementarsatze. (Der Elementarsatz ist eine Wahrheitsfunktion seiner selbst.) 1 Die Elementarsatze sind die Wahrheitsargumente des Sai­ zes. 2 Es liegt nahe, die Argumente von Funktionen mit den Indi­ ces von Namen zu verwechseln. Ich erkenne namlich sowohl am Argument wie am Index die Bedeutung des sie enthaltenden Zeichens. In Russells „+c“ ist z. B. ,,t“ ein Index, der darauf hinweist, daB das ganze Zeichen das Additionszeichen fur Kardinalzahlen ist. Aber diese Bezeichnung beruht auf willkurlicher Ubereinkunft und man kónnte statt auch ein einfaches Zeichen wahlen; in „~p“ aber ist „p“ kein Index, sondern ein Argument: der Sinn von „~p“ kann nicht verstanden werden, ohne daB vorher der Sinn von „p“ verstanden worden ware. (Im Namen Julius Cásar ist „Julius“ ein Index. Der Index ist immer ein Teil einer Beschreibung des Gegenstandes, dessen Namen wir ihn anhángen. Z. B. der Casar aus dem Geschlechte der Julier.) Die Verwechslung von Argument und Index liegt, wenn ich mich nicht irre, der Theorie Freges von der Bedeutung der Satze und Funktionen zugrunde. Fur Frege waren die Sátze der Logik Namen, und deren Argumente die Indices dieser Namen. Die Wahrheitsfunktionen lassen sich in Reihen ordnen. Das ist die Grundlage der Wahrscheinlichkeitslehre.

LOGICKO-FILOZOFICKÉ POJEDNÁME

[ 97 ]

4.51

Predpokladajme, že by mi boli dané všetky elementárne vety: potom sa možno jednoducho opýtať: ktoré vety z nich možem utvořit’? A toto sú všetky vety a takto sú ohraničené.

4.52

Vety sú všetko, čo vyplývá zo súhrnu všetkých elementárnych viet (prirodzene aj z toho, že je to súhrn všetkých elementárnych viet). (Tak by sme v istom zmysle mohli povedať, že všetky vety sú zovšeobecneniami elementár­ nych viet.) Všeobecná větná forma je premennou. Veta je pravdivostnou funkciou elementárnych viet. (Elementárna veta je pravdivostnou funkciou seba samej.) Elementárne vety sú pravdivostnými argumentmi vety.

4.53 5 5.01

5.0 2

Je lákavé argumenty funkcií zaměnit’ s indexmi mien. Tak na argumente, ako na indexe totiž poznávám význam zna­ ku, ktorý ich obsahuje. V Russellovom „+c“ je napr. „c“ indexom, ktorý poukazuje na to, že celý tento znak je znakom sčítania pre kardinálně čísla. No toto označenie spočívá na 1’ubovol’nej dohodě a namiesto „+c“ by sme mohli zvolit' aj nějaký jednoduchý znak; v „~p“ však „p“ nie je indexom, ale argumentem: zmyslu „~p“ nemažeme porozumieť bez toho, že by sme predtým porozuměli zmyslu „p“. (V mene Julius Caesar je „Julius“ indexom. Index je vždy časťou opisu toho před­ mětu, ku ktorého menu ho pripájame. Napr. ten Caesar z rodu luliovcov.) Záměna argumentu a indexu je, ak sa nemýlím, základom Fregeho teorie o význame viet a funkcií. Pre Fregeho boli vety logiky měnami a ich argumenty indexy týchto mien.

5.1

Pravdivostně funkcie sa dajú usporiadať do radov. To je základ teorie pravděpodobnosti.

[ 98 ]

5.101

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

Die Wahrheitsfunktionen jeder Anzahl von Elementarsatzen lassen sich in einem Schema folgender Art hinschreiben:

(WWWW)

(p, q) Tautologie

(FWWW) (WFWW) (WWFW) (WWWF ) (FFWW) (FWFW) (FWWF )

(p. q) in Worten: (p, q) 3’ >> (p. q) >> n (p> q) ” n (p. q) ” 5> (p. q) n >» (p> q) >> n

(WF FW) (WFWF ) (WWF F ) (FFFW) (FFWF) (FWFF) (WFFF) (FFFF)

(p> (p. (p, (p. (p. (p> (p. (p,

5.11

5.12

5.121 5.122

q) >5 J, q) » »> q) „ >> q) q) ft JJ q) >5 q) q) Kontradiktion

(Wenn p, so p; und wenn q, so q.) (pDp.qDq) Nicht beides p und q. (~(p.q)) Wenn q, so p. (qz>p) Wenn p, so q. (pDq) p odor q. (pvq) Nicht q. (~q) Nicht p. (~p) p, oder q, aber nicht bcide. (p.~q:v:q.~p) Wenn p, so q; und wenn q, so p. (p^q) P q Weder p noch q. (~p.~q) oder (p|q) p und nicht q. (p.~q) q und nicht p. (q.~p) q und p. (q.p) (p und nicht p; q und nich q.) (p.~p.q.~q)

Diejenigen Wahrheitsmoglichkeiten seiner Wahrheitsargumente, welche den Satz bewahrheiten, will ich seine Wahr­ heitsgriinde nennen. Sind die Wahrheitsgriinde, die einer Anzahl von Satzcn gemeinsam sind, samtlich auch Wahrheitsgriinde eines bestimmten Satzes, so sagen wir, die Wahrheit dieses Satzes folge aus der Wahrheit jencr Sátze. Insbesondere folgt die Wahrheit eines Satzes „p“ aus der Wahrheit eines anderen „q“, wenn alle Wahrheitsgriinde des zweiten Wahrheitsgriinde des ersten sind. Die Wahrheitsgriinde des einen sind in denen des anderen enthalten; p folgt aus q. Folgt p aus q, so ist der Sinn von „p“ im Sinne von „q“ enthalten.

Logicko-filozofické pojednanie

5.101

[ 99 ]

Pravdivostně funkcie akéhokofvek počtu elementárnych viet sa dajú napísať v schéme takéhoto druhu:

(P p p p)

(p, q) Tautológia

(N P P P ) (PNP P ) (PPNP) (PPPN) (NNP P ) (NPNP ) (NP PN)

(p. q) (p, q) (p> q) (p, q) (p, q) (p, q) (p. q)

(PNNP ) (PNPN) (PPNN) (NNNP )

(P, (P, (p> (p>

q) q) q) q)

(NNPN ) (NPNN) (PNNN) (NNNN)

(p> (p> (p, (p.

q) 55 q) 55 q) 55 q ap. (q.p) q) Kontradikcia (p a nie p; q a nie q.) (p.~p.q.~q)

5.11

5.12

5.121

5.122

slovami: 55 55 55 55 55 55

55 55

55 55

(Ak p, tak p; a ak q, tak q.) (pDp.qoq) Nie oboje p a q. (~(p.q)) Ak q, tak p. (qDp) Ak p, tak q. (pz>q) p alebo q. (pvq) Nie q. (~q) Nie p. (~p) p, alebo q, nie však oboje. (p.~q:v:q.~p) Ak p, tak q; a ak q, tak p. (p=q)

P q Ani nie p, ani nie q. (~p.~q) alebo (p|q) p a nie q. (p.~q) q a nie p. (q.~p)

Tie pravdivostně možnosti jej pravdivostných argumentov, ktoré vetu robia pravdivou, budem nazývat jej pravdivost­ nými dovodmi. Ak sú všetky pravdivostně dóvody, ktoré sú společné pre istý počet viet, zároveň pravdivostnými dovodmi určitej vety, tak hovoříme, že pravdivost tejto vety vyplývá z prav­ divosti oných viet. Pravdivost nejakej vety „p“ vyplývá z pravdivosti inej vety „q“ najma vtedy, ak sú všetky pravdivostně dóvody druhej vety pravdivostnými dovodmi prvej vety. Pravdivostně dóvody jednej vety sú obsiahnulé v pravdi­ vostných dóvodoch druhej vety; p vyplývá z q. Ak p vyplývá z q, tak zmysel „p“ je obsiahnutý v zmysle „q“.

[100]

5.123

5.124 5.1241

5.13 5.131

5.1311

5.132

5.133 5.134

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

Wenn ein Gott eine Welt erschafft, worm gewisse Satze wahr si nd, so schafft er damit auch schon eine Welt, in welcher alle ihre Folgesatze stimmen. Und ahnlich kdnnte er keine Welt schaffen, worin der Satz „p“ wahr ist, ohne seine samtlichen Gegenstande zu schaffen. Der Satz bejaht jeden Satz, der aus ihm folgt. „p.q“ ist einer der Satze, welche „p“ bejahen, und zugleich einer der Satze, welche „q“ bejahen. Zwei Satze sind einander entgegengesetzt, wenn es keinen sinnvollen Satz gibt, der sie beide bejaht. Jeder Satz der einem anderen widerspricht, verneint ihn. DaB die Wahrheit eines Satzes aus der Wahrheit anderer Satze folgt, ersehen wir aus der Struktur der Satze. Folgt die Wahrheit eines Satzes aus der Wahrheit anderer, so driickt sich dies durch Beziehungen aus, in welchen die Formen jener Satze zu einander stehen; und zwar brauchen wir sie nicht erst in jene Beziehungen zu setzen, indem wir sie in einem Satz miteinander verbinden, sondern diese Be­ ziehungen sind intern und bestehen, sobaid, und dadurch daB, jene Satze bestehen. Wenn wir von pvq und ~p auf q schlieBen, so ist hier durch die Bezeichnungsweise die Beziehung der Satzformen von „pvq“ und „~p“ verhulll. Schreiben wir aber z. B. statt „pvq“ „p|q.|.p|q“ und statt „~p“ „p|p“ (p|q = weder p, noch q), so wird der innere Zusammenhang offenbar. (DaB man aus (x).fx auf fa schlieBen kann, das zeigt, daB die Allgemeinheit auch im Symbol „(x).fx“ vorhanden ist.) Folgt p aus q, so kann ich von q auf p schlieBen; p aus q folgem. Die Art des Schlusses ist allein aus den bciden Satzen zu entnehmen. Nur sie selbst kbnnen den SchluB rechtfertigen. „SchluBgesetzc“, welche - wie bei Frege und Russell - die Schliisse rechtfertigen sollen, sind sinnlos, und wáren iiberflussig. Alles Folgern geschieht a priori. Aus einem Elementarsatz laBt sich kein anderer folgern.

Logicko-filozofické pojednáme

5.123

5.124 5.1241

5.13 5.131

5.1311

5.132

5.133 5.134

[101 ]

Ak nějaký boh stvoří svět, v ktorom sú isté vety pravdivé, tak tým už stvoří aj svět, v ktorom súhlasia všetky ich dósledky. A podobné, nemohol by stvořit’ svět, v ktorom je veta „p“ pravdivá, bez toho, že by stvořil všetky jej před­ měty. Veta tvrdí každú vetu, ktorá z nej vyplývá. „p.q“jejedna z viet, ktoré tvrdia „p“, a zároveň jedna z viet, ktoré tvrdia „q“. Dve vety sú navzájom protikladné, ak neexistuje zmysluplná veta, ktorá ieh obidve tvrdí. Každá veta, ktorá nejakej inej vete protiřečí, ju neguje. To, že pravdivost’ nejakej vety vyplývá z pravdivosti iných viet, vidíme zo štruktúry týchto viet. Ak pravdivost’ nejakej vety vyplývá z pravdivosti iných viet, tak sa to vyjadřuje vzťahmi, v ktorých sa navzájom nachádzajú formy týchto viet; a sice, nemusíme ich do týchto vzťahov uviesť až tým, že ich navzájom spojíme v jednej vete, ale tieto vzťahy sú interně a existujú, len čo - a tým, že - existujú oné vety. Ak z pvq a ~p usúdime na q, tak je tu týmto spósobom označovania zastretý vztah větných foriem „pvq“ a „~p“. Ak však napr. namiesto „pvq“ napíšeme „p|q.|.p|q“ a namiesto „~p“ „p|p“ (p|q = ani nie p, ani nie q), tak sa táto vnútorná súvislosť stane zjavnou. (To, že z (x).fx možno usúdiť na fa, ukazuje, že všeobec­ nost’je přítomná aj v symbole ,,(x).fx“.) Ak p vyplývá z q, tak móžem z q usúdiť na p; p vyvodit’ z q. Druh úsudku možno vyčítat’ len z týchto dvoch viet. Iba ony samy móžu tento úsudok zdóvodniť. „Zákony usudzovania“, ktoré - ako u Fregeho a Russella majú zdóvodniť úsudky, sú bez zmyslu a boli by nadbytočné.

Všetko vyvodzovanie sa deje a priori. Z elementárnej vety sa nedá vyvodit’ nijaká iná el na veta.

[102]

5.135

5.136 5.1361

5.1362

5.1363

5.14 5.141 5.142 5.143

5.15

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

Auf keine Weise kann aus dem Bestehen irgendeiner Sachlage auf das Bestehen einer von ihr ganzlich verschiedenen Sachlage geschlossen werden. Einen Kausalnexus, der einen solchen SchluB rechtfertigte, gibt es nicht. Die Ereignisse der Zukunft konnen wir nicht aus den gegenwártigen erschlieBen. Der Glaube an den Kausalnexus ist der Aberglaube. Die Willensfreiheit besteht darin, daB zukiinftige Handlungen jetzt nicht gewuBt werden konnen. Nur dann kdnnten wir sie wissen, wenn die Kausalitát eine innere Notwendigkeit ware, wie die des logischen Schlusses. - Der Zusammenhang von Wissen und GewuBtem ist der der logi­ schen Notwendigkeit. („A weiB, daB p der Fall ist“ ist sinnlos, wenn p cine Tauto­ logie ist.) Wenn daraus, daB ein Satz uns einleuchtet, nicht folgt, daB er wahr ist, so ist das Einleuchtcn auch keine Rechtfertigung fiir unseren Glauben an seine Wahrheit. Folgt ein Satz aus einem anderen, so sagt dieser mehr als jener, jener weniger als dieser. Folgt p aus q und q aus p, so sind sie ein und derselbe Satz. Die Tautologie folgt aus alien Satzen: sie sagt nichts. Die Kontradiktion ist das Gemeinsame der Satze, was kein Satz mit einem anderen gemein hat. Die Tautologie ist das Gemeinsame aller Satze, welche nichts miteinander gemein haben. Die Kontradiktion verschwindet sozusagen auBcrhalb, die Tautologie innerhalb aller Satze. Die Kontradiktion ist die auBere Grenze der Satze, die Tau­ tologie ihr substanzloser Mittelpunkt. 1st Wr die Anzahl der Wahrheitsgriinde des Satzes „r“, Wrs die Anzahl derjenigen Wahrheitsgriinde des Satzes „s“, die zugleich die Wahrheitsgriinde von „r“ sind, dann nennen wir das Verhaltnis: Wrs:Wr das MaB der Wahrscheinlichkeit, welche der Satz „r“ dem Satz ,,s“ gibt.

LOGICKO-FILOZOFICKÉ POJEDNANIE

[ 103]

5.135

Z existencie istej situácie nemožno nijakým spósobom usúdiť na existenciu nejakej od nej úplné odlišnej situácie.

5.136

Neexistuje kauzálně spojenie, ktoré by zdůvodnilo takýto úsudok. Budúce události nemažeme vyvodit' z přítomných událostí. Pověra je viera v kauzálně spojenie.

5.1361

5.1362

Sloboda vole spočívá v tom, že teraz nemóžeme vedieť o budúcom konaní. Len vtedy by sme o ňom mohli vedieť, ak by kauzalita bola vnútornou nevyhnutnosťou, ako je ňou nevyhnutnosť logického úsudku. - Súvislosť medzi ve­ dením a tým, čo vieme, je súvislosťou logickej nevyhnutnosti. („A vie, že p je faktom“ je bez zmyslu, ak p je tautológia.)

5.1363

Ak z toho, že je nám nějaká veta zřejmá, nevyplývá, že je pravdivá, tak táto zrejmosť nie je ani zdóvodnením pře našu vieru v jej pravdivosť. Ak nějaká veta vyplývá z druhej, tak druhá hovoří viac ako prvá, prvá rnenej ako druhá. Ak p vyplývá z q a q z p, tak sú jednou a tou istou větou. Tautológia vyplývá zo všetkých viet: nehovoří nič. Kontradikcia je to spoločné pre vety, čo nemá nijaká veta spoločné s inou větou. Tautológia je to spoločné pre všetky vety, ktoré nemajú navzájom nič spoločné. Kontradikcia mizne takpovediac mimo, tautológia vo vnútri všetkých viet. Kontradikcia je vonkajšou hranicou viet, tautológia je ich bezsubstančným stredobodom.

5.14

5.141

5.142 5.143

5.15

Ak Pr je počet pravdivostných dóvodov vety „r“, Prs počet tých pravdivostných dóvodov vety „s“, ktoré sú zároveň pravdivostnými dóvodmi „r“, potom poměr: Prs:P, nazývá­ me mierou pravděpodobnosti, ktorú dává veta „r“ vete „s“.

[104]

5.151

5.1511 5.152

5.153

5.154

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

Sei in einem Schema wie dem obigen in No. 5.101 Wr die Anzahl der „W“ im Satze r; Wrs die Anzahl derjenigen „W“ im Satze s, die in gleichen Kolonnen mit „W“ des Satzes r stehen. Der Satz r gibt dann dem Satze s die Wahrschein-

lichkeit: Wrs:Wr. Es gibt keinen besonderen Gegenstand, der den Wahrscheinlichkeitssátzen eigen ware. Satze, welche keine Wahrheitsargumente mit einander gemcin haben, nennen wir von einander unabhángig. Zwei Elementarsatze geben einander die Wahrscheinlich-

keit ’/2. Folgt p aus q, so gibt der Satz „q“ dem Satz „p“ die Wahrschcinlichkeit 1. Die GewiBheit des logischen Schlusses ist ein Grenzfall der Wahrscheinlichkeit. (Anwendung auf Tautologie und Kontradiktion.) Ein Satz ist an sich weder wahrscheinlich noch unwahrscheinlich. Ein Ereignis trifft ein, oder es trifft nicht ein, ein Mittelding gibt es nicht. In einer Urne seien gleichviel weiBe und schwarze Kugeln (und keine andercn). Ich ziehc eine Kugel nach der anderen und lege sie wieder in die Urne zuriick. Dann kann ich durch den Versuch feststellen, daB sich die Zahlen der gezogenen schwarzen und weiBen Kugeln bei fortgesetztem Ziehen einander nahern. Das ist also kein mathematisches Faktum. Wenn ich nun sage: Es ist gleich wahrscheinlich, daB ich eine weiBe Kugel wie eine schwarze ziehen werde, so heiBt das: Alle mir bekannten Umstande (die hypothetisch angenommenen Naturgesetze mitinbegriffen) geben dem Eintreffen des einen Ereignisses nicht mehr Wahrschein­ lichkeit als dem Eintreffen des anderen. Das heiBt, sie ge­ ben - wie aus den obigen Erklarungen leicht zu entnehmen ist - jedem die Wahrscheinlichkeit Vi. Was ich durch den Versuch bestátige, ist, daB das Eintref­ fen der beiden Ereignisse von den Umstanden, die ich nicht

naher kenne, unabhángig ist.

Logicko-filozofické pojf.dnanje

[ 105]

5.151

Nech je v schéme, ako v tej, ktorá je uvedená v č. 5.101, Pr počet „P“ vo vete r; Prs počet tých „P“ vo vete s, ktoré sú v tých istých stlpcoch s „P“ vety r. Veta r dává potom vete s pravděpodobnost’: Prs:Pr.

5.1511

Neexistuje nijaký zvláštny predmet, ktorý by bol vlastný pravdepodobnostným větám. Vety, ktoré nemajú navzájom spoločné nijaké pravdivost­ ně argumenty, nazýváme navzájom nezávislé. Dve elementárne vety si navzájom dávajú pravděpodob­ nost ’/2. Ak p vyplývá z q, tak veta „q“ dává včte „p“ pravděpodob­ nost 1. Istota logického úsudku je hraničným prípadom pravděpodobnosti. (Použitie na tautológiu a kontradikciu.) Veta sama osebe nie je ani pravděpodobná, ani nepravdě­ podobná. Událost nastane, alebo nenastane, medzi tým nič neexistuje. Nech je v urně rovnaké množstvo bielych a čiernych guličiek (a nijaké iné). Vyťahujem jednu guličku za druhou a kladiem ich opat nazad do urny. Potom móžem týmto pokusom zistiť, že počty vytiahnutých čiernych a bielych guličick sa pri opakovanom tahaní navzájom přibližujú. Nie je to teda nijaké matematické faktum. Ak teraz poviem: je rovnako pravděpodobné, že vytiahnem bielu guličku, ako že vytiahnem čiernu guličku, tak to znamená: všetky mne známe okolnosti (vrátane hypotetic­ ky předpokládaných prírodných zákonov) nedávajú nastaniu jednej události viac pravděpodobnosti, ako nastaniu tej druhej. To znamená, že každej dávajú - ako možno lahko zistiť z horeuvedených vysvětlení - pravděpodobnost Ví. Čo týmto pokusom potvrdzujem, je to, že nastanie obidvoch

5.152

5.153

5.154

událostí je nezávislé od okolností, ktoré bližšie nepoznám.

[106]

5.155

5.156

5.2

5.21

5.22 5.23

5.231 5.232

5.233

5.234

5.2341

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

Die Einheit des Wahrscheinlichkeitssatzes ist: DieUmstánde - die ich sonst nicht weiter kenne - geben dem Eintreffen eines bestimmten Ereignisses den und den Grad der Wahrscheinlichkeit. So ist die Wahrscheinlichkeit eine Verallgemeinerung. Sie involviert eine allgemeine Beschreibung einer Satzform. Nur in Ermanglung der GewiBheit gebrauchen wir die Wahr­ scheinlichkeit. - Wenn wir zwar eine Tatsache nicht vollkommen kennen, wohl aber etwas iiber ihre Form wissen. (Ein Satz kann zwar ein unvollstándiges Bild einer gewissen Sachlage sein, aber er ist immer ein vollstándiges Bild.) Der Wahrschcinlichkeitssatz ist glcichsam cin Auszug aus anderen Sátzen. Die Strukturen der Satze stehen in internen Beziehungen zu einander. Wir kónnen diese internen Beziehungen dadurch in unserer Ausdruckweise hervorheben, dab wir einen Satz als Resultat einer Operation darstellen, die ihn aus anderen Sátzen (den Basen der Operation) hervorbringt. Die Operation ist der Ausdruck einer Beziehung zwischen den Strukturen ihres Resultals und ihrer Basen. Die Operation ist das, was mit dem einen Satz geschehen muB, um aus ihm den anderen zu machen. Und das wird natiirlich von ihren formalen Eigenschaften, von der internen Áhnlichkeit ihrer Formen abhángen. Die interne Relation, die eine Reihe ordnet, ist áquivalent mit der Operation, durch welchc cin Glicd aus dem ande­ ren entsteht. Die Operation kann erst dort auftreten, wo ein Satz auf logisch bedeutungsvolle Weise aus einem anderen entsteht. Also dort, wo die logische Konstruktion des Satzes anfángt. Die Wahrheitsfunklionen der Elcmentarsatze sind Rcsultate von Operationen, die die Elementarsatze als Basen haben. (Ich nenne diese Operationen Wahrheitsoperalioncn.) Der Sinn einer Wahrheitsfunktion von p ist eine Funktion des Sinnes von p.

Logicko-filozofické pojednanie

[107]

5.155

Jednotkou pravdepodobnostnej vety je: okolnosti - ktoré inak ďalej nepoznám - dávajú nastaniu určitej události ten a ten stupeň pravděpodobnosti.

5.156

Pravděpodobnost’je takto zovšeobecnením. Zahrna v sebe všeobecný opis vetnej formy. Pravděpodobnost’ používáme len z nedostatku istoty. - Totiž vtedy, keďnějaký fakt nepoznáme úplné, vieme však niečo o jeho forme. (Veta sice móže byť neúplným obrazom istej situácie, no vždy je nějakým úplným obrazom.) Pravdepodobnostná veta je akoby výťahom z iných viet.

5.2

Struktúry viet sú navzájom v interných vzťahoch.

5.21

Tieto interně vztahy móžeme v našom spósobe vyjadrenia zdórazniť tým, že vetu reprezentujeme ako výsledek operácie, ktorá ju vytvára z iných viet (báz operácie).

5.22

Operácia je výrazom vztahu medzi štruktúrami jej výsled­ ku a jej báz. Operácia je to, čo sa s jednou větou musí udiať, aby sa z nej urobila iná veta. A to bude, prirodzene, závisieť od ich formálnych vlastnos­ tí, od internej podobnosti ich foriem. Interná relácia, ktorá usporadúva nějaký rad, je ekvivalent­ ně s operáciou, prostredníctvom ktorej vzniká jeden člen z iného člena. Operácia sa móže vyskytnúť až tam, kde jedna veta vzniká z inej vety logicky zmysluplným spósobom. Teda tam, kde sa začína logická konštrukcia vety. Pravdivostně funkcie elementárnych viet sú výsledkami opcrácií, ktoré majú ako bázy elementárně vety. (Tieto ope­ rácie nazývaní pravdivostnými operáciami.) Zmysel pravdivostně] funkcie p je funkciou zmyslu p.

5.23

5.231

5.232

5.233

5.234

5.2341

[108]

5.24

5.241

5.242

5.25

5.251

5.252

5.2521

5.2522

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

Verneinung, logische Addition, logischeMultiplikation, etc., etc. sind Operationen. (Die Verneinung verkehrt den Sinn des Satzes.) Die Operation zeigt sich in einer Variablen; sie zeigt, wie man von einer Form von Sátzen zu einer anderen gelangen kann. Sie bringt den Unlerschied der Formen zum Ausdruck. (Und das Gemeinsame zwischen den Basen und dem Resultat der Operation sind eben die Basen.) Die Operation kennzeichnet keine Form, sondern nur den Unterschied der Formen. Dieselbe Operation, die „q“ aus „p“ macht, macht aus „q“ „r“ usf. Dies kann nur darin ausgcdruckt scin, daB „p“, „q“, „r“, etc. Variable sind, die gewisse formale Relationen allgemein zum Ausdruck bringen. Das Vorkommcn der Operation charakterisiert den Sinn des Satzes nicht. Die Operation sagt ja nichts aus, nur ihr Resultat, und dies hangt von den Basen der Operation ab. (Operation und Funktion durfen nicht miteinander verwechselt werden.) Eine Funktion kann nicht ihr eigenes Argument sein, wohl aber kann das Resultat einer Operation ihre eigcne Basis werden. Nur so ist das Fortschreiten von Glied zu Glied in einer Formenreihe (von Type zu Type in den Hierarchien Rus­ sells und Whiteheads) moglich. (Russell und Whitehead haben die Mbglichkeit dieses Fortschreitens nicht zugegeben, aber immer wiedcr von ihr Gebrauch gemacht.) Die fortgesetzte Anwendung einer Operation auf ihr eige­ nes Resultat nennc ich ihre successive Anwendung („O’O’O’a“ ist das Resultat der dreimaligen successiven Anwendung von „O’£“ auf „a“). In einem ahnlichen Sinne rede ich von der successiven Anwendung mehrerer Operationen auf eine Anzahl von Sátzen. Das allgemeine Glied einer Formenreihe a, O’a, O’O’a, ... schreibe ich daher so: „[a, x, O’x]“. Dieser Klammeraus-

LOGICKO-FILOZOFICKÉ POJEDNANIE

5.24

5.241

[ 109 ]

Negácia, logické sčítanie, logické násobenie, atď., atď. sú operácie. (Negácia obracia zmysel vety.) Operácia sa ukazuje v premennej; ukazuje, ako možno od jednej formy viet dospieť k inej formě viet. Vyjadřuje rozdiel foriem. (A to spoločné medzi bázami a výsledkem operácie sú prá­ vě bázy.) Operácia nevyznačuje formu, ale iba rozdiel foriem.

5.242

Tá istá operácia, ktorá z „p“ urobí „q“, urobí z „q“ „r“ atď. Dá sa to vyjádřit' len tak, že „p“, „q“, „r“, atď. sú premenné, ktoré všeobecne vyjadrujú isté formálně relácie.

5.25

Výskyt operácie necharakterizuje zmysel vety. Operácia predsa nič nevypovedá, iba jej výsledek, a ten závisí od báz operácie. (Operácia a funkcia sa nesmú navzájem zamieňať.)

5.251

Funkcia nemóže byť svojím vlastným argumentem, výsledok operácie sa však móže stať jej vlastnou bázou.

5.252

Len tak je možný postup od člena k členu v radě foriem (od typu k typu v Russellových a Whiteheadových hierarchiách). (Russell a Whitehead možnost’ tohto postupu nepripúšťali, ustavičněji! však využívali.)

5.2521

Opakované použitie operácie na jej vlastný výsledok nazý­ vám jej sukcesívnym použitím („0’0’0’a“ je výsledkem trojnásobného sukcesívneho použitia „0’4“ na „a“). V podobnom zmysle hovořím o sukcesívnom použití viacerých operácií na nějaký počet viet.

5.2522

Všeobecný člen radu foriem a, O’a, 0’0’a, ... píšem preto takto: ,,[a, x, O’xJ“. Tento výraz v zátvorke je premenná.

[110]

5.2523 5.253 5.254

5.3

5.31

5.32

5.4

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

druck ist eine Variable. Das erste died des Klammerausdruckes ist der Anfang der Formenreihe, das zweite die Form eines bcliebigen Gliedes x der Reihe und das dritte die Form desjenigen Gliedes der Reihe, welches auf x unmittelbar folgt. Der Begriff der successiven Anwendung der Operation ist Equivalent mit dem Begriff „und so weiter“. Eine Operation kann die Wirkung einer anderen riickgangig machen. Operationen kbnnen einander aufheben. Die Operation kann verschwinden (z. B. die Verneinung in ,,~~p“:~~p=p). Alle Satze sind Resultate von Wahrheitsoperationen mit den Elementarsatzen. Die Wahrheitsoperation ist die Art und Weise, wie aus den Elementarsatzen die Wahrheitsfunktion entsteht. Nach dem Wesen der Wahrheitsoperation wird auf die gleiche Weise, wie aus den Elementarsatzen ihre Wahrheits­ funktion, aus Wahrheitsfunktionen eine neue. Jede Wahr­ heitsoperation erzeugt aus Wahrheitsfunktionen von Ele­ mentarsatzen wieder eine Wahrheitsfunktion von Elemen­ tarsatzen, eincn Satz. Das Resultat jeder Wahrheitsoperati­ on mit den Resultaten von Wahrheitsoperationen mit Ele­ mentarsatzen ist wieder das Resultat Einer Wahrheitsope­ ration mit Elementarsatzen. Jeder Satz ist das Resultat von Wahrheitsoperationen mit Elementarsatzen. Die Schemata No. 4.31 haben auch dann eine Bedeutung, wenn „p“, „q“, „r“, etc. nicht Elcmentarsatze sind. Und es ist leicht zu sehen, daB das Satzzeichen in No. 4.442, auch wenn „p“ und „q“ Wahrheitsfunktionen von Elemen­ tarsatzen sind, Eine Wahrheitsfunktion von Elementarsat­ zen ausdriickt. Alle Wahrheitsfunktionen sind Resultate der successiven Anwendung einer endlichen Anzahl von Wahrheitsopera­ tionen auf die Elcmentarsatze. Hier zeigt es sich, daB es „logische Gegenstandc“, „logische Konstantě“ (im Sinne Freges und Russells) nicht gibt.

Logicko-filozofické pojednanie

[111]

Prvý člen výrazu v zátvorke je začiatok radu foriem, druhý je forma lubovolného člena x tohto radu a třetí je forma toho člena radu, ktorý následuje bezprostredne za x.

5.2523

5.253

5.254

5.3

5.31

5.32

5.4

Pojem sukcesívneho použitia operácie je ekvivalentný s pojmom „a tak dalej“. Jedna operácia móže eliminovat’ účinok inej operácie. Ope­ rácie sa móžu navzájem rušit. Operácia móže zmiznúť (napr. negácia v „—p“:—p=p). Všetky vety sú výsledkami pravdivostných operácií s elementárnymi větami. Pravdivostná operácia je spósob, ako z elemcntárnych viet vzniká pravdivostná funkcia. Podlá podstaty pravdivostně] operácie sa tým istým spósobom, ako sa z elementárnych viet stane ich pravdivostná funkcia, stane z pravdivostných funkcií nová pravdivostná funkcia. Každá pravdivostná operácia vytvára z pravdivost­ ných funkcií elementárnych viet opat pravdivostná funkciu elementárnych viet, vetu. Výsledok každej pravdivost­ ně] operácie s výsledkami pravdivostných operácií s elementárnymi větami je opat výsledkom jednej pravdivost­ ně] operácie s elementárnymi větami. Každá veta je výsledkom pravdivostných operácií s ele­ mentárnymi větami. Schémy č. 4.31 majú význam aj vtedy, ak „p“, „q“, „r“, atď. nie sú elementárnymi větami. A lahko vidieť, že větný znak v č. 4.442 vyjadřuje jednu pravdivostná funkciu elementárnych viet, aj keď„p“ a „q“ sú pravdivostnými funkciami elementárnych viet.

Všetky pravdivostně funkcie sú výsledkami sukcesívneho použitia konečného počtu pravdivostných operácií na ele­ mentárně vety. Tu sa ukazuje, že „logické predmety“, „logické konštanty“ (vo Fregeho a Russellovom zmysle) neexistuji!.

[112]

5.41

5.42

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosopiiicus

Denn: Alle Resultate von Wahrheitsoperationen mit Wahrheitsfunktionen sind identisch, welche eine und dieselbe Wahrheitsfunktion von Elementarsatzen sind. DaB v, Z), etc. nicht Beziehungen im Sinne von rechts und

links etc. sind, leuchtet ein. Die Moglichkeit des kreuzweisen Definierens dcr logischen „Urzeichen“ Freges und Russells zeigl schon, daB diese keine Urzeichen sind, und schon erst recht, daB sie keine

5.43

5.44

Relationen bezeichnen. Und es ist offenbar, daB das „D“, welches wir durch und „v“ definieren, identisch ist mit dem, durch welches wir „v“ mit definieren, und daB dieses „v“ mit dem ersten identisch ist. Usw. DaB aus einer Tatsache p unendlich viele andere folgen sollten, namlich ~~p,------- p, etc., ist doch von vornherein kaum zu glauben. Und nicht weniger merkwiirdig ist, daB die unendliche Anzahl der Satze der Logik (der Mathematik) aus einem halben Dutzend „Grundgesetzen“ folgen. Alle Satze der Logik sagen aber dasselbe. Namlich nichts. Die Wahrheitsfunktionen sind keine materiellen Funktionen. Wenn man z. B. eine Bejahung durch doppelte Verneinung erzeugen kann, ist dann die Verneinung - in irgendeinem Sinn - in der Bejahung enthalten? Verneint „—p“ ~p, oder

5.441

5.442

bejaht es p; oder beides? Der Satz „~~p“ handelt nicht von der Verneinung wie von einem Gegenstand; wohl aber ist die Moglichkeit der Ver­ neinung in der Bejahung bereits prajudiziert. Und gábe es einen Gegenstand, der hieBe, so mtiBte „—p“ etwas anderes sagen ais „p“. Denn der eine Satz wiirde dann eben von ~ handeln, der andere nicht. Dieses Verschwinden der scheinbaren logischen Konstanten tritt auch ein, wenn „~(3x).~fx“ dasselbe sagt wie „(x).fx“, oder ,,(3x).fx.x=a“ dasselbe wie „fa“. Wenn uns ein Satz gegeben ist, so sind mit ihm auch schon die Resultate aller Wahrheitsoperationen, die ihn zur Basis

haben, gegeben.

Logicko-filozofjcké pojednanie

5.41

5.42

5.43

5.44

5.441

5.442

[ 113 J

Lebo: všetky výsledky pravdivostných operácií s pravdivostnými funkciami, ktoré sú jednou a tou istou pravdivostnou ťunkciou elementárnych viet, sú identické. Je zřejmé, že v, Z), atď. nie sú vzťahmi v zmysle napravo a n alav o atď. Už možnost’ vzájemného definovania Fregeho a Russellových „základných znakov“ logiky ukazuje, že tieto nie sú základnými znakmi, a tým skór, že neoznačujú nijaké relácie. A je zjavné, že „z>“, ktorý definujeme prostředníctvom a „v“, je identický s tým, ktorým definujeme „v“ pomocou a že tento „v“ je identický s tým prvým. Atď. Už na prvý pohlaď sa však sotva dá veriť tomu, že by z faktu p málo vyplývat' nekonečne vela iných faktov, a to —p, p, atď. A nemenej pozoruhodné je, že nekonečný po­ čet viet logiky (matematiky) vyplývá z pol tucta „základ­ ných zákonov“. Všetky vety logiky však hovoria to isté. Totiž nič. Pravdivostně funkcie nie sú materiálnymi funkciami. Ak napr. prostredníctvom dvojitej negácic možno vytvořit’ tvrdenie, je potom negácia - v nejakom zmysle - obsiahnutá v tvrdení? Neguje „—p“ ~p, alebo tvrdí p; alebo oboje? Veta „—p“ nehovoří o negácii ako o nejakom predmete; možnost’ negácie je však v tvrdení už prejudikovaná. A ak by existoval predmet, ktorý by sa nazýval tak „-—p“ by muselo hovořit niečo iné ako „p“. Pretože jedna veta by potom hovořila o druhá nie.

Toto zmiznutie zdánlivých logických konštánt nastáva tiež vtedy, keď „~(3x).~fx“ hovoří to isté ako „(x).fx“, alebo ,,(3x).fx.x=a“ to isté ako „fa“. Ak je nám daná nějaká veta, tak sú s ňou dané už aj výsled­ ky všetkých pravdivostných operácií, ktorých je bázou.

[114]

5.45

5.451

5.452

5.453

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

Gibt es logische Urzeichen, so muB eine richtige Logik ihre Stellung zueinander klar machen und ihr Dasein rechtfertigen. Der Bau der Logik aus ihren Urzeichen muB klar werden. Hat die Logik Grundbegriffe, so mussen sie von einander unabhángig sein. 1st ein Grundbegriff eingefiihrt, so muB er in alien Verbindungen eingefiihrt sein, worin er iiberhaupt vorkommt. Man kann ihn also nicht zuerst fur eine Verbindung, dann noch einmal fur eine andere einfiihren. Z. B.: 1st die Vcrneinung eingefiihrt, so mussen wir sie jetzt in Sátzen von der Form „~p“ ebenso verstehen, wie in Sátzen wic ,,~(pvq)“, „(Bx).-fx“ u. a. Wir diirfen sie nicht erst fiir die eine Klasse von Fallen, dann fiir die andere einfiihren, denn es blicbc dann zweifelhaft, ob ihre Bedeutung in bciden Fallen die gleiche ware und es ware kein Grund vorhanden, in bcidcn Fallen dieselbe Art der Zeichenverbindung zu beniitzen. (Kurz, fiir die Einfuhrung der Urzeichen gilt, mutatis mutandis, dasselbe, was Frege („Grundgesetze der Arithmetik“) fiir die Einfuhrung von Zeichen durch Definitionen gesagt hat.) Die Einfuhrung eines neuen Behelfes in den Symbolismus der Logik muB immer ein folgenschweres Ereignis sein. Kein neuer Behelf darf in die Logik - sozusagen, mit ganz unschuldiger Miene - in Klammern oder unter dem Striche eingefiihrt werden. (So kommen in den „Principia Mathematica“ von Russell und Whitehead Definitionen und Grundgesetze in Worten vor. Warum hier plótzlich Worte? Dies bediirfte einer Rechtfertigung. Sie fehlt und muB fehlen, da das Vorgehen tatsáchlich unerlaubt ist.) Hat sich aber die Einfuhrung eines neuen Behelfes an einer Stelle ais nótig erwiesen, so muB man sich nun sofort fragen: Wo muB dieser Behelf nun immer angewandt werden? Seine Stellung in der Logik muB nun erklárt werden. Alle Zahlen der Logik mussen sich rechtfertigen lassen. Oder vielmehr: Es muB sich herausstellen, daB es in der Logik keine Zahlen gibt.

LOGICKO-FILOZOFICKÉ POJEDNAN1E

5.45

5.451

[115]

Ak existujú základné logické znaky, tak správná logika musí vyjasnit’ ich vzájomné postavenie a zdóvodniť ich existen­ cím Výstavba logiky z jej základných znakov sa musí stať jasnou. Ak má logika základné pojmy, tak musia byť navzájem nezávislé. Ak je základný pojem zavedený, tak musí byť zavedený vo všetkých spojeniach, v ktorých sa vóbec vy­ skytuje. Nemožno ho teda zaviesť najprv pre jedno spojenie, potom ešte raz pre iné. Napr.: ak je negácia zavedená, tak jej teraz musíme rozumieť vo větách formy „~p“ rovnako, ako vo větách ako ,,~(pvq)“, ,,(3x).~fx“ a i. Nesmieme ju zaviesť najprv pre jednu triedu prípadov, potom pre inú triedu prípadov, pretože potom by ostalo pochybné, či by bol jej význam v obidvoch prípadoch ten istý a neexistoval by dóvod použit' v obidvoch prípadoch ten istý druh spojenia znakov. (Skrátka, pre zavádzanie základných znakov platí, mutatis mutandis, to isté, čo povedal Frege (Grimdgesetze der Arithmetik') o zavádzaní znakov pomocou definícií.)

5.452

Zavedenie novej pomocky do symbolizmu logiky musí byť vždy udalosťou s vážnými dósledkami. Nová pomócka ne­ smíc byť do logiky zavedená - takpovediac, s úplné nevin­ nou tvárou - v zátvorke alebo pod čiarou. (Tak sa v Russellových a Whiteheadových Principia Mathematica vyskytujú definície a základné zákony vyjádřené slovami. Prečo tu zrazu šlová? To by si vyžadovalo zdóvodnenie. Toto chýba a chýbať musí, kedže tento postup je fakticky nedovolený.) Ak sa však zavedenie novej pomocky preukázalo na nejakom mieste ako potřebné, tak sa musíme okamžité opýtať: kde sa teraz musí táto pomócka vždy použit? Třeba vysvět­ lit’jej postavenie v logiko.

5.453

Všetky čísla logiky sa musia dať zdóvodniť. Alebo skór: musí vysvitnúť, že v logike neexistujú nijaké čísla.

[116]

5.454

5.4541

5.46

5.461

5.4611 5.47

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-piiilosophicus

Es gibt keine ausgezeichneten Zahlen. In der Logik gibt es kein Nebeneinander, kann es keine Klassifikation geben. In der Logik kann es nicht Allgemeineres und Spezielleres geben. Die Ldsungen der logischen Probleme miissen einfach sein, dcnn sie setzen den Standard der Einfachheit. Die Menschen haben iminer geahnt, daB es ein Gebiet von Fragen geben miisse, deren Antworten - a priori - symme­ trised, und zu cinem abgeschlossenen, regelmaBigen Gebilde vereint liegen. Ein Gebiet, in dem der Satz gilt: Simplex sigilium veri. Wenn man die logischen Zeichen richtig einfuhrte, so hatte man damit auch schon den Sinn aller ihrer Kombinationen eingeftihrt; also nicht nur „pvq“ sondern auch schon ,,~(pv~q)“ etc. etc. Man hatte damit auch schon die Wirkung aller nur moglichen Kombinationen von Klammern eingeftihrt. Und damit ware es klar geworden, daB die eigentlichen allgemeinen Urzeichen nicht die „pvq“, ,,(3x).fx“, etc. sind, sondern die allgemeinste Form ihrer Kombinationen. Bedcutungsvoll ist die scheinbar unwichtige Tatsache, daB die logischen Scheinbeziehungen, wie v und z>, der Klam­ mern bedtirfen - im Gegensatz zu den wirklichen Beziehungen. Die Bentitzung der Klammern mit jcncn scheinbaren Ur­ zeichen dculet ja schon darauf hin, daB diese nicht die wirk­ lichen Urzeichen sind. Und es wird doch wohl niemand glauben, daB die Klammern eine selbstandige Bcdeutung haben. Die logischen Operationszeichen sind Interpunktionen. Es ist klar, daB alles, was sich uberhaupt von vornherein liber die Form aller Satze sagen liiBt, sich aufeinmal sagen lassen muB. Sind ja schon im Elementarsatze alle logischen Operationen enthalten. Denn „fa“ sagt dasselbe wie ,,(3x).fx.x=a“.

LoGICKO-FILOZOFICKÉ POJEDNAN1E

5.454

[117]

Neexistuji! nijaké význačné čísla, V logike neexistuje nijaké vedla seba, nemože v nej existo­ vat’ nijaká klasifikácia. V logike nemože existovat’ všeobecnejšie a špeciálnejšie.

5.4541

Riešenia logických problémov musia byť jednoduché, pro­ tože určujú standard jednoduchosti. Ludia vždy tušili, že musí existovat’ oblast’ otázok, kde sú odpovede - a priori - symetricky přepojené a zjednotené do uzavretého, pravidelného útvaru. Oblasť, v ktorej platí veta: simplex sigillum veri.

5.46

Ak by sa logické znaky zaviedli správné, tak by sa tým zaviedol už aj zmyscl všetkých ich kombinácií; teda niclcn „pvq“, ale už aj „~(pv~q)‘‘ atď. atď. Zaviedlo by sa tým už aj pósobenie všetkých čisto možných kombinácií zátvoriek. A tým by sa vyjasnilo, že vlastnými všeobecnými základ­ nými znakmi nie sú znaky „pvq“, ,,(3x).fx“, atď., ale najvšeobecnejšia forma ich kombinácií.

5.461

Významným je zdanlivo nedoležitý fakt, že zdánlivé logic­ ké vztahy, ako v a zd, si vyžadujú zátvorky - v protiklade k skutečným vzťahom. Použitie zátvoriek s týmito zdánlivými základnými znak­ mi už predsa naznačuje, že tieto znaky nie sú skutečnými základnými znakmi. A nikto si predsa nebude myslieť, že zátvorky majú samostatný význam.

5.4611 5.47

Znaky logických operách sú interpunkciami. Je jasné, že všetko, čo sa vobec dá vopred povedať o forme všetkých viet, musí sa dať povedať naraz. V elementárnej vete sú už predsa obsiahnuté všetky logic­ ké operácie. Protože „fa“ hovoří to isté ako ,,(3x).fx.x=a“.

[118]

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

Wo Zusammengesetztheit ist, da ist Argument und Funktion, und wo diese sind, sind bereits alle logischen Konstanten. Man konnte sagen: Die Eine logische Konstantě ist das, was alle Satze, ihrer Nátur nach, mit einander gemein haben. Das aber ist die allgemeine Satzform. 5.471 5.4711

5.472

5.473

5.4731

5.4732 5.47321

5.4733

Die allgemeine Satzform ist das Wesen des Satzes. Das Wesen des Satzes angeben, heiBt, das Wesen aller Beschreibung angeben, also das Wesen der Welt. Die Beschreibung der allgemeinsten Satzform ist die Beschreibung des einen und einzigen allgemeinen Urzeichens der Logik. Die Logik muB fur sich selber sorgen. Ein mogliches Zeichen muB auch bezeichnen konnen. Al­ les was in der Logik móglich ist, ist auch erlaubt. („Sokra­ tes ist identisch“ heiBt darum nichts, weil es koine Eigenschaft gibt, die „identisch“ heiBt. Der Satz ist unsinnig, weil wir eine willkurliche Bestimmung nicht getroffen haben, aber nicht darum, weil das Symbol an und fiir sich unerlaubt ware.) Wir konnen uns, in gewissem Sinne, nicht in der Logik irren. Das Einleuchten, von dem Russell so viel sprach, kann nur dadurch in der Logik entbehrlich werden, daB die Sprache selbst jeden logischen Fehler verhindert. - DaB die Logik a priori ist, besteht darin, daB nicht unlogisch gedacht wer­ den kann. Wir konnen einem Zeichen nicht den unrechten Sinn gcben. Occams Devise ist natiirlich keine willkurliche, oder durch ihren praktischen Erfolg gerechtfertigte Regel: Sie besagt, daB unnotige Zeicheneinheiten nichts bedeuten. Zeichen, die Einen Zweck erfullen, sind logisch Equiva­ lent, Zeichen, die keinen Zweck erfullen, logisch bedeutungslos. Frege sagl: Jedcr rechtmaBig gebildete Satz muB einen Sinn haben; und ich sage: Jeder mbgliche Satz ist rechtmaBig gcbildct, und wcnn er keinen Sinn hat, so kann das nur da-

Logicko-filozofické pojednanie

5.471 5.4711 5.472

[119]

Kde je zloženosť, tam je argument a funkcia, a kde sú tieto, tam sú už všetky logické konstanty. Mohli by sme povcdať: jedinou logickou konstantou je to, čo majú všetky vety, z hladiska svojej povahy, navzájom spoločné. To je však všeobecná větná forma. Všeobecná větná forma je podstata vety. Udať podstatu vety znamená udat podstatu každého opisu, teda podstatu světa. Opis najvšeobecnejšej vetnej formy je opisom jedného a jediného všeobecného základného znaku logiky.

5.473

Logika sa musí starat’ sama o seba. Možný znak musí aj byť schopný označovat'. Všetko, čo je v logike možné, je aj dovolené. („Sokrates je identický“ neznamená nič preto, lebo neexistuje nijaká vlastnost’, ktorá sa nazýva „identický“. Táto veta je nezmyselná, pretože sme neurobili nějaké lubovolné určenie, nie však preto, že by bol tento symbol sáni osebe nedovolený.) V logike sa, v istom zmysle, nemóžeme mýliť.

5.4731

Zrejmosť, o ktorej Russell tak vela hovořil, sa móže v logi­ ke stať postrádatelhou len tým, že jazyk sám zabráni každej logickej chybě. - To, že logika je a priori, spočívá v tom, že nemožno myslieť alogicky.

5.4732 5.47321

Znaku nemóžeme dať nesprávný zmysel. Occamova devíza nie je, prirodzene, nijaké lubovolné alebo svojim praktickým úspechom zdóvodnené-pravidlo: hovoří, že nepotřebné znakové jednotky nič neznamenajú. Znaky, ktoré spíňajú jeden účel, sú logicky ekvivalentně, znaky, ktoré nespíňajú nijaký účel, sú logicky bez významu.

5.4733

Frege hovoří: každá legitimně utvořená veta musí mať zmy­ sel; a ja hovořím: každá možná veta je utvořená správné,

[ 120 ]

5.474 5.475

5.476

5.5

5.501

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

ran liegen, daB wir einigen seiner Bestandteile keine Be­ den tung gegeben haben. (Wenn wir auch glauben, es getan zu haben.) So sagt „Sokrates ist identisch“ darum nichts, weil wir dem Wort „identisch“ als Eigenschaftswort keine Bedeutung gegeben haben. Denn, wenn es als Gleichheitszeichen auftritt, so symbolisiert es auf ganz andere Art und Weise - die bezeichnende Beziehung ist eine andere, - also ist auch das Symbol in bciden Fallen ganz verschieden; die beiden Sym­ bole haben nur das Zeichen zufallig miteinander gemein. Die Anzahl der nótigen Grundoperationen hangt nur von unserer Notation ab. Es kommt nur darauf an, ein Zeichensystem von einer bestimmten Anzahl von Dimensionen - von einer bestimmten mathematischen Mannigfaltigkeit - zu bildcn. Es ist klar, daB es sich hier nicht um eine Anzahl von Grundbegriffen handelt, die bezeichnet werden miissen, sondern um den Ausdruck einer Regel. Jede Wahrheitsfunktion ist ein Resultat der successiven Anwendung der Operation (— --W) (£,....) auf Elementarsatze. Diese Operation verneint samtliche Sátze in der rechten Klammer, und ich nenne sie die Negation dieser Sátze. Einen Klammerausdruck, dessen Glieder Sátze sind, deute ich - wenn die Reihenfolge der Glieder in der Klammer gleichgultig ist - durch ein Zeichen von der Form „(£)“ an. ist eine Variable, deren Wcrte die Glieder des Klammerausdruckes sind; und der Strich liber der Variablen dcutet an, daB sie ihre sámtlichen Werte in der Klammer vertritt. (Hat also 4 etwa die 3 Werte P, Q, R, so ist (4)=(P, Q, R).) Die Werte der Variablen werden festgesetzt. Die Festsetzung ist die Beschreibung der Sátze, welche die Variable vertritt. Wie die Beschreibung der Glieder des Klammerausdruckes geschieht, ist unwesentlich.

Logicko-filozoficképojednanie

5.474

5.475

5.476

5.5

[ 121 ]

a ak nemá zmysel, tak to može byť zapříčiněné len tým, že sme niektorým z jej súčastí nedali nijaký význam. (Aj keďsi myslíme, že sme to urobili.) Tak „Sokrates je identický“ nehovoří nič preto, lebo sme slovu „identický“ ako přídavnému menu nedali nijaký význam. Pretože, ak toto slovo vystupuje ako znak totož­ nosti, tak symbolizuje úplné iným spósobom - označujúci vzťah je iný, - teda aj symbol je v obidvoch prípadoch úpl­ né odlišný; obidva symboly majú len náhodou navzájom spoločný znak. Počet potřebných základných operácií závisí len od nasej notácie. Záleží len na tom, aby sme vytvořili znakový systém s ur­ čitým počtom dimenzií - s určitou matematickou rozmanitosťou. Je jasné, že tu nejde o počet základných pojmov, ktoré musi a byť označené, ale o vyjadrenie pravidla.

Každá pravdivostná funkcia je výsledkem sukcesívneho použitia operácie

(-—P)(4,....)

5.501

na elementárne vety. Táto operácia neguje všetky vety v právej zátvorke a nazý­ vám ju negáciou týchto viet. Výraz v zátvorke, ktorého členmi sú vety, naznačujem - ak poradie členov v zátvorke nie jc dóležité - pomocou znaku formy „(£)“. ,4“ je premenná, ktorej hodnotami sú členy výrazu v zátvorke; a čiarka nad premennou naznačuje, že zastupuje všetky jej hodnoty v zátvorke. (Ak má teda £ povedzme 3 hodnoty P, Q, R, tak (Č)=(P, Q, R)-) Hodnoty premennej sa stanovujú. Toto stanovenie je opisorn viet, ktoré premenná zastupuje. Ako sa deje opis členov výrazu v zátvorke, je nepodstatné.

[ 122 ]

5.502

5.503

5.51 5.511

5.512

5.513

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

Wir konnen drei Arten der Beschreibung unterscheiden: 1. die direkte Aufzáhlung. In diesem Fall konnen wir statt der Variablen einfach ihre konstanten Werte setzen. 2. Die Angabe einer Funktion fx, deren Werte fur alle Werte von x die zu beschreibenden Sátze sind. 3. Die Angabe eines formalen Gesetzes, nach welchem jene Sátze gebildet sind. In diesem Faile sind die Glieder des Klammerausdrucks sarntliche Glieder einer Formenreihe. Ich schreibe also statt „(------ W) (£,.■• .)“ ,,N(^)“. N(4) ist die Negation samtlicher Werte der Satzvariablen 4. Da sich offenbar leicht ausdriicken láBt, wie mit dieser Operation Sátze gebildet werden konnen und wic Sátze mit ihr nicht zu bilden sind, so muB dies auch einen exakten Ausdruck finden konnen. Hat £ nur einen Wert, so ist N(£)=~p (nicht p), hat es zwei Werte, so ist N(£)=~p.~q (weder p noch q). Wie kann die allumfassende, weltspiegelnde Logik so spezielle Haken und Manipulationen gebrauchen? Nur, indem sich alle diese zu einem unendlich feinen Netzwerk, zu dem groBen Spiegel, verkniipfen. „~p“ ist wahr, wenn „p“ falsch ist. Also in dem wahren Satz „~p“ ist „p“ ein falscher Satz. Wie kann ihn nun der Strich mit der Wirklichkeit zum Stimmen bringen? Das, was in „~p“ verneint, ist aber nicht das sondern dasjenige, was alien Zeichen dieser Notation, welche p verneinen, gemeinsam ist. Also die gemeinsame Regel, nach welcher „~p“, „----- p“, „~pv~p“, „~p.~p“, etc. etc. (ad inf.) gebildet werden. Und dies Gemeinsame spiegelt die Verneinung wider. Man konnte sagen: Das Gemeinsame aller Symbole, die sowohl p ais q bejahen, ist der Satz „p.q“. Das Gemeinsa­ me aller Symbole, die entweder p oder q bejahen, ist der Satz „pvq“. Und so kann man sagen: Zwei Sátze sind einander entgegengesetzt, wenn sie nichts miteinander gemein haben, und: Jeder Satz hat nur ein Negativ, weil es nur einen Satz gibt, der ganz auBerhalb seiner liegt.

LOGICKO-FILOZOFICKÉ P0JEDNAN1E

[ 123 ]

Móteme rozlišit’ tri druhy opisu: 1. Priamy výpočet. V tom­ to případe móžeme namiesto premennej jednoducho dosadif jej konstantně hodnoty. 2. Udanie funkcie fx, ktorej hod­ notami pre všetky hodnoty x sú opísané vety. 3. Udanie formálneho zákona, podlá ktorého sú tieto vety utvořené. V tomto případe sú členmi výrazu v zátvorke všetky členy radu foriem.

5.502 5.503

5.51 5.511

5.512

5.513

Teda namiesto „(------ P) * ,... (< .)“ píšem N(4) je negácia všetkých hodnot vetnej premennej 4. Kedže zjavne sa dá 1’ahko vyjádřit', ako možno pomocou tejto operácie utvořit’ vety a ako sa vety pomocou nej utvo­ řit nedajú, tak sa pre to musí dať nájsť exaktně vyjadrenie.

Ak £ má len jednu hodnotu, tak N(4)=~p (nie p), ak má dve hodnoty, tak N(£)=~p.~q (ani nie p, ani nie q). Ako móže všezahrnajúca, svět zrkadliaca logika používat také špeciálne háčiky a manipulácie? Len tak, že tieto všet­ ky sa spájajú do nekonečne jemnej siete, do velkého zrkadla. „~p“ je pravdivé, ak „p“ je nepravdivé. Teda v pravdivej vete „~p“ je „p“ nepravdivou větou. Ako ju može táto čiarka priviesť k tomu, aby súhlasila so skutočnosťou? To, čo v „~p“ neguje, však nie je ale to, čo je společné pre všetky znaky tejto notácie, ktoré negujú p. Teda spoločné pravidlo, podlá ktorého sa tvoria „~p“, „----- p“, „~pv~p“, „~p.~p“, atď atď. (ad inf.). A toto spo­ ločné zrkadlí negáciu. Mohli by sme povedať: to, čo je spoločné pre všetky sym­ boly, ktoré tvrdia tak p, ako aj q, je veta „p.q“. To, čo je spoločné pre všetky symboly, ktoré tvrdia buď p, alebo q, je veta „pvq“. A tak možno povedať: dve vety sú navzájom protikladné, ak nemajú navzájom nič spoločné, a: každá veta má len jeden negativ, pretože existuje len jedna veta, ktorá leží celkom mimo nej.

I 124 ]

5.514

5.515

5.5151

5.52

5.521

5.522

5.523

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

Es zeigt sich so auch in Russells Notation, daB „q:pv~p“ dasselbe sagt wie „q“; daB „pv~p“ nichts sagt. 1st eine Notation festgelegt, so gibt es in ihr eine Regel, nach der alle p verneinenden Sátze gebildet werden, eine Regel, nach der alle p bejahenden Sátze gebildet werden, eine Regel, nach der alle p oder q bejahenden Sátze gebil­ det werden, usf. Diese Regeln sind den Symbolen áquivalent und in ihnen spiegelt sich ihr Sinn wider. Es muB sich an unseren Symbolen zeigen, daB das, was durch „v“, „.“, etc. miteinander verbunden ist, Sátze sein mussen. Und dies ist auch der Fall, denn das Symbol „p“ und „q“ setzt ja selbst das „v“,etc. voraus. Wcnn das Zeichen „p“ in „pvq“ nicht fur ein komplexes Zeichen steht, dann kann es allein nicht Sinn haben; dann konnen aber auch die mit „p“ gleichsinnigen Zeichen „pvp“, „p.p“, etc. keinen Sinn haben. Wenn aber „pvp“ keinen Sinn hat, dann kann auch „pvq“ keinen Sinn haben. MuB das Zeichen des negativen Satzes mit dem Zeichen des positiven gebildet werden? Warum solíte man den negativen Satz nicht durch eine negative Tatsache ausdriicken konnen. (Etwa: Wenn „a“ nicht in einer bestimmten Beziehung zu „b“ steht, konnte das ausdriicken, daB aRb nicht der Fall ist.) Aber auch hier ist ja der negative Satz indirekt durch den positiven gebildet. Der positive Satz muB die Existenz des negativen Satzes voraussetzen und umgekehrt. Sind die Werte von £ samtliche Werte einer Funktion fx fiir alle Werte von x, so wird N(4)=~(Bx).fx. Ich trenne den Begriff Alle von der Wahrheitsfunktion. Frege und Russell haben die Allgemeinheit in Verbindung mit dem logischen Produkt oder der logischen Šumme eingefuhrt. So wurde es schwer, die Sátze ,,(3x).fx“ und ,,(x).fx“, in welchen beide Ideen beschlossen liegen, zu verstehen. Das Eigentumliche der Allgemeinheitsbezeichnung ist erstens, daB sie auf ein logisches Urbild hinweist, und zweitens, daB sie Konstantě hervorhebt. Die Allgemeinheitsbezeichnung tritt als Argument auf.

Logicko-filozoficképojednanie

5.514

5.515

5.5151

5.52

5.521

5.522

5.523

[125]

Tak sa aj v Russellovej notácii ukazuje, že „q:pv~p“ hovo­ ří to isté ako „q“; že „pv~p“ nehovoří nič. Ak je notácia stanovená, tak v nej existuje pravidlo, podlá ktorého sa tvoria všetky vety negujúce p, pravidlo, podlá ktorého sa tvoria všetky vety tvrdiace p, pravidlo, podlá ktorého sa tvoria všetky vety tvrdiace p alebo q, atď. Tieto pravidla sú ekvivalentně so symbolmi a v nich sa zrkadlí ich zmysel. Na našich symbolech sa musí ukázat’, že to, čo je navzájem spojené prostredníctvom „v“, atd’., musia byť vety. A tak to aj je, pretože symbol „p“ a „q“ predsa sám předpo­ kládá „v“, atď. Ak znak „p“ v „pvq“ nezastupuje zložený znak, potom sám nemože mať zmysel; potom však ani znaky, ktoré majú ten istý zmysel ako „p“ - „pvp“, „p.p“, atď. - nemóžu mať nijaký zmysel. Ak však „pvp“ nemá zmysel, potom nemože mať zmysel ani „pvq“.

Musí byť znak negatívnej vety vytvořený pomocou znaku pozitívnej vety? Prečo by sme nemohli negativnu vetu vy­ jádřit’ pomocou negativného faktu? (Povedzme: ak „a“ nie je v určitom vztahu s „b“, tak by to mohlo vyjadřovat, že aRb nie je faktom.) No aj tu je negativna veta utvořená nepriamo prostredníc­ tvom pozitívnej vety. Pozitivna veta musí předpokládat' existenciu negatívnej vety a naopak. Ak sú hodnotami 4 všetky hodnoty funkcie fx pre všetky hodnoty x, tak N(4)=~(3x).fx. Pojem všetky oddelújem od pravdivostně] funkcie. Frege a Russell zaviedli všeobecnosť v spojení s logickým súčinom alebo s logickým súčtom. Tak sa stalo obťažným porozumieť větám ,,(3x).fx“ a „(x).fx“, v ktorých sú obe idey obsiahnuté. Specifickosfou označenia všeobecnosti je, po prvé, že pou­ kazuje na logický pravzor, a po druhé, že vyzdvihuje kon­ stanty. Označenie všeobecnosti vystupuje ako argument.

[126]

5.524

5.525

5.526

5.5261

5.5262

5.53

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

Wenn die Gegenstánde gegeben sind, so sind uns damit auch schon alle Gegenstánde gegeben. Wenn die Elementarsátze gegeben sind, so sind damit auch alle Elementarsátze gegeben. Es ist unrichtig, den Satz ,,(3x).fx“ - wie Russell dies tut in Worten durch „fx ist moglich“ wiederzugeben. GewiBheit, Móglichkeit oder Unmóglichkeit einer Sachlage wird nicht durch einen Satz ausgedriickt, sondern dadurch, daB ein Ausdruck eine Tautologie, ein sinnvoller Satz oder eine Kontradiktion ist. Jener Prázedenzfall, auf den man sich immer berufen mbchte, muB schon im Symbol selber liegen. Man kann die Welt vollstándig durch vollkommen verallgemeinerte Sátze beschreiben, das heiBt also, ohne irgendeinen Namen von vornherein einem bestimmten Gegenstand zuzuordnen. Um dann auf die gewohnliche Ausdruckweise zu kommen, muB man einfach nach dem Ausdruck: „Es gibt ein und nur ein x, welches ...“ sagen: Und dies x ist a. Ein vollkommen verallgemeinerter Satz ist, wie jeder andere Satz, zusammengesetzt. (Dies zeigt sich daran, daB wir in ,,(Bx,(p).(px“ „x=a“ schreiben wir also z. B. ,,(3x).fx.Z).fa:~(3x,y).fx.fy“. Und der Satz: „Nur Ein x befriedigt f()“ lautet: ,,(3x).fx:~(3x,y).fx.fy“. Das Gleichheitszeichen ist also kein wesentlicher Bestandteil der Bcgriffsschrift. Und nun sehen wir, daB Scheinsátze wie: „a=a“, ;,a=b.b=c.z>a=c“, ,,(x).x=x“, ,,(3x).x=a“, etc. sich in einer richtigen Begriffsschrift gar nicht hinschreiben lassen. Damit erledigen sich auch alle Probléme, die an solche Scheinsátze geknupft waren. Alle Probléme, die Russells „Axiom of Infinity“ mit sich bringt, sind schon hier zu Ibsen.

Logicko-filozofické pojednanie

5.5301

[ 129]

Je zřejmé, že identita nie je relácia medzi predmetmi. To sa stane velmi jasným, ak preskúmame napr. vetu ,,(x):fx.z>.x=a“. Čo táto veta hovoří, je jednoducho to, že iba a spíňa funkciu f, a nic to, že iba také věci splňajú funkciu f, ktoré majú istý vztah k a. Pravda, mohli by sme povedať, že iba a má tento vztah k a, ale nato, aby sme toto vyjádřili, by sme potřebovali sám znak totožnosti.

5.5302

5.5303

5.531

5.532

5.5321

5.533 5.534

5.535

Russellova definícia „=“ nepostačuje; pretože podlá nej nemožno povedať, že dva predmety majú všetky vlastnosti spoločné. (Dokonca aj ak táto veta nie je nikdy pravdivá, predsa len má zmysel.) Dalo by sa povedať: hovořit’ o dvoch veciach, že sú identic­ ké, je nezmysel, a hovořit’ o jednej věci, že je identická sama so sebou, nehovoří vobec nič. Nepíšem teda „f(a,b).a=b“, ale ,,f(a,a)“ (alebo ,,f(b,b)“). A nepíšem „f(a,b).~a=b“, ale ,,f(a,b)“. A analogicky: nie ,,(3x,y).f(x,y).x=y“, ale „(3x).f(x,x)“; a nic „(3x,y).f(x,y).~x=y“, ale „(3x,y).f(x,y)“. (Teda namiesto Russellovho „(3x,y).f(x,y)“ „(3x,y).f(x,y).v.(3x).f(x,x) “.) Namiesto ,,(x):fxDX=a“ teda píšeme napr. ,,(3x).fx.D.fa:~(3x,y).fx.fy“. A veta: „Len jedno x spíňa f()“ znie: ,,(3x).fx:~(3x,y).fx.fy“. Znak totožnosti teda nie je podstatnou súčasťou pojmové­ ho písma. A teraz vidíme, že zdánlivé vety ako: „a=a“, „a=b.b=c.z>a=c“, ,,(x).x=x“, ,,(3x).x=a“, atď. sa v správnom pojmovom pišme vobec nedajú napísať. Týmto sa riešia tiež všetky problémy, ktoré boli spojené s takýmito zdánlivými větami. Všetky problémy, ktoré so sebou prináša Russellova „Axiom of Infinity“, třeba riešiť už tu.

[130]

5.5351

5.5352

5.54 5.541

5.542

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

Das, was das Axiom of Infinity sagen soil, wiirde sich in der Sprache dadurch ausdrticken, daB es unendlich viele Namen mit verschiedener Bedeutung gabe. Es gibt gewisse Faile, wo man in Versuchung gerát, Ausdriicke von der Form „a=a“ oder „pop“ u. dgl. zu bentitzen. Und zwar geschieht dies, wenn man von dem Urbild: Satz, Ding, etc. reden rnochte. So hat Russell in den „Prin­ ciples of Mathematics“ den Unsinn „p ist ein Satz“ in Symbolen durch „pop“ wiedergegeben und ais Hypothese vor gewisse Sátze gestellt, damit deren Argumentstellen nur von Sátzen besetzt werden kdnnten. (Es ist schon darum Unsinn, die Hypothese pop vor einen Satz zu stehen, um ihm Argumente der richtigen Form zu sichern, weil die Hypothese ftir einen Nicht-Satz als Argu­ ment nicht falsch, sondern unsinnig wird, und weil der Satz selbst durch die unrichtige Gattung von Argumenten un­ sinnig wird, also sich selbst ebenso gut, oder so schlecht, vor den unrechten Argumenten bewahrt wie die zu diesem Zweck angehangte sinnlose Hypothese.) Ebenso wollte man „Es gibt keine Dinge“ ausdrticken durch „~(3x).x=x“. Aber selbst wenn dies ein Satz ware - ware er nicht auch wahr, wenn es zwar „Dinge gábe“, aber diese nicht mit sich selbst identisch waren? In der allgemeinen Satzform kommt der Satz im Satze nur als Basis der Wahrheitsoperationen vor. Auf den ersten Blick scheint es, als kbnne ein Satz in einem anderen auch auf andere Weise vorkommen. Besonders in gewissen Satzformen der Psychologie, wie „A glaubt, daB p der Fall ist“, oder „A denkt p“, etc. Hier scheint es námlich oberfláchlich, als sttinde der Satz p zu einem Gegenstand A in einer Art von Relation. (Und in der modernen Erkenntnistheorie (Russell, Moore, etc.) sind jene Sátze auch so aufgefaBt worden.) Es ist aber klar, daB „A glaubt, daB p“, „A denkt p“, „A sagt p“ von der Form „,p‘ sagt p“: Und hier handelt es sich nicht um eine Zuordnung von einer Tatsache und einem Gegen-

Logicko-filozoficképojednanie

5.5351

5.5352

5.54 5.541

5.542

[ 131 ]

To, čo má hovoriť Axiom of Infinity, by sa v jazyku vyjad­ řovalo prostredníctvom existencie nekonečne vela mien s odlišným významom. Existujú isté případy, kedy sa dostáváme do pokušenia po­ užit výrazy formy „a=a“ alebo „pz)p“ a pod. A sice, deje sa to vtedy, keď by sme chceli hovoriť o pravzore: vete, věci atď. Tak Russell v Principles of Mathematics nezmysel „p je veta“ prepísal symbolmi pomocou „pz)p“ a postavil ako hypotézu před isté vety, aby sa ich miesta pre argu­ menty mohli obsadzovať iba větami. (Postaviť hypotézu pz>p před nejakú vetu, aby sa jej zaistili argumenty správnej formy, je nezmyslom už preto, lebo táto hypotéza nebude pre nie-vetu ako argument nepravdi­ vá, ale nezmyselná, a lebo táto veta sama bude kvoli ne­ správnému druhu argumentov nezmyselná, teda samu seba chráni právě tak dobré - alebo tak zle - před nesprávnými argumentmi, ako pre tento účel připojená hypotéza bez zmyslu.) Právě tak niektorí chceli „neexistujú nijaké věci“ vyjadriť pomocou „~(3x).x=x“. Ale aj keby to bola veta - nebola by pravdivá tiež vtedy, ak by sice „věci existovali“, neboli by však samy so sebou identické? Vo všeobecnej vetnej forme sa vyskytuje veta vo vete iba ako báza pravdivostných operácií. Na prvý pohlaď sa zdá, akoby sa nějaká veta mohla v inej vyskytovat aj iným spósobom. Najma v istých větných formách psychologie, ako „A verí, že p je faktom“, alebo „A myslí p“, atď. Tu sa totiž na pohlaď zdá, akoby veta p bola v akejsi relácii s nějakým predmetom A. (A v modernej teorii poznania (Russell, Moore, atď.) boli tieto vety takto aj chápané.) Je však jasné, že „A verí, že p“, „A myslí p“, „A hovoří p“ majú formu ,„p‘ hovoří p“: a tu nejde o priradenie faktu

[ 132 J

5.5421

5.5422

5.5423

5.55

5.551

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

stand, sondern um die Zuordnung von Tatsachen durch Zuordnung ihrer Gegenstande. Dies zeigt auch, daB die Seele - das Subjekt etc. - wie sie in der heutigen oberflachlichen Psychologie aufgefaBt wird, ein Unding ist. Eine zusammengesetzte Seele ware námlich keine Seele mehr. Die richtige Erklarung der Form des Satzes „A urteilt p“ muB zeigen, daB es unmoglich ist, einen Unsinn zu urteilen. (Russells Theorie geniigt dieser Bedingung nicht.) Einen Komplex wahrnehmen heiBl wahrnehmen, daB sich seine Bestandteile so und so zu einander verhalten. Dies erklart wohl auch, daB man die Figur

auf zweierlei Art als Wtirfel sehen kann; und alle ahnlichen Erscheinungcn. Denn wir sehen eben wirklich zwei verschiedene Tatsachen. (Sehe ich erst auf die Ecken a und nur fluchtig auf b, so erscheint a vorne; und umgekehrt.) Wir mussen nun die Frage nach alien moglichen Formcn der Elementarsatze a priori beantworten. Dor Elementarsatz besteht aus Namen. Da wir aber die Anzahl der Namen von verschiedener Bedeutung nicht angeben kbnnen, so konncn wir auch nicht die Zusammensetzung des Elementarsatzes angebcn. Unser Grundsatz ist, daB jede Frage, die sich uberhaupt durch die Logik entscheiden laBt, sich ohne weiteres entscheiden lassen muB. (Und wenn wir in die Lage kommen, ein solches Problem durch Ansehen der Welt beantworten zu mussen, so zeigt dies, daB wir auf grundfalscher Fahrte sind.)

Logicko-filozofické pojednanie

5.5421

[133]

a předmětu, ale o priradenie faktov prostredníctvom priradenia ich predmetov. To tiež ukazuje, že duša - subjekt atď. - ako je chápaná v dnešnej povrchnej psychologii, je chiméra. Zložená duša by už totiž nebola dušou.

5.5422

Správné vysvetlenie formy vety „A súdi p“ musí ukázat', že je nemožné súdiť nezmysel. (Russellova teória túto podmienku nespíná.)

5.5423

Vnímat’ nějaký komplex znamená vnímať, že sa jeho súčasti majú k sebe tak a tak. Toto tiež vysvětluje, že obrazec

možno vidieť ako kočku dvorná spósobmi; a všetky podob­ né javy. Pretože skutočne vidíme dva odlišné fakty. (Ak sa pozerám najprv na vrcholy a a iba letmo na vrcholy b, tak sa a javí vpředu; a naopak.) 5.55

Otázku o všetkých možných formách elementárnych viet musíme teraz zodpovedaf a priori. Elementárna veta pozostáva z mien. Kedže však nevieme udať počet mien s odlišným významem, tak nevieme udat ani zloženie elementárnej vety.

5.551

Naším principem je, že každá otázka, ktorá sa vobec dá rozhodnúť pomocou logiky, sa musí dať rozhodnut’ bez čohokolvek ďalšieho. (A ak sa dostáváme do situácie, že sa pri odpovedaní na takýto problém musíme pozrieť na svět, tak to ukazuje, že sme na úplné nesprávnej stope.)

[134]

5.552

5.5521

5.553

5.554

5.5541

5.5542

5.555

5.556

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

Die „Erfahrung“, die wir zum Verstehen der Logik brauchen, ist nicht die, daB sich etwas so und so verhalt, sondem, daB etwas 1st: aber das ist eben keine Erfahrung. Die Logik ist vor jeder Erfahrung - daB etwas so ist. Sie ist vor dem Wie, nicht vor dem Was. Und wenn dies nicht so ware, wie kdnnten wir die Logik anwenden? Man kónnte sagen: Wenn es eine Logik gábe, auch wenn es keine Welt gábe, wie kónnte es dann eine Logik geben, da es eine Welt gibt? Russell sagte, es gábe einfache Relationen zwischen verschiedenen Anzahlen von Dingen (Individuals). Aber zwi­ schen welchen Anzahlen? Und wie soli sich das entscheiden? - Durch die Erfahrung? (Eine ausgezeichnete Zahl gibt es nicht.) Die Angabe jeder speziellen Form ware vollkommen willkurlich. Es soli sich a priori angeben lassen, ob ich z. B. in die Lage kommen kann, etwas mit dem Zeichen einer 27stelligen Relation bezeichnen zu miissen. Diirfen wir denn aber iiberhaupt so fragen? Kónnen wir eine Zeichenform aufstellen und nicht wissen, ob ihr etwas entsprechen kónne? Hat die Frage einen Sinn: Was muB sein, damit etwas derFall-sein kann? Es ist klar, wir haben vom Elementarsatz einen Begriff, abgesehen von seiner besonderen logischen Form. Wo man aber Symbole nach einem System bilden kann, dort ist dieses System das logisch wichtige und nicht die einzelnen Symbole. Und wie ware es auch moglich, daB ich es in der Logik mit Formen zu tun hátte, die ich erfinden kann; sondern mit dem muB ich es zu tun haben, was es mir moglich macht, sie zu erfinden. Eine Hierarchie der Formen der Elementarsátze kann es nicht geben. Nur was wir selbst konstruieren, kónnen wir voraussehen.

Logicko-filozofické pojednanie

[ 135 ]

5.552

„Skúsenosť“, ktorú potřebujeme pre porozumenie logike, nie je tou skúsenosťou, že sa niečo má tak a tak, ale, že niečo je: to však právě nie je nijaká skúsenosť. Logika je před každou skúsenosťou - že je niečo tak. Je před Ako, nie před Čo.

5.5521

A ak by to tak nebolo, ako by sme mohli logiku používať? Mohli by sme povedať: ak by logika existovala, aj keby neexistoval svět, ako by potom mohla existovat’ logika, kedže svět existuje? Russell povedal, že existujú jednoduché relácie medzi róznymi poctami věcí (Individuals). Ale medzi ktorými počtami? A ako sa to má rozhodnúť? - Prostredníctvom skúsenosti? (Význačné číslo neexistuje.) Udanie akejkolvek špeciálnej formy by bolo úplné lubovolhé. Má sa dať a priori udať, či sa napr. móžem dostat' do takej situácie, že niečo musím označit’ pomocou znaku 27miestnej relácie. Smieme sa však vdbec takto pýtat’? Možeme zostaviť nejakú znakovú formu a nevedieť, či jej niečo móže zodpovedať? Má zmyscl táto otázka: čo musí byť, aby niečo mohlo byťfaktom? Je jasné, že máme istý pojem o elementárnej vete, bez chla­ du na jej konkrétnu logickú formu. Kde však možno tvoriť symboly podlá nějakého systému, tam je logicky dóležitý tento systém, a nie jednotlivé sym­ boly. A ako by aj bolo možné, že by som mal v logike do činenia s formami, ktoré móžem vynájsť? Ale musím mať do čine­ nia s tým, čo mi umožňuje tieto formy vynájsť.

5.553

5.554

5.5541

5.5542

5.555

5.556

Nemóže existovat hierarchia foriem elementárnych viet. Len to, čo sami konštruujeme, možeme předvídat.

[136]

5.5561

5.5562

5.5563

5.557

5.5571

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-piiilosophicus

Die empirische Realitat ist begrenzt durch die Gesamtheit der Gegenstande. Die Grenze zeigt sich wieder in der Ge­ samtheit der Elementarsátze. Die Hierarchien sind, und miissen unabhángig von der Re­ alitat sein. Wissen wir aus rein logischen Griinden, daB es Elementar­ sátze geben muB, dann muB es jeder wissen, der die Sátze in ihrer unanalysierten Form versteht. Alle Sátze unserer Umgangssprache sind tatsáchlich, so wie sie sind, logisch vollkommen geordnet. - Jenes Einfachste, was wir hier angeben sollcn, ist nicht ein Gleichnis der Wahrheit, sondern die voile Wahrheit selbst. (Unsere Probleme sind nicht abstrakt, sondern vielleicht die konkretesten, die es gibt.) Die Anwendung der Logik entschcidet dartiber, welche Ele­ mentarsátze es gibt. Was in der Anwendung liegt, kann die Logik nicht vorausnehmen. Das ist klar: Die Logik darf mit ihrer Anwendung nicht kollidieren. Aber die Logik muB sich mit ihrer Anwendung beriihren. Also diirfen die Logik und ihre Anwendung einander nicht iibergreifen. Wenn ich die Elementarsátze nicht a priori angeben kann, dann muB es zu offenbarem Unsinn ftihren, sie angeben zu

5.6

wollen. Die Grenzen meiner Sprache bedeuten die Grenzen meiner

5.61

Welt. Die Logik erfullt die Welt; die Grenzen der Welt sind auch

ihre Grenzen. Wir kbnnen also in der Logik nicht sagen: Das und das gibt

es in der Welt, jenes nicht. Das wiirde námlich scheinbar voraussetzen, daB wir gewisse Mdglichkeiten ausschlieBen, und dies kann nicht der Fall sein, da sonst die Logik uber die Grenzen der Welt hinaus miiBte; wenn sie námlich diese Grenzen auch von der anderen Seite betrachten konnte.

LOGICKO-FILOZOFICKÉ POJEDNÁME

[137]

5.5561

Empirická realita je ohraničená súhrnom predmetov. Táto hranica sa opat' ukazuje v súhrne elementárnych viet. Hierarchie sú a musia byť nezávislé od reality.

5.5562

Ak z čisto logických dóvodov vieme, že elementárne vety musia existovat’, potom to musí vedieť každý, kto větám rozumie v ich neanalyzovanej forme. Všetky vety nášho běžného jazyka sú fakticky, tak ako sú, v dokonalom logickom poriadku. - To najjednoduchšie, čo tu máme udat', nie je připodobněním pravdy, ale úplná prav­ da sama. (Naše problémy nie sú abstraktně, ale azda tie najkonkrétnejšie, ktoré existujú.) Pouzitie logiky rozhoduje o tom, ktoré elementárne vety existujú. Čo tkvie v použití, nemóže logika předvídat’.

5.5563

5.557

To je jasné: logika nesmie kolidovat' so svojím použitím. No logika sa musí so svojím použitím dotýkať. Teda logika a jej použitie nesmú do seba navzájom přesa­ hovat’.

5.5571

Ak nemóžem elementárne vety udat' a priori, potom musí viesť k zjavnému nezmyslu, keďich chcem udat’.

5.6

Hranice mójho jazyka znamenajú hranice mójho světa.

5.61

Logika vyplňa svět; hranice světa sú aj jej hranicami. V logiko teda nemóžeme povedať: to a to vo svete existuje, tamto nie. To by totiž zjavne předpokládalo, že vylučujeme isté mož­ nosti, a to nie je možné, keďže inak by logika musela vystúpiť za hranice světa; ak by totiž mohla skúmať tieto hra­ nice aj z druhej strany.

[138]

5.62

5.621 5.63 5.631

5.632 5.633

5.6331

5.634

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

Was wir nicht denken kónnen, das kónnen wir nicht denken; wir kónnen also auch nicht sagen, was wir nicht den­ ken kónnen. Diese Bemerkung gibt den Schlussel zur Entscheidung der Frage, inwieweit der Solipsismus eine Wahrheit ist. Was der Solipsismus namlich meint, ist ganz richtig, nur láBt es sich nicht sagen, sondern es zeigt sich. DaB die Welt meine Welt ist, das zeigt sich darin, daB die Grenzen der Sprache (der Sprache, die allein ich verstehe) die Grenzen meiner Welt bedeuten. Die Welt und das Leben sind Eins. Ich bin meine Welt. (Der Mikrokosmos.) Das denkende, vorstellende, Subjekt gibt es nicht. Wenn ich ein Buch schriebe „Die Welt, wie ich sie vorfand“, so ware darin auch uber meinen Leib zu berichten und zu sagen, welche Glieder meinem Willen unterstehen und welche nicht, etc., dies ist namlich eine Methode, das Subjekt zu isolieren, oder vielmehr zu zeigen, daB es in einem wichtigen Sinne kein Subjekt gibt: Von ihm allein namlich kónnte in diesem Buche nicht die Rede sein. Das Subjekt gehórt nicht zur Welt, sondern es ist eine Grenze der Welt. Wo in der Welt ist ein metaphysisches Subjekt zu merken? Du sagst, es verhalt sich hier ganz wie mit Auge und Gesichtsfeld. Aber das Auge siehst du wirklich nicht. Und nichts am Gesichtsfeld laBt darauf schlieBen, daB es von einem Auge gesehen wird. Das Gesichtsfeld hat namlich nicht etwa eine solche Form:

Das hángt damit zusammen, daB kein Teil unserer Erfahrung auch a priori ist. Alles, was wir sehen, kónnte auch anders sein.

Logicko-filozoficképojednanie

[139]

Čo nemóžeme myslieť, to nemóžeme myslieť; nemóžeme teda ani povedať, čo nemóžeme myslieť.

5.62

5.621 5.63 5.631

Táto poznámka poskytuje kluč k rozhodnutiu otázky, kolko pravdy je v solipsizme. Totiž to, čo solipsizmus mieni, je úplné správné, len sa to nedá povedať, ale sa to ukazuje. To, že svět je mojím svetom, sa ukazuje v tom, že hranice tohto jazyka (jazyka, ktorému jedinému rozumiem) znamenajú hranice mójho světa. Svět a život sú jedno. Som svojím svetom. (Mikrokozmos.) Mysliaci, predstavujúci si subjekt neexistuje. Ak by som písal knihu „Svět, ako sa mi naskýtal“, bolo by v nej třeba informovať aj o mojom tele a povedať, ktoré údy podliehajú mojej voli a ktoré nie, atd’.; taje totiž metoda, ako izolovat’ subjekt, alebo skór, ako ukázat’, že v istom dóležitom zmysle nijaký subjekt neexistuje: o ňom jedinom by totiž v tejto knihe nemohla byť reč.

5.632

Subjekt nepatří k světu, ale je hranicou světa.

5.633

Kde vo svete možno spozorovať metafyzický subjekt? Hovoříš, že sa to tu má celkom tak, ako s okom a zorným polom. No oko skutočne nevidíš. A nič na zornom poli neumožňuje usudzovať na to, že ho vidí nějaké oko. Zorné pole totiž nemá povedzme takúto formu:

5.6331

5.634

To súvisí s tým, že ani nijaká časť našej skúsenosti nie je a priori. Všetko, čo vidíme, by mohlo byť aj inak.

[ 140 ]

5.64

5.641

6

6.001

6.002

6.01

6.02

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

Alles, was wir uberhaupt beschreiben kbnnen, kbnnte auch anders sein. Es gibt keine Ordnung der Dinge a priori. Hier sieht man, daft der Solipsismus, streng durchgefuhrt, mit dem reinen Realismus zusammenfállt. Das Ich des So­ lipsismus schrumpft zum ausdehnungslosen Punkt zusammen, und es bleibt die ihm koordinierte Realitat. Es gibt also wirklich einen Sinn, in welchem in der Philo­ sophic nichtpsychologisch vom Ich die Rede sein kann. Das Ich tritt in die Philosophic dadurch ein, daB „die Welt meine Welt ist“. Das philosophische Ich ist nicht der Mensch, nicht der menschliche Kdrper, oder die menschliche Seele, von der die Psychologie handelt, sondern das metaphysische Sub­ jekt, die Grenze - nicht ein Teil - der Welt. Die allgemeine Form der Wahrheitsfunktion ist: [p, £, N(4)]■ Dies ist die allgemeine Form des Satzes. Dies sagt nichts anderes, als daB jeder Satz ein Resultat der successiven Anwendung der Operation N(£) auf die Elementarsatze ist. 1st die allgemeine Form gegeben, wie ein Satz gebaut ist, so ist damit auch schon die allgemeine Form davon gege­ ben, wie aus einem Satz durch eine Operation ein anderer erzeugt werden kann. Die allgemeine Form dcr Operation Q’(n) ist also: [q).(p):Z):(q)“ miteinander verbunden eine Tau­ tologie ergeben, zeigt, daB q aus p und pZDq folgt. DaB ,,(x).fx:D:fa“ eine Tautologie ist, daB fa aus (x).fx. folgt. Etc. etc. Es ist klar, daB man zu demselben Zweck statt der Tautolo­ gien auch die Kontradiktionen verwenden konnte. Um eine Tautologie als solche zu erkennen, kann man sich, in den Fallen, in welchen in der Tautologie keine Allgemeinheitsbezeichnung vorkommt, folgender anschaulichen Methode bedienen: Ich schreibe statt „p“, ,,q“, „r“ etc. „WpF“, „WqF“, „WrF“ etc. Die Wahrheitskombinationen driicke ich durch Klammern aus, z. B..:

W q F

W p F

und die Zuordnung der Wahr- oder Falschheit des ganzen Satzes und der Wahrheitskombinationen der Wahrheitsargumente durch Striche auf folgende Weise:

( W p F

F ......i.... \ \ W q F '

W

LOGICKO-FILOZOFICKÉ POJEDNANIE

6.12

[ 145 ]

ších faktov to, že pravdivost' alebo nepravdivost nie-logických viet sa nedá poznat’ na vete samej. To, že vety logiky sú tautologie, ukazuje formálně - logic­ ké - vlastnosti jazyka, světa. To, že ich súčasti takto pospájané dávajú tautológiu, cha­ rakterizuje logiku ich súčasti. Na to, aby vety pospájané určitým sposobom dávali tauto­ lógiu, musia mať určité vlastnosti štruktúry. To, že takto spojené dávajú tautológiu, teda ukazuje, že tieto vlastnosti štruktúry majú.

6.1201

To, že napr. vety „p“ a „~p“ v spojení ,,~(p.~p)“ dávajú tautológiu, ukazuje, že si navzájem protirečia. To, že vety „p=)q“, „p“ a „q“ vo forme „(pZ>q).(p):D:(q)“ dávajú na­ vzájem spojené tautológiu, ukazuje, že q vyplývá z p a pZ)q. To, že ,,(x).fx:Z):fa“ je tautológia, ukazuje, že fa vyplývá z (x).fx. atď. atď.

6.1202

Je jasné, že pre ten istý účel by sme namiesto tautologií mohli použit’ aj kontradikcie. Aby sme tautológiu rozpoznali ako tautológiu, móžeme v případech, v ktorých sa v tautologii nevyskytuje označenie všeobecnosti, použit' túto názornú metodu: na­ miesto „p“, „q“, „r“ atď. píšem „PpN“, „PqN“, „PrN“ atď. Pravdivostně kombinácie vyjadrujem pomocou zátvoriek, napr.:

6.1203

P

( ~ \ p N_____________ P q N 'v........... .......... J

a priradenie pravdivosti alebo nepravdivosti celej vety a pravdivostných kombinácií pravdivostných argumentov pomocou čiar takýmto sposobom:

( p p N

,N ~\ P q N

, \ P

[146]

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

Dies Zeichen wiirde also z. B. den Satz pZ)q darstellen. Nun will ich z. B. den Satz ~(p.~p) (Gesetz des Widerspruchs) daraufhin untersuchen, ob er eine Tautologie ist. Die Form „~4“ wird in unserer Notation

W \ „w e F“ F geschrieben; die Form „< *.?]

“ so:

W / \ .. ------ ZX

w e v

f

\ \ '

\ 7

/w q

A

f J

XF Daher lautet der Satz ~(p.~q) so:

6.121

Setzen wir statt „q“ „p“ ein und untersuchen die Verbin­ dung der áuBersten W und F mit den innersten, so ergibt sich, daB die Wahrheit des ganzen Satzes alien Wahrheitskombinationen seines Argumentes, seine Falschheit keiner der Wahrheitskombinationen zugeordnet ist. Die Sátze der Logik demonstrieren die logischen Eigenschaften der Sátze, indem sie sie zu nichtssagenden Sátzen verbinden.

Logicko-filozofické pojednanie

[ 147]

Tento znak by teda reprezentoval napr. vetu pz>q. Teraz chcem napr. vetu ~(p.~p) (zákon protirečenia) preskúmať z toho hladiska, či je tautológiou. Forma „~4“ sa v nasej notácii píše

P

\ „p e

n“

N

takto:

Forma

P

P $ N \ l

.— f \

'

\

A J

P T] N

XN Preto veta ~(p.~q) znie takto:

6.121

Ak namiesto „q“ dosadíme „p“ a preskúmame spojenie najkrajnejších P a N s najvnútornejšími, tak dostaneme, že pravdivost celej vety je priradená všetkým pravdivostným kombináciámjej argumentu, jej nepravdivost nijakej zpravdivostných kombinácií. Vety logiky demonštrujú logické vlastnosti viet tým, že ich spájajú do nič nehovoriacich viet.

[148]

6.122

6.1221

6.1222

6.1223

6.1224

6.123

6.1231

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-piiilosophicus

Diese Methode konnte man auch eine Nullmethode nennen. Im logischen Satz werden Satze miteinander ins Gleichgewicht gebracht und der Zustand des Gleichgewichts zeigt dann an, wie diese Satze logisch beschaffen sein mtissen. Daraus ergibt sich, daB wir auch ohne die logischen Satze auskommen kbnnen, da wir ja in einer entsprechenden Notation die formalen Eigenschaften der Sátze durch das bloBe Ansehen dieser Satze erkennen kbnnen. Ergeben z. B. zwei Satze „p“ und „q“ in der Verbindung „pDq“ eine Tautologie, so ist klar, daB q aus p folgt. DaB z. B. „q“ aus „pzDq.p“ folgt, ersehen wir aus diesen beiden Sátzen selbst, aber wir kbnnen es auch so zeigen, indem wir sie zu ,,pziq.po:q“ verbinden und nun zeigen, daB dies eine Tautologie ist. Dies wirft ein Licht auf die Frage, warum die logischen Satze nicht durch die Erfahrung bestatigt werden kbnnen, ebensowenig wie sic durch die Erfahrung widerlegt wer­ den kbnnen. Nicht nur muB ein Satz der Logik durch keine mbgliche Erfahrung widerlegt werden kbnnen, sondern er darf auch nicht durch eine solche bestatigt werden kbn­ nen. Nun wird klar, warum man oft fiihlte, ais wáren die „logi­ schen Wahrheiten“ von uns zu „fordem“-. Wir kbnnen sie namlich insofern fordem, als wir eine geniigende Notation fordem kbnnen. Es wird jetzt auch klar, warum die Logik die Lehre von den Formen und vom SchlieBen gennant wurde. Es ist klar: Die logischen Geselzc durfen nicht selbst wieder logischen Gesetzen unterstehen. (Es gibt nicht, wie Russell mcinte, fiir jede „Type“ ein eigenes Gesetz des Widerpruches, sondern Eines geniigt, da es auf sich selbst nicht angewendet wird.) Das Anzeichen des logischen Satzes ist nicht die Allgemeingtiltigkeit. Allgemein sein heiBt ja nur: zufalligerweise fur alle Dinge gelten. Ein unverallgemeinerter Satz kann ja ebcnsowohl tautologisch sein als ein verallgemeinerter.

Logicko-filozofické pojednanie

6.122

[149]

Túto metodu by sme mohli nazvať aj nulovou metodou. V logickej vete sa vety navzájom uvádzajú do rovnováhy a stav rovnováhy potom naznačuje, ako musia byť tieto vety logicky uspósobené. Z toho plynie, že sa móžeme zaobísť aj bez logických viet, pretože v primeranej notácii móžeme formálně vlastnosti viet poznat’ prostým pohladom na tieto vety.

6.1221

Ak napr. dve vety „p“ a „q“ v spojení „pDq“ dávajú tautológiu, tak je jasné, že q vyplývá z p. To, že napr. „q“ vyplývá z „pDq.p“, vidíme z týchto dvoch viet samých, móžeme to však ukázat’ aj tak, že ich spojíme do „pZDq.p:Z):q“ a potom ukážeme, že je to tautológia.

6.1222

To vrhá světlo na otázku, prečo logické vety skúsenosť nemóže potvrdit’, rovnako ako ich skúsenosť nemóže vy­ vrátit’. Nielenže veta logiky nemóže byť nijakou možnou skúsenostbu vyvratitelná, ale ňou nemóže byť ani potvrdí­ te l’ná.

6.1223

Teraz sa stává jasným, prečo sme často cítili, akoby sme „logické pravdy“ mali „požadovat": móžeme ich totiž po­ žadovat' do tej miery, do akej móžeme požadovat’ dostačujúcu notáciu. Teraz sa tiež sláva jasným, prečo sa logika nazývala náukou o formách a o usudzovaní. Je to jasné: logické zákony už nesmú podliehať logickým zákonem. (Neexistuje, ako sa domnieval Russell, pre každý „Type“ vlastný zákon protirečenia, ale stačí jeden, keďže sa nepou­ žívá sám na seba.) Rysom logickej vety nie je všeobecná platnost Byť všeobecný predsa znamená i ba: náhodou platit’ pre všetky věci. Nczovšeobecnená veta však móže byť právě tak dobré tautologická ako zovšeobecnená veta.

6.1224

6.123

6.1231

[ 150]

6.1232

6.1233

6.124

6.125

6.1251

6.126

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

Die logische Allgemeingiiltigkeit konnte man wesentlich nennen, im Gegensatz zu jener zufalligen, etwa des Satzes: „Alle Menschen sind sterblich“. Sátze wie Russells „Axi­ om of Reducibility“ sind nicht logische Sátze, und dies erklart unser Gefiihl: DaB sie, wenn wahr, so doch nur durch einen gunstigen Zufall wahr sein kbnnten. Es láBt sich eine Welt denken, in der das Axiom of Reduci­ bility nicht gilt. Es ist aber klar, daB die Logik nichts mit der Frage zu schaffen hat, ob unsere Welt wirklich so ist oder nicht. Die logischen Sátze beschreiben das Geriist der Welt, oder vielmehr, sie stehen es dar. Sie „handeln“ von nichts. Sie setzen voraus, daB Namen Bedeutung, und Elementarsatze Sinn haben: Und dies ist ihre Verbindung mit der Welt. Es ist klar, daB es etwas uber die Welt anzeigen muB, daB gewisse Verbindungen von Symbolen - welche wesentlich einen bestimmten Charakter haben - Tautologien sind. Hierin liegt das Entscheidende. Wir sagten, manches an den Symbolen, die wir gebrauchen, ware willkiirlich, manches nicht. In der Logik driickt nur dieses aus: Das heiBt aber, in der Logik driicken nicht wir mit Hilfe der Zeichen aus, was wir wollen, sondern in der Logik sagt die Natur der naturnotwendigen Zeichen selbst aus: Wenn wir die logische Syntax irgendeiner Zeichensprache kennen, dann sind bereits alle Sátze der Logik gegeben. Es ist móglich, und zwar auch nach der alien Auffassung der Logik, von vornherein eine Beschreibung aller ,,wahren“ logischen Sátze zu geben. Darum kann es in der Logik auch nie Úberraschungen geben. Ob ein Satz der Logik angehbrt, kann man berechnen, indem man die logischen Eigenschaften des Symbols berechnet. Und dies tun wir, wenn wir einen logischen Satz „beweisen“. Denn, ohne uns um einen Sinn und eine Bedeutung zu kiimmern, bilden wir den logischen Satz aus anderen nach bloBen Zeichenregeln.

LOGICKO-FILOZOFICKÉ POJEDNANIE

6.1232

6.1233

[ 151 ]

Logická všeobecná platnosť by sme mohli nazvať podstat­ nou v protiklade k náhodnej všeobecnej platnosti takých viet ako povedzme: „Všetci ludia sá smrtelní“. Vety ako Russellova „Axiom of Reducibility“ nie sá logickými věta­ mi, a to vysvětluje náš pocit: že ak by boli pravdivé, tak by mohli byť pravdivé iba vďaka nejakej priaznivej náhodě. Dá sa myslieť svět, v ktorom Axiom of Reducibility nepla­ tí. Je však jasné, že logika nemá nič do činenia s otázkou, či je náš svět skutečné taký alebo nie.

6.124

Logické vety opisujá lešenie světa, alebo ho skór reprezentujá. „Nehovoria“ o ničom. Predpokladajá, že mená májá význam a elementárne vety zmysel: a to je ich spojenie so svetom. Je jasné, že to, že isté spojenia symbolov - ktoré podstatné májá určitý charakter - sá tautologie, musí niečo o svete naznačovat’. Toto je to rozhodujáce. Povedali sme, že na symboloch, ktoré používáme, je niečo lubovolhé, nie­ čo nie je. V logike vyjadřuje len to nelubovolné: to však znamená, že v logike nie my vyjadřujeme pomocou znakov to, čo chceme, ale že v logike vypovedá povaha Sa­ mých bytostné nevyhnutných znakov: ak poznáme logická syntax nějakého znakového jazyka, potom sá už dané všetky vety logiky.

6.125

Je možné, a to aj podlá starého chápania logiky, vopred podať opis všetkých „pravdivých“ logických viet.

6.1251

Preto tiež v logike nikdy nemóžu existovat’ prekvapenia.

6.126

Ci nějaká veta přináleží logike, móžeme vypočítať, a to tak, že vypočítáme logické vlastnosti symbolu. A to robíme vtedy, keďnějaká logická vetu „dokazujeme“. Pretože táto logická vetu tvoříme z iných logických viet podlá prostých pravidiel pre znaky bez toho, že by sme sa starali o zmysel a význam.

[152]

6.1261

6.1262

6.1263

6.1264

6.1265 6.127

6.1271

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

Der Beweis der logischen Sátze besteht darin, daB wir sie aus anderen logischen Sátzen durch successive Anwendung gewisser Operationen entstehen lassen, die aus den ersten immer wieder Tautologien erzeugen. (Und zwarfolgen aus einer Tautologie nur Tautologien.) Natiirlich ist diese Art zu zeigen, daB ihre Sátze Tautologi­ en sind, der Logik durchaus unwesentlich. Schon darum, weil die Sátze, von welchen der Beweis ausgeht, ja ohne Beweis zeigen miissen, daB sie Tautologien sind. In der Logik sind ProzeB und Resultat aquivalent. (Darum keine Úberraschung.) Der Beweis in der Logik ist nur ein mechanisches Hilfsmittel zum leichteren Erkennen der Tautologie, wo sie kompliziert ist. Es ware ja auch zu merkwiirdig, wenn man einen sinnvollen Satz logisch aus anderen beweisen konnte, und einen logischen Satz auch. Es ist von vornherein klar, daB der logische Beweis eines sinnvollen Saizes und der Beweis in der Logik zwei ganz verschiedene Dinge sein miissen. Der sinnvolle Satz sagt etwas aus, und sein Beweis zeigt, daB es so ist; in der Logik ist jeder Satz die Form eines Beweises. Jeder Satz der Logik ist ein in Zeichen dargestelltcr modus ponens. (Und den modus ponens kann man nicht durch ei­ nen Satz ausdriicken.) Immer kann man die Logik so auffassen, daB jeder Satz sein eigcner Beweis ist. Alle Sátze der Logik sind gleichberechtigt, es gibt unter ihnen nicht wesentlich Grundgcsetze und abgeleitete Sátze. Jede Tautologie zeigt selbst, daB sie eine Tautologie ist. Es ist klar, daB die Anzahl der „logischen Grundgesetze“ willkiirlich ist, denn man konnte die Logik ja aus Einem Grundgesetz ableiten, indem man einfach z. B. aus Freges Grundgesetzen das logische Produkt bildet. (Frege wurde vielleicht sagen, daB dieses Grundgesetz nun nicht mehr unmittelbar einleuchte. Aber es ist merkwiirdig, daB ein so

LOGICKO-FILOZOFICKÉ POJEDNANIE

[ 153 ]

Dokaž logických viet spočívá v tom, že ich prostředníctvom sukcesívneho použitia istých operácií necháme vzniknúť z iných logických viet, ktoré z nich vytvárajú vždy znovu tautologie. (A sice, z tautologie vyplývajú iba tautologie.) Prirodzene, tento sposob ako ukázat', že jej vety sú tautolo­ gie, je pre logiku úplné nepodstatný. Užpreto, lebo tie vety, z ktorých dokaž vychádza, musia predsa bez dokážu uka­ zovat’, že sú tautológiami.

6.1261 6.1262

V logike sú proces a výsledok ekvivalentně. (Preto nijaké prekvapenie.) Dokaž v logike je iba mechanickou pomockou na 1’ahšie rozpoznáme tautologie, keďje komplikovaná.

6.1263

Bolo by to predsa pozoruhodné, ak by sme zmysluplnú vetu mohli logiťky dokázat' z iných viet, a logickú vetu tiež- Je vopred jasné, že logický dokaž zmysluplnej vety a dokaž v logike musia byť dve úplné odlišné věci.

6.1264

Zmysluplná veta niečo vypovedá a jej dokaž ukazuje, že to tak je; v logike je každá veta formou dokážu. Každá veta logiky je modus ponens reprezentovaný znakmi. (A modus ponens nemožno vyjádřit’ prostredníctvom vety.)

6.1265

Logiku možno vždy chápať tak, že každá veta je svojím vlastným dókazom. Všetky vety logiky sú rovnako oprávněné, neexistujú medzi nimi bytostné základné zákony a od voděné vety. Každá tautológia sama ukazuje, že je tautológiou.

6.127

6.1271

Je jasné, že počet „základných logických zákonov“je 1’ubovolhý, pretože logiku by sme predsa mohli odvodit’ z jedného základného zákona, a to tak, že jednoducho utvoříme napr. zFregeho základných zákonov logický súčin. (Frege by možno povedal, že tento základný zákon teraz už nie je bezprostredne zřejmý. Je však pozoruhodné, že taký exaktný

[154]

Ludwig Wittgens fein: Tractatus logico-philosophicus

exakter Denker wie Frege sich auf den Grad des Einleuchtens ais Kriterium des logischen Satzes berufen hat.) 6.13 Die Logik ist keine Lehre, sondern ein Spiegelbid der Welt. Die Logik ist cranszendental. 6.2 Die Mathema’.ik ist einc logische Methode. Die Sátze der Mathematik sind Gleichungen, also Scheinsatze. 6.21 Der Satz der Mathematik driickt keinen Gedanken aus. 6.211 Im Leben ist es ja nie der mathematische Satz, den wir brauchen, sonderr. wir beniitzen den mathematischen Satz nur, um aus Sátze '., welche nicht der Mathematik angehóren, auf andere zu schlieBen, welche gleichfalls nicht der Ma­ thematik angehóren. (In der Philosophic fuhrt die Frage: „Wozu gebrauchen wir eigentlich jenes Wort, jenen Satz?“ immer wieder zu wertvollen Einsichten.) 6.22 Die Logik der Welt, die die Sátze der Logik in den Tautologien zeigen, zeigt die Mathematik in den Gleichungen. 6.23 Wenn zwei Ausdrúcke durch das Gleichheitszeichen verbunden werden, so heiBt das, sie sind durch einander ersetzbar. Ob dies aber der Fall ist, muB sich an den beiden Ausdriicken selbst zeigen. Es charakterisiert die logische Form zweier Ausdriicke, daB sie durch einander ersetzbar sind. 6.231 Es ist eine Eigenschaft der Bejahung, daB man sie als doppelte Verneinung auffassen kann. Es ist eine Eigenschaft von „1+1+1+1“, daB man es als ,,(1+1)+(1 + 1)“ auffassen kann. 6.232 Frege sagt, die beiden Ausdriicke haben dieselbe Bedeutung, aber verschiedenen Sinn. Das Wesentliche an der Gleichung ist aber, daB sie nicht notwendig ist, um zu zeigen, daB die beiden Ausdrúcke, die das Gleichheitszeichen verbindet, dieselbe Bedeutung haben, da sich dies aus den beiden Ausdriicken selbst ersehen láBt. 6.2321 Und, daB die Sátze der Mathematik bewiesen werden kónnen, heiBt ja nichts anderes, als das ihre Richtigkeit einzu-

Logicko-filozofické pojfdnanie

[155]

myslitel’ ako Frege sa odvolával na stupeň zrejmosti ako kritérium logickej vety.) 6.13 Logika nie je náuka, ale zrkadlový obraz světa. Logika je transcendentálna. 6.2 Matematika je logickou metodou. Vety matematiky sú rovnosti, teda zdánlivé vety.

6.21 6.211

Veta matematiky nevyjadřuje nijaká myšlienku. V živote predsa nikdy nepotřebujeme matematická vetu ako taká, ale matematická vetu používáme len nato, aby sme z viet, ktoré nepatria do matematiky, usúdili na iné vety, ktoré tak isto nepatria do matematiky. (Vo filozofii vedie otázka: „Načo vlastně používáme toto slovo, táto vetu?“ vždy znovu k cenným nahliadnutiam.)

6.22

Logiku světa, ktorá vety logiky ukazujá v tautológiách, ukazuje matematika v rovnostiach. Ak sá dva výrazy spojené znakom totožnosti, tak to zna­ mená, že sá navzájem nahraditelné. Či to však tak je, to sa

6.23

musí ukazovat’ na týchto dvoch výrazoch samých. To, že dva výrazy sá navzájem nahraditelné, charakterizu­ je ich logická formu. 6.231

Vlastnosťou tvrdenia je, že ho možno chápat ako dvojitá negáciu. Vlastnosťou „l + l + l + l“ je, že to možno chápat ako

6.232

Frege hovoří, že obidva tieto výrazy májá ten istý význam, ale odlišný zmysel. Tým podstatným na rovnosti je však to, že nie je nevyhnut­ ná na to, aby ukázala, že obidva tieto výrazy, ktoré spája znak totožnosti, májá ten istý význam, kedže sa to dá zistiť z týchto dvoch výrazov samých.

6.2321

A to, že vety matematiky možno dokázat, neznamená predsa nič iné ako to, že ich správnost možno nahliadnuť bez toho,

[156]

6.2322

6.2323

6.233

6.2331

6.234 6.2341

6.24

6.241

Ludwig Wittgenstein: Tractatuslogico-philosophicus

sehen ist, ohne daB das, was sie ausdriicken, selbst mit den Tatsachen auf seine Richtigkeit hin verglichen werden muB. Die Identitat der Bedeutung zweier Ausdriicke láBt sich nicht behaupten. Denn, urn etwas von ihrer Bedeutung behaupten zu kbnnen, muB ich ihre Bedeutung kennen: und indem ich ihre Bedeutung kenne, weiB ich, ob sie dasselbe oder verschiedenes bedeuten. Die Gleichung kennzeichnet nur den Standpunkt, von welchem ich die beiden Ausdriicke betrachte, namlich vom Standpunkte ihrer Bedeutungsgleichheit. Die Frage, ob man zur Losung der mathematischen Problé­ me die Anschauung brauche, muB dahin beantwortet wer­ den, daB eben die Sprache hier die notige Anschauung liefert. Der Vorgang des Rechnens vermittelt eben diese Anschauung. Die Rechnung ist kein Experiment. Die Mathematik ist eine Methode der Logik. Das Wesentliche der mathematischen Methode ist es, mit Gleichungen zu arbeiten. Auf dieser Methode beruht es namlich, daB jeder Satz der Mathematik sich von selbst verstehen muB. Die Methode der Mathematik, zu ihren Gleichungen zu kommen, ist die Substitutionsmethode. Denn die Gleichungen driicken die Ersetzbarkcit zweier Ausdriicke aus, und wir schreiten von einer Anzahl von Gleichungen zu neuen Gleichungen vor, indem wir, den Gleichungen entsprechend, Ausdriicke durch andere ersetzen. So lautet der Beweis des Satzes 2x2=4:

(ÍTf x=fí^’x Def., Q2!i2’x = (Q2)2’x=(Q2)l+1’x=Q2’Q2’x=Ql+1’Ql+l’x =(Q’Q)’(&’Q)’x=Q’Q’Q’Q’x=Ql+1+l+1’x=Q4’x. 6.3 6.31

Die Erforschung der Logik bedeutet die Erforschung alter Gesetzmaftigkeit. Und auBerhalb der Logik ist alles Zufall. Das sogennante Gesetz der Induktion kann jedenfalls kein logisches Gesetz sein, denn es ist offenbar ein sinnvoller Satz. - Und darum kann es auch kein Gesetz a priori sein.

LOGICKO-FíLOZOFICKÉ P0JEDNAN1E

6.2322

6.2323

6.233

6.2331 6.234 6.2341

[157]

že by to, čo vyjadrujú, samo bolo třeba porovnat' - s cielbm zistiť správnost’ - s faktami. Identita významu dvoch výrazov sa nedá tvrdit'. Pretože nato, aby som mohol tvrdit' niečo o ich význame, musím poznat' ich význam: a tým, že poznám ich význam, viem, či znamenajú to isté alebo niečo odlišné. Rovnost' vyznačuje len stanovisko, z ktorého sa pozerám na tieto dva výrazy, totiž zo stanoviska totožnosti ich vý­ znamu. Otázku, či na riešenie matematických problémov potřebu­ jeme nazeranie, třeba zodpovedať tak, že je to právě jazyk, ktorý tu dodává potřebné nazeranie. Proces počítania sprostredkúva právě toto nazeranie. Výpočet nie je experiment. Matematika je metodou logiky. Podstatné na matematickej metóde je to, že pracuje s rovnosťami. Na tejto metóde totiž spočívá to, že každá veta matematiky sa musí rozumieť sama sebou.

6.24

Metoda, ktorou matematika dospieva k svojim rovnostiam, je substitučná metoda. Pretože rovnosti vyjadrujú nahraditelhosť dvoch výrazov a od istého počtu rovností postupujeme k novým rovnos­ tiam tak, že - v zhode s týmito rovnosťami - jedny výrazy nahrádzame inými.

6.241

Tak dokaž vety 2x2=4 znie:

(Qv)^x=Qvx,,’x Def., Q2x2’x=(Q2)2’x=(Q2)1 + 1’x=Q2’Q2’x=Q1+”Ql+l’x = (Q. ’ Q) ’ (£2 ’ £2) ’ x=£2 ’ £2 ’ £2 ’ Q ’ x = £21 +1+1+1 ’ x=£24 ’ x. 6.3 Skúmanie logiky znamená skúmanie všetkej zákonitosti. A mimo logiky je všetko náhoda. 6.31 Takzvaný zákon indukcie nemóže byť v nijakom případe logickým zákonom, pretože je zjavne zmysluplnou větou. - A preto nemóže byť ani zákonom apriórnym.

[ 158 ] 6.32 6.321

6.3211

6.33

6.34

6.341

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logjco-philosophicus

Das Kausalitátsgesetz ist kein Gesetz, sondern die Form eines Gesetzes. „Kausalitátsgesetz“, das ist ein Gattungsname. Und wie es in der Mechanik, sagen wir, Minimum-Gesetze gibt - etwa der kleinsten Wirkung -, so gibt es in der Physik Kausalitátsgesetze, Gesetze von der Kausalitatsform. Man hat ja auch davon eine Ahnung gehabt, daB es ein „Gesetz der kleinsten Wirkung“ geben miisse, ehe man genau wuBte, wie es lautete. (Hier, wie immer, stellt sich das a priori Gewisse als etwas rein Logisches heraus.) Wir glauben nicht a priori an ein Erhaltungsgesetz, son­ dern wir wissen a priori die Moglichkeit einer logischen Form. Alle jene Sátze, wie der Satz vom Grunde, von der Kontinuitát in der Natur, vom kleinsten Aufwande in der Natur etc. etc., alle diese sind Einsichten a priori liber die mbgliche Formgebung der Sátze der Wissenschaft. Die Newtonsche Mechanik z. B. bringt die Weltbescheibung auf eine einheitliche Form. Denken wir uns eine weiBe Fláche, auf der unregelmáBige Schwarze Flecken wáren. Wir sagen nun: Was fiir ein Bild immer hierdurch entsteht, immer kann ich seiner Beschreibung beliebig nahe kommen, indem ich die Fláche mit einem entsprechend feinen quadratischen Netzwerk bedecke und nun von je­ dem Quadrat sage, daB es weiB oder schwarz ist. Ich werde auf diese Weise die Bescheibung der Fláche auf eine ein­ heitliche Form gebracht haben. Diese Form ist beliebig, denn ich hátte mit dem gleichen Erfolge ein Netz aus dreieckigen oder sechseckigen Maschen verwenden kbnnen. Es kann sein, daB die Beschreibung mit Hilfe eines Dreiecks-Netzes einfacher geworden wáre; das heiBt, daB wir die Fláche mit einem grbberen Dreiecks-Netz genauer beschreiben konnten als mit einem feineren quadratischen (oder umgekehrt) usw. Den verschiedenen Netzen entsprechen verschiedene Systeme der Weltbeschreibung. Die Mechanik bestimmt eine Form der Weltbeschreibung, in­ dem sie sagt: Alle Sátze der Weltbeschreibung miissen aus

LOGICKO-FILOZOFICKÉ POJEDNANIE

[159]

6.32

Zákon kauzality nie je zákon, ale forma zákona.

6.321

„Zákon kauzality“, to je rodové měno. A ako v mechanike existujú, povedzme, zákony minima - ako napr. zákon naj­ menšieho účinku tak vo fyzike existujú zákony kauzali­ ty, zákony formy kauzality. Aj to, že nějaký „zákon najmenšieho účinku“ musí existo­ vat, predsa ludia tušili skór, ako presne věděli, ako znie. (Tak ako vždy, aj tu sa to, čo je a priori isté, preukazuje ako niečo čisto logické.) Neveríme a priori na zákon zachovania, ale v leme a priori o možnosti istej logickej formy.

6.3211

6.33

6.34

6.341

Všetky také vety, ako veta o dostatočnom dóvode, o konti­ nuitě v prírode, o vynaložení najmenšieho úsilia v prírode atď. atď., tieto všetky sú apriórnymi nahliadnutiami toho, aké formy možno dať větám védy. Newtonovská mechanika napr. uvádza opis světa na istú jednotnú formu. Myslíme si bielu plochu, na ktorej sú ne­ pravidelné čierne Skvrny. Teraz povieme: nech už tým vznikne akýkolvek obraz, vždy sa móžem jeho opisu lubovolhe přiblížit’, a to tak, že túto plochu pokryjem primerane jemnou štvorcovou sieťou a o každom štvorci poviem, že je biely alebo čierny. Týmto spósobom uvediem opis tejto plochy na istú jednotnú formu. Táto forma je Libo­ volná, pretože by som s tým istým úspechom mohol pou­ žit’ sieť z trojúhelníkových alebo šesťuholníkových očiek. Je možné, že opis pomocou trojuholníkovej siete by bol jednoduchší; to znamená, že by sme túto plochu mohli pomocou hrubšej trojuholníkovej siete opísať presnejšie ako pomocou jemnejšej štvorcovej (alebo naopak) atď. Odlišným sieťam zodpovedajú odlišné systémy opisu svě­ ta. Mechanika určuje istú formu opisu světa tým, že ho­ voří: všetky vety opisu světa musíme získat’ daným spó­ sobom z istého počtu daných viet - axióm mechaniky. Týmto dodává stavebné kamene na stavbu budovy védy a hovoří: nech už chceš vystavať ktorúkofvek budovu,

[160]

6.342

6.343

6.3431

6.3432

6.35

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

einer Anzahl gegebener Sátze - den mechanischen Axiomen - auf eine gegebene Art und Weise erhalten werden. Hierdurch liefert sie die Bausteine zum Bau des wissenschaftlichen Gebáudes und sagt: Welches Gebáude immer du auffiihren willst, jedes muBt du irgendwie mit diesen und nur diesen Bausteinen zusammenbringen. (Wie man mit dem Zahlensystem jede beliebige Anzahl, so muB man mit dem System der Mechanik jeden beliebigen Satz der Physik hinschreiben konnen.) Und nun sehen wir die gegenseitige Stcllung von Logik und Mechanik. (Man kdnnte das Netz auch aus verschiedenartigen Figuren etwa aus Dreiecken und Sechsecken bestehen lassen.) DaB sich ein Bild, wie das vorhin erwáhnte, durch ein Netz von gegebener Form beschreiben láBt, sagt uber das Bild nichts aus. (Denn dies gilt fur jedes Bild dieser Art.) Das aber charakterisiert das Bild, daB es sich durch ein bestimmtes Netz von bestimmter Feinheit vollstandig beschreiben láBt. So auch sagt es nichts uber die Welt aus, daB sie sich durch die Newtonsche Mechanik beschreiben laBt; wohl aber, daB sie sich so durch jene beschreiben láBt, wie dies eben der Fall ist. Auch das sagt etwas tiber die Welt, daB sie sich durch die eine Mechanik einfacher beschreiben láBt als durch die andere. Die Mechanik ist ein Versuch, alle wahren Sátze, die wir zur Weltbeschreibung brauchcn, nach Eincm Plane zu konstruieren. Durch den ganzen logischen Apparat hindurch sprechen die physikalischen Gesetze doch von den Gegenstánden der Welt. Wir diirfcn nicht vergessen, daB die Weltbeschreibung durch die Mechanik immer die ganz allgemeine ist. Es ist in ihr z. B. nie von bestimmten materiellen Punkten die Rede, sondern immer nur von irgendwelchen. Obwohl die Flecke in unserem Bild geometrische Figuren sind, so kann doch selbstverstándlich die Geometrie gar nichts tiber ihre tatsáchliche Form und Lage sagen. Das

LOGICKO-FILOZOFICKÉ POJEDNANIE

[161 ]

každú musíš nějako postavit’ z týchto a len z týchto staveb­ ných kameňov. (Ako sme schopní pomocou systému čísel zapísať každé 1’ubovolhé číslo, tak musíme byť schopní pomocou systé­ mu mechaniky zapísať každú lubovolhú vetu fyziky.)

6.342

A teraz vidíme vzájomné postavenie logiky a mechaniky. (Sieť by sme mohli vytvoriť aj z obrazcov odlišného druhu, povedzme z trojuholníkov a šesťuholníkov.) To, že sa něja­ ký obraz - ako ten, ktorý sme spomenuli vyššie - dá opísať pomocou siete danej formy, o obraze nič nevypovedá. (Pretože to platí pre každý obraz tohto druhu.) No to, že sa dá pomocou určitej siete určitej jemnosti opísať úplné, to ob­ raz charakterizuje. Rovnako o svete nič nevypovedá to, že sa dá opísať pomo­ cou newtonovskej mechaniky; isto však to, že sa pomocou nej dá opísať tak, ako to právě je. Aj to hovoří niečo o sve­ te, že pomocou jednej mechaniky sa dá opísať jednoduchšie ako pomocou druhej.

6.343

Mechanika je pokus o konštruovanie všetkých pravdivých viet, ktoré potřebujeme na opis světa, podlá jedného plánu.

6.3431

Fyzikálně zákony cez celý logický aparát predsa hovoria o predmetoch světa.

6.3432

Nesmieme zabúdať, že opis světa pomocou mechaniky je vždy úplné všeobecný. Nie je v ňom napr. nikdy reč o urči­ tých materiálnych bodoch, ale vždy len o akýchkolvek.

6.35

Hoci sú škvrny v našom obraze geometrické obrazce, geometria predsa len nemóže, samozřejmé, vobec nič povedať

[162]

6.36

6.361 6.3611

6.36111

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

Netz aber ist rein geometrisch, alle seine Eigenschaften kbnnen a priori angegeben werden. Gesetze wie der Satz vom Grunde, etc. handeln vom Netz, nicht von dem, was das Netz beschreibt. Wenn es ein Kausalitatsgesetz gábe, so kbnnte es lauten: „Es gibt Naturgesetze“. Aber freilich kann man das nicht sagen: es zeigt sich. In der Ausdrucksweise Hertz’ kbnnte man sagen: Nur gesetzmdfiige Zusammenhange sind denkbar. Wir kbnnen keinen Vorgang mit dem „Ablauf der Zeit“ vergleichen - diesen gibt es nicht -, sondern nur mit einem anderen Vorgang (etwa mit dem Gang des Chronometers). Daher ist die Beschreibung des zeitlichen Verlaufs nur so mbglich, daB wir uns auf einen anderen Vorgang stiitzen. Ganz Analoges gilt fur den Raum. Wo man z. B. sagt, es kbnne keines von zwei Ereignissen (die sich gegenseitig ausschlieBen) eintreten, weil keine Ursache vorhanden sei, warum das eine eher als das andere eintreten solle, da handelt es sich in Wirklichkeit darum, daB man gar nicht eines der beiden Ereignisse beschreiben kann, wenn nicht irgedeine Asymmetrie vorhanden ist. Und wenn eine solche Asymmetric vorhanden ist, so kbnnen wir diese als Ursa­ che des Eintreffens des einen und Nicht-Eintreffens des anderen auffassen. Das Kantsche Problem von der rechten und linken Hand, die man nicht zur Deckung bringen kann, besteht schon in der Ebene, ja im eindimensionalen Raum, wo die beiden kongruenten Figuren a und b auch nicht zur Deckung gebracht werden kbnnen, ohne aus diesem Raum

------ o

x—x a-------- b

o-------

herausbewegt zu werden. Rechte und linke Hand sind tatsáchlich vollkommen kongruent. Und daB man sie nicht zur Deckung bringen kann, hat damit nichts zu tun.

Logicko-filozoficképojednanie

6.36

6.361 6.3611

6.36111

[163]

o ich faktickej forme a polohe. Sieť je však čisto geomet­ rická, všetky jej vlastnosti možno udať a priori. Zákony ako veta o dostatočnom dóvode, atď hovoria o sieti, nie o tom, čo sieť opisuje. Ak by existoval zákon kauzality, tak by mohol znieť: „Exis­ tuji! prírodné zákony“. To však, pravda, nemožno povedať: ukazuje sa to. V súlade s Hertzovým sposobom vyjadrovania by sme mohli povedať: len zákonité súvislosti sú myslitelné. Nijaký proces nemóžeme porovnávat’ s „plynutím času“ - to neexistuje ale iba s iným procesem (povedzme s chodom chronometra). Preto je opis časového priebehu možný len tak, že sa oprieme o nějaký iný proces. Niečo úplné analogické platí pre priestor. Kde sa napr. ho­ voří, že nemože nastať ani jedna z dvoch událostí (ktoré sa navzájom vylučujú), pretože neexistuje nijaká příčina, prečo by jedna událost’ mala nastať skór ako druhá, tam ide v skutočnosti o to, že vobec nemožno opísaťjednu z týchto dvoch událostí, ak tam nie je nějaká asymetria. A ak tam takáto asymetria je, tak ju možeme chápať ako příčinu nastania jednej události a nenastania tej druhej.

Kantov problém právej a 1’avej ruky, ktoré nemožno pře­ kryt’, existuje už v rovině, dokonca v jednorozmernom priestore, kde dva kongruentné obrazce a a b tiež nemožno prekryť bez toho, že by sme vyšli z tohto priestoru.

------O

X- - X a------- b

o-----

Pravá a 1’avá ruka sú fakticky úplné kongruentné. A to, že ich nemožno prekryť, s tým nemá nič do činenia.

[ 164 ]

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

Den rechten Handschuh konnte man an die linke Hand ziehen, wenn man ihn im vierdimensionalen Raum umdrehen konnte. 6.362 Was sich beschreiben laBt, das kann auch geschehen, und was das Kausalitátsgesetz ausschlieBen soil, das laBt sich auch nicht beschreiben. 6.363 Der Vorgang der Induktion besteht darin, daB wir das einfachste Gesetz annehmen, das mit unseren Erfahrungen in Einklang zu bringen ist. 6.3631 Dieser Vorgang hat aber keine logische, sondern nur eine psychologische Begriindung. Es ist klar, daB kein Grund vorhanden ist, zu glauben, es werde nun auch wirklich der einfachste Fall eintreten. 6.36311 DaB die Sonne morgen aufgehen wird, ist eine Hypothese; und das heiBt: wir wissen nicht, ob sie aufgehen wird. 6.37 Einen Zwang, nach dem Eines geschehen miiBte, weil etwas anderes geschehen ist, gibt es nicht. Es gibt nur eine logische Notwendigkeit. 6.371 Der ganzen modernen Weltanschauung liegt die Táuschung zugrunde, daB die sogennanten Naturgesetze die Erklárungen der Naturerscheinungen seien. 6.372 So bleiben sie bei den Naturgesetzen als bei etwas Unantastbarem stehen, wie die Álteren bei Gott und dem Schicksal. Und sie haben ja beide Recht, und Unrecht. Die Alien sind allerdings insofern klarer, als sie einen klaren AbschluB anerkennen, wáhrend es bei dem neuen System scheinen soli, als sei alles erklárt. 6.373 Die Welt ist unabhángig von meinem Willen. 6.374 Auch wenn alles, was wir wiinschen, geschahe, so ware dies doch nur, sozusagen, eine Gnade des Schicksals, denn es ist kein logischer Zusammenhang zwischen Willen und Welt, der dies verburgte, und den angenommenen physikalischen Zusammenhang konnten wir doch nicht selbst wieder wollen. 6.375 Wie es nur eine logische Notwendigkeit gibt, so gibt es auch nur eine logische Unmoglichkeit.

Logicko-filozofické pojednanie

[ 165 ]

Pravá rukavica by sa dala natiahnuť na lavú ruku, ak by sa dala otočit’ v štvorrozmernom priestore.

6.362

Co sa dá opísať, to sa móže aj udiať, a čo má zákon kauza­ lity vylúčiť, to sa nedá ani opísať.

Induktívny postup spočívá v tom, že přijímáme najjednoduchší zákon, ktorý sa dá uviesť do súladu s našimi skúsenosťami. 6.3631 Tento postup však nemá logické, ale iba psychologické zdóvodnenie. Je jasné, že neexistuje dbvod veriť, že ten najjednoduchší případ skutočne aj nastane. 6.36311 To, že Slnko zajtra vyjde, je hypotéza; a to znamená: nevzeme, či vyjde. 6.37 Nátlak, pósobením ktorého by sa niečo muselo udiať, pretože sa udialo niečo iné, neexistuje. Existuje len logická nevyhnutnosť. 6.371 Základem celého moderného nazerania na svět je ilúzia, že takzvané prírodné zákony sú vysvetleniami prírodných javov. 6.372 Tak sa moderní ludia zastavujú pri prírodných zákonoch ako pri niečom nespochybnitelhom, ako ludia dávnějších dob pri Bohu a Osude. A jedni i druhí majú pravdu i nepravdu. Staří sú však do tej miery jasnější, že uznávajú jasné ukončenie, zatiaťčo pri novom systéme sa má zdať, akoby bolo vysvětlené všetko.

6.363

6.373 6.374

Svět je nezávislý od mojej vole. Ak by sa aj všetko, čo si želáme, udialo, tak by to bola iba takpovediac priazeň osudu, protože neexistuje nijaká lo­ gická súvislosť medzi volbu a svetom, ktorá by to zaru­ čovala, a předpokládaná fyzikálnu súvislosť by sme už predsa chcieť nemohli.

6.375

Ako existuje iba logická nevyhnutnosť, taktiež existuje iba logická nemožnost.

[166]

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

DaB z. B. zwei Farben zugleich an einem Ort des Gesichtsfeldes sind, ist unmóglich, und zwar logisch unmóglich, denn es ist durch die logische Struktur der Farbe ausgeschlossen. Denken wir daran, wie sich dieser Widerspruch in der Physik darstellt: Ungefáhr so, daB ein Teilchen nicht zu glei­ cher Zeit zwei Geschwindigkeiten haben kann; das heiBt, daB es nicht zu gleicher Zeit an zwei Orten sein kann; das heiBt, daB Teilchen an verschiedenen Orten zu Einer Zeit nicht identisch sein konnen. (Es ist klar, daB das logische Produkt zweier Elementarsátze weder eine Tautologie noch eine Kontradiktion sein kann. Die Aussage, daB ein Punkt des Gesichtsfeldes zu gleicher Zeit zwei verschiedene Farben hat, ist eine Kon­ tradiktion.) 6.4 Alle Sátze sind gleichwertig. 6.41 Der Sinn der Welt muB auBerhalb ihrer liegen. In der Welt ist alles, wie es ist, und geschieht alles, wie es geschieht; es gibt in ihr keinen Wert - und wenn es ihn gábe, so hátte er keinen Wert. Wenn es einen Wert gibt, der Wert hat, so muB er auBerhalb alles Geschehens und So-Seins liegen. Denn alles Geschehen und So-Sein ist zufállig. Was es nichtzufállig macht, kann nicht in der Welt liegen, denn sonst ware dies wieder zufállig. Es muB auBerhalb der Welt liegen. 6.42 Darům kann es auch keine Sátze der Ethik geben. Sátze konnen nichts Hdheres ausdriicken. 6.421 Es ist klar, daB sich die Ethik nicht aussprechen láBt. Die Ethik ist transzendental. (Ethik und Ásthetik sind Eins.)

6.3751

6.422

Der erste Gedanke bei der Aufstellung eines ethischen Gesetzes von der Form „Du sollst...“ ist: Und was dann, wenn ich es nicht tue? Es ist aber klar, daB die Ethik nichts mit Strafe und Lohn im gewdhnlichen Sinne zu tun hat. Also muB diese Frage nach den Folgen einer Handlung belanglos sein. - Zum Mindesten diirfen diese Folgen nicht Er-

LOGICKO-FILOZOFICKÉ POJEDNANIE

6.3751

6.4 6.41

6.42

6.421

6.422

[167]

Napr. to, že dve farby sú súčasne na jednom mieste zorné­ ho polaje nemožné, a sice logicky nemožné, pretože je to vylúčené logickou štruktúrou farby. Pomyslíme na to, ako sa toto protirečenie javí vo fyzike: asi tak, že jedna častica nemóže mať v tom istom čase dve rychlosti; to znamená, že nemóže byť v tom istom čase na dvoch miestach; to znamená, že částice na róznych miestach v jednom čase nemóžu byť identické. (Je jasné, že logický súčin dvoch elementárnych viet ne­ móže byť ani tautológiou, ani kontradikciou. Výpověď, že nějaký bod zorného póla má v tom istom čase dve rožne farby, je kontradikciou.)

Všetky vety majú tú istú hodnotu. Zmysel světa musí spočívat' mimo něho. Vo svete je všetko tak, ako je, a všetko sa deje tak, ako sa deje; v ňom neexis­ tuje nijaká hodnota - a ak by existovala, tak by nemala nijaká hodnotu. Ak existuje hodnota, ktorá má hodnotu, tak musí spočívať mimo všetkého diania a tak-bytia. Pretože všetko dianie a tak-bytie je náhodné. Co ho činí nenáhodným, nemóže spočívať vo svete, preto­ že inak by to zase bolo náhodné. Musí to spočívať mimo světa. Preto nemóžu existovat’ ani vety etiky. Vety nemóžu vyjadřovat nič vyššie. Je jasné, že etika sa nedá vyslovit'. Etika je transcendentálna. (Etika a estetika sú jedno.) Prvá myšlienka pri stanovovaní etického zákona vo forme „Si povinný...“ je: a čo potom, ak to neurobím? Je však jasné, že etika nemá nič do činenia s trestom a odměnou v obvyklom zmysle. Teda táto otázka o následkách konania musí byť nedóležitá. - Prinajmenšom nesmú byť týmito následkami události. Pretože niečo na tomto položení otáz-

[ 168 ]

6.423

6.43

6.431

6.4311

6.4312

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

eignisse sein. Denn etwas muB doch an jener Fragestellung richtig sein. Es muB zwar eine Art von ethischem Lohn und ethischer Strafe geben, aber diese miissen in der Hand­ lung selbst liegen. (Und das ist auch klar, daB der Lohn etwas Angenehmes, die Strafe etwas Unangenehmes sein muB.) Vom Willen als dem Trager des Ethischen kann nicht gesprochen werden. Und der Wille als Phanomen interessiert nur die Psycho­ logie. Wenn das gute oder bose Wollen die Welt ándert, so kann es nur die Grenzen der Welt ándern, nicht die Tatsachen; nicht das, was durch die Sprache ausgedrilckt werden kann. Kurz, die Welt muB dann dadurch iiberhaupt eine andere werden. Sie muB sozusagen als Ganzes abnehmen oder zunehmen. Die Welt des Gliicklichen ist eine andere als die des Ungliicklichen. Wie auch beim Tod die Welt sich nicht ándert, sondern aufhort. Der Tod ist kein Ereignis des Lebens. Den Tod erlebt man nicht. Wenn man unter Ewigkeit nicht unendliche Zeitdauer, son­ dern Unzeitlichkeit versteht, dann lebt der ewig, der in der Gegenwart lebt. Unser Leben ist ebenso endlos, wie unser Gesichtsfeld grenzenlos ist. Die zeitliche Unsterblichkeit der Seele des Menschen, das heiBt also ihr ewiges Fortleben auch nach dem Tode, ist nicht nur auf keine Weise verbiirgt, sondern vor allem leistet diese Annahme gar nicht das, was man immer mit ihr erreichen wollte. Wird denn dadurch ein Rátsel gelóst, daB ich ewig fortlebe? 1st denn dieses ewige Leben dann nicht ebenso ratseihaft wie das gegenwártige? Die Losung des Ratseis des Lebens in Raum und Zeit liegt aufierhalb von Raum und Zeit. (Nicht Probléme der Naturwissenschaft sind ja zu lósen.)

LOGICKO-FILOZOFICKÉ POJEDNANIE

[169]

ky predsa musí byť správné. Musí sice existovat’ istý druh etickej odměny a etického trestu, tieto však musia tkvieť v konaní samom. (A aj to je jasné, že odměna musí byť niečo příjemné, trest niečo nepříjemné.)

6.423

O voli ako nositelovi eticna nemožno hovořit'. A vola ako fenomén zaujíma len psychológiu.

6.43

Ak dobré alebo zlé chcenie mění svět, tak móže meniť iba hranice světa, nie fakty; nie to, čo možno vyjádřit’ pomocou jazyka. Skrátka, svět sa tým potom musí stať úplné iným. Musí sa, takpovediac, zmenšit’ alebo zváčšiť ako cclok. Svět šťastného je iný ako svět nešťastného.

6.431

Tak ako sa ani pri smrti svět nemení, ale sa končí.

6.4311

Smrť nie je udalosťou života. Smrť neprožíváme. Ak pod večnosťou nerozumieme nekonečné časové trvanie, ale nečasovosť, potom večne žije ten, kto žije v přítom­ nosti. Náš život je právě tak bez konca, ako je naše zorné pole bez hraníc.

6.4312

Časová nesmrtelnost’ duše člověka, to teda znamená jej věčné žitie dalej aj po smrti, nielenže nie je nijakým spósobom zaručená, ale predovšetkým tento předpoklad vobec neprináša to, čo sa ním vždy chcelo dosiahnuť. Rieši sa nějaká záhada tým, že žijem večne ďalej? Nie je tento věč­ ný život potom rovnako záhadný ako súčasný život? Riešenic záhady života v prieslorc a čase leží mimo priestoru a času. (Nemáme predsa riešiť problémy prírodnej védy.)

[170]

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

6.432

Wie die Welt ist, ist fur das Hohere vollkommen gleichgultig. Gott offenbart sich nicht in der Welt. Die Tatsachen gehdren alle nur zur Aufgabe, nicht zur Losung. Nicht wie die Welt ist, ist das Mystische, sondern dafi sie ist. Die Anschauung der Welt sub specie aeterni ist ihre Anschauung als - begrenztes - Ganzes. Das Gefiihl der Welt als begrenztes Ganzes ist das mysti­ sche. Zu einer Antwort, die man nicht aussprechen kann, kann man auch die Frage nicht aussprechen. Das Ratsel gibt es nicht. Wenn sich eine Frage uberhaupt stellen laBt, so kann sie auch beantwortet werden. Skeptizismus ist nicht unwiderleglich, sondern offenbar unsinnig, wenn er bezweifeln will, wo nicht gefragt wer­ den kann. Denn Zweifel kann nur bestehen, wo eine Frage besteht; eine Frage nur, wo eine Antwort besteht, und diese nur, wo etwas gesagt werden kann. Wir fuhlen, daB, selbst wenn alle moglichen wissenschaftlichen Fragen beantwortet sind, unsere Lebensprobleme noch gar nicht beriihrt sind. Freilich bleibt dann eben keine Frage mehr; und eben dies ist die Antwort. Die Losung des Problems des Lebens merkt man am Verschwinden dieses Problems. (1st nicht dies der Grund, warum Menschen, denen der Sinn des Lebens nach langen Zweifeln klar wurde, warum diese dann nicht sagen konnten, worin dieser Sinn bestand?) Es gibt allerdings das Unaussprechliches. Dies zeigt sich, es ist das Mystische. Die richtige Methode der Philosophic ware eigentlich die: Nichts zu sagen, als was sich sagen laBt, also Sátze der Naturwissenschaft - also etwas, was mit Philosophic nichts zu tun hat -, und dann immer, wenn ein anderer etwas Metaphysisches sagen wollte, ihm nachzuweisen, daB er gewissen Zeichen in seinen Sátzen keine Bedeutung gege-

6.4321 6.44 6.45

6.5

6.51

6.52

6.521

6.522

6.53

Logicko-filozofické pojednanie

6.432 6.4321

[ 171 J

Ako svět je, je pre to, čo je vyššie, úplné nepodstatné. Boh sa nezjavuje vo svete. Fakty patria všetky iba k úlohe, nie k riešeniu.

6.44 6.45

Nie to, ako svět je, je mystično, ale to, že je. Nazeranie na svět sub specie aeterni je nazeranie naň ako na - ohraničený - celok. Pocit světa ako ohraničeného celku je mystický pocit.

6.5

K odpovědi, ktorú nemožno vyslovit', nemožno vyslovit ani otázku. Záhada neexistuje. Ak sa nějaká otázka vobec dá položit’, tak ju možno aj zodpovedať. Skepticizmus nie je nevyvratitelný, ale zjavne nezmyselný, ak chce pochybovat tam, kde sa nemožno pýtat. Pretože pochybnost može existovat len tam, kde existuje otázka; otázka len tam, kde existuje odpověď, a táto len tam, kde možno niečo povedať.

6.51

6.52

6.521

6.522

6.53

Cítíme, že dokonca aj keby boli všetky možné vedecké otáz­ ky zodpovedané, našich životných problémov sa to stále ani len nedotklo. Iste, potom už jednoducho neostává nija­ ká otázka; a právě to je odpověď. Riešenie problému života spozorujeme na tom, že tento problém zmizne. (Nie je toto dovoď, prečo 1’udia, ktorým sa stal zmysel živo­ ta po dlhých pochybnostiach jasným, prečo tito potom ne­ boli schopní povedať, v čom tento zmysel spočíval?) Existuje, pravdaže, nevyslovitelné. To sa ukazuje, je to mystično. Správná metoda filozofie by vlastně bola táto: nepovedať nič okrem toho, čo sa povedať dá, teda vety prírodných vied - teda čosi, čo s filozofiou nemá nič do Činenia -, a potom, ak by niekto iný chcel povedať niečo metafyzické mu vždy ukázat’, že istým znakom vo svojich větách nedal nijaký význam. Táto metoda by bola pre toho druhého neuspoko-

[ 172 ]

6.54

7

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

ben hat. Diese Methode ware fur den anderen unbefriedigend - er hatte nicht das Gefuhl, daB wir ihn Philosophic lehrten - aber sie ware die einzig streng richtige. Meine Satze erláutern dadurch, daB sie der, welcher mich versteht, am Ende ais unsinnig erkennt, wenn er durch sie - auf ihnen - iiber sie hinausgestiegen ist. (Er muB sozusagen die Leiter wegwerfen, nachdem er auf ihr hinaufgestiegen ist.) Er muB diese Satze tiberwinden, dann sieht er die Welt richtig. Woven man nicht sprechen kann, dartiber muB man schweigen.

Logicko-filozofické pojednanie

[ 173 ]

jivá - nemal by pocit, že ho učíme filozofiu - ale ona by bola tou jedinou přísné správnou metodou. 6.54

Moje vety objasňujú prostredníctvom toho, že ten, kto mi rozumie, ich na konci rozpozná ako nezmyselné, keď pomocou nich - po nich - vystúpil nad ne. (Musí takpovediac odhodiť rebrík potom, čo po ňom vystúpil hoře.) Musí tieto vety překonat’, potom uvidí svět správné.

7

O čom nemožno hovořit’, o tom třeba mlčať.

DOSLOV

Práca, ktorá sa prostredníctvom tohto zvázku dostává do rúk sloven­ skému čitatelovi, je svojimi rozmermi nevelká. Jej význam pre mo­ derně filozofické myslenie však možno slovami vyjádřit len velmi ťažko. Vo svojom Doslove sa z tohto dóvodu obmedzím iba na to, aké miesto přináleží Wittgensteinovmu Tractatus logico-philosophi­ cus v dějinách logiky, resp. na jeho vysvetlenie významu viet logi­ ky. Tým, samozřejmé, ponechám bez povšimnutia všetky tie roviny tohto diela, ktoré by sme mali skór „žit“ ako o nich teoretizovať.

Wittgenstein bol do úvah o logike vtiahnutý prostredníctvom diskusie o základoch matematiky, ktorá na seba v prvých rokoch dvadsiateho storočia pútala nemalú pozornost. Od základných princípov matematiky bol přitom v tomto období skutočne len malý krok ku všeobecným úvahám o logike a o jej povahe. Ako k tomu došlo v jeho případe? V roku 1908 začal na univerzitě v Manchestri študo­ vat konštrukciu lietadiel. V pricbehu štúdia, asi v roku 1910, dostala sa mu do rúk práca anglického filozofa Bertranda Russella The Prin­ ciples ofMathematics. Tá, možno povedať, celkom změnila jeho život. V knihe sa uvažovalo o základoch matematiky, ktoré, ako sa Rus­ sell domnieval, mali spočívat na logike. Podlá něho sa totiž od seba neodlišovali viac ako chlapec a muž; logika mala byť dětským vekom matematiky a matematika dospelosťou logiky. Pravděpodobně právě tón zmieňovanej práce a tiež naliehavosť otázok, ktoré sa v nej pósobivo nastolovali, privicdli mladého Viedenčana k intenzívnej-

šiemu záujmu o filozofiu. Prostredníctvom dodatku k The Principles of Mathematics sa na­ výše jeho pozornost obrátila na německého autora Gottloba Fregeho, ktorého priekopnícke dielo v oblasti logiky sa dovtedy takmer

[ 222 ]

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

dokonale ignorovalo. Wittgenstein si po prečítaní Russellovej práce okamžité nechal, prostredníctvom svojich příbuzných v Rakúsku, doručit' dostupné Fregeho práce do Anglicka a tie ho opáť silné oslo­ vili. Záznamy jeho súčasníkov sa zhodujú v tom, že už ako student aeronautiky z nich vedel celé pasáže naspamáť. V roku 1911 v ňom postupné dozrelo rozhodnutie zanechat' predchádzajúce štúdium a věnovat svoju pozornost výlučné problémom, ktoré vtedy trápili čistú matematiku. Koncom léta toho istého roku navštívil preto v Jene Fregeho. Ten ho však poslal spát do Anglicka, za Bertrandom Russellom. V dosledku toho v roku 1912 začal Witt­ genstein podpriamym Russellovým vedením študovat’logiku na uni­ verzitě v Cambridge. Zároveň sa tak začína šest rokov intenzívnej myšlienkovej práce, na konci ktorej stál Tractatus. Podlá slov cambridgského filozofa G. E. Moora bol Wittgenstein už v krátkom čase po příchode schopný urobit vo svojej oblasti po­ zoruhodný pokrok. Podlá Russella pracoval s najváčším myslitel­ ným vypatím na fundamentálnych otázkách logiky, týkajúcich sa významu pramenných, negácie, všeobecnosti, identity atď. V roku 1913, po dvoch třetinách školského roku, sužovaný tužbou nájsť definitívnu podobu odpovědí na svoje otázky, rozhodo! sa odísť niekam do úplncj samoty. Od toho roku až do začiatku Prvej světověj vojny žil na opustenom mieste v Norsku. Keď vojna napokon vypukla, vstúpil ako dobrovolník do armády Rakúsko-Uhorska. Aj v čase vojny pokračoval v hladaní definitívneho riešenia, pričom schémy niektorých svojich myšlienkových postupov si zaznamenával do denníkov. Napokon na jeseň roku 1918, v talianskom zajateckom tábore, mal definitívnu verziu svojej prvej knihy v rukách. Nazval ju jednoducho: Logisch-philosophische Abhandlung. Pod týmto titulom bola v roku 1921 po prvý raz publiko­ vaná. G. E. Moore však neskór, v roku 1922, navrhol pre anglická část jej druhého - dvojjazyčného nemecko-anglického - vydania názov Tractatus logico-philosophicus. Wittgenstein návrh přijal.

Wittgensteinova kniha bola výslednicou jeho róznorodých záujmov, t. j. logických, ontologických, etických, estetických atď. Mimoriadne silný, ako som už naznačil, bol přitom jeho záujem o „novů logi­ ku“ Fregeho a Russella, a najma o jej zdóvodnenie. Podlá niekto-

Doslov

[ 223 ]

rých interpretácií, určité značné zjednodušených, bola převážná časť Traktátu vlastně iba reakciou na ich iniciativy. „Nechcem posudzovať,“ napísal sám Wittgenstein v Predslove, „do akej miery sa moje snahy zhodujú so snahami iných filozofov. Dokonca to, čo som tu napísal, si v jednotlivostiach vobec nerobí nárok na novost’; a preto ani neuvádzam nijaké pramene, lebo je mi lahostajné, či o tom, o čom som premýšlal ja, premýšlal predo mnou už niekto iný. Chcem sa zmieniť len o tom, že za vefkú časť podnetov k svojím myšlienkam vďačím velkolepým dielam Fregeho a prácam mojho priatelá pána Bertranda Russella.“1 V skutečnosti, na pozadí pochvalných i kritických poznámek ku svojím predchodcom, pokúsil sa Wittgenstein v tejto knihe vyznačit’ svoj vlastný postoj na danom teritoriu. To znamená, pokúsil sa před­ ložit, okrem širšieho filozofického záměru celej knihy, aj vlastnú originální! koncepciu logiky, t. j. koncepciu jej vzťahu ku světu, k běžnému jazyku atď. Právě táto koncepcia je přitom všeobecným rámcom pre ten príspevok k logike ako vede, ktorý som, v súvislosti s významem viet logiky, avizoval v úvode tohto Doslovu. Aby však bolo možné Wittgensteinovo chápanie logiky aspoň přiblížit’ - lebo bez něho nám jeho príspevok k logickému mysleniu ostane pravdě­ podobně skrytý - na to bude potřebné aspoň v základných rysoch přiblížit’ tiež iniciativy oboch jeho predchodcov. Pri nasledujúcom výklade Wittgensteinovho chápania viet logiky sa preto zameriam vždy najskór na ich stanoviská a až následné uvediem aj stanovisko Traktátu. Neusilujem sa přitom na tomto mieste vzbudit dojem, akoby sa Russell a Frege vo svojich názorech úplné zhodovali. Naopak, striktně vzaté, boli ich formalizované systémy v mnohom odlišné, a aj v rámci ich všeobecného přístupu k logike ako vede možno nájsť, ako uvidí­ me, zásadné rozdiely. Napriek tomu však v hrubších obrysech boli ich postoje na tomto poli v mnohom silné příbuzné. Keď Wittgenstein v roku 1912 přicestoval na univerzitu v Cambrid­ ge, ostávalo v oblasti logiky, napriek nemalému pokroku, ktorý táto

Tractatus logico-philosophicus, Predslov

[ 224 ]

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

disciplína zaznamenala v druhej polovici devatnásteho storočia, ešte vela věcí neujasněných. To pravděpodobně stimulovalo aj jeho zvý­ šený záujem o ňu. Z jeho perspektivy sa přitom nedostatočne chápa­ la najma vlastná povaha logiky, jej postavenie medzi ostatnými věd­ nými odbormi a tiež povaha jej viet, například vety, že „niečo buďje alebo nie je, tretia možnost neexistuje“. Po istom čase dospěl mladý študent k presvedčeniu, že primeranému videniu v tejto súvislosti bráni predovšetkým jedna vec, a tou je úsilie o objavenie toho pravého zmyslu pre logiku, resp. pre jej vety. Obaja zakladatelia modernej logiky, Frege i Russell, boli totiž pri analýze foriem platného usudzovania vedení istou všeobecnou představou logiky ako védy o určitom obsahu. Úsilie nájsť tento pra­ vý obsah přitom podlá něho spósobovalo, že nemalí možnost roz­ poznat správné určité dóležité skutočnosti o nej a ani o význame jej viet. Okrem toho, uvedená tcndencia ich privádzala k množstvu „zbytočnej filozofie“. Frege i Russell budovali svoje formalizované systémy, teda svoje logiky, zároveň aj ako určité ontologické hypotézy, teda ako určité teorie o istých skutočnostiach stojacich mimo nás a od nás nezávis­ lých. Bez tejto funkcie by totiž výstavba formalizovaných systémov, podlá nich, nemala zmysel. „Ich ,logika“1 napísal v tejto súvislosti Alberto Coffa, „to bola naša sémantika, náuka o obsahu, o jeho povahe a štruktúrc, nielen o jeho ,formálnej‘ zložke.“2 Právě na zákla­ de tejto ambície, t. j. byť pravdivou teóriou o čomsi objektívnom, přitom nadobúdali svoju autoritu například základné tvrdenia ich systémov, tzv. axiómy. V systéme Gottloba Fregeho boli základné zákony, teda v rámci logiky ncdokázatelhé pravdy, větami o niečom. Možno povedať, že Frege uvažoval o základných tvrdeniach svojho formalizovaného systému, ktorých pravdivost bola dóvodom pre všetky ostatně zdóvodnené operácie v jeho rámci, ako o větách vyjadrujúcich určitý obsah, t. j. pravdivé myŠlienky. Ticto objavoval v oblasti tzv. pravdi­ vého bytia. Neskór ich situoval do tzv. „tretej říše“, stojacej mimo času a priestoru. Formulováním takýchto tvrdení získáváme, samo-

2 The Semantic Tradition from Kant to Camap,

1991, str. 64

Doslov

[ 225 ]

zrejme, istú informáciu. To isté platí aj o ich prípadnom popretí. Logika teda nebola, z jeho pohladil, iba normatívnou disciplínou, nebola iba „o tom, čo by málo platiť“. Naopak, v jeho chápaní vystu­ povala ako teória o určitých objektívnych vzťahoch medzi istými objektívnymi skutočnosťami, t.j. logickými funkciami apredmetmi. U Bertranda Russella bola situácia analogická. Ak by totiž logika nemala nijaký obsah, tak by ani nemálo dobrý zmysel hovorif o nej ako o vede. Jeho systém teda takisto nemohol byť vnímaný iba ako nástroj, organon na dosiahnutie určitého vědeckého ciela, bol záro­ veň aj určitou vědeckou teóriou. U něho však nestáli v popředí myšlienky, ktoré nás vedú k Pravdě, ako to bolo v teorii Fregeho, ale fakty, na základe ktorých je niečo pravda, například to, že „tu držím bielu kriedu“. Formulácia základných tvrdení formalizovaného systému, ktorý předložil spolu s A. N. Whiteheadom v rámci Principia Mathematica, rovnala sa tak zároveň formulácii istej hypotézy o tých najvšeobecnejších črtách Reality; o tom, čo platí pre všetky věci, ich vlastnosti atď., bez chladu na to, ktoré věci, vlastnosti atď. reálne existujú. Přitom pre Russella ncbolo také dóležité, že naše myslenie sa móže odohrávať v zhode so základnými tvrdeniami jeho systému, pre něho ako vedca bolo najdoležitejšie to, že věci okolo nás sa dejú v zhode s nimi. To znamená, že jeho záujem o formy platného usudzovania nebol motivovaný zálubou v abstraktných operáciách so symbolmi, čo si Wittgenstein aj velmi rýchlo uvědomil, ale skór jeho ontologickými ambíciami. Svoju úlohu chápal Russell doslova ako odkrývanie „logickej štruktúry světa“ a o svojom a Whiteheadovom formalizovanom systéme, t.j. o jazyku Principia Mathematica, uva­ žoval ako o najprecíznejšom vyjádření tých naj všeobecnějších právd týkajúcich sa Reality.

Ruka v ruke s tendenciou chápat’ logiku ako vedu o určitom objek­ tivnem obsahu, teda ako ontologickú hypotézu, kráčala v koncepciách jeho predchodcov aj ďalšia - podlá mladého Wittgensteina škodlivá tendencia, totiž vysvetlbvať vety logiky ako všeobecné pravdy. Táto představa sa stala terčom jeho ostrej kritiky prakticky ihned'po příchode na univerzitu v Cambridge. Podlá něho, ku koncepcii viet logiky ako všeobecných právd přitom Fregeho a Russella

[ 226 ]

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

opáť priviedlo úsilie odhalit' ten správný zmysel pre logiku, teda pre­ zentovat’ jej vety ako také, ktoré vypovedajú o niečom, resp. ako pravdivé deskripcie toho, ako sa k sebe určité entity navzájem vztahuj ú. Frege vychádzal v tejto súvislosti z předpokladu, že myslenie, ktoré si za svoj ciel kladic Pravdu, nepodlieha na ceste k nej raz ta­ kým a potom zasa iným pravidlám, v závislosti od toho, akého před­ mětu sa dotýká. Naopak, předpokládal, že v tom podstatnom je takéto myslenie stále rovnaké, například v tom, že „niečo nemóže v tom istom ohl’ade a v tej istej chvíli byť i nebyť“. Logika teda nebola pre něho iba formalizmem, nevěnovala sa iba symbolike, ale bola zároveň vedou o tom, čo je v pravdivom myšlení stále přítomné a čo je preň teda, vďaka tomu, i všeobecne závazné. Například základné zákony jeho systému tak před nás vystupujú ako deskripcie určitých neměn­ ných vzťahov medzi určitými objektívnymi skutočnosťami, ktoré právě preto móžu vystupovat’ vzhladom k nášmu vědeckému mysleniu ako jeho univerzálně zákony. Frege o nich v tejto súvislosti ho­ vořil aj ako o tých naj všeobecnějších zákonech pravdivého bytia. Russell vychádzal v podstatě z toho istého předpokladu ako Fre­ ge. Předpokládal totiž, že na poli logiky, rovnako ako na poli fyziky alebo akejkolvek inej védy sa usilujeme dosiahnuť to isté, t. j. prav­ divé poznanie faktov. Čo přitom chce, ako pravdivé poznanie fak-

tov, sprostredkovať případnému záujemcovi logika, možno podlá něho označiť aj ako určité teoretické porozumenie světu. Ide totiž o pochopenie tých najvšeobecnejších faktov týkajúcich sa světa, resp. o porozumenie tomu, čo je v Realite přítomné a přitom nepodlieha zmene. Russell sa týmto sposobom usiloval prezentovat’ logiku predovšetkým ako vedu, ktorá sa od porodných vied, například od fyzi­ ky, nclíši principiálně, ale len čo do stupňa všeobecnosti svojich tvrdení. Konkrétné, ako som už hovořil vyššie, předkládal tento autor svoj a Whiteheadov formalizovaný systém z Principia Mathematica ako isté vyjadrenie toho, čo je na poli védy, v istom zmysle, najvšeobecnejšie, resp. ako tie najvšeobccnejšie principy. Spolu s dvorná naznačenými tendenciami, t. j. chápat'logiku ako vedu o niečom, o určitom obsahu, a vysvětlovat' vety logiky ako všeobec­ né pravdy, t. j. ako všeobecné tvrdenia, kráčala v prácach Fregeho

Doslov

[ 227 ]

a Russella tiež ďalšia představa, ktorú mladý Wittgenstein vytrvalo napádal, totiž představa viet logiky ako mien. Výrazov, ktoré svoj význam nadobúdajú analogicky ako mená běžného jazyka, t. j. na základe určitého vztahu označovania, resp. vzťahovania sa na niečo. Frege v tejto súvislosti o větách logiky, například o základných zákonoch svojho formalizovaného systému, uvažoval ako o měnách, ktorých zmysel možno „duchovným zrakom“ nahliadnuť v říši prav­ divého bytia. Právě formulovanie takýchto tvrdení málo byť hlavným posláním logika. Hlavným posláním logiky podlá Russella bolo odhalbvanie tých črt Reality, ktoré sú v nej stále přítomné. Větami logiky sa totiž opisuje tá najvšeobecnejšia štruktúra světa, v ktorej o veciach okolo nás, například o tom, že „tu držím bielu kriedu“, uvažuje. Inými slovami, išlo sa o mená tých najvšeobecnějších faktov o Realite. Pravděpodobně v tomto bode nastala medzi Wittgensteinom a predchádzajúcou tradíciou prvotná roztržka. Podlá toho, k čomu pri analýze významu logických konštánt dospěl on, totiž vety logiky rozhodne nie sú mená, a ani neoznačujú entity nijakého zvláštneho druhu, ako to tvrdili jeho predchodcovia. Neoznačujú totiž vbbec nič. Naopak, takýto přístup k nim, aj so svojimi postulátmi, skór bránil v ceste k primeranému vysvetleniu ich významu. Pomocou mien čosi pomenúvame. Oproti tomu veta logiky, například veta „niečo buď je alebo nie je, tretia možnost' neexistuje“, nič podobné nerobí a ani nic je dobré o nej takto uvažovat'. Prcčo? Už preto nie, že nemá zmysel negovat’ měno, například měno „Sokrates“ tak, že povieme „nie je pravda, že Sokrates“. Má však oproti tomu, celkom dobrý zmysel negovat’ vetu logiky. Takýmto spósobom totiž získá­ váme kontradikciu, t. j. nevyhnutné nepravdivá vetu. Okrem toho, akékolvek měno móže čosi pomenúvať iba v širšom kontexte, samo osebe toho nie je schopné. Samo osebe totiž určité měno, podlá Wittgensteina, nič nedenotuje. Představa měna, ktoré sa na čosi vztahuje spósobom, akým sa například na pravdivostnú hodnotu móže za určitých okolností vztahovat’ určitá veta, preto bola pre něho viac ako podozrivá a skór poukazovala na chybu kdesi hlboko v předpokladech. Měno funguje vo vete takým spósobom, že sa jeho prostředníctvom niečo, ako „toto“, vyzdvihuje, oproti ostatným veciam, ktoré „toto nie sú“. Samo osebe však ešte nie je „ťahom

[ 228 ]

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

v hře“. Povedať měno totiž například neznamená vzniesť pravdivostný nárok. Oproti tomu veta logiky stojaca osamotene nepochybné je určitým „ťahom v jazyku“ v tomto zmysle. Hladať analógiu medzi jej sémantikou a sémantikou nějakého měna preto nebolo, podlá něho, příliš intuitivné. Takéto vysvetlbvanie významu, například základ­ ných zákonov Fregeho formalizovaného systému z Grundgesetze der Arithmetik, iba nechávalo logiku v konečnom dósledku praco­ vat s entitami velmi podozrivého druhu. Mladý Viedenčan sa uvedeného sposobu vysvetlovania z tohto dovodu bez zábran vzdal a rozhodol sa podniknúť vlastný pokus o vymedzenie pojmu „veta logiky“. Viaceré interpretácie sa v tejto súvislosti zhodujú na tom, že išlo o jednu z najvážnejších otázok na pozadí Traktátu.

Chápanie logiky ako védy o určitom obsahu a následné pokusy o je­ ho identifikáciu celkom zatlačili do úzadia esenciálnu črtu jej viet, t. j. skutečnost, že sú to nevyhnutné pravdy. Právě táto ich vlastnost, teda ich nevyhnutná pravdivost, přitom mala byt podlá Wittgensteina objasněná najpozornejšie. Právě ona totiž udelúje týmto výrazom, například vete „niečo buď je alebo nie je, tretia možnost’ neexistuje“, to výsadné postavenie, ktoré im v rámci jazyka přináleží. Věcné vysvetlenie tejto črty a jej následné uvedenie do širších súvislosti nám z tohto dovodu ako je­ diné umožní adekvátně vysvětlit’, podlá něho, miesto logiky vo vede i v našom živote. „Osobitým rysom logických viet je to, že na sym­ bole samom možno poznat ich pravdivost, a tento fakt v sebe zahfňa celú filozofiu logiky. A tak je tiež jedným z najdóležitejších faktov to, že pravdivost alebo nepravdivost nie-logických viet sa nedá po­ znat na vete samej.“3 Pre vetu logiky, například vetu „niečo buď je alebo nie je, tretia možnost neexistuje“, je podlá Wittgensteina podstatné to, že bez ohladu na to, aký je faktický stav světa, teda či tu mám alebo nemám bielu kriedu, ona sama je stále pravdivá. Co to znamená? To zname­ ná, konštituenty vety sú k sebe v jej rámci priradené takým spóso-

3 Tractatus logico-philosophicus, 6.113

Doslov

[ 229 ]

bom, že akékofvek pochybnosti o jej pravdivosti miznu. Jej pravdi­ vost je teda daná na základe nej samej, resp. na základe jej vnútornej štruktúry. Wittgenstein ako prvý použil v tejto súvislosti termín „tautológia“. Ak sa přitom pozornejšie zamyslíme nad tým, čo znamená povedať o nejakej vete, že jej konštituenty sú k sebe priradené takým spósobom, že akékofvek otázky o jej nepravdivosti miznú, tak sa, podlá něho, dostaneme k závěru, že to v prvom radě znamená, že nemóže ísť o pravdu s obsahom, ale pravdu o forme. Úplné to potvrdzuje aj fakt, že na to, aby sme zistili, či je určitý výraz tautológiou alebo nie, nepotřebujeme nijaká faktická skásenosť so svetom, ani schopnost’ zevšeobecňovat’ z jednotlivých prípadov, ani nič podobné dotýkajáce sa obsahu. Postačujú nám totiž čisto znalosti pravidiel na operovanie so znakmi, t. j. znalosti tabul­ kových definícií. „Naším princípom je, že každá otázka, ktorá sa vóbec dá rozhodnut’ pomocou logiky, sa musí dať rozhodnut’ bez čohokofvek ďalšieho. (A ak sa dostáváme do situácie, že sa pri odpovedaní na takýto problém musíme pozrieť na svět, tak to ukazuje, že sme na úplné nesprávnej stope.)“4 Z toho zároveň vyplývá, že rozpoznanie určitej vety ako tautolo­ gie nám nemóže priniesť ani nijaká nová informáciu, například o Realite, a ani nijaký nový zmysel, ako sa domnievali Frege a Rus­ sell. Vety logiky totiž, striktně povedané, nič neopisujá a bolo chy­ bou uvažovat o nich takto, t. j. ako o pravdivých deskripciách toho, v akých vzťahoch určité entity vystupujá. Nebolo sice chybou uvažovat o nich ako o pravdách, zdórazňoval v tejto závislosti Wittgenstein, no bolo chybou uvažovat o nich ako o pravdách s obsahom, teda s niečím, čo možno v případe potře­ by demonštrovať, například prostredníctvom zodpovedajáceho pou­ kazu na určité vztahy v říši pravdivého bytia, resp. na určité črty Reality. „To vrhá světlo na otázku, prečo logické vety skásenosť ne­ móže potvrdit, rovnako ako ich skásenosť nemóže vyvrátit'. Nielenže veta logiky nemóže byť nijakou možnou skásenosťou vyvratitel­ ná, ale ňou nemóže byť ani potvrditelhá.“5

4 Tractatus logico-philosophicus, 5.551 5 Tractatus logico-philosophicus, 6.1222

[ 230 ]

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus

Pravdivost’ viet logiky nie je v skutečnosti daná ničím iným, iba ich postavením v systéme jazyka, a teda tým, akú funkciu v jeho rámci plnia; čo ukazujú. V prvom radě na tuto skutočnosť sa mala, podlá Wittgensteina, obrátit’ pozornost' logikov. Logika sama je totiž vý­ hradně tým, čo je platné, resp. správné ešte skór, ako sa začne odovzdávanie informácií, teda ešte před tým, ako móžeme plnohodnot­ né hovořit’ o „obsahu“, resp. o myslitelnej skúsenosti. V představách tohto autora preto uvedená množina viet vystupo­ vala ako apriorná podmienka čohokolvek, o čom budeme hovořit' ako o „myšlení“. Výhradně v tomto zmysle a v nijakom inom by mali byť vety logiky pre myslenie závazné. „Teraz sa sláva jasným, prečo sme často cítili, akoby sme „logické pravdy“ mali „požado­ vat": móžeme ich totiž požadovat' do tej miery, do akej móžeme po­ žadovat’ dostačujúcu notáciu.“6 To však zároveň znamená, že ony samy nijakým zmyslom nedisponujú. Nie sú totiž o ničom inom, iba o tom, že například povedať „Sokrates nie je Sokrates“, znamená nekomunikovat'. Nie sú teda o ničom faktickom a nie sú, čo je velmi dóležité, zložkami nijakej teorie. „Vety logiky demonštrujú logické vlastnosti viet tým, že ich spájajú do nič nehovoriacich viet. Túto metodu by sme mohli nazvat’ aj nulovou metodou. V logickej vele sa vety navzájem uvádzajú do rovnováhy a stav rovnováhy potom na­ značuje, ako musia byť tieto vety logicky uspósobené.“7 Tieto vety sú, ak to zhrniem, pravdy o forme, ukazujú nám na nevy­ hnutné podmienky toho, čo sme připravení označit’ ako komunikovanie zmyslu a čo nie. Podlá Wittgensteina možno tiež povedať, že tým, čo ukazujú, ohraničujú množinu prípadov, v ktorých veta móže určitý zmysel niesť. V tomto zmysle je logika pre nás „hranicou“ a jej výrazy větami „bez zmyslu“, resp. větami „nulového zmyslu“.

Tejto všeobecnej představě logiky sa dostalo v prvej polovici minu­ lého storočia nemalého ocenenia, a to najma na pode Viedenského knížku, no rovnako na pode s ním spriaznených spoločenstiev, na­ příklad na univerzitách v Berlíne, Varšavě a inde. Ich členovia sa pri

6 Tractatus logico-philosophicus, 6.1223 7 Tractatus logico-philosophicus, 6.121

Doslov

[ 231 ]

svojich diskusiách zhodovali v tom, že Wittgensteinova koncepcia viet logiky ako tautologií, t. j. výrazov, ktoré, striktně povedané, nič nchovoria, je najadekvátnějším vysvětlením ich významu. „Najdóležitejší poznatek, ktorý som si z jeho práce odniesol,“ napísal v tejto súvislosti nemecký logik Rudolf Carnap, , je ten, že pravdivost’ logických viet spočívá výhradně na ich logickej štruktúre a na význame ich termínov.“ Vo svojej Intellectual Autobiogra­ phy ďalej pokračuje: „Logické vety sú pravdivé za akýchkolvek mys­ litelných okolností; teda ich pravdivost’ nie je závislá od kontingentných faktov světa. Z toho, na druhej straně, vyplývá, že uvedené vety nič o svete nehovoria a ani nemajú nijaký faktický obsah.“8 Týmto sposobom sa však neusilujem vyvolat' dojem, že naznačená koncepcia viet logiky ako výrazov, ktoré nič nehovoria, sa niekedy přijímala univerzálně. Naopak, medzi jej oponentov patřilo niekolko významných postáv tejto disciplíny, například polský matematik Alfred Tarski. Rovnako Martha a William Knealovci vo svojej práci The Development of Logic s kritickým odstupem napísali: „Wittgensteinove myšlienky si získali ovela váčší vplyv medzi filozofmi ako medzi matematickými logikmi.“9 V druhej polovici dvadsiateho storočia sa napriek tomu uvedené představy o logiko a jej větách, najma prostredníctvom emigrantov zo strednej Európy unikajúcich před Hitlerem, rozšířili aj ďalej, za oceán. V našom kontexte určitc stojí za zmienku, že tento spósob vnímania logických princípov velmi významné poznačil status logi­ ky na mnohých amerických a austrálskych univerzitách. Tomáš Čana

8 Intellectual Autobiography, 1963, str. 24 9 The Development of Logic, 1962, str. 640

Ludwig Wittgenstein TRACTATUS LOGICO-PHILOSOPHICUS Vydal Kalligram, spol. s r. o., Bratislava 2003. László Szigeti. Prvé vydanie. Počet stráň 232. Grafická úprava a návrh obálky Tibor Hrapka. Vytlačil Expresprint, spol. s r. o., Partizánske.

K

A

L

L

I

G

R

A

Tractatus logico-philosophicus představuje v dějinách filozofického myslenia 20. storo-

čia a v dějinách filozofie vóbec významnú událost’. Prostředníctvom něho sa totiž v pl-

nej sile dostala k slovu nová jazyková orien-

tácia modernej filozofie. Kořene tejto tendencie možno nájst už v prácach Gottloba

Fregeho a Bertranda Russella. Podlá nej je filozofia vlastně „kritikou jazyka“. To zname­

ná, že najskór by sme si mali uvědomit’ po­ vahu a možnosti výrazov a viet, prostred-

níctvom ktorých sa pokúšame cosi povedať, například o bytí, o poznaní, o dobrom živo­

te, o krásné atď., a až potom by sme sa (při­ padne) mali pustit’ do tvorby teorií a hypo­

téz o týchto skutočnostiach. Takýto přístup k filozofickým otázkám sadnes, najma v ang­

losaských krajinách, pokládá za takmer sa­ mozřejmý. Okrem privodenia tejto para-

digmatickej změny v spósobe riešenia filo­

zofických problémov je druhou stránkou Wittgensteinovho Traktátu - obdivovanou,

kritizovanou a ignorovanou zároveň - jeho osobitý „mystický“ pohlád na svět, ktorývšak

nie je iba akýmsi dodatkom k jeho vedeckej časti, ale představuje jej zavfšenie. V podo­

bě tohto, takpovediac, logického mysticizmu

nachádza Wittgenstein (v prvej fáze svojho myslenia) jednotu abstraktného filozofova-

nia a konkrétných životných otázok.______ SNK - Martin

M