Příklady z právní praxe pro střední školy 8071688754, 9788071688754

Citation preview

RADOVAN =iYSKA

Příklady Z PRÁVNÍ PRAXE PRO STŘEDNÍ ŠKOLY

RADOVAN RYSKA

Příklady Z PRÁVNÍ PRAXE PRO STŘEDNÍ ŠKOLY Druhé, upravené vydání

Nakladatelství FORTUNA Praha 2003

Zpracoval: JUDr. Radovan Ryska Lektorovali: JUDr. Miluše Machulová a JUDr. Zdeněk Štěpnička

Tato publikace navazuje na učebnici Právo pro střední školy - poskytuje náměty k praktickým aplikacím právních předpisů.

© Radovan Ryska, 1997, 2003 © Nakladatelství Fortuna, 1997, 2003

ISBN 80-7168-875-4

Předmluva Tato publikace doplňuje učebnici Právo pro střední školy, vydanou též nakladatelstvím Fortuna. Podnět k jejímu napsání vzešel od profesorů a stu­ dentů, kteří projevili přání, aby výuka byla více spojena s právní praxí. Studium práva je samozřejmě především poznávání právního řádu. Zna­ lost obsahu právních předpisů je však pouze prvním předpokladem úspěšné­ ho výsledku studia. Vyšším cílem je dosažení schopnosti realizovat a apliko­ vat naučená právní pravidla v praxi. Praktická cvičení bývají nejzajímavější součástí právnického studia. Podle pohotovosti a správnosti projevených práv­ ních názorů na řešení problematických situací a sporů se při nich posuzuje dosažená úroveň právního vědomí. Příklady jsou seřazeny v souladu s kapitolami výše uvedené učebnice, ze které je vždy na počátku uvede citát, po němž následuje vylíčení skutkového základu neboli případ (latinsky causa, čti kauza). Na případ se aplikují práv­ ní normy a zjišťuje se, jaké právní následky (práva a povinnosti) z nich vy­ plývají. To se odborně nazývá subsumpce (podřazení) konkrétního případu pod právní normy. O to by se měl čtenář pokusit sám, dříve než si za kauzou přečte právní názory autora. Na konci příkladu jsou otázky a někdy také úkoly a poznámky. Záměrně nejsou u jednotlivých příkladů uváděna čísla právních předpisů a paragrafů, protože účelem praktických cvičení je i nabývání dovednosti orientovat se samostatně v právních předpisech a nalézat v nich příslušná ustanovení, o která opíráme svůj právní názor. Při neúspěchu v jejich vyhle­ dávání pomůže nahlédnutí do připojeného rejstříku odkazů na právní předpi­ sy a jejich paragrafy. Právní jistotě prospívá přesná formulace právních předpisů, která je však někdy nedosažitelná. Vyskytují se v nich i neurčité výrazy, na jejichž jedno­ značném výkladu se neshodují ani právníci. Proto je přirozené, že v diskusích o řešení praktických příkladů se někdy mohou střetávat protichůdné názory. Příklady z právní praxe splní své hlavní poslání, když pomohou vyučují­ cím, a to zejména těm, kteří neabsolvovali vysokoškolské právnické studium a nemají vlastní zkušenosti z právní praxe, aby vyučovali právo zajímavě a věnovali dostatek času praktickým cvičením. Stejně jako učebnice Právo pro střední školy ani tato publikace není určena pouze pro školy. Poučení a náměty k zamyšlení v ní najde každý, kdo se o právo zajímá. Autor

Obsah OBČANSKÉ PRÁVO Pojem, zásady a prameny občanského práva................................................. 7 Právní pojetí věcí, majetek............................................................................... 8 Ochrana osobnosti........................................................................................... 9 Právo vlastnické........................................................................................... 10 Dědické právo.................................................................................................. 13 Spoluvlastnictví .............................................................................................. 16 Držba.............................................................................................................. 20 Věcná práva k cizím věcem.......................................................................... 21 Vznik závazků............................................................................................... 26 Odpovědnost za vady...................................................................................28 Zánik závazků..................................................................................................29 Kupní smlouva............................................................................................... 30 Smlouva o dílo............................................................................................... 33 Nájemní smlouva........................................................................................... 33 Nájem bytu...................................................................................................... 35 Příkazní smlouva........................................................................................... 38 Odpovědnost za škodu................................................................................ 41

OBCHODNÍ PRÁVO Podnikání, podnikatel, obchodní rejstřík, podnik........................................ 45 Hospodářské soutěžení a nekalá soutěž....................................................... 46 Obchodní společnosti......................... 49 Veřejná obchodní společnost........................................................................ 50 Komanditní společnost................................................................................... 52 Společnost s ručením omezeným ................................................................ 53 Akciová společnost......................................................................................... 54 Družstvo.......................................................................................................... 56 Obchodní smlouvy......................................................................................... 57 Společné závazky, změny, zajištění a zánik závazků.................................. 60 Zánik nesplněného obchodního závazku..................................................... 61 Obchodněprávní kupní smlouva.................................................................... 62 Obchodněprávní smlouva o dílo.................................................................... 68 Licenční smlouva k předmětům průmyslového vlastnictví........................71 Smlouvy o ostatních službách...................................................................... 72 Smlouvy v peněžnictví................................................................................. 74 5

ŽIVNOSTENSKÉ PRÁVO Živnosti............................................................................................................ 77 Provozování živností..................................................................................... 82

PRACOVNÍ PRÁVO Účastníci pracovněprávních vztahů............................................................. 85 Pracovní poměr............................................................................................... 87 Pracovní smlouva........................................................................................... 89 Změny pracovního poměru............................................................................ 95 Skončení pracovního poměru........................................................................ 97 Pracovní posudky, potvrzení, odstupné................................................... 102 Neplatné rozvázání pracovního poměru................................................... 103 Práce konané mimo pracovní poměr....................................................... 107 Pracovní řád a pracovní kázeň................................................................. 109 Pracovní doba............................................................................................. 110 Dovolená na zotavenou ............................................................................ 111 Odměňování práce..................................................................................... 115 Bezpečnost a ochrana zdraví při práci..................................................... 117 Péče o zaměstnance................................................................................... 118 Odpovědnost zaměstnance za škodu....................................................... 119 Odpovědnost zaměstnavatele za škodu................................................... 122 RODINNÉ PRÁVO Manželství, rodina, příbuzenství.................................................... 125 Vztahy mezi rodiči a dětmi...........................................................................128 Náhradní výchova dětí.............................................................................. 130 Vyživovací povinnosti.............................................................................. 132 OBČANSKÉ SOUDNÍ ŘÍZENÍ Průběh občanského soudního řízení......................................................... 134 Správní soudnictví.................................................................................... 138

SPRÁVNÍ PRÁVO Obce, jejich hospodaření a působnost..................................................... 139 Správní řízení............................................................................................. 139 TRESTNÍ PRÁVO Trestné činy a jejich pachatelé.................................................................... 142 Podmínky trestní odpovědnosti............................................................... 143 Zvláštní část trestního zákona ................................................................. 144

Rejstřík........................................................................................................ 145 Doporučená literatura.............................................................................. 151 6

Občanské právo Pojem, zásady a prameny občanského práva □ Při porušení práva poskytuje ochranu soud, ale předběžně může za­ kročit také příslušný orgán státní správy. Chovatel drůbeže neudržuje svůj plot, takže jeho drůbež vniká na sousedovu zahradu a škodí tam. Na sousedovy opakované námitky chovatel drůbeže nereaguje. Vlastník zahrady proto požádal o zákrok obecní úřad. Ten mu pomoc odmítl s odůvodněním, že jde o občanskoprávní záležitost, jejíž řešení přísluší soudu. Postižený vlastník váhá obě­ tovat čas a peníze na soudní řízení v takovéto málo významné (bagatelní) záležitosti. Stěžuje si, že obecní úřad neplní svoji povinnost. Je přesvědčen, že zákrokem obecního úřadu může být zjednána náprava snadněji a rychleji než prostřednictvím soudu. Upo­ zorňuje také na možnost použití sankce, kdyby zákrok obecního úřadu byl bezvýsledný. Podle zákona o přestupcích neuposlechnutí výzvy veřejného činitele při výkonu jeho pravomoci je přestupkem proti veřejnému pořádku, za který lze uložit pokutu. Obecní úřad však není ochoten do této záležitosti zasahovat a trvá na svém názoru, že jde o spor, který může rozhodnout pouze soud.

Obecní úřad sice není oprávněn rozhodnout občanskoprávní spor, např. spor o náhradu škody, ale v této záležitosti by mohl předběžně zakročit tak, že chovateli drůbeže zakáže narušovat sousedovo vlastnické právo. Po­ stižený vlastník zahrady se však mýlí, když vytýká obecnímu úřadu neplnění jeho povinnosti. Výraz „může zakročit“ znamená pravomoc, ale nikoliv povinnost k zákroku. V jakém případě obecní úřad této své pravomoci vy­ užije, to záleží nejen na jeho ochotě a dobré vůli, ale i na uvážení, do jaké míry je záležitost nejasná, právně sporná a proto nevhodná k předběžnému zasahování. Tento případ je však tak jasný, že by se v něm obecní úřad měl angažovat.

B 1. Jaké vztahy upravuje občanský zákoník? 2. Jaké základní zásady se uplatňují v občanskoprávních vztazích?

H

Komu bezprostředně hrozí neoprávněný zásah do jeho práva, může své právo ochránit přiměřenou svépomocí. 7

Cizí pes vnikl na zahradu, kde si hrály děti a psa se polekaly. Vlastník zahrady chtěl psa zahnat a udeřil ho holí tak nešťastně, že ho zabil. Vznikl spor, v němž vlastník psa vymáhá náhradu škody a tvrdí, že zákrok proti jeho psovi byl surový a zbytečný, protože jeho pes by byl nikomu neublížil. Naproti tomu vlastník zahrady uvádí, že musel zakro­ čit, protože pes děti ohrožoval a vypadal nebezpečně. Na svoji omluvu uvádí, že psa nechtěl zabít, ale pouze zastrašit a vyhnat ze zahrady.

Právní posuzování takovýchto záležitostí bývá obtížné pro nedostatek přesvědčivých důkazů o nevyhnutelnosti a přiměřenosti použitého způso­ bu svépomocné ochrany. Svépomocná ochrana je přípustná pouze při bez­ prostředním ohrožení. V takové situaci je většinou nutné reagovat okamžitě, takže není čas na rozmýšlení. Proto bývá svépomocný zákrok spojen s rizikem, že bude považován za vybočení z mezí přiměřené svépomocné ochrany. Italský dramatik Luigi Pirandello napsat divadelní hru „Každý má svou pravdu“. Také v tomto případě má každá ze sporných stran svou pravdu a bude-li spor předložen k rozhodnutí soudu, nelze odhadnout pravděpodobný výsledek soudního řízení.

a 1. Jaké důkazní prostředky by mohly být použity v tomto soudním sporu? 2. Za jakých okolností je zabití psa postižitelné jako trestný čin nebo přestu­ pek?

Právní pojetí věcí, majetek □ Za věc se všeobecně považuje každý předmět lidského chápání. V právním pojetí jsou však věcmi pouze ohraničené samostatné před­ měty, které mají majetkovou hodnotu (cenu). Vlastník obytného domu se šesti pronajatými byty se rozhodl tyto byty jednotlivě rozprodat. Jednal o tom se všemi nájemci, z nichž pouze jeden projevil zájem o získání bytu do svého vlastnictví. Ostatní ho odmítli, protože na koupi bytů nemají peníze. Vlastník domu jim proto oznámil, že byty prodá jiným osobám, které v jeho domě nebydlí. Proti tomu nájemci protestují. Domnívají se, že vlastník domu je oprávněn prodávat pouze byty uvolněné, nikoliv byty obydlené nájemci.

Názor nájemců je mylný. Vlastník domu může byty ve svém domě vy­ mezit jako tzv. jednotky a tyto jednotky prodávat komukoliv, nikoliv pouze nájemcům nebo pouze byty uvolněné. 8

Jednotky se z právního hlediska považují za věci a jako s věcmi lze s nimi disponovat, i když stavebně jsou součástmi domu a nikoliv samostatnými předměty. Vymezení jednotek se uskutečňuje písemným prohlášením vlastníka domu, které musí být vloženo do katastru nemovitostí. Spolu s tímto prohlášením se katastrálnímu úřadu zpravidla předkládá smlouva o převodu první jednotky jejímu novému vlastníkovi. Vlastníci jednotek se stávají podílovými spoluvlastníky společných částí domu. Jednotkami mohou být i nebytové prostory, sloužící např. k obchodním účelům nebo jako kanceláře.

1. Když vlastník bytu vynucuje, aby se z jeho bytu vystěhoval nájemce, jakou právní ochranu poskytuje zákon nájemci? 2. Podle jakých ustanovení se řeší spory mezi vlastníky jednotek o údržbě a zvelebování společných částí domu?

| Poznámky: Byt je výjimkou z obecného pravidla o právním pojetí věcí jako ohraniče­ ných samostatných předmětů, protože byty se posuzují dvojím způsobem: a) V některých domech jsou byty vymezenými jednotkami, považují se za věci a patří svým vlastníkům. b)V ostatních domech jsou byty součástmi domů, nepovažují se za věci, a proto nemohou být předmětem vlastnického práva. Toto dvojí právní pojetí bytů a domů lze ilustrovat na jednoduchém pří­ kladu obytného domu patřícího jedinému vlastníkovi. Když vlastník domu vytvoří z bytů jednotky, jeho vlastnické právo k domu se změní ve vlast­ nická práva k jednotkám. S každou jednotkou ve svém domě může jako se samostatnou věcí disponovat, může ji např. prodat. Naproti tomu vlast­ ník domu, který z bytů nevytvoří jednotky, má dům ve vlastnictví jako jeden předmět. Byty v tomto domě právně nejsou věcmi, ale pouze sou­ částmi domu.

Ochrana osobnosti

Q

Osoba, jejíž právo na ochranu osobnosti bylo porušeno, má právo na přiměřené zadostiučinění. Jestliže byla do značné míry snížena její důstojnost nebo její vážnost ve společnosti, má také právo na peněžitou náhradu. 9

Bulvární časopis uveřejnil bez souhlasu známé sportovkyně její snímky, pořízené v nočním klubu. Postižená to považuje za kompromitující a snižující její důstojnost, protože na snímcích je zachycena v situacích, kdy sedí jednomu muži na klíně, kouří cigaretu a pije alkohol. Odpovědný redaktor odmítá poskytnutí požadovaného zadostiu­ činění a peněžité náhrady. Poukazuje na to, že občanský zákoník umožňuje používat pro tiskové účely snímky i bez souhlasu vyfotografovaných osob. Kromě toho se domnívá, že jeho časopis sportovkyni nepoškodil, ale naopak zvýšil její popularitu.

Požadavek zadostiučinění a peněžité náhrady zřejmě je opodstatněný. Používat snímky pro tiskové účely sice je dovoleno, ale nesmí to být v rozporu s oprávněnými zájmy vyfotografované osoby. V tomto případě snímek osoby, která porušuje pravidla společenského chování, snižuje její důstojnost. Postižená má také oprávněný zájem na nezveřejňování snímků vzbuzujících pochybnosti o její správné životosprávě sportovce. Obvyklým přiměřeným zadostiučiněním je veřejná omluva ve sdělovacích prostředcích. Výše peněžité náhrady není limitována. Určuje se volnou úvahou s přihlédnu­ tím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo.

1. Zajišťuje občanský zákoník ochranu jména a cti také právnickým osobám? 2. Jestliže postižená fyzická osoba zemřela, může její právo na ochranu osob­ nosti uplatňovat někdo jiný? 3. Promlčuje se právo na ochranu osobnosti? Poznámka:

V občanském zákoníku použitý výraz „ochrana osobnosti“ může vzbudit do­ jem, že právo na tuto ochranu přísluší pouze osobnosti, tj. osobě známé a váže­ né zejména pro své charakterové vlastnosti, schopnosti, vědomosti a společen­ ské postavení. Z textu příslušných právních ustanovení však vyplývá, že právo na ochranu osobnosti má každý, tedy i ten, kdo není považován za osobnost.

Právo vlastnické

S Vlastník se může domáhat vydání své věci na tom, kdo mu ji neprá­ vem zadržuje. Vlastník nedovolil vstup na svůj pozemek sousedovi, který si odtud chtěl očesat ovoce z přesahujících větví svých stromů. Toto ovoce z větví sousedových stromů si vlastník 10

pozemku otrhal a ponechal. Když vlastník stromů požadoval vydání tohoto očesaného ovoce, soused jeho žádosti nevyhověl a vysvětlil mu, že považuje za svůj majetek nejen porosty na svém pozemku, ale také všechno, co přesahuje nad jeho pozemek.

Vlastníci sousedních pozemků jsou povinni umožnit na nezbytnou dobu a v nezbytné míře vstup na své pozemky, popřípadě na stavby na nich stojící, pokud to nezbytně vyžaduje údržba a obhospodařování sousedících pozem­ ků a staveb. V souladu s tímto ustanovením vlastník pozemku je povinen umožnit sousedovi vstup na svůj pozemek za účelem očesání ovoce, jest­ liže toto ovoce není dosažitelné jiným způsobem. Větve jsou součásti stromu a patří proto i s ovocem vlastníkovi stromu, i když přesahují nad cizí pozemek. Vlastník stromů se proto právem do­ máhá vydání svého ovoce, které si soused z přesahujících větví očesal a ponechal v mylném domnění, že má vlastnické právo ke všemu, co přesahu­ je nad jeho pozemek. Vlastník pozemku však toto přesahování nemusí trpět. Je oprávněn ve vhodné roční době odstraňovat větve stromů přesahující nad jeho poze­ mek a odstraňovat ze své půdy kořeny stromu. Měl by však souseda pře­ dem upozornit, že toto přesahování mu vadí, a požádat ho, aby potřebné zákroky na svých stromech provedl sám. Toto předchozí upozornění a po­ žádání sice není právní povinností, ale takový postup je účelný. Vlastník po­ zemku tím může předejít eventuálnímu konfliktu se sousedem, kdyby tato opat­ ření prováděl na jeho stromech sám neodborně nebo v nevhodné roční době.

1. Neumožní-li vlastník potřebný vstup na svůj pozemek, jakým způsobem to lze vynutit? 2. Jaký právní rozdíl je mezi užíváním a požíváním předmětu vlastnického práva? Poznámka:

Mezi sousedy, kteří žijí v přátelských vztazích, je zvykem nabídnout souse­ dovi ovoce z přesahujících větví za to, že přesahování trpí.

0

Meze výkonu vlastnického práva stanoví normy obvykle nazývané „sousedské právo“. Podle nich každý vlastník musí dbát, aby nad míru přiměřenou poměrům neobtěžoval sousedy např. hlukem, prachem, zá­ pachem, odpady, stíněním. 11

Vlastník zahrady vysázel po celé délce severní hranice své zahrady jehličnany v úmyslu vytvořit z nich živý plot. Protože vzrostlé stromy by potom velmi zastínily z jižní strany sousední zahradu, její vlastník žádá souseda, aby upustil od úmyslu vytvořit tento živý plot. Zatím se toho domáhá neúspěšně, protože soused je přesvědčen, že na svém po­ zemku si může sázet cokoliv a kdekoliv a že nutně potřebuje svou zahradu živým plotem ze severní strany ochránit.

Je pochopitelná snaha postiženého vlastníka zahrady vyřešit tuto záležitost preventivně už v zárodku, kdy je to snazší, než později, až stromy zakoření a vyrostou. Zákon však neumožňuje zakročit preventivně proti budoucímu obtěžování. Zatím stromky ještě nestíní, takže není důvod domáhat se soudní ochrany. Soud by patrně žalobu zamítl jako bezpředmětnou a předčasnou. Je možné, že budoucí živý plot bude udržován tak nízký, že nepřesáhne míru přiměřenou místním poměrům. V tom případě by soudní žaloba neměla ani v budoucnu naději na úspěch.

1. Co je míra přiměřená poměrům, nad kterou nesmí soused souseda obtěžo­ vat tzv. imisemi (hlukem, prachem, kouřem, pachy, stíněním apod.)? 2. Za jakých okolností je vlastník pozemku povinen pozemek oplotit?

Q Proti vůli vlastníka může stát jeho věc vy vlastnit nebo vlastnické prá­ vo omezit jen na základě zákona ve veřejném zájmu za náhradu. Obecní úřad požádal vlastníka pozemku v intravilánu obce, aby jeho část prodal obci za účelem výstavby veřejné komunikace. Vlastník podle instrukcí obecního úřadu ob­ jednal u úředně oprávněného zeměměřičského inženýra zaměření dohodnutého oddělení části své parcely a vyhotovení geometrického plánu, podle kterého katastrální úřad na žádost vlastníka označil oddělenou nově vzniklou parcelu číslem. Při sepisování kupní smlouvy obecní úřad nabízí vlastníkovi cenu určenou znalcem, která je podle názoru vlastníka mnohem nižší, než za jaké se v obci obvykle prodávají stavební parcely. Protože obecní úřad není ochoten přistoupit na cenu požadovanou vlast­ níkem oddělené parcely, zamýšlený prodej se neuskutečnil. Vlastník pozemku nyní žádá obecní úřad o úhradu nákladů zbytečně vynaložených z podnětu obecního úřadu na rozdělení pozemku. Obecní úřad není ochoten tyto náklady uhradit. Upozorňuje vlastníka, že podá návrh na zahájení vyvlastňovacího řízení, nebude-li vlastník ochoten prodat oddělenou parcelu za přijatelnou cenu.

Vlastník pozemku udělal chybu, když na podnět obecního úřadu objed­ nal zeměměřičské práce a zařídil na katastrálním úřadě rozdělení své parce­ 12

ly, aniž by předem uzavřel smlouvu, ve které by se obec zavázala uhradit mu náklady s tím spojené. Protože se obec k tomu nezavázala, nemá právní povinnost uhradit tyto náklady, i když vlastník jednal podle instrukcí obecního úřadu v zájmu obce. Ve sporu s obecním úřadem o cenu by se měl vlastník snažit o kompromis. Uzavření kupní smlouvy je v jeho zájmu. Musí totiž počítat s tím, že patrně dojde k vyvlastnění, když se s obecním úřadem nedohodne. Zákon o územ­ ním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) umožňuje vyvlastnění - kromě jiných účelů - za účelem uskutečnění stavby významné pro roz­ voj obce.

1. Co je intravilán obce? 2. Kdo by v tomto případě prováděl vyvlastňovací řízení? 3. Je při vyvlastnění přípustný místo náhrady v penězích jiný způsob náhra­ dy, např. jiný pozemek?

Dědické právo Majetek se dědí buď ze závěti, nebo ze zákona, nebo z obou těchto důvodů. Dědit mohou osoby fyzické i právnické. Účastník občanskoprávního sdružení „Chatová osada Eldorado“ napsal závěť, ve kte­ ré této osadě odkázal louku sousedící s osadou a sloužící jí jako hřiště. Závěť vlastnoruč­ ně napsanou, datovanou a podepsanou uložil v zapečetěné obálce u šerifa neboli předse­ dy sdružení. Po úmrtí zůstavitele vznikl mezi vdovou po zesnulém a ostatními účastníky sdružení dědický spor o louku uvedenou v závěti.

Účastníci sdružení se domnívají, že i když občanskoprávní sdružení nemá právní sub­ jektivitu, nemusí to být na překážku, protože mohou dědit jako skupina fyzických osob. Podle jejich názoru zůstavitel svojí závětí projevil vůli přenechat jim louku do podílové­ ho spoluvlastnictví jako fyzickým osobám. Vdova po zůstaviteli považuje závěť za neplatnou a neproveditelnou z několika důvodů: a) louka byla ve společném jmění a její manžel nebyl oprávněn o ní rozhodnout sám; b) občanskoprávní sdružení není právnickou osobou, a proto nemůže dědit; c) aby jednotliví účastníci sdružení mohli dědit jako fyzické osoby, museli by být v závěti jmenovitě uvedeni; d) i kdyby sdružení mohlo dědit, bylo by nutné v něm rozhodnout o přijetí dědictví. Ve smlouvě o založení tohoto sdružení není stanoveno, jak mají účastníci o společných záležitostech rozhodovat. Podle občanského zákoníku se v takovém případě rozho­

13

duje jednomyslně. Protože vdova po zesnulém je také účastnicí tohoto sdružení a nesouhlasí, rozhodnutí o přijetí dědictví by nebylo jednomyslné, a proto by neplati­ lo.

V tomto dědickém sporu zřejmě bude závěť prohlášena za neplatnou, protože je právním úkonem neurčitým. Není v ní za dědice ustanovena žádná právnická ani fyzická osoba. Dalším důvodem neplatnosti je nemož­ nost provedení závěti, když podle ní předmětem dědění má být věc, která byla ve společném jmění, a proto nepatří celá do dědictví.

g 1. 2. 3. 4. 5.

Z jakých jiných důvodů může být některý právní úkon neplatný? Jakými formami lze pořídit platnou závěť? Mohou být k závěti připojeny podmínky? Jakými způsoby může být závěť zrušena? Může zřídit platnou závěť nezletilá osoba?

EJ Jestliže nenabývá dědictví dědic ze závěti, dědí ze zákona příbuzní a blízké osoby podle stanoveného pořadí dědických skupin. Úspěšný podnikatel a sportovní mecenáš - ženatý a bezdětný - napsal závěť, ve které určil značnou část svého majetku k rozvoji sportu ve své rodné obci. V závěti dále na­ psal, že za tím účelem zřizuje ze svého majetku nadaci „SPORT“, jejímž správcem má být předseda místního fotbalového klubu. Tuto závěť vlastnoručně sepsal, datoval, podepsal a uložil v zalepené obálce u tohoto předsedy. Po podnikatelově úmrtí vznikl spor o dědictví mezi předsedou místního fotbalového klubu a vdovou po zesnulém, která je jedinou dědičkou ze zákona. Předseda fotbalového klubu na základě závěti založil podle přání zesnulého nadaci „SPORT1 a domáhá se vydání dědictví ve prospěch této nadace. Vdova namítá, že závěť není platná, protože nadace nebyla založena touto závětí, ale zřídil ji až později předseda fotbalového klubu.

Zůstavitel může závětí zřídit nadaci, avšak závěť musí v takovém přípa­ dě obsahovat statut této nadace. Ve statutu je nutné uvést zejména tyto náležitosti: a) název nadace, b) cíl, který bude nadací podporován, c) zdroj nadace, d) způsoby použití prostředků nadace a komu je lze poskytnout, e) určení správce nadace a kdo ji zastupuje v právních vztazích, f) způsob majetkového vypořádání při zániku nadace. 14

Vydání statutu zřizovatelem je nezbytnou podmínkou, bez toho nadace nemůže vzniknout. Protože zřizovatel ve své závěti neuvedl statut nadace, nebyla nadace touto závětí zřízena a nemůže proto dědit. Závěť je neurčitá a z toho důvodu neplatná. Podnikatelův majetek zdědí ze zákona jeho man­ želka. Bude záležet jen na její dobré vůli, zda podle podnikatelova přání bude ze zděděného majetku podporovat rozvoj sportu.

1. Vyhledejte v občanském zákoníku příslušné ustanovení o zřízení nadace závětí. 2. Jakým způsobem vzniká nadace? 3. Které osoby dětí ze zákona a v jakém pořadí? 4. Jak se postupuje, je-li dědictví předluženo? 5. Jak je právně zajištěna ochrana oprávněného dědice? 6. V kterých případech připadá dědictví státu?

[E

Zůstavíte! může své potomky vydědit ze závažných důvodů uvede­ ných v občanském zákoníku. Zůstavitel vlastnoručně napsal, datoval a podepsal listinu o vydědění své manželky. Její vydědění zdůvodnil tím, že manželka o něj neprojevuje opravdový zájem, protože s ním nežije ve společné domácnosti a nestará se o něj. Z důvodu svého zaměstnání se před dvěma roky odstěhovala do vzdálené obce. Od té doby manžela nenavštěvuje a ani mu neodpovídá na dopisy. Po zůstavitelově úmrtí vznikl spor mezi jeho vyděděnou manželkou a dědici ze záko­ na, jimiž jsou jeho dva synové z prvního manželství. Synové tvrdí, že listina o vydědění má stejné právní náležitosti jako závěť a že je proto nutné z ní vyvodit stejné důsledky, jako kdyby ustanovil závětí za své dědice své syny. Když jejich otec v listině o vydědění rozhodl, aby jeho manželka nedědila, je podle jejich názoru nutné tuto jeho projevenou vůli respektovat. Naproti tomu zůstavitelova manželka uvádí, že její vydědění je neplat­ né, protože zákon neumožňuje vydědit manželku.

Je zřejmé, že zůstavitel si nepřál, aby jeho manželka po něm dědila a listi­ nou o vydědění dal tuto svoji vůli najevo. Také je pravda, že zákon ustanovu­ je pro listinu o vydědění stejné formální náležitosti jako pro závěť. Zůstavi­ tel však udělal chybu, když místo závěti, ve které by určil za dědice své syny, sepsal listinu o vydědění manželky. Zákon totiž připouští pouze vydědění potomků, takže vydědění manželky je neplatné. Závěť a vydě­ dění jsou odlišné právní akty a nelze je proto ztotožňovat, i když oba slouží k tomu, aby jimi zůstavitel projevil svoji vůli. Protože přání zůstavitele je 15

jednoznačně projeveno v jeho neplatné listině o vydědění manželky a pouhá formální chyba má tak závažné právní důsledky, projeví vyděděná manželka špatný charakter, jestliže za této situaci dědictví neodmítne a neumožní tak splnit zůstavitelovu vůli.

a

1. 2. 3. 4.

Z jakých důvodů je možné vydětit potomka? Kdo jsou neopomenutelní dědicové? Kdo je dědicky nezpůsobilý? Jak bude v tomto případě majetek rozdělen, bude-li dědit zůstavitelova manželka a jeho dva synové?

| Poznámka: Právní závěry z tohoto případu vzbuzují dojem o nepatřičném právním for­ malismu, který znemožňuje vyhovět zůstavitelově jasně projevené vůli. Ale to je typickým základním rysem práva, že u některých důležitých právních aktů jsou v zájmu právní jistoty předepsány formální náležitosti a požadav­ ky, jejichž nesplnění má za následek neplatnost těchto právních aktů.

Spoluvlastnictví

ED V podílovém spoluvlastnictví rozhodují spoluvlastníci o hospodaře­ ní se společnou věcí na základě většiny, která se počítá podle velikosti jejich podílů. Čtyři sourozenci zdědili velký obytný dům. Jsou jeho podílovými spoluvlastníky, kaž­ dému patří ideální čtvrtina domu. Pouze jeden z nich v tomto domě bydlí a ten se rozho­ dl, že svoji ideální čtvrtinu domu daruje své dceři. V darovací smlouvě si však vyhradil ve formě věcného břemene právo doživotního užívání svého bytu v tomto domě pro sebe a pro svoji manželku. Ostatní spoluvlastníci namítají, že zřízení věcného břemene je takovým hospodaře­ ním se společným domem, které vyžaduje rozhodnutí spoluvlastníků na základě většiny. Pokud to většina neschválí, je podle jejich názoru zřízení věcného břemene neplatné. Naproti tomu dárce ideální čtvrtiny domu je přesvědčen, že zřízením věcného břemene nedisponuje domem, ale pouze svým bytem, takže spoluvlastnická práva jeho sourozen­ ců ke zděděnému domu tím nejsou dotčena. Proto nepovažuje za nutné vyžádat si ke zřízení věcného břemene jejich souhlas.

Obytný dům v podílovém spoluvlastnictví není rozdělen na jednotky, tak­ 16

že je jediným předmětem vlastnického práva. Protože v tomto případě byt není jednotkou, tj. věcí ve smyslu právním, uživatel bytu nemá ke svému bytu vlastnické právo. Z toho vyplývá, že zřízení věcného břemene nezatě­ žuje pouze byt, ale celý dům. Proto jsou tímto právním aktem dotčeni všichni spoluvlastníci. Bez jejich kladného rozhodnutí na základě většiny nelze věcné břemeno zřídit a vložit do katastru nemovitostí.

1. Jsou i jiné možnosti, jak zařídit přechod spoluvlastnického podílu na dce­ ru a přitom si zajistit doživotní užívání bytu? 2. Kdo jsou blízké osoby, na které lze volně převést spoluvlastnický podíl? 3. Jak se realizuje tzv. předkupní právo podílových spoluvlastníků? 4. Jak se může uskutečnit zrušení podílového spoluvlastnictví?

EE

Zrušení podílového spoluvlastnictví se uskutečňuje buď dohodou, nebo rozhodnutím soudu. Jde-li o nemovitost, musí být dohoda písem­ ná. Dům sloužící provozním účelům (obchodní provozovny, sklady a kanceláře) patří dvěma spoluvlastníkům, každému náleží jeho ideální polovina. Jeden z nich je podnika­ telem a užívá v tomto domě dvě kanceláře. Všechny ostatní provozní prostory ve svém domě spoluvlastníci pronajali. Podle názoru spoluvlastníka, užívajícího ve společném domě kanceláře, je prý nutné provést opravy střechy, omítky a okapů. Druhý spoluvlast­ ník však není přesvědčen o nezbytnosti těchto oprav. Vyhovuje mu dosavadní stav, kdy oba spoluvlastníci mají velký zisk z výnosu nájemného a údržbu domu zanedbávají. Podle jeho názoru by bylo výhodné ještě několik roků počkat a potom místo provedení nákladné generální opravy raději dům prodat. Spoluvlastník - podnikatel - považuje další zanedbávání běžné údržby za nezodpovědnost. Je přesvědčen, že provedením ně­ kterých oprav lze předejít potřebě brzké generální opravy. Nesouhlasí s názorem o vý­ hodnosti pozdějšího prodeje zchátralého domu vyžadujícího generální opravu, protože jeho cena by byla nízká. Nemá v úmyslu tento dům někdy prodat, když jeho část využívá k podnikatelským účelům. Podnikatel navrhl druhému spoluvlastníkovi, že jeho polovinu převezme do svého vlastnictví a bude mu její cenu splácet. Nemá dostatek peněz na její jednorázovou úhra­ du v hotovosti. S takovým vypořádáním však druhý spoluvlastník nesouhlasí.

Protože spoluvlastníci se neshodují v zásadních věcech, je pravděpo­ dobné, že na návrh některého z nich rozhodne o zrušení a vypořádání jejich spoluvlastnictví soud. Výsledkem soudního řízení by mohlo být i nařízení prodeje domu a rozdělení výtěžku mezi spoluvlastníky. 17

1. Je stavební úřad oprávněn vynutit, aby vlastníci domů pečovali o jejich údržbu? 2. Jaké možnosti vypořádání podílového spoluvlastnictví má soud? 3. Podle jakých zásad podíloví spoluvlastníci hospodaří se společnou věcí a rozhodují o ní?

EE Ve společném jmění mají manželé majetek získaný za trvání man­ želství s několika výjimkami. Manželé se mohou dohodnout ve formě notářského zápisu: a) o rozšíření nebo zúžení rozsahu společného jmění, b) o správě společného majetku, c) o tom, že vyhradí vznik společného jmění až ke dni zániku manželství, kdy se provádí vypořádání společného majetku. Staří bezdětní manželé se rozešli bez rozvodu manželství. Zrušili společnou domác­ nost a rozdělili si své bytové zařízení. Jiný majetek ve společném jmění neměli. Odstě­ hovali se od sebe, a protože v pokročilém věku už nepomýšleli na nové sňatky, považo­ vali za zbytečné podstupovat soudní rozvodové řízení. Eventuální rozvod svého manžel­ ství odložili až pro případ, kdyby to někdo z nich považoval za nutné. Mnoho let žili v obcích značně od sebe vzdálených a vůbec se nestýkali. Potom jeden z nich získal vysokou výhru v loterii. Druhý se to náhodou dověděl, rozpomněl se na své manželství a na to, že výhra zřejmě patří i jemu. Mezi manžely vznikl spor, v němž výherce v loterii argumentuje, že v manželství už mnoho let fakticky nežijí, společný majetek si rozdělili a své společné jmění zrušili vzájemnou dohodou. Naproti tomu jeho partner tvrdí, že jejich manželství i společné jmění trvá, a protože životní úroveň manže­ lů má být stejná, požaduje podíl na výhře.

Ustanovení o společném jmění manželů byla původně kogentní, takže ob­ čanský zákoník manželům neumožňoval dohodnout se o jiném uspořádání svých majetkových vztahů. V současné době už se manželé mohou dohod­ nout o rozšíření nebo zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmě­ ní i o jiných opatřeních ve svých majetkových vztazích. V zájmu právní přes­ nosti obsahu takové dohody se však k tomu vždy vyžaduje forma notářského zápisu. Ale ani notář nemůže na návrh manželů sepsat dohodu o úplném zrušení jejich společného jmění. K tomu je oprávněn pouze soud, který uvá­ ží, zda v daném případě jsou opravdu závažné důvody pro jeho zrušení za trvání manželství. V tomto případě ke zrušení společného jmění nedošlo takovým způso­ 18

bem, jaký předepisuje zákon, takže dohoda manželů o jeho zrušení je neplatná. Výhra v loterii je ve společném jmění, které mezi manžely trvá, i když spolu nežijí.

1. Které věci nepatří do společného jmění? 2. Za jakých okolností zaniká společné jmění?

| Poznámka:

Odhlédneme-li od právního nároku manžela na podíl z této výhry v loterii, je problematické, zda jeho porušení dohody obstojí z morálního hlediska.

[E Běžné záležitosti týkající se společného majetku může vyřizovat kaž­ dý z manželů sám. V ostatních záležitostech je nutný souhlas obou man­ želů, jinak by byl právní úkon neplatný. Zákazník uzavřel s obchodním zástupcem smlouvu o koupi počítače. Obchodní zá­ stupce se zavázal objednat koupený počítač u zahraničního dodavatele a dodat jej zákaz­ níkovi v dohodnuté lhůtě. Vyžádal si zálohu, kterou mu zákazník poskytl. Po několika dnech zákazníkova manželka požádala obchodního zástupce o vrácení zálohy. Sdělila mu, že jde o peníze ve společném jmění a že ona s manželovou koupí počítače nesouhlasí, takže kupní smlouva je neplatná. Obchodní zástupce odmítl zálohu vrátit. Považuje kupní smlouvu za platnou, protože zákazník - i když je ženatý - může takovou smlouvu uzavřít bez souhlasu manželky a kupní cenu uhradit ze svého majetku, který nemá ve společném jmění s manželkou. Například z majetku, který získal dědictvím, darem, v restituci nebo který má ještě z doby před uzavřením manželství. Obchodní zástupce dodává, že přece není jeho po­ vinností zjišťovat rodinný stav svých zákazníků a původ peněz, jimiž zákazník platí kup­ ní cenu nebo zálohu.

V tomto sporu se postižená manželka může domáhat soudní cestou urče­ ní, že kupní smlouvaje neplatná. Eventuální určovací žaloba má naději na úspěch, když bude dokázáno, že záloha skutečně pochází z majetku ve spo­ lečném jmění. Je nepochybné, že koupě počítače za peníze ve společném jmění vyžaduje souhlas obou manželů, protože to není běžná záležitost. Bude-li obchodní zástupce povinen vrátit zálohu v důsledku neplatnosti kupní smlouvy, lze předpokládat uplatnění jeho požadavku na úhradu nákla­ dů, které již na realizaci koupě počítače vynaložil.

19

a 1. Kdyby kupní smlouva byla neplatná a obchodní zástupce by nevrátil přija­ tou zálohu, podle kterých ustanovení občanského zákoníku lze splnění této povinnosti vynutit? 2. Co jsou běžné záležitosti týkající se společného majetku, které může vyři­ zovat každý z manželů sám?

Držba

EE Držba je faktické ovládání věci. Rozlišuje se držba oprávněná a neo­ právněná. Oprávněný držitel je v dobré víře, že mu věc po právu patří. Oprávněný držitel nabývá k věci vlastnické právo vydržením, tj. dlou­ hodobou nepřetržitou oprávněnou držbou. U movitých věcí je vydržecí doba tři roky, u nemovitostí deset let. K důchodci se v pražském parku připojil zubožený hladový pes. Důchodce se ho ujal, nakrmil ho, ošetřil a ponechal u sebe. Domníval se, že psa postihl osud těch, které jejich nezodpovědní vlastníci po zvýšení poplatků z chovu psů vyhodili a opustili. Důchodce už měl psa u sebe déle než tři roky a pravidelně s ním chodil na procházky, když psa na procházce poznal jeho vlastník a požádal o jeho vrácení. Vysvětlil, že pes se mu kdysi zaběhl a ztratil. Vlastník ztrátu inzeroval v tisku a slíbil tehdy odměnu tomu, kdo psa přivede a vrátí. Důchodce odmítl psa vydat s odůvodněním, že už si na něj zvykl a po třech letech jeho nepřetržité držby se považuje za jeho vlastníka.

Podle občanského zákoníku jsou lidé fyzickými osobami a ostatní živé tvorby nutno považovat za věci - předměty vlastnického práva. Z právního hlediska je tedy zaběhnutý pes ztracenou věcí. Kdo najde ztracenou věc, je povinen vydat ji vlastníkovi. Není-li vlastník znám, je nálezce povinen odevzdat věc příslušnému státnímu orgánu. Nepřihlásí-li se o ni vlastník do jednoho roku, připadá nalezená věc do vlastnictví státu. Nález tohoto psa nebyl ohlášen státnímu orgánu. Podle ustanovení o vydr­ žení vlastnického práva stává se vlastníkem movité věci její držitel, který ji má v nepřetržité oprávněné držbě po dobu nejméně tří let. Oprávněným drži­ telem je však pouze taková osoba, která se zřetelem ke všem okolnostem je v dobré víře, že jí věc po právu patří. Kdyby důchodce znal právní ustanovení o nálezech, věděl by, že v tomto případě je neoprávněným držitelem, a proto nemůže získat vlastnické právo vydržením. Neznalost zákona neomlouvá. Nevydá-li důchodce psa vlastníkovi, jedná protiprávně, zasahuje neopráv­ 20

něně do jeho vlastnického práva. Vlastník se může soudní žalobou doma hat, aby mu neoprávněný držitel jeho psa vydal.

| Poznámka: Jinak uvažující člověk by se za těchto okolností patrně nedomáhal vydání svého psa, který si už zvykl na nového pána.

Q 1. Vydává-li oprávněný držitel věc vlastníkovi, jaké má vůči němu nároky? 2. Jaké nároky má při vydávání věci vlastníkovi neoprávněný držitel? 3. Na co má právo nálezce vydávající nalezenou věc jejímu vlastníkovi?

Věcná práva k cizím věcem

ET3 Věcná břemena omezují vlastníka nemovitosti ve prospěch někoho jiného tak, že vlastník je povinen něco trpět, něčeho se zdržet nebo něco konat. Právo odpovídající věcnému břemenu může být spojeno buď s vlastnictvím určité nemovitosti, nebo může patřit určité osobě. Vlastník zřídil na své zahradě u své rekreační chaty studnu. Vlastník sousední chaty mu přitom pomáhal a také se podílel na úhradě nákladů. Proto se dohodli, že studna bude sloužit oběma. Uzavřeli písemnou smlouvu, podle které vlastník zahrady a studny zřídil ve prospěch svého souseda věcné břemeno. Věcné břemeno opravňovalo souseda doži­ votně bezplatně čerpat ze studny vodu a za tím účelem vstupovat do zahrady, od jejíchž vrátek obdržel klíč. Toto věcné břemeno bylo vloženo do katastru nemovitostí. Po úmrtí souseda oprávněného z věcného břemene jeho dědicové pokračovali v čerpá­ ní vody ze studny. Přibližně po pěti letech vlastník studny postavil kolem své zahrady nový plot. Od nových vrátek už nedal dědicům zemřelého souseda klíč a čerpání vody ze studny jim znemožnil. Vznikl spor, v němž se dědicové domáhají, aby jim vlastník stud­ ny dovolil pokračovat v čerpání vody. Argumentují tím, že oprávnění z věcného břeme­ ne zdědili a že to vlastník studny uznal, když po úmrtí oprávněného souseda déle než pět roků dále trpěl čerpání vody a nenavrhl katastrálnímu úřadu výmaz věcného břemene z katastru nemovitostí. Kromě toho dědicové poukazují na zákonná ustanovení o vydr­ žení práva odpovídajícího věcnému břemenu.

Podle smlouvy o zřízení věcného břemene měl soused právo doživotně bezplatně čerpat vodu. Právo odpovídající věcnému břemenu tedy patřilo konkrétní fyzické osobě, nebylo spojeno s vlastnictvím sousední nemovi­ tosti. Ochotu vlastníka studny, který do doby postavení nového plotu dovo­ loval dědicům čerpání vody, nelze považovat za uznání práva odpovídající­ 21

ho věcnému břemenu. Úmrtím oprávněné osoby toto právo zaniklo, dědi­ cové je nezdědili ani nevydrželi, protože u práv k nemovitostem je vydržecí doba deset let. Kromě toho vydržet právo může pouze oprávněný držitel, tj. osoba, která je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že jí toto právo patří. V tomto případě argumenty dědiců nesvědčí o jejich dobré víře v exis­ tenci práva z věcného břemene, ale o jejich neznalosti zákona.

g 1. Jakými jinými způsoby může věcné břemeno vzniknout než písemnou smlouvou? 2. Za jakých okolností věcná břemena zanikají? 3. Musí osoba, která je na základě práva odpovídajícího věcnému břemenu oprávněna užívat cizí věc, hradit náklady na zachování a opravy této věci? H Poznámky: Právní vztahy existují mezi osobami. Na věcných břemenech je však po­ zoruhodné, že právo odpovídající věcnému břemenu nemusí patřit nějaké konkrétní osobě, ale může být spojeno s vlastnictvím určité nemovitosti. Ta­ kové věcné břemeno budí dojem, že nejde o právní vztah mezi osobami, ale mezi nemovitostmi, kdy jedna nemovitost je vůči druhé v jakémsi služebním postavení. Proto se tyto právní vztahy kdysi nazývaly „služebnosti“. Práva a povinnosti z takového věcného břemene přecházejí při změně vlastnických práv na nové vlastníky nemovitostí. Kdyby v našem případě právo čerpat vodu nebylo ujednáno ve prospěch kon­ krétní osoby, ale bylo spojeno s vlastnictvím sousední rekreační chaty, měl by právo z věcného břemene každý, kdo se stane jejím vlastníkem. Dědicové by se v takovém případě právem domáhali, aby jim čerpání vody bylo umožněno.

EQ Zástava je věc určená k zajištění pohledávky. Zástavní právo umož­ ňuje věřiteli domáhat se uspokojení své pohledávky ze zástavy, jestliže dlužník včas nesplní svůj dluh. Zástavní právo vzniká písemnou smlou­ vou mezi věřitelem a dlužníkem. Obchodník potřeboval rychle velkou peněžitou částku, aby včas uhradil dluhy svým dodavatelům. Při prodlení mu hrozilo, že bude povinen zaplatit navíc vysoké smluvní pokuty. Jeho příbuzný mu potřebnou částku půjčil a k zajištění své pohledávky si vymínil zastavení cenného šperku. Uzavřeli písemně zástavní smlouvu, podle které obchod22

nik předal svému příbuznému jako zástavu zlatý náhrdelník s brilianty. Zástavní věřitel si v této smlouvě vymínil, že nebude-li půjčená částka i s úroky vrácena do jednoho roku, zástava přejde do jeho vlastnictví a tím bude obchodníkův dluh i s úroky splacen. Za jiných podmínek příbuzný nebyl ochoten peníze půjčit. Obchodník nechtěl zastavený šperk prodat, protože je to rodinná památka. Spoléhal se, že úspěšným podnikáním peníze během roku vydělá, dluh splatí a zástavu získá zpět. Ve stanovené lhůtě však dluh neuhradil a zástavní věřitel si proto zastavený šperk při­ vlastnil. Dotazem u znalce obchodník zjistil, že cena šperku o mnoho převyšuje vypůj­ čenou částku, která byla zástavou zajištěna. Bezúspěšně se snažil přesvědčit příbuzného, že v této situaci by bylo správné šperk prodat, z výtěžku uhradit dluh s úroky a zbývající část kupní ceny vrátit zástavci. Obchodník nyní přemýšlí o právních možnostech, jak tuto záležitost vyřešit.

Podle občanského zákoníku je neplatný právní úkon, který se příčí dob­ rým mravům. Kromě toho občanský zákoník umožňuje účastníkovi odstou­ pit od smlouvy, kterou uzavřel v tísni za nápadně nevýhodných podmí­ nek. V tomto případě obchodník uzavřel zástavní smlouvu v tísni, když mu hrozilo, že bude povinen zaplatit vysoké smluvní pokuty dodavatelům. Uza­ vřená zástavní smlouva je pro něj nápadně nevýhodná, když by byl mohl zastavený šperk prodat, z kupní ceny uhradit své dluhy a zbývající část kupní ceny si ponechat. Realizace této zástavní smlouvy věřitelovým přivlastněním si zástavy se příčí dobrým mravům a dokonce nasvědčuje tomu, že patrně jde o trestný čin lichvy. Podle trestního zákona se lichvy dopouští osoba, která zneužije něčí tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti nebo něčího rozrušení a dá si poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru. Postižený obchodník se může v občanskoprávním soudním řízení do­ máhat určení, že zástavní smlouva je neplatná. Kromě toho by mohl oznámit státnímu zastupitelství, popř. policii trestný čin lichvy a doufat, že místo nákladného a zdlouhavého občanskoprávního soudního řízení mu or­ gány činné v trestním řízení pomohou vyřešit tuto záležitost rychle a bez nákladů. Pohrůžka trestního stíhání za lichvu může být pro zástavního věři­ tele účinnou motivací, aby přistoupil na návrh řešení prodejem zastaveného šperku a rozdělením kupní ceny mezi zástavního věřitele a zástavce.

1. Jak jinak může vzniknout zástavní právo než smlouvou mezi zástavním věřitelem a zástavcem? 2. Jak se postupuje při zastavení nemovitostí? 3. Jaká vzájemná práva a povinnosti mají zástavní věřitel a zástavce? 4. Na základě jakých právních skutečností může zaniknout zástavní právo? 23

EE

Věřitel může k zajištění své splatné peněžité pohledávky zadržet mo­ vitou věc dlužníka, dokud dlužník nezaplatí nebo dokud neposkytne ji­ nou dostatečnou jistotu.

Banka, která podle obchodněprávní smlouvy o běžném účtu zřídila pro podnikatele běžný účet, poskytla tomuto podnikateli úvěr na nákup výrobního zařízení. Podle smlou­ vy o úvěru měl dlužník bance vrátit vypůjčené peníze i s úroky do dvanácti měsíců ode dne poskytnutí úvěru. Podnikatel vypůjčenou částku včas nevrátil a neuhradil smluvní pokutu za prodlení. Banka ho proto vyrozuměla, že z důvodu jeho porušení úvěrové smlouvy zadržuje peníze na jeho běžném účtě ve výši částky, kterou bance dluží. Podnikatel namítá, že postup banky není v souladu s občanským zákoníkem, ve kterém je výslovně uvedeno, že zadržena může být movitá věc. Podle jeho názoru z použitého výrazu movitá věc vyplývá, že to musí být věc individuálně určená, nezastupitelná, takže to nemohou být peníze, které jsou věcmi zastupitelnými, hromadnými. Banka takový vý­ klad odmítá a poukazuje na to, že právní pojem movitá věc zahrnuje jakékoliv hmotné přemístitelné věci bez nějakého dalšího rozlišování, zda jde o věci hromadné nebo indivi­ duálně určené, spotřebitelné nebo opotřebitelné, dělitelné nebo nedělitelné apod.

Právní posouzení této záležitosti vychází z výkladu pojmu movitá věc. Filologicky jej lze vyložit buď restriktivně (zužujícím způsobem) tak, že jde o individuálně určenou nezastupitelnou věc, protože pojem je použit v jednotném čísle, nebo extenzivně (rozšiřujícím způsobem). V tomto rozši­ řujícím pojetí jde o jakoukoliv přemístitelnou hmotnou věc a tou nepo­ chybně je i peněžitá částka. Jestliže se k extenzivnímu filologickému vý­ kladu připojí i výklad teleologický (účelový), podle kterého může být účel zadržovacího práva účinným způsobem splněn i zadržením peněz, obstojí jako správný spíše názor banky než jejího klienta postiženého zadržením peněz na běžném účtě.

a 1. Je banka oprávněna provést kompenzaci (zápočtem) vzájemných pohle­ dávek a zadrženou částku si ponechat jako úhradu své pohledávky? 2. Které pohledávky nelze započíst?

I Poznámka: Smlouva o běžném účtu může být majitelem účtu kdykoliv s okamžitou účin­ ností písemně vypovězena. Lze předpokládat, že ten, vůči němuž banka uplatní zadržovací právo, smlouvu o běžném účtu vypoví a přejde k jiné bance. V zájmu udržení své klientely by proto banky měly využívat zadržovacího práva rozvážně.

24

EE

Na rozdíl od smlouvy o zástavě uplatnění zadržovacího práva je jed­ nostranný právní akt.

Podle smlouvy o dílo automechanik objednateli opravil staré havarované auto. Cenu si účastníci neujednali. Objednatel automechanikovi nezaplatil vyfakturovanou cenu. Uvedl, že ji považuje za nepřiměřeně vysokou a že tolik peněz nemá. Automechanik proto objednateli oznámil, že uplatňuje zadržovací právo, a opravené auto mu nevydal. Od zadržení auta uplynuly již čtyři měsíce a objednatel nezaplatil cenu opravy ani po dvou písemných urgencích. Automechanik mu proto oznámil, že jeho auto prodá, proto­ že mu v dílně překáží. Ani na tento dopis vlastník auta nereagoval. Auto bylo staré, velmi ojeté, nemělo už dlouhou životnost. Za těchto okolností automechanik objednateli ozná­ mil, že jeho auto prodal náhodnému zájemci na součástky za cenu provedené opravy. Kupní cenu si ponechal a tím považuje celou záležitost za vyřízenou. Objednateli opravy ukázal doklad o kupní ceně, kterou za jeho auto obdržel.

Uplatnění zadržovacího práva je v souladu s občanským zákoníkem, ale automechanik neměl právo zadržené auto prodat. Na rozdíl od zástavní­ ho práva má zadržovací právo pouze funkci zajišťovací a nemá také funkci uhrazovací, takže zadržená věc nemůže být použita k úhradě pohledávky zajištěné uplatněním zadržovacího práva. Když objednatel nezaplatil cenu za opravu svého auta, mohl automechanik vymáhat úhradu soudní cestou. Soudní žalobu však možná nepodal z toho důvodu, že fakturovaná cena za opravu skutečně byla nepřiměřeně vysoká a soud by ji možná na základě posudku znalce snížil. Kdyby automechanik postupoval soudní cestou a vyhrál soudní spor a kdyby mu objednatel přesto nezaplatil ani na základě vykonatelného soudního roz­ hodnutí, měl by při soudním výkonu rozhodnutí právo na přednostní uspo­ kojení své pohledávky z výtěžku prodeje zadrženého auta. Objednatel opravy - vlastník auta - má nárok na náhradu škody, pro­ tože ho automechanik svým protiprávním jednáním připravil o auto. V eventuálním soudním řízení bude problematické zjištění výše škody, když havarované opravené auto, které by mělo být za tím účelem oceněno, patrně již neexistuje, protože bylo rozebráno na součástky.

1. Byla smlouva o opravě auta platná, když v ní chyběla podstatná náležitost - cena za opravu? 2. Je uzákoněna doba, po kterou může trvat zadržení věci? 3. Za jakých okolností zadržovací právo vzniká? 4. Byl by automechanik oprávněn zadržené auto prodat na základě ustanove­ ní o prodeji nevyzvednutých opravených a upravených věcí po uplynutí šesti měsíců ode dne, kdy byl objednatel povinen si opravené auto vyzvednout?

25

Vznik závazků

S3 Závazky vznikají nejčastěji ze smluv. Smlouva je souhlasný projev vůle účastníků o tom, že má vzniknout závazek. Dochází k ní zpravidla tak, že jeden účastník předloží nabídku (ofertu) obsahující náležitosti budoucí smlouvy a smlouva je uzavřena přijetím nabídky (akceptací) druhým účastníkem ve shodě s náležitostmi uvedenými v nabídce. Nakladatelství vydalo nabídkový katalog obsahující tituly a ceny jeho knih. V katalogu vybízí zájemce k objednávkám a slibuje zaslat objednané knihy na dobírku do deseti dnů. Zákazník poslal podle katalogu objednávku, ale neobdržel knihy ani odpověď. Až po dvou urgencích mu nakladatelství sdělilo, že jeho objednávka byla někde založena a že objednané knihy jsou už rozebrány. Zklamaný zákazník se rozhodl, že potrápí naklada­ telství za jeho nepořádek a liknavost. Napsal mu dopis, v němž zdůraznil, že zasláním objednávky akceptoval nabídku obsaženou v katalogu. Tím byla řádně uzavřena platná kupní smlouva, na jejímž splnění trvá, a znovu žádá o zaslání objednaných knih. Nakla­ datelství mu odepsalo, že poslal objednávku pozdě, takže kupní smlouva nevznikla. Zá­ kazník na to reagoval vysvětlením, že v době odeslání objednávky ještě neuplynul od vydání katalogu ani měsíc, takže knihy objednal brzy. Kromě toho upozornil, že katalog neobsahuje žádnou lhůtu pro objednávky, takže objednání pozdní, tj. po uplynutí lhůty, nepřichází v úvahu.

Zákazníkovou akceptací nabídky obsažené v katalogu vznikla platná kupní smlouva, podle níž je nakladatelství povinno objednané knihy za­ slat, i když je už nemá na skladě. Nakladatelství udělalo chybu, když se ve svém katalogu nezajistilo proti nebezpečí vzniku takovéhoto nesplnitelného právního závazku. Bylo by po­ stačilo v katalogu uvést, že nabídka platí pouze do vyčerpání nákladů knih, které má nakladatelství na skladě.

B 1. Jak by se tato záležitost patrně vyvinula dále, kdyby důsledný zákazník uplatnil své právo na splnění kupní smlouvy u soudu? 2. Mohlo by být nakladatelství postiženo nějakými sankcemi? 3. Jak se právně posuzuje přijetí nabídky na uzavření smlouvy, ve kterém přijímající účastník mění některou podstatnou náležitost uvedenou v ná­ vrhu smlouvy?

30

Od uzavřené smlouvy může účastník odstoupit, jestliže je to v záko­ ně stanoveno nebo si účastníci možnost odstoupení ujednali. 26

V restauraci se dva hosté v přítomnosti svých známých dohodli, že jeden druhému prodá své ojeté auto, které kupující dobře znal. Dohodli se o kupní ceně a o splnění smlouvy tak, že kupující si v peněžním ústavu vyzvedne peníze a za týden přijde k prodávajícímu zaplatit cenu a převzít auto. Za týden však kupující prodávajícímu ozná­ mil, že si koupi rozmyslel a že už o ni nemá zájem. Na námitky prodávajícího reagoval vysvětlením, že rozhovor v restauraci nepovažuje za uzavření kupní smlouvy, ale jen za nezávazné předběžné ujednání, ze kterého žádné právní povinnosti nevznikly. Prodávající trvá na splnění povinností vyplývajících z kupní smlouvy.

Kupní smlouva vzniká ujednáním prodávajícího s kupujícím o předmětu koupě a o jeho ceně. Není-li předmětem koupě nemovitost, smlouva nemusí mít písemnou formu. V tomto případě se účastníci ústně dohodli o před­ mětu i o kupní ceně, takže byla uzavřena kupní smlouva. Zrušit by ji účastníci mohli pouze vzájemnou dohodou. Jednostranně od ní odstoupit nelze, když si účastníci možnost odstoupení neujednali. Obsah smlouvy je snadno dokazatelný výslechem účastníků a svědků. Plat­ nost smlouvy uzavřené v restauraci by kupující mohl úspěšně zpochybnit, jen kdyby mu svědkové dosvědčili, že předtím vypil značné množství alko­ holu a že z okolností rozhovoru o koupi auta bylo zřejmé, že kupní smlouvu uzavíranou v alkoholickém opojení a rozjaření nemyslí vážně. Rozhodne-li se prodávající řešit tento spor soudní cestou, kupující bude patrně donucen zaplatit dohodnutou kupní cenu, převzít koupené auto a uhradit náklady soudního řízení.

1. Z jakých jiných důvodů může být smlouva neplatná? 2. Jak by se asi prodávající zachoval, kdyby se dověděl, že kupující je insolventní? 3. Co by následovalo, kdyby vyšlo najevo, že svědek vyslechnutý v soudním řízení nemluvil pravdu? Poznámka:

V této záležitosti názor kupujícího je projevem obvyklého laického posu­ zování možnosti odstoupit od smlouvy. Bez znalosti zákona laici uvažují racionálně tak, že je samozřejmě možné odstoupit od takového ujednání, kdy odstoupením nikomu z účastníků nevznikne žádná škoda nebo komplikace. Za bezproblémové považují zejména odstoupení od smlouvy dosud nereali­ zované, podle které ještě nikdo nic nezařizoval a neplnil. Naproti tomu vylu­ čují možnost odstoupení v případě, kdy smlouva už se plní. Zákon však z takovéto úvahy nevychází. Připouští možnost odstoupení jen u některých typů smluv, u nichž je to v zákoně výslovně uvedeno. V rozporu 27

s uvedeným laickým názorem je vyloučeno odstoupit od kupní smlouvy, ač by tu odstoupením mnohdy nevznikla žádná komplikace a naproti tomu od občanskoprávní smlouvy o dílo objednatel je oprávněn odstoupit kdykoliv až do konečného zhotovení objednané věci. Při odstoupení v takovémto pří­ padě mohou mezi zhotovitelem a objednatelem vznikat závažné problémy, když je nutné ocenit rozpracovanou práci a uhradit její cenu. Zákonná úprava možnosti odstoupení od smlouvy není nerozumná, ale vy­ chází z jiných hledisek než laický názor.

Odpovědnost za vady EE Převodce (zcizitel), který někomu přenechává věc za úplatu, neod­ povídá za vady zjevné a za vady zjistitelné z evidence nemovitostí, leda­ že nabyvatele výslovně ujistil, že věc je bez jakýchkoli vad. Kupní smlouvou byla prodána rekreační chata. Kupující si ji předtím dobře prohlédl, ale o dokumenty potřebné k uzavření kupní smlouvy se nestaral. V tom se zcela spolehl na prodávajícího. Ten všechno obstaral, sepsal návrh kupní smlouvy a zařídil na katast­ rálním úřadě vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Kupující přitom pouze podepsal spolu s prodávajícím kupní smlouvu, zúčastnil se ověřování podpisů účastníků smlouvy a vedle podpisu prodávajícího podepsal připravený návrh, aby katastrální úřad zahájil řízení o povolení vkladu vlastnického práva. Když katastrální úřad návrhu vyhověl a provedeným vkladem v katastru nemovitostí kupující získal k chatě vlastnické právo, zaplatil prodávajícímu kupní cenu a začal svoji chám užívat. V červenci tam však zastihl cizího člověka. Ten se mu představil jako ně­ kdejší vlastník, který kdysi před lety chatu prodal a v kupní smlouvě si ujednal formou věcného břemene právo doživotně bezplatně užívat v chatě jednu vyhrazenou místnost každým rokem v době od 1. července do 31. srpna. Teprve nyní si nový vlastník ověřil na katastrálním úřadě v katastru nemovitostí, že toto věcné břemeno jeho chatu skutečně zatěžuje. Vznikl spor, ve kterém kupující chce odstoupit od kupní smlouvy a žádá o vrácení kupní ceny, protože prodávající ho prý ujistil, že na prodávané nemovitosti nejsou žádné závady. Prodávající však tvrdí, že nemluvil o závadách, ale že kupujícímu pouze řekl po pravdě, že prodeji chaty nic nebrání. Kupní smlouva neobsahuje obvyklou větu, v níž prodávající výslovně ujišťuje kupujícího, že prodávané věc je bez jakýchkoli vad.

V takovémto případě by charakterní prodávající samozřejmě informoval kupujícího o věcném břemenu zatěžujícím prodávanou chatu. Tento prodá­ vající však využil důvěřivosti a nezkušenosti kupujícího a nic mu o věcném břemenu neřekl patrně z obavy, aby kupující neztratil o koupi chaty zájem. Domáhat se soudní cestou zrušení kupní smlouvy nemá naději na 28

úspěch, protože kupující je v tzv. důkazní nouzi. Nepodaří se mu doká­ zat, že prodávající ho výslovně ujistil, že prodávaná chata je bez jakých­ koli vad. Kupující udělal chybu, když nevěnoval pozornost opatrnému vyjá­ dření prodávajícího, že prodeji nic nebrání. Měl trvat na tom, aby v kupní smlouvě bylo uvedeno, že prodávané chata je bez jakýchkoli vad. Kromě toho se měl přesvědčit nahlédnutím do katastru nemovitostí, zda chata nemá právní vady (hypotéka, věcné břemeno apod.). Za těchto okolností kupující může v nejlepším případě dosáhnout slevy z kupní ceny. Na přiměřenou slevu ze sjednané ceny má kupující právo v takovém případě, kdy dodatečně vyšla najevo vada, o které prodávající věděl a kupujícího na ni neupozornil. Právo odstoupit od smlouvy by však kupující měl jen tehdy, kdyby šlo o vadu, která činí věc neupotřebitelnou, nebo kdyby ho prodávající nepravdivě ujistil, že věc nemá žádné vady.

1. Z jakých důvodů by katastrální úřad mohl zamítnout návrh na povolení vkladu vlastnického práva? 2. Jak by byla určena přiměřená sleva z kupní ceny, kdyby se účastníci smlouvy o výši slevy nedohodli?

Zánik závazků Promlčují se všechna majetková práva s výjimkou práva vlastnické­ ho. Promlčením právo nezaniká. Věřitelovo postavení v právním vztahu se pouze oslabuje, jestliže své právo neuplatní u soudu ve stanovené pro­ mlčecí době. Je-li právo promlčeno a dlužník to u soudu namítne, soud nemůže věřiteli jeho promlčené právo přiznat. Všeobecná promlčecí doba je tříletá. Snoubenec půjčil rodičům své snoubenky Kč 70 000,- na zařízení jejich nového domu o dvou bytech. Po svatbě se do tohoto domu s manželkou nastěhoval a v druhém bytě tam bydleli její rodiče. Smlouva o půjčce byla uzavřena písemně s přiměřeným zúročením a s ujednáním, že dlužníci vrátí vypůjčenou částku i s úroky za půl roku od podepsání smlouvy. Po uplynu­ tí této doby dlužníci věřiteli oznámili, že peníze ještě nemají, a požádali ho o strpení. Věřitel v zájmu dobrých vztahů s rodiči své manželky nenaléhal na vrácení peněz a trpělivě čekal, až dlužníci dluh uhradí. Po čtyřech letech manželského soužití se mladí manželé rozvedli. Věřitel se po rozvo­ du odstěhoval a požádal rodiče své bývalé manželky o vrácení půjčených peněz. Dlužní­ ci jejich vrácení odmítli s odůvodněním, že věřitel zaslouží potrestání za svoji nevěru, 29

která byla podle jejich názoru hlavním důvodem rozvodu jeho manželství s jejich dce­ rou. Oznámili mu, že namítnou promlčení této pohledávky, kdyby se rozhodl vymáhat vrácení peněz soudní cestou.

Promlčecí doba běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. To je u smlouvy o půjčce den, kdy dlužník měl dluh uhradit. V tomto případě tříletá promlčecí doba zřejmě už uplynula. Věřitel by byl promlčení za­ bránil, kdyby písemně sjednal s dlužníky změnu původní smlouvy o půjčce tak, že by účastníci smlouvy odložili termín splatnosti dluhu na pozdější dobu nebo kdyby před uplynutím promlčecí doby uplatnil své právo u soudu a v zahájeném řízení řádně pokračoval. Protože dlužníci o promlčení vědí a zřejmě by u soudu uplatnili námitku promlčení, nemělo by smysl vymáhat splnění jejich povinnosti soudní ces­ tou. Věřitel doplatil ztrátou půjčených peněz na svoji důvěřivost a na nezna­ lost právních norem o promlčení.

1. Která práva se promlčují v kratší než tříleté promlčecí době? 2. Která práva se promlčují v delší než tříletí promlčecí době? 3. V čem se liší promlčení od propadnutí práva (prekluze)?

Kupní smlouva Kupní smlouvou prodávající za úplatu (cenu) převádí vlastnictví věci na kupujícího. Pokud se účastníci nedohodli jinak, přechází vlastnictví movitosti na kupujícího převzetím věci. Tím na něj přechází i nebezpečí nahodilého zničené nebo poškození předmětu koupě. Zásilkový obchodní podnik uveřejnil v tisku ceník svého zboží a současně inzeroval, že toto zboží dodá na adresu určenou kupujícím do týdne poté, kdy mu kupující poukáže kupní cenu. Kupující poukázal cenu, a když v inzerované lhůtě zboží neobdržel, urgoval jeho dodání. Obchodní podnik se mu písemně omluvil a vysvětlil, že k rozvozu zboží používá služeb dopravce, jehož auto se zásilkou pro tohoto kupujícího havarovalo a náklad shořel. Dále prodávající ve své odpovědi vyzval kupujícího, aby vymáhal od dopravce náhradu škody. Za tím účelem prodávající ke své odpovědi připojil potřebné dokumenty, zejména opis své smlouvy s dopravcem. Kupující s tímto řešením nesouhlasí a trvá na splnění kupní smlouvy novou zásilkou. Zásilkový obchodní podnik však je přesvědčen, že kupní smlouvu již splnil odesláním zboží, tj. jeho předáním dopravci. Jeho smlouva s dopravcem obsahuje ujednání, že do-

30

pravce přejímá odpovědnost za dopravované zboží od okamžiku jeho naložení. Podle názoru prodávajícího předáním zboží dopravci přešlo na kupujícího vlastnické právo a tím také nebezpečí ztráty, zničené nebo poškození zboží. Partnerem kupujícího, odpo­ vědným za zničení jeho zboží, je prý dopravce, nikoliv zásilkový obchodní podnik.

Protože si účastníci této kupní smlouvy neujednali přechod vlastnického práva na kupujícího jinak, řídí se jejich právní vztah dispozitivními usta­ noveními občanského zákoníku. Podle nich při zásilkovém prodeji ku­ pující nabývá vlastnictví okamžikem, kdy převezme koupenou věc na místě dodání jím určeném. Názory prodávajícího zásilkového obchodního podniku jsou tedy mylné, protože kupující v době zničení dopravovaného zboží ještě nebyl jeho vlastníkem. Vymáhání náhrady škody od dopravce je starostí odesílajícího zásilkového obchodního podniku, nikoliv kupujícího zákazníka. Dodavatel svoji povin­ nost vyplývající z kupní smlouvy ještě nesplnil a je povinen ji splnit dodateč­ ně.

1. Je kupující oprávněn odstoupit od kupní smlouvy z toho důvodu, že pro­ dávající obchodní podnik je v prodlení s dodávkou objednaného zboží? 2. Jaké povinnosti má prodávající vůči kupujícím při prodeji zboží v obcho­ dě?

33

Při prodeji zboží v obchodě prodávající odpovídá nejen za vady, které má prodaná věc při převzetí kupujícím, ale i za vady, které se vyskytnou později v záruční době. Všeobecná záruční doba je 24 měsí­ ců. Podle povahy zboží mohou být záruční doby kratší (bývají uvede­ ny na obalech, např. u potravin), nebo delší, uvedené v záručních lis­ tech.

Zákaznice nakoupila v samoobslužné prodejně v obchodním domě potraviny v kon­ zervách. Až po uplynutí pěti dnů si povšimla málo zřetelného označení, do kterého data mají být konzervované potraviny spotřebovány. Některé z koupených konzerv byly sta­ ré, s prošlou záruční dobou. Přinesla je zpět do prodejny a požádala, aby jí je buď vymě­ nili, nebo aby si je ponechali a vrátili peníze, které za ně zaplatila. Vedoucí prodejny reklamaci nevyhověl, protože zákaznice nemá nákupní doklad a nemůže proto dokázat, kdy tyto konzervy koupila a zdaje vůbec koupila v této prodejně. Kromě toho podle názoru vedoucího prodejny prošlá záruční doba sama o sobě není důkazem o vadnosti koupeného zboží. Konzervy prý mají mnohem delší trvanlivost, než jaká je na nich uvedena.

31

Zákaznice trvá na oprávněnosti své reklamace. I když si nákupní doklad neuschovala, může dobu, místo a předměty nákupu dokázat svědectvím své přítelkyně, která ji při nákupu doprovázela, a také by to mohli dosvědčit členové její rodiny, které bezprostřed­ ně po návratu z nákupu informovala o tom, co nakoupila a kde.

Nákupní doklad samozřejmě je nejpřesvědčivějším důkazem o uskutečně­ ném nákupu, ale jeho předložení není podmínkou pro uznání oprávněnosti reklamačního nároku. Zákaznice může dobu, místo a předměty nákupu do­ kázat i jinými důkazními prostředky, v tomto případě výslechem svědků. Argumentace vedoucího prodejny o delší trvanlivosti konzervovaných po­ travin neobstojí. Konzervy po uplynutí jejich záruční doby nutno pokládat za vadné a vyřadit je z prodejen. V tomto případě reklamační nárok zákaznice lze považovat za opráv­ něný, i když jeho dokazování výslechem svědků je obtížné.

1. V samoobsluhách se obvykle nakupuje konkludentním jednáním. Co to znamená? 2. Co musí být v obchodech vyznačeno na prodávaných potravinách podlé­ hajících zkáze? 3. Obchodník prodávající zboží v rámci své podnikatelské činnosti odpovídá za vady prodané věci podle jiných pravidel, než jaká platí všeobecně pro kupní smlouvy. V čem jsou podstatné rozdíly v této odpovědnosti prodá­ vajícího? 4. V kterých případech je prodávající povinen vydat kupujícímu záruční list? 5. Odpovídá prodávající za vady i v případě prodeje věci použité?

| Poznámky:

Obchodník dbající o svoji dobrou pověst by patrně vyhověl i takovémuto obtížně dokazatelnému reklamačnímu nároku, zvláště kdyby se jednalo o jeho stálého zákazníka. Potravinářskou prodejnou obchodního domu však prochází tolik kupujících, že tam o svých stálých zákaznících asi nemají dobrý přehled. Soudních reklamačních řízení se prodávající nemusejí obávat, pro­ tože kupující většinou žaloby nepodávají, ani když jejich nárok je nepochyb­ ný a snadno dokazatelný. Odrazuje je pomyšlení na dlouhodobost soudního projednávání, na náklady řízení a na nevhodnost zatěžování soudů takový­ mito bagatelními záležitostmi.

32

Smlouva o dílo Smlouvou o dílo se zavazuje zhotovitel objednateli, že mu na své ne­ bezpečí provede objednané dílo za dohodnutou cenu. Objednatel uzavřel ústně smlouvu o dílo s truhlářem, který se zavázal vyrobit mu vrata ke garáži. Cenu si účastníci smlouvy nesjednali. Když truhlář práci dokončil a vyfakturo­ val, objednatel odmítl uhradit cenu, kterou považuje za nepřiměřeně vysokou. Truhlář není ochoten cenu snížit. Objednatel mu proto oznámil, že odstupuje od smlou­ vy. Prohlásil, že tuto smlouvu o dílo považuje za neplatnou, protože v ní není dohodnuta podstatná náležitost - cena.

Není-li výše ceny sjednána ve smlouvě o dílo nebo stanovena zvláštními předpisy, je třeba poskytnout cenu přiměřenou. Z tohoto ustanovení ob­ čanského zákoníku je zřejmé, že smlouva o dílo je platná, i když v ní není sjednána cena. Objednatel může odstoupit od smlouvy až do zhotovení díla, je však povinen zaplatit zhotoviteli částku připadající na práce již vykonané. V tomto případě je dílo již hotovo, takže možnost odstoupení už nepři­ chází v úvahu. Oba účastníci by se měli vynasnažit, aby dospěli ke kompromisu. V even­ tuálním soudním řízení by zřejmě neobstála objednatelova argumentace o neplatnosti smlouvy, takže objednatel by byl na základě soudního rozsud­ ku povinen zhotovená vrata převzít a zaplatit. Zhotovitel však musí počítat s tím, že v soudním řízení by jeho cenu přezkoumal znalec, podle jehož po­ sudku by ji soud možná snížil.

8 1. Jaký doklad měl zhotovitel o uzavřené smlouvě o dílo vyhotovit a předat objednateli? 2. Na základě čeho se ve smlouvě o dílo zpravidla sjednává cena?

Nájemní smlouva

řjj

Nájem může skončit uplynutím doby, dohodou, výpovědí nebo od­ stoupením od smlouvy.

Podnikatel uzavřel písemně nájemní smlouvu, podle které mu vlastník domu za do­ hodnuté měsíčně splatné nájemné přenechal ve svém domě na neurčitou dobu k užívání kanceláře. Po šesti měsících užívání nájemce přestal platit nájemné. Sdělil pronajímate­ 33

li, že dohodnutá výše nájemného je pro něj neúnosná, a navrhl mu její snížení. Když mu pronajímatel nevyhověl, nájemce kanceláře vyklidil. Dlužné nájemné nedoplatil a nadá­ le neplatí. Pronajímatel ho písemně upozornil, že jeho postup je v rozporu se zákonem. Navrhl mu ukončení nájemního vztahu buď dohodou, nebo výpovědí. Nájemce na tento dopis nereaguje. Zřejmě považuje záležitost za vyřízenou svým odstoupením od smlou­ vy a vyklizením kanceláří.

Zákon umožňuje nájemci odstoupit od smlouvy pouze v takovém případě, kdy mu pronajatá věc byla předána ve stavu nezpůsobilém ke smluvenému užívání nebo se stala nezpůsobilou později bez zavinění nájemce. Protože kanceláře jsou k užívání způsobilé, zbývá nájemci pouze možnost ukon­ čení nájemního vztahu dohodou nebo výpovědí v tříměsíční lhůtě. Do­ kud nájemní vztah takovýmto zákonným způsobem neskončí, nájemce je povinen uhrazovat nájemné, i když najaté místnosti už vyklidil a neuží­ vá je. Pronajímatelova žaloba, jíž by se u soudu domáhal úhrady dlužného ná­ jemného, by zřejmě byla úspěšná.

a

1. V kterých případech nájemce není povinen platit nájemné? 2. Za jakých okolností by mohl odstoupit od smlouvy pronajímatel? 3. Platila by i ústně uzavřená smlouva o nájmu nemovitosti?

S3

Nájem na dobu určitou končí uplynutím dohodnuté doby. Jestliže po jejím uplynutí nájemce pokračuje v užívání a pronajímatel nepodá u soudu návrh na vydání věci do třiceti dnů po skončení nájmu, obnovu­ je se nájemní smlouva za stejných podmínek, za jakých byla ujednána původně. Pronajímatel písemnou nájemní smlouvou pronajal nájemci plachetnici na 10 dní za nájemné stanovené za celou dohodnutou dobu užívání a předem zaplacené. Po uplynutí dohodnuté doby nájemce loď nevrátil, ale užíval ji bez souhlasu pronajímatele ještě další tři dny. Teprve potom plachetnici předal pronajímateli. Vypočetl, jaká část nájemného připadá najeden den, a doplatil mu příslušnou částku za tři dny, o které překročil dohod­ nutou dobu nájmu. Pronajímatel však žádá, aby zaplatil ještě za dalších 7 dní, protože původní nájemní smlouva se ze zákona obnovila na dalších 10 dní, když nájemce pokra­ čoval v užívání najaté věci po uplynutí sjednané doby. Nájemce pronajímatelův požadavek odmítá, protože už nemá dovolenou a nemů­ že proto loď užívat ještě dalších 7 dní. Kdyby měl za tyto další dny zaplatit, přestože loď nebude užívat, byl by tím pronajímatel podle názoru nájemce bezdůvodně obo­ hacen. 34

Jde o nájem na dobu určitou a účastníci se nedohodli na prodloužení sjed­ nané doby. Protože nájemce sjednanou dobu překročil a užíval najatou věc i po skončení nájmu, obnovila se nájemní smlouva ze zákona za týchž podmínek, za jakých byla sjednána původně, tedy na dalších 10 dní. Nájemce měl po tuto dobu ještě loď k dispozici, a i když ji už neužíval, je povinen za tyto dny zaplatit nájemné. Jeho námitka, že by se tím pronají­ matel bezdůvodně obohatil, neobstojí. Bezdůvodným obohacením je ma­ jetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu. V tomto případě jde sice o placení nájemného za dny, ve kterých nájemce najatou věc neuží­ val, ale není to plnění bez právního důvodu. Právním důvodem je ze zákona obnovená nájemní smlouva. Eventuální soudní žalobou by pronajímatel patrně nájemce donutil k do­ placení zbývající části nájemného.

1. Byl by nájemce oprávněn dát pronajatou loď do podnájmu? 2. Do jaké doby se pronajímatel může domáhat náhrady za poškození prona­ jaté věci? 3. Odpovídá nájemce i za škody způsobené na najaté věci jinými osobami?

Nájem bytu ES Neodstraní-li pronajímatel závady bránící řádnému užívání bytu, má nájemce právo odstranit tyto závady po předchozím upozornění pro­ najímatele a požadovat od něj úhradu nákladů. Právo na úhradu nákla­ dů zanikne, nebylo-li uplatněno do šesti měsíců od odstranění závad. Nájemce přízemního bytu ve starém domě ústně požádal pronajímatele o opravu zpuchřelé dřevěné podlahy ve dvou obytných místnostech. Když vlastník domu na jeho žádost nereagoval, nájemce pozval k posouzení závad odborníka. Ten v písem­ ném posudku uvedl, že byt není dobře izolován proti zemní vlhkosti a v důsledku toho stav podlahy ve dvou místnostech brání řádnému užívání bytu, protože ztrouchnivělá prkna jsou napadena houbou a plísní. Nájemce znovu požádal vlastníka domu, tento­ krát písemně, o odstranění závad a ke své žádosti připojil odborný posudek. V žádosti připomněl pronajímateli jeho povinnost udržovat pronajatý byt ve stavu způsobilém k řádnému užívání a sdělil mu, že se postará o odstranění závad na jeho účet, když ani této písemné žádosti nevyhoví. Pronajímatel odpověděl, že nájemné z bytů v tomto domě je tak nízké, že jeho výnos mu neumožňuje dům a byty opravovat. Za této situace prý nezbývá jiné řešení, než aby si nájemci udržovali byty v obyvatelném stavu sami. 35

Nájemce objednal opravu u odborného podniku. Jeho zaměstnanci provedli izolaci, místo dřevěných podlah obě místnosti vybetonovali a na tento základ položili podlahy jiného druhu, odolné proti vlhkosti. Nájemce zaplatil vyfakturovanou cenu těchto prací, ale vlastník domu odmítá uhradit mu vynaložené náklady. Podle jeho názoru nájemce nepostupoval správně, protože místo nezbytné opravy se postaral bez dohody s vlastní­ kem domu o nákladné vylepšení svého bytu. Vlastník domu nemá proti vylepšení námit­ ky, ale není ochoten uhradit náklady.

Protože pronajímatel nesplnil svoji povinnost, měl nájemce právo zá­ vady v bytě odstranit v nezbytné míře a požadovat od něj náhradu účel­ ně vynaložených nákladů. Nájemce však možná překročil nezbytnou míru a místo nutné opravy se postaral o vylepšení bytu. V eventuálním soudním sporu by pravděpodobně bylo předmětem doka­ zování, zda by bývalo postačilo vyměnit jen některá prkna místo provedené výměny celých podlah a zda pořízení izolace a podlah jiného druhu je dražší, než co by stálo obnovení původních prkenných podlah. Výsledek sporu nelze odhadnout.

a

1. Musel nájemce objednat opravu svým jménem nebo by býval mohl jednat za vlastníka domu jeho jménem? 2. Byl nájemce povinen předem projednat s pronajímatelem způsob prove­ dení opravy a vyžádat si jeho souhlas? 3. Které opravy v bytě má na starosti nájemce a co musí opravovat pronají­ matel?

Sj] S písemným souhlasem pronajímatele je nájemce oprávněn přene­ chat najatý byt nebo jeho část do podnájmu. Jestliže nájemce trvale opustí společnou domácnost, stávají se nájem­ ci osoby, které pečovaly o společnou domácnost nájemce nebo na něj byly odkázány výživou, jestliže s ním žily ve společné domácnosti ales­ poň po dobu posledních tří let a nemají vlastní byt. Nájemce obývající se svojí rodinou čtyřpokojový byt přenechal s písemným souhla­ sem pronajímatele jeden pokoj do podnájmu na neurčitou dobu bezdětným manželům. Za čtyři roky od přijetí podnájemců nájemce ukončil nájemní vztah dohodou s pronají­ matelem a se svojí rodinou byt uvolnil. V bytě však zůstali bydlet podnájemníci. Ti oznámili vlastníkovi domu, že nemají jinde vlastní byt a že před odstěhováním nájemců s nimi žili déle než tři roky ve společné domácnosti a pečovali o společnou domácnost, protože jsou jejich vzdálenými příbuz­ 36

nými. Obě rodiny prý společně vařily, kromě kuchyně užívaly společně celé příslušen­ ství bytu a pomáhaly si při úklidu a údržbě celého bytu. Z toho podnájemníci usuzují, že na ně po odstěhování rodiny nájemce přešlo právo užívat celý byt, že se stali ze zákona nájemci tohoto bytu. Podle názoru vlastníka domu nemůže na podnájemce přejít nájem bytu. Právo podnájemců je odvozeno od užívacího práva nájemce, který podnájemce do jedné místnosti svého najatého bytu přijal. Proto v souvislosti se zánikem nájmu bytu a odstěhováním rodiny nájemce zanikl i podnájem. Vlastník domu je přesvědčen, že podnájemci, kteří v bytě zůstali, tam nyní bydlí bez právního důvodu. Jsou povinni se vystěhovat a nemají přitom nárok na poskytnuté bytové náhrady.

Argumentace vlastníka domu je správná. Na podnájemce nájem bytu nepřechází, takže v souvislosti se zánikem nájmu jsou povinni byt uvol­ nit. Jejich povinnost k vystěhování není podmíněna poskytnutím bytové náhrady. Neodstěhují-li se dobrovolně, vlastník domu patrně vynutí jejich odstěhování soudní cestou. Budou-li v soudním řízení tvrdit, že nešlo o pod­ nájem jedné místnosti, ale že byli příslušníky nájemcovy domácnosti, užíva­ li s rodinou nájemce celý byt a pečovali o společnou domácnost, vyslechne k tomu soud patrně svědectví odstěhovaného nájemce a členů jeho rodiny. Tvrzení podnájemců neobstojí vedle smlouvy o podnájmu. Kdyby je byl nájemce chtěl přijmout jako své příbuzné do své domácnosti, neuzavíral by s nimi smlouvu o podnájmu jedné místnosti.

1. Na které osoby přechází nájem bytu, jestliže nájemce zemře nebo opustí trvale společnou domácnost? 2. Na které druhy bytů se ustanovení o přechodu nájmu bytu nevztahují?

3J Zákon poskytuje nájemcům ochranu proti pronajímatelově výpově­ di. Pronajímatel může vypovědět nájem bytu jen s přivolením soudu z důvodů uvedených v občanském zákoníku. Podle okolností nájemce buď není povinen byt vyklidit bez zajištění bytové náhrady, nebo se pro něj náhradní bydlení nemusí obstarávat. Manželé, kteří jsou nájemci velkého bytu I. kategorie, už déle než tři měsíce neplatí nájemné. Vlastníkovi domu sdělili, že vzhledem k jejich malým příjmům je pro ně tento byt příliš drahý. Požádali vlastníka domu, aby jim pomohl obstarat jeho výměnu za men­ ší levnější byt. Sami se prý pokoušejí o výměnu bytu zatím neúspěšně. Vlastník domu jim nabídl přestěhování do náhradního bytu v jiné obci (na vesnici), ale toto řešení odmítli. Proto vlastník domu požádal soud o přivolení k výpovědi nájmu bytu

37

s odůvodněním, že nájemci nezaplatili nájemné za dobu delší než tři měsíce. Současně vlastník domu navrhl, aby soud nájemcům uložil povinnost přestěhovat se do nabídnuté­ ho levného náhradního bytu na vesnici. Protože uvedený výpovědní důvod podle zákona obstojí, soud přivolil k výpovědi nájmu, ale neuložil nájemcům povinnost přestěhovat se do nabídnutého náhradního bytu v jiné obci, protože živitel nájemcovy rodiny by odtamtud nemohl dojíždět do svého zaměstnání. Podle rozhodnutí soudu nájemci budou povinni byt v pronajímatelově domě vyklidit, až jim bude zajištěn náhradní byt v téže obci, v níž je byt vyklizovaný.

Náhradní byt v tomto případě nemusí být kvalitou rovnocenný bytu vyklizovanému, ale musí zajišťovat svou velikostí a vybavením lidsky dů­ stojné ubytování nájemců. Zajišťování bytových náhrad prostřednictvím obcí bývá zdlouhavé a někdy beznadějné. Proto by se pronajímatel měl pře­ devším snažit o zprostředkování vhodné výměny bytů. Ta však vyžaduje souhlas pronajímatelů, z nichž málokterý asi bude ochoten přijmout do své­ ho domu nájemce podezřelé z insolvence. Úspěch eventuálního vymáhání dlužného nájemného soudní cestou závisí na tom, zda dlužníci jsou solventní.

1. Z jakých důvodů soud dá pronajímateli přivolení k výpovědi nájmu bytu? 2. V jaké lhůtě zanikne nájem bytu, jestliže pronajímatel nebo nájemce dá výpověď? 3. Co je náhradní byt? 4. Co je náhradní ubytování?

Příkazní smlouva Iffi Příkazní smlouvou se zavazuje příkazník, že pro příkazce obstará nějakou věc nebo vykoná jinou činnost. Smlouva o obstarání prodeje věci musí být uzavřena písemné. Obstaratel obchodující se starožitnostmi převzal od objednatele k prodeji starý fotoa­ parát. Uzavřeli o tom písemnou smlouvu, ve které se obstaratel zavázal zaplatit po pro­ deji objednateli cenu, kterou si objednatel sám navrhl. V této smlouvě se také dohodli na tom, že jako odměnu za obstarání prodeje si obstaratel ponechá částku, o kterou při prodeji fotoaparátu kupní cena převýší částku, kterou je obstaratel povinen zaplatit ob­ jednateli podle smlouvy o obstarání prodeje fotoaparátu. Starožitník fotoaparát prodal a objednateli zaplatil dohodnutou částku. Objednatele zajímalo, za jakou cenu byl jeho fotoaparát prodán, ale starožitník mu řekl, že to je jeho

38

obchodní tajemství. Později se objednatel dověděl, že fotoaparát koupil známý sběratel, který za něj zaplatil cenu převyšující více než čtyřnásobně částku, kterou starožitník podle smlouvy o obstarání prodeje zaplatil objednateli. Objednatel požádal obstaratele o doplatek. Navrhl, aby si obstaratel ponechal jako odměnu pouze přiměřenou procentní část kupní ceny, jak se to obvykle ujednává ve smlouvách o obstarání prodeje. Starožitník to odmítl s odůvodněním, že dodržel smlou­ vu a že jeho odměna je zaslouženým oceněním jeho mimořádné obchodní zdatnosti. Vysvětlil objednateli, že tak vysoká kupní cena je cenou záliby, kterou není ochoten zaplatit běžný zákazník, ale pouze sběratel nelitující peněz na zakoupení předmětu své­ ho sběratelského zájmu. Podle obstaratelova názoru mohl fotoaparát takto úspěšně pro­ dat pouze takový starožitník, který má rozsáhlou síť obchodních známostí, s jejímž vyu­ žitím dokáže vyhledat toho správného kupujícího, kterého neodradí vysoká kupní cena. Podle starožitníkova názoru šlo v tomto případě o mimořádně úspěšný prodej, jaký se podaří jen zřídka.

Objednatel udělal chybu, když předal k prodeji starožitnost, jejíž cenu neznal. Měl si cenu předem zjistit u odborníka ve sběratelském katalogu starých fotoaparátů. Tato smlouva o obstarání prodeje fotoaparátu není v souladu s ustano­ veními občanského zákoníku. Podle nich se ve smlouvě o obstarání prode­ je věci ujednává cena, za kterou má být předmět prodán, odměna obstaratele a objednatel má právo, aby mu obstaratel po srážce své odměny vyplatil částku, za kterou věc prodal. Odměna se tedy obvykle ujednává v procen­ tech z kupní ceny, a podaří-li se věc prodat za vysokou cenu, má z toho prospěch obstaratel i objednatel. Uvedená zákonná ustanovení jsou však dispozitivní, takže účastníci je nemusí dodržet a mohou uzavřít smlouvu odlišnou, atypickou. V této smlouvě je odlišným způsobem ujednána od­ měna obstaratele, který se úspěšným prodejem fotoaparátu velmi obohatil. Když se objednatel se starožitníkem nedohodne, mohl by dát podnět k soud­ nímu jednání a poukázat v něm na zákonné ustanovení o neplatnosti tako­ vého právního úkonu, který se příčí dobrým mravům. Soud by uvážil, zda je v rozporu s dobrými mravy, aby odměna za obstarání prodeje byla podstatně vyšší než cena vyplacená objednateli.

1. Měl by obstaratel právo na nějakou odměnu, i kdyby se mu nepodařilo věc prodat? 2. Za jakých okolností se smlouva o obstarání prodeje ruší?

39

33 O uzavřené smlouvě o obstarání věci musí obstaratel vydat objedna­ teli písemné potvrzení s uvedením předmětu obstarání, jeho ceny a doby. Objednatel může až do obstarání věci odstoupit od smlouvy, musí však obstarateli uhradit účelně vynaložené náklady. Podnikatel provozující cestovní kancelář uskutečnil čtyřdenní turistický zájezd au­ tobusem do zahraničí. Přihlášené účastníky požádal, aby mu předem zaplatili cenu zájezdu, a vydal jim o převzetí peněz písemné potvrzení. Tři dny před odjezdem mu jeden z účastníků oznámil, že z důvodu onemocnění nemůže zájezd absolvovat, a pro­ to žádá o vrácení peněz. Podnikatel mu odmítl peníze vrátit. Podle jeho názoru riziko zmaření účasti nesou účastníci zájezdu a nemůže je nést obstaratel, protože by prodě­ lal na takovém zájezdu, ze kterého by se několik účastníků odhlásilo. Poukázal na smlouvu o uskutečnění zájezdu, ve které není ujednána možnost odstoupení a výše odstupného. Odstoupivší onemocnělý účastník je přesvědčen o povinnosti obstaratele vrátit zapla­ cenou cenu zájezdu. Tím spíše, když se později dověděl, že jeho místo zaujal jiný účast­ ník, kterého obstaratel na poslední chvíli získal.

Podnikatel se mylně domnívá, že účastník není oprávněn odstoupit, když možnost odstoupení není ujednána ve smlouvě. Toto právo vyplývá ze zá­ konného ustanovení, podle kterého objednatel - účastník zájezdu - může odstoupit kdykoliv až do dne uskutečnění zájezdu. Musí však obstarateli nahradit účelně vynaložené náklady a jinou újmu, pokud jí obstaratel nemo­ hl zabránit. V tomto případě zřejmě žádná náhrada nepřichází v úvahu, když uvolněné místo bylo obsazeno novým účastníkem zájezdu. Nedohodne-li se onemocnělý objednatel s obstaratelem o vrácení peněz, měl by své právo uplatnit u soudu.

1. Může od příkazní smlouvy odstoupit také příkazník (obstaratel)? 2. Je příkazník povinen splnit smlouvu osobně?

S3 Jednatelství bez příkazu je obstarání cizí záležitosti nikoliv na zá­ kladě příkazní nebo jiné smlouvy, ale jednostranně. Instalatér poslal své zaměstnance, aby v dohodnutém dni provedli objednateli insta­ lační práci v jeho rekreační chatě. Za dva dny potom přišel práci zkontrolovat a vyinka­ sovat její cenu na základě faktury, kterou s sebou přinesl. Vlastníka chaty však nezastihl, chata byla zamčena. Na instalatérovu žádost soused, přítel vlastníka chaty, za objednatele fakturu převzal a zaplatil v dobré víře, že je všechno v pořádku. Vlastník chaty však za to svému ochotné­ 40

mu příteli místo poděkování a úhrady faktury vyhuboval, že se do toho neměl plést. Vysvětlil mu, že práce je provedena špatně, takže za ni platit nebude.

Jestliže někdo obstará cizí záležitost, aniž je k tomu oprávněn, má nárok na náhradu nákladů, jestliže jednal za jiného proto, aby odvrátil hrozící škodu. Jinak musí ten, kdo chce obstarat záležitost jiného, zpravit jej o tom a vyčkat jeho souhlasu. Neučiní-li tak, má jednatel bez příkazu nárok pouze na náhradu takových nákladů, kterými byl ten, v jehož zájmu jednal, obohacen. V tomto případě obohacen nebyl, takže nemusí jednateli bez příkazu za jeho pochybené jednání zaplatit, co vynaložil na úhradu fak­ tury, která neměla být proplacena.

a

Podle kterých ustanovení občanského zákoníku bude jednatel bez příkazu vymáhat vrácení peněz od instalatéra?

Odpovědnost za škodu Obecnou odpovědnost za škodu má každá fyzická i právnická oso­ ba. Každý odpovídá také za škodu, která je důsledkem jeho provozní činnosti. Vlastník domu má na zahradě studnu, ze které se od nepaměti čerpala voda pro do­ mácnost. Vodohospodářští odborníci zjistili, že v jeho studni i v okolí je podzemní voda tak znečištěna ropnými produkty, že ji nelze používat v domácnosti. Původce znečištění zatím není znám. V podezření je nedaleká petrochemická továrna a několik provozoven v okolí. Všichni podezřelí tvrdí, že při své podnikatelské činnosti neporušili předpisy o ochraně podzemních vod. Vlastník studny se cítí poškozen, ale uvědomuje si problémy spojené s eventuálním vymáháním náhrady škody.

Vymáhání náhrady škody bude aktuální až po zjištění, kdo podzemní vodu znečistil. Žalobce by v soudním řízení musel dokázat, že žalovaná osoba škodu skutečně způsobila, tj. že existuje příčinná souvislost mezi její činností a vzniklou škodou. Dále by se zjišťovalo, zda byl poškozen žalob­ cův majetek a jaká je výše škody. Žalovaný by mohl namítat, že znečištěná voda žalobci nepatří, takže na žalobcově majetku vlastně škoda nevznikla. Kromě toho by mohl tvrdit, že výše škody, která má být nahrazena, se musí určovat podle stavu věci v době poškození a že v této době žalobce ještě poškozen není. Eventuální škoda mu 41

bude vznikat a narůstat až v budoucnosti placením za vodu, kterou měl do­ sud ze své studny zdarma a nyní ji bude odebírat od dodavatele. Kdyby se žalobce odhodlal po zjištění znečišťovatele vody vyvolat soudní řízení, šlo by o zajímavý a vzhledem k potřebným znaleckým posudkům nákladný spor, jehož výsledek je nepředvídatelný. Postižený vlastník studny by měl spíše než soudní žalobu podávat podně­ ty, aby tuto záležitost důsledně řešily státní inspekční orgány, které vy­ konávají vodohospodářský dozor a pečují o ochranu podzemních vod před znečištěním.

1. V kterých případech podnikatel neodpovídá za škodu, která je důsledkem jeho provozní činnosti? 2. Jak se právně definuje, co je škoda? 3. Dokazuje se při vymáhání náhrady škody škůdcovo zavinění?

Odpovědnost za škodu způsobenou na vnesených nebo odložených věcech mají především provozovatelé poskytující ubytovací služby. Stej­ nou odpovědnost mají i provozovatelé jiných služeb, s nimiž je spojeno odkládání věcí. Jsou odpovědni za škodu na věcech odložených na místě k tomu určeném nebo na místě, kde se obvykle odkládají. Podnikatel provozující plovárnu umístil v jejím prostoru na několika místech výzvu, aby návštěvníci odkládali své věci v uzamykatelných šatnách. Výzva je doplněna upo­ zorněním, že za věci odložené jinde provozovatel neodpovídá. Mnozí návštěvníci této výzvy nedbají, šatny nepoužívají a své věci mají rozloženy na přilehlé louce, která je součástí plovárny. Na této louce jednomu návštěvníkovi někdo ukradl tašku, šaty a obuv. Okradený požádal provozovatele plovárny o náhradu škody. Provozovatel jeho žádosti nevyhověl a připomněl mu svoji výzvu k odkládání věcí v šatnách. Vysvětlil k tomu, že zaměstnanci plovárny hlídají věci odložené v šatnách, ale nemohou uhlídat to, co je ponecháno bez dozoru na rozlehlé louce. Okradený je přesvěd­ čen, že provozovatel odpovídá za věci odložené nejen na místech k tomu určených, ale i na místech, kde se obvykle odkládají, to je v tomto případě na louce.

Když zákon vymezuje odpovědnost provozovatele tak, že odpovídá za škodu na věcech odložených na místě k tomu určeném nebo na místě, kam se ob­ vykle odkládají, použití spojky „nebo,, nasvědčuje tomu, že v konkrétním případě se uplatní buď jedna z těchto alternativ, nebo druhá. Buď je k odklá­ dání určeno místo a věci se tedy nemají odkládat jinde, kde za ně provo­ zovatel neodpovídá, nebo provozovatel místo neurčil a v tom případě za 42

věci odpovídá, jsou-li odloženy na místě, kam se obvykle odkládají. Kdy­ by měl zákonodárce na mysli tak širokou odpovědnost provozovatele, která by se vztahovala současně na obě alternativy, nespojil by je spojkou „nebo“, ale spojkou „a“ nebo „i“. Z filologického výkladu významu slova „nebo“ vyplývá, že v tomto pří­ padě provozovatel plovárny za škodu neodpovídá.

b

1. V čem se odlišuje zvláštní odpovědnost za škodu způsobenou na vnese­ ných nebo odložených věcech od obecné odpovědnosti za škodu? 2. Jaké další druhy zvláštní odpovědnosti za škodu upravuje občanský záko­ ník?

§2 Při obecné odpovědnosti za škodu závisí vznik závazku k náhradě škody na důkazu poškozené osoby, že příčinou vzniku škody bylo škůd­ covo protiprávní jednání. Řidič zaparkoval auto na hlídaném parkovišti, nakoupil radiomagnetofon a kazety, uložil nákup v autě a odešel na oběd. Než se vrátil, někdo mu uzamčené auto otevřel a ukradl z něj nakoupené věci. Provozovatel parkoviště odmítá řidiči nahradit škodu. Tvr­ dí, že je odpovědný pouze za zaparkovaná auta a nikoliv za věci v nich ponechané. Řidič je přesvědčen, že povinností provozovatele parkoviště je také hlídání zaparkovaných aut před zloději, kteří kradou věci v nich uložené.

Zaparkováním auta na hlídaném parkovišti vzniká smlouva, podle které provozovatel parkoviště za odměnu hlídá řidičovo auto a dbá přitom, aby nebylo odcizeno nebo poškozeno. Věci uložené v autě by měl na starosti pouze v takovém případě, kdyby se o tomto rozšíření své odpovědnosti s řidičem dohodl. Protože k takové dohodě nedošlo, provozovatel parkoviš­ tě neporušil smlouvu (nejednal protiprávně), když nezabránil krádeži nakou­ peného zboží uloženého v autě. Je však odpovědný za eventuální škodu, kte­ rou zloděj způsobil na autě jeho násilným otevřením. Z jeho odpovědnosti za auto vyplývá, že by zřejmě musel nahradit škodu v případě, kdyby zloděj ukradl věci tvořící součásti nebo příslušenství auta.

B 1. Které věci se považují za součásti a které za příslušenství? 2. Jakým typem občanskoprávní smlouvy je hlídání zaparkovaných aut?

43

Škoda se nahrazuje v penězích. Jestliže o to poškozený požádá a je to možné a účelné, hradí se uvedením poškozené věci do předešlého stavu, tj. formou naturální restituce. Zaměstnanci stavebního podniku pracující na rekonstrukci budovy poškodili střechu a omítku sousedního domu. Stavební podnikatel odpovědný za tuto škodu je stavebním znalcem. Vypracoval znalecký posudek o výši způsobené škody a na jeho základě nabídl vlastníkovi poškozeného domu peněžitou náhradu. Postižený vlastník zjistil dotazem u jiného stavebního odborníka, že náklady na opra­ vu jeho poškozeného domu značně převýší nabídnutou peněžitou náhradu. Proto ji od­ mítl a místo peněz požaduje náhradu formou naturální restituce. Stavební podnikatel k tomu není ochoten, protože prý musí urychleně po dokončení rekonstrukce budovy přemístit své zaměstnance a stavební techniku na jinou svou stavbu, která se opožďuje a kde mu hrozí, že bude povinen zaplatit vysokou smluvní pokutu za prodlení. Když se o způsobu náhrady škody nedohodli, vlastník poškozeného domu se rozhodl, že bude náhradu škody vymáhat soudní cestou. Je přesvědčen, že má právo zvolit si požadovaný způsob náhrady škody a že škůdce je povinen tomuto jeho přání vyhovět.

Škoda se zásadně nahrazuje v penězích. Náhrada uvedením poškozené věci do předešlého stavu (naturální restituce) přichází v úvahu, jen když o to poškozený požádá a je to možné a účelné. Není tedy správný názor, že poškozený má vždy právo rozhodnout, jakým způsobem mu má být škoda uhrazena a že škůdce se musí tomuto jeho rozhodnutí podřídit. V tomto případě však poškozený má naději, že by soud mohl jeho návrhu vyhovět a rozhodnout, aby škůdce škodu nahradil formou naturální restitu­ ce. V možnostech stavebního podnikatele jistě je opravení poškozeného domu a bude to i účelné, když podnikatelovi zaměstnanci pracují v soused­ ství a mají tam k opravářské práci i potřebné technické vybavení. Účelnost spočívá v tom, že takto přijde oprava levněji, než kdyby ji vlastník domu objednal u jiného podnikatele, který by tam musel poslat své zaměstnance a dopravit a instalovat stavební techniku.

1. Má poškozený právo, aby mu byl kromě náhrady skutečné škody nahra­ zen také ušlý zisk? 2. V čem by mohl spočívat ušlý zisk? 3. Jak je upravena odpovědnost za škodu, kterou způsobilo více škůdců spo­ lečně?

44

Obchodní právo Podnikání, podnikatel, obchodní rejstřík, podnik

33

Obchodní jméno (firma) je název, pod nímž podnikatel jedná při své podnikatelské činnosti. Musí se odlišovat od obchodních jmen jiných podnikatelů. Fyzická osoba stejného jména se odlišuje připojením jiné­ ho místa podnikání.

Z veřejné obchodní společnosti vystoupil její zakládající společník, jehož příjmení s dodatkem „a spol.“ je obchodním jménem společnosti. Za dva roky po svém vystoupe­ ní vyzval tuto obchodní společnost, aby změnila své obchodní jméno. Prohlásil, že si nepřeje, aby v něm používala jeho příjmení, když už není jejím společníkem. Kromě toho uvedl, že chce sám podnikat a vadilo by mu, kdyby obchodní společnost podnika­ la pod stejným jménem, jaké bude nyní používat on při svém podnikání jako fyzická osoba. Obchodní společnost jeho žádosti nevyhověla. Vysvětlila mu, že všechny náležitosti související s jeho vystoupením s ním byly dohodnuty při změně společenské smlouvy, než touto změnou smlouvy vystoupil. Protože tehdy obchodní společnost o změnu jejího obchodního jména nepožádal, považuje to společnost za jeho souhlas s ponecháním své­ ho obchodního jména beze změny. Z ekonomických důvodů by nebylo rozumné toto jméno měnit, protože už je ve veřejnosti známé a obchodní společnost vynaložila značné náklady na inzerci a propagaci pod tímto svým obchodním jménem. Za těchto okolností obchodní společnost projevila názor, že by jí bývalý společník musel v souvislosti s eventuální vynucenou změnou obchodního jména uhradit přiměřené odškodnění. Bývalý společník na změně obchodního jména trvá a není ochoten hradit žádné nákla­ dy s tím spojené.

Je-li součástí obchodního jména obchodní společnosti jméno společní­ ka, který přestal být jejím společníkem, může obchodní společnost uží­ vat dále jeho jméno jen s jeho souhlasem. V tomto případě společník sou­ hlas nedal. Skutečnost, že se po dva roky změny obchodního jména nedomáhal, nelze považovat za vyslovení souhlasu. Veřejná obchodní společnost měla sama z vlastní iniciativy změnit své obchodní jméno, protože po vystoupení tohoto společníka její jméno už není v souladu s obchodním zákoníkem. Podle zákona obchodní jméno veřejné obchodní společnosti musí obsahovat označení „veřejná obchodní společ­ nost“, jež může být nahrazeno zkratkou „veř. obch. spol.“ nebo „v. o. s.“. Pouze v případě, kdy obchodní jméno obsahuje příjmení alespoň jednoho ze 45

společníků, postačí dodatek „a spol.“ Když společník vystoupil, obchodní jméno už neobsahuje příjmení jednoho ze společníků a nepostačí tedy pří­ jmení s dodatkem „a spol.“, takže veřejná obchodní společnost je povinna své obchodní jméno změnit. Vystoupivší společník se právem domáhá změny obchodního jména veřejné obchodní společnosti a v souvislosti s touto změnou není povinen tuto společnost odškodnit úhradou nákladů, které vynaložila na propa­ gaci svého obchodního jména.

0 1. Za jakých okolností by společník nemohl z veřejné obchodní společnosti vystoupit? 2. Jakým zákonným požadavkům musí vyhovovat obchodní jméno podnika­ tele? 3. Za jakých okolností může obchodní jméno přejít na jinou osobu? 4. Čeho se může domáhat osoba, která byla dotčena na svých právech ne­ oprávněným užíváním obchodního jména?

Hospodářské soutěžení a nekalá soutěž

[E V hospodářském soutěžení je nutné dodržovat morální zásady a pra­ vidla poctivého podnikání. Jejich porušení, které je způsobilé poškodit jiné soutěžitele nebo spotřebitele, se nazývá nekalá soutěž. Za nekalou soutěž se mimo jiné považuje podplácení. Velkoobchodník nabízí své zboží inzercí, ve které slibuje provize nákupčím odběra­ telských maloobchodních podniků, jestliže nabízené zboží u něj objednají a odeberou. Proti takovému způsobu inzerce protestují nejen velkoobchodníkovi konkurenti, kteří v tom spatřují podplácení, ale jsou tím dotčeni i potencionální odběratelé. Ti považují za neslučitelné, aby jejich zaměstnanci - nákupčí - současně působili jako obchodní zá­ stupci dodavatele a dostávali od něj provize z cen zboží, které od něj pro své zaměstna­ vatele odeberou. Velkoobchodník považuje tyto protesty za bezpředmětné a svoji kritizovanou inzerci nezměnil. Je přesvědčen, že má právo kohokoliv odměnit provizí za zprostředkování ob­ chodu a že nákupčí neporušují zákoník práce ani jiné právní předpisy, když vedle práce pro své zaměstnavatele pracují i pro jiné podnikatele jako jejich obchodní zástupci.

Podle obchodního zákoníku je podplácením takové jednání, jímž soutě­ žitel osobě, která je v pracovním či jiném obdobném poměru k jinému soutěžiteli, přímo nebo nepřímo nabídne, slíbí či poskytne jakýkoliv pro­ 46

spěch za tím účelem, aby docílil na úkor jiných soutěžitelů pro sebe před­ nost nebo jinou neoprávněnou výhodu v soutěži. V tomto případě skutková podstata podplácení není naplněna, protože tu nejde o poskytování prospěchu osobám, které jsou v pracovním či obdob­ ném poměru k jinému soutěžiteli. Provize (úplatky) jsou totiž nabízeny za­ městnancům velkoobchodníkových odběratelů, maloobchodních podniků. To nejsou jeho soutěžitelé. S velkoobchodníkem soutěží konkurenční velkoob­ chodní podniky, které zásobují maloobchodní prodejny. I když nejde o podplácení, velkoobchodník se svou inzercí dopouští nekalé soutěže, protože porušuje úvodní základní ustanovení obchodního zákoníku o nekalé soutěži. Tímto ustanovením je v hospodářské soutěži za­ kázáno takové jednání, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům. Velkoobchodníkovi potenciální odběratelé právem poukazují na to, že je v rozporu s dobrými mravy soutěže a může přivodit újmu spotřebitelům po­ čínání velkoobchodníka, který jejich nákupčím nabízí provize. S dobrými mravy soutěže je neslučitelné dvojí pracovní uplatnění nákupčích v protikladných rolích na obou stranách uzavíraných kupních smluv. Na stra­ ně svých nakupujících zaměstnavatelů by pro ně měli vyhledávat a využívat zdroje nákupů ekonomicky - především cenově - nejvýhodnější. Kdyby však přitom současně působili v roli obchodních zástupců dodavatele, měli by protikladný zájem na vysokých cenách nakupovaného zboží, z nichž by měli větší provize. Osoby touto nekalou soutěží postižené se mohou u soudu domáhat zákazu takovéto inzerce spojené s nabízením provizí.

1. Co je zejména považováno za nekalou soutěž? 2. Existují nějaké právní prostředky, jimiž by zaměstnavatel mohl svým nákup­ čím znemožnit, aby současně pracovali jako obchodní zástupci dodavatelů? 3. Čeho se může domáhat osoba, jejíž práva byla porušena nebo ohrožena nekalou soutěží?

ES

Za nekalou soutěž se považuje mimo jiné klamavá reklama vyvolá­ vající mylné představy, klamavé označování zboží a služeb, zlehčování, např. pomlouváním soutěžitelů. Výrobce pracích prášků používá reklamu, ve které prohlašuje svůj výrobek za nejlep­ ší. Svoji reklamní kampaň zakládá na srovnávání s pracími prášky všech ostatních vý­

47

robců. Pohrdavě tvrdí, že zdaleka nemají takovou účinnost jako jeho vynikající výrobek, který prý vypere beze stopy jakékoliv skvrny. Jednotliví konkurenti sice nejsou v této reklamě jmenováni, ale přesto se pokládají za postižené takovýmto všeobecně formulo­ vaným podceněním všech konkurenčních výrobků. Považují takovou reklamu za nepří­ pustnou a uvažují o možnosti právní ochrany proti nekalé soutěži.

Klamavá reklama je šíření údajů o podniku, jeho výrobcích či výko­ nech, které je způsobilé vyvolat klamnou představu a zjednat tím vlastní­ mu nebo cizímu podniku v hospodářské soutěži prospěch na úkor jiných soutěžitelů či spotřebitelů. Zlehčování je jednání, jímž soutěžitel uvede nebo rozšiřuje o poměrech, výrobcích nebo výkonech jiného soutěžitele nepravdivé údaje způsobilé tomuto soutěžiteli přivodit újmu. Zlehčováním je i uvedení a rozšiřování pravdivých údajů o poměrech, výrobcích nebo výkonech jiného soutěžite­ le, pokud jsou způsobilé tomuto soutěžiteli přivodit újmu. V tomto případě výrobce používající srovnávací reklamu se mylně domní­ vá, že když nikoho z konkurentů výslovně nejmenuje, nikdo se nemůže cítit dotčen. Pohrdavým zlehčováním všech „běžných prášků“ jsou dotčeni všichni a každý z nich se proto může bránit právními prostředky ochrany proti neka­ lé soutěži.

[2

Kdo je nekalou soutěží poškozen nebo ohrožen, může se v soudním řízení domáhat rozhodnutí o zákazu takového počínání a o náhradě ško­ dy. Banka vyhlásila veřejnou obchodní soutěž o nejvhodnější návrh na uzavření smlouvy o dodávce a instalaci provozních technických zařízení v novostavbě své pobočky. Z předložených sedmi návrhů vybrala nejvhodnější a oznámila jeho přijetí v souladu se stanovenými podmínkami soutěže. Jeden z neúspěšných účastníků této soutěže je přesvědčen, že jeho návrh je lepší a cenově výhodnější. Nebyl prý vybrán jen proto, že vítězný navrhovatel vyhlašovatele veřejné obchodní soutěže podplatil. Prý ho obdaroval při příležitosti vánočních svátků a Nového roku. Postižený účastník hodlá použít právní prostředky proti této údajné ne­ kalé soutěži. Napadený vítěz soutěže se brání proti obvinění z nekalé soutěže vysvětlením, že nešlo o podplácení, ale o obvyklé propagační a upomínkové předměty nevelké ceny, které podnik každým rokem rozesílá svým obchodním partnerům.

Při posuzování tohoto podezření z nekalé soutěže bude zřejmě záležet hlavně na tom, zda poskytnuté dary mají tak velkou cenu, že mohou ovlivnit rozhodování obdarovaného a způsobit, že dárce je proti svým kon­ 48

kurentům ve výhodě. Jestliže byly skutečně poskytnuty pouze drobné dár­ ky upomínkového charakteru, jejichž účelem je propagace podniku, nejedná se o podplácení. V takovém případě použití právních prostředků ochrany proti nekalé soutěži nemá naději na úspěch.

B 1. Jakými prostředky lze propagovat podnik? 2. V čem se liší propagace od reklamy?

Obchodní společnosti [E Ke zrušení a zániku obchodní společnosti dochází buď z její iniciati­ vy, nebo rozhodnutím soudu. Zrušení se uskutečňuje bez likvidace, jestliže majetek společnosti se všemi pohledávkami i dluhy přejímá právní nástupce. Jinak dochází k vypořádání majetkových poměrů zrušené společnosti likvidací. Dva společníci založili obchodní společnost s ručením omezeným, ve které spolu ně­ kolik roků podnikali. V posledním roce však už nezískali žádné zakázky, takže jejich obchodní společnost byla nečinná. Proto společně navrhli, aby v obchodním rejstříku bylo zapsáno zrušení této obchodní společnosti, její vstup do likvidace a jméno a bydliš­ tě likvidátora, na jehož osobě se dohodli. Po provedení těchto zápisů v obchodním rejs­ tříku likvidátor zveřejnil, že společnost vstoupila do likvidace, a vyzval, aby věřitelé a jiné osoby a orgány, které jsou likvidací dotčeny, přihlásili své pohledávky, popř. jiná práva. Zakrátko potom se však oběma podnikatelům naskytly nadějné vyhlídky na pokračo­ vání v jejich společném podnikání. Uvažují proto o možnosti zastavení likvidace a obno­ vení činnosti likvidované obchodní společnosti.

Zápisem likvidace do obchodního rejstříku přešla působnost statutárního orgánu zrušené společnosti na likvidátora. Společníci proto už nemohou jménem společnosti jednat. Zrušená společnost musí být zlikvidována, likvidací zanikne a bude vymazána z obchodního rejstříku. K obnovení společného podnikání by společníci museli založit novou obchodní spo­ lečnost nebo zvolit jinou formu podnikatelské spolupráce.

B

1. Jakou jinou formou by podnikatelé mohli spolupracovat? 2. Jak se provádí likvidace obchodní společnosti?

49

Veřejná obchodní společnost [E Veřejná obchodní společnost je společnost, ve které alespoň dvě oso­ by podnikají pod společným jménem a ručí za závazky společnosti veš­ kerým svým majetkem společně a nerozdílně. Dva dopravci se dohodli, že budou napříště podnikat společně. Za tím účelem založili veřejnou obchodní společnost, jejímž předmětem podnikání jsou dopravní služby, ze­ jména stěhování. Finanční úřad při kontrole správnosti výpočtu daně z příjmů zjistil, že tato obchodní společnost zaměstnává v pracovních poměrech na základě pracovních smluv nejen své zaměstnance, ale i oba své společníky, kteří jejím založením spojili svoji podnikatelskou činnost. Společně eviduje ve svém účetnictví odměny za práci svých společníků jako mzdové náklady shodně se mzdami svých zaměstnanců. Finanční kontroloři považují za neslučitelné, aby osoba podnikající ve veřejné ob­ chodní společnosti jako její společník byla současně v této společnosti zaměstnána jako její zaměstnanec. Naproti tomu oba společníci jsou toho názoru, že žádný právní předpis nevylučuje možnost, aby byli ve své obchodní společnosti zaměstnáni jako zaměstnanci. Poukazují na to, že zákoník práce neobsahuje žádné takové omezení, takže obchodní společnost může zaměstnávat kohokoliv.

Omezení vyplývá z obchodního zákoníku, podle kterého společníci ve veřejné obchodní společnosti podnikají, pracují. Podnikání je samostatná práce, prováděná vlastním jménem a na vlastní odpovědnost. Kdo samo­ statně podniká, nemůže být v tomto svém podnikání současně svým za­ městnancem. Společník veřejné obchodní společnosti v ní pracuje jako pod­ nikatel, nikoliv jako její zaměstnanec.

a

Může být společník zaměstnancem ve své obchodní společnosti jiného typu (s. r. o., k. s., a. s.)?

EE Ve veřejné obchodní společnosti se na všechny společníky vztahuje zákaz konkurence. Společník nesmí bez souhlasu ostatních společníků podnikat mimo společnost ve stejném oboru, který je předmětem podni­ kání obchodní společnosti. Čtyři společníci tvořící fasádnickou partu založili veřejnou obchodní společnost, kte­ rá provádí zednické a především omítkářské práce. Společnost má živnostenské opráv­ nění k provádění řemeslné živnosti zednické. Jejím odpovědným zástupcem je jeden ze 50

společníků, vyučený zedník, který má jako fyzická osoba také živnostenský list k provo­ zování zednické živnosti. Tři společníci zjistili, že odpovědný zástupce jejich veřejné obchodní společnosti ne­ pracuje pouze s nimi v této společnosti, ale navíc provádí zednické práce na zakázku také soukromě jako fyzická osoba na základě svého živnostenského listu. Takové kon­ kurenční jednání považují za nedovolené a vytýkají mu, že soukromým provozováním své zednické živnosti poškozuje obchodní společnost. Žádají, aby jejich společník této konkurenční činnosti zanechal, aby obchodní společnosti předal majetkový prospěch touto činností získaný a aby převedl na společnost smlouvy o dílo, které uzavřel s objed­ nateli zednických prací sám jako fyzická osoba. Odpovědný zástupce všechny tyto požadavky svých společníků zamítl. Vysvětlil jim, že v každém týdnu s nimi pracuje celých pět pracovních dnů v obchodní společnosti a pouze v sobotu a v neděli si přivydělává svou samostatnou živnostenskou činností. Kro­ mě toho poukazuje na uzavřenou společenskou smlouvu, ve které se společníci při zalo­ žení své obchodní společnosti nedohodli na žádném zákazu konkurence. Mezi společníky je sporné, zda samostatná zednická činnost jejich odpovědného zá­ stupce je porušením zákazu konkurence a jestliže ano, jaké právní důsledky z toho mo­ hou vyvodit.

Žádný společník veřejné obchodní společnosti nesmí bez svolení ostat­ ních společníků podnikat v předmětu podnikání společnosti, pokud spo­ lečenská smlouva neupravuje zákaz konkurence jinak. V tomto případě zá­ kaz konkurence nebyl společenskou smlouvou změněn nebo zrušen, takže ze zákona vyplývá, že odpovědný zástupce toto ustanovení obchodního zá­ koníku porušuje. Přitom nemá právní význam, zda konkurenční práci sa­ mostatně vykonává v pracovních dnech nebo ve dnech pracovního klidu. Obchodní společnost je konkurenční prací postižena, protože provinilý společ­ ník jí odvádí zákazníky, pro něž by mohli a měli pracovat všichni společníci. Obchodní společnost je oprávněna požadovat od společníka, který po­ rušil zákaz konkurence, vydání prospěchu z činnosti, při které byl zákaz porušen, popř. převedení tomu odpovídajících práv, např. pohledávek, na společnost. Jestliže obchodní společnost byla porušením zákazu konkurence poškozena, může uplatnit i právo na náhradu škody. Tato práva obchodní společnosti zanikají, nebyla-li uplatněna u odpověd­ ného společníka do tří měsíců ode dne, kdy se společnost o porušení zákazu konkurence dověděla. Nejpozději zanikají uplynutím jednoho roku od jejich vzniku (prekluzivní lhůty).

a

1. Co je prekluzivní lhůta? 2. Kdo je oprávněn k vedení veřejné obchodní společnosti? 3. Může být zakladatelem veřejné obchodní společnosti a účastnit se na jejím podnikání i právnická osoba? 51

4. Může ve veřejné obchodní společnosti dědic zemřelého společníka vstou­ pit do jeho práv a povinností?

Komanditní společnost

ET3

Komanditní společnost je obchodní společnost, v níž jeden nebo více společníků (komanditisté) ručí za její závazky svými vklady a jeden nebo více společníků (komplementáři) ručí za její závazky celým svým majet­ kem. K vedení komanditní společnosti jsou oprávněni pouze komplemen­ táři. Zemřel společník, který byl v komanditní společnosti jejím jediným komplementá­ řem. Majetek zemřelého komplementáře zdědil jeho syn, podnikající v jiné obchodní společnosti, kterou založil se dvěma dalšími společníky ve formě veřejné obchodní spo­ lečnosti. Společenská smlouva komanditní společnosti, jejíž komplementář zemřel, připouští, aby se jejím společníkem stal dědic zemřelého společníka, který se o svou účast přihlásí. Pozůstalí komanditisté se obávali, že úmrtím komplementáře jejich dobře prosperující komanditní společnost zanikne. Proto požádali syna zemřelého komplementáře, který po svém otci zdědil nejen jeho majetek, ale i manažerské schopnosti, aby se přihlásil o svoji účast v jejich společnosti, vstoupil po svém otci do jeho práv a povinností a převzal vedení komanditní společnosti. Komplementářův syn jejich naléhavé žádosti vyhověl, podal v souladu se zákonem písemnou přihlášku s úředně ověřeným podpisem a ujal se obchodního vedení komanditní společnosti. Banka, která tuto komanditní společnost úvěruje, však zjistila, že nový komplementář zůstal současně společníkem ve veřejné obchodní společnosti, kterou kdysi s dalšími dvěma společníky založil. Za těchto okolností banka proti jeho účasti ve dvou obchod­ ních společnostech protestuje a upozorňuje na ustanovení obchodního zákoníku, podle kterého každá osoba může být společníkem s neomezeným ručením pouze v jedné ob­ chodní společnosti. Banka upozornila komanditní společnost, že by mohla zakročit ihned, ale že jí poskytuje ještě krátkou lhůtu ke zjednání nápravy. Pohrozila přitom, že podá soudu návrh na zrušení a likvidaci společnosti, nebude-li do stanovené doby závada odstraněna.

Dědic, nový komplementář, udělal chybu, když se přihlásil o účast v komanditní společnosti, aniž předtím vystoupil z veřejné obchodní spo­ lečnosti, a nyní v rozporu se zákonem neomezeně ručí v obou společnos­ tech. Měl by se o vystoupení z veřejné obchodní společnosti pokusit alespoň dodatečně, má-li zájem převzít po zemřelém otci vedení komanditní společ­ 52

nosti. Vystoupení z veřejné obchodní společnosti však není jednostranný právní akt. Uskutečňuje se změnou společenské smlouvy za předpokladu, že ve společnosti zůstanou alespoň dva společníci. Tento předpoklad by sice byl splněn, ale není jisté, zda zbývající dva společníci budou se změnou sou­ hlasit. Kdyby nedali souhlas nebo kdyby dědic sám nechtěl veřejnou ob­ chodní společnost opustit, nemohl by se stát komplementářem a komanditní společnost by úmrtím svého jediného komplementáře zanikla.

1. Bylo by možné komanditní společnost zachránit před zánikem tím, že by se některý z dosavadních komanditistů změnil v komplementáře nebo že by se tato společnost změnila v jiný typ obchodní společnosti nebo v druž­ stvo? 2. Z jakých důvodů se obchodní společnost ruší likvidací? 3. Kdo může navrhnout soudu, aby rozhodl o zrušení společnosti a o její likvidaci? 4. Jak se provádí likvidace? 5. Za jakých okolností může být společnost zrušena bez likvidace?

Společnost s ručením omezeným

33 Společník není oprávněn ze společnosti s ručením omezeným vystou­ pit, ale ze závažných důvodů může na jeho žádost zrušit jeho účast ve společnosti soud. V takovém případě mu společnost vyplatí vypořádací podíl. Společník oznámil společnosti s ničením omezeným, že z ní vystupuje, a požádal o vrácení svého vkladu. Své vystoupení odůvodnil tím, že není spokojen s vedením a hospo­ dařením společnosti. Domnívá se, že její hospodaření spěje k úpadku, a protože tomu nemů­ že zabránit a nechce přijít o vložené pemze, snaží se včas obchodní společnost opustit. Jednatel obchodní společnosti mu vysvětlil, že podle obchodního zákoníku a podle společenské smlouvy o založení společnosti s ručením omezeným společník nemá právo ze společnosti vystoupit. Společenská smlouva a stanovy této společnosti však umožňu­ jí, aby se souhlasem valné hromady společník buď převedl svůj obchodní podíl na jiného společníka, nebo aby převedl svůj obchodní podíl na jinou osobu, která místo něj do společnosti vstoupí. Žádný ze společníků není ochoten převzít a proplatit obchodní podíl společníka, který usiluje o uvolnění ze společnosti. Bezvýsledná byla i jeho snaha o získání jiného zájem­ ce, který by se souhlasem valné hromady přistoupil ke společenské smlouvě a který by převzal a proplatil mu jeho obchodní podíl. 53

Když se mu nepodařilo dohodnout se o převodu obchodního podílu na jinou osobu, společník nyní uvažuje o jiných právních možnostech a o prostředcích, jimiž by si vynu­ til uvolnění z obchodní společnosti.

Oznámením o svém vystoupení a žádostí o vrácení svého vkladu společ­ ník projevil neznalost právních norem o obchodní společnosti s ručením omezeným. Měl by vědět, že jednostranným právním úkonem nelze z této společnosti vystoupit. Jeho požadavek vrácení vkladu svědčí o nepochopení rozdílu mezi vkladem a vypořádacím podílem. Společ­ níkův vklad se nevrací. Ten je ve vlastnictví společnosti, tvoří součást její­ ho základního jmění. Společník by však měl při svém odchodu ze společ­ nosti nárok na vypořádací podíl, který je v závislosti na výši vkladu mí­ rou jeho účasti na čistém obchodním jmění společnosti. Výše vypořádacího podílu by se stanovila na základě roční uzávěrky za období, v němž zanikla účast společníka ve společnosti. Závisela by tedy na výsledku hos­ podaření společnosti. Tomuto společníkovi usilujícímu o odchod ze společnosti s ručením ome­ zeným zbývá už pouze možnost zrušení jeho účasti soudem. Soud by jeho návrhu vyhověl, kdyby se mu podařilo dokázat, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby ve společnosti setrval. Soud také může společníka ze spo­ lečnosti vyloučit, jestliže porušuje závažným způsobem své povinnosti, ačkoliv byl k jejich plnění vyzván a na možnost vyloučení byl písemně upo­ zorněn. S návrhem na vyloučení by museli souhlasit společníci, jejichž vkla­ dy představují alespoň polovinu základního jmění. Vyprovokovat záměrným porušováním povinností své vyloučení jistě nepřichází v úvahu u čestného člověka pevných morálních zásad.

1. Jak odpovídá společnost s ručením omezeným za porušení svých závazků a jak ručí za její závazky společník? 2. Které orgány se zřizují ve společnosti s ručením omezeným? 3. Kdo je statutárním orgánem společnosti s ručením omezeným?

Akciová společnost Nejvyšším orgánem akciové společnosti je valná hromada, která se skládá ze všech na ní přítomných akcionářů. Koná se nejméně jednou za rok a svolává ji představenstvo. Valná hromada rozhoduje o nejdůleži­ tějších záležitostech. 54

Statutárním orgánem, který společnost řídí a jedná jejím jménem, je představenstvo. Představenstvo akciové společnosti svolalo její řádnou valnou hromadu. Na pořadu jejího jednání bylo mimo jiné schválení roční účetní závěrky a rozhodnutí o rozdělení zisku (o dividendách). Při jednání valné hromady byli přítomni akcionáři, kteří mají akcie s jmenovitou hodnotou představující úhrnem více než 30 % základního jmění spo­ lečnosti. Stanovy této akciové společnosti neurčují, za jakých okolností je valná hroma­ da schopna se usnášet. Jednání valné hromady probíhalo v souladu s ustanoveními obchodního zákoníku. Většinou hlasů přítomných akcionářů byla schválena roční účetní závěrka a na základě návrhu představenstva valná hromada rozhodla o rozdělení zisku. Stanovy této společ­ nosti neurčují, jakým počtem hlasů valná hromada rozhoduje. O valné hromadě byl vy­ hotoven zápis, který podepsal zvolený předseda zasedání valné hromady, zapisovatel a dva zvolení ověřovatelé. V následujících dnech někteří akcionáři, kteří se valné hromady nezúčastnili, projevu­ jí pochybnosti o tom, zda valná hromada byla schopna se usnášet. Mluvčími těchto po­ chybovačů jsou dva členové představenstva. Tato akciová společnost má podle svých stanov sedmičlenné představenstvo. Dva z jeho členů jsou dlouhodobě nemocni a další dva se zúčastňují jednání představenstva jen zřídka, takže téměř veškerá práce při řízení činnosti společnosti spočívá na třech zbývajících aktivních členech představenstva. Stanovy této obchodní společnosti neob­ sahují žádná ustanovení o činnosti a jednání představenstva. Valnou hromadu svolali, pořad jejího jednání připravili a návrh na rozdělení zisku zpracovali pouze tři členové představenstva. Ostatní se na přípravnou schůzi nedostavi­ li, ačkoliv byli pozváni. Nezúčastnili se ani valné hromady. S rozdělením zisku nespoko­ jení akcionáři, mezi nimiž jsou i dva členové představenstva, by chtěli prosadit své od­ lišné představy o způsobu rozdělení zisku. Žádají proto o svolání náhradní valné hroma­ dy, protože prý řádná valná hromada nebyla schopna se usnášet. Podle jejich názoru nebyl přítomen dostatečný počet akcionářů. Další chyba je prý v tom, že návrh na rozdě­ lení zisku zpracovali pouze tři členové představenstva, kteří se zúčastnili jednání valné hromady.

Protože stanovy této akciové společnosti neupravují jednání a rozhodová­ ní valné hromady a představenstva jinak, řídí se činnost těchto orgánů dispo­ zitivními ustanoveními obchodního zákoníku. Podle nich se valné hromady zúčastnil a hlasoval dostatečný počet akcionářů, a pokud jde o předsta­ venstvo, je oprávněn jednat jménem společnosti i každý z jeho členů sám. Rozhodnutí řádné valné hromady je proto platné.

Q

1. Jak odpovídá akciová společnost za porušení svých závazků? 2. Co je akcie a co musí každá akcie obsahovat? 3. Jaké druhy akcií se rozlišují? 55

4. Za jakých okolností lze založit akciovou společnost bez výzvy k upisování akcií a bez konání ustavující valné hromady? 5. Co musí obsahovat stanovy akciové společnosti?

Družstvo

ES Družstvo je právnickou osobou založenou za účelem podnikání nebo k zajišťování hospodářských, sociálních a jiných potřeb svých členů. Jeho obchodní jméno musí obsahovat označení „družstvo“. Obec má vlastnické právo k starému obytnému domu, v němž je osm pronajatých bytů. Všichni jeho nájemci požádali, aby jim obec tyto byty prodala. Dům je v hospoda­ ření obce ztrátovou přítěží, protože náklady na jeho údržbu značně převyšují výnos ná­ jemného. Obec je proto ochotna žádostem nájemců vyhovět, ale nehodlá jim prodávat složitým způsobem osmi kupními smlouvami jednotlivé byty jako jednotky. Navrhla jednodušší prodej. Nájemci ať si založí bytové družstvo, kterému obec prodá dům jedi­ nou kupní smlouvou. Nájemci se dohodli, že za účelem koupě domu založí bytové družstvo, ale neradi by vynaložili peníze, čas a práci na založení družstva zbytečně. Chtějí mít jistotu, že obec jejich družstvu dům opravdu prodá a dodrží cenu, na které se ještě před vznikem bytové­ ho družstva dohodnou. Požadují proto, aby s nimi obec nejdříve uzavřela právně závaz­ nou smlouvu o uzavření budoucí kupní smlouvy, ve které účastníci předem sjednají cenu, za kterou bude dům družstvu prodán.

Dohodnou-li se účastníci o smlouvě o uzavření budoucí kupní smlou­ vy, nemůže ji za dosud neexistující bytové družstvo uzavřít jeho eventuální přípravný výbor, protože nemá právní subjektivitu. Mohli by ji však s obcí uzavřít a podepsat všichni nájemci jako fyzické osoby. Obec by se v této smlouvě zavázala prodat jim dům podle jejich výběru buď do jejich podílo­ vého spoluvlastnictví, nebo jej prodat budoucímu bytovému družstvu, které nájemci za tím účelem založí. Nájemci by ještě měli uvážit, zda je pro ně výhodnější koupit dům do podílového spoluvlastnictví nebo založit bytové družstvo.

1. Kdo může založit družstvo? 2. Jak se družstvo zakládá? 3. V čem jsou výhody a nevýhody podílového spoluvlastnictví domu při srov­ nání s bytovým družstvem?

56

Sj] Každé družstvo má stanovy, které upravují zejména jeho organiza­ ci, řízení, činnost a právní vztahy mezi družstvem a jeho členy. Člen bytového družstva uzavřel smlouvu, podle které se uskutečnil převod jeho práv a povinností spojených s členstvím v družstvu na právnickou osobu. Představenstvo druž­ stva však účastníkům této smlouvy sdělilo, že tento převod členství je neplatný, protože členy bytového družstva a uživateli bytů v družstevním domě mohou být pouze fyzické osoby. Účastníci považují svoji smlouvu za platnou, protože v obchodním zákoníku ani ve stanovách družstva není vyloučeno členství právnické osoby v bytovém družstvu.

Představenstvo bytového družstva zřejmě vylučuje možnost členství práv­ nické osoby z toho důvodu, že právnická osoba nemůže bydlet. To je sice pravda, ale může svůj byt přenechat k bydlení fyzickým osobám. Podle obchodního zákoníku členy družstva mohou být osoby fyzické i právnické a převod práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu na zá­ kladě dohody nepodléhá souhlasu představenstva. Nedospějí-li sporné strany k dohodě, eventuální soudní rozhodnutí podle všeho potvrdí platnost převodu členství v bytovém družstvu na právnic­ kou osobu.

1. Jakými způsoby může vzniknout členství v družstvu? 2. Jak zaniká členství v družstvu?

Obchodní smlouvy

5]

Obchodní závazkové vztahy vznikají nejčastěji na základě obchod­ ních smluv. Obchodní smlouva je platně uzavřena dohodnutím jejího podstatného obsahu. Podstatný je většinou pouze předmět a cena. Smluv­ ního partnera lze získat vyhlášením obchodní veřejné soutěže. Podnikatel vyhlásil obchodní veřejnou soutěž o nejlepší návrh na uzavření smlouvy o vybavení interiéru svých provozních místností. Podmínky soutěže uveřejnil v tisku. Vymezil v nich předmět požadovaného závazku a uvedl své požadavky na reprezentační vzhled interiéru a na vytvoření příjemného prostředí pro zaměstnance a návštěvníky. Ve vyhlášených podmínkách soutěže dále stanovil cenový limit, určil způsob podávání ná­ vrhů, lhůtu, do které lze návrhy podávat, a lhůtu pro oznámení vybraného návrhu. V určené lhůtě obdržel tři návrhy zpracované v souladu s vyhlášenými podmínkami soutěže. Vyhlašoval po prostudování návrhů vyrozuměl všechny účastníky soutěže, že 57

jejich návrhy odmítá. Navrhovatelé s jeho rozhodnutím nesouhlasí a trvají na tom, že vyhlašovatel je povinen si jeden z návrhů vybrat, protože v podmínkách soutěže si nevyhradil oprávnění odmítnout všechny předložené návrhy. Kromě toho požadují úhradu nákladů na vypracování soutěžních návrhů. Vyhlašovatel soutěže jejich požadavky odmítá. Je přesvědčen, že není jeho povinností vybrat si některý z předložených návrhů, když se mu žádný z nich nelíbí. Domnívá se také, že nemusí navrhovatelům uhradit jejich náklady, když se k tomu v podmínkách soutěže nezavázal.

Vyhlašovatel obchodní veřejné soutěže je v tomto případě povinen vy­ brat si některý z návrhů splňujících podmínky soutěže a uzavřít s navrho­ vatelem smlouvu o dílo, protože si v podmínkách soutěže nevyhradil prá­ vo odmítnout všechny předložené návrhy. Navrhovatelé však nemají nárok na náhradu nákladů spojených s účastí na soutěži, protože pod­ mínky soutěže jim toto právo nepřiznávají. Rozhodnou-li se účastníci obchodní veřejné soutěže řešit tento spor soudní cestou, lze předpokládat, že soud patrně na základě posudku znalce sám vy­ bere nej vhodnější z předložených návrhů a rozhodne o náležitostech smlou­ vy o dílo mezi vyhlašovatelem soutěže jako objednatelem a vybraným účast­ níkem jako zhotovitelem objednaného díla. Poznámky:

Obchodní veřejná soutěž neboli tendr má přesná pravidla, uzákoněná kogentními právními normami. Jestliže si vyhlašovatel v podmínkách soutěže vyhradí oprávnění odmítnout všechny návrhy a nezaváže se nahradit navr­ hovatelům náklady spojené s účastí na soutěži, je taková soutěž málo přitaž­ livá zejména v případech, kdy náklady - např. na projektové práce - jsou vysoké. Eventuální zájemce může odradit od účasti v takovém tendru pode­ zření, že vyhlašovatel chce z jejich nákladných návrhů pouze načerpat zdar­ ma inspirativní nápady a informace k řešení své záležitosti a potom všechny návrhy odmítnout. Zvláště přísná a podrobná pravidla o soutěži obsahuje speciální zákon o zadávání veřejných zakázek. Jeho účelem je - mimo jiné - čelit korupci.

1. Co všechno by měl vyhlašoval obchodní veřejné soutěže uvést při podrob­ ném vymezení svých požadavků na vybavení interiéru svých provozních místností? 2. Za jakých okolností by vyhlašovatel mohl podmínky soutěže změnit nebo soutěž zrušit?

58

Právní význam má i předběžně písemně uzavřená smlouva o budou­ cím uzavření smlouvy. Nesplní-li účastník povinnost uzavřít budoucí smlouvu, může postižený smluvní partner požadovat, aby obsah budou­ cí smlouvy určil soud nebo se může domáhat náhrady škody způsobené porušením závazku uzavřít smlouvu. Obchodní společnost má ve své provozní budově zastaralé nevyhovující osvětlení. Uzavřela proto smlouvu o dílo s odborníkem, který pro ni podle této smlouvy zpraco­ vává projekt jeho rekonstrukce. Současně jednala s podnikatelem, který obchoduje se všemi druhy osvětlovacích těles a zařízení a má obchodní spojení s jejich významnými tuzemskými i zahraničními výrobci. O tomto obchodním jednání účastníci pořídili zápis, v němž potvrdili svoji dohodu, že do měsíce od dokončení projektu osvětlení uzavřou kupní smlouvu, podle které obchodník dodá obchodní společnosti v přiměře­ né době potřebné množství takových osvětlovacích těles a zařízení, jaká projektant navrhne. Od dokončení projektu nového osvětlení už uplynuly dva měsíce a obchodní společ­ nost dosud neuzavřela s obchodníkem smlouvu o koupi osvětlovacích těles a zařízení, jak se o tom oba účastníci budoucí kupní smlouvy předběžně dohodli. Obchodník pro­ to navštívil obchodní společnost, aby zjistil, jaké překážky zabránily včasnému uza­ vření kupní smlouvy. Dověděl se tam, že obchodní společnost je ve finanční tísni, a proto nemůže realizovat vyprojektovanou nákladnou rekonstrukci osvětlení. Obchod­ ník však trvá na uzavření kupní smlouvy. Zápis o obchodním jednání podepsaný obě­ ma účastníky považuje za právně závaznou smlouvu o uzavření budoucí smlouvy. Na­ proti tomu podle názoru obchodní společnosti nešlo o smlouvu o uzavření budoucí smlouvy, ale o předběžné informativní jednání, ze kterého nevyplývá povinnost uza­ vřít budoucí kupní smlouvu. Kromě toho obchodní společnost upozornila obchodníka, že když se dostala do finančních nesnází, změnily se tím okolnosti, z nichž účastníci vycházeli při svém předběžném jednání. V důsledku těchto změněných okolností prý už nelze požadovat uzavření kupní smlouvy, o které jednali.

Zápis o jednání mezi obchodní společností a obchodníkem dodávajícím osvětlovací tělesa a zařízení zřejmě má náležitosti smlouvy o uzavření bu­ doucí smlouvy, ze které vyplývá pro obě smluvní strany povinnost uza­ vřít ve stanovené době kupní smlouvu. Závazek uzavřít budoucí smlouvu sice zaniká, jestliže okolnosti, z nichž strany zřejmě vycházely při vzniku tohoto závazku, se do té míry změnily, že nelze na zavázané straně rozumně požadovat, aby smlouvu uzavřela. K tomuto zániku však dochází jen za před­ pokladu, že smluvní strana tuto změnu okolností oznámila bez zbytečného odkladu druhé smluvní straně. Bude-li obchodník v této sporné záležitosti požadovat, aby obsah kupní smlouvy určil soud, lze předpokládat, že v soudním řízení se před rozhodnu­ tím musí objasnit tři věci: a) zda zápis o obchodním jednání je smlouvou o uzavření budoucí smlouvy; 59

b) hloubku finanční tísně obchodní společnosti a zda nedostatek peněz je překlenutelný v dohledné době; c) jak dlouho už její finanční nesnáze trvají a zda o nich smluvního partnera informovala bez zbytečného odkladu. Kdyby vyšlo najevo, že obchodní společnost je v hluboké finanční krizi, která může vést k jejímu úpadku, nebylo by rozumné vynucovat uzavření této kupní smlouvy.

1. Jaké náležitosti musí mít smlouva o uzavření budoucí smlouvy? 2. Jak lze zajistit splnění závazku?

Poznámka: Nejasný zápis o obchodním jednání může být předmětem sporu, zda tento dokument je smlouvou o uzavření budoucí smlouvy. Vznik sporu se vyloučí tím, že v zápisu se napíše buď věta: „Podepsaní účastníci považují tento zá­ pis za smlouvu o uzavření budoucí smlouvy“, nebo věta: „Podepsaní účast­ níci nepovažují tento zápis za smlouvu o uzavření budoucí smlouvy, ale pou­ ze za doklad o jejich předběžném informativním jednám, ze kterého pro ně nevyplývají žádné právní závazky“.

Společné závazky, změny, zajištění a zánik závazků K zajištění obchodních závazků se používají stejné prostředky jako v občanském právu (např. smluvní pokuta nebo ručení). Smluvní poku­ tu nepřiměřeně vysokou může soud snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajištěné pohledávky. Obchodní společnost podnikající ve stavebnictví uzavřela smlouvu o dílo, podle které se objednateli zavázala vybudovat podle schváleného projektu betonové vozovky v pro­ storu jeho továrny. Včasné splnění tohoto závazku bylo ve smlouvě zajištěno smluvní pokutou Kč 1 000,- za každý den prodlení zhotovitele. Zhotovitel nedokončil dílo v dohodnuté době a za dva dny po jejím uplynutí začalo nepříznivé zimní počasí, které na dlouhou dobu znemožnilo pokračovat v betonářské práci. Zhotovitel práci dokončil, předal objednateli a vyfakturoval o 60 dnů později. Objednatel odečetl od vyfakturované ceny díla smluvní pokutu za prodlení a zaplatil zhotoviteli o Kč 60 000,- méně. Zhotovitel se domnívá, že objednatelův nárok na tak vysokou smluvní pokutu je spor­ ný, protože dokončení díla oddálilo o tak dlouhou dobu neočekávané nepříznivé počasí, 60

které nemohl předvídat a ovlivnit. Kromě toho zhotovitel zastává názor, že objednatel není oprávněn jednostranně rozhodnout o celkové výši pokuty. I když je její sazba do­ hodnuta ve smlouvě, měl prý o tom nejdříve jednat se smluvním partnerem, a pokud by se účastníci po projednání okolností, za nichž k prodlení došlo, nedohodli, má o sporné výši pokuty rozhodnout soud. Objednatel však vytýká zhotoviteli, že měl sám pokutu odečíst od fakturované ceny za opožděně odevzdané dílo, a protože to neudělal, objednatel prý svým odpočtem pokuty pouze napravil jeho chybu.

Jestliže se účastníci smlouvy neshodují v názoru na uplatnění smluvní sank­ ce, obvykle se pokusí o kompromis, a když se nedohodnou, předloží věc k rozhodnutí soudu. Proti této zvyklosti se v tomto případě provinili oba. Zhotovitel neměl fakturovat plnou cenu bez ohledu na své prodlení a objednatel neměl o sporné výši pokuty rozhodnout jednostranně. Předloží-li zhotovitel tuto záležitost k rozhodnutí soudu, soud by na jeho návrh mohl po prošetření všech okolností nepřiměřeně vysokou smluvní po­ kutu snížit. Na příznivé rozhodnutí má však jen malou naději, protože překážka, která na tak dlouhou dobu znemožnila dokončit stavební práce, vznikla až v době, kdy zhotovitel už byl v prodlení. Přiměřenost dohodnuté sazby smluvní pokuty lze posoudit až po zjištění hodnoty a významu zajištěné pohledávky.

1. Jakými jinými způsoby lze zajistit splnění obchodněprávního závazku než smluvní pokutou? 2. Za jakých okolností by objednatel mohl z důvodu prodlení zhotovitele odstoupit od smlouvy? 3. Kdyby objednateli prodlením zhotovitele vznikla škoda, měl by také ná­ rok na náhradu škody?

Zánik nesplněného obchodního závazku Právní následky prodlení dlužníka nebo věřitele jsou nároky posti­ ženého účastníka. Věřitel má nárok na úroky z prodlení, jde-li o dlužníkův nesplněný peněžitý závazek. Podnikatelé uzavřeli podle obchodního zákoníku smlouvu, ze které vyplývají jejich vzájemná práva a povinnosti. Mimo jiné byl na základě této smlouvy jeden účastník povinen v dohodnuté lhůtě uhradit druhému poukázáním na jeho bankovní účet velkou peněžitou částku jako zálohu. Včasná úhrada této zálohy je ve smlouvě zajištěna smluv­ 61

ní pokutou. Dlužník peníze poukázal v poslední den lhůty, ale věřitel mu vyfakturoval úroky z prodlení a smluvní pokutu za tři dny prodlení. Dlužník odmítá sankce uhradit, protože poukázal peníze včas. Kromě toho se domnívá, že věřitel není oprávněn požado­ vat úroky z prodlení, když je splnění závazku zajištěno smluvní pokutou.

Dlužník neví, že smluvní a zákonné sankce se kumulují. Věřitel má ná­ rok na dohodnutou pokutu i na úroky z prodlení. Kromě toho dlužník také neví, že podle obchodního zákoníku je peněži­ tý závazek splněn teprve dnem připsání poukázané částky na účet věři­ tele u jeho banky. Proto v obchodním závazkovém vztahu dlužník musí počítat s přiměřenou dobou na provedení bankovního převodu a nepouka­ zovat peníze až v poslední den lhůty. V tom je podstatný rozdíl proti ob­ čanskému zákoníku, podle kterého je občanskoprávní peněžitý závazek spl­ něn již dnem poukázání peněz prostřednictvím pošty nebo peněžního ústavu. Dlužník tu není v prodlení, i když poukáže peníze až v poslední den lhůty a věřitel je tedy obdrží po lhůtě.

B 1. Kdy má banka splnit platební příkaz majitele běžného účtu? 2. Může banku postihnout sankce za prodlení s platbou?

Obchodněprávní kupní smlouva

S3 Kupní smlouvou se prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboží) a převést na něj vlastnické právo k této věci, kupující se za­ vazuje zaplatit kupní cenu. Místo ceny lze dohodnout způsob jejího do­ datečného určení. Dohodou o předmětu a o ceně je kupní smlouva plat­ ně uzavřena. V mrazírně podnikatele zásobujícího maloobchodní prodejny zmrazenou drůbeží vy­ povědělo službu mrazicí zařízení. Když opravář uviděl, že jde o velmi staré mrazicí zařízení, prohlásil, že k tomu už není dostatek náhradních součástí a že oprava, pokud se vůbec podaří, bude patrně trvat dlouho. Postiženému podnikateli jeho konkurent nabídl, že od něj ihned odkoupí veškeré ohro­ žené zboží. Urychleně se dohodli, udělali spolu v mrazírně inventuru a na jejím základě sepsali kupní smlouvu, v níž uvedli druh, množství i ceny zboží. Protože zboží hrozila zkáza, přistoupil prodávající na navrženou velmi nízkou kupní cenu. Když si kupující podle smlouvy následující den pro koupené zboží přijel, oznámil mu prodávající, že naštěstí závada v mrazírně nebyla tak velká, jak se zprvu zdálo. Podařilo se ji rychle odstranit, takže prodej ohroženého zboží už není nutný, a prodávající proto 62

odstupuje od včera uzavřené kupní smlouvy. Kupující trvá na splnění povinností vyplý­ vajících z kupní smlouvy, ale prodávající je přesvědčen, že má právo od této smlouvy odstoupit. Tento jeho právní názor se opírá o známé ustanovení, podle kterého osoba, která uzavřela smlouvu v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, má právo od takové smlouvy odstoupit.

Ustanovení o možnosti odstoupit od smlouvy uzavřené v tísni za nápadně nevýhodných podmínek je obsaženo v občanském zákoníku, takže se týká občanskoprávních vztahů. Tato kupní smlouva mezi podnikateli se však řídí obchodním právem a obchodní zákoník vylučuje možnost odstoupení od smlouvy z toho důvodu, že byla uzavřena v tísni za nápadně nevýhod­ ných podmínek. Protože v tomto případě podnikatelé uzavřeli smlouvu písemnou formou, je snadno dokazatelné, že tato smlouva má potřebné náležitosti a je pro­ to platná. Kupující by proto měl mít úspěch, jestliže se rozhodne vynutit splnění kupní smlouvy soudní cestou.

| Poznámka:

Překvapující odlišnost občanskoprávní úpravy možnosti odstoupení od smlouvy od obchodního práva je vysvětlitelná tím, že v právních vztazích mezi podnikateli se potřeba uzavřít někdy smlouvu v tísni za nevýhodných podmínek považuje za samozřejmou součást podnikatelského rizika.

Q 1. Pokuste se nalézt v obchodním zákoníku ustanovení, kterým je vyloučena možnost odstoupení od smlouvy uzavřené v tísni za nápadně nevýhod­ ných podmínek. 2. Mohl by kupující v tomto případě reklamovat úspěšně nějaké vady koupe­ ného zboží? 3. Co se považuje za podstatné porušení obchodněprávní smlouvy? Vyhle­ dejte příslušné ustanovení v obchodním zákoníku. 4. Jaké nároky může kupující uplatňovat, je-li dodáním zboží s vadami poru­ šena smlouva podstatným způsobem? 5. Co může kupující požadovat v takovém případě, kdy dodání zboží s vada­ mi se považuje za nepodstatné porušení smlouvy? 6. Kdy nabývá kupující vlastnické právo ke koupenému zboží? 7. Nabývá kupující vlastnické právo i v případě, kdy prodávající není vlast­ níkem prodávaného zboží?

63

gg Ustanovení obchodního zákoníku o kupní smlouvě jsou dispozitivní, takže účastníci si mohou svá práva a povinnosti ujednat odchylně a při­ pojit ke smlouvě vedlejší ujednání, známé z občanského práva (výhrada vlastnictví, předkupní právo, právo zpětné koupě). Dopravní podnik na základě písemné kupní smlouvy prodal podnikateli autobus. Ku­ pující zaplatil při jeho převzetí třetinu dohodnuté kupní ceny a zbývající částku se zavá­ zal uhradit ve dvou stejných měsíčních splátkách. Dopravní podnik má v kupní smlouvě zajištěno právo zpětné koupě, kdyby kupující neuhradil v dohodnuté době zbývající část kupní ceny. V případě uplatnění práva zpětné koupě se kupující zavázal převést autobus zpět do vlastnictví prodávajícího. Ten by byl přitom povinen vrátit kupujícímu částku, kterou od něj obdržel jako splátku kupní ceny. Kupující neuhradil zbývající dvě třetiny kupní ceny. Dopravní podnik proto uplatnil právo zpětné koupě a požádal o vrácení autobusu. Kupující mu však sdělil, že autobus nemůže vrátit, protože ho mezitím prodal jinému podnikateli, provozujícímu cestovní kancelář. Dopravní podnik kupujícímu vytkl porušení smlouvy a vyzval ho k okamžité­ mu doplacení dlužné části kupní ceny autobusu. Zaplacení mělo být podle názoru věřite­ le snadné, když dlužník utržil peníze za autobus, který prodal dalšímu podnikateli. Dluž­ ník však prohlásil, že tyto peníze už nemá, protože je musel použít na úhradu svých starých jiných dluhů a nyní je insolventní.

Dopravní podnik se v tomto případě stal obětí nepoctivého zadluženého podnikatele, který - lidově řečeno - vyráží klín klínem. Aby mohl zaplatit staré dluhy, udělal si dluh nový u smluvního partnera, kterého ošidil nedo­ držením ujednání o zpětné koupi. Pro postižený dopravní podnik však je nadějným východiskem z této situace možnost využití odpůrčího práva. Může se domáhat, aby soud určil, že kupní smlouva o prodeji autobusu další osobě je vůči němu právně neúčinná. Věřitel takto může odporovat právním úkonům, které jeho dlužník učinil v posledních třech letech. Jestliže soud odpůrčí žalobě vyhoví, bude nový vlastník povinen au­ tobus vydat a zpětná koupě se může uskutečnit. Věřitelem insolventního dlužníka v takovém případě zůstane provozovatel cestovní kanceláře, který od něj autobus koupil dobré víře, že prodávající byl k prodeji opráv­ něn.

B 1. Vyhledejte v občanském zákoníku ustanovení o odpůrčím právu. 2. Na základě kterého ustanovení obchodního zákoníku se při řešení obchodněprávních vztahů používají také předpisy občanského prá­ va? 3. Jaké sankce mohly být v kupní smlouvě dohodnuty pro případ nedodržení vedlejšího ujednání o právu zpětné koupě? 64

4. Kdyby dopravní podnik úspěšně uplatnil odpůrčí právo, podle kterého ustanovení by se domáhal vrácení kupní ceny provozovatel cestovní kan­ celáře, který musel koupený autobus vydat?

§0 Prodávající odpovídá za vady, které má zboží v okamžiku, kdy pře­ chází nebezpečí škody na zboží na kupujícího. Jestliže kupující nepro­ hlédne zboží ihned při jeho převzetí, může uplatnit nároky z vad zjisti­ telných při této prohlídce (tzv. zjevné vady), jen když prokáže, že zboží mělo tyto vady již v době jeho převzetí. Podle obchodněprávní kupní smlouvy dodavatel dodal obchodníkovi nábytek sestavitelný montáží z dílů zabalených v krabicích. Obchodník podepsáním dodacího listu kra­ bice převzal, uložil je ve skladu při své prodejně nábytku a zaplatil fakturu. Teprve za dva měsíce po převzetí nábytek na přání zákazníka rozbalil a zjistil jeho vady. Na některých dílech byla popraskaná dýha, některé desky byly poškrábané a na jiných zjistil skvrny způsobené patrně vodou. Obchodník o tom podal ihned zprávu do­ davateli a požádal ho, aby buď vady odstranil, nebo vadné díly vyměnil za nepoškozené. Dodavatel tuto reklamaci zamítl. Upozornil kupujícího, že měl zboží při převzetí pro­ hlédnout a zjevné vady ihned zjistit. Podle názoru dodavatele mohlo dojít k poškození nábytku až v průběhu dvou měsíců, kdy už byl uskladněn u kupujícího. Dodavatel také připomíná, že v této kupní smlouvě si její účastníci neujednali záruku za vady, které se na zboží projeví až po jeho převzetí. Kupující trvá na svém reklamačním nároku, protože ví s jistotou, že u něj k poškození koupeného nábytku nemohlo dojít. Posudkem znalce dokazuje, že jde o staré vady, takže zboží bylo poškozeno předtím, než je převzal. Kromě toho mu svědkové mohou dosvěd­ čit, že v jeho skladu tímto zbožím nikdo nemanipuloval a nemohl je proto poškodit. Tím spíše ne, že zboží zůstalo zabalené tak, jak je dodavatel dodal.

Bude-li tento spor řešit soud, pravděpodobný výsledek soudního řízení je nesnadné odhadnout. Kupující nepostupoval správně, protože tyto zjevné vady měl zjistit a reklamovat již při převzetí zboží. Touto chybou si velmi ztížil své důkazní břemeno v eventuálním soudním sporu. Přesto však má naději na úspěch, když se mu podaří přesvědčivě dokázat, že u něj zboží nikdo nepoškodil a že vzezření poškozených míst nasvědčuje tomu, že jde o vady staršího data, které nemohly být způsobeny v posledních dvou mě­ sících.

1. Za jakých okolností nemůže být v soudním řízení kupujícímu přiznáno právo z vad koupeného zboží? 2. Jak mohl být v kupní smlouvě lépe zajištěn nárok kupujícího z vad koupe­ ného zboží? 65

3. V čem se podstatně odlišuje odpovědnost za vady zboží v obchodněprávních vztazích od právní úpravy této odpovědnosti v občanském zákoníku? 4. Co se považuje za právní vady zboží?

ĚE Kromě kupní smlouvy slouží k převodu vlastnictví další dva typy smluv: smlouva o prodeji podniku a smlouva o koupi najaté věci. Na rozdíl od kupní smlouvy musí být tyto smlouvy uzavírány písemnou for­ mou, a převádí-li se jimi vlastnictví nemovitosti, přechází vlastnické právo vkladem do katastru. Obchodní společnost s ručením omezeným prodala písemnou smlouvou svůj podnik řeznickou a uzenářskou výrobnu s prodejnou - fyzické osobě, která má příslušné živnos­ tenské oprávnění a na jeho základě hodlá koupený podnik dále provozovat. Ve smlouvě o prodeji podniku se prodávající obchodní společnost zavázala převést na kupujícího za dohodnutou cenu pozemek s budovou podniku, veškeré strojní zařízení a jiné majetkové hodnoty vedené v účetnictví podniku. Kupující se zavázal převzít závazky prodávající­ ho související s podnikem a zaplatit kupní cenu. Obě smluvní strany již řádně splnily své povinnosti vyplývající ze smlouvy o prode­ ji podniku, když prodávající obchodní společnost obdržela upomínku, že dosud neza­ platila cenu dvou strojů na zpracování masa. Obchodní společnost odpověděla, že ten­ to dluh přešel na nového vlastníka, kterému řeznicko-uzenářský podnik prodala. Do­ davatel strojů však trvá na tom, aby mu obchodní společnost zaplatila, protože podle jeho názoru převedení dluhu na nového dlužníka bez souhlasu věřitele je neplatné. Přesto se však věřitel obrátil i na nového vlastníka podniku s dotazem, zdaje ochoten místo obchodní společnosti dluh za stroje zaplatit. Nový vlastník věřiteli vysvětlil, že cena strojů byla zahrnuta v ceně koupeného podniku, takže za ně již zaplatil obchodní společnosti. V dokumentaci, kterou převzal s koupeným podnikem, prý není evidován žádný dluh za dodané stroje, takže tento závazek na něj v souvislosti s koupí podniku nepřešel.

Účastníci smlouvy o prodeji podniku udělali chybu, když do této smlouvy nezahrnuli taxativní výpočet závazků, které kupující s kupovaným podni­ kem přejímá. Dostatečně přesné by mohlo být i ujednání odkazující na účet­ nictví, podle kterého by kupující převzal povinnost uhradit závazky evidova­ né v účetnictví koupeného podniku. Účastníci si neuvědomili důležitost přesné formulace ujednání o převzetí závazků. Do své smlouvy pouze opsali z obchodního zákoníku, že kupující se zavazuje převzít závazky pro­ dávajícího související s podnikem. Tím dopustili vznik tohoto sporu, ve kte­ rém je nutné dokázat, že stroje skutečně nejsou zaplaceny a kam byly dodá­ ny. Jestliže jsou v prodaném podniku a kupující je s tímto podnikem převzal, jejich nezaplacená cena je závazkem souvisejícím s podnikem. I když 66

tento dluh není v účetnictví podniku evidován, kupující jej podle smlou­ vy o prodeji podniku převzal. Věřitel se mýlí, když je přesvědčen, že jeho dlužníkem zůstává obchodní společnost, i když svůj řeznicko-uzenářský podnik prodala. Obecně sice pla­ tí ustanovení občanského zákoníku, podle kterého při převzetí dluhu nový dlužník může nastoupit na místo původního dlužníka jen se souhlasem věři­ tele, ale v obchodním zákoníku je z tohoto pravidla výjimka. Prodává-li se podnik a kupující se zavazuje převzít závazky prodávajícího související s podnikem, nevyžaduje se k přechodu závazku souhlas věřitele. Prodá­ vající však ručí za to, že kupující splní závazky s podnikem převzaté. Dlužnou cenu dodaných strojů je tedy povinen uhradit nový vlastník podniku a bývalý vlastník - obchodní společnost - je jeho ručitelem.

B 1. Co všechno je nutno vyřešit ve smlouvě o prodeji podniku? 2. Přecházejí s podnikem na kupujícího i práva vyplývající z duševního vlast­ nictví týkající se prodaného podniku?

Smlouva o koupi najaté věci je v podstátě tzv. leasingová smlouva. Jejím základem je nájemní vztah spojený s ujednáním mezi pronajíma­ telem a nájemcem o možnosti nájemce koupit najatou věc po skončení nebo během nájmu. Dopravce uzavřel písemnou formou smlouvu o koupi najaté věci (leasingovou smlou­ vu) s obchodní společností, která se zabývá leasingovými obchodními operacemi. Na základě této smlouvy dopravce převzal kamion, s nímž poskytuje dopravní služby. Smlou­ vaje uzavřena na určitou dobu, po kterou je dopravce povinen měsíčně uhrazovat částky zahrnující nájemné a splátky ceny kamionu. Dohodnutá cena užívání kamionu a výše splátek je stanovena tak, že po skončení doby bude v plné výši uhrazena cena kamionu a dopravce se stane jeho vlastníkem. Smlouva obsahuje také sankční ustanovení, podle kterého obchodní společnost je opráv­ něna okamžitě od smlouvy odstoupit, jestliže jí dopravce zůstane dlužen nejméně dvě po sobě následující splátky. Dopravce se zavázal v takovém případě kamion ihned předat obchodní společnosti bez nároku na vrácení toho, co už zaplatil za úhradu jeho ceny. Po pěti měsících provozu kamionu dopravce zůstal za další dva měsíce dlužen. Požá­ dal obchodní společnost o odklad splátek, protože prý dlouho nemohl pracovat. Nejdříve pro nemoc a potom z důvodu porouchání kamionu při dopravní nehodě, kterou nezavi­ nil. Obchodní společnost jeho žádosti nevyhověla. Odstoupila od smlouvy, žádá o vráce­ ní kamionu a hrozí jeho soudním vymáháním, kdyby dopravce svoji povinnost nesplnil. Dopravce kamion nevrátil. Domnívá se, že k tomu nemůže být donucen, když prodle­ ní úhrady splátek nezavinil. Kromě toho vytýká, že obchodní společnost by se bezdů­

67

vodně obohatila, kdyby si při předčasném ukončení smlouvy ponechala splátky ceny kamionu.

Dopravce nerozvážně uzavřel leasingovou smlouvu, která je pro něj riskantní. Měl předvídat možnost výskytu překážek, které mu znemožní pra­ covat a vydělat peníze na úhradu splátek. Kdyby si toto riziko uvědomil, mohl se snažit o doplnění návrhu smlouvy tak, aby termíny splátek se odkládaly o dobu přiměřenou délce trvání překážky v práci, kterou nezavi­ nil. Dopravce měl počítat i s možností předčasného ukončení tohoto právního vztahu a při projednávání obsahu smlouvy prosazovat, aby se obchodní společnost zavázala vrátit mu v takovém případě splacenou část ceny ka­ mionu. Na tyto chyby dopravce doplatil. Podle smlouvy je nyní povinen vrátit kamion a vzdát se nároku, aby mu obchodní společnost vrátila splace­ nou část jeho kupní ceny. Přesto by se mohl pokusit o vymáhání této část­ ky na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Za bezdůvodné obo­ hacení se mimo jiné považuje majetkový prospěch získaný plněním z práv­ ního důvodu, který odpadl. Když se v důsledku odstoupení obchodní společ­ nosti od smlouvy koupě kamionu neuskuteční, odpadá právní důvod, aby si obchodní společnost ponechala splátky jeho kupní ceny. Dopravce se sice tohoto nároku vzdal, ale to lze zpochybnit poukazem na ustanovení občan­ ského zákoníku o neplatnosti takového právního úkonu, který svým ob­ sahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

1. Z jakých jiných důvodů se některé právní úkony považují za neplatné? 2. Za jakých jiných okolností se získaný majetkový prospěch považuje za bezdůvodné obohacení? 3. Kdo nese nebezpečí škody na věci v době trvání leasingového právního vztahu, uživatel nebo vlastník?

Obchodněprávní smlouva o dílo

22 Věci potřebné k provedení díla, k jejichž opatření se nezavázal ob­ jednatel, je povinen opatřit zhotovitel. Obchodník, který mimo jiné obchoduje s příslušenstvím a součástmi motorových vo­ 68

zidel, potřeboval opravit své havarované dodávkové auto. Uzavřel o této opravě smlou­ vu o dílo s podnikatelem provozujícím autoopravnu. Opravář zjistil a oznámil objedna­ teli, že nemá tři součásti potřebné k provedení opravy. Objednatel mu proto potřebné součásti obstaral a předal. Zhotovitel auto opravil a vyfakturoval cenu díla. Objednatel od ní odečetl cenu svých obstaraných součástí a uhradil takto sníženou cenu za opravu. Zhotovitel trvá na zapla­ cení vyfakturované ceny za opravu v plné výši, protože prý při jejím stanovení přihlédl k ceně součástí obstaraných objednatelem. Objednatel namítá, že o tom se nedohodli a když obstaral potřebné součásti, předpokládal, že mu je zhotovitel zaplatí, a když neza­ platil, samozřejmě si jejich cenu odečetl od ceny za opravu auta.

Protože se účastníci ve smlouvě o dílo nedohodli o tom, jak bude uhrazena cena obstaraných součástí, je nutné posuzovat tuto spornou záležitost podle obchodního zákoníku. Ten ustanovuje, že v pochybnostech se má za to, že kupní cena věcí opatřených objednatelem je zahrnuta v ceně za prove­ dení díla. Toto zákonné ustanovení je oporou pro požadavek objednatele, aby cena součástí, které k opravě obstaral a dodal, byla od fakturované ceny za opravu auta odečtena. Účastníci se dopustili několika chyb. Měli se dohodnout o ceně součástí obstaraných objednatelem. Objednatel neměl jejich cenu stanovit jednostranně a odečíst od fakturované ceny. Když pochybuje o správnosti faktury, neměl ji proplatit, ale měl své pochybnosti oznámit zhotoviteli a požádat ho o vysvět­ lení. Zhotovitel měl ke své faktuře připojit výslednou kalkulaci, ze které by bylo zřejmé, že cena věcí opatřených objednatelem v ní není zahrnuta. V důsledku těchto chyb vznikl spor, při jehož soudním projednání by zhoto­ vitel měl naději na úspěch pouze při předložení přesvědčivých důkazů o tom, že ve fakturované ceně za opravu není zahrnuta cena součástí opatřených objednatelem. Poznámka: Z tohoto případu vyplývá poučení, jak je důležité vyloučit možnost vzniku takovýchto zbytečných sporů. Za tím účelem se účastníci smlouvy mají pře­ devším dohodnout o ceně věcí opatřených objednatelem a dále buď o tom, že jejich cenu zhotovitel objednateli ihned zaplatí (jde tu o kupní cenu), nebo o tom, že jejich cena bude odečtena od fakturované ceny díla.

a

1. Vyhledejte v obchodním zákoníku ustanovení o tom, jak se takovéto ceno­ vé spory v pochybnostech posuzují. 2. Musí podnikatel, s nímž obchodník uzavřel smlouvu o opravě auta, pro­ vést tuto práci sám nebo je oprávněn pověřit tím jinou osobu? 69

3. Kdyby provedením díla byla pověřena jiná osoba, kdo je objednateli od­ povědný za eventuální vady díla?

3]

Byla-li cena díla určena na základě rozpočtu, který se podle smlouvy považuje za nezávazný, může se zhotovitel domáhat jejího zvýšení při nevyhnutelném překročení nákladů. Objednatel uzavřel se stavebním podnikatelem smlouvu o generální opravě a rekon­ strukci své provozní budovy. Na základě projektu zhotovitel vypracoval rozpočet a pod­ le něj vypočetl úhrnnou cenu všech objednaných prací, kterou objednatel schválil. Ve své písemné smlouvě o dílo účastníci k této dohodnuté ceně připojili dodatek, že je nezávazná, protože práce potrvají dlouho a soudobé ceny stavebních materiálů, použité k výpočtu ceny díla, se v průběhu stavebních prací mohou zvýšit. O splácení ceny díla se účastníci dohodli tak, že objednatel bude čtvrtletně uhrazovat zálohy a po dokončení díla doplatí zbývající část ceny. Objednatel v průběhu stavebních prací řádně platil dohodnuté zálohy. Po dokon­ čení a předání stavby mu zhotovitel vyfakturoval zbývající část ceny. Z faktury vy­ plývá, že úhrnná cena dohodnutá ve smlouvě o dílo je podstatně překročena. Objed­ natel odmítá tuto fakturu uhradit, protože ho zhotovitel předem neinformoval o tak velkém zvýšení nákladů. Zhotovitel trvá na zaplacení faktury a poukazuje na obsah smlouvy o dílo, podle které je dohodnutá cena nezávazná a ve které si účastníci neujednali nic o povinnosti zhotovitele informovat předem objednatele o zvýšení nákladů stavebních prací.

Když byla v tomto případě cena dohodnuta na základě rozpočtu, který se považuje za nezávazný, mohl by se zhotovitel domáhat, aby bylo určeno zvý­ šení ceny o částku, o níž náklady účelně vynaložené na stavební práce nevyhnutelně převyšují náklady zahrnuté do rozpočtu. Avšak právní nárok na zvýšení ceny je podmíněn tím, že zhotovitel oznámí objednate­ li nutnost překročení rozpočtované částky a výši požadovaného zvýšení ceny bez zbytečného odkladu poté, kdy se ukázalo, že je nevyhnutelné pře­ kročení ceny, jež byla určena na základě rozpočtu. Tato povinnost vyplývá ze zákona, takže zhotovitel v zájmu zachování svého nároku na zvýšení ceny musí objednatele předem informovat, i když se k tomu ve smlouvě o dílo nezavázal. Objednatel splní svoji povinnost, jestliže doplatí zbývající část ceny do výše uvedené ve smlouvě o dílo. Rozhodne-li se zhotovitel požádat soud, aby určil zvýšení ceny, nemá vyhlídky na úspěch. Jeho nárok zanikl tím, že opomenul oznámit nevyhnutelnost zvýšení ceny objednateli.

70

g 1. Vyhledejte v obchodním zákoníku ustanovení o povinnosti zhotovitele ozná­ mit objednateli nutnost překročení rozpočtované částky. 2. Za jakých okolností by se zhotovitel mohl úspěšně domáhat zvýšení ceny z toho důvodu, že rozpočet byl neúplný a při provádění díla se objevila potřeba činností do rozpočtu nezahrnutých? 3. Mohl by objednatel na zhotovitelův požadavek zvýšení ceny reagovat od­ stoupením od smlouvy o dílo?

Licenční smlouva k předmětům průmyslového vlastnictví

§0 Licenční smlouvou opravňuje poskytovatel licence (dovolení) naby­ vatele ve sjednaném rozsahu a na sjednaném území k výkonu práv z průmyslového vlastnictví a nabyvatel se zavazuje poskytovat mu za to dohodnuté úplaty. Licenční smlouva musí mít písemnou formu. Vynálezce (poskytovatel licence) uzavřel s podnikatelem (nabyvatelem licence) li­ cenční smlouvu, podle níž nabyvatel je oprávněn využívat jeho patentovaný technolo­ gický postup při své výrobní činnosti, kterou provozuje jako fyzická osoba ve své živ­ nostenské provozovně. Nabyvatel licence při této výrobě zaměstnává mimo jiné svého syna, kterého později pověřil vedením celého provozu. Sám zatím v jiné obci založil obchodní společnost s ručením omezeným (tzv. one man company), ve které se svými zaměstnanci také využívá vynálezcův patentovaný technologický postup. Vynálezce vytýká nabyvateli licence neoprávněnost takového dvojího využívání vy­ nálezu, protože obchodní společnosti licenci neposkytl. Naproti tomu nabyvatel licence je přesvědčen, že licenční smlouvu neporušuje. Licenční smlouvou získal oprávnění využívat vynález při své výrobní činnosti a podle jeho názoru nezáleží na tom, zda tuto výrobní činnost provozuje jako fyzická osoba nebo jako právnická osoba.

Touto licenční smlouvou je licence poskytnuta podnikateli jako fyzické osobě k využívání v jeho provozovně v určité obci. Když tento podnikatel založil obchodní společnost, vytvořil tím nový podnikatelský subjekt, který nelze ztotožňovat s jeho fyzickou osobou. Z právního hlediska jde o dvě odlišné osoby (fyzickou a právnickou osobu), i když fakticky podni­ kání v živnostenské provozovně i podnikání v objektu obchodní společnosti provozuje tentýž člověk. Využívání licence obchodní společnosti v jiné obci není v souladu také s vymezením místa (obce, provozovny), kde je podle licenční smlouvy dovoleno využívat patentový technologický postup. 71

Obchodní společnost není oprávněna vynález používat, pokud neuzavře licenční smlouvu s poskytovatelem licence.

1. Je poskytovatel licence, který už s jednou osobou uzavřel licenční smlou­ vu, oprávněn poskytnout tutéž licenci další osobě? 2. Za jakých okolností lze odstoupit od smlouvy?

Smlouvy o ostatních službách

S2 Smlouvou o zprostředkování se zprostředkovatel zavazuje, že bude působit k tomu, aby zájemce mohl uzavřít určitou smlouvu s třetí oso­ bou, a zájemce se zavazuje zaplatit za to zprostředkovateli úplatu - pro­ vizi. Nárok na provizi vzniká jen v případě uzavření smlouvy, která je předmětem zprostředkování. Podnikatel zabývající se zprostředkováním vývozu spotřebního zboží uzavřel zpro­ středkovatelskou smlouvu s výrobcem textilního zboží, ve které se zavázal vyhledávat a vytvářet pro výrobce příležitosti k uzavírání kupních smluv se zahraničními odběrateli. Za to měl z každé uzavřené smlouvy obdržet provizi dohodnutou v procentech z ceny vyváženého zboží. Zprostředkovatel vyjednal se zahraničním odběratelem podmínky kupní smlouvy o vývozu určitého textilního zboží v souladu s pokyny, které obdržel od výrobce. Výrob­ ce však oznámil zprostředkovateli, že o uzavření této zprostředkované kupní smlouvy nemá zájem, protože mezitím se mu naskytla výhodnější možnost vývozu textilu za vyš­ ší ceny. Zprostředkovatel žádá o provizi, protože svůj úkol podle zprostředkovatelské smlou­ vy řádně splnil. Pokud by neobdržel provizi, požaduje alespoň úhradu nákladů, které na tuto obchodní záležitost v zájmu výrobce vynaložil. Výrobce textilu však není ochoten zprostředkovateli uhradit ani provizi, ani vynaložené náklady.

Podle zprostředkovatelské smlouvy vzniká nárok na provizi, když je uza­ vřena smlouva, která je předmětem zprostředkování. V tomto případě zpro­ středkovaná smlouva uzavřena nebyla, takže zprostředkovateli nárok na provizi nevznikl. Zprostředkovatel nemá nárok ani na úhradu nákladů vynaložených na zprostředkování možnosti uzavřít kupní smlouvu. Tento nárok by měl, jen kdyby ve zprostředkovatelské smlouvě bylo ujednáno, že zprostředkovatel obdrží úhradu nákladů i v případě, kdy k uzavření zpro­ středkované kupní smlouvy nedojde. Naproti tomu v případech, kdy zpro­ středkovateli vznikne nárok na provizi v souvislosti s uzavřením zpro­ 72

středkované kupní smlouvy, má vždy také nárok na úhradu nákladů, i když to není zakotveno ve zprostředkovatelské smlouvě. | Poznámky: Z této zkušenosti by se měl zprostředkovatel poučit a napříště uzavírat zprostředkovatelské smlouvy výhodnějším způsobem. Bylo by účelné smluv­ ně zajistit, aby měl nárok na odměnu za každý zprostředkovaný a zájemci předložený návrh kupní smlouvy, dohodnutý se zahraničním odběratelem v souladu s podmínkami a pokyny zájemce, pro kterého zprostředkovatel pracuje. Kromě toho by smlouva měla obsahovat ujednání o úhradě zpro­ středkovatelových účelně vynaložených nákladů i v případech, kdy zájemce zprostředkovanou navrženou kupní smlouvu neuzavře.

B 1. Ručí zprostředkovatel za splnění závazku odběratele, s kterým zprostřed­ koval uzavření kupní smlouvy? 2. Je zprostředkovatel povinen zjišťovat a zájemci sdělovat údaje potřebné k posouzení důvěryhodnosti osoby, s kterou navrhuje uzavření smlou­ vy?

2]

Smlouvou o obchodním zastoupení se obchodní zástupce zavazuje uzavírat pro zastoupeného určité druhy smluv (obchody) a zastoupený se zavazuje zaplatit obchodnímu zástupci úplatu - provizi. Jestliže ob­ chodní zástupce činí právní úkony jménem zastoupeného, řídí se práva a povinnosti s tím související ustanoveními o smlouvě mandátní, takže obchodní zástupce musí mít od zastoupeného plnou moc. Obchodní zástupce uzavřel písemně smlouvu o obchodním zastoupení se zahraničním dodavatelem cukrářských strojů. Touto smlouvou se zavázal za provizi vyvíjet činnost směřující k uzavírání kupních smluv o dodávkách strojního vybavení cukrářských pro­ vozoven tuzemských podnikatelů. Jménem zastoupeného zahraničního dodavatele obchodní zástupce uzavřel kupní smlou­ vu s odběratelem, jemuž se zavázal dodat v dohodnuté lhůtě do nově vybudované provo­ zovny objednané cukrářské stroje. Kupující se na tuto smlouvu spolehl a vynaložil ná­ klady na přípravné práce k zahájení cukrářské výroby. Zahraniční dodavatel však objed­ nané stroje nedodal jednak proto, že tyto druhy strojů nemá na skladě, a jednak proto, že z kupní smlouvy uzavřené obchodním zástupcem není právně zavázán k jejímu splnění. Jeho obchodní zástupce nemá plnou moc k samostatnému uzavírání kupních smluv jmé­ 73

nem zastoupeného. Jeho úkolem je pouze vyhledávat zájemce, projednávat s nimi návr­ hy kupních smluv a tyto návrhy předkládat ke schválení a k podpisu zahraničnímu doda­ vateli. Tyto informace zahraniční dodavatel neprodleně oznámil kupujícímu postižené­ mu chybným právním úkonem obchodního zástupce. Nesplněním kupní smlouvy vznikla kupujícímu škoda, kterou mu zahraniční dodava­ tel ani jeho obchodní zástupce neuhradil.

Podpisem kupní smlouvy obchodní zástupce překročil meze svého opráv­ nění, takže tato smlouva nezavazuje zastoupeného zahraničního dodavate­ le, ale obchodní zástupce je z ní zavázán sám. Když ji nesplnil, je povinen kupujícímu nahradit vzniklou škodu.

1. Co je výhradní obchodní zastoupení? 2. Jakými způsoby může zaniknout obchodní zastoupení?

Smlouvy v peněžnictví Smlouvou o tichém společenství se tichý společník zavazuje podni­ kateli podílet se peněžním nebo jiným vkladem na jeho podnikání a pod­ nikatel se zavazuje tichému společníkovi k placení části zisku vyplývají­ cí z podílu tichého společníka. Podnikatel uzavřel smlouvu s tichým společníkem, který vložil do jeho podnikání své dodávkové auto. V písemné smlouvě o tichém společenství se účastníci dohodli o ceně tohoto vkladu a na jejím základě stanovili výši podílu tichého společníka na zisku z podnikání. Neujednali si nic o tom, jak dlouho bude trvat účast tichého spo­ lečníka. Na základě roční účetní závěrky podnikatel vypočetl a vyplatil tichému společníkovi jeho podíl na zisku. Tichý společník však pochybuje o správnosti tohoto výpočtu. Požá­ dal proto podnikatele, aby mu umožnil prostudovat obchodní doklady a účetní záznamy a aby mu předal stejnopis účetní závěrky. Podnikatel mu nevyhověl. Tichý společník proto okamžitě odstoupil od smlouvy o tichém společenství a odebral podnikateli do­ dávkové auto vložené do jeho podnikání.

Oba účastníci zřejmě neznají ustanovení obchodního zákoníku o smlouvě o tichém společenství a z toho důvodu chybují. Podnikatel je povinen umož­ nit tichému společníkovi nahlížení do obchodních dokladů a účetních záznamů týkajících se podnikání, na němž se účastní. Musí mu také předat stejnopis roční účetní závěrky. Nesplnění těchto podnikatelových povin­ 74

ností však neopravňuje tichého společníka k tomu, aby okamžitě odstoupil od smlouvy a odebral podnikateli vložené auto. Když si účastníci smlouvy o tichém společenství neujednali dobu trvání jejich společenství, může účast tichého společníka zaniknout výpovědí. Protože ve smlouvě není sjednána jiná výpovědní doba, lze tuto smlouvu vypovědět podle obchodního zákoníku nejpozději šest měsíců před koncem kalendářního roku. Před eventuálním vyvoláním zbytečného soudního sporu by si oba účast­ níci měli uvědomit svá práva a povinnosti vyplývající ze smlouvy o tichém společenství a z obchodního zákoníku a napravit chyby, kterých se dopus­ tili.

1. Kdo je vlastníkem věcí vložených do podniku jako vklad tichého společ­ níka? 2. Podílí se tichý společník také na ztrátě z podnikání? 3. Jakými způsoby může zaniknout účast tichého společníka na podnikání?

Smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel poskytnout dlužníkovi peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje peníze vrátit a zaplatit úroky. Úspěšný podnikatel půjčil svému bratrovi velkou peněžitou částku na nákup zařízení do jeho živnostenské provozovny. O poskytnutí tohoto úvěru vyhotovili a podepsali pouze stručný písemný doklad, ve kterém dlužník věřiteli potvrdil výši převzaté částky a zavá­ zal se vrátit mu vypůjčené peníze do jednoho roku. Za rok dlužník peníze vrátil, ale věřitel požaduje také zaplacení úroků. Dlužník namí­ tá, že si úroky neujednali a o této půjčce vždy hovořili jako o bratrské výpomoci. Vzhle­ dem k příbuzenskému vztahu dlužník chápal půjčku jako bezúročnou. Protože se bratro­ vi k placení úroků nezavázal, není ochoten je uhradit. Věřitel přesto trvá na zaplacení úroků.

Pokud účastníci ve své smlouvě o úvěru výslovně nesjednali, že jde o úvěr bezúročný, je dlužník povinen zaplatit úroky. V případech, kdy výše úroků není dohodnuta, platí se úroky v nejvyšší přípustné výši stanove­ né zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

75

1. Za jakých okolností je věřitel oprávněn odstoupit od smlouvy o úvěru? 2. Může smlouva o úvěru obsahovat podmínku, že dlužník použije poskyt­ nuté peníze pouze k určitému účelu? 3. Je dlužník povinen zaplatit úroky za celou sjednanou dobu úvěru, i když vrátí poskytnuté peníze před dobou stanovenou ve smlouvě?

76

Živnostenské právo Živnosti

25 Živnost je soustavná činnost, kterou na základě živnostenského opráv­ nění provozuje fyzická nebo právnická osoba na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Vysoká škola každoročně v době letních školních prázdnin využívá své budovy slou­ žící k ubytování studentů - koleje - jako ubytovací zařízení hotelového typu pro veřej­ nost. Touto prázdninovou výdělečnou hospodářskou činností si škola vytváří doplňkové zdroje financování své základní činnosti studijní, pedagogické a vědecko-výzkumné. Je problematické, zda tato hospodářská činnost vysoké školy vyžaduje živnostenské opráv­ nění a registraci v živnostenském rejstříku.

Živnostenské oprávnění je nutné k provozování soustavné výdělečné čin­ nosti. Právní posouzení této záležitosti vyžaduje použít filologický výklad významu slov „soustavná činnost“. Slovo soustava je patrně synonymem slova systém. Podle jazykového úzu soustavná je činnost vykonávaná syste­ maticky, uspořádaně. Při zjišťování správného významu slov napomáhá za­ myšlení nad jejich protiklady. Za protikladnou nesoustavnou činnost lze zřej­ mě považovat nejen činnost vykonávanou neuspořádaně, chaoticky, ale i čin­ nost provozovanou pouze příležitostně a v dlouhých časových intervalech. Podle toho by znakem soustavnosti byla nejenom uspořádanost posuzo­ vané činnosti, ale i její stálé časté opakování. Protože vysoká škola mění své koleje v hotel pouze při příležitosti školních prázdnin v dlouhých časo­ vých intervalech, bylo by patrně možné považovat tuto její výdělečnou čin­ nost za nesoustavnou, a proto nevyžadující živnostenské oprávnění. Roz­ hodnutí této problematické záležitosti bude záležet na tom, jak si výraz „soustavná činnost“ vyloží příslušný živnostenský úřad.

a

1. Vyhledejte v zákoně o živnostenském podnikání, jak se jeho novelizací změnilo druhové zařazení živnosti „ubytovací služby,,. 2. Které výdělečné činnosti se nepovažují za živnosti? 3. Za jakých okolností je živností pronájem nemovitostí, bytových a nebyto­ vých prostor?

77

Za živnosti se nepovažují a živnostenským zákonem se proto neřídí činnosti upravené jinými zákony, např. umělecká tvůrčí činnost podle autorského zákona. Výtvarník ve své keramické dílně vyrábí vázy a jiné keramické výrobky, které jednak sám prodává, jednak je dodává na trh. Živnostenský úřad při své kontrolní činnosti u něj zjistil, že nemá živnostenské oprávnění. Uložil mu podle živnostenského zákona pokutu a pohrozil dalšími sankcemi, jestliže urychleně neuvede svoji výrobní činnost do soula­ du se zákonem o živnostenském podnikání. Výtvarník namítá, že je umělcem tvořícím na základě autorského zákona, takže živ­ nostenský zákon se na jeho práci nevztahuje. Zaměstnanci živnostenského úřadu však jeho činnost za uměleckou práci nepovažují. Podle jejich názoru umělecké dílo má být unikát. V tomto případě však výtvarník vyrábí a prodává celé série stejných výrobků, které mají charakter běžného spotřebního zboží. Výtvarník však je přesvědčen, že při umělecké tvorbě v oboru užitého umění výrobky neztrácejí charakter uměleckých děl, i když se tvoří celé série stejných výrobků.

Považuje-li výtvarník rozhodnutí živnostenského úřadu za chybné, může se proti němu odvolat k nadřízenému živnostenskému úřadu. Roz­ hodnutí nadřízeného úřadu o odvolání by bylo podle zákona o správním říze­ ní konečné, takže by nabylo právní moci a mohlo by být vykonáno. Toto konečné rozhodnutí správního orgánu, které po vyčerpání řádných oprav­ ných prostředků nabylo právní moci, je však ještě napadnutelné žalobou podle ustanovení občanského soudního řádu o správním soudnictví. Podle těchto ustanovení jsou soudy oprávněny přezkoumávat zákonnost rozhodnu­ tí orgánů veřejné správy. Využije-li výtvarník možnosti domáhat se právní ochrany u nadřízeného živnostenského úřadu a popřípadě ještě u soudu, je pravděpodobné, že v ří­ zení by byl vyžádán posudek znalce z oboru užitého výtvarného umění. Ten­ to důkazní prostředek by asi nejvíce ovlivnil rozhodnutí v této sporné záleži­ tosti.

a 1. Jaké podmínky musí splňovat provozovatel živnosti? 2. Které překážky brání provozování živnosti?

S3 Za živnosti se nepovažují a živnostenským zákonem se neřídí čin­ nosti upravené jinými zákony, např. povolání lékařů, advokátů, tlu­ močníků, činnosti v bankovnictví, pojišťovnictví, v zemědělství a les­ 78

nictví, v námořní dopravě, ve výrobě a rozvodu elektřiny, plynu a tep­ la, umělecká a vědecká tvůrčí činnost podle autorského zákona. Zákonem o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku jsou vytvořeny právní předpoklady ke zmírnění následků některých majetkových křivd způsobených vlastníkům zemědělského a lesního majetku v období let 1948 až 1989. Do vlastnictví občana byl podle tohoto zákona vydán statek, který byl kdysi vyvlastněn bez vyplacení náhrady jeho zesnulým rodičům. Statek tvoří obytná bu­ dova, k ní přilehlé hospodářské budovy a zemědělská půda. Nový vlastník se rozho­ dl, že bude na svém statku hospodařit jako soukromý zemědělec. Některé nevyužité hospodářské budovy hodlá příležitostně pronajímat ke skladovacím účelům. Neví však, jaké podmínky musí splnit, než bude moci uskutečnit své podnikatelské zámě­ ry-

Zemědělství a lesnictví, včetně prodeje nezpracovaných zemědělských a lesních výrobků za účelem zpracování nebo dalšího prodeje, není živností. Proto při tomto podnikání se nevyžaduje splnění podmínek uvedených v živ­ nostenském zákoně a podnikatel nemusí mít živnostenské oprávnění. Samo­ statně hospodařící rolník je však povinen ohlásit zahájení svého země­ dělského podnikání příslušnému správnímu orgánu České republiky. Tento orgán vede evidenci samostatně hospodařících rolníků a každému z nich vydává osvědčení o zápisu do této evidence. Současně vyrozumívá příslušný orgán vykonávající správu daně, příslušnou pojišťovnu, příslušný orgán státní statistiky a příslušný orgán provádějící sociální zabezpečení. Stejně se postupuje při změně a zániku skutečností vedených v evidenci a při ukončení zemědělské výroby. Příležitostné pronajímání nevyužitých hospodářských budov ke skladova­ cím účelům není soustavnou výdělečnou činností, takže k tomu rolník také není povinen mít živnostenské oprávnění.

1. Řídí se právní vztahy při provozování zemědělské výroby obchodněprávními nebo občanskoprávními předpisy? 2. Co víte o ochraně zemědělského půdního fondu?

32 Podle forem živnostenského oprávnění se rozlišují živnosti ohlašo­ vací a koncesované. Ohlašovací živnosti jsou rozděleny podle podmínek provozování na řemeslné, vázané a volné. 79

Vlastník přepychového osobního auta poskytl svým přátelům a známým několikrát se svým autem službu, např. při svatbách dopravováním svatebčanů. Jeho soused považuje tyto služby za trestný čin neoprávněného podnikání a z toho důvodu na něj podal trestní oznámení.

Trestného činu neoprávněného podnikání se dopouští fyzická osoba, která neoprávněně ve větším rozsahu poskytuje služby nebo jiné výdělečné podni­ kání. V tomto případě o neoprávněné podnikání, jak je definuje trestní zákon, patrně nejde ze tří následujících důvodů: a)rozsah poskytnutých služeb není velký; b)jde o činnost nesoustavnou, příležitostnou; c) služby nejspíše nebyly poskytnuty výdělečně. Jestliže orgány činné v trestním řízení dospějí po prošetření věci k závěru, že nebyl spáchán trestný čin, byl by možný postih oznamovatele za trestný čin křivého obvinění. Toho se dopouští pachatel, který někoho lživě obviní z trestného činu v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání.

1. Jakou živností je taxislužba? 2. Jaké podmínky musí splňovat provozovatel taxislužby?

Í2] Podmínkou provozování ohlašovací živnosti řemeslné je odborná způ­ sobilost získaná vyučením v oboru a praxí. Provozuje-li živnost právnic­ ká osoba, musí její odpovědný zástupce splňovat všeobecné i zvláštní podmínky uvedené v zákoně o živnostenském podnikání. Prostřednic­ tvím odpovědného zástupce může živnostensky podnikat i fyzická oso­ ba. Zemřel podnikatel, vyučený zámečník, provozující řemeslnou živnost zámečnic­ kou, ve které zaměstnával svého syna. Jeho syn, dědic, má čtyřletou praxi v zámečnic­ kých pracích. Převzal po otci provozovnu a pokračuje v provozu živnosti. Není však v zámečnickém oboru vyučen a nemá odpovědného zástupce, který by splňoval záko­ nem stanovené všeobecné i zvláštní podmínky provozování živnosti a mohl by odpo­ vídat za její řádný technický provoz a za dodržování živnostenskoprávních i jiných předpisů. Syn považuje za svoji povinnost dokončit otcovy rozpracované zakázky. Ani po jejich dokončení nechce dobře prosperující a ve veřejnosti známou provozovnu uzavřít nebo její provoz přerušit, protože by ztratil zákazníky. Uvědomuje si však, že provozováním živnosti bez odpovědného zástupce porušuje živnostenský zákon, a má proto obavy z možných sankcí živnostenského úřadu.

80

Obavy ze sankcí jsou v tomto případě opodstatněné. Syn zesnulého podni­ katele by měl urychleně získat a ustanovit pro zámečnickou živnost vhod­ ného odpovědného zástupce a ohlásit to živnostenskému úřadu. Přede­ vším by však měl ihned požádat živnostenský úřad o povolení, aby zatím mohl na přechodnou dobu provozovat živnost bez odpovědného zástup­ ce. Živnostenský úřad je oprávněn takové povolení vydat, pokud tím nemůže dojít k ohrožení životů a zdraví lidí. Dědic provozovny má dobré vyhlídky na získání tohoto povolení, protože v zámečnické práci nabyl praxi a zkuše­ nosti. Chce-li se podnikatelův syn trvale věnovat vedení zámečnické živnosti po svém otci, ačkoliv není v tomto oboru vyučen, měl by se zajímat o to, jakým jiným dokladem než výučním listem může snadněji a dříve prokázat svoji odbornou způsobilost. Takovým náhradním dokladem může být buď do­ kument o úspěšném vykonání kvalifikační zkoušky před komisí, slože­ nou ze zástupců živnostenského úřadu, příslušné střední odborné školy nebo středního odborného učiliště a příslušného živnostenského společenstva, po­ kud je zřízeno, nebo doklad o vykonání šestileté praxe v oboru. Nezíská-li potřebný doklad, musel by ve své živnosti využívat služeb ustanoveného odpovědného zástupce.

8

1. Kdo může pokračovat v provozování živnosti po úmrtí podnikatele? 2. Může být odpovědným zástupcem právnická osoba?

33 V příloze živnostenského zákona jsou seznamy řemeslných, vázaných a koncesovaných živností. V těchto seznamech jsou u jednotlivých živ­ ností uvedeny požadované průkazy způsobilosti a eventuální další pod­ mínky provozování. Vlastník továrny řídí výrobu a opravy strojů a nářadí. V jeho továrně se provádějí rozmanité práce, které jsou podle živnostenského zákona řemeslnými živnostmi: kovářství, zámečnictví, nástrojářství, kovoobráběčství, galvanizérství, smaltérství, slévárenství. Továrník neví, zda při své rozsáhlé výrobní a opravářské činnosti splňuje všechny podmínky podle živnostenského zákona. Domnívá se, že by měl každou z těchto činností ohlásit jako živnost živnostenskému úřadu, prokázat splnění pod­ mínek provozování každé živnosti a získat pro všechny činnosti průkazy živnosten­ ského oprávnění - živnostenské listy. Má pochyby, zda se mu podaří prokázat splně­ ní zvláštních podmínek pro každou práci, k níž by měl mít oprávnění provozovat ji jako živnost.

81

Tento podnikatel by měl navrhnout živnostenskému úřadu, aby mu vydal průkaz živnostenského oprávnění pro živnost provozovanou prů­ myslovým způsobem, protože v jeho továrně jde o činnost zahrnující v rám­ ci jednoho pracovního procesu více dílčích činností, které samy o sobě napl­ ňují znaky živnosti. Továrník musí v tomto návrhu vymezit předmět svého podnikání s dostatečnou určitostí a jednoznačností, není však vázán ná­ zvy živností podle příloh živnostenského zákona. Nemusí si tedy připouš­ tět starosti, zda na některou živnost nezapomněl. Oprávnění k provozování živnosti průmyslovým způsobem zahrnuje opráv­ nění k provozování všech činností, které směřují ke vzniku konečného vý­ robku nebo k poskytnutí služby a jsou pouze dílčím prvkem technologického procesu.

1. Jak by musel továrník postupovat v tom případě, kdyby mu živnostenský úřad nevyhověl a nevydal průkaz živnostenského oprávnění pro živnost provozovanou průmyslovým způsobem? 2. Co by mohlo být důvodem k zamítnutí továrníkova návrhu?

Provozování živností [£ Provozuje-li živnost právnická osoba, její odpovědný zástupce musí splňovat všeobecné i zvláštní podmínky. Zahraniční právnická osoba hodlá provozovat v České republice koncesovanou živ­ nost hubení škodlivých živočichů, rostlin a mikroorganismů a potlačování dalších škod­ livých činitelů jedy, včetně ochranné dezinfekce, dezinsekce a deratizace. Jejím odpo­ vědným zástupcem je cizinec. Podle živnostenského zákona odpovědný zástupce nejen­ že musí splňovat všeobecné i zvláštní podmínky pro provozování této živnosti, ale také musí mít bydliště na území České republiky. Živnostenský úřad této právnické osobě zatím neudělil koncesi, protože ke své žádosti o vydání koncesní listiny nepřipojila dů­ kazy o bydlišti odpovědného zástupce. Výklad pojmu bydliště není jasný.

V žádném českém právním předpisu není pojem bydliště vyložen. K uznání cizincova bydliště v České republice patrně postačí důkazy o tom, že na základě povolení k pobytu se na území České republiky trvale nebo pře­ vážně zdržuje a projevuje úmysl dlouhodobě zde žít. Přitom zřejmě není nutné, aby zde obýval byt. Mohl by bydlet např. v hotelu nebo v podnikové ubytovně. 82

Způsobilost cizince k výkonu funkce odpovědného zástupce v České re­ publice by samozřejmě zanikla uplynutím doby jeho povoleného zdejšího pobytu, pokud by mu povolení nebylo obnoveno.

Jaké podmínky musí být splněny k provozování této koncesované živ­ nosti?

2]

Živnostenská provozovna musí být způsobilá k provozu příslušné živnosti. To posuzují kromě živnostenského úřadu další státní orgány, např. po stránce stavební, bezpečnostní a hygienické. Manželé mají ve společném jmění dům, ve kterém jejich rodina bydlí. V přízemí toho­ to domu je garáž a dílna. Manžel se chystá podnikat a ohlásil živnostenskému úřadu všechny údaje potřebné k vydání živnostenského listu. Obdržel živnostenský list, v němž je mimo jiné uvedeno, že místem jeho podnikání jsou nebytové prostory v přízemí jejich domu. Tam bez dohody s manželkou zřídil živnostenskou provozovnu. Jeho manželka podala živnostenskému úřadu stížnost proti vydání živnostenského lis­ tu, ve kterém je bez jejího souhlasu uvedeno místo podnikání v domě, který má s manže­ lem ve společném jmění. Živnostenský úřad jí doporučil, aby tento svůj spor s manželem řešila v občanskoprávním soudním řízení.

Umístění živnostenské provozovny ve společném domě není běžnou zále­ žitostí, takže je k tomu nutný souhlas obou manželů. Živnostenský úřad udě­ lal chybu, protože měl před vydáním živnostenského listu s takto určeným místem podnikání zjistit stanovisko žadatelovy manželky. Měl by svoji chy­ bu sám napravit a neodkazovat stěžovatelku na zdlouhavé a nákladné soudní řízení.

1. Co všechno musí uvést fyzická osoba v ohlášení živnosti? 2. Co musí v ohlášení živnosti uvést právnická osoba? 3. Jaké údaje obsahuje živnostenský list vydaný fyzické osobě a co je uvede­ no v živnostenském listě právnické osoby?

25

Podnikatelé jsou povinni dodržovat živnostenskoprávní i jiné před­ pisy, které jim mimo jiné ukládají, aby prokazovali kontrolorům původ a způsob nabytí zboží. 83

Česká obchodní inspekce provedla kontrolu u obchodníka, který prodává spotřební zboží dovezené ze zahraničí. Kontrola byla zaměřena hlavně na původ a způsob nabytí zboží, protože obchodník je podezřelý, že prodává zboží pašované. Kontroloři zjistili, že prodávané zboží není označeno jménem výrobce nebo dovozce, např. dodavatele. Ob­ chodník jim sice sdělil původ a způsob nabytí zboží, ale nemá o tom žádný doklad. Česká obchodní inspekce mu proto uložila pokutu. Obchodník považuje pokutu za nespravedlivou, protože obchoduje v souladu s usta­ noveními obchodního zákoníku. Podle nich se kupní smlouvy běžně uzavírají ústní for­ mou, není zvykem vyhotovovat o nich písemné doklady. Jeho zahraniční dodavatelé jsou prý zvyklí na tento způsob obchodování, a kdyby při nákupech trval na písemné dokumentaci, zboží by mu neprodali.

Obchodník se při své podnikatelské činnosti musí řídit nejen obchod­ ním zákoníkem, ale i dalšími předpisy, které mu ukládají řadu povinností. Podle živnostenského zákona je podnikatel před kontrolním orgánem odpo­ vědný za hodnověrné prokázání způsobu nabytí zboží. Podle zákona o ochraně spotřebitele každý prodávající musí mimo jiné zajistit, aby jím prodávané výrobky byly viditelně a srozumitelně označeny názvem vý­ robku, jménem výrobce nebo dovozce, popřípadě dodavatele. Nemůže-li obchodník své právní povinnosti plnit z důvodu neochoty za­ hraničních dodavatelů podepisovat k tomu potřebné dokumenty, nemá od takových dodavatelů zboží nakupovat. Pokuta je vyměřena v souladu s právními předpisy, obchodníkovy námitky neobstojí.

1. Jaké jiné povinnosti mají živnostníci vůči zákazníkům? 2. Jak musí být označena živnostenská provozovna?

84

Pracovní právo Účastníci pracovněprávních vztahů Účastníci (subjekty) individuálních pracovněprávních vztahů jsou zaměstnavatelé a jejich zaměstnanci. Zaměstnavatelem může být každá osoba, která má právní subjektivitu. Zaměstnance zaměstnávají osoby právnické (organizace) i osoby fyzické. Zahrádkáři uzavřeli podle občanského zákoníku smlouvu o sdružení za účelem vý­ stavby oplocení své zahrádkářské kolonie, zpevnění příjezdové cesty a zřízené společné studny s čerpadlem a rozvodem vody na jednotlivé zahrádky. Dohodli se, že budou pro­ vádět stavební práce svépomocí a že každý z nich se bude podílet stejným dílem na úhradách cen nakupovaných stavebních materiálů a jiných k těmto účelům potřebných věcí. Požádali jednoho z účastníků svého sdružení, starobního důchodce, bývalého stav­ byvedoucího, aby veškeré společné práce v zahrádkářské kolonii organizoval a řídil. Sdružení s ním uzavřelo písemně dohodu o pracovní činnosti konané mimo pracovní poměr, kterou za občanskoprávní sdružení podepsal jeho zvolený předseda. V této doho­ dě se sdružení zavázalo vyplácet stavbyvedoucímu za jeho práci měsíčně odměnu ve sjednané výši. Uplynuly čtyři měsíce, společné práce už se dokončují, ale stavbyvedoucí ještě žádnou odměnu nedostal. Na jeho dotaz mu předseda sdružení vysvětlil, že účastní­ ci nejsou ochotni dohodnutou odměnu za jeho práci platit, protože všichni pracují na společném díle bezplatně. Podle jejich názoru by nebylo spravedlivé, aby jeden z nich byl zvýhodněn odměnou, když z výsledků společné práce bude mít stejný prospěch jako všichni ostatní. Stavbyvedoucí trvá na dodržení uzavřené dohody. Nesouhlasí s názorem, že vůči ostat­ ním účastníkům by bylo nespravedlivé, kdyby dostával za svoji práci odměnu. Poukazu­ je na to, že podíl jeho práce je mnohem větší a že vykonává práci důležitější a odpověd­ nější než ostatní účastníci sdružení.

Občanskoprávní sdružení není právnickou osobou, a proto není opráv­ něno uzavírat jako zaměstnavatel pracovněprávní vztahy. Z toho důvodu je uzavřená dohoda o pracovní činnosti konané mimo pracovní poměr ne­ platná. Stavbyvedoucí nemá naději na úspěch v eventuálním soudním sporu. Soud by zřejmě jeho žalobu zamítl s odůvodněním, že žalované občan­ skoprávní sdružení nemůže před soudem vystupovat, protože nemá právní subjektivitu, není osobou ve smyslu právním. V odborné procesněprávní terminologii se to nazývá tak, že žalovaná strana není pasivně legitimo­ vána.

85

g 1. Jak měla být dohoda uzavřena, aby byla platná a aby nesplnění zaměstna­ vatelovy povinnosti bylo žalovatelné? 2. Může stavbyvedoucí úspěšně vymáhat dohodnutou odměnu od předsedy sdružení jako od fyzické osoby na základě toho, že předseda dohodu podepsal za zaměstnavatele? 3. Mohl by stavbyvedoucí úspěšně žalovat všechny členy občanskoprávního sdružení společně jako fyzické osoby? 4. Posuďte z morálního hlediska to, jak se vůči stavbyvedoucímu zachovali ostatní členové občanskoprávního sdružení.

QQ K uzavření pracovní smlouvy s mladistvým zaměstnancem, který ne­ dosáhl veku 18 let, je zaměstnavatel povinen vyžádat si vyjádření jeho zákonného zástupce. Zaměstnavatel provozující zahradnictví uzavřel pracovní smlouvu s šestnáctiletým absolventem základní školy, kterého přijal do pracovního poměru jako zahradnického dělníka. Jeho rodiče proti tomu protestují. Před uzavřením této pracovní smlouvy za­ městnavateli sdělili svůj nesouhlas s odůvodněním, že chtějí, aby se jejich syn vyučil nějakému řemeslu. Namítají také, že práce v zahradnictví je fyzicky namáhavá a z toho důvodu zdravotně nevhodná pro jejich syna, který je tělesně slabý. Když zaměstnavatel nerespektoval jejich zamítavé stanovisko, považují rodiče pracovní smlouvu svého syna za neplatnou.

Rodiče jsou oprávněni a povinni zastupovat své nezletilé děti a spravo­ vat jejich záležitosti. V pracovněprávních vztazích však mladiství jednají samostatně už od dosažení věku 15 let. Mladistvý může i proti vůli svých rodičů uzavřít pracovní smlouvu. Jeho vstup do pracovního poměru není podmíněn souhlasem rodičů. Ti se k tomu pouze vyjadřují. Zaměstnava­ tel bere jejich vyjádření na vědomí, ale nemusí se jím řídit v konflikt­ ních situacích, kdy mladistvý má na své budoucí pracovní uplatnění jiný názor než jeho rodiče. Uzavřená pracovní smlouva s mladistvým je proto platná, i když s ní rodiče mladistvého nesouhlasí. Zaměstnavatelé smějí zaměstnávat mladistvé zaměstnance pouze pracemi, které jsou přiměřené jejich fyzickému a rozumovému rozvoji. V tomto smě­ ru by námitka rodičů mohla být opodstatněná, ale je předčasná. Může obstát až později po zjištění, že zaměstnavatel skutečně zaměstnává jejich nezleti­ lého syna nepřiměřeně namáhavou prací.

86

8 1. Musí být mladistvý před vstupem do pracovního poměru vyšetřen léka­ řem? 2. Jaké práce jsou zakázány mladistvým? 3. Může být mladistvý zaměstnanec skladníkem?

Pracovní poměr

32

Druhy pracovních poměrů se rozlišují podle různých hledisek. Na­ příklad podle doby ukončení pracovního poměru - buď na dobu neurči­ tou (doba ukončení není ujednána), nebo na dobu určitou. Absolventka střední školy mamě hledala několik měsíců po maturitě zaměstnání od­ povídající její kvalifikaci. Potom se jí naskytla vhodná možnost takového zaměstnám, ale pouze na určitou dobu. Měla zastoupit těhotnou ženu po dobu její mateřské dovole­ né. Požádala písemně o toto zaměstnání, ale v této žádosti neuvedla, že jde o sjednání pracovního poměru na dobu určitou. V rozhovoru před nástupem do zaměstnání ji za­ městnavatel výslovně upozornil, že ji může zaměstnat pouze do té doby, než se vrátí z mateřské dovolené zaměstnankyně, kterou bude zastupovat. Absolventka s tím byla srozuměna a podepsala pracovní smlouvu, v níž byla vymezena doba trvání jejího pra­ covního poměru. Později se absolventka dověděla, že s absolventy škol nelze sjednat pracovní poměr na dobu určitou. Požádala proto zaměstnavatele o uvedení její pracovní smlouvy do souladu se zákoníkem práce. Zaměstnavatel jí nevyhověl a upozornil ji, že její požada­ vek je v rozporu s dohodnutou podmínkou jejího přijetí.

Zaměstnavatel udělal chybu, když přijímanou absolventku nevyzval, aby ho písemně požádala o sjednání pracovního poměru na dobu určitou. Bez takto formulované žádosti ji neměl přijmout. Podle zákoníku práce s absol­ venty škol vstupujícími do pracovního poměru na práci odpovídající je­ jich kvalifikaci nelze sjednat pracovní poměr na dobu určitou. Tento zá­ kaz neplatí pouze v případě, kdy absolvent zaměstnavatele o sjednání takovéhoto pracovního poměru písemně požádá. V tomto případě o to absolventka písemně nepožádala, bylo to s ní projednáno pouze ústně. Za těchto okolností její pracovní poměr na dobu určitou byl uzavřen v rozporu se zákoníkem práce. Tato právní chyba však nemá za následek neplatnost celé pracovní smlouvy. Neplatí v ní pouze omezení doby trvání pracovní­ ho poměru na určitou dobu. I když zaměstnavatel nevyhověl žádosti ab­ solventky o uvedení její pracovní smlouvy do souladu se zákoníkem práce, 87

stejně se tento pracovní poměr posuzuje ze zákona jako pracovní poměr sjed­ naný na dobu neurčitou.

Poznámka: Z morálního hlediska nutno dát za pravdu zaměstnavateli, který by v tomto případě považoval za nekorektní, kdyby u něj absolventka setrvala v zaměst­ nání po uplynutí sjednané doby, když pro ni po návratu původní zaměstnan­ kyně z mateřské dovolené už nebude mít práci.

1. Proč zákoník práce nedovoluje uzavírat s absolventy škol pracovní pomě­ ry na dobu určitou? 2. S kým ještě - kromě absolventů škol - nelze sjednat pracovní poměr na dobu určitou? 3. Jak by měl zaměstnavatel dále postupovat, jestliže absolventka po uplynu­ tí sjednané doby u něj setrvá v zaměstnání?

QS Vedlejší činnost - zaměstnanec vedle svého pracovního poměru koná po této práci pro téhož zaměstnavatele ještě jinou práci. Vedlejší činnost bývá někdy nesprávně zaměňována za práci přesčas, při které však jde o stejný druh práce. Zaměstnavatel uložil svému zaměstnanci zastávajícímu funkci vedoucího odbytové­ ho útvaru průmyslového podniku, aby po své práci vypomáhal při naléhavých manuál­ ních pracích za účelem urychleného odstranění následků havárie - zaplavení odbytové­ ho skladu při povodni. Vedoucí odbytového skladu odpracoval při této manuální práci v odbytovém skladu 15 hodin navíc nad svoji stanovenou týdenní pracovní dobu. Za to mu zaměstnavatel neposkytl žádnou odměnu. Poukázal na zaměstnancovu pracovní smlouvu, ve které je ujednáno, že dohodnutá odměna za jeho práci ve funkci vedoucího odbytového útvaru zahrnuje i odměnu za eventuální práci přesčas. Zaměstnanec namítá, že nešlo o práci přesčas, ale o vedlejší činnost. Zaměstnavatel mu však vysvětlil, že ve funkci vedoucího odbytového útvaru je povinen konat všechny potřebné práce (i manu­ ální), aby po havárii uvedl do pořádku odbytový sklad, který je organizačně začleněn do jím řízeného odbytového útvaru. Kromě toho zaměstnavatel uvádí, že odpracovaných 15 hodin by bylo možné považo­ vat za vedlejší činnost jen za předpokladu uzavření řádné dohody o této vedlejší činnosti. K takové dohodě však podle jeho názoru nedošlo.

V tomto případě nešlo o práci přesčas, protože zaměstnanec konal práci jiného druhu, než jaká je sjednána v jeho pracovní smlouvě. Jeho ma­ 88

nuální práce při odstraňování následků havárie ve skladu byla vedlejší čin­ ností. Ta může být vykonávána buď na základě pracovní smlouvy o dalším pracovním poměru, nebo na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr. Dohoda o provedení práce mimo pracovní poměr nemusí mít písem­ nou formu a i eventuální pracovní smlouva o krátkodobé výpomoci manuál­ ní prací ve skladu by mohla být uzavřena ústně. Z okolností, za nichž zaměstnavatel uložil vedoucímu zaměstnanci vyko­ návat po pracovní době navíc manuální práci a zaměstnanec tento pracovní příkaz splnil, lze usoudit, že účastníci konkludentním jednáním uzavřeli dohodu o provedení práce mimo pracovní poměr. Zaměstnavatel je po­ vinen zaměstnance za tuto práci odměnit.

1. Co znamená výraz konkludentní jednání? Co je jeho opakem? 2. Jak by měl zaměstnavatel vedlejší činnost odměnit, když výše odměny nebyla sjednána? 3. V čem se liší právní postavení zaměstnance v pracovním poměru, který má uzavřenu pracovní smlouvu, od zaměstnance pracujícího na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr? 4. Pokuste se formulovat v pracovní smlouvě vedoucího útvaru druh jeho práce tak široce, aby takovýto problém jeho vedlejší činnosti nemohl vznik­ nout. 5. Sepište dohodu o provedení práce (odstraňování následků havárie) mimo pracovní poměr.

Pracovní smlouva Pracovní smlouva se uzavírá písemně a jedno její vyhotovení zaměst­ navatel předává zaměstnanci. Nedodržení písemné formy nemá za ná­ sledek neplatnost pracovní smlouvy, ale obsah ústního ujednání se ob­ tížně dokazuje. Studentka obchodní akademie v průběhu svého studia absolvovala provozní praxi na ředitelství průmyslového podniku. S jeho ředitelem se po maturitě ústně dohodla, že na ředitelství tohoto podniku nastoupí od 1. září do pracovního poměru jako účetní. Ředitel byl v srpnu ze své funkce odvolán. Jeho nástupce absolventce při jejím nástu­ pu 1. září sdělil, že pro ni volné místo nemá a že o její smlouvě s bývalým ředitelem nic neví. Pokud si dohovořila svůj nástup do pracovního poměru s bývalým ředitelem, pova­ žuje to nový ředitel za právně bezvýznamné informativní jednání, které ho k ničemu nezavazuje. 89

Absolventka obchodní akademie s bývalým ředitelem podniku ústně dohodla všechny tři podstatné náležitosti pracovní smlouvy, takže tato smlouva je platná. Tím byl založen její pracovní poměr. V eventuálním soudním sporu má absolventka obchodní akademie naději na úspěch, když bývalý ředitel do­ svědčí, že s ní dohodl den nástupu, druh práce i místo výkonu práce. Zaměst­ navatel sice je povinen uzavřít pracovní smlouvu písemně, ale nedodržení písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy.

| Poznámka:

Tato zkušenost je poučením o potřebě uzavírat důležité smlouvy písemně i v případech, kdy písemná forma není podmínkou platnosti smlouvy. Kdyby absolventka po ústním projednání obsahu pracovní smlouvy s ředitelem pod­ niku neprodleně informovala o výsledku tohoto jednání personální útvar a uzavřela tam pracovní smlouvu písemnou formou, nemohl by nový ředitel vznik jejího pracovního poměru zpochybňovat.

1. U jakých pracovních poměrů zaměstnavatel není povinen uzavírat pracov­ ní smlouvy písemně? 2. V kterých případech je pracovněprávní úkon neplatný z důvodu nedodrže­ ní formy předepsané zákoníkem práce? 3. Z jakých jiných důvodů je pracovněprávní úkon považován za neplatný? 4. Jestliže v tomto případě soud rozhodne, že ústně uzavřená pracovní smlouva je platná, jaké nároky bude mít absolventka obchodní akademie vůči za­ městnavateli, který nesplnil svoji povinnost vyplývající z uzavřeného pra­ covního poměru a neumožnil jí nastoupit do práce? 5. Kdyby soud rozhodl tuto záležitost ve prospěch absolventky obchodní akademie a nový ředitel podniku by nerespektoval pravomocný soudní rozsudek a neumožnil by ani potom absolventce nástup do práce, mohly by za to ředitele postihnout nějaké právní sankce? Jestliže ano, jaké?

Platná pracovní smlouva musí obsahovat tři podstatné náležitosti: a) den nástupu do práce, bjmísto výkonu práce (obec, závod) a c) druh práce, popř. funkce. Absolventka obchodní akademie nastoupila po maturitě do pracovního poměru na ředitelství velkého podniku. Podepsala pracovní smlouvu, ve které je druh její práce

90

vymezen slovy „administrativní prcovnice“. Pracuje v tomto podniku již dva roky a stále vykonává za nízkou mzdu různé jednoduché pomocné administrativní práce nevyžadu­ jící odborné středoškolské vzdělání. Neúspěšně usiluje o to, aby ji zaměstnavatel zařadil na takové pracovní místo, kde by mohla využít svoji odbornou kvalifikaci a kde by také měla vyšší mzdu úměrnou náročnosti vykonávané práce. Zaměstnavatel trvá na tom, že s jejím pracovním uplatněním je vše v pořádku, když podle své pracovní smlouvy vyko­ nává různé administrativní práce. Zaměstnavateli vyhovuje možnost přeřazování admi­ nistrativní pracovnice kamkoliv, kde je právě potřeba výpomoci. Zaměstnankyně je přesvědčena, že její pracovní smlouva není v souladu se zákoníkem práce, protože v ní druh práce vlastně není vymezen. Z výrazu „administrativní pracov­ nice“ vyplývá, že může být pověřena jakoukoliv administrativní prací, takže v kancelá­ řích podniku je - lidově řečeno - děvče pro všechno. Proto se domáhá, aby její pracovní smlouva byla změněna tak, že druh práce nebo funkce v ní bude uveden přesně.

Absolventka obchodní akademie udělala chybu podepsáním pracovní smlouvy s takto široce a neurčitě vymezeným druhem práce. Nerozvážně se zavázala vykonávat jakékoliv administrativní práce. Zaměstnavatel je povinen přidělovat každému zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy. V tomto případě jsou v souladu s pracovní smlouvou pří­ kazy k plnění jakýchkoliv rozmanitých administrativních úkolů, i když jde o jednoduché pomocné práce pod úrovní odborné kvalifikace absolventky obchodní akademie. Zaměstnavatel sice neporušuje pracovní smlouvu, ale proviňuje se proti ustanovení, kterým je mu v zákoníku práce uložena povinnost pečovat o kvalifikaci zaměstnanců. Zaměstnavatelé jsou povinni zabezpečovat ab­ solventům středních a vysokých škol v pracovním poměru přiměřenou od­ bornou praxi k získání praktických zkušeností a znalostí potřebných pro od­ borný a spolehlivý výkon práce a pro další odborný růst. Zaměstnavatel v rozporu s tímto ustanovením už dva roky využívá středoškolsky vzdělanou ekonomku pouze k nekvalifikovaným administrativním pracím. Problematický je názor zaměstnankyně, že slovy „administrativní pracov­ nice“ není v její pracovní smlouvě řádně vymezen druh práce tak, jak to vyžaduje zákoník práce. Žádný pracovněprávní předpis nestanovuje, jak má být druh práce vymezen, takže se sjednává libovolně. Libovůle by však neměla dospět až k použití tak neurčitých a nekonkrétních výrazů (jako např. dělník, úředník, administrativní pracovník), které už nelze považovat za vymezení druhu práce. Druhů práce je mnoho a vymezení některého dru­ hu má být tak konkrétní, aby tato sjednaná práce byla odlišitelná od ostatních druhů práce. V protikladu k uvedenému restriktivnímu výkladu stojí požadavek exten­ zivního výkladu, tj. umožnění naprosté libovůle, jak se v pracovní smlouvě dohodne druh práce. I tento názor má své racionální zdůvodnění. Nebylo by 91

rozumné znemožňovat zaměstnavateli, který zaměstnává např. jen jednoho dělníka nebo jen jednu administrativní pracovnici, uzavírání takových pracov­ ních smluv, v nichž se dělník zaváže k vykonávání jakýchkoliv dělnických prací a úřednice k vedení veškeré administrativy. V jejich pracovních smlou­ vách výrazy dělník nebo administrativní pracovnice jsou opodstatněné. Nepodaří-li se absolventce obchodní akademie vyřešit její pracovní pro­ blém dohodou se zaměstnavatelem, měla by si vyhledat zaměstnání jinde a potom tento nevyhovující pracovní poměr rozvázat. Kdyby předložila svůj pracovněprávní spor k rozhodnutí soudu, výsledek soudního řízení nelze odhadnout.

s|

Poznámka:

Tato zkušenost nabádá k opatrnosti při uzavírání pracovní smlouvy. Někte­ ří zaměstnavatelé si totiž nepřipouštějí žádné starosti s přesnou formulací druhu práce v návrzích pracovních smluv. Mají jen dva druhy zaměstnanců: úředníky (popř. administrativní pracovníky) a dělníky. Jejich druh práce vy­ jadřují pouze slovy: úředník nebo dělník. Kdo si s takovýmto zaměstnavate­ lem nedohodne v pracovní smlouvě konkrétní a přesné uvedení druhu své práce, může být později nepříjemně překvapen zjištěním, že nemá žádnou možnost právní ochrany proti převedení na práci, která mu nevyhovuje.

1. Jakou povinnost má zaměstnavatel splnit vůči zaměstnanci dříve, než s ním uzavře pracovní smlouvu? 2. Musí se zaměstnanec před uzavřením pracovní smlouvy podrobit vstupní lékařské prohlídce? 3. Co se obvykle sjednává v pracovní smlouvě navíc vedle nezbytných pod­ statných náležitostí smlouvy? 4. Jaké základní povinnosti vyplývají z pracovního poměru pro zaměstnava­ tele a jaké pro zaměstnance?

ísS

Zkušební doba může být dohodnuta maximálně na tři měsíce. Neníli v pracovní smlouvě ujednáno nic o skončení pracovního poměru, o délce pracovní doby a o zkušební době, je pracovní poměr uzavřen na dobu neurčitou, na plnou pracovní dobu a bez zkušební doby.

Zaměstnanec při nástupu do pracovního poměru podepsal formulář pracovní smlouvy, v němž byly vyplněny pouze tři podstatné náležitosti: den nástupu, druh práce a místo 92

výkonu práce. Zaměstnavatel mu nepředal jedno vyhotovení této smlouvy. Za dva měsí­ ce zaměstnavatel tomuto zaměstnanci písemně oznámil, že s ním zrušuje pracovní po­ měr ve zkušební době. Teprve potom předal zaměstnanci na jeho žádost kopii vyplněné­ ho formuláře pracovní smlouvy, v níž byla dodatečně doplněna tříměsíční zkušební doba. Zaměstnanec upozornil zaměstnavatele, že o zkušební době se při sjednávání pracov­ ní smlouvy nedohodli. Zaměstnavatel mu odpověděl, že zkušební doba vyplývá ze záko­ na a že ji proto do formuláře pracovní smlouvy doplnil.

V pracovní smlouvě může být sjednána zkušební doba, která činí, pokud nebyla dohodnuta zkušební doba kratší, tři měsíce. Zkušební doba tedy ne­ vyplývá ze zákona, jak se mylně domnívá zaměstnavatel, ale z pracovní smlouvy, pokud v ní byla dohodnuta. Protože v tomto případě dohodnu­ ta nebyla, jde o pracovní poměr bez zkušební doby a jeho zrušení ve zkušební době je neplatné. Zaměstnanec udělal chybu, když při zakládání svého pracovního poměru netrval na splnění zaměstnavatelovy povinnosti předat zaměstnanci jedno vyhotovení pracovní smlouvy. V důsledku této chyby bude zaměstnanec v eventuálním soudním sporu o nároky z neplatného rozvázání pracovního poměru v tzv. důkazní nouzi. Nemůže totiž proti případnému nepravdivému tvrzení zaměstnavatele o dohodnuté zkušební době, dokázanému písemnou pracovní smlouvou s dodatečně doplněnou zkušební dobou, předložit jako důkaz svoji kopii pracovní smlouvy bez zkušební doby. Rozhodne-li se za­ městnanec dát podnět k soudnímu řízení, bylo by taktické předtím znovu jednat se zaměstnavatelem za účasti svědka v naději, že zaměstnavatel před svědkem zopakuje svůj mylný názor, že zkušební doba vyplývá ze zákona, a přizná, že proto zkušební dobu do pracovní smlouvy dodatečně doplnil. Toto svědectví by bylo velmi důležité pro případ, kdyby se zaměstnavatel před soudním řízením poučil o pracovním právu a u soudu nepravdivě tvrdil, že zkušební doba byla při sjednání pracovní smlouvy se zaměstnancem dohod­ nuta.

1. Může být zkušební doba platně sjednána v pracovní smlouvě uzavřené ústně? 2. Může být sjednaná zkušební doba dodatečně prodlužována? 3. Proč se v některých případech místo pracovního poměru se zkušební do­ bou sjednává nejdříve pracovní poměr na dobu určitou, po níž bezpro­ středně následuje - když se zaměstnanec osvědčil - pracovní poměr na dobu neurčitou?

93

gg Pracovní poměr vzniká dnem uvedeným v pracovní smlouvě, niko­ liv dnem skutečného nástupu zaměstnance do práce. Jestliže však za­ městnanec bez závažné překážky nenastoupí do práce v dohodnutý den nebo do týdne neuvědomí zaměstnavatele o takové překážce, může za­ městnavatel od pracovní smlouvy odstoupit. Zaměstnavatel - stavební podnikatel - uzavřel dne 20. června s řidičem nákladního auta pracovní smlouvu. Podle ní se řidič zavázal nastoupit dne 1. července do zaměstná­ ní, převzít nákladní auto a přivážet s ním stavební materiál na zaměstnavatelovu rozesta­ věnou stavbu. Mezitím však řidič dostal od jiného zaměstnavatele výhodnější nabídku k okamžitému nástupu na práci v zahraničí, kterou přijal, a ihned odcestoval na zahra­ niční pracoviště. Když řidič 1. července nenastoupil do práce u stavebního podnikatele a ani se neomlu­ vil, zaměstnavatel ho písemně vyzval ke splnění pracovní smlouvy a požádal ho o vy­ světlení. Řidičova manželka tento dopis převzala a poslala svému manželovi do zahrani­ čí. Ten stavebnímu podnikateli napsal, že považuje pracovní smlouvu za bezpředmětnou a svůj pracovní poměr za zaniklý v důsledku toho, že do práce nenastoupil a neuvědomil zaměstnavatele o překážce. Zaměstnavatel odpověděl, že trvá na splnění pracovní smlou­ vy, a pohrozil mu uplatněním nároku na náhradu škody, jestliže nenastoupí urychleně do práce.

Zaměstnanec se mylně domnívá, že jeho pracovní poměr zanikl ze zákona, když bez omluvy nenastoupil podle pracovní smlouvy do práce. Podle záko­ níku práce by pracovní poměr z tohoto důvodu zanikl pouze v tom přípa­ dě, kdyby zaměstnavatel využil své možnosti odstoupit od pracovní smlou­ vy. Protože od ní neodstoupil, pracovní poměr trvá a zaměstnavatel je opráv­ něn z nesplnění zaměstnancových pracovních povinností vyvodit důsledky, uplatnit nárok na náhradu škody.

1. Podle jakých ustanovení může zaměstnavatel uplatnit nárok na náhradu škody? 2. Jaká škoda mohla zaměstnavateli vzniknout? 3. Za jakou dobu, v jaké výši a jakým způsobem je řidič povinen škodu uhra­ dit? 4. Jakým způsobem může řidič tento pracovní poměr ukončit? 5. Jaké charakterové vlastnosti projevil řidič svým chováním vůči zaměstna­ vateli, s nímž uzavřel pracovní smlouvu?

94

Změny pracovního poměru

§2 Zaměstnavatel může zaměstnance převést na jinou práci bez jeho souhlasu např. při prostojích nebo při přerušení práce nepříznivými po­ větrnostními podmínkami. Práci svářeče svářejícího potrubí přerušily organizační a technické závady na jeho pracovišti. Zaměstnavatel ho proto na přechodnou dobu převedl do dílny, kde mu uložil vykonávat pomocné dělnické práce. Svářeč odmítl tuto náhradní práci dělat, protože byl přijat k výkonu kvalifikovaných svářečských prací. Poukázal na svoji pracovní smlou­ vu, kde má takto vymezen druh své práce. Vytkl zaměstnavateli, že převedením na ne­ kvalifikovanou práci porušil jeho pracovní smlouvu. Když zaměstnavatel pro něj pře­ chodně nemá vhodnou práci v souladu s jeho pracovní smlouvou, domáhá se svářeč náhrady mzdy za prostoj. Zaměstnavatel trvá na tom, aby svářeč po dobu prostoje konal podle jeho příkazu náhradní práce. Upozornil ho, že nesplnění pracovního příkazu je porušením pra­ covní kázně a že za to může zaměstnavatel použít vůči provinilému zaměstnanci sankce.

Při prostoji je zaměstnavatel oprávněn zaměstnance i bez jeho souhla­ su převést na jinou práci a je přitom povinen přihlížet k tomu, aby ná­ hradní práce byla pro něho vhodná vzhledem k jeho zdravotnímu stavu a schopnostem a pokud možno i k jeho kvalifikaci. Z takto formulované­ ho ustanovení zákoníku práce - ze slov „pokud možno“ - je zřejmé, že za­ městnavatel je oprávněn přikázat zaměstnanci i náhradní práci nekvalifiko­ vanou, jestliže nemá možnost jeho převedení v rámci druhu práce uvedené­ ho v pracovní smlouvě. Zaměstnavatelův postup je v souladu se zákoní­ kem práce za předpokladu, že v podniku opravdu není možnost převedení svářeče na kvalifikovanou práci. Protože zaměstnanec odmítl vykonávat náhradní práci přidělenou při pro­ stoji, nemá nárok na náhradu mzdy za prostoj. Z porušení pracovní kázně by zaměstnavatel mohl vyvodit důsledky.

1. Jaké důsledky může zaměstnavatel vyvodit, když zaměstnanec poruší pra­ covní kázeň? 2. Z jakých jiných důvodů je zaměstnavatel oprávněn převést zaměstnance i bez jeho souhlasu na jinou práci? 3. Jak by se v tomto případě právní situace změnila, kdyby svářeč dokázal, že je možnost jeho převedení na kvalifikovanou práci v rámci pracovní smlouvy a zaměstnavatel této možnosti nevyužil?

95

ES

Na rozdíl od změn druhu práce nelze v žádném případě zaměstnan­ ce převést bez jeho souhlasu k výkonu práce do jiného místa.

Pražský obchodník přijal do pracovního poměru prodavačku do své prodejny umístě­ né blízko jejího bydliště. Při svém nástupu prodavačka podepsala a převzala písemné vyhotovení pracovní smlouvy, ve které je uvedeno místo výkonu práce Praha. Za něko­ lik roků zaměstnavatel tuto prodavačku přeložil do jiné své prodejny ve vzdálené praž­ ské čtvrti. Prodavačka odmítá přejít na toto nové pracoviště a vytýká zaměstnavateli porušení smlouvy. Připomíná mu, že se s ním před vznikem pracovního poměru ústně dohodla o nástupu do prodejny u svého bydliště a že proto samozřejmě považuje tuto prodejnu za ujednané místo výkonu své práce. Při podpisu písemného vyhotovení pra­ covní smlouvy přehlédla, že v ní je uvedeno místo výkonu práce Praha. Domnívá se, že takto nepřesné a ústní dohodě odporující uvedení místa výkonu práce je neplatné. Zaměstnavatel k tomu vysvětluje, že má v Praze několik prodejen, a proto uzavírá s každým prodavačem pracovní smlouvu s určením místa výkonu práce Praha. Z pro­ vozních důvodů musí mít možnost překládat své prodavače do té prodejny, kde je právě potřebuje zaměstnat. Přeložené prodavačce zdůraznil, že neuposlechnutí příkazu k pře­ chodu na nové pracoviště by považoval za porušení pracovní kázně.

Prodavačka, i když si to neuvědomila, protože si svoji pracovní smlouvu před jejím podpisem pozorně nepřečetla, podpisem pracovní smlouvy dala najevo souhlas se změnou původního ústního ujednání, že bude zaměst­ nána v přesné určené prodejně blízko svého bydliště. Nerozvážným podepsáním pracovní smlouvy s určeným místem výkonu práce Praha udělala chybu, jejíž důsledky ji postihují. V eventuálním soudním sporu by jí zřejmě nebylo nic platné tvrzení, že smlouvu podepsala, aniž si ji předtím přečetla. Za této situace by prodavačka měla respektovat zaměstnavatelovo rozhod­ nutí a přejít na nové pracoviště.

1. Může být v pracovní smlouvě určeno místo výkonu práce nepřesně, např. Česká republika? 2. Jaký je právní rozdíl mezi přeložením zaměstnance do jiného místa a jeho vysláním na pracovní cestu?

S3

Odpadnou-li důvody, pro které byl zaměstnanec převeden na jinou práci nebo přeložen do jiného místa, je zaměstnavatel povinen zařadit zaměstnance zpět na jeho původní práci a pracoviště, pokud se s ním nedohodne jinak. Není-li takové zařazení možné ze závažných provoz­ ních důvodů, musí být zaměstnanec převeden na jinou práci odpovída­ jící pracovní smlouvě. 96

Stavební podnikatel se písemně dohodl s jedním ze svých stavbyvedoucích o jeho dočasném přeložení k výkonu práce do jiné obce, kde bylo nutné zastoupit dlouhodobě nemocného stavbyvedoucího po dobu jeho pracovní neschopnosti. Šlo o řízení stavby, jejíž průběh se opozdil, a kdyby ji podnikatel nedokončil včas, musel by zaplatit vyso­ kou smluvní pokutu. Když se nemocný zaměstnanec uzdravil a ujal se opět řízení své stavby, vrátil se přeložený stavbyvedoucí zpět na své původní pracoviště. Tam však už místo něj řídil stavbu jiný zaměstnanec, který mu řekl, že byl nově přijat do pracovního poměru a že tento jeho pracovní poměr není omezen na dobu, dokud se nevrátí původní stavbyvedoucí. Proto mu jeho původní pracovní místo neuvolnil. Zaměstnavatel se postiženému stavbyvedoucímu omluvil a nabídl mu jinou práci v útvaru přípravy stavební výroby. Stavbyvedoucí však toto jiné pracovní zařazení od­ mítá a vytýká zaměstnavateli porušení zákoníku práce. Poukazuje na svoji pracovní smlouvu, ve které je uvedeno, že bude pracovat jako stavbyvedoucí. Když odpadl důvod jeho přeložení, domáhá se zařazení na své původní pracovní místo nebo na jiné pracoviš­ tě odpovídající pracovní smlouvě.

Zaměstnavatel udělal chybu, když nepočítal s návratem přeloženého stavbyvedoucího na jeho původní pracoviště, a když se zaměstnancem, kterého nově přijal a pověřil vedením stavby, ujednal pracovní poměr na dobu neurčitou. Postižený zaměstnanec se právem domáhá zařazení do funkce stavbyvedoucího v souladu se svou pracovní smlouvou.

| Poznámka: Z tohoto případu je zřejmé, jak je pro zaměstnavatele nevýhodné formulo­ vat v pracovní smlouvě druh práce nebo funkce příliš úzce a tak si nevytvořit prostor pro širší možnosti zaměstnancova pracovního uplatnění.

B Jaké má zaměstnavatel možnosti řešení tohoto pracovněprávního problému?

Skončení pracovního poměru

§2 Pracovní poměr založený volbou nebo jmenováním nekončí uplynu­ tím volebního období, odvoláním z funkce nebo vzdáním se funkce. Za­ městnavatel v takových případech dohodne se zaměstnancem jeho jiné pracovní uplatnění odpovídající jeho kvalifikaci. Ředitel výrobního podniku na základě inzerátu přijal nového zaměstnance a jmenoval ho vedoucím přípravy výroby. Za dva roky ho z této funkce písemně odvolal s odůvod­ 97

něním, že se ve vedoucí funkci neosvědčil. Odvolaný vedoucí, jemuž ředitel jinou práci v podniku nenabídl, převzal v podnikovém personálním útvaru svůj pracovní posudek a potvrzení o zaměstnání a hledal si práci jinde. Když se mu jinde nepodařilo nalézt vhod­ né zaměstnání, vrátil se po deseti dnech do podniku a požádal ředitele o pracovní zařaze­ ní odpovídající jeho kvalifikaci. Ředitel mu nevyhověl. Považuje jeho pracovní poměr za ukončený dohodou, protože zaměstnanec svým počínáním dal najevo, že nemá po odvolání z vedoucí funkce zájem na dalším zaměstnání v podniku. Podle názoru ředitele zaměstnanec svůj nezájem proje­ vil tím, že převzal dokumenty pořizované při ukončení pracovního poměru, přestal cho­ dit do práce a hledal si zaměstnání jinde. Zaměstnanec s tímto odůvodněním ředitele nesouhlasí. Poukazuje na to, že ředitel ho po odvolání z vedoucí funkce na žádnou jinou práci nepřevedl. Za této situace nemělo podle názoru zaměstnance smysl chodit do podniku, když tam žádnou práci neměl.

Při odvolání vedoucího zaměstnance z funkce je zaměstnavatel povi­ nen s tímto zaměstnancem dohodnout jeho další zařazení na jinou práci odpovídající jeho kvalifikaci, popřípadě na jinou pro něho vhodnou práci. Tuto svoji povinnost zaměstnavatel nesplnil. Kdyby zaměstnavatel neměl pro odvolaného vedoucího zaměstnance vhodnou práci nebo kdyby zaměst­ nanec takovou práci odmítl, mohl by mu zaměstnavatel dát výpověď z důvo­ du nadbytečnosti. Ředitelův názor, že pracovní poměr zanikl dohodou na základě zaměst­ nancova konkludentního počínání, je mylný. Platná dohoda by musela být uzavřena písemně, jedno její vyhotovení by musel obdržet zaměstnanec a bylo by nutné v dohodě uvést sjednaný den skončení pracovního poměru. K tomu nedošlo, takže zaměstnancův pracovní poměr trvá a zaměstnava­ tel je povinen ho dále zaměstnávat.

B

1. Jaké jsou možnosti řešení této sporné záležitosti? 2. Jak bude zaměstnavatel odvolaného vedoucího zaměstnance odměňovat, dokud ho nepřevede na jinou vhodnou práci? 3. U kterých vedoucích zaměstnanců se pracovní poměr zakládá jmenová­ ním? 4. Kdo může u zaměstnavatele jmenovat jeho vedoucí zaměstnance a odvo­ lávat je z funkcí?

S3 Dohoda o rozvázání pracovního poměru se uzavírá písemně, a jestli­ že o to zaměstnanec požádá, musí v ní být uvedeny důvody. Pracovní poměr končí dohodnutým dnem. 98

Zaměstnankyně uzavřela se zaměstnavatelem písemně dohodu o skončení pracov­ ního poměru posledním dnem měsíce následujícího po jejím podepsání. V průběhu tohoto měsíce lékař zjistil, že je těhotná. Zaměstnankyně to ihned napsala svému za­ městnavateli. V dopise dále uvedla, že z důvodu těhotenství odstupuje od dohody o rozvázání pracovního poměru, který podle jejího názoru nemůže skončit, protože je v ochranné době. Zaměstnavatel však přesto ukončil její pracovní poměr dohodnutým dnem.

Zaměstnavatel nesmí dát výpověď zaměstnanci, který je v ochranné době. Jde o ochranu zaměstnance v situaci, kdy by obtížně získával jiné zaměstná­ ní. V tomto případě ustanovení o ochranné době nebyla porušena, proto­ že zaměstnankyně nedostala výpověď. Její pracovní poměr platně skončil dohodou. Od dohody o rozvázání pracovního poměru nelze jednostran­ ně odstoupit. K jejímu platnému zrušení je nutný souhlas obou účastníků, k němuž v tomto případě nedošlo. Postup zaměstnavatele je v souladu se zákoníkem práce.

1. Kteří zaměstnanci jsou v ochranné době? 2. Na které případy výpovědi se ochranná doba nevztahuje? 3. Jde pouze o ochranu proti zaměstnavatelově výpovědi, nebo jsou zaměst­ nanci v některých případech chráněni i proti okamžitému zrušení pracov­ ního poměru? 4. Jak jsou chráněni zaměstnanci se změněnou pracovní schopností?

Výpověď musí být dána písemně a doručena druhému účastníkovi, jinak je neplatná. Zaměstnavatel musí výpověď odůvodnit podle záko­ níku práce. Výpovědním důvodem jsou např. zaměstnancovy neuspoko­ jivé pracovní výsledky nebo porušení pracovní kázně. Ředitel základní umělecké školy dal výpověď učiteli hudby z důvodu jeho neu­ spokojivých pracovních výsledků. Rodiče žáků tohoto učitele si prý stěžovali, že jejich děti pokračují v učení velmi pomalu. Při zkouškách žáků na konci školního roku srovnání s výsledky práce jiných učitelů ukázalo, že výkony žáků tohoto učite­ le mají nižší úroveň. Učitel považuje výpověď za nespravedlivou, protože při výuce nezáleží jen na učiteli, ale také na žácích. Poukazuje na to, že jeho žáci jsou méně nadaní a nedostatek svého nadání nevyrovnávají větší pílí. Kromě toho uvádí, že dosud mu nikdo z rodičů žáků ani z vedení školy neprojevil nespokojenost s jeho prací. Ředitel školy přesto na výpovědi trvá a po uplynutí výpovědní doby škola ukončila učitelův pracovní poměr. 99

Má-li zaměstnanec neuspokojivé pracovní výsledky, lze mu z tohoto důvodu dát výpověď, jestliže byl zaměstnavatelem v době posledních 12 měsíců písemně vyzván k jejich odstranění a v přiměřené době je neod­ stranil. Protože v tomto případě učitel nebyl vyzván k odstranění nedostat­ ků, je výpověď neplatná. Učitel by měl zaměstnavateli oznámit, že trvá na tom, aby ho dále zaměst­ nával. Jeho pracovní poměr by v takovém případě trval a zaměstnavatel by byl povinen poskytnout mu náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platné­ mu skončení pracovního poměru. Rozhodne-li se učitel využít možnosti soudní ochrany, má naději na úspěch. Neplatnost výpovědi však musí uplatnit u soudu nejpozději ve Ihůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit neplatnou výpo­ vědí. Opožděný návrh by soud zamítl z důvodu prekluze práva na soudní ochranu.

1. Co je prekluze práva? 2. Výpověď je jednostranný právní akt. Dá-li někdo výpověď, může ji také jednostranně odvolat? 3. Dává-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď, jaké důvody podle zákoníku práce obstojí? 4. V kterých případech je zaměstnavatel povinen vypovězenému zaměstnan­ ci účinně pomáhat ve spolupráci s příslušným orgánem státní správy při získávání nového vhodného zaměstnání? 5. V kterých případech náleží zaměstnanci při skončení jeho pracovního po­ měru odstupné? 6. Za jakých okolností se ze zákona prodlužuje výpovědní doba?

2E

Zrušení pracovního poměru ve zkušební době může uskutečnit za­ městnavatel i zaměstnanec písemně z jakéhokoliv důvodu nebo bez uve­ dení důvodu. Oznámení o tom se doručuje druhé straně alespoň tři dny přede dnem, kdy má pracovní poměr skončit.

Zaměstnavatel přijal do pracovního poměru na dobu neurčitou absolventa vysoké ško­ ly, odborníka v oboru výpočetní techniky, který krátce předtím úspěšně dokončil studi­ um. V pracovní smlouvě účastníci sjednali tříměsíční zkušební dobu. Před uplynutím zkušební doby dostal absolvent od jiného zaměstnavatele výhodnou nabídku k okamži­ tému nástupu do zajímavějšího a lépe placeného zaměstnání. Oznámil proto písemně

100

svému zaměstnavateli, že zrušuje pracovní poměr ve zkušební době. Zaměstnavatel mu odpověděl, že ho přijal k vykonávání významné a odpovědné práce a z takového pracov­ ního místa ho nemůže ihned uvolnit, dokud za něj nezíská jiného kvalifikovaného za­ městnance. Nabídl mu rozvázání pracovního poměru dohodou, až za něj bude mít náhra­ du. Tuto nabídku absolvent nepřijal. Zaměstnavatel po prostudování příslušných ustanovení zákoníku práce absolventovi sdělil, že ujednání zkušební doby v této pracovní smlouvě je neplatné.

Zákoník práce v § 31 nepřipouštěl ujednání zkušební doby v přípa­ dech, kdy nelze sjednat pracovní poměr na dobu určitou. Mezi případy, kdy je vyloučena možnost sjednání pracovního poměru na dobu určitou, jsou na prvním místě uvedeny pracovní poměry s absolventy středních a vyso­ kých škol. Zaměstnavatel proto poukazuje na to, že ujednáním zkušební doby byl porušen zákon a že tento pracovní poměr proto nelze ve zkušební době zrušit. Zaměstnavatel se však mýlí, protože nezaregistroval, že toto usta­ novení bylo při novelizaci zákoníku práce zrušeno, takže rozvázání pracov­ ního poměru ve zkušební době je platné.

Pracovní poměr na dobu určitou končí uplynutím sjednané doby. Pokračuje-li zaměstnanec po uplynutí sjednané doby dále v práci s vě­ domím zaměstnavatele, jeho pracovní poměr se tím ze zákona mění v pracovní poměr na dobu neurčitou, pokud se zaměstnanec nedohodne se zaměstnavatelem jinak. Zaměstnanec požádal zaměstnavatele o poskytnutí šesti měsíců pracovního volna bez náhrady mzdy, protože chtěl na pozvání svých příbuzných z Austrálie strávit tuto dobu u nich. Zaměstnavatel mu vyhověl a dohodl se s ním, že poskytnuté pracovní volno potrvá od 1. dubna do 30. září. Zaměstnavatel přijal na tuto dobu do pracovního poměru starobního důchodce, který mohl uvolněného zaměstnance úspěšně zastoupit, protože před odchodem do důchodu jeho práci vykonával. S důchodcem zaměstnavatel uzavřel pracovní smlouvu na dobu od 1. dubna do 30. září, kdy mělo skončit pracovní volno uvolněného zaměstnance. Ten se však v zahraničí zdržel déle, takže důchodce, který ho zastupoval, pokračoval s vědomím zaměstnavatele dále v práci i po uplynutí sjednané doby. Uvolněný zaměstnanec se vrátil na své pracoviště až 10. října a svůj opožděný návrat odůvodnil tím, že v zahraničí onemocněl. Po návratu uvolněného zaměstnance vznikl spor mezi zaměstnavatelem a důchodcem, který uvolněného zaměstnance zastupoval. Důchodci se práce zalíbila, a proto neuposle­ chl zaměstnavatelovy výzvy, aby pracoviště opustil a uvolnil navrátilci jeho pracovní místo. Zaměstnavatel je přesvědčen, že důchodcův pracovní poměr skončil, protože při jeho přijetí s ním bylo výslovně sjednáno, že bude zastupovat uvolněného zaměstnance po dobu jeho nepřítomnosti. Naproti tomu důchodce považuje svůj původní pracovní 101

poměr uzavřený původně na dobu určitou za změněný ze zákona v pracovní poměr na dobu neurčitou.

Zaměstnavatel udělal chybu, když připustil, aby důchodce po uplynutí sjednané doby pokračoval v práci, aniž by s ním bylo písemně dohodnuto prodloužení jeho pracovního poměru do dne, kdy se uvolněný zaměstnanec vrátí na své pracoviště. V důsledku této chyby se důchodcův pracovní poměr změnil ze zákona v pracovní poměr na dobu neurčitou. Pokud se nepodaří vyřešit tuto záležitost dohodou, zbývá zaměstnavateli možnost zdlouhavého řešení výpovědí z důvodu nadbytečnosti.

1. Dostane-li důchodce výpověď z důvodu nadbytečnosti, bude mít nárok na odstupné? 2. Jak dlouhá bude důchodcova výpovědní doba? 3. Vznikl by tento problém i v tom případě, kdyby byl zaměstnavatel místo založení pracovního poměru uzavřel s důchodcem na 6 měsíců dohodu o pracovní činnosti konané mimo pracovní poměr? 4. Kdyby obdržel důchodce výpověď v době své dočasné pracovní neschop­ nosti pro nemoc nebo úraz, vztahovala by se na něj ochranná doba?

Pracovní posudky, potvrzení, odstupné

£2 Odstupné je zaměstnavatel povinen vyplatit ve výši dvojnásobku prů­ měrného výdělku zaměstnanci, s kterým rozvazuje pracovní poměr vý­ povědí nebo dohodou z organizačních důvodů (zaměstnanec se stal nad­ bytečným). Zaměstnavatel provádí ve svém podniku organizační změny, při kterých snižuje stav zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce. Proto dal několika zaměstnancům výpovědi a v souvislosti s tímto rozvázáním pracovního poměru jim vyplatil odstupné. Výpověď však dostali i někteří nadbyteční zaměstnanci pracující ve vedlejším pracov­ ním poměru, kterým zaměstnavatel odstupné nevyplatil. Zaměstnanci to považují za nespravedlivé, protože jejich pracovní poměr byl rozvázán ze stejného důvodu jako u zaměstnanců, kteří odstupné obdrželi.

Podle zákoníku práce na odstupné nemá nárok zaměstnanec, který vy­ konává práci ve vedlejším pracovním poměru. Postup zaměstnavatele je proto v souladu se zákonem. Protože nárok na odstupné závisí na důvodu rozvázání pracovního poměru, je logické, že tento nárok neexistuje při za102

městnavatelově výpovědi vedlejšího pracovního poměru, který lze vypově­ dět z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu.

1. Je přípustné uzákoněnou výši odstupného změnit ujednáním v kolektivní smlouvě? 2. Jestliže je to přípustné, umožňuje zákon zvýšení i snížení odstupného nebo pouze zvýšení? 3. Za jakých okolností je zaměstnanec povinen zaměstnavateli vrátit vypla­ cené odstupné nebo jeho poměrnou část? 4. Na jak dlouhou pracovní dobu lze sjednat vedlejší pracovní poměr? 5. Které zaměstnance zaměstnavatel nesmí zaměstnávat ve vedlejším pra­ covním poměru?

Neplatné rozvázání pracovního poměru Neplatné je takové rozvázání pracovního poměru, kdy nebyly dodr­ ženy zákonem stanovené náležitosti. Neplatná by byla např. výpověď zaměstnavatele, kdyby nedodržel písemnou formu, nerespektoval ochran­ nou dobu nebo uvedl odůvodnění, které podle zákona neobstojí. Zaměstnavatel rozvázal se zaměstnancem pracovní poměr písemnou výpovědí, struč­ ně odůvodněnou pouze slovy opsanými ze zákoníku práce. Napsal v ní, že zaměstnanec soustavně porušoval pracovní kázeň méně závažným způsobem. Zaměstnanec si nebyl vědom žádného provinění. Proto napsal zaměstnavateli, že po­ važuje výpověď za neplatnou a že ho žádá o další zaměstnávání. Zaměstnavatel mu však po uplynutí výpovědní doby znemožnil pokračovat v práci. Zaměstnanci na jeho dotaz řekl, že porušováním pracovní kázně byl jeho třikrát opakovaný pozdní příchod do prá­ ce. Zaměstnanec odpověděl, že zameškanou dobu vždy napracoval a svému vedoucímu se za každé opoždění omluvil. Pokaždé znemožnila jeho včasný příchod do práce závaž­ ná překážka. Zaměstnavatel však i po tomto vysvětlení trvá na platnosti výpovědi.

K řádnému odůvodnění výpovědi nestačí pouhá citace příslušného ustanovení zákona. Výpovědní důvod musí být vymezen skutkově. Za­ městnavatel je povinen uvést skutečnosti, na jejichž podkladě usoudil, že je dán zákonný důvod k výpovědi. Jestliže tyto skutečnosti nejsou uvedeny, zaměstnanec se proti výpovědi nemůže bránit, protože neví, jaké důvody má vyvracet. Tato výpověď je neodůvodněná, a proto neplatná. Zaměstnavatel v tomto případě porušil ještě další ustanovení zákoníku práce. 103

Pro soustavné méně závažné porušování pracovní kázně lze totiž dát za­ městnanci výpověď, jen když byl v době posledních šesti měsíců v souvis­ losti s porušením pracovní kázně písemně upozorněn na možnost výpově­ di.

1. Co by měl udělat zaměstnavatel, jestliže si uvědomí, že dal zaměstnanci neplatnou výpověď? 2. Může zaměstnavatel svoji neplatnou výpověď, která již byla doručena za­ městnanci, jednostranně odvolat? 3. Dostal-li zaměstnanec neplatnou výpověď, jaké právní následky má jeho oznámení zaměstnavateli, že trvá na tom, aby ho dále zaměstná­ val?

3E! Jestliže zaměstnanec považuje rozvázání pracovního poměru ze stra­ ny zaměstnavatele za neplatné, oznámí to zaměstnavateli se žádostí o další zaměstnávání. Kdyby mu zaměstnavatel neumožnil výkon práce, má zaměstnanec nárok na náhradu mzdy. Učitel oznámil v dubnu řediteli školy svůj úmysl odcestovat po ukončení školního roku do zahraničí, odkud dostal nabídku trvalého atraktivního zaměstnání. Ředitel mu slíbil rozvázání pracovního poměru ke dni, na kterém se později dohodnou, a ihned se začal poohlížet po náhradě. O uvolňované učitelské místo projevila zájem absolventka právě dokončující pedagogické studium. Aby si její nástup zajistil, ředitel s ní ihned v dubnu uzavřel pracovní smlouvu. Použil k tomu předtištěný formulář smlouvy, ve kterém vyplnil místo výkonu práce, druh práce a den nástupu do pracovního poměr 1. září. Jiné náležitosti uzavřená pracovní smlouva neobsahuje. Na počátku května učitel původně pomýšlející na odchod do zahraniční překvapil ředitele školy sdělením, že odmítl zahraniční nabídku a hodlá trvale pokračovat v pedagogické práci ve škole, protože jeho rodina si vycestování do zahraničí roz­ myslela. V této změněné situaci ředitel dal přednost zkušenému osvědčenému učiteli před začínající absolventkou. Té se omluvil a ihned v květnu jí poslal výpověď z důvodu její nadbytečnosti. Absolventka mu oznámila, že považuje výpověď za neplatnou z toho důvodu, že její pracovní poměr ještě nevznikl a nemůže tedy být vypovězen. Současně ředitele požádala, aby ji podle platné pracovní smlouvy zaměstnal od 1. září jako učitelku. Ředitel považuje výpověď za platnou. Podle jeho názoru je předmětem této výpovědi pracovní smlouva uzavřená v dubnu, a protože výpověď byla doručena v květnu, běží od prvního června tříměsíční výpovědní doba. Jejím uplynutím 31. srpna právní vztah zalo­ žený vypovězenou pracovní smlouvou zanikne.

104

K posouzení tohoto sporu je nutné uvědomit si především následující právní poznatky: a) výpovědí se rozvazuje pracovní poměr, nikoliv pracovní smlouva; b) výpovědní doba je období, po které ještě trvá vypovězený pracovní po­ měr, než v důsledku výpovědi zanikne; c) právní úkon, který se svým obsahem příčí zákonu, je neplatný. V tomto případě se výpověď týká pracovního poměru, který v době podání výpovědi neexistuje, protože vznikne teprve dnem uvedeným v pra­ covní smlouvě. Protože vypovězený pracovní poměr ještě neexistuje, nemů­ že běžet jeho výpovědní doba. Tato výpověď je tedy právním aktem bez­ předmětným, tím se příčí zákonu, a proto je neplatná. Místo podání výpovědi se měl ředitel školy pokusit o zrušení pracovní smlouvy dohodou s přijatou absolventkou. Jednostranným právním aktem nelze od této smlouvy odstoupit. I kdyby tato výpověď mohla být považována za platný právní úkon, neob­ stojí v tomto případě použitý výpovědní důvod - nadbytečnost. Zákon umožňuje zaměstnavateli dát zaměstnanci výpověď, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí o změně zaměstnavatelových úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efek­ tivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách. Absolventka se nestala nadbytečnou v důsledku některé z těchto v zákoně uvedených okolností, ji­ miž je podmíněna možnost výpovědi. Je nadbytečnou pouze proto, že ředitel školy netrval na splnění dohody, podle které měl školu opustit učitel, který chtěl původně odejít a kterého měla přijatá absolventka nahradit. Nepodaří-li se vyřešit tuto záležitost dohodou účastníků a absolventka se proto rozhodne využít možnosti soudní ochrany svých práv, má dobré vy­ hlídky na úspěch v soudním řízení. Ředitel školy by se mohl dostat v důsled­ ku svého chybného postupu do těžko řešitelné situace, kdy bude povinen přijatou učitelku zaměstnat, aniž by pro ni měl pracovní úvazek - vyučo­ vací hodiny.

1. V jaké lhůtě může být neplatnost rozvázání pracovního poměru uplatněna u soudu? 2. Jaké nároky má zaměstnanec, kterému dal zaměstnavatel neplatnou výpo­ věď? 3. Jak se posuzuje situace, kdy zaměstnavatel dal zaměstnanci neplatnou vý­ pověď, ale zaměstnanec netrvá na tom, aby ho tento zaměstnavatel dále zaměstnával?

105

Poznámka:

Z této záležitosti vyplývá poučení, jak je nutné v personálních záležitostech jednat rozvážně a prozíravě. Nebylo prozíravé, že ředitel školy uzavřel s absolventkou pracovní smlouvu ve čtyřměsíčním předstihu a neponechal si časovou rezervu pro eventuální změnu původního ujednání s učitelem, který chtěl svůj pracovní poměr ukončit.

Když rozváže pracovní poměr neplatně zaměstnanec, např. neplatně zruší pracovní poměr okamžitě, a zaměstnavatel mu oznámí, že trvá na pokračování v práci, pracovní poměr zůstává zachován. Nepokračuje-li zaměstnanec v práci, má zaměstnavatel nárok na náhradu vzniklé ško­ dy. Tkadlena zaměstnaná v textilní továrně zapomněla včas požádat, aby jí mzdu splatnou během dovolené na zotavenou vyplatili před nastoupením dovolené, kterou stráví lázeň­ ským léčením. Odcestovala do lázní, odkud poslala do podniku pohlednici s adresou a se žádostí o zaslání mzdy. Mzdu v lázních neobdržela a po návratu do podniku se dověděla, že o její pohlednici z lázní nikdo na ředitelství podniku neví, zda a komu byla doručena. Mzdu jí zaslali domů, kde nebyla zastižena. Zásilka byla proto uložena na poště, kde si ji vyzvedla. Tkadlena se velmi znechutila, že jí do lázní mzdu neposlali, protože si tam musela peníze vypůjčit. Shodou okolností se jí ihned po návratu z lázní naskytla příležitost okamžitě nastoupit do jiného a lépe placeného zaměstnání. Využila této situace a pracovní poměr v textilní továrně písemnou formou okamžitě zrušila s odůvodně­ ním, že jí zaměstnavatel nevyplatil mzdu do 15 dnů po uplynutí její splatnosti. V souvislosti s tím požádala o náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za výpo­ vědní dobu. Zaměstnavatel tkadleně oznámil, že jí mzdu včas vyplatil, takže její okamžité zru­ šení pracovního poměru je neplatné. Vyzval ji, aby dále konala svou práci, protože její pracovní poměr trvá. Upozornil ji přitom, že neuposlechne-li jeho výzvy, bude požadovat náhradu škody vznikající tím, že její nepřítomností v práci se zdržuje výroba a za opožděné dodávky bude podnik povinen platit odběratelům smluvní pokuty.

Nemůže-li se zaměstnanec dostavit k výplatě mzdy, je zaměstnavatel povinen zaslat mu ji na svůj náklad a nebezpečí. Tuto povinnost zaměst­ navatel včas splnil, takže okamžité zrušení pracovního poměru je odů­ vodněno nepravdivě, a proto je neplatné. Nenastoupí-li zaměstnankyně do práce, může vůči ní zaměstnavatel uplatnit nárok na náhradu způsobené škody. 106

1. Za jakou dobu může zaměstnavatel uplatňovat nárok na náhradu škody? 2. Jaké právní následky by nastaly, kdyby zaměstnavatel netrval na tom, aby zaměstnankyně u něj dále pracovala?

Práce konané mimo pracovní poměr

32

Dohoda o provedení práce se může uzavřít, jestliže předpokládaný rozsah práce není větší než sto hodin. Tato dohoda může být ústní nebo písemná a musí v ní být vymezen pracovní úkol, odměna za jeho prove­ dení a zpravidla se ujednává také doba vykonání práce.

Zaměstnavatel uzavřel s uklízečkou pracovní smlouvu, podle které uklízela v jeho administrativní budově. Měla na starosti velký prostor, jehož úklid vyžadoval mnoho času. Aby byla s prací dříve hotova, požádala uklízečka zaměstnavatele o souhlas s tím, zejí při úklidu bude někdy vypomáhat manžel. Zaměstnavatel odpověděl, že proti tomu nemá námitky. Manžel uklízečky při této pracovní výpomoci uklouzl na schodech a při pádu si zlomil nohu. Uklízečka ohlásila zaměstnavateli tento manželův úraz a požádala jeho jménem o odškodnění. Zaměstnavatel žádosti o odškodnění nevyhověl s odůvodněním, že man­ žel uklízečky nebyl a není jeho zaměstnancem. Zraněný namítá, že prováděl úklidové práce pro zaměstnavatele s jeho souhlasem. Domnívá se, že zaměstnavatel vyslovením souhlasu s ním vlastně uzavřel dohodu o provedení práce mimo pracovní poměr. Pouka­ zuje na ustanovení zákoníku práce, podle kterého zaměstnancům pracujícím na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr zaměstnavatel odpovídá za škody utr­ pěné při výkonu práce stejně jako zaměstnancům v pracovním poměru, pracujícím na základě pracovních smluv. Kromě toho se zraněný dovolává i ustanovení, podle kterého povinnost zaměstnavatele všestranně pečovat o bezpečnost a ochranu zdraví při práci se vztahuje na všechny osoby, které se s vědomím zaměstnavatele zdržují na jeho pracoviš­ tích.

Z okolností, za nichž manžel uklízečky vypomáhal při úklidu, nelze vyvodit, že došlo k dohodě se zaměstnavatelem o provedení práce mimo pracovní poměr. Taková dohoda by sice mohla být uzavřena ústně, ale nesměly by v ní chybět podstatné náležitosti. To je především vymezení pracovního úkolu. V tomto případě by to bylo určení, kterou část budovy bude uklízet. Druhou podstatnou náležitostí je sjednání odměny za tuto práci. Tyto podstatné náležitosti dohodnuty nebyly, když zaměstnavatel pou­ ze sdělil, že nemá námitky proti tomu, aby manžel uklízečce při úklidu vypo­ máhal. Je zřejmé, že dohoda obsahující tyto náležitosti uzavřena nebyla. 107

S tímto stavem byl srozuměn i manžel uklízečky. Dával to najevo nezájmem o mzdu za svoji práci. Považoval za samozřejmé, že jeho práce při úklidu je zahrnována do úhrnu pracovních výkonů jeho manželky, která byla za tuto práci odměňována. Protože zraněný nebyl zaměstnavatelovým zaměstnancem v pracovním poměru ani zaměstnancem pracujícím na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr, nemá nárok na odškodnění pracovního úrazu. Zaměstnavatel však v zájmu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci neměl dovolit na svém pracovišti práci osobě, která není jeho zaměstnancem, a pro­ to nebyla poučena a vybavena v souladu s bezpečnostními předpisy.

a

1. Může zaměstnavatel uzavřít dohodu o pracích konaných mimo pracovní poměr s právnickou osobou? 2. Jaké druhy pracovních úkolů se hodí k tomu, aby jejich plnění bylo zajiš­ těno spíše prací vykonávanou mimo pracovní poměr než v pracovním po­ měru? 3. Lze uzavírat dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr s mladist­ vými zaměstnanci? 4. Jaké základní povinnosti musí plnit zaměstnavatelé v zájmu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci?

§2

Od dohody o provedení práce mimo pracovní poměr může zaměst­ nanec odstoupit, nemůže-li pracovní úkol splnit, protože mu zaměstna­ vatel k tomu nevytvořil dohodnuté pracovní podmínky. Podnikatel požádal svého známého automechanika o provedení generální opravy sta­ rého dodávkového auta. Automechanik, který je zaměstnán v dopravním podniku, proje­ vil ochotu auto opravit v době své letní dovolené na zotavenou. Uzavřeli písemnou do­ hodu o provedení této práce mimo pracovní poměr. V dohodě vymezili pracovní úkol, způsob výpočtu odměny za provedení této práce a přesně se dohodli na dnech, ve kte­ rých bude auto opraveno. Protože automechanik nemá svoji dílnu, měl auto opravovat u podnikatele, který ho o provedení této práce požádal. Když automechanik v dohodnutý den přijel a chtěl se dát do práce, podnikatel mu oznámil, že auto mezitím havarovalo s takovými následky, že už nestojí za opravu. Proto je prý prodal k rozebrání na součástky. Automechanik požádal podnikatele o náhradu škody, protože už nakoupil k opravě potřebné součásti a s jejich sháněním měl cestovní náklady. Podnikatel odmítá škodu nahradit, protože prý nemůže za to, že provedení prá­ ce bylo znemožněno zásahem vyšší moci. Pokud jde o nakoupené součásti, automecha­ nik je prý může použít k jiným opravám.

108

Jestliže zaměstnanec nemůže podle dohody o provedení práce provést pra­ covní úkol proto, že mu zaměstnavatel nevytvořil sjednané pracovní pod­ mínky, je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu, která mu tím vznikla. Nebude-li automechanik ochoten ponechat si nakoupené sou­ částky k jinému použití, zaměstnavatel má v rámci náhrady škody povinnost je zaplatit a převzít.

1. Co je vyšší moc? 2. Jde v tomto případě o zásah vyšší moci?

Pracovní řád a pracovní kázeň

33 Pracovní kázeň je dobrovolné a uvědomělé plnění povinností, které vyplývají z obecných pracovněprávních předpisů, z pracovního řádu, z pracovní smlouvy a z pokynů nadřízených. V personálním útvaru podniku zpracovali podrobné popisy pracovních povinností za­ městnanců, jejich tzv. pracovní náplně. Připojili je k příslušným pracovním smlouvám a vyzvali každého zaměstnance, aby svoji pracovní náplň podepsal jako součást své pracovní smlouvy. Účelem této akce je zpřesnění a podrobné vymezení druhu práce dohodnutého v pracovní smlouvě. Jeden z technologů odmítl podrobný popis svých pracovních povinností podepsat. Druh jeho práce je v pracovní smlouvě vymezen slovem „technolog“ a on se domnívá, že zpracovaný dokument obsahuje i některé práce vybočující z obvyklého rámce pra­ covních povinností technologa. Zaměstnavatel technologovi sdělil, že v jeho podniku se od technologů vyžaduje vý­ kon všech prací obsažených ve zpracovaném popisu pracovních povinností. Když tech­ nolog ani potom své odmítavé stanovisko nezměnil, zaměstnavatel považuje nepodepsání pracovní náplně za porušení pracovní kázně a postihl provinilce snížením nadtarifní složky jeho mzdy.

Připojuje-li se popis pracovních povinností k pracovní smlouvě jako její součást, jedná se o změnu pracovní smlouvy, kterou lze uskutečnit pouze se souhlasem obou smluvních stran. Žádné právní ustanovení neukládá zaměstnanci povinnost podepsat popis práce. Technolog tedy neporušil pra­ covní kázeň, a proto neměl být postižen sankcí. Mohl by dát podnět ke zjednání nápravy soudní cestou.

109

1. Jaké základní povinnosti mají zaměstnanci? 2. Jaké sankce lze použít za porušení pracovní kázně?

Pracovní doba

32 Práce přesčas je práce konaná na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu. Zaměstnanec se souhlasem svého dílovedoucího odpracoval v kalendářním měsíci 25 hodin přesčas. Pracoval na důležité zakázce, při jejímž opožděném splnění by byl zaměstnavatel povinen zaplatit objednateli vysokou smluvní pokutu. Zaměstnavatel odmítá zaměstnance za tuto práci přesčas odměnit. Uvádí, že v celém podniku práci přesčas zakázal, protože při dobré organizaci práce a při dů­ sledné kontrole pracovní výkonnosti zaměstnanců lze všechny pracovní úkoly včas zvládnout bez nutnosti pracovat přesčas. V zájmu hospodárnosti výroby je práce přesčas nežádoucí, protože její odměňování s příslušnými příplatky zvyšuje náklady výroby. Protože zaměstnavatel osobně tuto práci přesčas nenařídil ani neschválil, podle jeho názoru zaměstnanec nemá na její odměnění nárok. Kromě toho zaměstnavatel poukazu­ je na zaměstnancovu pracovní smlouvu, ve které není dohodnuto, že bude odměňován za eventuální práci přesčas.

Ustanovení zákoníku práce o přikazování nebo schvalování práce přes­ čas se nevykládá restriktivně tak, že příkaz nebo schválení v každém jed­ notlivém případě je oprávněn dát pouze sám zaměstnavatel, je-li fyzickou osobou, popř. statutární orgán, je-li zaměstnavatelem právnická osoba. K takovým příkazům nebo schvalování jsou zpravidla oprávněni všichni zaměstnavatelovi vedoucí zaměstnanci na všech stupních řízení včetně dí­ lovedoucích a mistrů na pracovištích. Jestliže zaměstnavatel práci přes­ čas zakázal a dílovedoucí jeho zákaz porušil, je na zaměstnavateli, aby z toho vyvodil důsledky vůči provinilému dílovedoucímu. Dílovedoucí schválil práci přesčas jménem zaměstnavatele a skutečnost, že tím porušil zaměstnavatelův zákaz, nezpochybňuje nárok zaměstnance na odměnu za práci přesčas. V pracovní smlouvě se neujednává, že zaměstnanec bude odměňován za případnou práci přesčas. Při splnění zákonných podmínek vyplývá jeho nárok na tuto odměnu ze zákona. Ze všech okolností je zřejmé, že v tomto případě zaměstnanec má nárok na odměnu s příplatkem za vy­ konanou práci přesčas. 110

Poznámka: Ujednání o práci přesčas se někdy vyskytuje v pracovních smlouvách ve­ doucích zaměstnanců a vynikajících odborníků pověřených velmi odpověd­ nými pracemi. Bývá tam uvedeno, že v dohodnuté odměně za jejich práci je zahrnuta i odměna za eventuální práci přesčas. U nich zaměstnavatel před­ pokládá, že bez ohledu na pracovní dobu věnují svému odpovědnému za­ městnání tolik času, kolik tato práce vyžaduje. Jejich občasná práce přesčas se považuje za samozřejmost a k tomu zaměstnavatel přihlíží při stanovení jejich vysokých platů, popř. mezd.

1. Jaký je právní rozdíl mezi platy a mzdami? 2. Jak je limitován přípustný rozsah práce přesčas? 3. Kterým zaměstnancům nelze nařídit práci přesčas?

Dovolená na zotavenou

HiT Dovolená se krátí za neomluveně zameškanou směnu o jeden až tři dny. Neomluvené části směn se sčítají. Elektrikář, zaměstnaný v útvaru technické obsluhy výroby průmyslového podniku jako údržbář, zameškal v říjnu neomluveně dvě směny. Prováděl totiž ve dnech pracovního klidu elektroinstalační práce pro svého příbuzného v jeho novostavbě, a protože s tím nebyl hotov do neděle, pokračoval ještě v dalších dvou dnech, kdy už měl být na praco­ višti v podniku. Jeho zaměstnavatel tím byl velmi dotčen, protože elektrikář nevykonal v podniku včas práci velmi naléhavou, kterou za něj musel udělat narychlo pozvaný důchodce, kdysi v tomto podniku zaměstnaný. Proto zaměstnavatel reagoval na toto za­ městnancovo porušení pracovní kázně zkrácením jeho dovolené na zotavenou o šest dnů. Elektrikář však už měl celou dovolenou za tento kalendářní rok vyčerpanou. Za­ městnavatel mu proto uložil vrátit vyplacenou náhradu mzdy za šest dnů dovolené a sdělil mu výši této částky. Touto sankcí postižený zaměstnanec odmítl vrátit požadovanou částku. Uznává sice, že zaměstnavatel by mu mohl krátit budoucí dovolenou, ale považuje za absurdní kráce­ ní takové dovolené, která už neexistuje, protože byla vyčerpána. Zákonná sankce se nazývá „krácení dovolené,, a podle jeho názoru ji nelze nahradit jinou sankcí „vrácení náhrady mzdy“ v takovém případě, kdy je krácení dovolené neproveditelné. Zákon prý neobsahuje žádné ustanovení o možnosti použití této jiné sankce. Naproti tomu zaměstnavatel je přesvědčen o správnosti svého postupu. Poukazuje na to, že by nebylo spravedlivé, kdyby sankce „krácení dovolené“ nepůsobila po celou 111

dobu vůči všem zaměstnancům stejně. Podle elektrikářovy argumentace by zaměstnan­ ci, kteří brzy vyčerpají svoji dovolenou, byli po celý zbytek roku nepostižitelní za neo­ mluvenou absenci krácením dovolené, a tím by byli proti ostatním zaměstnancům zvý­ hodněni. Protože zaměstnanec nevrátil náhradu mzdy za dovolenou, na kterou podle názoru zaměstnavatele ztratil nárok v důsledku uplatnění sankce, zaměstnavatel mu tuto částku srazil ze mzdy v nejbližším výplatním termínu. Na to zaměstnanec reagoval tvrzením, že zaměstnavatel svůj protiprávní postup stupňuje. Nejdříve prý porušil zásadu, že zákony nepůsobí nazpět, když mu zpětně zkrátil dovolenou už vyčerpa­ nou. Srážkou ze mzdy se potom provinil podruhé, protože k tomu by prý byl opráv­ něn pouze po dohodě se zaměstnancem nebo na základě pravomocného rozhodnutí soudu.

V nařízení vlády, kterým se provádí zákoník práce, jsou mimo jiné uvede­ ny podmínky a rozsah krácení dovolené za neodpracovanou dobu. Možnost krácení dovolené o jeden až tři dny za neomluveně zameškanou směnu (pracovní den) tu není omezena pouze na dovolenou dosud nevyčerpa­ nou. Je zde však podmínka, že dovolená, na kterou v kalendářním roce vznikl nárok, se může krátit pouze z důvodů, které vznikly v tomtéž roce. Nelze-li tedy krácení za letošní provinění přesunout na budoucí dovo­ lenou v příštím kalendářním roce, je samozřejmě nutné v zájmu spravedlivé­ ho celoročního působení sankce vůči všem zaměstnancům připustit v tomtéž roce i krácení dovolené již vyčerpané. Zaměstnanec se mýlí, když považuje povinnost vrácení náhrady mzdy za jinou sankci než krácení dovolené. Jde o tutéž jedinou sankci: krácení dovo­ lené. Povinnost vrátit náhradu mzdy je pouze důsledek uplatnění této sankce zpětně na dovolenou již vyčerpanou. Chybný je také zaměstnancům názor, že zaměstnavatel není oprávněn pro­ vést tuto srážku ze mzdy, jestliže se o ní nedohodne se zaměstnancem nebo nerozhodne-li o ní pravomocně soud. V zákoníku práce jsou taxativně vy­ jmenovány případy, kdy zaměstnavatel může provést srážku ze za­ městnancovy mzdy. Mezi nimi je i srážka náhrady mzdy za dovolenou, na niž zaměstnanec ztratil nárok. Zaměstnavatelův postup je proto v souladu s právními předpisy.

1. Vyhledejte v zákoníku práce ustanovení o srážkách ze mzdy. 2. V čem je rozdíl mezi vyjmenováním taxativním a demonstrativním? 3. Mohl by zaměstnavatel za neomluveně zameškané směny uplatnit vedle krácení dovolené i nárok na náhradu škody? 4. Z jakých jiných důvodů se krátí dovolená?

112

[ED

Zaměstnavatel určuje nástup dovolené nejen podle svých provoz­ ních možností, ale také s přihlédnutím k oprávněným zájmům zaměst­ nance. Jestliže zaměstnavatel změní zaměstnanci původně určenou dobu čerpání dovolené nebo ho odvolá z dovolené, je povinen uhradit nákla­ dy, které tím zaměstnanci vznikly. Podle plánu dovolených zaměstnavatel určil zaměstnanci čerpání části jeho dovolené (14 dní) v červenci, kdy byla celopodniková dovolená. V té době byl provoz podniku zastaven a pracovali pouze údržbáři. Zaměstnanec, který trávil tuto dovolenou na chalu­ pě vzdálené od podniku 300 km, dostal od zaměstnavatele telegram, aby se ihned vrátil na pracoviště, kde údržbáři potřebují jeho odborné konzultace při opravách a vyřazování některých strojů. Zaměstnanec proto ihned přerušil svoji dovolenou a přijel svým autem do podniku, kde pomáhal při opravách strojního zařízení. Když předložil zaměstnavateli cestovní účet a požádal ho o úhradu nákladů vzniklých odvoláním z dovolené, zaměstnavatel mu odmítl uhradit náklady jízdy autem. Podle názoru zaměstnavatele jsou všichni jeho zaměstnanci informováni, že v jeho podniku se při pracovních cestách zásadně uhrazuje cestovné pouze na základě dokladů o použití dopravních prostředků veřejné hromadné dopravy. V zájmu úspory nákladů se zaměst­ nancům nepovoluje používání vlastních aut při pracovních cestách. Naproti tomu za­ městnanec namítá, že telegrafický příkaz vrátit se ihned mohl splnit pouze použitím auta. Kromě toho by mu vznikly další zbytečné náklady, kdyby své auto zanechal na chalupě, přijel do podniku vlakem a později se znovu vracel na chalupu jen proto, aby si odtud přivezl auto. Zaměstnavatel přes toto vysvětlení trvá na tom, že uhradí cestovné pouze v takové výši, jako kdyby zaměstnanec cestoval vlakem.

Před pracovní cestou zaměstnavatel zaměstnanci obvykle určuje, jakým dopravním prostředkem má cestovat. V tomto případě určil pouze to, že za­ městnanec má přijet ihned. Kdyby jel vlakem, cestoval by příliš dlouho. Proto použil dopravní prostředek adekvátní zaměstnavatelovu příkazu. Nepodaří-li se dospět k dohodě, má zaměstnanec naději na úspěch v eventu­ álním soudním sporu.

1. Může si zaměstnanec zvolit dobu čerpání své dovolené nebo mu ji určuje zaměstnavatel? 2. V kterých případech se dovolená přerušuje? 3. Je zaměstnanec povinen zaměstnavatele informovat, kde bude trávit do­ volenou? 4. Kdo má nárok na dovolenou za odpracované dny a jak se určuje délka této dovolené?

113

[E3

Zaměstnanec je povinen vrátit přijatou náhradu mzdy za dovole­ nou nebo její část, na kterou ztratil nárok nebo na kterou mu nárok nevznikl.

Zaměstnavatel provedl ve svém podniku organizační změny a rozhodl se snížit počet zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce. Jednomu z nadbytečných zaměst­ nanců, kteří dostali z tohoto důvodu výpověď, vyplatil při skončení jeho pracovního poměru mzdu za poslední měsíc, odstupné a náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou. Za půl roku potom ho dopisem požádal o vrácení přeplatku náhrady mzdy za nevyčerpa­ nou dovolenou. V dopise mu vysvětlil, že nedopatřením dostal náhradu mzdy za nevy­ čerpanou dodatkovou dovolenou, na kterou neměl nárok. Zaměstnanec odmítá požadovanou částku vrátit. Upozorňuje na ustanovení zákoníku práce, podle kterého vrácení neprávem vyplacených částek může zaměstnavatel na za­ městnanci požadovat, jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpoklá­ dat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené. V tomto případě to nevě­ děl a nemohl předpokládat, když dostal současně mzdu, odstupné a náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou. Zaměstnavatel přesto trvá na vrácení, protože v oddílu zákoníku práce o dovolené na zotavenou je výslovně uvedeno, že zaměstnanec je povinen vrátit vyplacenou náhradu mzdy za dovolenou, na niž mu nevznikl nárok, a že náhradu mzdy za nevyčerpanou dodatkovou dovolenou nelze poskytnout.

Zaměstnanec zdůvodňuje své odmítavé stanovisko obecným ustanove­ ním zákoníku práce o tom, za jakých podmínek je povinen vrátit neprá­ vem vyplacenou částku. Před posuzováním této záležitosti podle uve­ deného obecného ustanovení má však přednost aplikace speciálního ustanovení o povinnosti vrátit neprávem vyplacenou náhradu mzdy za dovolenou, které v oddílu zákoníku práce o dovolené na zotavenou upravuje tuto spornou záležitost jednoznačným způsobem ve prospěch zaměstnavatele. Z toho důvodu je zaměstnanec povinen přeplatek vrá­ tit.

1. Vyhledejte v zákoníku práce obě ustanovení - obecné i speciální o vracení neprávem vyplacených částek. 2. Co je dodatková dovolená? 3. Za jakých podmínek vzniká zaměstnanci nárok na dovolenou za kalendář­ ní rok nebo na její poměrnou část? 4. Za jakých podmínek lze zaměstnanci poskytnout náhradu mzdy za nevy­ čerpanou dovolenou nebo její část?

114

Odměňování práce

ES Pouze na základě dohody se zaměstnancem může zaměstnavatel za práci přesčas poskytnout místo zvýšené mzdy náhradní volno. Vedoucí účtárny uložil zaměstnancům práci přesčas v zájmu včasného zpracování účetní závěrky. Po dokončení závěrky jim za práci přesčas poskytl náhradní volno. Zaměstnan­ ci náhradní volno odmítli a žádají, aby jim za každou hodinu práce přesčas byla vyplace­ na mzda s příplatkem. Vedoucí účtárny jejich žádosti nevyhověl a informoval je, že účtárna má na odměňování zaměstnanců přiděleny omezené peněžní zdroje, které nesta­ čí na vyplacení zvýšené mzdy za práci přesčas. Dále poukázal na to, že v pracovních smlouvách se zaměstnanci není dohodnuto jejich odměňování za práci přesčas. Z toho vedoucí usuzuje, že je oprávněn poskytovat jim za tuto práci pouze náhradní volno.

Nárok na odměnu za práci přesčas vyplývá za zákona a není podmíněn tím, že by zvýšená odměna za práci přesčas musela být dohodnuta v pracov­ ní smlouvě. Zákon připouští obě alternativy: buď poskytnout odměnu s příplatkem, nebo náhradní volno. Zaměstnavatel nebo příslušný vedouc útvaru však není oprávněn rozhodnout bez dohody se zaměstnanci, kte­ rou z těchto možností využije. Nejsou-li zaměstnanci ochotni přijmout nabídnuté náhradní volno, je zaměstnavatel povinen odměnit práci přes­ čas podle zákona zvýšenou mzdou, i když mu vzrůst mzdových nákladů způsobí problémy ve finančním hospodaření.

a

1. Které zaměstnance zaměstnavatel nesmí zaměstnávat prací přesčas? 2. Jaké jiné příplatky ke mzdě přísluší některým zaměstnancům a za jakých podmínek se vyplácejí?

ES Při některých převedeních zaměstnance na práci, za kterou náleží nižší mzda, obdrží zaměstnanec ke mzdě doplatek do výše svého prů­ měrného výdělku. Doplatek se vyplácí po stanovenou dobu za podmínek uvedených v zákoně. Zaměstnanec vykonával ve výrobním podniku dělnickou práci vyžadující přesnost provedení. Výrobní kontrola opakovaně zjistila ve výsledcích jeho práce závady. Za­ městnanec proto absolvoval prohlídku u očního lékaře, který u něj zjistil zrakovou vadu. Lékař napsal posudek, podle kterého je zaměstnanec dlouhodobě nezpůsobilý pokračo­ vat v dosavadní práci, protože není schopen kontrolovat zrakem její přesné provádění. Zaměstnavatel proto převedl zaměstnance na jinou práci, než jaká byla sjednána v pra­ 115

covní smlouvě. Převedený zaměstnanec vykonává na novém pracovišti méně kvalifiko­ vanou práci, a má proto nižší mzdu. Zaměstnanec vytýká zaměstnavateli porušení pracovní smlouvy. Domnívá se, že když už bylo nutné jeho převedení na jinou práci, mělo se tak stát v rámci jeho pracovní smlouvy, ve které je druh práce vymezen dosti široce. Kromě toho je zaměstnanec pře­ svědčen, že má ke mzdě dostávat doplatek do výše bývalého průměrného výdělku, když byl převeden na méně placenou práci ze zdravotních důvodů. Zaměstnavatel však pro něj vhodnou náhradní práci v rámci pracovní smlouvy nemá. Podle jeho názoru nárok na doplatek ke mzdě v tomto případě zaměstnanec nemá.

Zaměstnavatel, který musí převést zaměstnance ze zdravotních důvodů na jinou práci a nemůže účelu převedení dosáhnout v rámci pracovní smlouvy, je oprávněn převést zaměstnance bez jeho souhlasu i na práci jiného druhu, než byl sjednán v pracovní smlouvě. Při nutném převedení ze zdravotních důvodů na práci, za kterou přísluší nižší mzda, by měl zaměstnanec nárok na doplatek ke mzdě do výše prů­ měrného výdělku pouze v případě převedení z důvodu ohrožení nemocí z povolání nebo z důvodu uloženého karanténního opatření nebo z dů­ vodu odvrácení živelné události. V této záležitosti, která je jiného druhu, postup zaměstnavatele není v rozporu s pracovněprávními normami. Zaměstnancovy námitky by mohly obstát, jen kdyby dokázal, že zaměstna­ vatel má možnost ho převést v rámci pracovní smlouvy.

1. Vyhledejte příslušná ustanovení o nárocích na doplatek ke mzdě. 2. V kterých dalších případech převedení na práci, pro niž je stanovena nižší mzda, přísluší zaměstnanci doplatek ke mzdě? 3. Jak je právně zajištěno, aby zaměstnanec mající nárok na doplatek ke mzdě nesnížil na novém pracovišti svoji výkonnost ve snaze zneužít své mzdo­ vé výhody?

[ES Výplata mzdy se uskutečňuje v pracovní době na pracovišti. Jiné osobě lze zaměstnancovu mzdu vyplatit jen na základě plné moci. V den výplaty byl zaměstnanec neschopen práce pro nemoc. Mzdu mu proto přišla do podniku vyzvednout jeho manželka. Neměla sice písemnou plnou moc, ale protože ji v podniku znali, manželovu mzdu jí vyplatili. Když se po několika dnech uzdravený zaměstnanec vrátil na své pracoviště a dožadoval se výplaty mzdy, odkázali ho na jeho manželku. Mzdu mu nevyplatili ani po vysvětlení, že se s manželkou rozvádí a svoji mzdu že od ní nedostal, protože ona prý má vůči němu jakousi pochybnou pohledávku a tímto svérázným způsobem si ji .kompenzovala“.

116

Podle zaměstnavatelova názoru manželka převzala manželovu mzdu právem, protože tyto peníze jsou ve společném jmění manželů.

Zaměstnavatel udělal chybu, když vyplatil mzdu zaměstnancově man­ želce. Bez písemné plné moci nebyla oprávněna převzít za svého manže­ la jeho mzdu, i když mzda je součástí majetku ve společném jmění manželů. Zaměstnanec by měl vymáhat od zaměstnavatele výplatu mzdy soudní žalo­ bou.

1. Co je kompenzace? 2. Podle kterých ustanovení je manželka povinna vrátit zaměstnavateli ne­ právem převzatou manželovu mzdu?

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci

[E3 Zaměstnavatelé jsou povinni dbát, aby zdraví zaměstnanců nebylo ohrožováno kouřením na pracovištích. Zaměstnavatel ponechal zaměstnancům pracujícím v kancelářích, aby si sami mezi sebou demokratickým způsobem vyřešili, zda kuřákům bude umožněno na pracovišti při práci kouřit. Zaměstnanci o tom rozhodovali hlasováním v jednotlivých kancelářích. Kde kuřáci přehlasovali nekuřáky, vyžadují od nich, aby kouření trpěli. Přehlasovaní nekuřáci proti tomu protestují a žádají zaměstnavatele, aby je buď přemístil do nekuřác­ kých kanceláří, nebo aby v celé administrativní budově kouření zakázal. Zaměstnavatel jim vysvětlil, že zaměstnanci musí být rozmístěni do kanceláří tak, jak to nejlépe vyho­ vuje potřebám jejich vzájemné spolupráce v zavedeném systému organizace a řízení podniku. Přitom nelze respektovat zájmy kuřáků i nekuřáků. Zaměstnavatel nechce ener­ gicky zakročit proti kuřákům, kteří namítají, že zákaz kouření na pracovišti by snížil jejich pracovní výkonnost.

Zaměstnavatel jedná v rozporu se zákoníkem práce, když nestanovil zá­ kaz kouření na pracovištích, kde pracují také nekuřáci. O možnosti kouřit na pracovišti se nerozhoduje hlasováním. Zaměstnavatel je povinen kouření zakázat i v takovém případě, kdy to vyžaduje jediný nekuřák proti všem ostatním zaměstnancům, kteří kouří. Jestliže zaměstnavatel ne­ dbá ochrany zdraví svých zaměstnanců před kouřením, mohou se postižení zaměstnanci obrátit se žádostí o pomoc k odborovým orgánům a k orgá­ nům státního odborného dozoru nad bezpečností práce a ochranou zdraví při práci. 117

Q

1. Jaká práva a povinnosti mají zaměstnanci v zájmu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci? 2. Jaká práva mají odborové orgány při kontrole nad stavem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci u jednotlivých zaměstnavatelů? 3. Kdo hradí náklady vzniklé odborovým orgánům výkonem kontroly nad bezpečností a ochranou zdraví při práci?

Péče o zaměstnance

ili/j Zaměstnavatel může uzavřít se zaměstnancem dohodu, podle které umožní zaměstnanci zvýšení jeho kvalifikace poskytováním pracovního a hmotného zabezpečení během pracovníkova školení a výcviku. Zaměst­ nanec se za to zavazuje setrvat u tohoto zaměstnavatele po dohodnutou dobu v pracovním poměru nebo mu uhradit vynaložené náklady na zvý­ šení kvalifikace, popř. jejich poměrnou část, kdyby zaměstnanec před­ časně rozvázal pracovní poměr. Zaměstnavatel uzavřel se zaměstnancem písemně dohodu, podle které umožnil za­ městnanci poskytováním pracovních úlev a hmotného zabezpečení vystudovat dálkově elektrotechnickou fakultu vysoké školy. Za to se zaměstnanec zavázal setrvat po vystu­ dování u tohoto zaměstnavatele v pracovním poměru po dobu pěti let nebo mu uhradit náklady, které měl se zvýšením jeho kvalifikace. V dohodě účastníci uvedli také druh nákladů, které zaměstnanec bude povinen zaměstnavateli uhradit, kdyby nesplnil záva­ zek setrvat u něj po sjednanou dobu v pracovním poměru. Dohodli také nejvyšší celko­ vou částku náhrady těchto nákladů. Jakmile zaměstnanec dokončil studium, požádal zaměstnavatele o zařazení na pracovní místo odpovídající jeho vysokoškolské kvalifikaci. Zaměstnavatel mu slíbil takové zařaze­ ní při nejbližší příležitosti, jakmile se vhodné místo uvolní. Když se neuvolnilo ani za rok, zaměstnanec dal výpověď a po uplynutí výpovědní doby přijal u jiného zaměstnavatele nabídku výhodného pracovního místa, ve kterém uplatňuje svoji kvalifikaci. Bývalý zaměstnavatel na základě uzavřené dohody žádá úhradu nákladů studia od bývalého zaměstnance, popř. od jeho nového zaměstnavatele. Ani bývalý zaměstnanec, ani jeho nový zaměstnavatel není ochoten náklady na vysokoškolské studium uhradit.

Podle zákoníku práce zaměstnanec není povinen uhradit náklady stu­ dia takovému zaměstnavateli, který v posledních dvanácti měsících po dobu nejméně šesti měsíců nevyužíval jeho kvalifikaci, kterou si studi­ em zvýšil. Nový zaměstnavatel by tuto povinnost měl pouze tehdy, kdyby se k tomu zavázal. 118

Zaměstnavatel nemá naději na úspěch, bude-li vynucovat úhradu nákladů studia právními prostředky.

a

1. Vyhledejte v zákoníku práce ustanovení o péči zaměstnavatelů o kvalifi­ kaci zaměstnanců a o její zvyšování. 2. V kterých jiných případech zaměstnanec při rozvázání pracovního pomě­ ru v době trvání závazku setrvat u zaměstnavatele není povinen tomuto zaměstnavateli uhradit náklady vynaložené na jeho studium? 3. Kdy může zaměstnavatel zastavit poskytování pracovních úlev a hmotné­ ho zabezpečení zaměstnanci, s kterým uzavřel dohodu o zvýšení jeho kva­ lifikace? 4. Za jakých okolností je zaměstnavatel povinen poskytovat zaměstnancům během pracovní směny stravování?

Odpovědnost zaměstnance za škodu

íTT?

Každý zaměstnanec má obecnou odpovědnost za škodu, kterou za­ městnavateli způsobí zaviněným porušením povinností při plnění pra­ covních úkolů nebo v přímé souvislosti s jejich plněním. Zaměstnanci stavebního podniku betonovali základy stavby. Beton jim připravoval dělník obsluhující míchačku. V pátek přerušili práci a po návratu na pracoviště v pondělí zjistili, že jim cement ztvrdl, protože pytle zůstaly od pátku nepřikryty a promokly. Za­ městnavatel požádal o náhradu škody stavbyvedoucího a dělníka obsluhujícího míchač­ ku, které obvinil z nedbalosti. Oba odmítají škodu uhradit. Dělník proto, že prý nedostal příkaz k přikrytí cementu. Stavbyvedoucí proto, že podle jeho názoru je vinen pouze dělník, který měl na starosti míchačku. Ten prý přikrýval pytle každý den, ale v pátek příliš spěchal z práce a zapomněl na to. Zaměstnavatel považuje za spoluviníka stavby­ vedoucího, který zanedbal svoji povinnost zkontrolovat před odchodem z práce, zda je na staveništi všechno v pořádku. Když zaměstnanci neuhradili škodu dobrovolně, zaměstnavatel každému z nich srazil ze mzdy polovinu z celkové výše způsobené škody. Oba postižení zaměstnanci proti tomu protestují a vytýkají zaměstnavateli, že k tomu nebyl oprávněn.

Bez dohody se zaměstnancem jsou srážky z jeho mzdy přípustné pou­ ze v případech taxativně vyjmenovaných v zákoně. Náhrada škody mezi těmito případy není, zákon však umožňuje srazit ze mzdy částky postižené výkonem pravomocného rozhodnutí soudu. Zaměstnanci se mohou opráv­ něně domáhat doplacení svých mezd, protože provedené srážky na úhradu 119

způsobené škody nejsou podloženy ani dohodou se zaměstnavatelem, ani pravomocným rozhodnutím soudu. Přestože zaměstnavatel provedením srážek ze mzdy porušil zákon, zaměst­ nanci by se s ním o náhradě škody měli dohodnout a tím předejít případnému soudnímu řízení. Bude-li se zaměstnavatel domáhat náhrady škody soudní cestou, má naději na úspěch. Kdyby zaměstnanci soudní spor prohráli, mu­ seli by patrně uhradit i náklady soudního řízení.

1. Jaký je rozdíl mezi vyjmenováním taxativním a demonstrativním? 2. V čem jsou právní rozdíly mezi obecnou odpovědností zaměstnance za škodu a zvláštními druhy jeho odpovědnosti?

Poznámka:

Postup zaměstnavatele, který si tuto spornou záležitost sám rozhodl a pou­ žil sankci, je v rozporu se základní zásadou procesního práva: „Nikdo nesmí být soudcem ve své vlastní věci.“

EHS Zaměstnavatel při uplatnění nároku na náhradu škody podle práv­ ních norem o obecné odpovědnosti za škodu musí prokázat zaměstnan­ covu vinu. Jestliže zaměstnanec způsobil škodu úmyslně nebo v opilosti nebo pod vlivem jiné návykové látky, je povinen nahradit celou skuteč­ nou škodu v plné výši. Jestliže však zavinil škodu nedbalostí, náhrada nesmí přesáhnout čtyřapůlnásobek jeho průměrného měsíčního výděl­ ku. Podnikatel provozující taxislužbu uzavřel pracovní smlouvu s řidičem, který měl ode dne nástupu uvedeného ve smlouvě převzít osobní autotaxi a pracovat jako taxikář. V dohodnutý den nástupu řidič nepřišel, neomluvil se a nastoupil do zaměstnání až po čtyřech dnech. Zaměstnavateli vysvětlil, že byl na návštěvě u svých příbuzných v zahra­ ničí, odkud se z rodinných důvodů nemohl včas vrátit. Zaměstnavatel od něj požaduje náhradu škody za čtyři zameškané pracovní dny. Za škodu považuje ušlý zisk za čtyři dny, po které autotaxi nebylo v provozu. Výši škody vypočetl na základě průměrného denního zisku z provozu jednoho autotaxi. Řidič odmítá tuto škodu uhradit, protože ji nezpůsobil úmyslně.

Podle zákoníku práce je zaměstnanec povinen zaměstnavateli nahradit sku­ tečnou škodu, tj. znehodnocení majetku. Výše skutečné škody představuje částku, o kterou se hodnota majetku způsobením škody snížila. Pouze v pří­ padě úmyslného způsobení škody by zaměstnavatel mohl požadovat náhra120

du i jiné škody, např. ušlého zisku. Ušlým ziskem je to, oč by se majetek zaměstnavatelův rozmnožil při normálním vývoji věcí, kdyby nedošlo ke škodě. Protože v tomto případě žádná skutečná škoda nevznikla a zaměstnan­ covo porušení pracovní smlouvy opožděným nástupem do zaměstnání nebylo úmyslné, zaměstnavatelův požadavek náhrady ušlého zisku ne­ obstojí.

| Poznámka: Zaměstnavatel v tomto případě jedná podnikatelsky, jak je zvyklý podle norem občanského a obchodního práva o náhradách škody, kdy lze v každém případě požadovat i náhradu ušlého zisku. Neuvědomuje si však, že pra­ covněprávní normy o rozsahu náhrady škody způsobené zaměstnancem za­ městnavateli umožňují požadovat náhradu ušlého zisku jen výjimečně.

g

1. Má zaměstnavatel možnost odstoupit od pracovní smlouvy nebo jiným způsobem urychleně pracovní poměr ukončit, když řidič neomluveným opožděným nástupem do zaměstnání projevil svoji nespolehlivost? 2. Jaká opatření může zaměstnavatel vůči zaměstnancům provádět v zájmu předcházení majetkovým škodám?

UE

Zvláštní tzv. hmotnou odpovědnost má zaměstnanec, s nímž za­ městnavatel uzavřel písemnou dohodu o odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách, které musí zaměstnanec vyúčtovat. Při této od­ povědnosti zaměstnance zaměstnavatel není povinen dokazovat mu vinu, ale pouze schodek čili manko. Schodek se uhrazuje v plném roz­ sahu. Obchodník zaměstnává v jedné ze svých samoobslužných prodejen potravin deset zaměstnanců. Se všemi uzavřel písemnou dohodu o jejich společné hmotné odpověd­ nosti za svěřené zboží a jiné hodnoty. Při inventuře bylo v této prodejně zjištěno velké manko. Hmotně odpovědní zaměstnanci odmítli tuto škodu nahradit s odůvodněním, že manko vzniklo bez jejich zavinění. Poukázali na to, že nedávno byla epidemie chřipky, při které z deseti zaměstnanců v prodejně po tři týdny chyběli čtyři nemocní. Vedoucí prodejny tehdy osobně upozorňoval zaměstnavatele, že zbývající zaměstnanci nemohou v tak malém počtu odpovědně zajistit provoz prodejny. Zdůrazňoval, že zaměstnanci za takových okolností sotva mohou uhlídat zboží a zabránit krádežím, k nimž i při plném počtu zaměstnanců na prodejně občas dochází. 121

Zaměstnavatel na to nereagoval. Zaměstnanci proto za podpory odborových orgánů žádají zaměstnavatele, aby upustil od požadavku náhrady škody, který považují za ne­ spravedlivý.

Hmotná odpovědnost zaměstnanců trvala i v době, kdy z jejich desetičlenného pracovního kolektivu čtyři zaměstnanci na pracovišti dlouho chyběli. Neuznají-li zaměstnanci svůj závazek nahradit škodu a nedohodnou-li se zaměstnavatelem způsob její úhrady, může zaměstnavatel vymáhat náhradu soudně. Z důvodů zvláštního zřetele hodných by však soud mohl náhra­ du škody přiměřeně snížit.

B 1. Jak se při společné odpovědnosti za schodek určuje podíl náhrady jednot­ livým zaměstnancům? 2. Může se některý ze společně odpovědných zaměstnanců zprostit své od­ povědnosti za schodek? 3. Za jakých okolností je zaměstnanec oprávněn od dohody o hmotné odpo­ vědnosti odstoupit?

Odpovědnost zaměstnavatele za škodu

Uííl

Pracovní úraz je poškození zdraví zaměstnance při plnění pracov­ ního úkolu nebo v přímé souvislosti s ním. Odpovědnost za škodu při pracovním úrazu má zaměstnavatel i v takovém případě, kdy neporušil žádnou povinnost vyplývající z předpisů o zajištění bezpečnosti a ochra­ ny zdraví při práci. Zaměstnanec strojírenského podniku na svém pracovišti v dílně při práci uklouzl a upadl. Dvěma spoluzaměstnancům, kteří to viděli, si postěžoval, že ho po pádu bolí koleno, do kterého se uhodil. Bolest však byla snesitelná, proto jí nevěnoval velkou pozornost. Až za několik dní si uvědomil vážnost svého zranění, když se bolest v koleně stupňovala a koleno oteklo. Navštívil proto lékaře, který ho uznal neschopným práce a postaral se o jeho odborné léčení. Po vyléčení zraněného kolena zaměstnanec požádal zaměstnavatele o odškodnění tohoto pracovního úrazu. Zaměstnavatel žádost o odškodnění zamítl, protože zaměstnanec úraz v podniku neohlásil, takže tam o něm nebyl pořízen záznam a nebyly prošetřeny okolnosti, za nichž k úrazu došlo. Podle názoru zaměstnavatele nelze za těchto okolností dokázat, že k poranění kolena skutečně došlo následkem pádu v dílně. Zaměstnavatel vyslovil podezření, že zaměstnanec, který je aktivním fotbalistou, se možná zranil při své spor­ tovní činnosti.

122

Zaměstnancův nárok na odškodnění není podmíněn včasným ohláše­ ním pracovního úrazu a sepsáním zápisu o něm. Jako důkaz může posta­ čit i svědectví spoluzaměstnanců, kteří viděli, jak k úrazu došlo, a kterým si zraněný stěžoval na bolest v koleně. Zaměstnavatel je povinen tento pracovní úraz odškodnit, a jestliže svoji po­ vinnost nesplní, zaměstnanec by se měl domáhat odškodnění soudní cestou.

B 1. Jaké náhrady je povinen zaměstnavatel poskytnout zaměstnanci, který utr­ pěl pracovní úraz? 2. Považuje se za pracovní úraz i zranění zaměstnance, ke kterému došlo při jeho pracovní cestě? 3. Jak se stanoví výše náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní ne­ schopnosti zaměstnance v důsledku jeho pracovního úrazu?

ETC Zaměstnavatel se zcela zbaví odpovědnosti za pracovní úraz nebo za nemoc z povolání důkazem, že jedinou příčinou bylo buď zaměstnan­ covo zaviněné porušení předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, nebo zaměstnancova opilost, popř. jeho zneužití jiných návykových lá­ tek, a že zaměstnavatel nemohl škodě na zdraví zabránit. Stejnými dů­ kazy se zaměstnavatel může zbavit odpovědnosti zčásti, když zaměst­ nancovo zaviněné jednání bylo pouze jednou z příčin. Zaměstnanec utrpěl v dílně úraz na oku při práci na brusce. Zaměstnavatel sepsal o tomto úrazu záznam, podle kterého došlo ke zranění z toho důvodu, že zaměstnanec nepoužil při broušení ochranné brýle. Toto zaměstnancovo porušení předpisů o bezpeč­ nosti a ochraně zdraví při práci považuje zaměstnavatel za jedinou příčinu pracovního úrazu, a protože zaměstnanec byl o bezpečnosti práce řádně poučen, neobdržel za tento pracovní úraz žádnou náhradu. Zaměstnanec namítá, že nemohl použít brýle, protože zaměstnavatel mu v rozporu s předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci žádné ochranné pracovní prostředky neposkytl. Zaměstnavatel jeho námitku vyvrací písemným potvrzením o tom, že za­ městnanci předal peníze na nákup potřebných ochranných pracovních prostředků. Není jeho vinou, že zaměstnanec si za tyto peníze nekoupil ochranné brýle.

Zaměstnavatel je povinen poskytovat zaměstnancům k bezplatnému používání potřebné osobní ochranné pracovní prostředky, udržovat je v použivatelném stavu, kontrolovat jejich používání a starat se o řádné hos­ podaření s nimi. Jejich poskytování zaměstnavatel nesmí nahrazovat fi­ nančním plněním. 123

Je zřejmé, že v tomto případě zaměstnanec sice svým zaviněním porušil předpisy o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ale bylo to pou­ ze jednou z příčin jeho úrazu, protože zaměstnavatel se provinil také. Zaměstnavatel je proto zproštěn odpovědnosti za pracovní úraz pouze zčásti.

B 1. Vyhledejte v zákoníku práce ustanovení o poskytování osobních ochran­ ných pracovních prostředků. 2. V jakých jiných případech se zaměstnavatel zprostí odpovědnosti za pra­ covní úraz zčásti? 3. Zprostí-li se zaměstnavatel odpovědnosti zčásti, jak se určuje část škody, kterou nese zaměstnanec? 4. Kdy se zaměstnavatel nemůže za žádných okolností zprostit odpovědnosti za zaměstnancův pracovní úraz?

124

Rodinné právo Manželství, rodina, příbuzenství

OEE Při svatebním obřadu musí snoubenci prohlásit, že spolu vstupují do manželství, že jim není známa žádná okolnost vylučující uzavření platného manželství, že znají navzájem svůj zdravotní stav a jak se do­ hodli o příjmení. Ponechají-li si každý své dosavadní příjmení, musí také prohlásit, které z nich bude příjmením jejich společných dětí. Snoubenci se dohodli uzavřít manželství za rok, až se snoubenec vrátí ze studijního pobytu ve Spojených státech amerických, kam po zásnubách odcestoval. Zakrátko tam dostal od své snoubenky dopis s naléhavou prosbou, aby se urychleně vrátil, protože otěhotněla a nechce, aby se jejich dítě narodilo jako nemanželské. Snoubenec by její prosbě rád vyhověl, ale přerušení studia je nákladná záležitost a on nemá dostatek peněz na cestu domů a zpět do USA.

Zákon o rodině umožňuje povolit z důležitých důvodů uzavření man­ želství v zastoupení. Za tím účelem by snoubenec musel písemnou plnou mocí zplnomocnit jinou osobu, která by ho při svatebním obřadu za­ stoupila. V plné moci musí být přesně označena žena, s kterou má být man­ želství uzavřeno. Zastoupený ženich se samozřejmě musí se svou nevěstou předem dohodnout o příjmení. Tito snoubenci mají důležité důvody pro podání žádosti, aby jim bylo po­ voleno uzavřít manželství prostřednictvím zástupce. Příslušný orgán by je­ jich žádosti patrně vyhověl.

1. Jaké jiné důvody by mohly být považovány za tak důležité, aby bylo povo­ leno uzavřít manželství prostřednictvím zástupce? 2. Kde lze uzavřít platné manželství? 3. Lze na žádost snoubenců vyloučit při jejich svatebním obřadu veřej­ nost?

[JE Platné manželství nelze uzavřít mezi předky a potomky a mezi sou­ rozenci, i tzv. nevlastními, kteří mají společného pouze jednoho z rodičů - překážka příbuzenství. 125

Bezdětní manželé toužící po dítěti osvojili nezrušitelně dvouletého chlapce. Za tři roky potom se jim narodila dcera. Po dvanáctiletém manželství se tito manželé rozvedli. Rozešli se přátelsky a své vztahy k dětem vyřešili dohodou. Soud schválil jejich dohodu o úpravě práv a povinností k dětem, podle které adoptovaný syn byl svěřen do výchovy otci a dcera zůstala u matky. V dospělosti se syn dověděl, že ho rodiče adoptovali. Sourozenci v sobě našli zalíbení a v dospělém věku se citově tak sblížili, že uvažují o uzavření manželství. Protože man­ želství mezi sourozenci je vyloučeno, adoptovaný syn chce tuto překážku odstranit návr­ hem, aby soud jeho osvojení zrušil. Když není se svou sestrou pokrevně příbuzný a proti zamýšlenému manželství tedy nemohou být námitky z genetických důvodů, domnívá se, že by mu uzavření manželství se sestrou mělo být umožněno.

Zrušitelné osvojení by soud mohl zrušit z důležitých důvodů na návrh osvojence nebo osvojitelů. Zrušením osvojení by odpadla překážka, tak­ že by potom mohl se svou bývalou sestrou uzavřít manželství. V tomto případě však jde o nezrušitelně osvojení, kdy osvojitelé jsou zapsáni v matrice místo původních rodičů osvojence. Takové osvojení nelze zrušit v žádném případě, soud by musel návrh na jeho zrušení zamítnout. Možnost uzavření manželství mezi těmito sourozenci je proto vylou­ čena.

B 1. Které jiné překážky brání uzavření platného manželství? 2. Jak se posuzují případy, kdy manželství bylo uzavřeno neplatně, ale pře­ kážka odpadla dříve než soud toto manželství za neplatné prohlásil? 3. Co je osvojení a jak se provádí? 4. Jaké podmínky musí být splněny při osvojení?

ÍTI? Od neplatného manželství se odlišuje zdánlivé manželství, u které­ ho nepřichází v úvahu jeho prohlašování soudem za neplatné, protože tu manželství nevzniklo. Zdánlivým manželstvím je např. soužití účastní­ ků, kteří neuzavřeli sňatek zákonným způsobem. Muž se ženou neuzavřeli sňatek, ale žijí spolu tak, jako kdyby byli manželé. Obývají společný byt, vedou společnou domácnost, kupují si společné věci a dohodli se, že své majetkové vztahy budou při tomto spolužití posuzovat obdobně, jako je tomu v manžel­ ství, tj. podle ustanovení o společném jmění. Po čase však muž, který má příjem mnohem vyšší než žena, přestal tuto majetkovou dohodu dodržovat. Značnou část svých příjmů si ponechává pro sebe a ženě odevzdává na domácnost jen takovou částku, kterou považuje za přiměřenou. Žena proti tomu pro­ testuje a trvá na dodržování dohody o společném jmění.

126

V tomto případě jde o zdánlivé manželství, o soužití druha s družkou, jak se tomu lidově říká. V takovém spolužití se neuplatňují zákonná ustano­ vení o majetkoprávních vztazích mezi manžely. Dodržování dohody zdán­ livých manželů o společném jmění není právně vynutitelné. Každý z účast­ níků může od této dohody kdykoliv odstoupit a hospodařit si se svým majet­ kem sám. Věci, na jejichž nákup přispěli oba účastníci, jsou v jejich podí­ lovém spoluvlastnictví. Vzájemná práva a povinnosti zdánlivých manželů k těmto společným věcem se řídí ustanoveními občanského zákoníku o podí­ lovém spoluvlastnictví.

1. V jakých záležitostech může být spolužití zdánlivých manželů právně vý­ znamné? 2. Jak by se posuzovala velikost podílů spoluvlastníků na společných vě­ cech?

IE Při rozvodu rodičů nezletilého dítěte soud rozhoduje současně o je­ jich právech a povinnostech k dítěti. Rodiče se o tom buď dohodnou a jejich dohoda nabude platnosti a účinnosti schválením soudu, nebo soud sám svěří dítě do výchovy jednomu z nich a určí, jak má každý z rodičů přispívat na výživu dítěte. Při soudním řízení o rozvod manželství každý z rozvádějících se manželů usiloval o to, aby mu byl svěřen do výchovy jediný nezletilý syn. Protože se o tom rodiče nedo­ hodli, soud v rozhodnutí, kterým toto manželství rozvedl, upravil sám práva a povinnosti rodičů k jejich synovi pro dobu po rozvodu. Soud svěřil syna do výchovy matce a určil, jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu. Otcův styk se synem upravil tak, že určil dny a hodiny, ve kterých je synova matka povinna svému bývalému manželovi styk se synem umožnit. Synova matka tuto povinnost neplní. Neumožňuje svému bývalému manželovi styk se synem prý proto, že syn se s otcem nechce stýkat a že otec by měl na jeho výchovu neblahý vliv. Naproti tomu postižený otec uvádí, že matka jeho syna záměrně mylně informuje a snaží se v něm vzbudit nenávist vůči otci. Všechny otcovy dosavadní pokusy o zjednám nápravy jsou bezúspěšné. Proto otec hodlá navrhnout soudu změnu původního rozhodnutí tak, aby syn byl svěřen do výchovy jemu. Synova matka je však přesvědčena, že takový návrh soud musí zamítnout, protože je nepřípustné projednávat a rozhodovat u soudu znovu věc, která již byla dříve pravo­ mocně rozhodnuta.

V soudním řízení je skutečně vyloučeno - kromě výjimečných případů povolené obnovy řízení - znovu projednávat a rozhodovat věc, která již byla 127

dříve pravomocně rozhodnuta (latinsky res iudicata, čti judikata = věc roz­ souzená). Otcův návrh na změnu soudního rozhodnutí o úpravě práv a povinností k jeho synovi by však přesto nebyl beznadějný. Zákon o rodině totiž obsahuje ustanovení, podle kterého soud může změnit své rozhodnutí o výkonu rodičovských práv a povinností, jestliže se změní poměry.

1. Jak může zaniknout manželství? 2. Z jakých důvodů může soud manželství rozvést?

Vztahy mezi rodiči a dětmi QB V pochybnostech se otcovství určuje na základě vyvratitelných domněnek. Narodí-li se dítě provdané ženě, považuje se za otce manžel matky, jestliže se dítě narodilo v době od vzniku manželství do třístého dne po jeho zániku. Otec i matka mohou otcovství popřít. Manžel popřel u soudu, že je otcem dítěte, které se narodilo jeho manželce. K tomuto popření otcovství došlo v zákonné šestiměsíční lhůtě ode dne, kdy se dověděl, že jeho manželce se narodilo dítě. Podle názoru manžela je vyloučeno, že by mohl být otcem tohoto dítěte. Prý žije a pracuje dlouhodobě v zahraničí, s manželkou se již déle než rok nestýká a uvažuje o rozvodu, protože se dověděl, že jeho manželka se důvěrně sblížila s jiným mužem. Naproti tomu matka dítěte uvádí, že je svému manželovi věrná a že její vztahy k jiným mužům nepřesahují hranice pouhého přátelství. Manželovo tvrzení, že se s ní již déle než rok nestýká, je prý nepravdivé. V uplynulém roce manžel k ní domů několikrát přijel a při těchto jeho návštěvách se jako manželé důvěrně stýkali. Tyto jeho návštěvy lze prý dokázat svědeckými výpověďmi jejich společných přátel. Matka dítěte je přesvědčena, že pohnutky jejího manžela k popření otcovství a k rozvodu jsou jiné, než jaké uvedl u soudu. Dověděla se prý, že její manžel se v zahraničí stýká s jinou ženou, do které se zamiloval, a chce se s ní oženit.

Podle zákona o rodině manžel může do šesti měsíců ode dne, kdy se dozví, že se jeho manželce narodilo dítě, popřít u soudu, že je jeho otcem. Jestliže se však dítě narodilo v době mezi stoosmdesátým dnem od uzavření man­ želství a třístým dnem po tom, kdy manželství zaniklo nebo bylo prohlá­ šeno za neplatné, lze otcovství popřít jen tehdy, je-li vyloučeno, že by manžel matky mohl být otcem jejího dítěte. Jestliže svědkové potvrdí, že manžel svoji manželku v posledním roce na­ 128

vštěvoval, pak proti jejímu tvrzení, že se jako manželé důvěrně stýkali, patr­ ně neobstojí jeho prohlášení, že tomu tak nebylo. Manžel bude podle všeho považován v tomto případě za otce dítěte své manželky, pokud nebude pře­ svědčivě dokázáno, že nemůže být otcem. Jeho otcovství by mohl vyloučit např. výsledek krevní zkoušky nebo důkaz o jeho neplodnosti.

1. Jakými jinými důkazy by mohl vyloučit své otcovství muž, který chce toto otcovství popřít? 2. Kdyby manželka popírala, že její manžel je otcem jejího dítěte, jaké po­ hnutky by k tomu mohla mít? 3. Co by následovalo po zjištění, že otcem dítěte vdané ženy není její manžel? 4. Lze popřít otcovství i v případě, kdy už bylo určeno souhlasným prohláše­ ním rodičů? 5. Bylo by možné výjimečně připustit popření otcovství i po uplynutí zákon­ né šestiměsíční lhůty?

ÍTO Rodiče jsou odpovědni za výchovu a výživu svých dětí. Řádná vý­ chova dětí a péče o ně není jen soukromou záležitostí rodičů, ale je také důležitým státním zájmem. Občané upozornili obecní úřad na opakované závadné chování skupiny mladých lidí v místní restauraci. Prý tam znepříjemňují hostům pobyt tím, že se pod vlivem alkoholu chovají nesnesitelně hlučně, některé hosty urážejí, jsou agresivní a snaží se vyvolávat potyčky. S touto skupinou svých kamarádů restauraci pravidelně navštěvuje a vyvolává­ ní výtržností se zúčastňuje i šestnáctiletý mladík, kterému tam prý jeho zletilí přátelé dávají pít alkohol. Obecní úřad věc prošetřil a dospěl k závěru, že informace o tomto závadném chování skupiny návštěvníků restaurace jsou pravdivé. Zakázal proto nezletilému mladíkovi ná­ vštěvy restaurace a požádal policii, aby dodržování tohoto zákazu vynutila a aby věno­ vala zvýšenou pozornost skupině mladých lidí, k níž nezletilý mladík patří, protože jde o osoby podezřelé z páchání trestných činů opilství a výtržnictví. Policisté při nejbližší příležitosti vyzvali nezletilého mladíka k odchodu z restaurace, jejíž navštěvování mu orgán obce zakázal. Protože neuposlechl, policisté ho vyvedli s použitím přiměřeného násilí a oznámili obecnímu úřadu, že mladík spáchal přestupek neuposlechnutí výzvy veřejného činitele při výkonu jeho pravomoci. Rodiče nezletilého i on sám proti tomu protestují. Jsou přesvědčeni, že obecní úřad svým zákazem navště­ vovat restauraci a policie použitím násilí porušili práva zakotvená v Listině základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky. V tomto ústavním dokumentu je každému zaručena osobní svoboda, nedotknutelnost osoby, lidská důstoj­ nost, svoboda pohybu a pobytu.

129

Listina základních práv a svobod sice zaručuje práva a svobody, na něž poukazuje postižený nezletilý mladík a jeho rodiče, ale záruka těchto práv a svobod má své meze. Ústavní dokument připouští možnost jejich ome­ zení v případech stanovených zákonem. Jedním z těchto omezení je v zá­ koně o rodině obsažená možnost, aby státní nebo obecní orgán v zájmu spo­ lečnosti zasáhl do výkonu práv a povinností rodičů. Zákon o rodině ustano­ vuje, že orgán obce je oprávněn uložit nezletilému omezení, která zabrá­ ní škodlivým vlivům na jeho výchovu, zejména návštěvu podniků a zá­ bav pro nezletilého vzhledem k jeho osobě nevhodných. Orgány obce a policie v tomto případě jednaly v souladu s právním řádem. Rozhodnutí o eventuálních pochybnostech, zda citované ustanovení zákona o rodině, umožňující omezit osobní svobodu mladistvého, není v roz­ poru s Listinou základních práv a svobod, by příslušelo Ústavnímu soudu.

a

1. Jaký postih hrozí mladistvému za přestupek neuposlechnutí výzvy veřej­ ného činitele při výkonu jeho pravomoci? 2. Jaká jiná opatření může učinit orgán obce, jestliže to vyžaduje zájem spo­ lečnosti na řádné výchově dětí? 3. V kterých případech a jakým způsobem může do výchovy dítěte zasáh­ nout soud?

Náhradní výchova dětí BE Rozlišuje se osvojení zrušitelné a nezrušitelné. Nezrušitelně osvojo­ vané dítě musí být starší než jeden rok a takto mohou osvojovat buď manželé, nebo jeden z manželů, který žije v manželství s rodičem osvo­ jovaného dítěte. Jen výjimečně může nezrušitelně osvojit osamělá oso­ ba, jestliže jsou předpoklady, že toto osvojení bude plnit své společenské poslání. Osamělá žena usiluje o to, aby mohla nezrušitelně osvojit oboustranně osiřelé dvoule­ té dítě své zesnulé přítelkyně, které slíbila, že se o její dítě postará. Při prošetřování podmínek pro osvojení však bylo zjištěno, že jediným zdrojem příjmů této ženy je nízký invalidní důchod a že její zdravotní stav vyžaduje občasnou hospitalizaci v nemocnici a lázeňskou léčbu.

Soud rozhoduje o osvojení na návrh osvojitele a před rozhodnutím musí uvážit, zda osvojení bude ku prospěchu dítěte i společnosti. V tomto pří130

pádě zamýšleného nezrušitelného osvojení se jedná o povolení výjimky ze zásady, že při tomto druhu osvojení má vzniknout kompletní rodina, osvoji­ telé mají dítěti nahradit oba rodiče. V neprospěch povolení této výjimky svědčí jednak neuspokojivý zdravotní stav osvojitelky, jednak její nízký příjem. Lze předpokládat, že soud by patrně tomuto návrhu na nezrušitelné osvojení nevyhověl.

1. Jaké podmínky musí být splněny, aby mohlo dojít k osvojení? 2. Měla by navrhovatelka v tomto případě větší naději na kladné rozhodnutí, kdyby usilovala o osvojení zrušitelné? 3. Jakou jinou právní formou než osvojením by navrhovatelka mohla splnit slib, že se postará o dítě své zesnulé přítelkyně?

E3

Pěstounská péče může být poskytována dětem, jejichž výchova u rodičů není zajištěna z dlouhodobých příčin. Na rozdíl od osvojení je pěstounská péče dočasná a nemění se při ní příjmení dítěte ani jeho pří­ buzenské vztahy. Pěstoun dostává příspěvek na úhradu potřeb dítěte a odměnu za vý­ kon pěstounské péče. Rodiče čtrnáctiletého chlapce byli rozhodnutím soudu zbaveni rodičovských práv, protože závažným způsobem zanedbávali jeho výchovu a v současné době ho ani vycho­ vávat nemohou, protože otec si odpykává dlouhodobý trest odnětí svobody a matka je hospitalizována v psychiatrické léčebně. Výchovně zanedbaný chlapec žije v bytě svých rodičů se svou babičkou, která jeho výchovu nezvládá, a proto nechce převzít funkci jeho opatrovnice. Nepovažuje však za nutné, aby soud nařídil ústavní výchovu jejího vnuka. Doporučuje, aby chlapec byl svěřen do pěstounské péče jejího přítele - souseda, který ji denně navštěvuje a podle jejího názoru by byl vhodným pěstounem obtížně vy­ chovatelného chlapce. Obecní úřad potvrdil, že navržený pěstoun je energický člověk, který má morální i zdravotní předpoklady pro zajištění řádné výchovy nezletilého. Dospívající nezletilý, který už je schopen sám posoudit význam a důsledky pěstoun­ ské péče, tohoto souseda odmítá. Je prý přehnaně přísný, neustále ho kárá a všechno mu zakazuje, i když ještě jeho pěstounem není. Chlapec považuje za vyloučené, aby mu byl proti jeho vůli vnucen jako pěstoun cizí člověk, který je mu nesympatický.

V případech, kdy není rodiči zabezpečena řádná výchova dětí, mohou stát­ ní orgány činit potřebná opatření. Přichází v úvahu osvojení (adopce), opat­ rovnictví, ústavní výchova nebo pěstounská péče. Pěstounem může být 131

občan, který k tomu má zejména morální a zdravotní předpoklady a který způsobem svého života zaručuje, že bude pěstounskou péči vyko­ návat ku prospěchu svěřeného nezletilého. Rozhodnutí soudu o pěstounské péči není podmíněno souhlasem nezle­ tilého, který je do pěstounské péče svěřován, i když už je natolik rozumově vyspělý, že může význam pěstounské péče posoudit.

1. Jaká práva a povinnosti vznikají mezi dítětem svěřeným do pěstounské péče a jeho pěstounem? 2. Co je podle zákona nutno zjistit před rozhodnutím soudu o svěření dítěte do pěstounské péče? 3. Jak může pěstounská péče zaniknout?

Vyživovací povinnosti iHI Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti trvá od jeho narození do doby, kdy je dítě schopno samo se živit. Manželé rozhodují společně o rodinných záležitostech a nedohodnouli se o podstatných věcech, rozhodne na návrh jednoho z nich soud. Manželé spolu nežijí ve společné domácnosti, protože manžel získal oprávnění k pod­ nikatelské činnosti a podniká v obci velmi vzdálené od trvalého bydliště jejich rodiny. Z důvodu manželova podnikání soud na manželčin návrh zrušil jejich společné jmění. Jeho vypořádání manželé uskutečnili dohodou. Jediný syn těchto manželů žije u své matky a otec přispívá na jeho výživu měsíčně částkou, na jejíž výši se manželé dohodli. Syn vystudoval střední průmyslovou školu strojnickou a rozhodl se pokračovat ve studiu na vysoké škole. Matka jeho rozhodnutí schvaluje, ale otec oznámil jemu a jeho matce, že už nebude přispívat na jeho výživu. Jednak proto, že jeho syn nepovažoval za nutné předem svůj úmysl oznámit a poradit se s ním o tom, ale hlavně proto, že jeho podnikání mu prý vynáší tak málo, že finanční zátěž nákladů synova vysokoškolského studia je pro něj neúnosná. Syn je přesvědčen, že otec k němu bude mít vyživovací povinnost ještě po celou dobu jeho vysokoškolského studia.

Středoškolsky odborně vzdělaný dospělý syn, který je zdráv, je jistě už schopen živit se sám, takže zákonná vyživovací povinnost rodičů k němu už netrvá. Rozhodl-li se pro vysokoškolské studium, při kterém spoléhá na podporu svých rodičů, měl by se o možnosti této podpory s rodiči domluvit. Potrvá-li v této důležité záležitosti mezi rodiči navzájem a mezi synem 132

a otcem rozpor, mohl by někdo z nich předložit tuto věc k rozhodnutí soudu. Je sice nepravděpodobné, že by za těchto okolností byl otec odsouzen k plnění vyživovací povinnosti vůči synovi, ale nelze to vyloučit. Soud by se mohl řídit též úvahou, že další vzdělání je přínosem pro studenta i společ­ nost.

a

1. Za jakých okolností mají děti vyživovací povinnost vůči svým rodičům? 2. Jaké jiné vyživovací povinnosti jsou uzákoněny v zákoně o rodině?

133

Občanské soudní řízení Průběh občanského soudního řízení

iW

Řízení se zahajuje na písemný návrh účastníka, který v něm může uplatnit, aby soud rozhodl a) o osobním stavu (např. o rozvodu manželství, o osvojení, o určení ot­ covství, o prohlášení za mrtvého); b) o splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva; c) o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, jestliže na tomto určení je naléhavý právní zájem. Řidič havaroval s nákladním autem a přitom poškodil dům stojící u silnice. Vlastníko­ vi poškozeného domu škodu nenahradil, protože prý za ni odpovídá řidičův zaměstnava­ tel. Ten však tvrdí, že řidič sice občas jezdí se svým autem v jeho službách, ale není u něj v pracovním poměru. Je prý autodopravcem a odpovídá sám za škodu, kterou se svým autem způsobí. Vlastník domu po bezúspěšném jednání s řidičem i s jeho pravděpodobným zaměstna­ vatelem uvažuje o tom, že se bude domáhat svého práva na náhradu škody u soudu. Má však některé pochybnosti. Především neví, zda má žalovat řidiče nebo jeho zaměstnava­ tele nebo oba. Kromě toho neumí správně napsat soudní žalobu. Váhá nad tím, jak se má stanovit výše škody a zda škůdce je povinen postarat se o opravu domu nebo zda musí poskytnout peněžitou náhradu. Neví, jaké důkazy se v takovéto záležitosti předkládají nebo navrhují. Protože si s tím neví rady, rozmýšlí se, zda má využít služeb advokáta. Má obavy z vysokých nákladů právního zastoupení a z nejistého výsledku soudního řízení.

Pro poškozeného vlastníka domu by uplatnění a uspokojení tohoto ná­ roku mělo být jednoduché z důvodu zákonného pojištění odpovědnosti každého řidiče nebo provozovatele motorového vozidla za škodu způso­ benou jeho provozem. Poškozený si může u příslušné organizační jednotky pojišťovny, ověřit podle státní poznávací značky havarovaného vozidla, zda pojištěnec jí tuto pojistnou událost oznámil. Zjistí-li, že pojišťovna pojištěn­ covo oznámení o havárii neobdržela, vyplní tam „Dotazník poškozeného“. Na jeho základě pojišťovna vyzve odpovědného pojištěnce, aby splnil svoji zákonnou oznamovací povinnost. Pojišťovna totiž bez jeho oznámení nemů­ že škodu likvidovat, protože poškozený vůči ní nemá přímý nárok na náhra­ du této škody. 134

Teprve v situaci, kdy pojišťovna by nemohla škodu nahradit, měl by se poškozený obrátit na příslušný soud. Jeho právní nárok na náhra­ du škody je nepochybný, ale správné sepsání žaloby a vystupování v průběhu soudního řízení není jednoduché. Jestliže poškozený k tomu nemá potřebné právní znalosti a nedovede nebo nechce prostudovat pří­ slušné právní předpisy, aby dobře zvládl uplatnění svého nároku u soudu sám, měl by tyto své starosti přenést na advokáta, který ho zastoupí na základě udělení plné moci. Obavy poškozeného z vysokých nákladů právního zastoupení by mělo rozptýlit pomyšlení, že patrně bude mít v soudním řízení plný úspěch. V tom případě mu soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění svého práva proti odpůrci, který ve věci úspěch neměl. V rámci této náhrady nákladů bude žalovaný škůdce povinen uhradit mu i odměnu za zastupování advokátem.

| Poznámky:

V občanském soudním řízení se účastník může dát zastupovat zástupcem, kterého si zvolí. Zvoleným zástupcem může být pouze fyzická osoba. V téže věci může mít účastník jen jednoho zástupce. Jde-li o zastupování za odměnu, je vždy výhodné udělit plnou moc k zastupování raději advokátovi než takzvanému obecnému zástupci, tj. jiné osobě, třeba práva znalé. Advokáti jsou odborníci, kteří za úplatu soustavně poskytují právní služby. Tím se rozumí zastupování v řízení před soudy a jinými orgány, obhajoba v trestních věcech, udělování práv­ ních porad, sepisování právních dokumentů, zpracovávání právních roz­ borů a jiné formy právní pomoci. Výhoda zastoupení advokátem je nejen ve zkušenostech a v profesionální zdatnosti advokátů, ale také v tom, že pouze v případě zastoupení advokátem je soud podle občanského soudní­ ho řádu oprávněn přiznat zastoupenému účastníkovi náhradu jeho nákla­ dů na odměnu za zastupování proti tomu účastníkovi, který v soudním řízení neměl úspěch. Když advokát svému mandantovi jeho soudní spor vyhraje, nemělo by to tedy mandanta nic stát. Všechny náklady by měl zaplatit ten, kdo prohrál.

1. Co tvoří náklady soudního řízení? 2. Za jakých okolností může soud účastníka soudního řízení zcela nebo zčás­ ti osvobodit od soudních poplatků? 3. Na jaké náhrady má právo osoba, která u soudu svědčila? 4. Je-li účastníkem soudního řízení právnická osoba, kdo ji zastupuje? 135

5. Kdo zastupuje stát jako účastníka občanského soudního řízení? 6. Koho zastupuje v soudním řízení zákonný zástupce?

E3 Každý je povinen dostavit se na předvolání k soudu a vypovídat jako svědek. Svědectví může odmítnout jen v tom případě, kdyby jím způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobám blízkým. Neopatrně jedoucí řidič narazil do zaparkovaného auta a poškodil je. Z místa neho­ dy ihned ujel. Viděl a poznal ho však vlastník poškozeného auta. Stál totiž nedaleko se svými dvěma známými, kteří byli také svědky této nehody. Protože neopatrný řidič popírá svoji vinu a odpovědnost za způsobenou škodu, rozhodl se poškozený vymáhat náhradu škody soudní cestou. Jeho dva známí však nejsou ochotni u soudu svědčit z obavy před nenávistí škůdce, který je prý zlým a pomstychtivým člověkem. Poško­ zený se obává, že bez jejich svědectví by neměl dobré vyhlídky na úspěch v soudním řízení.

Poškození cizí věci je trestný čin, popř. přestupek (záleží na výši škody). Poškozený měl incident ohlásit policii a v trestním řízení se připojit se svým požadavkem, aby pachateli byla uložena povinnost nahradit způ­ sobenou škodu. Teprve kdyby neměl úspěch v trestním řízení, měl by vymá­ hat náhradu škody v občanskoprávním řízení. Poškozený nemusí respekto­ vat neochotu svědků k podání svědectví. Když navrhne provedení důkazu výslechem svědků, budou i neochotní svědkové povinni dostavit se na před­ volání k soudu a tam pravdivě vypovídat a nic nezamlčovat. Když se předvolaný bez omluvy nedostaví k soudu, může ho předseda senátu dát před­ vést, jestliže ho o možnosti předvedení poučil. Kromě toho soud může tomu, kdo se bez vážného důvodu nedostaví nebo neuposlechne příkazu soudu, uložit pořádkovou pokutu.

1. 2. 3. 4.

Které věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení? Co je věcná a místní příslušnost soudu? Podle jakých pravidel se určuje místní příslušnost soudu? Jak soud provádí dokazování a jak důkazy hodnotí?

mJ V řízení o zaplacení peněžité částky může soud bez slyšení odpůrce vydat platební rozkaz, v němž odpůrci uloží buď do 15 dnů zaplatit na­ vrhovateli jeho pohledávku a náklady řízení, nebo v téže lhůtě podat 136

u soudu odpor proti platebnímu rozkazu. Včasným podáním odporu se platební rozkaz ruší a soud nařídí ústní jednání. Zaměstnanec půjčil svému spolupracovníkovi Kč 100,-, které mu dlužník slíbil vrátit následující den, ale nevrátil. Potom se šest měsíců neviděli, protože věřitel odcestoval. Po jeho návratu se už dlužník na půjčku nepamatuje a tvrdí, že si žádné peníze nevypůj­ čil. Na toto půjčení peněz se však pamatují další dva spoluzaměstnanci, kteří při tom byli a jsou ochotni půjčku dosvědčit. Doporučují však věřiteli, aby tak malou částku raději oželel, než aby tím obtěžoval soud. Věřitel je také toho názoru, že soudy jsou povolány řešit závažné záležitosti a nemají být zatěžovány bagatelními spory. Kromě toho je pře­ svědčen, že soudní řízení je vždy zdlouhavé. Ztráta času, který by musel soudnímu vy­ máhání stokoruny obětovat, představuje pro něj mnohem vyšší částku, než o jakou by se soudil.

V občanském soudním řízení se účastníkům poskytuje spravedlivá ochra­ na jejich práv a oprávněných zájmů. Jeho účelem je také výchova k zachová­ vání zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům spoluobčanů. Každý je oprávněn domáhat se u soudu ochrany práva, které bylo ohroženo nebo porušeno. Představa, že soudy se nezabývají malichernými bagatelními záležitostmi, je mylná. Občanský soudní řád nevymezuje nějakou minimální hodnotu předmětu sporu, pod kterou by soud mohl projednání věci odmítnout. Z hlediska postiženého účastníka soudního řízení je pojem bagatelní záleži­ tost relativní. Stokoruna je pro bohatého pakatel, pro chudého však nikoliv. Nesprávný je i názor, že soudní řízení je vždy zdlouhavé. Je-li v návrhu na zahájení řízení uplatňováno právo na zaplacení peněžité částky, může být návrh velmi stručný. Soudní řízení lze v takovém případě zjednodušit a zkrátit tím, že soud vydá dlužníkovi platební rozkaz, aby do 15 dnů od jeho doručení zaplatil uplatněnou pohledávku a náklady řízení, nebo aby v téže lhůtě podal u soudu odpor. Platební rozkaz, proti němuž nebyl po­ dán odpor, má účinky pravomocného rozsudku. Věřitel by proto měl svoji prokazatelnou pohledávku vymáhat soudní ces­ tou, i když jde pouze o Kč 100,-.

■| Poznámky: V zájmu výchovy k dodržování zákonů a k plnění povinností je žádoucí, aby věřitelé důsledně vyžadovali od svých dlužníků i plnění malých proka­ zatelných závazků a neváhali předávat všechny tyto záležitosti k vymáhání advokátům. Mnozí dlužníci totiž neplní své malé závazky právě proto, že jim nic nehrozí. Spoléhají se na nechuť věřitelů zatěžovat takovými mali­ chernými věcmi advokáty a soudy. 137

Dlužník, který se takto spoléhá, možná zaplatí v důsledku soudního vymá­ hání částku několikanásobně vyšší, než byl jeho malý nesplněný dluh. Bude totiž povinen uhradit navíc náklady soudního řízení, zejména soudní popla­ tek a odměnu věřitelova advokáta. Lze předpokládat, že po takové zkušenos­ ti by si tento dlužník asi už nedovolil příště nesplnit malý závazek a doufat, že mu to projde a nic se mu nestane.

B

1. V kterých případech nelze vydat platební rozkaz? 2. Jak se vynucuje splnění vykonatelného soudního rozhodnutí?

Správní soudnictví fcffilVe správním soudnictví soudy přezkoumávají na základě žalob nebo opravných prostředků rozhodnutí správních orgánů vydaná ve správ­ ním řízení. Městský úřad požádal vlastníka stavební parcely, aby tuto parcelu prodal obci za úče­ lem výstavby kanceláří. Když nedošlo k dohodě, městský úřad rozhodl podle stavebního zákona, že tuto parcelu za náhradu vyvlastňuje pro uskutečnění stavby významné pro rozvoj obce. Vlastník se proti tomu odvolal, ale nadřízený orgán odvolání nevyhověl a potvrdil správnost rozhodnutí městského úřadu. Zamýšlená výstavba se potom neusku­ tečnila, protože obec umístila své kanceláře jinde. Když se účel vyvlastnění neuskuteč­ nil, vlastník se bezúspěšně domáhá, aby mu obec vyvlastněnou parcelu prodala zpět za cenu, kterou za ni dostal jako náhradu za vyvlastnění.

Vlastník parcely by měl proti rozhodnutí správního orgánu o jejím vy­ vlastnění podat žalobu ke krajskému soudu. Stavební zákon umožňuje vyvlastnění pro uskutečnění stavby významné pro rozvoj obce. V žalobě lze vytknout, že vyvlastňovací rozhodnutí je nezákonné jednak proto, že stavba kanceláří není významná, ale hlavně proto, že účel vyvlastnění se neuskuteč­ nil.

B 1. Jak může soud o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu rozhodnout? 2. Která rozhodnutí správních orgánů soudy nepřezkoumávají?

138

Správní právo Obce, jejich hospodaření a působnost ikfii Při výkonu obecní samosprávy obec může pro svůj územní obvod vydávat v souladu se zákony obecně závazné vyhlášky. Obec v rekreační oblasti vydala obecně závaznou vyhlášku nazvanou „Rekreační řád“, ve které mimo jiné zakázala tábořit a stanovat jinde než na obecních veřejných tábořiš­ tích k tomu účelu zřízených a vybavených. Za porušení tohoto zákazu uložila pokuty rekreantům, kteří tábořili a stanovali na soukromé louce se souhlasem jejího vlastníka. Rekreanti pokuty nezaplatili a dopisem oznámili obci, že její vyhlášku nerespektují, protože nepřípustným způsobem omezuje svobodu pohybu a pobytu, zaručenou v Listi­ ně základních práv a svobod.

Postup rekreantů není správný. Když považují rozhodnutí obce o poku­ tách za nezákonné, mají se proti němu odvolat. Jestliže nadřízený orgán jejich odvolání zamítne, mohou se na základě ustanovení občanského soud­ ního řádu o správním soudnictví domáhat žalobou, aby soud přezkoumal zákonnost rozhodnutí orgánu veřejné správy. Rekreanti mohou také podat Ústavnímu soudu stížnost na to, že byla po­ rušena jejich základní svoboda, a s touto ústavní stížností současně navrh­ nout zrušení obecně závazné vyhlášky, která je podle jejich názoru v rozporu s ústavním zákonem.

1. Jak se vykonává rozhodnutí o uložení pokuty, jestliže ji pachatel přestup­ ku nezaplatí? 2. Jaké jiné sankce lze uložit za přestupek?

Správní řízení UHi Správní řízení je zákonem upravený postup, jak správní orgány jed­ nají a rozhodují o právech a povinnostech účastníků tohoto řízení, jimiž mohou být fyzické i právnické osoby.

139

Obchodník zaměstnává prodavačku, s níž neuzavřel pracovní smlouvu ani dohodu o práci konané mimo pracovní poměr. Neplatí za ni sociální pojištění, neposkytuje jí placenou dovolenou na zotavenou a odměňuje ji mzdou podstatně nižší, než jakou dostá­ vají prodavačky ve srovnatelných provozovnách jiných podnikatelů. Prodavačka se ne­ úspěšně domáhá nápravy. Na její žádost o uzavření písemné pracovní smlouvy jí za­ městnavatel odpověděl, že za ni snadno získá náhradu a když u něj není spokojena, může prý odejít a hledat si zaměstnání jinde.

Obchodník porušuje několik ustanovení zákoníku práce. Prodavačka by měla požádat o pomoc úřad práce, který je kromě jiných úkolů pověřen také kontrolou dodržování pracovněprávních předpisů, za jejichž porušová­ ní může ukládat ve správním řízení pokuty.

1. Která ustanovení zákoníku práce obchodník porušuje? 2. Jak velké pokuty může úřad práce ukládat?

ikl:' Ve správním řízení lze používat i mimořádné opravné prostředky, např. obnovu řízení. Městský úřad vyhověl žádosti stavebníka o vydání stavebního povolení. Nikdo ze sousedů - účastníků stavebního řízení - se ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí o vydání stavebního povolení neodvolal. Až po dalších třech týdnech přednesl závažné námitky proti povolené stavbě vlastník jedné ze sousedních stavebních parcel. Oznámil přitom, že po zdlouhavém řízení o dědictví obdržel teprve nyní usnesení, kterým mu soud potvr­ dil nabytí dědictví, jehož součástí je sousední stavební parcela. O stavebním řízení nevě­ děl, nebyl k němu jako účastník pozván. Městský úřad odmítl zabývat se dědicovými opožděnými námitkami, protože správní řízení už je ukončeno pravomocným rozhodnutím. Své odmítnutí zdůvodnil tím, že v době, kdy probíhalo stavební správní řízení a současně soudní řízení o dědictví, sou­ sední parcela, jejíž vlastník zemřel, prý nikomu nepatřila. Proto prý z této strany nikdo nemohl být účastníkem stavebního řízení a uplatnil při něm své námitky.

Názor, že v průběhu řízení o dědictví pozůstalý majetek nikomu nepa­ tří, je mylný. Dědic nabývá dědictví smrtí zůstavitele. V průběhu řízení pouze není dosud potvrzeno, kdo je vlastníkem. Za této situace městský úřad měl přerušit stavební řízení, aby dědic jako jeho účastník dostal příleži­ tost uplatnit v něm eventuální námitky. Chybu lze napravit buď obnovou správního řízení, nebo soudním pře­ zkoumáním správního rozhodnutí. Řízení před správním orgánem ukončené rozhodnutím, které je v právní 140

moci, lze na návrh účastníka obnovit z několika důvodů. Jedním z nich je situace, kdy byla nesprávným postupem správního orgánu účastníkovi odňa­ ta možnost účastnit se řízení, mohlo-li to mít podstatný vliv na rozhodnutí a nemohla-li být náprava zjednána v odvolacím řízení. Nebude-li mít dědic úspěch s návrhem na obnovu řízení, měl by trvat na tom, aby mu městský úřad jako opomenutému účastníkovi řízení dodatečně doručil své pravomocné rozhodnutí o vydání stavebního povolení. Dědic se proti němu odvolá a jeho odvolání bude samozřejmě zamítnuto jako opoždě­ né. Tato zdánlivě zbytečná formalita je nutným předpokladem, aby dědic mohl podat soudní žalobu. Soud je totiž oprávněn přezkoumat rozhodnutí správního orgánu až po vyčerpání řádných opravných prostředků ve správ­ ním řízení.

B

Jaké námitky by mohl mít vlastník pozemku proti zamýšlené stavbě na sou­ sedním pozemku?

141

Trestní právo Trestné činy a jejich pachatelé Trestný čin je jednání nebezpečné pro společnost, jehož znaky jsou uvedeny ve zvláštní části trestního zákona. Trestnost se vztahuje nejen na dokonaný čin, ale i na pokus trestného činu. Na filatelistické burze prodávající nabízel několik velmi cenných poštovních známek opatřených razítkem znalce osvědčujícím jejich pravost. Zájemce o koupi přivedl pří­ tomného odborníka, který po prozkoumání známek prohlásil, že jde o padělky s faleš­ ným znaleckým označením. Podal proto o věci trestní oznámení. Prodávající se při vy­ šetřování hájil tvrzením, že až dosud byl přesvědčen o pravosti těchto známek, které kdysi za velkou cenu koupil.

Prodávající je podezřelý z pokusu o podvod. Podvodu se dopouští pa­ chatel, který ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl nebo využije něčího omylu a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Podmínkou trestnosti tohoto činu nebo pokusu o něj je však úmyslné zavinění. Prodávající proto nemůže být trestán, nepodaří-li se prokázat, že věděl o nepravosti známek, které se pokusil prodat.

g 1. Je míra trestnosti pokusu i dokonaného trestného činu stejná? 2. Za jakých okolností trestnost pokusu zaniká?

Pachatelem je ten, kdo trestný čin spáchá sám. Spolupachatelé jsou osoby, které spáchaly trestný čin společným jednáním. Účastníci (orga­ nizátor, návodce, pomocník) jsou trestně odpovědni stejně jako pacha­ telé a spolupachatelé. Dvě děti ve věku 11 a 12 roků byly přistiženy při krádežích na tržišti. Při výslechu pověděly, že ukradené věci vybíraly podle příkazů svého otce, jemuž je měly odevzdat.

Tyto děti nejsou trestně odpovědné, protože nedovršily patnáctý rok svého věku. Jejich otec je odpovědný buď jako pachatel, nebo jako účastník 142

(návodce, organizátor). Pokud by byl považován za pachatele krádeže, jed­ nalo by se o tzv. nepřímé pachatelství. V teorii trestního práva se za nepří­ mého pachatele považuje návodce, podle jehož pokynů osoba trestně neod­ povědná (dítě nebo duševně chorý) jedná jako pachatelův nástroj.

1. Jak se společnost může bránit proti společensky nebezpečné činnosti dětí, které nejsou trestně odpovědny? 2. Jakou odpovědnost mají rodiče, kteří o této činnosti svých dětí nevěděli?

Podmínky trestní odpovědnosti flETI V trestním zákoně je většina skutkových podstat trestných činů formu­ lována tak, že trestné je pouze úmyslné jednání. Jen u malého počtu trest­ ných činů postačí k jejich trestní postižitelnosti pachatelova nedbalost. Několik rekreantů založilo nedaleko rekreačních chat velký oheň, na němž pálili odře­ zané suché větve stromů. V té době byl silný vítr a množství jisker z jejich ohně ohrožo­ valo chaty i blízký les. Jeden z chatařů proto zatelefonoval na policii. Přivolaní policisté se postarali o uhašení ohně, sepsali o věci protokol a provinilcům oznámili, že budou trestně stíháni. Provinilí rekreanti se domnívají, že jim trestní postih nehrozí, protože z jejich činnosti nevznikla žádná škoda a také neměli v úmyslu způsobit nějakou škodu.

Domněnka rekreantů je mylná. Jsou důvodně podezřelí ze spáchání trest­ ného činu obecného ohrožení, jehož jedna skutková podstata ustanovuje mimo jiné, že obecného ohrožení se dopouští ten, kdo z nedbalosti způsobí nebo zvýší obecné nebezpečí. Trestní zákon zde tedy výslovně ustanovuje, že stačí i zavinění z nedba­ losti, nevyžaduje se důkaz o úmyslném jednání. Jde v tomto případě o tzv. trestný čin ohrožovací, jehož skutková podstata je naplněna už pouhým ohrožením. Většina ostatních skutkových podstat trestných činů je formulo­ vána jako činy výsledečné, takže k jejich trestní postižitelnosti se vyžadují důkazy o nějakém škodlivém výsledku pachatelovy společensky nebezpeč­ né činnosti.

B Jaký trest lze uložit za obecné ohrožení z nedbalosti? 143

Zvláštní část trestního zákona

ES Trestné činy narušující občanské soužití, například pomluva. Rozvedený učitel se dověděl od svých přátel a známých, že jeho bývalá manželka o něm vykládá, že je duševně chorý a v důsledku toho intelektuálně utlumený. Když to pověděla i jeho nadřízenému řediteli školy a ten mu doporučil psychiatrické vyšetření, znechutil se učitel už natolik, že o těchto řečech své bývalé manželky podal trestní ozná­ mení.

Učitelova bývalá manželka podle všeho naplnila skutkovou podstatu trestného činu pomluvy. Pomluvy se dopustí ten, kdo o jiném sdělí ne­ pravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vzta­ hy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu.

Jaký trest lze uložit za pomluvu?

144

Rejstřík odkazů na právní předpisy a jejich paragrafy

Vysvětlivky

= zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, po devíti novelizacích znovu vyhlášený pod č. 47/1992 Sb., potom novelizovaný záko­ ny č. 264/1992 Sb., č. 267/1994 Sb., č. 104/1995 Sb., č. 89/1996 Sb., č. 91/1998 Sb., č. 367/2000 Sb., č. 135/2002 Sb. a č. 136/ 2002 Sb. ObchZ = zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, po novelizacích zno­ vu vyhlášený pod č. 63/2001 Sb. ŽZ = zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání- živnosten­ ský zákon, novelizovaný zákony č. 231/1992 Sb., č. 591/1992 Sb., č. 273/1993 Sb., č. 303/1993 Sb., č. 38/1994 Sb„ č. 42/1994 Sb., č. 136/1994 Sb., č. 200/1994 Sb., č. 237/1995 Sb. a č. 286/ 1995 Sb. Zpr = zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, po novelizacích znovu vy­ hlášený pod č. 85/2001 Sb. ZR = zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, po novelizacích znovu vyhlášený pod č. 210/1998 Sb. OSŘ = zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, po novelizacích zno­ vu vyhlášený pod č. 69/2001 Sb. TrZ = zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, po novelizacích znovu vy­ hlášený pod č. 412/2002 Sb.

ObčZ

145

Číslo kauzy

Právní předpisy a jejich paragrafy. Polotučně vytištěná čísla paragrafů se vztahují ke kauzám, ostatní k otázkám.

Občanské právo

SS1

El □ 0 □ H 0 El

EE EE EE EE EE EE EE EE EE EE SE SJ

1

$2 i

ObčZ - § 5, § 1 až 4 ObčZ - § 6, TrZ - § 13, § 257, zákon č. 200/1990 Sb„ o přestupcích (po novelizacích č. 334/2002 Sb. - § 50) zákon č. 65/2002 Sb„ o vlastnictví bytů - § 5, § 13 až 15, ObčZ - § 711 ObčZ-§ 11 až 13, § 15, § 100 ObčZ - § 126 až 127, § 123, OSŘ - § 80 ObčZ - § 127 ObčZ - § 128, zákon č. 109/2001 Sb., stavební zákon - § 108 až 114 ObčZ - § 37, § 461, § 829, § 836, § 37 až 40, § 476 až 476d, § 480 ObčZ - § 477, § 20b až 20e, § 473 až 475a, § 471, § 485, § 462 ObčZ - § 469a, § 469, § 473, § 479 ObčZ - § 139, § 151n, § 116, § 140 až 142 ObčZ - § 142, § 139, zákon č. 109/2001 Sb., stavební zákon - § 86 ObčZ - § 143a, § 143, § 148, § 148a ObčZ-§ 145, §451 ObčZ-§ 135,§ 129 až 131 ObčZ-§ 151n, § 151p, § 151o ObčZ - § 39, § 49, TrZ - § 253, ObčZ - § 152 až 172 ObčZ-§ 175 až 180, § 581 ObčZ - § 175 až 180, § 634, § 656 ObčZ-§ 43a až 45, §519 ObčZ - § 48, § 37 až 40, TrZ - § 175 ObčZ - § 499 až 501, § 597 ObčZ - § 100 až 101, § 106 až 110, § 583 ObčZ - § 614, § 613, § 616 až 624 ObčZ - § 619 až 627 ObčZ - § 631 až 634, § 642, § 635 až 636 ObčZ - § 677 až 679, § 673, § 663 ObčZ - § 676, § 451, § 666, § 670, § 683 ObčZ - § 691, § 692, § 687 ObčZ - § 719, § 706, § 708, § 709 ObčZ - § 711 až 712, § 715, § 710 ObčZ - § 724, § 737 až 739, § 39, § 740 ObčZ - § 733 až 736, § 33b, § 726 ObčZ-§ 742 až 743, §451 ObčZ - § 415, § 420, § 420a, § 443 ObčZ-§433, §421 až 432 146

ObčZ- § 420, § 120 až 121, § 724 ObčZ - § 442, § 438 Obchodní právo

EE ES ES ES ES EE EE ES EE SE 31 i

91 i

ObchZ - § 11, § 83, § 8 až 10, § 12 ObchZ-§44, §49, §53 ObchZ - § 45, § 50 ObchZ - § 49 ObchZ - § 68, § 70 ObchZ-§ 76, § 105, §93, § 154 ObchZ - § 84, § 65, ObčZ - § 583, ObchZ - § 81, § 78, § 91 ObchZ - § 56, § 68 až 75 ObchZ - § 115, § 149, § 150, § 106, § 125 až 140, § 133 ObchZ - § 185 až 187, § 191, § 154 až 158, § 172 až 173 ObchZ - § 221, § 224 ObchZ - § 221, § 230, § 227, § 231 ObchZ - § 281 až 288, zákon č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, po novelizacích pod č. 401/2000 Sb. ObchZ - § 289 až 292, ObčZ § 544 až 558 ObchZ - § 300 až 301, ObčZ § 544 až 558, ObchZ § 373 ObchZ - § 339, § 369, § 709, § 373, ObčZ § 567 ObchZ - § 267, § 422 až 428, § 436 až 440, § 443 až 446 ObchZ - § 42a, ObchZ § 1, ObčZ § 451 ObchZ - § 427, § 428, § 433 ObchZ - § 476, § 477 až 483 ObčZ - § 451 až 457, § 39, ObchZ— § 493, § 496 ObchZ - § 539, § 538 ObchZ - § 547, § 550 ObchZ - § 508, § 509 až 511, § 344 ObchZ - § 644 až 646, § 649 ObchZ-§ 652, § 665, § 667 ObchZ - § 673 až 676, § 677, § 679 ObchZ - § 502, § 506, § 501, § 503

Živnostenské právo ŽZ - § 2, § 3 až 4, příloha č. 3 k ŽZ ŽZ - § 3, § 6 až 8 ŽZ - § 3, ObchZ - § 2, zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, po novelizacích znovu vyhlášený pod č. 231/1999 Sb. 147

EQ

ŽZ - § 2, příloha č. 3 k ŽZ, TrZ - § 118 ŽZ-§11, § 13 ŽZ-§7a,§ 10 ŽZ - § 11, příloha č. 3 k ŽZ ŽZ - § 45 až 47, ObčZ - § 145 ŽZ-§31

Pracovní právo

SE ES EE ÉE ES I

h EQ i SE I

1

|

E»3

El

ZPr - § 8, ObčZ - 829 ZPr-§164, § 168, § 167, § 11 ZPr-§30, §242, §46 ZPr-§71, §236 ZPr-§32, §242, § 187 ZPr-§29, §144, §28, §35 ZPr-§31 ZPr-§33, § 172, §51 ZPr-§37, §46, § 187 ZPr - § 29, § 38 ZPr - § 39 ZPr-§65, §27, §43 ZPr-§43, §48, § 49 až 50, §53 ZPr - § 46, § 44, § 47, § 45, § 60a ZPr-§31, §30, §172 ZPr - § 56, § 60a až 60c, § 237, § 48 ZPr-§ 60c, §20, §70, § 70b ZPr-§44, §46, §61 ZPr-§61, §44, §46, §64 ZPr - § 54, § 172, § 62, zákon č. 54/2001 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku - § 11 ZPr-§232, §236, §190, § 133 ZPr-§236 ZPr-§36, §73, §46 ZPr - § 96, § 98, zákon č. 55/2001 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a některých dalších organizacích, zákon č. 54/2001 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměr­ ném výdělku ZPr - § 107, § 121, nařízení vlády č. 108/1994 Sb., kterým se prová­ dí zákoník práce a některé další zákony - § 11, § 22, zákon č. 54/ 2001 Sb. - § 12 ZPr-§108, § 110, § 104 148

ES ES EE ES ES ES ES ES EE ES EE

ZPr-§ 110b, §243, § 105, § 101 ZPr - § 96, zákon č. 54/2001 Sb. - § 5 až 7 zákon č. 54/2001 Sb. - § 8 zákon č. 54/2001 Sb. - § 11, ObčZ - § 580, § 451 ZPr-§ 133, § 135 až 136 ZPr - § 143, § 140 ZPr - § 172, zákon č. 55/2001 Sb. - § 12 ZPr-§ 179, § 170 ZPr-§ 176, § 183, § 182, § 177 ZPr-§ 190, § 193 až 194 ZPr - § 133, § 133a, § 191 až 192

Rodinné právo

DB EE ES ES ES ES ES ES ES

ZR - § 9, § 3 až 4 ZR - § 74, § 11 až 14, § 63 až 70 ZR - § 1, ObčZ - § 474, § 706, § 137 ZR - § 28, § 22, § 24 ZR - § 57 až 58, § 59, § 61 až 62 ZR - § 43 až 46, zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, po noveliza­ cích pod č. 334/2002 Sb. - § 47 ZR - § 74, § 75, § 78, § 45a až 45d ZR - § 45, § 45a až 45d ZR - § 85, § 87, § 88 až 95

Občanské soudní řízení

ES

ES EEJ ES

OSŘ - § 79, § 25, § 142, § 137 až 139, § 21 až 23, vyhláška Minis­ terstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/ 1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provo­ zem vozidla OSŘ-§126, §2, §9 až 12, § 120 až 136 OSŘ-§1 až 3, §172 až 174, §251 až 258 OSŘ - § 246, § 250j, § 248

Správní právo

JS ES

zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), po novelizacích znovu vyhlášený pod č. 2/2003 Sb. - § 10, § 58, zákon č. 334/2002 Sb., o přestupcích - § 88 a § 11 zákon č. 450/1992 Sb., o zaměstnanosti - § 26 149

ObčZ - § 460, zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád) - § 62 až 64 OSŘ - § 247

Uli

Trestní právo TrZ - § 250, § 8 TrZ - § 10 až 11, ZR - § 43, zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže TrZ - § 180 TrZ - § 206

150

Doporučená literatura

Právnické časopisy: PRÁVNÍ PRAXE, časopis české justice, Praha, Ministerstvo spravedlnosti České republiky PRÁVNÍ ROZHLEDY, Praha, C. H. Beck/SEVT PRÁVNÍ RÁDCE, měsíčník Hospodářských novin, Praha SBÍRKA SOUDNÍCH ROZHODNUTÍ A STANOVISEK, Nejvyšší soud České republiky Brno, Praha, ORAC PRÁVNÍK, teoretický časopis pro otázky státu a práva, Praha, Ústav státu a práva Akademie věd České republiky ČASOPIS PRO PRÁVNÍ VĚDU A PRAXI, Brno, Právnická fakulta Masa­ rykovy univerzity VŠEHRD, Praha, Spolek českých právníků Všehrd BULLETIN ADVOKACIE, Praha, Česká advokátní komora

Specializované právnické časopisy: SPRÁVNÍ PRÁVO, odborný časopis pro oblast státní správy a správního práva, Praha, Ministerstvo vnitra České republiky PRÁV O A DOPRAVA, odborný časopis pro právní otázky dopravy, Praha, ORAC PRÁVO A PODNIKÁNÍ, Praha, ORAC PRÁVO A ZAMĚSTNÁNÍ, Praha, ORAC OBCHODNÍ PRÁVO, Praha, Prospektrum PRÁCE A MZDA, Praha, PRÁCE DANĚ, Praha, ORAC KRIMINALISTIKA, Praha, ředitelství služby kriminální policie České re­ publiky REVUE CÍRKEVNÍHO PRÁVA, Praha, Společnost pro církevní právo

151

RADOVAN RYSKA

Příklady Z PRÁVNÍ PRAXE PRO STŘEDNÍ ŠKOLY Obálku navrhl Oldřich Pošmurný Vydalo roku 2003 nakladatelství učebnic Fortuna, JUDr. František Talián, Ostrovní 30, 110 00 Praha 1 Odpovědná redaktorka Ing. Ludmila Kořenářová Technická a výtvarná redaktorka Alena Taschnerová Vytiskla Severografia, a. s., Obchodní 22, 434 23 Most Počet stran 152 r'—' ' »né vydání

~99.

-3-875-4

176-795/2-03

UČEBNICE = FORTUNA • FORTUNA = UČEBNICE

Naše učebnice si můžete objednat na adresách:

Nakladatelství FORTUNA, Ostrovní 30,110 00 Praha 1 tel./fax 224 933 802, e-mail: [email protected], www.fortuna.cz

FORTUNA - expediční středisko, 251 70 Čestlice 108, tel. 272 680 975, 272 680 978, fax 800 137 591 Učebnice si můžete zakoupit na adrese: Centrum učebnic CZ, s. r. o., Ostrovní 30, 110 00 Praha 1 tel./fax 224 931 451

Pro výuku SPOLEČENSKÝCH VÉD na středních školách lze využít tyto učebnice:

■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■

Základy společenských věd I Základy společenských věd II Základy společenských věd III Filozofie Čítanka z dějin filozofie Logika Sociologie Psychologie Právo

9 788071 688754