Právní překlad v teorii a praxi: nový občanský zákoník 9788024628516, 9788024628523, 8024628511

Citation preview

PRÁVNÍ PŘEKLAD V TEORII A PRAXI NOVÝ OBČANSKÝ ZÁKONÍK

MARTA CHROMÁ KA R OL INUM

Právní překlad v teorii a praxi Nový občanský zákoník Marta Chromá

Recenzovali: prof. JUDr. PhDr. Michal Tomášek, DrSc. JUDr. ThDr. Květoslav Tomáš Krejčí, Ph.D. Vydala Univerzita Karlova v Praze, Nakladatelství Karolinum Redakce Petra Bílková Obálka a grafická úprava Jan Šerých Sazba DTP Nakladatelství Karolinum Vydání první © Univerzita Karlova v Praze, 2014 © Marta Chromá, 2014 ISBN 978-80-246-2851-6 ISBN 978-80-246-2852-3 (pdf)

Tato práce vznikla v rámci programu rozvoje vědních oblastí na Univerzitě Karlově PRVOUK – P06 Veřejné právo v kontextu europeizace a globalizace.

Univerzita Karlova v Praze Nakladatelství Karolinum 2014 http://www.cupress.cuni.cz

obsah Předmluva –––– 7 Úvod –––– 9 1. obecná východiska překládání právních textů ––––11 1.1 Nástin obecných teorií překladu –––– 14 1.2 Sémiotika právního překladu –––– 20 1.2.1 Právní překlad jako komunikace –––– 22 1.2.2 Právní překlad jako proces –––– 28 1.2.3 Překladatel –––– 33 1.2.4 Překlad jako interpretace –––– 37 1.2.4.1 Sémantická interpretace –––– 39 1.2.4.2 Právní interpretace –––– 43 1.2.4.3 Pojmová analýza –––– 46 2. 2.1 2.2

překládání právních předpisů ––––51 Právnělingvistická východiska pro překlad českých zákonů do angličtiny –––– 53 2.1.1 Projekt překladu nové české civilní legislativy do angličtiny –––– 57 2.1.2 Lingvistická východiska –––– 58 2.1.3 Metodologie překladu –––– 62 Analýza některých gramatických jevů –––– 68 2.2.1 Modální slovesa v ustanovení zákona –––– 68 2.2.2 Genderová neutrálnost –––– 74 2.2.3 Vyjádření právních domněnek a fikcí –––– 79 2.2.4 Spojka spíše než –––– 85

3. 3.1 3.2 3.3 3.4 3.5

občanský zákoník –––– 89 Systematika nového občanského zákoníku –––– 90 Obecná část –––– 95 Rodinné právo –––– 127 Absolutní majetková práva –––– 146 Relativní majetková práva –––– 185

závěr –––– 235 bibliografie –––– 239 summary –––– 245 jmenný rejstřík –––– 249 věcný rejstřík –––– 251 rejstřík anglických termínů –––– 259



7

předmluva Historie výuky právního překladu v České republice začala před osmnácti lety, kdy se na Právnické fakultě Univerzity Karlovy konal první ročník dvousemestrálního doplňkového studia pro překladatele právních textů. Smyslem studia bylo a je překladatele seznámit se základy českého práva, a posílit tak jejich překladatelskou právní gramotnost; překladatelské dovednosti se pak mohou tříbit ve čtyřech jazycích, které jsou nejčastějšími pracovními jazyky překladatelů, tj. angličtině, němčině, francouzštině a ruštině. Za tu dobu prošly studiem stovky překladatelů; také učitelé – jak právníci, tak lingvisté – prošli zásadním vývojem. Pro právníky je zpětná vazba od překladatelů čili lingvistů, zásadní v tom, že si daleko více než při výuce studentů práv uvědomují, jak důležité je obsahově jasně, významově jednoznačně a syntakticky přehledně formulovat právní pravidla a vykládat právní normy. Vyučující právnických cizích jazyků nejenže si prohloubili své právnělingvistické znalosti a osvojili si základy právní komparace, které předávají účastníkům studia, ale v průběhu těch osmnácti let vydali překladové právnické slovníky pro angličtinu, němčinu, francouzštinu a italštinu a učebnice vedle těchto jazyků také pro právnickou ruštinu a španělštinu. Ve 21. století dochází globálně k intenzivnímu rozvoji všech disciplín, které s překladem právních textů souvisí, zejména právní lingvistiky, srovnávací právní lingvistiky a překladové právnické lexikografie; tato publikace je drobným příspěvkem k rozvoji teorie právního překladu v České republice a pomůckou pro překladatele, kteří do angličtiny překládají texty s tematikou občanského práva a zejména texty související s novým občanským zákoníkem. Ráda bych touto cestou poděkovala všem, kdo mi svou pomocí a vstřícností umožnili tuto práci napsat. Zejména bych chtěla poděkovat recenzentu JUDr. ThDr. Květoslavu Tomáši Krejčímu, Ph.D., za cenné připomínky a kritické komentáře, které mi poskytl jako český právník a anglický solicitor a které jsem se snažila do textu promítnout. Druhému recenzentovi prof. JUDr. PhDr. Michalu Tomáškovi, DrSc., děkuji za koncepční rady a nápady. Poděkování stejně jako ve všech mých předchozích publikacích i zde patří kolegům právníkům z oborových kateder Právnické fakulty UK JUDr. Ondřeji Frintovi, Ph.D., a JUDr. Petru Kotábovi a řediteli legislativního odboru

8

Senátu PČR JUDr. Milanu Eberlemu, kteří trpělivě odpovídali a odpovídají na mé četné a nikdy nekončící dotazy týkající se českého práva a české právní terminologie. Seanu Davidsonovi a Andrewovi Fisherovi děkuji za to, že mi pomohli zachovat lingvistickou správnost angličtiny při zachování právního smyslu přeložených termínů a ustanovení. Svým kolegyním PhDr. Haně Slavíčkové a Mgr. Vlaďce Kvasničkové děkuji za přečtení celého textu, dceři Martině za formální úpravu bibliografických údajů a synovi Janovi za pomoc s českou lingvistickou terminologií. A samozřejmě děkuji stovkám účastníků překladatelských kurzů (překladatelů a právníků) organizovaných PFUK, Komorou soudních tlumočníků ČR nebo Justiční akademií, protože bez jejich zájmu a zpětné vazby by tato publikace nevznikla. Autorka bude vděčna za jakékoliv připomínky, rady a náměty. Praha, září 2014 Marta Chromá PhDr. Marta Chromá, Ph.D. katedra jazyků PF UK nám. Curieových 7, 116 40 Praha 1



9

úvod Překlad právních norem z jednoho jazyka do druhého je a vždy bude velkou výzvou pro překladatele právních textů bez ohledu na to, jak je výchozí právní systém filozoficky a kulturně blízký či vzdálený cílovému právnímu systému a jak typologicky odlišné či příbuzné jsou výchozí a cílový jazyk. Právo je obvykle řazeno mezi společenskovědní obory. Na rozdíl od ostatních disciplín v této kategorii, jejichž uplatnění není nijak výrazně lokálně vázáno, je právo jako systém norem determinováno historií, kulturou, společenským vývojem a významným způsobem také jazykem území, na němž konkrétní právní systém vznikl, kde se rozvíjel a pro které platí. Přes veškeré tendence k europeizaci, internacionalizaci či přímo globalizaci je právo stále ještě svou podstatou disciplína lokální a jeho interpretace je zcela závislá na společenském a právnělingvistickém kontextu daného geografického a lingvistického prostoru. Přirozený jazyk, který je též determinován historií, kulturou a společenským vývojem území, kde se tento jazyk majoritně používá k dorozumění, má z právního hlediska v zásadě dvojí funkci. Primárně je vnímán jako komunikační prostředek mezi těmi, kdo právní pravidla a normy formulují, a těmi, jimž jsou tato pravidla a normy adresovány. Nicméně je třeba mít na paměti, že jazyk jako základní nástroj komunikace nejen odráží kognitivní procesy, ale také je stimuluje. K tomu, aby jazyk sloužil efektivní komunikaci mezi zákonodárcem a adresáty právních norem, je zapotřebí, aby to byl jazyk srozumitelný, jasný, významově čistý, tedy aby interpretace smyslu norem (v jejich celku i jednotlivostech) byla taková, jakou zákonodárce zamýšlel. Dokáže-li text zákona jako celku a jeho jednotlivých ustanovení smysluplně interpretovat primární adresát (tj. přirozený uživatel jazyka, v němž je norma napsána), je velmi pravděpodobné, že se (zkušený) překladatel nedopustí fatálních chyb při převodu právní informace do jiného jazyka. Schopnost překladatele adekvátně interpretovat výchozí právnický text a porozumět mu je klíčová v celém procesu překládání, jak se pokusíme vysvětlit v první kapitole. Tato publikace, jejímž hlavním cílem je nastínit základní přístupy k překládání českých právních norem do angličtiny z pohledu teorie a jejich aplikace v praxi, je roz-

10

dělena do tří kapitol. První popisuje základní aspekty překladu právního textu z jednoho jazyka do jiného a soustřeďuje se na jeho teoretická východiska v rámci obecné teorie překladu. Druhá kapitola je rozdělena do dvou oddílů, z nichž první analyzuje východiska pro překládání českých právních norem do angličtiny a druhý se věnuje legislativně technickým aspektům překladu českého zákona do angličtiny. Třetí kapitola je rozčleněna podle částí nového občanského zákoníku do čtyř oddílů – obecná část, rodinné právo, absolutní majetková práva a relativní majetková práva.

I. obecná východiska překládání právních textů

12

Překládání a tlumočení textů s právním obsahem patří do široké kategorie odborného diskursu (professional discourse)1 ve smyslu komunikace v rámci skupiny lidí s ­určitým profesním nebo odborným zaměřením. Tato komunikace je mnohovrstevnatý a složitý proces přenosu a převodu informací primárně determinovaný prostředím, v němž ke komunikaci dochází, jejím účelem a aktéry, jazykovým kódem (nebo kódy) jako nosičem informací, formou a obsahem přenášených informací apod. Překladatel nebo tlumočník do komunikace mezi primárním odesílatelem a primárním příjemcem zasahuje v okamžiku, kdy, zjednodušeně řečeno, odesílatel a příjemce používají odlišné kódy (jazyky). Je nanejvýš pravděpodobné, že překlad coby převod sdělení z jednoho kódu do jiného existoval od samého počátku interakce mezi lidskými bytostmi. První doložené zmínky o překladatelích, resp. tlumočnících v profesionálním diskursu najdeme již v antickém Římě. Každý veřejný činitel měl ve svých službách interpretes, jejichž hlavní funkcí bylo zprostředkovat verbální nebo psanou komunikaci mezi jejich nadřízeným a Řeky, tj. výchozím a cílovým jazykem byla latina, resp. řečtina (Skřejpek 2007, s. 29). Kromě toho existoval v Římské říši zvláštní úřad ab epistulis Graecis, jehož úkolem bylo překládat veškerou korespondenci (tudíž i listiny s právním obsahem) vedenou s řecky mluvící částí impéria (Skřejpek 1991, s. 89). Přestože mezijazykový převod, tj. překládání sdělení z jednoho jazyka do jiného jako více či méně vědomá, zamýšlená a plánovaná činnost existuje staletí, teorie překladu jako akademická a vědecká disciplína se zrodila až ve 20. století. Se zrychlujícím se vývojem všech oblastí života a společnosti v globálním smyslu začínala překladatelská praxe hrát stále významnější roli. Postupně se vytvářely teorie, jež se pokoušely kriticky analyzovat používané překladatelské techniky v různých oblastech překládání (literární překlad, odborný překlad apod.). Cílem bylo vždy najít a vědecky zdůvodnit optimální metodu, pravidla a principy, jež by se měly stát součástí překladatelské praxe a pomohly by identifikovat kvalitu konkrétního překladatelského díla. Není třeba zdůrazňovat, že jednoznačná odpověď na otázku „co je dobrý překlad“ se dosud nena-

1

Srov. Bhatia–Bremner 2014.

I. obecná východiska překládání právních textů

13

šla, i když existovaly a existují nejrůznější pokusy závazně stanovit určitá pravidla, jež mají být při překládání dodržena, čímž by kvalitní překlad vznikl (srov. Malmkjær 2005, s. 5–8). V oblasti překladu právních textů zejména v souvislosti s jeho významem a nezastupitelnou úlohou v rámci Evropské unie se hledají cesty, jak objektivizovat hodnotící hlediska, a zajistit tak odpovídající právnělingvistickou úroveň přeložených textů. Vedle různých kritérií stanovených Evropskou komisí2 se lze setkat i s akademickými analýzami a návrhy řešení.3 Při posuzování kvality právního překladu stojí za zmínku (nikoliv ojedinělý) názor: „The question in legal translation is not which translation is right, but, more modestly, which one is less wrong“ (Kischel 2009, s. 7). Velmi často se při hodnocení překladu v odborné komunikaci zvažuje, do jaké míry překlad jako celek splnil či nesplnil účel, pro který byl pořízen, a očekávání konečného příjemce překladu (kterým v naprosté většině případů není teoretik překladu, ale odborník v problematice, o níž přeložený text pojednává).

2 3

Viz např. „Programme for Quality Management in Translation – 22 quality actions“ z roku 2009 na stránkách European Commission (http://ec.europa.eu/). Srov. Matulewska 2013.

14

1.1 nástin obecných teorií překladu Teoretici překladu přistupovali a přistupují k analýze procesu překládání z různých pohledů a soustředí se na různé aspekty, jimž přisuzují klíčovou roli: prvotní orientace na výchozí text se postupně přesouvá k textu cílovému, čistě lingvistické teorie překladu jsou vytlačovány pragmatickými přístupy a sémiotickým nazíráním na překlad zahrnujícím roli konečného příjemce přeloženého textu při volbě překladatelských postupů. Proces překládání sám o sobě je způsob rozkrývání vztahů mezi jazyky (tj. srovnávací analýza, comparative analysis), nalézání rozdílů (tj. kontrastivní analýza, contrastive analysis), zjišťování kulturních rozdílů mezi prostředím výchozího a cílového jazyka (tj. mezikulturní pragmatika, cross-cultural pragmatics), přičemž všechny postupy mají zásadní vliv na vytvoření cílového textu tak, aby tento text dával smysl konečnému příjemci. Protože teoretické základy překládání právních textů vycházejí z obecných teorií překladu, uvedeme pro názornost přehled několika z nich, jež více či méně ovlivňují právněpřekladatelskou praxi i teorii. V roce 1958 vydali Jean-Paul Vinay a Jean Darbelnet svou Stylistique comparée du français et de lʼanglais, v níž nastínili strategie a postupy při překládání. Rozlišovali pouze dvě metody (strategie), které má překladatel k dispozici: (a) doslovný (direct; literal) překlad, ale gramaticky a idiomaticky odpovídající cílovému jazyku, a (b) volný (oblique; free) překlad, kdy dosažení ekvivalence mezi výchozím textem (VT) a cílovým textem (CT) je na překladateli (Venuti 2000, s. 84–92). Autoři zároveň uvádějí sedm postupů, jež lze použít u menších textových jednotek, jako jsou věty, části vět nebo slova, které má překladatel k dispozici. První tři z nich jsou typické pro doslovný překlad: (1) výpůjčka, přejímka (borrowing; lʼemprunt), např. české slovo apostila pocházející z francouzštiny (jako druh vyššího ověření dokumentu); (2) kalk (calque) jako zvláštní forma výpůjčky, např. český překlad z latinského translatio; (3) doslovný převod neboli prostá kontrapozice4 (word-for-word; traduction littérale), např. české prohlášení a záruky pro anglickou dubletu representations and warranties při absenci tohoto institutu v českém právu. Další čtyři postupy spíše indikují volný překlad: (4) transpozice (transposi­tion) jako nahrazení jednoho typu jednotky jiným typem nebo postupem při zachování smyslu, protože týž obsah lze vyjádřit jiným způsobem; většinou se jedná o nutné gramatické změny v důsledku odlišných systémů výchozího jazyka (VJ) a cílového jazyka (CJ), např. česká oznamovací povinnost je standardně duty to report (příp. duty to notify); (5) modulace (modulation) jako změna pohledu, např. procesní termín advice (of rights) je v češtině poučení (o právech); (6) ekvivalence (equivalence) na úrovni slovní zásoby, větných úseků i vyšších celků, jež je obvykle kontextově determinovaná, např. obviněný může být v procesní common law angličtině defendant; (7) adaptace (adaptation) zejména v případě, kdy v CJ neexistují jevy/reálie, které jsou vyjádřeny ve VJ, např. Old Bailey může být v právnické češtině londýnský trestní soud. Nutno dodat, že těchto sedm

4

Termín viz Poldauf 1977, s. 74.

I. obecná východiska překládání právních textů

15

postupů, jak je identifikovali Vinay a Darbelnet, používají v menší či větší míře všichni překladatelé bez ohledu na to, zda překládají odborný nebo literární text, zda mají teoretické povědomí o těchto postupech či jaká teorie překladu v dané době převládá. Na rozdíl od svých předchůdců se Eugene Nida soustřeďuje na čtenáře jako adresáta překladu a ekvivalenci posuzuje v závislosti na jeho reakci. Ve své zásadní práci Toward a Science of Translating (1964) shrnul své rozsáhlé praktické zkušenosti při překládání bible do angličtiny, přičemž se pokusil do svého vědeckého pojednání o překladu zakomponovat v té době nové poznatky sémantiky a pragmatiky. Nida rozlišuje ekvivalenci formální (formal, gloss) a dynamickou (dynamic). Formální ekvivalence má za cíl „permitting the reader to identify himself as fully as possible with a person in the source language context, and to understand as much as he can (…)“ (Venuti 2000, s. 129) s případným využitím překladatelských poznámek (glosses). Dynamický překlad v Nidově pojetí znamená vytvořit takový text v cílovém jazyce, který bude jeho čtenář vnímat naprosto přirozeně ve svém kulturním prostředí, aniž by překladatel usiloval o přiblížení kulturního prostředí výchozího textu a zvláštností výchozího jazyka.5 Po více než 40 letech od vydání svého zásadního díla Nida opouští termín „věda“ ve spojení s překladem a vrací se k zavedenému termínu „teorie“ s tím, že „Translating is not a separate science, but it often does represent specialized skills (...)“ (2006, s. 11). Vedle sémantiky a pragmatiky zdůrazňuje také nutnost zaměřit se v teorii překladu na kulturní antropologii a teorii komunikace jako na obory, které překladateli pomáhají na jedné straně uplatnit jeho dovednosti a na druhé straně pochopit objektivní překladatelské procesy. Peter Newmark, ačkoliv často kritizován pro svůj preskriptivismus (viz Munday 2001, s. 46; Malmkjær 2005, s. 5), pracuje při analýze procesu překladu s dichotomií doslovný překlad (literal translation) a volný překlad (free translation), přičemž jeho pojetí volného překladu je velmi blízké Nidově pojetí dynamického překladu zejména proto, že v něm klade důraz na cílový jazyk a konečného příjemce přeloženého textu. Jako hlavní postupy volného překladu zmiňuje adaptation, free translation, idiomatic translation a communicative translation (Newmark, 1988, s. 45–47). Z pohledu právního překladu je nepochybně zajímavá jeho charakteristika komunikativního překladu. Newmark (1988, s. 282) ho považuje za překlad „at the readershipʼs level“, jenž se soustředí na přesný převod sdělení ve výchozím jazyce do jazyka cílového tak, aby byly odpovídajícím způsobem zachovány prvky cizí kultury v širokém slova smyslu a byly co nejsrozumitelněji přiblíženy čtenáři. V tomto smyslu „communicative translation explains“ (Nemark, 1988, s. 48). Je-li tento pragmatický aspekt překladu skutečně zachován, pak se může stát, že cílový text je pro cílového adresáta daleko srozumitelnější, než je výchozí text pro jeho původní publikum. Zejména při překladu procesních dokumentů (např. sdělení obvinění, obžaloba apod.) je takovýto překladatelský přístup nanejvýš žádoucí.

5

Srov. Venuti 1995.

16

Před téměř 40 lety se ve Francii na École Supérieure dʼInterprètes et de ­Traducteurs prosadila interpretační teorie překladu (Lederer 2003). Postupně se rozšířila do dalších institucí vzdělávající překladatele a tlumočníky a její význam je především v tom, že se soustředila na zásadní aspekt v procesu překladu, a sice na interpretaci výchozího textu. Základní premisou je, že pro porozumění výchozímu textu jako celku a jeho jednotlivým segmentům je klíčové interpretovat jej s využitím lingvistických, extralingvistických a encyklopedických znalostí, identifikovat smysl textu s využitím kontextu na všech úrovních (lingvistický, diskurzivní, kulturní, sociální apod.). Tuto t­ eorii lze ­považovat za předstupeň sémiotického přístupu k překladu, o němž pojednáme dále. Funkční teorie překladu se zcela orientují na cílový text a jeho příjemce. Funkční přístup k překládání reprezentuje především dílo německých lingvistů a teoretiků překladu Kathariny Reiss (2000a), Hanse Josefa Vermeera (2000) a Christiane Nord (1997). Reiss (2000b, s. 160–163) hovoří o textu v cílovém jazyce, jenž je „funkčně ekvivalentní“ textu ve výchozím jazyce. Její základní premisou je, že určitý text má konkrétní funkci a že tato funkce má být v cílovém textu zachována, přičemž rozlišuje tři funkce – informativní (tj. prosté sdělení obsahu), expresivní (sdělení umělecky zpracovaného obsahu) a operativní (sdělení obsahu, jehož smyslem je přesvědčit, docílit účinku). Aplikujeme-li tuto trichotomii na texty, s nimiž se můžeme setkat v právu, pak jednoznačně převažuje jejich operativní funkce, ať se jedná o texty normativní či nenormativní povahy, a lze říci, že absentuje funkce expresivní.6 Informativní funkci mají texty obsahující pokyny k určitým podpůrným činnostem v právní praxi, např. jak psát vnitrofiremní memorandum, dopis jiné právní kanceláři, ale také návod na využívání právních databází. Jakmile je na základě takových pokynů napsán dopis jiné právní kanceláři, bude mít v tomto pojetí funkci operativní. Hans Vermeer spolu s K. Reiss stáli u zrodu skopos teorie jako jednoho z proudů funkčního přístupu k překládání. Řecké slovo skopos znamená účel/cíl (Zweck, purpose); tato teorie, orientovaná na příjemce překladu, považuje za adekvátní takový překlad, „wenn sie vom Rezipienten als hinreichend kohärent mit seiner Situation interpretiert wird und kein Protest, in welcher Form auch immer, zu Übermittlung, Sprache und deren Sinn (‚Gemeintem‘) folgt“ (Vermeer–Reiss 1984, s. 112). Skopos teorie je založena na tvrzení, že „any (form of translational) action has an aim, a purpose“ (Vermeer 2000, s. 221). Funkce a účel výchozího a cílového textu se mohou (významně) lišit, protože výchozí text je obvykle vytvořen pro adresáta v rámci „výchozí“ kultury7 a cílový text – překlad – je určen pro publikum v  kultuře odlišné. Předpoklad odlišné funkce a účelu platí zejména pro umělecké texty, uvážíme-li využití emotivní a poetické funkce jazyka8 v takových textech, jež jsou těsně spjaty s kulturou daného jazykového prostředí, ale zcela běžně se naplňuje také při překládání právních textů, protože 6 7 8

Je ovšem třeba připustit, že se zcela výjimečně stává, že např. při překladu celého soudního spisu musí být do cílového jazyka přeložen např. soukromý, velmi emocionálně laděný dopis, jenž je předložen jako důkaz. Kultura v tomto smyslu je pro nás souhrn všech historických, kulturních, sociálních a lingvistických faktorů, institucí a výsledků lidské činnosti a myšlení. V terminologii R. Jakobsona (1960, s. 353).

I. obecná východiska překládání právních textů

17

právo jako systém je rovněž bytostně svázáno s kulturou daného jazykového prostředí. Na druhé straně ale mohou být účel a funkce výchozího a cílového textu shodné nebo velmi blízké, jak je tomu při překládání textů s informativní funkcí v pojetí K. Reiss (viz výše). Vermeer tvrdí, že každému překladu může a musí být vymezen skopos a že „the skopos of a translation is the goal or purpose, defined by the commission and if necessary adjusted by the translator“ (2000, s. 230). Termín commission (Übersetzungsauftrag) je zde chápáno jako podnět k překladu přicházející buď od samotného překladatele, nebo, a to většinou, od zadavatele překladu. Takové pojetí účelu překladu se pak promítá i do případného „objektivního“ hodnocení kvality přeloženého textu v praxi, které je v zásadě průnikem dvou subjektivních náhledů, a sice jak zadavatel vnímá splnění účelu překladu a jak vnímá překlad jeho konečný příjemce. V právní praxi se nezřídka stává, že zadavatel je totožný s konečným příjemcem. Zejména v oblasti překládání procesních materiálů (např. sdělení obvinění v trestním řízení nebo žaloba na neplatnost smlouvy v občanskoprávním řízení) je hlavním účelem překladu dosažení zamýšleného účinku příslušného textu, přičemž se předpokládá, že přeložený text bude z právnělingvistického hlediska odpovídat výchozímu textu. V praxi se ovšem nikoliv výjimečně stává, že překlad je z různých důvodů terminologicky nebo jazykově nepřesný, v některých ustanoveních posouvá smysl výchozího textu či trpí jinými vadami, jež by při objektivním posouzení úrovně takového překladu nezbytně vedly k negativnímu hodnocení jeho kvality, ale zadavatel/příjemce je s překladem spokojen, protože splnil jeho očekávání v tom smyslu, že nebyl v řízení (jako důkazní prostředek) protistranou napaden nebo soudem zpochybněn, případně mu pomohl vyhrát soudní spor apod. Christiane Nord rozpracovává některé aspekty skopos teorie zejména v kontextu vzdělávání překladatelů a tlumočníků. Tvrdí, že překlad musí splňovat určité požadavky definované v „instrukcích“ k překladu (zadání), aby mohl svému účelu sloužit (1991, s. 8). Její rozlišení překladu na „dokumentární“ (documentary translation) a  „­instrumentální“ (instrumental translation) je významné především pro zpětnou analýzu překladatelského procesu jako celku a jednotlivých postupů zvolených překladatelem. Podle Nord dokumentární překlad „serves as a  document of a  source culture communication between the author and the source text recipient“, kdežto instrumentální překlad je „a communicative instrument in its own right, conveying message directly from the source text author to the target text recipient, having the same or analogous function as the ST“ (1991, s. 72), a plní tak informativní funkci v pojetí K. Reiss viz výše. Takto definovaný instrumentální překlad se uplatňuje zejména v převodu různých návodů či manuálů, jež mají ve všech jazykových verzích stejnou funkci a stejný zamýšlený účel. Budeme-li vycházet z této charakteristiky, pak v právu (i když možná překvapivě) lze jako instrumentální označit překlady předpisů Evropské unie do češtiny či jiných úředních jazyků členských států, protože ve všech členských státech mají tyto předpisy identickou funkci – jsou to normativní zákonné texty, u nichž se předpokládá, že budou dodržovány stejně jako vnitrostátní předpisy, a mají stejný účel, protože jsou ­přijímány standardně s cílem harmonizovat příslušnou oblast v rámci celé Unie.

18

Výrazná orientace na příjemce překladu je přirozená u pragmatické teorie překladu, s níž je obvykle spojována Mona Baker. Ve své zásadní učebnici překladu (1992) se analyticky zabývá nejen problematikou lexikální, kolokační a syntaktické ekvivalence, ale soustředí se i na pragmatické aspekty překládání a pořadí slov ve větných celcích a jejich vliv na překlad. Do teorie překladu vstupuje pojem funkční větné perspektivy a jeho dichotomie téma–réma, jehož doménou do té doby byla lingvistika a kolébkou byl Pražský lingvistický kroužek.9 Na základě aplikace dichotomického konstruktu na proces překladu jako procesu komunikace (diskursu) Baker říká, že téma je obsah větné jednotky – klauze („what the clause is about“), který ji spojuje s předchozími částmi diskursu; réma „is what the speaker says about the theme. It is the goal of discourse“ (1992, s. 121–22). Dále rozpracovává model tematické struktury orientované na odesílatele (speaker-oriented thematic structure) a informační struktury textu orientované na příjemce (hearer-oriented information structure of the text), čili co je známé a co je nové pro adresáta textu. Analyzuje textovou ekvivalenci porovnáváním komunikačního potenciálu textů v různých jazycích z pohledu překladatele, přičemž navrhuje určitá řešení, jak může překladatel odstranit jistou tenzi mezi syntaktickou a komunikační funkcí textu (1992, s. 167). Mona Baker se jako jedna z nemnoha teoretiků překladu zabývá otázkou, jak docílit toho, aby měl přeložený text v kontextu mezikulturní komunikace smysl. Soustředí se na koherenci, kterou chápe jako síť pojmových vztahů, na nichž je text vybudován, v kombinaci s griceovskou implikaturou10, čili zajímá ji, co mluvčí míní tím, co říká, nikoliv to, co je explicitně řečeno, a nabízí překladatelům postupy při překládání smyslu výpovědi (1992, s. 218). Z pohledu překládání právních textů je tento přístup klíčový, jak si ukážeme později, protože koresponduje se základními principy právní sémiotiky (semiotics of law), které se při interpretaci právního textu ­zaměřují právě na jeho smysl, a stává se zásadním příspěvkem k sémiotice překladu. Základy teorie překladu vycházející z funkčního a sémiotického přístupu k jazyku nacházíme již v polovině minulého století u Romana Jakobsona (1959), jenž vnímá překlad především jako interpretaci. Rozlišuje vnitrojazykový překlad neboli vyjádření jinými slovy (rewording), mezijazykový překlad jako „pravý“ (translation proper) a intersemiotický překlad (transmutation), přičemž v Jakobsonově pojetí to znamená, že je verbální znakový systém nahrazen jiným, neverbálním. Vnitrojazykový překlad čili interpretace výchozího textu je první a zásadní fáze procesu překladu, v níž se překladatel snaží identifikovat primární sdělení v jeho nejširším slova smyslu (včetně jeho obsahu, formy a funkce), jež má být převedeno do cílového jazyka, snaží se porozumět jeho lingvistické formě a obsahové náplni do té míry, že je schopen toto sdělení převést do cílového jazyka. Je zřejmé, že překladatel je schopen převést do cílového jazyka pouze takovou informaci, jakou ve výchozím textu identifikuje, a takový smysl

  9 10

Koncept představený Vilémem Mathesiem již v roce 1929, jímž se zabývali další (zejména čeští) lingvisté – Jan Firbas (např. 1956, 1986), František Daneš (např. 1974), ale který stál u zrodu systematické funkční gramatiky M. A. K. Hallidaye (např. 1985). Srov. Grice 1991.

I. obecná východiska překládání právních textů

19

výchozího sdělení ve všech jeho rovinách, jak mu bude rozumět v jeho celistvosti v daném typu diskursu. Schopnost adekvátně interpretovat obsah a formu výchozího textu je klíčová při překládání jakéhokoliv textu v jakékoliv oblasti lidské činnosti. Právo je však disciplína založená na abstraktních pojmech a institutech, jejichž interpretace je kontextově vázaná na lokální tradice, historii a kulturní a jazykový vývoj zeměpisné oblasti, kde daný právní systém platí.

20

1.2 sémiotika právního překladu Právo jako systém je ve svém vývoji zcela závislé na politickém, společenském a kulturním prostředí, v němž platí. Důvodem je základní funkce práva, a sice upravit a uspořádat vztahy v daném společenství. Tím se právo stává geograficky, kulturně a zejména lingvisticky determinovaným stejně, jako dané společenství. Jazyk, jímž je právo ve společenství sdělováno těm, kdo se jím mají řídit nebo jejichž vztahy upravuje, zcela podléhá právní kultuře daného společenství a vytváří také svébytný sémiotický systém. Sémiotika se snaží ukázat vztah mezi základními myšlenkovými vzorci a způsobem, jakým přisuzujeme určitý smysl tomu, co je nám sdělováno (srov. Jackson 1995, s. 11). K tomu, abychom byli schopni přisoudit relevantní smysl určitému sdělení, chování nebo situaci, musíme mít nejen vrozené schopnosti myslící bytosti, ale zejména schopnosti osvojované v kulturně-společenském prostředí, v němž žijeme. Jak poznamenává Kischel (2009, s. 16), každá právní kultura má svůj specifický způsob vyjadřování (mode of talking) a dva právníci, kteří používají stejný přirozený jazyk (např. angličtinu), jsou schopni velmi rychle určit (nikoliv kvůli odlišné výslovnosti), zda se pohybují ve stejném nebo odlišném právně geografickém prostoru (např. USA nebo Velká Británie), tj. zda používají stejné zvyklosti při utváření smyslu textu („the same conventions of sense construction“) a zda tudíž patří do stejné sémiotické skupiny (­semiotic groups) (Jackson 1995, s. 5).11,12 Většina studií, jež analyzují jazyk práva, se soustředí na jeho lexikální stránku – jaká slovní zásoba převažuje – a na syntaktické struktury obvyklé pro jednotlivé právní žánry ve smyslu textových typů. Obvykle se pozornost zaměřuje na lingvistické aspekty, jež mohou tvořit určitou překážku v porozumění mezi právníky a neprávníky. Ale pragmatika13 právního diskursu a její přístupy ke zkoumání procesů v rámci tohoto diskursu jsou podstatné při posuzování účinku právního textu na jeho adresáta, ať už primárního (tj. zamýšleného odesílatelem) nebo „náhodného“, jenž se stane příjemcem např. v důsledku překladu původního textu, který je pořízen pro informační účely v jiné právnělingvistické komunitě a jenž nebyl při tvorbě výchozího textu odesílatelem plánován, předpokládán ani předjímán. Jak Jackson (1995, s. 97) uvádí, duální charakter jazyka určitého oboru či profese spočívá v tom, že se na jedné straně vyžaduje dodržování určitého obecnělingvistického standardu, který je na druhé straně doplněn

11 Jackson (1995, s. 96) obecně vysvětluje vznik sémiotické skupiny takto: „Whatever the degree and nature of variation, if the language of a particular profession, or other occupational group, has sufficient peculiarities to form a barrier to comprehension by those not member of the group, then we are in the presence of a group defined by language (a ‚semiotic group‘).“ Jinými slovy je to „a group which makes sense (of law) in ways sufficiently distinct from other such groups as to make its meanings less than transparent to members of other groups without training or initiation.“ 12 Srov. s institutem „předporozumění“ u Gadamera (1999). 13 Pragmatiku chápeme nikoliv v čistě lingvistickém smyslu jako oblast soustředící se na jazyk v konkrétním situačním kontextu a na interakci mezi mluvčím a adresátem, ale v širším pojetí jako součást sémiotiky, jež se zabývá příčinnými a jinými vztahy mezi znaky přirozeného jazyka (slovy, výrazy, symboly atd.) a jejich uživateli.

I. obecná východiska překládání právních textů

21

lexikálními (včetně sense relations)14, syntaktickými a stylistickými zvláštnostmi jazyka daného oboru. Duální charakter jazyka odráží duální charakter práva. Na jedné straně platí, že právo je unifikovaný systém – tedy standard přístupný pro všechny, sdělovaný z větší části přirozeným jazykem; na druhé straně má právo jako systém podle Jacksona svou vlastní kulturu. Nicméně právnická komunita není monolit. Skládá se z různých právních profesí, či profesí v právu se pohybujících, a lze říci, že každá z nich používá svou „varietu“ právnického jazyka. Lze poměrně jednoduše identifikovat lexikální, syntaktické či stylové rozdíly v „jazyce“ soudců, advokátů, státních zástupců, soudních ­exekutorů nebo policistů. Lze, i když daleko obtížněji, najít rozdíly v jejich vnímání konkrétní právní reality. Tyto profesní „variety“ mají společný základ dostatečně široký k tomu, aby mezi jejich uživateli byla možná základní komunikace, ale rozdíly mezi jednotlivými varietami v systému signifikace (signification)15 jsou často příčinou neporozumění. Můžeme tedy soudce, státní zástupce, podnikové právníky, policisty, soudní exekutory atd. označit jako různé sémiotické skupiny v rámci právního diskursu. Právo jako sémiotický systém v rámci právní komunity (tj. osob s právním vzděláním nebo profesí těsně s právem spjatou) je, zjednodušeně řečeno, založeno na tom, že existuje jakýsi soubor verbálních a neverbálních vzorců chování16, jimž je přiřazen určitý právní význam, jenž je v rámci této komunity vnímán jako obvyklý. Osoby, které stojí vně právní komunity („neprávníci“), jsou také za určitých okolností nuceny přiřazovat určitý „právní“ význam chování (jednání) členů právní komunity a výsledkům takového chování. Přiřazování však probíhá na základě jejich větší či menší míry povědomí o právu, nabytého v obecném společenském kontextu jejich existence. Do této skupiny patří naprostá většina překladatelů právních textů v České republice proto, že primárním požadavkem pro výkon překladatelské profese je dostatečná lingvistická kompetence v jazycích, s nimiž překladatel pracuje. Mnozí z nich se s právnickým textem setkají poprvé v okamžiku, kdy ho mají přeložit do jiného jazyka (buď jako profesionální překladatelé nebo v lepším případě jako studenti translatologie), přičemž úroveň jejich právního vědomí a toho, co James Boyd White (1985, s. 60–61) 14 Termín sense chápeme jako pragmatický význam lexikální nebo syntaktické jednotky v konkrétní kolokaci resp. kontextu. Pro ilustraci lze uvést úvodní komunikaci (arraignment) mezi soudcem a obviněným v trestním řízení v zemích common law. Na otázku soudce „How do you plead?“, příp. „Your plea?“, se očekává, že obviněný, pokud se vyjádří a nerozhodne se mlčet, odpoví „Guilty“, nebo „Not guilty“ (v některých jurisdikcích se připouští „No contest.“). V široké sémantické škále slovesa plead lze najít význam, jenž je použitelný v kombinaci se způsobovým how, a přeložit otázku třeba jako „Co tvrdíte?“. Tato otázka má však konkrétní smysl v počáteční fázi trestního řízení: soudce chce pouze slyšet, jestli se obviněný doznává ke spáchání trestného činu, z něhož je obviněn, nebo nedoznává. V prvním případě tím obvykle řízení končí, soud vyhlásí rozsudek (ihned nebo s odročením o několik dní) a hlavní líčení není nařízeno. Pokud se obviněný nedozná ke spáchání, řízení dále pokračuje (s vazbou nebo kaucí) a je nařízeno hlavní líčení. Pokud přeložíme tuto komunikaci podle smyslu, pak otázka může znít „Doznáváte svou vinu?“ a odpověď „Ano“, resp. „Ne“. Je-li odpověď „No contest“, překlad by byl „Nepopírám ji [vinu]“. 15 Jackson (1995, s. 68) vysvětluje signifikaci jako „the process of sense-making conceived entirely from the ­view-point of the perceiver (the receiver)“ čili způsob, jakým příjemce vnímá, co je mu sdělováno. 16 Vzorec chování chápeme široce jako vnější projev jakéhokoliv jednání, k němuž v kontextu práva opakovaně dochází.

22

nazývá „legal literacy“17, se utváří zejména pod vlivem médií, nikoliv právnělingvistickým studiem problematiky, které se text týká. Překladatel se pak často uchyluje k volbě prostředků, jež mohou za určitých okolností vypadat jako součást cílového právnického jazyka, ale v daném textovém typu se nevyskytují nebo mohou posouvat smysl informace obsažené ve výchozím textu. A protože právníci a neprávníci mají odlišné zvyklosti při i­ nterpretaci smyslu („conventions of sense construction“), tvoří odlišné sémiotické skupiny. Jazyk se jako sémiotický systém používá nejen s cílem něco sdělit (např. skutečnosti, pravidla, pocity), ale také něco udělat (např. něco přikázat, tvrdit, slíbit, pojmenovat, ukázat apod.).18 Právo jako sémiotický systém je specifickým prostředím pro přenos informace a jazyk jako sémiotický systém je nejvýznamnějším nástrojem pro tento přenos. Jakobsonův termín „intersémiotický překlad“ lze použít i pro překlad právního textu z jednoho jazyka do jiného, i když pojmová definice tohoto termínu bude poněkud odlišná: právo lze chápat jako duální sémiotický systém složený z jazyka, jehož prostřednictvím je právo sdělováno, a systému právního diskursu, vyjádřeného tímto jazykem (Jackson 1997, s. 3). V tomto smyslu Anne Wagner (2003, s. 178) zdůrazňuje, že „to use legal language accurately, translators must understand all the mechanisms of the law, the way legal texts are drafted, interpreted and applied in practice. So, technical drafting competence includes the ability to use rhetorical, terminographical and semantic devices in both the source and the target languages.“ Mezijazykový převod právního textu je tedy intersémiotickým překladem, protože je to proces, kdy jeden duální sémiotický systém (výchozí systém práva a výchozí jazyk) má být převeden do jiného duálního sémiotického systému (cílový systém práva a cílový jazyk), přičemž by měly být zachovány právnělingvistická charakteristika a účel výchozího textu v rozsahu vyžadovaném příjemcem přeloženého textu. Intersémiotický překlad by měl vycházet z intrasémiotické analýzy, tj. právnělingvistické interpretace výchozího textu (srov. Tomášek 1991, s. 147, 153), při níž je klíčovým faktorem dostatečná obeznámenost překladatele s výchozím právním systémem. Hovoříme proto o sémiotice právního překladu (semiotics of legal translation) jako pohledu na zkoumání jednotlivých aspektů právního překladu.

1.2.1 právní překlad jako komunikace Přestože se právní texty překládají po staletí, teorie právního překladu existuje jen několik desetiletí. Zásadní publikace New Approach to Legal Translation19 profesorky Šarčević byla poprvé vydána v roce 1997 a upoutala pozornost nejen translatologů, ale i právníků a překladatelů. Tato publikace se soustředila na otázky ekvivalence a na 17

J. B. White definuje legal literacy mimo jiné jako „the capacity to recognize legal words and locutions as foreign to oneself, as part of the World of Law (…) including that degree of competence in legal discourse required for meaningful and active life in our increasingly legalistic and litigious culture“. 18 Srov. Austin 1962; Kurzon 1986. 19 Šarčević 1997, 2000.

I. obecná východiska překládání právních textů

23

přístupy k jejímu dosažení především na lexikální úrovni, přičemž zdůraznila pojmový a funkční přístup k hledání vhodných překladových řešení. Teoretický výzkum překladatelských procesů v oblasti práva se začal velmi rychle rozvíjet a postupně se pozornost teoretiků (zejména translatologů, ale také právních komparatistů) zaměřila na další roviny a segmenty právního diskursu a související otázky právního překladu (viz např. Baaij 2012; Olsen, Lorz a  Stein 2009; Cao 2007; de Groot 2006; ­Gémar 2001). Žádná analýza procesu překladu právního textu z jednoho jazyka do jiného se neobejde bez alespoň rámcové analýzy práva jako systému, tj. právního systému, v němž vznikl a o jehož aspektech pojednává výchozí text, a právního systému, jehož komunikačním nástrojem je jazyk, do něhož má být výchozí text přeložen. Objektivní právo čili právo jako systém lze nazírat z mnoha úhlů. Při kontaktu dvou či více právních systémů, jak k tomu dochází při překladu právních textů, je nutné primárně zvažovat jejich formální a hmotněprávní autonomii.20 Tato autonomie je nejtěžší překážkou pro překladatele pohybující se na rozhraní dvou systémů práva a pokoušející se převést právní informaci z jednoho systému a jazykového kódu do jiného a odpovídajícího jazykového kódu tak, aby takto převedená informace dávala smysl v cílovém právním prostředí. Požadavek (Kennedy 2000, s. 425), aby se překladatel při překladu změnil na odborníka na srovnávací právo („the translator must act as a legal comparativist“21) nezaznívá ze strany právníků výjimečně (i když je naprostou většinou překladatelů nejen v České republice považován za absurdní nejen kvůli systému vzdělávání překladatelů, ale také způsobu jejich fungování na trhu). Právo je v naprosté většině situací sdělováno přirozeným jazykem, jenž je úředním jazykem na území, kde dané právo platí.22 Právní kultura a právní systém si vytváří vlastní pravidla pro používání jazyka v právní praxi (a odvozeně i v teorii práva) např. pro sestavování smlouvy nebo psaní zákonů. Každý právní systém si stanoví, jaké právnělingvistické znaky a náležitosti musí příslušná smlouva nebo příslušný zákon mít, aby mohly být považovány za platné (závazné a vynutitelné), čili aby daný dokument získal zamýšlenou ilokuční sílu v searlovském slova smyslu, tj. aby se stal právně účinným.23 Právo a jazyk, jímž je právo sdělováno, jsou vzájemně propojené a podmíněné. Při posuzování možnosti volit angličtinu jako univerzální jazyk smluv Triebel (2009, s. 149) konstatuje, že „legal English and common law grew up together. Many English legal terms and concepts can only be understood against a common law background“. Tímto závěrem samozřejmě nepopírá možnost použít angličtinu pro smlouvy uzaví20 21

22 23

Srov. Van Hoecke 2002, s. 40–52, zejména 47–49. Rose Kennedy (2000, s. 429) ve svém příspěvku uvádí příklad anglického textu záručního listu na základě amerického (federálního) obchodníku zákoníku (Uniform Commercial Code) a jeho překlad do němčiny za účelem umístění daného amerického výrobku na německý trh, což musí být provedeno v souladu s německým právem. Autorka tvrdí, že je to právě překladatel, kdo je povinen přeložit do němčiny tento záruční list tak, aby bylo dosaženo souladu s německým právem. Používání neverbálních znakových soustav je marginální, např. sdělení pokynů prostřednictvím barev (v dopravě) nebo použití ikon či jiných vizuálních symbolů (při znázornění pravidel bezpečnosti práce). Srov. Searle 1969.

24

rané stranami, jež nehovoří stejným jazykem, ale upozorňuje na možné interpretační problémy v okamžiku sporu mezi stranami. Stejné přirozené (a vrozené) pouto a z něj plynoucí možnost neporozumění existuje mezi francouzštinou a francouzským právem, francouzštinou a  právem provincie Québec, němčinou a  německým právem, němčinou a rakouským právem, ruštinou a ruským právem nebo češtinou a českým právem atd. Nelze rozumně předpokládat, že například průměrný český a průměrný španělský (nebo ruský nebo brazilský nebo francouzský atd.) právník, kteří si pro své jednání o detailech obchodní transakce zvolí angličtinu, se dříve nebo později nedostanou do pojmových a terminologických pastí angličtiny, protože se v jejich komunikaci střetne několik zásadních faktorů: každý se učil obecnou angličtinu jiným způsobem, v jiném prostředí, s jiným učitelem apod.; každý se s právnickou angličtinou seznámil jinak (např. při studiu na univerzitě v některé anglicky mluvící zemi, nebo při vý­ uce práva na své domovské české, resp. španělské, ruské, brazilské, francouzské atd. univerzitě); každý vystudoval „své“ právo založené na určitém svébytném pojmosloví a svébytné právní tradici (jen zcela výjimečně je srovnávací právo povinným předmětem na právnických fakultách v Evropě či ve světě); každý se pokouší toto pojmosloví a  myšlenkové konvence převést do angličtiny, která ovšem není komunikačním prostředkem českého nebo španělského (nebo ruského nebo brazilského nebo francouzského atd.) práva, ale práva common law, založeného na zcela jiných pojmových a ­právněkulturních ­základech. Oba sice při vyjednávání „mluví anglicky“, většinou transakci dojednají, otázkou ovšem zůstává, jestli to, co jeden z nich říká, ten druhý vnímá tak, jak to ten první myslel, tedy jestli mu to dává odpovídající právnělingvistický smysl.24 Základní postulát, že „good legal style is a good English style“ (Garner 1991, s. 3) lze samozřejmě aplikovat na jakýkoliv jazyk a právní systém: dobře napsaný český právnický text je text, který je napsán především dobře česky. Mnohé problémy, kterým musí právníci i překladatelé čelit při interpretaci českých textů, pramení právě z toho, že text (smlouva, zákon nebo třeba notářský zápis) je napsán syntakticky, lexikálně a mnohdy i stylisticky překombinovanou češtinou v nepřiměřeně dlouhých syntak-

24

Český soud řešil (mnoho let) případ, kdy pronajímatel (zastupovaný německým právníkem) a nájemce (taktéž zastupovaný německým právníkem) uzavřeli nájemní smlouvu k části nemovitosti (jedno patro kancelářské budovy) na českém území. Jazykem smlouvy byla podle volby stran angličtina a české právo bylo ve smlouvě určeno jako rozhodné. Ve smlouvě bylo ustanovení zabraňující pronajímateli, aby jinou část nemovitosti pronajal jakékoliv straně, jež by byla konkurentem nájemce v oblasti jeho podnikání. Jiné patro v budově bylo již v době této nájemní smlouvy pronajato stranou, která po několika letech fúzovala se společností, jež byla konkurentem výše uvedeného nájemce. Protože pronajímatel nezrušil fúzované společnosti její nájemní smlouvu v uvedené kancelářské budově, měl výše uvedený nájemce za to, že došlo k porušení jeho nájemní smlouvy ze strany pronajímatele, a začal soudní spor o výklad anglické smlouvy, sepsané dvěma německými právníky a řízené českým právem. V tomto sporu byla zajímavá také další skutečnost, a sice že si nájemce nechal v důkazním řízení vypracovat právnělingvistickou analýzu některých anglických pojmů a souvisejících termínů. Tuto analýzu zpracoval jeden z předních amerických profesorů práva (Lawrence Solan), který se mimo jiné zabývá jazykem angloamerického práva. Analýza byla mistrovskou ukázkou právní a sémantické interpretace anglického slovesa rent. Nicméně pro potřeby řízení před českým soudem, který vyžadoval překlad analýzy do češtiny, byla tato analýza téměř nepřeložitelná v tom smyslu, aby z ní zřetelně vyplýval závěr, k němuž profesor Solan došel, tudíž aby soudce přesvědčil, že nájemce má ve svých tvrzeních pravdu.

I. obecná východiska překládání právních textů

25

tických celcích s nevhodnou volbou lexikálních prostředků, při jejichž analýze občas nepomůže ani elementární větný rozbor.25 Ať je lingvistická kvalita textu jakákoliv, jeho interpretace nastává nebo je vynucena v okamžiku, kdy se obsah textu stane relevantní v právním diskursu.26 Pokud se komunikační partneři nacházejí v prostředí s jedním jazykem (unilingual environment) a jedním právním systémem (unijural system), pak mezi odesílatelem a příjemcem vzniká lineární komunikační kanál (obr. 1), kdy oba používají stejný kód a komunikují ve stejném kontextu (srov. Jakobson 1960, s. 353). Text může být interpretován jeho přímým adresátem (zahrnujícím i zamýšlené konatele, např. smluvní strany) nebo třetí osobou, např. právními zástupci smluvních stran; cílem je vždy identifikovat význam jednotlivých textových úseků a  význam textu jako celku tak, aby příslušné (nebo ­dotčené) osoby mohly odpovídajícím způsobem jednat nebo aby například získaly větší argumentační sílu. Primárním účelem takové interpretace je dobrat se toho, co je obvykle označováno jako smysl daného textu a jeho součástí, aby bylo možné aplikovat právní pravidla a principy v textu obsažené, nebo aby mohla být ustanovení textu vnímána jako závazky (povinnosti), jež je nutné dodržovat.

Obr. 1: Lineární model právní komunikace

Jakmile má být text přeložen z jednoho jazyka do jiného, lineární komunikační kanál mezi odesílatelem a příjemcem, kde se odesílatel a příjemce pohybují v zásadě ve stejném kontextu a používají stejný kód, se mění na dvoučlánkový komunikační řetězec. V zásadě lze při právním překladu identifikovat dvě situace: (A) Výchozí text byl vytvořen pro adresáta používajícího stejný jazykový kód a pohybujícího se ve stejném právním kontextu, čili byl vytvořen v rámci lineární komunikace; z nějakého důvodu je nutné výchozí text přeložit do cizího jazyka, aby se s ním mohl seznámit někdo, kdo jako adresát nebyl autorem výchozího textu nijak přepokládán (obr. 2). Překladatel se stává jakýmsi sekundárním, ale nezamýšleným příjemcem a zprostředkovatelem mezi výchozím textem a potenciálním pří25

26

V překladatelské praxi jsme se setkali v českém sdělení obvinění s úvodní větou obvinění, která přesahovala tři tiskové stránky A4; ukazuje se, že ve složitých trestních kauzách s více obviněnými osobami a vícečetnými obviněními není taková délka výjimečná, protože vyplývá z víceméně tradované formalistické zásady, že obvinění musí být sděleno ve formě jedné věty, dodržování této zásady je striktně vyžadováno státními zástupci. Srov. Ricoeurovu analýzu vztahu mezi jazykem (kódem) a diskursem (událostí; event) a dialektiky diskursu a významu (Ricoeur 1981, zejm. s. 133–136).

26

jemcem překladu (cílového textu, CT). V tomto kontextu bychom měli hovořit spíše o signifikaci27 než o komunikaci mezi autorem VT a příjemcem CT (srov. Jackson 1995, s. 68); signifikace je proces, při němž je smysl výchozího textu vnímán výlučně z pohledu příjemce cílového textu, protože autor výchozího textu (odesílatel) nepředpokládal, že text bude překládán do jiného jazyka a smysl textu bude prostřednictvím toho jazyka převáděn příjemci do jiného právního prostředí příjemci, který patří do jiné a vzdálené sémiotické skupiny.  ypickou ukázkou takového modelu je překlad českého zákona do angličtiny, T protože přeložený český zákon nebude mít nikdy stejnou právní sílu (lépe řečeno nebude mít žádnou právní sílu) a jeho právnělingvistická hodnota bude pouze informační (viz výše zmíněný termín „dokumentární překlad“ v pojetí Christiane Nord).

Obr. 2: Komunikační model rozdělený překladem do jiného jazyka na dva články bez jakékoliv vazby mezi odesílatelem 1 a příjemcem 2

(B) Výchozí text byl vytvořen pro adresáta používajícího jiný jazykový kód a překlad výchozího textu byl od počátku předpokládán (obr. 3), takže dojde jen k dočasnému odklonu z komunikační linie, ale stále může existovat, i když zprostředkovaně, zpětná vazba mezi odesílatelem 1 (autorem výchozího textu) a příjemcem 2 (příjemcem překladu). Typickým příkladem je překlad právních předpisů vydávaných v rámci Evropské unie; přestože jsou všechny jazykové verze konkrétního předpisu prohlášeny za autentické čili rovnocenné (takže bychom neměli v podstatě hovořit o výchozím a cílovém jazyce), v praxi jsou předpisy nejčastěji koncipovány

27

Srov. Grice, 1991, s. 359–368.

I. obecná východiska překládání právních textů

27

v angličtině, případně francouzštině a výjimečně němčině, poté jsou překládány do dalších jazyků Unie. Podstatné ale je, že právní síla jakékoliv jazykové verze je identická, všechny jazykové verze jsou stejně platné a účinné v rámci celé Evropské unie (v tomto smyslu se jedná o instrumentální překlad v pojetí C. Nord).

Obr. 3: Komunikační model rozdělený překladem na dva články s předjímanou komunikační vazbou mezi odesílatelem 1 a příjemcem 2

V obou výše znázorněných situacích překladatel slouží jako jakési komunikační rozhraní (interface), jehož úkolem je zpracovat informaci obsaženou v prvním článku tak, aby jí mohl porozumět cílový adresát pohybující se v druhém článku v jiném jazykovém kódu a jiném právním kontextu. Hlavním úkolem překladatele právních textů je překlenout právnělingvistické rozdíly (bridging the jurilingual gaps) mezi výchozím jazykem a právním systémem a cílovým jazykem a právním systémem. Pokud je překládání právního textu uvědomělý proces vycházející z právnělingvistické analýzy výchozího textu a zkoumající odpovídající právnělingvistické struktury a postupy v cílovém právním systému,28 pak si překladatel nutně klade otázku, do jaké míry musí (a měly by) být převedeny všechny právnělingvistické aspekty výchozího textu do cílového jazyka tak, aby byla naplněna očekávání konečného příjemce cílového textu a aby cílový (přeložený) text dával tomuto příjemci právnělingvistický smysl.

28

To znamená, že pokud se překladatel nevydá po pro něj jednodušší cestě, a sice převádět slova a slovní spojení z výchozího jazyka do cílového bez pochopení jejich smyslu v právním kontextu, což se bohužel děje příliš často. Jako příklad může sloužit anglické substantivum „defendant“, které je nutné v kontextu občanského řízení přeložit jako „žalovaný“, v trestním řízení obvykle jako „obžalovaný“, ovšem v přípravné fázi trestního řízení (již by měl být překladatel schopen identifikovat) je českým ekvivalentem „obviněný“. Pokud tedy překladatel neuvažuje kontext sdělení v překládaném textu a použije ekvivalent občanského řízení v trestněprávním dokumentu nebo naopak, zcela zásadně posouvá/mění smysl celého sdělení.

28

1.2.2 právní překlad jako proces Výchozí právnický text (VT) vzniká součinností a průnikem mnoha faktorů. Obr. 4 znázorňuje základní (nikoliv všechny) činitele, jež mají vliv na tvorbu a podobu výchozího právnického textu. Pro zjednodušení vycházíme ze situace, kdy výchozí právnický text je sdělován jazykem, který je přirozeným jazykem v dané jurisdikci (tj. území, kde platí jeden právní řád). Samozřejmě se vyskytují zejména soukromoprávní texty (např. smlouvy), jež jsou napsány v jiném jazyce (obvykle proto, že smluvní strany si z nejrůznějších důvodů tento jazyk zvolí), nicméně mají ve smlouvě sjednané rozhodné právo pro případ sporu, tudíž se takový text nepřímo stává součástí právního systému, jehož normy budou při řešení konfliktu aplikovány.29 Široký právněkulturní a právnělingvistický rámec tvoří výchozí právní systém, který je obvykle součástí většího celku („rodiny“) právních řádů vycházejících ze stejných právněhistorických tradic, např. kontinentální právo založené na principech římského práva nebo angloamerické právo zahrnující národní právní systémy vycházející z common law a práva ekvity. Historické a kulturní rozdíly mezi právními rodinami determinují nejen vytváření výchozího textu, ale také předpokládají určité přístupy k jeho interpretaci. Dalším faktorem ovlivňujícím výslednou strukturu a obsah VT je právní odvětví,30 např. občanské právo, správní právo nebo trestní právo procesní. V rámci právního odvětví je určen předmět, o němž VT bude pojednávat. V odvětví smluvního práva může být VT samotná smlouva nebo oznámení o odstoupení od smlouvy nebo smlouva o postoupení závazků z jiné smlouvy nebo výzva (před podáním žaloby) k zaplacení kupní ceny atd. Záměr autora (ať už je oficiální autor kolektivní, jako je tomu u zákonů přijímaných parlamentem, nebo konkrétní člověk dotčený danou právní skutečností) je pod-

29

30

V praxi jsme se setkali s textem (odborným posudkem), jenž analyzoval určitý segment německého práva pro potřeby české vlády. Německý právník z nějakého důvodu napsal tento posudek anglicky, přestože věděl, že se text bude překládat do češtiny. Nejspíš chtěl podpořit správnou interpretaci svého anglického textu při překladu do češtiny a u některých anglických slov nebo slovních spojení terminologického rázu, označujících instituty německého práva, uvedl v závorce německý termín. Překlad do češtiny byl zadán překladatelce i přes její jasnou výhradu, že německy neumí, tudíž bude vycházet z anglického textu bez možnosti případné významové korekce podle německých termínů. Není třeba dodávat, že přeložený text v některých pasážích nedával smysl. Důvodem ovšem byla neschopnost autora textu zvolit takové anglické termíny, které by v angličtině zachovaly alespoň podstatné znaky výchozích německých pojmů, nebo zvolit explikativní postup formou definic. Při následném posouzení pojmové stránky německých termínů a jejich anglických „ekvivalentů“ se ukázalo, že v několika případech šlo o naprosto odlišné významy, tudíž i překladatel znalý angličtiny a němčiny, by se jen obtížně dopátral skutečného smyslu některých částí sdělení v onom posudku. Například německý termín „teilrechtsfähige Anstalt des öffentlichen Rechts“ byl v angličtině „a partial legal institution under direct government control“ (daleko přesnější by bylo „public-law institution with partial legal personality“); německý „AktienG“ (zákon o akciových společnostech) následoval po „stock cooperation agreement“, aniž by z textu vyplývalo, že se jedná o odkaz na onen zákon. Právo jako systém obvykle vymezuje tři dichotomie: právo veřejné vs. soukromé, právo hmotné vs. právo procesní a právo vnitrostátní vs. mezinárodní. Dochází k různým průnikům mezi jednotlivými dvojicemi, nicméně sémantický vztah mezi komponenty uvnitř dvojice je v zásadě binární opozice.

I. obecná východiska překládání právních textů

29

statný při následné interpretaci VT, ale promítá se také do některých lingvistických aspektů samotného textu.31 Stupeň normativnosti je zásadní mimo jiné pro volbu některých jazykových prostředků: např. modalita zákona je odlišná od modality dohody o vypořádání společného jmění manželů schválené soudem, takže bude využívat i odlišné modální konstrukce. Žánr textu ve smyslu textového typu je dalším faktorem, který zásadně ovlivňuje (právně)lingvistickou charakteristiku VT. Každé odvětví platného práva pracuje s určitými typy často zpracovanými do vzorů a šablon, jež bývají k dispozici také široké veřejnosti (smlouvy, závěti, stanovy, žádosti, matriční dokumenty, podání k soudu v občanském nebo trestním řízení, rozhodnutí soudů v různých druzích řízení, dokumenty nutné v celé škále správních řízení, dokumenty vydávané státním zastupitelstvím atd.).

Obr. 4: Faktory ovlivňující obsah výchozího právnického textu

31

Záměr autora textu lze občas identifikovat zcela přesně, ovšem nikoliv jako jeho přímočarou snahu o dosažení právního stavu nebo spravedlnosti. Jeden z našich bývalých studentů na otázku, proč opustil advokacii, pregnantně vysvětlil, že nemá povahu „na to psát dvanáct stránek vyjádření k žalobě jenom proto, že žaloba měla deset, a to by přece nešlo, abychom měli míň stránek než protistrana, protože co by se pak klientům fakturovalo. Těžko se ospravedlní na faktuře 5 hodin práce, když má text půl stránky. A musí se psát co nejšroubovaněji a co nejméně srozumitelně, aby z toho klient náhodou nepoznal, že plácáme tutéž myšlenku dokola už desátou stranu (…).“

30

Posledním faktorem, jenž je v obrázku vyznačen, je cíl nebo účel interakce mezi odesílatelem-autorem VT a jeho příjemcem-adresátem (zamýšleným nebo nezamýšleným bez ohledu na to, zda je komunikace zprostředkována překladatelem nebo je jednokódová). Je-li účelem textu oslovit anonymního adresáta (jako je tomu v případě zákona, jenž je určen všem v dané jurisdikci), jsou použité jazykové prostředky jiné než v případě výzvy soudního exekutora určené konkrétnímu člověku. Jazykové prostředky se liší v závislosti na tom, je-li cílem textu pouze popsat nebo zaznamenat nějakou právní situaci (např. notářský zápis o změně stanov společnosti nebo odborný posudek), nebo má-li text konstitutivní úlohu, tj. že právní situaci vytváří (např. rozsudek o rozvodu). V této souvislosti je nutné připomenout jeden faktor, jenž v obr. 4 není explicitně uveden, totiž subjektivní dispozici autora VT formulovat lingvisticky a právně text tak, aby v něm kromě gramatických chyb nebyly např. terminologické nepřesnosti, jež zakládají nejednoznačnou právní interpetaci VT, nebo nedůvodně složitá a dlouhá souvětí, která k interpretační nejednoznačnosti vedou také. Pokud taková schopnost a dovednost autora VT není dostatečná (v praxi je bohužel četnost takových případů mezi autory českých právních dokumentů poměrně vysoká), může autor (nebo objednatel překladu) jen stěží očekávat, že takový výchozí text po přeložení do jiného jazyka bude splňovat požadavky na kvalitní právní překlad. Vstupuje-li do komunikace překladatel, je jeho úkolem ve výchozím textu identifikovat co možná nejvíce faktorů, ovlivňujících vznik VT, a rozhodnout, jak s nimi při překladu naloží, zda se například pokusí je co nepřesněji transformovat do cílového jazyka, nebo se bude snažit převést je způsobem, který bude dávat smysl v rámci cílového právnělingvistického systému, nebo převede pouze aspekty, jež považuje za relevantní v souvislosti s účelem překladu atd. Tato rozhodnutí, jsou-li učiněna dostatečně kompetentním překladatelem, závisí obvykle na účelu překladu a na předpokládaném konečném příjemci přeloženého textu. V tomto kontextu je třeba zmínit stále se vracející diskuse o tom, jestli přeložený text (i právnický) má působit na jeho čtenáře zcela přirozeně (jako by působil původní text napsaný v rodném jazyce tohoto čtenáře), nebo zda má přeložený právní text čtenáři volbou jazykových prostředků v nejširším slova smyslu připomínat, že se jedná o překlad, tedy diskuse o „neviditelnosti“ (invisibility), resp. „viditelnosti“ (visibility) překladatele v cílovém textu.32 Proces právního překladu se zaměřením na úkol a činnost překladatele je schematicky znázorněn na následujícím obrázku (viz obr. 5). Opět vycházíme z předpokladu, že je výchozí text napsán v jazyce, který standardně jako prostředek komunikace používá výchozí právní systém. Tento předpoklad platí pro většinu právních textů, s nimiž překladatelé musí dále pracovat.

32

Srov. již zmíněnou publikaci Venuti 1995 a recenzi jejího prvního vydání (Pym 1996); nebo Lane-Mercier 1997.

I. obecná východiska překládání právních textů

31

Obr. 5: Proces překladu právního textu s důrazem na roli překladatele

Jak jsme již naznačili výše při popisu faktorů ovlivňujících právnělingvistickou strukturu výchozího textu, je tento text konkrétním výsledkem sémiotického průniku výchozího jazyka a výchozího právního diskursu. Obecně platí, že při svém vzniku je a obvykle zůstane součástí výchozího právního systému. Činnost překladatele má několik fází. Nejdříve dekóduje (v lingvistickém slova smyslu) výchozí text, tj. analyzuje text ve všech jeho rovinách a identifikuje jeho obsah. Nastává fáze vnitrojazykového převodu (intralingual translation) v jakobsonovském smyslu, tedy interpretace výchozího textu s cílem porozumět mu do té míry, že bude možno realizovat další fázi, a sice mezijazykový převod (interlingual translation). Při interpretaci výchozího textu je třeba analyzovat zásadní konstitutivní právnělingvistické faktory podmiňující formu, obsah a smysl výchozího textu, jak jsou naznačeny na obr. 4. Cílem interpretace výchozího textu je, aby překladatel porozuměl výchozímu textu jako celku a v jeho jednotlivých segmentech; teprve pak je připraven text smyslu­plně přeložit. V další fázi je interpretovaná informace přeložena do jiného jazyka (jazykového kódu) a volba jazykových prostředků by měla být určována právnělingvistickými konvencemi a zvyklostmi cílového právního systému. V posledním stadiu se překladatel soustředí na právnělingvistickou úpravu přeloženého textu tak, aby výsledný cílový text mohl být vnímán jako „právnický“ i v cílovém právním diskursu a aby v tomto diskursu dával očekávaný nebo zamýšlený smysl. Velmi důležitým faktorem, který by měl mít překladatel v posledních dvou fázích na paměti, je účel překladu (proč byl zadán, zda se jedná o překlad instrumentální nebo dokumentární) a adresát přeloženého textu (zda konečný příjemce má či nemá právnické vzdělání, zda tato osoba je nebo není rodilý mluvčí jazyka, do něhož se překládá atd.). Celý proces potvrzuje postulát, že mezijazykový překlad je vlastně zvláštní druh interpretace (Eco 2001, s. 13) a že překladatel může do jiného jazyka přeložit pouze to, co dekóduje ve výchozím textu nebo jak interpretuje smysl a význam sdělení ve výcho-

32

zím textu. Protože hlavní úlohou překladatele je adekvátním a smysluplným způsobem v překladu překlenout právnělingvistické rozdíly mezi výchozím právnickým textem a cílovým právním prostředím, budou poznatky o účelu a příjemci překladu do jisté míry determinovat rozsah dalších informací (např. vysvětlivky, upřesnění, pojmové vyjasnění), jimiž překladatel v poslední fázi svůj překlad doplní. Z obrázku je zřejmé, že cílový (přeložený) text se nestane vždy součástí cílového právního systému v tom smyslu, že by měl stejné právní účinky, jako má výchozí text ve výchozím právním systému. Důvodů může být několik, nejdůležitějším z nich je patrně skutečnost, že orgány veřejné moci v systému cílového práva nemají pravomoc jakkoliv do problematiky řešené v textu zasáhnout. Příkladem může být závěť sepsaná americkým státním občanem o pořížení nemovitosti, která se nachází na území USA, v níž je za dědice povolán český občan žijící na území ČR. Výchozí text je napsán anglicky, výchozím právním systémem je právo konkrétního státu USA, cílovým jazykem je čeština, ale v zásadě není cílový právní systém, pro který by měl překladatel text adaptovat. Překlad je čistě dokumentární, pouze informuje příjemce o možnosti dědit; jakékoliv právní reakce potenciálního českého dědice (jeho případné námitky, zřeknutí se práva dědit, odmítnutí dědictví, vzdání se práva dědit apod.) by měly být formulovány podle práva příslušného státu USA, české právo je v dané věci zcela irelevantní a české orgány veřejné moci nemají žádnou pravomoc. Za zmínku stojí nepochybně skutečnost, že výchozí text může obsahovat (a zpravidla obsahuje) právní instituty, jež jsou v cílovém právním systému neznámé, tudíž jejich aplikace je nereálná. Typickým příkladem je termín rescission ve smluvním právu v zemích common law. Definičně se tento termín dělí na dva pojmy, a sice equitable ­rescission a legal rescission, přičemž v právní praxi se oba obvykle „zkracují“ na rescission, a tvoří se tak generické pojmenování, které může být bez kvalifikačního přívlastku interpretačně nejasné. Skutková podstata obou typů rescission je stejná a blíží se českému odstoupení od smlouvy; proto se rescission obvykle překládá do češtiny jako „odstoupení“ bez ohledu na to, zda v anglickém textu má kvalifikační atribut nebo ne. Rozdíl mezi nimi je ovšem v rovině právní. Zatímco equitable rescission je institutem práva ekvity, jež je ve smluvním právu stále výrazné v Anglii a Walesu, kdy „odstoupení“ musí schválit soud, legal rescission je odstoupení podle common law, převažuje v USA33 a jeho právní charakteristika je velmi blízká českému odstoupení od smlouvy (tj. bez asistence soudu ve formě jeho přivolení). Equitable rescission je institut v českém právu neznámý, tudíž jeho uplatnění, byť se ho bude dovolávat britská smluvní strana, není možné, pokud bude pro příslušnou smlouvu rozhodné české právo. V těchto případech by měl být překladatel zvláště obezřetný a snažit se zjistit, o jaký význam termínu rescission v daném anglickém textu jde a adekvátním způsobem jej přeložit.34

33 34

Jedním z mnoha důvodů odlišného uplatnění tohoto institutu v Anglii a Walesu na jedné straně a USA na straně druhé je fakt, že ve Spojených státech došlo historicky daleko výrazněji ke sloučení common law a práva ekvity jako dvou základních pramenů angloamerického práva. Tedy v případě equitable rescission jako explikativní „odstoupení podle práva ekvity s přivolením soudu“.

I. obecná východiska překládání právních textů

33

V případě dvoučlánkové komunikace (viz obr. 2), kdy výchozí text v jazyce výchozího právního systému je určen standardním adresátům v rámci tohoto systému, ale z nějakého důvodu je text (obvykle s časovým odstupem) přeložen do jiného jazyka pro adresáta, jenž nebyl zamýšleným komunikačním partnerem autora výchozího textu, mohou v zásadě nastat dvě situace: (a) Účel cílového textu se liší od účelu textu výchozího; vedle již zmíněného překladu českého zákona do angličtiny, který je pořízen s cílem informovat o české úpravě a nikoliv s cílem stát se závazným zákonem pro mluvčí angličtiny, se například ang­licky psaná smlouva musí přeložit do češtiny pro potřeby důkazního řízení před českým soudem35 proto, aby soud měl možnost posoudit smluvní vztahy mezi stranami sporu, založené touto smlouvou. (b) Účel cílového textu je velmi blízký účelu výchozího textu nebo je s ním totožný; např. rozsudek o rozvodu vydaný v jednom státě může36 mít stejné právní účinky i v jiném státě, jenž tyto účinky posuzuje na základě překladu rozsudku do jazyka „svého“ právního systému. Překladatel se má vždy snažit výchozí text převést do cílového jazyka způsobem, který umožní cílovému adresátovi správně pochopit podstatu výchozího sdělení jako celku i v jeho jednotlivostech bez ohledu na to, pro jaký účel je překlad zadán a pořízen. Nicméně v prvním případě (a), kdy je účelem překladu sice „jen“ informovat cílového příjemce o tom, co je ve výchozím textu obsaženo (tj. pořizuje se dokumentární překlad), ale kdy je překlad pořizován pro potřeby důkazního řízení před soudem a cílový příjemce – soud – bude na základě této informace rozhodovat celý případ nebo jeho část, může nedostatečná terminologická přesnost cílového textu a jeho sdělnost pro cílového adresáta vést k negativním právním následkům pro další dotčené osoby.37

1.2.3 překladatel Jakýkoliv text, který se překládá pro potřeby soudů nebo jiných orgánů veřejné moci v  České republice, je standardně pořizován překladatelem, jenž je jmenován „tlu­močníkem“ ve smyslu zákona o znalcích a tlumočnících č. 36/1967 Sb. Označení ­„tlumočník“ je legislativní zkratka pro osoby vykonávající jak ústní převod z jednoho jazyka do jiného (tj. tlumočení), tak písemný převod (tj. překlad). O těchto osobách se obvykle mluví jako o „soudních tlumočnících“, ale zákon je označuje jako „tlumočníci

35 36 37

Posuzování listiny jako důkazu soudem v České republice se podle procesních pravidel provádí v českém jazyce; pokud je listina v cizím jazyce, musí být soudním tlumočníkem přeložena do češtiny. V podstatě se tak děje v rámci členských států Evropské unie a mezi státy, které mají mezi sebou uzavřenou mezinárodní smlouvu o vzájemném uznávaní a výkonu soudních rozhodnutí. Nedávno jsme se setkali s případem, kdy na základě chybného překladu anglických dokumentů, vysvětlujících odpovědnost a povinnosti jednotlivých funkcionářů (Čechů) ve společnosti založené ve Spojeném království podle britského zákona o společnostech z roku 2006, český soud došel k závěru, že odpovědnost jednotlivých osob byla jiná, než ve skutečnosti byla, a pro jednu z těchto osob měl takový závěr trestněprávní důsledky.

34

zapsaní do seznamu tlumočníků“ a jsou jmenováni ministrem spravedlnosti nebo pověřeným předsedou krajského soudu. Zákon stanoví velmi vágní odborné předpoklady v §4 odst. 1 písm. e), podle něhož lze jmenovat tlumočníkem toho, kdo „má potřebné znalosti a zkušenosti z jazyka, v němž má jako tlumočník působit, a především toho, kdo absolvoval speciální vý­uku pro tlumočnickou činnost, jde-li o jmenování pro jazyk, v němž je taková výuka zavedena“. Protože do nedávné doby neexistovalo žádné sjednocující stanovisko ministerstva spravedlnosti, jaké konkrétní vzdělání zajistí „dostatečné znalosti“ z jazyka, jednotlivé krajské soudy, které mají vedení seznamů tlumočníků a proces jejich jmenování na starosti, si stanovovaly kvalifikační předpoklady podle svého uvážení (v rámci příslušného zákona). Co bylo ale všem krajským soudům společné, byla absence požadavku prokázat dostatečnou míru znalostí práva, v němž se tlumočníci měli pohybovat. Pokud nebyli tlumočníky jmenováni právníci vzděláním, kteří prokázali dostatečnou jazykovou vybavenost (obvykle na úrovni všeobecné státní jazykové zkoušky), byla (a bohužel i nadále je) obecná úroveň právní gramotnosti mezi jmenovanými tlumočníky nedostatečná. To bývá obvykle příčinou nedostatečné kvality „soudních“ překladů; překladatel (tj. jmenovaný tlumočník) se soustředí na jazykovou stránku své práce a podstata jejího právního obsahu mu velmi často zcela uniká, protože ji nedokáže identifikovat, tím méně s ní pracovat v právněsrovnávacím kontextu výchozího a cílového právního systému. Právní texty v České republice nepřekládají jen tlumočníci zapsaní do seznamu, tyto texty se překládají z mnoha dalších důvodů než jen pro potřeby orgánů veřejné moci. Zatímco pro tlumočníky zapsané do seznamu jsou zákonem stanoveny kvalifikační předpoklady, i když velmi vágně, pro překladatele, kteří pracují na základě živnostenského oprávnění, nejsou v zásadě stanoveny žádné podmínky pro prokázání jejich způsobilosti překládat či tlumočit z jednoho jazyka do jiného, protože překladatelská a tlumočnická činnost patří mezi živnosti volné. Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, definuje v §25 odst. 1 volnou živnost jako „živnost opravňující k výkonu činností, pro jejichž provozování tento zákon nevyžaduje prokazování odborné ani jiné způsobilosti. K získání živnostenského oprávnění pro živnost volnou musí být splněny všeobecné podmínky (§ 6 odst. 1).“ Všeobecné podmínky podle tohoto zákona jsou dosažení věku 18 let, svéprávnost a bezúhonnost, která se prokazuje výpisem z evidence Rejstříku trestů (tj. bezúhonný je člověk, který nemá žádný záznam o pravomocném odsouzení za spáchání trestného činu, morální integrita tohoto člověka je v tomto kontextu zcela irelevantní). Kompetence překladatele právních textů ve všech fázích jeho práce tedy nejsou nijak definovány a je na uvážení zadavatele překladu, ať je to právník, jenž potřebuje přeložit jednu smlouvu, nebo agentura, jež dostala velkou zakázku a nárazově najímá překladatele, jak posoudí právnělingvistické znalosti a překladatelské dovednosti konkrétního překladatele, jemuž překlad zadá. Přístup překladatele k interpretaci výchozího textu a její výsledky závisí na mnoha faktorech, jež mohou být obecně rozděleny na objektivní (externí) a subjektivní (interní) faktory. Toto dělení je blízké dichotomii interních a externích proměnných

I. obecná východiska překládání právních textů

35

(variables), jak ji pojímá Cao (2007, s. 51) při analýze faktorů ovlivňujících konečný překladatelský produkt (viz dále). Objektivní faktory zahrnují všechny aspekty překladatelské práce, které nemůže samotný překladatel nijak ovlivnit. Patří sem právnělingvistická (a zejména lingvistická) kvalita výchozího textu jak po stránce formální tak věcné, jeho textový typ (žánr), účel překladu, cílový příjemce přeloženého textu, čas, který je pro překlad vymezen zadavatelem apod. Lze důvodně předpokládat, že prostá smlouva o koupi motorového vozidla je po interpretační stránce jednodušší, než je listina o testamentárním zřízení svěřenského fondu (testamentary trust) zejména v právním systému, kde takový institut zcela chybí a překladatel bude muset hledat adekvátní překladatelské postupy, jak tento institut do cílového jazyka převést tak, aby mu cílový příjemce porozuměl nebo alespoň aby jeho podstata nebyla podána v cílovém jazyce zavádějícím způsobem (ať už volbou nesprávných terminologických ekvivalentů nebo explikativních ­postupů). Subjektivní faktory zahrnují na jedné straně právnělingvistické znalosti překladatele, jeho obecné překladatelské dovednosti a zkušenosti s překládáním právních textů, na druhé straně do této kategorie patří i některé prvky osobnostního managementu, např. schopnost efektivně si zorganizovat práci na překladu a  maximálně využít stanovenou dobu, schopnost překládat v časové tísni (způsobené zadavatelem překladu), schopnost účinně využít při překládání veškeré dostupné externí zdroje a technologie apod. Při posuzování způsobilosti překladatele odpovídajícím způsobem plnit překladatelské úkoly jsou zásadní subjektivní faktory, protože jsou překladatelem ovlivnitelné a bezprostředně souvisí s jeho překladatelskou odpovědností. Cao (2007, s. 41) při analýze interních proměnných, subjektivních faktorů, rozlišuje překladatelskou kompetentnost (translation competence) a překladatelské zdatnosti (translation proficiency); překladatel právních textů by měl dosáhnout vysoké úrovně v obou determinantách, aby byl jeho překlad kvalitní. Ve svém modelu překladatelské kompetentnosti spojuje (a) překladatelské lingvistické schopnosti (translational language competence), tj. dostatečné jazykové znalosti a dovednosti ve výchozím a cílovém jazyce, (b) překladatelské znalostní struktury (translational knowledge structures), tj. obeznámenost s výchozím a cílovým právním systémem, (c) překladatelské strategické schopnosti (translational strategic competence), jež jsou podmíněny kontextem konkrétní překladatelské situace. Strategické schopnosti v překladu vnímá jako „the linkage that relates translational language competence to translational knowledge structures and the features of the context in which translation, and hence interlingual and intercultural communication, takes place“ (Cao 2007, s. 48). Překladatelská zdatnost (translation proficiency) je chápána jako komplexní dovednost „to mobilise translation competence to perform legal translation tasks in the legal setting for intercultural and interlingual communication purposes“ (Cao 2007, s. 39). Hodnotíme-li vliv jednotlivých subjektivních faktorů na proces právního překladu a zvažujeme-li celou složitou síť znalostí, dovedností, kompetencí a schopností, které by měl překladatel uplatnit při překládání právních textů z jednoho jazyka do jiného,

36

naše akademické poznatky a profesionální zkušenosti naznačují, že je třeba se soustředit na rozsah a obsah znalostí výchozího a cílového právního systému (tj. translational knowledge structures v terminologii, kterou užívá Cao), jenž by měl překladatel mít, aby mohl smysluplně přeložit výchozí text do cílového jazyka tak, aby překlad splnil svůj účel (stanovený zadavatelem překladu) a mohl plnit svou funkci (očekávanou cílovým příjemcem). Jak jsme se již zmínili, většina překladatelů (nejen v České republice) má vysokoškolské lingvistické, nikoliv právnické vzdělání. Mezi překladateli jsou marginálně zastoupeni absolventi jiných než lingvistických oborů, výjimečně též osoby bez vysokoškolského vzdělání. Přes tyto vnitřní rozdíly lze překladatele zařadit do jedné sémiotické skupiny, která je odlišná od sémiotické skupiny právníků, pokud porovnáme jejich interpretační postupy při vnímání a analýze právních textů, s nimiž pracují. Rozsah a kvalita lingvistického vzdělání a jeho promítnutí do překladatelských dovedností (tj. úroveň translational language competence) jednotlivých překladatelů se mohou lišit v závislosti na lingvistickém a překladatelském prostředí: jestliže výchozí i cílový jazyk patří mezi široce používané mezinárodní jazyky s dlouhou tradicí právních překladů mezi danými právními systémy, s početnou komunitou překladatelů pracujících ve výrazně soutěžním překladatelském prostředí, pak budou (a v konkrétních situacích jsou) požadavky na právnělingvistickou způsobilost (translational language competence v kombinaci s translational knowledge structures) a překladatelskou zdatnost (translation proficiency) překladatelů velmi vysoké. Jestliže výchozí a cílový jazyk patří mezi jazyky, který jako nástroj komunikace používá pár milionů lidí, a vznikne potřeba pořídit překlad právních dokumentů například z češtiny do albánštiny v souvislosti se soudním řízením a není k dispozici tlumočník albánštiny zapsaný do seznamu tlumočníků, pak nelze rozumně očekávat, že právnělingvistická způsobilost ad hoc ustanoveného tlumočníka bude alespoň průměrná.38 V některých ojedinělých případech, kdy nelze najít překladatele právních textů s požadovanou jazykovou kombinací, může být zadán štafetový překlad (relay translation). Vzhledem ke kulturním, společenským a  právnělingvistickým zvláštnostem každého právního systému je zřejmé, že se zvyšujícím se počtem „zprostředkovatelů“ ­(relay translators) se radikálně snižuje možnost, že by právní instituty obsažené v prvním výchozím textu byly smysluplně převedeny do jazyka konečného příjemce. Překladatelé obvykle získávají větší povědomí o právu neboli svou obecnou právní gramotnost (legal literacy) většinou až v překladatelské praxi (pomineme-li základy právní propedeutiky, které by si měli osvojit v rámci občanské nauky všichni studenti středních škol s maturitou). Je třeba mít na paměti, že právní průprava, ať už systematická (dlouhodobé kurzy) nebo formou jednorázových seminářů na konkrétní právní téma, se v naprosté většině případů týká základů práva platného v zemi, v níž překladatel dlouhodobě žije a vykonává svou překladatelskou praxi. Jen výjimečně má pře38

Nezřídka se v takových situacích stává, že ad hoc tlumočníkem je ustanoven člověk, který je buď Čech, jenž se „domluví“ albánsky, nebo Albánec, který se „domluví“ česky, a o jeho právnělingvistické způsobilosti nelze vůbec hovořit.

I. obecná východiska překládání právních textů

37

kladatel možnost se systematicky a ve srovnávacím právnělingvistickém plánu seznámit s jinými právními systémy, které používají jako svůj komunikační nástroj jazyky, s nimiž překladatel pracuje vedle své mateřštiny, čili jen výjimečně může rozvíjet svou překladatelskou právní gramotnost. Překladatelská právní gramotnost (translational legal literacy)39 znamená, že překladatel je schopen identifikovat jednotlivé prvky právního diskursu v jeho celistvosti (např. žánr diskursu, žánr výchozího textu ve smyslu textového typu, jeho narativní repertoár, pojmový aparát a jeho odraz v terminologii, právní instituty v jejich širších souvislostech apod.) a poté převést veškeré relevantní informace do cílového jazyka tak, aby cílový text dával při jeho interpretaci právní smysl. Při současné koncepci studia translatologie v systému univerzitního vzdělávání (nejen v České republice) nelze předpokládat, že se úroveň překladatelské právní gramotnosti bude zvyšovat. Koncepce vysokoškolské přípravy „univerzálních“ překladatelů, jejímž cílem je, aby absolventi mohli podle potřeby pracovat s obsahově různorodými texty, počínaje žurnalistickými články o čemkoliv přes analytické zprávy základního výzkumu nebo účetních auditů až po romány či poezii, je nepochybně ekonomicky racionální, tudíž v dnešní době těžko reformovatelná. Tím více je žádoucí, aby měli všichni překladatelé, nejen absolventi translatologických programů na vysokých školách, možnost si doplňovat v rámci celoživotního vzdělávání své překladatelské dovednosti obsahovou gramotností v oborech, v jejichž rámci texty překládají, neboť bez elementárního pochopení obsahu výchozího textu nelze očekávat, že cílový text bude obsahově bezchybný nebo alespoň nebude obsahově zavádějící.40

1.2.4 překlad jako interpretace Cílem interpretace je v zásadě pochopit text: „to ascribe the meaning to, or inscribe the meaning in, the text“ (Phillips 2003, s. 90). Jedná se zde o pragmatické chápání interpretace jako vysvětlování nejasného s cílem porozumět.41 V kontextu překládání právních textů je třeba mít na paměti, že předmětem výkladu je nejen výchozí text, ale také

39

40

41

Překladatelskou právní gramotnost chápeme jako nadstavbu nad obecnou právní gramotností (očekávanou u člena jakéhokoliv společenství, jehož existence, struktura a fungování jsou regulovány právními normami). Je to schopnost na elementární úrovni identifikovat shody a rozdíly ve výchozím a cílovém právním systému, které jsou relevantní při překladu konkrétního textu, a adekvátním způsobem je promítnout do cílového textu např. volbou vhodných ekvivalentů (nejen terminologických) nebo přiměřeným využitím poznámek překladatele. Optimální způsob, jak může překladatel právních textů nabýt dostatečného povědomí o výchozím a cílovém právním systému, je pracovat pro velkou mezinárodní právní kancelář, kde je určitým korektivem pro překladatele hned několik faktorů, zejména (a) každodenní kontakt s právníky, kteří kromě práva ovládají výchozí a cílový jazyk na standardní úrovni, tudíž poskytnou bezprostřední zpětnou vazbu, (b) neustále probíhající srovnávací analýza právních institutů výchozího a cílového právního systému a hledání optimálních ekvivalentů, (c) více překladatelů, kteří musí svá překladatelská řešení v konkrétním textu sladit s již existujícími (opodstatněnými) zvyklostmi, nebo prokázat, že nově nalezené řešení je vhodnější, a (d) obecně vyšší povědomí tamějších právníků o procesu překládání a s ním spojeném riziku při interpretaci cílového textu klientem. Srov. Knapp 1995, s. 169.

38

text cílový, tj. překlad, takže hlavním úkolem překladatele je vytvořit takový cílový právnický text, který bude smysluplně interpretovatelný v cílovém právním prostředí. Přístupy k interpretaci právních textů jsou těsně spjaty a vzájemně provázány s pravidly, která by měla být respektována při psaní právních textů. Protože tvorba práva v zúženém smyslu psaní textů zákonů je zcela závislá na jazykovém prostředí daného právního systému, existují různé interpretační metody a postupy, které používají právníci v příslušném právnělingvistickém prostředí, aby mohli ustanovení právního textu promítnout do právní praxe. Protože neexistuje jeden univerzální jazyk práva, neexistují jednotné – univerzální či globální – metody a postupy, kterých by právníci při výkladu textu využívali bez ohledu na právní systém, v němž se pohybují. Každý systém si vymezuje svá pravidla, která se uplatňují zejména při interpretaci textů zákona či jiných normativních textů,42 přesto při srovnání interpretačních postupů v zemích common law a v České republice najdeme některé shodné rysy zejména u lexikálně-syntaktických postupů založených na literal rule (plain/grammatical meaning rule) v common law na jedné straně a na gramatické interpretaci v českém právu na straně druhé. Bennion (2009, s. 36) vymezuje tři situace, které mohou (v common law) při aplikaci gramatického pravidla nastat, protože čistě jazykový (doslovný, obvyklý v běžném jazyce) význam nemusí být zřejmý: „[The grammatical meaning] is clear when apart from legal consideration, there is no real doubt about it. It is ambiguous when grammatically capable of more than one meaning. It is obscure when the language is disorganized, garbled or otherwise semantically confused or opaque.“ Pouze v prvním případě má právník nebo překladatel jistotu, že nemusí použít jiné interpretační postupy. Většina ostatních interpretačních pravidel je determinována svébytnou právní kulturou a právními tradicemi v daném právním systému.43 Jak jsme uvedli výše při popisu obrázku 5 znázorňujícího proces právního překladu, je překlad zvláštním druhem interpretace. Nelze očekávat, že jazyk právního textu bude vždy jasný, jednoznačný, formálně přehledný a soudržný a sémanticky předvídatelný. Významnou roli při interpretaci hraje historický, společenský, kulturní a filozofický kontext, jenž často určuje nebo modifikuje základní jazykový význam. Lze tedy souhlasit s tvrzením (srov. Joseph 1995, s. 33–34), že úkolem překladatele není jen přeložit („just translate“) výchozí text do cílového jazyka, ale převést význam výchozího textu a jeho komponentů do cílového jazyka takovým způsobem, aby cílový text (překlad) jako celek i v jeho jednotlivostech dával konečnému příjemci takový (právní) smysl, který vnímá prvotní adresát výchozího textu ve výchozím jazyce. Jinými slovy,

42 43

Srov. Bennion 2009; Eskridge–Frickey–Garrett 2006; Vermeule 2006; Germain 2003; Sacco 2002; Šín 2000; Knapp 1998. V systému angloamerického práva se jedná například o interpretační pravidla mischief rule, kdy se soud snaží identifikovat skutečný záměr zákonodárce bez ohledu na formulační nepřesnosti a vady (mischief), které jsou v textu zákona (v tomto smyslu má některé rysy shodné s teleologickým výkladem v českém právu), nebo golden rule, kdy soud může interpretovat jednotlivosti v zákoně nikoliv podle obvyklého významu lexikálních jednotek, ale podle celkového smyslu daného zákona. V tomto ohledu má golden rule některé společné rysy s tzv. extenzivním výkladem podle českého práva.

I. obecná východiska překládání právních textů

39

úlohou překladatele je zprostředkovat smysl výchozího textu pro cílového příjemce (jako základ sémiotiky právního překladu). Lze očekávat, že právník a laik (většina překladatelů právních textů nemá právnické vzdělání) budou přistupovat k interpretaci textu rozdílně zejména proto, že každý z nich subjektivně využívá jiný znalostní kontext, protože získal své znalosti práva, resp. povědomí o právu, jinak. Právník se snaží interpretovat právní text s cílem aplikovat právo: využívá různé právněinterpretační techniky a jejich kombinaci k tomu, aby identifikoval význam konkrétního ustanovení a  mohl toto ustanovení po­užít v praxi. Překladatel se snaží textu porozumět do té míry, aby byl schopen informaci (sdělení) převést do cílového jazyka při zachování smyslu výchozího textu jako celku a všech jeho částí takovým způsobem, aby příjemce cílového textu v něm mohl zamýšlený smysl identifikovat.44 Nutno dodat, že kognitivní procesy právníka a neprávníka při interpretaci právního textu jsou zcela závislé na znalosti, resp. neznalosti, práva jako systému, interpretačních technik, právních paradigmat (ve smyslu postupů převažujících v právu a způsobů vnímání právní reality), právních stereotypů apod. Při absenci či výrazném nedostatku těchto znalostí se překladatel soustředí na „povrch“ právního textu a převádí lexikální jednotky z výchozího do cílového jazyka často za pomoci různých překladových slovníků a terminologických glosářů různé lexikografické kvality.45 V lepším případě spoléhá na čistě sémantickou interpretaci výchozího textu v jeho jednotlivých rovinách (zejména v rovině lexikální a syntaktické, případně také v rovině textové), čímž může docházet při převodu do jiného jazyka k výrazným informačním ztrátám a často k hrubému zkreslení smyslu výchozího textu. 1.2.4.1 sémantická interpretace Sémantická interpretace je proces, který používají jak právníci, tak překladatelé. ­Cunningham (1988, s. 542) nazývá tento přístup common sense approach „because it begins with a semantic analysis of the text in terms of the senses that the key words have in everyday speech“. Cunningham a Fillmore (1995, s. 1178) používají termín default interpretation pro označení postupu, k němuž „a speaker will ‚fall back on‘ in the absence of additional information either within the utterance itself or inferable from the circumstances of the utterance“. K tomu, aby mohla být sémantická interpretace nápomocna při hledání smyslu výchozího textu nebo jeho části, je zapotřebí její výsledky zhodnotit v právním kontextu čili zvážit, do jaké míry dávají či nedávají právní smysl, tj. provést pojmovou analýzu (conceptual analysis), o níž bude pojednáno samostatně v oddíle 1.2.4.3.

44 45

Srov. Knapp 1998, s. 231. K analýze kvality slovníků pro právní překlad viz De Groot – Van Laer 2008; Van Laer, C. – Van Laer, T. 2007.

40

Následující příklady naznačují, že pouhá sémantická interpretace termínů46 výchozího textu nestačí pro vyhledání odpovídajícího ekvivalentu v cílovém jazyce. Měla by stát na začátku procesu hledání vhodného ekvivalentu a následně být konfrontována s právním kontextem výchozího textu. Třetím stadiem by měla být volba takového ekvivalentu v cílovém jazyce, který bude konečnému příjemci překladu dávat smysl v kontextu cílového právního systému. Příklady vycházejí z anglické terminologie, cílovým jazykem je čeština. Všechny příklady jsou ukázkou širokého sémantického spektra jednoho anglického slova, kdy při hledání ekvivalentu v češtině je nutné v závislosti na kontextu vybrat pouze ty sémantické rysy, které jsou v daném kontextu relevantní (nejedná se tedy o polysémii v čistě lingvistickém slova smyslu). Příklad 1 Termín custody má podle Oxford English Dictionary (OED CD 2009) tři významy (z nichž jeden je zastaralý) vycházející ze společného sémantického základu slova „keeping and/or guarding“. V právu se tento sémantický základ konkretizuje a v zásadě nacházíme tři kontextové významy, z nichž každý je vyjádřen jiným ekvivalentem v češtině: (a) Pokud je pachatel trestného činu „kept and/or guarded“ orgánem státu, aby se nemohl vyhnout trestnímu řízení, pak je odpovídajícím českým ekvivalentem termín vazba. Právní kontext je trestní právo procesní, konkrétně trestní řízení. (b) Pokud je nějaká věc po právu „kept and/or guarded“ oprávněnou institucí, např. bankou, pak je tato věc „in the custody“ této banky čili v její úschově. Právním kontextem je většinou soukromé právo a v jeho rámci závazkové právo (v závislosti na účelu úschovy a typu instituce). (c) Jestliže soud rozhodne, že po rozvodu rodičů bude dítě „kept and/or guarded“ jedním z rodičů, soud „awards the custody of a child“, tedy svěřuje dítě do péče konkrétního rodiče. Právní kontext je rodinné právo (a občanské právo procesní). Hledání vhodného českého ekvivalentu může být složitější v případě, že výchozím právním systémem je rodinné právo států USA, které rozlišují physical custody a legal custody. Pokud se překladatel uchýlí k čistě sémantické interpretaci, pak v prvním případě faktická péče je správný termín českého práva pro daný právní pojem. Nicméně „právní péče“ v českém rodinném právu neexistuje, tudíž by se překladatel měl opřít o pojmovou analýzu termínu legal custody, z níž by bylo zřetelné, že většina podstatných znaků tohoto amerického pojmu je v českém právu obsažena v institutu rodičovské odpovědnosti47. Protože nejsou legal custody a rodičovská odpovědnost absolutními ekvivalenty (tj. jejich pojmová charakteristika není shodná absolutně), je vhodné při překladu použít kvaziexplikativní přístup při volbě českého ekvivalentu, např. „právní“ péče ve smyslu rodičovské odpovědnosti. 46 47

Terminologie je v lexikální rovině výchozího textu nejvýraznější oblastí, kde pro volbu správného cizojazyčného ekvivalentu může být samotná sémantická interpretace nedostatečná. Ale kombinované sémantické a právní interpretační postupy je nutné aplikovat i v gramatické rovině, např. při překládání modality výchozího textu. Takový ekvivalent lze zvolit pouze v kontextu rodinného práva, v jiných odvětvích může „legal custody“ mít blíže k významu českého termínu „opatrovnictví“ (např. „legal custody“ v souvislosti s britským zákonem Mental Health Act 1983).

I. obecná východiska překládání právních textů

41

Příklad 2 Sémantická podstata anglického slova complaint je „communicated dissatisfaction“ různého druhu. OED uvádí šest různých modifikací základního sémantického významu, z nichž jeden zařazuje do kontextu soudního řízení.48 V právním kontextu se termín complaint vyskytuje především ve třech různých procesních situacích (nejen řízení před soudem) a získává v nich další pojmové znaky: (a) Projev nespokojenosti s jednáním nějaké (úřední) osoby nebo s jejím rozhodnutím, jenž je obvykle v písemné podobě předán činiteli nebo instituci nadřízené této ­osobě; český ekvivalent je stížnost. (b) Jde o písemný návrh na zahájení občanskoprávního řízení zejména v některých jurisdikcích USA a v tomto smyslu je českým ekvivalentem žaloba. Běžně se lze setkat s complaint for divorce jako označením soudního podání, které může být také označeno jako petition for divorce s českým ekvivalentem v obou případech žaloba o rozvod manželství. (c) Jako obvinění konkrétní osoby nebo neznámého pachatele v trestním řízení, které může vznést oběť trestného činu, policista nebo státní zástupce; toto obvinění je prověřeno soudem, který rozhodne, zda je obvinění důvodné (with sufficient cause) či nikoliv, a podle toho trestní řízení pokračuje, resp. je zastaveno. Přestože při porovnávání pojmové charakteristiky termínu complaint a potenciálních českých ekvivalentů v rámci trestního práva procesního zjišťujeme poměrně velké formální odlišnosti mezi systémy angloamerického a českého práva, je třeba najít český ekvivalent, jenž nebude zásadním způsobem měnit smysl termínu complaint. V tomto případě lze podle situace volit český termín trestní oznámení nebo obvinění ve fázi přípravného řízení a obžaloba v řízení před soudem. Příklad 3 Základní sémantická interpretace slova estate pramení z  etymologie a historické vázanosti na postavení osoby v závislosti na jejím majetku a „majetek“ je vždy v nějaké podobě definičním znakem konkrétního významu slova estate. OED uvádí osm existujících významů (a dalších pět zastaralých), z nichž pouze jeden je explicitně zařazen do oblasti práva49, ale další dva s právem obsahově souvisejí, protože zvýrazňují různé sémantické znaky širokého pojmu majetek. V angloamerickém právu se obvykle rozlišují tři základní významy termínu estate, přičemž toto slovo je navíc součástí mnoha terminologických spojení, v nichž se jeho základní význam modifikuje.50 Tři základní významy jsou:51 (a) „All that a person or entity owns, including both real and personal property“; v tomto smyslu je českým ekvivalentem jmění.

48 49 50 51

A statement of injury or grievance laid before a court or judicial authority (esp. and properly a Court of Equity) for purposes of prosecution or of redress; a formal accusation or charge (U.S.). The plaintiff ’s case in a civil action. The interest which any one has in lands, tenements, or any other effects. Blackʼs Law Dictionary – BLD (2004, s. 586–589) obsahuje tři celé stránky slovních spojení, v nichž je estate buď hlavním členem, nebo atributem; některá spojení jsou pevnými terminologickými jednotkami, jiná jsou ilustrací použití estate v právním kontextu. Definice převzaty z BLD 2004, s. 586–589.

42

(b) „Real property only; also a tract of land“; tento význam má ekvivalentní český nemovitost. (c) „The amount, degree, nature and quality of a personʼs interest in land or other ­property“; v zásadě lze tomuto významu přiřadit český ekvivalent vlastnická práva. Je třeba mít na paměti, že český koncept věcných práv a angloamerické pojetí věcí a majetkových práv je historicky a filozoficky velmi odlišné. Nezřídka se stává, že české právo nemá věcný ekvivalent pro konkrétní britský nebo americký termín a je třeba na základě pojmové analýzy rozhodnout, zda lze vytvořit český explikativní ekvivalent nebo zda je vhodnější v daném kontextu ponechat anglický termín a přeložit do češtiny jeho definiční obsah např. v poznámce překladatele. Nicméně dvě těsná terminologická spojení52 se slovem estate se při překladech do češtiny objevují poměrně často a mají standardní české právní ekvivalenty, a sice bankrupt’s estate a decedent’s estate. V obou termínech označuje slovo estate část majetku (movitého i nemovitého), jenž bude podléhat určitým postupům v řízení, jehož povaha je indikována přívlastkovou součástí termínu. V prvním případě je českým ekvivalentem majetková podstata označující tu část majetku úpadce, která bude rozdělena podle určitých pravidel mezi jeho věřitele; druhý termín patří do dědického práva a označuje majetek, který je určen k rozdělení na dědické podíly, tj. česky pozůstalost. Oba termíny patří do poměrně omezené skupiny „pure legal terminology“ (srov. Riley 1995, s. 73–79; Chromá 2004, s. 15)53 v angloamerickém, resp. českém právu; jejich sémantická interpretace bez posouzení právního kontextu je k určení významu a právního ekvivalentu v jiném jazyce obvykle dostačující. Příklad 4 OED uvádí čtyři významové modifikace slova paternity; všechny vychází ze základního sémantického významu slova, a sice „fatherhood“ čili otcovství. V tomto významu se také většinou vyskytuje v právním kontextu. Jakmile se ale paternity stane součástí dvouslovného termínu paternity rights, je nutné zkoumat právní oblast, v níž se termín vyskytne. V rodinném právu jde o právo na (přiznání) otcovství nebo práva otce v širším slova smyslu. Avšak v autorském právu (copyright law) jde o přenesený význam jako součást tzv. morálních práv, tj. práv být určen a uznán jako autor konkrétního díla. Přestože má angličtina jeden dvouslovný termín (ve formě volného terminologického spojení), který lze použít ve dvou právních odvětvích a jeho smysl bude determinován až v konkrétním právním kontextu, má čeština dva samostatné termíny 52 53

Víceslovné termíny, jež musí být přeloženy jako celek, nikoliv jako jeho jednotlivé komponenty. Obvykle se rozlišují tři druhy termínů, jež se vyskytují v právním kontextu: (1) „Pure“ legal terminology jako velmi malá skupina jedno- nebo víceslovných termínů, které se vyskytují jen v právu (mimo právní kontext pouze jako stylisticky příznakové); např. anglické asportation nebo český pacht. Do této kategorie patří také latinské termíny a římskoprávní latinská rčení. (2) Právní termíny, které lze nalézt v běžné mimoprávní komunikaci; jsou to lexikální jednotky, se skrytým právním významem, např. negligence/nedbalost, nebo law/právo. (3) Slova vyskytující se v každodenních komunikačních situacích, ale v určitém právním kontextu získávají konkrétně definovaný právní význam. Například britský zákon Animal Welfare Act 2006 definuje animal jako „a vertebrate other than man“, ale za určitých okolností zákon připouští, že může tento termín „include invertebrates of any description“.

I. obecná východiska překládání právních textů

43

(odrážející dvě pojmové roviny vyjádřené jedním termínem paternity), z nichž každý musí být použit v kontextu příslušného právního odvětví, a sice právo na otcovství v rodinném právu, a právo na autorství v oblasti autorského práva. Všechny příklady ukazují, že sémantická interpretace ve smyslu default interpretation a common sense approach může překladateli pomoci najít přibližný význam konkrétní lexikální jednotky ve výchozím textu a naznačit cestu k nalezení odpovídajícího právnělingvistického ekvivalentu v cílovém jazyce. Jak je u všech příkladů patrné, čistě sémantická interpretace (obvykle vycházející z definic uváděných ve výkladových jazykových slovnících) není dostačující a je nutné využít některé pragmatické postupy, zejména dovozování významu z (právního) kontextu výchozího právního systému a posuzování jeho ekvivalentů v kontextu cílového právního systému, přičemž zásadní roli hraje pojmová analýza překladatelsky obtížných termínů ve výchozím textu a pojmová analýza jejich potenciálních (věcných, funkčních) ekvivalentů v cílovém právním systému a cílovém jazyce. Porovnání jejich definičních charakteristik (hlavních a vedlejších pojmových znaků) obvykle vede k nalezení takového ekvivalentu v cílovém jazyce, jenž v kontextu cílového právního systému zachová nebo zprostředkuje právní smysl termínu ve výchozím textu, zohledňují se tedy potřeby a postupy právní interpretace. 1.2.4.2 právní interpretace Právní interpretace, na rozdíl od sémantické interpretace hledající obecně obvyklý význam lexikálních a syntaktických jednotek, spočívá v identifikaci významu těchto jednotek, jak ho určuje právní kontext,54 jehož jsou jednotky součástí. Barak (2005, s. 3) vysvětluje právní interpretaci jako „a rational activity that gives meaning to a ­legal text“ a upřesňuje, že jde o „intellectual activity, concerned with determining the normative message that arises from the text“. V závěrečné části své knihy (Barak 2005, s. 395) podává shrnující definici právní interpretace jako „the process of choosing or extracting the legal meaning from the possible semantic meanings“. Z těchto definic je zřejmé, že právní interpretace je vlastně právnělingvistická interpretace založená na analýze právního významu jednotlivých (lexikálních, syntaktických a textových) segmentů textu v kontextu daného právního systému. Jak jsme již naznačili výše, existují různé přístupy k právní interpretaci, jež jsou v zásadě determinovány druhem právního systému (např. common law vs. kontinentální právo), jeho kulturním a společenským vývojem a ustálenou interpretační praxí v rámci tohoto systému. Každý systém si definuje své interpretační přístupy; protože

54

Právním kontextem je nejen konkrétní právní systém, ale také konkrétní právní odvětví, právní situace, v níž se text používá, a další aspekty, které ovlivňují tvorbu právního textu, jak jsou naznačeny v obr. 4 výše.

44

jsou právní systémy ve struktuře a vývoji odlišné, liší se také jejich základní interpretační metody a techniky.55 James Boyd White56 se zabývá otázkami interpretace, hledáním odpovídajícího významu lexikálních a syntaktických jednotek a textu jako celku a mezijazykovým převodem (překladem) v podstatě ve všech svých knihách. V jedné z nich, nazvané Justice as Translation uvádí (White 1994, s. 236): Interpretation is directly continuous with translation, for one who seeks to make a text in response to a text in his own language must inhabit his own version of the translator’s  uncertain space, knowing that it is impossible fully to reproduce the meaning of the prior text except in the words of the prior text, in its context, yet knowing as well that conversations can take place about such texts in which they are for some purposes, and in some ways, usefully represented in other terms.

V zásadě lze souhlasit s tvrzením, že není možné přesně a úplně reprodukovat „the meaning of the prior text except in the words of the prior text“ v jeho originálním kontextu, a tím zpochybnit možnost interpretace textu jinou osobou, než je sám ­autor.57 Nicméně účelem právní interpretace není rekonstrukce původního textu, ale jeho pochopení s konkrétním cílem, např. jednat v souladu s ustanoveními smlouvy nebo přeložit daný text do jiného jazyka. Je logické, že nelze právně interpretovat právní text, aniž by tato interpretace byla založena na právních znalostech, resp. alespoň povědomí o právní oblasti, o níž text pojednává. Lessig (1993, s. 1195–1196) v této souvislosti uvádí dva klíčové aspekty při překládání právních textů, a sice familiarity (obeznámenost) a equivalence (viz dále v souvislosti s pojmovou analýzou). Obeznámenost chápe jako „the knowledge that one has of the source text and context, the target text and context, and the relationship between the two“. I když používá termín familiarity, definuje jej jako „znalost“. Dodává, že překladatel musí znát „both the [legal] culture from which the source text derives and the [legal] culture to which the target text will apply“, čímž posouvá proces překladu do oblasti mezikulturní pragmatiky (srov. Wierzbicka 2003). Následující dva příklady jsou ilustrací právní (přesněji právnělingvistické) interpretace. Příklad 5 Discharge [of contract] by frustration a discharge [of contract] by impossibility jsou anglické instituty smluvního práva. Jsou to synonymní terminologická spojení a hlavní rozdíl mezi nimi je v tom, že ačkoliv je jejich intenze (tj. jejich věcný ob55 56 57

Analýza právněinterpretačních metod a jejich rozdílů mezi systémem common law a českým právem vychází nad rámec této publikace. Východiska lze porovnat například v pracích uvedených v poznámce pod čarou č. 42. James Boyd White je profesorem práva, anglické lingvistiky a klasických (antických řecko-římských) studií na University of Michigan a právní interpretaci analyzuje ze všech tří perspektiv. Názor, že právní překlad není možný, zdaleka není ojedinělý. Srov. Jackson 1995, s. 31; nebo výše zmíněný Kischel 2009, s. 7.

I. obecná východiska překládání právních textů

45

sah) identická, distribuce58 těchto synonym je geograficky odlišná, čili vyskytují se v odlišných právních systémech: první je termínem britského práva, druhý se používá ve smluvním právu v USA. Oba termíny mohou být v češtině „nahrazeny“ českým institutem zánik [smlouvy] z důvodu nemožnosti [plnění], což vypadá jako „doslovný překlad“ amerického termínu, ale geneze obou institutů v americkém, resp. českém právu probíhala nezávisle, o překlad tedy nejde. Pro překladatele bude pravděpodobně jednodušší adekvátně do češtiny převést americký termín za předpokladu, že si uvědomí, že substantivum discharge v daných kontextech smluvního práva znamená zánik a nikoliv jiné významy, k nimž by mohl dojít pouhou sémantickou analýzou anglického slova discharge.59 Britský termín discharge by frustration je pro překlad do češtiny obtížnější v tom, že pokud překladatel nebude chápat celé sousloví jako jednu terminologickou jednotku a pokusí se přeložit každý člen jednotky zvlášť, velmi složitě, pokud vůbec, nalezne odpovídající český ekvivalent. Obvyklý význam slova frustration (tj. význam zjištěný sémantickou interpretací tohoto slova) je maření, které označuje jakýsi dynamický důvod, proč něco nemusí být možné, ale nevyjadřuje statický výsledek, tj. samotnou nemožnost. Přesto jako součást terminologické jednotky britského práva ztrácí svůj obvyklý (dynamický) význam a celá jednotka definičně odpovídá českému termínu zánik z důvodu nemožnosti [plnění]. V  českém právu lze však najít jiný institut smluvního práva, jenž za určitých okolností může být důvodem pro zánik [smlouvy] z důvodu nemožnosti [plnění], a sice maření účelu smlouvy. V americkém právu existuje (s drobnými odchylkami) jeho věcný ekvivalent – frustration of purpose. V britském smluvním právu je slovo frustration v jakékoliv kolokaci či ad hoc vytvořené terminologické jednotce vnímáno v kontextu doctrine of frustration čili v kontextu různých situací, kdy může z důvodu nemožnosti plnění dojít k zániku smlouvy. Příklad 6 Britský Companies Act 2006 v § 540 odst. 2 stanoví: „A company’s shares may no longer be converted into stock.“60 V počátcích účinnosti tohoto zákona bylo ustanovení nepříliš interpretačně jasné i pro britské právníky a pro překladatele-neprávníky je uchopitelné tím méně. Tradičně se má za to, že shares a stock jsou velmi blízká synonyma s tím, že první termín (včetně odvozeného shareholder) je běžnější ve Velké Británii a v zemích Commonwealthu, kdežto stock (stejně jako stockholder) frekvenčně převažuje v americkém právu. Ale jak vyplývá ze znění britského ustanovení, je mezi těmito dvěma termíny zásadní pojmový rozdíl a (nejen) pro překlad do jiného jazyka je nutné tento rozdíl identifikovat. Rozlišení lze najít v jedné ze zásadních britských učebnic práva společností, a sice Gower a Davies, Principles of Modern Company Law (7.  vyd., 2003, s. 626 a 627)61: 58 59 60 61

Pro porovnání míry podobnosti či stejnosti synonym a jejich intenze a distribuce viz Filipec–Čermák 1985, s. 133. Velmi častým ekvivalentem tohoto slova je „splnit“, „splnění“, čili zcela opačný význam proti „zaniknout“, „zánik“. Důraz kurzivou doplněn autorkou titulu (M.Ch.) Jeden z autorů této učebnice – profesor Davies – byl také jednou z vůdčích osobností projektu „Company Law Reform“, jehož vyústěním byl právě Companies Act 2006.

46

Once the shares or any class of them are fully paid, the company may convert them into stock; in other words the company may merge the relevant share capital, say 1,000 shares of £1 each into £1,000 of stock. Formerly, when each share had, throughout its life, to bear a distinctive number, there were practical advantages in so doing. But the Companies Act 1948 (now the 1985 Act, s. 182(2)) enabled numbers to be dispensed with once shares are fully paid. Since, in relation to shares (as opposed to debentures) there were no other practical advantages in conversion, this now rarely takes place, though many major public companies which date back to before the 1948 Act still have stock. For the purposes of the Act „shares“ includes „stock“ and the distinction between them is merely a source of confusion.

Při posuzování rozdílu mezi share a  stock ale ani toto vysvětlení v  době nabytí účinnosti zákona v roce 2006 neusnadnilo překladateli do češtiny hledání vhodného ekvivalentu pro stock. Důvodem byla především neexistence pojmového (věcného) ekvivalentu v českém právu cenných papírů. Bylo tedy nutné zkoumat další terminologické možnosti i mimo českou zákonnou úpravu a bylo zřejmé, že stock ve smyslu Companies Act 2006 a výše citované učebnice odpovídá českému termínu hromadná akcie, jenž existoval v českém právu v zákonu o cenných papírech č. 591/1992 (§ 5, odst. 3), ale nikoliv v občanském nebo obchodním zákoníku. Teprve s účinností nového občanského zákoníku (zákon 89/2012 Sb.) je v § 524 upraven institut hromadné listiny, která může nahradit zastupitelné cenné papíry (například akcie). Přestože je britská právní úprava odlišná od české v tom smyslu, že v britském právu nesmí být akcie nahrazeny hromadnou listinou a v českém právu mohou, nebrání tato odlišnost použití termínu hromadná listina jako překladový ekvivalent pro stock, pokud je anglický termín použit ve smyslu britského Companies Act 2006. 1.2.4.3 pojmová analýza Pro mnoho právníků, kteří mají lokální právní praxi a zcela výjimečně se dostávají do kontaktu s cizím právem a jazykem cizího práva, je právní terminologie nejvýraznějším a často pouze jediným zvláštním rysem tohoto jazyka. Čím více komunikují s právníky z jiných zemí v cizím jazyce, tím více si uvědomují, že znalost terminologie jiného právního systému zdaleka nemusí být klíčem například k uzavření transakce nebo výhře v soudním sporu a že efektivní komunikace v cizím jazyce práva má více vrstev, než jen „správné“ použití přesného termínu. Statisticky nepřesahuje objem terminologie 30 % celého textu, přičemž této hranice je obvykle dosaženo v textech zákonů zejména proto, že je zde vysoká míra opakovatelnosti příslušných termínů a využití různých referenčních a deiktických prostředků je omezené (srov. Chromá 2004, s. 16). V jiných textových typech, zejména v soukromém právu, je percentuální zastoupení terminologie podstatně nižší. V neformálním ústním styku se stává, že pokud právník nezná příslušný termín v jazyce, v němž komunikuje s jiným právníkem, nahradí tento termín jeho pojmovým vysvětlením, definicí nebo situačním popisem. Výjimečně

I. obecná východiska překládání právních textů

47

v případech, kdy výchozí a cílové právo nejsou systémově vzdálené (např. české a polské právo), si právník v ústní komunikaci vypomůže výpůjčkou nebo kalkem slova výchozího („svého“) jazyka, použije je v jazyce komunikace a dojde k porozumění mezi komunikačními partnery. Avšak překladatelé musí při písemném převádění informace z jednoho jazyka do jiného velmi pečlivě volit takové termíny v cílovém jazyce, které mohou být považovány za ekvivalentní (v širokém slova smyslu), k čemuž především slouží srovnávací pojmová analýza (comparative conceptual analysis).62 Cílem srovnávací pojmové analýzy při překládání právních textů je dosažení požadované míry ekvivalence mezi příslušnými termíny ve výchozím jazyce a jazyce cílovém.63 Její součástí je srovnávací posouzení širšího právnělingvistického kontextu výchozího právního systému a jazyka a cílového právního systému a jazyka, protože pojem (concept) jako mentální reprezentace („jednotka“ poznání) je v zásadě vázána na kontext. Je vymezen definicí, která shrnuje jeho podstatné vlastnosti, a kontextem, jenž může určit doplňující charakteristiky pro konkrétní situace. Termín je pak slovní podoba pojmu, čili lexikální jednotka označující pojem. Šarčević (2000, s. 238) pro potřeby stanovení míry ekvivalence64 mezi termínem výchozího jazyka a  jeho potenciálním překladovým řešením dělí obsahové znaky pojmu na podstatné (essential elements) a vedlejší (accidental elements). Podle míry zachování obou typů znaků při převodu termínu výchozího jazyka do cílového Šarčević rozlišuje (a) „téměř“ ekvivalenci (near equivalence)65, při níž pojem výchozího jazyka a potenciální ekvivalent v cílovém jazyce obsahují všechny podstatné znaky a většinu znaků vedlejších; (b) částečnou ekvivalenci (partial equivalence), kdy potenciální překladový ekvivalent má většinu podstatných znaků, ale pouze některé nebo žádné vedlejší; (c) nulovou ekvivalenci (non-equivalence), při níž pojmy ve výchozím a cílovém jazyce mají stejných pouze několik hlavních znaků a žádné vedlejší charakteristiky. Zhodnocení, kolik znaků je „většina“ nebo „několik“ a zda „všechny“ znamená absolutně všechny, obvykle závisí na zkušenostech a právních znalostech překladatele a jeho schopnosti podstatné a vedlejší znaky pojmu identifikovat. Takové rozhodování je obvykle obtížné při systémové odlišnosti výchozího a cílového právního systému, jako je např. common law na jedné straně a české právo jako derivát kontinentálního práva na 62

63 64

65

Podobný přístup lze teoreticky požadovat i u tlumočníků (zprostředkovatelů ústní komunikace), ovšem pouze v tom smyslu, že by měli velmi pečlivě volit cizojazyčný ekvivalent ze škály potenciálních termínů, které znají nebo které si osvojili během přípravy na daný tlumočnický výkon. Nelze očekávat, že by při tlumočení měli časové možnosti na provedení pojmové analýzy v pravém slova smyslu. Při tlumočení je však možná bezprostřední korekce obvykle vyvolaná komunikačním partnerem, pokud mu zvolený termín v daném kontextu nedává ­smysl. Srov. Knapp 1998, s. 231. Konceptuální analýza spočívá v prověření použitých právních pojmů a jejich významů v kontextu daného návrhu zákona a konfrontaci s kontexty jiných právních předpisů, resp. s kontextem celého právního řádu. Jsme si vědomi problematického použití českého slova „ekvivalence“ v tomto kontextu, protože jeho sémantický význam je užší, než je tomu u anglického slova „equivalence“; v našem pojetí jde spíše o „shodu“ pojmových znaků, jejíž míra se dá ve srovnávacím právnělingvistickém plánu posoudit, nikoliv o „rovnocennost“ znaků, která buď je, nebo není. Profesorka Šarčević se důsledně vyhýbá označení „full“ nebo „absolute equivalence“ při překládání právních textů, s čímž naprosto souhlasíme, protože ze samé podstaty tohoto procesu nelze úplné nebo absolutní ekvivalence dosáhnout.

48

straně druhé, jež vycházejí z odlišných filozofických, historických a kulturních tradic a často tutéž realitu nazírají a pojmenovávají z jiného úhlu pohledu. Pojmová analýza při překladu právního textu začíná identifikací pojmu výchozího právního systému, jak je vyjádřen termínem výchozího jazyka. Základním zdrojem pro nalezení pojmového obsahu jsou výkladové právnické slovníky, případně definiční oddíly zákonů či jiných předpisů nebo soukromoprávních instrumentů, jako jsou například smlouvy. Poté se překladatel může pokusit nalézt odpovídající pojem v cílovém právním systému a korespondující termín v cílovém jazyce. Překladatelé-neprávníci ale častěji vyhledávají potenciální překladové ekvivalenty v podobě termínů, jak je nabízejí různé překladové slovníky. Pokud naleznou více než jeden, přistoupí k porovnání jejich definičních znaků podle různých výkladových zdrojů cílového práva a volí termín v cílovém jazyce, který svými znaky má nejblíže k termínu výchozího jazyka. Pokud jim zdroje nenabídnou žádný vhodný termín v cílovém jazyce, překladatel by se měl pokusit najít náhradní řešení. Za prvé by se měl pokusit nalézt tzv. funkční ekvivalent, tj. lexikální nebo syntaktickou jednotku, jež má v cílovém právním systému stejnou funkci jako daný termín výchozího textu, ale sémanticky a mnohdy i gramaticky jde o odlišné struktury. Příkladem zde může být český termín exekuce přikázáním pohledávky, jenž má hned několik funkčních (věcných) ekvivalentů podle cílové jurisdikce: third party debt order v Anglii a Walesu, writ of garnishment v některých státech USA, attachment (of debt) order v Austrálii, garnishee order v Irsku nebo garnishment order v Kanadě. Za druhé by měl překladatel zjistit, zda v konkrétním případě nejde o výše zmíněnou non-equivalence, tj. že v cílovém právním systému neexistuje alespoň podobný institut. Je-li přesvědčen, že se jedná o non-equivalence, pak lze přistoupit k vytvoření „ekvivalentu“ v cílovém jazyce explikací nebo popisem, tj. přeložením základních definičních charakteristik (podstatných znaků) daného pojmu výchozího právního systému. Příkladem může být český termín předdůchod, často považovaný za synonymum pro předčasný důchod. Nicméně svou podstatou jsou to odlišné kategorie a v anglicky mluvících zemích, kde je systém sociálního zabezpečení zásadně odlišný, nelze nalézt ani pro jeden z českých termínů anglický terminologický ekvivalent s identickými podstatnými znaky. Společným podstatným znakem obou českých termínů je odchod do starobního důchodu dříve, než je zákonem stanovená věková hranice – v obou případech early retirement, což je sousloví obecně známé i v anglicky mluvících zemích. Ale další podstatný definiční znak, jenž souvisí s financováním předčasného odchodu do starobního důchodu, se liší. V případě předčasného důchodu jde o financování z fondů státního systému pojištění, v případě předdůchodu z důchodového připojištění, tj. ze soukromého pojištění. Explikativní termín v relevantních kontextech proto bude early retirement funded from the private pension scheme pro český předdůchod a early retirement funded from the state social securitysystem pro předčasný důchod. V této souvislosti je ale třeba zmínit, že neprávníci velmi často nejsou pro nedostatek právních znalostí schopni rozpoznat, které pojmové charakteristiky jsou podstatné a které doplňující, tedy které znaky by měly být obsaženy v jejich překladovém řešení. Pro názornost se vrátíme k již dříve zmíněným anglickým termínům legal rescission

I. obecná východiska překládání právních textů

49

a  equitable rescission. Oba termíny mají společnou jednu definiční charakteristiku, a sice „odstoupení (od smlouvy, závazku)“, což je podstatný znak. Dalším podstatným znakem prvního termínu je atribut „legal“, což česky znamená „podle common law“. I když legal rescission svým podstatným znakem (odstoupení) odpovídá českému termínu odstoupení od smlouvy, druhý podstatný znak (podle common law) v českém termínu logicky není. V určitých situacích66 je nutné, aby byl i druhý podstatný znak při převodu do češtiny zachován, takže výsledný překladový ekvivalent může být odstoupení od smlouvy podle common law. Druhý termín – equitable rescission – patří do kategorie právních institutů s nulovým ekvivalentem (non-equivalence) v českém právu. Jeho analýza může být pro překladatele složitější v tom, že nejenže musí určit definiční charakteristiku hlavního členu terminologické jednotky (rescission), ale také význam adjektiva equitable. Protože většina překladatelů má malou představu o základních pramenech anglického práva a o právu ekvity jako jednom z nich, mají tendenci překládat equitable v jakémkoliv slovním spojení do češtiny jako „spravedlivý“, což je odvozený význam ze sekundárního znaku práva ekvity, a sice „přinášet spravedlnost“. I když je význam „spravedlivý“ převažující v obecné angličtině, v angloamerickém právu a zejména v právu britském je equitable referenční atribut odkazující na pravidla ekvitního práva, jež se i v dnešní době uplatňují zejména při soudním rozhodování a v mnohém se od principů common law liší. Je tedy z právního pohledu a pro právní interpretaci důležité, aby byl tento atribut jako druhý podstatný definiční znak převeden do češtiny (odstoupení podle práva ekvity). Nicméně v atributu equitable je implikován alternativní podstatný znak, totiž že o této možnosti musí rozhodnout soud, což lze vyjádřit postmodifikačním atributem „s přivolením soudu“. Můžeme proto dojít k modifikovanému překladovému řešení, a sice odstoupení [od smlouvy] s přivolením soudu, které bude pro českého právníka srozumitelnější než první řešení (spoléhající na obeznámenost s principy práva ekvity). Základní postupy pojmové analýzy budeme používat ve třetí kapitole, v níž se pokusíme nalézt anglické ekvivalenty pro složité, obtížné a neobvyklé české termíny v novém občanském zákoníku.

66

Např. v textech, které se přímo či nepřímo dotknou rozdílu mezi legal a equitable rescission.

II. překládání právních předpisů

52

První doložené poznámky o přístupu k překladu zákona do jiného jazyka lze nalézt už v antickém Římě. V roce 529 našeho letopočtu císař Justinián připustil ve své constitutio Tanta možnost překladu Digest (jako součást Corpus iuris civilis) do řečtiny, nicméně nařídil: Aby se totiž nikdo neodvážil – ani z těch, kteří ovládají právní znalosti nyní, ani z těch, co přijdou po nich – připojit komentáře k těmto právním pravidlům. Něco jiné by bylo, kdyby je někdo chtěl přeložit do řečtiny v tomtéž uspořádání a ve stejném pořadí, jak byly vyhlášeny v latině (Řekové to označují jako „katá póda“), stejně jako kdyby si někteří raději chtěli kvůli podrobnějšímu obsahu titulů učinit k nim poznámku, a vytvořit tak to, co se označuje jako „parátitla“. Nedovolujeme však, aby se předváděli jinými výklady, (…) a aby jejich tlachání svou zmateností zneuctilo naše právní pravidla.1

Justinián si byl dobře vědom rizik, která jsou spojena s nekompetentní interpretací zákona, jež může stát na počátku jeho chybné aplikace nebo špatného převodu do jiného jazyka. Jazyk práva v každém právním systému v průběhu svého vývoje doznal značných změn ve dvou rovinách (jazykové a právní), jež jsou vzájemně podmíněné do té míry, že často hovoříme o jednom prostředí, a to prostředí právnělingvistickém. Právní lingvistika (legal lingustics, jurilinguistics) analyzuje jazykové jevy v právních textech, hodnotí jejich gramatickou, sémantickou, případně pragmatickou funkci, jejich využití v různých typech právních textů a v různých typech právního diskursu. Snaží se identifikovat vliv vývoje právního systému na jazyk, jímž se toto právo sděluje, a vliv jazyka jako komunikačního prostředku v daném systému na pojmovou strukturu daného právního prostředí, na jeho instituce, na formulaci právních norem a pravidel a na jejich interpretaci různými cílovými (sémiotickými) skupinami. 1

„Tanta 21: (…) ut nemo neque eorum, qui in praesenti iuris peritiam habent, nec qui postea fuerint audeat commentarios isdem legibus adnectere: nisi tantum si velit eas in Graecam vocem transformare sub eodem ordine eaque consequentia, sub qua voces Romanae positae sunt (hoc quod Graeci kata poda dicunt), et si qui forsitan per titulorum subtilitatem adnotare maluerint et ea quae paratitla nuncupantur componere. Alias autem legum interpretationes, immo magis perversiones eos iactare non concedimus, ne verbositas eorum aliquid legibus nostris adferat ex confusione dedecus.“ Český překlad byl převzat z publikace Digesta Iustiniani M. Skřejpka.

II. překládání právních předpisů

53

2.1 právnělingvistická východiska pro překlad českých zákonů do angličtiny V systému kontinentálního práva, do něhož patří i české právo, hrají právní předpisy jako pramen práva zásadní roli. Jazyk zákonů se v původní nebo parafrázované podobě používá v dalších (ze zákona odvozených) dokumentech různých textových typů; je součástí právního diskursu jak v oblasti soukromého, tak veřejného práva a tvoří právnělingvistický základ konkrétního právního odvětví. Zákonodárné orgány ve všech zemích, jejichž právní řád je založen na vládě zákona (rule of law), obvykle deklarují svůj jasný cíl, a sice přijímat takové legislativní texty, které mohou interpretovat a kterým mohou rozumět v zásadě všichni adresáti dané normy způsobem, jenž odpovídá záměru zákonodárce (srov. Bell 1999, s. 73–75; Jackson 1999, s. 21–22; kriticky Knapp 1998, s. 68 n.). V zemích s právním systémem vycházejícím z common law (tj. všechny země s angličtinou jako národním jazykem a většina zemí britského Commonwealthu, kde je angličtina úředním jazykem) se klade i v legislativní praxi daleko větší důraz na srozumitelnost jazyka zákonů, než je tomu v České republice. Základním předpokladem je, že „[legal] texts are to be interpreted in their ordinary, natural meaning, as they would be understood in the wider community“ (Charnock 2007, s. 22); tento předpoklad vede k požadavku, aby jazyk zákonů byl jasný (clear), jednoznačný (unambiguous), formálně přehledný a soudržný (formally transparent and consistent) a sémanticky předvídatelný (semantically predictable), protože jen takový jazyk umožní jeho jednotný výklad (uniform interpretation) a posléze jeho jednotné použití (uniform application). Většina států, nejen země s právním systémem vycházejícím z common law, přijímají více či méně závazná pravidla pro psaní legislativních textů, která mají různou formu od interně závazných metodických pokynů až po sekundární právní předpisy (drafting manual, legislative drafting guide/guidance, rules of legislative drafting atd). V České republice k témuž účelu slouží Legislativní pravidla vlády, která svým usnesením přijímá Vláda ČR.2 Mezi péčí o jazyk zákonů v anglicky mluvících zemích na jedné straně a Českou republikou na straně druhé je ovšem zásadní rozdíl, který je nápadný při zběžném pročtení různých zákonných textů českých a anglických, a sice rozdíl v jejich obecné srozumitelnosti. Obecnou srozumitelností rozumíme takový lingvistický stav textu, jenž umožňuje průměrně vzdělanému člověku pochopit základní smysl textu zákona a jeho ustanovení.3 Zatímco za posledních dvacet let jazyk zákonů ve všech anglicky mluvících zemích prošel zásadními lingvistickými úpravami a formulačními modifikacemi, jejichž cílem bylo a je vytvořit takový jazykový rámec, který by byl jednoznačně interpretovatelný, tudíž obecně srozumitelný, české zákony naznačují zcela opačnou tendenci (nejen ve volbě lexikálně-syntaktických prostředků,4 ale také v ne2 3 4

Jejich vydávání a novelizace jsou kompetencí Vlády ČR, konkrétně jejího poradního orgánu, kterým je Legislativní rada vlády; aktuální znění pravidel lze najít na stránkách Vlády ČR (www.vlada.cz). Nikoliv porozumění právu v tomto zákonném textu obsaženém, což je kompetencí právníků. Extrémním příkladem (i když se nejedná o text zákona, ale o soudní rozhodnutí, jež za určitých okolností může mít stejnou právní sílu) může být shrnutí u rozhodnutí č. 1390 uveřejněného ve Sbírce rozhodnutí NSS 12/2007

54

dostatečné schopnosti autorů zákonů jasně formulovat zákonná pravidla například bez syntaktických odchylek typu zeugmy, kontaminace nebo elipsy). Jedním z důvodů, proč je kvalita jazyka legislativních aktů v zemích common law a v České republice výrazně odlišná v neprospěch České republiky, může být skutečnost, že v České republice dosud neexistuje systém vzdělávání v technice psaní zákonů a jiných právních předpisů (legislative drafting), kdežto v zemích common law je profese legislative drafter poměrně prestižním povoláním, k jehož výkonu je podmínkou ukončené právnické vzdělání a absolutorium univerzitních kurzů legislative drafting (jako součást studia práva nebo v rámci celoživotního vzdělávání) a v některých zemích britského Commonwealthu se vyžaduje i  vysokoškolské vzdělání v  anglické lingvistice. Na rozdíl od České republiky, kdy jsou vládní návrhy zákonů připraveny legislativním odborem konkrétního ministerstva, je systém centralizovaný, tj. v rámci každého státu a jeho samostatné územní jednotky s vlastním zákonodárným orgánem je jedna instituce jako orgán tamějšího nejvyššího orgánu výkonné moci (vlády), který se obvykle nazývá office of parliamentary (nebo legislative) counsel5 a jejími zaměstnanci jsou legislative drafters.6 Tento orgán legislativně i technicky zpracovává („píše“) texty návrhů zákonů podle politického zadání vlády a v úzké součinnosti se zadavatelem návrhu zákona, např. ministerstvem nebo ústředním úřadem, a jím pověřeným pracovníkem (instructor). I když je tento orgán odpovědný za legislativně technickou kvalitu vládních návrhů zákonů, ve většině zemí common law je nepsaným pravidlem, že se vyjadřuje i k legislativně technické úrovně poslaneckých návrhů. Hlavní výhodou centralizovaného systému legislative drafting je, že jazyková kvalita všech zákonů je standardně poměrně vysoká a jazyk zákonů je v zásadě jasný, jednoznačný, formálně přehledný a soudržný a sémanticky předvídatelný. Další výhodou je možnost průběžného (a centralizovaného, tudíž ekonomicky výhodnějšího) vzdělávání pracovníků těchto orgánů. Za zmínku také stojí minimální fluktuace pracovníků (na rozdíl od legislativních odborů českých ministerstev), takže je možné vytvořit pozitivní prostředí pro vzájemnou výměnu zkušeností a znalostí mezi pracovníky, tradování osvědčených a osvojení nových dovedností.7 Legislativní pravidla Vlády ČR obecně deklarují, že jejich účelem je přispět ke zvýšení úrovně tvorby právního řádu (čl. 1 odst. (2)). Jediným článkem (z celkového ­počtu 77), který je věnován lingvistické stránce návrhu zákona, je čl. 40 s pěti krátkými odstavci, z nichž první čtyři se soustředí na lexikální stránku (požadavek terminolo-

5 6 7

č. 5: „Důchodové pojištění: signifikace multiplikace při aplikaci legální regulace administrativní jurisdikcí. Aby bylo dostáno elementárním principům aritmetického paradigmatu, musí být příslušné nositelce důchodového pojištění krajským soudem optikou příslušného ustanovení jednoduchého práva též naznačeno, jakými numerickými modalitami má být dospěno k předmětnému resultátu na multiplikačním půdorysu (in concreto: 12 × 90 = 1081).“ Viz přehled na stránkách Australian Government – Office of Parliamentary Counsel (www.opc.gov.au). V rámci Office of the Legislative Counsel, U.S. House of Representatives se označují jako attorneys. Za zmínku stojí také skutečnost, že legislative drafters ze zemí, kde je angličtina jazykem zákonů (ať už jediným v systému jednoho národního jazyka, nebo úředním vedle národního jazyka) se sdružují v mezinárodní Commonwealth Association of Legislative Counsel, aby si mohli nejen vyměňovat své zkušenosti, ale mohli také na vysoké teoretické úrovni analyzovat postupy a metody legislative drafting v angličtině, a přispívat tak ke zkvalitnění jazyka zákonů ve svých zemích (www.opc.gov.au).

II. překládání právních předpisů

55

gické jednotnosti právního předpisu, definičního vymezení nových termínů, respektování „všeobecně uznaného“ významu slov a výjimečného užití cizích slov); poslední odstavec vyžaduje použití oznamovacího způsobu přítomného času v textu předpisu a upozorňuje na homonymii některých pádových koncovek. Legislativní pravidla v anglicky mluvících zemích se naopak soustředí na jazykovou stránku zákonných ustanovení od morfologických, lexikálně-sémantických a gramatických elementů po vhodné syntaktické konstrukce s mnoha příklady a ukázkami, protože jejich deklarovaným cílem je standardizovat jazyk zákonů, odstranit lingvistickou nejednoznačnost, jež obvykle vede k zavádějící právní interpretaci, a psát formálně konzistentní a koherentní „statute book that is easy to use for regular users of legislation“8 bez ohledu na jejich profesní orientaci či vzdělání. Legislativní pravidla v zemích common law více či méně respektují principy, jež byly a jsou formulovány v rámci Plain English Campaign,9 která se zrodila na počátku 80. let minulého století a postupně proniká do angličtiny právních předpisů. Je dobré mít na paměti, že „plain“ ve spojení s „English“ v právu neznamená zjednodušenou lexikálně-syntaktickou formu angličtiny (typu basic English), ale angličtinu srozumitelnou, protože „there is no reason to believe that verbal simplicity delivers linguistic clarity“ a „simplicity, itself, is a fluid, far from simple, concept“ (Phillips 2003, s. 40). Důvody, proč se právní předpis překládá do jiného jazyka, jsou v zásadě dva, jak jsme již naznačili v oddíle věnovaném právnímu překladu jako druhu komunikace: (a) Přeložený zákon má stejný účel jako originál, to znamená, že je závazný a má stejnou právní sílu. K tomu dochází v zemích s jedním právním systémem, ale více než jedním úředním jazykem, jako jsou např. Švýcarsko, Malta nebo Irsko;10 všechny vnitrostátní předpisy v těchto zemích existují ve všech úředních jazycích a jejich občané se mohou v případě potřeby dovolávat kterékoliv z nich. Přestože překlad předpisů Evropské unie spadá do této kategorie, je zde situace daleko složitější.11 Specifičnost spočívá v tom, že evropské právo je deklarováno jako svébytný právní systém (monojural system) v multilingválním prostředí třiadvaceti úředních jazyků, takže je sdělováno příjemcům ve dvaceti třech „equally authentic“ verzích. 12 Překlady legislativních textů v zemích s více úředními jazyky13 jsou v kompetenci příslušného orgánu výkonné moci (obvykle vlády) a platí pro ně stejně přísná lingvistická a legislativně technická pravidla, jako pro psaní „originálního“ textu zákona; primárním důvodem je dosažení interpretační shody mezi jednotlivými

 8 OPC Drafting Manual (October 2012), s. 6, Australian Government, Office of Parliamentary Counsel (www.opc .gov.au).   9 Viz například stránky vztahující se k Plain English Campaign (www.plainenglish.co.uk; www.plainlanguage .gov/; www.plainlanguageaustralia.com; www.opc.gov.au). 10 Srov. Šarčević 2000, s. 36–41 a 49–53. 11 Srov. Doczekalska 2009; nebo Biel 2014. 12 Různé přístupy k překládání evropské legislativy viz například Baaij 2012. 13 Praxe je obvykle taková, že „výchozím“ jazykem je ten, jímž hovoří většina obyvatel dané země, a cílovým jazykem je pak jazyk menšiny nebo menšin, který je dalším úředním jazykem. Opačná situace je např. v Hong Kongu, kde i téměř dvacet let po navrácení území Číně je prvotním jazykem zákonů angličtina a do čínštiny se právní předpisy překládají, i když jazykem většinového obyvatelstva historicky byla a je čínština.

56

jazykovými verzemi jako celky i v jejich jednotlivých segmentech, protože občané se mohou dovolávat kterékoliv verze a ve všech verzích musí být zachována stejná míra předvídatelnosti práva a všechny verze musí vést k identické aplikaci konkrétních ustanovení. (b) Přeložený zákon slouží jako zdroj informací o právní regulaci v dané právní oblasti pro osoby, které tyto informace z různých důvodů potřebují, ale neovládají pro ně cizí jazyk na takové úrovni, aby porozuměli legislativnímu textu. Přeloženého textu zákona se nemůže nikdo dovolávat v řízeních před příslušnými institucemi dané země a jeho procesní použitelnost v soukromoprávních dokumentech (např. smlouvách) je minimální, protože v případě jakéhokoliv sporu je rozhodné originální znění právního předpisu. V tomto smyslu ve většině zemí včetně České republiky nebude překlad právních předpisů do jiného jazyka prohlášen za oficiální bez ohledu na to, kdo je zadavatelem překladu. V případě překládání českých zákonů do angličtiny platí alternativa (b). Zadávání překladu konkrétních zákonů závisí na individuální iniciativě (například nakladatelství, orgánů veřejné správy, profesních komor nebo (marginálně) akademických institucí). Historicky existovaly i ideologické důvody: o právu v Československu prostřednictvím zákonů a odpovídajících komentářů přeložených do angličtiny informoval stát již od počátku 60. let minulého století prostřednictvím anglické mutace odborného časopisu Jednoty československých právníků pod názvem Bulletin of Czechoslovak Law, vydávaného od r. 1962 do r. 1992.14 V tomto kontextu je dobré si uvědomit, že jakmile je přeložený zákon (nejen v České republice) vydán, ať už v tištěné nebo elektronické verzi, jakýmkoliv nakladatelstvím či vydavatelem a je uveden na trh, stává se v povědomí lidí bez ohledu na jejich vzdělání či profesní zařazení překladem „oficiálním“, tudíž následováníhodným. Text překladu (bez ohledu na jeho skutečnou právnělingvistickou kvalitu) jako celek nebo v jeho částech či jednotlivostech je přebírán překladateli při produkci tematicky podobných překladů, nebo právníky při formulaci soukromoprávních textů v daném cizím jazyce; v tomto smyslu se stává v myslích těchto uživatelů důvěryhodným pramenem, protože byl dán „oficiálně“ na trh a má se obecně za to, že by tomu tak nebylo, kdyby kvalita překladu byla nízká nebo nedostatečná. Příkladů v České republice, které vyvracejí tuto domněnku, lze na trhu s překlady české legislativy najít nemálo. V České republice jako zemi s jedním právním systémem, jedním národním jazykem, jenž je také jazykem úředním, s historicky omezenými a jednosměrně orientovanými mezinárodními kontakty (zejména mezi lety 1948 a 1989), tudíž s historicky omezenou potřebou a možností překládat právní předpisy do jiných jazyků, je obecně nízké povědomí o podstatě překládání právních textů, jeho základních východiscích, teoretických aspektech, pravidlech, metodách, ale také úskalích. Nízké povědomí o podstatě překládání právních textů mají často i lidé, kteří jsou profesionálně odpo14

Občanský zákoník (zákon č. 40/1964 Sb.) byl v angličtině vydán dokonce ve dvou různých překladech, a sice v r. 1976 (15 (1–4)) a v roce 1984 i s uvedením jména překladatele, jímž měl být dr. Ivo Dvořák (21 (1–4)).

II. překládání právních předpisů

57

vědni za zadávání překladů českých právních předpisů do jiných jazyků, ať už se jedná o pracovníky státní správy nebo soukromého sektoru, např. redaktory nakladatelství. Ani po téměř čtvrtstoletí otevřené demokratické společnosti s masivním rozvojem mezinárodních styků na veřejné i soukromé úrovni si nelze nepovšimnout, že problematika překládání právních textů je mimo zorné pole nejen těchto odpovědných činitelů, ale překvapivě také některých právníků, pro něž je práce pro zahraničního klienta součástí jejich právní praxe. Není výjimečné přesvědčení, že pokud někdo s mateřským jazykem českým hovoří jazykem jiným, nebude pro něj problém překládat do onoho jazyka české právní texty. Kvalifikační požadavky na překladatele se tak zužují na jeho lingvistické kompetence ve výchozím a cílovém jazyce a zcela se opomíjí požadavek, aby překladatel prokázal dostatečnou znalost výchozího a cílového systému práva (translational knowledge structures) a aby byl schopen identifikovat pojmové rozdíly v terminologii výchozího a cílového jazyka, a najít tak vhodné překladové ekvivalenty v daném kontextu (translational strategic competence). Důsledkem tohoto radikálního zúžení odborné kvalifikace překladatele právních textů je skutečnost, že jakýkoliv projekt pro překlad českých zákonů do jiného jazyka bez ohledu na to, z jakých zdrojů má být financován, má velmi nízký rozpočet, a pokud je organizováno výběrové řízení na dodavatele překladu, v naprosté většině případů je vybrán ten z uchazečů, kdo předloží nejnižší nabídku.15

2.1.1 projekt překladu nové české civilní legislativy do angličtiny Základním principem přechodu české společnosti od totalitního režimu k demokratickému uspořádání na přelomu 80. a 90. let minulého století byl princip právní kontinuity. V případě zákonů přijatých před rokem 1990 se projevil v zásadě tak, že veškeré zákony byly účinné i nadále, ale ideologicky motivovaná ustanovení v právních předpisech byla zrušena. Částečně je nahrazovala nová či novelizovaná ustanovení odrážející nové společenské uspořádání a řada předpisů byla zrušena úplně. Postupně byly zahájeny rekodifikační práce v různých oblastech práva. Ze tří právních pilířů každého demokratického režimu v kontinentálním systému práva, tj. ústavy regulující obecný systém vládnutí, občanského zákoníku jako základu soukromého práva a trestního zákoníku umožňujícího bezpečné a řádné fungování společnosti, byl občanský zákoník přijat českým parlamentem nejpozději, a sice až v roce 2012 po třinácti letech od zahájení koncepčně legislativních prací v roce 1999. Nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.) byl jeden ze tří zákonů, u nichž politické rozhodnutí určilo, že budou přijaty společně s účinností od 1. ledna 2014; dalšími jsou zákon o korporacích (zákon č. 90/2012 Sb.) a zákon o mezinárodním právu soukromém (zákon č. 91/2012 Sb.). Ně15

V jednom nedávném výběrovém řízení manažer překladatelské agentury, jíž byla zakázka přidělena, na dotaz, jak hodlá zajistit právnělingvistickou kvalitu přeloženého právního předpisu, jasně odpověděl, že kvalita bude zajištěna do výše vysoutěžené ceny zakázky (která byla nejnižší ze všech nabídek).

58

kdy jsou souhrnně označovány jako „nová civilní legislativa“, i když svým typovým zařazením jsou odlišné, protože občanský zákoník a zákon o korporacích jsou hmotněprávní předpisy soukromého práva, kdežto zákon o mezinárodním právu soukromém je předpis procesní, tudíž veřejnoprávní. V průběhu legislativního procesu směřujícího k přijetí těchto tří zákonů parlamentem byl zahájen projekt „Nové soukromé právo, reg. č. CZ.1.04/4.1.00/80.00003“ financovaný z prostředků Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a ze státního rozpočtu ČR. Cílem projektu v nejširším slova smyslu bylo uvést novou civilní legislativu do života. Zcela marginální součástí projektu (s vyčleněnou marginální finanční částkou) byl také záměr pořídit překlad všech tří zákonů do čtyř světových jazyků, a sice do angličtiny, němčiny, francouzštiny a ruštiny. Formulace kvalifikačních požadavků na členy překladatelského týmu v zadávací dokumentaci k podlimitní veřejné zakázce na překlad do všech čtyř jazyků nesvědčil o pochopení podstaty překladu právních textů, jak jsme se ji pokusili nastínit v předchozí kapitole.16 Naším úkolem ovšem není hodnotit překladatelské výstupy daného projektu.17 Smyslem této části publikace je popsat procesy, které by měly předcházet samotnému překládání těchto zákonů do angličtiny, a postupy, jež by měly být překladatelem vy­ užívány při vlastním překladu.

2.1.2 lingvistická východiska Výchozím jazykem v tomto překladatelském projektu je čeština. Jak jsme se již dříve zmínili, pouze jazyk jasný, jednoznačný, formálně přehledný a soudržný a sémanticky předvídatelný může vést k interpretaci a aplikaci zákonného ustanovení zamýšlené zákonodárcem. Takovou charakteristiku lze jen stěží přisoudit českému jazyku nového občanského zákoníku (NOZ), jenž je strukturně složitý a u něhož jsou lexikálně identifikovatelné „kořeny“ sahající do počátků 19. století a do rekodifikačních úprav z 30. let století minulého.18 V průběhu vytváření nového občanského zákoníku požádalo ministerstvo spravedlnosti Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky o stanovisko k jazyku připravovaných ustanovení v návrhu zákoníku. Posudek z 19. 11. 2008, podepsaný ředi-

16

17 18

Odborné vyjádření ke kvalifikačním požadavkům v zadávací dokumentaci a jejich nesouladu se základními principy překladu právních textů včetně souvisejících otázek podfinancování jsme spolu s Komorou soudních tlumočníků zaslali na Ministerstvo spravedlnosti (náměstkovi ministra odpovědnému za novou civilní legislativu) ihned po vyhlášení veřejné soutěže v dubnu 2013. Při vyhlášení veřejné zakázky v dubnu 2013 bylo ministerstvem sděleno, že překlady zákonů budou hotovy nejpozději do konce prvního pololetí 2014 a budou vyvěšeny na webové stránce ministerstva. Deklarovaným primárním pramenem pro autory NOZ je rakouský všeobecný občanský zákoník ABGB (Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch) z roku 1811 (případně jeho česká verze pod názvem Kniha všeobecných zákonů městských pro všecky německé dědičné země mocnářství Rakouského z roku 1812). Dalším významným pramenem byl Vládní návrh zákona, kterým se vydává občanský zákoník, tisk 425 Senátu Národního shromáždění z roku 1937, jehož legislativní proces nebyl před druhou světovou válkou dokončen.

II. překládání právních předpisů

59

telem ÚJČ, na necelých dvou stránkách hodnotí text návrhu jako celku „v zásadě pozitivně“; při srovnání s jinými českými zákony opatrně konstatuje jeho „obecně dobrou srozumitelnost pro běžného občana bez speciálního právního vzdělání“,19 i když uvádí konkrétní paragrafy, kde to neplatí, a vymezuje gramatické jevy, jichž se mají autoři návrhu zákona vyvarovat (např. plusquamperfektní slovesné tvary, které se i přesto v přijatém znění NOZ vyskytují). Při hodnocení znovuzavádění historické právní terminologie je posudek velmi vágní a připouští, že je „řada užitých jazykových prostředků již z hlediska dnešní češtiny zastaralých“; nechává však na autorech zákona, aby posoudili, do jaké míry je takový proces funkční. Posudek jako celek i ve svých jednotlivých výhradách a hodnoceních opět ukazuje, že právní text nelze jednostranně hodnotit pouze z jazykového hlediska, protože jazyk je komunikačním nástrojem práva a bez znalosti práva lze velmi obtížně smysluplně posoudit adekvátnost volby jednotlivých jazykových prostředků. Opět se v tomto kontextu objevuje jako problém, že v české legislativní praxi neexistují profesionální „legislative drafters“ s právním a lingvistickým vzděláním, kteří by byli schopni posoudit, zda konkrétní jazykový postup (např. znovuzavedení již nepoužívaného právního termínu) má či nemá právnělingvistický smysl v kontextu celého souboru právních norem. I když se v přijaté podobě nového občanského zákoníku mnoho gramatických jevů předválečné češtiny přizpůsobilo dnešnímu úzu (např. ve slovesném infinitivu), naprostá většina překladatelů20, kteří se zákoníkem začali pracovat ještě předtím, než nabyl účinnosti, nevnímají jeho jazyk jako obecně srozumitelný a současný, ale naopak jako reminiscenci předválečných českých literárních děl. Je to dáno především volbou lexikálních jednotek (nejen terminologických), jejich začleněním do určitých lexikálně gramatických vzorců (kolokací, korelací) a syntaktických struktur. Z právnělingvistického pohledu jsou zřejmé podstatné pojmové posuny u některých právních institutů, jež se řeší sémantickými posuny u již existujících termínů (např. „společnost“ podle § 2716), znovuzavedením již vymizelých termínů (např. „rozhrady“ v § 1024) nebo okrajově uvedením nových termínů (např. „fundace“ v § 303). Uvědomíme-li si, že jazyk a jím vyjadřované pojmy občanského zákoníku v kontinentálním právu, tedy i v právu českém, jsou základem soukromého práva, že v rámci práva soukromého existují desítky různých zákonů, které tento jazyk používají k další právní úpravě konkrétních soukromoprávních institutů, a že velmi podstatnou část našeho právního systému tvoří právo Evropské unie, jež je sdělováno specifickou právní češtinou, vede radikální změna pojmového a terminologického aparátu zavedená do českého práva účinností NOZ k vysoké míře právnělingvistické nekonzistentnosti soukromého práva, což nepochybně nepřispívá k obecné právní jistotě. Víceméně kompaktní jazyk českého soukromého práva 21. století je po účinnosti NOZ prostoupen právními pojmy, jejich

19 20

Je zajímavé, že od okamžiku účinnosti NOZ se neustále produkují různé výkladové materiály k nejrůznějším institutům a ustanovením NOZ, což „obecně dobrou srozumitelnost“ textu v zásadě popírá. Vycházíme z reakcí účastníků našich kurzů k překládání nové civilní legislativy do angličtiny, kterými od července 2013 do července 2014 prošlo téměř 200 překladatelů (bez právnického vzdělání) a přibližně 40 pracovníků justice (soudců, asistentů, ministerských úředníků).

60

terminologickým označením a dalšími lexikálně gramatickými segmenty, jež byly běžné před sedmdesáti či více lety, tedy v období, které již téměř nemá pamětníky. Cílovým jazykem pro překlad nové české civilní legislativy je angličtina. Prvním krokem, který by měl překladatel učinit, je kvalifikovaně se rozhodnout, jakou va­rietu angličtiny, konkrétně právnické angličtiny, použije. Původně britská, nyní mezinárodní právnická společnost Eversheds LLP (2011, s. 6) v jedné ze svých právnělingvistických publikací21 na základě svých bohatých mezinárodních zkušeností uvádí, že „70 countries use English as an official language in government, courts, media and education“. Z tohoto údaje lze dovodit, že existuje podstatně více variet právnické ang­ ličtiny, než jsou variety používané v „tradičních“ anglicky mluvících zemích s právním systémem založeném na common law. Je obecně známo, že existují rozdíly mezi jazykem práva ve Spojených státech amerických22 a Velkou Británií, ale jsou (někdy podstatné) rozdíly mezi právnickou angličtinou v Austrálii a USA, Irsku a Jihoafrické republice, Hong Kongu a Kanadě atd.23 Kromě toho existují svým způsobem kodifikované variety angličtiny v kontextu mimo common law, jako je angličtina mezinárodního práva v nejširším slova smyslu (zahrnující také angličtinu mezinárodních soudních institucí a mezinárodních organizací) a angličtina Evropské unie.24 Za zmínku stojí též celá řada „překladových variet“ nebo spíše mutací angličtiny, jež jsou vytvářeny při překládání právnických textů z různých jazyků do angličtiny. V takových mutacích se objevuje různá míra doslovného nebo nepřesného převodu terminologie výchozího právního systému do angličtiny, přičemž je často determinována právními zvláštnostmi tohoto systému, předpokládanou „neexistencí“ odpovídajícího anglického ekvivalentu a tradováním již existujících překladových řešení bez ohledu na jejich vhodnost a právnělingvistickou správnost. 21 Eversheds LLP 2011. 22 Lze identifikovat pojmové a terminologické rozdíly také mezi jednotlivými státy USA. 23 V tomto kontextu stojí za zmínku určitý stereotyp v myšlení zadavatelů překladů právnických textů do ang­ ličtiny: obecně se má za to, že když překlad přečte rodilý mluvčí a „opraví chyby“, bude výsledný text bezvadný. Bude určitě v pořádku v tom smyslu, že v něm nebudou elementární gramatické chyby a skladba vět bude odpovídat zvyklostem angličtiny a nebude kopírovat volnou větnou skladbu češtiny. Pravda je, že žádný text (včetně překladu do angličtiny), jenž v angličtině vytvoří člověk s mateřským jazykem jiným než angličtina, by neměl být považován za hotový, pokud ho nezkontroluje rodilý mluvčí. Nicméně taková kontrola v žádném případě nezaručí právnělingvistickou správnost překladu a zachování právního smyslu originálu v přeloženém textu. Nelze od korektora (a zároveň rodilého mluvčího, ať už s právním vzděláním, nebo bez něj) například očekávat, že v textu opraví chybně zvolený ekvivalent „cancellation of a contract“ pro odstoupení od smlouvy (jak se často objevuje), protože institut „cancellation of a contract“ zcela normálně funguje ve všech anglicky mluvících zemích ve smyslu zrušení smlouvy; rodilý korektor obvykle nezkoumá právní adekvátnost zvolené terminologie, pokud ho lingvisticky „nevyruší“ z práce. Navíc korektor s právnickým vzděláním má tendenci opravovat podle něj chybné termíny nebo jiné jazykové jevy, protože v „jeho“ právu se takové pojmenování nevyskytuje nebo naopak určitý gramatický jev musí být použit, i když v jiné varietě právnické angličtiny tomu tak není. Je to podobné, jako když si český právník nechá českou smlouvu jazykově zkontrolovat českým lingvistou: český korektor nepochybně odhalí špatně umístěné i/y, mě/mně, opraví čárky ve vložených vedlejších přívlastkových větách, v lepším případě upraví slovosled, ale rozhodně neposoudí, jestli volba termínů je ­právně v pořádku a jestli sdělení dává zamýšlený právní smysl. Těžko lze od českého korektora očekávat, že bude schopen opravit název smlouvy podle jejího obsahu (např. výpůjčka, zápůjčka vs. dřívější půjčka) či důsledně vymýtit z textu právní úkony a nahradit je právním jednáním. 24 Česká verze předpisů EU, po publikování v Úředním věstníku, je autoritativním pramenem pro českou terminologii, čili tuto terminologii kodifikuje pro použití v češtině.

II. překládání právních předpisů

61

Překladatelé v takových případech často volí „ekvivalenty“, jež se při zběžném posouzení (obvykle při hledání v různých překladových slovnících, případně v překladatelských databázích) zdají použitelné, ale k dalšímu kroku – pojmové analýze potenciálních ekvivalentů a po jejím vyhodnocení k volbě odpovídajících ekvivalentů – obvykle nedojde. Příkladem může být anglický termín „joint-stock company“ používaný již více než dvacet let25 jako ekvivalent pro český termín „akciová společnost“. Budeme-li analyzovat pojmovou strukturu anglického termínu v systému common law, zjistíme, že je to v britském kontextu svým způsobem historismus,26 protože od účinnosti zákona Companies Act 1929 není možné nové subjekty tohoto typu zakládat, a jeho pojmové znaky jsou odlišné od pojmových znaků české akciové společnosti, protože to bylo v zásadě sdružení kapitálu za účelem efektivnějšího generování zisku, které nebylo registrované v moderním slova smyslu a ručení akcionářů za dluhy tohoto subjektu bylo omezeno výší jejich individuálního podílu. V některých státech Spojených států (např. Texas, New York) existuje i dnes joint-stock company jako druh subjektu s ne­ omezeným ručením, což je podstatný pojmový znak naprosto odlišný od české akciové společnosti.27 Rozhodování, která varieta právnické angličtiny bude při překladu základní, obvykle závisí na předpokládaném konečném adresátovi překladu a je jednodušší při překládání soukromoprávních dokumentů, kde jsou partneři v komunikaci, do níž vstupuje překladatel, obvykle identifikovatelní (i když někdy zprostředkovaně). Neporozumění, zapříčiněné nejasným jazykem cílového textu, je možné bezprostředně napravit, tak se lze vyhnout nesprávné aplikaci ustanovení přeloženého právního textu. Stejná možnost je i v některých veřejnoprávních kontextech, např. při překladu extradičních materiálů do angličtiny, kdy je zcela zřejmé, do jaké jurisdikce common law jsou dokumenty zasílány a právnělingvistické prostředky je možné v překladu přizpůsobit zvyklostem v dané jurisdikci. Je-li však zadán překlad českého zákona s cílem publikovat jeho anglickou verzi v tištěné nebo elektronické podobě nebo překlad českého soudního rozhodnutí například pro publikaci ve sbírce soudních rozhodnutí, není konkrétní cílový adresát určen; předpokládá se, že přeložené předpisy nebo rozhodnutí budou využívat převážně členové nejrůznějších právních profesí, jejichž mateřským jazykem není čeština, ale jsou schopni komunikovat anglicky (bez ohledu na to, jaký je jejich mateřský jazyk). Právě kvůli různorodosti cílového příjemce je zapotřebí provést velmi zevrubnou právnělingvistickou analýzu potenciálních variet 25

26 27

Od přijetí zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku. Anglický překlad názvu tohoto zákona – Commercial Code – je dalším příkladem tradovaného překladového ekvivalentu, jenž právnělingvisticky nemá opodstatnění. Anglické referenční adjektivum „commercial“ se týká závazkového práva čili obchodu ve smyslu „commerce“, nikoliv společností nebo podnikání obecně. Český obchodní zákoník je ale název normy, jež ze dvou třetin upravovala podnikání a společnosti – business – a pouze z jedné třetiny se týkala obchodních závazků. V tomto smyslu je anglický název interpretačně zavádějící. Argumentace, že Uniform Commercial Code je federální americký obchodní zákoník, také neobstojí, protože UCC je zákoník upravující pouze obchodní závazky, takže se nazývá „commercial“ zcela v souladu s právním významem tohoto atributu. Joint-Stock Companies Act 1856. Méně zavádějícím překladovým ekvivalentem by byl stock corporation, což je sice termín amerického původu, nicméně globálně používaný pro označení subjektu se základními pojmovými znaky, jaké má česká akciová společnost.

62

právnické angličtiny včetně možností jejich případného kombinování na všech úrovních – gramatické (zahrnující morfologii a syntax), sémantické a pojmové (určující příslušný terminologický repertoár), textové (pro volbu relevantních textových segmentů vyšších než věta) a pragmatické (z pohledu majoritní skupiny potenciálních adresátů).

2.1.3 metodologie překladu V přípravné fázi úkolu přeložit novou civilní legislativu do angličtiny je zapotřebí se informovaně rozhodnout, která varieta právnické angličtiny bude základní. Nelze než souhlasit s konstatováním, které jsme uvedli v oddíle 1.2.1 (Triebel 2009, s. 149), že právnická angličtina a common law se vyvíjely společně a že mnohým anglickým právnickým termínům a pojmům lze porozumět jenom na pozadí common law. Je žádoucí respektovat angličtinu common law jako základ kterékoliv variety zvolené za cílový jazyk při překládání právních textů. Každá varieta má svůj základ v „původní“ angličtině common law, jak se historicky vyvíjela na území Anglie a Walesu; některé její právnělingvistické aspekty mohou být rozšířeny, jiné potlačeny podle toho, jak se daný právní systém používající konkrétní varietu pojmově vzdálil od tradičního common law. V prvé řadě je třeba zjistit, zda a jaké legislativní zdroje v podobě podobných soukromoprávních zákonů existují v zemích, v nichž je angličtina národní nebo úřední jazyk, ale jejichž právní systém vychází z kontinentálního práva. Při vyhledávání zdrojů jsme se soustředili především na občanské právo, protože český občanský zákoník je svým rozsahem a pojetím z překladatelského hlediska zdaleka nejtěžším mezi třemi předpisy tvořícími novou civilní legislativu. Další dva, zákon o korporacích a zákon o mezinárodním právu soukromém z právnělingvistického hlediska nelze hodnotit jako převratné. Mezi zeměmi, kde je angličtina národním jazykem, existuje v zásadě jediný stát – Louisiana  – jehož národním jazykem je angličtina a  právní systém z  historických důvodů28 založen na kontinentálním právu. Občanský zákoník (the Louisiana Civil Code29) je vlastně úprava obsažená v původním francouzském Code civil z roku 1804, do jisté míry modernizovaný, adaptovaný na prostředí, kde je angličtina majoritní národní jazyk30 a které je obklopeno státy se systémem common law.

28

Zejména v souvislosti s francouzskou kolonizací tohoto území v 18. a 19. století a následným právnělingvistickým vývojem na tomto území po začlenění do Spojených států amerických. 29 Viz www.legis.state.la.us; pro překladatele (ale i právníky zabývající se právní komparatistikou) je nepochybně užitečná verze občanského zákoníku Louisiany vyvěšená na stránkác LSU Law Center (www.law.lsu.edu). Jedná se o webovou stránku Louisiana State University, konkrétně jejího Center of Civil Law Studies, a obsahuje kromě zevrubných komentářů k občanskému zákoníku samotnému také mnoho srovnávacích studií o rozdílech mezi kontinentálním právem a právem common law v anglicky mluvícím prostředí Spojených států amerických. 30 Paralelní francouzská a anglická verze louisianského občanského zákoníků vznikly již v roce 1808 (viz www.law .lsu.edu).

II. překládání právních předpisů

63

Dalším poměrně spolehlivým právnělingvistickým pramenem je anglická verze občanského zákoníku kanadské provincie Québec – Civil Code.31 Byť je jazykem tohoto zákoníku primárně francouzština, je právnělingvistická přesnost a správnost jeho anglické verze neustále sledována a případně redigována v rámci tzv. bijuralism policy a souvisejících srovnávacích právnělingvistických projektů kanadské vlády (comparative jurilinguistic projects), jež má v gesci kanadské federální ministerstvo spravedlnosti. Kanadský legislativní projekt (Canadian Legislative Bijuralism) zaměřený na harmonizaci zákonů přijímaných ve dvou právních systémech existujících na území Kanady (Québec s kontinentálním právem, dalších devět provincií se systémem common law) byl zahájen před téměř 15 lety; nicméně pokusy zvýšit povědomí o vzájemné provázanosti „drafting“, „interpreting“ a „translating“ mezi těmito dvěma kanadskými právními systémy se objevily již v 70. letech minulého století (srov. White 1994, s. 243). Velmi užitečným pramenem pro právnělingvistickou komparaci institutů common law a kontinentálního práva jednak pro právní komparatisty, ale také překladatele českých právních textů do angličtiny, je glosář již analyzovaných a právnělingvisticky „harmonizovaných“ termínů pod názvem Bijural Terminology Records (a vložený Research Index)32; jedná se nejen o přehled shody či neshody francouzských a anglických termínů, ale také o právnělingvistický komentář k jejich pojmové rozdílnosti a uvedení případných řešení pro dosažení potřebné míry ekvivalence při překladu podstatných termínů francouzských zákonů provincie Québec do angličtiny. Jedním z podpůrných kroků by mohla být analýza existujících překladů předchozího občanského zákoníku (č. 40/1964 Sb.) a vymezení použitelných terminologických ekvivalentů. Nicméně tato možnost je podmíněna detailní právnělingvistickou komparací českých textů obou civilních kodexů, což je nepochybně úkol nad rámec možností většiny překladatelů.33 Významným pramenem a daleko efektivnějším než předchozí teoretická možnost, mohou být kvalitní anglické překlady odpovídajících zákonů evropských či mimoevropských zemí, jejichž právní systém je založen na římském právu a kontinentální právní tradici. Kvalitní překlad „kontinentálního“ občanského zákoníku do angličtiny je takový cílový text, který nejenže nebude obsahovat chyby v žádné lingvistické rovině (i když splnění takového kritéria se mlčky předpokládá u jakéhokoliv překladatelského zadání), ale především bude vycházet ze zevrubné právnělingvistické komparace výchozího právního systému a jazyka a potenciálu angličtiny jako cílového jazyka s ohledem na její variety odrážející příslušná právní prostředí. Jak jsme již zmínili, rakouský všeobecný občanský zákoník ABGB (Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch) z r. 1811 byl jedním z pramenů pro kompilaci nového českého občanského zákoníku. Jeho překlad pod názvem General Civil Code for all the German Hereditary Provinces of the Austrian Monarchy byl pořízen anglickým právníkem ­Josephem

31 32 33

Civil Code viz www.justice.gouv.qc.ca. Research Index viz www.justice.gc.ca. Určitou pomůckou by mohla být publikace Svejkovský, J. a kol.: Nový občanský zákoník – Srovnání nové a současné úpravy občanského práva. Praha: C. H. Beck, 2012

64

de Winiwarter, jenž měl ve Vídni právní praxi a působil jako právní poradce na tamějším britském velvyslanectví. Z překladatelského pohledu je jeho anglický překlad z r. 1866 velmi cennou pomůckou z několika důvodů. Přestože byl pořízen před téměř 150 lety, je jeho angličtina moderní; i když se jedná o překlad, splňuje jeho angličtina i z dnešního pohledu požadavek, aby jazyk práva byl jasný, jednoznačný, formálně přehledný a soudržný a sémanticky předvídatelný. Je výsledkem zevrubné srovnávací analýzy pojmů rakouského práva a možností terminologie common law tyto instituty anglicky vyjádřit. Jako upřesnění používá zvolených anglických termínů římskoprávní termíny (např. § 476: the ground under easement (praedii servientis)) nebo alternativní ekvivalenty (např. § 1033: a proper memorandum-book (note-book); § 1346: a surety (bail)), přičemž jsou zcela výjimečně ponechány německé termíny v závorce tam, kde by jakýkoliv anglický termín mohl být interpretačně zavádějící (např. v § 674: furniture (Mobilien, Meubeln); domestic furniture (Hausrath, Einrichtung)). Výborným anglickým překladem kontinentálního zákoníku je překlad německého občanského zákoníku BGB (Bürgerliches Gesetzbuch), jehož úprava je velmi blízká českému občanskému zákoníku. Překlad BGB do angličtiny byl zadán federálním ministerstvem spravedlnosti, pod jehož dohledem je průběžně upravován v návaznosti na přijaté novely BGB.34 Přístup k volbě terminologických ekvivalentů je velmi podobný přístupu překladatele ABGB v roce 1866 s výjimkou římskoprávních termínů, jež se jako explikace anglických ekvivalentů nevyskytují. Důsledně se uvádějí německé termíny jako doplnění anglických ekvivalentů pro názvy institucí, názvy německých zákonů, názvy rejstříků (např. § 37: the local court [Amtsgericht]; § 126a: the Electronic Signature Act [Signaturgesetz]; § 232: the Federal Debt Register [Bundesschuldbuch] or the Land Debt Register [Landesschuldbuch]) nebo explikativní anglický ekvivalent u německých slov, jež se kvůli své funkci v pojmenování nepřekládají (např. § 65: „When the association is entered in the register, the name of the association is given the additional element ‚eingetragener Verein‘ [‚registered association‘].“ Taková „dvojjazyčnost“ v cílovém textu u názvů institucí a zákonů je důležitá nejen jako prostředek interpretační jednoznačnosti, ale také pro přesné zachování názvů v situacích, kdy se na tyto instituce či zákony odkazuje v anglických textech vycházejících z anglického překladu BGB a tyto anglické texty se překládají (zpět) do němčiny. Dalším užitečným pramenem může být anglický překlad nizozemského občanského zákoníku. K dispozici jsou dva obecně přístupné překlady od dvou různých autorů (resp. autorských týmů), jeden prostřednictvím internetu35 a druhý v tištěné podobě.36 Porovnávali jsme tyto dva překlady s cílem zjistit, který z nich je právnělingvisticky

34

Občanský zákoník ve znění vyhlášeném 2. ledna 2002 (Bundesgesetzblatt I, s. 42, 2909; 2003 I, s. 738), poslední novela čl. 1 z 27. července 2011 (Bundesgesetzblatt I, s. 1600). Bundesministerium der Justiz. Překlad proveden společností Langenscheidt Translation Service. Překlad pravidelně aktualizován Neilem Mussettem (přístupný na www .gesetze-im-internet.de). 35 Přístupné na www.dutchcivillaw.com; nejsou zde explicitně uvedena jména překladatelů, překlad má v zásadě anonymního autora. 36 Warendorf 2009.

II. překládání právních předpisů

65

spolehlivější.37, 38 Anonymní autor nebo autoři internetového anglického překladu nizozemského zákoníku poměrně často doplňovali ustanovení vysvětlujícím komentářem, ale občas nebylo zřejmé, kde končí znění zákona a začíná komentář. Bylo tedy nutné porovnat oba překlady s cílem identifikovat hranici mezi zněním zákona a komentářem, jenž ostatně nebýval jasnější než přeložené ustanovení. Kromě toho autoři internetového překladu někdy „tvořili“ termíny, např. „keepership“ ve smyslu „detention“ v čl. 3.5:107, čímž se interpretace příslušného ustanovení značně ztížila. Za podstatně kvalitnější překlad považujeme knižně vydaný v nakladatelství Wolters Kluwer, který budeme zkráceně označovat jako „DCC“, pokud k němu budeme dále odkazovat. Zde jsou jednotlivá ustanovení nizozemského občanského zákoníku v angličtině právnělingvisticky konzistentnější a dávají právní smysl i při interpretaci v jiném právnělingvistickém prostředí. Avšak i mimo Evropu existují právní systémy založené na principech kontinentálního práva a římskoprávní tradici. V důsledku částečné recepce německého soukromého práva na přelomu 19. a 20. století (např. převzetím tehdejšího německého občanského zákoníku) se jedná zejména o Japonsko a Filipíny39, i když podobným vývojem prošlo i korejské soukromé právo. Obě země po již více než sto let upravují své soukromé právo formou občanských zákoníků a obě mají jejich anglické překlady volně přístupné na internetu. V případě Japonska existují dva překlady, z nichž moderní verze je vyvěšena na webových stránkách japonského ministerstva spravedlnosti.40 U elektronické verze stojí za zmínku, že se jedná o paralelní text japonsko-anglický, tj. po textu ustanovení v japonštině následuje jeho anglický překlad, což je forma velmi výhodná z pohledu těch, kdo ovládají jeden ze dvou jazyků a mají základní znalosti ve druhém z nich, ale také pro nejrůznější druhy zpětných překladů.41 Za pozornost však stojí první anglický překlad z roku 1898, jenž byl vydán necelé dva roky po vyhlášení japonského zákoníku v roce 189642 a překladatelské postupy byly velmi podobné těm, jež byly voleny v případě překladu ABGB z roku 1866. Jedním z důvodů byla nepochybně skutečnost, že oba překladatelé – Joseph M. Chevalier De Winiwarter v roce 1866 ve Vídni, tak dr. Ludwig Lönholm v roce 1898 v Tokiu – byli právníci důkladně v praxi seznámeni s právním systémem a jazykem, z něhož překládali, a perfektně ovládali právo a jazyk, do něhož překládali, takže zevrubná právnělingvistická komparace a pojmová analýza byla přirozenou cestou, jak k překladu přistupovat. Prosté porovnání obou anglických překladů 37 38

Viz Chromá 2014, s. 136–139. Aby naše závěry byly do jisté míry objektivizovány, konzultovali jsme svá zjištění s kolegou C. J. W. Baaijem, učitelem srovnávacího práva na právnické fakultě Amsterdamské university. 39 Anglická verze filipínského občanského zákoníku The Civil Code of the Philippines je přístupná na stránkách www .gov.ph. Anglický překlad tohoto zákoníku je poměrně kvalitní a poskytuje velmi jasný obraz úpravy soukromého práva, byť výjimečně některé termíny nedávají příliš smysl, např. „[the parent or guardian] or person having legal charge“ v kontextu zrušení manželství. 40 Přístupná na www.moj.go.jp. 41 Formát paralelního textu je výhodný i u soukromoprávních dokumentů, jako jsou například smlouvy, které se vyhotovují ve dvou jazykových verzích. Tato forma má také rozsáhlé pedagogické uplatnění jak při výuce právníků, tak překladatelů. 42 Lönholm 1898.

66

japonského občanského zákoníku, které dělí více než sto let, vede k závěru, že tyto dva překlady jsou názornou ukázkou propoziční synonymie téměř v každém ustanovení tohoto zákoníku. Výchozí text je v obou případech stejný – japonský občanský zákoník z roku 1896; cílový text má dvě anglické verze, jež jsou téměř identické z pohledu práva (s výjimkou ustanovení, která v roce 1896 neexistovala, a těch, která byla naopak od té doby zrušena) a synonymické z pohledu volby jazykových prostředků. S  překládáním má smysl začínat až tehdy, když jsou shromážděny a vyhodnoceny všechny zdroje, jež mohou pomoci při volbě adekvátní variety právnické angličtiny, nalezení optimálních překladatelských postupů a dosažení odpovídající míry ekvivalence na všech textových úrovních zákona (např. věta, odstavec, paragraf atd.). Celému procesu nicméně musí předcházet důkladné seznámení s celým textem českého zákoníku, s jeho formální a obsahovou strukturou a dostupnými komentáři autorů zákonů. Konkrétní přístupy k překládání jednotlivých ustanovení nového občanského zákoníku jsou obsahem třetí kapitoly. Poslední aspekt, jenž může mít pro výslednou kvalitu překladu zásadní význam a může ovlivnit celý proces překládání konkrétního zákona, je, zda zadavatel překladu přizná či nepřizná autorství překladu. Pokud bude překladatel předem vědět, že jeho jméno bude uvedeno u jeho překladu zákona, který bude publikován v jakémkoliv elektronickém či tištěném formátu, nepochybně se jeho pocit odpovědnosti za ­výsledek (razantně) zvýší a ve většině případů povede k důkladnější překladatelské práci.43 Každý překlad bez ohledu na jeho obsah, např. překlad literárního díla, odborného textu, informační brožury k výstavní instalaci apod., je dílem v autorskoprávním smyslu (a nemusí být nezbytně publikován). Překladatel má tedy právo na přiznání autorství k tomuto dílu, i kdyby mu překlad byl zadán prostřednictvím překladatelské agentury. Výjimkou jsou překlady pořízené v rámci plnění pracovních povinností překladatele a zadané zaměstnavatelem překladatele. Při překládání soukromoprávních textů (např. smluv, konstitutivních dokumentů společnosti apod.), jejichž účelem je upravit vztahy mezi stranami či jasně vymezenou skupinou osob, nepochybně není nutné (a bylo by technicky nepraktické) uvádět jméno překladatele v přeloženém textu. Nicméně v případě, že se jedná o překlad právního textu, který má být v nějaké formě publikován, a být tak přístupný pro veřejnost, je uvedení jména překladatele z pohledu autorského práva nanejvýš žádoucí. Dalším podstatným důvodem pro uvedení jména překladatele je, že výkon konkrétního překladatele (nebo jeho prostřednictvím překladatelské agentury) může být podroben určité kontrole ze strany veřejnosti. Existence takového (byť mnohdy potenciálního) „dohledu“ nepochybně zvyšuje pocit odpovědnosti překladatele, agentury nebo nakladatele, což většinou přispívá ke kvalitě 43

Tento závěr se týká překladatelů, kteří překládají na základě živnostenského oprávnění, jsou tak ekonomicky závislí na zadavateli překladu a provozují svou činnost ve vysoce konkurenčním prostředí. Jiná motivace a s tím související odpovědnost (a riziko) existuje v případech, kdy (a) je překladatel zaměstnancem zadavatele překladu a překlad je zaměstnaneckým dílem, tudíž pod hlavičkou zadavatele-zaměstnavatele, nikoliv překladatele, a (b) se někdo dobrovolně rozhodne přeložit nějaký odborný text do jiného jazyka proto, že je přesvědčen, že text za překlad stojí a bude přínosem pro prostředí cílového jazyka.

II. překládání právních předpisů

67

díla. Překlady českých zákonů pořizované do angličtiny v poslední době a publikované elektronicky nebo knižně jména překladatelů neuvádějí.44 Překlady občanských zákoníků, s nimiž pracujeme a které považujeme za velmi kvalitní, byly vydány knižně45 a jasně uvádějí jména překladatelů, kteří pořídili překlad jako součást svého zvláštního postavení,46 akademického působení47 nebo profesního zaměření.48 Překlady kontinentálních občanských zákoníků do angličtiny uveřejněné na webových stránkách různých organizací jsou obvykle anonymní. Výjimkou jsou již zmiňovaný anglický překlad BGB vyvěšený na webové stránce německého ministerstva spravedlnosti a ang­ lická verze francouzského Code civil.49 Žádné překlady českých zákonů do angličtiny uveřejněné na webových stránkách českých orgánů (např. ČNB, ministerstva vnitra nebo ministerstva zahraničí) nebo zařazené do elektronických databází právních nakladatelství (např. databáze ASPI nakladatelství Wolters Kluwer, a.s.) nemají jméno autora překladu uvedeno.

44

V České republice (i dřívějším Československu) je situace v oblasti (ne)uvádění jmen překladatelů historicky i aktuálně zajímavá. Zatímco u překladů uměleckých děl je v naprosté většině případů jméno překladatele uvedeno v tiráži příslušného vydání, je odměna za jednu normostranu takových překladů v průměru přibližně ve výši odměny za dvě hodiny práce člověka pobírajícího minimální mzdu (samozřejmě jsou překladatelé, jejichž jméno zaručuje vysokou kvalitu překladu a odměna je nesrovnatelně vyšší). U překladu neliterárního díla se jméno překladatele obvykle neuvádělo a neuvádí, jakkoliv lze o důvodech, proč tomu tak bylo a je, spekulovat. Výjimkou byly překlady českých zákonů vydávaných společností TradeLinks, s.r.o., a již zmíněné překlady uveřejněné od 80. let minulého století v Bulletin of Czechoslovak Law. Ovšem částky vyplácené za jednu normostranu překladu odborného textu včetně právnického ve srovnání s odměnami za literární překlad jsou vyšší (obvykle v rozpětí 25–100 %). 45 I když byly některé z nich posléze digitalizovány a jsou přístupné na internetu. 46 Joseph M. Chevalier De Winiwarter, překladatel ABGB z r. 1866, byl právním poradcem britského velvyslanectví ve Vídni. 47 Dr. Ludwig Lönholm, překladatel japonského občanského zákoníku z r. 1898, byl profesorem práva na Imperial University v Tokyu. 48 Nizozemský občanský zákoník v angličtině, vydaný nakladatelstvím Kluwer Law International v r. 2009, byl přeložen právníky (Hans Warendorf, Richard Thomas a dr. Ian Curry-Sumner), kteří se specializují na překládání holandských zákonů do angličtiny. V poslední době pracují na překladu občanskoprávních zákonů Surinamu do angličtiny. 49 Anglický překlad francouzského občanského zákoníku je přístupný na webové stránce francouzské vlády (http://www.legifrance.gouv.fr). Zákoník byl přeložen Georgesem Rouhettem, profesorem práva, „za přispění“ (with the assistance of) dr. Anne Rouhette-Berton, odborné asistentky anglické lingvistiky.

68

2.2 analýza některých gramatických jevů Po prostudování nových českých zákonů a odpovídajících zákonů v autentické (tj. rodilé) angličtině a zákonů přeložených do angličtiny je zřejmé, že vedle pojmové analýzy je zapotřebí provést srovnávací gramatickou analýzu některých jevů, které jsou pro překlad zákonných ustanovení do angličtiny zásadní. Analýza se týká anglických modálních sloves, zejména opodstatněného či neopodstatněného užívání slovesa shall, a vyjadřování genderové neutrálnosti v anglickém textu. Dále je provedena srovnávací právnělingvistická česko-anglická analýza vyjadřování různých druhů domněnek v textu zákona. Poslední rozbor se týká české spojky „spíše než“, která se vyskytuje v novém občanském zákoníku, možnosti jejího překladu a zjištění převažujícího významu ekvivalentů v anglických zákonech.

2.2.1 modální slovesa v ustanovení zákona Modalita – v případě ustanovení zákona modalita deontická50 či voluntativní51 – se pro účely překladu obvykle redukuje na lingvistické prostředky vyjadřující stupeň normativnosti konkrétního ustanovení výchozího textu, který musí být v převodu z jednoho jazyka do jiného zachován, a na způsob, jakým lze stupeň normativnosti vyjadřovaný zvolenými prostředky v cílovém jazyce hodnotit. Jak poznamenává Jackson (1999, s. 17), „there is a widespread view that legislative language is reducible to norms expressed in terms of three deontic modalities, that which is required, prohibited and permitted.“ Základními lingvistickými prostředky pro vyjádření deontické modality jsou v anglických a českých zákonných textech modální slovesa, případně indikativ významových sloves. Nalezení modalitní ekvivalence mezi českým slovesným indikativem a modálními slovesy muset, moci, smět (případně jejich zápornými tvary) na jedné straně a anglickým slovesným indikativem a modálními slovesy shall, may, must (nebo jejich zápornými tvary), případně jinými pomocnými slovesy (viz dále), na straně druhé umožní správnou interpretaci normativní síly příslušného přeloženého ustanovení, což je pro jeho právní aplikaci klíčové. V anglicky mluvících zemích se modalitou ustanovení zákona zevrubně zabývají všechny příručky legislative drafting, o nichž jsme se již zmínili. Jsou proto pro překladatele důležitou pomůckou a cenným zdrojem informací o tom, jaké prostředky deontické modality se v  moderní angličtině legislativních textů používají a  jakým způsobem lze vyjádřit požadavek, zákaz, povolení či možnost tak, aby následná interpretace ustanovení byla jednoznačná a v souladu se záměrem zákonodárce. V analýze jsme se soustředili na použitelnost modálního slovesa shall, protože obecně nejen mezi překladateli do angličtiny, ale i mezi lingvisty a mnohými právníky bez ohledu na území, na němž působí, stále převládá dogmatické přesvědčení o nevyhnutelnosti 50 51

Srov. Čmejrková–Daneš–Světlá 1999, zejm. oddíl 9.2.1; v anglickém kontextu Palmer 1986. Srov. Grepl 1972.

II. překládání právních předpisů

69

shall v anglickém právnickém textu. Zkoumali jsme pravidla pro modalitu v legislativních příručkách Velké Británie – Drafting Guidelines 201152 („OPC-UK“), Austrálie – OPC Drafting Manual 201253 („OPC-AU“) a dvou států USA54 – Idaho Legislation Drafting ­Manual 201355 („ID“), Colorado Legislative Drafting Manual 201256 („CO“). Při posuzování některých a­ spektů jsme také vzali v úvahu The Canadian Drafting Conventions57 („CDC-CA“) a House Legislative Counsel’s Manual on Drafting Style 199558 („US“). Anglické shall je nejdiskutovanějším modálním slovesem v anglicky psaném právu. Butt a Castle (2004, s. 99) poznamenávají, že „shall is the hallmark of traditional legal writing. Whenever lawyers want to express themselves in formal style, shall intrudes.“ Garner (2001, s. 105) ve své knize nazval jednu kapitolu „Delete every shall“ a připouští: „But legal drafters use shall incessantly. They learn it by osmosis in law school, and the lesson is fortified in law practice. Ask a drafter what shall means, and you’ll hear that it’s a mandatory word – opposed to the permissive may.“ Kimble (2007, s. 42) dokonce tvrdí, že právníci jsou nepoučitelní, pokud jde o toto modální sloveso („lawyers are uneducable on shall“). Překladatelé v zásadě používají lingvistické vzorce, které nacházejí v textech, jež překládají. Pokud překládají do češtiny anglické texty, v nichž se shall vyskytuje (bez ohledu na to, v jakém významu a v jaké míře), je velmi pravděpodobné, že při překladu do angličtiny budou shall bez ohledu na jeho význam používat také, protože mají za prokázané, že „shall is the hallmark of traditional legal writing“. Porovnání dvou anglických překladů japonského občanského zákoníku s ohledem na výskyt shall přineslo překvapivý výsledek. V překladu z roku 1898 skládajícího se z 1146 článků je pouze 34 výskytů shall, jež ve všech případech vyjadřuje sjednanou budoucí povinnost. Nový překlad jako součást paralelního japonsko-anglického textu vyvěšený na webových stránkách japonské vlády má pouze 724 článků (chybí celá Část IV – O rodině), ale shall se vyskytuje v každém ustanovení alespoň jednou a jeho sémantická škála zahrnuje všechny možné významy tohoto modálního slovesa v právnickém textu.59 Následující příklady naznačují rozdíl: Příklad 7 (1898) „1. The enjoyment of private rights begins at birth.“ (2012) „1. The enjoyment of private rights shall commence at birth.“

52 53 54 55 56 57 58 59

Příručka byla publikovaná úřadem Office of the Parliamentary Counsel, Cabinet Office, London, UK (www.gov .uk/government). Příručka byla publikovaná úřadem Office of Parliamentary Counsel of the Australian Government (www.opc .gov.au). The National Conference of State Legislature poskytuje seznam a odkazy na všechny publikace legislativních pravidel vydávaných v jednotlivých státech USA (www.ncsl.org). Publikováno úřadem Idaho Legislative Services Office (www.legislature.idaho.gov). Publikováno úřadem Office of Legislative Legal Services, jako součást Colorado General Assembly (www.state .co.us/gov). Víc viz na stránkách Uniform Law Conference of Canada (www.ulcc.ca/en). Publikováno úřadem Office of the Legislative Counsel of the U.S. House of Representatives (www.house.gov). Viz Garner 1995, s. 939–940. Při analýze různých příkladů ze soudních rozhodnutí dochází k závěru, že „shall imposes a duty on the subject of the sentence; imposes a duty on an unnamed person (not on the subject of the sentence); gives permission (in the meaning of may); imposes a conditional duty; acts as a future-tense modal; expresses an entitlement not duty; is directory in the meaning of should.“

70

Příklad 8 (1898) „421. The provisions of the preceding article apply correspondingly, where the parties have agreed beforehand that compensation shall be made in something other than money.“ (2012) „421. The provisions of the preceding Article shall apply mutatis mutandis to the cases where the parties agree in advance to allocate anything other than money to the compensation for damages.“ Oba výskyty shall v ustanoveních nového překladu zvýrazněné kurzivou jsou typickou ukázkou formulace, v níž lze modální sloveso vypustit, aniž by se změnil smysl daného ustanovení. Shall v čl. 421 překladu z roku 1898 implikuje budoucí povinnost sjednanou stranami. Nicméně je třeba připustit, že zásadní otázka, zda si má modální sloveso shall zachovat svou pozici v psaní zákonů v angličtině, nebo zda má být zcela vypuštěno z rejst­ říku použitelných modálních sloves, není řešena jednotně ve všech výše zmíněných anglických příručkách legislativních pravidel. Zatímco australská60 a britská pravidla jednoznačně vylučují jeho použitelnost v jakémkoliv smyslu,61 pravidla v jednotlivých státech USA a na federální úrovni trvají na využití shall tam, kde je něco mandatorně stanoveno, přičemž je pro autory zákonů dále upřesněno: „As to a public official, shall is used to impose a duty, direction or command unless the context indicates that the legislature wished discretion to be exercised. Use shall to prescribe a rule of conduct, but not to declare a legal result“ (ID, 31). V anglicky mluvících zemích, jejichž legislativní orgány a instituce se snaží v nově přijímaných zákonech omezit výskyt shall nebo ho zcela vyloučit, je jeho marginalizace podpořena i v soukromoprávních dokumentech v důsledku soudních rozhodnutí, která v konkrétních případech prokázala interpretační nejednoznačnost tohoto modálního slovesa, například v roce 2010 se tak stalo v rozsudku ve věci BW Gas AS v JAS Shipping Ltd [2010] EWCA Civ 68. Britský odvolací soud (Court of Appeal) jednoznačně rozhodl, že ustanovení smlouvy „The BUYER shall supply and deliver to the BUILDER all of the items“ neukládá kupujícímu povinnost všechny výrobky dodat a v rozsáhlém právnělingvistickém odůvodnění vysvětlil, proč shall takovou povinnost v konkrétním ustanovení neimplikuje. Dávno před tímto rozhodnutím bankovní sekce (britské) mezinárodní právní kanceláře Allen&Overy ve svých interních instrukcích jednoznačně

60

Peter Quiggin, PSM, současný First Parliamentary Counsel (přibl. ředitel) australského úřadu Office of Parliamentary Counsel k tomu v soukromé korespondenci s autorkou publikace poznamenává: „We stopped using ‚shall‘ in the 1980s because it is a term that is rarely used in normal conversation.“ Tato poznámka ilustruje hlavní motivaci k dosažení lingvistické kvality právních předpisů (nejen) v Austrálii, a sice psát zákony v takové angličtině, které porozumí průměrně vzdělaný člověk, nikoliv jen právník. 61 Garner (1995, s. 940) označuje tento přístup jako „ABC rule“, protože je podle něj prosazován a obhajován legislativci v Austrálii, Británii a Kanadě. Poznamenává, že „lawyers are not educable on the subject of shall, so the only solution is complete abstinence“. To, že tomu tak v případě Kanady úplně není, je vidět v Canadian Drafting Conventions for bilingual legislative drafting, kde se stanoví (Rule 24(3)), že „shall is used to impose a duty or (with not or no) a prohibition“.

II. překládání právních předpisů

71

stanovila, že v ustanovení ukládajícím povinnost je nutné použít sloveso must (a nikoliv shall) právě z důvodu interpretační mnohoznačnosti slovesa shall. Posléze společnost pravidlo nepoužívat modální sloveso shall promítla do svých obecných pokynů pro psaní právních dokumentů (overall drafting guidelines) a nejenže doporučila všem svým právníkům tyto pokyny dodržovat, ale instrukci rozšířila i na interní překladatele při překladu textů do angličtiny.62 Překladatelé mají několik možností, jak se modálnímu slovesu shall ve svých překladech do angličtiny vyhnout. Inspirativní a užitečný návod lze nalézt v britských pravidlech (OPC-UK) na s. 14: 18. There are various alternatives to shall which can be used, depending on context. – must in the context of obligations (although is to be and it is the duty of may also be appropriate alternatives in certain contexts); – there is to be63 in the context of the establishment of new statutory bodies etc.; – use of the present tense in provisions about application, effect, extent or commencement; – is amended as follows in provisions introducing a series of amendments; – is repealed in the context of free-standing repeals; – is to be in the context of provisions relating to statutory instruments (and, if appropriate, may not as an alternative to shall not). Z lingvistického pohledu je překvapivé využití slovesa is to be64 jako náhrady za shall. Australská pravidla (OPC-AU, s. 19) ukládají a vysvětlují: „Say must or must not when imposing an obligation, not shall or shall not. If you feel the need to use a gentler form, say is to or is not to, but these are less direct and use more words.“ Podíváme-li se zběžně například do australského zákona Corporations Act 2001, zjistíme, že využití vazby be + to + infinitiv je velmi široké, jak ukazují příklady. Ašak člověk, který není rodilý mluvčí angličtiny, může po přečtení příkladů začít uvažovat, zda a do jaké míry vazba is + to + infinitiv interpretačně vyjasnila dané ustanovení a zda nemůže být také příčinou interpretační mnohoznačnosti, což byl hlavní důvod k vyloučení shall z rejstříku jazykových prostředků pro vyjádření modality v právních předpisech.

62 Viz Discussion Paper sestavený A&O právníkem Philipem Carstairsem v březnu 2010 (interní dokument, odkaz se souhlasem Allen&Overy’s Prague Office). 63 R. Quirk, s. Greenbaum, G. Leech a J. Svartvik (1985, s. 137) – autoři autoritativní mluvnice angličtiny A Comprehensive Grammar of the English Language – řadí slovesný tvar be to mezi modální idiomy. Alternativa za shall je tedy spojení tohoto idiomu se základním infinitivním tvarem bez „to“. 64 V povědomí mnoha uživatelů angličtiny, která pro ně není mateřským jazykem, není tato vazba be + to + infinitiv sémanticky spojená s vyjádřením povinnosti, protože ji vnímají spíše jako prostředek významově podobný modálnímu slovesu ought to ve smyslu rady či doporučení. Ale vazba to be + to + infinitiv i v obecné angličtině (mimo oblast práva) může vyjadřovat příkaz (uložení povinnosti), případně zákaz v negativním tvaru, nebo konstatování skutečnosti, která bezpodmínečně nastane.

72

Příklad 9 Section 5H „(1) (...) if a law of a State or Territory in this jurisdiction: (b) specifies: (i) the day on which the body is to be taken to be registered (the registration day) or the manner in which that day is to be fixed; and (ii) the type of company the body is to be registered as under this Act (...).“ „(3) If the company: (a) is to be a public company; and (b)  is to have a constitution on registration; a copy of the constitution must be lodged before the registration day.“ Section 45A „(4) For the purposes of this section, the question whether a proprietary company controls an entity is to be decided in accordance with the accounting standards made (...).“ Section 109 „(1) Except so far as the contrary intention appears, a provision of this Act is to be interpreted in such a manner that (...).“ Section 111J „(1) (...) The guide then is to be read as if it were so modified.“ Pokud se budeme snažit modalitu těchto ustanovení interpretovat a nebudeme znát význam, který vazbě is + to + infinitiv přisuzují australská legislativní pravidla, můžeme se při jejich výkladu dopustit stejných pochybení, jako se tomu stávalo v případě shall. Sémantická škála této vazby zahrnuje povinnost (§§ 45H, 109), podmínku (§ 5H(3)), výslovný záměr (§ 5H (1)(b) (i) a (ii)) a pokyn (§111J). Britský zákon Defamation Act 2013 je při použití vazby is + to + infinitiv přesnější a interpretačně jednoznačnější: Příklad 10 Section 6 „(7) Nothing in this section is to be construed (…) (8) The reference in subsection (3)(a) to ‚the editor of the journal‘ is to be read, in the case of a journal with more than one editor, as a reference to the editor or editors (…).“ Section 12 „(3) If the parties cannot agree on the wording, the wording is to be settled by the court.“

II. překládání právních předpisů

73

Section 16 „(6) In determining whether section 8 applies, no account is to be taken of any publication made before (…)“ Význam vazby is + to + infinitiv v těchto ustanovení je jednoznačný ve smyslu uložení povinnosti. Je ale důležité si uvědomit, že interpretační jednoznačnost je podpořena striktní formulací jednotlivých ustanovení. Protože interpretace modality shall se může ubírat různými (i protichůdnými) směry a potenciální náhrada vazbou is + to + infinitiv také nemusí být interpretačně jednoznačná především z pohledu adresátů, jejichž mateřským jazykem není angličtina, překladatelé by si měli být vědomi rizik, jež při interpretaci modálních sloves v jejich překladu mohou nastat. Uvědomíme-li si, že právní předpis kontinentálního práva při svém převodu do angličtiny může vést k interpretační nejistotě především z důvodu zásadních pojmových rozdílů mezi právními systémy, není třeba zvyšovat tuto nejistotu používáním významově nejednoznačných modálních sloves. Překladatel by měl posoudit míru normativnosti v českém ustanovení a volit anglický ekvivalent, jehož smysl je obecně předvídatelný. Většina ustanovení nového občanského zákoníku a zákona o korporacích stanoví, co je právo a jaký je jeho obsah. V takových ustanoveních a v ustanoveních o aplikaci práva a účinnosti zákona je v angličtině interpretačně jednoznačné použití indikativu slovesa (prostého přítomného času, simple present tense). Pokud je v  českém ustanovení vyjádřena povinnost modálním slovesem musí, v ang­ličtině by mělo být použito must. Jsou-li použity lexikální způsoby absolutní povinnosti typu mít povinnost, být povinen apod., překlad do angličtiny zachová stejnou formu modality, tj. have a duty, be obliged atd. Jestliže zákon dovolí cokoliv učinit a vyjádří tuto možnost slovesem může, jednoznačným anglickým ekvivalentem je pouze may.65 Lexikálně vyjádřená možnost, např. být povoleno, být dovoleno, být umožněno, je přeložena stejnou formou do angličtiny, tj. be permitted, be allowed a kontextově podmíněné syntaktické konstrukce s adverbiem possible. Zákazu uloženému fyzické osobě a vyjádřenému českým slovesem nesmí odpovídá v angličtině zápor may not (např. „Unless approved by court, a curator may not give the consent to changing the personal status of an individual under curatorship.“). V zásadě platí, že pokud je zákaz spojen s neživým subjektem, je ekvivalentem českého nesmí anglické must not (např. „The interpretation and application of a legal regulation must not be in contradiction to good morals and must not lead to cruelty and recklessness offending common human feelings.“). Nicméně toto pravidlo kolísá v závislosti na druhu a geografickém původu textu; můžeme najít použití must not jako striktní zákaz pro osoby (např. „If you are 21 years of age and under and hold a full-class driver’s licence, you must not drive if you have been drinking alcohol“)66 nebo may ve spojení s orgá65 66

Anglické modální sloveso can se vyskytuje v anglických zákonech zcela marginálně a pouze tam, kde se vyjadřuje subjektivní schopnost konatele. Více na stránkách kanadského ministerstva dopravy (www.mto.gov.on.ca).

74

nem („The court may not appoint a person against whom the child has filed a written objection“)67. Jestliže v českém ustanovení je explicitně vyjádřen budoucí čas spojením budoucího tvaru slovesa být s infinitivem nedokonavého slovesa nebo dokonavým slovesem a skutečně vyjadřuje, že se něco bude konat v budoucnu nebo bude následovat po nějakém předpokládaném jednání, pak lze v angličtině pro vyjádření odkazu do budoucnosti použít will.68

2.2.2 genderová neutrálnost Požadavek genderové vyváženosti a adekvátní volby prostředků v jazyce českých zákonů nepatří mezi témata, kterými se zabývají autoři českých právních předpisů. Z mnoha důvodů je to však vysoce aktuální a citlivé téma ve všech anglicky mluvících zemích. Zákony upravující obecná pravidla pro interpretaci jazyka zákona v zemích s právním systémem common law vždy v nějaké podobě obsahují ustanovení – gender clause – týkající se výkladu gramatického označení rodu a dalších genderově příznakových lexikálních jednotek. Následující ukázky ilustrují různé formulační přístupy. (i) „words importing a gender include every other gender“

(Section 23 (a) of the [Australian] Acts Interpretation Act 1901, as amended)



(Section 6 of the [British] Interpretation Act 1978, as amended)



(Section 33 (1) of the [Canadian] Interpretation Act 1985, as amended)

(ii) „(…) unless the contrary intention appears– (a) words importing the masculine gender include the feminine; (b) words importing the feminine gender include the masculine“

(iii) „words importing female persons include male persons and corporations and words importing male persons include female persons and corporations“ (iv) „every word importing the masculine gender only may extend to and be applied to females and things as well as males; every word importing the feminine gender only may extend to and be applied to males and things as well as females; and every word importing the neuter gender only may extend to and be applied to natural persons as well as things.“ (Colorado Revised Statutes C.R.S. 2-4-103)

67 68

Více na www.definitions.uslegal.com. Mezi takové situace patří např. § 13: „Každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ (...)“ nebo § 113: „(1) Člověk má právo rozhodnout, jak bude po jeho smrti naloženo s jeho tělem.“ Ale nepatří sem ustanovení typu § 2212 odst. (3) NOZ: „Bude-li nájemce rušen v užívání věci nebo jinak dotčen jednáním třetí osoby, má právo na přiměřenou slevu z nájemného (...)“, protože se jedná o vyjádření skutečné podmínky a „bude-li“ se dá beze změny smyslu nahradit „je-li“, takže ani v hlavní větě není důvod pro posunutí času směrem do budoucnosti.

II. překládání právních předpisů

75

Bez ohledu na to, jaké formulace ohledně vyjádření rodu v ustanoveních právních předpisů byly včleněny do výkladových zákonů anglicky mluvících zemí, byla až do 80. let minulého století angličtina tamních zákonů prostá jakýchkoliv pokusů o prosazení genderové vyváženosti přímo lingvistickými prostředky. Projevovalo se to zejména v použití zájmen, kdy osobní zájmeno he (včetně pádových modifikací a příslušných přivlastňovacích forem) bylo použito vždy bez ohledu na přirozený rod podstatného jména, k němuž odkazovalo. Pokusy vyjádřit v angličtině jakýsi „neutrální“ rod jmen a souvisejících zájmen a použít odpovídající jazykové prostředky v právních textech se vyskytovaly v soukromoprávních dokumentech (smlouvách) daleko dříve, než bylo možné se s nimi setkat v textech zákonů. Diskuse a navrhovaná řešení většinou směřující k neutralizaci genderové odlišnosti byly často velmi emocionální a zasahovali do nich také uznávaní lingvisté. Téměř před čtyřiceti lety Charles Fillmore (1978, s. 157) sarkasticky komentoval problém, kterému musí čelit každý, kdo „took seriously the effort to ‚desex‘ English“: Since the system of pronouns in English is a closed class of words in which singularity for humans cannot be separated from sex, there is no way of choosing an anaphoric pronoun for an indefinite human antecedent without offending somebody. „They“ offends the grammarians, „he“ offends the feminists, „he or she“ offends the stylists, „she“ is downright hostile, and „it“ just cannot be taken seriously. We could get out of this by speaking Chinese, but that’s bound to offend some people, too.

Všechny současné příručky legislativních pravidel (legislative drafting rules) v anglicky mluvících zemích obsahují pokyny, jak dosáhnout genderové neutrálnosti v jazyce právních předpisů. The Canadian Drafting Conventions explicitně stanovují, že „sex-specific references should be avoided“; jiné příručky pouze doporučují, že genderově neutrální vyjadřování se má volit, pokud je to možné. OPC-AU se pokouší vyvrátit tradiční argument, že genderová neutrálnost v legislativní angličtině vede k těžkopádnosti formulací a potenciálně nejednoznačné interpretaci, obhajují svůj přístup (s. 14): We have found that this approach does not make provisions more cumbersome or lead to a proliferation of „his and hers“ etc. throughout new legislation as drafters tend to use the description of the relevant person (e.g. the taxpayer’s) instead. In many cases this makes the provision clearer than if just „his“ was used and may also avoid ambiguity where there is more than one person referred to in the provision.

Překladatel převádějící text českého zákona do angličtiny se v zásadě setká se dvěma situacemi, kdy by měl zvážit otázku genderové neutrálnosti, a sice u podstatných jmen a zájmen (zejména osobních a přivlastňovacích, marginálně též zvratných). Není třeba zdůrazňovat, že kategorie zájmen je v tomto kontextu daleko složitější, protože zájmena ze své podstaty zastupují jména, která mají ze své podstaty přirozený rod. I když jsme schopni nalézt v konkrétním případě v angličtině genderově neutrální tvar

76

podstatného jména (např. „chair“ pro český termín „předseda“), neexistuje v angličtině (tím méně v češtině) genderově neutrální tvar osobního zájmena pro odkaz na lidskou bytost, jež je biologicky buď žena, nebo muž. Z lingvistického pohledu je navíc důležité, že čeština a angličtina jsou typologicky odlišné jazyky s odlišnými morfosyntaktickými strukturami, tedy postupy, jež povedou k genderové neutralitě jazyka v ustanoveních zákonů v anglicky mluvících zemích, nemusí být, a většinou nebudou, použitelné v jazyce českých zákonů. Jestliže do češtiny překládáme text, v němž se vyskytují zájmenné genderové kvazispřěžky „he/she“, „him/her“, „his/her“ apod., je nutné se řídit při jejich převodu do češtiny rodem příslušného podstatného jména v češtině a nelze je překládat doslova. Na druhé straně má z genderového hlediska čeština určitou „výhodu“ v tom69, že dvě z nejčastěji se vyskytujících podstatných jmen v právnických textech – „osoba“ a „strana“ – mají na rozdíl od angličtiny (gramatický) rod ženský. Při překladu českého zákona do angličtiny je ale nanejvýš žádoucí používat, nebo alespoň se pokusit použít, postupy vedoucí k genderové neutrálnosti v angličtině, jak je doporučují příručky legislativních pravidel v anglicky mluvících zemích. Britská příručka OPC-UK (s. 18–24) obsahuje pokyny pro parliamentary counsel ve Westminsteru, jak dosáhnout požadované úrovně genderové neutrality při psaní britských zákonů, které mohou být inspirací pro překladatele do angličtiny. Následujících šest70 pravidel může při překladu českého zákona do angličtiny pomoci formulovat genderově neutrální sdělení: 1. Repeat the noun rather than using a pronoun; 2. Substitute the or that for the personal pronoun; 3. Use he or she; 4. Change to a plural noun followed by they; 5. Omit the pronoun; 6. Use a present or past participle. V praxi se ani anglický drafter, ale ani překladatel nevyhnou kombinování více postupů. Následující ukázky ilustrují aplikaci těchto pravidel při překladu ustanovení českého občanského zákoníku do angličtiny. Kombinace arabských číslic ukazují na kombinaci některých z výše uvedených pravidel 1–6. Slova v hranatých závorkách byla použita v původním překladu, slova zvýrazněná kurzivou jsou výsledkem aplikace některého z pravidel.

69 70

Výhoda je čistě vizuální a vjemová, totiž že jazykové prostředky implikující ženský a mužský rod jsou víceméně zastoupeny stejně. Je to výběr z mnoha dalších postupů, jež jsou použitelné pro psaní v angličtině, ale nikoliv pro překlad do angličtiny, jenž je vázán na výchozí český text.

II. překládání právních předpisů

77

Příklad 11 A. § 1043 odst. (1) „(1) Na toho, kdo nabyl držby vlastnického práva poctivě, řádně a pravým způsobem, se hledí jako na vlastníka proti tomu, kdo mu věc zadržuje či ho jinak ruší, aniž k tomu má právní důvod, nebo pokud k tomu má právní důvod stejně silný či slabší.“







1+1+3 „(1) A person becoming the holder of an ownership right in good faith and in a lawful and genuine manner is regarded as the owner against a person retaining [his] a thing of that owner, or disturbing [him] the owner ­otherwise without having any legal ground for that or [his] his or her legal ground is of the same value or weaker.“ B. § 4 odst. (2) „(2) Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé (…).“ 1+3 „(2) Where the legal order makes a certain consequence dependent upon someone’s knowledge, such knowledge is regarded as that which would be reasonably acquired by a person acquainted with the case while considering all circumstances which must have been obvious to [him] that person in [his] his or her capacity.“ C. § 1006 „Držitel se smí svémocnému rušení vzepřít a  věci, jež mu byla odňata, při rušebním činu znovu zmocnit, nepřekročí-li přitom meze nutné ­obrany.“

5+1 „A possessor may resist arbitrary disturbance by repossessing, during the disturbing act, a thing removed [from him] unless doing so [he] the possessor exceeds the limits of self-defence.“



D. § 81 odst. (2) „(2) Ochrany požívají zejména život a  důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.“ 4+5 „Protection extends to the life and dignity of [an individual] individuals, [his] their health and right to live in a favourable environment, [his] their reputation, integrity, privacy and [his] expressions of a  personal ­nature.“

78













E. § 992 odst. (1) „(1) Kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží.“ 3+6+1+3+6 „(1) A person believing, upon convincing grounds, that [he] he or she holds a right [he has] exercised, is a possessor in good faith. A person is a possessor in bad faith if [he] the person knows, or should, due to the circumstances, be aware that [he] he or she exercises a right not [belonging to him] acquired.“ F. § 1088 odst. (1) „(1) Při osetí pozemku cizím semenem nebo osázení cizími rostlinami náleží vlastníku pozemku, co takto přibude; rostliny mu však náleží až poté, co zapustí kořeny.“ 2+1 „The owner of land acquires the ownership of what has accrued to [his] the land as a result of the seeds or plants of another being sown or planted; however the plants become [his] property of the owner of the land after they grow roots.“ G. §3 odst. (2) písm. c) „c) nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých.“ 5+3 „No person may suffer unjustified harm due to [his] insufficient age, mental state or due to [his] dependence; no person may take unjustified advantage from [his] his or her own incapacity to the detriment of others.“

Jak naznačují uvedené ukázky (a jak také doporučují svým primárním adresátům – legislative drafters – anglické příručky legislativních pravidel), překladatel by měl být flexibilní a zhodnotit vyjadřovací potenciál každého postupu, přičemž vždy musí mít na paměti, že cílem je vytvořit překlad (reps. text zákona), jenž bude jasný a interpretačně, pokud možno, jednoznačný. V tomto smyslu mají překladatelé těžší úlohu než legislative drafters, protože překladatel musí co možná nejpřesněji převést právní text, který už někdo napsal, do jiného jazyka, a je tak vázán nejen právním obsahem výchozího právnického textu, ale do jisté míry i volbou jazykových prostředků cílového jazyka. Naše vlastní zkušenost naznačuje, že pokud je nutné upravit ustanovení českého zákoníku přeložené do angličtiny tak, aby byla angličtina vnímána jako genderově

II. překládání právních předpisů

79

­ eutrální, je pro překladatele výhodnější k takové úpravě přistoupit až poté, co dokončí n překlad celého zákoníku. Hlavním důvodem je, že se čeština v českém zákoníku důsledně řídí gramatickým rodem jmen a u podstatných jmen zásadně používá singulár maskulina, jenž je v legislativní češtině vnímán jako „generický“ tvar jména. Překladatelé se primárně soustředí na převedení významu ustanovení z češtiny do angličtiny, tj. pokusí se převést normativní smysl volbou vhodných terminologických ekvivalentů a odpovídajících klauzí v angličtině. Většina překladatelů i v této fázi (koncentrace na obsah) nepochybně použije v odpovídajícím kontextu genderově neutrální podstatná jména typu „chair“ nebo „chairperson“, „businessperson“, „spouse“, „sibling“, „grandparent“, „individual“ atd. OPC-UK (s. 19) uvádí, že také podstatná jména „testator“, „manager“ nebo „director“ se považují za genderově neutrální, přestože existují jejich ženské přechýlené tvary „testatrix“, „manageress“ a „directress“. Takže úprava překladu s cílem docílit jeho genderové neutrálnosti se bude týkat především zájmen. Aby byla genderově neutrální úprava koherentní v celém překladu, je lépe k ní přistoupit ve chvíli, kdy je celý překlad hotov, tj. v první revizi překladu. Z objektivních důvodů (např. časových) je však možné se při překladu vyhnout řešení genderové neutrálnosti a na začátku, obvykle formou poznámky překladatele, uvést například, že „words importing the masculine gender include the feminine and the neuter and vice versa“.

2.2.3 vyjádření právních domněnek a fikcí Autoři nového českého občanského zákoníku ve svých komentářích deklarují, že „NOZ sleduje důsledné rozlišení právních domněnek (vyvratitelných i nevyvratitelných) a fikcí a v tom směru volí jednotnou dikci shodnou s klasickou českou právní terminologií.“71 Jednotnou dikcí se zde myslí způsob, jakým se tyto tři odlišné typy jazykově vyjadřují. Neosobní syntaktickou vazbou „má se za to, že“ se v NOZ označuje vyvratitelná právní domněnka, vazba „platí, že“ označuje nevyvratitelnou právní domněnku a zvratná konstrukce „považuje se za“ nebo „hledí se na“ označuje právní fikci. Překladatelé se obvykle nezamýšlejí nad právní podstatou konkrétní domněnky resp. fikce, pokud ji v textu najdou a mají přeložit, ať už se jedná o překlad z češtiny do jiného jazyka nebo naopak. Vycházejí pouze z lingvistické formy ve výchozím jazyce a snaží se najít nebo vytvořit podobnou formu v cílovém jazyce, aby v lingvistické rovině korespondovala nebo vypadala, že koresponduje s klauzí ve výchozím textu. Většina lidí bez právnického vzdělání nevidí rozdíl v typu právní domněnky v anglickém terminologickém spojení „presumption of innocence“ (presumpce neviny jako vyvratitelná domněnka) a „presumption of knowledge“ („presumpce znalosti“72 jako nevyvratitelná domněnka), ledaže vědí, že druhý termín je vlastně pojmenováním elementární právní zásady (nejen) v common law – „ignorance of law is no defence“, neboli „neznalost zákona neomlouvá“ v právu českém. 71 Viz Moderní úprava tradičního a vyzkoušeného (www.obcanskyzakonik.justice.cz). 72 České právo pro označení této domněnky nemá adekvátní terminologický ekvivalent.

80

Formulování právních domněnek a fikcí při psaní právních textů obecně nebo konkrétně zákonů v anglicky mluvících zemích zřejmě nečiní potíže, a není to faktor, jímž by se měly zabývat knihy o právním psaní.73 Ani příručky legislativních pravidel (legislative drafting rules), s nimiž jsme pracovali, neobsahovaly zvláštní pojednání o formulačních rozdílech mezi různými druhy domněnek či fikcí. Pokud byla domněnka nebo fikce zmíněna, bylo to při vysvětlování jiných jevů nebo postupů. Formulace vyvratitelné domněnky (angl. rebuttable presumption nebo také disputable presumption, conditional presumption) je v porovnání s dalšími dvěma typy z pohledu překladu nejjednodušší. U vyvratitelné domněnky platí předpokládaná skutečnost do okamžiku, než a pokud je prokázán opak. V tomto smyslu je součástí procesu dokazování a vyvrátit ji může pouze dostatečně přesvědčivý důkaz o opaku (srov. Phillips 2003, s. 29). Zaměřili jsme se na syntaktické vazby, jež se v anglických zákonech používají pro vyjádření vyvratitelné domněnky. Následující příklad uvádí formulace v ustanoveních britského a australského zákona a zákona státu Michigan. Příklad 12 A. „(2) Any person may apply to the High Court for a declaration that the missing person is presumed to be dead.“ (Section 1 of the [British] Presumption of Death Act 2013) B. „(2) For the purposes of any proceedings under this Part–  (b) a document purporting to be such a certificate is to be deemed to be one unless the contrary is proved.“ (Section 13 of the [British] Antarctic Act 2013) C. „(1) If a child is born to a woman while she is married, the child is presumed to be a child of the woman and her husband.“ (Section 69P of the [Australian] Family Law Act 1975,) D.  „(1) Parenting time shall be granted in accordance with the best interests of the child. It is presumed to be in the best interests of a child for the child to have a strong relationship with both of his or her parents.“ (Section 7a. of the Child Custody Act of 1970, Michigan, USA) Jak je z ukázek zřejmé, pro vyjádření vyvratitelné domněnky se používají dvě osobní vazby – is presumed to a is deemed to. Druhá vazba je obvykle doplněna klauzí naznačující vyvratitelnost domněnky, např. „unless there is sufficient evidence (to the contrary)“ nebo „unless the contrary is shown/proved“. Překladatel tedy může nabýt dojmu, že tyto dvě osobní vazby – is presumed to a is deemed to – jsou vlastně synonymní konstrukce, které může použít vždy, když hodlá přeložit českou vyvratitelnou domněnku do angličtiny. Následující ukázky v příkladu 13 nicméně tento předpoklad zpochybňují v případě vazby is deemed to. Opět byly použity ukázky z britského, australského a amerického zákona, aby byl doložen výskyt v různých varietách právnické angličtiny. 73

V žádné publikaci k právnímu psaní, kterou máme k dispozici, není jediná zmínka o lingvistické struktuře právních domněnek (např. Neumann–Simon 2011; Garner 2001; Shapo–Walter–Fajans 2013; Garner 1991).

II. překládání právních předpisů

81

Příklad 13 A. „(2) Where the AttorneyGeneral intervenes in any proceedings, the AttorneyGeneral shall be deemed to be a party to the proceedings with all the rights, duties and liabilities of a party.“

(Section 91 of the [Australian] Family Law Act 1975, as amended)



(Section 8 of Schedule 6 to the [British] Health and Social Care Act 2012)





B. „(12) In relation to any time after the day on which the clinical commissioning group ceases to be subject to any conditions or directions, the group is to be deemed to have been established by virtue of an application granted under section 14C of the 2006 Act.“

C. „(a) Upon merger pursuant to this chapter, a surviving domestic or foreign corporation or other business entity shall be deemed to have assumed the liability of each disappearing domestic or foreign corporation or other business entity that is taxed under Part 10 (...).“ (Section 1107.5 of the California Corporations Code)

Všechny výskyty be deemed to vyjadřují nevyvratitelnou domněnku (anglicky irrebut­table presumption, conclusive presumption, mandatory presumption), tj. vyjadřují, co je právo v dané situaci. Nevyvratitelnou domněnku nelze zpochybnit následným důkazem či tvrzením o opaku.74 Je proto zásadní, aby překladatel při převodu do angličtiny použil takovou konstrukci, která může být jako nevyvratitelná domněnka vnímána a vyložena při interpretaci přeloženého ustanovení. Některé příručky legislativních pravidel doporučují nahradit vazbu is deemed to pouze slovesným tvarem is (např. South Dakota Drafting Manual, s. 29; Massachusetts Legislative Research and Drafting Manual, 2010, s. 27; nebo Colorado Legislative Drafting Manual 2012, s. 124). Takový postup ovšem není pouhým nahrazením jednoho lingvistického protředku za jiný, ale změnou právního obsahu sdělení – domněnka, byť nevyvratitelná, se mění na konstatování, co právo je či není. OPC-AU75 požaduje, aby legis­lative drafters nahradili vazbu shall be deemed to be vazbou is taken to be nebo is treated as, nebo is regarded as, aniž výslovně uvádějí, že se jedná o nevyvratitelnou domněnku. Peter Quiggin PSM76 na otázku, jaký smysl má vazba shall be deemed to v ustanovení uvedeném v ukázce A (příklad 13 výše), odpovídá: „If we were drafting section 91(2) today we would say ‚the Attorney-General is taken to be a party‘. This has been our practice for about 25 years.“ A dodává: „Even though the participle deemed is no longer used in modern legislative drafting in Australia, provisions containing conclusive presumptions are commonly referred to as deeming provisions.“77 Je také třeba mít na paměti, že trpné příčestí deemed může mít formu premodifikátoru, který určuje, že následné podstatné jméno označuje skutečnost, jež platí či je pravdivá. Ilustrací může být § 82 britského zákona Health and Social Care Act 2012, kde je nevyvratitelná domněnka 74 75 76 77

BLD 2009, s. 1305: „Conclusive presumptions refer to rules of law and must be accepted to be true without any possibility of rebuttal.“ Plain English Manual, s. 40 (www.opc.gov.au), září 2013. K jeho osobě viz poznámka pod čarou 61. Ze soukromé korespondence autorky.

82

vyjádřená vazbou is to be regarded as v odstavci (2) v nadpise celého paragrafu alternativně vyjádřená premodifikačním trpným participiem deemed (tj. český „domnělý“ ve smyslu užití tohoto adjektiva v NOZ): Příklad 14 „82 Deemed breach of requirement to be licensed (1) This section applies where a licence holder– (a) in providing a health care service for the purposes of the NHS, carries on a regulated activity (within the meaning of Part 1 of the Health and Social Care Act 2008), but (b) is not registered under Chapter 2 of Part 1 of that Act in respect of the carrying on of that activity. (2) The licence holder is to be regarded as providing the service in breach of the requirement under section 81 to hold a licence.“ Jak již bylo řečeno, nevyvratitelná domněnka v českém NOZ se vyjadřuje vazbou „platí, že“, což lze na základě sémantické interpretace (bez kontextu) přeložit jako „it applies that“. Nicméně při překladu některých ustanovení NOZ nemusí pro konečného adresáta překladu takto přeložená vazba implikovat nevyvratitelnou právní domněnku. Pokud si překladatel do angličtiny neuvědomí, že v tomto případě je možné použít některou z vazeb doporučených pro legislative drafters při tvorbě originálních anglicky psaných zákonů, tj. is taken to be nebo is treated as, nebo is regarded as, existuje alternativa uvedená v následujících ukázkách: Příklad 15 A. „(3) This section does not apply in relation to any articles or products in respect of which, at the time when they were sold, let for hire or offered or exposed for sale or hire, the corresponding design concerned was excluded from registration by regulations made under the Designs Act 1906 or the Designs Act 2003, and, for the purposes of any proceedings under this Act, a design shall be conclusively presumed to have been so excluded if (…).“ (Section 77 of the [Australian] Copyright Act 1968, as amended) B. „(3) Where an advertisement is published which indicates, or might reasonably be understood as indicating– (a) that employment to which the advertisement relates is open only to a person who is, or is not, a member of a trade union (…) (…) a person who does not satisfy that condition (…) and who seeks and is refused employment to which the advertisement relates, shall be conclusively presumed to have been refused employment for that reason.“ (Section 137 of the [British] Trade Union and Labour Relations Act 1992) Vazba is conclusively presumed je pro interpretaci sdělení (právně gramotným čtenářem) jako nevyvratitelné domněnky daleko jednoznačnější než předchozí tři varian-

II. překládání právních předpisů

83

ty. Pro překladatele bude jednodušší pamatovat si rozdíl mezi anglickými vazbami pro vyvratitelnou a nevyvratitelnou domněnku spočívající pouze v jednom (sémanticky jasném) adverbiu, tj. is presumed to, resp. is conclusively presumed to. Třetí kategorií je právní fikce (legal fiction). Právní fikce je konstrukce spojující právní následky se skutečností, která reálně neexistuje. Bouvier (2011, s. 849) definuje právní fikci jako „a statement about some event or occurrence that is not true as a matter of historical fact but that is accepted as true for the convenience of administering a legal rule in a given context or for the broader policies underlying the law“.78 Dvě ukázky ilustrují vyjádření právní fikce v britských zákonech: Příklad 16 A. „(2) The amendment made by this section is treated as having come into force on 16 January 2012, but, in relation to any time before 22 November 2012, section 987A of CTA 2010 has effect as if paragraph (a) were omitted.“ (Section 38 of the Finance Act 2013) B. „5. A consular marriage is valid in law as if the marriage had been solemnized in the relevant part of the United Kingdom with a due observance of all forms required by the law of the relevant part of the United Kingdom.“ (Schedule 6 of the Marriage (Same Sex Couples) Act 2013) Mezi nevyvratitelnou domněnkou a právní fikcí je v common law mnohdy jen velmi tenká linie, což ostatně dokazuje i vazba is treated as: OPC-AU ji doporučuje k vyjádření nevyvratitelné domněnky, ale Legislative Drafting Manual of the United States Senate (1997, s. 72) říká, že vazby shall be treated as (stejně jako is deemed to be nebo is considered to be) vyjadřují právní fikci. Pro potřeby překladu není nezbytně nutné se v konkrétním výchozím textu soustředit na mnohdy nejasný právní rozdíl mezi fikcí a nevyvratitelnou domněnkou. Podstatné ale pro překladatele nové české civilní legislativy je uvědomit si, že autoři NOZ jasně deklarují, že v jejich chápání české vazby hledí se na a považuje se za vyjadřují právní fikci, aniž by explicitně popsali kontext, kdy je nutné použít první vazbu a kdy druhou. Ani zevrubná právnělingvistická analýza výskytů těchto vazeb v konkrétních ustanoveních nenaznačuje, že by existovalo kontextové pravidlo vázané například na výskyt určitých lingvistických charakteristik. Překladatelé mají k dispozici minimálně tři právně a interpretačně ekvivalentní vazby v angličtině, a sice is treated as, nebo is regarded as, nebo is considered to be; použití dalších vazeb doporučovaných příručkami legislativních pravidel v anglicky mluvících zemích – be valid as if79 or have effect as if – nejspíše nebude pro překlad výhodné kvůli 78

79

Geoffrey Sellers, dřívější Parliamentary Counsel (Office of the Parliamentary Counsel, the Cabinet Office, London, UK) v soukromé korespondenci s autorkou upřesňuje: „A fiction is an artificial way of proceeding (and therefore in general to be avoided) but is sometimes justified; it is often a short way of applying a whole body of existing law or producing a legal result that would otherwise be difficult to express or involve tedious length.“ Tato možnost může být vnímána jako sémantický překlad české vazby „platí, že“, jež má podle autorů NOZ vyjadřovat nevyvratitelnou domněnku.

84

odlišným syntaktickým strukturám ustanovení českého zákoníku, v nichž jde o právní fikci. Po vyhodnocení všech výskytů vyvratitelné a nevyvratitelné domněnky a právní fikce v ustanoveních NOZ a jejich možných právnělingvistických ekvivalentů v různých varietách angličtiny common law jsme zvolili následující řešení jako optimální, přičemž na rozdíl od neosobních českých vazeb ve všech třech typech se v angličtině vždy jedná o vazbu osobní. Odkazy na paragrafy jsou odkazy na ustanovení nového občanského zákoníku a překlad těchto ustanovení do angličtiny: 1. Vyvratitelná domněnka is presumed to např. v §4: „(1) Má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.“ „(1) Every legally competent individual is presumed to have the reason of an average person and the ability to use it with ordinary care and diligence, and everyone may reasonably expect this in legal transactions.“ 2. Nevyvratitelná domněnka is taken to nebo is conclusively presumed to např. v §436: „(1) Kdo je oprávněn právně jednat jménem jiného, je jeho zástupcem; ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému. Není-li zřejmé, že někdo jedná za jiného, platí, že jedná vlastním jménem.“ „(1) A person empowered to make juridical acts on behalf of another, is a representative of that person; the representation gives rise to rights and duties directly for the person represented. If it is not apparent that a person is acting on behalf of another, the person is taken to / conclusively presumed to be acting on his or her own behalf.“ 3. Právní fikce is regarded as např. v §1043 odst. (2): „(2) Nabyl-li někdo držby vlastnického práva bezúplatně a jiný za úplatu, považuje se bezúplatné nabytí za slabší právní důvod.“ „(2) If the right of ownership has been acquired by one person gratuitously and by another for value, the gratuitous acquisition is regarded as the weaker ground.“ Nebo is considered to be např. v §681: „Manželství se považuje za platné, dokud není prohlášeno za neplatné. Bylo-li manželství prohlášeno za neplatné, považuje se za neuzavřené.“ „A marriage is considered to be valid unless judicially declared invalid. If a marriage has been declared invalid it is considered as having never been contracted.“ Z praktického hlediska pro potřeby osob, které budou právně interpretovat anglické znění nejen NOZ, ale také zákona o korporacích, je žádoucí, aby překladatel učinil hned v úvodní části překladatelskou poznámku a vysvětlil, které anglické vazby v překladu vyjadřují domněnky a právní fikce obsažené v ustanoveních českého zákona.

II. překládání právních předpisů

85

2.2.4 spojka spíše než Poslední jev, jenž z pohledu překladu českého zákona do angličtiny stojí za pozornost, je hypotaktický adverbiálně-částicový konektor80 spíše než, i když se v novém českém zákoníku vyskytuje pouze třikrát, ale v ustanoveních, která z pohledu překladu a následné interpretace mohou být matoucí. V českém zákonodárství je do vydání NOZ tento konektor velmi neobvyklý, nevyskytuje se v dalších dvou zákonech účinných od 1. ledna 2014, tj. v zákonu o korporacích nebo zákonu o mezinárodním právu soukromém. Nenašli jsme výskyt tohoto konektoru v žádném soukromoprávním předpise vydaném po roce 1990, ani v trestních zákonech. Její nulový výskyt v české legislativě (s výjimkou NOZ) je zřejmě dán jejím sémantickým významem, jenž vyjadřuje, že nějaký výrok nebo nějaká vlastnost či znak je pravděpodobnější, správnější nebo blíže skutečnosti,81 což je charakteristika natolik vágní a nejednoznačná, že může při výkladu konkrétního ustanovení zákona vést k zavádějícím závěrům. V obecné angličtině je standardním ekvivalentem tohoto českého konektoru rather than (quasi-coordinator)82. Ten se vyskytuje v zásadě ve dvou významech a interpretace významu je určena kontextem celého sdělení. (1) Při porovnání dvou dějů, událostí, věcí atd. má jedna přednost před druhou (např. „We should focus on quality rather than on quantity“); v tomto smyslu by mohla být považována za ekvivalentní českému spíše než. (2) Nahrazuje předložku instead of a přejímá její odporovací funkci nebo jako negační konektor vyjadřuje, že ze dvou jevů, dějů, znaků atd. platí jeden, nikoliv druhý (např. „happy rather than angry“). V anglických zákonech (příklad 17) a jiných právních textech (příklad 19) se vyskytuje rather than ve druhém významu, tj. neguje jednu ze dvou možností. Příklad 17 A. „(2) A  person may be regarded as having abused his position even though his conduct consisted of an omission rather than an act.“



(Section 4 of the [British] Fraud Act 2006)

B. „(1) (...) (b) the matter needs to be dealt with urgently, or there is some other compelling reason for the matter being dealt with at the directors’ meeting, rather than by a general meeting called under subsection 195(4).“ (Section 196 of the [Australian] Corporations Act 2001)

Zatímco v ukázce A má tento konektor předložkovou funkci a může technicky být nahrazen předložkou instead of, v ukázce B umožňuje eliptickou konstrukci vedlejší 80 81 82

Srov. Daneš 1985, zejm. s. 115–119, ten používá souborný termín „hypotaktické konektory spojkově-adverbiálně-částicové“; Slovník spisovného jazyka českého (SSJČ 3/1966, s. 469) tuto kombinaci nedefinuje a spíše řadí mezi adverbia. Viz SSJČ 3/1966, s. 469. Srov. Quirk–Greenbaum–Leech–Svartvik 1985, s. 982.

86

věty bez použití slovesa („rather than [being dealt with] by a general meeting“). Ať je gramatická funkce rather than jakákoliv, vždy jde o vyjádření „X nikoliv Y“. Příklad 18 A. „(…) malice is an essential element of, for example, conspiracy which requires proof of an intention to injure the claimant rather than to promote the defendant’s legitimate interests.“83 B. „The Limitations Act bars (rather than completely discharges) a right of action if the promisee fails to assert it within the time specified.“84 V obou ukázkách odkazuje konektor k předchozímu předpokladu, jenž je popřen, a rather than vyjadřuje „X nikoliv Y“. Jak jsme již uvedli, nový český občanský zákoník obsahuje tři ustanovení (§§ 574, 1258 a 1747), v nichž je použit konektor spíše než v základním českém významu preference, tj. že něco je pravděpodobnější než něco jiného. Při použití rather than v překladu příslušných ustanovení lze při výkladu očekávat určitý posun proti českému znění kvůli převládajícímu negačnímu významu rather than v angličtině common law. Příklad 19 § 574 „Na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.“ „Juridical acts should be construed as valid rather than invalid.“ Toto ustanovení obsahuje obecný princip, že primárně se právní jednání posuzuje jako platné. Modalita české formulace „je třeba hledět“ je v angličtině implikována v modálním slovese should, jež může být nahrazeno vazbou is to be. Sloveso construe je voleno proto, že je v angličtině v tomto kontextu přirozenější, než by byl doslovný překlad „see“; nicméně může být nahrazeno synonymy interpret nebo consider. Jako poněkud matoucí může být v tomto ustanovení volba slovesa „hledět“, která může vyvolat dojem, že má souvislost s vazbou „hledí se na“ deklarovanou pro vyjádření právní fikce, což rozhodně v § 574 neplatí. I přes použití should v překladu do angličtiny bude interpretace přeloženého ustanovení v zásadě ve smyslu „právní jednání jsou vykládána jako platná, nikoliv neplatná“, čili bude vnímán jednoznačný pokyn, nikoliv kontextově daná preferenční volba implikovaná v českém znění. Příklad 20 §  1258 „Služebnost zahrnuje vše, co je nutné k jejímu výkonu. Není-li obsah nebo rozsah služebnosti určen, posoudí se podle místní zvyklosti; není-li ani ta, má se za to, že je rozsah nebo obsah spíše menší než větší.“ „The right of servitude includes everything that is necesary for its exercise. Where the content or scope of servitude is not expressly determined, the content or scope is determined in compliance with 83 Riches–Allen 2009, s. 331. 84 Smyth–Soberman–Easson 2004, s. 133.

II. překládání právních předpisů

87

local custom; should there be no local custom the scope and content are presumed to be less rather than more.“ § 1747 „Je-li smlouva bezúplatná, má se za to, že se dlužník chtěl zavázat spíše méně než více.“ „In a gratuitous contract, the debtor is presumed to have intended to be obligated less rather than more.“ Na rozdíl od ukázky v příkladu 19, kdy se jednalo o konstatování zásady, v těchto dvou případech je preferenční povaha ustanovení umocněna vyjádřením vyvratitelné domněnky „má se za to, že“ v kombinaci s konektorem „spíše než“. Je však nutné připustit, že interpretace přeložených znění může být obtížná nejen proto, že tato česká sémanticko-syntaktická kombinace nemusí v překladu do angličtiny působit přirozeně, ale také proto, že v obou paragrafech se jedná o úpravu primárně spojenou s kontinentálním (a římským) právem, jež nejsou v právu common law zcela běžné.85

85

Samozřejmě tím netvrdíme, že v common law neexistuje institut servitude, ale jeho použití a vnímání není totožné s institutem služebnosti v NOZ.

III. občanský zákoník

90

3.1 systematika nového občanského zákoníku Nový občanský zákoník (č. 89/2012 Sb.) ve znění, v němž nabyl účinnosti 1. ledna 2014, se skládá z pěti částí a 3081 paragrafů. V analýze se budeme věnovat prvním čtyřem částem,1 přičemž každé z nich (I. Obecná část, II. Rodinné právo, III. Absolutní majetková práva, IV. Relativní majetková práva) bude věnován samostatný oddíl. Naším cílem není poskytnout ucelený překlad zákoníku, ale naznačit cestu, jež může překladateli pomoci nalézt odpovídající řešení v případech, které mohou z jeho pohledu vypadat obtížně, pomoci překladateli prokázat jeho dostatečnou translation proficiency, jak jsme o ní pojednali v oddíle 1.2.3. Soustředíme se na právnělingvistické jevy, tj. nejen na českou terminologii, ale i na jiné lexikální a syntaktické prostředky, které z našeho pohledu mohou při překladu do angličtiny působit potíže, ať už kvůli pojmové rozdílnosti mezi českým termínem a jeho potenciálním anglickým ekvivalentem nebo kvůli odlišnosti legislativně syntaktických vzorců v českých a anglicky psaných zákonech. Vybraná ustanovení jsou buď přeložena úplně, nebo jsou přeloženy jen některé obtížné termíny či vazby, přičemž je vždy doplněn vysvětlující nebo srovnávací právnělingvistický komentář. Z lingvistického pohledu se řídíme závěry, k nimž jsme došli v druhé kapitole (oddíl 2.2 Analýza některých gramatických jevů) s výjimkou striktního dodržování zásady genderové neutrality, protože se soustřeďujeme především na překlad terminologie. Jak jsme poznamenali v pojednání o genderové neutrálnosti (oddíl 2.2.2), úprava překladu v souladu s jejími zásadami je účelná až po přeložení celého textu, aby tyto zásady bylo možné uplatnit konzistentně v celém textu. Na rozdíl od zákonů v  anglicky mluvících zemích, jež jsou citovány pod svým „short title“ (např. Companies Act 2006) jsou české zákony označovány číslem, rokem vstupu v platnost a zkratkou Sb., implikující oficiální vyhlášení zákona, tj. jeho publikaci ve Sbírce zákonů České republiky. České zákony mají za svou číselnou identifikací 1

Pátá část „Ustanovení společná, přechodná a závěrečná“ je pojmově z pohledu nové terminologie opakováním částí předchozích.

III. občanský zákoník

91

obvykle stručné pojmenování (připomínající „short title“ v zemích common law), jež se užívá buď samostatně, nebo v kombinaci s číslem. Celý název nového občanského zákoníku je „zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník“, který lze přeložit jako Act No. 89/2012 Sb., the Civil Code.2 Při překládání názvů českých zákonů do angličtiny bychom měli mít na paměti několik rozdílů. V češtině se názvy českých zákonů píší s počátečními malými písmeny (např. „občanský zákoník“, i když máme na mysli konkrétní zákoník), v angličtině vždy s velkými písmeny na počátku každého plnovýznamového slova, které je součástí pojmenování (the Civil Code), přičemž je nutné přidat určitý člen pro vyjádření jedinečnosti označení konkrétního předpisu. Pokud odkazujeme jen na číselnou identifikaci zákona, před slovem „Act“ není žádný člen, protože jedinečnost příslušného zákona je implikována v jeho konkrétním čísle, např. „as stipulated by Act no. 89/2012 Sb.“. Velmi diskutovanou otázkou je, zda „překládat“ zkratku „Sb.“ do angličtiny.3 Z právnělingvistického a překladatelského pohledu lze uvést několik důvodů, proč bychom převádět tuto zkratku do angličtiny neměli: (1) „Sb.“ je součástí číselného označení zákona, tj. jedinečného „jména“ zákona vyjádřeného kombinací číslic a zkratky, a základní pravidlo pro právní překlad je, že jména se do angličtiny nepřekládají.4 (2) Pokud bude příjemce přeloženého textu chtít z nějakého důvodu vyhledat elektronickou cestou originální znění zákona (což se děje poměrně často), musí zadat plnou číselnou identifikaci včetně „Sb.“, v opačném případě bude hledání českého znění zákona obtížné a zdlouhavé. (3) Publikace The Blue Book. A Uniform System of Citation (s. 259),5 pravidelně vydávaná institucí The Harvard Law Review Association a široce využívaná jako pomůcka pro označování citačních odkazů v právním prostředí v anglicky mluvících zemích uvádí „Sb.“ jako součást odkazu na české zákony. (4) Praxe při překládání nejen v rámci Evropské unie ukázala, že „Coll.“ jako obvykle používaný „ekvivalent“ české zkratky „Sb.“ může být mylně přisouzen slovenskému zákonu; po rozdělení Československa se slovenské zkratky „Zb.“ a novější „Z.z.“ do nedávné doby také překládaly jako „Coll.“, čímž číselné označení českého zákona ztratilo svou jedinečnost a mohlo být v určitých situačních kontextech chybně vnímáno jako zákon slovenský. Nový občanský zákoník je rozdělen do pěti částí, každá z částí se dále člení na hlavy, díly, oddíly, případně pododdíly. Při hledání odpovídajících anglických ekvivalentů

2 3 4 5

Použití zkratky pro vyjádření čísla se v angličtině vyskytuje jak s velkým N – No., tak malým n – no., přičemž oba tvary zkratky jsou většinou zakončeny tečkou; významový rozdíl mezi těmito pravopisnými variantami není. Samozřejmě platí, že by překladatel měl v celém překládaném textu zachovat stejnou volbu, tj. buď No. nebo no. Ve většině překladů českých textů do angličtiny se tradičně v číselném označení zákona „Sb.“ nahrazovalo „Coll.“, i když v poslední době je trend zcela opačný a zkratka se spíše nepřekládá. Stejně tak se nepřekládají názvy institucí, akademické tituly a další výlučné reálie; překlad lze podle situace doplnit přímo v textu v závorce za příslušným označením nebo v poznámce pod čarou vysvětlit. The Blue Book. A Uniform System of Citation vydala v roce 2000 The Harvard Law Review Association.

92

je vhodné porovnat podobné anglicky psané předpisy a najít překladatelská řešení, která budou použitelná v širším kontextu daného právního předpisu.6 V následující tabulce levý sloupec obsahuje členění občanského zákoníku na úrovni vyšší než paragraf, pravý sloupec je návrh překladových ekvivalentů pro jednotlivé úrovně po provedení analýzy relevantních anglicky psaných nebo do angličtiny přeložených zákonů; v prostředních sloupcích je pro názornost uvedena struktura některých zákonů vydaných v angličtině nebo do angličtiny přeložených. Angloamerické zákony jsme zvolili pro srovnání zejména kvůli jejich většímu rozsahu a s ním související pravděpodobnosti vnitřního členění. Tab. 1: Členění NOZ a překlad názvosloví NOZ

LCC

BGB

QCC

AU: Personal Property Securities Act 2009

UK: USA: Translation Companies Uniform Act 2006 Commercial Code

ČÁST Hlava Díl Oddíl Pododdíl

BOOK Title Chapter Section Subsection (articles)7

BOOK Division Title Subtitle Chapter

BOOK Title Chapter Division

Chapter Part Part Chapter Division Subdivision

Article Part

BOOK Title Chapter Division Subdivision

7

Tabulka naznačuje, že je vhodné inspirovat se občanskými zákoníky publikovanými v angličtině (tj. kontinentálním právem), nikoliv názvoslovím zákonů přijímaných v systému common law, protože kontinentální zákoníky jsou daleko více členěné a strukturně bližší českému zákoníku než jakkoliv rozsáhlé zákony common law. Samozřejmě v pravém sloupci není jediné možné řešení překladu strukturního názvosloví českého občanského zákoníku do angličtiny, ale zdá se být řešením interpretačně a kontextově optimálním. Je zřejmé, že zvolené anglické ekvivalenty nejsou ekvivalenty sémantickými, ale ekvivalenty funkčními či věcnými (functional or substantive ­equivalents), jež plní stejnou funkci v cílovém textu a mají stejnou věcnou podstatu.

6

7

V zákonodárství zemí common law je patrný výrazný trend upustit od přílišného strukturování zákonů a vymezit pouze obsahově samostatné části, jež se člení už jen na paragrafy. Nepochybně ke zjednodušení struktury přispívá masová elektronizace legislativních databází v těchto zemích s cílem elektronicky a efektivně (­„user-friendly form“) zpřístupnit právní předpisy občanům. Louisiana Civil Code není dělen na sections (paragrafy), ale na articles (články).

93

III. občanský zákoník

Překlad hlavičky první části občanského zákoníku může být následující: ČÁST PRVNÍ OBECNÁ ČÁST HLAVA I PŘEDMĚT ÚPRAVY A JEJÍ ZÁKLADNÍ ZÁSADY Díl 1 Soukromé právo

BOOK ONE GENERAL PART TITLE I THE SCOPE OF REGULATION AND ITS BASIC PRINCIPLES Chapter 1 Private law

Základní strukturní jednotkou českého zákoníku je paragraf, jenž se člení na odstavce, pododstavce (písmena), body, případně věty.8 Při odkazu na ustanovení zákona se používají zkratky, a sice „odst.“ pro odstavec a „písm.“ pro pododstavec a neoddělují se v odkazu čárkou (např. § 23 odst. (2) písm. a) bod 1.). Britské, irské, kanadské nebo australské zákony, pokud jsou členěny na paragrafy, používají nikoliv symbol „§“, ale anglický ekvivalent pro české slovo „paragraf “, tj. section v kombinaci s příslušnou arabskou číslicí, nebo jen tučně vytištěnou arabskou číslici; section se zkracuje na s., popřípadě na sec., nicméně v překladech do angličtiny se z praktických (hlavně interpretačních) důvodů nedoporučuje zkratky používat.9 Český „odstavec“ se označuje arabskou číslicí bez tečky v kulatých závorkách; anglický ekvivalent je subsection a v zákonech common law (s výjimkou USA10) se označuje arabskou číslicí v oboustranných kulatých závorkách; toto anglické slovo se v odkazech nijak nezkracuje. Český „pododstavec“ (neboli „písmeno“) se označuje malým písmenem s pravostrannou kulatou závorkou; anglický ekvivalent je paragraph a v zákonech common law (s výjimkou USA) se označuje malým písmenem v oboustranných kulatých závorkách; toto anglické slovo se v odkazech nijak nezkracuje. Český „bod“ se označuje arabskou číslicí s tečkou; anglický ekvivalent je subparagraph a v zákonech common law (s výjimkou USA) se označuje malou římskou číslicí s tečkou; toto anglické slovo se v odkazech nijak nezkracuje. Pokud se v odkaze na ustanovení českého zákoníku objeví slovo „věta“, po němž následuje slovní vyjádření řadové číslovky (např. § 29 odst. (1) věta druhá), je nutné toto označení převést do angličtiny sémantickým ekvivalentem tj. second sentence. Na rozdíl od českého práva, které v odkaze na konkrétní ustanovení zákona kromě číslic uvádí zkratky pro strukturní úroveň, např. „§ 23 odst. (2) písm. a) bod 1. věta první“, se v angličtině žádné zkratky nepoužívají (kromě slova section) a tento český odkaz lze do angličtiny převést jako section 23 (2) a) 1. first sentence (alternativně sec., nebo   8   9 10

České právní předpisy se člení na paragrafy s výjimkou ústavních zákonu a novel, které se dělí na články – viz čl. 26 Legislativních pravidel vlády z roku 1998 (ve znění usnesení vlády ze dne 14. listopadu 2012 č. 820). Je třeba mít na paměti, že zkratka „ss.“ je vyjádření množného čísla, odpovídá tedy českému zdvojení §§. V  amerických zákonech se paragraf  – section  – označuje také arabskou číslicí bez závorek, ale odstavec  – ­subsection – se označuje písmeny v abecedním pořadí a v oboustranných kulatých závorkách, pododstavec – paragraph – arabskými čislicemi v oboustranných závorkách. Odkaz na ustanovení amerického zákona, který je v angličtině s. 23 (a) (2) lze přeložit jako § 23 odst. (a) pododst. (2) (je-li nutné překládat).

94

s. místo section). Není-li z intepretačních důvodů vhodné tuto standardní formu anglického odkazu použít, pak je třeba jednotlivé strukturní úrovně vypsat plným názvem: section 23 subsection (2) paragraph a) subparagraph 1 first sentence. Srovnání názvosloví je znázorněno v tabulce 2. Tab. 2: Členění paragrafu a překlad názvosloví ČR

UK, AU, CA, IR (USA)11

paragraf § odstavec pododstavec (písmeno) bod věta

section (sec., s.) subsection paragraph subparagraph (sentence)

11

Při překládání jednotlivých ustanovení NOZ se české označení paragrafu – např. „§ 1“ (zarovnané na střed řádku) – do angličtiny převede jako Section 1 rovněž zarovnané na střed řádku. V následujících oddílech nastíníme možnosti, jak přistupovat k překladu vybraných ustanovení občanského zákoníku. Z ustanovení českého textu uvádíme podle potřeby část nebo pouze vazbu, jež z pohledu překladatele stojí za pozornost. Hlavním kritériem pro výběr konkrétních ustanovení a v nich obsažených jazykových prostředků byla naše více než dvacetiletá zkušenost z výuky v kurzech pro překladatele právních textů, která je primárním zdrojem poznatků o tom, co konkrétně při překládání právních textů působí překladatelům do angličtiny potíže.12 Ukázky z anglicky psaných zákonů, ať už původních anglických textů nebo dobrých překladů kontinentálních zákoníků do angličtiny (viz druhá kapitola), buď podporují námi zvolené překladové ekvivalenty, nebo jsou ilustrací vysvětlení, proč je konkrétní anglický ekvivalent odlišný. Používali jsme především následující zákoníky: Louisiana Civil Code (LCC), Civil Code of Québec (QCC), anglický překlad německého Bürgerliches Gesetzbuch (BGB), anglický překlad nizozemského občanského zákoníku autorů Warendorf et al. (DCC), případně anglický překlad rakouského Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch z roku 1866 (ABGB). Vhodnost použití některých potenciálních (prvoplánových) anglických ekvivalentů je podpořena nebo vyvrácena porovnáním s pojmovou definicí uvedenou ve výkladovém slovníku práva common law, především Blackʼs Law Dictionary (BLD).13

11 12 13

Viz předchozí poznámka pod čarou. Analýza této zpětné vazby je ovšem založena na extenzivním právnělingvistickém srovnání daných jevů. Právnělingvistická komparace jazyka českých a anglických právnických textů s publikačními výstupy zejména v zahraničí jsou náplní naší akademické práce po více než dvě desetiletí. Již 8. vydání z roku 2004 nebo 9. vydání z roku 2009.

III. občanský zákoník

95

3.2 obecná část § 2 (1) Každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon (…). (1) Every provision of private law may be interpreted only in compliance with the Charter of Fundamental Rights and Freedoms and the constitutional order, and with the principles upon which this Code is built (...). Komentář: Základní14 termín pro „ustanovení“ (zákona) je „provision“; v odkazech na jiné české právní předpisy (zde Listina) je nutné volit anglické ekvivalenty, jež jsou použity v pramenech z překladatelského pohledu důvěryhodných;15 termín „ústavní pořádek“ nelze přeložit jinak, než „constitutional order“, nicméně pro překladatele je podstatné, aby věděl, jak je tento český termín definován (tj. že je to vlastně soubor předpisů a že jej tvoří Ústava, Listina základních práv a svobod a ústavní zákony), protože anglický ekvivalent „constitutional order“ takovou definici rozhodně neimplikuje.16 § 2 (2) Zákonnému ustanovení nelze přikládat jiný význam, než jaký plyne z vlastního smyslu slov v jejich vzájemné souvislosti a z jasného úmyslu zákonodárce (…). (2) Statutory provisions may not be attributed a meaning different from that resulting from the actual meaning of the words in their interrelations, and from the clear intention of the legislature (...). Komentář: Nejvhodnějším ekvivalentem pro adjektivum „zákonný“ je „statutory“, jenž v angličtině znamená pouze17 to, že je něco stanoveno zákonem, ze zákona vyplývá nebo je součástí zákona; přestože český termín „zákonodárce“ je personifikovaný zákonodárný orgán, je v takovýchto kontextech anglicky přirozenější použít jako ekvivalent „legislature“, protože podobná personifikace není v anglickém slovu „legislator“ implikována. § 3 (1) Soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny (…).

14 15 16 17

Samozřejmě v jiných kontextech (např. smluvního práva) lze použít „clause“ nebo „stipulation“, nicméně použití kteréhokoliv z nich je kontextově vázané. V případě ústavních zákonů je takovým pramenem webová stránka Ústavního soudu ČR (http://www.usoud.cz /en/). Příjemci překladu nemusí být jasné, zda a jaký je rozdíl mezi „legal order“ a „constitutional order“ a mohou být kontexty, kde bude na překladateli, aby rozdíl vysvětlil. V žádném případě není ekvivalentem pro české adjektivum „statutární“, jak se velmi často v překladech do angličtiny používá pravděpodobně vlivem mezijazykové interference.

96

(1) Private law protects the dignity and freedom of an individual and his natural right to pursue happiness for himself and his family (…). Komentář: Ve většině výskytů substantiva „člověk“ v NOZ lze použít při překladu jako ekvivalent anglické „individual“ (nikdy ne „man“). Příruční slovník jazyka českého18 vysvětluje sloveso „bráti se o“ jako „starati se, usilovati, zastávati se a p.“, přičemž příklady výskytu uvádí u K. V. Raise, A. V. Šmilovského a J. R. Kronbauera (tj. autorů literárně aktivních zejména v 19. století). Podobná formulace se vyskytuje v americké Deklaraci nezávislosti ze 4. července 1776, jež říká, že všichni lidé mají „unalienable Rights, that among these are Life, Liberty and the pursuit of Happiness (…)“.19 Pokud ale při překladu NOZ zvolíme současnou lexikální a syntaktickou podobu angličtiny a nebudeme se ji snažit archaizovat, můžeme volit pro překlad vazbu „natural right to seek happiness…“, případně interpretačně rozšířenou na „natural right to seek and defend happiness…“. § 3 odst. (2) c) Nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení ­utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých (…). c) No person may suffer unjustified harm due to insufficient age, mental state or due to dependence; no person may take unjustified advantage from his own incapacity to the detriment of others (…). Komentář: Záporné zájmeno „nikdo“ lze také přeložit jako „no one“ nebo konkretizované „no individual“, pokud z kontextu jasně vyplývá, jako v tomto případě, že se jedná o fyzickou osobu. Pomineme-li, že Slovník spisovného jazyka českého zná pouze adjektiva „bezdůvodný“20 a „neodůvodněný“21 a že nelze v komentářích k NOZ nalézt autory zákoníku zamýšlený definiční rozdíl mezi „bezdůvodný“ a „nedůvodný“, jsou v zásadě dvě možnosti, jak lze tato adjektiva, resp. adverbia do angličtiny přeložit. První volba je v obou kolokacích „unjustified“ (not proved to be right or proper;22 wrong and/or not deserved;23 without sufficient legal reason24). Další možností je adjektivum „unreasonable“, jež má široký významový rozsah, vyplývající z významů kořenového slova „reason“.25 Český ekvivalent adjektiva „unreasonable“ je určen jeho významem v konkrétním slovním spojení a v konkrétním 18 19 20 21 22 23 24 25

Viz PSJČ 1/1935, s. 185–187 Celý text Deklarace nezávsilosti viz www.archives.gov. „Nemající důvod, projevující se bez příčiny; neodůvodněný, neopodstatněný, bezpodstatný“ (SSJČ 1/1960, s. 108). „Postrádající odůvodnění; neopodstatněný, bezdůvodný“ (SSJČ 2/1964, s. 160). Viz OED CD 2009. Blíže viz heslo „unjustified“ na stránkách: www.dictionary.cambridge.org/dictionary. Blíže viz heslo „justified“ na stránkách www.thefreedictionary.com. OED CD (2009) uvádí sémantické rozpětí od „a statement of some fact (real or alleged) employed as an argument to justify or condemn some act; a fact or circumstance forming, or alleged as forming, a ground or motive; a ground or cause of, or for, something“, tj. česky „důvod“ v nejširším slova smyslu, až po „that intellectual power or faculty which is ordinarily employed in adapting thought or action to some end“, tj. česky „rozum“ v nejširším slova smyslu.

III. občanský zákoník

97

kontextu: „unreasonable search“ obvykle jako „bezdůvodná (domovní) prohlídka“, „unreasonable decision“ obvykle jako „bezdůvodné rozhodnutí“, „unreasonable compensation“ obvykle jako „nepřiměřená náhrada“, „unreasonable restraint“ obvykle jako „bezdůvodné omezení“ nebo „unreasonable person“ obvykle jako „osoba nemající rozum průměrného člověka“. Právě kvůli velkému významovému rozsahu adjektiva „unreasonable“, jehož konkrétní význam je vymezen kontextem, je vhodnější v tomto paragrafu použít „unjustified“, které není interpretačně zavádějící. § 3 odst. (2) e) Vlastnické právo je chráněno zákonem a jen zákon může stanovit, jak vlastnické právo vzniká a zaniká (…). e) (…) the right of ownership is created and terminates (…). Komentář: Volba anglických ekvivalentů pro podstatná jména „vznik“ a „zánik“ a jejich slovesné deriváty je vázána zejména na to, co vzniká nebo zaniká, zda jde o osoby, věci nebo práva. V případě subjektivního práva – right of ownership – je zvolena dvojice „creation, create – termination, terminate“, přičemž lze pro označení konce (ale pouze ve spojení se subjektivním právem) použít také „extinguishment, extinguish“ nebo „extinction, become extinct“. Je možné v zásadě v jakémkoliv kontextu použít pro české sloveso „vzniknout“ anglický opis „come into existence“. § 7 Má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Every person having acted in a certain manner is presumed to have acted fairly and in good faith. Komentář: Adverbiální vazba „poctivě a v dobré víře“ je pro překlad do angličtiny a následnou interpretaci anglického textu složitá v tom, že anglický termín „good faith“ je právně definován tak, že zahrnuje „poctivost“: „A state of mind consisting in (1) honesty in belief or purpose, (2) faithfulness to oneʼs duty or obligation26, (3) observance of reasonable commercial standards of fair dealing in a given trade of business, (4) absence of intent to defraud or to seek unconscionable advantage“.27 § 11 Obecná ustanovení (…) se použijí přiměřeně i na vznik, změnu a zánik (…). (…) to apply with the necessary modifications (…). Komentář: Překladatel by měl vědět, že adverbium „přiměřeně“ v této vazbě, jakkoliv vypadá interpretačně bezproblémově, vymezují Legislativní pravidla vlády proti 26

27

Základní významový rozdíl v angličtině soukromého práva v rámci common law mezi substantivy „duty“ a „obligation“ je v tom, že „duty“ je vnímána jako povinnost uložená zákonem, kdežto primární význam slova „obligation“ je povinnost sjednaná mezi stranami, tj. závazek. V těchto základních významech tato slova používáme, i když si jsme vědomi, že zejména vlivem variety angličtiny, používané v mezinárodním styku (včetně angličtiny v Evropské unii) není jejich elementární pojmový rozdíl zřetelný a zejména v překladech do angličtiny se často nerespektuje. BLD 2009, s. 762.

98

příslovci „obdobně“28 a stanoví, že „přiměřeně“ vyjadřuje volnější vztah mezi ustanovením, k němuž odkazuje, a právními vztahy v ustanovení, v němž je použito. V anglických zákonech nejsou pravidla pro vyjádření těsnějšího spojení („obdobně“) a volnějšího spojení („přiměřeně“) zcela jednotná ve všech anglicky mluvících zemích, ale „with the necesary modifications“ jako ekvivalent pro české „přiměřeně“ a „by analogy“ jako anglický ekvivalent pro české „obdobně“ jsou interpretačně jednoznačné. V  anglické verzi evropských předpisů se velmi často vyskytuje latinská vazba „mutatis mutandis“, jež významově odpovídá českému atributu „přiměřeně“. Problém ­ovšem je, že někdy bývá do češtiny přeložena jako „přiměřeně“, někdy jako „obdobně“; v obecném úzu se tak její přesný význam smazává a v překladech do angličtiny se pak často používá jako ekvivalent obou českých terminologických příslovcí. § 12 Každý, kdo se cítí ve svém právu zkrácen, může se domáhat ochrany u orgánu vykonávajícího veřejnou moc (dále jen „orgán veřejné moci“) (…). Everyone believing that his right has been encroached upon may seek protection in a body exercising public authority (hereinafter referred to as „public body“) (…). Komentář: Nejbližším ekvivalentem pro českou terminologickou vazbu „zkrátit něčí práva“ je „encroach upon someoneʼs rights“ ve smyslu „to infringe anotherʼs rights, to enter by gradual steps or stealth into the rights“29; lze použít také běžná slovesa vyjadřující porušení – „infringe“ a „violate“. Zvratná vazba „cítit se“ je nahrazena osobní vazbou „believe that“, což je blíže smyslu českého slovesa v daném kontextu, než by byl doslovný ekvivalent „feel“. Legislativní zkratka uvozená restriktivním adverbiálním vymezením „dále jen“ má v právních předpisech anglický ekvivalent „hereinafter referred to as“; jeho modifikace „hereafter (referred to) as“ nebo úplné vypuštění a ponechání legislativní zkratky pouze v oboustranných uvozovkách se vyskytuje převážně v soukromoprávních dokumentech. § 14 Svépomoc Komentář: BLD definuje „self-help“ jako „an attempt to redress a perceived wrong by oneʼs own action rather than through the normal legal process“. Zároveň uvádí synonymické termíny „self-redress“ nebo „extrajudicial enforcement“. BGB v § 229 používá „self-help“. § 15 (1) Právní osobnost je způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti. (1) Legal personality is the capacity to have rights and owe duties within the limits of the legal order.

28 29

Čl. 41 odst. (1) pro „obdobně“ a odst. (2) pro „přiměřeně“. BLD 2009, s. 607.

III. občanský zákoník

99

Komentář: Dřívější český termín „právní subjektivita“ je nahrazen novým termínem „právní osobnost“, nicméně není důvod hledat nový anglický ekvivalent, protože „legal personality“ pojmově odpovídá oběma českým termínů. Obecným anglickým ekvivalentem pro „způsobilost“ v právním slova smyslu (tj. „způsobilost mít práva a povinnosti“ ve smyslu nynější právní osobnosti nebo „způsobilost k právním úkonům“ ve smyslu nynější svéprávnosti) je termín „capacity“. V konkrétních kontextech obvykle nelegislativních textů může být nahrazen synonymy „competence“ nebo „qualifi­ cation“, ale je třeba mít na paměti, že obě substantiva mají více než jeden význam, čili je možné je použít pouze tam, kde z kontextu je naprosto zřejmé, že nemůže dojít k jejich chybné interpretaci. § 15 (2) Svéprávnost je způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (právně jednat). (2) Legal capacity is the capacity to acquire rights by oneʼs juridical acts and to commit oneself to duties (to make juridical acts). Komentář: Základní význam anglického termínu „legal capacity“, jak je chápán nejen v zemích common law, ale také v kontinentálních jurisdikcích, je obsažen v definici z BLD: „The power to create or enter into a legal relation under the same circumstances in which a normal person would have the power to create or enter into such a relation (…).“30 Česká slovesná terminologická vazba „právně jednat“ a její substantivní podoba „právní jednání“ ve smyslu procesu, nikoliv výsledku (nahrazující dřívější „právní úkony“ coby výsledek jednání), jsou pro překlad podstatně složitější. Anglický termín „legal act“ může být vedle významu „právní úkon“ interpretován také jako „právní předpis“ zejména v kontextu Evropské unie31 nebo jako „jednání v souladu s právem“ (v kontrastu s protiprávním jednáním)32, což není „právní jednání“ ve smyslu NOZ. Možná právě kvůli interpretační nejednoznačnosti termínu „legal act“ překladatelé nizozemského zákoníku (DCC) použili formulaci „minors have capacity to perform legal transactions (…)“, tato možnost ale není výhodná – viz § 77 níže. Inspirací může být LCC, Art. 28 „A natural person who has reached majority has capacity to make all sorts of juridical acts, unless otherwise provided by legislation“. Pro český termín „právní jednání“ je tedy možné použít „making juridical act(s)“ nebo obezřetněji „making legal act(s)“, přičemž jednání jako proces je vyjádřen gerundiem „making“; termín „právně jednat“ má ekvivalenty „to make juridical/legal acts“ nebo opět obezřetněji „to legally act“.

30 31 32

BLD 2009, s. 235. Viz např. European Union legal acts (www.europa.eu/legislation_summaries). BLD (2009, s. 974) definuje „legal act“ jako „1. Any act not condemned as illegal. 2. An action or undertaking that creates a legally recognized obligation.“ Ve druhém významu v zásadě odpovídá dřívějšímu českému termínu „právní úkon“.

100

§ 22 (1) Osoba blízká je (…); jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní (…). (1) A close person is (…); other persons in family or other relationship are considered persons close to each other if harm suffered by one of them would be perceived by the other as his own harm (…). Komentář: Na rozdíl od anglicky mluvících zemí, kde se označení „close person“ obvykle vztahuje na blízké příbuzné případně přátele („a spouse; a civil partner; the other member of the unmarried or same sex couple of which they are a part; or a close relative with whom they live, or the spouse or partner of that person“33), je česká defi­ nice širší. § 30 Zletilost (1) Plně svéprávným se člověk stává zletilostí. Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku věku. (2) Před nabytím zletilosti se plné svéprávnosti nabývá přiznáním svéprávnosti, nebo uzavřením manželství. (1) An individual acquires full legal capacity upon reaching full legal age (majority). Majority is attained upon reaching the age of eighteen years. (2) Before reaching full legal age an individual may acquire full legal capacity by judicial emancipation, or by marriage. Komentář: Pro český termín „zletilost“ lze použít více anglických ekvivalentů se stejným významen, a sice „legal age“, „full (legal) age“ nebo „majority“, přičemž poslední z nich je kontextově podmíněný, protože slovo „majority“ má více než jeden význam. Institut „přiznání svéprávnosti“ má anglický ekvivalent „emancipation“ založený římským právem. Pro překlad jeho významu v § 30 je doplnění podstatného znaku přiznání svéprávnosti, a sice rozhodnutím soudu, proto „judicial emancipation“. § 38 Předběžné prohlášení V očekávání vlastní nezpůsobilosti právně jednat může člověk projevit vůli, aby (…). Komentář: Pro překlad termínu „předběžné prohlášení“ je podstatné si uvědomit, proč je předběžné a čeho se prohlášení týká. V zemích common law se takové prohlášení obvykle označuje jako „living will“ nebo „declaration of a desire“. V Kanadě je institut velmi blízký českému, a sice „a mandate in anticipation of incapacity“. Protože český termín obsahuje slovo „prohlášení“ a anglický termín „mandate“ je vlastně česky příkaz, je vhodnější vytvořit ekvivalent zahrnující všechny podstatné znaky českého institutu, tj. „declaration in anticipation of incapacity“ a ustanovení může začít: „In anticipation of oneʼs incapacity to legally act (to make juridical/legal acts) (…).“

33

Viz např. dokument Guidance on direct payments: for community care, services for carers and children’s services.

III. občanský zákoník

101

§ 45 Nápomoc při rozhodování Komentář: Tento vztah vzniká mezi osobou označenou jako „podpůrce“ a  osobou označenou jako „podporovaný“. QCC (§§ 291–294)34 nazývá podobný vztah „advisership“, osobu podpůrce jako „adviser“ a osobu podporovaného jako „person assisted or advised“; podstatným rozdílem mezi úpravou v Québecu a v ČR je, že „adviser“ je ustanoven soudem, zatímco česká „nápomoc při rozhodování“ je ujednána mezi těmito stranami bez ingerence soudu. Je proto interpretačně vhodnější přeložit tento český institut do angličtiny jako „assistance in decision making“ nebo „assisted decision making“, a stranu podpůrce jako „an assisting person“ a podporovaného substantivizovaným participiem „the assisted“ nebo „an assisted person“. § 56 Omezení svéprávnosti (2) Soud vyvine potřebné úsilí, aby zjistil názor člověka, o jehož svéprávnosti rozhoduje, a to i za použití takového způsobu dorozumívání, který si člověk zvolí. (2) The court takes all necessary steps to ascertain the opinion of an individual whose legal capacity is subject to its determination, using a  mode of communication ­chosen by the individual. Komentář: LCC (articles 359 a 361) používá vazbu „to restrict legal capacity“ a nominálně „restricting legal capacity“; QCC (§ 154) dává přednost slovesu „to limit (capacity)“, stejně jako BGB (např. § 8) nebo americké prameny zejména v souvislosti s institutem „guardianship“35; v angličtině Evropské unie převládá vazba „to restrict legal capacity“ a „restriction of legal capacity“. § 77 (1) (…) Každý člověk má právo užívat své jméno v právním styku (…). (1) (…) Every individual has the right to use his or her name in legal transactions (…). Komentář: České substantivum „styk“ v  temínech „obchodní styk“, „hospodářský styk“, „právní styk“ apod. je interpretačně vhodné překládat ekvivalentem „trans­ action(s)“36, přičemž frekvenčně převažuje plurál, protože se jedná o „uskutečňování vzájemného vztahu“37, tj. o činnost trvající a opakující se. Termín „transaction(s)“ lze nahradit ve většině kontextů synonymem „dealings“ (v plurálu), aniž by se měnil smysl. § 80 Bydliště (1) (…) Uvádí-li člověk jako své bydliště jiné místo než své skutečné bydliště, může se každý dovolat i jeho skutečného bydliště. Proti tomu, kdo se v dobré víře dovolá uvedeného místa, nemůže člověk namítat, že má své skutečné bydliště v jiném místě. 34 35 36 37

Přestože ve francouzském znění québeckého zákoníku se označují jednotlivá ustanovení jako „art.“ (article), v anglickém textu se používá zkratka „s.“ ve smyslu „section“, tj. §. Viz Civil Code of Québec (www.canlii.org/en). Viz např. heslo „limited capacity (guardianship)“ na stránkách www.definitions.uslegal.com. Ve významu „the action of transacting or fact of being transacted; the carrying on or completion of an action or course of action“ (OED CD 2009). SSJČ 3/1966, s. 595.

102

(1) (…) Should a person represent a place as his residence although his actual residence is in fact elsewhere, everyone may rely on the actual residence of that person. Where a third party is made to believe in good faith that the place represented as the personʼs residence is his residence, although it is not, the person may not claim that his actual residence is in another place. Komentář: Český termín „bydliště“ je interpretačně nejmíň problematické přeložit termínem „rezidence“, případně podle kontextu „place of residence“.38 Syntaktické uspořádání českého ustanovení je obtížné v angličtině zachovat tak, aby bylo přeložené ustanovení dostatečně srozumitelné. Je proto zvolen explikativní přístup vedoucí k rozvolnění syntaktické struktury české věty. Český slovesný termín „dovolat se čeho“ je standardně anglicky „to rely up/on something“. Jestliže se někdo něčeho dovolává v řízení před soudem, může být ekvivalentem „to invoke something“. § 81 Osobnost člověka (2) Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy. (2) Protection extends to the life and dignity of individuals, their health and right to live in a favourable environment, their reputation, integrity, privacy and expressions of a personal nature. Komentář: Tradičně se český termín „osobnost“, často v souvislosti se žalobou na ochranu osobnosti, překládá jako „personality“. Tento anglický ekvivalent odpovídá ustanovení QCC (§ 3): „Every person is the holder of personality rights, such as the ­right to life, the right to the inviolability and integrity of his person, and the right to the respect of his name, reputation and privacy“, či překladům kontinentálních zákoníků do angličtiny. Nicméně je třeba si uvědomit, že „osobnost“ ve smyslu § 81 NOZ je standardně v zemích common law vyjadřována termínem „personal rights“, čili „ochrana osobnosti“ by byla „protection of personal rights“; definice v BLD říká, že „personal rights form part of a personʼs legal status or personal condition, as opposed to the personʼs estate“39, tj. všechna práva osoby s výjimkou majetkových. Ekvivalentem pro české substantivum „čest“ je anglický termín „integrity“ ve významu „soundness of moral principle; the character of uncorrupted virtue, esp. in relation to truth and fair dealing; uprightness, honesty, siderity“(OED CD); ekvivalent „honesty“ by byl v takovém kontextu též srozumitelný.40

38

39 40

Pro ilustraci uvádíme obdobná ustanovení v zákonících Louisiany a Québecu, aby byl zřejmý rozdíl mezi anglickými termíny „residence“ a „domicile“. LCC (Art. 38): „The domicile of a natural person is the place of his habitual residence“; QCC (75): „The domicile of a person, for the exercise of his civil rights, is at the place of his principal establishment.“ (77): „The residence of a person is the place where he ordinarily resides; if a person has more than one residence, his principal residence is considered in establishing his domicile.“ BLD 2009, s. 1437. Ve významu „uprightness of disposition and conduct; integrity, truthfulness, straightforwardness: the quality opposed to lying, cheating, or stealing“ (OED CD 2009).

III. občanský zákoník

103

§ 83 (1) (…) neoprávněný zásah do osobnosti člověka (…). Komentář: Český termín „neoprávněný zásah do osobnosti“ lze do angličtiny přeložit několika synonymickými ekvivalenty, které se liší v předložkových vazbách: „unlawful interference with personality rights“, „encroachment41 upon personality rights“, „unlawful intervention in personality rights“, případně „invasion42 of personality rights“. § 91 Člověk je nedotknutelný. An individual (human being) is inviolable. Komentář: Podobné ustanovení lze najít v § 10 QCC: „Every person is inviolable and is entitled to the integrity of his person.“ § 92 (1) (…) Naložit s lidskými pozůstatky a s lidskými ostatky způsobem pro zemřelého nedůstojným se zakazuje. (1) (…) It is forbidden to dispose of a corpse or its part, and of human remains left after burial in a manner that is disrespectful to the deceased person. Komentář: Ne vždy si překladatel uvědomí, že v českém právu (§ 2 zákona č. 256/2001 Sb.) jsou „lidské pozůstatky“ definovány jako „mrtvé lidské tělo, jeho části nebo plod po potratu do pohřbení, pokud nejsou za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem použity pro potřeby lékařské vědy, výzkumu nebo k výukovým účelům a zpopelněny ve spalovně zdravotnického zařízení podle zvláštního právního předpisu“, a „lidskými ostatky“ se rozumí lidské pozůstatky po pohřbení. V překladu by měl být tento rozdíl alespoň naznačen, proto „lidské pozůstaky“ jsou přeloženy jako „a corpse or its part“ a „lidské ostatky“ jako „human remains left after burial“. § 111 Nakládání s částmi lidského těla Komentář: Přestože standardním anglickým slovesem pokrývajícím oba slovesné vidy „naložit s čím“ a „nakládat s čím“ je „dispose of “ a podstatné jméno se odvozuje obvykle od slovesa nedokonavého, tj. „nakládání s čím“ s anglickými ekvivalenty „disposition of “ nebo „disposal of “, je v tomto konkrétním kontextu vhodnější použít významově obecnější ekvivalent „handle“ a „handling (parts of a human body)“. Důvodem je, že „nakládání s částmi lidského těla“ v § 111n nemusí nezbytně znamenat jejich fyzickou likvidaci, ale může se jednat o využití při výzkumu, dárcovství orgánů apod. V podobných angloamerických kontextech (např. zdravotnictví, pohřebnictví) ve spojení s lidským tělem, jeho částí nebo orgánem je však prvotní význam slovesa „dispose of “ a substantiv „disposal/disposition of “ právě fyzická likvidace.43

41 Termín „encroachment“ implikuje neoprávněnost, proto není nutné explicitně překládat „neoprávněný“. 42 Termín „invasion“ implikuje neoprávněnost, není nutné tak explicitně překládat „neoprávněný“. 43 Viz např. dokument Your legal rights and responsibilities (www.goodfuneralguide.co.uk).

104

§ 114 (2) Náklady pohřbu a opatření pohřebiště se hradí z pozůstalosti. Pokud pozůstalost nestačí ke krytí nákladů toho způsobu pohřbu, jaký si zesnulý přál, musí být pohřben alespoň slušným způsobem podle místních zvyklostí. (2) Costs of the funeral and acquiring the place for burial are covered by the decedentʼs estate. Should the decedentʼs estate be insufficient to cover the costs of the mode of funeral wished by the deceased he must be buried in a decent manner according to the local habits. Komentář: základní sémantický rozdíl mezi termíny „funeral“ a „burial“ je v tom, že první z nich implikuje obřad, kdežto druhý akt pohřbení. Atribut „slušným způsobem“ v tomto ustanovení je interpretačně velmi vágní a navržené překladatelské řešení je nepochybně jedno z více možných. § 118 Právnická osoba má právní osobnost od svého vzniku do svého zániku. Komentář: Existuje několik anglických termínů pro označení právnické osoby. BLD uvádí základní definici pod heslem „artificial person“: „An entity, such as a corpor­ ation, created by law and given certain legal rights and duties of a  human being; a ­being, real or imaginary, who for the purpose of legal reasoning is treated more or less as a human being (…). Also termed fictitious person; juristic person; juridical person; legal person; moral person. Cf. legal entity.“44 Termín „legal entity“ definuje v samostatném hesle jako „a body other than a natural person, that can function legally, sue or be sued, and make decisions through agents. Cf. artificial person.“ Porovnáme-li tyto dvě definice, můžeme dojít k závěru, že „artificial person“ a jeho synonyma uvedená v hesle mají spíše hmotněprávní charakter, kdežto „legal entity“ je termín zahrnující i procesní způsobilost. Nicméně nejen v překladatelské praxi, ale také v kontinentální autentické angličtině (Louisiana) se používají v různé míře oba termíny jako synonyma pro „artificial person“. Za zmínku stojí ještě jeden český termín, a sice „právní subjekt“ jako generické pojmenování pro fyzické a právnické osoby. Významově nejbližší ekvivalent je právě „legal person“ („a person recognized by the law“), který zejména v britském úzu může zahrnovat fyzické a právnické osoby.45 České termíny „vznik“ a „zánik“ v souvislosti s právnickou osobou je nutno překládat obezřetně, protože označují počátek, resp. konec právní existence právnické osoby, zpravidla jsou výsledkem nějaké úřední registrace, resp. vyškrtnutí z této registrace. Zcela explicitní anglické ekvivalenty jsou explikativní, a sice „beginning/commencement of legal existence“ pro vznik a „termination/cessation of legal existence“ pro zánik. U českých obchodních společností může být alternativou „incorporation“ nebo

44 45

BLD 2009, s. 1258. Viz např. heslo „legal person“ (www.oxforddictionaries.com) nebo OED CD (2009): „A human being (natural person) or body corporate or corporation (artificial person), having rights and duties recognized by the law.“

III. občanský zákoník

105

„recording in the Commercial Register“ pro vznik a „erasure/deletion/expungment from the Commercial Register“ pro zánik. § 120n Veřejné rejstříky právnických osob Komentář: Autoři občanského zákoníku zvolili český termín „veřejný rejstřík“ pro zápis osob (např. obchodní rejstřík) a „veřejný seznam“ pro zápis věcí (např. katastr). Pro překlad do angličtiny je ovšem vhodnější pro oba české termíny použít „public register“, protože se zápisem do obou je spojena určitá procedura založená na splnění určitých podmínek; hlavní význam (i v právu) anglického slova „list“ jako potenciálního ekvivalentu pro český „seznam“ je „a catalogue or roll consisting of a row or series of names, figures, words, or the like“ (OED) a neimplikuje úřední postup pro to, aby bylo tam něco zařazeno či nezařazeno, což je obsaženo v termínu „register“: „A book or volume in which regular entry is made of particulars or details of any kind which are considered of sufficient importance to be exactly and formally recorded.“ § 123 (1) Zakladatelské právní jednání určí alespoň název, sídlo právnické osoby, předmět činnosti, jaký má právnická osoba statutární orgán a jak se vytváří, nestanoví-li to zákon přímo. Komentář: Terminologickou vazbu „zakladatelské právní jednání“ je možné přeložit explikativním ekvivalentem „juridical/legal act aimed at the formation/foundation/ constituting/establishing of a juridical person“, protože vícečetný premodifikační přívlastek by nedával zamýšlený smysl.46 Kterékoliv z uvedených substantiv (nebo sloves, od nichž byla substantiva odvozena) lze použít ve smyslu „založení“ („založit“), případně „ustavení“ („ustavit“). Český termín „sídlo“ je nutné překládat vždy s ohledem na kontext: zde se jedná o obecné označení sídla jakékoliv právnické osoby (nikoliv ve smyslu sídla obchodní korporace zapsaného v obchodním rejstříku), proto je možné použít „seat“. Volba anglického ekvivalentu pro „předmět činnosti“ je také kontextově vázaná; jako v předchozím případě, i zde se jedná o obecnou situaci nespecifikované právnické osoby a je možné použít „objects of activities“ nebo jednoduše „purpose“. Termín „statutární orgán“ patří do kategorie českých právních reálií a jednoznačné je pouze negativní vymezení, tj. že se nemá překládat použitím slovníkového ekvivalentu „statutory body“, protože adjektivum „statutory“ znamená, že je něco stanoveno zákonem, ze zákona vyplývá nebo je součástí zákona, což není primární význam tohoto českého přívlastku. V obecném kontextu tohoto ustanovení lze použít „governing board“, případně „governing body“.

46 QCC v souvislosti s ustavením právnické osoby používá termín „the constituting act“, nikoliv však ve smyslu jednání, ale výsledku takového jednání („ustavující dokument“); viz § 310: „The functioning, the administration of the patrimony and the activities of a legal person are regulated by law, the constituting act and the by-laws; (...) In case of inconsistency between the constituting act and the by-laws, the constituting act prevails.“

106

§ 129 (1) Soud prohlásí právnickou osobu po jejím vzniku za neplatnou i bez návrhu, pokud (…). (1) A court, of its own initiative or upon an application, declare invalidity of a juridical person after its incorporation if (…). Komentář: V  zásadě lze říci, že pokud soud učiní cokoliv bez návrhu, že tak činí z vlastního podnětu, proto je volena anglická terminologická vazba „of its own initiative“ (někdy lze v amerických textech najít předložku „on“ místo „of “), jež je obecněji použitelná než vazba „of its own motion“, používaná v angloamerickém procesním právu.47 Překlad českých termínů „platnost“ a „neplatnost“ (a souvisejících adjektiv) do angličtiny je vždy vázán na kontext. Interpretačně jednodušší je použití dvojice „valid­ ity–invalidity“ (resp. „valid–invalid“), protože jejich význam je jednoznačný a zároveň neimplikují svůj původ a smysl v common law, jako je tomu u anglických termínů „nullity“, „void“, „null“48. U termínu „nullity“ je navíc problém, že české synonymum pro termín „nicotnost“ je „nulita“ (tj. neexistence). Avšak význam anglického termínu „nullity“ je „absolutní neplatnost“, nikoliv „nicotnost“. Pokud chceme vyjádřit „nicotnost“ anglicky, je třeba použít opisný termín „non-existence“. § 146 Veřejná prospěšnost Komentář: Stejně jako termín „nezvěstnost“ v § 66 i zde termín „veřejná prospěšnost“ pomocí přípony -ost označuje jako substantivní pojem vlastnost vyjádřenou základním adjektivem „nezvěstný“, resp. „(veřejně) prospěšný“. I když je podobný způsob tvoření slov možný i v angličtině (absent–absentness49, příp. absentment; beneficial–beneficialness), pro potřeby překladu je nutné použít jiný přístup, než je doslovný převod. V případě temínu „nezvěstnost“ se vlastnost ve formě přívlastku připojí k příslušnému subjektu, tj. osobě – „absent person(s)“.50 Termín „veřejná prospěšnost“ je třeba převést zpět na přívlastek „veřejně prospěšný“ a výslednou vlastnost implikovanou v příponě -ost nahradit slovem „účel“, jenž k onomu výsledku může vést, tj. „publicly beneficial purpose“ nebo jednoduše „public benefit“.

47 Termín „motion“ patří spíše do kategorie reálií common law, protože se tímto termínem označuje jakýkoliv procesní návrh poté, co je zahájeno řízení. Nelze ho použít ve všech kontextech, kde lze použít český termín „návrh“. 48 V určitých kontextech mohou mít význam „neúčinnosti“ případně „nicotnosti“. 49 Viz OED: „absentness“ znamená „absentmindedness“, čili jde o zcela jiný význam; „absentment“ má odpovídající význam, ale je to slovo zastaralé. Ani „absence“ neodpovídá významu českého termínu „nezvěstnost“, protože primární smysl je „nepřítomnost“. 50 QCC a BGB používají „absent persons“; LCC tyto osoby označuje jako „absentees“. Anglický termín „missing person“ pro nezvěstnou osobu se často používá v trestním právu a jedná se spíše o „hledanou osobu“ v české terminologii, nicméně v kontextu občanského práva bude termín „missing person“ vnímán stejně jako „absent person“.

III. občanský zákoník

107

§ 153 (1) Osoba, jejíž úpadek byl osvědčen, se může stát členem voleného orgánu, oznámila-li to předem tomu, kdo ji do funkce povolává (…). (1) An individual whose insolvency has been proved may become a member of an elective body only if he notifies the person calling him for that position of his insolvency in advance of being nominated (…). Komentář: „Osvědčit“ úpadek znamená, že soud má za prokázané, že osoba je v úpadku, a vydá příslušné rozhodnutí; ekvivalenty mohou být slovesa „prove“ nebo „estab­ lish“. „Povolat“ do funkce lze přeložit anglickým slovesem „call“, případně „nominate“ nebo „invite“. § 159 (1) Kdo přijme funkci člena voleného orgánu, zavazuje se, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Má se za to, že jedná nedbale, kdo není této péče řádného hospodáře schopen (…). Komentář: Toto ustanovení definuje termín „péče řádného hospodáře“, který patří do kategorie českých právních reálií a dá se přeložit jako „care of a diligent manager“ nebo „due managerial care“.51 Definici „s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí“ lze přeložit jako „with required loyalty and necessary knowledge and diligence/care“. § 160 Odstoupí-li člen voleného orgánu ze své funkce prohlášením došlým právnické osobě, zaniká funkce uplynutím dvou měsíců od dojití prohlášení. Komentář: Přestože se velmi často české sloveso „dojít“ v různých tvarech včetně příčestí „došlý“ a slovesného substantiva „dojití“ překládá jako „deliver“ („delivered“, „delivery“) a výklad tohoto slova českými právníky také není jednomyslný (zda „dojít“ znamená „doručit“, nebo existují i jiné formy „dojití“), existují v angličtině v kontextech podobných ustanovení § 160 vazby, které jsou stejně neurčité, jako české „dojít“, a sice „to reach (someone)“ nebo „to bring to the attention of “ (včetně derivovaných tvarů), tj. „declaration/statement having reached the juridical person“ a „after two months from such reaching“. § 163 Statutárnímu orgánu náleží veškerá působnost (…). Komentář: Český termín „působnost“ je nutné přeložit podle toho, zda se jedná o působnost instituce, orgánu nebo osoby na jedné straně, nebo o působnost zákona52 na

51 52

Ale nikoliv jako „due diligence“, protože to je institut common law, jenž se postupně rozšířil i mimo tento systém a do češtiny se většinou nepřekládá, nebo se použije věcný (funkční) ekvivalent, např. „komplexní prověrka“. „Působnost zákona“ je obvykle „applicability of a law“. V případě „věcné působnosti“ lze použít ekvivalent „scope (of a law)“.

108

straně druhé. V tomto ustanovení lze „působnost“ převést jako „powers“ nebo „competence(s)“, např.: „A governing board/body has all powers…“ § 168 Zrušení právnické osoby (1) Právnická osoba se zrušuje právním jednáním, uplynutím doby (…). Komentář: Je dobré si uvědomit, že v procesu existence právnické osoby jsou čtyři fáze v přesném (neměnném) pořadí, které je třeba přesně terminologicky do angličtiny převést, tj. ustavení (založení) → vznik → zrušení → zánik (bez ohledu na to, jakým slovním druhem jsou fáze vyjádřeny). Protože v tomto ustanovení se jedná o jakoukoliv právnickou osobu, nikoliv jen obchodní korporaci, je vhodné použít obecnější ekvivalenty, jak jsme zmínili v komentáři k § 118. Navrhovanými anglickými ekvivalenty (v podobě slovních druhů, jež jsou v konkrétním ustanovení vhodné) jsou „formation/ establishment/foundation/constitution“ pro „založení“, „beginning/commencement of legal existence“ pro „vznik“, „dissolution“ pro „zrušení“ a „termination/cessation of legal existence“ pro „zánik“. České zvratné pasivum „se zrušuje“ se standardně překládá anglickým opisným pasivem; „uplynutí doby“ má ekvivalent „passage of time“, případně „expiration of time“, tj.: „A juridical person is dissolved by a juridical/legal act, by passage of time (…).“ § 174 (1) Přeměnou právnické osoby je fúze, rozdělení a změna právní formy. (1) Transformation of a juridical person may be by merger, division or an alteration of its legal form. Komentář: Podobná ustanovení se do přijetí NOZ týkala zejména obchodních společností a volba anglických termínů v zásadě vychází z terminologie Evropské unie. § 178 (1) Fúze se děje sloučením nebo splynutím nejméně dvou zúčastněných právnických osob. Komentář: V předchozím britském zákoně o společnostech z roku 1985 se „fúze“ vyjadřovala termínem „amalgamation“.53 Zákon z roku 2006 již (nejspíše pod vlivem terminologie práva EU54) používá termín „merger“55 a rozlišuje dva typy fúze, a sice „merger by absorption“ odpovídající českému „sloučení“ a „merger by formation of a new company“, jenž je identický s anglickým termínem pro tento proces v Nařízení č. 2157/2001 (čl. 17 odst. 2 písm. (b)) a odpovídá českému termínu „splynutí“. Toto Nařízení v anglické verzi používá pro „sloučení“ termín „merger by acquisition“ (čl. 17 odst. 2 písm. (a)). Vznikají tak anglická terminologická synonyma „merger by absorption“ (UK) a „mer­

53 54 55

Viz zejména s. 427 Companies Act 1985. „Amalgamation“ se dělila na „merger“ a „consolidation“, jež svou podstatou odpovídaly „sloučení“ resp. „splynutí“. Srov. Nařízení Rady (ES) č. 2157/2001o statutu evropské společnosti (SE). Viz zejména s. 904 Companies Act 2006. Termín „amalgamation“ se používá jen jako generické označení procesu spojení dvou a více společností (Companies Act 2006, s. 900).

III. občanský zákoník

109

ger by acquisition“ (EU), jež mají sice sémickou strukturu (intenzi) stejnou, ale liší se v distribuci, tj. použití jednoho či druhého je motivováno geografickým kontextem. § 179 (1) Právnická osoba se rozštěpením rozděluje se založením nových právnických osob, nebo se rozděluje za současného sloučení s jinými právnickými osobami (dále jen „rozdělení sloučením“). Právnická osoba se může založit i odštěpením, nebo spojením více způsobů rozdělení.56 Komentář: V tomto ustanovení jsou použity české termíny „rozštěpení“ a „rozdělení“, které však označují jeden pojem a fungují zde jako synonyma, proto je vhodné je přeložit jedním ekvivalentem „division“, je-li nutné, pak „division by divestiture“. Český termín „rozdělení sloučením“ má anglický ekvivalent „division by merger by acquisition“, ale lze elipticky zredukovat na „division by acquisition“. Standardní ekvivalent pro český termín „odštěpení“ je „spin-off “, tj. „formation by spin-off “. § 185 Právnická osoba zapsaná do veřejného rejstříku zaniká dnem výmazu z veřejného rejst­říku. A legal entity recorded in a public register ceases to legally exist on the date of its erasure from the respective public register. Komentář: Český termín „výmaz“ má několik synonymických ekvivalentů: „erasure“, „expungement“, „deletion“, případně „striking off “. § 187 (1) Účelem likvidace je vypořádat majetek zrušené právnické osoby (likvidační podstatu), vyrovnat dluhy věřitelům a naložit s čistým majetkovým zůstatkem, jenž vyplyne z likvidace (s likvidačním zůstatkem), podle zákona. (1) The purpose of liquidation is to settle the property of a dissolved juridical person (liquidation estate), to settle debts, to dispose of the net assets remaining after the liquidation in a manner determined by the law (liquidation balance). Komentář: V prvé řadě je třeba si uvědomit, že český termín „likvidace“, přestože jeho v zásadě jediným možným anglickým ekvivalentem je „liquidation“, je pojmově odlišný od definice anglického termínu „liquidation“. BLD uvádí čtyři významy: (1) The act of determining by agreement or by litigation the exact amount of something (as a debt or damages) that before was uncertain.57 (2) The act of settling a debt by payment or other satisfaction.58 (3) The act or process of converting assets into cash.59 (4) Bankruptcy. 56 57 58 59

Především v amerických kontextech se někdy pro rozdělení používá termín „divestiture“ (viz např. definice pojmu na stránkách www.investopedia.com). V tomto smyslu se používá vazba „liquidated damages“ ve smyslu určené částky náhrady škody proti „unliquid­ ated damages“ jako určitelná částka (náhrady škody). Tj. úhrada/vyrovnání dluhu. Tj. zpeněžení majetku.

110

The process – under Chapter 7 of the Bankruptcy Code – of collecting debtorʼs non-exempt property, converting that property to cash and distributing the cash to the various creditors.60 Český institut „likvidace“ znamená zákonem řízený postup, při němž dochází k mimosoudnímu vyrovnání majetkových vztahů zanikající právnické osoby.61 Za zmínku stojí termín „likvidační podstata“ přeložená jako „liquidation estate“; slovo „estate“ v tomto a podobných kontextech („property estate“ ve významu „majetkové podstaty“ nebo „decedentʼs estate“ ve významu pozůstalosti) označuje majetek, který bude dále rozdělován mezi oprávněné subjekty (společníky, věřitele, resp. dědice). § 210n Korporace (1) Korporaci vytváří jako právnickou osobu společenství osob. Komentář: Autoři NOZ zavedli dva nové generické termíny, a sice „korporace“ jako sdružení osob a „fundace“ jako sdružení majetku (viz níže § 303). Český termín „korporace“ lze přeložit způsobem, který zvolili překladatelé BGB, tj. „commercial association“, nebo standardně termínem „corporation“; z překladatelského pohledu je však dobré si uvědomit, že v kontextu USA „corporation“ primárně označuje obchodní společnost; obecný (nikoliv právní) význam v britském kontextu je sice „a number of persons united, or regarded as united, in one body; a body of persons“, kdežto v právním smyslu je to „a body corporate legally authorized to act as a single individual“62, i když obchodní společnosti se v anglickém právu označují jako „companies“. Členové (korporace) a členství (v korporaci) se standardně překládá jako „members (of a corpor­ ation)“ a „membership (in a corporation)“. § 214 Spolek Komentář: „Spolek“ je jeden z typů korporace a odpovídá dřívějšímu českému institutu „sdružení“. Protože se jedná spíše o změnu pojmenování než o změnu podstaty, lze v angličtině používat ekvivalent „association“ pro český termín „spolek“.63 Český termín „svaz“ (§ 214 odst. (2)) má interpetačně jednoznačný anglický ekvivalent „­ union“. § 216 Zapsaný spolek Komentář: Tento termín je vhodné přeložit jako „registered association“, pokud se termín použije pro vysvětlení právního charakteru této entity. Ale pokud je tento termín součástí názvu spolku, pak se nepřekládá, stejně jako se nepřekládá zákoníkem stanovená zkratka „z. s.“.

60 Ve smyslu českého insolvenčního zákona odpovídá konkurzu jako formě řešení úpadku. 61 Viz např. článek Zrušení, likvidace, zánik společnosti na stránkách www.finance-management.cz. 62 OED CD 2009. 63 BGB pro tento typ entity používá „non-commercial association“ (jako protipól k  termínu „commercial as­ sociation“ ve smyslu české korporace (viz výše). LCC v podobném významu užívá „unincorporated association“ (art. 2801), QCC volí „association“ (§ 2186).

III. občanský zákoník

111

§ 219 Pobočný spolek Komentář: Protože je definován jako „organizační jednotka spolku“ („an organizational unit of an association“), stejně jako v předchozím případě se i zde jedná o české specifikum, tudíž je nutné anglický ekvivalent vytvořit. Nejvhodnějšími premodifikačními přívlastky jsou „branch (association)“, příp. „subordinate (association)“. § 237 Členství ve spolku zaniká vystoupením, vyloučením, nebo dalšími způsoby uvedenými ve stanovách nebo v zákoně. Komentář: Pro sloveso „zaniknout“ ve spojení s termínem „členství“ je ekvivalent „terminate“, příp. „cease“, tj. „membership terminates/ceases“. Pokud člen „vystoupí“, nebo „je vyloučen“, lze použít ekvivalenty „withdraw from (an association)“, resp. „be excluded from an association“.64 § 252 (1) Členská schůze je schopna usnášet se za účasti většiny členů spolku (…). (1) A membership meeting has a quorum if a majority of all members of the associ­ ation is/are present (…). Komentář: Přestože český termín „usnesení“ je anglicky „resolution“ a „usnést se“ je „adopt/pass/approve by resolution“, schopnost se usnášet (usnášeníschopnost) má v angličtině jednoslovný termín „quorum“. Analogicky vazba „být schopen se usnášet / být usnášeníschopný“ je v angličtině vyjádřena posesivním spojením „have a quorum“; omezeně lze nalézt, zejména v amerických kontextech, slovesnou vazbu „be quorate“. § 268 (1) Soud zruší spolek s likvidací na návrh osoby, která na tom má oprávněný zájem, nebo i bez návrhu v případě, že (…). Komentář: V českém procesním právu v zásadě existují dva typy návrhů – „návrh na zahájení řízení“ a návrhy podávané v průběhu řízení. Zatímco první typ se může přeložit podle druhu žaloby jako „petition“ nebo „claim“, druhý může být vyjádřen univerzálním ekvivalentem „application“, protože právní význam slova „návrh“ je „požadavek, většinou přesně formulovaný“ (SSJČ 2/1964, s. 121). V procesním právu zemí common law je takovýto návrh podaný v průběhu řízení nazýván „motion“ ve smyslu „written or oral application requesting a court to make a specified ruling or order“ (BLD 2009, s. 1106), přičemž „ruling“ a „order“ jsou typy procesních, nikoliv meritorních rozhodnutí. Rozhodnutí, zda „návrh“ v ustanovení § 268 odst. (1) bude přeložen jako „application“ nebo „motion“ závisí na tom, kdo je určen jako adresát překladu; pokud není překladateli znám, je jistější použít „application“, jestliže je překlad určen pro příjemce 64

Viz např. QCC (§ 2276): „Notwithstanding any stipulation to the contrary, a member may withdraw from the association, even if it has been established for a fixed term. (…) A member may be excluded from the association by decision of the members.“

112

v angloamerickém systému práva, pak je vhodnější „motion“. Klauze tedy může být přeložena jako „upon an application / motion of the person with a legitimate interest in it“, nebo jednodušeji „upon an application / motion of any interested person“. § 269 (1) (…) sestaví likvidátor soupis jmění (…). Komentář: Termín „soupis jmění“ ve všech jeho výskytech v NOZ lze přeložit jako „an inventory of assets and liabilities“; „sestavit soupis“ jako „to create/make an inventory“. § 273 Obdržel-li spolek účelově vázané plnění z veřejného rozpočtu (…). Komentář: Termín je možné přeložit do angličtiny syntakticky podobně, tj. „contribution/money/amounts from a public budget, tied to a particular purpose“; neurčitý člen před „public budget“ implikuje existenci více veřejných rozpočtů (obecní, krajský, státní, rezortní apod.) § 303 Fundace Komentář: Jak již bylo vysvětleno v komentáři k § 210 (korporace), nově zavedené generické abstraktum „fundace“65 označuje sdružení majetku k určitému účelu, ale žádná entita nebude mít ve svém názvu slovo „fundace“, protože konkrétním a reálným typem fundace je buď „nadace“, nebo „nadační fond“. Proto při překladu termínu „fundace“ je nutné anglický ekvivalent vytvořit tak, aby vyjadřoval alespoň základní pojmové znaky, tj. „endowment institution“ nebo „endowed institution“, jež se dále dělí na „foundation“ („nadace“) a „endowment fund“ („nadační fond“). § 309 (1) Nadace se zakládá nadační listinou, kterou může být zakládací listina nebo pořízení pro případ smrti. (4) Nadační listina vyžaduje formu veřejné listiny. (1) A foundation is created by the charter in the form of a deed of creation/constitu­ ting instrument, or disposition mortis causa. (4) The charter must be in the form of a public instrument. Komentář: „Nadační listina“ je jednostranný právní úkon, proto lze použít jednak primárně termín common law „deed of creation“ nebo systémově neutrální termín „constituting instrument“. Je-li nadace založena pořízením pro případ smrti („disposition mortis causa“), označuje se jako „testamentary foundation“.

65

SSJČ (1/1960, s. 527) i PSJČ (Příruční slovník jazyka českého) uvádějí příklady užití tohoto českého slova počínaje pozdním středověkem a konče 19. stoletím. PSJČ (1/1935, s. 765) toto slovo definuje jako „zřízení, kterým se trvale uskutečňuje věnování určitého majetku k nějakému účelu společenskému, zejm. všeužitečnému, nadace, ­nadání.“

III. občanský zákoník

113

§ 311 (1) Při založení nadace pořízením pro případ smrti se do nadace vnáší vklad povoláním nadace za dědice nebo nařízením odkazu (…). (2) Je-li nadační listina obsažena v pořízení pro případ smrti, obsahuje alespoň (…). (e) podmínky pro poskytování nadačních příspěvků (…). (1) In creating a testamentary foundation an endowment contribution is made as a result of calling the foundation to heirship or ordering a legacy (…). (2) Where the constituting instrument of a foundation is part of a disposition mortis causa it contains at least (…). (e) conditions for providing grants by the foundation (…). Komentář: Je třeba rozlišovat „vklad (do nadace)“ – „endowment contribution“ a „nadační příspěvek“, jenž je naopak poskytován nadací – „grant“. § 335 Majetek nadace tvoří nadační jistina a ostatní majetek. The assets of a foundation are composed of the principal amount and other assets. Komentář: Pro překlad českého termínu „majetek“ bychom měli respektovat jeho definici v § 495 (viz dále), tedy pojem vyjádřený anglickým termínem „assets“. Ekvivalent pro termín „jistina“ je „principal (amount)“ jako v ostatních kontextech, kde se termín jistina vyskytuje. § 337 Peněžní vyjádření nadační jistiny je nadační kapitál. (…). The monetary value of the principal of a foundation is its capital. Komentář: Při překladu není nutné převést přívlastek „nadační“, protože vyplývá z kontextu. Pokud by to bylo nutné, je lépe postmodifikačním způsobem „the capital of a foundation“. § 394 (1) Zakladatel zakládá nadační fond k účelu užitečnému společensky nebo hospo­ dářsky. (1) A founder establishes an endowment fund for the socially or economically beneficial purposes. Komentář: Český termín „nadační fond“ je tradičně překládán jako „endowment fund“. Druhá část definice může být také „for the purpose of reaching/obtaining social or economic benefits“. § 402 Ústav je právnická osoba ustavená za účelem provozování činnosti užitečné společensky nebo hospodářsky s využitím své osobní a majetkové složky. The institute is a juridical person instituted to perform activities that are socially and economically useful; in doing so the institute uses its human and property resources.

114

Komentář: Nově zavedený termín „ústav“ má anglický ekvivalent „institute“66. Složitější pro překlad je poněkud rigorózní pojmenování lidí a majetku v souvislosti s ústavem, tj. jeho „osobní a majetková složka“: zde je volen věcný ekvivalent pro „složku“, a sice „human and property resources“. § 408 (1) Ředitel je statutární orgán ústavu. Statut může pro tento orgán zvolit i jiné označení, pokud tím nevzbudí klamný dojem o jeho povaze. (2) Ředitel nemůže být členem správní rady a byla-li zřízena dozorčí rada (…). Komentář: V čele organizace, jež se v anglicky mluvících zemích označuje jako „institute“ je obvykle „director“. Jestliže se bude elipticky zkracovat jeho funkce v českém ústavu jako „statutární ředitel“, je možné použít jako ekvivalent „governing director“, i když je to termín používaný primárně v obchodních společnostech, případně „director in his capacity as the governing body of an institute“. Ekvivalentů pro český termín „statut“ je více: v  britské angličtině se používá plurál „statutes“ ve smyslu jednoho předpisu, v podobných kontextech v americké ang­ličtině převažuje „constitution“ („an organizationʼs most authoritative governing ­document“67), lze použít i termín „charter“ („an instrument that establishes a body politic or other organization“68). „Správní rada (ústavu)“ je reálie kontinentálního práva, neměla by proto být přeložena ekvivalentem, který označuje reálii common law. Může být přeložena jako „the Board of an Institute“ nebo „Administrative Board“. Termín „dozorčí rada“ je též specifikum středoevropského kontinentálního práva a má již desetiletí používaný ekvivalent „Supervisory Board“ nebo „Board of Supervisers“. § 423 Obchodní firma Komentář: Tento termín byl zaveden již obchodním zákoníkem69 a má několik anglických ekvivalentů: „business name“, „corporate name“, „company name“ nebo „registered name (of an entity)“. § 436 (1) Kdo je oprávněn právně jednat jménem jiného, je jeho zástupcem; ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému. Není-li zřejmé, že někdo jedná za jiného, platí, že jedná vlastním jménem. (1) A person who may make juridical acts on behalf of another, is a representative of that person; the representation gives rise to rights and duties directly for the person represented. If it is not apparent that a person is acting on behalf of another, the person is conclusively presumed to be acting on his own behalf. 66 67 68 69

OED CD (2009): „A society or organization instituted to promote some literary, scientific, artistic, professional, or educational object.“ BLD 2009, s. 354. BLD 2009, s. 266. Zákon č. 513/1991 Sb., zrušen k 1. lednu 2014.

III. občanský zákoník

115

Komentář: Z dikce tohoto ustanovení vyplývá, že české vazby „jednat jménem koho“ a „jednat za jiného“ jsou synonymní; v obou případech je proto možné je přeložit „act on behalf of “. Pasivní vazba „být oprávněn“ by v tomto ustanovení měla být přeložena co nejobecněji, protože se nemusí jednat o oprávnění na základě plné moci (pak by osoba byla zmocněna a bylo by možné použít „is empowered/authorized“), ale může jít o zastoupení na základě zákona, např. rodič–dítě, tj. „a parent may act on behalf…“. Termíny „zástupce“ a  „zastoupený“ mají obecné ekvivalenty „representative“ a buď substantivizované participium „the represented“, nebo dvouslovný termín „represented person“. Je ovšem třeba mít na paměti, že první význam anglického substantiva „representation“ v prostředí common law je „tvrzení“70; ve významu „zastoupení“71 je méně časté (totéž platí o slovesu „represent“). § 441 n Smluvní zastoupení Komentář: Pro český termín „smluvní zastoupení“ jsou v angličtině dva ekvivalenty, a to obvyklejší „conventional representation“ (viz také QCC) nebo „contractual representation“. Zákoník hovoří o „zástupčím oprávnění“ („authority/powers to represent“) a stranami jsou „zmocnitel“ a „zmocněnec“. Pro tuto dvojici existuje více anglických ekvivalentů, z nichž základní je „principal“ a „agent“. V  některých textech plné moci lze najít označení „grantor“ místo „principal“; „agent“ může být nahrazem synonymem „representative“ atd. V souvislosti s plnou mocí neboli „power of attorney“ (také „letter of attorney“) je třeba si uvědomit, že slovo „attorney“ je jen část termínu, který v plné podobě zní „attorney-in-fact“72 („faktický zmocněnec“) a základní význam substantiva „attorney“ je právě „zmocněnec“. § 444 (1) Kdo vlastní vinou vyvolá u  třetí osoby domněnku, že zmocnil někoho jiného k právnímu jednání, nemůže se dovolat nedostatku zmocnění, byla-li třetí osoba v dobré víře a mohla-li rozumně předpokládat, že zmocnění bylo uděleno. (1) Everyone creating an impression in a third person that he authorized someone to make juridical acts, may not invoke the lack of authorization if the third person has been in good faith and might reasonably presume that the authorization was granted. Komentář: Český termín „zmocnění“ lze přeložit také jako „empowerment“ nebo „authorization“.

70 71 72

OED CD 2009: „The action of placing a fact, etc., before another or others by means of discourse; a statement or account, esp. one intended to convey a particular view or impression of a matter in order to influence opinion or action.“ OED CD 2009: „The fact of standing for, or in place of, some other thing or person, esp. with a right or authority to act on their account.“ OED CD 2009: „One duly appointed or constituted (by letter or power of attorney) to act for another in business and legal matters, either generally, as in payment, receipt, and investment of money, in suing and being sued, etc., or in some specific act, which the principal, by reason of absence, is unable to perform in person.“

116

§ 450n Prokura Komentář: Institut prokury je typický pro kontinentální právo (ve střední Evropě) a neexistuje v common law. Jakýkoliv způsob překladu bude hledání ekvivalentu pro českou právní reálii a nedá se předpokládat, že bez pojmové definice doplněné ke zvolenému anglickému ekvivalentu bude adresátovi překladu jasné, o jaký institut se jedná. Ani v autentické (rodilé) angličtině kontinentálního práva, tj. Louisianě, podobný pojem neexistuje a termín „procuration“ (LCC art. 2987) má význam smluvního zastoupení a stejně je definován v Blackově slovníku („The act of appointing someone as an agent or attorney-in-fact“). Je proto zapotřebí se pokusit podstatné znaky českého institutu „prokura“ v angličtině vyjádřit, např. „procuration as a special type of contractual representation in business“, případně „general commercial power of representation“. Ekvivalent pro termín „prokurista“ může být „proctor“, i když je to vlastně „one appointed to manage the affairs of another“73 nebo „procurator“, ale bez dalšího vysvětlení mají oba anglické termíny význam českého termínu „zmocněnec“. Anglický termín „proxy“ není v tomto kontextu vhodný, protože je v právu spojen primárně se zastupováním při výkonu hlasovacích práv („proxy voting“) nebo vstupu do manželství („marriage by proxy“). § 457 Zákonné zastoupení Komentář: Při překladu tohoto termínu je jediný možný ekvivalent „statutory representation“ a „zákonný zástupce“ je „statutory representative“. § 463 Opatrovnictví vs § 928 Poručenství Komentář: Tyto dva právní instituty, jak jsou obsaženy v českém právu a většině kontinentálních systémů, mají základ v římskoprávních institutech cura a tutela. Institut „poručenství“ (tutela) se týká v zásadě výkonu rodičovských práv in loco parentis, jestliže nezletilá osoba nemá rodiče. Institut „opatrovnictví“ (cura) je obecně daleko širší a týká se osob bez ohledu na věk, které nejsou schopny starat se o sebe či svůj majetek, ale v konkretních případech je striktně vymezen co do pravomocí, a to i časově. Z  překladatelského hlediska je nejčastější termín „kolizní opatrovník“, jenž se obvykle překládá jako „guardian ad litem“. Nicméně zásadní otázka pro překladatele do angličtiny je, zda si zvolit anglické ekvivalenty, jež budou implikovat římskoprávní kořeny, tj. „tutorship“ a „tutor“ pro „poručnictví“ resp. „poručníka“, „curatorship“ a „curator“ pro „opatrovnictví“ resp. „opatrovníka“, včetně termínu „curator ad litem“. LCC a QCC volí tyto kontinentální anglické termíny; BGB rozlišuje mezi „guardian“ (něm. Vormund) a „curator“ (něm. Pflegschaft); stejný přístup k rozlišení poručníka („guardian“) a opatrovníka („curator“) je i v anglickém překladu ABGB z roku 1866, anglickém překladu japonského občanského zákoníku z  roku 1898 nebo DCC. BLD (2009, s. 438) definuje termín „curator“ jako „a guardian who manages the estate of

73

BLD 2009, s. 1326.

III. občanský zákoník

117

a minor, an a­ bsent person, or an incapacitated person“; termín „tutor“ je definován jako „a guardian of a minor appointed to have the care of the minor’s person and estate“ (BLD 2009, s. 1658). Uvážíme-li interpretační nejednoznačnost anglického termínu „guardian“ (podle kontextu to v common law může být „opatrovník“ i „poručník“), je nepochybně vhodnější zvolit anglické ekvivalenty pro přesně definované české instituty, které při výkladu nebudou matoucí, tj. „curator“ pro termín „opatrovník“ (včetně „curator ad litem“) a „tutor“ pro český termín „poručník“. Dalšími českými termíny, jež se v souvislosti s těmito dvěma českými instituty v NOZ vyskytují, jsou „opatrovanec“ a „poručenec“. Je třeba použít opisné ekvivalenty „person under curatorship“, resp. „person under tutorship“, protože anglický termín „ward“ je typický v common law a může podle okolností vyjadřovat jak osobu opatrovance, tak poručence. § 489 Věc v právním smyslu (dále jen „věc“) je vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí. A thing in the legal sense (hereinafter referred to as „thing“) is what differs from a person and serves the need of people. Komentář: Zásadním rozdílem mezi pojmenováním věci v kontinentální angličtině a angličtině common law je v tom, že v common law termín „property“ (singularium tantum, tj. obvykle netvoří množné číslo) má význam věci. Slovo „thing“ se v common law v oblasti věcných práv vyskytuje minimálně. Jenže anglické slovo „property“ je mnohovýznamové, tudíž interpretačně nejednoznačné, proto je lépe při překladu NOZ do angličtiny důsledně používat termín „thing“ implikující kontinentální právo. § 491 Plody a užitky Komentář: Tyto dva české termíny mají svůj původ v římském právu (fructus nat­ urales, resp. fructus civiles), jsou tedy ryze kontinentální. Protože common law nemá odpovídající věcné ani terminologické ekvivalenty, je žádoucí použít anglické termíny kontinentálního práva, tj. „natural fruits“ pro plody a „civil fruits“ pro užitky (viz např. LCC Art. 483). § 492 Cena zvláštní obliby Komentář: Tento institut má také kořeny v římském právu (praetium affectionis), ale v common law není neznámý, takže pro něj existuje termín „price of affection“; v některých amerických kontextech lze nalézt podobné označení – „sentimental value (of a thing)“. § 494 Živé zvíře má zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor. Živé zvíře není věcí (…). A living animal has a special significance and value as a living being endowed with senses. A living animal is not a thing (…).

118

Komentář: Změna v právním vnímání zvířete jako živého tvora, ne věci, je podstatná z hlediska právního, nikoliv překladatelského. Nicméně je dobré si uvědomit, že existují rozdíly mezi zeměmi kontinentálního práva: např. QCC (§ 934) a LCC (art. 537) považují zvíře za věc, BGB (§ 90a) naopak zvíře za věc nepovažuje, takže přeložený text, v němž se hovoří o zvířeti jako věci či nikoliv jako věci někdy může vést k intepretačním nejasnostem. § 495 Souhrn všeho, co osobě patří, tvoří její majetek. Jmění osoby tvoří souhrn jejího majetku a jejích dluhů. The aggregate of everything owned by a person forms the assets of that person. The sum of assets and liabilities of a person equals the aggregate of the assets and debts of that person. nebo The aggregate of everything owned by a person forms the assets of that person. The assets and liabilities of a person are equal to the aggregate of that person’s assets and debts. Komentář: Tato definice je z pohledu překladatele jedna z nejtěžších v celém NOZ. Budeme-li se řídit ověřenou překladatelskou zásadou74, že český termín „majetek“, jak byl vymezen už obchodním zákoníkem a jak je definován v NOZ, odpovídá anglickému termínu „assets“ (tj. „all the property of a person available for paying debts or for distribution“75), a český termín „jmění“ (rovněž definován jiz v obchodním zákoníku) se překládá explikativně terminologizovaným slovním spojením „assets and liabilities“, pak překlad výše uvedené definice v § 495 moc terminologických, syntaktických ani stylistických možností neskýtá. §§ 496–500 Věci hmotné a nehmotné, movité a nemovité; zastupitelné; zuživatelné (…). Komentář: Stejně jako je rozdíl mezi termíny „thing“ (kontinentální angličtina) a „­property“ (angličtina common law) jsou rozdíly v označení druhu věcí. V common law se „property“ dělí na „tangible“ (hmotné) a „intangible“ (nehmotné), „real“ (nemovité) a „personal“ (movité). V kontinentální angličtině se „things“ dělí na „corporeal“ (hmotné) a „incorporeal“ (nehmotné), „immovable“ (nemovité) a „movable“ (movité). Při překládání je žádoucí, aby si překladatel zvolil buď kontinentální anglické termíny nebo termíny common law a důsledně je v celém překladu dodržoval. „Zastupitelná věc“ má jeden anglický přívlastek bez ohledu na právní systém, a sice „fungible“ (tj. „fungible thing“)76. Stejně univerzální je anglický ekvivalent pro „zuživatelný“, a sice

74 75 76

Tato zásada má své opodstanění zejména pro jednoznačnou interpretaci přeloženého textu. BLD 2009, s. 134. BLD (2009, s. 745): „Commercially interchangeable with other property of the same kind; corn and wheat are fungible goods, whereas land is not.“

III. občanský zákoník

119

„consumable“77; pokud jsou věci nezuživatelné, anglický zápor je tvořen pomocí záporky „non“ (nikoliv předponou „un-“), tj. „nonconsumable“. § 501 Soubor jednotlivých věcí náležejících téže osobě, považovaný za jeden předmět a jako takový nesoucí společné označení, pokládá se za celek a tvoří hromadnou věc. A set of individual things/items belonging to one person and presumed to be one object and as such assigned common designation is considered a whole and is termed a composite thing. Komentář: Institut hromadné věci, jak je definován NOZ, v common law v zásadě ne­ existuje. Termín „bulk“, jenž je občas jako ekvivalent používán, není správný, protože je v common law vnímán zejména ve spojení s velkým objemem zboží. Spojení adjektiva „composite“ ve smyslu „made up of various parts or elements; compound; not simple in structure“78 s kontinentálním termínem „thing“ v singuláru je interpretačně méně zavádějící; implikuje příslušnost k jinému právu, než je common law, takže může být chápáno jako institut cizí v common law, ale na druhé straně pro adresáty překladu do angličtiny, kteří používají angličtinu jenom jako komunikační nástroj, je dostatečně srozumitelné, aby si k němu mohli přiřadit odpovídající termín ve svém rodném jazyce (pokud existuje). Pokud by v konkrétním dokumentu odvozeném od textu NOZ mohl být termín „composite thing“ v překladu interpretačně zavádějící, je možné k němu dodat vysvětlení formou postmodifikačního atributu např. „composite thing as a body of objects“ nebo „composite thing as one set of various objects“ apod. § 502 Obchodní závod (dále jen „závod“) je organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti (…). Komentář: Autoři NOZ odůvodňují změnu dříve používaného termínu „podnik“ na „závod“ zejména tím, že u termínu „závod“ je zohledňována vůle podnikatele. Z pohledu překladu do angličtiny je takový rozdíl dost těžko uchopitelný, protože jakýkoliv potenciální anglický ekvivalent tento znak neimplikuje. Navíc je třeba mít na paměti, že slovo „závod“ je součástí termínů označujících různé formy podnikání, a sice „rodinný závod“ (§ 700), „zastavárenský závod“ (§ 1344) a „zemědělský závod“ (zmíněn v §§ 1125 a 3062, aniž by byl definován), bylo by proto vhodné najít anglický ekvivalent, k němuž bude možné smysluplně připojit atribut označující typ závodu. Pro samostatný termín „obchodní závod“ a jeho legislativní zkratku „závod“ nebude obtížné najít anglický ekvivalent, např. „business enterprise“ („enterprise“) nebo „business undertaking“ („undertaking“). Budeme-li chtít použít termín „enterprise“ nebo „undertaking“ jako součást anglického pojmenování pro „zastavárenský závod“ (tj. „pawnbrokerʼs enterprise“ nebo „pawnbrokerʼs undertaking“) nebo „rodinný závod“ („family enterprise“, „family undertaking“) nebo „zemědělský závod“ („agri77 78

BLD (2009, s. 358): „A thing (such as food) that cannot be used without changing or extinguishing its substance.“ OED CD 2009.

120

cultural enterprise“, „agricultural undertaking“), anglická slovní spojení se slovem „enterprise“ mohou být interpretována jako velký podnikatelský subjekt a  spojení s „undertaking“ mohou kvůli polysémii79 tohoto anglického slova být vnímána v naprosto odlišném smyslu. Po zvážení všech významů anglických termínů80 v různých právních kontextech se zdá, že interpretačně nejmíň problematickým je termín „business“, jenž dává nejen očekávaný smysl v kombinaci s premodifikačními přívlastky („family business“, „pawnbrokerʼs business“, „agricultural business“), ale i pro příjemce překladu, kteří nejsou rodilými mluvčími angličtiny, nebudou zavádějící. V praxi si překladatelé nepochybně zvolí ekvivalent, který bude nejlépe odpovídat povaze překládaného textu, např. „enterprise“ při velkých obchodních transakcích. Jediný problém vzniká při překladu samotného ustanovení zákona a volbě legislativní zkratky: „A business undertaking (hereinafter referred to as a ‚business‘) is an organized body of assets and liabilities created by the entrepreneur and intended by him to serve the operation of business activities (…).“ § 503 (1) Pobočka je taková část závodu, která vykazuje hospodářskou a funkční samostatnost a o které podnikatel rozhodl, že bude pobočkou. (2) Je-li pobočka zapsána do obchodního rejstříku, jedná se o odštěpný závod; to platí i o jiné organizační složce (…). Komentář: Pro překlad českého termínu „pobočka“, jak je definován v odst. (1), je vhodný anglický ekvivalent „branch“ (ve smyslu „an offshoot, lateral extension, or division of an institution“81 nebo „a component portion of an organization or system, a part of a larger unity“82). Spojení „pobočka závodu“ je smysluplně a lehce přeložitelná jako „the branch of a business“. Český termín „funkční samostatnost“ má anglický ekvivalent „functional autonomy“. Jestliže „odštěpný závod“ je definován jako „pobočka zapsaná do obchodního rejstříku“, pak je odpovádajícím anglickým ekvivalentem „registered branch“. Termín „organizační složka“ je opět součást českých právních reálií a je nutné ji přeložit doslova jako „organizational unit“. § 505 Součást věci a § 506 Součást pozemku Komentář: Bez ohledu na to, jak se tento pojem vyjadřuje v common law,83 je vhodné volit anglický termín, jenž je jednoznačně interpretovatelný. LCC (art. 463) volí „component part“, BGB používá „essential part“ jak ve spojení s věcí (§ 93), tak pozemkem (§ 94).

79 80 81 82 83

BLD (2009, s. 1665) uvádí jako jediný význam „a promise, pledge or engagement; a bail bond“. Ani jeden z nich ovšem nebude implikovat vůli podnikatele, jak ji vymezují autoři NOZ u českého slova „závod“. BLD 2009, s. 212. OED CD 2009. Termíny „appurtenance“ a „accessory“ v učitých kontextech mohou pojmově odpovídat českému termínu „součást“.

III. občanský zákoník

121

§ 510 (1) Příslušenství věci je vedlejší věc vlastníka u věci hlavní (…). Komentář: Rozdělení věci na „hlavní“ a „vedlejší“ je vyjádřeno adjektivy „principal“ (thing) a „accessory“ (thing). Ekvivalent angličtiny kontinentálního práva pro český termín „příslušenství“ je „(an) accessory“ v gramatickém významu substantiva (viz např. LCC art. 508n).84 § 513 Příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z  prodlení a  náklady spojené s  jejím uplatněním. Accessories of a debt are interest, late payment interest and costs associated with asserting the debt. Komentář: „Příslušenství pohledávky“ je termín kontinentálního práva, s nímž se v common law téměř nesetkáme.85 Ekvivalent můžeme najít v QCC (§ 2462) „debt, interest and accessories“. Vedle „úroků z prodlení“ („late payment interest“) existuje v českém právu také „poplatek z prodlení“ s anglickým ekvivalentem „late payment charge(s)“. § 519 Emise cenného papíru vs. § 520 Vydání cenného papíru Komentář: V angličtině existuje v kontextu cenných papírů („securities“) jedno sloveso „issue“, jež podle potřeby znamená „vydat“ nebo „emitovat“. Rozdíl mezi českým termínem „emise“ a „vydání“ řešili už překladatelé zákona o cenných papírech (č. 591/1992 Sb.) a vyřešili ho tak, že pro termín „emise“ zvolili substantivum „issue“ a pro „vydání“ anglické „issuance“. Z překladatelského pohledu je to řešení dobré v tom, že se našly dva anglické termíny, které dávají v kontextu cenných papírů smysl; jiná věc je, zda slovo „issuance“ bez patřičného kontextu bude interpretováno právě jako „vydání“ ve smyslu ustanovení § 520. §§ 516–526 Cenné papíry Komentář: Terminologie cenných papírů nepatří mezi české právní reálie a většina českých termínů byla vytvořena s rozvojem burzovních obchodů na konci 19. století a zejména v období před druhou světovou válkou (většinou překladem německých nebo anglických termínů). Cenný papír může mít formu cenného papíru na doručitele, cenného papíru na řad nebo cenného papíru na jméno, což se v angličtině vyjadřuje vazbami „a security to bearer“, „a security to order“ a „a registered security“. „Nabyvatel“ cenného papíru má anglický ekvivalent „acquirer (of a security)“. „Emisní kurz“ je v angličtině vyjádřen termínem „issue price“. S cenným papírem může být vydán „kupón (jako cenný papír na doručitele)“, tj. „coupon (as a security to bearer)“; a součástí kupónového archu („coupon sheet, sheet of coupons“) může být tzv. „ta84 85

Je však třeba připomenout, že v common law je pro „příslušenství nemovitostí“ používán zejména termín ­„appurtenance“. Nejblíže je vysvětlení typu „debt and linked encumbrances“.

122

lón“ s anglickým ekvivalentem „talon“ („representing a right to have a new coupon sheet issued“). Cenné papíry mohou být nahrazeny „hromadnou listinou“ s anglickým ekvivalentem „(certificate of) stock“ (viz příklad 6 v první kapitole), přičemž vlastník hromadné listiny ji může „vyměnit“ za jednotlivé cenné papíry, což je nutné anglicky vyjádřit slovesem „convert“ („vyměnitelné cenné papíry“ jsou „convertible securities“). Pro rozlišení „zaknihovaných“ a „listinných“ cenných papírů existují anglické ekvivalenty „book-entry securities“, resp. „certificated securities“. § 545 Právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran. Making juridical/legal acts gives rise to legal consequences expressed therein and to legal consequences resulting from the law, good morals, custom and established practices between parties. Komentář: Možnosti překladu českého termínu „právní jednání“ byly nastíněny již u § 15 výše. Podobné ustanovení je i v LCC (Art. 28).86 Termín „zavedená praxe (stran)“ může být přeložena také jako „regular dealings (between parties)“. § 546 Právně lze jednat konáním nebo opomenutím; může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit. Juridical/legal acts include acts and omissions; they may be express or in a form which does not give rise to any doubts with respect to what the actor has intended to express. Komentář: Velmi časté české termíny „konání“ a „opomenutí“ mají standardní anglické ekvivalenty „act(s)“ resp. „omission(s)“. Antonymem ke „konání“ je „nekonání“ (jehož jedna forma je „opomenutí“), což lze v angličtině vyjádřit lexikálním záporem „failure to act“ nebo pomocí záporky „non-action“. § 546 Podmínky odkládací a rozvazovací Komentář: Podobně jako u pojmenování druhu věcí, kdy existují anglické termíny com­mon law a anglické termíny kontinentálního práva, existují dvě terminologické dvojice pro překlad odkládací a rozvazovací podmínky. „Condition precedent“ v common law odpovídá „suspensory/suspensive condition“ v angličtině kontinentálního práva, česky je to „podmínka odkládací“; „condition subsequent“ v common law je ­„resolutory/resolutive condition“ v kontinentálně právní angličtině a znamená „podmínka rozvazovací“.

86

„A natural person who has reached majority has capacity to make all sorts of juridical acts, unless otherwise provided by legislation.“

III. občanský zákoník

123

§ 550 Doložení času Komentář: Pokud bychom přeložili sloveso „doložit“ nebo substantivum „doložení“ podle toho, jaký má nejčastější význam v českém právu současnosti, tj. prokázat, resp. prokázání, nejčastějšími anglickými ekvivalenty – „prove“ nebo „establish“ – nebudou ve spojení s časem dávat v angličtině smysl zamýšlený autory NOZ, kteří přejali tato slova z návrhu OZ z roku 1937. Při posouzení kontextu §§ 521–523 tohoto návrhu, jenž determinuje význam substantiva „doložení“, je jasné, že nejde o prokázání času, ale o jeho stanovení, vymezení nebo určení. Pro český termín „doložení času“ je proto odpovídající anglický ekvivalent „stipulating/stipulation of time“. §§ 551–553 Zdánlivé právní jednání Komentář: Pro překladatele je podstatné uvědomit si, že „zdánlivý“ v tomto kontextu znamená „neexistující“, protože zdánlivé právní jednání je vymezeno negativně, „o právní jednání nejde“. Jakýkoliv potenciální právnický ekvivalent („colourable“, „apparent“, „seeming“, „ostensible“, „pretended“) v sobě implikují možnost, že jsou pravdivé. Takže interpretačně jednoznačné je přeložit „zdánlivé právní jednání“ jako „non-existent juridical/legal acts“ a ustanovení § 551 „O právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.“ jako „Juridical/legal acts are not made if the will of an actor is missing.“ § 578 Chyby v psaní nebo v počtech nejsou právnímu jednání na újmu, je-li jeho význam nepochybný. Clerical errors and errors in computing/calculation are not to the detriment of juridical/legal acts if the meaning of the acts is unequivocal/clear. Komentář: Terminologická vazba „chyby v psaní a počtech“ je tradiční označení gramaticky nesprávně napsaného textu nebo špatně vypočítaného číselného údaje v nejrůznějších právnických textech. V common law anglický termín „clerical error“ (tj. „a minor mistake resulting from a minor mistake or inadvertence“) zahrnuje i špatně uvedené čislice nebo číslovky, technicky tedy i chyby v počtech. § 583 Jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné. Where a person acts in error evoked/induced by the other party regarding decisive/relevant circumstances, the juridical/legal acts are invalid. Komentář: Při překladu tohoto ustanovení je vhodnější použít obecnou vazbu „act in error“, i když v podobných anglických kontextech lze najít anglický termín „(a) misrepresentation“ ve smyslu „uvedení v omyl“.87 Používá se také ve slovesném tvaru „(to) 87

Viz např. britský zákon Misrepresentation Act 1967; s. 2 (1): Where a person has entered into a contract after a misrepresentation has been made to him by another party thereto and as a result thereof he has suffered loss, then, if the person making the misrepresentation would be liable to damages in respect thereof had the

124

misrepresent“ (např. „a misrepresentee is a person to whom a fact has been misrepresented“88). Na rozdíl od české vazby „být uveden v omyl“ v ustanovení § 583, kdy se tak může stát např. nesdělením (zamlčením) určitých skutečností, je hlavním pojmovým znakem termínu „misrepresentation“ sdělení nebo tvrzení nesprávných informací, je tedy významově užší proti české vazbě. § 589 (2) Neúčinnost právního jednání dlužníka se zakládá rozhodnutím soudu o žalobě věřitele, kterou bylo odporováno právnímu jednání dlužníka (odpůrčí žaloba). Komentář: V common law v zásadě není rozdíl mezi termíny „annulment“89 a „nullification“90; v obou definicích se odkazuje na stav vyjádřený v participiu „void“, což BLD (2009, s. 1709) definuje jako „of no legal effect; null; whenever technical accuracy is required, void can be properly applied only to those provisions that are of no effect whatsoever – those that are an absolute nullity“, přičemž termín „absolute nullity“ vymezuje jako termín „civil law“ (tj. kontinentálního práva) s příkladem užití v LCC ve smyslu „absolutně neplatný“. Z důvodu jednoznačné interpretace překladu českého ustanovení je proto vhodné přeložit začátek ustanovení jako „Ineffectiveness of juridical/legal acts of a debtor may be declared only by a court…“, protože jednání může být neúčinné vůči jedné osobě, ale stále účinné vůči jiné čili zůstává svou podstatou platné. Termín „odpůrčí žaloba“ nemá věcný ekvivalent v common law, bude tedy přeložen explikativně jako „action to challenge the juridical/legal acts of a debtor“. § 595 „Poctivý“ vs. „nepoctivý“ Komentář: V odst. (2) je označení „nepoctivý držitel“ a v odst. (2) „poctivý příjemce“ (v souvislosti s neúčinností právního jednání a jeho důsledků). V takových kontextech lze použít v angličtině „holder in bad faith“, resp. „recipient in good faith“, protože ang­ lický termín „good faith“ vedle dobré víry implikuje také „faithfullness to oneʼs duty“ a „absence of intent to defraud or to seek unconscionable advantage“91, což odpovídá českému adjektivu „poctivý“. §§ 609–654 Promlčení a prekluze Komentář: Standardním termínem common law pro institut „promlčení“ je „statute of limitations“,92 synonymní termíny jsou „limitation“, „limitation of action“, případně „time-bar“ nebo „lapse of time“; „promlčecí doba“ je v angličtině „limitation(s)

88 89 90 91 92

­misrepresentation been made fraudulently, that person shall be so liable notwithstanding that the misrepresentation was not made fraudulently, unless he proves that he had reasonable ground to believe and did believe up to the time the contract was made the facts represented were true. BLD 2009, s. 1092. BLD (2009, s. 106): „The act of nullifying or making void.“ BLD (2009, s. 1173): „The act of making something void; the state or condition of being void.“ BLD 2009, s. 762. BLD (2009, s. 1546): „A law that that bars claims after a specified period; specif., a statute establishing a time limit for suing in a civil case, based on the date when the claim accrued (as when the injury occurred or was discovered.“

III. občanský zákoník

125

­ eriod“. Pokud je promlčený nárok, anglicky se označuje jako „statute-barred claim“ p nebo „claim barred by statute“, „time-barred claim“ a někdy také „barred claim“. „Promlčecí lhůta“ je „limitation period“ a stejně jako v češtině, kdy „lhůta běží“, v angličtině „limitation period runs“ a běh lhůt je vyjádřen vazbou „running of time/period“. Standardním termínem common law pro institut „prekluze“ je „lapse“ nebo „lapse of claim“93; „prekluzivní lhůta“ se vyjadřuje termínem „lapse time limit“ nebo „lapse of claim time limit“. V anglickém znění předpisů Evropské unie se však pro institut promlčení většinou (i když nikoliv důsledně) používá termín „prescription“, což je termín používaný v ­praxi common law pro označení institutu „vydržení“. Podle definic v BLD (2009, s. 1302) má termín „prescription“ generický význam: (1) „the effect of the lapse of time in creating and destroying rights“, neříká, jestli jde o zánik práva (prekluze) nebo uplynutí doby (promlčení). Další významy ale vyžadují nějaký referenční přívlastek; (2) „The extinction of a title or right by failure to claim or exercise it over a long period; termed negative prescription or extinctive prescription“, což je smysl českého institutu „prekluze“. (3) „The acquisition of a title to a thing by open and continuous possession over a statutory period (similar to adversary possession); termed positive prescription or acquisitive prescription“; jedná se tedy o český institut „vydržení“. Tyto definice je vhodné porovnat s definicemi v anglicky psaných kontinentálních občanských zákonících: LCC (Art. 3446): Acquisitive prescription is a mode of acquiring ownership or other real rights by possession for a period of time. (česky „vydržení“) Art. 3447. Liberative prescription is a mode of barring of actions as a result of inaction for a period of time. (česky „promlčení“) Art. 3448. Prescription of nonuse is a mode of extinction of a real right other than ownership as a result of failure to exercise the right for a period of time. (přibl. česky „prekluze“) QCC (2875): Prescription is a means of acquiring or of being released by the lapse of time and according to the conditions fixed by law: prescription is called acquisitive in the first case and extinctive in the second. („acquisitive prescription“ znamená „vydržení“, „extinctive prescription“ je ekvivalentem české „prekluze“). Shrneme-li možné ekvivalenty, z nichž může překladatel vybírat vhodný ekvivalent pro kontext svého překladu, je situace následující: Český termín „promlčení“: „statute of limitations“, „limitation of action“, ­„time-bar“; „lapse of time“; „liberative prescription“.

93

BLD (2009, s. 958): „The termination of a right or privilege because of a failure to exercise it within some time limit or because a contingency has ocurred or not ocurred.“

126

Český termín „prekluze“: „lapse of claim“, „negative prescription“, „extinctive prescription“. Český termín „vydržení“: „positive prescription“, „acquisitive prescription“. Protože význam anglického slova „prescription“ je jednoznačný až tehdy, je-li doplněno premodifikačním referenčním přívlastkem, není vhodné tento termín bez přívlastku používat pro možnost následné zavádějící nebo mylné interpretace.

III. občanský zákoník

127

3.3 rodinné právo § 655 Manželství je trvalý svazek muže a ženy vzniklý způsobem, který stanoví tento zákon. Hlavním účelem manželství je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc. Marriage is a permanent union/bond of a man and a woman created/formed in the manner stipulated/prescribed by this Act. The main purpose of marriage is constituting a family, raising children and providing mutual support and assistance. Komentář: Pro český termín označující stav „manželství“ jsou tři anglické ekvivalenty – obecně používaný „marriage“ (ale „civil marriage“ je „občanský sňatek“), termín „matrimony“, jehož prvotním významem v některých kontextech je obřad, a termín „wedlock“, který se používá zřídka a převážně v ustálených vazbách (např. „born in wedlock“ nebo „born out of wedlock“ pro označení, zda je někdo manželské, resp. nemanželské dítě). „Založení rodiny“ lze přeložit také jako „establishing a family“. Český termín „výchova (dítěte)“ má v angličtině tři synonymní ekvivalenty, a sice vedle „raising“ také „upbringing“ (se slovesem „bring up“) nebo „rearing“. § 656 (1) Manželství vzniká svobodným a úplným souhlasným projevem vůle muže a ženy, kteří hodlají vstoupit do manželství (dále jen „snoubenci“), že spolu vstupují do manželství. (2) Sňatečný obřad je veřejný a slavnostní; činí se v přítomnosti dvou svědků. Komentář: Anglický jednoslovný termín „consent“ významově odpovídá českému dvouslovnému termínu „souhlasný projev“; je-li doplněn premodifikačními přívlastky „free and full (consent)“ vyjadřuje způsob vzniku manželství, jak je formulován v českém ustanovení. Plurál substantiva „snoubenec“ zahrnující mužský a ženský rod se v angličtině tradičně vyjadřoval výčtem „bride and bridegroom“; v kontextu úředních úkonů se postupně ustálil tvar množného čísla „fiancés“ označující dvojici snoubenců.94 Nový český termín „sňatečný obřad“ má anglický ekvivalent „marriage ceremony“ nebo „wedding ceremony“; ve stejném významu může být použit termín „solemnization of marriage“, jenž označuje činnost, která je cílem obřadu z pohledu oddávající osoby, tj. v dikci § 657 „provedení sňatečného obřadu“. § 657 Občanský vs. církevní sňatek Komentář: Český termín „sňatek“ ve smyslu vstupu do manželství má anglický ekvivalent „wedding“ (tj. „the ceremony of a marriage with its attendant festivities“95). Jak-

94 95

Pokud se toto původem francouzské slovo používá pro označení snoubenky, pak je tvar „fiancée“, snoubenec (maskulinum) je „fiancé“, jenž jako nepříznakové substantivum tvoří množné číslo „fiancés“ označující dvojici snoubenců. OED CD 2009.

128

mile je slovo „sňatek“ spojeno s kvalifikačním adjektivem („občanský“ nebo „civilní“), a vytvoří tak významově užší termín (hyponymum), lze použít jak substantivum „mar­ riage“, tak „wedding“, tj. „civil marriage / civil wedding“ nebo „religious marriage / religious wedding“. Osoba provádějící občanský sňatek může být označena termínem „oddávající“ s anglickým ekvivalentem „solemnizing officer“. Termín „matrikář“ má přesný ang­ lický ekvivalent „registrar“, přičemž matrika ve smyslu souboru záznamů o stavových údajích je „register“96. Legislativní zkratku „oprávněná církev“ lze přeložit jako „authorized church“. § 676 Zákonné překážky manželství Komentář: Základním anglickým termínem označujícím „překážku manželství“ je „impediment“ a ekvivalent pro české kvalifikační adjektivum „zákonný“ je „statutory“. Celé terminologické spojení je „statutory impediments (to marriage)“, přičemž postmodifikační přívlastek „manželství“ je implikován v termínu „impediment“, není proto nutné jej explicitně překládat. § 677 Zdánlivé manželství (1) Manželství nevznikne, pokud alespoň u jedné z osob, které hodlaly uzavřít manželství, nebyly v projevu vůle o vstupu do manželství nebo ve sňatečném obřadu nebo v souvislosti s ním splněny takové náležitosti, na jejichž splnění je k tomu, aby manželství vzniklo, nutno bezvýhradně trvat. (1) Marriage fails to commence / come into existence where at least one of the persons intending to enter into marriage has expressed his or her will to enter into marriage in such a way, or where the circumstances during the wedding ceremony or in relation to it have been such, that the requirements which must be unconditionally fulfilled in order to form marriage were not met. Komentář: Stejně jako v § 551 u zdánlivého jednání (viz výše) je i zde význam adjektiva „takový, který se jen na pohled jeví jako skutečný; neskutečný“97; v případě zdánlivého manželství vlastně manželství neexistuje, je proto interpretačně vhodnější přeložit ho jako „non(-)existent marriage“.98 96

97 98

V Británii je odpovídající název „register of births, marriages and deaths“; pokud se hovoří o konkrétní matriční knize, tj. např. „kniha sňatků“, je anglický ekvivalent nejen sémantický, ale i věcný, „book of marriages“. V USA a Kanadě je obdoba matriky vedena pod názvem „vital statistics“, úředník s pravomocemi podobnými pravomocím českého matrikáře je obvykle označen jako „vital statistics registrar“. SSJČ 4/1971, s. 695. V církevním právu (canon law) existuje institut „putative marriage“, což je anglický termín, jenž v překladech bývá používán jako ekvivalent pro „zdánlivé manželství“. „Putative marriage“ je obvykle definován jako „a marriage contracted in good faith, and in ignorance of the existence of those facts which constituted a legal impediment to the intermarriage. 2. Three circumstances must concur to constitute this species of marriage. (a) There must be a bona fides (…). (b) The marriage must be duly solemnized. (c) The marriage must have been considered lawful in the estimation of the parties, or of that party who alleges the bona fides.“ Podstatným znakem tohoto institutu je ale následek, jenž nikdy nemůže nastat v souvislosti s českým zdánlivým manželstvím: „A marriage in which these three circumstances concur, although null and void, will have the effect of entitling the wife, if she be in good faith, to enforce the rights of property, which would have been competent to her if the marriage

III. občanský zákoník

129

§ 681 Manželství se považuje za platné, dokud není prohlášeno za neplatné. Bylo-li manželství prohlášeno za neplatné, považuje se za neuzavřené. A marriage is considered to be valid unless judicially declared invalid. If a marriage has been declared invalid it is considered as having never been contracted (non-existent ex tunc / ab initio). Komentář: Dichotomii „platný–neplatný“ je vhodnější kvůli interpretační jednoznačnosti přeložit jako „valid–invalid“.99 Věta „považuje se za neuzavřené“ vyjadřuje podstatu českého právního institutu „nicotnosti“, proto je vhodné pro následnou interpretaci tohoto ustanovení doplnit upřesňující pojmový znak „non-existent ex tunc / ab initio“. § 690 Uspokojování potřeb rodiny Komentář: „Satisfaction of the needs of a family“ zahrnuje potřeby „rodinné domácnosti“, která má standardní ekvivalent „family household; „osobní a majetkové poměry“ se dají anglicky vyjádřit jako „personal and property circumstances“. „Poskytování majetkových plnění (má stejný význam jako osobní péče o rodinu a její členy)“ znamená, že někdo uspokojuje rodinné potřeby pouze tím, že dává peníze nebo věci, čili lze anglicky říci „contributing property (has the same significance as personal care for the family and its members)“. § 691 (2) (…) Důvod opuštění rodinné domácnosti, popřípadě důvod odmítání návratu, posoudí soud podle zásad slušnosti a dobrých mravů. (2) (…) Reasons for abandonment or reasons for refusing to return are to be determined by a court according to the principle of decency and good morals. Komentář: Pro český význam termínu „opuštění rodinné domácnosti“ je pojmově vhodnější anglický termín „abandonment“ („the act of leaving a spouse or child wilfully and without an intent to return“100). Anglický institut „desertion“ sice také znamená opuštění domácnosti, ale k jeho naplnění je třeba prokázat existenci pěti znaků,

had been valid, and of rendering the children of such marriage legitimate.“ (Viz heslo „Putative Marriage“ na stránkách The Law – Dictionary: www.dictionary.thelaw.com; podobně BLD 2009, s. 1061.) Tudíž nelze použít „putative marriage“ jako ekvivalent pro český institut „zdánlivého manželství“.  99 Srov. vysvětlení rozdílu mezi českými termíny „nicotnost – absolutní neplatnost – neplatnost“ v angličtině: „Nullity and invalidity of legal acts: Under the new laws, a defective legal act may be (a) null and void; (b) absolutely invalid; (c) relatively invalid. Nullity is the most serious consequence of a defect of a legal act, as the result is as though the act had never applied at all. (…).“ (Viz článek New Civil Code effective – Part two na stránkách European Labour Law Network: (www.labourlawnetwork.eu). Typickému termínu common law „nullity“, což je neplatnost, je přidán nový pojmový znak vyjádřený v českém termínu „nicotnost“, tj. nikdy neexistující/ nevzniknuvší; kromě toho „null and void“ je typická ukázka právní dublety, jež je „common redundancy“ (BLD 2009, s. 1172). Zda může být anglický termín „nullity“ používán bez vysvětlení jako ekvivalent pro český institut „nicotnosti“, musí překladatel řešit především s ohledem na adresáta překladu; dá se předpokládat, že v zemích kontinentálního práva bude tato volba (ale s vysvětlivkou) srozumitelnější než v zemích se systémem common law, v nichž institut „nicotnosti“ striktně vymezený proti institutu „absolutní neplatnosti“ v zásadě neexistuje. 100 BLD 2009, s. 2.

130

z nichž některé v českém institutu obsaženy nejsou.101 Může být nahrazen obecným „quitting the family household“. České slovo „slušnost“ v kontextu tohoto ustanovení může být přeložena jako „decency“ ve významu „compliance with recognized notions of modesty or delicacy; freedom from impropriety“.102 § 697 Výživné mezi manžely (1) Manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. Komentář: V zemích common law se v zásadě rozlišuje mezi „maintenance (and sup­ port)“ jako výživné pro dítě a „alimony“ jako výživné pro manžela, případně „palimony“ jako výživné v některých státech USA pro nesezdaného partnera. LCC užívá „spousal support“ pro „výživné mezi manžely“ a  „maintenance for children“ jako „výživné na děti“; QCC používá „support“ ve významu „výživné“ jak pro manžela tak dítě. Protože problematika určování, hrazení a vymáhání výživného je upravena také v předpisech Evropské unie,103 je pro překlad českého termínu „výživné“ bez ohledu na to, koho se týká (zda dítěte nebo manžela) vhodné zvolit anglický ekvivalent „maintenance“, případně doplněný jako „maintenance and support“. „Výživné mezi manžely“ je tedy „maintenance between spouses“. „Vyživovací povinnost“ je jedním z mnoha termínů s řídícím členem „povinnost“, jejíž obsah je lingvisticky vyjádřen nominálně, tj. shodným přívlastkem tvořeným deverbálním adjektivem „vyživovací“. V angličtině se takové povinnosti vyjadřují obvykle slovesně, tj. „duty to maintain (and support)“, čímž netvrdíme, že v určitých kontextech nelze říci „maintenance duty“104. „Zajistit zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň“ je možné v angličtině vyjádřit jako „ensure essentially equal material and cultural standards“ u vědomí toho, že anglické adjektivum „material“ má v právu dva převažující významy: „(a) Of or relating to matter, physical“, tj „hmotný“, a „(b) Of such a nature that knowledge of the item would affect the personʼs decision making; significant; essential“105 tj. „podstatný“. Druhá věta v odst. (1), „Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů“ je potřeba pro následnou interpretaci přeložit vysvětlujícím způsobem, např. „The maintenance duty owed (by spouses) to one another is superior to the maintenance duty owed to those spouses by their children or parents.“

101 BLD (2009, s. 511): „In family law, five elements of spousal desertion are (1) a cessation of cohabitation, (2) the lapse of a statutory period, (3) an intention to abandon, (4) a lack of consent from the abandoned spouse, and (5) a lack of spousal misconduct that might justify the abandonment.“ 102 OED CD 2009. 103 Např. Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností (Council Regulation (EC) No 4/2009 on jurisdiction, applicable law, recognition and enforcement of decisions and cooperation in matters relating to maintenance obligations). 104 V jiných druzích povinností je nominální premodifikace méně vhodná a z lingvistického pohledu je slovesné vyjádření v angličtině syntakticky „výhodnější“: „oznamovací povinnost“ – „duty to notify“; „vkladová povinnost“ – „duty to contribute“ atd. 105 BLD 2009, s. 1066.

III. občanský zákoník

131

§ 700 Rodinný závod Komentář: V návaznosti na komentář k § 502 lze nový český termín přeložit jako „family business“, přičemž řídící člen (head) tohoto termínu – business – je počitatelné substantivum. Vymezení okruhu osob potenciálně pracujících pro rodinný závod, tj. „příbuzní až do třetího stupně nebo osoby s manžely sešvagřené až do druhého stupně“ je možné anglicky vyjádřit jako „relatives up to the third degree and persons within in-law relations with spouses up to the second degree“. Je-li nutné v angličtině explicitně vyjádřit „provoz“ v souvislosti s rodinným závodem, použije se ekvivalent „operation (of a family business)“; v mnoha kontextech lze však slovo „operation“ vynechat, protože „provoz“ je implikován v termínu „a family business“. § 708 Společné jmění manželů Komentář: Základním anglickým termínem pro pojem česky označovaný jako „společné jmění (manželů)“ je dvouslovný termín „community property (of spouses)“. Existují ovšem jurisdikce v rámci anglicky mluvících zemí, kde se uplatňují tradiční termíny common law, a sice „marital property“ nebo „estate by the entireties“; protože je jejich užívání geograficky omezeno, nejsou vhodným ekvivalentem pro české „společné jmění“. Opakem „společného jmění“ je „výlučné jmění“, jež má v kontextu jmění manželů jednoznačný anglický ekvivalent „separate property“. V odst. (2) se nově stanovuje: „(2) Společné jmění podléhá zákonnému režimu, nebo smluvenému režimu, anebo režimu založenému rozhodnutím soudu“, což lze přeložit jako „The community property is subject to the regime determined by the law or by the contract, or the regime formed by the decision of court.“ V common law angličtině se slovo „regime“ v takovýchto kontextech nevyskytuje. Lze se s ním setkat v ang­lických předpisech kontinentálního práva. LCC (Art. 2326) stanoví, že: „A matrimonial regime may be legal, contractual, or partly legal and partly contractual.“ Podobně QCC (§ 433) určuje: „A matrimonial regime, whether legal or conventional, takes effect on the day when the marriage is solemnized.“ Pro překlad dvou typů režimů – smluvní a zákonný – mimo výše uvedené ustanovení odst. (2) lze použít anglické ekvivalenty „conventional/contractual regime“, resp. „legal regime“. § 723 Smlouva o manželském majetkovém režimu Komentář: V  běžné praxi se takové smlouvy označují jako „manželské“, případně „předmanželské“ s odpovídajícími anglickými pojmovými ekvivalenty v common law „marital agreement“, resp. „pre-marital agreement“ či „pre-nuptial agreement“. Ang­ lický termín „marriage contract“ je však definován v BLD (2009, s. 371) jako „a form of mutual consent required for a matrimonial relationship to exist according to the law of the place where the consent takes place.“ Takto definován odpovídá „marriage contract“ (také „contract of marriage“) českému pojmu vyjádřenému jako „svobodný a úplný souhlasný projev vůle“ (viz § 656 výše). České pojmenování smlouvy je mož-

132

né přeložit doslova jako „agreement on the marital property regime“ nebo zkráceně „mari­tal agreement“. § 724 (1) Je-li pro to závažný důvod, soud na návrh manžela společné jmění zruší nebo zúží jeho stávající rozsah. (2) Závažným důvodem je vždy skutečnost (…), že manžela lze považovat za marnotratného, jakož i to, že manžel soustavně nebo opakovaně podstupuje nepřiměřená rizika. (…). Komentář: Český termín „závažný důvod“ má ekvivalent „serious reason“ nebo „serious ground“. Odstavec (1) je možné dokončit jako „the court may, upon a spouseʼs application, cancel or reduce the existing scope of community property“. Podmínku v odstavci (2) lze přeložit „(the fact) that a spouse may be considered prodigal, as well as the fact that the spouse continuously or repeatedly undergoes unreasonable risks“. § 738 Dohoda o vypořádání (společného jmění) Komentář: Protože je v češtině zvolen termín „dohoda“, měl by být v angličtině ekvivalent „agreement“. Toto pravidlo lze použít ve většině případů, i když existují kontexty, v nichž to neplatí, protože se jedná o těsná terminologická spojení, kde se nepřekládá každý člen spojení zvlášť, ale tvoří jeden celek (např. již zmíněná „manželská smlouva“ nebo anglický termín „loan agreement“, což odpovídá české „úvěrové smlouvě“). Celý název dokumentu je „agreement on the settlement of community property“ nebo slovesnou vazbou „agreement to settle community property“. § 743 (1) Manželé mají obydlí tam, kde mají rodinnou domácnost. (2) Žádá-li manžel z vážných důvodů o přeložení rodinné domácnosti, má mu druhý manžel vyhovět, ledaže důvody pro setrvání převažují nad důvody pro tuto změnu. (3) (…) Dohoda manželů o odděleném bydlení má stejné právní účinky jako opuštění rodinné domácnosti s úmyslem žít trvale jinde. Komentář: LCC (Art. 105) používá pouze termín „family home“ ve smyslu české „rodinné domácnosti“; QCC (§ 395) používá termín „family residence“ ve smyslu českého „obydlí“ a „household“ (§ 401) jako „domácnost“. BGB (§ 7) používá termín „residence“ ve významu daném evropskými předpisy, a sice „bydliště“. Z důvodu interpretační jednoznačnosti je tedy vhodné termín „obydlí“ v odst. (1) překládat jako „dwelling“. Odstavec (2) může anglicky znít: „Where one spouse, due to serious reasons, asks for the relocation of the family household the other spouse should accommodate such request unless reasons for staying prevail over the reasons for the relocation.“ V odstavci (3) je vysvětlena možnost odděleného „bydlení“; vezmeme-li v úvahu, že anglické slovo „dwelling“106 znamená (a) „continued, esp. habitual, residence“ (tedy

106 OED CD 2009.

III. občanský zákoník

133

česky „bydlení“) a (b) „a place of residence; a dwelling place“, tj. česky „obydlí“, pak lze odst. (3) přeložit následovně: „The agreement of spouses on separate dwelling has the same legal effects as abandonment of the family household with the intent to permanently live elsewhere.“ § 754 Manželství zaniká jen z důvodů stanovených zákonem. Marriage ceases to exist only on the grounds determined by the law. Komentář: Slovesná vazba „cease to exist“ může být nahrazena jednoslovným „termin­ ate“, přičemž implikuje zánik jakýmkoliv způsobem včetně smrti jednoho z manželů. Sloveso „dissolve“ obvykle nezahrnuje zánik z důvodu úmrtí, ale pouze na základě soudního rozhodnutí (tj. rozvod, případně rozluka). § 755 (1) Manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Komentář: Podmínka v odstavci (1), která může být přeložena jako „where the relationship of spouses has been deeply, permanently and irretrievably broken and its restoration cannot be expected“, je často vyjádřena termínem „irretrievable breakdown (of marriage)“, tj. „rozvrat (manželství)“. § 758 Manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. Spouses are considered not to live together if they fail to establish marital or family community, irrespective of whether they have or hold a family household, if one or both of them openly wish not to restore their marital community. Komentář: „Společenství“ v  tomto ustanovení je vyjádřeno anglickým termínem „community“. Jestliže se v českém právním textu použije sloveso „chtít“ v souvislosti s osobou (fyzickou nebo právnickou) je vhodné v angličtině použít sloveso „wish“, a to v jakémkoliv kontextu. § 771 Příbuzenství je vztah osob založený na pokrevním poutu, nebo vzniklý osvojením. Family relationship is the relationship resulting from consanguinity or based upon adoption. Komentář: „Consanguinity (relationship)“ lze synonymně vyjádřit jako „blood bond“ nebo „blood relationship“. § 772 (1) Osoby jsou příbuzné v linii přímé, pochází-li jedna od druhé.

134

(2) Osoby jsou příbuzné ve vedlejší linii, mají-li společného předka, ale přitom nepocházejí jedna od druhé. Komentář: Téměř identická ustanovení lze nalézt v QCC. § 657 definuje přímou linii: „The direct line is the series of degrees between persons descended one from another.“ § 659 vymezuje vedlejší linii: „The collateral line is the series of degrees between persons descended not one from another but from a common ancestor.“ § 774 Švagrovství Komentář: Český termín „švagrovství“ má několik synonymických ekvivalentů, a sice „relationship by marriage“, „relationship by affinity“ nebo „in-law relationship“. České sloveso „sešvagřit“ včetně participia „sešvagřen“ se jednoduše vyjádří jako „(be) related by affinity/marriage“. § 776 (1) Narodí-li se dítě v době od uzavření manželství do uplynutí třístého dne poté, co manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné, anebo poté, co byl manžel matky prohlášen za nezvěstného, má se za to, že otcem je manžel matky. Komentář: Toto ustanovení upravuje jednu z domněnek otcovství, která je v právním žargonu nazývána „domněnka svědčící manželu matky“. Je to domněnka vyvratitelná a její přesná formulace v odst. (1) je „má se za to, že otcem je manžel matky“, což lze přeložit jako „the husband of the mother is presumed to be (the) father“. Bude-li třeba přeložit také výše zmíněné eliptické pojmenování této domněnky, jak se po­ užívá v právní praxi, je pro následnou interpretaci vhodné použít přívlastkovou větu „presumption that the husband of the mother is (the) father“; je-li kontext dostatečný, může se pojmenování domněnky zkrátit postmodifikačním přívlastkem „presumption in favour of the father“. §§ 794–797 Osvojení Komentář: Anglický termín „adoption“ (jako ekvivalent pro české substantivum „osvojení“) je používaný nejen v zemích common law, ale také v mezinárodních dokumentech.107 Pro české označení stran „osvojitel“ a „osvojené dítě“ (též „osvojenec“ v např. § 840 NOZ) má anglické ekvivalenty „adopter“, případně „adoptive parent“, a „adopted child“ (příp. primárně v USA „adoptee“). Vid českého slovesa „osvojit–osvojovat“, jak je zachován v adjektivizovaném příčestí, je podstatný pro rozlišení stadia procesu adopce, a sice „osvojené dítě“ (po skončení celého procesu adopce) je „adopted child“, ale dítě před konečným rozhodnutím o osvojení se obvykle označuje jako „osvojované dítě“ a má anglický ekvivalent „adoptive child“. § 796 odst. (1) stanoví, že „(1) O osvojení nezletilého rozhodne soud na návrh osoby, která chce dítě osvojit“. Překlad této věty může být: „Adoption of a minor (child) 107 Např. Convention on Protection of Children and Co-operation in respect of Intercountry Adoption. # 33, přijatá 29. května 1993.

III. občanský zákoník

135

is decided by court upon the application of a person wishing to adopt the child“, přičemž způsobové příslovečné určení „na návrh osoby“ je možné přeložit vedle „upon the application of a person“ také „upon the petition of a person“, protože anglický termín „petition“ často v kontextu rodinného práva označoval návrh na zahájení takovýchto řízení.108 Opět je dobré mít na paměti, že české sloveso „chtít“ je vhodnější (z pohledu jazykové kultury) do angličtiny převést jako „wish“. § 817 (1) Souhlas k osvojení lze odvolat po dobu tří měsíců ode dne, kdy byl dán. (1) Consent to an adoption may be revoked/withdrawn within three month after/ from/of the date it was given. Komentář: Pokud se odvolává jakýkoliv jednostranný právní úkon, tj. také souhlas, angličtina má základní slovesný ekvivalent „revoke“ a substantivum „revocation“, a významově širší synonymum „withdraw (from)“, resp. „wihdrawal“. Vymezení ­počátku lhůty „ode dne, kdy…“ je možné alternativně přeložit třemi předložkovými kolokacemi se stejným významem, tj. „after the date“, „from the date“, případně „of the date“. § 824 Předání a převzetí osvojeného dítěte do péče Komentář: Pro překladatele je podstatné, aby si uvědomil, že je rozdíl mezi „svěřením do péče“ na jedné straně a „předáním“ a následným „převzetím“ do péče. V prvním případě jde o rozhodnutí soudu („custody award“, „adoption judgment“, „adoption ­order“) a má anglický ekvivalent „awarding custody (of a child)“ nebo „placement (of a child)“ používaný nejen v zemích common law, ale také v Louisianě (LCC Art. 131 „awarding custody“) nebo Québecu (QCC § 556 „placement (of a child)“. Ve druhém případě – předání a převzetí – se jedná o fyzické předání a převzetí dítěte na základě rozhodnutí o svěření do péče a anglickými ekvivalenty jsou v případě sloves „hand over“, resp. „take over“, a pro podstatná jména se volí obvykle gerundiální tvar „handing over“ a „taking over“. § 840 (1) Jsou-li pro to důležité důvody, soud osvojení na návrh osvojitele nebo osvojence zruší; podá-li návrh jen jeden z nich, může se druhý k návrhu připojit. (1) The court may, upon an application by an adopter or by the adopted child, revoke the adoption; should the application be filed by one of them the other may join the application. Komentář: V případě adopce je v mnoha zemích včetně České republiky, ale nikoliv ve všech státech common law,109 ekvivalentem pro „zrušit“ sloveso „revoke“, substantivum „zrušení“ je „revocation“. V českém právu existuje institut „zrušitelného osvojení“

108 Nicméně britský zákon Adoption and Children Act 2002 již používá termín „application“. 109 Viz např. Consent to Adoption, dostupný na stránkách Child Welfare Information Gateway (www.childwelfare .gov) pro USA nebo Adoption and Children Act 2002 pro Velkou Británii.

136

a „nezrušitelného osvojení“, jež mají odpovídající (nejen sémantické, ale i právní) ekvivalenty „revocable adoption“, resp. „irrevocable adoption“. § 853 (1) Vyživovací povinnost osvojence vůči jeho předkům nebo potomkům trvá nadále jen tehdy a jen v té míře, nejsou-li jiné osoby, které mají vyživovací povinnost, popřípadě nejsou-li tyto osoby schopny své vyživovací povinnosti dostát. (1) A maintenance duty owed by an adopted person to his or her ancestors or descendents continues only if, and to the extent that, there are no other persons owing the maintenance duty or such persons are unable to fulfil their respective maintenance duties. Komentář: Pomineme-li skutečnost, že Příruční slovník jazyka českého110 považuje sloveso „dostát“ ve smyslu splnit něco nebo něčemu vyhovět za archaické, pro hledání ekvivalentu v angličtině je podstatný právě význam, nikoliv jeho označení; „dostát (povinnosti)“ lze převést do angličtiny jakýmkoliv slovesem, jež má význam „splnit“ a je spojovatelné se substantivem „duty“, např. „fulfil“, „execute“, „perform“, příp. „discharge“. § 855 (2) Účelem povinností a práv k dítěti je zajištění morálního a hmotného prospěchu dítěte. Komentář: Ekvivalenty pro český termín „prospěch dítěte“ jsou synonyma „welfare“ nebo „well-being“;111 ustanovení odst. (2) lze přeložit jako „The purpose of duties and rights regarding a child is to ensure the moral and material welfare/well-being of the child.“ § 857 (1) Dítě je povinno dbát svých rodičů. (2) Dokud se dítě nestane svéprávným, mají rodiče právo usměrňovat své dítě výchovnými opatřeními, jak to odpovídá jeho rozvíjejícím se schopnostem, včetně omezení sledujících ochranu morálky, zdraví a práv dítěte, jakož i práv jiných osob a veřejného pořádku. Dítě je povinno se těmto opatřením podřídit. Komentář: Příruční slovník jazyka českého112 definuje české sloveso „dbáti“ ve spojení s genitivem (koho) jako „hleděti si něčeho, starati se o něco, všímati si“; Slovník spisovného jazyka českého113 spojení genitivní vazby pro životná substantiva vůbec nepři110 Viz heslo „dostáti“ v PSJČ (1/1935, s. 512). 111 Většina anglických výkladových slovníků definuje tato dvě slova podobně (tzv. definice v kruhu). Např. OED CD (2009): Welfare – The state or condition of doing or being well; good fortune, happiness, or well-being; ­Well-being – The state of being or doing well in life; happy, healthy, or prosperous condition; moral or physical welfare. Merriam-Webster: Welfare – The state of doing well especially in respect to good fortune, happiness, well-being, or prosperity; Well-being – The state of being happy, healthy, or prosperous (viz heslo „well-being“ na stránkách slovníku Merriam Webster (www.merriam-webster.com). 112 Viz heslo „dbáti“ v PSJČ (1/1935, s. 364). 113 Viz SSJČ 1/1960, s. 283.

III. občanský zákoník

137

pouští, u neživotných (tj. „dbát čeho“) význam definuje jako „dodržovat (co), všímat si (čeho), starat se (o co); nezapomínat na něco ve svém jednání, mít něco na paměti“. Nicméně druhý odstavec § 857 vysvětluje, co podle autorů NOZ znamená „dbát svých rodičů“ v odstavci prvním, tj. lakonicky řečeno rodiče poslouchat. Jako ekvivalent se nabízí sloveso „heed“ ve významu „to care for, concern oneself about; to take notice of, give attention to, to mind; to regard“, (odpovídající definici slovesa „dbát (koho, čeho)“ v obou slovnících českého jazyka), v kombinaci se slovesem „obey“ ve významu „to comply with, or perform, the bidding of; to do what one is commanded by (a person); to submit to the rule or authority of, to be obedient to“114. Odstavec (1) lze přeložit jako „Children are obliged to heed and obey their parents“.115 Český termín „výchovná opatření“ je nutno do angličtiny překládat velmi obezřetně. V podobných anglických kontextech se používá sousloví „parenting methods“ nebo „parenting tools“; substantiva „methods“ nebo „tools“ jsou rozhodně v kontextu výchovy rodiči vhodnějším ekvivalentem pro české slovo „opatření“, než by byl jeho slovníkový ekvivalent „measures“. Můžeme tak „výchovná opatření“ anglicky alternativně pojmenovat jako „parenting methods/tools“, případně „methods for upbringing/ rearing/raising (a child)“, jímž je dítě povinno se podřídit, tedy „conform to“ nebo „be obedient to“. § 858 Rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, která spočívají v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy a vzdělání, v určení místa jeho bydliště, v jeho zastupování a spravování jeho jmění; vzniká narozením dítěte a zaniká, jakmile dítě nabude plné svéprávnosti. Parental responsibility includes the duties and rights of a parent, primarily including the care for the childʼs health, physical, emotional, intellectual and moral development, the protection of the child, promoting personal contacts with the child, ­ensuring the childʼs education and upbringing, determining the childʼs place of residence, representing the child and administering the childʼs property; parental responsibility arises on the birth of the child and extinguishes with the childʼs majority / full age. Komentář: Termín „rodičovská odpovědnost“ (stejně jako termín „rodičovská zodpovědnost“ platný do 31.12.2013) má anglický ekvivalent „parental responsibility“, který se používá v Evropě (včetně Velké Británie a Irska) ve stejném smyslu, jak je definován v § 858 výše. „Výkon rodičovské odpovědnosti“ lze přeložit jako „the exercise of parental responsiblity“; pokud je „pozastaven“, anglické příčestí je „suspended“, ­je-li „omezen“, pak lze použít příčestí „restricted“ nebo „limited“. Jestliže soud „zbaví (ro-

114 Obě definice podle OED CD 2009. 115 LCC má podobná ustanovení (Art. 215): „A child, whatever be his age, owes honor and respect to his father and mother.“; (Art. 217): „As long as the child remains under the authority of his father and mother, he is bound to obey them in every thing which is not contrary to good morals and the laws.“

138

diče) rodičovské odpovědnosti“, pak v angličtině „deprives (the parents) of parental responsibility“. Překladatel by si měl ale uvědomit, že to není termín univerzální, protože ve Spojených státech (včetně Louisiany) nebo v Québecu se používá především termín „paren­ tal authority“116; pokud se v USA hovoří o „parental responsiblity“, může tím být míněna odpovědnost rodičů za protiprávní jednání jejich dětí (v civilním i trestněprávním kontextu).117 § 882 (1) Zadržuje-li jiná osoba dítě protiprávně, mají rodiče právo žádat, aby jim dítě předala; to platí i mezi rodiči navzájem. Toto právo má i ten, kdo o dítě oprávněně pečuje. (2) Osoba, která dítě protiprávně zadržuje, má povinnost jej řádně předat tomu, kdo má dítě po právu v péči. Komentář: Vazby „kdo o dítě oprávněně pečuje“ a „kdo má dítě po právu v péči“ jsou ukázkou české propoziční synonymie v právních textech. V zásadě lze v angličtině vytvořit synonymní formulace „who has the child in his or her rightful care“ nebo „a person having the rightful care of the child“, přičemž obě mají stejný smysl, ale liší se gramaticky. § 883 Rodiče a dítě si jsou povinni pomocí, podporou a ohledem na svou důstojnost. Parents and their child owe to each other the duty to help/assist and support and respect each otherʼs dignity. Komentář: Anglický překlad „owe to each other the duty“ je interpretací české zvratné vazby „být si (navzájem) povinen čím“. Podstatné je, aby sloveso „mít“, je-li spojeno s povinností, bylo přeloženo do angličtiny slovesem „owe“ nikoliv primárně posesivním „have“. § 886 (2) Dítě se podílí na péči o chod rodinné domácnosti vlastní prací, popřípadě peněžitými příspěvky, má-li vlastní příjem, anebo oběma způsoby. (2) The child contributes to the care for the family household with his or her own work or money, should the child have his or her own income, or in both ways.

116 Viz např. LCC (Art. 99): „Spouses mutually assume the moral and material direction of the family, exercise ­parental authority, and assume the moral and material obligations resulting therefrom“; QCC (§ 394): „The spouses together take in hand the moral and material direction of the family, exercise parental authority and assume the tasks resulting therefrom.“ 117 BLD (2009, s. 1224): „Parental responsibility statute is a law imposing criminal sanctions (such as fines) on parents whose minor children commit crimes as a result of the parentsʼ failure to exercise sufficient control over them.“

III. občanský zákoník

139

Komentář: „Podílet se (na péči)“ může být „contribute to“ nebo „share“; „podílet se na péči o chod rodinné domácnosti“ může být také „contribute to the management of the family household“. § 899 Co rodiče získají použitím majetku dítěte, nabývá dítě. What the parents obtain by using the assets of their child is acquired by the child. Komentář: Oba vidové tvary „nabývat“ a „nabýt“, jedná-li se zejména o věci nebo práva, jsou v právním kontextu vyjádřeny slovesem „acquire“; slovesné substantivum „nabývání“ je „acquisition“. Jestliže je v ustanovení český termín „majetek“, je žádoucí použít anglický ekvivalent „assets“, jak bylo vysvětleno v komentáři k § 495. § 900 (2) Majetek dítěte mohou rodiče se souhlasem soudu použít k výživě vlastní a sourozence dítěte jen tehdy, jestliže by bez zavinění osob, které mají vyživovací povinnost k dítěti, vznikl výrazný nepoměr mezi poměry dítěte a poměry povinných osob. (2) The parents, with the permission of the court, may use the assets of the child for their own subsistence and subsistence of the childʼs siblings only if significant disproportion would arise between the circumstances of the child and the circumstances of the persons owing the maintenance duty to the child without any fault on the part of these persons. Komentář: Je dobré si uvědomit, že „povinná osoba“ je osoba, která má vyživovací povinnost k dítěti, a v tomto vysvětlujícím smyslu je vhodné ustanovení přeložit. Vedle „maitenance“ lze pro české substantivum „výživa“ mimo kontext vyživovací povinnosti použít ekvivalent „subsistence“ ve smyslu „means of supporting life in persons or animals; means of support or livelihood“.118 § 902 (1) Jakmile dítě nabude plné svéprávnosti, odevzdají mu rodiče jmění, které spravovali, především mu předají součásti jeho majetku, popřípadě na ně převedou jejich správu a podají dítěti vyúčtování ze správy jmění bez zbytečného odkladu, nejpozději však do šesti měsíců ode dne, kdy dítě nabylo plné svéprávnosti (…). (1) When the child attains full legal capacity the parents render to him or her the assets and liabilities they have administered, in particular parts of the assets; they may transfer the administration to the child and provide the child with an itemized account of their administration of the childʼs assets and liabilities without undue delay, and not later than within six months from the day when the child attains full legal capacity (…).

118 Vize OED CD 2009.

140

Komentář: Anglický ekvivalent slovesa „nabýt“ je nutné volit podle předmětu – „legal capacity“ se pojí v tomto smyslu se slovesem „attain“. Ekvivalent pro sloveso „spravovat“ (majetek) je zvolen v návaznosti na anglický ekvivalent pro český institut „správa cizího majetku“ v § 1400 NOZ, což je anglicky „administration of the property of others“ s odkazem na § 1299n QCC, jenž byl inspirací pro autory NOZ v úpravě tohoto institutu. Termín „vyúčtování“ ve většině právních kontextů je možné přeložit jako „account“ ve smyslu „a particular statement of the administration of money in trust“119 nebo ve spojení se gerundiem „rendering/giving an account“. Protože český termín „vyúčtování“ implikuje rozpis jednotlivých položek, je vhodné přidat příčestí „itemized“ v podobě premodifikačního přívlastku. Opět je třeba obezřetně volbou ekvivalentů rozlišit rozdíl mezi „majetkem“ („assets“) a „jměním“ („assets and liabilities“) především pro jejich konzistentní užití v překladu. § 907 (1) Soud může svěřit dítě do péče jednoho z rodičů, nebo do střídavé péče, nebo do společné péče (…). (1) The court may entrust the child into the custody of one parent, or to alternating custody, or to joint custody. Komentář: Na rozdíl od termínů „péče jednoho z rodičů“, jenž lze vedle opisu zvoleného v navrženém překladu ustanovení vyjádřit jednoznačným termínem „sole custody“, a termínu „společná péče“, který má také jednoznačný ekvivalent „joint custody“, pro termín „střídavá péče“ není v právnické angličtině jen jeden ekvivalent a lze se setkat s termíny „shared custody“ nebo „serial custody“ (vedle „alternating custody“). Je dobré si také uvědomit, že v USA se rozlišuje „physical custody“ (odpovídá českému termínu „faktická péče“) a „legal custody“ ve smyslu „the right and the obligation to make decisions about a childʼs upbringing. A parent with legal custody can make decisions about the childʼs schooling, religious upbringing and medical care, for example.“120 Takto pojatá „legal custody“ v zásadě odpovídá pojmu „rodičovská odpovědnost“. Jak „physical custody“, tak „legal custody“ může být „sole“ nebo „joint“, a vytváří se schéma péče o dítě (po rozvodu), které v České republice neexistuje, takže při posuzování ekvivalence potenciálních českých a anglických termínů je nutné být velmi obezřetný. § 915 (1) Životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. (2) Dítě je povinno zajistit svým rodičům slušnou výživu. Komentář: Pokud se v českém právnickém textu objeví adverbium „zásadně“ nebo adverbiální vazba „v zásadě“, znamená to „nikoliv absolutně, ale v naprosté většině 119 Viz OED CD 2009. 120 Viz článek Types of Child Custody na stránkách Nolo – Law for All (www.nolo.com).

III. občanský zákoník

141

případů“. Anglické příslovce „essentially“ má v právním kontextu shodný význam, čili v odst. (1): „The standard of living of a child is to be essentially conforming to that of the parents. This principle is superior to the principle of justified needs of a child.“ V odst. (2) je poměrně obtížné vyložit pro potřeby překladu význam přívlastku „slušný“121; pokud v angličtině použijeme kvalitativní adjektiva „fair“ nebo „decent“ ve spojení se „subsistence“ nebo „sustenance“122, bude takto vzniklý ekvivalent stejně vágní, jako je český termín, nicméně významová škála českého adjektiva „slušný“ na jedné straně a potenciálních anglických ekvivalentů „fair“ nebo „decent“123 na straně druhé není identická. § 928 Poručenství (1) Není-li tu žádný z rodičů (…), soud jmenuje dítěti poručníka. (2) Poručník má vůči dítěti zásadně všechny povinnosti a práva jako rodič, ale nemá k dítěti vyživovací povinnost. S ohledem na osobu poručníka nebo poměry dítěte (…). Komentář: K překladu českého institutu „poručenství“ a souvisejících termínů jsme podali vysvětlení v souvislosti s institutem „opatrovnictví“ v § 463 NOZ výše. Je nutné dodat, že u obou hesel v BLD 2009 se odkazuje na jejich římskoprávní původ, čímž se usnadňuje jejich výklad i pro osoby, které nemají zkušenosti s instituty kontinentálního práva vyjádřenými anglicky. QCC vysvětluje podstatu poručenství v § 177: „Tutorship is established in the interest of the minor; it is intended to ensure the protection of his person, the administration of his patrimony124 and, generally, to secure the exercise of his civil rights.“ V souvislosti s rodičovskou odpovědností uvádí (§ 186): „Where tutorship extends to the person of the minor and is exercised by a person other than the father or mother, the tutor acts as the person having parental authority, unless the court decides otherwise.“ LCC (Art. 247) rozlišuje čtyři druhy „tutorship“, a sice „tutorship by nature“, „tutorship by will“, „tutorship by the effect of the law“ a „tutorship by the appointment of the judge“, ale uvádí, že kromě „tutorship by nature“ ve všech ostatních typech poručnictví „the tutor must be confirmed or appointed by the court“ (Art. 248).

121 SSJČ (3/1966, s. 397) uvádí poměrně širokou škálu významů: 1. chovající se podle pravidel slušnosti; řádný, způsobný, zdvořilý; jsoucí ve shodě s pravidly slušnosti (op. neslušný, sprostý); 2. vyhovující kvalitou, mající uspokojivou hodnotu; přiměřený, hodnotný, dobrý, pěkný; 3. dosti n. přiměřeně veliký; početný, značný, pěkný; 4. poněk. zast. náležitý, příslušný, přiměřený, správný, spravedlivý. 122 BLD (2009, s. 1565) uvádí ve významu výživy pouze substantivum „subsistence“, nicméně „sustenance“ je obvyklý anglický ekvivalent ve smyslu „means of living or subsistence“ (OED), jenž se vyskytuje v právním kontextu. 123 OED CD (2009) uvádí 17 významů adjektiva „fair“ a až jedenáctý význam by mohl být považován za ekvivalentní českému „slušný“: „Expressing moderate commendation: Free from grave objection; of tolerable though not highly excellent quality; ‚pretty good‘. Of amount or degree: Adequate though not ample; ‚respectable‘.“ Pro adjektivum „decent“ uvádí 7 významů a až jako pátý v pořadí je „Satisfying a fair standard; fair, tolerable, passable, ‚respectable‘; good enough in its way.“ 124 BLD (2009, s. 1242): „Civil law: all of a personʼs assets and liabilities that are capable of monetary valuation and subject to execution for a creditorʼs benefit.“

142

České sloveso „jmenovat“ v zásadě v jakémkoliv kontextu je anglicky „appoint“125. Toto anglické sloveso ale může být překladovým ekvivalentem pro jiné sloveso, vyskytující se v procesním právu, a sice „ustanovit“ (např. tlumočníka v konkrétním projednávaném případě). Pokud se v českém právním textu vyskytne kombinace obou sloves ve větě typu „tlumočník byl jmenován 1. listopadu (…) a ustanoven 6. prosince (…)“, pak překlad příčestí „ustanoven“ bude kontextualizací příčestí „appointed“, např. „appointed to act in the particular case“; pokud je z interpretačních důvodů nutné použít zcela jiné sloveso, pak je vhodné neutrální „designate“, tj. „designated as an interpeter (in the case)“. Český termín „poměry (dítěte)“ ve smyslu jeho celkové situace lze přeložit jako „circumstances126 of a child“. § 929 (…) vykonává poručenství orgán sociálněprávní ochrany dětí jako veřejný poručník (…). Komentář: Název české instituce „orgán sociálněprávní ochrany dětí“ je v zásadě česká právní reálie jako označení oddělení na příslušných obecních (obvodních či vyšších) úřadech. České složené adjektivum „sociálněprávní“127 je třeba přeložit dvěma samostatnými adjektivy „social and legal“, takže celé pojmenování může být „an authority in charge of the social and legal protection of children“. Funkce „veřejný poručník“ je opět českou právní reálií128 a je nutné termín přeložit jako „public tutor“; čili celá klauze může být „tutorship is exercised by an authority / body in charge of the social and legal protection of children in its capacity as Public Tutor…“. § 933 (1) Poručník odpovídá za řádné plnění své funkce a podléhá stálému dozoru soudu. (2) Poručník se ujímá své funkce dnem jmenování. (1) The tutor is responsible for the due and regular fulfilment of his office and is subject to the permanent supervision of the court. (2) The tutor assumes his office on the day of his appointment. Komentář: Pro český termín „funkce“ v tomto ustanovení je vhodný anglický ekvivalent „office“ ve smyslu „a position or place to which certain duties are attached“ (OED CD); slovesa ve významu „plnit“ a spojovatelná se substantivem „office“ jsou „perform“, „fulfil“, „execute“, příp. nebo „discharge“, a pro „plnění“ pak příslušná substantiva od těchto sloves odvozená. Sloveso „ujmout se (funkce)“ může být vedle „assume“ vyjádřeno také opisem „commence (the performance/fulfilment of his office)“.

125 Je třeba mít na paměti, že anglické sloveso „nominate“ znamená v právním kontextu primárně „navrhnout na jmenování“ (tj. „to propose, or formally enter, (one) as a proper person or candidate for election“ (OED CD)). 126 Ve smyslu „condition or state as to material welfare, means“ (OED CD). 127 Odvozené od názvu právního odvětví „sociální právo“. 128 Dokonce bez jakékoliv analogie v QCC nebo LCC.

III. občanský zákoník

143

§ 936 Soud zprostí poručníka funkce, požádá-li o to z důležitých důvodů, nebo stane-li se osoba, která funkci poručníka vykonávala, pro výkon funkce poručníka nezpůsobilou. Komentář: Zde je podstatné si uvědomit, že slovesa, která mimo právní kontext mohou být vnímána jako synonyma, jako synonyma být v právu využita nemohou, protože jejich pojmový obsah může být definičně nebo kontextově zúžen, jako je tomu v případě sloves „zprostit – odvolat – skončit“ v §§ 936, 937 a 938. Význam slovesa „zprostit“ v § 936 je „osvobodit“ od výkonu funkce, aniž se osoba vykonávající funkci čímkoliv při výkonu provinila; proto je vhodný anglický ekvivalent „release“ ve smyslu „set or make free, to liberate, deliver from pain, bondage, obligation“129. Překlad první části ustanovení může tedy být: „The court releases the tutor from his office...“. Vazbu „stát se nezpůsobilým“ lze přeložit několika způsoby: jedním slovesem „disqualify“ nebo vazbou „become incompetent“, případně „lose capacity/competence/ qualification“. Interpretačně nejjednodušší zdá se být „(the person) becomes incompetent to perform the office of tutor“. § 937 (1) Soud odvolá poručníka, který porušuje své poručnické povinnosti. Komentář: Sloveso „odvolat“ je v zásadě použito ve významu „zbavit (funkce)“ jako určitá forma postihu za nestandardní výkon (funkce). V tomto smyslu se v angličtině používá více sloves, např. „remove“, „discharge“ nebo „dismiss“; interpretačně nejjednodušší se zdá být první sloveso, a sice „The court removes a tutor from his office should he breach his tutorship duties.“ § 938 (1) Po skončení výkonu funkce poručníka postoupí ten, kdo funkci vykonával, bez zbytečného odkladu, nejpozději však do šesti měsíců, soudu všechno, co měl z důvodu své funkce u sebe, a předloží mu závěrečnou zprávu o výkonu poručenské funkce; její součástí je závěrečný účet ze správy jmění dítěte. (1) After the tutorship has been terminated the person having fulfilled the office renders to the court everything he held for the fulfilment of the office, without undue delay and not later than within six months, and submits to the court a final report on the performance of the tutorship; the final account of administration of the childʼs assets and liabilities is to form part of the report. Komentář: České sloveso „skončit“ v právu v zásadě znamená, že proces, postup nebo nějaká činnost dospěly zákonnou cestou ke svému konci. Nicméně angličtina nemá stejně právně vymezené sloveso, takže je třeba použít slovesa obecně označující konec, např. „terminate“ nebo „finish“.130 129 Viz OED CD (2009) nebo BLD (2009, s. 1403 ad 1). 130 Sloveso „close“ se používá v common law ve významu „skončit“ jen v určitých kontextech, např. „close proceedings/case“, „close a contract/transaction“.

144

§ 939 Je-li poručníkem člověk, který o dítě osobně pečuje tak, jako by mu bylo dítě svěřeno trvale do péče, náleží mu hmotné zabezpečení jako pěstounovi. Komentář: Význam termínu „hmotné zabezpečení“ v tomto ustanovení je poskytnutí dávky v rámci systému sociálního zabezpečení, která odpovídá dávce poskytované pěstounovi. Při překladu můžeme zvolit primárně ekonomický termín „material welfare“, jenž označuje spíše výsledek zabezpečení a je interpretačně neurčitý, nebo konkrétní vysvětlující ekvivalent „social security benefits“. § 944 Pro opatrovnictví, opatrovníka a opatrovance platí ustanovení o poručenství, poručníkovi a poručenci přiměřeně. Provisions for curatorship, curators and persons under curatorship apply to tutorship, tutors, and persons under tutorship with the necessary modifications. Komentář: V tomto ustanovení na rozdíl od generického singuláru užitého v češtině je lingvisticky výhodnější použít v angličtině plurál počitatelných substantiv, aniž by byl modifikován právní smysl. § 953 Svěření dítěte do péče jiné osoby Komentář: Toto ustanovení říká, že soud může „svěřit dítě do osobní péče jiného člověka“ a legislativní zkratkou ji nově označuje jako „pečující osoba“. Zatímco první citovaná klauze se snadno do angličtiny přeloží jako „entrust a child to the care of another person“, legislativní zkratku je nutné přeložit jako „caregiver“ nebo „carer“; je však třeba mít na paměti, že mimo kontext tohoto zákoníku nebo bez doplňujícího vysvětlení nemusí být „caregiver“ vnímán jako osoba ustanovená soudem, aby pečovala o nezletilé dítě, ale jako jakákoliv osoba, která se stará z vlastního rozhodnutí o kohokoliv. §§ 958–970 Pěstounství Komentář: Terminologicky je celá oblast pěstounské péče – „foster care“, „fosterage“ – stejná, jako byla v dřívějších českých předpisech. „Pěstoun“ je „foster parent“, případně genderově rozlišený na „foster mother“ a „foster father“. Anglický termín „foster child“ má český opisný ekvivalent „dítě v pěstounské péči“. Ustanovení, že „pěstoun je povinen a oprávněn o dítě osobně pečovat“, lze přeložit jako „the foster parent has the duty and the right to provide personal care for the child“. Další povinností pěstouna je „udržovat, rozvíjet a prohlubovat sounáležitost dítěte s jeho rodiči, dalšími příbuznými a osobami dítěti blízkými“, kterou je možné přeložit jako „the duty to maintain, develop and promote the relationship between the child and his or her parents, other relatives and persons close to the child“. § 971 Ústavní péče Komentář: Odst. (1) kromě jiného uvádí, že „jsou-li vážné důvody, pro které rodiče dítěte nemohou jeho výchovu zabezpečit, může soud jako nezbytné opatření také nařídit ústavní výchovu“. Tato podmínka a následné jednání soudu může být přeloženo jako

III. občanský zákoník

145

„if there are serious grounds/reasons for which the parents are unable to secure the upbringing of their child the court may order, as a necessary measure, that the child be placed in a childrenʼs home“ s poměrně v právu běžnou konjunktivní vazbou („that the child be placed“). Termín „ústavní péče“ může mít doslovný anglický ekvivalent „institutional care“, jenž se používá v rámci Evropské unie či mezinárodního práva, hovoří-li se o státem poskytované péči o dítě mimo jeho vlastní rodinu; nicméně například v Anglii může „institutional care“ vyvolávat konotace zařízení pečujícího o osoby s duševními chorobami, proto ekvivalent „childrenʼs home“ může být vnímán přesněji. V odst. (3) jsou zmíněny „nedostatečné bytové poměry nebo majetkové poměry rodičů dítěte (…)“, které je možné přeložit jako „insufficient housing conditions or ­property circumstances of the parents of a child (…)“; pro český termín „poměry“ se ve spojení s relačním přívlastkem „bytový“ je v angličtině těsné terminologické spojení „housing conditions“, kdežto ve spojení s „majetkový“ je vhodnější použít „circumstances“, jak jsme se již zmínili dříve.

146

3.4 absolutní majetková práva Při překladu názvu Části třetí je zapotřebí si uvědomit, že common law nepracuje s distinkcí „absolutní“ vs „relativní“ v souvislosti s majetkovými právy ve stejném smyslu jako česká právní teorie.131 Není proto vhodné pro následnou interpretaci přeložit název kapitoly doslova (sémantickým ekvivalentem), ale podle smyslu celé části NOZ. Podíváme-li se na podobné občanské zákoníky v zemích kontinentálního práva, zjistíme, že obsahově identické části těchto předpisů jsou nazvány obecně srozumitelným termínem, např. „Book Four – Property“ (QCC); „Book II – Things and the Different Modifications of Ownership“ (LCC); „Book 3 – The Law of Property, Proprietary Rights and Interests“ (DCC); nebo „Book 3 – Law of Property“ (BGB). Navíc široká sémantická škála substantiva „property“ od významu českého termínu „věc“ přes „majetek“ po „vlastnictví“ nemusí vést k jednoznačné interpretaci termínu „property“ v konkrétním kontextu, tj. ani v názvu části zákoníku. V angličtině common law existují dva termíny, jež označují dva odlišné pojmy, ale bývají často považovány za synonymní, a sice „property right“ (ve významu „a right to specific property“), tj. „právo k věci“ nebo „věcné právo“, a „proprietary right“ (tj. „a ­right that is part of a personʼs estate, assets or property, as opposed to a right arising from the personʼs legal status“),132 tedy „majetkové právo“, které však na rozdíl od termínu „majetkové právo“ upraveného v NOZ nezahrnuje dědické právo. Část třetí se skládá ze tří hlav, z nichž první jsou všeobecná ustanovení, druhá se nazývá „Věcná práva“ a třetí „Dědické právo“133. Část třetí lze tedy v angličtině nazvat podle obsahu (nikoliv překladem českého názvu), a sice „Property Rights and Succession“, případně „Rights In Rem and Inheritance“ (ohledně rozdílu mezi „succession“ a „inheritance“ viz dále). § 976 Absolutní majetková práva působí vůči každému, nestanoví-li něco jiného zákon. Property rights and inheritance rights are exercisable against everyone, unless the law provides otherwise. Komentář: Termín „property right“ ve smyslu českého termínu „věcné právo“ je možné nahradit jinými termíny, které patří spíše do angličtiny kontinentálního práva, a sice „right in rem“ nebo „real right“ ve významu „right connected with a thing rather

131

BLD (2009, s. 1436 a 1438) definuje rozdíl mezi absolute right („a right that cannot be denied or curtailed except under specific conditions“) a relative right („a right that arises from and depends on someone elseʼs right, as distinguished from absolute right“), ale nikoliv v konkrétním kontextu majetkových práv. Pro srovnání viz např. „private property rights are not absolute“ (www.econlib.org) nebo „absolute rights – privileges resulting from owning property; rights from a contract relationship; the right to make a contract with someone“ (www .thelawdictionary.org). 132 Obě definice viz BLD (2009, s. 1437). Pro srovnání je nutné uvést, že britský právnický slovník L. B. Curzon, Dictionary of Law (2002) definuje termín „proprietary rights“ jako „relating to private rights of ownership, i.e. rights in rem“, tj. ve smyslu věcných práv. 133 LCC, QCC, BGB i DCC mají dědická práva upravena v samostatných částech „Books“.

III. občanský zákoník

147

than a person and including ownership, use, habitation, usufruct, predial servitude, pledge and real mortgage“.134 QCC má podobné ustanovení v § 911: „A person, alone or with others, may hold a right of ownership or other real right in property, or have possession of the property.“ Posledním v zásadě synonymickým ekvivalentem pro český termín „věcná práva“ je „rights in things“, který je používán v LCC (Art. 476) vždy v plurálu pro označení celé kategorie; pokud LCC upravuje jedno konkrétní věcné právo, uvádí jeho konkrétní označení (např. „ownership“, servitude“ atd.), což neznamená, že se jednotné číslo „right in a thing“ nedá v překladu použít. § 980 Právo užívání nebo požívání Komentář: V angličtině common law se často vedle sebe vyskytují slovesa „use“ a „enjoy“ nebo substantiva „use“ a „enjoyment“; kombinace těchto dvou sloves se v některých případech dokonce mění na dubletu „use and enjoy“, jejíž primární význam je „užívat“.135 Sloveso „enjoy“ je vysvětleno jako „to have, to possess, and use (something) with satisfaction; to occupy or have the benefit of (property)“; substantivum „enjoyment“ je definováno jako „possession and use esp. of rights or property; the exercise of a right“.136 Při překladu českého termínu „právo užívání“ anglickým termínem se slovesným postmodifikačním přívlastkem „right to use“ nebo genitivním „right of use“ nepochybně nevznikne žádný problém při následné právní interpretaci, protože jejich právní významy jsou v zásadě totožné. Je nutné se však soustředit na použití přesného ekvivalentu pro termín „právo požívání“ (ve slovesné modifikaci „právo požívat“). Výše uvedené definice common law naznačují, že „enjoy – enjoyment“ by pro překlad českého „požívat – požívání“ nemusel vést ke správné interpretaci v cílovém textu. České sloveso „požívat“ stejně jako odvozené substantivum „požívání“ je vlastně elipsa celého pojmenování „požívat plody a užitky“, resp. „požívání plodů a užitků“. „Plody“ a „užitky“ jsou českými ekvivalenty pro latinské (římskoprávní) termíny „fructus naturales“, resp. „fructus civiles“, jež se v kontinentální angličtině převážně označují jako „natural fruits“ a „civil fruits“. LCC v čl. 551 vysvětluje: „Fruits are things that are produced by or derived from another thing without diminution of its substance. There are two kinds of fruits; natural fruits and civil fruits. Natural fruits are products of the earth or of animals. Civil fruits are revenues derived from a thing by operation of law or by reason of a juridical act, such as rentals, interest, and certain corporate distributions.“ Stejné anglické termíny jsou užity v anglickém překladu nizozemského občanského zákoníku (DCC, art. 9). QCC v ustanovení § 910 používá termín „fruits“ pro „plody“ a termín „revenue“ pro „užitky“.137 134 Viz BLD 2009, s. 1437; a LCC Art. 476 135 Např. „A tenant’s right to quiet enjoyment allows a tenant to use and enjoy the premises without substantial disturbances“, kde se jedná o užívání pronajatých prostor. 136 Obě definice viz BLD 2009, s. 609. 137 Anglický překlad BGB rozlišuje „fruits“ (§ 99) a „emoluments“ (§ 100) pro plody, resp. požitky.

148

Český termín „právo požívání“ je nutné přeložit tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o institut kontinentálního práva, ale zároveň aby jeho anglické vyjádření dávalo smysl, např. „the right to natural and civil fruits“. Pokud je třeba vyjádřit „omezení rozsahu nebo způsobu užívání nebo požívání“, pak lze analogicky říci „limitation of the extent or mode of taking natural and civil fruits“. Další možností je pro český substantivní termín „požívání“ použít římskoprávní institut „usufruct“, což je „a right for a certain period of time to use and enjoy the fruits of anotherʼs property without damaging or diminishing it, but allowing for any natural deterioration in the property over time“. Z  pohledu překládání však tento původem latinský termín není výhodný, protože existuje pouze v gramatické formě substantiva „usufruct“ a adjektiva „usufructuary“ (right), jehož substantivizací „a/the usufructuary“ vzniklo označení držitele požívacího práva („poživatel“). Je-li třeba přeložit sloveso „požívat“, je nutné se uchýlit k opisu, který jsme zmínili výše, a sice „take natural and civil fruits“, případně elipticky „enjoy fruits“. § 981 Je-li do veřejného seznamu zapsáno věcné právo k cizí věci, má přednost před věcným právem, které není z veřejného seznamu zjevné. A right in a thing of another recorded in a public register prevails over a right in a thing which is not apparent in the register. Komentář: Český termín „věcné právo k cizí věci“ se skládá ze dvou segmentů: „věcné právo“ jako „right in a thing“ a „cizí věc“ jako „a thing of another“, což ve spojení do jednoho termínu má výslednou formu „right in a thing of another“. § 986 (1) Kdo tvrdí, že je ve svém právu dotčen zápisem provedeným do veřejného seznamu bez právního důvodu ve prospěch jiného, může se domáhat výmazu takového zápisu a žádat, aby to bylo ve veřejném seznamu poznamenáno. (1) Every person claiming that his right has been affected by a record entered without any legal grounds in a public register for the benefit of another may seek the deletion of such record from the register and apply for having that contest noted in the register. Komentář: Když je právo dotčeno, ještě se nemusí nezbytně jednat o porušení práva; sloveso „affect“ je jako ekvivalent významově nejpřesnější. Jestliže se předmětná věta „aby to bylo ve veřejném seznamu poznamenáno“ vyjádří nominálně jako „poznámka spornosti“, lze takové označení přeložit jako „note of contestability“. § 987n Držba Komentář: Překladatel by si měl být vědom rozdílného vnímání institutu držby v kontinentálním právu a jeho potenciálního ekvivalentu „possession“ v common law. Tento rozdíl je reflektován i v BLD (2009, s. 1281): „Possession – 1. The fact of having or holding property in oneʼs power; the exercise of dominion over property; 2. The right under which one may exercise control over something to the exclusion of all others;

III. občanský zákoník

149

3. Civil law: the detention or use of a physical thing with the intent to hold it as oneʼs own.“ Na rozdíl od common law, kde má termín „possession“ definiční znaky vlastnictví („the exercise of dominion over property“), je v kontinentálním právu zdůrazněn znak „­držení“ (věci). Ve spojení s různými přívlastky (shodnými a neshodnými) BLD uvádí 36 druhů „possession“ v common law. QCC (§ 921) definuje „possession“ jako „is the exercise in fact, by a person himself or by another person having detention of the property, of a real right, with the intention of acting as the holder of that right.“ Dodává: „The intention is presumed. Where it is lacking, there is merely detention.“ LCC (Art. 3421) definuje „possession“ takto: „Possession is the detention or enjoyment of a corporeal thing, movable or immovable, that one holds or exercises by himself or by another who keeps or exercises it in his name.“ Vedle ekvivalentu pro český termín „držba“, tj. „possession“ (s vědomím, že kvůli odlišným pojmovým znakům tohoto termínu v common law je nutné s ním zacházet při překládání českého práva do angličtiny obezřetně), je zde ještě termín „detention“, jenž má v češtině v oblasti věcných práv ekvivalentní termín „detence“, a sloveso „hold“, které se překládá jako „držet“. Na rozdíl od češtiny, kde se termín „držba“ týká věcí i práv, angličtina termín „possession“ obvykle vztahuje k věcem, čili „possessor“ je primárně držitel věci; pokud je někdo „držitel práva“, v angličtině je obvykle „holder“. QCC (§ 911) explicitně rozlišuje: „A person, alone or with others, may hold a right of ownership or other real right in property, or have possession of the property.“ Takže česká definice „držet lze právo (…), které připouští trvalý nebo opakovaný výkon“ (§ 988 NOZ) může být „a right may be held (…) which may be permanently or repeatedly exercised“. Definici v § 989 odst. (1) NOZ „Vlastnické právo drží ten, kdo se věci ujal, aby ji měl jako vlastník“ lze přeložit jako „The right of ownership is held by a person who has obtained a thing in order to possess it as the owner“. § 994 Má se za to, že držba je řádná, poctivá a pravá.138 Possession is presumed to be lawful, in good faith and genuine. Komentář: Z pohledu překladu je toto ustanovení a jemu předcházející §§ 991–993 ­poměrně obtížné. Je nutné vycházet z definice každého znaku držby. Držba je řádná, pokud se zakládá na platném právním důvodu (§ 991), anglicky je „lawful“, a řádný ­držitel je „lawful posssessor“. Stejný význam má adjektivum „rightful“, primárně spojovatelné s osobou – „rightful possessor“. Nicméně je podstatné mít na paměti, že po-

138 Při nahlédnutí do návrhu občanského zákoníku z roku 2011 před jeho předložením do Poslanecké sněmovny PČR k projednání najdeme v § 987 formulaci z překladatelského pohledu srozumitelnější: „Má se za to, že držba je poctivá a oprávněná“ („in good faith and lawful“). Nicméně v návrhu OZ z roku 1937 (§§ 107–113) jsou znaky držby stejné, jako jsou uvedeny v NOZ.

150

užití adjektiv „lawful“ a „rightful“ ve významu „řádný“ je striktně vázáno na kontext; obecný význam obou je „v souladu s právem“. § 992 odst. (1) definuje poctivého držitele: „Kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví, nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží.“ Tento odstavec lze přeložit jako „A person believing, upon convincing grounds, that he or she holds the right exercised, is a possessor in good faith. A person is a possessor in bad faith if the person knows, or should, due to the circumstances, be aware that he or she exercises the right not acquired.“ Označení poctivého, resp. nepoctivého držitele vychází z anglických termínů „possessor bona fide“, tj. „a possessor who believes that no other person has a better right to the possession“, a „possessor mala fide“ ve významu „a possessor who knows that someone else has a better right to the possession“.139 Občanské zákoníky v Louisianě140 i v Québecu používají termín „possessor in good faith“, resp. „possessor in bad faith“. § 993 definuje pravou držbu: „Neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu.“141 Toto ustanovení lze přeložit jako „In the absence of proof that someone has usurped possession arbitrarily, secretly or by trickery, or that he strives to transform to his permanent right what has been permitted to him only by a gratuitous loan, the possession is genuine.“ Po prozkoumání dostupných podkladů a pramenů se zdá, že ani v common law ani v ang­ ličtině kontinentálního práva neexistuje věcný ekvivalent pro český termín „pravá držba“, tudíž je nutné jej nějak smysluplně vytvořit. Přívlastek „genuine“ považujeme v kontextu ustanovení za interpretačně vhodnější, než by byl přívlastek „true“, který má v právních textech primární význam „skutečný“, což by mohlo implikovat jiný anglický termín, a sice „actual possession“ ve smyslu skutečné držby („physical occupancy or control over property“142). § 1006 Držitel se smí svémocnému rušení vzepřít a věci, jež mu byla odňata, při rušebním činu znovu zmocnit, nepřekročí-li přitom meze nutné obrany.143 A possessor may resist arbitrary disturbance by repossessing, during the disturbing act, a thing removed unless doing so the possessor exceeds the limits of self-defence. 139 BLD 2009, s. 1283. 140 Viz LCC Art. 486 n; QCC § 931 n. 141 U tohoto ustanovení je zjevná inspirace návrhem občanského zákoníku z roku 1937, jehož § 114 zní: „Vetře-li se někdo v držbu nebo vloudí-li se v ni potajmu nebo lstí, anebo hledí-li to, co se mu povolilo nikoli z povinnosti, nýbrž jen z ochoty, proměniti v trvalé právo, je jeho držba nepravá. Jinak je držba pravá.“ 142 BLD 2009, s. 1282. 143 Opět je zřetelná inspirace návrhem občanského zákoníku z roku 1937, konkrétně § 128: „Držitel se smí svémocnému rušení vzepříti, movitou věc svémocně odňatou zase odníti pachateli při samém činu nebo na útěku, nemovitosti, z níž byl vypuzen, ihned po vypuzení znovu se zmocniti. Právo toto mají z rozkazu držitelova nebo v jeho nepřítomnosti i domácí lidé. Třeba se však při tom zdržeti všeho, čím by se překročily meze obrany.“

III. občanský zákoník

151

Komentář: České termíny „rušení“ a „rušební čin“ je také možné přeložit stejným ekvivalentem, a sice „disturbance“ ve smyslu „an act causing annoyance or disquiet, or interference with a personʼs pursuit of a lawful occupation“.144 § 1007 (1) Byl-li držitel z držby vypuzen, může se na vypuditeli domáhat, aby se zdržel dalšího vypuzení a obnovil původní stav.145 Proti žalobě na ochranu držby lze namítnout, že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu nebo že ho z držby vy­ pudil. (1) If a possessor has been ejected from possession he may seek that the ejecting party refrain from further action and restore the possessor to the former situation prior to dispossession. An objection may be raised by the ejected party against an action for the protection of possession filed by the ejecting party, namely that the claimant has acquired possession that is not genuine, or that he has ejected the defendant. Komentář: V  angličtině existuje více termínů označujících neoprávněné zbavení držby, a sice „dispossession“ („deprivation of, or eviction from, rightful possession of property“), „ejectment“ („the ejection of an owner or occupier from property“), „ejection“ („an expulsion by actual or threatened physical force“), případně „ouster“ („the wrongful dispossession or exclusion of someone from property“). § 1009 (1) Držba zaniká, vzdá-li se jí držitel, nebo ztratí-li trvale možnost vykonávat obsah práva, které dosud vykonával. Držba rovněž zaniká, je-li z ní držitel vypuzen a neuchová si ji svépomocí nebo žalobou. (1) Possession ceases to exist where the possessor waives it or definitely loses the possibility to exercise the right that has been exercised so far. Possession ceases to exist if a possessor has been ejected and has failed to preserve his right by his own initiative (self-help) or through legal action. Komentář: Sloveso „vzdát se (čeho)“ se v právnické angličtině obvykle překládá jako „waive“; sloveso „zanikat“ je možné přeložit také jako „terminate“ nebo „end“. § 1010 Spoludržba Komentář: Pro překlad tohoto českého termínu existují dvě možnosti, a sice ekvivalent „joint possession“ používaný v common law ve významu „possession shared by two or more persons“146 nebo kalkem „co(-)possession“147. Problém s použitím první možnosti však může nastat, pokud je „possession“ vyložena podle common law, jak 144 BLD 2009, s. 546. 145 Srov. návrh OZ z roku 1937, § 129: „Byl-li držitel z držby vypuzen, může se na vypuditeli domáhati, aby vše uvedl v předešlý stav a zdržel se dalšího vypuzení.“ § 131: „Proti žalobám na ochranu držby lze namítati, že žalobce naproti straně žalované získal držbu nepravou nebo že ji z držby vypudil.“ 146 BLD 2009, s. 1282. 147 Viz BGB § 866.

152

jsme naznačili v  komentáři k  § 987 výše. Interpretačně vhodnější se proto zdá být „co-possession“, přestože to není zavedený termín common law a neobjevuje se ani v anglických zákonících kontinentálního práva LCC nebo QCC. § 1011 Vše, co někomu patří, všechny jeho věci hmotné i nehmotné, je jeho vlastnictvím. Everything that belongs to someone, all his corporeal and incorporeal things, constitute the personʼs property. Komentář: Český termín „vlastnictví“ se používá ve dvou významech: (a) abstraktní proces vlastnění a (b) konkrétní předmět vlastnění. V prvním případě je odpovídající ekvivalent vždy „ownership“ a specifikace jednoho subjektivního práva jako „vlastnické právo“ je vždy „right of ownership“, příp. „ownership right“. Anglický termín „ownership“ má primárně abstraktní význam jako „the bundle of rights allowing one to use, manage and enjoy property, including the right to convey it to others; ownership implies the right to possess a thing, regardless of any actual or constructive control“148. V  tomto kontextu stojí za zmínku teoretický základ rozdílu mezi „possession“ a „ownership“, jak je chápán v common law: „Possession is the de facto exercise of a claim; ownership is the de jure recognition of one. A thing is owned by me when my claim to it is maintaned by the will of the state as expressed in the law; it is possessed by me, when my claim to it is maintained by my own self-assertive will. Ownership is the guarantee of the law; possession is the guarantee of the facts.“149 Lze připustit, že s jistou mírou překladatelské obezřetnosti je možné převést české konkrétum „vlastnictví“ jako „possession“; ve výše uvedeném českém ustanovení by pak slovo „­property“ bylo nahrazeno slovem „possession“. Pokud bychom slovo „property“ nahradili termínem „ownership“, smysl celého ustanovení by se zásadně nezměnil150. § 1012 Vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Komentář: České sloveso „nakládat s čím“ se používá jak ve spojení s předměty, tak právy. Nejčastějším ekvivalentem v oblasti věcných práv je „dispose of “ a odvozené substantivum „disposal“151 nebo „disposition“152 (of rights, property). Česká vazba „libovolně nakládat se svým vlastnictvím“ je v angličtině „freely dispose of oneʼs property“ nebo „freely dispose of oneʼs ownership (rights)“.

148 BLD 2009, s. 1215. Podobné vymezení je v LCC (Art. 477): A. „Ownership is the right that confers on a person direct, immediate, and exclusive authority over a thing. The owner of a thing may use, enjoy, and dispose of it within the limits and under the conditions established by law.“ 149 John Salmond, 1947, Jurisprudence 311 (Glanville L. William ed.), citováno v BLD 2009, s. 1215. 150 Srov. LCC (Art. 481): „The ownership and the possession of a thing are distinct. Ownership exists independently of any exercise of it and may not be lost by nonuse. Ownership is lost when acquisitive prescription accrues in favor of an adverse possessor.“ 151 Viz např. QCC § 461. 152 Viz např. LCC Art. 49.

III. občanský zákoník

153

§ 1014 (1) (…) Stejně tak může vlastník stíhat na cizím pozemku chované zvíře nebo roj včel; vletí-li však roj včel do cizího obsazeného úlu, nabývá vlastník úlu vlastnické právo k roji, aniž je povinen k náhradě. (1) (…) The owner may pursue his animal or swarm of bees on the plot of another; where the bee swarm enters an occupied hive of another, the owner of the hive acquires the right of ownership of the swarm without any duty to compensate. Komentář: Ustanovení se týká termínu „cizí movitá věc“ s anglickým ekvivalentem „a movable (thing) of another“. Pokud „vlastník stíhá na cizím pozemku chované zvíře“, má se tím na mysli, že chované zvíře je vlastníka, který stíhá, i když taková interpretace, byť logická, není jediným možným výkladem zejména kvůli syntaktickému uspořádání větných členů.153 § 1024 (1) Má se za to, že ploty, zdi, meze, strouhy a jiné podobné přirozené nebo umělé rozhrady mezi sousedními pozemky jsou společné. (1) Fences, walls, bounds, ditches and other similar natural boundaries or artificial boundary installations between neighbouring plots are presumed to be common. Komentář: Termín „rozhrady“ byl do českého práva znovuzaveden po více než sedm­ desáti letech od předložení návrhu občanského zákoníku z roku 1937, přičemž toto substantivum za tu dobu téměř vymizelo z obecného úzu. Z definice § 1024 odst. (1) vyplývá, že je to generické pojmenování zahrnující jednak hranice mezi pozemky zviditelněné uměle vytvořenými objekty (ploty, zdi), ale také vymezené přírodními silami (meze, strouhy apod.). Potenciálním ekvivalentem je anglický termín „boundary“, jenž je definován jako „a  natural or artificial separation that delineates the confines of real property“.154 Překlad japonského občanského zákoníku z roku 1898 v § 229 uvádí „boundary marks, fences, walls and ditches made on the boundary line (…)“, přičemž rozlišuje mezi „boundary mark“ na jedné straně a dalšími typy rozhrad – „fences, walls and ditches“ – na straně druhé. Anglický překlad BGB používá dva termíny, a sice „boundary marker“ v § 919 a „boundary installations“ v § 921, zahrnující „a space, border, corner, a ditch, a wall, hedge, fence or another structure“. LCC v článku 784 definičně u ­ přesňuje rozdíl mezi termíny „boundary“ a „boundary marker“: „A boundary is the line of separ­ation between contiguous lands. A boundary marker is a natural or artificial object that marks on the ground the line of separation of contiguous lands.“ Překlad ABGB z r. 1866 používá termín „landmark“ místo „boundary mark“ a termín „boundary“ v jednotném čísle používá v abstraktním smyslu hranice pozemku. V § 854 ABGB vymezuje: „Furrows, fences, hedges, planking, walls, private brooks, canals, places and other similar

153 V tomto ohledu je formulace podobného ustanovení § 157 v návrhu OZ z roku 1937 jednoznačná: „Vlastník roje domácích včel a jiných krotkých a zkrocených zvířat má právo stíhati je na cizí pozemek, je však povinen nahraditi vlastníku pozemku způsobenou škodu (…).“ 154 BLD 2009, s. 211.

154

partitions [Scheidewände], which are to be found between neighbouring parcels of ground (…).“ Z čistě sémantického pohledu český termín „rozhrady“ přesně odpovídá anglickému plurálu „partitions“. Nicméně volbě tohoto slova jako terminologického ekvivalentu při překladu termínu „rozhrady“ v NOZ brání především to, že (a) v právnické angličtině se jen zřídka vyskytuje substantivum „partition“ v množném čísle a (b) převažující význam singuláru „partition“ je v právu (roz)dělení věci ve spoluvlastnictví, což není primární pojmový znak termínu „rozhrady“. Je proto nezbytné volit ­takový anglický ekvivalent, jenž má stejnou právnělingvistickou funkci, tj. „boundaries“. § 1037 Vyvlastnění a omezení vlastnického práva Komentář: Český termín „vyvlastnění“ má přesný anglický ekvivalent „expropriation“ ve významu „a governmental taking or modification of an individualʼs property rights, esp. by eminent domain; also termed (in England) compulsory purchase; (in Scotland) compulsory surrender“. Někdy překladatelé volí jiný anglický ekvivalent, a sice „condemnation“, jenž má ale v právu více významů a ve smyslu vyvlastnění se používá v zásadě jen v USA. Pro český termín „omezení vlastnického práva“ je vhodnější použít „restriction“, protože „limitation of the right of ownership“ by v některých kontextech mohlo vést k mylnému výkladu, že právo je promlčeno. § 1043 Ochrana domnělého vlastnického práva (1) Na toho, kdo nabyl držby vlastnického práva poctivě, řádně a pravým způsobem, se hledí jako na vlastníka proti tomu, kdo mu věc zadržuje či ho jinak ruší, aniž k  tomu má právní důvod, nebo pokud k  tomu má právní důvod stejně silný či ­slabší. (2) Nabyl-li někdo držby vlastnického práva bezúplatně a jiný za úplatu, považuje se bezúplatné nabytí za slabší právní důvod. (1) A person becoming the holder of an ownership right in good faith and in a lawful and genuine manner is treated as the owner against a person retaining a thing of that owner, or disturbing the owner otherwise without having any legal grounds for that or having legal grounds with a  weight not greater than the ownerʼs grounds. (2) If the right of ownership has been acquired by one person gratuitously and by ­another for value, the gratuitous acquisition is regarded as the weaker grounds. Komentář: Pro přesný převod českého adjektiva „domnělý“ je třeba se vrátit k výkladu týkajícímu se problematiky překladu právních domněnek a právní fikce do angličtiny v oddíle 2.2.3 (druhá kapitola). Termín „domnělé vlastnické právo“ má anglický ekvivalent „deemed right of ownership“ zachovávající všechny pojmové znaky, jak jsou vymezeny v odst. (1) a (2). Adverbium „bezúplatně“ a adjektivum „bezúplatný“ mají přesné anglické právní ekvivalenty „gratuitously“, resp. „gratuitous“; pro vyjádření

III. občanský zákoník

155

opaku „za úplatu“, případně „úplatný“, dává angličtina přednost jednomu postmodifikačnímu přívlastku „for value“.155 § 1045 (1) Věc, která nikomu nepatří, si každý může přivlastnit, nebrání-li tomu zákon nebo právo jiného na přivlastnění věci. Movitá věc, kterou vlastník opustil, protože ji nechce jako svou držet, nikomu nepatří. (2) Opuštěná nemovitá věc připadá do vlastnictví státu. (1) A thing not belonging to anyone may be appropriated by everyone unless the law, or the right of another to appropriate, prevent such appropriation. A movable thing abandoned by its owner due to his unwillingness to hold it as his own, belongs to no one. (2) An abandoned immovable thing becomes part of the property of the State. Komentář: Sloveso „přivlastnit“ a odvozené substantivum „přivlastnění“ mají ang­ lické ekvivalenty „appropriate“, resp. „appropriation“ ve významu „the exercise of control over property; a taking of possession“156. Adjektivum „opuštěný“ má anglický ekvivalent „abandoned“, jenž ve spojení s věcí má význam „voluntarily surrendered, relinquished or disclaimed“157, přičemž slovesa „abandon“ a „relinquish“ jsou v kontextu věcných práv velmi blízká synonyma. QCC má velmi podobná ustanovení, jejichž jazyk lze při překladu českého § 1045 do angličtiny využít: „914. Certain other things, being without an owner, are not the object of any right, but may nevertheless be appropriated by occupation if the person taking them does so with the intention of becoming their owner. 915. Property belongs to persons or to the State or, in certain cases, is appropriated to a purpose.“ §§ 1046–1048 (1) Divoké zvíře je bez pána, dokud žije na svobodě. (2) Zajaté zvíře se stane zvířetem bez pána, jakmile získá svobodu a jeho vlastník je bez prodlení a soustavně nestíhá nebo nehledá ve snaze je znovu zajmout. Komentář: I když BGB § 960 používá anglické slovo „ownerless“ pro vyjádření vlastnosti „bez pána“, LCC (Art. 3413) a QCC (§ 914) tutéž vlastnost označují stejnou postmodifikací jako čeština, a sice „a thing without an owner“. „Zajaté zvíře“ lze přeložit jako „captured animal“ nebo „animal in captivity“, přičemž anglické sloveso „recapture“ je vhodný ekvivalent pro českou vazbu „znovu zajmout“. České sloveso „stíhat“ ve smyslu odst. (2) má odpovídající ekvivalent „pursue“ a odvozené substantivum „stíhání“ anglické podstatné jméno „pursuit“. 155

Případné synonymum „onerous“ („onerously“) není vhodné používat jako ekvivalent pro adjektivum „úplatný“, protože má v právu common law více významů, z nichž význam „úplatný“ je naprosto marginální a použitelný jen v omezeném kontextu. 156 BLD 2009, s. 117. 157 BLD 2009, s. 1336.

156

Termín „zkrocené zvíře“ má anglický ekvivalent „tamed animal“; „domácí zvíře“ je pak „domestic animal“. Český termín „zvíře v zájmovém chovu“ má možná překvapivě anglický ekvivalent „pet“, který se vyskytuje jako termín v zákonech různých anglicky mluvících zemí. § 1062 Nalezne-li nějakou věc několik osob zároveň, jsou oprávněny i zavázány společně a nerozdílně. Spolunálezcem je i ten, kdo věc spatřil a snažil se ji dosíci, třebaže se jí dříve uchopil někdo jiný. Where one thing is found by more persons simultaneously they are obliged and entitled jointly and severally. A co-finder is one who saw and attempted to reach the thing even if someone else had taken the thing before him. Komentář: Determinant „společně a nerozdílně“ má v common law ekvivalent „jointly and severally“, jehož obdobou v angličtině kontinentálního práva je „solidarily“. Český infinitiv „dosíci“ je knižní podobou infinitivu „dosáhnout“158. Termín „spolunálezce“ lze přeložit jako „co-finder“, i když toto slovo nepatří mezi právní termíny common law a neobjevuje se ani v angličtině kontinentálního práva. §§ 1066–1086 Přirozený přírůstek Komentář: Celá kategorie je v angličtině vyjádřena ekvivalentem „natural accession“; chceme-li anglicky říci, že něco „přirůstá“, je ekvivalentním slovesem „accrue“. Dva základní druhy přírůstků – „přírůstek nemovité věci“ a „přírůstek movité věci“ – se shodně překládají „accession“ s odlišujícím přívlastkem „to immovables“, resp. „to movables“. Hovoří-li se explicitně o „plodech“, např. v § 1066: „Plody, které pozemek vydává sám od sebe, aniž je obděláván (…)“, je anglickým ekvivalentem „fruits“, příp. explicitnější „natural fruits“. Je-li důvodem přírůstku „naplavenina“ nebo „strž“ (§ 1068), jsou odpovídající anglické ekvivalenty pro první termín „alluvion“ (příp. „alluvion ­deposit“), pro český termín „strž“ pak „ravine“.159 Vznikne-li přírůstek formou „smísení“ (§ 1078), má toto slovesné substantivum ekvivalent „intermingling“; v  některých anglických kontextech může mít termín „amalgamation“ také význam „smísení (věcí)“. § 1087 Přestavek (1) Zasahuje-li trvalá stavba zřízená na vlastním pozemku jen malou částí na malou část cizího pozemku, stane se část pozemku zastavěného přestavkem vlastnictvím zřizovatele stavby; to neplatí, nestavěl-li zřizovatel stavby v dobré víře.

158 S konjugací slovesa „dosáhnout“, viz SSJČ 1/1960, s. 375. 159 Velmi podobnou úpravu, jaká je v § 1068 NOZ, má LCC v čl. 499: „Accretion formed successively and imperceptibly on the bank of a river or stream, whether navigable or not, is called alluvion. The alluvion belongs to the owner of the bank, who is bound to leave public that portion of the bank which is required for the public use.“

III. občanský zákoník

157

Komentář: Na rozdíl od německého termínu „Überbau“, z něhož byl nejspíše český termín kalkováním vytvořen, nemá angličtina common law, ani angličtina kontinentálního práva odpovídající sémantický ekvivalent. Nicméně jak občanský zákoník ­Louisiany, tak Québecu, popisují stejnou situaci, ale z jiného úhlu – nikoliv jako výsledek činnosti (což je německý a český termín), ale jako postup, který k přestavku vedl. LCC v čl. 670 uvádí: „Art. 670. When a landowner constructs in good faith a building that encroaches on an adjacent estate and the owner of that estate does not complain within a reasonable time after he knew or should have known of the encroachment, or in any event complains only after the construction is substantially completed the court may allow the building to remain.“ Ustanovení QCC (§ 992) zní: „Where an owner has, in good faith, built beyond the limits of his land on a parcel of land belonging to another, he shall, as the owner of the land he has encroached upon elects, acquire the parcel by paying him its value, or pay him compensation for the temporary loss of use of the parcel.“ Stejný pojmový znak – „encroachment“, tj. porušení (práva jiného), byť v dobré víře – použil překladatel BGB, kde se v § 912 odst. (1) stanoví: „If the owner of a plot of land, when erecting a building, built over the boundary, but this was neither intentional nor the result of gross negligence, the neighbour must tolerate the encroachment, unless the neighbour filed an objection before or immediately after the encroachment across the boundary.“ Při překladu § 1087 odst. (1) je tedy vhodné pro následnou interpretační jednoznačnost soustředit se nikoliv na technologický výsledek, ale na právní aspekty, které k němu vedly (tj. porušení práva jiného) a ustanovení může znít: „Where an owner builds a permanent structure on his or her own land and only a small part of such structure encroaches upon a small part of a neighbouring plot, the encroached upon part of the neighbouring plot becomes the property of the owner of the permanent structure; this does not apply to an owner who has not erected the structure in good faith.“ Bude-li zapotřebí použít samotného termínu „přestavek“ bez doprovodné definice, lze použít „tolerable encroachment upon a neighbouring land“160. § 1088 Smíšený přírůstek (1) Při osetí pozemku cizím semenem nebo osázení cizími rostlinami náleží vlastníku pozemku, co takto přibude; rostliny mu však náleží až poté, co zapustí kořeny. (1) The owner of land acquires the ownership of what has accrued to the land as a result of sowing the seeds of another or planting the plants of another; however the plants become property of the owner of the land only after they grow roots. Komentář: Ekvivalentem pro přívlastek „smíšený“ je participiální adjektivum „combined“ („combined accession“). Překlad ABGB z r. 1866 v § 420 stanoví: „When a field has been sown with the seed of another, or has been planted with the plants of another

160 Srov. nadpis k § 912 BGB „Encroachment; duty to tolerate“.

158

such an accession belongs to the owner of the ground, provided the plants have already taken root.“ § 1089 Řádné vydržení (1) Drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. (1) Where a possessor in good faith holds the right of ownerhip for the specified period he acquires the right by acquisitive prescription and the thing becomes his property. Komentář: Termín „vydržení“ a jeho možné anglické ekvivalenty jsme posuzovali již v komentáři k §§ 609–654 výše. Sloveso „vydržet“ je zapotřebí do angličtiny přeložit opisem „acquire by (acquisitive) prescription“; pokud je kontext dostatečný k tomu, aby bylo jasné, o jaký typ „prescription“ se jedná, může se přívlastek „acquisitive“ vynechat. Při překladu distinktivních přívlastků „řádný“ vs. „mimořádný“ ve spojení s vydržením lze použít anglické ekvivalenty „regular“, resp. „extraordinary“, tj. „regular (acquisitive) prescription“ a „extraordinary (acquisitive) prescription“. § 1096 Započtení vydržecí doby Komentář: Pokud se v právu common law započítává doba, používá se anglické sloveso „credit (against something)“; nadpis je možno přeložit jako „crediting prescriptive period“. § 1098 Zastavení vydržecí doby Mezi manžely nepočne vydržecí doba běžet ani neběží, dokud manželství trvá (…). The prescriptive period between spouses may not start running nor run as long as their marriage continues (…). Komentář: České substantivum „zastavení“ jako právní termín má ve většině kontextů anglický ekvivalent „discontinuance“; nicméně v tomto kontextu, kdy automaticky začně doba běžet, jakmile manželství skončí, je vhodnější ekvivalent „suspension“. § 1109 Nabytí vlastnického práva od neoprávněného Komentář: České dokonavé sloveso „nabýt“ a odvozené substantivum „nabytí“ mají přesný anglický ekvivalent v oblasti věcných práv „acquire“, resp. „acquisition“. České substantivizované deverbální adjektivum „neoprávněný“ je nutné přeložit nominální vazbou „unlawful holder“; celou českou terminologickou vazbu označující jeden český právní institut je možné přeložit jako „acquisition of the right of ownership from an unawful holder“. Alternativou může být konstrukce „acquisition of the right of ownership from a person other than the rightful holder“, čímž pomineme možné protiprávní jednání na straně neoprávněného. §§ 1115 a 1116 Spoluvlastnictví (1) Osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky. (1) Two or more persons sharing the right of ownership of one thing are co-owners.

III. občanský zákoník

159

Komentář: Při překládání českého termínu „spoluvlastnictví“ se objevují různá anglická slovní spojení, která sice jsou termíny common law a z čistě sémantického pohledu by mohla být za ekvivalenty českého termínu považována, ale jejich pojmové znaky nejsou totožné s pojmovými znaky českého termínu, tudíž ekvivalenty nejsou. Jedná se zejména o anglické termíny „ownership in common“ nebo „common ownership“161 na jedné straně a „joint ownership“162 na straně druhé. V českém právu neexistuje institut podobný „joint ownership“ v common law, žádný český termín by se neměl tímto anglickým termínem překládat, aby při jeho následné interpretaci nedošlo k posunutí nebo ke změně smyslu vlastnických vztahů. Do jisté míry může být zavádějící také použití prvního termínu jako ekvivalentu pro české „spoluvlastnictví“, protože vedle toho, že „ownership in common“ je institut common law s vlastním pojmovým vývojem a použitím, může se jeho varianta „common ownership“ v anglicky mluvících zemích v kontextu vlastnictví jednotek vztahovat pouze na vlastnictví společných částí, případně označovat formu spoluvlastnictví v případech, kdy podnik vlastní jeho zaměstnanci. Pro překlad českého institutu „spoluvlastnictví“ je proto vhodnější volit obecnější ekvivalenty, které nejsou termíny common law, tj. „co-ownership“, a pro osobu „co-owner“. Ustanovení § 1116: „Vzhledem k věci jako celku, se spoluvlastníci považují za jedinou osobu a nakládají s věcí jako jediná osoba“ lze přeložit jako: „Regarding the thing as one whole, its co-owners are considered to be one person and to dispose of the thing as one person“. § 1120 (1) Plody a užitky ze společné věci se dělí podle poměru podílů. (1) Natural and civil fruits accrued to a co-owned thing are apportioned according to the shares of its co-owners. Komentář: Česká vazba „dělit podle podílů“ je implikována v jednom anglickém slovese „apportion“ ve významu „divide into proportionate shares“. § 1122 Spoluvlastnický podíl (1) Podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci. Co-ownerʼs share (1) The share expresses the extent of participation of each co-owner in the creation of their common will and in the rights and duties resulting from their co-ownership. Komentář: Český termín „spoluvlastnický podíl“ je vlastně „a share of the right of ownership“ a „co-ownerʼs share“ je pojmenování interpretačně přímější.

161

„Ownership shared by two or more persons whose interests are divisible. Typically their interests, at death, pass to the dead ownerʼs heirs or successors“ (BLD 2009, s. 1215). 162 „Undivided ownership shared by two or more persons. Typically, an ownerʼs interest, at death, passes to the surviving owner or owners by virtue of the right of survivorship“ (BLD 2009, s. 2115).

160

§ 1133 Ke zřízení zástavního práva nebo jiné obdobné jistoty sloužící k zajištění peněžité pohledávky vzniklé při zlepšení společné věci nebo při její obnově postačí rozhodnutí alespoň dvoutřetinové většiny spoluvlastníků. The creation of a security interest or any other security serving to secure a money claim arisen due to an improvement or restoration of the co-owned thing requires the affirmative decision of at least a two-thirds majority of the co-owners. Komentář: O zástavním právu bude pojednáno dále, ale nejobecnější (generický) anglický ekvivalent je „security interest“, přičemž v tomto významu je substantivum „inter­est“ počitatelné a pojí se s předložkou „in“. § 1158 Bytové spoluvlastnictví Komentář: Český přívlastek „bytový“ by se měl překládat do angličtiny adjektivem, které implikuje různé formy bydlení; takový význam má adjektivum „residential“ a celý termín bude „residential co-ownership“. Termín „jednotka“ v kontextu bytového spoluvlastnictví je anglicky „unit“. Je-li nutné přeložit české slovo „byt“ a nelze použít „residential unit“, pak nezbývá než volit mezi americkým termínem „apartment“ a britským termínem „flat“ podle toho, komu je překlad určen, přičemž americký termín je častěji používán v překladech, kdy není zřejmý původ příjemce překladu. § 1160 Společné části Komentář: Slovní spojení „společná část“, ať v jednotném nebo množném čísle, tím, že je definováno zákonem („Společné jsou alespoň ty části nemovité věci, které podle své povahy mají sloužit vlastníkům jednotek společně.“) se stává termínem a je zapotřebí najít odpovídající ekvivalent v právnické angličtině (common law nebo kontinentálního práva). QCC (§ 1043) používají termín „common portions“; v common law lze najít „common areas“, případně „common elements“. § 1164 (1) Zápisem do veřejného seznamu jednotka vznikne, pokud vlastník nebo osoba k tomu oprávněná z jiného věcného práva prohlášením rozdělí své právo k domu a pozemku na vlastnické právo k jednotkám (1) A unit begins its legal existence upon being recorded in a public register if the owner, or a person entitled by another right in a thing, by declaration executes the partition of his right to the building and land thus creating respective rights of ownership of units. Komentář: České sloveso „rozdělit“ v souvislosti s věcnými právy má základní ekvivalent „partition“ (v gramatickém významu slovesa i substantiva) vedle běžného anglického ekvivalentu „divide“. § 1181 (1) Vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vy­ účtovala (…).

III. občanský zákoník

161

(1) The owner of a unit provides advance payments for services relating to the occupation of a unit (utilities) and has a right to have his advances accounted for in due time by the person in charge of the management of the building (…). Komentář: Vazba „plnění spojená nebo související s užíváním bytu“ je terminologické slovní spojení, které má odpovídající ekvivalent v právnické angličtině, a sice jednoslovný termín „utilities“. Český termín „záloha“ (na plnění) je v nejobecnějším významu „advance payment“; „užívání“ bytu nebo jiného residenčního prostoru je obvykle „occupation“ (of residential premises). § 1194 Společenství vlastníků Komentář: Překladatel by si měl uvědomit, že v anglicky mluvících zemích existuje několik typů společného vlastnictví bytových prostor, z nichž nejznámější je „condominium“, ale není to typ společenství používaný ve všech anglicky mluvících zemích – je běžný v USA a Kanadě, nikoliv ve Velké Británii, kde je věcným ekvivalentem „a flat with a share of freehold“, a nikoliv v Austrálii, kde je věcným ekvivalentem „strata title“163. Navíc v některých jurisdikcích je termín „condominium“ vyčleněn pro označení typu spoluvlastnictví objektu s jednotkami a termín „unit owners association“ jako označení entity podobné společenství vlastníků. Český termín „společenství vlastníků“ lze přeložit jako „(residential) unit owners association“ nebo „apartment owners association“, případně postmodifikací „association of owners of apartments“ nebo „association of unit owners“ apod. § 1205 (1) Nejvyšší orgán společenství vlastníků je shromáždění. Statutární orgán je výbor, ledaže stanovy určí, že je statutárním orgánem předseda společenství vlastníků. Zřídí-li stanovy další orgány, nelze jim založit působnost vyhrazenou shromáždění nebo statutárnímu orgánu. (1) An assembly is the supreme body of the unit owners association. The committee is the governing body unless the by-laws determine the chair of the unit owners association to assume the capacity of the governing body. Where the bylaws establish other bodies they may not be assigned competences reserved for the assembly or the governing body. Komentář: Termín „statutární orgán“ je vhodné překládat jako „governing body“ i v případě společenství vlastníků. „Shromáždění“ lze přeložit jako „assembly“, nicméně stejný význam má i méně okázalý ekvivalent „meeting“. Univerzálním ekvivalentem pro český termín „stanovy“ je „by(-)laws“, i když tento dokument může být v konkrétním kontextu označen jiným anglickým termínem. § 1223 Přídatné spoluvlastnictví Komentář: Důvodová zpráva k  NOZ použila synonymické označení „akcesorické spoluvlastnictví“, což umožní vytvořit anglický ekvivalent „accessory co-ownership“, 163 Viz Strata Titles Act 1985.

162

i když takový institut v common law neexistuje, nicméně význam adjektiva „accessory“ je interpretačně jasný i ve spojení s „co-ownership“. Věcná práva k cizím věcem Komentář: Tento termín lze přeložit doslova jako „rights in rem regarding property of another“ nebo si uvědomit, že se jedná o římskoprávní institut „superficies“ a použít buď přímo tento latinský termín, nebo jeho poangličtělou podobu „superficiary“, tj. „superficiary rights“ s gramatickým významem adjektiva, nebo jako označení držitele práva, tj. „a superficiary“. § 1240 Právo stavby (1) Pozemek může být zatížen věcným právem jiné osoby (stavebníka) mít na povrchu nebo pod povrchem pozemku stavbu. Nezáleží na tom, zda se jedná o stavbu již zřízenou či dosud nezřízenou. Komentář: Jedná se o nový právní institut mající základ v superficies v římském právu, ale některé pojmové znaky jsou jiné. Pro srovnání lze uvést ustanovení QCC § 1011: „Superficies is ownership of the constructions, works or plantations situated on an immovable belonging to another person, the owner of the subsoil.“ Podobné vymezení je v DCC Art. 101: „The right of superficies is a right in rem to own or to acquire buildings, works or vegetation, in on or above an immovable thing owned by another.“ Obě definice jsou blízké vymezení českého termínu v tom, že se jedná o věcná práva k věcem na cizím pozemku, ale český občanský zákoník explicitně zužuje předmět práv, a sice na právo stavět na cizím pozemku (bez ohledu na to, jestli toto právo bylo, je nebo bude realizováno). Pro převod do angličtiny je vhodné pro následnou interpretaci v anglickém ekvivalentu vyjádřit dva základní pojmové znaky (věcné právo k cizí věci zúžené na právo stavět a vlastnit takto zřízenou stavbu na cizím pozemku), tj. „superficiary right of building“. Odst. (1) je možné přeložit jako „The land may be encumbered with the right of a superficiary (builder) to have a structure on or below the surface. It is irrelevant whether the structure has been erected or not.“ Za pozornost stojí sloveso „zřídit“ ve spojení se stavbou, které autoři NOZ používají tam, kde se stavba provádí na cizím pozemku. Tento rozdíl je těžko v angličtině vyjádřitelný dvěma odlišnými slovesy, protože žádný anglický slovesný ekvivalent nebude implikovat postavení budovy na cizím pozemku; proto je podstatné, aby zvolené sloveso ve významu „postavit“ bylo spojovatelné se substantivem „building“ a je-li nutné, doplní se pojmový znak „on the land of another“, např. sloveso „erect“. Věcná břemena Komentář: Autoři NOZ použili termín „věcné břemeno“ jako generické označení celé kategorie věcných práv k cizí věci, kterou dělí na služebnosti a reálná břemena. V com­mon law ani v angličtině kontinentálního práva není podobné členění, i když samozřejmě existují dva termíny – „easement“ a „servitude“, ale jsou vnímány z jiného pohledu: „Although the terms servitude and easement are sometimes used as synonyms,

III. občanský zákoník

163

the two concepts differ. A servitude relates to the servient estate or the burdened land, whereas an easement refers to the dominant estate, which is the land benefited by the right. Not all servitudes are easements because they are not all attached to other land as appurtenances (an appurtenance is an appendage or that which belongs to something else).“164 V zemích common law se pro označení většiny pojmů, které NOZ nazývá „služebnost“, používá termín „easement“, tj. „věcné břemeno“. BLD (2009, s. 585) definuje „easement“ jako „an interest in land owned by another person, consisting in the right to use or control the land, or an area above or below it, for a specific limited purpose (such as to cross it for access to a public road). The land benefiting from an easement is called the dominant estate; the land burdened by an easement is called the servient estate. Unlike a lease or license, an easement may last forever, but it does not give the holder the right to possess, take from, improve, or sell the land. The primary recognized easements are (1) a right-of-way, (2) a right of entry for any purpose relating to the dominant estate, (3) a right to the support of land and buildings, (4) a right of light and air, (5) a right to water, (6) a right to do some act that would otherwise amount to nuisance, (7) a right to place or keep something on the servient estate.“ Termíny „dominant estate“ a „servient estate“ mají přesné české ekvivalenty „panující pozemek“, resp. „služebný pozemek“. Na druhé straně BLD definuje „servitude“ jako „an encumbrance consisting in a right to the limited use of a piece of land or other immovable property without the possession of it; a charge or burden on an estate for anotherʼs benefit. Servitudes include easement, irrevocable licenses, profits and real covenants.“ Z  této definice vyplývá, že generickým pojmenováním je v  common law spíše „servitude“, jehož jednou kategorií jsou „easements“. § 1257 (1) Věc může být zatížena služebností, která postihuje vlastníka věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco trpět nebo něčeho se zdržet. (1) A thing may be encumbered with a servitude affecting the owner as a right in rem so that the owner must suffer, or refrain from, something for the benefit of ­another. Komentář: Sloveso „zatížit“ má v angličtině dva ekvivalenty „encumber“ a „charge“ se stejným významem v oblasti věcných práv, stejně jako substantiva „encumbrance“ a „charge“. Z překladatelského pohledu je dobré si uvědomit, že slovo „charge“ (ať už jako podstatné jméno nebo sloveso) je polysémantické a jeho konkrétní význam se ­určuje až kontextem, v němž je užito. § 1258 Služebnost zahrnuje vše, co je nutné k jejímu výkonu. Není-li obsah nebo rozsah služebnosti určen, posoudí se podle místní zvyklosti; není-li ani ta, má se za to, že je rozsah nebo obsah spíše menší než větší. 164 Viz heslo „servitude“ ve slovníku: www.legal-dictionary.thefreedictionary.com.

164



The right of servitude includes everything that is necesary for its exercise. Where the content or scope of servitude is not expressly determined, the content or scope is determined in compliance with local custom; should there be no local custom the scope and content are presumed to be less rather than more. Komentář: Pro zachování smyslu tohoto ustanovení je zapotřebí přeložit termín „služebnost“ do angličtiny jako „right of servitude“; „výkon služebnosti“ je pak „exercising the right of servitude“ nebo jiné kontextově relevantní gramatické využití slova „exercise“ ve spojení s „right“. § 1260 (1) Služebnost se nabývá smlouvou, pořízením pro případ smrti nebo vydržením po dobu potřebnou k vydržení vlastnického práva k věci, která má být služebností zatížena. (1) Servitude is established by contract, by disposition mortis causa or by acquisitive prescription for the period required for the prescription of the right to a thing which is to be charged with the servitude. Komentář: I když je v češtině použito sloveso „nabýt“ (služebnost), je vhodnější jej přeložit obecným „establish“ a nikoliv standardním „acquire“, protože se jedná o břemeno, nikoliv věc. Následující výčet některých služebností a jejich překlad inspirovaný nejen podobnými břemeny v common law, ale také terminologií LCC a QCC ukazuje, že tam, kde čeština v označení typu používá slovo „služebnost“, angličtina má slovo „right“; termín „servitude“ se jako součást termínu téměř nevyskytuje ani v common law, ani v angličtině kontinentálního práva, ledaže se jedná o kombinaci obou slov např. „a servitude of (the) right of watershoot“. Za pozornost stojí take předložková kolokace se substantivem „right“: pokud následuje krátký jmenný postmodifikační přívlastek složený z několika málo slov, převažuje předložka „of “; je-li součástí termínu složitější kontrukce, v níž se vyskytuje sloveso, pak převažuje infinitivní vazba „right to (do)“, např. „right to shore up a construction of another“ pro služebnost opory cizí stavby: § 1267 Služebnost inženýrské sítě § 1269 Opora cizí stavby § 1270 Služebnost okapu § 1273 Služebnost rozlivu § 1274 Služebnost stezky § 1275 Služebnost průhonu § 1276 Služebnost cesty § 1278 Právo pastvy § 1282 Právo spolupastvy

Right of public utility network Shoring up a construction of another Right of watershoot Right of spilling water; right of water overflow Right of (foot)path Right of moving/driving livestock Right of way Right of pasture/grazing Right of common grazing

III. občanský zákoník

165

§ 1283 Služebností užívacího práva se uživateli poskytuje právo užívat cizí věc pro jeho vlastní potřebu a potřebu jeho domácnosti. The right of use confers on the holder the right to use a thing of another for the holderʼs own needs and the need of his own household. Komentář: LCC (Art. 639) má podobné ustanovení – „The personal servitude of right of use confers in favor of a person a specified use of an estate less than full enjoyment.“ V něm je upřesněn druh služebnosti, a sice „personal servitude“. Znamená to, že služebnost se jako právo váže na osobu, nikoliv věc. § 1285 Služebností požívacího práva se poživateli poskytuje právo užívat cizí věc a brát z ní plody a užitky; poživatel má právo i na mimořádný výnos z věci. Při výkonu těchto práv je poživatel povinen šetřit podstatu věci. The servitude of the right of usufruct confers on the usufructuary a right to use a thing of another and to enjoy its fruits; the usufructuary has also the right to enjoy an extraordinary accession to the thing. In exercising these rights the usufructuary has a duty to protect the integrity of the thing. Komentář: Způsoby překládání českého termínu „požívat“ jsme ukázali v komentáři k § 980 výše. V případě služebnosti požívacího práva lze v angličtině využít termín latinského původu „usufruct“ a jeho derivaci „usufructuary“ ve významu adjektiva i substantiva.165 § 1299 (1) Služebnost zaniká trvalou změnou, pro kterou služebná věc již nemůže sloužit panujícímu pozemku nebo oprávněné osobě. (1) A  servitude terminates as a  result of permanent alteration which causes the servient land to be unfit to serve the dominant land or beneficiary. Komentář: Termín „služebná věc“ může být přeložen významově úžeji jako „servient land“ ve smyslu služebného pozemku, nebo obecněji jako „servient property“, kde „property“ může označovat i věc jinou, je významově širší. Osoba oprávněná ze služebnosti je anglicky „beneficiary“. § 1300 (1) Dohodnou-li se strany o zrušení služebnosti zapsané ve veřejném seznamu, zanikne služebnost výmazem z veřejného seznamu. (1) Where parties agree on the cancellation of a servitude recorded in a public register the servitude extinguishes by its deletion from the public register. 165 Pro srovnání uvádíme příslušná ustanovení QCC (1120): Usufruct is the right of use and enjoyment, for a certain time, of property owned by another as one‘s own, subject to the obligation of preserving its substance. QCC (1124): The usufructuary has the use and enjoyment of the property subject to usufruct; he takes the property in the condition in which he finds it. Usufruct also bears on all accessories and on everything that is naturally united to or incorporated with the immovable by accession.

166

Komentář: Pro český termín „zrušení“ je zde interpretačně jednoznačným ekvivalentem „cancellation“. Termín „zánik“ ve spojení se služebností by měl být přeložen podstatným jménem nebo slovesným tvarem, které je spojovatelné se slovem „right“ ve smyslu zániku, protože služebnost zakládá jedné straně právo, druhé povinnost; tj. extinguishment/extinction of a servitude“ a sloveso „extinguish“, případně „become extinct“. Pro český termín „výmaz“ existuje více ekvivalentů – vedle „deletion“ také „expungement“, „erasure“, případně „striking-off “. § 1303 (1) Je-li věc zapsána do veřejného seznamu, může být zatížena reálným břemenem tak, že dočasný vlastník věci je jako dlužník zavázán vůči oprávněné osobě něco jí dávat nebo něco konat. (2) Pro totéž reálné břemeno lze zatížit i několik věcí. Komentář: Jak jsme již zmínili výše, věcná břemena se v pojetí autorů NOZ dělí na služebnosti a reálná břemena. Na rozdíl od služebností, které určitou pojmovou paralelu mají také v common law, reálná břemena jsou institut kontinentálního (středoevropského) práva a při překladu tohoto termínu do angličtiny je nutná vyšší míra překladatelské obezřetnosti. Podstatou reálného břemene je, že vlastník služebného pozemku něco vykonává nebo poskytuje ve prospěch vlastníka věci, která je zatížena realným břemenem. V tomto smyslu je to právo vázané k osobě, tj. „personal right“, nikoliv k věci, tj. „not a real right“. Anglický termín „real right“ v kontextu věcných práv v angličtině v naprosté většině případů označuje nějaké právo k  nemovité věci. Osoba oprávněná z ­reálného břemene má právo na nějaké konkrétní plnění, a pokud k němu nedojde, může uplatnit u vlastníka služebného pozemku nárok na náhradu škody se všemi právními důsledky pro vlastníka věci zatížené reálným břemenem. Právní kvalifikace reálných břemen obsažená v NOZ nemá obdobu ani v občanském zákoníku Louisiany ani Québecu. Oba zákoníky upravují pouze institut „servitude“ ve smyslu českého termínu „služebnost“; LCC (Art. 651) stanoví, že „the owner of the servient estate is not required to do anything. His obligation is to abstain from doing something on his estate or to permit something to be done on it.“ Anglický překlad ABGB z r. 1866 (§ 482) používá ekvivalent „easement“ pro německý „Dienstbarkeit“ (synonymně „Servitut“), tj. „služebnost“. Stejný ekvivalent – „easement“ – zvolili překladatelé nizozemského občanského zákoníku DCC,166 přičemž základním pojmovým znakem je něco strpět nebo něčeho se zdržet, což je pojmový znak českého institutu služebnosti. Německý termín „Reallast“ v  BGB (§§ 1105–111) je přeložen do angličtiny jako „charge on land“ a odpovídá pojmovým znakům českého reálného břemene v tom, že „recurring acts of performance are to be made from the plot of land to the person in whose favour the encumbrance is created“ (BGB, § 1105). Německý termín „Subjektiv-

166 DCC, Book 5, Articles 70–84.

III. občanský zákoník

167

-persönliche Reallast“ (§ 1111) jako břemeno na pozemku zřízené ve prospěch určité osoby je přeloženo jako „personal charge on land“. Termín „charge on land“, pokud je použit bez vysvětlující definice, však nemusí být v různých anglicky mluvících zemích stejně interpretován. Bouvier Law Dictionary (2011, s. 614) tento termín vysvětluje jako „an obligation by the landowner that effectively creates a lien on a designated parcel as security for obligation“. BLD (2009, s. 265) má sedm definic termínu „charge“, ale jen jedna se týká věcných práv ve smyslu „an encumbrance, lien or claim (a charge on property)“. Britský zákon Land Charges Act 1972 uvádí šest kategorií víceméně historicky vymezených „land charges“ (např. ­„anuity“, „rent“, „puisne mortgage“, „ownerʼs charge“, „equitable charge“, „restrictive covenant“, „equitable easement“), ale žádný konkrétní typ nemá pojmové znaky českého „reálného břemene“, případně německého „Reallast“, i když všechny označují nějaký druh zatížení nemovité věci. Navíc termín „charge“ v common law v oblasti věcných práv slouží vlastně jako generické pojmenování pro všechna břemena, která mohou váznout na věci. Shrneme-li předchozí analýzu z pohledu interpretace anglického ekvivalentu českého termínu „reálné břemeno“, dojdeme k závěru, že (a) pojmově se český termín blíží německému termínu „Subjektiv-persönliche Reallast“; (b) tento německý termín je do angličtiny přeložen jako „personal charge on land“, jenž je použitelný i pro překlad českého termínu, ale (c) pro umožnění pokud možno nezavádějící interpretace tohoto anglického termínu označujícího český institut je vhodné „personal charge on land“ doplnit kontextualizujícím vysvětlením např. „as a special type of easement under Czech law“. Překlad ustanovení § 1303 může být: (1) Where a thing has been recorded in a public register it may be encumbered with a personal charge on land in such a way that the owner of the thing as a debtor is temporarily obliged to give something to the beneficiary or to act in his favour. (2) Several things may be encumbered with one personal charge on land. Je dobré si uvědomit, že spojení „dočasný vlastník“167 neznamená, že je osoba vlastníkem jen na určitou dobu, ale že „reálné břemeno zakládá vlastníku věci dočasnou povinnost k plnění“, jak se uvádí v důvodové zprávě k návrhu NOZ (s. 885). Nelze tedy přívlastek „dočasný“ přeložit doslova; pro následnou interpretaci je vhodnější jej nepřekládat vůbec, nebo „dočasnost“ převést k závazku, kde je její pravé místo, a říci „temporarily obliged to give…“. Zástavní právo Komentář: Základním a nejobecnějším anglickým ekvivalentem pro termín „zástavní právo“ je „security interest“ ve významu „a property interest created by agreement or by operation of law to secure performance of an obligation“168 nebo „generic term for the property rights of a lender or creditor whose right to collect a debt is secured by 167 Je to slovní spojení doslova převzaté z návrhu občanského zákoníku z roku 1937 § 372. 168 BLD 2009, s. 1478.

168

property“169. Je součástí širší oblasti „zajištění závazků“, čemuž v angličtině odpovídá „securing obligations“, případně „security for obligations“. Termín „zástava“ má několik anglických ekvivalentů podle toho, o jaký druh zástavy se jedná, a sice „pledge“, „mortgage“, „collateral“, případně „pawn“ nebo „lien“. Všechny se vyskytují v anglicky psaných právnických textech, i když s různou frekvencí, všechny lze do čestiny přeložit jako „zástava“ nebo „zajištění“. Problém ovšem nastává při překladu do angličtiny, kdy si překladatel musí zvolit jeden z nich. BLD definuje „pledge“ jako „the act of providing something as security for a debt or obligation; deposit of personal property as security for a debt or obligation (pawn)“.170 Termín „mortgage“ je „a conveyance of title to property that is given as security for the payment of a debt or the performance of a duty“. Termín „collateral“ je „property that is pledged as security against a  debt; the ­property subject to a security interest or agricultural lien“. Termín „lien“ je „a legal right or interest that a creditor has in anotherʼs property, lasting usually until a debt or duty that it secures is satisfied; typically the creditor does not take possession of the property on which the lien has been obtained“. BLD uvádí 69 různých druhů „lien“ terminologicky odlišených různými přívlastky (např. „bankerʼs lien“, „judicial lien“, „mechanicʼs lien“ atd.) Termín „pawn“ je definován jako „an item of personal property deposited as security for a debt; a pledge or guarantee“. V obecném povědomí (zejména u nerodilých mluvčích a osob bez právnického vzdělání) se však slovo „pawn“ spojuje se zastavárnami, je tedy pro následnou interpretaci českého textu přeloženého do angličtiny vhodnější se tomuto slovu vyhnout, ledaže se jedná explicitně o zastavárenský závod, jak jsme uvedli dříve. Z definic vyplývá, že termíny „collateral“ a „pawn“ jsou věci, kterými se závazky zajišťují, tj. věci, jež slouží jako zástava, přičemž „collateral“ mohou být věci movité i nemovité, „pawn“ pouze věci movité. „Mortgage“ je v zásadě zajištění závazku ne­ movitou věcí. „Pledge“ je jednak zajištění závazku jakoukoliv věcí (movitou nebo ­nemovitou), jednak složená zástava. Je to navíc slovo, které je gramaticky flexibilní, neboť funguje jako podstatné jméno, sloveso a jako součást slovesných vazeb (např. „be given in pledge“). Přestože se definičně termín „lien“ zdá být vhodným ekvivalentem pro český termín „zástavní právo“, je dobré mít na paměti, že je to typický institut common law, který má 69 specifických podtypů, čili při interpretaci tohoto termínu v překladu může dojít k výrazným posunům v porovnání s výchozím textem. Překlad termínu „zástavní právo“ jako nadpisu jednoho oddílu NOZ zahrnujícího všechny druhy zajištění může být obecnějším „securing obligations“ nebo „security“, případně 169 Viz heslo „security interest“ ve slovníku: www.legal-dictionary.thefreedictionary.com. 170 V tomto kontextu stojí za zmínku institut common law, totiž „negative pledge“, s nímž se překladatelé setkávají zejména v bankovních transakcích. Jedná se o zákaz zřízení zástavního práva a do češtiny se obvykle překládá jako „závazek zdržet se zřízení zajištění“, případně „negativní závazek“. Lexikálně je v termínu „negative pledge“ zajímavé, že došlo ke smísení dvou významů substantiva „pledge“; v právním smyslu je to zástava, v obecném úzu „a solemn engagement to do or refrain from doing something; a promise“ (OED CD 2009), čili závazek nebo příslib.

III. občanský zákoník

169

„pledge“. Pokud se bude jednat o zástavní právo ke konkrétní věci, je vhodnější použít „security interest“, případně opět „pledge“. V této souvislosti je třeba uvést české termíny pro označení stran vztahu založeného zřízením zástavního práva, a sice „zástavní věřitel“, „zástavní dlužník“ a „zástavce“. Zatímco „zástavní věřitel“ je významově jednoznačný a je možné při překladu do angličtiny použít termín „creditor“ (přívlastek „zástavní“ je implikován kontextem) nebo „pledgee“ ve významu „one with whom a pledge is deposited“171, při volbě ekvivalentu pro další dva termíny je nutné být obezřetný. Na rozdíl od common law, kdy „pledge“ má dvě strany – „pledgee“ a „pledgor“ („one who gives a pledge to another; a person who deposits property as a pledge“)172, NOZ vytváří potenciálně trojstranný vztah, protože rozlišuje mezi zástavcem jako osobou, která uzavírá zástavní smlouvu, osobou, která dává věc do zástavy (a může být odlišná od osoby, která smlouvu uzavírá), a zástavním dlužníkem jako osobou, která je vlastníkem zástavy. I když v praxi se často jedná o tutéž osobu, pro překladatele z toho plyne, že by měl používat odlišné ekvivalenty, a sice „debtor“ pro termín „zástavní dlužník“ a „pledgor“ pro termín „zástavce“; protože v angličtině nebude rozdíl mezi těmito dvěma termíny pojmově vnímán stejně jako v češtině, je vhodné pro následnou interpetační jednoznačnost při jejich prvním použití v překládaném textu formou poznámky rozdíl vysvětlit, např. „debtor in the meaning of the owner of a pledge“ a „pledgor in the meaning of person giving a pledge“. § 1309 (1) Při zajištění dluhu zástavním právem vznikne věřiteli oprávnění, nesplní-li dlužník dluh řádně a včas, uspokojit se z výtěžku zpeněžení zástavy do ujednané výše, a není-li tato ujednána, do výše pohledávky s příslušenstvím ke dni zpeněžení zástavy. (1) When securing a debt with a security interest, the creditor is entitled, if the debtor fails to discharge his debt in due time and manner, to get his claim satisfied from the proceeds of the pledge liquidation up to the amount agreed; should such amount not be agreed, the creditor is entitled to receive up to the amount of the debt and its accessories as applicable on the day of liquidation of the pledge. Komentář: Jak jsme již uvedli dříve, „příslušenství pohledávky“ lze přeložit jako „debt and accessories“, nicméně pro kontext common law je vhodnější uvést explikativní formu tohoto ekvivalentu, a sice „debt and interest along with late payment interest and costs associated with asserting the debt“. § 1310 (1) Zástavou může být každá věc, s níž lze obchodovat. (1) Every thing which can be alienated or traded may be given in pledge.

171 BLD 2009, s. 1273. 172 BLD 2009, s. 1273.

170

Komentář: Přesný význam slovesa „alienate“ je „zcizit/zcizovat“, který vlastně implikuje různé formy převodu vlastnických práv. Sloveso „obchodovat“ je možné v kontextu tohoto ustanovení přeložit také jako „can be subject to commercial transactions“. § 1312 Zastavení (1) Zástavní právo se zřizuje zástavní smlouvou. V ní strany ujednají, co je zástavou a pro jaký dluh je zástavní právo zřízeno; zajišťuje-li se dluh ještě nedospělý nebo více dluhů, postačí ujednat, do jaké nejvyšší výše jistiny se zajištění poskytuje. Providing security (1) A security interest is created by a pledge agreement, in which the parties specify what is given in pledge and for which debt the security interest is created. If an immature debt is, or more debts are, secured it suffices to agree on the highest amount of the principal for which the security if provided. Komentář: Pro český termín „zástavní smlouva“ je vhodný anglický ekvivalent „pledge agreement“ nebo „pledge contract“. § 1335 (1) Zastavit lze pohledávku, kterou lze postoupit jinému. Je-li zástavou pohledávka zástavního dlužníka za zástavním věřitelem, pohledávka a dluh nezanikají splynutím osoby věřitele a dlužníka. (1) A claim which may be assigned to another person may be given in pledge. If a claim of a debtor against the creditor is given in pledge, the claim and the debt do not extinguish should the debtor and the creditor merge into one person. Komentář: Velmi často se pro české termíny „pohledávka“ a „dluh“ v angličtině po­ užívá jeden termín „debt“, protože „debt against someone“ je „pohledávka za někým“, tj. vůči někomu, a „debt of someone“ je „dluh“. Dalším ekvivalentem je „claim“, ale v překladech lze velmi často nalézt také „receivable“. Rozdíl mezi anglickými termíny „claim“ a „receivable“, které se používají jako ekvivalenty pro český termín „pohledávka“, spočívá v tom, že „claim“ je právní termín (i když se širokou sémantickou škálou, tudíž s různými českými ekvivalenty určenými kontextem),173 kdežto „receivable“ je termín účetní, čili v právním kontextu to nejsou synonyma. Český institut „postoupení“ má v oblasti pohledávek jednoznačný anglický ekvivalent „assignment“, „postoupit“ (pohledávku, závazek) je tedy „assign“ a dvě strany tohoto vztahu jsou „postupitel“ – „assignor“ a „nabyvatel“ – „assignee“.

173 BLD (2009, s. 281–282) uvádí několik významů termínu „claim“, z nichž nejdůležitější z překladatelského hlediska jsou: 1. The aggregate of operative facts giving rise to a right enforceable by a court (také claim for relief, tj. žalobní petit); 2. The assertion of an existing right; any right to payment or to remedy (tj. „nárok“); 3. A demand for money, property or a legal remedy to which one aserts a right (tj. „pohledávka“); 4. In bankruptcy – a right to payment or to an equitable remedy for breach of performance if the breach gives rise to a right to payment (tj. „pohledávka“).

III. občanský zákoník

171

§ 1344 Zastavárenský závod Komentář: Volba anglického ekvivalentu by měla být konzistentní s anglickým označením pro český temín „závod“, jak jsme o  něm pojednali v  komentáři k  § 502 čili „(a) pawnbrokerʼs business“, i když v tomto konkrétním případě mimo překlad zákonného ustanovení bude interpretačně jednoznačnější použít obecně srozumitelný anglický termín „pawn shop“. § 1345 Vespolné zástavní právo Pro týž dluh lze zastavit vespolek i několik věcí. Zajišťuje-li týž dluh několik samostatných zástav, může se zástavní věřitel uspokojit z kterékoli z nich, anebo ze všech zástav. Multiple security interest One debt may be simultaneously secured by several things. Where one debt is secured by several autonomous pledges the creditor may get satisfaction from any or all of them. Komentář: Adjektivum „vespolný“ už v době vydání Slovníku spisovného jazyka českého (SSJČ) v 60. letech minulého století označovali jeho autoři za „poněkud zastaralé“; jeho význam je „vzájemný, společný“; adverbium „vespolek“ (se stejnou poznámkou ohledně úzu) má význam „dohromady“ a jeho užívání v SSJČ je označeno jako „řídké“. I v tomto případě je tedy nutné hledat anglické ekvivalenty podle smyslu ustanovení, nikoliv podle českých slov. § 1385 Záměna zástavního práva Bylo-li zástavní právo zapsáno do veřejného seznamu, může vlastník věci žádat, aby v pořadí zástavního práva váznoucího na věci a k zajištění dluhu, který nepřevyšuje původní dluh, bylo zapsáno zástavní právo pod podmínkou, že do roka po zápisu nového zástavního práva bude staré zástavní právo vymazáno. Substitution of a security interest Where a security interest has been recorded in a public register the owner of a thing may request that, to the order of the security interest attached to the thing and for securing a debt not exceeding the original debt, a new security interest be recorded under the condition that the old security interest would be deleted within one year after the recording of the new one. Komentář: Termín „záměna (zástavního práva)“ může být v češtině bez vysvětlení zavádějící, protože ho lze interpretovat jako náhodné (neúmyslné) zaměnění jednoho zástavního práva jiným. Jeho přesný význam je obtížné vyčíst i z ustanovení §§ 1385–1389, které se tohoto institutu týkají; určitým vodítkem může být § 1388 „(…) nelze staré zástavní právo v nové přeměnit“, čili v zásadě nahradit jedno zapsané zástavní právo jiným, tj. „substitute“ a jako substantivum „substitution“. § 1390 Podzástavní právo vzniká zastavením pohledávky, které svědčí zástavní právo.

172



A sub-security interest is created when a claim subject to a security interest is given in pledge. Komentář: Jedná se o zřízení zástavního práva k zastavené pohledávce a v anglických textech se obvykle tento institut vyjadřuje explikativně, např. jako „creating a security interest in a pledged claim“, aniž by se používal nějaký termín odpovídající českému termínu „podzástavní právo“. Termín „sub-security interest“ je vytvořený překladový ekvivalent. § 1399 Zadržovací právo zaniká (a) zánikem zajištěného dluhu nebo zadržené věci, (b) vzdá-li se věřitel zadržovacího práva jednostranně či ujednáním s vlastníkem zadržené věci, (c) dostane-li se věc trvale z moci věřitele, nebo (d) dá-li se věřiteli dostatečná jistota. The right of retention extinguishes (a) by termination of a secured debt or retained thing; (b) if the creditor waives his right of retention by his unilateral act or by agreement with the owner of the retained thing; (c) if the thing escapes from the domain of the creditor; (d) if the creditor is given sufficient security deposit. Komentář: Český institut „zadržovací právo“ je pro následnou interpretaci vhodnější přeložit anglickým termínem kontinentálního práva „right of retention“174 (tj. „the right to withhold or detain the property of another, in respect of any debt which happens to be due by the proprietor to the person who has the custody“),175 i když v common law můžou mít některé druhy „lien“ stejný smysl. § 1400 (1) Každý, komu je svěřena správa majetku, který mu nepatří, ve prospěch někoho jiného (dále jen „beneficient“), je správcem cizího majetku. (2) Má se za to, že správce právně jedná jako zástupce vlastníka. Administration of the property of others (1) Everyone entrusted with the administration of property not belonging to him for the benefit of another (beneficiary) is an administrator of the property of others. (2) The administrator is presumed to legally act as a representative of the owner. Komentář: V paragrafech NOZ upravujících správu cizího majetku je zřejmá inspirace québeckým občanským zákoníkem. QCC (§ 1299) stanoví, že „Any person who is charged with the administration of property or a patrimony that is not his own assumes the office of administrator of the property of others“. Québecký termín „patrimony“ v QCC se používá ve smyslu „property“. § 1405 Kdo vykonává prostou správu cizího majetku, činí vše, co je nutné k jeho zachování. Komentář: NOZ rozlišuje dva typy správy cizího majetku, a sice prostou a plnou. Pro překlad tohoto ustanovení a termínu „prostá správa“ lze využít QCC (§ 1301): „A person 174 V anglicky mluvících zemích se vyskytuje ve skotském právu, viz např. BLD 2009, s. 1430. 175 Viz např. heslo „retention“ ve slovníku: www.legal-dictionary.thefreedictionary.com.

III. občanský zákoník

173

charged with simple administration performs all the acts necessary for the preservation of the property (…).“ § 1409 Komu je svěřena plná správa cizího majetku, dbá o jeho rozmnožení a uplatnění v zájmu beneficienta. Komentář: Termín „plná správa“ je „full administration“ a opět lze pro překlad českého ustanovení využít příslušný text QCC (§ 1306): „A person charged with full administration preserves the property and makes it productive, increases the patrimony or appropriates it to a purpose, where the interest of the beneficiary or the pursuit of the purpose of the trust requires it.“ § 1423 (1) Správce sestaví inventář, dá jistotu za řádný výkon správy nebo pojistí svěřený majetek, určí-li tak stanovy či jiná smlouva nebo stanoví-li tak zákon. Komentář: Povinnost „sestavit inventář“ znamená pořídit soupis věcí, které budou ve správě. Anglický ekvivalent je „make an inventory“. Podobné ustanovení je v QCC (§ 1324): „An administrator is not bound to make an inventory, to take out insurance or to furnish other security to guarantee the performance of his obligations unless required to do so by law or by the act (…).“ § 1436 (1) Správce předloží beneficientovi vyúčtování správy nejméně jednou za rok. Je-li správců několik, předloží vyúčtování společné, ledaže vzhledem k rozdělení jejich působnosti smlouva určí nebo zákon stanoví něco jiného. Komentář: Toto ustanovení lze najít v QCC ve dvou pagarafech, a sice 1351: „An administrator renders a summary account of his administration to the beneficiary at least once a year“ a 1353: „Where there are several administrators, they render one and the same account unless their duties have been divided by law, the act or the court, and these have been divided accordingly.“ Pokud je třeba samostatně přeložit „společné vyúčtování“, lze použít ekvivalent „joint (summary) account“; pro český termín „působnost“ je možné použít vedle „duties“ také „powers“ nebo „competences“. § 1438 Činnost správce skončí odstoupením, odvoláním, omezením svéprávnosti osoby dosud svéprávné, nebo osvědčením úpadku správce. The termination of activities of an administrator may occur by his resignation, removal from office, restriction of his legal capacity, or judicial declaration of his insolvency. Komentář: Důvod skončení činnosti „omezením svéprávnosti osoby dosud svéprávné“ lze přeložit pouze jako „restriction of his (administratorʼs) legal capacity“, protože z logiky ustanovení (snad) vyplývá, že se jedná o osobu správce a že v době ustanovení do funkce to byla osoba svéprávná.

174

§ 1448 (1) Svěřenský fond se vytváří vyčleněním majetku z vlastnictví zakladatele tak, že ten svěří správci majetek k určitému účelu smlouvou nebo pořízením pro případ smrti a svěřenský správce se zaváže tento majetek držet a spravovat. Komentář: Institut „svěřenského fondu“ byl opět inspirován québeckým občanským zákoníkem. Ekvivalent pro termín „svěřenský fond“ je „trust“, jeho zakladatel je ­„settlor“ a „svěřenský správce“ je „trustee“, ale je třeba mít na paměti, že „trust“ je primárně institutem common law (nikoliv pouze v zúženém pojetí kontinentálního práva) a v rámci common law má nejpropracovanější a nejširší použití. QCC má dva paragrafy obsahující úpravu odpovídající § 1448 odst. (1) NOZ: 1260: „A trust results from an act whereby a person, the settlor, transfers property from his patrimony to another patrimony constituted by him which he appropriates to a particular purpose and which a trustee undertakes, by his acceptance, to hold and administer.“ 1262: „A trust is established by contract, whether by onerous title or gratuitously, by will, or, in certain cases, by operation of law. Where authorized by law, it may also be established by judgment.“ Anglická vazba „by contract, whether by onerous title or gratuitously“ znamená „smlouvou, ať úplatnou či bezúplatnou“. Způsob vytvoření svěřenského fondu „pořízením pro případ smrti“ je sice v QCC vyjádřen jako „by will“, ale obecnější ekvivalent, který plně odpovídá českému termínu, je „by disposition mortis causa“. § 1451 Svěřenský fond vznikne, když svěřenský správce přijme pověření k jeho správě; ­je-li svěřenských správců více, postačí, pokud pověření přijme alespoň jeden z nich. B ­ yl-li však svěřenský fond zřízen pořízením pro případ smrti, vznikne smrtí zůstavitele. Komentář: I v tomto případě lze v QCC najít odpovídající formulace v § 1264: „A trust is constituted upon the acceptance of the trustee or of one of the trustees if there are several. In the case of a testamentary trust, the effects of the trustee’s ­acceptance are retroactive to the day of death.“ Anglický termín „testamentary trust“ označuje standardní institut i v common law a odpovídá českému popisnému termínu „svěřenský fond zřízený pořízením pro případ smrti“. § 1475 (1) Dědické právo je právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní. (2) Pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci. (3) Komu náleží dědické právo, je dědic, a  pozůstalost ve vztahu k  dědici je dědictvím. (1) The right of inheritance is a right to acquire a decedentʼs estate, or a proportionate share in it.

III. občanský zákoník

175

(2) A decedentʼs estate is composed of all assets and liabilities of the deceased person with the exception of rights and duties exclusively tied to the person of the deceased, unless recognized as debts and raised before a public body. (3) A person holding the right of inheritance is an heir and the decedentʼs estate in relation to the heir is inheritance. Komentář: Termín „dědické právo“ má bez dalšího kontextu dva významy, a sice jako objektivní právo upravující dědické vztahy (tj. právní odvětví) s anglickým ekvivalentem „succession law“ nebo „inheritance law“, nebo jako subjektivní právo něco dědit, tj. „right of inheritance“ nebo „right to inherit“. Rozdíl mezi termíny „succession“ a „inheritance“ je v tom, že první z nich je významově širší nástupnictví, kdežto druhý termín pojmově odpovídá českému termínu „dědictví“ jak v abstraktním, tak konkrétním slova smyslu. Standardní anglický termín označující pojem „pozůstalost“ je „decedentʼs estate“. § 1476 Dědí se na základě dědické smlouvy, ze závěti nebo ze zákona. Tyto důvody mohou působit i vedle sebe. Inheritance may be acquired under an inheritance agreement, testament or by operation of law. These grounds may apply simultaneously. Komentář: Institut dědické smlouvy jako institut kontinentálního práva je v českém právu zaveden nově, ale je obsažen v právu EU176, kde je vyjádřen termínem „agreement as to succession“. Pro překlad českého termínu „závěť“ existují v angličtině dva ekvivalenty, a sice „testament“ a „will“ (často spojované do dublety „last will and testament“, kterou je nutno přeložit jako „závěť“). Z pohledu překladu je vhodnější použít ekvivalent „testament“, protože nemá na rozdíl od termínu „will“ další významy. § 1477 (1) Odkazem se odkazovníku zřizuje pohledávka na vydání určité věci, popřípadě jedné či několika věcí určitého druhu, nebo na zřízení určitého práva. (2) Odkazovník není dědicem. (1) A legacy establishes a claim for the legatee to be given a particular thing or to one or more things of a particular kind, or to have a particular right created. (2) A legatee is not considered an heir. Komentář: Český termín „odkaz“ lze do angličtiny přeložit několika způsoby. Pokud se v common law odkazuje movitá věc, označuje se jako „bequest“ a sloveso „odkázat“ je pak „bequeath“. Pokud se odkazuje nemovitost, pak je ekvivalentem „device“ (příp. v pravopise USA „devise“) a sloveso je „devise“. Existuje ještě třetí anglický termín, jenž obvykle zahrnuje oba typy věcí, a sice ­„legacy“, od něhož jsou odvozena označení stran vztahu založeného odkazem, 176 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického ­osvědčení.

176

a sice „legator“ pro český termín „odkazce“ a „legatee“ pro český termín „odkazovník“. Tento anglický termín je optimálním ekvivalentem pro český institut odkazu, ale z pohledu překládání českého práva do angličtiny je podstatné, že definiční obsah anglických termínů „legacy“, „legator“, „legatee“ v angličtině kontinentálního práva je podstatně širší, než je jejich pojmová charakteristika v českém právu. Např. QCC v § 738 stanoví, že „A universal legatee or legatee by general title is the heir upon the opening of the succession, provided he accepts the legacy.“ Podobné ustanovení má LCC Art. 876: „There are two kinds of successors corresponding to the two kinds of succession described in the preceding articles: Testate successors, also called legatees. Intestate successors, also called heirs.“ § 1479 Dědický nápad Komentář: Tento český termín lze přeložit anglickým termínem „descent“ (ve významu „the passing of intestate property to heirs“)177 nebo „devolution of succession“, jak jej používá QCC (§ 653). § 1481 Dědická nezpůsobilost Komentář: Anglickým ekvivalentem pro tento institut kontinentálního práva je „unworthiness to inherit“ (LCC Art. 941178, QCC § 622, BGB § 2339). Adjektivum „unworthy“ je definováno jako „not entitled to inherit from a person because of a failure in a duty to that person“179. Odpovídá to dikci § 1481 NOZ, kde se jako jeden důvod pro dědickou nezpůsobilost uvádí „zavrženíhodné jednání“, které lze přeložit jako „condemnable conduct“ nebo „disgraceful conduct“. § 1484 Zřeknutí se dědického práva Komentář: Sloveso „zříci se“ a deverbální substantivum „zřeknutí se“ jsou první ze tří reakcí potenciálního dědice v souvislosti s dědickým právem nebo dědictvím; obě slova se spojují s dědickým právem. Odpovídajícími právními ekvivalenty jsou „renounce the right to inherit“ a „renunciation of the right to inherit“. Pro překladatele je podstatné, aby rozlišoval jejich definiční základ a kontextové použití a podle něj zvolil příslušný anglický ekvivalent. § 1485 (1) Dědic má právo po smrti zůstavitele dědictví odmítnout; smluvní dědic však jen, pokud to není dědickou smlouvou vyloučeno. Odmítá-li dědictví nepominutelný dědic, může dědictví odmítnout s výhradou povinného dílu.

177 BLD 2009, s. 510. 178 LA (Art. 941): A successor shall be declared unworthy if he is convicted of a crime involving the intentional killing, or attempted killing, of the decedent or is judicially determined to have participated in the intentional, unjustified killing, or attempted killing, of the decedent. An action to declare a successor unworthy shall be brought in the succession proceedings of the decedent. 179 BLD 2009, s. 1679.

III. občanský zákoník

177

(1) An heir has a right to refuse the inheritance after the death of the decedent; a contractual heir may refuse the inheritance only if such refusal has not been prohibited by the inheritance agreement. Should a forced heir refuse inheritance he may do so with reservation of his compulsory share. Komentář: Sloveso „odmítnout“ se pojí výlučně s dědictvím (nikoliv s dědickým právem) a odpovídajícím ekvivalentem je „refuse“. Termín „nepominutelný dědic“, jenž se nevyskytuje ve všech zemích common law a není ani v Québecu, má anglický ekvivalent „forced heir“, případně „compulsory heir“ a jeho „povinný díl“ pak „compulsory share“. § 1490 (1) Dědic, který dědictví neodmítl, se jej může před soudem v řízení o dědictví vzdát ve prospěch druhého dědice (…). Komentář: Poslední sloveso je „vzdát se“; (a) vyskytuje se přímo v řízení o dědictví a (b) ve prospěch jiného dědice. Ekvivalentem je „waive inheritance for the benefit of other heirs“ a podstatné jméno „vzdání se“ je „waiver“. § 1491 Pořízení pro případ smrti jsou závěť, dědická smlouva nebo dovětek. Disposition mortis causa may be executed in the form of a testament, inheritance agreement or codicil. Komentář: NOZ používá termín „pořízení pro případ smrti“ jako generické pojmenování pro všechny tři typy – závěť, dědická smlouva a dovětek. I když není jiná možnost než tento termín přeložit anglickým ekvivalentem „disposition mortis causa“, jenž se používá jak v common law, tak v angličtině kontinentálního práva, je dobré si uvědomit, že zejména v common law je tento anglický termín vnímán jako synonymum pro „testamentary disposition“, což je pouze pořízení formou závěti. § 1494 (1) Závěť je odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. (1) A testament is a revocable manifestation of will whereby the testator disposes of at least a share in his estate, or a legacy, to one or more persons. Komentář: Protože je závěť jednostranný úkon, je zapotřebí jako ekvivalent pro sloveso „odvolat“ zvolit ekvivalent „revoke“, jenž převažuje v tomto významu ve spojení se všemi jednostrannými právními úkony (např. plná moc). Sloveso „zůstavit“ je třeba přeložit jako „dispose of “, i když termín „zůstavitel“ lze přeložit několika ekvivalenty: „decedent“ a  „deceased person“ jsou významově nejobecnější a také synonyma. „Testator“ je zůstavitel, který pořídil o svém majetku v závěti (česky také „testátor“), čili významově užší ekvivalent. „Projev vůle“ lze přeložit ­(nejen v tomto kontextu) také jako „demonstration of will“ nebo „expression of will“.

178

§ 1496 Právo povolat dědice je osobním právem zůstavitele (…). Komentář: Pro vazbu „povolat dědice“ neexistuje odpovídající věcný ekvivalent v právu common law nebo v angličtině kontinentálního práva. Českému slovesu „povolat“ je kontextově blízké sloveso „seise (an heir)“, které se používá v QCC, i když celou situaci nahlíží spíše z pohledu výsledku povolání za dědice než procesu povolání180; jeho použití však není vhodné pro překlad českého práva, protože „seise“ je svou podstatou historický termín (reálie) common law, jenž rozhodně nepovede k interpetační jednoznačnosti přeloženého českého textu. Pokud přeložíme české ustanovení jako: „A right to call someone to heirship is a personal right of a decedent…“, bude možná tato věta znít v angličtině nezvykle, ale bude srozumitelná pro následnou interpretaci ve spojení se závětí. § 1498 Dovětkem může zůstavitel nařídit odkaz, stanovit odkazovníku nebo dědici podmínku, nebo doložit čas anebo uložit odkazovníku nebo dědici příkaz (…). The testator in a codicil may order that a legacy be handed down, stipulate that the legatee or heir be subject to a condition, or stipulate time, or impose an order upon a legatee or heir (…). Komentář: Anglický termín „codicil“ označuje tradiční institut common law („a supplement or addition to a  will, not necessarily disposing of the entire estate but ­modifying, explaining or otherwise qualifying the will in some way“).181 Opět je zde česká vazba „doložit čas“ (viz komentář k § 550 výše), jež má význam „stipulate time“. § 1504 Podíl dědice, který nedědí a nemá náhradníka, se uvolní a přiroste poměrně k podílům ostatních povolaných dědiců (…). A share of an heir who does not inherit and has no substitute, is released and accrues in proportion to the shares of other heirs called to heirship (…). Komentář: Pro sloveso „přirůst“ je nejvhodnějším ekvivalentem „accrue to“, i když „divide among“ by bylo stejně srozumitelné. § 1507 Zůstavitel může pro případ, že dědictví nenabude osoba, kterou povolal za dědice, povolat této osobě náhradníka (…). Should a person called to heirship fail to acquire inheritance the testator may call in heirship a substitute (…). Komentář: Institut náhradníka dědice je nově zaveden v českém právu, je to ale pojem kontinentálního práva, jenž má ekvivalent „substitute“, případně „substitute heir“. 180 QCC (625): The heirs are seised, by the death of the deceased or by the event which gives effect to the legacy, of the patrimony of the deceased, subject to the provisions on the liquidation of successions. 181 BLD 2009, s. 294.

III. občanský zákoník

179

§ 1512 Svěřenské nástupnictví (1) Zůstavitel může nařídit, že dědictví má přejít po smrti dědice nebo v určitých jiných případech na svěřenského nástupce jako následného dědice. Povolání za svěřenského nástupce se považuje i za povolání za náhradníka. (1) A testator may order that, after the death of an heir or in other cases, inheritance passes to a fideicommissary as a subsequent heir. Being called to fideicommissum is considered as being called to become a substitute. Komentář: Institut svěřenského nástupnictví má kořeny v římském právu a pro jeho překlad do angličtiny je vhodné použít latinský termín „fideicommissum“. BLD (2009, s. 701) tento institut vysvětluje jako „an arrangement similar to a trust by which a testator gave property to a person for the benefit of another who could not, by law, inherit the property. Over time, this device was used to tie up property for generations, and most civil jurisdictions now prohibit or limit it.“ Termín „svěřenský nástupce“ je anglicky „(a) fideisommissary“. § 1525 Nesvéprávný není způsobilý pořizovat (…). Komentář: Determinant „způsobilý“ je třeba překládat podle bezprostředního kontextu, v němž se vyskytuje. V tomto případě je možné říci: „A person lacking relevant legal capacity is incompetent to make testamentary disposition…“ § 1529 Podstatný omyl zůstavitele způsobuje neplatnost ustanovení závěti, kterého se týká. A material/substantial mistake (on the part) of a testator renders a relevant provision in the testament invalid. Komentář: Substantivum „omyl“ lze přeložit jako „mistake“, což je právní termín („mistake of fact“ je „skutkový omyl“, „mistake of law“ je „právní omyl“), nebo jako „error“, což je vysvětlení termínu „mistake“. § 1532 Závěť vyžaduje písemnou formu, ledaže byla pořízena s úlevami. A testament must be made in writing unless made with certain concessions with respect to its format. Komentář: Místo „in writing“ lze říci „in a written form“. Institut „úlev“ při pořizování závěti je nově zaveden a nemá věcný ekvivalent v angličtině common law nebo kontinentálního práva, je proto nutné použít takový ekvivalent, který nepovede k zavádějící interpretaci. Protože se úlevy týkají formy závěti, je vhodné tento znak při překladu zachovat. § 1533 Kdo chce pořizovat v písemné formě beze svědků, napíše celou závěť vlastní rukou a vlastní rukou ji podepíše.

180

Komentář: Závěť napsaná vlastní rukou je v angličtině „holographic182 testament/ will“, ale je možné zcela explicitně říci „a testament written by one’s own hand“. Překlad tohoto ustanovení může být: „A person intending to dispose of his property in writing without witnesses makes an holographic testament signed by his own hand“ s modifikací druhé části „(…) writes and signs a testament by his own hand“. § 1553 (1) Zůstavitel může závětí povolat vykonavatele závěti a případně určit, jaké má povinnosti a zda i jak bude odměňován. (1) A testator may in his testament appoint an executor of his will, determine his duties and specify whether and in what manner he is to be remunerated for his ­service. Komentář: NOZ znovuzavádí institut vykonavatele závěti, který historicky existuje ve všech anglicky mluvících zemích a termín je „executor“. § 1556 (1) Zůstavitel může povolat správce pozůstalosti nebo některé její části (…). (1) A testator may appoint an administrator of the decedentʼs estate or part thereof (…). Komentář: Při překladu je nutné důsledně při volbě ekvivalentů striktně rozlišovat mezi „executor of a will“ pro „vykonavatele závěti“ a „administrator of property“ jako správce pozůstalosti. Tato distinkce není v zemích common law zcela běžná. § 1575 (2) Závěť se zrušuje odvoláním nebo pořízením pozdější závěti. Komentář: Protože závěť je jednostranný právní úkon, použije se jako ekvivalent slovesa „zrušit“ anglické sloveso „revoke“. § 1597 Obtížení odkazem Odkazy připadají k tíži všem dědicům podle poměru jejich podílů, a to i tehdy, b ­ yla-li odkázána věc náležející jednomu ze spoludědiců. All heirs are charged with legacies in proportion to their shares even when the object of legacy belongs to one of them. Komentář: Česká terminologická vazba „obtížení odkazem“ může být přeložena podle smyslu jako „charging with a legacy“; BGB (§ 2307 odst. (2)) užívá stejnou vazbu. § 1599 Pododkaz (1) Přikáže-li zůstavitel odkazovníku splnění dalšího odkazu, nezbavuje odkazovníka povinnosti splnit další odkaz ani skutečnost, že hodnota dalšího odkazu přesahuje hodnotu odkazu.

182 V některých amerických kontextech lze najít „olographic“.

III. občanský zákoník

181

(1) Where the testator orders the legatee to grant a subsequent legacy the legatee is not relieved from this duty even if the value of the subsequent legacy exceeds the value of his legacy. Komentář: DCC (Art. 118 (2)) používá pro termín „pododkaz“ ekvivalent „sub-bequest“. Protože je to institut, který v common law v tomto významu neexistuje, je lépe použít opisný ekvivalent „subsequent legacy“ pro český termín „pododkaz“. § 1614 Odkaz pohledávky, kterou má zůstavitel za odkazovníkem, zavazuje obtíženou osobu k tomu, aby vydala odkazovníku kvitanci anebo vrátila dlužní úpis. A legacy of a claim of the testator against a legatee binds the person charged with the legacy to issue to the legatee an acquittance or to return the debenture to him. Komentář: Termín „dlužní úpis“ má anglický ekvivalent „debenture“, ale je dobré mít na paměti, že toto anglické slovo má více právních významů, které se mohou vyskytovat ve stejném kontextu. § 1630 Práva dědice vyhradivšího si soupis Komentář: Tento typ dědice má v angličtině kontinentálního práva pojmově blízko k institutu „beneficiary heir“ ve významu „an heir who accepts an inheritance but whose liability for estate debts is limited to the value of the inheritance“183. Opačný význam má pak „unconditional heir“ jako „a person who chooses – expressly or tacitly – to inherit without any reservation or without making an inventory“184. § 1633 (1) Kde nedojde k posloupnosti podle dědické smlouvy nebo podle závěti, nastane zákonná dědická posloupnost k pozůstalosti nebo k její části (…). (1) Where the line of descent is not determined by an inheritance agreement or by a testament, the statutory line of descent becomes applicable to inherit the estate or its part (…). Komentář: Termín „dědická posloupnost“ je „descent“ nebo „line of descent“ ve smyslu „acquisition of property by inheritance“185. Různé druhy dědické posloupnosti se odlišují přidáním relačního adjektiva např. „lineal descent“ (in a direct line), „collateral descent“ (in a collateral or oblique line) atd. § 1634 Odúmrť Komentář: Základním anglickým ekvivalentem pro český termín je „escheat“; připadne-li dědictví státu, lze anglicky říci „property is escheated to the state“. Je třeba mít na paměti, že i v angličtině common law je znám latinský termín „caduca“, jenž se užívá v souvislosti s odúmrtím i v českém právu, ale v common law má tři významy: 183 BLD 2009, s. 791. 184 BLD 2009, s. 793. 185 BLD 2009, s. 510.

182

„(a) heritable property – property descending to an heir; (b) Roman Law – property forfeited for crime; (c) Roman Law – property that either was without an heir or could not be taken by the testamentary heir or legatee. In many cases, the property would escheat to the state.“186 § 1641 Několikeré příbuzenství Komentář: Podstatou tohoto českého termínu je příbuzenství se zůstavitelem, proto je třeba tento znak při překladu zachovat, např. „multiple relationship with the deceased“. § 1646 (1) Ze zákonných důvodů lze nepominutelného dědice vyděděním z jeho práva na povinný díl vyloučit, anebo jej v jeho právu zkrátit. Komentář: Institut vydědění existuje jak v common law, tak v kontinentálním právu a má ekvivalent „disinheritance“ ve významu „the act by which an owner of an estate deprives a would-be heir of the expectancy to inherit the estate.“187 Při překladu vazby „zkrátit (dědické) právo“ lze použít „limit the right to inherit“. Jedna z podmínek pro vydědění – vést trvale nezřízený život – může být anglicky „live unrestraint life“, přičemž se v podobných anglických kontextech někdy vyskytuje „rampant life“. § 1658 Započtení na povinný díl nebo na dědický podíl Komentář: Tuto terminologickou vazbu je možné přeložit jako „Collation with respect to a compulsory share or an inheritance share“; samotný termín „collation“ bez následného upřesnění („with respect to…“) nemusí implikovat započtení na povinný díl, neboť je definován jako „the taking into account of the value of advancements made by an intestate to his or her children so that the estate may be divided in accordance with the intestacy statute“188. § 1665 Kdo by jinak byl nepominutelným dědicem, ale nemá právo na povinný díl, má právo na nutnou výživu (…). A person who would otherwise be a forced heir, but has no right to a compulsory share, has a right to neccessary subsistence (…). Komentář: I když v common law existuje institut „necessaries“, což jsou základní životní potřeby pro nezletilé dítě, nemusí být vytvořený anglický ekvivalent „neccessary subsistence“ pro český termín „nutná výživa“ interpretačně zavádějící. § 1666 (1) Pozůstalý manžel má právo na slušnou výživu z pozůstalosti (…). 186 BLD 2009, s. 231. 187 BLD 2009, s. 536. 188 BLD 2009, s. 299.

III. občanský zákoník

183

Komentář: Hledání odpovídajícího ekvivalentu pro termín „slušná výživa“ je proti předchozímu ustanovení v § 1665 obtížnější, protože české velmi vágní adjektivum „slušný“ má široký sémantický rozsah a neexistuje anglické adjektivum se stejnou škálou významů, čili jakýkoliv anglický ekvivalent bude vyjadřovat jen určitou sémantickou výseč, např. „fair subsistence“ nebo „decent subsistence“. § 1682 Opatření zajišťující pozůstalost (závěru) Komentář: Tuto terminologickou vazbu je zapotřebí přeložit vysvětlujícím způsobem, např. „measures to secure a decedentʼs estate (securing measure)“. Anglický termín „closure“ ve spojení s pozůstalostí může být interpretován spíše jako konečné vypořádání dědictví. § 1684 (1) Účelem soupisu pozůstalosti je zjistit pozůstalostní jmění a určit čistou hodnotu majetku v době smrti zůstavitele. (1) The purpose of making an inventory of the estate is to ascertain the assets and liabilities and to establish net (value) assets at the moment of the death of the decedent. Komentář: Termín „pozůstalost“ lze přeložit pouze jako „estate“, je-li možné z kontextu dovodit, že se jedná o „decedentʼs estate“. § 1701 Dluhy postihující dědice Komentář: Pro překlad neverbálního adjektiva „postihující“ je vhodné využít opět sloveso „charge“, a sice „debts charged to heirs“. § 1709 Odloučení pozůstalosti (1) Věřitel, který osvědčí obavu z předlužení dědice, může předtím, než soud potvrdil nabytí dědictví, navrhnout, aby pozůstalost zůstala odloučena od jmění dědice a byla spravována jako oddělené jmění. (…). (1) A creditor who substantiates his concern regarding the over-indebtedness of an heir may, before the court confirms the acquisition of inheritance, apply for the separation of the estate from the assets and liabilities of the heir and for its administration as separate assets and liabilities (…). Komentář: „Odloučení pozůstalosti“ lze přeložit „separation of the estate“; i v tomto případě je žádoucí důsledně zachovávat anglický ekvivalent pro termín „jmění“, tj. „assets and liabilities“. § 1720 Nabyvatel i zcizitel dědictví jsou věřitelům za dluhy zůstavitele zavázáni společně a nerozdílně. Both the acquirer and the alienor are liable for the debts of the deceased jointly and severally.

184

Komentář: Anglický termín „acquirer“ ve významu českého termínu „nabyvatel“ se v common law obvykle vyskytuje v omezeném kontextu „negotiable instruments“; volí se obvykle termín označující nabyvatele z konkrétního právního jednání, např. „transferee“, „assignee“, „purchaser“ apod. Nicméně v překladech českého práva do angličtiny nemusí být termín „acquirer“ interpretován úzce, protože je vždy v konkrétním kontextu, jenž umožní pochopit jeho zamýšlený význam.

III. občanský zákoník

185

3.5 relativní majetková práva V úvodu předchozího oddílu 3.4 jsme naznačili, jak přistupovat k přeložení názvu části NOZ, který označuje pojem, jenž v právu anglicky mluvících zemí existuje, ale termín, jenž tento pojem označuje, odráží jiné pojmové znaky, tudíž ho nelze považovat za sémantický ekvivalent, ale za ekvivalent věcný (právní). Nalezení vhodného (obecně srozumitelného) anglického ekvivalentu pro český termín „relativní majetková práva“ je jednodušší, než tomu bylo v případě názvu předchozí části NOZ, protože se jedná o závazkové právo v širokém smyslu slova, zahrnující jak smluvní závazky, tak mimosmluvní závazky (zakládající deliktní odpovědnost). Tato část NOZ může být anglicky „Book Four – Obligations“. Na rozdíl od češtiny, kdy lze utvořit relační adjektivum „závazkový“, v angličtině podobné adjektivum se stejným významem není a termín „závazkové právo“ jako odvětví práva je třeba přeložit postmodifikačním přívlastkem „law of obligations“; český termín „závazkové vztahy“ lze přeložit analogicky jako „relations resulting from obligations“, případně „relations established by obligations“, ale podle kontextu je možné použít samotné slovo „obligations“, jež implikuje vztahy mezi stranami závazku. § 1721 Ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. An obligation creates the right in the creditor to a particular performance of his claim, and renders the debtor liable to the satisfaction of this right by fulfilling his debt. Komentář: Základními termíny, hovoříme-li o smlouvě obecně a o závazku konkrétně, jsou „plnění“ a „plnit“, tj. „performance“ a „perform (a contract, obligation)“. Sloveso „splnit“ ve vazbě „splnit dluh“ lze přeložit vedle „discharge (a debt)“ také „fulfil (a debt)“, případně „pay (a debt)“, pokud jde o peněžité plnění. Slovesa spojovatelná s termínem „obligation“ ve významu „plnit“ jsou „satisfy“, „perform“, „fulfil“, řidčeji „meet“, případně a ve zcela specifických kontextech „execute“. Základní anglické termíny označující strany závazku „věřitel“ a „dlužník“ jsou „creditor“, resp. „debtor“, nicméně v anglických textech common law se velmi často používá jako základní označení „obligor“ jako „povinný ze závazku“ ve významu „dlužníka“ a „obligee“ jako „oprávněný ze závazku“ ve významu „věřitele“. O anglickém ekvivalentu „claim“ pro český termín „pohledávka“ jsme pojednali v komentáři § 1335 v předchozím oddíle 3.4. § 1722 Plnění, které je předmětem závazku, musí být majetkové povahy a odpovídat zájmu věřitele, i když tento zájem není jen majetkový. Performance as the object of an obligation must relate/pertain to property and correspond to the interests of the creditor even if his interests are not only ­property-related.

186

Komentář: Termín „majetková povaha“ není vhodné překládat do angličtiny jako „proprietary nature“, protože adjektivum „proprietary“ nemusí mít vždy význam „majetkový“. Dvouslovný termín „proprietary information“ má český věcný ekvivalent „důvěrné informace“, jde o synonymum termínu „confidential information“, a atribut „of a proprietary nature“ by v kontextu obchodních transakcí mohl být vnímán jako „důvěrný“.189 „Zájem věřitele“ je lépe přeložit plurálem „interests“, aby nedošlo k mylné interpretaci slova „interest“ jako „majetkový podíl“. § 1723 (1) Závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá. (1) An obligation arises out of a contract, unlawful act or any fact to which the effects of an obligation are attached by law. Komentář: Termín „protiprávní čin“ je nutné do angličtiny přeložit tak, aby označoval jakékoliv protiprávní jednání a nezužoval význam adjektiva „protiprávní“ pouze na trestné činy. Je proto vhodné použít „unlawful“, případně „wrongful“, ale nikoliv „illegal“ nebo „illicit“, protože tato adjektiva jednoznačně implikují porušení trestních norem. Pro překlad tohoto ustanovení se lze inspirovat anglickými kontinentálními zákoníky. Např. QCC v § 1372 stanoví: „An obligation arises from a contract or from any act or fact to which the effects of an obligation are attached by law.“ Podobná dikce je v LCC (Art. 1757): „Obligations arise from contracts and other declarations of will. They also arise directly from the law, regardless of a declaration of will, in instances such as wrongful acts, the management of the affairs of another, unjust enrichment and other acts or facts.“ § 1725 Smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. A contract is made / entered into / concluded as soon as its parties have agreed on its content. Komentář: V common law jsou dvě základní slovesa v kontextu smluv ve významu „uzavřít“, a sice povinně předložkové „enter into (a contract)“, které v postmodifikačním příčestí musí předložku zachovat „a contract entered into“, a „make“ („make a contract“). Sloveso „conclude“ má v common law spíše význam „close“, tj. nejen uzavřít smlouvu, ale také skončit celou transakci, která byla předmětem smlouvy. Nicméně sloveso „conclude“ ve významu „uzavřít“ se běžně používá v mezinárodní angličtině a angličtině Evropské unie; ze sémantických důvodů bývá také při překladu do angličtiny první volbou. 189 Významový posun českého ekvivalentu adjektiva „proprietary“ od „majetkový“ až po „důvěrný“ je dán tím, že základní význam adjektiva – „majetkový“ nebo „týkající se vlastníka“ – tvoří pouze rámec, v němž informace mají určitou ekonomickou hodnotu jako součást obchodního tajemství, tudíž jsou kvalifikovány jako důvěrné, aby jejich zveřejnění neohrozilo konkurenceschopnost podnikatele.

III. občanský zákoník

187

§ 1726 Považují-li strany smlouvu za uzavřenou, ač si ve skutečnosti neujednaly náležitost, již měly ve smlouvě ujednat, hledí se na projev jejich vůle jako na uzavřenou smlouvu, lze-li, zvláště s přihlédnutím k jejich následnému chování, rozumně předpokládat, že by smlouvu uzavřely i bez ujednání této náležitosti. (…). Where the parties consider their contract to be made although, in fact, they have not agreed on an element they should have, the expression of their will is regarded as a contract made if it can be reasonably presumed, especially having regard to the partiesʼ later conduct, that they would have made the contract even without agreeing on that element (…). Komentář: Toto ustanovení, které je syntakticky složitým souvětím s kombinací různých druhů vedlejších vět, je příkladem vyjádření právní fikce („hledí se na“). Poslední část – předmětná věta „že by smlouvu uzavřely i bez ujednání této náležitosti“ – implikuje plusquamperfektní význam slovesného tvaru, takže je zapotřebí v angličtině použít pro vyjádření podmínky minulý infinitiv v kombinaci s podmiňovacím způsobem modálního slovesa „will“. § 1731 Z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen „nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí. An offer to enter into a contract (hereinafter referred to as „offer“) must clearly indicate that the person making the offer intends to conclude a particular contract with the person to whom the offer is addressed. Komentář: Terminologická změna oproti dřívějšímu občanskému zákoníku z roku 1964 je v tom, že dřívější legislativní zkratka „návrh“ je v NOZ „nabídka“. Pro překlad do angličtiny nicméně změna v české terminologii není relevantní, protože „nabídka“ musí být přeložena jako „offer“, jinak by v kontextu uzavírání smluv mohlo dojít k interpretačním posunům. Podobné ustanovení lze najít v QCC (§ 1388): „An offer to contract is a proposal which contains all the essential elements of the proposed contract and in which the offeror signifies his willingness to be bound if it is accepted.“ § 1737 I když je nabídka neodvolatelná, lze ji zrušit, pokud zrušovací projev dojde druhé straně před doručením nabídky nebo alespoň současně s ním. An irrevocable offer may be revoked if the notice of revocation reaches the other party before the offer has been delivered or at the time of delivery. Komentář: Protože je nabídka jednostranný právní úkon, primární ekvivalent slovesa „odvolat“ je „revoke“, „odvolání“ substantivum „revocation“. I když adjektivum „neodvolatelný“ bude vždy „irrevocable“, je možné alternativně použít sloveso „cancel“ a „cancellation“ ve smyslu „zrušit“, resp. „zrušení“. Vazba „dojít druhé straně“ může být přeložena také jako „bring to the attention of the other party“. § 1739 (1) Je-li nabídka odmítnuta, zaniká účinností odmítnutí.

188

(1) If an offer has been rejected it expires as soon as the rejection becomes effective. Komentář: Slovesa „refuse“ a „reject“ jsou obvykle v právnické angličtině synonyma. Nicméně v kontextu uzavírání smluv je termín „rejection“ definován jako „a refusal to accept a contractual offer; a refusal to accept tendered goods as contractual performance“190, čili slovesným termínem je zde „reject“, čímž samozřejmě neříkáme, že sloveso „refuse“ nebude srozumitelné, ale není to terminologický ekvivalent. Podobné ustanovení je v QCC (§ 1392): „An offer lapses if no acceptance is received by the offeror before the expiry of the specified term or, where no term is specified, before the expiry of a reasonable time; it also lapses in respect of the offeree if he has rejected it.“ § 1742 Přijetí nabídky lze zrušit, dojde-li zrušení navrhovateli nejpozději s přijetím. The acceptance (of an offer) may be cancelled if the notice of cancellation reaches the offeror not later than the acceptance. Komentář: Přestože je základní termín „nabídka“, osoba, která ji činí, se stejně jako v předchozím občanském zákoníku z r. 1964 označuje termínem „navrhovatel“, čili ang­licky „offeror“. Strana, jíž je nabídka činěna, se nazývá „offeree“. Termín „přijetí nabídky“ má obvykle jednoslovný anglický ekvivalent „acceptance“, i když ho lze převést doslova jako „acceptance of an offer“. § 1747 Je-li smlouva bezúplatná, má se za to, že se dlužník chtěl zavázat spíše méně než více. In a gratuitous contract, the debtor is presumed to have intended to be obligated less rather than more. Komentář: Kvalitativní adjektivum „bezúplatný“ má v češtině opozitum „úplatný“ nebo postmodifikační vazbu „za úplatu“ (viz komentář k § 1043 výše). Anglické ekvivalenty jsou „gratuitous“, resp. „for value“; v angličtině kontinentálního práva se lze setkat s adjektivem „onerous“ ve významu „úplatný“. Zvratné sloveso „zavázat se“ má ekvivalenty vyjádření opisným pasivem „be obliged“ nebo „be obligated“, přičemž významový rozdíl mezi těmito vazbami, pokud je ve smluvním právu identifikovatelný, je podobný rozdílu mezi českými pasivy „být povinen“ a „být zavázán“ v závazkovém právu. Podobná ustanovení najdeme v LCC (Art. 1909): A contract is onerous when each of the parties obtains an advantage in exchange for his obligation. Art. 1910. A contract is gratuitous when one party obligates himself towards another for the benefit of the latter, without obtaining any advantage in return.“

190 BLD 2009, s. 1400.

III. občanský zákoník

189

§ 1751 (1) Část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. (1) Parts of the contents of a contract may be determined by reference to commercial terms known to the parties or attached to the offer by the offeror. Derogating provisions in a contract take preference over the commercial terms. Komentář: Jestliže je cokoliv ve smlouvě učeno „odkazem“, anglický ekvivalent je „by reference to“. Termín „obchodní podmínky“ lze přeložit jako „commercial terms“, což je frekventovanější anglický termín zejména proto, že se v mezinárodním obchodu používají často tzv. INCOTERMS (International Commercial Terms)191, nebo podstatně řidčeji „trade terms“ používané zejména v kontextu mezinárodních INTRATERMS (International Trade Terms)192. Jestliže se ve smlouvě ujedná něco odchylně (od jakýchkoliv pravidel), v angličtině se použije sloveso „derogate“ a od něj příslušné odvozené slovní druhy „derogating“, „derogation“; „odchylná ujednání“ mohou být „derogating provisions“ nebo „derogating clauses“. Nicméně výhrada odchylného ujednání se ve smlouvách vyjadřuje prostě jako „(should the parties) agree otherwise“. § 1761 Zákaz zatížení nebo zcizení věci působí jen mezi stranami, pokud nebyl zřízen jako věcné právo. Takový zákaz je platný, pokud byl zřízen na dobu trvání svěřenského fondu, svěřenského nástupnictví, zastoupení nebo na jinou určitou a přiměřenou dobu v takovém zájmu strany, který je hodný právní ochrany. Prohibition to pledge or alienate a thing applies only between the parties unless it has been established as a right in rem. Such prohibition is valid if it has been made for the duration of a trust, fideicommissum, representation or for other fixed and reasonable period of time in the interests of a party which deserve legal protection. Komentář: Institut zákazu zatížení se v common law označuje jako „negative pledge“ (zejména v souvislosti s úvěrovými smlouvami, kdy se jedná o zákaz zřizování zástavních práv), což se do češtiny obvykle překládá jako „závazek zdržet se zřízení zajištění“ (nebo také doslova jako „negativní závazek“). Je možné sjednat zákaz zřízení zástavního práva k zastaveným pohledávkám ve prospěch jiné osoby než banky, tj. „arrange for a negative pledge over the claims pledged, preventing the pledgor from pledging in favour of any party other than the bank“.

191 Viz International Chamber of Commerce www.iccwbo.org. 192 Viz Hermann 1993. Tato publikace vznikla v návaznosti na UN Convention on Contracts for International Sales of Goods (Vienna Convention) 1980; INTRATERMS byly zpracovány jako projekt University of London, Centre for Commercial Law Studies, Queen Mary and Westfield College. Z lexikálního pohledu je nutno poznamenat, že ve vazbě „International Trade Terms“ je pevné terminologické spojení „international trade“ jako kvalifikátor substantiva „terms“.

190

§ 1768 Odmítne-li třetí osoba právo nabyté ze smlouvy, hledí se na ni, jako by nebyla práva na plnění nabyla. Neodporuje-li to obsahu a účelu smlouvy, může věřitel plnění žádat pro sebe. Should a third party refuse a right acquired from a contract, the third party is regarded as if it has not acquired the right to performance. The creditor may request that performance should be given to him unless such request is prevented by the content and purpose of the contract. Komentář: Ve formulaci tohoto ustanovení je plusquamperfektum v češtině po­užito, ale gramaticky shodný tvar není nutné použít i v angličtině. Zájmeno „it“ je pro zastoupení „third party“ v tomto případě možné, protože zahrnuje jak fyzickou, tak právnickou osobu. § 1771 (1) Při dražbě je smlouva uzavřena příklepem. (2) Již učiněná nabídka se zruší, pokud je podána vyšší nabídka, nebo pokud se dražba ukončí jinak než příklepem. (1) At an auction a contract is entered into by the fall of the hammer. (2) A submitted bid is cancelled if there is a higher bid submitted, or if the auction is closed in a manner other than the fall of the hammer. Komentář: Institut „zavření smlouvy příklepem“ není nový a netýká se jen kontinentálního práva. Termín „příklep“ má ekvivalent „fall of the hammer“, který je definován jako „the customary stroke of the hammer or gavel made by an auctioneer to denote that the sale is closed and the highest previous bid is accepted“193, ale dražba (nejen) v common law nemusí nezbytně končit příklepem, viz např. „the auction sale of any item concludes with the fall of the hammer or in any other customary manner“194. V těchto dvou definicích stojí za pozornost i použití sloves „close“ a „conclude“, jak jsme o nich pojednali v komentáři k § 1725, nikoliv ve významu uzavřít smlouvu, ale ukončit transakci, tj. dražbu, protože byly provedeny všechny nezbytné kroky. Termín „nabídka“195 v kontextu dražebního práva má ekvivalent „bid“. Ustanovení podobné českému § 1771 odst. (1) je v BGB § 156: „At an auction, a contract is not entered into until the fall of the hammer. A bid lapses if a higher bid is made, or if the auction is closed without the fall of the hammer.“ Ustanovení QCC (§ 1762) uvádí anglická označení stran: „An auction sale is completed when the auctioneer declares the property sold to the last bidder. Entry of the name and bid of the successful bidder in the auctioneerʼs register makes proof of the sale; failing such entry, proof by testimony is admissible.“

193 Viz heslo „fall of the hammer“ na stránkách slovníku Merriam Webster (www.merriam-webster.com). 194 Viz heslo „auction“ na stránkách slovníku Legal Dictionary (www.legal-dictionary.thefreedictionary.com). 195 Substantivum „nabídka“ je v NOZ použito minimálně ve dvou významech: a) jako návrh na uzavření smlouvy („offer“), a b) jako cenová nabídka při dražbě („bid“). Překladatel by měl být zejména při překládání textů souvisejících s dražbami obezřetný při volbě správného anglického ekvivalentu.

III. občanský zákoník

191

Termín „auctioneer“ je „dražebník“ – „successful bidder“ odpovídá českému termínu „vydražitel“, termín „bidder“ má český ekvivalent „dražitel“. § 1772 Kdo vyhlásí neurčitým osobám soutěž o nejvhodnější nabídku, činí tím výzvu k podávání nabídek. A person bringing to public notice a tender for the best bid declares thereby his invitation to bid. Komentář: Vazba „bring to public notice“ implikuje „neurčité osoby“ jako adresáta; je to svým způsobem eliptické zkrácení vazby „bring to the notice of the public“, tj. „advertise“, případně „publicize“. § 1773 Vyhlašovatel soutěže vymezí v písemné formě alespoň obecným způsobem předmět plnění a zásady ostatního obsahu zamýšlené smlouvy, na němž trvá, a určí způsob podávání nabídek a lhůtu, do které lze nabídky podat, jakož i lhůtu pro oznámení vybrané nabídky (…). The inviting party defines, in writing and at least in general terms, the object of performance and the principles of the remaining content of the intended contract which are mandatory; the inviting party determines the mode of submitting bids, the deadline for bidding and for the notification of the selected bid (…). Komentář: Přestože čeština pracuje s termíny „vyhlásit“ a „vyhlašovatel“, angličtina při pojmenování téže skutečnosti volí jiné pojmové znaky, a sice „invite“ a „inviting party“. § 1780 (1) Veřejná nabídka je projev vůle navrhovatele, kterým se obrací na neurčité osoby s návrhem na uzavření smlouvy. (1) A public offering is a manifestation of will of an offeror to address indeterminate persons with his offer to contract. Komentář: Vazba „address indeterminate persons with“ může být nahrazena vazbou „bring to public notice“, použitou v překladu ustanovení § 1772 výše. Sloveso „to contract“ může být nahrazeno vazbami „enter into / make / conclude a contract“. § 1785 Smlouva o smlouvě budoucí Komentář: Při překládání tohoto institutu do angličtiny je třeba mít na paměti zásadní právní rozdíl mezi common law a českým právem, totiž že v anglicky mluvících zemích se podobně definovaný institut téměř nevyskytuje,196 takže se anglický ekvivalent v zásadě musí vytvořit. Vytvořený ekvivalent by měl splňovat požadavek dalšího 196 Právním ekvivalentem českého termínu rozhodně není „letter of intent“, jak se často v překladech do angličtiny objevuje, protože „letter of intent“ je pouze vyjádření ochoty jednat o případném uzavření smlouvy a je naprosto nevynutitelný; totéž platí o „memorandum of understanding“.

192

terminologického rozšíření, protože v praxi se vyskytují smlouvy o konkrétním typu budoucí smlouvy, např. smlouva o budoucí kupní smlouvě nebo smlouva o budoucí nájemní smlouvě apod. Není proto vhodné používat ekvivalenty typu „pre-contract“ nebo doslovný převod „contract for a future contract“, jež obvykle nedávají v angličtině zamýšlený smysl. Vezmeme-li v úvahu, že např. ve skotském případu Scottish Coal Co. Ltd v Danish Forestry Co. Ltd197 se používá termín „agreement to agree“ (jako vynutitelná smlouva)198, UCC § 2A-103 (1) (k) používá termín „lease agreement“ ve významu vynutitelného ujednání, že bude uzavřena nájemní smlouva a že britský zákon Sale of Goods Act 1985 (s. 2 (6)) používá termín „agreement to sell“ opět ve smyslu závazného ujednání, že bude uzavřena (vznikne) kupní smlouva, je možné pro překlad českého institutu zkombinovat dva anglické termíny s českým ekvivalentem „smlouva“, a sice „agreement to make/conclude a contract“, který nám umožní derivovat terminologická označení pro různé typy budoucích smluv, případně ve vazbě se slovesem „agreement to contract“, není-li nutné posléze specifikovat typ smlouvy, která má být v budoucnu uzavřena. § 1796 Lichva Komentář: Tento nově zavedený termín v českém občanském právu je již používán pro označení institutu lichvy v trestním právu a anglický ekvivalent v obou právních odvětvích je „usury“. Definiční znaky „někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany“ je možné přeložit jako „someone abuses duress, inexperience, mental weakness, mental disturbance or light­ mindedness of the other party“. § 1798 Smlouvy uzavírané adhezním způsobem Komentář: Těmto smlouvám se v anglickém právním žargonu říká „take-it-or-leave-it contracts“, z čehož jasně vyplývá nerovnost stran při sjednávání smluvních podmínek. Právní termín je „adhesion contract“, „contract of adhesion“ nebo „adhesive contract“, jenž je v common law definován jako „agreement that allows one party no bargaining power; (…) one party is given no right to negotiate any of the terms of the contract, which is often a standardized form“199 a strana, jež má minimální možnost ovlivnit podmínky smlouvy – slabší strana – je anglicky „weaker party“. Podobné ustanovení najdeme v QCC (§ 1379): „A contract of adhesion is a contract in which the essential

197 Blíže viz www.scotcourts.gov.uk. 198 Nutno ovšem přiznat, že „agreement to agree“ nemusí v některých jurisdikcích být považována za vynutitelnou smlouvu; Bouvier Law Dictionary (2011, s. 244) definuje „agreement to agree“ jako „a preliminary agreement to form a later contract. Agreements to agree sometime occur prior to a contract, but they are usually unenforceable, as they are merely inchoate acts that have not yet reached fruition. They may, however, create obligations to negotiate in good faith or otherwise create a context for detrimental reliance in the event the later contract is not entered into.“ 199 Viz Bouvier Law Dictionary 2011, s. 249. „Standardized form (of contract)“ je motivací pro český termín právního žargonu „formulářová smlouva“.

III. občanský zákoník

193

stipulations were imposed or drawn up by one of the parties, on his behalf or upon his instructions, and were not negotiable.“ § 1804 Úroky se platí v téže měně jako hlavní dluh (jistina). Interest is paid in the same currency as the main debt (principal). Komentář: V českých textech se obvykle vyskytuje pouze termín „jistina“, který lze přeložit jen jako „principal“, nebo explikativně jako „principal debt amount“. V této souvislosti stojí za zmínku použití slovesa „impute“ ve druhé větě ustanovení LCC (Art. 1866): „A payment made on principal and interest must be imputed first to interest“ a další anglické vazby, jež mohou být inspirací pro překlad českého textu, a sice „the debt bears interest“ a „the principal with interest accrued“. § 1807 Záloha Komentář: Tradičním ekvivalentem je „advance performance“ nebo „advance ­payment“, případně „advances“200. § 1808 Závdavek Komentář: Jedná se o římskoprávní institut (latinsky „arra“), jenž se vyskytuje v mnoha občanských zákonících (není obsažen v QCC). Překlad ABGB z roku 1866 (§ 908) a LCC (Art. 2624) shodně používají anglický termín „earnest money“. BGB (§ 336) má ekvivalent „earnest“. BLD (2009, s. 584) má „earnest“ a „earnest money“ jako dvě samostatná hesla. Termín „earnest“ má dva významy; první je „a nominal payment or token that serves as a pledge or a sign of good faith, especially as the partial purchase price of property“. Druhý význam je totožný s významem termínu „earnest money“, tj. „a deposit paid (often in escrow) by a prospective buyer (especially of real estate) to show a good faith intention to complete the transaction, and ordinarily forfeited if the buyer defaults; (…) in the real estate context it is generally a percentage of the purchase price (…).“ BLD uvádí „bargain money“, „caution money“ (kde „caution“ znamená zajištění), nebo „hand money“ jako synonymní termíny pro „earnest money“. Bouvier Law Dictionary (2011, s. 708) uvádí synonymum „down payment“ a definuje ho jako „a deposit made as partial payment of a contract“. Zvážíme-li definice obou anglických termínů, je jako ekvivalent pro český „závdavek“ vhodnější „earnest money“, protože označuje pouze jeden pojem a je tudíž interpretačně jednoznačný. § 1810 Spotřebitelská smlouva Komentář: Jedná se o smlouvy mezi spotřebitelem („consumer“) a podnikatelem („entrepreneur“), tedy spotřebitelské smlouvy („consumer contracts“), přičemž většina ustanovení vyplývá z předpisů EU. Dojde-li k terminologické změně v NOZ, a sice ter200 Ale nikoliv „advancement“, protože to je termín dědického práva ve smyslu „a payment or gift to an heir during oneʼs lifetime as an advance share of oneʼs estate, with the intention of reducing the heirʼs claim to the estate under intestacy laws“ (BLD 2009, s. 61), tj. odpovídá českému termínu „započtení na dědický podíl“.

194

mín „podnikatel“ bude nahrazen termínem „profesionál“, pro překlad nového termínu do angličtiny existuje ekvivalent „professional“ ve stejném smyslu. § 1813 Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele (…). Such terms are presumed to be prohibited which create, in violation of the requirement of proportionality, substantial disproportion of the rights and duties of parties to the detriment of a consumer (…). Komentář: Substantivum „přiměřenost“ se dá do angličtiny přeložit několika způsoby, ale v kontextu spotřebitelských smluv se v přepisech EU hovoří o „proportionality“. § 1820 Uzavírání smluv distančním způsobem a závazky ze smluv uzavíraných mimo obchodní prostory Komentář: První termín „uzavírání smluv distančním způsobem“ lze přeložit několika způsoby, z nichž primární by měl být termín užívaný v evropských předpisech, tj. „(concluding) distance contracts“. Tyto smlouvy se označují pojmově zúženým termínem v Kanadě jako „distance sales contracts“, ve Velké Británii a Irsku jako „distance selling contracts“. Druhý termín „smlouvy uzavírané mimo obchodní prostory“ má ekvivalent v předpisech EU jako „contracts negotiated away from business premises“, případně „off-premises contracts“, ve Velké Británii se používá ve stejném významu „selling away from business premises“. § 1838 Neobjednané plnění Komentář: Evropské předpisy tento institut označují jako „unsolicited performance“. § 1852 Dočasné užívání ubytovacího zařízení a jiné rekreační služby Komentář: Tento nadpis lze přeložit (opět ve shodě s předpisy EU) jako „temporary use of lodging facilities and other recreational services“, přičemž „lodging facilities“ mohou být nahrazeny „accommodation facilities“. Jestliže spotřebitel „nabývá za úplatu“ nějakou službu, je v angličtině několik synonymických vazeb, a sice „acquire for value / for fee / for payment / in exchange for a payment“. Tento typ smluv se může týkat „práva užívat ubytovací zařízení s noclehem na více než jeden časový úsek“, tj. „the right to use a lodging facility for accommodation for more than one time segment/period“. Pokud se v angličtině vyskytne termín „timeshare“, má explikativní český ekvivalent „smlouva o užívání budovy nebo její části na časový úsek“. § 1869 Nedělitelné plnění vs. § 1871 Dělitelné plnění Komentář: Podobná ustanovení lze najít v BGB § 432 „indivisible performance“ a § 420 „divisible performance“.

III. občanský zákoník

195

Změna v osobě věřitele nebo dlužníka Komentář: Tento souhrnný název (jako název Oddílu 1 v Dílu 6) je v právu EU vyjádřen jako „changes in the person of a creditor and debtor“. Pokud jde o změnu v osobě věřitele, je vyjádřena právním termínem „subrogation“, která může být na základě smlouvy, tj. „contractual subrogation“, nebo ze zákona „legal subrogation“. BLD (2009, s. 1563) definuje „subrogation“ jako „the substitution of one party for another whose debt the party pays, entitling the paying person to rights, remedies, or securities that would otherwise belong to the debtor“. A dělí ji na „conventional“ a „legal“. Pro změnu v osobě dlužníka slovník Merriam Webster201 uvádí termín „privative intercession“ a definuje ho jako „the assumption under Roman or civil law of a liability for a debt or obligation by the substitution of a new debtor or obligor for the old one: an expromission that resembles common-law novation“. Poslední poznámka je důležitá v použití slovesa „resemble“, protože je podstatný rozdíl mezi českým termínem „novace“ a common law termínem „novation“, jak uvidíme dále. § 1879 Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). A creditor as an assignor may by contract assign his whole claim or its part to another party (assignee) even without the consent of the debtor. Komentář: Změna v osobě věřitele formou postoupení („assignment“)202 má všechny související termíny odvozené od základu „assign“ („postoupit“); postupitel je „assignor“ a druhá strana, v jejíž prospěch se postupuje, je postupník „assignee“. V tomto kontextu je třeba zmínit velmi častou anglickou terminologickou dubletu „successors and assigns“, což v překladu do češtiny je „nástupci a nabyvatelé“, přičemž „assigns“ se vyskytuje pouze ve zmíněné dubletě a je zkráceným tvarem substantiva „assignees“. § 1888 Převzetí dluhu (1) Kdo ujedná s dlužníkem, že přejímá jeho dluh, nastoupí jako dlužník na jeho místo, dá-li k tomu věřitel souhlas původnímu dlužníku nebo přejímateli dluhu. (1) Where a party agrees with a debtor to assume the debtorʼs debt that party becomes a debtor in his stead if the creditor gives his consent to the assumption either to the original debtor or to the party assuming the debt. Komentář: Institut převzetí dluhu je anglicky „assumption of a debt“, přičemž termín „přejímatel“ je nutné přeložit opisem „assuming party“ nebo „party assuming a debt“. Podobná ustanovení lze najít v BGB § 414: „A debt may be assumed by a third party by contract with the obligee in such a way that the third party steps into the shoes of the previous obligor“ a § 415: „(1) If the assumption of the debt is agreed between the third party and the obligor, its effectiveness is subject to ratification by the obligee (…).“ An201 Viz heslo „privative intercession“ na stránkách slovníku Merriam Webster (www.merriam-webster.com). 202 Viz též komentář k § 1335 výše.

196

glický termín „obligee“ má význam českého termínu „věřitel“ a termínem „ratification“ je míněn „(následný) souhlas“. § 1892 Přistoupení k dluhu (1) Kdo bez dlužníkova souhlasu ujedná s věřitelem, že za dlužníka splní jeho dluh, stává se novým dlužníkem vedle původního dlužníka a je spolu s ním zavázán společně a nerozdílně. (1) A person who without consent of the debtor agrees with the creditor that that person will satisfy the debtorʼs debts, becomes a new debtor beside the old one and both debtors are liable jointly and severally. Komentář: V kontinentálním právu se tento institut označuje také jako „kumulativní novace“. V angličtině kontinentálního práva se pak používá termín „cumulative intercession“203, definovaný jako „the assumption of liability for anotherʼs debt by the addition of a new debtor or security“. § 1895 Postoupení smlouvy Komentář: I v případě, kdy se postupuje celá smlouva, platí terminologie pro postoupení, tj. „assignment“, strany jsou „assignor“ (postupitel) a „assignee“ (postupník coby třetí osoba), nicméně v odst. (1) je ještě termín „postoupená strana“ ve významu kterékoliv strany postupované smlouvy, jež není stranou postoupení. Můžeme ji přeložit explikativně jako „a party to the contract subject to assignment other than the assignor“, ale tento popisný ekvivalent nemusí být interpretačně jednoznačný mimo kontext postoupení smlouvy. § 1902 Novace Dohodou o změně obsahu závazku se dosavadní závazek ruší a nahrazuje se novým závazkem. Může-li však dosavadní závazek vedle nového závazku obstát, má se za to, že nebyl zrušen.204 An agreement to alter an obligation results in the cancellation of the existing obligation and its replacement with a new obligation. However, if the existing obligation continues to exist and may be preserved besides the new one, the existing obligation is presumed not to have been cancelled. Komentář: Tento paragraf upravuje institut novace jako jeden typ změn v obsahu závazků („changes of obligations“); pro překlad se prvoplánově nabízí doslovný anglický ekvivalent českého termínu „novace“. Je však nutné si uvědomit, že anglický termín „novation“ může být vnímán odlišně nejen v common law, ale také v kontinentálních jurisdikcích anglicky mluvících zemí. 203 Viz heslo „cumulative intercession“ na stránkách slovníku Merriam Webster (www.merriam-webster.com). 204 Je otázka, co se rozumí pod slovesem „obstát“, které má upravenou infinitivní koncovku proti stejnému ustanovení v návrhu OZ z roku 1937 (§ 1222). V pochybnostech se starý závazek nepokládá za zrušený, pokud s novým může obstáti.) SSJČ (2/1964, s. 266) uvádí čtyři významy, z nichž význam „existencí přečkat; zachovat se, udržet se, vydržet“ by snad mohl odpovídat, ale pro překlad do angličtiny má každé z těchto českých sloves svůj ekvivalent, který bude nepochybně zužovat smysl proti českému slovesu „obstát“.

III. občanský zákoník

197

BLD (2009, s. 1168–1169) uvádí dva významy slova „novation“ v common law: 1. The act of substituting for an old obligation a new one that either replaces an existing obligation with a new obligation or replaces an original party with a new party; 2. A contract that (1) immediately discharges either a previous contractual duty or a duty to make compensation, (2) creates a new contractual duty, and (3) includes as a party one who neither owed the previous duty nor was entitled to its performance; also termed substituted agreement. V prvním významu se jedná nejen o změnu závazku, ale taky o možnou změnu v osobě věřitele nebo dlužníka, ve druhém významu je to z pohledu českého práva změna závazku vzdáleně připomínající kombinaci novace a přistoupení ke smlouvě. BLD ale uvádí i významy termínu „novation“ v kontinentálním právu (Civil law) a rozlišuje dva druhy: „Objective novation – a novation involving the substitution of a new obligation for an old one. Subjective novation – a novation involving the substitution of a new obligor for a previous obligor who has been discharged by the obligee.“ Zatímco „objective novation“ odpovídá českému institutu novace, „subjective novation“ je změna v osobě dlužníka přibližně ve smyslu § 1888 (převzetí dluhu). Porovnáme-li úpravu LCC a QCC, zjistíme, že byť obě jurisdikce mají kontinentální právo, je mezi pojmovými znaky institutu „novation“ rozdíl. LCC (Art. 1879): „Novation is the extinguishment of an existing obligation by the substitution of a new one. Art. 1881. Novation takes place when, by agreement of the parties, a new performance is substituted for that previously owed, or a new cause is substituted for that of the original obligation. If any substantial part of the original performance is still owed, there is no novation.“ Poslední věta zužuje použití novace až na dobu po splnění podstatné části závazku, čili volnost stran je omezena. Proti tomu QCC chápe „novation“ ve smyslu common law, tj. jako změnu závazku nebo změnu v osobě dlužníka. QCC (1660): „Novation is effected where the debtor contracts towards his creditor a new debt which is substituted for the existing debt, which is extinguished, or where a new debtor is substituted for the former debtor, who is discharged by the creditor; in such a case, novation may be effected without the consent of the former debtor.“ § 1903 Narovnání (1) Dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné (…). (2) Narovnání nelze odporovat jen proto, že jím vznikl nepoměr mezi vzájemným ­plněním stran. Compromise and settlement (1) An existing obligation may be replaced by a new obligation in a way that the parties agree on their rights and duties so far contentious or doubtful (…). (2) A compromise and settlement may not be challenged just on the grounds that it constitutes imbalance between the parties in their mutual performance. Komentář: Podobné ustanovení najdeme v LCC (Art. 3071, 3080) a podstata narovnání zdá se pro neprávníka z anglického textu lépe pochopitelná než z českého ustanovení.

198

„A compromise is a contract whereby the parties, through concessions made by one or more of them, settle a dispute or an uncertainty concerning an obligation or other legal relationship. (…) A compromise precludes the parties from bringing a subsequent action based upon the matter that was compromised.“ BLD (2009, s. 326) uvádí dva významy termínu „compromise“ v common law: 1. An agreement between two or more persons to settle matters in dispute between them; also termed compromise and settlement. 2. A debtorʼs partial payment coupled with the creditorʼs promise not to claim the rest of the amount due or claimed.“ Pro překladatele je dobré si v tomto kontextu uvědomit, že vedle termínu „compromise“ existuje v  common law ještě institut „composition“, což je česky „vyrovnání“, s nímž bylo možné se setkat v již zrušeném zákonu o konkurzu a vyrovnání (č. 328/91 Sb.). Pro srovnání těchto dvou institutů uvádíme definici „composition“, jak je uvedena v BLD (2009, s. 324–325): „1. An agreement between a debtor and two or more creditors for the adjustment or discharge of an obligation for some lesser amount; an agreement between the debtor and two or more creditors that the debtor will pay the creditors less than their full claims in full satisfaction of their claims. 2. The compensation paid as part of such an agreement.“ Na rozdíl od „narovnání“ se institut „vyrovnání“ primárně používá v oblasti insolvenčního práva. § 1908 (1) Splněním dluhu závazek zaniká. (2) Dlužník musí dluh splnit na svůj náklad a nebezpečí řádně a včas. (1) A debt is discharged by its performance. (2) The debtor must discharge his debt in a due time and manner (duly and timely) at his expense and risk. Komentář: Termín „zánik závazků“ má standardní ekvivalent v common law „discharge of obligations“, v  případě zániku smluv „discharge of contracts“; v  LCC205 a QCC206 je ve stejném významu použit termín „extinction of obligations“ se slovesem „extinguish“. Česká vazba „na svůj náklad“ odpovídá anglickému determinantu „at oneʼs own expense“. § 1916 Řádné plnění Komentář: „Řádné plnění“ („due performance“) v nadpise je vymezeno negativně „Dlužník plní vadně…“, tj. „A debtor provides defective performance…“, „A debtor performs defectively…“ nebo „A debtorʼs performance is defective when…“ § 1918 Přenechá-li se věc jak stojí a leží (úhrnkem), jdou její vady k tíži nabyvatele (…).

205 LCC (Art. 1854): Performance by the obligor extinguishes the obligation. 206 QCC (1671): Obligations are extinguished not only by the causes of extinction contemplated in other provisions of this Code, such as payment, the expiry of an extinctive term, novation or prescription, but also by compensation, confusion, release, impossibility of performance or discharge of the debtor.

III. občanský zákoník

199

Komentář: Zatímco překladatel nebude mít problém přeložit „věc jak stojí a leží“, protože se podobný pojem vyskytuje v common law – „a thing as is and where is“, může být zaskočen vazbou „přenechat věc úhrnkem“, která se dosud v občanském právu běžně nevyskytovala. Měl by si tedy uvědomit, že v češtině se jedná o synonymní apoziční vazby a pro překlad apozice kterékoliv z nich je ekvivalent „as is and where is“. § 1930 (1) Dluh se plní vcelku. (2) Nabízí-li dlužník částečné plnění (…). Komentář: V prvním odstavci je možné říci „A debt is to be discharged in full“; j­ de-li o částečné plnění, pak je v angličtině buď „partial discharge“ nebo „partial performance“. § 1931 Plnění ve splátkách Komentář: Anglický termín „instal(l)ment“207 má význam „one of a series of payments, deliveries, or other steps required of a party by a contract, all of which together constitute the complete performance called for.“208 Je možné jej tedy použít nejen pro splátky v penězích, ale také pro dodání zboží po částech. § 1939 Poukázka Komentář: Poukázka je vlastně trojstranný vztah mezi poukazatelem, poukazníkem a poukázaným. Jako ekvivalent v angličtině pro termín „poukázka“ lze použít termín „voucher“. BLD (2009, s. 1714) jej definuje jako „a  written or printed authorization to disburse money“; jiná definice říká, že je to „a document recording a liability or allowing for the payment of a liability, or debt. Vouchers are used as evidence that a transaction has taken place and that there is a liability by one of the parties to the transaction“.209 Poukázku lze vystavit „na řad“ nebo „na doručitele“, což odpovídá v angličtině „(draw) to order“, resp. „(draw) to bearer“. Termíny poukazatel, poukazník a poukázaný je nutné přeložit podle toho, jakou pozici v trojstranném vztahu mají: „poukazatel“ vystavuje („draws“) poukázku, je tedy „drawer“; „poukazník“ je osoba, které bude z poukázky plněno, tedy „beneficiary“; „poukázaný“ je osoba, na kterou je poukázka vystavena a která má povinnost z ní plnit, tedy „drawee“. § 1949 Kvitance Komentář: Anglický termín „acquittance“ svými pojmovými znaky odpovídá českému termínu, jenž je vysvětlen jako „potvrzení o splnění dluhu“ („acknowledgement of the complete repayment of a debt/acknowledgment of the payment of a debt in full“).

207 V britském pravopise je „instalment“, v americkém pravopise „installment“. 208 Více viz Random House Websterʼs Dictionary of the Law (2000, s. 239). 209 Více viz heslo „voucher“ na stránkách Investopedia (www.investopedia.com).

200

V BLD (2009, s. 27) je definován jako „a written release from an obligation, specifically a receipt indicating payment in full“. § 1952 Dlužní úpis Komentář: Podstatou dlužního úpisu je prohlášení o  uznání dluhu („acknowledment of oneʼs debt“). Obvykle se používá anglický ekvivalent „debenture“ ve významu „a debt secured only by the debtorʼs earning power, not by a lien on any specific assets; an instrument acknowledging such a debt“ (BLD 2009, s. 460). Překladatel by si ale zejména při překládání z angličtiny měl být vědom druhého významu tohoto slova, a sice „a bond that is backed only by the general credit and financial reputation of the corporate issuer, not by a lien on corporate assets“ (BLD 2009, s. 460), což je význam cenného papíru obchodovatelného na burze s českým ekvivalentem „dluhopis“. České termíny „dlužní úpis“ a „dluhopis“ v žádném případě ani v žádném kontextu nejsou synonyma, ale mají stejný ekvivalent v angličtině, čili správná volba českého ­ekvivalentu  pro ­anglický termín „debenture“ je pro pochopení textu nebo jeho části klíčová. § 1959 Neplyne-li z ustálené předchozí praxe stran nebo ze zvyklostí něco jiného, má se za to, že strany ujednaly čas plnění výrazem a) „začátkem období“ prvních deset dnů tohoto období, b) „polovinou měsíce“ období od 10. do 20. dne v měsíci, c) „polovinou čtvrtletí“ druhý měsíc čtvrtletí, d) „konec období“ posledních deset dnů období, e) „ihned“ dobu do pěti dnů, avšak při dodávce potravin nebo surovin dobu do dvou dnů a při dodávce strojírenských výrobků dobu do deseti dnů. Komentář: Ustanovení tohoto paragrafu je ukázkou toho, jak se slova běžného jazyka definicí transformují na termíny. Ať už se použijí jakékoliv smysluplné ekvivalenty pro termíny „začátek období“ (např. „beginning of the term“), „polovina měsíce“ („middle of a month“), „polovina čtvrtletí“ („middle of a quarter“), „konec období“ („end of the term“), „ihned“ („immediately/instantly“), nepředstaví si příjemce přeloženého textu úseky, které jsou v jednotlivých písmenech přesně vymezeny. Pokud tedy český výchozí text bude odkazovat na ustanovení § 1959 NOZ, aniž by vedle termínu uvedl také jeho definici, a tím jeho význam zpřesnil, je nepochybně vhodné, aby definice časového vymezení do překládaného textu doplnil překladatel pro jednoznačnou interpretaci přeloženého textu. § 1968 Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. A debtor is in default if he fails to discharge his debt in due time and manner. A debtor is not liable for his default if he cannot perform his part of the contract as a result of the creditorʼs default.

III. občanský zákoník

201

Komentář: V důsledku tohoto ustanovení český termín „prodlení“ pojmově více odpovídá anglickému termínu „default“ v tom smyslu, že se nejedná jen o neplnění v čase, ale také o kvalitu plnění. BLD (2009, s. 480) definuje „default“ jako „the omission or failure to perform a legal or contractual duty; esp. the failure to pay a debt when due“. § 1982 (1) Dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z  nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé ­strany  (…). (1) Where the parties owe performance of the same kind to each other either party may notify the other that it is to set off its claim against the debt of the other party (…). Komentář: Substantivum „započtení“ lze přeložit jako „set-off “, „settoff “, „off-set“ nebo „offset“; sloveso je obvykle „set off “. „Set(-)off “ je definován jako „the deduction by a debtor from a claim or demand of a debt or obligation; the counterbalancing sum owed by the creditor (to balance or calculate against, to compensate for)“210. Jiná vysvětlení ukazují předložkové kolokace v angličtině: „The sums due from one party may be set off against the sums due from the other“, případně synonymní termíny „a debtorʼs right to reduce the amount of a debt by any sum the creditor owes the debtor; the counterbalancing sum owed by the creditor“211. § 1987 (1) K započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. (2) Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není. (1) Set-off may apply only to those claims which may be raised in court. (2) An uncertain or indeterminate claim may not be set off / does not qualify for ­set-off. Komentář: Kvalifikační adjektivum „způsobilý“ (zde ve jmenném přísudku) nemá jeden překladový ekvivalent a jeho vyjádření v angličtině zcela závisí na kontextu. § 1992 (…) závazek se ruší zaplacením odstupného (…). Komentář: Pro termín „odstupné“ v kontextu plnění závazků nebo smluv obecně je několik anglických ekvivalentů, jež jsou stejně interpretovatelné, a sice „cancellation fee“, „withdrawal fee“ nebo „termination fee“: § 1994 Splynutím práva věřitele a povinnosti jednoho z dlužníků zavázaných společně a nerozdílně zaniká dluh do výše odpovídající podílu tohoto spoludlužníka. Splynutím povinnosti dlužníka a práva jednoho z věřitelů oprávněných společně a nerozdílně zaniká pohledávka do výše odpovídající podílu tohoto spoluvěřitele. 210 Více viz heslo „offset“ na stránkách Legal Dictionary (www.legal-dictionary.thefreedictionary.com). 211 BLD 2009, s. 1496.

202

A merger of a right of the creditor with a duty of one of the debtors obliged jointly and severally results in the termination of the debt up to the amount of the share of that co-debtor. A merger of a duty of the debtor with a right of one of the creditors entitled jointly and severally results in the termination of the claim of up to the amount of the share of that co-creditor. Komentář: Pro termín „splynutí“ v kontextu závazků věřitele a dlužníka lze použít anglický termín „merger“, nicméně podobná ustanovení v anglických kontinentálních zákonících používají termín „confusion“. QCC (§ 1685) uvádí: „Confusion of the qualities of creditor and solidary co-debtor or of debtor and solidary co-creditor extinguishes the obligation only to the extent of the share of that co-debtor or co-creditor.“ V jedné větě je vlastně shrnut obsah dvou vět v § 1994 NOZ. LCC v čl. 1903 stanoví: „When the qualities of obligee and obligor are united in the same person, the obligation is extinguished by confusion.“ BLD (2009, s. 1079) v devátém významu termínu „merger“ vysvětluje vztah mezi „merger“ a „confusion“: „The merger of rights and duties in the same person, resulting in the extinction of obligations; esp. the blending of the rights of a creditor and debtor, resulting in the extinguishment of the creditorʼs right to collect the debt. Also termed confusion; confusion of debts; confusion of rights.“ V praxi se často ve stejném významu – splynutí práv nebo povinností – objevuje anglický termín „amalgamation“. § 1995 (1) Promine-li věřitel dlužníku dluh, má se za to, že dlužník s prominutím dluhu souhlasí, pokud neprojevil bez zbytečného odkladu nesouhlas výslovně nebo plněním dluhu. (1) If a creditor waives the debt of a debtor the debtor is presumed to have consented to it unless the debtorʼs disagreement has been manifested without unreasonable delay either expressly or by performance of the debt. Komentář: Základní anglický ekvivalent pro termín „prominutí“ ve většině kontextů včetně prominutí dluhu je „waiver“. Nicméně LCC (Art. 1888) stanoví, že: „A remission of debt by an obligee extinguishes the obligation. That remission may be express or tacit.“ BLD (2009, s. 1408) definuje „remission“ jako „a cancellation or extinguishment of all or part of a financial obligation; a release of a debt or claim“. Termíny „waiver“ a „remission“ jsou ve významu „prominutí“ synonymní, ale protože termín „remission“ má více významů a svým způsobem je vlastně polysémantický, je vhodnější použít jako ekvivalent termínu „prominutí“ anglický termín „waiver“. § 1998 (1) Závazek lze vypovědět, ujednají-li si to strany nebo stanoví-li tak zákon. (1) An obligation may be terminated by notice if the parties so agree or the law so provides. Komentář: Pokud se vypovídá jakýkoliv typ závazku či jakákoliv smlouva, používá se v angličtině ekvivalent „terminate by notice“; anglický ekvivalent pro „výpověď“ je buď v plném tvaru „termination by notice“, nebo elipticky „notice“.

III. občanský zákoník

203

§ 2004 (1) Odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku. (1) Withdrawal from a contract cancels the obligation from its very beginning. Komentář: Pro český institut „odstoupení“ je vhodný anglický ekvivalent „withdrawal (from)“, protože má pouze jeden význam v zásadě pojmově identický s českým termínem. V oddíle 1.2.2 jsme zdůvodnili, proč při použití anglického termínu „rescission“ jako ekvivalentu pro termín „odstoupení“ by měl být překladatel nanejvýš obezřetný. Časové určení „od počátku“ může být přeloženo také latinským termínem ab initio, případně ex tunc. § 2006 (1) Stane-li se dluh po vzniku závazku nesplnitelným, zaniká závazek pro nemožnost plnění. (1) If the discharge of a debt becomes impossible after the creation of an obligation the obligation extinguishes due to impossibility to perform. Komentář: V angloamerickém právu existují dva termíny označující český institut „zánik závazku z důvodu nemožnosti plnění“, a sice „discharge (of an obligation) by impossibility“ a „discharge by frustration“. Rozdíl mezi nimi je vysvětlen v příkladu 5 v oddíle 1.2.4.2. § 2010 (1) Dluh lze zajistit, zaváže-li se třetí osoba věřiteli nebo ve prospěch věřitele za dlužníkovo plnění, anebo dá-li někdo věřiteli nebo ve prospěch věřitele majetkovou jistotu, že dlužník svůj dluh splní. Utvrdit lze dluh ujednáním smluvní pokuty nebo uznáním dluhu. (1) An obligation may be secured if a third party binds himself to the creditor, or for the creditorʼs benefit, on the debtorʼs performance; an obligation may be secured if any person provides to the creditor, or for his benefit, a security deposit to secure the performance of the obligation; an obligation may be corroborated by stipulating a contractual penalty or acknowledging the debt. Komentář: Zatímco termín „zajištění dluhů“ je všeobecně známý i v systému common law a má ekvivalent „securing obligations“, nový český termín „utvrzení dluhů“ nemá v angličtině věcný ekvivalent a je nutné vytvořit alespoň sémantický ekvivalent; slovesa „confirm“, „affirm“, „acknowledge“ nebo „entrench“ buď mají v právu jiné kontextové použití, nebo jako v případě „entrench“ jsou vícevýznamová. Použitelným se zdá být sloveso „corroborate“ ve významu „to strengthen or confirm, to make more certain, be supported by additional evidence or authority“212, čili „utvrzení dluhu“ by bylo „corroborating an obligation“. Za zmínku také stojí skutečnost, že „smluvní pokuta“, jak se používá v českém právu, je v anglickém právu nevynutitelná („penalty clause is unenforceable“). V ang­

212 BLD 2009, s. 397.

204

lických smlouvách existuje vynutitelné ustanovení tzv. „liquidated damages clause“, kterou např. BLD (2009, s. 1015) definuje jako „a contractual provision that determines in advance the measure of damages if the party breaches the agreement“. § 2012 (1) Kdo je povinen dát jistotu, učiní své povinnosti zadost zřízením zástavního práva. (1) A person required to provide a security deposit may do so by establishing a security interest. Komentář: Zřízení zástavního práva může být přeloženo obecněji jako „establishing a security interest“. § 2018 a 2026 § 2018 Ručení (1) Kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat. (2) Ručitelské prohlášení vyžaduje písemnou formu. § 2026 (1) Ručení zaniká zánikem dluhu, který zajišťuje. Komentář: Tento typ zajištění dluhů existuje jak v common law, tak v anglicky psaném kontinentálním právu. Základní termíny jsou „ručení“, tj. „suretyship“ ve významu „the legal relationship that arises when one party assumes liability for a debt, default, or other failing of a second party. Under a contract of suretyship, a surety becomes a party to the principal obligation.“213 Termín „ručitel“ je počitatelné substantivum „a surety“. Slovesnou vazbu „stává se dlužníkovým ručitelem“ lze přeložit jako „stands a surety for the debtor“; „ručitelské prohlášení“ může být „a statement of suretyship“. Následující ustanovení LCC mají obsah velmi podobný příslušným ustanovením NOZ. LCC (Art. 3035): „Suretyship is an accessory contract by which a person binds himself to a creditor to fulfill the obligation of another upon the failure of the latter to do so.“ LCC (Art. 3038): „Suretyship must be express and in writing. Art. 3059. The extinction of the principal obligation extinguishes the suretyship.“ § 2029 (1) Finanční záruka vzniká prohlášením výstavce v záruční listině, že uspokojí věřitele podle záruční listiny do výše určité peněžní částky, nesplní-li dlužník věřiteli určitý dluh, anebo splní-li se jiné podmínky určené v záruční listině. Je-li výstavcem banka, zahraniční banka nebo spořitelní a úvěrní družstvo, jedná se o bankovní záruku. Komentář: Pro překladatele je klíčové si uvědomit, že termíny „ručení“ a záruka“ označují jiné právní pojmy a nelze je zaměňovat. BLD (2009, s. 773) definuje „guaranty“

213

BLD 2009, s. 1579.

III. občanský zákoník

205

jako „a promise to answer for the payment of some debt, or the performance of some duty, in case of the failure of another who is liable in the first instance.“ Dodává, že „the term is most common in finance and banking contexts. While a warranty relates to things (not persons), is not collateral, and need not be in writing, a guaranty is an undertaking that a person will pay or do some act, is collateral to the duty of the primary obligor, and must be in writing.“ Termín „finanční záruka“ je možné přeložit jako „financial guaranty“ a „záruční listinu“ jako „guaranty instrument“ nebo „guaranty certificate“. Ve většině kontextů je možné termín „výstavce finanční záruky“ přeložit jako „guarantor“. Tradiční český institut „bankovní záruka“ je anglicky „bank guaranty“. V této souvislosti je třeba připomenout, že v angličtině existují dvě slova: „guaranty“ a „guarantee“, jejichž etymologický základ je totožný, ale nelze obecně říci, že jsou to právní terminologická synonyma, i když v některých omezených právních kontextech mají stejný význam. Bryan Garner (1995, s. 394) k rozdílu říká: „The distinction in British English once was that guarantee is the verb and guaranty is the noun. Yet guarantee is now commonly used as both noun and transitive verb in both American and British English. (…) In practice, guarantee as noun is the usual term, seen often, for example, in the context of consumer warranties and other assurances of quality and performance. Guaranty, in contrast, is now used primarily in financial and banking contexts in the sense of promise to answer for the debt of another.“ Tento rozdíl v zásadě odpovídá i definičním rozdílům mezi těmito hesly v OED CD, jenž vychází především z britské angličtiny. Podíváme-li se na definice a příklady po­ užití u slova „guarantee“, bude rozdíl mezi substantivy „guaranty“ a „guarantee“ jasný, a primárně tranzitivní sloveso „guarantee“ se použije všude tam, kde je v češtině sloveso „(za)ručit“ v obecněprávním významu: Guarantee, vb. 1. To assure that a promise will be kept (the coach guaranteed that every boy on the team would play at least one inning). 2. To agree to answer for another’s unpaid debt or other unfulfilled obligation (the father guaranteed his son’s car loan). 3. To state with confidence (I guarantee that our client will be pleased with the settlement offer). Guarantee, n. The promise that an act will be carried out or a condition will be fulfilled (I will give you a written guarantee that the brief will be filed on time).214 § 2040 (1) Smlouvou o zajišťovacím převodu práva zajišťuje dlužník nebo třetí osoba dluh tím, že věřiteli dočasně převede své právo. (2) Má se za to, že zajišťovací převod práva je převodem s rozvazovací podmínkou, že dluh bude splněn. (1) A contract for the transfer of rights as security for obligations secures the obligation of a debtor or a third party by temporarily transferring to the creditor their right. 214 Více viz článek LawProse Lesson 121: What’s the difference between guarantee and guaranty? na stránkách Above the Law (www.abovethelaw.com).

206

(2) The transfer of rights as security is presumed to be a transfer to which a resolutive condition of debt discharge is attached. Komentář: Tento institut českého práva, který je poměrně často v praxi využíván, nemá přesný věcný ekvivalent ani v common law ani v právu Louisiany nebo Québecu. Je proto nutné jej přeložit tak, aby v angličtině dával požadovaný smysl, čili bude to především popisný ekvivalent typu „contract for the transfer of rights as security“ apod. V komentáři k § 546 jsme vysvětlili rozdíl mezi termíny common law a kontinentálního práva při překladu dvou typů podmínek – rozvazovací a odkládací. V tomto případě § 2040 lze místo „resolutory/resolutive condition“ použít „condition subsequent“, pokud v celém překladu českého textu do angličtiny bude upřednostněna terminologie common law před anglickou terminologií kontinentálního práva. § 2045 (1) Dluh lze zajistit dohodou věřitele a dlužníka o srážkách ze mzdy nebo platu, z odměny ze smlouvy o výkonu závislé práce zakládající mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem obdobný závazek nebo z náhrady mzdy nebo platu ve výši nepřesahující jejich polovinu. (1) An obligation may be secured by an agreement between a creditor and a debtor on deductions from the debtorʼs wages or salary, from his remuneration under a contract establishing a relationship similar to employment, or from pay substituting for wages or salary and not exceeding one half of the amount of pay. Komentář: Termín „srážky ze mzdy nebo platu“ má v angličtině dva ekvivalenty podle toho, jestli existuje dohoda mezi věřitelem a dlužníkem („deductions from wages“), jako v tomto případě, nebo zda se jedná o nařízený výkon rozhodnutí, tj. exekuce („garnishment of wages“). Termín „závislá práce“ je specifikum zejména českého práva, kdy je osoba zaměstnaná na základě standardní pracovní smlouvy (tj. v pracovním poměru), ale může být v pracovněprávním vztahu na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti. Termín se vyskytuje také v dokumentech EU jako „dependent work“, ale v anglicky mluvících zemích tento anglický termín není obvykle vnímán jako generické pojmenování pro všechny druhy pracovněprávních vztahů. Pro docílení interpretační jednoznačnosti je proto vhodnější termín „závislá práce“ přeložit vysvětlujícím ekvivalentem, např. „a contract establishing employment or a relationship similar to employment“. § 2048 Smluvní pokuta Komentář: Je to jeden ze dvou typů „utvrzení dluhu“ („corroborating an obligation“), ale na rozdíl od „smluvní pokuty“ v českém právu není institut „contractual penalty“ běžně používán v common law, kde se jedná v zásadě o nevymahatelný závazek. Termín „contractual penalty“ nebo jen „penalty“ je definován jako „an extra charge against a  party who violates a  contractual provision“. Pro rozdíl mezi českým institutem „smluvní pokuta“ a anglickým „liquidated damages clause“ viz komentář k § 2010 výše.

III. občanský zákoník

207

Pro překlad českého termínu „smluvní pokuta“ není vhodné použít anglický termín „fine“, protože implikuje veřejnoprávní postih. § 2053 Uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Where a person acknowledges his obligation regarding its cause and amount by a statement made by that person in writing, the obligation in the acknowledged amount is presumed to exist at the time of acknowledgment. Komentář: Termín „uznání dluhu“ má anglický ekvivalent kontinentálního práva „acknowledgment of debt“ ve významu „recognition by a debtor of the existence of a debt“ (BLD 2009, s. 25). § 2055 (1) Darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá. (2) Plnění z pouhé společenské úsluhy není darováním, je-li z chování stran zřejmé, že se nechtějí smluvně vázat. (1) In a contract of donation the donor gratuitously transfers his ownership right to a particular item to the donee, or binds himself to gratuitously transfer an item to the ownership of the donee, and the donee accepts the donation or obligation. (2) Performance made out of generosity or good will is not considered donation should it be clear from the conduct of the parties that they do not intend to bind themselves by a contract. Komentář: Obecným ekvivalentem pro „darovací smlouvu“ je „contract of donation“, i když v common law existují další termíny, např. „deed of gift“, „donation deed“, jež by mohly být považovány za anglický ekvivalent českého termínu, významový rozdíl je ale především implikován ve slovu „deed“ jako typickém institutu common law, který nemá v kontinentálním právu obdobu především co do právní formy. Ustanovení podobné § 2055 NOZ lze najít v  LCC (Art. 1468): „A  donation inter ­vivos is a contract by which a person, called the donor, gratuitously divests himself, at present and irrevocably, of the thing given in favor of another, called the donee, who accepts it.“ Protože v anglicky mluvících zemích existuje institut „donation mortis causa“ (viz dále), často se pro anglické označení pojmu daru, jak je také chápán v NOZ, používá termín „donation inter vivos“. § 2062 Darování podpory Komentář: Tento nový institut českého práva je třeba přeložit doslova jako „donation of support“, ale je dobré mít na paměti, že se jedná o proces pravidelného podporování osoby, nikoliv o poskytnutí jednorázového plnění, takže v některých kontextech bude třeba připojit vysvětlení pojmu.

208

§ 2063 Darování pro případ smrti Darování závislé na podmínce, že obdarovaný dárce přežije, se posuzuje zpravidla jako odkaz (…). Komentář: Termín v  nadpise tohoto ustanovení odpovídá anglickému „donation ­mortis causa“, přičemž vysvětlení, že „donation dependent upon a condition that the donee survives the donor“ může být pro pochopení smyslu českého termínu podstatné. V common law totiž existují podobné termíny, ale označují instituty, které se od českého práva liší; „gift mortis causa“ je definován v BLD (2009, s. 757) jako „a gift made in contemplation of the donorʼs imminent death. The three essentials are that (1) the gift must be made with a view to the donorʼs present illness or peril, (2) the donor must actually die from that illness or peril, without ever recovering, and (3) there must be a delivery.“ Synonymními termíny jsou latinské „donatio mortis causa“, „gift in contemplation of death“ nebo „transfer in contemplation of death“. Žádný z výše uvedených podstatných pojmových znaků není explicitně uveden v § 2063n NOZ. § 2068 Odvolání daru pro nouzi Komentář: Podstatné jméno „nouze“ má v angličtině několik ekvivalentů, nicméně jejich pojmové znaky nemusí nezbytně odpovídat českému významu termínu „nouze“ coby stavu, kdy dárce „nemá na nutnou výživu vlastní nebo nutnou výživu osoby, k jejíž výživě je podle zákona povinen“. Celý institut lze přeložit jako „revocation of a gift due to destitution“, případně „due to indigence“ nebo „due to poverty“. Významově nejblíže českému termínu „nouze“ je „destitution“ jako „the condition of being destitute of resources; want of the necessaries of life“ (OED CD 2009), ale definice „indigence“ je v OED velmi podobná „want of the means of subsistence; straitened circumstances; poverty, penury, destitution“ a termín „poverty“ rovněž „the condition of having little or no wealth or material possessions; indigence, destitution, want“.215 § 2073 Odvolání daru pro nevděk Komentář: Tento název lze přeložit jako „revocation of a  gift due to ingratitude“. Podobné ustanovení je v BGB (§ 530): „(1) A donation may be revoked if the donee is guilty of gross ingratitude by doing serious wrong to the donor or a close relative of the ­donor.“ § 2079 Kupní smlouva Komentář: Tento termín má v angličtině několik ekvivalentů „sales contract“, „contract of sale“, „purchase contract“, „purchase agreement“, případně „bill of sale“, přičemž první dva jsou použitelné v jakémkoliv kontextu uzavírání kupní smlouvy. Strany smlouvy jsou „kupující“ a „prodávající“ a v angličtině lze použít ekvivalenty s obecnější použitelností – „buyer/purchaser“ a „seller“ nebo primárně americké ozna-

215 BGB v  § 528 používá substantivum „impoverishment“ (tj. „claim for return due to impoverishment of the ­donor“).

III. občanský zákoník

209

čení „vendee“ a „vendor“ derivované od substantiva latinského původu „vendition“ jako synonyma pro „sale“. Termín „kupní cena“ je standardně „purchase price“. § 2100 (1) Právo kupujícího z vadného plnění zakládá vada, kterou má věc při přechodu nebezpečí škody na kupujícího, byť se projeví až později. (1) The right of a  buyer arising from defective performance is established by the ­existence of a defect in the thing at the time when the risk of damage passes to the buyer regardless of whether the defect is revealed later. Komentář: Termín „vada“ v případě plnění smlouvy má ekvivalent „defect“, takže „vadné plnění“ je „defective performance“. Jestliže věc, právo nebo nebezpeční „přechází“ na druhou smluvní stranu, anglickým ekvivalentem je „pass to“ („other contracting party“). § 2113 Záruka za jakost Komentář: Tento termín má v  kontextu kupních smluv jednoznačný ekvivalent „warranty (for the quality of goods)“, i když je dobré mít na paměti, že v common law má termín „warranty“ tři základní významy (v oblasti převodu nemovitostí, smluvního práva a pojištění) a každý z těchto tří významů má mnoho dalších podtypů, jejichž terminologické označení se skládá ze slova „warranty“ a přívlastku, takže význam takových pojmenování je nutné určit v kontextu. „Záruční doba“ je „warranty period“; mluvíme-li v této souvislosti o „způsobilosti věci (pro její obvyklý účel)“, pak anglický překlad zní „fitness (of a thing for its regular purpose)“, takže „věc je způsobilá“ je v anglickém překladu „a thing is fit for…“ § 2121 (1) Nebezpečí škody přechází na kupujícího převzetím věci. (1) The risk of damage passes to the buyer when he takes over the object of sale. Komentář: Fyzické „předání“ a „převzetí“ věci (ale také například dítěte při adopci) má anglické ekvivalenty „handing over“ resp. „taking over“, případně v nominálním tvaru „hand-over“ a „take-over“. § 2126 Svépomocný prodej (1) Prodlením strany s převzetím věci vzniká druhé straně právo věc po předchozím upozornění na účet prodlévajícího vhodným způsobem prodat poté, co prodlévajícímu poskytla dodatečnou přiměřenou lhůtu k převzetí. (1) When the buyer is in default of taking a thing over, the other party acquires the right to resell the thing in a proper manner, upon prior notice to, and on the account of, the defaulting party after the seller has provided to the defaulting party reasonable time for taking the thing over. Komentář: Při převodu tohoto institutu do angličtiny buď použijeme ekvivalent pro „svépomoc“, a vytvoříme „self-help by the seller“, nebo se pokusíme převést smysl tohoto ustanovení a najít odpovídající institut v common law. Jak americký Uniform

210

Commercial Code (§ 2–706), tak britský Sale of Goods Act 1979, obsahují ustanovení o „resale“ (také „re-sale“). Tento termín je v BLD (2009, s. 1420) definován jako „the act of selling goods or property – previously sold to a buyer who breached the sales contract – to someone else“. I když je termín „resale“ pojmově širší, při překladu ustanovení odst. (1) dává požadovaný smysl. Český termín „prodlévající“ má standardní anglický ekvivalent „defaulting party“. § 2128 (1) (…) Pro ujednání o výhradě vlastnického práva, o právu zpětné koupě, o zákazu zcizení nebo zatížení, o výhradě předkupního práva nebo lepšího kupce, jakož i pro ujednání o koupi na zkoušku však postačí i jiná forma, nemá-li být takovým ujednáním k nemovité věci zřízeno věcné právo. (1) (…). Unless such provision establishes a right in rem in an immovable thing, a different form suffices to provide for the reservation of the right of ownership, the right to repurchase, prohibition to alienate or encumber, reservation of a pre­emptive right or a better offeror, or for a trial sale. Komentář: Common law institut „buy-back“ je definován v jednom ze svých tří významů jako „the right or opportunity to repurchase the property under stated conditions“ (BLD 2009, s. 228), čili odpovídá českému termínu „právo zpětné koupě“. BGB (§ 456) ve stejném významu používá termín „repurchase“. § 2140 (1) Ujedná-li si předkupník k věci předkupní právo, vzniká dlužníku povinnost nabídnout věc předkupníkovi ke koupi, pokud by ji chtěl prodat třetí osobě (koupěchtivému). Komentář: Nejčastěji užívaným ekvivalentem českého termínu „předkupní právo“ je „right of pre(-)emption“ nebo „pre-emptive right“, přestože má tento termín pět významů216 a v americkém úzu je hlavním významem tohoto anglického termínu „a federal law can supersede or supplant any inconsistent state law or regulation“ (BLD 2009, s. 1297).217 Alternativním anglickým termínem je „right of first refusal“, jak je užit např. v LCC (Art. 2625): „A party may agree that he will not sell a certain thing without first offering it to a certain person. The right given to the latter in such a case is a right of first refusal that may be enforced by specific performance.“ BLD dokonce rozlišuje mezi termínem „preemption right“ ve významu „the privilege to take priority over others in claiming land subject to preemption. The privilege 216 BLD (2009, s. 1297) uvádí: 1. The right to buy before others; 2. The purchase of something under this right; 3. An earlier seizure or appropriation; 4. The occupation of public land so as to establish a preemptive title; 5. The principle derived from the Supremacy Clause that a federal law can supersede or supplant any inconsistent state law or regulation. 217 Viz komentář Eversheds LLP (2011, s. 46): „Pre-emption. It generally (in US usage) means that federal law prevails. It never means ‚right of first refusal‘, like the French ‚préemption‘. Cf., French ‚emption‘ (droit d’emption). There is no such term in legal English.“

III. občanský zákoník

211

arises from the holderʼs actual settlement on the land“ a termínem „preemptive right“ definovaného jako „a shareholderʼs privilege to purchase newly issued stock – before the shares are offered to the public – in an amount proportionate to the shareholderʼs current holdings in order to prevent dilution of the shareholderʼs ownership interest“.218 Je to trojstranný vztah mezi předkupníkem – „pre-emptor“, dlužníkem – „debtor“, a koupěchtivým – „willing purchaser/buyer“. § 2143 Povinnost prodávajícího nabídnout věc předkupníkovi ke koupi dospěje uzavřením smlouvy s koupěchtivým. An obligation of a seller to offer a thing to a pre-emptor becomes due when the seller enters into a sales contract with a third party (willing purchaser). Komentář: Jestliže povinnost „dospěje“, znamená to, že nastal okamžik, kdy se má ­plnit. § 2150 (1) Kdo koupí věc na zkoušku, kupuje s podmínkou, že věc ve zkušební lhůtě schválí. Komentář: Termín „koupě na zkoušku“ má ekvivalenty „trial sale“, „trial purchase“, „sale on trial“ nebo „purchase on trial“. Podobná ustanovení jsou v QCC (1744: The sale of property on trial is presumed to be made under a suspensive condition) a LCC (Art. 2460: When the buyer has reserved the view or trial of the thing, ownership is not transferred from the seller to the buyer until the latter gives his approval of the thing). § 2152 (1) Uzavřením kupní smlouvy s výhradou lepšího kupce nabývá prodávající právo dát přednost lepšímu kupci, přihlásí-li se v určené lhůtě (…). (1) If a  contract is concluded with the reservation of a  better offeror the seller ­acquires the right to choose a better buyer if the latter applies within a set period of time (…). Komentář: Výhrada lepšího kupce má své kořeny v latinském institutu addictio in diem, jenž je definován jako „a clause in a contract of sale in which the parties agree that the contract can be terminated if the seller receives a better offer within a specified period“ (BLD 2009, s. 43). § 2175 (1) Koupí závodu nabývá kupující vše, co k závodu jako celku náleží. O koupi závodu se jedná i v případě, že strany z koupě jednotlivou položku vyloučí, aniž tím celek ztratí vlastnost závodu.

218 Tento význam je v britské angličtině pokryt termínem „rights issue“.

212

(1) In the purchase of a business (enterprise) the buyer acquires everything that belongs to the business as a whole. It constitutes a purchase of a business where the parties exclude one item from the purchase without the whole entity losing the quality of the business (enterprise). Komentář: Jak jsme uvedli v komentáři k § 502, pro český termín „závod“ bez dalších specifikujících atributů se zdá být nejvhodnější anglický termín „business“ coby počitatelné substantivum; je-li zřejmé, že se jedná o obchodní závod, pak lze použít termín „enterprise“. § 2184 (1) Směnnou smlouvou se každá ze stran zavazuje převést druhé straně vlastnické právo k věci výměnou za závazek druhé strany převést vlastnické právo k jiné věci. Komentář: Anglickým ekvivalentem pro termín „směnná smlouva“ je „contract of exchange“, i když v angličtině existuje termín „barter“ definovaný jako „the exchange of one commodity for another without the use of money“ (BLD 2009, s. 171). Podobná ustanovení jsou v QCC (1795: Exchange is a contract by which the parties transfer ownership of property other than money to each other) nebo v LCC (Art. 2660: Exchange is a contract, by which the parties to the contract give to one another, one thing for another, whatever it be, except money; for in that case it would be a sale). § 2189 Přenechá-li půjčitel někomu bezplatně věc k užívání, aniž se ujedná doba, po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se má věc užívat, vzniká výprosa. Komentář: Znovuzavedený český termín „výprosa“ má svůj základ v římském právu a latinský termín je „precarium“. Stranami jsou „půjčitel“ – „lender“ a „výprosník“ – „borrower“. V první řadě je třeba vymezit pojmové (definiční) znaky, které budou rozhodující pro hledání smysluplného překladového ekvivalentu: „výprosa“ je (a) bezplatné přenechání věci k užívání, (b) bez stanovení doby takového užívání, a (c) je na vůli přenechavší osoby, kdy bude chtít věc vrátit. Tyto znaky by měly být obsaženy v překladovém ekvivalentu. BLD (2009, s. 1295) definuje latinské „precarium“ jako 1. a gratuitous grant of the enjoyment of property, revocable at will; 2. the property so granted. Při překladu se tedy otevírá možnost české výprosy do angličtiny použít přímo latinský termín, čímž mimo jiné naznačíme, že se text týká kontinentálního práva. Takový přístup zvolil překladatel ABGB v roce 1866, kdy německý termín „Bittleihe (Precarium)“ v originálním německém vydání je v angličtině zúžen na „precarium“ v uvozovkách (§ 974). Dále BLD (2009, s. 1021) definuje podobný termín „precarious loan“ jako „1. a loan that may be recalled at any time; 2. a loan in danger of not being repaid.“ Přestože první význam tohoto anglického dvouslovného termínu by za určitých okolností mohl sloužit jako překladový ekvivalent pro termín „výprosa“, jeho druhý význam v určitých kontextech by mohl (negativně) posunout interpretaci přeloženého textu a implikovat něco, co v českém pojmu obsaženo není.

III. občanský zákoník

213

Ve většině kontextů v autentické (rodilé) angličtině příznak „precarious“ označuje něco nejistého, nestabilního, nespolehlivého. V případě výprosy je nejistý pouze čas, kdy bude věc vrácena vlastníkovi, ale žádný prvek nestability nebo nespolehlivosti zde není, tudíž tento atribut není pro svou interpretační nejednoznačnost vhodný jako překladový ekvivalent (nebo jeho součást). Pokud se nespokojíme s latinským termínem jako ekvivalentem českého termínu „výprosa“ při překladu do angličtiny, máme ještě další možnost, a sice (právnělingvisticky citlivě) vytvořit nový termín, který bude v angličtině jednoznačně interpretovatelný, tj. obsahující tři základní pojmové znaky. První z nich „(a) bezplatné přenechání věci k užívání“ je jasně vyjádřeno spojením „gratuitous loan“; další dva znaky, „(b) bez stanovení doby takového užívání“ a „(c) je na vůli přenechavší osoby, kdy bude chtít věc vrátit“, se jednoduše v angličtině spojí v atributu „terminable at will“, případně „revocable at will“219. Překladovým ekvivalentem pro český termín „výprosa“ tedy může být „gratuitous loan terminable/revocable at will“. § 2193 Smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání. Komentář: Institut výpůjčky má svůj základ opět v římském právu a latinském termínu commodatum. V civilních kodexech v Louisianě (Art. 2891)220 a Québecu (§ 2313),221 stejně jako v DCC (Art. 1777)222 se však neoznačují tímto latinským termínem, ale standardně termínem „loan for use“, jenž je znám i v common law jako „an agreement by which a lender delivers an asset to a borrower who must use it according to its normal function or according to the agreement, and who must return it when finished using it. No interest is charged“ (BLD 2009, s. 1021). Stranami smlouvy jsou „půjčitel“ – „lender“ a „vypůjčitel“ – „borrower“. § 2201 Nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Komentář: Anglický termín „lease“ má několik významů: „1. A contract by which a rightful possessor of real property conveys the right to use and occupy the property in exchange for consideration, usually rent; the lease term can be for life, for a fixed ­period, or for a period terminable at will; 2. Such a conveyance plus all covenants

219 Pokud se v common law určí doba skončení „at will“, znamená to „subject to oneʼs discretion, able to be terminated or discharged by either party without cause“ (BLD 2009, s. 149). 220 LCC (Art. 2891): The loan for use (commodatum) is a gratuitous contract by which a person, the lender, delivers a nonconsumable thing to another, the borrower, for him to use and return. 221 QCC (2313): Loan for use is a gratuitous contract by which a person, the lender, hands over property to another person, the borrower, for his use, under the obligation to return it to him after a certain time. 222 DCC (Art. 1777):. A gratuitous loan for use is a contract whereby one of the parties gives up a thing to another on the condition of its return by the borrower, after the latter has used it or after a fixed period.

214

a­ ttached to; 3. The written instrument memorializing such a conveyance and its covenants; 4. The piece of real property so conveyed; 5. A contract by which the rightful possessor of personal property conveys the right to use that property in exchange for consideration“ (BLD 2009, s. 970). Je tedy zřejmé, že sémantická škála substantiva „lease“ je široká; z gramatického hlediska je podstatné si uvědomit, že v abstraktním významu pod bodem 2) je „lease“ nepočitatelné substantivum“, kdežto ve významech 1, 3 a 5 je to počitatelné podstatné jméno se singulárem „a lease“. Jedná se o dvoustranný vztah pronajímatele a nájemce. V angličtině existují dvě terminologické dvojice jako ekvivalenty, a sice „landlord“ a „tenant“, nebo „lessor“ a „lessee“. Pro překlad je podstatné zachovat tyto dvojice a jako ekvivalenty nepoužívat jejich členy křížem. Úplata za nájem je „nájemné“, čili „rent“ nebo jednoznačné „rental“. Ustanovení § 2218 „nájemné se platí měsíčně pozadu“ lze přeložit jako „the rental is due one month in arrears“. Pokud je sjednána „peněžitá jistota“ (§ 2254), v praxi také nazývána „kauce“, je anglický ekvivalent „security deposit“ nebo prostě „deposit“. § 2315 Skončí-li nájem výpovědí ze strany pronajímatele, má nájemce právo na náhradu za výhodu pronajímatele, nebo nového nájemce, kterou získali převzetím zákaznické základny vybudované vypovězeným nájemcem. Nájemce toto právo nemá, byl-li z nájmu vypovězen pro hrubé porušení svých povinností. If a lease is terminated by the lessorʼs notice the lessee has a right to compensation for an advantage of the lessor, or alternatively a new lessee, arisen as a result of their acquiring the customer base developed by the lessee whose lease was terminated. Komentář: Termín „výpověď“ je opět jako ve všech výskytech v rámci smluvního práva „termination by notice“. „Zákaznická základna“ je standardní marketingový termín pocházející z anglického „customer base“. § 2332 (1) Pachtovní smlouvou se propachtovatel zavazuje přenechat pachtýři věc k dočasnému užívání a požívání a pachtýř se zavazuje platit za to propachtovateli pachtovné nebo poskytnout poměrnou část výnosu z věci. Komentář: Pacht jako historický právní institut kontinentálního práva byl opět zaveden do českého práva po více jak 70 letech. Základní rozdíl mezi nájmem a pachtem spočívá v tom, že pachtýř na rozdíl od nájemce bere plody a užitky z pronajaté věci. Římskoprávní institut emphyteusis se vztahuje jen na věci nemovité, čili tento latinský termín, jenž je v angličtině common law znám, nelze jako ekvivalent použít, protože český institut „pachtu“ se týká jak nemovitých, tak movitých věcí. Anglický termín „usufruct“ ve významu „a right for a certain period of time to use and enjoy the fruits of anotherʼs property without damaging or diminishing it, but

III. občanský zákoník

215

allowing for any natural deterioration in the property over time“223 pojmově nepokrývá termín „pacht“, protože základním pojmovým znakem pachtu je nájem věci, což v případě „usufruct“ není stanoveno. Anglický překlad ABGB (1866) používá ekvivalent „lease“ (§ 1091n). LCC a QCC mají institut pachtu skrytý v termínu „conventional usufruct“. Překlad japonského občanského zákoníku z roku 1898 používá latinský termín „emphyteusis“ ve významu „a right to carry on agriculture or cattle raising on the land of another on payment of a rent“. DCC (Art. 311, Book 7) používá termín „agricultural lease“ pro holandský termín „pacht“. Zvážíme-li všechny pojmové znaky českého institutu „pachtu“, tj. nájem věci ­movité nebo nemovité („lease“) a braní plodů a užitků („usufruct“) z najaté věci, pak se nejvhodnějším ekvivalentem jeví termín „usufructuary lease“, jak jej používá BGB (§ 581). Stranami pachtu jsou „pachtýř“  – „usufructuary lessee“ a  „propachtovatel“  – „usufructuary lessor“, přičemž v kontextu pachtovní smlouvy „a usufructuary lease“ nebo „contract of usufructuary lease“ není nutné referenční přívlastek „usufructuary“ používat stále, pouze při prvním výskytu termínu a upravit ho legislativní zkratkou na „lessor“, „lessee“ a „lease“. Termín „pachtovné“ je možné přeložit přímo jako „rental“ nebo „rent“, protože kontext bude zřejmý. Termín „zemědělský pacht“ může být při prvním výskytu v textu přeložen jako „usufructuary lease for agricultural purposes“ a legislativní zkratkou je možné jej upravit na „agricultural lease“, jako je tomu v DCC. Termín „pacht závodu“ může být opět při prvním výskytu v textu přeložen jako „usufructuary lease of a business“ s potenciální legislativní zkratkou „lease of a business“, ale nikoliv „business lease“, což je široké označení různých typů podnikatelského nájmu. § 2371 Smlouvou autor poskytuje nabyvateli oprávnění k výkonu práva autorské dílo užít v původní nebo zpracované či jinak změněné podobě, a to určitým způsobem nebo všemi způsoby užití, v rozsahu omezeném nebo neomezeném. An author provides the copyrighted work to be used in its original, adapted or otherwise modified form to the licensee for the exercise of his rights in a particular manner or in any manner of use, within a limited or unlimited scope. Komentář: Termín „autorské dílo“ je „copyrighted work“ a „nabyvatel oprávnění“ je „licensee“. V kontextu autorského práva (jako odvětví práva – copyright law) má ­autorské právo (jako subjektivní právo) ekvivalent „copyright“ a dílo je počitatelná forma substantiva „work“.

223 BLD 2009, s. 1684.

216

§ 2390 Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Komentář: Termín „zápůjčka“ nahrazuje dřívější termín „půjčka“ občanského zákoníku z roku 1964; je definičně odvozený od latinského mutuum a má v québeckém občanském zákoníku ekvivalent „simple loan“ (sec. 2314)224 a kodexu Louisiany „loan for consumption“ (Art. 2904)225. Druhý termín – „loan for consumption“ (alternativně i v anglických právních textech mutuum) – je znám ve stejném smyslu také v common law: „An agreement by which a lender delivers goods to a borrower who consumes them and who is obligated to return goods of the same quantity, type and quality“ (BLD 2009, s. 1021). Tento ekvivalent je tedy pro potřeby překladu českého termínu do ang­ ličtiny vhodnější pro následnou interpretaci přeloženého textu. Opět se jedná o dvě strany smlouvy – „zapůjčitel“ je „lender“ a „vydlužitel“ je borrower“. § 2391 (1) Má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. (1) When a loan for consumption is of money and is to be paid in different currency than that of the loan itself, the borrower pays off the loan in such a way that the value of what is paid off equally corresponds to the value of what was lent. Komentář: Podobné ustanovení můžeme najít v LCC (Art. 2907): „When the loan is of money, the borrower is bound to repay the same numerical amount in legal tender of the country whose money was lent regardless of fluctuation in the value of the currency.“ § 2395 Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Komentář: Základním ekvivalentem pro termín „úvěrová smlouva“ je „loan agreement“ nebo „loan contract“. Nicméně je třeba mít na paměti, že při bankovních ­transakcích se mohou smlouvy nazývat „credit contracts“ a při velkých operacích dokonce „facility contracts“. Strany takových smluv jsou „creditor“ a „debtor“. § 2402 Závazky ze schovacích smluv Smlouvou o úschově se schovatel zavazuje převzít věc, aby ji pro uschovatele opatroval. Ve smlouvě lze ujednat, že schovatel může věc odevzdat do úschovy dalšímu schovateli. 224 QCC (2314): A simple loan is a contract by which the lender hands over a certain quantity of money or other property that is consumed by the use made of it, to the borrower, who binds himself to return a like quantity of the same kind and quality to the lender after a certain time. 225 LCC (Art. 2904): The loan for consumption is a contract by which a person, the lender, delivers consumable things to another, the borrower, who binds himself to return to the lender an equal amount of things of the same kind and quality.

III. občanský zákoník

217

Komentář: Termín „schovací smlouva“ lze přeložit jako „custodial contract“ nebo „safekeeping contract/agreement“. Ve stejném významu pak v systému common law může fungovat „bailment“, ale pro širokou sémantickou škálu tohoto termínu není vhodným ekvivalentem při překladu českého práva. LCC226 i QCC227 používají termín „(contract of ) deposit“, zatímco BGB228 termín „safekeeping contract“. Stranami schovací smlouvy jsou „uschovatel“ – „depositor“ a „schovatel“ – „depositary“. § 2410 Hromadná úschova Komentář: Pro tento český termín opět existuje několik ekvivalentů, a sice „wholesale custody/safekeeping/deposit“ nebo „bulk custody/safekeeping/deposit“. § 2415 Smlouva o skladování Komentář: Ekvivalentem pro „smlouvu o skladování“ je „storage agreement /contract“ nebo „contract for the storage of goods“. Stranami smlouvy jsou „skladovatel“ – „warehouse operator“ a „ukladatel“ – „client“ nebo „customer“. Poplatek se nazývá „skladné“ a ekvivalentem může být „storage fee“. § 2430 Příkazní smlouvou se příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce. Komentář: Standardním ekvivalentem je „contract of mandate“. Stranami smlouvy jsou „příkazník“ – „mandatary“ a „příkazce“ – „mandator“. Podobná ustanovení a formulace najdeme v LCC229 i QCC230, přičemž louisianský zákoník používá pro označení „příkazce“ termín „principal“. § 2445 (1) Smlouvou o zprostředkování se zprostředkovatel zavazuje, že zájemci zprostředkuje uzavření určité smlouvy s třetí osobou, a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli provizi. Komentář: Nejběžnějším ekvivalentem je „brokerage contract“ ve významu „an agency agreement employing a broker to make contracts in the name of and on behalf of the principal and for which the broker receives a commission“ (BLD 2009, s. 220). V oblasti zprostředkování finančních transakcí se pro zprostředkovatele někdy používá termín 226 LCC (Art. 2926): A deposit is a contract by which a person, the depositor, delivers a movable thing to another person, the depositary, for safekeeping under the obligation of returning it to the depositor upon demand. 227 QCC (2280): Deposit is a contract by which a person, the depositor, hands over movable property to another person, the depositary, who undertakes to keep it for a certain time and to restore it to him. Deposit is gratuitous but may be by onerous title where permitted by usage or an agreement. 228 Section 688 Typical contractual duties in safekeeping: By a safekeeping contract, the depositary is obliged to store a movable thing delivered to him by a depositor. 229 LCC (Art. 2989): A mandate is a contract by which a person, the principal, confers authority on another person, the mandatary, to transact one or more affairs for the principal. 230 QCC (2130): Mandate is a contract by which a person, the mandator, empowers another person, the mandatary, to represent him in the performance of a juridical act with a third person, and the mandatary, by his acceptance, binds himself to exercise the power. The power and, where applicable, the writing evidencing it are called the power of attorney.

218

„intermediary“. Stranami jsou tedy „zprostředkovatel“ – „broker“, „agent“, „intermediary“ na jedné straně – a „zájemce“ na straně druhé – „principal“ nebo „client“, případně doslova „interested party“. § 2455 Komisionářskou smlouvou se komisionář zavazuje obstarat pro komitenta na jeho účet vlastním jménem určitou záležitost, a komitent se zavazuje zaplatit mu odměnu. Komentář: Základním ekvivalentem pro termín „komisionářská smlouva“ je „consignment contract/agreement“ ve významu následující definice: „Consignment sale is an arrangement in trade in which a seller or the consignor sends goods to a buyer or consignee without getting payment for the goods then itself. The consignee or the buyer pays the amount only when the goods are sold. It is actually a delivery of goods not amounting to sale. The unsold goods will be taken back after some period. It is also referred to as ‚sale or return‘.“231 Stranami smlouvy jsou „komitent“ – „consignor“ a „komisionář“ – „consignee“. Vazba „obstarat pro komitenta na jeho účet vlastním jménem“ může být v angličtině „arrange for the consignor on oneʼs own behalf and on the consignorʼs account“232; „odměna“ je „fee“. V případě, že komisionářská smlouva upravuje jiné činnosti, než je prodej zboží, např. komisionářská smlouva na obstarání koupě cenných papírů, pak lze použít anglický termín „commission contract“, komisionář bude „commission agent“ a komitent „principal“. § 2471 (1) Zasílatelskou smlouvou se zasílatel zavazuje příkazci obstarat mu vlastním jménem a na jeho účet přepravu zásilky z určitého místa do jiného určitého místa Komentář: „Zasílatelská smlouva“ má ekvivalent „shipment contract“, ale podle druhu transakce to může být také „forwarding contract“. Stranami jsou „zasílatel“ – „shipper/ forwarder“, případně „carrier“, a „příkazce“ – „principal“. Předmět smlouvy je „přeprava zásilky“ – „shipment“ nebo „transportation of goods“. § 2483 Smlouva o obchodním zastoupení Komentář: Tato smlouva má anglický ekvivalent „agency contract“, přičemž „obchodní zastoupení“ může být „business agency“ i „commercial agency“. Stranami smlouvy jsou „obchodní zástupce“ – „(business) agent“ a „zastoupený“ – „principal“. Termín „provize“ je „agency commission fee“ nebo krátce „commission fee“ nebo jen „commis­ sion“. Obchodní zastoupení může být „výhradní“ – „exclusive (agency)“ – nebo „nevýhradní“ – „non-exclusive“.

231 Viz heslo „consignment sale“ na www.definitions.uslegal.com. 232 Viz OED (CD 2009): on oneʼs account: so that it shall be charged or entered to his account; in his behalf and at his expense; for oneʼs own interest, and at oneʼs own risk.

III. občanský zákoník

219

§ 2521 Smlouvou o zájezdu se pořadatel zavazuje obstarat pro zákazníka předem připravený soubor služeb cestovního ruchu (zájezd) a zákazník se zavazuje zaplatit (…). Komentář: Název smlouvy je anglicky „package travel contract“; strany smlouvy jsou „pořadatel“ – „organizer“ a „zákazník“, anglicky „client“, „customer“ nebo „traveller“233. Toto ustanovení bylo do NOZ včleněno v rámci provedení příslušných předpisů EU234. Podobné ustanovení je v BGB (§ 651a): „By a package travel contract, a travel organiser is obliged to render for the traveller a complete set of travel services (travel package) for the traveller. The traveller is obliged to pay the travel organiser the agreed price for the travel package.“ § 2550 Smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Komentář: Pokud se jedná o přepravu osob – „transportation of persons“ nebo „carriage of persons“, je anglickým ekvivalentem „transportation contract“ nebo „carriage contract“; „dopravce“ je „carrier“ a „cestující“ je „passenger“; „jízdné“ je „fare“. § 2555 (1) Smlouvou o přepravě věci se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc jako zásilku z místa odeslání do místa určení, a odesílatel se zavazuje zaplatit dopravci přepravné. Komentář: Jestliže se jedná o přepravu věcí/zboží, anglický termín zní „carriage/ transportation of goods“, pak se smlouva také jmenuje „carriage contract“, případně „transportation contract“; „dopravce“ je „carrier“ a „odesílatel“ je „shipper“. § 2572 (1) (…) Náložný list je cenný papír, se kterým je spojeno právo požadovat na dopravci vydání zásilky v souladu s obsahem náložného listu; lze jej vydat na jméno, na řad nebo na doručitele. Komentář: Termín „náložný list“ má ekvivalent „bill of lading“ a je definován jako „a legal document between the shipper of a particular good and the carrier detailing the type, quantity and destination of the good being carried. The bill of lading also serves as a receipt of shipment when the good is delivered to the predetermined destination. This document must accompany the shipped goods, no matter the form of transportation, and must be signed by an authorized representative from the carrier [dopravce], shipper [odesílatel] and receiver [příjemce, adresát].“235  Náložný list vydaný na řad je „bill of lading issued to order“, vydaný na doručitele „issued to bearer“. 233 Avšak v britském kontextu označuje termín „traveller“ především osoby bez trvalého bydliště, tj, kočovníky. 234 Transpozice směrnice č. 90/314 EHS ve znění v souladu s výkladem Soudního dvora EU. 235 Viz heslo „bill of lading“ na stránkách Investopedia (www.investopedia.com).

220

§ 2586 (1) Smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Komentář: Tento typ smlouvy se běžně překládá jako „contract for work“236, přičemž je dobré si uvědomit, že v českém názvu slovu „dílo“ odpovídá v angličtině nepočitatelné substantivum „work“. Stranami jsou „objednatel“ – „client“, „customer“, případně „principal“, a „zhotovitel“, který má obvykle ekvivalent podle toho, o jaké dílo se jedná – „provider“, „worker“, „manufacturer“, případně „contractor“ definovaný jako „one who enters into a contract to perform work independently and not as an employee“237. Vazbu „na svůj náklad a nebezpečí“ lze přeložit jako „at oneʼs own expense and risk“. V některých amerických jurisdikcích existuje typ smlouvy, jejíž název obsahuje předmět plnění, např. „contract for work done and material supplied“, případně „contract for construction work“; nejsou to však označení univerzálního smluvního typu pokrývajícího širokou škálu činností, které v českém právu odpovídají termínu „dílo“. V případě, že předmětem takové smlouvy je vytvoření autorského díla, např. softwarové nebo designové zpracování webové stránky objednatele nebo pořízení překladu nějakého dokumentu, může být smlouva nazvána „work for hire contract/agreement“238. § 2625 Právo na vyúčtování Komentář: Jak bylo již vícekrát uvedeno, termín „vyúčtování“ jako proces je „providing/submitting an account“, výsledek je pouze „account“ ve významu „a precise list or enumeration of financial transactions“239. Jestliže „zhotovitel vyúčtuje dosavadní postup prací, jakož i dosud vynaložené náklady“, lze anglicky říci, že „the contractor/ worker/manufacturer renders an account of the work completed and costs incurred“. § 2636 (1) Smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba. Komentář: Ekvivalent pro tuto smlouvu je „contract for medical care“; stranami smlouvy jsou „poskytovatel“ – „provider (of medical services)“ a „ošetřovaný“–„pa-

236 V USA však může takový název smlouvy, aniž by byl znám její obsah, připomínat v určitých situačních kontextech pracovní smlouvu. 237 Viz Bouvier Law Dictionary 2011, s. 248. 238 BLD (2009, s. 1744) vymezuje dva významy termínu „work for hire“ v angloamerickém právu, a sice „a copyrightable work produced either by an employee within the scope of employment or by an independent contractor under a written agreement“. První typ se česky nazývá „zaměstnanecké dílo“, druhý „dílo na objednávku“. Dále BLD používá vazbu „the work is commissioned“ při vysvětlování druhého významu tohoto termínu a termín „commissioning party“ označuje objednatele (na rozdíl od „employer“ v případě zaměstnaneckého díla). Nutno dodat, že v případě zaměstnaneckého díla se obvykle neuzavírá smlouva, protože zadání je součástí náplně pracovního poměru, takže „work for hire contract“ bude obvykle „smlouva o dílo“ v pojetí českého práva. 239 Viz heslo „account“ na stránkách The Freee Dictionary (www.thefreedictionary.com).

III. občanský zákoník

221

tient“ nebo „client“. Termín „příkazce“ lze přeložit jako „mandator“, případně „principal“. § 2638 Poučení (1) Poskytovatel srozumitelně vysvětlí ošetřovanému zamýšlené vyšetření i navrhovanou péči o zdraví; po příslušném vyšetření poskytovatel vysvětlí ošetřovanému jeho zdravotní stav a péči o zdraví i při dalším postupu. Komentář: Název tohoto paragrafu nelze smysluplně přeložit bez znalosti obsahu ustanovení. Z něj vyplývá, že se termínem „poučení“ má na mysli srozumitelné („understandable“) vysvětlení kontextu vyšetření („medical examination“) a následných kroků („intended care“, „intended treatment“). Anglickým ekvivalentem je „explanation“, které by mělo vést k poskytnutí informovaného souhlasu pacienta, tj. „informed consent“. § 2643 (1) Poskytovatel postupuje podle smlouvy s péčí řádného odborníka, a to i v souladu s pravidly svého oboru. Komentář: Adverbiální vazbu „s péčí řádného odborníka“ je možné přeložit s důrazem na osobu odborníka, tj. „as a prudent240 professional“, nebo s důrazem na kvalitu jím poskytované péče, tj. „with the professional standard of care“. § 2662 Smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele (…). Komentář: Tento typ smlouvy má obvyklý anglický ekvivalent „bank account contract“ bez ohledu na to, jestli „ten, kdo vede účet“, je skutečně banka ve smyslu českých zákonů, nebo je to jiná instituce s právem poskytovat finanční služby. Podstatné je, aby si překladatel uvědomil, že v daném kontextu termín „account holder“ odpovídá českému termínu „majitel“. § 2676 (1) Vkladní knížkou potvrzuje výstavce vkladní knížky vložení hotovosti na účet a výběr hotovosti z účtu. Komentář: Termín „vkladní knížka“ má anglický ekvivalent „savings book“, „bankbook“ nebo „passbook“ (v jednom ze svých významů)241. „Majitel vkladní knížky“ je „bankbook/passbook holder“. Operace typu „vložení hotovosti na účet a výběr hotovosti z účtu“ je možné přeložit jako „making a cash deposit and withdrawal“.

240 Ve smyslu „careful and sensible; marked by sound judgment“, více viz heslo „prudent“ (www.thefreedictionary .com). 241 Srov. například heslo „passbook“ ve slovníku (www.thefreedictionary.com).

222

§ 2682 Smlouvou o otevření akreditivu se výstavce akreditivu zavazuje vůči příkazci vystavit na jeho žádost a účet ve prospěch třetí osoby (oprávněného) akreditiv a příkazce se zavazuje zaplatit výstavci akreditivu odměnu. Komentář: Základní ekvivalent pro termín „akreditiv“ je „letter of credit“, čili „smlouva o otevření akreditivu“ je „contract for opening the letter of credit“ nebo stručněji „letter of credit contract“. „Příkazce“ je „mandator“ nebo „applicant“, „výstavce“ je „issuing bank“ nebo „issuer“. Vazba „na žádost a účet (příkazce) ve prospěch třetí osoby (oprávněného)“ je „on an application and account (of the mandator) and for the benefit of a third party (beneficiary)“. Pokud se jedná o „dokumentární akreditiv“ (§ 2690 NOZ), anglickým ekvivalentem je „documentary letter of credit“. § 2694 (1) Smlouvou o inkasu se obstaravatel inkasa zavazuje obstarat pro příkazce přijetí peněžní částky nebo jiný inkasní úkon od třetí osoby a příkazce se zavazuje zaplatit obstaravateli inkasa odměnu. (1) In a contract of collection, the collection agent undertakes to accept for the mandator money or other type of collection from a third party, and the mandatary undertakes to pay a collection fee to the collection agent. Komentář: Termín „inkaso“ včetně všech derivovaných slovních druhů má v angličtině základ ve slovesu „collect“, tj. „collection“; „inkasní banka“ je „collecting bank“, inkasní dokument (v širokém slova smyslu) je „collection item“ apod. Jedná-li se o „dokumentární inkaso“ (§ 2699 NOZ), je anglický ekvivalent „documentary collection“. § 2701 (1) Smlouvou o důchodu se plátce zavazuje platit příjemci pravidelné peněžní dávky (důchod). Komentář: Tato smlouva spadá do kategorie označené českým termínem „za­opatřovací smlouvy“. Podobná kategorie v  angličtině common law ani kontinentálního práva není explicitně vymezena, takže lze ekvivalent vytvořit např. „purveyance contracts“; sloveso „purvey“ je obecnějším synonymem sloves „provide, furnish, supply (something)“, z nichž každé je v právních kontextech používané v konkrétním významu a jejich volba jako ekvivalentu pro „zaopatřit“ by mohla vést k zavádějící interpretaci. Termín „smlouva o důchodu“ (jedna ze zaopatřovacích smluv) je „pension contract“.242 Ustanovení lze přeložit jako: „In a contract of pension the payer undertakes to pay to the beneficiary regular sums of money as benefits (pension).“ § 2707 (1) Smlouvou o výměnku si vlastník nemovité věci vymiňuje v souvislosti s jejím převodem pro sebe nebo pro třetí osobu požitky, úkony nebo práva sloužící k zaopat242 Překladatel by měl mít na paměti, že se jedná o důchod sjednaný v rámci soukromého důchodového pojištění, nikoliv o důchod v rámci státního systému sociálního zabezpečení.

III. občanský zákoník

223

ření na dobu života nebo na dobu určitou a nabyvatel nemovité věci se zavazuje zaopatření poskytnout. Není-li stanoveno nebo ujednáno jinak, rozhoduje pro obsah práv výměnkáře místní zvyklost. Komentář: Historicky byl institut výměnku velmi podobný německému pojmu „Ausgedinge“. Zatímco je obsah tohoto německého pojmu implikován v různých institutech německého práva, obsah znovuzavedeného českého pojmu označeného termínem „výměnek“ zůstal víceméně stejný jako v dávné minulosti. Podstatnými pojmovými znaky českého institutu jsou (a) výhrada práva na požitky, služby apod., (b) maximálně po dobu života, (c) učiněná vlastníkem nemovitosti, (d) při jejím převodu na jinou osobu. Zahrnuje to také situaci, která je ve veřejnosti primárně spojována se slovem „výměnek“, totiž poskytnutí bydlení předchozí generaci (rodičům) nového vlastníka. V tomto smyslu se v angličtině vyskytují termíny „granny flat“ (ve Velké Británii) nebo „secondary suit“ (primárně v USA) jako ekvivalent německého „Altenteil“. Ale český institut je významově širší, protože se může jednat o poskytování nějaké služby (např. pravidelně „výměnkáře“ navštěvovat), nebo poskytování věcí (např. každoroční dodání určitého množství určité zemědělské komodity výměnkáři) apod. Je proto nezbytné anglický ekvivalent vytvořit tak, aby alespoň některé pojmové znaky byly v angličtině zjevné. Pokud se ve smlouvě cokoliv „vymiňuje“, používá se anglické sloveso „reserve“. Pokud jde o braní požitků z cizí věci, je to „usufruct“. Protože je toto právo sjednáno smluvně, vhodný termín zní „contractual“. Můžeme takto dojít k ekvivalentu „contractual reservation of usufruct“ nebo „contractually reserved usufruct“. Nicméně při překladu do angličtiny je pro následnou interpretaci anglického ekvivalentu vhodné doplnit (jako poznámku překladatele) jeho definici, odpovídající ustanovení odst. (1): „In a contract for the reserved right of usufruct the owner of an immovable thing to be transferred reserves for himself or a third party the right to obtain civil fruits, services or rights serving purveyance for life or for stipulated time, and the transferee undertakes to supply such purveyance. Should there be no provisions or arrangements otherwise, the content of the rights of the party reserving the purveyance is determined by local custom.“ § 2716 (1) Zaváže-li se smlouvou několik osob sdružit jako společníci za společným účelem činnosti nebo věci, vzniká společnost. Komentář: Termín „společnost“, který zvolili autoři NOZ pro označení institutu vyjádřeného termínem „sdružení“ v občanském zákoníku z roku 1964, bude nepochybně vést v určitých kontextech k interpretačním nejasnostem, protože nemusí být z kontextu zřejmé, zda se jedná o „společnost“ ve smyslu § 2716 NOZ, nebo o „společnost“ jako druh obchodní korporace podle zákona o obchodních korporacích (č. 90/2012 Sb.), pomineme-li třetí význam „společnosti“ jako společenství lidí se stejnou kulturou, jazykem a tradicemi. Dřívější termín „sdružení“ (§ 829 OZ 1964) se překládal většinou jako „association“, ale protože to byla entita bez právní subjektivity, někdy se přistoupilo k ekvivalentu

224

„partnership“. Avšak definice „společnosti“ v NOZ je poněkud širší, je tedy nutné revidovat i překladový ekvivalent. Jak překlad ABGB z roku 1866 (§ 1103n jako součást německého termínu „Gesellschaftsvertrag“), tak nový překlad BGB (§ 705)243 pro termín „Gesellschaft“ používá ang­lický ekvivalent „partnership“. Holandský termín „Maatschap“ je v DCC (Art. 1655, Book 7A) také přeložen jako „partnership“. Anglický překlad francouzského Code civil, vyvěšený na webové stránce francouzského ministerstva spravedlnosti244 v čl. 1832 používá pro francouzský termín „société“ dokonce anglický termín „firm“; zde je třeba poznamenat, že v angloamerickém právu bývá entita s právní formou „partnership“ obvykle označována termínem „firm“. QCC (§ 2186)245 rozlišuje mezi „partnership“ a „association“ v tom, že první entita je založena za účelem zisku, druhá jako nezisková. V LCC (Art. 2801)246 má „partnership“ právní osobnost danou zákonem. Uvážíme-li tedy všechny terminologické možnosti relevantní pro angličtinu kontinentálního práva, ekvivalentem pro český termín „společnost“ podle § 2716 NOZ je „partnership“ a „společník“ je „partner“. Odst. (1) může být přeložen jako „Where several persons bind themselves by a contract to associate as partners in order to achieve a common purpose in activities or things, a partnership is established.“ § 2747 Smlouva o tiché společnosti Komentář: Běžným anglickým ekvivalentem je „silent partnership agreement/contract“, případně „dormant partnership agreement/contract“; QCC (§ 2250) pojmenovává stejný institut termínem „undeclared partnership“. „Tichý společník“ je analogicky „silent/dormant partner“. Je však dobré mít na paměti, že v  angličtině existuje podobně znějící institut „dormant corporation“ v právu USA nebo „dormant company“ v britském právu, kde adjektivum „dormant“ znamená „nečinný“, ať na základě rozhodnutí společníků nebo na základě úředního rozhodnutí. § 2756 Závisí-li podle ujednání stran prospěch, anebo neprospěch alespoň jedné ze smluvních stran na nejisté události, jedná se o smlouvu odvážnou. 243 Section 705 Contents of partnership agreement: By a partnership agreement, the partners mutually put themselves under a duty to promote the achievement of a common purpose in the manner stipulated by the contract, in particular, without limitation, to make the agreed contributions. 244 Více viz www.legifrance.gouv.fr. 245 QCC (2186): A contract of partnership is a contract by which the parties, in a spirit of cooperation, agree to carry on an activity, including the operation of an enterprise, to contribute thereto by combining property, knowledge or activities and to share any resulting pecuniary profits. A contract of association is a contract by which the parties agree to pursue a common goal other than the making of pecuniary profits to be shared between the members of the association. 246 LCC (Art. 2801): A partnership is a juridical person, distinct from its partners, created by a contract between two or more persons to combine their efforts or resources in determined proportions and to collaborate at mutual risk for their common profit or commercial benefit.

III. občanský zákoník

225

Komentář: Odvážné smlouvy existují jak v common law, tak v anglicky mluvících jurisdikcích s kontinentálním právem, a jsou označeny termínem „aleatory contract“. Úpravu najdeme v QCC247 i v LCC.248 BLD (2009, s. 366) definuje odvážnou smlouvu jako „a contract in which at least one partyʼs performance depends on some uncertain event that is beyond the control of the parties involved; also termed hazardous contract, wagering contract.“ § 2758 (1) Pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Komentář: Pojistná smlouva – „insurance contract“ může být dvoustranným vztahem mezi pojistitelem – „insurer“ a pojistníkem – „policy holder“, případně trojstranný vztah s pojištěným – „the insured“, případně „an insured party“ nebo „beneficiary“. Pojistné plnění je „policy money/payout“ (viz § 2774) a pojistná událost „insured event“; samotná nahodilá událost je „contingency“. Platba za pojištění – pojistné – má ekvivalent „premium“. § 2772 (1) Není-li ujednána doba vzniku pojištění, vzniká pojištění prvním dnem následujícím po dni uzavření smlouvy. Komentář: Doba vzniku pojištění je jednoduše „commencement of insurance“, „insurance coming into existence/effect“. Pokud se pojištění „sjedná“, anglický ekvivalent je „sell an insurance policy“ z pohledu pojistitele, nebo „buy/purchase an insurance policy“ či „take out a policy“ z pohledu pojistníka. Je-li zapotřebí použít univerzální ekvivalent, pak lze říci prostě „agree upon a policy“. § 2774 (1) Pojistné podmínky vymezí zpravidla podrobnosti o vzniku, trvání a zániku pojištění, pojistnou událost, výluky z pojištění a způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost. (1) Insurance terms and conditions essentially define details relating to the commencement of insurance, its duration and termination, the insured event, exclusions from insurance and the mode of determining the amount of insurance payout and its due date. Komentář: Vznik pojištění může být také „policy inception“. Termín „pojistné plnění“ má vedle generického „insurance payout“ další dva ekvivalenty v angličtině podle toho, zda se jedná o škodové pojištění – „insurance indemnity“, nebo o životní pojištění – „insurance benefits“. 247 QCC (1382): When the extent of the obligations or of the advantages is uncertain, the contract is aleatory. 248 LCC (Art. 2982): The aleatory contract is a mutual agreement, of which the effects, with respect both to the advantages and losses, whether to all the parties or to one or more of them, depend on an uncertain event.

226

§ 2775 (1) Pojistitel vydá pojistníkovi pojistku jako potvrzení o uzavření smlouvy. Komentář: Termín „pojistka“ je „policy“ ve významu „acknowledgment that a contract has been made“, někdy též „certificate of insurance“. Je-li nutné vydat „druhopis pojistky“, obvykle se užije ekvivalent „replacement copy (of the policy)“. § 2777 Komentář: Standardními ekvivalenty pro termíny „pojistná událost“ a „pojistné nebezpečí“ jsou „insured event“, resp. „insured peril“. Termín „běžné pojištění“ je „ordinary insurance“ a „jednorázové pojištění“ má ekvivalent „one-off (event) insurance“. Termín „pojistná doba“ se přeloží jako „policy duration“. § 2780 Povinné pojištění Komentář: Tento typ pojištění má několik anglických ekvivalentů, „mandatory insurance“, „compulsory insurance“, případně „statutory insurance“. § 2781 Vypovědět povinné pojištění Komentář: Sloveso „vypovědět“ má ekvivalent stejný jako při vypovězení jiných druhů smluv, a sice „terminate by notice“. Je-li sjednáno „právo k postihu pojistníka nebo pojištěného pro případ porušení jejich povinnosti“, lze tuto možnost přeložit jako „right to sanction/penalize/punish the policy holder or beneficiary should they violate their duties“. § 2782 Pojistné za dobu trvání pojištění Komentář: Ekvivalent pro termín „pojistné“ je „premium“ ve významu „an amount paid for an insurance policy“; „doba trvání pojištění“ je „policy/insurance period“ nebo „period of an insurance“ určená začátkem vzniku pojištění „exact time of policy inception“ a koncem pojištění „exact time of expiration of a policy“. § 2783 (2) Jednorázové pojistné je splatné dnem počátku pojištění. (…) není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční. (2) A one-off premium is due on the start date of the policy. (…) In the absence of express provisions for periods for which ordinary premiums are to be paid one year is regarded as the insurance period. Komentář: Pro adjektivum „jednorázový“ lze použít také ekvivalent „lump-sum“, ale v terminologii pojišťovnictví se zdá běžnější výraz „one-off “. § 2801 Přerušení pojištění Komentář: Pro české termíny „přerušit“ a „přerušení“ lze použít jak primárně právní termín „suspend“, „suspension“, tak obecnější „interrupt“, „interruption“.

III. občanský zákoník

227

§ 2811 Škodové pojištění Indemnity insurance § 2813 Škodná událost Loss-causing event 249 § 2814 Limit pojistného plnění The maximum level of insurance payout § 2815 Spoluúčast Komentář: V pojišťovnictví se spoluúčast (franšíza) dělí na franšízu odčetnou a integrální. První z nich je: „An insurance deductible is the amount the insured is required and obligated to pay by the insurance policy. The deductible is chosen by the insured and is usually applied to coverages such as comprehensive and collision. Generally the lower the deductible, the higher the insurance premium.“250 Integrální franšíza je „franchise clause“ a  je definovaná jako „a  provision in a casualty insurance policy stating that the insurer will pay a claim only if it is more than a stated amount and that the insured is responsible for all damages if the claim is under that amount“. Jiný termín pro spoluúčast v pojištění, je-li vyjádřena percentuálním podílem, je „percentage excess“. § 2816 Množné pojištění může vzniknout jako a) soupojištění, b) souběžné pojištění, c) vícenásobné pojištění (…). Multiple insurance coverage may be formed as a) co-insurance, b) concurrent insurance, c) multiple insurance of the insurable value of the insured property (…). Komentář: Zatímco institut vícenásobného pojištění v anglicky mluvících zemích neexistuje, protože není v souladu s veřejným pořádkem vyplácet více, než je skutečná škoda, termín „co-insurance“ je definován jako „1. insurance provided jointly by two or more insurers. 2. insurance under which the insurer and insured jointly bear responsibility“ (BLD 2009, s. 871). Termín „concurrent insurance“ je definován tamtéž jako „one or two or more insurance policies that cover the same risk“. 2819 Zachraňovací náklady Komentář: Jsou to náklady „rescue costs“, které vynaložil pojistník při odvracení bezprostředně hrozící pojistné události, tj. „spent by the policyholder to prevent/avert the occurrence of imminent insured event“ a na zmírnění následků, tj, „to mitigate consequences“. § 2821 Obnosové pojištění jako jednorázové či opakované pojistné plnění Komentář: Ekvivalentem tohoto typu pojištění je „insurance of an agreed sum“ a je ve formě „one-off / lump sum or repeated insurance money/payout“.

249 A loss is the injury or damage sustained by the insured in consequence of the happening of one or more of the accidents or misfortunes against which the insurer, in consideration of the premium, has undertaken to indemnify the insured. Více viz heslo „loss in insurance“ (www.legal-dictionary.thefreedictionary.com). 250 Více viz heslo „Insurance Deductible“ (www.personalinsure.about.com/od/insurancetermsglossary).

228

§ 2824 Životní pojištění Komentář: Termín „životní pojištění“ lze přeložit dvojím způsobem, a sice jako „life assurance“ (primárně britský úzus) nebo „life insurance“251. Pojištění pro případ smrti, dožití se určitého věku, pro případ nemoci nebo úrazu lze anglicky vyjádřit jako „insurance against death, for attaining a particular age, against illness or injury“. § 2825 Pojištění pro případ pracovní neschopnosti Occupational incapacity insurance § 2826 (1) Uzavírá-li pojistník smlouvu ve prospěch obmyšleného (…). Komentář: Termín „obmyšlený“ se vyskytuje pouze v pojišťovnictví a má anglický ekvivalent „third party beneficiary“, aby se odlišil od ekvivalentu pro termín „pojištěný“, jenž může být vedle „the insured“ také „beneficiary“. § 2837 Výluka z pojištění Komentář: Tento termín lze přeložit jako „exclusion from insurance“, nicméně je dobré si uvědomit, že ve většině anglicky mluvících zemí je tato výluka zúžena na „suicide exclusion clause“. § 2842 Odkupné § 2844 Úrazové pojištění § 2847 Pojištění pro případ nemoci

Surrender value Accident insurance Sickness insurance

§ 2848 Byla-li ujednána čekací doba, může být určena v trvání nanejvýš do tří měsíců, v případě porodu, psychoterapie, zubních a ortopedických náhrad do osmi měsíců a pro případ ošetřovatelské péče do tří let ode dne počátku pojištění. Komentář: Ekvivalent pro termín „čekací doba“ může být standardně „waiting period“, ale v pojišťovnictví se často používá termín „qualifying period“. „Ošetřovatelská péče“ je „nursing care“. § 2853 Přepojištění Komentář: Ekvivalentem je „overinsurance“ a je definován jako „an insurance effected upon property where an insured has bought so much coverage (multiple policies) that it exceeds the actual cash value of the risk or property insured“ (BLD 2009, s. 1213).

251 Rozdíl v použití termínů „assurance“ a „insurance“ v zásadě spočívá v tom, že první termín označuje pojištění události, která musí nastat (tj. pojištění pro případ smrti), kdežto druhý termín se používá všude tam, kde pojistná událost může nastat.

III. občanský zákoník

229

§ 2854 Podpojištění Komentář: Ekvivalentem je „underinsurance“ a je definován jako „an agreement to indemnify against property damage up to a certain amount but for less than the propertyʼs full value“ (BLD 2009, s. 1665). § 2856 Smlouva o pojištění právní ochrany Legal expenses insurance § 2861 Pojištění odpovědnosti Komentář: Ekvivalentem českého termínu je „liability insurance“. Do této kategorie také patří druh pojištění, které se běžně (nikoliv právně přesně) označuje jako „povinné ručení“, tj. pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Anglický ekvivalent je „compulsory motor vehicle liability insurance“, ale v právním (a pojišťovacím) žargonu se často označuje jako „MTPL – motor third-party liability“. § 2868 Pojištění úvěru Komentář: Pro tento druh pojištění existuje několik anglických ekvivalentů v zásadě se stejným významem, a sice „personal loan insurance“; „payment protection ­insurance“; „loan protection insurance“. § 2884 Příslib odměny za nějaký výkon učiněný vůči osobě blíže neurčené zavazuje přislibujícího tehdy, byl-li příslib veřejně vyhlášen. Komentář: Termín „příslib odměny“ je anglicky „promise of a  reward“, ale např. v LCC252 je tentýž institut označen jako „offer of reward“. Osoba, která činí příslib – přislibující – je anglicky „promissor“. Pokud má dojít k odvolání příslibu, použije se sloveso „revoke“ jako u odvolání všech jednostranných právních aktů. § 2887 (1) Přislibuje-li se odměna vypsáním ceny za výkon co možná nejlepší (…). (1) Where a reward is promised as a prize for the best possible performance (…). Komentář: Slovo „výkon“ v  tomto kontextu je anglicky „performance“ ve smyslu „something performed or done; an action, act, deed, operation“ (OED CD 2009). § 2894 (1) Povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

252 LCC (Art. 1944): An offer of a reward made to the public is binding upon the offeror even if the one who performs the requested act does not know of the offer. (Art. 1945): An offer of reward made to the public may be revoked before completion of the requested act, provided the revocation is made by the same or an equally effective means as the offer.

230

Komentář: Název Hlavy II je „Závazky z deliktů“. Tento termín lze přeložit doslova jako „obligations arising from delicts“, ale také podle smyslu jako „non-contractual obligations“. V tomto kontextu je třeba mít na paměti, že se terminologie common law a anglická terminologie kontinentálního práva v oblasti civilních deliktů podstatně liší. V common law spadá celá oblast do „law of torts“, protože „tort“ je vlastně „civil wrong“, čemuž odpovídá český termín „civilní delikt“, případně v angličtině kontinentálního práva „delict“. Termín „závazky z deliktů“ by pak byl přeložen jako „obligations (arising) from torts“, resp. „obligations (arising from) from civil delicts“. Hovoříme-li v českém právu o „deliktní odpovědnosti“, v common law je to „tort liability“ nebo „­liability in tort“, případně „tortious liability“, kdežto v právu Louisiany nebo (většinou) v evropském právu se hovoří o „delictual liability“. V common law se termín „­delict“ téměř nepoužívá, třebaže toto slovo v angličtině existuje. Další problém může nastat, chceme-li anglicky vyjádřit rozdíl mezi českým termínem „újma“ a „škoda“. Samozřejmě existují prvoplánové ekvivalenty „harm“, resp. „damage“. Ale pokud se podíváme na definice v BLD, rozdíl není tak jasný jako v českém právu. „Harm“ je definován synonymickým výčtem jako „injury, loss, damage; material or tangible detriment“. Termín „damage“ je definován podobným způsobem jako „loss or injury to person or property“. Termín „injury“ je definován jako „the violation of anotherʼs legal right for which the law provides a remedy“. Poslední ze čtyř synonym, která lze do češtiny přeložit jako „škoda“ nebo „újma“, je „loss“; v kontextu tort law je definován jako „harm to finances or property; an injury to property resulting in its reduction in value“253. Zvážíme-li obsah definic, pak je teoreticky nejblíže českému termínu „újma“ anglický termín „injury“ a pro českou škodu ve smyslu újmy na jmění pak „damage“ nebo „harm“. Nicméně překlad odst. (1), aby byl snáze interpretovatelný, zní: „A duty to compensate harm to a person always includes the duty to compensate property damage (damage).“ § 2895 Škůdce je povinen nahradit škodu bez ohledu na své zavinění v případech stanovených zvlášť zákonem. Komentář: Termín „škůdce“ má dva ekvivalenty, a sice „wrongdoer“ a „tortfeasor“. První z nich je vhodnější zejména proto, že explicitně neodkazuje na institut „tort“, i když je standardním termínem v common law. Vazba „bez ohledu na své zavinění“ je „irrespective of his fault“, přičemž je třeba mít na paměti, že v civilním právu se vždy používá „fault“, mluvíme-li o zavinění (a to i v oblasti trestního práva vedle termínu „culpability“).254

253 Bouvier Law Dictionary 2011, s. 666. 254 Termín „guilt“ je institutem trestního práva a jeho českým ekvivalentem je vždy „vina“.

III. občanský zákoník

231

§ 2905 Nutná obrana Kdo odvrací od sebe nebo od jiného bezprostředně hrozící nebo trvající protiprávní útok a způsobí přitom útočníkovi újmu, není povinen k její náhradě. Komentář: Anglický termín „self-defence“ je v BLD (2009, s. 1481) definován jako „the use of force to protect oneself, oneʼs family, or oneʼs property from a real or threatened attack; a person is justified in using a reasonable amount of force if he or she reasonably believes that the danger of bodily harm is imminent and the force is necessary to avoid this danger“. Vazbu „odvracet bezprostředně hrozící nebezpečí“ lze přeložit jako „aver/prevent an imminent peril/risk“ a vazbu „není povinen k náhradě“ jako „is not liable to255 compensation/damages“. § 2906 Krajní nouze Komentář: Anglický ekvivalent „necessity“ je v BLD (2009, s. 1130) definován jako „a privilege that may relieve a person from liability for trespass or conversion if that person, having no alternative, harms anotherʼs property in an effort to protect life or health“. § 2923 Škoda způsobená osobou s nebezpečnými vlastnostmi Kdo se vědomě ujme osoby nebezpečných vlastností tak, že jí bez její nutné potřeby poskytne útulek nebo jí svěří určitou činnost, ať již v domácnosti, provozovně či na jiném podobném místě, nahradí společně a nerozdílně s ní škodu způsobenou v takovém místě nebo při této činnosti někomu jinému nebezpečnou povahou takové osoby. Damage caused by a person with dangerous personality traits A person who voluntarily takes in another person with dangerous personality traits and, without that personʼs emergent need, provides that person with shelter or entrusts him with a particular activity whether in the household, business premises or similar places, is liable jointly and severally with that person to compensate damage caused in those places or during such activities as a result of that personʼs dangerous personality traits. Komentář: Determinant „vědomě“ je ve většině anglických kontextů „voluntarily“. § 2957 Způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné (…). Komentář: Termín „přiměřené zadostiučinění“ má standardní anglický ekvivalent „just satisfaction“, jenž se používá i jako součást postihu v rozhodnutích např. ­Evropského soudu pro lidská práva. Terminologická vazba „zvláštního zřetele hodné“ (mohou to být okolnosti, skutečnosti apod.) je v zásadě česká právní reálie, takže je nutné ji smysluplně přeložit, i když 255 Je dobré mít na paměti, že předložky mohou být v angličtině významotvorné. Vazba „be liable TO damages“ znamená „mít povinnost zaplatit náhradu škody“, kdežto vazba „be liable FOR damage“ je „být (právně) odpovědný za škodu/škody“.

232

jakýkoliv ekvivalent nebude právně vnímán stejně jako v českém právu. Ekvivalent může být „(to) redress circumstances deserving special attention“. § 2968 Je-li pro to důležitý důvod a žádá-li o to poškozený, přizná soud poškozenému namísto peněžitého důchodu odbytné. Komentář: Termín „odbytné“ je nutné přeložit podle smyslu, tj. jednorázové částky, místo pravidelného plnění, např. „lump-sum payment“ nebo „one-off payment“. § 2969 Náhrada při poškození věci (1) Při určení výše škody na věci se vychází z  její obvyklé ceny v  době poškození a ­zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit. (2) Poškodil-li škůdce věc ze svévole nebo škodolibosti, nahradí poškozenému cenu zvláštní obliby. Komentář: Termín „náhrada škody“ je anglicky „damages“, tj. gramatická charakteristika – množné číslo – má sémantický význam a mění pojmový obsah proti tvaru v jednotném čísle. Anglický termín „damage“ má význam jak českého singuláru „škoda“, tak plurálu „škody“. Kdežto anglický plurál „damages“ má jediný český ekvivalent, a to „náhrada škody“. Tento termín lze přeložit do angličtiny také doslova „compensation for damage“. „Obvyklá cena v době poškození“ je „usual price at the time of impairment“256, případně „usual price in the time of damage incurred“; předmětná vedlejší věta „co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit“ může být anglicky „what the injured (party) must effectively spend to restore or replace its function“. Vazbu „ze svévole nebo škodolibosti“ můžeme přeložit jako „arbitrarily or maliciously“. Novým institutem v českém právu je „cena zvláštní obliby“, kterou jsme zmínili již v kontextu § 492, což je anglicky „price of affection“, případně „sentimental value“. § 2976 (2) Nekalou soutěží podle odstavce 1 je zejména a) klamavá reklama, b) klamavé označování zboží a služeb, c) vyvolání nebezpečí záměny, d) parazitování na pověsti závodu, výrobku či služeb jiného soutěžitele, e) podplácení, f) zlehčování, g) srovnávací reklama, pokud není dovolena jako přípustná, h) porušení obchodního tajemství, i) dotěrné obtěžování a j) ohrožení zdraví a životního prostředí. (2) Unfair competition under subsection (1) includes, in particular (a) false advertising, (b) false designation of goods and services, (c) inducing confusion, (d) reputation parasitism, (e) bribery, (f) disparagement of a competitor, (g) comparative

256 BLD (2009, s. 819) definuje „impairment“ jako „the fact or state of being damaged, weakened or diminished“.

III. občanský zákoník

233

advertisement unless permitted, (h) making public a trade secret, (i) marketing harassment, and (j) endangering health and the environment. Komentář: Termín „parazitování na pověsti“ má v praxi další ekvivalenty – „reputation leeching“ „credibility leeching“ nebo „sponging on reputation“. § 2991 (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Komentář: Český termín „bezdůvodné obohacení“ se obvykle překládá jako „unjust enrichment“; definice anglického institutu je: „Unjust enrichment means when a person unfairly gets a benefit by chance, mistake or anotherʼs misfortune for which the one enriched has not paid or worked and morally and ethically should not keep. A person who has been unjustly enriched at the expense of another must legally return the unfairly kept money or benefits. Unjust enrichment is an equitable doctrine applied in the absence of a contract and used to prevent one person from being unjustly enriched at anotherʼs expense. Five elements must be established to prove unjust enrichment: 1. An enrichment; 2. An impoverishment; 3. A connection between the enrichment and the impoverishment; 4. Absence of a justification for the enrichment and impoverishment; and 5. An absence of a remedy provided by law.“257 Takže anglickými ekvivalenty pro české označení stran „obohacený“ a „ochuzený“ jsou „the enriched (party)“ a „the impoverished (party)“. Česká vazba „vydat bezdůvodné obohacení“ je „return what was acquired by unjust enrichment“ nebo „return the unjust enrichment“.258 § 3006 Nepřikázané jednatelství Vmísí-li se někdo do záležitostí jiné osoby, ač k tomu není oprávněn, jdou k jeho tíži následky z toho vzniklé. Komentář: Termín „nepřikázané jednatelství“ se obvykle překládá jako „agency without mandate“. Věta „jdou k jeho tíži následky z toho vzniklé“ může být v anglickém překladu znít „he becomes responsible for consequences arising therefrom“.

257 Více viz heslo „unjust enrichment“ (www.definitions.uslegal.com). 258 Srov. například BGB (Section 812 Claim for restitution): (1) A person who obtains something as a result of the performance of another person or otherwise at his expense without legal grounds for doing so is under a duty to make restitution to him. This duty also exists if the legal grounds later lapse or if the result intended to be achieved by those efforts in accordance with the contents of the legal transaction does not occur. (2) Performance also includes the acknowledgement of the existence or non-existence of an obligation. QCC (1493): A person who is enriched at the expense of another shall, to the extent of his enrichment, indemnify the other for his correlative impoverishment, if there is no justification for the enrichment or the impoverishment.

závěr

236

Legislativní příprava nového občanského zákoníku, jeho přijetí Parlamentem a posléze nabytí účinnosti vyvolaly tři různě intenzivní vlny diskusí o jeho smyslu a použitelnosti nejen v právnické obci, ale i mimo ni. Co však stálo po celou dobu poněkud stranou a bylo mimo zorné pole nejen autorů nového občanského zákoníku, byla otázka, jak se obsah tohoto právnického díla zprostředkuje zahraničním partnerům, kteří nevládnou českým jazykem, ale z nějakého důvodu je pro ně obsah zákoníku relevantní. Jsme více než deset let součástí Evropské unie s volným pohybem osob, služeb, kapitálu atd. a právo určité země již dávno nekončí na její geografické hranici. V letech 2008–2009 pořádala Právnická fakulta UK řadu diskusních fór k nejdůležitějším tématům nové civilní úpravy. Účastnili se jich čeští učitelé práva od profesorů jednotlivých oborů po asistenty působící na právnických fakultách v České republice i na Slovensku, ale také mnozí zahraniční profesoři práva převážně z německy mluvících zemí. Tehdejší verze návrhu občanského zákoníku byla pro potřeby zahraničních hostů přeložena do angličtiny (externím dodavatelem), aby se mohli k jednotlivostem a problematickým ustanovením vyjádřit a případně je porovnat se situací v soukromém právu svých domovských států. Z pohledu mezijazykové komunikace tak nastala velmi zvláštní situace: v mnoha ohledech nepříliš přesný překlad zcela nově právně a hlavně lingvisticky koncipovaných českých ustanovení byl podkladem pro mluvčí jiných jazyků, než je angličtina, k tomu, aby vyjádřili své odborné právní stanovisko obvykle ve svých rodných jazycích k částem návrhu, jež je zajímaly, a toto stanovisko bylo v době diskusních fór simultánně přes angličtinu tlumočeno do češtiny. Není naší snahou jakkoliv komentovat informační relevantnost takového komunikačního řetězce, šlo přeci jen o akademické komentáře, nikoliv o aplikační spory v konkrétním soudním případu. Uvádíme jej jako příklad toho, že ani soukromé právo není výsostnou komunikační doménou státu, který toto právo přijal. Autoři zákonů by měli mít vždy na paměti, že jejich produkt nebude existovat pouze v jazyce, v němž ho napsali, ale může mít velké mezijazykové přesahy. Vzhledem k tomu, že právní překlad je především výsledkem interpretace výchozího textu a že aplikace práva je rovněž závislá na interpretaci dané právní normy, měly by české zákony být psány češtinou srozumitelnou v době vzniku zákona a měly by být voleny takové lexikální a syntaktické prostředky, jež umožní jednoznačnou interpretaci zákonných ustanovení, aniž by museli autoři

závěr

237

zákona zevrubně vysvětlovat, co v určitém ustanovení měli vlastně na mysli. Pomohlo by to zejména právníkům při aplikaci norem a samozřejmě také překladatelům. Hlavním cílem této práce je poskytnout překladatelům teoreticky podložený návod, jak postupovat při převádění právních informací z češtiny do angličtiny. Publikace je rozdělena do tří kapitol. Účelem první kapitoly je nastínit základy teorie právního překladu, která zahrnuje analýzu procesu právního překladu, formulování základních pravidel pro překládání právních textů s důrazem na texty zákonů a vymezení rozsahu právnělingvistických znalostí a překladatelských dovedností, kterými by měl překladatel disponovat, aby vytvořil právně srozumitelný cílový text. Základy teorie právního překladu vycházejí z funkčního a sémiotického přístupu k jazyku a překládání (tj. sémiotiky právního překladu). Jazyk, jímž je právo ve společenství sdělováno těm, kdo se jím mají řídit nebo jejichž vztahy upravuje, podléhá právní kultuře daného společenství a vytváří svébytný sémiotický systém. Právo jako sémiotický systém je založeno na abstraktních pojmech a institutech, jejichž interpretace (tj. přisuzování významu těmto pojmům a institutům a jejich vzájemným vztahům a kontextu, v nichž se používají, a utváření jejich smyslu) je kontextově závislá na lokálních tradicích, historii a kulturním a jazykovém vývoji. Jsou zde vymezeny rozdíly mezi sémantickou a právní interpretací a nastíněny základy pojmové analýzy, která s interpretací úzce souvisí, pro účely překladu právní terminologie. Právo a jazyk, jímž je právo sdělováno, tak vytvářejí duální sémiotický systém, který je při překladu do jiného jazyka transformován také do jiného duálního sémiotického systému. Rozsah, obsah a konečný výsledek takové transformace závisí na komplexu faktorů ovlivňujících výkon překladatele, např. na jeho právnělingvistických znalostech, obecné překladatelské dovednosti a zkušenosti s překládáním právních textů (subjektivní faktory), ale i na objektivních okolnostech (např. právnělingvistická kvalita výchozího textu), které překladatel sám nemůže ovlivnit. Druhá kapitola se věnuje překládání právních předpisů. Vymezuje právnělingvistická východiska pro překlad českých zákonů do angličtiny. Porovnává lingvistický přístup k tvorbě zákonů v České republice a některých anglicky mluvících zemích, jak je deklarován v legislativních pravidlech těchto zemí a jak aplikován v konkrétních zákonech. Oddíl pojednávající o lingvistických východiscích pro překlad nového občanského zákoníku do angličtiny zahrnuje stručnou charakteristiku jazyka NOZ a analýzu různých variet právnické angličtiny, které mohou být pro překlad zákoníku relevantní. V oddíle zabývajícím se metodologií překladu jsou nastíněny kroky, které je nutno v přípravné fázi udělat. Je třeba například rozhodnout, jaký bude právnělingvistický základ pro hledání ekvivalentní terminologie v angličtině a jaké překladatelské postupy budou aplikovány v případě, že odpovídající termín v angličtině není. V dalším oddíle byly analyzovány některé gramatické jevy, jež jsou pro překlad (nejen) NOZ podstatné: modální sloveso shall, řešení genderové neutrálnosti v angličtině, vyjádření právních domněnek a fikcí a překlad české spojky spíše než. Třetí kapitola se skládá z pěti oddílů, které ukazují praktický přístup k překládání tohoto předpisu do angličtiny. První oddíl se věnuje legislativně technickým prvkům celého zákoníku a jeho systematice; naznačuje, jak překládat názvosloví jednotlivých

238

segmentů zákoníku do angličtiny. Další čtyři oddíly jsou vymezeny podle částí NOZ – obecná část, rodinné právo, absolutní majetková práva a relativní majetková práva. V každém oddíle jsou zvolena ustanovení z pohledu překladu obtížnější buď kvůli volbě českých jazykových prostředků, nebo pro nejednoznačnost českého textu, jenž může vést k různým interpretacím. Ustanovení jsou buď přeložena úplně, nebo jsou přeloženy jen některé obtížné termíny či vazby, přičemž vždy je doplněn srovnávací právnělingvistický komentář. V době dokončení této publikace (září 2014) předložilo ministerstvo spravedlnosti do vnějšího připomínkového řízení poměrně rozsáhlou novelu některých ustanovení nového občanského zákoníku. Legislativní osud této novely je obtížné předjímat. Nicméně prostým porovnáním předložené novely s ustanoveními, jimiž jsme se zabývali v této publikaci, můžeme říci, že s výjimkou terminologie související s pojmem „podnikatel“ ve spotřebitelských vztazích nebudou naše závěry a přístupy novelou dotčeny. Bude-li novela parlamentem přijata v navrhovaném znění, dojde z pohledu jazyka „pouze“ o změnu označení „podnikatel“ na „profesionál“, což při překladu do angličtiny nebude činit potíž tím spíše, že je to změna vyvolaná příslušnými předpisy evropského práva, jež jsou překladatelům k dispozici ve všech třiadvaceti jazykových verzích, tudíž i v angličtině.

bibliografie

240

monografie Austin, John L. (1962): How to Do Things With Words. Cambridge (Mass.): Harvard University Press. Baaij, Cornelis J. W. (ed.) (2012): The Role of Legal Translation in Legal Harmonization. Alphen aan den Rijn: Kluwer Law International. Baker, Mona (1992): In Other Words. A coursebook on translation. London – New York: Routledge. Barak, Aharon (2005): Purposive Interpretation in Law. Princeton: Princeton University Press. Bell, John (1999): Statutes, Text and Operative Enactments. In: Semiotics and Legislation. Liverpool: ­Deborah Charles Publications, s. 71–79. Bennion, Francis (2009): Understanding Common Law Legislation. Drafting and Interpretation. Oxford: Oxford University Press. Bhatia, Vijay – Bremner, Stephen (ed.) (2014): The Routledge Handbook of Language and Professional Communication. London – New York: Routledge. Biel, Lucja (2014): Lost in the Eurofog: The Textual Fit of Translated Law. Studies in Language, Culture and Society, vol. 2. Peter Lang Academic Publishers. Bluebook: a Uniform System of Citation (2000). Compiled by the editors of the Columbia Law Review, 17. vyd. Cambridge: Harvard Law Review Association. Butt, Peter – Castle, Richard (2004): Modern Legal Drafting. A Guide to Using Clearer Language. Cambridge: Cambridge University Press. Cao, Deborah (2007): Translating Law. Clevendon – Buffalo – Toronto: Multilingual Matters Ltd. Cunningham, Clark D. (1988): A Linguistic Analysis of the Meanings of „Search“ in the Fourth Amendment: A Search for Common Sense. Iowa Law Review 73, s. 541–608. Cunningham, Clark D. – Fillmore, Charles J. (1995): Using common sense: A linguistic perspective on judicial interpretation of „use a firearm“. Washington University Law Quarterly 73, s. 1159–1214. Čmejrková, Světla – Daneš, František – Světlá, Jindra (1999): Jak napsat odborný text. Praha: LEDA Daneš, František (1974): Papers on functional sentence perspective. Praha: Academia. Daneš, František (1985): Věta a text. Studie ze syntaxe spisovné češtiny. Praha: Academia. Davies, Paul L. – Gower, Laurence C. B. (2003): Principles of Modern Company Law. 7. vyd. London: Sweet & Maxwell. De Groot, Gérard-René (2006): Legal translation. In: Elgar Encyclopedia of Comparative Law. Cheltenham (UK) – Northampton (MA): Edward Elgar Publishing, s. 423–433. De Groot, Gérard-René – Van Laer, Conrad J. P. (2008): The Quality of Legal Dictionaries: An ­Assessment. Maastricht Faculty of Law Working Paper, 6. Dostupné online: http://papers.ssrn.com/sol3/papers .cfm?abstract_id=1287603. Doczekalska, Agnieszka (2009): Drafting of Translation – Production of Multilingual Legal Texts. In: Translation Issues in Language and Law. Basingstoke: Palgrave Macmillan, s. 116–135. Eco, Umberto (2001): Experiences in Translation. Toronto: University of Toronto Press.

bibliografie

241

Eskridge, William N., Jr. – Frickey, Phillip – Garrett, Elizabeth (2006): Legislation and Statutory Interpretation. 2. vyd. St. Paul (MN): West Publishing, Foundation Press. Eversheds LLP (2011). Legal Drafting in English. The big picture on the small print. London: Eversheds. Dostupné online: http://www.eversheds.com/documents/Legal-drafting-in-English.pdf Filipec, Josef – Čermák, František (1985): Česká lexikologie. Praha: Academia. Studie a práce lingvistické. Fillmore, Charles J. (1978): On the Organization of Semantic Information in the Lexicon. In: Papers from the Parasession on the Lexicon. Chicago: Chicago Linguistic Society, s. 148–173. Firbas, Jan (1956): Poznámky k problematice anglického slovního pořádku z hlediska aktuálního členění větného [Some notes on the problem of English word order from the point of view of functional sentence perspective]. Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity, s. 93–107. Firbas, Jan (1986): On the dynamics of written communication in the light of the theory of functional sentence perspective. In: Studying Writing: Linguistic Approaches. New York: Sage. Gadamer, Hans-Georg (1999): Člověk a řeč. Praha: OIKOYMENH. Garner, Bryan A. (1991): The Elements of Legal Style. Oxford – New York: Oxford University Press. Garner, Bryan A. (1995): A Dictionary of Modern Legal Usage. Oxford – New York: Oxford University Press. Garner, Bryan A. (2001): Legal Writing in Plain English. Chicago – London: University of Chicago Press. Gémar, Jean-Claude (2001): Seven pillars for the legal translator: knowledge, know-how and art. In: Legal Translation: Preparation for Accession to the European Union. Rijeka: University of Rijeka, s. 111–138. General Civil Code for all the German Hereditary Provinces of the Austrian Monarchy (1866). (Překlad Joseph m. Chevalier de Winiwarter, Doctor in Law, Advocate in Vienna, and Legal Adviser to Her Britannic Majestyʼs Embassy at Vienna. Germain, Claire M. (2003): Approaches to Statutory Interpretation and Legislative History in France. Dostupné online: http://scholarship.law.duke.edu. Duke Law School Public Law and Legal Theory Research Paper Series 13/3, s. 195–206. Dostupné online: http://scholarship.law.duke.edu/djcil/vol13/iss3/9. Gower, Lawrence C. B. – Davies, Paul L. (2003): Gower and Davies’ Principles of Modern Company Law. 7. vyd. London: Sweet & Maxwell. Grepl, Miroslav (1972): Vyjadřovaní tzv. voluntativní modality v novodobé češtině. In: Sborník prací ­Filosofické fakulty Brněnské University, Studia minora Facultatis Philosophicae Universitatis B ­ runensis – A 20, s. 143–150. Grice, Paul H. (1991): Studies in the Way of Words. Cambridge (MA): Harvard University Press. Halliday, M. A. K. (1985): An Introduction to Functional Grammar. London: Edward Arnold. Hermann, Adolf H. (1993): International Trade terms. Standard terms for Contracts for the International Sale of Goods. London – Dordrecht – Boston: Graham & Trotman / Martinus Nijhoff. Charnock, Ross (2007): Lexical Indeterminacy: Contextualism and Rule-Following in Common Law Adjudication. In: Interpretation, Law and the Construction of Meaning. Dodrecht: Springer, s. 21–48. Chromá, Marta (2004): Legal Translation and the Dictionary. Tübingen: Niemeyer. Chromá, Marta (2014): Making Sense In Legal Translation. Semiotica 201, s. 121–144. Dostupné online: http://www.degruyter.com/view/j/semi.2014.2014.issue-201/sem-2014-0018/sem-2014-0018.xml. Jackson, Bernard S. (1995): Making Sense in Law. Liverpool: Deborah Charles Publications. Jackson, Bernard S. (1997): Semiotics and Legal Theory. Liverpool: Deborah Charles Publications. Jackson, Bernard S. (1999): Legislation in the Semiotics of Law. In: Semiotics and Legislation. Liverpool: Deborah Charles Publications, s. 5–26. Jakobson, Roman (1959): On Linguistic Aspects of Translation. In: On Translation. Cambridge (MA): Harvard University Press, s. 232–239. Jakobson, Roman (1960): Closing Statement: Linguistics and Poetics. In: Style in Language. Cambridge (MA): MIT Press, s. 350–377. Joseph, John, E. (1995): Indeterminacy, Translation and the Law. In: Translation and the Law, American Translators Association Series, vol. 8. Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins Publishing ­Company, s. 13–36. Kennedy, Rose (2000): Much Ado About Noting: Problems in the Legal Translation Industry. Temple International and Comparative Law Journal 14, s. 423–444.

242

Kimble, Joseph (2007): Lifting the Fog of Legalese. Essays on Plain Language. Durham: Carolina Academic Press. Kischel, Uwe (2009): Legal cultures – legal languages. In: Translation Issues in Language and Law. Basinstoke: Palgrave Macmillan, s. 7–17. Knapp, Viktor (1995): Teorie práva. Praha: C. H. Beck. Knapp, Viktor (1998): Tvorba práva a její současné problémy. Praha: Linde. Kurzon, Denis (1986): It Is Hereby Performed... Legal Speech Acts. Amsterdam – Philadephia: John Benjaminʼs Publishing Company. Lane-Mercier, Gillian (1997): Translating the Untranslatable: The Translator’s Aesthetic. Ideological and Political Responsibility. Target 9 (1), s. 43–68. Lederer, Marianne (2003): Translation. The Interpretive Model. Manchester: St. Jerome. Lessig, Lawrence (1993): Fidelity in Translation. Texas Law Review 71, s. 1165–1268. The Civil Code of Japan (1898). (Překlad Lönholm, Ludwig). Tokyo: Kokubunsha. Malmkjar, Kirsten (2005): Linguistics and the Language of Translation. Edinburgh: Edinburgh University Press. Matulewska, Alexandra (2013): Legilinguistic Translatology. A Parametric Approach to Legal Translation. Linguistic Insights, vol. 171. Bern: Peter Lang. Munday, Jeremy (2001): Introducing Translation Studies: Theories and Applications. London – New York: Routledge. Neumann, Richard K. – Simon, Sheila J. (2011): Legal Writing. New York: Aspen Publishers. Newmark, Peter (1988, 2003): A textbook of Translation, 1. vyd. London: Prentice Hall Europe, 7th impression Harlow: Pearson Education. Nida, Eugene, A. (1964): Toward a Science of Translating with Special Reference to Principles and Procedures involved in Bible Translating. Leiden: E. J. Brill. Nida, Eugene, A. (2006): Theories of Translation. Pliegos de Yuste 4 (1), s. 11–14. [online]. www .pliegosdeyuste.eu. Dostupné z http://www.pliegosdeyuste.eu/n4pliegos/eugeneanida.pdf Nord, Christiane (1991) : Text Analysis in Translation. Amsterdam: Rodopi. Nord, Christiane (1997): Translating as Purposeful Activity. Functionalist Approach Explained. Manchester: St. Jerome Publishing. Olsen, Frances – Lorz, Alexander – Stein, Dieter (ed.) (2009): Translation Issues in Language and Law. Basinstoke: Palgrave Macmillan. Palmer, Frank R. (1986): Mood and Modality. Cambridge: Cambridge University Press. Phillips, Alfred (2003): Lawyer’s Language. New York: Routledge. Poldauf, Ivan (1977): Konfrontační lingvistika ve vztahu k odbornému překladu. In: Preklad odborného textu. Bratislava: SPN. Pym, Anthony (1996): Venuti’s Visibility. Target 8 (2), s. 165–177. Quirk, Randolph  – Greenbaum, Sidney  – Leech, Geoffrey  – Svartvik, Jan (1985): A  Comprehensive ­Grammar of the English Language. London: Longman. Reiss, Katharina (2000a). Translation Criticism – The Potentials and Limitations: Categories and Criteria for Translation Quality Assessment. (Přeloženo z Möglichkeiten und Grenzen der Übersetzungskritik, Ismaning: Max Hueber Verlag) by Erroll F. Rhodes. Manchester: St. Jerome Publishing. Reiss, Katharina (2000b): Type, Kind and Individuality of Text. Decision making in translation. In: The Translation Studies Reader. London: Routledge, s. 160–171. Ricoeur, Paul (1981): Hermeneutics and the Human Sciences (překlad a edice John B. Thomson). C ­ ambridge: Cambridge University Press. Riches, Sarah – Allen, Vida (2009): Keenan and Riches’ Business Law, 9. vyd. Harlow: Pearson Education Ltd. Riley, Alison (1995): The Meaning of Words in English Legal Texts: Mastering the Vocabulary of the Law – A Legal Task. Law Teacher 29–30, s. 68–83. Sacco, Rodolfo (ed.) (2002): Lʼinterprétation des texts juridiques rédigés dans plus dʼune langue. Torino – Paris: LʼHarmattan, Isaidat. Searle, John R. (1969): Speech Acts: An Essay in the Philosophy of Language. Cambridge: Cambridge ­University Press.

bibliografie

243

Shapo, Helene S. – Walter, Marilyn R. – Fajans, Elizabeth (2013): Writing and Analysis in the Law. New York: Foundation Press. Skřejpek, Michal (1991): Studie z dějin římské ústřední správy za principátu: Císařské kanceláře, jejich činnost a byrokratizace. AUC-IURIDICA (2–3), s. 19–139. Skřejpek, Michal (2007): Státní úřady a úředníci v antickém Římě. In: Právnický stav a právnické profese v minulosti. Praha: Havlíček Brain Team, s. 15–34. Skřejpek, Michal (v tisku): Digesta Iustiniani, vol. I. Libri I. – XV, fragmenta selecta. 2. díl ediční řady Fontes Iuris Romani. Praha: Karolinum Smyth, James E. – Soberman, D. A. – Easson, A. J. (2004): The Law and Business Administration in Canada. Toronto: Pearson Education Canada. Svejkovský, Jaroslav, a kol. (2012): Nový občanský zákoník – Srovnání nové a současné úpravy občanského práva. Praha: C. H. Beck. Šarčević, Susan (1997, 2000): New Approach to Legal Translation. Hague – London – Boston: Kluwer Law International. Šín, Zbyněk (2000): Tvorba práva a její pravidla. Olomouc: Univerzita Palackého. Tomášek, Michal (1991): Právo – interpretace a překlad. Translatologica Pragensia V, Acta Universitatis Carolinae Philologica 4–5, s. 147–154. Triebel, Volker (2009): Pitfalls of English as a Contract Language. In: Translation Issues in Language and Law. Basinstoke: Palgrave Macmillan, s. 147–181. Van Hoecke, Mark (2002): Law as Communication. Portland, Oregon: Oxford, Hart Publishing. Van Laer, Condrad J. P. – Van Laer, Tom (2007): The shortage of legal dictionaries translating European languages. Terminology 13 (1), s. 85–92. Venuti, Lawrence (1995): The Translator’s  Invisibility. A  History of Translation. London  – New York: ­Routledge. Venuti, Lawrence (ed.) (2000): The Translation Studies Reader. London: Routledge. Vermeer, Hans J. (2000): Skopos and Commission in Translational Action (překlad Andrew Chesterman). In: The Translation Studies Reader. London: Routledge, s. 221–232. Vermeer, Hans J. – Reiss Katharina (1984): Grundlegung einer allgemeinen Translationstheorie. Tübingen: Niermeyer. Linguistische Arbeiten, 147. Vermeule, Adrian (2006): Judging Under Uncertainty: An Institutional Theory of Legal Interpretation. ­Cambridge (MA): Harvard University Press. Wagner, Anne (2003): Translation of the Language of the Common Law into Legal French: Myth or Reality. International Journal for the Semiotics of Law 16, s. 177–193. Warendorf, Hans – Thomas, Richard – Curry-Sumner, Ian (2009): The Civil Code of the Netherlands. ­Kluwer Law International. White, James Boyd (1985): Heracles’ Bow: Essays On The Rhetoric & Poetics of the Law. Madison: The ­University of Wisconsin Press. White, James Boyd (1994): Justice as Translation. An Essay in Cultural and Legal Criticism. Chicago – London: The University of Chicago Press. Wierzbicka, Anna (2003): Cross-Cultural Pragmatics, 2. vyd. Berlin – New York: Mouton de Gruyter.

slovníky BLD (2004). Black’s Law Dictionary, ed. Garner, Bryan A. 8. vyd. St. Paul: West and Thomson Business. BLD (2009). Black’s Law Dictionary, ed. Garner, Bryan A. 9. vyd. Thomson Reuters. Bouvier Law Dictionary (2011). Compact Edition, ed. Stephen M. Sheppard. New York: Wolters Kluwer Law & Business. Cambridge Dictionaries Online. [online]. Dostupné z www.dictionary.cambridge.org Curzon, Leslie B. (2002): Dictionary of Law. 6. vyd. London: Longman. Dictionary and Thesaurus: Merriam-Webster Online. [online]. Dostupné z www.merriam-webster.com

244

Insurance Terms Glossary. [online]. Dostupné z www.personalinsure.about.com/od/insurancetermsglossary Investopedia Dictionary. [online]. Dostupné z www.investopedia.com/terms/d/divestiture.asp Law Dictionary at the Law.com. [online]. Dostupné z www.dictionary.thelaw.com Legal Dictionary – the Free Dictionary by Farlex. [online]. Dostupné z www.thefreedictionary.com Legal Terms, Definitions and Dictionary. [online]. Dostupné z www.definitions.uslegal.com OED CD (2009). Oxford English Dictionary [CD]. Oxford: Oxford University Press. Oxford Dictionaries. [online]. Dostupné z www.oxforddictionaries.com PSJČ (1935–1957). Příruční slovník jazyka českého. Praha: ČSAV. Random House Websterʼs Dictionary of the Law (2000). New York: Random House. SSJČ (I/1960, II/1964, III/1966, IV/1971). Slovník spisovného jazyka českého 1–4, ed. Havránek, B. Praha: Academia.

internetové zdroje Australian Government – Office of Parliamentary Counsel. [online]. Dostupné z www.opc.gov.au Bundesministerium der Justiz und für Verbraucherschutz. [online]. Dostupné z www.bmjv.de Canadian Legal Information Institute. [online]. www.canlii.org. Dostupné z http://www.canlii.org/en /index.html Colorado: The Official State Portal. [online]. Dostupné z www.colorado.gov Dutch Civil Law. [online]. Dostupné z www.dutchcivillaw.com Good Funeral Guide. [online]. Dostupné z www.goodfuneralguide.co.uk Child Welfare Information Gateway. [online]. Dostupné z www.childwelfare.gov Europa: Summaries of EU Legislation. [online]. www.europa.eu Dostupné z http://europa.eu/legislation _summaries/index_en.htm European Labour Law Network. [online]. Dostupné z www.labourlawnetwork.eu Government of the United Kingdom. [online]. Dostupné z www.gov.uk International Chamber of Commerce. [online]. Dostupné z www.iccwbo.org Legifrance: la service public de la diffusion du droit. [online]. Dostupné z www.legifrance.gouv.fr Library of Economics and Liberty. [online]. Dostupné z www.econlib.org Louisiana State Legislature. [online]. Dostupné z www.legis.la.gov Louisiana State University – LSU Law Center. [online]. Dostupné z www.law.lsu.edu Ministere de la Justice, Québec. [online]. Dostupné z www.justice.gouv.qc.ca Ministry of Justice, Japan. [online]. Dostupné z www.moj.go.jp Ministry of Transportation, Ontario. [online]. Dostupné z www.mto.gov.on.ca National Archives. [online]. Dostupné z www.archives.gov National Conference of State Legislatures. [online]. Dostupné z www.ncsl.org Nolo: Law for all. [online]. Dostupné z www.nolo.com Nový občanský zákoník. [online]. Dostupné z www.obcanskyzakonik.justice.cz Official Gazzette of the Republic of the Philippines: National Government Portal. [online]. Dostupné z www.gov.ph Plain English Campaign [online]. Dostupné z www.plainenglish.co.uk; www.plainlanguage.gov; http:// www.plainlanguageaustralia.com/about_pl.html; http://www.opc.gov.au/plain/docs.htm Scottish Courts. [online]. Dostupné z: www.scotcourts.gov.uk State of Idaho Legislature. [online]. Dostupné z www.legislature.idaho.gov Středoevropské centrum pro finance a management. [online]. Dostupné z www.finance-management.cz Uniform Law Conference of Canada. [online]. Dostupné z www.ulcc.ca United States: House of Representatives: www.house.gov Ústavní soud České republiky. [online]. Dostupné z www.usoud.cz/en Vláda České republiky. [online]. Dostupné z www.vlada.cz

summary

246

The main goal of this book is to provide translators with theoretically supported guidelines for translating Czech private law into English. The focus is on the new Czech Civil Code passed in 2012 and effective since 1 January 2014. The book is divided into three chapters. Chapter one, entitled “Theoretical Background for Translating Law”, outlines the genesis of the theory of legal translation, based on and resembling the theories of translation of any professional, i.e. non-literary, texts. What is common to all types of non-literary translation, whether covering medicine, mechanical engineering, chemistry, architecture or any other professional subject areas, and what has been often omitted in different translation theories, is that a translator should understand the subject of a text and should have at least an elementary awareness of the whole subject area. Otherwise the translator’s performance become superficial and is reduced to transferring words (lexical units) from a source language to a target language, fully relying on bilingual dictionaries or terminological glossaries of variable quality. Law is confined to a geographically delimited area by its nature, history, culture and tradition on the one hand, and by language on the other, thus becoming unique. In this sense, law establishes a dual semiotic system. Translation of a legal text into another language essentially means that a text composed in one dual semiotic system is to be “replaced” by a text written in the target language and communicating legal issues in a manner that should be comprehensible in the target legal system (i.e. in the other dual semiotic system). Thus, the requirement of a translator’s sufficient legal knowledge, or at least legal literacy, of both the source law and the target law is of utmost importance. One of the basic postulates of the theory of legal translation, heavily supported by practice, is that translators of legal texts are able to transfer into another language only what they understand in the source text, or how they construe the signification and meaning of the source text message. Although most translators in the Czech Republic are not lawyers by education and their approach to interpretation to a legal text is essentially that of an informed or legally literate lay person, they, rather unintentionally, implement a technique of statutory interpretation termed “grammatical” or “literal” in common law (or “linguistic” in Czech jurisprudence). Translators, much more fre-

summary

247

quently than lawyers and due to the translators’ limited legal knowledge, may face situations where the grammatical meaning of a provision seems ambiguous or obscure. It is not just the clear, unambiguous, formally transparent, consistent and semantically predictable language of a legal text which would enable the translator to rightfully interpret it. There are historical, social, cultural and philosophical contexts determining the meaning of the legal text, its segments and the substance of the law, which should be considered by a translator who is searching for the adequate wording of the target legal text. The primary task for the translator of a legal text is to transmit the meaning of the source legal text and its segments into the target language in such a way that the target legal text, as a whole and in all its parts, makes (legal) sense to the ultimate recipient, approximating the sense of the source legal text as perceived by its intended (original) recipient. This is what can be termed the semiotics of legal translation. Chapter two, entitled “Translating Legislation”, deals with legal, legislative, linguistic and translational factors having an impact on the translational outcome. As a result of the Government’s decision, and after 13 years of legislative work, the 2012 Civil Code (composed of 3080 sections) was passed, intended to launch a fundamental reform of private law in the Czech Republic. The ultimate requirement that only language that is clear, unambiguous, formally transparent, consistent, and semantically predictable, which may lead to the undisputable interpretation of statutory provisions and their intended application, is not fulfilled in the Code. One of its main problems is that it uses structurally complex language, having its roots in codes passed in the 19th century and redrafted in the first half of the 20th century based on the Code Napoléon and primarily the Austrian ABGB (Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch). Although many of the grammatical features typical of pre-WWII Czech have been adapted to recent usage, most readers do not perceive the language of the Code as being up-to-date. The choice of lexical units (other than pure legal terminology) along with their lexical and grammatical patterns (collocations and correlations) renders the text of the Code linguistically outdated or even obsolete. Substantial conceptual shifts and novelties in legal institutions tend to be often denoted through semantic shifts in existing terms, by reintroducing Czech terminology used before World War II and, marginally, by developing brand new legal terms. Considering the fact that civil-law concepts and language in continental countries form the foundations of private law and that hundreds of other laws use that terminology to further develop any particular issue, such a radical change in terminology and language, as introduced in the 2012 Civil Code, will make the existing special laws in the Czech Republic, including those implementing European law, conceptually and terminologically inconsistent (or even incompatible) with the Civil Code. The more or less compact language of Czech private law in the 21st century has been pervaded with legal concepts and their linguistic designation mostly developed and used before World War II. The preparatory stage of translating the new Czech Civil Code into English requires identification of all available legislative sources, whether originally drafted in English and based primarily on civil law (such as the Louisiana Civil Code), or quality

248

translations into English of civil legislation (such as the 1866 English translation of the ABGB). All sources should be subject to a comprehensive analysis and conceptual comparison with the English of common law; the main method for identifying relevant approaches to the translation of both terminology and grammatical structures (for example expressing legal presumptions, using modal verbs, gender-relating issues) is a comparative legal (conceptual) and linguistic (structural) analysis of the Czech Civil Code on the one hand and its potential legislative counterparts written in authentic English on the other, so that a relevant degree of equivalence may be achieved at all levels of the text (grammatical, lexical, textual) and the required outcome of interpretation of the translated text by its recipient may be expected. Chapter three, entitled “The Civil Code”, is divided into five subchapters dealing with practical translational issues which may be relevant when the Code or its parts, or legal texts derived from the Code, are to be translated into English. The first subchapter describes the legislative technicalities to be considered, such as the designation of the individual structural parts of the Code. The other four subchapters are devoted to the four main parts of the Code – General Part, Family Law, Ownership and Obligations. Each subchapter contains a selection of sections that may deserve the attention of translators. Depending on the content of a section, either the whole provision is, or only relevant terminological phrases are, translated, and a commentary always follows explaining why respective equivalents or phrases were chosen, whether there are translational alternatives, and what should be taken into consideration by a translator with respect to the differences between common law and Czech law. By the time of completing this book (September 2014), the Ministry of Justice had submitted an extensive amendment of some of the provisions of the Civil Code to be considered within a comment procedure. It seems impossible to predict the legislative destiny of the proposed amendments. However, a simple comparison of the Czech provisions to be amended and the provisions included in this book suggests that the latter should not be affected by the amendment, except for the provisions relating to consumer contracts and the change of designation of an “entrepreneur” as one party to such contracts to a “professional”. Such a terminological shift cannot cause any difficulty in translation; moreover, and unlike other branches of civil law, the whole area of consumer law has been extensively regulated by European legislation (supposedly implemented by the Czech Civil Code), and any translator of Czech legal documents dealing with consumer contracts can look for terminological inspiration in the English version of relevant EU regulations or directives.

jmenný rejstřík

250

Allen V.  70, 86 Austin J.  22 Baaij C.  23, 55 Baker M.  18 Barak A.  43 Bell J.  53 Bennion F.  38 Bhatia V.  12 Biel L.  55 Bouvier  83, 167, 192, 193, 220, 230 Bremner S.  12 Cao D.  23, 35, 36 Cunningham C.  39 Čermák F.  45 Čmejrková S.  68 Daneš F.  18, 68, 85 Darbelnet J.  14, 15 Davies P.  45 De Groot G.  23 Doczekalska A.  55 Easson A.  86 Eco U.  31 Eskridge W.  38 Eversheds  60, 210 Fajans E.  80 Filipec J.  45 Fillmore C.  39, 75 Firbas J.  18 Frickey P.  38 Gadamer H-G.  20, 241 Garner B.  24, 69, 70, 80, 205 Garrett E.  38 Gémar J-C.  23 Germain C.  38

Gower L.  45 Greenbaum S.  71, 85 Grepl M.  68 Grice P.  18, 26 Halliday M.A.K.  18 Charnock R.  53 Chromá M.  42, 46, 65 Jackson B.  20, 21, 22, 26, 44, 53, 68 Jakobson R.  16, 18, 25 Joseph J.  38, 65, 67 Kennedy R.  23 Kimble J.  69 Kischel U.  13, 20, 44 Knapp V.  37, 38, 39, 47, 53 Kurzon D.  22 Lane-Mercier G.  30 Lederer M.  16 Leech G.  71, 85 Lessig L.  44 Lönholm L.  65, 67 Lorz A.  23 Malmkjær K.  13, 15 Mathesius V.  18 Matulewska A.  13 Munday J.  15 Neumann R.  80 Newmark P.  15 Nida E.  15 Nord C.  16, 17, 26, 27 Olsen F.  23 Palmer F.  68 Phillips A.  37, 55, 80

Poldauf I.  14 Pym A.  30 Quiggin P.  70, 81 Quirk R.  71, 85 Reiss K.  16, 17 Ricoeur P.  25 Riches S.  86 Riley A.  42 Sacco R.  38 Searle J.  23 Sellers G.  83 Shapo H.  80 Simon S.  80 Skřejpek M.  12 Smyth J.  86 Soberman D.  86 Stein D.  23 Svartvik J.  71, 85 Světlá J.  68 Šarčević S.  22, 47, 55 Šín Z.  38 Tomášek M.  22 Triebel V.  23, 62 Van Hoecke M.  23 Van Laer C.  39 Venuti L.  14, 15, 30 Vermeer H.  16, 17 Vermeule A.  38 Vinay J-P.  14, 15 Wagner A.  22 Walter M.  80 Warendorf H.  64, 67, 94 White J. B.  22, 44, 63 Wierzbicka A.  44 Winiwarter J.  64, 65, 67

věcný rejstřík

252

ABGB  58, 63, 64, 65, 67, 94, 116, 153, 157, 166, 193, 212, 215, 224 acknowledgement  207, 226 adaptace 15 adresát  9, 26, 27, 38, 61, 111, 219 akreditiv 222 autor  26, 29, 30, 42, 44, 65, 215 autorské dílo  215 autorství 66 překladu 66 bezdůvodné obohacení  233 bez návrhu  106, 111 bezúhonný 34 bezúplatně  84, 154 bezúplatný  87, 154, 188 BGB  64, 67, 92, 94, 98, 101, 106, 110, 116, 118, 120, 132, 146, 147, 151, 153, 155, 157, 166, 176, 180, 190, 193, 194, 195, 208, 210, 215, 217, 219, 224, 233 bod  93, 94 břemeno  164, 166, 167 reálné  162, 166, 167 věcné  162, 163 bydlení oddělené 132 bydliště  101, 102, 132, 137, 219 být oprávněn  115 být povinen  73, 188 být zavázán  188 cena zvláštní obliby  117, 232 cenné papíry  121, 122 čekací doba  228 čest  77, 102 členství  110, 111 dárce  207, 208 darování podpory 207 pro případ smrti  208 dbát  136, 137 DCC  65, 94, 99, 116, 146, 147, 162, 166, 181, 213, 215, 224 dědic  174, 176, 178 nepominutelný  176, 177,  182 dědický nápad 176 nezpůsobilost 176

dědictví  32, 174, 175, 176, 177, 178, 179, 181, 183 definiční znak  48, 49 delikt civilní 230 díl povinný  176, 177, 182 díl 92 dílo  16, 215, 220 diskurs odborný 12 právní  21, 22, 23, 25, 31, 37,   52, 53 profesionální 12 distanční 194 dluh  169, 170, 171, 174, 185, 193, 195, 196, 198, 200, 201, 202, 203, 204, 205, 207 dluhopis 200 dlužník  87, 124, 166, 169, 170, 185, 188, 195, 196, 197, 199, 201, 202, 203, 204, 205, 206, 210 zástavní  169, 170 dlužní úpis  181, 200 dobré mravy  122, 129 dočasný  166, 167 dojít druhé straně  187 dojití 107 doložení času  123 doložit čas 178 domácnost 132 domnělý  82, 154 domněnka vyvratitelná 134 dopravce 219 dosíci 156 dostát 136 dovětek 177 dozorčí rada  114 dražba 190 dražebník 191 dražitel 191 druhopis 226 držba  77, 84, 148, 149, 150, 151, 154 poctivá 149 pravá  149, 150 řádná 149 držení 149 držet  149, 155, 174

držitel  78, 124, 149, 151, 158 nepoctivý 150 poctivý 150 důchod  48, 222 důvěrný 186 ekvivalence  14, 15, 22, 47, 63, 66, 140 částečná 47 formální 15 modalitní 68 nulová 47 syntaktická 18 textová 18 ekvivalent funkční 48 nulový 49 terminologický  35, 48, 63,   64, 79, 188 věcný  42, 45, 114, 124, 150, 178, 179, 186, 203,  206 emise 121 emisní kurz  121 extenzívní výklad  38 franšíza 227 fundace  59, 110, 112 funkce  16, 17, 18, 20, 86, 107, 114, 142, 143, 173, 232 informativní 16 operativní 16 fúze 108 genderová neutrálnost  68, 74, 75, 76, 79, 90, 237 genderová odlišnost  75 hlava 92 hmotný  28, 118, 152 hromadná akcie 46 listina  46, 122 úschova 217 věc 119 indikativ (sloves)  73 informace důvěrné 186 inkasní banka  222 inkaso 222 interpretace gramatická 38

253

věcný rejstřík



právní  43, 44, 49, 55, 147 sémantická  39, 40, 41, 42,  43 interpretační metody  38, 44 inventář 173 jazyk přirozený  21, 23, 28 jazykový kód 12 jednat jménem koho  115 jednat za jiného  115 jednorázový 226 jistina  113, 193 jistota  38, 173, 204 majetková 203 peněžitá 214 jízdné 219 jmění  29, 41, 112, 118, 119, 132, 137, 139, 174, 183, 229, 230 společné 131 výlučné 131 jmenovat  34, 142 kalk 14 kauce 214 klamavá reklama  232 komisionář 218 komitent 218 komunikační rozhraní  27 konání 122 konceptuální analýza  47 kontinentální právo  59, 62, 148, 149, 182, 196, 197, 204, 207 kontrastivní analýza  14 korporace  105, 110, 112, 223 koupěchtivý  210, 211 koupě na zkoušku  211 koupě závodu  211 krajní nouze  231 kupón 121 kupující  208, 211 kvitance  181, 199 LCC  92, 94, 99, 101, 102, 106, 110, 116, 117, 118, 120, 121, 122, 124, 125, 130, 131, 132, 135, 137, 138, 141, 142, 146, 147, 149, 150, 152, 153, 155, 156, 157, 164, 165, 166, 176, 186, 188, 193, 197, 198, 202, 204, 207, 210, 211, 212, 215, 216, 217, 224, 225, 229

legislativní pravidla  53, 54, 55, 97 lidské ostatky  103 lidské pozůstatky  103 lichva 192 likvidace  103, 109, 110 likvidační podstata  110 likvidační zůstatek  109 linie  133, 134 listinný 122 majetek  41, 42, 109, 110, 112, 113, 114, 116, 118, 139, 140, 146, 172, 173, 174, 177, 183 majetková podstata  42 majetkový  145, 185, 186 majitel 221 manželství  84, 127, 128, 129, 133 marnotratný 132 maření účelu smlouvy  45 matrikář 128 mezikulturní pragmatika  14 mimořádný  158, 165 modalita  29, 40, 68, 69, 71, 72, 73, 86, 241 deontická 68 modální  73, 237 sloveso 187 modální sloveso  69, 70, 71 modulace 14 movitý  118, 156, 168, 215 nabídka  57, 187, 188, 190, 191, 207 nabýt  37, 80, 139, 140, 158, 164 nabývat  99, 139 nabyvatel  121, 170, 183, 223 oprávnění 215 nadace  112, 113 nadační fond  112, 113 nadační jistina  113 nadační kapitál  113 na doručitele  121, 199, 219 náhrada škody  166, 231 náhrada škody  232 náhradník dědice 178 nájem  214, 215 nájemce  24, 74, 213, 214 nájemné  213, 214 na jméno  121, 219

nakládání 103 nakládat s  103, 152 náležitost 187 náložný list  219 naplavenina 156 nápomoc při rozhodování  101 narovnání  197, 198 na řad  121, 199, 219 nástupnictví 175 na svůj náklad  198, 220 návrh  41, 58, 92, 106, 111, 132, 134, 135, 151, 187, 190 na uzavření smlouvy  187 navrhovatel  188, 189 nedbalost 42 nedůvodná újma  78, 96 nehmotný  118, 152 nekalá soutěž  232 nemovitost 175 nemovitý  118, 156, 160, 166, 167, 168, 210, 214, 215, 222, 223 nemožnost plnění 203 neodvolatelný 187 neoprávněný  103, 158 neplatnost  17, 106, 129, 179 absolutní  106, 129 neplatný  84, 86, 123, 124, 129, 134 nepoctivý 124 nepřikázané jednatelství  233 neúčinnost 124 nezřízený život  182 nezvěstnost 106 nezvěstný 134 nicotnost  106, 129 nouze 208 novace  195, 196, 197 kumulativní 196 nutná obrana  77, 150, 231 obdarovaný 207 obdobně  74, 98 obchodní firma  114 obchodní podmínky  189 objednatel  30, 220 obmyšlený 228 obohacený 233 obřad sňatečný 127 obstaravatel inkasa 222

254

obtěžování 232 obtížená osoba  181 obtížení odkazem  180 obvinění  15, 17, 25, 41 obydlí  132, 133 odborný komunikace 13 překlad 12 odbytné 232 oddíl 92 odesílatel  12, 26, 219 odchylně 189 odchylný 189 odkaz  28, 71, 76, 93, 175, 177, 178, 180, 208 odkazce 176 odkazovník  175, 176, 178, 180, 181 odkupné 228 odloučení pozůstalosti 183 odměna  67, 218, 229 odmítnout 177 dědictví 176 odmítnutí  32, 187 odpovědnost deliktní  185, 230 rodičovská 137 odstavec  55, 66, 93, 94, 150 odstoupení  29, 32, 49, 60, 173, 203 odstupné 201 odštěpení 109 odúmrť 181 odůvodněné potřeby  140 odvolání  173, 180, 187, 229 daru 208 odvolat  135, 143, 177, 187 odvracet 231 ochuzený 233 omyl  123, 124, 179 opatrovanec 117 opatrovnictví  40, 116, 141, 144 opatrovník  116, 117 opatření výchovná  136, 137 opomenutí 122 opora cizí stavby  164 oprávněná církev  128 oprávněně 138 oprávněný  111, 185, 222 opuštění  129, 132 opuštěný 155

organizační složka  120 osoba blízká 100 oprávněná  165, 166 s nebezpečnými   vlastnostmi 231 osobnost  99, 102, 224 osvobodit 143 osvojenec 134 osvojené dítě  134 osvojení  54, 134, 135 nezrušitelné 136 zrušitelné 135 osvojitel 134 ošetřovaný  220, 221 otcovství  42, 43, 134 pacht  42, 215 závodu 215 zemědělský 215 pachtovné  214, 215 pachtýř  214, 215 paragraf  66, 92, 93, 94, 196 parazitování  232, 233 péče  40, 129, 135, 140, 144, 221, 228 faktická  40, 140 jednoho z rodičů  140 ošetřovatelská 228 pěstounská 144 právní 40 řádného hospodáře  107 řádného odborníka  221 společná 140 střídavá 140 ústavní  144, 145 pečující osoba  144 pěstoun 144 písmeno  93, 94 platnost  90, 106 platný  23, 27, 84, 86, 124, 129, 137, 189 plnění  45, 66, 112, 142, 160, 161, 166, 167, 185, 190, 191, 194, 199, 200, 201, 203, 207, 209, 220, 225, 227, 232 částečné 199 dělitelné 194 majetková 129 nedělitelné 194 řádné 198 vadné 209

plnit  35, 36, 142, 185, 199, 200, 211 plody  117, 147, 156, 159, 165, 214 pobočka 120 poctivý  78, 124, 158 podíl dědický  182, 193 spoluvlastnický 159 podílet se na péči  139 podmínka odkládací 122 rozvazovací  122, 205 pododdíl 92 pododkaz  180, 181 pododstavec  93, 94 podpojištění 229 podpora  127, 138 podporovaný 101 podpůrce 101 pohledávka  170, 175, 185, 195, 201 s příslušenstvím 169 způsobilá 201 pohřebiště 104 pojem 47 pojistitel 225 pojistka 226 pojistná doba  226 pojistná událost  225, 226, 228 pojistné  225, 226, 227 pojistné plnění  227 pojistník  225, 227, 228 pojištění  48, 54, 209, 222, 225, 226, 227, 228, 229 běžné 226 jednorázové 226 množné 227 obnosové 227 odpovědnosti 229 povinné 226 právní ochrany  229 souběžné 227 škodové  225, 227 úrazové 228 vícenásobné 227 vznik 226 životní  225, 228 pojištěný  225, 228 pojmová analýza  39, 40, 42, 43, 44, 46, 47, 48, 49, 65, 68, 237 srovnávací 47 pojmový znak  43, 47, 61, 129, 154, 157, 162, 166, 208 poměry  139, 141, 142, 145

255

věcný rejstřík

bytové 145 majetkové 145 osobní a majetkové  129 po právu  40, 138 poručenec  117, 144 poručenství  116, 141, 142, 144 poručník  116, 141, 142, 143, 144 veřejný 142 pořadatel 219 pořízení pro případ smrti  112, 113, 164, 174, 177 poskytovatel  220, 221 posloupnost 181 dědická zákonná 181 dědická 181 postihující 183 postoupená strana  196 postoupení  28, 170, 195, 196, 197 postupitel  170, 195, 196 postupník  195, 196 poškozený 232 poučení 221 poukázaný 199 poukazatel 199 poukázka 199 poukazník 199 povinná osoba  139 povinnost oznamovací  14, 130 vkladová 130 vyživovací  130, 136, 139, 141 povinný  177, 182, 185 povolání za dědice  178 povolat 107 dědice 178 pozemek panující  163, 165 služebný  163, 165, 166 pozůstalost  42, 104, 174, 175, 183 požitky  147, 222, 223 požívání  147, 148, 214 požívat  147, 148, 165 právní fikce  79, 83, 84, 86, 154, 187 gramotnost  34, 36, 37 jednání  60, 86, 99, 108,   122, 123   zakladatelské 105   zdánlivé 123 kontext  40, 43 kontinuita 57

lingvistika 52 osobnost  98, 104 styk  84, 101 subjekt 104 subjektivita 99 právnická osoba  104, 105, 108, 109, 110 právní domněnka  79, 80, 154, 237 nevyvratitelná  79, 82, 84 vyvratitelná  79, 84 právní gramotnost  37 právo absolutní 146 dědické  146, 174, 175 domnělé 154 kontinentální  28, 43, 116,   117, 197 majetkové 146 na autorství  43 nabyté ze smlouvy  190 objektivní 23 pastvy 164 podzástavní 171 předkupní 210 relativní  185, 238 spolupastvy 164 stavby 162 věcné  146, 147, 148, 162,   163, 189, 210 vespolné 171 vlastnické 149 zadržovací 172 zástavní  167, 168, 169, 170,  171 závazkové  40, 185 zpětné koupě  210 prekluze  124, 125, 126 prodávající  208, 211 prodlení  121, 155, 200, 201, 209 prodlévající  209, 210 projev vůle  177, 191 souhlasný 127 prokura 116 prokurista 116 prominutí 202 promlčení  124, 125 pronajímatel  24, 213, 214 propachtovatel  214, 215 prospěch morální a hmotný  136 protiprávní čin 186

provize  217, 218 provoz 131 provozovna 231 předání  135, 209 předběžné prohlášení  100 předkupník 210 předmanželský 131 přejímatel 195 přejímka 14 překážka manželství 128 překlad dokumentární  17, 26, 33 doslovný  14, 15, 45, 86, 98,   106, 192 dynamický 15 instrumentální  17, 27 intersemiotický 18 komunikativní 15 mezijazykový  12, 18, 31 štafetový 36 vnitrojazykový  18, 31 volný 15 překladatel  17, 30, 33, 35, 58 překladatelský lingvistické schopnosti  35 právní gramotnost  37 strategické schopnosti  35 zdatnost  35, 36 znalostní struktury  35 přenechání  212, 213 přepojištění 228 přeprava 218 přepravné 219 přerušení 226 přestavek  156, 157 převzetí  65, 135, 195, 197, 209, 214 příbuzenství 182 příbuzný  100, 133, 134 příjemce  12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 21, 26, 27, 31, 32, 33, 35, 36, 39, 61, 91, 111, 120, 124, 160, 200, 219 přijetí nabídky  188 příkazce  217, 218, 220, 221, 222 příkazník 217 příklep 190 přiměřeně  97, 98, 141, 144 přiměřené zadostiučinění  231 přiměřenost 194 přirozený rod  75 přirůst 178

256

přírůstek přirozený 156 smíšený 157 příslib odměny  229 přislibující 229 příslušenství 121 pohledávky 169 přistoupení 196 přivlastnit 155 půjčitel  212, 213 půjčka  60, 216 působnost  107, 108, 161, 173 QCC  92, 94, 101, 102, 103, 105, 106, 110, 111, 115, 116, 118, 121, 125, 130, 131, 132, 134, 135, 138, 140, 141, 142, 146, 147, 149, 150, 152, 155, 157, 160, 162, 164, 165, 172, 173, 174, 176, 178, 186, 187, 188, 190, 192, 193, 197, 198, 202, 211, 212, 215, 217, 224, 225, 233 režim smluvený 131 zákonný 131 rodičovská odpovědnost  40, 137, 140 rodinná domácnost  132, 133 roj včel  153 rozdělení sloučením  109 rozhrady  59, 153, 154 rozvrat 133 rozvrátit 133 ručení  61, 204, 229 ručitel 204 ručitelské prohlášení  204 rušební čin  151 rušení svémocné 150 řádně a včas  169, 198, 200 Sb.  33, 34, 46, 56, 57, 61, 63, 90, 91, 103, 114, 121, 198, 223 sdružení  61, 110, 112, 223 sémiotická skupina  20, 21, 22, 26, 36 sémiotika právní 18 právního překladu  20 sešvagřený 131 sešvagřit 134 shromáždění 161

schovatel  216, 217 signifikace  21, 26, 54 sjednávání 192 skladné 217 skladovatel 217 skončit  143, 186 slabší strana  192 sloučení  32, 108, 109 složka osobní a majetková  114 slušnost  129, 130, 141 slušný  141, 183 služebnost  86, 163, 164, 165, 166 cesty 164 inženýrské sítě  164 okapu 164 požívacího práva  165 průhonu 164 rozlivu 164 stezky 164 užívacího práva  165 smísení  156, 168 smlouva darovací 207 dědická  175, 177, 181 komisionářská 218 kupní 208 nájemní 213 o dílo 220 o důchodu 222 odvážná 224 o inkasu 222 o otevření akreditivu  222 o péči o zdraví  220 o přepravě 219 o skladování 217 o smlouvě budoucí  191 o tiché společnosti  224 o účtu 221 o úvěru 216 o výměnku 222 o výpůjčce 213 o zájezdu 219 o zápůjčce 216 o zprostředkování 217 pachtovní 214 pojistná 225 příkazní 217 schovací 216 směnná 212 spotřebitelská 193 uzavíraná adhezním   způsobem 192

zaopatřovací 222 zasílatelská 218 zástavní 170 smluvní pokuta  203, 206, 207 sňatek církevní 127 občanský  127, 128 snoubenci 127 soubor 119 součást  42, 45, 52, 67, 91, 120, 164, 168, 186, 224, 231 souhlasný projev  127, 131 souhrn  16, 118 soupis  112, 173, 181 pozůstalosti 183 soupis jmění  112 soupojištění 227 soutěžitel 232 spíše než  68, 85, 86, 87, 237 splátka 199 splnění  185, 198 splnit  45, 136, 180, 185, 198 splynutí  108, 170, 202 povinnosti 201 práva 201 společenská úsluha  207 společenství  20, 37, 110, 133, 161, 223, 237 společenství vlastníků  161 společně a nerozdílně  156, 183, 196, 201, 231 společné části  160 společník 224 tichý 224 společnost  59, 60, 71, 110, 223, 224 akciová 61 spolek  110, 111, 112 pobočný 111 zapsaný 110 spoludržba 151 spolunálezce 156 spoluúčast 227 spoluvlastnictví  154, 159, 160, 161 bytové 160 přídatné 161 spoluvlastník 159 správa  139, 160, 172 jmění  139, 143 majetku 172 plná 173 prostá 172

257

věcný rejstřík

správce  172, 173, 174 pozůstalosti 180 svěřenský 174 správní rada  114 srážky ze mzdy  206 srovnávací analýza  14, 37 stát se nezpůsobilým  143 statut 114 statutární 95 orgán  105, 114, 161 ředitel 114 stavebník 162 stíhat  153, 155 stížnost 41 strž 156 styk hospodářský 101 obchodní 101 právní 101 svědčit 171 svépomoc 98 svépomocný prodej  209 svéprávnost  99, 100, 101, 137, 139, 173 svéprávný  100, 136 svěření  135, 144 svěřenský fond  35, 172, 174, 189 nástupce 179 nástupnictví  179, 189 svévole 232 systém sémiotický  20, 21, 22, 237 duální 22

transpozice 14 trestní oznámení  41

škoda  109, 209, 227, 229, 230, 231, 232 škodná událost  227 škůdce  230, 232 švagrovství 134

varieta  21, 60, 62, 63, 66, 97 právnické angličtiny  61, 62 vazba  40, 231 věc  40, 77, 117, 118, 121, 146, 150, 153, 154, 155, 156, 158, 164, 165, 166, 169, 172, 175, 180, 198, 199, 207, 209, 210, 211, 212, 213, 214, 216, 219, 232 cizí  148, 162, 223 služebná 165 zastupitelná 216 veřejná prospěšnost  106 veřejný rejstřík  105 veřejný seznam  105 věřitel  42, 110, 124, 170, 172, 185, 186, 190, 195, 196, 197, 200, 201, 202, 203, 204, 206 zástavní  169, 170, 171

talón 122 teleologický výklad  38 teorie skopos  16, 17 teorie překladu  10, 12, 14, 15, 18 funkční 16 interpretační 16 termín  21, 47, 103, 106, 122, 124, 230 explikativní 48 textový typ  20, 35, 53 tlumočník  33, 34, 36

účel překladu  31, 35 účinný  27, 57, 124 úhrnkem  198, 199 ujednat  186, 200 újma  100, 123, 229, 230, 231 ukladatel 217 úlevy 179 úpadce 42 úpadek 107 úplatný  155, 188 uplynutí doby  108, 125 úrok 193 úroky z prodlení  121 úschova  40, 216 uschovatel  216, 217 usnášeníschopnost 111 usnesení  93, 111 uspokojování 129 ustanovit 142 ústav 114 ústavní pořádek  95 utvrdit 203 utvrzení dluhu  203, 206 úvěr 229 úvěrovaný 216 úvěrující 216 uzavřít  128, 186, 187, 190 uznání dluhu  200, 203, 207 užitky  117, 147, 159, 165, 214 užívání  68, 74, 131, 147, 148, 160, 161, 194, 212, 213, 214

vkladní knížka  221 vlastnické právo  97, 152, 153, 154, 158, 160, 207, 212 vlastnictví  146, 149, 152, 155, 158, 159, 174, 207 společné 161 vlastník  122, 149, 153, 155, 160, 166, 171, 222 dočasný 167 jednotky 160 volný překlad 14 živnost 34 vydání  30, 67, 85, 121, 175, 212, 219 vydědění 182 vydlužitel 216 vydražitel 191 vydržení  125, 126, 158, 164 řádné 158 vydržet  158, 196 vyhlašovatel 191 výhrada 210 lepšího kupce  211 výhrada práva  223 výchova 127 řádná 127 výkon  21, 33, 34, 47, 54, 66, 86, 116, 130, 137, 143, 149, 163, 164, 165, 173, 175, 206, 215, 229, 237 vykonavatel závěti  180 výluka  225, 228 výmaz  109, 148, 165, 166 výměnek 223 výměnkář 223 vypořádání  29, 132, 183 výpověď  202, 214 vypovědět  202, 226 výprosa  212, 213 výprosník 212 vypuditel 151 vypůjčitel 213 vypuzení  150, 151 vyrovnání  109, 110, 198 výstavce  204, 205, 221, 222 vyúčtování  139, 140, 173, 220 vyvlastnění 154 výzva 191 výživa nutná  182, 208 slušná  140, 182 výživné 130

258

vzdát se  151, 177 dědictví 177 vznik  20, 30, 97, 104, 105, 108 vztah závazkový 185 zabezpečení hmotné 144 zachraňovací náklady  227 zájemce  217, 218 zajištění 204 zajistit  57, 140, 203, 206 zajištění  136, 160, 168, 169, 170, 171, 189, 193, 203 závazků 168 zajišťovací převod práva  205 zákaz zatížení 189 zcizení 210 zřizování zástavního práva 189 zákaznická základna  214 zákazník 219 zakladatel 174 zaknihovaný 122 zákonodárce  9, 38, 53, 68, 95 zákon o korporacích  57, 58, 62 zákon o mezinárodním právu soukromém  57, 58, 62 záloha 193 záměna zástavního práva  171 zánik  45, 97, 104, 105, 108, 110, 125, 133, 166, 198, 203 zánik z důvodu nemožnosti plnění 45 zaopatření 223 započtení  158, 182, 193, 201 zapůjčitel 216 zápůjčka  60, 216 záruční doba  209 záruční listina  204 záruka  204, 205 za jakost  209 zasílatel 218

zástava  168, 169, 170 zástavce 169 zastavení 170 vydržecí doby  158 zastavit 170 zastoupení  46, 84, 114, 115, 116, 189 obchodní 218 smluvní 115 zákonné 116 zastoupený  115, 218 zástupce  115, 172 obchodní 218 zákonný 116 zastupitelná věc  118 zastupitelný  46, 118 zatížení  167, 210 zatížit  163, 166 za úplatu  84, 154, 155, 188, 194 zavázat  87, 188 závazek  49, 167, 168, 185, 196, 197, 202, 203 mimosmluvní 185 smluvní 185 závazky z deliktů  230 závdavek 193 závěra  69, 183 závěť  32, 175, 177, 179, 180 zavinění  139, 230 závislá práce  206 závod  119, 120, 131, 171, 212 obchodní  119, 212 odštěpný 120 rodinný  119, 131 zastavárenský  119, 168, 171 zemědělský 119 zavrženíhodné jednání  176 zbavení držby  151 zbavit 137 zcizit 170 zcizitel 183 zdánlivý 123 jednání 128 manželství 128

zesnulý 104 zhotovitel 220 zjevný  78, 148, 150, 223 zkrácen (na svém právu)  98 zlehčování 232 zmocněnec  115, 116 zmocnění 115 zmocnitel 115 znak obsahový podstatný 47 vedlejší 47 zpeněžení  109, 169 zprostit 143 zprostředkovatel  217, 218 způsobilost  35, 98, 99 k právním úkonům  99 mít práva a povinnosti  99 právnělingvistická 36 věci 209 způsobilý  179, 186, 201, 209 zrušení  60, 65, 108, 135, 165, 166, 187, 188 zrušovací 187 zřeknutí 176 zříci se  176 zřídit  162, 221 zřízení  35, 112, 160, 168, 172, 175, 189 zástavního práva  160, 168,   172, 189 zřizovatel stavby  156 zůstavit 177 zůstavitel  178, 179, 180 zuživatelný 118 zvíře  117, 118, 153 divoké 155 domácí 156 v zájmovém chovu  156 zajaté 155 zkrocené 156 žaloba  17, 29, 41, 124 odpůrčí 124 živnostenské oprávnění  34, 66

rejstřík anglických termínů

260

abandon  130, 155 abandoned  130, 155 abandonment  129, 130, 133 absent  106, 117 acceptance  174, 188, 217 accession  156, 158, 165 combined 157 natural 156 accessories of a debt  121 accessory  120, 121, 162 accident insurance  228 accommodate 132 accommodation 194 account  73, 115, 140, 143, 173, 182, 209, 218, 220, 222 itemized 139 account holder  221 accrue  156, 178 acknowledgement  199, 233 acquire  78, 99, 100, 139, 153, 157, 158, 162, 164, 174, 178, 194, 209, 211, 212 acquirer  121, 183, 184 acquisition  109, 125, 139, 158, 181, 183 acquittance  181, 199 act in error  123 adaptation 15 addictio in diem  211 adhesion contract  192 adhesive contract  192 administer 174 administration  105, 139, 140, 141, 143, 172, 173, 183 full 173 of money in trust  140 of the property of   others  140, 172 simple 173 administrator  172, 173, 180 adopted child  134, 135 adoptee 134 adopter  134, 135 adoption  133, 134, 135, 136 adoptive child 134 parent 134 advance payment 161 performance 193 advances  161, 193 advantage  97, 124, 188, 214 unjustified  78, 96

advertise 191 advice (of rights)  14 advisership 101 affirmative 160 agent  115, 116, 218, 222 aggregate  118, 170 agreement to agree  192 to contract  192 to make / conclude   a contract 192 agreement to agree  192 alienate  170, 189, 210 alimony 130 alluvion 156 alteration  108, 165 amalgamation  108, 156, 202 ambiguous 38 analysis comparative  14, 47 conceptual 39 contrastive 14 ancestor 134 animal  42, 153, 155 captured 155 domestic 156 in captivity  155 living 117 tamed 156 annulment 124 apparent  84, 114, 123, 148 applicability 107 applicant 222 application  71, 73, 81, 106, 111, 112, 132, 135, 222 uniform 53 appoint  74, 142, 180 apportion 159 appropriate  71, 155, 173 appurtenance  120, 121, 163 arbitrary  77, 150 ascertain  101, 183 as is and where is  199 asportation 42 assembly 161 assets  109, 112, 113, 118, 139, 140, 141, 143, 146, 183, 200 assets and liabilities  112, 118, 120, 139, 140, 141, 143, 175, 183 assign  170, 195 assignee  170, 184, 195, 196 assignment  170, 195, 196

assignor  170, 195, 196 assistance in decision making 101 assisted 101 association  64, 110, 111, 161, 223, 224 assume  138, 142, 161, 195 assumption  195, 196 at oneʼs own expense  198, 220 attachment (of debt) order  48 attorney  115, 116 auction 190 auctioneer  190, 191 authority  41, 98, 115, 137, 138, 141, 142, 152, 203, 217 authorization  115, 199 authorized  110, 115, 174 authorized church  128 awarding custody  135 bad faith  78, 124, 150 bailment 217 bankbook 221 bargain money  193 be allowed  73 bee swarm  153 beneficial  106, 113 beneficiary  165, 167, 172, 173, 181, 199, 222, 225, 226, 228 benefit  141, 147, 148, 163, 172, 177, 179, 188, 203, 222, 224, 233 be obligated  87, 188 be obliged  73, 188 be permitted  73 bequeath 175 bequest  175, 181 bid  190, 191 submitted 190 bidder  190, 191 bidding  137, 191 bijuralism 63 Bijural Terminology Records 63 bill of lading  219 blood bond  133 board administrative 114 of an Institute  114 supervisory 114 body corporate  104, 110 bond  120, 127, 200 borrower  212, 213, 216

261

rejstřík anglických termínů

borrowing 14 bound 153 boundary  153, 157 installation 153 marker 153 branch  111, 120 of a business  120 registered 120 bring to the attention  107, 187 broker  217, 218 building  157, 160, 161, 162 bulk  119, 217 burden 163 burial  103, 104 business 131 agricultural 120 enterprise 119 family  120, 131 pawnbrokerʼs  120, 171 undertaking  119, 120 buy-back 210 buyer  193, 208, 209, 210, 211, 212, 218 by analogy  98 by-laws  105, 161 by reference  189 caduca 181 call to heirship  178 calque 14 canadian drafting conventions  69, 70, 75 canadian Legislative Bijuralism 63 cancel  132, 187 cancellation  60, 166, 187, 188, 196, 202 fee 201 of a contract  60 of a servitude  165 capacity  22, 77, 98, 99, 101, 114, 122, 140, 142, 143, 161, 173, 179 legal full  100, 139 capital  46, 113 care of a diligent manager  107 personal  129, 144 rightful 138 with the professional   standard of  221 caregiver 144

carer 144 carriage 219 carrier  218, 219 caution money  193 cease to exist  133, 151 challenge 124 chapter 92 charge  41, 65, 121, 142, 161, 163, 166, 167, 183, 206 charge with  164, 172, 173, 180, 181 charter  112, 114 child  40, 74, 80, 129, 134, 135, 136, 137, 138, 139, 140, 141, 142, 143, 144, 145 childrenʼs home  145 circumstances  39, 77, 78, 99, 123, 128, 139, 142, 145, 150, 208, 232 civil code  62, 63, 65, 91, 92, 94, 129, 241, 242, 243 civil wrong  230 claim  102, 111, 124, 125, 126, 152, 160, 167, 169, 170, 172, 175, 181, 185, 193, 195, 198, 201, 202, 208, 227 claimant  86, 151 clear  38, 53, 95, 123, 207 client  205, 217, 218, 219, 220, 221 close  75, 100, 143, 144, 186, 190, 208 closure 183 codicil  177, 178 co-finder 156 co-insurance 227 collateral  168, 181, 205 collation 182 collecting bank  222 collection fee  222 colourable 123 come into existence  97, 128 commencement  71, 104, 108, 225 commercial terms  189 commission  17, 217, 218 agent 218 committee 161 commodatum 213 common areas 160 elements 160 portions 160

common law  14, 21, 24, 28, 32, 38, 43, 44, 47, 49, 53, 54, 55, 60, 61, 62, 63, 64, 74, 79, 83, 84, 86, 87, 91, 92, 93, 94, 97, 99, 100, 102, 106, 107, 111, 112, 114, 115, 116, 117, 118, 119, 120, 121, 122, 123, 124, 125, 129, 130, 131, 134, 135, 143, 146, 147, 148, 149, 150, 151, 152, 155, 156, 157, 158, 159, 160, 162, 163, 164, 166, 167, 168, 169, 172, 174, 175, 177, 178, 179, 180, 181, 182, 184, 185, 186, 189, 190, 191, 192, 195, 196, 197, 198, 199, 203, 204, 206, 207, 208, 209, 213, 214, 216, 217, 222, 225, 230 common sense  39 communicative  15, 17 community  53, 100, 131, 132, 133 Companies Act 2006  45, 46, 90, 92, 108 comparative jurilinguistic projects 63 compensation  70, 157, 197, 198, 214, 231, 232 complaint 41 for divorce  41 comply with  137 component part  120 composition 198 compromise  197, 198 and settlement  198 compulsory purchase 154 surrender 154 concessions  179, 198 conclude  186, 187, 190, 191 conclusively presumed  82, 84 concurrent insurance  227 condemnable conduct  176 condemnation 154 condition precedent 122 resolutory, resolutive  122,  206 subsequent  122, 206 suspensory, suspensive  122 condominium 161 confusion  46, 198, 202, 232 of debts  202 of rights  202

262

consanguinity 133 consent  73, 127, 130, 131, 135, 195, 196, 197, 221 consignee 218 consignor 218 consolidation 108 constitution  72, 108, 114 constitutional order  95 construction  20, 157, 164, 220 consumable  119, 216 contest  21, 148 contestability 148 contingency  125, 225 contract 186 accessory 204 agency 218 aleatory 225 bank account  221 brokerage 217 commission 218 consignment 218 consumer 193 custodial 217 distance 194 for medical care  220 forwarding 218 for work  220 gratuitous  87, 188, 213 insurance 225 of adhesion  192 of collection  222 of donation  207 of exchange  212 off-premises 194 of mandate  217 of sale  208, 211 package travel  219 pension 222 purveyance 222 safekeeping 217 shipment 218 storage 217 work for hire  220 contracting party  209 contractor 220 contractually reserved usufruct 223 contractual penalty  203, 206 contribute to  139 conventional  115, 131, 195, 215 convert  46, 122 convertible securities  122 convey  115, 152

co-owner  158, 159, 160 co-ownership 159 accessory 161 residential 160 co(-)possession 151 copyrighted work  215 corporation  81, 104, 110, 224 corporations Act 2001  71, 85 corpse 103 corroborate 203 corroborating an obligation 203 counsel  54, 76 counterbalancing 201 coupon  121, 122 sheet 121 creation 97 credit  158, 200, 216 creditor  141, 167, 168, 169, 170, 171, 172, 183, 185, 190, 195, 196, 197, 198, 200, 201, 202, 203, 204, 205, 206, 216 culpability 230 cura 116 curator  73, 116, 117 ad litem  116 curatorship  73, 116, 117, 144 custody 40 alternating 140 joint 140 legal  40, 140 physical  40, 140 serial 140 shared 140 sole 140 customer  214, 217, 219, 220 base 214 damage  227, 229, 230, 231, 232 damages  70, 109, 123, 204, 227, 231, 232 dealings  101, 122 debenture  181, 200 debt  48, 109, 121, 167, 168, 169, 170, 171, 172, 185, 193, 195, 196, 197, 198, 199, 200, 201, 202, 203, 204, 205, 206, 207 immature 170 debtor  87, 110, 124, 167, 169, 170, 185, 188, 195, 196, 197, 198, 200, 201, 202, 203, 204, 205, 206, 207, 211, 216

deceased  103, 104, 175, 177, 178, 182, 183 decedent  42, 104, 110, 174, 175, 176, 177, 178, 180, 183 decency  129, 130 decent  104, 141 declaration  80, 96, 100, 107, 160, 173, 186 deductible 227 deduction 206 from wages  206 deed  112, 207, 229 deemed  80, 81, 82, 83, 154 de facto  152 defamation Act 2013  72 default  39, 43, 200, 201, 204 defaulting party  209, 210 defendant  14, 27, 86, 151 de jure  152 deletion  105, 109, 148, 165, 166 delict 230 delictual liability  230 deliver  70, 107 delivery  107, 187, 208, 218 demonstration 177 deontic modality  68 dependent work  206 deposit  156, 168, 172, 193, 214, 217, 221 depositary 217 depositor 217 derogate 189 derogating clauses  189 derogation 189 descendent 136 descent  176, 181 line of  181 desertion  129, 130 designate 142 destitution 208 detention  65, 149 deterioration  148, 215 detriment  78, 96, 123, 194, 230 device  175, 179 devise 175 devolution 176 dignity  77, 96, 102, 138 direct  28, 71, 152 director  79, 114 governing 114 discontinuance 158 disgraceful conduct  176

263

rejstřík anglických termínů

discharge  44, 45, 136, 142, 143, 169, 185, 198, 199, 200, 203, 206 disinheritance 182 dismiss 143 disposal  103, 152 dispose of  103, 109, 152, 159, 177, 180 disposition  102, 103, 112, 113, 152, 164, 174 testamentary  177, 179 disposition mortis causa  177 dispossession 151 disqualify 143 dissolution 108 dissolve 133 disturbance  77, 150, 151, 192 ditch 153 divide  159, 160, 178 division  108, 109, 120 by merger by acquisition 109 division 92 dominion  148, 149 donation mortis causa  208 of support  207 donee  207, 208 donor  207, 208 dormant 224 dormant partnership  224 drafter 76 legislative  54, 59, 78, 81, 82 drafting manual  53 drawee 199 drawer 199 due managerial care  107 duty 97 maintenance 130 owed  130, 136 to maintain (and   support) 130 to notify  14, 130 to report  14 dwelling  132, 133 earnest money  193 easement  64, 162, 163, 166, 167 ejected party  151 ejecting party  151 ejection 151 elective body  107 element  64, 86, 187

accidental 47 essential  47, 187 emancipation 100 emoluments 147 emphyteusis  214, 215 empowered  84, 115 empowerment 115 encroached upon part  157 encroachment  103, 157 encroach (upon)  98 encumber  163, 210 encumbrance  163, 166, 167 endowed institution  112 endowment contribution 113 fund  112, 113 institution 112 enjoy  147, 148, 152, 165, 214 enjoyment  69, 147, 149, 165, 212 enriched 233 enrichment 233 enter into (a contract)  99, 128, 186, 187, 191 enterprise  119, 120, 212, 224 entitled  103, 156, 160, 169, 176, 197, 202 equitable  32, 49, 167, 170, 233 equivalence  15, 44, 47, 48, 49 absolute 47 dynamic 15 formal, gloss  15 full 47 near 47 partial 47 equivalent functional, substantive  92 erasure  105, 109, 166 erect 162 escheat  181, 182 essentially  130, 141, 225 essential part  120 establish  107, 123, 133, 161, 164, 183, 210 established practices  122 establishment  71, 102, 108 estate 41 adjacent 157 bankrupt’s 42 by the entireties  131 decedent’s 42 decedentʼs  104, 110, 174,   175, 180, 183 dominant 163

property 110 servient  163, 166 exclusion  148, 151, 228 execute  136, 142, 185 executor 180 exercise  70, 78, 86, 102, 125, 137, 138, 141, 142, 147, 148, 149, 150, 151, 152, 155, 164, 215, 217 expiration of time  108 explanation 221 expression  77, 102, 177, 187 expropriation 154 expulsion 151 expungement  105, 109, 166 extinction  97, 125, 166, 198, 202, 204 extinguish  97, 166, 170, 198 extinguishment  97, 166, 197, 202 extraordinary  158, 165 facility contract  216 failure to act  122 fair  97, 102, 141, 183 fair dealing  97, 102 faithfulness 97 fall of the hammer  190 false advertising  232 familiarity 44 family community 133 home 132 residence 132 fare 219 fault  139, 230 fee  194, 218 fiancés 127 fideicommissary 179 fideicommissum  179, 189 fine 207 firm 224 fit 209 fitness 209 formally transparent and consistent 53 formation  105, 108, 109 for value  84, 154, 155, 188, 194 forwarder 218 foster care 144 child 144 parent 144

264

fosterage 144 foundation  105, 108, 112, 113 franchise 227 freehold 161 fruits  147, 148, 156, 165, 214 civil  117, 147, 148, 159, 223 natural  117, 147, 156, 159 frustration  44, 45, 203 doctrine of  45 fulfil  136, 142, 185 fulfilment  142, 143 funeral 104 fungible 118 garnishee order  48 garnishment of wages  206 order 48 gender clause  74 genuine  77, 149, 150, 151, 154 gift in contemplation of death 208 glosses 15 good faith  77, 78, 97, 102, 115, 124, 128, 149, 150, 154, 157, 158, 192, 193 good morals  73, 122, 129, 137 governing board  105, 108 body  105, 114, 161 document 114 granny flat  223 grant  113, 181 grantor 115 gratuitous  154, 188, 213, 217 acquisition  84, 154 grant 212 loan 150 loan terminable at will  213 gratuitously  84, 154, 174, 207 ground legal 77 grounds convincing  78, 150 guarantee  152, 168, 173, 205 guarantor 205 guaranty  204, 205 bank 205 guardian  65, 116, 117 ad litem  116 habitation 147 handing over  135, 209

handle 103 hand money  193 hand over  135 harm  100, 230, 231 unjustified  78, 96 hearer-oriented information structure 18 heed 137 heir  175, 176, 177, 178, 179, 181, 182, 183, 193 compulsory 177 forced 177 testamentary 182 unconditional 181 heirship  113, 178 hereinafter referred to as  98 hold  73, 78, 82, 133, 147, 149, 150, 155, 158, 174 holder  77, 82, 102, 124, 149, 154, 158, 163, 165, 221 holographic 180 household  129, 130, 132, 133, 138, 139, 165, 231 housing conditions  145 human remains  103 husband  80, 134 illegal  99, 186 illicit 186 impairment 232 impediment 128 impossibility  44, 198, 203 impoverished 233 impoverishment  208, 233 impression  115, 242 in arrears  214 incapacity  78, 96, 100, 228 incompetent  143, 179 incorporation  104, 106 in default  200, 209 indemnity insurance  227 indeterminate  191, 201 indigence 208 ineffectiveness 124 infringe 98 ingratitude 208 inheritance  146, 174, 175, 177, 178, 179, 181, 183 agreement  175, 177 injury  41, 124, 227, 228, 230 in-law relations  131 in loco parentis  116 insolvency  107, 173

instal(l)ment 199 institute  113, 114 institutional care  145 instrument  18, 112, 113, 114, 200, 205, 214 insurance benefits 225 deductible 227 indemnity 225 payout  225, 227 premium 227 insured event  225, 226, 227 party 225 peril 226 insurer  225, 227 integrity  77, 102, 103, 165 intention  72, 74, 86, 95, 130, 149, 155, 193 intercession cumulative 196 privative 195 interest  41, 42, 121, 141, 147, 159, 160, 163, 167, 168, 169, 172, 173, 186, 193, 211, 213, 218 in land  42, 163 legitimate 112 interested party  218 interface 27 interference with  103, 151 intermediary 218 intermingling 156 interpretation  44, 74, 240, 241, 243 default  39, 43 uniform 53 interruption 226 intervention in  103 invalid  84, 86, 106, 123, 129, 179 invalidity  106, 129 inventory  112, 173, 181, 183 inviolability 102 inviolable 103 invisibility 30 invitation to bid  191 invite  107, 191 inviting party  191 invoke  102, 115 irretrievable breakdown  133 irrevocable  136, 163, 187 is amended as follows  71 is conclusively presumed  82, 83, 84, 114

265

rejstřík anglických termínů

is considered to be  83, 84, 129 is deemed to  80, 81, 83 is presumed to  80, 83, 84, 87, 97, 134, 149, 172, 188, 202, 206, 207, 211 is regarded as  77, 81, 82, 83, 84, 154, 187, 190, 226 is repealed  71 issuance 121 issue 121 price 121 issuer  200, 222 issuing bank  222 is taken  81, 82, 84 is to be  71, 72 is treated as  81, 82, 83, 154 join 135 joint ownership 159 possession 151 (summary) account  173 jointly and severally  156, 183, 196, 202, 231 joint-stock company  61 juridical acts  84, 99, 114, 115, 122 jurilingual 27 jurilinguistics 52 justified needs  141 just satisfaction  231 land dominant 165 servient 165 landlord 214 landmark 153 lapse of claim  125 of time  124, 125 time limit  125 late payment charge(s) 121 interest  121, 169 lawful  77, 128, 149, 150, 151, 154 lease  163, 192, 213, 214, 215 legacy  113, 175, 176, 177, 178, 180, 181 subsequent 181 legal act  99, 105, 108, 129 age 100 capacity 99

entity  104, 109 existence  104, 108, 160 expenses insurance  229 fiction 83 grounds  148, 154, 233 lingustics 52 personality  28, 98, 99 transactions  84, 99, 101 legatee  175, 176, 178, 181, 182 legator 176 Legislative Counsel  54, 69 legislative drafter  54 legislative drafting  53, 54, 68, 70, 75, 80, 81 legislature  69, 70, 95, 244 lender  167, 212, 213, 216 lessee  214, 215 lessor  214, 215 letter of credit  222 liability insurance  229 liable for  183, 200 licensee 215 lien  167, 168, 172, 200 life assurance  228 limit legal capacity  101 limitation period 125 line boundary 153 collateral 134 direct 134 of descent statutory 181 linguistic clarity  55 liquidated damages  109, 204, 206 liquidation  109, 169, 178 balance 109 estate 110 literacy legal  22, 36 livelihood 139 living will  100 loan agreement  132, 216 loan for consumption  216 lodging 194 loss  123, 157, 227, 230 lump-sum  226, 232 maintenance  130, 136, 139 maintenance (and support)  130 make a contract  146, 186

make juridical / legal acts  99, 100 management  110, 139, 161, 186, 244 mandatary  217, 222 mandate  100, 217, 233 mandator  217, 221, 222 mandatory insurance  226 manifestation  177, 191 manufacturer 220 marital  131, 132 agreement  131, 132 community 133 marketing harassment  233 marriage  83, 84, 100, 116, 127, 128, 129, 131, 133, 134, 158 contract 131 non(-)existent 128 putative 128 material  130, 138, 142, 179, 208, 220, 230 matrimonial 131 matrimony 127 may  45, 46, 68, 69, 71, 73, 74, 75, 77, 78, 80, 84, 85, 95, 96, 98, 100, 102, 107, 108, 111, 114, 115, 122, 124, 129, 131, 132, 135, 139, 140, 145, 147, 148, 149, 150, 151, 152, 153, 155, 157, 158, 161, 162, 163, 167, 169, 170, 171, 173, 174, 175, 177, 178, 179, 180, 182, 183, 187, 188, 189, 190, 192, 195, 196, 197, 201, 202, 203, 204, 206, 208, 210, 212, 217, 227, 229, 231 may not  73 measures  137, 183 member  20, 82, 100, 107, 110, 111, 129, 224 membership  110, 111 merger  81, 108, 202 by absorption  108 by acquisition  108 by formation of a new company 108 minor  117, 123, 134, 138, 141 mischief (rule)  38 misrepresentation  123, 124 mistake  123, 179, 233 mode of talking  20 modesty 130 monojural system  55

266

mortgage  147, 167, 168 mortis causa  112, 113, 164, 174, 177, 207, 208 motion  106, 111, 112 multiple insurance  227 must  44, 68, 71, 72, 73, 77, 104, 141, 157, 163, 179, 185, 187, 193, 198, 204, 205, 208, 213, 219, 232, 233 mutatis mutandis  70, 98 mutuum 216 name business 114 company 114 corporate 114 registered 114 necessaries  182, 208 necessity 231 negative pledge  189 negligence  42, 157 negotiable instruments  184 non-contractual obligations 230 non-equivalence 47 non-existence  106, 233 non-existent  123, 129 notice  137, 187, 188, 191, 202, 209, 214, 226 novation  195, 196, 197, 198 objective 197 subjective 197 nuisance 163 null  106, 124, 128, 129 nullification 124 nullity  106, 124, 129 nursing care  228 obey 137 objection  74, 141, 151, 157 objects  105, 119 obligation  71, 97, 99, 140, 143, 165, 166, 167, 168, 185, 186, 188, 195, 196, 197, 198, 200, 201, 202, 203, 204, 205, 206, 207, 211, 213, 217, 233 arising from delicts  230 obligee  185, 195, 196, 197, 202 obligor  185, 195, 197, 198, 202, 205 oblique  14, 181 obscure 38 observance  83, 97

occupation  151, 155, 161, 210 occupier 151 offer  187, 188, 189, 190, 191, 205, 211, 229 offeree 188 offeror  187, 188, 189, 191, 210, 211, 229 office  54, 142, 143, 172, 173 offset 201 of its own initiative  106 of its own motion  106 omission 122 on behalf of  84, 114, 115, 217 one-off  226, 227, 232 onerous  155, 174, 188, 217 on trial  211 operation  120, 131, 134, 147, 167, 174, 175, 224, 229 organizational unit  111, 120 ostensible 123 ouster 151 overinsurance 228 owe  98, 138, 201 owner  77, 78, 149, 151, 152, 153, 154, 155, 156, 157, 158, 159, 160, 161, 162, 163, 166, 167, 169, 171, 172, 182, 223 ownership  77, 78, 125, 146, 147, 152, 154, 157, 159, 160, 162, 207, 211, 212 ownership in common  159 palimony 130 paragraph  83, 93, 94 parcel  157, 167 parental authority 138 responsibility  137, 138 parenting methods  137 parenting tools  137 Parliamentary Counsel  54, 55, 69, 70, 83, 244 partition  154, 160 partitions 154 partner  100, 224 civil 100 partnership 224 passage of time  108 passbook 221 passenger 219 paternity  42, 43 rights 42 patient 221

pawn  168, 171 pay  157, 185, 198, 201, 205, 206, 219, 222, 227 percentage excess  227 perform  35, 99, 113, 115, 136, 137, 142, 143, 185, 200, 201, 203, 220 performance  142, 143, 166, 167, 168, 170, 173, 185, 188, 190, 191, 197, 198, 199, 201, 202, 203, 205, 217, 225, 229, 233 defective  198, 209 divisible 194 due 198 indivisible 194 specific 210 person absent 106 artificial 104 assisting 101 close 100 deceased  103, 175, 177 fictitious 104 juridical  104, 105, 106, 107, 108, 109, 113, 224 juristic 104 legal  104, 105 missing  80, 106 natural  99, 102, 104, 122 personal and property   circumstances 129 charge on land  167 loan insurance  229 right  166, 178 rights 102 personality 102 rights  102, 103 traits 231 pet 156 petition  41, 111, 135 physical  40, 130, 136, 137, 140, 150, 151 placement 135 Plain English Campaign  55, 244 planting 157 pledge  120, 147, 168, 169, 170, 172, 189, 193 pledgee 169 pledgor  169, 189 plot  153, 157, 166 policy  63, 225, 226, 227

267

rejstřík anglických termínů

policy holder  225, 226 policy money  225 position  85, 107, 142 possess  147, 149, 152, 163 possession  125, 147, 148, 149, 150, 151, 152, 155, 163, 168 actual 150 possessor  77, 78, 149, 150, 151, 152, 158, 213, 214 bona fide  150 in bad faith  150 in good faith  150 mala fide  150 power of attorney  115 of representation  116 power of attorney  217 powers  108, 115, 173 pragmatics cross-cultural 14 precarium 212 preemption right  210 preemptive right  211 premium  225, 226, 227 pre-nuptial agreement  131 prescription  125, 126, 158, 164, 198 acquisitive  125, 126, 152,   158, 164 extinctive  125, 126 liberative 125 negative  125, 126 of nonuse  125 positive  125, 126 presumption conclusive 81 conditional 80 disputable 80 irrebuttable 81 mandatory 81 rebuttable 80 price of affection  117, 232 principal  102, 113, 115, 121, 170, 193, 204, 217, 218, 220, 221 privacy  77, 102 private pension scheme  48 proctor 116 procuration 116 procurator 116 prodigal 132 professional discourse  12 promise of a reward  229 promissor 229

property  41, 42, 78, 109, 110, 113, 114, 117, 118, 128, 129, 131, 132, 137, 146, 147, 148, 149, 150, 151, 152, 153, 154, 155, 157, 158, 162, 163, 165, 167, 168, 169, 170, 172, 173, 174, 176, 179, 180, 181, 182, 185, 190, 193, 210, 211, 212, 213, 214, 215, 216, 217, 224, 227, 228, 229, 230, 231 circumstances 145 community 131 heritable 182 intangible 118 marital 131 non-exempt 110 personal 118 real 118 right 146 separate 131 tangible  118, 230 proportionality 194 proportionate  159, 174, 211 proprietary  72, 146, 186 right 146 prove  107, 123, 233 provider 220 provision  72, 75, 95, 179, 204, 206, 210, 227 proxy 116 public benefit 106 budget 112 notice 191 offering 191 publicize 191 purchase of a business  212 price  193, 209 purchaser  184, 208, 211 pursue  96, 153, 155, 224 happiness 96 qualify 201 quorum 111 raising  127, 137, 215 rather than  76, 85, 86, 87, 98, 147, 164, 188 ratification  195, 196 ravine 156 reach  107, 156 real right  125, 146, 147, 149, 166

rearing  127, 137 rebuttal 81 recapture 155 receivable 170 receiver  21, 219 refrain from  151, 163, 168 refusal  177, 188, 210 refuse  177, 188, 190 regime  131, 132 register  64, 105, 128, 148, 190 public  105, 109, 148, 160, 165, 167, 171 registrar 128 regular  55, 105, 122, 142, 158, 222 reject 188 rejection 188 relationship by affinity  134 by marriage  134 in-law 134 relatives  131, 144 relay translation  36 release  143, 198, 200, 202 religious  128, 140 relinquish 155 rely up/on  102 remedy  170, 230, 233 remission 202 removal 173 remove 143 render  139, 173, 219 renounce 176 rent  24, 167, 213, 214, 215 rental  147, 214, 215 renunciation 176 replacement 196 replacement copy  226 represent  15, 102, 115, 217 representation  84, 114, 115, 116, 189 contractual 115 conventional 115 statutory 116 representations and warranties 14 representative  84, 114, 115, 172 authorized 219 statutory 116 reputation leeching 233 parasitism 232 resale 210

268

rescission  32, 49, 203 equitable  32, 49 legal  32, 48, 49 rescue costs  227 reservation  177, 181, 210, 211, 223 residence  102, 132, 133, 137 residential premises  161 resignation 173 resolution 111 resources human and property  113,  114 restrict legal capacity  101 restricted 137 restriction  101, 154, 173 retirement 48 revenue 147 revocable  136, 177, 212, 213 revocation  135, 187, 208, 229 revoke  135, 177, 180, 187, 229 rewording 18 right in a thing  147, 148, 160 in rem  146, 162, 163, 189,  210 in things  147 of common grazing  164 of entry  163 of first refusal  210 of (foot)path  164 of light and air  163 of moving / driving   livestock 164 of ownership  77, 84, 97,   147, 149, 152, 153, 154, 158,   159, 207, 210 of pasture / grazing  164 of pre(-)emption  210 of public utility   network 164 of retention  172 of spilling water  164 of use  165 of usufruct  165 of watershoot  164 of way  164 to inherit  175, 176, 182 to the support  163 to water  163 rightful  138, 149, 150, 151, 213, 214

risk of damage  209 rule golden 38 grammatical meaning  38 literal 38 ruling 111 safekeeping 217 satisfaction  109, 129, 147, 171, 185, 198 satisfy  82, 185, 196 savings book  221 scope  86, 87, 107, 132, 164, 215, 220 seat 105 section  72, 73, 81, 82, 83, 93, 94, 101 secure  141, 145, 160, 167, 183, 203 security book-entry 122 certificated 122 deposit  203, 204 for obligations  168 interest  160, 167, 169, 170,   171, 172, 204 multiple 171 substitution of a  171 registered 121 to bearer  121 to order  121 seek  96, 97, 98, 124, 148, 151 seise 178 self-defence  77, 150, 231 self-help  98, 151, 209 self-redress 98 seller  208, 209, 211, 218 semantically predictable  53 semiotic group  20 semiotics of law  18 of legal translation  22 sense  20, 21, 43, 117, 205, 240 construction 22 relations 21 sentimental value  117, 232 separation  153, 183 servient land  165 servitude  86, 87, 147, 162, 163, 164, 165, 166 set off  201 settlement  132, 197, 205, 211 settlor 174

shall  68, 69, 70, 71, 72, 73, 80, 81, 82, 83, 124, 157, 176, 218, 233, 237 share compulsory  177, 182 inheritance 182 of an heir  178 shareholder  45, 211 shares  45, 46, 159, 178, 180, 211 shipment  218, 219 shipper  218, 219 should  69, 75, 78, 85, 86, 87, 132, 135, 138, 143, 150, 157, 164, 169, 170, 187, 189, 190, 207, 226, 233 siblings 139 sickness insurance  228 signification 21 simple loan  216 skopos  16, 17 social security  48, 144 solemnization 127 solemnizing officer  128 solidarily 156 speaker-oriented thematic structure 18 spin-off 109 spousal 130 spouse  79, 100, 129, 130, 132 statute-barred 125 statute of limitations  124, 125 statutes 114 statutory  95, 105, 128 body  71, 105 impediment 128 instrument 71 period  125, 130 stipulate time  178 stipulation of time  123 stock  28, 45, 46, 122, 211 stock corporation  61 stockholder 45 storage fee  217 strata title  161 structure  119, 153, 157, 162 subdivision 92 subordinate 111 subparagraph  93, 94 subrogation 195 contractual 195 legal 195 subsection  72, 85, 93, 94, 232 sub-security interest  172

269

rejstřík anglických termínů

subsistence  139, 141, 182, 183, 208 decent 183 substance  119, 147, 165 substitute  171, 178, 179 heir 178 substituted agreement  197 substitution  171, 195, 197 successful bidder  190, 191 succession  146, 175, 176 successors and assigns  195 suffer  78, 96, 163 superficiary 162 right of building  162 superior  130, 141 supplement 178 support  127, 130, 138, 139 surety  64, 204 suretyship 204 surrender value  228 survivorship 159 suspended 137 suspension  158, 226 sustenance 141 take-it-or-leave-it contracts 192 take over  135 taking over  135, 209 talon 122 tenant  147, 214 terminate  97, 111, 133, 143, 151, 226 by notice  202 termination  97, 104, 108, 125, 172, 173, 202, 214, 225 by notice  202 fee 201 terms and conditions  225 testament  175, 177, 179, 180, 181 testamentary foundation 112 testator  79, 177, 178, 179, 180, 181 there is to be  71 thing 117 composite 119 corporeal  118, 149, 152 immovable  118, 149, 155,   162, 163, 165, 210, 223 incorporeal  118, 152 movable  118, 149, 153, 155,  217

of another  148, 165 physical 149 third party beneficiary 228 debt order  48 time-bar  124, 125 timeshare 194 title  90, 91, 125, 168, 174, 176, 210, 217 Title 92 to bearer  121, 199, 219 tolerable encroachment upon a neighbouring land  157 to order  199, 219 tort 230 tortfeasor 230 tort liability  230 transaction(s) 101 transferee  184, 223 transfer of rights as security  205, 206 transformation 108 translation communicative 15 competence 35 direct, literal  14 documentary 17 free 15 idiomatic 15 instrumental 17 interlingual 31 intralingual 31 literal 15 oblique, free  14 proficiency  35, 36, 90 proper 18 word-for-word 14 translational knowledge structures  35,   36, 57 language competence  35,  36 legal literacy  37 strategic competence  35,  57 transmutation 18 transportation  218, 219 transposition 14 traveller 219 trust  173, 174, 179, 189 testamentary  35, 174 trustee 174 tutela 116

tutor  116, 117, 141, 142, 143 public 142 tutorship  116, 117, 141, 142, 143, 144 unambiguous 53 underinsurance 229 undertaking  99, 119, 120, 205 undivided ownership  159 unequivocal 123 unfair competition  232 Uniform Commercial Code  23, 61, 92, 210 unijural 25 unilingual 25 union  82, 110, 127 unit  160, 161 residential 160 unjust enrichment  186, 233 unlawful  103, 158, 186 unreasonable 96 compensation 97 decision 97 person 97 restraint 97 search 97 unsolicited performance  194 unworthiness to inherit  176 unworthy 176 upbringing  127, 137, 140, 145 use  22, 55, 60, 69, 71, 75, 84, 101, 139, 147, 148, 149, 152, 156, 157, 163, 165, 194, 212, 213, 214, 215, 216, 231, 240 usufruct  147, 148, 165, 214, 215, 223 usufructuary  148, 165, 215 lease 215 usury 192 utilities 161 valid  83, 84, 86, 106, 129, 189 validity 106 variables internal, external  35 verbal simplicity  55 violate 98 visibility 30 void  106, 124, 128, 129 voluntarily  155, 231 voucher 199

270

waiting period  228 waive  151, 177 waiver  177, 202 ward 117 warehouse operator  217 warranty  205, 209 period 209 weaker party  192 wedding  127, 128

wedlock 127 welfare  136, 142 material 144 well-being 136 wihdrawal 135 will 74 willing purchaser  211 wish  133, 135 withdrawal  203, 221 fee 201

withdraw from  111 with the necessary modifications  97, 98, 144 work  138, 215, 220 worker 220 writ of garnishment  48 wrongdoer 230 wrongful  151, 186