Středověká keramika v Čechách a na Moravě

Citation preview

V. NEKUDA- K. REICHERTOVÁ ~

,

~

STREDOVEKA KERAMIKA V ČECHÁCH A NA MORAVĚ

' lVIORAVSKÉ lVIUSEUl\II V BRNĚ MUSEJNÍ SPOLEK V BRNĚ I

9 6 8

Úvod

'\1robky z hlíny se řadí mezi nejstarší doklady lidské práce. Lidské ruce vtiskovaly beztvaré hmotě účel i krásu. Ale teprve tehdy, když k činnosti člověka přistoupil oheň, byla dílu lidských rukou vtisknuta odolnost a trvanlivost. Tak vznikla keramika, která až dodnes je neodmyslitelnou součástí denního života. Počátky keramické výroby v našich zemích sahají do neolitu. Keramika přežila své tvůrce a vydává svědectví o jednotlivých kulturách a etnických skupinách. Výrobky z hlíny po tisíciletí a staletí poměrně dobře snášejí nepříznivé podmínky a po zničení objektů i celých sídlišť zůstávají mnohdy jedinou stopou po osídlení krajiny. Rozuměti řeči těchto němých svědků není snadné, chceme-li poznat minulost, o které nám vyprávějí. Keramika tak přestává být jen samoúčelnou snůškou nádob a stává se důležitým historickým pramenem, který vydává svě­ dectví o činnosti .člověka. Chceme-li se proto zabývat hmotnou kulturou kteréhokoliv období, tedý i středověkého, neobejdeme se bez řešení otázky keramiky, neboť při archeologických výzkumech tvoří keramika nejpočetnější skupinu všech nálezů. A protože nám jde o vědecké využití nejrůznějších pozůstatků jak písemných, tak hmotných, je studium středověké keramiky velmi důležité i z hlediska potřeb naší historické vědy. J e třeba splatit dluh, který vůči hmotným pramenům v naší historiografii doposud máme. Také středověká keramika je jedním z dokladů lidské práce a svědectvím hmotné kultury našeho lidu. O středověké keramice víme prakticky velmi málo, ačkoliv nahodilých nálezů je mnoho. Česká vědecká. literatura. se omezuje jen na krátké články a zprávy o nálezech v různých krajích často ve spojitosti s nálezy předhistorickými. Cílem této práce je shrnutí dosavadních poznatků o středověké keramice v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Základními prameny jsou ty soubory nálezů neb i j ednotlivé nálezy, které j sou datovatelné. Tqto hledisko usměrňovalo celý náš postup, neboť na správném datování středověké keramiky je závislá další práce a řešení různých problémů. I když jsme kladli důraz na prameny ověřené a chronologicky zařaditelné, nebylo možno opomenout ani ty, které byly až do našich dnů shromážděny v musejních sbírkách. Náhodnost těchto pramenů bylo třeba vyvážit srovnáváním a ověřováním. Tento metodický postup byl nutný, jestliže jsme chtěli vystihnout základní vývoj keramické výroby ve středověku jak po stránce . chronologické tak technologi~ké, tak i typologické. Vedle otázek chronologických půjde nám také o to, abychom si ujasnili společenské a hospodářské postavení středověkých hrnčířů, abychom sledovali vývoj hrnčířského řemesla od doby, kdy bylo ještě v těsném svazku se zemědělskou výrobou, až do období, kdy se trvale oddělilo od zemědělství a přešlo do stadia výroby cechovní. Dále budeme v této práci sledovat výrobní proces, a to od zpracování hlíny až po vypálení výrobků v hrnčířské peci. Časově zahrneme do této práce období od 1 r. do 16. století. Spodní hranic~ je dána skutečností, že

5

v 1 I. století máme hrnčíře v našich písemných pramenech doloženy. Horní hranice nám vyplývá ze změn výrobního charakteru, zejména s výrobou tzv. habánské keramiky. Toto období možno považovat za definitivní konec keramiky středověké. Mezi středověkou a lidovou keramikou je bezesporu rozdíl, ačkoliv i lidová keramika vyrůstá z předchozí tradice. :Řešení této otázky je závislé na důkladném poznání středověké keramiky, kterou zase nelze chápat isolovaně, ale třeba ji vidět jako další vývojový stupeň keramiky slovanské, k níž přistupují také vlivy keramiky cizí, která v průběhu středověku v našem prostředí zdomácněla. Vývoj středověké keramiky sledujeme v českých zemích. Materiál z Čech zpracovala KvĚTA REICHERTOVÁ, keramiku z :Moravy a Slezska VLADIMÍR NEKUDA. Záklaclem.této studie · byly samostatné práce obou autorů, z nichž vznikla tato monografie za redakce Vl. ·Nekudy. V první části knihy jsme se sn.ažili vystihnout, pokud to současný stav arc.h ~ol ogi ckých pramenů dovoluje, typické znaky a hlavní směr vývoje středověké keramiky v českých zemích. J sme si vědomi toho, že mnohé z otázek zůstaly nezodpovězeny, což vyplývá z povahy pramenů a zejména z jejich nerovnoměrného rozložení jak z hlediska chronologického tak i regionálního. Druhá a zejména pak třetí část knihy má své těžisko v grafické a obrazové dokumentaci. Tato část byla sestavena s tím záměrem, aby j ednak n ahradila nezáživný popis v textu, j ednak aby informovala o bohatství tvarů a dovednosti středověkých hrnčířů . Na závěr úvodních slov děkujeme především ředitelství Moravského musea a Musejnímu spolku v Brně za vydání této práce. Náš dík patří rovněž ředitelství n. p. Tisk v Brně, zejména J. R oKOWSKÉMU a J. RůžiČKOVI, kteří ses nevšedním zájmem uj.ali tohoto díla. Z našich spolupracovníků jsme zvláště zavázáni LADISLAVU VčELAŘOVI, jenž se přičinil o grafickou úpravu. této. knihy, arch. REICHERTovr, ing. Z. ŠPIČÁKOVI, prof. A. JELÍNKOVÉ a Z. PoLEHRADSKÉ za p rovedení kreseb, a doc. dr. AL. GREGOROVI za úpravu jazykovou. Za ·četné rady a při­ pomínky vděčím doc. dr. V. HRUBÉMU, DrSc., a dr. K. ČERNOHORSKÉMU. J ednotlívým pra-• covníkům v museích pak děkujeme za ochotu, s j akou nám vycházeli vstříc při studiu zde zpracovaného materiálu, a všem, kdož nám byli při vzniku této práce jakýmkoliv způsobem nápomocní . • JlZ

V

6

Brně

v srpnu r g66.

VLADIMÍR N EKUDA

Dosavadní· stav bádání o středověké keramice

ČÁST 1

Dosavadní stav bádání o středověké keramice

Zatím •Co umělecké památkY, jako architektura, ··sochařství a malířství byly propracovány tak, že jejich hodnocení se dnes opírá o pevné vývojové schéma, zůstalo umělecké řemeslo na Ókraji zájmu uměleckých historiků i archeologů. Tím méně byly propracvány výrobky ostatní lidové řemeslné činnosti, k nimž patří i středověká keramika. Čas od času se objevovala sice v různých časopisech hlášení o nálezech středověké keramiky, ale podstatněji se středověkou keramikou nikd str. 79 n; Ůeská středověká keramika, Praha-Národní museum 1963, str. 14- 18. 42 K. REICHERTOVÁ, Příspěvek k datování středověké keramiky v Cechách, PA 1956, str. I7I - 185; K metodickým otázkám studia středověké keramiky, AR 1957, str. 567 n; Středověká keramika datovaná mincemi, PA 1959, str. 246-256; Středověká keramika ze Sezimova Ústí, Tábora a Kozího Hrádku. Archeol. studijní materiály III 1965. ' 3 M. RicHTER, Keramika z I2. až z počátku I4. století v Cechách, datovaná poklady mincí, l.:NM I959, str. 4-22. "' M. RICHTER- Z. SMETÁNKA, Příspěvek k metodice studia středověké keramiky v Cechách, AR I959, str. 86-97.

TO

přírodovědeckého

rozboru a na požadavek stratigraficky podloženého archeologického výzkumu, které mají být východiskem pro klasifikaci středověké keramiky. Stručnou charakteristiku keramiky v Čechách datované mincemi podal ·P. RADOMĚRSKÝ, 45 který je rovněž autorem článku "Středověká keramika". Tento článek je určen především pracovníkům v museích, jimž má poskytovat návod pro popis a evidenci středověké keramiky. Počátky zájmu o středověkou keramiku na Moravě spadají do konce minulého století. Osobitý_m druhem středověké keramiky na Moravě jsou loštické poháry, které uvedl do literatury poprvé stavitel Kliment HLADIŠ z Loštic v článku "Loštické poháry".«s Stejně p"ozoruhodné a v moravském materiálu I 5· století unikátní jsou poháry brněnské. Přesto, že jim byla věnována pozornost především ze strany německých badatelů od M. TRAPPA4 7 a A. RzEHAKA,48 zasluhovala by tato brněnská produkce podrobného vědeckého zpracování. A. RzEHAK věnoval brněnským nálezům středověké keramiky značnou pozornost a jeho práce až dodnes jsou vlastně jediné, které se tímto tématem zabývaly. Správně rozpoznal, že keramiku z četných brněnských nálezů, získanou zejména při stavebních úpravách, nelze už označit za prehistorickou, ale za středověkou. Rovněž v otázce časového určení postupoval vcelku správně. Z německých badatelů měl v úmyslu podat přehled moravské keramiky K. ScHIREK49 v kratších článcích pod názvem "Mahrische Keramik". Středověké keramiky se dotýká jen okrajově. Podkladem j eho studie byly především písemné zprávy o cechovních organisacích. Postupoval podle jednotlivých míst. K pramenům hmotným však Schirek nepřihlédl. Jeho zájem byl zaměřen spíše na keramiku lidovou než středověkou. V prvních letech 20. století se zabýval výv"ojem středověké keramiky W. A. MoLTHEIN. 50 J eho příspěvek k dějinám středo­ věké keramiky obsahuje také tehdy známé moravské nálezy. Pak nastává téměř dvacetileté období, ve kterém marně hledáme sebemenší stopy zájmu o tento druh památek. Teprve ve třicátých letech můžeme zaznamenat cenné zprávy o keramice ze Smilova hradiska a Starého Plumlova od J. BLEKTY51 a o keramice ze střední a severní Moravy z pera K. Sm-nRMEISENA.62 Tyto Blektovy a Schirmeisenovy příspěvky možno právem označit za obrat ve studiu středověké keramiky, neboťjsou už podloženy nálezovými okolnostmi. Při výzkumu Smilova hradiska byly nalezeny jednak sošky, jednak různé fragmenty nádob, z nichž některé byly z jemné bílé hlíny. Pozoruhodný je i výskyt zelené nebo žlutohnědé polevy. Typologicky bylo možno rozeznat hrnce baňatějšího tvaru, hrnce s uchem, misky, nádoby pohárovité a džbánky. Nálezy keramiky ze Starého Plumlova byly z hrubší hlíny a bez polevy. Byly tam nalezeny fragmenty mís, hrnců, hrnců s uchem, poklic a část akvamanile (zlomek hlavy koně) patrně ve tvaru jezdce na koni. P. RADOMĚRSKÝ, Keramika datovaná mincemi. Katalog Středověká keramika v Československu, str. 32 až keramika, Muzejní a vlastivědná práce II 1964, str. 70- 85; III 1965, str. 15-25. 's K. HLADiš, Loštické poháry, ČVMSO s, r88s, str. 184- !86. 47 M. TRAP , Funde becherartiger Gefasse in Briinn, Mitteilungen der k. k. Zentralkomission XX/1894, str. x13. 48 A. RZEHAK, Keramische Studien in der Sammlung des Franzens-Museums; Museum Francisceum Annf!-les 1896, str. 99· - Týž, Massenfunde alter alterthtimlicher Gefiisse im Weichbilde der Stadt Brtinn, Zeitschrift d. deutsch. Ver. f. d. Gesch. Miihrens und Schl. 1{1897, seš. 3, str. 23-40. - Týž, die Gefiissfunde im Baugrunde der Bri.inner Hauser, Zeitschrift d. Miihr. Landesmuseums 9{1909, str. 92- 135· ' 8 K. ScmREK, Miihrische Keramik, Mitteilungen des Miihr. Gewerbemuseums in Brtinn 18{1900, str. 50 a násl. 5° W. A. MOLTHEIN, Beitriige zur Geschichte mittelalterlicher Gefiisskeramik I, II, Kunst und Kunsthandwerk rg{IgiO, str. 73-96 a 385- 420. 51 J. BLEKTA, Smilovo hradisko a Starý Plumlov, Ročenka národopisného a průmyslového musea města Prostějova a Hané, 9 1934, str. 9-31. :;a K. ScHIRMErsEN, Beitriige zur Frtih- und Vorgeschichte des Schonhengstgaues. Mitteilungen zur Volksund Heimatkunde des Schonhengster Landes 35/ I939, str. I- I 3· 45

g8;

Středověká

II

· · · Ze Schirmeisenových 'výzkumů je ve1mi významný · záchranný výzkum v 2elechovicích v r. I933, kde byla zjištěna část středověké hrnčířské pece na zahradě domu č. p. 21. Tento nález je důležitý proto, že· v předpecní jámě byla spolu s ostatním inventářem nalezena také stříbrná mince - denár moravského knížete Otty I. Sličného (I078), takže jak pec, tak i keramika jsou těmito nálezovými okolnostmi velmi dobře datovány.53 v keramice z tohoto nálezu získáváme srovnávací materiál pro moravskou keramiku z konce I I. a ze samého začátku I 2. Století. .V nálezu j sou zastoupeny dvě celé nádoby, okrajové střepy zásobnic a hrncŮ, dna různých nádob se stopami po značce a množství dalšího střepového materiálu. Archeologickým výzkumem ve východní části katastru obce Velká Střelná v r. rg38 byly zjištěny na parcelách č. 533 a 532 zbytky středověkého sídliště. Vedle pravoúhlých kamenných základů objektu a kovářské dílny byla tam objevena také keramická pec. 54 Uvnitř pece a v jejím nej bližším okolí bylo nalezeno větší množství střepů nádob. Keramika obsahovala tuhu a byla šedé a šedočerné barvy. Ve střepovém materiálu byly zastoupeny většinou fragmenty zásobnic a bezuchých hrnců. Dna nádob měla značku. Dekor byl rytý a tvořily jej vlnovky, různě uspořádané vpichy, vrypy apod. Nejpozoruhodnější nález z této pece byly dlaždice, zdobené geometrickými vzorci. Horní plocha dlaždic byla zdobena buď vzájemně se proplétajícími kruhy, nebo kruhy s kosočtverci. Na jiných dlaždicích byl opět ornament se šesticípými hvězdicemi, situovanými do dvou soustředných kružnic.ss K. Scr·IIRMEISEN se domníval, že v této peci byly vypalovány dlaždice a že pec byla v činnosti ve I 2. stol. K. Schirmeisen nás informoval také o nálezech středověké keramiky z Dětřichova a ze Starého Města u Moravské Třebové.56 Mezi převážně střepovým materiálem byl v nálezu z Dětřichova hrnek s uchem s červeně malovanou obvodovou linkou. Okraje nádob byly zdobeny rytou vlnovkou. Celý nálezový soubor zařadil do 14. století. Střepy nádob ze Starého Města se lišily od nálezů z Dětřichova především tím, že to byly většinou střepy ze zásobnic s vysokým obsahem tuhy. Tuto keramiku datoval K. Schirmeisen do I2., nanejvýš do začátku I3. století. Lidovému hrnčířství se věnuj e H. LANDSFELD57 a dříve též K . ČERNOHORSKÝ,ss který v posledních letech je zcela zaujat keramikou středověkou a j ehož práce, zejména Keramika a feudalismus, lze právem označit za velmi podnětné a při studiu středověké keramiky u nás nezbytné. K datování středověké keramiky na Moravě je v dosavadní literatuře zatím jen několik dílčích studií. "Keramika ze sÍdliště I I. stol. z Rokytné u Moravského Krumlova datovaná mincí" je název článku, v jehož archeologické části podal V. Nekuda některé charakteristické vlastnosti keramiky z konce I I. stoJ.59 V článku "Keramika z nálezů mincí" od V . BURIANAjsou doklady pro keramiku z r 1. a ze I4· stol. 60 Významným příspěvkem pro keramiku z poloviny .I 3· stolet~ je soubor nálezů ze sídliště trati Zámeza u Kudlovic. Autorem archeologické části článku "Časně středověké sídliště v Kudlovicích datované mincí" je V. HRUBÝ.61 Příspěvkem

v

63

Týž, Einige Ausgrabungen und Funde aus Mahren, ZVGMS 35/1933, str. 118-135. Týž, Reste der mittelalterlichen Strelna-Siedlung, ZVGMS 41/1939, str. 45 - 54. ss Týž, cit. časopis, str. 5 I. • .6 . Viz pozn. 52 • 7 H. LANDSFELD, Lidové hrnčíl-ství a džbánkal'Ství, Praha 1950. " • 8, K. ČERNOHORSKÝ, Moravská lidová keramika, Praha 1941. 59 Moravské numismatické zprávy 7/1960, str. 23 - 25. 60 AR 10/ 1958, str . .260-261. . 61 ČMM, oddíl věd společenských, 42, 1957, str, 43 - 49· 54

12

-.

ke keramice ze r 3· století je ještě. článek J. PAVELČÍKA -"Ná.lezy ze ·i g·.·· století' z Uherskiiío Brodu" .62 V článku je zpracován hodnotný materiál' z místního nálezu ve s'tředověké studni. Množství keramického materiálu bylo získáno při zástavbě válečných proluk v historickém jádru města Opavy. Tuto keramiku zpracovává J. KRÁL. 63 O hromadném nálezu středověké keramiky v Kroměříži informoval V. SPURNÝ.64 Keramika byla získána při adaptačních pracích hotelu H aná a celý tento nález datuje V. Spurný do konce I g., případně do první poloviny I 4· stol. V přehledu dosavadních příspěvků o středověké keramice nelze opomenout J. OčENÁŠKA, který publikoval na několika tabulkách nálezy z .okolí Kelče. 65 Hromadný nález v Olomouci ze Ztracené ulice, kde byla rovně{ červeně malovaná keramika, stručně popsal Jos. SKUTIL.aa Otázkou zásobnic z moravského prostředí se zabýval J. MACKERLE v článku "Slovanské zásobnice". 67 Počátek jejich výroby kladl J. Mackerle do I I. stol. a domníval se, že k jejich výrobě bylo potřebí rychloobrátkového kruhu. Na základě tehdejších znalostí J. Mackerle soudil, že užívání zásobnic zaniká náhle po tzv. německé kolonisad. Svědčila pro to i ta okolnost, že výskyt střepů ze zásobnic se omezoval na starou sídelní oblast. Výzkumem zaniklých s tředo­ věkých osad však zjišťujeme, že zásobnice byly v užívání ještě ·na začátku I 5· století, a to i na lokalitě kolonisační osady Pfaffenschlag. O středověkých hliněných akvamaniliích, jež se nacházejí v moravských museích, pojednal K. ČERNOHORSKÝ v článku "Středověká hlině ná akvamanilia z moravských nálezů. " 68 Akvamanilia mají figurální, nejčastěji zoomorfní tvar. Časově zařazuje K. Černohorský akvam anilia z moravských nálezů do druhé poloviny I4. a začátku I 5· století. Další pozoruhodností mezi výrobky středověkých hrnčířů je keramická hračka. V. BuRIAN je autorem příspěvku " K typologii a datování lidové keramické plastiky (koníčka)" . 69 T ento článek se však netýká j en moravských nálezů, ale podává přehled dosud známých nálezů z přilehlých i vzdálenějších oblastí. Na Moravě se objevuje tato hračka patrně j iž ve 13. století a obdobím nejpočetnějšího výskytu je století I 6. O jiném druhu hračky, malovaném chřestítku, psala Z. TRŇÁČKovÁ.70 V posledním desítiletí se zájem o středověkou keramiku zvýšil, neboť mezi společenskými vědami n abývá stále větší důležitosti historická archeologie. Středověká keramika není získávána už j en náhodně při různých stayebnfch . pracich, ale pochází ze systematických výz~umů středověkých lokalit. T aké výstava Středověká keramika u Českoslov.ensku, 71 uspořádaná v 1. rg62 až I 963 N árodním museem v Praze, a výstava dílen středověkých hrnčířů na Moravě, 72 uspořádaná v 1. rg64- rg65 v Brně, ukázaly bohatost středověké ker amiky v našich zemích a význam studia těchto památek. Archeologický výzkum období raného a vrcholného feudalismu j e na Moravě prováděn ve větší míře teprve v posledních letech. Pro starší období j e důležitý výzkum hradisk, z nichž

z

62

ské

ČNM 124/ 1955, str. 143 - 148.

J. KRÁL, Nález středověké keramiky v

Opavě, Časopis Slezského musea V / 1956, str. 1 I -25,' č. 2. Opavnálezy - II., cit. časopis X / xg6 x, 1, str . 19- 35. 6 4 AR, II / 1959, str. 42 1- 4.25. 65 J. OčENÁŠEK, Historie sta robylého měs ta Kelče, Olomouc 1948, str. 3 1- 49. 6 6 J. SKUTIL, Zprávy SLUKO, č. 44, str. 3· 67 AR, 7/1955, str. 83- 90. 68 PA 52/Ig6 I , str. s80- 59I. 69 Československá etnografie 10/ 1962, č. 3, str. 301 - 307. ., 70 Zprávy KVS v Olomouci xg6o, str. 52. 71 Viz ka talog Středověká keramika Československu. 72 Viz V. NEKUDA, Z dílen s tředověkých hrnčířů na Moravě, Brno 1964. 63

středověké

v

přichází závažný materiál pro řešení otázky v souvislosti středověké keramiky se starší keramikou slovanskou . .z tohoto hlediska je důležitý výzkum břetislavského hradiska Vysoká zahrada v Dolních Věstonicích, který prováděl J. PouLfK. 73 Keramiku z tohoto hradiska zpracovává K. ŮERNOHORSKÝ.74 Studiu hradisek I 1. až 12. století se věnuje B. NovoTNÝ,75 který též zpracoval jeden z hromadných nálezů středověké keramiky v Brně, Orlí ulice.76 Výzkumu zaniklých středověkých osad se věnuje V. NEKUDA.77 V současné době probíhá systematický archeologický výzkum na lokalitě zaniklé středověké osady Mstěnice u Hrotovic (okres Třebíč) a na lokalitě zaniklé osady Pfaffenschlag u Slavonic. Z obou výzkumů bylo získáno značné množství keramiky, jejíž zpracování bude velkým přínosem pro poznání vývoje středo­ věké keramiky na Moravě. Kromě těchto dvou poměrně velkých výzkumů, které provádí Moravské museum, zabývá se touto tematikou také D. ŠAUROVÁ z Městského musea ve Slavkově, která provádí výzkum zaniklých osad na Slavkovsku,78 a R. SNÁŠIL ze Slováckého musea v Uherském Hradišti, který začal zkoumat zaniklou osadu Záblacany. 79 Vlastivědný ústav v Olomouci za vedení V. BuRIANA podniká výzkum husitského opevnění Kartouzky v Dolanech.so · Zvláště tento výzkum je pro středověkou keramiku 'důležitý, neboť poměrně krátká doba existence' této lokality (I388-1437) nám umožňuje její spolehlivé datování a poskytuje důležitý srovnávací materiál. Při výzkumu zaniklé tvrze v Kralicích, vedeném V. FIALovou, jsou keramické nálezy poněkud ve stínu unikátních literek z bratrské tiskárny z konce I 6. a začátku I 7. století. Máme však za to, že neprávem, neboť i tento výzkum přináší celou řadu poznatků o keramice nejen z poslední fáze osídlení, ale i o keramice starší.81 Z větších výzkumů není dosud zpracován významný soubor keramiky z hradu Melic, který zkoumal před druhou světovou válkou J. ZHÁNĚL. 82 Tato keramika je důležité datovací kritérium, neboť doba zániku je spojena s tažením husitských vojsk patrně již v r. I423. Historicko-archeologické výzkumy, prováděné v posledních letech na Slovensku, zachytily · středověkou keramiku dobře datovatelnou. Je to především výzkum pohřebiště z I2.- I4. století v Krásně, 83 kde je keramika datovaná mincemi 12. - 14. století. 73 Jos. PouLiK, Jižní Morava, země dávných Slovanů, Brno - 1948-1950. " K. ČERNOHORSKÝ, K problematice Dolních Věstonic v časném středověku. ČMM, vědy společenské, L 1965, str. 6g - 109. 76 B. NovoTNÝ, Výzkum hradiště "Hrůdy" u Sudoměřice n. Mor., Sborník Čsl. společnosti archeologické při ČSAV, Brno, l/1961, str.' 61 n, - týž, Archeologický výzkum Hradce u Opavy, Slezský sborník 57/1959, str. 447 n, - týž, K otázce osídlení olomouckého kopce a kláštera Hradiska ve střední a pozdní době hradištní, PA LV/1964, str. 392-415. - Týž, Morava v XL a XII. století ve světle archeologických pramenů, rkp. kandidátské práce, Brno 1962. 76 B. NovoTNÝ, Hromadný nález ze 16. století v Brně, Fontes archeologicae Moraviae, Tom. l/r959, Brno 1959· 77 V. NEKUDA, Zaniklá středověká osada Mstěnice u Hrotovic, okr. Třebíč, ČMM, Vědy společenské, 45/1960, str. 143-164 (též sep.). První výsledky historickoarcheologických výzkumů zaniklých osad na jihozápadní Moravě, ČMM, vědy společ. 46/1961, str. 59- 76 (též separát). 78 D. SAUROVÁ, První výsledky z výzkumu zaniklych středověkých vesnic na střední Moravě. VVM XVI, 1961 - 1964, str. 97-105. 79 R. SNÁŠIL, Záblacany raně středověká zaniklá hutnická osada, Slovácko 1964, str. 123-133. 80 V. BuRIAN, Nálezy ze středověkého objektu v Dolanech (výzkum 1962), Nálezy z kartuzie a husitského opevnění v Dolanech (výzkum 1963), Práce odboru společenských věd Vlastivědného ústavu v Olomouci, č. 3, č. 6, Olomouc - 1964, 1965. 8 1 V. FIALOVÁ, Předměty z obydlí venkovského zemědělce z doby okolo roku 1300 v Kralicích nad Oslavou. VVM-XVI, 1961 - 1964, str. 109-110. az J. ZHÁNĚL, Výkop biskupského hradu Melic, SborníK III. Karlu Tihelkovi, Brno 1963- 1964, str. 224-229. as O. KRI'JPICA, Pohre]?i~te :z; 12,-14. stor, v K,rasne na, Slovensku, AR, V, 193- 197, 21 r -214~ 274-275, 283- 284.

Také výzkum zaniklého emporového kostela a osady u obce Bohatá (okres Hurbanovo)84 přinesl poznatky o středověké keramice. Prvý pokus podat syntetický obraz o vývoji, dějinách i formách středověké keramiky na Slovensku učinil B. PoLLA. 85 Třídí středověkou keramiku na několik skupin, a to z hlediska časového, z hlediska použití materiálu a z hlediska technologie výroby. B. Polla, kterého možno právem označit za průkopníka středověké archeologie na Slovensku, vytěžil mnoho poznatků o středověké keramice při archeologickém výzkumu zaniklé středověké osady Zalu.f,any. 86 Keramika ze Zalužan byla vyráběna na pomalu i rychle se točícím hrnčířském kruhu a B. Polla ji dělí do tří skupin: 1. keramika středohradištního typu, 2. keramika před tatarského období, 3· užitková keramika 14. až 15. století. Typologicky rozlišuje hrncovité výrobky (tj. bezuché hrnce, nádoby s uchy, džbány, gotické vázy) a miskovité výrobky (nízkostěnné mističky, kahánky a pokladničky). Ze soustavnějších prací o středověké keramice na Slovensku j e dále studie L. KRAsKovsKÉ, 87 pojednávající o slovenských nálezech datovaných mincemi, a A. HABOVŠTIAKA,88 který se zabýval středověkou tzv. kolkovanou keramikou. K otázce tzv. kolkované keramiky přispěl rovněž B. Polla publikováním nálezu z obilních jam v Budmericích.89 Mnoho keramiky od nejstaršího do nejmladšího středověku zachytil výzkum Bratislavského hradu,9o který není ještě skončen. Drobné nálezové zprávy ve starší i mladší literatuře a archivech Archeologických ústavů v Praze a v Brně dosvědčují, že nálezy středověké keramiky jsou časté a že je nutno pokusit se o typologické a chronologické utřídění těchto skromných středověkých p amátek. Vzhledem k tomu, že tato práce je určena nejen archeologům, ale i historikům, národopiscům a dalším příbuzným odvětvím společenských věd, považujeme za nutné, abychom podali také základní přehled o stavu evropského bádání o středověké keramice. Studiu středověké keramiky se dosud nejvíce věnovali němečtí badatelé. Především je nutno jmenovati tři zásadní práce týkající se různých oblastí Německa. Je to práce H . BRUCKNERA,91 zabývající se keramikou z Historického musea ve Frankfurtu n. Moh., která si všímá také vztahu keramiky k ostatní středověké uměleckořemeslné produkci. P. GRIMM92 aJ E. ScHIRMER93 přistupují ke zpracování středověké keramiky na základě metody prehistorické. P. Grimm se soustředil zvláště na raně středověkou keramiku v oblasti Harzu a zabýval se její typologií a chronologií. Ocenil nejen nálezy datované mincemi, ale i nálezy z hradů, vesnic a tvrzí, datovatelné dobou jejich založení a zániku. Staví se proti 84 A. HABOVŠTIAK, Zaniknutý románsky emporový kostel s pohrebiskom v chotári obce Bohatá, okres Hurbanovo. AR, XI 1959, 826-83,h 851 - 852, AR XI, 1959, 834- 84I, 852- 853. 86 B. PoLLA, Příspevok k dejinám stredovekej keramiky na Slovensku, Středověká keramika v Československu, 1963, str. 24-31. 8 8 B. PoLLA, Stredoveká zaniknutá osada na Sp.iši (Zalu žany), Bratislava 1962. 8' L. KRAsKovsKÁ, K otázke datovania stredovekej keramiky, Historica-Slovaca VI- VII, Bratislava 1948, str. 135- 153· 88 A. HABoVŠTIAK, K otázke stredovekej t. zv. kolkovanej keramiky na Slovensku, Slovenská archeológia VII-2/1959, str. 460-476. 8 9 B. PoLLA, Stredoveké obilné jamy v Budmericiach, Slovenský národopis, VIII I 959, str. 5 I 7-559· 11o B. PoLLA- T. ŠTEFANOVIČovÁ, Historicko-archeologický výzkum Bratislavského hradu z roku I958, Bratislava 1959. 91 H. BRi.iCKNER, Schriften des Hist. Museums 2, Frankfurt a. M. 1926. 92 P. GRIMM, Zur Entwicklung der fruhmittelalterlichen deutschen Keramik in den Bezirken Halle u. Magdeburg. Praehist. Zeitschrift XXXVII I9591 72. Zur Entwicklung der mittelalterlichen Keramik in der Harzlandschaften, Zeitschrift des Harzvereines f. Geschichte u. Altertumskunde 66, I933, 1- 38. ' 3 E. ScHIRMER1 Die deutsche lrdenware des I I . bis I !>·Jahrhundert im cngeren Mitteldeutschland,Jena r 939·

HoFERovu94 a ScHUCHHARDTovu95 roztřídění keramiky na červené zboží z francké doby a modrošedé zboží ze saské a pozdější doby. E. ScHIRMER96 se zabýval keramikou ze středního Německa. Ve své práci uvedl keramiku v časovém rozpětí od r. I I 50 do r. r568. V typologickém roztřídění rozeznává I. nádoby s kulatým dnem (Bombengefasse), II. nádoby na nožkách (Grapen), III. nádoby s rovným dnem (Gefasse mit Standboden). Nádoby s kulatým dnem dělí na 1. hrnce bezuché (Bomben), 2. hrnce s uchy (Henkelbomben), 3· džbány. U nádob s rovným dnem rozeznává tři hlavní skupiny: nádoby hrncovité, džbánovité a mísovité. V další kapitole rozebírá Schirmer profilaci okrajů . a její terminologii. Zmiňuje se o výzdobných prvcích a o rozšíření jednotlivých typů v oblasti Durynska. H. A. KNORR97 zpracovává nálezy východoněmecké, především z území Dolního Saska, Horní a Dolní Lužice. Vychází z keramiky hradištní (sídlištní i hrobové) a z nálezů datovaných mincemi. Rozlišuje řadu lokálních typů a dochází k závěru, že na území Saska převládala ve I2. století již keramika "německá", zatím co slovanská byla v podřízeném postavení. Naproti tomu v Horní Lužici převládá až clo I 2. století keramika slovanská. Západní vliv se projevoval ve I 3· století lepším vypálením, novými tvary (konve s uchem), objevením poklice a výzdobou provedenou ozubeným kolečkem (raclýlkem). Autor uvádí také keramiku červeně malovanou (např. na hradě Korse, jenž byl zničen r. I352). Tímto nálezem má býti zachycen počátek malování nádob ve středověku. V dalším pojednání o keramice zmiňuje se Knorr o polévání středověké keramiky. Uvádí dvouuché úzkohrdlé lahvičky s polevou na vnější straně, které jsou datovány mincemi kolem r. 1300. Hromadný výskyt polevy klade až kolem r. I500 . Hradištní keramikou v Meklenbursku zabýval se E. ScHULDT. 9s Třídí keramiku z hlediska typologického. Zachycuje vývoj j ednotlivých typů nádob, pokliček, výzdoby a znaků na dně. K. STRAUss99 věnuje pozornost středověké keramice zvláště v oblasti slezské, a to převážně po stránce chronologické. Vychází z keramiky slovanské a řadou nálezů, datovaných mincemi nebo hrady, vytvá,ří chronologickou stupnici pro keramiku středověkou. Hradištní keramiku zanechaly podle jeho názoru ve východním Německu slovanské kmeny, které se sem tlačily v 6. století z východu a jihovýchodu a obsadily toto území až do německé kolonisace okolo r. I 300. Jiná Straussova studie100 se týká především nálezů z Lehnice a z Franlifurtu n. O. Vedle datovatelných nádob poklady mincí (nález keramiky v Hedviččině věži - brakteáty I3. stol.) uvádí autor mnoho nádob doprovodných. Nálezy z Lehnice se zabývá také pojednání HAHNovo.101 Práce jiného badatele, W . DEXELA, 102 shrnuje hlavně poznatky Schirmerovy a Herman94

P. HoFER, Die Erforschung frtihmittelalterlicher Burgen, Mannus I, Erganzungsband I9IO, 17· C. ScaucHHARDT- A. V. ÚPPERMANN, Atlas 289, 367, 435, 525. 96 E. ScHIRMER, Die deutsche Irdenware, Jena 1939· 97 H. A. KNORR, Die slawische Keramik zwischen Elbe und Oder, Leipzig 1937; Die Dornburg an der Elbe, Ausgrabung einer mittelalterlichen Burg: Sachsen u. Anhalt, J ahrbuch der Landesgesch ichtlichen Forschungstelle ftir die Provinz Sachsen u. Anhalt, Bd. 15, Magdeburg 1939; Kritiku Knorrovy práce"Die slawische Keramik" podal J. KosTRZEWSKI, Przegl~d archeologiczny VII, s. 1, roč. 22, 29, 1946, Ceramika slowiaúska mit;:dzy Lab~ a Odr~ v zaraniu dziejów. 9 8 · E. ScHULDT, Die slawische Keramik in Mecklenburg, Berlín 1956. 99 K. STRAUss, Studien zur mittelalterlichen K eramik, Mannus-Bibliothek, Lipsko, 1923. 100 Tentýž, Beitrage .zur Geschichte der mittelalterlichen K eramik, Mannus 18, 1926, 298. 101 HAHN, Die keram. Bedeutung des Fundes in H edwigeturm: Mitt. d. Gesch. u. Altertumsvereins, Liegnitz, 5 Heft, 160; Der F und der mittelalterlichen Gefasse im Baugrunde alter Hauser zu L iegnitz und dessen Bedeutung fur die Volkskunde: I. c. 5 H. 158. 1 2 0 W. DEXEL, Deutsches Handwerksgut, Eine Kultur- und Formgeschichte des Hausgerats, Berlín 1939· 95

novy.1o3 Bomby, tj. hrnce s kulatým dnem, považuje za typické pro severní Německo a časově je řadí do I 3· a I 4· století. Ve středním Německu se už od I I. století kulaté dno zplošťuje nebo dostává nožky. Hrnce s uchy hodnotí podobně jako Schirmer. Ve středním a jižním Německu shledává dvouuché vysokoramenné nádoby, které snad mají vztah ke karolinskému hrnčířství. Pro jižní Německo jsou charakteristické poháry připomínající dřevěné zboží. Také se zde yyskytuje už od římské doby láhev s úzkým hrdlem. V Porýní a v jižním Německu zjišťuje Dexel hojně červeně malované keramiky. Dochází k závěru, že kraje. dříve okupované Římany zachovávají ve tvarech a ve výzdobě nádob antické reminiscence. K typologii a chronologii středověké keramiky v Dolním Sasku je zaměřena práce W. jANSENA.1o!l Z oblasti Durynska třídí raně středověkou keramiku také H. REMPEL.l05 Kolem r . 700 mizí zde francko-merovejské tvary; pro r 2. století j e poprvé doložen hrnec s kulovitým dnem . Od konce 8. do IO. století je raně německá keramika provázena slovanskou. Rozborem 35 nalezišť dospěl Rempel ke čtyřem skupinám okrajů: 1. zúžené, lehce rozevřené, v ruce robené; 2. rovné, na oválné keramice, v ruce robené; 3· rovné nebo zaoblené, na kulovitých a baňatých hrncích; 4· vývalkovité, často s náznakem žlábku pro poklici, na oválné, silně es-prohnuté keramice. Určuje též kritéria rozlišení slovanské a německé keramiky v profilu okraje, v utváření dna, v síle stěn, v povrchu, v barvě, ve struktuře, ve vypálení, ve výzdobě. Keramiku v Magdeburku třídí typologicky i chronologicky E. NrcKEL. 106 Ve I2. a 13. století tam byly kvetoucím typem tzv. bomby. J sou vyrobeny na hrnčířském kruhu. Nickel si všímá také výzdoby keramiky. Polská literatural07 referuje o středověké keramice většinou v souvislosti s různými výzkumy (měst, osad, hradů, hrádků). Nálezy z hnězdenských hradů zpracoval W. HENSEL,l08 který se zabýval také keramikou z Po;;:.NA.NĚ. Nálezy z Opolí-ostrova třídí R. jAMKA,l09 varšavskou keramiku analysují A. GARDAWSKI - J. KRUPPE.110 (Nejstarší nálezy j sou zde ze I4. století.) V poslední době je středem zájmu našich i zahraničních badatelů technologie hrnčířské výroby, z níž vyvozují i kritéria pro datování keramiky. · Z polských prací vyniká studie W. HoLUBOWICZE,111 z ruských prací studie B. A. RYBAKOVA.112 Základní studií pro technologii hrnčířství zůstává práce A. RIETHA, 113 z níž čerpají i naši pracovníci zabývající se technologií keramiky.U4 Technologickým úvodem je 1° 3

A. HERMANN, Schwiibische Tongefiisse des frtihen Mittelalters: Zeitschrift des deutschen Vereines ftir Kunstwissenschaft 1938, Bd. s, 23o-2sr. 104 W. j ANSEN, Zur Typologie und Chronologie mittelalterlicher Keramik aus Stidniedersachsen, Neumtinster 1966. 106 H. REMPEL, Zur frtihdeutschen Keramik des Landes Thtiringen: Frtihe Burgen u. Stiidte I9S4 Berlín. lOO E. NICKEL, Ein mittelalterlicher Hallenba u am alten Markt in Magdeburg, Berlín xg6o. 107 H . SEGER, Ein Hortfund aus den I3· Jahrhundert, Altschlesien, Wroclaw 1940, t. IX., str. 1S5• 148; A. COFTA, Materialy wczesnósredniowieczne 3, 1953, I - SI. A. DYMACZEWSKI-L. LECIEJEWICZ, Przeghtd Zachodni I I, I955, 357 - 376. 108 W. HENSEL, Ceramika z Grodów piastowskich v Gnieznie, Gniezno v zaraniu dziejów (od 8. - I 3· wieku) w šwietle wykopalisk, Poznaú 1936. Poznaú w starozytnošci i we wczesnym šredniowieczu, Przegl~d Zachodni I 9S3, 6 - 8, r9s3, 98. 109 R. jAMKA, Szczególowe sprawozdanie z prac wykopaliskowych w Opolu za okres 1948- 1949, Warszawa I 9S 1. 110 A. GARDAWSKI- ]. KRUPPÉ, Póžnosredniowieczne naczynia kuchenne i stolowe. Szkice Staromiejskie , Warszawa I95S, 133· - ]. KRUPPÉ, Studia nad ceramiklt XIV wieku ze St. miasta w Warszawie, I96r. m W . HoLUBOWICZ, Gancarstvo wiejskie zachodnich terenów Bialorusi, Toruú I9SO· m B. A. RYBAKOV, R emeslo drevnej R usi, 1948. m A. RIETH, Die Entwicklung der T opferscheibe, Leipzig 1939, 1960. 114 K. LumKOVSKÝ, AR XII 1960, str. 66n; K. ČERNOHORSKÝ, I9S2, str. 226; I9S3, str. 29.

17

doprovozen též katalog výstavy keramiky na Moritzburgu (Halle S). Napsali j ej O. H . WERNER-G. ScHADE.ns Autoři se zde zabývají materiálem, z něhož je keramika vyrobena, jeho zpracováním, tvárněním, sušením, pálením, poléváním a technikou dekorace. N a základě stupně vypálení třídí švédskou keramiku Dagmar SELLINGOVÁ. 116 Rozlišuje dvě hlavní skupiny: 1. švédskou keramiku z vikinské doby (8oo-Ioso), 2. časně středověkou (IOSO- I2oo). Z území Rakouska je pro naše země důležitá monografie M. STEININGERA,117 která podává vyčerpávající přehled o nálezech keramiky na území Rakouska datovaných mincemi od I2. až do konce I8. století. Pro oblast jižní a jihozápadní Moravy a přilehlé území sousedícího Rakouska bude třeba sledovat vzájemné vlivy. Svědčí o tom mimo jiné také příspěvek E. BENINGERA,118 který publikoval keramiku z výzkumu tvrziště Kogerl a Steinbach, kde byla nalezena keramika, která má mnoho společných znaků s naší keramikou, získanou při archeologickém výzkumu zaniklé středověké osady Mstěnice. Z maďarských badatelů třeba upozornit na I. HoLLA,n9 jehož práce jsou pro nás zvláště cenné, neboť svědčí např. o oblibě našich loštických pohárů daleko za hranicemi. K otázce datování středověké keramiky z I 3·- I 5· století přinesl Holl důležité doklady z výzkumu budínského hradu, odkud pochází množství keramiky datované nálezy mincf.l20 Nálezy keramiky popisuje podle jednotlivých století a výrobky dělí dále podle zbarvení vypálené hlíny. Z nálezů vyčleňuje keramiku · cizí provenience, zejména z Rakouska. Významný pramen pro poznání obchodních vztahů a hospodářských zájmů spatřuje v tzv. kolkované keramice, o níž se domnívá, že byla do Maďarska dovezena z rakouských dílen.l21 O keramice 14. a 15. století na území Rumunska nás informuje M. MATEI. 122 Ze vzdálenějších zemí jsou i pro naše studium středověké keramiky v mnohém ohledu poučné práce uveřejňované v Medieval· Archeology123 o středověké keramice v Anglii. Také o středověké keramice z území Holandska nás dobře informuje A. BRUIJN,l24 který zpracoval nálezy z hrnčířských pecí a na základě stratigrafie je roztřídil chronologicky. Kromě těchto soubornějších studií je celá řada drobných i větších nálezových zpráv, které informují o středověké keramice z různých míst Evropy.l25 Neklademe si tu nároky na úplnost O. H. WERNER- G. ScHADE, Bunte Erden, St. Gal. Moritzburg H /S, Heft 14. D. SELLING, Die wikingerzeitliche und fri.ihmittelalterliche Keramik in Schweden, Stockholm 1955. 117 H. STEININGER, Die mi.inzdaticrte Keramik des Mittelalters und der fri.ihen Neuzeit in Osterreich. Wien 1964. 118 E. BENINGER, Forschungen zur Burgenarchliologie: Kogerl und Steinbach, Jahrbuch des Oberosterreichischen -Musealvereines, sv. 109, 1964, str. 194-232. 119 I. HoLL, Ki.ilfoldi K erámia Magyarországon, Ausllindische Keramikfunde des XIIL - XVL Jahrhunderts in Ungarn, Budapest Régiségci a Budapesti Torténeti múzeum Évko-nyve, XVI., 1955, str. 147-197. 120 I. HoLL, Kozépkori cserépedények a Budai Várpalotából, Budapest Régiségei XX., 1963, str. 335-394· 121 I. HoLL, Ki.ilfoldi kerámia ... , l. c., str. 193- 195. 122 M. MATEI, Die graue Keramik von Suceava und einige archliologische Probleme des 14. und 15. Jh. in der Moldau, Dacia, Nouvelle série VI/1962, str. 357 n. - týž, Contributti archeologice la istoria oras ului Suceava, Bukurešť 1963, str. 144- 149· 123 Medieval Archeology, Journal of the Society for Medieval Archeology, od r. 1957. 12 ' A. BRUIJN, Die mittelalterliche keramische Industrie in Si.idlinburg, Berichten van du rijksdienst voor het oudheidkundig Bodemoud der zolk, 12- 13, 1962'-63, str. 357-459· 125 R. BoRREMANS- W. LAssANCE, Recherches archeologiques sur Ia céramique ďArdenne au moyenage, Brusel 1956; Zhodnocují nález ve městě d'Ardenne a jeho okolí. Nejstarší nálezy přesně stratigraficky doložené jsou z konce 12. a poč. 13. století. Jsou vyrobeny z bělavé, žluté a červenavé hlíny, některé jsou částečně polévány olovnatou polevou žlutavé, hnědavé a zelenavé barvy. J sou zde kulovité hrnce, džbány a mísy. Ve 13. a 14. století vyvíjejí se dále tyto tradiční tvary, přibývají amforovité nádoby. W. C. BRAAT, Funde mittelalterlicher Keramik in Holland und ihre Datierung, Bonner Jahrbi.icher r.t-2 1 1937, 157- 176: zabývá se holandskou keramikou. llS 116

r8

ani na zcela vyčerpávající pojednání, neboť cilem této úvodní kapitoly je podat přehled o tom, co doposud je o naší středověké keramice známo se zřetelem k pracím, zabývajícím se touto tematikou mimo oblast našich zemí. S. GRUDEN, Scottish mediaeval pottery; the Melrose abbey collection: Proceedings of the society of antiquaries of Scotland LXXXVII 1955, 161 n.: Rozebírá keramiku nalezenou v opatství Melrose ve Skotsku. Tato keramika je převážně z 13. a poč. 14. století. Je tenkostěnná, barevně polévaná. Jediné, co má společné s ostatní středověkou evropskou produkcí, jsou některé výzdobné prvky, např. motiv větévky, pásy modelované otisky prstů aj. E. BENINGER, Erorterungen zur mittelalterlichen Gebrauchsgeschirr im Stadtischen historischen Museum zu Frankfurt a. M. Schriften des historischen Museums B. II 1926. H. BRúCKNER, Eine mittelalterliche Topferei in der Nahe von Coburg. Coburger Heimatblatter H . I, I 921. E. BENINGER, Erorterungen zur mittelalterlichen Irdenware. Mitteilungen der osterr. Arbeitsgemeinschaft f. Ur- u. Frlihgeschichte IX Jg. I958, r -28. K . BRANDT, Fruhgeschichtliche Bodenforschungen im mittleren Ruhrgebiet, Paderborn 1952. H. BRúCKNER, Die mittelalterlichen Gebrauchsgeschirre im Stadtischen h istorischen Museum zu Frankfurt a. M. Schriften des historischen Museums B. II 1926. W. CoBLENZ, Das Munzgefass von Dresden Altstadt. Arbeits- u. Forschungsberichte zur sachsischen Bodendenkmalpftege, Dresden I95I, 242-43. R. EDER, Mittelalterliche Gefasse aus Modling, WPZ v, 1918, ros; ENGEL F., Zur Formenentwicklung der mittelalterlichen Keramik im 13.-14. Jahrh. Pommerische Funde im Landesmuseum zu Stettin, 3· Bericht zum Erwerbungs- und Forschungsbericht, Stettin 1939· K. GuMPERT, Ein Bedeutender mittelalterlicher Keramik- und Glassfund in Ansbach 1938-39, Ansbach. H.ii.NSELMANN, Die eingemauerten mittelalterlichen T ongeschirre Braunschweig, Mannus 18, 1926, 317. R. H ERMANN, Slawische u. frlihdeutsche Keramik vom Schlossberg zu Dobeln, Arbeits- u. Forschungsbericht zur sachsischen Bodendenkmalpflege s, I956, 363-376. U. KAsPAREK, lrdenware aus der Regensburger Judenstadt, separát, Passauer Jahrbuch ftir Geschichte u. Volkskunde, Jahrg. 3/1959· J. KRETZCHMER, Die Leipziger Keramik im Zeitalter der Ostkolonisation und ihre Beziehung zum Deutschen Mutterland: Sachsens Vorzeit I, I937, I46- I68. Leipziger Topferkunst in fruhgotischer Zeit, Leipziger Jahrb. I 939, 152- 155· Das merowingerzeitliche Gefass von Kossern, Sachsens Vorzeit 3, 1939, 69- 74; Die fruhmittelalterliche Keramik im Lichte der Siedlungsgeschichte, Forschungen u. Fortschritte IS, I939, 340. Mtinzdatierte frlihmittelalterliche Gefasse aus dem nordwestlichen Sachsen und ihre Bedeutung, Sachsens Vorzeit 3, 1939, 89-96. Frtihdeutsche Tonware des 10.- I2. Jahrhunderts im nordwestlichen Sachsen, Sachsens Vorzeit 5, I941, 98- 109; G. MILDENBERGER, Die mittelalterlichen Bodenfunde.im Bereich der Leipziger Altstadt, Frtihe Burgen u. Stadte, Berlín 1954· H. MoTEFINDT, Der Erdstall bei Burgstall, Gemeinde Mehrbach, Oberosterreich, WPZ XIII 1926, 106- 107. M . N.ii.BE, Ein frtigeschichtlicher Fund aus der Stadt Altenburg, Mitteilg. d . Geschichts- u. Altertums' forsch. Gesellschaft d. Osterlandes I3, I9I9, 84-89. E. NICKEL, Ein mittelalterlicher Brunnen in Magdeburg, Frtihe Burgen u. Stadte I954 Berlín, IS8- I66; Die Stidbefestigung der Domburg Halberstadt, Jahresschrift ftir mitteldeutsche Vorgeschichte 38, I954, 244. I. NILrus, Ein mittelalterlicher Kugeltopf von Rostock, Ausgrabungen u. Funde, I, H. 3, 1956, 136. G. NEUMANN, Vorlaufiger Bericht uber die Stadtkernforschung in Jena von 1953 bis I96s, Ausgrabungen und Funde I, H. 6, I 956, 289. Mittelalterliche Gefasse von Jena-Lobeda, detto 5, H. 5, I960. P. QuENTE, Gefasse des I2.- 14. Jahrhunderts n. Chr. von Kyritz, Mannus V, 1913, 343· E. REINBACHER, Ein mittelalterlicher Brunnen in Berlin-Spandau, Fruhe Burgen und Stadte, Berlín 1954· H. REIFFERSCHEID, 'Ober figfuliche Giessgefasse des Mittelalters, Mittlg. d. Germ. Nat. Museums ~u Ntirnberg 1912. K. SAUERMILCH, Die Entwicklung der K eramik im Kreise Holzminden, Braunschweigisches J ahrbuch III, B 2 1940/41, 67. A. SERACSIN, Vor- und fruhgeschichtliche F unde aus dem Leitha-Gebirge, WPZ X I923, 65-76; K. STRAuss, Alte Deutsche Kunsttopfereien, Berlín I923. Die Topferkunst in H essen. Studien zur deutschen Kunsteschichte H 228, Strassburg I925· W. ScHNORR, Mittelalterliche Keramik in Wissmar, Kreis Wetzlar, nassauische Heimatblatter 45, 1955, 34- 39· F. WINKELMANN, Die mittelalterlichen GeHisse der Sammlung d es Historischen Vereins Eichstadt. Sammelblatt des Histor, Vereins Eichstatt 44 1929, 58-6o.

Hospodářské

a sociální postavení hrnčířů

Č.ÁST 2

Hospodářské

a sociální postavení hrnčířů

bylo hrnčířství jedna ze složek domácího hospodářství. Skutečnost:, že v druhé polovině I I. století máme hrnčíře v našich písemných pramenech už doloženy, svědčí o tom, že hrnčířské řemeslo bylo odloučeno od zemědělství a že tu patrně již mnohem dříve došlo k dělbě práce. Sdílíme názor K. ČERNOHORSKÉHO, že již v 8. až g. století se vydělilo hrnčířství z naturálního hospodářství a přešlo do malovýroby.! Ani v pozdějším středověku netvořili hrnčíři příliš početnou skupinu řemeslníků, třebaže vyráběli předměty každodenní potřeby. Byli roztroušeni po celé zemi, všude tam, kde byla pro výrobu vhodná hlína. Pracovali zprvu při vesnických dvorcích, na klášterních panstvích, v podhradích a ve vesnicích. Tam se soustřeďovala veškerá zemědělská i řemeslná výroba. S postupem společenské dělby práce přicházeli hrnčíři do měst. O příslušnících tohoto skromného řemesla máme však, zejména do začátku 14. století, j en velmi málo písemných zpráv. Teprve v IS· a pak v I6. století se hrnčíři častěji objevují v písemných pramenech, zejména v hlavních knihách městských dávek, v rejstří­ cích a v urbářích. Ale i tam jsou o nich j en kusé záznamy, z nichž zjistíme mnohdy jen jméno, výši dávky, pozemkovou držbu a povinnosti vůči vrchnosti. Společenské a hospodářské poměry na klášterním p anství zachycuje listina, vydaná roku 1078 moravským knížetem Otou a jeho manželkou Eufemií.2 Tato listina mluví o zbudováni kláštera v Hradisku u Olomouce a zaznamenává nejen nemovité dary, ale i poddané řemeslníky s jejich rodinami. Mezi řemeslníky jsou uvedeni také dva hrnčíři, kteří byli nově zakládané církevní instituci darováni. Tato listina je pro nás cenný doklad nejen o hospodářských a společenských poměrech na klášterním panství v I I. století, ale svědčí o i společenském postavení hrnčířů, kteří podle svědectví této listiny byli nesvobodní, závislí na své vrchnosti jak svou osobou, taki svou rodinou. Tento znak nesvobody je třeba zvlášť vytknout jako ch arakteristický rys sociálního postavení hrnčířů pro období I I. až Ig. století. V Čechách dokládá sociální a hospodářské poměry na církevním panství nadání knížete Spytihněva II. pro kostel sv. Štěpána v Litoměřicích. 3 Závislost hrnčířů na vrchnosti můžeme sledovat ještě v I5. století, kdy při prodeji rosického panství jsou uvedeni i dva hrnčíři v okolí Ivančic. 4 Další zpráva z r. I 1'3I nám dokládá hrnčíře ve vsi Zadlovicích. Je to v listině olomouckého biskupa Jindřicha II.: Sadlovici tota in qua sunt figuli. 5 V Zadlovidch se udrželi hrnčÍři po

V rané

době dějinné

K. ČERNOHORSKÝ, Keramika a feudalismus I, str. 228. G. FRIEDRICH, CDB I, str. 82, č. 79· V. H usA, Naše národní minulost v d okumentech I , Praha I954, go. 3 CDB I, str. 33, č. 55· - Srv. též B. Krzemienska-D. Třeštík, Služebná organisace v raně středověkých Čechách, Čsl. časopis historický XII, I964, č. 5, str. 637-667, Přemyslovská hradiště a sl\\žebná organi>ace přemyslovského státu, AR XVII 1965,. str. 624- 655. 4 ZDB XII,I , č. 4· str. 393· 1 " CDB I, str. I I9· 1

2

21

ceiá daÍší století, neboť]eště v urbáři panstvÍ"mírovsko-svitavského z r. 1560 se uvádí, že žadlovičtí hrnčíři mají dávat hrnce, "což jich na zámku potřeba jest" .6 Další důležitý doklad o hrnčíř­ ské výrobě na vesnici v období raného feudalismu byl získán při archeologickém výzkumu zaniklé středověké osady Mstěnice u Hrotovic v okr. Třebíč. V sezóně rg62 byly tam objeveny dvě hrnčířské pece. Mstěrůcký hrnčíř vyráběl zajisté j en pro úzký okiuh spotřebitelů a kromě vlastního řemesla zabýval se také zemědělstvím. A totéž platí i v období vrcholného středověku o hrnčířích v městech, že se vedle vlastního řemesla zabývali též zemědělstvím, jak o tom svědčí rejstříky městské sbírky jihlavské z let 1425 až 1442, kde hrnčíře nacházíme mezi hospodáři. 7 Procházíme-li moravské urbáře ze r6. století, pak zjišťujeme, že hrnčíři vedle vlastního řemesla měli ještě pozemkovou držbu, nejčastěji půllán nebo podsedek. Důležitou složkou v rozmachu hospodářského života v českých zemích byla kolorůsace. 8 Zprávy krorůkářů mluví o kolonisaci již v r 1. a ve 12. století.9 Privilegium Soběslava II.1() pro osadu u kostela sv. Petra na Poříčí (r. II74-1178) dokládá, že ve 12. století vzrůkaly v podhradí mocných a hospodářsky významných hradů kolonie z přistěhovalých cizinců. Privilegium Přemysla 1.11 na práva měšťanů v Uničově (r. 1223) je příkladem písemného potvrzení hospodářsko-společenských, po případě politických výsad. Neznamená však, že by tato střediska řemeslné výroby a směny produktů vzrůkala teprve ve 13. století. Tehdy se jen dovršuje právní feudální formace starších osad a jedním znakem tohoto dovršení je i písemné potvrzeníprivilegium. Ve r 3· století vedle těchto starších sídlišť nastává prudký rozmach městských osad, založených zcela racionalisticky na zeleném drnu. Vzrůst patriciátu šel ruku v ruce s rozmachem měst, kde už na přelomu 12. a 13. století přibývá řemeslníků, mezi nimiž byli i hrnčíři (figuli, lutifiguli, ollatores, figellatores). Usazovali se zpravidla v jedné ulici nebo kolem náměstí, které pak nesly i jméno Hrnčířská ulice nebo Hrnčířské náměstí (např. v Praze, v Jihlavě, v Uherském Hradišti, v Brně). Mění se výrobní vztahy mezi venkovem'"'a městem. Pokračující společenská dělba práce mezi zemědělstvím a řemeslem a zdokonalení výrobních prostředků podporují přechod k peněžní formě feudální renty.lMěsta se pomalu stávala privilegovanými sídly obchodu a řemesel. 12 Produkce řemeslných výrobků stoupala, keramika se prodávala na trzích. Mezi městem a jeho okolím vyvíjel se těsný hospodářský vztah: venkov dodával potraviny a suroviny a opatřoval si tovary a cizí zboží. Pod ochranou městských výsad se vzmáhala řemesla, která se podrobovala dozoru městských úřadů. Také v našich městech byly od počátku zřizovány pořádky a z pořádků se časem vyvíjely cechy. Jak byla zastoupena hrnčířská výroba v našich středověkých městech, ukazují jednak prameny písemné, zejména hlavní knihy městských dávek, jednak prameny hmotné, z nichž nejcennější jsou nálezy hrnčířských dílen. V Praze o nich svědčí názvy dvou Hrnčířských ulic a jména poplatníků s označením hrnčířského řemesla. Kr. 1400 se uvádějí na Novém Městě

.

6 Urbář

.

panství mírovsko•svitavského z r. 1560, SA Kroměříž, sgn. o-2, fol. 7a. Srov. F. HoFFMANN, Jihlava v husitské revoluci, str. 8g a 192c. 8 F. GRAus, Dějiny venkovského lidu v Cechách v době předhusitské I, Praha 1953; II, Praha 1957· ' KosMAs, lib. II. c. 2, překlad Hrdinův. 10 V. HusA, op. cit. 40. l l V. HusA, op. cit. 47· 12 B. MENDEL, Hospodářský vývoj Evropy, Praha 1948; Hospodářské a sociální poměry v městech Pražských v letech 1378-1434, CCH XXII 1916, 54-67, 422-444; XXIII 1917, 74-84, 353-363, Sociální krise měst ve století 14., CCH XXX, 1924, 35-73; XXXI 1925, 233-270, 533-565; XXXII 1926, 249-282; Knihy počtů města Brna z let 1243-1365, Brno 1935; O. PETERKA, Handel und Gewerbe Prags in vorhusitischer Zeit, insbes. im Zeitalter Karls IV., Das Sudetendeutschtum I Brno, Praha, Lipsko, Videň 1937· 1

22

• 4 hrnčíři Jako majitelé domu.13 Určitá nejasnost je kolem některých hlináků, kteří jsou označo­ váni jako figellatores. Domníváme se, že v tomto případě jde o hrnčíře. Také mimo Prahu se daří hrnčířskému řemeslu, jak o tom svědčí množství zpráv shromáždě­ ných Z. WINTRBM.14 K roku 1 332 se zachoval zápis o lanškrounských hrnčířích, kteří jsou povinni odvádět rychtáři k jeho důchodu své výrobky. I v jiných městech najdeme alespoň jednoho hrnčíře, jako např. v Pardubicích a v Prachaticích. V Sezimově Ústí (dle výzkumu J. Svehly) byly do r. 1420 tři hrnčířské pece, které zásobovaly keramikou okolí. V Kutné Hoře byly na začátku 16. století podmínky k vytvoření samostatné organisace cechovní a podobná situace byla i v jiných městech. Např. v Plzni měli hrnčíři vlastní cech už ve století 15. V Čáslavi se objevuje hrnčířská organisace r. 1525, v Ledči byl hrnčířský cech r. 1466, neboť toho roku dává cech ledečský vysvědčení tovaryšovi Huspekovi, který odchází do Nového Města pražského. Též v Ronově a v Hlinsku se připomíná cech hrnčířů r . . 1488. Početněji byli hrnčíři zastoupeni v Rakovníce, kde žilo jedenáct hrnčířů, v Táboře bylo r. 1432 osm hrnčířů, ve Slaném se počtem vyrovnali krejčím nebo koželuhům. Dobře známí byli rovněž hrnčíři z Berouna. Ve smlouvě, kterou r. 1541 sjednali s pražskými hrnčíři, jde o dovoz hliněných nádob, které se mají prodávat jen hrnčířům pražským a ne překupníkům, velký hrnec za 6 denárů, malý hrnec po 3, kopa hrnců prostřední velikosti za 15 grošů. Ale byly ještě lacinější hrnce. Říkali jim "drop". Kopa velikého "dropu" byla za 5 grošů, malého "dropu" za 3 groše. Třicet pánví bylo za 10 grošů, kopa pokliček za 2 groše míšeňské. V této smlouvě bylo též ustanoveno, aby berounští mistři vozili do Prahy dílo polévané na dva jarmarky, na sv. Václava a o Svatosti, a to vždy po dvou vozech. Berounští hrnčíři si dále vymínili, aby v trhové dny hrnčíři odjinud do Prahy nevozili své dílo. Z pohraničních měst měla koncem I5. století rozvinuté hrnčířství Česká Lípa. Tamější mistři měli již r. 1462 cechovní list. Také Cheb měl asi poměrně slušný počet hrnčířů, neboť r. I487 postavili z povinnosti 3 střelce vedle jiných řemesel, která postavila střelců méně. Velmi vyspělé bylo hrnčířské řemeslo v Levíně15 na Litoměřicku. První historická zmínka o něm je v České kronice Hájka z Libočan, který líčí příhodu ženy jednoho hrnčíře. N ejstarší doklad hrnčířského cechuje pečetidlo, které je kopií staršího pečetidla z r. I402. Kopie byla zhotovena v polovině I 6. století. Pečetidlo nese na jedné straně reliéfní obraz Adama a Evy, patronů hrnčířů, na druhé straně nápis, psaný gotickou majuskulí: Das Hantwerch - siegel - der Toeper - zu Leben - 1402. V královských městech na Moravě patřili hrnčíři do kategorie nižších vrstev obyvatelstva. V berním rejstříku města Brna z r. 1343 jsou hrnčíři uvedeni společně s ostatními řemeslníky. 16 Hrnčíři patřili v Brně k té skupině řemeslníků, kteří neměli "hereditates". Samostatně jsou hrnčíři zapsáni r. 1345, kdy všichni dohromady platili daň 14 grošů. 17 Podobné postavení jako brněnští hrnčíři měli rovněž hrnčíři ve Znojmě. Roku I 363 se tam uvádějí čtyři hrnčíři, jejichž majetek byl odhadnut v rozpětí I -6 hřiven. 18 Ani na začátku 13 W. ToMEK, Základy starého místopisu pražského. u Z. WtNTER, Dějiny řemesel a obchodu v Čechách v XIV. a v XV. století, Praha 1906, viz heslo hrnčíři. 16 H ÁJEK z Libočan, Česká kronika 1596, p. I. f. •P9; B. Balbín, Miscellanea hist. Reg. Boh. 1679, Decas I lib. I cap. XXII; Illustrierte Chronik von Bohmen, Praha 1852, 507; Festschriftzum 500-jahrigenjubilaum der Topferzunft in Lewin I 902; H. ANKERT, Lewin - eine Reihe kleiner Aufsatze, zvl. otisk z LeitmeritzerTagblatt 1940; J. KERN, Topferstadt Lewin, zvl. otisk čas. Sudetendeutsche Monatshefte 1944, 52-60; J. FIALA, Dosavadní průzkum levínského hrnčířství, Ústecké kapitoly vlastivědné 1956, 21; O. VoTOČEK, Keramické klenby levínských hrnčířů ZPP XV 1955, 213- 214. K. REICHERTOVÁ, AR XIV 1962, str. 705. 1 6 Viz B. MENDEL, Knihy počtů města Brna z let 1343-1365, str 13. 1'1 Týž, 1. c., str. 21. O hrnčířích srv. též str. 55, 67, 102, 175, 217, 224, 239, 397· 111 K. PoLESNÝ, Dědické knihy města z;ojma, z roku 1363-1397, str. 44> č. 17, 18, 29, 37·

23

5·· se hmotné postavení znojemských hrnčířů nezlepšilo. Ba nacházíme me_zi mmr hrnčíře na předměstí před Horní branou, který měl jen chalupu v hodnotě I/2 hřivny.l9 Také v rejstříku městské dávky v r. I527 j e uvedeno 8 hrnčířů, jejichž domy byly odhadnuty v_~oz­ pěti I r/2-6 hřiven. J en tři z nich měli také pozemky. V Jihlavě !lacházíme hrnčíře mezi hospodáři, o nichž F. HoFFMANN poznamenává, že provozovali většinou povolání výnosné.2° Podíváme-li se však na dávky, j ež hrnčíři odváděli, pak několik se jich blížilo spíše k chudině (platili dávky od 3-6 gr.), jiní k nezámožné vrstvě s dávkami 7 a 8 gr.Jenjediný hrnčíř v r. 1483 platil I5 gr. a možno j ej tedy přiřadit k bohatším

století

I

poplatníkům.

V Olomouci byli hrnčíři mezi řemeslníky-podruhy a v r. I 543 platili z řemesla 6 bílých grošů. 21 Pro hrnčířskou výrobu je charakteristické, že ve většině našich měst tvořili hrnčíři jen nepatrné procento z celkového počtu řemeslníků. Přesvědčí nás o tom několik příkladů: v Lounech se k r. 1460 uvádí celkem 239 řemeslníků, z nichž byli jen 4 hrnčíři, tj. 1, 7%, v Českých Budějovicích k r. I482 bylo 228 řemeslníků, z toho 4 hrnčíři, tj. opět I,7 %, v Kouřimi bylo r. I506 49 řemeslníků a mezi nimi jediný hrnčíř, ~· 0,5%. 22 Také ve Starém Městě p ražském tvořili hrnčíři r. I562 jen I,I %.23 O něco vyšší j e procento hrnčířů ve Znojmě, kde např. r. 1439 byli 4 hrnčíři, 24 což činí z počtu I 52 řemeslníků 2,6% a v Jihlavě opět jen I, 7% (r. I438 ze I 72 řemeslníků 3 hrnčíři) .25 A podobný obraz bychom získali téměř ve všech městech. Z těchto údajů vyplývá, že hrnčíři nepatřili k typicky městským řemeslníkům a j ejich dílny nacházíme proto po celý středověk i na venkově. Tento stav byl podmíněn především surovinou, neboť ne každé město mělo ve svém okolí dostatek kvalitní hlíny, na níž závisela i jakost výrobků. Proto také nás nepřekvapí, že největšího rozkvětu dosáhlo hrnčířství mimo městské hradby, jak o tom svědčí výrobky hrnčířů z Loštic, které pronikly i na trhy velmi vzdálené. Mezi hrnčíři v městech bylo tedy málo těch, kteří by patřili k zámožnější vrstvě. Jestliže většina řemeslníků v českých a moravských městech patřila v období vrcholného feudalismu mezi nižší střední vrstvu, 2G pak to plnou měrou platí i o hrnčířích, které možno spíše řadit k méně zámožné skupině městského obyvatelstva. Případ hrnčíře Vaňka z Tábora, který koupil dvůr v Ústí za 30 kop grošů, byl zřejmě výjimkou a je podle slov J. Macka projevem skutečné thesaurace výtěžku řemeslné výroby do půdy. 27 Hmotné postavení hrnčířů v městech se poněkud zlepšilo ve století I 5· a I 6., zejména těch, kteří byli mistry nebo cechmistry. Stačí jen uvést, že za kopu hrnců, kterou zhotovil tovaryš, utržil mistr 5 grošů, zatím co tovaryšovi vyplatil jen I groš.2s Zlepšovalo se také postavení těch hrnčířů, kteří kromě nádob každodenní potřéby vyráběli i kachle. Tato skutečnost nám vyplyne z porovnání daně 33 grošó., kterou zaplatil r. I499 brněnský hrnčíř (lutifigulus) Pavel, jenž měl svoji dílnu pod Petrovem~ zatím co jiný hrnčíř Václav platil I 5 grošů. 29 Tamtéž, str. 117, č. 18. F. H oFFMANN, l. c., str. 89. 21 Měst. archiv Olomouc, rejstřík městské dávky z r. 1543, rkp. č. 342. Za poskytnutí údajů děkujeme J. Markovi. 22 Srv. F. KAvKA, Majetková, sociálrú a třídní struktura českých měst v první polovině 16. století ve světle knih a rejstř·íků městské dávky, Sborník historický 6, 1959, str. 282. 23 J. jANÁČEK, Řemeslná vý~·oba v českých městech v 16. století, Praha 1g6r, str. 190. 2 d Losungový rejstřík města Znojma z r . 1439, SA Brno, rkp. č. 591. 2 6 F. H oFFMANN, 1. c., str. 192c. 26 Srv. studii]. MARKA, Společenská struktura moravských královských měst v 15. a 16. století, Praha 1965, str. 102. 27 J. MACEK, Tábor v husitském revolučním hnutí I, Praha 1952, str. 350. 2 8 F. RuBY, Das Iglauer Handwerk, str. 246. • ~ 9 AMB, Berní rejstřík z r. 1499, rkp. č. 25, fol. 6a. 19

2o

Významným činitelem pro rozvoj výroby, tedy i pro výrobu hrnčířskou, je otázka odbytu. Na ekonomický rozbor hrnčířské výroby klade zvlášť důraz sovětský archeolog B. A. RYBAKOV. Na základě zjišťování výrobků, které vyšly z rukou jednoho hrnčíře, případně z jedné dílny, dospěl k závěru, že výroba vesnických hrnčířů v období I I. až I 3· století byla skrovná a zásobovala obyvatele nanejvýš jen několika vesnic. Naproti tomu odbytiště městských řemeslníků bylo mnohem větší a jejich výrobky byly zásobovány i trhy velmi vzdálené.30 Trh byl tedy důležitý činitel pro každou výrobu. Účast na trhu byla vázána poplatkem, který byl různý. Tak např. v Chrudimi se platilo r. 1486 z každého vozu hrnců z Loštic nebo z Ledče 4 peníze.31 Ve Šternberku platili hrnčíři v r. 1531 za prodej hrnců v den trhový 3 haléře. 32 Ve Vizovicích r. 1585 měl každý hrnčíř, který přivezl do města na trh hrnce, dát místo peněz 2 hrnce do zámecké kuchyně; stejnou povinnost měli i hrnčíři domácf.33 Rovněž na jarmark do Hranic př~jížděli přespolní hrnčíři a z j ednoho vozu hrnců platili 2 groše.34 Mnohdy se stalo, že hrnčíři na trhu všech ny výrobky neprodali. Pak se jim nabízeli pře­ kupníci, kteří od nich zboží rádi odkoupili. Prodávat překupníkům však bylo cechovními statuty zakázáno. Lze se proto domnívat, že odprodej překupníkům byl asi dost rozšířen, neboť zákaz tohoto druhu obsahují nejen cechovní artikule např. hrnčířů z Nového Města pražského z r. 1488, z Jevíčka z r. 1599 atd., ale i v urbáři napajedelském z r. 1603 čteme, aby hrnčíři neskládali své zboží překupníkům. 35 Kdo tento zákaz porušil, tomu měly být všechny hrnce zabaveny a odevzdány do špitálu.36 Z uvedených příkladů vyplývá, že i přes koncentraci řemeslné výroby v městech byla hrnčířská výroba na venkově dosti čilá. Vedle tradice tu hrála důležitou roli i ta okolnost, že materiál potřebný k výrobě byl po ruce. Máme však doklad ze I 6. století, kdy se všeobecně utužovala v našich městech cechovní soustava, že se městští hrnčíři snažili různým způsobem zabránit konkurenci hrnčířů z venkova a že jim přístup na trh ztěžovali. V artikulích cechu hrnčířského v Jevíčku bylo cechmistrovi uloženo, aby od přespolních hrnčířů vybíral poplatek a zkontroloval jakost j ejich výrobků, zejména jsou-li nádoby dobře vypáleny. V případě, že by cechmistr shledal nějakou závadu, měl jim zboží buď zabavit, nebo žádat pokutu 10 gr.37 Rovněž statuta znojemských hrnčířů z r. 1520 obsahovala opatření vůči přespolním hrnčířům, jimž mělo být zboží, které nevyhovovalo, zabaveno a odevzdáno do špitálu. Stejně tak stavění kamen měli cizí mistři ve Znojmě zakázáno.38 Ale i v poddanských městech byli hrnčíři povinni dávat své vrchnosti určité množství svých výrobků. Tak hrnčíři v Hranicích dávali každý půl kopy hrnců malých i větších,39 v Novém J~číně I kopu hrnců40 atd. V Napajedlích platili hrnčíři na začátku 17· století každý po jednom zl.41

ao B. A. RYBAKOV, Remeslo drevněj Rusi, str. 434-438. al ČELAKOVSKÝ- FRIEDRICH, Privilegia královských měst českých z let 1420 až 1526, str. 759~ 32

Urbát- panství šternberského z roku 153 I, SA J anovice, sgn. n euv. fol. 4· panství Vizovice z roku 1585, SA Uh. Hradiště, sgn. neuv. fol. I27· a4 Urbář panství hranicko·drahotušského z roku 1596, SA Janovice, sign. neuv. fo!. 9· as Urbář panství napajedelského z roku 1603, MNV Napa:jedla, sign. K0/43, fol. 58. 36 K. ScHIREK, M a hrische Keramik, str. 31. a7 K. ScHIREK, l. c., str. 3 1. as SA Brno, G IO, sbírka rkp. I I34/l, opis. 39 Urbář panství Hranice - Drahotuše z r. 1569, fol. g. '10 Urbář panství Nový Jičín-Štramberk z r. 1558, Stát. ústí·. archiv Praha, sbírka urbářů, fo!. 5b. 41 Urbář panství Napajedla z r. x6og, fol. 58. 3:1 Urbář·

žijících na vesnici možno říci, že patřili ke střední skupině poddaného lidu. Měli většinou ještě menší pozemkovou držbu, z níž odváděli své vrchnosti obvykle peněžitý plat, naturální dávky a část výrobků. Svědectví o tom nám podává už listina knížete Spytihněva z druhé polovice I I. století, kde mezi dávkami nově založeného kolegiátního kostela v Litoměřicích nacházíme i hrnečné:12 Tato povinnost přetrvala řadu století, jak o tom svědčí i vklad městečka Loštic z r. I575, kdy hrnčíři odváděli své vrchnosti jak plat, tak i hrnce.43 Památek na cechovní organisace hrnčířů v českých a moravských městech a městečkách do konce I6. století se dochovalo jen poskrovnu. Nedostatek těchto pramenů nám nedovoluje podat ucelenější a všestrannější charakteristiku společenského a hospodářského postavení hrnčířů. Jisté je však jedno: se vznikem cechů se vytvořily sociální přehrady uvnitř hrnčířů samých. Na jedné straně stáli mistři a na druhé tovaryši a učni. Podobně jako v jiných cechovních organisacích, tak i v cechu hrnčířském stál cechovní řád na straně mistrů. Je známo, že počet cechovních organisací narůstal v průběhu 15. století.44 Také o hrnčířích máme doloženo, že ve druhé polovině I5. století měli již cechovní organisaci. Tento doklad nacházíme např. ve statistice olomouckých řemeslnických cechů z r. 1472, který podala olomoucká městská rada některému z okolních měst (patrně Prostějovu) na dotaz, v jakém pořadí se olomoucké cechy účastní slavnosti Božího těla. 45 V Olomouci bylo zvykem, že jako první šly v procesí cechy nejchudší, zatím co v Praze byl pořádek opačný. Z celkového počtu 23 cechů jsou hrnčíři uvedeni na 8. místě, takže i z tohoto pořadí si můžeme učinit představu o sociálním postavení hrnčířského řemesla, které patřilo do skupiny společensky nižších a chudších řemesel. ' Protože v mnohých místech a zejména pak v městečkách bylo hrnčířů m álo, vytvářeli hrnčíři tzv. smíšené cechy spolu s řemeslníky jiné profese. Např. v Telči byli v r6. století hrnčíři spojeni v jeden cech spolu s mlynáři a pekaři, 46 v Jevíčku se ševci,47 ve Valašském Meziříčí spolu s kloboučníky atp.46 Konec I 5· století se vyznačuje utužováním cechovní politiky. Svědčí o tom i vytváření tzv. zemských cechů. 49 K zřízení zemského cechu hrnčířů pro Čechy došlo r. I488 v Praze. Články tohoto statutu jsou potvrzeny novoměstskými konšely a králem Vladislavem II. Doklad o vytvoření celozemského cechu pro Moravu nacházíme až v r. 1538. Svědčí o tom sjezd, konaný v Olomouci r. 1538 za přítomnosti mistrů z ostatních královských a poddanských měst moravských.50 T aké jedním z bodů společně přijatého usnesení byl .Požadavek, aby všichni mistři řemesla hrnčířského z okolí měst a městeček, kteří n~jsou doposud cechovně organisováni, se začlenili do nejbližšího cechu. Kdo by tak neučinil a stavěl by se tomuto nařízení na odpor, měl být z řemesla vyloučen a žádný tova~yš nesměl u takového mistra pracovat. Také cechovní statuta nám dovolují nahlédnout do poměrů hrnčířského řemesla a do vzájemných vztahů mezi mistrem a tovaryšem. Nejstarší statuta hrnčířského cechu jsou známa z České Lípy (I462) a z Prahy (1488), na Moravě jsou zachována až z počátku r6. století, a to v Jihlavě z roku 1518 a 1546 a ve_Znojmě z roku 1520.51 Tato statuta se v zásadních věcech O

hrnčířích

Regesta Bohemiae e t Moraviae I, str. 51, č. 1057. Moravské zemské desky z let 1566- 1642, str. 69, č. 49· Vydal F. MATĚJEK, Praha 1953· 44 O vývoji cechovnictví srv. J . jANÁČEK, Přehled vývoje řemeslné výroby v českých zemích, str. 148- 159, 222-240· 4 5 J. KHDNDEL, Vývoj olomouckých řemeslnických cechů, str. 6o. 40 OA v Jihlavě, Statuta cechu mlynářského, pekařského a hrnčířského ze t6. století, sign . K 32. 4 7 K: ScH1REK, I. c., str. go. 48 Týž, I. c., str. 77· 49 Srv. J. jANÁČEK, Řemeslná výroba v českých městech, str. 62. 60 SAB, G 10, sbírka rkp. č. I 134/i, fol. 301, v. 302 v. opis. 51 SAB, G 10, sbírka rkp. I 134/1, fol. 297a - 30xa. 4

2

43

shodují. Obsahují ustanovení o mistrovském kusu, o výši poplatků mistrů a tovaryšů do cechovní pokladny, o prodeji na jarmarcích, o přijímání učňů a tovaryšů, o odměně tovaryšů podle jednotlivých druhů výrobků, o pálení v peci a ustanovení o společenských povinnostech příslušníků cechu. Aby se mohl tovaryš stát mistrem, musel vyrobit tak zvaný mistrovský kus. Podle znojemských statut z r. I 520 to byl~ několik předmětů: I. hrnec z jednoho kusu hlíny o obsahu jedné měřice obilí. Tuto podmínka, totiž vytočení nádoby z jednoho kusu hlíny na rychloobrátkovém kruhu, obsahují všechna dochovaná statu ta. 2. Poklici na shora uvedený hrnec. 3· Dobře provedený kachel. 4· Džbán na vodu. 5· Pohár na víno. Kromě mistrovského kusu měl zaplatit do cechovní pokladny 20 gr..a 4libry vosku . Syn mistra byl od mistrovského kusu osvobozen. Stačilo mu jen zaplatit předepsaný poplatek. Také tovaryši byli povinni platit do cechovní pokladny. Koncem 16. století činila tovaryšská taxa v Jihlavě 3 bílé groše. Jestliže však týdenní výdělek tovaryše nepřesahoval 3 gr., pak platil takový tovaryš polovinu. Skutečnost, že vztahu tovaryše k mistrovi je v 16. století věnována zvýšená pozornost, o čemž svědčí podle statut i ujednání olomouckého sjezdu, kde se doslovně praví, že poměry mezi mistry a tovaryši j sou "in grosser unordnung", je dokladem, že se sociální postavení tovaryšů začalo zhoršovat. 52 Celé j ednání již několikrát zmíněného olomouckého sjezdu se točilo kolem tovaryšské ptázky. Dokazuje to nejlépe usnesení shrnuté do devíti bodů, z nichž sedm bodů je věnováno tovaryšům. Nepříznivé poměry měly jistě za následek fluktuaci tovaryšů. Proto jak v cechovních statutech, . tak i v ustanoveních olomouckého sjezdu je snaha tomu zabránit. Zádný tovaryš neměl přerušit práci nebo vzít si bezdůvodně volno uprostřed týdne, nýbrž jedině v neděli. U mistra měl tovaryš zůstat tak dlouho, jak bylo s mistrem dojednáno. Jestliže odešel tovaryš od mistra do čtrnácti dnů, nemusel mu mistr platit mzdu. Mnohdy se však stávalo, že mistr měl zájem o tovaryše v létě, ale v zimě nikoliv. Takovému mistrovi neměl být tovaryš povolen. Také když přišel cizí tovaryš a žádal o práci, měl mu mistr zaručit práci i v zimě, a to nejméně 14 dnů nebo tři týdny v měsíci. Mezi tovaryši byly pochopitelně rozdíly. Mistři měli zájem na tom, aby si udrželi tovaryše zručné a přičinlivé. Takových tovaryšů si vážili, což se projevilo i v odměně za práci. I na to cechovní statuta pamatovala a stanovila, že mistr směl dát tovaryšovi n ejvýše půl zlatky na půl roku. V případě porušení tohoto nařízení měl být takový mistr potrestán. Že toto nařízení nebylo dodržováno, máme doloženo v Jihlavě, kde sir. 1546 hrnčíři stěžovali, že někteří mistři dávali svým tovaryšům vyšší mzdu, než bylo stanoveno. Proto také jak v jihlavských, tak i ve znojemských statutech nacházíme pevnou mzdu tovaryšů, která byla stanovena od kusu. Ale od r. 1594 dostávali tovaryši v Jihlavě mzdu týdenní. 53 Tak i v hrnčířském řemesle vidíme snahu o odstranění výhodných mezd kusových a o zmenšení tovaryšských mezd. 54 Toto opatření vedlo pochopitelně ke zmenšení tovaryšských mezd. Za obtížnější práci měli tovaryši dostat podle znojemských statut 6 denárů. Stanovení mezd v cechovních statutech má pro nás ještě ten význam, že jsme velmi dobře zpra;veni o tom, co taková hrnčířská dílna na počátku 16. století vyráběla. Tak ve znojemských statutech z r. 1520 nacházíme stanovení mzdy za tyto výrobky: o postavení tovaryšů v 16. století, srv. J. jANÁČEK, Přehled vývoje řemeslné výroby v českých zemích, str. 240 - 247. 6 3 F. Ruby, Das Inglauer Handwerk, str. 248. 64 Podobná situace byla i v jiných řemeslech. Srv. J. jANÁČEK, Přehled vývoje i·emeslné výroby v českých zemích, str. 241. 62 Obecně

za za za za za za za za za za za za za za

kopu kuchyňských hrnců kopu pohárů kopu pokliček kopu polévaných džbánů kopu dlouhých zelených kachlů kopu polévaných hrnců kopu zdobených kachlů kopu dlaždic kopu polévaných zďobených kachlů vodovodní trubku I dlouhý kouřovod I kratší kouřovod I hrnec o obsahu I m ě řice I hrnec menší

3 den. 3 den. 2 den. 2 I den. 2 8 den. 3 den. ' 8 d en. I6 den. 2I den. 3 den. 3 den. I den. 3 den. r den .

K osvětlení mzdové otázky tovaryšů v průběhu I 6. století jsou pro nás velmi důležitá statuta jihlavská. Zvláště ze statut z r. I 546 je přímo cítit, že m zdy tovaryšů byly nedostatečné a že mnozí mistři sami se snažili tovaryšům dát víc, než jak bylo cechovními statuty určeno. P roto došlo také r. I 546 k sepsání nových statut, v nichž mzda tovaryšů je za některé výrobky vyšší než ve statutech z r. 15I8. Nově stanovenou mzdu neměl žádný mistr porušit. Také přilepšení tovaryšům jinou formou jako kupříkladu darováním košile apod. bylo zakázáno. Odměna jihlavských tovaryšů byla stanovena takto: za

kopu

r. 15I8

r. I 546

pokliček

3 feniky I groš r groš

hrnců

8 feniků

feniky groš

3 feniky I groš I groš 14 feniků 7 feniků 7 feniků 3 groše

IO feniků

I 2 feniků

6 grošů 3 groše

6 grošů 3 groše

r

hrnců hrnců

tzv. fenikových tzv. haléřových na mléko

kuchyňských hrnců

5 feniků

pokliček

2

dlaždic

I

obyčejných kachlů

kachlů kachlů

s reliéfní výzd obou polévaných

Z uvedené tabulky j e patrno, že mzdy tovaryšů ;zůstávaly téměř po dobu jedné generace nehybné. U vážíme-li, že I6. století j e charakterisováno neustálým růstem cen, pak životní úroveň tovaryšů byla velmi nízká. Zbývá nám zmínit se ještě o otázce specialisace v hrn~ířské výrobě. Základní surovinou pro výrobu byla hlína. Z hlíny dovedl hrnčíř vyrobit všeéhny výrobky, po nichž byla na trhu poptávka. Vedle hrnčířů zjišťujeme, že byli také mísaři. Písemné prameny moravské je dokládají od poloviny I 5· století. 55 S růstem poptávky po kachlích· byly sice dány předpoklady k další specialisaci, ale k té ve středověku už nedošlo. V znik samostatného cechu kamnařů v Olomouci j e až pozdního data a lze j ej považovat spíše za výjimku než pravidlo.56 Gs M. ZEMEK- J. PoHANKA, Nejstarší žďárské urbáře, .edice, str. 104. R. 1462 se uvádí (fo!. 64b) a stejně tak v r. 1483, str. 126 (fol. 91b) . 66 J. KiiHNDEL, Vývoj olomouckých řemeslných cec hů, str. 83.

mísař

ve vsi Sklené

Závěrem

této kapitoly, v níž jsme sledovali hospodářské a sociální postavení hrnčířů, stručné shrnutí získaných poznatků. 1. Hrnčířská výroba v období raného feudalismu navazovala na staré výrobní tradice. Soustřeďovala se zejména na klášterních panstvích, při feudálních dvorcích, v podhradích a na vesnicích. Hrnčíři nebyli osobně svobodní, nýbrž patřili mezi poddané. 2. Řemeslná výroba nebyla pro hrnčíře j ediný zdroj obživy. Hlavním zdrojem obživy zůstávalo v mnoha případech zemědělství, a to i tehdy, když hrnčíř provozoval svoje řemeslo v městě. 3· Na konci 13. století a na počátku století 14., kdy dochází k tzv. druhé dělbě práce, přechází hrnčířské řemeslo do plně specialisované výroby řemeslné v městech. V městech patřili hrnčíři mezi nižší vrstvu řemeslnictva a tvořili většinou jen nepatrné procento z celkového počtu pokusíme se o

řemeslníků.

4· V souvislosti s rozvojem hrnčířských dílen v městech, zejména ve století 15. a r6., začínají se vytvářet první cechovní organisace hrnčířů. Ale ani v tomto období se hospodářské a společenské poměry hrnčířů v podstatě nezměnily, neboť ekonomickou základnou byla stále cechovní malovýroba. Se vznikem cechů 'se vytvořily sociální přehrady uvnitř hrnčířů samých, neboť cechovní řád stál na straně mistrů.

Výrobní proces ..•

ČÁST 3

· Výrobní proces

Přesto, že v předešlé kapitole jsme si přiblížili středověkého hrnčíře po stránce hospodářské a sociální, přece nám zůstává poněkud vzdálen,"neboť jsme jefdoposud nesledovali přímo při .... ... jeho práci. Poznali jsme, že hrnčíři se postupně odpoutávali od práce zemědělské, a že s vývojem feudální společnosti se z nich stávali d ovední řemeslníci. Řemeslná výroba vyžadovala znalost hlín a jejich zpracování, znalost práce na hrnčířském kruhu a základní formovací n ástroje, a konečně znalost vypalovací techniky. Hlína byla základním materiálem. Jakým způsobem středověký hrnčíř hlínu zpracovával, než ji použil k výrobě, nemáme sice přímých zpráv, ale j ejí strukturu nám prozrazují j ednak nábrusy, j edn ak chemické a spektrální analýzy. Také zbývající pracovní postupy, práci na kruhu a vypalování, poznáváme jednak z výrobků, jednak z archeologických výzkumů. Ke vzniku hliněných výrobků bylo proto potřebí vedle hrnčířovy dovednosti, zručnosti a zkušenosti především hlíny, lzrnčiřskélzo kruhu a pece. Budeme tedy v této kapitole věnovat pozornost těmto třem činitelům.

A. Hlína V období raného feudalismu používali hrnčíři při přípravě hliněného těsta stejné praktiky jako v období hradištním. Hlína byla promíšena drobným pískem, případně dost často rozemletým svorem.1 Rozemletého svoru bylo používáno v mnohem větší míře zejména ve 13. až 14· století. Účelem této příměsi bylo zvýšit odolnost hliněného těla vůči zborcení. Další příměsí byla tuha, která v mnoha případech ve směsi zcela převažuje. Tuha měla nepochybně řadu přednosti (ohnivzdornost, n epropustnost apod.), takže v našich zemích, zejména na Moravě a v jjžních Čechách, vyskytuje se tuhová keramika ve velkém počtu. Tuhová keramika, která se u nás vyskytuje od poloviny století 10. 2 a na jihozápadní Moravě snad i dříve, dlouho se udržela i ve středověku, zejména jí bylo používáno při výrobě zásobnic a tavicích tygliků. Hlínu, kterou hrnčíři používali, dobývali většinou v blízkosti místa výroby. Svědčí o tom hrnčířská dílna ve Mstěnicích, kde z předpecnÍ jámy vedla chodba mírně se svažující a ústící ve velkou exploatační jámu. Také levínští hrnčíři získávali hlínu ve štolách přímo pod náměstím, později v sousedním Muckově. Pražští hrnčíři musili materiál kupovat, o čemž svědčí napomínáni konšelů:" . .. co se rudy kupování týče, to že jich samých věc není, než že je i jiných okolních mistrů. "a 1

2

3

Srv. K. ČERNOHORSKÝ, Keramika a feudalismus I , ČL 39/1952, str. 227. T ýž, K datování keramiky od železářských pecí v Želechovicích, PA 51/196o, str. 400. z. W INTER1 Dějiny řeme~el a obchocl\1 v Čech~ch ve )\IV. a, XV, století1 Pra,ha x~o6.

)I

Zá~lad.nť

su.rovinoupro výrobu keramiky byla hrnčířská hlína, nejčastěji jíl, na jejíž kvalitě a promíšéní byla do jisté míry závislá i kvalita výrobků. Na základě několika analýz, provedených z nálezů z archeologických výzkumů na Moravě, skládá se hmota, z níž byla středověká keramika vyrobena, převážně z kysličníku křemičitého (Si02) s8 - 7~ %) a z kysličníku hlinitého (Al203) IS - 22 %). o zbývající procenta se podílejí tyto kysličníky : železitý (Fe 20 3 ), titaničitý (Ti0 2), vápenatý (Ca O ), hořečnatý (MgO ),

1

3

4

Obr. r. Nábrusy střepů . I keramika ze zaniklé středověké osady Pfaffenschlag ( přelom I4. - I5. století). 2 keramika z hrnčířské dílny v Brně, Kapudnské náměstí 5 (druhá polovina I 5· století) . 3 - 4· keramika ze zaniklé středověké osad y Mstěnice, objekt I I. století č. 3, z hrnčířské pece č. 4· 1?

)-

draselný (K 2 0 ), sodný (Na 20) a fosforečný (P 2 0 5 ) . Kromě celkových analýz byl proveden ještě kvalitativní spektrální rozbor, který zjistil ve stopových množstvích tyto prvky: měď Cu, bor B, kobalt Co, nikl Ni, cín Sn, chrom Cr, mangan Mn, olovo Pb. Hrnčíři si nemohli brát hlínu zcela libovolně. Podle svědectví brněnského měs tského práva byla hlína považována sice za občinu, 4 ale pokud byla hlína na panství vrchností, vyhrazovaly si výslovný souhlas ke kopání hrnčíi"ské hlíny. V 16. století máme již řadu dokladů, že hrnčíři museli za hlínu platit. T yto doklady nalézáme v urbářích mnohých panství světských i církevních, že za braní hlíny dávali hrnčíři buď peníze, nebo určité množství výrobků. O platu peněžním nacházíme doklad v Pražské knize (č. ggg, 134), že rakovničtí hrnčíři platí ze soukromého pole, z něhož berou hlínu, ročně půl třetí kopy. V urbáři panství Rumberka na Svitavsku z r. I s86 čteme, že m ezi Smržovem a Svárovem j e hlína, kterou hrnčíři ke svému řemeslu berou a z toho plat dávají o sv. Jiří 10 gr. a o sv. Václavu 10 gr. Podobně platili brněnští hrnčíři kapitulní vrchnosti za braní hlíny u Bohunic.5 Mnohdy však museli hrnčíři hlínu dovážet i ze vzdálenějších míst, j ako kupříkladu svitavští, kteří vozili hlínu z hliníku nad Boršovem a platili za ni dvakrát do roka 16 gr. 6 Na panství mírovsko-svitavském m áme doklad, že mohelničtí hrnčíři dávali své vrchnosti za braní hlíny každoročně 3 kopy hrnců a 5 kop rendlíků, což - převedeno na peníze - činilo I 5 zl. 7 T aké cechovní statuta j ihlavských hrnčířů z r. I 518 mají zajímavoů zmínku o hlíně. Pod trestem vyloučení z řemesla bylo zakázáno, aby hrnčíř odvezl jinému hrnčíři hlínu, kterou si pro svoji potřebu nakopaLa Hlína, j ejí složení a prohnětení, je velmi důležitá pro posouzení, jakého hrnčířského kruhu bylo při výrobě použito, neboť rychle rotující nožní kruh potřeboval hlínu elastickou, jemně plavenou a zbavenou všech kaménků a drobných předmětů. A tím se dostáváme k další, druhé fázi výrobního procesu, k formování nádob na hrnčířském kruhu.

B. Hrnčířský

kruh byl pro

Hrnčířský

kruh

hrnčíře

hlavním výrobním nástrojem a jeho zavedení znamenalo přechod k řemeslné výrobě. Hrnčířský kruh j e vynález známý již několik tisíc let a jeho nejstarší vyobrazení se nám dochovalo na stěně O sirisova chrámu ve Phila z období starověkého Egypta. 9 Cílem této kapitoly není však sledování vývoje hrnčířského kruhu, ale pokusíme se tu osvětli t, j ak byla středověká keramika vyráběna. Všechna středověká keramika v našich zemích byla vyráběna na kruhu, a to jednak na takovém kruhu, který byl roztáčen rukou - pak hovoříme o obtáčení nádob na pomalém nebo také ručnfm kruhu, jednak na kruhu, který byl uváděn do pohybu nohou, takže hrnčíř měl obě ruce stále volné k vytáčení nádob. T ento druhý typ nazýváme nožnfm, rychle rotujícím kruhem. Oba dva typy kruhů byly dřevěné a jejich výroba byla tak j ednoduchá, že si je mohl každý hrnčíř sám vyrobit. Po technické stránce se od sebe lišily tím, že ruční kruh se skládal z j ediné desky-kotouče, otáčivé na ose, zatím ·co nožní kruh měl dva kotouče, otáčivé na společné ose, dobře upevněné. Na první pohled j e j asné, že druhý typ kruhu byl dokonalejší a umožňoval E. F. R ossLER, Die Stadtrechte von Brtinn aus dem X III. und XIV. Jah rhundert, str. '53· SA Brno, urbář kapituly sv. Petra z r. 161g, fol. 68. 6 SA Opava, urbář p anství Moravské Třebové z r. 1548, Jol. 34.a. 7 SA Brno, urbář panství Mírov-Svitavy z r. 1581, fo!. 204. s OAJihlava, Městská kniha V I, fo!. 75b. 9 Podle P. R ADY, Kniha o technikách keramiky, str. 100. O vývoji hrnčířského kruhu srv. A. RIETH, Die Entwicklung der Ti:ipferscheibe, str. 95· 4

5

33

.. mnohem rychlejší výrobu nádob, než dovoloval kruh ruč~. Existence dvou typů hrnčířských kruhů nás staví ovšem před otázku, kdy se u nás začalo užívat tohoto dokonalejšího výrobního nástroje. Správné zodpovězení této otázky je také důležité pro vznik plně řemeslné specialisované výroby hrnčířské. Je známo, že se touto otázkou zabývala řada badatelů jak u nás, tak i v zahraničí. Ve vší stručnosti tu shrneme názory jednotlivých badatelů.

. Obr.

2.

Typy hrnčířských kruhů: r ruční, 2 nožní.

2

LuBoR NIEDERLE10 rozeznává hrnčířský kruh ruční, který považuje za starší. Kruh o dvou kotoučích, roztáčený rukou nebo nohou, považuje za mladší. jAN EISNERu říká,' že nádoby v Děv. Nové Vsi byly zhotoveny většinou na ručním kruhu, méně jich bylo vytočeno na kruhu s rychlými obraty a j en některé byly zhotoveny v pouhé ruce. Připouští však, že rozlišiti výrobu v pouhé ruce od výroby na ručním kruhu není vždy snadné, a proto při hodnocení výroby mívá každý badatel své měřítko. jAN FILIP12 konstatuje, že mladší hradištní keramika našich zemí byla vyrobena na "dokonalém" hrnčířském kruhu, s čímž souvisí i různé hrnčířské značky na dně. JOSEF PouLiK13 se zabývá podrobně slovanskou keramikou a pro mladší období (konec 8. až počátek g. století) dochází k závěru, že n ádoby jsou vytáčeny na rychle rotujícím kruhu. Jen v menšině jsou nádoby hnětené v ruce. K společenským poměrům a výrobním vztahům z konce 8. a z poloviny g. století j e zamě­ řena studie ]. BoHMA,14 kde se zabývá v 5· kapitole také keramikou a její technikou. Na základě literatury přijal pro konec 8. a počátek g. století existenci rychle rotujícího kruhu a vyvodil 0 L. NIEDERLE, Život starých Slovanů III/ I 1921, 307. u J. ErsNER, Děvínská Nová Ves, Bratislava 1952, 248 n. 2 1 J . FruP, Pravěké Československo, 1948, 348. 13 J. PauLÍK, Staroslovanská Morava, 1948. 14 J ar. B6HM, K otázce o vzniku feudalismu v českých :~;emích, ČL 38/1951, 1

34

7 n.

z toho příslušné změny výrobních vztahů a společenských pomeru. S názorem J. Paulíka a J. Bohma. polemisuje K. Černohorský, 15 ktet1 pro slovanskou výrobu připouští pouze ruční kruh. J ako zkuše~ý znalec lidové keramické výroby vysvětluje konstrukci a techniku práce na "jednoduchém " (ručně otáčivé des~e) a "dokonalém" (rychle rotujícím dvoudeskovém) hrnčířském kruhu. Pro I 3· století shledává keramiku vyrobenou nálepovou technikou a pak obtáčenou na kruhu. V. HRUBÝ16 mluví o dokonalejším ručním hrnčířském kruhu s rychlejšími obrátkami. Soubornější studie o technologii keramiky je od K. LuDIKOVSKÉHo.17 Přejímá názor A. RrETHA,18 že rychlý hrnčířský kruh je vynález novověký. Sleduje užívání hrnčířského kruhu od pravěku, zjišťuje, že ruční kruh používali už v pozdní době bronzové a rozebírá podrobně techniku výroby laténské keramiky, která je v současné literatuře považována za výrobek rychle rotujícího (nožního) kruhu. U staroslovanské keramiky připouští způsob lepení a obtáčení. Z. SMETÁNKA19 zjišťuj e, že ve 14. století byly kachle vyráběny j eště lepenou obtáčenou technikou a že lze tehdy počítat ještě s pomalým ručním j ednotalířovým kruhem. v 15. století převládaly v hrnčírnách již rychlejší dvoutalířové nožní kruhy. Dokladem jsou vyobrazení těchto nástrojů přímo na kachlích. Polský archeolog J. KosTRZEWSKI2o mluví o nožním kruhu o dvou kotoučích jako o nástroji hrnčířském, používaném na slovanském území od první poloviny I o. století. W. HENSEL, 21 při rozboru ker amiky z hnězdenských hradů dó čtyř období, dochází k názoru, že v keramice z 2. období (datované od 7· do první poloviny 10. století) jsou nádoby vyrobené na nožním kruhu. V e své mladší práci22 však říká, že se slovanská keramika zdokonalila v r o. století vlivem nožního kruhu. R. jAKIMowrcz 23 mluví o nožním kruhu vyskytujícím se od počátku slovanského hrnčířství až do nejmladšího období (r. 1200) a že nádoby byly vyráběny tzv. válečkovou technikou (nálepem) a obtáčeny. R ozeznává tři fáze ve vývoji hrnčířského kola; zprvu j ej polský hrnčíř roztáčel rukou, potom jím volně točil nohou a teprve na ko_nci doby piastovské znal kruh rychle nohou otáčený. Nejdůkladněji se z polských badatelů zabývá technologií keramiky WL. HoLUBOWICZ.24 Popírá starý názor, že v 10. až 12. století jsou nádoby na slovanském území vytáčeny. Říká: "Obecně přijatá terminologie snaží se nám vsugerovat, že je možné, že jsou v časně historickém keramickém materiálu z 10. až 12. století nádoby vytáčené, a tedy vyrobené technikou vytáčecí. Proti tomu je třeba zdůraznit, že tato technika v té době na území Slovanstva znáina nebyla. Mohla se objevit teprve ve 12. až 13. století. Touto otázkou bude j eště nutno se zabývat, aby byla konečně spolehlivě zjištěna výrobní technika nádob z doby časně dějinné, které jsou dosud_považovány za ,vytáčené'. Lze předK . ČERNOHORSKÝ, ČL 39/I952, 226; 40/I953, 29; V Českém lidu 39, str. 228 uvádí m iniaturu z Codexu picturatus z roku 1505, Krakow, knihovna jagellonské university. Představuj e dílnu hrnčíře "černých nádob" . Hrnčíř vytáčí nádobu na nožním kruhu - šprušláku. 16 V. HRUBÝ, Staré Město - Velkomoravské pohřebiště " Na Valách", Praha I955, pozn. 41. 17 K. LumKovsKÝ, K technologii n a kruhu vyráběné pravěké keramiky, A R XII I96o, 66. 18 A. RIETH, Die Entwicklung der Topferscheibe, Leipzig 1939, str. 95· 19 Z. SMETÁNKA, Studie o českých středověkých kachlích, akad. práce I96o, 27. 2 ° KoSTRZE\,VSKij. , Znaki na dnach naczyrí wczesnohistorycznych z Wiclkopolski, OP Niederlův sborník I V, 1925, I22. 21 W. HENSEL, Ceramika z grodóv piastowskich w Gnieznie, Gniezno w zaran iu dziejów w swietle wykopalisk I 939, I 64. 22 W. HENSEL, Gród wczesnodziejowy w K lecku w pow. Gnieznienskim. Wiadomósci archeologicznc XVI I936 opět vyd. I948, 288. 23 R. jAKIMOWICZ, Okres wczesnohistoryczny, Prehistoria ziem Pólskich. Encyklopedia Polska PAU t. IV., czešé I, dzial V , Kraków I939-48. 24 W . HoLuBOWICz, Gancarstvo wiejskie zachodnich terenów Bialorusi, Toruó 1950, 1I I ; Gancarstvo wjejskie Albanii, Archeologia Slaska I , Wroclaw I957· 15

35

pokládat, že nádoby, datované do 10.- I 2. století a označované jako ,vytáčené', byly ve vyrobeny technikou nálepovou a pak dokonale obtáčeny na kruhu s jedním kotoučem nevelkých rozměrů a konstruktivně v pods tatě nepřizpůsobeném pro vytáčed techniku. Tato technika se ujala v hrnčířských dílnách teprve tenkrát, když se objevil hrnčířský kruh o dvou kotoučích na nehybné ose. K tomu došlo teprve kolem století 13., ve chvfli, kdy se ukázala tzv. keramika ,kolonisační', jak bývá ovšem nesprávně označována. " Holubowicz zjistil, že ještě dnes národy méně vyvinuté používají ruční kruh (např. v Albánii, a jinde) . Technickou úroveň polské mladší středověké keramiky naznačují nálezy z Varšavy, 25 kde nejstarší nádoby (I 4· století) j sou vyráběny obtáčením a teprve v 1 5· století (asi I 450 - I 500) dochází k celkovému .vytáčení nádob. Ruský archeolog B. A. R YBAKov26 se domnívá, že na ruské vesnici I 3·- I 5· století byl používán ru ční kruh těžkého a lehkého typu, který teprve v 16. a I 7. století všeobecně používala městská keramická výroba. Ještě v I 7. století byl v Moskvě používán ruční kruh.27 Německý badatel P. GRIMM 28 soudí, že nádoby, zhotovené na kruhu s rychlými obrátkami, náleží teprve 13. století. H. A. KNORR29 klade slovanskou keramiku vytáčenou na kruhu až do 12. století. Nepovažuje " d esku ručně otáčenou" za hrn čířský kruh, právě takjako K . Huc KE, 3o který soudí, že 'až do I 1. století n ejsou patrné na keramice žádné stopy po hrnčířském kruhu. A. Rmnr31 tvrdí, že nožní kruh nepoužívalá východní Evropa ani ve středověku; zjišťuje ruční kruh i v novověku např. v Bretani, v Portugalsku a v Albánii. Popisuje podrobně konstrukci jednoduchého hrnčířského kruhu. Výrobou středověkých kulovitých nádob zabývá se P. FASSHAUER. 32 Z maďarských prací j e závažná stud ie J. HoLLA,33 ve které konstatuje, že j eště na počátku 14. století se pracuje pouze " lepenou" technikou. Kdy se objevuje vytáčení na kruhu, neu vádí; z textu vyplývá, že se tak stalo někdy koncem 14. a počátkem 15. století. Opírá se o poznatky etnografické, zvláště o jihoslovanské badatele.34 Také N. PARADI35 uvažuje, do jaké míry může technologický rozbor keramiky posloužit k poznání j ejího vzniku a upotřebení a k poznání třídního postavení zhotovitele. Říká, že se nožní kruh používal v Maďarsku od keltské doby až po stěhování národů. V 8. - g. století byl ve východní a střední Evropě zapomenut a nádoby byly vyráběny na ručním kruhu až do 14. století. Pro naši českou keramiku 13. století ztotožňuj eme se s názorem K . Če rn o h orského, 36 který připo uští výrobu nálepem a obtáčením na kruhu. Svědčí o tom nestejná síla stěn, někdy skutečnosti

A. GARDAWSKI - J. K RuPPE, P óznosr edniowiecznc naczynia kuchynne i stolowe. Szkice Staromicjskie, Warszawa 1955, r 33· 26 B. A. RYBAKov, R emeslo drevnej Rusi 194-8, 54-7, 622. ~ 7 M. G. RABINO VIČ, R askopki 194-6- 194-7, M aterialy i issledovanija po a rcheologii SSSR, č. I2, 1949, 33· co P. GRIMM, Zur Entwicklung der mitteiilterlichen K eramik in den H a rzlandschaften, Zeitschrift d. HarzYcreins f. Geschichtc d. Altertumskunde I 93.3 66, I - 38. ~ 9 H. A. K NORR, Die slawischc K eramik zwisch en E lbc u . Oder, Leipúg 1937. ' ao K. HucKE, Tonware u. Siedlung drir Slawen in vVagrien, 1938, I I . JJ A. R IETII, cit. d ílo v pozn. r8. at P. FASSHAUER, D ie mittelalterlichen Kugeltópfc a ls Gebra uchsgeschirr, D ie GrUnde der Formge:staltung und das H erstellungsverfahrcn, Jahresschrift Halle 38, 1954-, 220 - 232. 13 ' I. H OLL, Adatok a kozcpkori magyar fazekassag munkam ódzsereihes - Bcitrage zu den Arbeitsmcthoden der ungarischen Topferei des Mittelalters, Budapest régiségei XVII rg56, 177- rg6. 34 DROUNJAKOVIČ, Contribution a l'étud c de notre céra mique popula ire. Musée Ethnographique de Bcograd. Éd. Sp éc. Pase. 6, 1936. 35 N. PARADI, T echnologische U n tersuchungen an T opferwarc a us der Volker wanderungs- und Arpaden7.cit, R égészeti Fi.izetek 12, I959· . 36 K. ČERNOHORSKÝ, I. c., pozn. r 5· ~6

i slabý náznak lepení, které zcela nevyhladilo ani obtáčení nádoby. Keramika v druhé polovině 14. a 15. století byla vyráběna už na nožním kruhu. Stěny nádob jsou stejnoměrně silné, vyhlazené a se stopami rychlé rotace v podobě jemných rýh. . Třeba se ještě zmínit o zkušenosti, kterou získal B. PoLLA při archeologickém výzkumu zaniklé středověké osady Z alužany na východním Slovensku. Na keramice ze Zalužan zjistil, že stěny některých nádob byly formovány na rychle rotujícím kruhu. Z kruhu pak byly odříznuty tak, že jim chybělo dno, které bylo pro tyto nádoby vyrobeno samostatně a pak druhotně k nádobám přilcpeno. 37

Obr. 3· Dna nádob z ručního hrnčířského kruhu.

Pro posouzení, na jakém kruhu byla nádoba zhotovena, je třeba znát pracovní postup. než hrnčíř započal práci na ručním kruhu, posypal jej buď hrubým, nebo středně hrubým pískem. Stopy podsýpky zůstávají na dně nádoby trvale i po vypálení v peci, takže podsýpka je dokladem toho, že nádoba byla vyrobena na ručním kruhu. Naproti tomu vytáčení nádob při podsýpce není možné, neboť při tomto pracovním postupu hrnčíř naopak potřeboval, aby hlína na desce dobře ulpívala. Dna vytáčených nádob na nožním kruhu nesou stopy po odříznutí nití, drátem nebo nožem. Smyčka nitě nebo drátu zanechává na dně nádoby stopy lasturovitého Dříve

svraštění.

Dalším znakem výroby na ručním kruhu je lepení nádoby z hliněných pásků, po nichž zů.s taly stopy jak na vnitřní, tak mnohdy i na vnější straně nádoby, neboť místa, kde se jednotlivé pásky stýkají, bývají zvláště na vnitřní straně dobře patrná. V souvislosti s řešením otázky ručního a nožního kruhu třeba se zmínit také o keramice, jejíž dna nesou reliéfní značky. Jestliže tyto značky jsou výsledkem výrobního procesu na hrnčíř­ ském kruhu, pak všechna keramika se značkami na dnách musela být formována na ručním kruhu.38 :I?

B. PoLLA, Stredovcká zaniknutá osada na Spiši (Zafužany), str. znač('k budeme sledovat v samostatné kapitole.

I ::l l.

:.a Problém

37

Po tomto nezbytném výkladu o pracovním postupu na hrnčířském kruhu můžeme přejít k časovému řešení otázky, od kdy se objevuje rychle rotující nožní kruh. Oporou nám zde bude keramika datovaná mincemi; Nádoby, u nichž se dna zachovala, mají všechny j c::ště ve 14. století podsýpku. Ba dokonce u dvou nádob, datovaných do začátku 15. století (z Kroměříže a ze Žadlovic), jsou stopy podsýpky. Ostatní nádoby, datované mincemi d o 15. století, mají na svých dnech stopy po odříznutí z kruhu.

Obr. 4· Dno nádoby se stopami po odříznutí; část výdutě

s výraznými stopami nálepové

techniky.

Můžeme

tedy říci, že až do konce 13. století, to jest do doby, kdy hrnčířská výroba byla převážně ve stadiu malovýroby, bylo používáno ručního hrnčířského kruhu, na němž byly nádoby obtáčeny. Na mnohých:místech, zejména na venkově, se tento výrobní způsob udržel i ve století 14., avšak v městech nacházíme již doklady nové výrobní techniky. Hrnčíři v městě dovedli 'vytáčet nádoby z jednoho kusu hlíny na rychloobrátkovém nožním kruhu. Příkladem je nám v tomto směru keramika z hrnčířských pecí kroměřížských. Patnácté století můžeme označit za období všeobecného rozšíření nožního kruhu, neboť i cechovní statuta ze samého počátku r6. století obsahují ustanovení o " mistrovském kusu" (obyčejně to byl hrnec, džbán a poklice), který měl uchazeč o mistrovství vytočit z jednoho kusu hlíny.

Kromě hrnčířského

kruhu důležitým výrobním prostředkem byly formovací nástroje, jimiž hrnčíř tvární! hrdlo a okraj nádoby. I tyto nástroje přežívají často dobu svého vzniku. Ve 13. století byly stejné jako v době předcházející. Nejčastěji to bylo dřevěné dláto, jindy pouhá dřevěná tyčinka-tříska, jak se zmiňuje B. A. Rybakov. 39 Někteří badatelé uvažují o používání určité šablony. Tak např. J. Kostrzewski40 uvádí, že šablona předpokládá již volně otáčený kruh. Naproti tomu dnešní hrnčíři používání šablony v tehdejší době vylučují. K výzdobě keramiky používal hrnčíř různá rydla a hřebeny:n Ve 14. století se u nás rozmáhá tzv. ozubené kolečko, kterým se vytváří na nádobě řada různých geometrických obrazců. I tyto nástroje přežívají hluboko do novověku, jak dokládají etnografické analogie.42 Mezi hrnčířské nástroje patřila také tzv. čepel. Z našich archeologických výzkumů ji známe z Krašovic. Má trojboký tvar se zkosenými okraji a byla vyrobena patrně ze střepu tuhové zásobnice.43 Samozřejmým nástrojem hrnčíře byl obyčejný železný nůž a "struna" na odřezávání nádoby s desky kruhu. Byl to buď kus drátu, nebo pevný provázek, nebo opravdová živočišná struna. Koncem 15. a poč. 16. století byly též používány třecí kameny, na nichž se rozmělňovalo olovo potřebné k polévání nádob.44

C.

Hrnčířské

pece

Nádoby vyformované na hrnčířském kruhu se nechaly dobře vyschnout a pak nastal poslední a možno říci nejdůležitější proces v hrnčířské peci, v níž teprve bylo dílo hrnčířovo buď zdárně dokončeno, a~ebo i celá do~avadní práce zmařena. Zaujímala tedy pec ve yÝrobním procesu důležité místo. Také ve všech dochovaných cechovních statutech nacházíme požadavek, aby byla keramika dobře vypálena. Zboží špatně vypálené nesmělo být na trzích prodáváno. Na bezpečný provoz při vypalování pamatovala cechovní ustanovení tím, že představení cechu měli pece prohlížet, zejména zda je v pořádku komín pece. Závada na komínu byla často příčinou požáru, jak o tom svědčí případ hrnčíře Chmela v Kelči, který v r. 1545 pálil hrnce v nějaké boudě, z čehož vznikl požár. Biskup Jan Dubravský nařídil Kelečským, aby hrnčíře napomenuli, aby si dal na pec udělat řádný komín, anebo aby svůj dům v městě prodal a koupil si jiný něk'de před městem, kde by mohl hrnce bez škody pálit.45 Bezpečnostní opatření při provozu hrnčířských pecí obsahoval také policejní řád m esta Slavonic z r. 1450, kde nacházíme ustanovení, že hrnčíři neměli mít při svých pecích větší zásobu dřeva než na 4 týdny.46 O nedělích a svátcích nebylo dovoleno pálit. Před svátečními dny mělo vypalování skončit nejpozději v jednu hodinu po půlnoci. V této souvislosti třeba upozornit na to, že hrnčíři vypalovali nejraději v noci, neboť ve tmě mohli lépe pozorovat barvu vypalovaných nádob. Z každé plné vypálené p ece hrnců nebo kachlů měl mistr zaplatit 1 denár do cechovní pokladny. B. A. RYBAKov, Remeslo, I7I. KosTRZEWSKI, Ceramika slowianska miedzy Laba a Odra w zaraniu dziejów, Przeglad archeologiczny VII, I946; 39-40. 41 Kl. ČERMÁK, Hrnčíři v Časlavi a jejich památky, PA XVII I897, str. 214. 42 U. DIETRICH, Die alten Topfereigerate, Unser Egerland 31. 1927, 107; J. SouKUP, Hrnčířské hřebeny starodávné. Věstník musej. společnosti královského města Rakovníka VI, I917. 43 A. HEJNA, Krašovice . .... , PA 55, I964, str, I99, obr. 29 na str. 211. 44 E . LEMINGER, Umělecké řemeslo v Kutné Hoře, op. cit. pozn. 12. 45 V. F. PEŘINKA, Dějiny města Kroměříže. I str. 328. 4o SAB N~vá sbírka č. 658/1. 39 40

J.

39

Ve statutech znojemských hrnčířů z r. 1520 je stanovena i odměna tovaryšovi za postavení pece ať velké, ať malé, a to 32 denárů. Více se o pecích z cechovních statut nedovídáme. A přece bychom rádi věděli, jak pece středověkých hrnčířů vypadaly, j aká byla jejich stavební technika, jaká byla jejich kapacita apod. Na tyto otázky nám může dát odpověď především archeologický výzkum. :

Obr. 5· Část keramické pece, Brno, Kapucínské nám. 5· Záběr od východu.

K prvním objevům středověkých hrnčířských pecí v Cechách a na Moravě došlo koncem minulého století, a to ve Břví, v Broučkově, v Oáslavi, v Kroměříži a v Blansku. Bohužel nebyla těmto nálezům věnována patřičná pozornost. Zvlášť citelně pociťujeme tento nedostatek u hrnčířské pece z Blanska, zjištěné při stavbě budovy okresního soudu r. r8go, neboť tato pec byla datována nálezem mincí ze 14. a 15. století.47 47

Podle záznamu v archivu

pravěkého odděleni

Moravského musea.

V případě kroměřížského nálezu byla zase věnována větší pozornost výrobkům v pecích nalezeným než pecím samým. Keramika v těchto pecích byla koncem minulého století kladena do I I. až I 2. století. 48 Rozborem keramického inventáře, j enž byl v pecích nalezen, a na základě srovnávací metody lze datovat keramiku z těchto pecí do druhé poloviny 14. století. 49 Také údaje o pecích z ostatních lokalit jsou j en kusé. Pece v Břví a v Broučkově měly podobu pecí pekařských, kdežto pec v Čáslavi podle popisu KL. ČERMÁKA byla dva metry dlouhá a zaklenutá.50 O dalších dvou nálezech hrnčířských pecí, a sice v Želechovicích a u Vel. Střelné v třicátých letech našeho století se dovídáme ze zpráv K. ScHIRMEISENA. 51 Nálezy těchto pecí jsou dobře popsány a pec ze Střelné je zachycena i fotograficky. Pec v Želechovi zatím co se na j eho konci výzdoba uklidňuje a omezuje na rytou linku nebo na jemné obvodové žlábky. Nový výzdobný prvek vznikl užitím radélka, s jehož pomocí lze otlačit do měkké hmoty nejrůznější ornament. Tento druh výzdoby je doložen na Moravě na sídlišti v Kudlovicích již v prvé polovině 13. století a v Čechách na hradě Potšt~jně ve druhé polovině I 3· století. Stejně tomu je v Brně na nádobce datované brakteáty rovněž do druhé polovice 13. století. Dalši, ve středověké keramice svérázný druh výzdoby je malování a nanášení červené barvy na keramiku speciálně k tomu účelu vyrobenou z bělavé hlíny a vypálené do svčtležlutých odstínů. Naleziště této keramiky z I 3· století, kromě ojedinělých nálezů, jsou zatím známa dvě: Hradisko u Davle v Čechách a Smilovo hradisko na Moravě. Není jistě náhodou, že tuto keramiku nacházíme na sídlištích feudálů, kteří si mohli koupit toto "přepychové zboží". Kromě keramiky červeně malované nacházíme na Smilovu hradisku také několik zlomků z jemně plavené hlíny a na vnitřní straně polévané. Již v úvodu charakteristiky keramiky I 3· století byla zmínka o reliéfních značkách, které nacházíme na dnech nádob. Vedle těchto značek se vyskytují ve 13. století také ryté značky dolože~é ve Mstěnicích, nebo značky tlačené tzv. kolky, zjištěné v Krašovicích, v Čes. Budějo­ vicích a na Moravě např. v Dobelicích. 89 Typy nádob, zjištěné doposud pro období 13. století v Čechách a na Moravě, jsou cha~ rakteristické pro středověkou keramiku střední Evropy. Hrnce této oblasti se výrazně ljší od kulovitých hrnců (tzv. Bombentopfe) severní a západní Evropy.

K. REICHERTOVÁ, I. c. v pozn. č. 55 v r. kapitole. sr. M. RICH TER, I. c. v pozn. 49· \ 8 6 T ýž, tamtéž. 87 Týž, tamtéž. as Ouška j sou válečkového tvaru, vyrůstají přímo z okraj e a malým obloukem dosedají na výduf. Ze Smilova hradiska jsou však i velká ucha páskového tvaru, bohatě zdobena zářezy (obr. č . I 10). so V . N EKUDA, K otá2;ce značek na středověké keramice na Moravě, Časopis Mor. musea 50/1965, str. 132. 84

-··----------+------, - -- -----~1~~

1 I

t'. (. ~A&Aa.AI>l>l>t. C:lbt.l>l>"'a."'"

!e.~>A6Aa.bAAbi>I>~C>A~"~

ha~AAAA~b .. ~6A~~ALA"h~"· I

o

5

..

Obr. 39· Keramika datovaná mincemi. r Hodonín 14. století, 1 5·

století,

2

lOcm

....

·--.c~--~--~~--~=---.c=----===~--c===

Holu.bi Zhoř 15. století, 3 Kostelany

Pro první polovinu I 4· století známe ojedinělé nálezy keramiky datované mincemi, podle nichž lze jen rámcově odvodit obraz tehdejší hrnčířské výroby. Bezuchý hrnek z kostela ve Vrbčanech90 u Kolína, jenž obsahoval mince Václava II. a Jana Lucemburského, setrvává stavbou svého baňatého těla pod vlivem starším, ale vypracováním hlíny a vypálením patří do doby svého uložení do země. Je vyroben ze zrnité hlíny s drobnými šupinkami slidy a jeho hmota se plátkovitě drobí. Obtáčení na kruhu dokládají jemné vodorovné rýhy. Také dvě spirálově ryté linky oddělující hrdlo od výdutě znamenají uklidnění výzdoby, doznívající na nálezech 14. století, např. bezuchý hrnec z Řeže, okr. Praha-sever (V, č. I). Podobnou technikou rovněž z počátku 14· století j e proveden hrnek z Běstovic, 91 z něhož se zachovalo jen torso bez hrdla a okraje. Je šedočerný, hrubozrnný a drobivý, pod hrdlem má svazek vodorovných rýh. Vyspělejší tvarem i provedením je jednoduchý hrnek z Malinného 92 u Hlinska, který je šedohnědě vypálený. Esovitě prohnuté hrdlo nese ovalený okraj, páskové ucho j e svisle vyžlabeno. Pod hrdlem j ej ovinují vodorovné rýhy. Střep hrnku je tenkostěnný a je vyroben z jemně vyplavené hlíny vytáčením na kruhu. Jemu podobný hrnek z Okrouhlice,93 šedočerné barvy a ovaleného okraje, má už zcela vlastnosti keramiky pokročilého q. století (tab. V, č. 2). · Jediný pohár počátku 14. století představuje nález z Chvalkovic94 u Jaroměře. Je štíhlý, esovitě proh.n utý, s vysokým okružím. Na výduti jej obtáčí trojnásobná klikatka provedená hřebenem. Okruží i podhrdlť jsou vodorovně rýhované. Na dně lemovaném obvodovou lištou je znak v podobě kříže. Hlinitá masa, z níž byl vytočen, je hrubě zrnitá, šedohnědě vypálená a spolu s výzdobou značně retardující. Pouze modelace okraj e ve vysoké okruží by odpovídala · době, do které jej datují mince. Také vypracování lahví souhlasí s počátkem I4. století, i když typologické předlohy je nutno hledati hluboko v době hradištní. Dvojkónická láhev z Chrudimě95 je tvarový dozvuk láhve z Ostroměře, datované mincemi z roku ggg,96 ale její hmota je uhnětena a vypálena novým technickým způsobem. Je dobře vyplavená, jen slabě promíšená kaménky, dokonale obtáčená, v horní části cele vytočená. Černošedé zbarvení ukazuje na vypalování v uzavřené peci. Také láhve z Prahy 2 - Karlovo nám. 97 a z Ohouhlice98 jsou typově svázány se 12. stoletím, ale řemeslným provedením patří do doby )u ložení do země, které přesně určuje m;jmladší mince takto uschovaného pokladu (tab. XXVIII, č. I, 3). Zlomky keramiky z první poloviny I 4· století byly zachyceny při výzkumu v kostele sv. Anny v Praze I. 99 Byl to okraj tmavě šedého hrnku s ovaleným profilem, zdobený dvěma vodorovnými rýhami pod hrdlem, a zlomek džbánu s válcovým hrdlem a se svisle vytaženým okrajem, který je odsazen žebírkem. Našly se v černé navážce nad zbořenou apsidou templářského kostela.

° K. REICHERTovÁ,

Středověká keramika datovaná mincemi, PA L, I 959, str. 247· Táž, tamtéž. Nálezy mincí II I983. 92 M. RICHTER, I. c. pozn. 4.9, str. I I;]. PETRTYL, Numismatický sborník II 1954, 188. 93 K. RmcHERTOvÁ, I. c., pozn. 92, str. 24.8. 9' M . RICHTER, I. c., pozn. 49, str. 10; Nálezy mincí II I949· 96 M. RICHTER, I. c., pozn. 49, str. II; Nálezy mincí II 1950. 9 6 Z. VÁŇA, op. cit., pozn. I83, Typ III e. 97 K . REICHERTOVÁ, I. c., pozn. 92, str. 248; M. RICHTER, 1. c. pozn. 49, str. II; G. SKALSKÝ, NÚČsl XV 1939, 48-5 I ; Nálezy mincí II 200 r. 98 K. REICHERTOVÁ, 1. c., pozn. 92, str. 248. 9 0 I. BoRKOVSKÝ, ČNM, 1957, r6, obr. 7; při výzkumu v kostele sv. Almy zachytil zlomky keramiky z první p oloviny 14. století v černé navážce nad zbořenou apsidou templářského kostela. Je to okraj hrnku, profil má ovalený, pod hrdlem dvě vodorovné rýhy; zlomek džbánu, okraj má odsazený žebírkem. 9

91

119

Keramika 14. stoletíje na Moravě v nálezech datovaných mincemi velmi chudě zastoupena. Pro období 14. století máme k disposici zatím jen šest nálezů. Z první poloviny 14. století je to dolní část štíhlé nádoby - patrně poháru - a masívní okraj hrnce ze světle okrové hlíny s červeně malovanou výzdobou. Nález pochází ze Sušic (okr. Svitavy)1°0 a je datován groši Jana Lucemburského. Džbán štíhlého gotického tvaru z Hodonína je datován rovněž nálezem pražských grošů Jana Lucemburského a Karla IV. por. 1350.101 Ve hmotě šedočerné barvy je hojná příměs slídy. Horní polovina džbánu je zdobena obvodovými žlábky. Na dně jsou ještě stopy podsýpky. S typem tohoto džbánu se setkáváme velmi často zejména v městském prostředí.

Dva hrnce z Olomouce102 z poslední čtvrtiny 14. století mají vejčitý tvar; jsou tenkostěnné jednak z hrubšího písčitého materiálu, jednak z jemné hlíny s příměsí písku. Zatím co jedna z těchto nádob vykazuje na dně hrubou podsýpku, má druhá nádoba stopy po odříznutí. Také v okrajové profilaci nejsou hrnce stejné. J eden má okraj vytažen do vyššího okruží, druhý je kuželovitě seříznut. Baňatý tvar vykazuje hrnek z Kyjova datovaný do konce 14. století. Nádobka je však značně poškozena, celé hrdlo chybí. Byla vyrobena z hmoty obsahující hrubý písek. 103 U dalších dvou nádobek jsme o mincovním obsahu informováni j en zápisy v inventářích a lístky vloženými do nádob. Je to hrneček z Byniny104 vejčitého tvaru z hmoty obsahující ještě příměs tuhy a zdobený v místech největší výdutě a pod hrdlem sotva znatelnými žlábky. Dno je rovné se stopami podsýpky. Mnohem důležitější je nález loštického poháru soudkovitého tvaru z Tovačova,1°5 který nám dokládá výrobu proslulé loštické keramiky již koncem 14. století. Hodnověrnost tohoto datování potvrzuje také výzkum kláštera v Dolanech, kde jsou loštické poháry rovněž zastoupeny. Keramiku ze 14. století nacházíme také ještě v mikulovském nálezu, který j e mincovním obsahem datován k r. 1404.106 P oklad, který představuje téměř 10 ooo kusů mincí, byl uložen jednak v hrnečku s uchem baňatého tvaru, jednak v hrnku štíhlého, vejčitého tvaru. Obě nádoby byly vytočeny z jemné, dobře uhnětené hlíny. Hrnek s uchem má e·sovité hrdlo oddělené od ostatního těla dvěma plastickými, kruhovitě obíhajícími vývalky, zatímco druhá nádobka je zdobena širokou šroubovicí v horni polovině výdutě. Vedle těchto nádobek byl ještě zlomek poháru, část duté nožky z tuhové hlíny, obsahující písek a slídu. Koncem 13. a během 14. století bylo j ak v Čechách, tak na Moravě zakládáno hojně hradů, jejichž keramická náplň je důležitá pro t~asnění výrobních a společenských vztahů feudální společnosti.

Společným jmenovatelem těchto hradních nálezů je šedočerná, řidčeji šedomodrá keramika,

jejíž technologické, typologické a výzdobné zpracování projevuje shodné znaky. Vypálením získává tmavou barvu jak na povrchu tak i uvnitř tzv. jádra, vytáčením na dokonalém kruhu s rychlými obrátkami tenký, pravidelně vytažený střep. Profilaci okraje tvoří výrazné okraje ovalené, vodorovně vytažené a okruží i okraje svislé, odsazené žebírky, odlišující se jemnými bohatými odstíny. Výzdobu tvoří ponejvíce geometrické too Je uložen v museu v Mor. Třebové, inv. č . 11 /56a, 11/56b.

E. NOHEJLOvÁ-PRÁTovÁ, Nález pražských grošů Jana Lucemburského a Karla IV. v Hodoníně, Numismatický sborník VI/Ig6o, str. 378-g8g. - Uložen j e v okresním museu v Hodoníně, inv. č. A-223. 102 Nádoby z Olomouce jsou uloženy ve Vlastivědném ústavu v Olomouci, inv. č. M-1 /57- Srv. V. B u RIAN, K eramika z nál ezů mincí, AR X/1958, str. 260- 261. 103 Uložen je v museu v Kyjově, inv. č. G 144 - Nálezy II, č . 2267. 104 Hrnek z Byniny je uložen v museu ve Valašském MeziHčí, inv. č. 94· Nález nebyl dosud publikován. 1 05 Museum v Přerově, inv. č. 20 742. 106 Nález nebyl dosud publikován. Mince určil J. SEJBAL. 101

I20

obrazce tlačené ozubeným kolečkem a vodorovné rýhy, jež se objevují v nejrůznějších kombinacích. Tato keramika je doložena na hradech založených koncem l3· a počátkem 14. století (Dražice, Lipnice v Čechách, Blansko, Šternberk na Telečsku, Janštýn, Holoubek na Moravě) a je ve větším množství na hradech i v druhé polovině 14. a počátku 15. století (Radyně, Helfenburk, Orlík u Humpolce, Točník; na l\1oravě na hradech Auersperk a Melice), což svědčí o rozsáhlé řemeslné produkci vycházející nejspíše z městských výroben, která zaplavuje středověké trhy. Proto lze pozorovat určitou technickou i výtvarnou uniformitu tohoto hlině­ ného zboží, která je nesena proti předcházejícímu století jednotným civilísačním proudem, zatím s těžko postižitelnými regionálními odstíny, a zahrnuje hrad, tvrz, město i vesnici, i když zde bude patrně dlouho dožívat malovýroba předcházející doby. Terakotové zboží vyrábělo se souběžně s tmavým zbožím a má stejné typologické a ornamentální naplnění. Od tmavého zboží se liší toliko způsobem vypalování v peci s přívodem vzduchu, zatím co tmavé zboží bylo vypalováno v redukční peci (bez přívodu vzduchu). Terakotové zboží známe z Radyně, z Orlíku, z Točníku; patři sem i většina nálezů ze Sezimova Ústí, z Kozího Hrádku a z Tábora. Na Moravě je nacházíme zatím jen ve střední a severozápadní části země (Olomouc, Loštice, Mohelnice). Jemné rozdíly v kvalitě tmavého a terakotového zboží spočívají na výší a na technice vypalování i na vlastnostech hlíny a jejího míšení a mají vztah k výrobním okruhům, o nichž zatím víme velmi málo. V jižních Čechách vyniká jako řemeslné středisko výroby keramiky Sezimovo Ústí 107 (pol. 13. století až r. 1420), které má historický vztah k Táboru. V roce 1420 bylo obyvatelstvo Sezimova Ústí po dobytí města husity převedeno na Hradiště hory Tábor. Hrnčířské dílny sezimovské, zachycené výzkumem J . Švehly, vyráběly keramiku, která má mnoho vlastností podobných nálezům keramiky v okolí Sezimova Ústí, především na Kozím Hrádku (poprvé se připomíná r. 1377, opuštěn byl r. 1446). Vedle keramiky datované mincemi do 14. století máme na Moravě k disposici poměrně bohatý soubor nálezů z hradu Auersperka u Bystřice n . Pern. Tento hrad vznikl v období rozmachu gotické hradní architektury. První historická zpráva o Auersperku je z r. I 325, takže jeho vznik možno celkeJn hodnověrně klást na počátek 14. stoletf.lOS Další příznivou okolností z hlediska datování keramiky je skutečnost, že známe i dobu jeho zániku. Hrad zanikl na samém počátku 15. století, neboť roku 1406 se uvádí už jako pustý.l09 Vzhledem k tomu, že doba jeho trvání se omezuje na 14. století, je keramika z hradu Auersperka bezpečně datována do r 4· století. · V nálezech z Auersperka, které pocházejí z náhodných výkopů, je většCpočet zlomků okrajů převážně hrncovitých nádob, misek, kahánků, uch a kachlů. Z celých nádob je zastoupen džbán a hrnek baňatého tvaru z hmoty promíšené slídou. Z Auersperka pochází také pozoruhodné akvamanile, z něhož se zachovala jen hlava koně.l10 Keramika z hradu Auersperka je většinou z černé svorové hlíny, je tenkostěnná a dobře vypálená. Dna nádob nesou ještě stopy podsýpky a v jednom případě nacházíme i značku ve tvaru hvězdice v kruhu. Hrneček s uchem má dno odříznuté. Okraje nádob jsou převážně

to 7 K. REICHERTOVÁ, Archeol. studijní materiály III, 1965.

L. HosÁK, Moravské a slezské místní jméno j ako historický pramen, Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Historica III/1962, str. 159· 1°9 Vlastivěda moravská, Novoměstský okres, Brno 1948, str. 54- 55· no K. ČERNOHORSKÝ, Středověká hliněná akvamanilia z moravských nálezů, PA 52/xg6x, str. 588, obr. g. -Všechny nálezy z Auersperka jsou uloženy v městském museu v Bystřici n. Pern. 108

121

,

vně vyhnuté a svisle vytažené, na vnější straně často profilované nebo zdobené jednoduchou vlnicí. Zastoupen je tu také okraj zvlněný otisky prstů ve tvaru okruží a ovalený s podebranou lištou. Výzdoba je zcela ve znamení horizontálních žlábků, které pokrývají horní polovinu výdutě. V jednom případě máme na výduti ještě vlnovku (obr. 94). Málo je také zastoupena výzdoba ·provedená kolkovou technikou. Zlomky uch jsou většinou zdobeny otisky prstů, dolíčky, vpichy a vseky. Hrnčířské pece ze 14. století byly objeveny v Kroměříži. Obsahovaly převážně hrnce s uchem, štíhlého soudkovitého tvaru, hrnce, džbány štíhlého tvaru, konvice, poklice a kachle, z nichž většina byla polévaná. Tvar kachlů je jednak poloválcový s čelní plochou prořezávanou nebo reliéfní, jednak komorový s reliéfní čelní plochou. Keramika prozrazuje dílo zručného hrnčíře, který používal při výrobě již dokonalejšího, rychle se točícího nožního hrnčířského kruhu. Nádoby jsou tvrdě vypálené většinou do šedé, až tmavošedé barvy a k jejich výzdobě bylo použito převážně ozubeného kolečka. Okraje nádob mají profil v podobě okruží, nebo jsou ovalené a mírně vytažené. Několik hrnců s uchem má na horní ploš~ ovaleného okraje otlačkem prstu malé prohloubení. T ento znak nacházíme také na keramice ze 14. století na Slovensku,111 na keramice z hradu Budína a rovněž na keramice z Rakouska. 112 K datování kroměřížských · dílen do I 4· století nás opravňují štíhlé džbány, pro něž nacházíme analogii v nálezu z Hodonína, datovaném mincovním obsahem po roce I 350, a rovněž reliéfní výzdoba kachlů. Pro druhou polovinu I4· století a začátek I5. století máme k disposici velmi bohatý soubor nálezů ze zaniklého biskupského hradu Melice (okr. Vyškov) . Doba trvání tohoto hradu se omezuje na léta 1339- 1423.l13 V keramickém inventáři jsou unikátní především kachle. Mají tvar jednak poloválcový s prořezávanou čelní plochou, j ednak komorový s reliéfní výzdobou na čelní ploše. Všechny kachle jsou polévané. Další početnou skupinu tvoří hrnce. Některé z nich jsou vysoké a mají tvar soudkovitý nebo vejčitý. Hrnce byly vyrobeny z jemně písčité hmoty. Jejich stěny jsou většinou dokonale vytočeny, ale na dnech nacházíme stopy podsýpky s výraznou césurou podél stěn. Tento znak by nasvědčoval tomu, že dno bylo po vyschnutí stěn nádoby dodatečně vsazováno. 114:Výzdoba na hrncíchje najejich horní polovině a výzdobným motivem j e tu obvodová šroubovice nebo ornament drobných obdélníčků provedený kolečkovou technikou. Starší motiv jednoduché strmé vlnice nacházíme na velkém, poměrně silnostěnném baňatém hrnci, a to jak na horní polovině výdutě, tak i na nálevkovitě rozevřeném okraji. Tato nádoba byla vyrobena ještě technikou nálepovou (tab. XLVIII). · Poklice jsou ze stejné hmoty j ako hrnce a mají zvonovitý tvar. Dalším typem nádob, pocházejícím z hradu Melice, jsou džbány, a to jednak štíhlé, j ednak baňaté, až kulovité, misky, poháry se široce rozevřeným okrajem, kahánky. Přesné rozlišení starších nádob od mladších bude možno až na základě celkového zpracování tohoto významného nálezu. Stejný význam jako nálezy z hradu M elice mají také nálezy získané systematickým archeologickým výzkumem kláštera v Dolanech. Doba jeho trvání se omezuje ještě na kratší úsek než hrad Melice ( 1388- I 43 7). Typologicky jsou ve střepovém m ateriálu zastoupeny téměř všechny nádoby. Za nejdůležitější poznatky plynoucí z dosavadního výzkumu třeba považovat existenci

111 Viz B. POLLA, Stredoveké obilnéjamy v Budmericiach, Slovenský národopis Vll/ 1959 č. 4· Viz J. HoLL, Mittela lterliche K eramik aus dem Burgpalast von Buda, Budapcst R égiségci 70/ 1963, str. 387. - B. PouA spolu s F. WmstNGEREM (Die Schwarzhafner und d ie W eisshafncr in Oberosterreich, Jahrbuch des oberosterreichischen Musea lvereincs, Sv. 87/1937, str. 102) považují tyto otlačky za značku. 113 Vlas tivěda moravská, Vyškovsko, Brno 1965, str. 247· 114 Na tuto výrobní techniku upozornil B. PoLLA, Strcdoveká zaniknutá osada na Spiši (Zalužany), str. 13 1; E. ScHIRMER, Dcutschc Irdenwarc 1939, 49· 112

! 2 '2

loštických pohárů soudkovitého tvaru již na konci 14·. století a existenci polevy n;a nádobách sloužících především k vaření (rendlíky) .- Výskyt keramiky červeně malované dokládá regionální rozdíly v keramické produkci mezi severní, zejména ve srovnání s jižní, popřípadě jihozápadní částí Moravy. V nálezech keramiky např. na jihozáp. Moravě červeně malovaná keramika se doposud vůbec nevyskytuje. Setkáváme se tu však s·dekorem tlačeného gotického písma, které postrádáme zase na střední a severní Moravč. Keramika 14. století v Čechách i na Moravě je odrazem jednak přežívajících starých forem, jednak na ni v průběhu století plně působí vliv gotiky. Po stránce technologické tu postihujeme rozvoj dokonalejší řemeslné techniky, projevující se především vytáčením celých nádob na dokonalej~ím kruhu a tvrdším vypálením. Průběhem I4. století můžeme sledovat dva hlavní proudy keramické náplně. Jeden navazuje na hnědošedou keramiku I3. století a představuje jej j emnozrnné i ostřejší hnědošedé zboží, tvrdě vypálené, nezdobené nebo s jednoduchou výzdobou v podobě vodorovných · rýh, vlnovek, klikatek, vpichů i tlačených obrazců. Patří sem některé zlomky z Dražic u Benátek nad Jizerou (obr. 50), z Lipnice (obr. 53), větší část keramiky z Koziho Hrádku, ze Sezimova Úst{, z VeUzu, na Moravě z hradu Melic a z Auersperka. Druhý proud představuje zboží černošedé a modrošedé, zdobené převážně vodorovnými linkami a tlačeným ornamentem. Oba druhy zboží se liší od sebe především způsobem vypalování. Modrošedá keramika je na Moravě poměrně vzácná. Toto tmavé zboží objevuje se ve větší míře vedle hnědavého, žlutého a červenavého zboží na hradech založených v polovině 14. a na přelomu 14. a I5· století (Ratfyně, Karlštejn, Heifenburk, OrUk u Humpolce, Točník, na Moravě Šternberk na Telečsku, Janštýn a Holoubek) . Je zřejmé, že přežívá hluboko do I 5· století, kdy j e stejně oblíbeno jako nádobí terakotové. V e 14. století zůstává v Čechách a na Moravě nejužívanější nádobou opět hrnec. Převládá vejčitý tvar od m alých hrnečků až po vysoké hrnce. Nádoby vykazují převážně pravidelný tvar s rovnoměrnou silou stěn.. Z českých nálezů poskytuje největší přehled pro typové vybaveni hrnků 14. století soubor ze Sezimova Úst{ (do r. 1420). N a tvrzi v Martinidch u Votic, ve vrstvě datované grošem K arla IV., našlo se množství zlomků qezuchých i jednouchých hrnků, úsporně zdobených vodorovnými rýhami nebo pásem tlačeného ornamentu. Všechny zlomky jsou vytáčeny na rychlém kruhu a hnědošedě vypáleny do st ejných barevných odstínů j ako sezimovské hrnce. V e středních Čechách je podobné hnědošedé nádobí vytočené na rychlém kruhu ve vrstvě rumiště nad spáleništěm středověkého objektu na Velízu u Berouna (do r. I 420) . 1 • Typickým příkladem moravskýmjsou hrnce z hradu Melice nebo hrnec z Olomouce datovaný mincemi. Hrnce tohoto tvaru jsou hojně zastoupeny i v hromadných nálezech z Brna. Jejich charakteristickým znakem je až do černé barvy vypálená hmota se značnou dávkou jemně rozemleté slídy. Cizím prvkem v naší středověké keramice ve 14. století je výskyt kulovitých hrnků na třech nožkách (tzv. Grapen). Jsou na Kozfm Hrádku, na Moravě v Opavě a v Třebíči (tab.VIII; LIII,č. 7, 8). J ejich domovem je území severního Německa, odkud se rozšířily jak do východních, tak i do jižních oblastí Německa. Doba jejich vzniku se klade na konec 13. století.l15 V edle bezuchých .. hrnců mnohem početněji než ve 13. století se vyskytují hrnky s jedním uchem. Jejich tvar je mírně soudkovitý, jak jej známe z hrnčířské dílny kroměřížské, nebo vejčitý z výroben sezimovských. Ucho bývá jak oválného, tak páskového tvaru, zpravidla vyrůstá přímo z okraje. Na dolní ploše bývá někdy zdobeno různě uspořádanými vrypy a vpichy (ucha z hradu Auersperka) . Srv. J. STOLL, Mittelalterliche Topfereifunde ... , Alt-Thuringen 5/1g6I, str. 315. E. mittelalterlicher Hallenbau am alten Markt in Magdeburg, str. 6g, Tab. 39 d . 115

NICKEL,

Eín

123

bžbány se sporadicky vyskytují už ve I3. století, ale teprve ve 14. století docházfjejich forma plného uplatnění. Na :tvioravě se dělí ve dvě výrazné skupiny: jednak štíhlé vysoké, plně gotického tvaru, jak jej známe z Hodonína, kde je datován do polovice 14· století, jednak baňaté s vyšším válcovým hrdlem, případně až kulovitého tvaru. Posledně uvedený typ známe z hradu Auersperka, kulovitý tvar z hradu Melic. Také v brněnskjch nálezech jsou oba typy hojně zastoupeny. České džbány vykazují ještě větší mnohotvárnost než džbány moravské. Středně velké džbány s nižším baňatým tělem a s válcovým hrdlem jsou nejpočetnější (Sez. Ústí, Kozí Hrádek) .]ejich výskyt už v první polovině 14. století udává zlomek z kostela sv. Anny v Praze r, 116 j ejich prototypem je džbán českobudějovický ze I 3· století, který navazuje přímo na hradištní láhve. 117 Džbány s esovitě prohnutým tělem a se širokým rozevřeným h rdlem mají svůj počátek také u džbánů sezimovských (tab. XVIII). Časové zařazení malých baňatých džbánků s nízkým hrdlem, z nichž jeden, sezimovský, byl ozdoben v podhrdlí nápisem písně, určuje džbánek ze Zhofe u Milevska s mincemi r. 1420, uložený v museu v :tviilevsku (tab. XVII, č. 2) . Vzácné j sou v nálezech 14. století malé džbánky a konvičky s uzavřenou trubkovitou výlevkou (Sez. Ústí, Kozí Hrádek, tab. XXVII, č. 4). Velké hrnce a láhve se užívaly k ukládání zásob (Sez. Ústí, Kozí Hrádek, tab. III, IX) . Vedle hrnců sloužily k přípravě j ídel i ke stolování mísy různých velikostí. J ejich stěny jsou mírně kónické, až válcovité. V okraji zpravidla vodorovně vyloženém nebo ovaleném je vymodelována výlevka. Výzdoba je velmi j ednoduchá, spočívá v několika drobných mělkých rýhách nebo zcela chybí (miska z Melic, tab. LVII, č . 3). Spíše plocha okraje bývá středem zájmu hrnčířovy zručnosti, projevující se většinou geometrickým ornamentem nebo plastickými zářezy (miska z Pfaffenschlagu) . Velká kotlovitá mísa je zastoupena na Kozím Hrádku. Odpovídá j í také mísa z Č. Budějovic. Mísy střední velikosti (tab. XII) jsou většinou válcového těla, bezuché nebo s jedním či dokonce se dvěma uchy, popřípadě s uzavřenou trubkovitou výlevkou na výduti (Sez. Ústí). Výroba pohárů na Moravě nebyla v dosavadním keramickém inventáři pro I 3· století doložena. Také pro 1 4.. století je těchto nálezú zatím velmi málo, ačkoli na j eho konci právě na Moravě vynikla dvě výrobní střediska : Loštice a Brno. Poháry I 4· století jsou několikerého typu. J ednak jsou štíhlé, esovitě prohnuté, připomínající svým tvarem menší štíhlé hrnky (J\!Iikulov), j ednak s výraznější nožkou (Pfaffenschlag, tab. LXVI, č. 3). Dalším typemjsou poháry mírně ovoidního tvaru, se široce rozloženým okrajem, j ak je zm\me z hradu Melic z Ivančic nebo i z nálezů brněnskjch. Mimořádným zjevem je pohár z Opa~y, Popské ulice, se zvláštním tvarem tří do sebe postavených nádobek118 (tab. LXIV, č. r). Koncem 14. století začíná výroba j edinečných pohárů loštických a rovněž dílny brněnských hrnčířů vyrábějí ve větším množství poháry v gotickém stylu. 119 České poháry jsou nejlépe representovány nálezy sezimovskjmi, které jsou rozmanitých a stylově vyhraněných tvarů. N a některých ojedinělých exemplářích je patrné, že jejich předlo­ hou byly poháry dnové, dřevěné i skleněné, které se hrnčíř snažil napodobit v hliněném materiálu, jenž byl pro široké lidové vrstvy nejdostupnější. Patří sem zvláště válcový pohár na nízké kruhové nožce a válcový pohár bez nožky, jejichž do hran vyřezaná u cha i profil nožky je cizí hliněnému provedení a ukazuje na dřevěnou předlohu (tab. XXXIV). I. BORKOVSKÝ, Objem rotundy a templářského kostela sv. Vavřince, ČNM 1957, 7· K. REICHERT OV..\, Příspěvek k datování středověké keramiky 13. století, ČNM 1957, I47· 118 J. KRÁL, Opavské středověké nálezy II, Časopis Slezského musea ro / 1961, str. 29, datuje pohár clo třetí třetiny 14. století. Domnívám se, že pohár a hrnec č. 29 jsou patrně dílo jednoho hrnčíře. Hmotou, výzdobou i profilací okraje bych je řadil na přelom 13. a 14. století. 119 Poclrobnějšf rozbor pohárů loštických a "brněnských" je podán v VI. kapitole. 116 117

124

Značná

tvarová a řemeslná shoda většiny pohárů sezimovských vede nás k tomu, považovati je za produkci j ednoho časového období, nejspíše z rozhraní 14. - I 5· století. Dokládají to také středověká vyobrazení s motivem stolování, patřící do konce 1 4· století. V Sez. Ústí se vyráběly především větší poháry s jedním uchem, s válcovým tělem, někdy zdobeným po celém povrchu tlačenými čtyřúhelníky. Okraj mají více nebo méně rozevřený, profilovaný lineárními žebírky a žlábky. N!alé bezuché pohárky kónického tvaru napodobují patrně cínové nádobí. Mají mnoho tvarových odnoží jak v Sezimově Ústí, tak na Kozím Hrádku. Nejméně se objevují větší kónické poháry v horní třetině rozevřené a poháry esovitě prohnuté s vyvinutou nožkou (tah. XXXIII). Ve I4. století se řadí k užitkovým nádobám pánve na nožkách. Jejich použití je znázorněno na tabulovém obraze Madony doudlebské, kde sv. Josef vaří na pánvi kaši, i na jiném obraze ze 14. století držadlo pánve je prodlouženo dřevěným nástavcem.l20 Hojné nálezy zlomků těchto pánví jsou na Moravě ze zaniklých osad Pfaffenschlagu a ze Mstěnic. Rovněž se našly při výzkumu kláštera v Dolanech. Společným znakem těchto pánví je jemná hmota, vypálená až do červené barvy a opatřená na vnitřní straně polevou. . Také několik sezimovských pánví má podobné tvarování a technické vybavení. Typologicky se k pánvím řadí naběračka. Je to pánev s držadlem, která je vzpřímená a ke konci mírně zahnutá. Nachází se v Brně (tab. LVI, č. 5) a v Jihlavě. 121 Kahany miskovitého tvaru s protáhlou výlevkou nebo ve tvaru nízké misky se zaobleným okrajem stejně jako poklice zvonovitého tvaru se nacházejí v hojném počtu j ak v Čechách, tak i na Moravě. Na Moravě vyráběli hrnčíři poklice ve tvaru kotouče s terčovitým držadlem (Mstěnice, Pjajjenschlag). Rúzné varianty půlkulových poklic s esovitě prohnutým pláštěm, s vodorovně vytažený,m okrajem, s různě profilovaným knoflíkem od jednoduchého terče až k cibulovitým tvarům, jsou běžný tvar poklice v průběhu celého vyspělého středověku. Jsou v souboru sezimovském, na Kodm I-hádku, v nálezech z hradů a tvrzí i v ojedinělých nálezech datovaných mincemi (dvě poklice ze Zhoře u !vfilevska kolem r. 14:20). Bohatě modelované poklice, napodobující středověké věže se zubatým cimbuřím, jsou mistrovské dílo sezimovských hrnčířů (tab. XXXV). Z technické keramiky byly i ve 14. století vyráběny přesleny, jak dokazují nálezy ve Mstěni­ cích a v Pfaffenschlagu, dále tyglíky, dlaždice, střešní krytina a kachle. Zatímco kachle tvořily významnou část výroby zejména hrnčířů v městech, byla výroba dlaždic a střešní krytiny nejspíše záležitostí speci_á lních dílen. . Ve 14. století byly jak v Čechách, tak i na Moravě vyráběny kachle, které možno podle jejich tvarů rozdělit do dvou skupin : na nádobkové a komorové. Počátky výroby náclobkových kachlú sahají clo I 3· stoletf.l22 Kachle náclobkové se na Moravě vyskytují ve tvaru baňkovém (např. Brno, Olomouc) a tyglíkovém (Dolany, Melice, Brno). Kachle tohoto typu z Dolan a z Melic jsou na vnitřní straně polity olovnatou polevou. Kachle komorové, datované clo 14. století, byly nalezeny v hrnčířské peci v Kroměříži, a většina z nich měla poloválcový plášť i přední stěnu buď reliéfní, nebo prořezávanou. Unikátní kachle tohoto druhu pocházejí z hradu Nielice a do konce 14. století lze datovat i kachle z Kartouzky v Dolanech. Zlomky komorových kachlů s čelní reliéfní plochou byly nalezeny také na hradě Auersperku. Reliéfní kachle byly nalezeny také na tvrzi Martinické v Čechách a představují většinou náboženské motivy. Kachle z Karlštejna s erbovními reliéfy obohacují torsovité nálezy keramiky 12o Podle J.

KRUPPÉHo, Studia nad ceramika, str. rgg, str. 75· Archív AÚ Brno, čj. 239· - Také ve Mstěnicích při výzkumu tvrze v r. rg66. _ 1z2 SMETÁNKA, Studie o českých středověkých kachlech, rkp. kandidát. dizert. práce, str. 137. 121

z.

I25

~t:>oot::a"c

tl j• Cl Ct:l C

ID O Cl Q

r

I 'at:l~i:;;aCI\.-C:.

~ o•ca

c:aD'='

1:a Ct:loOr

~8:tst:>ol...r I cooct:a c;10r

1

o Obr. 40. Keramika datovaná mincemi. 4 Kyjov - 15. století. 126

1

...

----

Brno, druhá polovina r3. století,

s 2

!Ocm

R ouchovany, 3 Přerov,

z tohoto významného hradu. Množství kachlů je v musejních sbírkách (Český Brod, Litoměřice).

Do 14. století spadá také výroba hliněných akvamanilií.l23 V moravských nálezech j e několik dokladů (Brno, Česká 20, Uh. Hradiště, hrad Auersperk, Starj Plumlov), většinou j en zčásti za- · chovalých. Buď to je jenom hlava koně, nebo u brněnského akvamanile ještě část j ezdce. Od uvedených akvamanilií s·e liší akvamanile z Knínic u Boskovic, které je dobře zachované a má podobu blíže neurčitelného zvířete s hlavou starého muže. Místa nálezů dokládají i prostředí, kde se akvamanilií používalo. Bylo to především měšťanstvo a nižší šlechta. 14. století možno označit za dobu rozkvětu středověké keramiky. V souladu s technologickým pokrokem, 2lejména se zavedením nožního rychloobrátkového hrnčířského kruhu, byl i rozvoj typologický, takže ve 14. století dovedli hrnčíři vyrobit vše, co potřebovala středověká kuchyně a stolování, vyráběli i keramiku stavební a technickou. Ani ve 14. století nepozorujem podstatné rozdíly mezi výrobou v Čechách a na Moravě. Krajové rozdíly se jeví ve vypalovací technice (keramika do žluta, až cihlově červena vypálená proti keramice šedé, až šedočerné) a ·ve výrobě červeně malované, která stejně jako ve století 1 3· i ve století 14. se omezuje na oblast severovýchodních Čech a severozápadní Moravy a na okolí Olomouce. Jedině loštická keramika se začíná už koncem I 4· století výrazně oddělovat od běžné keramiky v Čechách a vytváří specifickou skupinu na Moravě. Také srovnání se sousedními zeměmi (Polsko, Uhry, Rakousko, Slovenskq) nám ukazuje, že keramická výroba na našem území udržuje kontakt se svým okolím jak po stránce technologické, tak i typologické. Nej větší rozkvět tmavé černošedé a světlé terakotové keramiky, vykazující stejnorodé stylové i technické znaky, nastává tedy ve druhé polovině 14. století a setrvává i ve století 15. Dokládají to četné nálezy ze středověkých sídlišť i ojedinělé nádoby datované mincemi. Z hradů poskytují cenný pohled na vybavení keramiky 15. století nálezy z Točníku (okr. Beroun),124 patřící smetišti před palácovou kuchyní, bohaté jsou také nálezy ze středověké úrovně hradu Orliku u Humpolce. Z hradu Okoře u Tuchoměřic známe jen několik zlomků, typických však jak pro šedočernou tuhovanou, tak pro červenavou terakotovou keramiku. Našly se ve středo­ věké vrstvě při asanaci hlavního paláce postaveného v 15. století. Na všech třech jmenovaných hradech objevuje se černošedá keramika, zdobená geometrickým ornamentem, tlačeným radýlkem, společně s keramikou terakotovou žluté, hnědé, až cihlově červené barvy, zdobené rovněž geometrickými vzory, nebo plasticky modelovanými lištami a žebírky. Na Točníku se objevuje v téže úrovni smetiště ještě ojedinělá terakotová ' keramika s vnitřní polevou. Do 15. století patří také nálezy z archeologicky zkoumaných tvrzí (Zvírotice, Zrůbek, Martinice - vrstva nad spáleništěm, jež je datováno grošem Karla IV.) a ojedinělé nádoby z falešné mincovny v Koněpmsích (okr. Beroun). Koněpruská keramika je vyrobena z hlíny ostřené jemnými tmavými zrnky písku, patrnými na povrchu nádob jako tmavé "makování". Podobné vypracování hmoty j e zřejmé také na souboru nádob z Králova Dvora/25 datovaném mincemi do 15. století. I když odstíny barvy vyvolané intensitou vypalování vykazují černošedé a červe­ navě hnědé tóny, přesto všech šest hrnků i obě poklice královodvorského nálezu vykazují tento Slohovým rozborem a časovým zařazením se zabýval K. ČERNOHORSKÝ, Středověká hliněná akvamanilia z moravských nálezů, PA 52{1961, str. 580 n. - Z nálezů v Čechách např. akvamanile z tvrze Senice u Přerova, uložené v depositáři Nár. musea v Praze (tab. XXVII, č. 1). 12' Z. SMETÁNKA, Keramika z hradu Točníku, AR XVI, 1964, 290- 292. m K. REICHERTOVÁ, Středověká keramika datovaná mincemi- PAL, 1959, 246-256. Zde jsou uveřejněny i další nálezy keramiky s mincemi, citované v této práci. 123

127

jemně

zrnitý, "makovaný" povrch, naznačující podobný technologický postup při míšení hlíny. Jde-li zde o výrobky berounských hrnčířů, středověkého centra tohoto kraje, bude nutné dokázat dalším výzkumem, neboť ze samého Berouna, který Balbín jmenuje vedle Levína velkým střediskem hrnčířské výroby v I 7. století se starší tradicí, máme jen několik nálezů datovatelných do průběhu I5 . století. J e to hrnek s jedním úškem, červenohnědě vypálený, promíšený drobnými tmavšími zrnky, a stejně vypracované zlomky černošedých hrnků s geometrickým tlačeným ornamentem, které byly nalezeny v Berouně126 pod úrovní Hrnčířské ulice mezi odpadem hlíny. Náležely středověké hrnčířské dílně. Podobná "makovaná" keramika byla zastoupena i na Ve lizu (okr. Beroun). Nemalý význam pro poznání keramiky I5. století mají nálezy z historických jader středo­ věkých měst, získávané ve stratigrafické úrovni gotické zástavby. Kromě bohatství typů nádob ze Sezimova Ústí (do r. I 420), přežívajících do I 5· století, j ak dokládá keramika táborská (po r. 1420) navazující na výrobu sezimovskou, patří sem soubor nálezů z C. Budějovic (tab. XVI), nalezený ve vrstvě nad uvedenou keramikou 13. století. Představuje většinou černošedé jednouché hrnky, méně džl::tány, mísy a pánve. Všechny nádoby j sou vytočené na rychlém nožním kruhu, tvrdě vypálené. Výzdobu tvoří většinou geometrický ornament. V západních Čechách tvoří charakteristickou skupinu keramika plzeňská, získávaná při stavebních í1pravách původních gotických domů a jejich prostředí. J e u ložena v museu v Plzni. J ejí technologická a stylová úroveň dokládá neobyčejnou řemeslnou zručnost a tvůrčí originalitu plzeňských hrnčířů. V nálezech převažujíjednouché hrnky a esovitě prohnuté džbány, zdobené na lesklém tmavém těle jemným geometrickým ornamentem. J sou vzácnou ukázkou vyspělé gotické keramiky j ednotného stylového ladění. V e východních Čechách jsou rozsáhlé sbírky středověké keramiky v museu v Hradci Králové, z nichž je nejcennější soubor nádob z Tomkovy ulice, bývalého příkopu mezi hradem a nově vzniklým městem (poč. 13. stol.) . Kromě keramiky, patřící do I 3· století, našlo se v bývalém příkopu při kopání základů pro novostavby šed é i terakotové nádobí nejrůznějších , tvarů i výzdoby vyráběné na rychlém nožním kruhu. Nejčastější jsou zase jednouché i bezuché hrnky, mající oblibu ve vodorovném žlábkování větší části výdutě, známém už na starších hradeckých nálezech 13. století i hradištního období. Geometrická výzdoba je velmi střídmá a používá všeobecně obvyklých čtyřúhelníků, obloučků, větévky, kroužků apod . Profily hrnců jsou často ve tvaru vysokého okruží, vzácněji plastického promačkáni otisky prstů (tab. X I) . Menší skupinu představují poháry a džbány. Poháry j sou štíhlé, většinou válcové, ojediněle s vyvinutou nožkou a s okrajem v podobě růžice. Džbány jsou bai'íaté s válcovým hrdlem i široké, esovitě prohnuté. !viísy j sou vyšší, mají mírně prohnuté stěny a vysoký profilovaný okraj prodloužený do výlevky. Terakotové nádobí mělo stejné tvarováníjako šedé, jeho výzdoba však byla bohatší o červené malování (tab. XXI, XXIII, XXIV, XXXI). Stylově jednotná skupina nádob patřící do r 5· století byla vybrána ze studny v bývalé chlapecké škole v Cáslavi. Rozšířila naše znalosti j ednoduchých hrnků, mis, džbánů a pohárů vyrobených na rychle rotujícím riožním kruhu. Většinou jsou černošedé barvy, zdobené pásy tlačených kosodélníků, půlobloučků a vodorovných rýp. K čáslavským hrnčířským dílnám z konce I 5· a z počátku 16. století, objeveným už dříve KL. ČERMÁKEM, 127 patří kromě kachlů řada bezuchých hrnců, válcových mis, pohárů a džbánů. Jsou šedé, žluté a červenohnědé barvy, vyrobené na rychlém kruhu. Čáslavské nálezy mají mnoho shodných vlastností se středověkou keramikou chrudimskou zveřejněnou č. FLORIANEM. 128 K chrudimskému nálezu asi 30 nádob patří šedé bezuché hrnky vejčitého tvaru s výrazně proK . SLEPIČKA, Nálezy z Berouna, zpráva AÚ č. j . 233/57· K L. ČERMÁK, I. c., pozn. č. xo, I. kapitola. 12s č. FLORIAN, 1. c., pozn. č. 1 I , I. kapitola. 126

1 27

128

Blovaným okrajem. Na výduti probíhají husté vodorovné žlábky. Hrnky s jedním uchem jsou také výrazně žlábkované. Početnou skupinu představují šedé džbány s hladkým vyleštěným povrchem. Hrdlo mají zpravidla válcové, mírně prohnuté. Pod hrdlem je výzdoba v podobě tlačeného ornamentu z geometrických obrazců nebo vodorovné rýhy. Objevuje se také láhev s baňatým tělem a s úzkým hrdlem (obr. 85-87). Do konce 15. století a počátku 16. století patří většina nádob z bohatého nálezu z Pralry 2, Růžová ul. Podle technologických a typologických znaků je možno tuto keramiku roztřídit ve tři skupiny, které se liší vypálením, stavbou svého těla a opracováním povrchu. K černošedému zboží patří hrnky bezuché i s jedním uchem, které navazují ještě na rozhraní 14. a 15. století. Mají vejčitý tvar, okraj většinou ovalený, tělo nezdobené nebo s j ednou i více vodorovnými rýhami. K terakotovému nádobí patří větší počet jednouchých hrnků vejčitého a soudkovitého tvaru. Nejméně hrnků má nízké válcové nebo mírně esovitě prohnuté široké tělo. Okraj hrnků je většinou vodorovně vytažený a zaoblený, výduť je zdobena vodorovnými rýhami nebo klikatkami vypíchanými z drobných čtyřúhelníků . K souboru patří také torso džbánu, velký zásobnicový hrnek, mísy s válcovým tělem a s okrajem protaženým v hubičku, poklice s terčovým knoflíkem, konvice a ojedinělé pokladničky. K třetí skupině náleží terakotové nádobí uvnitř polévané olovnatými polevami většinou hnědé a zelené barvy. Jsou to opět jednouché hrnky, jejichž zevní povrch je pokryt drobnými čerchanými vlnovkami, méně tlačenými čtyřúhelníky v hustých řadách. Také malé misky, velké mísovité talíře a pánve na nožkách jsou uvnitř polévané (tab. VII, VIII, XXVIII, XXIX, XXXVII). Stejnou výbavu tvarů a řemeslného zpracování vykazuje jiný nález,l29 zachycený s pozdní středověkou zástavbou na nároží Jindřišské a Růžové ulice v Praze .2. Z uvedených nálezů středověké keramiky vyplývá, že tvarování keramiky, vyhraňující se v průběhu 14. století v technologicky a stylbvě vyzrálé užitkové nádobí, přechází i do 15. století. Teprve ve druhé polovině 15. století začíná se uplatňovat větší produkce uvnitř polévaných nádob, které průběhem 16. století nabývají vrchu nad tmavou tuhovanou keramikou. Nejpočetnější skupinu tvoří i v 15. století různé druhy hrnců. Zlomky velkých zásobnicových hrnců různých tvarů jsou z hradu Orlíku u Humpolce, z Tábora a ze Sezimova Ústi. Menši bezuché hrnky , převážně vejčitého tvaru, jsou na Kozím Hrádku, v Sezimově Ústí, v Tábofe, v Čáslavi, v Chrudimi, ve zlomcích v Martinicích u Votic, v Pfíběnicích (okr. Tábor), ve ,Zrůbku, ve Zviroticích, ve Velízu a na Točníku. Mince Václava IV. ukrýval podobný hrnek ze ,Zhofe u Milevska. Nejužívanějším nádobím byly jednouché hrnky, zdobené pod hrdlem vodorovnými linkami nebo pásem geometrického ornamentu. Známe je v celé podobě i v mnoha zlomcích v terakotovém i černošedém provedení z různých sídlištních útvarů. Zachovaly se také jako schránky uschovaných mincí z průběhu 15. století. Hrnek z Nové Vsi u Velvar obsahoval mince z let kolem r. 1420. Do druhé poloviny I 5· století patří žlutohnědé hrnky z Horniho Hradiště u Plas, z Hlohovčice u Stod, z Dnešic u Přeštic, z Hoděmyšle u Blatné, z Prahy I, Bartolomějská ul., a z Partoltic u Blovic. Černošedý, leskle tuhovaný hrnek ze Šimanova dvora u Stráže ukrýval drobné mince r 5· století (tab. VI, č. 5). Tvarově i technic~y odpovídají těmto jednouchým hrnkům zlomky ze-Zvírotic, z Pfíběnic, ze Zrůbku, z horní vrstvy tvrze Martinicich u Votic a z hradu Točnika, Okofe a Orlíka, datovatelné založením počátkem 15. století. Podle těchto nálezů lze pak srovnávat a eliminovat keramiku z hradů založených už dříve a žijících do novověku, neboť se na nich nachází ve velkém

v'

129

202 -

N.

MAŠEK,

Soubor keramiky a

středověký zděný

objekt z

Jindřišské

ulice v Praze, AR XVIII 1966,

203.

129

I

I

jooooooooooo\\

1

2

-----

o

3 5

Obr. 4r. K eramika datovaná mincemi Bítýška.

4 1 5.

století.

I

Holešov,

2

Uherský Brod, 3 Bzenec, 4 Veverská

I

množství terakotové a černošedé nádobí stejného řemeslného proved ení (Karlštejn, H elfenburk, Radyně, Lipnice, Šelmberk, Vald ek)." Také v městských nálezech převažují terakotové a šedočerné hrnky, zdobené tlačeným d ekorem (Čáslav, Chrudim, Hradec Králové, Č. BuděJovice) . Džbány 15. století navazují na tvary známé především ze Sez. Úst{ (do r. 1420). Džbánek s válcovým hrdlem, brázděným hlubšími vodorovnými rýhami a žebírkem, s baňatým tělem, zdobeným pásem vtlačených čtyřúhelníků nalezený s mincemi Karla IV. a Václava IV. v Koz/ovidch u Blovic, j e dokladem přežívání takto utvářených džbánů hluboko do 15. století (tab. XVI, č. 3) . Podobné tvarování má také malý džbánek z Hněvkovic u T ýna n. VIt. (museum T ýn n . VIt.), ukrývající mince z let 1378 - 1479. Také džbány s esovitě prohnutým tělem se širokým rozevřeným hrdlem a s vysokým okrajem objevují se mezi sezimovskou (pi'·ed r. 1420) a táborskou keramikou (po r. 1420, tab. XIX a XX) a mají několik variant ve žlutých, červeně malovaných džbá nech z druhé poloviny 15. století (Kostelec n. Ohří, Ploskovice u Litoměřic, Ústí n . Lab.) i v černých lesklých tuhovaných džbánech plzeňských (obr. 88). Tvary mis, pohárů, pánví a poklic, známé ze Sez. Ústí, setrvávají rovněž v 15. století. Z pohárů datovaných mincemi do roku I 420 známe pohár z Potěh u Čáslavi. Má vyvinutou nožku, na hraně plasticky zvlněnou a j e celý červenohnědě polévaný a posetý plastickými ostny. Je to zatím nejstarší, positivně datovaný nález polévané nádoby v Čechách. M ezi keramikou z Točníka a z Orlíka u Humpolce jsou také ojedinělé zlomky hrnků na vnitřní straně polévané, ale na zevní straně režné terakotové barvy, zdobené tlačeným geometrickým dekorem nebo plasticky utvářenou lištou (obr. 58, 6g). Plastické maliny jsou vzácné (tab. XXXVII). Tlačený ornament z geometrických obrazců zdobí i výduť uvnitř p olévaných hrnků datovatelných do 15. a do počátku r6. století. Groše Karla IV. a V áclava IV. ukrýval jednouchý hrnek z Doubravky u Bechyně uvnitř polévaný zelenou polevou; mince Vladislava II. byly v malémjednouchém hrnku z Vrbové Lhoty u Poděbrad. Je zevně červenohnědý, uvnitř tmavozeleně polévaný. Poleva přesahuje i na ovalený okraj a páskové ucho. Pod hladkým hrdlem je opět řada tlačených obdélníků . Podobné zpracování je patrné i na polévaných hrncích z Pralry 2, Růžová ul., a na keramice z kláštera blah. Anežky v Praze I, patřící vrstvě datované počítací mincí do poloviny r6. století (tab. VII, obr. 74). Láhve a polévané džbány s poklady mincí j so!-1 vzácnější než hrnky. Z konce 15. století je džbán z Prahy 2. Byl červenohnědý, zdobený tlačenými čtverečky, uvnitř hnědě polévaný. Podobný džbán s vnitřní zelenou polevou j e v pražském Národním museu (tab. XV, č. 2). Láhev ze Stradonic u Berouna s mincemi z druhé poloviny 15. století zůstává výjimečným tvarem, neboť má podobu komolého kužele. O bvyklejší j e láhev s baňatým tělem á s úzkým válcovým hrdlem, která obsahovala mince Vladislava II. a našla ~e v Praze I, Petrská čtvrť (Národní museum v Praze). Patří ke skupině dvojkónických lahví vycházejících ještě z hradištního prostředí. Ohlas těchto lahví doznívá také v láhvi z T ábora a Chrudimi (XXVIII, č. 2 , 6): Talfře se objevují až koncem I 5· století a v průběhu r 6. století. Jsou velké, hluboké, se silně prohnutými stěnami a s vytažený m okrajem. Uvnitř jsou většinou polévané. Provázely soubor keramiky 'z Prahy 2, Růžová ul. Ve zlomcích se našly na hradě Radyni (zpustl v polovině 16. století). J ejich používání při sto1ování dokreslují středověké malby z konce r 5· a z počátku r 6. sto• letí (tab. XIII , č . 6, 7) . Průběhem doby jen nepatrně změněný zůstá:vá kahan, který j e j ednak mušlovitý s prohnutými stěnami, jednak miskovitý s rovnými stěnami, protaženými do m alé hubičky. Oba druhy těchto kahanů jsou jak v nálezech 13. století, tak v nálezech 14. a 15. století (Sez. Ústí, T ábor, Kozí Hrádek, OrUk, Martinice, Koněprusy aj: tab . XXXVI, č. r - 5). 131

I

r

2

3A

o

....

1

----

Obr. 42. Keramika datovaná mincemi Bory, okr. Žďár nad Sázavou.

15.

3

s

století. r,

JO cm 2

Martinice, okr. Žďár nad Sázavou, 3, 3a Horní

Největší

množství keramiky datované mincemi pochází na Moravě z 15. století. V souboru s8 násob je zastoupeno 18 hrnců~ 7 hrnků s uchem, 5 džbánů, 4 poháry, z toho jeden loštický, dvě poklice, jedna konvička a jedna láhev. Tvarově se hrnce neliší od hrnců 14. století. Platí to zejména o nálezech s mincovním obsa1 hem prvých dvou desetiletí 15. století. Hrnce mají soudkovitý, vejčitý nebo i baňatý tvar a jsou menších rozměrů. Soudkovitý tvar mají hrnky z Bzence130 a z Uherského Brodu datované groši Václava IV. a hrnek ze Žadlovic,131 datovaný pražskými groši a drobnou mincí z první poloviny 15. století. Hrnky z Brna-Špilberku, ·datované českými groši, moravskými čtyřhrannými mincemi a několika bavorskými feniky na rozhraní prvního a druhého desítiletí r 5· století, z Tišnova,l32 z Martinic,l33 z Veverské Bítýšky,134 datované groši Karla IV. a Václava IV., ze Žadlovic a z Přerova, datované pražskými groši Vladislava II., až do konce 15. století mají vejčitý tvar. Kromě hrnků ze Žadlovic, které jsou vypáleny do červenavé, nažloutlé, až tmavohnědé barvy, jsou ostatní nádoby vypáleny do šedé, až šedočerné barvy. Ve hmotě převládá písek. Příměs slídy mají hrnky z Tišnova, z Martinic a z Přerova. Baňatý tvar zjišťuj eme u hrnku z Holešova, datovaného groši Václava IV., a stejný tvar mají hrnky z Blanska, datované okolo r. 1430, z Nového Města, datovaný do druhé polovice 15. století, a ze Dzbelu, datovaný drobnými mincemi do šedesátých let 15. století.135 Hrnek z Holešova je u nás poměrně řídký doklad modrošedé keramiky.136 Hrnek z Nového Města na Moravě má ve hmotě příměs tuhy a světlý povrchový nátěr, zatím co hrneček ze Dzbelu je z jemně plavené hlíny, vypálené do světle žluté barvy. Okrajová profilace je jednak ve tvaru okruží, jednak esovitě prohnutá hrdla mají okraj ovalený. Jednotvárnost se projevuje i. ve výzdobě. Hrnky jsou buď zcela bez výzdoby, nebo v místech největší výdutě obíhá více nebo méně výrazná šroubovice. Pouze hrnek z Uherského Brodu je zdoben pod hrdlem kolečkovou technikou. Neméně překvapivé je zjištění po stránce technologické, neboť u řady nádob nacházíme drsné dno se stopami podsýpky a též stěny nádob na vnitřní straně dosvědčují nálepovou techniku. Hrnky s uchem šedočerné barvy pocházejí z Bzence,137 z Kyjova, a dna z Horních Borů 138 (okr. Zďár n. S.). Představují už běžné typy nádob řemeslné výroby na nožním hrnčířském kruhu, většinou bez výzdoby. Jen jeden z hrnků z Horních Borů je zdoben kolečkovou technikou. Ucha mají páskový tvar. Hrnek s uchem z Přerova vejčitého tvaru, datovaný groši Václava IV. do r. 1420, liší se od předchozích j ednak vypálením do červenohnědé barvy, jednak výzdobou po celé výšce těla pravidelnými žlábky. Zcela odlišné vlastnosti vykazují hrnky s uchem z Rouchovan, datované do osmdesátých let 15. stoletf.139 J sou vyrobeny z jemně plavené hlíny terakotové barvy s hnědou polevou na vnitřní straně. Tvar nádobek je téměř válcovitý. Džbány p ccházejí z Kostelan140 (okr. Kroměříž), datovaný k r. 1419, z Babic u Rosic,

Nálezy II, č. 216g. Nálezy II, č . 2430. 132 Mince určil J. SEJBAL. 133 Nálezy II, č. 2110. 1 34 Nálezy II, č. 2256. 1 35 Nálezy II, č. 2538. 136 Profil této nádobky reprodukován ve stati K. ČERNOHORSKÉHO, Středověká hliněná akvamanilia .. . PA LII/196I, str. 587. Moje pátrání po této nádobce bylo b ezvýsledné. 137 Nálezy č. 2267. 138 Jeden hrnec z Horních Borů je uložen v Oblastním museu Vysočiny v Jihlavě, inv. č. 3318, druhý v museu ve Velkérp Meziříčí. Nálezy č. 26gq. 139 Nálezy II, č. 2774· - J sou uloženy ve sbírkách hist. oddělení Mor. musea, inv. č. 4923, 4q24. uo Nálezy II, č. 2146. 1 30

131

133

datovaný po r. 1430,141 z Holubí Zhoře142 s· časovým zařazením do poloviny 15. století a dva z Rouchovan, datované k r. r480. 143 Džbány z K ostelan a z Holubí Zhoře jsou baňatého tvaru s vysokým, téměř válcovitým hrdlem. Hrdlo džbánu z Kostelan je pročleněno plastickými vývalky. Džbány ve zbývajících lokalitách mají rovněž kónický tvar, ale hrdla jim chybějí.

)~) 11. sto letí

J>~ )~

12. stolet1

)t

~~'

13.

•toleti

})) \\\

14. stolell

,,

15. století

Obr. 43· Chronologická tabulka s použitím několika nádob datovaných mincemi (Morava) . Mince

142

Nálezy II, Nálezy II,

143

134

určil J. SEJBAL.

1U

č. č.

2498. 2774.

·

Džbán z Holubí Zhoře je zcela bez výzdoby, z Babic je zdoben dvěma horizontálními rýhami, na ostatních lokalitách jsou zdobeny kolečkovou technikou. Poklice jsou zvonovitého tvaru s knoflíkovým držadlem a jsou ze stejné hmoty jako hrnce. Byly součástí nálezu hrnku v Martinicích a hrnků s uchem v Přerově a v Horních Borech. Poháry jsou ve většině nálezů jen torsovité. Výjimkou je loštický pohár štíhlého tvaru nalezený v Horních Borech (okr. Zďár n. S.) a datovaný do konce 15. stoletf.144 Zlomky pohárů z Míšovic a Města Albrechtic ovoidního tvaru jsou zachovány jen z dolní části. Na obou jsou patrné rotační žlábky. Ve hmotě pohárů z Míšovic je příměs slídy a svým tvarem připomínají poháry brněnské. Válcovitý tvar představuje zlomek dolní části poháru ze Skleného (okr. Třebíč) , zdobený obvodovými pásy drobných obdélníčků tlačených kolečkem. Pražskými groši, rakouskými a jihoněmeckými feniky z první poloviny I 5· století je datován do padesátých let I 5· století. K vzácným nálezům se řadí malá konvička s válcovitou výlevkou ze Stoječína u Slavonic, datovaná do začátku I5. století.145 V nálezu z Dalečína je od pokladu mincí (pražské groše, rakouské a jihoněmecké feniky)146 láhev baňatého tvaru s užším, téměř válcovitým hrdlem, datovaná do čtyřicátých let I5· století. Stejně jako v předchozích stoletích, tak i ve století I 5· můžeme si ověřit sortiment hrnčířské výroby přímo v hrnčířské dílně objevené v Brně na Kapucínském náměstí, 147 č. 5· Tato dílna vyráběla kachle, poháry, hrnce, hrnce s uchem, poklice, džbány, mísy, talíře a p ánve. Kachle jsou jednak komorového typu s čelní reliéfní výzdobou, jednak nádobkové. Ačkoli část výrobků byla polévaná, kachle jsou bez polevy. Z nádob byly ve střepovém inventáři nejpočetněji zastoupeny hliněné poháry ze šedé písčité hmoty. Druhý typ brněnských pohárů, poháry na nožce, byly vytáčeny z jemně plavené hlíny. K výrobě ostatních nádob bylo použito dobře uhnětené hmoty, v níž jako ostřiva bylo použito jemného písku, nebo nebylo možno pouhým okem příměs zjistit. Vypalování se dálo jednak do šedé barvy, jednak do cihlově červené. Nádoby s posledně jmenovaným stupněm vypálení byly na vnitřní straně polévané hnědou nebo hnědozelenou polevou. Intenzita žáru v brněnských pecích dosahovala přes goo stupňů C. Výzdoba nádob je velmi jednoduchá. Nejčastěji se vyskytuje jemné obvodové žlábkování, rytá výzdoba ve formě jednoduché i vícenásobné vlnovky nebo šroubovice. Kolečková technika se.vyskytla jen ve dvou případech. Procházíme-li i jiné hromadné nálezy z Brna, zjišťujeme, že brněnští hrnčíři této techniky užívali zřídka. Okraje nádob j sou ovalené, vodorovně vyložené nebo i prostě vyhnuté. Některé okraje jsou zdobeny otisky prstů. Z hlediska typologického tu nacházíme v našich zemích doposud vzácný doklad pánve korýtkového tvaru na pečení ryb. Ostatní nádoby po stránce typologické se nikterak neliší od běžné produkce. Významný soubor pro datování keramiky 15. století, zejména pro severní Moravu a Slezsko, představují nálezy z hradu Vartnova, k jehož násilnému zničení došlo r. 1474. Vedle běžných typů hrnců, hrnců s uchem, misek a poklic jsou v nálezovém inventáři také loštické poháry L. MEDUNA, Nález pražských grošů v Horních Borech a otázka loštických pohárů, Vlastivědný sborník oddíl společ. věd l /1956, str. 85 - 89, 93-101. Nález mincí v Hor. Borech na Velkomeziříčsku, týž sborník, str . 93- IOI. 145 Mince z tohoto nálezu zpracovává F. KŘÍŽEK. 146 Nálezy č. 2366 V. DOBIÁŠ, Nález v Dalečíně u Nového Města na Moravě, NČČsl XIX/1950, str. 144

Vysočiny,

188-190. 147 Viz liL kapitola této práce. Popis nálezů srv. V. NEKUDA, Nálezy Moravě, ČMM, vědy společ. XLVIII/63, str. 72-74.

středověkých hrnčířských

pecí na

135

a keramika ~erveně malovaná. Většina keramiky z hradu Vartnova je vyrobena z jemné písčité hmoty velmi tvrdě vypálené, v některých případech až na způsob keramiky do hnědé, až hnědočervené barvy, místy s malým povrchovým leskem. Ojediněle se vyskytuje také hrubozrnná bělavá hlína. K výzdobě bylo hcj :tě používáno radélka, nejčastěji s motivem drobných geom etrických obrazců. Keramickou výrobu r6. století, jak ji poznáváme jen z několika nálezů datovaných mincemi, charakterizuje především poleva na vnitřní straně nádoby a jemně plavená, tvrdě vypálená hmota terakotové barvy. Také h romadné nálezy z Brna obsahují keramiku 16. století, jak o tom svědčí nález z Orli ulice, č. 8 - 12.148 O rozsahu výroby hrnčířské dílny na začátku r6. století nás informují cechovní statuta ze Znojma z r. 1520. Hrnčíři ve Znojmě vyráběli kuchyňské hrnce polévané i bez polevy, poháry, pokličky, polévané džbány, kachle reliéfně zdobené polévané, nepolévané, dlaždice, vodovodní trubky a kouřovody. Období r 6. století je v našich zemích mezníkem ve vývoji hrnčířství. Středověká keramika, která se vyvíjela z keramiky slovanské, dlouho těžila z těchto domácích tradic, obohacovaných dobovými slohovými proudy jak románským, tak gotickým. N evyvíjela se izolovaně, ale udržovala kontakt s celoevropským vývojem.

148 Borus NovoTNÝ, Hromadný nález ze 16. století v Brně, Pr~meny moravské archeologie Tom l. /1959·

Keramika červeně malovaná Loštické a brněnské poháry

Keramika červeně malovaná

. Zvláštní skupinu středověké keramiky představuje světlé, běložluté, žluté, až žlutohnědé zboží, červeně malované. Odlišuje se od ostatní šedohnědé a černošedé keramiky technologickým zpracováním, především způsobem vypálení a výzdobným pojetím, zatím co tvarová náplň prokazuje mnohé typy nádob shodné s hnědošedým a černošedým zbožím, zvláště ve I4. a I 5· století. Dle technologického zpracování lze rozdělit zatím žlutavou, červeně malovanou keramiku do dvou základních skupin, oddělených od sebe též časově. Do třináctého století spadá tato keramika jen několika positivněji datovatelnými nálezy, které mají od ostatní mladší keramiky, spadající většinou do 14. a 15. století, odlišnou strukturu materiálu i jemné rozdíly typologické a výzdobné. Keramika z 13. století je vyrobena z čistě vyplavené mastné běložluté hlíny tvrdě vypálené, jež tvoří na lomu jednolitý střep, plátkovitě se lámající. Její povrch je běložlutý, vyhlazený, mastně svítící. Obtáčení na kruhu j e patrné v jemném rýhování. Červeně malovaná keramika 14. a I 5. století je na rozdíl od této starší keramiky vyrobena z ostřejší hlíny s drobnými zrníčky křemičitého písku a je tvrdě vypálená. Lom má většinou žlutavý, někdy uvnitř šedavějšíjádro.Její povrch bývá žlutošedý i t mavší okrový, matný a jemně zdrsněný drobnými krupičkami písku. J e vyráběna na rychle rotujícím kruhu. U této mladší keramiky byl proveden rozbor červeného malování a zjistilo se, že je provedeno železitým okrem nebo hlinkou už před konečnou termickou úpravou nádob, neboť je do jejich povrchu dobře zakotveno. 1

K chronologii

středověké červeně

malované keramiky

Z archeologických nálezů je pro I 3· století nejdůležitější soubor keramiky ze sídliště Hradištko-Sekanka (okr. Praha-východ), 2 kde se v j edné vrstvě sídlištní jámy nalezl zlomek červeně malované nádoby a brakteát z poloviny 13. století. Výzkum není ještě dokončen, ale jak naznačují další nálezy světlého, červeně malovaného nádobí, přinese závažné poznatky pro poznání tohoto středověkého hliněného z boží. Na Moravě j e ve 13. století červeně malovaná keramika doložena na Smilově hradisku, kde je stejně jako na Hradištku-Sekance datována brakteátem z druhé polovice r 3· století. 1

Č. ŠEDIVÝ, Zpráva o analytickém určení barviva na keramice, č. j. AU 2143/62.

KAvAN, Hra dištko u Davle, AR VIII 1956, 377- 386; J. KAVAN- M. RICHTER, Archeologický výzkum v Hradištku u Davle, Naše vlast III, 22; M. RICHTER, Výsledky záchranného výzkumu na Sekance k. o. Hradištko, R eferáty o pracovních výsledcích československých archeologů za rok 1956/I, Liblice 1957, 136 n. M. RICHTER, Výzkum opevnění středověké osady v Hradištku u Davle, AR XV I 963, 200- 2 I 9· 2

J.

137

\

2

__ _}

1

3 4

5

o

~

Obr. 44· Keramika červeně malovaná, Most.

6 s

- -- - -

10 cm I

Ze sídlištního objektu v Lounech3 pochází malá žlutá poškozená lahvička, malovaná červe ­ nými kapkovitými tahy štětce. V původní keramice byla závažná velká láhev podobného tvarování j ako láhev ze .(lončic, 4 datovaná brakteáty do poloviny I 3· století. Tato velká láhev j e oporou pro datování celého sídlištního objektu. Z Pražského hradu,5 z tamní románské studny, jsou zlomky červeně malované keramiky, kterou doprovázel skleněný pohárek s arabským nápisem. Pro své technologické vlastnosti j e do I 3· století zařazena také červeně malovaná keramika, nalezená při záchranné akci v Pardubicích-Slovany.6 Dvě torsa džbánů doprovázel zde zlomek hrnku pozdně hradištního charakteru. Výzkum sídliště v Dřetovicích7 (okr. Slaný) zachytil souvislé osídlení od doby bronzové až po středověk. Středověké osídlení představuje sedm zapuštěných jam, vyplněných zlomky i celými nádobami, z nichž některé jsou červeně malované (tab. XXII, č. 3, 4, 5). J e pravděpodobné, že v těchto místech stávala zaniklá středověká osada Kralovice, související se stej nojmennou tvrzí, j ež se poprvé připomíná v roce I 285 a zaniká kolem roku I450. Nálezy červeně malované keramiky z tvrze jsou v kladenském museu. Červeně malovaná keramika ze sídliště, nacházená s keramikou pozdně hradištního charakteru, technologicky se odlišuj e od keramiky z tvrze. J e vyrobena z jemně vyplavené mastné běložluté hlíny a shoduje se s dosud známou keramikou I 3· století. Také z tvrze semonické u Smiřics připomínají se zlomky červeně malovaných nádob, které se však nezachovaly. Nález semonický je důležitý proto, že kromě keramiky a železného hospodářského nářadí zahrnuje také jeden pražský stříbrný groš Václava II., jenž datuje celý nález nejpozději do třicátých let I 4· století. I

4· a 15. století

Oporou pro datování červeně malované keramiky tohoto období je několik nálezů datovaných mincemi, dále řada nálezů ze starších i novějších archeologických výzkumů a konečně soubory nádob z museí, nalezené za různých okolností. Od keramiky předešlého století se liší hlavně zpracováním hlíny a j ejím vypálením. Na rozdíl od mastného, jemně plaveného materiálu I 3· století je tato mladší keramika ostřenější, točená na rychlém kruhu a tvrdě vypálená. Archeologickým výzkumem středověké tvrze v Dalovicích9 u Karlových Varů, postavené někdy ve I3. století a zaniklé v r6. století, byla získána vedle zlomků šedého zboží také žlutohnědá keramika červeně malovaná. Zachované zlomky uložené v museu v T eplicíchjsou větši­ nou vyrobeny z ostřenější hlíny tvrdě vypálené a patří hrnkům a džbánkům. V roce 194.0 provedl Archeologický ústav v Praze výzkum na hradě v Dražicích10 u Benátek n. Jizerou. Tento hrad započatý v druhé polovině r 3· století dostavil biskup Jan z Dražic 3

N. MAŠEK, Nález síd lištního objektu v Lounech, AR I X 1957, 507 n . K. REICHERTOVÁ, Středověká keramika datovaná mincemi, PA L 1959, 246; M. RICHTER, K eramika z 12. a počátku 14. století v Čechách, datovaná poklady mincí, ČNM 1959, 4· 5 I. BoRKovsKÝ, Nález skleněného poháru s arabským nápisem na Pražském hradě, ČSPS LIV Praha 1946, 136- 139· 6 M. RICHTER - Z. SMETÁNKA, Zur Datierung u. Problematik der Anfange der rotbemalten Keramik in Bohmen: Epytymbion Roman Haken, 86. ? A. KNOR, Nová hradištní sídliště na Kladensku a Slánsku, PA XLVIII 1957, s8. 8 L. ScHULEDER, Mitteilungen der K.- K. Central-Kommission, NF XXIII Wien, 1897, 216. Z. DROBNÁ, Skromné i"emeslo, Český lid 40 I953, 78. 9 Archív AÚ ČSAV, nálezové zprávy, čj . 3288-92/47; 7947 /50; 1677{51; 4577/52. 10 Archív AÚ ČSAV, nálezové zprávy, čj. 2948/40, 2954/40, 4254/40, 3624/48, 5869-7 I /40. ~

139

r

2 1

3

....

o

Obr. 45· Keramika červeně malovaná, Most.

4 s

- -....

lOcm I

polovině

14. století a od té doby byl teprve obýván. Keramika z tohoto hradu, získaná ve vrstvě původní středověké úrovně, představuje j ednak zboží šedavé, zdobené ornamentem tlačeným kolečkem, jednak zboží žlutavé, červeně malované (obr. 46). Archeologický výzkum v žatci11 v místech dnešního pivovaru, kdysi středověkého hradu, objevil rozbořené románské opukové zdivo. V zásypu nad ním byl zlomek červeně malovaného hrnku, patřící již mladšímu zboží. V roce I 942 byla na Staroměstském náměstí v Praze12 při kopání nádrže před Husovým pomníkem nalezena skupina žlutavých, červeně malovaných nádob, které jsou uloženy v museu hlavního města Prahy. Při záchranném výzkumu zaniklého středověkého kláštera na vrchu Velízu u Kublova (okr. Beroun) 13 byla v jedné vrstvě nalezena šedá a hnědavá keramika spolu se zlomky hrnku a džbánku žlutavé barvy s červeně malovaným ornamentem. Torso džbánu mělo kromě malovaného dekoru ještě pás vtlačených kosočtverců (tab. XXV) . Při výzkumu románské basiliky v Teplicích v Oechách, 14 jejíž zánik a rozebírání zdiva započal po roce 1426 a jejíž poslední devastace byla kolem roku 1540, nacházela se ve vrstvě suti žlutá červeně malovaná keramika spolu s nemalovanou terakotovou kameninou, někdy i uvnitř polévanou (tab. XXV, č. 1). V Benešově nad Ploučnid,15 založeném nejspíše někdy v první třetině 14. století, bylo nalezeno při záchranné akci množství červeně m alovaných zlomků různých nádob ve výplni zaniklé středověké studny u domu čp. 5 I. Také v Mostě bylo a stále se objevuje toto světlé červeně malované zboží. Ojedinělé nádoby a zlomky uvádí už E. ŠTORCH,16 který zachytil kulturní vrstvu při kopání základů pro nové stavby v různých místech Mostu. Pravděpodobně šlo o vrstvu po velkém požáru v roce 1515. Je to zvláště soubor nádob, zachycený při kopání základů k bývalé měšťanské škole, který je důležitý také pro typologii červeně malovaného zboží (obr. 44, 45). Také v Ústi n. Labem17 byly na mnoha místech nalezeny červeně malované nádoby a jejich zlomky. V Bilině (okr. Teplice), v Chotovence (osada Světec, okr. Teplice)18 a v Ledvici u Duchcova19 (okr. Plzeň-sever) byly nalezeny červeně malované džbánky. Ve východních Oechách je soustředěno hojně červeně m alované keramiky v museu v Hradci Králové.2 o Vyniká zde soubor nádob nalezený v Tomkově ulici. Tato ulice prochází místy středověkého příkopu mezi hradem a městem. Zde se hromadila keramika od vzniku příkopu (kolem roku 1225). Ze souboru 237 nádob asi 10 procent tvoří červeně malované zboží tvrdého ostřeného střepu, které je zastoupeno převážně hrnky s jedním uchem, vysokými poháry, nízkými i vyššími džbány a konvicemi (tab. XXIII, č. I - 6). v

Archív AÚ ČSAV, nálezová zpráva, čj . 1085/53· Archív AÚ ČSAV, nálezová zpráva, čj. 3020/42. 13 Archív AÚ ČSAV, nálezová zpráva čj. 2861 /59. 14 Archív Aú ČSAV, čj. 1910/57; 2096/57; 2249/57; 2250/57; 2258/57, 2634/57; 3931 /57; 5694/57; 2381/56; A. HEJNA, K otázce zániku románské basiliky v Teplicích, ČNM 1955, 138; tentýž, Archeologický výzkum románské klášterní basiliky v Teplicích, A R VIII, 171-176, 188-1 90, 193-194, 294, 300-301; tentýž, Basilika v Teplicích, Umění V III 1960, 271. 15 Archiv AÚ ČSAV čj. 3877/57· 16 E. ŠTORCH, Archeologické nálezy v Mostě, PAM XXIX 1927, 3· 17 Archiv AÚ ČSAV, čj. 3046/59· 1a Archiv AÚ ČSAV, čj. 221 /52. 19 Archiv AÚ ČSAV, čj. 1919/58, 219/52. 20 A. CECHNER, Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Královéhradeckém, Praha 1904; M. RICHTER-]. ToMSKÝ, Inventář středověké keramiky v museu v Hradci Králové AÚ č. j . 6709/59. ll 12

Nápadné soustředění nálezů v severozápadních Čechách i upozornění B. Balbína na Levin21 u Litoměřic jako vynikající hrnčířské středisko q. století bylo důležitým ukazatelem obracejícím pozornost do této části Čech. Shodou okolností byla v Levíně odkopávána mohylová vyvýšenina, při čemž se nacházely zlomky světle žluté keramiky, nemalované i s červeně malovaným ornamentem. Sondážní průzkum pak ukázal, že jde o střepiště, v němž byly uloženy vrstvy při výrobě poškozené keramiky, proložené odpadovou hrnčířskou hlínou. Nejspodnější vrstva obsahovala zlomky žlutavé keramiky červeně malované a jeden zlomek kachle, typický pro I5. století (tab. XXVI). Na hradě Levině byla rovněž položena sonda při ohradní zdi. Pod sutí kamenů se objevila vrstva uhlíků a popela se zlomky červeně malované keramiky. Některé zlomky kromě červeného dekoru mají ještě ornament v podobě čtyřúhelníků tlačených kolečkem . Typologicky a technologicky se shodují se zlomky ze střepiště, jen výzdoba je bohatší o tlačený ornament. Zlomky ze střepiště i z hradu patří většinou hrnkům bezuchým i s jedním uchem. Několik zlomků náleží mísám a džbánům. Z poklic se zachovala jen čtyři torsa. Nálezům keramiky červeně malované na Moravě bylo věnováno zatím málo pozornosti. I když známe už I 8 lokalit, kde se tento druh středověké keramiky nachází, přece j sme poměrně dobře informováni o nálezech červeně malované keramiky jen na Moravskotřebovsku a z výzkumu v Dolanech. Okrajový střep hrnku s červenou výzdobou se našel v Sušicích u Mor. Třebové při orbě na pozemku katastrální č. r r, spolu s částí nádobky, ve které byly groše Jana Lucemburského, takže je spolehlivě datován do první polovice I4. století. Ze 14. století pochází z okolí 1\IIor. Třebové červeně malovaný hrnek s uchem spolu s několika dalšími zlomky ze světlé hlíny s červeným dekorem z Dětřichova. N ález byl získán z místa, kde stávala středověká tvrz.22 Také na další· lokalitě Udánky se vyskytla červeně malovaná keramika z bývalého tvrziště v lese západně od obce. Keramika pochází z několika pokusných sond, které provedli žáci moravskotřebovského gymnasia v r. I 950 a z pozdějších sond v r. I g63. V těchto sondách byly střepy různých hrnců jen oranžově žluté barvy a devět z nich je zdobeno červenými obvodovými linkami, obvykle dvěma pod hrdlem. Kromě shora uvedených střepů byly nalezeny ještě zlomky loštických hrnců. Tuto keramiku lze reíativně datovat na přelom I 4· - I 5· století. Rovněž v Moravské Třebové byl v roce I963 nalezen červeně malovaný hrnek v místech bývalé hradební zdi a příkopu ve vrstvě datovatelné požárem před rokem I5oo23 (tab. LXXIX). V museu v Mohelnici je džbánek zdobený na horní polovině výdutě hnědočervenými linkami a velký okrajový střep džbánu s dvěma červenými pásky pod hrdlem,. který byl nalezen v Líšnici. Tím se dostáváme do střediska hrnčířské výroby ve středověku na Moravě, do oblasti Loštic. Stále častější nálezy červeně malované keramiky v samých Lošticích a poslední početný nález v listopadu rg65 při kopání septiku na dvoře domu čp. 201 v hloubce r - 2m a při stavebních úpravách v domě čp. I I 8 nás vedou k oprávněné domněnce, že keramika červeně malovaná byla v Lošticích velmi pravděpodobně vyráběna. Hromadný nález_z roku rg65 obsahoval vedle střepového materiálu dva džbány ze světle žluté hlíny, zdobené pod hrdlem V. HÁJEK z Libočan, Česká kronika 1596 I, 419; B. BALBfN, Miscellanea hist. R cg. Boh. 1679, DI Lib. I cap. XXII; Festschrift zum soo-jahrigen J ubiHium der Topferzunft in Lewin I 902; J. TE SAŘ, Litoměřicko III 276; H. ANKERT, L cwín - cine Rcihe kleiner A ufsatze, zvl. otiskz"Lcitmeritzer Tagblatt" 1940;]. KERN, Topferstadt Lewin, zvl. otisk čas. Sudctendeutsche Monatshefte I 944, 52- 6o; J. FIALA, Dosavadní průzkum levínského hrnčíř­ ství. Ústecké kapitoly vlastivědné 1956, 2I; archiv AÚ ČSAV čj. 679/58; K. REICHERTOVÁ, Doklady středo­ věkého hrnčířství v Levíně u Litoměhc, AR XIV I962, 5, str. 705. 22 K. ScHIRMEISEN, Beitrage zur Frilh- und Vorgeschichte des Schonhengstgaues; Mitteilungen zur VolksWld Heímatkunde des Schonhengster Landes 35, 1939, str. I - 7. 23 Podle laskavého sdělení profesora PLICKY, J·editcle městského muzea v Mor. Tře bové. 21

několika červeně malovanými vlnicemi a nepravidelnými čarami. Užívání barevného dekoru nebylo loštickým hrnčířům neznámo, neboť hnědočervené linky nacházíme i na některých loštických pohárech, j ak dokazují nálezy z Třebiče, z Prahy a z Budapešti.24 Směrem jihovýchodním od Loštic se nachází červeně malovaná keramika v Litovli. V tamějším museu j sou dva hrnce zdobené pod hrdlem jednou červenou linkou a vyšší džbán ze světlé hlíny, který má místy černošedé skvrny a je zdobený pod hrdlem dvěma červenými obvodovými linkami a mezi nimi černými půlobloučky. Častěji se vyskytuje červeně malovaná keramika v hromadných n álezech v Olomouci. Žlutobílý džbán zdobený pod hrdlem červenou jednoduchou vlnovkou mezi dvěma linkami byl v hromadném nálezu keramiky na Školní ulici 7-9. Jiný džbán se dvěma červenými linkami pod hrdlem byl součástí hromadného nálezu ze Ztracené ulice 27. Střepy s červeně malovanou výzdobou pocházejí např. z Wilsonova nám. 195. Z Kosinovy ulice j e zajímavý nález dětského chřestítka ve tvaru malé lahvičky z bílé hlíny se třemi obvodovými červenými linkami.25 Hrnek s uchem s červeně malovanou výzdobou byl nalezen také v Klášteře-Hradisku. J e zajímavé, že jižně od Olomouce se už s červeně malovanou keramikou téměř nesetkáváme. Z množství nádob nalezených např. v Brně jsou jen dvě nádoby s červeně malovanou výzdobou.26 Pocházejí z hromadného nálezu r. r8g6 v dnešní Husově ulici. Důležité jsou nálezy červeně malované keramiky ze systematického výzkumu kartuziánskéh o kláštera v Dolanech, neboť je lze přesně datovat do rozmezí let rg88-1425. V křížové chodbě byl v r . 1963 nalezen džbán z jemné světle žluté hlíny, zdobený pod hrdlem dvěma hnědočervenými, h orizontálními linkami a mezi nimi šikmo kladenými čarami, které se však linek nedotýkají. Další střepy s červeně malovanou vlnicí nebo linkou byly nalezeny v mnišské zahrádce a v prostoru hřbitova . 27 Do r 5· století je datován nález okrajového střepu hrnce s hnědočervenou linkou z hradu Vartnova na Krnovsku. 28 ' V olomouckém museu nacházíme červeně malovanou keramiku ještě z těchto lokalit : z Náměště na Hané velký okraj ový střep hrnce s uchem z bílé hlíny, zdobený červeně malovanou vlnovkou na okraji, pod okrajem červenou linkou a pod ní opět červenou vlnovkou, z Příkaz hrnec s uchem s červeně malovanou linkou pod hrdlem a džbán z Uničova. V elmi pěkný džbán s červeně malovaným dekorem pochází z Police (okr. Šumperk) (tab. LXXIX, č. 6). Žlutobílé střepy s hnědočervenou výzdobou byly zjištěny na severní Moravě v J avorníku u J eseníku29 v místech bývalé tvrze.

K typologii Na

středověké červeně

malované keramiky

podkladě

chronologických, stratigrafických a technologických pozorování je možné k tvarové náplni červeně malované keramiky, kterou lze ještě obohatit nálezy per analogiam, uloženými v různých museích. Mnohotvárnost typů červeně malované keramiky je ve I 3· století bohatší než u šedého a šedohnědého zboží téhož období. Většinou jsou to menší druhy hrnků bezuchých i s jedním přihlédnouti

Loštický pohár z Třebíče v ta mním museu inv. č. H A 1167; Praha Nár. muzeum, inv. č. 2825. Z. TRŇÁČKOvÁ, Zprávy KVS v Olomouci 1962, 52. 26 A . R zEHAK, Massenfunde alter thtimlicher Gefasse im Weichbilde d er Stadt Brtinn, ZVGMS 1, 1897, str. 29, obr. 4b; o br. se. 27 V. BuRIAN, N álezy z kartuzie, Práce odboru společ. věd vlastivědného ústavu v Olomouci č. 6, str. 6 -9. 2 8 Slezské museum v Opavě, inv. č. 42 :3 1. 29 H. W EINELT, Probleme schlesischer Burgcnkunde, gezeigt. an den Burgen des Freiwaldau er Bezirkes, Breslau 1936, str. 68. 24

25

143

__p í

4

6

Obr. 46. Keramika červeně malovaná, Dražice.

144

' uchem (Hradištko u Davle, Smilovo hradisko na Moravě, Dřetovice), malé lahvičky (Louny, Hradisko), několik džbánů (Pardubice-Slovany, Hradisko, Dřetovice), konvice s válcovitou výlevkou (Hradisko) . Typologický a ornamentální rozbor pro 13. století upřesní soubor keramiky z Hradiska u Davle, který se zpracovává. Ve 14. a 15. století rozšiřuje se tvarová pestrost červeně malovaného zboží o další tvary. Hrnky jsou různé velikosti, bezuché nebo s jedním uchem. Jsou nižší baňaté i vyšší vejčité podoby, ojediněle se nacházejí i zcela malé hrnečky, patrně hračky. Okraj bývá ponejvíce výrazně ovalený nebo v podobě okruží. Na vnitřní straně okraje se někdy objevuje žlábek. Oporou pro jejich časové zařazení je jednouchý hrnek z Mostu, obsahující mince z první poloviny 15. století. Do druhé poloviny 15. století patří hrnek z Mělníka (tab.~ XXIII, č. 7) s vlnivě profilovaným plastickým okrajem a jemu podobný hrnek z Litoměřic. Jednouché hrnky z Mostu, z Leuina, z Hradce Králové (tab. XXIV), z Loun, z Litoměřic, z Prahy, na Moravě z Dětřichova a z Mor. Třebové lze zařadit srovnáním jejich technologických a typologických znaků do průběhu 15. století. U džbánů je možno sledovat v průběhu 15. století několik typů odlišujících se velikostí a stavbou svého těla. Nejstarší typ džbánu, zachycený už ve 13. století, je džbán s baňatým tělem a s přímým válcovým hrdlem. V mladším materiálu přechází do 14. a 15. století: Veliz (tab. XXV, č. 4), Most (obr. 45), Hradec Králové (tab. XXI), Ústi n. Labem, Litoměřice, Praha (tab. XXIII, č. 7), na Moravě Police (tab. LXXIX, č. 6). Z počátku 15. století je džbánek s nízkým rozevřeným hrdlem a s baňatým tělem. Okraj má většinou modelovaný do jedné i více hubiček. Časově jej určuje džbánek z Čivic s mincemi Karla IV. a Václava IV. (tab. XXII). Podobné džbánky se našly v Hradci Králové, v Mostě, v Litoměřicích, v .é umění, ale také jej nelze vyvozovat pouze z potřeby funkční a technologické. Celá tisíciletí pravěkých kultur, representujídch se především svou keramickou náplní, vyjadřují tvůrčí vypětí etnických skupin v určitém toku času a od počátku svého vývoje se v nich střetávají dva směry, čerpající podněty jednak z pozorování světa jevů - 1 směr naturalistický, jed~ak z nitra člověka - směr abstraktní. Záleží pak na povaze výtvarného úsilí doby, s j akou intensitou se projevuje ten nebo onen směr a který z obou získává převahu, a to jak v celkovém vzhledu vytvářeného předmětu, tak i ve výtvarném zpracování jeho dekoru.

Právě tak jako v gotické architektuře - nositelce životního stylu - vyvíjí se logickým myšlením řada konstruktivních, výtvarně vyjádřených článků, které proměňují tělo stavby v členitý organismus, v němž každý tvar i článek vykonává určitou úlohu a funkci vůči celku~ tak i gotická keramika tohoto období snaží se výtvarně vyjádřit svou konstrukci v podtrhávání určitých částí svého těla ve vyvážených proporcích, v dokonalé harmonii tvaru celé nádoby. Zřetelně odlišuje okraj, hrdlo, výduť a dno, které výtvarně zdůrazňuje odsazením, členitou profilací i použitím ornamentu vyrytého z geometrických obrazců nebo namalovaného tmavou červenou barvou ve vymezených úsecích. V této době se objevují nejčlenitější profily okrajů bohatě modelovaných plastickými žebírky a lištami a ostře podtrhávané a odsazované od hrdla nádob. Také ornament, vyrývaný v rytmickém opakování nekonečné řady geometrických obrazců, vzácněji rostlinných úponků a schematisovaných ptáků a zvířat, zcela vyhovuje abstraktnímu chápání doby a soustřeďuje se plně na vymodelování těla n ádoby. Malování nádob červenou barvou vyvěrá z téže potřeby jako barevná polychromie malovaných architektonických článků. Čisté architektonické motivy jsou nejběžnější na středověkých kachlích. 11~ Jejich čelní stěny lemuje často složitá ornamentika, napodobující bohatá kružboví a cimbuří gotické architektury, a tvoří rámec pro obsáhlé děje náboženské, bájné příběhy ze života středověkého člověka (turnaj, lov, rvačka při hře v kostky aj.), ale i historické události, jako byly války husitské (Žižka v čele husitských bojovníků). Ale i užitkové nádobí čerpá z architektonických prvků. Pokličky mají knoflíky utvářené jako věže, jejich okraj lemuje zubaté cimbuří. Okraje ojedinělých pohárů připomínají růžice a čtyřlisty okenních kružeb. Průběhem 15. století objevuje se hojněji i drobná figurální plastika, která se dotýká často hranic uměleckého řemesla. N.;.doby modelované do schematisovaného lidského obličeje jsou vzácné. Zvláštní skupinu představují zoomorfní nádoby - akvamaniliap která jsou spojkou mezi obdobnými pracemi pohanské i křesťanské antiky a novými typy zoomorfními a antropomorfními, jež přineslo s sebou umělecké řemeslo renesanční. Mnohotvárnost keramiky r 5· století doplňují nádoby s vnitřní, ojediněle i s vnější polevou. První polévané nádobí vyskýtá se u nás zatím na rozhraní 14. a 15. století, jeho větší výskyt je dosvědčen až ze sklonku 15. století. Používání polevy nebylo jen technologickým zlepšením nepropustnosti nádob, ale znamenalo zároveň také zvýšený zájem o propracování vlastního povrchu nádoby. Proto se v prů­ běhu 15. století objevuje více nádob s plastickou nalepovanou výzdobou v podobě vlnovek, malin, ostnů a různých lišt, modelovaných buď otisky prstů, nebo hlubokými zářezy. Také červené malování se zmocňuje celého povrchu nádob v bohatých útvarech malovaných větévek a plamenů. · Vyobrazení nádob na středověké deskové a knižní malbě má platnost jedině pro dokreslení jejich použití v životním prostředí středověkého člověka. V 15. století je sice interiér podáván realističtěji než ve stoletích dřívějších, ale přesto zůstává značně schematisovaný právě tak jako zobrazované nádobí. Z dosavadního zkoumání tedy vyplývá, _že užitková keramika má sice v celém časovém průběhu jasné funkční tvarování, dané základním použitím j ednotlivých druhů nádob, avšak že to~o ryze funkční tvarování v jednotlivých časových úsecích silně podléhá vlivům dalších dvou

11

Z. SMETÁNKA, op. cit. pozn. rg, str. 35· K . ČERNOHORSKÝ, Středověká hliněná akvamanilia z moravských nálezů, PA Lil rg6r, 58o; J. KVĚT, Akvamanile z Hradce Králové v Národním museu v Praze. Volné směry 3 1, 1935, 250-257; Myšlenka naturalistických nádob od pravěku do renesance. Zvl. otisk Sborníku Nár. musea v Praze·, sv. I, č. 2, 1939, 12 1-156. 12

hlavních, vzájemně se prolínajících procesů. Je to jednak proces technologický - postupně se zdokonalující zpracování materiálu ve vývoji výrobních změn, jednak proces výtvarných snah širších i regionálních okruhů, které zanechávají pečeť svého působení na tvarech všech výrobků, jimž v dnešní obecné terminologii říkáme umělecko-řemeslné. A je to právě studium vztahů obou těchto procesů, které nám umožňuje hlubší poznání dávné historie člověka a jeho společnosti. Jestliže exaktní methoda archeologická nám dovoluje určit pevněji časové zařazení jednotlivých kultur od pravěku až po středověk, pak jedině studiem vývoje vztahů obou jmenovaných procesů a jejich výsledků můžeme se dobrat poznání vývoje lidské tvořivosti, zpětným pohledem od údobí časově nejmladšího až do hlubin dávnověku lidstva, k ranénu počátku života člověka na zemi. Jeden ze základních úkolů nejmladšího archeologického vědního oboru - historické archeologie - tkví právě v možnosti najít výchozí bod této zpětně se odvíjející linie poznání a zprostředkovat její plynulost od údobí historicky mladšího až k údobím kultur nejstarších. Historická archeologie by měla především ukázat cestu tohoto komplexního nazírání na historii člověka, neboť je jí dána možnost ověřit si ve svém časovém úseku jak poznatky vývoje civilisace, tak kultury a umění. Naše práce o středověké keramice v Čechách a na Moravě má býti takovým malým kaménkem ve velké mosaice lidského poznání.

Prameny v

Cechy

ČÁST 7

A. Hrady a tvrze DRAŽICE U BENÁTEK N. JIZ., OKRES ML. _BOLESLAV Hrad Dražice1 založil roku I 264 Řehník z Dražic, který jej však nedostavěl. V e stavbě hradu pak IV. z Dražic, který hrad rozšířil a založil v Dražicích také farní kostel (před století byl hrad vypálen. Z roku 1599 je zápis, jenž mluví již o pustém hradu Dražice. Keramika z tohoto hradu byla získána v roce 1940 výzkumem a je z vrstvy náležející středověké úrovni podlaží. Je uložena v Archeologickém ústavu ČSAV v Praze. Nalezenou keramiku lze rozděliti do tří skupin: I. šedé silnostěnné zlomky, síla střepu 6-g mm; 2. šedé a šedočerné tenkostěnné zlomky, zdobené i nezdobené; 3· žlutavé zlomky červeně malované. Silnostěnné zlomky náležejí velkým hrncům (4), tenkostěnné menším hrnkům (6), džbánku ( r) a žlutavé zlomky hrnkům (g), mísám (2) a džbánku (1). Hmota: Silnostěnné zlomky jsou silně zrnité, tvrdě vypálené. Tenkostěnné nádoby jsou z jemně vyplavené kompaktní hlíny, mají světle šedý lom, jsou tvrdě vypálené. Žlutavé zlomky jsou z jemně zrnité hlíny tvrdě vypálené. Jádro střepu je světle šedé. Na silnostěnných střepech jsou patrné stopy modelování rukou a obtáčení. Tenkostěnná keramika byla vyrobena na rychle rotujícím hrnčířském kruhu. Okraje hrnků jsou ovalené (10), vodorovně vytažené (3), okruží (4); profily mis jsou vodorovně vytažené (4); jeden okraj džbánku má profil ovalený, jeden má okraj v podobě okruží. Výzdoba: Silnostěnné zlomky jsou ozdobeny vpichy, vlrůvými vrypy a vodorovnými rýhami. Tenkostěnné zlomky zdobí ornament tlačený radýlkem: vodorovné rýhy a různé vpichy (3), větévka (4), drobné kroužky (2). Žlutavá tenkostěnná keramika je červeně malovaná: vodorovná linka nebo svazek linek (6), vlnovka (3), půlobloučky (1), kapky (3). Zdali byl hrad Dražice obydlen už ve 13. století, zůstává otázkou. Ojedinělé zlomky silnostěnné keramiky šedohnědé barvy jsou proti tenkostěnné šedé a žlutavé keramice velmi archaického charakteru. Jejich výskyt ve stejné vrstvě s ostatními tenkostěnnými zlomky by naznačoval dlouhé dožívání obtáčené keramiky. pokračoval biskup Jan r. 1340). Počátkem 15.

HELFENBURK U VODI\TAN, OKRES STRAKONICE Hrad2 byl založen bratřími!Petrem, Joštem, Oldřichem a Janem z Rožmberka roku 1355· Roku 1357 byl dostavěn. Po roce 1592 pustne. Petr prodává pustý zámek Helfenburk městu Prachaticům. Keramika byla získána sběrem. Zlomky jsou uloženy v AÚ v Praze. Jsou to ·okraje hrnků, mis, džbánů a kahanů. Jeden zlomek hrnce je silnostěnný (g mm), ostatní jsou tenkostěnné. Hmota: kompaktní dobře vyplavená hlína, zvonivě vypálená. Barva: šedočerná, lom světle šedý. 1 A. SEDLÁČEK, Úplný rrústopisný slovník království českého II, str. 1 65; Hrady, zámky a tvrze č~ské X r8g4, str. 236; V. MENCL, Biskup Jan IV. z Dražic v dějinách české architektury, Umění XIII rg4r , str. 3· 2 A. SEDLÁČEK, op. cit., str. 212; Hrady . . . VII, r8go, str. 84.

OkraJe hrnků jsou ovalené (s), vodorovně vytažené (3), zlomky mis mají okraj vodorovně vytažený (2), zlomky džbánkO. mají okraj svisle vytažený, odsazený žebírkem (3). Výzdoba je většinou provedena radýlkem a tvoří ji ornament geometrický: obdélníky, mřížka , půlobloučky, vypíchaná vlnovka. Vodorovné rýhy jsou na 4 zlomcích. Protože hrad zanikl koncem 16. století, jsou nálezy z časového rozmezí zhruba 200 let.

HRAD KARLŠTEJN, OKRES BEROUN Hrad byl založen I o. června I 348 císařem Karlem IV 8 • Hlavní palác hradu zůstal po smrti Karlově neobydlen. Hra d se dostal do rukou mnoha majitelů, ale velmi chátral. Až v Ig. století se přistoupilo k radikální obnově, která velmi puristicky zasáhla do organismu hradu. Přitom byl zasypán palácový sklep, který byl teprve nedávno zase vyčištěn. Při té příležitosti se našlo několik keramických památek ze středověkého období hradu. Jsou to jednoduché hrnky šedé a hnědavé barvy (3), torso hrnku bez okraje (x), několik zlomků z tenkostěnných hrnků (s), jeden celý džbán s válcovým hrdlem a s baňatým tělem černošedé barvy, j eden okraj džbánu podobného tvaru, okraj černošedého poháru a okraj hnědého loštického poháru. Zlomek ucha hnědošedé barvy. Ucho je rozděleno svislou plastickou páskou, modelovanou otisky prstů. Tři torsa plochých poklic s vytaženým terčovým knoflíkem, šedohnědé barvy. Okraje hrnků jsou ovalené (4), vodorovně vytažené zaoblené ( I), okruží ( I ). Džbány a černošedý pohár mají okraje přímé, odsazené žebírkem, loštický pohár má okraj v podobě dvakrát prožlabeného okružL Výzdoba spočívá ve vodorovných rýhách na hrdle hrnků a na plášti poklic, v geometrickém ornamentu štíhlé obdélníky se střídají s křížkem (4), větévka ( r), řada obdélníků lemovaná klikatkou nebo půlobloučky (2), vypíchané vlnovky (r). Hmota je dobře vyplavená, jemně ostřená, tvrdě vypálená. Všechny nádoby jsou vytočeny na rychlém hrnčířském kruhu. . Kromě nádobí se našly ve sklepě zlomky komorových kachlů (8) :jsou vesměs hnědočervené barvy, přední stěnu zdobí reliéfní dekorace: stylisovaný drak v kruhovém orámování; český lev ve znaku; sv. Jiří v boji s drakem; rytíř na koni připraven k turnaji, u hlavy koně stojí zbrojnoš; zachované kachle jsou velké Ig,s X I9,5 cm, zadní stěna je poškozena. Keramika z Karlštejna je datovatelná po roce I 348. KOZÍHRÁDEK,OKRESTÁBOR O tomto hradě nevíme, kým byl založen.4 Před rokem I370nenío něm žádné zmínky. Roku I377 se připomíná Vlček z Kozího. Dějiny hradu, proslavené pobytem Mistra Jana Husí, odmlčují se po roce I437 a před rokem I446, kdy byl hrad pravděpodobně koupi připojen k Táboru a opuštěn. Roku I 542 se připomíná jako pustý. Výzkum Kozího Hrádku provedl Jos. Švehla. Nálezy jsou uloženy v museu v Táboře. Jejich typologický rozbor provedla K. Reichertová. Kromě zlomků je to větší soubor hrnců (I 5), džbánů ( 6), pohárů (5), mis (4), poklic (7). Hmota: velké zásobnicové nádoby, vyrobené ze zrnité hlíny, jsou většinou šedohnědé barvy, tvrdě vypálené. Tenkostěnná keramika je šedá, šedohnědá a terakotová. Hlínajejemně vyplavená a zvonivě vypálená. A. SEDLÁČEK, Hrady VI 1889, str. 40 n; V. DvoŘÁKOVÁ-D. MENCLOvÁ, Karlštejn , Praha I965. A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze české IV I885, I43; J. ŠVEHLA, Zpráva o vykopávání ve zříceninách Kozího, I899 (výroční zpráva měst. musea v Tábo1e); Zpráva o výzkumu v roce I900 (výroční zpráva měst. musea v Táboře 1901); Kozí Hrádek, Jiho český kraj I910; Co bylonasmetištinaKozfmhradě? (výroční zpráva měst. musea v Táboře 19 I I) ; Kozí Hrádek kdy zašel? Jihočeský kraj I 9 I I; Nádoby s nápisy z Ústí Sezimova a Kozího hrádku, Časopis Spol. přátel starožitností 191 I; Pátrání v mohylách skalických, prozkoumání studně na K ozím (výroční zpráva měst. musea v Táboře I9I3); O Kozí Hrádek , Jiskra I9I 3; Kozí hrad po vykopání, Jiskra 1914; Kozí Hrádek, otisk z Osvěty I9I4; Kozí Hrádek, Jihočcský kraj I91 5; Kozí Hrádek (nákladem učitel. jednoty Komenský v Táboře I920; Kozí Hrádek. České slovo, příloha Setba I, I92I; Na Kozím Hrádku, čítanka "Krajem Táborů", 1922; Kdy zašel Kozí Hrádek? Jihočeský sborník histor. xgrg; VI. DENKSTEIN, Archeologický výzkum husitských lokalit, ČNM CXX I95I , r 10; D . MENCLOVÁ, Kozí Hrádek, státní hrad a památky husitského kraj e. Publikace St. pam. správy. K.. REICHERTOVÁ1 Archeol. stucl. materiály III 1965. 3

4

r68

1

3

• 5

Obr. 49· Zlomky

tenkostěnných hrnků

( r -7), ucha (8). Hrad Dražice.

•

Obr. 50. Zlomky velkých

hrnců.

Hrad Dražice.

7

8

Q Obr. 51. Zlomky tenkostěnných hrnku (1, 3, 4,

s,

6), poháru (2, 8), uch (7). Hrad K arlštejn. I7I

11

Obr. 5 2. Okraje a

výdutě hrnků.

Hrad

Okoř.

OkraJe hrnků jsou ovalené v různých variacích (g), vodorovně vytažené zaoblené nebo hraněné (g), okruží ( 7); džbány mají okraj svisle vytažený (6), v podobě okruží (I), přímý (I); poháry mají okraj svisle vytažený (2), přímý (3); mísy mají okraj vodorovně vytažený (3), přímý (x). Dna nádob jsou bez podsýpky a se stopami po odříznutí. Výzdoba: samostatná vlnovka (2),'vlnovka s jiným ornamentem (2), vodorovné rýhy (s), vodorovné rýhy s jiným ornamentem (3), ornament tlačený radýlkem: nepravidelné čtyřúhelníky a mnohoťthelníky (g), obměny trojúhelníků a čtyřúhelníků (4), různé křížky (5), klikatka (3), půlobloučky (2), kolečka (4), korunka (x), gotická písmena (g), plastické pásy (6) . Keramika z Kozího Hrádku je důležitá pro své tvarové bohatstvf i pro krátké trvání hradu (200 let). LIPNICE U HAVLÍČKOVA BRODU, OKRES HAVL. BROD Za prvního historicky zjištěného majitele tohoto hradu lze považovati Raimunda z Lichtenburka z mocného severočeského rodu Ronovců. 5 Jeho purkrabí sena hradě připomíná v roce 13I9. Po roce I 648 hrad pus tl, roku 1 86g vyhořel. _ Keramika_je uložena v hradním museu přímo na hradě. Jsou to většinou nálezy z hradního příkopu a z_rumišť ve vlastním hradu. V této práci uvádím zlomky, získané sondou v hradním příkopu. Je uložena v AÚ v Praze. Jsou to zlomky hrnků (I 7), mis (2), džbánku (I). Hmota:-jemně zrnitá, dobře vyplavená, tvrdě vypálená. Barva: hrnky jsou většinou šedočerné, dva zlomky jsou šedé, až žlutošedé, s zlomků je potaženo tuhým pláštěm při světle šedém lomu. Zlomky mis jsou šedé, ~lomek džbánu je tuhovaný. Keramika je pracována na dokonalém rychlém hrnčířském kruhu, což potvrzuje stejná síla stěn a jemné vodorovné rýhy. Okraje hrnků jsou ovalené (7), vodorovně vytažené (s), okruží (3), okraje mis jsou vodorovně vytažené (2), džbán má okraj přímý. · Výzdob_a: vodorovné rýh y (4), obdélníky a kosodélníky (3), větévka (3), půlobloučky (I), vypíchaná vlnovka (I), plastická lišta (I). _ Uvedená keramika představuje jen zlomek lipnických nálezů. Je však důležitá proto, že byla získána sondou na dně hradního příkopu, tudíž z jeho pravděpodobné středověké úrovně. Největší počet nálezů tvoří šedočerné nádobí zdoben{ geometrickým ornamentem. HRAD OKOŘ U TUCHOMĚŘIC, OKRES PRAHA-ZÁPAD První zprávy jsou z poloviny I 4· století. Hrad existoval až do 18. století. Po roce I 773 zůstal a pustl.6 V poslední době začalo se s asanací hradu. Při odklízení rumišť se našly zlomky keramiky. Jsou to okraje šedých hrnků (4) s vodorovně vytaženým zaobleným profilem. Zdobí j e geometrický ornament: kosodélníky lemované půlobloučky ( 2), kosodélníky lemované vypíchanými vlnovkami (I). K šedé keramice patří ještě okraj džbánu, profilovaný vodorovnými žlábky a odsazený plasticky členěným žebírkem, tuhovaný zlomek výdutě, zdobený dvěma plastickými pásy svisle vrubovanými zářezy. _ Hmota je jemně zrnitá, kompaktní, tvrdě vypálená. Lom je světle šedý. Výroba je na rychlém kruhu. _ Vedle šedé keramiky-se našly v téže vrstvě zlomky žlutočervených hrnků s tenkými stěnami, jeden zlomek výdutě a jeden zlomek mísy. Hrnky mají okraj vodorovně ovalený (2), vytažený, odsazený žebírkem. Mísa má masívní vodorovný okraj, zdobený drobnými tlačenými nepravidelnými kosočtverci. Výduť zdobí také drobné nepravidelné mnohoúhelníky. Geometrický ornament zastupují kosodélníky (I). Hmota je kompaktní, jemně vyplavená, tvrdě vypálená. Lom má slabé našeplé jádro, jinak je červenohnědý. Výroba rovněž na rychlém kruhu. · Keramika z O koře je datovatelná do I 5. století, neboť se našla při asanaci budov patřících až výstavbě I s. století. opuštěn

6 A. SEDLÁČEK, op. cit., pozn. I, str. sg6; Hrady ... XII Igoo, 63. 6 A. SEDLÁČEK, op. cit., pozn. I, str. 662; Hra9-y . , . VIII I8gi, 229.

173

7

Obr. 53· Okraje hrnků (1 -4), mis (5, 7), džbánu (6) . Hrad Lipnice.

174

3 ··

6

Obr. 54· Okrajové zlomky

hrnků.

Hrad Orlík.

175

Wfllu!f/JIIII!Ifflii!J 4

Obr. 55· Okrajové zlomky hrnků. Hrad Orlík.

...

Obr. 56. Okrajové zlomky a výdutě hrnků. Hrad Orlík u Humpolce.

177

3

7

oo~ooooooooooooooooooooooooooo o ooo

•

8

Obr. 57· Okrajové z lomky a dna

hrnků.

Hrad Orlík.

4

3

oo

04 0 0

0.:,0

oo ~o.aoOoooooooo Oooooo o o~ooooo

ll)•o~oooo•oooo •• o

• o o

oof)oooooooo~

fi'OOOOO()ooooo. ooo • • o 4 60> oó ()().44460 oo•~oooo•oo•ooooooo ood oo00660006bO~

oo•.ooc>oooo•o•o.ooooooo• ooooo•oo oooooooo ooooooooooooo~o~oooooooooooooooooo~

00 oooo o

o o 000 0()000 I>() I> I) ooo o o o 00 004000001>000000

oooo4 oo oooooqoooo6400oo~ooooooooooooooooooooo~oooo

o4~ooooeoooooooooooooooooooooooooooooooo~oooooo

ooooo ooo~o oo o o o o -o o o o ooooo oooooo ooooo ooooooo 00 ooo~:> oooooooooooo OOOCDOOOOO.OOOO.OO.OOOOOOOOO

o

o0000()00000000000000000

5

Obr. 58. Okrajové zlomky polévaných nádob a džbán. Hrad Orlík.

179

4

2

6

8

Obr. 59· Keramika z hradu Orlíka u Humpolce.

r8o

2

4

Obr. 6o. Keramika z hradu Orlíka u Humpolce.

r8r

J

~ 8 ~

11

Obr. 6r. Okrajové zlomky hrnků. H rad Potštejn u Zinkov. ! 82

~ 13

ORL!K U HUMPOLCE, OKRES PELHŘIMOV Hrad Orlík postavil mezi lety 1385- I 4I6Jindřich z Dubé. V roce I 385 připomíná se v městečku Humpolci purkrabí. Majitelé se střídají, až r. 1496 za Trčky z Lipy je hrad př!pojen k Lipnici a od té doby pustne. Po roce r6ox zůstává hrad úplně opuštěn. 1 Keramika z Orlíku byla získána při odklizování hradních rumišť. J e uložena v museu v Humpolci a v AÚ v Praze. Jsou to většinou zlomky různých nádob: velké zásobní hrnce ( 12), menší tenkostěnné hrnky (53), mísy (15), džbány (7), poháry (4), kahany (2) a poklice (3). Dle zpracování lze keramiku rozděliti do 3 skupin: r. Hrubé silnostěnné zlomky šedohnědé barvy, síla střepu až 3 mm. 2. Tenkostěnné šedé a šedočerné zlomky, síla střepu g-6 mm. 3· Terakotové a polévané zlomky tenkostěnné, síla střepu 3 mm. Hrubé silnostěnné zlomky patří velkým zásobním hrncům, šedé, šedočerné a terakotové zlomky patří menším hrnkům, mísám, džbánům a pohárům. Hmota hrubých silnostěnných zlomků je zrnitá, pórovitá, ale tvrdě vypálená šedohnědé barvy. Tenkostěnná keramika je vyrobena z kompaktní, j emně vyplavené hlíny, lom má světle šedý, je tvrdě zvonivě vypálená. Povrch černošedých zlomků je leskle tuhovaný. Okraje hrnků jsou různě o valené (34), méně vodorovně vytažené ( 18), modelované jako okružf (8), nebo jen přímo zaoblené (1). Jeden uvnitř polévaný hrnek má okraj svislý, odsazený žebírkem (Vs). Okraje džbánků a póhárů mají okraje přím6 zaoblené (7). Okraje mis jsou ovalené (4), vodorovně vytažené (8), přímo zaoblené (x). Výzdoba hrnků, džbánků, póhárů a mis je většinou tlačená radýlkem a tvóří ji rytá vlnovka (x), vodorovné rýhy (14), vlnovka z drobných vpichů (2), větévka (14), obdélníky, kosodélníky, čtverce (r o), nepravidelná kolečka (5), půlobloučky (4) a gotická písmena (3). Vzácnější je p~astická výzdoba: plastická vlnovka ( 2), otisky prstu ( 1), vrubořez ( r) . Připustíme-li, že hrad byl obydlen kolem roku 1400 a opuštěn kolem roku 16oo, spadají nalezené keramické památky opět do časového rozpětí 200 let. Největší počet nálezů patří šedé a šedočerné keramice, zdobené geometrickým ornamentem.

POTSTEJN U ZINKOV, OKRES PLZEŇ-JIH V letech II6o- II 65 připomíná se jako královský popravce na Staré Plzni Drslav. 8 Jeho syn Oldřich (I I 76- I I92) psal se již ze Žinkova. Měl dva syny, Oldřicha a Protivu. Protiva ( 1183- 1219) zůstal na Zinkově, kde stávala pravděpodobně tvrz. Měl dva syny, Protivu ze ZinkovaaPůtu z Křimic. Půta postavil mezi lety I 252 - 1259 hrad nad Zinkovem a dal mu jméno Potštejn. Ale už roku 1287 připomíná se nový Potštejn na Hradecku, kam se Pracek, potomek Půty Křimického, přestěhoval. Od roku 1396 připomíná se Bavor ze Zinkova. Hrad byl však tehdy již opuštěn. Kolem roku I525 připomíná se zde již les. · Sondou v hradním příkopu byla získána keramika, která vykazuje stejnorodé znaky technologické a typologické. J sou to většinou zlomky hrnců (52), miskovitých kahanů (6), poklic (2), zlomek páskového ucha (1), zlomky dna (4). Hrnky byly vejčitého tvaru s esovitě prohnutými stěnami. Profilace j ejich okraje je různě zaoblená nebo broušená. J ediný zlomek má okraj v podobě okružL Hmota: jemně zrnitá, s nepatrnými zrníčky slídy, dobře vypálená. Barva: převážně hnědošedá. Dna: jeden zlomek má viditelný znak: čtvrcený kruh, ostatní zlomky jsou lemovány převislou hranou. , Výzdoba: je umístěna v horní třetině nádoby. Kapkovité vpichy (3), nepravidelná vlnovka (4), pravidelná vlnovka lemovaná vodorovnými rýhami (5), spirálové rýhy (4), geometrický ornament (2). Uvedené zlomky keramiky představuji jen nepatrnou část dalších možných nálezů na Potštejně, který pro své nedlouhé trvání představuje důležitý objekt rg. století. Proto má tamějši keramika význam pro zachycerú vývoje středověké keramiky po polovině I 3· století.

7 8

A. A.

SEDLÁČEK, SEDLÁČEK,

op. cit., pozn. I, str. 300; Hrady .. . XII 1900, 175. op. cit., pozn. 1, str. 721; Hrady ... IX 1893, 241.

1

2

4

5

7

12

13

Obr. 62. Výdutě hrnků (r - 12), část dna (r3) . Hrad Potštejn u Žinkov.

184

6

5

~8

7

~10 Obr. 63. Okrajové zlomky

hrnků:

Hrad

Radyně.

2

3

5

8

\\I'

\\\•\\ \

Obr. 64. Okrajové zlomky hrnků ( 1 - 6, 9- r o) a mís ( 7- 8). Hrad Radyně.

r86

\' '

"'''''''' '

'"'" •

RADYNĚ U PLZNĚ, OKRES PLZE~

Hrad Radyni založíl Karel IV., 9 o němž kronikář Beneš z Weitmilevypravuje, žekdyžseroku 1358 vracel do Čech, na různých místech stavěl hrady, v nichž usazoval purkrabí s posádkou, aby udržovali pořádek v kraji. Nejprve se hrad jmenoval Karlskron a stál už nejspíše v roce 136I, neboť tehdy slevuje Karel městečku Plzenci na poplatdch a odůvodňuje to tím, že obyvatelé vystavěním hradu na hoře Radyni ztratili část pastvin. V roce I362 připomíná se první purkrabí Zdislav Chlup. Hrad vystřídal pak několik držitelů. Roku 1528 vyhořel a roku I558 připomíná se jako pustý. Keramika byla získána v hradním příkopu a při odklízení rumišť ve vlastním hradě. Uvedené zlomky jsou uloženy v AÚ v Praze. Zachycujeme zde nádobí: hnědošedé (3), modrošedé (18), s vnitřní polevou (8). Většinou jsou to zlomky hrnků (20), mis (4) a talířů (4). Hmota: jemně vyplavená hlína, dobře vypálená. Zlomky mají tenké, stejnoměrně silné stěny, jemně vodorovně rýhované, což dokládá výrobu na rychlém hrnčířském kruhu. Okraje hrnků jsou většinou ovalené v několika variantách, tři zlomky mají okraj v podobě okružL Okraje mis jsou vodorovně vytažené - dva zlomky, jeden zlomek má okraj ovalený a jeden jako okružL ·1 Výzdoba: Keramika je zdobena vodorovnými rýhami (7), geometrickým ornamentem tlačeným radýlkem (g), plastickým modelováním, otisky prstů (2). Připustíme-li existenci hradu od poloviny 14. století do poloviny I6. století, patří nalezené zlomky do časového rozmezí 200 let. Důležité je zjištění, že všechny zlomky jsou vyrobeny na rychlém nožním hrnčířském kruhu. Většinou patří modrošedému zboží zdobenému geometrickým ornamentem. Oj ediněle se objevují polévané talíře. ŠELMBERK U MLADÉ VOŽICE, OKRES TÁBOR Hrad Šelmberk se připomíná před r. 1318.10 Bydlilo se v něm do počátku 17. století (před r. r62g). Keramika byla získána sběrem. Jsou to zlomky nádob, na nichž se projevuje dvojí výrobní technika: I. zlomek dna nádoby se stopami podsýpky se znakem tří soustředných kruhů a křížkem. Malá miska s mírně prohnutými stěnami, vyrobená lepením a obtáčením. Na dně má znak: kruh se šachovnici. Barva je hnědošedá. Hmota: jemně zrnitá, tvrdě vypálená. 2. Zlomky hrnků tenkostěnné (6), šedé barvy. Okraje jsou ovalené (3), vodorovně vytažené hraněné ( 2), okruží (I). Zlomky tří páskových uch. Dva z nich jsou zdobeny otisky prstů. Zlomek mísy ve tvaru komolého kužele. Na těle má jednu plastickou lištu, modelovanou nepravidelnými ďubkami. Zlomek mušlovitého kahanu šedé barvy. Jedna půlkulová poklice s vodorovným okrajem a s terčovým knoflíkem. Hmota je jemně vyplavená, tvrdě vypálená. Všechny nádoby jsou tvarovány na rychlém hrnčíř­ ském kruhu. Výzdoba: ornament z geometrických obrazců tlačených radýlkem: větévka (2), vodorovné rýhy (1) a gotická písmena (I) . Uvedená keramika je důležitá proto, že se zde kromě šedé keramiky, zdobené geometrickým ornamentem a vytočené na rychlém kruhu, objevuje ještě ručně lepená a obtáčená keramika, patřící svým charakterem do 13. století. Je dokladem doznívání tohoto druhu keramiky ještě na počátku I 4· století, kdy byl hrad. pravděpodobně už_obýván. TOČNfK U HOŘOVIC, OKRES BEROUN

Hrad Točník byl založen králem Václavem IVY a obýván, jak dosvědčují listy psané králem na

dostavěn

11 TÝŽ, op. cit., pozn. 1, str. 753; 10 A. SEDLÁČEK, op. cit., pozn. 1 , 11 Týž, op. cit., pozn. 1, str. 88g;

někdy hradě

kolem roku 1400. Roku 1409 byljiž a datované tímto rokem.

Hrady ... XIII 1905, str. 66. str. 68o; Hrady IV 188s, 219. Hrady ... VI x88g, str. 140.

•

6

Obr. 65. Okraj ové zlomky

188

hrnců.

Hrad

Točník.

2

3

;

'

10

Obr. 66. Okrajové zlomky

hrnců.

Hrad

Točník.

1

3 ,.\

)) 6

7

Obr. 67. Okrajové zlomky

hrnců.

Hrad

Točník.

3

9

8

7

\) Obr. 68. Okrajové zlomky

hrnců I, 2 ,

3, 4 polévané.

H~ad Točník.

6

Obr. 69. Okrajové zlomky

hrnců.

Hrad

Točník.

3

4

7

Obr. 70. Okrajové zlomky mís ( 1 -4, 6, 9- IO) a hrnků (5, 7, 8) Hrad Točník.

193

3

C)) 7 8

11

· 13

. 14

---Obr. 7I. Okrajové zlomky a výdutě hrnců. Hrad Valdek.

·194

1.5

Keramika byla získána ze spodní vrstvy smetiště před přízemím hlavního paláce, kde bývala hradní kuchyň. Ze šlo o smetiště, dokládají četné nálezy zvířecích kostí. Typické vzorky keramiky • ze smetiště uvádím v této práci. Jsou uloženy v Aú~ Praze. Podle zpracování lze rozděliti tuto keramiku do tří skupin: r. šedé, šedočerné zlomky, 2. terakotové zlomky, 3· polévané zlomky. Jsou to většinou okraje hrnků (63), mis (9), talíř (I) a džbánek (I). Hmota je většinou dobře vyplavená, tvrdě vypálená. Šedé a šedočerné zlomky mají světlý šedý lom, terakotové zlomky mají lom hnědavý a hnědočervený. Všechny nádoby byly vyrobeny na rychlém hrnčířském kruhu. Okraje hrnků byly většinou různě ovalené (34), vodorovně vytažené (I9), okruží (9), misky měly okraj ovalený (3), vodorovně vytažený (6), džbánek měl okraj ovalený. Výzdoba na šedých i terakotových zlomcích byla většinou geometrická: rytá vlnovka ( I ), jedna vodorovná rýha nebo svazek rýh (26), kosodélníky (8), drobné čtyřúhelníky (5), složité trojúhelníky (I), plastická lišta (I), matná vyhlazená kresba na tuhovaném povrchu ( I) . Poleva: hnědočervená uvnitř nádoby ( 2), vně i uvnitř (I), žlutozelená uvnitř nádoby (I). Hrad Točník byl obýván po roce I400. Spodní vrstva smetiště s uvedenými zlomky keramiky by měla náležeti této nejstarší době.

HRAD VALDEK U HOŘOVIC, OKRES ~-BEROUN Roku I263 se připomíná Oldřich Zajic jako držitel a pravděpodobný zakladatel hradu. 12 Byl královským číšníkem a purkrabím na Lokti, později purkrabím pražského hradu. Do počátku I 6. století jmenuje se několik majitelů. Roku I 623 byl prodán "zámek v lese pustý Valdek řečený" s jinými statky Maří Slavatové z Valdsteina, na Lomnici a Tuři. Od té doby pustl. Keramika z hradu byla získána sběrem. Jsou to většinou zlomky hrnků. Větší bezuché~ilnostěnné hrnce hnědošedé barvy s okrajem vykloněným a zaobleným (2), modelovaným jako okruží (2), nezdobené. Tenkostěnné hrnky šedohnědé barvy s vodorovně vytaženým zaobleným nebo hraněným okrajem (4). Na výduti jemné vodorovné rýhy. Zlomky výdutě (5) jsou zdobeny drobnými kosodélníky. Dva zlomky ze džbánů. Jeden okraj je svisle vytažený, odsazený žebírkem. Na výduti je svazek vodorovných rýh. Druhý zlomek je ze žlutého džbánku, jehož výduť je v podobě lidského obličeje s plasticky vyznačeným špičatým nosem a kulatými zornicemi oči. Nad očima je pruh červeného malování: svislé krátké tahy, lemované dvěma vodorovnými linkami. Všechny zlomky jsou vytočeny na rychlém hrnčířském kruhu a tvrdě vypáleny, i když větší silnostěnné hrnce připomínají tvary I3. století. O~tatní keramiku lú datovati na rozhraní I4. - I5. století. Nejzajímavější je zlomek džbánu s maskou obličeje a s červeným malováním, který je v českých nálezech zatím ojedinělý. TVRZ MARTINICE U VOTIC, OKRES BENEŠOV Nejstarší historická zpráva o Martinicích je vlastně podpis nejvyššího sudího zemského Boleslava z Ředhoště z roku I 252, který se psal z Ředhoště, ze Smečna a Martinic. 13 Držel tedy tento Boleslav martinickou tvrz, ves i kostel, které předtím založil nějaký Martin. Později se připomínají Boleslavovi potomci, kteří provádějí různé právní úpravy vzhledem k martinickým statkům. Jmenují se faráři a patroni kostela. Tyto zprávy jsou obšírnější ve druhé polovině I4. století. Ještě počátkem I5. století připomínají se držitelé tvrze, ale roku 1549 zápis, obnovený v nových zemských deskách, mluví už o prodeji pusté tvrze 'a vsi Martinic s kostelním podacím Janovi st. z Říčan a na Janovicích. Archeologický výzkum probíhal roku I95I a I954· Kromě stavební podoby patřící dvěma obdobím zachytil středověké keramické památky, nalézané v různých úrovních navážky nad tvrzištěm i v příkopu. I. Je to především keramika z nejspodnější vrstvy tvrziště, ležící už na rostlé skále. Patří sem bezuchý hrnec vejčitého tvaru, zdobený vlnovkou lemovanou vodorovnými linkami. Byl přikryt 12 13

Týž, op. cit., pozn. 1, str. 935, Hrady ... VI 1889, 169. K. REICHERTOVÁ, Výzkum tvrze v Martinicích u Votic, AR 1952 IV, str. 407 n; AR 1955, str. 209 n; A. SEDLÁČEK, op. cit. pozn. I, str. s89.

195

miskovitou poklid s prohnutým pláštěm a s plochým terčovitým ukončením. Na dně hrnce a terči poklice je reliéfní znak : mezikruží s vepsaným čtvercem, který byl dělen křížkem. Do stejné vrstvy patřÍ 'cca 63 zlomků silnostěnných nádob vyrobených stej ným způsobem j ako hrnec, totiž lepením a obtáčením. Jsou to většinou zlomky bezuchých větších hrnců, několik zlomků miskovitých poklic, j eden zlomek válcového poháru, na j ehož dně je opět reliéfní znak: dělené kolo. Znaky na terčích poklic i na dnech j sou také v podobě různě členěných kruhů : kruh s vepsaným křížem, kruh s rozděleným mezikružím. Hmota: zrnitá poréznf hlína, vypálená do hnědošedých odstínů. Výzdoba: nejčastější je vlnice, spirálové rýhy, kapkoví té vpichy. Okraje: zakončují vykloněné hrdlo nádob zaoblením, hraněním nebo stříškou. Keramika ze spálené vrstvy, v níž byl groš Karla IV. Jednouchý šedohnědý hrnek (v. 8 cm, o 8 cm, d. 4 cm), okraj ovalený, pod hrdlem vodorovné rýhy. K ahan mušlovitý, černošedý, okraj zaoblený, protažený v hubičku (v. 3 cm , průměr okraje ro cm, dna 4,5 cm), dva zlomky z jiných kahanů stejného tvaru. Zlomky tenkostěnných hrnků šedé a šedohnědé barvy, sila stěny 3-5 mm; okraje jsou většinou ovalené, více nebo méně plynulé nebo podseknuté (I I ), ve tvaru okruží (5). Z ostatního nádobí se objevil v této vrstvě zlomek leskle tuhovaného poháru s přímým hraněným okrajem a výdutí zdobenou tlačenými kosočtverci (r), dírkované dno dršláku (I ), zadní strana hnědošedého komorového kachle (I), šedohnědé zlomky poklic s terčo­ vým knoflíkem (2), zesílený okraj šedé mísy (r) . Výzdoba: Vodorovná linka nebo více linek (g), geom etrický ornament z různých prvků: elipsy nebo kroužky (2), různé obměny čtyřúhelníků a mnohoúhelníků (3), vypích ané vlnovky ( r) , lišta ( r). Všechny uvedené zlomky z této vrstvy jsou vyrobeny na rychlém hrnčířském kruhu. 2.

3· Keramika ze zásypu nad spálenou vrstvou uvnitř tvrze. Jsou to opět většinou zlomky hrnků a džbánů šedé a šedohnědé barvy a tenkých stěn (r4o). Okraje jsou ovalené (8), modelované otisky prstů (2), nebo šikmými zářezy ( r), ovalené silně podseknuté (30) nebo plynulé (3 1), vodorovně vytažené zaoblené nebo hraněné (r3), stříškové (8), okruží (28). Zlomky silnostěnných hrnců šedé barvy mají okraj e většinou ovalené (6), džbány přímé (3) . Zlomky poklic mají prohnutý pláš ť, vodorovný okraj a terčový knoflík ( r o). Z tmavošedého poháru se zachovala jen část výduti, bohatě zdobená šupinatým rytým vzorem. Z kah anu a menší mísy zůstal jen okraj s hubičkou. Výzdoba : Geometrický dekor, tlačený radýlkem kombinuje známé motivy kosočtverců, kosodélníků a lichoběžníků (5), šestiúhelníků a pětiúhelníků (3), koleček (8) , klikatky a vlnovky (3), křížků (2), větévky ( r) šupin ( I), vodorovných linek ( I 7). Zachované čelní části komorových kachlů měly bohatou ornamentiku i figurální náměty. Časté byly zlomky s bohatou náboženskou tematikou (Narození, Ukřižování, Madona s děckem), začleně­ nou do rámce gotické arkády, často členěné fi.álami {I3). Gotické vimperky (8), okenní růžice (6) objevuj í se také jako samostatný, převážně lineárně vykreslený motiv. Lovecký výjev s lidskou postavou, psem, ptákem a stylisovaným stromem je rozptýlený na několika úlomcích (I 7). Objevuje se také rytíř s kopím a štítem, rozděleným křížem. Nároží některých fragmentů je olemováno cimbuřím s vloženými štítky a rosetkami (3), nebo pletencovou římsou (2). Stylisace ptačích křídel (7), rostlinných úponků (4), lilie (4) rozšiřuje ornamentální škálu martinických kachlů . Vzácný je svatojiřský motiv (3), štíty se znaky: orlice (2), osmidílná hvězda (I) . Asi I8 fragmentů j e potaženo šedou slídovou engobou. Několik fragmentů (22) zachovalo j en náznaky výše uvedených dekoračních námětů . Keramika z této vrstvy pat~í většinou I 5· století. Ve vrchní vrstvě humusu, překrývající rumiště s uvedenou keramikou, byl trojník Leopolda I. s datem I697· TVRZ SEMON I CE U JAROM~ŘE, OKRES NÁC HOD V Semonicích stála tvrz, jejíž majitelé byli patrony kostela, který se poprvé připomíná k roku 357.1' Starší výzkum tvrziště, prováděný v roce r8g5, objevil základy stavby a soubor kovových před­ mětů a 6 nádob datovaných spolu nalezenou mincí, pražským grošem Václava II. Nálezy jsou uloženy v historickém depositáři Nár. musea. 1

1'

A. SEDLÁČEK, op. cit., pozn.

I,

str. 796; Z. DROBNÁ, Skromné řemeslo, Český lid 40/1953, str. 78.

Keramiku představuje láhev a bezuché hrnce žlutočervené a hnědočervené barvy. Nádoby jsou vytáčeny na pomalém kruhu. Hrnky mají silně prohnuté hrdlo, okraj rozevřený, zaoblený nebo v podobě okružL Na výduti je ovíjí mělké šroubovité linky nebo žlábky. Na dně mají znak: kříž v kruhu. Keramika ze Semonic představuje soubor nádob, datovatelný do konce 13. a do počátku

14. století. TVRZ ZRÚBEK, OKRES PŘÍBRAM Tvrz byla postavena koncem 14. století, když Rožmberkové koupí získali panství sedlčanské. 15 Měla chránit mocenské a hospodářské zájmy držitelů. Poslední purkrabí Heřman z Kuřího se připomíná r. 1416. Kolem roku 1420 byl Zrůbek patrně opuštěn a zbořen. V pozdějších archívních pramenech se mluví jen o vsi a tvrz se uvádí toliko jako "pusté zdi, jež slovou Zrůbek" . Archeologický výzkum, provedený v roce 1953,. zachytil kromě stavební podoby tvrze zlomky keramiky patřící do přelomu 14. a 15. století. Jsou to vesměs okraje hnědočervených a šedočerných hrnků, mis, džbánků a poklic, ale i zlomky hnědožlutých hrnků a pánví uvnitř polévaných olovnatou polevou zelené, žlutozelené a červenohnědé barvy. Kromě zlomků nádob našly se také zlomky hnědavých kachlů. Okraje hrnků jsou různě ovalené, vodorovně vytažené, .zaoblené nebo hraněné, modelované jako okružL -Výzdoba je většinou geometrická tlačená kolečkem: šachovnice, gotická písmena, obdélníky, kosočtverce, trojúhelníky v různých kombinacích, plastické otisky prstů. Výzdoba je v pásech pod hrdlem nebo na větší části výduti. Plastické otisky vroubí ucha hrnků. Hmota je dobře vyplavená, tvrdě vypálená; výroba je na rychlém hrnčířském kruhů. Keramika ze Zrůbku je důležitá proto, že tvrz neměla dlouhé trvání a že byla získána systematickým archeologickým výzkumem. TVRZ ZVfROTICE, OKRE_S PŘÍBRAM První zmínka o vsi Zvíroticích je z roku 1322, kdy byla darována Janem Lucemburským jeho dvořanu Heřmanovi z Miličína. 16 Během 14. století získali Zvírotice Rožmberkové. V letech 1369 až 1384 připomíná se Hroch ze Zvěrotic, purkrabí rožmberský, patrně na tvrzi ve Zvíroticích. Pokud se týká samé tvrze, není přesných zpráv ani o jejím založení, ani o jejím zániku. Archeologický výzkum v roce 1953 zjistil, že tvrz byla založena nejspíše ve druhé polovině 14. století, kdy ves přešla do majetku Rožmberků. V roce 1412 není již o tvrzi písemných zpráv. Ve všech odkrytých objektech tvrziště i v destrukci v příkopu našly se zlomky keramiky, která technickými i typologickými znaky patří jedinému období. Výjimkou je zlomek silnostěnné nádoby červenavé barvy, hrubšího materiálu, zdobený plochou vlnicí, lemovanou několikerými vodorovnými žlábky, který dokládá starší osídlení místa. Ostatní keramika je tenkostěnná, šedá, tuhovaná, zdobená geometrickým dekorem, provedeným pomocí kolečka: větévky, gotická písmena, vroubky, lichoběžníky, tečky v různých kombinacích. Je umístěna vesměs pod hrdlem, někdy po celém těle nádoby. Ojediněle se objevuje vlnice a vodorovné

rýhování. Okraje jsou ovalené, modelované jako okruží nebo

stříška, vodorovně

vytažené zaoblené nebo

hraněné.

Hmota je dobře vyplavená, jemně zrnitá, povrch je zdrsnělý, černošedé barvy, někdy s kovovým nádechem. Tvrdé vypálení, výroba na rychlém kruhu. Vedle tenkostěnné keramiky jsou v nálezech také zlomky hmotných tuhových zásobnic. Mají přímý, dovnitř zbytněný hraněný okraj, vně zdobený žebírkem a mělkými žlábky, někdy otiskem šňůry.

Keramika náleží do konce 14. a do počátku 15. století. Potvrzuje to také nález dvou pokladů mincí. Jeden obsahoval husitské haléře z doby kolem r. 1450, druhý drobné mince německé míšeňské měny z 20. let 1 5· století. 15

16

K. SLEPIČKA, Výzkum tvrze Zrůbku u Sedlčan, nálezová zpt:áva AÚ, čj. 3042/51, 655/54· A. HEJNA, Výzkum tvrze ve Zvíroticích, nálezová zprávq. AU, čj. 3387/57·

197

•

,. -5

6

~ ~

10

~ 11V

9

8

12

._ 7

13

~ 14

15

16

21 18 Obr. 72. Okrajové zlomky hrnků (r, 2), zlomky uch (3,

Tvrz

Zrůbek.

19

20

s, 6), část poklice (4) a zlomky výdutí (8 -

r2r).

..B. Kláštery PRAHA z, NA FRANTIŠKU, KLÁŠTER BLAH. ANEŽKY, OKRES PRAHA Při

asanaci kláštera se provádí archeologický výzkum, 17 zvláště na dvorku před bývalým kostelem sv. Františka, k.terý byl vysvěcen r. 1234. Část dvorka podél západního pručelí kostela byla prozkoumána až na náplavové vrstvy, na nichž leží hlinito-písčitá sídlištní vrstva, nasycená zlomky keramiky. Do této vrstvy jsou zapuštěny základy kostela a kostrové pohřby, které respektují západní pručelí kostela. Keramika je ve zlomcích (cca 320 kusu). Většinou jde o větší a s~ředně velké bezuché hrnce hnědošedé barvy s okrajem modelovaným jako stříška nebo okruží. Objevuje se však i jednoduchý vytažený okraj hraněný nebo zaoblený. Na několika nalezených dnech hrnku byly stopy podsýpky a na dvou dnech byl znak: čtvrcené mezikruží, kruh s křižem. Mezi zlomky jsou ojedinělé okraje tuhových zásobnic se silnými stěnami. Okraj je dovnitř zbytnělý a hraněný. Hmota: hrubozrnná ,ostřená hlína, oxydačně vypálená do šedohnědých, až červenavých tónů. Jádro střepu zůstává někdy šedé. Výroba j e provedena lepením a obtáčením. Výzdoba: hrnce jsou nezdobené nebo je na výduti obtáčejí nepravidelně husté spirálové rýhy. Objevuje se také vlnovka a kapkovité vpichy. Severozápadní nároží dvora bylo rovněž vypracováno mimo náplavovou vrstvu. Pod barokními základy domku, který stál na východní straně dvora, byla vrstva odpadu, skládající se ze zlomku keramiky a zvířecích kostí. Pod touto vrstvou byly teprve kostrové pohřby, ležící opět na hlinito-písčitém podloží. Mezi zlomky keramiky (cca 450 kusů) byl nalezen jeton - početní mince, datovatelná do let 1557-1558. Toto datum se shoduje s příchodem nových držitelu kláštera - dominikánu - v roce 1556, neboť po husitských válkách zůstal klášter opuštěn. Keramika z uvedené vrstvy je velmi rozmanitá. Převládají hnědavé, žlutavé a červenavé hrnky, uvnitř polévané olovnatou polevou hnědou, zelenou a žlutou. Objevují se t~é hojné zlomky z pánví na nožkách, rovněž uvnitř polévané. Zlomky poklic jsou hnědočervené barvy, většinou ploché s terčo­ vým vytaženým knoflíkem. M ezi zlomky j e také berounská keramika hnědě polévaná se zeleným a žlutobílým malováním. Výzdoba: hrnky jsou na vnější režné straně zdobeny ještě geometrickým ornamentem, který je tlačen kolečkem. Převládají vypíchané vlnovky a husté řady čtyřúhelníku pokrývající větší část výdutě. Okraje hrnku jsou většinou ovalené nebo modelované j ako mělká okruží. Pánve mají okraje přímé, zaoblené. Hmota je j emně vyplavená kompaktní hlína, tvrdě vypálená. Výroba je na rychlém hrnčířském kruhu. ' Keramika z kláštera, získaná archeologickým výzkumem, je duležitá pro datování keramiky z první poloviny 13. století i pro datování keramiky ze r6. století.

VELfZ, KAT. OBEC KUBLOV, OK-RES BEROUN Z listiny Přemysla Ot. I. ze 17. z. 1205 je jasné, že vrch Velíz patřil ostrovským benediktinum a že tam stála kaple, jejíž "strážníci" podléhali ostrovskému opatovi. Z druhé historické zprávy je patrné, že r. 1250 stál na Velízu kostel i ostatní církevní stavby, o nichž pozdější historické záznamy mluví jako o klášteře. Za krále Václava IV. za husitských bouří byl kostel vypálen a budovy kolem něho rozbořeny (kolem I 420). Archeologický výzkum na Velízu částečně zjistil rozsah středověkého zastavění, jehož centrem byl jednolodní kostel, obklopený na jižní a západní straně budovami kláštera.18 V obdélném jižním stavení, zachovaném v obvodovém zdivu, byla pod vrstvou rumiště popelovitá vrstva podlaží, obsahující zlomky keramiky datovatelné před r. 1420. 17 I. BoRKOVSKÝ, Klášter blah. Anežky Přemyslovny v Praze, ČSPS 1955, 6~, 24-35; AR VIII/ 1956, J;tr. 191 n. K. REICHERTOvÁ, Výzkum dvcrka pře·d býv. kostelem s. Frant., AR XIX, r g67, 525 n. 18 .;K,. R!'19HER'fOVÁ, viz kapitolu "D~tová,ní", pozn. !)2.

1 99

g

8

10

12

13

Obr. 73· Okrajové zlomky a výdutě hrnců. Praha, klášter blahoslavené Anežky, předklášterní osídlení. 200

/

3

Obr. 74· Okrajové zlomky z poloviny I 6. století.

hrnců

(1 -8) a poklice (g) . Praha, klášter blahoslavené Anežky, vrstva

20 1

3

9

... '_..

·~- ~

~~-.r!~~· "·;{_··~

~· ·

-.. ......

-.

.

:~ ~:

.... -,

1>:f' _.~

..

·~-

I

r L

Kachel. Kachel. Stove - tile. Brno. 40!

XCVII.

1

2 Kachle. Kacheln. Stove- ti les. 402

1, 2

3

Hrad M elice; 3 Brno.

XCVI ll.

1

3

2

4

6 Kachle. Kachcln. Stove- tiles.

I -

6 Brno.

XCIX.

1

2 Kachle. Kachcln. Stove - tíl es.

I

Kralice ;

2

3

hrad Sovinec; 3 hrad Cvilín.

c.

1

2

Kachle. Kachcln. Stove- ti les.

1

J cvíčko;

2

3

Litovel; 3 hrad Me.lice.

CI.

D laždice. Flicsen. Paving - tiles. Hrad Rokštýn.

Cll.

Dlaždice. Fliesen.

Paving - tiles~

Hrad Rokšt)rn.

Z usammenfassung

Das

einleitende Kapitel der Arbeit "Mittelalterliche Keramik in Bohmen und Mahren" weist auf die Bedeutung der historischen Archaologie hin, deren eine Teilaufgabe im Studium der mittelalterlichen Keramik beruht. Die Aufgabe dieses Studiums liegt darin, auf Grund von typologischer und chronologischer Verarbeitung des bish er bekann ten Fundmaterials ein festes morphologisches und historisches Gerilst zu bilden, worauf sich das Datieren weiterer Funde stiltzen konnte. Dabei kommt es auf die W ahl der richtigen M ethode zwecks Beschaffung von datierbarem Material an. Am vorteilhaftesten sind die durch archaologische Forschungen gewonnenen Funde, wo auch deren stratigraphische Lagerung erfaBt ist. Einstweilen gibt es nicht viele solcher Forschungen, demgegeniiber a ber steht verschiedenerorts eine Menge von Funden zur Verfiigung, deren Entstehung und U ntergang mit historischen N achrichten belegt ist, es fehlt jedoch die stratigraphische D okumentation. Dieses Material ist jedoch trotzdem so w ichtig, daB mit ihm bei der Analyse und Anordnung der rlfittelalterlichen Keramik gerechnet werden muB, gerade so wie mit d en Funden von GefaBen, welche Schatze von Miinzen bergen. Aus diesem Material festere Stiitzpunkte filr die Typologie und Chronologie der mittelalterlichen Keramik herauszukonstruieren ist nur durch gegenseitiges Vergleichen der Funde moglich . Um die Struktur d er mittelalterlichen Keramik kennenzulernen, ist es notwendig, die Entwicklung der Keramik der vorangegangenen J ahrhunderte zu verfolgen. Ein weiteres Kapitel dieser Arbeit befaBt sich daher mít einer Ůbersicht der tschechoslowakischen und auslandischen Literatur, die die Keramik vom friihen Mittelalter an in groBeren monographischen Arbeiten als auch in kleineren Abhandlungen verfolgt. Dieses K apitel wird von einer Ubersich,t d er ar chaologischen Forschungen erganzt, die in d en letztenJahren d ie Erkenntnisse in der mittelalterlichen K eramik bereichert haben. 1 AuBer chronologischen und typologíschen Fragen verfolgt diese Arbeit die gesellschaftliche und wirtschaftliche Stellung der mittelalterlichen Topfer von der Zeit a n, da diese Stellung noch eng mít d er landwirtschaftlichen Produktion bis zu d er Zeit verbunden war, da sie sich von d er Landwirtschaft dauernd getrenn t hatte und in das Stadium der zunftmaBigen Erzeugung iibergegangen war. Zeitlich bedeutet das die Epoche vom I I. bis z um 16. J h . 2 l m I I. und I 2. Jh. lernen wir die gesellschaftliche Stellung d er Topfer nur in groben Umrissen kennen, auf Grund eines Mosaikbildes von sparlichen historischen Quellen, die manchmal mit archaologischen Forschungen erganzt sind. Die altesten schriftlichen Nachrichten erwahnen die Topfer a uf kirchlichen Gi.itern und es ist sehr wahrscheinlich, daB auch fúr die weltlichen Feudalherren Fachtopfer gearbeitet haben. Daneben jedoch konnte auch noch die hausliche Erzeugung bestehen, wie sich auch gleichzeitig die handwerkliche Erzeugung entwickeln konnte. D ie Vervollkommnung der Produktionsmittel war durch eine groBere Spezialisierung der Arbeit bedingt, die sich auf dem Gebiet von Bohmen und Mahren bereits seit dem g. Jh. entwickelt und sich einerseits durch groBere Gruppen von archaologischen Funden geauBert hatte ( Blučiner Typ. Zabrušaner Typ), andererseits in der Entwicklung von D ienerschaftssiedlungen, die nach dem dort ausgeiibten Handwerk benannt wurden. Die kirchlichen Orden, Kolonisten und der s.ich aufschwingende Handel wirkten gemeinsam als Endglied eines langfristigen Vorganges, der eine 1 Sielie " Dosavadní stav bádání o středověké keramice", Anm. I - go (Die bisherigen Forschungen Uber mittelalterliche K eramik). 2 Siehe "Hospodářské a sociální postavení hrnčíře" (Die wirtschaftliche und soziale Stellung des Topfers) . Anm. 1-59.

Angelegenheit der gesellschaftlichen Entwicklung ganz Mirteleuropas ist. lm r4. Jahrhundert erscheinen haufiger Nachrich.ten· uber die Topfer in verschiedenen Stadten. Sie zahlten gr613tenteils zur Kategorie der unteren Bevolkerungsschichten. Die Zahl der Zunftor:ganisationen wuchs im Verlauf des 15. Jh. und Ende des 1 5· Jh. entstehen sogen. Landeszunfte. Das dritte Kapitel behandelt den Erzeugu ngsprozess, fur den drei Grundfaktoren notwendig sind, der Lehm, 3 die Topferscheibe unci der O fen. Die Topfer verwendeten groí3tenteils Lehm aus der nahen Umgebung. Fur uns ist das Beweismaterial irn Brunner Stadtrecht wichtig, wonach der Lehm als Gemeindegut betrachtet wurde. Solern sich aber die Lagerstiitte auf herrschaftlichem Besitz befand, konnten die Topfer den Lehm nicht nach eigenem Gutdunken verwenden und namentlich aus dem I 6 . .Jh. gibt es cine Reihe von Belegen daflir, daf3 sic den Lehm bezahlen•mu13ten. Der Lehm muf3te mít verschiedenen Zusatzen (Quarzsand, Glirnmer, Graphit, Pottasche u. a. ) gut vermischt werden, um dehnbar und formungsfahig zu sein. Mit der Frage der Topferscheibe4 befa13te sich cine Reihe von Forschern. Die Topferscheibe bildet fur den Topfer das Hauptinstrument fur die Erzeugung und die Einfuhrung der schnellen fu13betriebenen Topferscheibe bedeutete cine Veranderung der Topfererzeugung und eine betrachtliche Erhohung des handwerklichen Niveaus der keramischéri Erzeugnisse. Die gesarnte mitteÍalterliche Keramik in Bohmen und l\1ahren wurde mít der Topferscheibe und zwar teils mít der handbetriebenen, teils mit der schnellen Topferscheibe mít Fuf3antrieb erzeugt. Fúr die Bohmische Keramik des r 3· Jh. gilt die Ansicht K . Černohorskýs, der bei einem Groí3teil der Funde die Erzeugung durch Kleben und Drehen auf der Scheibe zugesteht. D as bezeugt die ungleiche Starke der Wande, manchmal auch schwache Anzeichen von K leben, das nichteinmal durch das Drehen des Gefaf3es vollig beseitigt wurde. Die Keramik der zweiten Halfte des T 4· und 1 5· Jh. wurde bereits a uf der Fuf3scheibe erzeugt. Die auf der Topferscheibe geformten Gefa13e lief3 man gut trocknen, worauf der letzte Prozef3, das Ausbrennen im Topferofen folgte. Schlecht ausgebrannte Waren d'u rften n icht auf den Markten verkauft werden. Die altere Lítcratur bietet nur sparliche Erwahnungen liber das Aussehen der Topferofen, 5 erst neuere archaologísche Forschungen haben íhr Aussehen erfaf3t. Es sínd dies vor allem einraumige Ofen aus Střelná, Znojmo, Mstěnice und Brnó", die eine d er Hauptformen der mittelalterlichen Topferbfen darstcllen. Auf3erdem gab es auch bereits schwinde'nde Typen des alteren zweiraumígen Ofens (Kroměříž, Želechovice). · Das vierte Kapítel handelt von der Typologie der mittelalterlichen K eramik. 6 Sic geht von den Formen d er Gefaf3e von Burgstatten aus, die auch in d er alteren Phase der mittelalterlichen Keramik als eine der zwei Hauptstromungen erscheinen. Die zweite Richtung der mittelalterlichen Keramik ergibt sich aus der steigenden Verbreitung der fortschrittlichen Arbeitstechnik, die sich in den aufbh.ihenden Stadten durchsetzt und zur "1\i[anufakturerzeugung, welche im r 5· Jh. ihren Hohepunkt crreicht, fúhrt. In der mittelalterlichen Keramik iiberwiegen Vorratsgefai3~, der eiformige und faf3formige Topf, die Flasche, die Schússel unci der Deckel. lm r 3· Jh. erscheinť zusatzlich der Henkeltopf, der Becher und der Krug. Bei den Funden des r4 . und I 5· Jh. unterscheiden wir die Kúchenkeramik (Topfe, Schússeln, Krúge, Becher, Kannen, Pfannen, Dreifú13e, Teller, Deckel, Stopsel), die Ofenbaukeramik (Ofenkacheln, Rauchabzugskanale, Gewolbewalzen und Topfe), die Baukeramik (Ziegel, Fliesen, Hohl- und Dachziegel und andere Bauelemente), die technische Keramik, zu der wir auf3er Tiegeln, Leuchten, Retorten, Wasserleitungsrohren, \Virteln, auch Vorratsgefa13e wegen ihrer besonderen Erzeugung ur1d Verwendung zahlen konnen. Eine besondere Gruppe bildet clie darstellende Keramik (kleine Plastiken, Spielsachen, Sparhuchsen, zoomorphe Akmanilia). Gegenstand unserer Arbeit ist die Kúchenkeramik und nur am Rande berúhren vvir die úbrigen keramischen Erzeugnisse. Bei d en Gefafkn unterscheiden wir den Boclen, die Ausbauchung , den Henkel, den Hals mít verschieden profiliertem Rand. Die Gefaf3e teilen wir ihrer Funktion nach ein, wobei wir uns bemúhen die Terminologie ihrer Beschreibung zu prazisieren, besonders bei der Profilierung des Randes, die wir in dreí Elementargruppen teilen, die beilaufig auch der zeitlichen Einteilung entsprechen. Die

Siehc Siehe r. Siehe 6 Siehe 410

"Výrobní proces" (Der Produktionsprozess), Anm. r - 8. dtto, Anm. 9 - 43· dtto, Anm. 44- 70. " Typologie", Anm. 1- 38.

Rander der erste1Í Gruppc (P) bilden mit d em ragenden Hals eine Einheit und schliel3en ihn mit einer Abrundung, Abkantung oder Schwellung ab, d ie manchm al ein Sims, Dach oder cine Krause bilden. Die zweite Gruppe bilden u mgebogene Rander (0 ), waagrecht ausgezogene (V), senkrech t gezogene (Vs) und diverse Krausen (K ), d ie am H als des Gefal3es etwas wie cine L eiste bilden, oder einen mehr oder minder durch Einschneiden, U mbiegen oder Abkanten charakteristischen Kragen hilden. Die dritte Gruppe bilden lineare R and er, die zwar auch die obenangefuhrten Rander der zweiten Gruppe beinhalten, die jedoch n icht mehr so besond ers geformt sind, sondern eher durch die Anwendung von horizontalen Rillen und diinnen Reliefrippen linearzeichnerisch geschmiickt sind. Die Ausschmiickung 7 lal3t sich entsprechend der technischen Ausfiihrung ein teilen, in Verzierungen, die mít cinem H olzstabchen, einem K amm oder Knochen ausgefiihrt, mit einem Zahnrad chen oder H olzklotzchen eingegraben wurde, wozu a uch die a uf dem Boden angebrachten Marken gehoren, 8 die jedoch nicht nur die Funktion einer Verzierung hatten. D ie OberHache der Gefal3e pflegt auch bcmalt oder mít plastischen Streifen und Erhohungen verziert zu sein. Die Oberflache d er spatmittelalterlichen Gefal3e ist ausnahmsweise teihveise oder ganz mit bleihaltigen G lasu ren brauner, griiner u nd gelber Schattierungen i.ibergossen. D as nachste Kapitel behandelt die Datierung der mittelalterlichen Keramik.u Die einzelnen Funde sind dem Siedlungscharaktcr entsprechend gereiht (Bur·gen, Festungen, Klóster, Stadte, Landansiedlungen), um so die geseUschaftliche Differenzierung zu erfassen, sofern sie an diesen D enkmalern wahrnehmbar ist. Eine bedeutend c Hilfe fiir das Datieren der K eramik sind die Miinzfunde, ob sie nun in den Gefal3en selbst d eponiert sind oder sich in einer Schichte gemeinsam mit der K eramik befinden. Trotz aU der Bedcutung, die den Gefal3en mit Mi.inzen zugeschrieben wird, kann doch diese Keramik ebcnso wie die von Grabstattcn stammende Keramik wohl a ls wichtiger Orientierungspunkt verwendet werclen, der j edoch d ie Erkenntnisse der Erforschung von Siedlungen nicht ersetzen kann. In diescr Arbeit verwenden wir d ie durch Mi.inzen datierten Gefal3e, indem wir sie wechselseitig mit keramischen K ollektionen, ob nun a bsolut oder relativ datierbaren, vergleichen und verfolgen. Bei der C harakteristik d er einzelnen Zeitabschnitte beachten wir das l\1aterial, aus welchem die Keramik erzeugt wurde, die H erstellungstechnik, die Ausschmi.ickung und die R andprofilierung. Die T echnologie libte ihren Einflul3 nicht nur auf den Charakter der Gefii.Be aus, sondern a uch a uf die Entwicklung des Tópferhandwerks in Richtung zu einer voU spezialisierten Erzeugung hin. W enn wir die historischen, gesellschaftlichen und stratigraphischen Unterlagen, aus denen wir unsere Erkcnntnisse fúr d as Studium der mittelalterlichen Keramik schopfen, verfolgen, finden wir eine gegenseitige Beziehu ng zwischen diesen K omponenten. Nur durch ihr wechselseitiges Zusammenwirken konnen wir Gruppen od er einzelne D enkmaler, die von mittelalterlichen Tópfern erzeugt wurden, herausglied ern, die eine feste Sti.itze fi.ir ihr Datieren bilden konnen. Die mittelalterliche Keramik geht tcilweise von d er friiher en Tradition aus. Es ist daher notwendig, die Entwicklung der Keramik in der Zeit vom I I . - I 2. J h. z u beachtcn, cla die heimische Tradition die Produktion noch voU beein flul3t. Die bohmischen Funde sind zahlenmii.Big arm. Vorlaufig kennen wir K eramik aus Radomyšl, Bílina, Litoměřice und torsoartige Funde, durch Miinzen datiert. Zur Publikation wird die K eramik aus Kouřím - St. Georg vorbereitet. ln Mahren wurden mehrere Geni.Be mit Mi.inzschatzen (Kelč, Němčice, Blansko, Cizkrajov) und Liebesgaben aus Grabern (Víccmilice, Sady-Spitálky, R atíškovice, Hor. Dunajovice) gefunden, es gibt auch Funde von G efal3en aus Siedlungcn, wo sich in derselben Schichte mit der K era mik auch Denare a us der zweiten H alfte des I I . .Jh. befanden (Roky tná u Mor. Krumlova, Palliardi Burgstiitte, Rudice, Kramolín, Hochgarten bei Věstonice) . Eine wichtige chronologische E inheit stcllt auch der Fund aus der Vorofengrube in Želechovice dar, der ebenfalls durch einen Denar Otto I. des Anmutigen vom Ende des r r. Jh. d atiert ist. Jil T ypologisch sind in den Funden des 11. - I2. Jh. h enkellose Topfe vertreten, Flaschen, Schi.isseln, Kannen u nd VorratsgefaBe; von der technischen Keramik sind es Wirtel. An der mahrischen u nd bóhmischen Keramik dieses Zeitabschnittes kónnen wir v ielfach gemeinsame Kennzeichen feststellen. Vor allem ist es die groBe Variabilitat in d er handwerklichen Ausfuhrung der G efaBe, von denen mauche von sehr praziser Form und handwerklicher Ausfuhrung sind, andere wieder ri.ickstandigen Charakters weisen eine Beziehung zum alteren handvcrfertigten Geschirr auf. Obereinstimmend ist auch die Verarbeitung des Materials, aus dem die Gefa l3e hergestellt wurden. D er Lehm war meist glimmerh iiltig und er enthielt Graphit und kleine Sandkórner. D ie Gefal3e wurden meist durch 7

8 9

Siehe (Výzdoba), "Ausschmi.i.ckung" A nm. g8. Sichc "Znaky" (S tempel), Anm. 1 - 2 7. Siehe " Datování" ("Da tierung" ), Anm. 1 - 1 26. 411

Kleben und Drehcn auf der Handscheibe hergestellt, was auch clie Stem pelmarken am Boden nachweisen. Vereínzelt tritt noch der handgeknetete Topf auf (Vicemilice). Die Keramik des I 3· Jh. zeigt in Bohmen und Mahren die gleichen Eigenschaften. D as Material, aus dem die GefaBe erzeugt wurdcn, enthielt als Zusatz entweder Graphit, Glimmer oder Sand. Grap h it wieder wurcle haufiger in Mahren als in Bóhmen verwenclet (Gebict von Budweis). Die an der K eramik beo!Jachteten Produktionsmerkmale - rauhe Boden mit Spuren von Unterstreu oder mit einer Reliefmarke, Unebcnheit der Oberftache, Spurcn d er Arbeit der Rande des Topfers - zeugen davon, d aB die GefaBe mit Hilfe der handbetriebenen T opferscheibe aus Tonstreifen durch sogen. Aneinanderkleben hergestell t wurden. N ur der Topf aus J edouchov in Bohmen, der in die Siebziger-Jahre des r3. Jh. datiert wird, tragt Spuren vollendeten Dreh ens auf der Topferscheibe; der gerade Boden ist hercits mit Draht abgesch nitten. Auch in unserer Nachbarschaft, auf d em Gebict D eutschlands, in Ú sterreich, Ungarn und in Schlesien war der technologisch e Vorgang bei der Erzeugung von K eramik der g leiche wie bci uns. Auch in der Ausbrennungstechnik waren unsere Topfer ebenfalls auf der Hohe. Das beweisen die Topferofen in Mstčnicc, wo die Keramik bei einer Hitzeintensitat von uber 850 °C ausgebrannt wurde. Diesen Typ von Úfen t reffen wir auch i n \.Vesteuropa an, doch kann die Kenntnis von ihrern Vorhandensein auf unserem Gebiet keinesfalls mít Kolonisation in Verbindung gcbracht werd en. i\uf die Erzeugung von Keramik wirkte vor allem die Veranderung d er Produktionsbeziehungcn als es zur sogen. zweiten Arbeitsteilung gekommen war. Diese Veranderung tritt en masse erst im 14. Jh. bci keramischem Material in Erscheinung. Aus dem keramischen Material des 13. Jh. ist ersichtlich, daB die kleinbetrieblich e Erzeugung d es vorangegangenen J ahrhunderts weiterbestand, und daB der wirtschaftlichc und ZivilisationsprozcB, der die Stadte erfaBt h atte, die keramische Erzeugung nicht wesentlich beeinfluBt hatte. Mit der Technologie hangt auch die Typologie zusammen. Unter den bishcr bekannten Funden des 13. J h. erscheinen auch zwei Arten von T opfen. D ie fur d as 13. Jh. typische Eiform d okumentieren die Funde aus I-Iradec Králové, Martinice, Potštejn bci Žinkov, Nchvízdky, Kolín, Stříbro . In Mahren sind es die Funde aus Mstěnice, Uh. Brod, Blansko, Kudlovice. Eine faBformige Form zeigen die Gefa!3e aus Tábor, Sez. Ústí, Čáslava, Prag (St. Lazarus Kapelle) und aus R oudnice. In M ahren dokumentieren d iesen Topftyp dic Funde in Mstěnice, Blansko, Zlechov, Smilovo hradisko und Kudlovice. Manche GefaBe, namentlich die aus den Topferofcn in Mstčnice stammenden, sine! bauchiger. D er Topf aus Střelice hat eine fast kugelformige ~orm. Einen neuen Typ stellt im I 3· Jh. das H enkeltopfchen dar. In Bohmen dokumentieren ihn die Funde in Písek, Jedouchov, in M ahren die Funde von Brunn, Smilovo hradisko und Mstěnicc . Die Flaschenform bleibt erhalten, daneben aber erscheint der K rug (Bohru. Budweis, Líšnice bei Olomouc). Die aus Bohm. Budweis stammend e Kann ~ mít AusguB ist kein ncuer Typ, sie knupft an die Erzeugung von Geschirr dieser Art aus dem vorangegangenen Jahrhundert an. Aus dem I 3 · Jh. sine! auch Lampchen (Funzen ) nachgewicsen (Burg Sternberg bei Telč, č . Budějovice - Bohm. Budweis). Die Schusseln aus d em 13. Jh. sind teils niedrig mit eingezogenem Rand (Č. Budějovice, Smilovo hradisko) oder haben Tellerform (Smilovo hradisko), teils sine! es tiefere, ausladende, cckige Schusseln nach Váňas Aufgliederung Typ IIIa 1,:2 (Mstěnice), teils weisen sic cine schwach konische Form auf, die die haufigste Form der mittelalterlichen Schusseln ist (Mstěnice) . lm 13. Jh. treten auch T opfdeckel auf, die die Form eincr Glocke haben oder die einer Oachen Schlissel mít knopfartigem Griff (Mstěnice, Č. Budějovice, Martinice, Týn n. Vltavou usw.). Das technologische und typologische Uberdauern der Burgstattenkeramik auBert sich auch in der Art der Ausschmuckung, meist spiralenformige Riefelung, Wellenlinicn, Ritzungen und in der Profilierung d es R andes. Die Motive der Burgstatten-Ornamenti.erung kommen besonders in d er ersten H alfte des 13. Jh. zur Geltung, wahrend gegen E nde dieses J ahrhunderts d as D ekor ruhiger wird und sich auf cine eingeritzte Linie oder zarte Rillen am Umfang beschrankt. Ein neues Schmuckelement ergibt d .ie Anwendung des Zahnradchens, m it d essen Hilfe es moglich ist in die weiche Masse der noch n ich t ausgebrannten GefaBe verschiedene O rnamente einzudrucken. Diese Art d er Ausschmuckung ist bereits in der ersten H a lfte des r 3· Jh. in Mahren in der Siedlu ng Kudlovice belegt und in Bohmen auf d er Burg Poštejn bei 2inkov, sowie in Podmisky bei Časlava, d esgleichen auch in Brunn a uf e.inem durch Brakteate ebenfalls in die zweite H alfte des r 3· J h. d atierten GefaB. Ein weiteres charakteristisches Ausschmi.ickungsmittel der mittelalterlichen K eramik ist d as Remalen, das Auftragen von roter F arbe auf Keramik aus vveiBlichem Ton, der in hellgelbe Schattierungcn ausgebran nt wurde. Einstweilen sind nur d rei Fundorte dieser K eramik bekannt: H radištko !Jei Davle und Dřetovice in Bohmen, Smilovo hradisko in Mahren. AuBer der rotbemalten K eramik finden wir auf der Burgstatte Smilovo hradisko auch einige Bruchsti.icke aus feingeschlemmtem u n d a uf der I nnenseite glasiertem T on. 412

Bereits im einleitenden Teil zur Charakteristik der Keramik des I 3· Jh. wurden die Stempelmarken erwahnt, die wir auf den GefaBboden vorfinden. Neben diesen Markenzeichen findet man im I 3· Jh. a uch eingravierte Stempelmarken, wie sie in Mstěnice nachgewiesen wurden, oder mit besonderen Typenklótzchen eingepragte Stempel, wie sie in Krašovice, č. Budějovice, in Mahrcn z. B. in Dobelice festgestellt wurden. Die Typen der bisher fi.ir das I 3· Jh. in Bóhmen und Mahren nachgewiesenen GefaBe sind fur die mittelalterliche K eramik M itteleuropas charakteristisch und unterscheiden sich markant von den kugelfórmigen sogen. Bombentópfen Nord- und Westeuropas. Die Keramik des I4. Jh. prasentiert sich uns mít einigen, meist durch Mi.inzen datierten Funden von GefáBen. Es sind dies henkellose Tópfe (Vrbčany, Běstovice, Okrouhlice, Olomouc, Kyjov, Bynina, Mikulov), Tópfe mit einem H enkel (Malinné bei Hlinsko, Mikulov), Becher (Chvalkovice beiJaroměř, Mikulov) und Bruchsti.icke eines sogen. Lošticer Bechers (Tovačov, Dolany bei O lomouc). Flaschen mit Mi.inzen kennen wir aus Prag - K arlsplatz, Okrouhlice, Kri.ige aus H odonín und aus der Siedlungsschichte uber der eingesti.irzten Apside der Templerkirche, von den Forschungen in der St. Annen Kirche in Prag 1. Diese K eramik ergánzen Funde aus Burgen, die im Verlauf des I4. Jh. gegri.indct wurden und Funde, die in Tópferwcrkstátten gemacht wurden ( Kroměříž) . Von der Keramik des I 3· Jh. ]