Největší duchovní epos všech dob

Citation preview

MÁHABHÁRATA

Kapitola 1.: ZROZENÍ STARŠÍCH KURUOVA RODU Am ik i a l a p ohl la jak j l n k lil p tm n o na at n lo . Na o m m m tk n t atila ni k . J j ml n l pl t la po k nk . Vlnit la n jako h l j mo al o lno t . O o po o n l k m kl n la na nýma o ima t a ok tn h l tk loto . Ž ný i o n l Vi it a ja tak amilo n a j n m lok o n o lo il. Dok j t il o il ji l n ka ý p o p pa po n j j p n ato il. K i Am ik op t na l kala p k a p k n at j j m l m tn o hala o min lo ti o n kt t ila man l m. Jak i n j n n p ipa alo h tat na tk n jiným m m k j p t m o j mal iln pa toho lk ho h in ! Am ik t to p ta h p ala a o tl n n kli . P op tila l n kt n ó n po hal kol m. Pot o ala ýt ama a mohla p mý l t. K Vi it a ja tak p an m l ht la to pit na j ho poh n h ani i a n l o at ho o n . B n ho i n ok ala j i ot p ta it. Al Satja at k lo na matka j tom a nila   —    Am ik toti kala j t j na po inno t. T a pol p o ili tolik a o t a m l t man l t jim n na o ilo n t . K l kt ý po o n an h i p oh an nm p o a po inno ti. Jak potom mohl o hno t n ký h o la t ? Satja at p ila Am ik i ho man lk Am lik o tom a tal a plnil po inno t ho man la a t m aji til laho j ho i. P ma mimo ný h p pa h o olo ala a na po ala ti ta m at m ho man la pok t n m n mohl. Z k tako it a i o lo. Am ik n hl tila mnoh m kli n ji. J j poj n Bh mo n nam nalo a l k kt o k m man lo i tila al naopak l j m i l m k lo t . P tala n kli n p h t m a tam a o tý ha m o k n l hla na lo lono in . Bh ma l mo ný a p a li ý m . K o l p mohl plo it o ho k l ? A ona m la aji tit a j til po t n. O alo akl p n na a o m tno ti to pil Bh ma. V j j lo ni i t l

. Am ik t li hl la. D ot l oký m . K j t hla il h. To n l hlý o kli ý a pina ý a k ta. Spl t n la

m l mo al lo t a p al na ni i ok o i. Tma m l j n o m lo tl j n k i a okolo pa pina o n o k j iný k o . Za o tl t lo m pok ý al n no p n . B h n k n p i to pil a po a il l n . Okam it t ti o tila n ot tila o po ný pa h j ho t la. K o to l? Jin ho ag a n Bh m n nala. Mo lila k oh m a om l la. Jak jinak mohla n t ot k toho h o i ho m ? K polo il na j j at a la o i a j n n j t m ú il m o potla ila ýk ik. *** Satja at p i tala in o . N ýt hamti o ti j j ho ot Ha tin p n n n o itl tak o fal it a i. S lil mo ný Bh ma n oh n Gang n j t h ina l Z m . Jako n j ta n p a li ho k l Š ntan a l p i o ným i m ha tin p k ho t n al p ni ý o k lo t ma il Satja atin po tilý ot    —   k li n . St l m la t lo ti i pam ti. Jako ka ho n kala na h k na po tn a j p la. T to po inno t j p i lil ot p k a l o po tným kala o n l h . P toho n ak lo il l ký h l h la a l ho ta mo ný Š ntan a la ho oko l j n kt lin la j j ho t la. K na l oj t n k n j j k am a o ala. Z j ho pohl lo jm n to o nit. Jakmil o l j o o o n p hal o om j j ho ot a ho po al o Satja atin k . K p i la hý i. Ot j jm no D a ato i p in . N ho milo an ho

om ahl la Š i m nil i i. Al pano n k kt ý l t lal j n p o la na. O lt

ntan a jak n opo t j ji h k omnou ji Š ntan m t j n pok l t n ho n ho n t p m l m no i o ji o a n n jako l no tn pot n po ko it ho tiho n ho a m o aným to ho .

I Satja at t pila mnoho n a mo lila k oh m a k l m op t tkala. Pak n hl j noho n    —   ani o tom Š ntan l   —    j ji h hý i o j il D a ata a jm n m k l po al o j j k . Satja atin ot opako al o po m nk a D a ata o hla il. Nik n n na ha tin p ký t n   —   ko na p ipa n Satja atiným t m. J j ot p to hal. Sl l toho o o n h int ik h o t na to, aby l pok D a ata t n j ho ti pak mohl tit po n a po ta it p oti no i Satja at . P k lo il t to

po h no ti a k j D a ata l hl kl t a li ý li    —    nik n o n naopak t o i otn m li t . V jm ot o a t t l p ip a n t k ho o o n ho po itk . Satja at i n n pomn la k D a ata p on l t nto li n pa al k t a o al h m hla : „O n ka jm no at Bh ma   —   t n kt ý lo il t a li ý li .“ Satja at t pohl la na Bh m kt ý l ti p on hl l p ip a n konat j j pok n. Sna p it. V ji po lo hal a o l t po Š ntan o

n . O lo ila ho a ho j t mohla m ti.

„Milý Bh mo p o m a to j t j no “ kla k lo na a ak la i o op pl t n la p m j mn ho h n ho . „S j li j i lo il a o h nil jm ho ot a tak m la tn . N n t tohoto li p o t ji. V j i n o h jn t al tno ti. P o m a na i o a no it a i. Tak jako j i lo il li a p ok al l ta m l n m o in n n jim m l po lo it t m j nat jm na ti . To j t po inno t. U ni na ha tin p ký t n a taň ot m mo ný h n kt o n aji t tom to ta o l m k lo t o h an .“ Bh ma pop n a t l hla o . „Matko p o m n j m a h op til t p a . Ch po mn n mo n . Sl n m t o a mok p i o no ti a n k kt ý p n al Bh ma nik n p a .“ Bh ma Satja at po al at m ú ah n o k an k i kt k lo t po tihla m hl p in . Šlo o lo mo n ho o . Jak jinak mohlo t t ik Satja at po o ila a mo n yny, oba m li ani po o an hali n l n ka t n ? J j m n j ta m no i Čit nga o i platili aň i hni k lo na t to Z mi. Po t o j ho atno ti oji a n o h jn tno ti o hla n a mo ný k l gan ha kt ý o n jm no al Čit nga a m a al j ho l i t. Ž li ý gan ha a n mohl o olit a il j t n jaký jiný la ný a mo ný Čit nga a. S to pil p oto na Z mi a al ho o p k oji. T n t al l l ta al nakon n m atný n Satja at po l hl a p ný gan ha a til na n a jako t . Pot na t n l mo ný Vi it a ja al po pl n t po hý h mi l t l po l hl n hl ho o . On ani j ho at po o n an hali n potomky.

Bh ma lam o ným okn m pohl l n. M úplňk o tlo al ah a pal a o t ito al al i ok p ko t po ni h Vi it a ja tak po h l ými k lo nami. O til p t k Satja at a pok a o al: „Matko n m m ým n mo ln m ho n m m nit o . Ctno tný lo k j a h okolno t po l ný l Boha. P ň o i t t op o j tno t at m o m t kj a ným plo m h h . P oto m p o m n j a h p til o ho li .“ Satja at la hl . Bh mo a o ano t p a a tno ti la n ot it ln . M l p a . P iký la a on pok a o al: „V ka m p pa matko n m o na n kt n n o po n o n t m. Pok p o l lý Vj a a plo k lo nami potom t o m a h n ni. Mo l m a p o hlo o .“ Satja at p itakala. To ona a olala mo n ho i iho Vj a ho p o o n ho na. M la nalo it na no k o ah a o halila taj m t . To tohoto m po o ila o k la j t pannou. Ze strachu z jn ho o o n t to k t no t l ok tajila al t l m la i pam ti jak n ký i i Pa a a j noho n na to pil o j j lo i a j j m l n plo il n n ho Vj a . Pa a a j kl j P o t lno t p ila la no o no t p oto m t ý namn ho na kt ý tomto oh om j m p h h t l ito úloh . Pa a a j pot lil po hn n i a ho pan n t i po poj n n m a tak to l on k o ji po hnal n ko n kt h tila Š ntan a. Satja at olna k la po mo aiko po la . P o to no ň o tlo al to k latý h ol jo ý h lamp. Na oký h h i l n h n po o i n j j h p k n j ta ni h po h l a o mo n ho k l K a. V i hni li mo nými l i l ho ta. N k o k na ti t ji t n anikn . K lo na kla: „O o ho mý h n tohoto ta j m mo lila a o k lo t . V m Vj a a k ýt úto i t m n h. N p ň o kt na n opa mn ak p to j o a .“ Satja at hl o tila k lo t m i lým Š ntan o ým o m. J j j n n t l o li ňo ala l ka k pano n ko i kt ý ji op til t nto t. To j Pa a a al na Vj a l aji t ah P o t lno ti. Vj a a o hl alo ti ihn po m na o n a lo : „Mil matko

k

n k h n p ij

o itla at

n n h ta k k koli “ o n

na m pom l p t o l.

a j k to

K pol Bh ma a Satja at takto o mlo ali ot l Am i in lo ni a ni h l Vj a a. Bh ma m poklonil noho a Satja at ho hti ptala: „Po o p in na na nikaj mi la tno tmi?“ K Bh ma po ta il m m po hnal i no ko a o po l: „K lo n na o n ilný jako t ti lon a oplý aj n m no int lig n mo o t a ú p h . B m t to n . K li h matk ak l pý ó o n no.“ Satja at tala t t jako opa n . „Jak m na ti ?“ ptala .

ýt l pý k l m k

o k

Vj a a j tlil p i l a k lo no Am iko p ip a n po t na kt ý ka m ohl ho ným n t p m t n . K ho ak Am ik pat ila t a h m a la o i. M o hla il t m plo p t ho l po po m nko j j k lo na p ijm j ho n p j mn m n . Satja at j j p i olala Him laj a on k n o ta il p tako m ta jak m p il o p no a k i. To n m l a l n p a ný lo o t j ho a k ti ký h li . Ř kl: „Do ta il h k k lo n p ita li j po o o o ný ahokam pok po o j noho ok o o ala li o no ti. T j i al ala a po ala o kla n . P oto j m m to tohoto li p lo il po m nk .“ Satja at p okl nala a o n t p li o t. N ht la kat. B n t n lo toti k lo t ta no n t l m n p . V l okon ani p a i ln n p lo a ani o i m n li naklon ni. P oto p o ila Vj a a k lo no pojil ihn tako na   —    l pý n! Jak k mohl t t k l m? „M tK o ho k lo no

o al ho k l “ ap Am liko .“

ahala ho. „P o m

l n ka mi p ni .At l hni

Vj a a o itn pohl l na matk kt m ala ú ko t a m nil j j o a .B op t t a plo il al t . Sta k ho a ol a Am lik p ip a na j j p ijmo t. Pak nam t mi l. Satja at oto ila a p oml ila k Bh mo i: „P toho j m la. T m m

po j j

at Am lik t a.“

a

m

p ijala. Mo l m

a

la ú p n j n

*** B h mm op t po olali Vj a . Zno p i l tak jak p il o ak i a m o p i m ta j il pal i. Satja at j j p i la k Am li in lo ni i a m ihn to pil. Na o tom ji ta a o ala o m kat la p in na o h om n h o k kn i ý a k ta p i to pil. Z n m l la p to h m po t la o i oko n. Vj a a pak n p in n kl: „J liko j i p i pohl na m l la t j n tak l ý. P oto jm no at P n l ý.“ Nato i i op til komnat . V nk tkal o matko kt j j ptala na t . O til Am li na o lmi mo ný hlap    —    ak l ý. Satja at op t p opa la ú ko ti. D t l ? Co t m m l Vj a a na m li? St l n o n lo po k . V ka m p pa ik t mto t t m opa lo o j n m j iným p o ilým p in m k lo t lo t l n ji t it a i. Vj a a o to t m l pok it j t j no . Po ala ho a op t pojil Am iko . T ntok t ji p in na t o ji k a m t o i ot n . Vj a a m l a o til: „Stani . Zak tko t m a po o p n t .“ K na l j j a Am ik po o ila jm no Dh ita t a. Am lik p i la na ilo a j ho t lo o ila mnoh p Vj a o ými lo j pojm no ali P na t il pal a Am iko plo il al

l p ho hlap kt ý o tal t l t kt p to ja n ni nam n . V o la n . B pot m op t t .

K lo n hl ka na al tk n i hl j m i im pol kala. Šla a l no o no p t lk n a po ala ji a a jala j j m to. Dala j p k o l kla ji o t h n jl p h at a n hala ji lo ni i a tam po kala na m . I k ii o m l to pil o komnat jako p t m. Jakmil l n pat ila n n ho m ti tala poklonila j ho noho a poho ln j j a ila. K m j mn om la noh na la m po t laho ný h j l. Vj a toto p ij t pot ilo. Pot o n l hl kl: „Ó p mn ko ji l n l no . S n o ný na ho

poj n mo ý po hnaný a n jp m na t to Z mi.“

n j

Satja at op t kala p mi lo ni . Vj a m po la a po lala m to l no . Ta p o ú to a p oto tan matko po hnan ho odejdu, a h i na l no al a k i. V t m pot o at al n al ti ji n plo m.“ an hal Bh m a Satja at p mý l t na j ho lo

h int lig ntn h aj lil: „K lo na t ka m p ijala t t . Ó matko t a m op t Vj a a mi l a .

Sl n po o ila t kt o talo jm no Vi a. T hla n m mini t m a mk o k na ti . V ho j ho ma at a i hni t i hlap i o tli jako i ta tn k lo t j t p . V a l lo n ot o i ah n li k lo t po hn n m. Zat m o l l jako g nt Bh ma.

n

po ji tal ali ho pol n o i. V i hni li t t a laho t hlap i o tali

Dh ita t a l i n j ta al l pota m a nila t t k l m. Na t n n mohl no t ani Vi a n ot na o il l n . Al P n l ka m ohl ho ným pano n k m a k op l l na k o ký t n. V hn p o al ým m n m l ko t l a h i okonal o ojil i ko o o t a iploma ii. Bh ma m t m at m po k tl to n jl p l n a l k plno p i. Po l Vj a o p po i Dh ita t a p oj o al n m no t l no l a Vi a ji o útl ho t t o no mo o t. J ho o ano t n o n t a mo l n m la o o . K op l i m ný Bh ma na n j o a l o tmi o a . J noho n a n m p i l t mito slovy: „Ó mo ý m li hom aji tit a na n n na ti op t n o itla n p nik . O a p in o ji moho o nit. Sl l j m o t h ho ný h p in n h kt mohl j o pojit na m o m. Ř kni mi ó Vi o o i o tom m l .“ Bh ma jm no al p in n K nt Ja o a o l p in n G n h k l ho S al a t t p in n M k lo t Ma a. Na hl a po ali o k o k po P n a a t t po Dh ita t . Vi a pjal V kon j to o

a o po l: „M j pan j i n ot o h n n a ho n p o o o na na ti .“

i

it l.

V pal i Bh ma am l n p o h l po komnat . Sl l G n h kala o Ši po hn n k kt m m t to n . To n po h inilo ho no man lk p o Dh ita t kt m po o ným p o m po hnal Vj a a. Sto n tohoto mo n ho p in p o k lo t lo lkým p no m a a ilo t n k o k na ti . Bh ma t ihn a il at k S alo i pa poselstvo ot o k G n h . K

k l S ala l hl Bh mo o t a hal. Jak i mohla j ho a t l p ho p in ? P to ak na to to mo no t am l l. Dh ita t a pat il o la n ho K o a o kt ý l l t po ti l t. S p ihl n t m k l n no ti a tno ti K o t at o o hla il a al pok n m no i Šak nim a G n h o l o Ha tin p . K p in na o l hla m p o at a l p ho Dh ita t a ala i o i k m l tk n ot n ht la ho p na ni m p o at. Šak ni p al o k no t Dh ita t o i pol mnoha a kt S ala po lal. Pot o m Bh ma al pat i no ú t l o lat ho ko a til o ho k lo t . G n h la m man lo i ji o po tk hl o o na. S ým la ka ým ho n m ho mo ným p o m t ila nik ani n m nila o jiným m h a o i m la n t l ak t l tko . K o nil Dh ita t a Bh mo a m l a ala ao at P n o o svatbou. Doslechl se, p in na K nt i ji at man la p i l tn m o a an m ajam a a. B la p o l l o k o a n kými o no tmi a na po h la n n ho Ja o a o . Bh ma kl P n o i a ihn al na ajam a a na il kat Kuntinu ruku. K l o lal lk ho tma ho h a hl j l k jih o k lo t kt m l l K nti hó a ot K nt . Do a n k ajam a a o h ala to pil h jako l . K o tatn k lo h om n lk m po t i li P n a j ho i oko h a o ima ho ýka po a o ali ho a h ho In . P n o a t nil hn o tatn pano n k tak jako h j l n a tn h .K K nt pat ila jak na ni mo ný l Ha tin p p n hl n nila n m li. Ro h l it k n m pomal k la a pla m na k k po ila at n gi lan .

A koli tam lo mnoho k l a p in kt to p to ajam a a t m kon ila oj m jako koli m l nk na o oj o p in n na li na kon a ko a tili t jno K nti hó a to pil ho ý n ho m ila a o t . L p n pa n k p o j ho t ojil at a P n a ohat o a o al.

ili kat K ntin k a p tomn k lo a hli mo ným P n m. J n to o k p ij li. K l ta o a n a j ho t n na l. Okam it

Po n kolika n h no oman l ali o Ha tin p op o o po tn in n o po t a ný h laj k kt t potal t . Voj i to k P n o hla n m m t no ali a hla it li na la t . P n K nt j li o Ha tin p na m lat m ko o klop ni hnaj mi hman . Bh ma m l lko a o t P n o nil la ka o a k no p in no al o ň til k l pot j j t j n k lo n . G n h i o tala po hn n po o to n K nt ak n tako po hn n n m la. Bh ma ht l aji tit a i t nto tno tný pano n k l po hn n mo nými n . O o n al o k lo t Ma a a p o P n a kal k M kt po ala o h an ho at a k l Šalji. K l Šalja p ijal Bh m i j ho in mini t hman a i i po tami. U l na Gang o pal a na l m a lo l lono kl an nnými ahokam . Pot m o a n m l noh a na l a ghj . K t n kon ilo Bh ma k li Šaljo i kl: „Ó k li j m p ij l p o n t . Do l hl j m m tno tno t nikaj mi la tno tmi a p t j m al p o k l P n a. P o po mi a t m o hla .“ K l Šalja o til k o ký o j n ho ný k tom p n n j ho o m. V o in ak maj p a ta ý k n m p o at pok a ni n pa n k n na n a .

mi in m m ýt ka

Bh ma o t to klo ti ji l l p oto ahala a k amotn m n n m B ahmo i. P ij l na to p ip a n a p oto Šaljo i o po l: „Na t to klo ti n n ni patn ho n ot n o hla il i amo o ný t o it l B ahm . P ijmi t p o m ým no a p in n a kt j m ti p i l.“

Bh mo i m i pot p in li o pal h oma ko l a ahokam ný h a a polo ili j p o n o a o al to kami lon kon i ko .

latý h min p l Šalj . Bh ma k l

Šalja kt ý

al M Bh mo i al at n o a .

hno ohat t a ot i p ijal. Pot an lo ho til o Ha tin p k po

P n no al ka ý h man l k n h ný pal a o ma o al a o nk m pal o ý h pa h a ah a h. V pa al p itom jako n tan ma p k nými kami.

Kapitola 2: PÁNDU PROKLET A POŽEHNÁN A koli m l P n hmotn ohat t ho h o m j m n j il. Ji po k tk o t n a o nkami man lkami j ho m l am ila na jin i. P to na ti l la l m t ji po ti l t a n n o nk a a ala j j na l a na o tatn mi k Š ntan a a o o j ho n l no t. N kt k l a ali a p k a o ali h ani ý h o o alo o po la

lo ý po it k ými ma k o k n l o ala li po m ti ho at p n hk l .

P n til po inno t j nat. P i l p oto a Bh mo a kl m : „M j pan l a a n no t na na ti t p . S t a n o h lo at t tno ti kt o t ili na i p ko . B o no t na t . Moj po inno t i na m n n m o i amotn m N j m P n j a nit t m kt takto p oh j j ji h j n n .“ Bh ma po m l. Ano to l p a ý potom k n n ho k l Bha at j ho jm no n la i amotn Z m . O po l m : „T p n j ho n na ho o a j ka m ohl h l ho n . P ijmi po hn n o hman a pot j oj k m na l no ýp a . K t p o v t t !“ P n hl h om il moh tno a m lo no p hot j na kon h lon a l ný h o . K opo t l Ha tin p p ipom nal k l oh o klop n ho ým n kým oj k m. V al na po ho ý ho n m m m a po a il k l Da h kt ý p oti il ha tin p k na l . Pot p n l na jih o Maga h j j mo ný k l D gha

napa al mnoh o n m . P n m t R ag iha a a il ho.

aúto il na k l

j ho hla n m

Potom i po o il n kolik al h ojo ný h k l . P hnal lým t m jako oh ň a j ho al kono n p a i ý l k j ho an p ipom nal o lň j plam n . D k j ho o to m hla m o tatn l o po ali oj . Zan lo ho j j i hni k lo ta nali a n jmo n j ho la a na l Z mi klan li m pjatýma kama a p in li m n j n j a . Po kon n t to o n l n ýp a P n til o ho hla n ho m ta na h om ným ohat t m. V i hni K o i l Bh mo m li t na tano . Ra o tn l o ali p o lon ol l lo kon a o nalo ný h ohat t m t hno m l n oko ohl lo. P n pak ta m K o p lo il h oma ahokam p l ko l lata i t a a milión k a kon a al h at. Ro lo il p nimi i n tn mno t aho nný h p ik ý k ko a k n ho n ho j l na nk . P n pot o p l toto k ohat t poklonil Bh mo ý h noho a Bh ma mla ho k l l ami o h o jal. O a m i op o ni hman p on j mi mo lit a po hn n na li na latý ko a ali o k lo k ho pal k j tal fanf t k t o n la t a n n kotl . P n aji til a o a j ho at i o tali na n ohat t . S m o maj t k p li n aj mal a n hono ný i ot pal i ho p itaho al l a pl n . Milo al k mohl no t na ho h a at na lo h lo k ýp a . P oto n kolik m po n at o Ha tin p o ho l it i t al lo na a h Him laj . Spol o ma man lkami op til k o tný pal a p t ho al o p o t ho p tk na ho k m ú o . M tn li pak ali pano n ka to lat po l h ými man lkami. B l o n p k n m m n n a o oj n l k a m i p ipom nal po Z mi k j ho oha. Dh ita t a at m l l Ha tin p jako k l jm n m ho mla ho at a. Na j ho pok n o ali o at l l P n o i o kýtalo po it k. P n ak o l al m l a p to j ji h a o il p ij mal il i na l p o t .

Jednoho n P n p a il na lo a ahl l o tl ho j l na lan p i milo tn m akt . Jakmil k l pat ili a ili na út k al on a nimi hl t lil p t p latým op n m. Za a ný j l n pa l n k m k mi. K k lo p k ap n p oml il m aj j l n hla m plným ol ti: „Ó jak han a! Dokon ani pokl l li kt j o l nk ý h m l nik n j naj tak k t . Ú k n ho lo ka n m nik p it na ý ok m p m. Jak j i t mohl t k l a potom k n n ho Bha ato a o p o init p oti kým p ka m?“ P n toj na ho j m j l n m o po l: „Moj po inno t k l j lo it. Tak ta m o l a aji t ji m m p .Z o ň k tom i m k lo k m m n a h n an mi. Na i n n m i min lo ti a j li j l n l k j po ali p i o t h. P o m t k ó j l n ?“ J l n P n o i o po l m n t ho anil al to n al ú ah p p . Ř kl P n o i k t no ti j i i Kin ama a j l na p om nil a mohl o at pohla n m akt o man lko l . N m l n o l a n mohl n pojit li k po o p oto ho a to li o o ali. P oto i o man lk p om nil oko a k l ho a il p okam ik k n h tal po t potomka. Kin ama pok a o al: „Ž ný t o n m l ýt napa n h m pohla n ho akt . T j in l n m n k tý a h ný a m t p i t o p kla. J l t ot n j i k l m kt ý m t tat h n k a o h aňo at n o n k a .“ P n na Kin am oh om n hl l a n l hop n lo a. Ano m l pa . B lo n po h n h n a t lit j l na p i p n . Jak mohl op tit a ho ň tak a l pila? A o m lo jt a it i iho? B la to poh oma. K l ahan n il hla . Kdy Kin ama i l P n o l to t kl: „N m o at h h a a it hman n ot j i n nal mo p a o toto no t. Al p oto j i m a il k j m o al o ko i i t tihn m t t jn m okam ik .“ Ri i ht l P n a a it j ho h h . V l k k l p okl j P n a po tihno n l k a j ho p oh k okam it a n m t t p t po m ti. Jak m al m ý alo k Kin ama n maho kl h o i o kletbu.

„A p t po li m to h pohla n poj o no nam t m . Ó k li tak jako m tihla k a k j m a al t t tot t jn m okam ik p iho i to .“ Pot j l n hl napo l . P n t l n kolik okam ik n hop n poh a p i pohl na m t t lo j l na m po t h t kal ho k l . K l o l l o n a til o ho p tk k man lk m kl o p iho ilo. P mo ni m tk m i hni p op kli hla itý n k a P n i no a no tal j in. S hla o lan h a na kaj p oml il hla m plným ol ti: „Sl l j m m j ot p to l n m tno tn ho m l ot ok m ht a n l k m toho m l. J liko j m l po at l n man lk tako ho k l j m i j ti n ht m. O al j m h h a ma m j i ot a j n m n inný h t o . Boho m p oto op tili a tihla m kl t a.“ P n ip al t a k i. P ohl il o tohoto okam ik p ij m li li t jako Bh ma. B ilo at o o o o n t m pohla n o ko kt j lko p k ko p o ho n po n n . P n lil ým ným man lk m: „Ohol m i hla a t lo i pot p a h m. N o li o at m i m tk m a a o t . Pln m hn a o m lah h to t . N p ij mat n a a pot a k m n m. Tak p kon m alit tohoto ta a o p ji o n j h o la t k l amotný P n.“ K l po al man lk a til o hla n ho m ta a o n mil ta m o jaký m lo ti na al . Tak m l j ho jm n m o a o at hman hojným ohat t m a t m j pokojit. On m h tal okolk at o i o in a na op tit li ko pol no t. K nt o lo op o k nap po o P n po p l

a M l n al m. N mohl o nat p ta o n o ho man la a úp nli ho p o il a jim o olil ho t. O k lo n l p ip a n p ijmo t jako koli a k i j n o n m. Jm n m o o K nt kla: „P ijm m pol n a tha   —    h lm o l a. B m ta tn k t o m a k i. Pok n n op t ji n m hopn l t.“ na nimi lito al al al jim na o m no t t n jt a k i. J ho man lk to n o a ilo. J in lo op o t j j at kamkoli .

h t o i

P n o ho l a t i ot m a k t ihn a o m ta ji n tit. Z a il h ý h k lo ký h o o a pol ým ohat t m j no al hman m. Potom ým po o n k m kl: „V att o Ha tin p a Bh mo i lt o talo.“ K lo i K Dh ita ji n t N t l

pol n i a o an o t a t pil. P ilo poho l kt na kal a n p

hmano li o P n ip ta kýtalo t al na P

a mo n tili o Ha tin p . o n t t hla it na kali. Z l t P n o a a k ti k ho i ota l ho lo l n i i k lo k ohat t . n a m l t.

*** K man Sapta a al i h o na t

hmano a po o n i o li P n op o o ý h l k al o l a. Mnoho n li t l na a nakon o a ili k ót k ho t holk . Tam k l po ta il no hý i a no at n m n n o n a k i. V on o la ti ilo mnoho i i a an kt i P n a a j ho la tno ti   —   poko l n a o ano t ta m a Boh    —    o l ili. P oto a to o ali j ho hý i a n m o mlo ali.

P n il na Sapta ót la p o t m l p no po na o o o n . Ži il j n o o m a ko nk a pil p a no o ho ký h t in. J ho man lk p ijal t jn li jako on a i hni t i tak na t to ho ili ta tn po o ni n tan m to pi m h o la t . P n o it a i t l p mý l l a j noho n j i i m: „Ó n m n n l lj m m kt ý n m o hno t n . P o t ni t m n pl l h p m potomk moji p ko n po h n ah no o a ha. P oto m p on l j o a toho n ti.“ P n m lý jim n pok o ti p plo it bratry?

il o a na n m k m. Pok n ot kon moh plo it

il ú ko ti. Ča to p o l o a ha jm ý h hp k .V j t to o ti j la oh m j ji h jm n m i a j t al t t . P n it lal ta o ti o talo m l. J tli po o n an h n ti k o konat k m a tak j m ? S pjal p o n    —   mohli i io ti j ho man lkami tak jako Vj a a plo il j ho a j ho

J n ii m ú m m o po l: „D k na im il m kaným ak i m po h m t ti po o n amotným oh m. V k tk t potom t o pln m n tan . To ja n i me. P oto m l pok it n jak plo it ti.“ P n a o al o j ho lo h. Z lo m m i li p t pn j ho n h . Š l t a K nt a i n o k om p oml il. „Ó no la ký h ú m to m po potom t al k li m m ni mn m cho n j m p i l o hopno t j plo it. V tako ý h p pa h p ma o ol j a jiný ho ný m plo il ti m j p o p h. P oto p o m a p ijala jin ho m a po ala mi t .“ P n po k al na to i on m a j ho at i li plo ni t mto zp o m. K nt p oto m la p ijmo t p o il ho hman kt ý j j p o al a mohla m t t . V n n K nt P n n h n l il. Sklopila o i a ti o po la: „Ó tno tný p o m n j to po mn . J m t konit a na o an man lka. Ani ý hp ta h n po m jin m . Ó k li plo mno potomka. O j na n a t o .K j t n j n t p o al?“ K nt p la m man lo i ta ý p h hi to i kt ý k i l la. J no il mo ný k l kt ý m l potom t a. J ho na kaj man lka o jala j ho m t t lo a ah m oh po ala ti. Z tohoto poj n m t ým man l m j na o ili t i no n nými la tno tmi. K nt po ala P n a a onoho k l napo o il. P n o i im. o po j ho man lk

til tako o mo n m . D al p no t tom a po ala t Uji til ji to n p in ný h h. B lo to na j ho no t n ot j to p ika o al jako man l a n m la p oto hat o ti ho t. Tak pano n k na il mnoha p o o p it.

Nakon K nt k i la man lo o ho lano t kla: „Po m ti o po hn n kt j m kala j t jako panna. To mohla ýt na p a. K j m jako mla ka ila om ho ot ta ala j m o ho t . J noho n p i l mo ný m tik D . Moj p an t l po o no t k m j ho po a a k m i iho lmi pot ila. P i o ho i m a olal t ano a kl: Ó o n l m ti po hn n . Po lo h j mant kt o n n p on . K ji lo p i ol kt hokoli

n tan p ka .“

i

p t. At

ht t i nikoli

m

t plnit t j

K nt ji ú ink t to mant k no t m la. Jakmil ji k i lo ila a pom l la na Sú j h p n j il a pot n plo il na. K nt t la m a olat i jin oh a n plo ili al ti. N ht la ak toto taj m t p o a it p oto hala pojit okon i oh nam to la tn ho man la. T al na tal mimo n okolno ti a lo p i la ho n h l p o it D o mant . P n a kt ý o tomto po hn n n l po apla ila n m n a o t. B lo to n po h n o mnoh m n n j n i hni kt po m kým m m. K nt

t

ptala man la kt

o t

l hn t K ntiný h lo n P na. S no oh mohli na o it m la a olat.

P n h li p mý l l a potom man l kl: „Ó p k n m la a olat n n ho Dha m oha p a lno ti. J p o t hh h a j ho n n po h n o a n mi nam nitými la tno tmi.“ K nt o hla ila P n o o mant kt o j al D o lni m ko j il h „Co p o t m m lat?“ K nt kt o „P ji i m t t

o t . U la m ita i a p i p on n m l la na Dha m . Za okam ik na jako l n . Po m l a kl K nt :

oha naplnila n o po la t tak nikaj o o o jako j i t .“

o

m

hla m:

Dha ma n ihn pojil ho n po o a pak mi l. K nt po ala a p a ý a po o ila. V o m m m i ok p li toho dne, kdy lm úplňk a p ni h a D j th a n nt p i la na t i ho na. Jakmil na o il n o al hla : „Toto t n jl p a n j tno tn j li . B ho o it o ano t p a lk la a p o la ht h t h. T nto hlap jm no at J hi thi a a l no t Z mi.“ P n o o na n n nalo m . Boho ho t ho n n t pni t j ho n n na tii. Ji

n op tili! B lo n m l toj j o

t .

Pak celou situaci zno o a o al. Vi l k D o po hn n mohla K nt kat mo n j n na o n amotným oh m kt K o m a laho t a tano lkými l i ta. Rok po na o n J hi thi P n op t o til na K nt t mito lo : „Mo p ohla j l m l oplý at ilo i p a lno t . P oto p o m a ol j oha t V j a n j iln j ho oh . O n ho k m na kt ý n jmo n j m m m na Z mi.“ K nt pjala a o hla n klonila. Op t la k m ita i a t ntok t a olala V j a. B h m okam ik j il hj o na o o k m j l n . U m l a h omo ým hla m kl: „Ó K nt o i o m p j ?“ K nt t li o po oplý aj ho n m no

la: „Ó n jl p n tan ilo kt ý poko pý h

j mi p o m h.“

B h o hla il a o jógo o ilo plo il l n K nt t . K V j potom k na o il n op t a n l hla kt ý p on l: „Toto n jl p h kt j o o a ni t l no ilo a mo .“

na

t

P n a K nt m li j t t a ot ho h ho na kt ho na ali Bh ma. S ti l ko ho ali pol M a pol no ti i i a i h o l hlý h a p k ný h l h na ú o ho . N kolik m po na o n Bh m la K nt na ok aji ho k ho út p m Bh mo na kl n . Naj no po l a al t g ona t a h ko ila a t p k lilo p ok aj út . V ný P n ihn l l ol a k o tal na no p opa ti i l Bh m l t na h oma kam nný h úlomk j in ho k n t . P m na lko k l ji o il na k . P n t ú a m l a o n l j p t K nt . I k m l a n n p t al P n m l t na o no t na ti . „Ú p h tomto t i na ú il al ú il j po no osudu. I m o j ak o l n l N j ho P na. Jak t moh kat na kt ý n jl p m o aný h P na?“ P n pom l l na In k l h oh a p o l l ho o an ho P na. In a min lo ti p o l ti o t a pot il P na Vi n a a j ho moc, h in t a l a n m l h ani . J ho n ji t p o al hn o tatn .

P n p oml il m i a ti m po a ili a ak po o j noho ok kt ým In o m la K nt p i olat boha svou mantrou.

pol K nt o al li pot ili. Po pl n t t to

Vla a a j ho na t p ijali li o t t na j n no o ý ho l n o j ho pa a n o ni j t ani p t. S l m pot it In po lý ok o ali m l m ita i a mo lit . Na kon i ok In a p oml il k P n o i m ita i. „J m t o pokoj n ó k li. D m ti na kt ý h nit n o n t a t tat h n k . P o p t l a p n oj m a o ti a n p t l h it. T nto hlap k tk n jl p m li .“ Na P n o o t K nt op t p on la oji mant . In a ihn j il a j ho t l n alila lo k ajin . Mo ti iok ho In K nt po ala a a a j na o ilo t tma o pl t . Pot t lo l t na ho kými ú o mi n ký hla : „Ó K nt toto t ilo o n In o i a okon i amotn m Ši o i. B jm no at A na a o t oji l . Po o i mnoho mo ný h k l a lko m o t laho t t na ti . S o l o pot Agniho Ši i In . O aho m nik o n o n a p o la ht h t h.“ K

i io

na ho l hli toto i o tatn p o o t o A no o n no ti naplnila j a o t a p on li po hn n at m o n l n k n a o loh pa al p k k t . K nt j ilo mnoho oh a n ký h m a t ti po hnali. K o j ili ý h j mnohmotný h t l h toj na o h a hol h ho li j hopni i t j in a k ti t i io kt a li na i j po ano a t li tam pjatýma kama. P n K po K mimo n jiným

l na hol laha. N n m l t i n kt n m li o o n . i l ú a ný ý l k D o a po hn n o ho l K nt at po ij mant po t t a po ol j t al ho mo n ho oha. a n ak no p i l K nt o m tla. „Ó ný, ani v ný h it a h p mo n o ol j a m la na pohla n t k t mi m i. Zapomn l j i na t nto p ka ? K h op t po ala n i tila h .“

K l mlkl. K nt m la p a . Ro ho l neb a tan m milo n t l D k p i kt o no ali ým n m

o n al n at ými ma man lkami. i hni t i o tli jako o .

J noho n M o tila ú t an na P n a. „M j pan n t ji i na to mi n p oka j tako o p ň jako K nt . I k m m n n j p o p to ni n nam t m. J in o m t p j to mno n n n m .“ M hl ala po ta n n n it lným. Ž n p in n j jm o j t n tal potom t a. K nt m la t i n . M dosl hla Dh ita t o a na G n h Ha tin p p i la na t okon to n . A ona konit man lka lk ho h in j tn . Po ala P n a at pop o K nt a ji on mant na ila. M tlila ji t po at p mo n ot K nt j j j ok n . P n m l. So til o mla man lko . „Ó M mj mo tom ji a o al. Z hal j m t ptat p oto j m i n l ji t jak to p ijm . N n k m o i o tom m l it K nt p oml m. Nemysl m i o m tn .“ Pano n k j ho h n kt

o til na K nt . Ř kl j o n p ok ala la ka o t. P n l p aji tili laho j ho o

m tk M a po al ji a j o jmil i tak p j tn j ho amotn ho i K nt .

K nt o hla ila ot ho man la a kla M : „Ó o n no p n mant t j p o p h. M li p o m na n jak o t o n m i p j m t t .“ M p li o mý l la. K nt j n j p o ol po t mant po j no . K a olala o k oj ata A in kt t o n o l no oji i kala a n naj no . J n na o a oh pom l la p n j ili o klop ni n ko . M j t li po ala a n plo ili ti a oni h n souhlasili. Dva chlapci j li takto plo n na o ali j in no k o a jm no ali Nak la a Saha a. P i j ji h o n o ký hla p on l: „Tito tno tn a nikaj no o ino o o t a k o p konaj i n k ot .“ Ri io o p lo P n ý h i h li P n K

p o li h p t hlap a j mi o a tt o ti a oni o tli jako o . Ji j nom o pa ali jako p til t . l p i pohl na ýjim no l k ino o o t a mo o t n na ý o t ta t n. V i hni hlap i tali o l n i i i a k pa ali jako p t gan ha to pi h na Z mi. ak p mý l l j tli m M al ptal K nt a M

mohla t j t al ho na. o olila no po t mant

K nt o lo ila a kla: „M j pan ta h n na m po la. P to j m j ala mant j n j no kala n hn a. Boj m k j ji po k tn no mohla mn po t t p tihno t. P o m ji m o t to la ka o t nik n j.“ P n m il t m m t j n p t n al klam n o ho n nebyl. Jeho chlapci rostli jako samotn o i. V i hni li li n jako h m Sóma a iln jako In a. Stali ni h n oj n l i tn i hopn ji an m ml lit o ným ho kým l m. Ri io p i j ji h ý ho n n hali ný a p kt k ho po n n a p i pohl na to jak hlap i hl o to jako k to loto na hla in j a n h li ú a . P n a j ho man lk k mo lili k P n Vi n o i a lk t t i na l ili Him laji a l ko ho ali ti.

Kapitola 3: PÁNDUOVCI PŘICHÁZEJÍ DO HASTINÁPURU Dh ita t a pomo ohat t kt m P n no al konal Ha tin p p t o t . O a o al tati hman a ými o tinami pokojil oh . K lo t k talo a o an m li po m to ili. B li o an tno ti o ti a p a ho ali k o j mno l k a n klonno t a j ji h laho t k tal. Ha tin p p ipom nal o n apln ný tnými pal i a l . V l i t lat o lo k a k i t lo o ot k . M i i okými l nými tami o kl al p k n ah a a h n la la k n o k tlý h t om . Klapot koň ký h kop t a a ho n kol ko m il t o n m lon a la t kt o namo alo a t k o tn h o a . S at h mn p on n mno t m hman lin l o o lak t ha o hami n h n o ný h h m kt po ti h k lil m to. Ha tin p p ipom nal In o o n k hla n m to a nn o n ho pi h l t t k l a . Dh ita t a l l k lo t jm n m P n a a pomo Bh m . K p o l hlo l P n p okl t a pot o l o ho l Dh ita t a o l pot la no tn p ohl n l m. S m tk m pom nal na ho at a a li m po n m tý kalo. Ni m n a j ho n p tomno ti l o atn il hn t tn l ito ti.

Jednou o Dh ita t o a pal p i l hla m a n o ný Vj a a. G n h m omit no ala a on n l pokoj n. P oto po hnal: „B m t to n t jn mo ný h jako j t j man l.“ Po a G n h po ala. D a ok no ila o k m l n a j j ú ko t o tla. J noho n ji a tihla p a K nt l po o ila hlap ho jako ann l n . Pln klam n a hn na lo hot aj t hot n t iln ila o i ha a pak po o ila at lo h o ma a p ipom naj l no ko li. K j h kl o n ú p n m po o a h til ji al a pom l la na Vj a a a j ho po hn n . M

p

n

p t j il a

ptal

: „Co j i to

lala?“

G n h m kla po l hla ti a klam n k o l hla K nt po o ila J hi thi . S l ami o h p i nala: „U ila j m o i ha a l m t nto k ma a. Jaký t m lo t po hn n m l?“ Vj a a o po l j ho lo a nik n moho j t nap no. Po al l n k at p in o to n o napln ný h gh m. Pak h o ma a po t kal t no o o a ta po t pn o lila na to a j n t ka o liko ti pal . N hal j m tit o n o t ap tit a lo it na k t m m t . Vj a a na il at j ot o a a a oky. Pot o al o ho o am l ho ho k ho am . P n po o l t h n o j n kt o talo jm no D jó hana. V n o o l halo hýk n ihal p ký t . Po l m m jak koli j n p in .

po okam ol t

h ot li. Z p n lo t ik kt m ho taho ali k hot n p a t akal a il po kt n o al

Z ný k l Dh ita t a po olal hman mini t a . Z ptal ji h na ý nam t p in m j po h J hi thi a a on m n n po . Stan ak po n m k l m m p o m kn t mi o j p n a o la B h m Dh ita K j Vi a tato nam n j o no t i t m ýt

Bh m Vi i o tatn hto nam n . „N j ta m l it k lo t . O tom j la tn n? Ó mo kon m.“

t o p oml a al o l hat i k . a l hl o po l k li: „Dop o j -li na o n t t jm tan ho o ho o . N laho t i j j n na tom a ho kn m . Ó k li n h j. Toto okolk o no.“

Vi a Dh ita t o i kl mt t l j t n . Pok t a hn n to ný h j j in m ýt a n jm m ta a amotný t jm . Dh ita t a al n mohl Vi o a n ho na. K l pomal h kt t la po l t t m hlap p ala. Bh ma a Vi a l pano n k   —   to on t m l o ho

a t t al h h n ot p ma ja n ni ni jm

a

p ijmo t. N ok al p ip tit a t l hla o a n kal ni . Pok n l n m m k G n h a ona j na ml k po ali. Dh ita t a j lo o.

B h m n l j ho m ot li hn n o a tlo ta pat ilo to hlap a j no . V i hni hlap i n li nam n ni h o to l l n i a l i. K l k lo no a o ali ho t t . Spokoj n i ili Ha tin p Bh mo a Vi o po ok a l nam n p tili hla . *** Na ho Sapta ót p i lo ja o. P n o klop ný ými p ti mla i t ými n til jako oml l i on m. H li i pol na kop h l li po kaln h t n h a ojo ali l j ji h l j h. Pot p li a o li ho ký h j k h a plhali na o tl t om . Z pa ili m li a na a h po o tlý h m kko t o l li . J no lP n M o l a a p in li ko nk a o o k i. C to l m i li n tn h k to h t om a k . V h lpo n j ji h n a n l j m hla k ka k i jiný h pt k . Č n l ojil kol m p t o a ný h k t j ostly okolo jezer plný h loto . Tato n k atmo f a p o ila P n o i milo tný it. Hl l na k no M a j ho m l po l hla Amo o i. B l ho ký n a M na o m la lo hý h ný o . V ja n m l n i P n i l o j j n h n po ta kt o p ipom nala oh ni. J mný n k j p imkl o k t l a o halil j j útlý pa a p n o l ňa a. P n n ok al oji to h potla it. O l al an t l t a na milo tný pom ými man lkami n o il ani pom l t. St l m l na mysli Kin amo kl t a li t o al o ho lano t i iho. Do a k mohl napo l o at t l n l ými nami m la

S

l n l k .An n P n mat no m l p i to pil k M

m i op t po til t to pohn tk . a j mn j polo il k na pa i.

M okam it po hopila o P n o i j . Zmo nil j o po pln po it . Jak j to mo n k n j j p n naj no takto p i t p j ? V o a h kl t po lo ho o a o al i toho n jm n ho t l n ho ot k jak n tak i K nt . I k ama to ila po j ho o j t p li hý ala k ým it a m kt mohl j j ho man la t pok n . Dokon n po ala ani l i la i pa f m . K ji ak mo ný P n o jm l po tila jak j j o ho l n l n . J j ho mo nil a o t a o ň t a h. O a t to po it n pol pa il k t j j m l n hl t n la. Ta kl t a! J tli P n n p tan ji t ho k k a. M m tom a nit. M

t na ila man la o t it. P n m l a j j o po ho il j t . J ho iln pa o mahl l n m a po nam nan ji ami o t ti l k okolo n o in l jako ha i. P mo n to ho ani n l l jak m p ipom n on kl t . P iti kl t na j j a k no k lo no kt o p n al n kl l na t a natý ah. Z ihl j at a p n p iti kl k j j m m kk m t l . P ot t M j n o n o al j ho ň. Jako p n amotným p n t atil hla . K o Kin amo kl t i ani n hol n i iho lo a a po t i m p l tl ný

m m ti pano n k j ho o l l ht úpln al po itk o no tl pl ti na pomn l. Jak al na il o hno t M plnila. P n o h la h o n ol t ý a . J ho t lo t hlo a pak o ha lo.

K P n o o t lo lo j j ho h la M al ol tný ýk ik. J j n jho o a plnil . Na o k ým p ot t m j n po a ilo a nit man lo m ti. Polo l n k lo na no a no o j mala m t ho man la a hla it na kala. K nt a l hla n k M a p i hla na m to k l la. K K nt p i l ila l n M j kla at p ij ama t . K nt h n po lala hlap p tk o am a pak p hala k P n o i. Jakmil ho pat ila kl la k mi. Ihn i omila o talo a k ikla: „M j pan !“ K o tila k M o i j alil l ami: „Ó n n jak j i mohla o olit a k tom o lo? J j m la tak opat n a h na ho p na p p t mto n p m o h nila. Jak t o mohl ulehnout, k l o i iho kl t ? P o j i j j la k j t pol

li o amot ? D k tom m l l na Kin amo a lo a pol no ti n t l ný. Jak mohl t t tak n opat ným?“

l

na

M l kala n hopna o po i. K nt hla na m l n.O k n n o jm l m t t lo ho man la a onil potok l . K nt op t o tila na M : „Ó p in no Ma ji t j i mnoh m ta tn j n j p oto j i i la t na ho p na o ja n no a o t k t o milo tn pojil na tomto o am l m m t .“ M

pamato ala a o po la: „Ó t o o ima plnýma l j m m tom na ila a nit al on n ok al o l no t. V pa alo to o ho l plnit i iho kl t .“

K nt

mo lila o l . Ji t to n p tat ln . Co m ak J mn pohla ila o mla pol ý mi j in úto i t . P o m na m p n m. V hop a ho o jm a to p m o ohn .“

l o lat t man o ol j na

pl n. C t P o t lno ti j o ? V m po j j po inno t? lk po hla a kla: „Ó M mi a h to pila o n ti. D j mi j ho t lo p n j

M

a t la hla o : „Pano n k m l k pojil pohla n m akt mno . J ho to ha n la koj na. N m la h to ýt j k o o j o m t ý h a h j j t ila?“ nal hala na K nt . „St l j j o j m m a n o ol m m o j t mn . Ó K nt o ol mi p o m j t!“ M tila l p matko hlap i. U ol n a ilo al pln n j t o

ti ama ho at n ok . K nt jim la mnoh m .M la mnohok t k m j j ho la ka ho j n n it k m ho ala t jn . M p o ila K nt o mohla to pit o ohn P n m. „Ó K nt k l o m to h . Do ol mi t to j ho to h plnit. P ok mi t m to o. S n an h m t p i jaký hkoli o a .“

K nt o itn hl la na M kt o j mala P n a a k p la ho ými l ami. Šl h tn K nt tila jak ji ol . A koli ý a a n l o at k l o p t ho ta n l la j jako to ta man l jak mohla M o m tno t? V t p M P n a p itaho ala. K M tala t t l m la pom nat na on k tko a h o no h li. P on l o al ji m i ý po it in n la hopna plnit po l n p n ho p na. I k to ila n l o at ho man la n ok ala ýt k pol man l tak k t . J mn M otkla a kla: „B i .“ Pot t kým m ala o am .

K hlap i o li o m ti ho ot j ji h m t k n nal m . S pl m li na m to k l l pa li k mi a l li po n jako mo n l i. M jim pl m po hnala a kla jim to p na h ani i pol ým man l m. O a n po ala at tano K nt a n j lo . Chlap i li tak ot ni ani n mohli na o po . D ali jak i io ta j k lo a t la h ani i a a p on n mant na ni pokl aj t lo. Pak po ali J hi thi at p to p a l ami o l p ný p in h ani i a hl a poo to pil. K l hl plam n M pjala a pa la na t lo ho p na. P n ho la plam n j t a o al a h m n kolika min t li o a p . Žal m n K nt ptala i i om lat. Po a ili j a i hlap i o n j tila o Ha tin p . Tak j kli ji op o o a pon o po tatk P n a a M . V lk mno t i i i h K nt n l o na ými i hni o a ili o Ha tin po lo o tom hl li

a n . p pa

an t o ilo p o a kt ým k la Pomo m ti ký h il i i an lo ho . K nt ohl ila n n a it k l .

K Dh ita t a Bh ma Satja at a o l hli o j j m p ho po p hali k o an kt o l hli o a il t m o klop n i h a an ti h j n a t to o k to ti pat ili. Dh ita t a pol ými to n jim o n ali ú t a k jim na na hedv n po lo k o lo n na Bh ma p to pil a m na n t m a ghji. Zo po l jim p ohl il j po k . Potom o lo il ta K o . „Ctno tný o o at li li t . D k P no oh m ak na o ilo p t n .“

i hni o tatn ta K o i n . N l o al j lký a p n tan . P i pohl na i hni a li. Li p i h li po

i i m poklonil. Bh ma i o tatn li a la ami p n po a ili mi. K a kon n ti il til o a ným m t m noho a ota na laho t k lo t a j n p n h i i po tavil a l o l na ho Sapta óta n p tat ln m pl n a n

Ri i pak p ta il ka ho P n o ý h n a p o a il toto no t j ji h o ký h ot . V p l jak li hlap i ho ni na kla k ho po n n a o tli pol no ti i i a i h . Pohl m p l tl o o ký a kt ý h om il p anami m ta a kl: „P n to pil o h t l ný tno ti a an hal po o t to

ti. Ctno tn M jako p oplatn

o i o

la n m. J ho k lo t .“

Ri i k al na po l l m p ik t P n a a j ho man lk . V kon jt poh jako la tn . M t o j m .“ K i nam t K nt a na il

no

m li ýt n n p ijati

lo l tko . „Z j o o tatk n o a a p ijm t j ho n

i oml il pol o tatn mi m i a n kými to tmi mi l a a l o an tili o ý h omo . Bh ma l hlap o m ta a to al j k lo k m pal i. Dh ita t a konat poh n o a a m t hl il an ti nn m t k.

K o i k li t hl o milo ali a jako P n o i l m tk olný p pol ta mi K

t P n a l li al m. Tak i hni o an P n a n n hla it t hlili. P t P n o ý h n n mý h lo lý h an t n na hol mi a ali m ho . N p ijali k lo k poho l ani lo a na kali o i.

Na kon i o o m tk p o li K o i p o P n a o a ha. V pop h kt o l o ali hman m oh omn mno t j la a maj tk . Pot i ot Ha tin p til o n h kol j a P n o i no a jali m to k lo k o in . T h Vj a o ho l op t na t it m to a o k om i p oml il t hl a a mo no Satja at . „Ó matko kaj n h o n a . Bl t mný k Kali. H h n a n m t . O po n k tk K o ni t j o a t a l n n m ný hao .“ P oto mat po a il at k m ol t a h kt no at jó a m ita i.

h n o o l a a tak n m ýt p ij o . Dopo il j at a n

Po Vj o o ho Satja at p mý l la o j ho lo h a o ho la j ho a po l hno t. O n mila o ma na h m m a po ala al m no P n o matk Am lik at ji op o .O n k lo k ho o t o l ol a a tam no al a k i. Ča m op til t la a a o tn o l o h o la t . Am ik tala Ha tin p ým n m Dh ita t o .

Kapitola 4: DURJÓDHANA ZAČÍNÁ KOUT PIKLE P n o i i Ha tin p a ali at i ota. H li i Dh ita t o ými to n n mými jako K o i. P n o i no j p ili h m h   —    ilo nalo tmi i a h n an mi. Z l t lko ilo nikal Bh ma a t ilo ho p i po t po t K o . Ni m m n ok ali o nat p oto jný Bh ma l po m o k m ot i n p mo it lný. P i pa ani oji ho nik o n p konal a na no o l útok jak hokoli po t K o . Z hlap k o i o ti jim a to p o l n na h l a k o lo ili a na ili m to oplatit j n m l. Z jm na D jó hana n mohl Bh mo t a l t t. Jako n j ta n l p ho k l po al K o o n j t no ti. Sta K o i ho p li ho ali a i ili k lo ký h m n h p oto n m pat o ali mo n ho o ho l ta. M li na pam ti n p ni nam n kt o j ila p i j ho na o n a p oto l t ali na to a ho na ili mo ln m a m. P in l ilný a nalý h h an i m n politik a o na o n l klý ýt k lo k m pal i t m po o no ti. S p ho m P n o al m nilo. P n o i no li la ka k omn a o an ým ta m p ným. Bh ma Vi a i o tatn ta K o i i j okam it o l ili. J ji h ho n p ta o alo tano m n op oti D jó hano i a j ho at m kt m li klon k o t a pý a a to ho ali p pn . D jó hana a al i ým p ti at an m po ito at t. P i pohl na Bh mo ko k j ho n a i o t o tla jako k o ohn p il ol j. Po al m ni pln m pon n t an Bh m D jó hana til n n . P oml il D ano hým n j ta m ta K o . „Milý at t n Bh ma n m n t l p o pot . V h to najednou n ý k oji a o ha j n kol m jako t la t . V ni m ho n ok m p it. Zahan j n okon i j l t m toho m n tolik jako n a t oh oma . M m n jak poko it j ho pý h .“ D jó hana h m i p imho il o i. M l l úm l . T hn l k lo olným in m a j ho t ý Šak ni kt ý a il Ha tin p ho tom j t po o al. P in G n h til ot n t m Bh ma o ho l t j ho t l p m Dh ita t o i a n P n o i. N n to il

po pom t . Zapojil o o ký h int ik a p i l na Bh mo i pom t t. U l it P n o m kt li Bh mo a l j nm ú inný h p o . Z o ň tm po po il jm n t . D jó hana l o hotným Chlap i l t ý i kt ý n t l t ojil n jak úkla K i k n m D jó hana p i l na Bh m t o at n lo ho p it a P n o hlap i p o l n o patn ho.

to jak i o i i n amo jm poj n m. ho it l . p li t k

D jó hana p o a il D ano i j o po ný pl n. „Z t a p lo m Bh mo i oh omno ot no ho tin . A po j l pa n o om po t m ho a ho m o Gang . B Bh m j o o tatn j ho at i mo n a na no i nimi po a m . M m n ok na t n tak ji n t t ni t .“ D ana o hla n po m l. Ani on n mohl t t Bh mo o ho n a t jn jako D jó hana til j ho po ta n K o k m o po p ho P n o na n ot lo. O jal at a a m h m pol ali l n to p t o pal . P t ho na D jó hana na hl a li i hni p in o pol n po a it k . V p t t i hni na to pili na o kt p ipom nal m ta a j ji h o o k kola a j a hot jako h om ala o laka p a h . K oj li k h k iln mla i a m h a to n to pili o a li o p o to n ho la kt po j ji h a a o po in k n hal po ta it Dh ita t a. T nto l gantn pal o mi po ho h l po ta n l ho m amo . Na oký h latý h to h na t l l p apo mnoha a . B l n m tk pokoj kt kýtal k poho l . Ka ý pokoj l k n o n go l n k nými mal ami a n tk m lono in a ko l po ným ahokam a pok tým latými po kami. K lo t h n i a tan n i t li po l p ip a ni p in a it a k j ji h o h an jim k l po k tl to aný h l n t . U nit D jó hana po al hn k lk ho tin kt o p o n p ip a il. P o l j om m a pak n o hla n h ah a . Chlap i pot n m ali na o l hl j ka pln ný h a mo ý h loto j ji h h pok ý ala h k t a. Z n k i t lo ý h o op m ilo p m p t o a ný h i ok ajný h pt k . V h l na n opojno n k t . Na t l l p ip a n o o n po k a lký po t l nk kal a mo i ho tin po at.

D jó hana po a il l Bh m a po il l n k m at p in o j lo. B lo nikaj . D jó hana p t m o Bh mo po oo n p im hal j a pot m j lo na tal i na l. S p t ano l ko m j la tno n kl al o ú t. B l tný Bh ma ni n t il a pokoj n n l o o klo po i. D jó hana l h a ot k Bh ma hla o po al ot n kol in l ha k n poj a al pochoutky. Po ho tin D jó hana na hl a li i hni po a it k . Chlap i k n a o tn li jako o o a tam pa ili l li po mi a h li j n h ho o p a n mo o . Bh ma jako o kl nikal n j t ilo . N lo na n j j n jak ú inko al. P in kt ý o hla a am na p o al h n m l pa o o n ho. Ka ý k o k n m p i l il l t l p t o o . H a ý Bh ma potom potopil a hlým poh m ý h pa al ok ln . O tatn prince pak stahoval pod vodu. Po o pol n a ali ýt hlap i na n . V li lý h at a o o ili latými p k . Pak mo n la a tam t ili no .

o

o l kli ali p t o

o ho

Bh ma o m l tolik j to a ilo to m al m a al po ito at j ho ú in k t p a .K p i la no n oha t til tak na n o ho l l hno t na h k a i o po in l. Pomal pa al o hl ok ho p nk . K o tatn p in o tili p t o pal D jó hana til svou p l ito t. Spol D ano po tali Bh mo i a noh ilnými po a k a mo o hl li a hl k t l li l n ho p in o k . Bh ma potopil k n k ho a al n t po n p o . Gango alo to pit o n k ho la o ký h ha n g a Bh ma l n n po m ti k t p mo o j ji h t . Ha i a ali lo ka kt ý tak n hl o j il m i nimi ihn ko at a k alo j ji h p ký j p o jako p otil tka na D jó han j o tlin. Jak ú in k j l l Bh ma a al pomal p o at. P o il na n n m m h k o klop n ha h o mi m ými j o ými .

Bh ma p t hal p o a kt ými l po t n popa l ha a m til jimi o m. N kt a l pl o m a jin o ho il o lk . K o tatn ha i i li jak t t ni h a il om h o pla ili p . N go hl o ali k m k li V kim a nými hla m lili: „Ó k li o itl m i n mi lo k po taný p o a . Z jm l ot n n ot l om . K j m ho tkli na l om a p mohl n . M l a n m ihn at.“ V

ki na al li ko po o l ho ahokam o n ho t n a n no h a il ho pal . A ka n g l n m. K i no il na Z mi m i li mi. B l p a m K nt a Bh mo i okam it po nal ho p a n ka. S ú m m p in i p ta il a o jal ho. V kiho t nto pohl pot il a A ko i kl: „Jako l m p ok at tom to hlap i? O a jm ho hojno t ahokam a lata.“ A ka pohl l na mo n ho Bh m a o po l: „M l m n jl p po lo ili k hom m ali ok it na i a .“

m

hom p in i

V ki o hla il. V til Bh mo p t o ho pal a n hal p in t n o n kým n poj m a o kt ý k al n ký h o tlin. Sta ilo a lo k pil j n j iný poh a na kal l ti lon . N go p Bh m po ta ili n tn n o a li ho at napij . Bh ma po a il t k ý ho a tak jako p j l m i pit m pomo lil k P n . Pak po lj n lký h n o a o a na j n lok ji p nil. N go oh om n p ihl li jak Bh ma pil o m n o o k ho lix poka na j iný lok. Ani t n n jmo n j ni h n o tako ho n ok al. K Bh ma o tat n napil a op t po til o palo t. V ki m na l n k lo a p in na n l hl. V hl ok m p nk t il o m n h m ni h j ho t lo t alo a . P o il t ho n a til m n m no l . N go m p o a ili aa m ala l titi lon . T oji n p mo it lný. V ki Bh mo i kl at ko p po tný h o h l k k Man kin a potom i o l kn at kt m k l n g p in l. Pak at hl t om p oto j ho p n i o n ho laj lk ta o ti.

Bh ma ko pal n l n k pok m kt m na li n go o l kl i at l ho h a o o il latými p k . N go ho pak o li k . V to pili o n pol Bh mo a h m n kolika h il ho li o po l m ta k o n l ho n. U a lý Bh ma o hl p tk o Ha tin p . V m t K nt i la j j no tili Bh m . O tatn p in p k apilo tam j t n n . P pokl ali toti l nap . D jó hana D ano p t ali n pokoj n al potaj a o ali p oto Bh m po a o ali a m t ho. Ctno tný J hi thi a po a o al h a t jn tn jako j on m. Ni l ho n t mat kl: „Dlo ho j m Bh m hl ali ah a h i pal i. Šli j m o l a olali j m ho. Nakon j m i a ali m l t it o l.“ J hi thi p pa l o a t ho a po ala ho a K j j no o li Bh mo o p . N m a to lý pohl Mo n ho a il.“ K nt hl o „N p no plat o

o fala

. Mo n Bh m n k o a il. K nt o ala at til p t o pal Bh m hl at. a olala Vi a kla: „Ó mo ý oj m o til o tatn mi. V D jó hano ý h o h .Vm i Bh mo i p k p j n a i o t .

j Vi a po k tn út li a kli ň j . Vi mý l j tak ó la ka no. V n o t lo ho. J ho lo a nik i o lo h oh kt t ým no t.“

h n ot j ho lo a la a ji n klamal. O po l: ný i i Vj a a kl t oji n moho ýt n p a i . Tot n m p po li la no

P to Vi a n apomn l na l nam n kt op o D jó hano o na o n a a o al K nt at j o t a it . Zlo olný p in ho hopný.

la l

O m n K nt a j j no ú ko tli kali na jak koli p o Bh mo i. Pak ho no t ho n pat ili t k nim. J ho l h n at m l l t . P i to pil p mo k K nt a poklonil j noho . K tal ka ý j ho at ho l o jal. S l ami a o ti o h ho i hni hti pt ali k l.

Bh ma nal okolno ti a jaký h o tal o k . K ji til j po taný p o a om l l i to lal lom lný D jó hana. V ki m j ho po n pot il. K l n g k m o k m ak i l . Bh ma p l lý p h ým at m   —   jak o tal o k lo t n g a jak kal a m a . B at i po hopili i k K o i pl no ali Bh mo mt n m P o t lno ti m o talo n m n ho po hn n . J

hi thi a l oko n k at an a p li lo it a i o talo m i p in i a l ji h ji t na il o n j p n . J ji h ot lmt ak D jó han i o tatn n a po ta il a o h nil no a ml li. O tom k m o lo

o l o n p t l k m po toji ý h a o al. K ta o o li lo ot n n p t l t a D jó hana a it. Po ta n P n o n lo nijak l m l Dh ita t a kt ý l p milo al lo n p a po o n p oti nim . J hi thi a t p ik al ým at m n m li nikom ani m nit.

K nt ak ila Vi o i kt ý j po a il at n h . P n o i t ni n p o a ili al o toho o t a it a n t l K o a l t D jó han sledovali. K om ta n G n h Dh ita l no kt m lo ila h m o l o ý h at t nto hlap t i n p t l t n til. J noho D jó hana kt ý l n a m klam n op t am hal lk mno t Bh mo oh omn po j la. Bh ma m n g n m l hno ot n ko ilo a

J n

hi thi o a a ali ýt D ano

t a po al j t j noho na lo h ho t hot n t j ho n . Na J j t i P n o m no n J hi thi o i tajn lil ho pl n a t Bh m hl o m t ln j o at ho man o

l k t p o l. J liko pil n ký lix D jó han ný t a h. Po a il p nma l n l n j lo. D jó hana a l to Bh mo i ani n jm n m n k ý ano n n i t al na P n o a na.

A koli k o t p in o P n o n n i li Bh ma Vi o j milo ali a t ili t mito p ti tno tnými a la ka ými p in i mnoho a . Z l t Bh ma k nim o t o o p i li l a til ot o k po to. M l P n a a n n po ito al t jno n klonno t i i P n o ým n m. Chlap i m j ho l k op to ali a mo n m lo ili.

P n o i tak t ili p ni ho it l oj n k ho m n K ip . K ipa l n ný n hman kt ý p ijal po ol n l n ka. J no P n o m p l j p h. J ho ot i i jm n m Ga tama po o o al t ak i a i n oji an mi k n m t hn l. Ga tamo a a k a m n oj l tak lik i m In a o al ho i i mohl o mo p it a p ip a it ho o j ho po ta n n i. Zn pokoj ný h p oto po lal k no ap a n ko l a o la Gautamovu pozornost od ask . K p o i i pat il po o no ap a p tal o l at o m l a p til m no. To opa lo o k k a n j na o il ti. Ga tama po pat n ap a p hl ani t il a ným p o m po al ti. B pot o mi l na lo o ti n kolik k lo ý h oj k a p in lo j o Ha tin p . N jaký a pot Ga tama kt ý o m ti ko ilo po hopil p i l o m ta a p l k li k m o lo. Ri i ho na na il k m m oj n k m m n a K ipa po ji tal it l m p in . Bh ma l K ipo o ý ko pokoj n. Z mi t i l ni k m m n . P l i ak a h n n kými an mi a li tak toto po n n h lo a Bh ma t hl al mohl p in l l at m n oj . Ž ak n p ipa al p o j ji h ý ho o tat n

hlap t ali k t n a tak na ili taj m oji n po a it ln . K ipo i ho n ho it l kt ý ný t h kt i l m p o ilý.

J noho n hlap i p i hli k Bh mo i po i no p o . H li i s m m l k t jim m pa l o hl ok hl t n a oni j j n ok ali o tat n. Jak tam tak t li t n a o pa it hl li j n na h ho p i l k nim lo k tma pl ti. B l to poh lý a o i i n h ý hmana. J ho t lo alo ja no i a o i m j n pl l . P in o ho o klopili a ptali ho j tli jim n mohl pomo i. B hmana l h po m l a kl: „Han a a po ti l n k . K m jo o a o atn pa k ani n ok t kat p t t a ný m ?K mi t n o k j l o tan p t n j n m al i t nto j p t n.“ S t mito lo i p t n n al a ho il o t n . J hi thi a m kl: „Ó hmano k -li p t m i p t n pak K ipo ým ol n m aji t m a m l po lý i ot o i o t po ta no.“

B hmana hopil h t lo hý h t l t a kl: „Po jt jak tato t la o a m ilo an p o o n jimi m a pak ho op t n naho .“ P on l mant a ho il t la j no po h m o t n .P n p o o lo m a ka al a o lo o p h j ho m t o il lo hý t . A hmana m t n t hl. P in o li oh om ni. „To j p t p t n.“

k t n ú an

al

ka n m jak

k

B hmana i p j il o j noho p in l k a t lil o t n j iný o t ý p. Pomo n ho o tal t n p t n a h ný na j ho h ot . P in o kol m hman hl kli a po ali ho at jim p o a jm no. Nik p t m tako m n n i li. B hmana jim kl a li a Bh mo a pop ali m o i li. On ji t o koho j . Do al na n po k l n t. Chlap i li p t o m ta a o m kli Bh mo i. K l hl j ji h p h o i m o il a o t . To n mohl ýt nik o jiný n D óna k j ho la tn ho it l l n ho m n Pa a m . Bh ma toho o D óno i l l p t o i i ho n . Ji t lo o n P o t lno ti. P in o n mohli kat l p ho it l . Bh ma pol hlap i al a hmano a k ji til j k t n o D ón jak p pokl al ihn m na l m to k lo k ho it l . D óna na k p ijal a al Bh mo o Ha tin p . K li p t m t Bh ma n hal D ón at m p o min lo ti. D óna pohl l na n o ka p ihl j p in . P li i to tomto n o jn m hmano i . B l n m Bha a i mo n ho i iho kt ý po ti l t lil hl ok m l aj np n no o o o l o n . P to l hmana D ón p itaho alo m n oj . K il po t n ho ot na il o an h o jin ho mo n ho i iho Agni i. Z kal o n po n n o n ký h an h o n n ho Pa a m . Na o t mto o hlým nalo t m ak tal h ým hmano a t i il o o in . P oto al o Ha tin p na ji am tn n jako it l p in . Bh ma kl: „U a m t . B t it k m poho l pol K o i kt o po l ni t ý h o ka . C l k lo t i k ým ohat t m a n l o n k na ho o j o i t ými. Ó n jl p hman t j p ho j p o n lkým t t m.“

D óna o tal p o to ný nam nit a ný m a ný a o aný mnoha l n k . Pak p i l o Ha tin p a na a n m ili m i K o i a P n o iK o k . D óna il p in m o l o ka ý n o ú it o pa l n l ni k kol p i li k hla n m k lo t . V i nio An hako a po lal p in k D óno i a on j m l na ti .

m poho l m o man lk p ijal a

oji i o an h a hlap i i ili . K o n la p a o j ho D óno i it i p in o o tatn h o tatn la n a mo n na ti hn p ijal a k .B ji h

M i mi hlap i nikal A na. N t l l D p n to ho po h tit i t n jn pat n j o no ti n J ho hopno t m hlo ti t alo ti a o ho l n n ok ali p i l it. A na tal n jl p m a D óna m nik o n o n .

óno i po ok o l tn t iky. o tatn p in o lp n

Z p i o n ot o k n klonno ti ht l it l D ón a ja po k tno t l tn ý k tak m no i A atth mo i. V m p in m al n o ú kým h l m a po al j a j k naplnili. Vla tn m no i ak al n o i okým h l m a mohl tit jako p n a kat tak n jako o ý k na . A na D ón m po hopil. Naplnil t o n o pomo n k o n an a til j t p A atth mo . K D óna i l j ho o ho lano t m l . J ho to ha it o ho it l n m la o o . A na D ón p li t al a li al ka ho j ho pok n . D k o ano ti t i a m g o i tal D óno ým o l ným t nt m. J no no i A na j l k t poj no ha la lampa a m tno ti na tala nap o t tma. A na pok a o al j l jako ni n talo. Tak i omil k k i ok lo it j lo o ú t i k ni n i . Pak a al i it l ko t l no i a m il na n i it ln t . K D óna i l j ho na n m l n m no a o t a A no i kl: „U l m t ojo n ka kt ý n m t na l Z mi o p . Nik o ti n o n .“ U il A n ojo at na h t kon i lona na ojo ý h o h i na mi. Uk al m k o no ti oji k j m m m o t p m kop m ipkami a al mi h an . Na il ho tak ojo at

jakýmkoli po t m o p Zemi brzy nikdo nevyrovnal.

o ň. Jak D óna l il j ho m n

na

J noho n po al p in l n ho km n Ni D ón a ho il. Jm no al Ékala ja. D óna o po l j ho kola j na po po k l a p in a Ékala ja n o l. P oto i ak lmi p l o hno t mi t o t l ný h h i il l m. Zhoto il i po o D ón a nn ji t al a mo lil k D óno i o o no t a h n an mi. Po t pn n ho tal k ný l ko t l . J no ho p i p a i l ihn

i n t lil

il p kt ý a al po l hla it t kat. Ani m p kt m p n a l tlam .

To o o l l A na ými at a i li p a tlamo p o o ano p . Ža li na t m a i ili k o mohl n o tako ho ok at. B nato potkali Ékala j a ptali tohoto tma ho Ni pl t nými la a pok t ho p no o j a . O po l jim: „J m Ékala ja km n Ni k D ón . C i m m l a to m t t n jl p m l ko t l m.“ A no i lo ú ko t . T nto hlap p ohla o al a D óno a ka p to j m l o m tn t. To lo la o po mi n o n kými a ami. Nik o n mohl at a g o a ka ani j m l jako k p ijat. A Ékala ja okon opo hl p ka m ho tak an ho g a. D óna m kl j ho t nt m ýt n m . Ni a o i i n po t al jako koli o ano t D óno i na o p t n opak n ot D ón pok n n p ijal. Jak i t mohl o olit p ohla o at a D óno a ka   —   a na p akti k n jl p ho h? J ho m n lo i j al kal j na kla n po l no ti. A na okam it o al a ým g m a ho o tom p a il. K poklonil D óno ý h noho kl: „Ó mi t k j i m p i in l na o h l il j i mi n jl p m h t ý h t nt . T o milo t tak k t n talo. Al i m m j t jin ho ka mo n ho ni k ho p in Ékala j j ho m n l m m . T nto ojo n k i m l a t t po tn noh . Znam n to mi o n ?“ D óna okam it po til n pokoj n . Pamato al i jak po lal Ékala j p a h pal A no na k i o a . Na n kolik okam ik

zamyslel a pak t nto p in j .“

kl: „Poj

mno

A

no. Dn

ji t m jakým

k m

D óna ihn al A no o l a. K j Ékala ja pat il p i h t pa l k mi a otkl D óno ý h noho . Pak tal t t p D óno pjatýma kama a kl: „J m t j k m j pan . P ika mi o i p j .“ D óna p k ap n hl l na Ékala j i na o o h toj opo l. P ipomn l i n k a n m l n p in p i l a k ho o m tl. To t al a j ho ka D ón li o lo ilo. U it l K o n ht l Ékala jo i p at n oj n k o no ti. P l n i km n na ni pol n k ú o ni o kl po t ali tno ti l n k lo ký h o a n n l o ali k n o n t . P at n o n m lo k p li lko l no mo mohlo ýt n p n . D óna i lal ta o ti l t k li Ékala jo i n ot km n Ni n pol p a o al tno tno l o K o . D óna n p ij mal o kol ani p in K o m n p t l ký h o . D óna n jaký p ný. Ni a p j ho ka. B lo ani ho ak ht l

a o mý l l. J ho p n o ha Ékala ji l o i i n oj il n o tat k tno ti t m l i p ohla o al a jm m lo j n o po t t nta hla n ho it l oop a po lo hat.

S m ným ú m m nakon D óna Ni o i kl: „Ó h dino, jestli k t n h ýt mým k m pak mi m t n jako ak in . Ž k m l ýt p ip a n t m g o i okoli . P oto t mot jpa ý pal .“ D óna l o Ékala ji ho n . Zt ta pal po ko ila j ho l ko t l k m n . Pok ak ht l ýt n m jako D ón k n mohl o m tno t. D óna i tak p l k at it l n l pot it a okonalo ti o hno t n tn . T m i m Ékala j pal tak a jak koli h o kt o on n o j ho km n mohl p o K ovce p ta o at. D óna hl l pln o k n na ni k ho p in kt ý okam it t hl j lo ký n . A koli n l hop n p ijmo t D ón p n pok n n ht l a l n m jako t n k o n l hop n t m g o i ak in . V l tak k j ho po n n a m n p i lo na ma

k D óno o t o m tl. B a po al j j D óno i.

m n ho

h n it

pal

l

D óna i pal al a p in i po ko al. Po hnal m n to ko oto il a hl o l n l o n A no kt m i it ln l ilo. S ým o ho ným ah m D óna n po h n po po il n o nk a .

Kapitola 5: PŘEHLÍDKA VÁLEČNÉHO UMĔNÍ Ž k it l D ón Bh m a D jó han ok na i ot a na m t nik o n p konal oji k j m J hi thi a nikal ho o t p m a pa na l ný h o h Nak la a Saha a li n jl p mi m i a A atth m p oj o al n j t na n o l n m ti ký h an . A na ak po h t nk h p il ka ho. Stal ati atho l n k m hopným ojo at ti ti i ojo n k naj no . To j n t ilo n a i o t Dh ita t o ý h n kt o tili k A no i i k j ho at o i mo n m Bh mo i. J noho n D óna o ho l p o it hopno ti ý h k . V oko na t om m til n ho pt ka olal hn p in a ka m ni h kl: „Chop l k a ami tom pt k na oko. J noho po h m k t l .“ P n ho al J hi thi . K i na t ti p on l: „Ó p in i kni mi o i .“ J hi thi a o po l i ho no a no ptal o i ho nakon pok al a kl m n t fil “ p on l m t .

na a il

p a am il D óna

at D ón t om i pt ka. D óna a poka o tal t jno o po . D óna at n t l a j po a it. „C l t jn

Pak a olal D jó han . K l p ip a n k t l D óna m polo il t t ot k . P in o po l jako J hi thi a a D óna i j m kl a i l no t. D óna olal j noho p in a hým a i hni m o po ali po o n . Nikom na pt ka ko n t om t lit n o olil. Nakon a olal A n .K napn l l k a p ip a il k t l D óna ho ptal: „Ř kni mi o i . Vi m at a t om?“

A na o po l: „Vi m j n pt ka. T at To D ón pot ilo. Po h il ho ptal: „K p o mt kni jak pa .“ A

na na to

D óna til jak

ani t om n i m.“ i pt ka tak mi

kl: „Vi m j n j ho hla . T lo n i m.“ m

a o t j il

la

a

kl: „St l j!“

A na a hl t l ným p m n ho pt ka o oka a t n pa l t om na m. D óna ho ka l ami a o ti o jal m D jó hana a j ho at i lo t p ihl li. Za n jaký a l D óna p in i ko pat o Gang . K to pil o o h til ho h o i ý k oko ýl. A koli l hop n o o o it m k ikl: „Ó p in o a ijt hl to a a h aňt m !“ P in o li oh om ni ol t k i li ho it l h n k oko ýl m. Zt hli t a h m   —    i hni k om A n . Okam t lil p t p kt k oko ýla po o o a hl a o kal ho k . Tlama m ot la a olnila D óno noh . D óna o l na a al i A n t ano . Ř kl m : „Cht l h ti t t n jl p an . P ijmi o mn nalo t ahm t t l o a n B ahmo ilo j ni n o ol . Tato aň m ýt po ita po p na p i o ným n p t l m. Pok ji p t p oti n kom jin m m ni it lý t.“ D óna potom A no i kl t l l k m nik o nik n p kon . T l n p mo it lný. K D óna hl al p in o o l aj Dh ita t o i a kl m : „Ó k li t no ol n m n n mohli nalo ti p p hl k .“ Dh ita t a po ko kt o mo i l op o o Vi ó n jl p hman

ho it na h o oti ho

an i l ni t p i l k a ili o ý k . S t ým t. Do ol mi po at

al D óno i a ý k p in a kl: „Z i m t m o at h in t mý h n . J p hl k ú a tn m kt ý tan mýma o ima. S j ho pomo ai .“

D óna a Vi a pak j li m ta a ali p o to ný a o ný k m . Po n m ta mo lit ami a o tmi oh m n hal D óna k n a hit kt o at lký ta ión o l hlo plo ino t a t i nami to paj mi o h t to ý h t an. Z mo n o ho n i

aplatili ta n ti p k ný h k l an ho a a kl aný h lono ino a p lami. Na k lo k t i n ta li a latý h t n o lo ný h ko l a ahokam . St n ta ión ahal a o n a l mo al j ok l to a nými lajkami t potaj mi t . V p ni ý n ný k lo kými a t olog aplnili ta ión li to pat it p in p j o l . Bh ma a Vi a kt ý a k l Dh ita t li l p o . Hn a nimi k li D óna a K ipa pol o tatn mi l n k lo a op o o nap kla B hl ko a Sóma atto a al mi k li okoln h k lo t kt p ij li na n t . D o n m l m ta lo k o h at h a o o n p k op o o mnoha l ný h. V to pal na k lo ko t i n po o n oh n m to paj m na po tno ho M . Z t p li h t ka t alil na ta ión a o i o al j ho k . Ro hl ti l ho lata a h t po n ahokam ai ú ja n o n n . Sta ión o ilo n ln p t ý h gi lan a ň p l. Hala li aplň j h ta ión n l jako m n o n . Zn l t k a n l n a to m ilo t o n m na ti la t a ným hovorem. K i hni a ili to pil o a n D óna A atth mo . Na o m l lo ó a gi lan lý h k pot n lo ant lo o pa to . J ho la a o l pol ým mo ným n m pa al jako M op o K D óna p to pil a a ti ila. D óna pak po tný t p hman p o t p ni o a . Sta mant . S n t oj o ň o li i o atn h h o pot ili a kli nili n o ka p lik m.

ým n m t a t lo m l o n l a ný Ma m. a n n hal ión m n l n i a o

Princo l J hi thi o k li o a n jako h a o ni h n n h a oj ni mi h an . p ik al a p li o no ti. Po naj J p t po ali p in o j n po h m. S lali h it kon h t h o atn k o ili po a n a a aho ali p n i poh p na kt ý h la ta j ji h jm na.

mo n l i D óna jim hi thi o na j ji h li t

Ti hlý h p l t l o h t an a n kt p ihl j h o an hý ali t a h . Jin o ima ú a m oko n n m li na strach ani pom l n . Sta ión m n lo: „Vý o n ! B a o!“ Um n p in

a h n an mi j na koni a n l ný h o alo h. Po p n h t hto hopno t t hli omo a l kno m a pok ik m hli j n na h ho. Li ko hali pohl m na p a hlo t i l h p in . D óna pak n hal p to pit Bh m a D jó han a p li pa k ji. O a a h ino p o o ali o ima a ali jako o n ý i. S pohl m p ným j n na h ho k o ili t kými l nými k ji oko na hla o . Vi a t n pop al Dh ita t o i   —   a K nt G n h    —   tak o a p in o i ht j j mn nahnat t a h. J ji h k j h motným a hot m na l o a o h ni h o l tala p ka jisker. Di i o lili. N kt po po o ali Výk ik : „Pohl na il ka Bh m !“ n D jó han !“ aplnil ta ión. D óna po ný a tak i l li j o m no i at k o m i o o p a ho ot a hlým poh m p o lit.

Bh m a jin a D jó han . o „J n po j na mo n ho hopil pa a n ýt p li l tm n j . Ř kl m a ta j . A atth m po l hl m po a ilo o a p in o

K o Bh ma a D jó hana lili t l na lo tn aj to pl i o t a n D óna. P il h n k a p oml il hla m o l haj m jako h om: „N n pohl t na A no hopno ti. J mi a n la tn n. Tom to In o no i n m h oj n k ho m n nik o n o n .“ B h m D óno a p o lo o a n lat m n n a o j mným latým to o j pap k n ho l n N p mo it lný p in k l h l a ka ho na koho pa l j ho pohl . Z p lika o n ali h j n jl p „J n m mo .Z a p o p ý t ml

h

to pil n ný A na o n l m na h. V pa al jako m ak o ný ho a l k tla. ak o hl l po a n il

l a o tn ýk ik . Li t o ili na la t a n n t oj . „T nto pohl ný mla k j K ntin t t n h tno tný h m a h n j iln j “ kali j ni. n ho In a n jl p m o h n m K o “ o ali la l t am h la. K to l la K nt tila jak j ko kt j pol l ami m lo h .

Dh ita t a o po l j kl: „Jak j m K nt j jako o

ptal p o li tak a o tn pok ik j . K m Vi a to k li tom a n o j il A na Dh ita t a po hn n t mi n K nt . J o jako t i o tn ohn a a n pali o.“

U nit al l lo t . P o takhl li Co pak D jó hana A no i n j .

n p o ol aj l j ho n m? o n ?K j n mohl i t o

Vi a popi o al l p m k li n a n . A na p l j n n ko aň po h . Agniho an h lil oh ň a Va no o p o vody, V j o o an p til o o ký i h a an pa anja p ký lij k pomo an ho ma t o il k m a an p atja t il pot a n kop . A pak po it m an anta h na n hal hn t to i op t mi t. Zat m o li lapali po h p in p l hn h m ti ký h il. V j n h li pa al jako o tl palma a po h l malý jako pal . Ch li l na m oj n k m o a a okam ik t l na mi al ko o n ho. D óna p til o a n m hani k ho l n ho kan kt ý lko hlo t til na j j hý kon a A j na ho a hl o tlam p ti p jako l j n. D a t p t lil o t ho k a k ho oh kt ý to il na lan p ip n n m na t i. Pot o A na k al o no t a h n l k m t hl m a k j a p l nimi mno t o atný h poh . P hl ka la t m kon . P tala h t h a a n p lika opa lo. N hl i hni a l hli jak n ta ión k o i mo n tl k kama a jako o l ný lon. Z jm p i l n jaký oh omný il k. Li a ali o hl t k o t to k . „P kaj na k l ?Th na Z m ?“ O tatn omn ali ji t p i l n jaký li ý h a k al o mo a l . D óna ko il a o klop n at P n o i po o al M i m i ja nými h ami. D jó hana t l to ko ý h at jako In a n tan . V i hni hl li k n . P i h l k nim ojo n k kt ý pa al jako plano l n . Na o m l n n kt lo p i o no o t j ho t la a o o n l n ni mi t mi jako oh ň. Z m po j ho k ok n la a p ipom nal k j ho . Da tal pohn t a p n l o al no ho p ho ho. K o j to?

T n h ký mla k k l p mo k D óno i. Pon k n al poklonil jeho nohou a potom al ú t K ipo i. Oto il op t k D óno i a kl m hla m kt ý o l hal o h ko t ta ión . „J m Ka na. S t ým o ol n m ó hmano p t t hopno ti jako A na. A n j n to hn ýkon kt p l K ntin n ji t p kon m. D jt a a n t .“ Li naj no po tali jako j n k o l a a ali tl kat. A na til ahan n a o lo n. S al a ot al p ti pok t h ni i p t j t k . P i pohl na Ka n m o i pl l jako oh ň. D óna o hla n p iký l a Ka na p l op o t a n k ihn a al p t o o atno t. V m A no ým ýkon m o nal a i i o hla n pok iko ali. K kon il p i to pil k n m D jó hana a l ho o jal. Kon n t l n k o k o mohl po ta it tom p pn m A no i. P n o t p in o li t m po o no ti ji p li lo ho. Z m li o o n ho. U m aj D jó hana Ka no i kl: „V t j ó mo ný k . Dn t m p i la ta tn n ho a. Ř kni mi m t moh pot it. J i k o k k lo t ti j m k l m.“ D jó hana i l A n hn a m l na n j k l l Ka no o po : „T lo a m to h ji plnila. J in o i p ji j t n h no p t l t . Al j n o t m m   —    o ol mi p o m pa it A no m p oti m i.“ A na t hl a hopil l k . J n o pat il o i i n p n ho Ka n po til i n m ilno i alit . T a m na k tn an kon o at to n m okam it . D jó hana m l. „U ij i mno k „B m pol o at a o nk m.“

i ota ó h ino “ o po

l.

A na toho l l o t. H omo ým hla m p il D jó han : „Ó Ka no ta kt o k j n tan t l i a n an n i t pat it to .“ Ka na o tnal jako hno a hl : „Ó P tho tato a na n n na j n to . J ot n m h in m tn t h kt t p j.Po p po lo ? Siln lo n plýt aj . P oml ými an mi a j ti a mp o ima t ho g a hla .“

A na oto il na D ón kt ý m n pokynul hlavou. S pohledem p ným na Ka n p i to pil P n n k pa . D jó hana o jal Ka n kt ý p to pil p ip a nými an mi p A n . N n hl pok l t k m ak a l k . O loh p kl n la In o a lkol p ha. Na Ka no ak m ak o ptýlil a j ho t lo o ilo ja n t l n . Za Ka no t li Dh ita t o i no at m o D óna K ipa a Bh ma i to pli a A n . P

lik m ma h om l la h t no S la a kt tak mo i

na t i n h in n mohl o . Vi o o . Z ptal ala hla lo ho k ý ti mo lila.

o lilo. Ani on m m i t mito o ho no t. Jak tam tak p oti o t li K nt to p k apilo a j mn ji ihl k p j j j t o l ho p iho ilo al K nt n o po la. lan h. Jak n kom mohla p o a it taj m t ? Pln t a h hl la o a n a po it m

T n p t m n o a ojo n i a ali o oj p n kt ý nal hna p a i la pa a kl: „T nto n P K nt a po h k lo k ho o K o . N n i j ho o p jak ho j p o a o . A to P tha o ho no t a i n ojo at.“ K ipa pohl o oji mohli tkat j n o o n.

po ta il K n aj t l hn m o m l na Ka n

ipa t m o . V

Ka na o pa it ml l. B lo ja n k lo k o in n po h . K j ho o pak pat il D jó hana kl: „V n no t n l j n na p o . H ino a oj n t o moho tak hl it l htilo t i k n na o ili k lo ký h o h. Al pok h A una bojovat pouze s jiným k l m pak hn m Ka no i k lo t .“ D jó hana na il p o l n p mo a n o a . Po lal p o po no o a pok opil j Ka no hla . „Staň k l m Ang .“ Di i p o ol ali l k hmano p on li pat i n mant a o to ali Ka no i ý i k tin a po tno o . Ka na l na latý t n k ho o ali j i ja h oh n k. B l hl o pohn t p t l kým g t m D jó han a tl m ným hla m p oml il: „Co p o t na opl tk moh lat j ó k li? Na ti k l m.“ D jó hana m o po to m.“

l: „Samotn t oj p t l t

j

m po

m

O a m i na j m o jali a li a ali ýt j t n j . Pak p k to pa alo m i Ka no a A no oj k o oji o a n n hl hl al m . T l k m a po p al hol . Zpo ný a laj m o m am il k Ka no i. Ka na okam ik l t n a polo il o hla j t mok o o ko no a k j ho noh m. Po ta il a t a hl m D jó hano i kl: „To j m j ot A hi atha.“ A hi atha l p lik a ht l m no i po lahop t k ko no a i. B l o ataj m o alo po nat po l jm na i o l n . P n ho na o jal a o plakal t t m. K to hno i l Bh ma kl l : „Ó n o ataj n a lo i mt ko A n . Ra ji i m l t i a it . Ro ho n i ang k k lo t n a lo o ni n p oh m no po tno o t gh .“ Ka na o pa h klopil ak k mi. Ro hn aný D jó hana to pil k h ý h at jako o ný lon j a pln ho loto . „Ó Bh mo n m l kat tako lo a. Jak m ýt n k o tako ý n k ho p o ? N jp n j tno t h in j la a o aha. A i hni j m n Ka no hopno ti i li.“ D jó hana pak jm no al n oh a h in j ji h o n lo n o kl . O amotn m D óno i kalo na o il n K ipa t a lký h K ttik ja a k ko . V t i o n P n o lo taj mn . „M laň po o it l a? Po j na toho m j ho t l o tl n n a j ho p ni nam n . J ho a o ataj n po a ji.“ D jó hana p n j m ko no al Ka n

a al na P n o . „Pok at p to p a pa napn

n kom n l j l k.“

Da l n D jó hano ým h in kým p o lo m. P o ol al m l a o k al al lo ti. N n k t n oj k lk m o oji o mo ný h h in . A ak h m D jó hano i apa lo l n . Spo m t o nat n k jin . D jó hana al Ka n a pa i a odvedl ho z a n t o tl n ti i lamp. P n o i pol D óno K ipo a Bh mo tak o li. Pak o ý h omo tili i i i. N k o ml il o A no i jiný o Ka no i at m o o tatn a h in n o na ili D jó han .

K nt P no i h po ko ala. K Ka na opo t l a n tila m li k ni j ho na o n . J n ht la ko t D o o po hn n . N t ila mant a tak mo n . K nt i pomn la jak l la na l h tk a po o o ala n h ný ý ho l n na Gango . Co k p i olala oha l n ? J n na mant pom l la a p t p n t l Sú ja. K nt la p k ap n a pak n k j kl n o j ani j al t . „J m t l j t panna “ oh a ila . „Co tom k o kl?“ Sú ja m l. D k j ho hopno t m K nt ot hotn a p to tan panno . A tak i talo. B h o l a pat i ný a na o il hlap . K nt a la na t t m o t la o tlým latým n n m a n ni mi t jnými jak i la na Ka no i k k l o a n . Zno j bavilo, jak v ann m l n i pan il k hlap ko k po t la p po o . K nt op t o plakala p i pom n na to jak n mohla nikom i j na o ilo t a jak n i p l m la t n hat napo pa nm po . A hi atha ji t ko k na l a j j ho na ho al. K Ka na o l pol D jó hano K nt o la G n h p t o pal .

Kapitola 6: NENÁVIST KURUOVCŮ ROSTE Pi l a k m li p in o op tit D óno kol . Na ho ý ik j t m li t g o i o m n po o ak in kt o i g ta i n o al m. D óna h om il p in a kl: „P ji i j n j no. J t a ajm t k l D pa . P i t mi ho jako ajat .“ P in o o po li: „Jak i p j .“ V li o n p t l t j ji h g a i k li. D pa a a D óna pol tali jako ti po o h ano i iho Agni i. D pa a l il a j no k lo t polo in n j n j m ah m p t li D óno i. Po ji k li o a o p l l D óna a D pa o a p ipomn l m j ji h p t l t i li . K p o D pa a i l t t h ho D ón kl: „Ó ohý hmano jak m m po a o at a ho p t l ? Sta p t l t ni n nam naj . P t li moho ýt j n o o n . J m mo ný k l a t n ný hmana k n m t t oto ilo . N na k it ji no m t ý tah.“ D pa a pak D óno i m l a na l m nepatrnou alm n . Hl o a ný D óna op til Paň l D pa o o o hl k lo t plný

m l n k na pom t . T p i l j j a . D óna o ima p l tl p in kt na il ji o m l a l D pa a na to ti lito at. P in o na li na ko a hl ali o Paň l . Dop o ni po tným o l m j na kon h o j ili hla n ho la D pa    —   m ta K mpilji. D jó hana a j ho at i p h n li tom k o po útok. S ta nými an mi p ihnali k an m m ta a l ným pok ik m a ili po hla n t o nit at m o n o an ho ali o ý h om . D óna P n o i at m kali p anami. A na at m na hl a n úto ili pol n K o i. „Mo n ho D pa n p m o . A D jó hana t n po no m li hom ah jit útok m .“ Drupada za l hl úto K o jak p o j j m t m a na m oh omn m l m ko okam it a il pal . S a o tným j ot m m p l ito t k oji a il l am nit m to. S n p t l a pal mo nými p a poh o al tak hl a l h i K o i m l li p oti nim toj mnoho D pa naj no . Na m ko n oj n til m i n l k m n t l napn tým o k h a lo hými pal j mi p j l tal o h t an. Paň lo o n ali ti la t t ka n at n k p ipom nal t a li ho l a. K o t p in o a ali po ah D pa o ý h p o at. K o an i li l it ho k l opo t li om a hali po K o h k j pal t a o t p . P in o klopil ti úto n k a pomal a ali po l hat p il . S k ik m ali Paň l pat h na út k m ta. P n o i n nili m h . A na kl poh a J hi thi o i: „Ta p i h j p n K o i kt o p il D pa a. M li j n iln lo a. J na a t o oj . Z taň ta . J p j o tatn mi.“ J hi thi a D óno tali na m t a o tatn t i at i hnali k K mpilji. Bh ma til lo hými kok k p oko nap a ným k j m at m o A na h n l ko a n m Nak lo po j nom a Saha o po h m ok . Paň lo na n ji kali a ata a ili m t k n a o lon . Bh ma na n aúto il ým k j m. S o itými a k o nými hla ami pa ali loni k mi jako út a a n l k m. Bh ma m i paň l kými ojo n k k o il jako to n o. Sloni ko ip i pa ali po ti h. P n o i ahnali n p t l k l p t

jako hon k no t o ka . A na p til na oh omn t p Paň l la in t o il n kon ný p o a n om ln a A na p ipom nal pohl j oh ň kt k . Po o o o h h n n ými ma

hti ý pot it ho it l p . J ho p mo l t p aho al n p t l k oj k . ýpi h na kon i ka ho at ko il ti ojo n k .

D pa a p hal o la ý h oj k kt m p ipom naj m l no h om ili k oji a po nm ho k l ah jili p oti P n o m moh tný p otiútok. Š p ipk o t p a k j p l na t i at al A na hn t l ými p o l. Paň lo ho o ili ým i okým útok m a on ojo al ojn o no ilo . J ho n p t l n li hopni po t hno t p o l m i ta n m p to l a napn t m l k k t l . V o i li l n kon ný p o p t h na n . Mo n paň l t ojo n i p oto ah no ali A n pro j ho atno t o i nými ýk ik . S m D pa a p hal ým hla n m g n l m Satja it m A no i t . St jn jako k l l i Satja it hop n ojo at ti i jinými ojo n k na . Za hl A n ti m p l t h p a hla it a al. A na útok po ta il a a hl Satja ita ti p a o ň m t mi al mi o il l k na k . P i pohl na t nto ú a ný in p o ol ali o tatn ojo n i A no i l . Satja it popa l al l k a p t po o l A no i kon i j ho o ataj . A na op t ni il Satja it l k a il m kon a ko o t l l na ko k . D pa a hl p i p hal m g n lo i na pomo . M i k l m a A no pak n l o ala moh tn ým na p a jiný h t l. A na po t pn D pa p mohl. Ro t til k l l k a n n a il m p apo a a il kon . K i l D pa p k ap n ho a mat n ho o ho il l k a popa l oh omno a li. S ko il ko a ihl na D pa chytil ho a dal mu ji na krk. Bh ma m it m p o il k m i D pa o ými oj k . A na na n ho a olal at p tan ojo at. Do hli ho a ajali D pa . Voj i i li n p ni o it a i n j ji h k l o itl a t a h m p hli. A na pak p i l kl D pa na j ko a o j l p tk k D óno i. K D óna pat il ajat ho k l m l p j o no it na ta p t l t ? Z pat mn .“

: „Tak o mo ný k li i t k lo t a maj t k t

D pa j ho lo a otkla a n l. Klopil o i k mi at m o D óna pok a o al: „O j i ot t n m n ot j m hmana a moj po inno t j o po t t. Ji o o na ho t t j m k to ho al n klonno t.“ D óna pak D óno ým al jak Ro ho l j D ho i

A n po al at D pa p op al m lo m: „N t l to m po t m n k o k o n n k l m t t m p oto ti o ol m pon hat m j .“

t . K l ti na lo hal m p t l t Drupado, p t l m jin ho k l ? i polo in k lo t .

V D pa o it a i n m lo m l o po o at. V l D óno a la oji al p j j ho la tn    —    l t k m lt a k mo n K o . Na j ho po k it n mohl ani pomý l t. Na nam n o hla t ký l hla o . „T j n n o tom ji k t n n n D óno “ o po l nalo n m k t p li o ti. „V n n o o no ti jako t j o lko n . I j to m po t m p t l t . Žijm m a ka ý l n m polo in paň l k ho k lo t .“ D pa a n hal hman konat pot n o a a p al n t ho k lo t D óno i kt ý pot o j l P n o i o Ha tin p . D pa alo pon n . Za t a no t m l n jak pom t t. Hl o am l n til o ho pal . C to o Ha tin p j l D óna na A no ko a l k pln nm rozmlouval. Miloval tohoto p in jako ho la tn ho na a l n n ni o pon jA na n lal. D óna kl: „Ó h ino t j i n jl p m l i tn k m na l m t . P to j i mi aplatil po ko D pa j no i o t m j t j n ak in . B e mnou m t ojo at a t j no p ij at.“ A

na l p k ap n. Jak k mohl ojo at h n o po l: „Jak i p j . J m t ým

ým it l m? P to ným l n k m.“

*** K o i o l hli o ú a n lo ti Math K nt m la at a jm n m Va a kt ho T nto mo ný l ti ko al hman i o tatn l hl o k p o o t ho o m Va o o

o n nil k l t a

m m t K nt . lý k l Kan a. . K Kan a ij Va i

j ho no D ak nil. J ji h p n h t t pak a il ihn po na o n . Na o Kan o o t a ito ti ak mý i o mý n Bala ma a K i na m ti nikli. Jakým i m ti kým ah m l K i na o n n Math o V in an mal ni o ý an pa t i k ho ho al jejich Nan a. Vý namn i io p ohla o ali K i na j k t no ti N j P n a o ho o V in an l o t J ho la tn ho o k ho pl n . K o lmi p k apilo k o m o l hli o n m k lo t Ja o j il amotný B h. K K i na o p l til o Math a holýma kama Kan a il. T nto oh om j in oko al hn kt m li k a pot il jim K i no o o t . Kan a o al t a h i h oh a na Z mi n lo j in ho k l kt ý m ok al po ta it. Al mla ý K i na p to j t hlap a j ho at Bala ma Kan o oj k a g n l p mohli a nakon k l i j ho lo innými mini t a ili. O a at i pak tan li l ja o k na ti . S K o i Ha tin p ovali p t lt a l t aj mali o laho t t K nt a j j h p ti n kt tali ot . Bala ma j ho i io tak o na ili a p oj N j ho Boha p o la il jako ojo n k k j m kt ý n m l o o n ho. Na D óno o t o hla il Bh m a D jó han tom to m n na . St il t n jaký a Ha tin p k i iml a il ho n p t l t a ti K o i ým at an m. K o tom o l hl K i na a al i lat o K nt a j j n ta o t. Po al p oto j noho ý h Ak ú a Ha tin p na t il po o il it a i a ji til j tli mohl K i na n jak pomoci. K i

o i p i tali Ak ú p t l a ptala ho na p n hno o K i no i j ho po a no K i na na mn i na m n p t l jako laň m i lk ?“

k . K nt la a o t ho a p t l Math . Z l t ht la t o ala a N j ho P na. „M l m j n ? V o tom tpm po t ý h

Ak ú a ji po al at m kn o it a i m t a ona m lo ila. K nt la D jó hana a j ho at i k j n t l pikl p oti j j m n m. K o i n mohli n t P n o i j o iln j . Pon n kt n no t p li K mpilji j t ý ilo j ji h hti o t a it P n o ý h n . K nt kla Ak ú o i l ami o h: „P ij m K i na t it? N t l mo l m k tom to mo n m o h n i m .P o a n jin úto i t op a n i m.“

K nt p K i na o n i Vi a P n o i nemohou.

Ak ú o hla it ý ala K i ml n t l a j ho m po t o ali K nt a p ipomn li hlap i li xpan mi oh

n . Ak ú a ji la ka ji til lal a ho notil it a i. Ak ú a j a ný p o j j h n . a lot il K o i j p mo i

Ak ú a tal Ha tin p n kolik m .K kal po it ji pln po hopil lo m tn it a i o ho l k n at o Math . P o ho m ak j t tkal Dh ita t o a m po k tl n kt a . Vina a in k lo ký h n pa n nakon na j ji h l p ho ot . K ht l n po h n jim mohl j ji h kon n a nit. Ak ú a kl: „M j milý k li t n j i kal j n k tom t j at P n p a n op til t nto t. P o a ý n ok na t n maj p oto P n o i no . N m l jim ko it p o p h ý h la tn h n .“ Ak ú a Dh ita t o i tak po a il a k alo al nap o t m o la mo ln mi a ami. V m po aným m l p i n at t jn p a o P n o h la tn h no ha i h t n ani n ml . P li n p ipo tano t k n j li m p ným o j n n omo ti. Ka ý t o tomto t o m a tak m m po ýl k ý h o ý h i patný h in a nakon opo t n n j t lo a p ijal al . V a n k oj n p ný n n ni n po hý klam. Dh ita t a ti na lo hal Ak ú o ým lo m. Do h pal ý nam. Ak ú a m o ja nil p o j na t an P n o a jim nit kli j n la tn al. P i po l n h Ak ú o ý h lo h Dh ita t a hla : „St an ým n m n omo ti ó l Jak t m o fat jakýkoli p ni ý ý l k? N omo k m tk . P oto j n j tn a k P n o ým n m ho i po p a l h j .“ Dh ita t a n kta oh . n n po h . n kta ani t

i po Mohl Al t jn pok n

j ji h -li klonil Z m . t j jak

hl: „Ó mo ý t lo a j o jako n m t lný h jim na lo hat na k . O tom m pa tak jako o o na pok aji m ti n a h n ný m m i lo ho n tano .“

Dh ita t a p i nal j n klonno ti k la tn m n m a jatý a n n hop n tom nit. Tak jako K nt i k l h pal K i no o po ta n . „V n po h n j po l l N j ho P na. Ž ný lo k n m P no li o li nit. N n j il a Z mi l h il o j j ho

m n a to mo ný.“

o aji ta tan . Co t

moh

lat? O

j

k tk

Dh ita t a l l p n m K i na p i l ni it mnoho mon ký h k l kt ý h a alo na Z mi p i ý at. P n j ok al t po kont olo al po j ho o ho o ú t an pojili a o ali o o k a m o p ta o alo p o p ta n t lo h o . Ak ú a po hopil Dh ita t a al to na j j m kon i ho k k a. P o a o n m la tn h n na úko P n o m i nimi nakon o n t po kt ý po k nik k o k ho o . Ak ú a til ji lat n m . Dh ita t a o m tal p ijmo t a j n n o po no t. Ro lo il t k l ma al p t o Math . Po Ak ú o o ho p m tal Dh ita t a o j ho lo h. B la p a a P n o i no j o p oplatn i o t n . To n alo pop t. Z l t lo jm n j ta ni h J hi thi a l p o ilý t t k l m. K l l p in j p o l lý o tno t t p li o t la ka o t a n o h jno o ano t ým po inno t m. Spol ými at l m i li mi li o l n. O an milo ali P n a a p ipa alo jim m in po o ý h n op t til. V a n al hla li kt ht li a na k lo ký t n l J hi thi a. Za l hl j i Dh ita t a: „U m m ho n ho n t p . P o m l na l k alo at l pý Dh ita t a? U a m na t n o n ho J hi thi . Ji t sp a li ým a la ka ým la a m.“ Dh ita t a a il Bh mo Vi o i hman . Spol n o ho li J hi thi a m l ýt jm no n ko nn m p in m. O a k o n a o ti p o hl. D jó hana ak k p l t k . Jak to ho ot pomin l a ko nn m p in m p ohl il J hi thi ? K na j ho ú t Bh ma t o il po m no na k a inil tak p o n j lo it a i j t n n it ln j l D jó hana Ka no a D ano a Šak nim a jim po a il jak P n o ni it. K D jó hana a o tatn ali p p imho il o i a p i p mý l n k o n m “ kl nakon „j o tat P n o

ho m hn Šak ni ti kl pi k p t . „J iným Ha tin p n kam k j

mo n n n a t. M li hom n jak up lit a to pa alo jako n ho a.“

m l t jak j

a i a

D jó hana m l al Ka na i n l tak ji t. N l il m Šak niho po l p o . „J n a l i h l j k po o a l t m. Mo n aj p no t ot n m oji. J o -li P n o i na i n p t l pak vydejm na oji t a tam o n jm na i p i.“ Šak ni ti kl t a pak l h po m l. „M j n j i mo ný al po tilý. N j p ji apomn l na Bh mo na li ko l . A na K mpilj i tak n pom n ? V i hni k o t p in o t o po ok n ok ali D pa p mo i. Al ta ili t i oj j P n o i a p li. J n p a po o n hom p i t tn t t mito p ti at t ili. D j na m lo a.“ P ipom nka K mpilji Ka n o Tam li a ko ni. D pa a ýho n m t tli a pot K P n o i tkali K a t l hla o a op til pokoj. „D a l m j n n po l t.“

ila o t m l iln j n o p o i p mo l j i o h

nahn an k ikl. kali. P n o i m li ili o j ho k t n l . lo jinak. Ka na al j nemohu na tak

P ohnaný Šak ni p li ho notil it a i. Nal hal na D jó han a l a ým ot m a po al ho at po l P n o p . V l Dh ita t a m no i ni n o m tn . D jó hana pomal p iký l. V il Šak niho ú k . P ip a ili pol po o no ti pl n a pot D jó hana al a k l m. *** Dh ita t a o l o n n i ti ý h n i P n o m. V l tak J hi thi o o jm no n ko nn m p in m lo p o D jó han t pko no . K l p mý l l o tom o mohl p o n lat a ho o il o tom Šak nim. J ho ag kt ý l Dh ita t a nik n j n ani po a il m na hl at hl a Šak niho p t l hman Kanik . Šak ni o n m kal li o n t tni t a politi . Šak ni ho pak a Dh ita t o o o n p i l. Kanika Dh ita t o i kl n m l m t ý itk om hla n n p t l j t p tm n jim po a m ko it. Pok po a j P n o a n p t l pak j m l h n ni it mi o t pnými p o t k . J liko j o iln j n j ho no p mý t t n m l

ýt ú p ný. L p po t n jak l ti. K l m l m it m i na l t po at jako j ji h o o in a pak p i p n p l ito ti it. Dh ita t a po ko al hmano i a j ho a a pok n l m m o j t. Po n jako o pak tal t m komnat . M l nka na a it P n o ý h n m n ala kli . Mo n j n jaký p o jak j o tat Ha tin p . Dok t o j ho no n moho ýt nik ta tn . D jó hana i na at an n t l t o al. T m lo k lo t tit p t o P n o o o lini . Dh ita t t ilo t na ha tin p k m t n jako l ta. P to l p o o ný syn, a proto p n n l n k t n m l a to l pota m na a n t t k l m. B h m l t po P n o o ho i al kl t mat ot mo i. V t ji h n lo na n . K Dh ita t a D jó hana. Sl l l p nm l. La ka

l

pot mn l m tno ti p i l ho na t it t k k ok ho na a j ho h k p in po a il a ptal ho o ho t p .

„Do t m k lo t patn p ot . M i o an to a n t. Cht j a p al t n P n o m. P o hom m li m t l p ho k l k J hi thi a j o p lý? kaj . Na t ani na mn n o ný ohl .“ D jó hana p p itom hla it h „Zan lo ho t n j ji h o no mo tom jak n a h

tal a a al p h t til . Za h il p t

m a tam. J ho lat o o o lan .

tan m a al P n o . Oni o k li a po ni h no . Na i o o o linii tak po tihn n t t . Zt at m i t. Co n mohlo potkat ho ho? U a o al j m o nit. Po lo h j tl m ti o m napa lo.“

D jó hana n jp na hl at P n o po lo o n jak ho ho n l n ho m ta. Po minko j o o la it tk j mohli po lat o V an at k m la konat lkol p o la a na po t Ši . M to lo p o l l ými pam tiho no tmi a P n o i j ji t i na t ili. A jakmil j no op t Ha tin p mo n ji nik n t. Dh ita t a ihn po hopil o m j ho n na m li. Jak t m mohl k o hla it? „P n l ný tno ti. Bohat t ho n aj malo. M j o ný at mi l o n a al mi hno tn

tohoto o l hl ho a k taj ho k lo t . Jak h mohl l it j ho n m? K om toho “ pok a o al Dh ita t a „li P n o mil j . Rozzlobilo by je, kdyby je Kuruovci po lali p . Mo n p oti ým l m i po tali a n il m ji h a ili. A Bh ma i al ta K o i ji t t li p i P n o h.“ D jó hana l na t to n mitk p ip a n. P t m n K o i po lo P n o p i m li nými p o kat p ň li . Bohat t m a po tami i lo j ji h l k i . B h m n p tomno ti P n o D jó hana mohl t t k l m. P in pok a o al: „A m po ta n Ha tin p a p no K nt a j j no mohli t a i tit. N o j o j ji h laho.“ Dh ita t a naklonil k m no i. „P na to j m m l l al t to m l nk j m n lo il n ot j h n . St l m m po h no ti. A o Bh ma Vi a D óna a K ipa? P n o mil j jako la tn n .“ D jó hana m l. „Bh ma tan n t ln tak jako . D ón n m n o h jn po po j a j ho ot p oti n m nik n po ta . D óna i al K ipo t a t m j aji t na i K ipo a po po a. Vi a j j iný kom n m m it. U it p iklon k P n o m al jak n mm m ko it?“ D jó hana ap ahal ot a Ha tin p n p ij to. S ú ko ti.

o hla il. J tli tano P n o i m jako plam ni a ij n t l

Dh ita t a l nit n o pol n. N jako o j n l a hal. Nakon o hla il. V hno po ko P o t lno ti. Co mohl on po hý m t ln k plný to h a o a mo i p oti o ? K l a olal l n k a lo il k p nk .

Kapitola 7: VYLÁKÁNÍ PÁNDUOVCŮ Z HASTINÁPURU B h m n l j h tý n i a al D jó hana ými at po t pn k at li . Št o al maj t k i po t a o an m po k to al k o a a po itk . Dh ita t o i mini t i o a na k l pop

o ň n p t ali ml it o V an at . P n o i j l li popi o at p a m ta. „B a n t k Pa pata. Tam j m p o ný jiný na t n o n . Sla no tn ý o a ahokam p k i poho t n o j aj .“ To

mla ým p in m l ilo. Dh ita t a k i l j ji h o to a o t kl: „Po l n o o j m ho n l l o V an at . Napa lo m m hlap i mohla n t a tohoto m ta lat lko a o t. Po j j ok alo t n na t it? P ok t o o tamn m o at l t a ami i o po in t . Pot o tam p j mn po a t m t k koli t ht t tit p t.“ J hi thi a l ak int lig ntn    —    h pal j j n o ú kok kt ý j m o tat p m ta. P o k l n po l o V an at n ? J hi thi a i iml n o kl la ka o ti kt o D jó hana po l n o o p oj o al li a l k j pikl . C til al a ný. Ro ho l t p o t to h li l p n h k l ho t. J ji h po ta n lo atk . N m li p li p t l ani p n a no k l jim na ili n t l ko it jak j n mohli. Sna jim mohl n jaký a t ný mimo Ha tin p p o p t. Stano ili n o j P n o i o j i ho n ho hno j ho jm n j ho o h an . Z to i m. Po lo t m o ti t kn

P n o . D jó hana l a o t m o hla ili a okam it a al p at pl n . P olal P ó an al ho a k a kl: „T nto ta pat t jn tak to jako mn . M l lat po h mý h to p n n j ji to a pln na h j oj t a lat a to tajn . Nikom n j .“

D jó hana po al P ó an a ihn al o V an at . A tam at pomo k ný h a pol hli ý h m ln k n h po ta it p o P n o p o to n lo. At j l gantn a pln ah ho a n al at na ta po ij ýh a n ho la l tk . „Sm h j gh a ol j hl no a lkým mno t m lak . T m om tni i kt pak p li p mal j. D m pak t j a p o oň a nik o n m l n po n .“ P in tak P ó ano i na il a om n hal n o gh a ol j m. Cht l m t ji tot m ho n kolika min t h na pop l. D jó hana pak P ó ano i p o a il lý pl n kt ý Šak nim m l l. P ó ana m l P n o i tkat ihn po j ji h p j o V an at a k at jim j ji h o l . At ji t m lp on o n

na k l p ka . P ó ana tam m l l t nimi a m nil j ji h po a o t. A pak k to o n jm n kat at om alo po at m o oni o p t. D jó hana ti kl mini t o k : „V hno l V ti o m n m n p ným ohat t m k la ka o t. O j okam it p oto P n o i ji

na to P ó ano. mi p ok t to o a .“

P ó ana l il lat o l po n. Sh om il lk mno t ý h m a hl m ko ta n m o l ihn o to al o V an at . J n o o a ili ah jili p i na om . V n o j P n o i p to pili p ta l n o in a ú to jim poklonili. Dotkli Bh mo ý h a Dh ita t o ý h noho a l ko o jali t n k . Ro lo ili nami a ti j o li pjatými lan mi. Pak li na k n lat o . B h m p p a k o j kol m ni h h m ili o at l m ta kt pak po li j ji h o pomal opo t j m to. Mla p in o li m tn opo t omo i t kt mil j . N kt li k i li j ji h al p oml ili nahla . J n hmana p on l: „K l Dh ita t a n n p a li ý. Z ýho ň j n p t mito tno tnými p in i. P n o i no nik n p hali ný h h. J o n inn a n ka n a n a lo i a j po lal p .“ N kt li han li Bh m p ip til a n o tako ho talo at m o a ho ali k l a j ho na. Mno ni h p ohla o ali a ji o li P nduovci do V an at n a tali tak k tým pano n k m. J

hi thi a j al a l h j na i ú t n mit k. Tak n m l it.“ J no po lo it jinak. O lili.

a

l: „K l j n ot it l i na ný. V i a j ho o ka maj ýt kon n jaký hkoli ný p ka p m a m hom j m m li kli no p ij a kl k o mo i j m i j ho at m an pak o li okola o a o ima plnýma l

Na k aji m ta P n o i tkali Vi o kt ý k ým pal o ým p h m o l o D jó hano úkla . Cht l J hi thi a o at ani ak j ho ka po o m l n k o jiný. Do l k p in i t l j t o klop n m li mi a p oml il k n m ja k m omo o ý h ml h a m nik o jiný n o m l: „Toho k o i an kt n jo ko moho ýt o t a po anit t lo t to an n an . K o po hop po a a a l m n o tihn toho k o na h

po mn kt ý o l

ho

út m l

l

t n p ij . B ný n p t l nik n p m

t h . Člo ka .“

Vi a ml il n kolik min t a J hi thi a hlý mnoha ja h po hopil ý nam j ho lo a koli o tatn m lo j ho po l t n o mit ln . K Vi a oml il J hi thi a m o po l: „Ro m m.“ Vi a m l a pak p in ú to o l. Dal jim oh m a til o ho om . C to o V an at K nt ptala J hi thi o m to Vi a kal. J hi thi a j o po l m Vi a p o a il j ji h m V an at po p l n a p o út k j t o . „U ný Vi a pak p ohl il t n k o o l m k l na t m.“ K

o at l V an at o l hli k j ji h m t l la n at i P n o i po ti h j li n p i tat. Li pat ili p in n J hi thi o po o n n tan m In o l . U tili a p i tali prin a j ji h p ho o m ta op o l kt k n a la t . B at i pomal k li po t a h m o l halo p o ol n l . K o a ili k hla n m n m t li o a jako p n li po a it hman . Po ni h po a ili p ta it l m ta pak ojo n k a o ho n k a nakon ln k a l nk . K p o

t n kon ilo P n o p ijal jako ho t j n hla n h ta it l m ta. S Vi o ým a o n m na pam ti a po h no tmi m al m o t ili t n . Pak jim P ó ana kl j ji h lo j okon n . O o n p in a K nt l o om kt ý pojm no al „Po hnaný p t k.“ P i t p o om kl J hi thi a Bh mo i ti hým hla m: „Po l pa h kt ý t m j ja n m l po ta n lak a jiný h l t k nap t ný h gh m a ol j m. P ó ana m po h úm l n ta p lit. J to p n tak jak mi kl Vi a. D jó hana o i i n po il P ó an a n a il.“ Bh ma m na to o po pasti? V atm tam k J hi thi a Bh m P ó ano i naj o n a il. O i i n

l: „P o jm li a

hom t opo .“

m li

t

t to m t

n pa n po a o al a mo ý: „Pok m ho po m m pok it o okoli j n a n t t ni ho a j o ho n tý konat li

n l to tn ho D jó han . N m li hom t naj o toho jm i omi j ho o ný h úm l .“

m n

n mk

K P ó ana o l at i pol ml ili ot n . J hi thi a kl m li po om m kopat t n l a mohli p a ý a nikno t. To la Vid o a a a. Bh m a A n p k apilo m li t ta h D jó han . P o ho ot n n at? Z l t o lo ný l Bh ma kt ý i j t pamato al jak ho D jó hana pok il ot it. Popl al po al h na ko a ýh n kl: „J n po ahý at a j K o m ik o t m holýma kama.“ N kl J hi thi a j ji h po ta n n m m n o n po ta n j ji h at an . „Ji h j to a n p t. Maj po ta n mo p t l poj n i ohat t . Dh ita t a yny nikdy nezavrhne a Bh ma i D óna o k t t na t an k l . N m m K o at p mo.“ D oj ata na hla a ihn V an at mi li. J hi thi a op t n o hla il: „Jakmil D jó hana o tk m t a h po ij p h a l il a n na li a a ili jakýmkoli po lým p o m.“ J

hi thi a o l k j ji h n j t na j tano t om lak a o it oj m n om j . Tak m li t it a lo m l a hl j o m ta. A P ó ana ap l m mohli o tom k okoli o l. D jó hana j pokl p on l o at n .

po tom i n n p nm t kt p hno t ani at a m t a j

B at i n m o hla ili. Pot p ohl li m a na li m to ho n p o kop n po mn ho . To o o p i l o om m kt ý p ta il jako Vi p t l. Ř kl J hi thi o i jako ho n k m k no ti kop n m po mn h ho a ho m po l Vi a kt ý m p o a il t no k m no m P ó ana úm l ap lit j ji h m. J hi thi a i m po o n p ohl l. N lo t o al D jó han ú kok? Kop ho kli nil t m m p ipom n l jak n m Vi a ml il n m ml h . Pot ho J hi thi a l p i tal a kl: „J m t l po o h ano l h tn ho Vi . M m t t j i m p ij l. B o ný a h ný D jó hana n hal t nto m po ta it amý h ho la ý h l t k. S mno t m ohat t a poj n n milo ti p on l j .“

Ho n k kl hlo it p o t

m l p o l n p tit o po mn om a j m ak l p kn a i okým ko

ho

. Za al ji m.

Zat m o no al p i P n o i t ili n to lkami p il hlý h l h. B o j ili l n t kt la V an at . Zat m o ili om p t ali k li P ó ano i kli a pokoj no t a j n a al po at. V no i ak pali p ip a nými an mi a j n ni h poka t al h p o p pa n kan ho P ó ano a tah . Nik o k om kop o j ji h pl n h ni n l. Tak hl lý ok. P n maj o j ho m h n t a la jim k t n n j ho m t i.“

ó ana l pokoj n omn n P n o i ani pon t . K J hi thi a i l mini t ni j kl ým at m: „P j m P ó an . M lm hom m li ami ap lit m a

Po mn ho a la okon na. J hi thi a i l j ji h n j t na ji oklam n D jó han k tom j ho pl n a il. To at m mo nilo út k al ho p on l o n . M li pak a p om l t i al k ok . K p oj nali hn okolno ti o ho li m ap lit p t no i. N l j n V an at la il t k. K nt o ala j lo a ohat t hman m a mnoho h ý h li p i lo o la P n o p o it o milo a . Ř n m P o t lno ti j na t ila tak omo o na km n Ni ými p ti n . Sl n i K nt kt o po ali a o n j la n i j j n a ili a on li jim j lo a lk mno t na. Ča m opili a n li p mo na m t k j li. Sl ho j n ok ali it a p oto o ho li n hat j tam p no o at p to P n o i o tom n li. K pa la no nk p kla o . P n o i pol n li m pokoji a kali ok i n o ji ti P ó ana kt ý m l pokoj nko n h n l. J hi thi a potom Bh mo i na il at m po p l . Bh ma al po ho ň a ap lil a n kolik al h m t at m o j ho at i a K nt p o h li po mn ho o . Pak hl a il a nimi a m ik l lý m plam n h. K a l hli h kot ohn i hni o at l V an at li n a h o po o o ali plano lo. V li o o p n m i D jó hano a P n o i a hn ho li o talo. „To j ji t D jó hano o lo “

kali. „V P n o

il ho po l ho mini t a a ni il n inn a ni n t n . Han a tom h n ko i tak ným ú k m!“

Na kaj o at l m ta o klopili plano lo a tali tam po t k no i. K p i lo no polili o tnaj ha hl k o o a p ohl ali p l n t o k . Na li po tatk P ó an a tak ni k n a j j h n . U o ili P n o i j o m t a a ali hla it o at a o ň hanit D jó han i j ho ot . N kt ni h okon at a o ali i Bh m D ón a o tatn ta K o a to p ip tili a tako h o n mohla t t. Kop kt ý l m i h om nými li mi po ta al o to a p i p ohl oho lý h t o k nik o n ho o n o j il ú t po mn ho . Nik o V an at t ani n t il P n o i j o na i a to o o p na t t mným l m. M t t kon l pak o Ha tin p lali po l p o o m ti P n o . K

Dh ita t a l hl po l V an at k ikl al m. „B a m j at P n n m l po h p oto j ho h inn no a j ji h la n matka li a iti. Jak k tý o ! A jak m m t lit i ot mý h la ka ý h no ?“ Dh ita t a pak na il a k lo t hmano ihn p a ili o V an at a konali tam p o K nt a j j n poh n o a . Spol Bh mo D óno K ipo a o tatn mi ta mi o k l al k Gan a o to al m lým po tno o . St li a olali: „Ó J hi thi o! Ó Bh mo! Ó A no!“ O tatn olali jm na K nt a oj at. Ti t hl h o at l o j l Ha tin p a po n konaly o ti. O lo pln n k a t hl n . Z l t a mo ný l Bh ma k i pomn l na p in kt m li t m jako la tn no . J n Vi a n na kal p oto nal p a al p to o tom nikom n kl. V l n m i ko at a po t to ani Bh mo i kt ý l ný k li a Ha tin p . *** P n o i a K nt no ili po mn ho notný k t o V an at . K j ji h o i pomal p i kl tm pok a o ali m m kt ý i na ili map . B li na n ton li o a h a p h jim lal pot . Jakmil to po o o al n úna ný Bh ma hn j ihl a a il na moh tn t lo. K ú a h i matk po a il na a oj ata na

ok a na am na J hi thi A no a vyvracel strom a a p al o m k a o t

l nimi l in .

m pi m

Za ú it o a ili k Gan k tkali al m Vi o ý h tajný h po l . M l lo i a a olal na P n o k tam t li a m ili hlo k k kam n m p i aným na li n . B at i p k ap n o hl li. J hi thi a p i l k m i na lo kt ý jim kl m Vi a nak al at t na n k .C l m t l ka o no a k al a at i o j . M J hi thi p il o m po n opako n m o ho o p in Vi o ja ml h . V tlil jim j pi l p t p k a pomo i jim na j ji h t . Pak kl: „Vi a m po l o j t a ka j na ými n p t li it t t . Ř kal m t tat t h a i t na P n j ho nm op o t t t . R hl na t pt o lo k a j a al ko o .“ Lo poh n n lo n m o m a pla htami hl poh o ala po m m na jih. Po n kolika ho in h P n o i kon n p i t li p ot j ho h po l i ok t kt la o l a. Lo n k jim pop l mnoho zdaru a o pl l ka m k p o Vi . B at i pok a o ali na jih. B li o h t ho l a k na n a hla o po a ili. J hi thi a kl t p ným hla m: „Co ho ho n m potkat? J m t t a ni hl ok m a t a i ln m l . N m j tli h ný P ó ana n ho o n jakým p o m n p il a n p a il D jó han o na m út k . Jak n p n t kaj ?“ K nt la pan a n mohla l. U la na ko n t om a li o hl la. J j no hl ali t kt j a la hlo ji o ngl . Ta ými oh omnými t om a k i p opl t nými h to t li n la n p o t pn . V h m o ý al k ik pt k a at. J hi thi a pohl l na p al a kl Bh mo i: „Ó mo ný n V j a m n op t n t t mto t a ným l m. N i m jiný p o jak hom mohli pok a o at.“ Bh ma klonil p ým ta m at m ti hla a op t na mo n t lo a il matk i t i at . K ho i hni p n li o hl o no o l a. V kako al oko o h a ho idly l mal t om a tak i a il t . Na h t an h hla itým p a kot m k l o tl k to t om kt ý h na m pa al p k k t . Jak p in til l m o p hla o h t an. V pa al jako o ný k l lon no ngl . Poh o al tak

hl K nt i j j no t m t li om . S t l o n p pla al k a j a kt m k il

mi p ti na t .

m

K na tal a ta ili na no úk t po lkým an n m. Bh ma ňal matk a at a ti pa li k mi mo ni úna o hla m i n . K nt po ala Bh m at j p in to h o . O po l j : „N al ko o t l m la ký p o n ho pta t a. Bl ko it j o.“ N úna ný Bh ma hn al po k a ko pal a hl oka napil namo il an n . N ak til j ho matka p nk . K j i l l t na hol mi m ýt ol ti j ? Moji t i at i no t ani na n j a h po t l h ta n n matka j mn a jako t pan na t l n p .“

na j o na a il. K hn o l n a k o il p t k i at i pa li o hl ok ho h a o al: „Jaký pohl kt V an at n mohli t p na hla n mi. M ink loto o ho k t l

Bh ma ol t a klam n m lomil kama. K tak j n m l K o p o lito ali p o a no ti. J n o milo t m J hi thi a n po il a j hn a il. Bh ma po al na ho p ho ta ho at a. Ji t i a l h j l no t l m t . J tný a nikdy n po l h hn . J n k tom li K o i t l j t na i . Bh ma i po hl a o hl l kol m. U li l m ji mnoho kilom t . Mo n j n al ko o t m to i ni . Z tan h a hl at at . R no mohli pok a o at l. P in l na ko n an n m l a m l t h p p pa ným n p m. N al ko o m ta k at i a ta ili t la moh tn ama oň na kt l l k a a jm n m Hi im a. P n pal a p o il p k P n o i n li. Z al p otaho al i oj o o it n k a t il no n m h . Ihn l ko ti til pa h lo ka. V m ik po a il a a olal na o t kt l la na t jn m t om . „Hi im ! V t j! C t m li k ma o. J to lo ho o j m napo l ochutnali na i o l no pot a . U mi haj lin . R hl t li i naj i a a j a ij p in j m. S ými lo hými t k jim o h lo a nalok m j ji h t pl p ni k . O a naj m k p a kn t a pak i la atan j m .“

Sestra r k a poho ila ými lo hými a ými la a ot la k a o i. Za hi hotala a po ala na lo h p t j j h ný h p t . Hi im a j j at a to a j li a j li n ta tn po tn . Zho pla t ol a po m kt ho tila ni lo in ti p o ala m i t om . V n kolika min t h o a ila na m to k l li P n o i. R k a hl la n p mo it ln ho Bh m kt ý l po l . J n ho pat ila j pl lo to ho . P in pa al jako n jaký h. J ho k m la a t k t ho lata a j ho am na po o ala l m. J ho k k p ipom nal la t a o i m l jako n h n ok tn l tk loto . Hi im ihn o ho la m t t j j m man l m. Pok ho a ij pol at m i ij j n k tk ho pot n poj n ma a. K n m al poj j j o ko al ko t . Ro ho la n at at o a p ka a p om nila p k no n .O o n n kými p k ao l n ka m no m h pomal p i to pila k Bh mo i a n m lým ú m m kla: „Ó n jl p m k oj ia ot pi o tohoto t mn ho a n p n ho l a? K o j o ti m i po o n oh m kt l na mi a k o j ta na t an n nt ln k l ni h?“ Bh ma na n p k ap n pohl l. J na l na l ama no i na tomto m t ? B pok a o ala: „T nto l pat m m li o a m k a o i. Po lal m m a na a ma o.“ K Bh ma p j m t pat ila k po m a o n

po ta il n ho jako n ot j m

n m o t m? Co tak k n li na lo hal Hi im kt at o i Hi im o i mo n m h a ila n ot o tal h t

la k . „N oj . O okam ik k h aho la j m to ho . P ijmi m tala o t Amo o ý h p .“

Hi im Bh mo i kla ho p ým o loho al ko o Hi im . Pak i pol n ký h ho .

at m a h n . Ponese ho o mo i at o la ti

Bh ma op t po a il a ak o til hla o : „Ó k a op t m matk a at j n p oto a h pokojil Hi im o

pohl la na p hn .“

P n

o

Bh ma op t ak o til hla o : „N ta h n jak ho k a . Na

a K nt . „V it t

n n

jak j i mohla j ht ?“

kat

j . O

o matk a at ný k a a jak a ani

gan ha a kt ý o olal m n o o j t. N o j tli h po lat.“

l .Ó m

no la ný h t a m na m ho li o a ho

tat at a

Jak tam tak pol ho o ili Hi im a a al ýt n t p li ý. K j j ho n o mn t a? P o j t n tila? S ko il t om a a il m m o k lin la lo ina. Hi im tila „P o m n p i j ho pot a o . V

j j at l a n kli n la. Nal hala na Bh m : mno . P i h m j at . N ot l j a n tal o tatn a o ol mi a h hn a h nila.“

Bh ma j n a m l: „T n li o o t m n n pokoj j . V mi ho ta p t ýma o ima a ij . N po a j m a o jno li ko to t. Pa m m jako ho ot mo ný h lon a m t hna po o aj l ným k j m. O aho nijak n ao t m a amotným In o . Ni ho n oj m.“ Hi im ak la t l pln po h . V tolika p pa h ji k a p ok at na li mi o p ah . M li l k n li m. R k a mohl p mo i j n n o jný lo k.

i la o o it tan m n k

Bh ma po al Hi im p am no a pat il j j ho at a kt ý k nim l il. B l tma ý jako o ko ý m ak a pa al o p i . J ho i pa al jako p a t apat la m t l o h t an. Mo n t lo o n n o ko m l po o tl ými t m po o nými hl p . R k a a l oký jako t om a m l i ok am na. J ho pa iln jako km n t om m ahal a k kol n m. O o k o n tlama o halo ala t a li t k . K i l o t t t li k po o l Bh m ot l p k ap n m o a a n o i oko n. Vi a ji tak k n o o no n kými p k okam it po hopil aho la ht m k lo k . Ro lo n p oml il: „K o j tak po tilý mi kla o t p k k k m m hla ? Ó t o t atila j i o m n oj m ho hn ? Han a to ó t n n no! J n k li ht i j i o hotn p hat na mn p a o to at t na ho o . Za ij t pol t mito li mi.“ S

atatými a nap a nýma kama Hi im a o hl k t . Bh ma okam it po ta il a k o il k p . J ho hla a l: „St j! Jak opo a j it pokojný p n k mý h at ? Ani t to

n inno n n m l napa at. T ni mo t ta p oto po l hla Amo o i. P oto i t t n a l h j .“

t

n o l

Bh ma na li o o ta hl opo li ý ú m a al ho k pa lo : „Dn to p o m ti. Ro ij ti hla na k . T tam i l t t t lo po o n ho t jn jako l l lona. J t i pi i akalo j pak h t o t haj . O n ka t nto l p o hn po tn k p ný.“ Hi im n m p at i n m

a

pl l hn m. Hla it m l o ti toho lo ka. Li o o t k k o il a k i l: „P o tak h t ? N j mi to hno a pak ml . Po a j a il ka al n o pa .T at m moho kli n p t. N j a ij t i t oj hano h o . A a napij t k a ij i o tatn .“

R k a a hnal o p a nýma kama na Bh m . T n hn o a popa l a a   —   p oto n ht l it p at    —   t hl ho p o ý h patn t t m t po o ný l t hno m kolo ka. Hi im a t hn t m o o o il Bh mo a n a o jal ho pa mi. P n ho l a na il ho o tit. Bh mo i al n l il. I k ho kaa p n al Bh ma ho t l l kl p a j ho h o i ý n mohl it o tatn . Potom Hi im o i t hl a naopak l on j ho. O a ojo n i p li o l k j n h ho n iln ha o ali o ýk a li k mi. V li o jako a o o t loni oji o o t . Ko at t om t kot m k l a o l tal na t k . Hl k po il o tatn p in i j ji h matk . Po a ili a o hl li kol m. P i pohl na n o jn p a no Hi im a li. K nt na ni o tila anými lo : „Ó n k ko k o j i? Kom n l ? P o j i p i la o tohoto l a? J i l n o t o n o na n jak ap a a? Ř kni mi p o m hno.“ Hidim j tlila k o j a jak p iho ilo tam t toj . Uk ala na o a ojo n k a kla: „V ala j m i t ho na lato pl t a o o ko ilo a ho man la. To li o hn alo m ho at a kt ý ho p oto napa l. Po j jak pol n n oj j a j ji h hla itý o l h po l m l .“ J hi thi a a o tatn P n o i hl tali a hl li na Bh m . T n o Hi im il p tmi a n lo to jako ú h om . R k a a pjal a

ýma lkýma kama m nataho al po k k . J ji h pa o lak p a h kt ý j la ahalil. V pa ali jako a út ml .

ihal

A na k nim o hl a ú m m na t h m at o i kl: „Ó m i mo ný h pa p o j i m n il? Vi m a n ýt na n oj m t mhl p ným k a o . T i o po iň a j ho a ij . Nak la a Saha a o h n na i matk .“ A na i ho hn a j ho lo o po l: „T o po ný li o o t

at a o al j n p oto a j t o a m la ký ný ú in k. Bh ma pl l j n j ahý at . N oj . K o tal o p i ý n nikn .“

A na Bh m po l at i po p . Bl il ú it a t h la ojn o . Bh ma ho m l a t hn n hop n po t oji m ti ký h il a p l . Bh ma olal k to l ho ot V ihl na hla . K n m pak l j i h ný a t ný i ot. P oto i a ij jako t kt o tak j i a h o Bh ma ka t a li ak i Hi im a p i km n o tl m l na kao o o n it ln m

il j ho i ot a mi t n kao a kaa

j a. Mo ným ýk ik m k a h to il kl m : „Ó li o o t a lo n la no m t. T t o o il t nto l o j ho ýl .“

o tok t ato il a p n m p a til o m. Hi im a l a l m to a n lo jako ú o lik ho n .N n l om j n nap l. Bh ma ho op t ihl a m til n m o ama on m m o lomil a . Pak i to pl a at kt t li okolo n ho. O jali ho a pohl m na t lo kt tam l lo i ota m lahop li k in .

Kapitola 8: NAROZENÍ GHATÓTKAČI A BAKOVA SMRT B pot o Bh ma ah il Hi im lo l n a at i l k j ho pap k m op t o nali t k . Ro ho li pok a o at l na jih. J no p m na a it na n jak m to. K o tamt K nt m t o h li Hi im la a nimi. Bh m to n pokojo alo a kl: „R k a o j o n m t m m t ým n p t l m. Po aj k tom n ú kok a klam. P oto ó Hi im p j to ho at a.“

Výh n k Hi im oto il. Ani n jm n m j n l j n ji ahnat p n jim pok n o n kal ho p o t. J hi thi a ho mla ho at a a a il: „Ó Bh mo nik n m l a t n ani hn . Být a ka ý h okolno t tno tný j po inno t ochrana vlastn ho t la. Jak n m m tato na ko it? Ji j i a il j at a kt ý l mnoh m iln j n ona.“

ht l ak a to n j ho

Hi im pjala p J hi thi o a po ko ala m . P i to pila k K nt a o ima plnýma l kla: „U o n pan ji t o jak t p na o n to ho . B h l k m a hl ými p a pal j m to ha po t m no i Bh mo i. Pok i mn n m a n n mo i t. O tom n po h j.“ Hi im p o ila K nt a na n lito ala a olila k j j m ňatk Bh mo . V hn j o n la o n k k mohli n jaký a o po at. A ona tam Bh mo o amot mohla o at a o nk m. Hi im l ila K nt p ip a na lo it P n o m. Po ta a na ni pom l li a ona hn o j . Kl kla i p K nt a kla: „P o m n a j j mn ým o m tn t m. M o tj o la tno t a okon i a h n i ota jakýmikoli p o t k po a j mo a tno tn . Samotn tno t o h aň j a po po j i ot   —    p oto plň moji to h n ot na n n n ni h n ho.“ J hi thi a m l. N o n k nalo ti Hi B la Bh mo i ji t o o man lko a pohl ko tk m o n n h al Bh m „P oml ila j i p n . Ó p k n pan Bh mo o no . Za n n m a j po li tit m i n .“

im na n ho lal oj m. iml i tak j j ka m hla ným. J hi thi a kl: m ýt po t m. B o ti al na no m

T Hi im o ila t t m a hla na Bh m amilo aný pohl . P in na ni m l a kl: „So hla m t mto a k m al m m j n po m nk . Jakmil m t na o j a n h m t amotno . M at i mn k ho n p a hom o li p t k lo t na ho ot .“ Hi im o hla ila. Pak na o tla o oh omn ý k a hn j o n la k ho k m j Sali ahana. V tom p k n m k aji l po ta ili at i na h j a no hý i a ili tam m a pokoji. Hi im h m n l tala Bh mo o n ký h kon in a ka o ala m tn k o tn ah a na t o an i h a gan ha . Tam pol l h ali na p itý h

h k i t lo ý h k pok tý h mo ými a nými loto . Hi im ho tak ala o m g hjak na h o k ho j a M na a. Bh ma i l n h n m ta pln h l a pal i h j k to h t om an ký h k tin j ji h n la po maňo ala m l. Hi im ila jako oh n . O o ila nými ahokam a latými p k a n t l p la la k p n . Bh ma l Hi im n n a m m po kt i pol n ali jim hlo jako m n . Na kon i t hto mi m po o ila Hi im na jm n m Ghatótka a. S mý n po na o n l hlap ji mla k a kal h o i o po o ka . J ho o o it t lo nah n lo t a h m l lo it al hla holo jako n i o i lo hý pi atý no a i o t jako p . M l i oko h a oký l jako palma. P

to l Ghatótka a o p i o no t k a a t hn l k tno ti a tal lkým o l n m P n o . O an jim lo il a oni na n ho pohl li jako na ho mla ho at a. Po j ji h n m se rychle na il o l at an a ojo at. Po n kolika m h i al ol n o i a mohl o j t o k aj na k ij jak o a k a o . P n o m l il ta k na n ho j n pom l a on t a jim p ok al jako koli l . Dotkl noho matk a h P n o a pak l tl na o loh a mi l jim ohl . P i l a k m l Bh ma op tit Hi im . Ta l ami o jala P n o a na a ptala a ho j t n k i . Bh ma ji ji til o n a on a j ho at i olaj p k k na t a o tano mimo n p o mo i op t j t. P n o i K nt op t ali na t a Hi im an hali j ji h ho k m l . P l kli a a k t    —    apl tli i la a o l kli i o ze stromo k . Bh ma n l h m t po mnoha ný h m h o matk . C to j noho l a o h ho p o li m mi Mat j T iga t a Paň l ani j k o po nal. Po t po ali pomal p oto n li o hno j m potkat a o k ali P no o nam n o m li lat l. B h m t pol n t o ali k p ma a h p t at i o ojilo o m a no ti a mnoh al t mata pop an V h. J noho n k li l okolo po tn ho ohn j p Vj a a. K ho n l ito po to p i tali l a om n p a li ho ho n K o i m. I k K o i na n t ann t n klonno t t m k m

i l na kl: „J pohl at i p

t it m i m na oto

tihlo n t t . P oto j m p i l o o in .“

m a

h

m p ok al n jak

Vj a a jim kl o n al k ni i an Éka ak a a po a il jim a tam na n jaký a a ili t m a nimi op t p ij a jim al pok n . Pak a mo no K nt ji til j j no tano l i ta. Ctno tný J hi thi a o h aňo n ými mo nými at n po h n tan k l m. Ji kon jako pano n k l ho ta n no o t a új . M j oo n o l o Éka ak o om hman k p i t ni jako ho t . Potom nimi o lo il a op t jim p ipom n l k no t.

li

P n o i i p ohl li no lo. V ni ka Éka ak a l la p o t n h ný h l . B hmana at m la ka p n hal m om a pokoj . K i p ijal li p ijm jak hokoli po tn ka kt ý to p o j ho . B at i h m n o h li ni i a p o ili o j lo a k j ji h la ka o ti a poko i j m tn li o l ili. V i hni j p ij mali jako pot ln a k t nak tko po ý aj j ji h ni i a a ot j o a o ali alm nami. V o at i p ali mat o o tali a ona jim toho p ip a o ala j lo. Polo in o tal Bh ma a t k i o lili o tatn at i a K nt . K li at o j lo ka ý n j n ni h t al K nt a ji h nil. J noho n la a a na Bh m . S l o matko k tom a l hli om hla itý pl . K nt alo tn ho n k alo a kla Bh mo i: „Ó n k la kavosti tohoto hman ij m kli a m ta h D jó han a j ho at . N t l m l m na to jak hom m to mohli oplatit. Ctno tný lo k m l oplatit p ok an o o in j t t m. Mo n n m n n na kýt p l ito t.“ K nt po hopila hman po tihlo n jak na hl a pok ila ji tit j ho p in . On ohl na to jak o t ný úkol to m ýt.

lk n t t a Bh ma j ji potom pok o t anit

K nt poti h klo la o nit n h m tno t om k il hmana o o ino . St la n po o o an at m o hmana j ho na i ti tam li nými hla ami. B hmana kl man l : „Han a tako m n m i ot kt ho m m j n t p n . Ž t n nam n ni

jin ho n po itk m k to po ohat t iji?“

ako t n mo a ol t. V jm o no ti lo k nalo it o o k ú il t t ak k ko o o n j n o n o a it lný l. Ti t p a ti o j maj t p j t .A h a p

ohat t a p am lo. I kt to o la tn

K nt ti na lo hala tom jak hmana p okl n m i n t t. Ho o il o t a n m n p kt m h o . J ho man lka l kala a on ji inil toho a j ji h o a n n n m j j p n tat ni i n klonno ti k n n m lým p ným. B hmana i l ú ko tn hla lan h: „Jak t moh op tit a h i a h nil la tn i ot? Dali mi t t oji o i a j mo po inno t t h nit. V j i mi lo ila a po o ila j i mi ti. V n m p pa t n moh n hat j t. St jn tak n moh op tit ani m ho j in ho na a .P j j .N o hom mo n m li m t i hni pol n .“ B hmana pa l na m a l kal. J ho na j j j „Tako ý n k n m lo k jako j i t n p na kat na n hn t lno m t . A tak n m l P j j . N j po inno t n j o to at i T nto in mi n po h n a o ho o kon in

mn ihla a kla: l . Nik o n m l m t t ani na ti. ot l man lo i. n la no ti.“

K nt mo nila a o t. B hmano a na na l úp nli p o ila ho man la a j o olil m t. T ila ani ona ani j j ti n ho n mohl p t. K tala o o tala ko i t n tný h m kt na ni hli jako n na k ma a an haný na mi. Jak potom mohla o h aňo at j ji h mal ti a o at j na t pa a tno ti? S pjala a p o ila man la o ol n a mohla o j t. On pak mohl p ijmo t jino n at m o ona oj po l n l o kala n h no o n l h . B hmana l hla o lan h a n o po al. Pak p oml ila j ho a: „Ó ot p o t p k m m ? Do ol mi j t a tak a h aň. Po inno t t t j lo it o i i. P oto mo na ý aj potomka p t o n oli t m k o a h aň j o i p kla. Mo po inno t k p k m j po o it na kt ý jim o to al po tno h al milo t P o t lno ti jim moh n n lo it t m a h nm ho ot . Ó ot j noho n m m t op tit. P oto n h j tak init ji n .“ D ka plakala pol o i i. B hman malý n potom atla „Nik o n m l plakat. Po l t m a j li o a ho k a

p on l: m ik

a ij .“ Chlap aň.

m l a po

ihl t lo lo h t

jako

to

la

P to li p mo ni al m i hni na hlap o ými lo o m li. K nt ila n hl m n j ji h n la jako p l ito ti ptat na p in j ji h o n . Mohla jim n jak pomo i? B hmana o po l j ji h al j n li k to t a it n m . Z mi k ij h n p n p t li mo ný k a a jm n m Baka. Dlo ho ji j li kt ý n na l la ho k l no o h an . R k a a p i h l k m a ht lo a a j l j jako o pot a . Nakon li a Bako vydali a navrhli mu, k j p tan a j t jak m l ka ý tý n m j n ni h p i lký nalo ný j l m. Na opl tk j m l h nit p úto n k . Li o o t o hla il al po po m nko n tak lo ka kt ý m j ho j lo o . B hmana K nt kl na ka ho lo ka j ji h mi j a aa a mnoho l t. Z t a l t na a on a n l o i po t. N mohl zanechat svou mladou rodinu samotnou a nemohl je ani poslat na smrt. P oto p j o a mon m i hni. Mo n Baka p oj o it a t j . An o j po hn naj no . K nt kla: „Zn m p o al j m m n p t. At t

jak a it t a h . V m t j n k a o i op a j ho aň j n ni h.“

ti

B hmana il. „V n m p pa n moh p o it m t ho ta a b hman a h i a h nil i ot. To n lal ani t n n j t h n k. Člo k m l naopak o to at a hman i ti.“ K nt ml ila nap o to n . „J m t ho n o hmano m li ýt h n ni al o m ho na t n m . R k a a ho a t n ok . J ilný a n o mant h.“ K nt hmano i kla ji i la ho na a t jin ho mo n ho k a . Baka p o n ho n p ta o at ný p o l m. J n po ala hman a to nikom neprozrazoval. Kdyby se ostatn o li o mo i j j ho na o t o ali ho k li j ho po n n a mo mant m n ila k j p al o tatn m. B hmana li l o al ý a K ntina o li j . B lo jm ml pa . J j n m m t ji t n jako ýjim no mo . S o ima plnýma l t o hla il j j m n h m.

K nt la a Bh mo o mm kla a po ala ho at j a Bako . Bh ma t m h n o hla il. O i m o il p i pom l n na to mo i po t o l a o ň p oj it no t la ka m hmano i i j ho o in . P k K nt a Bh ma oml ili tili o tatn P n o i. J hi thi a a h til Bh m pohl a lo m hn ja n j ho mla at m a l m n o ýjim n ho. S l i l matk a ti j ptal: „O m to Bh ma a j ? Z h t n jaký n o jný in. Na ila j i m to t n o j to j ho la tn pl n?“ K nt

lo ila m no i k m o lo. K Bh ma h t na tk n Bako pol kal tom to hmano i n ný li . Nik ji t n la tn ho na a na n koho jin ho. V hn m Dh ita t o ý h n a op to n k n k lo Bh mo l .“

J hi thi a o l . „Ó matko ala j i n o ol no o to at na j na p mo n t i j j n na

K nt l h m la a J hi thi kli nila. P ipomn la m Bh mo na li ko l    —   jak ji jako n ml n o il lký al an na p a h jak j hn n l l m a l p itom hlo t t a jak a il n m n iln ho Hi im . „To j m to hmano i na la n la n po tilo t. Po inno t l j h nit hman . Do hn m tak o    —   o m n m hman a j ho la ka o t i n m a k m lk mno t o ný h l h.“ K nt kla m no i ji n jako o p mý l la o tom jak hmano i o it. Tato p l ito t jim o i i n na k tla P no ým n m. J hi thi a a o al o K ntiný h lo h. Pohl l na m j ho Bh m a o po l: „M p a .T o ho n t j o n .Dk t m o it hmano Bh ma a n a ij mona Bak al m a it nik o n o to l on.“ J hi thi a i n l ji t a K o i n ho o n on i j ho at i jo o na i . J ji h o jim h po aj p o Bako m ti a K o mohlo na no napa no t ho a il Bh ma. Li hopn a t tak mo n ho k a ali po tat na p t h j n k . T no i at m o ni pala Bh ma ti op til hman maj l o m nalo ným j l m k l k Baka il. V n j la ak la p li po mani . Bh ma il j n toho m la o l al a o ok ali at

j ho at i tak lo ho lt po n hla o lý. P til j la na o a to o l a k iko al Bako o jm no. R kaa P n o

l

l l no i a

ho Bh m a li al: „J j m Baka!“

t

o lo il. Hnal

o

m em k

Bh ma ho pat il no o at po a t om . Z m po j ho k ok n la a m l ohl j hla . B l o o ký m l o ia a o a la . Ú ta m t hla o ha k h a k i l Bh m poj at j ho j lo na l m to pil t i k . Za ta il o a ah mal: „K o j t n po til kt ý opo a j j t p mno moj j lo a k i t m o to a h ho ot l n po lal o la m ti?“ Bh ma po m n pohl l na no po o no t a j l l.

ka

a am l

. J ho ý

n

no al

Baka o n a al a nap a nýma kama a il p oti Bh mo i. P n n ak t l j l. Baka il Bh m o a p tmi ilo l k . Bh ma ani n pohn l a pok a o al j l p i m kao i n no al ani pohl . Baka op t a al a t hl o o ký t om. K jm to il na hla o Bh ma po ta il a m l i o o n kt ý l na o . Pak ko il o a po ta il p oti o l n m mono i. Baka ilo m til t om m po Bh mo i. T n ho ú m m a h til l o ko a ho il p t. R k a a t h al j n t om a hým a hal j na Bh m kt ý ka ý ni h h til a a l m j . B n tal okol n t om . Baka n t l k ik j jm no hl na Bh m a p n ho l. Bh ma tak hopil mona ými mo nými pa mi. J n h ho pak l li m a tam a na ili na j m i po a it noh . Pot pa li na m t l j mn m n . V l li po zemi, a l t la. Bh ma lil j ti k a opako an tlo kl mona l m o hla . Baka po t pn na il. Bh ma p o til j ho n a il mona p tmi. P itla il kol na na Bako h a t il m tak ti n o t l m . Baka po l om a Bh ma ho p til na i ho. J no kol no m polo il na a j no ko ho h til a k k a ho a o pa . Pak m nalo n m o o k l lomil p t .K Baka m al a lk a j ho t a li ý ýk ik o l hal po l m l .

K Bako i p t l a p n a l hli j ho ýk ik li ý h om a ú ko tn hl li na j ho t lo po o n ho l t atoli ti k . Bh ma ji til n ka na n n aúto . „T nto aplatil a o na m no h t na li k ma o. Zan ht a j n li . Jinak hn k t jný o .“ R k a o ihn o hla ili. Pot o tamt t kli a an hali Bh m Bako ým t l m. O t o i li Éka ak imli k nim k a o a j maj m milo ný po toj. Bh ma polo il at m

ihl Bako m t ol a polo il ji na . Nikým n i n ji pak an ni a til o hmano a om . J ho mat i l ilo k ho i li a on jim pak l il o talo.

Kapitola 9: GANDHARVA ANGÁRAPARNA K lo l n li Éka ak na li Bako m t ol . Pohl na l k o n t lo ú t a o ima oko n ni h il ú a . St li tam hl p j nými po l m t l a ú t ot nými ú i m oko n. Sh om il ti li a ka ý ptal k o mona a il. Pomalu jim o h lo min l no i m l Bako i on t j lo on n hmana. P j ho om m l hl t p. P n o i tali nit a hmana p oml il k li m. „V a k j m l t a na kal p i pom l n na n p ň o kt po tihla m i mo o in l kol m hmana. K ji til p in m ú ko ti l il mi m i m to tohoto n t l ho oh o n a . Znal mant kt ými l ol at n k an a ji til m o Bako i j lo m to m a a ij ho. A tomto n p ta it ln m in m l o aji ta ú p h p oto Baka j t m t ý.“ P k ap n li ali j n na h ho. Pak o m li a a ali k i t a o t . Sm t h o n ho k a a ali o la o at jako liký t k. P n o i ili i na l hmano om jak jim po a il Vj a a. O t o o nimi m napo l ml il pl n l ji l m . Ka ým n m p oto o k ali j ho n at a t nto a t ili nm a t i m ký h p m.

J noho n p i l o hmano a om pot lný a k ta a p ijal po n a t il n kolik n . K ho hmana a j ho o ina n tili a na tili p l jim p h ý h t a P n o i m pol hmano o o ino po o n na lo hali. Tak o n ho o li K mpilji m konat lký o a ajam a a p o D a pa k l D pa . Tato p in na po l a k to ý h lo n o ila n al    —    pol ým at m Dh i ta j mno    —    o tn ho ohn . To mo n l t

ilo

j m P n o . Z ptali : „P o m kni n m jak j D a pa a j j at mohli j it ohn . Ch m o tom hno o .“

A k ta jim n jp a al p t o D óno i. M Bha a a j noho n pat il Gh ita o k k no ap a a n l k m toho p til semeno. Zachytil je n o a n ho na o il D óna. Jako t p t lil D pa o kt ý p i l t o at o Bha a o po t n . N jaký a pot o D pa a po t n po a it lný hmana- ojo n k Pa a o h n j maj t k. D óna milo a . Pa a ma m o po l: „I la a a o l t to i o Z mi t o al hman m. Z talo mi j n m t ó hmano?“

n o l D óna o l hl ma o h o ú t an o l a a anmt al a po al ho o k j m k i po a il hn n ohat t n m m. Ji j m j lo a an . Co toho i p l

D óna po al Pa a m o j ho n k an pol nalo t jak j po at. Ri i m j p al a on potom op t o l na t it ho p t l D pa . V t o l D pa a ji k l m Paň l . P n D ón p t l po

o i na lo hali a k t p h o tom o ji no li o    —   o tom jak D pa a t m n jho m p o m a il ho . A k ta kt ý n l m na lo haj p P n o i jim pak l jak P n o i po ji D pa na D ón p ka p mohli.

K D óna D pa na pom t . V l o l ol a a D óno l

poko il a t n t atil polo in k lo t m l l j n m ho nik n po a p mo i oji a p oto hl al n kt ho mo n ho hman . B lo m ja n mohla o nat po ho n mo hman .

Po n jak o D pa a potkal a Upaja a potomk Ka jap mo n ho

at hman jm n m Ja a a na B ahm .

K l o a hman n jaký a t al a lo il jim a pak j po al o pomo . N jp o til na mla ho ni h Upaja o kt m l j mo n j . D pa a ho pop o il at kon o t kt m na hopn ho po a it D ón . D pa a m a to na l t ti k a al hmana o po l: „N l m ni o m lo a l j n hmotný i k ani m j ani nikoho jin ho.“ Zklamaný D pa a lo il Upaja o i l na ji po ol . Nakon k pl n l lý ok na n m hmana lito al a kl: „J no j m i l ho ta ho at a jak al m plo a n l ho ani il j -li i tý n o n . K j m o a li j t hlap i a t o ali jm om na ho g a a to j m ho al j t tk j l hý h li . T n k o n ohl na i tot j nom p pa n na ni t ohl ani jin m. O at p oto na n ho n ot on p o t t to o t ji t kon .“ B hmana n mýlil a Ja a D pa o ým n h m o hla il. U omo al i jak o t ný úkol po n m k l a pop o il p oto o pomo ho mla ho at a. I k Upaja a o o n n to il konat D pa o o t o t ta ho at a n mohl o m tno t. A tak o a hmano ali o K mpilji p o t ohňo o o t kt m la pokojit oh l P n m Vi n m. D k tom mohl D pa a kat na hopn ho a t D ón . K k

o t apo ala k l op t p oml il Ja o . V pomn l i na n ho A na p mohl a ptal kn j tli pol n m mohl kat i k no kt o mohl A no i na no t a man lk . D pa a i m l l k A na tan j ho t m j ho a o t pak ji úpln . Ja a o po l: „Stani “ a D pa a a o tn l o tn ho ohn o k lo no . K m

o a l il k hl ó k lo no. Z

Ja a a olal D pa o j t j nat a.“

man lk : „Poj

K lo na o po la: „Ó hmano j m n i t . V ú t h m m af n a t lo pot n oňa kami. N j m p ip a na p ijmo t gh o ti.“ Ja a na to kt o p o

kl: „At j i p ip a na n o n m a kt o po til Upaja a n m

o a n l t to o ti ni p ka it.“

Potom o ohn lil o tin a plam n p t to pil hlap po o ný oh m. Na o m l l kl lat n n a il jako oh ň. Na hla m l t p ti o ko n a l lo hý l k a m . Š l n ho t a h a ohn h l moh tným m. V to pil plam n na l na k l ko a ihn a al j it kol m a p itom p l mo n h l ni k ho m n . Li K mpilji p i pohl na tohoto hlap kt ý m l plnit k lo to h a a t j ho n p t l a o tn j ali. V o l hal j ji h ta tný pok ik k tom ohn j ila n k na. M la tma o pl t a m a o i po o n ok tn m l tk m loto . K to pila ohn na a j pa al lo h lnit la n h m o mo a. M la i n ňa a k lo it t hna a na kon h j j h p a ný h p t l kl n ht jako m . Z t la j lin la la k n mo ý h loto kt o lo tit na t i kilom t al ko. Tato o k na h tila m l ka ho m kt ý ji pat il. M i oh n mi ani gan ha n m la o o no . A k ta pak ým po o ným po l ha m lil jak p i j n hlap a k o loh a n l n ký hla p ipom naj h om: „Tato n k ka n jl p h n a tan p ino k ojo n k l ho ta. Chlap jm no at Dh i ta j mna a a ij D ón .“ D óna o tomto n m nit lný i p m n . V n ný D m al polo in k

po to óna lo

o t o l hl al p oto o po a o al a olil D pa o a na it l n m tak inil p oto a D pa o ko nil a to t .

A k ta oml il. K P n o j ji h milo an ho it l j ji h j ji h mat k a pot o o li mnoho m . M lm n kli n . Tak t m h t jt

i l

li m Dh i ta j mna a t jako p o o l p. K nt i la p t J hi thi o i kla: „Žili j m t lo mo o j t. J t i hni o Paň l na D a pa in ajam a .“

K nt i la jak j j m n m o il o i k a k ta popi o al D a pa in n ko k . P oto na hla a hý n ali o Paň l . V h p t at o hla ilo a na t no o lo ili hmano a j ho o ino . K li a K nt p o t al n to m ili k Paň l .

P n ho a na t k li kol m ohn k nim p i l Vj a a. Jakmil ho P n o i pat ili polo ili poko n na m k j ho noh m a k jim po ji Vj a a hnal t li pjatýma kama. K i hni li Vj a a kl: „Ó p mo it l n p t l n l j t t tno ti po l p ika p m? U t t hman ? Do f m m t t al ú t t kt i to a l h j .“ Ri i po n jako o al po o ným p in m n j n j a . S j p o lo a ltm m li pok it kat k paň l k p in n . J j ot p ip a j l ko t l ko ko k a p o ni nal l ho n ho man la. A na m l t to ko k ú a tnit. Vj a lese.

a potom

tal a k

B at i kli n ni Vj n t . Šli n ajam a a.On la n m tok Gang . t . V i hni at h a na li o .

op t p ijal o P n

o

poklon

mi l

a o ými pok n a o tn pok a o ali p t ho m i no n ot htili o a it o Paň l na kolik n po ji t n po pa l n o p li k A na l p po ho n a til na ti poklonili a potom ali po l j j ho

Vtom tm a l hli ilný hla o k ? No pat jak to t m j o ol no ko pat V pa t jako li k to ti

: „St j! K o i o ol j p i l it t to m gan ha m a k a m. O tatn m j n h mp n ti no i a o m ak . a p oto att o k j t p i li.“

Z o no ila po ta a n la o h latý ko . Chopila o o k ho l k a l k nim ml hla m: „J m gan ha a Ang apa na p t l K oh a p ko p . Ani oho ani moni k t to o k n ko p j . Jak j t mo n tak t o fal ? R hl o j t n a ij . Nikoho n

a to pila na ila h omo ým t pokla n o ili p ij t li j t oj m.“

A na n mohl gan ha o a p n lo a t t. „T a k nik a p o nikoho n xi t j ný ka t p o k a ho . Ni tako ho jako l tn o a k hom n mohli to pit o t to at k n n a ani na t oj h o n m t ný ohl . J n la mohli al kno t n koho jako j i t . U t p p oto m t t to vykoupem .“

Ang apa na pl l hn m. Napn l l k a t lil na at to A na poh o al hlo t l k a hn j na no po ho n kt o l . Gan ha o i m l: „N na toho k o o l m n oj . T oj an mi jako p na na o n j po t p oti mo n j m o p m. Ó l o loh m o aho p li k to ti. P oto i to po iji n ko Ohňo o aň kt o na t t p t m pop Bha a o i m B iha pati. Bha a a ji pot al Agni kt ý ji p al m m it li D óno i. O n ho j m ji o tal j . B aň l ok -li to.“

p . a il l kat k o t l . no al o i j j

A na p on l mant ol aj agn j t a o po ho ň o a il j j t a li o ilo . Ro hn an j m til po Ang apa no i kt m okam it p lila ko na h l. Gan ha a l ilo t l om n a pa l ko ho ko po hla ol na m. A na ho hopil a la o o n gi lan ami k tin a p i l kl ho a n p J hi thi . Vtom o hla n k na a p to pila p J hi thi kt ho pjatýma kama o lo ila: „Ó n ný j m K m hin Ang apa no a man lka. P o m k mn milo ti ý a p op t ho. Ž m t o o h an .“ Gan ha a p o al a po a il p J hi thi o kt ý m gan ha o k o a il n koho k o l po a n oji k o po k o n ok nit a koho h n na? M j t.“ Ang apa na p oml il: „T ho l na pop n h ný ko p l n ho o

kl: „Ó l l

tal a lo il J hi thi o i poklon . S poko o hla j mla at o til mo pý h . M j n ký ko l. B l j m n m jako Čit a atha n oli t n j m pat al o n n j ka i kat Dag ha atha majit l .“

Ang apa na po ko al A p l ito t. Opl tko a A kt la tn gan ha o a „Toto po n n n m jako pol nit n po aho on mo kt j po j na li

no i a to ho n a il i k k tom m l no milo t m na l n k po n n p n n ký h o . S ú m m m kl: ak i ti mo n i t t h t h i. P toto po n n gan ha m k to ti.“

Ang apa na m l ko m m k h k a P n o i tam pat ili k pin i lý h kon . „T to kon ti h i no at. P j o tam kam

j n j ji h majit li a h . Ř k h omokl n a pol hli pln t

o ni h p n .“

jo

xpan

In o a

A na kl: „Ó gan ha o h -li mi t toto po n n a t to kon ým no a j i ot pak j n p ijm . B lo mo po inno t p op tit t na pok n m ho at a. N moh p ijmo t milo a n ot to nik l no t n p l .“ Ang apa na p ji i a p mohl.“

m l: „N m j t o milo a . Ó n jl p Bha ato a o m na il hat ohňo o aň pomo kt ji m

A na to to ým no o hla il al m nil i h p o j j a j ho at gan ha a al p to j o nal V a o n n n k lo k na tii. Gan ha a o po l: „Ó A no l l j m o ý namný h ú p h t ý h p k . Tak n m o o n Dha ma V j In a A ino a okon i P n l m i k m jt i hni lko n tno tn ý h li . Ž ný m kt ý m l a an n m l hý at t t m. Stal j m o t la tn ho hn Ang n n p no i

n jp t i hni tno tn

i iho N a o a ot n ot n i. Sp lal j m mo n a po l n p o no .“

apa na l tlil p o ho A na ok al p mo i i k j tan: „P oto j i o o al li li t ó h ino t la tala konat lno . Pok ojo n k kt ý pokoj j t oj j gan ha n j tako ho o oj i .“

Ang apa na mo n ho n p nými kn k t t Tapat m

kl i ojo n k kt ý n o j li t m po a it t l op o -li ho hmana. Na o al: „M i mi kt j o i n o l n moho o ýt Z mi a a nakon o p t i o amotn ho n . P oto ó potomk l hl at p o il ho kn j n ti p o m.“

A na po o n na lo hal. B l a p o ho Ang apa na o lo il jako potomka Tapat a ptal : „J liko j m no K nt j m n m jako Ka nt jo . P o n m k Tapatjo ? Nik j m o tom ni n l l.“ B l to lo hý p h. Ang apa na at h k a l il jim p h j ji h

l at poho ln po a na l n p n Tapat oha

Sl n . Tapat to pila n a p o ala a Sam a an k l ný h po tk P n o k ho o . Gan ha a p l t nto p h pol mnoha al mi kt n m o i l . Ho o il t m po lo no a k kon il p n m oko l n at i po o o ali p n n pat ný n nak ú it . A na m kl: „Ó gan ha o a k m o k m ak tak i . P o m po n m k naj m hman nal ho V kt ý mohl t t na m kn m.“ Ang apa na m o po l n al ko o tamt j l n am aný Utka aka. Tam l hmana jm n m Dha mja mla at la n ho i iho D al . At na n ho o t a po aj ho a tal j ji h it l m. A na i l gan ha o o p t l t i nim a til no t a j ho a . Dal m t mant kt o mohl p i olat agn j t . Ang apa na m na opl tk no al kon . A na o po l: „T o t n p ijm ni . N to m po t m po n n a ani kon i o tn m m .Ó n jl p gan ha ta n m t p t l t . Mo n p ij a k m t to o pot o at   —   potom i j o t m m .“ Ang apa na a P n o i na j m ti o lo ili. Gan ha a o no mi l na o lo a an hal P n o a li l o cestou. Ti p to ali po l h na m m k m t k m li po l gan ha nal t Dha mj am. V lo l n a oni pat ili mnoho i i kt j in m k o a la pl t nými o l ko pali . B at i l li m p on t po tn k h mn . N kt o la o ali oha Sl n Sú j jin t ali Ši mo n ho ni it l a al mo lili k ho an mo n m P n Vi n o i. P n o i o n ko pali Gan . Potom i po tným j l m n ho h o na ili t la nak kt p o a o al j o ai na o o an Vi n a. K nt to pila o o la o l n a potom ú t an p l kla. N t l m l la na K i n a mo lila a jim pomohl j ji h n n h. M i at m p o a ili k naj o Dha mjo po t n . K k n m at i p i li pa li m k noh m a J hi thi a kl: „Ó nan j ý ný j m P n o i no a t j m na matko K nt . Na gan ha o a t hl m úto i t . P o m taň na m p o m a o h n m. J m t oji l n i.“

Z Dha mja m l a pok n l jim a po a ili. J ho i jim p in li l n a l n plo a o . K i i hl l na p t mla ý h p in a la ka o K nt til jak k nim j ho i po o n klonno t. Vi l t aj Vi n a j ho la tn Bo t o a to ho k nim o n p itaho alo. P oto o hla il tan j ji h kn m. P n o i m li lko a o t a tili jako ji kali p t ohat t k lo t a tak D a pa . Dha mja j potom po l pol n ký h klo t p ijal a k tm j a til kými mant ami. Mnoho hlap tano o Paň

m Dha mjo am p in m po hnalo. P i pohl po o n oh m tili at i k ým hopno t m l i Z m . A pak P n o i i Dha mjo pok a o ali l .

na t

Kapitola 10: DRAUPADINA SVAJAMVARA Po n kolika n h p to n o a ili P n o i Dha mjo po l n h t k h na t o Paň l . P i h i po i ok kam nn ilni i potkali k pin hman kt ji h ptali k o j o a kam j o . J hi thi a o po l jo ahma ni t nti ij li t kt p i h j pol ým it l m Éka ak . B hmano m p ti at m na hli at ú a tn D a pa in ajam a . „Poj t n mi p tam j m . Št ý k l D pa a hman m o at o o k ohat t a po hnali j ho o k i.“ P n o i op t l li o n o jn m o n a k D a pa i o po o no t h j j l ajam a . Sla it l K mpilja. Zú a tn h i p ii k n p a i ta ý h ký h p h . P o hn o t mo ný h pa n k a atl ti p o ú a no po ano . B po at hojno t toho n jl p ho j la a pit . A na o la i D a pa man la k l a p in kt tam p i h j e h ko t ta. B hmano P n o m kli l li o tom jak D pa a tano il p o m kt ý m l kat k j ho nan j ý o t ný úkol. K lo kt p i h j o t it o o n o at mnoho milo a hman m na ji i tak aji t p ni ý o a ajam a t .

B hmano m h m po k ali na p o tý o P n o . „Z hlap i m p i l ho no at . Poj t n mi. A o tan t o pot j t m t tit n mi n o j t kam t ht t. K o ? P in na i m at okon i j noho i hni j t k n jako n tan .“ Uk ali na Bh m : „T nto mla k po o ný oh m m t lo jako l k. Pok ú a tn o t pa ji t i o na n ohat t .“ J

hi thi a

m l: „P j m

mi o K mpilji. V t n

p o m.“

P n pol n to ali a na no a ta o ali l h po l t n o na hj . S o la ka o a p t l kým t po n m i P n o i kali h kt potkali al nik o j n po nal. K li m t na o ah o a ili o mal ni . O h li m a om m a i na li to n a j po o t h p ijal j n h n o o ino . B at i tam a ili a i ili n m tak jako Éka ak . O ni an o li ajam a a konat ji a n kolik n . K l tano il p o k n D a pa t o ko k . Na hol ok ho lo p l malý t a po n m ot j ik n pat ným ot o m. Š p m l ýt t l n tak a p ol tl ot o m okam ik k l k t t m. K l tak il p i ko m ýt po ito l tn ho l k kt ý ný lo k j n t l. Po ýjim ný ojo n k mohl ko k l no t a kat tak k o k D a pa . A

na a o al a mo lil k K i no i o p in n . Vj a o a lo a na na o no j noho ni h a t nto a k poj n t mo ným D pa o . To jako u it n . A na o k al ajam a

a ala

o tal p l ito t h t j lo o no t t at m a il p t l t a mohlo o no ti k at plný n t p li o ti.

*** D pa a na p p a h k o a n t il. N hal po ta it o o ký ta ión j ho ma i n p ko o i m l to an o ný h lat m a ahokam . V hn l o tat n i ok a jimi p o l po tn t p li . Na ta ión l po ta n po olna a j ti n ko l a la it . P nimi t l to k p k o ný h t n p o ú a tn n l p o kt k l okol ta ión n hal o at lo k o la. T to mnohopat o o p ipom nal holk ho Kail otýkaj m ak . J ji h okna k lo ala o o n m lata a

i l po n iamant a ma ag aho nn ko .

. M amo o

po lah pok ý al

V

n kon n ajam a li k lo po ni na ta ión. V to pili n no a a ili na latý h t n h. V talo j t o n ti t k a no n na t mp n o l haj ta ión m. Z t p i i h jako l n to pil ý ho n no . T i n o o n n tnými n i a gi lan ami aplňo ali o an Paň l . K p t o n li nah n li na ta ión j ji h hala p ipom nal n o n . V i hni a o ali na m ta a ta ión m n la n n alo a ým onný h t in k. P n o i li pol hman a nikým n po o o ni po a ili m i n . Pak o hl li po a n . V l h h om ný h k l t nil D jó hana ými at a i hni pol n p ipom nali plan t o klop no to kami ja ný h h . V Bh mo i a al k p t hn al J hi thi pohl ho a l. N mohli i ko at p o a n    —   al poň p o at m. O a a al. H i a tan n i a ili o nt o hmano p o li ohňo o ti a D pa a o al milo a . To t alo po patn t n a ka ho n o nt o o talo. P n o i p i pohl na D pa o o ohat t j n a li. Paň l ký k l o al hman m k p lata a ahokam . P to li P n o i o l ni jako hmano p o a i n li al l t ali na ý h m t h o k aj n k o j D a pa . Š tn t ho n to pila o a n p in na at h i l t ho h a o o n t p t mi p k . V ko la latý po no n n m n m kt ý m la po it na k k m i kt ý ú p n p oj ko ko j j ho ot . K k la k m a l l ot n la p j mn m lo i fl tn nk a n . K k lo a p in o pat ili j j k n hl i to pli m ali ými an mi a j n p hým hla it hol ali: „J k m p in n !“ „Nik o mi n o n ilo ani o aho !“ i „D a pa moj !“ Z t p p in kt t ali a hl ili o ilo p ipom nal o o ný o n. Za a ni p oha l k a pohl m li p ným j n na h ho pl ali o pa a ihali l k a m . P ipom nali t o him laj ký h lon l ný h to ho o o j .N k ko oh n o h n i t to ý h t an   —   Jama o In o

K o a V j m   —    n l na a no . Si ho ano n go o Daitjo D na o a g hjako h om ili na n k kl n a i na D a pa in o t a ý man la. V n n i io l N a o Angi o a Pa ato t li na o lo m i oh a ili jako l n . K p t at P n o pat ilo D a pa in tma o a p a no t tili jako j ji h p o o l p. V tali ý h a l a ali na j j okonalo po ta k la n k la k m ot i. Na opa n t an a n li Ja o i Math a pot ni h K i na kt ý i iml toj h P n o . Po o n i h p t at p ohl l a o til k Bala mo i lo : „Po l M ho n o t h p t m t mhle jsou P n o i “ a k al na n l hkým poký n t m hla . „Za l hl j m t Moji at an i p ili po V an at . N n ka j j to p a a. Co i o tom m l R mo?“ Bala ma i p li p ohl l ka ho p ti at . N lo po h to jo no K nt . O til k K i no i a na j m na m li al nikom o m o j n kli. N n o i h p in i l j n na D a pa a j j m ot i a nik o ni h i P n o m t ani n iml. D pa a jim pok n l ko a oni po a ili ko aj o t plni j mn ho hn a ti. K o loh a al pa at tn ký h k t ta ión aplnil k ti la t a t mp n . D a pa in at Dh i ta j mna po tal jako latý to t ný na o la In . Sta ión zmlkl k o namo al jm na h p tomný h k l a p in . Jako p n jm no al p in Ha tin p pak t Math a pot hn kt p i li po to k h jiný h m a p o in i . Dh i ta j mna hopil pa i t a p oml il hla m n h om: „T to p in n n k t n kom po a a hno t pok n l m m k o o k m l k l m na lat m tol . „Z a p kt m t po t. P ohla ji t n k o p o t l p ot a hn t k D a pa in k . Po j iný ojo n k na n ným p o m a n m no o no t toho hop n.“ K

m t j o j

jako “a l k ma

Dh i ta j mna oml il l po ot o ok . D pa a pok n l m kn i a a hl o tn oh ň a ah jil tak o a ajam a a. A n aplnil hla ti hman p on j h k mo lit . K l pohl l na h om n p in . Nijak na n ho n ap o ili. Nik o t hto p ný h l n pa al jako ho ný pa tn p o j ho .K l pom l l na A n . K tak j n l t l na i . Sl l t

P n o i nikli ohni al k j jim kon ? T to ko k mohl l j nn k o A no ými hopno tmi. D pa a ji h ln tano o t no a ji mohl ú p n konat j n A na a o fal P n n o j . Ja a m l il k ým o t m k kt tan A no o man lko . Jak mohla i iho n plnit? D pa a hl l ú ko t na ka ho k l a p in kt pi n a po o il ko .

no t il tak lo a ý l

K lo a p in o ko nami a latými n ni mi l kno mi h ji i l n p i t po ali j n po h mkl k .J n nalo n m na n n mah ok ali moh tno aň al poň no t tol . K jim to nakon n jak po a ilo m li ji ohno t a na a it t ti . O n m tako m ak t mto k l m n mohlo ani t. L k n pat n ohn l a pak jako iln p ina til o p o n poloh . P in o li ni k mi p o ili i tn o nin a j ji h ko n a gi lan l tal kol m. K li j n po h m takto ahan ni a li k ým latým t n m a to i o n ali i o o . Za ý han a a n omanti k ho pal j n ti li a k o tili hla ami. Pak p i la a a na Ka n . K ho i li k t p j o a n P n o i po a o ali p in n a ji t . K al p i to pil k l k p on la: „S na o ataj i a man la n m J liko D a pa la li o kl o ataji ú a ti ko .

t k l k jako lato ho t a a a ný a k n D a pa tala a nahla .“

Ka na j n m A hi ath ila ho ý a n ho p a a a

Ka na l a o tp n a m l. V hl pohl k l p t k m a l . Sk pal a n kl ni .

út kt nila m

na l n oto il a al hn m al

Mo ný k l Č i Ši p la l al m na a . S lkým ú il m ohn l l k o p lo lo k al k pok il na a it t ti n l j j. Upa l na a a n kolik okam ik tak pan l l n po a n til na a lo. Potom k l k p i to pil D a an ha p n m Maga ha a n p j mný p oti n k okon i p o oh . Ohn l l k a l j j j no ko at m o ho na il na a it t ti . L k op t p l j ho ú il a a il ho na kol na.

S poh a ým ú kl k D jó hana. Na h om poklonil D pa o i. K Z n m na a il t ti p li m am n t la min l. P in o hn

m na la o t o tatn h k l k l k p i to pil n o ho tilo ti ho k k l Ha tin p l n pat n poký l hla o a D jó hana ihl l k. lo il na ni j n lat op ný h p a po lil. Š p hla p ol tl ot j m ot o m al t o an o ho il l k a til na a lo.

Nik o ja o ký h k l tn K i n a R m n ot li o m D a pa j p o at p ihl li a m li k l k a il ka ho p in o hli k D jó han p p o i t l kol m n a lo il o m n jako la D a pa . K l al a Bala ma n po ito ali n o a a h om ným hman m.

ko k n ú a tnil a A n . Po k mi a úl o i t . T n lo n i A na? J n K i na ali m m k

N n ji ko li m n i hni k lo a nik o n p l. D a pa t l la ja n o gi lan na lat m t . Dh i ta j mna ohl il a p to pili i hni ti kt j t ht j ú a tnit. A na pohl l na Dha mj kt ý m l a poký l hla o . P in po tal a l op o t a n . Sh om n hmano a o tn hala ili a m ali ými j l n mi k mi. Mo n p o tý hmana p j tam k i p n a mo n k lo Z m poho li. A l-li toho n jaký hmana hop n pak to byl t nto. K A na l il k l k pa al jako t mný m ak a k l jako l . N i hni hmano t m al o hla ili. N kt ta ni h po h o ali. O ali A na ým n ným in m n hn hman a p ohla o ali: „Jak m n k o k o po t ý ik ani a l p t tam k klamali i l i tohoto ta? Za ta t toho mla ka! Po h tin k klo t i mali h no t ho pono k k tom a pok il plnit t nto n mo ný úkol. V hn n t m m n .“ O tatn hmano p oti tom oh a ili. „J n na tohoto mla ka po n po jt . J ho pa a t hna p ipom naj ho ot moh tný h lon j ho a j o i ok a ýt ilný jako o ný l . Kli n m p t. Ji t k ko n p to pil k m k n h la la.“ N kt ni h popi o ali mo hman . At oplý ali t l no ilo i n li mo n o ho n ilo . Ž ný hmana n m l ýt n na l hko h .K i hn ojo n k Z m ni il Pa a ma kt ý l o n hmano . V n ný i i Aga tja pil lý o n. N lo

ni o pok t .“

hmana n ok al. Tom to mla ko i nit. „Ano. N ht p to p . Sna no na a

nik o n m l l k t ti a

j ho t l

Sta hmano o po li: „B i “ a op t po a ili. A na o l o t a n ak klonil k li p oml il hla m kt ý o l hal po l m ta ión . „J o ol no a t to ko k ú a tnil hmana?“ D pa a na hman h li a hl l a pak olil. „P o l n n nik pot po po l hat mo i hman “ o po l. „Naopak tato mo j h n tak jako Vi n h n oh .“ A na oto il k l k pjal a hl o p n m poklonil. V m li mo lil k K i no i. K pak l k t ik t ti o l hopil j j o pa k a h m p okam ik m na a il t ti a p ilo il na ni latý p. Sta ión ani n tal k A na t l la n hn t l k m napjatým o pln ho o lo k . Pokl kl a am il na t . N hl p til p kt ý a il o o ko hlo t h hla p ol t l ot o m a a hl t t . K t a o n tým p m in n m opa l na m ta ión hl na n m. Li ko ili a p o ol ali m l ah n i o n li n tn n t oj . O al k n t k a la t a p i nam t skl ali n o la j A n in. Ro n o i A n l ili a a p ali ho t m n ký h k t . B hmano po tali jako j n m m ali ými o a n o ami na o a k kali a o t . K lo a p in o ak mohli p opa no t han o a ýk ik ja o ali l to t a o fal t . D pa a o ima o nýma a o t ú a m hl l na ha n ho hman kt ý k l k k lo k m pó i . K o to l? Mohl to ýt A na? K l i po iml o tatn pano n i a nali j it n mk n kli . Zj n h lo alo k pot . D pa a oto il k m hla n m mini t o i a p ik al a j ho oj ko p ip a ilo. Potom kl D a pa at hman p ijm a man la. P in na hl la na A n kt ý k l k pó i . Boh po o ný mla k j mným t po n m ji okam it po tal. Mo n to l p j n A na jak Ja a l il. I k tom tak n lo p o at a n ho it n la n han a. B l to hmana a hmano li po a o ni a na n t l k at ij . P to pa al jako hmana ln o jn ilný a j n ok al o l at. Toto poj n lo ji t po no p tomno t K i n mo n ho P na t o n .

D a pa p i to pila k K ntin kolem krku.

no i a

a ot m

a

ila gi lan

To D a pa hman k t n p ijala p tomn k l j t o nilo. J hi thi a o ho l j na a o j t. V tal pol ými at a k o il k an m ta ión . A na D a pa j n l o ali. K mj l hman p o ol ali m l a h lili ho. T ak t p o ný h k l olal D jó hana: „Jak i t n D pa a mohl o olit n takhl a it? Pomin l hn l Z m a al o h m a n p o il m hmano i. B hman m n m lo ýt nik o ol no ú a tnit ajam a kt j na j n k l m. Z n m D pa a po al j n p oto a n pot pil.“ K lo o hla n pok iko ali a n kt potom kl: „Paň l ký k l j tak p ný ne o n . Za lo i t t. Po ta jm n opa l jako tato.“

ni h m ali an mi. Ši p la im l m nik o n o to a o tatn ajam a

K lo po tali p ip a nými an mi. Up n hl li na D pa pol n pohn li m m k n m . K D pa a i l jak p il ze strachu ustoupil.

a l

J hi thi a lý ýj o n po o o al. K i omil D pa a n n j ho t h n j n p na il Bh mo i a A no i a m pomohli. B at i hl p i hli k pó i a po ta ili m i D pa a o tatn k l . A na t l l o tn l k. Bh ma t hl t om ok aj a n a lo tn j m m al. O a p in o pa ali jako In a a Jama a l t p Daitj a D na . Sto k k l p i pohl na o a a h in kt jim po ta ili o tn l p t. K i na ani n pohn l. K l o al o a P n o n jak p ip a j k oji naklonil k Bala mo i a ti kl: „V hn po h no ti o toto no ti t hto p in t m l ýt o ptýl n . Nik o jiný n Bh ma n ok al t hno t t ama oň a k o jiný n A na by l hop n a hno t t ? Ó Sanka ano toto j o la ji t P n o i.“ Bala ma pohl l na Bh m a A n kt o l n k l . „J to it tak “ m l . „J j j mla no nikli po V an at .“

p ip a o ali o a it lk t t Na t ta a

Mnoho hman p halo po po it o a P n o n . M ali n o ami na o a j l n mi k mi a olali: „N ojt !B m p nými pano n k ojo at.“ A na m l a j mn j jim. „S ými o t ými p j ha .“

a a

l. „St jt t ano a j n m tak jako la mant

Ka na po ta il o la k l . Z olal: „I k napa no t hman j to o ol no j o -li ojo at.“

ými t mi

jt “ a

kl tk

k lo n m li hmano o ho n t

Ka na a ta il na n l no ti o A n a t lil na n ho p .A na kt ý m l lk mno t p o D pa o ý h oj k j ihn n ko nil ými. K l Šalja Ma m it m ojo al Bh mo . P ipom nali p itom a o o k pa lon . D jó hana a o tatn k lo l h potýkali o tatn mi hman kt j t l ý ali k oji. A k ti k m na no o li al n anili j . A na na Ka n t lil p k p kt m p o o al oh omil ho o ilo . Ka na p k ap n pohl l na ho Tako o ojo o o atno t a l o n ho n kal. Ch nil p li ji a o po l to kami p al A na j op t o a n k n m ol t l . P i pohl na j ho no t m k lo a ali p o ol at l . To Ka n o ilo a p til ti kt aplnil h jako h jno latý h pt k . P to j A na P i olal n k an a p til oh omn mno t p kt na Karnu. O a o p druh ho ja to.“ „Vi m tono n

ú a o p . n n il j t o tatn p o a il. alil

i ojo ali i j o no t . P itom olali j n na k m h in : „Pohl na l mý h pa !“ „B aň ok -li jak l m t ým útok m?!“ „P ip a p oto p tmj t j an !“

O tatn k lo p li

p ihl li m n.

ot

nými ú t a h lili o a ojo n k

Ka na i omil m oji n po a kat p a ta il j útok a ilným hla m A n o lo il. „Ó hman t o aha m t . J i na o o n n ao an j i Pa a ma n o In a i okon n om lný P n Vi n

kt

ah a tak n jl p h? Mo n . K

o lo m n n nikoho k o n K nt A na.“ A na m l. „N j m In o k to t. V j mpo an mi milo t ho g a. toj m p ip a n po a it t

mno mohl ojo at j n oni   —   n o a ani Pa a ma n j m ný h ani tý hmana kt ý i o ojil a h n O l m po m k i n k an a oji.“

Ka na il an a am l l . Toto n n o jný hmana. B lo l p t oj . B hmano a ho n la p j oj n ko l k at iji. Mo ný k l Vi mit a i k o l al hn o k an n ok al p mo i i iho Va i th a hmana Pa a ma m po a il hn k l Z m . Ka na ha n m hmano i poklonil a an hal oj . Na jin m m t a n pol Bh ma a Šalja t l ojo ali holýma kama. S ali j n h ho ali a l li po a n jako a o n loni. J ji h a k j ji h ú naplňo al lý ta ión. St a p tla o ali l li j n h ho a li na j m k zemi s n o ha j ilo . U l li i n ilo l k a hla it p i pa m li. Poj no Bh ma ihl Šalj na hla ato il n m okola a o ho il ho o lk k ho n hal l t om n ho na mi. V pomn l i j at m M a l ji m útok n pok a o al. K lo a li na t m jak Ka na i Šalja na li o o hman h p mo it l . S ú to a o i m i p ohl li Bh m a A n kt t li l p ip a ni lit al m útok m. „Tito a la ji t n j o hmano . K o by k om D ón a A n ok al ojo at Ka no ? K o k om mo n ho Bala m n o Bh m ok al po a it Šalj ? Nik o k om n po a it ln ho K i n n l hop n lit D jó hano i. P t m n m pok a o at oji ji t m j ji h p o .“ Ostatn k lo o hla ili. N lo mo ami olali p i. Pok al k alo mohl pok a o at plno ilo .

ojo at hman i k tito a pat k jin t

oj

K K i na i l haj p i l k nim a p oml il nimi. „Ó l i tuto k i p a li ým a ú a ným p o m kal hmana. N n pot a l ojo at. N po k ňm t to po tno lo t t ným k p olit m a l t n napa n m hman .“

La ka ými lo a p i ými o K i no i po a ilo k l m al útok o ml it a ti po t pn o lo ili an a op tili a n . Na o ho pol plni ú a o mlo ali a htili o t k o j o oni a mo n hmano .

Kapitola 11: PÁNDUOVCI SE ŽENÍ S DRAUPADÍ Bh ma A no an n a ak n it k li oto ili a ali k ji n n ta ión . O klopo al j t p hman kt j a o tn o la o ali. B at i i n maho a ili t n a m a n a pa ali p itom jako l n a m h j po a m ak . N al ko o ta ión na n t kali o tatn P n o i D a pa . K pat ili o a h in a t oj po k o jali j a pol n pok a o ali o h n o a domu. Tam at m K nt kt n na ajam a ta h po a n a ji n op o la t p la lko ú ko t . Sl n ji apa lo a j j no t l j t n a li. Co j mohlo t? Mo n j K o i po nali a n hali j a t an o p oti nim pojili k a o a pom tili a m t Hi im a Bak . K nt i pomn la na Vj a o a ji t n . Mohl n ný m mýlit? K

tak la n h n m nm h poh o n l k plný h pom nk h na ti o hý n hl vstoupil A na a olal: „Matko a m ú a nými milo a . J n po j jaký k o tný kl not j m n kali!“ S n „Ro kt ý noho A K

hla K nt olal po it úl a t t a o po la m ol n m: lt o hno o j t kali.“ Z la o i a pat ila A n D a pa h l o pokoj . P in na ihn poklonila j j h . Ji po nala k o at i j o a la ta tn ji kal p na. Ctiho no k o ko k lo n po a ila lo plnými ú t .

K nt i la jak p n k ikla: „Co j m to p o la! Jak n ?“ K nt hopila t l m J hi thi o . „V k j m ml ila j l ani lo it. K A na kl

l o n p in na klan m t i hni po lit o aj D a pa a k a npa . V k t no ti n p in l milo a n t ila j

n j n la a ok m

m na m li p in n a tak j m P oto to m plnit. Co m m t

kla: Ro lat?“

lt

o to m i

o .

K nt tila j j n o nk a j o oh o n . P a i nila nade a nik n lhala ani t . B la n n j j tno t t p la a p oto ú ko t pohl la na J hi thi . „Po mi milý n jak moho m lo a tat i na l p a i a o ň a p in na tala n ot na h h m.“ Nik o j t nik n l l o tom na p o ala a n j noho m . A t i ji h o no p t lo n lý han . J

hi thi a tano h Ph lg ni t ho n ho o p ijmi j j

pa al am l n . Ut il matk a ji til ji ona i D a pa h m n ot n . O til na A n lo : „Milý j i t to k h l. J t p n a n m i a o nil. Za hni po tný oh ň a po hn n m hman k .“

To A n M lm t p tomno ti p m lj j Bh ma a t p

p k apilo. „Ó k li n h j mn na j pok n n n o la tno t . Jak ijmo t t to p in n at m o t tan k p ijmo t t . Potom pok tak p ik pot j a oj ata.“

t lot ilý h. h mohl t o o ný? Ji t i ji m t

K o tatn P n o i po lo hali A no a ti lo a pohl li na D a pa . V i hni o k ali tan A no o no al k na ni ali paň l k p in na j ji h pohl op to ala a i hni at i tili jim o t p j l ka. Nik p t m no tako o ku n i li. V pa ala jako j j m t l al t a m St o it l. Z ila jako oh n Lak m Vi n o a n pol ni . J hi thi a po nal o o h m li j ho at a pomn l i na Vj a o a lo a. P to m A no i po a il at pok kat D a pa in k lo na na o al D a pa m la t t man lko ji h h. P to to lo n o kl n m lo j t n tn o in o po p m pok ho h lila a to ita jako Vj a a a l t pok lo o a ho n jin ho ho o n ho m . K D a pa tala man lko j n j noho ni h ji t to m i nimi olalo o p n a o kol. A tak K ntina lo a la nap no. Z lo j o o pl n. K J hi thi a o ho l kl: „S po hnano D a pa o nm i hni.“

J hi thi o a lo a naplnila at a o t . J hi thi a p o n l jako j ji h ot P n    —   j ho o ho n t lo kon n a j ho lo o p o n m lo t jno h jako pok n amotn ho N j ho P na. D a pa ji t m t t j ji h man lko . N n na ni i hni hl li ji an a ona t li klopila o i. K p m tali o ý nam J hi thi o a p ka p i l jim h n o n mit maj n t    —    t li K i na Bala mo . O a ja o t h ino li o pokoj a pat ili J hi thi t na po la pot ý h at . Pohl ný p in ými i okými am n a ilnými pa mi p ipom nal In ho m i p n mi oh . K i na pjal a kl: „J m K i na a toto j Bala a M j ta at .“ P n o i m li o o ko a o t i at an . Okam it tali a K i na ti otkl J hi thi o ý h noho . Potom o jal Bh m A no a p ijal ti po a oj at. K i na i Bala ma tak otkli noho K nt at m o j o kan l l t t na t m J op t i . K i hni po a ili ohl m na j mn po ta n P n o i pohl li na K i n . Ža li na t m jak o tom j N j mP n m k ho t o n p ijal úloh li k to ti a t j j ji h p ným a p t l m. K i na ptal jak jim a a J hi thi a o po l: „V i hni m m o ó K i no al kni mi jak j t n na li?“ K i na po m l: „Oh ň n P n o i p i ajam a ok k p ni o j t p hli p D jó hano h n pl n p i laho t t jn jako oh ň j kol m.“

taj ani k al to o ? Ó p ohn m a t jn p l ni . B t k ni po t pn na

ak j . K o jiný n mo it l n p t l j n ňo aji tila po hn ni. Žijt ý na l a

Kri na pot kl n jl p k o j j t p t m n na at po o n a p o a j ji h p t oj n . Ti t Bala mo tali a o li. P n o i po n jako o j n li a m l li na K i n . J ho po po a a po n jim o ala o ah . B li i ji ti ji op t a jmo Ha tin p po ta n j jim p l . Ani o tom at i li Dh i ta j mna j l o al tak a n n l l k t po l hý . P k ap n po o o al jak p i li a op t o li K i na Bala mo . K o j o tito hmano i o a mo n ja o t

h ino tili pot j na t it? U it n j j n o o jn a k t . Dh i ta j mna opat n p i l il a nahl l okn m o nit . K nt tam p D a pa tlo ala jak m P n o m p ip a o at j lo. Ř kla p in n po o to n j la P n a p lo n j ho ti hman m m t k o lit na polo in . J n ni h at pak Bh mo i a t ho at o l m i o tatn t i at a j . Dh i ta j mna po o o al jak j ho ta a ot lala o j K nt kla a polo in j la ala moh tn m mla ko i kt ý a n a il k mi Šalj . Z t k potom o lila o tatn m. K i hni naj li l hli k p nk hla ami m m k jih na l k h j l n h k o p o t ný h na m kk t . K nt l la po l j ji h hla a D a pa j ji h noho . Dh i ta j mna i l jak ta tn m k p ijala no o i i n poko n po ta n . K at i l hli a ali pol o mlo at. Z ho m ta okna j p in l l ho o it o n kých an h ko h lon h l h am h. Ba ili o oji k li na ta ión a m li tom jak Bh ma A no na hla po a ili oj hti l . P in toho ji i l i l l o t. B lo jm tito m i j o mo nými ojo n k . N po h n to li p t oj n l no k lo k ho o . Poti h t lil a til o hla n ho m ta a ot p a il o m ho l k m. *** K l D pa at m Paň l ala ú ko t. J ho milo an aj p a on ani n k o i ji o l. P mý l l o lo t h l ho n . K o l on n m kt ý a hl t ? B l to op a hmana? Mo n to ko p l lo j n o jn t t . Sna to l ai ja i okon ú a a tak po ko il po t n n ho D pa o a o . N o to l mo n lký h ina k lo k ho p o . Al p o potom p l kal a hman ? Sna to l oop a A na kt ý n jak p il t n h o ný po V an at . Do fat to ak lo jm p li t o fal . K k l poh o ný m l nk h l to pil o komnat j ho Pot o poklonil ot o ý h noho pop al m o i Dh i ta j mna l p n o tom D a pa h li P n o i ta tn l il jak j l o al a o hý na p m t jak j na t K i na a Bala ma a jak j l l ml it ojo n k .

n. l. a ili

„Ti a hmano kt ojo ali a n o li a p ipojili k t m al m. V pa aj jako at i. Up o t ni h la na jako oh ň. V m j to j ji h matka. Ml ili pol hla hl okými jako h om t mný h m a h. Tito li po h n j o ani ú o ani ai jo . Z la ji t pat k k lo k m o . Po l m ho n o to j o P n o i kt o ho út k V an at ij taj n .“ D pa lo a j ho na n m n pot ho kn a po al ho at j ohn hman . Kn ihn al na t P n o a j ji h o ah . Potom D pa a i p j n t a jm na. P o po h t . N j t na n ho o P n o a j ho a pojila A no . J n m p i p t k na l a tno ti.“

ila. Jakmil o nilo a olal o hý a ji t toto no t t h ak p i l o hý po h lil kl: „Ó tiho n n ný k l m lt mi j i o kt ho i? K lo ým p n m lo tli k tom o lo pak ni ji

J hi thi a o til k ým at m a kl jim: „P in t o a m jt tom to hmano i noh . Za lo i a hom ho tili. V hl m k tom j to D pa k lo ký kn m li hom ho ho at l tn ú t .“ Bh ma okam it plnil pok n ho ta ho at a. Poho ln kn a il a p lo il m a ghj . J hi thi a pak kl: „Ó hmano k l il a k n ji to n . N o tali j m ji o n j a a mo. P oto n m k p o m kt ý ko o t l o i. V hn j ho ot k týkaj o j j ho o ho man la l o po n na a n m t ti na l k a t l n m t .“ J

hi thi a m l. Uji til hman D pa a n m lito at. J ho n p n ji pln . D a pa o i i n oplý p ni ými nak n kt po a k l . P n n pok a o al: „Kt ý m n k ho p o i n nalý a h n an mi ok al t lit t ? Do lo k tom po ti ým p o m a n n nikoho k o to mohl tit. At k l n t p .“ B h m J hi thi o i o a il al po l a jim o n mil m t j p ip a na lk ho tina. Po al P n o a n m li o k lo k ho pal k mo i ýt n kon n at n o a . J hi thi a o hla il a po l j o l k ma latým ko m kt po lal D pa a. K a ili K nt a D a pa o j noho ni h

na to pili o h ho a i hni ali o K mpilji. B lo i ap a n o ko j ak tko o li o D pa o a pal . K P n o i t po ali ko tali j k lo i mini t i kt j li o l k j kala ho tina. B at i J hi thi o l to pili o o l hl n j j po lah pok ý al n j n j ko . Po l t n o ný h n tnými ahokam t l tk lo hý h tol . Na j n t l k l m til n j n j pom k hman    —   n in p o o ti at knih a gi lan . Na al m l l an n n tt t l a o tatn l n n t oj . Ro n tam n hal p lo it aho nn o lat o o a jin an p m t . K at i k o ili o l o i h al j n na n . Pohl na t to mo n m o n ný h j l n h k h   —   k ok n k otný h l i ok am na lo h a alnat pa po o n ha m a o i h ýk    —   k l i j ho p n mini t a l n k pot il. H ino kt li po a po l ho k h n a n oj n li na lat a la pota n h m po no kami. Do o n l ni t o a alo ihn no it tk h laho ný h pok m na latý h a t ný h po no h. B at i i a o t po h tn ali na ohatý h j l h kt jim la p lo na a kt la ho na k l . K oj li po ta ili a ali k tol an mi a k lo kým n in m. P li i hn p m t p ohl li a o mlo ali o ni h. D pa o i a j ho n m i m lo ja n at i pat k k lo k m o . D pa a p i to pil k J hi thi o i a kl: „Pan m m po a o at a hman i k at iji k lo k ho o ? J t ai jo n o na okon ú o ? Mo n j t n tan kt ho po Z mi p t oj ni za hman . P o m o po t n m po p a . P a a p l l m j t n o ti a o n milo a . A ji t m t k kt pat t m mo i aji tit o po aj at n o a .“ J hi thi a pohl l na k l m l a pak p oml il hla m hl okým jako h m n m a h: „Ó k li m a it ý h po h a a o at . N n po h o tom t p n plnilo. N p t pat o k lo k ho o jm no p o l l ho P n a. J j m J hi thi a. T oji h l A na kt ý pol n Bh mo ojo al p oti o tatn m k l m. D a pa j jako loto p a ný j noho j a o h ho. Spol n o ý m ko komnat na matka K nt .“

J

hi thi a pjal a kl to j o lo t a i. O klop n ými at pak o al: „Ó k li j i n tiho ný ta a na ný. N n t p ij m m úto i t . Ř kni n m o m m lat?“

D pa a l n m n ta tný. Z o m t kl l a n l hop n j in ho lo a. N kolik okam ik j n t l a h l po l m t l . Nakonec m lkým ú il m po a ilo a o t potla it a kl: „Ó h ino o a o t n ok i ani j it lo . Dn plnil ú l m ho o n a m n tal k t no t . T nto n j op a p ni ý. Ř kni mi jak j t p hli p ohn m V an at ?“ D pa a a j ho a no Dh i ta j mna Šikhan m na lo hali J hi thi o p n. K kon il a ali D jó hano i a j ho la o k m ot i p lat. D pa a J hi thi o i l il p o n ho k p t j ho p oplatn po ta n k l Ha tin p . Ubytoval bratry ve m pal i a ah n l j ú to a ú ko tli o p . D h ho n i D pa a op t p oml il J hi thi o : „Ó l n k mo ný h pa n j po ta n h p ni . N ht A na p o t ni t m h o po aj h o a p ijm k m .“ J hi thi a o til: „Ó k li m -li m j mla at n o nit m t p ijmo t n t i j n ot tak n n o n k na n .“ D pa a h pa p iký l. „M t p ijmo t D a pa in k po tn m at n m o a . N o ji j kt m koli ý h at po l ho p n .“ J hi thi a kl: „P in na tan man lko n h. Tak n m to na ila na matka. Dhanan aja h l t o po o no kl not al m m m a o hn kl not kt k m p a li l m . P oto m D a pa p ijmo t kt hokoli n j noho po h m po l k .“ D pa a poo to pil o a o ima p k ap n m i o oko n. „Ó h ino mo ný h pa l lj m m m p ijmo t mnoho man l k al nik na mohla p ijmo t n j noho man la. J i p o l lý o tno t . Jak t m o hla it in m kt ý j tako m o po t a i a tak p ka p m?“ K l o klopo ali j ho no a mini t i a i hni p li na lo hali p in o o po i. Ř kl jim mo ln a jo li j mn po ah a j ji h po it i na okolno t h. J t t a n l o at

p ta n . J ho matka jim m p ik ala a i ali p in n a t nto p ka nal l J hi thi o m li kt nik i ot n p i la o t k h no m l nko kla n p ij t . P in i l ji t pok i D a pa m h p t at o ný h h n p j . D pa a ak t l j t p n n l. Cht l na o m l no a . B lo n lý han a na mohla naj no t a m . Z ptal J hi thi j tli i o tom mohli j t poho o it K nt Dh i ta j mno a nými hman na j ho o . J hi thi a o hla il a lk o p a k lo po a n ni. Ml ili j n h li a t pal o l n i ohl ili p ho Vj a . K m li o nit i hni p tomn m lo ili k noh m ti poklon . Vj a a j na opl tk o n po a il a D pa o i a P n o m po hnal. K a ili D pa a ho ptal: „Ó p o l lý j mo n a j na na p o ala a mnoho m ani ji n i til h h? P o m po mi p a .“ Vj a a o po l n o tako ho j aji t p otikla V i t a i . A koli to p lý h hn k t alo no pat min lo ti. M pohl l na D pa a J hi thi ptal na j ji h n o . D pa a p oj il po h no ti. N p o jak mohlo t t D a pa inými man l h Znam nalo to ta at o o al man lko mla P mo n o tako ho p i o n ko o n o . J hi thi a o po h h n t p kla hman naj no . A tak jako at i o n na h l okolno t moho po na i tano

p ka n to ji ao o i l ný p t at . ho at a.

l j ho kt nik n mohlo p iklonit k i na ho an at n po h . Z hi to i l k k D atil kt p o ala hn a m ii t l p pa la ný h a k t n mý h jako P a to . Ti p ijali j n n a pol no man lk . T to p kla V h a n l po a o n a h n . Za itý h ýt jm a ho n ho n o n k ho p ik n n p a i la.

K nt o hla ila ým n m a ptala m a h nit p l . Vj a a j o po l: „Ó la ka p h h m h n na. Toto j n tno t.“

jak no

mohla la ji t

M o til na D pa a kl: „P ji i t o p oml it o amot ó k li.“ Vj a a tal a hopil k lo k . O li o k lo komnat

at m o i hni o tatn tlil p o toto man la min l m i ot mo lit po ala o o po l: „J liko j i m man l .“ A Ši a p n Vj a a l o tn ho ohn min lý h i ot h ný h h inka

kali nk . K li ami Vj a a k li l t n n n m o po tno t . D a pa o i iho a mo lila k Ši o i o man la. V t o o mo n ho man la lk m p tk t a Ši a j po ala p tk t p t m i ot mtp t mohl na it ni h n ho.

tlil

p in na j xpan oh n Lak m . Zj ila a tala man lko P n o kt li ami oh . M m o ja nil i hni at i li na mi In .

Vj a a k li p op j il o ký ak a mohl pat it P n o min lý h i ot h. D k tom D pa a i l i o po o In kt o ka ý at m al   —   j ji h n k t la o o n latými korunami a girlandami. U a lý D pa a pjal am i kl: „Ó lký i i n n ni o n nal n o n ok al. M m l j ji kli n . P ka n tan m plnit. V i hni j m j n n t oj m o . N ht m a p ijm a man l h p t at .“ K l m m p ipojili k o tatn m a o n mili jim D pa a m nil n o . Vj a a kl: „Dn M to pil o p ni ho o h P j . P n o a m l ýt kon n o kla n a J hi thi a m p ijmo t D a pa in k .“ D pa a p ik al mini t m i kn m a p ip a nit n m n o k lo k ho pal l a hn t po a n plno hman p on j h h mn o klopo al m ol oh . St l tam n h ný olt ko l a mi ahokam . V i l on gi lan a n n ný h onný h t in k.

ili. V o l hl m tný oh ň. O tn po t laj k lata po ný o m n la

K l ými p nými a p t li a jali m ta o l n m p o t an t o l hl ho j a pok t ho loto . O an ht h om ili na n o a p ihl li o a    —    hmano hla ami p ik tými p o tými l tkami ohat o ho n i kt p pap k ja n ho l n h nili o nými l n n k a ú o ý h n jl p h at h. V i hni p ihl li tom jak p t at o l ný h h a o o ný h mi latými n ni mi t p j o oh a n ho

p o t an t jako mo n ý i h j o oh a . V j ji h l k l Dha mja j ho t l n o nala l n i. U l k ohni a lil o n ho jako o tin gh . K l hl plam n p on l mant ý aj Vi n a a p n o t a. Pot a olal J hi thi a p i to pil a p ijal D a pa in k . Sn p in na o l n ja n l t m h o o n mnoha ahými p k a lo hými lnitými la k l nými k t i to pla a J hi thi p ijala. N ta ni h m o li k mk t po tný oh ň a pot ili tak j a k. V n l j h n h po J hi thi o at paň l ko p in no o nil ka ý at . Vj a a k l po il ah m oh j ho a ka ho n po at a p al at o no na la pan n t . K lo po no h p t at lp po tným ohn m D pa a a o al at m milo a . Ka ho ni h o a o al to ko latý h ko ta ný h t p m l htilý h kon to ko o p lý h lon a to ko l ný h o o ami a k tino ými gi lan ami. Dal jim tak na n mno t lata p k ahý h kam n a po t aho nný h o . B at i pak t ili n a o nkami k lo hla n m m t K mpilji jako n tan . D pa a kt ý m l n n a poj n P n o ji n l ani amotný h oh . K i na po m n at o Math n hal P n o m po lat a m o o k ohat t . Do K mpilji o a il lk h oma ne p a o aný h latý h ih l a ahý h kam n tn mnoha ahokam ai ú ja n m n n a l p n at m. Do tali t h oma ahý h ko at p ik ý k a k . K i na jim o n po lal ti l ni j l hn mla k n a lan . Na o tali o i n lon kon a to k ko . J hi thi a l k k K i no i ohat t la ka p ijal a po lal p t opi plný k . V i hni at i p ni o K i no p t l t a po hn n tili j ji h t t j t ka m m aji t no.

Kapitola 12: DHRITARÁŠTRA SE VZDÁVÁ POLOVINY KRÁLOVSTVÍ S ajam a a kon ila a k lo a j o ý h m a li na t m ho li k . P o l l P n o i j o t l na i ! To A na t lil t a kal p in n a Bh ma n jm n ho t a h lil

k l m a po a il mo n ho Šalj . K lo o Dh ita t o a to p ip tili p on l o n P n p ip a ni o k lo t kt jim p m n l lo.

o ali Bh m o i to

li

D jó hana l ý oj m lo t nap o to ný. C to p t o Ha tin p o l it a i p mý l l. Jak j nom mohli j ho at an i nikno t po ?T li j t mo n j n k jin . V poj n t D pa o a K i no p ta o ali l kt o lo t a po tat. I j ji h la tn mo la o i i n ýjim n . D a at i ami ú p n li D a pa o kl n to k k l . Dokon i n po a it lný Ka na na l n o no nn ho o p . Po D jó hano ý h t h t kal ho k l . D ana po j ho ok kon j i po nam nal: „N t ap at . P n o m po a ilo kat D a pa j n k p t oj n . V hn n tak a ko ili. J ja n o n m n a hna li k naha j k ni m . Na o na m ú il j o P n o i na i a a jim n o .“ D jó hana am a il. „Za Ho n klamal. Al poň

hno m m ho l.“

t n n

hopný P ó ana.

K

o i to pili o ho hla n ho m ta kl n a ahan n . D pa a l mo ný n p t l. D jó hana to pil o ho pal a potkal Vi . Jakmile Vidura l l no ink Paň l t m o ila a o t . Na o D jó hano ým úkla m P n o po t t . P n t to tno tn p in la ji t o h aňo al. Vi a okolno t p o

h n lK

al a Dh ita t o a kl m : „Šta tno o ú p ha a jim ý o n .“

ho o

Sl pý k l a o tn o po l: „Jak t t ! Jak t t !“ N l Vi a ml oP n o h am l l i D a pa na kal okon D jó hana. Ihn p ik al a p o D a pa o ili p k a po al at ji i D jó hano lko l o o o pal . Pak m ak Vi a o n mil jak j k t no t   —   D a pa i a p n ala P n o a h p t h in j t p n m poj n t D pa o a mnoha j ho p nými a p t li. Dh ita t a p k ap n m popo l op . „To j ú a n p a. Ti hlap i j o mi a n li P n o i. Moj n klonno t k nim j n n j t t n k p t m. J ji h ú p h a t t j o i m .“

Vi o

a l

m l: „Ó k li k ti t n n j po it lit t to o p Bh mo i.

to l t.“ Potom

K l tal m D jó hano a Ka no . K ho o il Vi a o a ml li al jakmil o l ihn ko ili na noh a a ali k li hla it p lat. D jó hana hopil jm o n po h a ný „Ó n jl p li jak m po a o at ú p h na i h n p t t ? To j po til . P n o m m o la it a p ip a it ohat t a n n ho a o at. Jinak n o aji ta pohlt p nými oj k p t li a jm n m.“ Ka na o hla n am D jó hano t li p k l m a kali na j ho o po .

ok a kl: t l a j o j ji h i na imi l a pol

Dh ita t a n jako h li ml l. Nakon pjal a kl: „P ji i tot o . N ht l j m ak Vi o i p o a it po it . Ani m ho cho n n m l o po nat o i m l m. P oto j m p nmP n o h lil.“ K l D jó han ptal jak ht j on a Ka na it a i it. P in o po l k tom a p i o ili p P n o m li po t k o iploma ii i ú kok . Na hl at m i at t o o kol pomo tajný h p h i at na ko ohat t D pa i j ho mini t o a o po po P n o . Mo n p oti nim mohli o tit i D a pa k n jak k n na at la. N o mohli n hat tajn a t Bh m    —   to on l hla n opo o mo i P n o a n ho j na no p mohli. D jó hana na kl: „Ó ot po ij jak koli p o t k kt n a n j ho n j . Tak i onak i m m P n o po o it a to hn . S ka ým no ým n m j ji h la o t .“ K o ký p in oto il k Ka no i a ptal ho na j ho n o . Ka na l k atato p ta ah mal: „Ó D jó hano po l mn n j o t n h o p om l n . N m lm i p oti P n o m p j jak koli l k . Ji on pi ný h p l ito t h pok il a poka n ú p n . T to nah j o la ji t op t nap no.“ Ka na po k al na to P n o i p t m ili nimi Ha tin p . A li j n tmi poj n i p t l D jó hano ú kok p to lhal . T at i o p li kali mo n poj n a o lo n j l it j m li ji p K o i na po o . Ro po nali a hatili jakýkoli D jó han pl n. K o m tak n m po a it lomit D a pa in

l k k ým man l m. V ala i j k pa ali jako h hmano . Jak j t mohla a hno t t k j o ú p n? A tno tný D pa a j k li ohat t tak n op t    —   ani k m K o i na li l k lo t . K Ka na ml il o i m j n pl l . J ho lat n n kt lo o t j ho t la ilo pap h l n p onikaj h okn pal . O til k k li a pok a o al: „Ó pan m li hom lat n o jin ho. N at i la p n o mo o tm j na oji ti. M m j at j t p tm n m t D pa a a h om it poj n a j po po ili oji a n K i no i a Bala mo i po a p i t moh tn t p Ja o Math .“ Ka na i h alo al l a o ah jako n jp n j k at ij . N l il m D jó hano a Šak niho k n m to il tným oj m. To l j iný l htilý p o P n o i kon n po at. O tatn t i iplomati k p o t m po pla n i o kol   —   k ú p h n po o . At okam it h om oj ko aj na po ho k D pa o m t a o t o ň j ho i P n o . Pak j ji h t mn nilo ni .

la tno ti a a ji jak k    —    K o i hla n m l na

Dh ita t a po h lil Ka n a j ho o no . O til n i om o i k k li Ang a kl: „T lo a pln h in t a l t j o aji t ho na ó h ino al n okoli po nikn m po a m Bh mo D óno a Vi o . Ti n m po a to o j na m n jl p m jm .“ Dh ita t a po olal . Bh ma D óna K ipa a Vi a p i li j n po h ma li na lat a la po l k lo a t n . K li na m ta k l jim p n l D jó han i Ka n n o a ptal ji h o i o tom m l . P n p oml il Bh ma: „Ó Dh ita t o nik n moh olit k oji P n o i. P n o i a t oji no j o mi t jn a a a lo i t jno o h an . P n o i m li o tat polo in k lo t o tom n n po h . Tak jako t po a j toto k lo t a j majetek, po a j j a j i oni. A n maj -li i n p o oni jak ho k m m t t ? J ji h n ok p h t j. P oto nimi a i mlo ap j jim polo in k lo t . U iň tak jm ho la tn ho o a.“ Bh ma pak tlil o K o m talo k P n o i o m tli a t m    —    o t ili a i hni p a li li jim to tali. S t to po ti j ji h i ot po l m l . Bh ma

h m i o hl l po n mo n ni. „M m t t K nt i j j syno j o t l na i . J tak t t m h ný P ó ana kon il tak jak kon il. O n k j m o l hl K nt ými n ah n la ohni j m n ok al po at na no i o to t.“ Z ptal Dh ita t j tli n mý l n o an . Ti in k l . To at i p ili mohlo j ho po t nap m l t t to ta tn o h okolno t t a P n j ji h k lo t m. J o tno tn j notn a po N j ho P na. Ani m In a mi oh j n m p a. „Pok i p j p a lno t laho h a h potom j t mto hlap m polo in k lo t .“

m ti P n o a it. Dh ita t a o o ko nit t lo o h ano p ip a it o j ji h -li m pot it

Bh ma po a il a pohl l na D jó han ho nap oti j n t ka ý hal a k pal .K po ta il D óna a h tal p oml it p in klopil ak. „Ó pan k o m li poka kat j nom to oj p n pa i a o k lah a l j ji h k l . M j n o ho j Bh mo ým. V at k lo t P n o m. Po li k D pa o i po la hl ho iploma ii mnoha a a kni m jak poj n t j ho o k o kým ý ilo t o mo a tojno t. To n po h n t m n jl p m jm ó k li.“ D óna a il at D pa o i o n m jak ta tnými inilo Dh ita t a j ho na o talo. P n o m m lo ýt na no j ji h po ta n Ha tin p a pot p na l a k lo t j ji h ot . To i p l li . P n o i n j o o ni m n Dh ita t o ými n n j ho la tn synov . P oto m i nimi n m l init o l. D óna oml il a Ka na ko il ho a la. V ji n n l. S t kým h ma a t lým o o m ah m l: „Jak p k ap n tito a tak an mini t i na j t to a ! I k jij o al ó k li, o t o o jim n j . V ý h h k ý aj lom lno t a p itom kaj lo a kt ú ajn po po j t jm .“ Ka na optil. Bh mo a a D óno a a a lo ka i po na o . Nikoho jin ho. V j no o m. Pok t n k o p oti tom mohl po ta it? t? Dh ita t a tal k l m l o tan j m ohl na to o k o kn

la k ni m . Št t a t p n n moho o li nit in n koho nm o kal Dh ita t a Po t m li P n o a pok tak o o ho n n o l .

Ka na oml il a pln hn pohl l na Bh m D óno . „Ti p oml ili ta h P n o n o p oto jim t an . Ó k li po pohn tk ý h mini t a pak iň o n a p n .“ Dh ita t a ml l al D óna i al op t lo n n i t k P n o m. K li t o anno ti D jin ho n P n o m ko it. V to o jm tohoto o . B m -li j nat jinak pak k ni n K o .“

a m

o. „Ka no ml t jó hano i i n p j ni j m kl j la ji t po l m ho m n n oj

Vi a po o n l o al it a i. T la a a na n m a p oml il. Z Dh ita t o a ho n a ml n tala n ji tota. Mo ý mini t po ta il a o lo il k l : „Ó pan po kla n m n m n napa nik o jiný k o l t ým l p m p t l m n Bh ma a D óna. Ř kli to o ti lo k o al t j ji h a n p ij m . Po tilý Ka na nimi o hla it n m al j ji h lo a j o j n t m jm . Nik j t n talo ti po a ili patn . J o k n mo a nal p m. O a o naj R mo i no i Da a ath . Pohl j t jn na t i na P n o n .P o t j ji h a n p ij m ?“ Vi a pak lo il j la tn pohl t an n ým la tn m n m po j mo n a n o h jn tno ti. Silo j ok o o at i amotným oh m. V poj n pat i K i na a Bala ma. K j tom n n po h . Vi

a toj p Dh ita t o po k n po o patn V an at . Pot o an tohoto j P n o m to o jim p a m D jó han Šak niho a anikno .“

na lo it a n k j ho k n l p mo i l mo n ho D K i na tam j

i. Dh ita t o o . P n o i jo p oto it pa m i j ji h i t t    —    o

o ho lan p oml il. „Ó k li m j po ti kt o p o ila lo t t t . U iň o j p a li a p n a m n l . B -li na lo hat h ným Ka n t k lo t a t t ji toji t

Dh ita t a po n kolik min t ani n hl l. Tak jako i p l po ý n la tn h n na P n o tak tak n mohl pop t p a i o t Vi o ý h lo . Polo il k na lo a p on l: „U ný Bh ma i i D óna i t m ó la ný Vi o j t kli p a o tom o j p o m p o p n . P n o i o aji ta j o mými n a toto k lo t jim n l . J n j i ó Vi o a p i j m pol j ji h matko . P i i n ko k k D a pa . P n o j o P n o i na i . A p n

o

kali D pa o o tla a p n o j

a man lk . P n o lot ilý P ó ana po m ti.“

Pak Dh ita t a h om n a t n m a nimi Vi a a al ihn p ip a k l o li l n i p t

t

na

la

o p til. D jó hana a Ka na tili n a il D ana a o tatn k o t p in o . o at na t o K mpilji at m o l p ho o j ho komnat.

*** P t n an no Vi a o j l o k lo t Paň la. V l o mno t ahokam a ohat t n j n j ho h p o D pa P n o a D a pa . P i j ho p to n po o o aný h l n h t h ho op o lo po tn ina Dh ita t o ý h oj k . Vi a o l hl o K mpilji o j l P n o na t it i K i na a p i pom l n na to pat t to mo no o o no t i J j h p t at an til lk n. K

o a il o K mpilji D pa a ho p ijal ú to a P n o i li na n m ho op t i . Z a ili ho l ami o h a otkli j ho noho . Sta ý mini t hn at l o jal. Potom k Vi o i p i to pil K i na a poklonil m . Vi a Ho o jal a apla ila ho lna xtati k l k . N kolik okam ik n po t l K i n o i a J a a na n ho la ka m al. Potom Vi a p al D a pa t p t lat p k po t iamant a n a D pa o i h oma i ý h ahokam . K

i hni li D pa o po a n ni Vi a kl: „Ó k li l hni i p o m pol ými n a mini t p kt o p in m o Dh ita t . On i j ho no a mini t i t l ptaj jak ti a . T j milo aný p t l D óna t h o j m a po l ti n j l j po a . V i hni ta K o a o a j na ho no ho poj n t . Maj po it jako kali no k lo t . S om m toho ho p o m ó pan o ol P n o m o j t o Ha tin p . K o i j ht j op t i t.“ Vi a pop al o o ko to h li Ha tin p pat it at jak vrac j o no o n to . Do fal ami P n o i to op t i t j omo . Do ol jim D pa a to pit o j ji h la tn ho m ta?

D pa a m l: „Ó mo ý Vi o j ji t p n a tili o k lo t ý h p k al n n p n a o j t. At o ho no ami. Po a m tak K i no p oP n o j n to n jl p .“

tito hlap i h jim p ik al n ot On h

Nato p to pil J hi thi a a p ohl il on i j ho at i t i j na D pa o i a laj o jim k l po . K i na kl: „Po l Mn P n o i m li at o Ha tin p al i hni hom m li it n o m D pa n ot k l j k ným nal m h a p kt tno ti.“ D pa a o hla il K i no . „Tito p in o j o mi n n a t jn jako V o i. Nik o n n j ji h t m o o in m n K i na a J ho a a j jim k p o p h . N ht aj na t o Ha tin p .“ N t alo lo ho a P n o i li p ip a ni k o j . L k pln o lo ili D pa o a j ho n a ta ý k l man lko onili l k j ji h a pol K nt na la na ko . S o tatn mi na nými K o t li p pal m a pohl m p o li P n o kt pomal ali po k lo k t k m tk n . K i na j l na m m lat m o nimi a i hni a o tn m ili o Ha tin p . Do m ta to pili jako t pn tan t p j h o Ama at In o a lkol p ho m ta. O an apla ili li . Ka ý i p l P n o op t pat it. Z t p o klop j at pomal n l hla n li m m k Dh ita t o pal i. P n o i l li ýk ik li . „N jl p li J hi thi a kon n til! Tato n n n a tno ti. Po a j n a n j li p n . Dn n m p ipa jako l a til amotný li mi milo aný P n . J tli j m k kom no ali milo a j tli j m konali o ti i m m -li jak koli l h pl no o k n    —    pak at P n o i ij to l t.“ B at i m ali a po ali hnaj h g t h. Z o jim p ý til potok l p i pohl na m to a j ho o at l . B pat ili Dh ita t Bh mo kt li na t a j tali. K l a j ho mini t P n o o jali a ti na opl tk a ili ta ho o ú to j jim n l la otýkali j ji h noho a klanili p nimi pjatýma kama. J hi thi a potom ot al na laho k lo t a j ho o at l a o talo m o po i j n k t .P o po t pn p n l o Dh ita t o a pal . K i na t n ta mi K o i j n l o al.

D jó hano a t a D al tkala D a pa a K nt a op o o ila j o G n h iný h komnat. K G n h o jala D a pa pom l la na p o o ký hla kt ý o al k D a pa to pila ohn . Ř kl p ino m ti k at ij l ho ta. K lo na a anýma o ima kala k a k i mo ný nit n ak. Po hopila D a pa p o i k j j h n . P to k n n tila no tao ala se tomu, co m lo p in t. D jó hana j lot ilý a o ký a j ho at i ho l p n l j . Zaji t kli to o jim po p n l . V mo n P o t lno t a li j o po j j mi n t oji po ni to a n n i ti. K lo na po hnala D a pa a pak l p i tala o no p t lk n K nt . V Dh ita t o po a n ni k l o h l p oml il k P n o m: „J mi pot n m n m pol n n P n a. Boho li k K o m ji t milo ti p oto t hto p t h inný h at j t l na i . A m i n mi n nikal n al o p h i P n o m t polo in k lo t . Ó J hi thi o m t j i o Kh n a ap a th    —    to a polo ina k lo t . Žijt tam m a pokoji.“ Bh ma a Vi a na pohl li al n kli ni . K i na kt ý l na lkol p m a l lata a ahý h kam n a p ipom nal l n o tl j h om n po l hn t k lo a n h m l. Znal ú m kt k l P n o m tak t al. Kh n a aprastha byla o l hl o la t la ji t polo ina k lo t al n la ni m jiným n ngl a po t m t i jak hokoli o l n . P to tam k i ý alo hla n m to K o j n i i toto ú m p nými a p okl l k til a n k o kým k l m. T to la j n p tina. J

hi thi a hl l ú to na Dh ita t . N til ný t k ani n li o t n p a li ho o n n . Sta l no o p ta o ali N j ho   —   j ji h pok n lo t a n mit k plnit. P inc pohl l na K i n ho nap oti n m . T n t l m al. J hi thi a i l ji t J ho pomo jim po a p om nit o la t Kh n a a o at lno mi. P n a a t pjatýma kama p ijal Dh ita t a : „Jak i p j m j pan .“ P

t ho n k l po al J hi thi o ko no a i. P in tak k o l o tal k l m Kh n a ap a th a p tomno ti Vj a kt ý o j il p a a p o lo a .

Po la no tn m n na t n P n o i p ip a ili k o j .K uctili oh a o lo ili ta mi K o a o op tili m to pol K i no j o m l j ji h p o . Na t o n ti Kh n a j op o lim Vj a a. S j ho pomo at i ali ú m p ni p o alo n m ta a on p o l p l n k o a a p i olal oh . Potom K i na l pol i im a p i olal In . B h jako oh ň p t j il poklonil K i no i a ptal : „Co p o t m m lat m j Pan ?“ K i na ho po al at aji t ý ta m ta p o P n o . Ř kl In o i at ono ú m pok op ým n kým n kta m a tak talo op t ohatým a ú o ným. In a o til: „Jak i p j “ a a olal Vi aka m a hit kta oh . K i l hl In o pok n a al ý ta o m ta. Okolo l ho ú m o tl lo ia on . Vi aka m ta l lo tn pal a la j ji h okna p ipom nala o p o t n p t o k ho o la Ga . M to h nil moh tn tma n kt po o al m ak m a j n ok ala p o a it n aň. Na rcholku o ann ho al l m tono n o a kop . St l k o a ilo mno t ilný h m n jl p m oj n kým ý ik m kt m li k i po i i k an . M to o klopo al n h n l pln k to h a li on h t om . V o p o t ala j a po t la t mi a loto . Uli m ta l i ok a o napl no an o j mi pa k a ah a ami l mi m i nimi. Na o hlý h jný h p o t an t h na h l om n p o k lt a a i n tn h m Vi n a a n ký h oh . Vla tn pal P n o p ipom nal n ko ho M . V l n h j mal p o t m ta o klop ný po kami oj k . M to j talo n mým jako In ap a tha a alo p itaho at hman . Ti ot li ú ta kt ý h ili k ým kým m. P i h li i p n ai jo kt o fali laj p o j m ho o . Po t pn o a ili tak m l i a m ln i a h m k tk o lo m to o l no o nými o an . P ipom nalo n k Ama at . J liko na In ap a tho p a li a o itn l l J hi thi a ými at m li j ho o at l o i j n p li. P n o tak po a o ali a mil j ot . Zp t lt K i na i

P n o i t al K i na m t n kolik n . A na a li o l t l a t ili pol po t a . I D a pa

ila ka p l ito ti a velmi drahou.

mohla K i no i lo it a tala

M tak

*** N kolik n po K i no o ho In ap a th na t il n ký m N a a. K J hi thi a pat il p o l l ho i iho o n ho n j l n k ia latými la pl t nými o l tal ho t n a poklonil m . Potom N a o i na l n h n lat a lo o n ahokam a tak po tno a ghj . K l i im om l noh a p i tal ho la ka ými slovy. Na Judhi thi pok n p m p to pila pjatýma kama D a pa . N a a panil k lo n po hnal a p op til ji. K D a pa tila o ý p in na j a pol no man mi k li n n o h lo k o a h jm n m S n a a Upa n

h komnat N a a kl: „Tato nikaj lko . M t tano it p a i lo aby mezi p m. Po l hn t i ta ý p ho o a.“

O a a o n l li k mo n a D na n ký h mon . B li n Nik m h n p t l oh na i ot a na m t. B at i li jako j na o oba o l n o o t l. Žili pol j li pol a nik o n o l o ali. V m li t jný l a li i o ni t t i n t t. Z l ho lo ho o t ak kali n m no mo . J liko kali B ahmo o po hn n moho m t j n ko toho h ho ni jim n nilo tom a n milo n l li l m m . Boho j n ok ali a ta it. Nakon B ahm m l l p o jak j ni it. St o il n n pop at ln k kt o pojm no al Tilóttam . Na B ahm pok n tato ap a a p i la j noho n k o ma at m k li opil . Jakmil p o pat ili j j la n poh j okonal t lo o a po n okam it ato ili a a ali h at. „Tato na mo man lko a t o t o !“ „N at j j m ji i l jako p n . Je moj !“ H ka p io t ila a na j mn aúto ili ými h o i ými an mi. Nakon j n h ho o ň il ým o o kým k j m a o a pa li m t k mi. N a a o akon il lo : „Tak tito a a o i k li t l spolu a pojo al j t t to h a ili na j m k li n . M li t n jak a it a m i mi ný po o ný po n nikl.“ P n o i ka ý t

i iho p tomno ti na j m po a ili. Nakon oho li D a pa ito o o k om . K kt ýkoli

ni h ahl l jin ho k n l o amot n l o al t    p o inil m l o j t na ok o l a a h m t to o n týkat. Pot o P n o i tano ili toto p a i lo N a a zmizel jim p o ima. B at i p li o o ali pokoj n ili In ap a t .

ý t t   — D a pa

nimi o lo il a o úml a l

Kapitola 13: ARDŽUNOVA POUTNÍ CESTA O n t i iho N a pl n l o tl a po o ili i mnoho o tatn l m   —    o at j li na t p kla m jim ka o ali t t op o lali n h ali t ho n pok k tala a o h ta Ha tin p n o h jn lp l na tno ti a k Dha ma a   —   k l o no ti.

n ok. Mo a li P n o h k l . Vl li j n j iným o no ti a p a . Vla tn m tno tný i ot. V m o o ilými hman . In ap a tha n o nala. J hi thi a tom tal n mým jako

D a pa t ila h p t man l ými n kými p a a k no p . Po l úml m l ka ý at p i l ný a po kt ý n mohl ýt o amot . J noho n k D a pa p o l ala J hi thi o p i l o pal P n o hmana. Po ta il n a a al hla it olat: „Ó k li lot il a opo n ho n li k a o maj t k hman . B a jak j mo n k lo t tno tný h P n o n jo hmano o h aňo ni? K l kt ý an al n h n o an j po a o n a n jh n j ho li . Ó h ino m t m a k a a t m t hto pal i ý h m k.“ Hn m a al m o aný hmana no a no k iko al t p n.A na ho a l hl a a olal ol : „N oj .“ R hl al po an a lo j pot tal al ji til J hi thi a j p D a pa o amot pokoji k j t hla an mi. A na a hal. Jak mohl po it o k om ho ta ho at a l t k a li t oho ? B l ak t p hmana. K ho n o h nil J hi thi o a l a ala a a po nam nal ho h h. A na n mohl j n tak p ihl t tom jak j j ho at na n o no ti.

M l kat C til ik

an l

i k to p o n ho nam nalo hnan t l m l to l p n a ho po tihl h h.

.

A

na o ho l o pokoj jt a an i t. Zat kal na a to pil. Hl l p mo p a hl k l k t hl an mi. J hi thi a p i pohl na ho mla ho at a po m l. V l A na m m t p o j t p ný o .T nm tlil al i l k a hl pal . Na l hmano na j ko a a il p on l o at lo j o h n j hmano k . Jakmil j l ahl l p til n om ln p a a il j k mi. K tak rychle a p a li po al lo ji p al n m hmano i j ho maj t k a til o m ta. J hi thi a ho at a po j ho n at l p i tal a o tatn mi at ho po h lil a h an hman . A na J hi thi o i poklonil a kl: „Ó pan o ol mi p o m plnit li jak j m oho li. B o kla n m o l a.“ J

hi thi o i pi l hn t A no ý h lo lo m tk m a okam it o po l: „P o m l ho it? Ó h ný jsem-li t ým na ným pak n n po o n l hni m lo a. S ým t p m o m tno ti j i m ani n jm n m n il. N n o a o h l o l a.“ K l J hi thi a pohl l na ho panil ho k a ho at a l ami o h. Jak mohl n t o lo n o t to tno tn a la ka ? V tlil A no i p ma o ol j mla m at o i to pit o pokoj k ta at man lko . Zaka j po ta m at o i t jn it a i it mla ho. A na ak to pil o pokoj j n proto, aby splnil svou po inno t a po lo il J hi thi o i. A na ak tal n o lomný. „M j pan p o t j m l l tno t m o o at h n a ýml . V i pa nik n akol m. P a a j mo an a tno t mo ilo . Do ol mi o j t a j j t n m o l a.“ Ani opako an p o o tatn h P n o n mohl A n iklat. Nakon J hi thi a to pil a al m ol n . A koli i pom l n na lo h hnan t mla ho at a lo ol tn m lo j t o n P o t lno ti. P n m ji t n jaký n p tat lný m kt ý jim nakon k p o p h . Sm tn al jak A na op o o

hman opo t m to. B hmano A no i l n i n li ohat t kt jako milodary.

p on ht l

li po h m

tn

h mn a t o at

Mla ý p in al na . Ro ho l n jp l o at tok Gang k Him laji a potom pok a o at na ý ho k po . Po po pak ht l lkým o lo k m nakon tit o In ap a th . A na to al pomal . Vi l oko l j l j a i ah a . B h Gang l mo al n tn po t n m aA na ni h ka ý a ta il a pol n nimi mo lil. Ro n na lo hal p a o n p h ta o lý h p m o a hN j ho P na J ho mnoha t l n h. Ča to po t m l l na at an a mil ho p t l K i n a o fal Ho mo i na kon i ho hnan t na t it. P n n po lo hal ýkla m o tom K i na j n o n p o n O o no t Bo t kt j ila na Z mi a ni ila mon k li i a ustavila v n n o n t i to l k k Boh . A na to tak p o l ohňo o ti a pot il Vi n a i o tatn oh . J noho a p k hmano apalo ali po tný oh ň to pil o Gang a ko pal. U h tal j t o k t n hl til ho jak i n i it ln la tah j po o . Na o na o o it ho to t hlo o hl in a m ti ko ilo p m tilo on k ho pal . Ro hl l a m tno ti i l ho t po tný oh ň. P in p n j okam it l o plam n lil jako o tin gh a n oj n p itom p on l mant . K

na tom po i n m m t okon o al n o a o m tno ti to pila k n ka. Pohl la o tý ha na A n a m la . Okam it n po nal k n l kn k a n g a ihn po hopil o talo. N go maj mo p m tit li k to ti o n k . On t to k o i i n p itaho al a p oto ho t hla o ho la. Op to al j j ú m a kl: „Ó k a a i j i op a m l .K oj iak na h tato n k o la t?“ D ka o po la j o k l n g Ka a ji a jm n j Ul p . „K j i to pil o k a ko pal to ala j m o o j mnohmotn po o . Jakmil j m t pat ila po o n ho oh a hl m Amo p. Ó potomk K a j m t l o o n . P oto m n p ijmi a man lk o j mi a pokoj m .“

A na kl j po o j noho ji a n t n m . B lo m al n k int lig n i t. N po tato o t n la o la k at ija nik n m l o m tno t

ok ja n ala a ami k kt

n li m li t a p oto i jako n gin to m la k ho a n o nil k tno ti. P ma p ika j ho poko n p o o úto i t .

A na j ptal jak m pokojit j j n p on it p a . Ul p o po la: „V m o t t oji at i j t tano ili p a i lo ohl n D a pa n mo. Toto p a i lo ak týk po t man po o p t ho ok týkat. P ijmo t al n nam nat n .“

to h a m li ó h . To j oh lk . To n po t

o ň ino. T a m o n m ný h h

Ul p p k p j to ho po mo n m h ino i ho nal ha ala a ji p ijal. V tlila m t nto in j a aný h okolno t j ho p n po inno t . P in na o n g la A n mohl p im t k in po tno tn pohn tk . Ř kla m pok i ji n m a ij . Tm n o n j t a h n i ot. To j aji t t tno t n o o at li t. I k j ho o no t t mto a k m pon k t p la kal t l h h ano i ota mo n n kt j j po ala o ochranu. A na na t m kla n am l l. Nakon o lkp n n gin ml pa ak ji p ijm a n nijak n p o in . U m l a o hla n p iký l. Ul p hl p in la n k gi lan kt i A no na j m m nili na ka toho j n h ho p ij maj . K takto po l pok n p m t ili j a k A na n t il no Ka a jo pal i. Ul p ho o l ho ala a na la m hn druhy n ký h pok m a n poj . Pot pol n k m l l hli na lat lo a plo ili t . R no A na tal p ý ho m l n a Ul p ho p n la Gango p t na m to k min l no i ko pal. J t p t m n ho op tila m ala po hn n : „B o n p mo it lný a oji p m hn o n t o .“ Pot o A no i o n mila k n m po ji   —   a p t m k lo t    —    t mi la o h Gang a an hala A n a ho p i tal j ho op o o . A k ti t hmano ým o kým ak m i li jak l p in n n o n g . P i j ho n at m po hnali a on jim p l o p iho ilo.

Sk pina pok a o ala k Him laji a o a ila k ho Bh ig k k i m al po t n p o l lý i i Va i tha. Žil lký po t hman a A na jim o al mno t milo a . K ko pal po tn m j na ho Bh ig pok a o al t a na t il mnoh al at m ta. Zam il k ý ho a to pil poho Him laj . Do p l o l a an ho Naimi anja kt ý m o o na j a t m .O t p k o il k Nan Upanan a la no Ka ik k ný h o h no al po ti l t a k i n ný i i Vi mit a. A na i p l t it o n l h a p oto ým op o o m cesto al j noho po tn ho m ta na h po l p itom tn o a a o al to k milo a . K o p l na h ani t t Kalinga na ý ho n m po o lo il t ino ý h pol n k a to pil o n j po n kolika l n k . C to al ngl mi l a mnohými m t a ni mi. Min l moh tno ho Mah n a a o a il o Manip k na t il k l Čit a han j ho m t Manal . K l m l k no jm n m Čit nga . A na ji j no pat il pal o ý h ah a h a mo nila ho to ha. Š l a k l m a po al ho oj j k . Čit a hana o po l m pot n m k j ho apo a nikaj ho potomka K o . A na l la ný po l m t jako h ina kt ý n m o o n ho. K l m l ak j n po m nk . P mnoha l t j ho p ko mo lili k Ši o i o t . B h jim j ji h o t plnil lo : „V a o n n j ka i i hni a i potom i o m t t    —   al j n j in    —   kt pok a o at l m a ho o .“ Čit a hana m l po .K A na plo il j ho o na m j j an hat a tal p t m k l m Manip . A na t to po m nk a o t p ijal a p in no p o t ni t m n ho o a o nil. Z tal m t po t i m a k i l Čit nga ot hotn la o lo il n a k l m a op t al na t . P o j m Čit nga j t l il p o ni t ao i ji om o Indraprasthy. Pot am il po l po na jih. K o a il k ji n m p po nal l tam lk pol n t i i . Po al j a m k ali m tn po tn m ta. Ri io m o n mili tomto k aji j p t j k kt ým n l p i l it p oto j o amo n k oko ýl . Tato j a mohla ka ho k o ni h ko p o a it mno t m o ný h luh, ale

jakmil pla .

o ni h lo k

to p

mo n

ho n kt ý

t ho mo ný h

A na tom i l p l ito t jak a k t m p ok at l . V pomn l i na po hn n o Ul p . O lkj jm n m Aga tja   —   po la n m i im kt ý k i il   —   a pono il o o . Za noh ho okam it popa l o o ký k oko ýl. A na po til o ko l kt o ho Ul p o a ila h til t hl o a m til j m na h. Vtom k oko ýl o ha l a j ho t la la k n n tanka. K to A na i l al ptal: „K o j i ó k a a i ? P o j i tomto j p hala tako h h a mo ňo ala atý h a k t ?“ D ka t la p A no ap a a jm n m Va g K

pjatýma kama. „Ó mo ný h ino j m o a fa o itka.“

V

tlila m k i la t mi p t lk n mi na t it K . Po t o la t n ký h l na o l hl m m t pat il m ito at hman . B l n m n li ný a j ho t la o tlo ala l . P t ap a ho t m pok ilo m ita it. Tan il a p al p nm a na il ho o j ho a k o tit. B hman p to j m ht nepohn l j ji h ho n o lo ilo a p okl l j : „P oto n n ý it k om napa t m tan t k oko ýl kt napa aj o tatn .“ D k i ihn omil o h a l to ti p o il hman o lito n . T n po olil a kl jim j j ji h k oko ýl h t l o o j n mo ný m . V tom okam ik tam o a il n ný m N a a a kl jim at to p o p ti po tný h j na ji n m po Bh at a p o a il jim p ij A na kt ý j j ji h aj t o o . Varg P n o no i poklonila a po ko ala m a to ji o o il. Potom ho po ala at o o o i j j t i p t lk n kt ij t h ý aj h j h. A na po m l a hl o al k o tatn m po tným j m. V t hl ni h hn ý aj k oko ýl a poka l o al jak h o i ho t la pla a la i k n ka. P t ap a pol n alo A no i ú t a potom to pil o n .K A na inil j a op t p nými op til m a pok a o al t . *** A na to al po l pa n ho po Bh at ok n o a il o P a h . V mo i po l P a h n hal K i na po ta it k o tn

op n n m to an D aka. A na j ji lk pat il it jako l n na o o . Do tat k n m lo mo n po p li t ný mo t. Do l k mo t a po lal K i no i p o m p ho . K i na okam it l m ta a pat il ho mil ho p t l . O a a o tn o jali. Do D ak ji o a ila p a o A no hnan t In ap a th a K i na o k al a N m p ij n t nto ok pl n . V l A na aj m o k J ho t S ha . A na toho l l o p in n ho n o Ga K i no a at an kt ý t o al po n m D ón pol P n o i. Ga a ji pop al jako n an k no a o a no m m na m p nit. Sta ilo a o n j n l l a j ho k n a alo ýt p itaho no. Ji t h o ho l ji n jakým p o m k a man lk . To t o ilo poj n t m i P n o i a j ji h milo aným P n m K i no . A na l il K i no i o m na to kl: „To o to .“

t po atý h m t h a h ina V niho j o . T oj o no t a tno t n t l

P in hl to il ho o k S kat. K i na m l. „Tato t g m i m i al k o h in j n jji t j m p o p o kt ý ol mo n

ha a ptal K i n jak ji mohl p in na j t ho n h ohl h ó jak j j ol a p i ajam a ? P o m jak kat k n ilný úno . To j a at p ma to o ol j .“

K i na o al J ho at Bala ma ji i l p o ano a D jó han i k nikom jin m D a to p li n amlo alo. Z l t K i no i t nto n pa n l il. Dal ko t p no t al tom a ka J ho t p ipa la A no i. Bala ma ak l ot m m ta a K i n ta at a K i na n ht l p oti it J ho p n m. Ř kl A no i at j t p li ý. Spol n n jaký pl n m l . M it m moho t it n jaký a poh oma . A no i t l ý al t i m o kon hnan t kt mohl p o t D a . K i na na hl at A na n o hal j o toto no t. K o m ta to pil ot n n m l p l ito t S ha i t. Žila Bala mo pal i a nik n ka o ala na jno ti. Pop m la ýt pat na a o at . K ak A na p i l o m ta p l n a a k t Bala ma ho ji t t na j lo. K i na l J ho ta at ho t a k t a m a tak S ha poka n h a j o l ho ala a tak kala po hn n a t ila o tno t. A na m l t p t ojit a a k t l na annj a. K i pl tl la a

n hal i na t plno o a l t k i o l kl o an o o ho annj na nik o ho n po nal. Pak mohl h m na h j h m t D a a kat na p l ito t kat k no S ha . P p i h lo o o t a lo k m pot ln a k to o ali m t h ok t n pomino . K i na til o m ta a A na kal n kolik n p anami n to pil. K i n pl n n l o . P n n ilo al o p l ito t pat it S ha a tak o to a ona mohla i t j ho. Jako o ný m ji n ht l n t p oti j j li. K j n l il n n o al j . S al i la o l a o l kl jako a k ta. S t ojito hol t a i n m at i t m ai na ký h annj n t a Vi n a o k n pak to pil o D ak . Ni n t t i n o olili a k to i to pit a k kol m ni h p o h l ti pjali . P l po o o k m lat m mo t po n m ahokam kt ý kl n l p o n o m ta. V ji tý h o t p h mo t o i o al o o m ný h p o t an t hl aný h o o oj nými oj k . Nik o ni h p o h j ho A n n po nal. K

o l o m ta oh omilo ho ým ohat t m. Okolo t m ta lo o m n po ta no tn t ti lý h pal p o ka o K i no ý h tn ti ti k lo n. Ka ý l o o n lat m a ahokam a liko t a ohat t m o p il n ko ho o M . Na h t an h t il lkol p h m a o l hal k po tný h p . V h m n la p k n h aa n k o n l ni ap l ný h t in k. S m a tam m t m p oj l ko a p o h li moh tn loni. K n o l n o at l m ta k li po i oký h t h mo aikami n m n nný h ma ag m i nimi o p o t al ah a pln n ký h k t . Up o t n h ný h ah a j h a o tlý h loto t l o ot k po n ahokam . Po l t o tl t om k t h a . Kol m l ho m ta t hlo moh tn op n n lo h to t kilom t kt ihalo mo . A na to k t ti hman a l o hl l kol m . K i na a il a J ho p t l o tal k o ý n p o to ný m. Ř kl m Bala mo i o n m p ho ai na k ho annj na a m o k at po n o Bala mo a pal k i S ha . A na til jako to pil o In o a la na n ký h plan t h. D ak na t o ali okon i oho a lo j j o at l la n kon ný t k.

Jak K i na p pokl al Bala ma po al A n n hal m p lo it mno t laho ný h j l. S t at annj no i lo a k tak j ho po hn n . P in A no m l. V o o n l l la p a a. Vi n o a o k pol ni Lak m . S ými at latými n ni mi a p k a lo hými nými ok ala h tit okon i n tan . P i l n j poh o ala ú a no la no t a ji toto .

o ho pal a S ha na il na i po manila B la k n jako mo ho h lnitými la a k to i okolo

K A na p ij mal lat n o kt p n j ta la na il na ni n at al p in na a h tila j ho pohl a imla i ji k j ho ok . P ohl la i t annj na p li ji. N pa al jako ti o tatn a k to kte Bala ma p i l o om . Sp p ipom nal p in . Po j ho t nkým o m S ha i la i ok a mo n am na. K o n p ij mal na n j la imla i j ho lo hý h alnatý h pa kt p ipom nal p p tihla ý h ha . Zpo o o ala po plnovousem mla ho annj na k ý n m n pohl n t . J ho tma o i a o l o j j h a ona tila jak j pohn lo. B lo jm po n to . Mo n i hl n t . V la Bala ma na p o at ji a D jó han al mla ý m j p ipa al mnoh m l p n p ný k o ký p in . S ha la a k om t nto a k ta ýt. B h m na h j h tý n Bala ma po al A n o ho pal p i mnoha p l ito t h. S ha m poka lo ila a j ji h j mn p ipo tano t o tla. J noho n i K i na n p oml il o to o j j at a ona m p i t p l ito ti kla o ý h it h k i m annj no i. K i na m l a ptal j o k D jó hano i. P in nina t k i ila poh n m. Potom K i na m nil A no o jm no t m P n n i p j t t j j m man l m. Dokon p ý p i l o D ak a kal j j k . S ha na n ho p n pohl la. Naj no i omila o to k . T n pohl ný a k ta j A na. P o j to n o lo hn ? T n tak aný annj kt ý k l jako mo ný l a ml il hla m p ipom naj m h om mohl ýt po n ným l m. S ha naj no mo nilo n.K mohla t t man lko toho la n ho k o k ho h in . K i na ji ak a o al, aby o jeho toto no ti poml la. K Bala ma o l pa na tal pot . M ýt t p li . A na la ji t naj p o jak i ji t. Mon no o o lo ji t m kon . Bala ma po al annj na o pal na po l n n t . S ha ho op t o l ho ala a pohl a

úm p itom ala P n o no i naj o it . A no o o ilo a j n t ok al o t it na j lo. Mo lil a o tal p l ito t kat p in n a man lk . K oj li Bala ma al annj no i lato a p k a po lal ho om . A na o l matk m hla . M n jak kat S ha in k .V po l n h tý n h o o t j ho m l ao ala po p in no . D t kon n tal a A na t m l D ak op tit. Na t il ho K i na a kl m na kop i Rai ataka l m j m po kol m D ak po na o la a na po t j noho tk . Zú a tn ho i hni Ja o i tn k n S ha . K i na na hl to mohla ýt p l ito t na kt o A na k . K i na l A n na poho m tlil j pl n. A no i p itom o il o i. „Ó n jl p li n i m ný jiný p o jak mohl kat S ha n ji n t pol no ti j j h p t l a p ný h. O la a ti k tom p l ito t n ot mo n h ino ja o k na ti o ta o tn a n o o k at n n p j mno ti.“ O la a m la a t ji a n kolik n a K i na lal o l k In ap a th hl po l . A na ht l p úno m S ha kat J hi thi o o ol n . T nto in ji t ol hn mo n ho Bala m a mohl okon p i o it m i P n o i a Ja o i oj al K i na ho ji til n m t. A p ij a On Bala m kli n . „S ho pop li ho at a p m o tom jak j poj n t t ým o m ýho n a nam nit ó P tho. T m po mo nit k a o n j hl ji n j t.“ K o a ilo J hi thi o o ol n A na p ip a il na úno p in n . V n o la la S ha m ta o klop na ými p nými. P tomn l hn ý namn o o no ti D ak    —    k l Ug a na Ak ú a Ga a S ana Ba h S tjaki U ha a a mnoho al h   —   a p ipom nal h om n oh . O j ili i gan ha o a h li la ko n ko h at m o ap a tan il . O an D ak j li m ta na latý h ko h a na h t h lký h lon . Na nimi n l l taj t oj i h a an p on j h p ni k h mn na o la K i n a Bala m kt pot h om n ili jako l n a m . Boho ha o ali o loh n k k t a h li na n k n t oj .

K

p i l il A na n po o o an op til m to. P l kl a al i n n . Rok j ho hnan t pl n l a p oto i o t hal la a til k m o kl m hl . K i na n m tkal a al m ko ta ný Šai jo a S g o ými ma n kými o i. K Ja o i a ili on h l h na Rai ata A na na l na ko . Potom pat il S ha o klop no ými p t lk n mi a l nými Vi n o a h m . A na h n po l kon a a il k p in n . S ha a l hla a hot hl l ho ko a i Ot t mal A na lkým l k m a ným na pa . S j n m po ko ilo. P in m il p mo k n k a t hl ji o ko . V n t alo ani min t . D ta il okoli lat mi l m m na p t o In ap

n hl la. ham m hopil ji za n k okoli a th .

K i Ja o i omili o talo mo nil ji h hn . Jak i n k o mohl o olit n t jim p mo p o ima j ji h p in n ? K o mohl ýt tak opo li ý? N kt t ili to l A na In ap a th . Ja o t ojo n i po hali m a tam a na ili naj t an a ko . N j on ú nk D a t l na hla n m n m t m ta a t o il na lato t mp t . B lo to ol n o an . Na ja o k m o na hlo la l n a a. K mini t i a g n lo h atn a jali m ta n mo n ni S ha ma p oml il Bala ma. S n n l J ho o hn aný hla : „P o n A na takto a il? N po a o al n a ho n m milo n ho j n n ? Uk a l S ha ani kýmkoli n p oml il. To nam n j in    —    lk !“ Bala ma o hl l po h om n o ima ýma t k m. Ti p tomný h ja o ký h ojo n k po talo jako k l hno plam n ohn o kt ho p il j ol j. „P in t mi n n !“ „M an !“ „Zap hn t m j ko a j m o p on l o n toho ho P n o !“ Up o t a tal kli ný j in K i na kt ý l na mk n m ahokam po n mt n l h om n . To po t hl Bala ma a op t i al lo o. S o lo tno pl t mo ými at a gi lan ami l n h k t p ipom nal lo ho pok to k t . S n op t a n l J ho hla : „St jt ! Ó po til m i o to l t ? N i t K i na ni n k ? P taňt k i t a p t m n a n m j nat i l hn m o i o tom m l . J ho lo a j o na m n jji t j m o tk m.“

Bala ma pohl l na ho at a. „Ó D an ano A na j T j p t l al n a il. T m Mi n l t polo il noh na Mo hla . Ó Gó in o jak to moh n t? J t n m a m Z mi K o . J ji h k nik n t na l hko h !“ B h m Bala mo a p o lo op t l h om n p op klo o . K i na j n m al. K hl k ti hl kl: „N m l m i A na a il. Naopak j m p n ý il na i l . P hom a na i p in n n p ijali n p n ani a . A kt na Z mi p o al t jin m ? A na tak k n p ijal jako la n jak . P oto i al p o kt m p no t mo n h ino .“

hla ný n tha ým a m aj

K ml il K i na ni o ho tilo ti ho. P ohl il poj n t P n o i a l t pak A no po a j a p n . A na na o il n n m o Bha at . J n m p o l l K nt j ji h la tn ho o . A ný m na Z mi ho oji n po a . N n j K i no o o n m ko a lo o t n ho a ta it. S ha a A na k o lmi o ho . L p lat hl po l a ho m p i li p t a po at no at . T m p lo pohan po o po k o A n a po lilo to man l t m nikl poj n t . A na t ji n p ipa alo ú ah S ha p ijal jiný m . K i na oml il a pohl m p l tl h om n . N kt Ja o j ili po h no ti al K i na m o atn o po l. Atmo f a po t pn m nila. Ja o t h ino hl li j n na h ho a pot o ali K i no a lo a. J ho a g m nt l p i .A na j n jl p ojo n k na t a j ho na ti l n t . Sňat k S ha o j n m P o t lno ti j n jm Ja o . B o kla n t aA no lali po l . P i li ho p t a ti p i tali. M to lo o no p apo a gi lan ami a konala la n at a. A na p ijal S ha in k p po tným ohn m po hn n m i i a pot j t n kolik n l m t . Nakon i al ol n Bala m aK i n a til om . Po o na t h to il no pat it at ap ta it jim S ha .

Kapitola 14: SPÁLENÍ LESA KHÁNDAVY

Ja o i p ali A no i n m n ohat t a t n pak op o o dlouh ka a an o lon a o n tati k a o o ný h h m a lat m p a il D ak om . S ha j la n m na k n m lat m ko ta n m tatnými lo i. Zan lo ho o a ili o In ap a th a A na l okam it a J hi thi o . Dotkl j ho noho a pot ho til po l ký h pok n . A na til i Dha mj a o tatn m na k lo k m o . K o a n t n kon ilo l ami o h n m o jali o tatn at i a po ali ho at jim p o h o o t h kt a il. Pot o nimi t il n jaký a o l na t it D a pa . K to pil o j j komnat oto ila k n m a kla: „Ó A no o t m t to o p i ?M l j t a o no oman lko . D a S t ato a o t t ji t po t .“ D a pa lo ila. A n i h P n o o l ila n j a o ala mohl at p no t S ha . P n n ji opako an p o il o o p t n a ji to al ji j ho l ka k n nijak n m n ila. D a pa ak t l t o ala: „D hý a k o la t n p n t iln j .“ A na na il k no D a pa t it al ona t l j n ml la a na l p n m hý ala pohl m. K i l ji n p op til j j komnat a o l a S ha o . Po al ji at o l kn jako pa a ka k a . Cht l tak D a pa p ipom no t S ha j ta Kin D a pa ina milo an ho P na. K i na l t t pa k m k a mal ni . A na o fal k S ha p D a pa k jako pa a ka k a j j p i o n l ka k K i no i p o ao t k J ho t . Ja

o ko p in n p i li o D a pa ina pokoj o l no pot m n m h . Sl k kt ji l kl : „Tato ka po ala a mohla t t t o l no .“ S ha D a pa okam it poklonila a kla: „J m a h plnila t p ka .“ D a pa S ha nik n i la a n omila i o koho j al k i la j j poko n t po n a S ha in ni ký o j p ipomn l J j ho P na j jihlo. Po la a po hnala j lo : „K tan man lko h in a matko h in . K ti nik o n o n .“ S ha o po la: „Stani .“ Pak p K i no a t a.“ D a pa m la a o jala li o t a hn S ha ino la ka ho n o p o D a i o K i no i. Ml il

ta ila: „J m S ha o pol man lk . J j ptýlilo. Po ala ji at j pol l ho in a pak

D a pa ala S ha a k a l na t it K nt . O p n o k k lo n tal nými p t lk n mi a t il pak pol ho n a ho o m o a h K i n a J ho pol n k . N kolik n po A no n at a tali o In ap a th K i na a Bala ma. K i na op o o ý h n a mini t to pil o m ta P n o l po tn a m a an Ho tali Nak la a Saha a. Po p i t n mi n l itými po tami J ho p o pomal p oj l hla n li k J hi thi o pal i. Po l t t l ti o an a p o ol al jim l a t al j . Ja o i o hl li po m t . Uli l okonal i t a pok op n na on no o o . Ši ok t l l mo n plot o o nými i ými gi lan ami. Na t h h oký h lo tný h l t t p tal n tn lajk a p apo . V h m n la la k n p l n alo a n la h a to k n t oj . K i na a Bala ma to pili o pal P n o a p to pili p J hi thi a j ho at . J hi thi a o a no t til Bala m a l ko o jal K i n . K i na til J hi thi a Bh m a potom po a il n mo n ni. Mnoho l itý h o o no t D ak tn Ak ú U ha S tjakiho K ita a m S an a K i no ý h n P a j mn S m a Ani h tak a jalo m ta. K i na pak A no i p al k at n a kt m po lali S ha ini p n D ak . J hi thi o i al h oma latý h ih l a ný h ahokam a tak ti ko o o ný h latými onk ka ý t p m ným k ným o ataj m t ti k a ti kon lo tný h jako m latými po t oji a ti lý h m l nými h ami kt ok al h n t hlo t t . Spol t m al Bala ma A no i at n m a m ti lon ni h ka ý p ipom nal ho a l pok t latými o o ami a onk . P n o i o tali a m n po tn mno t al h kt p n p lo ili K i no i l n i. Bohat t a o an Ja o i a o m t n p halo p ipom nalo mo o l aj o h t an. J

hi thi a l n p ijal a a potom na il at hn Ja o t j j ho pal i. Ti pak pol n P n o i ta tn t ili mnoho n a k na tal a j ji h o j P n o i jim na opl tk a o ali ti i ý h ahokam . V l Bala mo pak ali p t o D ak al K i na o ho l j t tat a mohl t it A no n jaký a o amot .

J noho n A na na hl: „Ó K i no n j o lmi ho k . Poj m na n jaký a k h Jam n . Po ta ili j m tam mnoho p kný h om ný h k a ao h .“ K i na j ho n h m o hla il a tak ali na t . Zan lo ho o a ili na oko l j m to m i h ji o tlý h t om . B h k l mo ala lo tn la a p ipom nala m to oh . K i na A no to pili o j noho ni h a tam jim p lo ili mno t j l a n poj aný h h t . Ul hli na lat poho k pok t h m a po n jak o k i o po ali o ho li j t i na po h k o l . O a h ino k li po h k a ho o ili o m n h oj a min lý h it h kt ojo ali. K li k t po a ili na la i k lono in kt t la na ok aji h t ho l a. Jak tak pok a o ali ho o l a naj no no il hmana. P k ap n na n ho pohl li. P ipom nal ta o ama oň pl t a t k t ho lata. J ho o a la l ja n l t a il jako ann l n . O i p ipom nal li t loto a m l o ta n a iln t lo. K k nim hmana jako oh ň o l K i na i A na po tali a o k ali j ho p ka . B hmana ným hla m kl: „V m a j t n jl p h li . J m j m n na tný hmana kt ý toho ho n n . P oto j m a mi p i l a h po al o j lo a milo a .“ K i na A no pjali a ptali hman jak j lo i p l. O po l jim: „V t n jm o jn j lo. J m Agni h ohn . D jt mi j lo jak mi p l . P o m pomo t mi po t l Kh n a a.“ Uk al na ngli n t li. I k j j mnohok t pok il p lit j ho nah m opako an inil p t In a. B lo to p oto onom l il In p t l n ga Tak aka. K koli Agni l hl a a al l po at In a lal p al t a m tom a nil. B h ohn pok a o al: „O a j t k n ojo n i. D k a o a t hopni In o i a nit tom a m a ta il. Tak mo i kon n t nto o l hlý l po t. Ó h ino p to j j lo kt po h i.“ K i na A no na p k ap n pohl li. Uji tili Agniho laj o j ji h il h a m pomohli al li a po h pohltit p t nto l . B h tlil l Kh n a a o t mnoho h l i ý h lin kt pot j n ot t p n mo po it na m n ho mno t gh . K l Š taki po al lko o t p i kt lo o ohn o to no tolik gh Agni on mo n l. B hmana jim kl a pok po l i lin kt o to l Kh n a a.

K pok

m t l n a ilo l p lit B ahm m po a il m po a kat pomo K i n A no .

B ahm kl: „V p ho m t l n li tito n om lnými oh Na o a N jan m. Zj ili m oh . Po jt o pomo j .“

mohl

a m o o na Z mi a

p t

kými a plnili

Agni nakon kl: „T i m j n na o . M m t nto l pohltit. B ahm mi tak p o a il i to ti n m j o h n a a lo i ýt ni n . P oto n m jt po h no ti. T nto in m o hla mo i.“ A

na o po l: „M m mnoho n ký h an al ný l k hopný n t j ji h mo . M m-li plnit úkol kt ý j i mi lo il pot o at to l n pat lným mno t m p a ko ta ný n kými koňmi. Dok -li mi to o ta at ji t pln m t oji to h .“ Agni m ito al o Va no i oh po : „Co p o t m m lat?“

t at n

ihn

j il a

ptal

Agni l Va na h aň j hl in h o n mnoho n ký h an . P oto ho po al at A no i a j n ký l k G n a a a n pat ln to l p a tak at p i h t ko pat Sómo i oh M . Va na o hla il a m tam o j ilo. A na p k ap n hl l na l k G n a kt ý pa al jako ha po t n kými ahokam . J ho lka o po ala ý lo ka a l nap o to okonalý. P n n j j hopil a iln o n l j ho t ti . Nato lým l m o l hl k po o ný ú h om a pla il hn i t o . S l k m A na a o tn p i to pil k o o k m lat m ko . B l plný o manitý h n ký h an a l l n m i a to l n pat lno o o p kt i Agni al. Do ko li latými po t oji ap a ni t n o i gan ha . Tito kon li hopn poh o at h t h hlo t t i m li. Na ko m l l p apo o a m Han m na R mo a n n ho opi ho l n ka. Z lo Han m n pal j na pohl n . Ko m l i al lajk o a a ý h at aj h ho i ý . A na ko o a n o l a pak na n j na l jako k tno tný lo k t p j o n . Na l n m n k n n kt i o l kl. Jak tam t l l k m G n a p ipom nal l n po po a

m ak . K ko m p oj l hla itý a hot j ho kol m na t lo il pokoj ný ú m .

i

Va na al K i no i k j jm n m Ka mó ak kt ý k nm ato ilo al hla itý k a ok zal dokonce rozdrtit i Daitji a D na . K i na pak na to pil o A no a ko tm m lat o ataj . A na op t o lo il Agniho: „Ó o ohn n n j m p ip a ni plnit t o o t. V oj n G n o a K i no o pomo j m hop n lit l am oh poj ný h a    —   o In o i ani n ml ! P oto plaň po l li o ti a o klop t nto l .“ Agni ihn plam n . P ijal K i na potom hlo t to K koli A a t lil. T m i hni t o o on j ho

o

il po l m l a a al j j t a o at mi h i o po o kt o m na kon i k k ni . a al ko m o j t l . Poh o al tako o pa alo jako k l na h t an h l a o ň. na pat il t o a kt ý na il po nikno t ihn ho j a il p tomno ti K i n N j ho Bo t a m aj tomto l p ijali ho n po o a to pali la t t an n n .

H kot ohn lo l t na kilom t al ko. R o an o a mo plam n l hal oko o n j a a nk l m pa o al a kam n ta il . Ž n to t n ok ala plano ho l a Kh n a a nikno t a j ji h m il p a k n m ohn . T n p lil tak il t a h okon i n tan h kt pol n ali k In o i a ú ko t m lili: „Ó pan n m t lný h p o tam ol Agni pal j hna t o n ? Na tal na a ni n ta?“ In a l o o n po at o to na Z mi j . S ta o t o o ho p t l Tak ak ihn al oh ň a ta it. S lal ol pla t kt pa al po h ilný h jako lon ho ot . D t ak m ohn p om nil p j t p tm n opa l na l . Pak In a o lo il a h om il na l m o o k m ak kt ojn o il mno t t . Plam n a ko to paj h a l k a p al o n inil l a i p klo. A na i l In a na oh ň ha it a p n m ik l tati p .St p la jako oh omný tn k a pa aj zastavila.

lal na t la

N ga Tak aka Kh n a n l al j ho man lka i n tali n ni plam n h. R hl l tli h a tam j pat il A na. B okolk lal p kt ým a il ha n hla . Potom am il al na Tak ako a na A a n . K to i l In a l kol m A n p ký t kt ý ho na a a il om . A a na nikl a mi l n i. K A na p i l k o o lo il na In . Hla it na a ými p pok l n . Tak In a na A n o lo o t a li o h omo o aň. A na h n V ja ja kt o o k n m ak o hnala. Tato mo n la o ptýlila i n gii In o ý h h om a l k . O loha a al fo kat l hký n k. Agni o mý h n nk m a i ho h l j t o p lil a j ho a hot o nebem.

oha ak i l il a p til olal aň tn aň o ja nila a n t k m t l l hal lým

In a o oj A no po olal mnoho o tatn h n tan . Zj il t p mo ný h n ký h ojo n k a a al na n ho i K i n po t t an . L t l jim A na m pa m tono n

t ha l n ko l k lk hn t l o l ými p a ali o ohn . A na kt ý t l p l n po a it lný a K i na o

kam n a n po t p . o ň l úto n k kt na oji ti a po t l atn il j ho .

Indra pot na l na ho n k ho lona Ai at a pok ik m a il na A n K i no : „V a j t ji no m t .“ Po ihl o aň n mo jako Va a a po l lona. K o tatn p n o i i li In útok a ili a n m. Jama a hopil j k j m ti K a j pal t a Va na o m k . V lit l n k am Skan a po ihl o aň akti a Sú ja o ta il ým m o t p m. O tatn o i tili a In o ými an mi p ip a nými k útok . Vi a o hjo o a o a ma to l ili jako j n m k A no i a K i no i kt j kali n oj n po nimi. Ani nalo n m k ý A no p mo i. Bo i nuceni to pit. In a j ho n pokoj n a o n n n hop n po a it K i n K i na i o i i n p l a ho p t l A n .

h il ak n tan m n po a ilo K i n a a ni A no ými m ti kými p li m l. B l A no kt ý l kon kon h pal K i no o po ta n . V l nik o ani kohokoli kom ot J ho po po . Agni l po l. Z o ň tak t il l

In a h to pa A na ti

ht l j t ko t A no hopno ti a p oto lal ol pla al an . A na t to kam n ými p hl p om nil h. In a pak t hl hol moh tn ho a m til j m po A no i. n to ani n jm n m n lo m a o t til l t hol ho ko k kt n l na l .

A no a o aha In pot ila. P ik al n tan m at to p a k tak inil n o al n i it lný hla : „Ó In o t j p t l Tak aka t l t jn n n . A po a it A n K i no oji ti tak jako tak n po a . Ti a j o Na a a N jan n m t ln a n po a it ln i io . Za lo i ýt t ni i amotnými oh . Zan h oj n ot p l n l a Kh n a a lo l o .“ K o i a l hli t nto hla kt ý jak li pat il t o it li m B ahmo i o ali o ý h l. Plný h patn t n Agni po al l i j ho o at li. B h m j ho k n j n p hal ho ka D na a n g a A na j a j l p al p . Nik o na n ho n l hop n ani pohl no t jak tam t l a po t l pal j p .L po t pn m nil na pop l a Agni l pokoj n. V Kh n a lil a Maja. Sk l na il nikno t. Agni ho p on l o al S a ana p ip a n ho a t. Int lig ntn A no i a pa l m k noh m: „Ó A Sna n t p o m   —    a h aň m !“

po m a t p hal l a a a K i na po ihl j ik Maja hl o hl k no hl m t o h an .

A na ihl k a o po l: „N oj .“ Tom k o n ho hl al úto i t o h an o m tno t n ok al. O til k K i no i a po al Ho at a i ot t . K i na p til o aň a tak Agni an hal p on l o n . K plam n l ha l In a op t j il p A no a K i no Agnim po ok . In a p on l: „Ó P tho ó K a o o hli j t toho ho n l hop n ný n tan. P o m jt o m jak koli po hn n . J m lmi pot n.“ A na t In ú m m o po A no i oji m hn ohni

po al o hn j ho n k l m j    —   al t j t aň Pa pata t h In a p n A a tn an . T nto a ak t p

an . In a m n . A Ši a n on a p ij .

Potom K i na po al at J ho p t l t o po l: „B i .“

A

no t

na k a In a

Nakon p oml il Agni: „Tak j m h i po hnat. Tak jako j p o t p ji lým m m t k m mo i hop n o tat tomto m kamkoli i p t.“ Potom o i tili na n a. K K i na A no a li o ho la p i l a nimi Maja. Poklonil A no ý h noho a kl: „Ó n K nt a h nil j i m p o lo ným K i no a hla o ým Agnim. Po mi jak ti moh o m nit.“ A na o po l: „Na opl tk i o t n moh ni t. To j m p n a a. J n m j n na kla po inno ti. Moj po inno t t lo o h nit a p oto mi ni n l . O j i pokoji.“ Maja l il A no tno t al t al na tom p o n ho m n o lat: „J n i t p ji pot it ó P tho. N m to po a o at a pl tk dl h .“ A

na op t o po l o Maji n m t to klamat. Ch -li m pot it pot n okoli jin ho.“

ni p ijmo t. „N h i t ak l j n o p o K i n . To m

Maja oto il a hl l o k n m na K i n kt ý l h m al. Na okam ik am l l a potom kl: „J i a hit kt m n ký h mon . Ch -li m pot it po ta J hi thi o i k lo n mo n ň   —    tako o kt ni na t n o n . At m p k n k a hit kt a nik o at ji n ok napo o it.“ K i na o nal a o hopno ti p oto Maja po ta il p o Daitji a D na na h plan t h mnoho ú a ný h o . T n K i no o o t o hla il a pol N m a A no o j l p t o In ap a th k l p ta n J hi thi o i. N j ta P n n al k m A na p l o p l n l a Kh n a . P ijal Maj ú to a ho o il nmo o ni. Po lo hý h o ah h Maja na tl pl n. Potom a al a o at k t pot n o in na j j ta . Ř kl P n o m m at o Him laj . „Zan hal j m tam lk mno t o ý h iamant a jiný h ahý h kam n tn tako ý h kt n j o na t to Z mi k nal n . P in j .“

Maja tlil j j min lo ti najal V i apa k l D na a po a po ta il o tn olt . Sh om il p oto mo n n k o in kt ho al V i apa o pal i na ho Mainaka. B l tam tak o o ký k j n m j no V i apa ojo al p oti oh m. Maja t nto k j kt ý o n tati i o jný h k j a j Bh mo i. Z hl in j a na ho Mainaka a p o A n p in n no n ko la t D a att . A na n A na na oji ti at o j ho n p t l ot o t a h . S J hi thi o ým ol n m pak a a hl al na hno ohat t hl an jak i a k a a j ji h pomo o In ap a th . K p al Bh mo i k j a A no i la t p .

. Nal l j p n l al o

Kapitola 15: NEBESKÁ SÍŇ B pot o po al ho o ato il op t n a p oto potom o lo

Maja apo al p a na ni p i l a J hi thi o K i na a ol n k n at o D ak . B l p ji l m an n pat it p n . J hi thi a M al ol n j n l ho milo an ho p t l po t at. K i na il a to n jp K nt p i m ti otkl j j h noho .

Pla K nt K i n D tohoto m o an . O n k na laho m i mý h n moho kat n o a.“

o jala a kla: „M j ahý K a o j i S ho an . V ji k m la ka ý al l t h n Ak ú a p ij l o Ha tin p j m la m l n . J m pln p na hn o t kt m p ip a ila P o t lno t nakon jm na ho

K i na na K nt m l a potom ji op til li m an lo op t t . Pak l na t it o aho t S ha a l k pln se o lo il. Na t il o n D a pa kt p i pom l n na J o ho o plakala. St jn jako j j man l a t h n m l la na K i n t l . Poklonila M noho tila Ho a p itom mo lila a til.

ho n ho n

K K i na konal hn o a kt pat p o t p i o ho a o al milo a hman m na l na j ko S tjakim kt ý n m tal In ap a t a o A n na il l ko t l . K i na o klop ný P n o i p ipom nal In pot oh . Pomal o j l

po k lo k t m mkm t k n .K o j l na m ko ta n m Šai jo a S g o a n o m m ol Ga li aplnil ti olaj h a m aj h o an . J hi thi a o o n hopil op at ko .A na t l na ko a o al K i n ma o lato koj t . Bh ma na K i no o hla o l lý l n n k a Nak la Saha o k li p po o o t an h ko a a ili M t . P n o i op o o ili K i n a t kilom t a m to a On jim potom pok n l at t om . Poklonil J hi thi o i kt ý Ho l ami o h ihl a l k pln kl: „M j milý K i no n m jak o n inno ti j m m li min lý h i ot h konat j i k n m n n tak la ka ý. Dokon i o o ka jog ni a m ti i T pat j n lkým ú il m. M j m ak ho po i a ý aj politiko a t kými l ito tmi. N h p p o j i k n m tak la ka ý.“ K i na m l a ptal J hi thi j tli m o j t o J hi thi a olil a K i na lkým ú il m p il P n o ji n n l o ali. Ř kl jim p ip a n jim pomo i k o pot o at. Sta k na N ho j n pom l . Potom po p t at pol n po lo pohl m J ho ko mi j pomal tili o In ap a th m l poh o no m l ho p t l D ak .

D ak . a Ho koli Ho l kon a li. Nato nk h na

*** N kolik n po K i no o j Maja okon il n h a pl n a a al ta t. V ho ný n k lo po ta n h p ni m il a a ú m o an ti t h pa ti t n h m t h. N jp o al milo a ti m hman a il a j na tili n j an j mi pok m a nakon jim o al ohat t . Tak i p ah j n m p kal j ji h po hn n . Potom Maja t il ti latý h lo p na ni h po ta il k o tno n mo n ň. Za t n t m la hoto a. P ipom nala hl k t t o ný h m ak na o lo a lo j j n k a tiň j l n n pap k . B la p o to n hla i n h n a pln ohat t . S ými latými mi a kl n tými ho ami po nými n kými ahokam a o n k i t lo ými ho i ti kl anými ko l m p kon ala okon i ja o ko ň S ha ma. V j j m t lo p k n m l j ko pln loto a l kn n tonk i ý h drahokam a al h k t a li t lata a t a. J ho p a no o

o il i i loto pln m k t . Po hla in pl li la t k an a a ak a ko a na n o li lat l .B h j ka l lo n nými m amo o ými kami po nými p lami a kol m j mn m nk a h al n k k tin . S ň o il ah a pln t l o k tlý h t om a h m lin la j ji h laho n n kt m ila n loto j k . Maja n Kinka o nah n j nikým n n p

hal ň t it o mi ti i mo nými k a n mými jako . Do oj n kao o o itými po ta ami h mi t mi ima t a p a k a ýma o ima i ni o ta ili kol m n a li n t l p ip a ni lit . A a potom J hi thi o i o n mil ň j hoto a.

J hi thi a po a il hman a al p ni ý n k m l o n pop to pit. Na til ti hman a o al jim milo a a ými at til Vi n a a oh . P i h tal o a ah i n i p ia pa n i p li p o po a n P n o m n . Potom a ala ho tina p o hn o at l In ap a th . V p a pol n P n o i n l o ni t p ii to pili o n oh omno lato no ý ho n ho ho a a ili na t n h po ný h ahokam l hla n o an . Kol m ni h li i io a tn k lo kt p ij li na po n jiný h m . V tomto h om n lo i t mnoho la ný h i i jako nap kla A ita D ala Vj a a Mait ja Pa ata M kan ja D aimini Bh ig i to k al h. V i hni tno tn m i pln o l ali m li a m l a pa ali jako mno t m úplňk h pot h om n. P n o i ti na lo hali i i m p j t o n p ni atmo f . Zú a tn n k lo p to pili a J hi thi o i p lo ili o tin gan ha o ta il ap a ami a pol nebes, bavili shrom n n ko h o t aný t mito to tmi p ipom nal B ahm n j ý polo n plan t m .

m k p h po potom j n po h m a tili ho. Čit a na an kt to pili a p m. J hi thi a ho ni na

Poj no P n o i pat ili jak tam pomo m ti k l j il i i N a a o ný n j l n k ia latými la anými na t m ni hla o l . V pa al jako i l n h j ni. J hi thi a a j ho at i okam it ti po tali a hl o N a o i kt ho op o li t i al mo n m i   —   Pa i ta Rai ata a S m kha   —    poklonili. J hi thi a m i i m na l a la a oni kli n po a ili a

P n o i j t ali po p k . Spokoj n m i

tnými o tinami a nnými ahokam a a o tn o hl li po ú a n n mo n ni.

N a a kl: „Ó k li j t ohat t n nakl no na o h an t ho li ? J t m l am na na tno t? U i a o t i ota? V m n o t j o no t hmotn m p o p h ani hmotný p o p h o no ti ani o no t pol hmotným p o p h m o ko i kt li i tak na no s .“ N a a J hi thi ptal na mnoho al h a j ho ot k h a n al a k m n l no t. J hi thi a l pjatýma kama a li na lo hal. Zat m o N a a n jp n j i i k n m takto p omlo al nik o h om ný h ani n tal. S ým po n n m a mo o t p o l l po l m m . N a a l pln o n m n k ými a p kt k ho n a o il j j hla n n ho o an ho a l n ka N j ho P na. Znal P no to h a j ho k ok a in napom hal k t n n o ho pl n . K P n o po o al p ali na n j ti pohl . J iným l m l tlil N a a j o at o an na t ho n ho i ota pom hat jim o hno t o o o n kon n ho i otn ho l a a it a jim o t alo o h an a lo po ta no o hn j ji h hmotn pot . K N a a kon il ými pok n J hi thi a m po ko al a kl: „Ó n ný m i ptal m a j m ú p ný t i p ma p ho ohat t a man l t . P o m po mi jak mohu v t hto h o hno t ú p h .“ N a a kt ý kon il j p o lo p t mito t mi ot kami o po l: „Po n n p ma j ú p n -li k poko a p n m ho n ohat t p in ú p h j -li no i o no po o milo a a a ú p h man l t po a j k j man lka oj m a o ti a po o potom t o.“ Na l ta h

ý h pok n i i p o t p ti l kt hn la o ti m li a

l: „Ó mo ný k li po ta j o to a napa aj li i   —   na m n ho p nk ha o ti.“

J hi thi a N a o i op t poklonil a hopil j ho noh lo : „Zaji t in m o j i kl. T mo lo a o ila m po n n .“

J

hi thi a po o n o po l na hn N a o ot k . K oml il m m po hnal lo : „K l kt ý n kon po inno ti t it n ta tn a na kon i i ota n po h n to p o n k la no ti.“ J hi thi a ht l o N a o t o n mo n h n h oh . P mý l l a t o m po ta il Maja n kt ni h o n . V p tomno ti mnoha k l a m ni t ptal: „Ó n ný i i ok to at hlo t m li po l m m . P o m po mi o h n mo n h n h kt j i pat il. V o n n kt ni h t m ?“ P n n po al N a a po o n pop al o tatn n i t k o ni h na h j . K o o l h j In j ho ni a k o Jama ? Kt po hnan lo B ahmo i j ho ni? J hi thi ota l o al itý l. Cht l o t kam o li j ho p ko l k lo min lo ti. Z l t htil po tom a o l n o o m ot i P n o i. Do hl P n n j hn ? J hi thi a n t p li o k al N a o o po . N a a pop al lkol p n pat m p n m oh m po naj Ind o . In o a ň j to pa t jó an lo h n tn t t kilom t a to jó an i ok a jako l n . Dok o ptýlit m t k úna la o t i t a h. In a n n n j mnohmotn po o o o n ko no a n amk a o n lo tn m o h . Na k k m n k gi lan mnoha o t n . Po ok m o o n n K a Sl a a V n no t. N a a jm no al hn m a al o o no ti kt k li oh lo . Na j ho o j p tomna V a Int lig n a U no t t jn jako O t Do o inno t N o n t Zi k a Ro ko . J tam ak j n j iný po m ký k l n mý hi to i k l-m Ha i an a. N a a pak pop al Jama o ň. J j o loha in to t n h jó an a j h ohl h n h n . N n n p tom n ný h ol ti a o ah j po m moho jak li tak n tan to it. Na p n ho majit l m to at po l m m . Po l m a p a m ok Jama i o o n n Ča a Sm t a o klop j ho n tn i io . Sh om n a h o a tan m gan ha o a ap a a h j plný n n ký h pa f m . N a a jm no al o o no ti kt Jama o l h j a t nto ý t ah no al hn l J hi thi o o a po P n a.

Pot N a a pop al Va no ň a pak ň K l ohat t . J ji h ohat t p kon alo hn p ta    —    l pln lata a ahokam a o alo ni h mno t oh a i i ými mi kami. N a a po l J hi thi o i i o B ahmo ni. P a o po o t to m ti k n n l p i l it n ot m ka ým okam ik m na ýt ný h n pop at lný h t a . J t o na n ký h ahokam kt n t l m n j o t n a pa jako na o lo i la la tn ilo . Tato ň la tn i n po l h li a a n t l mo ň j t t t h k o n j . B ahm n o klop n o o n nými po o ami M li P o to Po n n Z k Dot k T a Ch ti V n P o h i l a P otn h P in m . P tomno j tak Sl n M hn h a o h Ra o t O po A k Po o m n T p li o t Mo o t O p t n Št t a hn V . K N a a ho o il o n m n n h a p p h B ahmo n J hi thi a a j ho at i li a na lo hali napjato po o no t . V jm no al hn hla n pat ia h oh a oh n kt B ahmo i lo . K N a a oml il J hi thi a m polo il al ot k . Cht l t po h n ný h k l min lo ti o hl In o a la po Ha i an a. Tak i p l a m N a a po l o m tk n P n m. Co m P n kl? Jak m n n Jama o h om n a ? N a a tlil Ha i an a o hl In o plan t p oto konal lko o t a új . Tato o t nam n po o it i hn o tatn k l a o at milo a tati m hman . To lo p ino Ha i an o a ýh a n ho po ta n m i mi o tatn mi k l . N a a pot J hi thi o i kl m p o n ho o P n a ka . Pok J hi thi a o n kon o t a úja pak on i P n o hno In o a k lo t . P n til j ho no j o n n p ip a ni t to j in no o t konat. Pok o ú p n ot i no n i no tkaj . N a o i i J hi thi o i lo ja n oho p o t ni t m J hi thi o a úji l j la tn l . B la to o t o ho pl n jak a it t mon ký h il. Na Z mi t o ilo mnoho lý h k l a k at ij kt m J hi thi a p ah j n m o ti p mo i. A pot m a új p o t a j n t h m po a tano it po l m t o no t a tno t. N a a o hl l po p ti at h kt p nm

poko n n t oj k

li. V pln n

l

jo a K i no i kt ý i j p l po t jako to h op to n ta it na Z mi n o n t .

N a a na kl: „P oto ó k li m lpo to t a úja. J to p ka n tan . V t m p i j j m ah j n . N n o h m o D ak n ot i p ji na t it K i n j ho l j poh lý t nto m .“ N a a tal a al na t a J hi thi a ho po al at K i n pozve k op to n n t In ap a th . N a a o hla il a P n o i j m i j ho pol n k m poklonili. Ri io pak o m ti ko ilo zmizeli na obloze. *** Po N a o o ho ili P n o i i na l pokli n In ap a t al J hi thi a p m tal jak mohl o t a úja konat. V l a j n m n ohat t a tak p o a n j ho k t n mo i na mi o tatn mi k li. Jak to k mohlo ýt mo n ? B li t al ji t k lo kt ho a ho an ho l nik n p ijmo    —   nap klad mo ný D a an ha Maga h . B l lot ilý a ji o l hn o la ti h ani j ho k lo t m. J hi thi a okon o l hl D a an ha po a n k l nil úm l m o to at j Ši o i. B l ti o ti ý a ji i pl no al jak mo n a k ho t n . N l to l hký p oti n k. J hi thi a pom l l na K i n om m a új m po a p o t po J ho pomo . J hi thi o o k lo t po j ho p o j n k talo a o an li o ni o no ti. M li o i j n p li a P n o i na hn o an hl li jako na o o in . J hi thi a jim l n ot m a nik o k lo t i n m n ho al n n p t l t . Ča m a al ýt n m jako A ta at „t n kt ý n m n ho n p t l “. D k j ho o n l li pokoj ni i oho a k lo t p oto n lo ti no ohn m n mo mi ani nými jinými p o n mi kata t ofami. J

hi thi a kt ý t l a o al o o ti olal h om n mini t a . K i hni li o l hl po a n komnat p n o k n an Maja a ha J hi thi a j o lo il a j ho hla a n l jako hl oko n j n: „P ji i konat a új . J liko m o to po al n ný m N a a j mi ja n i to n po h n p j i oho .

N to m po l na to to Z m oh a l t N j ho P na.“

mpo

al p ji i

plnit

m

J

hi thi a tak p pokl al k k o ti po al K i n mohl a it a l m i mi p tomnými t n jako n j ý po ta n o o a. To p nilo P no l a po ta n po l m t . K i na j na n i n j n n j m oh B ahmo i a Ši o i. J hi thi a o k al j ho o ti ú a tn tak tito oho tak k j li i li t at K i n jako ho an ho na a no t J ho po ta n i t mto o t m mimo po h no t. Potom p oml il Dha mja: „Ó k li j i ho n t t ho aným l m tohoto ta. P oto kon j t to o t a a jmi toto po ta n . M a hn m t ohň a m p on t po tn mant . N jp ti ak m po olit l i ta. Pot n po h n tan n po ným k l m l i Z m .“ S ol n m ho kn a J hi thi a o al p o jak postupovat. V i hni ho li na tom m l n p o l n po a it K i no n ot m ji t po k tn n om lno a . J hi thi a pak a al m l t na K i n j t t o no t a mo lil a m p i l na pomoc.

Kapitola 16: MOCNÝ DŽARÁSANDHA K i na In ap a th op til t p o m ta tali p na t il k l Ug a n a nato l na t it man hla n k lo n R kmin a

a o j l hl o D ak k Ho p i n p t l an tn a o an . N jp m al ú t potom po a il Bala m a lk a n . Nakon to pil o pal i o po in l.

B h mn l j h m P n o . Sl l tak jm no A himanj . Ra o al op t na t it.

K i na o l hl o j in n po a n ni S ha na o il p n n kt ý o tal toho P n o m a a ato il j

Ka ho n ho il o n mo n n S ha ma a Nm mohli tkat o at l D ak . T to ň po ta il Vi aka m a hit kt oh a m la t l tn la tno t ka ho k o o n to pil a ila esti h hmotn ho t p n    —   hla n n k klam t a m ti.

Jakmil K i na to pil o n poklonil k li na latý drahokamy kl aný t n. P to n n n a n j l it j p tomný h o o . O po ta n a po a o ali Ho a ho p i o n ho oo n hl p ho ho k l Kan Ug a no j j ho h o l .

Ug a no i a pak l l k l m D ak l an nali J ho o k l t pot o a k t ho na a a il

K i hni a ili ni li po ol ni a i tan a Ja o a ili. B hmano ito ali k h mn a mo lit a n n la h a n m i ang fl t t o n na tk la t . K i na a Bala ma p ta n a p ipom nali Sl n a M m i mnoha

n iah n i t xt a p on li n a onk a tak t ili ný h mi plan tami.

J noho n pot o K i na o tal p o ot p i l o n S ha ma i in . K i na m o olil to pjatýma kama. P ta il jako k l l n ho ú t h kt o l D a an ha. V p l jak j k úto n j jak nil ti p mo ný h k l a jak j po m nk h o o n p ip a n j a t. J m p i h jm n m o tatn h k l jako posel.

n Maja a h pit a on l m    —   j noho l Maga h t l pot pný h po a ilo t i a

„Ó K i no ó n om ný p o m T o o o n na ho oh ho po ta n . D a an ha j ilný jako t ti lon a p oto m po a ilo n nit tak jako l mo n t a o . J i n jmo n j oo a a ji la ka ý k t m kt T hl aj úto i t . Za a p oto p o m o na t t .“ B lo o n mo K i na D a an ho ji mnohok t t tl a poka ho po a il al lot il m pano n ko i n jakým p o m po a ilo a h nit i i ot. D a an ha n n i l K i n a to a il Kan    —   D a an ho a p t l a t . V na Kan pom t t D a an ha opako an k l p oti Ja o m l oh omn a m al ta la poka ni na a on til o t n o ho k lo t a oj ko o no il. Z t i K i no i kt ho la j ho nit ak nepolevovala. K i na o itn pohl l na po la. K h tal o po t to pil n hl o n i i N a a. M p to pil p K i n kt ý ihn tal i ými mini t a m ali n poklony.

K i na na l m i a lo a o o n j j til a ghjo . Potom kl: „Ó m i m i oh j p o n op a o ým po hn n m t n i m . Dok n om n to at t a p oto n . Ř kni n m p o m jak p a P n o m a jak j o J hi thi o pl n ?“ K i no a ot ka J hi thi a p j D a an h .

la l it . D k m ti k konat o t a úja o

N a a o po l: „M p to j n jako o lit J hi thi o a In o a Ama at . N p o ni n tn p p a . pomohl m . Po al m

l l i nam nalo po a it

j milý Pan m Ti n n ni n n mo al jný lo k a p oto m pt . Moh Ti p oto l a j ho k lo t j t jn n o h jn jako n to konat lko o t a úja a apo al P mo l a p i l do Indraprasthy a a h m p i l a po al T .“

K i na po ko al N a o i a t to p ao i U ha o i: „Co ht m l lat?“

til

k

m hla n m

U ha a o po l: „Z m o hno t o na . K p j o In ap a th mo n m at an i konat o t a p i o it D a an ho k . T n n n h om il tak o o k oj ko j iný p o jak ho m m po a it j o oj m p oti m i. J n j iný lo k j hop n m lit pa    —   Bh ma. Pok Bh ma p ij a D a an ho p t oj n a hman m ho at k o oji. D a an ha j n m t m hmano i nik ni n o m tn . M j milý K i no m l Bh m o Maga h op o t. K m na l k abys mu radil, zcela jist o oji p j .“ Sh om n alo naj o j o hla . Ja o i ji p t m hl ali p o jak ý ojn ho D a an h a t. A toto lo ýt o la o ým n m. K i na t o hla il o In ap a th . Ukli nil po la n ný h k l po al o ol n k o ho k l Ug a n a ho ot Va a a pak tal a op til h om n. K i na o ho l o to at k o ok alo n h o a mi l n o in o In ap a th a p oto a il Ja o kol m o lo h ho p o . V i hni pak op tili D ak na ti h latý h ko h o ný h p k h m a p apo a k oh n t k a la t . Z h t an j o h aňo ali oj i o oj n m i a o t p na moh tný h ný h kon h. V n n m l na

no tk h a a nimi n li ý i m l a o li o a pot al ko t . K i na R kmin j li p o t p o na ko D ko a D ait o K i no ými o o n mi l nk .

n na n m

P oj li p o in i mi Ana tha Sa a a K k t a p k o ili k D i a at a Sa a at a pok a o ali p Paň l a Mat j . Kon n o a ili na ok aj In ap a th a nap lali po l t o j m lo P n o m o n mit ji l . K J hi thi a o l hl K i na j na t k ikl a o t a ihn p hal ými at m ta a Ho po a ili. Na il k lo kým h nk mh ta ným hman m ito at po tn h mn V . P n o i potom K i no l k pln o jali a uvedli Ho do In ap a th . K i na i l m to j la no tn o no gi lan ami a f o .K j l P n o i o j ji h pal li aplnil ti o an . P o Ja o kt ý Ho n l o al j n n maho p o al h tým a m. V i hni li op o ni o k lo ký h t t p n mi o an a mi o o no tmi In ap a th . K i K i na o po in l a o t il a J ho o ina to ala p i l a n m J hi thi a a i pol p oml ili o a úji. „M j milý K i no p ji i konat t to o t al n m a p ji. Ř kni mi o j p o m n jl p . V m o kn j n p o m o o. P oto p i o ho o n o tom o lat pln pol hn na T lo a.“ J hi thi a l ni o klop n at . D ali na K i n v o k n J ho a a t jim p itom o tlo ala mnoho a n an ti i n ký h ahokam a a ný h h. Do na tal ho ti ha pln ho o k n m a n al tl m ný m h mn p on ný h hman kt ý o n ol hal n al ký h h m . K i na l kli n kama kl n . Sl n o o n i ými latými p k Ho l h o al ma ami a j i pa h p . O til k J hi thi o i a kl: „J i h ohl h p o ilý p o t o t a úja a t t ho aným l m l ho ta. N jp ak m po a it mo n ho D a an h kt ý t o il mnoha al mi l i t m n po a it ln poj n t . Ro il o l na t n t Z m a in i l k na al . On j n j t p k ko t ý h pl n .“ K i na potom jm no al lo hý nam k l po po j h D a an h . V i hni li K i no ými n p t li a mnoh ni h pl n lý h l t h On i Bala ma n j n j h it h po a ili. N n

j notili po D a an ho ým n m a poj no l nebude mo n p mo i. „Co t na h j ó potomk K p mo i D a an h ?“

j ji h oj k ? Jak h

Bh ma ko il. „N lo mo lat a m a D a an ho i po ta ila na j ho la tn m ú m . M li hom ho at k oji m p oti m i. M m o t l na to a h ho po a il a T K i no j i k ným iplomat m. A na a p in t t . V jm t m t i o Maga h a m ho. J m i ji t ú p h m.“ K i na o po l: „To i m l m i J . A mo J m p ip a n op o t Bh m a A h n m D a an ho i p i o ili m t.“

ý U ha a mi po a il tot . n o Maga h a hom

J

hi thi a i n l ji t a n kli n popo l na t n . „Jak m moh o olit o j t j n k li m jm ?“ ptal . „Jak moh i ko at i ot Bh m a A n ? Oni j o m o i a T j i m m l ó K i no. B kohokoli h n ok al l t. N ho t . M l m ani Jama a n ok al D a an ho i lit. P o m p tt o a ho o ho n t ojo at n m. V m to h po at a új . Z ýt n o a it lným l m.“ Z J hi thi o a hla a n ala nal ha o t. J ho l ka k K i no i a t ala hn m l nk na K i no o ko t a n p mo it lno t. Potom p oml il A na: „Po h m o p o l l ho atno t a o aho . Jak m m jako la o i o no t ta h p n p t l m? J m k at ijo na po inno t j ojo at a j -li t a polo it it i i ot . Ž ný in p o n n m ýt n n j n ojo at D a an ho a pok it o o o it n n k l . Pok n p j m li n m o lo it j m k ni m . Tako o t a la ho n m t.“ K N n j D

i na o hla il: „A na p oj il ha m o m k n p m m t ani j m nik m t lno ti k o hlo hý n m oji. Mo t a po ta it it m l a iploma i . a an ho . B ho a ij m n o ami a iti

J hi thi a potom min lo ti. K i na m

n ho o Bh at . n l li kaj n p t l m St tn m t to p m na n a.“

a al aj mat o po o no ti D a an ho tlil na o il k li B iha atho i mo n m

l i Maga h k m j n i i po hnal m t na. Ri i al B iha atho i a o n mango p o j ho ta k lo n al k l j o lil na polo in a tak mohl po t o j ho k lo n . Ka man lka pak po o ila po polo in t t . T hl k lo n o polo in poho il l k j ala k a jm n m D a . Spojila j a t n hl k ik m o ilo. D a tila t k li kt ý j pojm no al D a an ha n oli „t n kt ho pojila D a .“ K i na o al: „T p i l a tohoto D a an h ni it. Bh ma ho po h o oji a ij . D a an ha ojo at n o m tn . P oto n m ó k li o ol at na t .“ J hi thi a o hla il K i no o to ho . „K i m T o m l am no na t nto l ó K a o D a an h ji po a ji no a m t ho a hn n n k l a p op t n . Z la ji t o Bh m A no k t t na t mto lo olným l m. Ó K i no o j n mo n p o toho k o T m a p o ?“ T i h ino o ho li a it okam it . O l kli jako n tako t nti kt an lo ho kon t ia a n n aj o milo a . K opo t li In ap a th pa ali jako Sl n M a h ohn . Pl li hn m i D a an ho i a j ji h t la jako hn la. K li i li jakým o ho l n m k o ili m ta po a o ali D a an h ji p m a m t ho. P to ali po mnoho n m m na ý ho . Nakon o a ili k kop i Gó atha o k mohli pat it D a an ho o hla n m to Gi i a . Rozpro t alo pot l a j ho j a a pa o o t k m o ali na k . P k n la a pal j ho t ila a m to o klopo alo p t moh tný h kop po o tlý h o k tlými t om . K i na kl o ma P n o m toto ú m p nými a a ta l amotný Man ot li t a. N j t p ti kop Čaitjaka h nil hla n m t ko n . Ti h ino na n j to pili a a ali holýma kama o it j ho hol k. V hali ol al an a j ji h p i in n m a ala o at p a. Na úpat kop t l moh tný n k ka kt ho D a an ha k i a il. J n ú o n n l po lý m a D a an ha na n j n hal no at n t l . T m ht l a o at ka ho k o j n pom l l na to m to napa n . A na K i no o ili buben na kusy. S to pili kop tal p k ap n

a p l li h a t t k tito t i

t hno nli

okolo m ta. St hmano takto n o kl

to pili o m ta. Bh ma j l li mi k k lo pal i. C to i li mnoho l ka ý h a o o ný h o ho . K k li kol m p o a a k tin ali i gi lan a po ili i j na k k. Vk li o D a an ho a pal a nam ili i to na hla n n o k p k l konal o t. U n a o Po t

n

hmano Gi i a i po o o ali n ta tn nam n kt tila ni o ho. Po a ili p oto k li at po t a kon o t k hn n la. K D a an ha lp plano m ohn m pat il k p i h t t i mo n m o n tak a o o n gi lan ami. a o al j a hman a ihn po tal a j po a il lo : „B t ni.“

K i na k li kl j ho a p t l li a o p lno i n p oml . T h m l ú l n t . K i na l o k lo li ka m hmano i okoli i p t ik p i l t a o p lno i. D a an ha j to al m pal i a o n mil jim j o p lno i na t . T p

no i D a an ha to pil o j ji h pokoj a til t i ho t p anými o a a a o al jim k po k t j hojno t ml ka.

J ho ho t ak t n i a o m tli. K i na kl: „Ó k li p i li j m t po at o l tn milo a . J i n m t m hman m o i p j . P o n n ho lo ka n n ni o n mohl no at a m. I t lo l o to at ho n m m . Splň t na i o t p o m.“ D a

an ha i j p ohl l po o n ji. V ý h a ný h o h a mi gi lan ami n p ipom nali n hman kt a o pat il. J liko ak tomto p l k p i li a n m a ali ho o milo a n mohl o m tno t. Ř kl: „D m m o po t . V t i ak ý h o h a o o ni k t jako hmano n pa t . Va lo h pa pot n on ant lo o pa to p ipom naj km n t om . Va n o ji o t ti . St hli j t hol kop Čaitjaka a to pili j t o m ta jako n p t l a hn li n . Tak j t o m tli m t n. Tako ho n p l n p t li. M l m j t k at ijo . O po t mi tn n ot p a a o i amotn k l .“ K i na na k l l o ý pohl o po l ú m m. „T po n mka j ý ti n . N j m hmano . Sli n taka moho t k at ijo i hmano . A p n omn j m n p t l . P oto j m

to pili o t ho m ta n iln a o m tli t a hom t ali k oji m p oti m i.“ D a an ha l il. Op a n inn ho lo po inno ti Pro m po a

t

ni. P i li j m

l p k ap n. „N pom n m i h m k n jak n p hal j m ný lo in. T n k o napa n ka a t nto h h o tan o p kla. V pln m pol n k t h n m o an a nijak jim n ko m. j t a n p t l ?“

K i na o lo n o po l: „Ó k li a t p j m n koho k o i p j a tat tojno ti k lo k ho o a l m t p nit n o n t . Jak m po a o at a o n ho k n tolik k l ? Dokon j amý l p lo it jako li k o ti R o i. Za h t t mito k li jako at    —   k o k om tako ho h n ka jako j i t l n ho tako ho hop n? Z la ji t kli n l k ý h h ný h inno t n ot kon ka m j n om lný. I k im l ti nik o n o n t o pý h o t m . P j m i a ajat k l p op til. V j m K i na a tito a j o Bh ma a A na. N n plň o po inno t k at iji a oj j n mi j t n . B p op t k l n o o la Jama i.“ D a an ha o m l. „To j m i mohl m l t. M j ta ý n p t l K i na p i h p t oj n na m a t a koli o to ji tolik t ma n poko l. Jaký h h j m p hal n nmk l k tm h i pot it Ši ? V hn j m tn po a il it . J t mým p m nalo it nimi l li o ti. N p op t m j ta h T n o t h o .B ojo at h om m oj ko o ojo ho ik n o m t m po ta m m. N o p j t -li si, budu bojovat t m k o n j to ah no t mýma kama.“ K i na pohl l na i kohokoli n k D a an ha al p a o p ho n

a p t l . „Ro ho ni m D a pa m p oti m i a t m at n no t oji l . Po

Bh ma lo tn m la D a an h . Doho li p ip a it na pa .

an ho. V po o n .“

Bh mo . K i n A no n po a o al Bh ma m l ýt o tat n ilný. l p ti. S a til o o a lo tn hl l na tkaj a ý ho l n ak l o l

D a an ha n hal hman at na n m p on j p ni k h mn a pot l i t lo po tnými ma tmi o to anými oh m. Pak po a il na t n ho na a al m la o p n ho l . S l kl i k lo ký at a o l kl i j n n o k . S ý ho m l n op til pol Bh mo m to. P o n ho p o l K i na o a k m n oh . K l p ip a il a oh omn k j ojni . O a ojo n i ji h hopili a to pili o o m n p o a o hnan a n p mo p m t kými anami. V pa ali jako a mo n l i o n aj j n na h ho. Na nam n an hman m hli j n na h ho a ými k ok o h li mi. O a mo n h ino ali p i t tn t moh tný . U t o ali i mo n ú op o n i ými hl nými nami a o j ji h k j p i n a h o l tal p k ji k . Jak tak to ili a hý ali p ipom nali a tan n k na j i ti. Di k o lnilo j ji h m n m a h n k j m. Z h il a aho ali j n h ho al ani j n n to pil. O a m li l jako t ti lon a p i a h k j m j n m li. B l o ak j napa t a p oto j o ho ili a pok a o ali oji holýma kama. Ch tili j mn po k k m a l li po a n . Hl ali p l ito t jak a it ho p oti n ka k mi. Bh ma ho n p t l l a na il j j o tit pa mi. D a an ha p o til a kopl noho na t Bh m o no h . M hali kama naho a ol a jin j a li t la. Z i nými p tmi m ili ú na ito t p oti n ko a t la a pak j naj no n hali opa no t úpln n kam jinam. A na n la j ji h ýk ik a o nami n j n j h ú . O a li k nými pa n k a no a no p li mnoho ú a ný h úh ný h man . S ali i na j m pa a pa a oh omno ilo tili na j m. V ali k p ipom naj h om o la h a ojo ali t al jako oji l ný h lon . Kol m a n hl kl po tný a . O an h t p i li po at na pa a p i pohl na o a pol m ú a m ani n ý hali. Z k h j a n p ipom nal n n h om i pa aj út . K l li kol m j mn m n m i o t la. Ani j n ni h n p oj o al n mk úna a tak oj pok a o al po lý n a o pa l n . K tm lo pa l o al ho na p n. D a an ha po al Bh m a j ho a p t l o ho pal a ta al se o n jako o ý namn ho t . A koli li n p t l D a an ha til a nj t t.

P t ho na pa pok a o al a op t t al po lý o p kal ý a n j p ah . K na tal tili o k lo a pal .

n ani

n kt ý i hni no

Z pa tak t al a t o m n . Bh ma a nal m t po it na ani nik n kon . Z lo m n n ný p o jak D a an h p mo i. I k l til i m p oti n ko i p kt. Nik p t m m pa m p oti m i nik o n o nal al t to pa alo P n n j n p mo it lný. D a t ho o m ho n K i na am l l jak Bh ma mohl oj kon it. J liko D a an h po na o n pojila k a K i na l tomto poj n j ho la ina. Bh ma ho m l o t hno t .K l Bh mo on m poli K i na al t k a po ln ji o t hl. Bh ma n nak po hopil. Na l p l ito t k m po a ilo D a an h a it k mi a to pl m na noh . Pak ho hopil a ho noh a p it hl ji k o . S ohl j m m pak o t hl D a an h na a k o iti k hla . K l m l ot ni a polo inami A no p m ta a na p op til po t a t

ýk ik m kt ý o l hl po l m m t . O an j m li li po at o talo. Na li Bh m jak toj na ma a it ho pano n ka a i hni a ali k i t: „B a!“ K i na i to pili k Bh mo i a ho o jali. V i hni t i pak tili o ili D a an ho no i D ajat no i a n ho h hn ajat k l . K lo p i li o m ta k ali K i no i ali Ho.

K K i na o ma P n o i l D a an ho pal i i hni ajat k lo kt ý h lo na ti jim poklonili. J n ni h jm n m h o lo il K i n : „M j Pan h p m na tp n D a an ho ý h k h j ý l k na i h h ný h in min lo ti. T i om j m to jak n poko il lo k t no ti nmo n ot n to p im lo t fal n l . B li j m p n na o l a po ta n a j n j m o tatn mi k li ojo ali o ho ano t a ohat t a tak p o ili m t mnoha li . T j m mo n a o fal a i m j n na To . To j na lik t t .“ K i na p ijal j ji h poklon a a il at o tano j lo a o l jim kl at t o ý h k lo t a p ijmo J hi thi ta. P n o i konaj o t a úja a oni i hni ú a tnit.

n . Potom a l j m li

I D ajat na o hla il t m p ijm K i no mi n l ito tmi ko no ipoP n o o o p t o In ap J hi thi o a kl m : „Ó n jl p D a an ha m t a n n k lo i a a .“

J hi thi o na l ak l n k l m Maga h a il p o N j a th . Po n at K i na am il a k l k p ni o j na o o . Bh ma i A na j o

J hi thi a a o t o jal mla at i K i n a kl: „T oj milo milý K i no l o hno t hokoli . V k tk po p o t ni t T oj l m n k o p oj it o l . J m k li a l i j n pok o ol . A p to j i n om n S ho aný p o tý t ký h t n n i ti t p j na n k jako o jn li k to t.“

t m to a

K i na m l a po al J hi thi o ol n k o j . J hi thi a pak il at m ah j n a úji a K i na o hla il t o t. N jp i ak P n o i o m t po o it o tatn k l Z m . Po o lo n K nt a D a pa na to pil K i na o ko a al p t o D ak . Po K i no o j kl A na J hi thi o i: „Ó k li la tn m l k G n a a to l n pat lným mno t m p pol hopno t po t j l to . Cht l h at na ýp a a p im t k l ta a ti platili aň. Do ol mi j t na a po o it i tam hna k lo t .“ J hi thi a o til: „M m ol n ó Dhanan ajo. V j p ni ý n a po hn n m hman . N po h ji o tom t t na mi.“ A na h om il lk mno t oj k a an lo ho Bh ma op o o po o n ho po t o oj n Saha a na jih a Nak la na pa .

na

t o

a il na . al na ý ho

Ju hi thi a l n hl kami na to mo i ji konat a új . T m o hl mnoha naj no . J ho n ný ot l po ý n o n j ho n on m t n o h jn l na t n o nt a o lo n j l it j Kin t ali na mi o tatn mi jako N j Oo . K l t a al a it Dha mjo a o tatn mi n nými hman m k lo t o p p a h na o t a o ta il i Vj a a a m po k tl al a .

Kapitola 17: OBĔŤ RÁDŽASÚJA A na la il na m o at l k m k l K lin pak Ana t a Kalkatt . P ta l Sakala a pot t tl Bhaga atto . Bit a n m t ala o m n J hi thi o na l .

ta n ú p h. N j po a il mohl mnoho k l na o t o n m mo ným ojo n k m k l m al k l nakon po l hl a p ijal

A na pok a o al na . Do a il k ho m a po a il mnoho a a ký h km n . K o l o Ka m p mohl m tn k at iji a pak p k o il Him laj. Na o n j l m o ý an kimp i polo o kými to tmi o nými n o jak . P ho li k a m j o il a p o oko al k l t m oji al nakon iA na po o il i j . Potom o l mi g hjak al ho km n n ký h ojo n k i mi o ý ano gan ha . Nakon o p l o Ha i a i m o ý an n mi K o i. Na h ani h m o t po ta il tk mo ný h a moh tný h t lo : „Ó A no o t to m li to pit n moho . Pok o to pok t m i ým oj k m ah n . I k l hop n sem vstoupit, nic bys t n i l p oto li kýma o ima t to mi ani j j o at l n pat . V at . N n ni o mohl o ýt. T l n ta n j i tak o tat k ú p n . Pot il j i n a a o t ti m a . Co i p l?“ A na o kým to t m ti poklonil a kl: „P ji i a J hi thi a tal ho aným l m. P ij m t -li ho a l t to i Z m pak mi p o m jt n jako aň.“ S n K o i h n A no i no ali o o k mno t n ký h o a p k lo : „V m t i t oji at i j t n n l n iN j ho P na. J t na m po hn n m. K j t t n .“ A na potom k ým kaným ohat t m a p a il o m ú p h J hi thi .

til o In ap a th

Bh ma m it m al l moh tn a m na ý ho . N jp na a il na Paň l kt a o t p ijali J hi thi o na l . Potom oji po a il Gan ak Vi h a Da h . Tak j noho po h m po a il tk ý ho n h k l . Pak o p l o Č i k ho l n p ijal k l Ši p la a ptal ho: „M j milý n P n a o ho l lat?“

Bh ma m kl o a J hi thi o i p n p t lt P n o tal jako ho t n kolik

úji a Ši p la m l. P ijal po n a o hla il aň. P to m i n m a K i no pano alo ta til jako p a li a mo n l . Bh ma n j n a potom op t al na t .

B h m ni h p mohl k lo t K m a Kó ala i Ajó hja. Do a il a k mok a m na úpat Him laj a hn k l tomto k aji ta i podro il. Na t o tamt t tl mo nými o Mat j a Mala . Tito o n k at ijo n po nali nik po k a p n na o l a po t p li Bh mo po a a k at p ijmo J hi thi o na l a koli iP n o m n n p t l t n tili. Nakon ak Bh ma porazil i je. Diploma i i ilo i Bh ma po o il tk k l . Mno ni h n m po ji p ipojili a J hi thi o i o In ap a th p in li aň. k l kt o m tli t P n n a il. O tatn ho o a o na ným ohat t m tak na h om il o o k h oma lata t ahokam aho nný h l t k ant lo ho a pok ý k ko ko l a lono in a to nalo il na h t lo h ka a an lon a o Dokon po a il i mo n ho Ka n l Ang a hn o tatn k l o la ti kt Ka no i i D jó hano i a ho ali no t. K t na tkami a a ký h km n til nakon o In ap a th a o kal p al J hi thi o i.

k T ali a l . t il

Saha a h m ho ta n na jih po a il mnoho k l jako li Šú a na A hi a a Danta ak a. Do p l o K nti hó o a k lo t k ho j ho l k pln p i tal. O tamt al p mo i k lo t D am aka Š ka a A anti. P k o il k Na ma a o a il o Bhó akót k ojo al lo ho it k l m Bh mako . P to l Bh maka P n o m p ni naklon n a m l a o t j ho a R kmin tala K i no o hla n k lo no ht l ko t j ji h l . Po o n h oj p ijal Saha o ý h ko po k . Po o n jako j ho at i i o n Saha a po o il mnoh k lo t iploma i i ilo . Po p ho o Mahi mat t tl k l m N lo p t l m oha ohn Agniho. K Saha a lil k li it pa alo to jako on i l j ho a m a li j nom ohni. Z m l hl plam n a o klopil j h t an. Ti oj k a ko ho lo na pop l. K k Saha o i p i l il oh ň i l j oh o n i j ho la tn i ot. Po hopil na n ho úto m Agni. R hl t to pil ko a pokl kl mo lit k oh ohn : „Ó n ný j i ú t oh o

ni h kl aj hn o tin . V po j t l V aj i o t amotn . Ó n j n n j oh p o m o a m oj mo . Ó no it li h o tin n kla J hi thi o o ti o t n p k k .“ B h m Saha o mo lit n m j il amotný Agni a ko l. Zn m t m ným o h n m tohoto m

plam n po t pn poha l . Potom kl: „Ó potomk K a taň. J n j i m t ho at a Dha ma i. ta al pomoh m o hno t a i h

p m t J m l .“

Potom l Agni a k l m N lo a kl m at p ijm Saha mi po tami a p m aň p o J hi thi . K l tlil jak i j ho k n a kala Agniho an n jo oji. P oto h n m to a k l na j ho pok n o hotn J hi thi o l p ijm . Saha a pok a o al l t a p mohl n km n li o o t tn j noho mo n ho jm n m K lam kho . B li to k n i k a a li . Tak l p tno it Vana nými Main o a D i i o Ki kin hji a nakon o hla ili p ijmo p a li o l J hi thi . Po l hli m tak Ni o Ja ano P n jo Da i o An ho T la no a mno al . Nakon o o kým ohat t m til o In ap a th . Na pa i Nak la po o il ho nat ú m po ni h p i l po t a po a il Mattamajú ak Ši i T iga t Am a t a Ka nat . Do a il o Ma k ho j ho t ý Šalja l k pln p ijal a no al m p o o t o hl ohat t . Potom al po o it i km n ml h a Ja an na pa n m po .K na t to to t an pln p o a il J hi thi o ho ano t tak til o In ap a th . J hi thi a a o tn p i tal hn at p t j ji h ýp a . J ho mo i t ji nik o n o o al a j ho pokla na la tak pln ji n lo mo no p nit ani a to l t. *** T m na l a a úji. K i na til o In ap a th jak l il pol no ti ý h man l k a p ný h. S n m o a il i mo n a m Ja o a V nio . K to pil o m ta aplnily je rachotem kol ko a t o n m na la t . Ji tak n pat lný o n ahokam k hP n o a al t m p t kat k jim p al a K i na.

J hi thi a K i n mi J ho p nými n p i tal a pak Nm po a il po a n ni. Tam m kl: „Ó K i no j n k To mi po a ilo po o it i lo t to i o Z mi. Stalo to j n T o milo t . N n i p ji no at hno ohat t hman m a Agnim no it li o tin. P o m o ol mi konat o t a úja.“ K i na po h lil J hi thi o tn tno ti: „N n po h o tom i a lo ýt ho aným l m. V kon j t to o t. Pok úp n to po a o at a j la tn ú p h. V il ji o t o o a l m a h ti pomohl. P i l Mi n jako l j m p ip a n po l hno t t ý h pok n .“ J hi thi a Vj a po al at jm po n o ti a t m ho tano il hla n m kn m. Za J ho pomo n k jm no al m Jagja alkj Só am Pail a Dha mj . Ti i hni pol n po ta ili na o l hl m p o t an t na po tn m m t m ta t o tn h olt . J hi thi a na il ý ta l p o ti ú a tn ný h k l i t t p o o tatn t li . Do In ap a th p o ilo n tn mno t hman a ka ho ni h kal a na p i tano a poho ln to n . K Ha tin p o a ila k pina n Dh ita t o a Bh mo m J hi thi a j l k pln p i tal. Poklonil noho ta h ho o a kl: „V hno m ohat t i m pat m. P o m po o jt jak m t p n .“ Bh ma D óna i K ipa J hi thi ihli a o jali ho. P i pohl na j ho ohat t a ú p h jim kan l l t t. O h l k pop o l hli J hi thi a amý l t to o t m li n m no a o t. I Dh ita t a l ta tný a po lal J hi thi o i ol n . P n o i kon kon o ali l na ti a p n t o ali po ta n K o jako l ta   —   po ta n kt alo o P n o m ti a . Bh t j o

ma o jal J hi thi kol m am n a kl: „J op a o ým t t m n i m p ip a n ho konat lko o t a úja. N po h n o milo t N j ho P na. B o ým l m t to Z m . P o m ol n m t t t ými l n k a p i l n m n jako p i kt o hom mohli po l t na p p a o ti.“

J

hi thi a po po a Vj a o ohl no na a p n o ti. D A atth m po al at po ta o hn a kt J hi thi a o tal K i na kt ý to il kat po hn n o o n mý al noh .

po al Bh m D óno at ano i p i lil o n j la a hman . D jó hana p ij mal a Vi a tal pokla n k m. hman jim po j ji h p ho

O tn a n aplnili m o p on j h mn S ma V .M im i kt pom hali p i o ti li Bha a a Ga tama Asita, Va i tha Vi mit a Pa a ma Ka japa a mnoho al h kt to pili h o la t m . Jakmil hmano a ali o ohn l at latým n in m gh jako o tin na ý h h ko h o ta ili i amotn n tan . P o ima h a jali oho l B ahmo Ši o a In o m ta a n . Zlat t i n kol m o tn a n apln n n tan a m i pa al t jn n h n jako o loha po t milión m h . Ri i N a a o ti ú a tnil tak a ú a m hl l na hn p tomn o o no ti. M i ti i k l pat il K i n kt ý il jako ja n l n . N a a i il tom p o n N j O o a j p tomna na Z mi li k po o . Ri i l K i na t m ji t k t ň j n jaký o pl n. Po mnoha n h l J hi thi a la no tn p ohl n Po l n ho n o ti p ip a ili hmano t o tlin ýt p na n ným p tomným. N jp m li ýt t o a m a potom po ni k pit o k ho n poj . J hi thi o i: „T m l h h om n j ý namn j o o no t a t t ji a ghjo . Tako to t t o o    —   g kn p ný n taka p t l a k hn t to k l a hman po naj t m koho n jp n j ho.“

l m ta. óma. Ta m la ni p l ným Bh ma kl ný h at n i a lo l. U ti p oto po a j a

J hi thi a ptal ý h k o i to po l ni h a lo n j N ok ali ak o ho no t. N kt na ho ali B ahm jin Ši al Vj a . J hi thi a potom ot al Bh m : „Ó n jp n j K o koho h p tomný h po a j a n jl p ho? Kom m lo pat it p n t n ag a-pú a?“ Bh ma o til: „K i na t mi t l . J m

. a z

m i mi k li jako Sl n m i mi h po h n j n l p n o tina.“

Judhi thi a pln o hla il t jn jako Saha a kt ý na Bh m pok n tal a ohl il h om n : „Pano n k J hi thi a ht l no at ag apú K i no i. I k j o p tomni p n oh i hni j o K i no i po ni. On j kon ným l m h jog n a a k t il j h o ali a i. P o m m al ml it o J ho l ? V i hni o n p tomn i j o ji t o omi K i no a po ta n . K i na j Na h. P oto k pokoj m J ho pokoj m hn t o n to ti.“ Saha a l il K i n j t n kolik min t a k n tan a h om n k lo ali hla it naj o

oml il j o hla .

i io

K J hi thi a i l hmano a oho j ho o ho n t h lili a al l ami o h t at K i n . K M na l a ghj a ómaa n pa al p k k t a i hni j ali a t ali na nam n ú t . N kolik l ak lo p oti. Z l t o ho n l Ši p la a p i K i no t n tal t a k p l t k m. K i na l j ho n p t l. Ši p la k i h tal o nit k no R kmin al K i na ji o at n m ni n l a al i ji a man lk m. O toho n j ho n p t lt i K i no i j t o tlo. A toto t n na n ho lo p li ! P ko il a a al o lo n k i t: „O nik n m n . Jak jinak mohla t t tako n p a lno t? Jak mohla p tomn o li nit lo a po til ho hlap ? S Saha o ými ý ok n moh o hla it. J mnoho o o no t kt i t n a lo mnoh m n K i na. J o n n i io oho a i hni k lo Z m . K i na okon n n ani k l. N n ni n j n n pa t . N l ji tit okon ani J ho t a pol n k po ta n . O i i n n na k pok n a a . Jak Ho t m t na tomto h om n t at?“ Ši p la am a il a o i a m i m ý a lý kal . „K i na al ka n n ani n j ta ani n jmo j ani n jmo n j o o a m i mi p tomnými. J mnoho jiný h h m h ho n j h o o n j K i na. J hi thi a mohl t p no t kom koli ni h.“ K l Č i ko na lo h m o n p on l: „Platili j m po a o ali a tno tn ho. T j tm t al K i n j n n hal

m i i m m opa k nakon J hi thi o i aň p oto j m ho jm to la h a. Dn n a il a t D a an h nan j ý n tným

p o m. T i m o j o J hi thi a a j ho Bh ma kt ý t mto l no t m o hla il.“ Ši p takto j oli l p i

at i a

t jn jako

la oto il na K i n : „Pok j o T K i no p o n h t at? Po o p kt ý k a l gh n p o o t a ú t an j . T m m j man lka impot ntn m m i i k ný ýhl j toto t n To    —    t n j i ani k l m.“

Ši p la k o il k n a n n l o n n kolika al mi k li kt s n m o hla ili. O tatn k lo po l hn t j ho lo o hn an ko ili. N kt p laj k li Č i h om n op tili at m o jin hopili m a tt a n m ali o oj . Bh Ši n j n

ma ihn tal a o p a lnil ol K i n . N oj no a ta il p l kt ý l na o ho . „T n k o n o hla t nmKi n ta o o m i n a lo no ú t . Ó k li Č i m t m Kin hmotný h pohn t k. Mnohok t j m l l o lmi ný h li K i na j N j O o a n po amotný m . Po til li jako t to n moho nik po hopit.“ Bh ma l tn o po m l ýt K i na t n. Pop al a ú a ný h in kt K i na konal. Ji jako mal t po a j l mnoho mo ný h mon j na N j po lal Kan a a Ho a ili a nakon a il i amotn ho Kan . J no ihl K i na j n lký kop a l ho n lý tý n. Bh ma al hn k l at o naj K i no h in t oji a hn oh at p o ohat t n m On. Nik o n m p ok at nalo t i mo o ti n K i na kt ý j la tn k m h n ný h la tno t . K Bh ma oml il tal Saha a a l l o noh . B l o hn n a h mal: „J tli i n k o m l K i na n m l ýt t n at p to p a j m polo m o l o noh na hla . K o mi o po ?“ P i Saha o i o loho n l hla olaj no!“ a na j ho hla pa al p k k t .

: „Vý o n !“ „Sp

n

Potom p oml il N a a: „T n k o n t Kin m l ýt po a o n a m t ho p to j t ý h . Nik o na n j n m l ani pohl no t.“

Ši p la o lo il j t . O til k ým p „J m p ip a n t. Co j t a j t ? D jm Ja o m a P n o m.“ Ši p k l Ši p n m Kin

n m a k ikl: o oj p oti

lo a p i la mnoho k l o a a ti t h om ili kol m Č i. O ý alo in n ta ný h an a na l kan ho n n . la na l o al p n : „J n jm hl at tato o t ýt ú p n o na. Ka ý m l t j m t nm n o hla ili.“

K oji p ip a ili i to p n i J p ipom nalo a úplňk o aj oh o n o ti i k ji p i l ila t o til k Bh mo i a kl: „Ó p aot a hti oj . Co m m lat a h a po aný h?“

hi thi . Sh om n pano n k o n. J hi thi n pokojo alo m k amotn m . S ú ko t tito k lo j o po hn nil ma n m o ti a újm mý h

Bh ma a m l a o po l tak a ho Ši p la o l l: „Ó n jl p K o n oj Ši p la mohl K i no p tomno ti p o it n jako n p j mno t. On i j ho p ni i j o jako m ka p t kaj h na p ho l a. S o o ah moho p oj o at j n ok n a n M ha a j nat. On j t o it l a ni it l h to t m . Ši p lo a int lig n j an at ln a po h m hn t to k l o o la Sm ti. Z K i na i n n p j t mo kt o al Ši p lo i p t. P oto int lig n i k ho k l tak hla.“ Ši p la n mohl Bh mo a lo a t t a a al: „Ó n jhan n j a k ho o o pak n oj takto ml it p mi t mito k li? S t o jako m K o i po o aj l p m ným jiným l p m. V i hni m m o t t ho l n in toho mo n ho pa ka K i n . J i p pný a po tilý a j j n po i m ti ja k n o kl na to k .“ Ši p la na al a l Bh m i K i n . Po l j ho n o n nam nal tak an ú a n in kt Bh ma pop al hola ni . To ok al k okoli . Co lo tak ú a n ho na i n mal ho kop a j ho n kolika nn m n i na a it p ý namný h mon ? „Ó a k p to a tno tn ho a n ho i m t o p a o po ah . J i h ný a n omý. S j la ný li li t j i p ijal j n p oto ti h m n la. Za lo i ko t hto k l m t.“

K

Bh ma l l jak j ho n n ho a tak oha n j o il . J ho lk o i po o n ok tn m l tk m loto m hn m j t o il a na l a m i. Na l m to pil t i k a k pal . V tal a p ipom nal Sm t h taj na kon i j g po t hn t o . Bh ma ho ak hopil a k a l ho a kli nil la ka ými lo . Bh ma til n ok k o k ho ta in neuposlechnout tak jako o n n ok lt h . Op t t l a p n hl l na Ši p l . Ši p la o m l. „P t ho Bh mo. At i hni tito k lo m h in t p l tak jako oh ň h hm .“

i

jak ho

Bh ma op t ko il al Bh ma ho pohl m a a il. Up l na Ši p l o hn an o i a a al p t o min lo ti i k ho l . Ši p la na o il t ma o ima a t ma kama a hn po na o n hýkal jako o l. N i it lný hla n p po l n j o t mo ný a n oj ný m . J noho n ho ak a ij n ný h ina. K Ši p lo a matka hla ptala k o to hla o po l a t n na kl n o o kt ho m j noho n a t j ho na t n pa a t t oko mi . To talo k mal ho Ši p l polo ili na K i n kl n. Ši p lo „P o m kt ý h

matk l kalo K i na j j ho na a ij a pop o ila Ho: l mi po hn n ó K i no. P omiň m m no i k i To mohl op tit. P ji i j ho laho a lo hý i ot.“

K i na o po l: „Ó po o p t m m . Sn to j tohoto a ka j m t n ani na n ani na n na pok aji m ti t l Ši po H Z T o

hnan no i k i Ši p la a lo mt ho k.“ Bh ma na kl: „O m ko K i n . J ho a naplnil. P oto tak a om ln ho a n po hopit ln ho K i n . Člo k na ými m l a kn okoli .“

p la op t napa l Bh m a p on l kal a kon a kli n o po l: k m n nik kon n ot na j Gó in a. At N m ka ý k o to p o J ho t an n o o n .“

Ši p la ka ý l

al jako o l: „T nto m

al n omal ný p o lo . Bh ma „Ó k li Č i an h n n. lo a l o po t lo . j p oti N m t t tn oji. nt ln ho t la a tak o hn

ný l . Potom p oml il K i na tak a Ho k tým mj n m m t t a p to M i

Mým p D ak o l kl

ným p j j n to n jho . J no k j m lp p i l a ap lil m to. Za il mnoho o an a po t al t h. T nto pa o h okon n l n t Ak ú .

h

P i jin p l ito ti h t al p l kl a mo nil p in n Vi al kt m la ýt n to k l K i. S j ným p n m k m ti okon pok il mo nit n R kmin . T to a mnoh al k j m n l j n k li li kt ý j m al t t . Sl il j m ak p omino t m j n to k a t nto po t n n o il. P oto t p a imi ak Ši p l a iji.“ K

k lo l hli K i no a lo a ah n li Ši p l ýtkami al on j n a m l a kl: „Ó K i no jak to ml o R kmin kt m la pat it mn al T j i ji h t al a po o n k a l? N m p ohla o at a m . D l j i o h ! At o hn aný n o p t l ký jak mi m l it?“ B h m Ši p lo S a ana ak . Ta hla . Potom ji p k n n p hl

i K i na pom l l na o aň po o ik ihn o j ila J ho a K i na ji po ihl na til lo : „Sli t t j m o l. Ši p lo aný po t a p oto ho a iji.“

Čak a op tila K i no k a mihla m m k Ši p lo i kt ý po j t nil. K l o fal pok il ta it m a j nil al mo ný i k l p li hlý. Za hl ho o k k a m ik m a il hla . Mo ný k l pa l jako út a a ný l k m a k opa l na m j ho t lo op tila ú a n a pl n la K i no . Z m a n ho n pa al t, o ý al h om a m t la. Nik o ani n hl l. Ši p lo i p n i li o hn an al n o ili p ot to at. M ak K i n in pot il a l ili Ho a n j. Sh om n pomal kli ňo alo. J hi thi a pok n l ým at m at o kla n konaj Ši p l poh n o a . Potom jm no al Ši p lo a na k l m Č i a p o hl n o a a úji. J hi thi a pol D a pa konal po l n o a n ko p l po tn Jam n a o t kon ila. Po n kolika n h k lo ali o ý h k lo t . P n o i j op o o ili na ok aj In ap a th a pak nimi o lo ili. J hi thi a ak pop o il K i n at l . So hla il a p to po lal o in p t o D ak On ými k lo nami tal m t .

B h m ho po t In ap a t K i n o o n o l ho ala D a pa a m i N m a p n o ko k lo no t o ilo l k pln po to. J noho n k M p lo ila o o i j a al lo pat no m. Vtom M n klo l a K i na l o p t . Z n t kla k ak to D a pa i la okam it t hla p ho j mn ho a po ala M ho a ip t o al. K i na al l tk m l a kl: „Ó la ka no t nto a ti j no ji t oplat m.“ D a pa na K i n k omn pohl la a po ko ala M . K i na i p h m h o al p t tal a op til m tno t.

Kapitola 18: DURJÓDHANOVA ZÁVIST I D jó hana o ho l tat po n jako o pol n Šak nim In ap a t . Ú p h P n o naplňo al p in a o i t. S o mo a li m ho toti al p ili. N mohl t t J hi thi a t l n l m t n ot l p n toto po ta n m lo n l t j in j m amotn m . Oh om n i p ohl l n m n ohat t nah oma n J hi thi o pokla ni i. Nik p tm n tako jm n n i l. D jó han l t oko lo ala Maja a ha a ht l i ji p ohl l ka. N n ji t Šak nim po o n p o ko m ali. K o n k a hit kt kt o nik jin n pat il. P i pohl okonalo m lno p i a n h pal j n a l. B lo to jako o itl na n ký h plan t h. Po l p o to n ni ji k il ahokam a D jó hana til hla i ý n k n o m n n. U j k plný h loto la tka lono in a lata a o il k l li f o a j oh a j ji h k .

no t i l na i ký h t n

D jó hana pomal p o h l n a tn lat ozdoby na j ho t l p i h i hla it h til . K i l Majo lo ito a ú a no m lno no t j ho it o tla j t . Hn i o k al pal o ým l n k m kt li p n m. N al k l hla o lat p il p n i no a na il n at naj o na n j okoli lalo dojem. Pomal o l k lk k i t lo n i pot pal . Vo a n la okonal p a n a kli n . Na p n pohl lo to j t l ona m amo o po laha kt k n la a D jó hana p t to h lal. O l ný a o ima i o oko n k l p mo o o . P n o i t li na lat m alkón na n . K Bh ma i l D jó han

kama ok pa no t o n mnoho K i no ý h k lo n kt

hla it o m l tak .

m l. B lo tam o n

K o ký p in Šak niho pomo l l j ka. Na P n o i Kin J ho k lo nami ani n po al. J ji h m h l n n it lný. J hi thi a i iml D jó hano ý h o pak a p ik al at m at p tano m t. J hi thi a pak n hal o lo n m p i i p in t h at . K i na po m l al n kl ni . D jó hana i j hl o l kl a pok a o al p ohl pi m ilo n na il ak ýt po it . Ni ta n mohl t t   —    lkol po t pal ani j in no k k lo n kt n m p o h l a l t pak D a pa . N ú p ný pok kat paň l ko p in n ho t l nit al. B la ahokamem mezi nami a k pa l o j ka m la i ona. To la k t n m ka. Poj no op t tal o t l n a hit kt pal    —    a il o nli ot ný h a potom hn l al m p oto j po a o al a a n ik tom tak n lo. Pal o l n i t potla o ali m h. Zo t ný a o ný p in p t til n. J

hi thi nými P n o op o o

a p i pohl na D jó hano ol t til l to t. Sna il ho p o t it al D jó hana m j n m l. Ro lo il i a o j l o Ha tin p n l o n ým po tným m. J ho m l la pln m l n k na pom t .

Pot o ho l tit om i K i na. P la ka k J hi thi o i: „Ó k li p j n pol j lo t a t p li o t . M l úto i t m jako j m t o m m ak i pt k aP n o i ali a Vj a o kt ý J hi thi a

ým o j m p oml il o hn po an ýt p o po an t jným m moh tný t om.“ Pak o j l o t al In ap a t .

ho ptal a la o t ú p n . Ri i o po l: „Ó potomk K o tato o t pon lkol p ý l k po t in t l t. B n po ným l m t to o hl Z m al na kon i t o p ino lk kt a Z mi k at ij .“ J hi thi tato lo a l kala. K Vj a a i l j ho ý a o al: „N t ap . Nik o n ok p konat li a . N j jm o an h. T to lk m t na om D jó hana nikoli t . T m o ho al a m pot o at op t pol tk m .“

Ri i pak tal a pol mi o tatn mi m io J hi thi a ým at m kl: „M o a lo a n n p ji i ap init t p n tohoto ta. O n h ho lo a. B n t l o j t tno t a n la tn mi n a n o tatn h li a tak o o at pok n ta h. Tak hn n ho p ino lk .“

l. Po j ji h o moho ýt l i ka nikom n lat o l m n ho m n ot t

I na l ak p m tal na Vj a o ými lo . B lo pl n ji a n n na h j o at. P to P n o l na lým t m k t no t lo ko i to alo mnoho o ný h k l . J hi thi a p i o po K i no mno po po o ali Ši p l i k o K i no i ot n .K o jak int ik i D jó hana m l ? To l po h K i n pl n jak a it i l . J hi thi a t al poh o n m l nk h na ha n m .

ho al kn m i h n ý aj

jm P n o i p o a ili oj Z m t l ti i l pi ali postavit se ými at a t o ný h K i n a J ho

*** C t p t o Ha tin p m ko . Šak ni h ?“

po l D jó hana o an a a man ho ptal: „Co t t p ó k li? P o n t l

P in hl na Šak niho l ný pohl : „Ó t ý k i m t nto t po P n o mo ň j m li o t. B l j m k m j ji h ú h atn o ti a k j i m it jako oh na n h m n m i no j n ho . V h m jako m lk kal na l tn m l n i.“ D jó hana t n l hl l ho ko na haj k ajin o lanými poli a k to mi a . U t t l hlo k ni an hl l na p oj j k lo ký p o . P in pok a o al: „K Ki a il Ši p l ný k l ani n o il p ot to at. V i hni m po l hno t po tn ni p mo P n o p oto jak jinak mohli n t tako o n p a lno t?“

a na li by

D jó hana p n l : „J to n t n ho l m. V to p m p oto o ohn top m n o polkn j . Kt ý m j n m al poň kapk o ah ok al n t pohl na to jak j ho n p t l m a o ? Jak jim k moh o nat mo a n no t ? K o mi m pomo i o hno t tako ho li ? O m n j mo a li k naha n n k

ni m . V k m ú il ni it P n o lo ma n . Ba naopak a jim jako loto m j . P oto h m l m t. V m p m h al o t ý ap o mt a o tom p a il m ho ot .“ Šak ni i p i l l k m no i: „Ó D jó hano n i P n o m. Do t jim toho o jim po p pat k j ji h la tn m in m. Maj oji polo in k lo t a k K i no pomo i a D pa o poj n t ohatli. Č ho m l lito at?“ Vl G n h ú m m p oml il. L h p imho il o i a p t i poh al ými p t n ahokam . „T oji at an i o li tan n la tn n om n ohat t . P o mo t ? Toto ohat t t m ýt t . Ř kl j i n n nikoho k o ti pomohl al t m n o hla m. M to at a j o t n m n mo n D óna Ka na a n po a it lný ojo n k na l n m o K ipa. Ro n moji at i l mo ným Sóma atto j o p ip a ni po lo hat t o ka . Po maň i Z mi a l ni j jako ho aný l .“ D jó hano o i o il a p ma po a il na ko n m alo n n m a l . Sna m j ho t ý p a . Sl K o mohl ot a k o vyro nat. D óna Bh ma K ipa Ka na   —   k o ok al lit t mto m m toj m it ok po ok ? D jó hana hti p oml il: „Ó k li j tli i m l j to mo pak P n o po a m. C lý t nto ti lkol po Maja a ho pat it mn .“ Šak ni pomal ak o til hla o a poh al i ko tkami kt no il o . „N j n j n hl n ó k li. K om it j mnoho jiný h p o jak p mo i n p t l . V it n m P n o po a it n po a l t k jo poj n K i no . Ani m In a mi n tan to n ok al. Napa lo m n o jin ho.“ Šak ni na hl at o J hi thi k h ko tk . V l J hi thi a m p o h la o t a tak to ji p li n o l . V ko tk h Šak nim nik o na t n o nal. „J hi thi a t o ý po h n o m tn “ pok a o al Šak ni pa polo no na D jó hano am ni. „N ok h o olat a t o ho po n la ji t p oh aj h n j maj t k. Tak p o t k m l j ho k lo t i hno bohatst .“ K p ij li o Ha tin p Dh ita t o a kaj j ho

D jó hana na hl at ihn aj a ol n k k t n n tohoto pl n . Šak ni

l p m k li kl: „Ó n ný l l ý a poh lý al m. Z pt j ho na p ho ný l k.“

j t j n D jó hana. J in a pok p o n ho naj t

Dh ita t a l p k ap n: „P o j i m tný m j n ? M o kýt po it k o ni m n n maj o i. Oh omn ohat t n jl p o n j an j pok m p k n n    —   to k j n na p l ito t a ti po k tlo pot n . Jak j i t mohl po l hno t m tk ?“ D jó hana okolk p i nal ho m li o t na P n j ohatý ohat t j ho n p t l j mnoh m t .

o

.Ik

K o pak ot i pop al o i l In ap a t : „B h m o ti no ali J hi thi o i tolik a n kt m l o m tno t. Do tal a m milión lon kon k a a l lo a h oma ahokam a latý h p k ok jako ho . P n n ka m 88 000 p tomný h hman n tak a o al t i t l ni . V p h o ti aji til j lo to ti m hman a poka k oj li a alo t o it na la t . Ó ot t la t j m l l n t po lo o o ti.“ D jó hana lil k li na o ti a úja pat il i amotn oh . S m Samudra, h o n a o al J hi thi o i n ko am ó ii po h j hl in mo . T nto n poj p okon i óma- a kt i In a. D jó hana n l hop n pop at m l p m ot i o i l. K na to ak pom nal m t a o al oh ň i ti. Dh ita t a ml l. Potom p oml il Šak ni: „Ó k li n m p o jak m t j n hno toto ohat t kat. Na h ji a po al J hi thi k h ko tk . V ko tk h m nik o n po a . Sna no t m a tak k m h n J hi thi maj t k.“ „Ot p o m t Z m .“

o ol n m to. Po a m na

Dh ita t a l na o pa h: „Z pt m Po a n m j n to o na m jm .“

n p t l a na a

mo

jm

i t to

ho Vi

.

„Vi a n pl n la ji t p ka “ nam tl D jó hana. „A pok k tom oj m i i ot. Pak i t m t i Vi o pokoj n t. K m m la tn pot j t ?“

Dh ita t lo a j ho n jmil j ho na a ol la. Jak j n mohl o m tno t j ho o t? K l o ho l p oml Vi o a p ho. Pak o k al at p o toto tk n po ta pal o o o an . At m ti lo p a ti an pok ý ú m p ti kilom t t n h a at ji o n tn ahokam . A hoto po t P n o k h . Dh ita t a ak t l til n j. Znal lo poj n Vi a kl m : „Ro ho l j m po at P n o ko tk mými n . Moho i t o h t ha a po a it. P o j ji h a o t ta m k no o an .“

ha a m. Za olal kp t lk h a tak pol n

Vi a am a il: „S t m n o hla m ó k li. Ha a o p in o p a oj. M l t po o na to at m i t ými P n o i n nikn ný n ot to mohlo t k k .“

n a

Dh ita t a na il ho at a kli nit: „J m t p t j Bh ma a D óna   —   jak lo n m po tihno t? V ka m p pa l na o . V o ila ho an mo tak tan . Co moho na nah to o tit? U j m to tk n p o pot n ý h n a il. P o m n na m o ho n t tit.“ Vi

a i po hl: „O j ji t mo ný ó k li al m p to k m ý l k na i h la tn h in . M m o o no li. S ho an mo po o po na na to h . To n l k na i h in j o n hn t ln nikoli t to in amotn . Ó l a p li pohn tk k po n t to ha a n h .“ Dh ita t a ji n p oml il a Vi a t kým m op til j ho komnat . Ch pal a n Kali-j ga t mný k h k a tp n. Ha a n h a m la n po h n t o ho lo ti j po o k k l ta. Vi a i pomn l na a új a na k l kt po po o ali Ši p l p oti K i no i. B l i om h o ho n p al til mo ný. A koli m k l po tilý n l po l hal m hamti m a po l m no i. Vi o a a a p to la m n na jm h na a ila na n po hop n . *** B h m na h j h tý n k ta la o ana p m tal Dh ita t a o Vi o ý h lo h. N a a hl a ho at a p oto l Vi a m o j t nik patn n po a il. Bl tk n o

n po h n p in P n o i la

lo n p . K to kata t ofa.

m lo

t k it

K

o

K l j t j no pok il m nit n o ho na. K nm lo amot komnat kl: „Ó n G n h n n t a a h l ými at an i. Vi a t m n o hla a mn to tak n l . Ha a n hn t ln k n ho . V ot m m mohlo ýt ni no. Pok i p j ohat t jak maj P n o i pak po jm po o no o t jako oni. Pak ti k lo l ho ta p in o a tak jako J hi thi o i. P o m J hi thi p ip a it o j ho ohat t ? J m milo ný a nik t n napa n ani ti n p o ol t. V j i ti a n t ap . U j i i ota m o la tn t .“ D jó hana a ho ot o m tl. Ř kl m o p ho Maja a jak m P n o i a l t D a pa m li. K i na to pomn l op t pl l hn m a alkn tým hla m l il m ot i: „Vi l j m n o o mj m lp n to j o al k t no ti to l ma i n k k i t l a j p mo o n j na a il a p a til o hla . Jak j m tam t l ot n p i to pila k mn oj ata a po p la m . Saha a m l a k m al a n t l opako al: Toto j o ó k li. Cht lo mi nam t m t.“ K o ký p in o n o h po o no t pop al ohat t P n o . K o i m n mohli nik o nat i k konali to o t . O mnoha h ahokam kt pat il J hi thi o pal i D jó hana nik ani n l l. C l tý n p i h l o In ap a th n kon ný t p k l a n ln k a ka ý p in l o o k mno t a na p it o tatn . K D jó hana i l hno to lato ahokam an ata o ko h l ni pa f m a onn t ink a ilo m to h. K i l Sam p in t Va no oh omno lato la t kt o potom K i na na o ti po il k o a n ko p li J hi thi k o ký p in m l m t atil om . Dh ita t a m no i ml k na lo hal. „Ó o ili pan t o al ký h n h k aj lo k n o tan . O at l t to m jim ali j ji h t o n j m l l h m o ti. P i a k mi j il hn hl p a la k lo

ot P n o i okon Ha i a i kam ný to k n ký h la t l hn t tohoto i ho om l ali.

K D jó hana nal hal na ho ot j ho hla n l t l n ú t pn ji: „N moh t ok o P n o i la tnit tak j in n ohat t . Umo n m -li jim tako ý ho po ký o oj j n ot ko a n K o p moho . J o to na i n p t l a j p n a hom j napa li a o j ji h ohat t p ip a ili. To j kon k at ij . B k m l na Z m n o m . Toto tk n j n j p n j a n jji t j p o jak o hno t ho l .“ Dh ita t a tako n p t o o m. P in ol t i k la ji t k

na n kolik okam ik am l l a pak o po l: „Ó n lt mi p oti l t k j nam no i mo ným o k a j tak amo o o an p o j n n o li. U om j i to o na h j po i l ?“

D jó hana n t p li o ký o jn p ij o ohat t Šak ni h aj ka o tom to tk n .“

p h lp ým l pým ot m: „Jak n il h a ko tk ? Pok J hi thi a o ho n h t a jak n a to m k o init? N m m o t atit. h . Ó ot p o m o ol mi po at P n o k

K l tal t n a a olal na l nk . K ho o li p po nam nal: „T lo a n t m p ni ó p in i al iň o i p j . S k ap no ti it po ji lito at n ot k tk po k n n o no t nik n p in j laho t. Po m Vi at P n o po .“ Za n kolik n o tal k l p o ana j o ta n . Za olal i Vi a kl m : „V j p o m ihn o In ap a th a p i J hi thi i j ho at . Po i j k p t l k h ko tk j ji h at an i na no o an .“ Vi a j t napo l pok il k l p it at to n l : „Toto tk n ap in nik na ho o . T m no i j o i i n po o ohat t P n o a m l l t nto p o a j j mo nil. Ro kol m i l n na o in p ino na k . Ó k li a ta to ok k tom m j t p l ito t.“ Al Dh ita t a ji tom o ht t ni V j nmP a at n p mo it

o ho l: „Ó at j t ko o . B -li n m n tan . A j -li n m no t p t o m m ? o t lno ti. P oto po m j o In ap a th lnými n K nt .“

Vi a hl na l p ho l o falý pohl . Sna it ho o tit o j ho m lo na jn . J ho p ipo tano t k D jó hano i la p li iln . I k lo jm Dh ita t a k m po j ho po ol n no i p to j ho pl n n o m tl. Vi a op til pal plný o a n jho ho a p ip a il na t .

Kapitola 19: HRA V KOSTKY Po

a úji ohat t In ap a th n m n o tlo. Silni li a t l nn k op n na on no o o . Po l i oký h al j t ila o o k lo tn la. B n a po lo na m t ký h k i o atk h o il ahokam a t l ni h lat n o na o . V i hni o an li o l ni p t o a ný h h ný h o h a o il j gi lan a lat p k . Po l o P n o tili p n . Ka ho n o In ap a th p i h li al a al k lo o tatn h m aplatit aň. hi thi a l Maja a ými at . K n no ali t tn m l ito t m t ili po l h ho n h pok n kt p n li hmano . K tak j noho n li a na lo hali i i m kt p li ta o l k p h p i la jim t o n mit Vi p ho . J hi thi a okam it tal a ho tal. Vi a at m o t t p oka o al mnoho p a J hi thi a ho milo al. S l ami o h n n poklonil t ý o ý h noho . K tal iml i Vi o a ý a a zeptal se ho: „Ó Khatt o t oj m l ýt n pokoj na. P in m ?M k l o ? Po lo haj j ho no ho ta ho ot a j o li po l ni j ho l ?“ J

Vi a po a il l P n o a o po l: „Sla n m aiaj p ným a o . O klop n ými n a mini t j ho l po o In o . J m ak j n o po l n la tn mo i. K l mi na a h n jp ptal na a laho a potom p a il o tom po ta il ň kt o n t a .P j i a t na ni p i li po a po a ili h o ko tk ými at an i.“

ho a il at

J hi thi a hl pohl na at a potom p t na Vi . Okam it po til o a . „Ó Khatt o p op j m -li ha a p a po o n oj k oji. Jak h mohl o hla it k lo ým n h m? Co i m l m m lat?“

„Ha a j ko n m ho t p n “ kl Vi a. „Sna il j m o toho Dh ita t o a it al n ok al p ijmo t mo a . P oto m m po lal a h p i l o Ha tin p . Z D jó hana i p j h n Šak ni m m n t ým. Sl pý k l k tom olil a h at okolk o ta t .“ J

hi thi a l po n po l m Dh ita t a a p oto til a n j t. Slo il li nik n o m tn p ka ta h ho o . I k l n n l m l ho ta Dh ita t a l j ho na ným kt ý i a lo il ú t . Ř kl: „N p ji i h t ha a al n moh ý o m tno t n ot tako j a a k at ij . T nto t po h hý o la l n j P o t lno ti. V mo ný o n p ip a j o rozum a my poh j m po l j ho ikt t jako hom li po t ni p o a m. Do ta m o Ha tin p na pok n k l Dh ita t .“ J

hi thi a l Šak ni j na aný h ko tk . Vl G n h nal k taj t to h . J hi thi a al o n l h tm j n tehdy, bude-li i to p t P n. Ni n pohn toho ani to o po alo P no to . J tli i P n p j a J hi thi a p i l o ohat t o na l ? M to p ijmo t jako o t o ho pl n kt ý j kon kon p o j ho o o. P ik al t at m at p ip a na t . *** D

ina j la p t ho n . J hi thi a j l na lat m ko n l o n ými at a p nm k li hmano . V i hni na o m li k lo ký at a lat p k a takto li o Dh ita t o a pal . Tam j p i tal k l ými n a tak Bh mo D óno Ka no K ipo a o tatn mi k li kt Dh ita t a po al. U li j o n h n a ný h pokoj k p o t nto to ali. Jako ka ý n no ali t l n m i n a n o n kým o a m. K kon ili p lo ili jim to n jl p j lo kt ho j a ili tan n i a p i. Potom po hn n m hman lo ili k o po ink . Ž n In ap a th l o n ký h komnat. V hn Dh ita t o na h p i pohl na j ji h k a laho t p kal i t. K D a pa a o tatn k lo n P n o p i tal k o kými nami t il no na l k h lono in m kkými mat a mi pok tými i t lým h m.

R no P n o p i li o no n mo n n . Za k n a o tatn h n t oj a jali m ta na a l h po ný h ahokam a pok tý h aho nnými p ho . S ň la pln k l mnoha po o ný h ú m a j ji h l l Dh ita t a. D jó hana a Šak ni li p oti P n o m a m ali . K J hi thi a a il h om n ti hlo a Šak ni kl: „V i hni na t k m ó k li. S ň j pln a m n m m o kat h ko tk .“ J hi thi a o po h in t . Po t h li?“

l: „Ó k li po o n h jako koli m a no t. P o

ko tk n po i t p j a

n hom

Šak ni ihl o o . „N h m h t fal n ó J hi thi o. J p t l ko h . S k m m tano it tak a nik o n t p l újm .“

j n o no

„V n ný i i D ala m po il n m h t p of ion ln m ha a n m h m “ o til J hi thi a. „Ó Šak ni n na m p ip a it o ohat t kt h i po t l hman m. Dokon ani n p t l n m li ýt ni ni n i ými kami p i fal n h . A ani i n p ji kat ha a n h o al ohat t tak p o h m l t o h t?“ Šak ni a m l. „Ó k li lo k amo h l. J tli m oj n o j i p tn potom n h aj.“

jm h aj p oto a n o n moj úm l n j o

J hi thi a pohl l na ta K o . V i hni li ml k Bh ma a Vi a klop nými hla ami. Po Vi o i i Bh ma n ú p n pok il o a it k l o po n h a ú a tnil j j n n o hotn . Dh ita t a l na m k o tn m t n a li na lo hal o ho o . J hi thi a kl: „Ó Šak ni ý nik n o m tn . Tak n m j li . O j mo ný. V i hni m po l h m a o m t t n po h n tak tan . S kým tomto h om n moh h t? K o mi o n ý k?“ J

hi thi a l Šak ni p to ll p mh m m n mohl o nat ohat t m a n l p oto p o n ho o no nným o p m. D jó hana ak hl o po l: „J o m ahokam lato a al ohat t ó k li. At Šak ni h ko tkami m to m .“

J

hi thi a po jm n j n l l o tom p a i la h n p

ihl o o . Stalo p n to ho tolik o al. B lo o p t l ko h . P ným hla m nam tl: „Nik j m a j n m h l a hý l ó D jó hano. To ipo t j .“

J hi thi a op t pohl l na ta K o al ani t ntok t nikdo z nich n p oml il. D jó hana h htl a opako al pok J hi thi a oj h t n m . Šak ni po m l a a h til ko tkami lan h. Z k ko t k lono in na j h na a n l o ti ha n . J hi thi a i a Dh ita t ti hý o hla kl: „Pok i to p j D jó hano at t h a a n .“ P n n ňal k k ň p ó k li. Co a p oti mn ?“

ln m n

n . „Ta

j moj

ka

D jó hana o po l: „Moj ohat t po t na milión a tk milión al n j m na n p ný. Do o n m o a . H j ko tkami Šak ni at i m k o h aj .“ Šak ni kl olal: „Po

lo a jt

hl ko tk . K h l j m!“

a ta il na

l

kt

lo il

J hi thi a kl: „V h l j i n tn h o no an j n p o mo po k ó k li. J i t ta tný? N ht h a pok a j . M m mnoho p k ný h n o ni h ka o ah j ti latý h min . To moj al ka.“ J hi thi a olal lo ho il al ko tk opa l jinak. Šak ni op t al ko tk a l p n o i a p on l lo o m. Ko tk k t l l po na lý kan n a a ta il na o mi . „Vi t op t j m j ho o m tý hla

h l.“ Šak ni k al na ko tk jako o l hal n .

hti

t a

J hi thi a a ho al kli . Na j po a Šak niho la j n mi i . P o g n h k ho k l l ko tk m. V h l t mi n jl p mi. D k D jó hano ohat t ho nik o n p il ani ý k. J hi thi a kl: „V a m m j po tný t ný a ko kt ý o n ti i jiný h. J ho lata a pok ý aj ho t g ko in . J ho kola a j n jako h om o ho ti onk a t hn ho o m kon lo tný h jako m n pap k a hl j h n t .“

T la a a na Šak nim a h l jako p n . V olal pa l jako na po l. „V h m!“ J ho hla pl n l D jó han a j ho at kt i J hi thi o ali: „Co pano n k ?“

lo a ko tk m h m a j t ó

J hi thi a l pot ý h at . V i hni lo tn hl D jó han . A na ko otkl J hi thi o ý h am n. K n m j ho ta at oto il l h a t l hla o al J hi thi „M m to ti l ni . V hn j o mla ohat aho nnými at a latými p k a o l aj t t i m n tan a p . Na m j pok n o l h j n tan hman i k o moj p t ko .“

li na k a kl: o n l t l . T

„M j a to j m ji o o nal “ p on l ú m m D jó hana. J hi thi o i op t n po a ilo ho it lo kt lo il al Šak ni ko tk hl okonalo o no t a ho h l. „Ha op t h m!“ Na k lo k m pó i Dh ita t a naklonil p a hti ot al Vi : „Jak la ka? Co h l?“ Vi a n pokoj n pohn l. N mohl n t pohl na to jak P n o ol p j tak po o ným p o m. Bol tn l o al jak J hi thi a p oh j n ho a hým. V a il ti lon ko n ký h kon a po t al h ta ný h at. Dal k tak tati oj k pln oji. J hi thi a po l hl h k ho a a il ahokam lato i jin ah ko . O ý alo j n J hi thi o o ol n ý k Šak niho ýk ik „V h l j m!“ a potom hla itý m h K o . Bh ma k p l hn m. O t o o ho D jó hana pok il ot it to il j n po tom a k o k m p in i po ta il t t ot n m a tn m o oji. T nto h l n ho a a l ho n p t l t n mohl n t. B J hi thi o a ol n ak n mohl ni i ani lat. Tak A na to il napno t t ti l k a at po l at an k oji al i on til J hi thi a l p oti. N ý alo m ni jin ho n t pn p ihl t la tn m poko n o po kl j ho D jó han a j ho at . Vi a n n l. Dh ita t o i: „Ó k li t jn n p j mn jako l D jó hana na o il a k

Poj no tal a tak a to ka ý l l kl po lo h j po o n . Ř kn ti n o o ti k tom k o m . K t n h ný a k l l jako akal kal j m ti at ho a hn . Moji

a j i n p ijal p to lo jm t N i jak t toto p o o t naplň j ?“

j o pi

o

h

.

H a tala. V i hni k lo p n hl li na Vi . D jó hana a hm il al j ho ot n kl ni . Vi a pok a o al: „V l hni i p a ta o a n k ho i iho Š k . Ti kt na at m p li oko natolik pno k m li i ani n imno h o ho p . V to paj o n p ný h ý k a potom pa no a a ij . T j n kt ý ha a l l j tm k o m . V t n p t lt mo nými P n o i a tak n i ho k p .“ Vi a h m i hl l p mo na l p ho k l . P ipomn l m jak l ho k l Kan a hli a a ili la tn li jm h an o . K o i m li t jn tak a hno t D jó han . K l m l p ik at A no i at ho okolk a ij . „Tak i ó k li ko p t to p P n o a n t to n . N pokl ni o o n al k li j nom n tn m l n o in . J no il pt k kt ý ho al lato. Z kal ho po tilý k l a t n ho hamti o ti a il a i mohl t lata hl ji. A tak p ip a il o n n j i o t t . Ó Dh ita t o n napo o j toho k l t m P n o m k li j ji h ohat t n p j mňo at i ot. Za ho j m to toho jako p o a a k tin kt ý l k pln opat j t om a tak ni h m n t l t hat k t .“ Vi a a o al k l p n l k n p t lt P n o i. Ani n tan jim n ok ali lit oji. „B -li ha a n h a pok a o at oj k l kt o K o i a i hni j ji h poj n i ni ni. T j j p ino ó k li p oto t j iný m mo ho na a ta it. P to ml . Vi m a j j ho ú p h . Člo k kt ý n l j jin ho i na o l p m la tn m ú k po l hn t p n tak jako lo k kt ý na mo lo i n t t m. Ó k li n n l j a ka o t a li ho ohn kt ý pl l. A ou A ta at ými at olo p ni o k lo t a o hn aj k o ti on ho in ho po k tn úto i t ? P o il j o j ji h ohat t ? M kat kolik h i ha a . Z k j a ji t to t g m i li mi j ji h na p ah j jak koli ohat t ! Po li Šak niho p t o G n h .N h j o lk kt hn ni a k ko n m.“ D jó hana to n mohl l po lo hat a ko il. V hl m k tom j ho ot n kl ni h na Vi o opil: „T i m t oji p avou po ah . Za hl j i t kt t i a t an n p t l m. Ó Khatt o n n t ho h h n ko it tom k o t po po j . Jak to tohoto

h h n oj ? J i n to ný n o iň j m ? Č ho j m op til? j j n m o la o po aho To On in h li . J i kam p t n p t l m n o t m kt na op t ho man la at n

ný a n po l ný ta h. P o Tak jako o a t m m ol i kt o j m kal o N j ho. ti l . N m m po k to at i la tn m o h n m. N n a h l p .“

Vi a o fal a t l hla o a op t o lo il Dh ita t : „Ó k li kni mi po ti o i m l o t h kt a hno moji a ? S k l jo ak n t l . V j nom okam ik po k t j o h an a p t m úto an mi.“ Vi a o til na D jó han : „Ó p in i po a j m a po til ho al p po a j a po til toho k o n na om a ho o o in . T nto t j plný h ný h li kt ml p j mn al t n k o k to o j i n p j mn al p o p n j ný. Tako ý lo k j k t ný p t l k l n ot n na to o j p j mn a o n al ho o a j n j n o la tno t .“ D jó hana la tn j ?“

j li

a m l: „Han a ta m Khatt o i! K

m n m

Vi a n al D jó hano k a k al na P n o : „Z j p t o ný h ha j m o h. Ji l n t pň j j ji h o ho n . Ó n ný k li pij to o pij tn a o m taj n tn    —   poko . Poko a j t pký o t ý a p li ý l k kt ý a j opoj n a m n p j mno h t. Pij ho ak hl okými o k a op t t li . Klan m ti a p ji ti j n to n jl p . J n j hl a o til n t t p na imi mi.“ Vi a lo o. D pok a j ho

po a il po l Dh ita t al l pý k l t l n p on l ani jó hana a m l a o til p t k h . Ř kl Šak nim at ak lG n h ptal J hi thi : „Ó k li t atil j i mnoho ohat t . M t l j t n o o m a it?“

J hi thi a o po l: „Ó n S milión tk milión milia n n a m. H j no .“

al m lato po t na titi to k milia a j t . To

Šak ni m l a ho il ko tkami. T jako o a o an pa l poka na lo kt olal. J ho hla no a no p onikal ti h m n . „V h m!“ J hi thi a h l jako po lý. Z lo h p ij t o

hno. V a il hn k kon ko o a o tatn ata kt ý h lo tolik ani n la po tat. K p oh l k ohat t vsadil samotn k lo t . P oh l i to a Šak ni kl: „Z j ip i lo hno ó k li.“ J

hi thi a il hla a t m o o ila pot m. B lo n po h n na a p tat h t al n o nit ho n tilo k tom a pok a o al. Pom l l na K i n . K t j n l ji t lo it a i a h nil. K i na j ak ho aným l m ho. Mo n t l j t a a kal p t o t atil. Co ak j t ý a it? J hi thi a pohl l na at . S ň p i J hi thi o o po i Šak nim ti hla: „Z j mla ý Nak la tlo pl t o o ný lat m a p k a jako n tan. T nto p in mo ný h pa moj p t ko .“ O n kolik okam ik po j m ho.“

ji

op t o al Šak niho hla : „Hl

J hi thi a t ka ý hal a k o til k Saha A na po j ho ok li ti h i o ti p ti. Saha a l j p a lno t p n jako Jama aa p o la il o no t . V i n a lo ýt a n al h t ik j mi tak ahý.“ Ho il ko tkami a no j ho.“

a n l j not

J

o i Bh ma a „Sli ný p in tomto t p to o n ho

ný hla : „Pohl t

Šak ni pohl l na J hi thi p ohnaným ý a m Bh ma A no j o ti a n no M n a il.“

h l

h lj mi

o h. „Z n ot j i j

o

hi thi o o i l hn m. „Hl p k ! N na m a no t a na m i n mi olat o kol p to j m i hni j n m m.“

Šak ni n ht l a h a kon ila a p oto hl o po l: „Ó k li pal h m h i i kt jinak nik n lo il. Klan m ti. P j m h ohl h. Pok a jm .“ J

hi thi a pohl l na A n . K i na ahý p t l t a n. „T n k o n p

ji t n op til a jako lo na hý

l J ho h it

t p in j t

na n p t li a j n j t m h ino moj ko h .“

tomto

t    —   t nto

K Šak ni hl ko tk D jó hana hti naklonil k p .V l n ho ti l Ka na. M l a o t j ho p t l h al a ji al p no t tn m oji P n o i na oji ti. Ko tk a ta il a Šak ni k ikl: „V h m!“ D ana a o tatn D jó hano i at i i ko oli mnuli ruce. Šak ni al ko tk a pohl l na J hi thi kt ý l lý kl lý a ot ný. „P jm h li tohoto n jp n j ho l i tn k ó k li. V a mo n ho Bh m j in ohat t kt ti j t ý .“ J hi thi a pot l hla o . N lo n t p t. Pomal o po „P to i n a lo ýt a n n n h aji o tohoto p in kt na m m a kt ý oj j jako In a t maj h om. Tohoto p o l h in j l a kl n tým o o m a i okýma o ima kt ý n n j ho h in t n m tomto t o o a kt ý t hn n p toho a m t . H j!“

l: ý j l ho k t l

Bh ma na D jó han po al p i nýma o ima. P l i h tit kl ho p in po k k m al J hi thi o a ol n ni n po nikal. Ko tk n úp o n ok t l l na lo kt Šak ni kl. Bh ma l t a n. Šak ni k lo t

op t a m l a a okon

kl: „Ó k li p oh l j i lato p k ata at . J j t n o o mohl a it?“

J hi thi a ahl l na Šak niho. „Z tal j m j a jimi mi milo aný. V h aj -li m l m ot oka.“

m n j ta at o j po inno t

Šak ni hl ko tk a olal: „V h l j m t !“ O til k mk l m h om n a h tal jak P n o j noho po h m h l. Potom m l na J hi thi a kl: „P oh l j i i m ó k li o j in ho ný h n ka. K m t l ohat t n m l t . J t ti ý j na to ah ka. V a D a pa paň l ko p in n a n h aj m p t.“ J hi thi a k pal ti hý h m k h. J ho m l nk p opa l zmatku. Jak by mohl vsadit Draupa ? Ni jin ho ak n ý alo. J ho

k lo t alo a a at okon i hl o ot o t . To la t a li h a. Jak mohl n hat tak n t? D a pa t la j ho j ino an jak tit. M l ji a it. Co jin ho mohl lat? Jak úto i t j t ý alo k i hni j j man l li t a ni? P n n mat ný a o n mo l k K i no i pohl l na m j ho Šak niho. „N n a m t j n n ani mal ani lk ani h n ani tl t m namo al n k a la a j j o i p ipom naj ok tn l tk po imn ho loto . Tato p in na j j t lo on po lili h k o o n oh ni Lak m a oplý mi kla . Jako po l n l h a jako p n t n ot o n hn p j a i hni po n to    —   ona moj po l n ko .“ K

to J hi thi a kl at a h tilo k iko ali: „Han a! Han a!“ C l h om o n k lo al p ol ali l . Z Bh m in l. Vi a l a t ka ýpal jako ha . Al i a o t n ok al k ýt po it a n t k ?“

n . K o t ta n a alo t a p tomn D ón a K ip pot j n Dh ita t a kt ý til l pt al: „V h l t

Šak niho t la n m. J t j no ko tk po l hl j ho p ka a on k ikl: „V h l j m ji! V h l j m ji!“ D jó hana a Ka na o h htali a na j m i tl kali o lan . Z m ň j m n ho J hi thi Šak ni t l j li opako al: „J t ti ý j na to ah ka. V a ji ó J hi thi o “ a h l p itom ko tkami. D jó hana o til k Vi o i. „J i ó Khatt o a p i D a pa aho man lk P n o . N ht j p in na am tat komnat . At ta n ta tn na ij t l nými.“ Vi a o til: „Ó t lo kolem k k m k ? N t g ? Vlo il i na hla o itn na t o

n o pak n i i ými lo tah j h p j i j n po hý j l n m k p t j o atý h ha . Ji j n i n o la Jama i.“

Vi a o hl l po h om n a pok a o al: „D a pa n n mo n pova o at a ot ok ni n ot ji J hi thi a p oh l a pot o p oh l m . N mohl t p in n a it. Po tilý D jó hana h pokla ko tk h tak jako am kt ý n plo t n p ým kon m. J la opoj n a n i h kt tato h a p in .“

Vi a p to pil p Dh ita t . „M l t ho na a ta it ó k li. J n n li p on j ol tn lo a kt j h . S no K nt nik n po aj t nto h h ho ja o n kt m D jó hana. U n li j ho ho n a h j . Kam n moho n t na o a lo moho potopit al t nto po tilý p in nik n po l hn o a .N i n tno t j j no i ý h an p kla k kt o at i lý K o . Z la ji t tan p ino na o k .“ D jó hana o m a k pat il „P atik min p i jen Vid a t a h lo

l. „Han a Khatt o i!“ kl poh n m. Ro hl l hla n ho pal o ho l n ka a olal ho: m D a pa . N m mt P n o t a h. To n .“

P n o i li nými hla ami. J hi thi a p tomno ti Dh ita t Bh m a D ón ml l t jn jako oni. B l om n al m. J ho n h lno t k ha a p o ila nap o to k . A t m la ýt p o ima h o t na tno tn D a pa . Co ak mohl lat? K om Vi j in ýjimk ta o ni n nam tali. Pok oni a l t Dh ita t a h alo ali D jó hano o po n n l mo ný. J t nik n p on il j ji h p ka m. J ho na n p o n ho li t jn o jako B h. P ij mal j ji h pok n jako p i h l p mo o N j ho P na. H o n lo ti kt t o j l m l n jakým p o m a it P n. K at i i li J hi thi a ti tali tak pohn t i k i to n p li p ka it D jó han m a it D a pa .

Kapitola 20: DRAUPADÍ JE PŘIVLEČENA PŘED SHROMÁŽDĔNÍ P atik min hl am il o n ký h komnat. Sto pl i p D a pa a h j m hla m p on l: „Ó k lo no t ho man la ohnala h a ko tk k l n t a k ot D jó hano a il p oh l. P oto mno poj p Dh ita t o o h om n k ti aj n jako po a no p i.“ D a pa hl po ta ila a p op tila l la . P k ap n kla: „Ó p atik min jak

no kt j p a o ala n o tako ho mohla ýt

p a a? K o ha a n h a il la tn man lk ? K l m opilý. N na l na ni jin ho o a il?“ „K ji p oh l hno ohat t ama a il t ó po hnan p in D a pa o lo ila: „V at ha a n ho h kt ý p oh l i m a il. A a n t o po Sl n k o hla il D jó hana i l hl p k ?“

tn no.“

o n m

D a pa ino a m

ý h

at

a okon

l ýt i

p atik min a pt j toho a l t l mým p n m k m tk m ip j t o .“

ot a a al: „K

til o n . K j paň l k p incezna,

„Po lala m p t ot ko ó k li “ o po l p atik min. „D a pa pt l J hi thi a p n k ji a il h ? P oh l nap n o ji?“ J hi thi a n pomat ný.

kal ni . J n ký al hla o

t an

na

t an

jako

D jó hana l h po m l: „At D a pa p ij m a polo ot k p mo J hi thi o i. Tak i hni l m j ho o po .“

oji

P atik min op t n o l. Z o m kan l l k po h to pil o D a pa ina pokoj . Z tal t t ti p k lo no n hop n lo a. Z ptala ho jak n la J hi thi o a o po . Sl nk p m h n m o po l: „Ó p in no h om n t ý a p i la. Z k aK o j na l k . K i t t pý D jó hana p j p olat p h om n ji n na l hop n h nit j laho t.“ D a pa o itn pohl la na k o n ho l n ka. „Toto n po h n na il t n k o tomto t ho an p ka . Št t a t p n t a p i h j k mo ým i po tilým. Ř k ak m a no t j tomto t tm n j m. Pok a ho m m a no t p in n m to po hn n . K tato m a no t t K o n opo t . V at ó úto a l tato lo a tno tným ta m K o a o . J m p ip a na po l hno t ka ý p ka kt ý tito m a n a j m i aj n ot n naj hn a tno ti.“

Sl n k pjal lan klonil op til k lo nin komnat a til op t na h om n. P Dh ita t o opako al D a pa ina lo a. Nik o n o po al. P i pohl na D jó hano n t p li o t a Dh ita t o pol in li i hni nými hla ami. Pak J hi thi a l n ko i kl: „J i a ho pla Paň l a kni j a m p i la i k p l ú t an a j o l na j n o j noho k o . J to D jó han p ka .“ P n o i pohl li na ta K o kt i po l hn t J hi thi o ý h lo t l ml li. B at i n ok ali o ho no t o m li lat. B li p ip a ni at D jó han a j ho to at k oji al k J hi thi a l t l hl ani n pohn li. Bh ma ak j n t o l al a A na ýpal jako ha a lo j n ho . D jó hana am l a h tn al i ka ý okam ik o lo il p atik mina: „J i ó úto a p i p in n . T J hi thi a.“

t t . Op t j to po o

Sl nk pa al mat n . V D jó han po lo hal al l D a pa ina hn . V ha p on l: „Co m m i k lo n o t ti ?“ D jó hana i hn i o f kl a o til kD ano i: „Ó at t nto hlo pý l nk oj Bh m . J i a p i m D a pa . Co t moho P n o i lat k tali i lými na na li?“ D ana okam it tal a l p mo a D a l ho o p t . Ř kl j : „Poj ó p in no svo no t a p t p p ho no ho no t m p ijmo t a p n K o

pa jako p t p j o tn j m t h li. O ho p na D jó han . Ó k n .“

D a pa tala a a ala hla it na kat. R kama i ak la l o t a o hla k G n h iným komnat m. D ana hn i a al a azil a n . Ch til ji a lo h lnit la a n il m ji t hl a o .K ji n to ný p in t hl a omo a l kno ka pomn l i jak l t t la pok op n po no o o p i a úji. N aj na j j alo tn ýk ik ji t hl o pal o ý h ho . D a pa k n m p oml ila ti hým hla m: „T o t a k n m l m t p h om n . Jak tam moh o j it takto o l na j n j nom k o ?“

D ana a m l: „N l na tom ó Paň l a j i o l na je nom k o n o j i nah . V h li j m t a t ti n ý n i m i na imi l ni mi o ýt o n jl p po ta n .“ K o pak p i l kl úp nli mo lila k K i p D jó han . Dopa la . Sta K o D óna a Vi a n li Dh ita t a ptal: „Co

na kaj D a pa o n mo n n . J n no i a A no i o pomo . D ana n m til la na po lah o l tými at a o hanými na ni j n t ok ali pohl no t. Bh ma hopni a ho at kli a an a ali na kat. j ? J paň l k p in na ?“

Pot D a pa po ta ila jako k l hn plam n a hn i ým hla m o lo ila h om n : „V i hni tomto h om n j o nal p m a o an o ti. N kt j o mými ta mi p nými i g . Jak p nimi moh t t tomto ta ? V lko ný Dha m n j n j mnými p a i l m a no ti. Ta moho po hopit j n ti j ji h pohl j ja ný. V o o m ho man la t n j m hopna p ip tit ani t n n pat n j n o tat k.“ D a pa hl la m m k Dh ita t o i o ima alitýma l ami. Po j ho ok i la Bh m D ón a Vi j ji h t l t han n t ý n . Nik o n p oml il k j l pl nila: „Jak to nik o ni n nam t k m m t nto a k p i l kl? N po h n i t i hni m l t tot . Han a m! T nto in ni il oko ú o ň mo lk K o . D óna Bh ma Khatt a a k l po li n no ti n ot nik o ni h n o o il t nto nan j ý o po ný in.“ Potom pa la na po lah n a mo n a n ta tn na kala. Pojednou p in na D a pa t hlým pa m pohl la na o n man l . K ji i li tomto ta li o lo ni a j j pohl j o p lil j t . Ani t ta j ji h k lo t a maj tk j n ol la tolik jako j j pohl plný no ti a hn . K i ak D ana iml D a pa hl na man l op t ji p i l kl k K o m ýk ik : „Ot ok n ot ok n !“ D jó hana Ka na i Šak ni D ano i tl kali a m li pol n m. K om t hto t ak ka ho ni p mohl al p i pohledu na to, jak s princeznou a h j. Bh ma kt ý ilo potla o al l pot l hla o a kl D a pa : „Ó po hnan no j liko m t n k on m n ohat t n m

a it to o pat jiným al tak m man lk po l haj ým man l m   —   p oto n j m hop n na t o ot k o po t. M a n a jo li j mn . J hi thi a m op tit lý t plný ohat t al nik n o t j a m a no ti. P n n h l Šak nim t a on m l j ko tk h n po a it lný. V a il a p oh l jak tak t ó p in no. P oto n m m t to l ito ti ja no.“ Bh ma pohl l na Dh ita t al k l i na l ml l. D a pa op t p oml ila: „J hi thi po olal na toto h om n k l a p to n o l h ko tk l p in n h t k ným po lým a n tným ha a n m h m. Jak j t potom mo n kat n o a il o o oln ? Spol n ú kok h ný h m ho a il o m . T nto in j n o p a lnit lný a i hni mo li ho m j o o it. V t to ni j mnoho Bha ato a o . N ht na mými lo am l a o po mi mo ot k .“ D

ana a al D a pa h t a ta alo tn na kala a hl la na mo n man l . Bh mo o t p n p hlo úno no m . Nakon t aj p ho m hn kl J hi thi o i: „V om h ha a n h h j mnoho l hký h n al oni p i h ko tk ani t to n nik n a . J o k nim la ka . A t j i a il a p oh l k na ahokam p k lato n n ata an a hno o tatn o n m pat ilo tn n amotný h. Ani na t m j m ak n pl l hn m. Zato t j ha a D a pa po a ji a o po ný. Tato n inn ka n o tala a man l a n a lo i takto t p t. J n k li to ji n n o t j tito n opo n ho n k t a po l K o i. A koli j i m j p n j n t o l m j hn i to .“ Bh ma o til moh tn am na k . Saha o p in oh ň.“ A na hl ho at a a nik p t m tako lo a n ni ili t o m a no t. N plň p n tno t a a ho j i m ta povinnost k at ij n h l po in m ji t p in l .“

oj at m: „Sp l m J

hi thi o

l: „Ó Bh mo n ml tak. Z t ý h ú t la. Tito k t n p t l n po h n na i h n p t l. N l j ho ano m at o i po l no t. T n om i na k l o ka a p oti li. T nto

Bh ma kli nil. A no ý itk n mp o il ó Dhanan ajo. N at aji t j nal o la K h to n l ji no h ho h til a

t

. „M p a o po inno t . a p lil m j

plano m ohn m.“ O a at i pohl li na J hi thi j ho n t t . V li til n p tomno t Dh ita t a Bh m . Pok tito a ta ino ni n nam tali p oti tom o t lo pak neprotestoval ani J hi thi a. Op t o al D jó han hla itý m h. V at an a l t pak D a pa p i pom n Maja a . D a pa a o ila hla n to n ho D jó han

al o pa h ho na to jak m m la

o lan a tkala. J j man l al ta K o i t l ml li.

i

hl

li na

Nakon p oml il Dh ita t n Vika na: „Ó k lo o po t na D a pa in ot k . J tli na k lo k m h om n n o ho n m to o n m j p lo no pak p j m o p kla. Dh ita t o Bh mo Vi o   —    j t n j ta K o al na o tom ni n k t . P o ml D óna a K ipa? N ht k lo kt t li h ko t ta o lo j hn a D a pa o po .“ Vika na o hl l po h om n al p to nik o n p oml il. Opako an al at j D a pa ina ot ka o po na   —    h li ji n o n ? J t ot ok n K o ? Ti ho ni na o al po D a pa in l k . K pl n la al m i min ta Vika na kl: „Pok nik o n o po po m m o po a ji a p a li a p n j . Ó n jl p li k jo t i h h k kt ým m aj k lo klon   —   lo pit x ln n ano t a ha a . Člo k kt ý p opa n t mto h h m tno ti. To o n k o p h po li m kt hokoli t hto h h t n l t n . J hi thi a a il p in n pomat ný ha a m a po n h ným Šak nim. D a pa pat m P n o m a J hi thi a ji p oh l a k p oh l m . Tak j p a a n h l o o oln . Po al ho m k l a n mohl o m tno t h t n tno h . S ohl m na t to k t no ti p ohla ji D a pa nik o n h l.“ K Vika na po a il h om m tl kali a Šak nim hla it p lali. Vtom h om h om

n p op kla

a a. T m

i hni

m til Ka na am al ýma moh tnýma kama a n ti il a ah m l hn i ým hla m: „Ó Vika no tomto n j m l k m mnoha n p a o t a t lo a j o

p kla m j n ni h. T j hn kt ho l hl. V hn n n o jm po a j D pa o n k ný a p oto opt hn m ml jako hl p k. J hi thi a ji a

t t tak jako oh ň pol no o no ti m i K o i ml . J t a h ano o la p a i l . Jsi ani nal a m a no ti a il jako po ti o k a p oh l.“

Ka na i t jn jako D jó hana t l pamato al poko n k m D a pa n mo nila o t it na j j ajam a . Bol t tohoto o m tn t ho p lila o n . „Do “ pom l l i „p n p in na t ot oj pat .“ O til na h om n a na il ok at p i t D a pa o n j j m o a n m ta n l ný h h. V ala i kon kon p t man l . Jak tno tno no t a i j ? Po l j ho n o j n n .K ml il k al na D a pa : „P o tako o n n la újma ani k ji na h om n p i l kli naho . T pat K o m a m po lo hat na p ka . Ó D ano p o ji t n a it at ? A a iP n o j ji h k lo k ho o n ot ji n j o k li.“ P n o i ni m a n mi a ami i pomal l kli j hn o a o ho ili ho. K D ana p i to pil k pla D a pa li ml k . Kuruovec uchopil j n kon j j ho a iln a n j at hl. D a pa j p n la na nit al ma n . J j la n la p oti D ano ni m. Op t hla pohl na ý h p t man l . B lo jm j pomo i n moho . K D ana at hl iln ji o hl la po ni jako ný j l n napa ný l m. Z ý ala j n j in o o a kt j mohla a h nit   —   K i na. N j O o no t i a la j j m úto i t m. D a pa o t ila m l na K i n la na hla a k ikla: „Ó Gó in o! Ó K a o! Ó mil n góp a l V in an ! Ó D an ano kt ý o t aň j k o n . Ton o n K o . Ó Pan ó D m ó St o it li ta! Za h aň m n ot j m o fal a toto l h om n m p ip a j o o m!“ K i na a l hl D a pa ino úp nli ol n k lp D a . S o n po hopit lno mo xpan o al a hl p m til o Ha tin p . Tam k m ti k l to pil o n k p o halo h om n . Ani Ho k okoli pat il o al D a pa n kon ný p h l tk a ji halila. D ana tahal a tahal a j j a p in na p itom to ila okola al l kno t m ji n po a ilo. Z lo n m kon . U a lý p in tahal j t iln ji al D a pa tala o l n . B na po la l la o o k h oma a l tk .

K k lo i li t to ú a no lo t i hni l ili D a pa a hanili D an . Toho ma ný pok l kno t man lk P n o na il a lý po ný po a il. Bh ma ko il a ihl pa : „Ó k lo ta “ ah m l „na lo h jt mým lo m! T lo m li kt ý n po o n m min lo ti. A tako ý li n ji nik n ani o no ti. J tli na oji ti n il m n o h tohoto h n ho a ka a n napiji j ho k pak at j t ý h p k .“ K k lo op t n la

l li Bh mo a t a n lo a tl kali m a na D an pla a ý it k. C lý l naplnilo ol n „Han a han a!“

Vi a ň no ti il. O til na Dh ita t a Bh m : „Ó n m i n o po t na D a pa in ot k a tak na tomto h om n tp o no t. Zo fal o o a p i h na h om n tný h m jako t n koho p l plano oh ň. Sh om n m lo j j oh ň ha it a po k tno t j hla i ý al m p a a m a no ti. Zo falý lo k pt na p a po l a mo lk a n l m o po . Ó k li Vika na na D a pa in ot k na l j n o po po l ý h nalo t a ú k .N n m l o po t tak t .“ Bh ma D óna a K ipa pohl li o k n m na Dh ita t . Ji n mohli l n t D jó hano o j n n . Sl pý k l ak t l ni n kal. Vi a pok a o al: „T n k o n mo ln a al p to na tomto h om n ani n o po l na ot k tp t a j h h. Po l hn t i ta ý p h o P ahl o i a no i i iho jm n m Angi a a.“ Vi a l il jak P ahl n Vi ó ana j no poh al i im jm n m S han k li n t . O a li a P ahl m a ptali : „K o n j l p ? O po n m po p a .“ P ahl a na o a pohl l al n kal ni . S han „Pok n o po i o po n pa i t oj hla a k .“ P ahl a o t l t a h a pak Ka japo : „Ó n ný kni mi kam n o po i o po n p a i ?“

o lo il a kl: o l t na to

po a il n kým m m o tan t n k o j ot n al

Ka japa kl: „T n k o n o po al po li m pok n hn i t a h ji n lo j po t n ti m Va no ý h m k. Toho k o j po ol n jako k al l tihn po o ný t t. A j na m ka

oln t p pa tak po o n t Pok tak h om n V hn a

t h k pl n lý ok. Ka ý m l p oto ml it jak j m n ma. Do tan -li p h om n h h m tno t j po inno t h p tomný h t nto p o t anit. n in o j m ami p o o n ti. Ka ho l na kt ý n pok in j n i to a l h j a hn h h. m po tihn n t t .“

Po l hn t Ka japo ý h lo P ahl a m no i kl: „S han j n po h n n n j n t t jn tak jako j ho ot Angi a a p j m .“ Sudhan P ahl o i ihn po hnal: „J liko j i p oml il p a t iklala n klonno t k t m no i n ht o ij ta l t.“ Vi a na kl: „K pok n o o no ti n ht o tat o po .“

ani

i hni p tomn l hli t nto ý namný o j t a init   —   D a pa m la

V l ak t l pano alo ti ho. K Ka na i l ta K o i ni n kaj o po a o al a ti hý o hla D a pa ino it a kl D ano i: „O l no o nit n h komnat.“ D p

ana t op t h til mo no D a pa a la a a al ji l i at m o t la a úp nli olala man l . Po a ilo j manit j ho n a hla m plným pl o lo ila p tomn : „Po k j h li ó n jho m . J t j m n ala ú t ým na ným. P omiňt mi. N la to moj h a n ot m m p i l kl t nto po lý a k tato han a K o . J ji h m a no t j o n ka na t a na. J t nik p t m j m n l li o an n kt la tomto ta pi na p h om n . Ta kt o nik n pat ili n o no ani t i l n la t p mi o na na. V t m t jn o t j lot il m i.“ Dh ita t a j na lo hal klop no hla o . „Co p o mn mohlo ýt ho ho? P m j n ný p o a no t a p to j m man lka P n o a K i no a p t lk n j m la p i l na na toto h om n . Kam po la o no t h t hto k l ? Ó K o i o po t mi p a i . M m ýt j Dha ma o a konit man lka o n t jn a n jako on po a o na a l k n o n ? Upo l hn a ho p ka . Ó K o i t nto opo n ho ný ni it l

k o k l mno mi o m m lat a j

o

mýk . Ji to n moh a o t po l hn .“

l

n

t. Ř kn t

P i D a pa iný h lo h Bh mo i t kl l . So itn na ni pohl l a p on l: „Ó po hnan no kl j m a o no ti j o j mn a t ko po hopit ln okon i p o mo li i. N k j to o n ný a mo ný lo k p ohl a o no t jako tako p ijato i k tom tak n n ý . Co ak kn la ý lo k to o kl pota n at to pa mo ln ji. V hl m k l ito ti lo ito ti a lik tno ti toho na pt ti n j m hop n o po t.“ Bh ma oml il a o hl l po ti hl m h om n . Pot oto il p t k D a pa a pok a o al: „J ji t t m jak K o i tali ot ok hamti o ti a po tilo ti n o ni n. Ó Paň l to ji i a it a k kt n o lo o tila k o no ti ka j t o ho not a dod l na m o . T oji man l i a lo t jno h l p oto ani p o t tak lký h pot n o h l j o tno ti. K o i ak klop nými t mi a pa aj jako m t . N m lm i ti o po . S o ot k m la polo it J hi thi o i. On amotný m l i a t p oh l i n p oh l.“ D a pa

lkala jako ami ka o lo . K lo p to n p oml ili. Z lo oj D jó hano mo i. K o ký p in n p tal m at ani k l hl Bh mo a lo a. Pak po tal a kl D a pa : „Ó Paň l o hla m Bh mo . O po na t o ot k i j n na t m man lo i. N ht p o l lý J hi thi a kt ý p ipom n amotn ho In a j o n tno ti p ohl j tli j nal p n i n . Pok p ohl t p oh l n p m n ot t o ji n l t ým p n m p op t m t . P op t m i j ho at j tli o ni h kn tot . At n m ak J hi thi a n jp kn pi lo o hopno t ú k . A p oml ó no útlým pa m pak m la p ijmo t a p n n n o P n o . V i hni p tomn K o i top mo i t ho al . J o pio n lko n a p oto p i pohl na t n ta tn man l t o ot k o po t n ok .“ Sh om n lo m. Jin J hi thi Š m hla o n l

op t hlo. Mnoho k l tl kalo D jó hano ým olali: „B a!“ a „Ó!“ Ka ý al n n a al na hti l t j ho o po .

po t pn l m: „K

ti hl k n l

t poj no tal Bh ma. J ho hla lko ný Dha ma a na m p n m a

guruem, pak hom K o m n o p tili. On j ak p n m h na i h l h po h j h o no ti a a k . Ano j k tk p n m na na imi i ot . Pok n po a j a h an pak j m h an . A j tli tom tak n lo kt m t lný h to t t to Z m i ok ala a h nit i ot pot o otkla la paň l k p in n ? Pohl t na m pa . J o to o lo k j . K o ok al nikno t j ji h n ? Ani amotný In a. N l m ni j liko j m n tno t a ú to k m ta m at o i a p oto m A na n t l na a h ml l. Sta il J hi thi j iný pok n a j h po hými pol k a il Dh ita t o h n n tak jako l a j t o malý h at.“ Bh ma D óna a Vi a na Bh mo a lo a n pokoj n o po „Za ho j kli ó Bh mo. V m p ot n n ni n mo n .“

li:

Nato ho a la ko il Ka na: „Z Bh ma D óna a Khatt a n aj ý h a k “ p ohl il t lo hn m. „V j o p oti m p no i a nik i n p j j ho o o. Ř kn m oj tomto p pa p n . Ot ok n a man lka j o i l.V h n j ji h maj t k pat j ji h p n . Ó D a pa j i man lko ot oka kt ý t ni la tnit n m . J i t o k lo ý h nit n h komnat a l j ho p ným. V i jin ho man la tako ho kt ý t n p oh aj ha a n h . T oji man l j o ot o i a n moho ýt t ými p n . J jm J hi thi a n p ikl i ot a m no ti no ho not n ot p t mto h om n m na l k D pa o .“ Bh ma p al na Ka n lo tný pohl . Zt ka ý hal a lo ka ým okam ik m ko . P to a ho al i J hi thi o i po l no t a n tno t n po nikl ni . Ro hl l kol m jako ht l ým ha ým pohl m p lit na pop l oto il k J hi thi o i a kl: „M j pan n moh o hn at na lo úto a na n ot j m n n ot o i. Ó k li mohli na i n p t l p mno n k takto ml it k n a il na i p in n ?“ Oh om ný J hi thi a l „N ó k li po n mp a

hl . D jó hana . V h li j m D a pa

am l a n o n ?“

kl:

D jó hana kt ý i h tn al m ka ho at an m l na Ka n . A pak a Bh m j t a il a pop il o halil pa t hno kt p ipom nalo lon ho ot a k al j D a pa . „Po a na

kl n ho no ho p na pol n ho?“ Bh ma ji n n l a n lom m toto t hno it t hto lo h m h m la jako o n.

ó p in

no. Co m

t

P n

o i

hl: „Po lo h j t a k ! J tli at n o hn kon in ý h p k .“ P i t t la l hal oh ň a moh tn h m

Vi a po ta il a o lo il hn h om n : „Ó k lo pohl t na n p kt n m n n o Bh m h o . Na n o al poh oma. Do lo k tom nmo . Dh ita t o i no h li fal n a t o tali o po k li n . Blaho tohoto k lo t ji l m kon i. B a! K o i ali p ho n p a o ti. C l toto h om n j o t to h l po k n no h h m. Ó k lo m t i k i rozho n t kt lo m   —   j liko J hi thi a n jp p oh l m n mohl p oh t Paň l . N m ýt t po a o na a ot ok ni.“ D jó hana hl pohl na o fal P n o : „J m o hot n po l hno t o ho n t Bh m A n a oj at. N ht p ohl J hi thi a ji n n j ji h p n m a j D a pa p op t m.“ A na o p n m. K t .“

kl: „J na

hi thi a l aji t p t m n a al h t na m o t atil l at o ho no K o i p n j

B h m A no i l k Dh ita t o o tn m tno ti n hl a l akal. O po m lo hýk n o l a po l m n i o l hal k k h o i ý h pt k . Bh ma a D óna ú ko t k ikli: „M m!“ Vi a nal hal na k l at n o l n hn po tihn úpln katastrofa. Dh ita t a kon n p ip til i a l p li al ko. Ml l ji o t lo ho. Z i nýma kama ti il h om n kt k li lým nam n m po l hlo matk . Sl pý k l kl: „Ó po lý D jó hano t ni mo k ji t a il man lk p n h K o    —   a l t man lk P n o D a pa    —   j i ji p m m t ý.“ Dh ita t a l t l n m n p . K P n o n kli nil pak poj n n po a it lným K i no K o m i pom tili. Pok il t kli nit D a pa : „Ó Paň l po jm

p o m o jako koli la ka o t kt o n t l o ano ti tno ti j i n jp n j

i p j . Dk h mý h na h.“

no ti a

D a pa pohl la na Dh ita t kt ý ni n nam tal k la na. V la po olil j n t a h . P to to la p l ito t jak j nat n p a . Poklonila p k l m a kla: „Ó n jl p o Bh at j tli i p j p ok at mi o o pak p op t ot o t J hi thi . J ot m m ho na P ati in hji. At li o tomto hlap i kt ý na o il a l ho n jako p in n ml jako o n ot oka.“ Dh ita t a o til: „Ó po hnan ko tani . Po la ka o t. D t ti j n j no po hn n m n pokoj j .“ „Pak t p op t tak Bh m a an .“

A

n a

oj ata a

j o

al

at jim j ji h ko

Dh ita t a toto po hn n op t h n lil a potom kl D a pa a i ala t t po hn n . T ntok t p in na p a ila: „Ó k li hamti o t j ho o tno ti. N t o f m i po at o t t la ka ost. P ma p ika j na k at iji n m po at o n po hn n . Moji man l a n ot o t i ok kat laho t la tn mi tno tnými in .“ Ka na o h htal: „J n pohl t jak t to lk h in a h nila na. K topili o n t p n tato k n p in na tala j ji h h anno lo . Nik p t m j m o ni m tako m n l l.“ Bh ma pl l lo t al A na ho op t a l. „P taň at . V n n m i nik n aj na h lo a n po ta ný h li . I k jo hopni jim to oplatit n o n p t lk j n n i o n n ot i a ji p ipom naj i to m n o o kt jim j ji h n p t l k p ok ali.“ Bh m A no a lo a p li n kli nila. Ti p oml il k J hi thi o i: „V hn t to n p t l na m t a iji. K m j t a al h lo ? Ó pan potom mo i n om n l no t l Z mi.“ Bh ma no a no na K o hal lo tn pohl jako l na t o malý h at. A na m tom a nil p o nými pohl a ko polo no na at o o am no aj a kl aj po j ho t kým h m. K Bh ma na il o l no t o ú t a no m h l ým ji k a plam n . S am a ným o o m a ýma o ima pa al jako Jama a

o ni n oto il k Dh ita lat.“

m . J hi thi a ho o jal a kl: „Kli t o i: „Ó k li j i n p n. Po n m

at .“ Pak o t m m

Dh ita t a o po l: „O j i pokoji A ta at . Oplý poko o a lo ta m. P oto j i mo ý a mo apom naj na t ý h n p t l. Vi ni h naopak j n to o . Po ti n jho li po aj h h lo a at m o n n n h aj ý a na k po imn t . J liko naj la tn po it o m j po it m o tatn h. P oto j naj o itn i ými n p t li.“ Dh ita t a pak pop o il J hi thi at apom n na D jó hano h o t a na m to toho pamato at na jako koli la ka o t kt o m k l a j ho man lka G n h p ok ali. Ř kl J hi thi o i k h svolil, aby zjistil iln a la t nk ý h t a P n o . Nakon kl: „Ó J hi thi o na j tno t Bh ma o aho A na t p li o t a oj ata nap o to ú to a l o i na ným. J t a ijt i hni m . V att o ho k lo t . N ht m i mi a mými n pan j at k l ka. V t n tno ti.“ P n o i poklonili k li a potom o li. Na to pili D a pa na ko a ali o In ap a th . Sh om n o lo a i hni k lo o ali o pal kt p o n Dh ita t a p ip a il. C to n n kt h lili J hi thi a jin D jó han . Vi a o l l p ho k l . Toho k i p ipomn l o po no k i kt o j ho no na P n o h a l t na j ji h man l p hali a h til t a h. To jim til j ji h maj t k mohlo j n t o init ko p o no ko D a pa . Bh ma it nik n apom n na li a n n po h p i p n p l ito ti pom t . S t mito po it to pil haj k o ký l o ý h komnat a o al nm mo lit m.

Kapitola 21: VYHNÁNÍ PÁNDUOVCŮ H a kon ila a i hni n ný h ino t n ta po lal p t o j ji h k lo t

o li. D ana kl D jó hano i: „Ó til o j m tolik ilo ali. P n o a m j m a tam k j m a ali.“

O a at i po a ili Ka no a Šak nim. O o ili l p ho k l a j ho m kko t. Jak mohl ýt tak po tilý a p oj it l no t tak mo ným n p t l m? To la o o k h a. J tli hl n o n po nikno budou lit t a li m n p . Šp ho ji hl ili jak pa n at p ti at o In ap a th . Bh ma to ým oh omným k j m A na no a no o n t ti G n Nak la a Saha a m aj ými moh tnými m i a J hi thi a t m nap a ný o t p. J o p ip a ni k boji. Na Šak niho n h m l D jó hana op t at a ým ot m a i m j ji h j ino na j j al ha a n h a. T ntok t al m li K o i n o h t. G n h ký l lo il j pl n a D jó hana ihn am il o Dh ita t o ý h komnat. Na l tam k l o po aj ho na lat poho . U l m k noh m a kl: „Ot m m p i olat P n o p t k al h n po . V olali j m hn mnoha j o atý h ha . Jak m m kat o n t k man lk ? Mo ný n p t l m ýt ni n mi p o t k . Za ali j m n o ot n m m a ta it.“ D jó hana ot i kl k lo P n o n jak po lat p kal a naj t poj n a t it oji l . S pomo j ji h n m n ho ohat t mohl po lit po ta n natolik l n p mo it lný. N jp ak m J hi thi a j ho at o t anit n . D jó hana pop al pl n kt ý Šak nim m l li. K l m l a olat P n o p tk j in po l n h ko tk . J jm oni a K o i n m o t l m . P oto t n k o p oh aj p o ij t in t l t hnan t l . Po l n ok m i l a j t nik o ho ak n m po nat. Bude-li o hal n t o l a na al h an t l t. To ka t to po l n h . Dh ita t a po l hn t no ý h lo n o po al. B la P n o i t p ta j k t no h o . K o mohl ý l k lk m i t mito mo nými at a j ho la tn mi al ha a n h a? Co kno Vi a a Bh ma? Sna n hat i tak jak j o . J hi thi a j tno tný a at P i pohl na ot o o h j ho o po l n . N ok D jó hana po l n h K o i tali n po nými P to j J hi thi a l

pa a o ha no t n ? Al mo j na .

n ho D jó hana ap ahal a k l til jak al m no i t m ni o p t. A k h l o lo p a po o n pak l i Z m . On m l j ji h l . m ta k ko o hla il a p oh l

it

til n t a k t n ol ao l. K l il j ko o a nakon D jó hano ým n h m o hla il. P ik al a P n o p i li p tk a at h aj po l n o ho j h . K o tom o tatn ta K o i o li Dh ita t a j n po lo hal. N al j ji h a na lal po l t o kt m lo P n o hl at.

a n protestovali, ale om a Ha tin p

K G n h i la jak j j man l l p p ijal D jó hano lo tn pl n a h tila ji ú ko t. K o l hla o D a pa in o n mo n ni tila ahan na. B lo jm D jó hana po t k mo ln an . Jak ho m k l podporovat? Jak tam mohl jen ti t k la la ka p n o k k lo na tak h n t na? K l Dh ita t a m k lo na a anýma o ima a n m p i la. „N pom n i na Vi o a k D jó hana na o il? Va o al n pok t to pohan na ho o n a hn m aji t p o na i k .Z k tom t h l j .Ó l li n kl j p o oji h o o n n t t . N p ij m j a lom lný h li kt jo na j n hlap i. K o no apalo al t n lký oh ň pot o l ha n? K o l tak po tilý a op t p o oko al m milo n n K nt ?“ V k lo n t n m ý a ni n m nilo. G n h la mo a m l la na o o jak j ho amotn ho tak i l ho k o k ho o . Tato j j a a ak p o n j p t la jako ho ký l k. N ok al j j polkno t. Pok a o ala: „T j iný j i p o il n t t kt m n n lm . V n po p n t . N p ihl j tom jak no t m ti. Z kni D jó han . N klonno t kt o k n m ho toto k lo t ni . N ht t oj m l na mo ými a ami n l j j p i o ný klon a p j k m a laho t . Ji t laho t kaný po lými p o t k j t a n at m o to o j k no tným p o m jm a p pokol n na pokol n .“ Dh ita t a i po hl a l k o ho . „J tli o l a k na ho o o moh lat? J -li to o l at tak tan a ni tom n n . Jak moh o li nit lo ti kt na il o ? N ht P n o i t a op t i ah aj mými n .“

K lo na ji ni n kla. B lo to na jn . Kon K o ji toji t p i l il p oto nik o n ok al k li j ho n o m o ml P i olala l n a t ji o l p t o j j h komnat.

it.

*** P n o i p k ap n p atik min p i to pil potomk k h ko tk

a ili Ha tin p ji pat ili jak k nim l m. J hi thi a l lo : „Ó J hi thi o l Bha at h om n .“

na ný k t k t k k pina po l Ha tin p ho ko a l nk k n t j t ý p ik al: Ó n jl p t op t o k . V at k po l

m n m n

J

hi thi a ihn po hopil Dh ita t m . O til k at m a kl: „V hna t o n k aj o i l plo ý h in po l na n N j ho. At h t op t ko tk i nikoli plo m ý h j h inno t n hn . P to m K o i i m p j ni it n moh p ol n igno o at. Nik o nik n i l no i o to t lata a p to R ma p ip til a Ho o lil latý j l n. K l n t t li k m l p opa n matk . C ta o no ti i n po h n a j o tn po o n a j na ý o t o t n o po nat ln .“ J hi thi a til t jno to o Ha tin p . Po ito al o a . Na o m n jl p m ú il n l o at pok n ta h a hno t t tn t lka la n hn t ln . O m tno t Dh ita t o o p ol n ot ný konflikt j n hlilo. Co ak ý l k m al h ko tk D jó hano ? P t at h tilo p t o Ha tin p . K n ý hp t la o o in op t to pili o Dh ita t o lk n . A koli J hi thi a lmi o l n m an i p t l k po l n h ko tk Šak nim. K P n o i op t a ili ni Šak ni kl: „Ó J hi thi o ta ý k l ti til ohat t . Do . N n h ajm o k . Pok p oh aj m o j m o hnan t o l a. O l kn m i j l n k a tan m tam an t l t. T in tý ok m t n jak m m t i ni i na ap no . K m ak po a n o j it t m hnan t l al h an t l t. P oh aj t -li t ými at a D a pa p ijm t t t po m nk .“

Šak niho t k i ila lo tným ú m m. K popi o al lono ino ko tk j ho o hla itým h t n m na Po a n t ana na t in t l t k lo t t i.

k l .

Po ohl n k i hni ni k ikli: „B a! Han a D jó hano ým p t l m j tli ho n a j p n p m kt na t mto p i ol !“ N kt ni h o tili na Dh ita t lo : „At D jó hana h p po tilo t ho j n n n o n m l m p ik at at toho n h . P i o i tak j n m t a k . N p o l n ho a ta . J to t po inno t.“ Dh ita t a n kal ni a J hi thi a o po l: „Ó k li jak m n k o jako j kt ý n l j po inno ti k at iji o m tno t t oji ý ? To o mn ka ý . K om toho j to Dh ita t a m j ot a g k o mi p ika j h t. Co moh lat jin ho n k p ijmo t?“ Hra a ala. Jak p i li o ala m n hn t ln m nik o ni ani n ý hal. Nakon op t o l hlo Šak niho „V h l j m!“ a ýk ik k o ký h ta h: „B a! Han a! Sta o lý o j o o n k h !“ D jó hana o m l a p ik al a P n o m ihn p in li j l n k . K i at i o l kli o a k t a h tali o jt o l a lko a o t hla p oml il D ana: „T apo n D jó hano a n om n l a kt n ji t t ni t . P n o i jo p mo ni a k tk o an . A j tli j m j nali h n n o n na tom n l . Ji t j n m oho p ok ali o milo t n ot j m n kon n po a ili n p t l . S no K nt li p o a ni t t a k lo t . Ti kt D jó hano i m li o j o t ho k lo k ho at a n n o l a p nýma kama.“ D ana i on h li naplno k tými lo . P i pohl na p k h p ipom nali m kl: m i o ti t m li ýt po o t.“ D ana p n k Ó D a pa

h tn al a l P n o m m al t at kt ý h ný h j l n h „I k P n o i pa aj jako mo a o ni a n ho n p o t jako koli

potom o til k D a pa : „K l D pa a n a ho al al p in n P n o m kt j o jako m i n hopn . jako a o t ti p in l a t ým man l m l ? V

i l p ho m a K o a N t j l a o l ho n m P n o

tom to n t t

hn la.

.“

Bh ma o o il na D an jako him laj ký l úto po lý a k a j lo kt p on j po h l j n k Šak niho o atno ti a p to tm o Tak jako p o o na lo o t ými jako p it a h ti p ipomn l t oj n n lo a. n l o n k po l o la Jama i.“

na akala. „Ó t h n i. Dn j i a j h tat. p o o n j t oj Pak t i t ými

D k

o i a p al: „Ó

ana o ho il o ó k o.“

k ý t

m l

tan il m i K

Bh ma j n o t mi o l l t m p l oji m l na tno t. Op t o lo il kl ho D an : „Ó t a k jak i o ol j po at tak k t lo a k j i h l j n k po o ? B ti oji o t hn h a napiji t k n o at nik n k o m o la no ti. M j hn n koj n o t o ok n a iji hn Dh ita t o n .“ J hi thi a k o il k m n l o n ými at a D a pa . D jó hana a ot k l l Bh m a po m n napo o o al j ho h i l a. Bh ma k n m nap l oto il a kl: „N m li i j i t na mno kal p ah . V t m a h a il t i hn t to p n . Nik o n na n k nik n apom n .“ Dh ita t a t l ml l. Bh ma Vi a D óna a K ipa kt na P n o o h j o hnan t p ol ali ho k „Han a! Han a!“ a mo n hl li na l p ho k l .

p i pohl l olali:

J t n P n o i op tili ň a ta ili p k l m a Bh ma no p oml il: „Za iji D jó han a hn j ho at ó k li. A na a ij Ka n a Saha a lo oln ho Šak niho. Boho pln m lo a. A a m D jó han k j m k mi l pn m na hla .“ A

na o al: „Sli l htilý h n j o p n lo a. U i jak t n t ho ok pln . Za iji lom ln ho li ho h ho a na t ho Ka n jak Bh ma na i j i hn k l kt mi po til po ta it . Pok n pln m j li pak mo n pohn Him laj n o hla no pap k l n . Dok i to. Doj k tom a t n t l t pok n m D jó hana n t k lo t .“

A

na i l ji t D jó hana jim j ji h k lo t nik n t a lka p oto n hn t ln . To i hni at i li. K A na oml il p oml il Saha a ýpaj jako ha o ima po litýma t k m: „Ó Šak ni ni il j i l ho o . To m k ko tk jo k t no ti o t p m na t . Z ý -li ti tomto i ot j t n o konat l j to hn p oto a tm l a po h t a iji it .“ Tak Nak la p on l li a Z mi h D jó hano ý h to p n . Pot at i o tili k Dh ita t o i a J hi thi a p on l: „Lo m t o ó k li a tak mi ta K o a o . Op t mi mi i m po m n at . Klan m m a m o po hn n .“ Sta ino o o P n tiho n K o jt ol o a n

li p li ahan ni na to a o po li. J n mo lili a o . Po n jak h li p oml il Vi a: „Va matka nt j p in na k lo k ho o a n m la ýt n na a. J k hk a ta . N ht tato po hnan na tan po p tomno ti m m om .“

J hi thi a o hla il: „J i n t ý a na t jn ú o ni jako n ot . N ht j to tak jak na h j ó ný. V i hni t po l hn m . B po h ji n n jú t ho n j g . P ika n m p o m o m m j t lat.“ „Ó J hi thi o n jl p Bha ato a o “ o po l Vi a „n t ap na t mto at m lo t . Být po a n h nými p o t k n nam n no pohan . V p t at ta tn t l a na j m t it pol no ti pol tno tno D a pa . Ji j t kali mnoho pok n o ii a t . Toto hnan t m po k tn al p l ito t kat ho n ý ik. U ný Dha mja a o ký i i N a a m h m a ho p o t ho i ota l po k tno po n . O lo n o t ký h l ito t a maj tk m k t no ti j n p o p j .“ Vi a jim pop l Po hnal jim a o o In t p li o t o Va n l o V j Nakon kl: „O j init toho k

n jl p a mo lil a oh kali j ji h n j n j Jama i t o to K a ho a o t o Z m a i na m ol n m ó n j nal h n . S oh m.“

j ji h p ný n at. p no ti   —    t t l na m l o n gii o oha Sl n . K nt . Nik o t n m

J

hi thi a po ko al t ý i a po hn n a hl o p n m poklonil a t jn tak i p Bh mo a D óno . Ka ý at potom al poklon ta m K o m kt jim na opl tk po hnali. Pak ň opustili. P tm n D a pa ala a ými man li la a K nt a ji po ala o ol n o j t. K to pila o nit n h komnat hn n p op kl hla itý n k. P i pohl na to jak paň l k p in na h t o j t o l a j a h til al. D a pa j hn podle j ji h po ta n po a ila a o jala. Poklonila K nt kt ji ihla a objala. S l ami o h K nt kla: „Ó t n t ap k li tom to lk m n t t kt t po tihlo. S o ný h n n hn t lný li o nik k o fal t n o n . Zn hn po inno ti a p oto m la a o tným m n l o at man l a i na l jim lo it. J i tno tn a hopn o o a ta o l ho K o a o . P o K o j op a o ým po hn n m j n p lil t j hn . N n o j i pokoji, s po hn n m po o mý h mo lit ó h n . Ch n na la tn tno t o hn t t .“ K ntin hla alkl. Nik p t m o ý h n n o lo ila. Jak t o n tm j n i lý h t in t l t? S hla itým n k m po ala D a pa : „Ó t jm na po ta j o Saha . T n j mný hlap a jm m m i l tn m to.“ D a pa j o po la „Jak ip j “a l nýma o ima op tila nit n komnat t l o l n j in m k o pot n n m k a o hanými la . K nt la t n a n . V nk pat ila n a n k lo ký h at a o l n j l n hk h. O klopo ali j j ji h a j n p t l i p t l kt j lito ali. K nt p mo na mat ko l ko j o jala a j n o t mi pronesla: „V i hni j t tno tn o ho an o an N j m P n a n t l lo t ým na ným. Jak t mohlo po tihno t tako n t t ? N m h h na opa l. N po h n j na in to jt na o ili m ho l na a p oto n n l t t mto an m na o ým mnoha nikaj m la tno t m.“ K nt o ho p poh

hla it na kala na ými n . Jak p ij i o in ? M la n to ta tn j man lko n ot ji o hla o o o n . Ji t ala toto h o i n t t a l h n m to pila na P n o n h ani i. K K nt la k n m tako m oj nik n o Ha tin p ho n p i la.

K nt a ila m ný ýk ik. „Ó n ný t o it li! Zapomn l j i na it moji m t? To j ji t o p o t l iji i t t tako m n t t . Ó moji no kala j m po mnoha t ko t h. Jak t m m op tit? Dop o o m o l a.“ S pjala a mo lila nahla k K i no i: „Ó K i no ó T j n l D a k j i? P o m a m n n jl p li n a h n ? Mo kaj h n toho k o na T m l.Po T lo a t n aj nap no?“ K nt p lala k o kým ta m ok tno tn no h n ni o l a. S pl m m j n n m l ho it. Z taň a l mat . N h o n at at ami P n jak n o k lo

p ihl t tom jak o tila k Saha k j plo tno ti pln po m nk li

jo j j o i: „Ó po o .“

o pohl na j ji h a mo no matk n m n ol l. Uti ili ji jl p o li a potom o li. Vi a al K nt j mn a k a l ji o ho om . N k p opa la tak G n h i o tatn n k ho pal a ýma loto o ýma kama i ak ý al t .

B at i i j n o t mi a ili t p pln nými li mi Ha tin p . Zp a o j ji h hnan t hl o ila a li aplnili t hl o an . P n o i ni Dha mjo m to i t kt tolik milo ali op tili a n ok ali p itom nikom i ani lo o.

Kapitola 22: ODCHOD DO LESA Po o ho P n o Dh ita t a p opa l ú ko ti. M l l na n p ho j ho n m a j ho m l n na h la kli . N jako o mal ý h komnat h a pak i a olal Vi . K at p i l k l ho o tý ha ptal: „P ji i l t jak J hi thi a a j ho at i opo t li m to. Jak ho ala D a pa ? A o p i o ho lal n ný Dha mja?“ Vi a o po l: „J hi thi a k l t hl l na mo n pa a A na a o Saha a i pot l t hl no a Nak la pok l loto o ýma o ima j n l o ala t o hanými la . Dha mja l p nimi n h nah n j mant S ma V týkaj

ahal no l tko . Bh ma p i h i t o il p k. t lo pop l m. D a pa m no l ami a l t k a a p on l Jama i.“

U Dh ita t t nto popi p o t mto p o m k ý ali

il a o t a tak o toto no t ó Vi

ptal o.“

l : „Ř kni mi

„A koli jim t oji no t p o ali i ot a po o m j p ip a ili o j ji h k lo t mo ý Dha ma a n o hýlil t tno ti. U a o al: K h na n inn o an pohl l o ima plnýma hn mohl h j p lit a p oto i ak l t . Bh ma to m ta opako an o taho al a m l l na to m ilo nik o n o n . P j i nalo it ými n p t li tak jak p l j ho pa m. A na kt ý ok t l t l k o ma kama t o il p k a tak al m oli k naj o o it t l n po t p . Saha a i pot l t m l nko t to ho in poh om m n m l nik o po nat. A Nak la j m k o nik o n o n pok l pop l m p oto i kal: a p j o hal n po jn t n m l h l mat n.“ K l pý k l l l o Bh mo a A j t . Co t D jó han a j ho na lo hal o to m n pokoj n m.

no at

oj hti o ti pol kal k ? Vi o l n

„C n D a pa o l n o j noho k o a la n i t nými D ano ým ot k m la lo : Man lk t h k o a inili m j n n ta o a t n t l t na kat t jn jako n j . A a ým m t ým man l m a n m k o t j o o m ta pak j o o n to to to . Ó Dh ita t o ný a o l n tý Dha mja l t la t nam n k jih a p on l S ma V m l nko : A o K o i a iti j ji h kn o p at t t mant .“ Vi a lil k li jak ha tin p t o an alo tn na kaj . K at i o h li i n lahý h nam n . Z m a n ho n ot ala. Sl n atm lo a na m pa al m t an o ý al t kot akal a h m oh „V hna tato nam n t k na ho o ý l k t ý h la tn h lý h t .“ Vi kt ý j n l a ml k lomil kama. P al

tom okam ik h mo ný h m

k a i hni

a h j p n K o a hni o an pat ili mnoho l hal l k a m t o it . Z h to ý h a k k p a ha an . ó k li. To j po a pohl l na Dh ita t

naj no o j il n ný N a a op o o . Sto pl i p Dh ita t a ným hla m

kl: „K li D jó hano A na ni K o .“

h

o

n ka

a

t n t l t Bh ma a

Po t hto lo h N a a o tatn mi m i n li o n a mi li. V hn K o l t a h. N a o a lo a plnila. K D jó hana Ka na a Šak ni i li lka j n hn t ln o tili na D ón a m ili l n oj ka. D óna o po l: „B hmano kaj P n o i jo o k ho p o a n moho ýt a iti. Z ta h t hto h in j t ak hl ali úto i t m a j n moh o m tno t. O m n j mo . U in m o mý h il h a h o h nil i k j o P n o i poj ni D pa o j ho n o il p oto a m a il. Sm t t k i mn . Ó K o i a jt ok m t . Kon jt o ti a t o jt milo a . A pl n t n tl t hn n tihn n t t .“ D óna ml il tak a ho Dh ita t a l l. K ta ý k l pom l l na p a kt n l o po no t p opa al t l t ú ko ti. T m j ho n o i p l al jak lo ho to m t at? N p t l t P n o i lo n p n i amotným oh m. Dh ita t o m l nk til o n k na o il D jó hana. P o t h j n n po l hl Vi o a ? I t nk t m ak n klonno t k no i a t nila k ý ú k a o m a t m l lit n l k m ho sentimentu. K l a olal ho taj mn ka Saň aj kt ý na o ataj m a p o m ú a l k m Vj a p t l m. Saň ajo i a to po a ilo Dh ita mo o t . K pi l i l tam t haj hla o . Vo ataj ho kým ú m m kl: „Ó k li Z mi i j j m k ým ohat t m. P o t na k

o tom l a Dh ita t o ým t kon j it o k l klop no t ji kal lo ?“

Dh ita t a a t l hla o : „Co n n o m k n k to it a n jl p mi ojo n k P n o i?“

n

k

Saň aja p oml il ot n : „J to t h a ó k li. Zap inil j i n p t lt kt ni t. P to Bh ma D óna i Vi a D jó hano o ho n o o ili t j lot ilý n n hal o n p hn p i l i milo ano a tno tno D a pa a k t ji l. P o j i m tom n a nil? Člo ka j m oho p ili po k a pohan ami p ip a n jp o o m. V m potom j po i n m tl . K pi l k a j ho m l j n i t na h h m a lo pak pa

jako o o. To o j n p p n j opa n .“

n

j

jako p

n

at m o to

o je

Dh ita t a l o amot j ho lo m o ni h pok a o al a k l p itom

ým taj mn k m a a mo n na lo hal l j o m a n i p a i . Saň aja l a hla :

„P i l n m o n n a o ka Paň l na K o i ni mno ti p i olali nap o to k . K o jiný n D jó hana ými lot ilými poj n i mohl ta it D pa o o k ho p o tako m tý n t m ji p i l o o n p k m la o o a la pot n na k ? Tam pat ila man l a n ohat t k lo t a okon i o a p in n t t ot ok . J n po ta tno ti jim a nila tom a a ho ali jako h ino . B ak p ij o a ó k li k m k j ji h l .“ Dh ita t o i ol tn pohl j iný mý h n p op kl B hmano kt Po l m k lo j na o ah. Zaji

p i o po i a h l hla : „Ó Saň ajo D a moho ni it lý t. Jako an i p t m n ?K D ana h til D a pa hn k h o ný n k. J t t lkaj pol mými po o l tilo tý n D a pa o m tli konat ohňo t o j j n p ni nam n . Z na t j to li m mo n ho o .“

pa in tij n o k anými. o ti. k a

Ro mlo ali tak pol n jaký a a pak k l Saň aj p op til. C lo no potom p o l m komnat a m li i no a no p om tal p h ha a n h . *** P n o i op tili Ha tin p n ano l n k . J ji h o ho m ta p ihl l p lal ta m K o m.

l

op o o mnoha t p a ot n

„A o toto k lo t h t lot ilý D jó hana m i hni t a ni. S na m ohat t m o inami omo i n mi amotnými kon . Po l o toho h n ho tipln ho a h a i ho m j m pom haj j n al h n i j m o o ni k h . Jak m m nal t n jak t t ? N l jm t to tno tn h in o l a.“

Na J hi thi o tilo n kolik o an : op t t ? Zp a o a l n po V m t n o .N h m ta it k lo t h n ho k l . Tako pol no t n a po n m na n j ú o ň tno

„Kam t a n n ol o fal t . k tm m t n i t h h m at m o ti.“

J

hi thi a pjal a o po l: „J m op a po hnan n ot li l hman n m p i j l h kt n la tn m . J ými at h ht l jm l k kt o k n m ho t po o j n . K l pol na m p aot m Bh mo mo ým Vi na matko K nt a na imi p t li t aj Ha tin p . P o taňt i a ho jt j m i. To j in mn pot .“ O an ol tn k iko ali a a mo n a j n n a i m ta. J ji h m l nk p itom pat il j n P n o m.

a li

mi at o m o

K o an o li P n o i na li na ko a ali na . Za o m ak o a ili k h Gang k nal li moh tný an n n mý jako P am na. Ro ho li tam p no o at a tak to pili ko a ko pali Gan . K tm lo hmano kt at t p h n l o ali a hli po tn ohn a t hal o an o pa l k o t mnot no i. S at i io kol m ohn a p on j k mant m lo i kými hla P n o kli nili. J hi thi a a j ho at i p o t t hto ali o aný h op t ili jako n tan . R no at i p ip a ili k o ho o l a. U li p po tným ohn m a mo lili k oh m o p ň. Pot po ali hman o po hn n a ol n o j t. J hi thi a p oml il ol t hla : „B li j m p ip a ni o na k lo t ohat t i o tatn . Ó n jl p li n m hopni o po ta at tak jak j na po inno t . V l m m t i it o o m a i o o to mi ko nk . L j o n plný n p ný h at a ha . P oto p o m att o Ha tin p . Ut p n hman m tit i amotn oh o n ani n ml . N p ji i ýt p ino a ho t n ó t i.“ P ta ný N ta h j li j m a p o p ha

hman Ša naka o po l: „Ó k li p j m t o . o to jak p ij m . Zaji t m i la tn j lo a na i k ti k m i ot . Na mo lit a m ita m aji t m t it p n m po tný h p m.“

„N po h ji to tak jak k t “ o po l J hi thi a. „Spol no t hman m t . T j m ak p o t k . Moji at i k li m t p a j i a to p i t m in . Jak na kt itp t n a lo at a t i it j l m kt i ami opat t ? B a! Han a Dh ita t o ým po lým n m.“ J

hi thi a titi m lo ni h. K „N

l a lkal hla o hman a n n n l

Ša naka i l k l tak kl om t n a n m ti p n nik n p moho . Ó k li li Ži otn n t n moho m t n ot J hi thi o p ipom ň i n n t to mo

lan h. V In ap a t ta al o hop n po k tno t j lo ani n kolika n ho t il ho ú k V : in m tk a ta p in t a h al jako t klam nik n po l hno . n okonal n pa V .Ó o t.“

Ša naka tlil p ipo tano t k hmot p ipo tano t j -li i na m lo ka t om po t pn p l lý t om a k ko al i k t l ij tomto t plo .

j ko n m t p n . I n pat n ni it tak jako oh ň tin n m. T n k o p ipo tano ti a lý h n a t p n kt

J hi thi a li na lo hal a t il po n n kt l l ji tolik t. Na lo h n ho ak nik n na ilo. Ša naka m kl to ha po ohat t kt o n l nijak m nit j n jho m n p t l m lo ka. N j t t po h pokoj no ti at m o ú il o maj t k l n l o n k a pol no t milo aný h o o j j n p ino po tano ti a nakonec bolesti. „P oto ó k li n m l po ni m p ahno t. N na h oma o at ohat t ani p o tiho n ú l . L p j nik e bahna ani nedotknout, n ho pak mý at. P j -li i kat tno t a ht po ohat t .“ J hi thi a l mat n: „Ó i i p o n h i ni . P ji i m t j n tolik maj tk a h mohl po ta at o hman . K m j i ot ho po k lo k n m opat o at a po po o at t j na n m i ?N n na po inno t ho po i it jak l n o in tak ahma n a a k t ? Ho po m l tak p ij mat ho t a po tn . To j p ý ta k o n tno ti. Jaký j t j n o ó ný hmano?“

„B a t nto t j plný p otikla “ o po l Ša naka. „To o ahan j o a tn t lot il . Li po li m n omo ti a n j naj j n p oto a pokojili al k a pohla n o g n . K m l p ij o o t k p m t m lo ho n m n i o to ha at i ji h. To ho a l p n li po l hno ikt t m l kt ý am ň j a k t n t t .“ Ša naka tlil i o n li moho t k t m a j ho p m t po itk po l hno t to h m. J hi thi a ji o hl ú p h i ot ho po .N n p ipo tano ti n o hmotný h t m l am it na p aktiko n jóg a a k a o hl pln ho ho n ho p o p h .S o ho n ilo pak hop n hman po po o at. J

hi thi a i im po ko al a a a l il ji h t. St l ak to il naj t p o jak po ta at o t a k t kt i p li j t n m o l a a p oto ptal na a Dha mji: „Ó lký m i n moh op tit hman al o ň o n n ok i po ta at. Co m m lat?“ Dha mja o J hi thi o ot n kolik min t p mý l l a potom o po l: „P nými a hn t o n to ti t p l hla m. Sú ja na nimi lito al t al na Z m a ými pap k p itaho al o . M pak o hla i o mo p om nil niklo p m ak . Za alo p t a poj n m l n a t m o tla pot a a. Tak j o hn to ti k t no ti i n l n m. P ijmi úto i t oha Sl n ó k li a tak hop n plnit j m .“ Dhaumja J hi thi o i lo il jak i hni n n k lo min lo ti h nili a o o o ali po an k a k ti k m ita i a li m. P n n okam it po hopil   —   a aji til p o t k p o o i hman m l p o t ni t m a k ti k ho li t at oha Sl n . P oto m ptal jak m po t po at. Dha mja J hi thi na il to o m jm n Sl n a k mo lit kt m l p on t. J hi thi a potom to pil o Gang a o n l m k Sl n i ito al tn mo lit Sl n i a t al j . N kolik n n j l ani n pil a p o t ni t m p n j ma-jóg o l al h. V al p nk a o h Gang n t l l il oha Sl n . Po t h n h h Sl n J hi thi o i j il mo lit a a k m pot il ó k li. Do tan ti ho Po k tn ti pot a po an t l t t ho hnan t l .“

lo : „T o ip j .

Po al J hi thi o i lký m ný tal t mto pok n m: „A Paň l j lo n ht j polo na t nto tal . Dok ama n naj tal m posk to at n pat ln mno t j la. T mto p o m n ho mo i nak mit jak koli mno t li ó k li.“ B h k

pak n l na o loh a mi l k lo t p t.“

J hi thi a l tal N m n ta t n o jal Ta okam it a ila j ho nými mo lit ami i la j lo kt p nil t p pot

lo

: „O

a

n ka a t n t l t

m

o a hopil Dha mjo noh a j j til. at a potom po al i ot o ný tal D a pa . lo a polo ila j na n j. Po o to n j la P n o lo ila hman . K j j m ú a a a o ti tal o ala okam it oplnilo. Tal o o lo ila man l a naj la i ona ama.

K P n o i oj li ali K mjaka po hn ni p ni ými o a

op o o to k hman a kými mo lit ami.

ol a

Kapitola 23: DHRITARÁŠTROVA ÚZKOST V Ha tin p p opa al Dh ita t a t l t m m tk . Pot út h a p oto i a olal Vi kt m kl: „Ó Khatt o mo o t ni m n ao t a mo o t n n ho Bh D n n i t n jj mn j konito ti ha m . N l m i K n o l a p oto mi po o j p o m i p o n o . Co m li lat k t lo ti in l t mto p o m? Jak m op t kat a l k o an ? A jm na mi kni jak nap o t k na ho o ?“

o al t oj ga . o i hom m hno t

Vi a o po l: „Ó k li o no t i ho po ký o oj a m lo ý po it k i j na tno ti. Na n i i laho k lo t . P oto ó n jl p li mil j jak n tak i P n o . T m j i o olil ým n m ným Šak nim h t ko tk J hi thi o j i ni il tno t. J iný p o jak m n n toto lo o init a kat tomto t h l j tit P n o m j ji h k lo t . Spokoj t m o ti p mn l a n p ahni po maj tk hý h.“

Dh ita t a na m t n n kli n popo l. To n la a a kt o ht l l t. Sp to il o t jak i moho K o i a p it o a n po ta n . O jim p op j il mo l no t l Z mi. T m po ta n po lit a tak j ji h l a la ú p n . Jak jim pom , k k lo t po to p ým n jmo n j m n p t l m? Dh ita t a til jak h m Vi o i j ho hn ot . „Ó potomk Bha at k i j m ti kl a D jó han a hl. K m t h po l hl n m l t lito at. M to ak t l j t init. O hni D jó han a p i J hi thi p t jako l . N ht t oji no a j ji h to p n i P n o m lo . P im j D an a D a pa p i jn m o n m p l n oml il. M l tak oml it Bh mo i. To n m m p in pop h a o ň to a h n k lo t p k o . Co jin ho ti moh t to h li po a it?“ Dh ita t hn p k p l. B lo jm Vi a t an P n o m a j m a j ho n m nik n p j . Polo il k na lo po n ahokam a kl: „Ó Vi o ho o j n p oto a pot il P n o a moj o o t n aj m . N h al ji t lo a. Jak m o k at op t m la tn t lo a k k li n kom jin m ? I k j o P n o i t jn o jako moji no D jó hana na o il m ho t la. Ž m a hp la tn m t l m p no tnil t lo n koho jin ho. P to t ho m lk ú t n hl m t lo a n tnými a p oto j a h ji. M tat n o o j t jak i p j . Ji t a n pot ji. At n no no j n l p ho man la op t .“ Dh ita t a n hl tal a o k l o ý h nit n h komnat. Vi a m tn pot l hla o a kl: „T nto o j o o n k h .“ Ro ho l n l o at P n o o l a a a al p ip a o at k odchodu. *** P n o i k o ili na k Jam n o l hlý l kon ali i tam hý potom a

a

o an hali ko ali i j n an a pa . C to ali l a o l a p o li K k t o a p k o ili D i a at a Sa a at . Nakon na h Sa a at pat ili K mjaka. Ř n h l mo al tk a k t kt tam o ti a a k i. P n o i to pili o K mjak a po ta ili l m ko a palmo ý h li t . V pol no ti hman ali no at o t m a t i p m.

J noho a k li po tn ho ohn a na lo hali hman m p n j mp h ký h jin a l hli p ij t ko . Pohl li aným m m a pat ili jak k nim l Vi a. J hi thi a kl p k ap n Bh mo i: „Co t l Vi a? Po lali ho a n p i l k al h ko tk ? Ch n na lot ilý Šak ni p ip a it i o na an ?“ P n o i m i o t n o h lo

tali o ohn a ú to Vi o po a ili. U a ili ho a k ptali na j ho laho J hi thi a m na l a m to k o po ink . P t ho n Vi a at m lo il o Ha tin p .

„Ó A ta at kl j m k li o j p o n ho p o p n al n no al mi po o no t. K l p o t p no to n tak jako n no n n n ho m n l p i t p t k tno ti. Nik ho n potk t t . Moj a a na n ho n m la ný li tak jako o a j n klo n po li t loto . Po lal m n a ými lo p .“ P n o i Vi t ili a on p ohl il: „T m kn o po l m ho n o napom a m kon n m ú p h . M li t t p li kat na o p l ito t a hl at p o jak t it oji l . Kon jt a k i a t jt oh . To m pom kat al l . V ml t p a a t la ka k ým po ným a to p n m. D lt nimi o j lo a nik j ji h pol no ti n h t jt . Toto ho n j laho t k l .“ J hi thi a Vi o i po ko al a j ho a a l il j t. Potom a l hli p ij t al ko . T ntok t k nim p ij l Saň aja. Dh ita t o ataj J hi thi o i poklonil a l la ka pi t n l nými lo . K ho poho ln a ili tlil J hi thi o i p o p ij l. „O t o o k l po lal Vi k tými lo p ho kaj no t a l to t. Dn no to pil o n mo n n a om pa l na po lah . K p o al kl h om ným k l m: M j at Vi a j jako h p a lno ti Jama a. K i na n ho pom n mi pal j m i ú ko t a m t k.“ Saň aja pok a o al: „K l m po lal a h p i l Vi p t o Ha tin p . Ř kl: J i hl ó Saň ajo a ji ti a j m j at kt ho j m hn po lal n a ými lo p j t na i . Nik

mi ani m

n jm n m n n m .“

ko il. Naopak i o

m

tp l

Saň aja o til na Vi : „Ó potomk K a m ta a p i k l p t k i ot . Tak n p ka .“ Ik j ho a til n jak

at

.Pi

ho

po m

o

to pa alo Dh ita t a n n hop n no at po o no t o ým a m Vi a o ho l tit. S ho ta ho atra miloval l Dh ita t a j i p po til ho n int lig ntn . Vi a k l k li na l k a mohl m a it pak la al poň na j j t p ij k o m .

S J hi thi o ým ol n m Vi a til o Ha tin p a l a Dh ita t o kt ý l j ji h hl n a o t . K l kl: „Ó tno tný a h ný m m t t ji mi til. V j no i j m n mohl p t n ot j m m l l j m ji t a n.“ Vi a o po l Dh ita t o i j ho k p omin l: „J i m j g a a lo i moji n j ú t .K mi Saň aja kl o t m p n hl j m til. Ó k li j j n p i o n ka ý tno tný m m klon pom hat n ta tným. T oji i P n o i no j o mi t jn a ale p oto P n o i n n t p o t m nimi .“ O a at i i j t n jako op to n ho hl n .

o

m ňo ali oml

n

lo a a m li a o t

*** D jó hana ak Vi o a n at n a o al. Za olal i Šak niho Ka n a D an a kl jim: „P ohnaný Vi a kt ý t an P n o m til. Z a m o m m lat n m po a p it k l a a olal P n o p t. K h m l j t n k i t jak jim a o n p il h to.“ Šak ni a m l. „Co j to a po til i ó k li? P n o i ji o li o l a a h m p t h t in ti l t n t . So hla ili po m nkami k a nik o pa n o t.Ik j t j ot po al a tili n o t m o hla it ok j ji h hnan t n kon . V n m p pa n m m t. M m j n p t at o hla m t ým ot m a kat na p l ito t a j no po a m .“

D

ana Šak niho lo a po h lil: „L

mi t oj

a a t ý k .“

Ka na pohl l na D jó han kt ý t l til n j. „Ó k li m i hni j m t oji p t l a o o in i. V t m po po o at p oti P n o m. N m ho t. Al o hla m Šak nim. B at i j li n po . Pok na tili naj m p o jak j no po a it.“ D jó hana oto il k ým m . St l a m o ným okn m hl l o p k ný h pal o ý h ah a . Zt ka o ho al a k pal . Jak mohl ýt ta t n ok j o ti P n o i t l na i ? Ka na kl: „V m na o m l ó l li . S l m t oj po it . M m P n o j no p o a it. H a ko tk t to l ito t n ila p oto j o o na i .“ Ka no a pohl n t k i ila t k m k pom l l na A n ho n ho oka. P l i tkat nm it al t in t l t lo na k n p li lo h o a. Ka na p h l m a tam a ni ým hla m pok a o al: „J m o tom p mn p n ó k li. O l m i n n hopm an na n m o ko a j m lk m po t o l a. Naj m P n o a a ijm j . P t ok jo p o t k a o la ni al m j k tom ho n o a. N maj ani l ani li a p oto n m po a j na no po a it.“ Ka no a a n lo a hn ila. J ho n lo to p a . D jó hana h n po olal jako op o o ilný o l a Ka no a ými at po ok a il o l a. C to m ta ak potkali Vj a .M ým ho n m ak m D jó han úm l p ohl l a po il m at okam it t o pal e. P in til poko n al n o il i iho p ka n po l hno t o aj mo i j ho kl t . Vj a a potom al na t it Dh ita t t n kl: „Ó nan j ý mo ý Dh ita t o pro Kuruo n jl p . N m m no a n tný h p o t k hnali P n o o k lo t n t pak na kon i t in t ho n apom no a po h K o po ij .“

. Po n m pi t n a l hni i o m o j o t toho j t pomo l a. J tli jim j ji h ok na n p t lt

Vj a a l na ý n m a l k k l kt ý tam l o klop n ými mini t ti na lo hali a on pok a o al: „T j po a t. M l ho a ta it. Pok pok t p ij o i ot. Ó potomk Bha at D jó tako o t k m j ho pl n n p k o k ho o .

o k m n m . Pohl l na a i. V i hni m im tilý n t to P n o to h in l m tit m hana hl na P n o ka p o k l ho

Ó k li p o n po lat D jó han o l a a tam P n o m lo il? Tak hn t k . Mo n i ho tno tn P n o i okon o l ik o tom po h ji. Po aha kt o lo k k p i na o n nm t po lý i ot. D jó hana it p P n o i ani kýmkoli jiným poko it n ok al.“ Mudrc se rozhl l po h om n : „Co i m l Bh ma D óna a Vi Jaký j t j n o ó k li? M l h n lat to o j p jinak t ým t t m kon .“ Dh ita t a l k pok to l ti ými p t n op l po h m kl: „Ó p o l lý t n n pa ha a n h o n l il. M l m m k o hla p in til n o olat lný o ani Bh mo i ani D óno i ani Vi o i ani k lo N po h ji o tom k tom o lo li m P no mato V l j m o tom m ji t h al po li m ot o n l hop n tipln ho D jó han i.“

a? n

i o ni lo a mi o a tk . N l ila n G n h . n gi m ji. k l k j m

„Ó k li h p jak t . S n j lo k t m n j a m. P o ak n i jako n tak P n o ? Ti p t p n n mi p o nimi t n o t ? O lo ji t t jako ho la tn ho na. St jno l k t m k mým o tatn m n m P n o i a Vi o i. M to a j noho na a P n j n p t. K m l m na P n o n a ji j n o tom, jak jim pomoci. Ó n jl p li h -li ho at hn K o na i na i D jó hano i at P n o i a m .“ Dh ita t a pomal pot l hla o a j ho pap k p onikaj o nit okn . „Ó mo k . Do to m t jn jako i hni tito l l o Bh m Vi i D ón . N jak ji t p o m k K o m la ka ý a po al p no to .“

i ko na o la l n n ý i i j to p n tak jak k lo . T t a j m ji ak n ok i n l o at. B m ho lot il ho na a

Vj a a kt ý l hop n i t min lo t p tomno t i o no t kl: „Zan lo ho t na t p o l lý i i Mait ja kt ý m p ij po n t P n o a napom n t ho na p o o o K o . N h j n l o at j ho a jinak t ho na p okl j .“ Pak Vj a a tal a op til h om n. Ri i Mait ja o a il jak Vj a a p po l. P t j ho a k t kt ý i n l po h l a n o na o p i tal Dh ita t a a j ho no ú to . U tili ho na n t m a ghji a o tatn mi o a . Dh ita t a ho potom l at n na ahokam po ný t n pot h om n.K m poho ln l k l ho ptal: „Ó la ný la t oj ta l a poho ln ? Žij tam h ino p t at P n o ta tn ? Z tano tam plný h t in t l t? Jak o no na at k l ka m i mými n a no i?“ Mait o l k o n po k

ja o hl l po h om a K mjaka a potkal J hi pl tli i la a ij tam a ný h h h kt ý h p kt m k li tom tl a . Moj l ka k m j

Mudrc se ptal jak j mo n k tk . Jak m mohli Dh ita P n o i tako n p t l t ?

n . „B h m po tn t j mpi l thi a j ho at . Maj na o j l n pol no ti m . Sl l j m o ni h op til D jó hana i o t a li m t h o . P oto p i h m a h m lk a m p ji to n jl p .“ k l p hl l D jó hano oha n t a a Bh ma o olit a o po tal

„J i l m “ kl ným hla m i i. „M t mo t tat lo in . Za to j i op til lot il in la tn n mo n ni ó k li t m i a hli. N o n l k kt to m m t?“ Mait ja o til k D jó hano i kt ý na j ho lo a hm il. M j mn p oml il: „Ó h ino mo ný h pa moj lo a j o n j n p o t oj o o a tak p o o o K o P n o a la tn l ho ta. N hl jh k P n o i. J ji h la o n l ti mo ný h lon . J o tno tn a n m n tat n . Bh ma holýma kama a il t i mo n k a    —   Hi im Bak a Ki mi    —    n p t l n tan kt ok ali p ijmo t jako koli po o . Za il j tak na no jako t g kolo ka. V pom n i jak t ntý Bh ma j in m o oji a il n po a it ln ho D a an h ? K o j natolik po tilý a i n p t lil tako h in kt maj a poj n K i n D pa a j ho

n ? V mi i moji a k N p i ol j na n p .“

i

ah

t

a

a i

nimi m .

D jó hana pohl l t ano a n o po al. O halil t hno hla it o n ho pl l a potom il hla . Nat hl noh jako n il a m al noho po mi. K Mait ja i l D jó hano ot o im l hn m. Dotkl po n o hopil po tno ň kt m i la na am ni a h omo ým hla m p on l: „Ó t n to n k j liko opo h j mými lo a n m a kli ýl k ho ho n . V lk l kt po tan p j ho op til ti Bh ma k j m o t t t hno.“ To Dh ita t okam it n pokojilo. Sna il Mait j t it la ka ými slo a po al ho at j k D jó hano i milo ti ý. Mait ja kl pok D jó hana a P n o i m kl t a pomin . Jinak al n . Dh ita t a po Mait jo kl t Hi im a Bak jak m l? P j

til ji to úl toho m po a ilo pon k m nit . Potom kl: „Ó i i l li j m o tom jak Bh ma a il al n Ki mi . K o l t nto mon? Jak mo ný l a m i o t o tom .“

Mait ja o til: „P t mto h om n m ji ho o it n p oto D jó hana o m tl m lo a. Vi a ak p h o Ki mi o i o n .“ S t mito lo m tal a o l m ta. K l a ný m p Dh ita t a po al Vi at jim t n p h po . Vi a o po l: „Ó k li l hl j m ho o J hi thi l .K P n o i o li Ha tin p to ali t i n a t i no i a nakon o a ili o l a K mjaka. K jm h nah n j h no n h ho in h p o h li na a ili na i ho k a plano ma o ima. B l oký jako t om a l ho po ho ň. R kama a nohama o ta nýma jako t moh tn ama on jim ata a il t . Z io o n tlam m n lo o m t k a o i m l a m i. S j nými mi a ými la p ipom nal ma m ak na ito l k m a o o no h jn m j . S h omo ým m o t l ka klamn p l a m tl m l P n o . Sh om n nap t m po lo halo Vi o o p n . „V pa ali k mi pt i i jin t o o ji p i po h m a l hn t mono ý h i ý h ýk ik . J l ni oli l ha ti a m i t a n p hali o h t an. D k m t m p haj m to t m lo al o poh

lý l . Za al t p ký t a o il m a na p a h . Tak jako j n k n j t m n p t l m p ti m l t jn t a li ý p ipa al k a a i p ti P n o m. R k a a l o al po l at o l n j l n h k h a n o an a po ta il jim o t jako ho a Mainaka. K D a pa pat ila t to h o i o to t a la o i a t la tam p o t ý h man l jako o o n ka m i p ti ho ami. Dha mja h n p on l k mant a lil m m n m mona na t tal a pa h a il. K kaa i l j ho mo la lom na hn m o l o i a pa al jako ama Sm t. J

hi thi a t o

p on l: K o j i? Co o n

h

?

R k a a o po l: J m Ki mi a Bak at . V tomto p t m l mi o . Po m hn li i kt j o natolik po til m p ij o . K o j t m n pi h t a t tali mo pot a o ? J m p t n P n a o po na ho k lo t a p j m i t kt ý j t ým pan t m.

l J hi thi a. B li j m it o na ho hnan t

po ni tomto l

K la naj o j ji h toto no t k a a a al a o t . Ha! Jak t O n plnil m n p n . Cho il j m na ji nal Bh m aha m ho at a. T t toj p mno p o t no i k m la n j t a na k m m hla . T nto a k p t oj n hman mi a il at a a n l t . T ho a to tihn m pom Zabiji ho a j ho k o t ji Bako i. Tak a m ho l h m mt m at o i. Po Bh m a t m ho jako Aga tja a Vat piho. J

t. n j a ta. k

hi thi a k a pl nil: To nik n tan . Vtom mo ný Bh ma t hl o o ký t om a a il ho t a A na m ik napn l l k a t l tam p m p ip a ným k ý t l . Bh ma ak ho at a a a il a m k o il k mono i. Ut hl i n o k a k ikl hn i o ý : St j a oj j! O oj n t om m k n m a il a il j m plno ilo ka o hla jako k In a h j h omokl n. St om o t til na k al mon m to ani n pohn lo. M til po Bh mo i o ho po ho n tak l t p ipom nala l k. Bh ma hl hl k zemi a v letu ji odkopl levou nohou.

R kaa t a li ým m tak t hl o tlý t om a hnal na Bh m jako Jama a n o m tono n lo. O a o p i t h ali t om a t om m a oji j na hali a ml tili jimi o . Bit a p ipom nala ta o ný oj m i Valim a S g o a lk t l a la ji t om . Ro ný mon potom ihl a m til po Bh mo i o o ký k m n. T n al an a h til a ho il p t. Ki mi a o hl k Bh mo i nap a nýma kama tak jako R h l k Sl n i a j pohltil. Pustili se do k k a l li po mi jako oji o ný h ýk akl n tý h o oji na i ot a na m t. B l to i oký a t ý oj a t al t m ho in . Bh ma p ný na o l l ho D a pa l j . Vtom i pomn l na k kt ý h D jó hana i p in n op til. Pohl l na mona jako to l K o a j ho hn k p l. Ch til k a tak jako o ný lon h t h ho lona. Ki mi a P n o a na tak hopil al Bh ma ho ihl a m til j m ilo o m. Potom l mona pa a a al j m t t jako k t t t om . D mon p itom ihl a h il ti kl Bh m k k. Bh ma k a opako an ihal a il j m o m p to ho mon al kama po o nýma o lo ým k m. Z m ot ala a l m n la o na n a Ki mi o a t la o m. T n p itom al t a li ý p ipom naj p onika ý k t k . Bh ma ho ihl a o o ko ilo j m ato il okola. K i l kaa t atil om p a til j m o m kl kl i na j ho h a a o il ho. Bh ma m aj m mono i kl: Ó t h ný a k ji n m ot at l Bako ý h a Hi im o ý h p ný h n ot k nim p ipoj . Bh ma n hal at a o o k ým at m kt op t m t potom

a n Ki mi o o t lo l t na t a p ipojil kol m n ho hl kli a h lili ho. S D a pa i hni o li hlo ji o l a.“

Sh om n po l hn t tohoto p „Toto j m l hl o J hi thi . K na la tn o i m t t lo k a n o

h a lo. Vi a na kl: j m p oj ll m i lj m top Bh mo ý h an.“

Dh ita t a i j n po hl al n kl ani lo o. J ho ú ko t na tala. Bh ma l il a ij hn j ho n . K o n o o m k mohlo a nit t nto li plnit? K lo o ho lo t a h m a m i o ú ko t .

Kapitola 24: JUDHIŠTHIROVY POKYNY O MRAVNOSTI Jakmil K na t it. Po k l a Ho a nimi o j J hi thi o hn ali .

i na o al Bala pol li o l ými

l hl o hn n P n o o ho l j l m Dh i ta j mn Šikhan ho a mnoho al h S ha o a j j m n m op o li a i hni a K mjaka. K K i na Bala mo pat ili at j l n h k h a a n k lo t

K i na kl: „Tako o n p a lno t n l t p t. Z m j noho n napij k D jó han Ka n Šak niho i t t ho ni h D an . A j i j ji h to p n i a ij m o a m na t n Dha ma . Tito ú ko n m i i a lo m t. J to nap o t m o la ným ma nm m.“ K i na pl l hn m. V pa alo to jako h tal po t l t o n . A na Ho hl pok il kli nit p ipom n t m mnoha Jeho ú a ný h in . „Ó K i no n ný i i Vj a a mi kl jip k o poh j m l ka to ti a po tk m i kon Spo To hna a k j i t l n nm N j O o o . V i hni oho i j na To a t o it l m B ahm . Ó K a o mo ný h pa j il na Z mi ný h t l n h.“

ino t o n t m m k ý h . h o t a no T tak po h mnohok t ji

na p ijal K i n jako p in okon i mo n ho Vi n a a pop al n Vi n o a at kt j ili min lý h h. „Ó K i no jako N i imha j i a il mo n ho a Hi anjaka ip a a jako A itin n V mana j i t mi k ok p k o il lý m .Ó h to t l t l Sl n a naplň j j o la tn kt pok ý n .“ Ar

A na pok a o al popi m K i no ý h in h m J ho o a n ho j n : „Za il j i mnoho mon ký h k l kt li n l to tnými n p t li amotný h oh . Ó D an ano na Z mi j i p oj il at a n m to D ak kt oplý ohat t m a j pln i i . N m o it l t ani k to t p oto j i ným p t l m ht o . N a a mi kl na kon i j g o T ho t la to p poh li i

n h n . Ó K i no T n pat n ti.“ A l t n in n

l a j

kon . P oml

il j m j n o j j

na h m i til jak ho p m h t an n nt ln xt m alkl a ji n l hop n j in ho lo a. K i n A n k pot il a pokojil a tak m kl: „J i M j a J j m t j. V . K o t n n i n n i tak M a k o t n l j l j i M . V min lo ti j i l Na a a J j m l N jan. I k i i alit j m jako j na to t. Na toto no ti a o a n o ok nik o po o m t.“

. Hla p oj M j i o n jm li no ti

P Kin p to pila D a pa pjatýma kama. N h j j t mn pl ti mo ňo al at j mn j l ni . Ř kla M : „Ó n po a it lný i hni n n m i T popi j jako N j Oo . C lý m po To a j i úto i t m hak t am . Tak jako i ti h aj h a kami h aj i T n tan . Ti kt T hl aj o h an nik n po l hno n m n t t . Ó h it li mon jak j t mo n n k o jako j man lka P n o Dh i ta j mno a t a a T oj p t lk n mohl ýt o K o tak pohan n?“ D a pa p i t hto lo h alil o i l ami. S ha pa okolo D a pa iný h am n na kala tak . P i pom n na h ko tk D a pa mo nil hn . „P o ó K i no mý h p t mo ný h man l j n ti lo k m poni o ali lot il a ý namn li ? Han a Bh mo ým pa m a A no la n m l k G n a n ot ani j n ni h n ok al o h nit n n n i a to ani la tn man lk . Hanba Bh mo i a Dh ita t o i! P to j m j ji h na ha li p ip a ni op tit a m lali ot ok ni.“ D a pa i ak la t kama j mnýma jako po pata loto . Ram na j ot ala pl m. Po n jak h li no kli nila hl oka na hla a nakon kla: „Ó K i no j i m j in úto i t . Za lo m i T oji o h an t o    —   p o na i o inno p n no t na p t l t ú t kt o k mn ho a k t no t j i P n.“ K i na o po l: „Ó panil no na la tn o i i man lk t h na kt hn na kat jako t na k t a o j ji h man l l t m t na oji ti t l po tými p a o nými k . N t ap . U l m poP n o o mo i. B k lo no k l . Ml m p a .

N o

a moho pa no t a Him laj n hno t al ó D a pa

m pohno t Z m o t hno t a Moj lo a n j o nik plan .“

K i no a lo a D a pa t ila. N po h o ala o tom j n j n jm j j ho kon n ho o a. P in na pohl la na A n kt ý kl: „Ó no loto o ý h o n pla . Co K i na kl to i tan . N m tom ýt jinak.“ Dh i ta j mna toj po ok t kl: „Za iji D ón n at Šikhan a ij Bh m Bh ma D jó han a A na Ka n kt ý t n mo n ni tak n n it ln a il. Mil t o k R mo a K i no pomo i n n m po a it ani In a. K k tom ali l Dh ita t o i no ?“ V i hni p tomn t op t o tili k K i no J hi thi a kl: „Ó l Z m k h t an p n n oo n h p i l a t ha a n h a na lo poj n ha a m a t m kal po po Bh B hl k . Spol n hom l p ho k l o j ho po h o a ili.“

i. T n pohl l na h n l o na nil. Po k al h m D ón K ip i n tn ho m

P tomn hmano hl kli kol m a l li K i no a lo a a On na n la ka pohl l. „Hol o n n o ol n m x ha a lo a omamným l tk m j o t i la kt j li i a p ip a j je o jejich laho t. Z l t ha a j poj n k o maj tk n t t m a o ma ilým plýt n m ohat t m. Plo j n h lo a a n p t l t .“ K i na kl na to Dh ita t po o nil a k k l n po l hl pi l ho k o m ilo . „A ka ho k o n omo ti p i al na t an k l h ni il. To ji t talo ó k li k h t o n l mimo D ak . A po M m n at M S tjaki p a il o lo t h Ha tin p . Ihn pot j m p i l m. A k t i m mo n o a n t t m ol M .“ J

hi thi a K i n ptal k h m ha a n h l. K i na tlil o l ojo at k l m Š l o Ši p lo ým p t l m. K Š l a o l hl K i na Ši p l a il al o D ak a   —    at m o l K i na In ap a t    —    aúto il na m to. Š l a m l oh omný l taj ko kt ý pa al jako h m pl lo l m to. T nto a o Ši po al it jako kla n n úto il na n p t l . S lal n ho pla t l ho h a ý al K i n k oji ani m o lo

D til

a o

p t n n.K ho m ta.

po o

D

a

an hal po t

P oto J hi thi toto p n li a jalo K i na m opo o na pop al oj kt ý o po tal m i Š l o a ojo n k D ak . Potom P n o no i l il jak po n at o D ak k o lo Š l o útok o o n al n m ojo at. V pl la t a li it a. Š l a k ak i kal lko m ti ko l . V oji K i no t o il klamno p ta kt nli p mo na oji ti a il K i no a ot Va a. S o m ti ko ilo tak lal na K i n a J ho o l t p k j ok l ný h ip k o t p h omokl n k l k ak t m k a o tatn h an . Nakon K i na Š l a il a j ho ný ko ni il S a ana ak o . K i na kon il p n lo : „P oto j m ó J hi thi o n mohl p ij t o Ha tin p . K h ko tk o lo p t pot o j m a il Š l a l D ak o p o n ho ta . K h p i l D jó hana t ji n l m i i ými a k t ha a n h nik n o lo. Co t moh lat? J o t n a t p li k h p ot hla.“ K i na l k o ho . Dok n pl n t in t l t n m po P n o hola ni lat. V l J hi thi a a j ho at i j o p li tno tn na to a lo o po ili. V l n po h n t aj po lo o . K i na jim p oto kl a nimi kon m j ji h hnan t j t p ij po at. Pok jim D jó hana j ji h k lo t n t pak ji t oj k it n K o i ými to p n i ni n. P n o i ali K i no i a J ho in oh m a A na l k pln o lo il S ha o a j ji h malým n m A himanj m. K i na o j l na m lat m jako l n m ko n l o n Dh i ta j mno a o tatn mi pano n k . K a hot kol ko p ipom naj h om anikl l J hi thi a na il at m at o n p ip a k o ho . Cht l j t hlo ji o l a K mjaka a nal t ho n m to k mohli t it a hnan t . B at i li o l a a n t l ho op o o to k hman . Za n jako o p i li k lk m j an m D aita ana. Po j ho hla in pla ali la t ak a ko a jin p a n pt i a h j a l h t po o tl nými mo ými a lými loto . V h p o o ala j ji h t k n . Okolo l ho j a o tlo mno t o o ný h t om o t kaný h latými plo . V ko n h t om i a l n ho ito n h li p i

ako k ka k a al pt i. B at i o n ahl li mnoho i h a an n j h a o nk m l a na hj a n po t i i n h n h m l p no na n j B ahman. J

hi thi a m l o o ko a o t. B lo tam p k n a a it. B at i i o po in li po o lo itým an n m a jako p t moh tný h lon h úpat ho . Dha mja po tn o a a po til m to k i po ta hý o la. P n o i tomto l a ili n tan . Slo ili i i m a hman o o m a ko nk . Dha mja a o tatn oh a p k P n o . Ti po na lo h n m hman m p n j

o ho l tam pa ali p itom potom p o l a at i ali

a p ipom nali n kolik mtm j o ao kn konali nn o pom nali na K i n m k p ma.

In m i ali h tným ti na po t a a t ili

Br po p ho k j D aita ana j na t il p a ta ý i i M kan ja. O M kan jo i kalo pamat j po t k t o n a n o jin h m o h lo. L k pln P n o po a il a p ijal p oj j ji h ú t . Ri i j ho t lo ilo ho n m tl m a kt ý pa al jako tn til tý mla k m al a o t na t m j i . P ipom nali m R m a Lak man    —   i oni li p tati i l t po ni o l a. Tak j m on h o h na t il. O p ho o l a J hi thi a til ho a n p m hat m t k na t m o p o il. Vi a M kan j ú m ptal: „Ó p o l lý i hni j a k to j o na ho n t t m tn . P o t j iný pot n m ?“ „J n a ji m t . Sp a n na t m nakolik a it a po o i ot Da a atho a na R m . I on t p l k li n o h jn p a oml no ti a tak t il n kolik l t hnan t l . Pamat ji jak j m ho p ti i l t al to lat l k m po ho Ri jam kha. R ma l lko ný a n inný tak jako a il l k li no k po l no ti k m ot i. P oto m m. N hl na to jak j k okoli n mo ný n m m hno t n t t kt pi h nmo . Nik o t nik n m l j nat n p a li a m slet i j mo ný.“

M kan ja pak J hi thi ji til i on tak jako R ma k o K o k lo t p t a o a hnan t pl n . Pak jim l il j h m j ji h po t l no na t a al na . *** K

P n o i p ý ali D aita an h m p t n lin l k h mn . C l ú m lo t jn po tn jako lo B ahm . Z k mant Ja Rig a S ma V oko l j a t m l m il n n m t ti na l hP n o kt okonalo ali m n oj lo m n p ný h l n h at. V o la p pi p m o ali po t t g kan a ol l K mjaka úno ný h m h a h nili tak p j ji h útok m n j m ita i a o t m. J

hi thi a milo al pol no t hman . K nimi n n il ok po ok j ho m l la kli n a j ho m t k t ntam. K j D aita ana ho p i li na t it i hni n j t m i ta   —   N a a Vj a a Va i tha Bh ig Angi Ka japa a o tatn    —   a i hni J hi thi t ali tak jako n t m i n i t aj In . J hi thi a jim j ji h t n op to al a t il nimi j a o ho o o ho n h t mat h. Ži ot l m a nal l it. V mnoha ohl h m al p no t p o t nými a o a i t ými po inno tmi k l . La ka ý Dha m n l ta tný m t p o tým al ho n am ným i ot m t l ak m l na t li Boh m an po inno ti k at iji. T to o po no ti n mohl j n tak o ma t   —   po inno t t a n p j mn m ýt kon na n t l p o pot n P na. J hi thi a t il l m nými po it a kal na n k mo i op t jmo t ý h la a ký h po inno t . D a pa ak t l mo tila. T n la lo ti kt l k j ji h hnan t a ol lo ji pon n kt m j D jó hana hn ta il. K j noho a la o amot J hi thi o j ila m po it : „Ó k li k j n pom l m na to jak i lot ilý D jó hana a j ho noh l i ta tn ij Ha tin p pot o t po lali o l a pal j mi to . U it m a o t na ho n t t . K ji al o l a i hni K o i k om po l ho D jó han Ka n Šak niho a toho n m a n ho D an na kali.“ D a pa ala op t o pl . V pom nala na lo a jimi lo ila K nt a G n h . O p itom plakal na j j m pon n m. Jak lo ho j t t at n pom t na a p o inil i pot t ni?

„K t t i m t na po lo t a pom n i p itom na t j t n lono in po tý ahokam t m tako o ol t na t moh j n t pohl no t. T lo m poma an l t m n ho h at m o k i lo pot no to n jl p ant lo o pa to . D j i no il aho nný h ný o a t m na o j l n k i a k t om . Jak mohu n t pohl na m o tatn man l kt ým k i lo ili tn l n i a kt i t hl aj pot a l ?“ D a pa in m t k n hl m nil hn . „To j ý l k lo olný h pl n h ný h li . Ó k li n p o o na to na t o n ta tno it a hn ? P o j i tak kli ný? Po j na Bh m kt ý na t no a no p n hl . Po l ka k to m n tom a K o m po ta il a ni il j . Ct t j li a hn o . Pohl i na A n . Zn Bh mo m l a n t l ho kon j . S la A no a l k on tila ti k l lo it h m a úji hman m. N n t ntý A na po l h m tk . Copak to to n hn ? A po j na mla n M kt j o ti t jn a jako t mat K nt . T j o n ni t t ým i ot m a k t . Ani to t n o lo ? N ok i po hopit p o j i K o talo tako o po la Zt na hopno t o li o at? K p h n h h a o tom K o ta m t jako jim o p k m o lo it a k m o p tit

no n ni il. Po tom m o po h o la m a no t . at ija m o lo it poka j -li i h h op tili n n po h . Jak til? K k l n ok o po nat j t a n.

I j n m p mo. P n m D jó hana a j ho at i i a l h j t t. Ř k o n poko n o o a kt m n t l j n o po t j p hl na at m o t n k o j mo ný a p a ý a p oti o tatn m a hn j t n jako k l.“ J hi thi a o itn pohl l na o n . Tolik i toho ji t p la a j tli ho n o ok alo ojmo t pak to lo j j t p n a j ho p in po a o al m . Ano m t l ho lo p i pom l n na to jak ji p i l kli o n mo n n . Bol t toho okam ik ho po ta o kon i ota. Na lk ak n la ho n o a. D a pa n h pala hn o i lo ti. Vl n j o po l: „Ó mo no k hn n k m m kat ohat t al kon n ho hl i ka j k o li t a. Sk t ný laho t o toho k o hn p kon al toho k o hn po l h potk n t t . Hn j ko n m ho ma . Ro hn aný lo k j hop n a t ho it l a a it ta . N ok o li o at

m i tm o j o a o patn . N n ni o o lo ný lo k n ok al i n o lat tn toho a m o la m ti. D k tom to po n n n po l hn hn D a pa . Naopak ho na it o l no t.“ D a pa ti na lo hala. V la h p n o no ti a m a no ti j j m man lo i nik o n o n . Dok al po it i amotn oh . J hi thi a na p o t po lo t k a pok a o al: „K la ho lo ka j iln j n m l t p ho hn jinak i p i o j n o la tn h . T k o ami ni o m i ot n po hnan o la ti n kaj . Sla p oto m li j hn o l at. J n po til i hn h l n ot ho po a j a o no nný l . Mo i hn o t la. P o lo ka t a o an ho hn m n n na n kat t o t tojno t o ah no t i jin la tno ti ha akt n h li . Za ha akt n ho lo ka mo po a j toho k o j hn o l . Z o n tako ho lo ka o la j p oto t n k o m o po t t t . K o potla hn ik j p oti n m p tm t a o at. P oto j no mo ý lo k at ilný la ý n o i o t n it a i m l m p on l o at li odpustit.“ J

hi thi o i at i m it m h om ili a na lo hali. J hi thi a l l il o p t n . „K tomto t n lo nikoho k o m o po t t t a h til hao . K k lo a o tatn ý po ta n ali p ho m hn pak o n li hl p opa li k .K n po ta n n n o napom n t ý po ta ný h h h ap t ko n a ni li t o. B ti ito at kt ý ný h a h p on l i i Ka japa: O p t n j tno t o p t n j o t a o p t n j o V . O p t n j i tota a a k . J to p a a o no t n o n t a atý N jan. O p t n m j o n m a j ho p o t ni t m m lo k o hno t o la t n la no ti. Jak

t moh t o p t n ó D a pa kt j kladem ho no ti p a mo o ti a t t ? Člo k kt ý o po t pat t nto i p t t. O p t n p oto po a j a n j tno t.“ J

hi thi a m l na man lk . „Bh ma D óna Vi a K ipa i o tatn ta K o i i p j m . Vj a a a o tatn i io tak l m Paň l . P oto n j pok m o m o o n n . Pok Dh ita t a po l hn pok n a na k lo t n m n t Bha at o ni n. J ak n h i ýt p ino j ho k p in no. O p t n a

poko a j o la tno ti o l n tý h li a D jó hano i ni n T o no tno t a p oto j p ijm a .“

kaj .

D a pa ak m la t l po h . J tli tno t p in t t a ú p h jak mohl ýt J hi thi a ta n tako m n t t ? Nik p n o hýlil o tno ti. Dokon i h m ha a n h l j ho úm l tno tn . A t l n o n t t at m o h ný D jó hana i laho t . P in na kla: „Z mi ó k li ik n t l h n tno t tno t n o h nila t . I n tan ij j n o la tno t . J m i ji t p op til m a at n tno t. V m o la tn lo hman m. Nik ji n ho al p hl i k ta m o o ným al ani n po ta ným. P to j i o l Z mi n po l hl j i pý . V konal j i lk o ti a o al n po t milo a . Ani t h m i ota l pln ho út ap t oj tno t nijak n t p la.“ D a pa h m i hl la man lo i o o . „Na o tom m ji nm o t atil o no t a hno j i p oh l   —     ohat t k lo t at a okon i m . Jak mohl n k o jako t k omný la ka ý nli ý t ý a p a oml ný p opa no t ha a ? Ha a j n t. J n n moh po hopit jak j to mo n .“ A koli D a pa h pala nli n tlit ln it a

N j po ý j j

P n .

tila

J

hi thi o a

„Ji t ó k li i hni t o o j naj po l pok n P na tak jako poh lo t k o l lo tk . Nik o n m ýt ani na j n j iný okam ik n i lý. B h j na t t a t p n po l ý l k na i h min lý h in . V i hni i m na P n . S n k o a po n jako n t oj k napln n na j mn ka m . P oto mi P n p o il t oj n t t . Jak al mohl op tit tako p tako m o po tno t a p a o ? A n n -li to J ho h a pak to nam n n jmo n j j p in ip kt ý to . Pok n j o in poj n n l k anými Boh m potom na k m na t mi kt n maj l .“ J

hi thi a i l j ho na j mat na n k m a al m. „Ó l n no o n o ti a koli j t la k a o o mit ln j la o n . Nik o n m l nik n l o at tno t to ho kat j j plo . Tako ý h ný o ho n k tno t n ý l k nik n kli . Sna m ýt tno tný j n p oto h i n l o at V a pokojit P na. V j tom k o po h ň j tno t j o no na o it

m i at . T n k o po h j o o no ti tno ti a lo h i i j k n o la t n m t lno ti a la no ti. Tako ý lo k j po a o n a j t ni ho n j lo j.“ D a pa klonila hla a j j man l pok a o al: „Ó no t hl ho pa na la tn o i j i i la ý l k tno ti na p kla tako ý h n m t lný h m jako j o M kan ja Vj a a Mait ja a n ký i i N a a. V i hni tito a n t l la n m i popi j tno t jako n jp n j h po inno t . K o n in tno tný h li n p in l n plo t nto t ji no ahalila temnota. Nik o n ilo al o o o o n ani o po n n i okon ohat t . V i hni li ili jako ata a t l n o matk .“ B hmano kt i n n tak p i li po l hno t J hi thi o o hla n p iký li. S tm lo a na lk mýtin na kt li pl l ohn . D a pa na lo hala j ji h p a kot i kot k . J hi thi a pok a o al: „N po h j o tno ti p oto n i j j ý l k Paň l . Plo po h a m p oj tak jako plo h h . Plo p a tno ti j o n a n ni it ln a p i j lo ka o n j h o la t t t . P oto n pomlo j Boha. Sna po o m t N j m P n J ho to h m a M klaň ó D a pa . B to j n k t m la tn m p o p h .“ D a pa o kan l l . V la j j man l ml pa .B hj ji t n om lný a j p j mp t l m h i ý h to t . K o M ak ok po o m t? J ho j n n j n p tat ln a nik o n ok po hopit J ho pl n . O i i n n o kt po tihl tno tn P n o    —    tn toho j nli p o ilo J hi thi o o n tlit ln j n n    —    l n po hopit ln a nap o to n it ln . D a pa i po hla: „P ij m m to o j i kl ó n jl p li . P n ji t l m to t m plo j ji h la tn ho j n n . I k n potk n jak n hl n t t n o t t m m i ýt omi j o ý l k in n jak ho min l ho i ota. V l o j t ak i ú il . Člo k kt ý n na nakon m ni . C t m m l n n na it kat p t k lo t . I k n p j al poň hn pokoj t m ji lal o j li ký h il h. A koli ýl k n jo na i h k h p to hom n m li p tat j nat. N inno t mo a h j.P o t n p oj j no nah ? To j moj po h no t.“

D a pa mlkla. Bh m j j lo a p im la k tom a p oml il. B l p li o lo n a l p o n j l t m n n it lný. N a ila m a k al pom l n na to jak i D jó hana a j ho at i aj n p m na t ho maj tk . P o J hi thi a ti t p ? D a pa m p a . Na l a j nat. Bh ma hl: „Ó J hi thi o o o f k i ot m a k t ? N j i jog n al k l. M l t k t to k l . D jó hana t olo pil o k lo t . Po o la m m in po aj m akalo i kt ý k a l ko i t l m. Jak to m n t? Jak m op tit ohat t kt lo oj m na tno ti i po itk ým no a t an at lno tno t ano o n li ù? J ja n n i o m k t no ho not .“ Bh ma al p ho m lo ho potla o an m hn al J hi thi a tal kli ný. L m o l hala j ho lo a p on n hla m hl okým a mo ným jako k t mp n . „Ó k li na k lo t j m t atili j n t oj l hkom lno t . D jó hano i a j ho at m j m mo nili a n p ip a ili o na ohat t a p o ili n m tako o ol t j n p oto a hom t pot ili. Na t j p ka n n p o m ol t na im p t l m a a o t na im n p t l m. B lo ji t po til j m K o n a ili ji t nk t. M to toho j m poko n o li o l a   —   to j k t k ho ný j n la o h . K i na t m n o hla ani A na oj ata n o j . Ó k li p ip a ilo t t o fal t o o ah a ak ý to tno t ? J n a l i p naj k o fal t n ot n ok kat p t to o t atili.“ Bh ma p ohl il tak an tno t j j m ý l k m j n t t n n n tno t. K m j tno t p o tno t? K lo m li n l o at tno t a p i li k lo t k laho t a o hli po itk . V hn t i l    —    tno t i k i po it k   —    m l ýt l o n t jno m o . O ný ni h n m lo ýt ilo no na úko o tatn h. „Zt atil j i pon t o k t n po inno ti? J i mo ný ojo n k po po o aný al mi mo nými m i. Po ij t to l k op to n mu k n k lo t kt ti p m n l . A na tol oji l k j n o n ký p o p h o no l o a o n m milo a hman m. Tm li tat l a hn ni a jm ho o a.“ Bh ma m nil a i: „B hmano a o tatn li l . D jó hano i hni opo h j . J i hop n kat p t a m k tom na pomo A n a m . K o n m

i p j t oji k lo t it ok

o olat? V ijm t at gi a pat . J to na po inno t.“

l k tom

a

hom o tali p t

on m

J hi thi a h li ml l a al t p li o t. Potom pohl l na Bh m : „Ó potomk Bha at t lo a po o n p m kt mi p o ol t ti n moh tat. J p a a j m na n toto n t t p i olal o po tilo t . V l j m n moh Šak niho ko tk h po a it al p to j m n hal t hno t o h . M l j m l p o l at. Ó Bh mo k m l po l hn po it m l pý h a o ah n l ji o l at. Co j i kl ti n týk m al po a ji to o n m p iho ilo a p m n .“ J hi thi a al ja n na o m no j li n po . „V pom n i na po m nk p i po l n h ko tk ? Šak ni kl: T n k o p oh aj t to h o j o l a a tan tam t in t l t. V t i p ipa n j ho k lo t kt t a p o a hnan t . A j j m potom kl: B i .“ J hi t h lo it a o J

thi a p i pom n na t n n il hla a o ml l . Č m to po l hl? M l l i j n po jm tno ti al ý l k m tp n hj m ahý h. P to l o ho l n. At j j ji h n n j ol tn j n n n t p t. S j li n po a oho .

hi thi a l n ú lo o? P o m n n m t n po it a . Roln k o ha ap a a a m

t pný. „Jak moh ó Bh mo k li ohat t po ni ho n p a a. P o ú t ho no o o j lo o. P o jm na n m . P ij o j m na a k na kli ň. St jným p o m p in o ý l k . O tom n po h j.“

it l p l p tno t

Bh m to n p ilo. S m p k po alo lo o . O p ho o l a n mohl ani p t. Tak n mohl n t p ta m kat j t tolik l t n i mo i na K o h lt j hn . Jako tno t k n l o ali? P o nimi t J hi thi a m l j nat jako n kým k o i a lo ú t ? M l l i na oni i j ho tno ti a o ano ti p a ? Naopak po a j ho a la o ha a m aj m . K J hi thi a p i l k o m a na il p p a k it . Bh ma ho no pok il p it. „Ó n ný k li jak m jakýkoli m t ln k init li h a ? Nik o n k j ho i ot kon . Žij m t in t m . N ht j o na imi t in ti l t . V pa

kt ý i na tomto l ji a itý h

okolno t l m po a o at a ok. Poj m t a o tm na n p t l .Ik hom m li toho n o j t o p kla p o n n m. T a j m ti t to i j ili j n D a pa a j A na oj ata K nt i na i tn poj n i l j t jn po it . Ml j n p oto t ht j pot it. Po h la o t t n t lp t na t m li milý at . Za t j la ka ý po toj k na im n p t l m t nik o n h l .“ Oh ň o tlo al Bh mo il plano ho . „Ó k li p to n omý lo k kt ý na ý nam. J i k at ija a p to j o p in j n tno t j nat i n

t . J ho moh tn po ta a p ipom nala lp na tno ti n i pa tak jako il V na pam t ani nal j ji h n jako hmana. Po inno ti k l po ti a p ohnan . To o .“

Bh mo i lala ta o t al    —   jak jim po a t t in tý ok taj n ? J o n mi po l m t a D jó hana m mnoho poj n . Č tn k lo kt i P n o i o a úji po o ili n n po po j K o . D jó hana l a po ni h p t ali. V ni J hi thi o ým li m tak o t l napo . S la i po ji t jn j iným n m. Bh ma ap ahal J hi thiru: „P o m j o ka k oji ó h ino. K at ija n m no po inno t. K hom p itom op tili n jak ho h h m to po ji o init o t a o n m milo a .“ J

hi thi a i no po hl al n kl ni . Bh ma po l hl ni m l l i a n n hop n kla n it. Copak n h p j ji h t p n n jak p il N j P n? V o moho t lat j o o at n o n k po inno ti p p an Boh m a ý l k n hat na N m. P na n moho pot it op t n m o no ti a pot it Boha j p o ka ho p o a o po inno t . Bh ma to ji t . B la t ak al a n . K J hi thi a j il o m l Bh mo i j ho hla n l nap o to kli n . „Ó h ino mo ný h pa k lo k opo t h ný h in a pol h p itom na o l t to in m p in o j n ol t. Pok i ak p m p om l o hn ú p h . Ř kn ti o p a po o n tan p i to p m -li na t j n h o ný pý h a n kli m li. Po lo h j.“ J hi thi a potom jm no al mno t k l pol ný h D jó hano . J t Bh ma D óna a K ipa kt o ji t tit a ni p i at na j ho t an . A potom j o A atth m Ka na B hl ka Bhú i a a D jó hano i at i. Po ok K o o ji t ojo at to k al h

k l p oto j min lo ti P n o i po a ili. D jó hano a pokla ni j pln l t t k l n In ap a t . Sna no a hl ok al h om it moh tno a m . Na h t an P n o i n maj n po ta n ohat t ani oj ko a j n n kolik m lo poj n . „D jó hano l j o p akti k n p mi t o l n n ký h an . Po m In a mi oh . Z l t o hn aný n p mo it lný a n p onikn t lným n n m.“

mo h o a

it ln . P n K o i j o ji j ok al po a it i m Ka n kt ý j klý ný mi an mi a

J

hi thi a i pomn l jak Ka na na o il n n m jako o t ho t la. I k l nli n m o ataj lo jm j ho p o j ji t m ohl o ký. Z n jak ho o ho al k A no i hl oko t. J hi thi a l j noho n Ka na A no t tno l t m oji kt ý kon ným p o m j ji h n p t l t . Pot ka h m D a pa in ajam a p oti tom n la ni m. Ka na n ht l ino t k ú il oji p oti n kom koho po a o al a hman al k nalo il hn o l k o j tli ho l A na ok al po a it. „P i pom l n na Ka n a n p kt p ta j n moh no i p t. B toho a hom po a ili j ho a hn o tatn h in kt j m m nil n m n po a D jó han p mo i. Ó n jl p li toto p li a .“ K Bh ma l hl at o ý t ah n l. J hi thi a m amo jm p a a on n m o tom n m p t. P to Bh ma D óna K ipa a o tatn k lo Ha tin p li j ji h p t l a o o in i t j úpln jin it a . K o lo k l ji t po po ili K o . Pom l n na oj t mito n po a it lnými h in lo kli j l t p oto k nim ho al tako o n klonno t. Bh ma po a il a nal o po k . Jak tam pol P n o i ti li n hl l a no il Vj a a. Okam it po ta ili a poklonili m . K m a il na a lo j ji h t kl J hi thi o i: „Ó h ino mo ný h pa n m t oj m l nk . P i l j m p oto ti h i pomo i. Uti m ho k t m li tm ti l m jak po a it Bh m D ón K ip Ka n D jó han a hn j ho to p n . Po o n po lo h j.“

Vj a a potom al J hi thi t ano a ho o il n m m i t ma o ima. Na il ho m ti k m m n an m p ati m iti a potom m na il at tom to m n na o n A n . P ati m iti mo ňo alo to at na lko l no t k tk o . Tak m jt A na o Him laj o tit na oh a kat o ni h j ji h l tn an . „D k j ho a k i a h in t j la j ho il h j t a n tan “ kl Vj a a. „J kon kon N jano ým ným pol n k m. In a R a a i hni p n oho ho la ji t o a j ými an mi a on s nimi kon n it ln in .“ K p

al Vj a a J hi thi o i p ati m iti mant o l. T n tm m j t kl a p m tili o jin ho l a. Jinak mohli at i ým na m ným lo m oh o it pop la i D aita an . Žili tam ji l n ok a a t o a ili mnoho j l n t g kan a jin i ok . V op o o hman o kt ta ali t J hi thi a a j ho at i p n li o jin ti o l hl ho l a K mjaka t ntok t na h k Sa a at .

Kapitola 25: ARDŢUNA SE VYDÁVÁ NA NEBESA Kdyţ bráhmanové určili příznivý den, Judhišthira naučil Ardţunu pratismriti mantry. Král se snaţil svou výuku oddálit, protoţe vĕdĕl, ţe hned poté, co se Ardţuna mantry naučí, odejde do Himálaje. Ţivot bez nĕho bude tĕţký. Vjásadéva si ale přál, aby šel, takţe Judhišthira vĕdĕl, ţe odloučení se nelze vyhýbat donekonečna. Koneckonců to byla pravdĕpodobnĕ jejich jediná nadĕje, jak získat království zpĕt. Judhišthira si vzal Ardţunu stranou, vzal ho za ruce a řekl: „Ó potomku Bharaty, znalci čtyř částí vĕdy o zbraních jsou Bhíšma, Dróna, Kripa, Karna a Ašvatthámá. Ti všichni obdrţeli boţské pokyny a umĕjí pouţívat všechny druhy zbraní. Durjódhana je zahrnuje poctami, tĕší je a podporuje, a proto vţdy usilují o jeho dobro. Nemĕli bychom pochybovat o tom, ţe v bitvĕ podpoří jeho. Celý svĕt ted podléhá vlivu Durjódhany, který je naším zapřisáhlým nepřítelem. Ty jsi naše jediná spása. Opĕtovné získání našeho království od Durjódhany závisí na tobĕ. Ted poslouchej, protoţe ti řeknu, co je třeba udĕlat.“ Judhišthira potom Ardţunovi předal Vjásadévovy pokyny. ekl mu, ţe by se mĕl co nejdříve vydat do Himálaje a meditací pomocí manter, které mu ted prozradí, usilovat o to, aby ho bohové vyslyšeli a dali mu své zbranĕ. „Dovol mi tĕ dnes zasvĕtit, ó ctnostný, a ihned potom se vydej naklonit si Indru. Aţ s tebou bude spokojen, vĕřím, ţe ti dá své zbranĕ a na jeho pokyn ti je dají i ostatní bohové.“ Ardţuna plnĕ ovládl svou mysl a smysly a nato mu Judhišthira s příslušnými obřady předal pratismriti mantry. Kdyţ Judhišthira skončil, vstal se slzami v očích při pomyšlení na odloučení od Ardţuny a řekl: „Ted jdi, milý bratře.“ Ardţuna si na paţe a ruce navlékl chrániče a rukavice z ještĕří kůţe, oblékl si zlaté brnĕní, uchopil luk Gándíva a své dva toulce s nevyčerpatelnou zásobou šípů a byl připraven k odchodu. Bráhmanové a siddhové mu ţehnali a on, protoţe nevĕdĕl, jak dlouho bude pryč, se s velkou láskou rozloučil se svými bratry.

Jiţ témĕř na odchodu před nĕho předstoupila Draupadí a řekla: „Ó Dhanandţajo mocných paţí, kéţ se naplní vše, co si vznešená Kuntí přála při tvém narození, a vše, co si přeješ ty sám. Necht se jiţ nikdo z nás znovu nenarodí v této příšerné kšatrijské varnĕ. Vzdávám ctu asketickým bráhmanům, kteří jsou odpoutáni od tohoto neštastného svĕta. Moje srdce stále plane kvůli Durjódhanovĕ uráţce, ale dnes je můj zármutek ještĕ vĕtší, protoţe odcházíš. Aţ budeš pryč, budeme myslet jen na tebe a z našich ţivotů se vytratí všechna radost. Vkládáme do tebe všechny své nadĕje, ó hrdino. Kéţ tĕ vţdy chrání Pán a všechny Jeho energie a kéţ jsi spĕšný. Nyní jdi a dosáhni svého cíle.“ Ardţuna se usmál na Draupadí, obřadnĕ obešel své bratry a Dhaumju, a potom se rychle rozbĕhl po cestĕ. Svou rychlostí plašil zvĕř v jejím okolí. Díky pronášení manter, které mu Judhišthira dal, cítil, ţe se přes hory a lesy pohybuje rychlostí mysli. Na konci prvního dne dorazil k vysoké hoře Mandara. Tam se zastavil a rozhlédl. Hora z namodralého kamene tyčící se aţ do oblak byla překrásná. Všude na ní rostly kvetoucí stromy, jejichţ kvĕty nesčetných barev vytvářely bohaté, oku lahodící obrazy a jejichţ vůnĕ si podmaňovala Ardţunovu mysl. Vzduchem se nesly hlasy pávů, jeřábů a kukaček a na svazích hory vidĕl dovádĕjící čárany a siddhy. Ardţuna se rozhodl na horu vylézt a tam započít svou askezi. Kdyţ vysoko na hoře dospĕl na plošinu, najednou zaslechl hlas rozléhající se oblohou: „Stůj!“ Ardţuna se rozhlédl a spatřil asketu sedícího u paty stromu. Bráhmana se ţlutohnĕdou barvou kůţe mĕl jasnĕ zářivou auru. Štíhlé tĕlo mu halila jelení kůţe a spletené vlasy mu padaly na ramena. Asketa řekl: „Ó dítĕ, kdo jsi? Vypadáš jako kšatrija. Nevíš snad, ţe toto je obydlí mírumilovných bráhmanů prostých hnĕvu? Jiţ to, ţe se ti podařilo dostat aţ sem, svĕdčí o tom, ţe jsi dosáhl vysokého stupnĕ čistoty. Nyní doved svůj ţivot k dokonalosti. branĕ tady potřebovat nebudeš. ahod je.“ Ardţuna mudrci odvĕtil, ţe se zbraní vzdát nehodlá: „Potřebuji zbranĕ ke sluţbĕ svému staršímu bratrovi Judhišthirovi, který byl záludnĕ připraven o království. Své zbranĕ nezahodím, ó bráhmano.“ Kdyţ asketa vidĕl Ardţunovu oddanost povinnosti, odpovĕdĕl: „Ó hubiteli nepřátel, potĕšil jsi mĕ. Vĕz, ţe jsem Šakra, král bohů. Poţádej mĕ o jakékoliv poţehnání.“

Ardţuna byl radostí bez sebe. To je Indra! Se sepjatýma rukama řekl: „Ó vznešený, přeji si, abys mĕ obdaroval všemi svými zbranĕmi.“ Indra se pousmál. „Ó Dhanandţajo, mohu ti dát ţivot v nebeských oblastech blaţenosti. O to mĕ ţádej. Proč si přeješ jen mé zbranĕ?“ „Jak bych na sebe mohl přivolat opovrţení celého svĕta tím, ţe se nepomstím nepříteli a opustím své bratry v lese?“ Kdyţ si Ardţuna vzpomnĕl na Durjódhanovu proradnost, vzkypĕl v nĕm hnĕv. Indra promluvil laskavým hlasem: „Ó dítĕ, aţ se setkáš se Šivou, dám ti všechny své zbranĕ. Pokus se naklonit si ho, nebot je nejvĕtším z bohů. Aţ spatříš tohoto tříokého nositele trojzubce, splní se ti všechna tvoje přání.“ Kdyţ to Indra dořekl, zmizel a Ardţuna osamĕl. Rozhodl se zůstat tam, kde byl, a začít s askezí a uctíváním Šivy. Svlékl si brnĕní a poloţil zbranĕ u téhoţ stromu, kde sedĕl Indra. Strom stál u řeky, v jejíchţ průzračných vodách se Ardţuna vykoupal a potom se usadil k meditaci. Kdyţ tak učinil, nebesy se rozeznĕly lastury a z nebe se snesl déšt kvĕtů. Ardţunu příznivé znamení potĕšilo. Posadil se s přivřenýma očima, ovládl dýchání a začal pronášet modlitby k Šivovi. Bĕhem prvního mĕsíce svých meditací jedl kaţdý třetí den jen ovoce. Druhý mĕsíc jedl ovoce kaţdý šestý den a ve třetím mĕsíci jednou za čtrnáct dní. Čtvrtý mĕsíc ţil jen ze vzduchu a stál na špičkách se vztyčenými paţemi. Koupal se třikrát dennĕ a dokonale ovládal svou mysl a smysly. Výsledkem jeho askeze bylo, ţe začal zářit jako slunce. V nebi začali být nebeští mudrci stále neklidnĕjší. Odebrali se za Šivou a řekli mu: „Ardţuna začal díky své askezi v předhůří Himálaje velmi zářit. emĕ začíná být jeho askezí rozţhavená a vypouští dým. Ó nejpřednĕjší z bohů, mĕl bys ho zastavit dřív, neţ silou svého odříkání rozvrátí vesmírný řád.“ Šiva odvĕtil: „Kvůli Phálgunimu si nemusíte dĕlat starosti. Neusiluje o dosaţení nebes či blahobytu. nám jeho zámĕr a dnes ho uspokojím.“ Rišiové se Šivovi poklonili a vrátili se do svých sídel. Šiva se potom zmĕnil ve vysokého, mocného lovce se zlatou barvou kůţe a sestoupil na místo, kde Ardţuna meditoval. Umá, jeho druţka, ho doprovázela v podobném boru. Následovaly je desítky zářivĕ oblečených skřetů, jeho

stoupenců, kteří přijali nejrůznĕjší podoby. Mnoho ţenských skřetů se zmĕnilo v překrásné ţeny a zjevilo se tam také. Kdyţ se Šiva objevil na bočí hory se svými stoupenci, hora jako by vzplála krásou. Celá příroda však kupodivu utichla, včetnĕ zvuku pramenů a vodopádů. Kdyţ se Šiva přiblíţil, uvidĕl, jak se jeden Dánava zmĕnil v kance a na Ardţunu za točil. Démon ho chtĕl zabít a hlasitĕ zařval výzvu k boji. Ardţuna zaslechl řev kance a rychle uchopil svůj luk a napnul tĕtivu. Vloţil na ni smrtonosný šíp a zvolal: „Nijak jsem ti neublíţil. Jelikoţ mĕ chceš zabít, nepochybuj o tom, ţe tĕ pošlu do sídla Jamarádţi.“ Ve stejný okamţik namířil na kance svůj šíp také Šiva a zavolal na Ardţunu: „ adrţ! Tento tmavý kanec je můj. Vidĕl jsem ho jako první a jiţ jsem na nĕho zamířil šíp.“ Ardţuna nevzal Šivovo prohlášení na vĕdomí a vystřelil šíp, který se rozletĕl k obrovskému kanci. ároveň vypustil svůj šíp i Šiva a oba zasáhly Dánavu najednou. Kdyţ narazily do démonova tĕla podobného skále, ozval se zvuk připomínající der hromu. Démon nabyl své přirozené podoby a s hrozivým výkřikem zemřel. Ardţuna se podíval na lovce. Jeho tĕlo zářilo jako zlatá hora. Obklopovaly ho stovky ţen. Ardţuna si ho pozornĕ prohlédl. „Kdo jsi? Oblečen jako lovec se tu potuluješ tímto odlehlým lesem v doprovodu svých stoupenců? Nebojíš se? Proč jsi střelil tohoto kance, na kterého jsem zamířil já jako první? Nevíš, ţe je to proti všem zásadám lovu? Urazil jsi mĕ a já tĕ ztrestám smrtí.“ Lovec s smĕvem odpovĕdĕl: „Ó hrdino, nemusíš si se mnou dĕlat starosti. Jsem na ţivot v lese zvyklý. Ale co sem přivádí tebe? Očividnĕ jsi královského původu a jsi zvyklý na ţivot v blahobytu. Jak to, ţe jsi přijal ţivot askety?“ Ardţuna pevnĕji sevřel svůj luk. „Ţiji v tomto lese a závisím přitom na síle svých paţí. Pohled, jak jsem zabil tohoto hrozivého rákšasu, který se mĕ chystal zabít.“ Lovec se posmĕšnĕ zasmál: „To já jsem ho zabil, ne ty. Vidĕl jsem ho jako první a můj šíp ho poslal do sídla Smrti. Jsi příliš pyšný na svou sílu. Neobviňuj ostatní, kdyţ jde o tvoji chybu. Ó zlomyslný darebáku, křivdíš

mi, a proto odtud ţivý nevyvázneš. Postav se mým šípům. Braň se, můţešli.“ Rozzlobený Ardţuna okamţitĕ zasáhl lovce shlukem rychlých šípů, ale on se jen zasmál a přijal je, aniţ by jím to otřáslo. avolal: „Ó ty darebáku! Vyšli svoje nejstrašlivĕjší šípy, ty, které dokáţí probodnout srdce.“ Ardţuna vyslal další salvu šípů. Šiva se rozzuřil a vystřelil zpĕt stovky svých šípů. Rozpoutala se prudká bitva. Smrštĕ šípů podobných hadům létaly sem a tam. Ardţuna odvracel lovcovy šípy, a přitom ho udivilo, ţe i kdyţ byl jeho protivník zasaţen bezpočtem šípů, nemĕlo to na nĕho ţádný vliv. Pánduův syn zesílil svůj tok, ale s lovcem to ani nepohnulo. Kdyţ Ardţuna vidĕl, ţe nepřítelem nemůţe otřást, obdivnĕ zvolal: „Výbornĕ! Bravo!“ Ardţuna hledĕl s divem na lovce. Bylo zřejmé, ţe to není obyčejný človĕk. Nikdo by nedokázal čelit síle tisíců šípů vystřelených z Gándívy a přitom zůstat nehnutĕ stát. Moţná, ţe je to nebeštan. Ardţuna se rozhodl pouţít své mystické zbranĕ. At to byl kdokoliv — třeba i gandharva nebo jakša — pokud to nebyl samotný Šiva, Ardţuna se ho rozhodl zabít. Nato Ardţuna vyvolal zbranĕ, které chrlily tisíce šípů planoucích jako slunce. Šiva je všechny s radostí přijal, tak jako hora přijímá záplavu deštĕ. Vtom Ardţuna ke svému divu zjistil, ţe nebeské toulce jsou najednou prázdné. Jak je to moţné? Kdo je ten lovec, který spolkl všechny jeho šípy? A s čím má bojovat ted? Ardţuna pozdvihl svůj mohutný luk jako kyj a hnal se na lovce. Uštĕdřil mu mnoho tĕţkých ran, ale Šiva mu luk sebral a pohltil ho. Luk prostĕ zmizel. Ardţuna pak vytasil meč a vší silou jím udeřil lovce do hlavy, ale meč se rozbil na kusy. Ardţunu zachvátil strach, ale bojoval dál. Ted zvedal kameny a balvany a vrhal je po lovci. Vytrhával stromy a metal je na nĕho. Přesto to na nĕho nijak nezapůsobilo. Ardţunovi se hnĕvem začaly z st valit oblaka dýmu. Rozbĕhl se ke svému sokovi a bušil do nĕho pĕstmi. Šiva mu rány vracel a začal boj zblízka. asypávali se ranami a zuřivĕ zápasili, svírajíce jeden druhého a naráţejíce do sebe plnou silou. jejich tĕl přitom vyletovaly jiskry a stoupal dým. Lovec nakonec Ardţunu pustil a on dopadl omráčen na záda, témĕř v mdlobách. Pohlédl s ţasem na lovce. Nepodařilo se mu na nĕho učinit ani

ten nejmenší dojem. Jistĕ to být musí vznešený bůh Šiva. Nikdo jiný by nemohl bojovat s takovou silou. Ardţuna se vzdálil a rychle zhotovil z hlíny podobu Šivy. Uctíval ji kvĕtinami a přitom spatřil, jak se na lovcovu hlavu snášejí kvĕtiny. Nyní uţ nepochyboval. Toto byl bůh, kterého hledal. Padl mu k nohám, a kdyţ tak učinil, cítil, ţe veškerá jeho nava je pryč. Šivu byl spokojen a k Ardţunovi promluvil hlasem mocným jako hřmící oblaka: „Ó Phálguni, dnes jsi mĕ potĕšil. Odvahou a trpĕlivostí se ti ţádný bojovník nevyrovná. Ó nejlepší z Bháratovců, tvoje síla se témĕř vyrovná mojí. Dříve jsi byl riši a nyní ses narodil, abys slouţil zámĕrům Nejvyššího Pána. Brzy získáš zbranĕ, se kterými porazíš své nepřátele, i kdyby to byli nebeštané. Obdaruji tĕ mojí neodolatelnou zbraní. Ted ti poskytnu boţský zrak, kterým mĕ budeš schopen spatřit v mé původní podobĕ. Pohled!“ Ardţuna vzhlédl a uvidĕl Šivu se třema očima drţícího trojzubec. Kolem namodralého krku se mu ovíjel boţský had. Ardţuna se poklonil a modlil se: „Ó velký boţe, ó nanejvýš vznešený, jsi točištĕ všech nebeštanů. Samotný vesmír povstal z tebe. Jsi Višnu v jiné podobĕ a jsi neporazitelný pro bohy, démony i lidi. Ó Šankaro, prosím, odpust mi. K této hoře jsem přišel jen proto, abych tĕ potkal. Prosím, odpust mi moji nerozváţnost, ţe jsem s tebou bojoval. Hledám u tebe ochranu.“ Šiva zdvihl Ardţunu na nohy a objal ho. „Odpustil jsem ti. Jsi Nara, přítel Nárájanův. V minulosti jste vy dva při Indrovĕ korunovaci ztrestali zástupy démonů. Krišna je tento nejvyšší Nárájan a spolu s Ním opĕt potrestáš zlotřilé. Ó Pártho, vezmi si zpĕt svůj luk Gándíva. Tvoje toulce budou opĕt nevyčerpatelné. Ţádný človĕk na emi se ti nevyrovná. Poţádej mĕ o vše, co si přeješ.“ Šiva podal Ardţunovi luk Gándíva a Ardţuna řekl: „Ó pane, jsi-li se mnou spokojen, pak tĕ pokornĕ prosím, abys mi daroval svoji neodolatelnou zbraň známou jako Pašupata. Touto zbraní ničíš na konci stvoření vesmír a já s ní mohu zvítĕzit nad rákšasy, Dánavy, gandharvy, nágy, duchy a přízraky. Umoţní mi vyjít vítĕznĕ z bitvy, ve které budu bojovat s Bhíšmou, Drónou, Kripou a s tovým synem Karnou.“ Šiva odvĕtil: „Ó synu Kuntí, dám ti tuto zbraň. Ty ji dokáţeš drţet, vrhat i odvolávat zpĕt. Indra, Jama, Kuvéra ani Varuna mantry k ovládání této zbranĕ neznají — o jakémkoliv človĕku ani nemluvĕ. Musíš ji však

pouţít jen proti nebeským bojovníkům. Pašupata by nikdy nemĕla být vypuštĕna proti slabším nepřátelům, nebot by mohla zničit vesmír. Tato zbraň se vypouští myslí, očima, slovy či lukem. Ţádná z pohyblivých i nehybných bytostí ve třech svĕtech její síle neodolá.“ Ardţuna se potom vykoupal, aby se očistil, a předstoupil před Šivu, aby obdrţel mantry. Bůh dal Ardţunovi svoji zbraň, a ta mu od té doby slouţila tak jako samotnému Šivovi. Kdyţ nebeštané spatřili hrozivou zbraň stojící ve své zosobnĕné podobĕ Ardţunovi po boku, zemĕ se roztřásla a všemi smĕry začal dout strašlivý vichr. Nebesy se rozeznĕly tisíce lastur a trubek. Šiva řekl: „Nyní se vydej na nebesa a přijmi Indrovy zbranĕ.“ Potom s Umou a mnoha svými následovníky odešel. *** Kdyţ Šiva odešel, Ardţuna nĕkolik okamţiků jen stál a hledĕl na nebe, uţaslý z toho, co se právĕ stalo. Vidĕl boha všech bohů. Nepoznatelný bůh se ho dotkl vlastní rukou. Ardţuna ted povaţoval své nepřátele jiţ za předem poraţené a své cíle za dosaţené. Vlastní Šivovu neodolatelnou zbraň. I kdyţ nemohl Pašupatu pouţít proti lidským nepřátelům, jiţ samotné její vlastnictví mu dávalo pocit neporazitelnosti. Kdyţ tam Ardţuna stál pohrouţen v myšlenkách, zjevil se před ním Varuna v doprovodu mnoha zosobnĕných řek a také mnoha nágů, siddhů a dalších menších bohů. Doprovázel ho i Kuvéra obklopený bezpočtem jakšů. Stáli před Ardţunou a celé okolí osvĕtlovali svojí září. Ardţuna také spatřil na nebi boha spravedlnosti Jamarádţu, jak se k nĕmu blíţí na svém kočáře s kyjem v ruce a zosobnĕnými podobami Smrti a Času po boku. Na vrcholu nedaleké hory uvidĕl Indru s jeho královnou Sačí sedícího na hřbetĕ nebeského slona Airávaty a připomínajícího vycházející slunce. Nad hlavou mĕl bílý slunečník a obklopovali ho gandharvové a mudrcové, kteří ho oslavovali védskými hymny. Ardţuna na oslavu bohů pronesl mnoho modliteb a obĕtoval jim ovoce a vodu. Kdyţ tam tak uţasle stál, Jamarádţa promluvil hlasem hlubokým jako hřmĕní v podzimních deštových mracích: „Pohled, ó Ardţuno, ţe sem přišli všichni lókapálové, ochránci svĕta. Poskytneme ti boţský zrak. Ó bezhříšný, v minulosti jsi byl riši Nara a na Brahmův příkaz jsi se narodil jako smrtelník. V bitvĕ mocného Bhíšmu a mnoho dalších nelítostných bojovníků vedených Drónou porazíš. Nepřátelé bohů, Daitjové a

Dánavové, se ted narodili ve svĕtĕ lidí. Všichni budou zničeni ve velké bitvĕ, v níţ připadne hlavní loha tobĕ. Tvoje sláva na emi bude vĕčná.“ Jamarádţa Ardţunovi nabídl svoji osobní zbraň, nebeský kyj, a Pánduův syn ho převzal spolu s mantrami pro jeho vrhání a odvolávání. Poté mu Varuna dal svoje smyčky Nágapáša, z nichţ není niku. Ardţuna také přijal Kuvérovu zbraň antardhánu, která dokázala zmást a zbavit vĕdomí i mocné asury. Potom promluvil Indra: „Ó přemoţiteli nepřátel, vykonáš pro bohy významné dílo. Nyní musíš vystoupit na nebesa. Tam ti dám svoji zbraň a další neodolatelné astry nebeštanů. Můj kočár, řízený mým sluţebníkem Mátalim, tĕ tam brzy odveze.“ Poté lókapálové zmizeli a Ardţuna osamĕl. Kdyţ pohlédl vzhůru, spatřil na nebi nĕco, co vypadalo jako druhé slunce. áře pomalu rostla a celé okolí se chvĕlo. Ardţuna si uvĕdomil, ţe to k emi sestupuje Indrův kočár. Byl obrovský a táhlo ho deset tisíc nebeských koní s nazelenalým a zlatavým odstínem. Opratĕ drţel Mátali ve zlatém brnĕní. Kdyţ se kočár přiblíţil, Ardţuna v nĕm spatřil nesčetné meče a kyje a také všemoţné střely. Po celém kočáru byly rozmístĕny sekery, šipky, oštĕpy a kopí všeho druhu. Po jeho stranách zářily nebeské hromoklíny a oslnivé blesky. Na kočáře sedĕli ohromní, nelítostní nágové s planoucími sty a stála tam i mohutná stříbrná dĕla opatřená koly a schopná vysílat nebeské střely na ţasné vzdálenosti. Ardţuna uprostřed kočáru spatřil Indrovu tmavĕ modrou zástavu zvanou Vaidţajanta. Stála zpříma jako bambus a byla vysoká jako mohutná palma. Potom kočár zastavil a Mátali předstoupil před Ardţunu. Hluboce se mu poklonil a řekl: „Ó poţehnaný, dostal jsem pokyn odvézt tĕ k Šakrovi. Tvůj otec doprovázený nebeštany, mudrci, gandharvy a apsarami si tĕ přeje vidĕt v nebi. Nařídil mi to také Šiva. Nastup do kočáru a pojedme do nebeských oblastí.“ Ardţuna opĕt vykonal očistnou koupel a potom se pomodlil k hoře Mandara: „Ó králi hor, jsi točištĕm zboţných mudrců usilujících dosáhnout nebes. Poskytl jsi mi ochranu a já jsem zde štastnĕ ţil. Dĕkuji ti a loučím se s tebou.“ Nato Mátali odvedl Ardţunu ke křištálovým schodům vedoucím do kočáru. Mátali pobídl oře, a ti s kočárem vyletĕli vysoko do nebe rychlostí mysli. Kdyţ dosáhli nebeských oblastí, Ardţuna spatřil tisíce ţasných kočárů vezoucích zářící a nesmírnĕ krásné bytosti. Vidĕl krále a bojovníky, kteří byli zabiti v bitvĕ a získali zářící nebeské podoby. Kdyţ jeli cestou bohů,

Ardţuna vidĕl siddhy, čárany, mudrce, guhjaky a apsary. áře nebes pocházela z jejich askeze. Uţaslý Ardţuna se zeptal, co jsou zač. Vozataj mu odpovĕdĕl: „Toto jsou zboţné osoby, ó synu Kuntí, ţijící na svých planetách. Na emi jsi jejich zářící sídla vidĕl jako hvĕzdy na obloze.“ Kočár projel bránou Indrovy planety, kde Ardţuna uvidĕl Airávatu, velkého bílého slona se čtyřmi kly. Připomínal horu Kailás s jejími čtyřmi vrcholy. Projeli boţskými oblastmi určenými pro zboţné lidi, kteří vykonali velké obĕti a askezi, a nakonec dorazili do Amarávatí, Indrova hlavního mĕsta. Ardţuna na to ţasné mĕsto zíral s očima dokořán. Kvĕtiny všech ročních období kvetly zároveň a nacházely se tam háje posvátných stromů. S jejich zlatými listy si pohrával voňavý vánek a vytvářel tak kaskády zářícího svĕtla. Do dálky se táhla nesčetná sídla a paláce. Ardţuna vidĕl slavné zahrady Nandana, v nichţ si bohové uţívali s apsarami. „Ti, kdo se v bitvĕ obrátí k nepříteli zády, toto místo nikdy nespatří,“ řekl Mátali, kdyţ si všiml Ardţunova ţasu. „Tohoto sídla nemohou dosáhnout ani zlotřilí lidé, ti, kdo neprovedli ţádnou obĕt, pili alkohol a jedli maso, nevykoupali se v posvátných řekách a nerozdali ţádné milodary bráhmanům.“ Jak projíţdĕli mĕstem, Ardţuna spatřil nebeské vozy řízené pouhou vůlí svých cestujících. Kdyţ Ardţuna míjel gandharvy a apsary, oslavovali ho. Slyšel nebeskou hudbu a tisíce lastur a bubnů. Vstoupil do Indrovy velkolepé snĕmovní sínĕ a setkal se tam se sádhji, maruty, višvadévy a dvĕma ašviny. Vidĕl áditji, vasuy, rudry a mnoho vznešených svĕtců v čele s králem Dilípou. Přítomen byl i riši Nárada s vůdcem gandharvů Tumburuem. Ardţuna vzdal ctu všem shromáţdĕným osobnostem a pak předstoupil před svého otce, krále bohů. Indra sedĕl pod svým bílým slunečníkem a byl ovíván navonĕnými čámarami se zlatými rukojetmi. Mnoho ryzích bráhmanů ho oslavovalo hymny z Rig a Jadţur Védy a gandharvové a čáranové pro jeho potĕšení hráli na všemoţné nebeské nástroje. Ardţuna se před Indrou vrhl na zem a Indra vstal z trůnu a objal ho. Tisícioký bůh vzal Ardţunu za ruku a odvedl ho po zlatých schodech na svůj drahokamy posázený trůn. Posadil ho na nĕj vedle sebe, kde zářil jako druhý Indra. Navonĕnou rukou hladil Indra Ardţunu láskyplnĕ po hlavĕ a

paţích, které připomínaly zlaté sloupy. Bůh se nemohl pohledu na tvář svého syna nabaţit. Kdyţ Ardţuna s Indrou sedĕli vedle sebe na trůnu, vypadali jako Slunce a Mĕsíc zářící spolu na jasném nebi. Indra Ardţunovi propůjčil boţský zrak, aby mohl spatřit boţskou nádheru Amarávatí. Mĕsto bylo nepředstavitelnĕ honosné. Pánduův syn kolem vidĕl mnoţství zářících mudrců pronášejících posvátné texty z Véd. Skupiny gandharvů vedených Tumburuem zpívaly hymny hlasy, které uchvacovaly mysl. Apsary při jejich zpĕvu předvádĕly vybrané tance plné gest a kradmých pohledů. Potřásaly přitom ňadry a krouţily širokými boky. Nebeštané nabídli Ardţunovi posvátnou arghju a umyli mu nohy. Na Indrův příkaz ho potom odvedli do jeho paláce, kde se ubytoval, a Indra ho učil pouţívat nebeské zbranĕ, zvláštĕ neodolatelný hromoklín zvaný Vadţra a své mocné blesky. Přestoţe Ardţuna ţil uprostřed nádhery a bohatství, nemohl zapomenout na své bratry v lese a touţil se k nim vrátit. Kdykoliv si na nĕ vzpomnĕl, připomnĕl si i okolnosti, které je do lesa přivedly. Vzpomnĕl si na Šakuniho, Dušásanu, Durjódhanu a Karnu a zmocnil se ho neklid. Jak získával jednu mocnou zbraň za druhou, myslel jen na nevyhnutelnou bitvu, která se mĕla v budoucnosti odehrát. Nyní mu nikdo nebude schopen čelit a ti zlosynové budou potrestáni. Pomstí Draupadí a Judhišthirovo království dobyde zpĕt. Kdyţ uţ Ardţuna ovládl všechny zbranĕ, Indra mu řekl: „Mĕl bys jít za svým přítelem Čitrasénou a naučit se od nĕho zpĕvu a tanci. Můţe tĕ naučit hrát takovou hudbu, jakou ve svĕtĕ lidí nenajdeš a jakou znají jen nebeštané. Tato znalost se ti bude v budoucnosti hodit.“ Ardţuna se naučil umĕní gandharvů. Pánduův syn nevĕdĕl, proč ho Indra poţádal, aby tyto předmĕty studoval, ale byl si jist, ţe díky své boţské inteligenci vidí, ţe mu toto poznání bude v budoucnosti nepochybnĕ uţitečné. *** Ardţuna proţil v Amarávatí pĕt let a přitom neustále myslel na své bratry. Kdyţ se přiblíţila doba jeho odchodu, Indra si zavolal Čitrasénu a promluvil si s ním mezi čtyřma očima: „Ó nejlepší z gandharvů, vidĕl jsem

Ardţunu vrhat pohledy na Urvaší. Jdi za ní a nech ji Pánduovu synovi slouţit všemi jejími ţenskými půvaby a dovednostmi. Stejnĕ jako jsi ho naučil všem hudebním umĕním, nyní ho nauč umĕní, jak se chovat ve společnosti ţen.“ Čitraséna řekl: „Budiţ,“ a ihned odešel za Urvaší a popsal jí Ardţunovy mnohé ctnosti. „Ó ţeno oblých boků, vĕz, ţe přicházím na Indrův příkaz, abych tĕ poţádal o laskavost. V nebi je právĕ jeden muţ, který je mezi lidmi proslavený svojí milostí, chováním, sličností, sliby a sebeovládáním. Je slavný díky svojí síle a odvaze a tĕší se ctĕ zboţných lidí. Je rovnĕţ obdařen duchapřítomností, genialitou, a oplývá neodolatelnou energií. Tento mocný hrdina umí odpouštĕt a není v nĕm zášti. ná všechny Védy s jejich mnoha částmi, je oddaný starším, nikdy se nechvástá, povaţuje i malé vĕci za důleţité a je vţdy točištĕm tĕm, kteří na nĕm závisejí. Jmenuje se Ardţuna a jeho otec Indra ho přivedl na nebesa. Ó poţehnaná ţeno, zdá se, ţe se Ardţunovi líbíš. Jdi prosím za ním a dovol mu získat si tĕ.“ Urvaší radostnĕ odpovĕdĕla: „Jak bych mohla zůstat k Ardţunovi lhostejná poté, co jsem slyšela o jeho ctnostech? Při pouhém pomyšlení na toho hrdinu se stávám obĕtí boha lásky. Ó Čitraséno, nyní jdi, kamkoliv si přeješ, a já půjdu za ním.“ Gandharva, kterému se podařilo splnit svůj kol, odešel. Urvaší se potom připravila na setkání s Ardţunou. Vykoupala se a potřela si tĕlo vonnými mastmi. Oblékla se do průsvitného hedvábí, ozdobila se šperky, zlatem a vonnými girlandami kvĕtů jasných barev. Byla pohrouţena v myšlenkách na Ardţunu a její srdce proklály Amorovy šípy. Roztouţenĕ si představovala, jak leţí s Ardţunou na mĕkkém, širokém loţi s hedvábnými pokrývkami. Kdyţ začal vycházet Mĕsíc, apsara se štíhlým pasem se vydala k Ardţunovu sídlu. Dlouhé černé copy, jeţ si ozdobila trsy kvĕtů, se jí při chůzi pohupovaly podél nádherné bĕlostné tváře. Při ladné chůzi zahradami se jí chvĕla jemnĕ zahrocená ňadra ozdobená šňůrou diamantů a perel a potřená vonnou santálovou pastou. Výrazné oblé boky pokryté tenkou látkou a ozdobené zlatými řetĕzy se pohupovaly ze strany na stranu. laté zvonky na kotnících jemnĕ cinkaly. astiňovala záři Mĕsíce v plňku a bylo zcela v jejích silách zapříčinit porušení slibů i velkých asketů. S radostnou náladou způsobenou trochou alkoholu a plná touhy vrhala

pohledy ze strany na stranu, a to jí činilo ještĕ svůdnĕjší. Kdyţ ji siddhové a čáranové spatřili procházet kolem, povaţovali ji za ten nejkrásnĕjší kaz na nebesích. Brzy dorazila k Ardţunovým dveřím a po dveřníkovi mu poslala vzkaz. Ardţuna ji ihned pozval do svého domu. Byl však zneklidnĕn tím, ţe ho bohynĕ přišla navštívit ted, v noci. Kdyţ vidĕl její krásu, které se nic nevyrovnalo, sklopil plaše oči. Uctil ji, jako by mu byla nadřízena, a řekl: „Ó nejpřednĕjší z apsar, klaním se ti. Co poroučíš? Jsem tvůj sluţebník.“ Urvaší se po vyslechnutí tĕchto slov nesmírnĕ zaradovala. Její hlas znĕl jako cinkání zvonků: „Ó nejlepší z muţů, povím ti, co mĕ sem přivádí. Kdyţ jsi poprvé přišel na nebesa, sešlo se velké shromáţdĕní, bĕhem nĕhoţ jsme oslavovali tvůj příchod. Byli přítomni všichni bohové a nebeštané a ty jsi sedĕl Šakrovi po boku. Tehdy jsi mĕ vidĕl, jak tančím uprostřed hlavních apsar. Tvůj pohled na mĕ nĕkolik okamţiků spočinul a Indra si všiml tvého zájmu. Proto mĕ sem prostřednictvím Čitrasény posílá. Přišla jsem ti slouţit, ó hrdino. Tvoje ctnosti si podmanily moje srdce a podlehla jsem Kámadévovi. Mé přání zní — bud dnešní noci můj.“ Ardţuna si okamţitĕ zakryl zahanbenĕ uši. „Ó poţehnaná ţeno, ó nejsvůdnĕjší ze všech, nehodí se, abych naslouchal tĕmto tvým slovům. Jsi manţelkou mých nadřízených. Tím, co je pro mĕ slavná Kuntí nebo krásná Sačí, Indrova druţka, tím jsi pro mĕ i ty, ó bohynĕ. Nepochybuj o tom, co říkám. Ó ţeno sladkých smĕvů, vskutku jsem na tebe upřenĕ hledĕl, ale ne pod vlivem touhy. Mĕlo to zcela jiný důvod.“ Ardţuna o Urvaší slyšel uţ doma na emi. Před tisíci lety se stala manţelkou Pur ravy, jednoho z Ardţunových předků. Její syn se stal zakladatelem Ardţunovy dynastie. Ardţuna Urvaší řekl, ţe to je ten důvod, proč z ní nemůţe učinit svoji milenku: „Ó poţehnaná, kdyţ jsem na tebe hledĕl, ţasl jsem nad tím, ţe vidím matku svého rodu. Nemĕla bys ke mnĕ chovat jiné city neţ jako ke svému synovi.“ Urvaší se usmála: „Ó synu Indry, my v nebeské říši nejsme vázáni pozemskou mravností. Nemusíš na mĕ hledĕt jako na výše postavenou. Milovala jsem se s ostatními syny i vnuky P ruovy dynastie, aniţ bych zhřešila. Bud mi příznivĕ naklonĕn. Planu touhou a cítím k tobĕ oddanost. Neodmítej mĕ, nebot to není hodno ctnostných muţů.“

Ardţuna však nemohl zmĕnit svůj postoj. „Ó překrásná ţeno, poslouchej, co ti řeknu, a necht naslouchají i čtyři svĕtové strany a všichni nebeštané. Pro mĕ se nelišíš od Kuntí, Mádrí nebo Sačí. Klaním se ti jako své matce. Prosím, chraň mĕ jako svého syna.“ Kdyţ Ardţuna takto promluvil, bylo Urvaší jasné, ţe jeho odhodlání je pevné. Odmítnutá a uraţená apsara propadla hnĕvu. Se svraštĕným čelem a třesoucími se rty prohlásila: „Protoţe jsi urazil ţenu, která k tobĕ přišla na pokyn tvého otce a pod vlivem vlastní touhy — ţenu zasaţenou Amorovým šípem — přijdeš o své muţství a budeš ţít mezi ţenami jako tanečník. Staneš se kleštĕncem a pozbydeš veškeré cty, ó Ardţuno.“ S tĕmito slovy se Urvaší otočila a odešla. Ardţuna se hluboce zamyslel. Indra jistĕ musel předvídat, ţe k tomu dojde. Proč tedy poţádal Čitrasénu, aby k nĕmu poslal Urvaší? Ardţuna šel ihned za Čitrasénou a řekl mu, co se stalo. Opakovanĕ se zmínil o kletbĕ. Čitraséna se potom vydal za Indrou a zpravil ho o situaci. Indra si zavolal Ardţunu a v soukromí si s ním promluvil. „Ó nejlepší z lidí, Kuntí je nejslavnĕjší matka, protoţe jsi její syn. Svým sebeovládáním a trpĕlivostí jsi překonal dokonce i mudrce. Neboj se. Urvašina kletba ti prospĕje a ukáţe se jako uţitečná. Poslední rok svého vyhnanství budeš muset strávit nepoznán. Tehdy se její kletba vyplní, a aţ budeš ţít jako kleštĕnec, nikdo tĕ nepozná. Aţ strávíš celý rok bez muţství, pak se ti tvá muţná síla opĕt vrátí.“ Ardţunovi se ulevilo. Přestal si dĕlat starosti s kletbou a dál ţil štastnĕ na nebesích se svým otcem a Čitrasénou.

Kapitola 26: CESTA DO BADARIKÁŠRAMU V Hastinápuru sedĕl Dhritaráštra ve své komnatĕ a drţel si hlavu v dlaních. Jak plynul čas, jeho zkost rostla. Co nastane, aţ Pánduovcům skončí vyhnanství? Nevrátí se s planoucími zbranĕmi, aby se pomstili? Jak by to mohl kdokoliv z Kuruovců přeţít? Kdyby se jen Durjódhana vzdal své zášti. Judhišthira by jistĕ ţil se svými bratranci v míru, pokud by se chtĕli podĕlit o království, ale to se zdálo nepravdĕpodobné. Vypadalo to, ţe

Durjódhanův postoj nic nezmĕní. Vţdyt se to nepodařilo ani jemu samotnému. Dhritaráštrova zkost se zdvojnásobila, kdyţ se od Vjásadévy doslechl, ţe se Ardţuna vydal pro zbranĕ na nebesa. Král hledal tĕchu, a zavolal si proto Saňdţaju. Kdyţ sedĕl před ním, řekl mu: „Ó s to, máš nĕjaké další zprávy o Ardţunovi? Ten mocný hrdina vystoupil na nebesa ve svém vlastním tĕle. Můj syn je Ardţunův zapřisáhlý nepřítel a jejich nepřátelství nepochybnĕ zničí svĕt. S Ardţunovou pomocí můţe Judhišthira dobýt všechny tři svĕty. Který smrtelník dokáţe čelit Ardţunovi chrlícímu své smrtonosné šípy?“ králových slepých očí se řinuly slzy. Pokračoval: „Nemyslím si, ţe by můj syn mohl uspĕt, a to ani s podporou Bhíšmy, Dróny a Karny. Nikdo z tĕchto bojovníků se Ardţunovi, příteli neomylného Krišny, nemůţe vyrovnat. Na svĕtĕ není človĕka, který by dokázal zabít Ardţunu, a ţádný z tĕch, kdo se postaví do cesty jeho šípům, dlouho naţivu nezůstane. dá se mi, ţe se naše armády jiţ rozprchly do všech stran, kdyţ zaslechly dĕsivý hřmot kol jeho kočáru. Brahmá jistĕ stvořil tohoto hrdinu proto, aby se stal záhubou našeho rodu.“ Saňdţaja neodpovídal. Podobné výroky od krále slyšel jiţ při tolika příleţitostech, ale přesto Dhritaráštra proti svým synům nikdy nezakročil. Bylo to, jako by doufal, ţe se Durjódhana a jeho stoupenci dokáţí vzepřít nevyhnutelným následkům svých hříšných činů. Starý král nebyl pošetilý, ale natolik ke svému synovi lnul, ţe připustil, aby toto pouto převáţilo nad rozumem. Po chvíli Saňdţaja řekl: „Ó králi, tvoje slova jsou naprosto pravdivá. Nic z toho, co jsi řekl, není nesprávné. Kdyţ byli Pánduovci svĕdky uráţky svojí manţelky ve snĕmovnĕ, začal je spalovat hnĕv. Nevidím moţnost, jak by kdy mohli tvým synům odpustit. Od Vjásadévy jsem se doslechl, ţe Ardţuna uspokojil nesmrtelného Šivu a získal od nĕho jeho zbraň. Tvůj rod ted čelí zániku.“ Dhritaráštrův nářek pokračoval. Ted si byl jiţ zkázou Kuruovců zcela jist. Pánduovci jsou ve spojení s Krišnou neporazitelní. Příčinami jeho nynĕjšího neštĕstí jsou Durjódhana a Karna. „Ó s to, aţ uslyším, ţe moje armády zničil Ardţuna s Bhímou, pak si já, trvale poslušný Durjódhanových přání, vzpomenu na všechny dobré rady mých dobrodinců, kterých jsem mĕl uposlechnout.“

Saňdţaja odpovĕdĕl s trpkým smĕvem: „Ó králi, opĕt jsi promluvil pravdu. Nebereš ohledy na dobré rady. To, ţe ted naříkáš, je proto jen tvoje chyba. Mohl jsi Durjódhanu zastavit, ale rozhodl ses tak neučinit. Nyní za to budeme trpĕt všichni.“ Dhritaráštra zmlkl. Cítil, ţe události jiţ nemůţe nijak ovlivnit. Bylo to tak. Příliš lpĕl na Durjódhanovi a nedokázal mu nic odepřít. Jeho polovičaté pokusy Durjódhanu zastavit byly jen ztrátou času. Synové se mu pro tuto jeho slabost vysmívali. Vĕdĕli, ţe ho nakonec pokaţdé získají na svoji stranu. Slepý král se drţel za čelo a vzdychal. Uvidí nĕkdy svého syna sedĕt na císařském trůnĕ? Právo na nĕj získal pouze Pánduovou smrtí. Kéţ by si ho jen Durjódhana dokázal vydobýt pro sebe. Ale jak? Osud se zdál být všemocný. Král s pocitem bezmoci celou noc ani oka nezamhouřil, tak jako jiţ mnohokrát předtím. *** Po Ardţunovĕ odchodu do Himálaje jeho bratři s Draupadí i nadále ţili v Kámjace. Ardţunova nepřítomnost na nĕ bolestnĕ doléhala a netušili, jak dlouho ještĕ bude pryč či zda se vůbec vrátí. Vĕdĕli však, ţe v boji o znovuzískání království budou spĕšní jen s Ardţunovou pomocí. Proto se modlili za jeho bezpečnou cestu do hor a za spĕch při získávání nebeských zbraní. vlášt Judhišthira velmi trpĕl. Bhíma mu často připomínal hazardní hru. Mocný Pánduův syn si nepřál nic jiného neţ chopit se zbraní a Kuruovce ztrestat. Navzdory radám svého bratra nevidĕl v čestném jednání s nečestnými osobami smysl. Také si nedokázal představit, jak by kdy mohli uspĕt mírumilovnými prostředky. „Jakmile opustíme les,“ řekl Bhíma jednoho dne Judhišthirovi, „hříšný Šakuni tĕ ihned vyzve k další hře v kostky. Ty neodmítneš, přestoţe hru dosud neovládáš. Bezpochyby přijdeš o zdravý rozum a opĕt nás pošlou do lesa. Ó vznešený princi, jen mi poruč a já Durjódhanu okamţitĕ zničím, tak jako oheň spálí hromadu trávy.“ Judhišthira svého bratra upokojil. Nikdy nedopustil, aby v nĕm jeho slova vzbudila hnĕv. Vĕdĕl, ţe pramení z lásky. Bhíma si nepřál nic více neţ vidĕt svého staršího bratra na trůnu vládce svĕta.

Kdyţ spolu Pánduovci rozmlouvali, přišel k nim riši Brihadašva. Vynořil se z lesa, jako kdyţ zpoza temného mraku vyjde slunce. Bratři se mu ihned poklonili a nabídli mu sedadlo, arghju a další předmĕty. Mudrc mĕl odĕv z jelení kůţe a spletené vlasy. Judhišthira sepjal ruce a řekl: „Ó všemocný, zločinné plány zlotřilých hazardních hráčů mĕ připravily o bohatství a království. Ted moji bratři trpí a moje manţelka byla poníţena. Všichni jsme ve vyhnanství. Moje mysl plane při pomyšlení na krutá slova mých nepřátel a na svou vlastní pošetilost a při vzpomínce na své příbuzné a poddané cítím zármutek. A nyní jsem přišel o společnost Ardţuny, který je mi milejší neţ vlastní ţivot. V jeho nepřítomnosti celé noci nespím. Slyšel jsi nĕkdy o nĕjakém králi či princi, který by byl neštastnĕjší neţ já?“ Brihadašva odpovĕdĕl, ţe zná starý příbĕh o králi, který vládl kmeni Nišádů. I on prohrál v kostkách se svým bratrem a poté ho i s jeho ţenou poslali do lesa do vyhnanství. Jmenoval se Nala a jeho ţena Damajantí. Tento příbĕh, řekl mudrc, ničí zlo v lidských myslích a tiší jejich srdce. Judhišthira ho poţádal, aby jej dopodrobna vyprávĕl. Ukázalo se, ţe osud Naly a Damajantí byl ještĕ horší neţ ten, který nyní potkal Pánduovce. Kdyţ král a jeho manţelka přišli o všechno a poslali je do lesa, jeden druhému se navíc ztratili a po dlouhou dobu bloudili lesem sami, neţ se nakonec opĕt setkali a získali své království zpĕt. „Na rozdíl od nich ty, ó Judhišthiro, jsi zde se svými bratry a manţelkou a doprovázejí vás bráhmanové. Nepropadej zármutku. Lidé tvých kvalit vţdy vĕdí, ţe hmotné štĕstí a neštĕstí přicházejí a odcházejí v závislosti na osudu. Není v lidských silách to zmĕnit.“ Riši Judhišthiru ujistil, ţe mu můţe pomoci, aby se jiţ nikdy nestal Šakuniho obĕtí. „ nám vĕdu o kostkách, ó ctnostný hrdino, a toto poznání ti předám.“ Brihadašva potom naučil Judhišthiru tajemství hry a odešel. *** Pánduovci trávili celé dny hovory o duchovních tématech a umĕní vlády a naslouchali bráhmanům přednášejícím z písem. Dennĕ také podstupovali tĕlesná cvičení, aby se udrţeli v dobré kondici jako bojovníci. Draupadí vařila divoké kořínky a zeleninu z lesa, potom vše poloţila na talíř od boha Slunce a obĕtovala jídlo Pánu. tohoto nevyčerpatelného talíře potom

krmila stovky mudrců, po nich své manţele, a kdyţ všichni ostatní dojedli, najedla se i ona. Kromĕ bráhmanů, kteří sídlili nedaleko Pánduovců, Judhišthiru navštĕvovaly desítky potulných bráhmanů. Od nich se dozvĕdĕl, ţe Ardţuna v Himálaji provádí tvrdou askezi. Pánduovcům a Draupadí tato zpráva způsobila bolest a modlili se, aby jiţ brzy splnil svůj kol a vrátil se. Jednoho dne před sebou Judhišthira spatřil zářícího rišiho Náradu. Kdyţ ho Pánduovci uctili, mudrc jim poţehnal a zeptal se, zda pro nĕ můţe nĕco udĕlat. Judhišthira se Náradovi poklonil a řekl mu, ţe si přeje navštívit různá poutní místa. eptal se, která by pro nĕ byla nejprospĕšnĕjší. Nárada Judhišthirovi řekl o mnoha svatých místech, která by mĕl se svými bratry navštívit. Také mu navrhl, at poţádá mudrce ţijící s Pánduovci o doprovod. „Tak, ó králi, získáš velké zásluhy. Cesty k tírthám, které jsem popsal, jsou zamořeny rákšasy. Pouze ty jsi schopen tato svatá místa navštívit, a tak umoţnit, aby je spatřili i tito bráhmanové.“ Nárada Judhišthiru ujistil, ţe návštĕvou svatých míst Pánduovci získají příleţitost setkat se s tak proslulými mudrci jako jsou Valmíki, Kašjapa, Atri, Vasištha, Márkandéja a další. „ anedlouho sem přijde mocný mudrc Lómaša. S ním navštiv tírthy, ó králi. Tak dosáhneš vĕčné slávy srovnatelné s tou, jaké se tĕší králové Maháviša, Jajáti a Pur ravá. ničíš své nepřátele a získáš zpĕt vše, co ti právem náleţí. Budeš vládnout emi jako Bhagíratha, Manu a sám Pán Ráma a zářit mezi králi jako Slunce mezi hvĕzdami.“ Vzápĕtí po Náradovĕ odchodu se dostavil riši Lómaša. Mudrc jen zářil ve své černé jelení kůţi a nesl si pouze nádobu na vodu. Pánduovci ho s ctou přijali, sesedli se kolem nĕho a poţádali ho, at jim vypráví o svých cestách. Lómaša odpovĕdĕl: „Ó hrdinové, při své cestĕ svĕty jsem přišel do Amarávatí, Indrova velkého mĕsta. Tam jsem uvidĕl vznešeného krále nebeštanů a k mému ţasu i vašeho bratra Ardţunu, jak spolu sedí na trůnĕ. Indra mĕ poţádal, abych k vám šel a ujistil vás, ţe se Ardţunovi daří dobře. Proto jsem přišel, jak nejrychleji jsem mohl.“ Lómaša řekl Pánduovcům o tom, jak Ardţuna získal nebeské zbranĕ včetnĕ slavné Šivovy Pašupaty, jak se od gandharvů naučil zpĕvu a tanci a ţe se brzy vrátí. „Váš bratr mĕ poţádal, abych vás doprovázel na cestĕ po tírthách, abyste získali zboţné zásluhy. Poţádal o to také Indra a je to i

moje přání. Přestoţe jsem jiţ všechny tírthy dvakrát navštívil, půjdu s vámi potřetí.“ Kdyţ se Judhišthira a jeho bratři doslechli o Ardţunovĕ spĕchu, nesmírnĕ se zaradovali. Judhišthira řekl: „Ó vznešený bráhmano, tvoje slova připomínají déšt nektaru. Kdo by mohl být štastnĕjší neţ ten, na koho myslí král nebeštanů? Ted, kdyţ jsi naším průvodcem, je naše štĕstí plné. Ukaţ nám laskavĕ, ó riši, všechna svatá místa.“ Judhišthira potom oslovil bráhmany, kteří s nimi ţili: „Ó nejlepší z lidí, necht mĕ nenásledují sannjásíni, bráhmanové a jogíni, kteří nejsou schopni snášet hlad, ţízeň, navu z cest a drsné podnebí.“ Judhišthira vĕdĕl, ţe cesta na tírthy bude obtíţná, a nechtĕl bráhmany vystavit zbytečnému strádání. Dále řekl: „Všichni ti, kdo si přejí pravidelnou a vařenou stravu, by mĕli zůstat zde. Nyní se můţete vydat ke králi Dhritaráštrovi, at se o vás postará. Také král Paňčálů vás zaopatří. My ted s vaším svolením vyrazíme.“ Mnoho bráhmanů se zarmoucenĕ vydalo k Hastinápuru. ůstalo jen nĕkolik set asketických bráhmanů, aby šli s Lómašou, Dhaumjou a Pánduovci. Pro začátek své poutní cesty si vybrali den s příznivým postavením hvĕzd. Před odchodem si bratři na své šaty z jelení kůţe a kůry oblékli brnĕní. Chopili se svých zbraní, nebot očekávali, ţe narazí na rákšasy. Kdyţ vyšli, Judhišthira Lómašovi řekl: „Ó nejpřednĕjší z nebeských mudrců, nemyslím si, ţe bych nemĕl ţádné zboţné zásluhy, ale přesto jsem smutný. Na druhé stranĕ vidím, ţe moji nepřátelé postrádají jakékoliv zásluhy, a přesto se jim daří dobře. Jak je takový do očí bijící rozpor moţný?“ „Ó synu Kuntí, kvůli takovým vĕcem by ses nemĕl trápit. Hříšníkovi se můţe na první pohled dařit, můţe se tĕšit z příznivých výsledků nebo poráţet své nepřátele, ale nakonec je aţ do kořene zničen. Vidĕl jsem mnoho hříšných Daitjů a Dánavů ţít v blahobytu, ale i to, jak podlehli naprosté zkáze. Ó vládce emĕ, toto vše jsem vidĕl zvláštĕ v Satja-juze.“ Lómaša vyprávĕl, jak bĕhem Satja-jugy, prvního v cyklu vĕků, asurové pyšnĕ odmítli provádĕt zboţné skutky, zatímco dévové rozvíjeli ctnost a vĕnovali se obĕtem. Asurové, kterým šlo jen o bohatství, zpočátku získali moc a majetek, ale ne nadlouho. „ nečestnĕ nabytého bohatství vzešly všemoţné zlé sklony a z nich nemravnost. Všechno správné chování

zmizelo a bez nĕho a beze ctnosti asurové nadále nemohli projevovat odpuštĕní a mravnost. Jejich blahobyt se vytratil, protoţe je opustila bohynĕ štĕstí Lakšmí a odešla za nebeštany, zatímco je si našla bohynĕ neštĕstí, Alakšmí. Nepřízní osudu postiţení asurové se rozzlobili a zmocnil se jich Kali, bůh hádky a zmaru, který je vybízel ke stále vĕtším hříchům. Jelikoţ neprovádĕli ţádné obĕti a náboţenské obřady, zanedlouho s nimi byl konec. ato ctnostní dévové navštĕvovali svatá místa a vĕnovali se obĕtem, rozdávání milodarů a askezi. Prosperita, které dosáhli, byla trvalá. Proto, ó nejlepší z lidí, si i vy získáte přízeň osudu návštĕvou tírth a svým asketickým ţivotem v lese. Dhritaráštrovi synové propadli hříchu a budou nepochybnĕ zničeni přesnĕ tak jako ti asurové.“ Ujištĕni Lómašovými slovy Judhišthira a jeho bratři spolu s Draupadí rišiho následovali lesem. a nimi šli jejich sluţebníci vedení Indrasénou, dlouholetým důvĕrným sluţebníkem bratrů, který s nimi odešel do lesa. a sluţebníky šli bráhmanové a celá druţina se v podrostu seřadila do dlouhého průvodu. Postupnĕ navštívili mnoho svatých tírth a vykoupali se v četných svatých řekách a jezerech. Obĕtovali předkům a vyslechli duchovní pokyny od asketů ţijících na tĕchto svatých místech, jakoţ i ţasná vyprávĕní o králích a mudrcích minulých vĕků, která se ke všem tĕmto svatým místům vztahovala. Kdyţ dospĕli do Himálaje, Lómaša druţinu varoval, at dále postupuje obezřetnĕ. „Je zde hora Méru a vrcholy Kailásu, Gandhamádany, Trišringy a Makaragiri,“ řekl a ukázal kupředu k zářivé hoře čnĕjící do oblak. „Sídlí tu tisíce neviditelných nebeských bytostí. Po tĕchto horských hřebenech se pohybují kimpurušové, jakšové, kinnarové, suparnové, nágové a rákšasové, všichni rychlí jako vítr a silní jako tisíc mocných slonů. Hříšní lidé se sem nedostanou, nebot je nebeštané zabijí.“ Kdyţ se Lómaša modlil k bohům o ochranu, Judhišthira řekl Bhímovi: „Pečlivĕ střeţ Draupadí, milý bratře. Kdyţ ji zachvátí strach, vţdy vyhledává tvoji ochranu. aslouţí si ji. Nyní půjdeme do tĕchto posvátných hor. Díky naší askezi a zboţným zásluhám, které jsme díky obĕtem získali, nám všem snad bude dovoleno vstoupit do této posvátné oblasti.“

Lómaša bratrům sdĕlil, ţe se v horách setkají s Ardţunou, aţ sestoupí z nebes na vrchol hory Gandhamádana. Rozhodli se tam tedy jít a čekat na jeho příchod. Cesta na vrchol hory však s sebou přinášela nebezpečí. Lómaša poţádal Judhišthiru, aby svým sluţebníkům a vĕtšinĕ bráhmanů řekl, at zůstanou na místĕ. Bhíma si potom posadil Draupadí na ramena a skupinka, jen s nĕkolika bráhmany, vyrazila strmými horskými stezkami do himálajského pohoří. Skály byly rozeklané a výstup namáhavý. Nakonec dorazili k řece Alakanandĕ, o níţ se říká, ţe sestupuje na emi z nebes. Uctili tuto svatou řeku a vykoupali se v jejích křištálovĕ čistých vodách. Bratři si prohlíţeli nádhernou okolní krajinu náhorní plošiny. dálo se jim, jako by se dostali na nebeskou planetu. kvetoucích stromů všech barev se linuly nebeské vůnĕ. emi pokrývaly koberce hebkých namodralých trav a lučních kvĕtů. Mezi háji ovocných stromů se rozlévala průzračná jezera plná modrých lotosů, po nichţ plavaly desítky labutí a čakraváků. Vzduchem znĕly líbezné hlasy kukaček, pávů a nesčetných dalších ptáků. Lómaša Pánduovcům řekl, ţe do tohoto kraje svĕta dennĕ přichází Indra, aby se zde vĕnoval svým obřadům a modlitbám. Bratři v dálce spatřili nĕco, co vypadalo jako vrcholky mohutných bílých hor, ale Lómaša jim řekl, ţe to jsou kosti Naraky, mocného asury, kterého Višnu zabil v jednom z minulých vĕků. Riši jim tento příbĕh vyprávĕl cestou ke Gandhamádanĕ. Kdyţ se přiblíţili k hoře, cesta začala být mnohem náročnĕjší. Nebeské zemí nechali za sebou a ted se pomalu pohybovali po zasnĕţených a kamenitých stezkách. Najednou začal vát silný vítr a vzduch plný prachu a suchého listí Pánduovce oslepoval. Bhíma drţel Draupadí, která byla strachem bez sebe, kdyţ všude kolem slyšela padat k zemi mohutné stromy. dálo se, jako by samotnou horu trhala vedví nĕjaká nebeská síla. Kaţdý si hledal jakékoliv dostupné točištĕ pod skalami a obrovskými damaronĕmi. Kdyţ prašná bouře ustala, spustila se průtrţ mračen. Všude se objevily potoky a proudy vody plné pĕny a bahna. Jak déšt pokračoval, hukot vody stále sílil a její mohutný proud mohutnĕl a začal odplavovat stromy a keře. Obloha byla temná, zataţená černými mraky. nich šlehaly blesky, které navzdory síle bouře vypadaly, jako by si jen ladnĕ hrály na bočí hory. Bouře postupnĕ polevila a nebe se vyjasnilo. Rozzářilo se slunce a ze zemĕ stoupala pára. Poutníci se vynořili ze svých skrýší a společnĕ pokračovali ke Gandhamádanĕ.

Draupadí však byla vyčerpána a cítila, ţe dál uţ jít nemůţe. Omdlela a padla k zemi jako banánovník vyvrácený vĕtrem. Nakula vyrazil vpřed, v pádu ji zachytil a jemnĕ ji poloţil na jelení kůţi, kterou Sahadéva rozprostřel na zem. Judhišthira řekl: „Jak můţe tato krásná ţena, uvyklá na veškerý přepych, nyní spát na zemi? Její jemné ruce a nohy chladem zmodraly a leţí tu zcela vyčerpaná. Bĕda, to vše je moje vina. Jelikoţ jsem propadl kostkám, jednal jsem pošetile a tĕm, které miluji, způsobil velké utrpení. Král Drupada nám dal tuto princeznu s nadĕjí, ţe bude štastná. A ted leţí na zemi v této hrozivé divočinĕ.“ Lómaša a Dhaumja pronášeli mantry schopné zničit veškeré nemoci, Nakula Draupadí jemnĕ ovíval a Sahadéva jí masíroval chodidla. Kdyţ pomalu přišla k sobĕ, Judhišthira ji utĕšil. Potom se podíval na Bhímu: „Jak budeme pokračovat, ó válečníku mocných paţí? Před námi je mnoho kamenitých a zledovatĕlých stezek. Nemyslím si, ţe Draupadí dokáţe tuto cestu snést.“ Bhíma navrhl, at zavolají Ghatótkaču: „Můj syn je mocný a můţe nás nést po nebi. Ó králi, poruč mi a já ho pouhou myšlenkou přivolám.“ Judhišthira souhlasil a Bhíma usedl a meditoval o svém synovi. Jakmile na nĕho pomyslel, Ghatótkača se před ním zjevil se sepjatýma rukama. Poklonil se u otcových nohou a uctivĕ pozdravil ostatní Pánduovce. Po srdečném přivítání řekl: „Ó bezhříšní, můj otec mĕ zavolal a jsem připraven splnit vaše příkazy. Prosím, poroučejte.“ Bhíma svého syna objal: „Ó neporazitelný hrdino, ó dítĕ, jdeme na vrchol hory Gandhamádana, kde se opĕt shledáme s naším bratrem Ardţunou. Tvoje matka je unavená a nemůţe dál. Ani pro nás samotné není snadné jít po tĕchto krkolomných horských stezkách pokrytých ledem a snĕhem. Proto nás tam po nebi odnes.“ Ghatótkača se uklonil. „S radostí. Velím stovkám rákšasů schopným létat po nebi. Ó otče, já ponesu matku Draupadí a ostatní rákšasové ponesou tebe, tvoje bratry a všechny tyto bráhmany.“ Ghatótkača si jemnĕ posadil Draupadí na ramena. Pohlíţel na ni stejnĕ jako na svoji vlastní matku Hidimbí. Vtom se objevili mnozí další obrovští rákšasové a chopili se poutníků. Lómaša však vystoupil do nebe vlastní mystickou silou a vypadal přitom jako druhé slunce.

Rákšasové letĕli rychle po nebi cestou siddhů. a letu druţina spatřila dole pod sebou nádherná zemí obývaná vidjádhary, kinnary, kimpuruši, gandharvy a dalšími boţskými bytostmi. Vidĕli rozsáhlé lesy, kterými protékaly řeky, a ve kterých ţilo plno slonů, medvĕdů, opic, ruruů, krav surabhi a buvolů. Prolétli nad zemím Uttara-kuruů a nakonec dospĕli k hoře Gandhamádana. Rákšasové je zanesli vysoko na horu, do Badarikášramu, starobylé poustevny rišiů Nary a Nárájana. Pánduovci se udivenĕ rozhlíţeli kolem. Třebaţe byli vysoko v horách, celé zemí krášlily nebeské stromy v plném kvĕtu. Spatřili mohutný strom badarí, podobný ohromnému deštníku, podle nĕhoţ byl ášram pojmenován. Šířil kolem sebe svĕţest a klid a pod svými vĕtvemi obtĕţkanými zralými plody skýtal točištĕ. Na strom přilétali a zase z nĕj odlétali barevní ptáci opojení medem prýštícím z plodů a vzduchem znĕlo jejich cvrlikání. Pánduovci přistoupili ke stromu badarí se sepjatýma rukama. Obklopovala ho hebká namodrale zelená tráva. Kolem stromu stály nesčetné chýše mudrců. Celé zemí osvĕtlovala jejich záře, a proto tam nebylo třeba svĕtla Slunce ani Mĕsíce a nebylo tam ani přílišné horko, ani zima. Bratři cítili, ţe se jejich tĕlesná bolest i pocity zkosti vytrácejí. A kdyţ jejich mysli naplnil hluboký klid, zmizel dokonce i pocit hladu a ţíznĕ. Jak se tak rozhlíţeli kolem, všimli si mnoha obĕtních oltářů udrţovaných askety a slyšeli melodické hlasy bráhmanů pronášející védské hymny. Poblíţ plynuly chladivé a průzračné vody Gangy, která odtud po sestoupení z nebes pokračovala na své cestĕ do Bháraty. Nĕkteří z nejpřednĕjších mudrců z poustevny přišli poutníky uvítat. Díky svému mystickému zraku jiţ vĕdĕli, kdo jsou jejich hosté, a po přijetí jejich poklon je uctili čistou vodou, ovocem a kvĕty. Judhišthira podĕkoval Ghatótkačovi a jeho stoupencům a poţádal je, at s nimi zůstanou aţ do jejich návratu do Kámjaky. Lómaša a Dhaumja Pánduovcům poradili, at bĕhem čekání na Ardţunův příchod ţijí s mudrci a čas tráví nasloucháním jejich duchovním rozmluvám.

Kapitola 27: BHÍMOVO SETKÁNÍ S HANUMÁNEM

Pánduovci zůstali v Badarikášramu šest dní a šest nocí. Sedmého dne se zvedl severovýchodní vítr a přinesl jeden nebeský lotos, který dopadl na zem přímo k nohám Draupadí. Princezna uţasle hledĕla na zlatý kvĕt s tisícem okvĕtních lístků. Vůnĕ lotosu potĕšila její mysl a učaroval jí svou krásou. Nikdy nic podobného nevidĕla. Ukázala ho Bhímovi: „Pohled na tento kvĕt, ó bojovníku mocných paţí. Vidĕl jsi nĕkdy nĕco tak krásného? Tĕší mé srdce a přeji si ho vĕnovat Judhišthirovi. jisti, prosím, odkud se vzal, a přines další, abychom je mohli vzít s sebou do naší poustevny v Kámjace.“ Draupadí se na Bhímu podívala svýma tmavýma očima zpoza dlouhých prohnutých řas. Bhíma na sobĕ pocítil její pohled a přijal to jako příkaz. Mĕl ohromnou radost, ţe ji můţe nĕjak potĕšit. a poslední roky si tolik vytrpĕla. Jemná princezna nebyla zvyklá na ţivot v lese a ještĕ stále ji trápily uráţky, kterým byla vystavena v Hastinápuru. Nyní kvůli Ardţunovĕ nepřítomnosti trpĕla ještĕ více. Vţdy ho totiţ mĕla ze všech Pánduovců nejradĕji. Bhíma řekl: „Spolehni se. Ó poţehnaná ţeno, uvidíš mĕ vracet se s náručí plnou tĕchto zlatých kvĕtů.“ Bhíma se otočil proti vĕtru a začal šplhat na horu. Šel rychle a připomínal rozzuřeného slona prodírajícího se lesem. Kdyţ uhánĕl vpřed s myslí upřenou jen na Draupadí, všechna stvoření se ze strachu dávala na tĕk. Oblast, kterou Bhíma procházel, byla stále krásnĕjší. Nejen, ţe stromy tam byly v plném kvĕtu, ale skály tvořil černý kámen s vrostlými drahokamy. Bhímovi se zdálo, jako by v podobĕ této hory zvedala bohynĕ emĕ svoji paţi ozdobenou třpytivými šperky. Na tĕle ucítil chladivý vánek, a to mu dodalo sil. Všude kolem vidĕl desítky gandharvů a siddhů, jak na horských svazích dovádĕjí se svými druţkami. Krásné nebeské dívky otáčely hlavy, aby se podívaly na Pánduova syna, jenţ spĕchal kolem. Bhíma bĕţel po bočí hory a hledal lotosy všude, ale nenacházel je. Stoupal stále výš a křičel přitom radostí nad svou silou a mocí. Kdyţ zvířata v dálce zaslechla ten hrozivý hluk, dostala strach. Horští tygři opouštĕli svá doupata a pobíhali kolem. Nĕkteří se snaţili Bhímu napadnout, ale on je v bĕhu odráţel stranou. Do výšky zvedal slony a házel je na jiné, a tak si razil cestu vpřed. Potom se dostal do banánovníkového lesa. Vtrhl do nĕho plnou silou, a kdyţ rukama a stehny narazil do nĕkolika vysokých stromů, porazil je.

Jeho řev nyní splýval s vydĕšenými skřeky lesních zvířat. Rámus, který způsobil, bylo slyšet na kilometry daleko. Najednou si Bhíma všiml vodních ptáků, kteří nedaleko vzlétli vyplašení hlukem. Uvĕdomil si, ţe nĕkde nablízku musí být voda a na ní růst lotosy. Vydal se smĕrem k ptákům a brzy spatřil nádherné jezero. Sešel k vodĕ, kterou zdobily nesčetné lotosy a lekníny. Ponořil se do ní a dovádĕl jako šílený slon. Osvĕţený a posílený se vynořil a hrozivĕ zatroubil na svou lasturu. Kdyţ si však lotosy prohlédl zblízka, uvĕdomil si, ţe to nejsou ty, po kterých touţí Draupadí. Opĕt tedy vyrazil horským bočím vzhůru po cestĕ vedoucí od jezera. Pak přímo před sebou zaslechl hlasitý zvuk. jeho ozvĕny, která se rozléhala po celé hoře, se aţ Bhímovi zjeţily vlasy. Hnal se vpřed, aby zjistil, co mohlo tento zvuk způsobit, a přes cestu uvidĕl leţet obrovského opičáka, který šlehal dlouhým ocasem o zem, aţ se celá třásla. Opičák zářil a připomínal planoucí mĕdĕný kopec. Mĕl široká ramena a tlý pas. Jeho tvář zářila jako Mĕsíc v plňku a Bhíma si všiml, ţe za tenkými rty skrývá řadu ostrých jako perly bílých zubů. Kdyţ Bhíma vidĕl, ţe mu stojí v cestĕ jako nĕjaký kopec, zařval na nĕj. Na opičáka to však očividnĕ nezapůsobilo. Pomalu otevřel narudlé oči a línĕ se podíval na Bhímu. „Proč jsi mĕ vzbudil? Jsem nemocný a zaslouţím si, abys byl ke mnĕ laskavý. Jako človĕk bys mĕl znát zásady zboţnosti a prokazovat laskavost všem niţším tvorům. Ó hrdino, zdá se, ţe je ti ctnost cizí, protoţe ses přihnal jako smršt a cestou zabil tolik zvířat. Kdo jsi? Kam jdeš? Nevíš, ţe dál jít nemůţeš? Tato cesta vede na nebesa a lidé tudy jít nemohou. Do nebeských oblastí mohou vejít jen ti, kteří uspĕli v askezi. anech proto svého hledání a vrat se. Nebo si tu nejprve chvíli odpočiň a občerstvi se sladkým ovocem a chladnou vodou. Ó nejpřednĕjší z lidí, nesnaţ se vynutit si cestu dál, a tak zbytečnĕ zemřít.“ Překvapený Bhíma zdvořile odpovĕdĕl: „Kdo jsi, ó ctyhodný? A proč máš podobu opice? Já pocházím z královského rodu, jsem potomkem Kurua a synem krále Pándua. Narodil jsem se v dynastii Mĕsíce ze spojení Kuntí a Vájua. Jmenuji se Bhíma.“ „Já jsem jen obyčejná opice, projít ti však nedovolím. Ted se vrat. Nevydávej se zkáze vstříc.“

Bhíma cítil, jak v nĕm kypí hnĕv. Kdo je ten opičák? „Ó opice, neţádám tĕ o svolení ani mĕ nezajímají tvoje vahy o mé zkáze. Uhni mi z cesty. Nechtĕj se mi dostat do rukou.“ Opičák stále stejnĕ líným hlasem řekl: „Jsem nemocný a nemohu se ani pohnout. Jestli musíš projít, tak mĕ překroč.“ Bhíma zavrtĕl hlavou: „Jak tĕ mohu překročit, kdyţ vím, ţe všudypřítomná Nadduše, Pán všech, sídlí i ve tvém srdci tak jako v srdcích všech ţivých bytostí? Nemohu Ho zneváţit.“ Bhíma se podíval na opici blíţe a vzpomnĕl si na Hanumána, oddaného sluţebníka Pána Rámy. Mohl by to být on? Ale ten ţil v jiţ dávno uplynulém vĕku. Jak by mohl být ještĕ naţivu? To by znamenalo, ţe ted mu je témĕř milión let. Ne, to není moţné. Bhíma pokračoval: „Kdybych si nebyl vĕdom Nadduše ve tvém srdci, tak bych tebe i celou tuto horu přeskočil, tak jako Hanumán přeskočil oceán.“ Opičák se obrátil k Bhímovi a otevřel oči dokořán: „Kdo je ten Hanumán, který přeskočil oceán? Jestli o nĕm nĕco víš, tak mi to povĕz.“ „Byl to můj bratr. Počal ho bůh vĕtru a byl obdařen inteligencí a silou. Byl nejlepší ze všech opic a je oslavován v Rámájanĕ. Kvůli manţelce Rámy Sítĕ skočil do dálky sto jódţanů přes moře na Lanku. Vyrovnám se mu silou a hrdinstvím, a proto tĕ dokáţi ztrestat. Vstaň, ó opice, a ustup mi z cesty. Jinak tĕ pošlu do sídla Jamarádţi.“ Opičák zachoval klid: „ estárl jsem a nemohu se pohnout. Prosím, odsuň můj ocas a projdi.“ Bhíma k nĕmu přikročil. To jistĕ není Hanumán, nebot jeho síla byla bez hranic. Tenhle opičák je pouze nĕjaká drzá a slabá bytost, která si zaslouţí potrestat za to, ţe mu překáţí v cestĕ a odmítá uhnout. Moţná to je dokonce nĕjaký převlečený rákšasa, který čeká na svou příleţitost k toku. Bhíma se rozhodl chytit ho za ocas a točit s ním dokola, dokud nezemře. Sklonil se a ledabyle ho popadl levičkou za ocas. Ke svému překvapení ale zjistil, ţe jím nedokáţe pohnout.

Sevřel tedy ocas pevnĕ obĕma rukama a silnĕ zatáhl, ale přesto jím ani nehnul. Vynaloţil veškerou svoji sílu. Tvář se mu zkřivila, silnĕ se potil a koulel očima. Navzdory svému silí ho však odsunout nedokázal. Pánduův syn si uvĕdomil, ţe tohle není obyčejná opice, a dokonce ani démon, jak původnĕ předpokládal. ahanbenĕ se poklonil, postavil se před toho tvora se sepjatýma rukama a řekl: „Promiň mi má hrubá slova. Jsi siddha, gandharva či bůh? Jsem zvĕdavý. Kdo se skrývá v této opičí podobĕ? Hledám u tebe točištĕ a ptám se tĕ jako ţák. Není-li to tajemství, řekni mi to, prosím.“ Opičák se posadil. „Ó podrobiteli nepřátel, kdyţ tĕ to zajímá, řeknu ti to. Vĕz, ţe jsem synem ţivota vesmíru, Vájua, a narodil jsem se z lůna Kéšarí. Jsem Hanumán, o kterém jsi předtím mluvil.“ Hanumán mu stručnĕ vyloţil slavnou historii Rámájany, kterou Pánduův syn jiţ dobře znal, ale přesto si ji znovu s ţasem vyslechl. Kdyţ Hanumán domluvil, z Bhímových očí vytryskly slzy a padl na zem, aby se poklonil. Kdyţ opĕt vstal, radostnĕ ke králi opic promluvil: „Nikdo není štastnĕjší neţ já, nebot jsem potkal svého slavného a mocného bratra. Ó vznešený, mám jen jednu jedinou touhu. Prosím, ukaţ mi tu podobu, ve které jsi přeskočil oceán. Potom zcela uvĕřím tvým slovům.“ Hanumán odpovĕdĕl: „Tu podobu nemůţe spatřit nikdo, ani ty. Kdyţ jsem přeskočil oceán, byla plnĕ jiná situace neţ ted. Byl jiný vĕk a vše bylo vĕtší. Ted se blíţí začátek Kali-jugy a všechny vĕci se zmenšily. Jiţ nemohu projevit onu obrovskou podobu, protoţe kaţdá bytost se musí podrobit diktátu času. Ani já nejsem výjimkou. Proto mĕ, prosím, neţádej, abych ji projevil.“ Kdyţ Bhíma slyšel Hanumána mluvit, probudila se v nĕm zvĕdavost. Chtĕl se dozvĕdĕt o svém prastarém bratrovi více. „Prosím, řekni mi, ó Hanumáne, jaké jsou způsoby a zvyky v kaţdém vĕku? Ţiješ přece jiţ témĕř od prvního vĕku. Jak se lidé v kaţdé z jug vĕnovali zboţnosti, ekonomickému rozvoji, poţitku a osvobození?“ Hanumán začal Satja-jugou. Tehdy byla kaţdá ţivá bytost seberealizovaná a oddaná sluţbĕ Nejvyššímu Pánu. Počátkem kaţdého dalšího vĕku ale vše slábne a upadá. Ctnost, která se v prvním vĕku projevovala v plné míře, se v kaţdém následujícím zmenšila o čtvrtinu. Nyní, vysvĕtlil Hanumán, se ctnost a zboţnost ze tří čtvrtin vytratily a do konce Kali-jugy zmizí docela.

Na závĕr řekl: „Jak plynou vĕky a ubývá ctnosti, postihuje padek i povahu a schopnosti lidí. Vše se stává nepříznivým. Dokonce i vykonávání zboţných činností v tomto posledním vĕku přináší opačné výsledky. Jak bych tedy mohl ukázat podobu, v níţ jsem přeskočil velký oceán? A i kdybych mohl, proč by mĕl moudrý človĕk jako ty ţádat o to, aby spatřil nĕco tak zbytečného?“ Bhíma však trval na svém. Cítil, ţe navzdory svému zdráhání můţe Hanumán svou nejmocnĕjší podobu projevit. Pánduův syn si velmi přál ji vidĕt a prohlásil, ţe neodejde, dokud nebude jeho zvĕdavost ukojena. Opičí král tedy nakonec povolil. ekl Bhímovi, at poodstoupí, a potom vstal a svoje tĕlo zvĕtšil do obrovitánských rozmĕrů. astínil všechny svĕtové strany a tyčil se nad Bhímou jako druhá hora Vindhja. Hlasem, který dunĕl lesem, promluvil k uţaslému Pánduovu synovi: „Ó Bhímo, do této míry jsi schopen spatřit moji podobu. Mohl bych se však zvĕtšovat neomezenĕ. Moje velikost a síla vzrůstají mĕrnĕ síle mých nepřátel. Rámovi oddaní sluţebníci nemohou být nikdy přemoţeni ţádným nepřítelem.“ Bhíma cítil, ţe se mu zjeţily vlasy. Padl na kolena a řekl: „Ó pane, ó nanejvýš mocný, pohled na tebe mĕ uspokojil. Připomínáš horu Mainaka. Kdyţ jsi schopen projevit takovou sílu, proč se musel Ráma v boji s Rávanou tolik namáhat? Proč musel s oním rákšasou bojovat, kdyţ jsi mu stál po boku? dá se mi, ţe jsi mohl bĕhem okamţiku sám rozdrtit Lanku se všemi jejími bojovníky, slony i kočáry.“ Hanumán se zmenšil do své obvyklé podoby a slavnostnĕ odpovĕdĕl: „Ó mocný potomku Bharaty, je to přesnĕ tak, jak říkáš. Ten darebák Rávana pro mĕ nebyl ţádným soupeřem, ale kdybych ho zabil, zastínilo by to slávu Dašarathova syna. Tím, ţe zabil krále démonů a zachránil Sítu, si můj Pán Ráma získal mezi lidmi slávu.“ Hanumán potom Bhímovi řekl, at se vrátí ke svým bratrům. Bhíma ale vysvĕtlil, ţe nejprve musí najít lotosy s tisíci okvĕtními lístky, a Hanumán mu ukázal cestu do lesa, kde rostou. „To je cesta do lesa Saugandhika, kde uvidíš Kuvérovy zahrady hlídané jakši a rákšasy. Tam ve velkém jezeře najdeš kvĕty, které pro svoji manţelku hledáš.“ Hanumán přistoupil k Bhímovi a srdečnĕ ho objal. Krátce ho poučil o státnické vĕdĕ a potom řekl: „Ó Bhímo, tím, ţe jsem se opĕt setkal s

človĕkem, jsem v mysli pocítil přítomnost svého Pána Rámy, který je vtĕlením Višnua a planoucím sluncem pro lotos, Sítu, a pro temnotu jménem Rávana. Proto ti chci poţehnat. Poţádej mĕ o cokoliv. Přeješ-li si, půjdu do Hastinápuru a zabiji bezvýznamné Dhritaráštrovy syny a jejich mĕsto rozdrtím na prach. Nebo mohu svázat Durjódhanu a přivést ho sem. ekni mi, co pro tebe mohu udĕlat?“ Bhíma odpovĕdĕl, ţe si je jistý spĕchem, pokud ho jen Hanumán podpoří a poţehná mu. I pouhá jeho přítomnost na bojišti by zaručovala vítĕzství. Hanumán odpovĕdĕl: „Aţ se budeš hnát do boje a řvát přitom jako lev, posílím tvůj řev svým. Budu na vlajce Ardţunova vozu a svým strašlivým řevem ochromím srdce vašich nepřátel strachem.“ Hanumán ještĕ jednou objal svého bratra a řekl mu, at se vydá do Saugandhiky. Kdyţ si všiml záblesku v Bhímových divokých očích, vzal Bhímu chystajícího se k odchodu za ruce a řekl: „Neber si kvĕtiny násilím, dítĕ. Nebeštané by mĕli být vţdy ctĕni. Tak ti udĕlí svá poţehnání. Jako kšatrija bys mĕl pokornĕ konat svoji povinnost — chránit ostatní ţivé bytosti a krotit své vášnĕ. Jdi v pokoji. Loučím se s tebou.“ Hanumán zmizel a Bhíma vyrazil smĕrem k Saugandhice. Při chůzi přemítal o Hanumánovĕ majestátní podobĕ, kterou mu ukázal. Kdo na nebi či na emi by si dokázal představit takový pohled? Bhíma si také připomnĕl Rámovu slávu a velkou bitvu, kterou s Hanumánovou pomocí vybojoval kvůli Sítĕ. abili milióny rákšasů a Bhíma vĕdĕl, ţe podobný boj čeká i Pánduovce. A opĕt se ho z častní všemocný Pán, původní Svrchovaná Osoba. Potom bude svĕt zbaven neţádoucích ţivlů. Durjódhana a jeho bratři nejsou o nic lepší neţ hříšní rákšasové, které Krišna jako Pán Ráma zabil. Jak by tedy mohli vládnout svĕtu? Pán si dozajista přeje jejich záhubu. Brzy se Bhímova mysl opĕt vrátila ke krajinĕ, ve které se pohyboval. novu se pohyboval obrovskou rychlostí, ale neušla mu krása okolních lesů, hájů, sadů, jezer a řek. Chladný vánek stále nesl tu omamnou vůni kvetoucích stromů. Stáda divokých slonů se potulovala kolem jako shluky mraků a tu a tam vidĕl buvoly, medvĕdy, levharty a jeleny. Bhíma pospíchal dál. Brzy po poledni konečnĕ dorazil do oblasti Saugandhiky a tam spatřil jezero plné svĕţích zlatých lotosů, přesnĕ takových jako ten, který vítr přinesl k Draupadiným nohám. Po hladinĕ pluly labutĕ s dalšími vodními ptáky a sladce zpívali. Jezero napájely

horské bystřiny, které do nĕj dopadaly v malých, sluncem prozářených vodopádech. Klenba zelených a zlatavých korun stromů, nĕţnĕ se pohupující ve vánku, poskytovala stín podél písčitých břehů. Tu a tam leţely hromady drahokamů. Vedle lotosů s tisícem okvĕtních lístků tu rostly další okouzlující tmavĕ modré kvĕtiny se stonky z drahokamů vaid rja. Jejich krása si podmanila Bhímovu mysl. Bhímův příchod však neušel tisícům stráţných jakšů a rákšasů, které tu Kuvéra nechal hlídat své jezero. Přiblíţili se k nĕmu a jejich vůdce zvolal: „Kdo jsi, ó zářivý? Proč jsi sem přišel oblečený v jelení kůţi, a přesto ozbrojený? Jsme Kródhavašové, stráţci tohoto jezera.“ „Já jsem Bhíma, Pánduův syn. Přišel jsem se svým starším bratrem Dharmarádţou do Badarikášramu. Je tam i moje drahá manţelka Draupadí. Vítr jí přivál zdejší nádherný lotos a ona mĕ poţádala, abych jí přinesl ještĕ nĕjaký další. Ó vládcové noci, přicházím tedy, abych uspokojil tuto ţenu dokonalých rysů, nebot její přání je mi vţdy rozkazem.“ Rákšasa poloţil svůj oštĕp na zem a odpovĕdĕl: „Ó nejpřednĕjší z lidí, zde je Kuvérovo oblíbené místo radovánek. Lidé se tady nemohou bavit a nemohou si odtud ani odnášet kvĕtiny a ovoce. Přístup sem mají pouze nebeštané. Pokud se o to pokusí nĕkdo jiný, a zneváţí tak pána bohatství, zaručenĕ to nepřeţije. Jelikoţ si přeješ odnést lotosy patřící Kuvérovi bez jeho svolení, jak můţeš tvrdit, ţe jsi Dharmarádţův bratr? Nedopouštĕj se bezboţného činu. Nejprve se dovol Kuvéry, a potom můţeš vstoupit do jezera.“ Bhíma výstraze nevĕnoval pozornost. Rákšasy nebral příliš váţnĕ a docela určitĕ si od nich nenechá nařizovat, co má dĕlat. cela zapomnĕl na Hanumánovo varování, poloţil ruku na svůj kyj a zahřímal: „Ó rákšasové, proslulého Kuvéru tady nevidím, a i kdyby tu byl, v ţádném případĕ bych se ho o tyto kvĕtiny neprosil. Ţebrání nepatří mezi povinnosti kšatriji. Bud jak bud, toto jezero vzniklo v tomto předhůří a patří všem. Kuvéra jezero ani lotosy nestvořil. Proč bych se ho mĕl tedy dovolovat?“ Kdyţ to Bhíma dořekl, ponořil se do jezera a začal trhat lotosy. Kródhavašové k nĕmu přišli blíţ a křičeli na nĕho, at toho nechá. Bhíma jim však nevĕnoval pozornost. Pokud šlo o nĕho, lotosy byly majetkem jejich stvořitele, Boha, a ne nĕjakého poloboha. Bhíma byl přesvĕdčen, ţe na nĕ má stejné právo jako Kuvéra. Vĕdĕl, ţe Draupadí je předtím, neţ je dá nĕkomu jinému, nejprve obĕtuje Pánu.

Kdyţ stráţci vidĕli, ţe Bhíma trhá kvĕty navzdory jejich varování, za točili. „Chytte ho!“ „Rozsekejte ho!“ „Svaţte ho!“ Rákšasové vbĕhli do mĕlké vody a Bhíma se postavil, aby jim čelil. Chopil se svého kyje vykládaného zlatem, podobného tomu jaký nosí Jamarádţa, a vykřikl: „Bojujte!“ Stráţci obklopili Bhímu ze všech stran. Ten roztočil svůj kyj a začal blíţícím se rákšasům uštĕdřovat mocné rány. Hrdinný a statečný Vájuův syn byl oddán ctnosti a pravdĕ, a ţádný nepřítel ho tedy pouhou odvahou přemoci nemohl. abíjel Kródhavaše po stovkách, počínaje tĕmi nejpřednĕjšími z nich. Mnoho z nich padlo do vody s přelámanýma rukama a nohama. Bhíma se promĕnil v zuřící vĕtrnou smršt. Kdyţ bojoval, rákšasové na nĕho stĕţí dokázali pohlédnout a strachy začali prchat na oblohu. Kdyţ Bhíma vidĕl, ţe stráţe ustupují, svĕsil kyj a pokračoval v trhání lotosů. Napil se průzračné jezerní vody, která chutnala jako nebeský nektar a vrátila mu energii a sílu. Lotosy bĕhem trhání v mysli předloţil Draupadí. Kródhavašové vydĕšenĕ utekli ke Kuvérovi a řekli mu, co se stalo. Bůh se jen usmál a řekl: „Nechte Bhímu, at Draupadí natrhá lotosů, kolik chce. Vĕdĕl jsem, ţe přijde.“ Stráţe vyslechly slova svého pána, vrátily se k jezeru a spatřily Bhímu, jak sám dovádí ve vodĕ a poblíţ na břehu leţí spousty lotosů. bezpečné vzdálenosti ho jiţ jen tiše sledovali.

Kapitola 28: URÁŢKA KUVÉRY V Badarikášramu začal tou dobou Judhišthira náhle pozorovat zlovĕstná znamení. vedl se prudký vítr, který metal Pánduovcům do tváře písek a oblázky, a z oblohy padaly meteority, Slunce zahalila temnota, zemĕ se třásla, padala oblaka prachu a z nebe se ozývaly výbuchy. Všude kolem sebe bratři slyšeli vydĕšený křik ptáků a zvířat.

Judhišthira se rozhlédl. Kde je Bhíma? Vydal se snad jeho bratr za nĕjakým dobrodruţstvím? Tato znamení jasnĕ dokazovala, ţe se nĕkde nĕco významného dĕje. Kdyţ Judhišthira nikde Bhímu nevidĕl, začal se bát, ţe by právĕ on mohl být příčinou tĕchto znamení. S zkostí promluvil ke svým bratrům: „Ó neporazitelní, chopte se zbraní. dá se, ţe nadešel čas, abychom projevili naši odvahu.“ Judhišthira se obrátil k Draupadí: „Víš, kde je Bhíma? Chystá se provést nĕjaký ţasný čin? Nebo ho jiţ provedl? Tato znamení jasnĕ svĕdčí o bitvĕ.“ „Ó hrdino, dnes ráno jsem ti vĕnovala zlatý lotos. Poţádala jsem Bhímu, aby tĕchto kvĕtů přinesl více, a on se ihned vydal po této hoře vzhůru.“ Judhišthira okamţitĕ pochopil, ţe Bhíma rozzlobil nebeštany tím, ţe se jim pokusil lotosy vzít. Rychle odešel za Ghatótkačou a řekl mu: „Ó vládce oblohy, hrdinstvím a schopnostmi se vyrovnáš nebeštanům. Potřebujeme tvoji pomoc. Vypadá to, ţe můj mladší bratr odešel vzhůru, do oblasti bohů. Vájuův syn dokáţe vyskočit do nebe a seskočit, kdy se mu zachce. Pohybuje se rychlostí vĕtru a vydal se najít nebeské lotosy. Prosím, odnes nás na místo, kde rostou, abych vidĕl, čeho se dopustil.“ Ghatótkača souhlasil a se svými stoupenci odnesl Pánduovce, Draupadí i bráhmany do Saugandhiky. Ghatótkača tam byl jiţ mnohokrát, a cestu tedy dobře znal. Kdyţ se snášeli u jezera k zemi, spatřili Bhímu, jak stojí s kyjem na břehu a zdálky ho pozorují kródhavašové s velkýma očima. Mnozí z nich leţeli na zemi i ve vodĕ s rozbitými hlavami a dy. Judhišthirou tento pohled otřásl. Přistoupil k Bhímovi, objal ho a řekl: „Ó synu Kuntí, co jsi to udĕlal? Bud poţehnán. Ale jestli mi chceš prokázat dobrodiní, pak jiţ nikdy nejednej tak nerozváţnĕ, ţe bys urazil nebeštany.“ Kdyţ stráţní jakšové uvidĕli Judhišthiru, sepjali ruce a pokornĕ se mu poklonili. Pánduův syn se omluvil za to, co provedl jeho bratr, a utĕšil je laskavými slovy. Kdyţ vidĕl krásu onoha místa, zatouţil se tam se svými bratry zdrţet. Poţádal stráţe, at pro nĕ od Kuvéry vyţádají svolení zůstat. Kdyţ se Kuvéra doslechl, ţe tam přišel Pánduův syn, potĕšilo ho to a svolil. Judhišthira se svou druţinou tedy nĕjaký čas zůstal na vysokých svazích hory Gandhamádana a uţíval si tamního nebeského prostředí.

Po nĕkolika dnech si Judhišthira přál navštívit Kuvéru. Kdyţ jednoho rána sedĕl na břehu jezera, řekl Bhímovi: „Ó bratře, s Lómašou a ostatními bráhmany jsme navštívili všechna svatá místa. Navštivme nyní to nejsvatĕjší z nich, Kuvérovo sídlo, které neustále navštĕvují siddhové a mudrci. Napadá tĕ nĕjaký způsob, jak bychom se tam mohli dostat?“ Vzápĕtí poté, co Judhišthira domluvil, však oblohou zaznĕl nebeský hlas: „Ó králi, tímto způsobem se do nedostupného Vaišravanova sídla nedostaneš. Vrat se do Badarikášramu. Odtamtud půjdeš do Vrišaparvovy poustevny a potom do Árštišénovy, odkud jiţ Kuvérovo sídlo sám uvidíš.“ Kdyţ hovořil nebeský hlas, chladný a voňavý vítr k nim zanesl spršku kvĕtů. Dhaumja řekl: „Musíme dbát tohoto příkazu bohů. Mĕli bychom odejít okamţitĕ.“ *** Posledních nĕkolik týdnů před Ardţunovým návratem trávili Pánduovci čas ve společnosti mudrců, ale Bhíma se často toulal po hoře se svým synem Ghatótkačou. Jednoho dne, kdyţ byli oba hrdinové pryč, se v Badarikášramu objevil mocný rákšasa. Vlastnĕ tam byl celou tu dobu, ale mĕl podobu bráhmany, a tak ho bratři nepoznali. Chtĕl unést Draupadí. Kdyţ vidĕl, ţe se mu naskytla příleţitost, projevil svoji hrozivou podobu a jednou rukou uchopil Judhišthiru a dvojčata a druhou Draupadí. mocnil se také zbraní Pánduovců a potom vyrazil do lesa. Sahadévovi se podařilo z jeho sevření vyprostit a popadl svůj meč zvaný Kaušika. ačal démona pronásledovat a zároveň hlasitĕ volal Bhímu. Judhišthira se na rákšasu obořil: „Ó ty hlupáku, tvoje ctnost se vytrácí, a přesto na nic nedbáš. Co si myslíš, ţe svým odporným chováním získáš? V tomto hmotném svĕtĕ závisí ţivot nebeštanů, pitů, siddhů, zvířat, a dokonce i červů a mravenců, na lidech. To platí i o tvém rodu.“ Judhišthira poučil rákšasu o vzájemné závislosti všech ţivých bytostí. Lidé obĕtmi a zboţnými činy uspokojují bohy i Nejvyššího Pána, a ti jim a všem ostatním tvorům na oplátku dodávají vše potřebné. Pokud lidé trpí a nemohou jednat zboţnĕ, má to vliv na všechny bytosti. Judhišthira ho varoval: „Ó ty darebáku, jelikoţ jsi se k nám zachoval nevdĕčnĕ navzdory tomu, ţe jsme se o tebe tak dlouho starali a nyní se

ještĕ pokoušíš unést naši manţelku, nepochybuj o tom, ţe spĕješ k záhubĕ.“ Rákšasa pocítil, ţe Judhišthira nesnesitelnĕ ztĕţkl, a to ho donutilo ubrat na rychlosti. Tak se ho Sahadévovi podařilo dohnat. Judhišthira zvolal: „Neboj se tohoto rákšasy, bratře. Přinutil jsem ho zpomalit a cítím, ţe Bhíma je jiţ nedaleko.“ Sahadéva se postavil před rákšasu a řekl: „Bojuj! Tuto ţenu se ti podaří unést do lesa jen přes moji mrtvolu. Jinak zemřeš. Jsem Pánduův syn Sahadéva a jsem zde, abych tĕ ztrestal.“ atímco se Sahadéva ohánĕl mečem, dorazil tam Bhíma třímající kyj. Kdyţ spatřil své bratry a Draupadí v rákšasových spárech, vzplál hnĕvem a zařval: „Ó ty hříšný darebáku, jiţ dávno jsem tĕ odhalil, kdyţ jsem tĕ vidĕl prohlíţet si naše zbranĕ, ale protoţe jsem se od tebe ničeho neobával a byl jsi v převleku bráhmany, nezakročil jsem proti tobĕ. Ten, kdo zabije svého hosta, i kdyţ ví, ţe jde o nepřítele, se dostane do pekla. Také tĕ nešlo zabít, dokud nenadešel tvůj čas. Dnes jsi vztáhl ruku na bezhříšnou Draupadí, a tak jsi sám sobĕ zkrátil ţivot. Spolkl jsi háček připevnĕný ke šňůře osudu, a tak jako ryba zahyneš. Nyní odejdi tam, kam jiţ odešli Hidimba i Baka.“ Rákšasa se vylekal a Draupadí a její manţele pustil. Rty se mu třásly vztekem a osopil se na Bhímu: „To ty jsi hříšný. Vím, ţe jsi zabil ty rákšasy. Ted jim obĕtuji tvoji krev. Pojd a bojuj. Čekám na tebe.“ Bhíma bez dalších slov vyrazil démonovi vstříc. Kdyţ vidĕl, ţe není ozbrojen, odloţil svůj kyj a chytil ho holýma rukama. Démon se mu postavil jako asura Vritra Indrovi. Bĕhem jejich divokého boje se zemĕ pod jejich tĕţkými kroky otřásala. Dvojčata mu šla na pomoc, ale Bhíma je zastavil: „Tomuto démonovi jsem více neţ rovnocenným soupeřem. Při mých zboţných zásluhách, obĕtech a mých bratrech přísahám, ţe ho dnes zabiji.“ Boj mezi človĕkem a rákšasou zuřil dál. mítali sebou sem a tam a uštĕdřovali si hrozivé rány. Nárazy jejich pĕstí znĕly jako dery hromu. Kdyţ se váleli po zemi ve vzájemném sevření, lámali obrovské stromy. Potom je popadli a pouţili k boji. Vzduchem přitom létaly třísky z rozštípaných stromů. Kdyţ uţ kolem nich ţádné stromy nezbyly, pouţívali kameny a kusy skal.

Oba bojovali s plným nasazením na ţivot a na smrt, bez jediné chvilky oddechu. Vypadalo to, jako kdyţ se s horou střetává shluk mraků. Kdyţ po sobĕ metali balvany, zdálo se, jako by z nebe padaly meteority. I kdyţ se znovu a znovu zasahovali kameny do hlav a tĕl, ani jeden ze soupeřů neuhnul. ápasili jako pár rozzuřených slonů, skřípali zuby a řvali. Strašný boj trval témĕř půl hodiny. Nakonec Bhíma zvedl pĕst připomínající pĕtihlavého hada a strašlivou silou udeřil rákšasu do krku. Ten omdlel a Bhíma ho v pádu zachytil, obĕma mocnýma rukama ho zdvihl do vzduchu a praštil jím o zem. Potom svého mrtvého soupeře promĕnil v beztvarou hroudu masa. Holýma rukama utrhl démonovu hlavu a odhodil ji stranou. Krví potřísnĕná hlava s očima vytřeštĕnýma dokořán a sevřenými rty se odkutálela jako obrovský plod chlebovníku. Démonovou krví postříkaný Bhíma předstoupil před Judhišthiru a se sepjatýma rukama se mu poklonil. Judhišthira a jeho bratři pak Bhímu velebili, tak jako Indru v nebi velebí marutové. Nato se bratři vrátili do ášramu. *** Od Ardţunova odchodu uplynulo témĕř pĕt let a Lómaša Pánduovcům prozradil, ţe ho mohou jiţ brzy očekávat. Proto jim doporučil, at se vydají ještĕ výše na horu, kde se s ním setkají. Pánduovci si vzali svůj skromný majetek a spolu s Dhaumjou, Lómašou a nĕkolika dalšími bráhmany vylezli na vysoko poloţenou planinu na Gandhamádanĕ. Jak nebeský hlas předpovĕdĕl, přišli do ášramů vznešených mudrců Vrišaparvy a Árštišény, s nimiţ nĕjaký čas zůstali a získali od nich duchovní pokyny. Árštišéna jim řekl, ţe výše uţ jít nemohou: „Nad tímto místem začíná cesta na vyšší planety. Ţádný človĕk, který není zcela čistý a prostý hříchu, tam nemůţe vstoupit. Podél této cesty leţí místa, kde si bohové uţívají radovánek. I odtud je slyšet jejich tympány, bubínky a víny.“ Árštišéna bratrům řekl, ţe na vrcholu hory byl a na vlastní oči bohy vidĕl. Vidĕl také gandharvy, vidjádhary, kimpuruši a další nebeské bytosti doprovázené apsarami. Často tam bylo moţné spatřit vznešeného pána bohatství Kuvéru uctívaného nejlepšími z jakšů. „V té dobĕ celá oblast zní melodickým zpĕvem Sáma Védy. K uctívání slavného lókapály Kuvéry se přidávají i Daitjové, Dánavové a siddhové.“

Riši bratrům navrhl, aby zatím v klidu a míru ţili v jeho ášramu, dokud se Ardţuna nevrátí. Jeho pohled spočinul zvláštĕ na Bhímovi, jemuţ řekl: „Ţij tady klidnĕ, spokojenĕ a bud trpĕlivý. Brzy přijde čas, kdy budeš moci ukázat svoji sílu. Bezpochyby rozdrtíš svoje nepřátele a budeš vládnout emi.“ Kdyţ si Pánduovci prohlíţeli okolí, cítili se, jako by jiţ byli na nebeských planetách. Rostly tam všechny druhy stromů a kaţdý strom kvetl či byl obtíţen mnoţstvím lahodných plodů. V bohatém listoví si hráli sladce zpívající ptáci a pávi s roztaţenými ocasy připomínali koruny stromů. Jezero se jen hemţilo vodním ptactvem, zdobily ho lotosy a vzduchem znĕl bzukot opojených včel, které pily nektar vytékající z kalichů lotosů. Bratry ovíval mírný vítr nesoucí nebeské vůnĕ a jemné kapky chladivé vodní tříštĕ. V tom kraji ţily nesčetné druhy zvířat, všechny mírné a neškodné. Jednoho dne, kdyţ Pánduovci a Draupadí sedĕli na břehu jezera, spatřili obrovského orla Garudu snášejícího se k hladinĕ. Planul zlatou září a jeho ohromná křídla zvedala vichr, kterým bičoval les a shazoval k zemi spršky kvĕtů. Stromy nejblíţe k jezeru svým náporem při sestupu zpřelámal a hora se otřásala. Letĕl rychlostí vĕtru a před očima Pánduovců odnesl mocného hada nágu, který ţil v jezeře. Garuda chytil nágu do svých pařátů, vylétl vysoko nad horu a zmizel v dáli. Jak orel odlétal k severu, vítr vytvořený jeho křídly smetl z vrcholu hory stovky kvĕtů, které dopadly na místo, kde sedĕli Pánduovci. Draupadí při pohledu na pĕtibarevné nebeské kvĕty řekla Bhímovi: „Ó nejlepší z Bháratů, pohled na ty nádherné kvĕty, které se snesly z vrcholů hor. Jistĕ pocházejí z Kuvérova sídla. Ó hrdino, jak si přeji to nebeské sídlo spatřit! Rákšasové, jakšové a další mocné bytosti ho však silnĕ střeţí. Kéţ by tu byl Ardţuna! Kdyţ Agni pálil les Khándava, váš neporazitelný bratr drţel v šachu celý zástup bohů i s jejich nebeskou armádou.“ Draupadí tak Bhímu rozpustile popichovala, ale ten se při jejích dalších slovech zamračil: „Jistĕ i ty dokáţeš čelit jakémukoliv nepříteli, človĕku i nebeštanovi. Ó Bhímaséno, rozpraš všechny rákšasy do deseti svĕtových stran pouhou silou svých paţí. Vystupme všichni nebojácnĕ na tento horský vrchol. Tuto myšlenku chovám v mysli jiţ nĕjakou dobu. Touţím tento vrchol spatřit pod ochranou tvé odvahy.“ Bhíma vypadal jako zranĕný býk. Draupadina slova nemohl snést. Bez otálení vstal, vzal zbranĕ a vyrazil po horském svahu vzhůru. Tento mocný

muţ pohybující se jako lev, vysoký jako mladá damaroň, s pletí barvy leštĕného zlata, širokými rameny a krkem připomínajícím lasturu se hnal smĕrem ke strmé skále vedoucí na vrchol hory. Rychle nalezl zkou průrvu, kudy mohl vylézt na horu, která byla obyčejným lidem nepřístupná. Chytal se keřů a štĕrbin ve skále a rychle šplhal. Kdyţ dosáhl vrcholu, dostal se na rozlehlou planinu, na níţ spatřil Kuvérovo sídlo. dobily ho zářící zlaté a křištálové budovy nebeských tvarů. Nebeská sídla obklopovaly vysoké zlaté zdi posázené drahokamy všech barev. Bhíma se opřel o konec svého luku a s divem hledĕl na mĕsto. Kolem dokola stály hradby a vĕţe a zdobily ho obrovské brány a řady vysokých stoţárů, na nichţ se ve vĕtru třepotaly barevné vlajky. V zahradách vnĕ mĕsta leţely velké hromady drahokamů a podél hradeb visely girlandy. Stromy se vymykaly lidské představivosti a Bhíma kolem nich spatřil mnoho krásných apsar tančících na melodie nebeské hudby. Pohled na Kuvérovo bohatství Bhímu zarmoutil, nebot si vzpomnĕl na to, které kdysi patřilo Judhišthirovi. Vzápĕtí ho popadl vztek při pomyšlení na Durjódhanovy zločiny. Uchopil lasturu a zatroubil na ni z plných plic. vuk se ozvĕnou rozléhal po vrcholu hory a všechny tvory zachvátil strach. Vystrašení stráţní rákšasové a jakšové z hradeb uvidĕli Bhímu s jeho lukem, mečem a kyjem. Tisíce jich vyrazily ven a s hnĕvivým řevem se hnaly proti nĕmu. S napřaţenými kyji, meči, oštĕpy, kopími a sekerami vypadali jako by při toku planuli. Bhíma na nĕ vystřelil stovky šípů, které jim rozbíjely zbranĕ a sráţely rákšasy pohybující se po zemi i po nebi. Jakšové Bhímu sevřeli ze všech stran, takţe vypadal jako Slunce zahalené mraky. Bhíma nebojácnĕ tasil meč a točníkům utínal ruce, nohy a hlavy. Bĕhem boje se řvoucími jakši byl zmáčen deštĕm krve. Přestoţe na nĕho nebeští bojovníci točili ze všech stran, neuhnul a ani odvaha ho neopouštĕla. Poranĕni jeho zbranĕmi začali ve strachu ustupovat a zdĕšenĕ křičeli zkostí. Odhazovali své zbranĕ a prchali do všech stran. Velitel armády jakšů Manimán hnĕvivĕ oslovil své prchající oddíly: „Jak vysvĕtlíte Vaišravanovi, ţe jediný človĕk zahnal na tĕk obrovský počet jakšů?“ Mocný Manimán ozbrojený šipkami, kyji a oštĕpy stál neochvĕjnĕ jako hora a jeho hlas hřmĕl jako zvuk bubnu: „Ó človĕče, bojuj! Přišel jsi

do sídla pána bohatství Kuvéry a nyní se ti poštĕstí spatřit i sídlo Jamarádţi.“ Manimán se s dĕsivým řevem vyřítil na Bhímu, který okamţitĕ vystřelil tři šípy a kaţdým z nich probodl Manimánovi bok. Manimán potom po Bhímovi mrštil svým kyjem, který letĕl jako blesk. Bhíma vystřelil šípy, které kyj zasáhly plnou silou, ale nedokázaly ho zastavit. Rychle tedy zdvihl svůj kyj a udeřil blíţící se jakšův kyj silou blesku. Kdyţ Manimán vidĕl, ţe se kyj zlomil, mrštil na Bhímu ţelezný kyj. Vzduchem letící kyj se zlatou rukojetí hřmĕl a šlehaly z nĕho jasnĕ oranţové plameny a spršky jisker. Bhíma uhnul, ale kyj ho zasáhl do ruky a tĕţce ho zranil. Kdyţ Bhíma na okamţik zavrávoral, Manimán vyrazil vítĕzný pokřik, ale Bhíma se brzy vzchopil. Opĕt pozdvihl svůj kyj zvaný Šaika a s hrozivým řevem se vyřítil na Manimána. Jakša vrhl jako Slunce zářící obrovskou šipku, která hlasitĕ svištĕla vzduchem. Bhíma zatočil kyjem a srazil ji stranou. Potom se rozhodl svého protivníka bez dalšího otálení zabít. Roztočil Šaiku nad hlavou a hnal se na jakšu. S výkřikem, který se rozléhal po celé hoře, mrštil po Manimánovi kyjem. Ten ho s dĕsivým zaburácením plnou silou zasáhl do hrudi a srdce mu rozpůlil vedví. Jakša padl k zemi jako palma vyvrácená hurikánem. bylí jakšové a rákšasové při pohledu na mrtvého velitele uprchli. Bhíma stál sám na náhorní planinĕ, rozhlíţel se kolem a očekával další tok. Hluk bitvy dolehl aţ k Judhišthirovi a jeho bratrům. Kdyţ uslyšeli z horských jeskyní ozvĕnu hlasitých válečných výkřiků a dalších zvuků, zachvátila je zkost. Od Draupadí se dozvĕdĕli, ţe Bhíma se opĕt vydal na horu. Judhišthira s sebou vzal dvojčata a rychle vyrazili za ním. Vystoupali na horu a přišli na planinu, kde stál Bhíma. Vypadal jako Indra poté, co v bitvĕ zabil všechny Dánavy. Kolem nĕho leţela mrtvá tĕla nesčetných jakšů a rákšasů. Mnozí další leţeli na zemi s dy zpřelámanými od Bhímy a ještĕ se hýbali. Judhišthira a dvojčata přibĕhli ke svému bratrovi a objali ho. Čtyři Pánduovci potom společnĕ usedli na vrcholu hory. Judhišthira se rozhlédl po nebeské oblasti a káravĕ řekl: „Ó synu Kuntí, pro tvoje jednání zde není omluvy. Nikdo by nemĕl uráţet krále ani bohy. Ţijeme v Kuvérovĕ království a ty jsi ho svojí nerozváţností nepochybnĕ urazil. Takové

jednání tĕ není hodno, tak jako nepravda není hodna asketů. Cítíš-li vůči mnĕ nĕjakou ctu, pak se jiţ takových činů nedopouštĕj.“ Bhíma zahanbenĕ sklopil oči. Bolelo ho, ţe je jeho bratr tak rozčílený. Judhišthira přemýšlel, co udĕlat. Kuvéra je mocný vládce jakšů a jeden ze stráţců vesmíru. Kdyby se urazil, dostali by se do opravdu svízelné situace. Vševĕdoucímu bohu nemohou uniknout a o boji s ním nemůţe být ani řeč. Lepší bude snaţit se ho nĕjak upokojit. Čtyři Pánduovci tiše sedĕli a sami vypadali jako bozi, kteří sestoupili na tento horský vrchol. Mezitím poraţení jakšové a rákšasové utekli ke Kuvérovi a oznámili mu, co se stalo. Kdyţ bůh slyšel, ţe jeho velitel a přítel Manimán byl spolu s mnohými dalšími bojovníky zabit, rozzuřil se a poručil svým společníkům, at mu zapřáhnou kočár. Kuvérovi sluţebníci ihned přivezli jeho kočár taţený stovkou koní barvy temných mraků, z nichţ kaţdý byl ozdoben zlatými girlandami a drahokamy. Konĕ hlasitĕ rţáli a zvedali hlavy, kdyţ boţský Kuvéra nastoupil na kočár oslavován gandharvy a čárany. Kuvérův kočár letící po nebi následovalo tisíc předních ozbrojených jakšů ve zlatém brnĕní, kteří vypadali jako horské štíty. Nebeský kočár při jízdĕ oblohou jako by polykal atmosféru a bortil nebe. Pán bohatství cestou přemýšlel o Bhímovĕ druhém toku na nebeštany. Jak to, ţe si ten človĕk dovoluje jednat s bohy tak drze!? Bhíma však samozřejmĕ není obyčejný človĕk. Je to Judhišthirův bratr a Judhišthira je samotný Dharmarádţa. On a jeho bratři se narodili jen proto, aby splnili zámĕr bohů. Kuvéra si potom připomnĕl kletbu, kterou před dávnými časy vyslovil riši Agastja. Ovšem! Jak jinak by mohl být mocný Manimán zabit? Bhíma se stal nástrojem Agastjova prokletí. Jak se Kuvéra blíţil k vrcholu, na kterém Pánduovci sedĕli, jeho hnĕvivý výraz se zmĕnil v smĕv. Pánduovci spatřili blíţící se nebeský kočár a se zjeţenými vlasy rychle vstali se sepjatýma rukama, aby Kuvéru přivítali. Kočár zůstal stát ve vzduchu nedaleko Pánduovců, kteří s obavami hledĕli vzhůru. Jakšové doprovázející Kuvéru se snesli na vrchol hory jako hejno velkých ptáků. Kuvéru potĕšilo, ţe na nĕho bratři hledí s ctou. Jakšovští bojovníci si všimli Kuvérovy nálady a zůstali klidnĕ stát se sklonĕnými zbranĕmi.

Čtyři bratři předstoupili před Kuvéru a poklonili se mu. Kolem Kuvéry se poté shlukly tisíce obrovitých rákšasů s ušima špičatýma jako oštĕpy. Kuvéra vypadal jako svĕţí mladík. dobil ho vĕnec a girlandy nebeských kvĕtů, v rukách drţel smyčku a meč a na rameni mu visel ohromný luk. Bhíma, který stále třímal kyj, na nĕho hledĕl beze strachu. Kuvéra se na Bhímu usmál a potom se otočil k Judhišthirovi se slovy: „Ó Pártho, jsme si dobře vĕdomi toho, ţe vţdy myslíš na dobro všech tvorů. Setrvejte tedy bez obav na tomto vrcholu hory. Také se nezlob na Bhímasénu. Jeho zabíjení jakšů a rákšasů bylo předurčeno osudem. Od chvíle, co jsem to pochopil, začínám z nĕho mít radost a můj hnĕv mizí.“ Kuvéra pohlédl na Bhímu a s smĕvem mu řekl: „Ó dítĕ, ó nejlepší z Kuruovců, nezlobím se na tebe. Odloţ své zbranĕ. Pro Draupadino potĕšení jsi jednal ukvapenĕ a zneváţil jsi bohy spoléhaje jen na sílu svých paţí. Přesto jsem s tebou spokojen. Dnes jsi mĕ zbavil hrozivé Agastjovy kletby. To, ţe mĕ takto urazíš, bylo předurčeno. Proto ti nepřičítám ţádnou vinu.“ To vzbudilo Judhišthirovu zvĕdavost a poţádal Kuvéru, at jim onu kletbu vysvĕtlí: „Jsem překvapen, ţe po rozhnĕvání proslulého Agastji jsi nebyl okamţitĕ spálen na prach.“ Kuvéra Judhišthirovi vyprávĕl, jak jednou cestoval nebesy do Kušavatí, kde se mĕlo konat shromáţdĕní bohů. Doprovázely ho statisíce jakšů vedených Manimánem. Kdyţ překročili řeku Jamunu, spatřili na jejím břehu sedĕt zářícího Agastju, který se tam vĕnoval askezi. Manimán mu z pouhé domýšlivosti a pošetilosti plivl na hlavu. Kuvéra ihned předstoupil před rišiho, aby se omluvil, ale Agastja plál hnĕvem a vyřkl kletbu: „Jelikoţ mĕ tento zlovolný darebák urazil ve tvojí přítomnosti, spolu se svými oddíly zahyne rukou človĕka. Budeš kvůli tomu truchlit, ale aţ toho človĕka spatříš, tohoto hříchu budeš zbaven.“ Kuvéra řekl, ţe pohled na Bhímu ho nyní od Agastjovy kletby očistil. Pozval Judhišthiru, aby se nĕkolik dní zdrţel v jeho sídle na vrcholu hory, a sdĕlil Pánduovcům nejnovĕjší zprávy o Ardţunovi, který ted pobývá v nebi — a to, ţe se jiţ brzy vrátí. Potom se znovu vrátil k Bhímovi a řekl: „Ó Judhišthiro, mĕl bys zajistit, aby tvůj bratr nedával průchod své prchlivosti příliš často. Pokud nezkrotíš jeho vznĕtlivosti, dříve či pozdĕji ti to způsobí problémy.“

Bhíma sklonil zbranĕ a poklonil se Kuvérovi, který mu poţehnal: „Necht zničíš pýchu svých nepřátel a zvĕtšíš radost svých přátel.“ Kuvéra se s Pánduovci rozloučil a kočár ho vynesl vysoko na oblohu. Jeho společníci, jakšové a rákšasové, ho následovali. Nĕkteří letĕli sami a jiní v drahokamy zdobených dopravních prostředcích s jemnĕ vyšívanými poduškami. Tĕla bojovníků zabitých Bhímou byla odstranĕna a bratři zůstali na vrcholu hory, kde je obsluhovali a uctívali jakšové.

Kapitola 29: ARDŢUNŮV NÁVRAT Třebaţe synům Pándua jejich nebeští hostitelé na Gandhamádanĕ nabízeli všemoţné poţitky, oni mysleli jen na Ardţunu. Nemohli se dočkat, aţ ho opĕt spatří, a jelikoţ ho očekávali kaţdým okamţikem, dny jim ubíhaly velmi pomalu. Jakšové přenesli Dhaumju a Draupadí na vrchol hory, aby mohli být s Pánduovci a přivítat Ardţunu, aţ přijde. Sedmého dne po bitvĕ Pánduovci na obloze spatřili Indrův zářící kočár, který se blíţil k hoře podobný meteoru náhle se vynořivšímu zpoza mraků. Na nĕm spatřili Ardţunu vyhlíţejícího jako samotný Indra. Byl odĕn v zářících hedvábných šatech, ozdoben nebeskými šperky a girlandami a na hlavĕ mĕl korunu se třpytícími se drahokamy. Pánduovci vstali, aby ho uvítali. Kdyţ kočár taţený desetitisíci oři pomalu sestoupil, všichni se cítili na vrcholu blaha. Kočár dosedl na zem, Ardţuna z nĕho sestoupil a poklonil se u Dhaumjových nohou a potom u Judhišthirových a Bhímových. Nato se dvojčata poklonila jemu a on laskavými slovy pozdravil Draupadí. Přitom jí předal mnoho nebeských drahokamů zářících jako Slunce, které dostal od Indry. Judhišthira také jako samotného Indru pozdravil a uctil Mátaliho a zeptal se ho na blaho bohů. Mátali s Pánduovci hovořil láskyplnĕ jako otec se svými syny a potom usedl na kočár a vrátil se do Amarávatí. Ardţuna se posadil uprostřed svých bratrů, kteří ho poţádali, aby jim vyprávĕl o svých dobrodruţstvích. ačal mluvit o všem, co zaţil, počínaje svým prvním setkáním s Indrou v podobĕ bráhmany aţ po svůj odchod z nebes. ekl jim, ţe po svém výcviku musel Indrovi vĕnovat dakšinu. Indra mu řekl: „Ve třech svĕtech není nic, čeho bys nyní nemohl dosáhnout. Jsi mistrem v ovládání všech boţských zbraní a nikdo se ti v boji nevyrovná.

Přeji si, abys zničil mé nepřátele nivátakavači, rasu nelítostných Dánavů, kteří sídlí v rozmĕrných pevnostech v lůnĕ oceánu. abitím tĕchto démonů mĕ plnĕ uspokojíš a splatíš mi svůj dluh, ó hrdino.“ Indra poté dovolil Ardţunovi pouţít jeho kočár a dal mu neproniknutelné brnĕní. Také mu vloţil na hlavu korunu a řekl: „Dobud vítĕzství!“ Ardţuna se potom s poţehnáním nebeštanů vydal v Indrovĕ kočáru na cestu. Kdyţ odjíţdĕl, bohové mu vĕnovali lasturu zvanou Dévadatta, jejíţ zvuk dokázal rozprášit jeho nepřátele. Kočár řídil Mátali a brzy se přiblíţili k oceánu. Ardţuna svým bratrům popsal oceán takto: „Toho hrozivého a nevyčerpatelného pána vod pokrývaly do sebe naráţející vzedmuté vlny, které připomínaly pohyblivé kopce. Vidĕl jsem lodĕ plné drahokamů i velryby, timingily, hady a další dravé vodní ţivočichy. Pod vodou jsem spatřil lastury a hromady drahých kamenů. Vypadaly jako hvĕzdy v noci zakryté lehkými mraky.“ Ardţuna vylíčil, jak Mátali řídil mystický kočár schopný cestovat všude po třech svĕtech oceánem k mĕstu Dánavů. Kdyţ vstoupil do podsvĕtních oblastí a přiblíţil se k mĕstu, celá oblast se rozeznĕla strašlivým rachotem jeho kol. Jakmile Dánavové zaslechli ten hřmot, mysleli si, ţe s nimi přijíţdí bojovat sám Indra. „ avřeli mĕstské brány a obsadili hradby. Vidĕl jsem na nich stát tisíce démonů s luky, meči, oštĕpy, sekerami a kyji. Jejich srdce zachvacoval strach a celí se třásli. Uchopil jsem Dévadattu a mnohokrát na ni silnĕ zatroubil, coţ všechny tvory vydĕsilo a zahnalo do krytů. Nato se nivátakavačové po desetitisících vyhrnuli z mĕsta. Mĕli na sobĕ zářivá brnĕní a svírali kyje, oštĕpy, šavle, sekery, rakety, pušky a meče zdobené zlatem a drahokamy. Mátali zručnĕ řídil kočár, a zmařil tak tok démonů. Jezdil s ním tak rychle, ţe jsem vůbec nic nevidĕl. Moji nepřátelé rozeznĕli své roztodivné hudební nástroje a vytvořili nervydrásající hluk, který zaplnil bojištĕ a ochromil všechny ţivé bytosti. Kdyţ na mĕ Dánavové točili a přitom vystřelovali statisíce šípů, na nebi jsem spatřil mudrce sledující boj. Oslavovali mĕ vybranými védskými modlitbami, a tím mĕ povzbudili. e všech stran mĕ obklopovala hradba hrozivĕ vyhlíţejících šípů, ale přívalem svých oštĕpů a kyjů jsem je odrazil.

Kočár se pohyboval rychlostí vĕtru. Útok jsem přestál a sám Dánavy napadl. Přímo letícími šípy jsem je zahnal zpĕt a kaţdého probodl desítkami smrtonosných střel. Mátali zároveň proti nepříteli pobídl mých deset tisíc koní, a ti jich nesmírné mnoţství udupali. ídil vůz s takovou zručností, ţe se zdálo, jako by v nĕm byl zapřaţen jen jeden jediný kůň. Střílel jsem šípy s bezchybnou přesností a utínal napřaţené ruce démonů, které pak, stále svírajíce zbranĕ, padaly k zemi. Jejich hlavy v helmách se válely po zemi jako mnoţství zralých plodů setřesených ze stromů. Valila se na mĕ jedna vlna Dánavů za druhou. Umocnil jsem své šípy Brahmovými mantrami a sráţel je k zemi, ale jejich počet byl tak nesmírný, ţe jsem začal pocitovat ze všech stran silný tlak. Potom jsem uchopil Indrovu zbraň, mocný hromoklín, a vrhl ho proti démonům. Srazil jsem je z kočárů a všechny jejich zbranĕ rozbil na kusy. Rychle jsem toho vyuţil a vystřelil na kaţdého z točníků deset šípů. Kdyţ Mátali vidĕl, jak šípy opouštĕjí můj luk podobny roji černých včel, nešetřil chválou. Šípy posílené mantrami zatlačily nepřítele vzad a vojákům působily tĕţká zranĕní. Krev tekla proudem jako potoky v období deštů. Rozzuření démoni pak začali v boji vyuţívat různých klamů a mámení. Dánavové náhle zmizeli a z oblohy začaly pršet kameny. Mířil jsem vzhůru a rychle se otáčel, a tak jsem kameny pomocí šípů s ostřím ve tvaru půlmĕsíce zastavil a rozbil napadrt. Potom démoni seslali průtrţ mračen doprovázenou divokým vichrem. Všechno kolem bylo zaplavené a nedalo se rozeznat, kde končí zemĕ a začíná obloha. Vše pokrývala zdánlivĕ nekonečná vodní stĕna. e všech sil jsem se snaţil neztratit vládu nad svou myslí a vyvolal jsem planoucí zbraň Visóšana, kterou mi dal také Indra. Ta vodu okamţitĕ vysušila a vzduch zaplnila mohutná oblaka páry. Slyšel jsem strašlivé výkřiky démonů, přestoţe zůstávali neviditelní. Vyslali proti mnĕ ohnivé jazyky a hřmící hurikán. Oheň jsem zastavil nebeskou vodní zbraní a vítr zbraní, která tvoří hory. Potom jejich působením nastala dĕsivá temnota, takţe jsem nevidĕl ani Mátaliho, ani vlastní ruce drţící luk. hůry začal padat déšt ţelezných kyjů a Dánavové vydávali strašlivý řev ozývající se ze všech stran. Konĕ začali couvat a Mátali upustil bič a vykřikl: ,Kde jsi, Ardţuno? Co se stalo?

Oba jsme propadli strachu. Mátali řekl: ,Ó bezhříšný Ardţuno, přestoţe jsem doprovázel Indru při mnoha střetnutích s démony, nikdy jsem nebyl tak zmaten a neztratil jsem vládu nad koňmi. dá se, ţe tuto bitvu nařídil sám stvořitel, který si nyní přeje zkázu tohoto vesmíru. Tak hrozivý boj nepochybnĕ nemůţe vést k ţádnému jinému výsledku. ůstal jsem nĕkolik okamţiků bez hlesu stát, abych opanoval svou mysl, a potom jsem odpovĕdĕl: , achovej klid, vozataji. Ted pohled na moc mých paţí a zbraní. Tento klam zničím svým lukem Gándíva. Nato jsem vyvolal astry schopné zbavit nepřítele vĕdomí a mámivé přeludy vytvořené Dánavy jsem rozptýlil. Přede mnou se pak opĕt objevili Dánavové. Bez okolků vytvořili další iluze a vidiny, jimiţ ochromily moji mysl a smysly. V jednu chvíli se zdálo, ţe zemi pokrývá temnota, potom se zdálo, ţe ji zaplavila voda, a nakonec zmizela docela, takţe můj kočár vypadal, jako by visel ve vzduchoprázdnu. Vypustil jsem zbraň Šabdavédí a tuto vidinu rozptýlil, načeţ Mátali opĕt obrátil kočár smĕrem k nepříteli. Démoni se ke mnĕ zuřivĕ hnali a já je nemilosrdnĕ zabíjel obrovským přívalem jako břitva ostrých šípů. Pak opĕt zmizeli a nikým nevidĕni pokračovali v boji. Pouţíval jsem nebeské zbranĕ schopné je najít, a tak je dále zabíjel. Nivátakavačové potom klamů a iluzí zanechali a ustoupili do mĕsta. Najednou bylo vše opĕt vidĕt. Spatřil jsem zemi pokrytou jejich znetvořenými tĕly, zbranĕmi, ozdobami, brnĕním a dy. Konĕ nemohli udĕlat ani krok. Mátali je pobídl k letu a kočár se vznesl na oblohu. Kdyţ jsem vidĕl, ţe nepřátelé jsou na stupu, nabral jsem dech, ale hned v příštím okamţiku mĕ neviditelní démoni znovu napadli. Snesl se na mĕ hustý déšt horských tesů a zespodu jsem cítil, jak Dánavové chytají konĕ za nohy a stahují je k zemi. Padalo tolik kamení, ţe to vypadalo, jako by se můj kočár ocitl v jeskyni. Opĕt se mĕ zmocnil strach. Kdyţ to Mátali vidĕl, pronesl: ,Vzmuţ se, ó Ardţuno. Pouţij Indrův hromoklín, který ty kameny rozbije. Pronesl jsem mantry, abych vyvolal Indrovu zbraň a přitom na tĕtivu Gándívy přiloţil ţelezné šipky, jeţ posílené silou Indrovy zbranĕ vyrazily proti tesům a rozdrtily je na prach. Také rozptýlily přeludy a mámení démonů a sráţely je z oblohy na zem. Démoni s řevem padali všude kolem,

jako kdyţ se z nebe řítí obrovské meteority. Mnoho z nich uprchlo a vstoupilo do trob zemĕ a jiní zmizeli na obloze. Kdyţ jsem pochopil, ţe démoni prohráli, vybídl jsem Mátaliho, at s kočárem vjede do mĕsta. Uţasle se rozhlíţel po bojišti a řekl: ,Nikdy, ani u bohů, jsem nevidĕl takové hrdinství. Aţ dosud nebylo moţné tyto démony porazit, a to ani společnými silami bohů. Mátali s kočárem zamířil k mĕstským branám a já jsem přemýšlel o bitvĕ. Přestoţe tu leţely statisíce mrtvých Dánavů, kaţdý velký jako hora, Mátali ani já jsme nebyli zranĕni. To bylo ţasné. Nepochyboval jsem, ţe to mohla být jen Krišnova moc, která nás ochránila a umoţnila mi porazit mocné nepřátele bohů. Vstoupili jsme do mĕsta Dánavů a spatřili tisíce hořekujících ţen. Kdyţ jsme projíţdĕli kolem, ustupovaly dozadu, vydĕšené hlasitým rachotem kočáru. inčení jejich šperků a ozdob při tĕku připomínal zvuk krupobití dopadajícího na horu. Vidĕl jsem je rychle mizet v jejich zlatých palácích pokrytých nesčetnými drahokamy. Ţasl jsem nad bohatstvím mĕsta a řekl Mátalimu: ,Toto místo se zdá být bohatším neţ Amarávatí. Proč zde nesídlí bohové? Mátali odpovĕdĕl, ţe kdysi bývalo Indrovým sídlem, ale získali ho démoni poté, co askezí uspokojili Brahmu. Brahmá jim dal poţehnání, která je v boji s bohy učinila neporazitelnými. Indra se potom odebral za Šivou a poţádal ho o pomoc. Šiva mu odpovĕdĕl: ,Toto mĕsto získáš zpĕt v budoucnosti, aţ přijmeš jiné tĕlo.“ Kdyţ Ardţuna vyprávĕl, jeho bratři na nĕho s ţasem hledĕli. Odvahou v boji ted předčil i svého slavného otce, vládce bohů. Ardţuna pokračoval: „Pak jsem opustil mĕsto Dánavů a vyrazil zpĕt k Amarávatí. Na zpáteční cestĕ kočár minul další velké mĕsto, které se vznášelo na obloze a zářilo jako druhé Slunce. Bylo plné stromů z drahokamů a zdobily ho zlaté vĕţe a paláce. Na kaţdé jeho stranĕ stály čtyři nedobytné brány posázené duhovĕ zbarvenými drahokamy, jejichţ lesk se odráţel do všech stran. Nic podobného jsem ještĕ nikdy předtím nevidĕl.

Mátali mi prozradil, ţe ono mĕsto patří kálakanjům, rodu nelítostných Daitjů. Nazývalo se Hiranjapur a nemohli ho dobýt ani samotní bohové. Proto tam ţili démoni zcela bez obav. Kálakanjům bylo Brahmou souzeno zahynout rukou smrtelníka, a proto mĕ Mátali pobízel, abych na nĕ za točil, a potĕšil tak Indru. Odpovĕdĕl jsem: ,Okamţitĕ mĕ tam odvez. Bohové nemají ţádné nepřátele, které bych nepovaţoval za své nepřátele také já. Kdyţ jsme se blíţili k mĕstu, démoni z nĕj vyrazili ven jako jeden muţ, nebot mĕli za to, ţe s nimi přijíţdí bojovat Indra. Neotáleli ani vteřinu a zasypali mĕ šípy, kyji, meči, sekerami, šipkami a oštĕpy. Útok jsem odrazil mocnými přívaly šípů vystřelených z Gándívy. Mátali řídil tak obratnĕ, ţe Daitjové byli zmateni a ve snaze na mĕ za točit napadali jeden druhého. Kdyţ si uvĕdomili, ţe mĕ jako nepřítele nelze podceňovat, stáhli se do mĕsta a to se vzápĕtí začalo pohybovat do všech stran. Jednou se objevilo na obloze, podruhé pod hladinou oceánu a potom zmizelo docela. Vzápĕtí se neočekávanĕ objevilo přímo přede mnou, vyrazilo vzhůru a krouţilo vzduchem z jednoho místa na druhé. Ačkoliv bylo obtíţné sledovat jeho pohyby, zastavil jsem ho rovnĕ letícími šípy umocnĕnými mantrami. Nesčetnými šípy jsem mĕsto rozstřílel na kusy a to v plamenech spadlo na zem. Daitjové vylétli na oblohu a pokračovali v boji. Mátali potom přistál na zemi a mĕ okamţitĕ sevřelo ze všech stran více neţ padesát tisíc kočárů. Bojoval jsem s nimi nebeskými zbranĕmi, ale mocní Daitjové je postupnĕ odráţeli. Stáli přede mnou v zářícím brnĕní, s helmami a nebeskými girlandami a jejich kočáry zdobily desítky vlajek. Moji mysl zaujal pohled na Daitji v bojovém šiku a marnĕ jsem se je snaţil přemoci. Jejich zbranĕ na mĕ tĕţce dotíraly. Topil jsem se v oceánu kálakanjů a vtom jsem si vzpomnĕl na Šivovu zbraň. Dodal jsem si odvahy a vyslovil mantry zasvĕcené tříokému bohu. Okamţitĕ se přede mnou zjevila obrovitá postava se třemi hlavami, devíti očima, šesti paţemi a vlasy planoucími jako oheň. Její odĕv tvořili velcí hadi s divoce kmitajícími jazyky. Setřásl jsem ze sebe strach a poklonil se té hrozivé podobĕ vĕčného Šivy. Potom jsem k luku přiloţil Rudra-astru a za neustálého pronášení manter ji vypustil proti Daitjům.

Vystřelil jsem ji a po bojišti se rozlétly tisíce střel různých tvarů. Nĕkteré připomínaly lvy, nĕkteré tygry a další medvĕdy a buvoly. Byly mezi nimi střely podobné hadům a další, které vypadaly jako sloni, býci, kanci nebo kočky. ároveň se bojištĕ zaplnilo Šivovými stoupenci — nesčetnými guhjaky, jakši, pišáči, bh ty a dalšími strašidelnými bytostmi, a ti všichni se s dĕsivými výkřiky vrhli Daitjům vstříc. Kdyţ Rudra-astra vnesla do řad nepřítele zmatek, vystřelil jsem nekonečnou záplavu šípů zářících jako oheň a zhotovených z kamenného jádra. Daitjové utrpĕli poráţku a tĕch nĕkolik, co přeţilo, strachy uprchlo. Vidĕl jsem, ţe na mém vítĕzství má zásluhy jedinĕ Šivova zbraň, a proto jsem se mu poklonil přímo na bojišti. Mátali mĕ velebil a potom jsme se vrátili do Indrova sídla. Indru potĕšilo, kdyţ slyšel o mém spĕchu, a poţehnal mi, ţe si v bitvĕ vţdy zachovám chladnou hlavu a moje zbranĕ nikdy neminou cíl. Také dodal, ţe ţádní nebeští bojovníci — at Dánavové, Daitjové, nágové, gandharvové, suparnové či jakšové — mĕ porazit nedokáţí. ekl mi, ţe dobudu emi a předám ji Judhišthirovi. Dal mi toto neproniknutelné brnĕní, které ted nosím, a na hlavu mi vloţil tuto korunu. Vĕnoval mi také Dévadattu a potom mĕ dopravil zpĕt na tuto horu.“ Kdyţ Ardţuna dovyprávĕl, Judhišthiru jala posvátná bázeň. ekl: „Ó Dhanandţajo, je opravdovým poţehnáním, ţe jsi se setkal s tĕmi nejmocnĕjšími bohy a získal od nich všechny nebeské zbranĕ. Povaţuji jiţ emi za dobytou a Dhritaráštrovy syny za přemoţené. Ó potomku Bharaty, chtĕl bych vidĕt ty zbranĕ, s nimiţ jsi porazil démony.“ Ardţuna chtĕl vyhovĕt přání svého bratra a chystal se mu zbranĕ předvést. Pánduův syn se postavil s Gándívou v ruce na zem, která mu poslouţila jako kočár, a vybavil si mantry pro vyvolání různých střel. Ve svém nebeském brnĕní a s královskou čelenkou na hlavĕ stál tváří k východu a tiše soustředil mysl k modlitbám. Právĕ kdyţ uţ chtĕl zbranĕ předvést, zemĕ se roztřásla a hora vypadala, jako by se mĕla roztrhnout. Slunce zakryly mraky a vítr přestal vát. Bráhmanové zjistili, ţe nemohou pronášet Védy, a na všechny tvory padla tíseň. Najednou Pánduovci spatřili na obloze mocného čtyřhlavého Brahmu v doprovodu všech bohů. Na horských bočích se objevili také zpívající a tančící gandharvové a apsary a na uţaslého Ardţunu se snesl déšt kvĕtů. Vtom se před ním zjevil boţský mudrc Nárada vyslaný bohy.

Nárada řekl: „Ó hrdino, nevypouštĕj nebeské zbranĕ bez čelnĕ, nebo zničí všechny tři svĕty. Tyto zbranĕ by mĕly být pouţity pouze v bitvĕ proti mocným nepřátelům. Nechovej se tak nerozváţnĕ.“ Nárada se otočil k Judhišthirovi: „Ó Adţátašatru, všechny zbranĕ uvidíš, aţ je Ardţuna pouţije ve válce proti Kuruovcům.“ Bratři se Náradovi poklonili a on se spolu se všemi bohy vzdálil.

Kapitola 30: KRIŠNA NAVŠTĔVUJE PÁNDUOVCE Pánduovci proţili v Kuvérovĕ sídle další čtyři roky a v jeho nebeském prostředí témĕř nepocitovali vliv času. Jednoho dne přišel Ardţuna s Bhímou za Judhišthirou, aby si s ním důvĕrnĕ promluvili. Bhíma řekl: „Ó králi Kuruovců, abychom neporušili tvůj slib, drţeli jsem se zpátky a nezabili jsme Dhritaráštrovy syny. Naopak jsme proţili jedenáct let v lese připraveni o své dĕdictví. Poslední čtyři roky nebyly obtíţné, ale ted přichází doba, kdy budeme muset v souladu s tvým slibem odejít do nĕjaké obydlené oblasti a ţít tam v utajení, aby nás nikdo nepoznal. Proto opustme tuto horu a sestupme opĕt na em.“ Bhíma řekl, ţe jak on, tak Ardţuna jsou odhodláni potrestat Durjódhanu, ale obávají se, ţe kdyby zůstali na vysokých náhorních planinách nebeské Gandhamádany, mohli by zapomenout na utrpení, která jim Kuruovci způsobili. To by oslabilo jejich odhodlání. „Proto si přejeme odejít hned ted. My, tvoji bratři, ti s pomocí neomylného Krišny nepochybnĕ pomůţeme získat tvoje království zpĕt. Všichni si přejeme tvoje blaho a touţíme po střetnutí s tvými nepřáteli v bitvĕ.“ Judhišthira souhlasil, nastal čas k odchodu. Bratři spolu s Draupadí naposledy navštívili různé háje a jezera v Kuvérovĕ sídle, aby jim vzdali ctu a rozloučili se. Judhišthira se potom pomodlil k hoře Gandhamádanĕ: „Ó králi hor, jsme připraveni odejít. Prosím dej, at tĕ po poráţce našich nepřátel a opĕtovném získání našeho království můţeme na konci svých ţivotů opĕt spatřit.“ Judhišthira myslel na dobu, aţ jednou přestanou vládnout a nakonec se odeberou do straní, aby se tam vĕnovali askezi a získali duchovní

osvobození. V doprovodu svých bratrů a bráhmanů potom začal sestupovat po bočí hory. Bhíma přivolal Ghatótkaču a jeho následovníky, a ti druţinu Pánduovců přes obtíţnĕ schůdné horské průsmyky opĕt přenesli. Pánduovci opouštĕli Kuvérovo sídlo jen neradi, ale kdyţ hledĕli zpĕt na jeho vznešenou krásu, v duchu se radovali. Bratři za krátkou dobu dorazili do Badarikášramu. Kdyţ je přivítali tamní mudrci, Judhišthira Ghatótkaču propustil, protoţe se rozhodl pokračovat dolů uţ po svých. Po mĕsíci stráveném s místními mudrci se vydali smĕrem k Subáhuovĕ zemi. Setkali se se Subáhuem, přenocovali u nĕho a potom pokračovali k lesu Višakajapa. Šli v doprovodu nosičů a sluţebníků a cestou vidĕli okouzlující lesy, jezera, řeky a pole. Kaţdý večer za soumraku se zastavili, rozbili tábor a připravili si prosté jídlo z toho, co les dal. Postupnĕ dospĕli do Višakajapy, který leţí stále ještĕ v himálajském pohoří, a to právĕ před blíţícím se obdobím deštů. Rozhodli se zůstat ve Višakajapĕ, dokud deštĕ neustanou, a potom se vrátit do Kámjaky. První den jejich pobytu ve Višakajapĕ se Bhíma vydal na průzkum okolí. Ozbrojen lukem a mečem nazdařbůh procházel lesy navštĕvovanými gandharvy a siddhy. Stromy znĕly zpĕvem cizokrajných ptáků a po celý rok byly obsypány kvĕty i ovocem. Bhíma vidĕl průzračné potoky tekoucí z hor a vytvářející velká, průzračná jezera plná lotosů. Na Pánduova syna točili divocí kanci a on derem ruky kaţdého zabil. Ostrými šípy zastřelil také mnoho buvolů a jelenů. Bhíma, silný jako deset tisíc slonů, hravĕ vytrhával a lámal desítky vzrostlých stromů, a mýtil tak plochy, kde by pozdĕji mohli ţít mudrci a provádĕt tam své obĕti. Jak se procházel, hlasitĕ se plácal do paţí a vesele pokřikoval. Sloni a lvi při zaslechnutí jeho řevu utíkali strachem. Celou oblohou znĕl křik hrdého a ne navného Bhímy. Kopanci rozbíjel vrcholy hor. Kdyţ bĕţel po bočí hory, zahlédl velké hady, jak před ním rychle zalézají do jeskyní, a podél skalnatých plošin je pronásledoval. Pojednou narazil na dĕsivĕ vyhlíţejícího hada připomínajícího kopec. Leţel svinutý v stí velké jeskynĕ a svým tĕlem kaţdému bránil ve vstupu. Mĕl ţlutou kůţi posetou černými skvrnami a v široce rozevřené tlamĕ čtyři zuby. Kdyţ se had rozhlíţel svýma mĕdĕnĕ zbarvenýma očima, rozeklaným jazykem si olizoval koutky tlamy.

Bhíma se zastavil a hledĕl na hada, který vypadal jako krutý ničitel a svým syčením jako by ho káral. Kdyţ se Bhíma přiblíţil, had se najednou vymrštil a obtočil ho smyčkami svého tĕla. Bhíma cítil, ţe ztrácí sílu, a navzdory veškerému silí se mu nepodařilo osvobodit. ačal se třást a na nĕkolik minut ztratil vĕdomí. Kdyţ se probral, zauvaţoval nad svou tísnivou situací. Co je to za tvora? Jak se mu podařilo ho přemoci? Opĕt se pokusil vyprostit, ale zjistil, ţe se nemůţe ani pohnout. Bylo zřejmé, ţe to není obyčejný had. Rozhodl se ho zeptat, co je zač. „Ó nejlepší z hadů, laskavĕ mi řekni, kdo jsi a co se mnou zamýšlíš udĕlat. Jsem Bhímaséna, Pánduův syn a Dharmarádţův bratr. Holýma rukama jsem v boji zabil nesčetnĕ lvů, tygrů, buvolů a slonů. Ani nebeštané se mi nemohou postavit. Jak je tedy moţné, ţe se ti podařilo mĕ přemoci? Je tvoje síla výsledkem nĕjakého umĕní či poţehnání?“ Hadův hlas znĕl váţnĕ: „Ó bojovníku mocných paţí, mám jiţ dlouho hlad. Proto mĕ potkalo štĕstí, ţe jsi sem přišel. Ty musíš být ta potrava, kterou mi předurčili bohové. Ted poslouchej. Povím ti, jak jsem přišel k hadímu tĕlu. Jmenuji se Nahuša a jsem vznešený mudrc. Kdyţ jsem dospĕl do nebe, proklel mĕ riši Agastja a já poklesl na em v podobĕ hada. Jsi tedy mým potomkem, ó hrdino, ale to mi nezabrání v tom, abych tĕ pozřel. Vše, co se mi v poledne ocitne nadosah, at je to kráva, buvol nebo i človĕk, se stane mojí potravou. Agastja slíbil, ţe kaţdý, koho chytím, ztratí sílu. Nyní tĕ tedy přemohla moc onoho mudrce. Také mi řekl, ţe se jeho kletby zbavím, aţ mi nĕkdo zodpoví mé otázky o vztahu mezi duší a Nejvyšší bytostí.“ Bhíma pomyslel na Krišnu a řekl: „Ó mocný tvore, nejsem ani rozhnĕvaný, ani si toto neštĕstí nedávám za vinu. Nĕkdy můţe človĕk ve své snaze dosáhnout štĕstí uspĕt a jindy vyjde naprázdno. Výsledky ve svých rukou určitĕ nemá, a proto by nemĕl nad svým neštĕstím naříkat. Kdo by kdy mohl být mocnĕjší neţ osud? Osud je svrchovaný a všechno silí o hmotný zisk je marné.“

Bhíma řekl, ţe netruchlí kvůli blíţící se smrti, ale je mu líto jeho bratrů a matky. ávisejí na nĕm, a aţ zjistí, co se stalo, nepochybnĕ ztratí svou sílu i chut do ţivota. A Durjódhana se bude radovat. V táboře Pánduovců mezitím Judhišthira pozoroval zlá znamení. Šakali vyli a nad hlavou mu krouţil dĕsivý pták vartika s jednou nohou, jedním křídlem a jedním okem, který vydával strašlivé skřeky a dávil krev. Vítr hrozivĕ vál a čtyři strany svĕta jako by byly v jednom plameni. Judhišthira cítil, jak mu cuká v levém oku a paţi a buší mu srdce. Rozhlédl se po ášramu, a kdyţ nevidĕl Bhímu, zeptal se Draupadí: „Kde je můj mocný bratr?“ Draupadí odpovĕdĕla, ţe je pryč jiţ dlouho. Polekaný Judhišthira se rozhodl, ţe ho půjde najít sám. Pokynul Ardţunovi, at střeţí Draupadí, dvojčata i bráhmany, a začal Bhímu v lese hledat. Šel v jeho stopách a brzy nalezl rozlámané stromy a zvířata, která Bhíma zabil. Vidĕl i pás keřů, které vytrhal vzdušný vír způsobený Bhímovým tĕlem, kdyţ se lesem hnal za zvĕří. Judhišthira bĕţel, jak nejrychleji mohl, a brzy dorazil na nerovné místo, kde Bhímovy stopy zdánlivĕ končily. emĕ tu byla suchá a kamenitá, všude rostly trnité keře a trčely pahýly stromů. Korunami vysokých, bezlistých stromů se prohánĕl silný vítr. Judhišthira začal šplhat po strmém svahu na plošinu nad ním. Cítil, ţe bratr je nablízku, a stoupal po svahu vzhůru. Netrvalo dlouho a dospĕl k hadí sluji. Tam u jejího vchodu nalezl Bhímu ovinutého smyčkami hadího tĕla. Kdyţ Judhišthira uvidĕl Bhímu v hadovĕ sevření, zeptal se: „Kdo je tento nejlepší z hadů s tĕlem velkým jako hora? Jak ses dostal do jeho spárů, ó synu Kuntí?“ „To je vznešený mudrc Nahuša v hadí podobĕ a chystá se mĕ pozřít, ó ctihodný bratře.“ Judhišthira oslovil Nahušu: „Pust laskavĕ mého bratra, ó mocný. Uspokojíme tĕ nĕjakou jinou potravou.“ Nahuša se nepatrnĕ pohnul. „Jako potravu jsem získal tohoto syna krále a pustit ho nehodlám. Mĕl bys odtud odejít, nebo zítra sním tebe. Mudrc Agastja mi dal poţehnání, ţe kaţdý, kdo mi přijde nadosah, se stane mojí

potravou. Ty jsi mi ted také nadosah. Dlouho jsem nejedl a tvého bratra se nevzdám. A ţádné jiné jídlo ani nechci.“ Judhišthiru pohled na Bhímu v tak strastiplné situaci bolel, a proto se hluboce zamyslel. Tato bytost není skutečný had, ale vznešený král a předek Pánduovců. Judhišthira o Nahušovi mnohokrát slyšel. Vykonal četné obĕti a stal se vládcem emĕ, neţ nakonec odešel na nebesa. Po tom, co vystoupil do vyšších oblastí, musel být proklet, aby opĕt poklesl. Moţná má ta kletba nĕjakou podmínku. Kdyby šlo Nahušu zbavit hadího tĕla, pak by se mohlo podařit osvobodit i Bhímu. „Ó hade, za jakých podmínek propustíš mého bratra?“ „Opojen pýchou z bohatství a moci jsem urazil bráhmany,“ odpovĕdĕl Nahuša. „Proto mĕ Agastja proklel a já se ocitl v tomto ubohém postavení. Mudrc mi však slíbil, ţe aţ najdu človĕka schopného odpovĕdĕt na moje otázky týkající se duchovních námĕtů, budu osvobozen. To je tedy jediný způsob, jak se tvůj bratr můţe dostat na svobodu. odpovĕz moje otázky, ó bezhříšný, a osvobod jak Bhímu, tak i mĕ.“ „ eptej se na cokoliv chceš, ó hade. Pokusím se odpovĕdĕt co nejlépe.“ Judhišthiru pokaţdé potĕšilo, kdyţ mohl vést hovor o duchovních námĕtech. Vyhnanství v lese mu poskytlo vítanou příleţitost naslouchat mudrcům a vĕnovat se důkladnému studiu písem, aniţ by byl zatĕţován státními záleţitostmi. Stal se takovým znalcem Véd, ţe témĕř nemĕl sobĕ rovného. Ted Nahušovi pozornĕ naslouchal. Had upřel na Judhišthiru své zké oči a řekl: „Jak můţeme rozpoznat pravého bráhmanu, ó králi, a co je svrchovaným cílem poznání?“ „Bráhmana se vyznačuje čestností, čistotou, schopností odpouštĕt, sebeovládáním, askezí, poznáním a zboţností. Svrchovaným cílem poznání je Nejvyšší Brahman, jehoţ pozná ten, kdo překonal veškeré duality.“ „Vlastnosti, které jsi přisoudil bráhmanům, lze nalézt i u jiných tříd lidí,“ odpovĕdĕl pochybovačnĕ Nahuša, „a jak můţe nĕkdo ţít, aniţ by zakoušel štĕstí a neštĕstí, základ veškeré duality?“ Judhišthira se usmál. Bylo zřejmé, ţe had jiţ mĕl značné poznání a zkoušel ho. „Najdeme-li tyto vlastnosti u kteréhokoliv človĕka, pak by mĕl být bez

ohledu na svůj původ povaţován za bráhmanu. Štĕstí a neštĕstí ve vztahu k hmotným předmĕtům je moţné překonat, zatímco ve vztahu k Nejvyššímu je lze vnímat stále. Hmotné emoce jsou převrácené odrazy původních duchovních pocitů.“ Nahuša byl s Judhišthirovou odpovĕdí spokojen a poţádal ho, aby ji dále rozvedl. K čemu je dobré dĕlit společnost na třídy, kdyţ takové rozdĕlení nic neznamená? Judhišthira vysvĕtlil, ţe vinou vzájemného promíchání společenských tříd je obtíţné určit, do jaké kdo náleţí. Je to moţné jedinĕ zkoumáním jeho skutečných vlastností. Společnost by mĕla být rozdĕlena jen na tomto základĕ, nikoliv podle původu. Nahuša řekl: „Ó králi, je vidĕt, ţe toho znáš hodnĕ. Jak bych tedy mohl pozřít tvého bratra?“ Judhišthirovi bylo jasné, ţe Nahuša sám je vysoce učený. Koneckonců, kdysi vládl emi a poté na radu mudrců vystoupil na nebesa. Napadlo ho, ţe by stálo za to poloţit takové osobnosti také nĕkolik otázek. Postavil se před Nahušu se sepjatýma rukama a řekl: „Domnívám se, ţe i ty jsi získal vznešené vzdĕlání. Prosím, pouč mĕ, přeješ-li si. Jakými skutky lze dosáhnout nebes?“ „Podle mého názoru, ó potomku Bharaty, je to moţné rozdáváním milodarů bráhmanům, laskavostí v řeči, pravdomluvností a vyvarováním se závisti vůči všem ţivým bytostem.“ „Co z toho povaţuješ za nejlepší a v čem spočívá nezávidĕní?“ „Kaţdou z tĕchto činností lze povaţovat za vyšší či niţší podle okolností. Proto musíme poznat konečný cíl ţivota, abychom vĕdĕli, jak jednat za všech okolností správnĕ. To jsi jiţ vysvĕtlil, ó králi. Všechny činy a poznání by mĕly smĕřovat k dosaţení Nejvyššího. Opak závisti je přát si neustále dobro a zdokonalení všech ţivých bytostí namísto jejich vykořistování pro vlastní potĕšení. vlášt by mĕl človĕk přát ostatním duchovní pokrok a pomáhat jim v jeho dosaţení.“ „Jak duše přijímá hmotné tĕlo, ó Nahušo?“ „Duše, neboli átmá, získává tĕla podle svého vlastního chování. Proto se ţivot za ţivotem převtĕluje, pohánĕna svými hříšnými a zboţnými činy.

Nĕkdy odchází na nebesa a jindy má tĕlo zvířete. Konečné osvobození dosáhne, kdyţ pozná Brahman, nejvyšší absolutno.“ Judhišthira přikývl. Hadovy odpovĕdi souhlasily s tím, co se naučil od mudrců. Nahuša mĕl očividnĕ hluboké duchovní vĕdomí. Jak se tedy stal hadem? Nahuša odpovĕdĕl: „Díky obĕtem a askezi jsem získal takovou moc, ţe jsem jezdil po nebesích na zlatém kočáře. Stal jsem se vládcem celé emĕ, a dokonce i gandharvové, jakšové, rákšasové a všichni obyvatelé tří svĕtů včetnĕ mudrců mi platili danĕ. Moje moc byla taková, ţe jsem mohl pouhým pohledem kohokoliv připravit o sílu. Potom jsem ale podlehl pýše a ztratil zdravý rozum. Moje poznání zahalila nevĕdomost zrozená z pýchy. Přikázal jsem mudrcům, at se nechají zapřáhnout do mého kočáru, a tak jsem je urazil. Jednoho dne jsem se na nebesích dotkl nohou mudrce Agastji, který mĕ proklel. Následkem toho jsem spadl na em a moje tĕlo se zmĕnilo v hadí. V souladu s Agastjovými slovy jsi mĕ však ted této kletby zbavil. Rozhovor s tebou znovu probudil moje poznání. Nyní si uvĕdomuji, ţe můj skutečný zájem spočívá v rozvoji bráhmanských vlastností a duchovního poznání, a nikoliv v hmotném postavení či bohatství.“ Nahuša Bhímu pustil a hadí tĕlo okamţitĕ skonalo. Oba bratři vidĕli, jak z nĕho vystoupila zářící nebeská postava se zlatými ozdobami a překrásnými girlandami. Poklonila se Pánduovcům, pak se vznesla do nebe a zmizela. Judhišthira a Bhíma se vrátili do ášramu a vyprávĕli ostatním, co se jim přihodilo. Kdyţ Judhišthira domluvil, bráhmanové pokárali nyní sklíčeného Bhímu za nerozváţnost, s jakou se k hadovi přiblíţil, a varovali ho, at se příštĕ uţ tak pošetile nechová. *** Nĕkolik dní po jejich příchodu do Višakajapy nastalo období deštů. Pánduovci rozbili na vyvýšeném místĕ tábor a dívali se, jak padající déšt zaplavuje zemi. Slunce jiţ nebylo vidĕt. Blesky ozařovaly les a po zemi se hnaly proudy zpĕnĕné vody a jejich hučení připomínalo svištĕní mračen šípů. Všichni lesní tvorové se začali radovat a dovádĕli v lesích nasáklých deštĕm.

Období deštů postupnĕ přešlo v podzim. Mraky se rozptýlily a obloha jen zářila. Dny byly teplé a noci chladné. Pánduovci pozorovali osvĕţenou lesní přírodu a usoudili, ţe nastal příznivý čas — posvátný mĕsíc Kárttika — k návratu do Kámjaky. a pár dní po jejich příchodu je přijeli navštívit Krišna se Satjabhámou. Krišna se o jejich návratu do Kámjaky dozvĕdĕl díky své nepochopitelné moci. Kdyţ Pánduovci spatřili svého přítele, byli bez sebe nadšením a s očima plnýma slz vstali, aby Ho přivítali. Krišna sestoupil ze svého kočáru a poklonil se u Judhišthirových a Bhímových nohou a také u nohou Dhaumji a bráhmanů, objal se s Ardţunou a přijal poklony dvojčat. Satjabhámá objala Draupadí, a kdyţ se svým manţelem pohodlnĕ sedĕli mezi Pánduovci, začali spolu všichni rozmlouvat. Ardţuna vyprávĕl Krišnovi vše, co proţil od jejich posledního setkání. Potom se zeptal na blaho Krišny a své rodiny, zvláštĕ Subhadry a syna Abhimanjua. Krišna ho ujistil, ţe je vše v pořádku. Pak se obrátil k Judhišthirovi se slovy: „Ó králi, moudří prohlašují spravedlnost za nadřazenou dobývání království a říkají, ţe pro rozvoj spravedlnosti je nutná askeze. Svoje povinnosti jsi vykonával tak, jak jsi mĕl, jsi vĕrný pravdĕ, a tak jsi dobyl tohoto i příštího svĕta. Nelpíš na smyslových poţitcích ani nejednáš sobecky. Přestoţe jsi dobyl bohatá království a ţil v přepychu, neupustil jsi od rozdávání milodarů, pravdomluvnosti, askeze, zboţnosti, odpouštĕní a trpĕlivosti.“ Judhišthira sklonil skromnĕ hlavu a Krišna pokračoval: „Kdo jiný neţ ty, ó Dharmarádţo, by dokázal snášet násilí spáchané na Draupadí, které bylo v tak příkrém rozporu s ctností? O tom, ţe své království získáš v pravý čas zpĕt, nemůţe být pochyb. Aţ naplníš svůj slib a uplyne třináct let, udĕláme vše, co bude v našich silách, abychom Kuruovce potrestali.“ Krišna promluvil laskavĕ k Draupadí. ekl jí, ţe jen díky přízni osudu získala za manţele tak ctnostné muţe. Sdĕlil jí novinky o jejích synech, kteří ţili v Drupadovĕ království a také strávili nĕjaký čas ve Dvárace. Subhadrá je tam zahrnula svojí mateřskou láskou a Krišnův syn Pradjumna je cvičil v umĕní boje. Kdyţ se Krišna odmlčel, Judhišthira řekl: „Ó Kéšavo, není pochyb o tom, ţe jsi naším svrchovaným točištĕm. Jsme neustále pod Tvojí ochranou.

Aţ přijde čas, bezpochyby udĕláš vše pro to, abys nám naše království vrátil.“ Krátce nato pak uvidĕli přicházet rišiho Márkandéju. Tento nesmrtelný mudrc, který vypadal jako šestnáctiletý mladík, se usmíval, na sobĕ mĕl jen bederní roušku a v ruce drţel nádobu na vodu. Pánduovci, Krišna a všichni bráhmanové povstali, aby mu vzdali ctu, a potom mu nabídli čestné sedadlo. Uctili ho arghjou, sladkou vodou a lesními plody. Krišna pak řekl: „My všichni si přejeme slyšet tvoje nejznamenitĕjší slova. Vyprávĕj nám laskavĕ starobylé příbĕhy o ctnostných králích a mudrcích plné mravních a duchovních pokynů.“ V tom okamţiku se objevil také Nárada a všichni ho přivítali. I on si přál naslouchat Márkandéjovi v Krišnovĕ přítomnosti. Tyto dvĕ osobnosti sedící mezi Pánduovci a mnoţstvím bráhmanů připomínaly Slunce a Mĕsíc mezi planetami. Kaţdý čekal, aţ Márkandéja promluví. Všichni vĕdĕli, ţe mudrc ţije jiţ od počátku hmotného stvoření, a je proto obeznámen s nesčetnými příbĕhy o vznešených mudrcích a králích. Osobnĕ ho učil Nejvyšší Pán Nárájan, a proto rozumĕl i hlubokým duchovním otázkám. Judhišthira se zeptal: „Prosím, řekni mi, ó vysoce učený, jak človĕk získává výsledky svých činů. Jsem zmaten, kdyţ vidím, ţe jsem přišel o své království, zatímco Dhritaráštrovým hříšným synům se daří dobře. Obdrţí človĕk výsledky svých činů bĕhem téhoţ ţivota, nebo ho potkají aţ v dalším bytí? Jak človĕka následují výsledky jeho činů po smrti? Kde spočívají, kdyţ opustí své tĕlo?“ Márkandéja chvíli mlčel a pohledem přelétl dav lidí shromáţdĕných na lesní mýtinĕ. Vypadalo to, jako by Judhišthira byl stále v Indraprastĕ a sedĕl ve své snĕmovní síni. Mudrc zvedl pravou ruku a odpovĕdĕl: „Vtĕlená duše putuje z jednoho ţivota do druhého, coţ je výsledkem jejích dobrých a špatných činů. Dokud se duše nachází v tomto svĕtĕ a snaţí si uţívat smyslů, nikdy se tĕla nezbaví. V prvé řadĕ ji pokrývá jemnohmotné tĕlo sloţené z mysli, inteligence a falešného ega. Jemnohmotné tĕlo v sobĕ nese vzpomínky na všechno, co kdy duše zaţila, a podle toho přijímá různé hrubohmotné podoby. To vše řídí Jamarádţa, který má přehled o kaţdé duši v tomto hmotném svĕtĕ. Je zmocnĕn vševĕdoucí Nejvyšší Duší, jeţ sídlí v srdci kaţdé ţivé bytosti. Jamarádţa tak udílí všem bytostem to, co jim náleţí, a nikdy se v tomto ohledu nezmýlí.“

Márkandéja na chvíli přerušil tok své řeči, aby posluchačům umoţnil jeho slova strávit. „Nĕkteří lidé si uţívají v tomto ţivotĕ, ale v příštím uţ ne, nĕkteří v příštím, ale ne v tomto, a jiní v obou. A nĕkteří lidé si neuţívají ani v tomto, ani v příštím ţivotĕ. Bohatý človĕk, který tráví tento ţivot jen v radovánkách, bude v příštím ţivotĕ trpĕt. Asketa, který se zříká rozkoše v tomto ţivotĕ, si bude v příštím uţívat. Ti, kteří vstoupí do manţelství a ţijí jako hospodáři, provádĕjí obĕti a rozdávají milodary, si uţívají jak v tomto, tak i v příštím ţivotĕ. Ale pošetilý človĕk, který nenásleduje ţádné pokyny písem, ţivot za ţivotem neustále trpí. Co se týče vás bratrů, jste ctnostní a narodili jste se jen proto, abyste uskutečnili zámĕry bohů. Jste vznešení oddaní Nejvyššího Pána, a karmické reakce vás proto ovlivnit nemohou. Vaše zdánlivé nezdary povedou nakonec k vaší vĕčné slávĕ a štĕstí. ískáte slávu ve svĕtĕ lidí a na konci ţivota dospĕjete do nejvyššího sídla.“ Judhišthira se nad mudrcovou odpovĕdí zamyslel a potom se zeptal: „Ó učený mudrci, naše ţivoty v tomto svĕtĕ jsou zasvĕceny sluţbĕ bráhmanům. Pokud je ti libo, povĕz nám laskavĕ o vznešenosti a slávĕ bráhmany.“ Riši nato vyprávĕl mnoţství starobylých příbĕhů, při nichţ jeho posluchači ţasem ani nedutali. Popsal také stvoření vesmíru, které osobnĕ zaţil, povahu zkázy, ke které dochází na konci kaţdého Brahmova dne, období dlouhého milióny let. Vylíčil, jak se vznášel ve vodách příčin, z nichţ povstává stvoření, kdyţ stoupaly a zaplavily niţší a střední planety. Koncem této potopy spatřil zázračné dítĕ leţící na listu banyánu. „Uţasl jsem. Nemohl jsem pochopit, jak mohlo to dítĕ přeţít, kdyţ celý vesmír podlehl zničení. Chlapec zářil a Jeho tvář byla krásná jako Mĕsíc. Oči připomínaly plnĕ rozkvetlé lotosy a tĕlo mĕlo načernalou barvu. Leţel tam, smál se a cucal si palec u nohy. Potom jsem na Jeho hrudi spatřil znak šrívatsa a pomyslel si, ţe to musí být Višnu, i kdyţ jsem si nemohl být jist. Kdyţ jsem se k Nĕmu přiblíţil, řekl mi: ,Mé dítĕ, vím, ţe si touţíš odpočinout. Ó Márkandéjo, vstup do Mého tĕla a na chvíli si odpočiň. Jsem s tebou spokojen. Kdyţ mĕ chlapec oslovil, ztratil jsem ponĕtí o své totoţnosti a zapomnĕl na svá hmotná označení. Otevřel sta a já cítil, jak jsem do nich vtahován.

Najednou jsem vstoupil do Jeho břicha, kde jsem spatřil celou emi se všemi jejími mĕsty a královstvími. Nĕjakou dobu jsem se toulal kolem a vidĕl všechna známá místa, včetnĕ Gangy a jejích přítoků, Himálaje a lesů, v nichţ jsem se vĕnoval askezi. Vidĕl jsem také rod nebeštanů vedený Indrou, jakoţ i rody kšatrijů, vaišjů a š drů. Přestoţe jsem se dlouho bez cíle toulal tĕlem toho chlapce, nikdy jsem nenašel Jeho hranice. Byl jsem zmaten a začal myšlenkami a slovy uctívat Nejvyššího Pána. Najednou jsem si uvĕdomil, ţe opĕt vystupuji z Jeho tĕla ven, a znovu jsem Ho spatřil leţet na banyánovém listĕ. Uctíval jsem tu nezmĕrnĕ mocnou bytost, která spolkla celý vesmír, a poloţil hlavu na Její nohy. Zeptal jsem se, kdo je a co zamýšlí. Proč tam leţí a má ve svém tĕle vesmír? Dítĕ promluvilo takovým způsobem, ţe se všechen můj hmotný klam naprosto rozptýlil. eklo, ţe je původní Nejvyšší Osoba, z níţ vše pochází a do níţ se na konci vše vrací. Kdyţ jsem Ho slyšel popisovat svou vlastní slávu, uţasl jsem. Je znám jako Višnu, Nárájan a Hari, ale má nekonečnĕ mnoho dalších jmen. Tato vševĕdoucí osobnost mi potom řekla, ţe bych mĕl zůstat v Jejím tĕle, dokud se Brahmá opĕt neprobudí a nestvoří znovu vesmír. mizel mi před očima a já jsem zjistil, ţe se opĕt nalézám v rozmanitém stvoření, které jsem v Nĕm spatřil.“ Márkandéja přestal vyprávĕt a pohlédl na Krišnu. „Králi Judhišthiro, ten chlapec s lotosovýma očima, kterého jsem vidĕl na konci stvoření, se nyní zjevil jako Krišna a stal se tvým příbuzným a přítelem. Nepochybuj o tom, ţe je to odvĕká Nejvyšší Osoba, nepochopitelný Hari a původní Osobnost Boţství. Poţehnal mi, ţe moje pamĕt nikdy neselţe a zemřu jen tehdy, aţ si to budu přát. Kdyţ tu vidím Krišnu sedĕt ve ţlutém hedvábném odĕvu, vzpomínám na toho chlapce. Nepochybuj o tom, ţe to byl On, koho jsem vidĕl ve vodách zpustošení. Ó hrdino mezi lidmi, celé toto stvoření spočívá v Nĕm, tak jako vzduch spočívá v éteru. Přijmi točištĕ u Krišny, nebot nikdo vyšší neţ On neexistuje.“ Pánduovci se po vyslechnutí mudrcových slov Krišnovi poklonili. Krišna se vlídnĕ usmál a promluvil k nim konejšivými slovy. Pohlédl také s láskou na Márkandéju, který Mu láskyplný pohled oplatil. Judhišthira potom Márkandéju poţádal, at jim vyloţí budoucnost. Blíţila se Kali-juga, nejtemnĕjší z vĕků, a Judhišthira chtĕl vĕdĕt, co se v té dobĕ stane se svĕtem. Márkandéja mu podrobnĕ vylíčil, jak bude vše postupnĕ

podléhat stále vĕtšímu padku. Lidé se stanou bezboţnými, a tak je bude suţovat neštĕstí. Vĕk vyvrcholí zjevením avatára Kalkiho, který ve svĕtĕ obnoví řád a nastolí Satja-jugu, zlatý vĕk. Judhišthira a Márkandéja rozmlouvali celé hodiny a posluchači bedlivĕ naslouchali Márkandéjovým podrobným odpovĕdím, plným popisů různých králů, mudrců a nebeštanů, kteří ţili v průbĕhu vĕků. Teprve večer přestal Judhišthira klást otázky a společnĕ se svými bratry Márkandéju uctil. Potom se riši rozloučil a odešel. Tou dobou odešel i Nárada a vystoupal vzhůru na nebeské cesty. Kdyţ byl Márkandéja pryč, Krišna ještĕ krátce pohovořil s Pánduovci. Satjabhámá vyuţila příleţitosti promluvit si s Draupadí a zeptat se jí, čím to je, ţe se jí daří obslouţit a uspokojit pĕt manţelů. Krišnova ţena se chtĕla poučit od paňčálské princezny, jeţ byla proslulá svojí cudností a ţenskými dovednostmi, aby tak mohla zlepšit svoji vlastní sluţbu Krišnovi. Draupadí jí tedy podrobnĕ popsala mnoho způsobů, jimiţ svým manţelům slouţí. Draupadí řekla: „Vzdala jsem se marnivosti, překonala touhu a hnĕv a pozornĕ slouţím svým manţelům společnĕ s jejich dalšími manţelkami. Svoje sluţebné postavení nepovaţuji za podřadné a oddaností omezuji svoji ţárlivost. Nekoupu se, nechodím spát ani nejím dříve neţ moji manţelé, a dokonce ani dříve neţ naši sluţebníci a stoupenci. Nikdy nedovolím mysli spočinout na jiném muţi či jakémkoliv nebeštanovi. Moje srdce nikdy neopouští moje manţele. Kdyţ je spatřím, ihned vstanu a přivítám je nabídnutím sedadla a vody. Naše obydlí udrţuji trvale čisté a provonĕné a všechno domácí náčiní a jídlo je v dokonalém pořádku.“ Satjabhámá, Krišnova oblíbená ţena, pozornĕ naslouchala. Draupadí vylíčila, jak se neraduje z ničeho, z čeho by nemĕli radost její manţelé, a také nedĕlá nic, s čím by nesouhlasili. Kdyţ odejdou, odloţí své ozdoby a líčidla a vĕnuje se askezi. Kdyţ provádĕjí obĕti a další náboţenské praktiky, vţdy se jim snaţí pomáhat. „Vstávám z postele jako první a jako poslední uléhám. Neustále pozornĕ plním svoje povinnosti a nikdy nepodléhám lenosti. Podle mého názoru je sluţba manţelovi vĕčnou ctností ţen. Manţel je pro manţelku bohem a jediným točištĕm. Sluţbou jemu tĕší dokonce i samotného Nejvyššího Pána, a dosáhne tak nejvyššího sídla.“

Kdyţ Draupadí domluvila, Satjabhámá ji objala. Slyšela, jak ji Krišna volá, a tak se rozloučila a slíbila, ţe aţ Pánduovci získají zpĕt svoje království, přijede do Indraprasthy. Krišna se rozloučil s Pánduovci a připravil se k odjezdu. Nasedl se Satjabhámou na kočár, do nĕhoţ byli zapřaţeni Šaibja a Sugríva. Kdyţ před sebou uvidĕl Draupadí tak pokornĕ stát, řekl: „Ó Draupadí, neboj se. Nebude to trvat dlouho a staneš se manţelkou králů — aţ tvoji manţelé rozdrtí své nepřátele a získají emi zpĕt. Ó tmavooká krásko, ţeny jako ty, se všemi příznivými tĕlesnými znaky, nemohou nikdy trpĕt dlouho. Kuruovci brzy sklidí plody hříchů, kterých se vůči tobĕ dopustili. Aţ budou zničeni, uvidíš jejich ţeny, jak si zoufají stejnĕ, jako sis při odchodu z Hastinápuru zoufala ty.“ Krišna ještĕ jednou Draupadí ujistil, ţe jejím pĕti synům se daří dobře a ţe je brzy uvidí jako dospĕlé a mocné hrdiny. Potom Krišna pozdravil Pánduovce, poklonil se bráhmanům, pobídl konĕ a vyjel z lesa.

Kapitola 31: BOJ S GANDHARVY Počátkem dvanáctého, předposledního, roku vyhnanství se u Pánduovců zastavil na návštĕvĕ bráhmana cestující do Hastinápuru. Strávil s nimi nĕkolik dnů a pak pokračoval v cestĕ do mĕsta, kde ho přivítal Dhritaráštra. Starý král si neustále dĕlal o Pánduovce starosti a chtĕl se o nich od bráhmany nĕco dozvĕdĕt. Kdyţ slyšel, jak jsou jejich tĕla kvůli skrovné potravĕ a neustálému vystavení vlivům počasí na kost pohublá, cítil bolest. vláštĕ ho rozrušila zpráva o tom, jak je nyní Draupadí bledá a vyzáblá, a nepokrytĕ před svými ministry bĕdoval. Dhritaráštra vĕdĕl, ţe příčinou utrpení Pánduovců je on sám, a proto naříkal: „Bĕda, jak je moţné, ţe Judhišthira, který nemá na emi nepřátel, ted ţije v odlehlém lese a spí na chladné zemi? Jak dokáţe vţdy rozhnĕvaný Bhíma snášet pohled na Draupadí oblečenou v kůře a leţící na zemi? Jistĕ se ovládá jen z oddanosti ke svému staršímu bratrovi. A kdyţ Ardţuna vidí Draupadí a dvojčata tolik trpĕt, jeho dech musí být horký jako dech rozzuřeného hada. Nikdo z tĕch hrdinů ani jejich manţelka by nemĕli takto trpĕt. Durjódhanova krutá slova při hře v kostky je musí pálit dnem i nocí a dokáţi si představit, jak Bhímův vztek den ode dne roste jako oheň ţivený ghí.“

Dhritaráštrova sklíčená slova se dunivĕ rozléhala snĕmovní síní. Vidura a Bhíšma sedĕli poblíţ, ale zachovávali mlčení. Král pokračoval: „Bĕda, moji synové spolu se Šakunim a Karnou vidĕli jen med v korunĕ stromu, ale hrozící pád si neuvĕdomili. Okradením Pánduovců spáchali hřích. A já rovnĕţ, nebot jsem jim to dovolil. Není pochyb o tom, ţe Kuruovci budou brzy zničeni. Snad všechny tyto události předem zařídil všemocný, nepřemoţitelný osud. Človĕk na popud vlastního neviditelného osudu jedná způsobem, jehoţ pozdĕji lituje. Proto mi ted nezbývá neţ bĕdovat nad tím, co je nevyhnutelné. Poté, co jsem slyšel, ţe se Ardţuna odebral ve vlastním tĕle na nebesa a obdrţel nebeské zbranĕ, co mohu čekat, ţe moje syny potká?“ Dhritaráštrův hlas přehlušily vzlyky. Král zvedl ruku a shromáţdĕní rozpustil. Šakuni opustil síň a šel si ihned promluvit s Durjódhanou. Našel ho sedĕt ve společnosti Karny. Tři přátelé, konečnĕ zbaveni Pánduovců, si minulých dvanáct let uţívali. Ačkoliv na trůnu sedĕl jeho otec, skutečným vládcem byl Durjódhana. To on se staral o všechny státní záleţitosti. Dhritaráštra trávil vĕtšinu času o samotĕ, kde litoval svého jednání vůči Pánduovcům. Durjódhana zatím vytrvale posiloval svoji moc vytvářením diplomatických spojenectví po celém svĕtĕ. Na návrat Pánduovců z vyhnanství byl připraven. Ovšem, pokud se vůbec vrátí. Kdyţ do místnosti vešel jeho strýc, kuruovský princ sepjal ruce a lehce se uklonil. Šakuni se posadil a řekl: „Ó vládce lidí, uţíváš si vlády nad emí poté, co jsi díky vlastním schopnostem poslal Pánduovce do vyhnanství. Není nikoho, kdo by se ti mohl postavit. Blahobyt, ze kterého se kdysi radoval Judhišthira, je ted tvůj. Obrovské bohatství, které bývalo příčinou tvého zármutku, je nyní tvým štĕstím. Všeho jsi dosáhl jen svou chytrostí. Všichni králové svĕta jsou ti podřízeni a oslavuje tĕ bezpočet bráhmanů.“ Šakuni se zlehka usmál, kdyţ vidĕl, jak Durjódhana se zalíbením naslouchá vlastní chvále. Přitiskl k sobĕ špičky svých prstů a pokračoval: „Proč nenavštívit Pánduovce, kteří nikdy nepřijali tvoji vládu? V doprovodu Kuruovců jako Jamarádţa obklopený rudry tam jdi a znič Pánduovce pohledem na tvoji slávu. Blahobyt, který vidí přítel i nepřítel, je skutečný blahobyt. At tĕ doprovázejí manţelky Kuruovců ve svých nejlepších šatech a vidí Draupadí oblečenou v kůře. Jaké vĕtší štĕstí bys mohl zaţít?“ Karna se smíchem souhlasil, ale Durjódhana vypadal zádumčivĕ. „Nejsem si jist. Nemyslím si, ţe mi otec dovolí jít k Dvaitavanu. Moje zámĕry by

mu byly příliš zřejmé. Ten stařec se rmoutí nad tím, čeho jsme dosáhli, a myslí si, ţe díky své askezi jsou ted Pánduovci mocnĕjší neţ my.“ Kdyţ Durjódhana pomyslel na Pánduovce v lese, po tváři mu přelétl smĕv. Bylo by jistĕ příjemné pokochat se pohledem na jejich chudobu a utrpení a vystavovat přitom na odiv vlastní bohatství. Jeho zlomyslnost postupnĕ převáţila nad pochybami. „Přesto se tvůj návrh tĕší mojí přízni, ó hrdino. Co by mohlo být vĕtší rozkoší neţ vidĕt Pánduovce topící se v neštĕstí? Moţná se nám podaří vymyslet způsob, jak přesvĕdčit krále, aby nám dovolil jít. Kdyby mĕ Dharmarádţa, Ardţuna, a zvláštĕ Bhíma spatřili ozdobeného jejich bohatstvím, dosáhl bych cíle svého ţivota.“ Tři Kuruovci se shodli, ţe musí nalézt nĕjaký vhodný důvod proč jít. Přemítaje o tomto problému odešel kaţdý z nich do svého sídla. Příští ráno řekl Karna Durjódhanovi: „Ó králi, myslím, ţe mám plán, který uspĕje. Dozvĕdĕl jsem se, ţe naše stáda krav se právĕ pasou u Dvaitavanu. Je třeba je zkontrolovat a spočítat a vţdy je správné, kdyţ na to dohlédnou kšatrijové. Pokud řekneš otci, ţe se chceš tohoto kolu zhostit, určitĕ ti dá svolení.“ Bĕhem jejich rozhovoru přišel Šakuni s tím, ţe totéţ napadlo i jeho. Byli si jisti, ţe to je dokonalá záminka, a proto se smáli a vzájemnĕ si potřásali rukama. Rozhodli se jít za králem. Kdyţ předstoupili před Dhritaráštru, otázali se na jeho blaho a on jim na oplátku poţehnal laskavými slovy. Kdyţ tam spolu tak sedĕli, přišel pastevec, kterého Durjódhana předem poučil, a promluvil k Dhritaráštrovi o jeho kravách. Karna vyuţil této příleţitosti a řekl: „Ó králi, dobytek se ted pase v jednom nádherném lese a nadešel čas značkování telat. Pro tvého syna je to také nejlepší období k lovu. Proč ho nepošleš ke Dvaitavanu, aby zkontroloval dobytek? Šakuni a já ho tam doprovodíme.“ Král vypadal nerozhodnĕ: „Ó dítĕ, ačkoliv lov a dohled nad dobytkem se pro vládce hodí, jedna vĕc mi dĕlá starost. Nĕkde v té oblasti prý ţijí Pánduovci, a proto si myslím, ţe byste tam nemĕli chodit. Porazili jste je nečestným způsobem a kvůli tomu ţijí ve vyhnanství v lese. Přestoţe se Dharmarádţa nikdy nerozzlobí, nelze totéţ říci o Bhímovi. A Draupadí je záře sama — obdařena velkými zásluhami z askeze je schopná vás zničit

svojí kletbou. Ve své pýše a pošetilosti ji nepochybnĕ urazíte a ona vás spálí na popel.“ Dhritaráštra pokračoval a jeho srdce ţhnulo, jak si znovu vzpomnĕl na Pánduovy syny a jejich cudnou manţelku. „Moţná vás sami Pánduovci stráví ohnĕm svých zbraní. A pokud jim chcete způsobit jmu na základĕ svojí početní převahy, bylo by to také nesprávné — a já vím, ţe nemůţete nikdy uspĕt. Mocný Ardţuna se vrátil z nebes a nyní vlastní všechny nebeské zbranĕ. I bez nich dokázal dobýt celou emi. Proč by vás tedy nemĕl všechny zabít? Navrhuji, abyste tam místo vás vyslali nĕjaké spolehlivé muţe. Nechte vĕci tak, jak jsou, a nerušte Pánduovce, kteří se podobají spícím lvům.“ Šakuni se podrbal na bradĕ. „Ó potomku Bharaty, nejstarší z Pánduovců je oddán ctnosti, a dokud plní svůj slib v lese, nemůţe nám uškodit. Jeho bratři ho poslouchají a budou ho následovat. Ani my si nepřejeme vidĕt Pánduovce — vůbec za nimi nepůjdeme. naší strany se nemusíš obávat ţádných nepřístojností.“ Krále Šakuniho slova příliš nepřesvĕdčila. Kdyţ ale stále opakovali svou ţádost, nakonec k Durjódhanovĕ cestĕ svolil. Princ rychle shromáţdil velký oddíl muţů a se všemi svými bratry a tisíci ţen se brzy vydal do lesa. Doprovázelo je osm tisíc kočárů, třicet tisíc slonů, devĕt tisíc koní a mnoho tisíc pĕšáků. Následovali je povozy, stánky, altánky, obchodníci, zpĕváci a lovci. Kdyţ se dal průvod do pohybu, znĕlo to jako temné burácení vĕtrů v období deštů. Poté, co Durjódhana dorazil k Dvaitavanu, utábořil se asi šest kilometrů od jezera. Členové jeho početné druţiny mu postavili dům obklopený ovocnými stromy poblíţ vydatného zdroje vody. Další domy postavili pro Karnu, Šakuniho a Durjódhanovy bratry. Potom se Durjódhana vydal obhlédnout velké stádo dobytka. Prohlíţel dy zvířat a dohlíţel na pastevce, kteří je počítali a značkovali. Kdyţ byla všechna práce hotova, kuruovský princ se radostnĕ procházel krajem a uţíval si se svými přáteli a ţenami. Jeho druţina se po libosti potulovala lesem, jako nebeštané uţívající si v hájích Nandana. Pastevci, jeţ umĕli dobře zpívat a tančit, bavili své královské hosty, kteří jim na oplátku rozdávali prvotřídní jídlo a pití.

Kdyţ se Durjódhana pobavil, rozhodl se jít na lov. Pohyboval se po lese v doprovodu svých následovníků a zabíjel stovky zubrů, buvolů, kanců, jelenů, medvĕdů a jaků. Lov mu dal příleţitost spatřit krásné lesní oblasti, jimiţ se rozléhal sladký křik pávů a které byly plné včel opojených medem omamnĕ vonících kvĕtů. Princ projíţdĕl lesem jako Indra v doprovodu bohů a postupnĕ dorazil ke Dvaitavanu. Na protĕjším břehu jezera provádĕl Judhišthira obĕt zvanou rádţariši. Sedĕl s Draupadí po boku a podle pokynů bráhmanů vkládal do posvátného ohnĕ obĕtiny. Durjódhana, touţící předvést Pánduovcům svoje bohatství, přikázal svým lidem postavit podél břehu jezera domy slouţící k odpočinku. Ti se ihned vydali k jezeru, aby vyhledali vhodné místo, ale kdyţ se přiblíţili ke břehu, zaslechli hlas, který zvolal: „Stůjte! Kdo jste a proč jste sem přišli? Vĕzte, ţe jsem Čitraséna, král gandharvů. Toto jezero i s okolními lesy patří mnĕ.“ Durjódhanovi vojáci se rozhlédli a spatřili gandharvu obklopeného dalšími nebeštany a apsarami. Uţíval si radovánek v jezeře a vojákům řekl, aby se vrátili, odkud přišli. Vojáci se vrátili k Durjódhanovi a podali mu o tom zprávu. Nato Durjódhana povĕřil velký počet svých nejmocnĕjších velitelů, aby gandharvy i s jejich stoupenci z jezera vyhnali. Velitelé předstoupili před Čitrasénu a řekli mu: „Mocný Dhritaráštrův syn, král Durjódhana, se sem přišel pobavit. Proto byste mĕli toto místo okamţitĕ opustit.“ Gandharvové se jim však vysmáli. Čitrasénova odpovĕd znĕla nevybíravĕ: „Váš zlotřilý Durjódhana postrádá zdravý rozum. Jak jinak by ho mohlo napadnout poroučet nám, obyvatelům nebes? Nejsme jeho sluţebníci. ato vy jste hlupáci, kdyţ přicházíte s takovým poselstvím, a koledujete si tak o svou vlastní smrt. Vratte se tam, odkud jste přišli, nebo se ještĕ dnes ocitnete v sídle Jamarádţi.“ Vojáci se opĕt vrátili k Durjódhanovi a řekli mu, ţe jestli chce jezero pro sebe, bude muset s gandharvy bojovat. V Durjódhanovi vzkypĕl hnĕv. Jak se mu vůbec nĕkdo můţe opováţit vzdorovat? On je vládcem emĕ a tĕm gandharvům dá za vyučenou. Vykřikl tedy na své muţe sečné rozkazy: „Jdĕte a potrestejte ty darebáky, kteří mĕ tak urazili. Nestrpĕl bych, ani kdyby se tam bavil sám Indra s nebeštany.“

Durjódhanovi velitelé vĕdĕli, ţe gandharvové jsou obávanými bojovníky, a proto se vrátili k jezeru s tisíci tĕţce vyzbrojených vojáků. Lesem se rozléhaly jejich hlasité výkřiky a při svém postupu drtili vše, co jim přišlo do cesty. Gandharvové jim opĕt zakázali přiblíţit se k jezeru, ale vojáci je neuposlechli a přišli ke břehu s tasenými zbranĕmi. Rozzuřený Čitraséna vydal příkaz svým stoupencům: „Potrestejte ty zlotřilé darebáky!“ Proti Durjódhanovým muţům vyrazily tisíce gandharvů. Vojáci zpanikařili a rozprchli se. Pouze jediný bojovník neustoupil — Karna. Svými šípy gandharvy zastavil a se svou příslovečnou lehkostí ruky sráţel nepřátele po stovkách. Utínal jim hlavy a dy a postupnĕ zatlačil armádu gandharvů na stup. Ti se však přeskupili a vrátili se v ještĕ vĕtším počtu. S tův syn zuřivĕ bojoval a zemi brzy pokryla tĕla zabitých gandharvů. Durjódhana, Dušásana a další bratři zaslechli ryk boje a spĕchali Karnovi na pomoc. Rachot kol jejich kočárů ţenoucích se do boje připomínal řev Garudy. Rozpoutal se strašlivý zápas, v nĕmţ byli bojovníci gandharvů postupnĕ přemoţeni. Ustoupili zpĕt k Čitrasénovi a Kuruovci vyrazili hlasitý vítĕzný pokřik. Kdyţ král gandharvů spatřil svoje vojsko tak zbídačené, nasedl na kočár a vyrazil proti Kuruovcům. Ovládal všechny způsoby boje a pouţíval mystické zbranĕ. Pomocí matoucích přeludů zbavil kuruovské hrdiny smyslů. Kaţdému z nich se zdálo, ţe je obklíčen a napaden gandharvy, takţe vykřikl strachy a v panice uprchl z boje. Pouze Durjódhana, Dušásana a Šakuni bojovali dál, přestoţe všichni utrpĕli tĕţká zranĕní. Gandharvové se zamĕřili na Karnu — obklíčili ho a zahrnuli přívalem zbraní. Meči a sekerami mu rozsekali kočár a zabili konĕ i s vozatajem. Karna z kočáru seskočil s mečem a štítem v rukou a nastoupil na Vikarnův. Vikarna ze strachu o ţivot na Karnovu pobídku ihned z bojištĕ uprchl. Potom uţ v boji zůstali jen Durjódhana a jeho bratři. Vrhali na gandharvy zbranĕ, ale nebeštané se kolem nich semkli, roztříštili Durjódhanovi kočár a on padl v bezvĕdomí na zem. Čitraséna okamţitĕ seskočil a zmocnil se prince tak ráznĕ, ţe to vypadalo, jako by ho chtĕl zabít. Ostatní gandharvové zajali Durjódhanovy bratry a další z nich spĕchali do tábora,

kde zajali jejich manţelky. Do zajetí padly stovky Kuruovců. Gandharvové je spoutali řetĕzy a sehnali dohromady. Nĕkterým z kuruovských vojáků se podařilo uprchnout. Utekli na opačnou stranu jezera a předstoupili před Judhišthiru. Padli před ním na zem a pĕnlivĕ ho prosili o pomoc: „Gandharvové zajali mocného Dhritaráštrova syna. V zajetí drţí i jeho bratry a ţeny. Ó synu Kuntí, prosím, zachraň je.“ Bhíma hledĕl na plačící stoupence svého bratrance Durjódhany a smál se: „To, co by nás na bojišti bývalo stálo velké silí, za nás snadno udĕlali gandharvové. Máme štĕstí, ţe v tomto svĕtĕ jsou ještĕ stále ti, kteří nám prokazují dobrodiní. Durjódhana sem přišel s očividnĕ zlými mysly, ale podlehl nepředvídaným následkům. Nepochybnĕ si to zaslouţí za svoje hříšné pohnutky. Ten zlosyn se chtĕl určitĕ kochat naším neštĕstím. Inu, to utrpení mu patří.“ Judhišthira Bhímova sarkastická slova zarazil: „Ted není čas na projevy krutosti. Ó dítĕ, proč mluvíš tak nevybíravĕ k tĕm vylekaným Kuruovcům, kteří u nás přišli hledat ochranu? Můţeme dovolit, aby naše rodinné rozepře převáţily nad ctí? Je-li to jen mezi námi, pak nás je pĕt a jich sto, ale kdyţ se objevil nepřítel Kuruovců, je nás sto pĕt bratrů. Ten zlotřilý gandharva ví, ţe tu ţijeme, ale nebere nás váţnĕ a urazil ţeny z naší rodiny.“ Judhišthira pohlédl na ostatní bratry: „Ó nejlepší z lidí, připravte se k boji. Jdĕte a osvobodte Durjódhanu i s jeho bratry a manţelkami.“ Kuruovští vojáci přijeli ve velkých válečných kočárech. Judhišthira ukázal na kočáry a řekl: „Nasednĕte na tyto zlaté kočáry a vyraţte proti gandharvům. I obyčejný kšatrija by se pokusil co nejlépe ochránit toho, kdo u nĕho hledá ochranu. Co potom teprve ty, ó Vrikódaro? Co by nám mohlo poskytnout vĕtší radost? Udĕlení poţehnání, narození syna a svrchovanost jsou zdrojem radosti, ale radost pocházející ze záchrany nepřítele v nouzi se vyrovná všem třem. Milý Bhímo, ţivot tvého zapřisáhlého nepřítele Durjódhany nyní závisí na tobĕ. Mohlo by tĕ nĕco více potĕšit neţ to, ţe ho zachráníš?“ Judhišthira řekl, ţe by šel sám, ale je vázán slibem týkajícím se obĕti, kterou právĕ provádí. Proto poţádal bratry, aby šli osvobodit zajatce místo nĕho. Ardţuna po vyslechnutí Judhišthirova pokynu sloţil slib: „Jestli gandharvové Kuruovce nepropustí, zemĕ se napije jejich krve.“

Kuruovské vojáky Ardţunova přísaha povzbudila. Čtyři bratři si oblékli brnĕní a nasedli na kočáry, které jim vojáci přenechali. S Bhímou v čele se potom rychle rozjeli na druhou stranu jezera a vypadali přitom jako čtyři planoucí ohnĕ. Kdyţ je ostatní Kuruovci spatřili přijíţdĕt připravené k boji, vykřikli radostí. Gandharvové, kteří se chystali se svými zajatci odejít, zaslechli výkřiky, otočili se a spatřili blíţící se Pánduovce. Bojovníci gandharvů se okamţitĕ seskupili do bojového šiku. Kdyţ na Pánduovce vystřelili první šípy, a ti jejich tok odrazili, vypukla bitva. Ardţuna v nadĕji, ţe se jim podaří gandharvy přesvĕdčit bez zbytečného krveprolití, však pozdvihl luk a vykřikl: „Ó gandharvové, propustte mého bratra, krále Durjódhanu.“ Gadharvové se tomu zasmáli: „Posloucháme rozkazy pouze jediné osoby. Pod jeho vládou ţijeme prosti utrpení. Ó potomku Bharaty, vţdy nasloucháme jen jeho rozkazům.“ Ardţunu jejich ne cta rozzuřila a odpovĕdĕl: „Styk s manţelkami jiných a boj s obyčejnými lidmi se pro nebeštany nehodí. Na Dharmarádţův pokyn byste mĕli Kuruovce i jejich ţeny propustit. Jinak je budu muset osvobodit násilím.“ Ardţuna vidĕl, ţe ho gandharvové neberou váţnĕ, a proto na nĕ bez váhání vystřelil hrozivé šípy. Gandharvové se otočili a rychle odpovĕdĕli vlastními planoucími střelami. Vzápĕtí Pánduovce obklíčili a zasypali je tisíci šípy, sekerami, kyji a meči. Bratři, obrácení do čtyř stran, tyto zbranĕ odráţeli a zároveň na gandharvy točili. Strhla se nevídaná bitva — tisíce gandharvů bojovaly proti čtyřem lidským bytostem. Gandharvové se snaţili zničit kočáry Pánduovců, tak jako v případĕ Karny a Durjódhany, ale bránily jim v tom šípy Pánduovců — nedokázali se přiblíţit dostatečnĕ blízko na to, aby jim mohli sebeménĕ uškodit. Ardţuna plál hnĕvem a začal vyvolávat nebeské zbranĕ. Vypustil agnéjástru, která zkosila tisíce gandharvů. Bhímovy mocné šípy zabily nespočet dalších a statečnĕ bojující synové Mádrí jich napadli a pobili stovky. Gandharvové vyletĕli i se svými zajatci na oblohu, ale Ardţuna vystřelil desetitisíce šípů a vytvořil z nich nad gandharvy sít. Ti potom na Ardţunu zuřivĕ za točili vrhanými kyji, šipkami a meči. Ardţuna jejich zbranĕ odrazil a a vypustil šípy s půlmĕsícovými hroty, které gandharvům

utrhávaly hlavy a dy. Pokusili se ho sice přemoci dĕsivým přívalem nebeských zbraní, ale Ardţuna je všechny svými šípy odrazil. Vyvolal různé mystické zbranĕ a způsobil mezi svými nepřáteli takovou spoušt, ţe začali vydĕšenĕ ječet. Čitraséna vidĕl, jak Pánduovci drtí jeho stoupence, a rozehnal se na Ardţunu s napřaţeným kyjem. Ardţuna jeho ţelezný kyj rozsekal rychlými šípy na sedm kusů. Král gandharvů stvořil šálivé vidiny, takţe se zdálo, ţe na Pánduovce točí ze všech stran. Ardţuna vyvolal zbraň šabdavédí, která rozptyluje přeludy. Čitraséna zmizel a nadále chrlil zbranĕ všeho druhu, ale Ardţuna ho napadl šípy schopnými zasáhnout neviditelného nepřítele. Čitraséna bojující s Pánduovci jen proto, aby zachránil svoji čest, se potom objevil před Ardţunou se slovy: „Pohled, vţdyt s tebou bojuje tvůj přítel.“ Ardţuna při pohledu na Čitrasénu přicházejícího v míru odvolal své zbranĕ a jeho bratři učinili totéţ. Král gandharvů a Ardţuna se jeden druhého otázal, jak se mu daří, a Ardţuna pak řekl: „Ó hrdino, co sleduješ trestáním Kuruovců? Proč suţuješ Durjódhanu a jeho stoupence?“ Čitraséna se usmál: „Ó Dhanandţajo, jiţ dávno vím, proč sem Durjódhana přišel — vysmívat se vašemu neštĕstí a chvástat se svým bohatstvím. Indra si toho byl vĕdom, a proto mi nařídil, abych se toho zlosyna a jeho následovníků zmocnil a přivedl je k nĕmu v řetĕzech. Dovol nám odvést je.“ Ardţuna zavrtĕl odmítavĕ hlavou: „Jestli mĕ chceš potĕšit, pak je nech jít. Dharmarádţa to nařizuje. Jsou to naši příbuzní.“ „Hříšný Durjódhana je plný domýšlivosti. Nezaslouţí si svobodu. Podvedl tvého bratra a ublíţil mu a také bolestivĕ urazil tvoji manţelku. Ó Ardţuno, přišel se vysmát vašemu poníţení. Judhišthira neznal důvod jeho příchodu. Nech nás, abychom mu to vysvĕtlili, a uvidíš, jak se potom rozhodne.“ Ardţuna souhlasil a všichni odešli za Judhišthirou, aby mu oznámili, co se stalo. Judhišthira řekl: „Váţený pane, je naším štĕstím, ţe jsi navzdory svojí odvaze Dhritaráštrovy zlotřilé syny nezabil. Čest naší rodiny tak byla zachránĕna a bude tomu tak i nadále, pokud je propustíš. Rád se s tebou setkávám. Prosím, řekni mi, zda pro tebe mohu nĕco udĕlat a potom se v míru vrat do svého sídla.“

Čitrasénu Judhišthirova slova nadchla: „Mám radost uţ jen z toho, ţe tĕ vidím, ó vznešený. Kuruovce propustíme.“ Gandharva přivedl svoje zajatce k Pánduovcům. Potom se zjevil Indra a postříkal zabité gandharvy nebeským nektarem. Všichni znovu obţivli a v čele s Čitrasénou vzlétli do nebe a tam zmizeli. Vţdy soucitný Judhišthira řekl laskavým hlasem Durjódhanovi: „Ó dítĕ, jiţ nikdy se nedopouštĕj tak neuváţeného činu. Nerozváţný človĕk nebude nikdy štastný. Ó kuruovský princi, bud se všemi svými bratry poţehnán. Ted se vrat domů a jiţ se netrap.“ Durjódhana byl však zničen. Mohlo mu to srdce utrhnout. Dosáhl přesného opaku toho, co zamýšlel. Namísto pokoření svých nepřátel byl naopak sám zostuzen. Cestou zpĕt do mĕsta byl jako v mrákotách a bez vůle. Nikomu nic neřekl. anechal Pánduovce uctívat posvátný oheň a bráhmany a svĕsil hlavu. Kuruovský princ nemohl z hlavy vypudit myšlenky na svoji poráţku. Kdyţ urazil asi šestnáct kilometrů lesem, nadešel večer a on nařídil, at druţina zastaví na noc. Rozbili tábor na travnatém břehu blízké řeky a Durjódhana vešel do svého stanu. Vsedĕ, na svém lůţku barvy ohnĕ, vypadal jako Mĕsíc při zatmĕní. Nemohl usnout a utápĕl se v bolestných myšlenkách. Tĕsnĕ před východem slunce ho přišel navštívit Karna. Poté, co ho gandharvové porazili, uprchl daleko z bojištĕ, a proto nebyl svĕdkem zajetí Kuruovců. Kdyţ se vrátil, nikdo mu nedokázal říci, jak byl jeho přítel poníţen. Proto předpokládal, ţe princ přemohl gandharvy vlastní silou. Karna pochválil Durjódhanovu sílu a odvahu a řekl: „Ó potomku Kurua, je skutečným štĕstím, ţe jsi naţivu a opĕt se shledáváme. Díky štĕstí jsi porazil gandharvy obdařené velkou mocí a také silami iluze. Byl jsem donucen uprchnout, abych si zachránil ţivot, nebot moje tĕlo bylo tĕţce zranĕno šípy. Je velký div, ţe tĕ zde i s tvými bratry a manţelkami po té nadlidské bitvĕ vidím v bezpečí. Který človĕk by svedl to, co jsi dnes dokázal ty?“ Karnova slova jen posílila Durjódhanův zármutek. Odpovĕdĕl zalknutým hlasem: „Ó Rádhéjo, nevíš, co se stalo, a proto se na tebe nezlobím. Přestoţe si myslíš, ţe jsem gandharvy přemohl, pravda je taková, ţe jsme

všichni, moji bratři i já, utrpĕli poráţku. Po zuřivé bitvĕ jsme byli zajati a unášeni oblohou.“ Karna uţasl. Durjódhana mu vyloţil, jak je na Judhišthirův pokyn přišli osvobodit čtyři Pánduovci a jak král gandharvů odhalil Judhišthirovi pravý čel, proč Kuruovci přišli ke Dvaitavanu. „Kdyţ jsem slyšel Čitrasénu mluvit před Pánduovci, touţil jsem se propadnout do zemĕ. Bĕda, co horšího mĕ mohlo potkat neţ být svázán řetĕzy a darován Judhišthirovi před zraky všech našich ţen? Tyto bratry jsem vţdy pronásledoval. Jsou a vţdy budou mými nepřáteli. Přesto mĕ právĕ oni osvobodili ze zajetí. Jsem jim zavázán za svůj ţivot. Vĕz, ţe bych radĕji zahynul v bitvĕ, neţ trpĕl takovým osudem.“ Durjódhana propukl v nářek a Karna se ho snaţil utišit. Po nĕjaké dobĕ se princ ovládnul. Jeho hlas znĕl váţnĕ: „Poslouchej, příteli. Nyní zde zůstanu a budu se postit, dokud nezemřu. At se všichni moji bratři a příbuzní vrátí do mĕsta. Nepřítel mĕ urazil, a tak se nemohu do Hastinápuru jiţ nikdy vrátit. Já, jehoţ nepřátelé uctívali a obávali se ho a jenţ zvyšoval ctu svých přátel, jsem se ted stal příčinou radosti mých nepřátel a ţalu mých přátel. Co bych řekl Bhíšmovi, Drónovi. Kripovi, Ašvatthámovi, Vidurovi a ostatním předním Kuruovcům?“ Durjódhana si bolestnĕ uvĕdomil vlastní pošetilost. Jaké šílenství ho to dohnalo k tomu, aby vešel do toho lesa? Vzpomnĕl si na mnoho příleţitostí, kdy se mu Vidura snaţil dávat dobré rady. On tomu však nikdy nevĕnoval ani tu sebemenší pozornost. Nepochybnĕ ted sklízí plody vlastní hlouposti. Je to nesnesitelné. Jediným řešením je smrt. Při pohledu na Karnu se mu oči zalily slzami a řekl: „Lidé jako já, pyšní a nestoudní, nejsou nikdy poţehnáni, i kdyţ třeba získají blahobyt a poznání. Bĕda, byl jsem hříšný a nyní za to trpím. Nechte mĕ tu zemřít. Jiţ nemohu dál ţít. Který človĕk by mohl být osvobozen svými nepřáteli a potom pokračovat ve svém ubohém ţivotĕ? Nepřítel se mi v mé pýše vysmál, nebot mĕ spatřil připraveného o čest.“ Durjódhana poţádal Karnu, aby k nĕmu přivedl Dušásanu. Kdyţ princ přišel, Durjódhana řekl: „Ó potomku Bharaty, slyš má slova. Přikazuji, abys byl místo mĕ korunován vládcem emĕ. Staň se točištĕm svých přátel a příbuzných a postrachem nepřátel. Vţdy rozdávej milodary bráhmanům a vaţ si svých guruů. Svoje poddané bys mĕl chránit tak jako Višnu ochraňuje nebeštany.“

Durjódhana svého bratra uchopil za ramena. „Jdi, milý bratře, a vládni této širé emi. Já zde ukončím svůj ţivot.“ To Dušásanu hluboce zarmoutilo. Sklopil tvář a řekl: „Ó bratře, vzdej se, prosím, svého odhodlání zemřít. To se nesmí stát. Nevydávej se touto cestou. Jak se mohu místo tebe stát králem? emĕ se můţe roztrhnout vedví, nebesa spadnout a Slunce pozbýt svého ţáru, ale já nemohu nikdy vládnout emi bez tebe.“ Dušásana znovu a znovu vykřikoval: „Nedĕlej to, nedĕlej to,“ a padl k nohám svého bratra. „Ty jediný budeš králem sto let a já tvým sluţebníkem.“ Pak promluvil Karna: „Ó hrdinové, k čemu je toto vše dobré? Nářek ţal nezaţene. Seberte všechnu svoji trpĕlivost. Nermutte se, nebot tím vaším nepřátelům působíte ještĕ vĕtší radost.“ Karna poloţil ruku na Durjódhanovo rameno a pokračoval: „Pánduovci jen konali svoji povinnost, kdyţ vás osvobodili, nebot povinností poddaných je vţdy prokazovat svému králi dobrodiní. Pánduovci pod tvojí ochranou štastnĕ ţijí na tvém zemí. Oni závisejí na tobĕ, ó králi, nikoliv ty na nich. Nepropadej zármutku jako obyčejný človĕk. Ó Durjódhano, kdyţ tĕ slyšíme mluvit o umírání, všichni trpíme. Bud poţehnán. Vstaň a vrat se do mĕsta. Utĕš svoje příbuzné.“ Karna se ze všech sil snaţil svého přítele přesvĕdčit, aby zmĕnil názor. Poukázal na to, ţe ačkoliv si Pánduovce podrobil, a dokonce zotročil, nerozhodli se pro smrt. Na tom, ţe ho osvobodili, není nic ţasného. V mnoha případech, kdy byl mocný král přemoţen nepřáteli, ho osvobodili vlastní oddíly. Válečné štĕstí je nepředvídatelné. Nĕkdy človĕk vyhraje a jindy je poraţen. Bojovník, který chce dosáhnout konečného spĕchu, se musí naučit tyto zvraty v ţivotĕ snášet. ranĕními pokrytý Karna se smíchem pokračoval: „Proto vstaň, ó králi. Nestaň se terčem posmĕchu ostatních králů tím, ţe zemřeš takovou smrtí. Ţij dál a získej si nehynoucí slávu. apomeň na tuto poráţku. Není pochyb o tom, ţe tĕ čeká vítĕzství.“ Přestoţe na nĕho Dušásana i Karna opakovanĕ naléhali, Durjódhana nevstal. Rozhodl se pro smrt.

Do stanu vešel Šakuni a slyšel Karnovy a Dušásanovy pokusy Durjódhanu povzbudit. Kdyţ vidĕl Durjódhanovo odhodlání a s vĕdomím toho, ţe nesnese ţádnou uráţku, řekl: „Ó potomku Kurua, vyslechl jsi Karnovu nanejvýš moudrou řeč. Proč tedy pošetile odvrhuješ bohatství, které jsem pro tebe vyhrál? To je dĕtinské a zbytečné. dá se, ţe jsi nikdy neslouţil starším svého rodu a nenaučil se sebeovládání. Tak jako nevypálená hlinĕná nádoba naplnĕná vodou teče, je ten, kdo neovládá sám sebe, při setkání s ţalem či radostí ztracen. Toto není důvod k zármutku. Pánduovci ti pomohli. Nyní by ses nemĕl poddávat ţalu — místo toho je odmĕň.“ Šakuni vţdy uznával, ţe Pánduovci jsou silnĕjší. Proto také Durjódhanovi poradil, aby je porazil v kostkách a nemusel jim čelit v bitvĕ. Uznával také, ţe tĕchto pĕt hrdinů je oddáno ctnosti a pravdĕ. Pro Kuruovce nepředstavovali ţádnou hrozbu. Veškeré nepřátelství a odpor mezi obĕma rodinami pocházely výhradnĕ ze strany Kuruovců. dá se však, ţe neexistuje způsob, jak Pánduovce přemoci. Moţná bude lepší se s touto skutečností smířit neţ být zničen při konečném střetnutí. Tak uvaţoval Šakuni, který pokračoval: „Ó králi, tvoje chování je nerozumné. Dluţíš Pánduovcům odmĕnu za jejich laskavost. Nenič nářkem to, co pro tebe udĕlali. Radĕji se k nim vydej se vstřícným srdcem a vrat jim království. Tím si získáš nejen ctnost, ale i slávu. Navaţ s Pánduovci bratrské vztahy, a potom budeš štastný.“ Šakuni si myslel, ţe Durjódhana ted dostává příleţitost projevit svoji ušlechtilost. Kdyby šel za Pánduovci a nabídl jim za svoji záchranu království, zmĕnil by tím zcela situaci. Místo toho, aby vypadal jako hlupák, působil by dojmem velkorysého a poctivého muţe. A Pánduovci by navíc vypadali jako příjemci jeho milosti. Durjódhana se sklonil a zvedl lkajícího Dušásanu. Po vyslechnutí Karny a Šakuniho byl hanbou zdrcen. Propadl naprosté beznadĕji. „Jiţ nemám nic společného s ctností, přátelstvím, bohatstvím, slávou, svrchovaností či poţitkem. Nebraňte mi a nechte mĕ být — všichni. Jsem rozhodnut, vzdám se ţivota! Vratte se do mĕsta a uctĕte za mĕ moje guruy.“ Karna řekl: „Ó králi králů, jak bychom tĕ tady mohli zanechat? Tvoje cesta je i naší cestou. Všichni jsme spojeni ve štĕstí i v neštĕstí. mĕň svoje rozhodnutí, nebo zemřeme i my.“

Durjódhana přesto ve svém odhodlání nepolevoval. Rozprostřel na zemi trávu kuša, svlékl si královský šat, vzal na sebe roztrhané hadry, očistil se dotekem vody a usedl v jógovém sedu. S touhou dosáhnout nebes přijal slib praja, neboli půst aţ do smrti. Přestal mluvit, zanechal všech ostatních vnĕjších činností a přivřel oči. Netrvalo dlouho a pohrouţil se do meditace. V podsvĕtí se mezitím Dánavové a Daitjové dozvĕdĕli o Durjódhanovĕ rozhodnutí. Tyto nebeské bytosti, které utrpĕly poráţku ve válce s bohy, na Durjódhanovi závisely při maření zámĕrů bohů na emi. Mnozí démoni se dokonce inkarnovali na Zemi jako králové a bojovníci v nadĕji, ţe se jim podaří svrhnout zboţné vládce, kteří konají obĕti bohům. Nebeští démoni se báli, ţe bez Durjódhany neuspĕjí, a proto započali ohňovou obĕt. Bĕhem ní nechali bráhmany pronášet mantry schopné přivolat lidskou bytost z jiné planety. Kdyţ bráhmanové za recitace hymnů z Atharva Védy a Upanišad do ohnĕ přilévali ghí, zjevila se z nĕho neznámá, zářivá bohynĕ a zeptala se: „Co mám udĕlat?“ Potĕšení démoni jí přikázali: „Přived sem Durjódhanu, Dhritaráštrova syna, který se právĕ postí.“ „Budiţ,“ odvĕtila a zmizela. Okamţitĕ se odebrala na místo, kde sedĕl Durjódhana. V neviditelné podobĕ se ho v jeho jemnohmotném tĕle zmocnila a dopravila k démonům do podsvĕtí. Durjódhana se jako ve snách ocitl na shromáţdĕní Dánavů. Jejich vůdce s očima dokořán radostí řekl: „Ó králi králů, ó zachránce Bharatova rodu, vţdy tĕ obklopují hrdinové a proslulí lidé. Proč jsi tedy přijal tak unáhlený slib? Sebevraţda vede vţdy jen do pekla. Ten, kdo se zabije, je na emi zlořečen a nedosáhne ţádného příznivého cíle. Inteligentní lidé jako ty se nikdy nedopouštĕjí činů, které odporují jejich nejlepšímu zájmu. Ó králi, vzdej se svého rozhodnutí zemřít! Takové rozhodnutí ničí morálku, zisk, štĕstí, slávu, hrdinství i sílu. Pokud spácháš sebevraţdu, udĕláš tím radost pouze svému nepříteli. Ted poslouchej. Sdĕlíme ti pravdu o tvém postavení, nebeském původu a moci. Potom se můţeš rozhodnout, co si přeješ učinit.“ Dánava vylíčil, jak se Durjódhana narodil z askeze démonů, kteří ho získali jako Šivovo poţehnání. Jeho tĕlo tvoří hrom a je prakticky nepřemoţitelný. Podporují ho králové, kteří jsou sami mocní Dánavové vtĕlení na emi. Ve

společné bitvĕ nepochybnĕ zničí své nepřátele. Další mocní démoni bĕhem bitvy posednou srdce Bhíšmy, Dróny, Kripy a dalších. Následkem toho přední Kuruovci odhodí zdrţenlivost a soucit a zabijí kaţdého, kdo se jim postaví na odpor, včetnĕ svých bratrů, synů, přátel, otců, ţáků — a dokonce i dĕtí a starců. aslepeni nevĕdomostí a hnĕvem na bojišti nemilosrdnĕ pobijí statisíce. Durjódhana s ţasem naslouchal Dánavovi, jenţ pokračoval: „Ó hrdino, Ardţuny se bát nemusíš. Jiţ jsme rozhodli, jak zemře. Duše mocného Naraky, kterého zabil samotný Višnu, se zrodila jako Karna. Vzpomene si na bývalé nepřátelství a zabije Krišnu i Ardţunu. Vládce hromu, Indra, to ví, a pokusí se proto Karnu připravit o jeho přirozené brnĕní a náušnice — oboje ho totiţ činí neporazitelným. Kvůli tomu jsme také zařídili, aby s Ardţunou bojovaly statisíce mocných Daitjů, nyní přítomných na emi jako Samšaptakové. Jestli se nepodaří Ardţunu zabít Karnovi, pak tĕmto bojovníkům zajisté ano. Proto se netrap. Připadne ti vláda nad emí a nebudeš mít sobĕ rovného. Vrat se a zruš svůj slib. Jsi naším točištĕm a my jsme zde, abychom ti ve všech ohledech pomáhali.“ Dánavové a Daitjové přistoupili k Durjódhanovi a objali ho. Všichni ho povzbuzovali a postupnĕ utĕšili jeho mysl. Nakonec prohlásili: „Jdi a dobyj vítĕzství!“ Potom přikázali oné bohyni, at ho zase vrátí do svého tĕla. Kdyţ byl Durjódhana zpátky na svém sedadle na podloţce z trávy kuša, otevřel oči. Setkání s Daitji mu připadalo, jako by to byl jen sen. Princ si nebyl jist, zda se to skutečnĕ stalo, ale zmĕnil názor. To, jestli se s nebeskými bytostmi setkal nebo ne, ted nebylo důleţité. Vzal jejich předpovĕdi váţnĕ — jistĕ se vyplní a on Pánduovce porazí. Karna a Samšaptakové zabijí Ardţunu a tisíce dalších kšatrijů mu v nadcházející válce pomohou. Kdyţ Durjódhana sedĕl a přemítal o slovech Dánavů, přišel k nĕmu Karna. Durjódhana se okamţitĕ rozhodl, ţe o tom, co se stalo, nikomu neřekne ani slovo. Jelikoţ Karna vidĕl, ţe Durjódhana přerušil svoji meditaci, řekl: „Rád vidím, ţe jsi opĕt přišel k rozumu, ó králi. Mrtvý človĕk své nepřátele nikdy neporazí. Ted není čas na zármutek. Proč chceš zemřít tak potupnĕ? Vstaň a zabij svoje odpůrce, ó hrdino. Jdi a dosáhni vítĕzství a nesmrtelné slávy. Přísahám, ţe aţ se Pánduovci vrátí z vyhnanství, porazím je a učiním z nich tvoje otroky.“

K radosti svých bratrů a Karny Durjódhana odpovĕdĕl: „Staniţ se.“ Vstal, ale neustále myslel na slova Dánavů. Postavil se do čela vojska jako obvykle a vydal se zpĕt do Hastinápuru. Hlavou mu vířila jediná myšlenka — musí před nastávající válkou shromáţdit co nejvĕtší armádu.

Kapitola 32: MUDRC DURVÁSÁ Kdyţ se Bhíšma doslechl o událostech u Dvaitavanu, rozhodl se, ţe si s Durjódhanou promluví. Prince nalezl ve společnosti Šakuniho v jeho velkolepém paláci. Přistoupil k nĕmu a řekl: „Ó dítĕ, opakovanĕ jsem tĕ ţádal, abys vůči Pánduovcům nechoval nepřátelské mysly. Dostal jsi radu, abys nechodil do lesa, ale přesto jsi šel. Nyní jsi jasnĕ vidĕl odvahu Pánduovců i Karny. Před tvýma očima uprchl z bojištĕ. Na Pánduovcích potom zůstalo, aby tĕ vysvobodili. Ó králi, co se týče umĕní boje, hrdinství či mravnosti, nemá Karna ani čtvrtinu toho, co kterýkoliv z Pánduových synů. Uzavři s bratry mír — pro dobro tvé i našeho rodu.“ Bhíšma vĕdĕl, ţe Durjódhana vkládá vĕtšinu svých nadĕjí na poráţku Pánduovců do Karny. Od té doby, co se Karna objevil bĕhem přehlídky bojových umĕní a vyzval Ardţunu, ho Durjódhana povaţoval za jediný moţný způsob, jak Ardţunu přemoci. Ted tedy mĕlo být jasné, ţe Karna se Ardţunovi rovnat nemůţe. Bhíšma hledĕl na prince s nadĕjí, ale Durjódhana si vzpomnĕl na slova Dánavů a zasmál se. Co tenhle stařec ví? Pánduovce čeká překvapení a sám Bhíšma bude jeho součástí, aţ ho posednou démoni. Durjódhana se ani nenamáhal odpovĕdĕt. Prostĕ najednou vstal a z místnosti odešel. Bhíšma jen smutnĕ pokýval hlavou. Durjódhanova pýcha ho nepřekvapovala. Ted se zdálo, ţe zkáza Kuruovců je za dveřmi. Bhíšma se pomalu a smutnĕ vrátil do svých komnat. Po Durjódhanovĕ odchodu od Bhíšmy se k nĕmu připojili Karna, Šakuni a Dušásana. Princ pohlédl na své rádce a zeptal se: „Co mi zbývá? Jak si mohu zajistit štĕstí? Dohodnĕme se na nĕjakém plánu.“ Durjódhana jim sdĕlil, co řekl Bhíšma, a Karna z toho nemĕl vůbec dobrý pocit. Praotec Kuruovců mu stále nĕco vytýkal. Je zřejmé, ţe ho nemá v lásce. Karna se však povaţoval za stejného dobrodince Kuruovců jako je

samotný Bhíšma. Moţná je na čase dokázat, ţe se v nĕm Bhíšma mýlí. alomil rukama a řekl: „Ó mocný králi, Bhíšma nás haní a Pánduovce chválí. Je jasné, ţe jim před tebou dává přednost. Protoţe vůči tobĕ chová zlé mysly, uráţí i mĕ. Jiţ nemohu dále snášet jeho slova. Ó králi, dej mi vojsko a já sám dobyji pro Kuruovce svĕt, tak jako to učinili Pánduovci před obĕtí rádţas ja. At to ten zlotřilý kuruovský darebák, senilní Bhíšma, vidí a lituje toho, jak se ke mnĕ choval. Jen poruč, a já se neprodlenĕ vydám na cestu.“ Durjódhana radostnĕ poplácal svého přítele po zádech: „Jsem poţehnán, protoţe jsi mi prokázal přízeň, ó hrdino. Co více bych si mohl přát neţ vidĕt tvůj neochvĕjný zájem o moje blaho? Můj ţivot dnes nepochybnĕ přinesl plody. Jdi, milý příteli, a znič moje nepřátele. Necht je ti osud příznivĕ naklonĕn! Jen poţádej, a já udĕlám vše, co bude v mých silách, abych ti pomohl.“ Karna okamţitĕ začal s přípravami na válečnou výpravu. Nashromáţdil ohromnou armádu se zásobami na celý rok. Po poradĕ s bráhmany a s Dhritaráštrovým svolením vybral příznivý den k odchodu. Bhíšma a Vidura s Karnovým plánem sice nesouhlasili, ale rozhodli se nedat to najevo. Snad ten pošetilec nĕkde utrpí poráţku, a to ho zbaví pýchy. Kdyţ bude pryč, nebude alespoň nabádat Durjódhanu, aby přijal další neuváţený plán. S poţehnáním bráhmanů, kteří se modlili za jeho vítĕzství, vyjel Karna z mĕsta následován tisícovkami vojáků. Nejprve napadl krásné mĕsto krále Drupady. Drupada Kuruovcům neplatil poddanskou daň. Tak jako mnoho králů, kteří přijali Judhišthirovu vládu, nebyl Dhritaráštrovi naklonĕn. Nakonec však podlehl silnĕjší armádĕ z Hastinápuru a byl donucen Dhritaráštrovi daň zaplatit. Potom se Karna vydal na sever a podmanil si tam všechny krále. Porazil Bhagadattu i všechny himálajské horské krále. Cestou na východ přemohl mnoho kmenů. Kdyţ v bitvĕ vysílal smršt hrozivých šípů, nikdo ho nedokázal porazit. S rjův syn nemĕl jako bojovník sobĕ rovného a na emi mu mohlo čelit jen málo soupeřů, zvláštĕ kdyţ ho doprovázelo kuruovské vojsko. Brzy porazil všechny krále na jihu a vydal se na západ. Cestou přemohl a podrobil si všechny protivníky. Bĕhem svého ročního dobyvatelského taţení Karna nashromáţdil obrovské bohatství, které přivezl zpĕt do Hastinápuru v dlouhém průvodu volských

povozů. Durjódhana ho se svým otcem a bratry přivítali u bran mĕsta, poblahopřáli mu a objali ho. Durjódhana řekl: „To, co jsem nezískal od Bhíšmy, Dróny, Kripy ani od kohokoliv jiného, jsem získal od Karny. Ó hrdino mocných paţí, mám v tobĕ svého ochránce. Všichni Pánduovci a ostatní králové jsou v porovnání s tebou ničím.“ Při pohledu na Karnův spĕch se nĕkteří občané radovali, zatímco jiní, kteří byli naklonĕni Pánduovcům, naříkali nebo mlčeli. Dhritaráštra byl radostí bez sebe a láskyplnĕ Karnu objal jako vlastního syna. Od toho dne, kdy Durjódhana vidĕl Karnovo hrdinství, povaţoval Pánduovce jiţ předem za poraţené. Karnův spĕch ho povzbudil, takţe začal uvaţovat o uspořádání obĕti rádţas ja. Kdyţ nyní ovládá celý svĕt, chtĕl se ve všech ohledech vyrovnat Pánduovcům. Kdyby mohl uspořádat rádţas ju, vyplnily by se tím všechny jeho touhy. Kdyţ se však princ obrátil na svého hlavního knĕze s ţádostí, aby tuto obĕt provedl, ten mu řekl, ţe to není moţné. „Dokud ţije Judhišthira,“ řekl knĕz, „nikdo jiný na emi rádţas ju vykonat nemůţe. Můţe ji provést jen jediný vládce v příslušném období. Také ji nelze provést v přítomnosti vlastního otce.“ Knĕz poté vysvĕtlil, ţe existuje jiná, rádţas ji podobná obĕt, kterou by mohl Durjódhana vykonat. Nazývá se obĕt vaišnava. Kromĕ nesmrtelného Višnua ji ještĕ nikdo nikdy nevykonal a rádţas ji se v kaţdém ohledu vyrovná. „Ó králi, ze zlata, které králové svĕta zaplatili jako daň, zhotov zlatý pluh. Tímto pluhem zorej zemi a na tom místĕ zahájím obĕt.“ Durjódhana začal obĕt okamţitĕ projednávat se svým otcem a rádci a všichni souhlasili. Potom jmenoval lidi pro různé koly nutné při provádĕní obĕti a řemeslníkům nařídil vyrobit zlatý pluh. Všichni kuruovští starší mĕli radost, ţe Durjódhana koná obĕt, o níţ doufali, ţe posílí jeho zboţnost a slávu Kuruova rodu. Vyslali rychlé posly, aby k obĕti pozvali krále celého svĕta. Dušásana poţádal posly, at jdou i ke Dvaitavanu a pozvou Pánduovce, aby mohli osobnĕ spatřit moc Kuruovců. Kdyţ Judhišthira vyslechl pozvání, odpovĕdĕl: „Je opravdovým štĕstím, ţe Durjódhana pořádá tak velkolepou obĕt. Velmi rád bych se z častnil, ale nebude to moţné. Dokud nesplním svůj slib, nemohu opustit les. Durjódhana mĕ v Hastinápuru nespatří dříve, neţ uplyne třináct let našeho vyhnanství.“

Bhíma však na posla upřel svůj pohled: „Král Judhišthira půjde, aţ budeme připraveni uvrhnout Durjódhanu do ohnĕ zapáleného našemi zbranĕmi. Vyřid Durjódhanovi toto: ,Po dovršení třinácti let Dharmarádţa, pán lidí, bĕhem obĕti bitvy vyleje na Dhritaráštrovy syny ghí svého hnĕvu. Tehdy přijdeme.“ Ostatní bratři neřekli nic. Durjódhana se po vyslechnutí zprávy jen smál. Do Hastinápuru dorazily tisíce bráhmanů a kšatrijů. Byli vřele uvítáni a dostali jídlo, pití i odpovídající ubytování. Vidura se ujal vítání hostů a zajištoval, aby byli po všech stránkách spokojeni. Kdyţ se občerstvili, zavedl je k obĕtnímu areálu před branami mĕsta. Králové přinesli daň a Durjódhana se svými bratry rozdávali bráhmanům milodary. Na konci obĕti Durjódhana vstoupil do svého mĕsta obklopen bratry a veleben dvorními básníky a pĕvci. Přátelé a příbuzní ho oslavovali a prohlašovali, ţe tato obĕt předčila všechny, které pořádali jeho předkové, jeţ se do jednoho odebrali na nebesa. Nĕkteří nebojácní občané však prohlásili, ţe se nemůţe Judhišthirovĕ rádţas ji rovnat. Přestoţe se to k Durjódhanovi doneslo, neřekl na to nic. Vĕdĕl, ţe je to pravda. Rádţas ja byla tím nejhonosnĕjším a nejslavnĕjším obřadem, který kdy spatřil, a jeho velkoleposti se ani v nejmenším nepřiblíţil. Karna si všiml, ţe jeho přítel zváţnĕl. Vzal ho kolem ramen a řekl: „Ó nejpřednĕjší z Bharatových potomků, díky přízni osudu byla tvoje obĕt spĕšná. To je však jen začátek. Aţ budou Pánduovci zabiti v bitvĕ, vykonáš rádţas ju. Tĕším se, jak tĕ budu v té dobĕ opĕt oslavovat.“ Durjódhana objal Karnu a pomyslel na rádţas ju. „Ó Kurovci,“ pronesl, „kdy budu slavit tu nejlepší z obĕtí, rádţas ju, po zabití zlovolných Pánduovců?“ Karna se zastavil a s váţností promluvil: „Slyš moje slova, ó králi. Dokud nezabiji Ardţunu, neochutnám maso a nebudu se ani oddávat ţádným poţitkům. Kaţdému dám to, oč mĕ poţádá. Kdyţ mĕ nĕkdo poţádá o milodar, nikdy neodpovím: ,To ti nemohu dát.“ Dhritaráštrovi synové při vyslechnutí Karnova slibu zajásali. Pánduovci pro nĕ byli jiţ mrtvi. Kdyţ sličný Karna vešel mocným krokem do svého

paláce, tak jako vchází Kuvéra do svého sídla, všichni Kuruovci mu provolávali slávu. *** Pánduovci se o Karnovĕ slibu doslechli rovnĕţ. Bhíma s Ardţunou se tomu vysmáli, ale Judhišthiru to znepokojilo. Pomyslel na Karnovo neproniknutelné, do tĕla vrostlé brnĕní a vĕdĕl, ţe Karnu nelze zabít. Hluboce se nad celou situací zamyslel. To on sám zapříčinil všechno jejich strádání a nebezpečí. oddanosti k nĕmu jsou jeho bratři nyní vystaveni utrpení, které si nezaslouţí. Brzy budou čelit velkému nebezpečí v bitvĕ s kuruovskými hrdiny, kterým bude pomáhat Karna a další mocní bojovníci. Judhišthira ve dne v noci tonul v zkosti. Kdyţ vzpomínal na hazardní hru a Karnova a Durjódhanova hrubá slova, cítil se, jako by mu srdce probodával oštĕp. Jeho bratry a Draupadí pohled na jeho rozpoloţení také bolel. Hnĕvali se na Kuruovce a touţili po okamţiku, kdy se s nimi konečnĕ budou moci střetnout v bitvĕ. Bratři kaţdý den tvrdĕ cvičili, aby se udrţeli v bojové formĕ a zároveň tím dávali průchod svému hnĕvu. Bĕhem posledních mĕsíců jejich pobytu v lese je opĕt přišel navštívit Vjásadéva. Judhišthira ho s oddaností uctil a potom před nĕho usedl, aby si vyslechl jeho slova. Mudrce při pohledu na pohublé Pánduovce plné zkosti přemohl soucit. Hlasem zalknutým slzami pronesl: „Ó nejpřednĕjší z lidí, nikdo nemůţe nikdy zaţívat ničím nezkalené štĕstí. Kaţdého časem potká štĕstí i neštĕstí. Moudrý človĕk se proto ani neraduje, ani nermoutí. Nelibuje si ve štĕstí a také nepropadá ţalu, kdyţ se objeví. Podstupuje naopak askezi, aby dosáhl vĕčného štĕstí zrozeného z duchovní realizace. Právĕ z askeze pochází nejvĕtší štĕstí, nikoliv ze zlepšování hmotných pomĕrů. Pošetilé osoby usilující o hmotný poţitek za kaţdou cenu se v příštích ţivotech narodí jako zvířata. Nikdy nejsou štastni. Ó králi, tvá askeze, třebaţe obtíţná, tĕ dovede ke svrchované blaţenosti.“ Po vylíčení mnoha dobrých vlastností, které človĕk díky askezi získá — pravdomluvnost, osvobození od hnĕvu, sebeovládání, nenásilí — Vjásadéva dále hovořil o rozdávání milodarů, které Judhišthira, kdyţ mĕl majetek, provádĕl.

Kdyţ se Vjásadéva odmlčel, Judhišthira se zeptal: „Ó vznešený riši, co je lepší — askeze, nebo rozdávání milodarů? Co přináší lepší výsledek a co je obtíţnĕjší?“ Vjásadéva odpovĕdĕl: „Ó dítĕ, není nic obtíţnĕjšího neţ rozdávání milodarů. Lidé ţízní po bohatství a získávají je aţ po velkém silí. Riskují ţivoty a při honbĕ za bohatstvím vstupují do hloubi moří i lesů. Pro zbohatnutí jsou ochotní udĕlat vše. Proto je nesmírnĕ obtíţné vzdát se tĕţce nabytého majetku. Poctivĕ získané bohatství, ó hrdino, má být s otevřeným srdcem vĕnováno tĕm, kteří si to zasluhují. Nečestnĕ získané bohatství, i kdyţ je darováno, však svého vlastníka od poklesnutí v příštím ţivotĕ neuchrání.“ Judhišthira poţádal Vjásadévu, aby dále pohovořil o prospĕchu z rozdávání milodarů, a mudrc mu povĕdĕl starý příbĕh o jednom chudém človĕku jménem Mudgala, který dosáhl nejvyššího duchovního sídla pouhým rozdáváním milodarů bráhmanům. Pánduovci jen ţasli. Mudrc nakonec řekl: „Ó synu Kuntí, netrap se. Štĕstí i neštĕstí se kolem človĕka točí jedno za druhým jako na kole. Na konci svého vyhnanství zajisté získáš království svého otce zpĕt. Díky svojí askezi a rozdávání milodarů dosáhneš všeho příznivého. Ţij v míru. Odcházím.“ Kdyţ se riši zvedl k odchodu, Pánduovci se poklonili a cítili, ţe v jeho slovech nalezli tĕchu. *** Durjódhana neustále přemýšlel o tom, jak by mohl Pánduovcům ublíţit. Radil se se svými bratry a s Karnou a snaţil se vymyslet způsob, jak bratry přemoci ještĕ předtím, neţ se vrátí z lesa. Kdyţ uvaţoval o nejrůznĕjších plánech, navštívil mĕsto asketa Durvásá. Doprovázelo ho deset tisíc ţáků a přišel do královského paláce poţádat o jídlo pro všechny. Mudrc byl známý svou zlostnou povahou — kdyţ nebyl řádnĕ obslouţen, okamţitĕ dotyčnou osobu proklel. Také aţ do krajnosti zkoušel trpĕlivost svých hostitelů, aby se přesvĕdčil, zda dostojí svým náboţenským závazkům za všech okolností. Durjódhana se obával kletby, kterou by mohl vyvolat nĕjaký neschopný sluţebník, a proto Durvásu obsluhoval sám. S veškerou pokorou a laskavostí, jakých byl jen schopen, pečlivĕ plnil jakoukoliv mudrcovu ţádost jako obyčejný sluţebník.

Durvásovo chování bylo nepředvídatelné. Nĕkdy poţadoval, aby mu bezodkladnĕ připravili jídlo, ale kdyţ mu je přinesli, odešel se vykoupat. Vrátil se aţ za dlouhou dobu a pak řekl: „Ted jíst nebudu. Uţ nemám hlad.“ Vstával o půlnoci a doţadoval se jídla a jiných pozorností a krmi i obsluhu často hanĕl. Durjódhana mu slouţil bez námitek a vĕnoval pozornost kaţdému mudrcovu přání. Durvásá byl s princovou sluţbou spokojen a tĕsnĕ před odchodem řekl: „Slouţil jsi mi dobře, a proto ti splním přání. Poţádej mĕ o cokoliv. Nebude-li to v rozporu s náboţenstvím, neprodlenĕ ti to splním.“ Durjódhana cítil, jako by se mu do ţil vlil nový ţivot. Jiţ dříve hovořil se svými rádci, o jaké poţehnání by mĕl poţádat, kdyby se ho na to Durvásá zeptal. Proto odpovĕdĕl: „Ó bráhmano, tak jako jsi byl hostem mým, jdi do lesa navštívit Judhišthiru. Je proslulý dokonalým charakterem a chováním a je to také vznešený král, nejlepší a nejstarší z naší rodiny. aslouţí si tedy tvoje poţehnání. Mĕl bys k nĕmu přijít, aţ se celá jeho rodina nasytí a připraví k odpočinku. Tehdy tĕ tito zboţní lidé přivítají, jak se sluší a patří.“ Durvásá odvĕtil: „Udĕlám, jak ţádáš.“ Potom se svými ţáky odešel smĕrem ke Kámjace. Durjódhana vystřelil radostnĕ pĕstí do vzduchu. Pánduovci nebudou nikdy schopni řádnĕ Durvásu a jeho ţáky přivítat poté, co se nají Draupadí. Bez kouzelného talíře, který dostali od S rji, nenajdou způsob, jak nakrmit deset tisíc bráhmanů. Durvásá je bezpochyby prokleje — a jeho kletba se vţdy vyplní. Durjódhana utíkal za svými přáteli. „Náš plán se podařil!“ volal. „Pánduovci jsou ztraceni.“ Objal Karnu, který řekl: „Díky štĕstí jsi uspĕl a splnil svoje přání. Díky štĕstí jsou tvoji nepřátelé uvrţeni do oceánu utrpení, který je tĕţké překonat. Kvůli jejich vlastní chybĕ je ted čeká velké nebezpečí.“ Durjódhana a jeho rádci se radostí smáli a potřásali si rukama. *** Po nĕkolika dnech dorazil Durvásá do tábora Pánduovců tĕsnĕ poté, co Draupadí dojedla. Své ţáky zanechal na kraji tábora a sám vešel dovnitř a předstoupil před bratry. Ti okamţitĕ povstali se sepjatýma rukama a potom padli na zem a vzdali mu uctivé poklony. Judhišthira Durvásovi nabídl vybrané sedátko a s veškerou pozorností ho uctil. Potom Durvásá řekl:

„Jsem zde s mými deseti tisíci ţáky a potřebujeme se najíst. Šli jsme celý den a máme hlad. Ó králi, zařid, prosím, abychom dostali jídlo. Nejprve se vykoupeme a potom se vrátíme, abychom se najedli.“ Judhišthira řekl: „Jak si přeješ,“ a Durvásá odešel se svými ţáky k řece. Kdyţ byl pryč, Judhišthira se zdĕsil. Jak by mohl nasytit tolik lidí? Draupadí jiţ dojedla a kouzelný talíř aţ do rána ţádné další jídlo nevydá. Judhišthira se zeptal manţelky, jestli by mohla nĕco udĕlat. Draupadí, která vţdy myslela na blaho svých manţelů, se nad celým problémem zamyslela. Její jedinou nadĕjí byla modlitba. Princezna pomyslela na Krišnu a modlila se: „Ó Krišno, Pane vesmíru, ó ničiteli tĕţkostí svých oddaných, ó neomezený a všemocný, vyslechni, prosím, moji modlitbu. Jsi točištĕm bezmocných, dárcem neomezených poţehnání všem bytostem, nepoznatelná a vševĕdoucí Nejvyšší Osoba. Laskavĕ mĕ zachraň. Hledám u Tebe ochranu. Ó Pane, tak jako jsi mĕ v minulosti ochránil před Dušásanou ve snĕmovnĕ, zachraň mĕ, prosím, i nyní z této obtíţné situace.“ Krišna byl tou dobou ve svém paláci a leţel na lůţku s Rukminí. Krišna, tato záhadná osoba, jehoţ jednání nikdo nezná, zaslechl Draupadiny modlitby. Okamţitĕ vstal z lůţka od své manţelky a vybĕhl z paláce. a nĕkolik okamţiků stál před Draupadí, která Mu s očima plnýma slz padla k nohám: „Ó Krišno, hrozí nám obrovské nebezpečí v podobĕ Durvásovy kletby. Co máme dĕlat?“ Krišna se usmál: „Udĕlám vše, co bude moţné, ale mám hlad. Prosím, nejprve Mi dej nĕco k jídlu, a pak udĕlám vše, co bude třeba.“ ahanbená Draupadí odvĕtila: „Můj Pane, nádoba, dar Slunce, zůstává plná, dokud se sama nenajím. Před chvílí jsem svoje jídlo snĕdla a další jídlo ted uţ neposkytne.“ „Není čas na ţerty,“ řekl Krišna. „Rychle tu nádobu přines a Já se na ni podívám.“ Draupadí přinesla Krišnovi talíř a On si ho prohlédl zblízka. V jednom rohu našel přilepený zbyteček rýţe se zeleninou, který ihned snĕdl se slovy: „At je Pán Hari, duše vesmíru, spokojen s tímto jídlem a kéţ je spokojen Pán všech obĕtí.“

Krišna se obrátil k Sahadévovi a řekl mu: „Ted rychle přived askety a nakrm je.“ Pánduovci se bojácnĕ rozhlédli. Nikde nebylo po jídle ani stopy. Vĕřili však, ţe Krišna je na holičkách nenechá. Sahadéva odešel k řece, aby našel Durvásu a jeho ţáky. U řeky nic netušící Durvásá očekával, ţe Judhišthira pro nĕho a jeho ţáky připraví jídlo, ale vtom ucítil, jako by právĕ snĕdl vydatnou porci jídla. Podíval se na svoje ţáky, a ti vypadali rovnĕţ sytí — třeli si ţaludky a hlasitĕ říhali. Asketové pohlédli jeden na druhého a uvĕdomili si, ţe nikdo z nich nemá na jídlo ani pomyšlení! Durvásá řekl svým ţákům: „ bytečnĕ jsme přimĕli Judhišthiru, aby připravil jídlo pro deset tisíc lidí, a tak jsme se vůči nĕmu dopustili velkého příkoří. Nezničí nás Pánduovci pohledem plným hnĕvu? Ó bráhmanové, vím, ţe Judhišthira oplývá velkou mocí. Je oddán nohám Pána Hariho a takových lidí se obávám. Svým hnĕvem nás dokáţí spálit jako oheň pytel bavlny. Proto odtud rychle odejdĕme, neţ nás opĕt spatří.“ Ačkoliv byl Durvásá mocný mystický jogín, vĕdĕl, ţe jeho moc není ničím ve srovnání s mocí tĕch, kteří jsou oddáni Nejvyššímu Pánu. Připomnĕl si událost z minulých dob, kdy se dostal do sporu s jiným oddaným Pána. Tehdy se ocitl ve velkých nesnázích a málem přišel o ţivot. Durvásá bez dalšího slova vyšel z řeky a rychle kráčel smĕrem od tábora Pánduovců. Jeho ţáci se rozprchli na všechny strany, daleko od Pánduovců. Kdyţ Sahadéva došel k řece, nikoho tam nenašel. Leţelo tam jen nĕkolik nádob na vodu a kusů odĕvu, ale po asketech ani stopy. Hledal je po okolí a potkal jiné bráhmany, kteří mu oznámili, ţe Durvásá a jeho stoupenci náhle odešli. Sahadéva se vrátil ke svým bratrům a podal jim o tom zprávu. Judhišthira byl znepokojen. „Asketové se vrátí v noci a budou chtít svoje jídlo,“ řekl s obavami. „Jak můţeme uniknout tomuto velkému nebezpečí způsobenému osudem?“ Krišna se usmál: „Ó Judhišthiro, nemusíš se bát. Durvásá a jeho ţáci utekli ze strachu před tvojí asketickou mocí. Ti, kteří jsou vţdy ctnostní, se nikdy nemusejí obávat ţádného nebezpečí. S tvým svolením se nyní vrátím domů.“

Judhišthira odpovĕdĕl: „Ó Krišno, tak jako osoby topící se v nekonečném oceánu zachrání lod, byli jsme my zachránĕni Tebou. Nyní jdi, jak si přeješ.“ Krišna odešel a Pánduovci se shlukli kolem svojí ctnostné manţelky. Dĕkovali jí za duchapřítomnost, s níţ se modlila ke Krišnovi, a rozmlouvali o celé události. dálo se, ţe to vše mají na svĕdomí Kuruovci. Naštĕstí tu vţdy byl Krišna, aby je zachránil, bez ohledu na to, jakému nebezpečí byli vystaveni. S myšlenkami na svého přítele z Dváraky se bratři odebrali do svých rákosových chýší a uloţili se na noc k odpočinku.

Kapitola 33: DŢAJADRATHŮV ÚNOS DRAUPADÍ Asi mĕsíc po události s Durvásou se vydali Pánduovci společnĕ na lov a Draupadí zanechali v poustevnĕ v Dhaumjovĕ péči. V jejich nepřítomnosti tudy cestou do Šaljova království projíţdĕl král Sindhu Dţajadratha. Na královském kočáře přijel k ášramu Pánduovců a spatřil tam Draupadí sbírat kvĕtiny. Král se do ní namístĕ zamiloval. Krásná Draupadí, jejíţ tmavou plet lemovaly kadeře s modravým nádechem, ozařovala les kolem. Kdyţ se sehnula pro lesní kvĕty, Dţajadratha byl uchvácen a svému společníkovi Kótikovi řekl: „Jdi a zeptej se té ţeny na jméno. jisti, je-li to apsara či dcera nĕjakého boha.“ Dţajadratha jel na svatbu s dcerou krále Šalji, ale kdyţ spatřil Draupadí, na princeznu plnĕ zapomnĕl. Ţádná jiná ţena se nemohla nikdy vyrovnat kráse této ţeny z lesa. „Jdi, Kótiko, a zjisti, proč se tato ţena prochází po lese plném dravé zvĕře a trnů. Přijme-li mĕ za svého pána, budu povaţovat svůj ţivot za spĕšný.“ Princ seskočil z kočáru a jako šakal blíţící se k tygřici došel k Draupadí a zeptal se: „Ó krasavice, jeţ se zde opíráš o vĕtev stromu kadamba a připomínáš zářící plamen, kdo jsi? Jak to, ţe se v tomto lese nebojíš? Jsi bohynĕ nebo dcera nebeštana? Moţná jsi manţelkou nĕkterého z lókapálů. ekni mi, urozená ţeno, kdo a čí ţenou jsi, jaký je tvůj původ a co tu dĕláš?“

Princ se představil a potom ukázal na krále a dodal: „Onen muţ zářící jako obĕtní oheň je král zemĕ Sindhu. V doprovodu mocných králů jede v čele šesti tisíc kočárů a mnoha slonů, jezdců na koních a pĕších vojáků. Cestuje uprostřed svých přátel jako Indra mezi maruty a upřenĕ na tebe hledí, ó ţeno s tlým pasem.“ Draupadí poodstoupila a zakryla si hlavu cípem sárí. „Ó princi, není vhodné, abych tu s tebou hovořila. Písma nařizují, ţe ţena by kromĕ svého manţela nemĕla být nikdy o samotĕ s ţádným jiným muţem. a tĕchto okolností ti však řeknu, kdo jsem. Jsem dcera krále Drupady a manţelka pĕti hrdinných bratrů Pánduovců. Moji manţelé jsou ted na lovu, ale brzy se vrátí. Mĕl bys říct vladaři zemĕ Sindhu, at sestoupí z kočáru a počká tu na nĕ. Judhišthira rád přijímá hosty a nepochybnĕ vás přivítá odpovídajícím způsobem.“ Draupadí se otočila a šla zpĕt ke své chýši, zanechávajíc Kótiku stát u stromu kadamba. Kótika se vrátil ke králi a sdĕlil mu, co mu řekla. Král odpovĕdĕl: „Proč ses vrátil, aniţ bys uspĕl? Musím tu ţenu mít. Od okamţiku, kdy jsem ji spatřil, mi všechny ostatní ţeny připadají jako opice. Podmanila si moji mysl.“ „Budeš se jí muset zmocnit násilím, můj pane. Dobrovolnĕ určitĕ nepůjde.“ Dţajadratha sestoupil z kočáru a šel s Kótikou a nĕkolika dalšími králi k poustevnĕ Pánduovců. Jako smečka vlků vstupující do lví sluje vešli do ášramu a uvnitř zahlédli Draupadí. Dţajadratha promluvil sladkým hlasem: „Ó královno, daří se tobĕ i tvým manţelům dobře?“ Draupadí odvĕtila, ţe je vše v pořádku, a pak řekla: „Daří se dobře vašim královstvím, pokladnicím a vojskům? Vládnete spravedlivĕ vzkvétajícím zemím Sindhu, Sauvíra a dalším, které jste si podmanili? Judhišthira se brzy vrátí a nabídne vám pohoštĕní. Nyní, prosím, přijmĕte tuto vodu na umytí vašich nohou a laskavĕ počkejte na moje manţele.“ Draupadí ukázala na nĕkolik velkých dţbánů s vodou stojících vedle chýše. Dţajadratha se usmál: „Máme se dobře, ó ţeno spanilé tváře, ale nemáme zájem ani o jídlo, ani o vodu.“ Bĕhem své řeči upřenĕ hledĕl na Draupadí. „Přeji si vzít tĕ s námi. Proč lpíš na ubohých synech Kuntí? Přišli o všechno svoje bohatství a jsou nuceni ţít v lese. Rozumná ţena se neoddává pokleslému manţelovi. Tvoji manţelé ztratili důstojnost, i vše

ostatní. Nemusíš sdílet jejich utrpení. Ó ţeno krásných boků, vzdej se jich, staň se mojí ţenou a sdílej se mnou království Sindhu a Sauvíra.“ Draupadí se zamračila a o nĕkolik kroků ustoupila. Dţajadrathova slova ji bolestivĕ zasáhla. „Nestydíš se takto mluvit?“ odpovĕdĕla. „Jak si dovoluješ mĕ takto oslovovat?“ Po tváři se jí rozlil rumĕnec, oči jí karmínovĕ zrudly a hlas přešel do rozhnĕvaného křiku: „Ó ty darebáku, jak si dovoluješ uráţet proslulé Pánduovce, z nichţ kaţdý je jako samotný Indra? Všichni konají svoje povinnosti a nikdy nezaváhají v bitvĕ, a to ani tváří v tvář nebeštanům. Moudří nikdy nemluví špatnĕ o lidech, kteří provádĕjí askezi s oddaností, a to ani kdyţ jsou chudí. Tak mluví jen psi. Nevidím zde nikoho, kdo by tĕ dokázal zachránit z jámy, kterou sis pod svýma nohama vykopal. Myslet si, ţe porazíš ctnostného Judhišthiru, je jako doufat, ţe holí oddĕlíš himálajského slona od jeho stáda. dĕtinskosti se snaţíš probudit spícího horského lva, abys mu vytrhl z hlavy chlup. Aţ spatříš rozzuřeného Bhímu, budeš muset prchat, jak nejrychleji dovedeš. A aţ se vrátí Ardţuna, nebudeš vĕdĕt, kde ti hlava stojí. Tím, ţe vyzýváš tyto dva hrdiny k boji, jsi jako hlupák, který šlape na ocas dvĕma rozzuřeným jedovatým kobrám. Kdyţ na mĕ vloţíš svoje ruce, přivodíš si vlastní záhubu, tak jako bambus či krab si působí svůj skon tím, ţe plodí.“ Dţajadratha se rozesmál, unešen pohledem na zuřící Draupadí. „Toto vše vím, ó Paňčálí,“ odpovĕdĕl posmĕšnĕ. „Svými hrozbami mĕ nemůţeš zastrašit. Pocházím z královského rodu oplývajícího bohatstvím a vznešenými vlastnostmi. Pánduovce nepovaţuji za sobĕ rovné. Proto nastup na můj kočár, pojed se mnou a přestaň se tak vychloubat.“ Draupadí zachvátila hrůza. „Proč mĕ ten pošetilec povaţuje za bezmocnou?“ vykřikla. „Ani Indrovi se nepodařilo mĕ unést. A i kdyby se o to pokusil, Ardţuna s Krišnou by ho na kočáře společnĕ pronásledovali a zničili by ho. Co potom říci o slabém človĕku? Ó králi, aţ Ardţuna vypustí svoje smrtonosné šípy, uvidíš, jak zničí celou tvoji armádu, tak jako oheň spálí suchou trávu. Při pohledu na Bhímu řítícího se na tebe s napřaţeným kyjem a na dvojčata točící ze všech stran a soptící hnĕvem budeš litovat svého činu. Tak jako jsem svým manţelům nebyla nikdy ani v myšlenkách nevĕrná, prohlašuji, ţe tĕ zničí. Nebojím se tĕ, ty bídáku.“

Draupadí odvrátila od Dţajadrathy oči. Vĕdĕla, ţe ho můţe svojí asketickou mocí spálit na popel, ale nechtĕla, aby ji stáhnul k násilí. Její manţelé se s ním jiţ brzy vypořádají. Dţajadratha přistoupil blíţ a uchopil princeznu za paţi. Ta vykřikla: „Neznečištuj mĕ svým dotekem!“ a zavolala Dhaumju. Dţajadratha ji chytil za vrchní část odĕvu, ale ona ho odstrčila s takovou silou, ţe upadl na zem. To ho rozzuřilo. Popadl ji a táhl ke svému kočáru. Najednou se tam objevil Dhaumja a obořil se na Dţajadrathu: „Této ţeny se nemůţeš zmocnit, aniţ bys porazil Pánduovce, ó králi. Mĕl by ses drţet prastarých kšatrijských zásad. Není pochyb o tom, ţe aţ se hrdinní Pánduovci vrátí, sklidíš plody tohoto podlého činu.“ Dţajadratha však nebral Dhaumju na vĕdomí. Posadil Draupadí na svůj kočár a vyrazil pryč se svojí armádou v patách. Dhaumja se přidal ke královým vojákům, zůstal tĕsnĕ za králem a stále ho ostře káral tvrdými slovy. Pánduovci byli v tu dobu dost daleko od ášramu. Cestou hustým lesem začal Judhišthira pozorovat nepříznivá znamení. ekl: „Vidíte, jak tito ptáci a zvířata prchají smĕrem ke slunci a přitom kálí? namená to, ţe do lesa vtrhli nepřátelé. Vratme se do ášramu. nĕjakého důvodu mĕ bolí u srdce a mysl se mi zatemňuje. Cítím se, jako bych mĕl kaţdou chvíli vylétnout ze svého tĕla.“ Pĕt bratrů se ihned vydalo zpátky. Kdyţ uhánĕli mezi stromy a keři se zbranĕmi vlajícími za nimi, spatřili odpornĕ kvílejícího šakala. Judhišthira si začal dĕlat ještĕ vĕtší starosti a pobízel je ke spĕchu. Najednou vpadli na mýtinu, kde stál jejich ášram. Na zemi spatřili hlasitĕ naříkající Dhátréjiku, sluţebnou Draupadí. Všudypřítomný sluţebník a vozataj Pánduovců Indraséna seskočil a rozbĕhl se k ní. „Proč naříkáš? Doufám, ţe se princeznĕ Draupadí nepřihodilo nic zlého. Mohl by být nĕkdo tak pošetilý, aby unesl tuto jedinečnĕ krásnou ţenu? Dharmův syn je natolik zneklidnĕn, ţe je připraven jít za ní, i kdyby vstoupila do zemĕ, vylétla do nebes či se potopila aţ na dno moře. Kdo dnes padne k zemi s tĕlem probodaným a roztrhaným šípy? Neplač, urozená dívko, nebot Paňčálí se dnes vrátí ke svým pánům.“

Sluţebná si otírala uplakanou tvář a řekla: „Dţajadratha nevzal na vĕdomí pĕt Draupadiných manţelů připomínajících Indru a násilím ji unesl. Pohled na tyto stopy, které ten darebák se svými následovníky zanechal. Není tomu tak dlouho a nemohl se dostat příliš daleko.“ Dhátréjiká pohlédla na Pánduovce a řekla: „Rychle se dejte do pronásledování, moji pánové, nebo bude Draupadí násilím přemoţena a zbavena vlády nad sebou se vydá nehodnému muţi jako obĕtina vhozená do popela. Nedopustte, aby se ghí vylilo na nehořící plevy nebo aby posvátnou girlandu pohodili na pohřebišti. At se ţádný hanebný muţ nedotkne svými rty zářící tváře vaší manţelky jako pes, který můţe vinou nepozornosti knĕze olizovat štávu sóma.“ Judhišthira řekl: „Jdi do své chýše, ţeno, a ovládni svůj jazyk. Králové a princové pyšní na svoji moc špatnĕ skončí.“ Bratři se bez okolků vydali za Dţajadrathou. Rozechvívali tĕtivy svých luků a svými horkými vzdechy připomínali rozzuřené hady. anedlouho spatřili prach zvířený Dţajadrathovou armádou. Kdyţ se přiblíţili k vojákům, uvidĕli naříkajícího Dhaumju. Judhišthira vybídl Bhímu, aby se pustil za Dţajadrathou, a sám rišiho utĕšil slovy: „Nyní se vrat, ó knĕzi. Toho nevychovance brzy stihne trest.“ Pánduovci se s divokým řevem hnali proti Dţajadrathovĕ armádĕ jako sokoli vrhající se na kořist. Kdyţ v dáli spatřili krále Sindhu s Draupadí na svém kočáře, jejich hnĕv vzplál jako oheň ţivený ghí. avolali na nĕho, at se zastaví a bojuje. Dţajadrathovi vojáci byli při zaslechnutí jejich hromových výkřiků jako smyslů zbavení a zachvátil je dĕs. Dţajadratha se ohlédl a uvidĕl, jak se k nĕmu ţenou Pánduovci na svých pĕti kočárech. ekl Draupadí: „Blíţí se sem pĕt velkých hrdinů, ó princezno. Myslím, ţe to jsou tvoji manţelé. ekni mi, který z nich jede na kterém kočáře?“ Rozhnĕvaná Draupadí mu pohrdavĕ odfrkla. „Proč mi kladeš takovou otázku, hlupáku, poté, co jsi spáchal čin, který tĕ bude stát ţivot? Přesto, vzhledem k tomu, ţe se blíţí tvoje smrt, se patří, abych odpovĕdĕla. Kdyţ zde vidím Dharmarádţu se svými bratry, uţ se ani trochu nebojím.“ Draupadí ukázala na nejlepší z pĕti kočárů. „Vidíš ten vůz, na kterém je ţerd se dvĕma nebeskými bubny, které stále znĕjí? Můţeš na nĕm spatřit

štíhlého muţe s pletí barvy roztaveného zlata, velkýma očima a hrdým nosem. To je Judhišthira. Je milostivý dokonce i k nepříteli, který u nĕho vyhledá ochranu. Proto jestli chceš být v bezpečí, odloţ svoje zbranĕ a padni mu k nohám.“ Princezna potom ukázala na kočár po Judhišthirovĕ pravici. „Ten, kdo sedí na tomto voze, s dlouhými paţemi a vysoký jako damaroň, kouše se do rtů a vraští obočí, je Vrikódara. Jeho síla je nadlidská a emĕ ho zná jako Bhímu. Ti, kteří ho urazí, to nepřeţijí. Na nepřítele nikdy nezapomene, ale vţdy se pomstí, a dokonce ani tehdy se neutiší.“ Draupadí dále ukázala na Ardţunu, který jel po Judhišthirovĕ levém boku. „Ten, který plane jako oheň, je vţdy neochvĕjný v bitvĕ, nikdy nespáchá ţádnou krutost, nikdy se pod vlivem strachu, chtíče či hnĕvu nevzdá ctnosti a dokáţe čelit jakémukoliv nepříteli, je můj manţel Dhanandţaja. a Judhišthirou vidíš dvojčata na zlatých kočárech. de je zboţný Nakula, kterého bratři milují jako vlastní ţivot. Je zkušeným bojovníkem s mečem a dnes uvidíš, jak bude kosit tvoje vojáky jako pšenici. Po jeho boku je Sahadéva, nejmladší a nejoblíbenĕjší ze všech Pánduovců. Jeho moudrost a výřečnost nemají obdoby. Tento moudrý hrdina, tak drahý Kuntí, by radĕji skočil do ohnĕ, neţ aby řekl cokoliv v rozporu se zboţností a mravností.“ Dţajadratha vypadal vystrašenĕ a Draupadí se zasmála: „Nyní spatříš svoji armádu, která bude jako lod s nákladem drahokamů ztroskotavší na tesech. Pokud Pánduovcům unikneš ţivý a zdravý, bude to pro tebe znamenat nový ţivot.“ Dţajadratha vykřikoval rozkazy na své generály, kteří rychle sešikovali svoje jednotky k boji. Pánduovci minuli pĕšáky, kteří prosili o milost, a vyrazili přímo k bojovníkům na kočárech obklopujícím Dţajadrathu. Při toku hustým přívalem šípů zastínili nebe. Bojovníci Dţajadrathovy armády, kteří je vidĕli blíţit se jako strašlivé tygry, pozbyli kuráţe. Bhíma pozdvihl svůj kyj a hnal se s řevem k Dţajadrathovi. Kótika a ostatní bojovníci na kočárech přispĕchali krále chránit a zasypali Bhímu deštĕm šípů, šipek a kyjů, ale ten se neochvĕjnĕ řítil dál. Jediným máchnutím kyje zabil obrovského slona i s jeho pohánĕčem, který bojoval před Dţajadrathou. Nĕkolika dalšími ranami rozdrtil čtrnáct pĕšáků a zároveň odráţel všechny proti nĕmu vypuštĕné zbranĕ.

atímco se Bhíma blíţil ke králi Sindhu, Ardţuna zabil pĕt set bojovníků, kteří stáli před ním. Judhišthira sám zabil stovky dalších a Nakula s mečem rozhazoval hlavy vzadu bojujících vojáků, jako kdyţ rolník seje zrno. Sahadéva ze svého kočáru vypouštĕl hrozivé ţelezné šípy, které sráţely mnoho vojáků bojujících na hřbetech slonů, takţe padali k zemi jako ptáci ze stromu. Mocný král jménem Trigarta bojující proti králi Judhišthirovi najednou seskočil z kočáru a zabil kyjem čtyři konĕ Pánduova syna. Judhišthira proklál Trigartovu hrud ostrým šípem, takţe padl k zemi a zvracel krev. Judhišthira se svým vozatajem Indrasénou potom naskočili na Sahadévův kočár. Nakulu napadl Suratha, mocný bojovník na slonu. Slon rozdrtil jeho kočár, který pak vlekl po bojišti. Nakula seskočil se svým mečem a štítem a nebojácnĕ se postavil nepříteli. Suratha pobídl slona a rozzuřené zvíře se s rykem rozehnalo proti Nakulovi. Nakula švihl mečem a slonovi usekl chobot i kly. víře odĕné ve zlatém brnĕní padlo po hlavĕ k zemi a přitom rozmačkalo svého jezdce. Nakula pak rychle naskočil na Bhímův kočár. Bhíma střílel šípy se smrtonosnou přesností. Šípem s hrotem ve tvaru půlmĕsíce zabil Kótikova vozataje a jeho kočár promĕnil v hromadu trosek. Kdyţ se zmatený Kótika snaţil zadrţet svoje konĕ, Bhíma vystřelil překrásnĕ opeřený šíp a srazil princi hlavu. Ardţuna zároveň zabil dvanáct dalších princů bojujících po Kótikovĕ boku. Pánduovci zabili tisíce dalších bojovníků a bojištĕ pokrývala tĕla muţů a zvířat. Mnoho kočárů s vysokými ţerdĕmi leţelo rozbito na zemi, spolu s brnĕním, přílbami, meči a utatými dy. bytek Dţajadrathovy armády prchl. Shromáţdilo se mnoţství radostnĕ krákajících vran a havranů a vyjících šakalů, aby hodovali na mase mrtvých bojovníků. Dţajadratha byl vydĕšen. Rychle vysadil Draupadí ze svého kočáru a uprchl do lesa. Judhišthira přikázal Sahadévovi, aby ji vzal na svůj kočár, zatímco Bhíma pokračoval v zabíjení prchajících vojáků. Ardţuna však svého bratra zadrţel: „Co získáš zabíjením tĕchto ubohých vojáků, kteří ve strachu o svoje ţivoty pobíhají sem a tam? Nech toho a pronásleduj Dţajadrathu.“ Bhíma souhlasil. Obrátil se k Judhišthirovi a řekl: „Ó králi, vojsko bylo rozprášeno a jeho vůdce uprchl. Jestliţe si přeješ, jed s dvojčaty a odvezte

Draupadí zpĕt do poustevny. Ardţuna a já se vypořádáme s Dţajadrathou. I kdyby se uchýlil pod ochranu Indry, nepřeţije.“ Judhišthira odvĕtil: „Ó bojovníku mocných paţí, pamatuj na to, ţe je manţelem naší sestry Dušaly, dcery Gándhárí. Proto ho nezabíjej.“ Draupadí Judhišthirova slova zneklidnila a řekla Bhímovi: „Jestli mĕ chceš potĕšit, tak toho hanebného a ohavného krále Sindhu nešetři. Nepříteli, který nĕkomu unese manţelku či ho připraví o království, by nemĕlo být v bitvĕ nikdy odpuštĕno, ani kdyţ prosí o milost.“ Judhišthira Draupadí utĕšil a vrátil se s ní do poustevny. Bhíma s Ardţunou ihned vyrazili do lesa za Dţajadrathou. Král Sindhu jiţ urazil asi tři kilometry. Ardţuna uchopil čtyři šípy, a kdyţ je přikládal na tĕtivu, pronesl mantry. Pak napnul Gándívu do plného oblouku a vystřelil. Šípy letĕly nad korunami stromů celé tři kilometry a zabily Dţajadrathovy čtyři konĕ. Král strachy spadl z kočáru, postavil se na nohy a klopýtal podrostem hloubĕji do lesa. Ardţuna ho rychle dohnal a zvolal: „Ó králi Sindhu, s jakým hrdinstvím ses odváţil unést naši manţelku? Stůj a bojuj. Nesluší se, abys prchal a nechal bojovat s nepřítelem své stoupence.“ Dţajadratha se ani neohlédl. Bhíma seskočil ze svého kočáru a vyrazil za ním s očima rudýma vztekem. Vydĕšeného krále rychle dostihl a silnĕ ho popadl za vlasy. Ardţuna vykřikl: „Nezabíjej ho,“ a Bhíma, který se chystal zasadit mu mocný der, zastavil svoji pĕst. Mrštil Dţajadrathou o zem a kopl ho do hlavy. Kdyţ se omráčenému králi s námahou podařilo vstát, Bhíma mu uštĕdřil pĕstmi a koleny nĕkolik ran do hlavy a prsou. Dţajadratha padl v bezvĕdomí na zem a Bhíma ho odvlekl k Ardţunovi. Bhíma skrze zataté zuby procedil: „Spáchal odporný zločin a nezaslouţí si ţít, ale protoţe nám to Judhišthira přikázal, co můţeme dĕlat? Král je vţdy milostivý a odpouští.“ Hledĕl s opovrţením na Dţajadrathu, který přicházel k sobĕ. Pánduův syn uvaţoval, jak ho nejlépe potrestat. Vzal z toulce šíp s hrotem ostrým jako břitva a oholil Dţajadrathovi vlasy, přičemţ mu na hlavĕ nechal jen pĕt chomáčů. Pro kšatriju se takové zacházení rovná smrti. namená to, ţe ho porazil a pokořil silnĕjší nepřítel, ale nechal ho naţivu. Bylo lepší zemřít v

bitvĕ neţ být vystaven takovému poníţení a Dţajadratha se mohl hanbou propadnout. Bhíma ho srazil k zemi a řekl: „Hlupáku, jestli si přeješ ţít, tak mĕ poslouchej. Od tohoto dne se musíš všude, kam přijdeš, prohlašovat za otroka Pánduovců, jak je zvykem.“ Dţajadratha sedĕl na zemi se sklonĕnou hlavou. „Budiţ,“ odpovĕdĕl a přitom se třásl. Bhíma krále zdvihl a postrčil ho k Ardţunovu kočáru. „Nastup,“ poručil. „Odvezeme tĕ k Judhišthirovi, aby rozkázal, co s tebou.“ Jeli zpĕt do poustevny a nalezli tam Judhišthiru sedĕt mezi bráhmany. Bhíma vytáhl Dţajadrathu z kočáru a přinutil ho, aby se před Judhišthirou poklonil. „Tady je ten darebák, co urazil Draupadí. Můţeš princeznĕ oznámit, ţe se tento odporný človĕk stal naším otrokem.“ „Propustte ho,“ řekl Judhišthira s smĕvem. Draupadí vyšla ze svojí chýše a na zemi před Judhišthirou uvidĕla zašpinĕného Dţajadrathu. Dobrosrdečná princezna pomyslela na svoji sestřenici Dušalu a řekla: „Ano, mĕl bys ho ušetřit. Bhíma ho jiţ dostatečnĕ potrestal a ted se stal naším otrokem. Pust ho.“ Bhíma Dţajadrathu vybídl, at jde. Král Sindhu, bez sebe zkostí a hanbou, se poklonil Judhišthirovi a bráhmanům a potom vstal, aby odešel. Judhišthira řekl: „Jsi volný. Tentokrát tĕ propustím, ale jiţ se nikdy nedopouštĕj tak odporného činu. Navzdory vlastní slabosti a bezmoci ses pokusil násilím unést cizí manţelku.“ Judhišthiru při pohledu na Dţajadrathův ţalostný stav přemohl soucit. dvihl ruku v ţehnajícím gestu a řekl: „Kéţ v tvém srdci zapustí kořeny ctnost. Nyní v míru odejdi se svými následovníky a jiţ nikdy neuvaţuj o tom, ţe by ses dopustil podobné bezboţnosti.“ Dţajadratha odcházel od poustevny plný zármutku. Myslel jen na to, jak se Pánduovcům pomstít. Chápal, ţe se mu nikdy nepodaří přemoci je v bitvĕ, a proto se rozhodl přijmout slib askeze pro potĕšení Šivy. Kdyby mu tento vznešený bůh dal sílu, pak by byl jistĕ schopen porazit jakéhokoliv nepřítele, včetnĕ mocných Pánduovců. Král Sindhu se odebral na břeh Gangy a usedl v meditaci.

Po dlouhou dobu se oddával přísné askezi, jedl pouze listy a setrvával pohrouţen v modlitbách k Šivovi. Nakonec se mu bůh zjevil a zeptal se: „Co si přeješ?“ Král radostnĕ odpovĕdĕl: „Kéţ bych byl schopen v bitvĕ porazit všech pĕt Pánduovců na jejich kočárech.“ Šiva se usmál: „To není moţné. Pánduovci jsou neporazitelní, protoţe je chrání Krišna. Dokonce ani já je nemohu zabít. Tvoje přání je tedy nesplnitelné. Ale splním ti toto — kromĕ Ardţuny, který je vtĕlením nepřemoţitelného Nary, budeš schopen kaţdého z nich jednou zadrţet v bitvĕ.“ Šiva poté, co mu dal své poţehnání, zmizel a Dţajadratha se vrátil do svého království a přemýšlel o tom, kdy nadejde den, aţ bude moci tohoto poţehnání vyuţít.

Kapitola 34: JE ERO SMRTI Pánduovci trávili v kámjackém lese uţ dvanáctý rok a Indra přemýšlel nad tím, jak by jim mohl prokázat nĕjaké dobrodiní. Král bohů vĕdĕl, ţe Judhišthira se obává Karny, především proto, ţe jeho boţské brnĕní a náušnice mu poskytují nadpřirozenou ochranu před zbranĕmi. Indra se rozhodl, ţe se promĕní v bráhmanu a Karnu o toto brnĕní poţádá. Bůh Slunce vytušil Indrův zámĕr a ve snu se Karnovi zjevil jako sličný bráhmana. Tvůrce dne laskavĕ řekl: „Ó mocný hrdino, můj synu, přicházím, abych ti dal radu pro tvoje vĕčné blaho. Poslouchej pozornĕ. Přijde za tebou Indra v podobĕ bráhmany a poţádá tĕ o tvoje brnĕní. Ví o tvém slibu, ţe nikdy neodmítneš dát milodar. Musíš mu je nĕjak odepřít. Nabídni mu místo toho nĕco jiného. Jestli se vzdáš svého brnĕní a náušnic, jeţ pocházejí z esence nebeského nektaru, zemřeš v bitvĕ. S brnĕním a náušnicemi tĕ však nedokáţí zabít ani bohové.“ Karna se ve snu zeptal: „Kdo jsi, ţe se tolik staráš o moje blaho?“ „Jsem bůh nekonečných paprsků. Radím ti z lásky a mĕl bys dbát na moje slova.“

Karna nevĕdĕl, ţe bůh Slunce je jeho otec. Odpovĕdĕl mu: „Mám štĕstí, ţe bůh veškerého jasu, jehoţ dennĕ uctívám, si přeje moje dobro. lásky k tobĕ tĕ prosím — nezrazuj mĕ od dodrţení svého slibu. Takové zostuzení by pro mne bylo horší neţ smrt. Ó S rjo, celý svĕt ví, ţe se vzdám i ţivota, kdyţ o nĕj poţádá bráhmana. Kdyby ke mnĕ Indra přišel jako bráhmana, nebudu schopen odmítnout nic, oč poţádá.“ Sláva byla pro Karnu vším — nikdy by neudĕlal nic, co by vedlo k pohanĕ. Dodal: „Pokud dám Indrovi svoje brnĕní, získám v tomto svĕtĕ nesmírnou slávu, zatímco Indra bude zostuzen. Sláva prodluţuje ţivot a vede na nebesa. Slavný človĕk ţije dokonce i po smrti, zatímco neslavnĕ proslulé lze povaţovat jiţ za mrtvé, přestoţe dosud dýchají. Ó S rjo, své slávy se nevzdám ani za cenu vlastního ţivota.“ S rja odpovĕdĕl: „Milé dítĕ, moudrý človĕk neudĕlá nic, co by uškodilo jemu nebo tĕm, kdo na nĕm závisejí. Není pochyb o tom, ţe vĕčná sláva, po které touţíš, tĕ bude stát ţivot. K čemu je dobré obĕtovat své tĕlo pro slávu, kterou můţeš vyuţít jen zaţiva? Mrtvému je sláva k ničemu. Je to girlanda na mrtvém tĕle. Protoţe mĕ uctíváš, hovořím k tobĕ pro tvoje dobro. Vezmeš-li rozum do hrsti, podaří se ti odvrátit Indru od jeho zámĕru. Chceš-li se Ardţunovi postavit v bitvĕ, nesmíš se vzdát svých náušnic a brnĕní. Bez nich mu nebudeš schopen čelit.“ Karnu však stále nepřesvĕdčil. „Ó boţe zářících paprsků, jsi mi draţší neţ moje manţelka, synové, přátelé, a dokonce i já sám. Prosím, chovej mĕ ve svém srdci jako toho, kdo tĕ s oddaností uctívá, a dovol mi jednat podle svého přání. Nemohu se přiklonit k falši — to bych radĕji zemřel. Se sklonĕnou hlavou a opakovanými modlitbami tĕ snaţnĕ prosím o prominutí, nebot se nemohu řídit tvými slovy. Ardţuny se nebojím. Parašuráma mi dal mocné zbranĕ. Aţ přijde čas, porazím Ardţunu v bitvĕ. Prosím, dovol mi, aţ za mnou Indra přijde, dodrţet svůj slib.“ S rja vidĕl, ţe Karna zůstane neoblomný. Předpokládal to a jiţ zváţil i náhradní řešení. Dále tedy ke svému synovi promlouval laskavým hlasem. „Ó mocný, musíš-li dát svoje brnĕní a náušnice Indrovi, pak bys ho mĕl poţádat, aby ti na oplátku dal nĕco i on. Ucti ho příjemnými slovy a vĕnuj mu svoje brnĕní pouze výmĕnou za jeho neomylnou střelu. Tato zbraň dokáţe zničit jakéhokoliv nepřítele. Budeš-li ji mít, zůstaneš nepřemoţitelný. Poţádej ho o ni. Jmenuje se šakti.“

S rja náhle zmizel. Karna se probudil a přemýšlel o svém snu. Po koupeli se obrátil čelem k vycházejícímu slunci se sepjatýma rukama. ekl slunci vše, co se stalo v jeho snu, a z nebe se ozval hlas: „To vše je pravda.“ Uţaslý Karna se vrátil do svého paláce a kaţdým okamţikem očekával Indrův příchod. Po nĕkolika dnech vstoupil Karna v poledne do Gangy, aby tak jako kaţdý den uctíval boha Slunce. Pokaţdé, kdyţ skončil uctívání, přicházeli k nĕmu bráhmanové a prosili ho o milodary. Nikdy nikomu nic neodmítl. Ted k nĕmu přišel v podobĕ bráhmany Indra. Kdyţ před sebou Karna spatřil zářivého asketu, řekl: „Jsi nanejvýš vítán. Co ti mohu nabídnout? Jestli si přeješ, mohu ti darovat vesnice, krávy a krásné dívky ozdobené zlatem.“ „Ţádný z tĕchto darů si nepřeji,“ odpovĕdĕl bráhmana. „Můţeš je dát tĕm, kteří o nĕ ţádají. Ó bezhříšný, jsi-li vĕrný svému slibu, pak si z tĕla vyřízni svoje brnĕní a náušnice a dej mi je. To je vše, co si přeji.“ Karna si uvĕdomil, ţe má před sebou Indru, a odpovĕdĕl: „S radostí ti dám, cokoliv si přeješ, ale proč ţádat jen o moje brnĕní? Místo toho ode mne přijmi dostatek bohatství, aby uţivilo tebe i ty, kteří na tobĕ závisejí, do konce tvého ţivota.“ Karna se všemoţnými způsoby snaţil odvrátit Indru od jeho zámĕru, ale bůh dal jasnĕ najevo, ţe chce pouze brnĕní. Nakonec Karna řekl: „Bez svého brnĕní a náušnic, součástí mého tĕla stvořených z nebeského nektaru, zemřu v bitvĕ. Proto se jich zdráhám vzdát. Přesto vím, ţe jsi Indra a přicházíš, abys pomohl Pánduovcům. Jako pán bohů bys mĕl naopak ty udĕlit poţehnání mnĕ. Proto, ó dévo, prosím, abys mi výmĕnou za brnĕní dal své poţehnání.“ Indra odpovĕdĕl: „Neţ jsem přišel, S rja vytušil moje zámĕry a nepochybnĕ ti všechno vyzradil. At je tedy po tvém. Kromĕ mého hromoklínu poţádej o cokoliv.“ Karna poţádal o střelu šakti, o které se zmínil S rja. Indra se na okamţik zamyslel a odpovĕdĕl: „Vyvolal jsem tuto zbraň a dám ti ji hned poté, co mi dáš brnĕní, ale činím tak pod jednou podmínkou. Kdyţ tuto střelu vypustím, zabije stovky mých nepřátel a opĕt se mi vrátí do ruky. Ty ji však budeš schopen vypustit pouze jednou, abys zabil jediného mocného nepřítele. Aţ bude tvůj nepřítel mrtvý, zbraň se vrátí do mojí, nikoliv tvojí ruky.“

Karna zváţnĕl. „Přeji si zabít jen jediného mocného nepřítele.“ „ nám tvoji touhu. Ale toho, jehoţ chceš zabít, chrání vznešená bytost — Pán Krišna, nepochopitelný Nárájan.“ „At uţ je to jakkoliv, dej mi svoji zbraň, nebot bude jistĕ schopna zabít jakéhokoliv lidského nepřítele. Potom si vyříznu z tĕla brnĕní. Ale ţádám tĕ, abys zabránil znetvoření mého tĕla.“ „Budiţ. Protoţe si přeješ zůstat vĕrný pravdĕ, tvoje tĕlo nebude zjizveno. Opĕt získáš svůj nynĕjší sličný a zářivý vzhled.“ Karna si ihned začal ostrým mečem odřezávat brnĕní. Bohové i démoni, kteří vidĕli, ţe se Karna i přes všechnu bolest usmívá, řvali jako lvi a bili na nebeské bubny. Na Karnu, který si sňal brnĕní a náušnice a zakrvácené je podal Indrovi, se snesl déšt nebeských kvĕtů. Potom dal Indra Karnovi svoji zbraň se slovy: „Nepouţívej ji, dokud se neocitneš v nejváţnĕjším nebezpečí. Jinak zasáhne tebe.“ Vzápĕtí nato bůh vylétl na oblohu. Byl přesvĕdčen, ţe splnil zámĕr Pánduovců. *** Pánduovci zůstali po zbývající období jejich vyhnanství v lese u Dvaitavanu. býval jiţ jen krátký čas do doby, kdy se mĕli přestrojit a ukrýt na poslední rok, třináctý. Přemýšleli, kam by mĕli jít. Jednoho dne, kdyţ sedĕli a rozmlouvali ve společnosti rišiů, přišel za Judhišthirou očividnĕ souţený bráhmana. Vysvĕtlil, ţe nĕjaký jelen zachytil dřívka, která pouţívá k rozdĕlávání svého posvátného ohnĕ, a odnesl je do lesa. „Dřívka, spolu s mojí nabĕračkou a dalším náčiním, byla svázaná v uzlíčku, a ten se jelenovi nĕjak zachytil na parozích. Ó hrdino, musím je dostat zpĕt, aby se moje obĕt nezastavila.“ Judhišthira bráhmanu uklidnil a okamţitĕ se svými bratry vstal, vzali si luky a pustili se do pronásledování jelena. Přestoţe na nĕho vystřelili mnoho šípů, nepodařilo se jim ho dostihnout. víře rychlými skoky zmizelo v lese. Bratři se unavili a byli zklamaní. Přišli k velkému banyánu a posadili se v jeho stínu. Nakula řekl s tĕţkým srdcem Judhišthirovi: „V našem rodĕ nebyla ctnost nikdy obĕtována a nikdy jsme nepodlehli lenosti.

Také jsme nikdy nikomu nic neodmítli dát. Jak nás tedy mohlo postihnout toto neštĕstí, ó králi?“ Judhišthira poloţil svůj velký luk na zem. „V tomto svĕtĕ nemá neštĕstí konce, milý bratře. Ne vţdy jsme schopni zjistit jeho příčinu, protoţe to je vznešený bůh Dharma, kdo rozdĕluje plody ctnosti i hříchu.“ Bhíma se zamračil: „Tato pohroma nás postihla, protoţe jsem nezabil Dušásanu, kdyţ přivlekl Draupadí do snĕmovní sínĕ.“ „I já nesu vinu za naše současné neštĕstí, protoţe jsem Karnovi neoplatil ta krutá slova, která toho dne vyřkl,“ dodal Ardţuna. „Já jsem také vinen,“ řekl Sahadéva. „Mĕl jsem zabít Šakuniho při hře v kostky, jakmile tĕ začal podvádĕt, ó králi.“ Judhišthira se otočil k Nakulovi: „V tomto lese je horko. Rychle vylez na vysoký strom a rozhlédni se, jestli v okolí není nĕjaké jezero. Tvoji bratři jsou unavení a ţízniví. Aţ se osvĕţíme, můţeme se rozhodnout, co dál.“ Nakula vylezl na nedaleký strom a rozhlédl se. „ dá se, ţe poblíţ je voda,“ zavolal. „Vidím nĕco, co vypadá jako jezero, a slyším křik jeřábů.“ Kdyţ se Nakula svezl po kmeni dolů, Judhišthira řekl: „Ó sličný bratře, jdi a přines pro všechny vodu.“ Nakula vysypal z nĕkolika toulců šípy a zanechal svoje bratry o samotĕ. Brzy přišel k rozlehlému, průzračnému jezeru pokrytému lotosy a lekníny. Poklekl na břehu a chystal se napít, kdyţ vtom zaslechl hlas z nebe: „Ó dítĕ, nepij tuto vodu. Toto jezero je moje a nikdo se nesmí napít jeho vody, aniţ by nejprve zodpovĕdĕl moje otázky.“ Nakula se podíval kolem sebe, ale nikoho nevidĕl. Mĕl velkou ţízeň, a tak na onen hlas nedbal a napil se ze spojených dlaní. Jakmile se voda dotkla jeho st, padl mrtev k zemi. Po nĕjaké dobĕ, kdyţ se Nakula nevracel, začal být Judhišthira znepokojen. Poţádal Sahadévu, at se ho vydá hledat. Sahadéva sledoval bratrovu stopu a také přišel k jezeru. Kdyţ na jeho břehu uvidĕl mrtvého Nakulu, přemohl ho zármutek. Dotkl se bratra a hledal známky ţivota. Nakula vypadal, jako kdyby hluboce spal. Neztratil svůj tĕlesný lesk, ale srdce mu nebilo ani

nedýchal. Sahadéva vstal a nevĕdĕl, co si počít. Pocítil nesnesitelnou ţízeň a přistoupil tedy k vodĕ, aby se napil. Kdyţ poklekl, zaslechl z nebe stejný hlas: „Nepij vodu z mého jezera. Napřed odpovĕz na moje otázky a potom se můţeš napít.“ Sahadéva nedokázal tĕmto slovům vĕnovat pozornost. Jeho ţízeň byla nesnesitelná. Napil se chladné vody a stejnĕ jako bratr padl mrtev na zem. Kdyţ Judhišthira vidĕl, ţe se témĕř po hodinĕ ani jedno z dvojčat ještĕ nevrátilo, řekl Ardţunovi, at jde zjistit, co se stalo. Ardţuna postupoval obezřetnĕ, s lukem připraveným ke střelbĕ a taseným mečem. Našel dvojčata leţet na břehu a zachvátila ho bolest. Přibĕhl k nim a poklekl u nich. Nejevili ţádné známky ţivota. Ardţuna ţasl. Kdo je mohl zabít? Nikde nebylo vidĕt stopy zápasu. Rozhlédl se a vidĕl jen stromy kývající se ve vĕtru a vodní ptáky na hladinĕ jezera. Sešel k vodĕ, aby utišil svoji ţízeň, a z nebe opĕt zaznĕl onen hlas: „Ó Pártho, nepokoušej se napít této vody. Je moje a ty si ji můţeš vzít jen poté, co odpovíš na moje otázky.“ Ardţuna zavolal do nebe: „Ukaţ se mi a zabraň mi v tom! Aţ budeš probodán mými šípy, jiţ takto mluvit nebudeš.“ Okamţitĕ vystřelil nespočet šípů, které, posíleny mantrami, dokázaly zasáhnout neviditelný cíl. Ardţuna pokryl nebe šípy, šipkami a oštĕpy. Hlas opĕt promluvil: „Tvoje námaha je marná, Ardţuno. Odpovĕz na moje otázky, nebo po napití vody zemřeš.“ Ardţuna nevzal tato slova váţnĕ, napil se vody a padl mrtev vedle svých bratrů. Další hodina jiţ témĕř uplynula a Judhišthira pocitoval rostoucí zkost. Nyní poslal Bhímu. „Ó trýzniteli nepřátel, sedíme zde uţ dlouhou dobu a čekáme na své bratry. Myslím, ţe bys je mĕl najít a přivést je zpátky. Já počkám zde.“ Bhíma přikývl, vstal a rychle se rozebĕhl stezkou k jezeru. Kdyţ tam uvidĕl leţet své tři bratry, ohromilo ho to. To musí mít na svĕdomí nĕjaký mocný rákšasa. Ardţunu a dvojčata by tĕţko mohla zabít nĕjaká obyčejná bytost. Bhíma vzal v vahu, ţe bude muset brzy čelit hrozivému nepříteli. Nejlépe bude napít se trochu vody a zahnat před bojem navu.

Pánduův syn sebĕhl k vodĕ a nebesy se opĕt rozlehl hlas: „Ó dítĕ, nesnaţ se napít z mého jezera. Nejdříve zodpovĕz moje otázky.“ Bhíma si pomyslel, ţe hlas musí patřit tomu, kdo zabil jeho bratry, a rozzlobenĕ se rozhlédl. Ta hanebná bytost bude svého podlého činu brzy litovat. Nedbaje varování Bhíma ponořil obličej do vody a pil. A stejnĕ jako jeho bratři padl i on mrtev k zemi. Osamocený Judhišthira čekal a čekal, ale kdyţ se Bhíma s Ardţunou nevraceli, jeho mysl naplnila neblahá předtucha. Nepovaţoval za moţné, ţe by mohli být přemoţeni v bitvĕ. Kde tedy jsou? Moţná u jezera nalezli nebeské slasti a společnĕ si jich uţívají. Ne, ti by určitĕ nezanedbali svoji povinnost. Vţdyt přijali jeho pokyn a vĕdí, ţe je čeká. Také stále ještĕ nezískali zpĕt bráhmanovo náčiní. Muselo se stát nĕco, co jim zabránilo v návratu. Judhišthira se pln obav vydal po lesní stezce. Cestou k jezeru míjel stromy obsypané modrými a červenými kvĕty a v uších mu znĕlo švitoření ptáků a bzukot včel. Spĕchal a zakrátko dorazil k jezeru, které mu připadalo, jako by sem bylo přemístĕno z Indrova sídla. Pokrývaly ho lotosy a kolem rostly rozkvetlé stromy a mnoho různých lesních kvĕtin. Na břehu onoho nádherného jezera však Judhišthira na zemi spatřil svoje čtyři bratry. Připomínali čtyři lókapály, kteří na konci vĕku spadli z nebes. Judhišthira přibĕhl k bratrům a klesl vedle nich na zem, tĕţce dýchal a ronil slzy. Hlasitĕ naříkal a jeho hlas se odráţel ozvĕnou od vysokých stromů kolem jezera. „Ó Bhímo s mocnými paţemi, přísahal jsi, ţe v bitvĕ zlomíš Durjódhanova stehna. Jakou cenu má nyní tento slib? Ó Ardţuno, jak to, ţe tady leţíš? Lidské sliby mohou vyjít naprázdno, ale co sliby bohů? Slyšeli jsme přece, jak ti všichni nebeštané provolávají slávu a prohlašují, ţe dobudeš zpĕt naše ztracené království. ,Nikomu se nepodaří porazit ho v bitvĕ, znĕla Indrova vĕštba. Jak se to mohlo stát? Moje srdce je nepochybnĕ z kamene, kdyţ mi při pohledu na nĕco takého ještĕ nepuklo.“ Judhišthira hledĕl na svoje nehybnĕ leţící bratry a byl ţalem bez sebe. Nĕjaký čas naříkal a jeho mysl byla naprosto zmatena. Postupnĕ se mu podařilo se ovládnout a zamyslet se nad celou situací. Kdo mohl zabít tyto velké bojovníky? Nikde nebylo po bitvĕ ani stopy — jejich tĕla byla bez jediného šrámu — a vypadalo to, ţe padli k zemi v nĕjakém hlubokém bezesném spánku.

Judhišthira si pozornĕ prohlédl jezero. Moţná ho nechal vyhloubit Durjódhana a naplnil ho jedem. Bhímu ale nemohl zabít ţádný jed. Moţná, ţe se Kuruovci spojili s asury, aby Pánduovcům přivodili smrt. Ale který asura by se mohl postavit Ardţunovi, který sám přemohl nivátakavači? Judhišthira se rozhlédl. Nikde nevidĕl ţádné stopy. Ardţunovy šípy leţely rozházené po zemi, ale nikde ani kapka krve. Bylo nepředstavitelné, ţe by Ardţuna nezasáhl nepřítele, on, který nikdy nevystřelil šípy nadarmo. Judhišthira uvaţoval, ţe bratry musela přemoci nĕjaká mocná bytost bez hmotného tĕla. Prohlédl si je zblízka. I kdyţ vypadali jako mrtví, neztratili barvu a jejich rysy se také nezmĕnily. Jejich duše byly jistĕ stále přítomny, přestoţe ţivotní příznaky chybĕly. dálo se, ţe jejich ţivotní sílu odstranil zevnitř samotný bůh smrti. Judhišthira o tom byl přesvĕdčen a napadlo ho, ţe kdyţ vstoupí do jezera, přijde pravdĕ na kloub. Právĕ to jezero je příčinou smrti jeho bratrů. Judhišthira sešel k vodĕ, shodil ze sebe brnĕní a ponořil se do jezera. Vzápĕtí zaslechl tentýţ hlas, který hovořil i k jeho bratrům: „Ó dítĕ, nepij tuto vodu. Toto jezero patří mnĕ, a chceš-li se napít, musíš nejprve zodpovĕdĕt mé otázky.“ Judhišthira se pátravĕ rozhlédl. „Kdo jsi?“ vykřikl. „Jsem jeřáb ţivící se mechem a rybami. Tvoji mladší bratři nedbali na moje varování, a tak jsem způsobil, ţe padli do spárů smrti. Ó králi, pokud nezodpovíš moje otázky, staneš se pátou obĕtí.“ Judhišthira se udivenĕ rozhlíţel. Na vĕtvi stromu poblíţ jezera spatřil jeřába. „Jsi Šiva nebo nejpřednĕjší z vasuů? Nebo jsi marut? Není moţné, aby pták zabil tyto čtyři hrdiny podobné horám. Ó nejsilnĕjší ze silných, dosáhl jsi toho, čeho nebyli schopni ani bohové, gandharvové či asurové. Nevím, kdo jsi nebo co je tvým zámĕrem, ale chtĕl bych se to dozvĕdĕt — a také se bojím. Moje srdce se trápí a mysl je zmatená. ekni mi, prosím, proč zde ţiješ a co si přeješ.“ Vtom se jeřáb před Judhišthirovýma očima promĕnil v obrovitou, hrozivĕ vyhlíţející bytost. Její velké rudé oči byly protaţené do špičky a zářila jako slunce. Hromovým hlasem prohlásila: „Jsem jakša, nikoliv pták. Sláva tobĕ! To já jsem zabil tvoje mocné bratry kvůli jejich vlastním chybám. Přestoţe jsem jim zakázal napít se vody z jezera, nebrali mĕ váţnĕ. Ten,

komu je ţivot drahý, by se nemĕl pokoušet zmocnit této vody násilím. Jezero je moje a jeho vodu si lze vzít pouze po zodpovĕzení mých otázek.“ „Ó jakšo, nechci si brát to, co je tvoje. Pokusím se odpovĕdĕt na tvoje otázky, jak nejlépe dovedu. Prosím, ptej se, na co chceš.“ Jakša se začal Judhišthiry dotazovat: „Co vysvobozuje duši ze zajetí ve hmotĕ? Kdo je jejím společníkem, kdo průvodcem na duchovní cestĕ a na čem duše spočívá?“ „Duši povznáší poznání Nejvyššího Pána. Boţské vlastnosti jsou jejími společníky, dharma průvodcem a spočívá na pravdĕ.“ „Co činí osobu učenou? Jak dosáhne toho nejvznešenĕjšího? Jak získá druhé já a pomocí čeho, ó králi, zmoudří?“ „Osoba získá učenost studiem Véd. Díky askezi dosáhne toho nejvznešenĕjšího. Inteligence je jako druhé já a sluţba starším ji obdaří moudrostí.“ Jakša se potom ptal na všemoţná témata, od svĕtské moudrosti přes poznání týkající se zboţnosti aţ po duchovní záleţitosti. Judhišthira je všechny bez zaváhání zodpovĕdĕl. Nakonec jakša řekl: „Jsem spokojen. Odpovĕz na moje poslední čtyři otázky a vrátím jednomu ze tvých bratrů ţivot. Kdo je v tomto svĕtĕ štastný? Co je nej ţasnĕjší? Co je v tomto svĕtĕ nového a jak lze nalézt vĕčnou cestu zboţnosti?“ Judhišthira se sepjatýma rukama odpovĕdĕl: „Ten, kdo není zadluţen ani není ve vyhnanství, kdo ţije skromnĕ a jí prosté jídlo ve vlastním domĕ, je štastný. Nej ţasnĕjší je, ţe navzdory tomu, ţe kaţdý den odchází do sídla Smrti nesčetné mnoţství tvorů, človĕk se přesto povaţuje za nesmrtelného. Novinkou je, ţe v tomto svĕtĕ, který se podobá kotli, jehoţ ohnĕm je slunce, dny a noci palivem, a mĕsíce a roční období dřevĕnou vařečkou, jsou všichni tvorové vařeni časem. Vĕčnou cestu zboţnosti lze nalézt jen v srdcích velkých mystiků.“ Jakša se usmál: „Všechny otázky jsi zodpovĕdĕl správnĕ. kterému z tvých bratrů mám vrátit ţivot?“

ekni mi,

„Ó jakšo, oţiv Nakulu, který je vysoký jako damaroň a zdobí ho široká hrud a dlouhé paţe.“ Jakša byl překvapen: „Bhímaséna je pro tebe jistĕ důleţitĕjší neţ Nakula, ó králi, a Ardţuna je tvojí hlavní oporou. Proč ţádáš, aby byl oţiven Nakula?“ „Ten, kdo obĕtuje ctnost, je sám zničen,“ odpovĕdĕl Judhišthira, „a toho, kdo ctnost chrání, na oplátku zase chrání ctnost. Proto ji vţdy pečlivĕ zachovávám. Velkou ctností pro mĕ je vyhýbání se krutosti — to převyšuje kaţdý svĕtský zisk. Prosím tedy o Nakulu. Kuntí i Mádrí jsou pro mĕ stejné. Kuntí ve mnĕ má stále ještĕ jednoho syna, ale Mádrí ted nemá ţádného. Touţím se zachovat stejnĕ k obĕma svým matkám, a ţádám proto o Nakulův ţivot.“ „Ó synu Pándua, jelikoţ povaţuješ odmítání krutosti za nadřazené zisku i touze, necht oţijí všichni tvoji bratři.“ Bĕhem jakšových slov ze zemĕ vstali všichni čtyři bratři, jako by se probudili. Cítili se osvĕţeni a nemĕli vůbec ţádný hlad ani ţízeň. Judhišthira se potom zeptal jakši: „Kdo jsi, ó vznešená bytosti, která přijímá podobu jeřába? Vyjev mi svoji pravou totoţnost. Jsi bůh? Moţná jsi sám můj otec.“ Judhišthira hádal správnĕ a jakša odpovĕdĕl: „Opravdu jsem tvůj otec, ó nejlepší z potomků Bharaty. Vĕz, ţe jsem Dharma. Přišel jsem, abych se s tebou setkal. Sláva, pravda, sebeovládání, čistota, upřímnost, rozdávání milodarů, skromnost, vytrvalost, askeze a celibát jsou moje dy. Lze mĕ dosáhnout odmítáním krutosti, nestranností, mírností, askezí, čistotou a pokorou. Všechny tyto vlastnosti máš, milý synu. Přízní osudu jsi ovládl svoji mysl a smysly a následuješ ctnost. Chtĕl jsem tĕ vyzkoušet a jsem plnĕ spokojen. Poţádej mĕ o poţehnání a udĕlím ti je. Ti, kdo jsou mi trvale oddáni, nemusí nikdy zaţít neštĕstí.“ Judhišthira se svému otci uctivĕ poklonil a řekl: „Mým prvním přáním je, aby agnihótra bráhmany, jehoţ zápalná dřívka se ztratila, nepřišla nazmar.“ „Ó synu Kuntí, to já v podobĕ jelena jsem odnesl ta dřívka. Vrátím ti je. Poţádej o nĕjaké jiné poţehnání.“

Judhišthira se důkladnĕ zamyslel a řekl: „Dvanáct let našeho ţivota v lese jiţ uplynulo. Třináctý rok musíme proţít v utajení. Prosím, zařid, at nás bĕhem té doby nikdo nepozná.“ „Budiţ. I kdyby jste chodili po tomto svĕtĕ bez přestrojení, nepoznají vás. Díky mojí přízni se vám podaří přeţít ve Virátovĕ mĕstĕ na zapřenou. Nyní si vezmi tato dřívka na rozdĕlávání ohnĕ a poţádej mĕ o další poţehnání. Nejsem spokojen s udĕlením jen tĕchto dvou. Ó Judhišthiro, mĕl bys vĕdĕt, ţe jsem tĕ zplodil. Vidura, tvůj přítel a dobrodinec, je také mojí částí.“ Dharma podal Judhišthirovi dřívka, a ten odpovĕdĕl: „Ó boţe bohů, stačí mi, ţe jsem tĕ spatřil. Abych tĕ však potĕšil, přijmu ještĕ jedno poţehnání. Ó pane, zajisti, abych dokázal překonat hrabivost, pošetilost a hnĕv a aby moje mysl byla vţdy naklonĕna rozdávání milodarů, askezi a pravdĕ.“ Dharma se usmál a řekl: „Tĕmito vlastnostmi jsi od přírody obdařen, ó synu Pándua. Jiţ nyní jsi ztĕlesnĕním ctnosti. Ale tvoje přání splním.“ Bůh potom zmizel a zanechal pĕt Pánduovců stát na břehu jezera. Ti se pak uţaslí vrátili s bráhmanovými zápalnými dřívky do svojí poustevny.

Kapitola 35: ODCHOD DO VIRÁTY Kdyţ přišlo a zase pominulo období deštů, Dhaumja astrologickým výpočtem zjistil, ţe se blíţí třináctý rok vyhnanství. Bratři se tedy začali radit, co budou bĕhem nĕho dĕlat. Dharmovo poţehnání je povzbudilo a byli plni nadĕje. Ačkoliv Durjódhana nepochybnĕ vyšle do celého svĕta stovky a tisíce zvĕdů, aby po nich pátrali, nenajde je. Nechtĕli však nic riskovat, a proto se radili, jak se co nejlépe ukrýt. Judhišthira oslovil Ardţunu: „Ó vládce lidí, co si o tom myslíš? Jak zůstaneme nepoznáni?“ „Díky Dharmovĕ poţehnání se budeme moci pohybovat nikým neodhaleni. O tom nepochybuji. Posudme však pečlivĕ místa, kde bychom mohli v klidu ţít. Uvedu jejich jména.“ Ardţuna vyjmenoval mnoho zemí, kde ţili jejich spojenci, a zeptal se Judhišthiry, kterou z nich povaţuje za nejvhodnĕjší. Judhišthira bratrovi za návrhy podĕkoval a odpovĕdĕl: „Milý bratře, to, co řekl Dharma, se jistĕ

musí stát. Usadíme se v Matsji, ve Virátovĕ království. Tento starý král je mocný, štĕdrý, spravedlivý a je nám vţdy příznivĕ naklonĕn. Pojdme tam jako jeho sluţebníci. eknĕte mi, ó synové Kuntí, jak by se mĕl kaţdý z nás představit králi.“ Ardţuna odpovĕdĕl s pochybami v hlase: „Ó ctnostný, jak se můţeš stát královým sluţebníkem? Jsi jako bůh mezi lidmi a vţdy jsi byl pánem ostatních. Jak se podřídíš človĕku na niţší rovni?“ Judhišthira Ardţunu ujistil: „To nebude nijak obtíţné. Stanu se královým partnerem ve hře v kostky a přítelem. Představím se jako Judhišthirův bývalý osobní sluţebník a blízký přítel, zkušený hráč Kanka, a budu jemu i jeho ministrům poskytovat různé příjemné sluţby. Nyní mi řekni, ó Vrikódaro, s jakou totoţností vstoupíš do Virátova mĕsta ty?“ Bhíma se jiţ rozhodl. „Ó Bhárato, představím se jako kuchař jménem Vallabha. eknu, ţe jsem pracoval v Judhišthirových královských kuchyních. Ovládám vše, co je třeba v kuchyni znát, a budu pro králův stůl připravovat vybraná jídla. Budu ho také bavit siláckými kousky a zápasem. Budu poráţet slony, býky a nejlepší Virátovy zápasníky, aniţ bych je zabil. Ó králi, neboj se o mĕ. Postarám se o sebe.“ Judhišthira souhlasnĕ přikývl a obrátil se k Ardţunovi: „Jakou práci přijme Dhanandţaja, jenţ je obdařen nepřemoţitelnou silou, je zdrojem radosti Kuruovců a jemuţ se zjevil bůh Agni jako bráhmana ţádající o laskavost? Tak jako je Slunce nejpřednĕjší ze všech planet, bráhmana nejlepším ze všech lidí a hromoklín nejlepší ze všech zbraní, je Ardţuna nejlepším ze všech lučištníků. Jakou prostou sluţbu můţe přijmout, kdyţ odešel na nebesa a poté, co potĕšil Mahéšvaru, boha bohů, získal všechny nebeské zbranĕ? Myslím, ţe si Krišnův přítel nezaslouţí být vystaven takovému příkoří.“ Ardţuna si nato vzpomnĕl na Urvašinu kletbu a následný Indrův pokyn. „Ó vládce emĕ, stanu se příslušníkem třetího pohlaví — eunuchem. Abych zakryl jizvy od tĕtivy na paţích, navleču si na nĕ spousty náramků. Před krále předstoupím se zářivými zlatými náušnicemi a vlasy spletenými do copů jako Brihannála a nabídnu mu, ţe jeho ţeny naučím zpĕvu a tanci. Tĕmto umĕním jsem se naučil od gandharvů. Budu ţít v královĕ harému, chovat se jako ţena a tĕšit krále a jeho ţeny svojí sluţbou a vyprávĕním mnoha příbĕhů. Aţ se mĕ dotáţí na moji průpravu, odpovím, ţe jsem býval

sluţebnou v Judhišthirovĕ paláci. Ó králi, takto budu trávit své dny bĕhem posledního roku, skryt jako oheň utajený v popelu.“ Judhišthira s divem pohlédl na Ardţunu. Eunuch! Jak ţasné jsou cesty osudu. Obrátil se k Nakulovi a zeptal se ho, jak se chystá Virátovi představit on. Nakula odpovĕdĕl: „Budu podkoním jménem Granthika. Jsem plnĕ obeznámen se všemi stránkami chovu koní a mám tuto práci rád. Ó králi, konĕ jsou mi tak drazí jako ty. eknu Virátovi, ţe jsem se dříve staral o Judhišthirovy konĕ.“ Nakonec se Judhišthira zeptal Sahadévy, jaký převlek zvolí. Nejmladší z Pánduových synů odpovĕdĕl, ţe se stane pastevcem. „Tato práce mĕ tĕší, ó králi. Ovládám krocení, dojení i chov dobytka. Rozeznám všechny znaky i vlastnosti různých plemen krav a býků. Budu Virátovi slouţit pod jménem Tantripála a řeknu mu, ţe jsem tuto sluţbu konal pro Judhišthiru.“ Judhišthira pohlédl na Draupadí, která sedĕla poblíţ bratrů. „ de je naše milovaná manţelka. Je nám draţší neţ vlastní ţivot. Má být váţena jako matka a ctĕna jako starší sestra. Jak se před Virátou objeví ona? Není zvyklá být sluţebnou a od narození ji obklopovalo královské bohatství.“ Draupadí odpovĕdĕla: „Ó Bhárato, existuje třída sluţebných zvaných sairindhrí. Je zřejmé, ţe ţádná váţená ţena by tuto sluţbu nepřijala, a tak pro mĕ bude toto přestrojení dobrým krytem. eknu, ţe jsem bývala Draupadinou sluţkou, a budu slouţit Sudéšnĕ, královĕ váţené manţelce. Budu královnu tĕšit mistrnou pravou vlasů a zdobením. Neboj se o mĕ, ó králi.“ Judhišthira se podíval na svoji oddanou manţelku. Pro sluţbu svým manţelům byla připravena podstoupit jakoukoliv strast. Přestoţe je silná a zkušená, nebude pro ni snadné přijmout práci obyčejné sluţebné nĕkoho v niţším postavení a její pobyt bude plný nebezpečí ze strany chtivých muţů, kteří si budou myslet, ţe nemá ţádného ochránce. „Promluvila jsi správnĕ,“ řekl Judhišthira. „Jelikoţ jsi oddaná zboţnosti a cudnosti, ó královno, je ti hřích cizí. Mĕla by ses ve Virátovĕ království chovat tak, aby k tobĕ nemohl být přitahován ţádný hříšný muţ.“ Pánduovci probírali plány na poslední rok, který mĕli strávit na tajném místĕ. Nechtĕli riskovat prozrazení místa pobytu ani svým přátelům či

sluţebníkům. Kdyţ se rozhodli pro svoje způsoby přestrojení, vrátili se zpĕt do poustevny. Judhišthira pak řekl Dhaumjovi: „Ó učený bráhmano, jestli s tím souhlasíš, jdi, prosím, do Drupadova mĕsta. Tam můţeš ţít v míru a udrţovat ohnĕ naší agnihótry.“ Judhišthira přikázal sluţebníkům v čele s Indrasénou, aby šli do Dváraky a ţili tam s Jaduovci. „Po příchodu všem řeknĕte, ţe vás Pánduovci zanechali samotné u Dvaitavanu a ţe nemáte ponĕtí o místĕ jejich pobytu ani o jejich zámĕrech.“ Dhaumja učinil všechny přípravy, aby se Pánduovci mohli vydat na cestu. apálil posvátný oheň a obĕtoval jejich jménem, aby jim vyprosil přízeň a poţehnání pro dosaţení vítĕzství. Bratři a Draupadí pak posvátný oheň obřadnĕ obešli a poté, co se poklonili bráhmanům, opustili poustevnu. Pĕt bratrů, pohublých a s plnovousy po dlouhém pobytu v lese, oblečených v jeleních kůţích a nesoucích zbranĕ vypadalo jako pĕt mocných rišiů. Ubírali se pĕšky k řece Kálindí. Procházeli různé zemĕ, zdrţovali se jednou v divočinĕ a jindy v obydlených oblastech a vydávali se za lovce. Bhíma nesl Draupadí a pohybovali se rychle ke svému cíli. Po mnoha dnech cesty konečnĕ dorazili do rozlehlé zemĕ Matsja. Tam uvidĕli dobré cesty a stezky vedoucí z lesa do hlavního mĕsta. Kdyţ Pánduovci přišli na kraj mĕsta, Judhišthira jim pokynul, at se všichni posadí na travnaté mýtinĕ, a řekl: „Ó nejlepší z lidí, přestoţe jste všichni obeznámeni s vĕdou o diplomacii a politice, je vhodné, abych vám udĕlil nĕkolik rad. Ve Virátovĕ přítomnosti bychom mĕli být opatrní. Králů je třeba se vţdy obávat jako smrtelnĕ nebezpečného hada. Jako ochránci a opatrovníci všech bytostí jsou boţstvy v lidské podobĕ a připomínají mocné ohnĕ vyzbrojené všemi zbranĕmi. V přítomnosti krále je třeba se chovat nanejvýš obezřetnĕ. Toho, kdo s ním jedná falešnĕ, král zabije — o tom není pochyb.“ Judhišthira nĕjakou dobu udílel podrobné pokyny o všech stránkách chování ve společnosti králů. Nechtĕl, aby se jeho bratři dopustili jakýchkoliv chyb, nyní, kdyţ byli tak blízko k dovršení svého slibu. Jiţ jen jeden rok a budou moci ţádat svoje království zpĕt. Kdyţ Judhišthira skončil s pokyny, vedl je k mĕstu. Cestou řekl Ardţunovi: „Pokud vstoupíme do Virátova mĕsta s našimi zbranĕmi,

vydĕsíme občany a budeme velmi nápadní. Tvůj Gándíva je znám po celém svĕtĕ. Pokud nás nĕkdo objeví, pak budeme muset strávit ve vyhnanství dalších třináct let.“ Judhišthira vĕřil Dharmovĕ poţehnání, ale nechtĕl zbytečnĕ riskovat. Pánduovci se rozhodli zbranĕ ukrýt nedaleko mĕsta. Rozhlédli se a poblíţ spalovištĕ mrtvol našli mohutný strom šamí. Bylo to pusté a opuštĕné místo, daleko od cesty a blízko lesa. Ardţuna navrhl, aby svoje zbranĕ zabalili do látky a ranec zavĕsili vysoko na strom. Kaţdý, kdo ten balík u spalovištĕ uvidí, si bude myslet, ţe jde o mrtvolu, a nechá ho být. Bratři s návrhem souhlasili, sňali z luků tĕtivy a poloţili je na Bhímův rozmĕrný odĕv z kůţe. abalili do nĕj a zavázali luky, meče, toulce a šípy. Nakula vylezl s balíkem na strom a připevnil ho k vysoké vĕtvi, která podle nĕho poskytovala dostatečnou ochranu před deštĕm. Potom se Pánduovci vydali do mĕsta. Cestou potkali nĕjaké pastevce a řekli jim, ţe právĕ dali na strom tĕlo svojí matky. „To je náš dávný zvyk,“ řekl Judhišthira. „Tĕlo naší staré matky jsme povĕsili vysoko na strom. Kéţ dosáhne poţehnaných nebeských končin.“ Kdyţ dospĕli k mĕstské bránĕ, Judhišthira se pomodlil k bohyni Durze. Vidĕl v ní Krišnovu boţskou energii, jejímţ kolem je skrývat Pánovu totoţnost před ateisty, a proto ji poţádal o ochranu. Bohynĕ, potĕšena jeho modlitbou, se Pánduovcům zjevila. „Ó hrdinové, jiţ brzy zvítĕzíte v bitvĕ. Aţ zabijete svoje nepřátele, budete se opĕt tĕšit z vlády nad emí. Díky mojí milosti vás ani Kuruovci, ani obyvatelé Viráty před uplynutím posledního roku nepoznají.“ Bohynĕ zmizela a Pánduovci vešli do hlavního mĕsta jménem Viráta. Judhišthira šel jako první, ale neţ se se svými bratry rozešel, dal kaţdému z nich tajné jméno, jímţ na sebe mohli v případĕ potřeby volat. Sobĕ říkal Dţaja a ostatní byli Dţajanta, Vidţaja, Dţajatséna a Dţajadbala. Potom vešel do mĕsta jako mocný lev. Šel přímo ke královskému dvoru a král ho uvidĕl vcházet jako Mĕsíc nořící se zpoza mraků. Obrátil se ke svým rádcům s dotazem: „Kdo je ten človĕk, který přichází k mému dvoru, jako by byl králem? Nemůţe to být bráhmana. Myslím, ţe je pánem emĕ, ačkoliv nemá ani otroka, ani jiné sluţebníky. áří jako Indra a přichází ke mnĕ nebojácnĕ jako slon k lotosu.“ Judhišthira došel aţ k Virátovi a řekl: „Ó bezhříšný, vĕz, ţe jsem bráhmana, který o vše přišel, a nyní u tebe hledá sluţbu. Přeji si s tebou ţít

a mít tĕ za svého pána.“ Viráta, který mĕl radost, ţe získal tak očividnĕ způsobilého človĕka, odpovĕdĕl: „Ó ctihodný, klaním se ti. Jsi vřele vítán. Udĕlím ti postavení, které ţádáš. e které zemĕ pocházíš a jak se jmenuješ? Máš nĕjaké zvláštní schopnosti?“ „Býval jsem Judhišthirovým přítelem a jmenuji se Kanka. Umím hrát výbornĕ v kostky a mohu tĕ bavit a tĕšit touto hrou.“ Král se pousmál a ani na okamţik mu nepřišlo na mysl, ţe tento takzvaný bráhmana stojící před ním by ve skutečnosti mohl být samotný Judhišthira. Přestoţe cítil, ţe novĕ příchozí je výjimečný, uvĕřil jeho vysvĕtlení. Ke Kankovi, jehoţ výrazy a gesta byly jemné a příjemné, okamţitĕ pocítil náklonnost. Jestliţe býval Judhišthirovým přítelem, pak se jistĕ vyznačuje tím nejvznešenĕjším charakterem a zaslouţí si jeho ctu. „Ţij se mnou v míru,“ řekl vesele Viráta. „Toto království je stejnĕ tak tvoje jako moje. kušení hráči v kostky mĕ vţdy dokáţí potĕšit.“ Judhišthira poţádal, aby nemusel hrát s nízko postavenými lidmi a nebyl zatahován do rozepří či půtek vyvolaných hrou. Král odpovĕdĕl: „ abiji kaţdého, kdo ti zkřiví vlas na hlavĕ. Bude-li to bráhmana, vypovím ho z království. Necht všichni poddaní slyší moje prohlášení — tento Kanka je stejným pánem této říše jako já.“ Král se obrátil k Judhišthirovi a pokračoval: „Budeš mým přítelem. Budeš jezdit na mém voze, nosit ty nejlepší odĕvy a uţívat si tĕch nejvybranĕjších pokrmů. Moje dveře ti budou vţdy otevřené dokořán a staneš se mým nejbliţším rádcem.“ Potom Judhišthirovi ukázali jeho komnaty v královĕ paláci, v nichţ začal štastnĕ a nikým nepoznán ţít. Příštího dne do mĕsta vstoupil Bhíma. Šel hlavní třídou ke královskému paláci a vypadal jako mocný vládce slonů. V rukách drţel nabĕračku, vařečku a také zářící, dokonalý meč azurové barvy. Oblečen jako kuchař přišel ke králi a ozařoval královský dvůr svým tĕlesným leskem. Viráta na nĕho uţasle hledĕl a zeptal se svých rádců: „Kdo je ten mladý a nanejvýš sličný muţ s rameny lva? I kdyţ je zde nový, mám pocit, jako bych ho znal odjakţiva. Nemohu si vzpomenout odkud, ale musí to být bud sám Purandara anebo moţná král gandharvů. At si přeje cokoliv, necht to okamţitĕ dostane.“

Jeden z Virátových rádců přistoupil k Bhímovi a zeptal se ho, co si přeje. Pánduův syn pohlédl na krále a řekl: „Jsem kuchař jménem Vallabha. Prosím, přidĕl mne do své kuchynĕ, nebot jsem znalcem kulinářského umĕní.“ Viráta upřenĕ hledĕl na Bhímovy mohutné paţe a širokou hrud. „Nemohu uvĕřit, ţe jsi kuchař. áříš jako tisícioké boţstvo a podle tvého šarmu, sličnosti a odvahy usuzuji, ţe jsi nejlepším z lidí.“ „Ó králi, jsem tvůj sluţebník. Dovol mi pracovat v královských kuchyních.“ Kdyţ Bhíma hovořil s králem, jeho hlas dunĕl královským dvorem jako velikánský buben. „V minulosti mé kuchařské výtvory ochutnával samotný Judhišthira, ale mám i jiné schopnosti. Jako zápasník nemám soupeře a mohu tĕ bavit zápasem se lvy či slony.“ Stejnĕ jako v případĕ Kanky, pocítil král okamţitou náklonnost k tomuto neobyčejnému příchozímu. „Budeš vedoucím mých kuchyní. Ale nemyslím si, ţe je tĕ tento řad hoden. Spíše bys mĕl být vládcem emĕ.“ Tak začal Bhíma pracovat v kuchyních. Stal se velkým oblíbencem krále a nikdo ho nepoznal. Jako další vstoupila do mĕsta Draupadí. S lesklými černými vlasy spletenými do dlouhého copu přehozeného přes pravé rameno a oblečena do jediného zašpinĕného kusu látky šla ulicemi mĕsta a vypadalo to, ţe je plná zkosti. Ihned se kolem ní shromáţdilo mnoho lidí a ptali se jí, kdo je a co si přeje. „Jsem sairindhrí,“ odpovĕdĕla Draupadí. „Hledám nĕkoho, kdo mĕ zamĕstná a postará se o mĕ.“ Lidé, kteří slyšeli její sladký hlas a vidĕli její jedinečnou krásu, nemohli uvĕřit, ţe by mohla být sluţebná. Ukázali jí cestu ke královskému paláci, a jak kráčela, uvidĕla ji královna Sudéšná, Virátova manţelka. eptala se jí: „Ó urozená, proč tady chodíš tak sama?“ Draupadí zopakovala svůj příbĕh a Sudéšná odpovĕdĕla: „To jistĕ nemůţe být pravda. Ó překrásná, připadá mi, ţe bys mohla sama zamĕstnat stovky sluţebníků. e tvého zjevu usuzuji, ţe jsi toho nejvyššího a nejvznešenĕjšího původu. Tvůj obličej září jako Mĕsíc v plňku, tvoje tĕlo je soumĕrné, oči máš jako okvĕtní lístky lotosu lemované zahnutými řasami, rty rudé jako plod bimba a tvoje plet je

hladká jako hedvábí. Krásou připomínáš bohyni a jistĕ jsi sestoupila z nebes. ekni mi, prosím, kdo jsi, nebot sluţebná být nemůţeš.“ Draupadí si narovnala zmuchlané šaty a upřela na královnu svoje tmavé oči: „Nejsem ani bohynĕ, ani nebeštanka. Jsem sluţebná ze třídy sairindhrí. Umím pečovat o vlasy a připravovat masti. Dovedu zhotovit rozmanité krásné girlandy z jasmínů, lotosů a leknínů. Dříve jsem slouţila u Satjabhámy, Krišnovy milované královny, a u Draupadí, manţelky Pánduovců. Jmenuji se Maliní. Právĕ ted nemám zamĕstnání. Prosím, dovol mi slouţit ve tvém paláci, ó královno.“ Sudéšná upřenĕ hledĕla na jedinečnou krásu Draupadí, která byla očividnĕ vznešená. Jak by mohla být sluţkou? Přesto by byla pro palác cenným přínosem. Jak ale bude působit na krále a vlastnĕ na jakéhokoliv muţe, který ji spatří? Královna se na Draupadí usmála, ale promluvila s pochybnostmi v hlase: „Mohu tĕ zamĕstnat péčí o svoji hlavu, kdyţ ti nevadí být mou sluţebnou. O tom nepochybuji. Přesto se však obávám, ţe tvoje krása uchvátí královo srdce. Kdyţ vidím, jak se zde na tebe upřenĕ dívají i ţeny, cítím, ţe není muţe, který by dokázal odolat tvým půvabům. dá se, ţe se i stromy ohýbají, aby ti prokázaly poctu. Aţ tĕ král spatří, jistĕ se do tebe zamiluje a mĕ opustí. Ó ţeno sladkých smĕvů, človĕk, na nĕhoţ pohlédneš, se nepochybnĕ stane obĕtí boha lásky. Tím, ţe tĕ zamĕstnám, si přivodím svou vlastní zkázu. Toho se obávám, přestoţe bych se mĕla ze tvojí společnosti radovat.“ Draupadí si zakryla dlouhé vlasy cípem sárí a ujistila královnu: „Ani Viráta, ani ţádný jiný muţ si mĕ nemůţe získat, spanilá ţeno, nebot mám za manţele pĕt gandharvů. Tito neporazitelní hrdinové mĕ neustále chrání a ani jediný můj pohled nespočine na jiném muţi. Pro ty, kdo by mĕ zamĕstnali, však určili jisté podmínky. Moji manţelé si přejí, abych nejedla ţádný pokrm, který jiţ jedl nĕkdo jiný, a abych nemusela mýt jiným nohy. Tajnĕ mĕ střeţí a okamţitĕ zničí kaţdého muţe, který po mnĕ zatouţí. Nikdo mĕ nedokáţe svést z cesty ctnosti, ó královno. Ţádám tĕ, abys mĕ chránila před ostatními muţi. Proto se neboj.“ Sudéšná se rozhodla Draupadí zamĕstnat. Slíbila jí, ţe její jídlo bude vţdy čerstvé a netknuté a ţe po ní nebudou ţádat, aby nĕkomu myla nohy. Draupadí jí podĕkovala a královna ji odvedla do vnitřních komnat paláce, kde od té doby ţila jako sluţebná.

Příštího dne po Draupadinĕ příchodu vstoupil do Viráty Sahadéva převlečený za pastevce. Přišel na pastvinu nedaleko Virátova paláce, kde král právĕ obhlíţel své stádo. Poslal pro nĕho a zeptal se ho, kdo je a proč přišel do mĕsta. Sahadéva odpovĕdĕl: „Jsem vaišja jménem Tantripála. Pracoval jsem s kravami patřícími Pánduovcům. Umím zacházet s dobytkem a přeji si ti tímto způsobem slouţit.“ Viráta si prohlíţel Sahadévova široká ramena a dlouhé paţe. „Ty musíš být bud bráhmana nebo mocný kšatrija,“ odpovĕdĕl. „Lépe by se k tobĕ hodilo postavení vládce neţ pastevce. ekni mi, odkud jsi, ó trýzniteli nepřátel? Jaké zamĕstnání a plat si přeješ?“ „Bydlel jsem v Indraprastĕ a staral jsem se o nespočet tamních krav,“ odpovĕdĕl Sahadéva. „Dokonale ovládám péči o nĕ. Ó králi, přeji si jen střechu nad hlavou a to nejnutnĕjší k ţivotu a budu ti slouţit, jak nejlépe dovedu.“ Král Sahadévovu ţádost přijal. „Mám sto tisíc krav, které budeš mít i s jejich ošetřovateli na starost. Ţij zde v míru a já zaručím, abys dostal vše, co si budeš přát.“ Den po Sahadévovĕ příchodu bylo vidĕt, jak se k mĕstu blíţí další nový příchozí. Jeho obrovitou postavu halily ţenské šaty a ozdoby a zamířil si to přímo ke královskému paláci. Pod jeho kroky se otřásala zemĕ, i kdyţ svojí chůzí spíše připomínal ţenu se širokými boky. Stanul před králem zahalen vrstvami barevného hedvábí. Paţe mu zdobilo spousta pozlacenými perletových náramků a připomínal obrovského, nádhernĕ ozdobeného slona stojícího na královském dvoře. Viráta na nĕho překvapenĕ pohlédl a zeptal se dvořanů: „Co je to za osobu? Nikdy jsem nikoho takového nevidĕl.“ Kdyţ ţádný z nich nedokázal určit jeho totoţnost, král se obrátil na Ardţunu a řekl: „ dáš se být obdařen silou nebeštana. Při svém mládí a tmavé pleti vypadáš jako vládce slonů. Nosíš sice náramky a krásné zlaté náušnice a máš vlasy spletené do copu, ale přesto záříš jako girlandami ozdobený bůh s brnĕním a zbranĕmi. Bud jako můj syn, či dokonce jako moje vlastní já. Jsem starý a unavený. Vládni tedy tomuto království místo mĕ, at se mohu odebrat na odpočinek. Nemohu uvĕřit tomu, ţe jsi vykleštĕný.“ Ardţuna odpovĕdĕl hlubokým hlasem rozléhajícím se dvorem: „ pívám, tančím a hraji na hudební nástroje. Výbornĕ ovládám všechna tato umĕní.

Ó boţe mezi lidmi, jmenuj mĕ učitelem tance svojí dcery Uttary. A prosím, neptej se mĕ, jak jsem k této podobĕ přišel, protoţe by to jen umocňovalo moji bolest. Ó králi, vĕz, ţe jsem Brihannála, syn či dcera bez rodičů.“ Viráta na Ardţunu uţasle zíral. „Aţ tĕ vyzkouším, s radostí z tebe udĕlám učitele své dcery. Cítím však, ţe si místo tak prostého zamĕstnání spíše zaslouţíš vládnout emi.“ Král nechal krásné ţeny vyzkoušet, zda je Brihannála prost chtíče. Také ho poţádal, aby předvedl svoji dovednost ve zpĕvu a tanci. Ţeny oznámily, ţe je vše v pořádku, a král ho poté, co se na vlastní oči přesvĕdčil o Brihannálovĕ nebeském umĕní, s radostí jmenoval učitelem princezny Uttary. Od té doby ţil Ardţuna v podobĕ eunucha se ţenami ve Virátovĕ paláci a učil je zpĕvu, hře na hudební nástroje i různým tanečním stylům, kterým se naučil od gandharvů. Kvůli Urvašinĕ kletbĕ necítil v přítomnosti ţen vzrušení a brzy se stal v jejich komnatách velkým oblíbencem. Nikoho ani ve snu nenapadlo, ţe je to ve skutečnosti po celém svĕtĕ proslulý Pánduův syn. Ted uţ mĕl do Viráty přijít pouze Nakula. Stalo se tak nazítří po Ardţunovĕ příchodu. Lidé ho spatřili procházet ulicemi jako Slunce vycházející zpoza mraků. amířil ke královským stájím a začal si prohlíţet konĕ. Kdyţ ho tam, zářícího jako nebeštan, uvidĕl král, nechal ho zavolat ke dvoru. Nakula se představil: „Ó králi, přeji ti stálá vítĕzství. Jsem podkoní a jmenuji se Granthika. Dřívĕ mĕ zamĕstnával Judhišthira a ovládám všechny taje výcviku koní. nám jejich povahu a umím je dokonale zkrotit. V mojí péči témĕř ţádné zvíře neonemocní, a dokonce ani klisny nejsou jankovité. amĕstnej mĕ jako štolbu, ó králi, a já ti budu slouţit ke tvojí plné spokojenosti.“ Viráta pohlédl na vysokého a silného muţe před sebou. Jeho vzhled napovídal, ţe je urozeného původu. O tom, ţe uvedené schopnosti opravdu má, nebylo pochyb. Král souhlasil s tím, ţe ho zamĕstná: „Budeš se starat o moje stáje a o všechny, kdo v nich pracují, včetnĕ vozatajů. Připadáš mi jako sám král a pohled na tebe mĕ tĕší právĕ tak, jako jistĕ tĕšil i Judhišthiru. Jsem zvĕdav, jak si asi ten dokonalý Pánduův syn vede v hlubokém lese bez takových sluţebníků, jako jsi ty.“

Kdyţ pĕt bratrů a Draupadí získali postavení, která si přáli, začali trávit poslední rok vyhnanství, aniţ by ve svém okolí vzbuzovali sebemenší podezření.

Kapitola 36: DALŠÍ URÁŢKA DRAUPADÍ Po dvanácti dlouhých letech v lese, bĕhem nichţ Pánduovci čekali na den, kdy budou moci ţádat svoje království zpĕt, jim poslední rok rušného mĕstského ţivota uplynul velmi rychle. Judhišthira hrál s Virátou v kostky a díky dovednosti, za niţ vdĕčil Vrišaparvovi, na králi vyhrál značné bohatství. Výhry tajnĕ rozdával bratrům. Bhíma zase bratrům zajištoval to nejlepší jídlo a pití. Ardţuna dostával od ţen v paláci spousty odĕvů, které dál předával svým bratrům, a dvojčata se také dĕlila se svými bratry o bohatství, které od krále získala. Pánduovci si ţili tak štastnĕ, ţe jim to připadalo, jako by byli opĕt v domĕ svojí matky. Také dávali pozor na Draupadí a byli neustále ve střehu před nebezpečím hrozícím od Durjódhanových lidí. Čtvrtého mĕsíce jejich pobytu se ve Virátĕ pořádala slavnost k uctĕní Šivy. Součástí oslav byl i turnaj v zápase. Ve mĕstĕ se shromáţdilo mnoho silných zápasníků z celé Bháraty. Ti obrovití muţi byli omámeni svojí mocí a silou a řvali jako lvi. Procházeli se po zápasnické arénĕ a plácali se přitom do paţí a do prsou. Viráta jim prokazoval poctu a uspořádal mezi nimi turnaj. ápasník jménem Dţimuta byl nejsilnĕjší a vyšel ze soutĕţe jako vítĕz. Kdyţ stál v ringu a vykřikoval zuřivé výzvy, nikdo se mu neodváţil postavit. Viráta pak zavolal svého kuchaře Vallabhu a přikázal mu zápasit. Bhíma se nemohl královu rozkazu vzepřít a neochotnĕ se připravil k zápasu. Přestoţe zápasil rád, obával se, ţe kdyby dal najevo příliš síly, mohl by ho nĕkdo poznat. S modlitbou ke Krišnovi, aby zůstal nepoznán, předstoupil před řvoucího Dţimutu. Oba zápasníci vypadali jako rozzuření sloni chystající se k boji o postavení vůdce stáda. Strhl se mezi nimi divoký zápas. aklesli se do sebe a kaţdý z nich hledal protivníkova slabá místa. Jejich rány znĕly jako dery blesku do skály. Dav na dĕní reagoval střídavými vlnami naprostého ticha a nadšeného křiku. ápasníci se navzájem sráţeli k zemi, smýkali sebou, silnĕ se svírali a oba se točili dokola. Nesmírnou silou si uštĕdřovali mocné rány a kopance. Kolena

naráţela na kolena a hlava na hlavu, coţ znĕlo jako třesk při nárazu dvou kamenů. Při zápase na sebe pokřikovali uráţky. Dav byl nadšený, nĕkteří podporovali Bhímu a jiní Dţimutu. Nakonec se Bhíma rozhodl zápas ukončit. Náhle svého soupeře zdvihl nad hlavu a zatočil jím stokrát dokola takovou silou, ţe Dţimuta upadl do bezvĕdomí. Pak jím Bhíma mrštil o zem. Viráta mĕl při pohledu na bezvládného Dţimutu leţícího na zemi nesmírnou radost. Okamţitĕ vĕnoval Bhímovi cenné dary a zeptal se, jestli ho chce vyzvat ještĕ nĕkdo jiný. Kdyţ se nikdo nepřihlásil, přikázal mu, at tedy bojuje se lvy, tygry a slony. Bhíma před zraky uţaslého davu přemohl mnoho zvířat, ale nikdo nemĕl o jeho pravé totoţnosti ani potuchy. Král byl spokojen se všemi Pánduovci. Ardţuna Virátu a ţeny z paláce tĕšil svým nebeským umĕním. Nakula mu předvedl desítky dobře vycvičených a rychlých koní a král také s potĕšením sledoval, jak Sahadéva zachází s jeho kravami a býky. Draupadí však při pohledu na svoje manţely konající tak podřadnou sluţbu bolelo srdce. Paňčálská princezna obsluhovala Sudéšnu a trpĕla, ale chovala se tak, ţe královna byla s její sluţbou spokojena a nemyslela na to, kým by ve skutečnosti mohla být. Tak uplynulo jedenáct mĕsíců. Jednoho dne, kdyţ se Draupadí pohybovala po paláci, ji spatřil velitel Virátova vojska Kíčaka. Mocného Kíčaku při pohledu na Draupadinu okouzlující krásu okamţitĕ zasáhly Amorovy šípy. Připomínala bohyni sestoupivší na em. Jeho srdce vzplálo touhou. Šel za svojí sestrou Sudéšnou a řekl: „Nikdy předtím jsem zde tuto sluţebnou nevidĕl. Kdo je to? Její krása mĕ mámí jako vůnĕ vína. Tato čarokrásná dívka zmučila mé srdce a zcela si mĕ podmanila. Hořím touhou a jen ona má na ni lék. ekni mi, sestro, jak se stala tvojí sluţkou. dá se, ţe je na to příliš vznešená. Necht zdobí můj palác a uţívá si se mnou veškerého přepychu.“ Bĕhem jejich hovoru vstoupila do královniny komnaty Draupadí. Kíčaka nečekal na Sudéšninu odpovĕd, obrátil se přímo k Draupadí a řekl: „Kdo jsi a komu náleţíš? Ó dívko spanilé tváře, pouhý pohled na tebe mĕ připravil o rozum. Nikdy jsem u ţádné ţeny nevidĕl takovou krásu a eleganci. Jsi samotná bohynĕ Lakšmí nebo snad Šrí, Hrí, Kírti či Kánti? Musíš být nebeštanka, protoţe záříš jako Mĕsíc v plňku. Který muţ by po spatření tvojí tváře zářící takovou nebeskou krásou nepodlehl Amorovi? Tvoje nádhernĕ tvarovaná ňadra připomínající lotosová poupata a

soumĕrná postava ve mnĕ probudily planoucí oheň chtíče. Ó překrásná, prosím, uhas tento oheň deštovým mrakem manţelství. Tvoje čarovná gesta a pohyby mi proklály srdce. Mĕla bys mĕ zachránit z této tíţivé situace tím, ţe se mi oddáš a dovolíš mi uţívat si tvojí společnosti. Budeš mít vše, co si budeš přát, a doba, kdy jsi bývala sluţkou, skončí.“ Kíčaka hovořil dlouho ve snaze dvořit se Draupadí, ale dosáhl jedinĕ toho, ţe ji zachvátila hrůza. Sklopila tvář, zakryla si hlavu a odpovĕdĕla: „Jsem sairindhrí z nízké kasty a mám opovrţeníhodné postavení kadeřnice. Ó hrdino, touţíš po nĕkom, kdo není takové pocty hoden. Navíc jsem jiţ manţelkou jiných, a tvoje chování je proto nevhodné. Neupínej svoji mysl k cizoloţství, nebot vede jen k hanbĕ a neštĕstí. Trvalou povinností dobrých lidí je hřích zcela odvrhnout.“ Kíčaka, jehoţ smysly zcela ovládal chtíč, se jen usmál. Nedbaje následků oslovil Draupadí sladkým hlasem: „Ó nesmĕlá, není správné, ţe mĕ odmítáš. To kvůli tobĕ jsem se stal Amorovým otrokem. Pokud nepřijmeš můj návrh, budeš svého rozhodnutí litovat. Jsem vládcem tohoto zemí a závisí na mnĕ bezpečnost lidí. Odvahou se mi nikdo na emi nevyrovná. Moji moc a blahobyt nelze k ničemu přirovnat. Proč mĕ odmítáš a dáváš přednost ţivotu sluţebné? Dám ti království. Ţij se mnou štastnĕ a uţívej si všeho, po čem budeš touţit.“ Draupadí byla znechucena Kíčakovou nestoudností a rozhnĕvala se: „Ó synu s ty, nevzdávej se zbytečnĕ svého ţivota. Jsem pod stálou ochranou pĕti hrdinů. Nemůţeš mĕ získat, protoţe jsem jiţ provdána za pĕt nesmírnĕ mocných gandharvů. Ti tuto uráţku nesnesou, a kdyţ budeš pokračovat ve svých pokusech získat si mĕ, nepochybnĕ tĕ zabijí. Nebudeš se mít kam uchýlit, i kdybys sestoupil do podsvĕtí nebo vyletĕl do nebes. Moji manţelé svoje nepřátele vţdy rozdrtí. Ó Kíčako, proč po mnĕ touţíš tak, jako dítĕ na matčinĕ klínĕ touţí po Mĕsíci? Dbej na svoji bezpečnost a nech mĕ být.“ Draupadí se otočila a rychle vyšla z královniny komnaty. Kíčaka byl otřesen a zdrcen Draupadiným strohým odmítnutím. ekl Sudéšnĕ: „Ó královno, udĕlej vše, co je třeba k tomu, aby mi tato dívka projevila přízeň. Jestli mĕ nepřijme, zabiji se.“ Sudéšnĕ bylo zklamaného bratra líto. ekla: „Najdu vhodnou záminku a sairindhrí k tobĕ pro nĕco pošlu. V soukromí tvého sídla ji budeš moci

nerušenĕ svádĕt. Pak si tĕ s nejvĕtší pravdĕpodobností oblíbí.“ Kíčaka s návrhem sestry souhlasil a vrátil se do svého paláce. Nĕkolik dní nato si královna zavolala Draupadí a řekla: „Ó sairindhrí, dnes je svátek a já mám ţízeň. Můj bratr má vynikající vína. Prosím, jdi tam a nĕjaká mi přines.“ Draupadí vylekanĕ odpovĕdĕla: „Ó královno, do domu toho hříšného muţe nepůjdu. Sama jsi vidĕla, jak nestydatĕ se ke mnĕ choval. Ó překrásná ţeno, kdyţ jsem sem přišla, poţádala jsem tĕ o ochranu před ostatními muţi. Pokud mĕ ted pošleš ke Kíčakovi, zneuctí mĕ. Prosím, pošli nĕkterou jinou sluţebnou.“ „Nemusíš se ničeho bát,“ odpovĕdĕla odmítavĕ Sudéšná. „Posílám tĕ přece z královského paláce — můj bratr si vůči tobĕ nic nedovolí.“ Královna podala Draupadí zlatou nádobu a vybídla ji k odchodu. Vystrašená a plačící Draupadí šla ke Kíčakovu paláci a cestou se modlila: „At mĕ síla mojí vĕrnosti manţelům před Kíčakou ochrání.“ Pohlédla na Slunce a poţádala boha Slunce o ochranu. S rja ze soucitu nařídil jednomu rákšasovi, aby ji nikým nevidĕn chránil, a ten se od ní od té chvíle za ţádných okolností nevzdaloval ani na krok. Draupadí vstoupila dovnitř a Kíčaka se radostnĕ postavil. Se sepjatýma rukama řekl: „Bud vítána, ó překrásná s nádhernými kadeřemi. Nĕjak se mi podařilo přeţít tĕch nĕkolik dní, které uplynulých od doby, co jsem tĕ spatřil naposledy. Nyní se staneš paní mého domu. Necht pro tvoje potĕšení přinesou zlaté řetĕzy a nejrůznĕjší zářivé ozdoby. Očekává tĕ mnoţství drahokamů, šperků a hedvábných šatů. Připravil jsem pro tebe překrásné loţe. Napij se se mnou vína s medem.“ Draupadí se na nĕho ani nepodívala a řekla chladnĕ: „Sudéšná mĕ posílá pro víno. Prosím, naplň tuto nádobu, at se k ní mohu rychle vrátit, nebot má ţízeň.“ „At královnĕ odnesou víno jiní,“ řekl Kíčaka a přiblíţil se k Draupadí. „Ty bys mĕla jiţ zůstat tady se mnou.“ Kíčaka uchopil Draupadí za paţi. Vykřikla strachy a plačtivĕ řekla: „Jelikoţ jsem nikdy nebyla svým manţelům nevĕrná, a to ani v mysli či v

srdci, z moci této pravdy uvidím, jak budeš sraţen k zemi a potrestán za tento hřích.“ Draupadí se Kíčakovi vytrhla, ale on se rozbĕhl za ní a chytil ji za horní cíp sárí, který za ní vlál. Hnĕvem se třesoucí Draupadí se rychle otočila a vší silou do nĕho strčila. Překvapený Kíčaka padl k zemi jako podtatý strom. Draupadí utíkala ke královskému dvoru, aby vyhledala ochranu u krále. Kíčaka ji pronásledoval a dostihl ji přímo před králem. Násilím ji k sobĕ přitáhl a kopl ji tak, aţ spadla na mozaikovou podlahu. Neviditelný rákšasa povolaný bohem Slunce potom Kíčaku udeřil silou vĕtru, ţe padl jak dlouhý tak široký na zem. Bhíma byl zrovna u dvora spolu s Judhišthirou a zlostnĕ na Kíčaku hledĕl. Nemilosrdný Pánduův syn skřípal zuby a zatínal pĕsti připraven vyskočit a Kíčaku namístĕ zabít. Oči mu potemnĕly a zamlţily se, čelo se mu hrozivĕ svraštilo a vystoupily na nĕm krůpĕje potu. Bhíma si obrovitou rukou otíral čelo a ve svém nitru bojoval s touhou vrhnout se na toho, jenţ urazil Draupadí. Judhišthira vztáhl ruku a sevřel Bhímovu paţi. „Ó kuchaři, mĕl bys jít radĕji po svých,“ řekl tiše. „V kuchyni tĕ jistĕ postrádají.“ Bhíma, zadrţen starším bratrem, pomalu vstal a s očima upřenýma na Kíčaku odcházel pryč. Ten se sbíral ze zemĕ a udivenĕ se rozhlíţel, kdo ho to udeřil. Draupadí, která vidĕla, ţe její manţelé před králem svoji totoţnost chrání, stála před Virátou s blýskajícíma se očima: „Tento s tův syn kopl mĕ, ctĕnou manţelku tĕch, jejichţ nepřátelé nemohou spát, ani kdyţ se zdrţují na nebesích. S tův syn kopl mĕ, váţenou druţku tĕch, kteří jsou pravdomluvní, oddaní bráhmanům a zvyklí neustále rozdávat milodary. Kopl mĕ, milovanou manţelku tĕch, kteří oplývají energií, silou a sebeovládáním a kdyby nebyli vázáni povinností, dokázali by zničit celý tento svĕt. Bĕda, kde jsou dnes tito bojovníci? Jak mohou jako eunuši snášet, ţe je jejich ţena vystavena takovým uráţkám? Kde je jejich hnĕv, odvaha a moc, kdyţ nedokáţí ochránit vlastní manţelku před takovým bídákem?“ Draupadí bĕhem řeči vrhla pohled smĕrem k Judhišthirovi, který se svíjel bolestí. Potom opĕt upřela oči na Virátu a pokračovala: „Co mohu dĕlat? Ţiji v tomto mĕstĕ a ten, který chrání ctnost, bezcitnĕ dovolil, abych byla uraţena před jeho očima. Proč král s Kíčakou nejedná jako král? Ó nejlepší z lidí, jak můţeš toto násilí trpĕt? Necht si všichni dvořané zapamatují tvoje dnešní selhání. Kde je ctnost Kíčaky, Viráty nebo i jen tĕch mlčících dvořanů, kteří byli svĕdky Kíčakova opovrţeníhodného chování?“

Draupadí propukla v pláč. Viráta odpovĕdĕl: „Neznám všechny podrobnosti tvé hádky s Kíčakou. Jak bez toho mohu situaci posoudit?“ Král hledĕl na svého švagra, který se usmíval. Stárnoucí Viráta na nĕm závisel při obranĕ mĕsta. Král nemohl říci nic, co by ho urazilo, ale dvořané nyní velebili Draupadí a Kíčaku hanĕli: „Tato urozená ţena je jako bohynĕ v našem středu,“ prohlásili. „Muţi, který ji má za manţelku, jistĕ nic nechybí. Její uráţkou Kíčaka spáchal hřích.“ Sedící Judhišthira hnĕvem jen hořel a po tváři mu stékaly kapky potu. Přísným hlasem oslovil Draupadí: „Ó sairindhrí, mĕla by ses vrátit do Sudéšniných komnat. Manţelky hrdinů trpí za svoje manţele, ale nakonec dosáhnou stejných poţehnaných končin jako oni. Myslím, ţe tvoji manţelé gandharvové nepovaţují tuto dobu za vhodnou k tomu, aby projevili svoji sílu. Nemĕla bys tu zůstávat a působit rozruch. Bud si jistá, ţe manţelé tvůj zármutek v pravý čas utiší.“ Draupadí, jeţ padla s pláčem na zem, se utišila a vstala, aby odešla. „Jednám zboţnĕ kvůli svým laskavým a odpouštĕjícím manţelům, z nichţ nejstarší je vášnivým hráčem v kostky a všichni jsou neustále vystaveni tlaku ze strany druhých.“ Potom se sklonĕnou hlavou od dvora odešla a vrátila se do královniných komnat, sledována pohledem nic nechápajícího krále. Kdyţ Sudéšná spatřila její uplakaný obličej, zeptala se: „Ó překrásná, kdo tĕ urazil? Proč pláčeš? Ó urozená, čí štĕstí dnes dospĕje ke svému konci?“ Draupadí královnĕ s klonou odpovĕdĕla: „Kdyţ jsem šla pro tvoje víno, Kíčaka mĕ uhodil přímo u dvora před královýma očima.“ „Coţe? Pak mu vyčiním,“ řekla hnĕvivĕ Sudéšná. „Ó ţeno s kadeřemi spletenými do copů, jestli si přeješ, pak at je ten chtivý muţ zabit.“ „Nedĕlej si starosti, ó královno. Ti, kterým ublíţil, se s ním velmi brzy vypořádají. Myslím, ţe se zanedlouho vydá do říše Jamarádţi.“ Draupadí odešla do svých komnat, vykoupala se a oblékla si čisté šaty. Chtĕla se po Kíčakovĕ doteku očistit. Neustále myslela na svoji uráţku a přemýšlela, jak se pomstít. Napadl ji Bhíma. Bylo na nĕm vidĕt, ţe je připraven Kíčaku namístĕ zničit. Kdyby se na nĕho obrátila, určitĕ by její přání splnil. Nemohla čekat na další den s vĕdomím toho, ţe Kíčaka je stále naţivu. Kíčaka vidĕl, ţe ji král nedokáţe ochránit, a nepochybnĕ ji

bude dále obtĕţovat v domnĕní, ţe nemá ţádného ochránce. Draupadí se rozhodla poţádat o pomoc Bhímu. Kdyţ obyvatelé paláce spali, vydala se tiše do jeho komnat. Kdyţ vstoupila do jeho pokoje, spal a chrápal přitom jako lev. Komnata vlivem její krásy a Bhímova tĕlesného lesku jako by vzplála. Princezna přistoupila k Bhímovu lůţku a objala Bhímu tak, jako popínavá rostlina objímá damaroň. Hlasem sladkým jako zvuk víny pronesla: „Ó Bhímaséno, vstaň. Proč spíš jako zabitý? Jak můţe hříšný darebák přeţít uráţku manţelky toho, kdo je stále naţivu?“ Bhíma se posadil. „Proč jsi mĕ vzbudila, urozená princezno? Vypadáš unavenĕ a zarmoucenĕ. Jistĕ za to můţe ta dnešní událost na Virátovĕ dvoře. I já planu hnĕvem, kdyţ si na to vzpomenu. ekni mi, co ti působí bolest, ó Paňčálí, a já udĕlám vše, co bude v mojí moci. Vţdy učiním vše pro tvoje potĕšení a jsem připraven tĕ znovu a znovu vysvobozovat z nebezpečí. Rychle mi řekni, co si přeješ, a vrat se na svoje lůţko, neţ se probudí ostatní.“ Draupadí lkala: „Jak můţe ta, jejímţ manţelem je Judhišthira, být nĕkdy prosta zármutku? Víš vše, ó Bhárato, a nemusíš se na nic ptát. ármutek, který jsem cítila, kdyţ mĕ Dušásana přivlekl do snĕmu, mĕ stále pálí dnem i nocí. Která jiná princezna by dokázala po takové uráţce ţít? Jak by mohl nĕkdo přeţít to, co jsem vytrpĕla v Dţajadrathových rukách? Kdo jiný neţ já by snesl kopnutí v přítomnosti krále zemĕ Matsja? K čemu je můj ţivot, kdyţ dovolíš, abych trpĕla všemi tĕmito bolestmi, ó hrdino?“ Bhíma nĕţnĕ hladil svoji plačící manţelku po tváři. Hledĕla do jeho rozhnĕvaných očí a pokračovala: „ lotřilý Kíčaka chce, abych se za nĕho provdala. Kdyţ si vzpomenu na jeho slova, moje srdce puká jako přezrálý plod. Ó ničiteli nepřátel, za veškeré moje utrpení můţe závislost tvého staršího bratra na hře v kostky. Kdo jiný neţ on by dokázal obĕtovat hazardu vše, včetnĕ sebe samotného? Přišel o nezmĕrné bohatství a nyní se dokonce hrou v kostky ţiví. Vznešený král Judhišthira, jehoţ uctívaly zástupy bráhmanů a podrobených králů, se ted, přemoţen neštĕstím, strachy skrývá. Vládce lidí, který je prost krutosti, oplývá soucitem, je trpĕlivý a pravdomluvný, se stal hazardním hráčem na dvoře krále Viráty. Aby získal obţivu, závisí ted na milosti jiných. Nepochybnĕ proţívá pekelné utrpení.“

Draupadí ze sebe vylila všechen potlačovaný zármutek. Čas ve Virátĕ jí plynul pomalu. Bez moţnosti promluvit si se svými manţeli a získat od nich tĕchu tiše trpĕla. Bylo pro ni bolestné vidĕt pĕt hrdinných manţelů v roli sluţebníků a své vlastní postavení sluţebné témĕř nemohla snést. Oporou jí byl jen její smysl pro povinnost a vĕrnost Judhišthirovi. Přestoţe před Bhímou Judhišthirovi spílala, nikdy by ani na okamţik nepomyslela na nevĕru. Myslela na Judhišthirovo nepříznivé postavení a dlouze hovořila o svém smutku a Bhíma ji chlácholil. Paňčálská princezna uchopila Bhímu za ruku a pokračovala: „Ó Bhárato, řeknu ti o dalším velkém zármutku. Nezlob se, protoţe ze mĕ mluví jen smutek v mém srdci, ale vidĕt tĕ jako sluţebníka a kuchaře mi působí vĕtší utrpení, neţ mohu snést. Kdyţ tĕ Viráta s radostí nechal bojovat se slony a ţeny z jeho paláce se u toho smály, moje mysl se utápĕla ţalem. Omdlela jsem a královna mĕ musela křísit. ekla mi: , dá se, ţe k tomu kuchaři nĕco cítíš. Oba jste přišli do Viráty spolu a často tĕ vídám pro nĕho naříkat. Máš ráda sličného Vallabhu? Stále mĕ takto plísní, coţ jen zvyšuje moji bolest.“ Draupadí pak Bhímovi popsala bolest, kterou cítila při spatření Ardţuny v loze eunucha: „Mocný Dhanandţaja je metlou nepřátel a budí strach i u nebeštanů. Nyní ţije v přestrojení opovrhovaném všemi lidmi. Ten hrdina má na sobĕ nevkusné odĕvy a náramky a ţije v zármutku, obklopen pouze ţenami. Kdyţ vidím toho hrozivého vládce luku pokrytého ozdobami a s vlasy spletenými do copu, moje srdce plane mučivou zkostí.“ Bhíma bĕhem Draupadiny řeči nepronesl jediné slovo. Vyjevovala mu všechnu bolest, kterou zaţívala při pohledu na kaţdého ze svých manţelů ve sluţebnickém postavení. Na závĕr prohlásila: „To vše ti říkám jen proto, aby sis byl vĕdom mého utrpení. Jsi mým vĕčným ochráncem a točištĕm a já na tobĕ plnĕ závisím, ó synu Pándua. V nĕkterém minulém ţivotĕ jsem jistĕ urazila nĕjakého mocného boha a ted za to trpím následky. Je tĕţké porozumĕt lidskému osudu. Kdyţ vidím vás pĕt bratrů pohrouţených v zármutku a sebe samu vystavenou tvrdým příkořím jako sluţku, povaţuji to vše za řízení nevyzpytatelného osudu. Nevím však, jak dlouho to ještĕ mohu vydrţet. Jen se podívej na moje ruce.“ Draupadí natáhla ruce a ukázala Bhímovi mozoly způsobené prací, kterou konala pro královnu. Kdyţ Bhíma slyšel o jejím utrpení a vidĕl její stav, zakryl si tvář a naříkal. a nĕkolik okamţiků se uklidnil a zarmoucenĕ řekl: „Hanba síle mých paţí a hanba Ardţunovu luku Gándíva, protoţe nyní

vidím tvoje lotosové ruce zjizvené prací. Ó princezno, způsobil bych na Virátovĕ dvoře spoušt, ale Judhišthira mi v tom zabránil. Jediným kopnutím bych Kíčakovi rozbil hlavu. Ó Paňčálí, kdyţ jsem vidĕl, jak tĕ udeřil, byl jsem připraven zničit rod Matsjů. To jen kvůli Dharmarádţovi jsem se drţel zpĕt. I já tiše trpím, ó překrásná. To, ţe jsme byli vypuzeni z našeho království, ţe jsem ještĕ nezničil Kuruovce a ţe jsme nuceni ţít zde jako sluţebníci, mi spaluje dy a mé srdce trpí, jako by bylo probodnuté šípem.“ Bhíma nabádal Draupadí, at je trpĕlivá a Judhišthirovi nic nevyčítá. Uvedl příklady jiných vznešených ţen, které následovaly svoje manţele v neštastných dobách. Nakonec ale všechny opĕt došly štĕstí díky svému ctnostnému chování. Bhíma drţel Draupadí za ruce a řekl: „ našeho vyhnanství zbývá jiţ jen necelý mĕsíc. Potom se opĕt staneš císařovnou. O tom nepochybuj.“ Draupadí se vrhla na Bhímovu hrud: „Nemyslím si, ţe to tak dlouho vydrţím. Ten zlovolný Kíčaka mĕ nenechá na pokoji. Nikoho se nebojí, a pokud ho nepřijmu, bezpochyby se bude snaţit na mnĕ dopustit násilí. Ten muţ nemá kouska ctnosti v tĕle. Je pyšný, krutý, nestoudný, bojechtivý a zajímá ho jen uspokojování vlastních smyslů. Ani král nad ním nemá ţádnou moc a on nebude váhat se mnou zacházet podle libosti. Ó Bhímo, přestoţe vy Pánduovci dodrţujete svůj závazek na základĕ ctnosti, jistĕ utrpíte její ztrátu, kdyţ budu zneuctĕna a vzdám se ţivota. Chránit manţelku je první povinností zboţného manţela, protoţe z manţelky se rodí jeho vlastní já v podobĕ syna. Přemoci nepřítele je pro hrdiny vţdy ctností. Ó mocný, vzhledem k tomu, ţe jsi mĕ vţdy zachraňoval před zlotřilými muţi, prosím tĕ, abys Kíčaku neprodlenĕ zabil. Kdyby mĕl ţít byt jen jediný další den, spolknu jed a vzdám se ţivota.“ Bhíma se rozhodl. Draupadinu bolest nemohl snést. Vzal ji za ramena a řekl: „Urozená, udĕlám, co chceš. Dnes zabiji Kíčaku a všechny jeho stoupence. Poslouchej pozornĕ. Aţ vyjde slunce, mĕla bys jít za ním a sladce se usmívat. ekni mu, ţe máš pro nĕho v srdci tajnou slabost. Pak si s ním dej večer schůzku. Trochu stranou od ostatních sídel je jedna taneční síň, která bývá v noci prázdná. Nech ho tam přijít a já ho přivítám a pošlu ho za jeho předky.“ Draupadí Bhímu radostnĕ objala a odešla z jeho pokoje.

Ihned po svítání příštího dne ji Kíčaka v královském paláce vyhledal. Přišel za ní do královniných komnat a řekl: „Ó plachá, včera jsi byla svĕdkem mojí moci. Přestoţe jsem tĕ před králem srazil k zemi, nic neřekl. Je totiţ králem jen podle jména. To já jsem zde skutečným vládcem. Přijmi mĕ za svého pána a obdaruji tĕ hromadami zlata a drahokamů. Bude ti slouţit sto sluţebníků a sto sluţebnic. Budeš jezdit v nejlepších kočárech. Ó překrásná ţeno, vezmĕme se.“ Draupadí vrhla cudnĕ pohled k zemi. Lehce se od Kíčaky poodvrátila a odpovĕdĕla: „Ó Kíčako, o našem spojení se nesmí nikdo dozvĕdĕt. Obávám se svých manţelů. Budeme-li spolu moci ulehnout potají, budu tvá.“ Kíčakova tvář se rozzářila štĕstím a dychtivĕ odpovĕdĕl: „At je po tvém. Jsem ve tvé moci a podlehl jsem Amorovi. Ó ţeno s nádhernými stehny, můţeme se sejít na nĕjakém osamoceném místĕ, kde nás nikdo neobjeví.“ Draupadí cítila vnitřní odpor, ale navenek se usmála: „Nedaleko odtud je králova taneční síň. Princezna ji uţívá jen ve dne. Vydám se tam dvĕ hodiny po západu slunce. Přijd tam za mnou, ó hrdino.“ Draupadí bez okolků odešla do vlastní komnaty. Myslela na nadcházející noc a den ji připadal dlouhý jako celý mĕsíc. Pod záminkou, ţe jí není dobře, zůstala celý den ve svém pokoji. Cítila se svým rozhovorem s Kíčakou poskvrnĕna a klid jí mohla vrátit jedinĕ jeho smrt. Kíčaka byl pln očekávání. Kdyţ se přiblíţil večer, pečlivĕ se oblékl a ozdobil. Na krk si povĕsil voňavé girlandy a své tĕlo potřel parfémy a santálovou pastou. Přemoţen chtíčem čekal na soumrak. Jak se ten čas vlekl! Jakmile zapadlo slunce, Bhíma se vydal do taneční sínĕ. Vklouzl dovnitř a schoval se v očekávání Kíčakova příchodu. Přišla tam také Draupadí a brzy vstoupil do potemnĕlé sínĕ i Kíčaka. avolal na Draupadí: „Ţeny v mém domĕ chválily tvoji krásu, a proto jsem přišel s myšlenkami pouze na tebe. Staneš se nejlepší z mých druţek a obdaruji tĕ nesmírným bohatstvím. Kde jsi, ó krásná dívko?“ „Je mým štĕstím, ţe jsi sem dnes večer přišel, ó sličný,“ odpovĕdĕla sladce Draupadí. „Tvůj dotek mi připadá spalující a ve dvornostech se ti nikdo

nevyrovná. Ţádný jiný muţ není pro ţeny tak přitaţlivý jako ty, ó hrdino. Jsem zde.“ Kíčaka se pohnul k místu, odkud k nĕmu doléhal Draupadin hlas. Bhíma se skrýval za hedvábným závĕsem u boční stĕny sínĕ. Kdyţ ho Kíčaka míjel, náhle vystoupil ven a stoupl si před nĕho. Nato zahřímal jeho rozhnĕvaný hlas: „Dnes tĕ tvoje sestra spatří sraţeného na zem s rozbitými dy za tvoji ničemnost. Aţ tĕ zabiju, sairindhrí se bude moci beze strachu opĕt volnĕ pohybovat. Pak budeme ţít štastnĕ i my, její manţelé.“ Bhíma okamţitĕ uchopil Kíčaku za vlasy ozdobené girlandami a strhl ho k zemi. Kíčaka byl v šoku. Sairindhrí ho podvedla. Snaţil se ze sebe setřást lehkou opojenost vínem, kterého se předtím napil, a vymanil se z Bhímova sevření. Bhíma ho udeřil svými ţeleznými pĕstmi. Kíčaka chytil Bhímu za paţe a snaţil se mu podrazit nohy. Oba mocní muţi sebou po síni ve vzájemném sevření divoce smýkali. Vypadali jako dvĕ nebeské opice, Vali a Sugríva, bojující spolu v dávných dobách. Odtrhli se od sebe a rozzuření stáli proti sobĕ. Jejich zdviţené paţe připomínaly dva páry rozlícených pĕtihlavých hadů. asahovali jeden druhého silou blesku. Prázdnou síní se rozléhaly hlasité rány a stĕny se třásly. Ve své zuřivosti spolu bojovali pĕstmi, zuby a nehty. Kopali se a vrhali jeden druhým silou vichřice. Ţádný z nich neprojevoval známky navy, ani nezakolísal. V obou muţích se probudila zbĕsilost a rány bez ustání jen pršely. novu a znovu se sráţeli jako dva mocní býci. Jejich rány při dopadu znĕly vzduchem jako praskající kmeny stromů. Kíčaka ţasl nad silou svého protivníka. Ačkoliv bojoval s velkými hrdiny celého svĕta a porazil je, ještĕ nikdy se nestřetl s takovým nepřítelem. Bylo to jako bojovat s horou či samotnou emí. Kíčaka se ze všech sil snaţil srazit neotřesitelného Bhímu k zemi, ale Bhíma ho sevřel v objetí, které ho drtilo jako ocelový svĕrák. Kíčaka se hluboce nadechl, nadmul svoji mohutnou hrud a osvobodil se. Bhíma se na nĕho okamţitĕ znovu vrhl a udeřil ho do prsou. Potom Kíčakou mrštil přes celou síň tak, jako hurikán metá stromy. Kíčaka sebral všechny síly, rozebĕhl se k Bhímovi a sevřel mu krk. Strhl Pánduova syna k zemi a veškerou silou mu přitlačil koleno k hrudi. Bhíma byl sraţen na podlahu, rychle se převalil a vrhl na Kíčaku pohled svých planoucích očí. Vstal ze zemĕ a hnĕvem jen hořel, připomínaje Jamarádţu s kyjem v ruce. ařval na Kíčaku a vyrazil proti nĕmu jako šílený slon točící na jiného

slona. Oba hrdinové se opĕt vzájemnĕ sevřeli, smýkali sebou síní a přitom hlasitĕ chroptili. Přestoţe byl Kíčaka mocný bojovník a ovládal všechny druhy boje, shledal, ţe Bhíma více neţ odolává všem jeho výpadům. Postupnĕ cítil, jak ho opouští síla. Kdyţ to Bhíma vidĕl, začal bojovat s ještĕ vĕtším nasazením. Uchopil Kíčaku a začal ho drtit ve svých palcátům podobných paţích. Kíčakovi se jiţ nepodařilo nadechnout a padl v bezvĕdomí na zem. Bhíma ho chytil za vlasy a zařval jako lev, který právĕ zabil nĕjaké velké zvíře. vedl svého bezvládného protivníka nad hlavu a silnĕ s ním zatočil. Potom jím udeřil o mramorovou podlahu a padl na nĕho. Klekl si na Kíčakovu hrud, chytil ho za krk a uškrtil ho. Draupadí s radostí sledovala, jak Bhíma Kíčaku zmrzačil k nepoznání. Paţe, nohy a hlavu mu zarazil do tĕla a zmĕnil ho v beztvarou hroudu masa. Bhímův hnĕv utišila aţ Kíčakova smrt. Vstal a otočil se k Draupadí: „Pohled, co jsem tomu darebákovi udĕlal, Paňčálí. Vĕz, ţe kaţdý, kdo se ti pokusí ublíţit, dopadne stejnĕ, ó ţeno s krásnými vlasy.“ Bhíma opustil síň a odešel zpĕt do svého pokoje. Draupadí se vrátila do paláce a řekla stráţím, at jdou do taneční sínĕ. „Tam najdete toho, kdo zatouţil po manţelce jiného. Leţí tam zbrocen krví, zabit mými manţely gandharvy.“ Stráţe bĕţely do sínĕ a uvidĕly mrtvého Kíčaku. S ţasem hledĕly na jeho znetvořené tĕlo. Postupnĕ tam přišly tisíce vojáků, aby spatřily svého zabitého velitele leţícího mezi svými ozdobami rozházenými kolem. Nikdo nevycházel z ţasu. Byl znetvořen k nepoznání. Kdo nĕco takového dokázal? Kíčaka byl témĕř neporazitelný — přemohl nejlepší zápasníky a bojovníky svĕta. Vojákům ten pohled vyráţel dech. Nikdo z nich nepodezříval Vallabhu. Uţasle stáli kolem a ptali se: „Kdo to mohl udĕlat? Kde jsou Kíčakovy paţe a nohy? A kde má hlavu?“ Kdyţ si Kíčaku jeho stoupenci prohlíţeli, zachvátil je strach. Rozmlouvali mezi sebou a došli k závĕru, ţe jejich vůdce museli zabít gandharvové. dvihli jeho tĕlo, které připomínalo ţelvu se zataţenýma nohama, a vynesli ho před síň, aby provedli poslední obřady. Cestou ke spalovišti spatřili Draupadí, jak je pozoruje. Jelikoţ vĕdĕli, ţe Kíčaka šel na schůzku s ní, nĕkteří vykřikli: „Tam je ta necudná ţena, kvůli které Kíčaka zemřel. I ona si zaslouţí smrt. Upalme ji spolu s naším pánem.“

Nĕkolik vojáků poţádalo krále o svolení popravit Draupadí tím, ţe ji vloţí na hranici společnĕ s Kíčakou. Král, vĕdom si moci stoupenců svého velitele, souhlasil. S tové se ihned rozbĕhli k Draupadí a zmocnili se jí. mítající se princeznu svázali a poloţili ji s Kíčakovou mrtvolou na velké máry. Kdyţ Draupadí nesli ke spalovišti, vykřikla strachem: „Kéţ Dţaja, Dţajanta, Vidţaja, Dţajatséna a Dţajadbala slyší moje slova! achraňte mĕ! S tové mĕ odnášejí pryč. Necht ti hrdinští gandharvové, jejichţ kočáry a luky znĕjí jako hrom, zvĕdí, ţe jejich manţelka je ve velkém nebezpečí.“ Bhíma zaslechl její ţalostné výkřiky a bez váhání vybĕhl ze svého pokoje. Pochopil, ţe Kíčakovi stoupenci vlečou Draupadí ke spalovišti. Pánduův syn se tam vydal jinou cestou, nikým nevidĕn a s hlavou zahalenou látkou. Přes zdi a zahrady se rychle dostal ke spalovišti, které bylo přímo za mĕstem. Našel vzrostlou palmýru, okamţitĕ ji vytrhl a hodil si ji přes rameno. Kíčakovi stoupenci dorazili na místo a uvidĕli tam stát Bhímu jako zosobnĕnou Smrt s ţezlem trestu. Vykřikli strachem: „To je ten gandharva, který zabil Kíčaku. Propustte sairindhrí, neţ nás zabije všechny.“ S tové sundali Draupadí z már a rozutekli se do všech stran. Bhíma je vytrvale pronásledoval a sráţel je stromem k zemi. Přitom s mohutným rachotem kácel další stromy. Pánduův syn s řevem zuřivého lva pozabíjel všechny s ty jednoho po druhém. Brzy bylo spalovištĕ pokryto více neţ stovkou mrtvých tĕl. Všechna leţela kolem jako vyvrácené stromy. Bhíma řekl Draupadí, at se vrátí do svých pokojů, a sám šel rychle zpátky stejnou cestou, kterou přišel, aby ho nikdo nepoznal. Lidé z Viráty zaslechli rozruch ze spalovištĕ a bĕţeli zjistit, co jej způsobilo. Našli zabité s ty a spĕchali za králem, aby ho o tom zpravili: „Ó králi, mocní s tové, Kíčakovi následovníci, jsou všichni mrtví. Leţí tam poházeni po zemi jako vrcholky hor zasaţené blesky. Bezpochyby je to dílo gandharvů rozzuřených Kíčakovým pokusem znásilnit sairindhrí. Ta se ted vrací do tvého mĕsta nezranĕna. Bojíme se jí. Krásou se jí nikdo nevyrovná, gandharvové jsou mocní a hnĕviví a lidé jsou bezpochyby plní chtíče. Rychle nĕco udĕlej, aby naše mĕsto nebylo zničeno.“ Viráta ţasl: „At jsou Kíčaka a všichni jeho stoupenci spáleni na jedné velké hranici s drahokamy a voňavkami. Já se postarám o sairindhrí.“ Král se obrátil na svoji manţelku se slovy: „Aţ sairindhrí přijde, řeknĕte jí toto: ,Ó spanilá, prosím jdi s mým poţehnáním, kam si sama přeješ.

Obáváme se, ţe nás tvoji gandharvové zničí. Opravdu se bojím s tebou i jen přímo hovořit.“ Kdyţ Draupadí vešla do mĕsta, lidé se rozutekli všemi smĕry jako jeleni při zahlédnutí tygra. Nĕkteří dokonce zavřeli oči a zakryli si hlavy. Draupadí šla zpĕt do paláce. Kdyţ se vykoupala, přišla za ní královna a předala jí Virátův vzkaz. Draupadí odpovĕdĕla: „Ó královno, dovol mi zůstat zde ještĕ dva týdny. Gandharvové ti budou za tuto laskavost zavázáni. Potom mĕ odtud odvedou a udĕlají vše, co si budeš přát.“ Královna svolila a zbavila Draupadí jejích povinností. ekla jí, at zůstane v paláci, dokud nepřijdou její manţelé, a odešla to oznámit králi.

Kapitola 37: KURUOVCI ÚTOČÍ NA VIRÁTU práva o Kíčakovĕ smrti se šířila z jedné zemĕ do druhé. Všichni, kteří se doslechli o jeho záhadném zabití a následné smrti jeho sta následovníků, jen ţasli. V Hastinápuru přišli ke dvoru Durjódhanou vyslaní zvĕdové a oznámili vše, co vidĕli a slyšeli. Poté, co zpravili Kuruovce o tom, ţe po Pánduovcích nenašli nikde ani stopu, řekli jim o Kíčakovĕ smrti. Kuruovcům ta novina udĕlala velikou radost. Kíčaka jim byl trnem v oku, nebot často napadal okolní zemĕ a poráţel jejich armády. Podřízení králové se na Kuruovce mnohokrát obrátili, aby je před Kíčakou ochránili. Ted byl on i jeho generálové mrtvi, zřejmĕ zásluhou neviditelných gandharvů. Durjódhana se nad tím, co se dozvĕdĕl, zamyslel. Do konce vyhnanství jiţ zbývaly necelé dva týdny. Přestoţe vyslal tisíce zvĕdů, ţádnému z nich se Pánduovce najít nepodařilo. Schovali se dobře — pokud ovšem byli stále naţivu. Princ svolal dvořany a řekl jim: „Mĕli byste po Pánduovcích ještĕ naposledy pátrat. At naši nejlepší lidé prohledají všechna mĕsta i mĕstečka. Pokud jsou ti hrdinové stále naţivu, hrozí nám velké nebezpečí. Očekáváme, ţe se z vyhnanství vynoří v plné vojenské síle. Naleznĕme je předtím, neţ k tomu dojde, a pošleme je zpĕt do lesa.“ Dušásana souhlasil: „Určitĕ bychom mĕli vynaloţit veškeré silí na jejich vypátrání, ale pochybuji, ţe se nám to podaří. Jiţ jsme všechna mĕsta

prohledali. Bud zahynuli, nebo překročili oceán. Myslím, ţe jsou navţdy pryč. Nedomnívám se, ţe bychom se jich mĕli obávat.“ Kdyţ se Dušásana posadil, vstal Dróna a prohlásil: „Osoby, jako jsou Pánduovci, nikdy nezahynou. Jsou hrdinní, důmyslní, inteligentní, sebeovládnutí, zboţní, vdĕční a dodrţují sliby. Judhišthira je ctnostný a nemá ani ţádné nepřátele. Je jejich vůdcem. Trpĕlivĕ čekají na den, kdy se budou moci vrátit a překonat nepřízeň osudu. To je můj názor. Ó Durjódhano, Pánduovce spatříš aţ na konci jejich vyhnanství, nikoliv předtím. Nemrhej svojí energií jejich hledáním. Radĕji bys jim mĕl připravit uvítání. Vrat jim jejich království.“ Bhíšma odmĕnil Drónovu řeč potleskem. Praotec Kuruovců touţil Pánduovy syny opĕt spatřit. Jejich vyhnanství mu ubíhalo pomalu. Vina za to, ţe Durjódhanovi nezabránil v jejich vypovĕzení, ho pálila dnem i nocí. vlášt ostrá byla bolest při vzpomínce na Draupadino zneuctĕní. Bhíšma se cítil bezmocný. Dhritaráštra na jeho rady nedbal a zlotřilý Durjódhana si mohl dĕlat, co chtĕl. Ted se Pánduovci konečnĕ vrátí. Jistĕ si jiţ vytrpĕli dost. Moţná by ted šlo přesvĕdčit krále, aby jim království vrátil. Jako Mĕsíc v plňku objevující se na východĕ vstal v bílém hedvábí odĕný Bhíšma ze svého sedadla, aby oslovil shromáţdĕní. „Naprosto souhlasím s Drónou. Ctnostní Pánduovci vedení bráhmany a vţdy kráčející po cestĕ spravedlnosti nezahynou. Ti, jejichţ přítelem je neomylný a všemocný Krišna, nemohou podlehnout neštĕstí. Čistá duše Judhišthira dokáţe zničit svoje nepřátele pouhým pohledem. Mĕli bychom pečlivĕ zváţit, jak s nimi jednat, ted, kdyţ uţ je jejich vyhnanství u konce. Pátrat po nich je nepochybnĕ hanebné. Mám jiný názor. Poslouchejte pozornĕ, a já promluvím v zájmu vašeho dobra. Rádce by mĕl vţdy říkat prospĕšnou pravdu, a nikdy nic zlého.“ Bhíšma se rozhlédl po kuruovské snĕmovní síni. V čele všech sedĕl Dhritaráštra a po jeho boku Vidura, Dróna, Kripa, Báhlíka a také on sám. Durjódhana a jeho bratři sedĕli po královĕ pravici spolu s Karnou a Šakunim. Ostatní králové sedĕli ve shromáţdĕní, a kdyţ hovořil, všichni na nĕho upřenĕ hledĕli. Ačkoliv bylo dobře známo, ţe Pánduovce velmi miluje, shromáţdĕní králové vĕdĕli, ţe vţdy zůstane nestranný. V první řadĕ myslel na blaho celého kuruovského rodu, nikomu nestranil a nepřál si nic jiného neţ jejich štĕstí. Bhíšma poloţil ruku na zlatou rukojet svého meče a pokračoval.

„Co se týče pobytu Pánduovců, řeknu vám, kde je lze nalézt. Hledejte místo, kde nejsou ţádné pohromy ani neštĕstí. Tam, kde sídlí zboţný Judhišthira, panuje ovzduší míru a bezpečí. Lidé tam budou naklonĕni rozdávání milodarů, budou velkorysí, pokorní a skromní. S radostí budou plnit svoje povinnosti a lpĕt na zboţnosti, pravdomluvnosti a čistotĕ. Uslyšíte tam zpĕv védských hymnů a uvidíte provádĕní obĕtí. Mraky tam budou sesílat hojné deštĕ a zemĕ dávat bohatou rodu. Všude uvidíte příznaky bohatství a nikdo tam nebude trpĕt. Místo, kde ţije Judhišthira, bude připomínat nebesa. Kdyţ toto vše víte, ó Kuruovci, zvaţte, co je třeba udĕlat. Podle mĕ bychom mĕli zanechat malicherných pokusů je nalézt jen proto, abychom je poslali opĕt do lesa. Uvítejme je zpátky a vratme jim království jejich otce.“ Bhíšma se posadil provázen potleskem Dróny, Vidury a Kripy, který sám povstal ze svého sedadla a pronesl: „To, co řekl starý Bhíšma, je nepochybnĕ správné a je to mínĕno jen pro naše dobro. Jeho slova jsou rozumná, pravdivá a v souladu s písmy. Navrácení království Pánduovcům je bezpochyby to nejmoudřejší, co můţeme udĕlat.“ Kripa pohlédl na Durjódhanu a jeho bratry a řekl: „Ale pokud to neudĕláme, pak bude nejlépe připravit se na válku. Aţ se ti mocní hrdinové vrátí, budou plát energií a silou askeze. Proto nyní zvaţte, jak rozšířit svoje vojenské síly. Vyhledejte si spojence a uzavřete s nimi mluvy. Postavte ohromnou, neporazitelnou armádu. Pokud Pánduovcům upřete jejich práva, vystavíme se tomu nejhoršímu z moţných nebezpečí.“ Durjódhana se zamyslel. Kripa mĕl pravdu. Jestliţe Pánduovcům jejich království nevrátí, zcela určitĕ to povede jedinĕ k boji. To však nemá v myslu. Boj je nevyhnutelný — leda ţe by se je podařilo do té doby najít a poslat opĕt do vyhnanství. Kuruovský princ se hluboce zamyslel. aujala ho zpráva o Kíčakovi. Údajnĕ ho zabilo pĕt gandharvů, manţelů jediné ţeny. Shoda s Draupadí a Pánduovci byla témĕř neuvĕřitelná, zvláštĕ proto, ţe je jen hrstka muţů, kteří by dokázali zabít Kíčaku v boji zblízka: Balaráma, Šalja, Karna — a Bhíma. První tři to být nemohli, protoţe jaký důvod by kterýkoliv z nich mĕl k tomu, aby šel do Viráty a potají zabil Kíčaku? Uprostřed noci ho nĕkdo ubil na kaši. To podezřele připomínalo Bhímu. A musel by to udĕlat v tajnosti. Důkazy se kupily. Kíčaka se dopustil násilí na ţenĕ s pĕti manţeli a byl zabit způsobem, který nesl nezamĕnitelnou Bhímovu pečet.

atímco Durjódhana dumal, král Trigartů Sušarmá vyuţil nastalého ticha a řekl: „Ó Kuruovci, jestli si přejete rozšířit svoje vojsko, můţete začít tím, ţe si podrobíte krále Virátu. Ted postrádá Kíčaku a jeho stoupenci by pro nás nemĕli představovat ţádný problém. Pojdme a zmocnĕme se jeho bohatství. Tím, ţe ho porazíte, rozmnoţíte jak obsah svojí pokladnice, tak svoji armádu přivlastnĕním si jeho vojsk. Přivedu vlastní armádu, abych vám pomohl. Kíčaka přemohl Trigarty jiţ mnohokrát. Ted se Matsjům pomstíme.“ Durjódhana cítil, ţe mu bohové — nebo snad Dánavové — odpovĕdĕli. Kdyby šel do Viráty, mohl by najít Pánduovce. Kdyby tam nebyli, nepředstavovalo by to ţádnou ztrátu. I tak by dobytím tohoto království získal. Princ vstal a vydal pokyny: „Sušarmá přednesl výborný návrh. Mĕli bychom se neprodlenĕ vydat do království Matsjů. Připravte naši armádu k okamţitému odchodu. Sušarmá nás bude doprovázet se svými vojsky, jak sám navrhl.“ Durjódhana dal rozkaz, aby vyrazili nazítří. ekl Sušarmovi, at jde se svojí armádou napřed a začne odhánĕt Virátův dobytek. Durjódhana ho mĕl následovat se svými vojsky a napadnout mĕsto. atímco ostatní kuruovští stařešinové mlčky sedĕli, Dhritaráštra dal souhlas a přípravy k odchodu započaly. *** Po Kíčakovĕ smrti zachvátil obyvatele Viráty strach. Kíčaka byl sice krutý, ale byl také dostatečnĕ silný na to, aby je chránil. Ted ţádného ochránce nemĕli. Jak dlouho bude trvat, neţ se je nĕjaký výbojný vládce pokusí přemoci? Král, zoufale hledající náhradu za svého velitele, přemýšlel o Kankovi, Vallabhovi, Tantripálovi a Granthikovi. dálo se mu, ţe kterýkoliv z nich by mohl vést jeho armádu a chránit Matsji. Netrvalo dlouho a Viráta dostal příleţitost svoje nápady vyzkoušet. Jednoho rána, kdyţ sedĕl u dvora, přibĕhl pastevec a vykřikl: „Trigartové na nás točí a kradou nám krávy, ó králi. Přijd je rychle zachránit.“ Král okamţitĕ vydal rozkazy, aby se shromáţdila armáda. Nechal si přinést brnĕní a zbranĕ a přichystal se postavit do jejího čela. Obklopovali ho jeho čtyři synové, také připravení k boji. V krátké dobĕ se u dvora shromáţdily stovky dalších mocných předních bojovníků a ulice zaplnila obrovská

armáda Matsjů připravená vydat se na pochod. Hluk kočárů, slonů, koní a pĕchoty připomínal hukot oceánu. Virátův mladší bratr Šatáníka stál po královĕ boku. Král řekl: „Nepochybuji o tom, ţe Kanka, Vallabha, Tantripála a Granthika budou bojovat. Dejte jim brnĕní a kočáry ozdobené vlajkami. Nepředpokládám, ţe by se takoví muţi s tĕly jako hory a paţemi jako choboty slonů k bitvĕ nepřipojili.“ Viráta vyšel nedočkavĕ ze sínĕ, aby sešikoval své vojsko, zatímco Šatáníka dal pro čtyři Pánduovce přivézt kočáry. Nechal si je předvést, předal jim brnĕní a zbranĕ a přikázal jim, aby bojovali. Pro Pánduovce byla myšlenka na bitvu vzpruhou. Vybrali si tedy vhodné brnĕní a oblékli si je. Pak nasedli na kočáry a vyjeli za králem z mĕsta. Vládce Matsjů se řítil do bitvy na masívním kočáře obklopen svými syny a Pánduovci. Ve svém naleštĕném brnĕní ozdobeném stem sluncí a stem očí král zářil jako Slunce obklopené hlavními planetami. a nimi se hnalo tisíc rozzuřených slonů a po nich následovalo osm tisíc bojovníků na kočárech a šedesát tisíc jezdců na koních s napřaţenými zbranĕmi a s hrozivým válečným pokřikem na rtech. Celá armáda připomínala nad zemí letící shluk mraků nabitý blesky. Trigartové stále shánĕli dohromady Virátovo ohromné stádo, kdyţ na nĕ za točila armáda Matsjů. Trigartští bojovníci rychle zanechali krávy na bezpečném místĕ a postavili se toku Matsjů. Na pastvinách se rozpoutala divoká bitva. Kdyţ rozlícení bojovníci zabíjeli jeden druhého, boj připomínal bitvu, která se kdysi odehrála mezi bohy a démony. pole se zvedl hustý oblak prachu, který vše zakryl a zastínil i odpolední slunce. Vzduchem svištĕlo nesmírné mnoţství šípů a válečníci padali po tisících. Křičící bojovníci do sebe sekali meči a sekerami. Kdyţ se krev zabitých bojovníků smísila s prachem pole, mrak ustoupil. Po zemi se válely hlavy ozdobené helmicemi a náušnicemi. Svalnaté paţe, jejichţ ruce v rukavicích stále svíraly meče, leţely na zemi jako hadi. Všude byly roztroušeny rozbité kočáry a kusy brnĕní. Na tĕla mrtvých bojovníků se slétli supi a začali z nich trhat maso. Bojištĕ obklopili šakali. Sušarmá přijel na zlatém kočáře přímo před Virátu a vykřikl výzvu k boji. Vzápĕtí vystřelil sto mocných šípů, které zasáhly Virátovo brnĕní a spadly na zem. Oba králové vydávali řev jako rozzuření býci a krouţili kolem

sebe s napřaţenými zbranĕmi. Stříleli šípy jako mraky, jeţ vypouštĕjí záplavy deštĕ. Sušarmovi bojujícímu s králem Matsjů přispĕchali na pomoc jeho dva bratři. Dobře mířenými šípy zabili čtyři Virátovy konĕ a vozataje a potom i bojovníky, jeţ ho chránili z boků a zezadu. Sušarmá seskočil ze svého kočáru s vysoko zdviţeným mečem a hnal se proti Virátovi. Potom ho se svými bratry zajal. Judhišthira vidĕl, ţe je Viráta odváţen na Sušarmovĕ kočáře. Rychle se přesunul k Bhímovi a zvolal: „Král Matsjů byl zajat a jeho armáda poraţena na hlavu. Tento poslední rok jsme poklidnĕ ţili v jeho království a jsme mu za to zavázáni. Bhímo, osvobod Virátu, a splat tak náš dluh. Potom Trigarty zaţeneme na tĕk.“ Při vyhlídce na boj se Bhímovi zaleskly oči. Před zapojením do bitvy čekal na Judhišthirův příkaz. „Budiţ,“ odpovĕdĕl. „Pohled na moji odvahu. Chopím se tamhle toho obrovského stromu jako kyje a rozpráším celou trigartskou armádu.“ Bhíma se pohnul smĕrem k ohromné damaroni rostoucí poblíţ, ale Judhišthira ho zarazil: „Ó dítĕ, neukvap se. Pokud vyvrátíš tento strom a projevíš nadlidské skutky, lidé budou ţasnout a řeknou si: ,To je určitĕ Bhíma. Vezmi si nĕjakou jinou zbraň, aby tĕ nepoznali. Jed na svém kočáře a dvojčata ti budou chránit kola. Osvobod krále.“ Bhíma dal pokyn svému vozataji a rychle vyrazil za Sušarmou, který se vzdaloval se zajatým králem. Nakula a Sahadéva jeli po stranách jeho kočáru a klestili si cestu trigartskými jednotkami. Kdyţ se Bhíma k Sušarmovi přiblíţil, zařval: „Počkej! Otoč se a bojuj! Ted se dívej, jak se zachází se zbraní, protoţe tĕ i s tvými stoupenci srazím k zemi.“ Bhíma vypustil nepřetrţitý proud šípů a Sušarmá se k nĕmu otočil čelem. Kdyţ král Trigartů před sebou spatřil mocného Bhímu a dvojčata, zdálo se mu, ţe s ním přichází bojovat Jamarádţa se Smrtí a Časem po boku. Spolu se svými syny a generály se snaţili toku Pánduovců odolat, ale stovky jich podlehly. Jejich kočáry byly rozbity a sloni zabiti. Konĕ se svými jezdci padali jak bouří vyvrácené stromy. Mraky mocných šípů vystřelených Pánduovci pronikaly Sušarmovými oddíly a působily v nich zmatek. Bhíma seskočil ze svého kočáru a hnal se kupředu, točil kyjem a kosil pĕšáky jako obilí na poli.

Sušarmá při pohledu na tu zkázu ţasl. Vypadalo to, ţe je tito tři bojovníci zničí. Napnul luk aţ k uchu a vyslal na řvoucí Pánduovce dlouhé ocelové šípy. Bhíma zasáhl letící šípy kyjem a dvojčata svými meči. Odvaha Pánduovců povzbudila zbytek Virátovy armády, takţe se opĕt shromáţdila a znovu za točila. V jejím středu jel Judhišthira střílející z velkého luku. Nejstarší Pánduův syn svými ostrými šípy rychle poslal tisíc trigartských bojovníků do sídla Smrti. Bhíma, opĕt na kočáře a po boku svého bratra, jich zabil sedm tisíc. Nakula a Sahadéva, kteří se soustředili na ochranu svých starších bratrů, zabili tisíc dalších statečných trigartských bojovníků. Sušarmá začal ustupovat a Bhíma se rychle vydal za ním. abil čtyři Sušarmovy konĕ a donutil ho zastavit. Viráta vidĕl svoji příleţitost, uchopil kyj a seskočil z kočáru. Starý král Matsjů se s kyjem pustil do boje se Sušarmovými oddíly a poskakoval přitom jako mladík. Sušarmá seskočil ze svého kočáru a prchal pryč. Bhíma na nĕho vykřikl: „Stůj! Nehodí se, aby hrdinové utíkali z bitvy. Kdyţ jsi tak statečný, proč jsi pomýšlel na krádeţ Virátových krav? Proč ted opouštíš svoje stoupence?“ Vyprovokovaný Sušarmá se opĕt otočil k Bhímovi a vykřikl: „Postav se a bojuj!“ Ohánĕl se přitom svým ţelezným kyjem. Bhíma seskočil a rozehnal se proti řvoucímu Sušarmovi jako lev točící na jelena. Bhíma nedbal na Sušarmovy rány, chytil ho za vlasy a mrštil jím o zem. Pak ho opĕt zdvihl a uštĕdřil mu nĕkolik prudkých derů. Sušarmá padl k zemi lapaje po dechu. Bhíma mu klekl na hrud a nĕkolikrát ho silnĕ uhodil do hlavy. Sušarmá ztratil vĕdomí a Bhíma ho odvlekl do svého kočáru. Vzal bezvládného krále Trigarty k Virátovi a řekl: „Pohled na hříšníka, kterého jsem zajal. Jistĕ si nezasluhuje ţít.“ Král odvĕtil: „Pust toho ničemu.“ Bhíma postavil Sušarmu na nohy a zatímco se probíral, zavrčel na nĕho: „Přestoţe bych tĕ mĕl zabít za krádeţ krav, propustím tĕ. Podle kšatrijské zvyklosti jsi ted Virátův otrok. Musíš to prohlašovat všude, kam přijdeš. Bude ti dovoleno ţít, jen pokud souhlasíš s touto podmínkou. Nyní jdi a uţ se tak neuváţených činů nedopouštĕj.“ Sušarmá sklonil hlavu a slezl z kočáru. Poklonil se Virátovi a se zbytkem svojí armády odjel.

Matsjové provolávali Pánduovcům slávu. Obklopili je a chválili je, ale stále neznali jejich totoţnost. Viráta řekl: „Dnes jste mĕ vy čtyři hrdinové zachránili. Veškeré bohatství tohoto království je stejnĕ tak vaše jako moje. Daruji vám bohatĕ ozdobené ţeny a hromady drahokamů. eknĕte mi, co si přejete, a je to vaše. Staňte se vládci mého království. Co více mohu říci?“ Judhišthira řekl skromnĕ: „Ó králi, tvoje slova nás tĕší, ale nám stačí vĕdĕt, ţe uţ ti nehrozí ţádné nebezpečí.“ „Pojd,“ řekl Viráta, „korunuji tĕ králem Matsjů. Jak mohu vládnout ve tvojí vznešené přítomnosti? Jen díky tobĕ mohu nyní spatřit svoje království a příbuzné.“ Judhišthira zvedl ruce v uctivém, ale odmítavém gestu: „Nemůţeme vládnout Matsji. Prosím, odpust nám. Ó králi, ty sám bys mĕl nadále vládnout tomuto blahobytnému království v míru a štĕstí. Vyšli posly do hlavního mĕsta, aby oznámili tvoje vítĕzství. Podle zvyku vítĕzů musíme tuto noc strávit na bojišti.“ Viráta se obrátil ke svým ministrům a přikázal jim, aby donesli zprávu o vítĕzství do mĕsta. „Necht dívky a kurtizány s ozdobami a hudebními nástroji vyjdou z mĕsta a baví vojsko,“ pronesl radostnĕ král. Ministři ihned odešli a bojovníci se připravili na nadcházející noc na bojišti.

Kapitola 38: ARDŢUNŮV ST ET S KURUOVCI Nazítří za svitu dorazila kuruovská armáda k mĕstu z opačné strany, neţ na které probíhala bitva s Trigarty. Kdyţ tam nalezli pasoucí se stáda dobytka, ihned se jich zmocnili a vydĕšení pastevci při opĕtovném spatření kuruovských praporů uprchli znovu do mĕsta. Přibĕhli ke královskému dvoru a volali, aby je král ochránil. V královĕ nepřítomnosti sedĕl na trůnu Virátův nejstarší syn Bh mindţaja. Předák pastevců před nĕho předstoupil s tĕmito slovy: „Ó princi, ó mocný hrdino, závisíme jen na tobĕ. Mocní Kuruovci v čele s Durjódhanou nám kradou krávy. Braň čest našeho rodu. Král vţdy chválil tvoji odvahu a sílu. Vezmi si vojáky, kteří dosud zůstali ve mĕstĕ, a ukaţ svoji moc. Jsi nejvĕtší oporou tohoto království. Připomínáš samotného Ardţunu. Snaţnĕ tĕ prosíme, abys nás zachránil.“

Bh mindţaja, takto osloven před ţenami z paláce, s pýchou v hlase odpovĕdĕl: „Jistĕţe dnes projevím svoji odvahu s lukem v ruce, ale potřebuji zručného vozataje. Můj osobní vozataj byl nedávno zabit a zatím jsem za nĕho nenašel náhradu. Najdĕte nejlepšího muţe, aby řídil moje konĕ, nebot s nadutými Kuruovci vybojuji strašlivou bitvu. Proniknu do jejich armády sloţené ze slonů, kočárů a jezdců na koních a zničím je. Probudím strach v srdcích Durjódhany, Bhíšmy, Karny a Kripy a pak přivedu krávy zpĕt. Shromáţdĕní Kuruovci uvidí moje hrdinství a bude jim vrtat hlavou, zda s nimi náhodou nebojuje samotný Ardţuna.“ Princova odváţná slova se rozlétla po paláci a brzy se dostala k Ardţunovi. Ten se zaradoval z příleţitosti bojovat s Durjódhanou a obrátil se na Draupadí: „Jdi ihned k princovi a řekni mu, ţe Brihannála býval Ardţunovým vozatajem. Ó princezno se štíhlým pasem, přesvĕdč ho, aby mĕ nechal řídit svůj kočár do bitvy s Kuruovci.“ Draupadí šla přímo ke královskému dvoru, kde se Bh mindţaja ještĕ pořád holedbal svojí odvahou. Jeho opakované poukazování na Ardţunu uţ nemohla snést, a proto před nĕho předstoupila a řekla: „Sličný mladík připomínající slona a známý pod jménem Brihannála býval kdysi Ardţunovým vozatajem. Byl Párthovým ţákem a sám je mocným lučištníkem. Vidĕla jsem ho, kdyţ jsem ţila s Pánduovci. To Brihannála řídil Ardţunův kočár, kdyţ porazil bohy u Khándavy. Ţádný z vozatajů není jako on.“ Bh mindţaja na ni překvapenĕ pohlédl: „Jak mohu poţádat eunucha, aby řídil moje konĕ?“ zeptal se. „At ho poţádá tvoje sestra, ó hrdino. Jistĕ ji poslechne. Neváhej ho zamĕstnat. S Brihannálou jako vozatajem Kuruovce nepochybnĕ přemůţeš a krávy zachráníš.“ Princ, který byl stále na pochybách, se obrátil ke své sestře Uttaře: „Jdi a ihned přived Brihannálu.“ Virátova dcera přikývla a vzdálila se od dvora. Tato dívka s lotosovýma očima, štíhlým pasem a oblými ňadry zdobenými perlami svou krásou připomínala samotnou Lakšmí. Bĕţela do taneční sínĕ tak rychle, aţ jí zlaté ozdoby zvonily. Našla Ardţunu a pokornĕ se mu poklonila: „Ó Brihannálo, Kuruovci odhánĕjí naše krávy a můj hrdinný bratr se na nĕ chystá za točit s lukem v ruce. Potřebuje však vozataje. Sairindhrí mu řekla, ţe jsi dříve

řídil Ardţunův kočár. ekla, ţe se ti v ovládání koní a řízení kočárů nikdo nevyrovná. Proto se staň, ó Brihannálo, princovým vozatajem. Pospĕš si! Není času nazbyt.“ Ardţuna se usmál a odvĕtil: „Uţ jdu.“ Okamţitĕ odešel z paláce následován Uttarou, tak jako je slon v říji následován slonicí. Kdyţ přišel ke dvoru, princ zvolal: „Á, uţ jsi tady Brihannálo. Slyšel jsem, ţe máš velké zkušenosti s řízením kočárů. Tak jako jsi řídil do bitvy s nepřáteli Ardţunův kočár, dnes ved do boje s Kuruovci ten můj.“ Ardţuna předstoupil před prince se sklopenou hlavou a pohrával si přitom se svým dlouhým copem, který mu visel podél tĕla: „Kde bych já vzal sílu na to, abych mohl být vozatajem? Kdybys mĕl zájem o zpĕv a tanec, pak bych byl tím pravým. Jak ale mohu řídit konĕ do bitvy?“ Princ pohlédl na Brihannálu. Přestoţe byl eunuch, mĕl obrovitou postavu a zdálo se, ţe má ukrutnou sílu. Jeho paţe pokryté náramky připomínaly ozdobené hady a ramena zahalená bílým hedvábným šatem byla široká jako brána paláce. S vírou ve slova sairindhrí Bh mindţaja řekl: „Ó Brihannálo, at jsi kdokoliv, dnes řid můj kočár. Vyzveme zlotřilé Kuruovce na bojišti.“ Princ nechal přinést Ardţunovi brnĕní. Ardţuna si ho jakoby pro zábavu oblékal různými nesprávnými způsoby. Působil zmateným dojmem a brnĕní upustil s hlasitým řinčením na zem. Ţeny z paláce se smály a Bh mindţaja mu přišel pomoci s oblékáním lesklého brnĕní. Potom odvedl Ardţunu ven ke svému kočáru, na nĕmţ vlál prapor s emblémem lva. Princ vylezl na kočár a jeho brnĕní v ranním slunci jen zářilo. Ardţuna zaujal svoje místo vpředu a chopil se opratí. Dívky z paláce na nĕho zavolaly: „Ó Brihannálo, aţ princ porazí Kuruovce, seber jim jejich hedvábné odĕvy jako doklad tvého vítĕzství. Přejeme si tyto odĕvy pro naše panenky.“ „Aţ princ přemůţe Kuruovce, určitĕ vám přinesu mnoho krásných šatů,“ odpovĕdĕl Ardţuna a hodil si vlasy dozadu. Kdyţ se Bh mindţaja chystal vyrazit do bitvy, bráhmanové mu poţehnali: „Necht dnes dosáhneš v bitvĕ s Kuruovci stejnĕ významného vítĕzství jako Ardţuna u Khándavy,“ a obešli kočár s dlanĕmi otočenými vpřed.

Ardţuna pobídl konĕ a kočár se pohnul s dunivým rachotem vpřed. dálo se, ţe konĕ se zlatými ozdobami a stříbrným brnĕním pod Ardţunovým vedením letí vzduchem. V krátké dobĕ se kočár ocitl Kuruovcům na dohled a Ardţuna zastavil. Nebyli daleko od spalovištĕ mrtvol, kde byly uschovány jeho zbranĕ. Princ i Ardţuna v dálce spatřili kuruovskou armádu. Připomínala ohromný oceán nebo les vysokých stromů pohybujících se po obloze. Prach, který zvířila, stoupal jako obrovský mrak a zakrýval slunce. Bh mindţaja ţasem otevřel sta. Tak velkou armádu ještĕ nikdy v ţivotĕ nevidĕl. jeţily se mu vlasy a upustil luk. „Jak mohu bojovat s tak silným nepřítelem?“ vykřikl a roztřásl se. „Ani samotní nebeštané by jim nedokázali čelit. Kuruovská armáda má ve svém středu hrdiny, jako jsou Dróna, Bhíšma, Karna, Kripa, Ašvatthámá a statečný král Durjódhana. Stačilo, abych je zahlédl z dálky, a naplnilo mĕ to dĕsem.“ Hlasitĕ naříkající princ nařídil Ardţunovi vrátit se do mĕsta: „Není moudré střetnout se s touto armádou. Můj otec je se svojí armádou pryč a já jsem sám. Necvičil jsem se v umĕní boje. Jsem pouhý chlapec. Nemohu přemoci zkušené bojovníky. Ó Brihannálo, obrat zpĕt do hlavního mĕsta.“ Ardţuna se otočil k vystrašenému princi. „Proč zvĕtšuješ radost svých nepřátel, ó princi? bledl jsi strachem, ještĕ neţ jsi vůbec začal bojovat. Před muţi i ţenami jsi se hlasitĕ chvástal svojí silou. ekl jsi: ,Porazím Kuruovce a krávy přivedu zpĕt. To byla jistĕ odváţná slova. Ó hrdino mocných paţí, jak se ted můţeš vrátit, aniţ bys uspĕl? Budeš všem pro smích. Co se mĕ týče, ovĕnčen chválou od sairindhrí a pod tvým velením jsem zde, abych Kuruovce porazil. Nevrátím se, dokud tento kol nesplním. Přestaň naříkat a pustme se do bitvy.“ Bh mindţaja stál v kočáru a třásl se: „At nás Kuruovci připraví o bohatství, jak je jim libo. At se mi muţi i ţeny smĕjí. At jdou krávy kamkoliv. At je mĕsto opuštĕno. Necht se obávám svého otce. Do bitvy vstoupit nemohu.“ Princ seskočil ze svého kočáru a rozbĕhl se zpátky k mĕstu. Ardţuna na nĕho křičel: „Statečný kšatrija z bojištĕ nikdy neprchá. Lepší je zemřít v bitvĕ neţ ze strachu utéct.“ Bh mindţaja ale neposlouchal. V bĕhu se mu dlouhý meč houpal ze strany na stranu a ani se neohlédl. Ardţuna seskočil z kočáru a vyrazil za ním.

Kuruovci si všimli blíţícího se kočáru a pohnuli se smĕrem k nĕmu. ahlédli zdĕšenĕ prchajícího prince, jehoţ pronásleduje podivná postava s dlouhým copem a bílým hedvábným odĕvem vlajícím ve vĕtru. Vojáci Kuruovců se rozesmáli a ptali se jeden druhého: „Kdo je ta osoba, která vypadá jako eunuch? Je jako oheň skrytý v popelu. Přestoţe je vykastrovaný, postavou připomíná slona. Vskutku se podobá Ardţunovi, nebot má stejnou hlavu, stejný krk a stejné paţe podobné kyjům. I svými pohyby připomíná Pánduova syna.“ Kuruovci zírali na Brihannálu ţenoucího se za princem. Očividnĕ to nebyl eunuch. Musel to být přestrojený Ardţuna. Kdo jiný by se odváţil sám postavit kuruovské armádĕ? Bylo zřejmé, ţe princ z rodu Matsjů vyjel do boje z pouhého dĕtinství. Vypadalo to, ţe se ho Ardţuna pokouší zadrţet. Kuruovští bojovníci přihlíţeli, ale nebyli si plnĕ jisti, je-li to Ardţuna nebo ne. Ardţuna Bh mindţaju dostihl a chytil ho. Princ vykřikl: „Pust mĕ! Ó Brihannálo, otoč kočár. Jen ţivý človĕk můţe dosáhnout blahobytu a štĕstí. Kdyţ mĕ pustíš, dám ti po návratu sto mincí z ryzího zlata, osm zářivých drahokamů vaid rja, skvĕlý kočár taţený nejlepšími koňmi a deset zuřivých slonů.“ Ardţuna neodpovĕdĕl, ale táhl prince zpĕt ke kočáru. Potom řekl: „Ó přemoţiteli nepřátel, pokud nechceš bojovat, vymĕňme si místa. Ty ved konĕ a já budu bojovat s nepřítelem. Pod ochranou mých paţí můţeš bez obav proniknout do hrozivého vojska Kuruovců. Proč jsi tak rozrušený, ó hrdino? Jsi nejpřednĕjší z kšatrijů a vznešený princ. Spolu přemůţeme Kuruovce a osvobodíme krávy. Chop se opratí a vyraţme do bitvy.“ Bh mindţaja byl stále vydĕšený, ale Ardţunova odvaha ho povzbudila. Nasedl na kočár a vzal do ruky opratĕ. Ardţuna mu ukázal, aby zamířil s kočárem ke stromu šamí u spalovištĕ mrtvol. Před střetem s Kuruovci si chtĕl vyzvednout svůj luk Gándíva. Kočár se rozjel, nyní jiţ s Ardţunou vzadu, a Kuruovci začali mluvit jeden přes druhého. Všichni mĕli podezření, ţe takzvaný eunuch je ve skutečnosti Ardţuna. V Durjódhanovĕ, Bhíšmovĕ a Karnovĕ doslechu Dróna prohlásil: „Vidím mnoho nepříznivých znamení. Kolem nás se zvedá prudký vítr a vrhá na naše vojáky prach a štĕrk. Obloha je zahalena temnotou a nad našimi hlavami se tvoří obrovské černé mraky. Naše nebeské zbranĕ jako by vyskakovaly ze svých pouzder a naši konĕ roní

slzy. Nedaleko odtud odpornĕ vyjí šakali. Všechna tato znamení vĕstí neštĕstí. Braňte se a sešikujte dobře armádu. Očekávejte velké krveprolití a dobře střeţte krávy. Ten statný lučištník v přestrojení za eunucha je nepochybnĕ Pártha. Ó hrdinové, tento muţ v ţenských šatech je určitĕ Kirítí, jehoţ kočár nese emblém Hanumána, ničitele zahrad na Lance. Rozhořčený dlouhým pobytem v lese způsobí dnes v bitvĕ spoušt. Nevidím zde nikoho schopného zabránit mu v tom, aby nás porazil a vzal si krávy zpĕt.“ Drónova řeč rozzuřila Karnu: „Proč nás neustále znevaţuješ a Ardţunu velebíš? Nevyrovná se ani šestnáctinĕ mĕ nebo Durjódhany.“ Durjódhana se však usmíval: „Je-li to Pártha, ó Rádhéjo, můj kol je splnĕn. Objevili jsme Pánduovce před uplynutím jejich posledního roku. Ted se budou muset vrátit do lesa. Skrývá-li se v přestrojení za eunucha nĕkdo jiný, nebude dlouho trvat a srazím ho ostrými šípy k zemi.“ Ardţunův kočár brzy dojel ke stromu šamí, mimo dohled Kuruovců. Ardţuna řekl: „Vylez na tento strom, ó princi, a snes dolů balík, který tam nahoře vidíš. Jsou v nĕm zabaleny zbranĕ, které potřebuji. Tvůj luk a šípy nevydrţí sílu mých paţí, aţ v návalu hnĕvu porazím naše nepřátele. de jsou zbranĕ Pánduovců, včetnĕ luku Gándíva, obrovského jako palma a zdobeného zlatem. Je to nebeský luk bez jediné vady a vydrţí i tu nejvĕtší zátĕţ.“ Bh mindţaja pohlédl na balík vysoko na stromĕ: „Proslýchá se, ţe je k tomuto stromu přivázáno mrtvé tĕlo. Jak se mohu já, princ, dotknout tak nečisté vĕci?“ „Neboj se, ó princi. Není to ţádná mrtvola. V tom balíku jsou jen zbranĕ. Přines je ihned dolů. Nenutil bych tĕ k ţádnému ohavnému činu, nebot pocházíš ze vznešeného rodu a jsi dĕdicem krále zemĕ Matsja.“ Bh mindţaja neochotnĕ vylezl na strom, odřízl balík mečem a snesl ho na zem, prohýbaje se pod jeho obrovskou tíhou. Ardţuna mu řekl, at ho otevře, a princ rozřízl obal z jelení kůţe. Kdyţ se zbranĕ objevily na denním svĕtle, zářily jako slunce. Bh mindţaja zalapal po dechu. Lesknoucí se zbranĕ připomínaly syčící hady. Prince jala posvátná hrůza. Vztáhl ruku, aby se jich dotkl, a zeptal se: „Kterému vynikajícímu hrdinovi patří tento luk se sty zlatými ozdobami? A čí je tento s reliéfem zářících

zlatých slonů? Majitelem tohoto luku ozdobeného třemi zářícími slunci je jistĕ nĕjaký mocný bojovník.“ Bh mindţaja opatrnĕ zvedl blyštící se zbranĕ. Ardţunovy dva nevyčerpatelné toulce leţely vedle mečů patřících Nakulovi a Sahadévovi s rukojetmi vykládanými zlatem. Oba meče byly zabaleny v tygřích kůţích. Ardţuna vysvĕtlil, komu zbranĕ patří. „Luk, na který ses zeptal nejdříve, je Gándíva. Vyrovná se statisícům jiných luků a vzdávají mu ctu i samotní nebeštané. Nejdříve jej vlastnil Brahmá, potom Indra a Sóma a nyní se přes Varunu dostal k Ardţunovi. Luk ozdobený stem zlatých brouků vedle Gándívy je Judhišthirův a ten obrovský u nĕho je Bhímův. Toulce s okřídlenými šípy ostrými jako břitva patří Ardţunovi. V bitvĕ se stávají nevyčerpatelnými. Meč vedle toulců s emblémem černé včely a ţihadlem je také Ardţunův.“ Ardţuna popsal uţaslému princi kaţdou zbraň a jejího majitele. Kdyţ skončil, Bh mindţaja řekl: „Tyto zbranĕ jsou krásné i hrozivé, ale kde jsou jejich vlastníci? Kde je Ardţuna a vznešený Judhišthira? Kde jsou dvojčata a nejmocnĕjší z lidí, Bhíma? O tĕchto hrdinech, kteří jsou schopni zničit všechny nepřátele, ale přišli o svoje království ve hře v kostky, není nic slyšet. Kde je Draupadí, drahokam mezi ţenami, která je vĕrnĕ následovala do lesa?“ Ardţuna pak princi vyjevil totoţnost svoji i všech svých bratrů. Princ na nĕho hledĕl s naprostým ţasem. Nikdy to netušil, ale nyní to vypadalo samozřejmĕ. Mocný Vallabha mohl být docela dobře Bhíma a Kanka se vţdy vyznačoval jistou vznešeností a chováním, kterým zastiňoval ostatní dvořany. Určitĕ to mohl být Judhišthira. Princ však stále ještĕ potřeboval přesvĕdčit. Poţádal tedy Ardţunu: „Uvĕřím tvým slovům, pokud mi sdĕlíš deset Ardţunových jmen, která jsem v minulosti slyšel.“ Ardţuna odpovĕdĕl: „Jelikoţ jsem dobyl mnoho zemí a shromáţdil jejich bohatství, nazývají mĕ Dhanandţaja. Nikdy se nevrátím z bitvy, aniţ bych porazil nepřítele, a proto jsem zván Vidţaja. Moji konĕ jsou bílí, a tak mĕ nazývají Švétaváhana. Narodil jsem se, kdyţ bylo v ascendentu souhvĕzdí Uttara Phálguna, a proto jsem Phálguni. Jelikoţ nosím zářivou čelenku, Indrův dar, jsem nazýván Kirítí. V bitvĕ jsem hrozivý na pohled, a tak mi lidé říkají Bíbhatsu. Moje jméno je Savjasáčí, protoţe umím střílet z luku obĕma rukama. Pro svoji nepřístupnost a nezkrotnost jsem znám jako

Dţišnu. Moje jméno zní Ardţuna, protoţe neustále konám čestné, vysoce čisté skutky. Můj otec mi z lásky k chlapci s černou pletí říkal Krišno. Toto je mých deset jmen, ó princi.“ Bh mindţaja padl s nataţenýma rukama k Ardţunovým nohám. „Je mým štĕstím, ţe jsem tĕ spatřil, ó Dhanandţajo. Prosím, promiň mi vše, co jsem ti kdy v nevĕdomosti řekl. aslouţíš si moji ctu. Můj strach je pryč a jsem připraven stát se tvým vozatajem. Prosím, čekám na tvoje rozkazy.“ „Budu bojovat s Kuruovci a získám zpĕt vaše zvířata. O tom nepochybuj,“ řekl Ardţuna, zatímco si připínal toulce. „Tento kočár se stane tvojí pevností, jejímiţ hradbami budou moje paţe a obranným zařízením Gándíva. Jen řid tento kočár a neboj se.“ Princ poloţil zbranĕ Pánduovců do kočáru. „Jak bych se mohl bát, kdyţ jsi v kočáru ty? Ale nechápu, jak došlo k tomu, ţe ses přestrojil za eunucha. Připadá mi neuvĕřitelné, ţe by nĕkdo tak statečný a silný jako ty mohl přijmout takovou podobu.“ Ardţuna se usmál: „Plním slib, abych získal zboţné zásluhy a uspokojil vůli jiného. Ten slib je ted dovršen, ó princi.“ Pánduovci vypočítali, ţe toho dne se právĕ završí doba jejich vyhnanství. Proto Ardţuna princovi bez obav vyjevil svoji totoţnost. Nyní bude s Kuruovci bojovat otevřenĕ. Podíval se na konĕ zapřaţené ke kočáru a zeptal se: „Mají bojový výcvik?“ „Tito konĕ se vyrovnají čtyřem koním, kteří táhnou Krišnův kočár,“ odpovĕdĕl hrdĕ princ. „Já sám jsem zručný vozataj, o nic ménĕ neţ Dáruka či Mátali. Prolomím nepřátelské řady s takovou rychlostí, ţe kočár bude sotva vidĕt.“ Ardţuna přikývl, sundal si náramky a natáhl si rukavice z ještĕří kůţe, které mu zakrývaly předloktí. Vlasy si vzadu svázal kusem bílé látky, usedl na kočár a pomyslel na svoje nebeské zbranĕ. jevily se mu v mysli a pronesly: „Jsme zde, ó synu Pándua, připraveny plnit tvoje rozkazy.“ „Setrvejte všechny v mojí pamĕti,“ řekl Ardţuna s potĕšením. Pomyšlení na bitvu s Durjódhanou ho naplňovalo novým nadšením a energií. Třináct let čekání byla dlouhá doba. Konečnĕ bude mít moţnost pouţít zbranĕ, které získal od bohů. Napnul tĕtivu Gándívy a rozechvĕl ji. Ozval se zvuk,

jako by do sebe narazily dvĕ hory. emĕ se zachvĕla, roztřásla stromy a z nebe padaly meteority. Kdyţ Kuruovci zaslechli ten dĕsivý zvuk, vĕdĕli, ţe je to určitĕ Ardţuna se svým lukem Gándíva. Ardţuna sňal prapor s emblémem lva a meditoval o Agnim. oblohy spadl nebeský prapor ozdobený zlatem s vyobrazením Hanumána. Kdyţ ho Ardţuna uctivĕ obešel, připevnil prapor na ţerd kočáru. Přikázal Bh mindţajovi, at řídí, a kočár se pohnul k severu, smĕrem ke Kuruovcům. Ardţuna ze všech sil zatroubil na svoji lasturu. Vydala hromový zvuk, po jehoţ zaslechnutí konĕ padli na kolena a hrůzou ochromený princ se zhroutil na podlahu kočáru. Ardţuna ho utĕšil a řekl mu, at sebere všechnu odvahu: „Jsi kšatrija a syn vznešeného krále. Proč se třeseš a ztrácíš nad koňmi vládu? Mnohokrát jsi slyšel halas bitvy, troubení mocných lastur a trub. Proč máš strach jako obyčejný človĕk?“ Princ vstal a chopil se opratí. Postavil konĕ na nohy a odpovĕdĕl: „Jistĕţe jsem slyšel troubit mnoho lastur, ale nikdy ţádnou, jako je tato. Také jsem nikdy neslyšel ţádný luk znít jako Gándíva. I ten nebeský prapor mĕ naplňuje divem. Ta opice se zdá být ţivá a jako by se chystala z praporu seskočit. Moje mysl naprosto ţasne.“ Ardţuna se zasmál: „Stůj pevnĕ na kočáru a drţ opratĕ ze všech sil, protoţe znovu zatroubím na svou lasturu.“ Ardţuna ještĕ jednou zadul na lasturu a rozechvĕl luk. Jejich společný zvuk se rozlehl do čtyř svĕtových stran a zdálo se, ţe roztrhne hory. Princ jen s obtíţemi zůstal na nohou a ovládl vydĕšené konĕ. V dálce Dróna slyšel hrozivé zvuky, jejichţ původcem byl Ardţuna, a obrátil se k Durjódhanovi: „Není pochyb o tom, ţe s námi přichází bojovat Savjasáčí. Jsou vidĕt ještĕ hrozivĕjší znamení, která Kuruovcům vĕstí neštĕstí. Tvoji vojáci působí neradostným dojmem, jako kdyby naříkali. Všichni naši vůdčí bojovníci stojí bez pohnutí, zbaveni energie. Nad našimi šiky jako by se vznášel příkrov stísnĕnosti. Připravme se na bitvu. Aţ se Pártha objeví, budete mít důvod litovat svých činů.“ Durjódhana se zachmuřil. Přišel k Bhíšmovi a řekl: „Ó praotče, zdá se, ţe jsme nalezli Pánduovce před dovršením jejich vyhnanství. Podmínka znĕla, ţe pokud budou v posledním roce objeveni, vrátí se do vyhnanství. Je-li to

skutečnĕ Bíbhatsu, budou muset strávit dalších dvanáct let v lese. Mĕl bys pečlivĕ spočítat čas, ó Bhíšmo, aby byly odstranĕny všechny pochyby.“ Durjódhana se rozhlédl kolem. V dálce vidĕl oblaka prachu zvířeného Ardţunovým kočárem. Kuruovec pevnĕ sevřel svůj luk: „At k nám přijíţdí kdokoliv, Ardţuna nebo král Matsji, dnes budeme muset bojovat. Proč tedy naši přední muţi sedí na svých kočárech zachvácení dĕsem? Je nás mnoho a zde přijíţdí jediný bojovník. eč našeho učitele o znameních a neštĕstích je nemístná. Naše dohoda se Sušarmou znĕla, ţe ho podpoříme v bitvĕ proti Virátovi. Ted musíme náš slib dodrţet. Ó Bhíšmo, seřad naše oddíly do bojového šiku. Bojím se, ţe Dróna podlehl své náklonnosti k nepříteli. Jak nás můţe vést či chránit ve chvíli nebezpečí?“ Po Durjódhanovĕ boku se objevil Karna a promluvil tak hlasitĕ, aby ho slyšeli všichni přední Kuruovci: „ dá se, ţe jste všichni při pouhém pohledu na Ardţunu dostali strach. Nevíte, ţe pro mĕ není ţádným soupeřem? Po dlouhé dobĕ v lese mu bude v boji chybĕt síla. Jiţ brzy v tichosti obdrţí tisíce mých šípů, tak jako způsobilý bráhmana přijímá milodary. abitím Ardţuny splatím svůj dluh vůči Durjódhanovi. Dnes uhasím pánduovský oheň roznícený palivem zbraní a stravující všechny nepřátele. Moje neomylné šípy probodnou Párthu jako hadi vnikající do termitištĕ. Uvidíte ho leţet na zemi jako horu porostlou zlatým deštĕm. Mocnými oštĕpy srazím vřeštící opici z jeho praporu a kočár mu roztříštím na kusy. Všichni můţete bojovat po mém boku nebo, chcete-li, odejít s kravami. Mohu se Ardţunovi postavit sám.“ Kripa pohlédl na Karnu s pohrdáním: „Ó Rádhéjo, tvoje zlotřilá mysl neustále touţí po válce. Nechápeš vĕci v závislosti na času, místĕ a okolnostech. Moudří lidé volí válku jen tehdy, kdyţ zklamaly jiţ všechny ostatní prostředky a za příznivých znamení. Jak pro nás můţe být střetnutí s Párthou příznivé? Sám zničil gandharvy a sám odolal i nebeskému vojsku u Khándavy. Samotný také porazil mocné nivátakavači a kálakanji. Bez cizí pomoci a beze strachu unesl Subhadru z davu Jaduovců, čímţ vzbudil hnĕv neporazitelného Balarámy. Poté, co dodrţoval v lese celibát a získal od bohů všechny jejich boţské zbranĕ, stojí ted před námi.“ Ardţunův kočár se v určité vzdálenosti zastavil. Kuruovská armáda se seřadila do tvaru klínu namířeného k nĕmu. Kripa v jejím čele dále hovořil, káraje Karnu. Ten soptil hnĕvem a stál na svém kočáře se svým velkým lukem připraveným ke střelbĕ.

„Kdo chce sám bojovat s Ardţunou, ten to nemá v hlavĕ v pořádku,“ řekl Kripa, kdyţ si natahoval rukavice. „Je jako človĕk, který chce přeplavat oceán s kamenem přivázaným na krku. Ó Karno, vychloubáš se jako pošetilé dítĕ. Chceš vytrhnout rozzuřenému hadovi zuby holými prsty nebo projít planoucím ohnĕm s tĕlem natřeným olejem a oblečen do hedvábných šatů. Pártha se bude pohybovat našimi šiky jako Jamarádţa se svým ţezlem v ruce. Necht se naše v brnĕní odĕná armáda připraví. Ty, já, Durjódhana, Bhíšma, Dróna a jeho syn stůjme při sobĕ. Kdyţ se spojí nás šest a naše vojsko nás podpoří, snad budeme mít nĕjakou nadĕji, ačkoliv i o tom pochybuji.“ Ašvatthámá přijel se svým kočárem za svého otce. Slyšel Karnovu řeč a také promluvil opovrţlivým tónem: „ atím jsme ničeho nedosáhli, Karno. Neodvedli jsme krávy, ani neporazili nepřítele. Proč se tedy chvástáš? Velcí hrdinové dokonce i po mnoha vítĕzných bitvách a dobytí mnoha království nevyřknou ani jediné slovo sebechvály. Sama mlčenlivost je vlastnost skutečnĕ mocných. Oheň hoří tiše a tiše září také slunce. I emĕ nese svoji obrovskou zátĕţ v podobĕ pohyblivých a nehybných tvorů beze slova.“ Mocného Ašvatthámu, jehoţ vţdy rozčilovala Karnova arogance, zvláštĕ rozzlobila jeho ne cta vůči Drónovi. Stál v kočáře s rukou poloţenou na svém dlouhém meči a hlasitĕ Karnu pokáral. Vyjadřoval tak i pocity svého otce: „Který kšatrija na emi by mohl být pyšný na to, ţe získal království díky podvodnému hazardu jako zlotřilý a hříšný Durjódhana? Ve kterém osobním souboji jsi ty nebo on kdy porazil Ardţunu nebo kteréhokoliv z jeho bratrů? Ve které bitvĕ jsi dobyl Indraprasthu? Ve kterém střetu jsi získal Draupadí, ó muţi podlých činů, abys ji mohl přitáhnout do shromáţdĕní, právĕ kdyţ menstruovala a na sobĕ mĕla jen jediný kus odĕvu? Podtal jsi kořen damaronĕ, která představuje kuruovskou dynastii. Ardţuna a jeho bratři ti tvoji uráţku Draupadí nikdy neodpustí.“ Ašvatthámá vrhl pohled na Ardţunův kočár čekající v dálce. Vzpomnĕl si na společnĕ strávený čas ve škole svého otce. Ardţuna byl vţdy Drónovým oblíbencem, coţ ho velmi bolelo, ale o Ardţunových bojových schopnostech nebylo pochyb. Ašvatthámá byl nucen neochotnĕ přiznat, ţe jeho kvalit nedosahuje. Na emi nebylo válečníka, který by se dokázal Ardţunovi v lukostřelbĕ vyrovnat. Karnova smĕlá slova se brzy mĕla ukázat sotva nĕčím více neţ jen prázdným vychloubáním.

Ašvatthámá se otočil zpĕt ke Karnovi a pokračoval: „Dhanandţaja nikdy neutíká z boje, ani kdyţ proti nĕmu stojí gandharvové, rákšasové nebo asurové. Komu se postaví, ten je odraţen stejnĕ tak jako strom vyvrácený silou Garudových křídel. Kdo by nechválil Párthu, který tĕ předčí odvahou, jako lučištník nijak nezaostává za Indrou a v bitvĕ se vyrovná i samotnému Krišnovi? Varování mého otce bys mĕl brát váţnĕ. Jeho náklonnost k Ardţunovi bys mu nemĕl vyčítat, nebot moudří říkají, ţe ţák je totéţ co syn.“ Potom Ašvatthámá pohlédl na Durjódhanu: „Ó pyšný, bojuj s Ardţunou stejným způsobem, jakým jsi ho porazil v kostkách. Necht tvůj strýc Šakuni nyní ukáţe skutečné hrdinství v opravdovém boji. Gándíva nevrhá kostky, ale vypouští planoucí šípy. Tyto hrozivé šípy dokáţí roztrhnout hory a proniknout zemí. Pán smrti, bůh vĕtru či bůh ohnĕ za sebou mohou nĕco zanechat, ale rozzuřený Ardţuna nikoliv. Jestli chceš, můţeš ho s podporou nadutého s tova syna vyzvat, ale co se mĕ týče, v boji s Dhanandţajou ţádný smysl nevidím.“ Bhíšma naslouchal všem proslovům. Byl si jist, ţe ten, kdo se před nimi objevil přestrojen za eunucha, je Ardţuna. Starý kuruovský válečník ho touţil opĕt obejmout. Je tragické, ţe musí stát na bojišti proti nĕmu. Kšatrijovy povinnosti jsou bezpochyby tvrdé a bolestivé. Tento boj je nevyhnutelný. Ardţuna se svojí povinnosti bojovníka zcela jistĕ nevyhne a Kuruovci budou muset spojit všechny svoje síly, aby mu dokázali čelit. Jejich hádky je jen oslabí a usnadní Ardţunovi vítĕzství. Bhíšma pohlédl k Ardţunovu kočáru a řekl: „Drónův syn promluvil správnĕ, stejnĕ jako Kripa. Karna se vychloubá jen proto, aby nás podnítil ke splnĕní našich kšatrijských povinností. Ţádný moudrý človĕk nehledá u svého učitele chyby. Podle mého názoru musíme bojovat. Kdo by nebyl zmaten tváří v tvář nepříteli mocnému a zářícímu jako slunce? Karnova slova nás mĕla jen povzbudit. Ašvatthámo, odpust mu. Čeká nás nebezpečný kol. Stojí proti nám syn Kuntí, a proto není na neshody čas. Moudří prohlašují, ţe nejhorším ze všech nebezpečí, které armádĕ hrozí, je rozkol mezi veliteli. Ašvatthámá má pravdu. Mĕli bychom vĕnovat Drónovu varování pozornost, protoţe Ardţuna je nejlepší ze všech bojovníků.“ Durjódhana sepjal ruce a řekl Drónovi: „Ó učiteli, prosím, odpust nám naše pochybnosti. Budme svorní. Jsi-li potĕšen, je moţné dosáhnout čehokoliv.“

Dróna stál na svém kočáře a zářil ve svém lesklém brnĕní: „Bhíšmova slova mĕ uklidnila. Praotec promluvil správnĕ. Mĕli bychom se pečlivĕ sešikovat a chránit Durjódhanu. Jsem přesvĕdčen, ţe je to Ardţuna, a nemyslím si, ţe se spokojí s pouhým získáním Virátových krav. Jsem si také jist, ţe by se neukázal před koncem svého vyhnanství. Ó Bhíšmo, řekni nám svůj názor.“ Bhíšma čas jiţ vypočítal. Stejnĕ jako Durjódhana i on pečlivĕ uvaţoval o zprávách hastinápurských zvĕdů a dospĕl k závĕru, ţe Pánduovci jsou s velkou pravdĕpodobností ve Virátĕ. Kdyţ se díval na Ardţunův kočár, z očí mu vyhrkly slzy. „Synové Kuntí nejsou chamtiví a nikdy neudĕlají nic v rozporu s ctností,“ prohlásil. „Všichni jsou vznešení. Jelikoţ v jejich čele stojí Judhišthira, není pochyb o tom, ţe dodrţí slovo. Nepřejí si získat království nečestnými prostředky. Kdyby tomu tak nebylo, proč by neprojevili svoji odvahu uţ bĕhem hazardní hry? Pánduovci by spíše zvolili smrt, neţ aby se uchýlili ke lţi. Podle mého výpočtu doba jejich vyhnanství skončila. toho vyvozuji, ţe brzy opĕt spatříme všech pĕt bratrů. Pokud jim Durjódhana nevrátí jejich království, pak se naše setkání odehraje na bojišti.“ Durjódhana doutnal hnĕvem jako olejem ţivený oheň. Vypadal, ţe kaţdou chvíli vzplane. Upřel své tmavé oči na Bhíšmu a promluvil tichým hlasem: „Pánduovské království nevrátím. Ó praotče, učiň všechny přípravy k bitvĕ, prosím.“ Bhíšma byl váţný: „Mĕli bychom jednat opatrnĕ. Ještĕ jsem nevidĕl ţádnou bitvu, v níţ by jedna strana mĕla vítĕzství jisté. A jedna strana je navíc vţdy poraţena. Ted stojíme tváří v tvář Vidţajovi. Proto navrhuji, ó králi, aby ses s polovinou armády vzdálil. Vezmi s sebou krávy a já s ostatními kuruovskými vůdci zůstanu zde, abychom Ardţunu odrazili.“ Durjódhana souhlasil. anechal pod Bhíšmovým velením polovinu armády a s druhou se vydal pryč. Krávy hnal před sebou. Kolem Bhíšmy se shlukli Dróna, Kripa, Karna a Ašvatthámá. Bhíšma jim přikázal, aby před bitvou zaujali různé pozice. Kdyţ se do nich přesouvali, spatřili blíţící se Ardţunův kočár. Kdyţ Dróna slyšel zvuk podobný burácení hromu, jak Ardţuna rozechvíval svoji tĕtivu, řekl: „Není pochyb, ţe je to Gándíva. Ţádný jiný luk nevydává takový zvuk. Všimnĕte si pozornĕji praporu na kočáru. Uvidíte na nĕm nebeskou opici, která vydává hrozivý řev. Budte si jisti, ţe proti nám stojí Ardţuna.“

Bĕhem Drónova proslovu z nebe spadly dva šípy a snesly se na kočár k jeho nohám. Ostatní šípy dopadly na Bhíšmův a Kripův kočár. „Pártha po dlouhé dobĕ opĕt vidí starší svého rodu a vzdává jim ctu,“ řekl Dróna a zdvihl ruce smĕrem k Ardţunovi v ţehnajícím gestu. „Pánduův syn na bojišti září jako dobře udrţovaný obĕtní oheň. Stůjte pevnĕ, nebot jeho příští šípy jiţ ctu vyjadřovat nebudou.“

Kapitola 39: BITVA U VIRÁTY Jen asi kilometr od Kuruovců pokynul Ardţuna princi, at zastaví kočár, a zatímco zjištoval rozestavení nepřátel, Bh mindţaja s ţasem hledĕl na armádu před sebou. „Kdo jsou tito hrdinové připomínající hory uprostřed mohutného oceánu?“ zeptal se. „Prapor s emblémem zlaté nádoby zdobí Drónův kočár,“ odpovĕdĕl mu Ardţuna. „Neustále ho ctím. Mĕl bys jeho kočár objet na znamení cty. Pustím se s ním do boje pouze tehdy, kdyţ za točí jako první. Taková je povinnost kšatrijů.“ Ardţuna ukázal na kaţdý z předních vozů. „Hrdina odĕný v tygří kůţi na kočáře taţeném ryšavými koňmi je Kripa. Dnes mu ukáţi, jak lehce dovedu pouţívat zbranĕ. Bojovník po jeho boku, jehoţ prapor nese emblém luku, je Ašvatthámá. Je synem mého učitele. I on si zaslouţí moji ctu. Ve zlatém brnĕní a s emblémem hada na zlatém pozadí je Durjódhana. Vůči Pánduovcům chová trvalé nepřátelství. Přímo za ním je hrdina zářící jako oheň, s emblémem silného provazu pro svazování slonů. To je zlovolný Karna. Bud na pozoru, aţ se k nĕmu přiblíţíš, protoţe mĕ neustále vyzývá k boji.“ Ardţuna ukázal rukou ke kočáru stojícímu hned za onĕmi čtyřmi, které jiţ vyjmenoval. „Ten velký hrdina, jehoţ prapor je modrý, se znamením zlaté palmýry a pĕti hvĕzdami a kterého zastiňuje bílý slunečník, je Šántanuův syn Bhíšma, náš praotec. Kuruovci mu vţdy prokazují královskou ctu, a proto následuje Durjódhanu. K nĕmu by ses mĕl přiblíţit jako k poslednímu, protoţe mi nikdy nezkřiví ani vlas na hlavĕ.“ Ardţuna ještĕ nĕjakou chvíli pozoroval armádu a pak princi řekl, at vyjede. Jak se pohnuli kupředu, uvidĕl, ţe se Durjódhana oddĕlil od vojska a zamířil s jeho polovinou k jihu. Ardţuna nařídil Bh mindţajovi, at se vydá

za ním: „Pustím se do boje s Durjódhanou, nebot bude-li přemoţen on, dosáhneme svého cíle.“ Ardţuna potom vyslal šípy ke třem starším Kuruovcům, kteří se mu postavili na bitevním poli. Kripa zpozoroval, ţe Ardţunův kočár zmĕnil smĕr, a ihned pochopil jeho zámĕr: „Rychle vyjedme zastavit Pánduova syna,“ vykřikl. „Co budeme dĕlat s obrovským bohatstvím Matsjů, kdyby se mĕl Durjódhana potopit jako dĕravá lod do Párthovy vody?“ Ardţuna vypustil statisíce šípů, které pokryly kuruovské jednotky jako hejno kobylek. Bojovníci nic nevidĕli a propadli zmatku. Nebyli schopni ani uprchnout, a tak jen chválili Ardţunovu odvahu. emí a oblohou se rozléhalo drnčení Gándívy a troubení Ardţunovy lastury. Virátův syn s kočárem obratnĕ manévroval a odřízl Durjódhanovi cestu. Tak mu zabránil uniknout s kravami. Jakmile se k nĕmu Ardţuna přiblíţil, krávy se daly na tĕk zpátky k mĕstu a Durjódhana se rychle vrátil po bok ostatních kuruovských vůdců. Kdyţ Ardţuna zachránil krávy Matsjů, řekl: „Nechme zatím zbabĕlého Durjódhanu být. Utekl, aby si zachránil ţivot. Vím, ţe zlotřilý Karna se mnou chce bojovat, tak jako bojuje jeden slon s druhým. Najdi ho, ó princi, a já zničím jeho pýchu. Pod Durjódhanovou ochranou se stal příliš domýšlivým.“ Princ rychle otočil kočár a rozjel se do středu bojištĕ, odkud mohl vidĕt všechny vůdčí Kuruovce. Vtom se Ardţunovi do cesty postavili čtyři Durjódhanovi bratři. Vyslali proti nĕmu nepřerušované salvy šípů, ale Bh mindţaja se šípům obratnou jízdou vyhnul. Ardţuna zároveň vystřelil svoje planoucí šípy, které pokryly kuruovské kočáry. Pánduův syn si však vzpomnĕl na Bhímův slib, ţe zabije všechny Dhritaráštrovy syny, a proto je nechal naţivu. Proti Ardţunovi se s řevem hnali další mocní bojovníci vystřelující záplavy šípů. Jeden z nich, král jménem Šatruntapa, ho napadl s takovou silou, ţe aţ zastavil jeho kočár. Ardţuna zmizel pod krupobitím šípů zuřivĕ bojujícího Šatruntapy. ranĕný Ardţuna vzplál hnĕvem. Napnul Gándívu aţ k uchu a vystřelil pĕt smrtících šípů, které zabily čtyři Šatruntapovy konĕ a vozataje. Deseti dalšími přímo letícími šípy serval králi z tĕla brnĕní i s rukama a hlavou. Šatruntapa padl k zemi jako vrchol hory zasaţený bleskem.

Ardţuna se pak obrátil vstříc ostatním kuruovským bojovníkům, kteří se stahovali kolem nĕj. Kdyţ vypouštĕl svoje zlatĕ opeřené šípy, zdálo se, ţe na svém kočáru tančí. Od Ardţuny se na všechny strany táhly dlouhé řady šípů. Kdyţ procházel kuruovskou armádou, vypadal jako lesní poţár stravující suché dřevo na konci léta. Bojištĕ skýtalo hrozivý pohled na roztrhaná tĕla bojovníků a zvířat rozházená všude kolem. Sloni strachy troubili a konĕ rţáli. Hluk bitvy umocňoval křik bojovníků a troubení lastur a trubek. A nad tím vším se rozléhal Hanumánův dĕsivý řev z Ardţunova praporu. Kdyţ se Ardţunův kočár přiblíţil ke Karnovi, Ardţunu napadl Karnův bratr. Ardţuna mu okamţitĕ zabil konĕ a šípem s hrotem tvaru půlmĕsíce mu přímo před Karnovýma očima srazil hlavu. Pohled na bratra, který padl jako u kořene podtatá palma, Karnu rozzuřil. Rozehnal se tedy proti Pánduovu synovi s hlasitým řevem. Dvanácti šípy zranil Ardţunu i Bh mindţaju a také všechny jeho konĕ. Nato Ardţuna napadl Karnu plnou silou jako Garuda vrhající se na hada. Ostatní Kuruovci si všimli, ţe se schyluje k boji mezi obĕma hrdiny, a tak zůstali stát a přihlíţeli. Ardţuna vyslal proti Karnovi mohutnou záplavu šípů, ale ten je svými šípy odrazil a opĕtoval tok tisíci šípů. Se svým zářivým brnĕním a blyštivými ocelovými šípy Karna připomínal oheň sršící jiskry. Ostatní kuruovští bojovníci zahrnuli Karnu, který odráţel Ardţunův nápor, povzbuzujícím pokřikem, tleskali a duli na lastury. Ardţuna nemohl tuto chválu snést a zdvojnásobil svoje silí. Oba soupeři na sebe vystřelili statisíce šípů. Přihlíţejícím se zdálo, jako kdyby za temnými mraky bojovaly Slunce a Mĕsíc. Karna se opakovanĕ snaţil zabít Ardţunovy konĕ i vozataje, ale Pánduův syn jeho šípy pokaţdé odrazil svými vlastními. Oba bojovníci stříleli tak oslňující rychlostí, ţe jejich ruce bylo sotva vidĕt. Karna vypustil nekonečný proud šípů podobný slunečním paprskům ozařujícím emi. Ardţuna však nad svým soupeřem postupnĕ nabyl vrchu. atímco odráţel Karnovy šípy, začal mu probodávat celé tĕlo. Hbitými šípy ho zranil na paţích, stehnech, hrudi a hlavĕ. Karnu zbaveného svého neproniknutelného brnĕní Ardţunův tok tĕţce poranil. Nakonec zanechal boje a uprchl jako slon poraţený jiným slonem. Po Karnovĕ stupu napadli Ardţunu ostatní Kuruovci vedení Durjódhanou. Ardţuna jejich toku ne navnĕ a s radostí čelil. Pouţil různé nebeské zbranĕ a pokryl celou oblohu šípy. Ţádnou část bojištĕ

obsazeného Kuruovci nebylo pod záplavou Ardţunových šípů vůbec vidĕt. Na rozlíceného Pánduova syna nebylo moţno ani pohlédnout. Vypadal jako oheň bĕhem zkázy vesmíru. Ardţuna bojující jako nadlidská bytost způsobil mezi svými nepřáteli zmatek. Jeho šípy dopadaly jen tam, kam byly namířeny, a jeho luk byl neustále napnutý do oblouku. Kuruovská armáda se strachy stáhla a její vojáci v mysli vzdávali Ardţunovi ctu. Konĕ a sloni, kteří zůstali naţivu, prchali do všech stran, všude leţely rozbité kočáry a kolem nich tĕla vozatajů a bojovníků. Na nebi se shromáţdili bohové, gandharvové, siddhové a rišiové, aby sledovali bojujícího Ardţunu. Vůnĕ jejich nebeských girland se linula po bojišti, jako kdyţ na jaře rozkvetou stromy. Jejich odĕvy, ozdoby a třpytící se dopravní prostředky zalévaly celou oblast jasnou září. Obloha jen plála a skýtala nádherný pohled. Uprostřed všech nebeštanů stál Indra a se zalíbením hledĕl na svého syna. Ardţuna přehlédl na hlavu poraţenou armádu a spatřil Drónu. S pocitem náklonnosti ke svému učiteli nařídil Virátovu synovi, aby k nĕmu zajel: „Ó princi, Dróna si vţdy zaslouţí moji ctu. Inteligencí připomíná Šukru, gurua démonů, a znalostí morálky nijak nezaostává za Brihaspatim. Prostudoval všechny Védy a je točištĕm válečné vĕdy. Trvale ho zdobí schopnost odpouštĕt, sebeovládání, pravdomluvnost a soucit. Přeji si s ním bojovat, proto se přibliţuj obezřetnĕ.“ Princ pobídl konĕ a Ardţuna zadul na lasturu. Dróna ho uvidĕl přijíţdĕt, vzal do ruky vlastní lasturu a mocnĕ na ni zatroubil. Souzvuk lastur znĕl jako hlas tisíce trub. Drónovi ryšaví konĕ se vzepjali a rozjeli se s jeho kočárem rychle kupředu. Ardţuna spatřil blíţícího se učitele a pocítil velkou radost. Poloţil luk vedle sebe a zvolal: „Ó vznešený, završili jsme dobu našeho vyhnanství v lese a nyní si přejeme vykonat naši pomstu. Nemĕl by ses na nás zlobit. Ó nezkrotný hrdino, nezačnu s tebou bojovat, pokud neza točíš jako první.“ Dróna se na svého oblíbeného ţáka usmál. Neodpovĕdĕl, ale pozdvihl svůj pozlacený luk a vystřelil více neţ dvacet šípů. Ardţuna ihned vzal vlastní luk a udivující rychlostí je odrazil. Dróna pokryl Ardţunův kočár ze všech stran tisíci šípů. Bh mindţaja rychle otočil kočár a poodjel od Dróny, zatímco Ardţuna obratnĕ sráţel jeho šípy. Oba bojovníci vyvolali nebeské zbranĕ a rozestřeli sít šípů, coţ vzbudilo u přihlíţejících kuruovských vojáků ţas. Jak oba soupeři pronášeli mantry zasvĕcené různým bohům, na bojišti se začaly objevovat další zbranĕ. Drónův luk vrhal pochodnĕ a

planoucí disky, ale Ardţuna je všechny srazil a vyslal proti svému učiteli ještĕ vĕtší mnoţství dlouhých šípů. Dróna, který se celou dobu usmíval, je vzápĕtí všechny v letu srazil. Kuruovci sledující odvahu gurua i ţáka jim znovu a znovu provolávali slávu a ţasli nad přísnou povahou kšatrijské povinnosti, která je donutila zkříţit zbranĕ. Ani bĕhem boje s Drónou Ardţuna nepřestával točit na kuruovskou armádu. Jeho šípy na nĕ dopadaly jako blesky. Kdyţ hrozivé, jako břitva ostré šípy zasahovaly konĕ, slony a vojáky, vydávaly zvuk podobný tĕţkému krupobití. Všude se válely paţe, které dosud v dlaních svíraly zbranĕ a hlavy v přilbách. emi pokrývala zlatá brnĕní a kusy rozbitých kočárů. S pokračujícím Ardţunovým tokem se vzduchem začal rozléhat křik vydĕšených vojáků. náklonnosti ke svému ţákovi Dróna projevil jen část svojí moci. Odrazil Ardţunův tok a vyslal na nĕho příval zlatĕ opeřených šípů, které letĕly k Ardţunovi v řadách a dotýkaly se svým opeřením. Ardţuna mu odpovĕdĕl tolika šípy, ţe pod nimi Dróna i jeho kočár zmizeli. Ti, kdo Ardţunu pozorovali, nedokázali postřehnout ţádnou prodlevu mezi uchopením šípů, jejich přiloţením k tĕtivĕ a výstřelem. Ţasl i sám Indra přihlíţející z nebes. Dróna byl zcela zahalen hustou masou šípů, které na nĕho bez ustání dopadaly. Kuruovci proto začali křičet: „Bĕda!“ Ašvatthámá se rozzuřil, rozjel se prudce proti Ardţunovi a vykřikoval výzvy k boji. Ardţuna se obrátil k nĕmu a dal Drónovi moţnost ustoupit. Nanejvýš obratný Ašvatthámá vystřelil šíp, který přetal Ardţunovu nepřetrţitĕ drnčící tĕtivu. Bohové na nebesích při spatření tohoto nadlidského činu vykřikli: „Výbornĕ! Bravo!“ Ašvatthámovi se také podařilo Ardţunu poranit mnoţstvím ostrých šípů s volavčím peřím. Ardţuna se zasmál a nasadil na luk další tĕtivu. Mezi Drónovým ţákem a synem se strhl zuřivý boj, při kterém se přihlíţejícím bojovníkům zjeţily vlasy. Připomínal souboj dvou šílených slonů. asahovali se planoucími šípy, které v letu vypadaly jako syčící hadi. Ašvatthámovi brzy došli šípy, zatímco Ardţuna bojoval dál, nebot jeho zásoba šípů byla díky poţehnání boha ohnĕ nevyčerpatelná. Kdyţ Ašvatthámá odstoupil z boje, vrátil se Karna a rozechvĕl tĕtivu, jeţ vydávala hromový zvuk. Ardţuna na nĕho upřenĕ hledĕl očima

zbarvenýma jako mĕd. S nadĕjí, ţe se mu ho podaří zabít, na nĕho vystřelil tisíce šípů. Potom zvolal: „Ó Karno, nastal čas, abys dostál svému chvástání. Mnohokrát jsi nabubřele prohlásil, ţe se ti v boji nikdo nevyrovná. Dnes v boji se mnou poznáš svoji sílu a jiţ nikdy nebudeš brát ostatní na lehkou váhu. Pronesl jsi mnoho ostrých slov, aniţ bys kdy bral v vahu zboţnost. Pokus se nyní dokázat, ţe tvé uráţky, které jsi pronesl na moji adresu ve snĕmu, byly oprávnĕné. Nemůţeš mĕ porazit. Ted sklidíš plod tvé uráţky Draupadí. Jen ctnost mi toho dne zabránila ve vykonání strašlivé pomsty. Dnes pocítíš sílu mého hnĕvu, zadrţovaného uplynulých třináct let. Bojuj, ó hříšníku. Necht všichni Kuruovci přihlíţejí tvojí zkáze.“ Karna se ušklíbl: „Ukaţ se v boji, Pártho. Celý svĕt ví, ţe tvoje činy zaostávají za slovy. Kvůli tvojí slabosti a neschopnosti tĕ Kuruovci donutili trpĕt. Nesnaţ se vymlouvat. Ted všichni uvidíme tvoji sílu, aţ na tebe udeřím svými neodolatelnými zbranĕmi. I kdyby za tebe přišel bojovat samotný Indra, mnĕ neunikneš.“ Ardţuna odpovĕdĕl s posmĕchem: „Vţdy jsi přede mnou utekl, a proto jsi stále naţivu, abys mohl pronášet tato prázdná slova. Uprchl jsi dokonce i dnes, kdyţ jsi spatřil konec svého bratra. Jakou sílu jsi tedy projevil?“ Ardţuna napnul Gándívu do polooblouku a rychle vystřelil tucty šípů pronikajících brnĕním a zářících jako oheň. Karna je s smĕvem odrazil svými vlastními. Oba bojovníci mezi sebou opĕt rozprostřeli sít šípů. Karna vypouštĕl s neomylnou přesností ţhnoucí šípy a probodal Ardţunovi paţe a ruce. Ardţuna Karnův tok nemohl nechat bez odezvy a přetal jeho tĕtivu šípem s hrotem tvaru půlmĕsíce. Karna odpovĕdĕl mnoţstvím šípů, které Ardţunovi vyrazily Gándívu z ruky. Ten se však rychle vzpamatoval a vypustil na Karnu šípy s ostřím jako břitva, které mu roztříštily luk na kusy. Karna se chopil nového luku a vystřelil hrozivý ocelový šíp podobný oštĕpu, který ale Ardţuna srazil hned, jakmile opustil Karnův luk. Karnovi přispĕchalo na pomoc pĕt nebo šest mocných bojovníků, ale Ardţuna je všechny zabil. Pánduův syn napnul luk aţ k uchu a vystřelil čtyři ocelové šípy, kterými zabil Karnovy konĕ. Dalším mocným šípem zasáhl Karnu do hrudi, aţ se ozvala rána jako při výbuchu. Šíp prorazil Karnovo brnĕní a pronikl mu do tĕla. Karna ztratil vĕdomí a spadl na bok do svého kočáru. Nato ho jeho vozataj rychle naloţil do jiného kočáru a odvezl pryč.

Ardţuna a Bh mindţaja zahrnuli poraţeného Karnu posmĕchem. Potom se Ardţuna rozhlédl a řekl: „ avez mĕ tam, kde vidíš emblém zlaté palmýry. Tam stojí náš praotec, Šántanuův syn, podobný nesmrtelnému nebeštanovi. I on si se mnou přeje bojovat.“ Bh mindţaja byl vyčerpán. Lapaje po dechu odpovĕdĕl: „Nemyslím si, ţe mohu dále vést tvoje konĕ. Moje mysl je zmatena a dy mi zeslábly. Mám pocit, jako kdyby nebeské zbranĕ, které jsi ty a Kuruovci vypustili, svojí mocí roztavily čtyři svĕtové strany. pohledu na maso a krev a z jejich pachu se mi dĕlá špatnĕ. Nikdy předtím jsem takovou bitvu nevidĕl. Její vřava mĕ ohlušila a cítím se omámen. vuk Gándívy podobný opakovaným derům hromu a tvoje šípy jako blesky mi rozervaly srdce. Bojím se. dá se mi, jako by se zemĕ pohybovala, a opouští mĕ ţivotní síla.“ Ardţuna prince utĕšil: „Jsi princ z rodu Matsjů a tvojí svatou povinností je čelit nepříteli v bitvĕ. Vzmuţ se, nebot nalezneš sílu ve Svrchované Moci. Pána vţdy potĕší, kdyţ neochvĕjnĕ a odhodlanĕ plníme svoje předepsané povinnosti. Ještĕ chvíli řid konĕ. Přeji si postavit se v bitvĕ praotci.“ Princ se cítil povzbuzen a pobídl konĕ. Kdyţ se kočár rozjel přes bojištĕ k Bhíšmovu kočáru, Ardţuna pokračoval: „Tato bitva jiţ nebude dlouho trvat. Kuruovské vojsko se pod náporem mých zbraní potácí jako kolo. Nechám do onoho svĕta téci řeku s krví místo vody, kočáry namísto vírů a slony místo vodních ţivočichů. Pokácím tento kuruovský les s hlavami, paţemi a vzrostlými tĕly místo vĕtví. Od bohů jsem získal všechny nebeské zbranĕ. Neboj se, ó princi, protoţe Kuruovce rozpráším a zaţenu na tĕk.“ Jakmile se Ardţuna dostal k Bhíšmovi na dostřel, vypustil na nĕho krupobití šípů. Bhíšma je trpĕlivĕ odrazil a přišli ho chránit čtyři Durjódhanovi bratři. Dušásana na Ardţunu zuřivĕ za točil. ranil Bh mindţaju velkou šipkou a další šipkou probodl Ardţunovi hrud. Ardţuna okamţitĕ vystřelil zlatĕ opeřené šípy, které roztříštily Dušásanův luk na kusy a tĕţce ho poranily na prsou. Dušásana ustoupil a zanechal v boji s Ardţunou svoje tři bratry. Všichni však utrpĕli podobná zranĕní a museli se stáhnout. Na Bhíšmův rozkaz Ardţunu obklopily tisíce kuruovských vojáků a za točili na nĕho. Pánduův syn se na kočáru otáčel dokola s lukem neustále napnutým do oblouku a střílel chvíli levou a chvíli pravou rukou.

Planoucí šípy létaly na všechny strany a kuruovské síly byly roztříštĕny. Ardţuna v bitvĕ připomínal ţhavé polední slunce se svými nesnesitelnými paprsky. Kuruovští hrdinové seskakovali z kočárů a utíkali, odhazujíce zbranĕ. Jezdci na koních se obraceli a vydĕšeni hnali konĕ pryč. Kuruovci ustupovali s vynaloţením všech sil a zakopávali přitom o tĕla muţů, slonů i koní. Durjódhana, Karna, Kripa, Dróna a Ašvatthámá potom za točili na Ardţunu společnĕ. aplavili ho tolika šípy, ţe nebyl vůbec vidĕt. Ardţuna však zachoval klid i uprostřed tohoto náporu a vyvolal agnéjástru obdařenou nepřemoţitelnou energií boha ohnĕ. Tato zbraň vychrlila na Kuruovce statisíce planoucích šípů a šipek a zatlačila je zpĕt. Nato Ardţuna spatřil před sebou na kočáru stát Bhíšmu. Syn Gangy se usmíval a ve svém lesknoucím se brnĕní zářil jako bĕlostná hora za svitu. Pozvedl svůj pozlacený luk a vystřelil tucet šípů, jeţ zasáhly řvoucí opici na Ardţunovĕ praporu. Ardţuna potlačil svoji náklonnost ke starému vůdci Kuruovců a vystřelil obrovskou střelu, která zlomila bílý slunečník nad jeho hlavou. Vzápĕtí ji následovaly šípy, jeţ srazily ţerd praporu a zabily dva bojovníky chránící mu boky. Ardţuna zranil Bhíšmovy konĕ a zastavil jeho kočár. Bhíšma se rozzlobil a začal vyvolávat nebeské zbranĕ. nebe se snesl mohutný příval planoucích šípů, šipek a oštĕpů. Ardţuna okamţitĕ jeho tok odrazil vlastními nebeskými střelami a sám napadl Bhíšmu mnoţstvím šípů. Bhíšma přijal Ardţunův tok, jako kopec přijímá mrak. Obratnĕ v letu srazil všechny šípy, takţe dopadly v kusech na zem. Mezi Ardţunou a Bhíšmou se na určitou dobu za uţaslého přihlíţení Kuruovců rozzuřila lítá bitva. Vypadalo to, jako kdyby Indra zápolil s Balim, králem asurů. Ani jeden z nich v boji neustával. Ardţunův luk Gándíva se stal ohnivým kruhem a Bhíšma uskakoval na kočáru jako mladík. Nakonec se Ardţunovi podařilo Bhíšmu vyvést z rovnováhy zbraní, která vyslala nesčetné mnoţství zlatĕ opeřených šípů ve vlnách za sebou. Bhíšma v kočáru zavrávoral a Ardţuna této příleţitosti vyuţil k tomu, aby mu šípem ostrým jako břitva roztříštil luk. Ihned poté vystřelil deset ocelových šípů s hroty podobnými telecím zubům. Tyto smrtící šípy probodly Bhíšmovu hrud. Kuruovský vůdce byl omráčen a chvíli se ve

stoje opíral o ţerd svého kočáru. Jeho vozataj vidĕl, ţe je v bezvĕdomí, a tak obrátil kočár a odvezl ho pryč. Vĕtšina kuruovské armády byla přemoţena a ti, kteří přeţili, se rozprchli. Jen nĕkolik jejích hrdinů dosud stálo na bojišti. Hnĕvem a pokořením planoucí Durjódhana předjel s kočárem před Ardţunu a mrštil zlatou šipku, která Ardţunu zasáhla do čela. rány se mu řinula krev a syn Kuntí vypadal jako sopka chrlící proud rudé lávy. Ardţuna poté zasáhl Durjódhanu šípy bodajícími jako jedovatí hadi. Oba bratranci zuřivĕ bojovali s pouţitím veškerého svého válečného umĕní. Durjódhanu přijel na slonu podpořit bratr Vikarna. ídil zvíře k Ardţunovu kočáru, aby ho rozdupal, ale Ardţuna natáhl Gándívu do plného oblouku a vystřelil ţelezný šíp, kterým slona zasáhl do čela. Šíp mu vnikl do hlavy aţ po opeření a zvíře padlo s řevem na zem. Vikarna seskočil a vydĕšenĕ utíkal plných osm set kroků ke kočáru svého bratra Vivimšatiho. Ardţuna vypustil podobný šíp, a ten zasáhl Durjódhanu plnou silou do hrudi. Kuruovský princ padl na kolena, zvracel krev a jeho zářící brnĕní bylo zprohýbané a proraţené. Durjódhana vidĕl, ţe proti Ardţunovi stojí sám, a přikázal vozataji ustoupit. Ardţuna se zasmál a zavolal za ním: „Proč utíkáš, ó hrdino? Jak se můţeš vzdát svojí slávy? Proč tvoje trubky uţ neznĕjí tak, jako kdyţ jsi odjíţdĕl z Hastinápuru? Vĕz, ţe jsem Judhišthirův poslušný sluţebník a Kuntin třetí syn. Upamatuj se na chování králů, otoč se a ukaţ mi svoji tvář, ó bojovníku mocných paţí.“ Durjódhana a jeho bratři však prchali dál. cela zanechali pokusů ukrást bohatství Matsjů. Ardţuna si vzpomnĕl na svůj slib ţenám Matsjů, objel bojištĕ a posbíral drahocenné odĕvy padlých kuruovských bojovníků. Cestou zpĕt do mĕsta Ardţuna řekl: „Jsi jediná osoba, která zná moji pravou totoţnost. Moţná bude moudré uchovat to ještĕ nĕjakou chvíli v tajnosti. Otci řekni, ţe jsi Kuruovce porazil ty.“ Ardţuna chtĕl počkat, aţ Judhišthira zvolí pravý okamţik, kdy všichni odhalí svoji totoţnost. Bh mindţaja to pochopil a odpovĕdĕl: „Nebyl bych s to dosáhnout toho, čeho jsi dosáhl dnes, ó Savjasáčí, ale bez tvého svolení tĕ neprozradím.“

Ardţuna nechal prince zajet s kočárem zpĕt ke spalovišti. Kdyţ tam dorazili, Ardţuna sepjal ruce k Hanumánovi na svém praporu. Ten vylétl na oblohu a zmizel a Ardţuna opĕt vyvĕsil princův prapor se znakem lva. Vrátil svoje zbranĕ do balíku vysoko na stromĕ šamí, zaujal místo vozataje a vyrazili zpátky k mĕstu.

Kapitola 40: KONEC VYHNANSTVÍ Den po vítĕzství vstoupil král Viráta před polednem opĕt do mĕsta. Veleben dvorními básníky jen zářil mezi čtyřmi Pánduovci, jejichţ totoţnost mu byla stále neznámá. Kdyţ dospĕl do paláce a posadil se na trůn, zeptal se, kde je jeho nejstarší syn. Nĕkteré z dvorních dam mu řekly, co se stalo. „ přehnané odvahy se princ vydal do boje s nejlepšími z Kuruovců. Vyjel pouze s Brihannálou jako vozatajem a slibem, ţe porazí obrovskou kuruovskou armádu a přivede krávy zpĕt.“ Krále zachvátil zármutek: „Jak můj syn uspĕje proti bojovníkům, jako jsou Bhíšma, Dróna, Karna a Durjódhana? A kdyţ se Kuruovci doslechnou o poráţce Trigartů, pravdĕpodobnĕ napadnou mĕsto. Bezpochyby nám hrozí nebezpečí.“ Král nařídil svým ministrům, at připraví armádu k další výpravĕ: „Musíme rychle zachránit Bh mindţaju a zabránit Kuruovcům v toku na mĕsto. Nemyslím si však, ţe můj syn bude naţivu, kdyţ má za vozataje tak neschopnou osobu.“ Judhišthira se usmál a usedl po královĕ boku: „Je-li jeho vozatajem Brihannála, nemusíš se ničeho bát. Kuruovcům se ho porazit nepodaří. S Brihannálou na voze by ho nedokázaly přemoci ani nebeské zástupy.“ Král pohlédl tázavĕ na Judhišthiru. Ted nebyl čas na ţerty. alomil rukama a myslel jen na svého syna. Bh mindţaja je uţ jistĕ po smrti. Odváţit se nĕčeho takového, a zvláštĕ s pouhým eunuchem, od nĕho bylo lehkováţné. Právĕ kdyţ Viráta udílel rozkazy svým oddílům, aby se shromáţdily, dostavil se ke dvoru posel se zprávou, ţe Kuruovci ustoupili: „Krávy jsou zachránĕny a tvůj syn i jeho vozataj jsou v pořádku. Brzy dorazí do mĕsta.“

„Na této zprávĕ není vůbec nic překvapivého,“ řekl Judhišthira. „Kaţdý, koho doprovází Brihannála, má vítĕzství jisté.“ Král si Judhišthirovy poznámky nevšímal a radostnĕ pronesl: „Ozdobte cesty prapory a girlandami. Uctĕte všechny bohy bohatými dary v podobĕ kvĕtin a drahocenných vonných tyčinek. Moji ostatní synové a ministři by mĕli jít princovi vstříc spolu s hudebníky a krásnými tanečnicemi. Přivedte ho sem s veškerou okázalostí a posel na slonu necht objede s vyzvánĕním mĕsto na znamení vítĕzství.“ akrátko se z mĕsta vydal velký průvod vybranĕ odĕných krásných dívek, hudebníků hrajících na bubny, trubky, činely a lastury, bráhmanů pronášejících příznivé hymny a dvorních básníků skládajících písnĕ oslavující prince. Král, radostí bez sebe, se otočil k Judhišthirovi a řekl: „Pojd, Kanko, zahrajeme si v kostky, abychom si zkrátili čekání na mého syna. S radostí vsadím kupy drahokamů, zlata a mnoho krásnĕ ozdobených ţen. Dnes moje radost nezná mezí.“ „Ó králi, kdyţ má človĕk velkou radost, nemĕl by nikdy hrát hazardní hry,“ odpovĕdĕl s smĕvem Judhišthira. „Hazard provází mnoho zla. Vznešený král Judhišthira přišel při hře v kostky o celé své království, bohatství a bratry podobné bohům. Proto se mi nechce hrát, ale je-li to tvoje přání, hrát budu.“ Král se zasmál a posadil se s Judhišthirou k hracímu stolu. Bĕhem hry se zeptal: „Co si tedy myslíš o této novinĕ, Kanko? Můj syn sám přemohl neporazitelné Kuruovce.“ Judhišthira opĕt prohlásil, ţe nejde o ţádné překvapení, protoţe prince doprovázel Brihannála. To uţ se ale král začal zlobit: „Proč pořád chválíš toho eunucha jako by byl lepší neţ můj syn? Ó bráhmano, tĕmito slovy mĕ uráţíš. Proč by můj syn nemĕl Kuruovce porazit? Je to nebojácný a mocný bojovník.“ Judhišthira hodil na hrací desku safírovou kostku: „Kdyţ se Bhíšma, Dróna, Kripa, Durjódhana a ostatní Kuruovci shromáţdí k bitvĕ, neznám ţádného bojovníka kromĕ Brihannály, který by jim dokázal čelit. Nikdo v minulosti ani v budoucnosti se mu nemůţe silou paţí rovnat. Mĕření sil mu pokaţdé udĕlá radost.“

Král náhle vstal a zlostnĕ sevřel kostku: „ řejmĕ nerozeznáš správné od špatného. a tuto opováţlivost bych tĕ mĕl potrestat.“ Viráta po Judhišthirovi mrštil kostkou a zasáhl ho do tváře, aţ se mu z nosu spustila krev. Judhišthira spojil dlanĕ, aby ji zachytil. Pohlédl na Draupadí, která sedĕla poblíţ, a ta mu okamţitĕ přinesla nádobu s vodou. Judhišthira si na obličej přitiskl namočenou látku, aby proud krve zastavil. V tom okamţiku předstoupil před krále druhý posel a oznámil, ţe jeho syn je před branami paláce. Král zapomnĕl na svůj hnĕv a řekl poslovi, at prince ihned přivede. Posel se otočil, a kdyţ byl na odchodu, Judhišthira mu pošeptal: „At princ přijde sám. ekni Brihannálovi, aby ke dvoru nechodil.“ Judhišthira vĕdĕl o Ardţunovĕ slibu, ţe pokud nĕkdo způsobí, ţe Judhišthirovi poteče krev mimo bitvu, tak onu osobu zabije. Kdyby Ardţuna svého bratra spatřil v této chvíli, Viráta by to nepřeţil. a nĕkolik minut vešel ke dvoru Bh mindţaja ozdobený girlandami a santálovou pastou. Poklonil se u otcových nohou a sepjatýma rukama pozdravil Judhišthiru. Kdyţ ho vidĕl celého zakrváceného, zeptal se otce: „Kdo to Kankovi udĕlal? Ó králi, kdo se dopustil takového zločinu?“ Král pohlédl rozzlobenĕ na Judhišthiru: „Tento lstivý bráhmana by si zaslouţil daleko více. Kdyţ jsem chválil tvoje hrdinské činy, velebil Brihannálu, jako by tĕ převyšoval.“ Bh mindţaja byl otřesen: „Spáchal jsi velký hřích! Ihned ho odpros, aby tĕ nestrávil smrtící jed bráhmanovy kletby.“ Král se Judhišthirovi omluvil, a ten pokývnutím hlavy naznačil, ţe mu odpouští. Viráta pak svému synovi řekl: „Ó potomku Kékaji, mám v tobĕ opravdového syna. Nikdo se ti nemůţe rovnat. Sám jsi přemohl kuruovský voj a přivedl zpĕt naše krávy, tak jako se tygr zmocní svojí kořisti.“ Princ zavrtĕl hlavou: „Já jsem krávy nezachránil, otče, a také jsem neporazil Kuruovce. Vše udĕlal syn jednoho nebeštana. Kdyţ mĕ ten mocný hrdina schopný vládnout hromoklínem vidĕl utíkat zdĕšeného strachem, zastavil mĕ a nastoupil na můj kočár. Sám pak porazil kuruovskou armádu pod vedením Bhíšmy, Dróny, Durjódhany, Kripy,

Karny a Ašvatthámy. Já jsem se na ty bojovníky stĕţí odváţil pohlédnout, kdyţ vrhali svoje zbranĕ. Ten nebeský mladík je jednoho po druhém porazil na hlavu. Přemohl tuto armádu lvů a poslal je vrávorající zpĕt do Hastinápuru.“ Král ţasl a zeptal se syna, kam se ten mladík podĕl. Bh mindţaja však odvĕtil, ţe to nemůţe říci. Judhišthira nepromluvil a ošetřoval si ránu na tváři. Pohlédl na usmívající se Draupadí. Král se mĕl brzy dozvĕdĕt pravdu. Aţ pozdĕ večer Viráta rozpustil shromáţdĕní u královského dvora. Odešel se svým synem a s ţasem naslouchal popisu bitvy s Kuruovci. *** Příštího dne za svitu vstoupil Judhišthira v doprovodu svých bratrů do trůnního sálu ještĕ před příchodem krále. Mĕli na sobĕ bílé šaty a zlaté šperky. Jako pĕt zuřivých lvů přistoupili k vyvýšenému stupínku pro krále a sami zaujali místa na trůnech vyhraţených králům. Brzy po jejich příchodu vstoupil do sínĕ král se svými ministry a s překvapením zůstal hledĕt na Kanku sedícího u jeho trůnu a čtyři Pánduovce vedle nĕho. Stále ještĕ nepochopil, kdo jsou, a proto se rozzuřenĕ rozbĕhl k Judhišthirovi: „Co to dĕláš? Jsi hráč v kostky a dvořan. Proč sedíš na královském trůnĕ ozdoben šperky a s mým kuchařem, podkoním a pastevcem po boku?“ Ardţuna odpovĕdĕl: „Tento muţ, ó králi, je hoden dĕlit se o trůn s Indrou. Neustále vykonává obĕti, je uctivý k bráhmanům, sečtĕlý ve Védách a pevný ve svých slibech — je vskutku vtĕlením ctnosti. Nevyrovnají se mu ani nebeštané, asurové, nágové, gandharvové, jakšové, ani ostatní boţské bytosti. Je prozíravý, odpouštĕjící, mocný, pravdomluvný a umí se ovládat. Tento muţ je slavný po celém svĕtĕ a všichni ho milují. Je to rádţariši jako sám vznešený Manu. Ó králi, toto je nejpřednĕjší ze všech Kuruovců, zboţný král Judhišthira. Nezaslouţí si snad královský trůn?“ Viráta otevřel oči dokořán. íral na jednoho po druhém z pĕti bratrů a odpovĕdĕl: „Je-li toto Judhišthira, pak kdo jsou ti zbylí čtyři? A kde je mocný Bhíma a jeho neporazitelný bratr Ardţuna? Kde jsou Nakula a Sahadéva a slavná Draupadí? Od té doby, co prohráli v kostkách, je nikdo nespatřil.“

Ardţuna ukázal na Bhímu: „Tady ten, tvůj kuchař Vallabha, je Bhíma oplývající hrozivou silou. To on zabil chtivého Kíčaku. druhé strany vedle Judhišthiry sedí Nakula, tvůj podkoní, a vedle nĕho Sahadéva, tvůj vrchní pastevec. Tito dva bojovníci dokáţí zničit nepřátelské šiky sloţené z tisíců vojáků. Draupadí s lotosovýma očima tento poslední rok slouţila ve tvém paláci jako sairindhrí, kvůli níţ byl zabit Kíčaka. Já jsem Ardţuna, Kuntin třetí syn. Všichni jsme ţili ve tvém mĕstĕ štastnĕ jako bytosti dlející v matčinĕ lůnĕ.“ Virátovy oči se zalily slzami. Vznešení a ctnostní Pánduovci si vybrali jeho království, aby v nĕm strávili poslední rok svého vyhnanství. Proč je nepoznal dříve? Ted je vše jasné. Kdo jiný neţ tito bratři by dokázal v bitvĕ projevit takovou sílu? Král sepjal ruce a hluboce se Judhišthirovi poklonil. Kdyţ král opĕt povstal, Bh mindţaja ukázal na Ardţunu: „To on zabíjel Kuruovce jako lev jeleny. On zachránil krávy a přemohl hrdiny z Hastinápuru. Moje uši jsou stále ohlušeny neuvĕřitelným zvukem jeho lastury.“ Viráta se hluboce stydĕl, ţe urazil a poranil Judhišthiru. Pokornĕ promluvil: „Nastal čas, abych vám prokázal poctu. Co mám udĕlat? Jestli chcete, vĕnuji Ardţunovi moji dceru Uttaru. Jsem vám všem nesmírnĕ zavázán. Bhíma mĕ vysvobodil ze Sušarmova zajetí a Ardţuna nás zachránil před Kuruovci. Ó vznešený králi, prosím, odpust mi, jestli jsem se vůči tobĕ nevĕdomky dopustil nĕjaké uráţky. aslouţíš si moji ctu.“ Viráta nabídl Judhišthirovi celé své království se ţezlem, pokladnicí a mĕstem. Nařídil bráhmanům, aby je uctívali, a opakovanĕ provolával: „Jaké štĕstí!“ Pánduovci sestoupili z trůnů a objali starého vládce, který se nemohl pohledu na nĕ nabaţit. Opĕt jim nabídl svoje království, otočil se k Ardţunovi a dodal: „Ó hrdino, přijmi, prosím, ruku mojí dcery.“ Ardţuna poloţil králi paţi kolem ramen: „Necht se tvoje dcera stane mojí snachou. To bude vhodné spojení mezi našimi dvĕma rody.“ Král působil překvapeným dojmem: „Proč nechceš přijmout princeznu za manţelku?“ „Od té doby, co jsem k vám přišel, ve mnĕ tvá dcera vidĕla druhého otce,“ odpovĕdĕl Ardţuna. „Často jsme spolu byli o samotĕ a ona se mi

mnohokrát svĕřovala. Ó králi, pohlíţel jsem na ni jako na dceru a nechci, aby si kdokoliv myslel nĕco jiného. Kdybych ji mĕl přijmout za manţelku, ostatní budou pochybovat o její ctnosti. Chci její čistotu dokázat, a proto ji i nadále budu povaţovat za dceru. Mezi dcerou a snachou není rozdíl. At se provdá za mého syna Abhimanjua. Je to Krišnův synovec a ve všech ohledech připomíná nebeštana. Bude pro Uttaru vhodným manţelem a pro tebe synem.“ Král souhlasnĕ přikývl: „To jsou moudrá slova, ó nanejvýš ctnostný. Učiň, co povaţuješ za správné. Kaţdému, kdo má jakýkoliv vztah s Ardţunou, se jiţ všechny tuţby vyplnily.“ Judhišthira ke svatbĕ svolil a bylo ujednáno. Král potom nechal bratry ubytovat v paláci. Vypravil posly k přátelům a spojencům Pánduovců s oznámením, ţe jejich vyhnanství skončilo, ţe se jim daří dobře a ţe se zdrţují v jeho hlavním mĕstĕ. Judhišthira je všechny pozval do mĕsta a netrvalo dlouho a začali se sjíţdĕt ze všech stran. Krišna a Balaráma přijeli z Dváraky s Abhimanjuem a mnoha dalšími členy svojí rodiny. Drupada dorazil s obrovským oddílem vojáků. S další ohromnou armádou přijel vznešený král Kášírádţa, Judhišthirův dobrý přítel, jehoţ dcera se provdala za Bhímu. Pánduovci je všechny po příjezdu do Viráty řádnĕ uctili. vláštĕ je potĕšilo, ţe opĕt vidí svého přítele a dobrodince Krišnu, který s sebou přivezl nesmírný zástup bojovníků. Krišna se poklonil Judhišthirovi a Bhímovi, zatímco mladší Pánduovci se dotkli Jeho nohou. Potom se všichni objali a usedli, aby si vymĕnili poslední novinky. Svatba mezi Abhimanjuem a Uttarou se mĕla konat o příštím plňku a Viráta začal s přípravami. Nechal mĕsto vyzdobit prapory a girlandami. Kdyţ přišel den svatby, girlandy visely všude a ve Virátovĕ paláci vyhrávali hudebníci. Ke svatební obĕti vedlo Uttaru mnoho krásných dívek s náušnicemi z drahokamů a s Draupadí v čele. Kolem ohnĕ sedĕlo mnoţství bráhmanů pronášejících příznivé hymny z Véd. Před zraky Pánduovců, Krišny, Balarámy a ostatních králů přijal Abhimanju od Viráty Uttařinu ruku. Nevĕsta a ţenich zářili uprostřed bráhmanů a králů jako bůh a bohynĕ mezi nebeskými zástupy. Viráta dal Abhimanjuovi vĕnem sedm tisíc koní, dva tisíce slonů a velkou kupu drahokamů a zlata. Obřad zakončila hostina. Čisté pokrmy obĕtované Višnuovi rozdali nejprve bráhmanům a poté

tisícům občanů, kteří se svatby z častnili. Všichni dostali dary a odcházeli do svých domovů s radostnou náladou, chválili krále i jeho dceru a nového zetĕ. *** Po svatbĕ začali Pánduovci rozvaţovat co dál. Jak získají království zpĕt? Hastinápuru nemĕli ţádné zprávy. Kuruovci ted vĕdĕli, ţe Pánduovci spokojenĕ ţijí ve Virátĕ. Podle dohody z poslední hazardní hry nastal čas vrátit jim jejich mĕsto a zemí. Vše ale nasvĕdčovalo tomu, ţe vyrovnání nebude mírumilovné. Krišna navrhl, aby svolali snĕm a jednali o dalším postupu. Den po svatbĕ se tedy všichni králové dostavili k Virátovu dvoru. Na předních sedadlech sedĕli Viráta a Drupada, nejstarší z přítomných králů, spolu s Krišnou a Balarámou, které všichni uznávali za nejvznešenĕjší. Po jejich boku sedĕl Judhišthira se svými bratry a všude kolem nich desítky dalších vládců. Tito mocní hrdinové zářili jako hvĕzdy na jasném nebi, a kdyţ zaujímali svá místa, síní šumĕl jejich hovor. Kdyţ byli všichni usazeni, hluk utichl a všichni zamyšlenĕ hledĕli na Krišnu. Ten se laskavĕ usmál, pohledem přelétl všechny přítomné krále a promluvil. „Všichni vĕdí, jak byl Judhišthira nečestnĕ poraţen v kostkách a jak ho Subalův syn připravil o království. Víte také, jak byl on a jeho bratři přinuceni strávit v lese třináct let. Synové Pándua, kteří jsou schopni si podrobit svĕt silou svých zbraní, jejichţ kočáry se neomezenĕ pohybují po všech pozemských i nebeských končinách a kteří drţí slovo, nyní dovršili svůj slib. Proţili nesnesitelné utrpení, zvláštĕ v posledním roce, kdyţ museli přijmout podřadnou sluţbu. Ted usilují o království, které jim právem náleţí.“ Krišna se rozhlédl po shromáţdĕní. Spočívaly na nĕm upřené zraky všech králů sedících na zlatých trůnech posázených drahokamy. Pokračoval: „Ó králové, zvaţte, co je správné a nejlepší pro syna Dharmy i pro Durjódhanu. Ctnostný Judhišthira nepřijme nečestnĕ ani království bohů. Dal by přednost řádné vládĕ i nad pouhou jedinou vesnicí. Přestoţe se k nĕmu Kuruovci chovali nepřátelsky a podvedli ho, stále jim přeje jen dobro. Durjódhana a jeho bratři se opakovanĕ snaţili Pánduovce zabít, ale Judhišthira vše snášel s klidnou myslí. Všichni jeho bratři ho poslouchají a nikdy by se nevzdali ctnosti. Vše, co rozhodne, přijmou za správné a on se bude vţdy drţet Mých rad.“

Krišna pohlédl na Judhišthiru, jehoţ oči s láskou spočívaly na Krišnovĕ tváři. Judhišthira si přál pouze potĕšit Krišnu a jeho bratři uvaţovali stejnĕ. Vše, co jim Krišna poradí, bude pro nĕ zcela jistĕ to nejlepší. Dokonce i Bhíma, přestoţe se touţil Kuruovcům pomstít, by se vzdal hnĕvu, kdyby to Krišna povaţoval za správné. S rukou poloţenou na svém velkém kyji poslouchal, jak Krišna pokračuje: „Domnívám se, ţe bychom mĕli nejprve zjistit Durjódhanovy zámĕry vysláním spolehlivého posla do Hastinápuru. Snaţme se všemi prostředky urovnat tuto záleţitost mírumilovnĕ a plnĕ v souladu s vĕčnými zákony zboţnosti. Vyhnĕme se zbytečnému násilí. Pokud však Durjódhana nevrátí Judhišthirova zemí dobrovolnĕ, pak myslím, ţe válka bude nevyhnutelná. Pánduovci zabijí Durjódhanu a všechny jeho stoupence. Jestliţe se domníváte, ţe spravedlnost je na stranĕ Pánduovců, pak s nimi spojte svoje síly a vydejte se do bitvy. eknĕte Mi, ó králové, zda se Moje slova setkávají s vaším souhlasem.“ Balaráma zvedl ruku na znamení, ţe si přeje promluvit, a shromáţdĕní se otočilo k Nĕmu. Tmavĕ modrý hedvábný odĕv zdůrazňoval Jeho čistĕ bílou plet. Hlavu Mu zdobila zářivá helmice a kolem krku Mu visela girlanda bílých lotosů. Po boku Mu leţela Jeho zlatá zbraň, pluh. Kdyţ hovořil, Jeho hlas dunĕl síní jako zvuk bubnu. „Syn Dévakí promluvil správnĕ. Jeho slova jsou vţdy v zájmu Kuruovců i Pánduovců. Necht se o kuruovské království podĕlí. Hrdinní synové Kuntí budou ţít se svými bratranci v míru a kaţdý bude vládnout nad svojí polovinou kuruovské říše. Souhlasím, ţe bychom mĕli do Hastinápuru vypravit posla. Mĕl by oslovit vznešeného Bhíšmu, Drónu, Viduru, Kripu, Karnu, Šakuniho a všechny Dhritaráštrovy syny. Všichni jsou to hrdinové a dobře znají Védy. Po jejich vyrozumĕní o Judhišthirovĕ přání by nám mĕl posel přinést jejich odpovĕd. Kuruovcům se však musí dostat příslušné cty. Byla to koneckonců Judhišthirova chyba, ţe přišel o království. Přijal výzvu obratného hráče Šakuniho, aniţ hru v kostky ovládal. Mohl hrát s mnoha jinými přítomnými králi, ale zvolil si Subalova syna.“ Balaráma pohlédl na Judhišthiru a usmál se. Pánduova syna se Jeho slova očividnĕ nijak nedotkla. Judhišthira vţdy pocitoval vinu za to, ţe svoje království prohrál. Kdyţ Balaráma pokračoval, svĕsil hlavu. „Statečný syn Pándua naneštĕstí prohrál na celé čáře. V zajetí chtíče a hnĕvu o vše přišel a byl poraţen. Kdo tím můţe vinit Šakuniho? Proto musíme s Kuruovci jednat smířlivĕ. Mĕli bychom se vyhnout válce za kaţdou cenu. To, čeho je

dosaţeno mírumilovnými prostředky, prospívá všem, zatímco to, co se získá válkou, má opačný činek.“ Ačkoliv Judhišthira s Balarámovými slovy souhlasil, ostatní Pánduovce ponĕkud zaskočila. Vĕdĕli, ţe jaduovský hrdina má pro svého ţáka v boji s kyjem Durjódhanu slabost, ale kdyţ vidĕl Pánduovce naposled, krátce po jejich odchodu z Hastinápuru, přiklánĕl se k tomu, aby pochodovali na kuruovské hlavní mĕsto a Kuruovce potrestali. Bylo tĕţké pochopit, proč svůj postoj zmĕnil. Moţná Ho Durjódhana ovlivnil svojí verzí toho, co se stalo v Hastinápuru. At to způsobilo cokoliv, Pánduovci vĕdĕli, ţe v Balarámovi mají svého stálého dobrodince. Kdyţ domluvil, i oni zachovávali mlčení. Vtom vyskočil Sátjaki, mocný jaduovský hrdina a jeden z Ardţunových ţáků v umĕní boje. Balarámova slova ho popudila a jiţ více nesnesl. Balarámu přerušil a všechny oči se obrátily na nĕho. „Človĕk vţdy odhalí svoje nitro, kdyţ promluví. Tak jako v lese rostou stromy nesoucí ovoce i ty ostatní, tak se v jedné rodinĕ rodí mocní hrdinové i slaboši a zbabĕlci. Ó Ty, jenţ nosíš na praporu znak pluhu, nerad Tĕ nazývám zbabĕlcem, ale proč projevuješ vůči zlotřilým Kuruovcům takovou opatrnost?“ Balaráma se tiše posadil, ale Sátjakiho tvář byla rudá hnĕvem. Pokračoval a rozhlíţel se přitom po shromáţdĕní: „Jak zde můţete jen tak sedĕt a naslouchat Balarámovým slovům? Všichni přece víme, co se v Hastinápuru stalo. Judhišthiru mrzkým podvodem připravili o království. Kdyby Kuruovci bývali šli do Indraprasthy a porazili ho tam, šlo by o čestné jednání, ale povolali ho hrát do svého mĕsta a pak ho přinutili přijmout Šakuniho výzvu. Jak můţe takové lidi provázet blahobyt? Proč by se na nĕ mĕl ted Judhišthira obracet podlézavĕ? Kuruovo království mu náleţí poprávu. Kdysi patřilo jeho dĕdovi a potom jeho otci. O tom není pochyb. Dokonce i kdyby tento zboţný muţ nemĕl na království ţádný právoplatný nárok, i tak si zaslouţí vládnout emi na základĕ svých vlastností. Jestli mu Kuruovci dobrovolnĕ nevrátí jeho zemí zdĕdĕné po předcích, pak je k tomu donutím. Přesvĕdčím je chladnou ocelí na bojišti.“ Sátjaki vykročil vpřed a svíraje rukojet svého meče zůstal stát na mozaikové podlaze ve středu sínĕ, uprostřed obrazce zpodobňujícího planoucí slunce. „Přinutím zlotřilé Kuruovce padnout k Judhišthirovým nohám. Pokud odmítnou, budou se muset se svými ministry odebrat do sídla Smrti. Kdo se můţe postavit Sátjakimu připravenému k boji? Vydrţí hory zásah hromoklínu? Kdo snese tok luku Gándíva v Ardţunovĕ ruce

nebo sílu Bhímova kyje? Kdyţ se Pánduovci spojí s Drupadou a jeho dvĕma syny, který človĕk, jenţ si cení ţivota, by se jim postavil? Co udĕlají Kuruovci, aţ se vznešení jaduovští hrdinové vypraví do bitvy? Aţ je všechny zabijeme, necht je Judhišthira vládcem svĕta. Ţebrat u nepřátel je bezboţné a ostudné. Mĕli bychom se ihned vydat na cestu. Bud Kuruovci vydají království, nebo zůstanou leţet na bojišti.“ Kdyţ dal Sátjaki průchod svému hnĕvu, vrátil se na svoje místo. Balaráma byl stále klidný. Chápal Sátjakiho pocity. Potom promluvil starý král Drupada: „Ó muţi dlouhých paţí, nepochybnĕ to bude tak, jak říkáš. Durjódhana království nikdy nevydá. Dhritaráštra na svém synovi příliš lpí a bude ho bez námitek následovat. Stejnĕ tomu tak bude i s Bhíšmou a Drónou. Jejich vĕrnost je nemístná. Podle mĕ bychom se nemĕli drţet Balarámova návrhu. Pokorný přístup na Durjódhanu platit nebude. Tento mírný vzkaz si vyloţí jako slabost. Jediný jazyk, kterému rozumí, je síla.“ Všichni přítomní si váţili Drupadovy moudrosti a zralého sudku a pozornĕ naslouchali. „Moje rada zní — připravme se na bitvu. Vyšleme posly ke všem našim spojencům, at sem přijdou. Durjódhana určitĕ udĕlá totéţ. Jiţ ted se jeho lidé vydávají i za tĕmi, které počítáme mezi svoje přátele. Naši poslové by mĕli rychle vyrazit na cestu kolem emĕ, nebot vznešený človĕk neodmítne toho, kdo ho poţádá o pomoc jako první.“ Drupada potom vyjmenoval krále a jejich zemĕ, kde by mohli nalézt podporu. Vĕdĕl, ţe Durjódhana poţádá všechny, aby bojovali po jeho boku, at jsou jeho spojenci či nikoliv. Bylo důleţité dostat se ke králům jako první s vlastní ţádostí. Kdyţ Drupada vyjmenoval čtyřicet nebo padesát vládců, kteří by jim mohli pomoci, na závĕr řekl: „ atímco budeme shromaţdovat naše síly, necht jde nĕjaký spravedlivý muţ za Dhritaráštrou. Navrhuji mého knĕze. Mĕli bychom ho pečlivĕ poučit, co říci Kuruovcům. Příliš od toho ale neočekávám. Bitva je nevyhnutelná.“ Krišna zatleskal rukama na souhlas. „Tato slova jsou hodna vznešeného krále Paňčálů, jemuţ se odvahou nikdo nevyrovná. Jsi učený a moudrý, a proto jsi jako náš guru. Mĕli bychom následovat tvoje slova. Souhlasím. Ale Můj vztah k Pánduovcům i ke Kuruovcům je tentýţ, bez ohledu na situaci, která mezi nimi ted nastala. Přišel jsem a potĕšilo Mĕ přijetí krále Viráty. Svatba je u konce a nyní se vrátím do Dváraky. Ve tvých rukách, ó vládce, nechávám vedení tĕchto králů při vyjednávání míru mezi obĕma stranami. Nebude-li moţné najít vzájemnĕ přijatelné řešení a pošetilý

Durjódhana kvůli své pýše a nevĕdomosti mír nepřijme, potom Mĕ opĕt zavolej. Udĕlám vše, co bude v Mých silách, abych pomohl.“ Shromáţdĕní králové souhlasili s Krišnovým návrhem a vrátili se do svých obydlí. Viráta Krišnu uctil a poslal Ho zpĕt do Dváraky. Pak začal s přípravami na válku. Vypravil posly na rychlých koních do všech částí svĕta a do Viráty brzy začaly přijíţdĕt početné armády. Vojáci se sjíţdĕli ze všech stran a kolem mĕsta rozbíjeli své tábory. emĕ plná muţů a zvířat vypadala jako by ji halila temná oblaka. Hluk doprovázející shromaţdování vojsk připomínal hřmící oceán. Také do hlavního mĕsta Kuruovců se sjíţdĕly obrovské armády na podporu Durjódhany. Vypadalo to, jako by se Bohynĕ emĕ se svými horami a lesy pod tíhou tolika bojovníků chvĕla. Kdyţ se ve Virátĕ shromáţdila velká armáda, Drupada po poradĕ s ostatními králi a bráhmany promluvil se svým knĕzem: „Ó bráhmano, ze všech lidí jsou nejlepšími dvojzrození. Mezi dvojzrozenými je nejlepší bráhmana a mezi bráhmany vyniká znalec Véd. Ti, kdo zrealizovali védské poznání, jsou ještĕ lepší a mezi nimi jsou nejlepší ti, kdo se tímto poznáním řídí v ţivotĕ. Jsem přesvĕdčen, ţe jsi nejlepší ze všech lidí, nebot jsi zrealizoval nejvyšší Brahman. Poznáním a moudrostí se vyrovnáš Brihaspatimu. Víš, jaký človĕk je Judhišthira a jak Kuruovci ukradli jeho království. náš také situaci v Hastinápuru, jakoţ i povahu a rozpoloţení Dhritaráštry a jeho syna. Durjódhana Judhišthirovo království dobrovolnĕ nevrátí. Jeho starý otec zaslepený připoutaností k nĕmu ho bude následovat.“ Drupada potom knĕzi vysvĕtlil, ţe i kdyţ by mĕl jít do Hastinápuru poţádat Dhritaráštru o navrácení pánduovského království, je zde ještĕ jiný zámĕr. Na Durjódhanu a jeho otce rozumné argumenty neplatí. Úkolem knĕze tedy bude přesvĕdčit ostatní kuruovské vůdce o spravedlivosti Judhišthirova nároku a o tom, ţe za válku bude moci Durjódhanova pošetilost. Po třinácti letech naslouchání Durjódhanovi však asi jen málo Kuruovců ještĕ rozezná pravdu od lţi. Na kruté a nečestné zacházení s Pánduovci při hazardní hře moţná nakonec přece jen zapomnĕli. Kupodivu i moudrý a vţdy ctnostný Balaráma se zdá být naklonĕn Kuruovcům. „Ctnostnými a pravdivými slovy si získáš srdce čestných muţů. Vidura tĕ podpoří, stejnĕ jako Bhíšma, Dróna a Kripa. Tak vytvoříš mezi Kuruovci rozkol. Snahou o obnovení vzájemné jednoty ztratí čas, a to nám umoţní další přípravy na válku. Moţná ţe tvoje slova pohnou i Dhritaráštrou, takţe

je bude následovat a zachová se správnĕ. V kaţdém případĕ nám však tvoje cesta prospĕje. Neboj se o sebe, nebot Kuruovci ti jistĕ projeví ctu. Jsi učený bráhmana a vyslanec a kromĕ toho i starý a ctnostný muţ.“ Knĕz Drupadovu ţádost vyslyšel a ihned se vydal do Hastinápuru.

Kapitola 41: KRÁLOVÉ SI VOLÍ STRANY atímco se Kuruovci i Pánduovci připravovali na válku, Krišna se s Jaduovci vrátil do Dváraky. Durjódhana se doslechl o Krišnovĕ příjezdu a rozhodl se jít Ho osobnĕ poţádat o pomoc. Kuruovský vládce mĕl od svých zvĕdů zprávy o přípravách v táboře Pánduovců, a tak jiţ vypravil posly do všech částí svĕta, aby poţádali o pomoc ostatní krále. Krišna je však natolik mocný, ţe je třeba Ho poţádat osobnĕ. Krišna a Jaduovci jsou nejlepší bojovníci na emi. Kdyby se Durjódhanovi podařilo zajistit si jejich pomoc, Pánduovci by nemĕli ţádnou šanci. Krišna je jejich hlavní oporou. Durjódhana v doprovodu jen nĕkolika tĕlesných stráţců nasedl na svého nejlepšího konĕ a tryskem vyrazil do Dváraky. I Ardţuna ve Virátĕ myslel na Krišnu. Po dohodĕ s Judhišthirou se rovnĕţ rozhodl osobnĕ vyhledat pomoc svého přítele a v rychlém kočáře brzy dorazil do Dváraky. Kdyţ přijel ke Krišnovu paláci, vidĕl palácové stráţe vítat Durjódhanu. Oba princové se přátelsky pozdravili a společnĕ se vydali do Krišnovy komnaty. Našli Ho spícího na prostorném lůţku. Jedna z Jeho manţelek Ho lehce ovívala. Durjódhana si to namířil přímo k hlavĕ postele a posadil se, ale Ardţuna zůstal pokornĕ stát se sepjatýma rukama u Krišnových nohou a hledĕl na Jeho tvář očima plnýma slz lásky. Krišna se po chvíli probudil. Kdyţ otevřel oči, spatřil Ardţunu, který se Mu s láskou uklánĕl. Potom se Krišna posadil a u své hlavy uvidĕl Durjódhanu. Okamţitĕ oba návštĕvníky přivítal. Kdyţ je uctil, zeptal se, proč přijeli. Durjódhana odpovĕdĕl: „Je všeobecnĕ známo, ţe jsi mnĕ i Ardţunovi stejnĕ naklonĕn. Přišel jsem, abych poţádal o Tvoji pomoc ve válce, která mezi námi jiţ brzy vypukne. Ó hubiteli Madhua, dorazil jsem dříve neţ Ardţuna, a proto je spravedlivé, abys pomohl mnĕ místo jemu. Taková je zvyklost mezi pravými muţi a Ty, Krišno, jsi z nich nejlepším.“

Krišna pohlédl s smĕvem na Durjódhanu: „Uznávám, ţe jsi dorazil jako první, ó králi, ale já jsem jako prvního spatřil Ardţunu. Proto, myslím, pomohu obĕma. Písmo přikazuje, ţe je třeba nejprve pomoci mladšímu, a proto nejdříve nabídnu pomoc Ardţunovi. Mám armádu s jedním miliónem vojáků zvaných Nárájanové, kteří se Mi v bitvĕ všichni vyrovnají. Jeden z vás si vezmĕte je a druhý Mĕ samotného. Nebudu však bojovat. Mám v myslu bĕhem celé bitvy ponechat své zbranĕ stranou. Ó synu Kuntí, jaká je tvoje volba?“ Ardţuna si bez váhání zvolil Krišnu. Durjódhana stĕţí dokázal skrýt svoji radost. Ardţuna příliš podléhá svým citům, a to mu zatemnilo rozum. Vzdal se Krišnovy neporazitelné armády ve prospĕch Krišny samotného, který ani nebude bojovat. Jaká chyba! Durjódhana se lehce pousmál a řekl: „ dá se, ţe na mĕ zbyla armáda. S Tvým svolením, ó Kéšavo, ted odejdu.“ Durjódhana Krišnovi podĕkoval za armádu a odešel. Vydal se přímo do Balarámova paláce. Vĕdĕl, ţe Balaráma mu je trvale naklonĕn a jistĕ se ve válce přidá na jeho stranu. Durjódhana nalezl Balarámu sedĕt na trůnĕ ve svém paláci. Kdyţ Ho pozdravil láskyplnými a pochvalnými slovy, přednesl Mu svoji prosbu. Balaráma mĕl ruku poloţenou na zbrani v podobĕ pluhu a působil váţným dojmem: „Ó synu Kurua, bĕhem Abhimanjuovy svatby jsem ve Virátovĕ snĕmu promluvil ve tvém zájmu. Upozornil jsem Krišnu na to, ţe Naše vztahy s tebou a Pánduovci jsou rovnocenné a ţe tvoje vĕc je stejnĕ spravedlivá jako jejich. Ó hrdino, Kéšava Moje slova nepřijal. Já nemohu ani na okamţik existovat bez Krišny, a proto jsem se rozhodl nepomáhat ani jedné stranĕ. Nadcházející války se ţádným způsobem nez častním. Bojuj podle kšatrijských zásad, ó nejlepší z muţů. At ti přeje štĕstí.“ Balaráma vstal a Durjódhanu objal. Vĕdĕl, ţe se Krišna přidal na stranu Pánduovců, a Kuruovce jiţ povaţoval předem za poraţené. Durjódhana opustil Balarámův palác a šel navštívit Kritavarmu, hlavního jaduovského velitele. Poţádal ho o pomoc a Kritavarmá podle kšatrijského zvyku nemohl odmítnout. Souhlasil, ţe bude bojovat na stranĕ Kuruovců spolu s miliónem bojovníků, které jiţ vĕnoval Krišna. Shromáţdil tedy armádu a připravil se odjet s Durjódhanou. Obklopen hrozivĕ vyhlíţejícími vojáky a

s Kritavarmou po boku zamířil Durjódhana s lehkým srdcem zpĕt do Hastinápuru. V Krišnovĕ komnatĕ Ardţuna s Krišnou osamĕli. Krišna se zeptal: „Proč sis vybral Mĕ, kdyţ jsi vĕdĕl, ţe nebudu proti své armádĕ bojovat?“ „Nepochybuji o tom, ţe kdekoliv jsi Ty, tam bude i vítĕzství. Kdyby sis to přál, mohl bys zabít všechny Kuruovce. Ve Tvé přítomnosti, ó nejpřednĕjší z lidí, je budu schopen zabít i já. Jsi nejslavnĕjší a nejvýznačnĕjší osoba na svĕtĕ a já dosáhnu vítĕzstvím v této válce podobné proslulosti. Ó Krišno, jiţ dlouho si přeji, abys byl mým vozatajem. Splň, prosím, toto moje přání, pokud s ním souhlasíš.“ „Je správné, ó synu Kuntí, ţe se pomĕřuješ se Mnou,“ odpovĕdĕl Krišna tiše a poloţil svoji šperky ozdobenou ruku na Ardţunovo rameno. „Rád se stanu tvým vozatajem. Necht se tvé přání vyplní.“ Oba přátelé spolu strávili nĕjaký čas ve Dvárace a potom se připravili k odjezdu. Nato se v doprovodu mnoha jaduovských velitelů a bojovníků vydali do Viráty. *** Král Šalja z Madrásu obdrţel zprávu o blíţící se válce. Jako bratr Pánduovy druhé manţelky Mádrí chtĕl pomoci svým synovcům, Pánduovcům. Jiţ dříve navázal pevné přátelství s Judhišthirou a chtĕl ho opĕt spatřit. Proto se vydal se svojí armádou do Viráty. Bĕhem přesunu Šaljova armáda zabírala plochu deseti čtverečních kilometrů. S blyštivým brnĕním a zářivými prapory připomínala valící se moře pokryté drahokamy. Pomalým pochodem se sunula k Virátĕ, aţ se třásla zem a zvedala se mohutná oblaka prachu. Kdyţ se Durjódhana doslechl, ţe madráská armáda je na pochodu, cestou jí připravil královské uvítání. Na okouzlujících místech nechal postavit paláce nádhernĕ ozdobené drahokamy. Poslal umĕlce, aby je bavili, a nechal pro celou armádu připravit ty nejlepší pokrmy a nápoje. K odpočinku tam stála umĕlá jezírka s lotosy a vodotrysky a se skvĕlými sedadly kolem. Kdyţ se Šalja přiblíţil ke kaţdému z paláců, zdravily ho tisíce bráhmanů, jeţ ho uctili a oslavovali. Byl uveden do paláce, který by byl hoden i bohů.

Přivítání s poctami hodnými Indry Šalju natolik potĕšilo, aţ si o sobĕ začal myslet příliš a o to ménĕ si váţil krále bohů. Mĕl za to, ţe to vše přichystal Judhišthira, a tak se sluţebnictva zeptal: „Kde jsou Judhišthirovi lidé? Přivedte je, nebot bych je chtĕl odmĕnit.“ Sluţebníci působili překvapeným dojmem. Šli za Durjódhanou, který zůstal před Šaljou skryt, a o všem ho zpravili. Kdyţ Šaljovo potĕšení natolik vzrostlo, ţe byl ochoten dát i svůj ţivot, objevil se Durjódhana. Kuruovský princ se svému strýci z matčiny strany poklonil a řekl: „Vítej. Prosím, řekni mi, co pro tebe mohu ještĕ udĕlat.“ Ted byl zase překvapen Šalja. Objal Durjódhanu a odvĕtil: „Jsem spokojen s tvým uvítáním. Ţádej ode mne, cokoliv si přeješ.“ Durjódhana sepjal ruce: „Udĕl mi příznivé poţehnání, ó proslulý. Staň se velitelem mojí armády.“ Šaljovi došlo, ţe se stal obĕtí lsti, ale čest mu nedovolila Durjódhanovu ţádost odmítnout. Odpovĕdĕl tedy: „Jako by se stalo. Co dalšího si přeješ?“ Durjódhana řekl, ţe nemá ţádné další přání a s radostí stále opakoval Šaljova slova: „Jako by se stalo.“ Šalja, zklamaný, ţe má nyní v bitvĕ stát proti Pánduovcům, řekl: „Ó králi, ó nejlepší z lidí, vrat se do svého hlavního mĕsta. Brzy mĕ tam spatříš, ale nejprve chci navštívit Judhišthiru. Potom přijdu a připojím se ke tvé armádĕ.“ „Můţeš jít, ale rychle se vrat, prosím. ávisím na tobĕ. Nezapomeň na svůj slib.“ Oba muţi se objali a rozešli se a Šalja pak pokračoval do Viráty. Tam se setkal se všemi Pánduovci, kteří ho s ctou přivítali, objali ho a usadili na překrásné sedadlo. Šalja hledĕl na svoje synovce s očima zalitýma slzami: „Rád vidím, ó hrdinové, ţe jste všichni ve zdraví přestáli vyhnanství. Jak jste tĕch poslednách třináct let strávili? Toho, kdo ztratil království, neprovází nic jiného neţ neštĕstí. Nyní však vaše utrpení způsobené Dhritaráštrovým synem skončí, aţ zabijete svoje nepřátele.“

Šalja pohlédl na Judhišthiru sedícího u svých nohou: „Ó vznešený oddaný Boha, nikdo ve tvém charakteru nikdy nezpozoroval ţádnou stopu chamtivosti. Stejnĕ jako dávní rádţarišiové jsi vzorem v sebeovládání, odpouštĕní, pravdivosti, nenásilí a všech ostatních vlastnostech tak vzácných v tomto svĕtĕ. Jsi mírný, štĕdrý, zboţný a lpíš na ctnosti. Ó nejlepší z králů, je mým štĕstím, ţe tĕ mohu spatřit konečnĕ zbaveného všech potíţí.“ Šalja potom Judhišthirovi řekl o svém setkání s Durjódhanou a slibu kuruovskému princi. Přestoţe byl Judhišthira zklamán, souhlasil, ţe šlo o vĕc cti. Šaljovi řekl: „Ó králi, tím, ţe jsi udĕlil takové poţehnání, kdyţ jsi byl v srdci potĕšen, jsi se zachoval správnĕ. Nemĕl jsi ţádnou jinou moţnost a já ti to nevyčítám. Přesto tĕ chci o nĕco poţádat. V nadcházející válce s našimi bratranci nám můţeš prokázat velkou laskavost. Je dobře známo, ţe jako vozataji se ti nikdo na svĕtĕ nevyrovná. Nemám sebemenších pochyb, ţe aţ se mezi Ardţunou a Karnou strhne konečná bitva, poţádají tĕ, abys řídil Karnův kočár. Tehdy bys mĕl udĕlat vše, co bude v tvých silách, abys Karnu zbavil odvahy a energie potřebné k boji. Ačkoliv není správné to po tobĕ ţádat, ó hrdino, přesto tak činím ze strachu před s tovým synem. Musíme toho zlotřilce porazit jakýmikoliv prostředky.“ Šalja mĕl radost, ţe i kdyţ byl donucen bojovat pro Durjódhanu, stále mohl nĕco málo pro Judhišthiru udĕlat. Novina o vyhnanství Pánduovců ho velmi rozčílila. Bylo ostudné, ţe Kuruovci takovou vĕc vůbec dopustili. Kdyby ţil jeho švagr Pándu, ranilo by ho to. Jak mohli Kuruovci očekávat jakoukoliv přízeň osudu, kdyţ způsobili jmu lidem, jako jsou Pánduovci, a zvláštĕ kdyţ urazili ţenu, jako je Draupadí? Šalja řekl: „Určitĕ se budu řídit tvojí ţádostí, ó vznešený. Nepochybuji o tom, ţe mĕ Durjódhana nechá řídit Karnův kočár. Tehdy mu řeknu to, co by ho mĕlo zbavit energie. Ó králi, všechny strasti, které jsi Durjódhanovou a Karnovou zásluhou vytrpĕl, dají brzy vzniknout tvému štĕstí. Tak to ve svĕtĕ chodí, ó hrdino. Nepřičítej vinu sobĕ. Vše podléhá řízení svrchovaného osudu. Jen vůlí Pána trpí vznešené osobnosti, jako jsi ty, strastmi. I bohové jsou nĕkdy nuceni trpĕt. Slyšel jsem, ţe dokonce i Indra se svojí královnou musel snášet mnohá neštĕstí.

Judhišthira poţádal Šalju, at mu vypráví příbĕh o Indrovi a jeho utrpení, a král Madry ho dopodrobna vyloţil. Šaljova moudrost a poznání byly proslulé a přicházeli mu naslouchat i bráhmanové. Strávil hovorem s Pánduovci mnoho hodin, aţ přišel čas jeho odjezdu. Judhišthira ho opĕt řádnĕ uctil a připomenul mu jeho slib. Šalja ho ujistil, ţe udĕlá vše, co bude v jeho moci, aby mu pomohl, rozloučil se s Pánduovci a pokračoval v cestĕ do Hastinápuru. Zanedlouho po Šaljovĕ odjezdu se z Dváraky vrátil Sátjaki. Přivedl s sebou obrovskou armádu sloţenou z kočárů, jezdců na koních, slonů a pĕchoty. S bojovými sekerami, meči, oštĕpy, kopími, palicemi, kyji a luky všeho druhu vojsko vypadalo jako mračna, z nichţ šlehají blesky. Čítalo plnou jednu akšauhiní a spojilo se s Judhišthirovými oddíly jako řeka vlévající se do moře. Jeden po druhém se k Judhišthirovi přidávali různí králové. Dhrištakétu, král Čediů, přijel s další akšauhiní, stejnĕ jako král Magadhy Dţajatséna. Dva králové, Pándja a Viráta, také dodali po jedné akšauhiní mocných bojovníků. A konečnĕ Drupada přivedl svoji armádu čítající dvĕ akšauhiní. Byla shromáţdĕna z různých zemí a vedli ji jeho dva synové. a pouhých nĕkolik mĕsíců stálo ve Virátĕ sedm akšauhiní připravených bojovat za zájmy Pánduovců. Také do Hastinápuru přijíţdĕli Durjódhanovi na pomoc další různí králové a shromáţdili tak jedenáct akšauhiní. Vojáci zaplnili Hastinápur a přilehlé oblasti, takţe nikde nezbylo témĕř ţádné volné místo. Durjódhana shromáţdil obrovskou armádu vaišjů a š drů, která počtem převyšovala i samotné bojovníky, aby zajistila, ţe se vojákům dostane bĕhem čekání na rozkaz k pochodu do bitvy náleţité péče. Uţ jen zbývalo setkat se s Pánduovci nebo jejich vyslanci. Kdyby nebylo moţno dospĕt k ţádné dohodĕ — a Durjódhana také nic takového neplánoval — mĕla začít válka. Kuruovci vĕdĕli, ţe vyslanec je uţ na cestĕ, a netrpĕlivĕ ho očekávali. *** Drupadův knĕz dorazil do Hastinápuru brzy poté, co se tam shromáţdila vojska. Kdyţ se z dálky blíţil k mĕstu, vidĕl všude tábořící vojáky jako shluky mračen sestoupivší na zem. Po příchodu do Hastinápuru se skrze davy dostal do Dhritaráštrova paláce, kde ho uvítal sám král s Bhíšmou a

Vidurou. Odvedli ho přímo ke královskému dvoru. Kdyţ ho uctili arghjou a ostatními obĕtinami, vyzvali ho, aby oslovil snĕm. Knĕz přelétl pohledem mnoţství králů a ministrů sedících v Dhritaráštrovĕ rozlehlé síni a promluvil: „Jak všichni víte, Dhritaráštra a Pándu byli bratři. Jejich nárok na otcovo království je proto rovnocenný. O pravdivosti tohoto výroku nikdo nepochybuje. Přestoţe Dhritaráštrovi synové zdĕdili svůj díl království, Pánduovcům byl jejich díl odepřen. Dhritaráštrovi synové si násilím přivlastnili království a bohatství Pánduovců, kteří jej nabyli prostřednictvím ctnosti. Jiţ předtím se Kuruovci pokoušeli svoje čestné bratrance různými způsoby zabít. Protoţe ţivot Pánduovců stále ještĕ není u konce, snaha Kuruovců nebyla spĕšná. Navzdory tomu všemu jim Judhišthira nepřeje nic zlého a všechna souţení přijal bez námitek. Nyní si pouze přeje vrácení svého právoplatného majetku. I kdyţ vytrpĕl ta nejhorší příkoří — na tomto dvoře, v lese i ve Virátĕ — po válce netouţí.“ Knĕz se odmlčel a pohlédl na Dhritaráštru. Slepý král si na trůnĕ neklidnĕ poposedl. Sluneční paprsky vstupující mříţovaným oknem dovnitř ozářily bolestný výraz jeho tváře. Bhíšma a Vidura po jeho boku zvolna pokyvovali hlavami, kdyţ si vzpomnĕli na ten hrozný den, kdy byli Pánduovi synové posláni pryč, a upřenĕ hledĕli na knĕze, který pokračoval. „Pánduovci si přejí mírové urovnání. Nechtĕjí zpĕt svůj majetek za cenu zkázy svĕta. Jsou připraveni zapomenout na strasti posledních třinácti let a ţít se svými bratranci v přátelství. Musejí však dostat své království zpĕt. Shromáţdili sedm akšauhiní a připravili se na bitvu. Přestoţe máte vĕtší vojsko, nemĕli byste se povaţovat za silnĕjší. Pánduovci mají na své stranĕ Krišnu, jehoţ moc je nepředstavitelná. Podporuje je také Drupada, Pándja, Dhrištadjumna, Šikhandí a ostatní mocní panovníci. Kaţdý z bratrů Pánduovců je maháratha. Sám Ardţuna silou převyšuje celou vaši armádu, ó potomci Bharaty. Který muţ by se odváţil postavit Dhanandţajovi, kdyţ vyjede do boje na kočáře řízeném nesmrtelným Kéšavou? Jednejte proto v souladu s ctností. Vratte, co má být vráceno. Nepromarnĕte tuto příleţitost.“ Kdyţ knĕz domluvil, shromáţdĕní ani nehleslo. Oči všech se obrátily na Dhritaráštru a čekali odpovĕd. Kuruovský vládce však neřekl nic. Durjódhana se usmál a pohlédl na Karnu. Tento starý knĕz tu marní čas. Jejich armáda je témĕř dvakrát vĕtší neţ pánduovská. Jaká mohla být řeč o

vydání čehokoliv Judhišthirovi? Kuruovský princ se rozhlédl po shromáţdĕní ztichlých králů a ministrů. Ticho prolomil Bhíšma. Podĕkoval knĕzi a pochválil ho laskavými slovy. Potom řekl: „Ó učený, to, ţe se Pánduovcům daří dobře a ţe si zajistili pomoc mnoha králů, je štastná zpráva. vláštĕ to platí o skutečnosti, ţe se k nim připojil Dámódara, Krišna. Štĕstím je i to, ţe si přejí jednat ctnostnĕ a touţí po míru. Promluvil jsi pravdivĕ. Tvoje slova jsou ostrá, v souladu s tvým postavením bráhmany. Všichni Pánduovci vytrpĕli mnohá příkoří a není pochyb o tom, ţe mají nárok na bohatství svého otce. Ani vládce hromoklínu by jim ho nebyl schopen upřít — o tĕch, kteří pouţívají luk, ani nemluvĕ. O tom, ţe Ardţuna dokáţe sám porazit naši armádu, lze stĕţí pochybovat. Mohl by se postavit na odpor třem svĕtům.“ Vtom se ráznĕ postavil Karna, který zachytil Durjódhanův pohled. Vyštĕkl na knĕze, čímţ neomalenĕ přerušil Bhíšmu: „Ó bráhmano, jen tady ztrácíš čas. Judhišthira byl čestnĕ poraţen a v souladu se svým slibem odešel do lesa. Nevĕřím, ţe předepsaná doba jiţ uplynula. Proč tedy Pánduovci poţadují svoje království? Durjódhana nevydá pod vlivem strachu ani píd zemĕ, i kdyţ by na základĕ ctnosti mohl dát darem celou emi. Necht Pánduovci nejprve dodrţí svůj slib a potom at se pokornĕ odeberou k Durjódhanovi, který jim nepochybnĕ poskytne točištĕ. Jestli se však chtĕjí vzdát spravedlnosti a vyhledávají boj, nemohou dopadnout jinak neţ špatnĕ.“ Karna jen plál. On i Durjódhana odmítli uznat, ţe Pánduovci dostáli svému slibu. Nevĕřili, ţe Bhíšmovy astrologické výpočty jsou správné. Podle jejich vlastních odhadů zbývalo ještĕ nĕkolik mĕsíců. Durjódhanu by ani nenapadlo s Pánduovci vyjednávat, a kdyţ jeho přítel mluvil, souhlasnĕ přikyvoval. Bhíšma se obrátil na Karnu: „Ó synu Rádhy, proč tolik řečí? Nepamatuješ si uţ, jak Ardţuna v království Matsjů sám porazil všechny naše přední bojovníky včetnĕ tebe? Dostatečnĕ často jsi byl svĕdkem jeho odvahy. Pokud neudĕláme, co tento bráhmana říká, všichni zemřeme.“ Nĕkteří z přítomných králů souhlasili s Bhíšmou, zatímco jiní chválili Karnu. Síní hučely jejich hlasy a Dhritaráštra zvedl ruku, aby přítomné utišil. Pak vyplísnil Karnu, upokojil Bhíšmu a oslovil shromáţdĕní: „Podle mého názoru promluvil Bhíšma správnĕ. asazuje se o naše zájmy a o zájmy celého svĕta. Potřebuji čas na rozmyšlenou. Necht je snĕm odročen.

Ó bráhmano, vrat se k Pánduovcům a řekni jim, ţe brzy pošlu Saňdţaju se svojí odpovĕdí.“ Dhritaráštrovi dvorní bráhmanové knĕze uctili a poté shromáţdĕní opustil. Všichni se vrátili do svých obydlí a ponechali Dhritaráštru o samotĕ se svými osobními sluţebníky. Slepý král pevnĕ sevřel ruce. O moudrosti Bhíšmových slov nebylo jako obvykle pochyb. Dhritaráštra nemohl nedbat jeho hodnocení celé situace, zvláštĕ kdyţ se ztotoţňovalo s Vidurovým, Drónovým a Kripovým. Všichni jsou to učení a ctnostní muţi a nyní ho zapřísahají, aby Durjódhanu ovládl a Judhišthirovi jeho království vrátil. Kdykoliv však hovořil se svým synem, cítil se bezmocný. I kdyţ se ho snaţil poučit o spravedlnosti, Durjódhana se jen smál. Princova představa o spravedlnosti nezahrnovala spravedlnost pro Pánduovce. dálo se, ţe vše ovládá Prozřetelnost a všichni se nezadrţitelnĕ řítí vpřed podle jakéhosi boţího plánu. Dhritaráštra vzdychl a uvolnil si tĕţké královské roucho. Snad by mĕl být přísnĕjší a svého syna vyplísnit, či ho dokonce uvĕznit, ale k tomu prostĕ nenacházel sílu. Vše, co můţe udĕlat, je dát synovi radu pro jeho dobro. To, jak se rozhodne, uţ bude jen na nĕm a na jeho osudu. Král si nechal zavolat Saňdţaju. Saňdţaja je moudrý a má Pánduovce rád. Bude jistĕ tím nejlepším, koho za nimi můţe poslat. Bude vĕdĕt, co říci, aby je upokojil. Snad se mu dokonce ještĕ podaří válce zabránit. Saňdţaja vstoupil do místnosti, a kdyţ se ohlásil, Dhritaráštra řekl: „Ó Saňdţajo, synové Pándua ţijí ted ve Virátĕ. Jdi, prosím, za nimi a vyřid jim, ţe s nimi soucítím. Ó učený, nikdy jsem neslyšel, ţe by tito muţi mĕli nĕjaké chyby. I nyní, kdyţ naší zásluhou tolik vytrpĕli, k nám zachovávají přátelský postoj. Svým jednáním sledují pouze ctnost a nikdy nepodléhají nevĕdomosti, pošetilosti či lenosti. Tito hrdinové si podmanili svoje smysly a ţijí jen pro dobro druhých. Kromĕ toho velkého, slaboduchého pošetilce, mého syna Durjódhany, a ještĕ ničemnĕjšího Karny nemají nepřátel. Durjódhanova síla se projevuje pouze na počátku jeho činností, protoţe se příliš oddává rozkoším. Přesto si myslí, ţe dokáţe Pánduovce připravit o jejich právoplatný podíl. Kdo by si mohl dĕlat nadĕje, ţe se můţe postavit Judhišthirovi, Kéšavovi, Ardţunovi, Bhímovi, dvĕma synům Mádrí, Sátjakimu a ostatním vznešeným králům? Vskutku, Ardţuna samotný s Krišnou jako vozatajem je schopen podrobit si tři svĕty. Oblaka

jeho šípů vydávají hromový zvuk a smetou vše, co se jim postaví do cesty.“ Dhritaráštra znovu a znovu myslel na nadcházející bitvu. Vĕdĕl, ţe jeho synové nemají nadĕji. Ačkoliv mají vĕtší armádu, Pánduovcům podporovaným Krišnou ve vítĕzství nezabrání. Dhritaráštra vyjevil Saňdţajovi svoje obavy: „Nikdo nemůţe doufat, ţe přemůţe Krišnu, protoţe vţdy vítĕzí. Je nejlepší ze všech lidí a Pán svĕtů. S Jeho podporou by se mohli Pánduovci určitĕ postavit nebeským zástupům vedeným Indrou a Mahádévou. Spolu s Ardţunou jiţ ukázali svoji sílu u Khándavy. Co tedy můţeme očekávat, kdyţ se spojí s Bhímou a dvojčaty? S naší armádou je konec! Sílu Pánduovců nelze ani odhadnout. Ó Saňdţajo, poslechni si, kteří další králové se shromáţdili na jejich podporu.“ Dhritaráštra se jiţ od svých zvĕdů doslechl o tom, jak to vypadá ve Virátĕ. Kdyţ vyjmenoval všechny krále podporující Pánduovce, stočil opĕt rozhovor na Krišnu. Právĕ Krišny se nejvíc obával. Jak snadno zabil mocného Šišupálu, Naraku, Kansu a mnoho dalších! „Jistĕ je vtĕlením Višnua. Kdyţ pomyslím na Krišnovu moc a Višnuovy činy v minulých vĕcích, nenacházím klid, ó synu Gavalgany. Asi jedinou osobou, z níţ mám ještĕ vĕtší strach, je Judhišthira. Nikoho se nebojím tolik jako jeho. Po dlouhou dobu provádĕl askezi a oddával se ctnosti. Na koho dolehne jeho hnĕv, bude stráven jako rákos vhozený do ohnĕ. Spravedlnost je navíc na jeho stranĕ. To mĕ také dĕsí. Rozjed se proto na rychlém kočáře za velkodušným synem Pándua a promluv s ním láskyplnĕ a laskavĕ. ekni mu, ţe si přeji mír a přistoupím na všechny jeho poţadavky. eptej se ho, jak se jemu a jeho bratrům i stoupencům daří. íkej vše, co budeš povaţovat za prospĕšné pro náš rod, a nic, co způsobí nepřátelství.“ Aniţ by Dhritaráštra nabídl záruku, ţe Pánduovci získají svoje království zpĕt, předal svoji zprávu Saňdţajovi a poţádal ho, at ihned vyrazí.

Kapitola 42: DHRITARÁŠTRŮV V KA práva o Saňdţajovĕ příjezdu Pánduovce zastihla, kdyţ sedĕli o samotĕ s Krišnou. Judhišthira poţádal, at ho ihned uvedou, a vřele ho přivítal.

Saňdţaja se Krišnovi a všem bratrům pokornĕ uklonil. Kdyţ se posadil, řekl Judhišthirovi: „Jsem štasten, ó králi, ţe tĕ nacházím zdravého a mezi přáteli. Uprostřed svých bratrů a proslulého Krišny vypadáš jako Indra. Starý a moudrý Dhritaráštra se táţe na tvoje blaho i na blaho tvé manţelky a ostatních příbuzných.“ Judhišthira mu odpovĕdĕl, ţe je vše v pořádku, a optal se na blaho Kuruovců. Pak řekl: „Vzpomínají na nás Kuruovci stále v dobrém? Pamatují na Ardţunovu bezpříkladnou odvahu a na to, ţe ze svého luku dokáţe vystřelit šedesát šípů najednou? Mají na pamĕti mocného Bhímu, kvůli kterému se třesou celé armády strachem, kdyţ se chopí svého kyje? Pamatují na dvojčata, která silou svých paţí dobyla mnohé části svĕta? Dhritaráštrovi synové jistĕ nezapomnĕli na poráţku u Dvaitavanu, kde je Bhíma s Ardţunou osvobodili. Přestoţe bychom mohli být jejich přáteli a ţít s nimi v míru, obávám se, ţe k tomu nedojde. Bĕda Saňdţajo, zdá se, ţe tu není ţádná moţnost, jak Durjódhanu navzdory našemu nejlepšímu silí přesvĕdčit.“ „Je to přesnĕ tak, jak říkáš,“ odpovĕdĕl smutnĕ Saňdţaja. „Kuruovcům se daří dobře a jistĕ si na vás pamatují. Durjódhana je obklopen moudrými i zlotřilými lidmi, ale nechává se inspirovat jen tĕmi druhými. Jeho chování vůči tobĕ je nepochybnĕ hanebné. Jeho otec toho upřímnĕ lituje. Starý král často sedí a vzdychá a lituje špatného zacházení, kterého se vám z rukou Kuruovců dostalo. Radil se s bráhmany a ví, ţe klady proti přátelům představují ten nejhorší ze všech hříchů. Chce pouze mezi námi všemi nastolit trvalý mír. Ano, Kuruovci si na vaši sílu pamatují. Je záhadou, proč jsou lidé jako vy nuceni vytrpĕt tolik příkoří, ale jsme přesvĕdčeni, ţe se kvůli poţitku ctnosti nikdy nevzdáte. Ó ty, který sis nevytvořil ţádné nepřátele, nyní ti přednesu Dhritaráštrovo poselství. Vyslechni si je.“ Judhišthira Saňdţaju poţádal, aby je přednesl přede všemi králi shromáţdĕnými u Virátova dvora. Vozataj se postavil do jejich středu a uklonil se. „Vzdávám vám svoji ctu. Dhritaráštra mĕ sem poslal se vzkazem, ţe si přeje mír. Ptá se na vaše blaho a s veškerou upřímností ţádá, aby mezi námi zavládl mír. Doslova řekl:`Všichni synové Pándua jsou ctnostní. Nejsou schopni ţádného podlého činu. Judhišthira je mírný, štĕdrý, zvyklý odpouštĕt a svým jednáním sleduje pouze blaho všech bytostí. Jak by mohl být zodpovĕdný za čin, který by nás všechny zničil, je hříšný a vede pouze do pekla — čin, který bude mít jen jediný výsledek bez ohledu na to, která strana uspĕje. Poţehnáni jsou ti, kdo se zasazují o

zájmy svých bratranců. To jsou praví synové, dobrodinci a přátelé Kuruovců, připraveni obĕtovat zájmům dynastie vlastní zájmy.“ Krišna se pousmál. Králové hledĕli jeden na druhého. Dhritaráštrovo poselství bylo zřejmé. Naslouchali Saňdţajovi, který je dále ozřejmil. „Jestli se vám podaří si Kuruovce podrobit, ó synové Kuntí, a nabýt zpĕt vaše království, co tím získáte? Po zabití svých příbuzných se váš ţivot nebude lišit od smrti. Jaký výsledek bude mít bitva, v níţ hrdinové jako vy sami, Kéšava, Sátjaki, Čékitána a ostatní budou bojovat s Drónou, Bhíšmou, Kripou, Ašvatthámou a dalšími kuruovskými bojovníky? Bude to naprostá zkáza. Ţádná strana nic příznivého nezíská. Jen stĕţí mohu uvĕřit, ţe by byli Pánduovci schopni způsobit takovou spoušt. Se sepjatýma rukama padám k nohám Krišny a letitého Drupady. Spoléhám na vaši ochranu a prosím, aby mezi Kuruovci a Pánduovci nepanovalo ţádné nepřátelství. Kdyby vás o to nĕkdo poţádal, jistĕ byste se vzdali i svých ţivotů. Proč byste tedy nemohli uchránit všechny tyto bojovníky?“ V síni zavládlo ticho. Judhišthira počkal, aţ se Saňdţaja posadí, a potom klidným hlasem pronesl: „Co z toho, co jsem řekl, v tobĕ vzbudilo dojem, ţe si přeji válku, Saňdţajo? Který bohy tak prokletý človĕk by volil válku, je-li moţný mír? Synové Kuntí se budou řídit pouze ctností, a tak přinesou štĕstí všem. Ten, kdo jedná pod diktátem smyslů, kráčí cestou vedoucí k utrpení. Utrpení se zbavíme pouze tehdy, kdyţ se oprostíme od touhy po uspokojování svých smyslů. Dhritaráštra a jeho pošetilí synové tuto pravdu nedokáţí pochopit, a proto jednají způsoby, které ke štĕstí nikdy nevedou.“ Judhišthira pohlédl na Krišnu, který se souhlasnĕ usmál. Pánduův syn se postavil a mluvil dál. Ve svém odĕvu a s ozdobami vypadal jako zlatý prapor vyvĕšený na Indrovu počest. „Král přijal radu svého omezeného, zlomyslného a hříšného syna a nyní naříká. Proč nedbal na slova Vidury, který Kuruovcům nepřál nic neţ dobro? Aby si Durjódhana získal vĕhlas, snaţí se o nĕj připravit jiné. Je závistivý, nadutý, zlovolný a plný hnĕvu a chtíče. Dhritaráštra ví, čeho se jeho syn dopustil, ale přesto ho následuje, a tak se vzdává ctnosti i blaha. Své nečestnĕ nabyté statky nemůţe drţet dlouho, ačkoliv touţí po trvalém blahobytu. On i jeho syn chtĕjí neomezenĕ vládnout emi. Neslyšeli jsme nic, co by naznačovalo, ţe zmĕnili svůj názor, ó Saňdţajo. Ted povaţují všechno bohatství, o které nás připravili, za právoplatnĕ své.“

Judhišthira ukázal na krále, kteří sedĕli v kruhu kolem sínĕ: „Všichni tito panovníci dobře vĕdí, jak se Durjódhana zmocnil našeho království. On a jeho bratři si spolu s pošetilým Karnou myslí, ţe nás mohou v bitvĕ porazit. řejmĕ nevidĕli Ardţunu s naplno napnutým lukem Gándíva, Bhímu vířícího svým kyjem ani dvojčata s meči v rukách. Saňdţajo, ty znáš příkoří, která nám Kuruovci připravili. I přesto jim odpouštím. Necht je mezi námi mír. At mi vrátí Indraprasthu a ponechají si Hastinápur. Necht Dhritaráštra vrátí, co nám právem náleţí.“ Saňdţaja přednesl Dhritaráštrovo poselství, ale ted chtĕl mluvit sám za sebe. Překvapilo ho, ţe obvykle mírný Judhišthira je natolik naklonĕn válce. „Nemůţe být pochyb o tom, ţe lpíš na ctnosti, ó králi lidí. Proč si přeješ Kuruovce zničit? Smrt můţe přijít kaţdým okamţikem. Patří se, aby všichni lidé vytrvali na cestĕ pravdy. Nikdo by nemĕl ani uvaţovat o hříchu, nebot to můţe okamţitĕ vést do pekla. Ó potomku Bharaty, pokud ti Kuruovci nevrátí království bez boje, nebylo by lepší ţít jako ţebrák neţ se je snaţit zničit? Vţdyt bys mohl štastnĕ ţít s Krišnou a Jaduovci. Touha po majetku je nepřítelem ctnosti a moudrý človĕk by se jí mĕl bezezbytku vyvarovat. Ten, kdo se vzdá tuţeb a ţije prostĕ, byt bez bohatství, září jako slunce a proslaví se v tomto svĕtĕ. Kdo je ale otrokem touhy, propadne zkáze, i kdyby získal celou emi.“ Saňdţaja jako Dhritaráštrův důvĕrný sluţebník si přál, aby se svým posláním uspĕl — aby zavládl mír. Vĕdĕl, ţe Kuruovci nemohou válku vyhrát, ale také pochyboval o Judhišthirových pohnutkách. Saňdţaja byl Vjásadévovým ţákem a dostal od tohoto rišiho mnoho pokynů. dálo se mu, ţe Judhišthira se poddává hmotným tuţbám, aniţ by uváţil, co je v jeho duchovním zájmu. Saňdţaja si zachoval uctivý tón: „Ó synu Prithy, prostudoval jsi všechny Védy a provádĕl jsi askezi. Ovládl jsi svoji mysl a smysly a jsi oddán konání obĕtí a rozdávání milodarů. Proč nyní dáváš průchod svému hnĕvu? V tomto svĕtĕ jsi jiţ získal povĕst človĕka nejvyšších zásad. Stál jsi v čele rádţas ji a obdaroval statisíce bráhmanů. Ó králi, nezahazuj to vše tím, ţe se ted dopustíš velkého hříchu. Nejednej pod vlivem zloby, a nenič tak výsledky veškeré své askeze a obĕtí. Ted pro tebe bude nepochybnĕ nejlepší zůstat shovívavý, nikoliv usilovat o poţitek na kor ţivotů vznešených lidí. Jaké štĕstí doufáš dosáhnout, aţ se svými bratry zabiješ všechny svoje příbuzné? I poté, co získáš emi, budeš muset sklidit výsledky svých dobrých i špatných činů. Štĕstí i neštĕstí se dostaví v pravý

čas a nakonec tĕ čeká sešlost vĕkem a smrt. Ó hrdino, pokud toto vše víš, nemĕl bys bojovat. A kdyby tĕ k tomu tvoji rádcové nutili, mĕl by ses jich vzdát. Neopouštĕj cestu vedoucí do svĕtů bohů i dále.“ Saňdţaja se opĕt posadil a Judhišthira se zamyslel. drahokamy posázených vodotrysků v zahradách dovnitř doléhalo jemné šumĕní padající vody. V dálce znĕly chrámové zvony a síní se vznášela oblaka kouře z vonných tyčinek. Králové očekávali jeho odpovĕd. Nakonec řekl: „Není pochyb o tom, ţe máš pravdu. Človĕk by se nikdy nemĕl odchýlit od ctnosti. Neţ mĕ však obviníš, mĕl bys nejprve zjistit, zda následuji ctnost či hřích. Ctnost můţe nĕkdy vypadat jako hřích a naopak. Rozlišit mezi nimi lze jen po pečlivé rozvaze. Všichni lidé by mĕli následovat povinnosti předepsané jim v závislosti na společenském postavení. Bráhmanové se mohou ţivit ţebráním — kšatrijové však nikdy! Králové a vládci by nemĕli přijímat almuţny ani v dobách nouze. Stvořitel nařídil, aby naší obţivou byla vláda nad zemĕmi a ochrana lidí. Nepřijal bych celou tuto emi, ba ani království bohů, na základĕ nespravedlnosti. Je tu Krišna. Ovládá všechny aspekty védského poznání a oplývá dokonalou moudrostí. Necht rozhodne, co je správné. Jeho příkazy budu vţdy následovat a nikdy neodmítnu Jeho radu. Kéšava je náš přítel a dobrodinec — vyslechnĕme si Jeho názor a rozhodnĕme se, co dĕlat.“ Judhišthira se posadil a vstal Krišna. Jeho tĕlesný lesk jako by osvĕtloval celou síň mystickou září. Barvu Jeho pleti připomínající načernalý podzimní mrak ještĕ zvýrazňovaly jasnĕ ţluté hedvábné šaty a zlaté šperky. Upřel na Saňdţaju oči podobné okvĕtním lístkům lotosu a řekl: „Ó Saňdţajo, Pánduovcům i Kuruovcům přeji štĕstí a spĕch. Chci mír a jsem štastný, kdyţ vidím, ţe si jej přeje i Dhritaráštra. Judhišthira jiţ projevil vzácnou oddanost míru, protoţe to proti nĕmu se Kuruovci postavili a jeho podvedli. Proč by si mĕl najednou přát vystupňovat spor se svými bratranci? Jistĕ znáš stejnĕ dobře jako já povahu dobra a zla, Saňdţajo. Proč tedy cokoliv vytýkáš Pánduovu synovi, který vţdy plnil svoje povinnosti, tak jak jsou odedávna uvedeny v písmech? Co se týče tohoto rozhovoru, mezi bráhmany existují dvĕ filozofické školy. Nĕkteří uvádĕjí, ţe dokonalosti dosáhneme zřeknutím se svých povinností. Jiní říkají, ţe človĕk by nemĕl své povinnost nikdy opustit, ale mĕl by je vykonávat bez připoutanosti. Sdílím ten druhý názor, ó Saňdţajo. Človĕk

musí v tomto svĕtĕ konat svoje povinnosti jiţ jen proto, aby přeţil. Poznání bez práce nepřináší ţádné plody.“ Krišna bĕhem řeči pozdvihl ruku ozdobenou šperky: „Pohled, jak bohové na nebi září díky své práci, jak skrze čin vane vítr a jak Slunce, které nikdy neusíná, rodí den a noc? Bohynĕ emĕ nese svoje břemeno bez zamhouření oka a stejnĕ tak řeky unášejí svoje vody, aby uspokojily všechny bytosti. Indra dosáhl svého vznešeného postavení tím, ţe se vzdal rozkoše a smyslového poţitku. To platí i o všech hlavních bozích. Pokud to víš, ó s to, proč tedy prosíš za Kuruovce a Pánduovce nábádáš, aby se vzdali předepsaných povinností? Jsi moudrý a znáš pravdu. Uvaţ tedy, zda je povinností krále bojovat či nikoliv. Jistĕ víš, ţe Stvořitel krále obdařil mocí zastavit, a dokonce i zabít ničemy. Dhritaráštra Judhišthiru připravil o jeho právoplatné vlastnictví. At nĕkdo krade potají nebo veřejnĕ, krádeţ je stále hříšná. Nemĕl by snad Durjódhana a jeho stoupenci čelit následkům svého hříchu? Není Judhišthirovým právem usilovat o znovunabytí ukradeného majetku, i kdyby to mĕlo stát lupiče ţivot?“ Krišna pohlédl na Judhišthiru a jeho bratry, kteří sedĕli pohromadĕ jako smečka lvů. Oči všech králů se obrátily na nĕ a Krišna pokračoval. „Judhišthira si nepochybnĕ přeje mír, ale pokud mu nebude jeho království vráceno, mám za to, ţe jeho povinností je vyhlásit válku. emřít v takové zboţné válce je ctnostné i chvályhodné. Lépe, kdyţ Judhišthira získá zpĕt království po svých předcích, neţ aby se zmocnil království nĕkoho jiného. Ó Saňdţajo, ted jdi a přednes tyto odvĕké zásady Dhritaráštrovi, jeho synům a shromáţdĕným vládcům různých zemí.“ Krišna se odmlčel. Jeho posluchači bedlivĕ přemítali nad Jeho pokojným zdůvodnĕním. I Saňdţaja souhlasnĕ přikyvoval, zatímco Krišna pokračoval. „Můj milý Saňdţajo, chtĕl bych ti připomenout, ţe Kuruovci se dopustili hříchu ve své vlastní snĕmovní síni. Nikdo z nich, dokonce ani Bhíšma, se neozval, kdyţ v Dušásanových rukou naříkala ctnostná Draupadí. Ten otrok chtíče ji ničemnĕ přivlekl před své tchány, aby ji vystavil týrání a uráţkám. Kdyby Dhritaráštra svoje syny zadrţel, byl by mĕ potĕšil. On a všichni ostatní Kuruovci na to však neřekli nic. Vlastnĕ aţ na Viduru a jednoho čestného kšatriju. Ostatní králové také mlčeli. A ted chceš Judhišthirovi kázat o spravedlnosti?“

Krišnovi blýskalo v očích, kdyţ onu událost popisoval. „Tehdy Karna pronesl na adresu Draupadí tak hrubá slova, ţe ji ranila u srdce. ,Staň se otrokyní Kuruovců, řekl ten hlupák. ,Tvoji manţelé jiţ nejsou tvými manţely. Vyber si jiného muţe. Karnův šíp v podobĕ slov se také zabodl hluboko do Ardţunova srdce. Hříšný Šakuni opakovanĕ vyzýval Judhišthiru při hře v kostky: ,Uţ ti zbývá jen Draupadí. Vsad ji, ó králi. Kdyţ se Pánduovci oblečení v černých jeleních kůţích chystali k odchodu, aby dostáli svému slibu, Dušásana řekl: ,Tito poraţení a zničení eunuši odcházejí na dlouhou dobu do pekla.“ Krišna se opĕt odmlčel, aby se Jeho slova vryla do pamĕti posluchačů. Po třinácti letech otřes z hrozivých událostí vyprchal, ale kdyţ je Krišna opĕt vylíčil, Saňdţaja si připomnĕl hrůzu toho dne. Vĕdĕl, ţe se dopustil chyby, kdyţ tiše přihlíţel, jak se Durjódhana a jeho přátelé dopouštĕjí zločinu. vĕrnosti ke slepému králi s zkostí sledoval, jak vznešení Pánduovci a zvláštĕ jejich urozená manţelka trpí nesnesitelnými uráţkami. Tehdy byla nepochybnĕ zaseta semena současné katastrofy. Šípy, které Kuruovci vystřelili, se jim nyní vrací jako planoucí šípy vyslané z Gándívy. Odpovĕdí na mlčení starších onoho dne bude brzy hluk zuřivé bitvy. Saňdţaja sklopil hlavu. Krišna pokračoval: „Půjdu do Hastinápuru a Kuruovcům připomenu všechny tyto události. Spor urovnáme. Podaří-li se Mi dojednat mír bez toho, aby utrpĕly zájmy Pánduovců, půjde o ctnostný čin. Tím bych také Kuruovce vysvobodil ze spárů smrti. Doufám, ţe Mĕ Dhritaráštrovi synové přijmou s ctou, aţ k nim přijdu a budu hovořit o ctnosti a lidskosti. V opačném případĕ si můţete být jisti, ţe tito lidé přijdou na bojišti o všechno, stráveni vlastní ničemností. Bhíma s kyjem v ruce Durjódhanovi v pravý čas připomene jeho krutá slova.“ Krišna se rozhlédl po síni a uzavřel svoji řeč nĕkolika básnickými metaforami: „Durjódhana je strom plný zloby, Karna je jeho kmenem, Šakuni jeho vĕtvovím, Dušásana se svými bratry mnohými plody a kvĕty a slepý král Dhritaráštra jeho kořenem. Naopak Judhišthira je vysoký strom oplývající ctností, jehoţ kmenem je Ardţuna, vĕtvovím Bhíma a plody a kvĕty dvojčata. Já sám, spolu s Védami a bráhmany, jsme jeho kořenem.

Ó Saňdţajo, řekni svému pánovi, ţe uzavřít mír s Pánduovci je jediné moudré řešení. Kuruovci jsou jako les a Pánduovci jsou tygři. Nebýt tygrů, lidé by stromy pokáceli a bez lesa nemají tygři nikde ţádné točištĕ. Navzájem se potřebují. Kuruovci jsou liány ctnosti, zatímco Pánduovci jsou obrovské damaronĕ. Liány nemohou bez opory stromu růst. Pánduovi synové jsou připraveni bud být po boku Dhritaráštry, nebo se chystat k boji. Všechno nyní závisí na královĕ jednání. Vrat se, ó moudrý, a vysvĕtli vše Dhritaráštrovi.“ Saňdţaja neodpovĕdĕl. Vĕdĕl, ţe Krišna má pravdu. Uctivĕ se Mu poklonil, otočil se k Judhišthirovi a řekl: „S tvým svolením odejdu. Ó boţe mezi lidmi, doufám, ţe jsem tĕ nijak neurazil. Aţ se rozloučím s Dţanárdanou, Bhímasénou, Ardţunou, syny Mádrí i ostatními shromáţdĕnými hrdiny, dovol mi, prosím, odejít. Přeji ti štĕstí a blahobyt. Kéţ je ti král příznivĕ naklonĕn.“ Judhišthira pozdravil Dhritaráštrova tajemníka sepjatýma rukama a odpovĕdĕl: „Ó Saňdţajo, víme, ţe jsi naším dobrodincem. Tvoje řeč nás neurazila, nebot jsi hovořil s čistým srdcem. Tĕšíš se naší přízni a vţdy jsi nám prokazoval velkou náklonnost. Kromĕ tebe by sem mohl přijít jen Vidura. Ó moudrý, vyřid, prosím, naše pozdravy všem starším a přátelům. Vyřid bráhmanům naše poklony a lidem, ţe je stále milujeme. Chrání je král dobře? Ó Saňdţajo, platí dosud naše opatření přijatá v zájmu všech našich poddaných? Doufám, ţe nikomu pod vládou Kuruovců nic neschází a ţe nikdo netrpí.“ Judhišthira vyjmenoval Kuruovce jednoho po druhém a poţádal Saňdţaju, aby jeho jménem za kaţdým z nich zašel a optal se na jejich zdraví. Na závĕr řekl: „Jdi za zabednĕným, nevĕdomým, zlotřilým a na neřesti lpĕjícím Durjódhanou a sdĕl mu, ţe touha po neomezené vládĕ trýznící jeho srdce je neoprávnĕná. ekni mu: ,Neudĕláme nic, co by ti bylo nepříjemné. Bud vrat Indraprasthu, nebo bojuj, ó vůdce Bháratů.“ Shromáţdĕní králové odmĕnili Judhišthirova slova provoláváním slávy a Pánduův syn zvedl ruku, aby je utišil. novu se obrátil na Saňdţaju a řekl: „Modlím se, aby Nejvyšší Pán tomu pošetilci Durjódhanovi poţehnal moudrostí. Saňdţajo, řekni mu také: ,Pánduovi synové jsou připraveni zapomenout dokonce i na obnaţení a uráţku své manţelky, aby Kuruovci nemuseli být zabiti. Smíříme se i se všemi příkořími a uráţkami, jimiţ nás zahrnuli, ale chceme to, co nám právem náleţí. Ó nejlepší z lidí, vzdej se

své chtivosti po majetku jiných. Jen poté zavládne mír. Přijmeme i jen jednu jedinou provincii, abychom mohli vykonávat svoji Bohem stanovenou povinnost v podobĕ vlády a ochrany lidí. Dej nám jen pĕt vesnic, pro kaţdého z nás jednu, a ukončeme tento spor. At bratr následuje bratra a otec se spojí se synem. Přeji si vidĕt, jak se Kuruovci a Pánduovci s radostí v srdci setkají. Jsem připraven na mír i na válku, abych tak splnil svoji povinnost. Volbu máš ve svých rukou.“ Kdyţ Judhišthira domluvil, kaţdý z jeho bratrů přednesl svoje vzkazy pro Kuruovce. Kdyţ skončili, Saňdţaja slíbil, ţe je zopakuje přesnĕ tak, jak byly vyřčeny. Potom se shromáţdĕným poklonil a odjel do Hastinápuru.

Kapitola 43: SKLÍČENOST SLEPÉHO KRÁLE Dhritaráštra sedĕl sám ve svých komnatách. Saňdţaja byl pryč jiţ mnoho dní a mĕl se kaţdým okamţikem vrátit. Král přemítal nad tím, jak asi Pánduovci jeho poselství přijmou. Mírumilovný Judhišthira jistĕ přednost válce nedá. Jak by mohl omluvit zabíjení milovaných starších svého rodu? Jistĕ však poslechne Krišnovy rady. A Krišna — to je opravdová záhada. Dhritaráštra nebyl schopen proniknout do Jeho pohnutek či zámĕrů. Nĕkdy to vypadalo, ţe je nestranný — či to alespoň prohlašoval — a přesto se vţdy zdálo, ţe přeje Pánduovcům. Pak zase vĕnoval svoji armádu Durjódhanovi a slíbil, ţe nebude bojovat. Nebylo snadné se v Nĕm vyznat. Kdyţ Dhritaráštra sedĕl a přemýšlel, vstoupil do jeho pokoje posel se zprávou, ţe se Saňdţaja vrátil. Král poţádal, at ho k nĕmu ihned uvedou. Saňdţaja vešel do komnaty se sepjatýma rukama a stanul před Dhritaráštrou: „Ó vládce emĕ, jsem Saňdţaja a právĕ přicházím od Pánduovců. Judhišthira ti posílá svoje pozdravy a ptá se na tvoje zdraví i na zdraví tvých synů a vnuků.“ „Bud poţehnán, Saňdţajo. Vítej zpátky. ekni mi, jak se Judhišthira, který si nevytváří ţádné nepřátele, má. Daří se dobře jemu i jeho bratrům?“ „Pánduovcům nic nechybí. Judhišthira si přeje získat zpĕt to, co mu dříve patřilo. Podle jeho názoru je ctnost nadřazena získávání bohatství a je základem všeho štĕstí a radosti. Ten zboţný muţ má za cíl pouze ctnost a

přeje si opĕt chránit lidi v souladu s vĕčnými povinnostmi, které mu Stvořitel přidĕlil. Není pochyb o tom, ţe lidé jsou loutky vedené boţí vůlí. Jak jinak by mohli Pánduovci tolik trpĕt? Jsem toho názoru, ţe dokud mocný muţ nedostane příleţitost k nápravĕ vĕcí, bude se jeho protivníkům dařit dobře. Tvoje činy byly nepopsatelnĕ hříšné, ó králi, a brzy tĕ stihnou jejich důsledky. Judhišthira odvrhl hřích jako had svlékající kůţi a ted mezi ostatními hrdiny jen září.“ Dlouhý a důvĕrný vztah s Dhritaráštrou Saňdţajovi dovoloval být otevřený. Kdyţ jeho tajemník pokračoval, král sebou trhl. „Pečlivĕ rozvaţ svůj další postup, ó králi, protoţe tvoje pohnutky jsou sebevraţedné. Vůči Pánduovcům ses zachoval nečestnĕ a nezískal jsi ani ctnost, ani bohatství. Svými ničemnými a krutými činy sis u lidí vyslouţil jen hanbu a odsouzení. Takové jednání lze pochopit u neurozených lidí s chabým vzdĕláním, ale ty pocházíš z Bharatova rodu a radí ti tolik moudrých ministrů. I ty sám oplýváš moudrostí a znáš rozdíl mezi dobrem a zlem. Proč tedy usiluješ o zkázu svého rodu?“ Dhritaráštra si palcem a ukazovákem promnul oči. Cítil nesnesitelné horko, přestoţe ho z obou stran čámarami ovívaly mladé dívky. Rozhrnul si šat a poţádal o pohár studené vody. Saňdţaja ve svých výtkách neustával. Nemohl snést pohled na to, jak na sebe jeho pán přivolává zkázu. Na ţádnou dipolomacii jiţ nezbýval čas — všem hrozí strašlivá katastrofa. bývá-li ještĕ nĕjaká nadĕje na její odvrácení, král musí slyšet pravdu — a co nejdříve nĕco podniknout. „Pánduovcům zcela jistĕ pomáhají boţské síly. Jak jinak by přece mohl Ardţuna odejít na nebesa ve svém smrtelném tĕle? Bůh samotný odmĕňuje lidi výsledky jejich činů. Dokud se nám nepodaří tuto pravdu pochopit, naše silí bude marné. Budeme se snaţit jen o vlastní smyslový poţitek a výsledkem nebude nic jiného neţ utrpení. Ó králi, ze současné situace viním tebe, protoţe ses neohlíţel na boţí zákony. Pokud nezmĕníš svoje rozhodnutí, poneseš zodpovĕdnost za nesčetné lidské ţivoty. Ardţuna zničí Kuruovce jako oheň kupu suché trávy. Pod vlivem svého tvrdohlavého syna si myslíš, ţe máš zaručen spĕch. Proto jsi nezabránil hře v kostky. Nyní pohled na výsledek tohoto šílenství. Ó králi, jelikoţ jsi slabý, nebudeš schopen udrţet si vládu nad touto rozlehlou říší, tak jako si pošetilý človĕk nedokáţe udrţet náhle nabyté bohatství.“ Bylo pozdĕ a Saňdţaja byl unaven dlouhou cestou. Poţádal o Dhritaráštrovo svolení, aby si mohl jít odpočinout, a dodal, ţe se ráno vrátí,

aby snĕmu předal Judhišthirovo poselství. Král svého sluţebníka s laskavými slovy propustil. Vĕdĕl, ţe at jsou Saňdţajova slova sebeostřejší, má na srdci jen jeho dobro. Po Saňdţajovĕ odchodu Dhritaráštra osamĕl a jeho mysl trýznily bolestné myšlenky. Vše ted závisí na nĕm. Jistĕţe by bylo spravedlivé vrátit Judhišthirovi Indraprasthu, ale Durjódhana by s tím nikdy nesouhlasil. Dokázal by ho zastavit? Od doby, kdy Dhritaráštra usedl na trůn, uplynulo jiţ témĕř dvacet let. Ted je vládcem emĕ — tedy spolu s Durjódhanou, svým zplnomocnĕným zástupcem. Vše by ukončilo předání království Judhišthirovi. ářící Pánduovci by rychle obnovili převahu nad svými bratranci. On i Durjódhana by byli zatlačeni do pozadí. Král cítil, jak se mu chvĕjí dy. Poté, co získal takovou moc, by její ztráta byla horší neţ smrt. I kdyţ bylo pozdĕ, Dhritaráštra cítil, ţe si potřebuje vyslechnout Viduru. Nikdo mu nedokázal dát tak nestrannou a rozváţnou radu jako on. Král poţádal svoje sluţebníky, at zavolají Viduru, a ten zakrátko vstoupil do jeho komnaty. „Ó nanejvýš moudrý, jsem Vidura a přicházím na tvoji ţádost. Rozkaţ mi, co pro tebe mohu udĕlat? Jsem tvůj sluţebník.“ Král ho vřele přivítal a usadil ho po svém boku. Pak promluvil sklíčeným hlasem: „Ó Viduro, právĕ jsem mluvil se Saňdţajou, který mĕ zahrnul tvrdými výtkami. Ještĕ mi ani neprozradil, co Judhišthira řekl, a tak trpím zkostí. Mám tĕlo v jednom ohni a nemohu spát. ekni mi, jak se mohu tohoto stavu zbavit.“ Vidura, jehoţ zavolali, právĕ kdyţ se modlil a meditoval, odpovĕdĕl: „Nespavost přemáhá toho, koho napadl nĕkdo silnĕjší, slabé, ty, jenţ nedosáhli svých cílů, oloupené, sţírané touhou a zlodĕje. Doufám, ţe nepatříš do ţádné z tĕchto kategorií, ó králi, ani ţe neprahneš po majetku nĕkoho jiného.“ Vidura královo dilema dobře znal. Nesčíslnĕkrát s ním o tom hovořil a vţdy mu radil totéţ. Dhritaráštra však jeho rad nikdy nedbal. Vidura ho opakovanĕ varoval před konečným výsledkem jeho činů, který se nyní nebezpečnĕ přiblíţil. Dhritaráštra si tuto skutečnost očividnĕ uvĕdomoval. Král otočil hlavu k Vidurovi: „Podĕl se se mnou o moudrá slova, milý bratře, která pozdvihují mravnost a zároveň mají zajistit moje blaho.“

Vidurova láska k bratrovi navzdory jeho pošetilosti nikdy nepolevila. Trpĕlivĕ mu radil v zájmu jeho dobra a modlil se, aby slepý král jednoho dne přišel k rozumu. Snad se nyní, s blíţící se katastrofou, stane rozváţnĕjším. Vidura mu řekl: „Judhišthira je král obdařený všemi příznivými znaky a je schopen vládnout svĕtu. Mĕl sis ho drţet při sobĕ, ale poslal jsi ho do vyhnanství. a tuto zaslepenost jsi odsouzen, ó králi, přestoţe víš, co je ctnost. Protoţe je pokojný, laskavý, shovívavý a miluje pravdu, je pamĕtliv tvojí svrchovanosti a trpĕlivĕ snáší příkoří, kterým jsi ho vystavil. Kdyţ jsi svĕřil vládu nad svĕtem Durjódhanovi, který vůči Judhišthirovi chová nepřátelství, jak můţeš ted očekávat mír a blahobyt?“ Vidura sám získal mnoho pokynů od rišiů a mudrců a kdekoliv to bylo moţné, vyhledával jejich společnost. Připomnĕl si moudrá slova svĕtců a při další řeči, která mĕla krále poučit, zaujal k Dhritaráštrovi laskavĕjší postoj. Ten mu pozornĕ naslouchal. „O osobĕ, kterou od jejích povinností neodvrátí hnĕv, radost, pýcha, chtíč ani nevĕdomost a je stále zamĕřena na nejvyšší cíl ţivota, se říká, ţe je moudrá. Moudří se také vyznačují připoutaností ke svĕtcům, opuštĕním společnosti hříšných lidí a vírou a ctou ke starším. Moudrý človĕk jedná zboţnĕ, a sleduje tak cestu, která mu přinese prospĕch v tomto i v příštím ţivotĕ, na rozdíl od té, která nabízí jen okamţitý poţitek. Moudří lidé nenaříkají nad ztrátou ani netouţí po nedosaţitelném. Mají potĕšení z ctnostných činů a vyhýbají se hříchu. Chápou, ţe tento svĕt je dočasný a plný utrpení. Uznávají svrchovanost Boha a svoje postavení Jeho sluţebníků. Cílem všech jejich činů je potĕšení Pána a dosaţení Jeho vĕčného sídla. Pošetilec je naopak pyšný navzdory své nevĕdomosti, ješitnosti a ubohosti. Snaţí se dosáhnout blahobytu prostřednictvím hříchu a touţí po majetku ostatních. Uchyluje se k podvodům a násilí a nevadí mu, ţe kvůli dosaţení svých ohavných zámĕrů poškozuje jiné lidi. Vzdává se toho, čeho by se mĕlo dosáhnout, a touţí po tom, co by předmĕtem touhy být nemĕlo. Postrádá víru, neobĕtuje předkům a uctívá jen sám sebe. Je nadutý, zlostný, mluví hrubĕ, chybí mu schopnost rozlišovat a přátelí se s tĕmi, kdo by mĕli být nepřáteli, zatímco nenávidí osoby hodné jeho přátelství. Své ne spĕchy dává za vinu ostatním a trestá nevinné. Takoví lidé jsou nakonec zcela zničeni.“ Vidura Dhritaráštru poučoval dlouho do noci. Snaţil se, jak nejlépe umĕl, aby zamĕřil mysl starého krále na ctnost a pravdu. Nemĕl, co by mu řekl

nového. Kuruovský vládce slýchával tyto pokyny často. Se vším souhlasil, a dokonce jim i naslouchal rád. Při poslechu Vidurových slov si král uvĕdomil vlastní pošetilost a hříšnost a otevřenĕ je přiznal. Vybízel Viduru, at mluví dál a kladl mu jednu otázku za druhou. Noc se přiblíţila k ránu právĕ v dobĕ, kdy Vidura uvedl výsledky, které budou jistĕ následovat, pokud se král nezachová k Pánduovcům čestnĕ. Dhritaráštra však vĕdĕl, ţe v sobĕ nenajde sílu, aby podle Vidurových moudrých rad jednal. Vĕdĕl, ţe i kdyţ si přeje jednat správnĕ, nebude mít dostatečnĕ silnou vůli Durjódhanovi odporovat. Uvĕdomoval si, ţe aţ bude příští ráno sedĕt s ostatními králi ve shromáţdĕní, nebude schopen na Judhišthirovu ţádost přistoupit. Vidura pochopil královo postavení. Vĕdĕl, ţe jeho slova na nĕho mají jen pramalý činek, a došel k závĕru, ţe Dhritaráštra si potřebuje vyslechnout nĕkoho duchovnĕ mocnĕjšího. Po nĕkolikahodinovém rozhovoru s králem nakonec prohlásil: „Jsem š dra, ó králi. Dál tĕ uţ poučovat nemohu. Vím však o nĕkom, kdo to dokáţe. Svatý riši Sanat Sudţáta mĕ mnohokrát učil vĕčným védským pravdám. avolám ho a on se zjeví, aby s tebou hovořil. Tento mudrc ţije v celoţivotním celibátu a jeho slova jsou mocná a čistá. S tvým dovolením ho zavolám.“ Dhritaráštra svolil a Vidura usedl v meditaci s myslí upřenou na Sanata Sudţátu. Riši díky svým schopnostem Vidurovy myšlenky rozpoznal a v mţiku se dostavil. Jeho tĕlo vydávalo jasnou záři a v rukách si nesl jen nádobu na vodu a hůl. Vidura ho přivítal příslušnými obřady a nabídl mu vyvýšené sedadlo vedle krále. Kdyţ mudrc pohodlnĕ sedĕl, Vidura řekl: „Ó pane, král má pochybnosti, které nedokáţi rozptýlit. Přeješ-li si to, prosím, pouč ho o odvĕkých pravdách podle toho, jak jsi je realizoval. Jen ty ho můţeš vysvobodit z duality a pomoci mu zamĕřit se na cestu ctnosti.“ Riši, který byl oblečený v černé jelení kůţi a mĕl spletené vlasy, přikývl. Vidura tedy vybídl krále, aby mu poloţil svoje otázky. Dhritaráštra řekl: „Ó Sanate Sudţáto, poskytni mi, prosím, vedení. ekni mi, prosím, jak mohu dosáhnout nejvyššího cíle ţivota. Pro všechny bytosti si přichází smrt, ale slyšel jsem, ţe znáš tajemství, jak smrt přemoci. Jak bych mĕl jednat, abych v tomto svĕtĕ nemusel vĕčnĕ podléhat zrození a smrti?“ Sanat Sudţáta odpovĕdĕl: „Ptáš se, jak se vyhnout smrti a dosáhnout vĕčného ţivota. Poslouchej, ó králi. Poučím tĕ, jak nejlépe umím. Je

řečeno, ţe skutečnou smrtí je nevĕdomost. Tam, kde není nevĕdomosti, není ani smrti. Ten, koho ovládá chtíč, hnĕv a chamtivost, podléhá Jamarádţovi a opakovanĕ spatří tohoto vznešeného boha. Ve všech moţných peklech bude vystaven nesnesitelnému utrpení. Pak se opĕt narodí mezi zvířaty a lidmi v tomto svĕtĕ a kolobĕh začne nanovo. Ten, kdo však ovládá smysly a nepodléhá jejich diktátu, je tohoto utrpení ušetřen. Pro človĕka, který drţí mysl a smysly na uzdĕ, je smrt jen slamĕným tygrem. Proto by ses mĕl vyvarovat všech ţádostí smyslů a pĕstovat poznání o vĕčné duši, která existuje oddĕlenĕ od smyslů a liší se od tĕla.“ Dhritaráštra se zeptal: „Jakých končin dosáhnou ti, kteří ovládají své smysly? Jak takový človĕk jedná v tomto svĕtĕ? Ó mudrci, slyšet tĕ promluvit jen jednou mĕ neuspokojuje.“ Sanat Sudţáta sedĕl se zkříţenýma nohama na zlatém sedadle, ruce mĕl před sebou a kdyţ mluvil, spojil ukazováček s palcem. „Ó králi, je třeba vykonávat obĕti a askezi s cílem potĕšit Nejvyšší Osobu. Budeš-li to dĕlat, dosáhneš svrchovaných, vĕčných končin, z nichţ se jiţ nevrátíš. Je nutné kráčet po cestĕ poznání krok za krokem, nikdy se nepovaţovat za hmotné tĕlo a vţdy usilovat o duchovní pokrok.“ Dhritaráštra sebou bĕhem mudrcovy řeči trhnul. Starý vládce toto učení jiţ znal. Uvĕdomoval si, ţe mudrc hovoří pravdu a také to, ţe jeho vlastní činy jsou od podřízení se tĕmto pokynům na hony vzdálené. Ještĕ horší však je, ţe není pravdĕpodobné, ţe se to zmĕní. Nepochybnĕ by pro odčinĕní svých hříchů musel podstoupit rozsáhlou askezi. Moţná potom bude konečnĕ schopen následovat svĕtcovy pokyny. dálo se, ţe ho prozatím Prozřetelnost nutí jednat v rozporu s dobrými radami. Tváří v tvář své slabosti se Dhritaráštra cítil bezmocný a kladl rišimu další otázky. Sanat Sudţáta také vnímal královy niterné pocity, ale pro jeho konečné dobro k nĕmu nepřestával hovořit. Bylo na Dhritaráštrovi, aby si zvolil svoji cestu. Mudrc vĕdĕl, ţe vše, co můţe udĕlat, je objasnit následky různých způsobů jednání, které se králi nabízejí. Dhritaráštra naslouchal Sanatovĕ popisu, jak Nadduše prostupuje vesmírem a sídlí v srdcích všech ţivých bytostí. Král se otázal: „Jak lze tuto Nadduši poznat?“

„Nejvyššího, který je známý jako Brahman, můţe poznat jen ten, kdo dosáhl stejné duchovní povahy jako On. Dosáhne se jí sluţbou duchovnímu mistrovi, studiem Véd, dodrţováním celibátu, askezí a vyvarováním se násilí vůči ostatním. Tak se osoba postupnĕ zbaví vlivu hmotné přírody a zaujme svoje původní duchovní postavení. Potom můţe poznat Nejvyššího meditací.“ Dhritaráštru to překvapilo: „Jakou podobu má nesmrtelná a všudypřítomná Nadduše v tomto svĕtĕ? Je bílá, červená, černá, nebo má nĕjakou jinou barvu? Jaké má vlastnosti?“ „Nejvyšší se můţe zjevit v jakékoliv barvĕ, ale naprosto se liší od všeho, co nyní dokáţeš vnímat. Je podobou vesmíru, ale zároveň se zjevuje v srdci ţivé bytosti o velikosti pouhého palec. Vše v Nĕm spočívá a v dobĕ zkázy se do Nĕho vše opĕt vstřebá. Netýká se Ho dualita, a přesto z Nĕho vzniká nekonečná rozmanitost stvoření. Jeho paţe a nohy jsou všude, ale přesto je nehybný. Vidí a ví vše. Nejvyšší Osobĕ není nikdo neznámý.“ Mudrc se vrátil ke královĕ otázce jak poznat Nadduši a dále popsal chování, jeţ osobu pozvedá na duchovní roveň. Líčil povahu Brahmanu a stav, který osoba zaţívá při jejím dosaţení. Sanat Sudţáta mluvil a mluvil, dokud královu komnatu neozářilo vycházejcí slunce. Kdyţ riši vidĕl, ţe svítá, ukončil svoji řeč a zvedl se k odchodu. Vidura se dotkl jeho nohou a spolu s králem mu podĕkoval za pokyny. Nato Sanat Sudţáta zmizel a zanechal oba muţe, aby se připravili na shromáţdĕní.

Kapitola 44: PANIKA ME I KURUOVCI V den shromáţdĕní vstal Durjódhana brzy. Vĕdĕl, ţe jim Saňdţaja má předat Judhišthirovo poselství. Kdyţ se vykoupal a nechal se uctívat a vychvalovat dvorními bráhmany a básníky, setkal se s Karnou a se Šakunim. ekl jim, ţe Pánduovcům království vrátit nehodlá. Jeho přátelé s tím souhlasili a zahrnuli ho chválou. Navíc ho povzbudili, aby zůstal pevný, a ujistili ho, ţe pokud ve svém odhodlání vytrvá, jeho starý otec, svázaný pouty lásky, ho k vrácení Indraprasthy nutit nebude. Bĕhem rozhovoru všichni tři pomalu kráčeli do snĕmovní sínĕ, která zářila jako hora Himavat v ranním slunci. Dhritaráštra vstoupil do sínĕ v čele všech ostatních králů a Vidura ho dovedl k trůnu. Podlaha sínĕ byla lehce pokropena voňavkami a poházena

okvĕtními lístky. Králové zaujali svá místa na sedadlech vyřezávaných ze slonoviny a dřeva, ozdobených zlatými mozaikami a drahokamy. Kdyţ se pohodlnĕ usadili na hedvábných poduškách, rozhlíţeli se, aby zjistili, kdo je přítomen. V bezprostřední blízkosti Dhritaráštry sedĕli Vidura, Bhíšma, Dróna, Kripa, Šalja, Kritavarmá, Dţajadratha, Báhlíka, Sómadatta, Ašvatthámá a také Durjódhana se svými sty bratry. Síň zaplnĕná tolika hrdiny připomínala sluj plnou lvů. Vynikající muţi ve svých zářivých hedvábných odĕvech a se zlatými šperky zaplnili síň jasem a vypadali jako shromáţdĕní bohů. Kdyţ všichni sedĕli, dveřník ohlásil, ţe se dostavil Saňdţaja a čeká, aţ bude moci doručit poselství. Dhritaráštra svolil, aby vstoupil do sínĕ. Saňdţaja se poklonil u Dhritaráštrových nohou a jeho zlaté náušnice se přitom rozhoupaly. Sepjal ruce, obrátil se ke shromáţdĕní a řekl: „Ó synové Kurua, právĕ jsem se vrátil od Pánduovců. Ti ctnostní muţi vás všechny zdraví mĕrnĕ vašemu vĕku a postavení. Vyslechnĕte si nyní vzkazy, které skrze mĕ posílají.“ Saňdţaja pečlivĕ přetlumočil Judhišthirovo poselství přesnĕ tak, jak je vyslechl: bud Kuruovci vrátí království Pánduovců — spokojí se dokonce i jen s pouhými pĕti vesnicemi — nebo bude válka. Dhritaráštra neodpovĕdĕl. Vypadal zamyšlenĕ. Po nĕkolika okamţicích řekl: „Přeji si slyšet Ardţunovo poselství, nebot od nĕho nám hrozí nejvĕtší nebezpečí. Krišnův přítel Ardţuna je nesmírnĕ mocný a připravili jsme mu mnoho utrpení. Povĕz mi, Saňdţajo, co Dhanandţaja, ničitel hříšných, řekl?“ Saňdţaja se králi poklonil a opĕt se narovnal. „Rozhnĕvaný a bojechtivý Ardţuna s rudýma očima řekl v přítomnosti Judhišthiry a Krišny toto.“ Saňdţaja se vţil do Ardţunovy nálady a přednesl jeho přesná slova: „Promluv k Dhritaráštrovu synovi ve shromáţdĕní Kuruovců a v doslechu zlotřilého Karny, který vţdy touţí po boji, hovoří hrubĕ, je tupý a nevĕdomý. Jeho čas nadešel. Promluv také před tĕmi králi, kteří z celého svĕta přijeli bojovat s Pánduovci. Jestli Durjódhana nevydá Judhišthirovo království, je jasné, ţe si přeje zaplatit za svoje dřívĕjší nepřátelství vůči Pánduovcům. Pokud zvolí bitvu, my dosáhneme svého. Sdĕl mu, at nevolí mír, ale boj se mnou, Bhímou, Nakulou, Sahadévou, Sátjakim, Dhrištadjumnou a Šikhandím. Uţ se na to tĕším. Jelikoţ jsme tĕchto posledních třináct let proleţeli na loţi bĕd, necht se Dhritaráštrovu synovi

dostane loţe nekonečných bĕd, aţ bude leţet mrtvý na bojišti. Ctnostného Judhišthiru by nikdy nedokázal v boji přemoci, a proto se uchýlil k skokům a podvodům. Pánduův nejstarší syn, jenţ plnĕ ovládá své smysly i mysl, všechny strasti trpĕlivĕ snášel. Aţ zamĕří svůj hnĕv proti Kuruovcům, bude mít Durjódhana čeho litovat.“ Saňdţaja pokračoval a Durjódhana se pohrdavĕ ušklíbl. „Ardţuna popsal, jak vidí jejich vzájemnou bitvu: ,Judhišthira spálí kuruovskou armáda pouhým svým pohledem, tak jako planoucí oheň v létĕ polyká suchou trávu. Aţ Durjódhana uvidí Bhímasénu odĕného v ţelezném brnĕní na kočáře, s kyjem v ruce a plivajícího jed hnĕvu, bude litovat, ţe k této válce došlo. Aţ ten nafoukanec uvidí Bhímu sráţet slony po tisících a jejich jezdce odcházet do příštího svĕta, zalituje. Aţ Nakula s mečem sestoupí ze svého kočáru a bude kosit bojovníky jako obilí na poli, pocítí ten zlotřilec lítost. Aţ bude Sahadéva svými dobře mířenými šípy utínat hlavy králů a konečnĕ se střetne s ničemným Šakunim, Durjódhana se bude kát. Ardţuna vyjmenovával jednoho po druhém všechny významné bojovníky, kteří mĕli proti Pánduovcům bojovat, a vylíčil, jak se spolu se svými bratry Kuruovcům pomstí. Dhrištadjumna zabije Drónu a Šikhandí potom Bhíšmu. Bhíma jiţ přísahal, ţe zabije Durjódhanu a všechny jeho bratry. Ardţuna bude zabíjet vojáky po deseti tisících a nakonec zabije Karnu a všechny jeho syny a stoupence. Ardţuna popsal výsledek války v temných barvách jako naprostou zkázu Durjódhany a jeho vojska. Nakonec promluvil o Krišnovi. ,Při volbĕ svého vozataje jsem dal přednost Krišnovi před Indrou s jeho hromoklínem. Pokud si Krišna přeje nĕčí vítĕzství, pak i kdyţ sám nebojuje, ona osoba nemůţe neuspĕt. Naše vítĕzství bude snadné. Kaţdý, kdo touţí přemoci Krišnu, chce přeplavat nesmírný oceán, uhasit planoucí oheň holýma rukama nebo zastavit slunce a mĕsíc na jejich cestĕ po nebi. Ten nejlepší z lidí, Pán všech svĕtů, jiţ zabil mocnĕjší démony, neţ je Durjódhana. I neporazitelný Naraka, syn emĕ, který se mohl v bitvĕ snadno postavit bohům, podlehl Krišnovým neodolatelným zbraním. Durjódhana si přeje porazit Krišnu, svrchovaného Višnua, tím, ţe Ho zajme nebo získá na stranu Kuruovců. Ten pošetilec brzy pochopí svoji bláhovost.“ Pánduovci byli prostřednictvím svých vyzvĕdačů zpraveni o kuruovské strategii. Ardţuna vĕdĕl, ţe Durjódhana se Krišny obává a přemýšlí, jak se

s Ním vypořádat. Kuruovský princ dokonce uvaţoval o tom, ţe Krišnu zajme, aţ přijde do Hastinápuru jednat o míru. „Ardţuna ukončil svůj proslov popisem znamení, která pozoroval: ,Luk Gándíva se napíná, aniţ bych se ho dotkl. Moje šípy se samy vysouvají z toulce. Můj nablýskaný meč mi sám od sebe vyskakuje z pochvy. U mých škodolibĕ vyjí smečky šakalů a z oblohy se snášejí supi a vrány. Všechna tato znamení zvĕstují krveprolití a potvrdí se, aţ na všechny strany vypustím svoje nebeské zbranĕ. Po kuruovské armádĕ nezbude ani stopa. Ó Saňdţajo, řekni vše Durjódhanovi tak, aby to slyšel král, Bhíšma, Dróna, Kripa i moudrý Vidura. Budu jednat podle toho, jak rozhodnou stařešinové rodu. Necht zlovolného Durjódhanu zastaví, nebo at začne válka.“ Shromáţdĕní ani nehleslo. Durjódhana se lhostejnĕ rozhlédl po síni a samolibĕ se usmíval. Karna soptil a svíral slonovinovou rukojet svého meče. Kdyţ Bhíšma vidĕl Durjódhanovu netečnost, oslovil ho váţným hlasem. „Ó princi, vyslechni starobylý příbĕh. Kdysi se všichni bohové vydali navštívit Brahmu. Kdyţ dorazili do jeho sídla, spatřili dvĕ překrásné osoby ozařující svým leskem i tyto jasné končiny. Brahmá řekl bohům, ţe to jsou rišiové Nara a Nárájan. Navĕky se oddávají askezi pro dobro svĕtů a ţijí proto, aby ničili démony. Bohové přišli za Brahmou ze strachu před asury a v čele s Brihaspatim se obrátili na tyto dva mudrce s prosbou, aby jim pomohli nepřátele porazit. Díky nepřemoţitelnosti rišiů Nary a Nárájana bohové nad asury zvítĕzili. Nyní se tito dva boţští rišiové zjevili jako Krišna a Ardţuna. Lidé tomu vĕří. Ardţuna jiţ prokázal svoji odvahu tím, ţe zabil tisíce démonů na nebesích. Rovnĕţ Vasudévův syn zabil nespočet démonů. Společnĕ přemohli bohy u Khándavy a společnĕ budou bojovat i proti nám.“ Bhíšma upíral pronikavý pohled na Durjódhanu, který si na trůnĕ znepokojenĕ poposedl. Nepřál si slyšet o síle svých nepřátel. Proč by si však mĕl dĕlat starosti? Pomyslel na ujištĕní Dánavů a na to, jak posednou jeho vojsko. Jiţ brzy uvidí jiného Bhíšmu a Pánduovci budou čelit silnĕjší armádĕ, neţ očekávali. Bhíšma nakonec řekl: „Nara a Nárájan se opakovanĕ narodili v tomto svĕtĕ, aby zahubili ničemy a démony, jak nám řekl riši Nárada. Ó dítĕ, aţ uvidíš ty dva sedĕt na jednom kočáře vyzbrojené do bitvy, pak si

vzpomeneš na moje slova. Touha po boji s nimi tĕ připravila o schopnost vidĕt ctnost i zisk. Nebojuj s nimi. Pokud nevezmeš moji radu na vĕdomí, uvidíš svoje bojovníky mrtvé. dá se však, ţe jsi připraven naslouchat pouze radám tří osob — s tova syna Karny, kterého jeho guru proklel, prohnaného Šakuniho a tvého malicherného bratra Dušásany.“ Karna uţ byl ve varu kvůli řeči Ardţuny. Nyní se však rozzuřil. Vyskočil a zvolal: „Je nečestné, ţe o mnĕ takto mluvíš, ó praotče. Plním kšatrijské povinnosti a nevzdal jsem se ctnosti. Proč mi neustále spíláš? Přeji Kuruovcům jen dobro. Dhritaráštrovi synové vládnou svĕtu čestnĕ. Proč by mĕli vydat království svým nepřátelům? Abych poslouţil Dhritaráštrovi, v této bitvĕ Pánduovce zabiji.“ Karna zařval a potom se posadil. Bhíšma na nĕho smutnĕ pohlédl a pak se otočil na Dhritaráštru se slovy: „I kdyţ se tento s tův syn chvástá svojí silou, nevyrovná se ani šestnáctinĕ Pánduovců. Vĕz, ţe tento pošetilec nese velkou část zodpovĕdnosti za katastrofu, která zakrátko postihne tvoje syny. Jeho prázdnými sliby povzbuzený Durjódhana je připraven bojovat dokonce i s Ardţunou. Tvůj slabomyslný, na Karnu spoléhající syn Pánduovce urazil. Předvedl snad ten nadutec nĕco, co by se byt i jen přiblíţilo tomu, čeho dosáhl Ardţuna? Co zmohl, kdyţ mu Ardţuna zabil v boji proti Matsjům bratra? Co udĕlal, kdyţ tvého syna vlekli pryč gandharvové? A přesto ve snĕmu řve jako býk. Nemá potuchy o ctnosti a zisku a říká prostĕ to, co mu přijde na mysl.“ Bhíšma se posadil. Karna mĕl svĕšenou hlavu a mlčel. Bhíšmova slova ho hluboce ranila. Touţil po příleţitosti ukázat mu, ţe se mýlí. Čím dříve se bude moci postavit Ardţunovi v bitvĕ, tím lépe. Příštĕ to bude jiné. Indrova zbraň šakti spor vyřeší uţ jednou provţdy. Proč ji nemĕl s sebou u Viráty? Prostĕ ho nenapadlo si ji vzít. Nečekal, ţe se tam střetne s Ardţunou. Stejnou chybu ale jiţ znovu neudĕlá, a Bhíšmu tak umlčí. Dróna pozornĕ naslouchal všemu, co bylo řečeno. Uvidĕl příleţitost promluvit a vstal. Starý učitel válečnického umĕní stál čelem k Dhritaráštrovi a řekl: „Dbej na Bhíšmova slova a drţ se jeho rady, ó králi. Nemĕl by ses nechat vést tĕmi, kdo prahnou po majetku a jsou otroky touhy. Mír s Pánduovci je bezpochyby tím nejlepším řešením. Pokud budeme bojovat, pak se to, co nám Ardţuna prostřednictvím Saňdţaji

nastínil, určitĕ stane skutečností. Ve všech třech svĕtech nikdo nevládne lukem tak jako on.“ Dróna, Bhíšma i Vidura hledĕli s očekáváním na Dhritaráštru. Starý král však nepromluvil. Nevzal jejich radu na vĕdomí a poţádal Saňdţaju, aby opakoval slova ostatních Pánduovců: „Co řekl snášenlivý Judhišthira, kdyţ slyšel, ţe jsme shromáţdili velkou armádu? Kdo čeká na jeho rozkazy a kdo se ho snaţí odvrátit od války? Co ten ctnostný muţ, jemuţ moji hříšní synové ukřivdili, ted chystá?“ Saňdţaja, který bĕhem proslovů ostatních sedĕl, opĕt vstoupil do středu shromáţdĕní: „Všichni Paňčálové nyní vzhlíţejí k Judhišthirovi, stejnĕ jako Matsjové a Kékajové. Všechny tyto kmeny aţ po poslední pastevce jsou připraveny poslouchat jeho rozkazy. Odĕn v brnĕní sedí mezi jejich předáky jako Indra mezi bohy.“ „Povĕz mi více podrobností o Judhišthirových ozbrojených silách. Popiš, prosím, také Dhrištadjumnovu armádu a vojsko Sómaků.“ Kdyţ si Saňdţaja vybavoval pohled na tyto oddíly, byl ohromen a odmlčel se. Potom dlouze vzdechl, jeho mysl zachvátil strach a náhle omdlel. Vidura pronesl nahlas: „Jak si Saňdţaja vzpomnĕl na mocné syny Kuntí a jejich shromáţdĕné jednotky, ztratil vládu nad svými smysly. Není schopen slova.“ Dhritaráštra poţádal sluţebníka, aby Saňdţajovi pokropil tvář studenou vodou. „Pohled na tygry mezi muţi ho naplnil hrůzou,“ opakoval Vidura. „Utĕš ho uklidňujícími slovy, ó králi, a aţ se jeho mysl upokojí, necht pokračuje ve své zprávĕ.“ Po nĕkolika okamţicích přišel Saňdţaja opĕt k vĕdomí. Dhritaráštra Saňdţaju uklidnil, ten se napil vody a opĕt vstal, aby oslovil shromáţdĕní. „Spatřil jsem, ó vznešený králi, ty mocné hrdiny v brnĕní seřazené jako smečka rozzuřených lvů. V jejich čele stojí vţdy pravdĕ oddaný Judhišthira, který se nikdy nevzdává ctnosti pod vlivem touhy či strachu. Kdyby to bylo nutné, je připraven bojovat i s bohy. Po jeho boku stojí hrozivý Bhímaséna, jehoţ síla se rovná síle deseti tisíce slonů a který zabil

rákšasy holýma rukama. Porazil i mocné jakši na hoře Gandhamádana a zabil Kíčaku i se všemi jeho stoupenci. Pak je zde Ardţuna, o jehoţ slávĕ jsme jiţ slyšeli a který plane hnĕvem. Opakovanĕ napíná Gándívu a vydává válečný pokřik. Potĕšil nesmrtelného Šivu, kdyţ s ním bojoval, a dostal nebeské zbranĕ. Dále dva synové Mádrí, mocná dvojčata s horkým a tĕţkým dechem připravená bojovat se svými strašlivými zbranĕmi.“ Saňdţaja hovořil o všech předních bojovnících na stranĕ Pánduovců. mínil se o Šikhandím, který mĕl podle proroctví zabít Bhíšmu, a Dhrištadjumnovi, jehoţ osudem bylo zabít Drónu. Kdyţ vyjmenovával mnoho významných hrdinů stojících v šiku proti Kuruovcům, Durjódhana s Karnou se tomu jen smáli. Dhritaráštru však zachvátil strach. Kdyţ Saňdţaja skončil, král oslovil shromáţdĕní. „Ó Saňdţajo, všichni, které jsi vyjmenoval, jsou mocní a odváţní bojovníci, ale Bhíma se vyrovná všem dohromady. nĕho mám nejvĕtší strach. Jsme jako jeleni stojící proti rozzuřenému a hladovému tygrovi. Mnoho nocí jsem nezamhouřil oka, kdyţ jsem myslel na rozlíceného Bhímu ţenoucího se s kyjem v ruce proti mým synům. V naší armádĕ nevidím nikoho, kdo by se mu mohl postavit. Kdyţ se rozzuří, je z nĕho nesmiřitelný protivník řítící se bojištĕm jako tornádo. O tom, ţe moje zlotřilé syny zabije, ani v nejmenším nepochybuji. Aţ ho uvidí blíţit se k nim, čeká je katastrofa podobná setkání s bohem smrti třímajícím svoje ţezlo. Bhíma se bude mezi mými syny pohybovat jako dospĕlý lev stádem jelenů. Od dĕtství nebyl Durjódhanovi ani jeho bratrům přátelsky naklonĕn. A aţ se mu na bojišti naskytne příleţitost, nebude váhat je všechny zabít. Ó Saňdţajo, je štĕstí, ţe dosud mé syny nezabil za zločiny, kterých se proti nĕmu a jeho bratrům dopustili.“ Dhritaráštra pokračoval v líčení hrozby, kterou Bhíma pro jeho syny představuje. atínal pĕsti a po tváři mu přitom stékal pot. Bhímův slib, ţe zabije jeho syny, mu působil tu nejvĕtší zkost. Kdyţ domluvil, králové a ministři v síni na nĕho hledĕli s lítostí. „Osud je bezesporu všemocný. I kdyţ vidím nevyhnutelnou smrt mých synů, přesto je od jejich myslů nezrazuji. Jelikoţ si všichni přejí ubírat se vĕčnou, vznešenou a nebeskou cestou, rozţehnají se se svými ţivoty v bitvĕ a zajistí si na emi trvalou slávu. Naše moţná jediná nadĕje ted

spočívá v podpoře našich tří zralých a moudrých hrdinů — Bhíšmy, Dróny a Kripy. Ti nám nepochybnĕ oplatí projevovanou podporu a laskavost tím, ţe budou bojovat proti Pánduovcům. I kdyţ jsou jim synové Kuntí stejnĕ drazí jako moji synové, nevyhnou se svojí povinnosti. Smrt při plnĕní povinnosti je pro kšatriju chvályhodná, jelikoţ vede do slavných končin blaţenosti. dá se mi, Saňdţajo, ţe poznání strast nezničí. Naopak zkost ničí poznání. Kdyţ uvaţuji o zkáze hrozící Kuruovcům, ţal mi mate smysly a ochromuje mysl. Nejsem schopen se vzdát připoutanosti ke svým synům, království, manţelce, vnukům a tisícům dalších vĕcí. Tato slepá připoutanost má za následek jen utrpení.“ Dhritaráštra si povzdechl. Bhíšma a Vidura na nĕho hledĕli se zoufalstvím v očích. Bylo mu jasné, co se stane, budou-li s Pánduovci bojovat, ale přesto situaci nezachránil. Stačilo jen přikázat svým synům, aby s nepřátelstvím skoncovali, a bylo by po válce, aniţ by vůbec začala. Přestoţe vládl Durjódhana, na trůnĕ sedĕl jako hlava státu stále ještĕ jeho otec. Kdyby král princi přikázal uzavřít s Pánduovci mír, musel by ho poslechnout. Dhritaráštra však neprojevoval ţádné známky toho, ţe se chystá takový příkaz vydat. Vypadalo to, ţe vůči hrozbĕ smrti a zkázy všech a všeho, co miluje, rezignoval. Král pokračoval a oba ministři s výrazem plným beznadĕje pohlédli jeden na druhého. „ a velké neštĕstí, které Kuruovcům nyní hrozí, můţe hra v kostky. Chyba je na stranĕ mého syna, protoţe překypuje hrabivostí. Toto je dílo vĕčného času. Jsem jím svázán, a tak jsem bezmocný tváří v tvář vlastní záhubĕ. Co mohu dĕlat? Kam se podĕji? Ó Saňdţajo, čas zabije všechny pošetilé Kuruovce a já s tím nemohu nic dĕlat. Vyslechnu zprávy o smrti mých sta synů a poté uslyším hlasitý nářek ţen. Naţivu zůstanu pouze já. Jak potká smrt mĕ? Bhíma a Ardţuna zahubí moji armádu, tak jako zuřící oheň stráví vyschlý les.“ Potom král vylíčil odvahu Ardţuny, který nebyl v jeho očích o nic ménĕ nebezpečný neţ Bhíma. Vĕdĕl, ţe Ardţuna miluje pravdu a nezabije ţádného z jeho synů vzhledem k Bhímovu slibu, ale určitĕ se nebude drţet zpĕt v případĕ zbytku kuruovských vojsk. „Ačkoliv o tom přemýšlím ve dne v noci, nevidím na emi ţádného bojovníka, který by se dokázal postavit luku Gándíva.“ Dhritaráštrův hlas se témĕř zalykal. „Nĕkdo si můţe myslet, ţe mu mohou čelit Karna nebo

Dróna, ale já tento názor nesdílím. Karna je lehkomyslný a vášnivý a učitel je starý a oslabený náklonností k Ardţunovi. Toho nedokáţe nikdo zabít a bitva s ním také nepovede k ţádnému jinému výsledku neţ k jeho vítĕzství. Mudrci nás o této pravdĕ ujistili a Kuruovci se o jeho síle přesvĕdčili na vlastní oči. S Kéšavou řídícím jeho kočár a s Gándívou v ruce mu nebude moţno odolat. Hlupáci podléhající Durjódhanovi to nevĕdí. Kdyţ na nĕčí hlavu dopadne hromoklín, můţe po nĕm nĕco zbýt. Po Ardţunových šípech však nezbude nic. V duchu ho vidím pronikat našimi jednotkami, jeho šípy létat na všechny strany a sráţet hlavy nesčetných bojovníků. Dokázal by se nĕkdo postavit spojené síle Ardţuny a Bhímy a přeţít? Nikdo, koho chce Prozřetelnost zničit, neunikne. Bĕda, čas zkázy Kuruovců se přiblíţil.“ Dhritaráštra se odmlčel. Jestli je jeho synům souzeno zemřít, pak se to stane. Moţná však má osud jiný plán. Kdo mohl koneckonců předvídat, ţe se vznešení Pánduovci budou muset vzdát svého království a odejít do lesa? Snad není ani jejich vítĕzství tak jisté. Ve svoje vítĕzství se však král doufat neodvaţoval. Jak by mohli být Pánduovci přemoţeni, kdyţ mají na své stranĕ nevyzpytatelného Krišnu? Dhritaráštra s opakovanými povzdechy a vzlyky pronesl: „I kdyţ jsi mi řekl o mocné armádĕ Pánduovců, existuje nĕkdo, kdo se jim všem vyrovná, a dokonce je předčí. Ten mocný by si mohl, pokud by si přál, podmanit všechny svĕty. Tou osobou je Krišna. dá se, ţe rozhodl o vítĕzství Pánduovců a moje strana nemá ţádnou nadĕji. Srdce se mi chvĕje, kdyţ pomyslím na Judhišthirův hnĕv, Bhímovu odvahu, sílu Ardţuny a dvojčat a Krišnovu nepředstavitelnou moc. Který pošetilec touţící zemřít by se vrhal jako můra do neuhasitelného pánduovského ohnĕ? Ty hrdiny jsme podvedli a moji synové za to budou muset zaplatit smrtí. Nebojujte, ó Kuruovci. Jestli rozpoutáte válku, náš rod bude vyhlazen. Snaţme se dosáhnout míru. Judhišthira mi vyhoví, zvláštĕ kdyţ uvidí moji zkost.“ Králův hlas se rozplynul v slzách. Shromáţdĕní na nĕho jen tiše hledĕlo. Co mohl kdo říci? Dhritaráštra neřekl nic o vrácení Judhišthirova království. Jeho touha po míru byla jen prázdnou, ze strachu zrozenou nadĕjí. Nebyl však ochoten za mír zaplatit. Válka byla jistá. Saňdţaja opĕt předstoupil před shromáţdĕní se sepjatýma rukama a řekl: „Ó vznešený králi, stane se přesnĕ to, co říkáš. To, ţe luk Gándíva přivodí kšatrijům záhubu, je jasné. Nechápu, proč se ty, který tuto pravdu zřetelnĕ

vidíš, necháš přesto ovládat svými syny. Ted není čas podléhat ţalu. Ty jediný jsi zavinil toto neštĕstí. Přehlíţel jsi Pánduovce, kteří jsou jako tvoji vlastní synové, a zachoval ses k nim hrubĕ. Při hře v kostky jsi dĕtinsky vykřikoval: ,Co jsme vyhráli? Nyní se podívej, co jsi vyhrál, a smĕj se jako tehdy, ó králi. Ted musíš čelit po pomstĕ prahnoucím Pánduovcům a jejich příteli Krišnovi, Pánu všech bytostí. Kuruovci se potopí jako prodĕravĕná lod v bezbřehém oceánu. Tvoje nadĕje na vítĕzství pochází jen z bláznovství. Kaţdý, kdo pohrdá Pánduovci, bude zničen. Tvůj nynĕjší ţal je nemístný, ó Bhárato. Mĕl jsi dostatek příleţitostí této katastrofĕ zabránit, ale všechny dobré rady jsi opakovanĕ nebral na vĕdomí. Tvoje bĕdování ničemu nepomůţe, ó nejpřednĕjší z králů.“ Saňdţaja se vrátil na svoje sedadlo u nohou králů a ministrů. Dhritaráštrovi se třásla hlava, z očí mu tekly slzy a padaly mu do vousů. Durjódhanu přepadly obavy, ţe by se král mohl rozhodnout Pánduovcům vyhovĕt. Vyskočil a prohlásil: „Není se čeho bát, ó vznešený králi. Nemusíš se pro nás rmoutit. Bitvu jsme schopni vyhrát. Kdyţ jsem se doslechl, ţe Judhišthira shromáţdil armádu a rozhodl se bojovat, obrátil jsem se na Bhíšmu, Drónu a Kripu. Poţádal jsem je o radu, zda bychom se podle nich mĕli vzdát nebo bojovat. Vítĕzství nebylo vůbec jisté. Kaţdý z nich mĕ ujistil: ,Nemusíš se bát ţádných nepřátel. At přijde kdokoliv, my je ostrými šípy zbavíme pýchy. Nikdo nás v bitvĕ neporazí. Vyjádřili ti svoji vĕrnost, ó králi, a tak mĕ uklidnili. Vĕřím jejich slovům. Bhíšma sám přemohl všechny krále svĕta u Káší. Potom tento hrdina porazil i nepřemoţitelného mudrce a bojovníka Parašurámu. Jak by ho potom mohli porazit Pánduovci? Jakou mají moc? Nemají svoje království ani bohatství. Vládci emĕ jsme my a je ted na nás, abychom trvali na naší svrchovanosti a právoplatném postavení. Toto království je tvoje, ó nejlepší z lidí. Jak je můţeme vydat nepříteli?“ Durjódhana jako obvykle strhl Dhritaráštrovu mysl na svoji stranu. Byla pravda, ţe Bhíšma nemá jako bojovník soupeře. Také dostal poţehnání, ţe zemře jen z vlastní vůle. Nikdo ho tedy nemůţe zabít. Kdyby prohlásil, ţe bude bojovat celým srdcem, pak není vše ztraceno. Durjódhana pokračoval a král zadrţel slzy. „Proč podléháš strachu při pouhém vyslechnutí popisu nepřítele? Pohled na naši, témĕř dvakrát vĕtší armádu. Ani Indrovi se nepodařilo nás porazit. To, ţe Judhišthira ţádá o pouhých pĕt vesnic, ukazuje, ţe se bojí naší síly. Co se týče Bhímy, neobávej se ho. Nikdo v tomto svĕtĕ se mi nemůţe

rovnat v boji s kyjem. Jsem rovnocenným soupeřem i mému učiteli Balarámovi a pošlu Bhímu jedinou ranou do sídla Smrti. Jsem schopen rozbít na kusy horu Himavat. Touţím se Bhímovi postavit v boji.“ Při pomyšlení na Bhímu se Durjódhana hnĕvivĕ zamračil. Nechal si palácovými řemeslníky vyrobit ţeleznou figurínu Bhímy a kaţdý den do ní mlátil svým obrovským kyjem. Brzy bude mít příleţitost, aby tyto rány dopadly přímo na Bhímu. „Pokud jde o Ardţunu, jak můţe zvítĕzit, kdyţ bude zároveň bojovat s Bhíšmou, Drónou, Kripou, Ašvatthámou, Šaljou, Bh rišravou a Dţajadrathou dohromady? I Dróna samotný je mu více neţ vyrovnaným soupeřem. Kdyţ Dróna, syn nesmrtelného rišiho Bharadvádţi, bojuje ze všech sil, nelze na nĕho ani pohlédnout. Pak je zde Kripa, zrozený z dalšího mocného rišiho. Nemůţe ho zabít ţádný človĕk ani bůh. Dále je tu Karna, jehoţ povaţuji za rovnocenného Bhíšmovi, Drónovi a Kripovi dohromady. e strachu k nĕmu přišel i sám Indra a poţádal ho o jeho brnĕní, součást jeho tĕla. Ten vládce bohů Karnovi daroval neomylnou zbraň, s níţ určitĕ Ardţunu zabije.“ Durjódhana dál chválil svoje vojska a vysmíval se Pánduovcům. Vyjmenoval všechny krále na kuruovské stranĕ a vzbudil ve svém otci důvĕru. Není moţné, aby Pánduovci ve válce zvítĕzili. Dhritaráštra můţe v klidu odpočívat. Na závĕr se Durjódhana Saňdţaji zeptal: „Čeho doufá Judhišthira dosáhnout se sedmi akšauhiními? Opravdu si myslí, ţe nás můţe přemoci?“ Saňdţaja se usmál: „Judhišthira a všichni jeho bratři mají dobrou náladu. Nevšiml jsem si u nich ţádného strachu. Kdyţ jsem odjíţdĕl, Ardţuna nasedl na svůj nebeský kočár a řekl mi: ,Vidĕl jsem boţská znamení, která vĕštila naše vítĕzství. Při pohledu na Ardţunu stojícího v brnĕní na svém kočáře jako blesk v mraku jsem v jeho slovech spatřil pravdu.“ Durjódhana se posmĕšnĕ rozesmál: „Ty stále chválíš Pánduovce, které jsme porazili v kostkách. Povĕz mi o Ardţunovĕ kočáru. Jaké má konĕ a prapory?“

Durjódhana slyšel o Ardţunovĕ nebeském kočáru, který mu vĕnoval Agni. Konĕ dostal darem od vůdce gandharvů Čitrarathy. aposlouchal se tedy do Saňdţajova popisu onoho kočáru. „Ardţunův kočár je nebeského původu a nic ho nezadrţí. Táhnou ho bílí konĕ, kteří se pohybují rychlostí vĕtru po zemi i po nebi. Čitraratha mu poţehnal, ţe bude mít stále sto koní bez ohledu na to, kolik jich zahyne. Ardţunův prapor stĕţí dokáţi popsat. hotovil ho Višvakarmá a vytváří nebeskou iluzi. dá se, jako by sahal dvanáct kilometrů na všechny strany. Nelze zjistit, z čeho je vyroben, ale připomíná to smĕs kouře s ohnĕm. Má všechny barvy Indrova luku. Je na nĕm hrozivý opičák Hanumán a jiné strašlivé nebeské bytosti.“ Saňdţaja popsal kočáry i ostatních čtyř Pánduovců. Kdyţ skončil, Dhritaráštra řekl: „Ó Saňdţajo, se kterými z mých bojovníků se střetnou jednotliví pánduovští bojovníci?“ „ ohnĕ zrozený Dhrištadjumna si vyhradil Drónu. Jeho bratr Šikhandí si vybral Bhíšmu, zatímco zboţný Judhišthira se rozhodl zabít svého strýce Šalju. Durjódhana se svými sty bratry patří Bhímovi. Ardţuna jmenoval Karnu, Ašvatthámu a Dţajadrathu. abije také všechny, kdo se v tomto svĕtĕ prohlašují za neporazitelné. Se všemi tvými vnuky se střetne Abhimanju, ó králi. rádný Šakuni patří Sahadévovi, zatímco Nakula bude bojovat se Šakuniho synem Ul kou a zástupy horských bojovníků pod jeho vedením. Ó vládce lidí, všechny panovníky a bojovníky ve tvojí armádĕ si mezi sebou rozebrali Pánduovci a jejich stoupenci. Proto rychle učiň, co je třeba, nebot bitva brzy vypukne.“ Dhritaráštru opĕt zachvátil strach. V jeho mysli se střídala nadĕje se zoufalstvím. novu promluvil a celý se přitom chvĕl. „Všichni moji pošetilí synové, kteří budou čelit Bhímovi, jiţ přestali existovat. Všichni ostatní králové a vládci budou zabiti lukem Gándíva jako můry, jeţ vlétnou do ohnĕ. Vidím svoji armádu rozdrcenou Pánduovci, které jsem si znepřátelil. Judhišthirova vojska se podobají hrozivému oceánu, který chce můj syn překonat silou svých dvou paţí. Tĕmto hrdinům, kteří se vyznačují klidem a vyrovnaností v bitvĕ a jsou schopni rozdrtit i Himálaj, neodolal ani sám Indra. Bĕda, můj zlotřilý syn s nimi chce bojovat navzdory mým námitkám.“

Durjódhana vstal: „Na obou stranách jsou smrtelníci. Proč tedy připisuješ vítĕzství jen jim? Pomysli znovu na hrdiny seřazené na naší stranĕ. Ani všichni bohové dohromady je nedokázali přemoci, o titĕrných Pánduovcích ani nemluvĕ. Ó veličenstvo, myslím si, ţe Pánduovci nebudou schopni na naše jednotky ani pohlédnout. Králové a vládci, kteří mi přejí, se zmocní Pánduovců tak jako jelenů chycených do pasti. Budou zničeni i se všemi svými stoupenci.“ Dhritaráštra sedĕl a kroutil hlavou. Inteligence mu napovídala, ţe Pánduovce podporované Krišnou porazit nepůjde, ale jeho srdce bylo pevnĕ sevřeno připoutaností k synům. Síní se rozléhal jeho přiškrcený hlas: „Pohled Saňdţajo, můj syn blouzní jako šílenec. Jak se mu kdy podaří porazit Judhišthiru? Bhíšma určitĕ zná pravdu o síle Pánduovců, protoţe si s nimi nepřeje bojovat. Povĕz nám znovu o jejich odvaze, Saňdţajo, at nemáme sebemenší pochybnost o nebezpečí, kterému čelíme.“ „Dhrištadjumna neustále burcuje pánduovské oddíly. ekl: ,Jdi, Saňdţajo, a řekni Kuruovcům, ţe jejich záhuba je nablízku. Sdĕl jim, ţe tuto katastrofu mohou odvrátit jedinĕ tak, ţe k Judhišthirovi vyšlou čistého a čestného muţe, aby mu vrátil jeho království. Nenech Ardţunu rozpoutat proti Kuruovcům oheň svého hnĕvu. Chrání ho bohové na nebesích a sám Nejvyšší Bůh. Nelze ho zabít. Ó Kuruovci, na boj s ním ani nepomýšlejte.“ Dhritaráštra vykřikl a zakryl si tvář. „Ó Durjódhano, můj synu,“ lkal, „zavrhni myšlenku na válku. Polovina tohoto rozsáhlého království je pro tebe a tvoje ministry víc neţ dost. Vrat Pánduovcům, co jim patří. Všichni kuruovští starší v tom vidí jedinou ctnostnou cestu a ty bys ji mĕl přijmout, mé dítĕ. Nemyslím si, ţe si tady kromĕ tebe a omezeného s tova syna nĕkdo přeje válku. Karna, Dušásana a Šakuni tĕ vedou cestou zkázy. Vzpamatuj se, milý synu, a nenech se zavést na scestí.“ Dhritaráštrova slova však nemĕla ţádnou váhu. Jeho ţalostné výkřiky nebral nikdo ve shromáţdĕní váţnĕ. Očividnĕ se jiţ vzdal své moci ve prospĕch Durjódhany a nakonec bude následovat všechna princova rozhodnutí. Při Dhritaráštrovĕ projevu Durjódhana stál a vyzývavĕ se rozhlíţel po snĕmu. Svoje rozhodnutí řekl jasnĕ. „Nezávisím na ţádném z bojovníků shromáţdĕných na naší stranĕ. Karna a já jsme sami schopni provést válečnou obĕt s Judhišthirou jako obĕtním zvířetem. Můj kočár bude obĕtní aréna a moje zbranĕ obĕtní náčiní. Moje šípy nahradí trávu kuša, zatímco moje sláva sahající široko daleko bude přepuštĕným máslem. Tuto obĕt provedeme na počest boha Smrti a vrátíme se

korunováni svatozáří slávy. Necht válka začne. Bud budu po zabití Pánduovců vládnout širé emi, nebo si budou po mojí smrti uţívat království oni.“ Durjódhana se odmlčel, aby svým slovům dodal na důrazu. Snĕmovní síní se rozléhal jeho hlas plný pýchy a drzosti: „Jsem připraven obĕtovat svůj ţivot, bohatství, království, všechno, ó králi, ale nikdy nebudu s to ţít s Pánduovci v míru. Nedám jim ani tolik zemĕ, do níţ by bylo moţno zabodnout špičku jehly.“ Durjódhana zaujal svoje místo na trůnĕ a síň ani nedutala. Bhíšma a Vidura na sebe pohlédli. Durjódhanova slova je nepřekvapila. Co na to mohli říci? Pouze Dhritaráštra mohl zastavit svého syna a k tomu se navzdory svým naléhavým prosbám vzbuzujícím soucit nechystal. Stále nevydal ţádný rázný příkaz vrátit Pánduovcům jejich království a také nikomu jinému nepřikázal, aby Durjódhanu zadrţel. Bylo zřejmé, ţe osud rozhodl o válce. Dhritaráštra prolomil ticho: „Truchlím nad vámi všemi, ó vládci, kteří následujete tohoto pošetilce do sídla Smrti. Navţdy se Durjódhany zříkám. anedlouho se budou Pánduovci pohybovat v našich řadách jako tygři stádem jelenů. Moje armáda padne jako bezmocná ţena sraţená zlotřilým muţem. Aţ uvidíte Pánduovce blíţit se jako pohyblivé hory, vzpomenete si na moje slova. Ó moji synové, jestli neuzavřete mír nyní, dočkáte se vĕčného míru po zásahu Bhímova kyje.“ Durjódhana vrhl pohled na Karnu a Dušásanu. Jeho starého otce moţná pomyšlení na bitvu dĕsí, ale on se jiţ nemůţe dočkat. Je připraven — sám, nebo se svými oddíly posílenými Dánavy. Ţádné jiné řešení není moţné. Dhritaráštra poţádal Saňdţaju, at mu zopakuje Krišnova slova. Saňdţaja to udĕlal a pak popsal svoje další setkání s Krišnou a Ardţunou. „Pozvali mĕ, abych je navštívil v Ardţunových komnatách. S myslí upřenou na posvátné předmĕty, se sklonĕnou hlavou a s rukama sepjatýma v modlitbĕ jsem vstoupil do nejvnitřnĕjší komnaty v paláci. Oba vznešení hrdinové mĕ však zbavili rozpaků. Sedĕli spolu na zlatém loţi posázeném drahokamy, Krišnovy nohy spočívaly na Ardţunovĕ klínĕ a Ardţunovy na Krišnovĕ. Draupadí a Satjabhámá sedĕly poblíţ jako dva zářící mĕsíce. Ardţuna ukázal na sedadlo. Dotkl jsem se ho rukou a usedl vedle nich na podlahu. Krišna s Ardţunou vstali a vypadali jako pár damaroní. Kdyţ

jsem nad sebou spatřil tyčit se ty dva hrdiny s tmavou pletí, pojala mĕ bázeň. Připomínali Indru a Višnua. Uvĕdomil jsem si, ţe at je má na svojí stranĕ kdokoliv, není moţné, aby prohrál.“ Kdyţ si Saňdţaja vybavil tu scénu, zavřel oči. Na nĕkolik okamţiků se odmlčel a potom tlumeným hlasem pokračoval. „Kdyţ mĕ uklidnili a nabídli mi jídlo a pití, dotkl jsem se sepjatýma rukama hlavy a sdĕlil jim, ţe si přeješ mír. Ardţuna pak poţádal Krišnu o vhodnou odpovĕd, ó králi, načeţ jaduovský vůdce promluvil. Jeho slova byla okouzlující a klidná, ale dĕsivého významu. Mĕla probudit strach v srdcích tvých synů. ekl: ,Ó Saňdţajo, vzdej Dhritaráštrovi a všem kuruovským starším naši ctu, zeptej se na jejich blaho a potom jim řekni toto. Oznam jim, ţe by ted mĕli provádĕt příznivé obĕti a rozdávat četné dary bráhmanům. Potom by se mĕli radovat se svými manţelkami a syny, nebot je brzy stihne neštĕstí. Myslím na svůj dluh vůči Draupadí, který dosud nebyl splacen. Ta ctnostná ţena si Mĕ navţdy získala, kdyţ mezi Kuruovci, kteří jí působili bolest, vykřikla: Ó Góvindo! “ Po Saňdţajovĕ tváři stékaly slzy, kdyţ pomyslel, jak se Krišna zcela dává kaţdému, kdo u Nĕho hledá točištĕ. „Potom Krišna pronesl následující slova: ,Kuruovci si znepřátelili vládce luku Gándíva a Mĕ jako jeho oporu. Kdo by se nás odváţil vyzvat k boji, i kdyby jim pomáhali bohové, pokud nenadešel jejich čas? Ten, kdo porazí Ardţunu, by mohl drţet ve svých rukách emi. Dovedl by spálit všechny tvory a zničit nebesa. Mezi všemi bytostmi ve třech svĕtech nevidím nikoho, kdo by se dokázal Ardţunovi v bitvĕ vyrovnat. Boj v království Matsjů toho byl jistĕ dostatečným důkazem, o jeho střetu s Dánavy v podsvĕtí ani nemluvĕ. V Ardţunovi, a v nikom jiném, mají svoje stálé točištĕ síla, hbitost, odvaha, lehkost ruky, nezdolná energie i trpĕlivost. Toto vše pečlivĕ zvaţte, ó Kuruovci, neţ zahájíte nepřátelské akce.“ Saňdţaja potom oznámil Kuruovcům, ţe sám Krišna má v myslu přijet do Hastinápuru, aby podpořil mír. Dhritaráštra sedĕl se sklopenou hlavou. Mnoho dlouhých nocí přemýšlel o Ardţunovĕ moci a zvaţoval, zda se jí můţe nĕkterý z kuruovských bojovníků postavit. Bylo tĕţké to rozhodnout. Nyní, kdyţ se Ardţuna spojil s Krišnou, se nadĕje dramaticky zmĕnily. Krišnovu moc nebylo moţno odhadnout. Podle rišiů je Pánem všech bohů. Postavit se Mu by určitĕ znamenalo čelit samotným bohům.

Slepý král promluvil ustaraným hlasem: „Tyto popisy Ardţuny a Krišny mĕ ještĕ více utvrzují v mém přesvĕdčení o pošetilosti války. Ó Durjódhano, rozmysli se ještĕ jednou. Pomysli, s kým budeš bojovat. Vznešení lidé vţdy splácí svoje dluhy. Agni je Ardţunovi zavázán za jeho pomoc u Khándavy a určitĕ mu ve válce pomůţe. Také bůh Dharma se spojí se svým synem Judhišthirou. Bhíma je Vájuův syn a dvojčata se narodila dvĕma bohům Ašvinům. dá se tedy, ţe budeme stát proti lidské i boţské síle. Nevidím způsob, jak bychom mohli vyhrát. Synu, uzavři s Pánduovci mír. Jinak je s Kuruovci konec.“ Durjódhanovi došla trpĕlivost. Tyhle srdcervoucí výlevy na nĕho uţ byly příliš. Princ zlostnĕ vyskočil: „Ó nejlepší z králů, proč stále chválíš Pánduovce? Jsou to smrtelníci jako my všichni. Jak by jim bohové mohli přijít na pomoc? Bohové nikdy nepodléhají nízkým emocím. Vţdyt svého nebeského postavení dosáhli právĕ proto, ţe jsou lhostejní vůči svĕtským tuţbám a prostí chamtivosti, hnĕvu a nenávisti. Nezasahují do nicotných lidských snah zaloţených na citovém lpĕní. Kdyby tomu tak nebylo, jak by mohli Pánduovci zaţít tolik utrpení? A i kdyţ se bohové přidají na jejich stranu, co na tom? Vyrovnám se kterémukoliv z nich. Svojí mystickou mocí dovedu zabránit ohni v hoření, i kdyby chtĕl strávit tři svĕty. Jsem schopen zaříkáním uvést vodu do tuhého stavu, a umoţnit tak kočárům a pĕchotĕ po ní přejet. Dokáţu rozbít hory a způsobit krupobití kamenů spolu s vichřicí, jaká vane v čase zkázy.“ Jak se Durjódhana holedbal, čím dál tím více se rozohňoval. Rozhazoval paţemi a vrhal na krále ve shromáţdĕní planoucí pohledy. „Všichni víte, ţe v mém království nedochází k přírodním katastrofám způsobenými bohy. Díky mojí ochranĕ se v nĕm nevyskytují ani hrozivá zvířata či hadi, kteří by ohroţovali moje poddané. Pod mojí vládou ţijí všichni občané ctnostnĕ a v míru. Bohové ani asurové by se neodváţili chránit nĕkoho, koho bych já nenávidĕl. Proč mi bohové nezabránili, abych poslal Pánduovce do vyhnanství nebo se zmocnil jejich bohatství? Kdyţ si přeji, aby byl nĕkdo štastný nebo neštastný, neomylnĕ se to stane. Moje plány nikdy nic nezmaří, ó vládce, a má slova nevyjdou naprázdno. Jsem v tomto svĕtĕ znám jako ten, kdo mluví pravdu. Celý svĕt je svĕdkem mojí slávy a vznešenosti. íkám to jen proto, abych tĕ utĕšil, nikoliv kvůli sebechvále. Bud si jist, ţe brzy uslyšíš o poráţce Pánduovců. Převyšuji je inteligencí, mocí, odvahou i schopnostmi. ničím je.“

Durjódhana, který ted stál uprostřed sínĕ, se ráznými kroky vrátil ke svému trůnu. Karna mu zatleskal a sám vstal, aby promluvil. Nebral přitom ohled na Dhritaráštru, který zvedl ruku na znamení, ţe chce odpovĕdĕt. Karnův hlas se rozléhal shromáţdĕním: „ abití Pánduovců si vezmu na starost sám. Dostal jsem brahmástru od Parašurámy a šakti od Indry. S tĕmito dvĕma zbranĕmi Pánduovy syny zničím. Všichni ostatní Kuruovci mohou zůstat s Durjódhanou, aby ho chránili. Pánduovce přenechte mnĕ.“ Bhíšma se dlouze a hlasitĕ zasmál: „Co to říkáš, Karno? Tvoji inteligenci očividnĕ otupila smrt, která se k tobĕ blíţí. Mĕl by sis vzpomenout na spálení Khándavy a drţet se zpátky, ty pošetilče. Aţ tvoji zbraň šakti, na níţ jsi tak pyšný, zasáhne Krišnův disk, spálí ji na popel. Nejvyšší Osoba jiţ zničila mnohem významnĕjší nepřátele, neţ jsi ty, Karno. Setkání s Ním a Ardţunou bude znamenat konec pro tebe i pro tvoje zbranĕ.“ Bhíšma Karnovi připomnĕl, jak ho Parašuráma proklel, aby si nedokázal vybavit slova nezbytná k vyvolání brahmástry, aţ ji bude nejvíce potřebovat. Karna mudrce podvedl, aby si myslel, ţe je bráhmana, a on se od nĕho mohl učit. Kdyţ Parašuráma leţ odhalil, pronesl kletbu — Karna nebude moci pouţít brahmástru, aţ bude čelit bezprostřednímu nebezpečí — zatímco Ardţuna týţ problém jistĕ mít nebude. Karna zavrčel: „Tvoje chvála Krišny je namístĕ, ó praotče. Vím, ţe je vznešený — ještĕ vznešenĕjší, neţ uvádíš — ale nemohu jiţ déle snést tvoje krutá slova na moji adresu. Ted si poslechni výsledek tvých nevlídných soudů. Nebudu bojovat tak dlouho, dokud budeš přítomen. Sloţím zbranĕ do doby, neţ budeš sraţen na zem. Potom svĕt uvidí moji odvahu.“ Karna se vyřítil ze sínĕ. Bhíšma se znovu zasmál a otočil se k Durjódhanovi: „S tův syn je muţ, který drţí slovo. Jak ted splní svůj slib, ţe zničí nepřátelské oddíly? V tomto shromáţdĕní jsem ho slyšel prohlásit: ,Vy všichni zde mi budete svĕdky. Budu znovu a znovu pobíjet desítky tisíc nepřátelských vojáků. Jak jej ted splní? Je plný vášnĕ a pýchy. V tom okamţiku, kdy podvedl svatého rišiho Parašurámu, ztratil všechnu ctnost a zásluhy plynoucí z askeze.“ Durjódhana byl zmaten náhlým Karnovým odchodem, ale zachoval klid a opĕt trval na tom, ţe na nikom nezávisí. At mu Karna pomůţe nebo ne, postaví se proti Pánduovcům a zvítĕzí. Kdyţ se princ konečnĕ přestal vychloubat, Vidura vstal ze svého sedadla a začal vyprávĕt příbĕh.

„Kdysi ţil ptáčník, který v lese nastraţil sít na ptáky. Chytili se dva velcí ptáci, ale vylétli na oblohu i se sítí. Ptáčník to vidĕl a bĕţel za nimi. Spatřil ho asketa, který řekl: ,Jak podivné, ţe ten, kdo se pohybuje na nohou po zemi, bĕţí za tĕmi, kdo putují po obloze. Ptáčník odpovĕdĕl: ,Tĕm ptákům se spojenými silami podařilo odnést moji sít, ale aţ se začnou hádat, spadnou na zem. A skutečnĕ — zanedlouho se oba ptáci pustili do hádky a spadli na zem, kde je ptáčník chytil a zabil. Také bratři, kteří spolu navzájem bojují, brzy podlehnou smrti. Ó Durjódhano, bratranci by se mĕli společnĕ radovat ze ţivota, jíst a bavit se, ale nikdy hádat.“ Vidura potvrdil to, co jiţ bylo o síle Pánduovců řečeno ve snaze odvrátit Durjódhanu od zámĕru rozpoutat válku. Princ na to neřekl nic. Vidurův názor jiţ znal — očividnĕ stojí na stranĕ Pánduovců. Bylo jasné, ţe shromáţdĕní uţ nemá co říci. Saňdţaja přednesl poselství Pánduovců a Kuruovci na nĕ odpovĕdĕli. Dhritaráštrovo dojímavé volání po míru je k ničemu, pokud Judhišthirovi nevrátí alespoň část jeho království. Ani jednou však nenaznačil, ţe je ochoten to udĕlat. Jestli se tedy Krišnovi nepodaří přimĕt ho ke zmĕnĕ názoru, bude válka. Králové a ministři jeden po druhém opustili síň. Nakonec tam zůstal Dhritaráštra sedĕt se Saňdţajou sám. Poté, co si vyslechl názory všech, chtĕl nyní slyšet názor svého tajemníka. Myslí si, ţe Kuruovci mají nĕjakou nadĕji na vítĕzství? Saňdţaja vidĕl obĕ strany a byl schopen odhadnout jejich sílu. Ačkoliv jiţ prohlásil, ţe Kuruovcům dává malou nadĕji, král přesto doufal, ţe mu v soukromí naznačí, jak by mohli zvítĕzit. Saňdţaja si dĕlal starosti, ţe kdyţ bude s králem hovořit o samotĕ, jeho názor nemusí být brán váţnĕ. Vĕdĕl, ţe Dhritaráštra vycítil jeho náklonnost vůči Pánduovým synům. Proto poţádal, aby smĕl zavolat Vjásadévu, který byl tou dobou v paláci. Kdyby Dhritaráštra vidĕl, ţe moudrý riši souhlasí se Saňdţajovým názorem, snad by ho přijal váţnĕji. Král souhlasil a zavolal také svoji manţelku Gándhárí. Kdyţ se Vjásadéva i Gándhárí usadili poblíţ krále, Saňdţaja oslovil svého duchovního mistra: „Ó můj pane, dovol mi, prosím, promluvit ve tvojí přítomnosti ke králi. ajímá ho moc Pánduovců.“ Vjásadéva zvedl pravou ruku v ţehnajícím gestu: „Ó Saňdţajo, řekni mu vše o Krišnovi, nebot to On představuje skutečnou moc Pánduovců.“

Saňdţaja se sepjatýma rukama pronesl: „Ó králi, opakovanĕ ses ptal na silné a slabé stránky Pánduovců. Jejich sílu lze mĕřit jen silou Góvindy, protoţe ta nezná hranic. Kdyby se na jednu stranu postavil celý svĕt a na druhou Dţanárdana, pak by svĕt svojí mocí předstihl. Je schopen promĕnit emi a všechna její stvoření v jediném okamţiku v popel. Tam, kde je pravda, spravedlnost, ctnost, skromnost a lidskost, najdeš Krišnu. A tam, kde je Krišna, bude i vítĕzství. Je duší všech bytostí, která přišla do tohoto svĕta, jako by si hrála. Pánduovci jsou pouhé nástroje Jeho přání. Ta všemocná bytost si přeje zničit všechny zlotřilé a bezboţné v tomto svĕtĕ. Ó králi, tvoji synové patří mezi nĕ.“ Dhritaráštra nahmatal ruku svojí manţelky a pevnĕ ji sevřel. Saňdţaja pokračoval: „Kéšava je Pánem času, smrti a pohyblivých i nehybných bytostí. Přichází do tohoto svĕta a vlivem svojí iluze vypadá jako obyčejný človĕk. Ti, kteří Ho znají, nepodléhají klamu.“ Starý vládce toho chtĕl slyšet o Krišnovi víc. O tom, ţe jeho tajemník, Vjásadévův ţák, přijímá Krišnu za Svrchovaného Boha, vĕdĕl vţdy. Sám Vjásadéva Krišnu uctívá. Král nevĕdĕl, na čem je. Krišna je nespornĕ neobyčejný. Bylo ţasné, jak zabil tolik mocných démonů, a všichni rišiové Ho velebí jako Původní Boţstvo. Přesto však vypadá tak lidsky. Král se zeptal: „Proč přijímáš Krišnu za Nejvyššího Boha? Jak to, ţe Ho jako takového znáš, na rozdíl ode mĕ? Jestli to povaţuješ za vhodné, vysvĕtli mi to, prosím, Saňdţajo.“ „Ten, kdo příliš lpí na hmotĕ, nemůţe tuto vznešenou osobnost poznat,“ odpovĕdĕl Saňdţaja. „Pro nĕho zůstává záhadou nebo prostĕ nepřijme, ţe je Bůh. Neprahnu po hmotných vĕcech a svoje touhy drţím na uzdĕ. ároveň pečlivĕ studuji Védy a s důvĕrou naslouchám svĕtcům, jako je můj duchovní mistr Vjásadéva. Tak jsem byl Kéšavu schopen do jisté míry poznat. Toto poznání můţeš získat i ty, ó králi. Přijmi točištĕ u Krišny, nebot je tvým nejvĕtším dobrodincem. Neber Ho na lehkou váhu, ani Jeho rady. Tvůj pošetilý syn nemá v Krišnu ţádnou víru a přivede tebe i Kuruovce do záhuby.“ Gándhárí souhlasnĕ přikývla: „Náš hříšný syn nám jistĕ způsobí zkázu. Je závistivý a nadutý a nikdy nenaslouchá radám starších. Poté, co zvĕtší radost zlých lidí a můj zármutek, zemře Bhímovýma rukama. Aţ tehdy si vzpomene na slova svého otce.“

Vjásadéva sedící na vyvýšeném sedadle s hedvábnými poduškami řekl: „Ó králi, jsi Krišnovi drahý. Vyslechni si mojí radu. Naslouchej pozornĕ Saňdţajovi. Můţe ti říci o způsobu, jak Krišnu poznat a přijmout Ho jako svoje točištĕ. Lidem je odepřeno poznání Boha jen kvůli nadmĕrné ţádostivosti a nenávisti. Témĕř všichni lidé v tomto svĕtĕ baţí po bohatství a slávĕ, a jsou tak zcela v zajetí klamu. novu a znovu tedy podléhají smrti. Moudrý človĕk se proto vzdá všech pout a vydá se po cestĕ osvobození, která ho nakonec dovede ke Krišnovi.“ Dhritaráštra Saňdţaju poţádal, aby ji popsal. Ten se poklonil Vjásadévovi a řekl: „Tato cesta začíná ovládáním smyslů. Provádĕní obĕtí bez ovládání smyslů ti poznat Boha neumoţní. Vzdání se smyslových tuţeb pochází z probuzení pravého poznání, které se rodí z moudrosti. Ta je získána zkušeností a nasloucháním moudrým lidem. Skutečná moudrost znamená ovládat smysly. Človĕk ovládající svoje smysly bude na cestĕ seberealizace zaţívat vnitřní radost. Po ní můţeš dospĕt ke Kéšavovi, ó králi. Následuj ji s opravdovou touhou poznat a potĕšit tohoto nejstaršího z bohů a tvůj spĕch bude zaručen.“ Dhritaráštra svého tajemníka poţádal, at popíše další Krišnovy vlastnosti. Saňdţaja mu povĕdĕl o Krišnových rozmanitých jménech a jejich významech, které ho popisují jako stvořitele, udrţovatele a nakonec ničitele všeho. Dhritaráštra se po vyslechnutí tĕchto popisů pohrouţil do svých myšlenek a poslal Saňdţaju pryč. Kdyţ odešel i Vjásadéva, starý král zůstal sám jen se svou manţelkou. Byl zmaten. Krišnovu svrchovanost nemohl popřít. Saňdţajovy popisy podpořené Vjásadévou byly jasné a dokonalé. Bylo mu zřejmé, ţe stavĕt se proti Krišnovi a tĕm, které podporuje, znamená jistou poráţku. Je-li však zničení Kuruovců Krišnovým přáním, co můţe dĕlat? dálo se mu, ţe at udĕlá cokoliv, tváří v tvář Pánovu boţskému plánu je to zbytečné. Dhritaráštra sedĕl a vzdychal s hlavou v dlaních. Opravdu si Krišna přeje, aby všichni jeho synové, příbuzní a přátelé zahynuli? Proč se tedy chystá přijet do Hastinápuru uzavřít mír? Tuto záhadu nebyl slepý král s to rozluštit.

Kapitola 45: PÁNDUOVCI SE RADÍ S KRIŠNOU

Ve Virátĕ Pánduovci obdrţeli kuruovskou odpovĕd — ţádné zemí ani majetek jim nevrátí. Dhritaráštra ţádal o mír, ale chtĕl si ponechat vládu nad svĕtem. Durjódhana jako obvykle nezapřel své zatvrzelé a hnĕvivé já. Judhišthiru to nepřekvapilo. Ted zbývá uţ jen, aby se Krišna vydal do Hastinápuru, jak slíbil. „Nadešel čas, abys dal najevo svoje přátelství, ó Pane.“ Judhišthira při oslovení Krišny sepjal ruce. „Po celém svĕtĕ je známo, ţe jsi vţdy oddán blahu svých přátel. Spoléhaje se na Tebe jsme poţádali Kuruovce o navrácení našeho království. Kromĕ Tebe nevím o nikom, kdo by nás dokázal z této nesnáze vyvést. Ó Mádhavo, jsi naše jediné točištĕ.“ Krišna sedĕl o nĕco níţe neţ Judhišthira na zlatém trůnĕ posázeném drahokamy. Usmĕvavý obličej Mu lemovaly černé kučeravé vlasy, na hlavĕ Mu zářila koruna s diamanty, a kdyţ se obrátil k Judhišthirovi, Jeho zářivé náušnice ve tvaru ţraloka se zablýskly. „Jsem zde,“ odpovĕdĕl Pánduovu synovi. „Jsem připraven učinit vše, oč poţádáš. Co máš na srdci?“ Judhišthira byl Krišnovou odpovĕdí pohnut. Co spolu se svými bratry udĕlal, ţe si zaslouţí takovou Krišnovu podporu? de je nejvýznamnĕjší ze všech osobností připravena doručit jejich poselství a zhostit se lohy mírového posla. Všech pĕt bratrů upřenĕ hledĕlo na Krišnovu tvář a do očí jim vhrkly slzy. „Ó Krišno, slyšel jsi Saňdţaju popisovat Dhritaráštrovu mysl a pocity. Chce mír, aniţ by nám dal, co nám patří. Ten chamtivý, svým synům stranící muţ má hříšné srdce. Proţili jsme dvanáct let v lese a na jeho příkaz další rok plný utrpení v onom království. Bráhmanové vĕdí, ţe jsme dostáli svému slibu, ale on dohodu porušil. Poslouchá svého pošetilého syna a přeje si vydat se cestou podvodu. Nedá nám ani pĕt vesnic. Myslí si, ţe mu patří svĕt, a nezná stud. Kvůli jeho chamtivosti jsme o vše přišli a nemůţeme plnit naše kšatrijské povinnosti. Bez bohatství je pro nás obtíţné dosáhnout ctnosti. Askeze a ţebrota mezi povinnosti kšatriji nepatří, ó Krišno. Je nám souzeno vládnout lidem a pečovat o rozsáhlé poklady, abychom mohli podporovat bráhmany a chudé. Bĕda, co je vĕtší neštĕstí, neţ kdyţ spĕšný človĕk ztratí bohatství? I smrt by byla lepší.“ Judhišthira pohlédl na svoje bratry, kteří sedĕli kolem nĕj v tichém souhlasu. Na jeho pokyn by kaţdý přijal i vesnici, ale Dhritaráštra chce, aby zůstali ţebráky. Návrh starého vladaře je neslýchaný. Bylo

nemyslitelné, aby mocný kšatrija ţebral. I to, ţe se museli u Kuruovců doprošovat vlastního království, bylo bolestné a poniţující. Judhišthira pokračoval: „Přestoţe vzít si království zpĕt násilím za cenu usmrcení svých příbuzných je mrzký čin, nevidím ţádné jiné řešení. Boj v pravý čas je pro kšatriji závaznou povinností, ale válka znamená utrpení pro všechny. I kdybychom vyhráli, stihne nás lítost a budeme oplakávat smrt svých příbuzných a přátel. V případĕ poráţky náš rod zanikne. Ale bez království jsme jako mrtví. Ţádám tedy Dhritaráštru, aby nám v klidu a míru vrátil to, co nám náleţí. V opačném případĕ je pro nás válka spravedlivým řešením, třebaţe přináší utrpení.“ Judhišthiru vyhlídka na válku se staršími svého rodu nijak netĕšila. Podle svatých textů je třeba se nadřízeným v hádce vţdy podvolit. Poţádal Krišnu, aby rozptýlil jeho pochyby: „Jaký je tvůj názor, ó Kéšavo? Jaká je cesta ctnosti, kterou bych se mĕl ted dát? Je vůbec správné, abychom bojovali s Dhritaráštrou a jeho následovníky? Pochybuji, ţe přijme jakékoliv mírumilovné řešení, protoţe příliš lpí na svých synech. Našemu uctivému návrhu se prostĕ vysmĕje.“ „Ó Dharmarádţo, zda bojovat či nebojovat nezávisí na tvojí, ale na Dhritaráštrovĕ volbĕ. Pro dobro vás obou půjdu a budu ţádat o mír. Budeli moţné se na nĕm dohodnout, pak jsem dosáhl nĕčeho ctnostného a kuruovská a pánduovská armáda bude zachránĕna ze smrtící pasti.“ Na Judhišthirovĕ tváři byly znát pochybnosti. „Nepřeji si, abys šel ke Kuruovcům, ó Krišno. I kdybys Durjódhanu přátelsky oslovil, nebude Ti naslouchat. Jsem si jist, ţe se Ti bude snaţit nĕjak ublíţit. K čemu toto vše bude, jestli se Ti nĕco stane?“ Krišna se rozesmál: „ nám Durjódhanovu podlou povahu, ale tím, ţe půjdeme ke Kuruovcům a budeme se snaţit uzavřít mír, se vyhneme moţné kritice. Nikdo nebude moci říci, ţe jsme neudĕlali vše, co bylo v našich silách, abychom zamezili válce. Neboj se o Mĕ. Kdyţ se rozzlobím, ani všichni vládci emĕ dohromady by Mi nemohli v bitvĕ čelit. Pokud Mĕ Kuruovci urazí, kdyţ si přeji jejich dobro, zničím je.“ „Jak si přeješ, ó Krišno,“ souhlasil Judhišthira. „Jdi do Hastinápuru. At z toho plyne jen dobro a kéţ Tĕ vidíme vrátit se ve zdraví a s dosaţeným čelem cesty. Jako přítel jsi mi stejnĕ drahý jako Ardţunovi. Nebojím se, protoţe spoléhám na Tvoje přátelství. Mĕl bys promluvit k Durjódhanovi

způsobem, který zajistí mír, i kdyby to znamenalo, ţe budeme muset obĕtovat ctnost. Přijmu ménĕ, neţ mi právem náleţí, či dokonce svolím i k další hře v kostky, bude-li to k odvrácení války nutné.“ Judhišthira byl přesvĕdčen, ţe další hru v kostky neprohraje, nebot se v lese naučil jejím tajům od Vrišaparvy. Nepřímo také poukazoval na to, ţe mírumilovnĕ přijme pouhých pĕt vesnic. Byl připraven k jakékoliv osobní obĕti, jen aby nemusel bojovat proti svým příbuzným a učitelům. Dokonce začínal uvaţovat, zda by nebylo lepší prostĕ ponechat království Kuruovcům. Snad by mohl zůstat se svými bratry v zemi svých spojenců. Byl si jist, ţe Krišna i Drupada by jim s radostí vĕnovali nĕjaké zemí, jemuţ by mohli vládnout. Krišnova tvář zváţnĕla. „ nám dobře tvoje i Durjódhanovy zámĕry. I kdybys dal přednost míru za kaţdou cenu, vyhnout se spravedlivému boji nepatří mezi kšatrijské povinnosti. Naopak, Stvořitel přikázal, ţe kšatrija musí zvítĕzit, nebo zemřít. Nemůţe si vydĕlávat na ţivobytí mírumilovným ţebráním či sbíráním ovoce a kořínků v lese. Kdyţ nadejde čas, musí ukázat svoji sílu, a ne v duchu pokory ustoupit.“ Judhišthira byl aţ příliš pokorný a Krišna vĕdĕl, ţe pokud projeví mírnost a snášenlivost, Durjódhana toho jen zneuţije. Pouze řeč síly a hrozeb mohla tohoto Kuruovce odradit od jeho hříšných zámĕrů. Nikomu by neprospĕlo, kdyby Durjódhanovi jeho krutost a vĕrolomnost prošla. Svĕt by přišel o svého nejctnostnĕjšího panovníka a místo nĕho by mu vládl človĕk propadlý sobectví. Krišna Judhišthirovi připomenul mnohé uráţky, jimiţ Kuruovci Pánduovce zahrnovali. „Durjódhana neprojevil ţádnou lítost nebo stud nad tím, ţe vás poslal do lesa oblečené do jeleních kůţí. On a jeho bratři vás přitom naopak častovali hrubými slovy. Starší Kuruovci jen přihlíţeli, kdyţ jsi byl při hře v kostky lstivĕ připraven o svoje království. Potom zlomyslný Dušásana přivlekl plačící Draupadí za vlasy do snĕmovní sínĕ.“ Krišnovi vzplály oči, kdyţ si vzpomnĕl na Draupadino zneuctĕní, a Jeho přísný hlas se rozlehl síní: „Všichni přítomní králové prolévali slzy a Durjódhanu odsuzovali, ale nepodnikli nic. a tento jediný čin si zaslouţí smrt od kohokoliv, o tobĕ nemluvĕ. Bráhmanové a všichni ctnostní lidé ho za to viní a zavrhují. Jiţ ted jako by byl mrtvý. Tak jako není hříchem zabít hada, ani jeho smrt není hříchem. A kdo by ho následoval do bitvy, ten si za podporu takového hříšníka zaslouţí smrt také.“

Krišna se odmlčel. Judhišthira Ho málokdy vídal tak rozzlobeného. Jakou nadĕji Kuruovci mají, kdyţ v Krišnovi probudili takovou zuřivost? dálo se, ţe pouhým pohledem pohltí celý vesmír. Judhišthira Ho vidĕl hledĕt na Draupadí, v níţ se při Jeho připomenutí Dušásanova hrozného činu probudil hnĕv. Kdyţ Krišna pokračoval, z očí jí tekly slzy a tĕţce dýchala. „Odchodem do Hastinápuru odstraním všechny pochyby. Tvoje dobrosrdečnost a Durjódhanova hříšnost budou zřejmé všem. Kuruovcům připomenu veškeré zlo, jehoţ se vůči vám dopustili. Nikdo vás nenařkne z hříšnosti, nebot ţádáte o mír. Svĕt bude vinit Kuruovce v čele s Dhritaráštrou. Poţádám o mír, aniţ bych obĕtoval tvoje zájmy, ó vládce lidí. Aţ si vyslechnu jejich odpovĕd a poznám jejich zámĕry, vrátím se.“ Krišna se rozhlédl po síni. Kdyţ se otočil k Judhišthirovi a slavnostnĕ dokončil svoji řeč, spočívaly na Nĕm oči všech. „Vĕz, ţe to určitĕ skončí válkou. Durjódhana ti ţádné ze tvých vzkvétajících zemí nevrátí. Na tobĕ jen bude zabít toho, jehoţ jiţ zabily vlastní hříchy. A Já ti pomohu.“ Judhišthira s Krišnovými slovy souhlasil. Vĕdĕl, ţe Krišnovy skutky jsou vţdy v zájmu všech ţivých bytostí. Jestli povaţuje válku za nutnou, pak se jí nelze vyhnout — i kdyby to znamenalo zabít váţené kuruovské starší. Krišna si chtĕl před odchodem vyslechnout všechny Pánduovce. Pohlédl na Bhímu. Ten si uvĕdomil Krišnovu touhu a promluvil: „Myslím, ţe bys mĕl říci vše, co bude pro dosaţení míru moţné, ó Madhus dano.“ Jeho hlas byl ţasnĕ klidný. „Bud ale opatrný. Durjódhana je podráţdĕný, hnĕvivý, domýšlivý a neschopný vyslechnout dobrou radu. Neoslovuj ho hrubými slovy, nebo se uchýlí k násilí. Chovej se k nĕmu zdvořile. Dojednat mír bude obtíţné, ale snaţ se ze všech sil, prosím. Přesto předvídám blíţící se zkázu Kuruovců. Tak jako se Kali narodil mezi asury, narodil se tento hříšný Durjódhana mezi Kuruovci. Snaţ se ho usmířit vlídnými slovy, ó Krišno, nebo náš rod zanikne. Necht mezi námi zavládne mír, vyvarujme se hříchu v podobĕ zabití svých příbuzných a ţijme spolu jako bratři.“ Krišna byl překvapen. Vrhl pohled na Judhišthiru a Ardţunu a dal se do smíchu: „Ó Bhímaséno, tvoje slova se podobají chladu v ohni či lehkosti v zemi.“ Bhíma se zamračil a Krišna pokračoval: „Co způsobilo tuto zmĕnu ve tvém srdci? Dosud tvoje slova naznačovala pouze vůli k válce. Celé noci jsi

prosedĕl se sklopenou hlavou a z tvých st vycházely palčivé vzdechy. Kdyţ pobíháš kolem a biješ do zemĕ, vypadáš nĕkdy jako šílený. Trávíš čas o samotĕ a nic tĕ netĕší. nenadání se dáš do hlasitého smíchu a jindy zas hořce naříkáš. Dlouhý čas prosedíš s hlavou mezi koleny a se zavřenýma očima. To vše je projevem hnĕvu. Ó Bhímo, přísahal jsi, ţe zabiješ Durjódhanu a všechny jeho bratry. Proč tedy tato náhlá umírnĕnost?“ Krišna se usmál: „Bĕda, zdá se, ţe i mocní propadají strachu, kdyţ přijde čas bitvy. Určitĕ vidíš nepříznivá znamení, a proto si přeješ mír. V zajetí strachu se podobáš eunuchovi zbavenému muţnosti. Ó synu Kuntí, lidská mysl je nestálá a snadno ovlivnitelná jako mladé stromky zmítané vĕtrem. Bud pevný, ó hrdino. Nepoddávej se strachu. Kdyţ tĕ vidím v tomto rozpoloţení, zcela ţasnu. Bez tebe se tvoji bratři potopí do oceánu beznadĕje. Pomysli na svůj vznešený původ. Jako kšatrija závisíš na svojí síle. Tato slabost srdce se k tobĕ nehodí, ó Bhímo.“ Bhíma rychle vstal jako ušlechtilý kůň pobídnutý jezdcem a hlasitĕ pronesl: „Nemysli si, ţe moje mysl byla čímkoliv ovlivnĕna, ó Krišno. vyhlídek na válku se raduji. To sám velmi dobře víš, protoţe jsme spolu často ţili. Nebo mĕ moţná neznáš, tak jako ten, kdo plave v jezeře, nezná jeho hlubiny. Proto na mnĕ vidíš chyby. Kteří z tĕch, jeţ mĕ znají jako Bhímasénu, by mohli pronést taková slova? Ačkoliv sebechvála se vţdy zavrhuje, promluvím o svojí odvaze, abych ulehčil Tvojí mysli.“ Bhíma pozdvihl paţe, které připomínaly dva sloní choboty. „Kdo by kdy unikl ze sevření tĕchto paţí? I kdyby mu osobnĕ pomáhali Indra, oceán i Himavat, zemřel by. Kdyby do sebe mĕly emĕ a nebesa najednou prudce narazit jako dvĕ obrovské hory, dokázal bych je i se všemi jejich pohyblivými a nehybnými bytostmi rukama udrţet od sebe. Rozdupu všechny, kdo se Pánduovcům postaví. Ó Ačjuto, přestoţe mĕ nyní neznáš, určitĕ mĕ poznáš ve vřavĕ bitvy. Tvoje slova mĕ bolí jako říznutí do podebraného neţitu. Moje síla je ještĕ vĕtší, neţ jsem uvedl. Aţ přijde čas, Ty i celý svĕt mĕ uvidíte kosit nejpřednĕjší bojovníky s jejich slony, koňmi a kočáry. Nebál bych se, ani kdyby se na mĕ řítily tři svĕty. Hovořil jsem jen z milosti, ó Krišno, a kvůli odvrácení záhuby Bharatových potomků bych snesl jakoukoliv jmu.“ Kdyţ se Bhíma vrátil na svoje sedadlo, na Krišnovĕ tváři se rozhostil široký smĕv. „Chtĕl jsem poznat tvoje pocity, a proto ze Mĕ mluvila jen náklonnost. Nehledal jsem na tobĕ chyby, protoţe vím, ţe jsi schopen

všeho, co jsi zmínil, a ještĕ daleko významnĕjších činů. nám tvoji vznešenost a sílu. Moje slova mĕla jen povzbudit tvoji odhodlanost. Brzy bude zapotřebí rozhodných činů. Človĕk nemůţe v tomto svĕtĕ dosáhnout svých cílů nečinností. Třebaţe je osud konečnou příčinou, sám o sobĕ k tomu nestačí. Kdo jedná s plným poznáním příčiny a následku, bez lpĕní na výsledcích, můţe uskutečnit svoje nejvyšší cíle. Nečinní, at uţ z nevĕdomosti či ze strachu, ţádného spĕchu nedosáhnou.“ Krišna se obrátil k Ardţunovi: „Jaký máš názor ty, ó Dhanandţajo? svitu vyrazím do Hastinápuru. Chceš mi ještĕ nĕco říci?“

a

Ardţuna vše tiše sledoval. Rozhlédl se po rozlehlé síni. Kdyţ začal mluvit, shromáţdĕní králové a bráhmanové mu pohled opĕtovali. „Myslím, ţe Judhišthira řekl vše, co mĕlo být řečeno, ó Dţanárdano. dá se mi však, ţe kvůli Dhritaráštrovĕ hrabivosti nebo snad naší slabosti nepovaţuješ mír za snadno dosaţitelný. Bereš také v vahu, ţe lidské touhy jsou marné, nejsou-li doprovázeny jednáním — ţe by nikdo nemĕl spoléhat pouze na osud.“ Ardţuna uvedl, jak pochopil Krišnovu řeč, a pak přidal i svoji odpovĕd: „Souhlasím. Podle mĕ, ó Kéšavo, není nic nedosaţitelné pro toho, kdo jedná vyzbrojen poznáním. Vím, ţe jsi pro nás i pro Kuruovce tím nejvĕtším dobrodincem. Přijmu kaţdé Tvoje rozhodnutí. Přeješ-li si mír, bude mír. Pokud chceš válku, jsem připraven bojovat.“ Ardţuna se odmlčel a rukou spočinul na dlouhém meči zavĕšeném u pasu. Byl nepochybnĕ zrozen pouze k tomu, aby vládl zbranĕmi v boji. Upřímnĕ řečeno, na dosaţení míru ţádnou šanci nevidĕl, ani kdyţ se Krišna vydá do Hastinápuru. Navzdory svojí moci Krišna ostatní nikdy nenutil jednat podle svých tuţeb. Nabízel jim moudrost, logické argumenty a rozum, ale nakonec bude všechno záviset na Dhritaráštrovĕ a Durjódhanovĕ svobodné vůli. Jejich příznivé odezvĕ však nic nenasvĕdčovalo. S nejvĕtší pravdĕpodobností se Krišna vrátí poté, co bude vystaven uráţkám. Kdyţ na to Ardţuna pomyslel, jeho hlas zesílil hnĕvem: „ lotřilý Durjódhana bezesporu zasluhuje smrt. Se svými bratry nás krutĕ a podvodnĕ oloupil o království a urazil nevinnou Draupadí. Nevĕřím, ţe bude přístupný nĕjaké dobré radĕ. Tvoje slova budou jako zrna vysetá do ne rodné půdy. Jestli si myslíš, ţe by mĕl být zničen, pak to udĕlej hned, ó

Pane, nebot není o čem uvaţovat. Jinak necht vypukne bitva! Který kšatrija by se vyhnul takovému boji, i kdyţ mu smrt zírá do očí?“ Krišna pomalu přikývl: „Je to přesnĕ tak, jak říkáš, Ardţuno. V Mých rukou spočívají mír i válka, ale ani jedno nebudu prosazovat. Dokonce i boţské síly, které stojí za následky činů, umoţňují lidem svobodnou volbu. Kaţdý človĕk musí přijmout následky vlastních činů. Připoutaností zaslepení lidé nevidí konečné následky svých činů, ale boţská síla tyto následky vţdy přinese. Přednesu Kuruovcům Judhišthirovo poselství v plném rozsahu. Jak říkáš, Ardţuno, Judhišthira jiţ vše, co mĕlo být řečeno, řekl. Durjódhana je pravdĕpodobnĕ příliš ničemný na to, aby Moji radu přijal. Nedokáţe se rozloučit ani s nepatrným kouskem zemí na krátkou dobu. Proto dojde k válce. Budeš muset bojovat, Bíbhatsu. amĕř svoji mysl na bitvu, nebot kaţdý, koho se rozhodneš porazit, je jiţ ted zničen. Co se Mĕ týče, touţím učinit vše, co prospĕje Dharmarádţovi. Vţdy budu následovat pokyny tohoto zboţného krále a vezmu také v potaz Durjódhanovy hříšné činy.“ Krišna se obrátil ke dvojčatům. Oba bratři dali najevo ochotu bojovat. Také Sátjaki vyjádřil své odhodlání k boji. O nevyhnutelnosti války stĕţí nĕkdo pochyboval. Durjódhana se Krišnovi jednoduše vysmĕje. Na shromáţdĕní sedĕla rovnĕţ Draupadí a tu řeč o míru znepokojila. Třináct dlouhých let čekala na dobu, kdy se Durjódhanovi a jeho bratrům dostane spravedlivé odplaty. Přála si, aby bitva začala okamţitĕ. Krišnovo poslední mírovové poselství jí dĕlalo starosti. Co kdyţ uspĕje? dálo se jí, ţe její manţelé včetnĕ Bhímy jsou připraveni přijmout mír, kdyby jej Krišna dokázal nĕjak zajistit, aniţ by utrpĕly jejich zájmy. Jak by potom byla pomstĕna za utrpení způsobené rukou Kuruovců? Jak by se očistila její poskvrnĕná čest? S zkostí v hlase oslovila Krišnu: „Ó Ačjuto, proč jdeš do Hastinápuru? Čeho tím doufáš dosáhnout? Nedal Durjódhana jasnĕ najevo, ţe Judhišthirovo království nikdy nevrátí? Judhišthira poţádal o pĕt malých vesnic, ale ten zloduch nesouhlasil ani s tím. Našich cílů nedosáhneme ani mírovými prostředky, ani tím, ţe se vzdáme. Království dostaneme zpĕt jen v bitvĕ. Ve Tvojí cestĕ nevidím ţádný smysl, ó Krišno, pokud ovšem nechceš ty hříšníky zničit. Tentokrát bys mĕl být nemilosrdný. Je řečeno, ţe hřích za zabití nevinného človĕka se přičte na vrub vládce, který nezabije viníka. Nenech se poskvrnit hříchem, ó Dţanárdano.“

Draupadí Krišnovi zalknutým hlasem připomnĕla svoji bolest v kuruovské snĕmovní síni: „Hanba Ardţunovĕ umĕní lukostřelby a Bhímovĕ síle za kaţdý další okamţik Durjódhanova ţivota. Ó Pane, zaslouţím-li si Tvoji přízeň, jsi-li mi naklonĕn milostivĕ, pak zamĕř plnou sílu svého hnĕvu proti Dhritaráštrovým synům.“ Draupadí vstala ze svého sedadla za Pánduovci, uchopila kadeře svých temnĕ namodralých vlasů a přistoupila ke Krišnovi. „Ó Pane s lotosovýma očima, toto jsou vlasy, kterých se dotkl Dušásana. Jestli jsou Bhíma a Ardţuna tak hanební, ţe si přejí mír, pak budou za moji čest bojovat můj starý otec a jeho synové. K pomstĕ za mĕ se připojí i moji hrdinní synové v čele s Abhimanjuem. Jak mohu nĕkdy dojít klidu, nespatřím-li Dušásanovu ruku odtrţenou od jeho tĕla? Třináct let moje mysl plála myšlenkami na pomstu. Při pohledu na Bhímu naklonĕného umírnĕnosti mi mohlo puknout srdce.“ Draupadí domluvila. Na prsa jí padaly horké slzy a tvář si zakryla svýma nĕţnýma rukama. Krišna ji jemnĕ utĕšil: „Nebude dlouho trvat, Paňčálí, a uvidíš kuruovské manţelky lkát tak, jako ted naříkáš ty. Ti, na které se zlobíš, jsou jiţ se všemi svými příbuznými a stoupenci zničeni. To nařídili bohové. Bhíma, Ardţuna, dvojčata, Judhišthira a Já je zabijeme. O tom nepochybuj. Pokud nebudou Dhritaráštrovi synové dbát Mých rad, zůstanou leţet na holé zemi a jejich tĕla se stanou potravou psů a šakalů. Ó urozená ţeno, přestaň plakat. Jiţ brzy budeš svĕdkem toho, jak tvoji manţelé zabijí svoje nepřátele a získají království zpĕt.“ Krišnova slova Draupadí uklidnila. Nebylo co dodat. Bylo pozdĕ odpoledne a Judhišthira přerušil shromáţdĕní. Krišna mĕl odjet zítra brzy ráno. Ted vstal, poklonil se Judhišthirovi a opustil síň. Vypadalo to, jako kdyţ slunce zajde za mrak. Pánduovci Ho následovali a postupnĕ se rozešli i všichni ostatní přítomní, přemítaje o Krišnových závaţných slovech.

Kapitola 46: KRIŠNOVO POSELSTVÍ MÍRU Tĕsnĕ před svitem se před loţnicí Krišny shromáţdili básníci a bráhmanové. Pronášeli příznivé védské hymny a hudebníci hráli na loutny a bubny. Krišna jiţ vstal a provádĕl svoje ranní obřady. Po koupeli a uctívání Slunce a posvátného ohnĕ si oblékl ţluté hedvábné šaty a palácoví

sluţebníci Mu pomohli ozdobit se četnými zlatými šperky s drahokamy nesmírné ceny. Kdyţ vzdával ctu bráhmanům a rozdával jim jako milodary krávy a zlato, vstoupil Sátjaki. Krišna ho radostnĕ pozdravil a řekl: „Ó hrdino, prosím, připrav Můj kočár a vyzbroj ho točnými i obrannými zbranĕmi. Durjódhana postrádá veškeré zábrany a totéţ platí i o Karnovi a Šakunim. Nepřítel by se nikdy nemĕl brát na lehkou váhu, i kdyţ je slabší.“ Sátjaki povĕřil nĕkolik vojáků přípravou Krišnova kočáru. Vyvezli ven kočár určený pro rychlé cesty se dvĕma velkými koly podobnými Slunci a Mĕsíci. ářil jako oheň a byl ozdoben mĕsíci, hvĕzdami, vyobrazeními ţraloků, zvířat, ptáků a různými kvĕtinami vyrytými do drahokamů. Kočár pokrývaly tygří kůţe a spousty malých zvonků. Vysoká ţerd z lazuritu nesla velký, tmavĕ modrý prapor s emblémem Garudy. Koţenými postroji posetými drahokamy k nĕmu byli připřaţeni čtyři Krišnovi konĕ — Šaibja, Sugríva, Méghapušpa a Balahaka, odĕní v brnĕní. Krišna vyšel z paláce a nasedl se Sátjakim na kočár. Jeho vozataj Dáruka pobídl konĕ a za hlasitého provolávání slávy davy občanů vyjeli. Krišna vidĕl podél cesty bráhmany, kteří Ho uctívali za zpĕvného pronášení posvátných védských hymnů. Jak projíţdĕl hlavní ulicí mĕsta k bránĕ, obloha se vyjasnila a začal vát mírný vĕtřík. Na nebesích se shromáţdili bohové, gandharvové a nebeští rišiové a modlili se ke Krišnovi. Pánduovci a jejich spojenci pĕšky následovali pomalu jedoucí kočár. Občané házeli na cestu před průvod kvĕtiny a rýţi a ze všech stran znĕly lastury, kotle, trubky a další nástroje. Na kraji mĕsta Krišna sesedl. Judhišthira Ho objal s přáním spĕchu. Se slzami v očích řekl: „Ó Góvindo, zajdi, prosím, k té zboţné ţenĕ, která trpĕlivĕ očekává náš návrat a tráví dny pohrouţena v ţalu — té, která je stále připoutána k uctívání Nejvyššího Pána, jíţ jsou půsty a oddané činy druhou přirozeností a která je dobročinnĕ naklonĕna všem bytostem. Prosím, sloţ jí naše nejhlubší poklony. Ach bĕda, kdy budu schopen prokázat svojí matce nĕjaké dobrodiní? Prosím, utĕš ji, ó Mádhavo, a řekni jí o nás vše.“ Pánduovci vidĕli Kuntí naposled, kdyţ odcházeli do vyhnanství. Šla za nimi po cestĕ, naříkala a klopýtala ţalem a bolestí. A ted to vypadalo, ţe ji asi neuvidí dříve neţ po válce, pokud vůbec. Kaţdý z nich jí po Krišnovi poslal dopis.

Judhišthira pokračoval: „Prosím, pozdrav také naším jménem praotce Bhíšmu a učitele Drónu. Moudrého Viduru, který oplývá neomezeným poznáním, láskyplnĕ objímáme. Tlumoč všem kuruovským starším naše uctivé a láskyplné pozdravy.“ Judhišthira předal Krišnovi poslední poselství pro Dhritaráštru a potom Ho se sepjatýma rukama uctivĕ obešel. Poté přistoupil ke Krišnovi Ardţuna, aby se rozloučil. Objal Ho a řekl: „Ó Góvindo, bylo rozhodnuto, ţe pro nás budeš ţádat polovinu království. Jestli Durjódhana odmítne, jistĕ kšatriji zničím. O tom není pochyb. Nyní jdi, ó Pane. Neustále Tĕ budou provázet naše myšlenky. Vše dopadne tak, jak si přeješ.“ Kdyţ Pánduovci Krišnu obřadnĕ obešli, nasedl opĕt na kočár. Konĕ pobídnuti Dárukou vyrazili vpřed. Pánduovci sledovali, jak Krišnův kočár rychle mizí v dáli. vedl se za ním oblak prachu a pĕt bratrů se dívalo za Krišnou, dokud se prach neusadil a On jim nezmizel z dohledu. Sátjaki se cestou do Hastinápuru rozhlíţel kolem. Pozoroval různá znamení, pozemská i nebeská. Bezmračnou oblohou šlehaly blesky následovány deštovými přeháňkami. eky tekly opačným smĕrem a zemĕ se třásla. Sátjaki vidĕl, jak se ze studní valí voda a na obzoru šlehá oheň. Setmĕlo se a z nebe se ozývaly hlasité výkřiky, třebaţe nebylo vůbec nikoho vidĕt. Ačkoliv Sátjaki vnímal všechna tato hrozivá znamení, v okolí kočáru panoval příjemný klid. Vál chladivý vĕtřík nesoucí voňavé okvĕtní lístky lotosu a kapky vody. Cesta před kočárem vypadala stále upravenĕ a byla prostá kamení a trní. Projeli různými provinciemi a vítaly je a velebily tisíce bráhmanů, kteří uctívali Krišnu arghjou a kvĕtinami. Překrásnĕ odĕné a ozdobené ţeny stály podél cesty, radostnĕ vyluzovaly zvuky „ululu“ a házely na kočár okvĕtní lístky a čerstvé zrní. Krišna zastavil, aby pozdravil lid a přijal jeho uctívání. Koncem prvního dne cesty dojel do Brikasthaly, kde přijal nabídku místních lidí, aby přenocoval ve velkém domĕ. Přinesli Mu všemoţné druhy jídel a nápojů a On jim poţehnal. Potom se Krišna se Sátjakim uloţili k odpočinku na velkých, pohodlných loţích, stále uctíváni bráhmany. *** Kdyţ se Krišna přiblíţil k Hastinápuru, zvedl se prudký vítr a ve mĕstĕ nastala spoušt — z kořenů vyvracel obrovské stromy a bořil domy.

Objevovala se i jiná zlovĕstná znamení. Nebe zčernalo a opakovanĕ se ozývaly dery hromu. Nad mĕstem krouţili supi a vrány a všude znĕlo vytí šakalů. Den před Krišnovým příjezdem Dhritaráštra svolal shromáţdĕní, aby projednalo Jeho uvítání. Byl zpraven o Krišnovĕ příjezdu do Brikasthaly. Starý král myslel na Vidurovy pokyny a řekl: „Jestliţe Ho potĕšíme, Krišna nám můţe splnit všechna přání. Na Nĕm závisí bĕh svĕta. Je Pánem stvoření, zdrojem veškeré síly, moudrosti a vznešenosti. V kaţdém ohledu si zaslouţí naši ctu a uctívání. Pokud Mu neprokáţeme ctu, stihne nás neštĕstí. Připravme Mu uvítání hodné bohů. Kdyţ Ho takto potĕšíme, po Jeho příjezdu se nám vyplní naše touhy.“ Dhritaráštra navrhl, at Mu nabídnou nejlepší sídlo vybavené vším, co skýtá poţitek. Rozhodli se Mu tedy nabídnout Dušásanův palác, nejbohatší v celém Hastinápuru. Potom král poţádal, at Mu jako dary na uvítanou připraví rozmanité bohatství. „Přeji si darovat Mu šestnáct zlatých kočárů, kaţdý taţený zlatými koni, osm obrovských slonů s kly jako pluhy, sto panen a stejný počet muţských sluţebníků. Přineste Krišnovi tisíc jeleních kůţí, drahocenné pokrývky a hedvábí spolu s mnoţstvím zlata a drahokamů. Necht Ho jdou uvítat všichni moji synové kromĕ Durjódhany. Občané by se mĕli shromáţdit podél ulic a pro Jeho potĕšení at vystoupí krásné tanečnice a herci. Vyzdobte mĕsto vlajkami a girlandami. amette všechny cesty a pokropte je navonĕnou vodou. ítra vyhlásíme na Kéšavovu počest svátek.“ Kdyţ Dhritaráštra domluvil, Vidura řekl: „Ó králi, poţíváš v tomto svĕtĕ cty jako ctnostný muţ a jako starý a moudrý človĕk, který ví, co se sluší, si přeješ potĕšit Krišnu. To je dobře, ale podle mého názoru tĕ k tomu nevedou správné důvody. Chceš si naklonit vládce Jaduovců bohatstvím, ale přesto nevyhovíš Jeho skutečné touze — vydat pouhých pĕt vesnic Pánduovcům. Všechna tvoje péče a dary se ukáţí jako marné, pokud nepostoupíš Judhišthirovi jeho práva. Všemocný Góvinda o tvoje bohatství jistĕ ani okem nezavadí. Jestli Ho chceš opravdu potĕšit, vyhov Jeho ţádosti. achovej se jako otec vůči svým dĕtem. Nepřivod svým synům vlastní pošetilostí zkázu.“ Durjódhana pohlédl na Šakuniho a vstal, aby promluvil: „Co Vidura řekl o Krišnovi, je pravda. Laskavá slova a dary Mu nezabrání v prosazování zájmů Pánduovců. Proto mám pocit, ţe bychom Mu nemĕli nabízet bohatství. I kdyţ je Krišna veškerého tohoto, a ještĕ vĕtšího uctívání

hoden, bude naši snahu povaţovat za projev slabosti. Dary v podobĕ bohatství nás poníţí, ale Jeho odhodlanost k válce nezlomí. Můţe Ho to dokonce rozzlobit.“ Bhíšma zavrtĕl hlavou: „At bude Dţanárdana řádnĕ přijat nebo ne, nerozzlobí se. Nemůţeme Ho urazit, ani si Ho nemůţeme naklonit. Vše, co si přeje, se stane a nelze tomu nijak zabránit. Jediné, co můţeme dĕlat, je drţet se Jeho přání. Krišna jistĕ řekne jen to, co prospívá blahu všech bytostí. Mĕli bychom následovat Jeho pokyny. O králi, uzavři s Pánduovci mír, nebot to je Krišnovo přání.“ Durjódhana na to s očima doutnajícíma vztekem pronesl: „Nikdy se nedokáţi dĕlit s Pánduovci o moc. Mám jiný nápad. Aţ Krišna vstoupí do tohoto shromáţdĕní, zajmu Ho. Aţ bude mým vĕznĕm, budou mi podléhat Jaduovci, Vrišniovci, Pánduovci a vlastnĕ celý svĕt. Mĕli bychom promyslet nĕjaký způsob, jak tento plán uskutečnit tak, aby nic nevytušil.“ Durjódhana jiţ tento nápad projednal se Šakunim a Karnou a učinil příslušná opatření bez ohledu na souhlas či nesouhlas dvora. ajmout Krišnu mu připadalo jako nejlepší řešení. Kdyby mĕli Krišnu, Pánduovci by se je nikdy neodváţili napadnout. Kdyţ Durjódhana vyslovil tento šílený návrh, králové ve shromáţdĕní zalapali po dechu. Dhritaráštra byl ohromen a hnĕvivĕ pronesl: „Ó dítĕ, tak nemluv. To je proti vĕčné ctnosti. Poslovi by nemĕlo být nikdy ublíţeno, o takovém jako je Krišna uţ ani nemluvĕ. Je naším příbuzným a nám všem drahý. Co zlého kdy Kuruovcům provedl? Určitĕ by nemĕl být zajat.“ Potom se síní rozlehl Bhíšmův rozzuřený hlas: „Tvůj syn je na pokraji vĕčnosti, ó králi. Volí jen zlo a nikdy dobro, přestoţe mu radí mnoho dobrodinců. Ty ho na jeho hříšné cestĕ do jisté záhuby následuješ. Bude s ním konec v okamţiku, kdy vystoupí proti Krišnovi, který bez sebemenšího silí dokáţe vše, co si přeje. Ţádným dalším slovům této hříšné osoby se neodvaţuji naslouchat.“ Rozlícený Bhíšma vyšel ze snĕmovní sínĕ. Dhritaráštra poté zasedání ukončil a všichni se rozešli spílaje Durjódhanovi. Jeho návrh překročil všechny meze slušnosti. Dhritaráštra ted určitĕ uvidí, jak pošetilá je jeho podpora. Kdyţ králové a ministři opouštĕli síň, hledĕli na slepého krále, který sedĕl a ani nehlesl. Co řekne, aţ Krišna příštího jitra přijede?

*** Po příjemné noci strávené v Brikasthale Krišna se Sátjakim vstali před svitem a vĕnovali se rannímu uctívání. S východem slunce z vesnice odjeli. a necelé dvĕ hodiny jejich rychle jedoucí kočár dosáhl předmĕstí Hastinápuru. Davy lidí lemovaly silnice celé kilometry před mĕstem v nadĕji, ţe spatří Krišnu. Bhíšma, Dróna, Kripa a ostatní kuruovští starší Mu také vyšli vstříc, aby Ho přivítali. Všichni byli překrásnĕ oblečeni, a kdyţ vidĕli přijíţdĕt Krišnu, zmocnila se jich radost. Krišna vjel do slavnostnĕ vyzdobeného mĕsta obklopen zástupy lidí. Podél cest vidĕl klenutá podloubí a další stavby posázené cennými drahokamy. balkónů vysokých bílých sídel podél cesty shazovaly ţeny na kočár vonící kvĕty. Hrálo mnoţství hudebních nástrojů a rozléhalo se troubení tisíců lastur. Cesty byly přeplnĕné lidmi a Krišna sesedl z kočáru, aby mezi nimi prošel. Před Ním šlo padesát vysokých a dobře ozbrojených vojáků, aby Mu proklestilo cestu davem. Cestou po urovnané kamenné silnici se Krišna rozhlíţel na všechny strany a rozdával lidem smĕvy. Všude se ozývalo hlasité volání „Sláva Góvindovi!“ Krišna pomalu dospĕl k Dhritaráštrovu domovu, který se skládal z četných rozlehlých paláců rozmístĕných kolem prostorných zahrad. Vedli Ho vnitřními částmi paláců a procházeli mnoha branami hlídanými mladými bojovníky s luky a oštĕpy. Krišna byl uveden přímo k Dhritaráštrovi do královského dvora a okamţitĕ ho zahrnul vhodnými slovy chvály. Král Ho přijal s nejvyšší ctou a pokynul Mu, at se posadí na drahokamy posázený trůn, který svou honosností nijak nezaostával za jeho vlastním. Po obou stranách trůnu stály dvĕ mladé sluţebné a ovívaly Krišnu čámarami. Krišna byl uctĕn tradičními obřady pohostinnosti a krátkou chvíli strávil neformálním hovorem s Kuruovci, při nĕmţ nešetřil ţertovnými slovy. Bylo rozhodnuto, ţe se nazítří sejde shromáţdĕní v plném počtu, aby vyslechlo Krišnovo poselství. Krišna potom s Dhritaráštrovým svolením opustil dvůr a šel do Vidurova domu navštívit Kuntí. Vidura byl bez sebe radostí, kdyţ vidĕl, ţe se k jeho domu blíţí Krišna. Oči mu zaplavily slzy a poklonil se u Krišnových nohou. Krišna ho zdvihl za ramena a láskyplnĕ ho objal. Vidura se upřenĕ zahledĕl do Krišnovy tváře a řekl: „Nemohu popsat radost, kterou při Tvém spatření cítím. Jsi duší všech vtĕlených bytostí. Jsem nadmíru poctĕn.“

Vidura uvedl Krišnu do svého domu a se svojí manţelkou Ho láskyplnĕ uctil. eptal se, jak se daří Pánduovcům, a Krišna mu sdĕlil všechny novinky z Viráty. Vidura mĕl velkou radost, ţe se mají dobře a získali mnoho spojenců. Krišna chtĕl ihned vidĕt Kuntí, a tak Ho Vidura zavedl do jejích komnat. Kdyţ vstoupil do jejího pokoje, Kuntí rychle vstala a bĕţela k Nĕmu. Vzpomnĕla si na svoje syny a dala se do hlasitého pláče. Potom Krišnu objala kolem krku a ronila slzy. Krišna ji konejšil a její pláč postupnĕ ustal. avedla Krišnu do pokoje a posadila Ho na velkou pohovku potaţenou bílým hedvábím. Kdyţ Mu nabídla arghju, všiml si, jak jeho teta z půstů a ţalu pohubla. V jedné části jejího prostorného obydlí uvidĕl bráhmany pečující o posvátný oheň a jejich hlasy pronášející mantry se rozléhaly komnatou. Na velkém oltáři stálo překrásnĕ odĕné m rti Višnua s čerstvými girlandami. Pokojem se linula příjemná vůnĕ tyčinek hořících na oltáři. Kuntí Krišnu nevidĕla od té doby, co její synové odešli do vyhnanství. Sedĕla vedle Nĕho na pohovce a naříkala, hlas zalknutý ţalem: „ ekni mi, jak se daří mým synům? Ó Kéšavo, ti zboţní chlapci jiţ od dĕtství lpĕli na sluţbĕ starším, byli pokorní, laskaví a vţdy přáli jeden druhému dobro. Byli však oloupeni o svoje království a vyhnáni do lesa. Jak je osud krutý! Ovládli hnĕv a radost, jsou oddaní bráhmanům a hovoří pravdu a přesto opustili svoje bohatství a přepych, aby ţili ve vyhnanství. To mi rozervalo srdce. Jak ţili v lese, ó Krišno? Jak přeţili v divočinĕ, kdyţ je předtím v palácích obsluhovalo tolik sluţebníků? Dříve spávali na nejlepších loţích v honosnĕ zařízených pokojích. Jak mohli ulehnout na holou zemi? Bĕda, moje dĕti proţily aţ příliš trápení. Jako malí chlapci přišli o otce a potom museli opustit i matku a všechny přátele a příbuzné.“ Kuntin nářek nebral konce. Popsala kaţdého ze svých synů a přitom jí hlas ţalem střídavĕ vypovídal sluţbu: „Uvidím je ještĕ vůbec nĕkdy? Ó Ačjuto, řekni mi, jak se má Draupadí. Je mi draţší neţ všichni moji synové. Ta vznešená ţena dala přednost svým manţelům před otcem a syny. dá se, ţe človĕk nutnĕ nezíská štĕstí jako výsledek ctnosti, protoţe ona je ta nejctnostnĕjší ze všech ţen, a přesto musela proţít nesnesitelné trapy. Kdyţ si vzpomenu, jak byla přivlečena na to shromáţdĕní, srdce mi svírá mučivá zkost. Nikdy mi nic nezpůsobilo vĕtší bolest. Kdyţ ji tam vlekl ten podlý a chtivý darebák a Kuruovci tomu jen přihlíţeli, kromĕ Vidury

nenašla ţádného jiného ochránce. Ctnosti velkodušného Vidury jsou ozdobou tohoto svĕta.“ Kuntin zalknutý hlas se utopil v slzách a ještĕ chvíli sedĕla a naříkala. Krišna soucitnĕ hledĕl na její uslzenou tvář. I ve stáří byla stále krásná a její jemné rysy zdůrazňovalo bílé hedvábné vdovské sárí, které jí zakrývalo hlavu. Od Pánduovy smrti se nezdobila, ale stále z ní vyzařoval královský lesk a její urozenost byla patrná na první pohled. Kuntí se nĕkolikrát zhluboka nadechla, zklidnila se a pokračovala: „Kdyţ se moji synové narodili, z oblohy promluvili bohové. ,Tento bude pánem svĕta, řekli při Judhišthirovĕ narození. Při zrození Ardţuny nebeský hlas předpovĕdĕl, ţe v bitvĕ zabije Kuruovce. O tĕchto proroctvích nepochybuji. Přišel čas, aby moji synové projevili svoji odvahu. To je okamţik, pro který se kšatrijové rodí. ekni Judhišthirovi, ţe jeho zboţných zásluh kaţdým dnem ubývá. Dokud zůstanou hříšný Durjódhana a jeho zlotřilý bratr, který poskvrnil Draupadinu ctnost, naţivu a nepotrestáni, Judhišthira bude trpĕt bytkem ctnosti. Ó Kéšavo, nermoutím se tolik kvůli prohře v kostkách, ztrátĕ království, či dokonce odloučení od mých synů jako kvůli mladé Draupadí, jeţ byla přivlečena v jediném kusu odĕvu před Kuruovce a zneuctĕna. Jak mohu zakoušet takový ţal? To je opravdu udivující, zvlášt pokud uváţím, ţe mým ochráncem jsi Ty a neporazitelný Balaráma a také Bhíma s Ardţunou.“ Kuntí upírala svůj pohled na Krišnu. Vĕdĕla, kdo je a ţe to nĕjakým způsobem všechno zařídil. Přesto to bylo obtíţné pochopit. Proč dovolil, aby byla ctnostná Draupadí uraţena? Proč smí zlotřilý Durjódhana vládnout svĕtu? Jistĕ je za tím vším nĕjaký boţský plán sledující dobro všech lidí. Kuntí si vzpomnĕla na přísloví, které často slýchala od Pándua: „Človĕk míní, Bůh mĕní.“ Také ona obdrţela nejrůznĕjší pokyny od vznešeného Vjásadévy a dalších rišiů, kteří ji obdařili transcendentálním poznáním Pánovy povahy. Pán plní přání lidí podle jejich zásluh. konečného hlediska všechny lidské činy přinesou odpovídající reakce. Přestoţe se můţe zdát, ţe hříšnému človĕku se daří, zatímco ctnostný trpí, hřích nakonec vţdy vede ke zkáze a ctnost přináší spĕch. Kuntí mĕla pramalý důvod o tom pochybovat. káza Kuruovců je nablízku. Krišna utĕšil svoji truchlící tetu: „Ó Kuntí, která ţena se ti v tomto svĕtĕ podobá? Narodila ses ve vznešené rodinĕ, provdala za vládce emĕ a porodila pĕt vznešených hrdinů. Tvoji synové připomínají zosobnĕnou ctnost. Podmanili si spánek, lenost, hnĕv, radost, hlad i ţízeň. Netouţí po

ţádných nízkých rozkoších. Vše, co si přejí, je štĕstí tĕch, kteří oplývají skutečnou mocí. Nanejvýš mocní usilují bud o naprosté štĕstí, nebo o naprosté utrpení. Nic polovičatého nepřijmou. Bud vládnou emi, nebo se vĕnují tvrdé askezi. Právĕ takto se rozhodli tvoji synové. Nyní nastal čas, aby přijali vládu nad svĕtem. Brzy je uvidíš v plném zdraví a po spĕšném dosaţení všech svých cílů se stanou krály obklopenými blahobytem.“ Krišna předal Kuntí všechny pozdravy od jejích synů. Jeho slova ji utĕšila a ona odpovĕdĕla: „Vše, co si myslíš, je správné a vše, co si přeješ, aby se stalo, by mĕlo být bez okolků učinĕno, ó Kéšavo. Bezesporu jsi nejvĕtším dobrodincem svĕta. Ó hubiteli nepřátel, znám pravdu o Tvojí přirozenosti. Jsi neomezený Brahman, původní a Nejvyšší Osoba, sídlo veškeré moci a majestátu. Vše závisí na Tobĕ. Co jsi řekl, to se musí stát, nebot na Tobĕ závisí sama pravda. Klaním se Ti a modlím se o moţnost Ti vĕčnĕ slouţit. Ó Góvindo, prosím, bud ke mnĕ milostivý.“ Krišna se usmál a předtím, neţ vstal k odchodu, pronesl nĕkolik dalších konejšivých slov. Obřadnĕ Kuntí obešel, vzdávaje své tetĕ stejnou ctu, jaká náleţí matce. Kdyţ Krišna opustil Kuntiny komnaty, vrátil se do Durjódhanova paláce. Bez potíţí prošel silnĕ střeţenými branami a vešel do rozlehlého paláce obývaného kuruovským princem. Vyrovnal se sídlu Indry, vypadal jako shluk mraků a byl vysoký jako hora. Bílou mramorovou budovu pokrývaly nesčetné drahokamy a zlaté rytiny. Krišna procházel širokými chodbami, jeţ zdobily zlaté sochy bohů. Prošel třemi rozsáhlými částmi paláce, z nichţ kaţdá byla navrţena a vyzdobena v jiném duchu, a nakonec dospĕl do střední sínĕ, kde mezi tisíci králi a bojovníky nalezl Durjódhanu. Vedle nĕho sedĕli Šakuni, Karna a Dušásana. Všichni vstali, aby Krišnu pozdravili. Durjódhana sestoupil ze svého vyvýšeného trůnu a vroucnĕ Krišnu přivítal. Uvedl Ho k velkému trůnu pokrytému hedvábným kobercem a mĕkkými bílými polštáři. Kdyţ se Krišna usadil, osobnĕ Ho uctil a obdaroval tradičním darem v podobĕ krávy. Jeho bratři také předstoupili, aby Krišnu uctili spolu s ostatními králi. Po skončení obřadů sepjal Durjódhana ruce a řekl: „Jsme poctĕni, ó Góvindo. Co pro Tebe můţeme udĕlat? Povaţuj toto rozsáhlé království a všechno naše bohatství za svoje. Prosím, bud tak laskavý a přijmi pozvání

ke společné hostinĕ. Připravili jsme Ti Dušásanův palác, který převyšuje dokonce i můj vlastní.“ „Nebudu s tebou jíst, ó hrdino, ani nezůstanu v Dušásanovĕ paláci.“ Durjódhana se usmál a promluvil s nucenou pokorou: „Proč odmítáš pozvání, ó Dţanárdano? Nejsme Ti stejnĕ drazí jako Pánduovci? nahlíţíš na obĕ skupiny stejnĕ. Tvůj vztah s Dhritaráštrou je stejnĕ jako s Pánduovci. Ó Mádhavo, řekni mi, prosím, proč nepřijmeš pohostinnost?“

naše Jistĕ zký naši

„Jen poslové, kteří dosáhli svých cílů, by mĕli přijímat pohostinnost příjemců zprávy,“ odpovĕdĕl Krišna. vedl svoji dlouhou paţi a nastavil dlaň smĕrem k Durjódhanovi. „Aţ splníš Moje přání, můţeš Mĕ hostit i s Mými stoupenci.“ Durjódhana snaţící se ovládnout hnĕv odpovĕdĕl: „Nezaslouţíme si takové zacházení, ó Madhus dano. At jsou Tvoje zámĕry dosaţeny nebo ne, snaţíme se Tĕ potĕšit naší pohostinností. Tuto příleţitost jsi nám bez řádného důvodu upřel, ó nejlepší z lidí. Nechováme k Tobĕ ţádné nepřátelství, a proto nechápeme, proč nás takto přezíráš.“ Krišna byl váţný. „Touha, hnĕv, nenávist ani připoutanost Mĕ nikdy nepřinutí vzdát se ctnosti. Človĕk by mĕl jíst jídlo jiného človĕka, je-li mezi nimi láskyplný vztah nebo je-li v nesnázi. Ó králi, ty Mĕ štastným nečiníš a nouzí netrpím. Vůči Pánduovcům chováš bezdůvodnou zášt jiţ od jejich dĕtství. Tvoji bratranci jsou ctnostní a oddaní dobru všech bytostí. Kaţdý, kdo chová nepřátelství vůči tak bez honným lidem, chová nepřátelství i vůči Mnĕ. Ten, kdo následuje ctnostné, následuje i Mĕ. Vĕz, ţe jsem součástí Pánduovců a nelze Mĕ od nich oddĕlit.“ Krišna hledĕl na Durjódhanu upřenĕ, ale bez hnĕvu. Ten se mračil. „Ó Bhárato, kaţdého, kdo se pod vlivem chtíče nebo hnĕvu stane nepřítelem ctnostného človĕka, je třeba povaţovat za nejodpornĕjšího z lidí. Svůj blahobyt si dlouho neudrţí. Na druhé stranĕ ten, kdo si sluţbami a laskavými slovy získá přízeň ctnostných lidí, i kdyţ mu nemusejí být drazí, dosáhne ve svĕtĕ velké proslulosti. Tvoje jídlo znečištuje hříšnost a Já se ho nedotknu. Dávám přednost bydlení s Vidurou a jeho pokrmům.“ Krišna opustil vztekem soptícího Durjódhanu, odešel ze sínĕ a vrátil se do Vidurova domu. Tam Ho navštívili všichni kuruovští starší. Kaţdý z nich

Mu nabídl vlastní sídlo, ale Krišna jim podĕkoval a odpovĕdĕl: „Jsem poctĕn nabídkou, ale jsem spokojen s tím, ţe mohu bydlet u Vidury.“ Krišna a Sátjaki s radostí snĕdli všechny pokrmy, které připravila Vidurova manţelka, kdyţ nejprve vĕnovali část bráhmanům. Po jídle Vidura řekl: „Durjódhana nemá z Tvojí návštĕvy příliš velkou radost, ó Kéšavo. Ten zlotřilý hlupák porušuje všechny náboţenské zásady. Nedokáţe přijmout dobrou radu a řítí se do záhuby. Povaţuje se za moudrého, ale nenásleduje nic jiného neţ svoje tuţby. Je nepřítelem dokonce i pro svoje přátele. Opustil ctnost, oblíbil si leţ a není ničím jiným neţ otrokem svých smyslů. Určitĕ nevezme Tvoji radu na vĕdomí.“ Bĕhem Vidurových slov vešla do pokoje jeho manţelka a nabídla Krišnovi byliny a vonné koření pro očištĕní st po jídle. apálila vonnou tyčinku a vzala do ruky čámaru, aby Ho ovívala. Krišna se na ni usmál a řekl jí, aby se posadila vedle svého manţela. „Durjódhana má plnou důvĕru v Bhíšmu, Drónu, Kripu, Karnu, Ašvatthámu a Dţajadrathu. Jeho armády jsou připraveny k boji a na mír nepomýšlí. Je přesvĕdčen, ţe Pánduovci nebudou schopni na jeho vojska ani pohlédnout. Postrádá veškerou inteligenci a pevnĕ se rozhodl Pánduovcům nevrátit nic.“ Vidurovi se nelíbila představa, ţe by Krišna mĕl jít do kuruovského shromáţdĕní. Vĕdĕl, ţe tam bude jen vystaven uráţkám, a dokonce i špatnému zacházení. I kdyţ vĕdĕl, ţe Krišny se uráţky nedotýkají, z lásky si nepřál, aby k tomu došlo. Nechtĕl, aby Kuruovci byli za svoje uráţky dále postiţeni hříšnými reakcemi. „Durjódhana tuší Tvoje zámĕry,“ pokračoval Vidura, zatímco tiskl Krišnova chodidla. „ a ţádných okolností nebude Tvému návrhu naslouchat. Obklopen svými kočáry a slony se cítí neporazitelným. Povaţuje království jen a jen za svoje. Myslí si, ţe nadrţuješ Pánduovcům. Mnozí z králů, kteří ho následují, jsou jiţ ted Tvoji nepřátelé. e strachu z Tebe se přidali k Durjódhanovi a všichni se radují z vyhlídek na boj s Pánduovci. Jak můţeš jít mezi nĕ, ó hubiteli nepřátel? Přestoţe znám Tvoje pravé postavení, moc a neporazitelnost, nevím, proč bys tam mĕl chodit jen proto, aby Tĕ ignorovali. To říkám jen z lásky, cty a přátelství. Můj Pane, k čemu je dobré popisovat radost, kterou při Tvém spatření zaţívám? Jsi Nejvyšší Duše a samotný ţivot všech bytostí.“

Krišna vztáhl paţi a vzal Viduru za ruku. „Promluvila z tebe moudrost. Hovoříš tak, jak by mĕl přítel hovořit s přítelem. Tvoje slova přispívají k mravnosti a dobru svĕta jako rada otce nebo matky. Co jsi řekl, je pravda, ale vyslechni si Mé důvody, proč jsem přišel. Vím aţ příliš dobře o Durjódhanovĕ nepřátelství a hříšnosti, a proto jsem přišel učinit nĕco ctnostného. Ten, kdo osvobodí tyto lidi ze spárů smrti, získá velký zboţný prospĕch. Moudří řekli, ţe kdyţ se nĕkdo ze všech sil pokusí o ctnostný čin, ale neuspĕje, přesto získá prospĕch odpovídající tomuto činu. Proto se ve vší upřímnosti pokusím dosáhnout míru. Toto neštĕstí má svoje kořeny v Kuruovcích, nebot je způsobili Durjódhana a Karna.“ Krišna vstal ze svého sedadla, pomalu přešel pokoj a jeho zlaté ozdoby a šperky přitom ve svĕtle lamp vrhaly blyštivé odlesky. „Toho, kdo se nepokusí zachránit přítele před hrozícím nebezpečím, nelze nazvat přítelem. Přítel by mu mĕl zabránit v nesprávném chování, i kdyby to znamenalo chytit ho za vlasy. Proto je namístĕ, abych se pokusil Durjódhanu od jeho zámĕrů odradit. Jestli Mĕ nevezme na vĕdomí, alespoň budu mít pocit, ţe jsem udĕlal vše, co jsem mohl jako přítel udĕlat. Jestli ten hlupák Moji radu nepřijme, za následky můţe přičítat vinu jen sobĕ. Lidé Mĕ navíc nebudou vinit z toho, ţe jsem se nepokusil zachovat mír. Pokud se Mi podaří ustanovit mezi bratranci mír bez obĕtování zájmů Pánduovců, pak jsem obĕma stranám prokázal dobro. V opačném případĕ se Mi nebudou moci postavit ani všichni vládci svĕta dohromady, tak jako malá zvířata nemohou čelit rozzuřenému lvu.“ Krišna strávil hovorem s Vidurou témĕř celou noc. Krátce si odpočinuli a potom se jiţ schylovalo k svitu. Před Vidurovým domem se shromáţdili pĕvci a pronášeli hymny ze Sáma Védy za doprovodu činelů, bubnů a lastur. Jakmile Krišna zaslechl tyto zvuky, okamţitĕ vstal. Provedl ranní koupel a obvyklé ranní obřady, kdy pronášel hymny k bohu ohnĕ a uctíval vycházející slunce. Ještĕ kdyţ se vĕnoval svým ranním poboţnostem, přišli Ho navštívit Durjódhana se Šakunim. Se sepjatýma rukama Mu sdĕlili, ţe Dhritaráštra a ostatní Kuruovci jsou ve snĕmovní síni. „Očekávají Tĕ, tak jako bohové na nebesích očekávají Indru.“ Krišna odpovĕdĕl, ţe bude brzy hotov, a Durjódhana Mu řekl, ţe počká venku. Po Šakuniho odchodu rozdal Krišna bráhmanům milodary z mnoha kočárů plných bohatství, které přivezl s sebou. Spoustĕ bráhmanům rozdal zlato, drahokamy a jemné látky a potom se připravil k odchodu na shromáţdĕní Kuruovců. Dáruka přivezl Jeho kočár, který k Vidurovĕ

domu dorazil s dunivým rachotem. Krišna uctivĕ obešel posvátný oheň a bráhmany a opustil dům. Krišna, Sátjaki a Vidura nasedli na kočár a vyjeli. Durjódhana se Šakunim je následovali na vlastním kočáře. a nimi jeli Kritavarmá a další vznešení bojovníci, nĕkteří na kočárech a jiní na slonech. Bráhmanové šli pĕšky, pronášejíce příznivé hymny, a hudebníci hráli na svoje nástroje. Následovaly je tisíce mladých bojovníků odĕných v brnĕní a nesoucích meče, oštĕpy a sekery. Ulice byly přeplnĕné občany, kteří doufali, ţe alespoň letmo zahlédnou slavného Krišnu, a balkóny obsadilo mnoţství ţen, které shlíţely na projíţdĕjící Krišnův kočár. Jejich zásluhou vzduch zaplnil neustávající příval pestrobarevných okvĕtních lístků.

Kapitola 47: DURJÓDHANOVA ATVR ELOST V síni se zatím shromáţdili kuruovští starší v očekávání Krišnova příjezdu. Jakmile zaslechli, ţe se blíţí Jeho kočár, v síni to začalo hučet, a kdyţ Krišna sestoupil z kočáru, zaznĕly výkřiky „Sláva Góvindovi!“ a „Sláva Krišnovi, vládci Jaduovců!“ Krišna uchopil Viduru a Sátjakiho za ruce a vstoupil do sínĕ. Dhritaráštra spolu s Bhíšmou, Drónou, Kripou a ostatními povstali. Krišna přišel aţ k Dhritaráštrovi a uctivĕ ho pozdravil. Král Mu nabídl krásný trůn posázený drahokamy. Krišna svým boţským zrakem uvidĕl na shromáţdĕní z nebe přicházet spousty nebeských mudrců. ekl: „Shromáţdilo se tu mnoho rišiů s nadĕjí, ţe budou svĕdky toho, co se tu dnes odehraje. Pohledte, zde je Nárada Muni. Nabídnĕte jim vhodná sedadla, nebot jak můţe kdokoliv z nás zůstat sedĕt, zatímco oni stojí?“ Dhritaráštra nařídil svým sluţebníkům přinést zlatá sedadla. Rišiové vstoupili do sínĕ jako zářící planety sestoupivší z nebes a usedli. Kdyţ byli uctĕni, sedl si rovnĕţ Krišna a sám byl Kuruovci uctĕn. Vidura usedl vedle Nĕho na sedadlo potaţené bílou jelení kůţí a posázené drahokamy. Proti Krišnovi sedĕli na jediném trůnĕ Durjódhana s Karnou. Kdyţ panovníci zaujali svoje místa, bráhmanové začali pronášet védské hymny, aby navodili příznivou atmosféru. Postupnĕ se všichni utišili a jejich pohledy spočinuly na Krišnovi, který na trůnĕ vypadal jako tmavý drahokam

zasazený ve zlatĕ. Všichni čekali, aţ promluví, a v síni se přitom rozhostil naprostý klid. Krišna pohlédl smĕrem k Dhritaráštrovi a řekl: „Necht mezi Kuruovci a Pánduovci zavládne mír, ó potomku Bharaty. Kéţ nejsou na ţádné ze stran zabiti ţádní hrdinové. Jen kvůli tomu jsem přijel. Ó králi, nemám, co bych k tomu dodal.“ Krišnův hlas připomínal shromáţdĕným tlumené hřmĕní ozývající se z mraků při podzimních deštích. Oči všech se i nadále upíraly jen na Nĕho. „Ó králi, příčinu současné situace znáš stejnĕ dobře jako já. Mír je ve tvých rukou. Leţí na tobĕ velká zodpovĕdnost. Tvůj rod proslul ctností a vznešeností. Kuruovci jsou zvláštĕ známi pro svoji znalost písem, náleţité chování, laskavost, soucit, schopnost odpouštĕt a pravdomluvnost. Nepřipust poskvrnĕní vaší vznešené tradice. Jsi vůdce Kuruovců a musíš nést následky za kaţdý hříšný čin, který spáchají. Tvému rodu ted hrozí neštĕstí způsobené jejich chováním. Pokud je od toho neodvrátíš, ó vládce, tak zničí svĕt.“ Krišna pohlédl na Durjódhanu. Princ vypadal rozrušenĕ, vyhýbal se Krišnovu pohledu a třel si tvář rukou ozdobenou třpytícími se drahokamy. Krišna pokračoval: „Ó králi, tvoji synové neberou ohled na mravnost, a dokonce ani na zisk. Jsou hříšní a chamtiví. Chovají se nečestnĕ i vůči vlastním přátelům. Nemyslím si, ţe by mír byl tak obtíţnĕ dosaţitelný. áleţí na tobĕ a na Mnĕ. Mĕl bys vydat rozkaz a tvoji synové by jej mĕli uposlechnout. Pánduovci vţdy dají na Moji radu. Přived svoje syny na cestu míru a já učiním totéţ s Pánduovci. Vše pečlivĕ zvaţ, ó králi. I kdyţ si přeješ vládnout svĕtu, je stále lepší uzavřít s Pánduovci mír, neţ si je znepřátelit. Nyní tĕ povaţují za staršího člena rodu, který je hoden cty. Budou ti slouţit a chránit tĕ, takţe tĕ nebudou moci napadnout ani bohové. Lepší spojence, neţ jsou Pánduovci, nenajdeš. Budeš-li je mít na své stranĕ, povedeš vojska v čele s Bhíšmou, Drónou, Kripou, Karnou, Ašvatthámou, Judhišthirou, Bhímou, Ardţunou a mnoha ostatními vznešenými hrdiny. Který pošetilec by se pustil do boje s takovými bojovníky?“ Slepý král sedĕl se sklonĕnou hlavou. Krišnova řeč byla přesnĕ taková, jakou čekal — pronikavá a bolestnĕ pravdivá. Vyschlo mu v hrdle a nechal si přinést vodu, zatímco Krišna pokračoval.

„Na druhé stranĕ, ó králi, co přinese boj s Pánduovci? Jakou zásluhu vidíš v tom, ţe pošleš tolik muţů na smrt? Ó nejlepší z Bharatových potomků, jen si představ, co budeš cítit, aţ uslyšíš o mrtvých na obou stranách. Nepřipadá v vahu, aby přeţily obĕ strany. Tito králové zde se s krály z Viráty pod vlivem hnĕvu navzájem nemilosrdnĕ pobijí. Ó císaři, vysvobod je ze spárů smrti. achraň tento svĕt před katastrofou. Necht tvoje srdce opĕt zaplaví náklonnost, kterou jsi kdysi vůči Pánduovcům choval. Přived je sem jako svoje dĕti. Podle svĕtské ctnosti si takoví synové bez otce zaslouţí tvoji ochranu, zvláštĕ v nesnázích. Nyní si vyslechni jejich poselství pro tebe, které mám na jejich ţádost přednést na tomto shromáţdĕní.“ Krišna zopakoval, co Judhišthira řekl tĕsnĕ před Krišnovým odjezdem: „Na tvůj rozkaz, ó králi, jsme strávili třináct let ve vyhnanství v očekávání, ţe dodrţíš svoje slovo. Tak jako jsme my pečlivĕ dodrţeli náš slib, ţádáme tĕ, abys ty dodrţel svůj. Velmi jsme trpĕli a nyní si přejeme vrátit se do našeho království. Ó Bharatův potomku, znáš zásady ctnosti. Jednej s námi tak, jak by mĕl otec jednat se svými syny. Naše chování bude hodné tvých synů. aslouţíš si ctu jako starší člen našeho rodu. Jestli shledáváš, ţe zanedbáváme naše povinnosti, neváhej nás opravit, ó králi. Uved nás na správnou cestu a sám tuto vznešenou cestu ctnosti následuj.“ Dhritaráštra si znepokojenĕ poposedl. Vina za špatné zacházení s Pánduovými syny ho trápila víc neţ cokoliv jiného. Přivedli je k nĕmu jako malé dĕti poté, co jejich otec, jeho bratr, zemřel. Je pravda, ţe se k nim mĕl chovat stejnĕ jako k vlastním synům. To byl určitĕ jeho nejvĕtší hřích — ţe nedbal tĕch, kteří si zasluhovali jeho ochranu, a dokonce jim způsobil utrpení. atímco Krišna pokračoval, z Dhritaráštrových nevidomých očí tekly slzy. „Povinností členů shromáţdĕní, v nĕmţ neřest zastíní ctnost, je odstranit neřest všemi prostředky. Jinak zabije všechny, kdo se na ní podíleli. Pokud neřest převáţí nad ctností a leţ nad pravdou, budou ti, kdo to dopustí, zničeni. Co jiného můţeš udĕlat, neţ vrátit Pánduovcům jejich království? Přeji si jak tvoje dobro, tak to nejlepší pro Pánduovce. Jsou-li Moje slova pravdivá, necht je Kuruovci potvrdí a zbaví rod kšatrijů pout smrti. Učiň velkodušného, ctnostného Judhišthiru svým spojencem. Nezabíjej tyto krále v zájmu neřesti a mravnost kvůli takzvanému štĕstí. Nezamĕňuj dobro za zlo a zlo za dobro. Ó vládce emĕ, zadrţ svoje syny, kteří

propadli chamtivosti. Synové Kuntí jsou připraveni ti slouţit a bojovat za tebe. To je Má rada. Nyní se rozhodni pro to, co se ti jeví jako nejlepší, ó králi.“ Nikdo ani nedutal. Králové Krišnu bedlivĕ vyslechli a nemĕli slov. Proti tomu, co řekl, nemohl nikdo nic namítat. Jen Durjódhana s Ním nesouhlasil a prohlíţel si Ho se zlomyslným šklebkem. Mezi mudrci byl přítomen Parašuráma, a jakmile Krišna domluvil, vstal, aby oslovil shromáţdĕní. Kdyţ se síní rozlehl jeho hlas, všechny oči na nĕm jen visely. Byl oblečen v černé jelení kůţi a mĕl spletené vlasy. Tmavé oči mu zářily a z jeho tĕla vycházel mystický jas. Vyprávĕl shromáţdĕní příbĕh o dávném králi Dambhódbhavovi. Tento král oplýval silou, které se nikdo nevyrovnal, ale posedla ho nesmírná pýcha a nadutost. Neustále hledal protivníky, které by mohl porazit v bitvĕ. Jednoho dne se doslechl, ţe dva rišiové, Nara a Nárájan, jsou nejmocnĕjšími lidmi na emi. Okamţitĕ se vydal ke Gandhamádanĕ, kde se vĕnovali askezi, a vyzval je k boji. Přestoţe odmítli, král na výzvĕ trval. Nakonec Nara řekl: „Jestli musíš bojovat, tedy bojuj, ó kšatrijo. Přived celou svoji armádu se všemi zbranĕmi. Tvoji ţízeň po válce brzy uhasím.“ Král za točil na rišiho veškerou silou. Nara vytrhl hrst trávy, obdařil ji mystickou silou a mrštil ji na krále a jeho vojsko. Tráva se promĕnila v ocelové šípy ostré jako břitva, které všem vojákům usekaly uši a nosy. Sneslo se na nĕ tolik šípů, ţe se nedokázali ani pohnout. Dambhódbhava padl k Narovým nohám a prosil o milost. Riši mu jeho drzost odpustil a poučil ho, aby jiţ nikdy nikoho neuráţel, aniţ by si předtím ovĕřil sílu protivníka. Parašuráma se rozhlédl po shromáţdĕní. „Narův čin byl ţasný a Nárájan je schopen ještĕ ţasnĕjších. Tito dva vznešení rišiové jsou nyní přítomni jako Ardţuna a Krišna. Nesnaţ se jim jako nadutý Dambhódbhava čelit v bitvĕ. Lidé trpí osmi hříchy, které jim zkracují ţivot — touhou, hnĕvem, chamtivostí, samolibostí, drzostí, pýchou, záští a sobectvím. Pod vlivem tĕchto zel jsou zmateni a chovají se jako pošetilci. Ó hrdinové, nestaňte se obĕtmi tĕchto hříchů, nebo přijdete o ţivot. Nikdo ve třech svĕtech nedokáţe Ardţunu porazit a Dţanárdana ho převyšuje. Usmiř se s nimi a učiň, co je ve tvém zájmu i v zájmu celého svĕta.“ Potom promluvil jiný riši, Kanva. Potvrdil to, co Parašuráma řekl o Narovi a Nárájanovi, a dodal: „Toho, kdo oplývá velkou fyzickou silou, nelze

povaţovat za silného. Skutečná síla spočívá v ctnosti. Pánduovci jsou ctnostní a navíc mají na svojí stranĕ Krišnu, zdroj veškeré ctnosti. Tĕchto pĕt hrdinů ve spojení s Krišnou nijak nezaostává za Dharmou, Vájuem, Indrou a dvĕma bohy Ašviny spojenými s Višnuem. Ó Durjódhano, jak na nĕ byt jen pohlédneš? Ihned uzavři mír, nebo je s tebou konec.“ Durjódhana ztĕţka dýchal a vraštil obočí. Upíral pohled na Karnu, a kdyţ Kanva domluvil, hlasitĕ se rozesmál. Plácal se přitom do stehna a vzdorovitĕ pronesl: „Jsem to, co ze mĕ Bůh udĕlal. To On mĕ stvořil a On rozhodl o mém osudu. Udĕlám přesnĕ to, co určil, a nic jiného. Jaký má toto rokování význam?“ Princ mĕl pramalou víru v jakoukoliv svrchovanou moc a z jeho hlasu čišel sarkasmus. Pohlédl na Karnu a oba se usmáli. Rišiho slova je nezajímala. Potom promluvil Nárada. Tak jako Parašuráma vyprávĕl i on starobylý příbĕh o králi, který trpĕl za svoji tvrdošíjnost a nevĕdomost. Nakonec řekl: „Ó vládce emĕ, poslechni radu svých dobrodinců. atvrzelost vede ke zkáze. Vzdej se svého hnĕvu a pýchy a uzavři s Pánduovci mír. amysli se důkladnĕ nad příbĕhem, který jsem právĕ vylíčil. Je plný moudrých pokynů a souhlasí s ním učení lidé. Kdyţ jim človĕk porozumí a ovládne touhu a hnĕv, můţe dosáhnout vlády nad svĕtem. Bude-li jednat jinak, potká ho jen záhuba.“ Durjódhana na to nic neřekl. Dhritaráštra zvedl ruku a odpovĕdĕl: „Ó Nárado, máš pravdu. Já si také přeji mír, ale v tomto případĕ nemám rozhodující slovo.“ Dhritaráštra se obrátil ke Krišnovi, který sedĕl uvolnĕnĕ na svém trůnĕ, jednu nohu na sedadle a druhou poloţenou na polštáři leţícím na zemi. „Ó Kéšavo, přijímám Tvoje slova jako pravdivá. To, co jsi řekl, je určeno pro naše dobro a dobro svĕta. Následováním Tvých slov můţeme dosáhnout nebes. Nejsem však svým pánem. Ó nejlepší z lidí, snaţ se přesvĕdčit mého hříšného syna Durjódhanu, který přehlíţí všechny pokyny písem a nikdy neučiní to, co mĕ tĕší. Mĕ neposlechne a Vidurovi, Bhíšmovi ani ţádnému z jiných stařešinů také nebude naslouchat. Prosím, pouč Ho sám, ó Krišno. Jestli se Ti podaří napravit pokřivený intelekt a hříšné srdce mého syna, pak jsi se zhostil svojí povinnosti přítele.“

Krišna se otočil k Durjódhanovi: „Promluvím jen pro tvoje dobro, ó nejlepší z Bharatových potomků. Přeji si tvůj blahobyt a štĕstí tak jako ty sám. To, o čem uvaţuješ, ti způsobí utrpení. Moudří lidé v tomto svĕtĕ svým jednáním sledují jen ctnost a zisk. Tak dosahují splnĕní svých přání. To, co navrhuješ, tvoje touhy nesplní. Tvoje zatvrzelost je hříšná, dĕsivá a ničivá. Ublíţí ti, a zcela zbytečnĕ. Vzdej se jí. Místo toho následuj cestu, která prospĕje tobĕ, tvým bratrům, následovníkům a přátelům. Ó přemoţiteli nepřátel, uzavři se svými bratranci mír. To potĕší tvého otce i všechny kuruovské starší. Otec ti přikázal usilovat o mír. Dobrý človĕk nikdy nepřehlíţí otcovu radu a rady přátel, kteří vĕdí, co je dobré. Toho, kdo nevezme na vĕdomí pokyny starších a rady dobrodinců, potká záhuba, tak jako zemře ten, kdo sní otrávený plod. Nikdy nedosáhne svého cíle a nakonec se utopí ve špatném svĕdomí.“ Krišna se odmlčel. ahledĕl se upřenĕ na Durjódhanu, který zachovával mlčení. Princ hledĕl na zem a nohou obutou v sandálu šoupal po podlaze. Spočívaly na nĕm všechny oči v síni. Krišna pokračoval rozváţným tónem: „Ten, kdo dává přednost radĕ níţe postavených lidí před radou učených starších, se setká s nebezpečími. Kdo jiný neţ ty by opustil příbuzné, kteří se v bitvĕ vyrovnají Indrovi, ve prospĕch neschopných a nečestných cizinců? Mír s Pánduovci je ve tvém zájmu více neţ spojenectví s hříšnými lidmi. I kdyţ ses k nim od jejich narození choval lstivĕ a hrubĕ, jsou připraveni ti vše odpustit a ţít s tebou v přátelství. Ó nejlepší z potomků Bharaty, nehnĕvej se na svoje vlastní příbuzné. Ţij pro ctnost a ne pouze pro poţitek. Jen pak budeš schopen dosáhnout toho, co si přeješ. Budeš-li ţít s Pánduovci v míru, dosáhneš splnĕní všech svých cílů a tvoje sláva se rozšíří široko daleko. Jak můţeš upřednostňovat točištĕ u Karny, Šakuniho a Dušásany před točištĕm u svých vznešených bratranců?“ Karna se cítil Krišnovými slovy uraţen. Podíval se na Durjódhanu, který stále sedĕl se sklopenou hlavou. Oba muţi jen stĕţí snášeli Krišnovu řeč. Byli přesvĕdčeni, ţe jejich vĕc není o nic ménĕ spravedlivá neţ vĕc Pánduovců. Oč menší je Dhritaráštrův nárok na trůn neţ nárok Pándua, jeho mladšího bratra? Durjódhanovo právo na království je přinejmenším stejné, ne-li vĕtší neţ právo Pánduovců. Je jasné, ţe spolu nebudou moci ţít v míru. Proč by tedy mĕl být Durjódhana tím, kdo ustupuje? Pánduovci opustili Hastinápur před dávnou dobou a vše šlo dostatečnĕ dobře i bez

nich. dá se, ţe Krišna je proteţuje, snad proto, ţe jsou blízkými přáteli. Jak tedy mohl říci, ţe Mu leţí na srdci Durjódhanův zájem? Karna upřel na Krišnu rozhnĕvaný pohled a Krišna, vida jeho a Durjódhanův vzdor, řekl: „Ó hrdino, ukaţ Mi muţe, který je schopen postavit se rozzuřenému Bhímasénovi.“ Nejprve přemlouváním, potom vypočítáváním výhod míru a nakonec vysvĕtlováním pravdĕpodobných výsledků války s Pánduovci Krišna doufal vnést do řad Kuruovců strach a rozkol. „A kdo se můţe pustit do bitvy s Ardţunou a vrátit se domů ţiv? Proč usiluješ o válku? Jaký prospĕch vidíš v zabití všech tĕchto muţů? U Khándavy Ardţuna na hlavu porazil bohy, gandharvy, asury i nágy. Jakou máš nadĕji? Bude to v nĕčem jiné neţ to, co jsi zaţil při svém toku na království Matsjů? Podívej se na svoje příbuzné a přátele. Nedovol, aby zemřeli kvůli tvojí pošetilosti. Nepřipust zkázu vzkvétajícího rodu Kuruovců kvůli vlastním zájmům. Přived sem Pánduovce v míru. Určitĕ korunují tvého otce císařem a tebe jeho místokrálem. To je tvoje jediná nadĕje na dosaţení trvalého blahobytu a štĕstí. Ber ji váţnĕ. Aţ uzavřeš s Pánduovci mír, budeš poţehnán.“ Durjódhana ani v nejmenším nenaznačil, ţe s Krišnovými slovy souhlasí. Vypadal jako v jednom ohni, jako hromada řeřavého uhlí. Bhíšma vidĕl, ţe s princem to ani nepohnulo, a proto řekl: „Krišnova slova jsou slova přítele, milý synu. Následuj Jeho radu a nebud nevraţivý. Pokud Ho nebudeš brát váţnĕ, nedosáhneš ani blahobytu, ani štĕstí. ekl ti, co povede ke ctnosti a zisku — cokoliv jiného bude mít za následek zkázu. Ó králi, nenič blahobyt Kuruovců. Nepřivod smrt všem tĕmto kšatrijům, svým bratrům ani sobĕ. Neuvrhej svoje rodiče do moře zármutku. Přijmi Kéšavovu radu.“ Kdyţ Bhíšma domluvil, vstal Dróna: „I já souhlasím s Krišnovou radou. Oplývá ctností a bude nám všem ku prospĕchu. Durjódhano, uposlechni jí. Neuráţej Mádhavu svým pokřiveným chápáním. Ti, kteří tĕ nyní vybízejí k boji, ti příliš nepomohou, aţ přijde jeho čas. Naopak, tak jako ty se budou muset spolehnout na jiné. Vĕz, ţe nikdo z nás v bitvĕ nedokáţe Ardţunovi a Krišnovi vzdorovat. Pokud má slova zavrhneš, zanedlouho ti zůstanou jen oči pro pláč. Toto vše jsi jiţ mnohokrát slyšel. K čemu je dobré to opakovat? Udĕlej, co chceš. Uţ o tom s tebou nechci mluvit.“

Kuruovští starší přestali mít s Durjódhanou trpĕlivost. Vypadalo to, ţe mu nic nedokáţe otevřít oči. Brzký konec všech tĕchto kšatrijů se zdál být nevyhnutelný. Výsledek nemohl být jiný, neţ jak jej Krišna a tolik jiných jiţ popsalo. Po Drónovi promluvil Vidura. Dobře vĕdĕl, ţe mu Durjódhana nebude naslouchat, ale chtĕl dát najevo svoji podporu Krišnovým slovům, jak si přál Krišna. „Nermoutím se kvůli tobĕ, Durjódhano, ale jen kvůli tvým starým rodičům. Jelikoţ jsi jejich jedinou ochranou, brzy jiţ nebudou mít nikoho. Všichni jejich přátelé a ministři budou zabiti jako ptáci zbavení křídel. Vzhledem k tomu, ţe zplodili tak ničemného syna, jejich osudem je stát se v tomto svĕtĕ ţebráky.“ Kdyţ Dhritaráštra slyšel, ţe tři jeho hlavní ministři jsou zajedno s Krišnou, naklonil se na trůnĕ dopředu: „Nadešel čas uzavřít mír, Durjódhano. Velkodušný Kéšava říká pravdu v zájmu našeho dobra a konečného osvobození. S Jeho pomocí můţeme dosáhnout našich cílů. Jed s ním v míru do Viráty a zařid, aby Pánduovci přišli sem. Necht válečný stav skončí. Necht ctnostný Judhišthira poloţí svoji ruku s červenĕ zbarvenou dlaní láskyplnĕ na tvoje záda. At tĕ Vrikódara s širokými rameny důvĕrnĕ obejme. At ti Ardţuna a dvojčata vzdají ctu a ty jim odpovíš poţehnáním. Ty i oni si můţete uţívat vlády nad svĕtem společnĕ. Myslím, ţe k tomu dozrál čas, milý synu. Poslechni mĕ. vol mír, protoţe bitvu vyhrát nemůţeš.“ Durjódhana zuřil. Proč se všichni Pánduovců bojí? Snad mu nepřálo štĕstí, kdyţ se s nimi v minulosti střetl, ale to se brzy zmĕní. Ted je díky mystické síle Dánavů a spojené síle kuruovských hrdinů neporazitelný. Princ pohlédl na svého otce. Co mu to ten stařec poroučí? Obejmout Bhímu? Bhíma je jeho hlavní nepřítel! Durjódhana se při této myšlence otřásl. A jak od nĕho můţe nĕkdo očekávat, ţe se poté, co vládl celé emi, ted pokloní Judhišthirovi? Durjódhana cítil, ţe je na čase, aby řekl, co si myslí. Ovládl se, vstal ze svého sedadla a pohlédl na Krišnu: „Přestoţe hovoříš z obav o mĕ, ó Madhus dano, terčem Tvojí kritiky jsem jen já. Proč, ó Kéšavo, chválíš Pánduovce a obviňuješ mĕ, aniţ bys správnĕ pochopil situaci? Ty, Vidura, Bhíšma, Dróna i můj otec mi stále nĕco vytýkáte, ale nikomu jinému ne. Přesto v této vĕci neshledávám, ţe bych jednal jakkoliv nečestnĕ. Nedopustil jsem se ani té nejmenší chyby. At na to pohlíţím ze všech stran, nic špatného nevidím.

Pánduovci prohráli svoje království v kostkách. Ke hře je nikdo nenutil. I pak, co jim bylo bohatství vráceno, souhlasili s poslední hrou, a tak odešli do vyhnanství. Byla to moje chyba? Proč mĕ povaţují za svého nepřítele? I dnes navzdory své slabosti a neschopnosti Kuruovcům vyhroţují.“ Durjódhana pohlédl na Karnu, který souhlasnĕ zatal pĕst. Kuruovský princ pokračoval: „Jsme mocní kšatrijové a strach nás nedonutí, abychom se nĕkomu klanĕli. Nevidím nikoho, kdo dokáţe v bitvĕ čelit kuruovské armádĕ, ó Kéšavo. Proč bych mĕl Pánduovcům pod pohrůţkou války cokoliv dávat? Naopak, mojí povinností je bojovat. Jestli v bitvĕ podlehnu, dosáhnu v příštím ţivotĕ slavného cíle. Který kšatrija zrozený ve vznešené rodinĕ by se vyhnul bitvĕ ze strachu z nepřítele? Ţádný vládce hodný toho jména by se nepoklonil nikomu, kdo mu vyhroţuje ostrými slovy. Pánduovců se nebojím. Ó Mádhavo, nikdy jim nedám ani část tohoto království. Nyní náleţí Dhritaráštrovi, a tak to také zůstane. Jsme pouze jeho sluţebníky. Ačkoliv kdysi daroval to, co darováno být nemĕlo, jeho chybu jsme napravili. Kdyţ jsem byl dítĕ a závisel jsem na ostatních, království dostali omylem Pánduovci. Stejnou chybu uţ neudĕláme.“ Durjódhana se odmlčel a podíval se na posluchače. Jednu ruku si dal v bok a druhou poloţil na rukojet svého meče. Nakonec řekl: „Ó Kéšavo, toto je moje odpovĕd — dokud budu vládnout tomuto království jménem svého otce, nedám Pánduovcům ani tolik zemĕ, do níţ by se dala zabodnout špička jehly.“ Pak se posadil s očima upřenýma na Krišnu. Karna zvedl svoji mohutnou paţi potřenou červenou santálovou pastou a poloţil ji Durjódhanovi kolem ramenou. Vidura pohlédl na oba muţe a smutnĕ potřásl hlavou. Dhritaráštra byl jediný, kdo mohl blíţícímu se neštĕstí zabránit, ale starý vládce nepromluvil — vše sice slyšel, ale nic nevidĕl. Pokud si král, jak sám říká, přeje mír, musel by svého syna zastavit násilím. Durjódhana ho neposlechne, pokud Dhritaráštra nebude připraven podepřít svoje slova činy. Musel by nechat prince uvĕznit. Jinak jsou jeho slova prázdná. Krišna se na okamţik zamyslel a řekl: „Očividnĕ touţíš po nekonečném spánku hrdiny, a budeš ho tedy mít. Vyčkej ještĕ malou chvíli. Pak se strhne masakr, po kterém prahneš. Ó hlupáku! Myslíš si, ţe ses ničím neprovinil, ale všichni zde znají pravdu. ávidĕl jsi Pánduovcům jejich blahobyt a spikl ses se Šakunim, aby Judhišthiru porazil v kostkách. Kdo jiný by se dokázal zachovat k

manţelce svého bratra tak jako ty k Draupadí? Je ctnostná, vznešeného původu a vyznačuje se dobrými mravy. Je Pánduovcům draţší neţ jejich vlastní ţivoty. Přesto jsi ji přede všemi Kuruovci urazil.“ Krišna Durjódhanovi připomnĕl, jakým způsobem Dušásana oslovil Pánduovce, kdyţ opouštĕli Hastinápur, a jak se k nim Kuruovci chovali nepřátelsky jiţ před hrou v kostky. Prohlašovat se za nevinného je jen důkaz jeho nadutosti a pýchy. Krišna s přísným výrazem pokračoval: „Jestli jim jejich království nevrátíš dobrovolnĕ, budeš je muset vrátit, aţ tĕ porazí v bitvĕ. Dopustil ses proti Pánduovcům tolika zločinů a ted si hraješ na nevinného. Starší ti opakovanĕ přikázali uzavřít mír, ale ty je nebereš na vĕdomí. Všem, včetnĕ tebe, prospĕje jen mír. To, ţe se ti to jeví opačnĕ, svĕdčí o tvém chabém rozumu.“ Krišnova řeč přesvĕdčila dokonce i nĕkteré z Durjódhanových bratrů. vláštĕ Dušásana začal najednou upřednostňovat mír. Vzpomnĕl si na Bhímův slib, ţe mu vyrve srdce z tĕla, a oslovil svého staršího bratra: „Jsili tak pošetilý, ţe mír dobrovolnĕ neuzavřeš, Kuruovci ti spoutají ruce a nohy a předají tĕ Judhišthirovi.“ Durjódhana se vyřítil ze sínĕ a za ním sto jeho bratrů se všemi ministry. Kdyţ byli pryč, Bhíšma řekl: „Kdo pod vlivem hnĕvu opustí ctnost a zisk, ten se brzy potopí do oceánu nesnází. Tomuto princi chybí moudrost a poznání. Má na nĕho vliv jen hnĕv a chamtivost. Ó Dţanárdano, myslím, ţe tomuto rodu kšatrijů hrozí záhuba, protoţe jeho bratři a ministři ho pošetile následují.“ Krišna upřel svoje lotosové oči na Dhritaráštru: „Je to chyba všech kuruovských vůdců. Mĕli jste Durjódhanu zastavit násilím. Ó bezhříšní, je na čase, abyste jednali. Poslouchejte, co je ve vašem nejvyšším zájmu. Všichni víte, jak Kamsu, krále Bhódţů a Ugrasénova hříšného syna, příbuzní zavrhli. Nakonec jsem ho zabil. Díky tomuto jedinému činu se všichni Jaduovci, Andhakové a Vrišniovci stali štastnými. Jeden človĕk by mĕl být obĕtován ve prospĕch rodu, rod ve prospĕch mĕsta, mĕsto ve prospĕch státu a emĕ ve prospĕch duše. Ó potomci Bharaty, aţ sváţete Durjódhanu, Karnu, Šakuniho a Dušásanu, uzavřete mír s Pánduovci. Tak mohou být kšatrijové zachránĕni.“

To Dhritaráštru ještĕ více znepokojilo. Od Durjódhanova narození jeho rádci trvali na tom, aby svého syna zavrhl. Odmítl to. Ted sklízí hořké ovoce svého špatného sudku. Příliš na svém synovi lpĕl a tato příchylnost bĕhem let nijak nezeslábla. Durjódhana jeho slabosti zneuţíval a nebral ho váţnĕ. dá se, ţe Durjódhanu zastaví jedinĕ poprava nebo alespoň vĕzení. To ted Krišna navrhuje. Jak by však mohl o nĕčem takovém vůbec uvaţovat? Vzpomnĕl si na Gándhárí. Moţná by princ poslechl svoji matku. Rozhodl se ji poţádat, aby přišla na shromáţdĕní. „Ó Viduro, jdi a přived sem, prosím, královnu. Pak poruč mému synovi, at se vrátí. Snad se moudré Gándhárí podaří přesvĕdčit ho.“ Vidura opustil síň a za chvíli vešla Gándhárí. Sluţebnice odvedly královnu se zavázanýma očima na její místo vedle krále. Kdyţ se usadila a byla seznámena se situací, oslovila Dhritaráštru. „Tvůj syn je plný chtíče a chamtivosti. Toto království, které si ničím nezaslouţí, získal jen díky tvému poţehnání. Ó králi, přestoţe víš, ţe je hříšný, láskyplnĕ ho podporuješ. Proto neseš za současnou situaci stejnou vinu jako on. Nyní ho bude obtíţné zastavit.“ Kdyţ Gándhárí domluvila, Durjódhana se vrátil, rozhnĕvanĕ přešel síň, lehce se uklonil rodičům a posadil se. Dosud tĕţce dýchal a mĕl rudé oči. Gándhárí promluvila laskavým hlasem: „Můj milý synu, vyslechni si radu, která je mínĕna jen v tvůj prospĕch. Mým nejnaléhavĕjším přáním je, abys uzavřel s Pánduovci mír. Následuj rady starších, můj synu, a sklid ovoce ctnosti. Chceš vládnout emi jen proto, ţe překypuješ smyslnou ţádostí a hnĕvem. Nevíš, ţe človĕk můţe dosáhnout v ţivotĕ spĕchu jen překonáním tĕchto dvou popudů. Je-li ovládán svými smysly, nemůţe ovládat království. emi si můţeme podrobit jen poté, co překonáme sami sebe. Jinak to není moţné. Neovládnuté smysly jsou natolik silné, ţe dokáţí človĕka zabít, tak jako necvičení konĕ mohou zabít nezkušeného jezdce. Blahobyt se vţdy drţí krále, který ovládl svoje vášnĕ a po pečlivém uváţení je připraven potrestat zločince. Ten, kdo se poddává touze a hnĕvu, přijde nakonec o všechno. Takový človĕk nemůţe dospĕt ani na nebesa. Snaţ se tedy ovládnout smysly, protoţe v tom spočívá nejvĕtší prospĕch, kterého můţeš dosáhnout.“ Gándhárí mluvila na základĕ svého vlastního poznání. Od odchodu Pánduovců do vyhnanství se začala vĕnovat askezi. Cítila vinu za to, jak

Kuruovci urazili Draupadí, a proto se postila a konala neustálé obĕti. Provádĕla pokání a modlila se, aby její nemravný syn dostal konečnĕ rozum. To se však zdálo být nemoţné. Jeho srdce bylo plné chamtivosti a závisti, ale on v sobĕ tyto vlastnosti nedokázal rozeznat. Královna pĕnlivým hlasem pokračovala: „Spojíš-li se s ctnostnými a sebeovládnutými Pánduovci, můţeš si nadlouho uţívat této emĕ. Co získáš, budeš-li s nimi bojovat? de je Krišna, který s nepatrným silím koná mocné skutky. Je schopen sám zničit všechny krále. Co se tedy stane, aţ se spojí s Ardţunou? Tuto radu jsi slyšel jiţ mnohokrát. Toho, kdo nebere ohled na osoby, jeţ to s ním myslí dobře, čeká pouze nářek. Jeho nepřátelé se však budou radovat. Ó dítĕ, tvůj otec dal Pánduovcům právoplatný podíl, nebot se obával rozepří. Nyní si uţíváš plodů tohoto daru ty. Tito hrdinové si podrobili svĕt. Polovina království jistĕ dokáţe uspokojit tvoje potřeby. Nepřivolávej zkázu tím, ţe vyvoláš s Pánduovci spor. Bĕhem posledních třinácti let jiţ vytrpĕli dost. Vrat jim, co jim patří, a zachraň svĕt před pohromou. Aţ se v hnĕvu střetnou Bhíšma, Dróna, Kripa, Karna, Bhímaséna, Dhanandţaja a Dhrištadjumna, všechny bytosti zahynou. Potlač tedy svoji chamtivost a jednej moudře. Tak zní moje rada, milé dítĕ.“ Durjódhana si odfrkl. To vše jiţ v minulosti slyšel. Všichni chválili Pánduovce a jemu spílali. řejmĕ nebylo nic, čím by je mohl přesvĕdčit o opaku. Kdyţ vidĕl, ţe jeho matka skončila, opĕt opustil síň. Byl čas jednat. Šel přímo do Dušásanova paláce. Jeho bratr tam sedĕl s Karnou a Šakunim. Rozhnĕvanĕ se plácl do stehna a řekl jim: „ dá se, ţe Krišna ovlivňuje mysl všech přítomných ve prospĕch Pánduovců. Vybízí krále, aby nás dal uvĕznit. To mi dĕlá starosti. Krišna hovoří velmi přesvĕdčivĕ.“ Durjódhana pohlédl na Dušásanu: „Krišna v síni dokonce připravil o rozum i tebe.“ Dušásana vypadal zahanbenĕ, zatímco jeho starší bratr pokračoval: „Musíme rychle provést náš plán — zajmout Krišnu. mocníme se Ho a spoutáme, tak jako Višnu zajal Baliho. Aţ se o Jeho zajetí doslechnou Pánduovci, ztratí odvahu i sílu k boji tak jako hadi s vylomenými zuby. Provedme to rychle, neţ jim ten stařec opĕt vše daruje.“ Dušásana a Šakuni souhlasili, ale Karna si nebyl jist: „Nevĕřím, ţe se nám podaří Kéšavu zajmout, ó králi. Chceš-li se o to pokusit, pomohu, jak jen budu moci, ale pochybuji, ţe Ho můţeme přemoci.“

Na rozdíl od Durjódhany Karna necítil vůči Krišnovi hnĕv, ale váţil si Ho jako vznešeného bojovníka. Krišna zabil mnoho mocných válečníků. Podle rišiů je inkarnací původní Nejvyšší Osoby. Karna tomu vĕřil. Ke spiknutí s cílem zajmout Krišnu se přidal jen z přátelství k Durjódhanovi. Mĕl však pramalou víru v spĕch. Durjódhana se pochybnostem svého přítele vysmál: „Krišna nebude na náš zákrok připraven. Přišel neozbrojen a boj nečeká. Můţeme Ho zaskočit, nechat Ho spoutat a odvést dříve, neţ si vůbec uvĕdomí, co se dĕje.“ Princ o svém plánu nepochyboval. Můţe sice zklamat, ale nemá co ztratit. Svoje otevřené nepřátelství vůči Pánduovcům jiţ vyhlásil. Boj mohl klidnĕ začít okamţitĕ. A kdyby se podařilo zajmout Krišnu, vyhlídky by se dramaticky zmĕnily v jeho prospĕch. Se stále nejistým Karnou pak odešel zařídit vše potřebné. *** V síni Sátjaki pozornĕ sledoval Durjódhanu. Všiml si, ţe kdyţ princ odešel, vzdálili se i nĕkteří klíčoví kuruovští vůdci. Bylo zřejmé, ţe Durjódhana má nĕco za lubem. Sátjaki vĕdĕl, ţe jiţ dal najevo svůj zámĕr zajmout Krišnu. dálo se, ţe se o to pokusí. Sátjaki se naklonil ke Krišnovi a zašeptal: „Myslím si, ţe se Tĕ nyní Durjódhana pokusí zajmout. Odvedl s sebou ze sínĕ skupinu vojáků. Jsem si jist, ţe se Tĕ pokusí připravit o ţivot. Ó Kéšavo, ten hříšník ztratil veškerý pojem o tom, co je slušné chování.“ Krišna se usmál a Sátjakiho uklidnil: „Neboj se, Můj příteli. Ani všichni králové na emi dohromady by Mĕ nedokázali zajmout. Promluv k Dhritaráštrovi a zjisti, co se má podle nĕho udĕlat.“ Sátjaki oslovil starého krále: „ dá se, ţe tvůj pošetilý syn chce splnit svoji výhruţku, ţe zajme Mádhavu. Ó vůdce lidí, on a jeho zlotřilí rádci se pod vlivem touhy a hnĕvu pokoušejí o nĕco nesmírnĕ opovrţeníhodného. Přesto nemohou uspĕt o nic více neţ dĕti, které chtĕjí chytit plameny ohnĕ.“ Vidura také zpozoroval Durjódhanovy zámĕry. Vstal ze svého sedadla a řekl: „Ó králi, čas tvých synů se nachýlil. Připravují se na nemoţné. Uţ jen pomyslet na to je nadmíru hříšné. Aţ se postaví proti Krišnovi, zahynou

jako červi spadnuvší do ohnĕ. Pošle je všechny do sídla Jamarádţi, tak jako lev zabíjí stádo ovcí.“ Krišna se rozesmál: „At se o to pokusí! Moţná je to způsob, jak tento problém vyřešit. Ale neboj se. Neudĕlám nic, za co bych mohl být odsuzován. I kdyţ bych je mohl všechny namístĕ zabít, neudĕlám to. V kaţdém případĕ je jiţ zabily jejich vlastní hříšné touhy. ávistivé prahnutí po Judhišthirovĕ bohatství je oslabilo a čeká je brzký konec. Ó králi, nech Durjódhanovi volné ruce — at udĕlá, po čem touţí.“ Kdyţ Krišna domluvil, dvorem zahřmĕl Dhritaráštrův hlas: „Přivedte sem ihned mého hříšného syna a s ním i jeho ministry. novu se ho pokusím uvést na cestu spravedlnosti.“ Durjódhanu přivedli zpátky do sínĕ. Vešel s Karnou a Dušásanou v tĕsném závĕsu. Opĕt přešel síň a zaujal svoje místo. Dhritaráštra plál hnĕvem: „Ó ty nejhorší ze všech hříšníků nelidského chování, podporovaný jen lidmi zanedbatelných činů, chystáš se spáchat příliš závaţný a nade všechny meze ohavný čin. Touţíš se zmocnit Krišny s lotosovýma očima, stejnĕ tak jako dítĕ, které chce polapit Mĕsíc. Všichni ctnostní lidé tĕ odsoudí. Nemůţe se ti to podařit. Ani bohové by Kéšavu nedokázali uvĕznit. Pust svoje nesmyslné představy z hlavy, ty hlupáku, a okamţitĕ se vzpamatuj.“ Durjódhana kypĕl hnĕvem, ale neřekl nic. Jiţ přikázal svým lidem, aby vstoupili do sínĕ, jakmile se Krišna zvedne k odchodu. Všichni ostatní se mohou Jaduovce bát, ale jeho se to netýká. Princ vrhl pohled na Krišnu, který tam uvolnĕnĕ sedĕl a usmíval se. Brzy se všichni stanou svĕdky jeho moci. Vidura si jasnĕ vybavoval, jak Kuruovci zneuctili Draupadí, a tak nemohl snést pomyšlení na to, ţe by s Krišnou mĕli ve stejné síni zacházet podobnĕ. Ve snaze ještĕ naposledy ovlivnit Durjódhanu opĕt promluvil. „Ó potomku Bharaty, poslouchej. Ještĕ jednou ti připomínám mnoţství démonů, kteří se snaţili Krišnu přemoci a neuspĕli. Nesmírnĕ mocný Naraka, syn samotné bohynĕ emĕ, ţil tisíce let obklopen svým obrovským vojskem. Krišna ho snadno zabil. Stejný osud potkal pĕtihlavého Muru, který vzbuzoval strach i v srdcích bohů. Krišna jako

dítĕ zabil P tanu a zlé čarodĕje Arištu a Dhénuku. V sedmi letech jednou rukou zdvihl kopec Góvardhan.“ Vidura vyjmenoval různé další asury a krále, které Krišna porazil. Nakonec řekl: „Krišna je tím, kdo vše koná. Je příčinou všech příčin. Od Nĕho pocházejí veškerá moc a vznešenost. Dokáţe cokoliv bez sebemenší námahy. Ó Durjódhano, vůbec Góvindu neznáš. Jeho moci se nic nevyrovná a promĕní tebe i tvé stoupence v popel. Snaha zajmout Ho je smĕšná.“ Krišna pohlédl na Durjódhanu: „Ó Kuruovče, pošetile si myslíš, ţe jsem sám a bezbranný. Ó človĕče mdlého rozumu, pohled, ted ti ukáţi pravdu. Jsou zde všichni Pánduovci, Vrišniovci a Andhakové. Jsou tu i všichni bohové, Áditjové, rudrové, vasuové a vznešení rišiové.“ Durjódhana uţ více nesnesl. Vyskočil a ukázal na Krišnu: „Ihned se Ho chopte!“ Jeho vojáci začali okamţitĕ ze všech vchodů vbíhat do sínĕ a s meči a luky připravenými k boji obstoupili Krišnu. Krišna se rozesmál a v tom okamţiku Jeho tĕlo zazářilo jako blesk. ačal se zvĕtšovat a vystupovali z nĕho různí bohové. Brahmá vystoupil z Jeho čela a Šiva z Jeho hrudi. Lókapálové spočívali na Jeho paţích a z Jeho st se zjevil Agni. Potom se objevili Indra, marutové a zástupy gandharvů, jakšů a rákšasů. Jeho očí vystoupili Balaráma a Ardţuna a postavili se po Jeho levém a pravém boku. a Ním stál Judhišthira, Bhíma a dvojčata a za nimi pak Vrišniovci a Andhakové vedení Pradjumnou. Objevily se Krišnovy jasnĕ zářící zbranĕ, kyj a disk. pórů Jeho tĕla vycházelo svĕtlo, jiskry a oblaka kouře. Pohled to byl příliš dĕsivý a témĕř všichni ve shromáţdĕní zavřeli oči. Jen Bhíšma, Dróna, Vidura a Saňdţaja byli schopni na Krišnu hledĕt, kdyţ projevil svoji vesmírnou podobu. Hledĕli na Nĕho také rišiové a se sepjatýma rukama se modlili. Oblohou znĕly nebeské bubny a do sínĕ padal déšt nebeských kvĕtin. Saňdţaja popsal výjev Dhritaráštrovi, který řekl: „Ó Krišno, neustále činíš pro svĕt dobro. Proto je správné, abys mĕ poţehnal očima a já jsem mohl Tvoji podobu spatřit. Ó nejlepší z Jaduovců, modlím se o zrak, jímţ bych Tĕ vidĕl.“

„Ó vůdce Kuruovců, necht tvoje oči prohlédnou,“ odpovĕdĕl Krišna a Dhritaráštra Ho okamţitĕ spatřil stát ve velké síni. Vidĕl také početné bohy přistupující ke Krišnovi a uctívající Ho védskými mantrami. Venku se prohánĕl prudký vítr. V oceánu se zdvihaly obrovské vlny a oblohou se rozléhaly dery hromu. emĕ se třásla. Síň zachvátil zmatek. Krišna skryl svoji mystickou podobu a přijal opĕt dvourukou. Se svolením rišiů opustil síň a drţel přitom za ruce Sátjakiho a Kritavarmu. Ţasnoucí rišiové v čele s Náradou vstali ze svých sedadel a zmizeli. Dhritaráštra opĕt oslepl a v tichém ţasu se posadil. Kdyţ Krišna odešel, Kuruovci šli za Ním se sepjatýma rukama jako bohové následující Indru. Jen Durjódhana a jeho ministři zůstali sedĕt. Byli ohromeni a nedokázali nic udĕlat ani říci. Jejich plán zajmout Krišnu vyšel naprázdno. Venku před síní všechny přírodní pohromy ustaly a vál mírný vĕtřík. Krišna nasedl do svého kočáru a připravil se k odjezdu. Kdyţ sedĕl na svém zlatém kočáře pokrytém bílými tygřími koţešinami, vyšel ze sínĕ Dhritaráštra. Veden Vidurou přistoupil ke Krišnovi a řekl: „Vidĕl jsi, jaký mám vliv na svoje syny, ó Dţanárdano. Vidĕl jsi vše a nic Ti nezůstalo skryto. Není namístĕ mĕ vinit, ó Kéšavo, nebot si přeji pouze mír. Nemám vůči Pánduovcům ţádné hříšné mysly. Slyšel jsi mĕ mluvit k Durjódhanovi i jeho odpovĕd. Udĕlal jsem vše, co bylo v mých silách.“ Dhritaráštru obklopovali kuruovští stařešinové. Krišna všechny přelétl pohledem a řekl: „Vy jste byli také svĕdky všeho — jak ten nekulturní človĕk odešel, právĕ kdyţ dostával pokyny sledující jeho dobro. Slyšeli jste rovnĕţ vládce emĕ prohlásit, ţe je bezmocný. S vaším svolením se nyní vrátím k Judhišthirovi.“ Krišna usedl do kočáru se Sátjakim a Kritavarmou, s kaţdým po jednom boku. Dáruka pobídl konĕ a kočár se rozjel. Kuruovci sledovali Jeho jízdu po široké ulici obklopené ze všech stran jásajícími zástupy občanů. Krišna přikázal Dárukovi, at Ho zaveze zpĕt do Vidurova domu. Chtĕl si před odjezdem do Viráty ještĕ jednou promluvit s Kuntí. Krišna přišel se Sátjakim za svojí tetou, dotkl se jejích nohou a vylíčil jí, co se stalo ve shromáţdĕní. Kuntí to nepřekvapilo. Nečekala, ţe bude Durjódhana naslouchat. e strachu, ţe Judhišthira by mohl být příliš

smířlivý, poţádala Krišnu, aby ho vybídl k boji. Vĕdĕla, ţe nebude mít chut bojovat se svými příbuznými a staršími jen proto, aby získal království. Jako kšatrijská princezna Kuntí vĕdĕla, jak by se mĕli bojovníci zachovat. Nĕjakou dobu hovořila s Krišnou, uvádĕla pravidla a objasňovala, ţe válka je pro Judhišthiru jediné správné řešení. Její synové by o tom nemĕli vůbec pochybovat. Kdyţ Krišnovi připomnĕla prorocké hlasy, které jejím synům při jejich zrození předpovĕdĕly velké vĕci, pravila: „Necht se vyplní vĕštba bohů. Ó Krišno, moji synové ted musí naplnit svůj osud a získat vládu nad emí. Mírovými prostředky toho nedosáhnou. Draupadina čest také nemůţe být obnovena, nebudou-li bojovat. To je pro mĕ ten nejpřesvĕdčivĕjší důvod k válce. Musí pomstít svoji manţelku. Tohoto závazku se nezbavili. Nedokázali ji uchránit v hříšném shromáţdĕní bĕhem hry v kostky a nyní musí tuto nespravedlnost napravit.“ Kuntí se uklonila a rukama se dotkla Krišnových nohou. Pak se opĕt postavila a na rozloučenou řekla: „Ó Kéšavo, řekni mým synům, ţe se mám dobře. Nyní se vydej na svoji příznivou cestu.“ Krišna vstal k odchodu. Uctivĕ svoji tetu obešel, rozloučil se s ní a vyšel z pokoje. Venku potkal Bhíšmu a ostatní kuruovské vůdce, kteří čekali, aby Ho mohli vyprovodit. Krišna se jim poklonil, s kaţdým se rozloučil a usedl se Sátjakim do kočáru. Pak z Hastinápuru odjeli. Kuruovci se dívali, jak kočár vyrazil k jiţní bránĕ. Krišnovi konĕ pobízení Dárukou jako by vyskakovali aţ do nebes. Kdyţ Krišna po chvíli zmizel kuruovským vůdcům z dohledu, otočili se a zamířili ke královu paláci. Krišnovo poselství míru neuspĕlo. Válka je jistá.

Kapitola 48: NA KURUKŠÉTRU! Brzy ráno v den Krišnova odjezdu Karna vstal, aby jako obvykle uctil boha Slunce, který ho přitahoval jiţ od dĕtství. Nikdy nezameškal jemu určené obřady a modlitby. Hodinu před rozbřeskem nasedl na kočár a rozjel se ke Ganze doprovázen velkým počtem bráhmanů. Pouze v bederní roušce se přebrodil na mĕlčinu, tam se obrátil čelem k východu a pronášel védské hymny. Na břehu bráhmanové zapálili posvátný oheň a Karnovým jménem obĕtovali S rjovi.

Dobře se vĕdĕlo, ţe Karna nikdy neodmítl milodar nikomu, kdo za ním po uctívání přišel. Jeho slib dát kaţdému ţadateli cokoliv byl vyhlášený. Vyuţil ho jiţ Indra, aby Karnu připravil o brnĕní, součást jeho tĕla. Ted za ním přišla Kuntí. Hned, kdyţ mladého Karnu poprvé spatřila vejít do arény bĕhem Drónovy bojové přehlídky, vĕdĕla, ţe je to její syn. Vĕdĕla i to, ţe on vůbec nic netuší. Pohled na to, jak neustále soupeří se svými bratry, jí působil bolest a při pomyšlení, ţe se brzy budou snaţit jeden druhého zabít v bitvĕ, na ni šly mrákoty. Nastal čas říci Karnovi pravdu. Snad se jí ho podaří přesvĕdčit, aby se přidal ke svým bratrům. Při východu slunce se Kuntí vydala sama ke Ganze. Jak se blíţila ke břehu, slyšela Karnu hlasitĕ pronášet modlitby. Pohlédla na nĕho jako matka na syna. Stál čelem ke slunci s paţemi nad hlavou a rukama sepjatýma v modlitbĕ. V této pozici vydrţel, dokud slunce nebylo vysoko na obloze. Kuntí usedla na břeh a čekala, dokud Karna neskončí. Bylo parné léto a tenká hedvábná látka, jeţ jí zakrývala hlavu, před horkem příliš nechránila. Po více neţ dvou hodinách Karna dokončil uctívání a otočil se. Pohled na Kuntí ho překvapil, ale řekl: „Bud srdečnĕ vítána, vznešená. Jsem Karna, syn Adhirathy a Rádhy. Se vší ctou se ti klaním. ekni mi, co pro tebe mohu dnes udĕlat?“ Kuntí vstala a nejistými kroky zamířila ke Karnovi, který mezitím vystoupil z řeky a kapala z nĕho voda. Kdyţ se k nĕmu kuruovská královna přiblíţila, všiml si, ţe její krásné tĕlesné rysy jako by nĕkdo vysál. Oči jí nervóznĕ tĕkaly z nĕho na zem. Sevřela ruce a tiše ho oslovila: „Ó mé dítĕ, nejsi synem Rádhy a Adhirathy.“ Hlas se jí třásl a na chvíli se odmlčela, aby nabyla klidu. „Milé dítĕ, nenarodil ses jako s ta. Vĕz, ţe jsi můj syn, zplozený mocným S rjou. Kdyţ ses narodil, planul jsi jako tvůj otec a mĕl jsi na sobĕ brnĕní a zářivé náušnice. obav o svoji a otcovu povĕst, jelikoţ jsem byla stále ještĕ panna, jsem tĕ v ţalu odvrhla.“ Kuntiny oči zaplavily slzy. Kaţdé pomyšlení na to, jak Karnu po narození opustila, ji bodalo u srdce, ale nepřicházelo v vahu o tom nĕkomu říci, ani toho dne kdy přišel do arény. Vĕdomí, ţe Adhiratha a jeho manţelka se o jejího syna postarali, jí dĕlalo radost a myslela si, ţe pravdu není třeba prozrazovat. Ted mĕl zemřít a ona se ho musela pokusit zachránit. Kdyby nezemřel, zabil by Ardţunu, a Kuntí by neunesla ztrátu ani jednoho ze svých synů.

adívala se do Karnových doširoka otevřených, nevĕřících očí. „Jelikoţ jsi neznal svůj původ, neuvĕdomil sis, ţe Pánduovci jsou ve skutečnosti tvoji bratři. Ted slouţíš Durjódhanovi. To není správné, můj synu. Vedou tĕ chamtiví a nečestní lidé, kteří ukradli Judhišthirovo království. Jestli je budeš následovat i nadále, zahyneš. Místo toho následuj cestu ctnosti a připoj se ke svým bratrům.“ Karna se svýma silnýma rukama chytil hlavu, jako by chtĕl zadrţet bouři zmatku, který Kuntina slova vyvolala. Jak to mohla být pravda? Jestli vţdy vĕdĕla, ţe je bratrem Pánduovců, proč mu to neřekla dříve? Jde snad o nĕjaký trik, který ho má odradit od boje s Pánduovci? To se zdálo být nepravdĕpodobné. Kuntí byla známa svojí ctností a pravdomluvností. Její slova musí být pravdivá. Jak si postupnĕ uvĕdomoval jejich význam, mĕl pocit, jako by vrůstal do zemĕ. Byl příliš ohromen na to, aby ze sebe dokázal vypravit slovo. Kuntí si osušila oči a pohlédla na slunce. Proč ji ten zářící bůh vystavil takové bolesti? Prozradit svému prvorozenému synovi pravdu pro ni bylo nanejvýš obtíţné rozhodnutí. Karnu milovala, ale on to určitĕ nedokáţe přijmout. Kdykoliv uvaţovala, ţe mu to řekne, zabránil jí v tom strach z jeho reakce. avrhne ji namístĕ tak jako ona tenkrát jeho? Ted na tom jiţ nezáleţí. Pokud by to znamenalo záchranu jeho ţivota, byla ochotna riskovat jeho zavrţení i hnĕv. „Necht Kuruovci vidí, jak se přidáš k Ardţunovi. Aţ se mezi vámi probudí bratrské city, Kuruovci se ti budou ve strachu a v ctĕ klanĕt. Čeho bys nedosáhl ve spojení s Ardţunou tak jako Balaráma s Dţanárdanou? Ó Karno, mezi svými pĕti bratry budeš zářit jako Brahmá mezi bohy. Jsi můj nejstarší syn. Jiţ nikdy se nenazývej s tou, dítĕ.“ Kdyţ Kuntí domluvila, Karna zaslechl hlas přicházející od slunce: „Ó Karno, Kuntí říká pravdu. Následuj její radu, nebot je to ve tvém nejlepším zájmu.“ To Karnu přesvĕdčilo. Je synem Kuntí a Judhišthirovým starším bratrem. Náhle to vše dávalo smysl. Adhiratha mu řekl, ţe ho před mnoha lety nalezl plout v košíku po Ganze. Prý zářil jako nebeštan a Adhiratha si myslel, ţe mu dítĕ poslali bohové, aby se tak naplnil nĕjaký boţský zámĕr. Přinesl dítĕ domů a s láskou ho vychoval. Kdyţ se pozdĕji Karna od boha Slunce dozvĕdĕl, ţe brnĕní, s nímţ se narodil, je nebeského původu,

uvĕdomil si, ţe Adhiratha má asi pravdu — musel ho zplodit nĕjaký mocný bůh. Jaká je celá pravda, však nikdy netušil. Karnův hlas přehlušil šumĕní řeky: „Nepochybuji o tvých slovech, ţeno, ale nemohu se jimi řídit. Nechápu, jakou ctnost by představovalo moje spojení s Pánduovci, a také si nemyslím, ţe ses zachovala ctnostnĕ, kdyţ jsi mĕ po narození opustila. ničila jsi tím moji slávu a dobrou povĕst. Byl jsem označen za s tu a byly mi odepřeny kšatrijské obřady, které mi právem náleţely. Který nepřítel by mi mohl více uškodit?“ Karna klesl na kolena, pevnĕ zavřel oči a zatal pĕsti. vrátil hlavu dozadu smĕrem ke slunci a tvář pokřivenou ţalem a hnĕvem mu zaplavily horké slzy. Často si říkal, kdo asi je jeho pravá matka, a touţil ji jednoho dne potkat. Ted tu stojí Kuntí. Kuruovská královna a matka jeho nenávidĕných nepřátel, přesto však jeho vlastní matka. V Karnovĕ srdci vytryskly láskyplné city, ale on je násilím potlačil. I navzdory S rjovým slovům bylo tĕţké přijmout, ţe jí jde o jeho zájmy. Také se mu nelíbila představa opustit Durjódhanu v dobĕ nejvyšší nouze. Kuruovský princ mu na rozdíl od Kuntí prokázal skutečnou lásku a přátelství od samého začátku. Jak by ho ted mohl náhle opustit a přidat se k Pánduovcům? Karnova slova se přiostřila: „Nemohu uvĕřit, ţe ti jde o moje dobro. Neprokázala jsi mi milost v pravý čas a nyní jsi za mnou přišla, jen abys zajistila splnĕní vlastních zájmů. Nemohu se řídit tvým návrhem. Kdo by mĕ nenazval zbabĕlcem, pokud v předvečer bitvy opustím Durjódhanu a přidám se k Pánduovcům? Kuruovci mi splnili všechna přání. Uctívali mĕ. Co bych to byl za človĕka, kdybych je nyní opustil? ávisejí na mnĕ jako námořníci na svojí lodi. Ted musím Dhritaráštrovým synům dát najevo svoji vdĕčnost.“ Karna si vzpomnĕl na svůj ukvapený slib Bhíšmovi v kuruovském shromáţdĕní. Cítil se vinen, ţe i tímto způsobem nechal Durjódhanu na holičkách. Ted nemůţe bojovat, dokud bude Bhíšma naţivu. Proroctví říkalo, ţe ho zabije Šikhandí. Pak bude Durjódhana Karnu potřebovat víc neţ kdy jindy. Opustit ho v tuto chvíli prostĕ nepřichází v vahu. „Nyní se nemohu vůči svému pánovi zachovat nečestnĕ. Neopustím ho. Ale tvoje prosba nebude marná. Kromĕ Ardţuny nezabiji v bitvĕ ţádného ze tvých synů, ani kdyţ je přemůţu. Aţ zabiji Ardţunu, získám si slávu za odvahu. I kdyby mĕ zabil, přesto budu znám po celém svĕtĕ. Tak budeš mít vţdy pĕt synů, ó královno. Přeţije bud Ardţuna nebo já, ale ne oba dva.“

Kuntí vykročila smĕrem k nĕmu s rozpřaţenými paţemi a po tváři jí stékaly slzy. Karna cítil, jak se jeho mocné paţe samy od sebe roztáhly a objaly ji. Kdyţ se matka a syn poprvé v ţivotĕ objímali, Kuntí s ţalem v hlase řekla: „Ó dítĕ, osud je velmi mocný. To, co říkáš, se určitĕ stane. Kuruovci budou zničeni a já ztratím bud tebe, nebo Ardţunu, jestli ne více svých synů. Aţ nastane čas vypustit zbranĕ, nezapomeň na svůj slib. Bud poţehnán a necht se ti daří. Odcházím.“ Kuntí poodstoupila a ještĕ naposledy pohlédla na svého prvorozeného syna. Potom se spĕšnĕ vydala do mĕsta. Karna nasedl na svůj kočár a po nĕjaký čas sedĕl bez hnutí. Kuntina slova mu neustále znĕla v mysli jako ozvĕna. Jak jiné mohlo všechno být, kdyby si ho nechala jako svého syna. Osud mu však připravil jinou cestu. Jeho budoucnost je spjata s Durjódhanou a Kuruovci. Nemĕlo smysl naříkat nad tím, co mohlo být. Karna se rozhodl, ţe nikomu neprozradí, co se mezi ním a Kuntí odehrálo. Jen by to celou situaci ještĕ více zamotalo a znemoţnilo by mu to dostát svým slibům. S tĕţkým srdcem vyjel k mĕstu. *** Před odjezdem poţádal Krišna Karnu o soukromý rozhovor. Kdyţ kolem poledne přijel k hastinápurské jiţní bránĕ, uvidĕl tam Karnu, jak na Nĕho čeká. Krišna zastavil a poţádal ho, at nastoupí k Nĕmu do kočáru. Vyvezl Karnu z mĕsta a cestou smĕrem na Virátu s ním rozmlouval. Krišna Karnu povaţoval za nejváţnĕjší hrozbu pro Pánduovce v nadcházející válce. Karnův vozataj řídil jeho kočár za Krišnou spolu se Sátjakim, který vystoupil z Krišnova kočáru, aby Mu poskytl soukromí, které si pro rozhovor s Karnou přál. Krišna poloţil ruku na Karnovo rameno a řekl: „Podle písma se dítĕ narozené matce před svatbou stane dítĕtem jejího manţela. Ty, Karno, ses narodil předtím, neţ se tvoje matka vdala, a jsi tedy synem Pándua. Pánduovci jsou potomky tvého otce a Vrišniovci se nacházejí na stranĕ tvojí matky. Jsi spříznĕn s obĕma tĕmito rody, ó nejlepší z lidí. Ó hrdino, pojed se mnou a staň se králem. Pánduovci ti budou prokazovat ctu jako staršímu bratrovi, stejnĕ tak Já i všichni jejich následovníci. Ţeny a dcery králů tĕ pomaţou vodou ze zlatých nádob. V pravý čas se s tebou spojí Draupadí jako ţena se svým manţelem. Tvých pĕt bratrů tĕ bude následovat jako bohové Indru. Budu tĕ následovat i Já spolu s Andhaky a Vrišniovci. Vládni nad touto emí, ó Karno. Necht tĕ oslavují básníci a

pĕvci. Potĕš Kuntino srdce a zaujmi svoje právoplatné místo v čele jejích synů.“ Karna se zadíval do Krišnova smĕjícího se obličeje. Určitĕ ví vše, jak mudrci říkají, ale přijmout Jeho radu bylo obtíţné. Karna zavrtĕl hlavou: „Tvoje slova jsou nepochybnĕ určena pro moje dobro, ó Kéšavo. Nyní jiţ vím, ţe jsem Pánduovým synem. Kuntí mi všechno řekla. Ale opustila mĕ a vychoval mĕ Adhiratha a jeho ţena. Milovali mĕ jako rodiče, vţdy ve mnĕ vidĕli svého syna a já zase v nich svoje rodiče. Provedli všechny potřebné obřady v mém ţivotĕ. Poté, co mĕ přijali za vlastního, mĕli ještĕ další dĕti, jímţ jsem se stal starším bratrem. Dokonce mi vybrali manţelky, s nimiţ jsem zplodil syny a dcery. Ani v zájmu získání nebes a emĕ nemohu tyto vztahy přerušit. A nepřeruším je ani ze strachu, ó Mádhavo.“ Karna se cítil v právu. Následovat Krišnovu radu by znamenalo prohřešit se proti správnému chování. S pohledem upřeným před sebe na zvlnĕnou krajinu pokračoval: „Po třináct let jsem si uţíval vládnoucí moci jen díky Durjódhanovĕ přízni. Dluţím mu mnoho. Spoléhaje na mĕ rozpoutal nepřátelství s Pánduovci. Byl jsem vybrán, abych v boji čelil Ardţunovi. Jestli ted couvnu, stanu se neblaze proslulým. Ó Kéšavo, nemohu dopustit, abych byl označen za zbabĕlce, a také nemohu zradit Durjódhanu. Kdybych dostal svĕt, abych mu vládl, okamţitĕ bych ho dal Durjódhanovi. Jak bych mohl ţít s Pánduovci po tom všem, co pro mĕ udĕlal?“ Karna přemýšlel o pocitech, které k Pánduovcům choval. Judhišthiry, Bhímy, a dokonce i dvojčat si váţil. Jeho nenávist k Ardţunovi začala v den, kdy mu zabránili vstoupit do Drónovy školy. Kdyţ opĕt přišel do Hastinápuru soutĕţit při přehlídce, Dróna v nĕm nepoznal chlapce, kterého před lety odmítl. ekl mu tehdy, ţe do svojí školy přijímá jen prince. Karna, syn vozataje, odešel zostuzen, se slibem pomsty na rtech. Porazit Drónova nejlepšího ţáka Ardţunu by byl nejlepší způsob, jak ji provést. Jakmile spatřil Ardţunu v arénĕ, v jeho srdci vzplála nenávist, která od té doby nijak nepolevila. Brzy propukne naplno v boji na ţivot a na smrt. Nic jiného mu nezbývá. „Ó Krišno, nechovám příliš velkou nadĕji v naše vítĕzství, ale nyní se ke druhé stranĕ nepřidám. Vím, ţe Judhišthira je ctnostný a čisté mysli. Bude v čele nadcházející obĕti bitvy, v níţ budou Dhritaráštrovi synové obĕtními zvířaty. Pánduovci jsou zboţní lidé, kteří si zaslouţí vládnout emi. Hrubá

slova, jimiţ jsem je a jejich manţelku v minulosti častoval, mĕla pouze potĕšit Durjódhanu. Kdyţ si je nyní vybavuji, trápí mĕ výčitky svĕdomí. Přesto budu s Ardţunou bojovat, ó Kéšavo — je to moje povinnost mravného človĕka a kšatriji. Pravdĕpodobnĕ zemřu, protoţe nevidím způsob, jak by Kuruovci mohli zvítĕzit. Naše rozepře skončí, teprve aţ Ardţuna zabije mĕ a Bhíma Durjódhanu. Tato bitva bude tak obrovská, ţe se na ni bude vzpomínat, dokud budou stát hory. Nelze jí zabránit.“ Krišna se zasmál: „Netouţíš tedy vládnout emi, ó hrdino? Nepřijmeš v míru království tak, jak jsem uvedl? Vítĕzství Pánduovců bude nespornĕ brzy následovat. Aţ uvidíš všech pĕt bratrů vyjíţdĕt do bitvy, vĕz, ţe se blíţí hrozivý vĕk Kali. Mnoho muţů padne. Vrat se do Hastinápuru a řekni Drónovi a Kripovi, at se připraví. a sedm dní nastane plnĕk. Necht bitva začne v ten den. Králové pod Durjódhanovým velením brzy naleznou vznešenou smrt pod ostřím zbraní.“ Karna nechápal Krišnův zámĕr. Proč ho nyní ţádá, aby přebĕhl? Vţdyt z konečného hlediska by to mĕlo na výsledek bitvy pramalý vliv. Osud, jak se zdá, jiţ stejnĕ vše rozhodl. Karna pohlédl na sedícího Krišnu. Dlouhé, černé vlasy Mu vlály ve vĕtru. „Proč mĕ mateš, ó Kéšavo? Proč bys mĕ nutil k nerozumnému jednání? náš vše. Blíţí se zkáza svĕta, jejíţ původními příčinami jsou Durjódhana, Šakuni, Dušásana a já. Bude to tak, jak říkáš, a nijak jinak. Ó Krišno, jiţ jsme byli svĕdky zlých znamení vĕstících Durjódhanovu poráţku. Dokonce jsem ve snu vidĕl Pánduovce vycházet z boje jako vítĕze. Vidĕl jsem Judhišthiru odĕného v bílém hedvábí polykat emi. Se svými bratry vstoupil do paláce o tisíci sloupech. Tys tam byl také, ó Mádhavo, po Ardţunovĕ boku. Naopak Kuruovci se všemi svými stoupenci smĕřovali na jih do Jamarádţova sídla v šatech zbarvených krví. Já a nespočet dalších bojovníků brzy vstoupíme do ohnĕ Gándívy. To vím zcela jistĕ.“ Krišna se smutnĕ zahledĕl na Karnu. „To se nepochybnĕ stane, Karno, protoţe očividnĕ nejsi připraven přijmout Moji radu. Kdyţ je nablízku zkáza, Můj milý příteli, zlo se jeví jako dobro a setrvává v srdci. Co víc mohu říci?“ Karna se lehce uklonil: „Jestli se mi podaří bitvu přeţít, opĕt se s Tebou setkám, ó Krišno. V opačném případĕ se potkáme na nebesích. Ted mi připadá, ţe Tĕ uvidím pouze tam, ó bezhříšný.“

Krišna pokynul Dárukovi, aby zastavil kočár. Objal Karnu, který pak seskočil a nastoupil na svůj kočár. Krišna, nyní opĕt se Sátjakim, vybídl vozataje k odjezdu a vyrazil pryč. Karna mířil zarmoucenĕ zpĕt k Hastinápuru. anedlouho bude muset bojovat proti vlastním bratrům. A také proti Krišnovi, svému nepochybnému dobrodinci, třebaţe Jeho radu je obtíţné následovat. Karnovu mysl zatĕţovalo neustálé přemítání o Kuntiných slovech a o rozhovoru s Krišnou. V tomto ţivotĕ mu zřejmĕ není souzeno uţívat si štĕstí a blahobytu. *** Krátce poté, co Krišna opustil Hastinápur, se Dhritaráštra rozhodl svolat poslední radu, kde se mĕla probrat budoucí strategie. Válka je ted uţ nevyhnutelná, ale slepý král trpĕl zkostí. Po spatření Krišnovy vesmírné podoby mĕl zlou předtuchu. Ţádný človĕk jistĕ nemůţe bojovat proti takové moci. Snad ale stále existuje moţnost se na poslední chvíli dohodnout. Král se obrátil na svoje rádce: „Ó učení, všichni jsme slyšeli Krišnovu řeč a vidĕli jsme Jeho nadpřirozenou moc. Pán všech svĕtů nyní vyjede do bitvy s Pánduovci, z nichţ jsme si udĕlali nepřátele. Můj syn Krišnu urazil a On nás ted v hnĕvu opustil. Není pochyb o tom, ţe stojíme tváří v tvář tomu nejhoršímu nebezpečí. eknĕte mi, co lze učinit pro odvrácení pohromy.“ Bhíšma zavrtĕl hlavou: „Náš osud je zpečetĕn, o králi. Urazili jsme Kéšavu, jenţ si zaslouţí být uctíván i bohy. Ţádné štĕstí uţ nás nečeká. Budeme se muset chopit zbraní v zápase, který emi zbaví bezpočtu hrdinů. O čem máme ještĕ jednat? bývá jen připravit se na válku.“ Dróna a Kripa vyjádřili souhlas s Bhíšmou a Durjódhana se usmál. Okamţik, na který čekal, se přiblíţil. Ted bude konec s moralizováním a zbytečnými řečmi. Od počátku mĕlo být všem jasné, ţe jediný způsob, jak se s Pánduovci vypořádat, je na bojišti. Krišna ukázal svou nadpřirozenou moc. No a co? Vţdyt ani nemĕl bojovat. V kaţdém případĕ však na kuruovské stranĕ stojí mnoho hrdinů, kteří jsou mistry mystických zbraní. Nebál se ani v nejmenším. Vidura vidĕl Durjódhanův samolibý smĕv a neudrţel se. Vyskočil a upřenĕ se zadíval na prince. Uráţku Krišny mu nemohl odpustit. „Ted musíš vrátit Judhišthirův právoplatný podíl na království. Judhišthira nemá ţádné nepřátele a byl více neţ trpĕlivý. Čeká se svými mladšími bratry,

mezi nimiţ je po pomstĕ prahnoucí Bhíma sýpající jako had. Nepochybnĕ z nĕho máš strach.“ Vidura se obrátil ke králi: „Ó vládce emĕ, svojí nečinností podporuješ jen svého milovaného syna Durjódhanu, který představuje zosobnĕnou ne ctu a nenávidí Krišnu. To tĕ připravilo o všechny příznivé vlastnosti. Co nejrychleji se zbav tohoto neštĕstí tím, ţe ho potrestáš. Prokaţ tak dobro celé svojí rodinĕ! Jinak jsme všichni odsouzeni k záhubĕ.“ Durjódhana jiţ více nesnesl. Od dĕtství byl svĕdkem toho, jak jeho strýc upřednostňoval Pánduovce a Durjódhanu s jeho bratry zřejmĕ vůbec rád nemĕl. Ted ale zašel jiţ příliš daleko. Durjódhana se vymrštil, hnĕvem jen kypĕl a chvĕly se mu rty. „Kdo sem pozval toho syna sluţebné? Prolhaný Khattva není ani v nejmenším přítelem Kuruovců. Je tak zrádný, ţe pracuje potají v zájmu nepřítele a osnuje spiknutí proti svým ochráncům. Vyţeňte ho uţ projednou z paláce a ponechte mu jen jeho dech!“ Dhritaráštru výbuch hnĕvu u svého syna ohromil. vedl ruku, aby ho utišil, ale Vidura se usmál a vstal. Bez jediného slova uchopil svůj luk, který nikdy nepouţil v hnĕvu, a kráčel ke dveřím. Přemýšlel, jak se vyhne povinnosti bojovat proti Pánduovcům, a zde se mu naskytla příleţitost. Opřel luk o dveře na znamení, ţe v zájmu Kuruovců bojovat nebude, vyšel ze sínĕ a zamířil k severní mĕstské bránĕ a ášramům rišiů. Jeho mysl se zamĕřila na svatou poutní cestu. Ostatní kuruovští starší Durjódhanu odsuzovali, ale on se jen smál. Potom Dhritaráštra rozpustil shromáţdĕní. Byl čas připravit se na válku. *** Kdyţ se Krišna vrátil do Viráty, Judhišthira a jeho bratři Mu přichystali vřelé uvítání. Krišna potom popsal vše, co se přihodilo v Hastinápuru, kromĕ soukromého rozhovoru s Karnou. Bylo Mu jasné, ţe kdyby se Judhišthira dozvĕdĕl o Karnovĕ skutečné totoţnosti, odmítl by proti nĕmu bojovat. Prozatím to muselo zůstat v tajnosti. Pánduovce nepřekvapilo, ţe Durjódhana odmítl přijmout dobrou radu. Nepřekvapilo je ani, kdyţ slyšeli, jak opakovanĕ opustil královský dvůr jako vzteklé dítĕ.

Uprostřed Pánduovců a ostatních vládců Krišna řekl: „Vyuţil jsem všech diplomatických prostředků od smíru aţ po vytvoření rozkolu. ekl jsem jim, ţe pokud s vámi Kuruovci uzavřou mír, překonáte svoji hrdost a stanete se Dhritaráštrovými sluţebníky. Oni si budou moci ponechat království a vám dají jen pĕt vesnic. Kdyţ přesto odmítli, uchýlil jsem se k hrozbám a projevil jsem svoji nadlidskou moc. Snaţil jsem se Durjódhanu zastrašit, ale na jeho pošetilosti se nic nezmĕnilo. království vám nedá nic. bývá tedy jen čvrtý způsob diplomacie — musíte je potrestat. Jedinĕ tomu porozumĕjí. Bez války svoje království zpĕt nedostanete, ó vznešení hrdinové. Durjódhanovy ozbrojené síly se jiţ přesouvají na Kurukšétru, nebot toto místo Kuruovci vybrali pro bitvu. Všichni králové budou povraţdĕni. Jiţ se nad nimi vznáší bledý stín smrti.“ Judhišthirův výraz obličeje byl váţný. Pohledem přelétl své bratry i shromáţdĕné krále. „Ó hrdinové, vyslechli jste Krišnova slova. Ted nám jiţ zbývá jen připravit naše vojska na válku. Nadešel čas vybrat generála, který bude velet celé naší armádĕ. Vojevůdci našich jednotek jsme jiţ jmenovali sedm bojovníků — Drupadu, Virátu, Dhrištadjumnu, Šikhandího, Sátjakiho, Čékitánu a Bhímasénu. Kdo z nich by se mĕl stát hlavním velitelem? Jaký je tvůj názor, Sahadévo?“ Judhišthira pohlédl na svého mladšího bratra. Jak bylo zvykem, chtĕl vyslechnout jejich jednotlivé názory nejmladším počínaje a nejstarším z nich konče. Sahadéva odpovĕdĕl: „Myslím, ţe bychom mĕli vybrat Virátu. Je s námi svázán rodinnými pouty a je to vládce oplývající odvahou a znalý ctnosti. Mocný král Matsjů je v bitvĕ tĕţko k poraţení. Dlouho jsme na nĕho spoléhali a v nadcházející bitvĕ v tom můţeme pokračovat.“ Judhišthira se otočil k Nakulovi, který řekl: „Ten, kdo všechny ostatní předčí zralostí, poznáním písem, trpĕlivostí, vznešeným původem a ctyhodností, kdo je vţdy oddán pravdĕ, kdo si osvojil vĕdu o zbraních pod Bharadvádţovým vedením, kdo vyzývá Drónu a podstoupil askezi, aby ho zničil, panovník, který je obklopen svými syny a vnuky jako strom nesoucí sto vĕtví — právĕ tento mocný Drupada by mĕl stát v čele naší armády.“ Byla řada na Ardţunovi. „Ten, kdo díky svojí askezi a uspokojení rišiů vystoupil z planoucího ohnĕ se zbranĕmi a ve zlatém brnĕní, on, jenţ sám připomínal oheň a potom nasedl na nebeský kočár a objel arénu hřímaje jako mrak, on, který se pyšní silou lvů a dokáţe zabít lva, protoţe má lví srdce, hrud i šíji, on, který září jako slunce a je sličný na pohled, on, jenţ

mluví pravdu a ovládá svoje smysly, ten, který se narodil, aby Drónovi přinesl smrt — to on, Dhrištadjumna, by mĕl vést naše voje. Nikdo ho nezraní zbranĕmi a bude schopen postavit se na odpor Bhíšmovi, jehoţ šípy dopadají jako blesky a nelze se jim vyhnout tak jako Jamarádţovým poslům. Kromĕ Dhrištadjumny nevím o nikom jiném, kdo dokáţe Bhíšmovi čelit. Necht je tedy naším velitelem!“ Bhíma řekl: „Mĕl by nás vést Šikhandí. Rišiové nám řekli, ţe se narodil, aby zahubil Bhíšmu. Kdyţ je připraven bojovat se svými nebeskými zbranĕmi, připomíná vznešeného Parašurámu. Podle mého názoru se nenarodil človĕk, který by ho dokázal přemoci, kdyţ v brnĕní nasedne na svůj kočár a pozdvihne zbranĕ. Pouze jemu se podaří zabít Bhíšmu.“ Poté, co Judhišthira vyslechl všechny svoje bratry, řekl: „Jedinĕ Kéšava zná pravdu i nepravdu o všech vĕcech a jejich přednosti, slabiny a další přirozené vlastnosti. Naším velitelem bude ten, koho jmenuje Krišna, pán rodu Dašárhů, a nikdo jiný. Na Krišnovi závisí naše vítĕzství nebo poráţka, naše ţivoty, království, spĕch, štĕstí či neštĕstí. Milí bratři, Kéšava je Pán a ten, kdo vše určuje. Necht promluví a my uposlechnĕme Jeho rozhodnutí. Je témĕř noc. Aţ jmenuje našeho velitele, odpočiňme si. Ráno, aţ uctíme naše zbranĕ a bráhmany, se vydáme na pochod na Kurukšétru.“ Krišna prohlásil: „Všichni jmenovaní hrdinové jsou schopni vést naši armádu. Jsou plnĕ způsobilí a dovedou vzbudit strach i v samotném Indrovi — o Dhritaráštrových synech ani nemluvĕ. Přestoţe jsou Durjódhana a jeho bratři vinou svojí hříšnosti slabí, povaţují se za silné. Durjódhanův postoj se brzy zmĕní, aţ spatří náladu Ardţuny, Bhímy a dvojčat. Aţ do boje zasáhnou Abhimanju a Draupadini synové spolu s Drupadou, Virátou a všemi ostatními veliteli, Durjódhana a jeho bratři budou litovat svojí pošetilosti. Usiloval jsem o mír, a tak jsme splatili náš dluh vůči ctnosti. Nelze nás vinit za to, co se zanedlouho stane. Nadešel čas války. Co se týče vedení naší armády, souhlasím s Dhanandţajou. Necht se generálem stane mocný Dhrištadjumna.“ Kdyţ Krišna domluvil, shromáţdĕní králové a kšatrijové začali souhlasnĕ pokřikovat. Vyhlídka na válku jim vlévala ţivot do ţil. Ţádný z nich neváhal přijmout Krišnou zvoleného generála. Potom se všichni odebrali k odpočinku. Nazítří se vydají na pochod smĕrem na Kurukšétru, coţ zabere šest aţ sedm dní cesty. ***

S východem slunce nad Virátou se vzduchem začal rozléhat halas muţů a zvuky zvířat. Bojovníci bĕhali na všechny strany a všude se ozývaly výkřiky „ apřahejte!“ a „Naloţte zbranĕ!“ nĕlo troubení mnoha lastur, jeţ naplňovalo muţe nadšením, a bráhmanové pronášeli příznivé hymny, aby armádĕ zajistili přízeň osudu. Sloni troubili a kola kočárů rachotila. Bubeníci začali tlouct do bubnů a obrovská armáda se vydala na pochod smĕr Kurukšétra. V jejím čele kráčeli Bhíma a oba synové Mádrí v zářícím brnĕní a za nimi Dhrištadjumna obklopen syny Draupadí s Abhimanjuem. Vojáci mĕli dobrou náladu a radostnĕ pokřikovali. V jejich středu jel ve zlatém kočáře Judhišthira oblečen ve zlatém brnĕní a třímající svůj ohromný oštĕp. Po boku mu jel Ardţuna s Krišnou jako vozatajem. Na velkém počtu kočárů okolo Judhišthiry se vezl obsah jeho pokladnice spolu se sluţebníky a pomocníky armády. a vojskem jela dlouhá řada zásobovacích vozů s potravinami, náhradními zbranĕmi a ostatním zboţím. Doprovod tvořily také tisíce lékařů a ranhojičů. Pánduovci zařídili rozdávání milodarů bráhmanům podél cesty. Míjeli mnoho vesnic a kolonií, ale pečlivĕ se vyhýbali chrámům a poustevnám, aby neznesvĕtili svatá místa, a nepřivolali tak na armádu neštĕstí. Bráhmanové podél celého průvodu miliónů muţů neustále pronášeli védské mantry. Kaţdou noc za soumraku zastavili a rozbili tábor tam, kde právĕ byli. Tímto způsobem pomalu postupovali vpřed. Šestou noc dorazili na Kurukšétru, kde se utábořili poblíţ jezera Hiranvatí. Uprostřed leţení sluţebníci vztyčili pro Pánduovce velký stan, který slouţil také jako velitelské stanovištĕ. Kolem nĕho postavili stany pro Krišnu, Dhrištadjumnu, Drupadu, Virátu a ostatní vojevůdce. Také potraviny uloţili do dobře střeţených stanů ve středu tábora. Stohy brnĕní, zbraní a součástí kočárů připomínaly velké kopce, stejnĕ jako hromady obilí, ghí, medu a ostatního jídla. Shromáţdili tisíce slonů, kteří vypadali jako pohyblivé hory v ocelových brnĕních s bodci. Nacházely se tam i všechny druhy bojových strojů na vrhání kamenů, ţelezných koulí, hořícího oleje, oštĕpů a rozţhavených ţelezných střel. Po poradĕ s Krišnou, Dhrištadjumnou a svými bratry Judhišthira armádĕ přikázal usadit se a čekat na začátek bitvy. e vzdálenosti nĕkolika kilometrů k nim doléhal hřmĕní podobný hluk vydávaný kuruovskými

vojsky. Nyní bylo jen třeba, aby se setkali vojevůdci obou armád a dohodli se na dni, kdy začne boj. *** Kdyţ Krišna odjel z Hastinápuru, Durjódhana šel za svými rádci a řekl: „Krišna zmařil náš pokus zajmout Ho a vrátil se k Pánduovcům. Není pochyb o tom, ţe je na nás rozzloben a bude Pánduovce navádĕt, aby bojovali ze všech sil. Strhne se bitva, z níţ nám hrůzou budou vstávat vlasy na hlavĕ. Nemĕli bychom ztrácet čas šikováním vojsk. Necht se ihned vydají na Kurukšétru. At je cesta odsud aţ tam srovnána a zprůchodnĕna. My sami bychom se mĕli připravit na odjezd.“ Ministři vedení Karnou, Šakunim a Dušásanou vstali ze svých sedadel a nasadili si překrásné čelenky. Radostí z blíţící se bitvy se plácali do paţí a smáli se. Přinesli si zbranĕ a naloţili je na svoje kočáry. Celý Hastinápur jen vřel pohybem muţů připravujících se do bitvy. Mĕsto připomínalo oceán, jehoţ vlny tvořily vozy, sloni a konĕ a pĕnu lesknoucí se zbranĕ. Bubnování a troubení na lastury byly jeho hukotem a mĕstské paláce horami na pobřeţí. Durjódhanovi působil pohled na jeho hřmotící armádu radost. Osobnĕ dohlíţel na nakládání zbraní na tisíce kočárů. Kromĕ luků, šípů, seker, oštĕpů, kyjů a zahrocených holí zde byly obrovské dţbány se štávou z cukrové třtiny a pískem, které se rozpálí a potom vrhnou na nepřítele. Stály tam i velké koše plné jedovatých hadů. Naloţily se tisíce metacích zařízení pro všechny druhy střel. Kočáry byly naplnĕny náboji, bombami a dalšími výbušnými zbranĕmi. Pohled na všechny ty zbranĕ povzbudil hrdiny a podĕsil bázlivé. Shromáţdili se bojovníci v zářících, zlatĕ vyšívaných odĕvech ozdobených drahokamy. Mocní muţi odĕní v brnĕní a mistři v ovládání zbraní byli přidĕleni jako vozatajové ještĕ mocnĕjším bojovníkům. Kočáry byly vybaveny všemi druhy zbraní a také léky a bylinami k léčení ran. Kaţdý kočár táhli čtyři konĕ se zvonky a perlami kolem krku. Na vysokých ţerdích vlály prapory a vĕţe kočárů nesly ozdoby, štíty a meče s ostřím namířeným ven. Vypadaly jako pohyblivé pevnosti a bylo obtíţné se k nim přiblíţit. Brnĕní velkých bojových slonů zdobily šperky a šňůry perel. Na hřbetĕ kaţdého z nich jelo sedm muţů — dva zkušení lučištníci, dva bojovníci s

meči, dva s háky a jeden s oštĕpem a trojzubcem. Sloni se při chůzi kolébali ze strany na stranu. Následovali je tisíce obrnĕných a šperky ozdobených praporečníků na koních. Konĕ patřily k nejlepším svého plemene, všichni byli výbornĕ zkrocení a nemĕli ve zvyku hrabat předníma nohama do zemĕ. Jezdce následovala ještĕ početnĕjší pĕchota, jejíţ nablýskané brnĕní na slunci jen zářilo. Kdyţ Durjódhana dozíral na svých jedenáct akšauhiní, kaţdou s více neţ dvaceti tisíci slony, srdce se mu dmulo pýchou. Při pohledu na nekonečný zástup muţů si říkal, jak na nĕ Pánduovci dokáţí byt jen pohlédnout. Pro vedení kaţdé jednotky vybral prvotřídní bojovníky a veliteli akšauhiní jmenoval Kripu, Drónu, Šalju, Dţajadrathu, Sudakšinu, Kambhódţu, Kritavarmu, Ašvatthámu, Bh rišravu, Šakuniho a Báhlíku. Kdyţ byly všechny přípravy v plném proudu, Durjódhana přišel za Bhíšmou a pokornĕ ho poţádal: „Bez hlavního velitele se i velká armáda v bitvĕ rozpadne jako hrstka mravenců. Velitelé jednotek se zřídkakdy shodnou a obvykle nedůvĕřují jeden druhému. Určitĕ znáš ten příbĕh o kšatrijích rodu Haihaja, jak i navzdory svému malému počtu dokázali v bitvĕ porazit bráhmany spojené s vaišji a š dry. Kdyţ se bráhmanové kšatrijů zeptali, co bylo důvodem jejich spĕchu, odpovĕdĕli jim: ,My v bitvĕ posloucháme rozkazy pouze té nejmoudřejší osoby, ale vy jste se rozdĕlili a následovali jste svoje vlastní rozmary. Kdyţ to bráhmanové vyslechli, vybrali vhodného velitele a kšatriji přemohli. I my potřebujeme velitele. Ó praotče, vyrovnáš se samotnému Šukrovi. Vţdy mi přeješ a nikdy se neodchyluješ z cesty spravedlnosti. Staň se tedy mým generálem. Pro Kuruovce jsi jako Slunce mezi svítícími tĕlesy, Kuvéra mezi jakši, Indra mezi bohy, Méru mezi horami a Garuda mezi ptáky. Budeš-li nás chránit, ani bohové na nebesích nás nemohou napadnout. Kráčej v našem čele jako Kárttikéja vedoucí nebeštany a my tĕ budeme následovat jako telata krávu.“ Vznešený Bhíšma vrhl strohý pohled na Durjódhanu, který stál s rukama pevnĕ sepjatýma: „Můţe být po tvém, ó vládce lidí, ale stejný vztah jako k tobĕ mám i k Pánduovcům. Mám stejnou povinnost pečovat i o nĕ. Přesto budu bojovat na tvojí stranĕ, jak jsem slíbil.“ Bhíšma si vzpomnĕl, jak kdysi dávno dal slib svému otci, ţe bude vţdy chránit krále v Hastinápuru, i kdyţ on sám se nikdy vládcem nestane. Kdo

mohl vĕdĕt, ţe to dopadne takto? Proto kdyţ ho Durjódhana před nĕkolika mĕsíci poţádal o pomoc v této válce, cítil se zavázán k souhlasu. Bhíšma se zadíval na velký trůn v síni, na nĕmţ sedával jeho otec, a pokračoval: „Kromĕ Ardţuny neznám ţádného bojovníka, který se mi silou vyrovná. Oplývá moudrostí a zná mantry pro vyvolávání všech nebeských zbraní. Nestřetneme se však v otevřeném souboji. Mocí svých zbraní dokáţi tento svĕt rychle zbavit lidí, bohů i asurů. Kaţdý den zabiji deset tisíc bojovníků, ale ţádného z Pánduovců, ó králi.“ Bhíšma dodal: „To, jestli přijmu velení armády, závisí ještĕ na jedné podmínce — bud bude bojovat Karna nebo já. S tův syn a já nemůţeme bojovat společnĕ.“ Karna odsekl: „Jiţ jsem slíbil, ţe se zdrţím boje, dokud budeš bojovat ty. Aţ budeš zabit, ó synu Gangy, budu s nositelem luku Gándíva bojovat já.“ Durjódhana svolal bráhmany a nechal je provést obřady, které Bhíšmu potvrdily jako hlavního velitele. Kdyţ mu pomazali hlavu posvátnou vodou, rozeznĕly se stovky bubnů a lastur. Shromáţdĕní bojovníci řičeli radostí. Kdo by je dokázal pod Bhíšmovým velením porazit? Sám dokáţe zničit celé armády a nelze ho zabít, dokud se sám nerozhodne zemřít. Venku před síní se zatím objevila zlovĕstná znamení. oblohy pršela krev a zemĕ se třásla. vedl se prudký vichr a padaly stromy. Ozývaly se výkřiky nevtĕlených hlasů a vytí šakalů a po obloze se míhaly meteory. Polekaní hastinápurští občané se uchýlili k obĕtem bohům. Bhíšma vyšel ze sínĕ a vypadal jako Mĕsíc v plňku. Bráhmanové ho uctili a on nasedl na kočár a vyrazil smĕrem na Kurukšétru v čele velké jednotky vojáků. Kuruovská armáda se rozloţila s táborem na západní stranĕ Kurukšétry. Připomínala ohromné moře a vojáci v blyštivém brnĕní vypadali jako voda jiskřící ve slunečním svitu. Bojovníci křičeli a neustále znĕlo troubení lastur. Konečnĕ nastal čas, po nĕmţ kšatrijové neustále touţí. Bud zvítĕzí v bitvĕ, nebo zemřou a dosáhnou nebes. Konec první části

Kapitola 1.: PŘÍPRAVY VOJSK Po

o

i ta lo po a ili Ki o a tal la J i t i a pa al A po o. C tĕl a i tit a pl ĕ ito. N l ĕ lo ý i lit l .

la

lit l J it ia a o . o l li a a po al lit l K o a a o la il. at p i lo i ta o ap o A o o i č ĕ lo it ĕ i i p o a po o

ĕ P o o o o o p pa p i l ala a. V l o Judhi t i o a ta pol A o U a o S o Pa o a o tat i p i oo ot i a . V o o ĕ a i la o latý ĕt p o il t ĕ a t t o a o oa Kail . K i a tal a Ho p i tal a i i lo či ili tot . S l o Ho tili a J i t i a al ala a o ĕ Ho p i tal a op o o il Ho ĕl a l . Pot o ala a po a il ta i a o li pa a a Vi ta a il a l: „ po a ĕ o o o . Ji tĕ to ta o tĕl a l to o t. Na la o i a ti tĕ to at i . Z ĕ po ĕ a o a tĕ a a . o f i o t it i i a i. Opa o a ĕ Ki al a K o iiP o i al t a ĕ al p o t il .“ K i a po l l a o ta opĕto al a po ačo al: „K a a ao . Va K i a. Ni o at p o ča t . ao a o i t ĕ a .N P oto o o lo t o t p oto p i l t.“ ala o ol

o at a a a tĕ t o l a ai o l ta o

a

l . ala a M po l a ĕ il a a a l tĕ a a č o p oto i p a Nĕ o. P oto l ý a o oi i oi o o at a i p oti o i . at a po t t po atý al to to a ĕ či ĕ

a tal a a la i a a il p l . Po al K i ao l l o Ja o i t N p i li. pot p i ali P a aKi

o i a

al

tĕ . o ta il

aP

l to R lo a a i

o

o l

oo

.

A

potĕ il oi t o o l a a la. Ro a tĕti l č l o P o i ti ĕ p i ali. P o l il: „ l a l K o i a i o o . T oi p t l o p i ĕl t o oli č t i a a lap po ta it a i a a i a a i K ipa. Po ti Z i.“

o t po o t a ĕ o J i t i o a ta o ý l po o ti po o l. O a o i op i o l č lit. At i i o ĕ. N o i a K o ao

A

a o lR op o č o o P Jak bych se o l t p t l ? K o č lil a a ? K o i pi l i ý i a po ĕt ? A o Mat ? N o R . N pot o taň ta p -li i. V K o i a tĕ .“

l : „Na o il a po i K a a. l ý p t l i o a po o o o al it ĕ K o i lo t t o i po o . J i i am a p pa ĕ o o at

K R i ĕl o tat oo i V al i l a i o lo a oo a o i. K oP t a ĕ K o . Al poň a l t č o ti p o ilo t o a o t t l pa ato al ti aa a P i l al K i a a R i l. R N al po l l a l po o . Mo

o la A o a ačil . ta o l. Poto al o o i tĕ o o at a p po o J i t i o i. V o o at p o a .R i tĕl a i olila Ši p l . Ho pa p o l o al a o o al t o l po t t.

P o a

a o i opa o al t lo a a o o o li ot a a a o ta o o t P o ý oo

tl: „T o i po o o ĕo ?“

R op til K o a J tli i o o o po o po i ĕ o. ***

t ta a

til to

o poto

o o o J i t i o . „N o ti po o l.“ pot lop o o t o o at

i“ a ĕt

. „Ja o i o ĕta a

l . At

l

ča t it. a

Po R p a il po ta i ta

oo o olal a o po la P o a ta tĕl ĕ it a o a o .

a a l: „ Ul o ol tato lo a: J ča č ali. S l i i pa tĕ o ý al. U a oi t č

a a o . Ša i o a Ul . l i it ý a a ý o p t l a p o it opo a

i P o a po Ki o ĕ at. Ko č ĕ to ač ta lo o o i l a a iT . o a li ý lo t i po Saň a o i o o .“

a o č oči il . ĕ či po Ul : „J i t i o i i toto: Ja člo ĕ a poto a at li o T o a o o at o ta o o ta la p ĕ .V l i it p ĕ p ĕl i i N a a. K pt i

i ila oč a

t

ĕ ili a o o

o

ala

Ga

i ačali

lit a

. Na

ta il a al a at a t o t o at t ičit ĕt? ĕ a o oč a t ý ot i po ta ila a

o o t.

Koč a po ačo ala a i a a ča i i i i l o ilo o o a lo ot a o o ti. Ro o l p i o t toči tĕ p to lo la t ĕ o i pio o p t l : Hl t o a .J i a a aa l p p t l. a o

pot i a i po o . A po o t. P oto i ĕ t

ĕ

atoli o la ila o a ý po o i o t

a i

M i o la il a ačal t l o ti. Ka ý i o o op o lo a oč a po a ala. Ta tlo tla a at o ý alo. i o lo o ĕ . J a o po ala a to i o o a o

i lila t

M i o p l a t a a ta po l oč a tila ta o p i la. J it io t o ý p ý t ĕ. T o lo a a a ĕ at o t o či o i po tat ĕ li . O lo oi a o a i o člo ĕ a. Po a o a o p a ý at i a. V tĕ t it ĕ o l o at o -li to. V po ň a a i l p t lt — ap tĕ ý la a pa . U a oi t č o o .“

t

a a o l. Po ĕ ňo al i l a lil ĕli t pl it.

al P o i. P ipo

o al i

ý i

p o i li

a a i po ĕl a o po o t o i Ki a al Ha ti p . „Ř i V o i J po il ĕ l . Mo t ta o o po o al č to o ? K a o pi t to ti po o ĕ a o i tĕ a i a to ĕ it a i. Z T oii A o l .Z l G aiA o č pat l to l a o i ý oč ý i p apo a A i o. I ta ý . Mo l č lit ti Ki a to A a p to o p it a t a . P to o o al ai o P o i p ip a o ta o a lo t .“ Zat

o a apo l o o ý li po l t ačal p t a ta . Ka a a a a Ša i o o ý p o lo la itĕ lili a li o at po ač . a a P o p ipo l ot i i a t o t a lo il. „N tač to a o a o a a o ti? lo a it t Vi to ĕ i A a o il a a pl tal i la o op J i t i a tal Vi to ý l — ta to at i a t t la . N o P o Ki a i o tĕ l p t o o li o o at po a o . o P o i t a it č t lo t .“ Ul

a i apa ato al a lo o i la lo p o o ač oli a a o o il t ĕ o i . Na o l: „N t it a ač t a. Pa i t o i po tilo t. N t t a poč t o o ta a o a t i t o lo o . P t i po a it a K ip t a o t t o t la o o či p pla at o . A pat t o ĕ o l po o a o o oi a to a po lo t i l a ĕto l o t ta . Na to oto lo t t t o a ĕ i a o člo ĕ t ý i

p a ti o al o ýt p oplat ý a a p po l J Z

a a l a a o i to pil o po o

a o t a p to to l Z ĕ.“

po

Ul

a

i

o

ĕl

pa

Ul o i a il at p o la ĕ o č . Ul a oč a to t o P o la ĕ ĕla a lo a. Vĕ ĕl o po l t P o t p oto J i t i o i o a a i. „Po a ĕ po a la. J li o o ta a po l o lo a lo a. Ř to o i a a a il a i .“

it ia po

i. Z t a

la l Ul o o it o o ĕ. Po ĕ a ý a a.“

a l o

ta l o

. „N o . ý a ti ý a

oč

o l l po ta . li p to i i i lit l P o .V l o ĕ a a ý ý at p ipo ali pla t o o l . V i i a ĕ o l ĕli o o a p .

K

Ul

a o l il P o i ĕ l ĕli a o p ipo ali o a . o i l a l: „ Ul o at l li o p a po opili ač t a.“

očili ý a l. O ĕ ĕl pali a pla o i l oči a po l l a K i t ý p o ia i ý a . At t po o. it a

S o p ipo

a o ý ič li a pl ali

ĕ l alo o o

po ýo

l t . V tali

a ipo l a a al: „ a o tit či o ti a o p o i o i o po ĕ : a o lo o. Ct o t ý J o it p Sl il tĕ a o o it o o o poltit al o a a o o a ili. Napi i

l p o

l li li la a

li ý o pa .

lo

t o lo a t t č . Ul o o

t a ta at o i tĕ t pĕli ta it ia a l . O tl i. Vli la t o t at Ja a o . it a po ĕ ač t a. iia t o t o at . N po o to to li pl it. O lt a o o lo a ap o o . t t ý a i a i o o a o i tĕ po ý i ila i a o a t K o a lap o

o

ĕ. Ka ý o o la S

ĕ a ý at i a t ý ti. P i la t ip a

ĕ pi l l pa

i .“

Pa p o ĕ p to pil Sa a a: „Ř i l p o i t ý ti o a : T to po i l li to ĕ. Na o il a o o a la t o o a l o ĕta. Po Ša i o li i i al p t l ý i l . tĕ p it ý i oo a i i.“ a o a p a ol ala ta P o t l ĕt po o . K lo a oo i ič li a o ili Ul o i a ĕ i. A a a ti il a pa otočil o i lo : „ a o t pĕli ý. S tĕ i o i tĕ p t lili o ec. Nic je a . Ul t a at. J po l . Ja op tit po l? Slo a t p o l la o la t .“ A ol T o ta A t

Ja o

a po l l a a o po

a o ĕ ý p o lo a .“

Ul a lý t l. A o i o po ĕ . o č o .“

l . „V i i t l li ý o o i p oti K i o i. S a a l: „V a a o i: Z t a i G a. Slo a po a po

a po a il l J it i o p a Ul o. P t to o al č t ĕ. P to ti o a p ito i ao a p t li a la t l . J li o to o

il Ul a i ĕl l. K i a o a l i ča t o . V o ata at i A o ň p l o t po ĕt t a ta i o a pla al J i t iaa i o at lo .“

J

t ý pot l: „V l l lo a po ĕ : l p i i la ý l . Po ý . P a ý at i a pol oi i op ač toli i ?“

i t i a o l il tal o a la a a ta il. „Ř i a o i ta toto: t to l ý a ý p oto a ta o o o l . A o ý a ta ičit t o ot a o . I op til t i ĕt o to pil o A oč . Kli ĕ po a o p ta i a o apil. i tĕ a i o .T o la poč

K K i a o l il očil A a t ý l o č o o po ĕ a o i po o a p oto o al: „V i p o i: o li ý la lit l i o al a ol A aa o at i a ĕ o i a toč . a ý p l .“ A la pĕl o l o l a it a ĕ o o a tý ý li po l . K t a ĕi a opla at t o i t. po tilo t.“

a o a ý olil i t o i t p . ý ý a o lo tĕ t ? N A tĕ a

t

: „I t o ý p aot a at i o t. N at a o t o a ĕ o a . Ji atý a i t o t. a to a l Ki a o lo o t at a t o i p o a i po i a oi

K A a po a il Ul a po lo il J i t i o i lý oč a ý a o l o t. J i t i a o li il lo : „Ř i a o i ta toto: T o ĕ l ý. N p i i o it a i č a i a — o ý p ý a i l ĕ. l p oto p ip a pi o tt a po ý pĕt i a t to l a il. Toto tĕ t a ĕ o po t o č . Po li tč i o al p i o t K i o a a p oto t a o l a ý. K č o t o lo a o ? Po a o pol i ý i p t li. tĕ t.“ a i čo itĕ l a tĕ ý al. I po o l pop t a o t l a to ý i K o i. Ul o o po l t p o ĕ ilo ĕ t ĕ l t . a t poč at o o . a potlačil ĕ a o lo il Ul tĕ o č lo o a o i: o o č p al . To o i o P a pipa ĕ o lo a ĕ o a o a o t ti t a. Vĕ ita t o ý .“ K

Ul i ta o ĕ po

a otočil a po lo il o : „ Ul o i ĕ. O a i i o to p . Co to tĕ o at?“

ĕ ý a o i i a

p i al ilo o č ĕ t t o lo o a o a ý a. A to lo o t i: „Toto o taň Ha ti p o ti t ti ý a . ĕ pl . Napi i t l o

o val se hlas a o il o o . O to

Ul a l po p t Pa o ĕ l t o aK o .

ta oč

p atý a a a a la ĕl a po p . a očil o ĕ o a al o ĕ pĕt o

J

i t i a ačal p o at oi a a po ta i ta a po ĕ il la oo o t i oo a oč ĕl it o l pĕ o p oo a oč . V i i ĕli o o at o ĕ o li p i ĕl i lit l a p t l t a ĕ. a a o Sa a a Ša i Na la A att o Utta a K ipo a i ta a o J i t i a po a o al a t ĕ il o a o A i li po po i a at o A a a . P

o l tĕ p ip a

po t p ĕ l o

a o i ti. ol . Ka ý p t l ý i ý i. V lit l ĕl o o at o Ši a o . A i a ĕl o o at ĕl it lo

i o al . o č a l a ý a a po o o at o it .

*** a ap ĕ ĕl i i ý i o čil o po ĕ i P o . Pi po o i: „V l a ač t a p aotč . Co a

l Z P i

t ý a a o l a t ý p o po a t

i po l o .

l a ĕ

Ul a til a l l a otočil ĕlat t ?“

il o at o t l a o t o po ĕ ĕl: „Po lo l .A o i po to a o a po a li o o at po l p a i l ta .N t t o o a o

t atil a ĕ i K o i o at a o i a pati. i o i o a o ý atý ptýl .“

Po

o to ĕl t t a l l a a a . „N o a i o po ý a . To ti pop a ĕ oo lo ý pa . Oč ta i ý lit l a po o ? l p li l i t o a o ta ĕ o t at a i lo t o .“ a a po a it l P o N o

o

lč l a a l l . J o a a po l tĕ po o ý a o ý l lo a o o t p o i a to i po po a ili i i oo p ip a ý o o at a

ĕ al . at i

ĕ

po a ý Ki o o o o at pl i ĕ . K i a o to po ta . K o po l l t a ĕ a . „P i i o t l t o il ý i la ý t p t l a ta a i .P o i i o .“ ap a l počt o o „ li l i i o o at o a at o a a ĕ. Na t o t a ĕ o ti at a ý op ti i o p i. J o ta poč t a at o ti a o o ati at o o po ta it t počt p oti . T G i ati at a a o a at o . V i i t o at oo i a lo ta iti o l a . a tp o

a o ĕ ta l: ati at o t o ý a o o at op č lit ti ĕ o i i t o i at i i o ata o a l l .“

Poto a pop al l a o p o oo a a o t a ĕ. K ita a Šal K ip A att a l o ačil a ati at . K o pĕl Ka o i lo l po a o a ati at a o ĕ o a a l al o a ĕ l: „K li Pa a o ĕ l t ĕ a t tĕ o o ĕ il lo. P to t o o a o a p i al i po ta i a lo l ý ý a . V it ĕ o a a at a a p t l p li ĕ ý. Po l ĕ to polo ič at a. A t tt t A o i to o t t t i .“ a o

la il: „J to ta . T o

Ka a ĕ aň p o ta o Po l o p t l l i ý ilo a a ý a Po tĕ

lo a o

p a i .“

til o a la ĕ oč . „ p aotč t l ý i o t ý i lo . Ja o op til ti potĕ t ĕ? S to i ĕ li a o i. o i ta polo ič at a. N l i o .Ji p t lK o p l č ý ap t l .K o al o ot o t i a i i ila i a al i ii lč i l ? P o la o ĕt la ĕ la t o o a po oo o a . to a a i t.“

Ka la apl il lý ta . Ji o al t o a palči lo a a atatý i pĕ t i otočil a o i: „ li i i to oto lot il ! Ji a ič t o i a a t . K č o o o a ? o ol i a t tl p o ý i o . budou na la po a a a o ý i po t t . a t

o ta ý a ĕ. S

o o at p oti il a o o i a tP

l al o o i

al o lo a o p lap . O a itĕ o a ia i ich stoupenci.

Al o a t l a o i ti. Sl a tĕ t p ipa i oli otli ý oo . Na ý o l p iči .T p a a it p o o i o i o a .“

.J ol i lit li a ia

a l a Ka opo li ý po l . „ a it a l. Ji o ĕ ĕl toto tĕ t a ta . o t to it o o a o o poč a ý . V to t t o ol i ai i i. to i t l a i t .I i sta ý a t la ý t l o al p o l ĕ ičit t o i to po o i a p ip a it tĕ o i ot.“ K

o

ý

lit l til a o ĕ ot : „ o li al l al t ĕ o p oto i o la t pĕli o t. K ča t il a a a K p o l l a Z i. Co i o al t ? P o tĕ p ň o a o t o p o t K o tĕ t . o a o lo a it ĕ. T o i t č o l po a tĕ i p at p A o i o i t li .“ a a očil: „U li i t i Ka . O a ĕ po Za t to oto ali o at la ý t o o ta . o i a t l p a „Z o ý lJ it ia o i ti a o a ot ý o p o a .V o M o i p t a a l o o a N ĕ o ali a i a o o a i i ĕl p o ĕt p li o ýi č i t . Po l o a ĕ A

Ga . V to to o i pot i ĕ p o la t i ý i či . at i po ĕ op ot i ač .“

a

a Ka ačal popi o at l P o : o ý a at a. po o at po ň. S la o at a a li o oi o p o ĕ o o. O a č oo i. Pa ĕtli i o tp l o ĕ . li pĕt P o o o P a. J o po a it l . V i i i t o ti. O a o i i o o a a i po o ili Z i. U a o ĕti ti o l a t i či i pop a o l o i ĕl it ĕ o t.“

či p al p t a ý po l oči a a ĕ i o po

a N

a : „Po a

o

ý

at ý o o o o a ič o .N o p a i i o a a a a i a i o li a i l ĕ. M l G ý oč ta ý oň i t o l tat lo t ĕt po i t l ĕ a a č pat l to l . Z a ĕ. Zp o t o a ĕ po t li. J n o o čit l ĕ p i l it. N xi t ý t t oo op ý t t t t l o pla p .J a la ý a o o i i at o aa ta a a .A o i it K a o po o oč at.“ Vi i lo a o ĕ ta l li popi A a po tili op tila la. a pop al o tat oo ap o t a ĕ. Pot o o o ačil a ati at a a at p o l il o Ši a . „V i i t l li o o ĕ a t. Na o il a a o a a p oto it ĕ po ta .V l ĕt i o p ĕ t ý i p ĕl i i N a a.“

Kapitola 2: ŠIKHAN ÍHO OSU ( HÍŠMOVO VYPRÁVĔNÍ) Ja t i o l il at a i plo ĕti t a ĕ o l t o . M ot Š ta i poto al o Sat a at a ĕl a it a a Vičit a . Z l p t o o pĕli a a ĕ lo a o ĕ po ta al. it a a il it ĕ l a a a i ý ĕ i t tal Vičit a a. K

o l A li oč p ĕta a

pĕl a o al K p ip a il p — aa a . ip a o i. Na i i o fali

a tal ča a t a l . Sl l o o ti — A A i a Ro o l o K p a it a a a a p i li lo a p i o l o a ĕ a po .

Po o o it a i po ĕl o at al p o at i o ĕ ta p i o ĕ oo t po a . Poto o o l o t ti pi po vyzval jsem je, aby mi v tom, je-li to i il

al

o o ĕt

l o a

o il la o at a a ili.

Pot p ĕ

ti alo il a oč a a il p č. K lo li p ap i al pa i o il t . C at ĕ i o l li a li a oč a ĕ i p o l o al l to . Na oč opa al ti p al o at ĕ l. Zat o pi t l ta opil l a otočil l č l . O a il p al i p la t i a o ň a l o p oti . St l l ta l oi p t l li ap o to at i a ý alo i lit o i o a . Nĕ t a il a i ý o t til a ĕa o al ĕ . P oto to pili a o p li o t an. Š l a o

a

po l o a al a

po ačo al. o : „St

l o o t !“

til ĕ a po ta il. St la i o al op o l a ičil oč al o o l til o Ha ti p it i a i.

t t o

Po p o Ha ti p a o p i la ta p i la: „Za a la i i olila Š l . I o ĕ p i al ot ňat o la il. V ala i o ĕ t i ĕ l a ta to ĕla p l ito t. i i o ĕlat?“ Po al o pĕli ĕ ta a a po lali Š l a l l i tĕ o tat ta o a a l A

i a

poč ala at o ĕ A ĕ ĕlo o t . S op o o o i. K i a pat il l i p oto i tĕ i al i a l o l p č. Ja it o t t? ot l tĕ i pi o t o .“

at i it a. a t. Poto a A

a ia a a a al alč t o ti

o to o lo al a . ýt o ol o o t o Š l o a ĕ a l i i t :„ o ĕtl pl ti tĕ a ý. P a o tat i tĕ o t ý po i ý . Po l atý i tĕ

a ila ĕ it Š l o o ol či il ta t o a pip p l ito ti o o lo ý a t al a to i i .Z a tila o Ha ti p . Na ala a o a „Kt o a ĕtĕ o lo po ti o t ĕt pot alo ĕ? la a ap t l Š l a i o Ha ti p a ta o o a o a i a o .“ K A p tala o p či ĕ ý

a to i o la a .K l l a la a p i ĕ a il ič a o lo a a o ala: tĕ t to i il o tit a o tit a i pot o la a o

ĕ i a tĕla i po t t. M to at o Ha ti p o o la o t o po t t ila o . R o i i io a li po o o a ptali o t p. V o i l čila a po ala o po o . O i a o po ĕ ĕli: „Z li jsme se ĕt či o ti. Ja ti t po o i?“ A i ta

p o ila a tĕ t t o la a

o olili tat i po ti lo a it.

i i a ĕ o at a l i lý

i.

la i i

Ri io i o po a ili. Nĕ t o ali i ĕl Š l a pi o t a i a o ali a i i al . Na o o o li ĕla tit ot i p oto a ýt po o a o a la a o ot . A to a o tla t o ot o a ĕ ta i t p oto i ta č al i ot a ĕ. Zat

o i io ĕli a a o ali o po ý H t a a a. A o o o ol o t ĕ atči o ičil i ot o o ilo. Rt t o A o i i at pila o t. N o o o t ý . S p pa Pa a o i. J to o ýp t la o o a . p ĕ č a i tĕ al t to ĕt o o o tat il.“

i

o t o po t pi l l tĕ l lo p oto l t a . To ý i t p o l: „ o ot p oto to t ĕla p t i . K li ĕ tĕ čitĕ al o o a i it ĕ. Po

O to tĕl Pa a a ĕl l o p i t o po t . Dorazil brzy r o o l č č l i a o lop ý i .S o a a i a l p o il o i ĕ. Na a a plý al lo pl t la a oči pl l a o o ň. K l o tat i i ĕ p i at a tĕ po a il H ta a o a o ĕ ĕl o ĕ o o A i ĕ tĕ t . Za olal i i a l: „J i i t ĕ a a o H t a a o i. Po ĕ i o pot ĕlat. J tli o o i p i at a i tĕ al. Po po l ič oi o i it it ĕ. N o a ĕ i po čit Š l o i? Ja t o o t pi o.“ A

o po ĕ ĕla: „Z a. M l po tĕ i po č a i to o ti o a a

p či o o o ča o t p o ĕl a t. Z o ila ĕ ta o to a po pa p i o it t. ý i o li ĕ.“

Pa a po ý

a al po t p oti ĕ aň a l: „Po i i o a ĕ o to po a a o . To li . Mo a p i tit či Š l po l t o o a . Zvol si tedy jednoho z nich a l o a po ta o t .“

A

i o o la i p i i o oi ala Pa a a ĕ al o i. P ĕ t A ĕ po al i al i i A ita a a a o o al. P oto a Pa a a a o l: „ o p to it ilo ĕ. Po lo a p i pa a i i.“ P

t o al til a pot i ĕ lA ? P to P ip a il i i o č t ĕl p i o t

A

o Ha l: il ot t i i op o o

O po ĕ ĕl : „T to p oto a l ila i i t. N o a ti o ti p ipo ta o ti M

o la

ti „ o ý at

p

.S o il a o i ý a.“ p pa ĕ

. Ct o t ý t o po i o l to ti. To

o l til: „Po t o i i t .“

Nĕ oli t to opa o al a po o la a ý lo . K po : „P oč o o o at l lt ý a čil i ĕ o o ý

it

o t o a ý ĕ o i i i po lal p č. . P oto i

o i ta o o ti po li o R

ý i po

o a il opil p ĕ .“

t a opa o a ĕ o o it to la ot o i a po o la i tĕ

pi o li o.“

o t pĕt ĕl ta

a i i tĕ a ta

o a p o li it bojovat, zeptal jsem o o ? V ĕt t

Pa a a o po ĕ ĕl: „I t čit l po l l i p a . Exi t i ý p o a ĕ po o it — p i i t to a a o o o p ip a a t.“ Slo a o a a i to al la. O po ĕ ĕl :„ pa to o i po o č o ĕlat. P oč o to ilo at? Kt ý po tilý o o o p i al to po i ? Na lo il la o t li i o . V t p a i o t o t. V p o l il čit l l i po po tilý l p t o o po i o ti. V to to p pa ĕ po a i

a t o o o at a o l o po ol t ĕ č t t po p o pĕ . Staň ý pa i a li o a . Po aK ý i p o la ý o či t i a o i ý o at t o a o t.“

p

a . Na ĕ

l a it t

t .A a lo il

To l o i . o al : „C t ip o l lý o at i al o i toto t p .K i po a il t at i i tĕ l a ĕtĕ a i i o ĕ po o ý. Z ičil i t . Al a o il t o o t ý lo a to o o o at. T o i pý ič o to po .“ M l: „J tĕ t ip o o at o. Ta či t o dr o ti p t . o o at a K t . Ta tĕ t o at a Ga i l t a i a o pot a p . l Z ĕ t o at a i ta o ý po l i a lo al to ta ýt ot i po tilý a p p li p ý.“ Poklonil jsem se mudrci a i ĕl a i tit po Mĕl o t li o i ĕlo i op i a pĕ i. o a il a o o o ý o i tĕ t lo poč t i i Z ĕla aa o Mo „Co

at a p i la a o ĕlat ilý

K V a vy la il o V

M a i

o

ĕtil: „

i .“ V o al č o a a a l a oč a l ĕ ta. a ĕ a oč a t ĕ ý lý l č ĕ t l a o t.Pio ĕ opĕ o ali a K t a pat il č a o R l . li ta ti o to p a ol . Na o lo i ĕl o č l I o . lo pa al ĕt . a o ?“

ta

a

li

po o ĕ a

to

l po ala ĕ: „S a o o a a a i o . J o la at i . To . P oč t pi

ĕtlil at to p . Šla t a o o al. l o o ĕtil o o

o o

o o l t o a a io

:

o o at ĕl. o Ši o ĕ a o o at?“

talo a al a ĕ a o a pĕ li ĕ o p o ila a o — t tot o o i l i. Mat a i ot o i tĕ op tila.

ptala

o .

o la a ta it

Po l l a Pa a : „Ja t o o oč ao l i i ĕ R

a t ý

K

o

i o ata . A ĕ . .“

a i ĕl o o at ot

oč to a i p t o

a i ĕ . Z olal R o? Na t p o a ĕ.“

o po ĕ ĕl: „Z ĕ oč V oi o ĕa at V — G at S it a Sa a at — o o o at po i ta o tli o o a o pý o

M ĕ o a itĕ l o a p o a l i ĕl o ĕt . li ĕ ap a i pa o a p . Po l M a ĕ t l o ĕ o lop ý o o ĕ ý i a t a oi tal o o ata ao o to o!“

pal tý p al p .K o a t po at o o oč po o o t o ĕ a ilo o a o ilo lat at oč t o ý o l l a ý. ĕ a pa al a o Ja a a i. J o A ita a a t ý o l at ĕ il oč . R a i l: „ o to o!

O a il al a p al o lo il a ĕa al „At i i it ĕ o o ý pa i i čit l. Po

p a poto to pil oč i p t ý polo il a o a a ý t o o o at i a tĕ il.“

R

a ĕ. K

a

l: „

l p ĕ ta to tĕ il p oto tĕ

.

K o a o al p ĕ a potĕ il i pi l po l l tĕ. N o ti po at i po a it. J i a o č t ĕ a t al

i o.“ V til bitvy. Vrhali jsme to o po tĕ t t opa o a ĕ t opo tĕl pot o i.

oč a at o il na sebe v . S til ol a . ĕ a a ý al o ilo o al

K o ý R a t l O po ĕ ĕl i o t ý i p t i ot ĕ l it o . T l Z o al o o

oč

a la t a a ač t a a p t ĕ o o ali t lil p io ý ot al p p o i al o tĕl o ĕ a o č a i ale a i a il ĕi o

a o op a l l . ĕ a l a o l apo o l i a op l o la o . ato t a po o a t li a

R po la

t lil to o oč

to o ý

p . Za a

ý R

a pa l o

č

a

.

O a itĕ ĕ a tila l to t. „Co čit l t ot o a .“ P til la al R a opĕt tal ot tĕla a o t il o. Sl apa lo a V č li a o p t l .

to

ĕlal? Za il a ĕ a til o ata ĕ po t a

Za it p t o p oti o ĕ opĕt t li a o i pla o p ot po o ý i a tla a a il la t i p . M poto ýlil po a t o a il ý i la t i. ĕ t a l a aa o i ip o Vo ata ĕ l o l it a i i R o i A o p o ol ali i l .

la t o o fal a l p ali o .

ti. R

a t lil tĕ a l t ý p ý ĕ ĕ a ila ĕ o . to p i pol

Po po Ja l t ta al a ol

li p o al ot a a il o ata i tit o it . T l o ĕ. K li R o i pa alo to a o ta čili. il o pat il t lil to p ol t p t pi la itĕ i tĕl al R a o t til a la t i p opa l it a . V pĕt a R lal to p at oo t l o l po l to . T o a očil a il ĕ o a pa l oč . Z a o to p o alo la it „ ĕ a!“

K a o t po l jsi

pi a K pol o a o Sl pa ĕ li ĕ t o o o a p o li p i l a ĕ a a oč . Z i ĕ t ý!“

i ĕla a l a i a o t ili o. Po opili . R a po al tal a i l: „St o. Ji t

J tĕ a to pil o oč t lil a ĕ p p ipo a lo o a ti. Za l ĕ o p a o o a lý otočil o ola. K pot l R a i a il o ĕ. Z o ň ĕ a pal ti i al p . M o to a ot lo a o to o at ĕ o a il. Zat o l o p o ata i l pi l č t o ĕ. H o i ý o o po ačo al. Na p t al o o a t al a tĕ a i pa l a . O lo po la t p zast ila l . R a a ĕ t l l ti pa ti ti a a o ili p t ča o a il ý i a ĕ i. Na i pl l

o o ý o ň t ý p lil o ol l a pop l. Zat po ačo al apa lo l a it a tala. o o ali o t Na ý al oč la t i. p čli ĕ a

o o popi V o a itý t l ot č l O a ili. it a t ĕ č pal.

po .R po o o l ali ala

a

ý

R

a

t ý i i o doprov li l ĕ a la li: „N o

o ta to

a

a po tĕl t l t a p il tal l o a ĕ a a il p oti o lý a o i o

a t o t t o it R a Z a t lil o o o t o ata a o o at a i. V oč at o R a a ĕ t l l o l p til o o t l t a ila oč . Na opa l oč .

o

a l pop at tĕ . ta . J o p oti to ý i ĕ o a ĕ a a i poč ali. o o a

o o al o o ou silou. p t opa l a o o ĕa a il a tal t t a to o p . K ĕ a la o i a o l a pl ý pa t o o a o

ĕ po a o al a t o a l a o o to p i p o ol ali l . K o a til t .K ta ta o č o a ý po o a ĕ ĕ po p li. Po opili i o lič t .T pĕ a l .“

o ý t l l .Z i o o

a a ĕ i ĕl li ĕ o a

Vstal o ĕ a po a pat il oč č t ý i oň t ta ala o at a. ot l o o a til pa ý p . Poto a to pil o oč a po lal i p č. C op at a po ačo al o i. Po a ilo iR a o t o ý p t ý a o l l o o o tĕla. Kl l a ol ĕ o pa al l pa l .

i o t opil l i a a

Pot pat il o o p i ý a . Z o lo p la a t o . Na talo at ĕ l l il ý t a ĕ t la. R a l a o č . Za t o opĕt po ta il a o a o po ačo al. O a a ali o o i ĕ a ĕ o l apa lo. T opĕt o ali a o o poči . T o i apa lo

l ta it a

l al a i

a po a ĕ tĕlo o č . Mo lil

i o t o ali l a i o a

ĕ i

ali ĕ a ý pat il o ĕ o o a lo : po t ti i al p a pa a i ĕ t a it al p a it a

p o

a R p o i. Po ĕ i p opĕt a t ĕ a t ili a o i ti. Z o i odali „N ĕ t a Ga . J i a la t tĕlo a o o a .R i tĕ po a . Z aň t o i l i otĕ. V o il i Vi a a o aZ i i o o a i R a. V ol i li it a ti. R i a al a i .N ýt pa o p a a o ĕ o . T o pa o i a a a.“

Z a o i li a a ot ĕpo il. V lo l it a po ačo ala. Po t ý a i o alo o l a ii o o . Po i o ý ĕ ĕ a po l l p a p . Ma t ii a il li al to o a i a l l o li ý i ý la : „ o po pa p A i Na a a

a o a .“

al a ĕ o p ilo il aň a l a a il a R . o p o o il i i N a a. „ o o to a a ti po t t to aň. R a a ta a a a t čit l. K a ta o ý p o po .“

Pa a a t ý i i lo a o i p til l . Poto ý i ia l o i a „A a o ý I ti. Ta p i al

ĕl a l o t lit i l: „ ĕ p i to pil p i ali at p a ĕ a

olat l o p a p a ĕ ĕl ĕ a o ič !“ a o ot a a a i o tat i ta o o at. Ř li it ĕ a t. a a a i l: o o ti p či o o

.“

it a o čila. S tĕ ý i a ĕ i p to pil p o čit l a polo il o . O poto o lo il A :„ pi o i ĕla i a il po a it a p to i to po a ilo. P oto t a ip .V i ĕlat o .“ a

t ĕ o po ĕ ĕla: „ i ĕtč . U ĕlal i p o ĕ o lo t ý il a ti a to ĕč . V i a t l pla po ta. Po to p a i a ta l o o ĕ p i o it o t.“ M o čit l l i potĕ ila i o o . K l o o l.

o

a a a po al i A po lo ila

i i

it ĕ ý i

A o la o l a. O ala Vĕ ĕl p oto po t l l ali. J o t la i ý a a a l pl t ý i la . Po o po o

Ja ĕ a ĕ o ala t a i. at o Ha ti p čil a i a a po tila . St la lo o to l a

p ila p t t ĕ la a po p o ĕ. St la a

o

Ta t ala a t l t. P a i i o a p tala. Poto o Ja o la to at po t o a . C lo t o pala ti t ĕ ti ito ala a la a o ĕ il l to t ý a ačala J o o po ta

o i o a

A

o pala i

o po ĕ ĕla: „P i i o al p o i a i Pa a l .“

Ga o?“

ičit a. A

ý li t. Pa t ala al a pl la o o č . i ý i ala l li o po po tila a o at a o

K to o at a o la a po A t t ý o . Pi aopa tĕ t a i i . C to ala i a l a o p o ĕ ila .J o t a li o t o o ýl p i l it. a

i a ila t ĕ a p i li i io Vat li: „Mĕla pl it a oli p

o al p ĕ čit o ti a a tĕ o ala ačovala v askezi, . J l ti la. at a

t ý ta i a ýt

Moji k oc pl o at lo a o lo ila: „ č t .T o l ti po a o o t p oto K tli oo o l p o l i tĕ a o t č o a o o t .K i pl a ý o i oči .“

o

la: „P oč o ý o p o at l

o t o i la . o tala o i o o o ýl a i ý

ila o ĕ i a a p to la a i pila a o l pĕla o Vat a i a Vat a it č a p č ý

la a a ala tala. O ala ala o o i pa la ia po o o l

p o ĕ ila polo i a o tĕla at o o . Po ačo ala a i a po ĕ a o ĕ a a i. Z ptali o i p a o po ĕ ĕla l at Ma o p ň ot t to o .“

A o lila o Ši o i a o il a p .K o po ala o l ĕ a t o po ĕ ĕl: „Za i poto ptala a to o l to o ĕtil: „Mo lo a i o o t ap o. po a a i it ĕ. V p t i otĕ i pa ato at. Na o pa o ĕ o a ta a itĕ o l at a ĕa it ĕ o at ý a l to t lo o t at.“ Ši a poto

lt i l i otĕ A . Na o il al o i o ča o po o . Po lo t a

p to

ptal o i o.“ A a. Šiva a ta toto at o t ý ý. N to a o aa o lo.

pa o a lo a la lo o ĕt . Spol č ĕ ý a l te t ala Ši a ĕla tĕ. J o lil o o o a al Ši a l o a l a po o t po ĕ i p o ĕ . P to pa a o a p o il o a Ši a o po ĕ ĕl: „Sta a l ot ta o o l o .“ pot pa o a lo a počala a p a ý ča po o ila . pa a pa ĕtli Ši o ý lo o il a o il a al po t o a č p o lap . N l ĕ i o i ĕl a pa alo ĕ oli ĕ o ý l pal i. pa a o al i ta a ĕtit o l o t lo a po ala pa o ila o t p oto Ši a l il p a ? J li t ap t . K lo i a Hi a a a

a

pa l a

l l

o a čil i p a a ĕ . N al a o tat ĕ o . K o pĕla a a l o o ĕt . pa o a t l tĕ p o ĕ ila a. Ž o a l a a p ĕ ĕ ila Ma o. Ši a ta a ĕl i p oto

p ĕ čila a ta a il at a . T to l l po a it l t pa o o i. ĕ at i Mla Ši a a o p i la o l č ĕ . Pa ato ala i lo ti o i Ši o a lo a a ta i a o ila a o a o ala lo a ot o V p a ila po l t č o ti a. Ot

ča

. V al dceru ý a ĕl a o t o i t il. a o lap l o i ota a a o .

Hi a a a o a a o ot i a o ila pa o il a po lal pa o i la

pa

. t ý

o

p o l il: „T o pi o t oi a o a l p i t a a t to či tĕ pot tat.

t ato t ĕ a ila. Ja p o t o i la t ? C tĕ i t ý i i i t a i i.“

i t

o l

pa a l p i ti a o lo ĕ . N l op i i. S a il p ĕ čit a l Ši a „ a l“ ta al a ĕ. či ot o il l o a a al a po o K pil i. Z po o ý pa a l a l : „J l p i a p i olali a a la l tĕ t . H o p č . Co o t ĕli po l t ĕlat?“ pa a a o a o ili pa a p o il o a Hi a a a

i

i ý toči tĕ t at l il k jeho zemi.

o

.

M it Ši a a o p č o ĕ o po l o ĕ la op tila ĕ to. S o o t t i i ot to pila o l a o la ti t la o o o o a i St a. Na la o lo lý pal at ý p to pila o ĕ a la a o ala a i. Za ĕ oli St a til a i ĕl i ta ĕt lo p t . Ja a ĕl la a o po a a ta ptal a o a . Ř l: „Po ĕ i tli ti o ĕ a po o i.“ Ši

a

St pi t

o po ĕ ĕla: „Ni o

i

t to po č

a

a o la il: „J ti čitĕ o o. J K pol č a o ĕ ĕ ĕlit l . Ř i i t o ip

Ši a p o po la

po o ĕ lo ila lý a a it o ča o ý.“

to

t l t po .“

p ĕ a a it a i

.“ o i p i ta o

ĕ

la: „J i ý o

Ja a o p ĕ o t ĕl a t ý til tla o ot p čli ĕ il. Na o o po ĕ ĕl: „Op a ta t t. i a po . T o p op pl it i ĕ ý ĕ o o po la a t o al i po t o ĕ tit.“ Ši K

a o la ila St pil . Pa i ĕ ili po la

o i t a Ši a

a Hi a a a op t tila o ot o a pal .

K

Hi a a a o a il a o o K pil i po lal o ĕ pa o i tĕ ito lo : „Po o o o at i o. Po l i .“ T a Ši a i til po o ĕ. pa a l: „ o lo o l ĕtč . K l l l ĕ i fo o . P ĕ č o po la o a.“ P ap ý Hi a a a po lal po t ý a Ši a o t č po la . K o il pa oop a o a il o K pil i a o t i. St il ĕ a ý ča a a o til o o ĕ ta t ý o o po s Drupadou. St a l pal i a č talo ol l tĕl K apo oč . U i ĕl St ĕ a o a a i la a i. P i t l a pi l tat o lo ĕ ta i ? P oč ĕ t ?“ Nĕ t a St a a a po til . Pot St

pa t

a t.P ĕt o lo o ý a ý i p apo pal i al o i o pol č : „Kt ý l p

o i o ili o pal i. K a a

talo. Ř li il: „P i t

to o

a

l a tal o tý a ĕ t t p ý p K o po o ĕ. „P oč i to ĕlal?“ ptal K a. „T o po la i po il a i. P oto tĕ p o l a i o po la . Ta Ši a a o po o .“

O tat a Po ali K K

poto K ĕ ý t o.“

al a Ši ĕ po pal o p i l il ptal ý

i til

St a

l t

a p o l il: „A Ši t . At o f .“

Mo ý K a ý i l o ti t t o

l lo. U ĕlal to o o il a St a ta a

t ý o ao a i o l. K t ato po la a

St a o po ĕ ĕl: „ V at la a ĕ o til o K pil i.

St

o l pot

o i a it l til Ši a o o li.“

lo č o ti to to i otĕ o la.“ Ja il to Ši a

al a l

la a o ti. t a .

o

po o a

l o ti pa . „ St o ta l

ý. l

a ot

*** K a o p ĕl p ĕ o al: „A ta ĕ Ši A i al p oto p o ĕ a o il a o a ĕ po aň. Toto l il — oo p oti tĕ o a a a a i tĕ o . a o Ši a o o at a i a ĕ a il.“ a a p i ý l a po l l ti ĕ al ĕ pi o l pop t a lo lo a l: „ o o p o o a o . ochr a t ĕo i p aotč oli ča ti po l t

a o Ga Oplý t ĕp o o

a i p oti at a pa a a o ĕ apa

.I

p aot ča to o t. a a polo il t t o o at i t o a o at l a oo .Ř i a i ič ?“

čitý o l a ý o lič o o ý plý a lý o o a il ĕ . „J p pt a o. V lit l p apoč t o t il i la t p t l i o la t . Sl t o o l t o t to l p o . Po a o č a ĕ ao č o a a ĕ at o o l a o den ĕ a t t ti pĕ a ti oo a oč .M to ýt i . J tli ĕ pal o popa ĕ o a t o . Vĕ a o o at č t ĕ.“ a p ipo ĕl a o i p a i la o t ĕl po it. H i o ap la i ĕli po t o a oo a i o i. o o at ĕli o I t o la t a ĕ ĕl o o ý o o at a ĕ a ta -li ta o it a . a li

o

o l .„ p t l o a

a a p o olal lo o i l

t ? Ja a l p

ot l po t

o

-li ta to o o at a ĕ .“

o i l a otočil ti t alo p o i

t

o i: „ p t l ?“

l a ĕ o ý i. p t l lý čit li a o

a a l t ĕ a o a: „J ta ý a č t o i t atil. P to il a it a palo at o a o ĕ ý a . Ta i l o oo ičit p i li ĕ a ĕ .“

K ipa l p o l il to p t l o o l it aV o a o a .“ Ka a K o

to a alo a ĕ l l a t . Ka a at a pĕt č o t A o o ata . Ř i o

a

ačil al l i . l a lit l a i to al ta i o i o ali o oo pl ĕla apoč t it a.

a

ĕl A att al l t o l a a l a l: „Ta o a ĕ i la t o R ot l it

a a l pt al ý l a o o la o t k boji. lo o o o i. K t po

Kapitola 3: ZAUJÍMÁNÍ POZIC P

t o ča ĕ ĕ o ĕlili S o t o lo il A po a t a i a o t i o ali op o a po l ti t alo A i o at . p o la Vla t Ni o po t A

a po a Na i i Ši K al

o J it ia o al po l p o i l o č a ĕlo : „Sl l i a a t a ĕ ? Tot l i a o o o o l . Ka a o o a it a pĕt .Ř i i P l i a t.“

pa . J o a o ĕ ta . o a. V i i a ačil a lo o i

l l a K i : „V i i o t oo i o l o o l a al ĕl i ta o ti p t l o t p l ito t a t. V K i o o po o o i o a i la it t i o oo aň t a a op a ičit l t o o i . N lo a o ĕ p i p oti to a i pot a. Z tĕ po o ilo a i pa .“

a t po al a o ta ĕ o ĕ ĕ l ý poč t po ĕt p t l ý i a a i p o ta t li. Ka ý a o o ič a o li t o i. N i o li t to l t.“

til ilý o ti ĕt . . i

o t p to ý l . „Na i . A oč l o .M a ĕ i ý po l i tĕ ý p o a K o i

U li ĕ ý J i t i a po ačo al p pa a p O lopili o o lo o ĕ ĕ . Vi i po t ý i o a a o ali l o at t a . S

it . oči tili o ý i

či o pa i i pa pa li po ta a o li o o l o o o o po ta . a a l o alilo po l a o o o pl ň K t po t ĕ aa a i. V pa al a o a l o pi o ĕ. V a a o apl ila a a o l o ĕ a a po i . K

lo o o č o op til ta i J it ia l at a K i o . Na ta i ĕli o a o l a ĕ a oč . K P o i a K i a a t po ali o t p a l il J i t i a o lil Ki o

Po l o tla p o a t ý po latý

o ý i p ip a ý oč i.

o o o o pl p o a a o a o a ila ý t a a p o ala o p oo po o i ti č K o . Ti a to a o ali t o o l o ĕ ĕ ali a P o i a o p o l li i pl to . P i o o o ý a po o i ti l o t ý o la p a a lo il a l . Ti lo p ipo a t a ý po o i ti o t l i. Út a oo a a lý a ý oč o l a po a o l lo a o l ý tĕl a oč i.

V a

ao ĕ aa ý i a a i ta ai l V i i oo io

a i a ilo t al o t la i l t ao o pa ala a o ĕ l ĕ ta. H ila a o o ĕ i ý či o t . li o it t ĕla t at o pa l .

O ĕ a o ĕ po al p i li o al . V o l alo to tati la t . o a pol i t lo ĕi i li o č ý t o ĕ o a t t č lo . Z oč t potal č t p apo a i o ĕ ý i ot a i p ipo al l i ý a . V lit l o o ĕli o o at ĕl i o o T o U t i ĕli al a

ta

li a o o li a p a i l it . o o i o ĕ o ý i o p ia o o ý i a ĕ i. Ni o a o t ao — el ho nejprve vyzvat k boji. al o p al o ĕl ýt a o a it. ýt o ĕ poč t l i a o i ti t li a ĕa

.

V lit l pol ĕ a ý ča o o ili. K la i ta a a l l. a a a

a p a i la tanovena, o to p i p a l o t

i

a ĕ o l tĕ it a o tat lo tali po o ti: „ tt t Po K o i apo o a p a i la i ýl Po o a a op „

ali p li

i “ o po ĕ ĕl o ý po ta a la lit l a t

. P oč t p a i la o o ali la i p o pĕ ? K a a o o i ta a al a o o to l al la i po . a ai o o a o o o at o l ta ti t o a o o . po .“

a. Op til i ta p ip a ili a a a la t .

a oo i tili it . To ĕli o l it o a

*** ita t a ĕl pal i apl ĕ ý o ti. T o l ĕlat i i o č at. Sta ý l tĕl o o po it ĕ ý po ĕlit a Vi o ĕ p to o ti i a olal Saň a : „Ř i i o p ĕ ĕ Saň a o. J o i o ĕ a aK t ?O il ĕ li a . P to a il o a a ta it ot i ĕ o l pĕl . P oč o ý Saň a o? I a o po tilo t po a ilo i o a a it. O t to l i tĕ o o li o o . K o ĕ to o p o at i la t it ĕ.“ Saň a a ĕl po it a to i a a tĕ t o la al i a a ot o l člo ĕ po ti ý tĕ t i i it o o či o o oli ýl la t či . P o i li p o l o p a tol pa l o a lo at l č o a ĕ

Saň a o ý lo op ý i ĕt i lo t p t oi o a i i o S o ili it ĕ a t t l ĕpi i ĕt o ti to.“

p li o i. M o o t a il po at K o pa a a o t ý to p to o al p i at. „ li t o ýl o či ĕl i o. Ka ý p a li K o t i al t o t ĕ. t ý i a o fali a o t. To i a či il. N ti ý o ý i .“ o

o at l to pil V to o t i o ot l: „ tat lo o pĕli o i i i a po i . P ipo ča a t . tĕ tli i

a

a. Ri i ý li ý i ot . ň i ĕ p it

ita t a i po l: „N p i. i o o top ĕ

i i i ĕt it a lo

at at.“

ý

„Pa t ĕl op o t i ĕt i Saň a o i “ o po ĕ ĕl V a a. „Mo ilo t i o o aK t .N ý a i i t ĕ ia o ĕ o i. ĕ it po t a . Po o tĕ t to p i lo a ta p a l o ti. o l a to o tĕ a ĕl ĕ ĕt t ĕ i i oo i a o o ta pa o . Ta p a a o .“ V

a a pop al l a ĕt po i . Ti a ý pt al a ol to a a ot ĕ alo. Vola po i a ý i o l tal i ĕ . Sl lo a it i soumraku za t ĕ o t o a ý i a . Po o o potil t l a ĕ t ý p pa o o pa l a . „To ĕ č o l p olit . M o o i ý l a o a Z i a o o il .“ V a o at i

a ta pop al a i ta to o lo . O to

ita t a po o o . i a a to to i otĕ l

l

ita t a p o i al a pot

oi t o o

i ta i a p t

V a a o po ĕ ĕl „ a ič a Pot o lo o tat ý p o Tato ĕč to t o o p i ali. V a ĕ li o o. V o tit al T o t ot l a o o o ĕ S tt ĕ o ý ti i t

lo ĕ t po ta a al pla t . Po ĕ a o al a a o l: „Vĕ tato a ĕt ýt po .“ i i : „O t to l i tĕ o o li i i at i o o či a ý o č tĕ t ? S t it ĕ čitĕ a i otĕ a o t.“

i

. So t il l ita i a poto l: to ti ĕ . Ni to to ĕtĕ t ĕč ĕ. ič o p t po t o t. U a t t .V i i t ĕli l o at K i o li. ĕ ala p a o t t o ti ale vy jste ji l tĕ p ý i pi t i a . To o t t t l tĕ t o p ipo ta o t lo t ti to . t . o olil i o i t ý a o il o o a lK o o .“ la o po lo al t ýt p o at . „Ja o a pi po

o ot

t

lo t li? C aň

o o a P

oa o i o

o i t o t. Pa ti po a lo t a K o i .“

o

o t

.N

t

ita t a l p a o pa . Žalo t ý la a il it: „ ĕ o ý i i t o lo a o .I ĕ o to o t . Vĕ i p o lo . Mo i o ĕ po l o . S a il a l p o l. N opo tĕ ĕ. T o o it o i l i t o t. Po a ĕ ao č o člo ĕ a o ý i l al o o ilo . ý i t a ý p aot K o . ĕ ilo ti ý.“ V a l

a o i lo a o l. „ li o t?“

„A o

a ĕ . Ja

K

o . P a

K l t l al a ĕ p o tĕ it. C tĕl ĕ ĕt l o o o t ĕ a V

a ita Ro ĕl o a a o it ĕ ýl

i i o ĕt a

i a po o i. V tal ĕ apo l tĕ ĕ o ĕ

tĕ t ?“

o o p o li ĕ a ý tli to ĕ o a ĕ č . K o t poč t ĕ p o .

a po ĕ ĕl a a ĕt ta l a p oto l: „Na li o ti o ap a l o a o t a p t lt o . I pa t o a a o o po a it lo a i t . P oto l p at o l p ýl oa ý a ý l o o . I tĕ po ti

Nato i i o l a o ato o l al lapot a o o po la . Saň a a ačal popi o at ita t a ovu a znovu dlouze vzdychal.

tĕ t . Po al a a p a lo l p pit. l itĕ ič ý t . V tĕ t . Vý l oa o ol p ĕ ý tĕ t t .“

o .

o

a a

ĕ ý a lo ti a K

l t

ý a

*** Na o i ti J i t i a ai o p . t a l . R l nebo ta a a

o o il A o : „V po o p t l V ta o ý p pa i a pati opo č t a t to p o a a l a a ao o .“

A

a t lp ý at o ĕ o la patĕ po i t l ĕ .V o lG t o la o . Po l t l o oč a o ĕa a ĕ Ki a l op atĕ ĕlo t ý o . Po l l a J it i t ý il l ti ĕ a p o o p il ĕ. „S a a l o po i t l o t a a t ý t o il I a. Na pi i po ta . J p i po po l a ĕ o p t l o p a o t o ĕ ý at p i po l a l a. N xi t člo ĕ op ý po l a o o Vi a . a toči tĕ ta a o I a toči tĕ ta .“ A a a to pil o oč a l i o at a . V o o l oč l po l p a pil ot a lo o bodce, o pi i t o ili a i ta a Na la Sa a a a i ta t . T to l op o l tati o t a č o tĕp a . A a i ý a ot po la p o ĕ a l ý i lo o lo ĕ . Za o o i o ala o ĕt pi t o i a pĕ oto a a t a il Vi ta o a a i o . Na la a Sa a a ili po l a p A i a a a pa i i o o t ili a l o al Ši a ĕ A o ap ĕo J i t i a a al po ta t a . Kol o o oo a oč a p ipo al Sl planetami.

a o at o . N al o a i i o l a t . o ola o ilo o lop i ý i

Na t

ot a i č ĕl p apo oo a o pal o lat a . Na i i al A o o ý p apo a o ol Ha al ĕ i ý l č ý po i . A a la p a a točil ý a al. Z lo a o K o palo al ý po l . Na ĕl t a i la t o .

Ja il p o o l a O a lit l ĕli p a l ĕli ý o t a ĕ o i tĕ o l lo t la o ot a ao l a o lo a . Pa al t o a ĕ prachu.

il o a a t

a ta il a oč al o a . at o it a la t . P o i po l io o a a o o a. Z l il ý t ĕlo p to lo i ĕt la. Sl a t il tý o la

a p i po l a a P o a il o ot o t a č o o a ĕ p oti . S o lo p il o lý p apo lý l a lý l č a la o p ipo al lo o . a a l pot a a lo a o o loto . S o a a a l o il l ý lý l č . Na a o i polo il l ý a o o op l l . Opĕ o ali o i a pĕ i a il o tati o . Vi

i o ĕ

ita t o i o t o ili o č l a o oo o a ĕ. P oti č t lo a p i o č t o . Za i o l a lat oč a.

t ot po l a P o po t po ali ĕ o l o lop ý i ta a ý i oň i

J i t i a p i po l a o o a č l o opĕt po til o a a o til aA :„ i o o ý pa i a a il ot o po i t l o t a a i ý p o a p aot p o i. P p o o ilo a a o l o .K o ĕ it ĕ o p i l it? Ja tĕ it?“ J i t i a p o il ý a lč ý o . A p o l il po i ý i lo : „Sl o li o to a o p o i o o o a . V ý o o o ali o to ĕtlil i a pati. V tĕ t a č p a a o it o o t a t o t. Milý at o ĕo ta p a l o t.“

a p o

ĕ ta a a al tĕ t

Na J it io i p a li ? Z lo lo t . A a ta ĕKi oo a i to p ipa Ki ĕč ý at i t . J i o t to ot ý o p oč ap ti pĕ .“

l

t l

i ĕt po . la o ĕ p či o t to l je jen jeho touha po til o po o ti a po ačo al: „M a a ĕ o pa l o tapa .N a a l tĕ t o ia a J o t a ĕ. To P o ý o o o č . O p o o o a to ĕt o o politi o a t p . N i ĕl o tit a a t a ĕ t to P ta

Po p

J A

it i li ilo. P l l o o. K i a i toto t t t p

l ĕ ta

aKi a

ot . „J to a o

t to

o

ĕli o

at. Ř o t

i ai .“

at o

il č t ĕ a

J

i t i a pa o al ilo a poč t ý a t o op o li a o i tĕ. O lopo ali o i io t č li o l o ti a p o li a o o la a p o a i tĕ p ĕ it ĕ. O a o i lat a a i o o ĕt a o ĕ a o lit a i a ý i a ta i a t pa op tili o i tĕ. A

l o č la a .Ki a l: „Ta to o o ý a t ý o al to o ĕt pal p t l it ĕ a apa a o a ol .C o č t oo i tak jako mraky zak ý a l . Z ol i a l o A o p oto i o i ý po ta it .“ Ki a A o o o lo p p o a ot

oč i a

p

A l o a očil oč o ý o po o ĕ ot i a : „ o it l ý N a . Ž i o .“

lit ĕ o a po l l l . ĕ P a ý p t

i

a p atý a V a i o o lit tĕ t tĕ l — a i o

i la a A a tal. Po a o al i opĕt a to pil o o oč .

a po

o o a ila ilo . a a. S t p o il po o ĕ ila a i . Po ti ý I a — tĕ a

o a ta

a i ĕl o ĕa a l o po i a oč a it a p oto po i l la t a o ĕ a i a l. o i tĕ o o ĕl to al la t ot ĕ p i ali i i oo i. Na o a ĕl pol i t a i pol č ý p ipo al o i. A aaKi a o l lo o i tĕ . oo i ta a o po ilo. Ro po alil l a i. St l o a l oč . K tý o po ĕ o

opili o la t a i t l a o a o čata a i i o tat p li a o la t . K o i po a l tili a i a ĕla al al la K i o t a t l la t t ĕč ý P ĕt p ip a ý oo ča t it ĕ. a po l l o po ta il p oti K i o i a P o . .

ač t a itĕ p o a

to p o t t to oto to a oči it o a A Po i o t

Kapitola 4: HAGAVA -GÍTÁ Na

it poli ačal o at p a it . A a opil G a l K i o i: „ l a a po ý oč io ĕ o a a i ĕl p t l a o o ta .J Pane, abych i ĕl o i i p o o at. P o l ĕ i t po til t tĕ potĕ it lo ol o ita t o a a.“ K i a po l o ĕ a ĕlý oč p til op o t pol . K i a l: „J po l A o a o ĕ K o A a oči a p l tl o i tĕ. K i a al o polo o li. Na lo o oč a ý o a i l — t a li at o a l N lo t pĕt. A a po o l a po l l p ap t l a p oti o ĕ — a t o li ýt ot i at a a ta a čit l t ý p t l t a tĕ a o o i . A p „M to A

.“ l . a o

p

o l o it. Ja o l tĕ it a a la t ý a p t l? C til la o t a t o hlasem o lo il K i : ilý Pa p i po l a o p t l ap t p o oo la ĕ t a i ĕ a i t .“

a t lal l p .„ K a o l la a lo a tĕ t . Ja o o? Ja o p a iti?“

pa l .K o p lila a l i o o o at. Zapo .Z i ýl t to a it la t p ý pi tĕ t o -li i i a i p t l

il a

o

it t o oli a ilo a

A K

a l l a ol a. O o i o lo ýt a i či. T t č lil o a Vi to ĕ poli to lo ĕ o i o. T ĕl l a t. C tĕl i ĕlit l i. T to t a P o i oK o i o t. K o al o i l K i o i oč mu tekly slzy. „

G i o to po lo t ý p ý . K o i o čit l ot a o o al a ý p la ĕ opo t to a po o i. I i o p oi t o po l t a to a il. a a o a il

p ý

a i ý ĕ o a t i ĕt o t to Z t o lo t to it t.“ A o o o oč alil osob o ti a o li ilo al o aplňo al a i po lo ita t o i o i a it o lo p

pot a tĕ a t a o o i a lo ta o at

ia i

l

ĕ. N i

tĕ t

ý al. Po l a al a t o a Šal a a l a t o ĕ . M o o la ý p i K o la t o a ĕl o it i i i. Ta ili lito a o i po tilo t. Ja ĕ a o t o t?

A

a Ki ap a al: „Po l o o a ol tli t to a o a i . N po ĕ a op a o o po i o t i o p tit. T a po li a ti o ti t atili t o t ý po l a i o ĕli a o a t ý p o apo o t. Po a i č ta a o o t a ič o a t p o o ý i ot o apo t . ta i l pol č o t po t p ĕ p opa o o ti. T a i ta o o a . T pa ta o o ĕt ý a ao i tĕ a o ĕti. K o t to ĕti o at? K i o po o po ĕ o t a t to pol č o l a a lo i a t p l .“ A a i po ýo V . o l a to o ý ta li po A o

a l al: „ al p o t to ĕ K o i o oa la o o o po a p oti i po l li la t tĕ t .“ O o il a ĕa l l o o oč .

Ki a Toto o po ĕ ta o K

t ali

ĕl a o i a ý o a po lo il o a t Za it la t p ý p ipa alo oči i ĕ l tĕ a it ta t o po a a o i o o . U čitĕ l i a t l tĕ ĕ at o at t a lo t . a ili a ĕ

a o a o o p t l t l l ĕl ý ĕ . l ta o i o oo a č a ý po li o ti. J o A o i la p : „O t al t to či toty v o o li A o? lo ĕ a t ý o ot i ota o o . N o a pla t al pa a a ĕ. po t to o o o ti. N p l ti. O i t to o la o t a po taň it li p t l.“

A J

a po l o a p o a oo ĕ ĕ po o p o at i toto o o vysoce t o i p ap St l a t a a Kt

t

l p tl

ap ĕ

a Ki o a

o a t o ý ot o ý o o o po č a i. i t p čli pi .

a l i a ĕ

. Co t a li? t . Ki a i po tl ĕla ata t of l l . l .A a l at . P oč K i a t l? Sa o ĕ o t o o at a a ta it loči al a K ipa a o o al o l o a t

o

A a ptal: „M ilý K i o ač oli p p t l a o t l t p a t i a lo t al? Ra ĕ i tal a al t to ĕt i ot i ý . I p opa li a ti o ti t l o i a i. o a a i o ol a t? Po tĕ č t ĕ a ý a t po ĕ i .Z i tĕ t o i l p p o a. V tĕ t a p pa ĕ i t al o o o . Ja o l t ĕ o p o il t ý p ý ? P to p o to po i ý i a ĕ i.“ A a i ĕl o it a ý o o ti a t o i o a o Na to pa a o o a t aKi ia ap o M po o i i o o a. V a a a a i al otĕ . at i p t li toli t a t . N po oo o a ĕ ĕt o ĕlat. A

o i a. K o i . I ta a o o t . Al il . Co t t l l Ki o i K i o ĕ po o o to O

o po o a oo o o o po i o t ý li ĕ iA aa o

ĕ at. t? ĕl o

a

o o l po it o K i a po a . Ř l: „ K i o o o po i o t a la o t ĕ p ip a ila o li . Po l ĕ o a al o i p o at. V t to it a i Tĕ — i i po o po ĕ l p .N t ý a to ĕ o a o .Po po č ĕ. N a i o o lo a at t to t . N o a i i ta o lo t o o to a a o o . G i o o o at.“ A a t a ĕ pol o ĕ a a

o lč l. T l ĕl a a i. P oč

lo a K i o i a ao a o A a a

op ĕ čil. Na ýA oč tĕ? V pa to

i

oč

pa l. M i aKi o ĕ o ĕ . a a l o o o l .U a a Ki a o o a o i ti po o at ? To i tĕ . La t o l il ač t o . At ĕlal K i a o oli respektovat. Rozhodl se tedy o a to č at o oč opĕt o .IJ it ia l o ot pĕt t ai at.

a

l apo l i a ĕl a a to o lal A a lo t

Ki ĕ t o il. Potĕ ilo o A a J o p ip a Ho p i o t a o čit l a .Z l a l: „Ač oli p o č lo a p t l a o o t . Mo ý člo ĕ t l a i a i t ý i. T i i i tito o ĕ at i o a xi to at. J ĕč ap o. o o i to to i otĕ i a tĕlo ĕ t t l t ý člo ĕ . A po o ĕ o ta tĕlo o . S o l t oo a to to ĕ o

a ýp t l a t a ĕč o ý i a i a xi to ali o o tĕla o p to pi t at a.“

A a l č Ki o ý o o po til o a ito l . K i a l a o o l p o ĕ i. K i a po ačo al a A a po o ĕ a lo al: „ K t tĕ t a tĕ t t l pi ao t ĕ a o i a a l to. Po lo o ato a t a ta ýt i i o . O o a to o op p o il ýt o o o ao o tp .V l i t a pa lo ili po p čli o o ĕ a o t č ot ĕ a oča ot tĕlo o č o l i a la ĕč p a ĕ. pot p tĕl a ičit l . Ni o ičit ĕ it l o a ĕč o i al it tĕlo o pĕ i . P oto o l to ti či tĕl ý p ý A o.“ A a po opil o o ý a t o po i ol t

o Ki a t a it .

Zl t

po o i

ĕč o l

A

o ia

ĕ o o to t a po t a po p oto i o a i .N a ita a ito tĕlo. K ti? S t tĕla o ol ip o at pot o o lo ila ta

. t? S

i tĕ ĕč . J to a t a l o o

o po ot Ki a l: „Ja a ta i t o i l la t a a i a ito. i la o a ĕč a p oto to a ýt p či o i o t o tĕlo ta a o i o o a .“

A a po opil o Ki a it o ilo a neztrat . Za it i tĕl A a a ol ti a t p i o ča o a o a i poto o ĕ o l p tĕl p a ĕpo o ĕ a pla t . A a ta o ti ý i a ĕ i t tal po t. O o l ĕ a po a it i i. K i a a t to po t či o a t o ol či po opit l o a A ta o a

a l

lč l. I p a a i tĕ t o

o t o po ĕ ĕl: „N xi t o la po a it či o t o t i. ot ý či .V i popi ĕ o . Tĕlo ĕ o ĕ alo t to o t p o ila t l a

p i p o o ý ač t i a ĕlal al

aň at o ň ĕ a a o iditelnou, ičit l .“

aa a o ĕč t . K i a o i po čil t t al to

.

Ki a a o toto tĕl p Tĕlo ota a o ý člo ĕ ĕ At ĕ č oli o t. P o tĕ o č o p či o

p t l la a ĕ l: „I i to o ĕ o at l č ot p ĕt o t o po t l ĕ ot li ča l a ta it. S t o po i o t a a ot ti a o ĕ it.“

A a p ýl l o Ki o ý ĕlalo pot . lo a po a a t ala ta t .

lo

a p l ĕ

. Po opit xi t ičit l a al

l l o ý pa ič . Kt o ča o ča t ý

. ý ? a

i t č

Ki a p o o čil o po o i: „Ti o i a ji po a a a o . Ta i popi V . o o i oo t l l popi o o po o ĕt a i . Ni ĕ i i l a t poto a at . P oto p taň t č ĕ o tit a ý ip ý i.“ Ki a ĕ il t a a a ĕ il po o a i ta o o po t o p o a o po i o t t N a aopa t to p l ito ti N -li o o at ol a t pi o o i o o po ĕ t. Sta

ot a A o o a ĕ . „J i at i a A o o at po l o ý i li o ti ot t o a a po i o ti. la p o l lý a p o o

o a a . . Ta o

po a o ti o t a o vyhnul boji ze o it . o p i oč po t . Co K oo

t. Ni o i l t ĕ č i i p l ta a ta o lo ýt ol t ĕ o?“

a l l po ĕ a o ĕ o t po i o t a po o ĕ i popo l. Po l a to o l at ĕ p o ilo ol t a t ta o po ĕ ti la it l . K i a po ačo al. „

A

P t o

t to

it ĕ ĕ o o ti — a it a o o o p t l po a a Z i. P o o la ĕ o . To ta Mo to a. o P t o p oto to t po i o t a a o tĕ t či tĕ t t tĕ či i tĕ t po . Ta a t i ol .“ A a po til a pi K i o ý po K i a o ptýlil o o a po ĕ o o a .H aopa lo o o at.

ot at t p

ta oto o či . a

„S ĕlil ti ĕ t xi t i l p a o i K t.N i o ĕ l i o či o ti op o tĕ o to po ý l pot i t apl t o a i ý a . Toto ta o o o . Ja il a o it pa p t o p opa ti ot xi t . Ti o o a t to tĕ i p po lo it N a o o la ĕ pl o o po i o ti. Ti t il o ĕt tĕ t a t l po l a ĕ o . J i t li t To po lo to i otĕ p a ti o P t o. po o a a

li i p ita t č ti V po it o o ti a . Z at i tĕ ito to . N op t a tĕ ĕ t p oti la tĕ t to po ot i

t o i a o a a

A a po opil o p o a tĕ t . P to o ol al a po a ĕ V a i o č ý l pl ĕ a ap a a K i a po ačo al i „V po a

ĕ po ý

a ý

o po

o t

ot ý

o o o ot tĕ t . a ta i l i i o p t l a to to ĕtĕ p ita o alo tĕ t . S t a o i p č .“

t l o al o a o ti lo po opil. O a o al ý la . o tĕ t A l ý a .T

ot t l

o al o

o

po o it o to to o a a il po o it o ĕl ĕ ta a o t o p t p pot al t a i . N o l o to po plo či to o po i o t. Ta poč at p pĕ či pĕ o či o ti. T to p o otč . Tato či o t ič i t o p o a Poto op o o t o l o a o o o olo ĕ o a ti. A p ita o at li ot o tĕ t ĕ V a po a o i la t o poči o ĕ o ĕč o o o .“ A a Ja ý i p

ptal: „Ja a

po ač ?“

člo ĕ

o

ý

ĕ o

l i ota člo ĕ o p oto ipo ta o ti ta i a . la o a a tĕ o po o o K i o?

„Ta o oo a a ot ý po it P t o. J pl ĕ po o a a ot .Ž t a ti a i ot tĕ t i o .J p o ta p ipo ta o ti t a a ĕ a po a a alita i to oto ĕta. J l o o o al o l t i t l tit i to . J l a ĕ a a N o a li . N l a p ĕt lo o po it t o t i l o o a a ta ý apl t otĕ. to to o l l i t li o a p oto li . A o t o l o o l t po t li . Ja t ýt ta t ý?“ A

a

l

at . K i a opo č a o l l — t at li — a o ň a o o al. Ja to o o a ? „ K a o p oč apo it o to oto o o boje, i l a a o po ta o t o l p ? o o ĕ p a to po tĕ t . T o po ĕ ato . P o i i a ĕ op o p o pĕ ĕ .“

„ ýA o o o o o a o o po at o ta Sa ot ý o l o o po p ta at t ĕ Ka o t o po a a a O it l al o olo at li ič A o. To po p

o

ĕ

t — a a pot ot ý t . t o o alo ti ot t člo ĕ tat op o tĕ o a i ý a . o a i at t li. a ý at lo ý i po it t .M o l p člo ĕ

t ý po p ipo ta o ti.“ A i a p ip pi lp

o i i t li

a a l l o ta t ta l l l a a o o til at — ?

a o

i

o l

t

l a

o ň

o o

la t it a . I po il it ĕ l a ta ila. P a ĕpo o ĕ a a o loči a a to a lJ it ia lo t . T to l o či po ĕ i opit a a o o at. Ja al o o at

„ i ot t a o at a o o ĕt Vi o i K t . To či o t p o t lp . Ja oli i či o t t to to ĕtĕ pouta. P oto p o J o po o . ta o o ĕti člo ĕ o o t o o i otĕ pot a o ň ĕlat o po o . Po člo ĕ t ý ap o to po o a o i la t o t to p i o at.“ A

ap o a

ýl l a ita i ĕ a

o

Ki a l: „S t č ĕ o at al i ta t ot to po ý l . Ta a p ý p la p o o tat o č li l o at.“

al ýt po o o ti ĕl. M

a o op a

po ta ý člo ĕ či o ti t. J o o N ot o oli ĕl

i la t at?

o

.S

i

o t ot po i o ti a o. Sta o ta l ý člo ĕ o

Ki a a o al o A o ĕ pol č po ta . l to o a ý a i a. K al o po i o ti i a p po la to l p o ilý alifi o a li o p la apo o o ali. K i a A o i p ipo l p ĕ la o l a a . Ač oli l a a a p o l lý a o o ĕ po očil o obnost a la op ý t at ita i o N p to t l pl il o i po i o t l . „Po li a M ĕt . Ja o po i o ti l ĕt p la .“

la t p la P t o. V N P J po i o t? P to a l i p čli ĕ pl člo ĕ M po ta . K ta či il po ti la a ot li l o ali M o

A

a ĕ ĕl K i a a o o po a čl ĕ o itĕ o po i o ti p p a tĕ to li o o alý p la .

„T oti N potĕ l ta o po o

lo V

o ta . yl to

o o a o o. J

pa o o l i ot o či o t t a i l a či o t o a o p o potĕ t to N A o. P oto o p o Mo to po o o i o a ýl a i . Ti o po Mý i po a a Mĕ ap o to o pl o o o o . Ti o a Mý po ĕ ot o o č l p ia o o a i o o alo ti a i tĕ t .“

To A o i alo l. V ĕ ĕl o K i o ĕ o o ti a toto po o po lo ilo. S ý i at po al K i o o a a o t to l l pol i i p ip a o o at p oti p t l . P oč t i i li po ol K i o ý po ? A a il o i po o t. „P oč ilý Pa li pl o o po i o ti?“ „Po l a t či ĕt p t li to po ot ý p ĕt li p a tp t i pl . C t č a oo ň a po o ĕ po t či la at . A o l l . Ji a ič t o po ĕ o o ĕti a o l . Po lo .“ Ki a p „Ja to

to i o a

ĕtĕ. K li a ĕ to či o ti p oto i pl ĕ o . Naopa p l ĕ .K t člo ĕ ĕl a ta it t ali a i. N ti lo

l A o i po o t t l ta o l a ĕlil o Sl p ili l t . Nato A a ptal: o ĕt K i o? Z a o il to to ĕtĕ o.“

„T i J p o li o a o i A o. J i o i a a it al t . V t č o ti i o a o o č li . Mo tĕlo t a t l ĕ a a . P to li ĕ o a ĕ .Pi a a tolil o t a či il p t o o ti P t o. Ta to o o o i o a ič o .T o t to p a o M ĕ t pi o t al ot tĕlo. T o M ĕ ýl o o o o lp ta a ĕ a o či t t a t l l M ĕ. S i li i po l i Mĕ A o. Ka ý Mĕ o o t.“

Ki a ĕtlil ta ai pl ĕ ot ý t li a p ip a t a to po č to — at to lo ý po it ol a o .N ot ĕtĕ a po a a to li po l i l .Ki a ta t l ot ĕt . V o o o i lo ti al t to po a o l o o alo ti. J al p o K i o o potĕ . Tato či o t p i a li o O ta . Ti a t li či o ti al p o J o potĕ a i. Co oli ĕl o la t o pop at p ipo ta o t či o po o a i o a i.

t l po l a oti o o

Po

lč ý o ĕt K i a l: „V o ĕt a olit t a t l po oli ĕ o ĕ i la t toto o ti ĕč o l a N o. To alý plo ti a p l a pop l a o a ĕ a i a . lo ĕ a t to po i i po ti a i a či . V t o po o ti po tal ĕ o o ti A o. Z ič a po .V o o taň a o ato.“ Zat

K i a l o a ňo al a at o a o t A a ač al pat toto pa o . Op a o o po ta o ti l o o t po a ĕ ý či o t potĕ N o P a. K i a ĕtlil t to ĕ o člo ĕ a po t p ĕ p i t al p li a N o oli a i. T to o i ĕ či ý a a ita . V t č o ti a ot o ta ito at a o l l tĕ p o ĕt o člo ĕ a a o A a lo o t .KA o ĕ l ĕ K i a o a il to t . Ta A i til a il o o it a tĕ i i t at . I to to i otĕ o l pĕ p t bude o ĕ o po ačo at o p tal. Pot

o

oK i ap o l t l l o a il o po ta : „To a P t o. N xi t pa a p l a l č a iti. J t o at i ot ý i to a i a ta ot ý ĕt . P ita li o t to to o t la p o at. J to o člo ĕ po to a at o . T to o o alo ti o

t aN o o a ý l Mĕ t a t l l t J . V a M ĕ poč a o i a ĕt . Li o a Mĕ to a ot ĕt a o l a la o M ĕ. N Mĕ o o a t pl ý il . Vĕt i a li li

o tat i t li po o t po til li i l a M o a ĕa xi t . K li l o a o ĕ ý ot ý to o o i po at ač oli P a al A

a

til K l l a o a p ĕ to p pĕ po at ĕč o o o

i o . Ji oo o a Mĕ tito l p i i ý to t .“

i o po a li . C lý i ot a K i o o a ĕt o p t l . N Ki a ta o o alo t i ota. N i ot aKi o a i ti a ta o o tJ o la.

To a a lo i ot p axi. A K i o popi to o l p o p o a

a a Nĕ o

it t l

a lo l t.

al

„Toto l o po A o ta ĕ ta t a o o alo t o t . Po Mĕ t a t at a l o Mi lo it. Po til i o o po opit a o i p i o t li o po o a it to to ĕtĕ. N a Mo i t a t l po a N o P a o a. I t li t li Mi a o a ĕ a pl ý aa lo . V opĕ Mo i l p ĕ o o ti Mĕ potĕ it la p M o a l o Mĕ t a . Ta o o o oo ĕ . J a a o Mi l o o ĕt t l t ĕt či o o . P oto ĕl ĕlat a o o ĕt M ĕ K t . Ta o do o alo ti. To po . V a Mĕ li taň Mý o a ý l Mi po lo a t Mĕ. pl po o l a Mĕ a č ĕ o pĕ li i ota M ĕ.“ N

A a l ĕl a op t l tal o o ata . To ai t ý i o a ý i. K o to o li ý o . Ja o li o o t? K i a opĕt po opil A o o o M po ta a ý p t l po ti o o ĕ nemohou dokonal t ot Mĕ po ĕ i Mo t to o o al a J i l l Mĕ a Tĕ t Mi t l l o

o o al o .N P o la J o l pl ý ĕ al po opit? K i a al p o ta op i p i out Jeho svrchovanou

po a i a t t . A i polo a ot i pl ĕ ĕ a lo

po ačo al: „T o Mi po o ĕt. J li o i M o i a i i Mĕ o l i o .Z o . V a Mĕ. či t o a l ĕ M ĕ. l potĕ o o o M ĕ. po i o

M ĕ o pĕt. ĕ o o t.“

Z

la po

po

o pt l i

o

i

A a o K i o ĕ po ta po o al. S l i ĕ Ki o o i i a t t a ta o i l l o o a ii . N to K i a a ĕ popi o al a A apl ila po t ň. S p al po l l p Ki o a l: „J i p o N Oo a o č toči tĕ a A ol t P a a. J i o ý ĕč ý a t a t l ĕt l ý a oplý i ý i la t o t i. Pot to i t i pa a o N a a A ita ala a V a a a i tot t T . Ki o ý a pi a opa o i i l. Ni o Tĕ po at a i o o a i a o . Po T pot i t la t i Pa to t o o Pa !“ A a po ač Pa . Ja i popi ĕ i „M

til apla l o o popi o o : „Ř i i aT člo ĕ l ta a oi ti o o a a a t l to

a t t ý ač ĕ .“

a i

Ki a poA Ř l M p to

ĕtlil i ĕ t la Vi i o i o a i. Pop al o A a la ýt . J t a ta po o p o t p i lý t to Z A o ý oč a il a o o ĕ o lp ĕ č p ĕ č o T ĕ o podporuje ĕt ta i i po

po ý

A

l

a po a pot p Tĕ l po at? P o t. Na lo t at ta T o. P oto ti po

al K i

at

ĕt o po o tĕ to popi ý lo .“

ĕ

o to

po J o i a o i i a i la ĕ a Nĕ o l l t. Sl i pla ta i Ši a i udry a o a p o a ta A o i il a a i . Na ĕ l: „Vĕ o po t a po o lo Mo o po o M ĕ? J i o o č t a i o.“

il l . P ipo ĕl i a ča to K i o a al tý la l: „J po li il i člo ĕ a o . T la it o ptýlil. J o a po ta . M o a t to p a ĕ ĕ o o o t. Z t po o ti. J i t to a t t po o po i a p i i ĕt. J tli i op pat it Pa pa a .“

K i a o la il A o o o t : „Po l t a t t K t.J o ĕ to a ti o a p to a ý po o . M ilý A o o a tĕ ot ý a ĕ a oči a Mĕ pat it . Po poto a at a o ip i ĕt a a p t i ĕt o o ti. V po li a tĕ.“

a M ti ý itý o ý a o ý a l l p o i na jednom

Zat o A a a p i l l K i a p o il o i o po o . V Ha ti p al č t č ýpo al t to t i p o il pl ĕ. A a pat il o o o po o o č ý počt t a oč . Z o il i č t p la o o o ý a a ĕla a o ĕ at a i la . la a o a o p ala o t a . V pa alo to a o a o lo a l tati l . A a

a

l

til a l p . S lo il la l Ki o a o lit a i. V K i o ĕ o č l a o a Ši o a i ĕt t o ý to t a ĕlo.

po la oč a o po o ĕ i ĕl i a . ĕt . Ni

A

o i či ilo o t a o po o l ĕt a l: „ č pat l ý toto T o o tĕlo a a o ň ĕi . Vi p T o t t a o lit o a . Ta a o o i o i ilý Pa . K i t to ĕ i ý p o t li li a o a o t. N o t po l a ti T ý pla o ti po o ý t .V i i o i ao o ta a o tili o i o i ý t. Nič li i a ta o tat . V o t p oT ý t a o pa a o o ĕ. T o t a pal pap lý .“ A i

a t l. „ Pa p o ia a T o po l

ta

l to t o po o o

po

i

.“

A o i lo a o Ki la ĕl t a : „J ča P t o l ý ičit l ĕt . S ý i o t t ý at a ĕ oli a al o i i a iti. o to at o o at o A o. P oto o o i po i o t o o a a ta to Mo to . a aa i i o t i o o i t . o a o A o. Ta o la o tĕ t .“

*** Saň a a p ita t o i ĕl o i A o a Ki o o alo. Po o ĕ to l p li popi o al p ĕ tĕ i lo t o apo li. P i popi K i o a o o a t t l al a. K Saň a a po o l pop at o po o ita t a til a ĕ . Ja o li o o č lit ta o o iap t? K i a t i i o t i o i li o ý i. Mo la to ýt p a a? o Ki a t č ĕ ta o o p po ĕ pl it? Z lo o J o il . Š l o o o Ha ti p a ilo al o al po l pĕl. Mo M ta po a pl it o p i ĕt P o l tĕ it. Saň a a li po ĕ ĕl o l A a K i o i pot l l o i i oo i a iti: „A a pal K i o to . O po ĕ ĕl: To p Pa . J i o o ý a o o alý to t a ičit l at i t a o . To p o o o ot i o i ta a o pi o o . o ý a ý Ti ĕl l at ti po lo . J i o č toči tĕ i al oi o o po at. Z o a o p T o la ta Pa ! o To ĕ o al ti ĕ. P o o p t i. N al T oi l a ta T o l al a po t li to al T o a čitĕ Tĕ o o t po tilo ti ol a il. l a po o p t i ta a ot o p til o i a il o il .“ Saň a a ĕl a ý a oči a a a o al i la o A Ki o ý o o .K A o ý po l a t to po o i p t oi l ta .Po ĕ ilo ti ý a o o po o Vi a čt a a aa o ý io Ki a l: „S a o al t to o a pat il a ta i t a li ý p o tĕ o po l a Mo i po o Ki a l oi ilo ti o po o N

t

ý . Vi ĕl a tal l: „ i ĕl apl il ol i pat it T o i o a i.“

t o ý

ti p o t i t o o i o po o . P t o i i o i ý p o i l pat it A o. M il a po ĕ il. At t i .T o li ĕ N a a.“ o a a

po o čt a

a A a a

a p a la t

o i

pat il a

loto . Po ĕ oli a o a i p o o o po o A a o A o i po at Mo i p ta o o a ýl č o o a ta t to o

tato po o a opĕt ĕ ila o tat po o a

Ki o .

a l li a til po . Ki a l: „ Mo i o po o o t pat it tĕ tĕ o po o . o o t l l a p l ito t i ĕt Mĕ pa t . Tato po o a il a l i po at i ĕ o l o . Po t to p o o po i o t o a Mi po o ĕt.“

Ja Saň a a opa o al K i o a lo a ita t o i l l l o ĕ ĕ bhaktioli o a l . Ki a p ĕtlil o a ta tali t — ti t t a po ý N a a ĕč o o ii la xi t a ti t t a oo po o K i . „T o a ĕ l a Mo i o o l o po a o a o o al o i otĕ o t ý ač oli i ali a o a — ač o t at. p o oo o a a . P oto t t a l o o o i o M o ĕč ĕ i o o al tĕ t .“

po o a t o. P o o tat o i Mĕ a o A o to J po Mĕ. T o o a

K i a poto ĕtlil a po t p ĕ ač t a tila t o t o o al o a ti- o a l il o ot p Pot i t popi al po a p ĕt po o ĕ ĕtlil a p o t p ot o ii a a i to ti. Ta A i til o o al osvobodit ty, kt Ho t a . Z K i o ý po A a po opil o tĕ t i tĕ t . K li o p o tĕ a o p o ot i . Pot ot t l apl t ot i p ita po it . Ta a o it ý o i op o Na a o ĕ ap i to ti a o ň i o o t pĕt P ýt o a itĕ a

i to

to t

Mĕ

o a po o — a i la a Mĕ o a ĕ ti. Poto

o . Po popi o ĕ a ĕ o . po Ki a Na a op it a

a a p či o o tit o o a t ý iap t po o ot o i oči ý . C lo t či o t . P ň i apl ĕ . Po se a po t ot .

K i a po ačo al: „Ti t Na i o p o il o oo to to ĕtĕ po l A to

o o t o t

i ĕt o l o a o a o či

i tĕl a a ta o o la. Ta o .“

a

l ĕ a a pop pa la o p ot a K i a ĕ pop al. T to po o o p o tit ot i . A a ptal a o la t o ti o o t o la pl o o o o po t ot a K i a po o ĕ o al. Na ĕ l: „K o Mi lo ap o to a ýl č o l a o a o t o a itĕ p o ot o ii a ta ot a ta t l o ň.“ A

a po opil ýt o o o o ot a ap o to op tit ot ý ĕt. Z a to ýt o p o t p ipo ta o ti a lpĕ a ot ý ĕ a at p o potĕ P a. V t to la ĕ ĕl A a o o at. K i a a ĕ a po o ĕ o l p o po A o i o o at p ipo ta o ti otĕ. Pot o K i a lA o iop oo a t to tĕ po ačo al popi t l al : „T to o o o pý o a fal o l o . Po po o o at l p oa o i ý i o t i a po t i t il l a o p la. Poto o o ýl i ý T o ta a o popi to o a o A o. T po a o al a tĕlo al la i a a a ta la ĕ la t fal a A V p o li

i

tĕ a tia la t o tech at i ti ý o o t o po o a oli o ti t o tč a a ti o t a ĕ ot t o t. K o at i il ĕ p il o ot ý po it a o ý ý a o po ý t .

o p a p a po l la t o o a t p .“ K i a o o čil o po A o i oo a at o : „V t to la ĕ o o li ĕ fal ý — t — a o i t li apl t a ot ý t t i to to ĕtĕ a li i t č o ti ý i či o t i po t . Na t a ĕt o a ot ý al la o o a t po l po t ý i a i.“

a p i ý l. Po opil. J o o o ilo ĕ o o ti. o a l o . P i po l a o ilo a p o apo ĕl a o i t č o o po a a al it ĕt ý it . T ĕ Ki apo il o i t li i.

O a po K M

i i tito lo a o i ti o ĕč l i o a. J i po i o t p o a o at l pl o l P . P ĕ t to P to p a o a o o al. N l o Ki o ý o o o alo ti a ot ý po t a o pĕ o o o o la.

K i a i ĕl A a J o po po opil l: „J li o i ĕ a ý p t l pl ĕ ti lo il o po . la ĕ a a poto a ip . Mo o č a a a Mi o o al a al p o Mo potĕ . To a o t. N t a a ý at ý i i ý i o ý i či o ý i po . -li ta to at tĕ it p ý i a i. N o .“

K i a po l l a A o J o o o : „Ř i Mi K t l l i po o ĕ? J t i t la o ptýl ?“ A

a oč p čaT o po o t.

tal a opil G : „M ilý K i o o il ilo t i tila pa ĕt. N o ĕ ý a p o tý at po l T ý o ý po .“

Saň a a p ita t o l: „V l l t to o o o o l ý a o ý a ta l o ý a a ý i l p a tĕl . S i ĕ .K po aKi o a o po o o a o po a o t. K oli Ki a p ti a A a l p l či t ta a i t ta a o t tĕ t o č o a a o t. To o .“ ita t a lč l. Saň a o a p po ĕ i tĕ pl . Sta ý l a o al a t a o o o li t tĕ ĕ a o a ĕ i al p to i o al p t a i ĕa ý p o po a ilo l t. lo to po i . T a o i t li p i ala oči i o t č ot Ki a a a ý o pi a J o ta ýt po a o p ipo ta o t i t li ip o la. V it o fli t t ý p o al p ta o al o o ĕ l . N o l o poč at a i p t ač oli til ĕ i tĕl ĕ č p . Na lo Ki o ý po A o i o ĕa ý p o li ilo i po ta o pa alo tĕ a ĕ ĕ i. S ĕl a l a la at o Saň a a ačal l čit ač t l .

Kapitola 5: VÁLKA ZA ÍNÁ V p ĕ A o a o o o Ki o oo i a p o t a ĕ p i l li a č ali. A oči i ĕ p o la i tota. Po l a ilo a o ĕ a a čit l ĕ po ĕ il o a . T lo o a a tila. Opĕt t l oo po ta a oč o o i ý G o . P o t oo i p tili o t ý po i . T o ili a la t a ili o . Z ta t l a alo la it t o o at . Na o lo at V i i to ili ýt ĕ ili ý oč

o

ili t p ii i a al ĕ it . S a l ĕli a A K i a tal o o ata .

K

J i t i a i ĕl it a o i ĕt ač l to pil oč . J o at i a o tat oo i p i l li K o . Co a l ? Ro o l zachovat po o ĕ a p at a tĕ t o Vi i o at i a ĕ o olali a ptali a o o po al. N o o a i ý ĕ č l p oč . K i a po l A o Ř l i : „Z l p t i i ač pa o a op i ip t o o K

l i ĕ a a ĕ a l ý o l ? ĕ al l o o ĕ

l o ĕ a popo l oč a o čat. a o at a. C po lo it ý o o at. V ta ý i to i ý p ĕ po lo ý čit l a ta p t tĕ .“

i t i a p i to pil o i p o t t t ta o i p oti o i o o l a alo ol „ ĕ a!“ ita t o i o J i t i a o . „J po l t a to o o „C lý ĕ ý p o it o ilo t.“ J

J

ta . oč a

o i o ali o o at a i a i l li o a“ tali .

it ia al i po ĕ a ĕ o a ta l p o t ý it to pil o oč . P po lo il a til o ý o o . „ p o it l ý la ti. t o o o at. P o to ol a po .“

a

la i lpa ĕ ta to p i l ilý . o a o i K t — o o oli . o at t ot o i o o o ti č l it Ř i i il tĕ o i o J

i t i a til a o o o po ta o a K o . To a p o il p t l li

J

o :„ l Z ĕ ý li po l l tĕ a p o l. Potĕ il i ĕ tĕ t . Po ĕ o po ĕ a li o ot o o at t al a o o. S a ĕ o at t K o a a o ĕ p to t o ĕ p a li . ĕp .“

o oč o po o o o p .“

l lý o : „I i i op ot

i t i a p al a po lo il i a tĕ po a it ĕ o o o ĕl i to p o o

l .„

o . Ko

ý

li o ti o o i po i o t a

o o at a t a ĕ t ý o

ĕlat.“

: „ pa po o i po a it l ý. J tli o o.“

ĕ .Ř to pat

i

a t la l l ý t o o ýl .T a lo i p to l t a lý a lat a t ĕ t l p o il i po a t o . Polo il aJ it io o a o. „ poto a at i t ý ĕ o po a it it ĕ i to l l ta . a o ti tĕ a l. P i a o ĕ i a pt ĕ a tot o .“ „

i .“

J

i t i a opĕt po lo il p aot i a o l. M il o i a a il i p ito t a a i ĕ a ý o . Pot o ti ĕ o l o oč l: „ po a it l ý i o i i a o o o at t o ý t o ý čit l a i p al . ý a o a i po a ičit p t l ?“

a t ĕ a o a l: „ li tĕ a t pĕl po . Potĕ il i ĕ p i lo at oi ta .Ř i i po opot t ti po . ĕ a o o o at a t o ot o o o o at t al o lit a t

ĕ pi l po l l ý. K tĕ t o ĕlat. P i i ta ĕ ot tĕ t .“

J

i t io ipi a l t o al pl o oč . Ja o tý o a l tit o i!

l

P o i a tĕ . Na o ta t ý a po ý a t l o t l t o č ý po p . p ta it i o o o ĕ o al to p o l: „ a o o li a ĕ p o pĕ . o aK o a o to o p .“

ot t

o t o pa o „ J

oo i t i a.

t

o ý

pa

po

„ o o o at tĕ il o o i t. N a i K o l a t č lit ý člo ĕ a i ta . o lo a ĕa o l tý i p a a. Po l ĕ p o lo a ĕ a o o at p J

i

l

po očil ĕ .Z o l ol J it ia i o al it ĕ t i p i l it. S a i i o po ĕ o o i l . To o

a po l l l o a o a. I aa a J i t i o a la poč ala at a tĕ t o ti. a ĕ ĕl o t o t. Hl ĕl a A oč a p otĕ tĕ t it . T ý Ki a l o t. K K i a ta ýt tĕ t ap o to ĕ o . Co ti tĕ i?“

A

la opĕt o o at p oti

l ta tĕl ĕ il ý a o op o ti o ĕ ĕ o člo ĕ a t a ĕ o i tĕ: „ li o i opo t . K t ia

i a tĕ l

po a it “

ptal

li. P oto p i li p l ito ti o o i o o i po ta it. a o č ý p al p i ato a t ĕ ti po a l p ip a a t. Ta o o o o ĕa o p o ta .“

it ia čit li po lo il. P ta o o lo l K ipo ĕ oč . Pot o ta a o i- o o po lo il l: „ čit li t ý ol o o o at a ýt ti .Po o ol i o o at a po a il o p t l .“

K ipa t ĕ a o a a a o po ĕ ĕl po l l a po l o p i l po at o o a či K o . K p o l il J i t i o ĕ t a ĕ ptal o i op o ĕ o

J ol

it i čitĕ . I o lito al o o at a ĕlat.

J i t i a to p K ipo til a o N p a poto a a t i K ipa o at a o ot o . O i ĕt Ha ti p o ĕ tito ta i o to N o l i po o t a i i t t a i i a pt t i a l a t. la o lo t lo a o l K ipa po opil o polo o a t. S t to ĕ o ia o K ipo i K ipa J

l o ot i t i o i po a t o lit a t o tĕ t t .“ Na o po al o a ĕ o. ot očilo. po J

ĕlo o očit . — i i t i li p o ĕ o a t pop p i li o ĕt p č ta ali a čili . lo o o t .N J it ia t l lo ĕ o p a it a i lo o.

li a l: „ i tĕ t .“

i

o

ĕ

i i Ga ta a po a it l ý it ĕ. P oto a il a t l ča a o po a it o. Z i l a po ačo al: „Ka o po p o . To o t.T i a aplň o

lJ i t i a a Šal o . Pot o o tý atči ta ol o o at tal t t p atý a a a a l ĕl Šal a a o ĕ o po ĕ ĕl: „K o o at t i ĕ Co p o t o a tĕ to o ol o t ĕlat? C i ti t a to i a o po o ĕ p i l. Co i p ?“

it ia oi A

p ipo o .

ĕl

o li

a it Ka

„Sta ta “ o po ĕ ĕl Šal a. „J i a o tĕ t .“ J

li

o

a

a

.

o

o

o lit a t o

i t i a Šal o i po lo il a til o a ĕ. Za to t ta o o o lili i K o i. M i o o o l l t ý i „Vý o ĕ! a o!“ Vo i p i po l a la t o ti J i t i a o at la itĕ a ali.

K J i t i a opĕt t l a oč o ĕ it ĕ olal ĕ K o : „J tli i ĕ o ta po a o at a po .P i t Na talo ti o a i o J t oč . „ ý?“

a i po l. Poto o o at p o t “

ĕ

al ta

a p ip a olit a i .“

o ý i l. „P i

a

l ĕ

„Po at

po “ o po ĕ ĕl J . J t pi ita t o a o i po pi i pi t Za i o a

i t i a. „ o i p oti ý po tilý tĕ o a i a . Z po ačo o ĕti o čl ta o a to ĕ. p i i . H ĕ i ý a po tilý a a p i .“

a či l J t p l a ta P o . V a o i či o la t at o i pĕla ti lo t. J t al o pati P o a o. Al l i ta o ti i ča tý o . Ja i a o ol op tit o i o i i o ? S o po til o o o t lito at.

Ja

il o o i ao o t a i ĕli a l o a i it ačali at. T o a o po i a pla t o tĕ . Za ti la t t a p oti o ĕ ali ta ý i a ĕ i. Na po l a a po l p ipo ali a o o l a o . Z ĕ o t la a o la o la a p a . a til p p o ý i o i a al a o ý a p l il ala it . K o t o i pi al t o ý i t p ý al o tat ĕ ili. Ko ĕ a lo i ta očili l li a ĕ lopýtali. K a p i l il ita t o ý kyjem nad hlavou, a tila a. a a ý i pol a ý i o p i o l. Ko č ĕ a tal o a i t ĕ o ýp o . K

o i i .O K p l . i i o

o ali o lopili o l Ta o a pi

A

a o o

i a i ta l

p

O ĕ ta to pila. V ič lo t ip a l oo a a ot to t al la

a

a ili l č ý po i a a ali l a ačali a ĕ o t l t p po o a . o o ĕ a l a o tat p il i to a pa o po ĕ ĕl ti i la t p o p il o ta .

o a pa pol Na po t po ali pol č ĕ a p o i li ta .

lo o

Sa a o a o ý a

a p al a ĕ ia p il o l alo č tĕti a i a a i .V l pl ý l l ta o l opa al po ti ao ĕa po o ý l tĕ ý ot pĕ ot ol oč i ot o t ĕli lo i o ot a il a la ĕ. o o i a a i ali a

a ol ala a i a o o ý p . O tĕp .To la t o i č i po ĕ ol a tili p .

A a o a itĕ p til o t l l o č o t p A o i po t i ý . T a ol al. A i a o . O a i o po o bitva. Ro il l tý ač a oi č t o l a i ičo al Mo at o Ša lo l tal

Vo ot o a o tat apa

al a A po a ilo ĕ a

o . O lo o al tĕ pa alo a o a a a a o al l .

oo i a oč o pĕ i o o ali i p a o p i o a i ta a a at i o it a a ta .

Vo o a a a p T to o i p olit .

o

o .Sl a

o t

a ĕ o o a il a a l o p a l ý i to o ý i p ot t t l li a ol i ila

a o l a č ý . V l o i ý t t ý l o . Hla itĕ ĕl o

potý ali i ý i o o a oč o a i o . oo i l ali . a apa l a Sa a a . Ja i p i li a po o o tat ĕ ila o o p oti a a ĕ

po t po al p o l a . G at t ača lo l o ta ĕ a a ta ĕ K o o ý Ala a. to ti p o il ý i a ia i i o t a li

i

o o al ilo ti a o po l o . V o i at o ali at i at a i p t l o p t l . St ý o li o a at a i at a . M i o ali či a ili ý i a tĕ ý i i. Po it l po a l ač . Koč o a l a t til a at o lo i ali i lo a li o i l opat o lo ý i ot .

o i tĕ ačalo po o o o oo a at. N p t itĕ o ý aa tĕla o

o at Ja al l S ti. M i ič li ol t a o p la. Ka o o po l lo l l o a a itý V i tĕl a č pot ĕ . alo la it ĕ tĕ ý a lý p .

a o o al l o i o t. J o o ý p apo pal o a pĕti ĕ a i p o i al p o o a o a a t ala l tĕla a o it oč . a ý i p t al la a o p i li do t . K ta ý o ý i a l ot č l o ola ý

l pa alo to a o a ta o o ilo i o o ý lo a po lal oa i.

oč po o

ta čil. S t p t l l al i ot ĕ l it o

Abhimanju i ĕl po t t o a p o il a o al p oti ĕ ý a o o i. ilo pĕt i ý a at al A i a apa l. Š p t l tal o lň lo t o l o o a o ň a ĕ o točil. J i ý o ý p p tal l . al i t i p pa a il p apo a t pa l a po la oč . Po l aA i a o l o t tĕ il i ta . o o i t i ĕli a li o ič ao t a ý ot .J ol p ĕ a oG aat a t l po tĕl p p ipo al o .K o po o ý p i ot č l oč lo opo tĕ ol a ta o ň. Napa ý a opil a a il o p a ti p a poto t i al i a a K ipa t li i o ý i o t o o o i po a ilo. la t to a . V i i oo olali: „ a o! Vý o ĕ!“

o ĕl i ý p

oti to . Z a il A o a il p apo . K ita a Šal a i A i a a apa li al O a il a po ačo al i l i t t t

a a alil A o a a ti i p . K o to a l a p o ti A i a o i p i lo a po o o o al p o ý i č l o a i i a ili o a ĕ a . J o to al a i li ilo a p til a o lo lat p . A i apa ĕl l pl t t

a a p i pĕ al po po it ta i t ýpi i a a. Šal a o l a i o ĕ a oo o po tala i o . i aa ao o lo a al p oti Šal o i o tĕp . Slo a o Šal o a oč a o ač al a a il čt i o ĕ. Šal a tal a oč al l o l o ip a t lil i ilo a i a . P o o la ĕ a a la o i. M t ý p i pa l o lo a a a o tĕp pa l o . Šal a očil oč po l ča l lo o i o ot. K o o it pa lo t i Šal a l očil a K ita a oč . V i i p to oo i p ito p o ol ali l a o a o t.

o K a p

i a at Š ta i ĕl a Šal a a il at a. Pl l ĕ a til a l Ma a o o ý lo . C t a to pilo o ý oo a o a ta it. Za pali o p t Š ta a il a i p io ý ot p l l toč . o t oo i a Š t o ĕ a ĕ tali ip t ĕ l tĕl o o i t o al p i a il p ot a o it a tĕ t ĕ ol tĕl . al i p toč a il a oa ač a o a ý i p apo o p li o ta .

Š ta i a l l il Šal o i a to pa alo a o i po l Ma p i la o o ĕ S t. a i o po t p i la l po ta il i Š t a Šal . Š to i p i pĕ al a po o ti oo a o a a oč a a ačal o o po t lo at ý i o l ý i p . K Ga t l l poč t lat p pa al a o l t l ý i paprsky. A jako slunce rozptyluje t ot o ptýlil a p t l t o o lopo ali. Za lo o ilo po o i ti l ĕ o o oč t p ip a il o o o . Ja o it o ĕ li t la i l. Z i po ý al stovk a itý oo o t tĕ ý ĕ a a ý i la a i a pa i. Ta a o a a l p o oo o a . Ro po ta it. Po ĕ a o ĕ tali p oti o a o a o l l i. Po o lo latý i l . Na a ili. a ti pĕti p a poto ti p o ĕ a o ata e.

o

l ý poč t i o o al ĕ t t o a a. V li a l tal p al p a o pt i K Š ta a l tal l . al i a il o

a pi alo l tĕla i

Š ta

til

opil al l očil oč a po ačo al to a i. Š ta pa al lato ip a olal: „Poč li o. V p t o a i tĕ a i i.“ V p til ip o i a o o ta. Poč t oo i p i l li li: „ ĕ a! a a it.“

a Po ačo ačal a p i li

a a it l. V lal p oti ip o al oi pi t ý i it a o l a ý. Š ta al p oti o i. S Ga o po o i po a o al t to to

oi oi

p a o t til i a . ĕl a o ip a o čila opil o o o o o a o oč t ý a a it l ý. S očil

ĕ op ĕ oč p apo

li a oč o ĕ i o ata .

a a očil a to pil o la t o ĕo a oo a l l o lo Š to .

opa l p i

. S la

o

tila

o al o oč a o a Š t a točil. P i o oč a a o l ĕ ĕ .K i p i l ili p ič t l po tĕli a ĕ a la : „ o oo o ý pa a l ča o o ilo a o tĕ t .“

a po l l a Š t . Po o t lo o t p o oo i i i a A i a a S t a i. Po o la a Š t apa l o o ň o tat to . P i l il i t pi i a opil p po o ý l ti. P ilo il t a o a o o ý p l a at l tĕti a . O a il a o a ĕ a p til o a Š t a il. Šp a l pi o i l p ol tĕl o tĕl . Za o l o ĕ o l o i i ot. Š ta pa o . P o i i li al ato a aa a a ta čili tĕ t a opa o a ĕ alo ali.

ý ý latý o

a o pi a o o l a o a pla o l oč a o ol ĕ ý po i K o l a ot a la it o t a

a a ol ý.

Sl

po al i lo a pa o o a i ta a o olal o o .O ĕa a o o al o ý t o P o i t ĕaK o i a ý i a o ti. Po t ĕ a o i ti o il ti p a a al a i a t ilo la a o oo .

Kapitola 6: JU HIŠTHIROVY O AVY Saň a a o čil l č p o it . o a i č o a a a t o p o ý i o lil a ita t o ĕ t i ĕ . S a a o o o o p i ý. lo o t p ta it i ĕ o o o o al it ĕ p o i .K l l po til a ĕ i a l: „T o lo a o p p oto popi a tĕ t . Sta ý K o a o ý a o i t i . K i po a a po či P o o t a . To a o o o ĕ a ot .“

ita t a opĕt a ĕ oli o a i o lč l a pa po ačo al: „Ač oli l o a pĕ o l p o it t o ap či il po tilý Saň a o. Co o o l a o oli p i t? N l i o ĕ ý po tilý a i t ĕ a ý ĕ o o la il.“ K lo a l tĕ ala i a ĕ a t l o t K o t ot P o p opa al o p a o it ĕ la po i o a t ĕ a o a a o o o ýl o o o li p t? ita t a po lal p č „V tĕ t po ĕ op a ta p p oa ý o l o t

po o a t p i po l . O ča i po ĕl a o a fal t . A poto K i a. al A a t l tĕ p o il o i o tat p o t lo . N o . O to po o al. Ja o

l

t

p i lo ? N ĕl a to i a J

o o ali a tĕl la o a l: p a li ý Saň a o al a t pat it ĕ? N a a it i o ?“

Saň a a o po ĕ ĕl. Ji o lo p i o o to p oplat ý l lP . ita t a a o il l pý a to o ňo alo l o t lo t . P o i o t li p oplat ĕ i o pi o polo i -li cel o. Saň a a ĕ ĕl ita t a o i l pot p o l l a po a o al i a tý to t ý o p l o p a. Saň a a l p ĕ č to a ýP pl . Ct o ti a la a o ti P o i o o al. Z ĕ o la t l p l — l tĕ o o o tp ta o al a aa o at i. ita t a p o al it to t t oi o a l a o l ĕ . Saň a o l i o o li .“

o fli t a a o ĕ po ačo al: „P o ta ili P o a i t ot o . pat a o i ti pl t o ň i a i ĕ t ý o til a a i

Saň a a o o o p a p o l il ot ĕ al lo o t : „Za ĕ it a i K o t . P oč i o a? T o o ča l to t a o ta ĕ p a o a i o t la. Na lo lč ý o lo t a K t . Za t o ta o ĕt o a ĕl l to ti a tato l a ač at ý t l ý

ĕ aK

.“

ita t .

ta

l l a Saň a a opĕt po ačo al

popi

lo t

*** Po at o t o a a o i p o o olal J i t i a l č o po a . Ra il Ki o t ý ĕl po o o lat ĕ a p il ĕ a o a . „ G i o po l a o ý a ta o o a o o ň o t . Ja a ĕ o o t i po l o t a po tĕt o a ĕ? K o oi o i i a o i ti p a o t a . Mo o it ĕ po a it Va o V a či o o o o Ja a al l p o i .“ Z J

i t i o a la ĕl t : „ K a o -li ý p t l a l l p o t o l a. N p l i a o ĕto al t to at i i o o ĕ o a o l . Po l a o at ! V i i li ĕ t pĕli a ĕ . Na po oi l ĕ p i li o tĕ t i o at t . Ja o o olit a t pĕli i a l ? St p oto t ý a .“ K

ý it Ki a l i . Vĕ ĕl l l t o . P p o al po l o p ta a l t p i o ĕ la l tĕ ĕl č lit ta o oo o i a o a. Z tĕ it t to l a . To lo i a . J

J

it ia

i t i a po lo o po o o o o la ĕ o pi l a ta it? M a . G pĕt a lo J

al p

o

ačo al: „Z A a t to it ĕ po o il at l . J a pa at a o at i po i o ti a . P oč Ki o T p t l A a a i a o ? Ř i i o o o l t pl a o a a it ič lo a i i o T o ilo t po a it a i p t l t .“

it ia ĕl lop o la o . K i a o po ĕ ĕl: „ l p z a ato a o po t . O lop tĕ oo i a oč i i i o a t p o pĕ . I J ti a p o pĕt. M at a o i pa Vi t i ta S t a i o Ši a oa o o al . V i i o to p o l l o o i

t it ĕ i N o f .“

a ol a . Ši

a

i tĕ

J i t i K i o o i tĕ po ilo. U čitĕ a ip a it a po ačo ala. o l a ta it. M po ačo at. J

it ia o o o K tti a ý i at

i ĕlal ta o ti a a . Po l l p oto lit l ý o ta . V a i o tat i

i ta a o po ĕ ĕl: „ o o at t ý oli K i i ti p lo a o .“ Vi i p o ta fo po ta oč o

to po p a i otli poči

p a ý ča

a i .

o al l t a a ýl i

lo lo

ý a o ý ýl al a i ta a l: „ i o l i .V ai a tĕ t ta a o i o o a a it K o . S at i i tĕ l o at.“ P it o a

l p

č o a ii .T i po ta o t .N t o o — o i

p o olali l . J i t i a poto p o al t it . J o a a ĕla a o t a čat a pt a t o l l i a pati. Po č ý oo p o a a o ala . Ti i ta al al ĕ č it.

*** o

po ý o l p o o o l a il o t a a ča. P i po l a t to o i ý i ati at a a at l čo ý po ta po al a a a ý o t o il o a ý t a . a ta il o l o al o . Za č t ý la t a t a o ĕ a a točil . Úto K o l a o o ĕ. O a itĕ apa l p ĕ p o oo i ta o A i a o aA o . Po oč i tĕl o

it

o ý i ý

to i pa ali

i a

p

o

a

a ol ala. o o l l . o latĕ op t p o t. P o o t t l a p al p al t a .

i

a p ta ý

A Z

t to

„Mĕ

a po o

K

aa

o a o ĕ

il: „J

a ič

lo

“ a o al o K i a. „Za

a o ta p aot . a ia . P oto o a i i.“ tĕ t

o i.“

Ki ap ĕl pol A o o l . i t p opo tĕ ol l to al o oč a

a t l l p o ta a a l č tĕti o o ič a plý al o i o . Ja ot č l ta o č ýpo p .

a o i ĕl p i ĕt. V l ý opi a o o al ý lal a A o ň t lil al t o o al o ý oo A o p .

oč lý i oň i o o ý p apo p apo lo a o po at. a o t lo ý p . a a K ipa pa ta a a t pĕt. Ta po po a ilo a

A o to a i po lo p to l aa t a . V t lil a toč la t p a a o p o o l. K a ĕ il a p i li a po o S t a i Vi ta i ta a a o a pa . Ka ý p til o o či o ý i i a a ta tal ĕ . To o a lo a l p til al o t p t A a il a oč a o al. K o i p tili a o t ý po i a to A o l tilo. R l pa ato al a po al K i at pi o ý i p ič apa l p ot po o ý i t l . K o i po A o ý to p ipo ali o ičo a ý o . T al i ĕ a opa o a ĕ t til l . Ti i A a po a il a la a ĕ ĕ o p li. a a po ačo al. Z o a o Ka a o lo il ič . J

at ĕ olal: a o a ĕ.

pi l o i t ý to a A „ p aotč po a t to o ý P o ol p i i. Ja to o olit? J li to ĕ Vý l to o a A a l a aň Ga .“

a po l l a o čil o po ĕ ĕl a otočil oč t at it ĕ al ĕ ĕl

o pi ĕ

. „Ha a at i po i o ti!“ A o i. N tĕl P o i to o i o t. K l

A o i t K o i zezadu ho op o li O a Ka t i a

ali a t o ili a la t a a A att a

. Po o o a a.

ta

a

ati at o aaA a p tili o ý ĕ p . ý t lil t poto to a poto ti p . A a lil a toli p pa al a o po t t al o ý a l o ptýlil la t i a a il p oti to . V o i o a tĕ ila o t p oti a. Ž ý o al a ýt .

Ki a l aa o it i p a a M t la .K o at ĕ il o ĕ pa al a o to to i a a ĕč ý i ĕt . N al oč la ý o ý po po t po at a t po at ta l o i ĕlalo pot aA it. I o po o al po poli ta l A o i a il . Z ĕ po ol oč ĕla a pa ala a o ĕla o t o t. Pi l a li. N o ali io ĕ a o p i a a at ý o l a i ý o tat i t i o . Vĕt i o t ali i it l a al i t p . N ta a o lo p o l ili: „Ti a o o ýt pora i ý o p po ý a i ý . Tato it a i tĕ t o .“ Zat po

o A a a a o o ali o ĕ a a l a l . aa i ta a ili a o a o l i. o a lo i po a o o A O a i a p o a ili ĕ a t li ĕ a o Hi i ta a ĕ o i o p č a t l al p l ito t o p oti a tit al a o to opa o a o ĕ a il. Učit l o o ý ĕ pi t t pa o ý p o il o i č op o ti.

i o . la . t l ĕ a

V li i ta a i ĕl o i p l ito t a p til lo o ip o o o lat a a o a ai a t l tĕla t o i podobna blesku. V okam i la p tĕ a a a t lil t i p ot a o it a t i l t o t til a . Spa la i a o p a t o . Ro

ý i ta a a pal p al o ý oo o a il a o a itĕ p l p p l ĕ o ý ot i ta l . Pa a il o čt i o ĕ a o il oč .

i ta a očil o o it o oč o o ý . a o o a itĕ a l al o p a o t til o a al o . i ta a ta il lo ý č a i ý tt o o ý t latý ĕ al o i. J o to po o ý to la o o l a a lo a a a ta il l o ý p . i ta a o l či it al o al l p o t č a tt . a i a o pot o t l a oč a l oo l o a oa . Pot o i ta a a to pil a o ý oč a til o o ý o p a t tl l Kali K t at a o o a o . Po po o al o al l Š t o l o al ti i ý oo .O ĕa o lopil . Ja il a i ĕl a ĕ o ta t lo i oč a i o l a ačal t l t o ĕ . Šp t l o ý i o ý i pa i oo o ol la p ol tal tĕl i o . J ot Kali a Ni a l o . o i p i li a po o o tat p o t o i. Mat o io a Ka o pol č ĕ apa li a ol ĕ o. St l ĕ i ý o . Ři č a a i at l o l . Vo i a la a la a p o ĕ ili pol p po i tĕ pl aa a . Stĕ o ali o li it i p t l a p t l a ĕ a li i o o a la t t a ĕ. Ni o o o o i o t po t p ĕ atlačili i a Mat i a a tal a oč t l o lč ti o a i o o . N o o ý P a to pil a i o p . Zapla il Kali p al p a o t ĕ a al. K t at a o Ša a a tili a a t l li o t p . Ř o a l l ý l a a o o a il. Ša a a t lil al p t a il o o ĕ. a tal t t a oč a o a il Ša a to . R l opil l o kyje a m til a p i . K l tĕl t ĕ p o a o p. Za l Ša a o i o a itĕ o a il a a il oč a . K

K t ý i o a o t p l ĕ i č a K t a

at i ĕl o pa l o . a al lo ý č o a ý ý tt ýč o o očil oč a al a K t ĕi o a i .

at i al č

a a l t

p til i a il. V o o

al p po po o t l p o a o li ý latý i ĕ a i a ata o o i ý

ap tĕ o ip . P pal a al a o

p t l

a til t a . K t al ip otý č a . ĕ til K t at l a a al tĕ a tĕ t la t a a

at ta i a ý to oto at la itĕ i. O .

til

li ĕ o il a t lil a čt t i ot . a o al ý a o či p oti ĕ l at a l lo . a t to a ý i po ĕ il o a i ata

ato i a t č o tal ata ta lo a a . a pa Z pa alo a a o oa a i i ĕ al. K o i ĕ ĕ i o po a o ali a člo ĕ a. a o točil a a i ý oo a i lo t o ola. K a o a ot ý Ja a tila aa

a o

o č

očil ĕ a lo a. Mo ý a ĕ polo i t pa l po o o l ĕ ol a tal lo o i o ot. a l . a očil a a l ĕli a V o a o l o aa

po o ň a a il o ý . at a la a l tal ol o o tal o t to o o a a o ĕ ič ta o t li o

i t p t l ý i Ma a o al poč t . Pohyboval se po poli a itĕ a il. V pa al . K o o ta .

a

točil ý al t a o al o ý op a pa o a a p ipo al l o ta č a. C lo t o č lý al a lo pl ĕ .Va ĕ p t l t o i ič li a ĕ ý ič pa al to lo . a o l al o ali ý a i ý a . Z ĕ ol ĕ o la po ta o itý ĕ a a ĕ i. V l l a o tĕp l pali ip a . Pol o il lat o t t lo pol i o ia al i a ý i o o a i. V l lo l o t la a pa oo a a i t p til i o o po t a o a . a aa oč a to al a ĕ a ĕ o ali a il o

lo a ta it. Z ĕ o ol ĕ p o ĕ ila l o o a i .Š t tĕl a it o oo api lp ĕ o ý o a t .I ato t lil a ĕ oP o o i ý p .H ĕ p o o a o p a o lo . J o o ata Vi a ĕ pi l o ý oč a očil. S i „Poč ! Poč !“ al a Š t t ý t t l l ot p . a opil l a lal o l ĕt l ý p . T i o a l ilo o o l t o i.

a a a a a a

a o a itĕ o til a K t ata a a il o po o ý p o — o a lo ý i p t op til o l p ipo a o .Z ý a Kali o o l čili po tati a i i a o o a pali ý i a ĕ i. a t to a ĕ o a il al a po ačo al o i a la t o o . Ra ami o o o po lal Kali o la S ti. Po o al ta l o i o o al ot o t. til p t l a ti pa ali a p ali. P i po l ap a p oti t l a la t a opa o a ĕ a i a l. N ĕ it l ý o l al pol a l iK o pa i . T li a t ĕ t li ĕ o . K a l po o al i ý a i Kali li a o t a . C l a a ĕla a o o o č ali to a a i o til. J lit l l ý i pot i o il t ý a o a til pĕt o o . a opĕt a to pil a oč p ip a č lit al o t p i li Kali a po o . Poto ĕ p i al i ta a l ý počt p o ý oo . Sl p i l ilo pa o o a o t l il. S o a a a ta il a t l pol . Zat o p ĕ i tĕ p olit opĕt apl ili a ali a pi o i ali pĕt o ý l .

Kapitola 7: HÍŠMA PŮSO Í SPOUŠŤ T t o a ili K o i o o Ga a t a o la o ta ý i l . Na to oto o la t l aa t o ili a a K ita a . A att a K ipa t li a po po o o K a a V ta a . O tat o a t o ila t a a a i ý i to p i p ta o ali ocas.

o tĕ ĕ o

o ĕ oči la la a t a

P o i p oti K o po ta ili i t a p l ĕ ot a ý i ĕ p t li. a t l pol o a li a p a ot i ta aao o paňč l a a t o ili t a a i i t lJ it ia ĕ S ta i a o a al i o o a oč . A a t l a l ot G at t ačo a o a ĕ i a .

Za počt a la t a a plý a se rozpoutala o o at a.

.

o ĕa Ja il

opĕt p i l il t al

A a aKi po p o il pl o i o a . P ipo a ot o Ničit l a o i t o .K t l l p lo r o o i a ĕi i t o o l . Pa ali po ti aA a i l til iK o i t .

a o o al o

a a

ačal o at A a o l ičit l o o o a i ý a po čil l a P o a a o l čili. S lukli se t ol ĕ o t a a a p ali o ý i i ý i o tĕp ip a i i o i oo ý i a i pali i a p . A a pot to o p al a al l o l ý i p a o ň po ačo al to a toč . Na o lo ta a li a o i o o l ot a la itĕ o l ili. Ta p

a oA a o o al č iK o i K o apa li i al o t i o . J i t i a a o čata i ĕ o o ali a atlačo ali o o l o č ý p al p . a a G at t ača ot a p ĕli ta o i t i t al la a la ĕ.

a a i ĕ atatý i al .P o a itĕ t lil l ý p t ý o a l o o til a po la oč a o o ata o l o o i po o o o p li.

a ĕ o i. hana se l p č. V i i

K

pol č ĕ o o i G at t ačo i J i t i o i a p ipo il A i a . A a it po ačo al to a a ĕ o ot ali. Úto p o ý i aK o ta p o i t ila a l . P to a i a a ili o l o o it po a ilo i to. a a

p o al a at i l a o a o a t Ja i o t aa a? Otočt Za a o

oo i i t . Opĕt

opĕt oč pa i a o oi l ?N tĕ t o a o t !“

a ta ili a o tili o o o

po ta il. P i po : „Ka po ĕ t a o i. o t l a o o P o

o a

l t

a t l p i ot a ačal. a o a

a

o čat l t ipo al p a

p o ili po o ala

oi o p t li l po

a

a plň o a api l o lo a.“

a p til l a po l l a ĕ a a o l at o t ý l i P o ipot po po o K ip A att t o oi o ip a i o po t a a p oti P o oo o o o t o t a ĕlat. a ĕ op til poto o o

o p li . K o i: „ p aotč

o poto

a ili p oti a at

o t

o pi . lo la . „ K o a o p ta o p . o p a o a al a at . Ja o ? Ji tĕ t a P o . P oto . li ĕl i i i p it o at. Mo l po a it Ka o a l p li po i a lo l .“

Ro ĕ o ĕ a ý a ý ĕ ĕ o po ĕ ĕl: „ li l a p i toli a p l ito t P o i o po a it l ? P ĕl o o i. Po l a oi l o i. P a t t P o i i o ap ý i.“ a a l pĕ t a l ačalo l l at pa Kuruovci po boku.

. Po čil at ĕ a il p oti P

a la t o

.K l p

Ja il P o i i ĕli K o i a o a it p tili a o t ý po i a o po ĕ ĕli t o a la t . po ačo al. U at ý ti oo lil o o a a p ipo č o .V lo l t ý i „N t p !“ „U !“ „Otoč „ t !“ a „Ta !“ a il pa . oo a oč ali ilo t

i o ý o lo a a o a : „ i o

ali tĕ ĕ t a po i p t l otč po al

p a

t o i tĕ a o o a . oo i t . O tat t at t ýč la t p

ti to

i o o al !“

ta tĕ lo po to t olami. i po t pol lo a o a t l ĕ a ĕ ot l li a ali olali a o opo tĕ ĕ.“ Na ĕ t ý i t ala .

V o la ý li t ý al a o i p t o il a o i tĕ o a .J ol l t l ap t o .Z o p l tal o ta o il o o po ti a i i l l. Sta ý l K o a ĕ il a ĕ a p p o i a pi t l ĕ ol al . J o oč po o al

a ý p o . Z lo a a a o a top . K o o pat il l l i ĕa ý p o o il ti t o il. Ni o a ĕ o o al po l o t. V o i ĕli o č ýp o p opo tĕ ol .

l

P o ia i po i ĕ o ali. Ka ý at i a o tat č ĕ o ý a to a o t tl o a itĕ a il o la S ti. K o oli ĕ p i l il t li pa l i. J i ý lo ý p p o o lt i o čt i a tĕ lo a a al a il a ot o slona. Jezdc i pĕ ot tl a o li t i i . P o a a t la t a a o p la a ta .J o i li o p i ta o ý p o lo i ĕt a i a po o a ĕ. S ý i „ !“ a „ ĕ a!“ ta o t li. M o o o l tý i la a o ĕ ĕ ĕ p alo a o a o alo a ĕi ĕ . o a o a a ot la i p o ý i lit li. Ki a i i at i l a a ta il A oč lo : „ p ĕ li a a ot o. O o t oi a . J o t a o. i o i lo ti i a o ĕ l p o l il: Za i i o oo č l o a o . at K t it li p t l o t ý lo . Po ta o i t ý pa a o a ot ý Ničit l io o ý i t a po ltil to ti.“ A a p l l po t ol . I til o i a a o t. o ý oo ý rovnat.

la ič a op o t

o la t

a a o l i o

ala o a po i o t. a t l a a o ĕ t a ĕ. Po l a o o pi A o i opĕt p o ilo ĕ . „Po o o to oto o p t l ý o K a o a a oč o i. to o p o it l o o o a po a .“ Ki ai po Ni t lo pi o o at boj.

l t

itĕ l o ĕ a tĕ. Z t p o o o o alo o

a pat il p i ĕt A č t ý i p . V pĕt A

oč a a

a il i ĕl a o t il

o i. A a a al

. Za al a o l a o a itĕ o a pal oč p apo a o ata i l

po

lo o p . Nato a o al. K l t p a p l i a a il tĕti o al o ý l a P a ý o ĕ N lo o o

K i a oč o o ĕ a t pĕli ĕ a p A ao il t lil G čt i p o l . Ro ý a opil al a .A a p ot a o it a . a a ĕ o po al ĕ olal: „ P t o ý o ĕ! T to a ý či i ĕ potĕ il. o l .“

a oč l otočil a o V t lil a A l o t p o l. Koč il lý po o al ta a o p t atil li a ĕ i a p ipo ali o ý a la itý o o p Na o ĕ a ilo a l i K i a.

il al l . al K i a i o at o a A a a ĕ .A aiKi a t a a li o . opĕt a alil p ta .

i ta a i ĕl A oč a po o l ý počt o . V po p t o il to a A la o a ĕ. A a a l t o po po o ali č t p p i pĕ ali a po o o i a o p o tl o o . Zat

a pa ý p a p i pĕ al tĕl a al o ý . Z o ň a ĕ o o čata o a to lal a ĕ o i a . O tat o t oo i i i oo po t p ĕ

pol o ĕ a potý al l po ačo alo tĕ a pa ĕ. Z o o al la t o i lo ili a ĕ a po al op tili pol . O ĕ t a t pĕl tĕ t t l tĕ P o i l o a i t .K o i tĕ apl ili ao a a ĕ a pta t o o i o poč ali t t o a i lo o . ita a iA

o

t o i o ala p a o t t i it a Ki o o o a o o i. A ta o ý a o o K ipo i A att o i a o tat a at P o ĕa ý p o po a ilo p Ka a t ý at it ĕ p i l po l.T a i a ý. o poK o čt tý a ĕ . ***

o o la . Z lo o o at i ĕ o tĕ il ĕ a — a i l ĕ. I o i t tĕ tĕ o o at ta li ĕ. Sta ý l l l

t t o a A a a il p o o o ýla. Zpo l p ipo ala l a t o ili o a o fo a i a ali o po o ĕa a il ĕ ot la. o oo P po o o

o o ala p oti o po a o o ali a at o o p t l ý a

l t

i p

l . Na

o

t a ta ĕK o i p t li. K

ĕ

p tili p oo i a oč a pĕ ota i a i. Opĕt p op la o t a a. o ĕ ič to o talo o K i o o ilo . A a o o al o a l i ta a a o tat oo i a li l a i o l .

l

o a li a t ita t o p til o i . K a ta i o al po poli a p o il a a il a a oč . S oč a ta il opo l a po l a o t a o ý at o ĕ ý ol o l lo il a o ĕ . Ta a la p l ito t o o at i a o .

a a i ĕl ĕ l ĕli. Poto a .

p oti o ĕ. O a al a

p t l a a al a

ao a o l

i a

a a po a i i a il l o l lo a točit a l o . a i ol l t a očil oč a ý l ý Šai a. S o i ý pa o ĕ l p o p oti lo . Po o al ol tĕ o al lo a o o po l i. o o i a lo t to po o i o ali p i l it. Stačilo a o o ata a l la o ĕi ý i a pĕt a ta ila a o t la ta . l o ali A i a a o o čata. V i i t l li a o it a o t l la . J i pa ali a o t o

a pa p a o

a ta oo

V lit l lo i i Ma a a a po l o Abhimanjuovi. Podobalo se Indrovu lo Ai A i a t lil lo ý l ý p t ý a l a po op o l . K pa alo A i a p til al p t ý o lo

i ta aa a lo tý i o a i.

o o it p oti ato i. St l li ý lo a i oči a i l a o o oa i tal la .

a po ačo al aa lo pa ali o a ý i la a i. O tat l ali ia a li . Ši a t a oi aň Pi a. P o ý ta č i o ý ta pot ĕ ý at p i po

.S ĕli lo a

l

i o l t i i i po pa al p ĕ a o i o ĕ č l a oo .

a o a a o .S o al a o a o t to .J o

Slo

ot a al o a o ptýlil a o o la a a o . a i to a i i a itý tĕl p ipo al R to o pot palo i tĕ t ol. Z o a o al a ý a oči a o l l po al p t l . a a

V

ĕl pĕ

t a a al a

o

o

: „Za i t

!“

ot

po po a otočil a al o i. J i to olal a o t i lo ĕ t ý ĕ . l a a ĕ o pĕla a o p li o l a al a t l p ĕ a oč al . O tat p o t oo i po o ĕ o at o ili a la t pol č ĕ a ali a i i a o t č lili toč K o al a i a . Po o ali o t ý o ol o a o i. a a ot ý a ta il p K o o po al a ta . Opĕt ta l o a ý p t l at . Hle ĕli a ĕ o a o l o oo M .Ž i a a i l ila. Vĕt i a i la a a i o . Na tĕ i t o a l l o . P

o l o č l til o .J i o a o ičil oč plo i ĕ. K al ol a o to ap o t ĕ o a li oči.

o o a a o lon shluk o ata a oo a o o o t o i o ĕ o

a a o lop o a at i l ý .P a ĕ o p l lo ĕ t ý po l . K i ĕl p i a o at i to a oč l po l o ata i at p i i o oč . Na očil a a il a p t l .K p i l il a aa o at Na a a a ĕ o t lili p i i i o ata Vi a ili. P tali l a t pa l a po la oč . a člo ĕ

o lal i . V t lil a l

to

ta

al i al l p ot po o a ol o o . Na

ý o o po al po o ĕ a p l o l ý a a

opil al o l o a t l l o oč a o a itĕ t lil a lo ý p ot t a la i a t ý p ipo al . Za l t il a il pl o ilo o i. To o a a ila ĕ o ta a ĕ oli o a i l l a ol a. P o o l po po apla il a o č ý p al p . Zat o K o o l i to a a l ĕ o i l a pa l a po o l o i p . K kol ĕ o l li a o i at i ol l i o t t a o la o ý l . Na o o lopilo čt t ita t o ý a a palo o oč č t ý i p a al i a ĕ i. a

pot i i o o to la l p ilo il a luk p ot a o it a. T pa t p ot t l l a ta a ý o p o po al la . a o i at i li a i a o t o l l a o o ĕ p i l l. J i p la p il o o latý i i i l l a ĕ. Za t o lo čt t a ito a t otočil a p l. a o i p i pĕ al a po o „ a tĕ a lo p to a ĕ. R l p tt P o ý a p i .“ oo io o ta i oi p o tla o o .K p olit G at t ača a o vzrostla.

a a o o

ĕ ili o i o a č p o il ao i

a i ĕl a o o i po a a at o a il a ĕ a t la. Zat o o o i tĕ tĕ P o i ali. K o i a a a lč .P o i a a o a tili o t oa o a G at t ačo i t a K o p o ili ta o l a t ali .

i l a ĕ o a : a ý o ĕo l a o o po a a a ĕ a it a i K o i al l la l o il p oto o t o tili o ý a ĕ č l . S o

a la t a i opo tĕli o l a o ali ý ĕ a p o ol ali

Kapitola 8: RÁKŠASOVÉ PŘE VÁ ĔJÍ SVOJI SÍLU

K ita t a l l popi o at t ý p op l .„ Saň a o ta . o at ĕ o o a a ĕ a.A l o po o ý ĕ o t. Ja tato l a opa ? V po i po a Vi o p po ĕ i. V pa to ta o lo a ilo o pl . P o t i o la pĕ a o to a l o a o il ta p o it l ĕ. Ja o a i o ali? Ja po o li? Ja ý po i o talo? ĕ a o i o o t a i.“

t

ita t a al o pl č . Saň a a o tĕ o al al l li l al. V ilo a o l o t l opĕ a la a po ačo al.

tĕ ĕ a o o lat o

„O at

ĕ t t . Ř i i Saň a o p oč o oi o a i oP o ip a ?N i t to o tĕ t ĕ t p ĕl ĕ a ý .J a o člo ĕ t ý p pla at o . N po o to a a i o . Saň a o i i a a a a o lo a a tĕ t P o .“ Saň a a ĕl lo ý o o a ý a oči a. Vi ĕl o o alo a o i ti o o t o . V a il i a o ĕ ta a l: „Po lo po o ĕ li a pop i ti .Kč o o fat tĕ t ? O po ta P o i i o o t l l. Tito i o i p o K i o o potĕ a a J o li i a ot ý . T oi o o a op tili či ý at a o a lý ĕ .N l o plo .“ Pa Saň a a po ačo al

lč

p

ĕ

it

.

*** l

a a l o l a o i ti i a po t i o i a p o l il

ta tĕ ý . titi o o ota a a a il čt t at . U l i t al l t a la . O til la pl ý al .

„ p aotč a o ta ĕ t Šal K ip K ita a A att a o o al po a it l ý oo . Vi i t p ip a i polo it a ĕ i ot a poč t o p P o . Za

tĕ to o ol o t o po

p

a

i ta

i o? Ja

p iči ĕ t i

toli t pĕt. Ja pĕ ?“

a polo il t o p il l otočil a po l l a a .„ li tĕ o ĕtl p oč P o po a it. P o t o o o ti o talo o a a a i i a l . Ro o l at t to po a ĕ o . P oto t t pĕt a ti i i t oi o p po ĕ ĕli. J ič l a o o aptĕ a tĕ p i l o . Co o ĕ tĕ l t? P oto i a p it o o oa o ot ý at či tĕ po .“ V

o i po il o it t l a o t ý a al p i l a at p ap t l t li ĕ li. P to pi a a i ý o o i po al a o fal o tp či p t p ĕ . K o ý lit l poč al o a ĕ o o t po o o t p to ý l a poto il ý la promluvil. „

li

Z ĕ i lo ti i oo a t o o aň K i a. Po ti ta ý p ĕ t il a o at o . K i o p i la a plač o ĕZ ĕ o a a t a o o t o it l . Mo lila : ait o a a o t o o a ili a o lo a o o i. Ji l t lo p a pl o o at t p o o a

l

p to o ti a i o o ti ala a t P o ý l l o ĕ ĕl a a o ĕ i. Ř la i a o ili a l t toči tĕ pa i i o a it ĕ o ili a Z i o tĕ to tý o potĕ .'

i o it a op o o o o a itĕ o al a o č o o l a a ĕ l po opit l ý Vi . Po o lil N P o ia l M o to a Z ĕ t . Nato a l l Vi a a ĕ p o lo o i P ĕč ĕ l a o Na to t . P l aZ i a o ičil. J o o o l i ĕli i a o at pol N . Vi i o o ĕli xpa o at o ti o ilo a a o it a Z i. S i po o P p o o ý pl a Z ĕ.“ a pi l pi o t

ĕl

o lč l a po l l i to i ý lo t Vi o

a

a . Vĕ ĕl l ý ý a . I to t t po

K o l p ip a o o o

a a o al p l o ý člo ĕ at i i o l ĕ a potĕ la t l . N o o a o a o pi i

i

o t Vi N P . V to to o l . P to pl il o i o o po i o t o a t ý ĕl a i po ĕt . Vĕ il a i o lo a o la fal o l ot ĕ . le l:

„T to ĕč ý a pop at l ý P Vi il a o K i a. V t č o ti K i a o Vi a. M i tĕ ito ĕ a o o o t i ý o l. a o i i l l Ki aaA a o a o ĕ i io N a a Na a. Vĕ ta o o l a at i o po i o o xpa i o . Vi i P o i o ĕ I o ý ĕ .J i p o t i t o Ki a o ý pl a t o t o ili po o ĕ t o a li. K i o a l o l . O o a ta t toči tĕ a l a. N Ho al o — po a Ho a o č o člo ĕ a. T to po oo ot o č ý i i i ĕl t at. Mo a t oKi po a a o č o člo ĕ a l p a .“ a o čil a a a ĕl po o l . lo o t pi o t Ki a o N O o a. U čitĕ ýi č ĕ o ý al ?M ĕa to t t it ta o o o ?J it a poč ĕa l la či o al a to o la ýt o o a? A a to o o o o l ýt K i a t ý t a o p t l ? J o o o a a lK o op a ta o ý? Ka ý o a o ta o o o al o pl il o po i o ti a a il li l o t p a li ĕ. Exi t -li p oč ĕl p ĕ ĕ o at p t l ? J -li a K i a ĕtlo alo to p oč P o ta tĕ p o i. P oč a p ot i ?

N

a a l o a a l. „Ř i i o K i o i “ po al l ti ý la . „V o Nĕ lý al o o it a o o to ti. p aotč p i i o J o po ta a l ĕ ĕ ĕt .“

Pot a pop al K i a t t a o V a M a i a Pa a . „V i Ki o o o t. Po a Ho a l a o o i a p t l al t Ho ta o tĕ po a i a a ý ĕ o o ti ot a ý l a i

ĕ

l

l o N a i tito i pi a o at l to t . J i li. Z to oto a l . J i po o a o tĕ t . P oto

Ki po at. Po at Ho o o a ti o ti a ĕ a ti t i ĕ o ili li a i ĕt ĕ i t to p o ĕč tĕ t . U a i ý i at a i l t. Vý l t o P o t p a po a.“

ti t o p o ti t č o J o ĕč l i. ot po to po a i i i ta t ĕ. T to p t lt či K i o i a

K o lo o olo a l li lo K i o i ačali po a o at Ja o a N Oo . a o i to ačalo tat la o . S a Ki a ĕ o člo ĕ . Mo o o p i ta . N P

o o it o o o i

a

lo i p li po ĕ a at o . At Ki a o i o a o i p t l a i i a . Po lo t o o ĕ t o o at. I i a xpa o o ot o po l a i o o o .

a a po lo il K i p o it M o l č l li

o p til o ĕ a o l o i. J -li a o ý i a op a to t . Mo po l l i p tĕ t . a a il l a l č ĕ ý p .

p t. P N i to l

l

o oli tĕ t o il o i t

o ilo o lo ĕ it po ý a

*** K p t o lo l oo a itý p o l i a poto li a den boje. So p

o i pal talo a i a o a i č o o a . L G ta p ipo al A i a a o čata po t. p

o ĕ a o it

opĕt a il p oti o ĕ. lo o ol o p ol t o a p l i a pol p ip a ilo a al

it opĕt a po li. Za ĕ i . A a p i po po poli p o a ĕ o l tal č t p l . Ta o tat oo i a S ta iaJ i t i a p o ili iK o

a a al o oo i a o a . Ši a pi o i a tĕl o a t al

o t a ĕ po ačo ali po o a p l ito t o itl t t a o i po a l. Ta

il a o i

i ta a t l l al p l ito t a t o to o l a la t o olat l ý to pĕt. pa i l al la a apl o a o ý al o i.

al o ý čit l atlačil i ta o al ta

a ta t l l al p l ito ti a o ti o t ita t lo o l a t ta l a to o .K po o i ti pa al a o ti. Up o tňo al o t ĕ o o al o l al l a ča to a p al K o al a i

o . p o ĕl p to p .

P tý tý a ý pa lo o o al ý p oo a o o ta . a a a o it t o i o o p o il A a čil a o o al S a a o a a Sa apta o . Tito o o i A poč t a o ali a P i i ĕ o o al a ti i a il. Na o i počt p p t l . a a opa o a ĕ P o .O a o i o lčit a a l al po ačo at. O

o o at a a il . P a ĕ i t al

o tý al a o a a

a t tl al to o o l čili l ý i p . Ja a a o at o ta il a a apla il o p po a ilo t lil toli p i i la a at p o t. a a p o ĕl po o i ti a o l t o .

a

a po al lo ila o po o i a o i ta a ili p ĕ čit a p tal l o o t — o bude

i

ti a o ý i l pi ĕ a a pali o ta t l a oč lo a tĕ a t. Po o a ta it. T a alil o il a o ý o a to a il a opĕt

K a ičil o o a o tat p o oo i ý č t o i tĕ apo il o I . l Ul p p i o bo o . V l i i i oo a o a ý o o Hi la i. Ko ĕ a o ĕ ĕli o lo ĕ i o o a točili a K o ĕi ý i pot it a o o la t a la i ĕ o . J

ĕ a ta ĕ o at o la ti G

a t a ĕ po ta il Ša i o ti la

t i o a li it A a o ý ý o o a ý a lat ča a . Na ý i ao ili l ýo l i at . O ĕ i

ĕ

a

o o ý po i tili a I a o o a p o a tĕ t o o a p o a ili i a .I la itĕ a l a a olal a o to p : „Za i t oo a ý i oli p o t .“ N o

l t to

p

li o lň ĕ a o .J i o ĕ a o l tali a i a ĕ opa al a p t l ta .G t oo i li o i a oi tali Ša i o at i. V ali a I a o tĕp a p o a ili ĕ . O tĕp tč l i a i o t ý o o . N o o ý I t l o tĕp a til pĕt a o S očil o ĕa a p ý tila . V ta il a ĕ a il a S alo . Mo ý a pa al a o po po t č ý i a . Ša l a t t al ta l t a . P to a ĕ o t pi o t lili to p o a ĕ o ali al t i o li . O lopili o a li o lo o tĕp . T I a il a pa očil a al i o . Z ač opa l a i a ĕ i ĕ I pot to o ĕ p ý i a l tal ý o p Up o Ala

i ýp i V i a a t ý ĕ l ý o l . a a o o it o a ĕi o a o i p oto i ĕl t ý K o ta il a o i K o p o o A o ý . Mi t a la a ta it ĕ o t ĕ o ý. i o i i i a o lo . U li o ol ĕ ĕ it po o . at a t o ap i l o p t l .“ R I

l ĕ

aao a. S o t pot ĕ ý

p t l . a li a oa o po ĕ i a tt . la .

a o i p o o pl l t . Za olal . Ala a p i al a il at a a . l: „Po l a a il I a op o tat a J ia a i I a a

po ĕ ĕl: „ i “ al t a li ý l č ý po i a a il a o ti o ilo t o il l ý o l o a o . oo i li o tĕp o ý i ot a ali i i .

K I pat il N o a ao Ala a ta li t K aa I č.

l

l o Ala a ili. O a o l t a o ý o i p i l il t

o l

il

ič a I o I a V it l a l a p tal o p

. a o .

Ala

a

l tl a o lo a a il I to . I o ti l l o al a a a. O a o o i ĕ p ipo ali ĕ pla t . I apa l a l o ilo a l a o a il tĕlo al Ala a ĕa ý p o i l ti. o o i o il o la tĕl . I o o a o al o a l a oo o o al aa po a o o al o tĕl . Ala a p o i a ĕ a al a to o l lo lo o lo o . Na o p i al t a li o o o o po o a a il I a tit. P a ti oo pi l ola t o il I la t p l . O il o o po o ĕ p ipo a A a ta. O lopo alo o o o al po o o i ĕ l a . P i l ili Ala o i ili o at a pli ali .R a a a o a i a l l p i al po o Ga l t la a p oti a po l . Ala o il I a tl . Ja il a opĕt p i al la t po o Ala a a ĕ o a točil ý l ý č . Mo ý o a tal I o i i i a ia o o o la a ta pa la a a o ĕ pa a . o o i

a a a o to p i la itĕ p o ol ali l a p tili o o ý l . P o ot p til ĕ ý po i . Na tĕ pol A a o o al Sa apta a o o ĕ ti ĕ ĕl.

G at t ača a l ĕ I o a al. J o o a il o l ý ot la. K o i t li a potili. Ú o l li a i ĕli o ta ĕ i o p o il o p li o ta a o lvem. G at t ača po i l po po o o a i a it o p ili p t l

ti a i ĕ ota ĕ a ĕ ý i oa ia i ta ĕ ĕl a t ý a il l a t o l pla ý

to a a il p oti K o t a i l ý po o .K tili o o a o t o pa a t.

a a i ĕl a o l pi a l t a p a o . V a il o o ý po i a o ĕ ĕ i po ta il č l . V al l a t l o t lo ý p ot a o it a. Za t l poč t ý

o

l oo o o ý po i .

a lo

G at t ača optil a o ý i o ý o a oo ý i a al a a t o a t i f l po i .

. V a ili a

a

a

o

a

al a pol ý i ĕ ý i l ot a i. Mo ao po o apa li lo . Š p ip a i a l i a li a i o oo a ili lo . Ro tili a po a ili

o

o

ali

t tl l t a i o tĕp palicemi a poto opili lý o l a a ili

a a l t .N a a la t i ot a il p oti G at t ačo i a o o . Mo ý K o lal a p t l poč t p . T t i pa ali a i. K p o ĕl po poli p l a o o a . J o p l tal a o l a ĕ a o al . Poto a a oo ĕ S t ačal p lat. „

a točil a a

lo ol ý o a t . Olo pil i ta a l . a o al tĕ t t

G at t ača. P to a ol al. R a a

til p a o ĕ p i l il a

l ý ot t i po lal o t ot a a il i poč t o lo i t li o o o a t to a t . St a o tli ti o a a.“

G at t ača o l o t a t lil a a al p .K o p ipo al o po po o o o t al p a i ot l a o l lo a ĕ o pa p a ĕt . O po ĕ ĕl ao i a ti čt i p t opa l a o a i a o Ga a a a. P o o a ý a G at t ača o o l a a t. Zapo ĕl a li o ot a opil o t ý o tĕp op ý p o a it l .K G at t ača po i l a a ičil o tĕp pl l a o . V lit l o l lo l a a i ĕl K p oto po l o lo a. o tal i li l o tĕp . Slo a a ý l očil o t . a a T

p

pĕl lo t . J o to a o

ot oa

o i o a a o tĕp

l po

p č a a p ĕ pa l t a

a a

. Ja

ta o

.

o l p o i? K o ý p i a apo al a o i po i o t a t l o ĕ ĕ a tĕ. V p til o o pla o t l tĕl G at t ačo i t a o o la o t. R

aa po o

l po o al a al t p t l t

ĕ li.

l o a a ačal t o o ia l: „Po l G at t ačo ý o a a to t po a . J o o a itĕ a it. K pĕ .“

p

Za l

a

G at t ača p i po l a o o . S al t a li ý ý i ot t a p l ĕ t ý p K o a lo il i K o it ĕ ĕli p l ito t a p . J i la i i ot la. M o talo ĕt a plo i ý oč

l. St l

a

o p al

i ot. R l p i l p l . li po o i. V

ý i t

o a itĕ otočil ĕ o l o A att o K ipo l i a o a o tat i o ý i oo i ĕl a a ý . R l p al p at o o tat K o i apa li a o tĕp . Ú tĕti o o ý ič a pil po .K o i ali a o ti t l ĕ o atý a

at i

a

al G at t ač o S a atto Šal o . Ja il o a il a to oto a G at t ač t lil a a p ip a i ĕl a o p a ot o o a a o tĕp a ti l tali .

o a a ap l o o ičil l o p apo . Po ĕ o a it a o i o .

la to pil a i o ý l a p til p i. al i p a l o al ta l pĕt a l o č ý a a ĕ ý

Ja il K o i to pili i o to G at t ača a ĕ il po o o t a a a a točil a ĕ o o i ý č .K to K o i i ĕli o ili a o o a apla ili p . Tĕ apa ý G at t ača l a o lo a o o l. J o o l J it io i t ý l o i: „To i tĕ t .O apa o a o ý i p t li. p ĕ i o a itĕ a po o .“ a po l l po o at a a al G at t ačo i op o al i p o ý i oo a oč a l o pi o o K p i l il o i a il l č ý po i .

.

Po a l t i al o o a G at t ačo

o ý ý i l li K i p lo al p K o t lp ý o.

o i ta o i o

.K li. M i i i

a a o il o o a ti tili o o — a li po iti toč i p o ý i oo . Z ĕ po la il o t o ač ý tĕl o o o o t a . Ři č a o ĕ lo o l . o l tý o la opa a il a ý l . V to to a ĕ a at t t t a a o al p t l p t l ot o o al o li it o o p . Z i po t p ĕ po lo ta o o t a o la p a opa l. O o i it l o t o la t a li ý ý . a a G at t ača i o ali po poli a o ĕt a a li ti . a a i ĕl o ot po l a . P i al t a a atto i li P ti i a a a o a a točil. T to o ý oo l a l lo o i ĕ o Ai ata. S po po o poč t o o l al oo a lo po t po al o i a la itĕ o ý al o i. P o t oo i o pat ili l it a o po o . O l čili o a apa li o lo a poč t ý i p t ĕ a l o o o . O o lo a ĕ o p ot a la i o p p ič o p alo l oč l lo a ĕ lo o Vl a K at a a rozjel a a a att . O a lo at o K at a lopýtl til čt t o tĕp po tý P o a il lo o o ĕ a ol t ý o til a al a a atta a o t ĕ a al a po at po poli. N a it l ý o i li o p ia i

to a i p a po o alo op i . Z i ĕ č lo a točilo a p t l oň i o ata i a o o . I p to o a ta it.

po a il a al o lo a a o ĕ i a ili al a a att a ol al a .V l l a ĕ o a a atta a o a lo ý i o ý i ot . apot l. Slo l a o ĕ p ič til la t o o. po l o t ačalo i o lo p ito til o l o .P o t pl ý ali o ta .

G at t ača poto i ý al a a att . Na l o o it po o a til a lo a pla o to ĕ o a l t l al o ň. a a atta o a itĕ t lil p p l ĕ o ý o t t ý t o zubec o t til tĕ p t ĕ ol tĕl. opa l a a o

p

t o t ý l t

pa lý il.

.

a a atta poto

a

a

til o tĕp

G at t ača očil til o a o lo il o t a P o i o po ĕ ĕli p o ol l . Ro l ý a a atta ap o oo po po o o o l lo a o po i o . G at t ača l a a att a a a o oo it a a o ali p t l o .

a o a točil tala tat i

Kapitola 9: HÍŠMŮV SLI al o a i t a ĕ o i tĕ lčil A a Sa S a o . Tito o o i li o o a lo ili li P o a a pl ĕ a ĕ t ali o al o o p K o . A

a o o al č t ĕ. N po al a ĕ t l o li p oti o a ĕ i a a ĕl . Sa apta o ali a ĕ o ip o tĕp A a l o l la t i p G o o p l p t ý i i po i ti pa l al i po t al.

apta i

ý i to p . a o tat

t

al o o t a al ičit. I o lý i a ĕ o točili l a a poč t p . To . Opa o a ĕ a a o al l ĕ .S a ý to

Po ĕ o pol A o i o ta il po l a o il I o t. V pĕt A a i l a l o oč p o t . K i a pot o l oč i o oa p t l .A a a o il la o la a l al. Po ĕ oli a i t l: „ ĕ a Pa ĕ o i si, a o ý l J it ia a il t to l a a o o tit. Ta l čitĕ a ĕ i ĕla a t a o l a a at p o li i. P oto al pĕt alý i . Nič ý a a a o tl. N o li o at t a i č t at i o . K i t to i l t a i ý a i ýčit . Ha a po i o ti at i i! Ha a to po lo t a o at t ! V t to it ĕ o al t potĕ .“ A o

a l ĕl l ý a oči a a č a Sa apta o lo ýt či. lo a l a o č a o ý o o ý il a pol i i i a ot

. O a i ĕ ič o a .

K A p o ĕ il

a po ĕ .

Za ač ý a tĕ ča . Za oč p o at l ý o o č .“

l l a a o o ý a o

A

a o i o

at

lo t l o

o t ilo a ý .

a

l po l . „Na a o i K a o. P o . T o ilo t Pa t to

it t to l

K i a po l o ĕ a oč o l p pol . A a l i ĕl a a p apo . o o ali pol č ĕ po po o K ip A att a a a att . Ja il pat ili p i ĕt A p i tali o al a i p . A a i to al l it a o po ĕ ĕl vlastn i p . Začal p o ĕt po poli t l p o t a . Ka ý i o p ot a l l. o o i pa ali oč a o al plo to aa ý i i . Sl pĕlo pa a it a po ačo ala. o ĕ apadali a o o l i o i o o i t. R ali o a la a t ali i a la . o o ali a o l po ali a ĕ pĕ ti o a a ta o a ĕ po li. Na poli l l o o p l o lat a a o a ze ĕ il a o p a p ap tĕ ol o lo o t i lo o i a tt latý i li f pa o ý t ý a it l . V ol po alo al po la a o a po o tĕp ip oo a . M i l p i o ý polo t l ali a ĕ. S o i o a ot oči a pa ali a o t l ili. O tat l li po it a po o o ta ý a a a a o a a a t o o . V pa a p l o masa. Na o i o po tal t ý p ĕ po il a o ý : „St to o a ! o i a ti a it p oti op

ĕi lý a a a

.Z č l a ý a l

ý o i o a a o . a o l o titi al l o o o tli o ĕ l o č o .T po o oo o i!“

a l l ý a o o tĕl o tit a a l : „Ho i a a t o ta ti ĕ č al . Po p ta ta o o at ta tĕ a i i a ti al K t a a pa . T ý a it it ĕ po t a t a ti t t pĕli l . l

pý o a p oto i al a l o . N po tilo ti. T lo al i a ĕ o o o a Ki ač oli o o ĕ p i l o Ha ti p at o a ot i po lal Ul ý i a ý i a t to či po l t it o p o la S ti.“ a po i l l a a a t po o ý o o l . Za il o o ĕ a il lo il l . a a i i l lal a p a il a p apo a lý l č t č K o ĕlý p apo a lat o a a po a o til a a a t i f l ĕ a al.

li plo i . S . Za

t to o lo

lil t i t t p o ata i a ot a o it a a o oč . tý a o a

a a

l po i l al a o a l ti al i p . K o a oč a o al. o o l o to vyhnout. Jeho situace si i l a a at a a apa l pla o p . K a o i o ň p i l K ipa a al o a to pit a oč . K

K ipa o l t ĕ l o a apa lo o o al o ý oo . To ĕ i p i al A i a a i i tĕ ito i t la i o it a. Z o apa lo l a ĕ i tĕ o a l o i ti a alila t a. O ĕ a a o t l a o i a alo ali o i či . *** a a ta po al a a ĕ p o ý o a a o Ka . K a P o o olit o o at Ka o i. K o ý p i p t l t ý č al t o a p l ito Ja po a

l

ĕ o . Tý ĕ ol t p o a o o ačal l t a a t ĕl o to pit o a o o l p o l it i ý t p ipo it it ĕ.

il o Ka a pat il t o t opa očil a o al o. „Ja ý i p t li a o i o i l ?“

o

ta a K

a o

a a a tĕl la o . „N p t li it a ai p ta . o o P o i t o a t a i po . a t o ot . Ka o l o a a t čila. S pt tli P o po a .“

o a ? V tĕ po l ta a a ĕ

Ka o a t la a atal pĕ ti: „N t poto . ot l ĕl to o tĕ potĕ . At A t ta ý i a lo a ĕ o o ĕpi P P o ý o a ýa o at o to p li. P a poto p P o it ĕ ol .“ Ka a tĕl i to o o a t P t . Al poň a o p o at . To To

a

po i o. P

ý o la it t o o at p oto

l p

a ato ý a ta it . o a it. a a t. Po č a o

a a l l. l i ĕ o a io o — l il K t a aA o o at apl o a o a i A a po ĕ lo tĕ t K o .

ilo: „T o lo a ĕ aplň o ý a a o . J tli t to o ý o o ta a i P o t . Pa p i ĕ i a o to pil o .“

o i

a a op til Ka ta . Na l a ot a o o ĕao l o o al .K a pat il o tĕ a ĕ al či tit lo ý i l a i a poto a ĕ o o ĕ p ilo il l či li t pi l a il . Po o i al a i li a a Hi la i a o ol t ti il. ĕ o to o o il o ý ý lit l . „Z to P o p ola a a pa po a a ta l o p ili a o . Mĕ l p li ĕ to ĕl alo it o oi tĕ t a a t P o

o . Tito a a ot P l .St .“

a po l l a a l to a ĕ a ič P o a ĕtlit. t po čit t K i . At K o i po o o at ĕ Ki a po o a ĕ ĕl o po il a po it P o Pi o a pi o t a ý o ol o t p i .

ia a it. Val p a o oo i po t a č t. o ili oo ý t a a o a a il a l a il. o a ta it o .Zta o ilo ti o po o i p i o ýt t . St l tĕ o lo o .A t ĕ a la a a to o ti. a po l l a a oli pl či a t a . P to a a o lit l i ot či it o o po a it. Po i o t ol t . K i o a to ýt i

Po

o č l a o o t a o ĕ o . „Ka ý K o i l pa i titi oo . P to p ĕ oo . C il ?“

a po a il o o al č t ý i tĕti op o it P t ot a P

a a

p al la ĕ a o lo il : „Spol a p t l op i it ĕ po a it i po l t ioP o ? Ja o ĕ it o po po o ali i p a po i?“ Z a o ý oč a l l . „ lito . Za i P o a oI al ič p t l a .Po pĕt at i i to p i.“

a

a

a lo po il.“ Sta ý . „Za il o a i t o ti. Co ta at ta a a a t pĕt

ičit li . Co i

Ga pa ĕ o a . Splň li t ý i i o o i l a a i tĕ

a a o lč l a l o a a l. Za al o o ý oč . „N o pa po o it i o i ti ĕ i p a t pa p o o t p o a o ol o o at Ka o i. T ý i a p a o o a it l il a t K t a i po .“ a

til a o o o oo a ilo ĕ o o t? dý a l aň to to o o t to o P o i o potĕ il A i o a o at a ?“ a l p pa ĕ at a oči a.

ý a

a o ý ý ila at. Z lo a o o oo i lčili? Co a a o a i o lč l o t o č a a o o a o? V o pot o .I a po a it l . N o tat č K a a l ili p o ý i a

lo p o o la .Pi o ol t p o o t i o . N i ĕl a po l ĕ o o l Ka a a o l l ĕ . Tĕ la ĕ p o l il: „P oč ĕ il a la t o i ota. Ř ý a to A a t p ?N o tĕ o a ?K lt t

ĕl p i o o a a a o tat o . Ta al

a o i t l ĕt po it a o ti. P i . P oč o po opit o to to ? U čitĕ o a l p it a t či to la t ot a p

a til pol a o t i o it. „M a po a i ti po ĕ opo t o G . N i op i ĕt t l l p t lt P o i t a ĕ o . Sto a poli t l ý a o l ý K a o a ýl it ýt i ý. J to t o lo. K č lo ? a a t ý i ta lo o č al p ĕ a l. N o p t lt a i ý i či . P o a oi lo o alo a o o a it ĕ a o či t to po .“ o ta to pili l lo p ip a o. O ač t it t ĕ op al. M l l o ý o o a o o l P o i a

i a o i a pi i o ili i a a po p op til. N ĕl t. i ĕ lao tal i o t o i i a toli a P o a a to a a t. S ĕl l ĕ po ĕ oči. K Ga li i t ĕ t .

l

o a a l: „Mĕl ĕ ĕt l t a i K o i op t . Ta o po i o t at i a o o o o o t . K li to ĕ li alo l il a P o t a a il. P olo p t l a a oo ĕ apa pot it a . Vi i o pi o it o a itĕ a i i. K o ĕ Ši a o i o o t .“ a

l po l to l i po a o a l l po o a i l o. V t l pĕt i ý po la ý o o ý a o a . Mĕl lo ot a op ĕt . i o lo il o l t a a i p čli ĕ polo il pĕt p . p i l l to a a ĕ oli o a i l ita i a p o l mantry. Na o N i l

l: „O a il tĕ to pĕt p i a i I a. Z t a i i a i i pĕt P

o o

ilo .“

t ý p a a a a

o a

la l o ot a po ý. Po ačo al a o oč vhrkly slzy: „Spi li ĕ li. R o o i t a li o it tĕ i i o pat il. P o i i o . J Ki a a it al l il po i a ĕ.“ a o t t po l. Nal Ki a p o a a svoje milo a l ? To lo op a a . Ji a P o i o .J o a t o o ĕ p la o .

.

p ito a o

it

a a lý o ý očil a pl al o pa . Poto a l l. Po o ĕ a o a i ta la l ot a Ki a pi t ĕa ý p o a t to pl a it. Po l l a p l p o a l: „N t to p o o o ĕ. p čli ĕ t it a p ti a poč t it .“ api ý la a a i p al. Po lo il o o l i p čli ĕ polo il l l a. P o i i tĕ o o i ĕ. a a ata po it l ý li . V pl ĕ li a a ta t ĕ l l p .N o l oč at al

o iao T o i o

l

i a o a . it .

*** J

it ia ĕl ta ý i at . Po o i it lo o o o l a ý a p a . Mĕl a o t al o ň l t ý alo toli .A l a o č Z ĕ pl o . Co a o l ĕlat? Z il o a o o t . Vi a l a at l a o i a o l p ot i. Ti t t p l o o . li ta po til i o o al ĕ it o o a i K i a. J i t i a po l l a K i . Ja o ý hrdina vypadal a l ĕ. K i i a ili a o a la p o l il. „V to to o i ač a it. S po po o A o t K o . Po l M o o ai p t l a oli o fal pot a it a i tili. I t t ĕa ý p č ý pl .“ K i a po l l a l l aI A a i po V o ala lap I ap a t a t a t al o ĕt ot o ta

A a. P i ĕl a

t ý o o pl

ĕl t a o lo ĕ o o o al l lý I a plo il i al t o ča p i l A it. Z A o ý oč a l l i ý . T l t to lap al a o a ti o ti. A a i po l a ot o i.

a ýl

la o a ot i. Ul p . o po ĕl i — po l l

Ki a i pi l p t li a polo il pa i ol a . „ P t o o ĕ ĕ po i o ti at i i a a to oto t . T i tĕ o l o či ĕč la o ti. Z a o al a a ĕ l a o .“

A

a i t l oči a otočil to t o o ĕ p to a oo a o o ĕ a

Ki a č J a ĕ.“

po i ĕ ĕlat A a p a p ĕ č a tt at o

K i o i. Ja tĕ t P po o l t at t o ti. Po i .

l a po ačo al: „J ĕ o o o. V po i a o i a a a a pot l il ti t o i la a o t to a tal ča . K o pĕt p at . A o i a a o p t l a po

A

a i p ipo ĕl t at . K o o l p opa o p i at A o i l la a o a la l io i pi al a Ki a i A T o

a i ačal l at o o t.P a

ot

ĕ . „

l p op til t a o al at i t. A a i po o o ti. M l l i ý o.

il t? o

a o č t o tila ĕl a t t i

a a o a o o a itĕ.“

l o at

N o o ýA a a l a l o o ĕao l o o o t o a. Vĕ ĕl po l at i o o a ti p č o . Vo i o o a po i t o o o t li a o p t l . K o t p pi ĕ A o o to pil . R l l o a o al al l p i p ip a o p . A li o it a a a p ap ĕ tal. „ P t o“ la al a a lo o po t l . „V t . Ř i pi ? P i l i po at o lo t o ? J tli a o i .“ A K

a

ti l ĕl. A

ĕ ĕl ĕl p t l.

a i a

a a t . A pi o t lo t lo lo a a ĕ o .

tal t t. „ i o pi l l la a o t. Pa at at

a to

ot li ?“

i

i p oč ti o

o i p o il. a o i l po a a a ĕ o ĕ a ĕ i

po

ĕl

i

a a a a ĕ i a to po

o „ o p l.“

i

o

l .O o

t

i a t ĕ tĕl po

pĕt p

a a a ĕ oo o ĕ l a ap č polo a ata P t o al i i po

ĕl. „A o

at?“

poto

t til oči al ý a o i

A a i p al po ĕ o al po ĕ ĕl K i a. Poto o lo čil a o al a lo o K i a! Mo la o a a Vi Ja o i čitĕ ĕ o ý i č o. Z l ĕl o p a po o o o a ĕ a tĕ t ? Mo . Š p o o o o lP o a t.

po

a at . T

a lA o ĕ ĕl.“

i

l ol p o i. „V i

a o i a l o i til oJ i t i o a ta . Za ĕ a l a a. Za t o a la p a i . Na to . a a l la t o ta . J tĕ ĕ a ýt p č al a p to

Kapitola 10: KRIŠNA CHRÁNÍ SVÉHO O ANÉHO Za o ĕ o to. p o oč o

it p t o a l a po at a o p . K ĕl i aKi p a al A a l .N p apilo I i p po al K i a po ĕ al l ĕ a ý a o pl p a it. o Ki a a A o ĕ K o i o t a i. Ja lo o tĕ t to o t at? t i i t o č?

a ĕ o l ĕ l: „Z J a a N o o a it t o ilo al pĕt p . P oto at a t. P to a t i to o ý il . So t aA .I o a ot o t ĕ pl ĕ .“ ĕ p pa a a po t it ĕ a ĕ. o a o ý i a p i ĕl

po

li

a il. o i pĕt il . U ĕl a il

o a po l l aKi li t to li po o o .K o it li o t o Ki

k po ti

la t o li . o ilo a o A

t o o at

o

ĕ

.

a a to pil o oč a a il o č la a .V a il K o o t a a o a a a a po o ta ý i l . S K ipo K ita a o a a at o po ta il p o a o i t . al o pa al l o ĕl i pĕ ot . pot o lop ý i at a ĕ o Ala a a o ao t li a pol t a o .

i o al po l a o o o lu s a o tat i li i o t li a a a t l a o . i ti o tat

a a po l l a č l a . Sta ý i a il K o i a o ĕ .Pi til o a ĕ o to . K al do bo o oi l P o i li po i ap o t o at . P to o i tĕ po ipot a ta it. to o a op a a i o o a al poň a p a p o o t . a a otočil a o i a i l: „ p aot a p t l a oo ňt . To po č po lo o to ili čitĕ ta . P oto po a i a a i po i o t it .Ř l o ĕ Ši a o a i a it ĕ t . Mĕli o t a čit a pa o o i. A Ši a o ĕli o olit a a o č a l o a ĕl o l a.“ Na a oč

a o a p i lo . Poto a a po

la p

it a

Na t a ĕ pol t l it ĕ p ip a p o ĕ ĕ . V o a t a p t li. A a o l i ta it p oto i l t o po Ši a . T o at a o .“ O ĕ a a il . J i t t l po i a č t ý to . a pt i. Ša ali li. V ĕto p l a . Ko ĕ a o tat ata Na o tĕ to p i ý a oo i ali o it pl o o .

o o

i a o J

it ĕ t o a o o o l č lit o a il

o ý oo a ĕla.

o o o al a po o l: „ li. N t t

l p oti a č l

i o ý op o ý l č ý i Na o li ič ta a o pl l a o lo o ili l a ĕ lopýtali. t ĕ tila p olit N ilo ĕ ali a

d pla l talo Z p oč

o

ali p č t o

ý

ali a o ali. o o i a oč t pa al a o a at o o t o tĕp a o a i t ý i a latý i

po tĕli l .

a

l A i a a p o il a ĕ a l . S ta ý o l ta a o ĕ a a ý i oň i a točil a a a o o l. V t lil a p i a o to p p ta o o ilo a lo t to o čilo a o ali it. J o o l p a il o o i ý oo a oč oč o t til a lo a il i. A i a o p l tal a o o at a i pli a o ň. A i a o p il o o l a o t o la a. K p o ĕl po poli l t l ap tý o o lo tĕ a ĕ o o ali po l o t. K til o oo po a o ali o a oA . Ni o ĕ o o al al t i o la i . Z tl o o i K ip a A att t o po ili a ta it. Kuruovci tedy zanechali boje a strachy uprchli. a a p i po l a o o p i al : „S a i ič o p o a o a ta it t ý pot O a itĕ o a t. M it A .“ Ala

l o a po lo il a al o l a oo i pi o al t t li a aopa a o a to a o t. U opil vozataje, ab l t .K t l l a Ala p pa al a o a oč ta čil. R po p a pla l t

a

l

t i a olal Ala a o .N i ý i ý i t pi i a . a a a a i

ao ačali tit o o al ta l a pa al a o o atý pa i ý i ĕlo t a Sl .J it i it p p o a il p ipo al t ý a l .S o P o o i p a tĕ o opat ĕ opl. Po t o oč a a ĕ oli o a i

l i

po po

t ý ot l tĕ. A i a ĕl lo ý l a l a o to p

A i a a. Ala a i po il ti oo .J o t a t a o al p o o . Pĕt a o o a a a točili a ĕ o a o pĕt P ati i a o t otý a ĕ . Z aa a t ala po a o o a p o ta pap p t ali a Ala t l t ta a a ĕ o il a o a t o ĕ o to o al pa ato at čil t atil ĕ o .

K a a p o al tal a pĕl ĕ . V t lil lo p op ĕt t ý i p al l a p apo ý p oti . V pĕt at to p oti ĕ t pĕlo a ĕ . Šl ý Ala a t lo al o t p ta ĕ i o ilo a il čt p t o oč a o o o p i i o ata i. Z o a o at p o o al p po o ý i o i ý t o . N t l t l Ala a o a il al i p i l il a A i a . R a a o til po o o ĕ a i o po tala i o o a i l ĕli oči a ý a t ĕ o ili a oč al a ĕl a o o .R o po ĕ ĕl ý i a ĕ i. O lo a a l a P to o

io ĕ a oo apl ila o la p a o o l a pa al a til i o ňa ý .O a oo i la i o p oti a i p o o ali pa a o . li a a i o ý i p t i tč l tĕl a o t o a ý i o l.

Poto A i a t lil p a o l o ĕ a o alapal po a o til t o t ta i o i a tato i aň o i tĕ opĕt p oti a t latý p . R o a p l a al ý po i to ti a a A i a a ĕ. A

al p oti ý p t l a ta ila o al a p t l ý ot S a i o i a i it a. N p a ĕ oli . O a a ali a at o ol li l . N l o a t lili p a a po il l il aA i a

i a a li a ĕ i. Ala a lp o očil

t la p ol tĕl a o ý tĕl a a i pla o . Ala a ol t . S o ti o ilo a alil o i tĕ i ĕl. Nato A i a olal a- a t o ĕtlila. A i a poto a alil o aa po t ý tla lo al . N al at a o i ti o a ta p l o pla o

l. Š li o ti oč a al

i i o ptýlil ý i ý i l Ki o t ali o al a tĕ .

Po po a ačal A i a tit o o a o lo loto .J a o o l a ta it. K o po po o alo o o al o ý oo a oč . p o ý oo a po alo A i a o i a o .

o ý o p aot M o t t la e

Na i tĕ o i tĕ a a a a t tli A o .O ĕ ta a pl o ilo . aaA a Bojovali nemilosrd ĕ apo a a T i a to A p . P to o o i A

l ta

opa o a ĕ i il ý p lili o

a K ipa S a ati at ol al a ĕ a točil o i p ipo ali Ši a Ja a . p ý ta .

ý ali a al aa ĕ .

l

to toli a o o a o o il a o olat l aň t o ila o i t o tala lo po l poli. a i p i po l a po o a il a aila. V t tal a o lo pa ali li a

ta ot

o a p ali o a il.

olal -a t . Tato oo oč a t t o p o ila o ĕ.

A a po o lň lo t t lil poč t p t ti at ý o l ot l . o o i a oč o p oti A o i i pa ali ý o t tĕ ý oč . R l o o l čili a a K ipa A att Šal a l a a a a al o ý a at . a a atta a Š t o o l lo o lopili o po po o al o la at . Zat o poč t oo i li o a P o a a p i l il J i t i o i. K o ý lit l ĕ ĕl a al J it i lo po l . O l čil o t ti o a i oč a . N ta P po po o i ta o S ta i Ši a a al i i a o to o a il. K

ol a i ĕl o t lo ol l i o t ta l .S l a očil oč . o o i a lo ol ĕ o li a po ĕli ol a ata ý i . a pot o l lo pa al a o l i t ý i a . Poto a o o o pt l a ačal l po o at i ý i p oti . Slo i a a o ý č li. Slo i p i o i o ali ý i l . K t a o a po o al to to a a. C tal lo a l t al i a l č ata . P to tito lo i ĕli l i o ý ý i a a a i o al po t lý o l. P i lo i ĕ li a o l la t i a a i pĕt a o p ali p ito o i oč .

A a it o a il o o t o o lopili. o p li. aiA a pa p i li a po o J it io o o al o ĕ to . Ro l ý a o til S a . Ač oli to li l t o o i o i č lit o Vi ta pa a a o p o o li p po tý i a t lil to p al apa l pa a Vi t . t lil t i p t Ko pal la t i N la i o a a l p tal pa l .

Kuruovci se i t ý t l l o pi ali.

a o p i li p o a . Ši a l p i a a ĕ o po ĕ ĕl. Ši a i ta ap i l ý oč o i p o a il ĕ a a o l a a o i ti il tĕ i ta a ti pĕti p a al

ali o a l ý a la op a o i. p t . p

V tom o a i ta o a ili a A o a it a ila l. O ĕ a al t a . Vo i točili a o p oti i ý i a ĕ i o o ti t a o i o a l a ĕ o a a. M o o oo pa lo a . L li ta a ĕ ali. Ko ĕ i o po ali a ta t ý i i i i l. o o i pa ali ý oč o t tĕ ý ĕ a tatý i . Pa lo toli lo a o po i t la a la pa nohy a trupy. Hrdin t po l po o al a a ĕl ĕ il. S

ta a o i. „V l p o ot . P oč a ti o t

a it

a a a a

p olit ačali lo a at i o p lat tato a la po tilo ti to oto p i a o ita t a po i li a ĕ al p ý ý P o i ĕl?“

pi al t tĕ to ý i a olal: „N po lo t t p t l p t o i ič .

a il. Po l l a i . O o la ĕ o t a p aotč p oč ?“

a otočil a o ia l ti o la . Ro l l po poli. V i t l o ti pat il A p apo t č a it a o a l l a ĕ t Ha a. a opĕt po l l aKi . J a a pat o a op t l p č.S o po a o t o l a it P o č a č al po A o a l ĕlat . a pi t l a a o al. At Ki a o o p o o oli to po ĕ p o o o o i ĕta.

a a il o ata i tA a o o a t o i ĕl. K o o al S a o a o a po l i oo . Ni o po ta it a i l a o o ol o o at A o o ĕ i oč a al lo pl o lo t p č a i o o o pit ĕ o ali po po o al i o at . p i pĕ al a po o . Spol p .

o i

t . Pa ĕtli o li a il o a il a to A a o a o a a o Ničit l ilo ĕ p ĕ o o l a i a o a i p . M o o oo t t o ĕ ĕ p lo. Nĕ t opo tĕli a pa i t li. O tat ĕli l li. I S a a il o po o o t. Za lo o l it ĕ a a i i l o tĕ it a a o pa A apa li alvami

O tat P o i po p ali A o i a po o a o i o ň p i ali al o t oo i. N t alo lo o a t la l it a i l p i oo o o t a . S t a i a K ita a apo ĕli a o lo ol t p t l t a p tili o o . a o o al pa o a l o a a a Ša i a ĕ oli a al i ita t o ý i J i t i o a o čat . a a l p o o a o l ý. Z lo o p i l it a i o o ĕ S t. Na točilo o ý a it ĕ o ĕ ý oo a oč o K a Ka a al po a l.

ĕ t ti i

T ala a tĕ p o a a. K to i ĕl K i a l: „ P t o o i a a t o i ta ti ĕ č al p i la. Splň lo a t i po l Vi to ĕ pal i. P o ĕ ý i li i p o l il: Za i i a o oo o a o . Splň o lo a it li p t l. M li a po i o ti o ta a . o a a i ič a i a .“ A

a t l a oč lo ĕ o la o . Vĕ ĕl p i l ča t po it a t o ĕ a. S l o ý t po l l a Ki a o po ĕ ĕl: „T i po i o t at i i to to ĕtĕ. U il o o at t a o a a p ito t t a iti ýt ĕli. A p to a a o tĕ po l o t. To o o a po i o t. Ři t o o ĕ to t ot i ĕ o o olat l . a i i.“

Ki a p i po l

opil op at a o ĕ aA o

l o ali J o o o o

li. P o

o t o i o i o ali.

a a il l č ý po i a a alil A oč o p .Ki a oč to o at ĕ laA a t lil p io ý ot t ý o t pl l a ĕ polo i . a o a itĕ a a il tĕti al al p t a ĕ o l p ilo it p o A a o ičil. a l a A po lil: „Vý o ĕ ý o ĕ oo o ý pa .“ K a

o a

ý lit l lA o ý p al al l a otočil p t l t lil a t p . K i a opĕt to a il o at ý oč . Ž ý o ý p a l l a o ĕ pros i tĕl ol . a to lil p a Ki o a a a l Ho i A č t ý i p .Ki a A o po a ĕ o ý i p pa ali t ĕ i po a t ĕ a o p la ý alo i t ĕ po a il o . A a tok odrazil, ale ĕ o il i ilo a o ĕ a o a o t pl o ilo . a po ačo al a to a p o o ol . č o p o a ý a o o i p l tal oo o a lo a l a poto a o t il to a A a a o ý i api la itý apla il A o o al la ĕ. Kri a oo oo i Po Ji t

l o t po . K aA a ilo a A a ĕ o la o it a

Ki a i a o P oto l č it ĕ.“

i

A a o ň apa l l l alo i ý o t a . P ol tal tĕl a ý al o ĕ.

oč . Za l K i o t o a a l ot l. ti o a i p . P to P

p a

al o o a . V pa alo to o ý t t i ĕt . a t l it ĕ a o Ničit l K i a i ĕl a p ĕ p o o il a l l .K to o al po a t po a o aa . ĕl po l o ý t p io . .

al: „Za i i P o .A P o

. N a i

t ĕ a it

o

či ĕ p i l t o i ĕl to o ĕl. l p o t to

K

K i a ta to a o al a lil to . Po it ý a t lil toli p i i a alil ĕto ta ol A . O lo ia i l lo i ĕt. J i t i o i o i li i a atlač i pĕt o olat l o a o p . Nato očili ý oč a ta p li. A oč i i l la a t a lo i ĕt a i o a i Ki po o o o p apo . i ta a i i l ý a p oto at o il a la t a p i pĕ al a po o . Ki a l otočil oč a po a K i ĕl p i ĕt i ta P aot a a o l l o ĕ ý li i o l S t at o lo a i t A ta at o i tĕ t .“

ilo

M o t o ĕ to . olal: „ i o ai i t p . . Po l ! S a i i to o i to p i a ita t o ý i . i o Mi i .S l o a ot

K i a o o il op atĕ a očil oč a i l a la a o aň S a a a-ča a. H al J o l t o o ĕ l l ta č a t a . Kolo pa alo t ĕ ĕ a o p ot K i o a t a pa po o ala to t po t ap a i pot la o

oč

. U opil po l l to la J o la t o o i a ol toč a lo pl pa a po o al J o a o a o loto ĕ o a o il o o o loto a J o o o it .

P i po l aKi o o la o a t o a l . K i a pa al a o o a o i t o . po o K i K

o i tili a ta a

l a. C p l ilo a a . l i t ý

o i t l a oči alil l a i. Z P t ý il la t li a o il o o a o. K o ý i a o il a ĕ a o p l pa . K K i a p i l il i l: „Po po Pa ! o a ý o Pa o la Ti. i a i po il li a a il op t l at i pl il o p po o . S a ĕ to oto oč a o. Za i -li ĕ a a o pot ĕ l tĕ t . Mo l a a to o t o o la o ĕt .“

A o O

ič

K a

olo

po l a. K Ki

a Ki li

ĕl

po oi

i l

o li o po

o o at a a il. la to a il lo toto t . aň a olo lo tĕ

o po a o at a aň al p č t ý či o o at.

to Ho

o po til li

A

a polo il l a očil oč . Ro ĕ l a K ĕ po ĕ o pol l i lý alo. K i a polo i l o ti o i. P i ĕ ol a la č to ĕ pa la o a a. Hl ĕl a oči a ý i l: „T i p či o to oto l o p olit . Mo ý po tĕ t o ti ĕl a ta it lot il o l N -li to o ĕl ta o o o l po o .“ A o i Ki o o A o

po a ilo K i o ti o t. V l . K i a a po ačo al ĕ ĕ J o t .

a

po lo il a l pa Pa . Ř l ta a o o Ka al A

a l č ýKi o Ho p ĕ al p til J o t a pa l po toči tĕ P Pa T o lo a ĕla: li . P a pi ý ĕ t o o at a o i o po

p

a

li ĕ

i o a o a il t ĕ o o a t a i it t ý ipo t . at a

a til o i i

K i a p i l il o po ĕ ĕl M : „V ita t o i at a a po l l ĕ. O i tĕ o ý.“

a l o o ĕa il K i o M o . „Uti o al po N op a a at p t . Ki o ĕ ič .“

Po l t A o a li Ki a ol . a a pi l l a Ki pĕt oč . T ta apa lo o čil . Na o o t a o al la t unave oo i ali o ý t lo ti i Ki o a o . S Ki o ĕl o o o l a o o i ĕ o ĕ v jeho srdci.

po al ti o č ĕ a ta il. A a ĕ K a o. J i po li . . N po ĕ li o .U i a T p a K o

po o il a p til olo oč a A o otočili a č li l a il o ti p o t aa t l . it o o a o lo ali o a o ý lit l l l a oč o poči . O a i ý ol a ta

Kapitola 11: JU HIŠTHIRA PŘICHÁZÍ ZA HÍŠMOU Vp i

o tý

la t o K

t o i i i po ali o o i. P t it a o ý lit l t l ič i a .Z p o a o a ta it. K Ki a al ĕ i o o l ýt a it o o i A a. U čitĕ ý oo t ĕt .

o i a ili ý i po i J it i a po po o i ti a o ič o po tý i a ĕ i a t pla o ĕ ĕ o a i po l o t. o ali o p o ii o Va č o či I o o l i oli . K i o opĕt a i o to t to it i pa lo. J t to o i o p i . ič . J a o a o pl pola o o a ĕi a at o a t it t ý a D a a o? Mo i l o o po a po .“ P

P

o

a l: „ K a o ň. K to o a a a ti t a o a o to p . Toli a a o ĕ. P oto i t . Co i a

to

K i a lý a l al l a oA o ata l ĕ a po . Na i i la i la a a o loto a l p l a a o a . Z l p a o a o po ĕ ĕl: „ a po t .M a o ta ĕ oo o o . V i i t o i at i o p ip a i pl it it ĕ t o o a a i i o po a it l . I J a ti l p o pĕ o ý l . J Mi po č a o o ĕ a i i. Co pot ĕlal P a? Mo at a a t o p a o ý a oči a. I A a al J at . J tli po it a it o tĕ t pa a o č o i ot.“ K i a p l tl P o l pl ý po l : „T o p t l at i Mý p t l . T oi p t l o Mi a a o la t p .A a M p t l p ýa .Po ĕ o i l a a o al i la t a o. Ta o a Mĕ polo il i ot. I o

t

p ip a li . To o

ĕlat pot ĕl p aot a t

l J .J

A ta

a ĕl poo t o

Ši a Praotco a P oto

t ý ĕa ý p o t l . Zt atil a ý o po ta o o t.“

i t i a o po ĕ ĕl: „J ičit lý ji t po o T a op tit a T o lo a t ĕ po il po a a t ĕ a ý i ý p

po l t a a i o

o ĕ o oo

ĕ. la.

J

to p ĕ ta a Ma a o. o i o po li ý i a ý it o .J i ot o po č to al o la li ĕ ap o. o t a to i li . a t . M l o Pa .“

J

. Ni a a o Ho. li pa ali J o

i t i o i at i o la ĕ p i ý li. K i a i o ali a lo at M o oli o oli tý K i o a lo a a t li i. K po il o tat l o ali J o p la a lý ĕt a i l. Li po ĕ a o čili p l .

J i t i a i po ĕl a to o a poč t it l a a p o l: „ a a ot ý po a a o a t. ĕ a a o a po i o t at i i a it a t to o o tal a ot ot po t ali. To o o ilo al o a o oa ilo al a o o la t to o ta o p aot it a t.“ Ki a o il l a rozhodl l o at o t. P o l il a ot o a o l tĕ o o po o pa . J it io Sl

oJ

i t i : „V i o. S Ga a a ta t to it ĕ ti i p ĕ. M i l o t o a t. Ta ĕl li t ý ti al. Po t a ĕ po . Po o pt čitĕ ti l i i ĕ ap a t it a Ga

a .“

i

li P o ĕ a ti op o o ili K i o o o t o a. li i o o a ta a po lo ili o o o . o at p i po l a ĕ o a ila. „V t l p V i i o poto .Vt t i i i o P a.“ a to o a ĕlý o .K p o a potĕ o t .“

l latý

o ĕ il. Po l lo o pa a l a ý ol ĕ o a ý tĕ i po a ili lio a l: „Co o ĕlat ? Uči to l o i to lo ĕ

J

i t i a p al . P i po l a a il pol č ĕ t o Ha ti p . S i lo a tĕ o al p o l it. Po l l a K i a i o al l l o a a l a o lo il ta o o o l :„ o o č ý po i a to to o i tĕ it. Ja o čit t to a a ? pa i po a tĕ po a it. V it ĕ a to ĕ pat a i i la i a. T l t l la ap t. Ni o op i ĕt p pi l l a t l .K o ti o l o it po ta it oplý ta o o a ĕ a o t ? Ka ý po ĕt č t o a a o i o . P oto to ĕ opĕt p i a ĕl t po p aotč .“ o po a t . Ja t J i po l l čl t ot a Ki a

po l a J it i i a i t t li ili o t io i l at a . N lo i o o o . K at i — to to a. U čitĕ i p l a ta

oo i a o o po a

li. V . Oči i

i a o at po l. V i pĕli it ĕ. V i i l ĕli a a o at ! a ĕ ĕl o a lo t p K P o i ĕlali p o potĕ ita t o i o li t o p olit i o to ta a il a i i lo

t toli ĕ tĕl Z

i io

it ia o o

o t i p o l il: „P o popi o tit to oto li ĕ o o ol o ali po a it I o o l al t ýt po a it l ý.“

a po i l : „J a a a ĕa o p i l it t N po i a ĕ p oti o o t tĕ o ta a p oti tĕl ĕ po ti P a ý i

li o

o ta a o tito lo. J t Z ĕ

ĕlo at i ti o a o o o l čit.

Po ĕ oli a o a i a l: „ K t o tĕ . To ti pop a ĕ. Za i ĕ a tĕ t t o . ol K t a ĕ a il a ti l . A p o i i i i o tat a a t a ĕ.“ J

i to

a i ti o

po o ĕ a o ý. Mo o Ja a

to ta a li. K i i o i o ol . o lo . Z li t ý o o to o ĕ p o o ĕ o to o i o o at.“

tĕ ato ĕ po : a p apo o o o.

„ Ši a o la neb J

a polo il J i t i o i a a pa a ýa o ĕ a ý t a t o p o p . o. P oto aa o č la to a A a t to ýKi a ĕ o o it ĕ po a it. o o at. Poto ĕ A i t i o a tĕ .“

K

oa

ĕtlil o a li: ý t o a ĕ a o V i lo ti l o a a i ĕ apa . Po ta a . J a a aa o -li p oti ĕ t t Ši a a op a t. Učiň to

a

o l il P o i tali ý a l po po lo ili ot li o o o a po ali o o ol o t. Ta K i a polo il a o o a po lo il a i. Poto i i op tili ta a a ali o a otĕ. C to o o t o a p o l il A a K i o i. K o p t l o lo il ot ala a la al l. „ V o i ĕt t l l l l o o i a l a a pi il at . V pl al a ĕ o a o lo il o otč . T i a i la a ĕ o po ĕ ĕl: N t ot al ot t o ot poto a at . Ja o o a t M a o? At po i a o . Za ý o ol o t o op a t. Co i o to l K i o?“ Ki la l p ý: „ i it ĕ a to t at i po i o ti? Po a o it ĕ t to l i a o o la S V l ta p To po po i A

i l il a i o t a i p o ĕ il o K t . J tli a i a Ga o fat tĕ t . o o čili ti. J t o p o i. N .

i i o Mĕ p a ta ý po i a pati o: J t a a t i ta o čl a o o oo o a o i t o t i p i o -li t l ý i l a o o oli i o o o ta l a t. ĕč po i o t at i a a a o. o o a a po a ý a ĕ o ĕt — to č t ý l — o i at o ti.“ a

č l pol a l ĕl p o t l tĕ oK to o po i o t pl ĕ ĕ a p o at. S l op atĕ o la : „ K i o Ši a i tĕ t. Ja il o a pat p

o t . Vĕ ĕl to to o i i a opa o a ĕ po . po ito po to. M to l o o ĕ a o po ĕ ĕl a p tilo t a o il p oto a p o il o t a ĕ. P oto a a l pi

to pot

a p aot .“

po ta

Ši

a

o o č la. J

poto

P

o i tili o t o a ý i po it . N tĕ t a lo o č at al a Sp la a o ia o ta ot i to pili o p o o poči li.

po ta

o

ĕ ĕli i o a i ota. ý ta a i

*** Saň a a pop al ita t o i o i ýl a o lč l . Sl pý l al opĕt o pl č o a l t ĕ. „ ĕ a o a lo al Vi o i? K t č ý o pĕ Saň a o? Ja toči tĕ ta ý a a i al p ?“ Saň a a po il a o a lo . it a l l o to a opa . N ta a p a al. P i ĕ to a svoji chybu? Jeho sebezat a o K o po ti lo tĕ t p o p č a il ol l it

la t o il op o a tal o a. P oč at ? Ka a to ý t ýpi lo

o l o it. N o t alo t l ý ĕ . ita t a o o t a a o o o po ita t to a i ĕ o il p i o o. Po a o al l to t al t to po it l ĕ o li tĕ t .

K lo l tal a Saň a a po ačo al K popi o al a a it ĕ a o oo po l oč po ilo. P lo il a Saň a o l č to o a p aot a la po p

popi it . ĕ S t l to li ĕ a lo al o o .

Poto

Saň a a pop al to o talo o ĕ ta . ita t a o il. „P oč p aot p o a il a t? Ja ĕ o ta o o ýt o po i o t ? M l o it a a ila. o a i ta p o tň P o p ý i. ĕ a l i op p t a lo at o o i t ý pi t p ta o o i .“ ita t o l opĕt apl il p o o at ĕl. Ro l al t li ĕ a Saň a a p ito o ýt a ĕ al a.

Saň a o p al po l a

Kapitola 12: HÍŠMŮV PÁ P i l ilo o t o a o ĕl t . oo i i o l li ĕ ali it . P o i ali t č l o t ili a A o a a lA Za i i o ta i o ĕ t li p ip a i ta o S ta i a it a at o ili l čo ta a iti a točili a K o . a

t l pot o fo l p oo a o ili a ĕ a ĕ o. o a ta a a tal po l o P o . Ja

ti a i i o

o Ši a a a o o at . O tat o t

či l la t a a ĕa li o o. Po o o a pa i i o . i i Paňč lo o at o a a . S a ot ý

a .

a a a il t a . Vĕ ĕl P i pĕ ĕ a a po o ĕ l o al

ý o i i tý. o

il

o ĕa a il o po tala at a. a i l ĕ o to o apo l a al p oto o to oto o po l a ol il . M -li pa o t pa at to to l p oi a o op . V po tĕl a p o o o č al p a o to po l l poč t o i lo . Ja a o il it o lo .

V pĕt P o ĕ l ilo. Ža li p ito a o o a mysli mu ali po t . Hl ĕli a ĕ o t ĕ t ĕ l č ĕ a o o o a V it . St a o al i o o l a oo ňl . Ši a to i o aA o a la al a t lil a ĕ o t i p . Za l o o iapo o l ĕ . a til a ĕ p t al l ý ĕ olal: „ Ši a to to o i tĕ i apa . I t i t o o a a o tĕ p t či il St o it l a ip o ĕ ý o p .“ Ši a o o a lo a o ila: „J i ičit l o ý pa . Sl l ot o i Pa a o a la t oči i ĕl t o i o a . P to t o oo it o a i i tĕ. T i it t ý it li o o l i po to to ĕtĕ ot i i

at i o o at. At p t l. i .“

i o a o

Ši a a o ol

o a itĕ o lo . oo .

t lil pĕt al p a o t l a o

t til

K Ši a pi lA aa l: „Po ač o ý pa . N ti o i l it. O oo t p i o a po o . č lit po ĕ la t .“ Ši

o i a o l o ĕ o a apa l

o to tĕ p

a p aot i o i o tat i olit o

a

to il a a o o al. V lal a o l lý p a a l o po l tĕl al o po ĕ ĕl. U ý al a a točil o ola a ta ý al Ši o ň a p al p P o . Po po o al o o o oo a lo a ti oo a oč . a a il o o o l ol a a čil p čli ĕ ĕ . A K

a

o i. K a to o ýA t o la .

p po a t o

l o it o ĕl ol o ilo a p i o o ý i o

o

lit l a

a a ý o l aoo ĕ ta

a

č t ý i p i l til t a al a o top l o i: „ pa po l .T p G o a o pa t i i toči tĕ t .“

i a o

a lo il l a po l l a a :„ l p li l o lo a. P it o l il a ii t ti ĕ. Sli o l. T p o po l li . a iiP o oo i ĕ. T a o t l pot it plat l a lo t o t o tal.“ a al o o at p . V a o l ý po lo a ti pĕ tal t t o ili a i po l o A o

lo a lil a ačal i p o o i t ĕ p i l ili a il l ta i pap l o t. K a il t ti rychle se t ti o i i i a o i pl ý to a poli a o o ň o .P o i a ĕ o t.

a opĕt po il Ši a .S a oo t ý i p

Ši a opĕt al Vi to . A a J it iaa

o: „J oč .“ l o o čata

t

o i i ta ili

o o

i o a

pa o a a p ipo ili

to

.K o i t la t a li o t ý

a

i po t p a .V l tal il i č a

li. M i o ý i oo p o tĕp ip a a l it l ý.

i

A a o ĕ ĕ l il o i Ši a p o .K i a a i l a o o la ĕ po t p praotci, zastoupil mu cestu a al o p A a ta il. Z a il o i l ta a po ta il P o o i a o po a o o ol a o p o i. O a oo i potý ali a o I a a Ma a ý o a . a aA a ta il a ti pĕti p a t i al i a l K i . A to a Ki o il a pĕt t lil a a to lo ý p t p o a il ĕ a apil o a ol t alapal po . a po lal pĕt t i p t a l A o č la. S t a po t i l A a a po l t ĕ ý a o oaM ý i t č ý i po tý i ý kamenem. A a la itĕ o l a t i a t l ý i p p l ĕ o ý ot p tal a l . Za i i o a itĕ lal pa t al p ot t a la i a t o t til K o oč . K a oč o pa al A a p til to al p lo ý o t . a a t atil li a o a il A tok la t i p ot a o it a t a il A o ý i p . V i i oo i t t to a ý či i ĕli p o ol ali a o i l . K o ý pi til po a t lil a A al a t p . Za a ý A a pl l ĕ a apla il a toli a p pi o til p o t. T po o po l tĕl ĕ l t i ta o a a očil a oč . P i o o ý ĕ o a o ĕ a i ý i p i oo po ta il č l o ĕ. po po o al a a a K ipa A att a i i o tat o t i o . P oti i t lo pĕt P o po po o a ý i ta o Ši a S ta i A i a a i o tat ip o ý i oo . o o ali a o o o asury. a l o p o l il A att o A a po i Po l a pol Ši a p aot . Vi o o lý a l p ilo it a l . C t a

o i po

o : „Z ilý l to a ičil . po o o a o a ĕ a . Mo p a o pa al to l a ĕ opo t a .V ol

l a ý l po a lo. V brzy pa .“ a l ĕli po a po ta o t a a t l p a ta il o A att al i

pt a at. I Z ĕ a o a tato a a ač

a ala ol t a p o la ý ĕ

a at l t a

a

o

a

ot

A : „T ta p a l o i ot . Za ĕ l a a ilý a a a o i. T to i a o o ý ia a o o o . Na lo ý i o tĕti . Po pĕ i a alo l ič .“

i la o ý i a at p oti A o i. V t a ĕ ilo a ĕ ot l. S a o t a I o ý pla o o tĕp a ĕt a o o l a .

a

Šal a K ipa a a a atta pol ti .V t oo po t po alo a o a po opil i ĕ a al . a o oP o a a al i to o i apa l la t i p po o ý i . K o t oo i l o itli pl ĕ a ot ý t ý a ot ý i ý i

Zat o ol il al o A a a ĕ il a oč . K o a il to S a a o at a it a a točil a a o lo a a i o o i o a i i. a a atta l po ta il o t o lo a al po al o lý p P o a a a o alo. V p t o a i t l Ši a opĕt p o a zaplavil je o oč č t ý i p . P to ao tal o o at. M to to o t pĕli ĕ l o to a o ň po ačo al to a o t po po o ali Ši a o. P ipo al R pi i t o . Ni o tĕ o o itli a o t l i l. J A a o al t o to a p i l it ĕ Ši a t ý l t l a ĕ . K p o tali t t A a a Ši a po o l Ši a ti p io ý ot . a a ĕ o p pohled, jako by ho j tĕl p lit al a točil. A o po Ši a to a t pňo al. Ta A a t l l p aot o p latý opĕ . a o o al A o Ši a o p o aňo al po l tĕl al a ĕ o . K A a a Ši a i opĕt p i pĕ al a po o a po

li a o

K

ti ý tla a a o i o ol al p

al ý a a

o o o ý p oti . O tat oo i a oč po po it A al a a a il i. ita t p o il o i o a a o olil ta a o i o ili o at a o o a .

p i li ý o

A a il. Zt atil o t pĕli o t a t lil p a a l a o o o l . Ro ĕ o t l ĕ t i č pa lo a .K o pa l oč pa l a al a tĕ . M it o ta il l ý o l o ý oo a o lopil . Na A a točilo o t a a ý oo o ĕ ý i o a o o ý i i a o tĕp . Ti al o o o ý po i alo t p a alo o tĕp . A a i to al a ĕ o a t lil pla o p o a ti o ilo . P o p o i ý ot p al a a i a a ta pa ali po ti a p o ili o i tĕ. Ti t li a iti otočili a p li. A tito

a opĕt o til po o o t a a a K ipa Šal a a o o al o t i o a ĕ ili o p

O tat čt i P o i apa li o o o ý oo . a

o

a

ý i

po po o al .Vi i p

a ili

o o ali a o a l i. Ž ý a o al a t li p oti o ĕ o a ĕ. Ka ý ol al a ĕ t o o p t ali o al. Na ta oi lili o p o o a . A p p

A

o

ita aA

o t to ý .

o

a

a alil oč to a i o t oo i a p i pĕ ali A o i i ta a S ta i A i a G at o t oo i po po o i počt a a l p i o ý i oo

a a il A ĕ p i l il. J p ilo a o at a. Z pla Šat o l oo to o tat oo p oti p o il o

p . To o ili o tat a po o . a o čata t ača a o tat la oč ali p a i po ta ili a o po .

o a to a apa l a o i t ý ot a o it a a il Šat Vi to a a o to o ý p pa ičila lý a oč .Z o ňo lA to a . K o ý lit l it ĕ to a i o a . Ta čil a plo i ĕ o

oč a o o pt lo al p

o

o

tilo l . S ý i l o a o l a .

i po o ý i

p

o ý to otč ý Ši a p i l il a o oč . a a ĕ o ča o ča l po ĕ ý po l al o ii o t il a po p o ý o . Vĕ ĕl P o i o o o li a t. Tlačili a ĕ o t a . O lopili ta o o o oo a a o a a ý a l a ali a ĕ o a ĕ. Na opa al p ot a o la a it a o o pali o tĕp a ip al o al. Mĕl o it ĕ a p o o lo o o o p . N al a a ol t a o o al l rozhodnut padnout jako hrdina. J o oč o il p o p o t toč ao a ĕ l ot č l a t l l p o ta . A a til p i l ča a t . Opĕt p po ta il Ši a o a il p a o o al ý p o al o i l . Zat o a at o o o t a polili A a a Ši a p i li p a o a a ĕ t l li o p t p o il l o a ĕ .A a a il o ĕ a o ata a a ta il o oč . Š p p l ĕ o ý ot pa a il p apo . a opil al l o ý lat a lo o i o al A o a itĕ o il. a a i t i ot l l a til a A t ý a A a pĕti p io ý ot o lo il a opa l a a o li at l .

a o o tĕp t .

A a o a il o a ĕ. a po l l a K i t ý ĕ il A o lo o o ĕ. Vĕ ĕl o ta a to čil o . N o l t it a opač t a ĕ to K i a. P to K i a o o al a ot J o p to o t tačila to a P o a i tila po a it l o t. a lo il a ĕ. V o ĕ a la t l ič . Začal l t a t. Na o ĕ i io o i pol o i a o lo ili: „I i p abys zanechal boje. Odvrat o o it . J ča .“ Ni o i ý o ĕ t to la l l. Na o l la i ý a ĕl a o lo pa al ĕt . Zat o a a l ĕ t l Ši a po i l l a t lil ĕt p t o a l pl o ilo o i. V t ý o a i p til A a a t pĕt t ý il ý p t a l o o o ilo a l l a i i lal to o lo ý

p . Ot ý a o o l aA apo l oi i t . V t lil al p a o a il A to . A a l p l l . o oč al t lil ti p a o o t o po ta a o a i l a o o ý ĕ. P to a po a o al po a t p poto A o i a p ipo a i o olali. a i oči a l A i i i l

a točit. Pa i Ši a o al o l i i p o o al ta

o ň t l li A a i Ši a o ý i a A o p a op p o i o. Za olal a ý ĕ i p i pĕ al: „T to o o l po o a at p il ta ĕ o i l a ĕ pat i oli Ši a . Ro p oto a ot a o l oI o aň a a. A i o o Po o a o i ot ĕ l it o a o o o a l .J A a op a it ĕ i. i ĕta o o a ĕ o ali p i t o ý .“

a

po l il i l o t ý o tĕp a A . A a o o il a to . Nap l t lil a o i l a t p . Ši a o a p oto lo il a ĕaA o to a l l . Na o tĕl talo to a i t lo p o o o. P o o ý i a la ĕ oč a la o ĕ ý o a po p l l ta č t o tĕla otý ala

o l a G a oa a ap o i ĕl il. Š p o a o p t K o pa l po p A o ý i ĕ.

K o o a a til ý i . Z o lo o al Ga op tit tĕlo o t ?“

o l al alo t t to i a la ý p i i č ti

t

a pol ý la : „Ja Sl a

a to to la o po ĕ ĕl: „J t l a a o la po o ot o Sl a . Z al po op tit tĕlo po t Sl p t po o l t a o i ti a a oo a o a i o i ota. S t i o o

i

ilo

.“ Po o o al l o l t o lit o to t a ĕ Z ĕ. l a č at a po i to p

č o ud ĕl ot l t.

a aa o to p i li ap o to at i. N ĕ ĕli o ĕlat a a po t. Up tili a ĕ a a ali. Sl o pĕlo pa o o a K o i t li a o i ti l č a a o .Ž ý i o ĕ po ĕ a o o o al al t l a po l.

Na p o ta a

o

t a ĕ ĕl la t a o i ali. O ý al ti t a o . Zp a o o ĕp ĕ oli a o a i la po l o i ti. o o io o ta a ali o a tali t t li ot i to ĕ it l o p o . Nĕ t i la itĕ ali i i o po ali a ta a al o l li.

N t i io pa l o i i o lo a o alý V .“ t ý p . K K ipa to

to pili po o t ýl l l po o a č a o o la o ali Z ĕ i la: „Toto

la t a o a o o .K l p

ĕo li ita i. al t ĕlo

a a l lo a tĕ .R l l a nou, p ĕ o lil o a po ĕ ĕl o o ĕ api al t t to o i t atil ĕ o a pa l oč . p o al a il K o a t li. a a a a i i o tat o t ta pa a o ĕ o ali a l l a.

K

a i ĕl a o č ĕ po a očil oč a al a o i ti o ta . A a a a o al o a a po al K i a oč o l o lit li. S l ce sestoupil, p i l pa l oo o i po l l o o a po al o: „P o i i opot o ĕlat pa .“ P ito p al a po li o to o t o l l la . „Po č i a po a po a o a ý.“ a ot l oči a la a i ol . P i ol o .“ A o a la o po o A Toto

o t i

i p o l il: „ o ý pol t

P l o po l a i i o. T i ý i to oto

a po o ĕl o ĕ to i l l a t lil ĕ oli p ý ý i a t a i. T a l o ĕ po o o a t o il p o i opo . a l. Pa ĕl l a a poč al a p al po i l p a o pĕ t a o i po al. „ P a p ĕ i po opil o i to . i ý o ý pol t p o o o a a it o a o i ti.“

a o l l. Kol ĕ o t li P o iiK o i p atý i la ĕ i a l ĕli o t . a aa o at i li a a i. N o ali o it o l p o oo a a lit l ý

oz o

ý il — ta ý p aot a al ýčit . Tato l a a t p o ti.

a i ĕl a t ý i o ot ý l o ĕč ĕ i p Zat o li a i a apla ý la po lo p op tt . Ji p ip a . N p o tĕ o .“

a o o il al . o ilo tĕ to l a po i to p . N l Vai o a la a

o a ilo o o a itý l a l či ý i a l la a p o l il al o tĕ p o al pot: „ lo Z ĕ lo t a alý a t a poto o ĕ o pot i. P i l o a a ĕ at tĕ ito l a i o t o at. C i t t ĕ l t o Sl o pĕ o a a a. Poto o o o či opa la o a a p a o a l oči.

o i

p č. C li tĕ tal ti t t a l ĕl a i at a i li po po iK o l. Pot po al ali pĕt o t o a. P ap ot .

p at o l J it ia K po ĕ p ipa T o a i toči tĕ. S o o To ĕ ýl M a o i

o t oa i o i: „ ilo t a T a it p ap .“

K i a o po ĕ ĕl: „Tato lo a o l p o t po t .“ P

a o o o

a al K o a li il : „ o l l o il . Toto lo p o ĕ ič ao t a ĕ p a . Ji pat la i. P oč ĕl a at?“

a a po lal a pa l o i . Pa ý ti to a ĕo oči a ĕli i p tot P o

K o pa l. o a t l ýl

o i o i li o aopa tali

p

o i ta po lo ili. P i a a o tĕ t člo ĕ ĕ a č o po .Ji o ochranou. Toho, kdo se k ĕ

o poč ali i ti i t .

ý

l

Z

tĕ t

.K

ĕ

i

o i

Kapitola 13: VELENÍ PŘE ÍRÁ R NA P o to o ita t o o o ato a pa l? Ja pa l t t ý ĕl

o l al o alo t ý la : „Ja to p to t l a to

a a č t t ý it l p t l t ý i a a o l ič t ot i a it ĕ p I a t ý i o al po a it i a ot o A o p o ili o p ?“ K l al tĕ it. Za o l i lo ĕ o la o ita t o ý po ačo al: „Pot o t ičil p t it o t ĕ či apa l a o l a po tĕl t to a at poto I a ta it ĕ a l tati oo o t ý to ý ĕt . Ja p o i a i Pa a a t to ati at a oplý it ĕ? Saň a o l i i po i o o !“

il a o it l ý a o o ý t? Ja Ši a

Saň a a t ý ĕl o o . Plač l pý l l o a o al o at .N l ý pat ý č pat l o pla p a o .T l a ol i a o o l ýt o o o al a ilo a i po a a pa l pa to to ĕtĕ i tĕ

K l po al Saň a at po o ĕ pop a l ap Saň a a toti ĕlil po p o o ĕ po a po o o ti a to o lo. ita t a ĕ ĕ a lo al Saň lč lo t t l o ĕ p . Ja il i Saň a a a il t ý oč t l l .K o čil ita t p op l pl č.

o . i oli ao o a opĕt

„Mo i tĕ a i p po l t t to p . P a a i t li a politi o ot l pol l o i p to o .K o o o al p o i? Mo i o t i tĕ alo t ĕ a a . M ĕ o at a o li t tĕ p plo t o al i i lo potopila. Na a a p ipo at pa i o a t o o t a t p i lo o pa tý . Ja o a a i ot a i ili t a o o o ot p ĕ o t o t ý li ?“ ita t a ti ĕl pot ĕl o atĕ. J o o o l po l č a a i pli l i i po i o . lo l t t li a a po ač po ý pal o . Po ĕ oli a i „P i i t po o o a

t

i t li t o lit

po al l Saň a at opa tail it : po o o ti o a po l o . K o o o al o a ? A o po i li o i o a o a to oto

i ?K a ý al o Nebudu-li t i t po l

o lo at tail

o a č lil P t li Saň a o.“

o

?

Saň a a o pop al a ita t a po o ĕ a lo al. K o l il lo t ĕ o. K l a to il po l . Ř l: „J i t ý p o o t ti. V o ý a a o po to to ĕtĕ. Saň a o p o i i o ĕlali o i o po o ĕ p . Ko o olili lit l ? Ja o ĕ al li l po ačo at?“ S pi lo il Saň a a li t o . Poto o a i o li a ĕ ita t o li o l i o o o ý o a a o lit tili o lo ti t o .

o p i o ilo o o ali a o p li. p l . Po o o č ĕ a Saň a a ačal l čit

*** K o o li i i lo Ka a ti o l p o i tĕ. Zat o a ý o o po ĕl a a o i t a i l ĕ o ĕtl S pi ali l a č l ol i p l l a a l p . To to lo a al t — o atý i po o ĕ i a o ali Ka a R a o a

l a pa l p p t l .“

ĕ

o i K

o o

o ata

op til ta a o o pl ĕ ý i ý . o ĕl t

lopo alo to o o ti l o ti.

. Ho o il al tý .J t a ĕ o

la i

: „J l ĕl

a ot l oči a otočil Ka o i. P op til t a l p i l l . Poto la a ý la p o l il: „Po ilý V i t l p oti ĕ p oto ĕ a il p o at. K pi l ič ti a ilo.“

a .

a til či Ka o i ý ĕ . K al o op a o ta o ti o ĕ o. Sta ý o ý ĕ ĕl o Ka a a i p l o la o. L l la : „ i o o ý pa i K t i oli R . A i at a t ot — plo il tĕ o ý Sl i o. To l lo N a io V .N to ýt l . tĕ

t či to ĕ a ta il. Vi ĕl a il či it p t Ka a l č l po a alil l . Na N o l pop t i tipl t

o o

t. Ho o il o ĕ t tĕ o

a

tĕ .“ a il. la

ačo al: „ Ka o t o o po l o i t li a i to tĕ a il o ĕ at i ap a it. o A o i. J i o a a ič ao t a ta . t ý či to ĕ i lo ti til. J tli ý at P o .N t ý t . U i pol a o l ĕta a o ti a p č .“

Ka o a la a po l la: „To K t. O a ĕ a a o ata . K ta lo o p t lt a o la at o a to l a o o at t o č t. Pop il P o . Vý l t l ýa o p o at o la t il o l o o at. a o ý p t li S p al a kt či P Va o ý po to t a

p oto a a p oto la ý o

o ĕ o a p i po l a ta o o a ý i p aot o o t a o a ĕ ĕl o lo a a lo o t p i o t.“

a ol t a l oči a po . N l to o la t la t o a. P oto P to o a o a ilo po i o t o ta o ĕ i p o pĕt p ipo p o č a p t l P o i at i

Ka a

lP lo

ĕ o

i o a

o ý pa . V o ala a o al ĕ tĕ il a o a o at t a ĕ ? ilo at o o o o a a l a o o a i tĕlo p oti o ĕ a po lo il o l t ĕ it. Kt ý člo ĕ ?“

l po ĕ alit poli. lo po to tĕl . P t al lo o. Ja lý al a ý o o i a o to oli o lo a ito o la o tlo. To il at ĕč o t a o p o ĕ o ĕlal. T p i la o a . l: „ p aotč o ta apo o t a p t lt o t .I o p o it l ĕ i o ý p to p oti i o o at. i ol a apo ň p o ta a a oli t lo a lo il a t o i a .“

a l ĕl o Ka o o t p t lt ol . Za ĕ o i l a

t a i ĕl o o o la o t. „J tli či P o pa ti Ka o aa o i i il. A a tĕ

po l

o

la ý t p .O o oo a. Co Po ti

o či a ý i t oi i a to t pol i a o i o a a il o ýt p o at i la ĕ o? J i ý po lo a t ý i i ĕ o l ča to at.“

Pot a o ĕ oli a o a i o ita i.

a l oči. Ka a tal a a i l t otĕ a a

l

a

t .

o ĕ. ĕ opĕt l t

*** I

po ý o l o . Po lo ili a a p a t lo o pa to lo pa ý a a ĕt . Ti li t o p . Ža li a o o a po l o a i o at i ot l Vo i o o a pa l o i . la o . Z l

t o li P o i i K o i t li ĕ o at o l pot al č . Sl i o ta po pali lý i po ĕ ili oňa i la l al č p i l po at a l o al ilo a o o la o t . K o ý č a o ý a ta t ý po l t p ý ot .

o lo ili ĕ a a ĕ a o a ot l oči a o l l p ič a l: „P i t i p o o .“

Ja il K o i a l o a itĕ p i li polo ili.

li t

a a tĕl la o : „Ji pi Op til li o pol č o t a l a ta o ýo a i p o oi A

ap to pil a tal t t p i p l a ĕlal p aotč ?“

„Mo tĕlo pla . J ol t. Ú ta po t .“ A

o

a apla ý a ta lo p t. K

ili l

a lo

al t

ol po l

la

o lo il p ĕ o

ĕt li a lo i p A a?“

o po it . o

p atý a

a a: „Co

o

lý p o o a ý t ý i l a p i i ap t o

t

p a t o

a ňal a G a l: „A o o ta o l a poto p ilo il l i ý latý

t o

ti o p. P o

o o ta at .“ T i t l o o

ý

a t

o ĕ nektaru, jej p a

o o

a il p ilo la . I t opa l p o o

a ĕ pa a a a t lil o la či t la i o a po o o ý t.

S o ĕ at i o p ap alapali po a ačali A p o ol at l a at ý i o ĕ . K o i p i po l A o o ĕ ot li t a . K ia

a

a il ň l: „ a ý p oto i tĕl l či t a pol Ki o o o ti o . Vla t

a po l A o o po ý il p lo t J p o pĕ ĕ ĕ

či l p o a i

l a a : „ ita t po l a a . Ni o o o po a it it ĕ a i a po o i o a a . P oto t i i o a ta t l t . At l a o č ý p . polo i i t i o i a i t pol . To pot at o lo . Po li p oi a lito at o po tilo ti.“

o i p o ila č o t a a l i . Ka A . lo a o i a tili o al tĕ po p o i li a o i tĕ l o tĕp a či. V l lo i o o a o il Ka

i o o ý pa t o Na . J i i op či t p a ĕ.“

o i a

. J o la t atil a o a l oči. a t l po o o a l ĕl lo ĕ t ĕ a it a o č . K lo o po lo ili ý t o . O l li i ĕ či tĕ a o a a li a o ĕ a oč . Poto pl i o i l a i pĕ ot ĕ a o ol ali p a i ĕ t o ili. K a ĕl la t a .

o ta

o l o alo o t l . P i li o i ĕ po to a i a o a a l lo p il . Ka a ĕl o o l p ĕ t . Nat l i a i tĕ a o ič p lo t . Sl i alo ili o o oč ti aol o a ý p l ý a o lo ý o t . P i ali i pa t l p l a ta č ip a o tĕp . Ka a a to pil o oč č l pot ý č o a t lo o pa to a o ĕ č ý č t ý i ĕt . V ol a o p o ĕli o a p o a i tĕ p ĕo .K l i ačali t o otl a o ĕli t . Ka a to a i o plo i ĕ oč l

o ata i: „Za ĕ i a to to A a. N i o ila po l S t. St t it ĕ a po l o p t o ĕta o ta o ý top o

i i o .“

K Ka o i p ipo il a aao ap t l o li po ta it o č la o ý o . O tat oo po l a ĕ atoli po il ali a o ali tĕti l . a a p i po l a Ka o a o o o p t l o i p a iti. U l a li to ĕ al l o o lit l ý o po aia po a a p o pĕ . Po lit l . A a lit l ič a a o lo a o i la. Po ĕ i o po l t ĕl ýt la

ň o til l: „ p ĕ .Ř i i o ĕp po t ol oi a lit l .“

o

Ka a l pa ĕ p oo a oč : „P a ti a ý tĕ to ý oo o l tt oia .Vi i o l a ĕ o oi a o o ĕ a o t. P to ýt a lit l .M ýt opat a o o a ili t o o i. P oto o o ĕli olit .J ta a ĕ .Va ta čit l o a i t t to l o . P oti o l i o i a tat. V lit l o a ĕl čit ta a o o o a ĕi po a o olili ý lit l K tti .“ opĕ l o č l

a a o la il a o l a o . Zat o o a o ali i a pĕ i a a l: „ ý o to oto t p l ýt ta o ý o a a a ý p o . Z V a t o ot a o o . Staň a la lit l ta . K o ti a o i ti o ? Po -li p i l it a i A a.“

a a ý i lý i ač o a i t P o ý i po poli a a i po a a a il.“

i o a ĕ a o o

t ali a i o ot .J i la a I a

oč t čil o ý a o o i op al o t ý l . S la a pl o o a t ĕ il a o ĕ i. Z l a t a o po ĕ ĕl: „Z V o at č t ĕ ĕ o a . P oto o o at . Po a o a Paňč l a S a a p o ĕt ĕt ai p t l . Po i a l t i ta ot t to i a o il a

a a o i ta ĕ it t tli p i Mo K

o a to . po t o o l: „ lit l . C i ilo at a

ĕ o al p o o t po o o t a al p o t o a lit l . O a a o l a i tit a a o i a i p i l il. V a p pa ĕ lo tĕ ĕl paňč l ý p i a it o tat il. O a i ý p l ito t a a po a p o al il ĕ . to ta a p o o t o pla či. o čil o t o i a ili po i a a o o ĕli a opĕt a to pil o oč la o t l o o o po it p i o a a la o it . J tĕ ačal ý li t po tĕ t to po ta la o ti to ĕ a oplatit. P o i i o ip a to o o l.“

a a a o a i p o at la a o t pa

a a

a pa al p ap ĕ: „N zajet a i oli t. J po o at t. P oč i o p t t to po a p i la P o i ip o o it Na

a o ý t t čit li i tĕ t atoli o il ap o a t pĕt tĕ a opot a i a i tit Opĕt o ot i po tĕ t .“ a

l l a o po ĕ ĕl: „ iJ i t i ap i

čit li i o.“

tli

i

ta K t tĕ t ip o ĕ a a it či ĕ o a t pa o ? N o čila o ti tĕ t ? N o i a to a it at ý ta ?“

o il pot t l ý ĕ : „J i t p i la. K l a it A a o to ičil. Po opil a i to at . P oto i J it io o tĕ t . A i o po o l a a po l pĕt at p t ol

io a t l a t o č. . To

a o a i a l ĕl a a o a . lo oči i o i ĕ ĕ o lo. l p ĕ o o tý. P to i a po l l o č po i o t. Z l o a a l. „J tli i ýA a J it i it o po a o at a a at — -li a A a t t p op to p o t. o o a i I a i ta o al A p o ia a o tJ it i p o oči a. Mo ýt o čit l al o o o l t la a al a ĕ l p o . M o ĕ a o ĕlit o J i t i a poto po l a o t.“

a a ý o

. S ĕ o ta o li o tat a i tit a ý lo . K K pl o l li p tili a o t ý po i . Ji tĕ i i tĕ t . K o o al o i o olat? Zp a o o ĕ A o a

i

o i p o olal l o il

P o lit l . C tĕl o i o to to p ipa

a o ĕ ĕ o la J i t i o i. Za olal i a l: „ p ĕ li a čit i oi a o l . a l at o i p l ito t. V l a ĕ a toč a o l p o l o i t.“

A a t lp ý ta at o la patĕ o l č nepro i t l ĕ .Z lG a o po ĕ ĕl: „N op t tĕ l li . Ač oli i l po l a a it o o ii o ol a tĕ a al. O lo a i ĕ a i pa o t Z ĕ o t a al a tĕ o p to o ti a . a pl a ý a to pol o t. V a o t o li li. P oto o .“ A

a a to pil o oč a i ta o a A i a ĕto ta o l ý i o tat i at l tĕ paňč l ý o .

a al o . Zat o l o l ĕ a A

to č l a pol li o i o it a . J i t i a o lop ý o l o o o ý

Kapitola 14: „JU HIŠTHIRA U E ZAJAT“ tý

J o K

o o

at . roz tit a ič Hl

it a opĕt a il a č t ý i ila i a p o ý i o tĕ ilo i ĕli a p „P o i i tĕ o p o . a ta . a a al Ka a t it .“

K i o J l

t . Ka i a il i ý Ka a K ti ý

a t i

to pil . p t li o

i

it ĕl a ilo t al o a a ĕl ta ata l ý l a tĕ . Z la o la a p a po o o a l to ĕ o a a t ila l . Z a ĕ opa al tý p al ao ĕa a opĕt o po talo ota p olit .

a

l t la a p o o a a o it a t t al o o to p o tl po po i i . a ičil p t l a o I a a . P o o t ý ol p o ĕl a o Ja a l t t ta . J

it ia l a ý to ! N t

i ta oo a p ali t l o l ta a o l ý t rozprchli.

o ča !“

ý

o

. St l l ti a ol al a a a ý

o lo il

p otý . Padali jako a ĕa ačala p to o ý

i ta

: „Za ta

a

l o o o čat A i a a o tat i apa l . Vi i o lopili a o oč p . a o ĕ a ĕ a o l l oči a a o l i ĕ lo toč o a il a o o o a . Po o i ti a o a ĕ po o ali i i oč . a il po poli a po tĕl a ĕ po o o i. Ja il P o i pat ili o a ĕ a o o ý Ja a a at a t a

ĕi ý o tĕti ti al. a a a o al p o ta a o p t a. Z o ň o tat i K o i potý ali ý i p otĕ .M ip i oo a o alo o o i ý o o p oti i. a l p o a li a ý p o a . J it ia t l i a at t o lopo ali o oč o o al o a o ý i oo a oč o t oo o at a.

o i o o o

a o i a ĕ il t ĕ o a ta . A a po l t o tali a ol

K a p o a il a o p J it io t tl K a paňč l ý p i ola J i t i o a oč . Zat o J it ia t l l a o lo p til p oti ĕ K a. P i a t lil al p t a ta ila o po t p. Po o l o o čit l to a i p a p ito t l l a al. a o to o lal t opil a p ilo il l p i o ý o t . Nat l tĕti a t lil p t p ot a tal K o i la . al paňč l ý p i Si a a pa a l t o i ý i p po po o ý at V a atto t ý a l ĕi ý o o ý po i . O a p o o li o pa a ý i o lo ý i p . o to a i ot lo a ĕ a l po

o ĕ t l ý i p ot a o it a i l la . T to p la o o latý i i i a p il a i opa l a a a l p o al ĕ J i t i o i. K o t o i o i ĕli l it p o li a i li: „J i t i a a at!“ a p i l il J it io i tĕ a a p o a a ĕl ot ý i .A a a al la a il o i p ič ilo ĕ o il o o t t li tĕ. V o lo A a o oč i ĕt ipo l t at o i la t l o i t p .A a l ĕi ĕ o Ha z praporu. a a al o a ti oo a oč a točit A a ti o l a p č po t po ali p oti ĕ . o i ol A p ipo alo i o a p .K o a t to p o i t l a l i a o l i oč . i til p i l it J it io i o . J o po p o l o l i a po o i p oto ičil o l ýA a. Ti t o a il o tili a t a p li. V o ĕ A a o po tal l ot lo pa oo o . t l. O ĕ a po t p ĕ a l a oio a .

a tĕ o a

o

a ĕ t a li o a a l a la t a o o al o a til o ý t o

*** S lč ý a a al ta o to po a o ĕ o .T t A o ĕ a o ti l o ý. Za a op o t a t o a a o i l: „Ji ti l po J i t i o ĕ o to A a o op a o t. M l t ĕa ý p o a A o o at a o ĕlit. Poto J it i o ip a i ta a o tat o . i to po a o a i i al poň o o ĕt p o ý oo — o o oli opi J i t i o i a po o . T a a i tit a lA a a p ĕ ĕ i .“ S a l C o či tĕ o oo a

l o č a l: „A a ĕ o o t pot pil. ĕi ý at t. K po l a o p t lt o i p t. Z t a t p t o o . S pa ti ti i oč t to p a A o i.

pa ĕi l S p po i a it o

a o i ti o a a .“

Z

ĕ

a

po o ĕ

ý

at

a a S a po lil a o tat lo p o olali l . a ý i čt i at lo il li p po t ý o ĕ t o o o at A o a i ot a a t. Pot o a o ĕtili o li a t a i a po t o o o tal a p o l il: „J tli a i A či pa o o at o č a tĕ a a a opil tĕ t op t o o l ala toči tĕ tĕ o o lo i a l o tĕ o o t tĕ t op t la t at a at i t . J tli t ĕp A o p a i t to o či . Ji a t o či ĕč o tĕ t .“

Po lo li S a a ali a a ot o al A a t o o a o tJ it i . tA a t. J po ta o i ý o l .K o č l a tĕ il a to a la a a t t ĕ pl l Ka a a o t o io

ý i at o ali o poči a la ĕ a pl o a ĕ . I S a lo p a ĕpo o al poň o i a a l a Ka . Mo p o aS a li p i i to lo o. J i a a ý oli p o . V tal o o ĕ o i o la o . o č o l o al.

*** a ĕ o a t o J i t i o i opĕt o a ila p a a o o t o a o t. O ý ĕ o l l i o S a o ĕ li . K to o ĕ ĕl A a at o i l: „P to t li. Z S ta i t ý i o l o . N t l ta po t o . I p č o p to o ti ýt a at.“ Upo o ý J it ia Za lo o o o a o p ič ot ala

al a a

o a po a o i t a o o ýla ala o la a p a .

it . a ila do

Ja il p S a o to č l o a o il A a S a o al. A al at i o a p oto ý p i al a a točil. V pĕt o o lopilo t i t ti oč Sa apta a T i a t . Zat o t p o ý il po o al pol a

t tl tĕ ito ĕ o Ki o it ĕ o a ĕl

o tat i o ý i o A a p til o l t it o o ý i oo t p tili o l a ali a o a ĕ. J i o li ý i p i ĕl A a l i: „Po l a a o tito i t pa o a ot t a t č o ti ĕli a at. N o o ta t p o i i o či o i i i o pĕt o o .“

A

a

l

o i po la o o la t a o ĕ a i a l. T o l l i ĕto ý i t a a i. Ko ĕ l li a i pa ali ý oč . O tat o o il t a a ĕ oli o a i tali tĕ t t. K ti l p i li opĕt o ĕ a o a ali. C opili l a t lili ti p op ĕt . A a o a itĕ t lil p a o a il p ý p oti . T pa l a . Po o l p oo a oč t ĕ o i ĕ l ili. S a a o at i o po ĕ ĕli o t ý i p t a l A o pa a . O o ý p al al o lo ý p opa l a A oč a o oč l l t o tl to . K i a il oč ta to p t l p o il A a lal p ot p apo . Š p t l ý i l S a a o o S a o ý K p i pa al oč o čt i Na A ta a p oo a oč a a o la a aN a a .A at o t p o ý oo boje s Kuruovci. K o t a apa l ĕ o

i i o a ot a i to a il to a i lý . al i p po

a il a p al a S t a i o ča a l a o t til l a p o o l a o po ĕ ĕl t i ti la t otočil a p til l .

a il. K Ki a po it a o it a a a il p t l l a il p čt i o ĕ at a potom mu usekl hlavu. at i t pňo ali i o t to . al a ĕ i titi al ň o o o i ý a l ap o to a ĕ t it o it l o ti p til o

o la o l čili o p t l . a č l J i t i o i. S t a i o o čit l p a to al o a il o a o o ata o l o ĕ a ta oč a ta il.

o p oti a po lit oči. Mĕl a to t lil a t p po o ý a t ĕ . N ot ýS ta i opil al o l i p . a po i a o l

O tat o t oo i i i li i čit l tla a p i li a po o . Z o ň al p p ipo ili S t a i a o po tala i o it a p l pa ato al a o o al ap o to i ot ti o Paňč l a Mat i a o a o ý pi Sat a ita a Šat . i ta Ši a i it ĕ pa o o al p o ap lo o

po o t oti l. O il č

S ta i o oo i . a lopily ho t ĕ o

a i ĕl a o o o i o i a po ta il p ĕ . Spol S ta i it o a o a al i p o ý i i po a ilo t a . Vo i o o t a ali l . o i tĕ p o ĕ ilo a i aaa . a a o po lý. V po tĕl a ĕ t a l oo po ti .P o a a t la t a . i til toč a o ĕ oo tili. Stĕ a ĕ o o po l o t a p o o ol o p il.

a a o l a p o l il Ka o i t ý t l po o o : „Po l R o a tito o i p a it . V pa a a o t l točili o ola a l a t p o p o t. M l t atili o t o o . U čitĕ i p ipa pl o. Ja t o o ? Co i a ot ý a p oti o o čit li?“ Ka o a la a la ĕ : „T p o o o i . To plat i o o at . Pa p ip a il a o at a a a . P a. N po ĕ a t a o a S ta i a i ta a a o o al i p t l ý i a at . V i i . P ip a ot l a o .“

ý i a ĕtli i p ĕt o o pol l

i o

a

t i i l o ý počt . Po l o čat a o a ĕ o ý tla a

a a o l l po poli. Vi ĕl a o i oč ta ý čt i a ý i oň i. Po o ta li i ta a a S t a i. K tito t i o o i p i l ili o lit li a ali a o l i. Za i i l o ala o t l a oo a oč a t p i to t l li al p . a a o ĕlil o Ka a al p pol a o a a o o a . M i o o čit l a toč po ta ilo o t o ý i a o opĕt o o l pl l . Ro lo

ĕ a ý al P

a ao o o a a

ĕ apa l a č l li ý i lo . S ĕ

o

t a

ot t lil

a lo p ot ta o o ilo o olat l a Ro p il toč po o a lo i pap apa a

a o l . Nat l l ýl a o il o o lo a a ý .K ĕ o oč po o al ta a o o a a . K o l li t ĕ at ĕ a o t o l .

a t l l p a til o a ta a o t. a po l tĕl a o

Ro čil ý a a p i l il o i a po o l o o a p . a o til o a ĕ oči a K o a ol l i t . N l t lil t latĕ op ý p t ý i a l o a l. Šp io ý ot a il č ý a o a po ý p apo a a a t ý t potal a a o ý oč . al poto p l a l a a al. K l a a o o l lo i i l o ý l o o a a o o it ti l p . a a l lo a o ý p i oči t ý o a tĕ a ta il. t i al i p p o il lo o til i. K pa al a o o a aa l a a ý l po il očit al a p ito p o t ý a o it a t l ý t p o t tal la . Ja

il o tat oo . a a a i ĕl a Mo ý o o a o p lo p al t o a i o pĕl stranou. S p at a opa o i. P ol ti otočil o l o ot opĕt l po

i a lo i ĕli i lit l pa l o p li a il opĕt o it al pĕ ĕ. V lil o a att t ý ĕ l l il a po o . a po a it l lo S p at o i til a o i tĕ l tĕl. a t lil a toč o o o tĕla o a il a i l ily. Slon v o oč a o til o i oň i. a očil

o a ĕ p po ĕ a o č . a č

al l po ý . o točil t t

al a

i ý a il o olý a po ĕ o o il o a ilo a

o l l po a a a. Slo o o il a lo č o ot a t.

J i t i a i ĕl a o al la t i i i lo a S p at o po o o t o til to p t l ý lo a o i p l ito t l i l.

po o la. a i a

Poto o po tala a lo po o al a i p . a Po l S p at p i i ič l . O a o o it oč a p t lap a jejic ata t a l po poli.

it a

i a a o

a a atto a p o ý i oo l . Ti a a att o lopili a a pali a atta i p ý o a il. at p al a til p t l o a o o it po alo po poli a o i a a alo a po o ĕ a pĕ ot . Slo o ol al o il at p o ý a . Vo i p ali ič la. P l o al o i ý S p at t ý

V l o o al A a Sa apta a a o a l l S p at o o č . Po al t a l: „ a l P ti i ič a i a . Po o a ta it o lo a. Co t o po M l ĕl i p o t a a a att o o ý po i . Po l o i o t potom to to o i t .“ K i a o la il a po a . R l t t o ? Otočt

N a a p ito Ma a o i ĕ o o ĕ i ot K i o? to l t o la S ti a

lA o o ĕ ĕ t p o alo ali al Sa apta o a i i olali: „P oč opĕt č l ot t tĕ po a ili.“

A

a o itl p o t o ol o . C tĕl o i a o it p a a atto al o l o t Sa apta . Ž ý at i a o o a o l o t o t ý . N p po o ĕta o o Sa apta a t p poto po a a atto . Zat K i a o a l oč A a t l o l o t it. S a a a po po o al tati oo o to p ý po o o la ti a po a it a alo o i . M it o l a a atta a a it l ý lo p o it ý lo o o . N l Sa l o o a ta il a olat a t a li p t l a

apta o č t lo p i l po a t o aň t l

ý l o o l o

a točili a A i i pol č ĕ. Na o oč p a a l o i Ki . K Ki po l p til op atĕ a lo pa l a . Koč po it p .A a t atil t pĕli o t a o o l . P ilo il l latý p a p o l po t a t p i olal. S o o alo o at o t i a il a o t lo al lo p o a ilo a stry.

P oti Sa apta l tĕla i tatý a la a a

li t pla o p . oo i pa ali a a i o a a. Koč l o t tĕ a

pa t a lo i o a a la a o p p tĕ A

i a . Ko ĕ a i pa ali t o o i pot o i a l p o ý i ti ý i ila i.

po ti al

.C l t

Ki a p o al a l: „Vý o ĕ P t o. M l ta to a t a ĕ i lo o t i po I K či o o a ot o Ja a . Na i p t l o a la po a i. Ti t t a oi o a i a o l ta o o ĕ.“ A

a po al K i tit a po at Koč l tĕl po o i ti a a a atto . Ja il A a po ĕ il to Ti ali a A o tĕp . A a l p a oo A točili po i a o il ý i p a

at

l

a a atto i. Po ĕ i t Sa apta a i po p ý a o t a o a il a to p o ala it i a a i l o o apo il a ĕ o l o pi oo a oč a o a a p ali o p ip a i to tat č ĕ a t l t l l G it t ĕ p i l ili. K o t o i a ta o i ot. P o ol p ič pol .

. a i . a a

K a a atta i ĕl a A a a o a il ĕ . Zapla il A oč p al p a po l S p at a o o pal. A a to li o a il al a i la t p ta a o o ol o . O a oo i ali po poli o i a i ot a a t. a a atta t lil a A iKi to p al K ti a il tĕ p t ĕ o l ol tĕt. S p at a a točil aA a o o a al po poli. K či A o ý p o ol p i l ilo lat oč i ĕ a č lo. K i a oň i it ĕ l a l ta to p t a ý to a l ý o t . K A a l a a att o A a i ĕl p l ito t ĕ o oo a o t a t al pa ĕtli p a i l o to l. a a att lo i ĕl a o A oč p opa l o ĕ l la a la a p o ý i i . Ro til to a il i oo o ĕ i o ata . A a a att to o l til. Popo l l p a t lil a ĕ o čt i p o il l . al i ĕ a p a il a oo t Bhagadattou.

i o ti oč ilo t ĕli

a a ý a

Vl P ti i til a A l a o a po o tĕp i ý i o lo o o alý o a i p ip ĕ ý p o a itĕ t lil p t o l a ý pa l a p til al a t p ĕ . Spa lo o tĕla a o t o p ipo alo o t l o ila

l čt t o tĕp . T to ý i ot l t pl l a ĕ o ilo. A a o tĕp a t i .K o il S p at o o pa a .T a a i alil .

a a atta po A o i til lo o ip ot ĕ il a l t l i a i. A a i li o l a a i ý p o t ý a o it a. Poto a il l lý l č a o o la o . al i ti p p o o l a a att t ý o po ĕ ĕl a ti čt i lo ý i o tĕp . J i a lA ia a a il o la . A a i opĕt a a il p l a a a att l o ý po l a i l: „Ro l i apo l po ĕtĕ li.“ a a atta l opil o ý l a a pal A iKi p al o ý p .A a p til l p plo ý o t t o al l a a p o o al . a a atta al latý a po l l a aň ai a a t o la t il. P o l ta o a a la a t to o olat l o aň olal o a il lo ilo a til a A . V i i oo i pi l oi A o a a a atto pat ili a a A l t t la op a to ti a alapali po . N l K i a tal a i oi . K ĕt a a ĕ ila M A

o Ho a ol

a l a a . P oč K i o o o ilo a K i a a loto o ý a oči a T li ĕl apo . P oč i a očil? Po op o o i o op o t i a a ĕ i. A i po a it. P oč i po a o al a t Ki a P p

ta a oč o p l pa la p o ĕ ila i la .

li l i t

a a ta il ý

a a l? N po tĕl oči a a att l t l ai a a a l: „ Pa it o o ĕa o o opil ĕ p al to o a i ta po a ĕ o ali at ta a i p ĕ al?“

oč po al o l ý op o a ĕ t o ý i ča p i la a M o o ĕ Z

a a att a o po ĕ ĕl: „Sl a a atta p til t o ĕ. po o ĕ Ma i a p o il ĕ a Mĕ po ala o po .

J li o

ĕ ĕla

l t o ĕ a lo ĕ pl it p o i Na a o i aň ai a a. At

la: P o to t o

a t. Odpo ĕ ĕl : o ĕ i . T p o it l ý ĕ Mo a . Poto o la a o tal t to aň t o po ĕ i p al a a atto i. Tato aň o a t a o to t t ĕt č t ĕI aR . P oto i t a ta il A o. T a t o p oti a a a att to oto i it l o p t l o ta a o i lo ti l oi a il Na a .“ A a po opil Ki a a il i ot. Up l a a a a att a rychle ho a pal to a i p o l t p . Zat o a a atta t to to o a l A a al lo ý latý o tĕp. Ro l olal I o o a l o ilo a S p at . Za o il lo o i o la a po lat op . S p at a a tĕ a ta il a o l . P to o a a atta po l po al o til a a o o o ý op ý l . Slo a č l a a a atta očil o t . N opa l a A a t lil p p l ĕ o ý o t t ý mu roztrhl a o tal . Ja ĕ a ý t a pa l la a o o ĕt l t loto o to l ta il . K l pa l a o lat i la a o t la a ĕt o pal . S o ta ý a a a a o a a pa al a o t ý pa l o o l i č pal . A

a o

o o p a ĕa

to o a ĕ o a il pĕt o it .

l poto

otočil oč

Pa A apa li o ý po i a Ša i o at i po po o a ti o o ý . oo i li a A a t l li to p . N ot ý A a al ĕ oli p ot a o it a a o ĕ a p i a il la . Na A a točil o ý Ša i. V olal ti o aň a a t t o ila olem P o a a ĕ i ý la . K l o l a ip o p pali č to a al a ĕ pa al a A t a . Napa ala o i o la o ata pol a a ý i pt a o . J o oč a alila t t ota o po i a la a o al ýčit a i.

A a olal o aň o a o ti a a t ota o ptýlila. V i i il t o toč i i li al o il o o l o a alil a ĕ o. A a l p til aň it a a il. Ja il Ša i i ĕl o i lo či otočil a al o a a a a o a ĕlý ĕ . A a o til o a po il a o l al ata. o o tili o tat o t oo ia io ĕ aa a i o po tala it a p oti . J it ia tal po l A i ta o a S t a i po o . K o o l l p olo a o p A o a o t o o ali o po o a o a o o o . A

i a

a ĕ t al o Ka at o a ĕ a . N p ĕ oo A a p ito atlačil o o o a p . Na i to a točil o ola a p olit .

o i o ý

i ta a

a a ĕ ĕ potý ali pĕt tati p o

il a i il

a

ilo ĕ o o al al p l ito t a t J it i a t o al. Za il č t o oo a p o il i o o o o al po a it l ý S t a i J i t i la ĕ t il a po o i ta a paňč l ý o l o al pat ič ý . V pa pol a i ĕl p pit l . Zat o il t p o a i pol t l i t o. a a ĕ al: „ J it i a A a ap o?“

K a o

o i po l l o a

čit li p oč i la ol ĕ p o

a til o t pĕli o t po o o a o lo o al ta p ý i lo to o o ti ti l A o p o i i t o o Ma a ĕ t al o . N ĕ o t it. o t to . S lo o a ii o o o t o t a t ý p o a ili a i o o ĕli A opĕt at a o t o o

a

a o o l pa

pl il li ? N a al i po poli. V o t lo a o

: „N o a a lo it. M o o t o . o o i J it ia o ai o a o t al ĕl p o o i o . T .Z ý a Sa apta o i č ti pol . Poto

po J ĕ o o tĕ

it i tit o pa ti a p ito o opi o it.“

p ip a

o i ot al poň

a p al po l a p o o a . K po a ilo a t jednoho z jejich p oo a ilo to i oo o o l . Ro o l K o a it o ča a o o t a . ĕ p a ĕpo o ĕ po a tit o pa ti o o p o ý i o o o a ot o J i t i . Po A a ta t to oto t a . Ni o i ý P o o o olat či i p o a it — a o ĕ po to A a ĕ o o a čil. a ačal l t o a . to i t .

Kapitola 15: A HIMANJUOVA JE INE NÁ MOC Po o o t p pit K o a o al a S a o . Ř l : „ li t li t pl ĕ . N po i A a t oi ý o pi .J i ý i at a o to o i a i .M opĕt po tit J it i o pa ti.“ S a ý it i ý a i p i Sa apta o T i a to at o ili a la t a a ali. J i smrt. K A a p oti o o o ĕlil o p a o pi zbytek o ý il

at o a itĕ a il. N l o ali a N a o . V i i oo i l la p a a tĕ t o a

ĕ pat il S a o a a l i o ča a .

a to a la t a ý a il opĕt ĕ . Po t p at o a pil

i l o ý t a o l čo ta t ili po a it l o t p i. Vo i a po t po ali P o . a a a o at i t li p o t Ka o a K ipo . V č l t a t l aa o po po o i o a li a i o l t a i i o ta o al o o o o . p

a o o

to pil p t l a ĕ l

a p til to l tĕla o t

o l a

l ý p pol

p . P oti o tĕp

ip a i l ý i oo

ý i .

o l

i a

oo ý i

a i. V

l

J i t i a i ĕl o p t l o ta ĕli o po i t l ča a a a l l .J A a a t to t a p olo it. S ý at o to il al p o a il i ta t t ý o a čil. J it ia i a po ĕl a A a al o to o o o il S a o a l l oA i a .Pi i i a ĕ . J it ia o al a olat a l: „ o o ĕt a a ĕ i o i ý op ý p olo it t a o t ý t l . T ot Ki a a Pa a o i oo i a Z i t a toto ta t — a t i o čt tý al li o i l lo o ot . i ýpi i a i i tĕ p p o a it to to p olo it l o fo a a a .A at po ĕ a o t. Ř i i il tĕ o i p o a it t t to o ?“ A

i a t l ĕ a oč . Slič ý la o ĕ ý l l ĕ l a la p apo pa al p ĕ a o o ý i a i o . P to lo t t l t l i p ĕ oo p o a ĕ. J o o po ĕ J i t i o i a o alo ala i tot : „ li to o p a a. Z p o a t to t a p olo it a to pit o ĕ o al l i i po a o tat ĕ opĕt . To ĕ ot o a čil. a o o ĕ o o ĕ. J tli ĕ pot ĕa p č lap .“ J

i t i a o li il: „N o i o o ý pa . Mo i at i a p o a t o pol i ta o S ta i a i Paňč l K a i Mat i a P a a a . tĕ it t a .“ a t ý o o o a l l o al: „ i o. Ja il o t fo a o ta

tĕ tĕ ĕ o i i.“

l o at

U li ň lo a o t ý ila A i a o i ĕ .Z i l č a l a la : „ o l o i o at i o ot . P i i potĕ it o ot i t ý . V to ti i a i tĕ Vi i t t p p t l. Po ĕ o ý t tnu, unikne i o i po a o t a po i o t po a o at a aP t a iS a .“

J S a

i t i a p i i po al: „N t o t o lo a p a i a a tt o la t i o t to l o o .N al o a t o o t ia ao t a ta .“

A i a po l l a po t p S it o oň i p oti tak jako slunce rozptyluje mra

K o . P i al o ý o l . P olo

i a

o ata i: „ o fo a i

.“

S it a K i o a o ata oč a otil p pol p o l il pl o l p li . Z a p čli ĕ tĕ a it ĕo l t a p i oo i t tĕ it tĕ o a p p . N po to i tĕ t o t ĕ it a.“

l ĕ o i. Zat o a : „J o po i o t tĕ it o t i al a a. a . Kol ĕ o o o po ali po . Na ta ĕ al i t ap tĕ ý o .

A

i a a l: „ o ata i o t l a? K o o i i ti at i o t o po po ? o o al I o a Ai ato i po a ta . Co či t to p t l p o ilý i o o at t po o o t ti o ? J o tý Vi t ý p ĕt a ot la ý A a o t ta p ý p t l t ĕt . J l S it o p o o i.“ S it a po l l a p o po l o ĕ latý i a t A i a a ĕ oa a Po l p apo a A o a a. P i toč o a t o lo .

p t l ý o . S tĕ ý ý i ča a a i. Koč til oo po o o t l l al to o a

o ia p .

a i a lat o tĕ a po al a K o p ipo al la o l a al o a a a il p oti to .

A

i a S it p čli ĕ l a po o ý l p i l il o ý a oč p o ĕl la a ta a ta . l t ĕ točil a a o ň p til p a o o po o o a a .K po o to to pili A i a l ĕ il ĕ p a o. O čil t o lo ý i p p o al ol ĕ oa p olo il t a a a l o p i l K o . Po o pa ipi

ĕ a

oo a tĕ a

t a t l o i ý o.N p l a ač a ý i o p ipo ala

it a t

i a p i o to Ga poč t o o a lo a o t. S a i a o to a o . o!“ „ o i č o o a l p a

o

. Kol A i a o ata i pĕ

a a

l i

i

l ý ič li

ačal o p t l t p a p o ĕl i i i o. K o lo o to a i A i a S ý to il ý i : „Za i o !“ a „Ka ?“ o o ý po i č tĕti a a lo oo i ot o o a a ot ol oč t l o l o li ý l ĕ o il t al la a la ĕ.

A i a p o ĕl po poli a a l tati .J o lo t a ito t ĕl o o po o ali l t o o ĕ. A i a t ý oo ta a o ĕ po l pi Utat pa o t ý i al o o a al a ĕ. al pa l l o ta pĕti la ý a t o l Ga a. P o o ĕlý i p il a i a pot l p i a o al plo pa l to .

o . Vo

oo po i t č lili po l i tĕl o ĕti a t a. a latý i p ĕ t l ý i la ĕ i po o ita li ĕ l la i oňa a i l l po

Ja il A o itl o il o t a . l ta lý a ĕ o i o o p o al a it. J o p l tal a o p o latý l č pap . Ko il o o lo i i ĕ a ýto t al l t la a la . J i pa ali l a iti p t p ol tĕl i tĕl . J i o ĕ ta p ali a A i a o č ý i al a i l i. Z at ta al l al oči l a tla i i l jazyky. A

po lal i ata o la ý o o točil a al o i ý o o ý po t l il o ý i a ti o i i il a ĕ it a ĕ o o a o a ĕ al t o li . Naopa a a o al t o p . K

i a o a

či pa lý i i . P ĕl ĕ ič li. Na o ĕ o ali o ĕ p i l ili

o i po o ali a a ĕ S a o .S a i i i i po o al o ĕ a l a a al a o . Ti o ý oo o o il a ĕ a p l

top o .

Op tili o a ĕ p ap t l a at ĕ ali a ta . R č lo i a it o ĕ pl o lo t alo ali o A i a aap a o ali pa l o t po li a lo . a a il a o l a la t A i a a. to ĕ ilo a i l „Za aňt l !“ A att K ipa Ka a oo a ĕ ilo a A i a a. Mla p . Ot č l a plo i ĕ o oč ao S it a a oč ý al to . P palči ý i p t lo l t tĕ i ĕt.

p č a točil a a oo ol sebe: Ša i Šal a a al t opi a alil tý p al l la t i at o o o l a o toč

K o t oo i apa li A i a a ta . tili a ĕ o ti p al p i o a il o i o at ĕ l. Nĕ t sice pronikly jeho obranou a p o o l ĕ al l a i o . P čli ĕ a il a a ti p o il oč l A a o o o o po . al i ti a il lo čt i o ĕ o ata i l a ot o. Ja

il

Ka A i op l o lo

o a ý o

o t o i i ĕli o o ali o po o a l a o o a p al p o a it o ĕ . Šp o tĕla. Ka a ol t ot o oč .

A i a pa o čil a al l . Šal a a A att A i a p o il lo t i o at o lo ý ot a Šal a oč lal a t al a A att a p i čil a plo i ĕ o oč

l pa l otočili a p li. p a A i a a al tĕ a t lil a Ka o a l o a a a l a o oapi ĕt

a a a i p . o ý p l a l l

t ti p a pĕt a il čt i o apa li o o o a o . ot o ot . V t lil a Šal p a o al. A i a otočil a . o ý i la ot la .

K o i č l A i a o i p ali t l ĕt počt . Mo li po ta it ti p ĕ i o a i ti po l li o i to . P o ĕl a oč a i o a č a o o o la o ali . Sl p o ol ali ta K o i t tili o ča ĕ ň i ĕ o i č ĕ o a ĕlo a t p.

A i a a il ti K o — a o o p o il. Na A i a a t ý o al Šal o ĕ a ĕ a točil Šal la at Ma a. V t lil a ĕ o a t pla o ip , ale princ je rozbil a . Poto po i l p oti Ma o i p oti to lo ý i p t o t til oč a o ň al pa o i la . K Ma a pa l oč aA i a a i ĕ a točil ti o oa . P i to olali o a a ič li: „ i ý i i to ĕlo t t i ot.“ S a i t l t po lal l

i

to č lil t al o p . V olal al o ot a t ý . K o a o ý oo p ot t a po o a t l t t al o l p ipo al a l t l . Šp p l ĕ o ý o ý ot ilo ĕ til o p t l . Ni ý a o l til t i o l a o pt lo al a o l l . a

o al ýt o i A a a a čit l l: „J po l po t p p oti a i il a tĕ o p t l ĕ a ý l či t o .K i to lo a i a .“ a a a il. P to l: „J a čit l t i a o a il? Ro o i o o olat. Š t o o o a o pa a l ča o a t. Ka o O a itĕ o ič!“

lo o ĕ a to o A i ot l

op po al i to

o

o i. P i l ĕ li a t to la ý p i ap .N l i p l i tĕ o al ičit

l a Ka o i t ý ĕ o a ta il t či A o o i. P oč o a o o o i it ĕ la a l A o i. Po a p o o at o i o a . N a it to o o ý li o tĕt .

a a a l l lo a o at a a o po ĕ op oči a P o .A Ki aaA to o lap a il i tĕ o V i p po ĕ a l o at. P i pĕ li. T S a i a a .“ a a aA

a a i

ĕl: „P to a ti a a to o o o či t a to o p p li

ĕ. Za i i i l lý . o p o

i a a a točil la itý . V t lil pla p ĕt t a pal o oč . Mla ý p i l o o p a o a itĕ o a l a ti čt i p . a a al l it a aopa po lil la t to . V t lil a A i a a

p a ip t l t a ĕ l ý poč t la t . O a o a ap ĕli ĕ t A

i a

a a

il o t

A i a o l to p i tĕ tĕ p o p a l o t i — to o či . S a o lo l ý i lo . N o op til plo o ĕ o o ti p i tĕ ito o o ĕ t ý či to ĕ t

il . P i t l o a il a po lal pĕt po i ali ý i oč tĕ ilo p i l .K o i o ĕli to a a ali a a a ĕ ý to . o

p t l a p ito a ĕ o a olal: „ y i a t oa t o oo a o t l t la t o a o a t i po o l J it i a ý i a t loči aplat t . Tp a t ot a pa a la . S li t il ti o ti a p o l o i ý .N tĕ tĕ t t a ta a .“

ĕ ĕ oli a t i A i a p ilo il l i ý latý p a ilo o t lil. Za l l o o o a o a a a a a p til l . A i a o a l al i a ti pĕti p t p lil a o o ň. K o p o o a ý a pa i a i ol t p i čil a omdlel. Jeho vozataj ho pak rychle odvezl z boje. P o a o i p i pĕ al a po o Ka a. V al A i a a al a i o o al la o o o a po a it. A i a o t a i p po t p ĕ atlačil pĕt. Ka a p a ý p apo a o t tĕ ý ĕ t l a al a t p. Po po o ali o A i at o i o t Ka a po a o al a at . J i A i a a o ĕ apa l. V t lil a ĕ o to p a o o ĕ a al. Napa ý otočil ĕtli oo o i č l . Mla ý p i o l la p o ta ti a l Ka o a at a t i ti o ý i p . Zlo il p apo a il o ĕ a o t til ola oč . K o p oti ý l o po ĕ ĕl A i a tal la p p l ĕ o ý ot . K o t o i a o ĕ i li. Ni o i l op č lit A i a o i t ý t l a poli a o pl pola o ĕt o ň. P i at o il a la t a ačal p o ĕt i K o i po tĕ t p o ta . ĕ o o t a a il ti . J p

it ia o t

a o čata i l o ali A

i ta i a

a p lo

pa a Vi ta a o tat o o o t .

K a lap

to pil o l o o it .

a o lo .P o i

a

o l

l a

Vto i l o t a a at a a al po ta il i ĕ a o pa lo a Ši o ý po po l ý a a at a a ta il čt i P o . V o la po al l Si t tl A o t ý o i tĕ Sa apta . A o i at i pĕ o ali a a at p o i. P

o i a li. O po

ĕ ĕli t a o o ila. o ali o p o i. V o ĕ K o i p pili. P o i a la a A i a tal pa ti

a ili

al l

ĕ l o at

o i. K l Si apa l o t p . o o ĕ o o al a t Ši a o o al l č ti a a A i a

a p oto a a at o a op o t T a a ĕ o a ili a ĕ p ĕ o a ili p t o ĕ p i l li a ča a a it .

a a at o i p i li a po o t o ý o ý i a lili p ito o o a l P o ti vz l o ti. Na a i o fo a t l o at o A i a p o il it po t. T t po i t l ý a oo a P o i i ĕli ý p o a A o o i o tat. *** U A

it t a a a til t l ĕt o t. Ni o o al i a a a ta it. K o oli p o itl l o a itĕ a it o pi t p . P o l o i č t ĕ Ka K ip A att Šal i K ita a a l . S a a l aa o p a lo o o a i a o schopen zastavit. K

a a l ĕl a A i lo ý l pal o po a p ip a it o i ot a t. M o apa o t i

Ka a t to a tA i a

al a.“

la

a a t o oo l a o to tĕ Ša i l: „To oto p i e č t ĕ. Na i ĕ a ý i ý p o a o i o o a po i .“

ptal

:„

čit li

i

a

a aA i a to o p i ĕa o i li t i a i t l o l p .T ičit l p o pla p o l lý ot .“

a po l l la i ? P

to a o i . „Vi ĕl ĕ to t o i i o t li o o a ĕ. J i o t l ap tý o ĕ o l ta t l ý i ip o l potĕ o i p .N i ý o l i

o ĕ apa li t i ĕli pla o a o ň a o

Ka a l l l a A i a č t a l t l t pĕli ĕ . Opĕt a ĕl o la : „ a o i ĕ t to lap a il. Na o i ti ĕ po ĕ o t po i o t at i i. T ĕ a il a ot o l a ič a o .P o po ĕ a o a ta it.“ „A i a t o t ý a ĕ ý “ o po ĕ ĕl A a i K i a. A a al a ĕ . Ni o o olit po a .“ a lo il la a po ačo al: „J o li p o at. Po lo po o ĕ l op atĕ o o a ola o oč a t o ĕ A att o ata a apa o t p o o. K o o po a p o i.“

a. „J o t a

Ka o. pa K ipa t apa

o ý a čil o po i t l ý

p o a o o o -li p o t o o ň K ita a l a o i o ň o

a ĕ ĕl o a a o la p a i l o al lo i t . Ja o lit l K o o o po i o t a a ý i oli p o t . S tĕ ý t p ip a il to a A i a a o tat i pĕti p i K o i. P i o lopili Ka a p tal l . K ita a pa a il o o ĕ a A att o ata . a a K ipa o apa li p a o ň a a a K li o o ĕ a iti a oč po li ý p i očil č tt a a l č l p t ĕ p il tal . Š t K o lo č a t t . U ĕ o il . S o ti o les o o pol Po i l a o at a o ĕl ý o po a til t vrhne.

it a . a

ol A i a a t ý o l i to i o lč a l očil o o o ilo t al a o lo . V lat ĕ l i pa al a o pol t o o ý o l. a o i a a i p o ĕl p o o a l o č . K o a ot oč ali a ĕ a o li

a

l l a il a A i a ča p ot a o it a o ti l. Z o ň Ka a čt i lý i p o lo il t t. A i a opa l a ĕ a a i l olo oč . V po ĕl i a K i a ĕ l o i ol oč a a točil a . K o ý pi lo ý i la la i ĕt lič o t

po pa al al a

to o

pa pol ĕ. P to ý ta .

a

ĕ Ki o

K lap ol o lo o o č K ipo i o ili ý i p a o o popa l po l l tĕ ý a lo A att o i. K p ito il a la o ĕ o toč a o t o ý Ši a a o i opa l a A i a il a o il o a a a il o ĕ i o ata . Abhimanj a o t oo lo a pa p oti p i i čt i o ĕ a po l A i

ol t

i

ý a la po l l poč t p il

l p i l il o ia alý o . A i a ý i o o ĕ l . A att o i ĕl a a a očil oč . Ja il o pla o l o oč

točil o ola a č t tĕla tč l p . V ĕ oli a i t a il Ša i o at a Kali i ti l o . Poto t oo a oč a t t a ý oo . a aa a il a oč . A i a lý a il ao a a il o ĕ. aa očil . opa l a a aa i l ý .

A i a ĕ lp o o ili o i a Na o pi o a ĕ o a .

a o i. O a o p i p tili o i o ali po o a o . a a li o la a pa li

a a po ĕ oli a o a i tal a opĕt i l . a ý lo ý o o a p oti po al po a al po o l t t aa o il ilo o t ýA i a l l i ota iap a K a a o ta ý i .

A i a il. K . Ú o pa l

a a o tat p K o i o lopili po a o p i . P ipo al i o o lo a a it o lo .S o il ol ĕ o ti o . Hl ĕli a ĕ o a o to l l o ň t ý a l pot o l tĕ p lil

l o o t o tila č t o t to a poto L l li ý ýa a lič t i a ý a oči a a o lo . I po ti il a o pl ĕ a po i . K o i ali a o t . J i ol ý p oti l Ta čili po poli ali a ĕ i o ali a la itĕ neb p č po i lo. Z o lo pa lý apa lo a ý V

ti la. a

o č ĕ po a li l o

.

api l lo o o ii a i i p ipa al a o ĕ . Hla itĕ a ali a olali: „ ĕ a pot o to oto i t o ý a at a o t t l t ý. To lo č t .“ ol

A i a a o p o t ala a ap o t .N č t i a ata l li t i o itý i oč a ĕ i ĕ a o o a i. Pol p pl ĕ t ý ia a i lo ta a p o . R o a la l l a ĕti ol . o i tĕ a lo pl po o t a ĕl ila t a . Sl o pĕlo pa o o p ĕ K o t o i a o t op tili o i tĕ a pot p olit t p o il. J

it ia l a a at t o a pot J it ia l Sa apta . po lali o ča o olil t? J o .

li ali A

p i pa l. i a a l t

l ý il al

ot K o a t il o talo. U i ĕl o i at a l pĕt o al o o. A o ĕ o a ila p a o A i a o ĕ ti. .M l l aA t ý t l o o al t . Co a l o la o a a a ot o? J i t i a ot l. P oč lap i p oto l la t o a t . Za A i a o t

J

it i it ĕ i o o t ý oplý a

a

otočil ý at a l: „S a i a ý al p t li a l a it a to pil a p t l a poto l o al. N po o to ilo o al K i o i a A o i o l I o o at t .“

P to to p

J it ia : „N ĕli

t pĕl al o to o lap

a il t ý

ti it o al

o o

t ý a. Za il lap o a la at

i t

opla at. Ji tĕ li .“ P o i a o ĕ J it ial l i a it a po o ý o Ja t t atili l

o

l

o či

ti lo al: o a

t

t o ti

t

l

a

t ot

o

li. C to o ta po o ali t . Z o tili a a la a p ĕ l ĕli o ĕ. „P i ĕ tĕl potĕ it a p o a il o fo a i a o t a o t a. o til to pit t l p K o o . Pot o K i o p o al o ý t a a a il o o i i o al o p t o ĕta. o i po at o oč A o i či po a S a t o ilo a o a? Ja o i l lo a po t a K i o iaA o i a t ?“

J

it ia i l la la . „Po lal to tĕ o it p oto i lo o la t p č.T a il S a A iK a . Po tilý člo ĕ il o la t i a i ol t l . J al jsem sobecky a nedbal na to, co lo t l ĕ p i t. Ja o l po lat tĕ t i a lo ilo ýp p a po it o a o t it a ?T t l t a ol i. I ĕ t p ipo it a a A po l pl ý al .“ Ju

it i lo l ali. A t tl t lý o

„Ač t č a

apl il lý ta . Ta i i p to i a l i i i l io l .I al p ipo it l ot i. S ý i a o al.

oo lo lt ý

i a a

oli p t o i tĕ t

to o t ý o al it p lý ý l. T K o i i tĕ o tali t a . A o a it o aa ič . Po lý a a i oo l aa o a al la t o i ota. ĕ a A i a a t ý ĕl o ĕ o a l t a i tĕ ĕ lo t a o o a i a ot t l o t.“

ĕ

it io a tal a a lo i

J ti il a

Pot o S a i o l čili.

l

V l

a

t

o ta l to pil V a a. J it ia p i tal. S ý i at o til a a l .

a po o l ĕ a il J it ia l: „ l a it it ĕ o a ič ý i l či t tĕ a po l l o i p il p t l. C tĕl

ý ii t o p o at

o o a p o a il p t l ý i al l a o al l Si . ĕ a o V a o a o po ĕ la po a ĕl ta to at i. H i ý A i a o p ý il o l ta a J it io ý t o a a a i P o

o i ý

V lo

a a

ilo ti a it at o til it l ý al.“

la a a o

a : „ li al i at. Li a o t o tĕ t i il o o p t la o l . J o či l i o l . P oč o t ? po it o ti. S t i o o tat ýi .“

a

o a p to o t li ila a a lo ali o .K o l il J i t i a l: „Toli l Z ĕ l a ý pý a o i. U ilo ĕ o o ali a ĕ a tĕ t a pa li o o ĕ ĕ p t l .T l ĕ a i. P i po l a tato at a po opili ý a ti. č ý i p oč i t o li i p č? O t po ? p aotč ĕtli m to, p o .“ V a a a l oči. Ač oli l li ta ič a lý a po tý l t al ti o i t ol ĕ o li la a o ĕ č it. S ĕl ý a o a a a a a l a pa al a o t a ý a o a aa ý latĕ. Po ĕ oli a o a i ačal p ĕt ta o lý p ĕ o p o ti — a p i la a o o l o a ĕt. M pot po ĕ ĕl P o o o a l ĕi ĕta t po l li ti t a li o at a i o ý i l a i. Po o o ý či o o o ti t po o či i t o al o ĕl o a tĕ i

a V

a i a ĕ o o o o o č l at tĕl . Sp t o

V a a al J o . N po l a . Na o

o a

l a a ĕ l: „K o ot o p tit. T polo il i ot ti t p o ĕ t ý la o ti. Ž ý po it ta a t o l o ĕli a at a li ta o o l .“ it i ič

lý

at l: „Vĕ

ta o ĕ

lč

i

o ĕt a l t ta o o ala p i ĕli it ĕ o al o a ĕ o ĕti. Ta to to ĕtĕ o li. Z a o tĕ i t o i

o ĕ ý a o o o t t i tĕ t to p a a il tĕ. Po taň a

p ip a a

o i. Sl a o

l io ti i o A i a o ĕ la ĕ ĕ plň o i po i o t.“

o i a ta

J

it ia ptal a a a at o i po lo t o i at a aV a a po ĕ ĕl o Ši o ĕ po : „Ta lt la ý l op to oto a o či . N ýt o l o ali t lap a a ili i ot. O o a ý li. Ž ý člo ĕ o ĕ it o t . K to a konej svoji o a o po i o t. N po o to P o a p tat l l l o o ĕta. Po o o J o li ča o po op .“

V a a tal o lo čil P o ia i l. J it ia li il al t l i ĕlal ta o ti a t to p o A o i. V t a o li. Ni o o il t o o ĕ ti to pĕt o ta . N a to a ĕ . K l l po l a A i a o o p to o i t o p apo a tĕ ý p ĕ al a o o ta la č .

Kapitola 16: AR ŽUNŮV STRAŠLIVÝ SLI Po pa K a pomodlil oč a A a o i l tĕ t . l o

l po al A aKi at o o pĕt o t o a. il ti Sa apta to pil oč a pol Ki o k Sa i o i o a . Poto o a p t l a to pili o a ili o t o t o J i t i o ĕ ta . C to a o p pa la ĕtlit l o t. Ř l: „ G i o p oč ta la t ? P oč i ĕ la ? V kolem sebe a a i l o . O o lo l K l ý t o ý a ý a o po .“

K i a t ý o at ĕ il oč ĕi „K i t a it K at a i it i talo. P a ĕpo o ĕ o lo ĕa po A pol

a

t l pl ý o a al i . Po l l a

tĕ o N po tat

p olit to o o po ĕ ĕl: p ĕ č t ý lý l . ta t lo ti.“

a il K i o a lo a p i o t. C to p . Učit l o o l a o tJ it i .

Po a ilo to? P i t to l A a ot l. K J it io i o ĕ t at ĕ o t t p il to. I ĕlo ýt p o t o i al o i lo o o a i o po l o . Za o i oa ol a l: „ to o a popi a pi po at ? K li ĕ a. J Pa o

ili

t o .K o ĕ o a a o l p i pĕ . i a tĕ t . V i i o a la a it a o o l . M a i t to li i ta oči i ĕ pa a po ? Po ti lo l o talo a i oo

ĕli A

ĕlo to a po il

a

o l l a al i pĕ i p a p ĕ ĕ i . Ni o ĕ o talo ĕ o ý ta t o l l Vi t tĕ t ? ?“

Pa A a ačal t it p a .A i a opi at o t o a tal al po lap i lo a i i a i l . C to pĕt a l l o ĕ t ý ý o a t o il ča a . Vĕ ĕl a o i ti o a oo i t o li o to oto t a po i o t — A i a ao . Po p lo ta A a to pil oč a Ki o po o l o it . O a itĕ i ĕl at a ta ta t ý i ýa t .K l i o p o l il a i lo o. N li o po l a po o ĕ i popo li. Nato A a pat il P i to pil J i t i at o lč t A i a a i o ča a .Ko ĕA o al. O a a o t o i fo ičit l p t l ý o o la S

o o a lo p . S a ta ilo. o i po lo il o o tal a po l l o . „J i l ý li. Ta i t ĕ t . Sl l K o i t o ili i a a i o p to o ti i o p olo it ĕ ĕl a o tat . Po al i o a a p o i l? O al t l to t ý l či t i po i t o a p t l a a it ti ti?“

A a al o pl č . Pa l a ol a a i l a J it i pĕ li ý la : „Ř i i a pa l — t t ý ĕl o pa a oči t ý a o il a o ĕ a ol o ý a oč o a t ý po o al a ot I o i. Ja l it ĕ a it?“

Ard a pat il J i t i o ý oč l . J o la t oči i i ta alil i ĕ o il to č o o al p a a. J i t i o o lč to pot ilo. A a l o a a l a ilo ĕ a il o l o t o i l. Hla a spadla na kolena a vzlykal. Po ĕ oli a i t l l a lo ý la po ačo al: „Kt po til oo i po li l o o o ili a t o a? Ja l a it t la t ýo a o l o o t a po V p ipo al a ot o l o o K i ? J tli i to o i t ý o K a o l a ta l o ilo a ý K i o o t o ta i o t Ja a o a la. J tli i po a pat it to o o o lap či a la a ý či t a ý i a i oči a la a l i o lo a a a o o l a o a itĕ o o o S ti.“ K i a t l po A o ĕ o ao l o ol a .P ĕa o o la itĕ a al a popi o al o la t o ti o at i a po i ĕli l a i al t . „I po l ý po a ĕ ýa p a p t la A

l ta

la

t

lap ĕ p o al. l t ot ý a i p l p o a o at o o. O l al a l o al po t o o ti a p a i ý i či o a ý l ĕ o . V it ĕ i i ta apa l o o p t l . l po t toči tĕ p t l. Ja l ta o ý lap a it?“

a. J o ĕč ý l . l il a o a

a il a

o til a a olal o o o. Na o o t i li l: „ l a ol i a o ĕ a ý t o ota p to o t l o l o al t ĕ . To o l t po o o ti l a t opĕ o ali o l o lop a alo a po . J o t t i a lo ila ýt t ĕ a lo ý i l č t po ta p a a l t . ĕ a! Ja ĕ pot alo tĕ t tĕ t atil a a ta t o o o tĕ ali. Ja a a I a K a a Va a t i tĕ p ip a t t pot o tĕ p i ali a o ta o o ta.“ A a l l J i t i o i t ý a at a p l po l pl ý o it . A a ĕl oči po lit a t č o l a i. Z ptal o: „P o i l p li al a a? M l o o at o a o o a i a polo it i ot pot o a l po ti ? U čitĕ a ĕ l l. S o po lý a o a o ĕ o Ka o K ipo a al i i o a i ta l l: M ot ĕ čitĕ

a

.

o ĕ olal. N o o l plo l ĕ i io

a

po

t li o A J

o

al. Ja a a p to o t. P oč to p o l t l il. V a il o it a p ý a o t ýt a o t t S a a a pa . Co po ĕ ĕt A i a t o Co Utta o t ot a o at ot o tt lit a o t .“

i

i tito t oo i a ili p ĕ o t ta o ý i a ĕl pi .“

to

al o

i o la o? l l pl a o al o l? K to ta lo A i a i o l l a a o o ý t ý. A a i l: „Mo a . U čitĕ a p a l tĕ o ý ? Ja i o la o i po o o la t ? a a l ? K o i o o t a pol . Za a it o a o

A a otočil K i o i: „P oč i M a o? Ji tĕ pa t K o o li a it o to o p a p to o ti? N o ĕa oo . Ja i to o l op tit

i o a lap o itl Ki

t t ý

l č o lo itĕ p lil a pop l. Ja ta tl o ĕ o i tĕ i ič al l o?“

Ki a o p t l ti il o ý i lo : „N po t . Toto t l ý o i t i po l a t p. Z al i V p o l ili toto a to ĕ l at i i t ý o i po i o t. H i o p a o po ta o o i. P o o o a xi t l p t pa o t it ĕ t t p t li. A i a o l o o či i oa ti o ĕ li . N t ot o at a l o t p al . V a l a li il o p . V op a a to oto t .“ A p

A

a po al otočil J i t i o i: „ l Z ĕ i i ĕ a l loto o ý a oči a a it.“ J o la o la l. J o t t al p ý al ĕ . „Ja o o al a i i ič ý i p t li? V a i i lo oč a oň i. P oč i to ĕlal at ? Ja l a it i l p to t a o čata a o o al i ? N po ĕ o ĕ i o a i o ao a .M o a a ili p o p a i a oči a.“ a p al po l a p i it A i a o o

a lo po t? O to

o i. K č ta tĕl ta

o a o

p pa ýt pot i Copa po o

ĕ

ti a i to ti. P to lo o t i ĕt a o lo o i a . P oč l po A i a o ĕ o o o al? A a pot l la o a po ačo al: „Mĕl a ĕ i p ič tat o ĕ. O l p to ĕ ĕl t i i a ĕl i. o a a ĕa ĕ po o o ? Ma a o lo a ap o it a o ĕ ?A i i i o o a t o ali ao it.“

A o t po la „

a lo ý č o pa o a G o č l a l . Ni o p o l il. Oči pl l a po t i al o l .Z o a o al. Ni o a ĕ o o il l o t. Po J i t iaaKi a t A o i o ali a ĕ o ali ĕ o t. Po ĕ oli a o a i p o l il J i t i a: oo o ý pa io l o o at Sa apta a ĕ po il a o t. V t o il p o i t l o ča a a po t po al p oti t l o i p o ta .T po al t o a a t to fo a i p olo il a o il o to pit. C lap a il a i l o a o Ga a o o . N l o ali o a ĕ i p ip a ý i o i al pat ý l Si ĕa ý p o o al t a . Poto l li o V a a a at a al o Ma po op a ta it. T l t a a o l čilo o t o ý a at . Z ičili oč ĕ i a ĕ. Z o la o a aa a o o a il ý l č — a .“ A

a t al. J č t o t vysto pil a t ý l o A

it ia i a. N . Ta

o lč l a pa po ačo al: „P t a il i o li lo a a at o . T p tat l ý o o pĕl o i apla il t ý i ý al.“

a l l po ia i o al: „ !“ V i i p to a p ali p po l a at o al p o t i ali. A a po t p ĕ li il a tal. T l a o o č lo il a a a p o l il ti ý o l tý la p po al t : „V o ti p o la i — t a a i i a a at tli a op t ta o i ot. J tli ta it ĕ a l toči tĕ K i o t li t a . K o oli o po o it at to a K ipa o o oli i ý a ý i p . Vl Si a i il t o a. Za t to il ý či či A i a o ia ĕ .“

A o

a al

til

o

ĕ a ĕ a a a at t ý to opo o ý ič a apa l a pa . T to i . P to A i a a apa lo t o ý oo najedno a a o o a il aa i a to a a at oo i ča to t o itali ý al i po iap i o li p i t a it. A i a l i tĕ a ĕ ĕ P o i o ali o tat. a a at či po lý o p tit l ý. A ap ĕ lG . Nič ý l Si oi t či P o o ta o pat . A a o l l po to o a a ta a p a li ý . N t ilň la t at t ý ĕt o ý a ý ĕ ĕ i a J tli t a a a at

i t a. a a

ý at a po a po ačo al: „J tli i i pa at i o o či č ý to to o o o p la a pĕ ti o lo l ĕč a la o . At o o tĕ i t ilň a a a l o l ot a po ĕ i . a ii o p ĕ ta o ý.“

Z lo

A la ot lo Z : „T i l ĕt tĕ li . Po a a at a ii o t o pa l to p o pla o o o ĕ. N ta a o t l i o l to ti ao i io a i i po li či to t i to a . At a a at a to p o po ĕt či ĕ a po a vystoupit na nebesa, p to i o a a t la . A tato o o č A i a p t l ĕ pat a o o i o o ĕ o S t at po ĕ a oli .“ A

a la o t ĕ p o l tato lo a a il ĕ o ĕlo a o . Z o ň K i a ta o lo a o o ĕl lý .

ĕl tĕti i ý a l a la t

č .J

K p aoA o ĕ li o l tĕla t o o alo o t a al to pol i o ý i ý i o a oo . C lý t o l pl ý a o t a . P t o K o i č lit i tĕ o o po o ĕ. Ro ý A a p t l t o t a op a o at. *** V p

o ĕ

t o oo

pa o alo p o

l. A i a l a ĕ. lo to a o

a ili

samotn o A . T pa l al o t o p ip a o l a o ĕ a o p t li a ý i o a lo o po t t ý t a al o o o oo a. K

o i ĕ či a l č o .K o i a o a o ti? N ĕli

li l p i p

čitĕ t at o a i t o o at. T — t to t ilo a ý A i a — ii. a a lil a al t at ii a p t . St t o t ĕlo at a o a ĕ . Mo a i ta po a ilo tit a a t t oaP o t ý p ipo al ap ĕ po l li. Ja ý a P o i o fat?

N l

o ta a il a a at a. Z o t či la a. St l p a o ot a popa al a po t i t al pot. K o ý lit l a ĕ i ĕl ĕ a o la ý t o o i. Z ptal o o p o ilo o ta a a a at a o po ĕ ĕl: „T o plo il l ĕP o ti ý I a l i t li lo il li ĕ ta a i .K o p — t a o a i a il i ot. Po ip t a tal t po ta at o o p č. li t a K ipa Ka a a i i o tat p to l i t po l o o op i a it i člo ĕ a t o tila a a S t.“ a a at a o l l ĕ ý a oči a po o Ši o lo at a o o a. V t al al t l to o o to o proslavil dodr o li a o ĕ a ý. K „K l a P o i a p opa li A a l il ĕ ta a i o P o i to a . M l tit o o ĕ. Ni o a i a ot o o a it pl ĕ o li . at o .N t ĕt ta o ti o t.“

ĕ . Po o i o a i l p č. A a l Si po ačo al: o ti. Na i ĕ o i to p o o ĕ. P oto o po ĕ o A o i ĕt a ai

a a a l: „ p ĕ li o .K o tĕ po it a t to i o ĕ ý i at i i? tĕ it pol o K ipo Ka o A att o Šal o l o a al i po a it l ý i i . Spol ai i o t t i t o a A o . Zta to ĕ po a a i p i l it. V p o t a .“

a a i ĕ o o al a it A o i pl ĕ li l ý ol. Z o ň to al t č p l ito t a tĕ it. K A a pĕl čitĕ pa ato al a li t i i ot. Po ti A i a a i A l P o i o . a a l l a t o o a a at . Na o o a plat po t lo a . a a at a a o

i

l

o i. „Ja ý i o aA a ĕ i? Učil i o a. ĕA ĕl t po o a t a ač it a?“

o

o ap

a o po ĕ ĕl: „T i A čil t ĕ al o po ĕ a a p čil. P to ĕl o il a tĕ p o il. Z t a t o i ai ta o ý t a A a a o o i o ta . A o op i p o at fo a i t o po ta p ot oio a

a a at a o l a . Ta a o a i t ot ý P o o . a o: „K ĕl ýt ĕ a ý p ti. V o al i o ĕti a o t l i o o a l p o a tĕ P

to

l.

a a a at a a at a i pa op p o at lo o oč o l a a l ta o . I p t l o it. A o it p t ĕ o ý

l

ĕ ? Na tĕ

ý ý

i o i o o a .“

oi p o it a i i it o a lo o p i t či Polo il a a a at o o o a it o .N o o at po i o ti at i i. P oto t o .“

li il a po opil a ĕ ĕ ti t . A a čitĕ o o a al . S Ki p o at a p o t ol čt l ap o K i a čitĕ a p o a t p oto p o ý i a p t o ol .

ĕl l o l o

oo i po o p tili po i a a li a la t . P K o i ačali pl o at t at ii p o al . a a at a til o ta p č a o t il a it . Mo A li tĕ t tĕ t . Ši o o po tĕ o lo at a o t č po ap či ilo P o . ***

Po l t A o a li P o ia i to p i t ili li o o o o t at ii a poto o ali o poči . O o o ý pl a p t o o o o a o ĕ it a K o i a a p oA o ĕ li . A a ĕl ta a o l t a ĕ . Stĕ o al č at a ač t it . P o i ĕl a l t t la .K ta ĕl a o il l l K i a a po a il l ĕ o. P o l il ti al a ĕ: „ P t o lo il i o t ĕ pl it l ý li a i jsi M o p po a il. To lo . Vlo il i a o a tĕ o. ĕ a a to a o tali t č po ĕ ? Sl l o ĕ a l il a a at o i o a . V t o o i ý i ĕ ý ta l p i K o . Š t o ý a at o itĕ Ka a A att i a K ipa V i a a a Šal a t t op a ĕ. a t t ot fo a i a a a at a po o o . N p p o i tĕ t i apo t tý t p oo al poň p i l it li Si . Poto t o o at čit l .“ A a po a za i tili P a.“

o po ĕ ĕl. K i a polo il pa i ol a : „R o t ý i at a po i. M l t t at ii a o t li ýt pl ĕ . N to a a

A a l la . J o la oo a oč o o ii a i oči a ot l l o ila a a ta o o at p oti o o ĕ ý o ĕto ý ta i l to t p to o i a it a ot ĕ i a ta . Z l pĕ i tý.“

ĕl t ĕ a o a č a i polo i ĕ o l a ĕ. K l Si t a t la ip i o i o a ý po li ý o ý i p . P a tĕ T o po o

A a po ĕ oli i t a o al o o p ip a č lit i a ot o o ĕ S ti o o l . „Z t a i a pla o i p o t l o o . Z o G t l lo t li po titi . N

o l

: „Tĕ t . U i a ý . P .I o l Z i i ý pi pa ĕ a a o

a odvahu. ý o olat l p t l a o l to at a i

Byl ý a o p

t pĕt. V i i o ĕ l a Ja a i K Va I a Ma a . t l a ič a o o i po po ta it po ta tĕl o a lo il ĕ a A a tal a po ta il p Ki o lič i a t t l : „H ý p ĕ ot ia i o t a o t ta o p t l i to p .“

t al o V p t a o o t .Z ĕ a ý i ota.

G o . l a a at a apo ĕl a t. Z t a o a

ý oi i a

A a to il a it a ačala. J o p a o a i a o al to l a G a ĕl . N pal K i o o a . Ja o o ot o t t p o o ča o polo K o i a ? Ulo il l o lat o po a o p l il o ĕ a ptal : „ pa l l p oč ĕ a ?Z oio a a oi la t o . Co po o pol ? a a at a i ýt poč t i o ĕti it . J A a o ĕ ý li a T i N a . Pa a l a po o a pat o ý li la o t op o o ĕt a tĕ t K a o T o . A pl tato o ĕl p ip a it oč a apl it o emi a ĕ i. l ý ol.“ A

a a Ki a ĕli a ý ali a o a o a i. Z o a ýA a o al o t. I K i a p o o al l o ý o ĕ ili P o i l po al A i a a o at a ý o a o il ot . C lap M l t l a K i a o o o ĕ a čil o o o ĕ o a ča to pol ča lo a a o l ol a .

t al. V al l . t ili

o o I o i ĕli A iKi pl t a ačali i ĕlat starosti. K o a ali p o ĕ čitĕ o l ýt ič lý . lo i ĕt o o lý a . V l ý t a o lo ĕlo a a opa al l . Z ĕ t la t l a p t a o l alo t a al a an. A S

a po al K i at o č ti t o a a ta ti a . V i io pi a pol a pa a al i a i lo ý o op o l o a l a o i tĕ. K i a p i l o o ta a al l i a l a i a a a o a ič a o lo . Po a il a a lo l a o i ĕ p o l il: „ oVi i o o po to to al . A i a a pot al o o t ý

i o

il . Pot o a l p t l po ti to pil o ý o či . P to l ta la ý o l l o t ĕ o a it l o i p o i a o . To čitĕ o tĕ t . la a i a l a i a i a at a i . J li o ta o ila o i ĕla opla at to o o l i o t.J o t a ta o plat . Z t a l A a l a a at o i la . V taň a o i o č al . N ti it o i a ilo a t o.“ S a po l la a K i pot ĕ o a ao . J o o po l po alo ala o ač a vzlyky.

ta l

l la. Mĕla a l oči a t l po a i ol a i la a. J lo a ča to p ý al

„ ĕ a o ta t o p oč i l o l ? it ĕ o o ý A o i a i o l t? Ja o t po l a t o i t a o a lič o t po to p a a po a a o at o l a la i? K o tĕ a il a o o o člo ĕ a t ý i o i li P o i V i io i a Paňč lo ? Ha a o ĕ l A o ĕ o a i o i Paňč l ! K č i o o ali a it ti tĕt p la t a oči a? Z ĕ i p ipa p a a p oto i o a. Oči al p al a l ap o to ot o . o tĕ! lo i a o po la t ý člo ĕ pat a a o ĕ t at . ĕ a o to to ĕtĕ po i a t č a o pĕ a a la i ĕ o .“ Zat a

o

J o t a topila t K i a lč l. Z tala a o i po ý a po la ta . J at l pa a č la o p tĕ a a a . S a ila o p o a olala a o a it o a: „ o tĕ a ti Utta ? Z a al p ipo p ip a o o o t l . C t o o po ĕ ta ot i lt ý o K a a a ili tĕ l li . ilo a ý o l o oa ti o ĕ li ti t pl o t ĕ o li o l a o o pa o l o a o o a o o a po i o ti. K to p o ĕč ý o či t pat li ĕ ý o a ý l ĕP ali o ý l a i po o o o tat .“

K pol

S a tala al Utta o a ta l l alo t ý i ý i

a pa l po

i

o l S i p ipo

o ta la a .K al t i l

a pa t to t i to ti.

Ki a i l a i oč po t al t la o o o a o lo il t o la :„ S a o o i t to t . Paňč l Utta o pa at t . ĕ to o ĕli o lit a i i čl o a o o o li t o ta a o A i a . V i i o tat oo i o o a i o o at t o či t it ĕ o al o .“ Ki a o lo čil a p l o ia l i a il ý o o ĕti o ý i i la l l ý i a ĕ i po ta p o ĕli o lý o l p č ĕo t o A la t

i a o a ia o a oč o i

a Ki til ý i p l o. K i a l: „ t p o t o i či .“

K i o a ta o tli t op . J o l a ĕl ýt a pa . T to ý ič ý li ý p .

til o A o lo ili l o po t a oňa la i polo il a p o o o l .

o a ta . lo po p i t a o . K i a po o ĕ a pa i. a o ĕt it Ši o i a

ĕt a poto l l l Nĕ o P it t i o počiň. Z t a

ot ila A t . L l a al tĕ ala iA i a a a a at o . T a it i o — i t pop t o a J it ia it . o lo . K A a ta to l p tal p

a

o o o ý a il plo o l o

Kapitola 17: AR ŽUNA PO ÍJÍ KURUOVCE Nĕ a ý ča p it ti t o it J l a po a pĕ i l i o p o ĕl o i a o p l po o to l vodu latý o ý la a ti oňa ĕl lo i p ĕ. Pot li či to a o po li po t a t

it ia l . P

tal o o ý l t pi li a al ĕ i a p ito a t lo o pa to a . Sl i poto

J

i t i o i p i li op oňa ý loto a ča pa .

V o pa ý a o l č ý l ý i o lit a i po t ý o ň a o ĕto al Vi se za tĕ t it ĕ.

ý

lý o ĕ a o o ili o girlandami z

otočil ĕ ý o a til K i apl ĕ ý l o . Pot p to pil p o ia o p o a i tĕ p ĕ a o lil

J it ia l ta a pat il Ti ta ý op o lo po a l ili J i t i a o a o a o al latý o o a al i ý

t p l titý a ti o ý a . al o ti . Po li t ý i o al ilo a . K l i o a i a a i oň i o ĕ ip ĕt .

Poto

to pil o po a ĕ a l a latý t po tý a ý ý o .K po a il p i li o l i a o o ili o p p l lata a a o a . Pa o il a o l o la ĕ o l a a l . O ali o ĕ i ač o ĕ lý a o latý i o t i. i o o opĕ o ali a o lo ĕla a a la a a . P ta o ý al o t ý a ot ol oč a ot oň ý op t a o tat lo a o o i p i ĕli a po a . V o l alo t o a la t a t i ý po o pĕ ot ot al o i a ili a pol . Pot o lo J i t i o i po lo ili a a ali o po a i t o ila o a il K i a. J it ia Ho i li o it a a li M a lo po o o K i a to pil to pil t a l Ho J o a l .V a a a til Ho. K i a po l S ta i at Nĕ o a o a Ja o i po ĕlili o t tý l ýt l J i K

J

ta o a il a . Ja il al o l t i .

i t i a po a il o lo il K i : „ Ma a o ĕl i p o o ? O l ĕ tĕ t a ĕč o tĕ t i po a To ĕ ta a o ta a ti io I o i. Z i a To ĕ a ot a xi t . Po l -li to p oto a o Tĕ a ĕa a il pl ĕ A o a li . Po o p o at t to o t a ĕ . M a o taň a o a o to li o i K o . Sl a To ĕ Ki o Vi Ha i a a o. J i p ĕ li . N a a Tĕ p o l il a l p a ta to t . V o o a l a T t to o a l .“

K

J č ý o

i t i a o l il lo Ki potĕ il. O po ĕ ĕl la : „Ni ĕt č t ĕ ý l či t A o i. T lič ý i a a i a p t l . it o oč a ĕl o Mo o i a po o l. i t a a a at a p i at a t i o a . S pi t i a a ali o č o o at a o a . J it io i p i l a po o a ot ý I a a o o A a p to o l o S ti. č ti tĕ ý A a o l l Si a il. Za t a t tĕ p o la o t li.“ ĕ K i o a p o lo to pil o o ĕ A a. P i l a po lo il p J it io t ýi tal a o o al. l at a č a p ito l: „J o a a ao o la o tĕ t . T p o t to o a i to a ĕ č t ĕ a oKi o o l a po .“ A po lo t at t o p t a

a ot l at o il p atý a ii p o a it ol aa ĕ i oo tali a ali

ý o o ap l Ki o i a a. Poto po a il a P o ipo .O ĕ o l li o o ý at fo a i ĕ o a a . P o i o o li a o o o it .

Ki a o ĕ ý i lat ĕ pi l a il i a lo ta o a ĕ oč o l G o . Pot l a ý o o .S ta i l A a ĕ a t a a at p ipo op o o Va aS i a ta .

l

o ali

pl tĕ tĕ i a

A oč .A a l a o ĕ o a to pil a o l a a oč l. al I t ý

Ro ĕl č t to a i pĕ i l ili A o l a ali . H a po o o tat oo to a o i tĕ A o i o al ĕ a o l oč at o . o a fo al p ý o i ý ĕti . A V

a o lo il S t a i o: „ o a tato a ol to a ĕ č a po i a to to a a at a a p o hrdiny, t to pat it o i a o t a poto

o

tĕ t i t . li t a . p ito o at o

Ja a i. po i o t p č t apa o t S ta i l o a i o it ĕ o

oo o ý pa apo ň a o i p o a o it J i t i . Ni o tĕ o po a it a l t o ĕ a o o . -li t t po oku, budu moci a a at li o l .“ po

op J it i op t . Zat o lo ali K i a il oč pl i K ta il ili oo .

o pol i

*** S l ý o l fo a i. Za olal a a at a o . o po po o at ti t ti oč Tato čl ĕ ot a t o it p o i t l fo l l ý i at P t to a t a po ta to p . Na o pi i t a o atoli po tilý o to o o l .“ U li o

al a po po oi o lo l: „Po ĕ Ka a tal po t Šal a K ipa a V i a a a i i to a t ti pĕ a čt t ti lo . pot a t a l . i a t a loto o č l . a o o al o ý oo . polo o ý i oo t po o ý o t ý po lt a o a to oto ĕ apa li. ĕ o l o tat a i Ša a

ĕ ý

a a at a al a ali o o ý po i : „K p ip a o o at!“ o o či a l l pý o ali o a la t a a o t ĕ po p ali a o i

K

o

p i ĕl to. K l A a? P i t i ali ý i al tĕ ý i ia o ý . Pl ali o pa t o ili tĕ.

o i po t p ĕ a ili o l l p čli ĕ l o po daleko a podobal se shluku a pa al ta o i ĕ i i o o o p olo it. Na o o i t l ta .

t at i o t a t ý a o po .T l a ilo t po ý a i. Ú a ý t a o al p ta it a o lo a a at a o t ĕ o aňo

a l ĕ a p p a . Po l a o p apo o a vzbuzoval velkou radost.

a

ý

t oč a

il ol a o al po l o a a ý i oň i a o a l K o

Si o ač a o i l t to o i fo a i. „U čitĕ po lt l .“ a a l ĕl a poč t pĕ oč l . Ja o l A pa l po o ata i at .U Ja P o fo a i. Z lo p o i tĕ. N po a it lý t a p olo o p oči a.“ K

li o lo aK o o ta lo Z i i i oa i o

a

oia po o . St l ý l ý a lo . Up l a a po t p p o a pl it li ? U lil . o l . U opil o ý l a p i al o l oč at ač t it .

i p i l ili

p t l a pat ili o o a po o ala o al a ĕ o o ý A a l: „ K i o po l i a li . l i a al poň t i t ilo t ap č a ýt a t ta lo ý. V l a o la ta a i ý i p .H o a a at ol o ip o

o ĕ a a a a l oč a ta a o po a o ý a o . oo i P o i o o at

ý

p i l il la K o o ol ot ý a taňt t a ĕt

a o ý at a i ĕ a al: „Hl t a A o . At a ý i a o a aa a o a la i a a o att a li o. Budu s il o i l .“

a a a al p pol a a il o . V l i ĕl A oč Ha a o o č ĕ p apo . Ř opi l la l o a a. M il A o la tury, na t o p t al t o it l il p t l .O a apl il K o ot i o p ipo ĕli a l to t ĕ o ý A a o . a p i al t po i lo i al pol i o l ala o l a a. A

a pat il a a o o o p i i M a o. P i o o l a ol a.“

a ĕ a l: „J o ý a a

l

t

oi

Ki a il oč p o o t fo a t a o č l a . Ja il A a a a o i po ta il i o o ti oo a oč . Po l l a o a a ačal po t. Ro a po tĕl p a t

o lopil ilo ti a a

la p t l ý to . Po i i ĕt o it oč po ali i o ol zem. Po Pi o t Za

oo pa al a o loto o l la lat ĕ o a it lo i a o ĕ a a t l ali o č o

t

oi A a a a a la ĕl o l o o p t l a ý ĕ a lo o la o o o li . alo

ĕt .

t

. V la pa li

l pĕ t

po a il a a al a tĕ . a ĕ po l tĕl .A a o t il

li A

a po il ĕ oli ti p t l. J o oč l o ý o lo p oti i o A a o a ta a at a a o ali a a o. Na o i ti l lo t atoli ti po t a ič t l ý ol t . K o oli A o ipi l pĕt p o o l t p . Ta čil a plo i ĕ oč l ap tý o o lo a i o ĕ o o al a t o K i o o o ata ĕ ĕlo o o a t l ta a K o . a a o tat p o ta a o l po ĕ ĕ ilo bojoval o č o a ali o a ali

i a

ĕl ta to li i il to o t l la i . il to

K

o i a li a t a A a ič i o t aň t ot . Za it A i a a o i o člo ĕ a. H o i ý l i p t al t p t lito . oo i ol ĕ o a tĕ .

a a i ĕl a A a a ĕpo o ý i a a i a p oto oč ata a il t a al o o i. Po po o al o o t ý o l lo t ý A l o lopil. C o ot at i ĕli ol l o t i ĕ po poli o il . A a a il i o ý o o ý po i a ačal a t lo o l ý i p t i p o o al il o i. Ja o a o at a o o o p o a il o l lo a o o lo a po a il i. Ka o a l t p a pa ali a o t lo l . Z tĕl i t al p o a o tili a . oo a i t tl A o p t a p o o al aa t i i . Ja A

il a

a a i ĕl t to la ĕ

o alo

l lo

po l l at č lit. K o

p l. K ĕl

l o ia

l al ĕ o o a . a i ol l t a p o l ý i o l t A o i. A a p i po l a čit l l o ĕ po i ý i a ĕ i p al a po lo il . Z olal: „ a o p i pĕ a po i. P i i p o i o t t to p o t p ý i . J i p o ĕ tot o ot J i t i a či K i a. Za lo m si t t oi o a t ĕ a o A att .N ĕ p o t. P i i a t l Si . pa l p li po ta o to a li l pl ĕ .“ „ p

t

at p o i po a il ĕ.“

a a at

ti

po a

to o a i

Pot a aA l a o t lil to p . P o at ĕ o a il a o po ĕ ĕl t la t i. a o to a o o a il a l oiKi p o o l p po o ý i pla o o i ý a . P tal A o tĕti a a pal o oč p .A a oplatil to ti t p t l ý i ta l to pa alo a o t lil i ý. Po i t lil al t pa ti a t ti t l č oo po po . a opĕt i ĕl po o l a o ĕt a o l o ĕ p . a o po p o a ý U ilo ĕ P t o o p .“ A

a A a o l o t o ý o ý p .T ý oo . R l a pa ato al lo il. Za ĕ il a a p ĕ ĕl t ĕ. P i o to č t ý a lo A Ki a i

o A a p til a i p i

ý

o a o ot l t ý ĕ o plavy opa a i oč i ĕt.

K i a o l oč oa o ý p a l: „ ča a t. a a at a t l to al o o t . Tato it a o la t at lý . N o ýt a a pl o lo t

a i

ĕ o il Ki a pa po a a o o a i l: „ pa t o . Ji o o at. V ĕt člo ĕ a Po i p o . Po ač i l.“ K i a po l A pa t a ĕ. K ?“

o o

. lo lo p a ĕpo o a i tĕ il. Opĕt p al a čit l a p i i t o i t ý tĕ o p o i it ĕ.

o ĕ a oč li i l: „Ka

a il p

. a a

a tal po a o? Pol al

Opĕt t lil al i o ti l. A a o . P i ali Paňč lo t p t l o i

p a

al K i a il oč ta l til p č a al t l ola o ĕ J a a Utta a ĕ p o o o ali. K al ili o o o t a .

o a p

ý l o o

a o til a A p o l o al a t o al oi p o ý lit l i ta t . a ĕ otočil č l a o a itĕ o a la al a i ta t o ý p . o o ĕ oč i o ata i i li la a p i. a pl l a o o l ý o ý l l po ý p a p til p o t a o it a t ý p tal p oti l . i ta t i al al a o a i t lil to al p . a to al a ĕ o a t lil čt i p p l ĕ o ý ot t a il o p o o ĕ a a il o o ata . i ta t očil po li o oč a al o i. V ĕ atočil o ola a ilo til. T o l tĕl o i a l al ĕ o ň. a o a itĕ t lil t p la i o ý i ot t o il a . i ta t ĕ i l lo ý o tĕp a p l al o ý čit l o opĕt a il. Poto a p ilo il l lo ý p a ali a. O a il ilo a t a t lil o pl ĕ ap t o l .Šp a l l i o i p ol tĕl o tĕl a a o l a o ĕ. a i ĕl a

o

p t l pa P it i l a . t a a at o i. Ta p l ito t t t o t A unou. Pot oA a op til p t l o ý o i ý i p a to a la t apa l K G pla o p a o ĕ i lo a pot li. K ita i lo o o p t l t . P K o li aň a l to, jako Ja a a o o al a ta i o t ý i ý o ili ol a i l p o o i po l tĕl a l ali

i a o l l po A o i. a o o l l i p o l tit t a lo o po ĕ o

l iK o a p i ĕl o a o o i tĕlo. S o a o l a ý. St l l ý .T o l ĕ opa al a a al A o l a o a V i io p tili o o . i i i t ý o l. V pa alo o o ĕ o S t. Šp o ĕ t t al . O a i l tal p t itý p o p . O a li o p o la i .

K i a opĕt A Zapo ň a

o i p ipo ĕl: „N t i o. Zt ta a o a itĕ o o t.“

p li

o o ča .

A a popo Ki o ý apo t t lil a K ita a l p t ý lo il l a l o o o .A a to o il p o al ol ĕ o a t l o a K o . K K ita a p o al apa li o a A o i o i t o li a at o A ap o l p . V pĕt A apa l Š t l Kali . rychle l il P o o i. A a a K l opil la t l a oplatil pa očil Š t oč a al A .S Pa i o tal o Va po o ol . o a a o al: „N toč a i o aň a i t .“ Š t a Va o o a o pal A o oč o l Ki a p i al a io a a t ot a o i. V o la Š t p i al o t p la a a il o. P i po l a i K o i .J oa a ĕ S

a i a l K i al A p .A a o a il a S a i a o a lo ý ot . V l t Za a ý A a l l ĕ o oč o ola a A a it p i

Točil o o ý a ĕ o lal p t i t p . ti p . Po ý ĕ ĕ p o i o o i ý o i i o o o o i a tato

it apo ĕl. K o tal a tĕ il K i o i t o . a i ot l ta a o o a Va o ý i lo a oti K i o i otočil il o o a it o la t a p op li ý i o p la. a t lil a til o i ý l ý o i ĕ pl l a l a ol a. K i a l o ĕ.

ĕ o to tĕp opat ý ĕ o i . l o il

A a po ta il ol l i o t ta p ĕ aS a i a l ĕl. Nap l G a a t lil al p t o il l oč . Poto o a l o i p o a ý ilo o o l .K l pa l po la ĕ a i o pa a to o oč a o to tý o . K A a a il l t tl a a iŠ a Va ti . V l o i t a o p il ý o o o t p t a ĕ o opa al la t p o o a il o o po i

a i .

A Si i a ĕ i. N al a a il o t l o ĕ . Ničil

oo ti p

a o al p o p oti li o ol a

o Ja a a po ĕ il at p i o a a at o i a a al a o pa lo a lo o i . Ti t a o a o o a

Poto A apa li t ot po t . li to o po pla o i a A iKi ta p o o . Po t p ĕ oč opĕt o il a olal aň a a t p a o l a a il p a l t a li o o o ti o ý

o .N t l top .Š t p ili otočili a .

i

Š t o ý t o fali a oo i a ĕ a ý ča lo A oč tĕ i ĕt. Š p ip a o tĕp p l a po o ali ĕ a ol l o ičo a a A a t l p oti o a il a o o i ti. P ilo il a G lo ý latý p a l l o . P oti p i l tĕl ti i p a al t l . T to t ilo a al i pa o a la . Pa lo i oo t po po o ali.

Pot

oA a tl t i p i Kali a il tĕ ý po i a til o t o i K o i o a a a at o . Zat o o tat P o ia i ot o o ali p i o ý i oo A a p o al i a o a o ĕ o ň. P o o o al i t i p t li a i i o tat p o t oo i tali al o vzadu. a a l l A a t al l l i Si a p o l il o t ý opĕt a al o to po l o o pi . a po a o al a l p tat a a at o i a l a po po o at o l . S K ipo Ka o a A att o po o bude t ĕt a i A a ta . P t o ĕlat a p ĕ o opĕt o tal. a a l ĕl a o lit l o a a i: „ čit li A a t a o l .O ň a a a i po l ý ĕt o ĕ pol o o a o ý pl l. o o i a a at t o ta . Ji a i toči tĕ. V i i p tili o o p ĕ č t t to ĕ A a i ý. p o l lý i a P o lp a p oto at a o i l poč t.“ a

la ĕl p o o ĕ o t l Ka a a ĕ o t a ta it A ĕlat -li i to p

ĕ. P i i p ip a o ĕ t. V

o tli ĕ o l l po poli. K ý i o i al i p o ĕ o o polo . Po a to ĕt xi t oo

op ý p p o o p oč tĕ A

o i a p pa

ý a il.

it ĕ. Ja o A la i . M

a a a ačil: „Po l a il potĕ it ý . o ĕ o ý p p l. Z aň ač oli po o . N ýt t o at o o lo t . J l o ĕto al S ti. V t člo ĕ a a a at a i o l a a p ol pot to či apo l ĕ o t la t ĕ lo A o .“

čit l xi to at

o i ý

o o

ý

l p op o t tĕ a o al i o l to ti o i t a o l .N i i a o it a i tĕ il a a at o i p ti ĕ il a ta o p a ti ĕ i o ti t S ti al A o i lo .“

al l i a po aA . Pot al l il la a ĕ i: „ i o p o iň . Pa ti o . Po ai a p o ý

a p o il a ý o . Koli t opa o at? „T o lo a ĕ o l la t . P oto ti a il i p o o a al pop l i l . Slo il t l o o t pl it. P J it i al lo to i plat . l a a at al a to o č l to a o oč ? Mo ýl a li .O o č ý il a P o po A o ĕ o .“

o o at i to o lo t opač ý i o ýl ot a aň a a at a a p o it l ý

to t a a o i li . J i p o ĕ a o o po o i. al ti t p o pĕ li i l il a l il o A o i a Ki o i il a it — a l a o li

a a tĕl la o a p l tl po l t a oo a a at . Za lo o o po i i t . A a a a t l Si i o o t a K i a ĕl a o il li o p t l . Ji to o tat č ĕ ča to p o al. a a a po t a o t to o o pa po opit. a

al t a ot ol : „Tito o i o po a a at po l o a o li i . O o ĕ A o i t t ot ĕ t a . O o t ta o o at. K o po o l at al ĕ p o tĕ t t a l l.“

o i lo a it a po l li. J i ot t ý p o il. V i i p ý č t pol o a a at o o a i ý ot p ý oo

o fal . P o i al p aA o t oo i o t o . Nĕ o t a a.

a po ačo al: „ ý i o i o ý l o a op ý po t p t l .J a to o a a ta o po t p.“ a a p l i po a o o o o o . Ji Kali . Po il i č lit? ý

i o

o i t at ii o a at li a p ĕ i t t o la ýt A a ta it al a at a oplý a to A a. V

i

a a lý po l : „ čit li a oč at, A a ta it? Mo ýt op po a it I o l č l t p o al po a it A p o lt i K ita a a ta a il l poč t i o ý a a ý oo . Ja o i a to ĕ. P o a aň o i č t.“

„To o pa a li. A o lý o ol o t i o al a t a li ata t ofa. P to p o it l ý i p o A . Na l o ol či li ý i ý po i l pol č ý to to ti t ĕt p A a t to o a al i o i ý ĕ li a ti opĕt i apo lo il a . Poto P o o i.“

i o po a it. Za p oti ĕ o o al al o t. Uči tĕ ti ĕ ta o ý p o a . I a t to ič o o at. a to to o i ti . S l i i ta o lý a t t o a at p oti o

a a i l t l lat ĕ . Pot oči til a pl l i ta opĕt p ip Na ĕ l: „N op p t li. Toto ĕ ola ý a I o i. I a ĕ o o al V it o tat ta a po a il o. li i a a t.“

o a ot l o a il a p ito p o l a t . t t ĕ po ta it a i o lit a i al p o ĕ o t ýp o l po ta A o i. a

*** K

l a ý i

ti

t o i o o

o pĕlo o ta po

alo

o o o o

a o lo o i ý

i it .

i ta a t al p o al p t t o t o oi p oti ita t o at o J it ia o l oo . S t a i o o al G at t ača a o o a Ala p p o t oo i i a li t oo i po ali li i p o a točili a o ĕ .

a ĕi po a i. a t l l al potý al Šal o a o l o Sa a a Ša i o a op i a o tat ĕ il o p . V a ĕ a t o ili a o i ti ili alo o

M it A a a l p o al o .K a a at a o l l o Po o t li Ka a a A att a A a l l to t ĕ o o al t l tĕ S ý i pla o i p t l p lo i i pa oč l po ĕl. V K o i atlač i a o t ota p i ý a l to pl t i ilo t a lý a o lo p pa al o lo A a po l p t l o Ki oplý a ý i ý i pĕt a o t a .

tý t p o ý o po t p ot l ta . o a ĕli a o lič . ĕ a ý t i t ilo t al o. p t l o a ĕ a Ki a oč o il li o l . A o p al o. J o ĕ a al a a o p t o . Zat o a a il i to o at ý a . Koč po o al

Nĕ

lA i a i ý o a ĕ o l to al a o al l o o o i ot a li

K An

po t p lý a i po alý al i o i ĕl i p tal o o at. L ĕl t l ap tý a p o č ý po . J po ý po l a ĕ o a . Útočil a ĕ o ti oo a a a o pa a o o ĕ.

l

ačalo po o lo l at a A a točili Vi a a i a api o A a ti. N o o a at o a a o a točili a A o o o a o to a i ý lo ý

p . To a t. la t pi o ne al p tal l

o

ili ta l A p apilo ta lt ĕ aa ti p . St ý poč t p o o l K i a a o o Ro ý A a i p t l a a il a p oti p p t a po i la i . Za l a i to a ta il. O a a ili o o ý po i a apla ili A p .T i to a ĕ o a ĕ a p čli ĕ ý i p io ý ot i . ĕ a al i i a il p apo a a ti i ý i i pa

a il o ĕ i o ata . To pi o a ĕ o o li A t ý Vi o i a il la .

p o ĕ lo ĕ oli a o a a t lil p p l ĕ

i . N o ý ot

A i a p i po l a a it o at a očil i ý oč a al A o i. V ĕ lič o al o o l po t t Vi o t. o ĕ l A o oč a ilo il Ki o č la. K i a tal ot o A A i to a K i ap o to o il a t lil pĕt t ý p t l pa o a la . P i pa l a o al o t l ý . Ja A G

il a

a

A a ti i a o . P t p ipo al oč ot č l a ičil a l ti al o .J K i a i til o it l: „ P t o t to ač a ýt a i. J tĕ pot o poči o t.“

ĕla

o a

lit l pa li a točila a po l p t l ý i t i l t l o o ĕ. R l a oo ňl o l ta. Poto a ĕ o o oč a p t l pl ĕ t atil. po o t ý ĕ . Up o t o ta p ý i ai t o ĕ o a a at o t al o a o i i

V o i pol A a o ĕtil: „ M a o t o p t li t . T poto oč po t p op t i o poči . V t i i tĕla p at o oo ti l o ti.“

i tĕ ito o t o ĕ a t t to

A

a a il a p t l l ýpo p a o til to pit. Poto očil t l t l č t p a K i a o l. K K o i i ĕli A a i tili a p l ito t tĕ it. N a aKi a oč a ili tĕ la itĕ a ĕ aA .T p oti i o o al pĕ o. Ot č l a t l l a t a pla o p .U al K o i a li oo a ĕ i o . P i l it ĕ a alo o t p oti p i p .S i p Ar o ý i t l a o lo o i lý o i ý p o . S t Kuruovci ustoupili. A a pĕ al a pot o aA p po l a t O a itĕ t o ilo la tĕ a a al

to K i a p til o ĕ. K i a l a o po ĕ ĕl: „O ta i.“ Nap l l latý po ol a t a t lil p o ĕ. l o a ĕ i loto a l pla ali o pta t o. P ač o la p a

ý ý Po o a ý po p a

o či a a a

ĕla

la

o ap ĕli

o t

o . Pof i.

o al a

al ti a ĕ A a po ta il a p t p .Ki a a l a atl al .O l o ĕ op t la apo l li a t a ato p . K i a i ĕ i a o al tĕla.

l

K pĕ

o i opĕt o ili a o l čili A t ý a l o o al o. opa al a ĕ o o t ý p al p ip a o tĕp o a t l tĕ a o o a M a p i al o a o la p i ap tĕ. S ičil o p t l ta a o i ý o tat po o ĕ a ti o ti člo ĕ ič o la t o ti. K o o al p oti č t ý oo a oč o a lo pa al p ĕ. N ta ho velebili a sami Kuruovci tle ali o o a . P i po l a oa p t t ý t o il a li. Na o t il o o ali p o i p to l ý o ĕ t to oč . J o lo t č ot a ito t l p li l . Zat o o l o ot Ki a ap l o ĕ a p i l ĕ . V to o a i ti o i pt o i i oči a i i lo. A a ič Nĕ t K po

a opĕt a oč a l a la t . K i a po l o ĕ a oč til op o t it a at o A a til to o p t a a p o il p t l ý a at a o o o . K o i li o a i a o ali o po t p a ta it. t i i li: „Ha a a o i! J to o a Z i o ta o tĕ t ! Tito a i o i o o t .“ Ji o i li: „ ita t a ĕl ač t p ip a o at a a at o o a . K l Si pa .“

A a a ĕ p o al p . o pa l o i a ý alo tĕ p o at lý pat t o .N o ĕ K o a ĕ o točili al t pl o o o i tili. O tat a ĕl o o a o at i t o a o p a a ta ta o . Koč a o ĕ t ý il K i a pa al a o A o . O počat a o č t o ĕ ali o lo a o li l t a o lo . A a ĕ o i l t la o ča ĕ a o i

ý al čt i ilo t pl ý ĕ ta a o i t ali o ali o o a

S oč ý ý i a a i p a K i o p ipo ali ĕ . K o i

p i l il to o p lil o ň A o ý a a pa l t i. K o ič l A o i t atili o a o o at a tili a ĕ . Ma ĕ a ili a it a o tal a a at o i — ĕ l ho i l pat il p apo a o i. J a ĕ i l a l: „Po l a čit l p apo M a o. M o l li Si .N ýt l ĕ oli ilo t .“ Ki a A a o i o i Ki to a i a i l ý o č ý K

o i opĕt po a il at pat il. St l l p p . K li ý a. K i a oč ĕ o tal t p o o l. A a p a a l o

o i t i ilo a alo ý o t al t ĕ i lo

a

t ča al t al o a p o o l i i pa ali a o a to al o o a to ta . Poto o i i i l t o pla o p o l .

A

t al ĕ ý .

a p i l il a ĕ oli ilo t a a at o i a o .K o ýpi o ĕ ý po i t l o ĕ a al a a točil. P i l il oč p t li a

l i l

K i a a ta il a l: „Po l i a ita t o a o o a t ý to o ĕp t o .V P o i ĕl a to i a oo op ý a č lit č t ý o p . J p ĕ č a tal ča a ĕ il l . Na ĕ to tĕ t i po a. V l a ĕ o o ĕ P t o. Štĕ t ti o p i lo o t sa ot o. P oč t to p o i i ot? Ji tĕ alit o po tilo ti. S a to o ič ia po l . A o a i o a ič o lot ilý K o .“ A a tomu a i

ĕ o i a t ý

l ĕl a o o a .„ i .Pi l o o l t tat o t ý i p . T po t op til a a pa .“

Ki a

il oč a o i. K oo i i ĕli o ý a o ý ta p to to o tat č ý o m o p o ol ali l . O tat alo t ĕ i li ot a po a o ali a lit č o o ĕt o i. „K l t !K l t !“ ĕl i ĕ ý po i . do

a la S

i ti.“

i

o

l: „Za ňt

ta .

t

a po l

Začal A

popi o at: „ P t o a i oi o a . V p t o a ĕ i a čil o a t i al o ta . Hl a o a t to . Poto ti t la pol K i o o .“ H ato p o o l A p il tĕl . t i al i p ti a l K i . al t ý pa l o uch a t lil čt i p Po a a o a p til al t t p al a t tĕ ĕt o t l .

t o o l o

i

p a

a o lo ý ĕ a t ilo al

t

o ý .A i ot pa l opĕt o a i t

ĕ

i ý i ĕ o o a l i p p tal ič K i o ĕ a ap l G a t a i tĕl . o ĕ a . A a a il o o ĕ . V lal p oti a o ĕ ĕ

K i a p i po l a to p ap ĕ l: „Toto i p t i ĕl. T o p op p o i o t Z či o o a o a ĕ .J t o po P t o? Zt G a svo i l ? P oč o o p t l p o o o t? T ča a pĕ . Co to o p či o ?“ A a po opil. Po l l a ĕ o a a o po ĕ ĕl: „M a to a o o ĕ al aa ĕ ta o t ĕt . J a o ta t ao ĕ o a čil. Ž aň toto ĕ p o a . To i tĕ K i o p oto T . P to po a p o t l p to . J a o ao ĕ ĕ a a o it a t. T a o po i t l ý tt po a o. Hl a o ý to o o .“ A V K A A

a : t lil o i o

a t l ta a oč a po ĕ ĕ a „Z to o P t o. M l tĕ opo t o t o al p t A i Ki pl ĕ l t to o o a a o ali a a to . Sp tili po i a ili o .

ič l a i tota.“ a alil . o ol

a o a il a o p a o il . S ĕ a il a o čt i o ĕ. Poto o il oč t p la i o ý i ot . U opil al čt i p p o lo ý i ot o a il a ta i a p čli ĕ a il a K o . Za l a o o č p t i t č ti o tĕla p ĕ t l l o p .K

zaryly po ol t t pal

t

a al ol t . Up til l

al po plo i ĕ oč

a

o .

O tat o t oo i i ĕli pĕ ali o a it. O lopili A t ýpi l a o i po o i o ao l o o p č.

i oč al a

o tal o ý a lo a oň i. K ipa oč o a ý a

A a opĕt p til o a o ý o . po a ilo a it toč . K o oč o il p t l o i o i K i a a li pl ý pli a la t . T to o l l po l o i ti a K o ĕ il. V l o al l o ĕ a a at a. Zt l oč a pol a ĕ l ĕl ĕ o t to pi l. V i ý č t pol Zt t a o o t a po ta tĕl a itý a a .

o o ali o tat P o i a ičili ti l o o . Z ĕ opĕt a la a at l i i t o a i oč

p t l. po o ĕ

Kapitola 18: KRIŠNOVA MYSTICKÁ MOC J it ia l al l to A o a K i o la t o a at ýt p č a ol o po o lS ta i pa Si i o o a la o i a po i o t p t l . J i pl ĕ o a a l tĕ A o o i o t o p i o o i tĕl o oi a p t l t ý ýl a ot o ĕ a t ilo a Z i. A a o pot t o i po o p oto to pil o a do kuruovsk o i . P o i a . Ni o i ý po o i l p t .“

. Pl :„ pl it . lo o op

S ta i til it ĕ o pol . A a ý lo ĕ a il at ta po J i t i o ĕ o a o po .T oJ it ia a odjel. Co by se stalo, kdy a o p to o ti a točil a J it i a al? To A a i o p til. V il o po :„ l Z ĕ i o at po ĕlal. Ja i p ĕ l o l ĕ A o i. J o o l

proniknout i o ý t p a po oo .M ti a p ipo o t o l: C aň J it i o po a it o op tit? o a o a a t o t tĕ a .“ S ta i J it i li il: „A p oto Ki o .K o iK la t čitĕ at o il a P a ĕpo o ĕ p i l il aa al tli o o ptýlit o i o t a i tĕ a al p či o . P oto i po č a i p

o l to to p ĕ i A a ý lo ĕ a a at t . Ja tĕ l p oto l il

a ýt p č o i o o l ti o o it? Na a o l o tĕ t . at o i. J i it po o t po a . P to o ĕ o o o tĕ o o it p li.“

Jud i t i a al a o t oo ol i ta o čata a pa i G at t ač a o čitĕ to t ti l o ti a p pa ĕ čit l p a ĕpo o ĕ a p ĕ a a at .

— o

al . Ti a točil. V a o o it

K

S t a i i ĕl J i t i a o o l at aA o til o t. Ko o o P t č ĕ pot po o ? P to to A a o l t pot lo p a ĕpo o S t a i til a l o ačili o a a ĕl . Ro l l po p o ý oo t o o ali al o l a l: „V o la t ý p a o . K ti p tĕ t li. Po o o p t l a o p p o p ip a i a o tĕp a o pĕ i čit li a po t ta o o po o a o pot o at. N t t ta o ptýl .“ S ta i al a o a po al o a a al o to po J i t i o ĕ o . Poto a il o ata i at o o o i top A . N t alo lo o a pat il aa t ý a o P a al. S t a i p o lp ý a o a t tl K ita a o . M i o ĕ a i t l o i ý o. S ta i bojoval i ĕ o o l o pĕt A o i o a a t o o o p p o l. Ka o o o oo a t ý p oti S ta i a il l a al a tĕ . C at ĕ po t po al A o ý top a ĕ o i l a l lA oč s t č o o a o i tĕ . U opil la t a o ĕ a i a l.

J it i o a op til a i pot o lal a A P o l il o : „Z la t o ti po lal Si p t l o i t o o o . N o A . oo o ý pa t i ý i op a .R l p oto a ý at aS ta i o ta ao i o po o ĕ a i. Pa o tebou po boku neb poA a o a i o po a o at i a t o.“ a a l: „Ja t o p l po o .“ P

o

i a o po t oo l

ta p p

a

p č .

a al a ý at . Pa ĕtli Na o il ĕ to oto J i t i pot at p č .“

A

A

o i

al

o S t a i o. i o a o o ĕ o i o ta .A i l li . S . a a at

o it? J -li to a . N t t o

i ta o i a l : „J t o a li t po lo ĕ o . a . V t o p to o ti

a

po o il a a i l o o ý a . St ĕ S t a i i ĕl p olit t p o il A a. J o top A a S ta i o l lý. Za t o p o l t o ali a o tal at o i. Vi a p apo a po l S t a i o oč al t a li ý .

A a t ý i t al S ta i l l K i o i: „U i o ý a a. N i K o i op i p o a a at o it at a S t a i.“

o at a a p o a i po

l o

A p apilo i o a. N p o po al o a ĕ o J it io o p č al S t a i o i til l tal o a . Vi ĕl i a a ĕt o a o a a at ta J it io i pot p č o .A a poto o ilo a o a t ý o al a ĕ p o t a a i K o a ta t o o o al. Po lil o o a a po al o at po o tat a a at o i. o pa l a a at o i K o .I Si o il.

ý al tĕ p a a a

ĕ o i .N A a o ta o at Ka A att a o tat o po ĕ o o at il a l l čil a ĕ a opĕt til o o

mnoha ý i at . N lo it o ta il a K i i .A a S ta i i o o a

Vi i po ta ili i A a a a at . a P li pl . T a o i o t li a o l po po i o l tĕ ý o p al o pol o a ta it o .

Tip o t i o po t po ali o po l o a o li ii. Ka a l p oti a ĕ o a točil a o ĕ t l l to o po ĕ ĕl t la t i. O a o o i a a ý l . K o ili ol o oč a č ali a p oti pla to o ý p . J i tĕti a a o al ĕ po i a ĕ ĕ i a o p a ol al a p o il a i a p i l li. Nĕ t p i po l po a o ali a ta o at po ta ý ĕ tili a l Ka

l i

t ý t o il a a at o a a o al. Ka a p . a je odrazil a l ĕli oči a po o ý a ý oč po tĕli ýpa . N l p oti o ĕ lali ĕl a o o a p a i. Ž ý i po to lito . O olo to o i a Ka o o lň chlost o i i ĕli o .

a apa l Ka lo o ilo . Hl ĕl a ĕ o ý a ý opo .M p o p ot p či t p P o . To o pi o t ta l a p i al a pa a i a la i o a la. l to o o a l a i l li. V p al K o i pl a p i o il P o . J o po ĕ lo a o li o l a tĕ t l ĕla o i . N p oti ĕ o č ĕ to it ĕ. N o o ĕ p i l il Ka o i ap l latý l a a p til a ĕ o p . lo i toli po i i Ka a i l. Ka a a to o a il l o il pl ti p a p o o l ti p o al o l t o l l tĕl a o blesk. N o ý a Ka o i p p t l č oč p o Ka o i o č o ĕ a ali o ĕ o l pa ali t a plý a a o lo .

i l il ti Ka l i l ĕp

tĕ a t l t l l o lo o a tĕla. P pi l it o .K t ali č ĕ l o ĕ p t l . U o tl ĕ a o č a l

K

o

o o t o a Ka a a i a o ala

o i p i po l a ot i li. P la t . P i a o o

i

l l tla p

ičit Ka l a ta il o l

a. Z l a o ý l pĕt a o a oč t p lali a ĕ o .J i po obloze.

o pa

a a Ka a p ipo ali p o ý a i ot a a t. J i o ata o p it li o ĕ opĕt o ĕlil . M i o opili l a t l li a a pla o ip . K ol o ili a t l po o ali ĕ a a po tĕ t ĕ po la p p ipo al o la tĕ o

K i aiA a tili a o i poč tĕ o. Ro ĕ a ý Ka a o i ý p t l. I P o i ĕ oli t t tl i to nebylo v ny ĕ o polo .T po o al p ti p i ičit to ti. a a o to o at ĕ o a il. K Ka o poč t p o il la t i i i p o ol ali l . Zat o a a Ka a o o ali A a a S t a i epolevovali v to a K o . V ol i pa ali t lo i o ĕ a i p o o ti i o olat l ý i p . N l a p tal p o Poto a il o o o o pa tp ol t p . Ka ilo a ta a o I o ý o tĕp l tĕl o lň pla . K a i ĕl p p l ĕ o ý ot a ý a o tal o tĕp a o i a o t ĕ a al.

t ata a a

a o it a Ka l a a . a a po li o p t le vypustil t l opil o tĕp a l o o o l . Zlat a a o a a o ot l al o a o o tĕp op til Ka o al t lil l a o . L tĕl a . al i a ti a l Ka o

Ka a t atil a i t i a a a il tĕti al l . V lal a t lý p p ĕ a p i l al a l al . I ta p apila Ka o a o at o t. o ata Vi a ý l oč l ta a ta a l ta Ka o ý p t ol P o a a o ĕ p o i tĕl . it a i o ĕ a i po ačo ala a o o o o ý lo o č po ta t ĕ. N a ĕ apa ali a lo o t a li ĕ ali. O ča o li ĕ a o ali a ia i t o ili a la t . P i o i a vrhali po a po l a a o ýp a l po tĕ t . a opĕt p l Ka o ata . S al o a alil. Ka a o o ĕi po l tĕl t ý t l

l a pot a il čt i o ĕ i o oi l a o i o pla o p Ka la o ata o li t a t pĕl a ĕ p i ý alo l at a ĕ ĕl o i poč t.

a a i ĕl o p t l o i a o a il. hnal ke Karnovi a ry l o a a o al a oč a

ý

a po čil o ý p o al a oč . K a il i o o ata

O o oč Du

ý Ka a l o a ĕo l t al o o o a. Pot o p i li a o ý at o o il to a P a pat il o ap i l p t l Za il al t i o pi a a il al t o tat o t li t a . V tĕ ý po i a l ilo . A o i a o . to ita t o Ka a.

l ta

i o ý i a il i ý p lp o o toli a p

o

at o i a a Ka a a oň i.

oK o a pa t al a po o o al o a a. K p o l a ý il o il . o o ý po i p i o l J it ia al l i o i po ĕ i

o l o o at. al čt i o al . Na o po l l i otočil a p l.

a

a K o l i ot l . V al i a a o at a ačal po t a ol l .Šp P o a a opa al a K o a o o at a i. V po al a ap o i či ĕ a o at op tili a ilo ti o il. K p o ĕl po poli a a il a Vi a a po ĕl i a o ĕ o al a a pa i o a pi ot . P o i ĕ ĕli i Vi a a t t č o lo o t a to a i t a ĕ i p oti at o i al po i o t o a o o tila o o at a o ĕ . a ĕl a pa ĕti li a i to at i o i po i o t at i i a ta o pa o al Vi a i o at apa o t. Š p latý op a il o o po a a o t i p i Vi a . K p i pa l i a ĕ pi lao a ĕo l o tĕlo. C til ĕ l to ti al po l l a po ta t o po ĕ č alo opĕt a a o al. Ct o t ý o ý i a pl il o o po i o ti a pa l it ĕ p oti p t l m. po t o al o ý o či . Pot o S ta i a ot

a

al po l t Vi a o i opĕt l o to . it po l atlačo al o o a po t po al čit li at o A a p o ĕ p o al

a a at o i. o pa i o ali o o

l

ý alo l .

p li ča

atip

o t

*** a a l ta t ý. a p ĕ a il p ti t o at . V po ĕl i a Vi o a a o . P oč i al? a i tĕ li o p o a tot plat i o A o i. O a li o ot a o I a a Ma a a . N al o S t a i po l ti at o a .Z p o ý oo po o la. Mo K i a op a N O o a. a a i po ĕl a i tĕ a . I t to a li to ti po al p oti p t li o a o t a ĕ to i plat . Na o p il P o i oo l t l ič . V oa ĕ o l p oo it ĕt al p oti P o o p o a it. A i o a i i o ĕ I o ĕ po i t l ĕ . P i po l l a o tĕ ta o a. K o li A l il . O a čit l po l op ĕl o tat ča Šal a a t al Zat

o

lo

. Sl lo al o o pa oo o .S o. A a t l tĕ o tat p po po ili al po a it l o t oo pl p a it. a a po l o o ata o i. J t a tĕ o o po l o t at i o o po ta it oo a a a a a at ili. U čitĕ a i A a p o o o at p Ka K ip A att oo to o po o . a a

al o i S t a i o o al o ý oo i a o .P i t t ĕli o a pa ĕti ta p t lt i i ot i. S t a i o ot Si i po a il S a att i a o a ot oi ĕ aa a S a att p to o ti o a l l č l a opal. Pot S po o il Ši a o tal po o ĕl tot Si i o T i o t tli pop it ĕ. St l li po o ĕ ti a i o al a ý at p a . o o i ali o tĕp a op al li ĕ to o a o p o l ĕ ý i p . Ř ali a o ý i a o o ali p oti i. J i o ata o li t a oč to .

a a i at o

o ý a i o . Si i a atta o i. p al ilo o o ĕa

O a o

o o oo i očili ý o itý oč . Z po ý a o a ta ili č o a a o o lo a a tt ýč l a ý i latý i a t ý i ti a i o po al o ili ol . K o ĕ p i l ili po i ali o at po , opi o ali a l ý ali o t a . V a o ali o ali ý i l ý i či a a a o ali ilo . Ři č i č o l alo o i tĕ . P i a o i opa a ĕ p t l l to al i .O a oo i a ali a li lo t a ĕ t il a pi l . Ti o ĕ a p o ol ali l a po o ali . N l pi i o o a č o t til . M i o o ili a p tili o pa . ili ali en o a č a ý i l li po i. Po ali pa i o ĕ a o a li o o l i o p a t. S t a i ačal po t p ĕ a li il a to p l ito t opil p oti a znovu kopal a bil. N al o i K i a o a t ý t o .“ A

a

l at. o tat A o i a o alo ačalo p o o at. i a i ĕl o i a a la a t l o p pol . P ito o o

i l č l a il oi a t o

al a S t a i o. i a l o o i al o a p t li tal la . A a p i po l a t S t a i o itl o a itĕ p ilo il l p ot V t lil o pl o ilo a l i a o i pa i p ĕ o t. Pa t l a č pa la a a o pĕti la ý . i a a p ý tila o p ap ĕ o l l ol . K o o l po it p a i la o i p o ? Napa o t p t l ao p ta it l . i a o o o l op p to i a o I či o la t o o

po

a l: „Po pĕ a a aň la o. Po l a p č

i i lA a lP tit ta t i ao ?M l la i p ĕ č to

to

o po l o a a pl : oa it o či l pa i. To p oto lit. T to po lý ot po o lo po ĕt č

ý

č a

p č a o it a. tal a pa a ĕ a ĕ a ta o oč lo

a ĕ o il i to l o . V „ ĕ a K t a ? N o o al i o al a čil o K ip o tĕ to o o o t ta o ý t i ta o l o at o o . Sp t o K i . V i io i o

o A

ý a po lý li o? Po l a ýl

Ar a p i l il o pa tĕla t p i i t l ýt a i. V o a a . Ja o p oti ý p t ĕl it S t a i o Mo p o a o po i o a ča t ĕ ĕ p i l l i a pa a lo al: „ a al l a . Ta p ip a a o al a pa a t ?“

a .“

ý

o

. P oč

i i p t lil

i a o ia i l: „J i o t p oto i a l toli a p ĕt ý i o o al p a i la o i ý a o l op tit o či ? K at i o l po po o la t . P oč t t ý o a o ta ĕa i i ot? t po t o t o a .K t t l a o a op til .“

l a ol a l a a ĕ a lo a A o i l i p ip a S ta i o a t l o o a i. K to i ĕl l postaral o jeho a o l S t a i p ip a a t to l i t . N ĕl t p lat ĕ al p o ĕ a to o i ti o it p to . Ř i i i o o ý a ta o ý o ol o t a o al la t po

i a l ý alo o po ĕ ĕl. Ro o t t ti ita i po il o l o a o t ll o p .S o t i al p a polo il o ĕ a t o il ta p o i o a lo. K ĕl a p oči a p ý a a l i i o tat oo i a o i ti t p ili o . K o i pa ačali K i A o o očo at. A a o la o t li op o o i a o p oti . K zba o oč i o

al

i i

it. o ali a o a pi o ?“

t a la itĕ i o po ĕ ĕl: „M o a o ta ĕ a it o po p a t ĕ o a o o o p o o ý o o il a it o o o A i a a po o o ý oo a oč

i a a o al lč . Ji ĕ al. li A o p t l a l l lo a P o a apo ti ĕ o il i la t . Po opil a l o o p č ý o a l oči a p l l a Vi a. C tal ta pl it po t ý li p a a po o ĕ ita a o ti.

A a opĕt p o l il pa l to ĕ t o t t o Ki o ý ol o

i o i: „ t la t a a.“

ý l a t o at . S ý a

K i a o al: „ l i o o ĕti a t N o P a. P oto o o M o o lo t po ĕ to o o i a . Pi o po o a o J a i a t Ga t ý tĕ o o to o ĕč o la.“ ĕ

Ki o o p t l V i i p to č a l

i i

či S t a i p o al lo a tal. Ja il i ĕl ĕt po l opil o o ý ča l a ĕ o. i i li a o a ta ili al o ilo l i a o i la .

Vi io o t atili č. S t a i o a a it i a t o i p o l A a i o lil. Nĕ t o t o i i o o lo ali: „S t a i l to ot o tohoto hrdiny po ĕ čil o . S St o it l S t a i o po l a i a a il a o ĕli p opa at ĕ t ý p či o li o t .“ O tat K o a o a a a Ka a S t a i o a o či ali. T otočil t l a ý č a i l ĕ i : „V i o t o t o ti l it ot a či t ot i o .K la a pa l ot l a it A i a ? Ji o l il a ii a o o ĕ it ĕ a i a op . To i a a i i i lo o o. R a o ý i li i. V č poč o a? V ý o l V l i: lo ĕ ĕl it ĕ at ta o ý i p o a p i o il p t li ol t.“ Bylo ticho. Ni o a t a ĕ po a o al S t a i o či a al i i lili i a ot o al o po t ĕ o či . Hl ĕli a o la l a i t ý i č a ý i a o alý i la a oči a č ý a a o ol i po ti.

ý a la a

Po li ti o ti a o o i o o t a a li a la t a it a opĕt o o la pl l . A a opil G a l K i o i: „Po i o ĕ M a o. Sl l l pa op . Vl Si o p ĕ o t oo i. M ol

lp A

a ý. a .“

oo

o ý

pa

i

o ĕ ta

a

to

oč

a il a a at o i o p apo t čil p o a tý i o ý o . N l a ĕ o a točili a a Karna Šal a A att K ipa a V i a a po po o t ti oo a oč a lo . V i i o o i apa li A a o o o o a a po . S ý i p ot a o it a A a o a itĕ tal oo ol sebe. Jak se slunce a ilo o a a ĕ o il o o . P to li po i po o al po l a l t i t ĕ o lo o o . P li čitĕ pl . K ipa a A att aA a točili o o o. tili a ĕ o i K i č t p a o apa l a a po i t l ý Šal a a o a itĕ A a pal to po o al o lň lo t . Roto al a plo i ĕ p a a o toč . Vi i li A o p o t til l . a opĕt p o ň po l o t o po po o ali. S Via a a l ti i o .

ta o o l i a t ň o p Ka o ĕ . Za a al a i p . A a o oč a po tĕl po o ti o i til o o Ka o a ta i i al Šal a

A a po al atlačil K o p o .T t o č po pla o p o a ĕ a ili a t. A att i K ipa p o ili i t o ĕ al A a o a il i a ĕ ý i o ý i p a p o o l toč o i ý i t la i po tĕ ý i G ilo . O lo a pa ala a o i o ĕtlo al t lý t t o it . A a ĕ p ipo al ĕč o Ši ič oa ý o ý l A a a a. P oti A o i li č t l o a oo i l o tĕp i a či. H ali t P o o i a po ĕ oli a o a i pa ali po o o olat l ý i p . N t l č G p ipo alo ĕ a t o a o i ĕ . oo po lal o lo t S ti po titi . K

o i ačali pa i a it a p o t at a a a olali a o. V l l o a po o ý a o ý tĕl. Vý i a il a o o ý po i o i ý oo . At po l li a oli i ĕli A p apo p o i a i

a a i. J o p po o a pa al o lo a o t la ý I o . o o a i a l a o to p oti A o i l o o al a ta it. Za olal a o o t i o a li a tĕ a a il o o it o i. o

pa l ý ala l p l o i a. a a il o i K ipo i Ka o i Šal o i a o i a o a al a at a A o i t ý ĕl a a at i na dohled, po ta ili. V i i ačali a P o a a at a ĕ a a a at p li. A a p to ta l o p t li ač al t t a ĕ i. o pa l ý al i t a a a at a t l a tý p al p ip a o tĕp p tĕ ý o ý i i . K i a i ĕl J op t l t i. Z l p a o a a o iJ o ata op t o a itĕ o ila S a a a ča a. V p til i a a l l a o p i at ĕ . o i tĕ o a itĕ a alila tma. Kuruovci si l li l apa lo a p op li ot. a a at a t l i . N A a to p o o ĕ. O to po l po . Z at ý A Po l i Si o a ý a

a

o l to ĕ . Za o o ilo

A a o a itĕ či latý p Ki a po . Sta ý l p o p o la to . V V kilomet o t ilo a a a at o K l

l al K i a a at a. o a i a t i

a o i til: „ P t o tĕ ča . K o i p tili a ĕ a l o pat . P ilo a G p la .“

il

o lo č o. K ll l: „T to l i al o o ot Si V i a at a po al t o a li o la a o oč a i a at a t l o ita i ĕ oli a Sa a tapa ča a. P oto o a p ta o o la o l o l a o ot .“

to K i a o l o olal o i ča . N l lo t l ĕ i ĕt tĕ ĕ a pa o o t lil. Š p l tĕl a o o ta p o a a a at oč a oč lý o o la a l i o o a o lo o l l o l o t a po a il la oVi a at o l l tal. V o a i o a la a la t o t tila a to a pa l t i.

opĕt o a ilo a .A a o a itĕ t ý o ĕ t l l . Šp tal oo . U a il a l a. P ap ý pa la a o

K

o i p op li a a pa l oč l .V i i o oo

. U ĕ o ili i t a la K i o o il a ol a p til a ĕ a oč t l o i o o po al opo tĕli o i tĕ.

.

K i a l p t lo a pĕ a ot aA o al: „Šta t ĕ i a il a a at i o ič o ot o o la o p t l o . o to o al a i K tti a. Za il i lo a a i o .T o a o t po o R o ĕ. i a a a o to p i i tĕ ĕ o l i o .“ A a t ý t l potil li o o o „To o o lo o a o T o p i. t o o po po tĕ . J i t i a čitĕ at i a Ti a ĕ l .“ Ki a o A o C to pĕt i p o l li Z ĕ la ýt pl l al a a o tč l p a o tĕp . Po o itý i i či a t p til l l lat o o o lo a po t počt

al a poto l o t o lo t ili a ĕ i l o ĕ . M i .K t ĕ .

o il Ki o lo t

l: i pĕt. Mo i

il o oč ĕ t o . oo l po l poli. a oč . Z t o l ti t ta l li t ali a tĕl im ti i ý p pol lo o t tĕ ý oč ĕlo ĕ ila a o po i

K i a la itĕ oo .A til. J i t i K i a ta P o ý ilo t . Na i i t .K T tĕ t . Ti o p o o .“

at o il a la t a potĕ il ta p o ý api l J i t i o i p al a a ot i o a to pil oč a l a i oč A o al. to pil oč a ot l ti ĕ J it io ý o o . l Ho o al a l: „ G i o tĕ ili T o p t l top oi t .Pot i p člo ĕ o l toči tĕ a č o i Tĕ p potĕ it o i po ti i a i

J

o ta t l tĕ t Ki tĕ li o čil K i a o po ĕ ĕl: „Nič ý a a at a l p l ĕ . a o a poč t a p o a o po t p ĕ a at . H ý a a tĕ a il a o ĕ al a ta ý i to p i . Ti o o o li t t t ý i i po a i p to či i to ti o

it ia t l il. K o ĕ t o ič a poto č l p t li o t.“

K A o i p i li a a S t a i o a tĕl po tý p a tali p t t. K o a o al l a „ p i o o a opĕt i .V li t o ĕ a po a it l ý o o ýl ol ý alo . Ka K ip a Šal t ta t ĕ a i o a a a o la t i ot. S a po po o a o o .“ P

o i a

a ot ĕ alo č .

ali

o t oa to

a ĕ i o oč l: o o a K ita a ali a tĕ . J t a o ič o

a la t

i i

a

l

i

Kapitola 19: KURUOVCI SE PŘESKUPUJÍ Po smrti Dţajadrathy dali kuruovští bojovníci volný průchod svému zármutku. Vojáci, jeţ vidĕli tolik padlých, odsuzovali Dhritaráštru a jeho syna. Vytýkali jim jejich hříšné jednání a chválili Judhišthiru s jeho bratry. V zoufalství pohrouţený Durjódhana sedĕl cestou zpĕt do tábora na plošinĕ svého kočáru se sklopenou hlavou. Na nikoho se nedokázal ani podívat a jeho mysl se zabývala jen událostmi uplynulého dne. Ardţunovi se určitĕ nevyrovná ţádný bojovník. Dróna, Kripa ani Karna mu nedokázali čelit. Ani celé armádĕ se nepodařilo zabránit mu v zabití Dţajadrathy. Durjódhana bolestnĕ lkal. Vešel do svého stanu a posadil se, následován Drónou a ostatními generály. V táboře nehrála ţádná hudba a básníci mlčeli. Kuruovský princ se ze všech sil snaţil zachovat klid a oslovil Drónu hlasem plným hoře: učiteli, pohled na krveprolití mezi králi, jeţ se k nám připojili. I mocný Bhíšma leţí na bojišti. Pánduovci pobili sedm akšauhiní našich vojáků. Dnes tvůj ţák splnil slib a zabil Dţajadrathu, třebaţe jsi mu čelil s neproniknutelným šikem vojáků. Mnoho vládců Zemĕ, kterým šlo o naše blaho, se odebralo do sídla Jamarádţi. Jak jim mohu splatit svůj dluh? Zničil jsem svoje přátele a příbuzné, jelikoţ nejsem nic víc neţ zbabĕlec. Zemĕ by mĕ mĕla pohltit, protoţe jsem chamtivý, hříšný a vzpírám se ctnosti. Můj vlastní praotec leţí na loţi šípů kvůli mým hříšným tuţbám. Co řekne, aţ mĕ potká v příštím svĕtĕ?“ Durjódhana přestal mluvit a dal se do nepokrytého nářku. Sloţil si hlavu do dlaní a vykřikoval jména svých zabitých bratrů. Přišel k nĕmu Karna a utĕšoval ho. Durjódhana se postupnĕ ovládl a posadil se. Nĕjaký čas zíral přímo před sebe, lomil rukama a tĕţce dýchal. Jeho mysl tĕkala mezi zoufalstvím a touhou po pomstĕ. Ještĕ není vše ztraceno. Kuruovci ještĕ stále mají Drónu, Karnu, Ašvatthámu a další mocné hrdiny. Snad by ještĕ mohli Pánduovce porazit nebo alespoň zajmout či zabít Judhišthiru. Vzdát se však v ţádném případĕ nepřichází v úvahu. Bylo by lepší padnout do posledního muţe, neţ po tom všem předat království Pánduovcům. To je to nejmenší, co mohou přeţivší Kuruovci udĕlat   —   pomstít své padlé druhy.

Durjódhana pokračoval a po tvářích mu stékaly slzy: nejpřednĕjší z bojovníků, přísahám, ţe dojdu klidu jedinĕ tehdy, kdyţ zabiji Pánduovce nebo oni mĕ. Vydám se cestou našich přátel a příbuzných. Kdyţ naši stoupenci vidí, jak nás přemáhají nepřátelé, ztrácejí víru v naši sílu a otevřenĕ chválí Pánduovce. Poté, co Bhíšma padl a ty, ó učiteli, do boje nedáváš všechnu sílu, si naši vojáci myslí, ţe nemáme ochránce. Zdá se, ţe jediný Karna si dĕlá starosti o náš úspĕch. Jako hlupák jsem se spolehl na nĕkoho, kdo je přítelem jen slovy. Prahl jsem po bohatství, byl jsem hříšný a moji mysl zaslepila touha, a tak jsem vloţil nadĕje tam, kde byly odsouzeny ke zmaru. Výsledkem toho je, ţe Dţajadratha a mnoho dalších vznešených králů leţí na bojišti. Dróno, dovol mi proto poloţit v bitvĕ ţivot, tak jako učinili všichni tito muţi.“ Dróna si sundal přilbu a dlouhé rukavice a poloţil je vedle sebe. Jeho šlachovité paţe byly rozdrásané ranami od šípů a zkušení lékaři je potírali bylinnými mastmi. Durjódhanova káravá slova ho však bodala víc neţ zranĕní. Otočil se k princi: Proč mĕ, ó králi, bodáš slovy ostrými jako šipky? Opakovanĕ jsem ti řekl, ţe Ardţunu v bitvĕ nikdo přemoci nemůţe. Kdyţ jsem vidĕl padnout Bhíšmu, přesvĕdčilo mĕ to, ţe jsme ztraceni. Kostky, které vrhl Šakuni proti Pánduovcům, se nám vrátily jako planoucí šípy. Vidura tĕ před tím varoval, ale nebral jsi ho váţnĕ. Ten, kdo se neohlíţí na své dobrodince a jde vlastní cestou, je pošetilý a brzy se dostane do ţalostné situace. Ty jsi na nás všechny toto neštĕstí přivolal tím, ţe jsi přitáhl Draupadí do kuruovského shromáţdĕní a urazil ji. Takový hříšný čin nemůţe zůstat nepotrestán.“ Dróna toho slyšel od Durjódhany jiţ dost. Připomnĕl mu kaţdý hříšný čin, jehoţ se vůči Pánduovcům dopustil, a dával mu tak jasnĕ najevo, ţe Kuruovci nemohou za svoje současné utrpení vinit nikoho jiného neţ sami sebe. Byli mnohokrát varováni, ţe v boji s Pánduovci neuspĕjí. Dróna pohlédl na Durjódhanu a jeho zbývající bratry. Bhíma jiţ polovinu z nich zabil. Na zbývající, kteří se utápĕli v zármutku a zklamání, byl ţalostný pohled. Dróna cítil, ţe je stále jeho povinností poskytnout jim veškerou ochranu, ale nadĕje je malá. Vstal a s rukou na meči s rukojetí ze slonoviny řekl: Kdyţ mĕ vidíš topit se v oceánu pánduovské odvahy, nemĕl bys zvĕtšovat můj zármutek, ó králi. Nyní slyš moje poslední rozhodnutí. Nesvléknu si brnĕní, dokud nebudou všichni Paňčálové zabiti. Můj syn zabije Sómaky. Po zničení tĕchto dvou armád bude moţné Pánduovce porazit.“

Dróna ukázal na Kripu: Zde je neporazitelný áčárja. Naši nepřátelé ho nemohou zabít. Necht se snaţí ze všech sil zabít krále, kteří se přidali k Pánduovcům. Durjódhano, uctívej bráhmany a vĕnuj jim mnoho darů. Obĕtuj posvátnému ohni a uspokoj bohy. Ještĕ naposledy vynaloţíme obrovské úsilí. Zítra pojedu v čele tvojí armády s planoucími zbranĕmi. Uvidíš, jak prorazím pánduovské řady jako lev vnikající do stáda krav.“ Kuruovci povzbuzení Drónovými slovy se pomalu odebrali k nočnímu odpočinku, unaveni celodenním bojem. *** Dhritaráštra sedĕl na trůnĕ beze slov. Vedle stojící Saňdţaja mu jemnĕ otíral čelo mĕkkou látkou namočenou ve studené vodĕ. Starý král ztratil vĕdomí, kdyţ se doslechl, ţe Bhíma za jediný den zabil přes třicet jeho synů. Kdyţ se probral, dozvĕdĕl se, ţe Ardţunovi se podařilo splnit slib zabít Dţajadrathu. Onĕmĕlý zármutkem jen tlumenĕ sténal. Mají Kuruovci nĕjakou nadĕji, kdyţ celá jejich armáda nedokázala zabránit Ardţunovi, aby se dostal ke králi Sindhu? Slepý vládce promluvil hlasem jen nepatrnĕ silnĕjším neţ šepot: nejlepší z mých sluţebníků, řekni mi, jak se daří mým přeţivším synům poté, co byli svĕdky poráţky svojí armády a Dţajadrathovy smrti. Moje sláva se den za dnem vytrácí. Mnozí mocní bojovníci na mojí stranĕ podléhají smrti. Za vše můţe nepřízeň osudu.“ Dhritaráštra se odmlčel a zavrtĕl hlavou. Ardţuna pronikl do našeho zástupu chránĕného Drónou a Karnou. Ani bohové by ho nedokázali zastavit. Nedá se mu odolat, podobnĕ jako vzdouvajícímu se oceánu. A pak je zde Bhíma. Polovina mých synů je jiţ mrtvá a Bhíma nepřestane, dokud nezabije i tu druhou. A Ardţuna mezitím s pomocí Dhrištadjumny a Sátjakiho zničí ostatní kuruovské hrdiny. Tĕţko tomu uvĕřit. Na počátku této války naše armáda počtem převyšovala Pánduovce v pomĕru dvĕ ku jedné. Nyní nám zbývají jen čtyři z jedenácti divizí a Pánduovci mají tři. Šance se témĕř vyrovnaly.“ Dhritaráštra se svĕšenou hlavou naslouchal Saňdţajovĕ líčení rozhovoru mezi Durjódhanou a Drónou. Kdyţ starý král slyšel, ţe učitel opĕt slíbil pobít pánduovské jednotky, cítil se povzbuzen. Válka ještĕ neskončila. Dróna a Karna dosud ţijí, stejnĕ jako Kripa, Ašvatthámá a mnoho dalších bojovníků. Budou plát hnĕvem a touhou pomstít Dţajadrathovu smrt.

Moţná bude také Ardţuna po tak nesmírné námaze unaven. Vše se můţe ještĕ obrátit. Války se často vyhrávaly přeskupením vojáků, kdyţ se jiţ vše zdálo být beznadĕjné.“ Saňdţaja na Dhritaráštrovi vidĕl, ţe si opĕt dĕlá nadĕje, a proto podotkl: králi, nezapomeň, ţe rádcem a ochráncem Pánduovců je Krišna. To díky Jeho pomoci byl Ardţuna dnes úspĕšný. Tvoji muţi nemají vůbec ţádnou nadĕji, budou-li stát v bitvĕ proti Kéšavovi, neomylnému ochránci spravedlivých a ničiteli démonských lidí. Tvoji synové, pohrouţeni v hříchu a neznalí ctnosti, na sebe a svoje přátele přivolávají strašlivé neštĕstí. Jejich jedinou nadĕjí je, ţe Pánduovcům vrátí to, co jim právem náleţí. Obávám se však, ó králi, ţe příleţitost k tomu jiţ pominula. Je to tvoje chyba. Výsledkem bude hromadná záhuba kšatrijů.“ Dhritaráštra si vybavil nepochopitelnou podobu, kterou Krišna projevil v síni, kde právĕ sedĕl. Poté se doslechl o Krišnovĕ slávĕ od rišiů. Tyto popisy znal jiţ z dřívĕjších dob. Rišiové chtĕli přivést krále k rozumu, a proto mu opĕt připomnĕli, jak Krišna zabil četné asury, kteří dokázali libovolnĕ mĕnit podoby a suţovali i samotné bohy. Kdyţ Dhritaráštra pomyslel na Krišnu, pocítil zvláštní klid. Řekl: I kdyby se nám nakonec podařilo Pánduovce porazit, stále ještĕ musíme bojovat s Kéšavou. Kvůli nim vezme svůj neodolatelný disk a zaútočí na moje oddíly jako všeničící oheň vesmírné zkázy. Po zničení Kuruovců vĕnuje Zemi Kuntí. Nevidím ţádný způsob jak dobýt vítĕzství. Durjódhana nemá o Krišnovĕ postavení a moci ponĕtí. Ten nevĕřící hlupák je otrokem svých smyslů. Absolutní Pravdu nikdy nepozná. Je jako dítĕ, které chce rukama uhasit oheň. Ardţuna a Krišna jsou spojeni jako jedna duše. Jejich cíle a touhy jsou jedno, a nemůţe je zmařit dokonce ani mocný Šiva.“ Král si vzpomnĕl na svého syna a opĕt pocítil, jak se mu do srdce vlévá ţal. Setká se s ním ještĕ nĕkdy? Zdá se to být nepravdĕpodobné. Durjódhana nejspíš zemře v bitvĕ. Přesto jsou cesty osudu nevyzpytatelné. Ani Krišna, jak se zdálo, nedokázal zabránit Abhimanjuovĕ smrti. Určitĕ si nemohl přát, aby syn Jeho drahého přítele a sestry zemřel. Král, jehoţ trápilo vĕdomí nevyhnutelného, a přesto doufal, ţe mu odolá, vstal ze svého sedadla a sluţebníci ho odvedli. Řekl Saňdţajovi, at se druhého dne vrátí, aby mu vylíčil všechny noční události i nový začátek bitvy. ***

Při východu slunce čtrnáctého rána Durjódhana, který při vzpomínce na události předchozího dne kypĕl vztekem, promluvil s Karnou: Jak se včera mohlo Ardţunovi podařit prorazit naše řady? Zabil Dţajadrathu přímo před našima očima. Ani s Krišnovým pochybným trikem se mu to nemĕlo podařit. Moji kdysi obrovskou armádu Šakrův syn zmenšil na ubohou hrstku vojáků. To musí být jistĕ Drónovo přání. Nemohu uvĕřit, ţe učitel bojuje naplno. Kdyby s Ardţunou včera bojoval ze všech sil, Dţajadratha by přeţil. Ardţuna je ušlechtilému Drónovi nanejvýš drahý. Ve svojí pošetilosti jsem mu vĕřil, kdyţ slíbil Dţajadrathu ochránit. A ted si zoufám.“ Karna nesouhlasil: Nedomnívám se, ţe bys mĕl vinit učitele, který zuřivĕ bojuje proti našim nepřátelům nedbaje o svůj ţivot. Není jeho chyba, ţe se mu nepodařilo zabránit Ardţunovi, kterého vede Krišna, ve splnĕní svého slibu. V neproniknutelném brnĕní a s Gándívou budí hrůzu. To, ţe Drónu přemohl, mĕ nepřekvapilo. Učitel je navíc starý a ne tak bystrý a rychlý. Jak můţe s Ardţunou bojovat jako se sobĕ rovným?“ Durjódhana s Karnou bĕhem rozhovoru jeli ve svých kočárech na bojištĕ. Před sebou v dálce vidĕli pánduovské ozbrojené síly roztaţené po obzoru. Jejich armáda vypadala v brnĕní a se zbranĕmi jako blýštící se moře. Na jejich řev a dutí na lastury odpovídali bojovníci Kuruovců. Karna si nasadil přilbu a pokračoval: Podle mého názoru je osud svrchovaný. Navzdory našemu úsilí a počtu, a přestoţe se naše armáda pyšní nejvznešenĕjšími hrdiny, naše snaţení vyznívá vlivem osudu naprázdno. králi, človĕk stíhaný nepřízní osudu zjištuje, ţe veškeré jeho úsilí je marné. Neustále jsme se k Pánduovcům chovali jako k nepřátelům, ale oni vţdy vyvázli bez újmy. Nevidím, ţe by nás převyšovali intelektem či silou, a ani nemám pocit, ţe bys je z neznalosti špatnĕ odhadl. Tím, co vše řídí, je osud samotný. Kdyby osud rozhodl, ţe máme trpĕt, pak nic v naší moci nemůţe tuto skutečnost zmĕnit.“ Durjódhana neodpovĕdĕl. Moţná má Karna pravdu. Štĕstí nepochybnĕ přálo Pánduovcům. Je však odjakţiva vrtkavé. A je bezpochyby načase, aby začalo přát také jemu. Dróna přísahal, ţe zničí Paňčály a Sómaky, hlavní zbytek pánduovské armády. Kdyby slib dodrţel, mohli by stále ještĕ zvítĕzit. Princ zatal zuby a pohlédl na Drónu, který byl zaneprázdnĕn řazením vojáků do útvaru. Pokračovat v jeho kritice by nijak nepomohlo.

Durjódhanův kočár přijel k ostatním kuruovským velitelům a princ vydal rozkazy a učinil všechna nezbytná opatření. Kuruovci se dohodli na strategii pro tento den boje a postavili se do šiku ve tvaru ţelvy. Pánduovci na to odpovĕdĕli seřazením vojáků do tvaru ţraloka. Obĕ armády se srazili s jásotem a řinčením zbraní. Nad bojištĕ se vznesl obrovský oblak prachu. Bhíma byl odhodlán ukončit konflikt co nejrychleji, a proto vyhledal zbylé kuruovské prince. Kdyţ útočil na řady nepřátel, obklopili ho sloni a jezdci, kteří řvoucího Pánduova syna zasypávali zbranĕmi. Rozpoutala se divoká bitva a Dhrištadjumna s dvojčaty zaútočili na armádu Madraků. Sušarmá a zbytek Samšaptaků pamĕtlivi svého slibu vyzvali Ardţunu. Sátjaki zůstal poblíţ Judhišthiry a chránil ho spolu se Šikhandím a dalšími bojovníky na kočárech. Dróna se střetl s Paňčály a zaplavil je desítkami tisíc šípů. Vyvolal nebeské zbranĕ a rychle sníţil jejich počty. Mocný král jménem Šibi útočící v čele armády Sómaků vyrazil bojový pokřik a vyzval Drónu. Zasáhl ho třiceti šípy a zabil mu vozataje. Dróna se rozlítil a odpovĕdĕl deseti ocelovými šípy. Zabil Šibiho čtyři konĕ, srazil mu prapor a usekl hlavu. Durjódhana přidĕlil na Drónův kočár dalšího vozataje a Dróna pokračoval v boji s Paňčály a Sómaky zároveň. Bhímu obklopoval velký počet kuruovských princů, kteří na nĕho útočili šípy ze všech stran. Bhíma jejich útok nebral na vĕdomí, seskočil z kočáru a bĕţel k jednomu z nich. Vyskočil na jeho kočár a udeřil ho nĕkolikrát pĕstmi. Mrtvý princ se zřítil z kočáru s polámanými údy. Bhíma seskočil a uhánĕl k dalšímu princi, kterého udeřil a zabil stejným způsobem. Karna přispĕchal Kuruovce chránit a mrštil po bĕţícím Bhímovi planoucí šipku. Bhíma se jí postavil čelem, chytil ji a okamţitĕ ji mrštil zpĕt na Karnu. Kdyţ mu letĕla vstříc, Šakuni ji srazil šípem s ostřím jako břitva. Bhíma nedbal na kuruovské šípy, chytil dalšího prince a zabil ho jedinou mocnou ranou. Potom opĕt nastoupil na kočár a zadul na lasturu. Vzápĕtí salvou zlatĕ okřídlených šípů zasáhl Durmadu, dalšího z Durjódhanových bratrů. Durmada bĕţel ke kočáru svého bratra Duškarny a naskočil na nĕj. Oba princové stáli vedle sebe a stříleli na Bhímu stovky šípů. Bhíma zaútočil na Duškarnu a rozbil mu kočár jedinou ranou kyje. Princové uskočili, ale Bhíma seskočil a udeřil je pĕstmi. Pod opakovanými ranami padli oba mrtví s rozdrcenými tĕly.

Kuruovci, kteří vidĕli, ţe mezi nimi Bhíma řádí jako všeničící bouře, vykřikli strachy: To je určitĕ sám Rudra, který přišel v podobĕ Bhímy, aby nás zničil! Zachraňme se útĕkem.“ Vojáci se dali na překotný útĕk. Kdyţ prchali před Bhímou a neohlíţeli se zpĕt, nebylo vidĕt ani dva pohromadĕ. Bhíma se vrátil ke svému kočáru a pustil se sám do boje s Durjódhanou, Kripou a Karnou. Přidali se k nĕmu četní další pánduovští bojovníci a rozpoutala se divoká řeţ. Na jiném místĕ pole se střetl Sómadatta se Sátjakim. Kuruovský velitel, rozzuřený smrtí svého syna, zařval: Proč jsi, ó hrdino z rodu Sátvatů, zapomnĕl na náboţenské zásady boje a pácháš takové zločiny? Jak můţe ctnostná osoba zasáhnout nĕkoho, kdo jiţ odloţil zbranĕ? To způsobí tvůj pád, ty nečestný. Ted sklidíš plody svého odporného činu. Přísahám při mých dvou synech, ţe tĕ dnes bud zabiji, nebo ti podlehnu. Jestli se to nestane, pak at poklesnu do strašlivého pekla. Připrav se, darebáku, nebot nyní vypustím svoje nejsmrtonosnĕjší zbranĕ.“ Sómadatta zadul na lasturu a zařval jako lev. Sátjakiho jeho řeč rozzuřila a odpovĕdĕl mu z plných plic: potomku Kurua, nebojím se tĕ, ani tvých prázdných slov. Proč by se mĕl ten, kdo zná kšatrijskou povinnost, před takovými hrozbami třást? Bojuj ze všech sil, sám nebo se svými stoupenci, a já tĕ zabiji. Zabil jsem tvého syna a mnoho dalších mocných Kuruovců. Ve skutečnosti všechny zabil hnĕv ctnostného a vţdy pravdomluvného Judhišthiry. Jelikoţ sis ho zvolil za nepřítele, ó vládce lidí, odebereš se také jejich cestou. Braň se. Při Krišnových nohách a všech mých zboţných činech z minulosti přísahám, ţe tĕ dnes zabiji.“ Oba muţi začali střílet salvy šípů. Z dálky jejich boj pozoroval Durjódhana, který poslal svému starému strýci na pomoc velký oddíl jezdců. Deset tisíc jich Sátjakiho obklíčilo a zasypalo ho šípy. Dhrištadjumna vidĕl, v jaké situaci se Sátjaki ocitl, a přišel mu na pomoc s velkým počtem pánduovských bojovníků. Střet obou armád doprovázela ohlušující vřava. Sómadatta soustředil svůj útok na Sátjakiho a vyslal na nĕho shluk krveţíznivých šípů. Vrišniovský hrdina mu odpovĕdĕl šípy, kterými prorazil Sómadattovo brnĕní a zbavil ho vĕdomí. Jeho vozataj ho pak rychle odvezl z boje. Dróna se hnal do bitvy a doufal, ţe Sátjakiho zabije. Vydal bojový pokřik a vypustil proti vrišniovskému bojovníkovi, který se potýkal s tisíci ostatních bojovníků všude kolem sebe, mocné zbranĕ. Jakmile Judhišthira a dvojčata

spatřili, ţe se Sátjaki dostal pod Drónův útok, rozhnĕvanĕ zařvali a vrhli se do boje. Napadli Drónu ze všech stran a jeho útok od Sátjakiho odvrátili. Bhíma a Dhrištadjumna se k nim připojili a Durjódhana, Karna a Kripa přispĕchali na pomoc Kuruovcům. Strhl se divoký a nepřehledný boj s hrdiny na obou stranách podporovanými četnými vojáky. Vzduchem létaly šípy, šipky, oštĕpy a další zbranĕ. Kyje a meče se sráţely ve sprškách jisker. Rozzuření bojovníci do sebe sekali a vzájemnĕ se napadali. Zemi pokryly hlavy, údy a vnitřnosti zabitých bojovníků. Ostatní se na sebe s výkřiky a řevem vrhali zaslepení vztekem. Opodál se přes pole blíţil Ghatótkača. Rákšasa jel na osmikolém kočáře z černého ţeleza pokrytém medvĕdími kůţemi. Kočár byl vybaven všemi druhy zbraní a při jízdĕ vydával hrozivý hluk. Byl to nebeský kočár a táhla ho zvířata z podsvĕtí, jeţ se podobala slonům, ale mĕla rohy a planoucí rudé oči. Na praporu mĕl velkého černého supa s roztaţenými křídly a nohama, který vydával dĕsivý křik. Po stranách kočáru byly připevnĕny rudé prapory a řady kostí. Ghatótkača stál na kočáře jako temná hora. Pouhý pohled na jeho dlouhé tesáky, uši ve tvaru šípů, nepřirozenĕ vyhlíţející oči a holou hlavu zahánĕl kuruovské vojáky na vydĕšený úprk. Obklopovala ho akšauhiní rákšasích bojovníků vyzbrojených kyji, oštĕpy, kameny a stromy. Do bitvy jeli s řevem, který otřásal zemí. Ašvatthámá ho vidĕl přijíţdĕt a zastoupil mu cestu. Pyšný na svoje umĕní v ovládání zbraní stál bez hnutí před blíţícími se rákšasy. Ghatótkača se zasmál a pouţil mystické síly, aby Ašvatthámu a jeho vojáky zasypal deštĕm kamení. S kameny padaly i šípy, oštĕpy, sekery a kyje. Ašvatthámá vypustil šíp obdařený silou manter a příval zastavil. Ghatótkača pak vystřelil padesát šípů, které se zaryly do Ašvatthámova brnĕní a tĕla. Drónův syn zachoval klid a odpovĕdĕl dvanácti šípy, které se zabodly do rákšasova tĕla a otřásly jím. Ghatótkača vzal do ruky kolo s tisíci paprsky a okrajem ostrým jako břitva. Kolo zářilo jako oheň a bylo posázeno drahokamy. Roztočil je a mrštil jím po Ašvatthámovi. Ašvatthámá je roztříštil na kusy dvaceti šípy s půlmĕsícovým ostřím, takţe spadlo na zem bez účinku jako zámĕry človĕka stiţeného nepřízní osudu. Ihned poté Ghatótkača vystřelil salvu šípů, které Ašvatthámu zcela zahalily. K rákšasovi se připojil jeho syn Andţanaparva a zaútočil na Ašvatthámu stovkami dlouhých šípů s ozubenými hroty a napuštĕnými olejem.

Šípy zahlcený Ašvatthámá připomínal horu Méru zalévanou přívalem deštĕ. Jeho vozataj rychle obrátil kočár, a kdyţ se Ašvatthámá z útoku vymanil, vypustil šíp, kterým srazil Andţanaparvův prapor. Dalšími dvĕma šípy mu zabil oba vozataje, potom konĕ a dalším šípem s ostřím jako břitva mu přesekl luk. Andţanaparva seskočil z kočáru se šavlí zdobenou zlatými hvĕzdami. Stĕţí však stačil na Ašvatthámu zamĕřit svůj pohled a Drónův syn mu jiţ zbraň třemi šípy rozbil. Rákšasa se chopil pozlaceného kyje, který roztočil a hodil na Ašvatthámu. Ten ho svými šípy rozbil na kusy. Andţanaparva se vznesl na oblohu a zasypal svého soupeře kameny a stromy. V témţe okamţiku Ghatótkača vystřelil na Ašvatthámu tisíce šípů s planoucími hroty. Ašvatthámá ted zároveň odráţel Ghatótkačův útok a bojoval s Andţanaparvou. Vystřelil do vzduchu šípy, které Andţanaparvu probodaly po celém tĕle. Kdyţ se rákšasa snesl na zem, Ašvatthámá vystřelil vší silou šíp se širokým ostřím posílený mantrami. Šíp utrhnul Andţanaparvovi hlavu, a ta spadla na zem jako černý balvan, v nĕmţ se jako zlaté rýhy leskly zářivé náušnice. Ghatótkača se roztřásl zármutkem a hnĕvem a zařval: Stůj a bojuj! Dnes mi ţivý neunikneš.“ Ašvatthámá sklonil luk a posmĕšnĕ mu odpovĕdĕl: nebesky mocný, mĕl bys bojovat s jinými. Jelikoţ jsi Bhímův potomek, jsi jako můj syn. Není vhodné, abych s tebou bojoval, a také se na tebe nezlobím. Odejdi ted, kdy je můj postoj k tobĕ ještĕ laskavý, nebot človĕk vzrušený hnĕvem je schopen zabít i sebe sama.“ Ghatótkača se rozzuřil ještĕ více. Kdyţ zařval, vypadal jako kdyby plál: Coţe!? Jsem snad obyčejný človĕk, ţe se mĕ snaţíš svými slovy zastrašit? Jsem vládce rákšasů a odvahou nijak nezaostávám za desetihlavým Rávanou. synu Dróny, ještĕ okamţik setrvej v boji a ukončím tvůj ţivot.“ K zuřivosti dohnaný rákšasa vystřelil na Ašvatthámu svoje dlouhé šípy, ale Drónův syn je všechny srazil ještĕ předtím, neţ se k nĕmu vůbec mohly dostat. Oba bojovníci vypouštĕli mračna šípů, které jako by spolu na obloze bojovaly. Šípy se sráţely, aţ bojištĕ ozářily jiskry a oheň. Ghatótkača svojí mystickou silou zmizel a náhle se promĕnil v nebetyčnou horu s mnoha štíty a stromy. Na jejím vrcholu bylo zřídlo, z nĕhoţ bez přestání vyletovaly šípy, šipky, meče a tĕţké kyje.

Ašvatthámá zachoval klid a vyvolal zbraň vadţra, kterou rákšasovy přeludy rozptýlil. Ghatótkača se opĕt objevil na obloze s lukem. Se svými četnými zlatými šperky připomínal modravý mrak ozdobený zářící duhou. Vyvolal zbraň, která Ašvatthámu zasypala hustým přívalem kamení. Tĕţké balvany svými dopady otřásaly zemí. Ašvatthámá pronesl starobylá zaříkadla a vyvolal zbraň vájavja. Z jeho luku začalo vyletovat bezpočet šípů a všechny kameny při pádu z oblohy roztříštily. S boţskou vĕtrnou zbraní pak pokračoval v útoku na armádu rákšasů a tisíce jich pobil. Ghatótkača se vrátil na zem a nastoupil do kočáru. Obklopen zástupem rákšasů s hlavami lvů a tygrů jedoucích na hrozivĕ vyhlíţejících zvířatech zaútočil na Ašvatthámu. Ten však tváří v tvář jejich hordám řítícím se na nĕho s pronikavým řevem stál bez pohnutí. Tyto hordy vedené Bhímovým synem se podobaly armádĕ ohyzdnĕ vyhlíţejících duchů v čele s Rudrou. Ghatótkača vypustil deset šípů, které Ašvatthámu zasáhly jako hromoklíny. Ašvatthámá se v kočáře otřásl, ale rovnováhu neztratil. Ghatótkača vystřelil další šíp, kterým přelomil Ašvatthámovi luk, ale ten v nĕkolika vteřinách nasadil tĕtivu dalšímu a prostřednictvím nebeských zbraní střílel statisíce šípů se zlatými křídly. Tĕmito šípy suţované jednotky rákšasů se podobaly stádu slonů napadenému lvem. Šípy jim dopadaly na širokou hrud a paţe, probodávaly jim brnĕní a zabodávaly se jim do hrubé kůţe. Ašvatthámá se podobal Šivovi, kdyţ zahubil mocného asuru Tripuru v dávno minulém vĕku. Jeho nebeské zbranĕ si vyţádaly ţivoty nesčetných rákšasů. Na bojišti se však objevovalo stále více démonů, kteří vystupovali z podsvĕtí, aby se přidaly ke Ghatótkačovi. Řítili se na Ašvatthámu jako jeden muţ s ozubenými palcáty, šavlemi, kyji, oštĕpy, sekerami a mnoha zbranĕmi lidem neznámými. Vrhali je na Drónova syna a triumfálnĕ řvali. Kdyţ Kuruovci vidĕli všechny tyto zbranĕ dopadat na Ašvatthámu, zoufali si, ale Drónův syn útok brzy rozptýlil tisíci vlastních šípů. Vynořil se zpod záplavy střel a ničil rákšasy nebeskými zbranĕmi. Ohnivé šipky z jeho luku hubily rákšasí armádu, aţ zcela podlehla. Ghatótkača hnĕvivĕ koulel očima a nařídil svému vozataji zaútočit na Ašvatthámu. Vypustil na nĕho šípy podobné jedovatým hadům a Ašvatthámův útok zastavil. Drónova syna pak zcela zahalil šípy, které se podobaly dlouhým ozubeným kůlům, a mohutnĕ zařval. Do boje se vloţili i ostatní bojovníci, nĕkteří na Ghatótkačovĕ a jiní na Ašvatthámovĕ stranĕ. Ke Ghatótkačovi přijel Dhrištadjumna, zatímco Ašvatthámu podporoval Šakuni se svými stoupenci. Drupada se svojí armádou napadl Kuruovce

obklopující Durjódhanu. Na kočáře ho následoval Bhíma, který se řítil do bitvy s vířícím kyjem. Mezi obĕma armádami se strhl zuřivý boj. Ašvatthámá náhle vystřelil šíp, který se podobal ţezlu zosobnĕné Smrti a byl nabit silou Indrova hromoklínu. Zasáhl Ghatótkaču do hrudi a srazil ho k zemi. Dhrištadjumna, který ho vidĕl spadnout, ho rychle vzal na svůj kočár a odvezl pryč.

Kapitola 20: NOČNÍ BITVA Kdyţ se slunce přiblíţilo k západním kopcům, Sátjaki se ještĕ jednou střetl se Sómadattou. Nařídil svému vozataji, at ho zaveze aţ ke Kuruovci. Jeho čas nadešel. Z této bitvy se nevrátím, dokud ho nezabiji.“ Sómadatta se s ním nebojácnĕ utkal. Oba kšatrijové se probodávali šípy podobnými hadům, za zuřivého řevu krouţili kolem sebe a ţádný z nich v divokém útoku nepolevoval. Krváceli z mnoha ran a vypadali jako dva stromy kinšuka v plném kvĕtu. Oba hrdinové po sobĕ vrhali zuřivé pohledy a neúnavnĕ bojovali ve snaze najít soupeřovu slabinu. Sómadattovi přijel na pomoc jeho otec Báhlíka. Všiml si toho Bhíma a připojil se k Sátjakimu. Báhlíka ho uvítal salvou šípů. Bhíma setřásl šípy, které jeho silné brnĕní odrazilo, a zvedl luk. Vystřelil na Báhlíku stovky metr dlouhých šípů, ale starý bojovník je ve vzduchu okamţitĕ roztříštil a na oplátku na nĕho vyslal dlouhý ocelový šíp s ozubeným hrotem. Šíp vystřelený veškerou Báhlíkovou silou udeřil Bhímu do hrudi a prorazil mu brnĕní. Bhíma se otřásl a upadl do mdlob. Báhlíka se k nĕmu začal blíţit, aby vyuţil příleţitosti, ale to uţ se Bhíma probral, vzal ţelezný kyj a mrštil ho na svého soupeře. Kyj letĕl vzduchem jako kulový blesk a zasáhl Báhlíku do čela. Kuruovský generál byl namístĕ mrtvý a spadl po hlavĕ z kočáru na zem. Sómadatta, který stále bojoval se Sátjakim, v okamţiku otcovy smrti zarmoucenĕ vykřikl. Zamĕřil šípy na Bhímu, ale Sátjaki ho zasypal svými, a odvrátil ho tak od Pánduova syna. Sómadatta ted bojoval jako šílený. Přetal Sátjakimu luk na dva kusy šípem se širokým ostřím a zasáhl ho mnoha dalšími. Sátjaki vzal další luk a salvou šípů přesekl Sómadattův prapor a zabil mu vozataje i konĕ. Sómadatta neustoupil a zasypal svého protivníka šípy, které z jeho luku vyletovaly v přímých řadách. Sátjaki

zvedl oštĕp a mrštil ho ze všech sil proti Sómadattovĕ hrudi. Sómadatta však tento ţelezný oštĕp šípy roztříštil, kdyţ se k nĕmu blíţil. Sátjaki zlostnĕ vykřikl a opĕt roztal soupeřův luk. Zároveň mu rozbil mnoha šípy s půlmĕsícovým ostřím brnĕní. Sátjaki vidĕl, ţe jeho protivník je na okamţik omráčen. Uchopil dlouhý šíp podobný zlatému oštĕpu, přiloţil ho k luku a posílil ho mantrami. Šíp zasáhl Sómadattu do hrudi a rozpoltil mu srdce vedví, aţ spadl z kočáru jako u kořene podtatá damaroň. Kuruovci spustili úzkostný nářek. Pánduovské jednotky se chopily příleţitosti a zatlačily je tvrdým útokem zpĕt. Pod vedením Bhímy, Judhišthiry a dvojčat se hnali na svoje odvahy zbavené nepřátele s divokým řevem. Durjódhana přijel ke Karnovi: bojovníku oddaný svým přátelům, přišel čas, kdy u tebe hledají pomoc. Karno, zachraň moje vojáky. Pánduovci řvou nadšením a drtí naše jednotky jako Indra asury.“ Karna zneklidnĕnému Kuruovci vrátil sebedůvĕru: králi, brzy Pánduovce zničím. Přišel čas, abych zabil Ardţunu. Po jeho smrti bude s jeho bratry konec a tvoje vítĕzství bude zaručeno. Pouţiji neomylnou šipku, kterou mi daroval Indra. Zanech zármutku. Aţ ho zabiji, zničím i tvoje ostatní nepřátele a předám ti Zemi.“ Karna se vzdálil od Durjódhany a zařval. Podíval se na šipku bezpečnĕ uloţenou ve zlatém pouzdře vpředu na kočáře. Dosud nemĕl příleţitost ji pouţít. Ardţuna zatím vţdy bojoval v nĕjaké jiné části pole. Události dospĕly do rozhodujícího okamţiku. Válka spĕla k vyvrcholení a všichni vznešení bojovníci se brzy utkají v rozhodujícím boji. Vyzve Ardţunu k boji muţe proti muţi. Tak jako tak to bude jejich poslední souboj. Kripa, který stál poblíţ, zaslechl Karnova slova a zasmál se: Výbornĕ, synu Rádhy. Kdyby záleţelo jen na slovech, Durjódhana by se mohl povaţovat za vítĕze. hrdino, dosud jsme nevidĕli, ţe bys svoje slova podloţil činy. Kdykoliv ses utkal s Pánduovci, podlehl jsi.“ Kripa Karnovi připomnĕl událost s gandharvy v lese a bitvu na Virátovĕ poli. Tvoje chvástání se podobá hřmĕní podzimních mraků, ze kterých neprší. Skončí v okamţiku, kdy budeš stát proti Párthovi v bitvĕ. Řvi nyní, kdy jsi stále mimo dosah jeho šípů, nebot aţ tĕ probodnou, zmlkneš navţdy.“

Karnu Kripova slova rozčilila a odpovĕdĕl: Proč mi spíláš, ó bráhmano? Moudří lidé, kteří znají svoji moc, řvou a netají se svojí silou. Tak získávají inspiraci ke vznešeným skutkům. Brzy uvidíš důkaz mého chvástání, aţ zabiji Ardţunu s Krišnou, Dhrištadjumnou a všemi jejich stoupenci.“ Kripa hledĕl na Karnu s pohrdáním. Tvoje slova mají stĕţí vĕtší váhu neţ blouznĕní šílence. Ardţunu nemůţe zabít ţádná bytost ve třech svĕtech a ctnostný Judhišthira také nemůţe být přemoţen. Kdyby si přál, pouhým svým hnĕvivým pohledem by mohl zničit všechny bytosti. Jen jeho soucit a zboţnost nám dovolují ţít. Jeho i bratry vţdy chrání Krišna, kterého nemůţe nikdo poznat ani ovlivnit. Pouze tvoje drzost ti dovoluje myslet si, ţe můţeš Ardţunovi čelit v bitvĕ.“ Navzdory rostoucímu hnĕvu se Karna snaţil usmívat: O pravdivosti tvých slov není pochyb, ó dvojzrozený. Pánduovci jsou toto vše a ještĕ mnohem více. Přesto je převyšuji a nepřítele zničím. Nepodceňuj mĕ a nepovaţuj mĕ za obyčejného človĕka. Stále vlastním Indrovu neomylnou šipku, jeţ zabije kaţdého, na koho ji vypustím. To mi řekl sám Indra. Slova bohů nevyjdou nikdy naprázdno. Chystám se ji zamířit na Ardţunu. Aţ ho zabiji, připojí se ke svému otci na nebesích. Jeho bratři potom nebudou schopni pokračovat v boji. Proto řvu, ó slabý bráhmano   —   vidím totiţ naše bezprostřední vítĕzství.“ Karna se přestal ovládat a začal Kripu uráţet. Obvinil ho z nadrţování Pánduovcům a pohrozil, ţe mu vyřízne jazyk, jestli tak ještĕ jednou promluví. Zvýšeným hlasem pokračoval: V činech Pánduovců nevidím ţádnou skutečnou chrabrost. My také pobíjíme jejich jednotky. Za to, ţe vznešení hrdinové jako Bhíšma, Bhagadatta, Bhúrišravá, Sómadatta, Dţajadratha a další ted leţí na bojišti, můţe pouze osud. Jak jinak by mohli Pánduovci takové muţe zabít, zvláštĕ v přítomnosti Dróny, tebe, krále, mĕ a ostatních hrdinů? Vinit z toho lze jen nepříznivý osud. Ty však, ó nejhanebnĕjší z lidí, radĕji chválíš naše nepřátele. Brzy spatříš jejich skutečnou sílu, aţ se utkají v bitvĕ se mnou.“ Ašvatthámá zaslechl Karnu uráţet svého strýce z matčiny strany. Drónův syn se o Karnu, který vůči starším projevoval pramálo úcty, nikdy příliš nestaral. Nyní však zašel příliš daleko. Kripa je bráhmana a učitel Kuruovců. Nezaslouţí si, aby s ním vozatajův syn takto jednal. Ašvatthámá vytasil meč, seskočil z kočáru a zařval na Karnu: Jak si dovoluješ takhle mluvit, hlupáku? Áčárja řekl o Ardţunovi a jeho bratrech

pravdu, ale tys to kvůli svojí zášti neunesl. Ty darebáku mezi vozataji, příliš se holedbáš a málo jednáš. Jiţ jsme byli svĕdky tvojí síly, kdyţ jsi ji mĕřil s Ardţunovou. Ardţunu nedokázali přemoci ani nebeštané s asury. Přesto doufáš, ţe ho sám nĕjakým způsobem porazíš. Ardţuna má kromĕ vlastní síly za spojence neporazitelného Krišnu. Ty nejpodlejší z lidí, nebudu přihlíţet tomu, jak uráţíš mého strýce. Postav se mi a já ti utnu hlavu.“ Karna sestoupil z kočáru, aby přijal Ašvatthámovu výzvu. Kdyţ Durjódhana vidĕl, jak se dva z jeho nejmocnĕjších bojovníků chystají k boji na ţivot a na smrt, dostal strach. Bĕţel k nim, postavil se mezi nĕ a poloţil obĕma ruku na rameno. Karna vytáhl meč a řekl: nejlepší z Kuruovců, ustup. Tento muţ zlotřilého rozumu ted pocítí moji sílu.“ Durjódhana, který oba muţe stále drţel, řekl: Ašvatthámo, odpust mu, prosím tĕ. Nezlob se na Karnu. Pánduovci se na nás valí s bojovým pokřikem ze všech stran. Pokud je máme přemoci, potřebuji vás oba. Usmiřte se.“ Ašvatthámá se při pohledu na Durjódhanovo znepokojení ovládnul a řekl: Karno, odpouštím ti. Ardţuna dostatečnĕ brzy rozdrtí tvoji nabubřelou pýchu.“ Karna neochotnĕ odstoupil od Durjódhany a sklonil meč. Stále to v nĕm vřelo a probodával Ašvatthámu pohledem. Kripa, jenţ mĕl od narození mírnou povahu, řekl: hříšný Karno, já ti také odpouštím. Je pravda, ţe Ardţuna zakrátko tvoji nadutost zničí.“ Zatímco kuruovští velitelé rozmlouvali, kolem nich zuřila bitva. Rozjařené pánduovské oddíly se draly vpřed a pobíjely Kuruovce. Karna, který následkem Ašvatthámovy kritických slov stále zuřil, se rozhlédl po pánduovských vojácích. Nastal čas, aby projevil veškerou svoji sílu. Opĕt nastoupil na kočár a vrhl se do boje. Napnul svůj dlouhý luk aţ k uchu a začal střílet šípy, které létaly jako rakety s ohnivými hroty. Jak šípy se svistem opouštĕly jeho luk, vozatajové a jezdci padali po stovkách.

Nĕkteří z pánduovských bojovníků vykřikli: Zde je Karna! Karno, nejhříšnĕjší z lidí, bojuj s námi.“ Jiní řekli: Tento zvrácenĕ uvaţující muţ je kořenem veškerého tohoto zla. Zasluhuje smrt z rukou kaţdého krále, který si cení ctnosti. Je nadutý, hříšný a plní Durjódhanovy rozkazy. Okamţitĕ ho zabijte!“ Judhišthira seřadil svoje vojáky do jednotky, která obklopila Karnu ze všech stran. Tisíce bojovníků ho zasypali šípy, šipkami, oštĕpy a ţeleznými koulemi namočenými v hořícím oleji. Karna napadený tolika bojovníky projevil svoje umĕní boje. Otáčel se na kočáře a odráţel útok, aţ tisíce zbraní padaly bez účinku na zem roztříštĕné na kusy jeho šípy. Pánduovci s řevem vystupňovali útok a zahalili Karnu masou šípů, pod kterou zcela zmizel. Karna však útok překonal vlastními šípy vystřelovanými oslňující rychlostí. Vynořil se zpod záplavy zbraní a zahájil protiútok, jímţ kosil pánduovské vojáky. Šípy posílenými mantrami zabíjel najednou tisíce bojovníků. Kdyţ se prohánĕl kolem jako slunce vysílající v poledne ţhavé paprsky, pánduovští vojáci vykřikli, rozhlíţeli se, kdo by je mohl ochránit, a začali vydĕšenĕ pobíhat sem a tam. Bhíma vyrazil vpřed a Karnu vyzval. Ten zatnul zuby a vystřelil mocný šíp, kterým srazil Bhímův prapor. Kdyţ se vysoká ţerd kácela, vystřelil další čtyři šípy, které zabily jeho konĕ. Dalšími pĕti probodl Višóku, jenţ seskočil a utíkal k Sátjakiho kočáru. Z tĕla mu trčely šípy. Rozlícený Bhíma uchopil dlouhý oštĕp s ocelovým hrotem, vyváţil ho v ruce a vší silou ho mrštil. Karna ho však roztříštil deseti šípy. Kdyţ kusy oštĕpu dopadly na zem, Bhíma se chopil zářícího meče a štítu ozdobeného stem mĕsíců. Seskočil z kočáru a zaútočil na Karnu, který mu dvanácti šípy s ostřím jako břitva štít rozbil. Bhíma neohroţenĕ hodil meč, který letĕl ke Karnovi jako šipka. Zasáhl jeho luk a rozsekl ho na polovinu. Karna si vzal další luk a zamířil na Bhímu stovky šípů. Bhíma vyskočil vysoko do vzduchu a dopadl vedle Karnova kočáru. Karna, který ho vidĕl objevit se jako samotného Jamarádţu, se v kočáře přikrčil. Jeho vozataj pobídl konĕ a kočár se od Bhímy vzdálil. Karna se opĕt postavil na plošinĕ kočáru a vypustil na Bhímu padesát ocelových šípů, témĕř jako by šlo o jediný. Šípy probodnutý Bhíma se rozbĕhl doprostřed oddílu slonů. Ranami pĕstí srazil mnoho zvířat, a obklopil se tak jejich tĕly, aby se ochránil před Karnovým kočárem. Kdyţ vidĕl, ţe se k nĕmu Karna stále snaţí dostat, zvedl jednoho slona a hodil ho po nĕm. Karna slona rozsekal

šípy na kusy a pokračoval v útoku záplavou šípů ve snaze zabít neozbrojeného Bhímu. Bhíma se však Karnovým šípům hbitĕ vyhnul a vyskočil do vzduchu. Bhíma jako šílený vrhal konĕ, kočáry, sloní nohy a vše ostatní, co mohl na bojišti najít, ale Karna vše rozbil šípy na kusy. Bhíma témĕř vydechoval oheň. Vĕdĕl, ţe můţe sútova syna zabít holýma rukama, ale chtĕl ctít Ardţunův slib. Proto dosud nenadešel čas Karnovy smrti. Bhíma se rozhodl zanechat boje. Vybĕhl zpoza slonů a bĕţel k pánduovským bojovníkům. Karna nepolevoval a zasáhl Bhímu stovkami mocných šípů, které ho zastavily. Pamĕtliv slibu daného Kuntí se však nepokusil Bhímu zabít. Vĕdĕl, ţe můţe zabít jen jediného Pánduova syna   —   Ardţunu. Karna dojel aţ k Bhímovi, udeřil ho koncem luku do hlavy a zasmál se: Ach, ty nevĕdomý a neschopný hlupáku, jdi bojovat s jinými. Pro skutečného muţe nejsi ţádným soupeřem. Tvoje jediná silná stránka spočívá v jídle. Bojištĕ není místo pro kluka jako ty. Spíše by ses mĕl vzdát ţivota bojovníka a zůstat v lese. Ted jdi, dokud jsem ti stále ještĕ příznivĕ naklonĕn. Najdi Ardţunu a Krišnu a poţádej je o ochranu.“ Bhíma se s obtíţemi ovládl a odpovĕdĕl: hříšný hlupáku, mnohokrát jsem tĕ jiţ porazil a jen svému osudu můţeš vdĕčit za to, ţe dosud ţiješ. Jak se můţeš oddávat tak prázdnému vychloubání? I kdybys mĕ porazil, co by to dokazovalo? Staří byli svĕdky vítĕzství a poráţek i u Indry. Sestup z kočáru a pust se do zápasu se mnou, nechybí-li ti odvaha. Ukáţi ti, jak jsem zabil Kíčaku.“ Najednou se na bojišti nedaleko Karny objevil Ardţuna. Kdyţ ho spatřil tyčit se nad Bhímou, který stál na zemi, vystřelil na nĕho mnoţství šípů. Bhíma vyuţil této příleţitosti k útĕku. Karna vzhlédl a spatřil svého protivníka. Olízl si rty a vrhl pohled na zbraň šakti. Pánduovci budou brzy truchlit. Ardţuna zasáhl Karnu salvou šípů, aţ sebou trhl a upustil luk. Rychle se však probral a odpovĕdĕl sty šípy. Ardţuna je rozbil a bez ustání zasahoval svého soupeře nesčetnými dalšími šípy. Zatímco se Karna usilovnĕ snaţil znovu získat klid, Ardţuna vypustil dlouhý šíp podobný hadu posílený mantrami, který letĕl rychlostí vĕtru přímo na Karnu. Ašvatthámá vidĕl šíp určený ke Karnovĕ záhubĕ, upamatoval se na povinnosti kšatriji a slib daný Durjódhanovi a roztal ho šípem s ostřím jako břitva posíleným mantrami.

Potom se otočil, aby napadl Ardţunu a odvedl ho od Karny, kterého unavil boj s Bhímou. S tím, jak se armády podporující přední bojovníky pohnuly vpřed, strhl se boj všech se všemi. Karnovi zamĕstnanému bojem s ostatními pánduovskými bojovníky se Ardţuna ztratil z očí. *** Slunce zapadalo, ale ani jedna ze stran neodtroubila konec bitvy. Padl soumrak a všichni nadále bojovali ze všech sil. Na obou stranách padly jiţ přes tři čtvrtiny bojovníků. Bylo jasné, ţe válka brzy skončí. Setmĕlo se, avšak obĕ armády ve snaze zvítĕzit bojovaly dál jako posedlé ve svĕtle tisíců pochodní. Vojáci stĕţí dokázali odlišit spojence od nepřítele a divoce napadali jeden druhého. Oblohu ozařovaly planoucí šípy a na pozadí hořících trosek kočárů se rýsovaly siluety bojujících. Vyšel mĕsíc a zalil svým tajemným svitem bojištĕ, jímţ se rozléhalo neustálé řinčení zbraní a výkřiky bojovníků. Ardţuna se po zabití témĕř všech Samšaptaků opřel plnou silou svých zbraní do přeţivších Kuruovců. Uplatnil svoje dlouho procvičované umĕní zasahovat neviditelné terče a ničil svoje nepřátele jako oheň suchou trávu. Kdyţ jeho šípy vylétaly ze tmy a sekaly soupeře na kusy, Kuruovci řvali strachy. Dali se na úprk a v chvatu padali jeden přes druhého. Durjódhana svolal svoje prchající vojáky: Stůjte! Nebojte se. Zničím Párthu se všemi jeho bratry. Zastavte se a bojujte, nebot nyní se stanete svĕdky mojí odvahy, která nemá obdoby.“ Princ vykřikl rozkazy a vrhl se smĕrem, kde stál Ardţuna, následován velkým oddílem bojovníků na kočárech a jezdců. Kdyţ to vidĕl Kripa, přijel k Ašvatthámovi a řekl mu: Král ve svém hnĕvu ztratil všechnu obezřetnost a neuváţenĕ útočí na Ardţunu. Jestli ho nĕkdo nezastaví, Ardţuna ho spálí na popel. Jdi a zastav ho.“ Ašvatthámá vyjel za Durjódhanou a zvolal: synu Gándhárí, dokud jsem naţivu, nemusíš bojovat. Já Párthu zastavím. Proč jsi mi to neporučil, kdyţ jsem trvale oddán tvému blahu?“ Durjódhana sevřel luk a hrst šípů a vykřikl dozadu: Zdá se, ţe tvůj ctĕný otec chrání Pánduovce jako vlastní dĕti. Ani ty jsi ještĕ v bitvĕ neprojevil

svoji plnou sílu. Jak jinak by mohli být moji nepřátelé stále naţivu? Hanba mojí hrabivosti, kvůli níţ zemřelo tolik králů. synu Kripí, necht je po tvém. Zabij moje nepřátele svými nebeskými zbranĕmi, které se vyrovnají zbraním samotného Šivy. Kdo dokáţe setrvat v dostřelu tvých zbraní? synu bráhmany, nepochybuji, ţe jsi schopen porazit Pánduovce a všechny jejich oddíly na hlavu. Rychle vyjed do bitvy a prokaţ nám dobrodiní. Ted závisíme na tobĕ.“ Durjódhana se zastavil v jisté vzdálenosti od Ardţuny. Vidĕl, jak Hanumán na jeho praporu září v temnotĕ. Ardţunův kočár se hnal po poli a planoucí šípy létající na všechny strany za sebou nechávaly stopu zkázy. Ašvatthámá odpovĕdĕl: potomku Kurua, je pravda, ţe Pánduovci jsou mému otci drazí, tak jako mnĕ. My jsme jim také drazí. V bitvĕ je to však nĕco jiného. Veškeré přátelství je zapomenuto. Karna, Šalja, Kritavarmá, Kripa, můj otec i já dĕláme vše, co je v našich silách, abychom je porazili.“ Ašvatthámu jiţ unavovalo naslouchat neustálým Durjódhanovým obviňováním a zvláštĕ tĕm určeným jeho otci. Pohlíţel na kuruovského prince jako na sobĕ rovného vĕkem a úspĕchy, ale z hlediska kasty níţe postaveného, a tak ho pokáral: králi, jsi nepochybnĕ ničemný a tvoje inteligence je zvrácená. Nikomu nevĕříš, protoţe jsi domýšlivý, hříšný a hrabivý. Přesto se nevzdám svojí povinnosti. Dnes pouţiji v boji za tvůj zájem veškerou sílu. Budeš svĕdkem naprosté zkázy Paňčálů, Sómaků a Čediů. Kaţdého, kdo se mi postaví, pošlu do Jamarádţova sídla k poslednímu soudu.“ Ašvatthámá se na kočáře vzdálil od Durjódhany a hnal se přímo doprostřed bitevní vřavy. Vrhl se mezi paňčálské jednotky s výkřikem: mocní bojovníci na kočárech, napadnĕte mĕ společnĕ a předvedte svoji odvahu. Setrvejte smĕle v bitvĕ, protoţe ted projevím svoji sílu.“ Na Ašvatthámu okamţitĕ zamířily mohutné salvy šípů, on je však rychle odrazil. Před očima Pánduovců začal decimovat vojáky kolem sebe. Přiblíţil se k nĕmu Dhrištadjumna a vykřikl: učitelův synu, proč zabíjíš obyčejné vojáky? Jsem zde. Jsi-li opravdu hrdina, pak bojuj se mnou. Brzy tĕ pošlu do sídla Smrti.“ Dhrištadjumna pak zasáhl Ašvatthámu hustými salvami hrozivĕ vyhlíţejících šípů. Probodaly mu tĕlo jako zuřivé včely nalétající na rozkvetlý strom při hledání medu. Ašvatthámá se rozzuřil jako nakopnutý

had. Krvácel z mnoha ran, ale neohroţenĕ odolával Dhrištadjumnovĕ útoku vlastními šípy. Zahrnul ho tvrdými slovy a poté i salvou ocelových šípů. Dhrištadjumna se rozesmál: bráhmano se zvráceným rozumem, neznáš můj původ a osud? Zabiji tvého otce a potom i tebe. Dnes můţeš ještĕ bezpečnĕ odejít. Nezabiji tĕ, dokud tvůj otec stále ţije, nebot si zasluhuje zemřít před tebou. Aţ zítra vyjde slunce, srazím ho svými šípy. Bráhmana, který zapomene na svoji povinnost a chopí se zbraní, je hříšný darebák, jenţ si zaslouţí smrt z rukou kaţdého ctnostného kšatriji.“ Ašvatthámá bez sebe hnĕvem vystřelil na Dhrištadjumnu bezpočet šípů. Paňčálský princ stál nepohnutĕ na svém kočáře a Ašvatthámův útok odrazil. Pokračující boj mezi obĕma hrdiny sledovali z oblohy uţaslí nebeštané. Oba muţi pouţili mystické zbranĕ, které ozářily nebesa. Ašvatthámá, jenţ nedokázal získat nad Dhrištadjumnou převahu, mu náhle zabil konĕ i vozataje. Potom se přehnal kolem nĕho a pobíjel paňčálské vojáky po tisících. Neţ mu v tom dokázal kdokoliv zabránit, poslal do příštího svĕta deset tisíc jezdců i pĕšáků. Judhišthira, Bhíma a dvojčata přišli rychle vojákům na pomoc a za svitu stoupajícího mĕsíce se rozpoutala bitva všech proti všem   —   hrdinové bojovali s hrdiny a vojáci s vojáky. Kdyţ tak bojovali dlouho do noci, poznávali se jen podle výkřiků, kdyţ vyvolávali svoje jména. S příchodem noci Ghatótkača pocítil, ţe se jeho síla zdvojnásobila. Vzpamatoval se z Ašvatthámova útoku a vrátil se do boje. Kdyţ ho Krišna vidĕl opĕt na bojišti, řekl Ardţunovi: Pohled na mocného Bhímova syna. Podle Mého názoru je to kromĕ tebe jediný bojovník schopný porazit Karnu. Mĕli bychom ho okamţitĕ poslat proti vozatajovu synovi. Jen se podívej, jak Karna ničí naše vojáky. I v tuto ponurou hodinu připomíná vycházející slunce a jeho šípy trhají naše vojáky. Hled, jak prchají do všech stran.“ Krišna ukázal na Karnův pochodnĕmi osvĕtlený prapor, který bylo vidĕt v dálce. Karna rozhodnutý zničit zbývající pánduovské jednotky se prohánĕl po poli s neustále napnutým lukem a vystřeloval nekonečné řady planoucích šípů. Krišna pokračoval: Nemyslím, ţe nadešel čas tvého střetu s Karnou. Stále má Indrovu zbraň šakti, kterou si schovává pro tebe, ó Pártho. Pošli proto pro Ghatótkaču a nařid mu, at nabubřelého sútova syna zastaví. Vládce rákšasů zná všechny asurské zbranĕ a bude pro Karnu určitĕ velkou hrozbou.“

Ardţuna pohlédl na Karnu. Touţil po okamţiku, kdy bude moci s konečnou platností pokořit jeho pýchu. Vĕdĕl o jeho zbrani šakti, ale nijak ho to netrápilo. V minulosti jiţ v bitvĕ čelil všem druhům nebeských zbraní. Krišnovu neomylnou radu je však třeba poslechnout. Moţná je šakti mocnĕjší, neţ si myslí. Ardţuna povolal Ghatótkaču a rákšasa se před ním po chvíli objevil v brnĕní a s lukem a mečem připraven k boji. Poklonil se Krišnovi i Ardţunovi a řekl: Jsem zde, ó vládci lidí. Prosím, poručte mi.“ Krišna odpovĕdĕl: Přijmi Moje poţehnání, ó Ghatótkačo, a poslyš, co je třeba vykonat. Přišel čas, abys ukázal svoji odvahu. Nevidím nikoho jiného, kdo by svedl to co ty. Támhle stojí mocný Karna vrhající zbranĕ a ničící naši armádu. Kromĕ tebe se mu nikdo nedokáţe postavit. Staň se proto vorem, který nás přeplaví přes hrozivý oceán Kuruovců, v nĕmţ je Karna ţralokem. Zachraň naše otce a strýce, nebot to je důvod, proč muţ plodí syny. Jsi opravdu Bhímův syn hodný toho jména, ó rákšaso, jelikoţ si vţdy přeješ jeho blaho. Pouţij svoje klamy a přeludy i moc k zastavení nelítostného lučištníka Karny. Pánduovi synové vedení Dhrištadjumnou se pustí do boje s Drónou a jeho oddíly.“ Ardţuna řekl Ghatótkačovi, ţe pošle Sátjakiho, at ho bĕhem boje s Karnou chrání před ostatními útoky. On by mĕl pouze zamĕřit všechnu svoji sílu na sútova syna a jeho stoupence. Ghatótkača byl bez sebe radostí z příleţitosti slouţit svému strýci a Krišnovi. Tento úkol zvládnu, ó potomku Bharaty. Jistĕ jsem vyrovnaným protivníkem Karnovi i kterémukoliv jinému mocnému hrdinovi, který se mi postaví. Dokud bude svĕt svĕtem stát, lidé si budou vyprávĕt o bitvĕ, kterou dnes vybojuji. Budu bojovat po způsobu rákšasů a nikoho neušetřím, ani ty, kteří budou prosit se sepjatýma rukama o milost.“ Ghatótkača se znovu poklonil Ardţunovi i Krišnovi, pak se vzdálil a zaútočil na Karnu. Ze vzdálenosti tří kilometrů na nĕho vystřelil planoucí šípy a zařval svoji výzvu. Jakmile Karna spatřil obrovitého rákšasu, který se k nĕmu hrozivĕ blíţil, zanechal pobíjení pánduovských vojáků a otočil se k nĕmu. Kdyţ se mezi nimi strhla prudká řeţ, obrátil se na Durjódhanu Alambuša se slovy: Dovol mi bojovat s Pánduovci, ó králi. Přeji si je zabít a obĕtovat jejich krev svým zesnulým příbuzným. Nĕjakým kouzlem schopným zabíjet rákšasy se jim podařilo připravit o ţivot mého bratra Baku a mého otce Dţatásuru, ale mnĕ neuniknou, nebot tato noční hodina zdvojnásobila moji sílu.“

Durjódhana se na rákšasu usmál: Jdi a vyzvi Ghatótkaču. Je z tvého rodu a vede strašlivou bitvu s Karnou. Je vţdy oddán zájmům Pánduovců a působí mezi mými vojáky krveprolití.“ Alambuša pohlédl na Ghatótkaču a olízl si rty: Jdu ted hned.“ Nastoupil na svůj ţelezný kočár, z jehoţ boků trčely bodce, a s ohlušujícím řevem zaútočil. Ghatótkača pokračoval s odporným řevem v útoku na Karnu a zároveň ničil tisíce bojovníků, kteří ho podporovali. Kdyţ se k nĕmu Alambuša přiblíţil, zasmál se a vyslal mocnou salvu dlouhých ţelezných šípů s hořícími hroty. Planoucí šípy Alambušu zasáhly a zastavily jeho postup. Ghatótkača pouţil svoje rákšasí schopnosti a způsobil, ţe se na bojištĕ spustila mohutná záplava šípů. Padaly na Karnu, Alambušu a všechny Kuruovce kolem nich. Alambuša projevil podobné umĕní a odrazil svými šípy soupeřovy. Oba rákšasové po nĕjaký čas bojovali pomocí mystických přeludů a mámení. Z oblohy padaly ohnivé kameny a oštĕpy a ze zemĕ povstávala divoká zvířata a strašidelnĕ vyhlíţející přízraky a duchové, jejichţ vřískot dĕsil kuruovské vojáky, aţ se dávali strachy na útĕk. I v temnotĕ noci se náhle rozhostila ještĕ hustší tma, takţe nebylo naprosto nic vidĕt. Kdyţ jeden rákšasa vytvořil iluzi, druhý ji rozptýlil. Stříleli po sobĕ nespočet šípů a vrhali šipky, kyje, ţelezné koule, sekery a oštĕpy. Rozzuřenĕ řvali, aţ se zemĕ třásla. Ghatótkačovi se podařilo mnoha ocelovými šípy vystřelenými v rychlém sledu rozbít soupeři kočár. Alambuša seskočil a s napřaţenýma rukama se rozbĕhl na Ghatótkaču. Udeřil protivníka holými pĕstmi a Ghatótkača se otřásl jako hora při zemĕtřesení. Pozdvihl paţi podobnou kyji a uštĕdřil Alambušovi drtivý úder, aţ spadl na zem s roztaţenými údy. Ghatótkača skočil na svého soupeře a sevřel mu krk, ale Alambuša se vyprostil. Oba rákšasové bojovali holýma rukama, aţ přihlíţejícím strachem vstávaly vlasy na hlavĕ. Bili se, kopali do sebe a sráţeli se navzájem na zem. Oba mĕnili podoby   —   jeden se zmĕnil ve velkého hada a druhý v orla, jeden ve slona a druhý v tygra a potom oba dva v sarabhy. Vyletovali na oblohu a podobali se dvĕma sráţejícím se planetám. Jejich boj, při kterém se napadali palicemi, meči, oštĕpy, stromy a vrcholky hor, byl úţasný. Postupnĕ se začala projevovat Ghatótkačova vĕtší síla. Kdyţ vidĕl, ţe Alambuša umdlévá, chytil ho za vlasy, mrštil jím o zem a uštĕdřil mu silný kopanec. Uchopil zářící šavli, zvedl mu hlavu a usekl ji. Ghatótkača

nastoupil na kočár stále s jeho hlavou v ruce, přijel k Durjódhanovi a vhodil mu ji do kočáru. Kdyţ Durjódhana vidĕl krví zbrocenou hlavu se zkřivenou tváří a rozcuchanými vlasy, byl ohromen. Pohlédl na Ghatótkaču, který vykřikl: Jen se podívej na svého přítele, ó králi, jehoţ velké odvahy jsi byl osobnĕ svĕdkem. Podobný konec je souzen Karnovi i tobĕ samotnému. Písma praví, ţe človĕk by nikdy nemĕl předstupovat před krále s prázdnýma rukama. Přijmi tedy tuto hlavu jako můj dar. Bud prost úzkosti jen do té doby, neţ zabiji Karnu.“ Ghatótkača se odvrátil od Durjódhany a obnovil útok na Karnu, kterého obklopili pánduovští bojovníci ve snaze udrţet ho v šachu. Rákšasa na Karnu vyslal proud šípů a jejich boj s veškerou horlivostí pokračoval. Zraňovali se oštĕpy, šípy a šipkami jako dva tygři trhající se svými drápy. Jejich planoucí šípy osvĕtlovaly bojištĕ. Kdyţ vypouštĕli zbranĕ, nikdo na nĕ nedokázal pohlédnout. Pokryti ranami a zbroceni vlastní krví se podobali dvĕma kopcům z rudé křídy s potoky stékajícími po svazích. I kdyţ se oba snaţili ze všech sil, soupeřem nedokázali otřást. Drnčení jejich tĕtiv se rozléhalo čtyřmi svĕtovými stranami jako neustálé hřmĕní. Ghatótkača si uvĕdomil, ţe svého soupeře šípy nepřemůţe, a vyvolal zbraň rákšasa. Karnu okamţitĕ obklíčilo mnoţství démonů ozbrojených obrovskými balvany, oštĕpy, stromy a kyji. Další rákšasové se objevili na obloze a spustili na Karnu a kuruovskou armádu nekonečný příval oštĕpů, bojových seker a ţelezných koulí, aţ se všichni dali na vydĕšený útĕk. Zůstal jen Karna pyšný na svoji sílu, jenţ desítkami tisíc šípů rozptýlil rákšasí přeludy a klam a odrazil jejich zbranĕ. Ghatótkača napadl Karnu kyjem, kterým točil nad hlavou. Karna mu rozbil kyj na kusy dvanácti šípy a probodl mu hrud dalšími dvaceti. Na místĕ zastavený Ghatótkača po Karnovi mrštil drahokamy ozdobený jasnĕ zářící disk s ostřím jako břitva. Karna ho opĕt rozbil na kusy témĕř vzápĕtí poté, co opustil rákšasovu ruku. Ghatótkaču pohled na jeho na kusy rozbitý disk rozzuřil a vzápĕtí zahalil Karnu šípy jako Ráhu zakrývající slunce. Karna jeho útok odrazil a vrátil mu podobný počet šípů. Ghatótkača vylétl na oblohu a vznášel se nad Karnovou hlavou. Shazoval na nĕho stovky kamenů a stromů, ale Karna je rozbíjel na kusy svými šípy. Vyvolal nebeskou zbraň a probodal Ghatótkaču po celém tĕle tolika šípy, ţe se podobal dikobrazu se zjeţenými bodlinami. Ghatótkača pouţil proti Karnovĕ zbrani vlastní iluze a potom zmizel. Najednou začal ze všech koutů oblohy a ze všech svĕtových stran dopadat

na Karnu a Kuruovce déšt šípů. Karna vyvolal další boţské zbranĕ, ale Ghatótkača se objevil v podobĕ s mnoha obrovskými hlavami a spolkl je. Prohánĕl se po obloze a po zemi a zdálo se, ţe je na mnoha místech zároveň. V jednom okamţiku ho bylo vidĕt v obrovité podobĕ a vzápĕtí byl malý jako palec. Vstoupil do zemĕ a pak vylétl vysoko na oblohu. Byl na hony daleko a pak se náhle objevil přímo vedle Karny. Ghatótkača nechal objevit se na bojišti horu, která chrlila déšt zbraní. Karna ji nato rozbil nebeskou střelou na kusy. Rákšasa potom nad Karnou vytvořil hustý modravý oblak, z nĕhoţ pršel hustý příval balvanů. Karna tento mrak odvál zbraní vájavja a nesčetnými šípy neustále ničil rákšasovy iluze. Poté Karnu napadly tisíce démonů všemi druhy smrtících zbraní. Karna všechny útočníky zastavil hbitými šípy vystřelenými takovou rychlostí, ţe je nebylo před zasaţením cíle ani vidĕt. Suţované jednotky rákšasů se podobaly stádu divokých slonů napadených zuřivým lvem. Karna je kosil jako bůh ohnĕ spalující všechny tvory na konci stvoření. Bĕsnícímu Karnovi střílejícímu svoje zbranĕ se dokázal postavit pouze Ghatótkača. Bhímův syn nato vytvořil silami iluze kočár. Podobal se kopci a bylo k nĕmu připřaţeno sto oslů velkých jako sloni s hlavami skřetů. Přivezli Ghatótkaču blíţ ke Karnovi a rákšasa po nĕm mrštil nebeský oštĕp, který letĕl po obloze jako blesk. Karna všechny přihlíţející ohromil tím, ţe jej chytil a hodil zpĕt na Ghatótkaču. Překvapený rákšasa uskočil a oštĕp zasáhl jeho kočár. Roztříštil ho na tisíc kusů a zabil mu osly i vozataje. Po výbuchu kočáru Ghatótkača vylétl opĕt na oblohu. Karna na nĕho zamířil mnoho nebeských zbraní, ale on se jim všem díky svojí hbitosti a iluzorním schopnostem vyhnul. Rozmnoţil se do sta podob, takţe Karna nemohl rozeznat, která z nich je ve skutečnosti jeho nepřítel. Potom nechal objevit se ze všech stran divoká zvířata. Lvi, tygři, hyeny, hadi s ohnivými jazyky a supi se ţeleznými zobáky se hnali s řevem na Karnu a ostatní Kuruovce. Smečky příšernĕ vyhlíţejících vlků a levhartů utíkaly po bojišti spolu s mnoha duchy, pišáči, dţiny a lidmi se zvířecími hlavami. Karna zůstal neochvĕjnĕ stát na svém kočáře a všechny tyto bytosti zasahoval šípy. Zaklínal boha Slunce a pálil útočníky po desetitisících. Kdyţ je zasáhly Karnovy mantrami umocnĕné šípy, jejich tĕla padala na zem v zuhelnatĕlých a zohavených kusech.

Ghatótkača zmizel a zahřímal na Karnu z oblohy: Tvůj konec je nablízku, darebáku. Jen počkej a zabiji tĕ.“ Karna, jenţ svého soupeře nevidĕl, pokryl celou oblohu šípy. Náhle se na ní objevil velký rudý oblak, který zalil bojištĕ načervenalým svĕtlem, a vycházely z nĕho blesky a ohnivé jazyky. Mrak hřmĕl jako údery do tisíců bubnů. Padaly z nĕho nesčetné zlatĕ opeřené šípy, oštĕpy, tĕţké a ozubené kyje, disky s ostřím jako břitva a mnoho dalších zbraní. Zasáhly přeţivší Kuruovce, kteří kvíleli bolestí. Z mraku vylétaly tisíce rákšasů s oštĕpy a bojovými sekerami a prohánĕly se po obloze jako létající hory. Nestvůrní démoni s planoucími obličeji a ostrými zuby zasáhli srdce Kuruovců hrůzou. Snášeli se na bojištĕ a nemilosrdnĕ pobíjeli Durjódhanovy jednotky. Jak tisíce statečných bojovníků přicházely o ţivot, v temnotĕ noční bitvy se strhla zmatená vřava. Kuruovci se nedokázali útočníkům postavit a dali se na útĕk. V bĕhu křičeli: Utíkejte! Vše je ztraceno! Bohové s Indrou v čele nás přišli zničit.“ Jediný Karna, třebaţe pokrytý šípy, se nezalekl. Bránil se rákšasům, odráţel jejich útok a střílel na oblohu a na všechny strany svoje planoucí ocelové šípy. Ghatótkača se přiblíţil ke svému nebojácnému nepříteli a čtyřmi neodolatelnými oštĕpy zabil Karnovy konĕ. Karna vidĕl, jak se k nĕmu rychle blíţí s vysoko zdviţenou šavlí. Všude kolem slyšel nářek a křik Kuruovců: Karno, pouţij k zabití tohoto obra Indrovu zbraň. Jinak nás svými mocnými přeludy, klamem a mámením všechny zabije.“ Karna se zamyslel. Nemĕl na vybranou. Rákšasa polyká všechny jeho nebeské zbranĕ a kromĕ neomylné šakti ho nic nezastaví. Jelikoţ vidĕl, ţe by Ghatótkača zabil i jeho, zapomnĕl na Ardţunu a vytáhl zbraň šakti z jejího zlatého pouzdra. Přiloţil ji k luku a zamířil ji na rákšasu pronášeje mantry. Bojištĕ kolem nĕho se jasnĕ ozářilo, jako kdyby vyšlo slunce. Vál hrozivý vítr a v nebesích hřmĕlo. Karna vypustil zbraň, a ta letĕla ke Ghatótkačovi jako kulový blesk. Rákšasa vidĕl, ţe se blíţí jeho konec, a náhle zvĕtšil svoje tĕlo do obřích rozmĕrů. Kdyţ se tak tyčil nad bojištĕm, šakti ho zasáhla naplno do hrudi. Prolétla jeho tĕlem, vylétla na oblohu a zmizela v nebesích vraceje se k Indrovi. Na místĕ mrtvý Ghatótkača padl smĕrem ke Kuruovcům a jeho obrovité tĕlo při pádu rozdrtilo celý oddíl bojovníků. S jeho smrtí zmizely i dĕsivé přízraky a iluze. Při pohledu na zabitého nepřítele Karna zařval radostí. Durjódhana a jeho bratři se k nĕmu přidali a Kuruovci bili do bubnů a troubili na lastury. Obklopili Karnu a plni radosti ho chválili.

Kapitola 21: DHRIŠTADJUMNA BOJUJE S DR NOU Pánduovci při pohledu na zabitého Bhímova syna leţícího jako kopec na bojišti ronili slzy zármutku. K úţasu všech však Krišna vydal hlasitý bojový pokřik a rozesmál se. Tančil na plošinĕ Ardţunova kočáru, štastnĕ tleskal a pak se slzami v očích Ardţunu obejmul. Ardţuna na Nĕho nevĕřícnĕ hledĕl. Proč se, ó Madhusúdano, v takovýto okamţik raduješ? Naši vojáci naříkají ţalem. I nás se zmocňuje zármutek, kdyţ vidíme Hidimbina syna mrtvého. vševĕdoucí, řekni mi po pravdĕ, proč ses pomátl. Tvoji nevypočitatelnost povaţuji za stejnĕ neuvĕřitelnou jako vysychající oceán nebo kráčející horu Méru.“ Krišna poloţil příteli ruku na rameno a odpovĕdĕl: Dhanandţajo, opájí mĕ pocit štĕstí. Kdyţ ted Karna vystřelil svoji zbraň šakti, můţeš ho povaţovat jiţ za mrtvého. Kdyby bojoval se šakti v ruce jako samotný Kárttikéja, nikdo by se mu nemohl postavit. Příznivý osud ho připravil o jeho neproniknutelné vrozené brnĕní a ted i o střelu, kterou za nĕ výmĕnou dostal. Nyní se podobá rozzuřenému jedovatému hadu omámenému mantrami či vyhaslému ohni.“ Krišna řekl Ardţunovi, ţe od té doby, co se doslechl, ţe Karna dostal šakti, si dĕlal starosti, protoţe zná strašlivou sílu té zbranĕ. Ani Ardţuna by ji nedokázal zastavit. Ted byla její síla pryč a Karna ji podruhé pouţít nemůţe. Ardţuna pohlédl na Ghatótkaču. Šakti určitĕ musela být nĕco zvláštního, kdyţ skolila tak mocného rákšasu. Proč ji tedy Karna proti nĕmu nepouţil jiţ dříve? Kdyţ Krišna vidĕl Ardţunův nechápavý výraz, poznal, nač myslí. Řekl: Kaţdý den Dhritaráštrovi synové radili Karnovi, aby šakti pouţil a zničil tĕ, ó Pártho, a on byl pevnĕ odhodlán tak učinit. To Já jsem jeho zámĕry mařil. Tím, ţe jsem tĕ drţel v jiné části bojištĕ, jsem mu nedal témĕř ţádnou šanci ji pouţít. Neustále čekal na svoji příleţitost a netrvalo by dlouho a střetl by se tebou v boji muţe proti muţi. Ted uţ se tohoto souboje obávat nemusíš, ó Pártho.“

Ardţuna si uvĕdomil, ţe ho muselo zachránit nĕco víc neţ jen Krišnova taktika. Karnovi se určitĕ naskytly příleţitosti zbraň vypustit. Jeho inteligenci a pamĕt musela zmást Nadduše v srdci. Pánduův syn hledĕl uţasle na Krišnu. Kdyţ si přeje nĕkoho ochránit, jak by mohl být takový človĕk zabit? A kdyţ si přeje nĕkoho zabít, kdo by ho dokázal ochránit? Judhišthiru Ghatótkačova smrt zarmoutila. Sedĕl na plošinĕ svého kočáru a lkal. Bhíma, přestoţe mĕl sám srdce rozervané zármutkem, se ho snaţil utišit. Krišna přišel k Judhišthirovi a řekl: synu Kuntí, nepoddávej se v tak osudnou chvíli ţalu. V této dĕsivé noční hodinĕ naši řvoucí nepřátelé jásají a opĕt na nás útočí. Kdyţ tĕ naši muţi vidí sklíčeného, sami ztrácejí odvahu bojovat.“ Judhišthira si rukama utřel slzy. Ty nikdy neztrácíš ze zřetele vznešenou cestu povinnosti, ó Kéšavo. O tom, ţe musíme vytrvat v bitvĕ navzdory nepřízni osudu, není pochyb. Kdyţ si však vzpomenu na tu spoustu úsluh a laskavostí, které nám Bhímův syn prokázal, bolí mĕ srdce. Ten hrdina mocných paţí nám byl oddán a poloţil ţivot v naší sluţbĕ. Náklonnost, kterou k nĕmu cítím, nebyla o nic menší neţ ta, kterou chovám k Sahadévovi. Zlotřilý sútův syn ho zabil před našima očima a také se přičinil o Abhimanjuovu smrt.“ Judhišthira bĕhem svého hovoru s Krišnou upíral pohled do noci. Kolem padlého Ghatótkači stále zuřila bitva. Bylo vidĕt Karnův osvĕtlený prapor, jak se pohybuje v pánduovských řadách, a na všechny strany od nĕho létaly ohnivé šípy. Výraz Judhišthirovy tváře ztvrdl. Král vstal a chopil se svého luku z ručnĕ vyřezávaného rohu posetého zářícími drahokamy. Kdyţ odjíţdĕl, vykřikl na Krišnu: Karna a Dróna ničí naši armádu jako dva šílení sloni porost rákosí. Kéšavo, mám za to, ţe přišel čas, aby zemřeli. Sám vyjedu Karnovi vstříc. Jiţ dále nesnesu pohled na jeho odvahu. Zdá se, ţe Ardţuna ho zabít nechce, a tak to udĕlám sám.“ Judhišthira nařídil Bhímovi, aby se pustil do boje s Drónou a jeho podpůrnými jednotkami, a pak poručil svému vozataji, at ho zaveze ke Karnovi. Kdyţ s troubením na lasturu a drnčením tĕtivy odjel, Krišna řekl Ardţunovi: Hle, tvůj úctyhodný starší bratr jede pod vlivem hnĕvu vstříc Karnovi. Není správné, abys mu dovolil bojovat se sútou, jehoţ jsi přísahal zabít ty sám.“

Ardţuna řekl Krišnovi, at pobídne konĕ a rychle následuje Judhišthiru, ale právĕ v ten okamţik spatřili Vjásadévu, který se objevil na bojišti poblíţ Judhišthiry. Král zastavil kočár vedle mudrce a sestoupil z nĕho, aby mu sloţil poklonu. Vjásadéva se dotkl jeho hlavy, aby mu poţehnal, a řekl: nejpřednĕjší z Bharatových potomků, jaké štĕstí, ţe Ardţuna stále ţije, přestoţe se s Karnou v bitvĕ jiţ nĕkolikrát střetl. Šakti, s níţ Karna zabil Ghatótkaču, byla určena Ardţunovi a jen díky příznivému osudu ji proti nĕmu nepouţil. Kdyby mezi Karnou a Ardţunou došlo k váţnému souboji, určitĕ by ji pouţil a tebe by stihlo velké neštĕstí. Ghatótkača tĕ před tím dnes zachránil. Rákšasova smrt byla dílem osudu. Nepodléhej hnĕvu ani ţalu. Všechny bytosti v tomto svĕtĕ musejí zemřít.“ Mudrc Judhišthiru utĕšil a řekl mu, ţe válka je témĕř u konce: Od nynĕjška za pĕt dní vláda nad Zemí připadne tobĕ. Medituj o ctnosti. Zamĕř mysl na trpĕlivost, dobročinnost, pravdu a askezi. synu Kuntí, vítĕzství vţdy následuje spravedlnost.“ Mudrc utišil Judhišthiru a potom zmizel. Pánduovský král, jehoţ hnĕv opadl, zavolal Dhrištadjumnu a řekl mu: Čas, pro který ses zrodil, je tady. Jdi a zastav v bitvĕ mocného Drónu. Právĕ pro tento účel jsi vystoupil z ohnĕ ozbrojen lukem a mečem a odĕn v zářícím brnĕní. Okamţitĕ zaútoč na Drónu. Neboj se. Necht tĕ doprovázejí Šikhandí, dvojčata, tvůj otec, Drupada, Viráta, Sátjaki a všichni Paňčálové a Kékajové. Sraţ učitele k zemi a ukonči tuto příšernou válku.“ Ardţuna přijel k Judhišthirovi, který mu řekl: Dhanandţajo, nyní vidím, ţe jsi byl zachránĕn před pohromou. Naším jediným ochráncem je Krišna. Ted jdi a vynaloţ všechny svoje síly, abys zničil Karnu. Dhrištadjumna vyjíţdí proti učiteli. Na poli zbývají jen čtyři nebo pĕt akšauhiní. Tato válka jiţ nemůţe dlouho trvat.“ Oba bratři se rozhlédli po bojišti. Právĕ minula půlnoc a vojáci byli unaveni. Nĕkteří ulehli ke spánku tam, kde právĕ bojovali, neschopni pokračovat. Jiní bojovali dál a ohánĕli se zbranĕmi divoce kolem sebe, přestoţe je oslepoval spánek. Bojovníci padali mrtví a jelikoţ únavou témĕř ztráceli vĕdomí, ani necítili rány, které ukončily jejich ţivot. Ardţuna, který vidĕl jejich stav, vjel mezi nĕ a zvolal: Všechny vás přemáhá dřímota. Jestli chcete, můţete zanechat boje. Odloţte zbranĕ a lehnĕte si. Aţ vyjde slunce, můţeme v bitvĕ pokračovat.“

Vojáci chválili Ardţunu za jeho soucit, přestali bojovat a ulehli k odpočinku. Celé bojištĕ postupnĕ utichlo s tím, jak se muţi ukládali ke spánku na zem nebo na hřbety svých podřimujících slonů a koní. Jiní si lehli na plošiny svých kočárů s luky a meči poloţenými vedle sebe. Ve svitu mĕsíce zářily šperky spánkem znehybnĕlých mocných bojovníků a jejich zvířat. Pole vypadalo stejnĕ překrásnĕ jako dílo zručného umĕlce. Obloha se postupnĕ zbarvila doruda a zpoza východních kopců vyšlo slunce. Kdyţ ozářilo bojištĕ, vojáci se probudili a opĕt vstali, aby se pustili do bitvy. Obĕ strany byly stále promíchány na místech, kde se odehrál poslední boj. Vojáci se protahovali, protírali si oči, klanĕli se východním smĕrem a modlili se k bohu Slunce. Poté nastoupili na kočáry, chopili se zbraní, seskupili se do svých oddílů a čekali na rozkaz k dalšímu boji. *** Durjódhana byl proti nočnímu odpočinku, ale ostatní kuruovští velitelé s ním nesouhlasili. Chtĕl vyuţít výhody získané Ghatótkačovou smrtí. Obří rákšasa totiţ svým pádem zabil tisíce bojovníků, čímţ vyrovnal šance obou armád. Durjódhana zuřil, ţe Kuruovci nedokázali získat převahu, kdyţ k tomu mĕli příleţitost. Odebral se k Drónovi a řekl ostře: S naším oslabeným nepřítelem jsi nemĕl mít nejmenší slitování. Nemĕl jsi dovolit našim vojákům, aby následovali Ardţunův příkaz. Opakovanĕ jsi Pánduovce šetřil. V tom spočívá moje smůla.“ Dróna vrhl na prince hnĕvivý pohled: Jsem zde, stále odĕný v brnĕní a snaţím se zabít tvoje nepřátele. Udĕlám vše, co síla mých paţí dokáţe. Přesto nevidím ţádnou nadĕji, ţe Pánduovce a zvláštĕ Ardţunu porazíme. Jestli se k nám přiblíţí v hnĕvu, všichni se rychle odebereme do sídla Jamarádţi. Jak je moţné, ţe tuto pravdu nechápeš, ó králi, kdyţ ses o ní tolikrát přesvĕdčil na vlastní oči?“ Durjódhana, rozhnĕvaný tím, ţe Dróna opĕt chválí Pánduovce, odpovĕdĕl. Stĕţí přitom dokázal ovládat svůj hlas: učiteli, dnes s pomocí Dušásany, Karny a mého strýce Šakuniho v bitvĕ Ardţunu zabiji.“ Dróna se zasmál: At je ti osud příznivĕ naklonĕn, ó potomku Bharaty. Tvoje slova jsou hodná pošetilce. Který troufalý kšatrija by se odváţil bojovat s Ardţunou stojícím s Krišnou po boku a s Gándívou v ruce? Vrátil se nĕkdy nĕjaký muţ ţiv a zdráv poté, co ho vyzval? Bezpochyby ti chybí rozum. Všechny podezíráš, jsi krutý a káráš i ty, kdo ti pomáhají. Jdi

tedy a bojuj. Prokaţ pravdivost svých chvástavých slov v bitvĕ. Mnohokrát jsi prohlásil, ţe Pánduovce rozdrtíš. Dnes uvidíme, jak svoje tvrzení dokáţeš. Vezmi svého strýce, který dává přednost boji kostkami, a nadutého Karnu a postav se Ardţunovi a jeho bratrům. Támhle na tebe čekají. Jdi a učiň, co se od odváţného kšatriji očekává. Uţil sis tohoto ţivota dosyta a díky obĕtem a rozdávání milodarů tĕ netíţí ţádné dluhy. Nic ti nestojí v cestĕ. Jdi a neohroţenĕ bojuj.“ Dróna se odvrátil. Nic ho nebolelo víc, neţ boj v zájmu tohoto namyšleného prince. Jakých hříšných činů se v minulých ţivotech dopustil, ţe ted musí stát na Durjódhanovĕ stranĕ proti Pánduovcům? Dróna přijel ke zbývajícím Kuruovcům a vydal rozkazy k boji. Bojovníci zajásali, zatroubili na lastury a rozeznĕli bubny. Potom se pohnuli jako jeden muţ smĕrem k Pánduovcům, odhodláni poloţit v boji ţivot. Patnáctého rána bojoval Dróna s Drupadou a Virátou. Oba panovníci stáli v čele armád Paňčálů a Čediů. Dróna je nebral na vĕdomí a pustil se do pobíjení jejich vojáků. Netrvalo dlouho a způsobil mezi nimi strašlivou spoušt. Za ménĕ neţ půlhodinu zabil pĕt tisíc bojovníků na kočárech. Pánduovcům připomínal oheň. At zamířil svoje zbranĕ na kteroukoliv stranu, poráţel pánduovskou armádu na hlavu. Kdyţ vypouštĕl svoje planoucí šípy, nikdo se mu nedokázal postavit. Skupina tří paňčálských princů, synů Dhrištadjumny a Šikhandího, na Drónu hrdinnĕ zaútočila. Zasáhli ho stovkami hrozivých šípů, jím to však neotřáslo. Olízl si rty a všechny tři prince srazil šípy s ostřím jako břitva, aţ padli po hlavĕ na zem. Drupada a Viráta napadli Drónu z obou boků. Přivedli ho do úzkých dlouhými šípy, které jím na plošinĕ kočáru otřásly. Drupada mrštil rychle po sobĕ deset oštĕpů a poté vystřelil deset šípů s planoucími hroty. Dróna je všechny roztal a zasáhl Drupadu třemi šípy do hrudi. Drupada po nepříteli rozhnĕvanĕ mrštil pozlacenou a drahokamy posázenou šipkou, ale Dróna ji svými šípy rozsekal na kusy. Dróna se rozhodl zabít svoje protivníky, kteří sami zabili tolik Kuruovců. Vytáhl nĕkolik ocelových šípů s půlmĕsícovým ostřím, pronesl mantry a vystřelil. Šípy utaly Drupadovi a Virátovi hlavu. Kdyţ oba staří králové spadli bez ţivota ze svých kočárů, Dróna se opĕt pustil do pobíjení jejich armád.

Dhrištadjumna, který byl svĕdkem smrtí svých synů a otce, zařval na svoje vojáky: Napadnĕte Drónu! At kaţdý muţ, který se dnes odvrátí od Dróny, přijde o zásluhy za všechny svoje zboţné činy.“ Durjódhana povzbuzený tím, jak Dróna zabil oba pánduovské generály, mu přijel s Karnou a Šakunim na pomoc. Durjódhanovi zbývající bratři také obklopili Drónu, aby ho ochránili před útokem. Kuruovští bojovníci vĕdĕli, ţe Dhrištadjumna ted vynaloţí všechny síly na to, aby naplnil proroctví, které říkalo, ţe Drónu zabije. Bhíma byl při pohledu na Drónu ničícího pánduovské jednotky bez sebe hnĕvem. Přijel k Dhrištadjumnovi a ostře ho oslovil: Který muţ povaţující se za kšatriju by stál stranou a přihlíţel smrti svých synů a otce? Proč se nedrţíš svého hrozivého slibu proneseného na shromáţdĕní králů? Támhle stojí tvůj zapřisáhlý nepřítel jako posvátný oheň, jehoţ palivem jsou šípy a šipky a úlitbami tĕla muţů. Jestli ho nezabiješ, tak to učiním sám. Ustup. Pošlu toho starého bráhmanu okamţitĕ do sídla Jamarádţi.“ Bhíma odjel od Dhrištadjumny a vrhl se mezi Kuruovce. Jeho přívaly šípů smetly bojovníky, kteří se mu postavili. Dhrištadjumna, na nĕhoţ Bhímova káravá slova zapůsobila, ho následoval ve snaze probojovat si cestu k Drónovi, jehoţ nyní obklopoval značný počet Kuruovců. V zádech mĕl pánduovské oddíly a obĕ armády se smísily v zuřivé bitce. S pokračujícím bojem zahalil oblohu prach a všichni si mysleli, ţe opĕt nastala noc. Bojovníci přelézali mrtvá tĕla, aby se dostali k nepřátelům, mávali meči a útočili ostrými oštĕpy. Kočáry nemohli jet dál. Konĕ se vzpínali, nebot se nemohli pohnout ani dopředu, ani dozadu. Muţi křičeli bolestí a pak padali k zemi. Jak umírali, vykřikovali jména svých milovaných. Mnoho chrabrých bojovníků leţelo se smrtelnými zranĕními a plni radosti očekávali své povýšení do nebeských končin. Ardţuna, který hledal příleţitost ke střetu s Karnou, narazil jako první na Drónu. Bhíma s Dhrištadjumnou si probíjeli cestu mezi Kuruovci smĕrem k učiteli a Ardţuna jel za nimi. Zatímco se Bhíma potýkal s Durjódhanou a jeho bratry a Dhrištadjumnu zamĕstnával Ašvatthámá, Ardţuna vyslal na Drónu tisíce svých zlatĕ okřídlených šípů. Mezi učitelem a ţákem se rozpoutala pozoruhodná bitva, nad níţ přihlíţející ţasli. Vypadali jako dva tanečníci na jevišti, kteří předvádĕjí svoje nejúţasnĕjší pohybové kreace. Šípy létaly po obloze jako hejna labutí, ve výšce se střetávaly a vybuchovaly ve sprškách jisker a ohnĕ.

Dróna vyvolával všechny nebeské zbranĕ, které znal, ale jakmile opustily jeho luk, Ardţuna je zničil. Učitel se usmíval a chválil odvahu svého ţáka. Siddhové a gandharvové na obloze s úţasem přihlíţeli a velebili oba bojovníky. Kdyţ oba stáli a neustále vypouštĕli svoje zbranĕ, nenacházeli mezi nimi ţádný rozdíl. Ani jeden nebyl schopen získat nad soupeřem převahu. Bohům jejich boj připadal, jako kdyby se Rudra rozdĕlil na dva a bojoval sám proti sobĕ. Tito dva nejsou ani lidé ani nebeštané,“ prohlásili. Toto je střet energie Brahmanu, která převyšuje všechny pozemské síly. Kdyby si tito bojovníci přáli, mohli by zničit vesmír.“ Zatímco Ardţuna bojoval s Drónou, Dhrištadjumna se k nim neochvĕjnĕ blíţil s úmyslem Drónu zabít. Následovala ho dvojčata, jimţ zastoupili cestu Kritavarmá a Kripa. Hrdinové bojovali a kolem nich probíhala divoká řeţ mezi obĕma armádami. Sátjaki jedoucí v Ardţunovĕ stopĕ napadl Durjódhanu. Kdysi dávno, kdyţ Sátjaki přišel do Drónovy školy v Hastinápuru, byli přátelé. Přestoţe se Sátjaki stal Ardţunovým ţákem, udrţoval s Durjódhanou dobrý vztah. Oba muţi na sebe hledĕli přes pole a vzpomínali na společné zábavy v dĕtství. Durjódhana vykřikl: Hola, drahý příteli. Jak prokletá je povinnost kšatriji. Hanba moci a touze po bohatství. nejpřednĕjší ze Siniho rodu, v dĕtství jsi mi byl draţší neţ sám ţivot. Bĕda, všechny ty dny plné přátelství nejsou na bojišti ničím. Hnĕv a chamtivost nás přimĕly stát zde a usilovat si o ţivot. Bĕda, kam se podĕly bezstarostné dny našeho mládí?“ Sátjaki sklonil luk a odpovĕdĕl: Povinností kšatriji vţdy bylo bojovat i se svým učitelem. králi, neváhej. Jestli mĕ máš rád, pak mĕ bez okolků zabij. Tak mĕ pošleš do končin spravedlivých. Projev veškerou svoji odvahu. Jiţ nechci být svĕdkem násilné smrti svých přátel.“ Kdyţ Sátjaki hovořil, z očí mu kanuly slzy. Vĕdĕl, ţe dny přátelství s Pánduovci a Kuruovci jsou pryč. Jejich přátelské souboje z minulosti nyní nabyly váţné podoby. Napnul luk a vystřelil na Durjódhanu salvy dlouhých šípů, a ten okamţitĕ odpovĕdĕl vlastními. Oba muţi se vzájemnĕ znovu a znovu probodávali a vydávali hnĕvivý řev. Rozpoutala se bitva podobná té mezi Ardţunou a Drónou. S tím, jak oba bojovníci vyvolávali svoje nebeské zbranĕ, se obloha zaplnila šípy. Sátjaki postupnĕ nabyl nad Kuruovcem vrchu a Karna ho přispĕchal zachránit. S Karnovou pomocí se král Sátjakiho zbavil, tĕlo mĕl však rozdrásáno šípy.

Dróna nadále ničil pánduovskou armádu, jako kdyby ho jejich záhubou povĕřila sama Smrt. Jeho útok nesčetnými planoucími šípy následovaly výkřiky suţovaných vojáků. Judhišthira pozoroval Drónovu moc a cítil, ţe nemůţe nikdy zvítĕzit. Setkal se s Ardţunou a Bhímou a vyjevil jim svoje obavy: Zdá se, ţe nás Dróna zničí. Toho mocného hrdinu nikdo zastavit nedokáţe.“ Krišna odpovĕdĕl: Máš pravdu, ó králi. Drónu nelze zastavit, dokud stojí s pozdviţenými zbranĕmi. Pokud je však skloní, můţe být zabit. Jsem toho názoru, ţe kdyby se doslechl o smrti svého syna, ztratí odvahu bojovat. Řekni mu, ţe je Ašvatthámá mrtev. Poté skloní luk a zabijeme ho.“ Ardţuna byl ohromen: S tím nemohu souhlasit, ó Mádhavo.“ Bhíma se však po vyslechnutí Krišnových slov okamţitĕ vzdálil a hnal se do blízkého kuruovského oddílu slonů. V jejím čele jel Indravarma, vládce Malavy. Bhíma vĕdĕl, ţe jeho slon se rovnĕţ jmenuje Ašvatthámá. Pánduův syn zatočil svým ţelezným kyjem a zvíře i s jeho jezdcem zabil. Potom spĕchal k Drónovi a zahřímal: Ašvatthámá je zabit! Ašvatthámá je zabit!“ Kdyţ Drónu podvádĕl, hlas se mu třásl a srdce se mu chvĕlo, ale vĕdĕl, ţe to byl Krišnův pokyn, a tak znovu a znovu oznamoval Drónovi, ţe Ašvatthámá je mrtev. Dróna při zaslechnutí Bhímových slov zanechal boje. Jeho údy jako by se rozpadly stejnĕ tak jako pískovec ve vodĕ. Kdyţ si však vybavil odvahu svého syna, došel k názoru, ţe to nemůţe být pravda. Bhímova náladovost byla známá. U nĕho nebylo vyloučeno, aby v hnĕvu nebo ţertu vyslovil nepravdu. Dróna se vzchopil a pokračoval v útoku na Pánduovce. Dojel k nĕmu Dhrištadjumna a pustili se znovu do boje. Kuruovský generál si drţel Dhrištadjumnu od tĕla a dál ničil pánduovské jednotky. Vyvolal strašlivou Brahmovu zbraň a bojovníci padali k zemi jako stromy vyvrácené bouří. Kdyţ Drónovy šípy dopadly na jeho nepřátele, hlavy a paţe létaly kolem. V krátké dobĕ zabil Judhišthirovi před očima deset tisíc bojovníků na kočárech, třebaţe na nĕho Dhrištadjumna útočil plnou silou. Dróna stál na bojišti jako planoucí oheň bez jediné stopy kouře. Kdyţ Dróna přehlíţel zpustošené řady nepřátel, na obloze nad ním se náhle objevila skupina rišiů vedených Agnim. Jeho vlastní otec Bharadvádţa spolu s Vasištou, Višvámitrou, Gautamou, Kašjapou a mnoha nebeskými mudrci stáli na obloze ve svých jemnohmotných podobách. Společnĕ oslovili Drónu hlasem, který slyšel jen on sám: Bojuješ nečestnĕ, ó Dróno, kdyţ pouţíváš nebeské zbranĕ proti ménĕ zdatným bojovníkům.

Přišel čas tvé smrti. Odhod svoje zbranĕ. Jsi učený bráhmana a taková krutost tĕ není hodna. Pouţitím Brahmovy zbranĕ pro zabíjení obyčejných muţů jsi nabyl nechvalné povĕsti. Přestaň s tĕmito hříšnými činy a zanech boje. Tvoje dny jsou sečteny.“ Dróna se rozhlédl. Dhrištadjumna byl stále poblíţ a hlasitĕ ho vyzýval. Moţná nadešel čas, kdy se má naplnit ono proroctví. Svĕsil paţe podél tĕla. Nedokázal pokračovat. Bhímova slova ho stále trápila a ještĕ více ho bolelo to, co řekli mudrci. Mohl být Ašvatthámá opravdu mrtev? Koho by se mohl zeptat a být si jist, ţe se dozví pravdu? Kuruovský generál nedaleko spatřil Judhišthiru a vydal se k nĕmu. Jeho se zeptá, protoţe Judhišthira nebude lhát. Krišna vidĕl, ţe se Dróna blíţí k Judhišthirovi, a řekl: Zachraň nás před Drónou, ó králi. Jestli bude bojovat jen o polovinu dne déle, tvoje armáda podlehne. Za tĕchto okolností je podvod lepší neţ pravda. Lhát v zájmu přeţití není hřích.“ Krišna citoval úryvek z písem, který za jistých okolností   —   včetnĕ ohroţení ţivota   —   dovoloval lhát. Judhišthira se nad Krišnovými slovy zamyslel. Nemohl je nebrat na vĕdomí. Za celý svůj ţivot nepromluvil dokonce ani dvojsmyslnĕ a s myšlenkou na leţ bylo pro nĕj obtíţné se smířit. Pokud však Drónu nezastaví, jeho oddíly budou poraţeny. Pánduův syn si vzpomnĕl na Drónův vlastní prorocký výrok na počátku této války   —   bude přemoţen, aţ z vĕrohodného zdroje uslyší nĕco nepříjemného. Judhišthira s Krišnovým návrhem neochotnĕ souhlasil. Kdyţ se k nĕmu kuruovský učitel přiblíţil, sdĕlil mu falešnou zprávu. Ašvatthámá je mrtev,“ vykřikl a nakonec neslyšnĕ dodal slon“, jelikoţ nebyl za ţádných okolností schopen pronést leţ. Do té doby se zdálo, ţe se Judhišthirovi konĕ pohybují po poli bez doteku zemĕ. Poté, co lhal Drónovi, sestoupili na zem. Přihlíţející mudrci se divili, proč tomu tak je. Nĕkteří řekli, ţe příčinou je Judhišthirova leţ, zatímco podle jiných za to mohla jeho neochota poslechnout Krišnův pokyn. Jakmile Judhišthira promluvil, Dróna cítil, jak mu srdce zalil nezmĕrný ţal. Jeho muka ještĕ zvyšovala slova mudrců, z nichţ mĕl pocit, jako by urazil Pánduovce. Rozptýlen zármutkem se od Judhišthiry vzdálil se sklonĕnými zbranĕmi. Dhrištadjumna zaútočil. Dróna byl zasaţen po celém tĕle, ale

nebránil se. Tonul v zoufalství. Dhrištadjumna ho napadl ještĕ vĕtší silou. Starý kuruovský předák vzplál hnĕvem a konečnĕ zdvihl luk, aby se bránil. Projevil svoji jedinečnou obratnost a srazil všechny Dhrištadjumnovy šípy. Pronesl mantry, aby vyvolal nebeské zbranĕ a Dhrištadjumnu zničil, ale jiţ se mu nezjevily. Uţasl a vystřelil na svého nepřítele salvy obyčejných šípů. Náhle si všiml, ţe jeho zásoba šípů, bĕhem posledních patnácti dnů nevyčerpatelná, došla. Zoufalý Dróna se rozhodl vzdát ţivota. Upustil luk a opakovanĕ vykřikoval synovo jméno. Pohlédl na ostatní Kuruovce a zvolal: Durjódhano, ó Karno, ó Kripo, bojujte ze všech sil. Já odkládám zbranĕ.“ Dróna usedl na svém kočáře v meditační poloze. Přivřel oči, natáhl paţe a zamĕřil mysl na Višnua. Kdyţ upadl do tranzu, pronesl posvátnou slabiku óm. Nebeští mudrci z nebes vidĕli, jak opustil svoje smrtelné tĕlo a stoupal do vyšších končin. Kdyţ se ubíral vzhůru, zdálo se jim, jako by na obloze vycházelo další slunce. Dhrištadjumna, který nevĕdĕl, ţe Dróna jiţ odešel, spatřil svoji příleţitost. Vzal jako břitva ostrou šavli, seskočil z kočáru a bĕţel ke kuruovskému učiteli. Všichni přihlíţející bojovníci na nĕho volali, at se zastaví, ale jeho to od jeho zámĕru neodradilo. Uprostřed výkřiků Bĕda!“ a Hanba!“ vyskočil na Drónův kočár s vysoko zdviţenou šavlí. Přitáhl si Drónu za spletené vlasy a mocným rozmachem šavle mu usekl hlavu. Potom ji hodil smĕrem ke Kuruovcům, radostnĕ zařval a mával krví zbrocenou šavlí ve vzduchu. Ardţuna před tím na Dhrištadjumnu křičel, aby Drónu zajal a přivedl ho k Judhišthirovi ţivého. Dhrištadjumnova podlost se ho dotkla. Jeho srdce se z krutého zabití milovaného učitele tavilo ţalem. Bhíma však jásal a utíkal k Dhrištadjumnovi, aby ho radostnĕ objal. Judhišthira mĕl smíšené pocity. Mĕl velkou radost, ţe válka brzy skončí, ale přesto byl plný obav, ţe Drónovu smrt zapříčinil podvod. Stejnĕ jako Ardţuna byl smutný z toho, ţe Dhrištadjumna tak nemilosrdnĕ zavraţdil jeho učitele. Kuruovci propadli ţalu a strachu. Jejich vţdy vítĕzný vojevůdce je mrtev. Nebyli schopni tomu uvĕřit a dali se na úprk. Durjódhanu, Karnu, Šakuniho a kuruovské předáky přemohl ţal a utíkali spolu se svými vojáky. Kdyţ se rychle vzdalovali od jásajících pánduovských jednotek, potkali Ašvatthámu postupujícího opačným smĕrem jako krokodýl plovoucí proti proudu řeky. Překvapilo ho, ţe Kuruovci ustupují, a proto

zastavil Durjódhanu a zeptal se: Proč vidím naši armádu prchat, ó králi? Proč ty a všichni naši ostatní hrdinové utíkáte? Jistĕ nás postihlo nĕjaké neuvĕřitelné neštĕstí.“ Durjódhana nebyl schopen Ašvatthámovi sdĕlit, co se stalo. Hledĕl do zemĕ a neřekl nic. Po jeho boku se objevil Kripa a Durjódhana řekl: synu Šaradvata, řekni Ašvatthámovi, proč utíkáme.“ Se slzami stékajícími po tváři mu Kripa řekl: S Drónou, nejpřednĕjším z muţů v našem čele, jsme svedli velkou bitvu s Paňčály, bĕhem které zabil přinejmenším padesát tisíc protivníků. Tvůj otec pronikl do pánduovských řad a likvidoval naše nepřátele jako sám Ničitel. Nikdo se mu nedokázal postavit. Proto se Pánduovci odhodlali pouţít k jeho zastavení nečestný způsob. Oznámili mu, ţe jsi byl zabit, ó dítĕ, a tak ho zbavili smyslů a síly. Kdyţ Dhrištadjumna vidĕl, ţe úzkostí přestal bojovat, hnal se k nĕmu s vysoko zdviţeným mečem. Právĕ kdyţ učitel usedl v mystické meditaci a mnoho bojovníků na Drupadova syna křičelo, aby se zastavil, Dhrištadjumna mu utal hlavu. Tak tvůj otec padl rukou nelítostného bojovníka. Proto naše oddíly prchají.“ Ašvatthámá vykřikl. Luk mu vypadl z ruky a padl na kolena. Byl hnĕvem smyslů zbavený a třásl se jako strom v bouři. Tĕlo mu hořelo a nĕkolik okamţiků klečel s hlavou mezi koleny. Postupnĕ se uklidnil, vstal a řekl: Durjódhano, jak se ti takzvaní ctnostní Pánduovci dopustili takového činu? Dnes sklidí jeho plody. Dhrištadjumna mĕ zneváţil a dopustil se odporného zločinu. Přísahám při pravdĕ, ţe se zemĕ brzy napije jeho krve jakoţ i krve Dharmova syna. Jestli nezabiji i toho posledního z Paňčálů, skoncuji se svým tíţivým ţivotem. Všemi prostředky, čestnými či nečestnými, přivodím zkázu Dhrištadjumny i jeho stoupenců.“ Ašvatthámova tvář ţhnula a vychrlil tato slova: Otočte se, ó hrdinové, a bojujte s našimi nepřáteli. Zaútočím ve vašem čele a zničím kaţdého, kdo se mi postaví do cesty. Dnes mĕ uvidíte vypouštĕt hrozivé zbranĕ, které se vyrovnají Rudrovĕ i Višnuovĕ. Vlastním Nárájanovu zbraň, kterou mi dal otec, jenţ ji dostal od Šivy. Tento neomylný bůh mu prozradil, ţe tato zbraň zničí kaţdého, na nĕhoţ je namířena. Dnes ji pouţiji ke zničení celé pánduovské armády. Lze ji vystřelit jen jednou a schoval jsem si ji pro podobný okamţik beznadĕje. Ted svĕt uvidí její sílu.“

Ašvatthámův řev vlil Kuruovcům do ţil nový ţivot. Provolali mu slávu a shromáţdili ustupující vojáky. Za zvuků bubnů a troubení tisíců lastur se kuruovská armáda obrátila zpĕt k Pánduovcům.

Kapitola 22: NÁRÁJANOVA ZBRAŇ Po kuruovském útĕku se Pánduovci shromáţdili, aby se dohodli na svém příštím kroku. Ardţuna se zlobil na Dhrištadjumnu a bĕhem hovoru s Judhišthirou jen doutnal. Drupadův syn se dopustil barbarského činu. Hříchem jsi poskvrnĕn i ty, králi. Učitel ti vĕřil, ţe řekneš pravdu, ale tys ho podvedl lţí, která se za pravdu jen vydávala. Hanbu za tento čin poneseš navĕky, jako tu, kterou nese Ráma za zabití Valiho. Bĕda, já jsem také vinen, ţe jsem pouze nečinnĕ přihlíţel, jak je můj učitel podveden a zabit vlastními ţáky. V touze po svrchované vládĕ jsme nečestnĕ zabili vlastního gurua. Myslím, ţe bude lépe, abych zemřel, neţ abych se podílel na takovém hříchu.“ Ardţuna dlouho bĕdoval, ale nikdo mu neodpovídal. Krišna na nĕho hledĕl se soucitem. Ardţunova láska k Drónovi byla příslovečná. Zármutkem zkrušený Ardţuna padl na kolena a naříkal. Kdyţ Bhíma vidĕl svého mladšího bratra v poutech smutku, pokáral ho: Je opravdu podivné, ţe dnes káţeš mravnost jako riši ţijící v lese. Zapomnĕl jsi, proč jsme vůbec do této války vstoupili? Kšatrijská povinnost nás přinutila přijít potrestat Durjódhanu a jeho stoupence. Nevzpomínáš si, jak v přítomnosti našeho učitele urazili bezhříšnou Draupadí? Zapomnĕl jsi, jak nás poslali do vyhnanství v lese, zatímco Dróna jen přihlíţel? Po léta jsme ţivili plamen nepřátelství, abychom mohli naše nepřátele po právu potrestat. Nyní, kdyţ tak činíme, bĕduješ ve jménu ctnosti. Jestli Drónovo zabití postrádalo ctnost, proč jsi pak přísahal, ţe vypustíš svoje planoucí zbranĕ na Kuruovce vedené právĕ Drónou?“ Bhíma rozhnĕvanĕ zvýšil hlas a Ardţuna na nĕho hledĕl bez hlesu. Slova jeho staršího bratra ho nikdy neurazila. S obtíţemi ovládl svoje city a dál Bhímovi, který pokračoval, naslouchal: Milý bratře, svým úpĕnlivým bĕdováním a káráním nám drásáš srdce. V dobĕ, kdy je namístĕ chvála, nešetříš strohými soudy. Naši nepřátelé mají nepochybnĕ štĕstí, ţe ses nyní upnul ke shovívavosti. Co se mĕ týče, vidím Drónovu smrt jako vhodnou a správnou. Ted bychom nemĕli ztrácet čas, ale rozdrtit zbývající Kuruovce nyní vedené pomstychtivým Ašvatthámou.“

Ardţuna zatal zuby a neřekl nic. Dhrištadjumna stál poblíţ, ale nevypadal na to, ţe se chce kát. Ardţuna na nĕho pohlédl zarudlýma očima a paňčálský princ ho oslovil smířlivým tónem. Bíbhatsu, nemám pocit, ţe bych se dopustil nĕjakého hříchu. Dróna, přestoţe bráhmana, porušil pravidla svého stavu, a tak si zaslouţil trest z rukou všech ctnostných králů. S pouţitím svojí bráhmanské moci zabil tisíce obyčejných vojáků nebeskými zbranĕmi. Tím se zachoval nečestnĕ a výsledkem bylo, ţe sám padl pomocí podvodu. Jinak to dopadnout nemohlo. Za jeho zabití bys mi nemĕl spílat, protoţe právĕ kvůli tomu jsem se zrodil z ohnĕ. K zabití toho bezohledného bojovníka jsem pouţil všechny prostředky, které jsem mohl. Jinak by nás všechny zničil.“ Bhíma souhlasnĕ přizvukoval a Dhrištadjumna pokračoval: Zabitím Dróny jsem se zbavil dluhu vůči otci a příbuzným. Kdybych ho ušetřil, spáchal bych hřích. Pártho, ty jsi zabil svého letitého praotce. Jestli to nebyl hřích, proč odsuzuješ můj čin? Dróna byl hříšný darebák, který rád slouţil hříšníkům. Nezaslouţím si tvoji hanu, Ardţuno, ale odpouštím ti pro lásku, kterou k tobĕ jako k manţelovi Draupadí chovám. Zachovej klid. Judhišthira jednal správnĕ a já téţ. Zabili jsme toho, jenţ zraňoval vlastní ţáky. Ted bojuj a brzy ti připadne vítĕzství.“ Ardţuna při Dhrištadjumnovĕ uráţce svého učitele soptil, ale kdyţ vidĕl, ţe Judhišthira ani Krišna neprotestují, ovládl se. Pouze po Dhrištadjumnovi divoce blýskl očima a potichu přitom mumlal: Hanba! Hanba!“ Sátjaki, který sedĕl na kočáře vedle Ardţuny, nedokázal snést Dhrištadjumnova slova. Náhle vyskočil a vykřikl: To zde není nikdo, kdo tohoto hříšného, hrubého a prokletého darebáka sprovodí ze svĕta? Ach ty ničemo, jak se opovaţuješ pronést taková slova? Je s podivem, ţe se tvoje hlava neroztříštila na kusy, kdyţ ses chystal zabít svého učitele. Zaslouţíš odsouzení všech zboţných lidí. Sedm pokolení před tebou a sedm po tobĕ, hanbo svého rodu, poklesne do pekla zbaveno slávy. Obviňuješ Ardţunu ze zabití Bhíšmy, ale nebyl to tvůj vlastní hříšný bratr Šikhandí, kdo způsobil jeho smrt? Jistĕ není vĕtších hříšníků, neţ jsou Paňčálové.“ Sátjaki pozdvihl kyj a pokračoval ve výtkách určených Dhrištadjumnovi: Pokud opĕt proneseš taková slova, urazím ti hlavu kyjem. Kdyţ na tebe človĕk jen pohlédne, ó vrahu bráhmany, musí se očistit pohledem do slunce. Jestli máš v sobĕ alespoň trochu odvahy, postav se mi se zbraní v ruce. Tvoje uráţky mého učitele i jeho učitele nemohu dále snášet.“

Dhrištadjumna se zasmál: synu Madhuova rodu, odpouštím ti tato slova, přestoţe jsi nejhříšnĕjší z lidí. Nikdo by nemĕl odpouštĕt nĕkomu tak hříšnému, jako jsi ty, protoţe lidi tvého zrna odpuštĕní pouze utvrdí v přesvĕdčení, ţe postrádám sílu. Zapomnĕl jsi uţ, jak jsi ty, který tak miluje spravedlnost, zabil Bhúrišravu i poté, co tĕ porazil a přestal bojovat? Drţ jazyk za zuby. Uţ nic neříkej. Jestli budeš dál takto mluvit, pošlu tĕ do sídla Smrti.“ Dhrištadjumna potom Sátjakimu připomnĕl všechny nečestné a podlé skutky Kuruovců. Byl to Dróna, kdo zařídil, aby Abhimanjua zabili na bojišti nečestným způsobem. Ve válce nevyhnutelnĕ občas dochází k porušení pravidel. Přesto nakonec o vítĕzství rozhodne spravedlnost. Bojuj proto dál proti Kuruovcům, ó hrdino z Vrišniho rodu. Není pochyb o tom, ţe budou zničeni a zabiti všemi prostředky, které jsou nám dostupné.“ Sátjaki se třásl vztekem. Oči se mu podlily krví, sevřel kyj, seskočil z kočáru a rozehnal se na Dhrištadjumnu. Jiţ s tebou nebudu plýtvat slovy. Rozdrtím tĕ svým kyjem.“ Na Krišnův pokyn seskočil Bhíma ze svého kočáru a postavil se mezi oba rozzuřené bojovníky. Chytil Sátjakiho, který ho vlekl ještĕ nĕkolik kroků a vztekle řval. Sahadéva také seskočil ze svého kočáru a řekl: nejpřednĕjší z lidí, nemáme lepších přátel, neţ jste vy dva. Vaše rody jsou nám stejnĕ drahé jako náš vlastní. I navzájem jste si drazí. Vzpomeňte si na povinnosti přátel k přátelům a odpustte si. Na hádky mezi námi není čas.“ Dhrištadjumna se zasmál: Bhímo, pust Siniho vnuka. Necht se se mnou střetne jako vítr s horami. Brzy potlačím jeho bojechtivost a potom zničím zbývající Kuruovce. Nebo to můţe udĕlat Ardţuna. Nech mĕ, at setnu tomu muţi svými šípy hlavu. Plete si mĕ s Bhúrišravou s utatou paţí. Pust ho. Bud já zabiji jeho, nebo on mĕ.“ Sátjaki se v Bhímovĕ objetí nadmul a zahřímal. Snaţil se vymanit, ale Bhíma ho drţel pevnĕ. Nato Krišna oslovil oba protivníky uklidňujícími slovy, jako kdyţ mĕsíc vyzařuje svoje chladivé paprsky. Judhišthira je také utĕšoval a s Krišnou se jim nakonec podařilo jejich hnĕv zmírnit. Kdyţ oba zchladli a opĕt nastoupili na svoje kočáry, Pánduovci náhle zaslechli radostný řev Kuruovců. Překvapenĕ na sebe pohlédli. Jak to, ţe jsou jejich nepřátelé tak nadšeni? Vţdyt po Drónovĕ smrti se celá jejich armáda rozutekla.

Kdyţ ten zvuk zaslechl Ardţuna, usmál se a řekl: Ašvatthámá nepochybnĕ shromáţdil naše nepřátele. Ten, kdo při svém zrození rţál jako nebeský kůň Uččaihšravá, s rukama podobnýma sloním chobotům a s tváří tygra, se na nás brzy zuřivĕ vrhne. Nenechá si líbit mrzké zabití svého otce. Dhrištadjumnovi ted hrozí obrovské nebezpečí. Připravme se k boji.“ Pánduovci uvidĕli vzdouvající se oblaka prachu, jak se Kuruovci opĕt hnali do útoku. Bojovníci zapomnĕli na svoje neshody a rychle zaujali svá místa, připraveni čelit útoku. V čele postupujících kuruovských oddílů spatřili plápolající Ašvatthámův zlatý prapor se znakem lvího ocasu. Bhíma a dvojčata vyslali velkou skupinu bojovníků na kočárech, aby ho obklíčili a napadli ještĕ předtím, neţ se dostane k Dhrištadjumnovi. *** V dobĕ, kdy se Kuruovci hnali zpĕt do bitvy, aby pomstili Drónovu smrt, se slunce přiblíţilo k západu. Ašvatthámá, který Durjódhanovi přísahal, ţe zničí Dhrištadjumnu i s paňčálskou armádou, pomyslel na Nárájanovu zbraň. Kdyţ se k Pánduovcům přiblíţil na necelý kilometr, přiloţil na luk nebeský šíp a pronesl posvátné mantry k vyvolání této střely. Kdyţ Drónův syn přivolal zbraň, z oblohy se ozvalo dunivé burácení. Na bojišti se objevily desetitisíce ohnivých šípů a letĕly vstříc pánduovské armádĕ jako sluneční paprsky. Z oblohy padaly nesčetné doruda rozţhavené ţelezné koule jako zářící meteory. Vzduch se zaplnil disky s ostřím jako břitva, sekerami, planoucími oštĕpy a ozubenými kyji. Pod přívalem střel zmizeli Kuruovcům jejich nepřátelé z očí. Pánduovce zachvátila úzkost. Zdálo se jim, ţe všude na bojišti se objevují planoucí střely. Déšt zbraní se snesl z oblohy na jejich bojovníky, at stáli kdekoliv. Pánduovskou armádu zahalila zmĕt šípů a šipek. Vojáci padali po tisících, rozsekáni vytrvalým útokem na kusy. Pánduovští hrdinové se pokusili útoku čelit, ale čím víc se snaţili, tím to bylo horší. S rostoucím odporem jako by se síla nárájanástry zvĕtšovala. Judhišthira vidĕl, jak je jeho armáda spalována, a vykřikl rozkaz k ústupu. Jeho vydĕšený hlas přehlušil i hřmot padajících střel, které zasahovaly brnĕní a štíty jeho vojáků. Zachraňte se útĕkem! Neohlíţejte se. Tuto zbraň nelze odrazit. Jistĕ to je následek zabití našeho bezhříšného učitele. Já a moji bratři vstoupíme do planoucího ohnĕ. bojovníci, vratte se do svých domovů.“ Krišna řekl Judhišthirovi, aby zachoval klid. Vĕdĕl, jak zbrani čelit. Stál na Ardţunovĕ kočáře a zvolal: Všichni kšatrijové, okamţitĕ odhodte zbranĕ

a sestupte z kočárů a ze slonů. Lehnĕte si beze zbraní na zem. Nesnaţte se proti ní bojovat, nebot to jen zvýší její sílu. Jestli jen pomyslíte na to, ţe se jí postavíte, zabije vás to.“ Kdyţ bojovníci zaslechli Krišnova slova, odhodili svoje zbranĕ a vrhli se na zem. Střely stvořené Nárájanovou zbraní jim pak proletĕly neškodnĕ nad hlavami. Bhíma vidĕl vojáky odhazovat zbranĕ a vykřikl: Nikdo at neodkládá zbranĕ. Nebojte se této zbranĕ, kterou vypustil Ašvatthámá. Osobnĕ zastavím její sílu vlastními rychlými šípy. Zasáhnu Drónova syna nesčetnými šípy a pošlu ho na cestu, na kterou se jiţ odebral jeho otec. Ardţuno, jak můţeš odloţit Gándívu a ztratit svoji povĕst i slávu? Stůj a bojuj. Přijmu tíţi této zbranĕ na svoji širokou hrud. Dnes budete všichni svĕdky mojí odvahy.“ Ardţuna odpovĕdĕl: Bhímo, můj slib zní, ţe nepouţiji Gándívu proti bráhmanům, kravám a kterékoliv zbrani svatého Pána Nárájana. I ty bys mĕl ulehnout, ó hrdino. Tuto všepohlcující zbraň nelze silou paţí zastavit.“ Bhíma nebral Ardţunu na vĕdomí a hnal se proti Kuruovcům. Nedbal na hustý příval střel ve vzduchu, stál na svém kočáře a střílel na Ašvatthámu hrozivé ocelové šípy. Drónův syn se usmál a odolával Bhímovu útoku, přičemţ sráţel všechny jeho šípy, kdyţ k nĕmu přilétaly. Jelikoţ všichni pánduovští vojáci leţeli na zemi, nárájanástra zamĕřila svoji plnou sílu na Bhímu. Byl zcela zahalen planoucími střelami a vypadal jako obĕtní oheň, který náhle vyšlehl na bojišti. Zářil pod útokem nárájanástry tak, ţe na nĕho nikdo nedokázal ani pohlédnout. Ardţuna vidĕl, ţe bratr je v úzkých, a vyvolal proto zbraň Varuny. Tato vodní zbraň Bhímu přikryla a chránila ho před neustále rostoucí silou Nárájanovy zbranĕ. Ardţuna si však byl vĕdom, ţe nebude dlouho trvat a jeho vznĕtlivý bratr podlehne. Náhle Krišna seskočil z kočáru a rozbĕhl se k Bhímovi. Ardţunu poţádal, at Ho doprovodí. Oba hrdinové se nebojácnĕ ponořili do ohnivé masy obklopující Bhímu. Chytili ho a stáhli z kočáru. Bhíma zuřivĕ řval, kdyţ mu Ardţuna rval zbranĕ z ruky. Krišna však naléhavým hlasem řekl: synu Pándua, co si myslíš, ţe dĕláš? Kdyby bylo moţné této zbrani odolat, tak bychom všichni bojovali. Zůstaň v klidu a nechovej se tak pošetile.“ Bhíma neochotnĕ souhlasil s Krišnovými pokyny a leţel v klidu se zbranĕmi poloţenými vedle sebe. Nárájanástra ustoupila. Její četné střely

vylétly na oblohu a brzy v ní zmizely. Kdyţ se z bojištĕ vytratily všechny, Pánduovci vstali a chopili se zbraní. Nastoupili na kočáry, vsedli na konĕ a vyrazili bojový pokřik. Krišnova rada je zachránila před váţným nebezpečím. Durjódhanu rozzlobilo, ţe jeho nepřátelé unikli. Přijel k Ašvatthámovi a řekl: Rychle tu zbraň vyšli ještĕ jednou, nebot Pánduovci se shromáţdili a zaútočí ted plnou silou.“ Ašvatthámá zavrtĕl hlavou: Nárájanovu zbraň můţe človĕk pouţít jen jednou. Kdyby byla vyvolána znovu, zabije osobu, která ji pouţívá. Krišna zná tajemství, jak ji odrazit, a tak byl její účinek zmařen.“ Durjódhana klel: Tak pouţij kterékoliv jiné zbranĕ. Tvoje síla se vyrovná síle samotného Mahádévy. Bez váhání zabij tyto vrahy svého učitele, ó synu Dróny.“ Ašvatthámá se vřítil do bitvy, vyhledal Dhrištadjumnu a napadl ho tisíci ozubenými šípy. V zápalu hnĕvu se na svého protivníka vrhl s dĕsivou silou. Zabil mu vozataje a čtyři konĕ a rozbil mu kočár. Dhrištadjumna sestoupil na zem a odrazil Ašvatthámův útok mečem a štítem. Sátjaki byl nadosah a vidĕl, ţe se Dhrištadjumna ocitl v tísni. Vzpomnĕl si na povinnost kšatriji a přispĕchal svému druhovi na pomoc. Zahalil Ašvatthámu sítí šípů, které zabily jeho konĕ a vozataje. Drónův syn seskočil z kočáru, stále suţován Sátjakiho šípy. Přijel mu na pomoc Kripa a vzal ho na svůj kočár. Kripa s Karnou pak napadli Sátjakiho a Dhrištadjumnu. Zároveň se do boje vrhlo mnoho dalších pánduovských i kuruovských hrdinů. Ašvatthámá nastoupil na nový kočár a opĕt vyjel proti Dhrištadjumnovi. Sátjaki mu znovu zastoupil cestu a Ašvatthámá na vrišniovského bojovníka vzkřikl: Siniho vnuku, znám tvoji náklonnost k tomuto vrahovi vlastního učitele, ale dnes se ti nepodaří ho zachránit. Přísahám při vlastním ţivotĕ, ţe zabiji všechny Paňčály s tímto hříšným darebákem v čele. Pokud se ho pokusíš zachránit, padneš také za obĕt mým šípům, stejnĕ jako všichni Pánduovci a celá jejich armáda. Nikdo mĕ nezastaví.“ Ašvatthámá pak probodl Sátjakiho salvou ozubených šípů. Kdyţ Sátjaki zavrávoral, Ašvatthámá vzal dlouhý, jasnĕ zářící šíp a v okamţiku ho vší silou vystřelil. Šíp probodl Sátjakiho brnĕní a zaryl se mu hluboko do

ramene. Otřesený vrišniovský bojovník podřepl na plošinĕ svého kočáru a jeho vozataj ho odvezl z bitvy, aby se vzpamatoval. Ašvatthámá obrátil svou pozornost na Dhrištadjumnu a na paňčálského prince divoce zaútočil. Vší silou vypustil svoje mantrami posílené šípy a probodal mu celé tĕlo. Dhrištadjumna podlehl čiré divokosti Ašvatthámova útoku a musel se opřít o ţerd praporu. Ihned mu přispĕchalo na pomoc mnoho pánduovských hrdinů pod vedením Bhímy a Ardţuny. Obklopili Ašvatthámu a stříleli na nĕho šípy ze všech stran. Ašvatthámá je úţasnĕ rychle a obratnĕ odráţel. Zasáhl všechny útočníky vlastními šípy a vydal svůj strašlivý bojový pokřik. Ašvatthámá bojoval jako šílený nedbaje na vlastní ţivot. Pohánĕn myšlenkou na otcovu smrt zatlačil útočníky zpĕt. Nikdo ho ještĕ nikdy předtím nevidĕl bojovat tak divoce. Drţel v šachu přední pánduovské bojovníky a zároveň nebeskými zbranĕmi zabil velký počet paňčálských vojáků. Králové a princové z různých zemí vyjíţdĕli proti Drónovu synovi, ale všichni záhy přišli o ţivot. Paňčálové se po Ašvatthámovĕ hrozivém masakru otočili a prchli. On je však zabíjel i poté, co odhodili zbranĕ a strachy utíkali. Ardţuna vykřikl: synu Dróny, přestaň se zabíjením obyčejných vojáků. Jsem zde, připraven pokořit tvoji pýchu. Ukaţ veškerou svoji odvahu, muţnost a poznání a také svoji náklonnost k Dhritaráštrovým synům a nenávist k nám. Dhrištadjumna a já tĕ rozdrtíme. Jiţ zabil tvého otce a nyní je připraven zabít i tebe.“ Ašvatthámu Ardţunova ostrá slova mučila. Jejich staré přátelství ze dní strávených společnĕ v Drónovĕ škole bylo očividnĕ zapomenuto. Nyní bojovali na ţivot a na smrt. Ašvatthámá upřel zrak na Pánduovce a pomyslel na zbraň agnéja. Přiloţil k luku zlatý šíp, v hlubokém soustředĕní pronesl mantry a potom ho s výkřikem vypustil. Z oblohy se okamţitĕ snesl příval šípů, bojištĕ pokrylo husté šero a padaly ohnivé meteory. Ze všech svĕtových stran vál prudký vítr a bičoval bojovníky kameny. Ze tmy zaznívaly dĕsivé skřeky rákšasů a pišáčů a ze všech stran vytí šakalů. Pánduovští vojáci suţovaní nebeskou zbraní křičeli strachem a bolestí. Zasahovaly je planoucí šípy dopadající ze všech stran. Ašvatthámova znalost tajných mystických vĕd obdařila zbraň agnéja hrozivou silou. Muţi, konĕ i sloni umírali seţehnutí na popel, jako kdyby je zachvátil poţár, který spaluje svĕty při zániku vesmíru. Agni si však vzpomnĕl na

událost u Khándavaprasthy a nechal svoji ohnivou zbraň neškodnĕ proletĕt nad Ardţunou i Krišnou. Ardţuna, který vidĕl neodolatelnou moc boha ohnĕ povolanou k záhubĕ Pánduovců, uklidnil mysl a pomyslel na brahmástru. Touto nejmocnĕjší ze všech zbraní okamţitĕ rozptýlil neproniknutelnou temnotu. Kdyţ Brahmova zbraň zneutralizovala zbraň Agniho, obloha se vyjasnila a začal vát chladivý vĕtřík. Na bojišti zůstaly leţet desetitisíce bojovníků s tĕly spálenými k nepoznání. Ašvatthámá ţasl, ţe se jeho zbraň minula účinkem a Ardţuna zůstal nezranĕn. Jak přeţil útok agnéji, která zabila desetitisíce ostatních bojovníků? Ardţuna s Krišnou jí stáli přímo v cestĕ, ale ani jednomu se nic nestalo. Ašvatthámá podlehl beznadĕji. Nejprve nárájanástra a ted i Agniho zbraň   —   obĕ Ardţuna s Krišnou zneškodnili. Jak mohl s takovými nepřáteli bojovat? Jsou neporazitelní. V zoufalství odhodil luk, seskočil z kočáru a utíkal z bojištĕ. Vykřikl: Vše je iluze!“ uprchl z boje a vbĕhl do porostu stromů. Přemohl ho smutek kvůli otci. Cítil, ţe ho nikdy nebude schopen pomstít. Ani jeho nejmocnĕjší zbranĕ proti Pánduovcům neúčinkovaly. Proč proti nim bojovat? Kdyţ Ašvatthámá bĕţel pryč, potkal Vjásadévu, který se blíţil k bojišti. Drónův syn se zastavil a rišimu se poklonil. Pak se ho zeptal, proč jeho zbranĕ proti Ardţunovi neúčinkovaly. Vjásadéva vysvĕtlil, ţe Krišna je Nejvyšší Pán. Je to Nárájan neboli Višnu. Nesmrtelný Nárájan je ve skutečnosti jen část Krišny. Neexistuje ţádná ţivá bytost schopná přemoci Krišnu nebo toho, koho chrání. Dokonce i Šiva se povaţuje za sluţebníka Krišny. I jeho Krišna kdysi v boji přemohl. Po vyslechnutí Vjásadévových slov se Ašvatthámá nad Krišnou důkladnĕji zamyslel. Jsou-li pravdivá, pak není ţádným překvapením, ţe jeho zbranĕ byly odraţeny. Dokud má Ardţuna na svém kočáře Krišnu, nemá smysl s ním dále bojovat. Odvahy zbavený a zarmoucený Ašvatthámá si uvĕdomil, ţe vše z konečného hlediska řídí všemocný osud. Tváří v tvář osudu človĕk nemůţe dĕlat nic, jen plnit svoji povinnost a výsledky ponechat na osudu. Podle Vjásadévových slov to vypadá, jako kdyby mĕli Kuruovci podlehnout. Kdo však můţe dopředu znát, co osud nakonec rozhodne? Ašvatthámá se mudrci opĕt poklonil a obrátil se zpĕt k bojišti. Jeho povinností je stále bojovat na Durjódhanovĕ stranĕ a především vzdát

poctu svému zabitému otci. Nepřátelé musí být potrestáni. Ted nesmí opustit bojištĕ. Kdyţ se Ašvatthámá vrátil, slunce jiţ zapadalo. Obĕ armády se stahovaly, unavené bojem trvajícím témĕř dva dny a noc. Kuruovci zoufalí z Drónovy smrti se do tábora vraceli zarmoucení, zatímco návrat Pánduovců provázel zvuk trubek, bubnů a lastur. Kdyţ Pánduovci dorazili do svého leţení, vidĕli, ţe přišel Vjásadéva. Ardţuna sestoupil z kočáru a šel k mudrci. Poklonil se mu, dotkl se jeho nohou a řekl: všemocný, dnes jsem vidĕl nĕco, co ve mnĕ vyvolalo velký úţas. Kdyţ jsem na svoje nepřátele vystřelil šípy, spatřil jsem před sebou osobu muţského pohlaví zářící jako oheň. Drţel planoucí trojzubec a at se obrátil na jakoukoliv stranu, byli tam moji nepřátelé spáleni a zničeni. Přestoţe svůj trojzubec ani ţádnou jinou zbraň nevypustil z ruky, moje nepřátele jako by sprovodila ze svĕta samotná jeho energie. Kdo je ta osoba, ó vznešený mudrci?“ Vjásadéva poloţil ruku na Ardţunovu hlavu, který před ním stále klečel, a odpovĕdĕl: synu Kuntí, vidĕl jsi Šankaru, velkého ničitele svĕtů. Z lásky a úcty ke Krišnovi kráčí před tvým kočárem a svojí neodolatelnou energií pálí tvé nepřátele. Ani lókapálové, mocní ochránci vesmíru, se mu nedokázali postavit. Pokračuj s důvĕrou v boji, ó Dhanandţajo. Toho, kdo má po svém boku Dţanárdanu, ţádná poráţka nečeká.“ Vjásadéva Pánduovce ujistil, ţe válka jiţ brzy skončí, a odešel. Unavení bojovníci se vydali přímo do svých stanů, aby si dopřáli nočního odpočinku.

Kapitola 23: ARMÁDĔ VELÍ KARNA Vládci a bojovníci, kteří se shromáţdili v Durjódhanovĕ stanu, tiše sedĕli a upírali zrak na prázdné sedadlo Dróny. I sám Durjódhana podlehl zármutku. Dlouze vzdychal a zíral do zemĕ. Nĕkolik přátel ho tišilo védskými verši o vĕčnosti duše a dočasnosti všech hmotných vĕcí. Utĕšovali také Kripu, který naříkal nad smrtí svého milovaného přítele a švagra. Ašvatthámá odešel do svého stanu. Chtĕl být sám. Po nĕjaké chvíli králové odešli a zanechali Durjódhanu samotného jen s Karnou, Šakunim a svými bratry. Sedĕli, témĕř nic neříkali, vzpomínali na

utrpení, které způsobili Pánduovcům, a cítili hlubokou lítost. Kdyţ večer pokročil, ulehli na drahocenná lůţka. Nemohli však usnout a úzkostí sebou házeli sem a tam. Noc se vlekla dál. Durjódhana opĕt pomyslel na Dánavy. Zdálo se, ţe dodrţeli svůj slib a pomohli mu. Dróna bojoval opravdu démonsky, ale přesto podlehl. Jakou moc mají Pánduovci na svojí stranĕ? To je opravdu nedokáţe nic zastavit? Kdyţ se slunce konečnĕ přiblíţilo k východnímu obzoru, Kuruovci apaticky vstali a vĕnovali se svým ranním obřadům. Poté se znovu sešli s ostatními vládci a rozhodli se jmenovat velitelem svých vojsk Karnu. Probĕhl jmenovací obřad, a kdyţ bráhmanům rozdali milodary, vyrazili na bojištĕ. Čekal je šestnáctý den války. Kuruovská armáda, jiţ velebili a které ţehnali bráhmanové, pochodovala do boje s odhodláním pomstít Drónu. Karna jel v jejím čele v lesklém brnĕní a zářil jako jeho nebeský otec na svém oslnivém kočáře. Kdyţ vyjíţdĕl do bitvy a povzbuzoval Kuruovce řevem a výkřiky, opĕvovali ho básníci. Po jeho boku jel Durjódhana a za ním ostatní bratři. Ze stran je chránili Ašvatthámá, Kripa, Kritavarmá a Šalja. Tyto hrdiny následovali ostatní mocní králové v čele svých armád, které sestavili do šiku ve tvaru ptáka. Všichni bojovníci pustili z hlavy předchozí neúspĕchy a v nadĕji na vítĕzství se hnali s hlasitým křikem do bitvy. Pánduovci tváří v tvář nepřátelům blíţícím se v hrdinné náladĕ sestavili svoje vojáky do tvaru půlmĕsíce. Obĕ armády se přiblíţily za bojového pokřiku a troubení na lastury. Z původních šesti miliónů bojovníků jich zbyl ménĕ neţ milión. Všichni dobře vĕdĕli, ţe válka skončí teprve tehdy, aţ všichni padnou. Durjódhana bude bojovat do posledního muţe a Pánduovci se nároku na svoje království nevzdají. Na obou stranách byli stále přítomni neporazitelní hrdinové, kteří v bitvĕ nezakolísali. Bylo tedy jisté, ţe obĕ armády budou zničeny a o konečné vítĕzství svedou boj vznešení hrdinové obou stran. Karna povzbuzen svým postavením hlavního velitele Kuruovců začal pobíjet zbývající pánduovské jednotky. Kdyţ na všechny strany střílel svoje olejem napuštĕné šípy, připadal svým nepřátelům jako planoucí slunce se svými nelítostnými paprsky. Nerozlišoval, na koho střílí, a stejnou mĕrou kosil vojáky, jezdce, slony i bojovníky na kočárech. Bhíma, Nakula a Sátjaki spĕchali zastavit jeho postup. Zaplavili ho zbranĕmi a postupnĕ ho zatlačili zpĕt. Ostatní Kuruovci přijeli Karnovi na pomoc a mezi hrdiny obou stran se rozpoutala lítá bitva.

Ke strašlivému střetu došlo mezi Bhímou a Ašvatthámou, jemuţ s úţasem přihlíţeli i nebeštané. Nakonec Ašvatthámá podlehl a v bezvĕdomí ho odvezli z bojištĕ. Také Bhíma byl zranĕn. Zhroutil se vyčerpáním a vozataj odvezl i jeho. Karna se probojovával dál od svých protivníků a opĕt se vřítil do pánduovské armády. Bezpočtem šípů drtil vojáky a pronikal jejich řadami jako oheň suchým lesem. Prohánĕl se kolem pronásledován mnoha pánduovskými hrdiny a působil v jejich řadách krveprolití. V jiné části pole bojoval nemilosrdnĕ Ardţuna. Útočil na zbývající Nárájany a nĕkolik přeţívajících Samšaptaků a tvrdĕ je kosil svými neomylnými šípy. Kuruovské síly vystavené Ardţunovu útoku připomínaly oceán zmítaný bĕsnící bouří. Ardţuna touţil po příleţitosti střetnout se s Karnou v rozhodujícím boji a při zabíjení svých neústupných nepřátel neztrácel ani trochu času. Kdyţ Karna pobíjel paňčálské a sómacké bojovníky, zastihl ho a k boji vyzval Nakula. Nebojácný pánduovský bojovník vrhl na Karnu mnoho smrtonosných šipek, ten je však svými rychlými šípy roztříštil na kusy. Vystřelil na Nakulu planoucí šípy a on je také rozbil svými vlastními. Po určité dobĕ prudkého boje oba muţi poodstoupili a upírali na sebe palčivé pohledy. Nakula zvolal: Díky přízni štĕstí mám příleţitost s tebou dnes bojovat. Jsi příčinou veškerého našeho utrpení a neseš také vinu za tuto velkou válku. Kvůli tobĕ nyní leţí tolik vznešených hrdinů bez ţivota a svĕt je plný vdov a sirotků. Nes tedy následky svojí zlotřilosti, ó hříšníku. Jsem zde, abych tĕ ztrestal.“ Karna se ušklíbl: statečný, nejprve mĕ zasáhni a potom mluv. Hrdinové pronášejí silná slova aţ po dosaţení velkých činů v bitvĕ. Ukaţ nám svoji odvahu. Nepochybuj o tom, ţe tvoji domýšlivost zničím.“ Oba bojovníci se okamţitĕ probodli okřídlenými šípy vystřelenými oslňující rychlostí. Řvali, krouţili kolem sebe a stříleli nesčetné šípy, které ten druhý odráţel. Po vyvolání nebeských zbraní se obloha zaplnila šípy a bojištĕ zahalil temný stín. Karna postupnĕ nabyl vrchu. Zabil Nakulova vozataje a čtyři konĕ. Nakula uchopil meč a štít, ale Karna je rychle rozbil na kusy. Pánduův syn potom vzal svůj ozubený kyj a seskočil, Karna však rozbil kyj šípy. Se smíchem přijel ke svému odzbrojenému soupeři a udeřil

ho lukem. Nakula vystavený Karnovĕ výsmĕchu hanbou a zármutkem jen plál. dítĕ, jdi za svými staršími bratry. Nemĕl bys bojovat s mocnými. Tvoje síla spočívá jen ve slovech.“ Karna si opĕt vzpomnĕl na slib daný Kuntí a ani se nepokusil Nakulu zabít. Ten pak pokořen utekl k Judhišthirovi. Vylezl na bratrův kočár, ronil horké slzy hnĕvu a tĕţce dýchal. Myslel na Ardţunu a Krišnu. Krutého Karnu brzy stihne zaslouţený konec. Svoji moc můţe projevovat, jen dokud na nĕho tito dva vznešení hrdinové s hnĕvem nezaútočí. Karna pokračoval v útoku na pánduovské oddíly. Objíţdĕl pole s lukem neustále napnutým, střílel planoucí šípy a připomínal ohnivý kruh. Vyjel proti Srindţajům a pobíjel je po deseti tisících. Zatímco Karna ničil svoje nepřátele, zuřily další boje. Kripa se potýkal s Dhrištadjumnou, Kritavarmá se Sátjakim a Bhíma s Dhritaráštrovými syny, jichţ zabil dalších dvacet. Judhišthira se střetl se Šaljou a mnozí další mocní hrdinové zkříţili zbranĕ v zuřivé řeţi. Nebeštané z tĕchto střetů nevycházeli z údivu. Ardţuna sám zničil armádu Nárájanů, přestoţe ho zároveň obklopovalo mnoho mocných rathů a mahárathů. Šípy s půlmĕsícovým ostřím utínal nepřátelům hlavy a údy, bez umdlení se prohánĕl kolem a drtil Kuruovce nekonečným proudem šípů z Gándívy. Kdyţ slunce dospĕlo k západnímu obzoru, bojištĕ skýtalo příšerný pohled. Polovina bojovníků, kteří dnes vyjeli do boje, tam leţela bez ţivota. Zemĕ byla poseta mrtvolami, troskami kočárů a brnĕní a tĕly spálenými zcela k nepoznání. Hejna supů krouţila nad bojištĕm a šakali vyli a štĕkali. Karna vidĕl, jak bojovníky halí temnota, a poručil kuruovské armádĕ ustoupit. Nepřál si další noční bitvu. Vojáci se od sebe oddĕlili a chválíce odvahu nepřátel vyrazili zpĕt do svých táborů. *** Durjódhana sedĕl ve svém stanu, vzdychal a mačkal si ruce. Z jeho jedenácti akšauhiní zbyla jen jediná. Bylo to témĕř neuvĕřitelné. Tolik údajnĕ neporazitelných hrdinů padlo. Bojovníci, kteří nikdy předtím neokusili poráţku, nyní objímají zemi jako muţi objímající svoje milenky. Vĕtšinu škody mají na svĕdomí Ardţuna s Bhímou. Jak dlouho to můţe ještĕ pokračovat? Tito dva nadutí Pánduovci musejí zemřít. On si vezme na

starost Bhímu, ale proč Karna stále ještĕ nezabil Ardţunu? Durjódhana pohlédl na svého přítele. Karna poznal, na co Durjódhana myslí, a řekl: Ardţuna je vţdy ostraţitý, vytrvalý, obratný a chytrý. I kdyţ se naskytne příleţitost přemoci ho, zasáhne Krišna a zachrání ho. Přesto mĕ nic nezastaví. Dnes mi unikl díky různým lstím, ale zítra zmařím všechny jeho pokusy a určitĕ ho zabiji.“ Durjódhanu Karnova sebedůvĕra povzbudila. Budiţ.“ Rozpustil shromáţdĕní a řekl všem, ţe se sejdou za úsvitu a dohodnou se na strategii, jak zabít Ardţunu. Příštího rána přišel Karna k Durjódhanovi sám. Kuruovský vůdce mu pokynul, aby se posadil na skvostné sedadlo, zatímco mu jeho pobočníci připevňovali brnĕní. Kdyţ si připínal koţené chrániče prstů, zeptal se: Milý příteli, jsi připraven čelit Ardţunovi?“ Karna ponuře odpovĕdĕl: Dnes s tím slavným hrdinou vybojuji nezapomenutelnou bitvu. Bud zabiji já jeho, nebo on zabije mĕ. Jestli se mi ho dnes nepodaří zabít, z pole se nevrátím. Třebaţe jsem byl připraven o zbraň šakti, nepovaţuji se za slabšího. Od Parašurámy jsem získal mocné nebeské zbranĕ a rychlostí a obratností se Ardţunovi vyrovnám. Dnes mĕ uvidíš bojovat s Ardţunou podobnĕ, jako bojoval Indra s Daitji. Celá tato Zemĕ zbavená trnů bude brzy tvá. Není nic, co bych pro tebe neudĕlal, ó králi, a neexistuje ţádný človĕk, který by mi mohl odolat, kdyţ jsem rozhnĕvaný. Nĕco však od tebe potřebuji.“ Karna vysvĕtlil, ţe ho Ardţuna v jedné vĕci převyšuje   —   jeho vozatajem je Krišna. Krišna řídí jeho kočár s nevídanou obratností. Potřebuji nĕkoho, kdo se Krišnovi vyrovná v řízení kočáru. Myslím, ţe pro tento úkol se hodí jedinĕ Šalja.“ Durjódhana vrhl na Karnu ostrý pohled. Šalja je jedním z nejmocnĕjších hrdinů, kteří Kuruovcům zůstali. Byla by hanba ho ztratit. Také by se jistĕ netvářil vstřícnĕ na ţádost, aby přijal podřadnou úlohu vozataje   —    a zvláštĕ Karnova. Šalja je navíc příbuzný Pánduovců. Lze mu vůbec vĕřit? Karna vidĕl Durjódhanův výraz zračící pochybnosti, a proto řekl: S pomocí Šalji se vidím jako vítĕz. Svým umĕním řídit kočáry se proslavil po celém svĕtĕ. Při posuzování silných a slabých stránek soupeře není nikdo lepší neţ on. Zavázal se ti pomocí, ó králi, protoţe jsi ho potĕšil.

Jako muţ dokonalé ctnosti udĕlá vše, co bude v jeho silách, aby mi pomohl. Jdi proto za ním a přesvĕdč ho, aby řídil můj kočár.“ Durjódhana vypadal zamyšlenĕ. Moţná to je jediná šance, jak vyhrát válku. Bez Ardţunovy poráţky je prohra jistá. Přikývl. Přesvĕdčím vládce Madry, aby úlohu vozataje přijal. Nechám ti přidĕlit mnoho kočárů, kaţdý vybavený všemi zbranĕmi. Dám ti také stovky vozů plných šípů.“ Durjódhana vĕdĕl, ţe bitva s Ardţunou bude vyţadovat obrovské mnoţství šípů, aby vyrovnali jeho nevyčerpatelnou zásobu. Vydal rozkazy svým sluţebníkům, pak vstal a ze stanu odešel. Uvidĕl Šalju ve svém stanu a přistoupil k nĕmu s podlézavým výrazem: mocný hrdino, nejlepší z lidí, ó neporazitelný, přicházím s poníţenou ţádostí. Karna tĕ prosí, aby ses při jeho dnešním souboji s Ardţunou stal jeho vozatajem. Není nikoho, kdo by se ti mohl v řízení kočárů rovnat. Vyrovnáš se i Krišnovi. nejlepší z bojovníků na kočárech, proto tĕ prosím o pomoc. Laskavĕ přijmi tuto úlohu z náklonnosti ke mnĕ.“ Durjódhana dále chválil Šaljovy schopnosti a ujistil ho, ţe na celém svĕtĕ není jiný bojovník schopný obratnou jízdou s kočárem zaručit, ţe Karna Ardţunu přemůţe. Závisí na nĕm celá armáda. Pokud Ardţunu brzy nezastaví, zkáza Kuruovců na sebe nedá dlouho čekat. Šalja na Durjódhanu vydĕšenĕ pohlédl, pak náhle vstal a začal rázovat po stanu. synu Gándhárí, takovou ţádostí mĕ uráţíš. Jak mĕ můţeš povaţovat za ménĕ důleţitého neţ Karnu? Nedůvĕřuješ snad mojí vĕrnosti a úsilí v bitvĕ? Dokáţi totéţ, co sútův syn. Přidĕl mi kterékoliv hrdiny. Aţ je zabiji, vrátím se do svého království. Jestli chceš, abych s Pánduovci bojoval sám, učiním tak. Tato ţádost mĕ však uráţí. Po takových slovech bych mĕl této války okamţitĕ zanechat, ale vášeň či hnĕv mĕ nepřinutí zříci se svojí povinnosti.“ Šalja zuřil. Jako kšatrija mĕl povinnost bojovat a ne řídit kočáry. To náleţí šúdrům. Písma přikazují, aby šúdrové slouţili kšatrijům, ale nikdy naopak. Karna pochází z rodiny šúdrů a on, Šalja, je korunovaný vládce velké zemĕ. Šalja nasupenĕ hledĕl na Durjódhanu. Nevím, jak pro tebe mohu ted dále bojovat. Po této uráţce se mi chce spíš vrátit se domů.“ Šalja se vyřítil ze stanu a Durjódhana bĕţel za ním. Princ ho zastavil a natáhl ruku dolů, aby se dotkl jeho nohou. Prosím, pochop mĕ správnĕ a neuráţej se. V ţádném případĕ jsem nechtĕl naznačit, ţe jsi nĕco ménĕ neţ

Karna. Také nepochybuji o tvojí upřímnosti. A uţ vůbec si nepřeji, aby se král Madry poníţil konáním nĕjaké podřadné povinnosti. O ničem z toho nemůţe být ani řeči. vládce Zemĕ, jsi pro mĕ tím, kdo je ve všech ohledech Karnovi rovnocenný a nejen to. Prosím, nech mĕ vysvĕtlit ti moje pohnutky.“ Durjódhana povĕdĕl Šaljovi, ţe ze všech bojovníků na poli se ţádný nemůţe vyrovnat Krišnovi, který všechny dalece převyšuje, a přesto přijal úlohu Ardţunova vozataje. Z toho důvodu pomyslel Durjódhana na Šalju, který je jako druhý Vásudéva. Karna můţe bojovat s Ardţunou jako s rovným, pokud jde o zbranĕ, ale potřebuje vozataje srovnatelného s Krišnou. Princ řekl, ţe jeho ani Karnu nenapadl nikdo lepší neţ Šalja. Kdyţ vládce Madrásu slyšel Durjódhanovu chválu Krišny, uklidnil se. Krišnu miloval stejnĕ jako jeho synovci, Pánduovci. Vzpomnĕl si na slib daný Judhišthirovi. To jistĕ osud stanovil, ţe má v tomto souboji řídit Karnův kočár. Šalja se rozhodl a řekl: Tvoje oslava Dévakina syna obmĕkčila moje srdce. Zváţím přijetí této úlohy, ale jen pod jednou podmínkou   —    musí mi být dovoleno říkat v Karnovĕ přítomnosti, co se mi zachce.“ Durjódhana vydechl úlevou: Budiţ. Pojdme ke Karnovi.“ Aby Durjódhana Šalju dále povzbudil, vyprávĕl starý příbĕh o tom, jak Mahádéva kdysi bojoval s Dánavy a Daitji a jako vozataj mu slouţil Brahmá. Pokud vyvstane nutnost, aby ji přijal, nepředstavuje tato úloha pro mocného hrdinu poníţení. Po příchodu do Karnova stanu Durjódhana řekl: Pohled na tohoto mocného hrdinu, ó panovníku. Je moţné, aby se narodil sútovi? Podle mĕ je to potomek nĕjakého vznešeného boha. Jistĕ byl zplozen v kšatrijském rodĕ a po narození opuštĕn. Podívej se na jeho nezmĕrnou hrud, paţe jako kmeny stromů, sličnou tvář, ušlechtilou postavu a chování. Svojí září se podobá slunci. Nemohu přijmout, ţe se narodil ţenĕ z rodu sútů.“ Šalja pozdravil Karnu a řekl: Stanu se tvým vozatajem ve velkém souboji. Mám však o výsledku pochybnosti. I kdyby se ti nĕjak podařilo Ardţunu zabít, uvidíš, jak do boje vstoupí se zbranĕmi v ruce Kéšava.“ Šalja se otočil k Durjódhanovi: Nepochybuj o tom, ţe Krišna vyhladí tvůj rod se všemi jeho spojenci i následovníky. K čemu tedy bude dobré zabít Ardţunu?“

S tím si Durjódhana hlavu nedĕlal: králi, nebojím se Krišny, kdyţ mám na svojí stranĕ tebe i Karnu. Jak se Kéšavovi můţe podařit přemoci tĕ v bitvĕ? Karna Ardţunu jistĕ zabije. Potom budete ty i on pro Krišnu víc neţ vyrovnanými soupeři, a to i s podporou Jeho stoupenců. A kdyby mĕl být Karna zabit, budeme spoléhat jen na tebe.“ Šalja pohlédl na Karnu, který si pečlivĕ uvazoval brnĕní. Pravdĕpodobnĕ naposled, pomyslel si madráský král. Budiţ, ó vládce Bháratů. Budu řídit Karnův kočár.“ Karna Šaljovi podĕkoval a oba objali Durjódhanu. Potom spolu opustili stan, aby se setkali s ostatními bojovníky. Po dohodnutí strategie Kuruovci nasedli na svoje kočáry a konĕ, zařvali a zatroubili na lastury. Šalja se chopil opratí Karnova obrovského kočáru a vyjel s ním do čela armády. Deset tisíc bubnů a stejný počet trubek doprovázelo kuruovské jednotky do bitvy. Kdyţ jeli na bojištĕ, Karna řekl: Odvez mĕ ihned na místo, kde stojí Pánduovci. Bude-li třeba, pustím se do boje se všemi pĕti bratry najednou. Řid konĕ rychle, ó vznešený hrdino, abych mohl zabít Ardţunu, Bhímu, Judhišthiru i dvojčata. Dnes uvidí svĕt moji jedinečnou chrabrost.“ Šalja se rozesmál: synu vozataje, proč Pánduovce zlehčuješ? Tĕchto pĕt hrdinů je neporazitelných a jejich rádcem i ochráncem je Krišna. Karno, aţ je spatříš na obloze vytvářet klenbu z nesčetných šípů, uţ takhle mluvit nebudeš. Aţ uslyšíš drnčení Gándívy, budeš bezpochyby litovat svých pyšných výroků.“ Karna nebral Šalju na vĕdomí a vykřikl: Řid!“ Jeho kočár s rachotem ujíţdĕl Pánduovcům vstříc. Kdyţ se obĕ armády přiblíţily, objevila se hrozivá znamení. Hřmĕlo z bezmračné oblohy a pršelo kamení. Prudký vítr vál Kuruovcům do tváře. Vidĕli, jak je po pravici míjejí stáda zvířat, a slyšeli vytí šakalů. Jejich konĕ ronili slzy a prapory se třásly. Kuruovci na znamení nedbali a puzeni osudem se hnali do boje. Při pohledu na Karnu zářícího jako oheň v čele armády cítili, ţe vítĕzství je jejich. Kdyţ se řítili do bitvy, vydávali bojový pokřik a mávali zbranĕmi ve vzduchu. Karna na vojáky zavolal: Kaţdého, kdo mi ukáţe, kde stojí Ardţuna, bohatĕ odmĕním. Tomu, kdo mĕ upozorní na Pánduova syna, dám zlato,

drahokamy a skvĕlé konĕ. Ukaţte mi, kde bojují Ardţuna a Krišna, a zahrnu vás veškerým bohatstvím, které po nich zbude, aţ je zabiji.“ Durjódhana tato slova zaslechl a provolal svému příteli slávu. Zařinčely činely a rozeznĕly se tisíce bubnů. Šalja se opĕt rozesmál: sútův synu, pošetile rozdáváš bohatství, jako bys byl Kuvéra. Neboj se, Ardţunu najdeš snadno. Není třeba rozdávat bohatství a zvláštĕ ne nevhodným osobám. Dostatečnĕ brzy ho najdeš sám. Tvoje chvástání je k ničemu. Ještĕ nikdy jsem nevidĕl lišku, která by přemohla dvojici lvů. Nevidíš, co je třeba dĕlat a co ne, a proto je mi jasné, ţe je tvůj ţivot u konce. Karno, zdá se, ţe nemáš ţádné skutečné přátele, kteří by ti zabránili vrhnout se do ohnĕ. Jako tvůj přítel ti radím přiblíţit se k Ardţunovi obezřetnĕ a s podporou velkého oddílu vojáků. Neútoč proti nĕmu sám, jako človĕk snaţící se přeplavat oceán pouhou silou svých dvou paţí a s kamenem uvázaným kolem krku.“ Karna se na Šalju zamračil: Jsi nepřítel vydávající se za přítele!“ vyštĕkl. Ardţuny se nebojím. Střetnu se s ním a přemohu ho pouhou silou svých paţí. Od tohoto rozhodnutí mĕ nikdo neodradí.“ Šalja opĕt posmĕšnĕ promluvil: Aţ ti ostré šípy s opeřením z kánĕte probodají celé tĕlo, budeš své domýšlivosti litovat. Svou snahou porazit Savjasáčího se podobáš dítĕti na klínĕ svojí matky, které chce chytit slunce. Vyzýváš Ardţunu jako mladý jelen vyzývající zuřivého lva. Neudeř z pošetilosti holou rukou černou kobru. Nekřič na Ardţunu jako ţába kvákající na velký mrak, z nĕhoţ proudí přívaly deštĕ. Vyřváváš sebechválu, dokud se nesetkáš s Ardţunou a Krišnou, tak jako se šakal ţijící mezi zajíci povaţuje za silného, dokud nepotká tygra. Říkej si, co chceš. Tvoji horu pýchy brzy rozbijí Ardţunovy šípy podobné hromoklínům.“ Karnův dech nabyl podoby krátkých tĕţkých vzdechů. Šaljova tiráda ho dopalovala. Přestoţe se madráský vládce přidal na Durjódhanovu stranu, vypadalo to, ţe je ve skutečnosti vĕrný Pánduovcům. Karna pevnĕ sevřel svůj luk a ostře odpovĕdĕl: králi, zásluhy ostatních dokáţí rozeznat jen ti, co je sami mají. Jelikoţ ţádné nevlastníš, nerozeznáš dobré od špatného. Jsem si plnĕ vĕdom Ardţunovy odvahy a znám také svoji sílu. Pánduova syna jsem vyzval proto, ţe dokonale znám svoji schopnost ho porazit. Jeho Gándíva, prapor s opicí a vozataj Krišna

mohou podĕsit bázlivé, ale pro mĕ jsou zdrojem radosti. Dnes mĕ uvidíš, jak jediným šípem srazím Ardţunu i Krišnu. Budou se podobat dvĕma perlám na šňůře. Dnes všichni poznají můj původ, ušlechtilost a sílu. Nezesmĕšňuj mĕ, ach ty pošetilý.“ Karna se přestal ovládat a začal na Šalju křičet. Jeho hnĕvivý hlas se rozléhal z kočáru, který jel po poli: Jsi zlomyslný a máš pochybný charakter. Jelikoţ máš strach, chválíš nepřítele. Nebo to má jiný důvod? Tak či tak, aţ zabiji svoje nepřátele, zabiji také tebe a všechny tvoje příbuzné. Narodil ses v hříšné zemi a jsi podlý hříšník mezi kšatriji. Nesnaţ se mĕ vystrašit svými prázdnými slovy. Mohl bych zabít tisíc Krišnů a stovky Ardţunů. Drţ jazyk za zuby, ó synu hříšné zemĕ.“ Karna nepřestával Šalju uráţet. Popsal Madrás jako zemi obydlenou podřadnými a zvrhlými lidmi. Uvádĕl spousty lidových rčení nepřátel Madraků, a tak špinil Šalju i jeho rodnou zemi. To, ţe se ho strýc Pánduovců snaţí zbavit odvahy, ho nepřekvapilo, ale nebyl připraven to snášet. Pozdvihl kyj a řekl: králi Madrásu, jestli takto ještĕ jednou promluvíš, rozdrtím ti lebku. Dosud jsem to neučinil jen z úcty k Durjódhanovi. Jed k Ardţunovi. Bud svĕt uslyší, ţe jsem zabil Dhanandţaju a Vásudévu, nebo ţe statečného Karnu zabili oni.“ Šalja Karnovi nevzrušenĕ připomnĕl Ardţunovy hrdinské skutky, včetnĕ události, kdy přemohl všechny Kuruovce i s Karnou. Karna mu odfrkl: Tvoje slova mĕ neovlivní, ó muţi se zlým zámĕrem. Strach ve mnĕ neprobudíš. Jediné, čeho se obávám, je kletba bráhmanů.“ Karna vĕdĕl, ţe mu hrozí velké nebezpečí kvůli jedné dávné chybĕ. Uvĕdomil si, ţe by to mohlo znamenat jeho konec, a řekl Šaljovi, jak před mnoha lety při lovu shodou okolností zabil bráhmanovu krávu. Bráhmana ho proklel slovy: Aţ budeš čelit svému nejhoršímu nepříteli, zemĕ pohltí kolo tvého kočáru. Potom tĕ zachvátí strach.“ Poté, co Karna vylíčil onu příhodu, řekl: Přesto se nevrátím. Přijmu bráhmanovu kletbu, postavím se Ardţunovi a srazím ho svými šípy. Ani slova mého vlastního učitele vyřčená v hnĕvu mĕ dnes nezastaví.“ Karna mĕl na mysli Parašurámovu kletbu, ţe zapomene mantry pro vyvolání brahmástry v dobĕ, kdy ji bude nejvíce potřebovat. Nedbal však na obĕ prokletí a poručil Šaljovi, at jede dál. Vše spočívá v rukách osudu.

Vítĕzství ani poráţka není nikdy a pro nikoho jistá. Pokud tak osud rozhodne, potom navzdory překáţkám zvítĕzí. V opačném případĕ i přes sebevĕtší úsilí a lepší schopnosti v boji podlehne. Karna a Šalja se cestou na bojištĕ i nadále častovali uráţkami. Durjódhana slyšel jejich zvýšené hlasy a přijel k nim. Se sepjatýma rukama prosil Šalju, aby Karnu nezastrašoval, a Karnu ţádal, at Šaljovi odpustí. Oba muţi zmlkli a ujíţdĕli po poli. V dálce před sebou spatřili pánduovské jednotky, které hrozivĕ nabývaly na velikosti.

Kapitola 24: KARNOVA CHRABROST Judhišthira vidĕl Karnu útočit v čele Kuruovců. Otočil se k Ardţunovi a řekl mu: Pohled, ó Dhanandţajo, na mohutnou formaci nepřítele, kterou vytvořil Karna. Podnikni potřebné kroky k jejich zastavení. Dnes musíš sútova syna zabít.“ Ardţuna se usmál. Konečnĕ dostane příleţitost zabít svého nepřítele na ţivot a na smrt. Na tento okamţik čekal od turnaje v Hastinápuru. Kdyby mĕl příleţitost, zabil by Karnu jiţ tenkrát. Tak by se moţná předešlo veškeré této smrti a zkáze. Osud to však tehdy z nĕjakých důvodů neschválil. Ardţuna v dálce spatřil vlát Karnův prapor. Vše se stane tak, jak říkáš, můj pane. Zabiji Karnu, a tak přivodím zkázu Kuruovců.“ Kdyţ Ardţuna pokračoval vstříc Karnovi, Judhišthira nařídil Bhímovi bojovat s Durjódhanou a jeho bratry, Sahadévovi se Šakunim, Sátjakimu s Kritavarmou a Pándjovi, králi jiţní Bháraty, s Ašvatthámou. Sám se rozhodl bojovat s Kripou. Obĕ armády se střetly. Ardţunu na Durjódhanův rozkaz obklíčily tisíce vojáků. Pokud to jen šlo, Kuruovec ho chtĕl před střetnutím s Karnou oslabit. Karna se vrhl mezi Paňčály a zabíjel je na všech stranách. Dhrištadjumna, Šikhandí a Draupadini synové ho vyzvali a vystřelili tisíce šípů. Tři z Karnových synů, Bhánuséna, Sušéna a Vrišaséna, přišli otci na pomoc. Všichni to byli mahárathové a svedli s pánduovskými vojáky mocný boj. Brzy se do řeţe zapojil Bhíma a ke Karnovi se připojil Dušásana.

Bhíma zabil Bhánusénu šípem s ostřím jako břitva přímo před Karnovýma očima. Potom napadl Sušénu, jemuţ probodl hrud třemi ţeleznými šípy. Princ padl na kolena. Zuřící Karna zasáhl Bhímu stovkami šípů, Bhíma ale na útok nedbal a vystřelil šíp s ostřím jako břitva, aby Sušénu zabil. Karna jej však v letu srazil. Sušéna se z Bhímova útoku vzpamatoval a rozhnĕvanĕ zaútočil na Nakulu, který ho vyzýval k boji. Do boje se s radostným řevem vrhli další vznešení hrdinové obou stran. V nastalém zmatku bylo tisíce bojovníků zabito či zmrzačeno smrtonosnými šípy, které zaplnily vzduch. Karna prorazil nepřátelské řady a střetl se s Judhišthirou. Kdyţ před sebou Judhišthira uvidĕl Karnu, zvolal: Karno, synu vozataje, slyš má slova. Ve své pýše a nadutosti neustále vyzýváš Ardţunu a pošetile se povaţuješ za jemu rovného. Nyní tvou pýchu rozdrtím. Stůj a bojuj se mnou. Ukaţ svoji odvahu a nenávist k Pánduovcům. Tvoji touhu po boji brzy zničím.“ Karna neodpovĕdĕl a okamţitĕ vystřelil mnoho šípů, které Judhišthirovi probodly hrud. Judhišthira, rozzuřený Karnovým pohrdáním jeho osobou, uchopil dlouhý zlatý šíp schopný rozpoltit horu. Obdařil jej mantrami a vystřelil z naplno nataţeného luku. Šíp probodl Karnův bok. Karna padl na kolena a omdlel. Kuruovci při pohledu na Karnův stav vykřikli, ale Karna po chvíli vstal a upřenĕ se na Judhišthiru zahledĕl. Tĕţce dýchaje vystřelil v jediném sledu šípy, které pánduovského krále zcela zahalily. Zabil dva bojovníky, kteří chránili kola Judhišthirova kočáru, a zasáhl jeho vozataje dvanácti šípy. Judhišthira útok statečnĕ odrazil a zastavil Karnovy šípy svými vlastními. Karna se zasmál a vystupňoval útok salvami ozubených šípů. Obklíčili ho četní pánduovští bojovníci, aby Judhišthiru chránili. Zaplavili Karnu šípy, šipkami a oštĕpy, on však vyvolal nebeskou střelu, která zaplnila oblohu planoucími šípy. Karna se zbavil útočníků a zamĕřil svůj útok na Judhišthiru. Se smrtící přesností připravil Pánduova syna o drahokamy posázené brnĕní, jeţ spadlo z jeho tĕla jako z oblohy padající mrak zkrášlený bleskem. Judhišthira po svém protivníkovi mrštil obrovskou ţeleznou šipkou, ale Karna ji rozsekal na kusy dříve, neţ k nĕmu mohla doletĕt. Poté Judhišthira

vrhl čtyři ozubené oštĕpy, které probodly Karnovo brnĕní, aţ mu z tĕla vytryskla krev. Karna oštĕpy odhodil a napadl Judhišthiru nesčetnými šípy. Judhišthira zbavený brnĕní a vozataje nedokázal útoku odolat. Seskočil z kočáru a uprchl z boje. Karna ho pronásledoval a posmĕšnĕ na nĕho volal: Ve které rodinĕ ses narodil, ó hrdino? Zdá se, ţe neznáš povinnosti kšatriji. Myslím, ţe se lépe hodíš pro ţivot bráhmany v lese. synu Kuntí, příštĕ se vyhni boji s mocnými bojovníky a nepouţívej ostrá slova. Jdi se vĕnovat askezi.“ Pokořený a rozhnĕvaný Judhišthira utíkal k Dhrištadjumnovĕ kočáru a naskočil na nĕj. Jelikoţ nevĕdĕl o Karnovĕ slibu daném Kuntí, nechápal, proč byl ušetřen. Dhrištadjumna ho odvezl do bezpečí uprostřed pánduovských jednotek a Karnu napadli další bojovníci. Bhíma byl svĕdkem poráţky a pokoření svého staršího bratra. Zachvátila ho neovladatelná zuřivost a rozehnal se s bojovým pokřikem ke Karnovi. Bojovníky, kteří mu vstoupili do cesty, okamţitĕ rozsekal na kusy svými šípy nebo rozbil napadrt vířícím kyjem. Šalja ho vidĕl blíţit se a řekl: Zde přichází druhý Pánduův syn a neovladatelnĕ zuří. V tak strašlivé podobĕ jsem ho ještĕ nevidĕl. Vypadá to, ţe zničí tři svĕty se všemi jejich pohyblivými i nehybnými bytostmi.“ Karna se usmál: Bez váhání ho zabiji, a tak přilákám Ardţunu k našemu poslednímu a rozhodujícímu souboji.“ Karna vypustil shluk zahnutých šípů s hroty ostrými jako břitva, které se vyznačovaly křivolakým letem. Nĕkteré se odrazily od Bhímova brnĕní, ale jiné mu probodly ramena a paţe. Soptící Pánduův syn však necítil nic. Odpovĕdĕl strašlivými šípy vystřelenými z naplno nataţeného luku. Karna otřesený silou Bhímových šípů vypustil šíp se širokým ostřím, který přetal soupeřův luk. Bhíma však okamţitĕ uchopil jiný a opĕt na Karnu zaútočil. Karna zasáhl Bhímu sty šípy, jako kdyţ lovec v lese zasáhne pyšného a rozzuřeného slona. Zuřivostí smyslů zbavený Bhíma vzal jediný dlouhý šíp podobný oštĕpu a vystřelil ho z luku. Zasáhl Karnu jako hromoklín, který udeřil do hory. Omráčený Karna usedl na plošinu kočáru. Jakmile Šalja vidĕl, v jakém je Karna stavu, rychle ho odvezl z boje vĕdom si svých povinností vozataje.

Durjódhana se začal o Karnu bát a nařídil svým bratrům, at mu pomohou. Princové zaútočili na Bhímu jako hejno můr letících k ohni. Přes dvacet jich obklopilo Bhímu s podporou velkého počtu bojovníků na kočárech a zasypali Pánduova syna šípy, šipkami, oštĕpy a tĕţkými kyji. Bhíma se při pohledu na Dhritaráštrovy syny kolem sebe usmál a začal je jednoho po druhém zabíjet. Nĕkterým srazil hlavu šípy s půlmĕsícovým ostřím a dalším probodl ţivotnĕ důleţité orgány dlouhými šípy. V nĕkolika minutách zabil dvanáct princů a zařval tak, aţ Kuruovce vydĕsil. Pustošící Pánduův syn podobný samotnému Jamarádţovi a odolávající zbraním se řítil po bojišti a střílel šípy do všech stran. Dhritaráštrovi přeţivší synové strachem prchli. Bhíma bez milosti pobil jejich vojáky. Prohánĕl se mezi kuruovskými bojovníky, a kde se objevil, tam kolem sebe šířil smrt a zkázu. Karna přišel k sobĕ, vrhl se znovu do bitvy a zaútočil na Bhímu nesčetnými šípy. Rozpoutal se mezi nimi další lítý boj a oba zároveň pokračovali v zabíjení vojáků nepřátelské strany. Daleko od nich vlál Ardţunův velký prapor. Obklopovaly ho tisíce kuruovských vojáků. Ardţuna s Krišnou mezi nimi vypadali jako slunce a mĕsíc za hustými mraky. Drnčení Gándívy a Hanumánův řev společnĕ vytvářely tak dĕsivý zvuk, ţe ochromoval kuruovské konĕ. Nespočtem planoucích šípů napadení kuruovští bojovníci se hnali smĕrem k Ardţunovi jako muţi blíţící se vstříc bouři. Statisíce jich padly, ale nadále se k Ardţunovi blíţili s vysoko pozdviţenými meči a kyji. Začali šplhat na jeho kočár a uštĕdřovat Ardţunovi i Krišnovi mohutné rány. Ardţuny se zmocnily desítky bojovníků, ale setřásl je a svojí šavlí z ocele jim rány vracel. Shodil Kuruovce ze svého kočáru, vzal zlatý šíp posetý drahokamy a vyvolal nebeskou zbraň nágů. Kuruovci náhle zjistili, ţe mají svázané nohy a nemohou se ani pohnout. Velcí hadi, které nebeská střela stvořila, je pevnĕ drţeli, přestoţe se snaţili vyprostit. Ardţuna bez milosti pobíjel své znehybnĕné nepřátele, tak jako Indra kdysi zničil démony zbraní vadţra. Kdyţ Sušarmá vidĕl svoje vojáky spoutané, vyvolal zbraň suparna. Najednou se z oblohy snesly tisíce supů a pohltili hady, kteří svírali bojovníky. Kdyţ se supi s roztaţenými spáry vrhli na hady, rychle se odplazili pryč.

Kuruovci zbaveni pout opĕt napadli Ardţunu plnou silou. Pánduův syn odolal jejich útoku a vyvolal aindrástru. Bojištĕm se přehnaly vlny planoucích šípů. Tĕţce souţení Kuruovci vykřikli a v řadách padali k zemi, jak se do nich zabodávaly hořící šípy. Kdyţ Ardţuna vidĕl, ţe jsou jeho nepřátelé poraţeni na hlavu a prchají, řekl: Zdá se, ţe tato armáda je přemoţena, ó Mádhavo. Utíkají jako jeleni při zahlédnutí lva. Je nepochybnĕ načase, abych se střetl se sútovým synem. Vidím jeho prapor, jak se rychle pohybuje v Judhišthirovĕ divizi. Nechme tyto bojovníky být, a ty, ó Góvindo, mĕ zavez k tomu mocnému hrdinovi. Bez okolků ukončím jeho ţivotní dráhu bojovníka.“ Budiţ.“ Krišna pobídl konĕ a kočár vyrazil ke Karnovi, který se nacházel tři kilometry daleko. Ardţunovi se postavilo do cesty mnoho mocných Kuruovců, aby mu zabránili v postupu, smetl je však svými zbranĕmi tvrdĕ stranou. Pánduův syn se neochvĕjnĕ blíţil ke Karnovi a cestou kosil bezpočet bojovníků na kočárech, jezdců a slonů. Ardţunovi brzy padlo za obĕt dvacet pĕt tisíc bojovníků. Kdyţ se probíjel bojištĕm, zatlačil vzad a rozdrtil divoké barbarské armády Kámbhódţů, Javanů a Šaků. Dalších dvacet tisíc z nich rozsekaly na kusy jeho šípy. Karna se odpoutal od Bhímy a zabíjel pánduovské jednotky tak jako Ardţuna Kuruovce. Jeho šípy kosily nepřátele po tisících, jako by byly napuštĕné jedem. Podporovali ho ostatní kuruovští hrdinové a dštili na Pánduovce šípy. A ti jim nespočtem šípů opláceli. Bojištĕ skýtalo příšerný pohled na haldy znetvořených tĕl. Z krků bezhlavých tĕl, jeţ pobíhala kolem, tryskala krev na useknuté hlavy leţící na zemi s vytřeštĕnýma očima a zatatými zuby. Bojovníci do sebe nemilosrdnĕ sekali a klouzali a padali do krví nasáklého bahna. Karna znovu napadl Judhišthiru. Kdyţ to vidĕli oba synové Mádrí, vyzvali ho a okamţitĕ ho zahalili svými šípy. Karna se pousmál a nebojácnĕ bojoval proti třem Pánduovcům najednou. Roztal Nakulův i Sahadévův luk a zasáhl Judhišthiru do hrudi shlukem mocných šípů, které ho zbavily vĕdomí. Dalšími dvanácti šípy zabil Nakulovy konĕ a vozataje. Vystavil Nakulu i Sahadévu nekonečnému proudu šípů, a tak je přivedl do úzkých. Šalja vidĕl, v jaké jsou jeho synovci situaci, a řekl: Proč ztrácíš čas? Ted, kdyţ ses tolik chvástal svojí odvahou, máš bojovat s Ardţunou. Zdá se, ţe

se mu chceš vyhnout. Nevidíš ho, jak se k tobĕ blíţí? Jsi-li mocný, zamĕř svoje zbranĕ na nĕho a nezdrţuj se tu s jinými.“ Karna pohlédl přes pole a nedaleko spatřil Ardţunův kočár. Vidĕl také Bhímu bojujícího s Durjódhanou. Druhý syn Kuntí kuruovského prince přemohl, a přivedl ho tak do tísnivé situace. Karna si opĕt vzpomnĕl na slib daný Kuntí a uvĕdomil si, ţe nemůţe zabít ţádného jiného Pánduovce kromĕ Ardţuny. Vyrazil tedy na pomoc Durjódhanovi. Svému králi zároveň přispĕchali na pomoc Ašvatthámá, Kripa a Kritavarmá. Bhíma podporovaný Dhrištadjumnou a Sátjakim napadl kuruovské hrdiny šípy podobnými ocelovým oštĕpům. Judhišthira postiţený Karnovým útokem opustil bojištĕ pod ochranou dvojčat a zahanbenĕ odjel do tábora. Nebyl schopen pokračovat v boji. Mĕl roztříštĕné brnĕní a tĕlo mu pokrývaly četné rány. Zatímco ho ošetřovali zkušení lékaři, řekl dvojčatům, aby se vrátila do boje. Kdyţ tak rychle učinila, zastihla Karnu, jak právĕ vypouští zbraň bhárgava. Tato nebeská zbraň způsobila, ţe z jeho luku v proudech vyletovaly tisíce šípů s opĕřením z volavek a pávů, které kosily pánduovské bojovníky. Kromĕ husté stĕny šípů nebylo na bojišti vidĕt nic jiného. Po tak lítém útoku spustili pánduovští vojáci pokřik a dali se na zdĕšený útĕk. Opakovanĕ se modlili k Ardţunovi a Krišnovi, aby je zachránili. Kdyţ Ardţuna zaslechl úpĕnlivý křik svých vojáků, řekl: Pohled na mocnou zbraň bhárgava, ó Kéšavo. Nikdo jí v bitvĕ neodolá. Podívej se na vozatajova syna podobného samotné Smrti, jehoţ činy budí hrůzu. Nastal čas našeho konečného střetnutí. Smrt nebo vítĕzství   —   to je ted pro nás pro oba jediná moţnost.“ Krišna s kočárem uhnul Karnovu krupobití šípů a odpovĕdĕl: Judhišthira opustil pole s tĕţkými zranĕními. Domnívám se, ţe bys ho mĕl nejprve navštívit a ujistit se, ţe je vše v pořádku. Pak zabij Karnu.“ Krišna podotkl, ţe bĕhem jejich návštĕvy Judhišthiry se Karna unaví bojem s jinými. Také chtĕl Judhišthiru uklidnit, protoţe vĕdĕl, ţe si poté, co vidĕl Karnou způsobenou spoušt, bude dĕlat starosti. Ardţuna s Krišnovým návrhem souhlasil. Přijel k Bhímovi a poţádal ho, at armádu v jeho nepřítomnosti ochraňuje. Bhíma odpovĕdĕl: Jed ihned navštívit krále. Nevím, jestli přeţije. O nás se neboj. Zastavím všechny sútovy zbranĕ. Aţ se vrátíš, můţeš ho snadno zabít.“

Ardţuna bratrovi podĕkoval a rychle vyjel k Judhišthirovu stanu. Kdyţ ho nalezl v pořádku odpočívat, ulevilo se mu a sklonil se k jeho nohám. Kdyţ vstal, Judhišthira, který si myslel, ţe Karna je uţ po smrti, řekl: Jsem opravdu rád, ţe tĕ vidím, ó Ardţuno. Také mĕ tĕší vidĕt Kéšavu. To, ţe jste oba ţiví a zdraví po střetnutí s Karnou, je s podivem. Súta se podobal smrtelnĕ jedovatému hadovi s neustále vycenĕnými zuby. Oplýval energií a silou a nikdo mu v bitvĕ nedokázal odolat o nic více, neţ lze odolat oceánu. Ačjuto, ó Ardţuno, bojoval jsem s Karnou, ale dopadl jsem ţalostnĕ. Oslovil mĕ hrubými slovy, a tal mĕ tak do ţivého. Nyní jste ho díky přízni osudu zabili.“ Ardţuna onĕmĕl, a kdyţ k nĕmu Judhišthira dále radostnĕ hovořil, překvapenĕ poodstoupil dozadu. Dhanandţajo, třináct let mi myšlenky na Karnovu odvahu nedávaly spát. I v bdĕlém stavu jsem vídal přelud v jeho podobĕ. Vypadalo to, jako by sám zaplnil celý vesmír. K útoku na nĕho mĕ určitĕ přinutila sama Smrt. Porazil mĕ, ale pak mĕ propustil a nechal jít. Bĕda, proč dál ţít po takové potupĕ? Úlevu mi přináší pouze skutečnost, ţe jsi ho zabil.“ Judhišthira se na Ardţunu široce usmál a dál se ho nadšenĕ vyptával. Zapomnĕl přitom na bolest způsobenou zranĕními. Řekni mi, jak jsi toho hříšníka přemohl. Chci slyšet všechny podrobnosti. Povĕz mi, jak nyní leţí potřísnĕn krví a znetvořen tvými šípy. Pošetilý Durjódhana nyní jistĕ naříká a vidí svoji bezprostřední poráţku. To, ţe je zabednĕný Karna, který tak ohavnĕ urazil Draupadí, ted mrtev, mi působí vĕtší potĕšení neţ povznesení na nebesa. Dhanandţajo, popiš mi vše.“ Ardţuna se zhluboka nadechl. králi, nejsi obeznámen s pravou skutečností. Byl jsem vystaven útoku hord kuruovských bojovníků. Mnozí vznešení bojovníci na mĕ útočili s bojovým pokřikem. Všechny jsem je poslal do Jamarádţova sídla a hnal se ke Karnovi. Kdyţ jsem k nĕmu nakonec dospĕl, nalezl jsem ho, jak svými zbranĕmi masakruje naše vojáky. Potom jsem se dozvĕdĕl, ţe tĕ přemohl a donutil ustoupit. Okamţitĕ jsem tedy přišel, abych se před zabitím Karny ujistil, ţe jsi v pořádku.“ Judhišthirovi spadla hlava na prsa. Bĕda!“ vykřikl. Ardţuna poloţil ruku na rameno svého staršího bratra. slavný králi, nezoufej. Tvoje vroucí přání okamţitĕ vyplním. Střetnu se s Karnou a ukončím jeho ţivot, tak jako se Šakra střetl s Vritrásurou. Nepochybuj o

tom, nebot tak zní můj slavnostní slib. Pojd a sleduj boj. Prosím tĕ o poţehnání, ó králi. Řekni mi jen ,Kéţ ti připadne vítĕzství a Karna je předem mrtvý. Dovol mi vrátit se do boje.“ Judhišthiru, kterého stále trápilo pokoření z boje s Karnou, náhle zachvátil hnĕv. Zavrtĕl hlavou a řekl: Tvoje zrození v lůnĕ Kuntí bylo k ničemu, můj bratře. Jak jsi mohl opustit bojištĕ, aniţ bys zabil Karnu? Určitĕ jsi sem přišel ze strachu, aby ses vyhnul sútovu synovi. Jak mohl tvůj slib vyznít naprázdno? Kdybys mi uţ tenkrát v lese řekl, ţe Karnu zabít nedokáţeš, nikdy bych odtamtud neodešel. Všechny naše nadĕje přišly vniveč, jako kdyţ človĕk od stromu očekává plody a místo toho získá kvĕty. Po celých tĕch třináct let jsme od tebe očekávali mnoho   —   stejnĕ jako lidé, kteří zaseli a čekají deštĕ.“ Judhišthira vstal a pozdvihl hlas proti svému bratrovi. Bráhmanové ošetřující jeho rány poodstoupili. Proč jsi, ó darebáku, nepředal Gándívu Kéšavovi? On by Karnu zabil bez otálení. Jestli mu nedokáţeš čelit v bitvĕ, pak dej svůj slavný luk jinému bojovníkovi, který na tento úkol stačí. Kvůli tvému selhání svĕt uvidí, jak se všemi našimi příbuznými poklesneme do bezedné propasti pekla. Bylo by lepší, kdybys vyšel z Kuntí v pátém mĕsíci jako potracený zárodek, neţ aby ses narodil v královském rodĕ a potom na bojišti ukázal nepříteli záda. Hanba tvému Gándívovi! Hanba síle tvých paţí a tvým nespočetným šípům. Hanba tvému znaku Hanumána a Agniho kočáru.“ Judhišthira se zhroutil zpĕt na lůţko a pohlédl na svého mladšího bratra očima rudýma hnĕvem. Ardţuna neřekl nic. Vyráţel tĕţké vzdechy a sevřel pĕst kolem rukojeti meče. Pak vytáhl jeho dlouhé lesknoucí se ostří, aby bratra zabil. Krišna se rychle postavil před nĕho a uchopil ho za paţi. Zabránil mu přiblíţit se k bratrovi a zvolal: Nevidím tu ţádného protivníka, který by mĕl zakusit pevnost tvojí oceli, ó Dhanandţajo. Přesvĕdčil ses, ţe je Judhišthira v pořádku, a nyní by ses mĕl radovat. Proč ses tedy najednou chopil meče? Co v tobĕ náhle probouzí touhu bojovat? Nebo ses pomátl, ţe podráţdĕnĕ tasíš meč bez zjevné příčiny?“ Ardţuna hledĕl přes Krišnu na svého staršího bratra. Vyráţel krátké a horké vzdechy a odpovĕdĕl: Přísahal jsem, ţe srazím hlavu kaţdému, kdo mi řekne, abych se vzdal Gándívy. Král vyřkl tato slova ve Tvojí přítomnosti a já mu nemohu prominout. Proţenu svůj meč tímto zboţným králem a dostojím svému slibu. Co jiného ted mohu udĕlat, ó Kéšavo? Víš vše. Spoléhám na Tvoji radu.“

Ardţuna ted čelil tĕţkému rozhodování. Jeho hnĕv ustoupil, kdyţ zasáhl Krišna, ale za ţádných okolností nemohl porušit slib. Jak ale mohl zabít Judhišthiru? Sklonil meč a čekal, aţ promluví Krišna. Hanba tobĕ, Ardţuno! Nyní chápu, ţe jsi nikdy neslouţil úctyhodným starším, protoţe podléháš hnĕvu v nevhodnou dobu, ó nejmocnĕjší z lidí. Ti, kdo znají jemné odstíny zboţnosti, by nikdy nepomysleli na to, co ty, ó Pártho. Ten, kdo spáchá tak ohavný čin, je jistĕ ten nejodpornĕjší z lidí. Nepochybnĕ nemáš vůbec ţádné ponĕtí o písmech, jelikoţ nerozeznáš správné od špatného. Jak se můţeš vrhnout na svého staršího bratra, abys ho zabil, a zapomenout na skutečnost, ţe je to tvůj pán hodný uctívání? Není to útočník, a dokonce ani nepřítel, nebojuje a jako tvůj nadřízený u tebe hledá ochranu. Z tĕchto a mnoha dalších pádných důvodů ho nemůţeš zabít, aniţ bys upadl do hříchu.“ Krišna pokračoval a Ardţuna přitom vrátil meč do pochvy: Pártho, ten slib jsi sloţil z dĕtinskosti. Ted ti povím o vyšších zásadách zboţnosti. Z touhy uhájit pravdu jsi připraven zabít bratra, ale nevíš, ţe ani pravda by nemĕla být pronesena tam, kde to povede k nepříznivému výsledku.“ Krišna uvedl védský verš, který popisuje případy, kdy pronést nepravdu není povaţováno za hřích. V tĕchto případech je dokonce pravda povaţována za nepravdu. Jedná se o ohroţení vlastního ţivota, ohroţení ţivota bráhmany či ohroţení veškerého jmĕní. Tehdy není leţ povaţována za hřích. Krišna dodal: Ve všech tĕch případech, ó Pártho, spočívá nejvĕtší ctnost v neubliţování jiným ţivým tvorům. Zabíjení ve spravedlivé bitvĕ a vraţda v osobním zájmu se liší a jejich výsledky jsou naprosto jiné. Nepravdu, která chrání před vraţdou, lze povaţovat za pravdu. Tvoje lpĕní na takzvané pravdĕ v tomto případĕ jen ukazuje neznalost skutečné mravnosti. Kaţdý čin zbavený pohnutky ublíţit jakékoliv bytosti představuje nepochybnĕ pravou mravnost. Právĕ proto existují pravidla mravnosti. Mravnost nelze zjistit logikou, a nĕkdy ani studiem písem. Aby se človĕk naučil jejím jemným odstínům, musí vyhledat vedení zkušených a moudrých starších. To vše jsem vyslechl od mudrců, ó Pártho.“ Ardţunovi klesla hlava. Jeho hnĕv zcela ustoupil. Krišna zvedl ruku smĕrem k Judhišthirovi a řekl: Nyní mi řekni, ó hrdino, jestli máš pocit, ţe si tento ctnostný král zaslouţí smrt tvojí rukou.“

Při Ardţunovĕ odpovĕdi mu z očí kanuly slzy: Krišno, promluvil jsi, jak je hodno človĕka velké moudrosti a inteligence. Kdo zná jemné odstíny pravdy lépe neţ Ty? Jsi jako náš otec a matka, naše jediné útočištĕ a Tvoje slova jsou vţdy prospĕšná. Opĕt jsi nás zachránil před hrozným neštĕstím. Připouštím, ţe spravedlivý Judhišthira nemůţe být zabit, ale ted nevím, co mám dĕlat, ó Kéšavo. At byl můj slib správný nebo špatný, přesto platí. Jak zařídit, aby moje slova nevyšla naprázdno? Kdyţ najdu důvod vyhnout se byt jen jedinému ze svých slibů, budou bezcenné všechny. Zároveň nemohu zabít Judhišthiru a sám zůstat naţivu. Jak potom mohu zachovat svůj slib a také králův ţivot?“ Krišna poloţil paţi kolem Ardţunových ramen: chrabrý, Karna vystavil krále trýzni, a ten tĕ s tĕţkým srdcem hnĕvivĕ oslovil. Také doufal, ţe tĕ vyprovokuje, abys neotálel se zabitím sútova syna. Dharmarádţa nevidí nikoho jiného, kdo by ho dokázal zabít. Proto ze zklamání pouţil ostrá slova. Pártho, mĕl bys splnit jeho přání a hříšného Karnu zabít v bitvĕ. Co se týče tvého slibu, zde je způsob, jak můţeš být zachránĕn.“ Krišna uvedl pokyn písem, který uvádí, ţe starší by nikdy nemĕl být osloven neuctivĕ. O tom, jehoţ nĕkdo v podřízeném postavení takto osloví, se říká, ţe v srdci zemře. Krišna řekl Ardţunovi, aby svého bratra urazil. Tak ho zabiješ bez toho, abys mu vzal ţivot. Potom můţeš opĕt získat jeho odpuštĕní tím, ţe padneš k jeho nohám a budeš ho uctívat.“ Ardţuna si uvĕdomil, ţe to je jeho jediné útočištĕ, neochotnĕ souhlasil a Judhišthiru urazil. Nepříznivĕ ho srovnal s Bhímou, zesmĕšnil jeho sílu a nazval ho zbabĕlcem. Obvinil ho ze závislosti na hazardu, ze zapříčinĕní války a navrhl, aby se nestal svrchovaným vladařem. Kdyţ říkal slova, která nikdy předtím nevyslovil, zmocnila se ho úzkost. Cítil se zdrcen, zahanben a pokryt hříchem. Tĕţce dýchal a znovu vytáhl meč. Jakmile Krišna spatřil opĕt v Ardţunovĕ ruce meč, překvapenĕ řekl: Co je to? Proč zas vidím tvůj tasený meč zářící jako modrá obloha? Jestli máš stále pochybnosti, pak je vyslov a Já ti je objasním.“ Ardţuna mĕl výčitky svĕdomí a odpovĕdĕl: Zničím svoje tĕlo, protoţe se ohavnĕ prohřešilo proti zboţnému králi.“ Kdyţ Ardţuna namířil meč proti svému srdci, Krišna řekl naléhavým hlasem: Zadrţ! hubiteli nepřátel, tento čin je stejnĕ zavrţeníhodný jako zabití Judhišthiry. Nepochybnĕ se tĕ zmocnila nĕjaká falešná náboţenská

horlivost, ţes byl nejprve připraven zabít krále a nyní i sám sebe. Nepoddávej se hříchu ve jménu ctnosti. Pártho, pokud nahlas vylíčíš vlastní slávu, bude to stejné jako sebezničení, protoţe ţádný ušlechtilý človĕk neoslavuje sám sebe.“ Ardţuna, kterého Krišna opĕt zastavil, znovu zasunul meč a udĕlal to, co Krišna navrhl   —   vychválil sám sebe. Potom zahanbenĕ svĕsil hlavu a řekl Judhišthirovi: králi, bud se mnou spokojen. Můj ţivot patří tobĕ. Promiň mi moji pošetilost a neoprávnĕná slova. Nyní se vydám zabít Karnu.“ Ardţuna padl na kolena a uchopil Judhišthirovy nohy. Prosím, poţehnej mi úspĕchem,“ řekl a poloţil na nohy staršího bratra svou hlavu. Judhišthira vstal ze svého loţe a promluvil beze stopy radosti v hlase: Ardţuno, milý bratře, chyba je na mojí stranĕ. Kvůli mnĕ jsi byl vystaven nebezpečí. Zachránil tĕ jen Kéšavův zásah. Zaslouţím si smrt. Kdo je odpornĕjší neţ já? Jsem zabednĕný hříšník a zbabĕlec. Ihned odcházím do lesa a přenechám trůn Bhímovi. Tvoje ostrá slova mi připadají pravdivá, ó Pártho. Nejsem způsobilý, abych vládl Zemi. Nech mĕ odejít do lesa.“ Judhišthira vstal, aby odešel. Upevnil si odĕv a zamířil k východu ze stanu. Krišna mu rychle zastoupil cestu a poklonil se u jeho nohou. Kdyţ Judhišthira natáhl ruku, aby Ho zdvihl, Krišna řekl: králi, kam jdeš v tak chmurné náladĕ? Ardţunovo pokárání bys nemĕl brát váţnĕ. Nikdy by nedokázal chovat v srdci takové myšlenky a vyjádřil je jen proto, aby se vyhnul nemyslitelnému činu   —   tvojí vraţdĕ. On i Já jsme se zachovali nezpůsobnĕ, ó nejlepší z lidí. Prosím tĕ o prominutí. Zachovej klid. Dnes se Zemĕ napije Karnovy krve. O tom nepochybuj.“ Uklidnĕný Judhišthira odpovĕdĕl: Góvindo, přijímám Tvoje slova. Zachránil jsi i mĕ. Byl jsem pohrouţen v nevĕdomosti a Ty jsi mĕ zachránil, protoţe Tĕ inteligence nikdy neopouští. Přenesl jsi Ardţunu i mĕ přes oceán zármutku a lítosti.“ Judhišthira se otočil k Ardţunovi a řekl: hrdino, jdi a zabij sútova syna svými neomylnými šípy. To určitĕ povede k našemu úspĕchu a potĕší to Kéšavu.“ Ardţunu stále trápila hanba za to, co Judhišthirovi řekl, a pohled na tak hluboce zasaţeného staršího bratra to ještĕ zhoršoval. Padl s nářkem k jeho

nohám a zalknutým hlasem ho prosil o odpuštĕní: králi, nic z toho, co jsem řekl, není pravda. Chtĕl jsem se pouze zachránit před lţí. Nanejvýš bolestnĕ jsem tĕ zranil. Jak mi můţe být kdy odpuštĕno?“ Judhišthira bratra zdvihl, objal ho a ujistil, ţe se neurazil. Ardţunova tvář nabyla odhodlaného výrazu, který se promĕnil v hrozivý. Řekl chladnĕ: Ten zlotřilec sklidí plody tvojí uráţky, milý bratře. Přísahám při pravdĕ, ţe dnes padne v bitvĕ, sraţen mými šípy vypuštĕnými z Gándívy.“ Judhišthira zvedl ruku, aby Ardţunovi poţehnal. Necht dosáhneš nehynoucí slávy a vĕčného ţivota, provází tĕ vítĕzství a bohové ti dopřejí trvalý blahobyt. Jdi, mé dítĕ, a rozdrt Durjódhanovy nadĕje. I já se brzy vrátím do boje.“ Ardţuna poţádal Krišnu, at mu připraví kočár, a rozloučil se s Judhišthirou. Poté, co přijal poţehnání od četných bráhmanů, nastoupil do kočáru a vyrazil na bojištĕ. Dĕsivĕ zatroubil na lasturu a znovu a znovu se plácal do paţí. Kaţdý, kdo vidĕl toho mocného lučištníka odjíţdĕt v hnĕvivé náladĕ, mĕl za to, ţe Karna je jiţ mrtvý. Ardţunu cestou na bojištĕ provázela různá příznivá znamení. Letĕlo před ním mnoţství supů, jestřábů a havranů v očekávání potravy. Ardţuna, celý nedočkavý střetnutí s Karnou, sevřel Gándívu a upíral zrak vpřed, zatímco kočár nabíral na rychlosti.

Kapitola 25: ARDŢUNŮV SOUBOJ S KARNOU Zatímco se byl Ardţuna podívat na Judhišthiru, Bhíma vášnivĕ bojoval s Kuruovci. Nedbaje na vlastní bezpečí se pustil do jejich středu a do všech stran střílel planoucí šípy. Sátjaki, Šikhandí a Uttamaudţá ho následovali a divokým útokem odráţeli nepřátele. Dušásana se Šakunim a oddílem horských bojovníků napadli Bhímu. Pánduův syn se jim postavil čelem a na všech stranách je sráţel k zemi. Uttamaudţu, který se potom přidal k Bhímovi, napadl Sušéna, Karnův nejstarší syn. Uttamaudţá vší silou vystřelil šíp, který Sušénovi utrhl hlavu. Kdyţ to spatřil Karna, zmocnil se ho zármutek a nĕkolik okamţiků ohromenĕ stál. Poté se zamĕřil na pomstu. Obrátil pozornost na

Uttamaudţu a rychle mu zabil konĕ i vozataje. Salvou šípů pak roztříštil jeho kočár a rozbil mu prapor na kusy. Uttamaudţá odráţel Karnovy šípy vlastními, seskočil ze svého rozbitého kočáru a utíkal ke kočáru Šikhandího. Oba muţi se potom pustili do boje s Kripou a Kritavarmou. Bhíma se hnal před nimi a vrhl se na kuruovské vojáky plivaje jed. Kdyţ pobíhal sem a tam jako mocný Rudra působící zkázu na konci stvoření, stĕţí na nĕho dokázali pohlédnout. Z řad Kuruovců zaznĕl zoufalý křik. Ve zmatku se dali na úprk a vznešený Bhíma je trhal na kusy. Znetvořeni jeho šípy a drceni jeho kyjem s křikem utíkali pod Karnovu ochranu. Poté, co Bhíma rozprášil nepřátele jako vichřice mraky, řekl svému vozataji: Višóko, bojím se o Judhišthirův ţivot. Ardţuna ho jel navštívit a dosud se nevrátil, přestoţe Karna stále vypouští svoje strašlivé nebeské zbranĕ. Jsme obklíčeni mnoha kuruovskými bojovníky, kteří jsou připraveni nás při první příleţitosti roztrhat zaţiva. To vše mi velmi zatĕţuje mysl. Kdy se Ardţuna vrátí?“ Bhíma nemĕl čas na odpovĕd. Blíţil se k nĕmu opĕt Dušásana se svými bratry podporován tisícovkami bojovníků na kočárech. Zeptal se: Višóko, dnes jsem proti nepřátelům pouţil velké mnoţství šípů a dalších zbraní. Řekni mi, jak velká zásoba nám ještĕ zbývá? Mĕl bych napadnout nepřátele šípy a šipkami nebo je prostĕ rozdrtit na kaši kyjem?“ Višóka odpovĕdĕl: hrdino, zbývá ti šedesát tisíc obyčejných šípů a dvacet tisíc s širokými a jako břitva ostrými hroty. Proto svoje nepřátele napadni beze všech zábran.“ Bhíma uchopil luk a vystřelil sto ocelových šípů na Dušásanu a Šakuniho, kteří se k nĕmu hnali bok po boku tĕsnĕ následováni zbývajícími Dhritaráštrovými syny. Kdyţ se Bhíma potýkal s bojovníky, Višóka řekl: hrdino, slyšíš ten zvuk? To bude mocné troubení Dévadatty, které se rozléhá čtyřmi svĕtovými stranami. Pohled k jihu. Kuruovské jednotky prchají jako zvířata při spatření lva. Tam v dálce je Ardţunův prapor s opičákem. Bohové nám dnes určitĕ přejí, protoţe se Dhanandţaja opĕt vrací do bitvy.“ Bhíma zanechal boje a pohlédl jiţním smĕrem. A opravdu, spatřil tam Ardţunův nebeský prapor. Oddechl si a řekl: Za tuto nanejvýš vítanou zprávu, ó vozataji, ti daruji dvanáct vesnic, dvacet nejlepších kočárů a sto

sluţebníků. Judhišthira je jistĕ v pořádku, protoţe Ardţuna znovu a znovu troubí na svoji vítĕznou lasturu. To značí konec Karnovy ţivotní dráhy.“ Bhíma se s radostí pustil do boje s novou silou a vnášel mezi Kuruovce naprostý zmatek. *** Ardţunův kočár opustil tábor a řítil se do boje. Kdyţ se Ardţuna blíţil k bojišti, lámal si hlavu, jak by mohl Karnu zabít. Polovina odpoledne jiţ byla pryč. Karna nepadne bez boje. Ardţuna vĕdĕl, ţe se s ním bude muset brzy střetnout. Nemohl si dovolit nechat se rozptylovat ostatními kuruovskými hrdiny, ale Durjódhana se jistĕ pokusí postavit mu do cesty překáţky. Ardţuna před sebou slyšel výkřiky bojovníků a řinčení zbraní. Karna se nepochybnĕ prohání mezi pánduovskými vojáky jako Mahádéva mezi démony. Kdyţ Krišna vidĕl svého přítele zamyšleného, řekl: Pártho, odvahou ani ţivotní sílou se ti ţádný muţ nevyrovná. Vidĕl jsem mnoho hrdinů statečných jako Indra, kteří se po bitvĕ s tebou odebrali do nejvyšších končin. Nikde není bojovníka, který by boj s tebou přeţil. Syna Rádhy nelze brát na lehkou váhu, ale neumím si ho představit jako vítĕze nadcházejícího souboje. hrdino, zkrat dny toho nadutého hlupáka. Pro Pánduovce má jen opovrţení. Zabij ho a udeř na kořen všeho zla. Zmař touhy Dhritaráštrových synů a ukonči tuto válku. Jak můţe Karna přeţít setkání s tebou, kdyţ drţíš v ruce Gándívu?“ Krišna řídil kočár doprostřed bitevní vřavy a dál Ardţunu uklidňoval. Připomnĕl mu mnoho témĕř neporazitelných bojovníků, kteří jiţ padli   —    Bhíšmu, Drónu, Bhagadattu a další. Po Krišnovĕ ujištĕní se Ardţuna svých obav zbavil. Vytáhl lasturu a její zvuk se rozlehl čtyřmi svĕtovými stranami. Potom nadoraz napnul luk a rozeznĕl tĕtivu. Ozval se hromový třesk. Rozhlédl se po poli na vydĕšené vojáky a řekl: Moje nejvĕtší záruka, ó Góvindo, spočívá v tom, ţe mám za svého rádce Tebe. S Tvojí pomocí je moţné vše. S Tebou po boku se mohu postavit na odpor třem svĕtům seřazeným v mohutném šiku a poslat je na vĕčnost, o Karnovi ani nemluvĕ. Nepochybnĕ ho dovedu ke konečnému cíli jeho ţivota. Durjódhana ho přijal jako svoji ochranu, ale já tuto nadĕji zmařím a on si vzpomene na mnoţství svých hříšných činů, jichţ se vůči nám dopustil, zvláštĕ na uráţku Draupadí. Ted sklidí výsledky toho neodpustitelného hříchu.“

Ardţuna se v myšlenkách vrátil zpĕt ke hře v kostky a také k zabití Abhimanjua. Cítil, jak jeho hnĕv roste jako oheň ţivený olejem. Přímo před sebou spatřil Bhímu zcela obklíčeného kuruovskými bojovníky. Svádĕl urputnou bitvu a střílel ohnivé šípy, které se zarývaly do jeho nepřátel. Ardţuna vjel přímo do boje a vlnami šípů Kuruovce odrazil. Nedaleko vidĕl Karnův prapor na vysoké ţerdi a vyrazil k nĕmu. Okamţitĕ se s ním střetli Kripa, Kritavarmá a mnoho Durjódhanových bratrů. Odrazil jejich útok a neochvĕjnĕ pokračoval ke Karnovi. Z Gándívy létaly jeho dlouhé šípy jako blesky a otřásaly útočníky. Šípy vystřelené na Ardţunu se neškodnĕ odráţely od jeho neproniknutelného brnĕní nebo je Ardţuna sráţel v letu vlastními šípy. Sešpulil rty, mhouřil oči na Karnu v dálce a neúnavnĕ vjíţdĕl do kuruovských oddílů. Ardţuna srazil k zemi mnoho slonů, které proti nĕmu Durjódhana poslal. Proti Pánduovu synovi se hnaly řady bojovníků na kočárech, jen aby padly pod tisícovkami šípů vystřelovaných v přímých řadách. Drtil svoje nepřátele jako šílený slon rozdupávající jezero plné lotosů. Po zničení čtyř oddílů vojáků, z nichţ kaţdý čítal deset tisíc odváţných bojovníků, pohlédl Ardţuna smĕrem na Karnu a řekl: Kéšavo, nedaleko odtud vidím Karnu. Chrání ho sám Durjódhana s mnoha dalšími mahárathy. Řid můj kočár přímo proti nim, ó Krišno. Dnes se nevrátím z boje, aniţ bych ho zabil. Jed rychle, neţ zničí celé naše vojsko.“ Krišna pobídl konĕ a velký kočár s rachotem vyrazil smĕrem ke Karnovi. Kdyţ je Šalja vidĕl přijíţdĕt, řekl: Zde se konečnĕ blíţí Pánduův mocný syn a z Gándívy silou hromoklínu střílí šípy podobné hadům. Zdá se, ţe míří přímo k tobĕ, ó hrdino. Jestli to je ve tvých silách, zabij ho, a zachraň tak naše vojáky. Tĕţce jsi zranil ctnostného krále Judhišthiru a přivedl do úzkých všechny ostatní Pánduovce. Ardţuna bude překypovat hnĕvem a pomstychtivostí. Jsi jediný lučištník na svĕtĕ, který se mu můţe postavit. Blíţí se k tobĕ jako zuřící kobra kmitající jazykem. Všichni Kuruovci od tebe očekávají ochranu. Karno, zachraň je z Ardţunova oceánu, do nĕhoţ se rychle potápĕjí.“ Šalja vĕdĕl, ţe nadešel okamţik, kdy oba hrdinové musejí vybojovat poslední bitvu. Na odrazování Karny není čas. Šalja přihlíţel, jak Krišna s tmavou pletí obratnĕ řídí Ardţunův kočár řadami Kuruovců. Připomínal načernalý mrak pohybující se po hvĕzdami poseté nebeské klenbĕ.

Ardţuna střílející šípy za Ním vypadal jako druhý černý mrak, z nĕhoţ vyletují zářící blesky. Karna se zaradoval: bojovníku silných paţí, zdá se, ţe ses zbavil svého strachu z Ardţuny. Nyní s tvými slovy souhlasím. Dnes budeš svĕdkem toho, co jsem se naučil od svých učitelů bojových umĕní. Brzy zabiji tyto dva bojovníky s celou pánduovskou armádou. I kdybych však neuspĕl   —     a vítĕzství v bitvĕ není nikdy jisté   —   moje sláva bude zachována díky mojí hrdinné smrti.“ Karna zařval a přijel k Durjódhanovi. Pozdravil ho a řekl: králi, nyní se střetnu s Dhanandţajou. Obklič ho ze všech stran, aby nemohl uniknout. Necht ho naši nejlepší bojovníci napadnou mnoha zbranĕmi. Čeká mĕ nemalý úkol a budu potřebovat veškerou pomoc, kterou mi můţeš poskytnout.“ Durjódhana nařídil Kripovi, Ašvatthámovi, Dušásanovi a svým zbývajícím bratrům, at Karnu podpoří. Všichni se vyřítili na Ardţunu jako jeden muţ následováni tisícovkami slonů, kočárů a jezdců. Ardţuna útočníky přivítal salvami svištících šípů. Bhíma zatroubil na lasturu, radostnĕ se poplácal po paţích, postavil se vedle nĕho a na mušku svých smrtonosných šípů si vzal Durjódhanovy bratry. Zbývalo jen nĕco přes dvacet princů, a ti rozhnĕvanĕ napadli Bhímu veškerou svojí silou, nebot chtĕli pomstít smrt svých bratrů. Dušásana vybičovaný aţ k zbĕsilosti projevil v boji velkou odvahu. Zasáhl Bhímu dvanácti šípy takovou silou, ţe to Pánduovým synem otřáslo a na nĕkolik okamţiků upustil luk. Dušásana vyuţil jeho slabosti a vystřelil na nĕho šíp zářící jako slunce posetý diamanty a dalšími třpytivými drahokamy. Šíp mocný jako hrom udeřil Bhímu do hrudi a zbavil ho vĕdomí. Bhíma klesl na kolena a opřel se o ţerd praporu. Dušásana zařval a zatroubil na lasturu. Všichni jeho bratři zajásali a zasypali ranĕného Bhímu šípy. Povaţovali svého úhlavního nepřítele za mrtvého. V nĕkolika okamţicích však Bhíma opĕt stál na nohou. Mrštil na Dušásanu šipku, ale Kuruovec ji v letu roztříštil a pak zasáhl Bhímu dalším ozubeným šípem, který mu způsobil hluboké zranĕní.

Bhímy se zmocnil hnĕv a zahřímal: Zasáhni mĕ, dokud můţeš, darebáku. V tomto boji jsi mĕ zranil, ale brzy tĕ připravím o ţivot a napiji se tvojí krve. Nyní pocítíš sílu mého kyje.“ Bhímův kočár se s rachotem řítil smĕrem k Dušásanovi. Bhíma mával svým obrovským ţelezným kyjem nad hlavou a zuřivĕ řval. Dušásana po nĕm mrštil zářivou šipkou, ale Bhíma ji rozbil kyjem. Za nĕkolik okamţiků byl u Dušásany a uštĕdřil mu strašlivou ránu do čela. Princ byl odvrţen dvacet kroků od kočáru. Dopadl s ţuchnutím na zem a kolem tĕla mĕl rozházené ozdoby a šperky. Nĕkolik okamţiků leţel zcela ochromen. Z hlavy mu tekla krev a třásl se. Bhíma si vzpomnĕl na svůj slib při hře v kostky, seskočil z kočáru a přiblíţil se k padlému nepříteli. Kdyţ se Dušásana snaţil postavit, Bhíma ho znovu udeřil a odhodil stranou. Dušásana padl na zem a lapal po dechu. Bhíma stál nad ním a vytáhl meč. Kdyţ shlíţel na napůl bezvĕdomého prince, připomnĕl si všechno zlo, které spáchal   —   zvláštĕ jeho neodpustitelné zacházení s Draupadí a s Pánduovci, kdyţ odcházeli do lesa. Bhíma chytil vydĕšeného soupeře za paţi a táhl ho přes pole. Dušásana se snaţil vytrhnout a zoufale kolem sebe kopal. Bhíma mu však zkroutil paţi, aţ vykřikl. Pánduův syn pak máchl mečem, který vytvořil zářivý oblouk, a utal Dušásanovi paţi. Bojištĕm se rozlehl jeho hlas: Toto je paţe, která chytila Draupadiny posvĕcené vlasy. Hledte, jak se napiji jeho krve.“ Dušásana se zmítal v mukách, jak mu z ramene tryskala krev. Bhíma ho kopl, aţ padl na záda, a klekl si na nĕho. Řev Pánduova syna se nesl na kilometry daleko a bojovníci na obou stranách strnuli. Obĕma rukama uchopil slonovinovou rukojet svého meče. Dušásanova krví zbrocená tvář se zkřivila hrůzou. Bhíma se usmál, vychutnávaje si dlouho očekávaný okamţik pomsty, a pak náhle vrazil meč do Dušásanovy hrudi. Kdyţ Kuruovec s řevem zemřel, Bhíma mu rozpáral hrud a vytrhl mu srdce. Sklonil se a ze spojených rukou se napil pĕnící krve, jeţ mu vytékala z hrudi. Opĕt se postavil a zařval: Chut této krve je sladší neţ mléko mojí matky, sladší neţ med, sladší neţ čistá voda.“ S obličejem potřísnĕným krví pak Bhíma vrhl pohled dolů na Dušásanu a řekl: Ted uţ jsi v bezpečí, protoţe jsi mrtvý. Nic víc ti udĕlat nemohu.“

Všichni Kuruovci, kteří vidĕli Bhímu pít Dušásanovu krev, se zhrozili. Mnozí padli v hrůze na zem a ostatní utíkali pryč s křikem: To není človĕk! Zachraňte nás před Bhímou!“ Bhíma se zasmál: Dušásano, byl jsi příčinou zla, jímţ jsme trpĕli. Ted si poslechnĕme, jak s námi budeš opĕt s radostí pohrdat slovy ,ó krávò.“ Bhíma se obrátil k Ardţunovi a Krišnovi se slovy: hrdinové, dostál jsem svému slibu zabít Dušásanu a napít se jeho krve. Draupadí je pomstĕna. Brzy splním další svůj slib a rozdrtím Durjódhanu. Jen pak budu mít klid.“ Deset z Dušásanových bratrů, kteří byli ještĕ naţivu, bylo ohromeno a hnali se k Bhímovi s nadĕjí, ţe se jim ho podaří zabít. Bhíma opĕt rychle nastoupil na kočár a s úsmĕvem se jim postavil. Obklopili ho a vystřelili na nĕho stovky ozubených šípů. Bhíma vyslal na kaţdého prince zlatĕ opeřený šíp s ostřím jako břitva a usekl mu hlavu. Karna překvapením otevřel ústa. Zbranĕ mu vypadly na zem a zíral na Bhímu s nezastíraným strachem. Krví zbrocený a řvoucí Pánduův syn se podobal nestvůrnému rákšasovi. Jistĕ ho posedl zlý duch, jehoţ sílu nelze ani odhadnout. Šalja při pohledu na Karnův vydĕšený výraz řekl: Vzmuţ se, ó hrdino. Tak to ve válce chodí. Smrt a zkáza jsou jejími všudypřítomnými rysy. Neboj se. Durjódhana truchlí nad smrtí Dušásany a svých ostatních bratrů a zbytek Kuruovců prchá. V této válce ti svĕřil velkou zodpovĕdnost. Snaţ se toto břemeno nést, jak nejlépe dovedeš.“ Díky Šaljovu pobízení se Karna vzpamatoval a setřásl ze sebe zmatek. Je to pravda. Není jiné cesty, neţ dovést boj do konce. Ardţuna je nablízku. Na rozpaky není čas. Karnův syn Vrišaséna vidĕl, jak je otec otřesen a váhá bojovat. Zatroubil tedy na lasturu a pustil se do boje s Ardţunou. Vystřelil mocnou salvu ozubených šípů, které zahalily Ardţunu i Krišnu. V udatném boji přemohl Nakulu, který přispĕchal Ardţunu podpořit, a rozbil mu kočár. Bhíma rozhnĕvanĕ zařval smĕrem k Ardţunovi: Mĕl bych ho okamţitĕ zabít, ale přenechám ti ho. Okamţitĕ ho odprav.“

Ardţuna napadl Vrišasénu přímo Karnovi před očima. K princi letĕly planoucí šípy jako syčící hadi vydechující oheň. Čtyřmi z nich mu zabil konĕ, dalším srazil k zemi vozataje. Kdyţ se Vrišaséna snaţil seskočit ze znehybnĕlého kočáru, Ardţuna vystřelil šíp s půlmĕsícovým ostřím, který mu srazil hlavu. Princ spadl na zem jako strom vyvrácený bleskem. Karna bolestnĕ vykřikl. Sevřel luk a vyrazil k Ardţunovi, který se otočil, aby se s ním střetl. Zářící zlaté kočáry obou hrdinů pokryté tygřími kůţemi vypadaly jako dvĕ slunce. Blíţili se k sobĕ, aby svedli souboj jako Indra s Balim, a obĕ armády uţasle přihlíţely. Kdyţ na sebe vystřelili šípy, ostatní bojovníci zařvali radostí   —   nĕkteří chválili Ardţunu a jiní Karnu. Obĕ armády spustily válečnou hudbu z tisíce bubnů a trubek. Znĕly lastury a bojištĕm se rozlehl ohlušující rámus. Z nebeské klenby tomu všemu přihlíţeli nebeštané. Při pohledu na oba bohům podobné hrdiny, kteří pozdvihovali zbranĕ a řvali, nedokázali rozhodnout, kdo z nich bude vítĕzem. Připomnĕlo jim to dávnou bitvu mezi Parašurámou a Kártavírjou. Siddhové a čáranové troubili na rohy a zasypávali bojovníky kvĕty. Indra poţehnal svému synovi vítĕzstvím, zatímco Súrja zaléval svojí září Karnu a přál úspĕch jemu. Kdyţ se k sobĕ přiblíţili, přispĕchali je podpořit vojáci obou stran. Dhrištadjumna se všemi pánduovskými jednotkami obklopil Ardţunu, zatímco Durjódhana s Kuruovci se postavil za Karnu. Oba bojovníci kolem sebe krouţili a stříleli první salvy a mezi okolními vojáky zatím zuřila lítá bitva. Hanumán náhle seskočil z Ardţunova praporu a přeletĕl na Karnův prapor, který zdobil drahokamy posetý provaz na slony podobný Jamarádţovĕ smyčce. Rozzuřený opičák provaz roztrhal na kusy zuby a nehty a přitom dĕsivĕ řval. Konĕ obou bojovníků se vzpínali a zuřivĕ rţáli. Krišna vrhal na Šalju zlostné pohledy, a ten Mu je opĕtoval. Karna řekl: Šaljo, můj příteli, okamţik našeho střetu je zde. Řekni mi po pravdĕ   —   co udĕláš, jestli mĕ Pártha zabije?“ Šalja odpovĕdĕl: Vrhnu se na Kéšavu a Dhanandţaju. Jaký vznešenĕjší konec neţ podlehnout ostří zbraní můţe kšatrija očekávat?“ Ardţuna poloţil Krišnovi stejnou otázku a Krišna řekl: Dhanandţajo, slunce můţe spadnout z oblohy, Zemĕ se můţe roztrhnout na tisíc kusů,

oheň se můţe stát chladným, ale Karna tĕ nezabije. Kdyby k tomu však mĕlo dojít, pak vĕz, ţe je nablízku konec svĕta. Karna i Šalja se vydají do Jamarádţova sídla s celým zástupem kšatrijů.“ Ardţuna se usmál: Kéšavo, neboj se. Karna ani Šalja pro mĕ nepředstavují soupeře. Rozdrtím Karnu, jeho kočár, prapory, konĕ, brnĕní, luky i šípy tak, jako slon v lese rozlomí strom. Mádhavo, Karnovy manţelky se brzy stanou vdovami. Minulou noc se jim jistĕ zdálo o blíţícím se neštĕstí. Kdyţ pomyslím na ukrutnosti, kterých se vůči nám dopustil, zvláštĕ pak na uráţku Draupadí a hrubá slova, jeţ přitom pronesl, nemohu zadrţet hnĕv. Dnes utiším Abhimanjuovu matku tím, ţe oplatím nepřátelům jejich vlastní mincí. Dnes budeš moci i Ty utišit Draupadí, z jejíţ očí kanuly velké slzy při vzpomínce na mnohá příkoří, která z rukou Kuruovců utrpĕla.“ Ardţuna i Karna pak vypustili obrovské mnoţství šípů, které pokryly oblohu a zahalily bojištĕ temným stínem. Oba bojovníci si navzájem odráţeli útoky jako soupeřící východní a západní vítr. Kdyţ sráţeli protivníkovy šípy, připomínali slunce a mĕsíc vynořující se zpoza mraků. Mezi svými vojáky se podobali Indrovi a Balimu obklopeným bohy a asury. Jejich zlaté luky neustále napnuté do kruhu vypadaly jako sluneční koróny a jejich šípy jako paprsky. Snaţili se zničit jeden druhého, jako dvĕ slunce, která vyšla, aby zničila vesmír na konci stvoření. Bĕhem vzájemného boje zároveň pobíjeli tisíce vojáků, slonů a koní. Zatímco zuřila bitva mezi nejpřednĕjšími hrdiny obou stran, ostatní bojovníci se potýkali mezi sebou. Durjódhana, Kripa, Šakuni a Ašvatthámá zasypávali Ardţunu šípy ve snaze odvést jeho pozornost a poskytnout Karnovi výhodu, ale Ardţuna všechny jejich šípy obratnĕ rozsekal a odrazil vlastními. Durjódhana a Ašvatthámá, které Ardţunovy palčivé šípy zatlačily daleko zpĕt, se setkali, aby se poradili o další strategii. Ašvatthámá byl stále hluboce zasaţen otcovou smrtí a Vjásadévovými slovy. Vylezl na Durjódhanův kočár a řekl: králi, zachovej klid. Tuto válku není třeba prodluţovat. Zemřelo jiţ dost muţů. Bhíšma leţí na poli a byl zabit i tvůj vlastní učitel. Uzavři s Judhišthirou, který neustále usiluje o blaho všech bytostí, mír. Jeho bratři přijmou jeho rozkaz. Co je pro tebe nedosaţitelné s Pánduovci jako spojenci? Jak můţe nĕkdo přemoci Ardţunu? K čemu je dobré s ním bojovat?“

Ašvatthámá sledoval boj Karny s Ardţunou. Z Gándívy létaly planoucí šípy a osvĕtlovaly pozdnĕ odpolední oblohu. Ardţunův kočár se pohyboval rychle ze strany na stranu a vyhýbal se Karnovým útokům. Krišna stál s opratĕmi v rukou a tvář Mu pokrýval pot, jak křičel pokyny na konĕ a obratnĕ řídil kočár. Podle mého názoru bychom mĕli tuto válku zastavit. Přátelství s Pánduovci bude jistĕ ve tvém nejlepším zájmu. Ukonči tento boj a nech zbývající krále vrátit se domů. panovníku, hovořím jen jako tvůj přítel a dobrodinec. Jestli chceš, mohu Karnu přesvĕdčit, aby zanechal boje. Prostĕ mi to poruč.“ Durjódhana se na chvíli zamyslel a neodpovídal. Nakonec zavrtĕl hlavou: příteli, řekl jsi svůj názor a já jsem tvoje slova zváţil. Nyní si vyslechni, co si o tom myslím já. Tak jako hora Méru zastaví sílu bouře, zastaví Karna Ardţunovu odvahu. At boj pokračuje. Pánduovci mi nikdy nebudou vĕřit po všech tĕch potíţích, které jsem jim způsobil. Karnu bys nemĕl zrazovat. Ardţuna je unaven z dlouhého dne boje a bude brzy přemoţen. hrdino, bojuj s našimi nepřáteli. Závisím na tobĕ stejnĕ jako na Karnovi.“ Ašvatthámá si povzdechl, pomalu se vrátil ke svému kočáru a odjel zpĕt do bitvy. Durjódhana se rmoutil nad smrtí svých bratrů tak, ţe stĕţí dokázal pozvednout zbranĕ. Sledoval hrozivý boj Karny s Ardţunou. Byl tak strašlivý, ţe se k nim ţádní jiní bojovníci nepřibliţovali. Kdokoliv se dostal na dostřel jejich šípů, byl okamţitĕ zabit. Oba muţi byli zle potrháni protivníkovými šípy a z ran jim vytékala krev. Krišna a Šalja, kterým z tĕl trčely šípy, manévrovali s koňmi a kočáry sem a tam. Pánduovští vojáci volali na Ardţunu: Zabij Karnu okamţitĕ a zmař Durjódhanovy nadĕje na vládu.“ Na druhé stranĕ povzbuzovali Kuruovci Karnu: Rychle zabij Ardţunu a pošli Pánduovce navţdy zpĕt do divočiny.“ Ardţuna se usmál, olízl si rty a vystřelil na nĕho spousty šípů s různými hroty   —   nĕkteré ve tvaru půlmĕsíce, jiné ve tvaru kančích uší a další podobné telecím zubům. Karna odpovĕdĕl podobným počtem šípů s ostřím jako půlmĕsíc a břitva, které se srazily s Ardţunovy šípy. Ardţuna náhle vyvolal mocnou nebeskou zbraň a vystřelil šíp tak zářivý, ţe osvítil oblohu na všech svĕtových stranách. Z jejího ţáru se vznítili šaty

a kočáry poblíţ stojících bojovníků. Letĕla s praskotem podobným hořícímu bambusovému lesu. Neohroţený Karna okamţitĕ vypustil Varunovu zbraň, která Ardţunovu střelu ihned uhasila. Na obloze se objevily obrovské mraky a z nich se spustily přívaly deštĕ, jeţ uhasily oheň, který Ardţuna vytvořil. Ardţuna Karnovi zatleskal a vyslal proti nĕmu další nebeskou zbraň, která mraky rozptýlila. Potom se ztratil Karnovi z očí a vyvolal zbraň, kterou dostal od Indry. Z Gándívy vyletovaly tisíce zářících šípů s opeřením ze supů. Dopadaly na Karnův kočár a pokryly jeho, Šalju i konĕ. Karna zakoulel hnĕvivĕ očima a vyvolal zbraň bhárgava, která srazila všechny střely opouštĕjící Gándívu. Síla bhárgava astry se rozšířila po bojišti a zachvátila pánduovské jednotky. Tisíce padly s tĕly rozsekanými na kusy. Kuruovci jásali nad Karnovou odvahou a mávali zbranĕmi. Rozzuřený Bhíma zakřičel na Ardţunu: Jak jsi mohl dovolit, aby ti ten bezboţný ničema přímo před očima zabil tolik našich muţů? Samotní bohové tĕ nedokázali zdolat. Jak je tedy moţné, aby Karna projevil takovou odvahu? Savjasáčí, zamysli se hluboce nad strastmi, které tento hříšník způsobil. Vzpomeň si na Draupadino utrpení a Abhimanjuovu smrt. Nezacházej s tím darebákem jako v rukavičkách. Okamţitĕ ho zabij jakýmikoliv prostředky.“ Také Krišna naléhavĕ promluvil: chrabrý bojovníku, vypadáš zmatenĕ. Jak to, ţe Karna odráţí tvoje zbranĕ? Projev mocnou energii, kterou jsi projevoval jugu za jugou, kdyţ jsi zabíjel rákšasy a asury pyšné na získaná poţehnání. Vezmi si moji Sudaršana čakru s ostřím jako břitva a bez váhání setni Karnovi hlavu. Tak vrátíš Judhišthirovi tuto Zemi se všemi jejími mĕsty, vesnicemi a bohatstvím a získáš nehynoucí slávu.“ Vyprovokovaný Ardţuna zaskřípal zuby a upřel na Karnu planoucí pohled. Vytáhl zářivý zlatý šíp a řekl: Nyní pro dobro svĕta a s Tvým svolením vyvolám mocnou Brahmovu zbraň.“ Krišna odpovĕdĕl Budiţ,“ a Ardţuna přiloţil šíp k luku. Soustředil mysl, vyvolal brahmástru a vystřelil šíp vší silou. Kdyţ si razil cestu oblohou, vznikly tisíce dalších šípů, které samy vylétly z Gándívy. Podobaly se hrůzným hadům s obnaţenými zuby a mířily přes bojištĕ přímo ke Karnovi. Z Ardţunova kočáru se vznesly tisíce a tisíce zlatĕ opeřených šípů a vlétly mezi Kuruovce. Na Durjódhanovy vojáky dopadaly šipky, oštĕpy a bojové sekery dĕsivé velikosti i tvaru.

Karna odpovĕdĕl jinou nebeskou zbraní, která vyslala bezpočet šípů zpĕt na Ardţunu. Dopadly na nĕho se syčením jako příval deštĕ. Šípy také vlétly do řad Pánduovců a velký počet jich zabily. Ardţuna ztratil veškerou trpĕlivost. Zasáhl Karnu do hrudi shlukem šesti mocných ocelových šípů, potom dvanácti a padesáti. Zároveň zabil čtyři sta slonů s jejich jezdci a tisíc jezdců i s koňmi. Potom sprovodil ze svĕta osm tisíc pĕšáků. Kuruovci vykřikli na Karnu: syna! Ničí nás.“

hrdino, zachraň nás! Zastav Pánduova

Karna ze sebe vydal všechny síly a vyslal záplavy krveţíznivých šípů, jimiţ Ardţunu zcela zahalil, a zároveň zabil mnoho Paňčálů a pánduovských vojáků. Ardţuna, jehoţ nebylo pod šípy vidĕt, se otáčel na plošinĕ kočáru, odráţel Karnovy šípy a střílel nazpĕt další salvu ohnivých šípů. Zatímco Ardţuna s Karnou podnikali vzájemné útoky a protiútoky a vymĕňovali si všechny druhy nebeských zbraní, Judhišthira se vrátil na bojištĕ. Jeho zranĕní byla ošetřena a vyléčena mantrami a bylinami a opĕt se objevil v zářivém zlatém brnĕní jako mĕsíc v úplňku vynořující se po zatmĕní. Pánduovské jednotky ho vidĕly přihlíţet bitvĕ mezi Ardţunou a Karnou a jásaly. Ardţuna bojoval jako šílený a střílel nezmĕrné mnoţství šípů. Kuruovci nedokázali unést sílu jeho zbraní a strachy prchli. Karna neohroţenĕ stál a s neskonalým umĕním odolával Ardţunovu útoku. Zatlačil zpĕt všechny vojáky podporující Ardţunu a brzy stáli oba muţi proti sobĕ sami. Pánduovci a Kuruovci z dálky uţasle přihlíţeli vypouštĕní a odráţení všech druhů nebeských střel. Nĕkdy se zdálo, ţe má převahu Karna, a jindy to zase vypadalo, ţe vrchu nabývá Ardţuna. Bojovníci na obou stranách jásali a troubili na lastury a nebeštané z oblohy provolávali slávu obĕma bojovníkům a bili do bubnů. Kdyţ zuřil ten strašný boj a Zemi jako by suţovala tíha vypouštĕných zbraní, na bojišti se objevil nága jménem Ašvaséna. Tento nebeský had, Takšakův syn, choval k Ardţunovi nepřátelství za to, ţe mu v lese Khándava zabil matku a bratra. Vidĕl příleţitost k odplatĕ, a tak se promĕnil v šíp a vstoupil do Karnova toulce. Ašvaséna, mysl zamĕřenou na

Ardţunovu záhubu, pouţil svoji mystickou sílu, aby v Karnovi vzbudil myšlenku pouţít nágástru. Karna vidĕl, ţe Ardţunu nemůţe přemoci silou paţí. Bylo by třeba zásahu strašlivou nebeskou zbraní vnuknutého vyšší mocí. Pak pomyslel na nágástru. Kdyby se mu ho podařilo zaskočit přeseknutím tĕtivy a zároveň ho zasáhnout shlukem šípů, mohl by získat čas k tomu, aby ho zabil hadí zbraní, dokud se neprobere. Karna se přidrţel tohoto plánu a vystřelil šípy oslňující rychlostí. Na chvíli Ardţunu omráčil a přesekl mu tĕtivu šípem s ostřím jako břitva. Potom vytáhl z toulce nebeských zbraní zlatý šíp. Jako by mu skočil do ruky a témĕř se přiloţil k tĕtivĕ. Karna pečlivĕ zamířil na Ardţunův krk a naplno napnul luk. Dříve neţ Ardţuna stačil nasadit novou tĕtivu, vystřelil jej s výkřikem: Jsi mrtvý, ó Pártho,“ aniţ by vĕdĕl, ţe do šípu vstoupil svou jógovou silou Ašvaséna. Kdyţ byl šíp vypuštĕn, nebeštané ţalostnĕ vykřikli. Šíp letĕl k Ardţunovi s dĕsivým zvukem a zdálo se, ţe rozdĕluje oblohu, jako kdyţ si ţena dĕlí vlasy uprostřed hlavy pĕšinkou. Krišna vidĕl, jak se zbraň blíţí, a v předklonu stlačil kočár nohou. Konĕ byli sraţeni k zemi a kočár se zabořil půl metru hluboko. Hadí šíp přelétl Ardţunovi nad hlavou a zasáhl jeho diadém. Srazil mu ho z hlavy jako slunce padající z nebes. Diadém spadl na zem rozbit silou nága astry ještĕ zvýšené Ašvasénovou osobní silou a kouřilo se z nĕho. Jeho zářící nebeské drahokamy leţely rozházené po zemi a připomínaly hvĕzdy třpytící se na noční obloze. Bohové jásali, ţe Krišna zachránil Ardţunu před jistou smrtí, a zasypali Ho kvĕty. Ardţuna stál jako hora zbavená svého snĕţného vrcholu, dĕkoval Krišnovi a chválil Ho. Krišna mu sdĕlil, co se stalo. Ardţuna si rychle svázal rozpuštĕné vlasy bílým kusem látky a nasadil na Gándívu tĕtivu, aby na Karnu zaútočil. Ašvaséna, jehoţ snaha zabít Pánduova syna selhala, se vrátil ke Karnovi a řekl: Nevĕdĕl jsi, ţe jsem vstoupil do tvého šípu. Vĕz, ţe jsem Párthův nepřítel. Zabil mi matku. Vystřel mĕ ještĕ jednou a já ji pomstím a dosáhnu cíle, po kterém touţíš.“

Karna hledĕl překvapenĕ na nágu a se zavrtĕním hlavy odpovĕdĕl: Nikdy nebudu usilovat o vítĕzství prostřednictvím síly nĕkoho jiného a také nevystřelím stejný šíp dvakrát. Zabiji Ardţunu ostatními zbranĕmi. Nyní si jdi, kam chceš.“ Ašvaséna se znovu obrátil k Ardţunovi. Opĕt nabyl tvaru šípu a vyletĕl. Ardţuna však na nĕho byl připraven a rychle vystřelil šest šípů s půlmĕsícovým ostřím, které Ašvasénu rozsekaly na kusy. Nága spadl na zem jako shluk hořících pochodní. Krišna seskočil na zem a vlastníma rukama vytáhnul Ardţunův kočár ze zemĕ. Pak rychle naskočil, pobídl konĕ a objel Karnu, zatímco Ardţuna mířil smrtonosné šípy na jeho ţivotnĕ důleţité orgány. Naprosto rozzuřený Ardţuna neúnavnĕ útočil na svého nepřítele ze všech stran, tak jak Krišna řídil kočár. Jeho šípy prorazily Karnovo brnĕní a rozbily je na kusy. Srazil mu také přilbu a čelenku, ponechávaje zranĕného Karnu stát jako sopku chrlící proudy rudé lávy. Ardţuna vidĕl, ţe je nepřítel omráčený, netečný a ţe mu vypadl luk z ruky. Ctil tedy zásady boje a útok zastavil. Krišna překvapenĕ řekl: Proč se, ó Pártho, dopouštíš takové chyby? Moudří nepřátele nikdy nešetří, at jsou sebeslabší. Učení lidé získávají velké zásluhy zabíjením hříšných nepřátel, i kdyţ jsou nepřátelé v úzkých. Neztrácej čas. Aţ se probere, opĕt pro tebe bude představovat obtíţnou překáţku.“ Jako odpovĕd na Krišnovo pobízení Ardţuna vystřelil šípy s hroty podobnými telecím zubům, které hlasitĕ narazily do Karnova mocného tĕla. Kdyţ mu z četných ran prýštila krev, připomínal kvetoucí strom ašóka. Rychle přišel k sobĕ, uchopil luk a vypustil na Ardţunu a Krišnu salvy šípů. Ardţuna je srazil v letu a pokračoval v útoku na nechránĕného nepřítele. Karnu v úzkých napadlo opĕt pouţít bhárgavástru umocnĕnou silou Brahmy. Tak mocné zbrani nedokázal čelit nikdo a jiţ zabila nespočet pánduovských vojáků. Karna mĕl za to, ţe to bude patrnĕ jediný způsob, jak odvrátit Ardţunovu pozornost a získat čas, který nutnĕ potřeboval k ošetření ran a obléknutí si nového brnĕní. Začal pronášet posvátné mantry, aby vyvolal zbraň, ale zjistil, ţe si na nĕ nemůţe vzpomenout. Znovu a znovu se snaţil vyslovit mantry, které tak dobře znal, ale v mysli se mu nezjevily. Smutnĕ si vzpomnĕl na kletbu svého učitele: Aţ bude tvůj ţivot záviset na tvojí nejmocnĕjší zbrani, nebudeš ji schopen vyvolat.“

Karna, který nedokázal vyvolat bhárgava astru, začal odráţet Ardţunovy šípy obyčejnými. Kdyţ stál a vypouštĕl šípy po stovkách, spatřil, jak se u jeho kočáru objevila postava připomínající temný stín. Karna v ní poznal Kálu, zosobnĕný Čas, který pronesl: Zemĕ pohlcuje kolo tvého kočáru.“ Karna se podíval dolů a vidĕl, jak se jeho kočár propadá do zemĕ. Navzdory Šaljovĕ usilovné snaze se ho nepodařilo vyprostit. Karna bĕdoval káraje ctnost: Říká se, ţe ty, ó ctnosti, vţdy chráníš ctnostné. Vţdy jsem pečlivĕ vykonával své povinnosti. Jak to, ţe ted podléhám? Proč je veškeré moje úsilí v této bitvĕ zmařeno?“ Zatímco dával průchod svému utrpení, Ardţuna ho napadl s ještĕ vĕtším důrazem. Karna proklínal ctnost a zoufale odráţel útok. Ardţunovy šípy ho hluboce zasáhly a třásl se jako vysoký strom v bouři. Dohnán k šílenství vypouštĕl šípy v nekonečném proudu. Vyletovaly z jeho luku jako ohnivé záblesky a sráţely Ardţunovy šípy. Nĕkteré prorazily Ardţunovu obranu a zasáhly jeho i Krišnu. Kdyţ Krišna vidĕl, ţe Karna navzdory nevýhodné situaci a tĕţkým zranĕním stále zuřivĕ bojuje, řekl: Vystřel mocnĕjší zbranĕ, Ardţuno. Pohled, jak se Karna nevzdává myšlenky na vítĕzství, sráţí tvoje šípy a zasahuje nás veškerou svou silou.“ Ardţuna pronesl mantry, aby vyvolal Brahmovu zbraň, ale v tom okamţiku Karna vystřelil šíp, kterým mu přetal tĕtivu. Ardţuna vzápĕtí nasadil další, ale Karna ji ihned znovu přetal. Ardţuna ji opĕt nasadil, ale Karna ji zase přetal. To se opakovalo dvanáctkrát   —   Ardţuna rychle nasazoval na luk tĕtivu a Karna ji přetínal. Karna ţasl nad Ardţunovou obratností a pokračoval v zuřivém útoku, jehoţ silou soupeře na čas omráčil. Vyuţil příleţitosti, seskočil z kočáru, uchopil zabořené kolo a vší silou ho zvedal. Svými mohutnými rameny a silnými svaly na paţích připomínal damaroň se dvĕma mocnými kmeny. Karna táhl plnou silou, aţ otřásl Zemí   —   zdálo se, ţe se celá vzedmula i se svými pevninami, horami a moři. Kolo se však neuvolnilo. Karna zklamanĕ zabĕdoval. Vida Ardţunu poblíţ, zvolal: Pártho, počkej chvíli, dokud neuvolním svoje kolo. Nechovej v sobĕ myšlenky, jimiţ se zaobírají jen zbabĕlci. Chrabří a zboţní nikdy nemíří šípy na bezbranné. Jsi nejstatečnĕjší a nejzboţnĕjší ze všech bojovníků. Na chvíli

mĕ omluv, nebot jsem bezmocný. Brzy budu opĕt stát v bitvĕ. Do té doby se zdrţ útoku, pamĕtliv ctnosti a pravidel boje.“ Krišna se při zaslechnutí jeho zoufalé ţádosti usmál a odpovĕdĕl: Je opravdu štĕstí, ţe pamatuješ na ctnost, ó Karno. Lidé v tísni témĕř vţdy spílají Prozřetelnosti a zapomínají na vlastní hříšné činy. Kde byla tvoje ctnost, ó Karno, kdyţ byla plačící Draupadí přivlečena před kuruovské shromáţdĕní? Kde byla, kdyţ byl Judhišthira oloupen o svoje království? Kdyţ strávil třináct let ve vyhnanství, čímţ dodrţel svůj závazek, a pak tĕ poţádal o jeho navrácení, navrhla snad tvoje ctnost, aby se tak stalo? Byla to ctnost, která připravila zapálení domu ve Váranávatĕ napuštĕného šelakem? Přimĕla tĕ ctnost k tomu, abys Draupadí se smíchem řekl: , ţeno, vyber si jiného manţelà? Byla to táţ ctnost, která Dušásanovi nařídila, aby ji svlékl? Kdyţ jsi se šesti ostatními statečnými hrdiny obklíčil chlapce Abhimanjua, mĕl jsi na mysli ctnost?“ Karna svĕsil hlavu a neodpovĕdĕl. Zoufale se namáhal, aby vyprostil kolo, a Krišna pokračoval: Jestli ve všech tĕchto případech šlo o ctnost, pak ji neváhej povolat nyní. Chceš, abychom se dnes drţeli zboţnosti, ale ţivý odtud nevyvázneš. Aţ tebe a všechny ostatní nepřátele ctnostní Pánduovci zničí, získají svoje království zpĕt.“ Karna nedokázal odpovĕdĕt. Třásl se hnĕvem, a jak zápasil s kolem, tvář mu zaléval pot. Krišna s kočárem poodjel a řekl Ardţunovi: Ardţuno, okamţitĕ Karnu skol nebeskou zbraní.“ Ardţuna, jenţ si připomnĕl mnohé Karnovy hříchy, zuřil. Z pórů jeho tĕla jako by sálal ţár. Zvedl Gándívu a vyvolal agnéjástru. Karna, jemuţ se nepovedlo kolo zdvihnout, vyskočil zpĕt na kočár. Chopil se luku a odrazil Ardţunovu zbraň varunástrou. Zoufale pokračoval v boji a střílel svoje mocné šípy po stovkách. Vzal obrovský pozlacený ocelový šíp s dlouhým ozubeným hrotem. Jakmile ho za pronášení manter vystřelil z napnutého luku, čtyři svĕtové strany náhle zahalila temnota. Vál prudký vítr a nebeštané spustili nářek. Pánduovců se zmocnila zlá předtucha a modlili se ke Krišnovi. Karnův šíp vyletĕl z jeho luku jako hromoklín. Zasáhl Ardţunu plnou silou do hrudi, aţ zavrávoral. Ardţuna byl hluboce zasaţen i přes neproniknutelné brnĕní, prudce se otřásl a upustil Gándívu.

Karna opĕt seskočil z kočáru a uchopil zabořené kolo. Zuřivĕ se namáhal, ale marnĕ. Zatímco rozhnĕvanĕ řval, Ardţuna se probral a vytáhl šíp andţalika. Přiloţil ho k luku a obdařil ho nebeskou silou Indrovy zbranĕ vadţra. Krišna se přiblíţil ke Karnovi a řekl: Ardţuno, okamţitĕ vypust tento šíp a usekni nepříteli hlavu dřív, neţ opĕt naskočí na kočár.“ Ardţuna natáhl Gándívu aţ k uchu a pečlivĕ zamířil. Všichni bojovníci na bojišti ztuhli. Nebesa jako by se otřásla a z nebes přihlíţející rišiové vykřikli: Mír vesmíru!“ Kdyţ Ardţuna mířil, řekl: Jestli jsem se kdy vĕnoval askezi, jestli jsem kdy ctil starší a naslouchal jejich moudrým radám, pak at tento šíp Karnu zabije.“ Ardţuna vypustil šíp, který v letu zářil jako slunce a tato záře zalila celé pole. Dĕsivý šíp Karnu zasáhl, kdyţ stále ještĕ zápasil s kolem svého kočáru. Trefil ho do širokého a silného krku, usekl mu hlavu a srazil ji na zem. Kdyţ jeho sličná hlava spadla na zem jako karmínové slunce zacházející za západní kopce, trup se zhroutil a tryskaly z nĕho proudy krve. Pak před očima všech z Karnova tĕla vylétlo do výše jasné svĕtlo a splynulo se sluncem. Pánduovci se radovali, bili do bubnů a troubili na trubky. Ardţuna s Krišnou radostnĕ zaduli na lastury. Obklopili je bojovníci, kteří je chválili a štĕstím tančili po poli. S úţasem hledĕli na Karnovo mrtvé tĕlo, které se podobalo vyhaslému ohni či hoře sraţené nebeským bleskem. Šalja pomalu řídil Karnův kočár zbavený svého hrdiny pryč z pole. Kuruovci se při tomto ţalostném pohledu utápĕli v nářku a jejich nadĕje byly zmařeny. Ze strachu se dali na útĕk a stále se přitom ohlíţeli na Ardţunův zářící prapor. Durjódhana propadl zármutku. Z očí mu tekly slzy a stále jen vzdychal. S ostatními kuruovskými předáky šel ke Karnovi a stáli kolem nĕho. Přidali se k nim i Pánduovci, aby padlému hrdinovi vzdali poslední poctu. Bhíma zařval jako hrom. Tančil kolem a radostnĕ se plácal do paţí. Skákal do výšky, metal ve vzduchu kotrmelce, smál se a vyráţel svůj bojový pokřik. Pánduovští vojáci se objímali se slzami v očích. Ted je po válce. Durjódhanova nejvĕtší nadĕje byla právĕ zničena.

Kapitola 26: KURUOVCŮM VELÍ ŠALJA Do západu slunce zbývaly necelé dvĕ hodiny. Judhišthira se rozhodl vyuţít výhody a dal vojákům rozkaz k útoku na zmateného nepřítele. Ti, povzbuzeni Karnovou smrtí, se s hlasitými výkřiky vrhli na zbývající Kuruovce. Kuruovská armáda ztratila veškerou odvahu bojovat a rozprchla se do všech stran jako býci se zlomenými rohy. Plni strachu se rozhlíţeli kolem, nebot očekávali, ţe je Ardţuna nebo Bhíma začnou kaţdým okamţikem pronásledovat. Zdálo se jim, ţe tito dva Pánduovci byli dnes snad úplnĕ všude. Potom se Durjódhana vzchopil a vyrazil do bitvy. S hlubokými vzdychy a uslzenou tváří svému vozataji řekl: Zavez mĕ do boje. Pomstím smrt svého přítele. Kuntin syn mi nebude moci odolat o nic víc, neţ můţe oceán vyjít mimo své břehy. Zabiji Ardţunu a Góvindu, nadutého Vrikódaru i ostatní svoje nepřátele, a splatím tak dluh Karnovi.“ Kdyţ Kuruovci spatřili svého vůdce, jak vyjíţdí do bitvy, opĕt se seskupili. Dvacet pĕt tisíc bojovníků se společnĕ postavilo pánduovským jednotkám. Bhíma dodrţující pravidla čestného boje sestoupil z kočáru, aby bojoval s pĕšími vojáky. Ti se bez ohledu na svoje ţivoty hnali s bojovým pokřikem na Kuntina syna s tasenými meči a zdviţenými kyji. Bhíma se zasmál. Točil svým velkým ţelezným kyjem Šaikja a pohyboval se mezi Kuruovci jako jestřáb. Ničil je, aţ kolem létaly hlavy, paţe a nohy. Brzy jich padlo témĕř všech dvacet pĕt tisíc a zbytek uprchl. Témĕř všechny zbylé Durjódhanovy bratry rychle poslal do sídla Smrti bud úderem kyje, nebo useknutím hlavy šípy ostrými jako břitva. Rozzuřený Durjódhana se hnal proti Pánduovcům a střílel do všech stran ohnivé šípy. Okamţitĕ ho obklopily tisíce bojovníků na kočárech, kteří ho zaplavili obrovským přívalem šípů. Kuruovský princ útok odrazil a zabíjel je ve velkém. Rychle srazil stovky bojovníků a mohutnĕ zařval. Kdyţ vidĕl svoje vojáky prchat před Bhímou strachy, vykřikl: Kam jdete, chrabří bojovníci? Nevidím na Zemi, ba ani ve všech třech svĕtech, jediné místo, kde vás, pokud utečete, Pánduovci nenajdou a nezabijí. Jejich armáda je ted uţ docela malá. Pokud zůstaneme při sobĕ, zvítĕzíme. Splňte svoje

povinnosti a bojujte. Smrt, nebo sláva   —   to je ted jediná volba. Zabijte svoje nepřátele, nebo jim podlehnĕte, a tak dosáhnĕte nebes.“ Vzdor Durjódhanovu nabádání však vojáci stále prchali. Přijel k nĕmu Šalja a řekl: králi, pohled na ten strašlivý obraz. Zemĕ je pokryta mrtvými tĕly a znetvořenými údy zabitých bojovníků. Tvoji vojáci strachy padají jeden přes druhého, jen s obtíţemi se pohybují po krví nasáklé zemi a dovolávají se nĕčí ochrany. Rozkaţ k ústupu, ó hrdino z Bharatova rodu. Slunce zapadá. Pamatuj, ţe jsi příčinou veškerého tohoto zla. Vrat se do svého tábora a poskytni svým muţům trochu oddechu.“ Durjódhana pohlédl na Šalju sedícího na Karnovĕ prázdném kočáře. Opĕt se ho zmocnil zármutek a vykřikl: Karno! můj příteli!“ Bůh Slunce, který zaléval posledními paprsky tĕlo svého padlého syna, se odebral se zármutkem za západní kopce. Padl soumrak. Obĕ armády se stáhly a bohové i rišiové se vrátili do svých sídel. Bojovníci míjeli Karnu a upírali na nĕho svoje zraky. Zdálo se, ţe i po smrti ozařuje pole. Vypadal jako hromada ryzího zlata či oheň uhašený záplavou Ardţunových šípů. Sama Zemĕ jako by křičela Bĕda!“ a Ach!“ Judhišthira se však radoval. Karna konečnĕ padl. Pánduovský král cítil, jako by z nĕho spadlo velké břemeno. Kdyţ stál na poli obklopen bratry, přijel k nĕmu Krišna a řekl: Přízní Štĕstĕny je ted sútův syn mrtev, zatímco ty a tvoji hrdinní bratři jste v pořádku. Ardţuna splnil svůj slib a Zemĕ se napila Karnovy krve. Ten darebák, který se smál Draupadí, dostal, co mu patřilo. Tato zpráva jistĕ udĕlá vaší ctnostné královnĕ radost. Brzy ti bude sedĕt po boku, aţ přijmeš vládu nad touto kvetoucí Zemí.“ Judhišthira Krišnu se slzami objal. Kéšavo, není divu, ţe jsme s Tvojí podporou uspĕli. všemocný, moudrý riši Nárada mĕ zpravil o Tvojí skutečné totoţnosti i o totoţnosti mého bratra Ardţuny. Vy dva hrdinové neustále udrţujete ve svĕtĕ ctnost.“ Judhišthira nastoupil na svůj kočár a vydal se zpĕt do tábora. Na poli spatřil leţící Karnovo tĕlo, nyní osvĕtlené tisícovkami olejových lamp a obklopené zoufalými vojáky Kuruovců. Příštího rána vykonají pohřební obřady, ale tuto poslední noc ho ponechají na lůţku hrdinů. Judhišthira na nĕho znovu a znovu upíral svůj pohled. Témĕř nemohl uvĕřit svým očím. Řekl: Díky Tvojí přízni, milý Krišno, jsme dosáhli svého cíle. Durjódhana se ted jistĕ vzdá všech nadĕjí na vítĕzství, a dokonce i vlastního ţivota.

Třináct dlouhých let jsme trpĕli a znali jen úzkost. Dnes budeme klidnĕ spát, zbaveni svého břemene.“ Ardţuna s Krišnou opustili bojištĕ jako slunce a mĕsíc klesající po obloze. Zaduli na své lastury a strach nahánĕjící troubení se rozlehlo čtyřmi svĕtovými stranami. Mířili v Judhišthirových stopách zpĕt do tábora jako bohové následující Indru do Amarávatí, velebeni a uctíváni gandharvy, čárany a siddhy. *** Všichni Kuruovci opustili v zoufalství pole a vrátili se do tábora pod vedením Kripy, Kritavarmy a Ašvatthámy. Durjódhana naříkal tak, ţe ho nikdo nedokázal utišit, a dokonce se zhroutil s pláčem na zem. Ostatní kuruovští předáci vstoupili do královského stanu a tiše se kolem nĕho sesedli. Kdyţ hledĕli na krále, jak dává průchod svému ţalu, ronili slzy všichni. Válel se po zemi a stále vykřikoval: Karno, můj příteli!“ Durjódhanův ţal však postupnĕ překonal hnĕv. Vstal a oči se mu vztekem zbarvily jako mĕd. Posadil se na trůn, otřel si tvář rukama a chladným hlasem řekl: Tuto krutost nemůţeme nechat bez odplaty. Ardţuna nemilosrdnĕ zabil Karnu, nejlepšího z bojovníků, kdyţ bezmocnĕ stál na zemi. Jak to můţeme snést? Vybereme našim jednotkám jiného velitele, zaútočíme na hříšné Pánduovce a pomstíme se. Jiţ jsme jejich armádu témĕř zničili a po mnoha dnech boje jsou oslabeni. Opustili ctnost, a tak ztratí všechnu sílu. Určitĕ je brzy rozdrtíme. Bud je pobijeme do posledního muţe, nebo poloţíme vlastní ţivoty a připojíme se ke Karnovi v nekonečném spánku hrdinů. Dluţíme mu to.“ Durjódhana pomyslel na Karnu leţícího na bojišti a odmlčel se. Poklesla mu hlava, rukama si zakryl tvář a chvíli tiše lkal. Zmučený princ se nemohl se smrtí svého přítele vyrovnat. Nikdy se neodváţil pomyslet, ţe by Ardţuna mohl jednoho dne Karnu zabít. Ode dne, kdy ho poprvé vidĕl, ţil v očekávání, ţe Karna přinese Ardţunovi zkázu. Tato nadĕje je ted v troskách. Durjódhana upíral nepřítomný pohled vzhůru a po snĕdé tváři mu kanuly krůpĕje slz. Je Ardţuna opravdu neporazitelný? Moţná. Válku ted však uţ zastavit nelze. Je třeba Karnu pomstít. Bud pomsta, nebo smrt. Ţádná jiná moţnost není.“ Kdyţ se Durjódhana ovládl, Kripa mu laskavým tónem řekl: vznešený králi, pečlivĕ zvaţ, co je pro tebe ted nejlepší. Uplynulo sedmnáct dní bitvy

a padlo tolik muţů. Všichni tvoji bratři jsou mrtví. U Ardţuny jsme dosud ţádné známky slabosti nebo únavy nezpozorovali. Prohání se po poli jako obrovský slon se čtyřmi kly a drtí naše oddíly, jak se mu zachce. Nyní zabil Karnu a předtím Dţajadrathu, přestoţe se ho snaţila ochránit celá naše armáda. Který z tvých vojáků by mu dokázal čelit, ó potomku Bharaty? A kdo by dokázal čelit rozzuřenému Bhímovi? On a Sátjaki působí mezi našimi vojáky takové krveprolití, ţe nám z toho hrůzou vstávají vlasy na hlavĕ.“ Kripa napjatĕ hledĕl na sedícího kuruovského prince, který zíral přímo před sebe a neříkal nic. Kripa se dal do pláče, ale pokračoval: Spáchal jsi vůči Pánduovcům mnoho hříchů, jejichţ plody ted sklízíme. Tuto obrovskou armádu jsi shromáţdil jen proto, abys dosáhl svých cílů. Hrozí nám nebezpečí. Jsme slabší neţ Pánduovci. Zásady politiky nabádají usilovat o mír diplomatickými prostředky. Judhišthira je vţdy milostivý a jistĕ na základĕ vzájemnĕ vyhovujících podmínek mír přijme. Neztratíš postavení krále, nebot Judhišthira, Ardţuna ani sám Krišna se pokynům tvého otce protivit nebudou.“ Kripa Durjódhanu úpĕnlivĕ prosil, at uzavře mír. Myslel na všechny krále a bojovníky, kteří přišli o ţivot v Durjódhanovĕ zájmu, a neubránil se nářku. Svou řeč ukončil chvĕjícím se hlasem: Radím, abychom zastavili nepřátelské akce, ó hrdino. To je v tvém nejvyšším zájmu. Neříkám to ze strachu nebo s nĕjakou zákeřnou pohnutkou. Neber moje slova na lehkou váhu. Budeš-li jednat jinak, vzpomeneš si, co jsem říkal, aţ budeš sám na pokraji smrti.“ Durjódhana stále nic neříkal. Byl bledý ţalem, obrátil oči v sloup a silnĕ se třásl. Pro vzlyky ani nedokázal nĕjakou chvíli odpovĕdĕt. Nakonec se s obtíţemi utišil a řekl: Nepochybuji, ţe jsi promluvil jako přítel. Udĕlal jsi pro mĕ vše, co můţe přítel udĕlat   —   bojoval jsi proti mým nepřátelům a pro moje dobro jsi riskoval ţivot. Vím, ţe tvoje rada je mínĕná dobře a ţe je prospĕšná, ale ani trochu mĕ netĕší. Tvoje slova jsou velmi hořká, tak jako lék pro človĕka na pokraji smrti. Podle mého názoru mi Judhišthira vĕřit nebude, i kdyţ ho půjdu ţádat o mír. Podvedl jsem ho a způsobil mu tolik zla, kolik si lze jen představit. Podobnou bolest jsem způsobil i Ardţunovi a Krišnovi. Od té doby, co se Kéšava doslechl o Abhimanjuovĕ smrti, trápí se celé noci ţalem. Urazili jsme ho. Jak nám ted můţe odpustit? Mír nepřichází v úvahu. Válka skončí jen tehdy, aţ budou bud Kuruovci,

nebo Pánduovci mrtví. Zašlo to příliš daleko. Naše střetnutí je neodvratitelné.“ Pomyslel na Draupadí a řekl: Paňčálská princezna, jak jsem se doslechl, se oddává přísné askezi, aby mi přivodila záhubu. Spí na holé zemi a jí jen jedno jídlo dennĕ. Subhadrá odvrhla veškerou pýchu a slouţí jí jako sluţebná. Kripo, vše je v jednom plameni a nelze to uhasit. Jak mohu já, který vrhal na hlavy všech králů paprsky jako slunce, kráčet nĕkde daleko vzadu za Judhišthirou? Nikdy bych nedokázal přijmout jeho svrchovanou vládu. Poté, co jsem vládl této Zemi jako její neomezený panovník, se nemohu smířit s ubohým ţivotem sluţebníka.“ Kuruovec dal jasnĕ najevo, ţe bitva je jedinou moţností. Kdyby byl zabit, alespoň by si zachoval slávu a odešel by do vyšších oblastí. Stáhnout se nyní by znamenalo, ţe je zbabĕlec, a přivodilo by mu to hanbu a poníţení. Durjódhana pohlédl na Karnův trůn. Přemohl zármutek a odhodlanĕ zakončil svoji řeč: Ţádný kšatrija si nepřeje zemřít doma v posteli. Smrt za ním musí přijít v boji, jinak jeho sláva pomalu zanikne. Vykonal jsem mnoho obĕtí a vĕrnĕ jsem plnil svoje povinnosti. Smrti se nebojím. Nechte mĕ bojovat a dobýt slávy, nebo odejít cestou hrdinů, kteří v bitvĕ nikdy neustupují. Tato cesta se zaplnila králi, kteří po ní radostnĕ spĕchají poté, co v této válce jiţ odhodili svoje tĕla. Jak mohu zanechat boje, kdyţ jsem vidĕl tak vznešené bojovníky vydat ze sebe kvůli mnĕ všechno? Nemohl bych se radovat z království s jejich krví na svých rukách, kdybych se je ze všech sil nesnaţil pomstít. Dosáhnu vítĕzství, nebo nebes. Jinak tomu být ani nemůţe.“ Bojovníci pochválili Durjódhanovu srdnatou řeč. Setřásli ze sebe zoufalství a odhodlali se bojovat aţ do konce. Rozhodli se, ţe ráno vyberou nového velitele, potom se zvedli ze svých sedadel a odebrali se na noc na loţe. *** Kdyţ se Gándhárí doslechla, jak Bhíma zabíjí její syny jednoho po druhém, a zvláštĕ o tom, jak krutĕ zabil Dušásanu, byla témĕř bez sebe. Od začátku války se oddávala askezi a modlila se, aby nepřátelské akce brzy skončily. Snad přijde Durjódhana k rozumu, aţ uvidí marnost svého počínání. Jak by mohl přemoci ctnostné Pánduovce, jimţ pomáhá Krišna?

Gándhárí však znala jeho zatvrzelost. Je nepravdĕpodobné, ţe ukončí válku, dokud nepadne poslední muţ jeho armády. Přestoţe kuruovská královna chápala, ţe její synové umírají kvůli vlastní hříšnosti, jako matka to nemohla unést. Kaţdý večer dostávala zprávy o událostech uplynulého dne a srdce jí trýznila bolest. Všichni vznešení kuruovští hrdinové byli jeden po druhém zabíjeni. Kdyţ se doslechla, ţe Bhíma zabil témĕř všechny její syny, cítila, ţe víc jiţ nesnese. Musí nĕco udĕlat. Její dlouhá askeze ji obdařila velkou mystickou silou. Kdyby šla na bojištĕ, mohla by tuto sílu pouţít k tomu, aby své poslední, dosud ţivé syny učinila nepřemoţitelnými. Pouhým pohlédnutím na nĕ by dokázala, ţe jejich tĕla budou nezranitelná. Rozhodla se ihned odjet a nařídila sluţebníkům, at připraví kočár. Sedmnáctý den války spĕšnĕ vyjela a se západem slunce dorazila na pole. Kdyţ vešla do stanu ţen, dostala strašnou zprávu, ţe všichni její synové kromĕ Durjódhany jsou jiţ mrtví. Stará královna se v mdlobách zhroutila k zemi. Sluţebné ji rychle zvedly, posadily ji na velkou pohovku a postříkaly jí tvář studenou vodou. Kdyţ přišla k sobĕ, nĕjaký čas jen naříkala. Nakonec se uklidnila a poţádala, aby k ní přivedli Durjódhanu. Mohla by zachránit alespoň jeho. Snad jí osud dovolí ponechat si jednoho syna. Jistĕ, zapříčinil válku, ale ted, kdyţ je Karna mrtev, se snad zmĕní. Šakuni nepochybnĕ také brzy padne. To v jejich společnosti Durjódhana zosnoval všechny svoje zlotřilé plány. Kdyby byl sám, mohl to být docela jiný človĕk. Po krátké chvíli vešel princ do stanu svojí matky a poklonil se jí. Tvář mĕl strhanou a potemnĕlou zármutkem. Poţehnala mu a začala s ním mluvit konejšivými slovy. Po chvíli řekla: Milý synu, doufala jsem, ţe by tato válka mohla skončit dříve, neţ budou zabiti všichni moji synové. Bĕda, zdá se, ţe tato nadĕje se nenaplní. Ty však dosud ţiješ. Milý synu, chci ti pomoci. Svojí asketickou silou mohu učinit tvoje tĕlo nezranitelným. Přijd ke mnĕ zítra ráno nahý. Já ti předám svoji sílu.“ Durjódhana odešel z jejího stanu povzbuzen. To, ţe přijela jeho matka, je jistĕ znamení osudu. Snad se mu nakonec podaří svoje zuřivé nepřátele překonat. Rychle se ubíral tmou zpĕt do svého leţení. Příštího rána před východem slunce se Durjódhana vykoupal a vydal se zpĕt do matčina stanu. Vstoupil dovnitř, svlékl si šaty a chystal se vejít do vnitřní části toho velkého stanu, kdyţ vtom odtamtud spatřil vycházet

Krišnu. Jaduovský hrdina se doslechl o příjezdu Gándhárí a šel jí vzdát poctu. Kdyţ před sebou uvidĕl stát nahého Durjódhanu, překvapením otevřel oči dokořán: Co to je, ó hrdino? Proč tĕ tu vidím stát bez jakéhokoliv odĕvu?“ Durjódhana vysvĕtlil, ţe se chystá navštívit matku, a Krišna odpovĕdĕl: To ses od svých starších nenaučil ţádné kultuře, ó potomku Bharaty? Jak můţe civilizovaný muţ předstoupit před vlastní matku nahý? To mĕ překvapuje. Alespoň si zakryj bedra.“ Durjódhana se rozpačitĕ podíval na svoje nahé tĕlo. Krišna má pravdu. Nemůţe stát před matkou nahý. Po Krišnovĕ odchodu ze stanu si uvázal kolem beder látku a šel navštívit královnu. Kdyţ ho slyšela vejít, poţádala ho, at se postaví přímo před ní. Potom si sňala látku, která jí zakrývala oči a pohlédla přímo na nĕho. Durjódhana cítil, jak mu tĕlo zalévá energie jejího pohledu, ale kdyţ Gándhárí spatřila látku, otřáslo jí to: Proč jsi, milé dítĕ, nedodrţel mé pokyny? Ţádala jsem tĕ, abys přišel nahý. Zakryl sis bedra, a přestoţe zbytek tvého tĕla bude tvrdý jako ţelezo, tvoje bedra a stehna zůstanou zranitelná vůči útoku, nebot tyto části tvého tĕla jsem nevidĕla.“ Gándhárí předtím, neţ pohlédla na svého syna, shromáţdila veškerou svou sílu. Cítila, ţe podruhé jiţ nic takového nedokáţe. Kdyţ jí Durjódhana povĕdĕl, co se stalo   —   jak po svém příchodu do stanu potkal Krišnu   —    královna si povzdechla a pomalu si opĕt zavázala oči látkou. Její poslední nadĕje zklamala. Syn dozajista zemře Bhímovýma rukama, jak to Pánduův syn jiţ dávno přísahal na kuruovském shromáţdĕní. Uvĕdomila si, ţe proti všemocnému osudu nic nezmůţe, a nakonec se usmála. Zase ten Krišna. Dokud chrání Pánduovce, Kuruovci nemají ţádnou nadĕji. Královna svého syna propustila. Nejlepší bude vrátit se do Hastinápuru a být se svým zarmouceným manţelem. Válka nepochybnĕ brzy skončí. *** Kdyţ osmnáctého rána vyšlo slunce, Kuruovci spálili Karnu a ostatní zabité bojovníky a pak nastoupili do kočárů a seskupili se. Jejich zármutek se promĕnil v netečnost, která pramenila z pohledu na všechnu tu smrt a zkázu. Na bitvu se připravovali témĕř mechanicky. Durjódhana se rozhlédl po zbývajících bojovnících. Který z nich by mĕl být hlavním velitelem bĕhem pravdĕpodobnĕ posledního dne války? Jasnou volbou je Kripa, ale ten zřetelnĕ projevuje nechut dál bojovat. Princ pomyslel na Ašvatthámu.

Jako učitelův syn je další moţností. Kdyţ se ho však zeptal, odpovĕdĕl: Myslím, ţe bys mĕl vybrat Šalju. Původem, odvahou, silou, slávou a všemi ostatními schopnostmi nás všechny převyšuje. Vzdal se náklonnosti ke svým příbuzným, přidal se k nám a neúnavnĕ bojoval. Necht vede naše vojáky tak jako Skanda nebeštany.“ Ostatní bojovníci zatleskali Ašvatthámovým slovům, obklopili ze všech stran Šalju a křičeli: Vítĕzství! Vítĕzství!“ Durjódhana seskočil ze svého kočáru, se sepjatýma rukama k nĕmu přistoupil a řekl: hrdino, opĕt tĕ přicházím poţádat o laskavost. Staň se naším velitelem. S tebou v čele vneseme do řad nepřátel strach. Nikdo mezi námi není tak chrabrý a mocný jako ty. nejpřednĕjší z králů, ujmi se velení tĕchto jednotek, tak jako Kárttikéja velí armádám bohů.“ Šalja, jenţ se vzdal veškeré nadĕje, ţe z bitvy vyvázne ţivý, Durjódhanův návrh přijal. Sepjal ruce a odpovĕdĕl mu: králi mocných paţí, postavím se Pánduovcům bez obav. Vytvořím mocný šik a porazím jejich shromáţdĕná vojska. Neztrácejme čas a vyjedme do bitvy.“ Durjódhana Šaljovi provolal slávu a nechal ho prohlásit velitelem, přičemţ mu osobnĕ lil na hlavu posvĕcenou vodu. Kuruovci zařvali jako lvi a rozeznĕli tisíce bubnů. S novými nadĕjemi vyrazili na bojištĕ a pod Šaljovým vedením se roztáhli do útvaru připomínajícího orla. Z původních čtyř miliónů kuruovských bojovníků zbylo jen deset tisíc slonů, jedenáct tisíc bojovníků na kočárech, stejný počet jezdců a pĕt set tisíc pĕšáků. Roztáhli se do vĕjíře a odhodlanĕ pochodovali na bojištĕ, rozhodnuti bojovat na ţivot a na smrt. Judhišthira slyšel radostné výkřiky Kuruovců. Dostal zprávu, ţe velitelem byl ustanoven Šalja, a řekl: Kéšavo, co je podle Tebe třeba udĕlat? Plnĕ spoléhám na Tvoji radu.“ Krišna vypadal zamyšlenĕ: Znám Šalju jako nejlepšího bojovníka. Nelze ho podceňovat, ó králi. Je zmocnĕn postavením velitele a nebude o nic slabší neţ Bhíšma, Dróna, či dokonce Karna. Přesto si myslím, ţe ho můţeš zabít. Nevidím nikoho jiného, kdo by toho byl schopen. Vzhůru, ó hrdino, a zabij ho jako Šakra démona Šambaru. Nyní, kdyţ jsi překonal nezmĕrný oceán Kuruovců, se neutop v malém rybníčku Šalji. Projev v bitvĕ všechnu svoji kšatrijskou sílu a asketickou moc. Šaljův čas nepochybnĕ nadešel.“

Judhišthira nastoupil na kočár a myslel přitom na Krišnova slova. Jistĕ se vyplní. Vzpomnĕl si na slib, ţe zabije Šalju. Bylo příhodné, aby madráský vládce skonal pod rukama svého drahého přítele a synovce. Bude to tvrdý boj. Oba byli skutečnými mistry boje s oštĕpem a jiţ se střetli v nĕkolika divokých soubojích. Ten příští bude jejich poslední. Pánduovští vojáci pochodovali do bitvy s Dhrištadjumnou v čele. Boj zanedlouho začal. Jakmile Šalja v dálce spatřil Judhišthirův bílý slunečník, pobídl vozataje, aby jel přímo k nĕmu. Vzápĕtí se mu do cesty postavilo velké mnoţství bojovníků na kočárech, kteří ho zasypali šípy a oštĕpy. Král Madrásu zůstal neochvĕjnĕ stát a odpovĕdĕl salvami zlatĕ opeřených šípů, které srazily desítky tĕchto bojovníků. Zbývající dva synové Karny, Satjaséna a Čitraséna, zaútočili na Nakulu, jako kdyţ v lese zaútočí dva tygři na slona. Zahalili ho ostrými šípy a přesekli mu luk, Pánduův syn však nasadil tĕtivu dalšímu luku a útok opĕtoval. Se smíchem zabil Satjasénovy čtyři konĕ a Čitrasénu zasáhl třemi ostrými šípy do hrudi. Satjaséna vyskočil na bratrův kočár a oba princové stáli bok po boku a stříleli na Nakulu šípy. Neotřesený Nakula mrštil zářivou šipku napuštĕnou olejem a podobnou strašlivému hadovi. Zasáhla Satjasénu a probodla mu srdce. Jeho bratr zařval hnĕvem a zesílil svůj útok na Nakulu. Zabil mu konĕ a rozbil mu kočár. Nakulův syn Šatáníka vidĕl svého otce bez kočáru a pod útokem, a tak mu přispĕchal na pomoc. Vzal ho na svůj kočár a Nakula pokračoval v boji. Vypustil velké mnoţství šípů, které protivníka vyvedly z rovnováhy, a pak vystřelil šíp s ostřím jako břitva ve tvaru půlmĕsíce. Zasáhl Čitrasénu do krku a odsekl mu hlavu, která slétla na zem. Princ padal dopředu z kočáru na zem jako podtatý strom. Kuruovští vojáci sledovali, jak Nakula zabil dva Karnovy syny, a dali se na ústup. Šalja je však opĕt seskupil. Stál neohroţenĕ v bitvĕ tváří v tvář nesčetným pánduovským bojovníkům. Kuruovci vedení Kripou a Kritavarmou zaútočili na Pánduovce s hlasitým řevem. Narazili však na pevné řady vojáků pod vedením Dhrištadjumny a Sátjakiho. Obĕ armády se srazily s ohlušujícím řevem. Vzduchem se vznášel kouř z ohnivých zbraní vypuštĕných mocnými bojovníky na kočárech a také pach krve.

Šalja se probojoval hustými pánduovskými řadami a přiblíţil se k Judhišthirovi. Napadl ho přívalem šípů, ale Judhišthira je všechny zastavil vlastními. Zatímco se spolu potýkali přední bojovníci obou stran, Judhišthira svedl prudký souboj se Šaljou. Vymĕňovali si šípy, které se sráţely ve výšce, a vytvářely tak spršky jisker. Oba mocní hrdinové stříleli planoucí šípy z luků podobných bleskům a podobali se Indrovi a Balimu bojujícím o vládu nad vesmírem. Judhišthira se zámĕrem zabít Šalju náhle vypustil šíp se širokým ostřím, kterým srazil protivníkův prapor. Zuřící Šalja odpovĕdĕl tisícovkami šípů, jeţ zasáhly Judhišthiru po celém tĕle. Zcela ho zahalily a s ním i jeho konĕ, kočár i vozataje. Judhišthirovi přišli na pomoc bratři a zaplavili Šalju dlouhými ozubenými šípy. Madráský král rozpoutal zuřivý boj s podporou Kripy a Ašvatthámy. Pánduovci ho nikdy nevidĕli tak hrůzostrašného. Jeho šípy nacházely slabiny protivníků, kteří padali vzad ze svých kočárů ochromeni silou jeho útoku. Šalja odolal spojenému útoku Judhišthiry, Sátjakiho, Bhímy a dvou synů svojí sestry Mádrí. Durjódhana mu přijel na pomoc s Kritavarmou po boku. Dlouhou dobu zuřila mezi obĕma mocnými hrdiny strašlivá bitva, ve které se rozhnĕvanĕ snaţili jeden druhého zničit. Mezitím byl Ardţuna obklopen zbývajícími bojovníky armády Trigartů. Pánduův syn je nemilosrdnĕ pobíjel a oni spustili úzkostný křik. Ašvatthámá je slyšel a hnal se k nim, aby jim pomohl. Kdyţ se mu nepodařilo přesvĕdčit Durjódhanu, aby válku zastavil, rozhodl se bojovat aţ do konce. Jeho otec a témĕř všichni přátelé byli zabiti. I kdyby byl dohodnut mír, pro co mĕl ţít? Drónův syn nedbal na Vjásadévova varovná slova a ze všech sil napadl Ardţunu. Oba kmotřenci zapomnĕli na dřívĕjší přátelství a vrhli se na sebe jako dva rozzuření býci, kteří se snaţí navzájem nabrat na rohy. Obloha byla plná jejich šípů a nad jejich bitvou ţasli i nebeštané. Ardţuna nabyl vrchu a zabil soupeři čtyři konĕ i vozataje. Ašvatthámá stál nebojácnĕ na svém nepohyblivém kočáře a dál odolával Ardţunovĕ útoku. I bĕhem boje s Pánduovým synem zasypával šípy další pánduovské vojáky a stovky jich zabil. Náhle se Suratha, mocný pánduovský bojovník na kočáru, s mohutným řevem hrozivĕ přiblíţil k Ašvatthámovi. Ašvatthámá seskočil na zem s lukem v ruce, na tĕtivu přiloţil ostrý šíp a napnul luk aţ k uchu. Vší silou

vystřelený šíp proletĕl přímo Surathovou hrudí, roztal mu srdce, vyletĕl zády a zabodl se do zemĕ. Ašvatthámá rychle přibĕhl ke kočáru zabitého soupeře a vyskočil na nĕj. Mnozí další kuruovští bojovníci vedeni Šakunim a Ulúkou mu spĕchali na pomoc. Pak se strhla hrozivá bitva mezi Ardţunou a kuruovskými bojovníky, které podporovaly tisíce vojáků. Nedaleko od Ašvatthámy dál s hrozivou silou bojoval Šalja   —    povzbuzen myšlenkami na slavné vítĕzství nebo smrt a dosaţení nebeských končin   —   proti všem pánduovským hrdinům. Stál na kočáře, zářil jako bůh Slunce a nikdo jím nedokázal otřást. Jeho šípy létaly v nekonečných řadách do všech stran. Tisíce statečných pánduovských bojovníků přišly o ţivot ve snaze se k nĕmu přiblíţit. Judhišthira si připomnĕl svůj slib a Krišnova slova a hnal se vpřed smĕrem k Šaljovi. Madráský panovník stojící nedaleko Judhišthiry vypadal jako planeta Saturn vedle Mĕsíce. Oba muţi zaduli na lastury a ovzduším otřásl hromový zvuk. Upírali na sebe planoucí oči, pak se vzájemnĕ vyzvali a jeden druhého zahalili vlnami šípů. Se zranĕními po celém tĕle připomínali stromy kinšuka a šálmalí v plném kvĕtu. Vojáci napjatĕ sledovali bitvu a nedokázali říci, kdo zvítĕzí   —   zda Judhišthira zabije Šalju a získá Zemi, nebo jestli Šalja po zabití Pánduova syna vĕnuje Zemi Durjódhanovi. Šalja vystřelil ocelové šípy, které se zabodly do Judhišthirových koţených chráničů prstů a roztaly mu luk vedví. Judhišthira se na kočáru rychle otočil a uchopil další luk, nasadil mu tĕtivu a opĕt se obrátil čelem k soupeři. Vyslal mnoho rychle letících šípů, které Šaljovi zabily čtyři konĕ i vozataje. Pánduovský král potom zahalil Šalju stojícího na nehybném kočáře stovkami palčivých šípů, které jím otřásly. Ašvatthámá přispĕchal souţenému madráskému králi na pomoc a vzal ho na svůj kočár. Durjódhana, jenţ souboj pozoroval, nechal v nĕkolika okamţicích Šaljovi přivézt další mohutný kočár. Šalja nastoupil a zaútočil na Judhišthiru. Obrovská ţelezná kola jeho kočáru znĕla jako hrom. Chránĕn z boků dalšími bojovníky se hnal vstříc Judhišthirovým salvám zlatĕ opeřených šípů. Šalju i kuruovské hrdiny, kteří ho podporovali, vyzvali rovnĕţ Bhíma, Sátjaki a dvojčata.

Boj mezi Judhišthirou a Šaljou připomínal zápas dvou mladých tygrů v dţungli o kus masa. Zraňovali se šípy v pýše nad svojí odvahou. Šalja zároveň napadl Judhišthiru a Bhímu a zbavil je brnĕní. Dobře mířenými šípy Judhišthirovi zabil čtyři konĕ i s vozatajem. Kdyţ krále i jeho bratra omráčil, začal pobíjet pánduovské oddíly. Bhíma bez sebe hnĕvem vystřelil dlouhé šípy, jeţ zabily Šaljovy konĕ a na místĕ ho zastavily. Vyslal dalších sto šípů s ostřím jako břitva, které mu roztaly brnĕní. Šalja vzal lesklý ocelový meč a štít ozdobený tisíci hvĕzdami. Seskočil z kočáru a hnal se přes pole k Judhišthirovi jako jestřáb vrhající se na kořist. Bhíma pečlivĕ zamířil a šípem se širokým ostřím rozsekl Šaljův meč na dva kusy. Dalšími dvaceti mu rozlomil štít a radostnĕ vyrazil bojový pokřik. Ostatní Pánduovci se rozesmáli a zatroubili na svoje mléčnĕ bílé lastury. Kdyţ Kuruovci vidĕli Šalju zbaveného brnĕní a kočáru, naplnila je obava. Judhišthira setrvávající na svém kočáru bez koní vzal velkou zlatou šipku s rukojetí vykládanou korálem a posetou drahokamy. Pánduův syn zdvihl zářící šipku a rozhnĕvanĕ se zahledĕl na Šalju, jako by ho chtĕl pohledem spálit. Pronesl mantry, vší silou vrhl zbraň a vykřikl: Jsi mrtev!“ Šipka letĕla k Šaljovi jako meteor padající z oblohy. Šalja vykřikl a snaţil se ji při dopadu zachytit, ale proklouzla mu mezi rukama a zasáhla ho do hrudi. Hladce jím prolétla a zaryla se do zemĕ. Ze Šaljových úst, nosu a uší vytryskla krev, paţe mu vylétly vzhůru a padl k zemi jako horský vrchol zasaţený bleskem. Kdyţ padal, Zemĕ jako by mu vyšla vstříc, tak jako vstává drahá manţelka, aby objala svého milovaného chotĕ. Poté, co si tento král tak dlouho uţíval Zemĕ, padl nakonec do jejího náručí a zemřel. Judhišthira se svými bratry vítĕznĕ zařvali, zatímco Kuruovci vykřikli úzkostí a zbaveni odvahy prchli z boje. Pánduovští vojáci se chopili příleţitosti a s pozdviţenými zbranĕmi zaútočili na zoufalé nepřátele. Judhišthiru napadl Šaljův mladší bratr. Zasáhl Pánduova syna shlukem ozubených šípů, které se mu zabodly do tĕla. Judhišthira si útoku nevšímal, rychle pozvedl luk a odpovĕdĕl šípy s ostřím jako břitva, které rozštíply útočníkův luk. Jedním šípem mu srazil prapor a dalším hlavu. Sličný princ stejnĕ jako jeho starší bratr padl po hlavĕ z kočáru na zem. Durjódhana přihlíţel se zoufalstvím v očích. Všude kolem nĕho v hrůze prchali jeho vojáci a nechávali ho, at s Pánduovci bojuje sám. V prudkém

záchvatu zuřivosti bojoval jako šílený, co mu síly stačily. Jeho šípy létaly jako planoucí komety do všech stran. Nikdo se k nĕmu nemohl přiblíţit a sám odolával všem vznešeným pánduovským hrdinům. Jakmile Kritavarmá, Kripa a Ašvatthámá vidĕli Durjódhanův statečný odpor vůči nepřátelům, přispĕchali mu na pomoc. Čtyři kuruovští bojovníci zastavili pánduovskou armádu jako pobřeţí odolávající oceánu. V posledním zoufalém pokusu tento den zvítĕzit se drali k Judhišthirovi, který dosud stál na svém znehybnĕlém kočáře. Kdyţ to vidĕli Bhíma, Sátjaki, Dhrištadjumna a pĕt Draupadiných synů, obklopili pánduovského krále. Následovala výmĕna mezi tĕmito bojovníky a čtyřmi Kuruovci, při níţ se obloha zaplnila planoucími šípy. Šaljova armáda Madraků se s hlasitými výkřiky hnala zpĕt do boje: Kde je Judhišthira? Kde jsou Dhrištadjumna a Bhíma? Okamţitĕ je zabijeme!“ Kdyţ se tito bojovníci vrhli do potyčky, přivítaly je salvy šípů vystřelené Pánduovci. Padali po stovkách rozsekáni na kusy a zůstali po nich rozbité kočáry a zabití konĕ. Jakmile řady statečných bojovníků padly k zemi, ti, co je následovali, klopýtali a padali z kočárů. Konĕ rţáli, nebot jim vozatajové tvrdĕ přitahovali uzdy ve snaze vyhnout se tlačenici. Déšt ohnivých šípů neustával. Svalnaté paţe a hlavy ozdobené zlatými přilbami padaly k zemi po tisících. Ardţuna, který zničil zbytky trigartské armády spolu se Šakuniho horskými bojovníky, zamĕřil svoje neomylné a neodolatelné šípy na Madraky. Zakrátko zabil dva tisíce slonů i s jejich jezdci. Kdyţ vjel mezi Madraky, spustili vydĕšený křik. Pánduův syn a jeho bratři je nemilosrdnĕ kosili, a tak vzali nohy na ramena. Zjistili však, ţe před nimi stojí další pánduovští hrdinové. Začali tedy křičet na Durjódhanu, aby je ochránil. Šakuni slyšel jejich ţalostné výkřiky, přijel k Durjódhanovi a řekl mu: Ardţuna pobil celou moji divizi a ted zabíjí statečné Madraky. králi, shromáţdi naše jednotky a okamţitĕ jim jed na pomoc.“ Durjódhana upřel na svého starého strýce nepřítomný pohled. Jeho mysl se utápĕla v zoufalství. Z jeho vojska jiţ nezbývalo mnoho. Ti, kteří nepadli, utíkali. Ve snaze povolat je zpĕt do boje si vykřičel hlas do ochraptĕní. Válka určitĕ nemůţe trvat jiţ příliš dlouho. Durjódhana pohledem přelétl tento bezútĕšný výjev. Pánduovští vojáci s radostnými výkřiky pronásledují jeho prchající vojáky. Přeţívá jiţ jen hrstka jeho

nejodváţnĕjších bojovníků   —   Kripa, Ašvatthámá, Kritavarmá a nĕkolik dalších. Ty podporuje necelých dvacet tisíc vojáků. Durjódhana plačtivým hlasem pronesl: strýče, v mysli neustále slyším Vidurova slova. Jen z nevĕdomosti jsem nedbal jeho moudrých rad. Jen pohled na bĕh osudu. Naše kdysi hrdá armáda je prakticky zničena. Bhíma s Ardţunou způsobili mezi našimi muţi spoušt. Co dĕlat? Z této války se nemohu vrátit poraţen. Mohu volit jen mezi vítĕzstvím a smrtí. Vydejme se ještĕ jednou naposledy do boje a mĕjme na pamĕti nejvyšší povinnosti kšatriji. Vynaloţ veškerou svoji sílu, ó synu Subaly. Moţná ještĕ dnes zvítĕzíme.“ Oba Kuruovci rozkázali vozatajům, at pobídnou konĕ, a vrhli se s bojovým pokřikem do potyčky. Pánduovci však byli připraveni. S vítĕzstvím na dohled se pevnĕ postavili svým zoufalým nepřátelům a kosili je vlnami smrtonosných šípů. Durjódhana s hrůzou přihlíţel, jak byli témĕř všichni z jeho zbývajících bojovníků pobiti. Krišna vidĕl, ţe Kuruovci jsou témĕř poraţeni, a řekl: Dhanandţajo, tato válka je v zásadĕ u konce. Milióny bojovníků na obou stranách byly zabity. Naše oddíly ted Kuruovce početnĕ převyšují. Vše, co je třeba pro zajištĕní našeho vítĕzství, je Durjódhanova smrt. Pokud ho nezabijeme, nebude tĕmto nepřátelským činům konec, protoţe poráţku nikdy nepřizná. Pártho, pokus se ho zabít a ukonči tento strašlivý spor.“ Ardţuna se podíval na Krišnu drţícího opratĕ, který navzdory svému zranĕní jen zářil. Mádhavo, máš pravdu. Zlovolný Dhritaráštrův syn bude bojovat do posledního muţe. Vypadá to, ţe nikdo neunikne smrti. Bhíma zabil všechny Durjódhanovy bratry. Určitĕ v souladu se svým slibem zabije i samotného Durjódhanu. Tam stojí Sušarmá, můj starý nepřítel. Jeho čas nadešel. Kéšavo, zavez můj kočár k tomuto králi.“ Ardţuna ukázal na Sušarmu, který na pánduovské vojáky vypouštĕl planoucí šípy. Krišna pobídl konĕ a za nĕkolik okamţiků stál Ardţuna před Sušarmou podporovaným čtyřmi trigartskými princi. Okamţitĕ ho jako jeden muţ napadli stovkami šípů. Ardţuna, jenţ se pohyboval ladnĕ a obratnĕ, zaútočil na prince jako hladový lev na jeleny. Šípy s ostřím jako břitva je zabil všechny čtyři a potom se obrátil k Sušarmovi. Zasáhl panovníka do hrudi třemi mocnými šípy a čtyřmi dalšími mu zabil konĕ. Jiným šípem se širokým ostřím mu srazil prapor a nakonec dlouhým zlatým šípem posíleným mantrami probodl Sušarmovi srdce.

Kdyţ se Sušarmá skácel z kočáru, Ardţuna se vrhl mezi vojáky, kteří ho podporovali. Nedaleko řval Bhíma a mávaje kyjem zaútočil na Durjódhanu. Kuruovec mu udatnĕ vzdoroval a drţel ho v šachu tisícovkami šípů. Poblíţ bojoval také Sátjaki s Kritavarmou a Dhrištadjumna a dvojčata s Kripou a Ašvatthámou. Zatímco tyto hrdiny zamĕstnával boj, Sahadéva spatřil Šakuniho útočit na pánduovskou armádu. Vzpomnĕl si na svůj slib, nechal Kripu Kripou a hnal se k Šakunimu vyzývaje ho k boji. Kdyţ se k nĕmu Šakuni otočil, Sahadéva vystřelil hrozivé šípy letící rychlostí vĕtru. Okamţitĕ přesekl Šakuniho luk a zlomil mu ţerd praporu. Neohroţený Šakuni vzal jiný luk a velmi energicky se bránil, přičemţ zasáhl soupeře salvou mocných šípů. Sahadéva Šakuniho útok obratnĕ odrazil a odpovĕdĕl šedesáti ostrými šípy, které Šakunimu probodaly celé tĕlo. Následovalo dalších osmdesát, které Šakuniho na plošinĕ kočáru roztočily kolem své osy, a luk mu vylétl z ruky. Ulúka si všiml, ţe jeho otec je v úzkých, a zaútočil na Sahadévu desítkami ozubených šípů. Sahadéva se okamţitĕ otočil k Ulúkovi. Vystřelil šíp s ostřím ve tvaru půlmĕsíce, který prosvištĕl vzduchem a srazil Ulúkovi hlavu. Mohutný bojovník spadl z kočáru a hlava se mu s vytřeštĕnýma očima a náušnicemi zářícími z prachem pokryté zemĕ odkutálela pryč. Šakuni vykřikl a z očí mu vytryskly slzy. Upamatoval se na Vidurova moudrá slova. Chovat nepřátelství k Pánduovcům byla vţdy pošetilost. Subalův syn stále vystavený Sahadévovu útoku si smutnĕ vybavil svůj ţivot. Na svou původní zloba vůči Bhíšmovi za to, ţe dal jeho sestru slepému Dhritaráštrovi, jiţ dávno zapomnĕl. Poté, co se spřátelil s Durjódhanou, se zaplétal do stále vĕtších proradností, třebaţe si v srdci uvĕdomoval, ţe to jednoho dne bude mít hrozné důsledky. Přesto se nezbavil vlivu hnĕvu a připoutanosti, ani v nejmenším nebral na vĕdomí pravdu a doufal, ţe se mu svojí prohnaností nĕjak podaří Pánduovce zničit. A ted ponese následky. Oheň hnĕvu Pánduovců se rozhořel v obrovský poţár. Celá jeho armáda i syn padli přímo před jeho očima. Šakuni si vzpomnĕl na povinnost bojovníka a upřel na Sahadévu zlostný pohled. Snad bude alespoň moci před vlastní smrtí pomstít syna. Zdvihl luk a přiloţil k nĕmu hrozivĕ vyhlíţející šíp, ale ještĕ neţ jej mohl vypustit, Sahadéva mu luk rozsekl třemi šípy s ostřím jako břitva.

Šakuni rozhnĕvanĕ vykřikl, uchopil šavli a mrštil ji na nepřítele. Sahadéva rotující šavli okamţitĕ rozsekl na kusy, neţ k nĕmu vůbec stačila doletĕt. Právĕ v ten okamţik na nĕho Šakuni vrhl hlasitĕ svištící hrozivý kyj. Sahadéva kyj zasáhl shlukem šípů, které ho rozbily na kusy. Šakuni po nĕm pak mrštil šipkou, ale Pánduův syn odrazil i ji. Kdyţ Šakuni vidĕl, ţe jeho zbranĕ padají neškodnĕ na zem jako nadĕje bezboţného človĕka, dostal strach a utekl z boje. Sahadéva si připomnĕl slib, ţe Šakuniho zabije, a pustil se do jeho pronásledování. Křičel na nĕho, at se otočí a bojuje, ale Šakuni ho neposlouchal. Sahadéva ho dohnal a vykřikl: Proč se vzdáváš svojí povinnosti, ty hlupáku? Vzpomínáš si, jak ses radoval na shromáţdĕní Kuruovců, ty zlotřilče? Ty a hříšný Durjódhana jste poslední dosud ţiví z tĕch, kdo nás zesmĕšnili a urazili naši královnu. Ne však nadlouho. Ted ochutnej plody svých zločinů. Postav se mi v boji. Useknu ti hlavu, jako kdyţ se sklízí zralý plod.“ Šakuni vyprovokovaný Sahadévou zastavil kočár a otočil se, aby bojoval. Uchopil zlatem a drahokamy zdobený oštĕp, ale jakmile ho zvedl nad rameno, zbyly z nĕho jen kusy. Sahadéva vystřelil palčivé šípy s ostřím jako břitva, které Šakunimu utrhly paţe, a poté mu šípem zářícím jako oheň srazil hlavu. Šakuni padl a z tĕla mu vytryskla krev. Kuruovci propukli v nářek. Durjódhana vykřikl a upustil luk. Všichni ostatní bojovníci kolem nĕho odhodili zbranĕ a dali se na útĕk. Přeţila jen hrstka kuruovských vojáků, a ti byli obklíčeni pánduovskými jednotkami. Bojovali dál bez moţnosti uprchnout, ale brzy padli. Kdyţ Durjódhana vidĕl, ţe je sám, otočil se a prchal z bojištĕ. Seskočil z kočáru a hnal se do okolních lesů. Bĕţel tak dlouho, dokud nenarazil na velké jezero. Ve zmatku a s nadĕjí, ţe si zachrání ţivot, vstoupil do vody. Kdyţ se ponořil, díky jógové praxi udrţoval svůj ţivotní vzduch v obĕhu a pouţil mystickou sílu, aby vodu kolem sebe přivedl do tuhého stavu. Po Durjódhanovĕ útĕku zbyli jen Kripa, Ašvatthámá a Kritavarmá. Jelikoţ byl jejich vůdce pryč, rozhodli se také utéci z bojištĕ. Cestou potkali Vjásadévu, který jim řekl, kde najdou Durjódhanu, a pak zmizel. Tři bojovníci se odebrali k jezeru a poblíţ si všimli Durjódhanova svrchního odĕvu. Pochopili, ţe vstoupil do jezera, a padli s nářkem k zemi: Bĕda,

král neví, ţe jsme naţivu. V zoufalství se ponořil do tohoto jezera, aniţ by vĕdĕl, ţe není ještĕ vše ztraceno.“ Pomalu vstali a šli se ke svým kočárům. Rozhodli se vrátit do kuruovského tábora. Kdyţ přijeli ke stráţím, vidĕli, ţe naříkají. Tři muţi pokračovali dál do tábora, kde je čekaly podobné scény. Slyšeli hlasitý nářek ţen z královských rodů ve svých stanech, který znĕl jako křik hejn orlovců. Stráţe vyvádĕly ţeny ven a usazovaly je na kočáry, aby se vrátily do mĕsta. Šaty mĕly neupravené, vlasy rozcuchané a ozdoby odhodily. Byl na nĕ ţalostný pohled. Mnoho muţů vyráţelo do Hastinápuru, jelikoţ nedokázali déle setrvat v opuštĕném leţení. Ve spĕchu pobíhali sem a tam. Báli se, ţe by kaţdým okamţikem mohli přijet Pánduovci a pozabíjet je. Tři bojovníci nedokázali snést tuto truchlivou atmosféru a vrátili se k Durjódhanovu úkrytu. Kripa se postavil na břeh jezera a hlasitĕ zvolal: králi, vynoř se a postav se svým nepřátelům. Pohled, jak muţi ve tvojí nepřítomnosti podléhají nářku. Pánduovci jezdí po poli a hledají tĕ. Jejich armády byly zničeny. Bojuj s nimi a ovládni Zemi, nebo vystup na nebesa, pokud tĕ zabijí. Proč tady otálíš? Ašvatthámá, Kritavarmá a já jsme zde, abychom ti pomohli. Budeš-li pokračovat v boji, jistĕ zvítĕzíš.“ Durjódhana sedící na dnĕ jezera Kripu slyšel. Zvolal: Naštĕstí jste vy tři hrdinové přeţili, ó nejpřednĕjší z lidí. Jen mĕ tu nechte chvíli se zotavit a pak se určitĕ znovu pustím do boje. Jste také unaveni a mĕli byste si odpočinout. Aţ se občerstvíme, můţeme se vydat do bitvy. bojovníci mocných paţí, jste vznešení a vaše oddanost ke mnĕ je velká, ale ted není vhodná doba k předvádĕní síly. Dnes si odpočiňme a ráno se k vám připojím v boji. O tom nemĕjte ţádné pochyby.“ Ašvatthámá odpovĕdĕl: Vynoř se, ó králi   —   kéţ se ti dobře daří. Ještĕ nepřítele porazíme. Přísahám při všech svých zboţných činech, darech a samotné pravdĕ, ţe zbývající Pánduovce zabiji. Jestli uplyne tato noc a mnĕ se to nepodaří, nebudu se znovu radovat z provádĕní obĕtí, coţ činí potĕšení všem zboţným lidem. králi, dokud nebudou mrtvi, nesejmu si brnĕní. To je jisté.“ Kdyţ Ašvatthámá volal na Durjódhanu, přišla k jezeru skupinka lovců. Byli unaveni celodenním lovem a chtĕli uhasit ţízeň. Jakmile spatřili tři mocné kšatriji, ukryli se ve křoví a poslouchali. Pak pochopili, ţe v jezeře je ukryt Durjódhana. Naslouchali, jak se bojovníci bez úspĕchu snaţí

Durjódhanu přesvĕdčit, at vyjde ven a pokračuje v boji. Kuruovci je však nezpozorovali. Lovci přihlíţeli bitvĕ mezi kšatriji celého svĕta a vĕdĕli, ţe je Pánduovci jistĕ bohatĕ odmĕní, pokud jim řeknou, kde je Durjódhana. Tiše tedy vstali a vydali se do tábora Pánduovců navštívit Judhišthiru.

Kapitola 27: BHÍMŮV SOUBOJ S DURJ DHANOU Pánduovci se po bezvýsledném hledání Durjódhany vrátili zpĕt do tábora. Vešli do Judhišthirova stanu a vyslali vojáky, at prohledají celé pole. Kdyţ čekali na zprávy, stráţe přivedly lovce. Lovci padli Judhišthirovi k nohám a řekli mu vše, co vidĕli a slyšeli. Judhišthira s úsmĕvem vstal a okamţitĕ lovce obdaroval velkým bohatstvím. Poté je propustil a odešel s bratry k jezeru, které se jmenovalo Dvaipájana. Všichni pánduovští bojovníci šli s nimi a křičeli: Našli jsme Durjódhanu! Vyřidme ho jednou provţdy.“ Tři přeţivší Kuruovci, kteří se stále snaţili Durjódhanu přesvĕdčit, at vyjde ven, zaslechli blíţící se Pánduovce a zavolali na nĕho: Přicházejí sem pyšní a vítĕzní Pánduovci. Musíme odejít.“ Tři muţi nasedli na svoje konĕ a tĕsnĕ předtím, neţ Pánduovci dorazili k jezeru, odjeli do lesa. Pánduovci vidĕli, ţe voda jezera je díky Durjódhanovĕ mystické síle dokonale klidná. Při pohledu na tento neobvyklý úkaz pochopili, ţe Durjódhana se skrývá v jezeře jako zbabĕlec. Judhišthira řekl Krišnovi: Jen pohled, jak tento zrádný muţ pouţil svoje síly klamu, aby se vyhnul poráţce, ale ted uţ mi neunikne. I kdyby mu po boku stál sám Indra, dnes zemře.“ Krišna souhlasil: králi, znič Durjódhanův klam vlastními mystickými silami. Ten, kdo si zahrává s iluzí, by mĕl být také jejím prostřednictvím zničen. To je pravda. Mnoho Daitjů a Dánavů, jeţ byli všichni mistry mystických sil, bohové zabili pomocí přeludů a mámení. Proto jednej rychle, aby tohoto hříšníka potkal spravedlivý konec.“ Judhišthira na Durjódhanu zavolal: Proč jsi, ó nejlepší z lidí, očaroval toto jezero a skryl se pod jeho hladinou? Jak to, ţe si ted chceš zachránit ţivot, kdyţ jsi způsobil zkázu svojí rodiny, přátel i miliónů kšatrijů? Vynoř se a

bojuj! Kam se podĕla tvoje čest? Na všech shromáţdĕních jsi byl popisován jako hrdina, ale myslím, ţe tyto popisy nebyly pravdivé. Nejsi nic jiného neţ zbabĕlec. Jen pohled, jak se ted před námi schováváš, aby sis zachránil ţivot. hříšný darebáku, vyjdi ven a postav se čelem následkům všech svých zločinů. Nekrč se tady jako eunuch. Hrdinové z bitvy nikdy neutíkají   —   před zneuctĕním dávají přednost smrti. Nepošlapávej svoji čest a bojuj. Bud vládni této Zemi po dobytí vítĕzství, nebo námi zabit ulehni ke spánku na holé zemi.“ Za Judhišthiru stojícího na břehu jezera se svými bratry a Krišnou se postavili všichni ostatní pánduovští bojovníci. Čekal na Durjódhanovu odpovĕd a rozhlíţel se kolem. Širé jezero poskytovalo úlevu od horka a prachu bojištĕ. Leţelo uprostřed chladivé mýtiny stínĕné vysokými stromy s kvĕty mnoha barev visícími aţ k hladinĕ. Na stromech sedĕla spousta vodního ptactva překvapená náhlou promĕnou jezera. Listy stromů pohyboval mírný vánek a naplňoval ovzduší uklidňujícím šumĕním doprovázeným melodickými hlasy ptáků. Pánduovci se cítili osvĕţeni pouhým pohledem na tuto malebnou končinu, oblíbené místo mnoha jogínů a asketů. Po nĕkolika okamţicích Durjódhana zvolal: králi, není nic divného na tom, ţe se strach zmocňuje všech ţivých bytostí, ale já jsem do tohoto jezera nevstoupil ze zbabĕlosti. Přišel jsem o armádu a zůstal v boji sám a jsem unaven. Proto jsem v tomto jezeře vyhledal útočištĕ, abych si odpočinul. synu Kuntí, mĕl by sis také odpočinout. Nepochybuj o tom, ţe v pravý čas budu bojovat proti vám všem.“ Judhišthira se zasmál: Durjódhano, uţ jsme si dost odpočali. Nadešel čas naší poslední bitvy. Pojd ven a ukonči válku tím, ţe nás bud zabiješ, nebo zemřeš smrtí hrdiny.“ Durjódhana, stále zarmoucený smrtí Karny, Šakuniho a všech svých bratrů, s úzkostí v hlase promluvil: potomku Kuruova rodu, jelikoţ postrádám příbuzné a přátele, jiţ si nepřeji vládnout tomuto svĕtu. Všichni ti, kvůli nimţ jsem touţil po svrchované vládĕ, jsou ted mrtví. Daruji ti tuto prázdnou Zemi. Přestoţe si tĕ přeji porazit a pokořit tvoji pýchu, dokonce i moje touha po boji je pryč, kdyţ pomyslím na Drónu, Karnu a našeho praotce Bhíšmu. Myslím, ţe odejdu v jelení kůţi do lesa vĕnovat se askezi. Jdi si, ó králi, vládnout Zemi zbavené panovníků, bojovníků a bohatství. Já zůstanu zde.“

Z Durjódhanových slov zazníval kousavý tón, který však Judhišthiru nijak neovlivnil. S rostoucí netrpĕlivostí odpovĕdĕl: Přestaň blouznit, ó Durjódhano. Nijak tĕ nelituji. To kvůli tvojí chamtivosti jsou ted všichni mrtví. Tuto Zemi jako dar nepřijmu, nebot to není moje kšatrijská povinnost. A ty mi ani takový dar dát nemůţeš. Jiţ jsi o vše přišel.“ Judhišthira se usmál na svoje bratry a pokračoval: Proč jsi to, ó hrdino, nenabídl, kdyţ tĕ o to Krišna ţádal? Jak to, ţe ty, který jsi mi kdysi upřel i tolik území, do nĕhoţ by se dala zabodnout jehla, mi ted chceš dát celou Zemi? Není tvoje, abys ji mohl rozdávat, a nikdy ani tvoje nebyla. Vynoř se a získej svĕt, nebo se odeber do nebeských končin, aţ tĕ zabijeme. Za všechny svoje zločiny proti nám a ctnostné Draupadí si zaslouţíš z našich rukou smrt. Já tĕ šetřit nebudu.“ Ostatní Pánduovci pak na Durjódhanu zakřičeli, at vyjde z jezera, a znovu a znovu mu rozhnĕvanĕ spílali. Všichni ostatní bojovníci vyrazili bojový pokřik a mávali zbranĕmi. Kdyţ Durjódhana slyšel ten halas a uváţil Judhišthirova slova, rozzlobil se. Rozhodl se bojovat, ale mĕl obavy: Pánduovci, vy máte přátele, kočáry a zvířata. Já jsem sám a bez kočáru. Jak se mohu postavit proti vám všem? Nepovaţuji to za čestné ani ve shodĕ s kšatrijskými zásadami. Dovolte mi bojovat vţdy jen s jedním bojovníkem a vynořím se. Nebojím se nikoho z vás. Povstanu a jako vycházející slunce ničí svit hvĕzd, zničím já kaţdého z vás. Dnes se zbavím dluhu, který mám vůči všem zabitým bojovníkům.“ Pánduovci při zaslechnutí jeho chrabrých slov propukli v jásot. Judhišthira odpovĕdĕl: Štĕstí tomu chtĕlo, ţe ses upamatoval na svoji povinnost, ó bojovníku mocných paţí, a rozhodl se pro boj. Vyber si kohokoliv z nás a kteroukoliv zbraň. Zaručuji ti, ţe pokud nad kýmkoliv z nás zvítĕzíš, můţeš se stát králem. Jinak se námi zabit odeber na nebesa.“ Durjódhana se v jezeře usmál. Sáhl po kyji po svém boku a řekl: mocní a stateční, jestli mi dovolíte vybrat si zbraň, pak volím kyj, který drţím v rukách. Necht se mi v bitvĕ postaví kdokoliv z vás, kdo si myslí, ţe se mi vyrovná. Budu bojovat sám a pĕšmo, ozbrojen pouze kyjem. Nepochybujte o tom, ţe vás všechny postupnĕ zabiji. Kdyţ jsem ozbrojen kyjem, nemůţe mi čelit ani Indra.“ Uvidíme. Vynoř se a ukaţ, ţe jsi muţ. Čeká tĕ smrt. Bojuj, jak si přeješ. Neunikneš.“

Durjódhana se jiţ více nenechal od Judhišthiry pobízet a vynořil se z vody. Kdyţ stoupal ode dna, Pánduovci vidĕli, jak se hladina rozčeřila. Vynořil se z vody s kyjem na rameni podobný horskému hřebeni vystupujícímu z oceánu. Jakmile Pánduovci a jejich stoupenci spatřili Durjódhanu vynořovat se z vody, objímali se a křičeli radostí. Ted můţe být válka ukončena. Bojovníci mávali zbranĕmi a troubili na lastury. Durjódhana upíral na svoje nepřátele zlostný pohled, uraţen jejich štastným voláním. Kousal se do rtů a tĕţce dýchal. Jak tam stál na břehu jezera a crčela z nĕho voda, rozhlédl se a zahřímal: Budete muset nést následky všech tĕchto uráţek. Všechny vás zabiji a pošlu vás do Jamarádţova sídla.“ Bĕhem řeči spustil kyj z ramene a udeřil do zemĕ, aţ se otřásla. Zlostnĕ zíral na Judhišthiru a řekl: Zde jsem, ó potomku Kurua. Dodrţ svoje slovo a nech mĕ bojovat s jedním z vás. Mám jen svůj kyj. Vyšli kteréhokoliv soupeře do boje za rovných podmínek. Mĕl bys souboj řídit, protoţe jsi způsobilý posuzovat, co je správné a co špatné.“ Durjódhana pohlédl na Bhímu, který mu vrátil pohled plný nekonečné nenávisti. Oba muţi vĕdĕli, ţe se poslední souboj odehraje mezi nimi. Bhíma stál s kyjem po boku a myslel na svůj slib, ţe Kuruovce zabije. Chtĕlo se mu okamţitĕ skočit a vší silou udeřit svým smrtonosným kyjem Durjódhanu do hlavy. Ovládl se však a čekal na Judhišthirův pokyn. Judhišthira se kysele usmál při Durjódhanovĕ poţadavku, aby souboj rozhodoval. Moudrý Pánduův syn vĕdĕl, co tím má na mysli. Bhímův slib znĕl, ţe mu rozdrtí stehna a v boji kyjem jsou rány pod pás zakázány. Kuruovec byl varován dostatečnĕ. Bhíma dal svoje zámĕry jasnĕ najevo. Chce Durjódhanu potrestat za jeho dávný zločin spáchaný na Draupadí   —     rozdrtí stehno, které princ před Draupadí nestydatĕ odhalil ve snĕmovní síni. Vykonání tohoto trestu nebude představovat ţádný hřích. Judhišthira, jenţ se při vzpomínce na hru v kostky rozzlobil, odpovĕdĕl stroze: Durjódhano, jak to, ţe jsi nebral ohled na dobré a špatné, kdyţ jsi se svými stoupenci zabil Abhimanjua? Povinnosti kšatriji jsou bezpochyby tvrdé a nemilosrdné. Jak jinak byste mohli to dítĕ zabít tak nečestným způsobem? Proč nyní ţádáš, abychom s tebou bojovali jeden po druhém? Lidé v potíţích mají vţdy sklon zapomenout na ctnost a nedbají

na následky svých činů. Já ti však, ó hrdino, dám slušnou šanci. Vyber si jako soupeře kohokoliv z nás. Jestli se ti podaří ho porazit, staneš se králem. Jinak se odeber na nebesa.“ Krišna pohlédl tázavĕ na Judhišthiru. Co ho to napadlo? Durjódhana je díky svému umĕní v boji s kyjem slavný po celém svĕtĕ. Sám Balaráma, jemuţ se v zacházení s kyjem nikdo nevyrovná, ho označil za svého nejlepšího studenta. Bhíma by ho snad dokázal porazit, ale bylo by to tĕsné. A kdyby si Durjódhana zvolil jiného soupeře, kdo ví, jak by to dopadlo? Judhišthira očividnĕ zase jednou vsadil vše na jedinou kartu. Durjódhana se zasmál a udĕlal krok vpřed. Pánduovští vojáci mu přinesli zářivé brnĕní, které si rychle oblékl. Řekl: Judhišthiro, budu bojovat s kterýmkoliv z vás bratrů. Jaký je v tom rozdíl? Kdo se mi můţe silou vyrovnat? Zabiji vás jednoho po druhém. Nikdo z vás mi nemůţe v čestném boji čelit. Není správné, abych se chlubil vlastní odvahou, ale říkám pravdu. Do hodiny uvidíte, ţe se moje slova potvrdí. At se ten z vás, který se mnou bude bojovat, chopí kyje.“ Durjódhanovi pýcha nedovolila vybrat si lehkého soupeře. Byl si jistý, ţe nepodlehne, at s ním bude bojovat kdokoliv. Nebál se ani Bhímy a jeho hluboká nenávist právĕ k tomuto Pánduovu synovi v nĕm vzbuzovala nadĕji, ţe bude vybrán Bhíma. Bylo to pravdĕpodobné. Koho jiného mohli Pánduovci vybrat? Durjódhana na tento den čekal jiţ v Hastinápuru, kde strávil nesčetné hodiny mlácením do Bhímovy ţelezné sochy. Ted můţe svoje umĕní pouţít proti Bhímovi samotnému. Bĕhem Durjódhanovy řeči přišel Krišna k Judhišthirovi a tiše mu řekl: králi, tvůj slib byl ukvapený. Co se stane, kdyţ se Durjódhana rozhodne bojovat s tebou, Ardţunou nebo dvojčaty? S kyjem se mu dokáţe postavit jen Bhíma, ale i pak je výsledek nejistý. Přestoţe je Bhíma silnĕjší, Durjódhana ho převyšuje svým umĕním, a to má nad silou obvykle navrch. Myslím, ţe ses dopustil váţné chyby. Kdo kromĕ tebe by se vzdal nároku na království po vítĕzství v tak velké válce, kdyţ by zbýval jen jediný protivník? Zdá se, ó králi, ţe Kuntiným synům není souzeno, aby se tĕšili ze svrchované vlády.“ Bhíma stojící po Judhišthirovĕ boku zaslechl Krišnova slova a řekl: Mádhavo, nermut se. Já tuto válku ukončím. Judhišthirovo vítĕzství je jisté, protoţe přede mnou stojí připraven k boji hříšný Durjódhana. Dovol mi s ním bojovat. Můj kyj je mocnĕjší neţ jeho a umĕním boje za ním

nijak nezaostávám. Ozbrojen kyjem bych mohl bojovat se samotnými nebeštany vedenými Indrou, o Durjódhanovi ani nemluvĕ.“ Krišna Bhímu pochválil a řekl: Spoléhaje na tebe, ó bojovníku mocných paţí, Judhišthira jistĕ znovu získá svůj blahobyt. Zabil jsi všechny Durjódhanovy bratry a bezpočet jeho vojáků. Jdi a zabij i tohoto hříšníka. Splň svůj slib, ale bojuj opatrnĕ. S kyjem ho jako soupeře nelze podceňovat.“ Bhíma se pohrdavĕ zasmál a s kyjem na rameni vykročil smĕrem k Durjódhanovi. Bratři mu provolali slávu a on zahřímal: Vyzývám k boji tohoto nanejvýš nadutého hříšníka. Nedokáţe mĕ porazit. Dnes konečnĕ vyvrhnu hnĕv, který mĕ tolik let spaluje v hrudi. Dnes, milý bratře, vytrhnu šipku, kterou jsi mĕl tak dlouho zabodnutou v srdci. ctnostný, dnes pro tebe získám zpĕt girlandu slávy. Dnes se Durjódhana vzdá svého ţivota, blahobytu i království. Aţ se dnes Dhritaráštra doslechne o synovĕ smrti, připomene si všechny svoje hříchy, které vůči nám spáchal.“ Bhíma zařval, zatočil kyjem a udeřil jím do zemĕ tak silnĕ, aţ se zatřásla. Durjódhana nemohl výzvu snést a se zdviţenou pĕstí vykročil proti Bhímovi. Upřel na Bhímu planoucí oči, a ten mu jeho pohled plný jedu opĕtoval. Podobali se lvu a králi slonů stojícím proti sobĕ v lese. Bhíma hledĕl do Durjódhanových doutnajících očí a pokračoval: Vzpomínáš si, jak jsi urazil Draupadí, ó hříšníku, a jak jsi podvedl zboţného krále Judhišthiru? Nyní přijmi následky tĕchto činů a dalších křivd, kterých jsi se vůči nám dopustil. Ty můţeš za to, ţe Bhíšma ted leţí na bojišti, ţe padl Dróna i tolik dalších chrabrých hrdinů. Všichni tvoji bratři jsou mrtví, včetnĕ toho opovrţeníhodného, který chytil Draupadí za posvĕcené vlasy. Ted se za nimi vydáš. Dnes rozdrtím tvoji pýchu i s nadĕjí na svrchovanou vládu. Připrav se zaplatit za svoje zločiny.“ Durjódhana se ušklíbl: K čemu jsou tvoje smĕlá slova? Tvoji touhu po boji zničím. Proč mĕ bereš na lehkou váhu? Pohled na můj kyj podobný vrcholu hory Himavat. Ani Purandara, král nebes, mĕ nedokázal v čestném boji porazit. Koho zajímají všechny moje takzvané zločiny? Co s nimi můţeš ty nebo kdokoliv jiný udĕlat? Díky mojí moci jsi jiţ musel mnoho vytrpĕt, včetnĕ toho, ţe ses stal kuchařem ve Virátovĕ domĕ, zatímco Ardţuna se stal eunuchem. Zabil jsem vĕtšinu tvých spojenců a ty zemřeš jako další.“

Bhíma byl připraven. Při pohledu na Durjódhanu jako by plál. Kuruovec si vzpomnĕl na Bhímův slib a řekl: Nedobud vítĕzství nečestným způsobem, ó Vrikódaro, nebot to by tĕ stálo dobrou povĕst. Bojuj čestnĕ s vynaloţením všech sil. Pak, aţ tĕ porazím, dosáhneš nehynoucí slávy.“ Krišna navrhl, at souboj na ţivot a na smrt probĕhne u jezera Samantapančaka, svatého místa vytvořeného Parašurámou. Bojovníci souhlasili a odebrali se tam. Kdyţ procházeli bojištĕm, dorazil k nim Balaráma, který se právĕ vracel z pouti po svatých místech. Judhišthira a jeho bratři Ho s láskou pozdravili. Krišna se Mu poklonil a dotkl se Jeho nohou se slovy: Bud svĕdkem umĕní Tvých dvou ţáků, ó Rámo. Právĕ ted se ubírají k Samantapančace, aby tam spolu bojovali.“ Balaráma se svojí svĕtlou pletí podobal na bojišti vyšlému úplňku. Byl odĕn v modrém hedvábí a ozdoben zlatými šperky, na hrudi mĕl girlandu červených lotosů, a kdyţ objal Bhímu i Durjódhanu, kteří se Mu poklonili, jen zářil. Optal se na blaho všech králů a kšatrijů a vyslechl, jak témĕř všichni padli. Pak řekl: O posledním dĕní ve válce Mĕ jiţ zpravil Nárada, který Mi řekl, ţe se chystá boj mezi tĕmito dvĕma hrdiny. Proto jsem přišel. Před nĕkolika týdny jsem se vydal na cestu, rozhodnut nepřidat se k ţádné stranĕ. Svoje rozhodnutí jsem nezmĕnil. Boj budu sledovat jako nezúčastnĕný divák.“ Balaráma se přidal k bojovníkům, kteří se vydali k nedalekému jezeru Samantapančaka pĕšky. Bhíma a Durjódhana s tĕţkým dechem rozhnĕvanĕ kráčeli s kyji na ramenou bok po boku vpředu. Po příchodu k Samantapančace, kde Parašuráma vyhloubil jezero a naplnil je krví zabitých kšatrijů, vytvořili kolem velkého kusu rovné a písčité zemĕ kruh. Bhíma a Durjódhana stáli proti sobĕ uprostřed. Vyzývali se ostrými hlasy a rozhnĕvanĕ řvali. Oba mĕli z nadcházejícího boje radost a očekávali rychlé vítĕzství. Podobali se dvĕma mrakům z východu a západu, které se na nebesích sráţejí a hrozivĕ hřmí. Zasypávali se uráţkami a točili kyji připravenými k boji. Tĕsnĕ před začátkem souboje se objevila zlovĕstná znamení. Zdvihl se prudký vítr a z oblohy se snesl oblak prachu. Bezmračnou oblohou se

rozléhaly údery hromu. Padaly meteory a kolem slunce se objevil černý kruh. Šakali vyli a ozývaly se skřeky supů a vran. V této hrozivé, nelibozvučné zmĕti střídavĕ zaznívaly a utichaly dunivé hlasy. Oba rozzuření bojovníci zlých znamení nedbali a vyrazili proti sobĕ s vysoko zdviţenými kyji. Střetli se jako dva zuřící býci bojující svými rohy. Oba kyje se srazily s ohlušujícím třeskem, aţ vylétla sprška jisker. Povzbuzováni přihlíţejícími bojovníky ladnĕ uhýbali, vířili zbranĕmi a otáčeli se. Bitvu sledovali bohové, gandharvové i rišiové. Tyto nebeské bytosti ţasly nad rychlostí a umĕním obou bojovníků, kteří hledali slabiny protivníka. Nĕjaký čas nedokázal ani jeden z nich obranu soupeře prorazit a jejich kyje se znovu a znovu sráţely se zvukem podobným úderům hromu. S pokračujícím bojem si však začali zasazovat tĕţké rány do paţí a do ramenou. Po silném zásahu protivníka zavrávorali vzad, potom se vzpamatovali a vraceli nechránĕnému nepříteli rychlé rány. Oba znali všechny úhyby a k údivu přihlíţejících předvádĕli plnou šíři svého umĕní. Kaţdý, kdo boj sledoval, lapal překvapením po dechu a povzbuzoval oba dva. Bhímův letící kyj připomínal Jamarádţovo ţezlo smrti pozdviţené k záhubĕ všech tvorů. Kdyţ dopadl na Durjódhanu, zaznĕlo to jako prudký náraz vĕtru. Kuruovec se pohyboval s úţasnou obratností, uhýbal Bhímovým úderům a prudce je odráţel. Jeho kyj se pohyboval tak rychle, ţe ve vzduchu vytvářel ohnivé plameny. Díky pokročilejšímu umĕní začal nad Bhímou nabývat vrch a opakovanĕ mu uštĕdřoval mocné rány. Navzdory dalším a dalším úderům stál Bhíma pevnĕ a neochvĕjnĕ. Rozlícen na nejvyšší míru se snaţil soupeři rány vrátit svým ţelezným kyjem a točil jím dokola tak rychle, ţe ho bylo jen stĕţí vidĕt. Durjódhana však Bhímův útok obratnĕ zhatil tím, ţe vyskočil do výšky a úderům se vyhnul. Točil se ve vzduchu a Bhímovu krouţícímu kyji se vyhýbal salty. Se smíchem dopadl zpĕt na zem a ohromnou silou udeřil Bhímu do hlavy. S Bhímou to však ani nehnulo a všichni diváci úţasem vykřikli. Durjódhana jako by na poli tančil, kyj neustále krouţil kolem nĕho a chránil ho ze všech stran. Všechny Bhímovy útoky mařil a okamţitĕ je následovaly jeho tĕţké protiúdery. Balaráma tleskal jeho umĕní, ale

Pánduovci a jejich stoupenci byli sklíčeni. S obavami přihlíţeli výprasku, který Bhímovi uštĕdřoval kuruovský princ. Durjódhanova úhybná taktika Bhímu dohánĕla k zuřivosti. Kdyţ ho opĕt zasáhl Kuruovcův kyj, ustoupil nĕkolik kroků a pak se náhle roztočil, kyjem přivázaným na dlouhé smyčce zakrouţil ve výšce pasu a pak jej pustil. Kyj v letu vzduchem zaburácel, zasáhl Durjódhanu do boku, a ten bolestí klesl na kolena. Pánduovci mohutnĕ zajásali, ale Durjódhana, neschopen ten křik snést a posílen matčiným pohledem, se ihned postavil a bolest setřásl. Se zuřivým řevem se hnal na Bhímu a náhlým výpadem udeřil Pánduova syna do čela. Bhíma stál nehnutĕ. Z čela mu stékala krev jako výmĕšek vytékající ze spánku slona bĕhem říje. Durjódhana byl ohromen, ţe jeho soupeř stále ještĕ stojí. Ustoupil o krok a Bhíma vyuţil příleţitosti a udeřil ho silnĕ do ramene. Durjódhana padl k zemi jako vyvrácený dub. Okamţik leţel omráčen a Pánduovci jásali a mávali zbranĕmi. Bhíma čekal, aţ se jeho soupeř probere. Ţasl nad tím, ţe ho úder, který by dokázal srazit horský vrchol, namístĕ nezabil. Za minutu Durjódhana vyskočil na nohy. Byl nezranĕn a pásl se očima na Bhímovĕ údivu. Královnina asketická síla byla opravdu velkolepá. Durjódhana se hlasitĕ zasmál a pak náhle vyrazil vpřed. Uhnul Bhímovu vířícímu kyji, otočil se kolem své osy a udeřil ho plnou silou do hrudi. Bhímovi prasklo brnĕní, odlétl vzad a s ţuchnutím dopadl na zem. Nebeštané křičeli úţasem a zasypávali bojovníky kvĕty. Srdcí Pánduovců se zmocnil strach, kdyţ vidĕli Bhímu leţet na zemi, ale ten za nĕkolik okamţiků vyskočil. Z tváře si setřel krev a upřel na Durjódhanu krví podlité oči. Oba muţi opatrnĕ a uctivĕ obcházeli jeden druhého a hledali příleţitost k úderu. Kdyţ kolem sebe krouţili, Ardţuna řekl tiše Krišnovi: Koho povaţuješ v tomto souboji za lepšího, ó Dţanárdano? V čem spočívají jejich přednosti?“ Ardţuna, sám vynikající bojovník s kyjem, si dĕlal o Bhímu starost. Také si všiml Durjódhanovy zdánlivé nezranitelnosti a nevidĕl způsob, jak by ho mohl Bhíma přemoci. Zdálo se, jako by Kuruovec nabýval vrchu. Krišna, který Ardţunu z podobných situací jiţ mnohokrát zachránil, však bude jistĕ vĕdĕt, co dĕlat.

Krišna s lehkým úsmĕvem odpovĕdĕl: Tĕm dvĕma se dostalo stejného výcviku. Bhíma je silnĕjší, ale Durjódhana lépe ovládá boj a mnohem více cvičil. Byl také poţehnán matčinou asketickou silou, coţ mu v boji dává výhodu. Čestnĕ Bhíma nevyhraje   —   pokud se však uchýlí k nečestné taktice, zvítĕzí. Podvod v bitvĕ se lstivým nepřítelem je přijatelný. I sám Indra pouţil podvodu, aby přemohl mocné asury Viróčanu a Vritru.“ Krišna přihlíţel dalšímu útoku obou soupeřů a připomnĕl Ardţunovi Bhímův slib zlomit Durjódhanovo stehno, který pozdĕji podtrhla Maitréjova kletba. Dal jasnĕ najevo, ţe to je jediný způsob, jak můţe Bhíma zvítĕzit. Pánduovci se chybou Judhišthiry opĕt dostali do svízelné situace,“ pokračoval Krišna. Učený Šukra prohlásil, ţe zbytku poraţené armády, který se shromáţdí a vrátí do boje, je třeba se vţdy obávat, protoţe je posiluje zoufalství a pevné odhodlání. Durjódhana o vše přišel a byl připraven odejít do lesa. Judhišthira ho nemĕl vyzývat. Ted se Bhíma musí uchýlit k nečestné taktice, aby boj ukončil, jinak bude království opĕt ztraceno, ó hrdino.“ Krišna vĕdĕl, ţe Bhíma před splnĕním slibu zlomit princovo stehno usiloval o Durjódhanovu poráţku čestnĕ. Ardţuna pochopil, co má na mysli, zachytil Bhímův pohled a plácl se do stehna. Bhíma lehce přikývl na znamení, ţe rozumí. To musí být vzkaz od Krišny. Nechtĕl Durjódhanu udeřit pod pás, dokud nebude přemoţen, ale zdá se, ţe není jiná moţnost. Kuruovec bojuje s démonskou zuřivostí, s veškerým svým umĕním a neprojevuje ţádné známky únavy. Také se nezdá moţné na nĕho nĕjak zapůsobit, at je úder sebesilnĕjší. Krišnova rada je tedy jeho jediná šance. Bhíma se rychle pohyboval před Durjódhanou, uhýbal a odráţel soupeřovy útoky. Durjódhana zase předvádĕl celou škálu pohybů popsaných v prastarých písmech vĕnovaných boji. Oba muţi se divoce střetávali a jejich kyje se sráţely se sprškami jisker a obrovskými třesky, které nakrátko ohlušovaly diváky. Bojovali jako dva rozzuření tygři, z tváří se jim lil pot a po tĕlech jim stékala krev. Opĕt se od sebe oddĕlili a nĕkolik okamţiků se opírali o kyje, aby popadli dech. Poté se na sebe s mohutným řevem vrhli. Navzájem si rozbili brnĕní a nyní bojovali jen v bederních rouškách. Jejich svalnaté postavy se leskly v pozdnĕ odpoledním slunci, zatímco se pohybovali sem a tam, útočili na sebe a bránili se.

Bhíma ukročil vzad, jako by se chtĕl vyhnout Durjódhanovu kyji, a náhle vymrštil svoji zbraň po Kuruovci. Stále ji však drţel za smyčku. Durjódhana úder předvídal a uhnul do strany. Zastihl Bhímu s roztaţenýma rukama a uštĕdřil mu mocný úder do boku. Bhíma mĕl vyraţený dech, ale nedal to najevo, a kdyţ si přitahoval kyj, sbíral veškerou svoji odolnost. Durjódhana si neuvĕdomil, ţe jeho soupeř je v nevýhodĕ a z opatrnosti ho podruhé jiţ neudeřil. Bhíma se vzpamatoval, přivřel oči a vyřítil se vpřed. Mávl kyjem, a jak očekával, Durjódhana vyskočil do výše v manévru zvaném avasthána. Bhíma se náhle zastavil před Durjódhanou a v rychlém oblouku mávl ve výšce prsou kyjem. Kdyţ Kuruovec padal zpĕt k zemi, Bhíma ho zasáhl do stehen. Ten úder v sobĕ mĕl moment překvapení Bhímova náhlého výpadu i plnou sílu jeho paţí. Bhímův kyj, který zvedli jen tři silní muţi, udeřil Durjódhanu do stehen jako hromoklín lámající dva mohutné stromy. Zemĕ se otřásla a Durjódhana dopadl s řevem na zem, kde se svíjel bolestí. Bylo jasné, ţe je po boji. Všichni pánduovští vojáci řvali radostí. Judhišthira objímal bratry a Krišna tleskal Bhímovi. Vzduch byl opĕt plný podivných znamení. Z oblohy padaly spršky prachu a kostí. Zvedaly se prudké poryvy vĕtru a z útrob Zemĕ zaznívaly dĕsivé zvuky. Oblohou se rozléhal strašlivý řev rákšasů, jakšů a Dánavů. Čtyři svĕtové strany zahalila temnota a odevšad znĕly hlasy divokých zvířat. Bhíma, stále popadající dech, přistoupil k padlému soupeři. Ach ty darebáku, ted si vzpomeň, jak jsi urazil Draupadí a jaké mnoţství hříchů jsi spáchal vůči bezhříšnému Judhišthirovi. Ochutnej plody svých činů.“ Bhíma do Durjódhany kopl levou nohou. S nohou poloţenou na hlavĕ Kuruovce pronikavým hlasem pokračoval: Díky asketické síle Drupadovy dcery tu nyní leţíš a tvoje armáda je rozdrcena. Necht jsou všichni ti, kdo ji vidĕli přivlečenou do snĕmovní sínĕ, svĕdky tvojí poráţky. Všichni, kdo urazili a zneváţili Pánduovce, jsou mrtví.“ Mnozí pánduovští bojovníci, kteří vidĕli Bhímu stát s nohou na Durjódhanovĕ hlavĕ, byli ohromeni a volali Hanba!“ Balaráma sledující Bhímovo uráţlivé chování kypĕl hnĕvem. Jiţ předtím ho zdĕsil způsob, jakým Bhíma Kuruovce srazil, a vykřikl: Hanba Bhímovi! Jak mohl v čestném boji pouţít takový úder? Ţádná rána by

nemĕla nikdy mířit pod pás. To je staré pravidlo, ale tento darebák je porušil. Takový čin nemůţe zůstat nepotrestán.“ Balaráma zvedl svoji zbraň v podobĕ pluhu a hnal se k Bhímovi. Podobal se hoře Kailás řítící se proti hoře Himavat. Krišna se za Ním rychle rozbĕhl a zachytil Ho. Objal svého staršího bratra silnými paţemi a zastavil Ho, neţ se mohl dostat k Bhímovi. Oba jaduovští hrdinové nádhernĕ zářili, podobni Slunci a Mĕsíci, kteří se spolu setkali na večerní obloze. Zatímco se Balaráma snaţil vymanit z bratrova sevření, Krišna řekl: hrdino, nemĕl bys takto jednat. Bhíma prospĕl i Našim zájmům. Pánduovci jsou Naši přátelé. Jsou dĕtmi sestry Našeho otce. Durjódhana byl jejich zapřisáhlý nepřítel, a tím i Náš nepřítel. O jeho smrt jsme mĕli usilovat všemi prostředky. Navíc šlo o Bhímův slavnostní slib, ţe zlomí Durjódhanova stehna a zabije ho. Dodrţování slibů je vţdy svatá povinnost a Bhímův slib potvrdila slova neomylného rišiho Maitréji. Kvůli tomu všemu, ó hubiteli Pralamby, v Bhímovi ţádnou chybu nenacházím. Vzdej se svého hnĕvu a zachovej klid, ó nejlepší z lidí.“ Balaráma se suše zasmál. Krišna byl vţdy mistrem v předkládání argumentů. Tentokrát Ho však nepřesvĕdčily. Stále ještĕ v Krišnovĕ objetí odpovĕdĕl: Podle Mĕ Bhíma obĕtoval zboţnost v zájmu hmotného zisku. To nikdy ke štĕstí ani k úspĕchu vést nemůţe.“ Nikdo nepochybuje o tom, ţe jsi znám svojí oddaností spravedlnosti,“ odpovĕdĕl Krišna, ale v Bhímovi se ţádná nespravedlnost nenachází. Dodrţel svůj slib a splatil dluh, který vůči svému nepříteli mĕl. Vĕz, ó mocný bratře, ţe se blíţí hrozivý vĕk Kali vyznačující se odpornými činy a úpadkem zboţnosti.“ Balaráma povolil a Krišna Ho pustil. Stále rozzlobený však zvučným hlasem prohlásil: Za tento nečestný čin bude Bhíma od nynĕjška znám jako úskočný bojovník. Spravedlivý Durjódhana naopak prosluje jako čestný bojovník. Kuruovský král vykonal obĕti a rozdal mnoho darů bráhmanům. Nakonec obĕtoval svůj ţivot jako úlitbu do ohnĕ svých nepřátel, a tak dosáhne končin vĕčného štĕstí.“ S tĕmito slovy Balaráma opustil dlouhými kroky Krišnu a nastoupil na svůj kočár. Vozataj pobídl konĕ a Balaráma vyrazil pryč jako bílý oblak letící po nebi.

Bhíma sepjal ruce a poklonil se svému odjíţdĕjícímu učiteli bojových umĕní. Kdyţ se na nĕho Balaráma řítil, stál klidnĕ. Smrt z Jeho rukou by byla slavná. Poté, co Bhíma sledoval Jeho rychlý odjezd, otočil se znovu k Durjódhanovi, který témĕř omdléval bolestí. Opĕt zvedl nohu, aby ho kopl, ale Judhišthira ho zadrţel slovy: Přestaň, ó mocný hrdino. Vykonal jsi svoji pomstu a dosáhl svého cíle čestným či nečestným způsobem. Nech ho být. Nejednej hříšnĕ. Durjódhana je král, tvůj příbuzný a vládce Kuruovců. Je s ním konec   —   jeho bratři jsou mrtví, přišel o království, jeho vojáci padli a sám je v ţalostném stavu. Jak ho tedy můţeš ještĕ dále uráţet? Lidé vţdy říkají, ţe Bhíma je spravedlivý. Nejednej způsobem, který tĕ není hoden, milý bratře.“ Judhišthira zadrţel Bhímu, poklekl vedle Durjódhany a řekl Kuruovci: bratře, nermut se. Nyní trpíš hrozivými následky vlastních činů. Takový je zákon vesmíru, ó králi. Nikdo se nemůţe vyhnout následkům svých činů v tomto ani v příštím ţivotĕ. Vše nařídil Stvořitel podle našich vlastních tuţeb. Toto neštĕstí tĕ postihlo za tvoji hrabivost, pýchu a pošetilost. Jelikoţ jsi způsobil smrt všech svých bratrů, synů, společníků a stoupenců, musíš ted zemřít i ty sám. Milióny hrdinů odešly do sídla Smrti. Musíš je následovat, ó hrdino. Takový je osud.“ Judhišthira mĕl s Durjódhanou opravdový soucit. Hledĕl na nĕho jako na pošetilého mladšího bratra. Chtĕl ho utĕšit, a proto pokračoval: Nikdo by tĕ nemĕl litovat, ó Kuruovče, nebot tĕ potkala závidĕníhodná smrt v čestném boji. To my si zaslouţíme slitování. Budeme muset dál ţít bez přátel a bez příbuzných. Bĕda, jak snesu pohled na vdovy po svých příbuzných utápĕjící se v zármutku? Ty, ó králi, odcházíš z tohoto svĕta do končin blaţenosti. My však budeme muset v tomto svĕtĕ bolesti a utrpení zůstat.“ Judhišthira si povzdechl a po tvářích se mu koulely slzy. Vstal a opustil Durjódhanu, který neodpovídal. Judhišthirovy city byly vznešené, ale Kuruovci jen způsobily další bolest. Nechtĕl být litován. Přivřel oči, leţel a sípal. Krišna, který také nesouhlasil s Bhímovým uráţením padlého Durjódhany, přišel k Judhišthirovi a konejšivými slovy řekl: králi, dobyl jsi slavného vítĕzství. Nermut se. To vše nařídil Čas. Durjódhanu pohltil oheň Bhímova hnĕvu. Je po válce.“

Bhímův hnĕv slábl. Vzdálil se od Durjódhany a zůstal stát před Judhišthirou, kterého oslovil se sepjatýma rukama: králi, Zemĕ je ted tvoje a všechny její trny jsou odstranĕny. Ten, kdo byl příčinou tohoto nepřátelství, ta ničemná a zrádná bytost, nyní leţí na holé zemi. Všichni hříšníci, kteří ho podporovali a zahrnovali nás krutými slovy, jsou mrtví. Zemĕ oplývající bohatstvím k tobĕ ted přichází jako ke svému pánu.“ Judhišthira svého bratra objal a odpovĕdĕl: Válka je za námi. Durjódhana je přemoţen a my jsme pomocí Krišnových pokynů dobyli Zemi. Díky štĕstí jsi splatil dluh svojí matce a svému hnĕvu, zvítĕzil jsi a tvůj nepřítel je mrtvý.“ Všichni pánduovští bojovníci se rozkřičeli a mávali svrchními částmi odĕvu. Nĕkteří drnčeli na tĕtivy a jiní troubili na lastury. Další bili do bubnů a hlasitĕ se smáli. Poskakovali kolem, skotačili a chválili Bhímu. Tleskali mu za to, ţe srazil Durjódhanu, i za to, ţe mu poloţil nohu na hlavu. Krišna zvedl v nesouhlasu ruku: králové, není správné zabíjet jiţ mrtvého nepřítele takovými slovy. Tento hříšný, nestoudný a chamtivý darebák obdrţel výsledky vlastní pošetilosti. Ted je po nĕm a podobá se kusu dřeva. Nemĕli bychom ho povaţovat ani za přítele, ani za nepřítele a ztrácet s ním další energii či myšlenky. Opustme neprodlenĕ toto místo. Díky štĕstí byl hříšný a krutý Durjódhana se všemi svými ministry a rádci zabit.“ Durjódhana slyšel Krišnova slova z místa, kde leţel, a vzepřel se na loktech. S námahou se podpíral, svraštil obočí a hnĕvivĕ pohlédl na Krišnu. Jako had plivající jed řekl: synu Kansova otroka, zdá se, ţe postrádáš stud. Zapomnĕl jsi na hříšný způsob, jímţ jsem byl poraţen? Jak jsi mohl? To na Tvůj podnĕt mi Bhíma uštĕdřil ten hříšný úder. Myslíš, ţe jsem si toho nevšiml? Kvůli Tvým proradným čachrům bylo tolik hrdinů nečestnĕ zabito. Bhíšma, Dróna, Karna a Bhúrišravá   —   ti všichni padli Tvojí prohnaností. Bez Tvojí lstivé rady by Pánduovci ve válce nemĕli ţádnou šanci.“ Durjódhana sípal bolestí a padl zpĕt na zem s tváří zalitou potem. Jak tam tak leţel a sténal, Krišna odpovĕdĕl: Ty, ó synu Gándhárí, jsi byl zabit se svými bratry, syny a příbuznými jen za svoje vlastní hříšné činy. Ty hlupáku, to Já jsem tĕ ţádal, abys Pánduovcům vrátil jejich podíl na království, ale ty jsi z čiré hrabivosti odmítl. Spáchal jsi vůči svým

bratrancům tolik hříšných činů. Kdyţ jsi urazil bezhříšnou Draupadí ve snĕmovní síni, mĕl jsi být přímo namístĕ zabit. A za ten zločin umíráš ted. hříšný darebáku, jsi zabit také za zločin napadení Abhimanjua v nečestném střetnutí. Nikdy jsi nemĕl v úctĕ starší a nedbal jsi jejich rad. A tak zde ted leţíš na holé zemi. Zbytečnĕ nikomu nespílej. Netrpíš ničím jiným, neţ následky svých vlastních zločinů.“ Durjódhana v mučivých bolestech odpovĕdĕl skřípavým hlasem: Co je mi do Tvých slov? Studoval jsem Védy, provádĕl obĕti, rozdával milodary, vládl Zemi a ted umírám slavnou smrtí. Dospĕl jsem ke konci, po kterém ctnostní kšatrijové vţdy touţí. Uţíval jsem si rozkoší hodných bohů a dosáhl jsem nejvyššího blahobytu. Kdo je tak poţehnaný jako já? Se všemi bratry vystoupím na nebesa, zatímco vy Pánduovci zůstanete zde rozerváni ţalem a vaše utrpení bude pokračovat.“ Bĕhem Durjódhanovy řeči se z oblohy snesl déšt vonných kvĕtů. Gandharvové a apsary hráli na hudební nástroje a zpívali, zatímco siddhové volali: Budiţ pochválen král Durjódhana.“ Nebeštané s úţasem shlíţeli na ten výjev pod sebou. Durjódhanův pád před Krišnou byl svrchovanĕ příznivý. Přestoţe Kuruovec svůj záporný postoj ke Krišnovi nezmĕnil, samotná skutečnost, ţe přišel do styku s tímto vĕčným Svrchovaným Bohem, mu přinesla vůbec to nejvĕtší poţehnání. Kaţdý, kdo byl zabit v Krišnovĕ přítomnosti, nepochybnĕ dosáhl končin vĕčného štĕstí. Zatímco oblohou znĕla nebeská hudba, hlas shůry zvolal, ţe Durjódhana byl zabit nečestnĕ, stejnĕ jako Bhíšma, Dróna, Karna a Bhúrišravá. Pánduovci se při zaslechnutí tohoto hlasu zastydĕli. S výčitkami za způsob, jímţ bylo tĕchto pĕt hrdinů zabito, upřeli zrak na Krišnu. Krišna vidĕl jejich sklíčenost a uklidnil je hlasem hlubokým jako hrom: Nermutte se, ó nejlepší z lidí. Ţádný jiný způsob, jak by tyto muţe bylo moţné zabít, neexistoval. Pro vaše dobro a pro zproštĕní Zemĕ jejího břemene jsem pouţil mystické síly, aby vítĕzství připadlo vám. V čestném boji by nebylo moţné tyto atirathy zabít. Ani stráţci vesmíru by neuspĕli. Nekladte si za vinu nečestný způsob, jímţ byli zabiti. Pro toho, kdo čelí mocnému nepříteli a zvláštĕ, je-li tento nepřítel sám zrádný, je přijatelný. Všichni Kuruovci byli koneckonců Durjódhanovi stoupenci, a byli tedy stejnĕ hříšní jako on. Proto byli poraţeni a vy, ó ctnostní, jste byli korunováni úspĕchem.“

Krišnova povzbudivá slova se setkala se souhlasným křikem pánduovských bojovníků. Všech pĕt bratrů, kteří s Krišnou vţdy souhlasili, cítili z jeho argumentů útĕchu. Vzhledem k tomu, ţe slunce jiţ zapadlo, Krišna navrhl, aby se vrátili do tábora. Pánduovci v čele s Judhišthirou a Krišnou pomalu odjeli a ponechali Durjódhanu na místĕ, kde leţel. S rozdrcenými stehny dlouho nepřeţije. Leţící princ sténal bolestí a čekal na smrt.

Kapitola 28: NOČNÍ KRVEPROLITÍ Po odchodu z bojištĕ se Pánduovci odebrali do Durjódhanova tábora pro válečnou kořist, jak bylo zvykem. Našli ho však aţ na nĕkolik málo sluţebníků opuštĕný. Rozjeli se na svých kočárech k Durjódhanovu královskému stanu, a tam vystoupili. Kdyţ se ze svého kočáru chystal vystoupit Ardţuna, Krišna mu řekl: Vezmi si Gándívu a svoje dva toulce, ó Pártho. Já sestoupím aţ po tobĕ.“ Ardţuna na Nĕho zkoumavĕ pohlédl, ale udĕlal, oč ho poţádal. Kdyţ stál na zemi, seskočil z kočáru Krišna. V tom okamţiku Hanumán opustil prapor a zmizel a kočár vzápĕtí bez jakékoliv zjevné příčiny vzplál. Bĕhem nĕkolika okamţiků z nĕho zbyla jen hromádka popela. Pánduovci s úţasem hledĕli na spálené a doutnající trosky. Ardţuna se Krišny zeptal, co se stalo, a Krišna odpovĕdĕl: Kočár zasáhly ty nejmocnĕjší nebeské zbranĕ. Jen díky Mojí přítomnosti neshořel jiţ dávno předtím.“ Krišna došel k Judhišthirovi a s úsmĕvem ho objal: králi, díky štĕstí jsi dobyl vítĕzství a ty i všichni tvoji bratři jste v pořádku. Nyní učiň, co je k vládĕ nad Zemí třeba.“ Krišna poloţil paţi na Ardţunovo rameno a pokračoval: V minulosti Mĕ tento Dhanadţaja, kdykoliv jsem přijel do Viráty, vítal a s láskou Mĕ uctil. Řekl: , Kéšavo, jsi můj bratr a přítel. Ve skutečnosti jsi Pánem mého ţivota. Proto bys mĕ mĕl vţdy chránit. Já jsem odpovĕdĕl: ,Budiţ! a slovo jsem dodrţel.“ Při Krišnových slovech kanuly z očí Pánduovců slzy. Judhišthira odpovĕdĕl zalknutým hlasem: O tom, ţe Ti dluţíme za své ţivoty, bohatství i království, není pochyb, ó Dţanárdano. Vše je pouze výsledkem

Tvojí příznĕ. Kdo jiný neţ Ty by odolal zbraním Bhíšmy, Dróny a Karny? Jen díky Tvojí ochranĕ dokázal Ardţuna přemoci tolik neporazitelných nepřátel. Vznešený riši Vjásadéva mi řekl, ţe všude tam, kde jsi Ty, bude vţdy spravedlnost a vítĕzství.“ Krišna se usmál. S paţí kolem Judhišthirových a Ardţunových ramen vstoupil do Durjódhanova stanu následován ostatními Pánduovci. Prázdný stan se podobal mĕstu, z nĕhoţ se vytratila veškerá zábava. Durjódhanův zlatý trůn vypadal opuštĕnĕ. Kolem nĕho stála sedadla rádců. Dříve na nich sedávali předáci Kuruovců oblečeni v hedvábí a se zlatými ozdobami. Nyní se podobaly opuštĕným sídlům. Kdyţ Pánduovci procházeli stanem, narazili na Jujutsua. Byl to jediný syn Dhritaráštry, který byl po této válce ţiv a zdráv. Zarmoucenĕ sedĕl, a jelikoţ si uvĕdomoval, ţe zodpovĕdnost za vládu připadla jemu, přemýšlel, co má dĕlat. Kdyţ vidĕl Pánduovce, vstal a vzdal jim úctu. Judhišthira ho objal a pronesl laskavá slova útĕchy. Řekl mu, aby se vrátil do Hastinápuru a utĕšil otce a Gándhárí, kteří se budou jistĕ utápĕt v nesnesitelném zármutku. Jujutsu se Judhišthirovi poklonil a opustil stan. Nastoupil do kočáru a okamţitĕ odjel do Hastinápuru po mĕsícem zalitých lesních cestách. V jedné rozsáhlé části královského stanu Pánduovci nalezli nesmírné bohatství, které Durjódhana přivezl z Hastinápuru. Zlato, stříbro, drahokamy, perly, drahocenné šperky, přikrývky a kůţe leţely na hromadách na hrbolaté podlaze. Kdyţ Pánduovci vše naloţili do svých kočárů a na chvíli si ve stanu odpočinuli na mnoha hedvábím potaţených pohovkách. Jak večer pomalu plynul, Krišna řekl Judhišthirovi: králi, v souladu s posvátnou tradicí bys ty a tvoji bratři mĕl zůstat bĕhem první noci po vítĕzství zde. Zbytek armády se můţe vrátit do našeho tábora.“ Judhišthira souhlasil a svým muţům řekl, at se vrátí a odpočinou si. Se svými bratry však zůstal. Kdyţ bojovníci odjeli, Pánduův syn opĕt promluvil s Krišnou. Chtĕl, aby byl prvním z jeho druţiny, kdo se v Hastinápuru setká s Gándhárí. Judhišthira se obával její asketické moci. Vyjádřil svoji starost: Aţ se zboţná královna doslechne, jak Bhíma zabil jejího syna, určitĕ dá průchod ohni svého hnĕvu. Svými nahromadĕnými asketickými silami by mohla zničit tři svĕty. Aţ se ta poţehnaná ţena dozví, co se stalo, spálí nás na popel. Kéšavo, myslím, ţe jedinĕ Ty ji

dokáţeš utišit. Jsi vĕčný a nekonečnĕ slavný stvořitel a ničitel všeho. Mĕl bys rozptýlit její hnĕv rozumnými argumenty, ó Mádhavo.“ Krišna vyslechl jeho ţádost, z níţ zaznívaly obavy, otočil se k Dárukovi a řekl: Připrav Můj kočár.“ Poté odjel do mĕsta. Dorazil za úsvitu a šel přímo do Dhritaráštrova paláce, kde nejprve spatřil Vjásadévu. Okamţitĕ se mu poklonil   —   natáhl se na podlahu s obličejem k zemi a chytil se rišiho nohou. Potom s ním vešel do Dhritaráštrovy komnaty. Slepý král tam tiše sedĕl s Gándhárí po boku. Krišna, jehoţ příchod ohlásil Vjásadéva, přistoupil k Dhritaráštrovi, vzal ho za ruku a chvíli beze slova naříkal. Poté si Krišna umyl oči a tvář chladnou vodou, kterou přinesl sluţebník. Stále drţel Dhritaráštru za ruku a laskavým tónem řekl: vládce Bharatova rodu, znáš dokonale minulost i budoucnost. Znáš dobře bĕh času. Vše stvořené čeká zánik. To nemůţe ţádný človĕk zmĕnit. králi, z úcty k tobĕ se Pánduovci opakovanĕ snaţili uzavřít mír, aby této zkáze předešli. Ctnostný Judhišthira snášel veškeré utrpení včetnĕ odchodu do vyhnanství a ţivota v utajení. On a jeho bratři vytrpĕli všemoţné strasti, jako by byli bezmocní, a doufali, ţe bude zachován mír.“ Krišna se rozhlédl po Dhritaráštrovĕ komnatĕ. Mříţí zdobenými okny dovnitř vnikaly první paprsky slunce a ozařovaly mnohá prázdná sedadla. Spirály kouře z vonných tyčinek byly polapeny jasnými proudy svĕtla. Z palácových zahrad sem doléhal zpĕv rozmanitých ptáků. Sladké tóny kontrastovaly se střídavĕ sílícím a utichajícím nářkem ţen ve vnitřních komnatách paláce, které oplakávaly svoje padlé manţely a syny. Krišna, jenţ sedĕl po královĕ boku, pokračoval: Pamatuj na to všechno a také na to, jak jsi k tomu zavdal příčinu, ó mocný, a nechovej k Pánduovcům zášt. O Judhišthirovĕ oddanosti vůči tobĕ víš. Suţuje ho zármutek, protoţe si klade za vinu smrt všech svých příbuzných. Kvůli hanbĕ se před tebou nechce ted ukázat, přestoţe sdílí tvůj ţal.“ Krišna pohlédl na Gándhárí, jeţ mĕla zavázané oči, a jemnĕ ji oslovil: Subalova dcero, ó ţeno vynikajících slibů, slyš Moje slova. V celém svĕtĕ není ţena jako ty. Vzpomínáš, jak jsi kárala svého hříšného syna, kdyţ jsi mu řekla, ţe tam, kde je spravedlnost, následuje vítĕzství? Neposlechl tĕ. Ted došlo přesnĕ k tomu, co jsi říkala. Proto bys nemĕla naříkat, ó štastná královno. Neproklínej Pánduovce. Necht tvoje srdce není naklonĕno jejich

zkáze. Svýma rozhnĕvanýma očima bys jistĕ mohla zničit celý svĕt, kdybys chtĕla.“ Zpod hedvábné látky uvázané kolem Gándhářiných očí vytékaly slzy. Selhal jí hlas. Nakonec však pronesla: Co jsi řekl, je pravda, ó Kéšavo. Moje mysl je zničena zármutkem, ale Tvoje slova mĕ konejší. Dţanárdano, tento starý vládce nemá jiţ ţádné syny. Ty a Pánduovi synové jste jeho jediné útočištĕ.“ Gándhárí zabořila tvář do látky a hlasitĕ lkala. Krišna ji i jejího manţela utĕšoval moudrými slovy Véd. Strávil s nimi ještĕ chvíli, potom vstal a řekl: Opĕt vás přijdu navštívit. Nyní mi, prosím, dejte svolení vrátit se k Pánduovcům.“ Dhritaráštra i královna Mu vzdali úctu a dovolili Mu odejít. Krišna opustil komnatu a setkal se s Dárukou, jemuţ přikázal, aby Ho odvezl zpĕt do tábora Pánduovců. Před zraky tisíců jásajících občanů, kteří se doslechli o Jeho příjezdu, Krišna rychle vyjel severní branou a zamířil zpátky na Kurukšétru. *** Kdyţ Pánduovci od Durjódhany odjeli, tři přeţivší Kuruovci opustili svůj úkryt a přijeli k poraţenému princi. Podobal se obrovské damaroni vyvrácené bouří. Byl zbrocený krví, tĕţce dýchal a očividnĕ trpĕl bolestmi. Všude kolem nĕho pobíhala dravá zvířata jako lidé hledající bohatství u krále. Obočí mĕl staţené vráskami zlosti a hnĕvem rudĕ podlité oči. Jakmile tři bojovníci nalezli svého krále v tomto stavu, rychle sesedli z koní, bĕţeli k nĕmu a s výkřikem padli vedle nĕho na zem. Durjódhana se vzepřel na loktech a pozdvihl ruku v pozdravném gestu. Ašvatthámá před ním klečel a po tváři mu stékaly slzy. V tomto svĕtĕ opravdu není nic trvalého, ó králi, jelikoţ tĕ zde vidíme leţet na chladné zemi pokrytého prachem. Ty, který jsi rozkazoval všem vládcům Zemĕ, jsi ted v tomto ţalostném stavu. Bĕda, kde je Dušásana, Šakuni a Karna? Co se stalo? Skutečnost, ţe jsi takto skončil, ó mocný vladaři, svĕdčí o tom, ţe jednání Jamarádţi, vládce karmy, lze pochopit jen stĕţí.“ Všichni tři muţi naříkali a váleli se po zemi. Válka si vyţádala od kšatrijů z celého svĕta strašlivou daň. Nyní je konec i se samotným kuruovským

vůdcem. Jeho smrt je očividnĕ nablízku. Válka skončila. Kdyţ se vytratila jejich odpoutanost a z bitvy zrozená otrlost, došly jim hrozivé následky dlouhotrvajícího konfliktu. Jsou jediní, kdo z kuruovské armády přeţil. Vĕtšina jejich příbuzných a přátel byla zabita. Jak by mohli ţít dál? Co řeknou svým ţenám? Ašvatthámá pokračoval: Bĕda, tento vznešený král, který šlapal po hlavách všech ostatních králů, ted polyká prach. Pohled, jaké poráţky přináší čas. Kde je tvůj bĕlostný slunečník, ó králi? Kde jsou tvoji nesčetní sluţebníci a jačí oháňky, kterými by tĕ ovívali? Kde jsou tvoje početná vojska? Blahobyt všech smrtelníků je bezpochyby nestálý, jelikoţ jsi ty, který se vyrovnal Indrovi, nyní skončil v tomto zuboţeném stavu.“ Durjódhana se s bolestivou grimasou převalil na bok. Zvedl hlavu ze zemĕ a unaveným hlasem odpovĕdĕl: Všechny ţivé bytosti podléhají smrti. Tak to Stvořitel nařídil. Ted si pro mĕ před vašima očima přichází Smrt. Štĕstí, ţe jsem padl v bitvĕ, aniţ jsem ukázal nepříteli záda. Nakonec jsem byl zabit lstí, sraţen nízko vedeným úderem Bhímova kyje. Štĕstí tomu chtĕlo, ţe jste vy tři přeţili. Netruchlete nade mnou. Mají-li Védy vůbec nĕjakou váhu, pak jsem dosáhl končin blaţenosti. Osud je všemocný. V souladu se svým osudem zde leţím zbaven všeho majestátu. Nechte mĕ tady. Brzy se ocitnu v náruči smrti a vystoupím na nebesa.“ Durjódhanovi klesla hlava vzad a tĕţce oddychoval. Myslel na Krišnu. O tom, ţe je to nĕjaká mocná osobnost, nemohlo být pochyb. Pánduovci uspĕli jen díky Jeho síle a důvtipu. Durjódhana si opĕt lámal hlavu, jestli by mohl být opravdu Nejvyšší Pán. Byla-li to pravda, pak Jeho nadrţování Pánduovcům budilo dojem nepatřičnosti. Bylo to tĕţko pochopitelné. Jeho tĕlo sevřela bolestivá křeč, aţ vykřikl. Zhroutil se k zemi a po tváři mu tekly slzy. Ašvatthámá skřípal zuby a upíral zrak do dáli. Stále zuřil z toho, jak byl zabit jeho otec, a ještĕ více ho rozzlobilo, kdyţ slyšel, ţe Bhíma zabil Durjódhanu nečestným úderem. S tĕţkým dechem a očima rudýma hnĕvem prohlásil: Slyš moje slova, ó králi, na nĕţ přísahám při pravdĕ samotné a při všech svých zboţných činech. Krišnovi před očima dnes pošlu Pánduovce do Jamarádţova sídla. Dej mi k tomu svolení, ó pane.“

Durjódhana se navzdory bolesti usmál a řekl: Kripo, rychle mi přines nádobu s vodou. učiteli, jmenuj Drónova syna velitelem naší armády. At válka skončí smrtí našich nepřátel.“ Kripa odvĕtil: Budiţ,“ odešel k jezeru a přinesl nádobu s vodou. Po krátkém obřadu Durjódhana jmenoval Ašvatthámu kuruovským velitelem. Poté Ašvatthámá zakřičel a nastoupil do kočáru. Kripa a Kritavarmá zatroubili na lastury a i oni nastoupili do svých kočárů. Vĕdĕli, ţe vítĕzství nad Pánduovci je nepravdĕpodobné, ale poté, co ostatní bojovníci padli, by smrt jejich rukama byla lepší neţ ţivot. Tři bojovníci zanechali umírajícího Durjódhanu tam, kde leţel, a vyjeli noční tmou k jihu. Srdce jim svíral zármutek. Brzy dojeli na místo nedaleko tábora Pánduovců. Vjeli mezi stromy, sestoupili a radili se o další strategii. Všichni tři pak unavenĕ klesli na zem pod rozprostřené vĕtve banyánu. Slyšeli, jak pánduovská armáda oslavuje. Rozhodli se vyzvat bojovníky po východu slunce, pronesli svoje večerní modlitby a ulehli pod stromem ke spánku. Kripa a Kritavarmá brzy usnuli, ale Ašvatthámá byl příliš rozzlobený na to, aby spal. Upíral zrak vzhůru do vĕtví banyánu, které se rýsovaly v mĕsíčním svitu. Vzduchem znĕlo pištĕní netopýrů a houkání sov. Ašvatthámá se převaloval a myslel jen na pomstu. Kdyţ vzhlédl, spatřil nad sebou tmavá tĕla tisíců vran spících na stromĕ. Náhle z oblohy střemhlav slétla veliká sova s blýskajícíma se zelenýma očima a roztaţenými pařáty. Snesla se na vĕtve stromu a začala vrány tiše zabíjet. Bĕhem nĕkolika minut zabila mnoho ptáků, kteří spadli na zem poblíţ Ašvatthámy. Ostatní vrány se s vydĕšeným krákáním a tlukotem křídel vznesly nad strom a odlétly pryč. Ašvatthámá o tom začal uvaţovat. To musí být znamení osudu. Jak se lépe vypořádat s přesilou nepřítele, neţ jej zastihnout, kdyţ spí? Přestoţe on i jeho dva společníci dychtili po boji, mĕli jen malou nadĕji, ţe Pánduovce přemohou. Slíbil však, ţe je zabije. I kdyţ zabít spící lidi je hřích, přesto by to pro nĕ byl vhodný konec, jelikoţ se ve válce sami uchýlili k tolika podvodům a úskokům. Mají-li mít nadĕji na úspĕch, nemají jinou moţnost, neţ je napadnout ve spánku, kdyţ odloţili zbranĕ a vĕří, ţe jsou jejich nepřátelé poraţeni.

Ašvatthámá se rozhodl ihned vydat do tábora Pánduovců a oba muţe vzbudil. Ti se posadili, probrali a naslouchali Ašvatthámovi, který jim vyloţil svůj zámĕr. Kdyţ domluvil, hanbou nedokázali odpovĕdĕt a jen tiše sedĕli. Jakmile to Ašvatthámá vidĕl, začal svůj plán obhajovat: Nemĕli bychom váhat. Durjódhana byl zabit nečestnĕ, stejnĕ jako můj otec a kuruovský praotec. Pánduovci neváhali pouţít nečestnou a hříšnou taktiku. Proč o tom dále ještĕ mluvit? Jsme jediní z Kuruovců, kdo přeţil. Jestli nepouţijeme lest, budeme i my následovat svoje druhy do sídla Smrti. Pánduovci řvali radostí, bili do vítĕzných bubnů a nyní upadli do náruče spánku. Tohle je naše jediná šance, jak je porazit. Co říkáte, ó hrdinové?“ Kripa pomalu zavrtĕl hlavou: Výsledek všech skutků ovlivňují dva činitelé   —   úsilí a osud. Bez nich se ţádný úspĕch nikdy nedostaví. Človĕk, který nepracuje, ale spoléhá pouze na osud, přijde na mizinu. Nĕkdy však i přes to nejlepší úsilí osud přinese jen nepříznivé výsledky. bráhmano, udĕlali jsme, co jsme mohli, a neuspĕli jsme. Je tedy zřejmé, ţe nám osud nepřeje. Pošetilého Durjódhanu pohánĕla pouze chamtivost a nedbal na ctnost ani rady starších. Tak ho potkalo neštĕstí a my, jeho následovníci, se ted utápíme v ţalu. Podle mĕ bude nyní nejlepší vyhledat útočištĕ a radu u nĕkoho jiného. Jedme do Hastinápuru a promluvme si s Dhritaráštrou a Vidurou. Ti nám poradí moudře.“ Ašvatthámá se plácl do nohy a pohlédl na zabité vrány povalující se po zemi. Hnĕv a zármutek mu bránily přijmout Kripovu radu. Vstal, chodil sem a tam a svíral rukojet meče. Jeho hlas znĕl chladnĕ a bezcitnĕ: Chápání různých lidí se nevyhnutelnĕ liší. Kaţdý vĕří ve správnost vlastního názoru a odlišné názory ostatních povaţuje za mylné. A i tehdy se mĕní v závislosti na zmĕnĕ okolností. Zjistit, co je nejlepší, je vţdy obtíţné. Proto by se mĕl človĕk rozhodnout poté, co naslouchal moudrosti, a pak jednat v souladu s vlastním chápáním ctnosti. Jsem pevnĕ přesvĕdčen, ţe můj plán je v souladu s naší kšatrijskou povinností. S nepřáteli bychom nemĕli mít slitování. Musíme je zničit jakýmkoliv způsobem.“ Ašvatthámá dal jasnĕ najevo, ţe svůj plán uskuteční se svými druhy nebo bez nich. Zvýšeným hlasem řekl: Budu se prohánĕt mezi Paňčály a Pánduovci jako Indra pobíjející Dánavy. Budu je bez milosti kosit, a tak splatím dluh vůči svému otci. Dnes se Pánduovci vydají stejnou cestou

jako on a všichni ostatní hrdinové, které tak zrádnĕ zabili. Pak budu štastný, nebot budu povaţovat svoji povinnost za splnĕnou.“ Kdyţ Kripa vidĕl Ašvatthámovo odhodlání, odpovĕdĕl: Máme štĕstí, ţe tĕ vidíme tak rozhodného. Je zřejmé, ţe tĕ od tvého zámĕru nic neodradí. Kdyţ tvoje srdce takto buší pomstou, mám za to, ţe by ti v bitvĕ neodolal ani Indra. Proto počkejme do svítání a pak vyjedme do boje s Pánduovci. Kritavarmá a já tĕ doprovodíme. Ted si však svlékni brnĕní a odpočiň si. Aţ budeš odpočatý a zotavený, nepřítele jistĕ přemůţeš v čestném boji. Není třeba se uchylovat k podlé taktice, kterou budou všichni lidé jen odsuzovat.“ Ašvatthámá Kripův návrh zamítl. Jiţ se rozhodl pro svůj temný plán. Čekat aţ do rána nepřichází v úvahu. Probudil svého konĕ a řekl: Srdce mi suţuje touha a mysl zase myšlenky na pomstu. Jak bych ted mohl spát? Pomyslím-li na smrt svého otce, nemám stání. Neodpočinu si, dokud Dhrištadjumna nezaplatí za svůj ohavný čin plnou cenu. dvojzrozený, jak můţe osoba jako já vůbec ţít, kdyţ paňčálský princ stále ještĕ dýchá? Jak můţe kdokoliv z nás odpočívat, kdyţ král se stehny zlomenými hříšným Bhímou naříká v mukách? Na bojišti nad Pánduovci chránĕnými Krišnou nezvítĕzíme. Zabijme je ve spánku. To je jediný způsob, jak dosáhneme vytouţeného cíle.“ Kripa jen vydĕšenĕ přihlíţel, jak Ašvatthámá zapřahá konĕ do kočáru. Tančící paprsky mĕsíčního svĕtla prosvítající vĕtvemi banyánu dávaly vyniknout ztvrdlým rysům jeho tváře. Kripa se znovu pokusil Drónova syna od jeho zámĕru odradit. Milý synovče, dobře se rozmysli, neţ to udĕláš. Jen hříšná osoba by mohla vůbec pomyslet na to, co navrhuješ. Ztratil jsi ze zřetele spravedlnost? Pro toho, kdo nedokáţe ovládat svoje smysly, je mravnost nepochopitelná, i kdyţ slouţí učeným starším, tak jako dřevĕná lţíce nemůţe ochutnat polévku. Pokorný človĕk však ovládá svoje smysly a dokáţe prostřednictvím sluţby starším ihned porozumĕt svým povinnostem, tak jako jazyk, který polévku ochutnává. Jako tvůj dobrodinec se ti snaţím zabránit v nĕčem, co povede jen ke tvému zavrţení a čeho budeš posléze litovat. V tomto svĕtĕ jsi oslavován jako vznešený bojovník. Nekaţ si svoji dobrou povĕst. Neklesej do neomezeného pekla za zabití spících muţů, kteří uţ jsou v podstatĕ mrtví. Bojuj čestnĕ a získej nehynoucí slávu. Bud si jist, ţe ti pomůţeme. To je můj názor, ó bojovníku mocných paţí.“

Ašvatthámá nastoupil do svého kočáru a pohlédl na Kripu. Co říkáš, je pravda, ó strýče, ale podle mĕ je vhodné, aby Pánduovce potkal takovýto konec. Sami se zachovali odpornĕ a ted si nezaslouţí slitování. Nesnesu pomyšlení na to, ţe se Durjódhana svíjí v mukách a ničemní Paňčálové, kteří hříšnĕ sprovodili ze svĕta mého otce, klidnĕ spí. Já ty mrzké muţe zabiji a je mi jedno, jestli se v příštím ţivotĕ narodím jako červ nebo hmyz. Moje rozhodnutí nemůţeš zvrátit. Jedu, s tebou či bez tebe.“ Kripa a Kritavarmá na sebe pohlédli a kroutili hlavami. Nepodařilo se jim ho zastavit. Zdálo se, ţe osud určil, aby k poslednímu válečnému aktu došlo této noci. Oni jsou poslední ţiví Kuruovci a Ašvatthámá je jejich velitel. Oba muţi to zváţili a nakonec se rozhodli jet s ním. Má-li dojít k boji, pak je jejich povinností mu pomoci. Jiţ se zavázali Durjódhanovĕ vĕci a zabili nespočet nepřátelských vojáků. Ted nemá smysl zanechat boje, kdyţ na nich závisí poslední nadĕje Kuruovců. Odevzdanĕ zapřáhli svoje kočáry a vydali se za Ašvatthámou, který mezitím jiţ odjel pryč. *** Kdyţ se Ašvatthámá přiblíţil k severní bránĕ tábora, spatřil před sebou podivnou bytost s tygří kůţí nasáklou krví obtočenou kolem beder. Její svrchní odĕv tvořila černá jelení kůţe, kolem ramen mĕla jako posvátnou šňůru ovinutého velkého hada, kolem bicepsů jako ozdoby dva hady a v rukách hrozivĕ vyhlíţející zbranĕ. Ústa jako by jí plála a z jejího dĕsivého obličeje na nĕj hledĕlo sto očí. Jakmile Ašvatthámá, který neznal strach, tuto hrozivou bytost spatřil, pozdvihl luk a vystřelil na ni nespočet nebeských zbraní. Ta bytost je však všechny pohltila a stála před ním neotřesenĕ dál. Ašvatthámá na ni vystřelil dlouhou ocelovou šipku, která k ní letĕla jako planoucí kometa. Kdyţ ji však zasáhla, roztříštila se na kusy. Drónův syn po ní mrštil svojí šavlí a potom i kyjem, ale i tyto zbranĕ splynuly s tĕlem oné bytosti. Ašvatthámá vyčerpal všechny zbranĕ a vidĕl, ţe bytost před ním stále stojí. Uvĕdomil si, ţe je to Šiva, jehoţ celý ţivot uctíval. Jen tento neomezený bůh mohl odolat jeho nejmocnĕjšímu útoku. Ašvatthámá odhodil zbranĕ a seskočil z kočáru. Poklekl před bohem a třásl se. Je jisté, ţe mĕl poslechnout Kripovo varování. Mocný Mahádéva, který nepochybnĕ na Krišnův příkaz střeţí Pánduovce, ho nyní za jeho hříšné zámĕry zabije.

Ašvatthámá sklonil hlavu k zemi a vĕnoval mocnému bohu mnoho modliteb. Chvíli se k nĕmu modlil a předkládal prosby a pak Šiva promluvil hromovým hlasem: dítĕ, po celou válku jsem chránil Pánduovy syny. Z lásky ke Krišnovi jsem vţdy naklonĕn tĕm, kdo Ho uctívají. Nyní jsou pánduovští bojovníci vystaveni útoku Času. Tím, ţe zbavili svĕt jeho velkého břemene, vykonali přání a plán svrchované Prozřetelnosti. Ted se přiblíţil také jejich vlastní předurčený konec. synu Dróny, je určeno, ţe budeš nástrojem jejich zkázy. Já tĕ k tomu zmocním. Vezmi si tento meč a pouţij ho k zabití zbývajících pánduovských vojáků.“ Šiva před sebou drţel obrovský meč, který jasnĕ zářil a jehoţ rukojet byla poseta lesklými drahokamy. Podal jej Ašvatthámovi a zmizel. Ašvatthámá v sobĕ náhle pocítil dĕsivou energii. Jeho tĕlo jako by plálo silou a oči mu jen zářily. Právĕ kdyţ znovu nastoupil do svého kočáru a rozjel se k bránĕ pánduovského tábora, dohonili ho Kripa a Kritavarmá. Ašvatthámá mĕl velkou radost, ţe se k nĕmu přidali. Událost se Šivou, která mu připadala témĕř jako sen, jim zamlčel. Řekl jen: hrdinové, je dobře, ţe jste se upamatovali na svoji povinnost. Nyní tento spor ukončíme tím, ţe ničemné Pánduovce zabijeme. Vstoupím do tábora a budu se v nĕm prohánĕt jako sám Jamarádţa. Vy dva byste mĕli zůstat venku. Jestli se nĕkdo pokusí uprchnout, zabijte ho.“ Dohodli se na plánu a Ašvatthámá se tiše vydal k táboru. Svíral Šivův zářící meč, sestoupil z kočáru a přeskočil zed. Podle značení si to kradmo namířil ke stanu Dhrištadjumny. Celý tábor byl ztichlý a klidný a unavení bojovníci tvrdĕ spali. Ašvatthámá opatrnĕ vstoupil do Dhrištadjumnova stanu a uvidĕl ho leţet na bohatĕ zdobeném hedvábném lůţku. Rychle k nĕmu přistoupil a kopl ho. Dhrištadjumna se probudil a posadil se. Ašvatthámá ho chytil za vlasy, vytáhl ho z postele a stále ho kopal do hlavy a do hrudi. Překvapený a stále napůl spící Dhrištadjumna nedokázal útočníka přemoci. Ašvatthámá jím mrštil na zem a šlápl mu na krk. Dhrištadjumna ho drásal svými nehty a křičel: Ašvatthámo, zabij mĕ zbraní. Nech mĕ tak svým prostřednictvím dosáhnout poţehnaných končin vyhrazených tĕm, kteří padnou v bitvĕ.“

Ašvatthámá se odpornĕ zasmál: Ty darebáku, vrahy učitelů ţádná blaţenost nečeká. Ty si smrt bojovníka ani nezaslouţíš. Zabiji tĕ jako zvíře, jímţ jsi.“ Ašvatthámá po Dhrištadjumnovi dupal patou a nemilosrdnĕ ho zabil. Stráţe a ţeny ve stanu zaslechly křik paňčálského prince a přibĕhly tam. Ašvatthámá rychle opustil stan a hledal samotné Pánduovce. Kdyţ dospĕl k velkému stanu poblíţ Dhrištadjumnova, tušil, ţe je našel. Stan byl ozdoben četnými prapory a girlandami a stály u nĕho ty nejlepší zlaté kočáry. Ašvatthámá vstoupil a vešel do vnitřní části stanu, kde uvidĕl vedle sebe spát pĕt bojovníků. Ašvatthámá se zaradoval. Zde jsou ti bratři! Zvedl meč a tal jím do prvního z pĕti muţů. Zabil ho jediným úderem. Podobnĕ zabil ostatní čtyři, dříve neţ se kdokoliv stačil probudit. Před stanem slyšel volání bojovníků, kteří ho hledali. Vyřítil se ven, svůj hrozivý meč drţel vysoko zdviţený a řval jako rozzuřený lev. Jakmile bojovníci vidĕli, ţe se blíţí jako zosobnĕná Smrt a z meče mu kape krev, strachy ustoupili. Ašvatthámá se na nĕ vrhl a pobil je, jako kdyţ lev zabíjí jeleny v lese. Ostatní kšatrijové si oblékli brnĕní, vyrazili ze stanů a Ašvatthámu obklíčili. Ten byl však obdařen Šivovou silou a překypoval hnĕvem, a tak je rychle pobil. Vbĕhl do dalšího stanu a nalezl Uttamaudţu, jak právĕ vstává překvapen hlukem zvenku. Ašvatthámá k nĕmu přibĕhl, kopl ho a zabil stejnĕ jako Dhrištadjumnu. Poté se střetl s Judhámanjuem, který na nĕho zaútočil s vířícím kyjem. Udeřil jím Ašvatthámu plnou silou do hrudi, ale Drónovým synem to ani neotřáslo. Útočníka chytil, mrštil jím na zem a mocnými kopanci a údery ho zabil. Ašvatthámu napadli mnozí další bojovníci, všichni však byli surovĕ zabiti. Vytrvale sekal do pánduovských vojáků svým nebeským mečem a mnoho jich zabil, kdyţ leţeli na lůţkách, a stovky dalších, kteří se mu snaţili postavit se zbraní v ruce. Pohyboval se po táboře posedlý záchvatem hnĕvu a krveţíznivosti a zabíjel kaţdého bojovníka, na kterého narazil.

Ašvatthámá rychle pobíhal táborem a nechával za sebou stopu smrti. Vzduch naplnily ţalostné výkřiky ţen. Pánduovští vojáci byli zaskočeni a ohromeni jeho divokostí a silou. Nikdo mu nedokázal odolat. Zbrocený krví a s bojovým pokřikem se podobal mocnému Jamarádţovi odhodlanému zabít všechny tvory. Ašvatthámá pobil všechny dosud ţivé bojovníky. Prohánĕl se kolem se svým blýskajícím mečem jako slon drtící lotosy v jezeře a odolával všem pokusům ho zastavit. Táborem poletovalo mnoho neviditelných rákšasů, kteří se radovali z čerstvé krve prýštící z tolika mrtvol. Jejich dĕsivý řev se mísil se strašlivým vytím tisíců šakalů. Vylekaní konĕ a sloni divoce pobíhali kolem. Zmatení bojovníci vybíhali ze svých stanů a rozhlíţeli se ve tmĕ, aby zjistili, co se dĕje. Kdyţ vidĕli Ašvatthámu mávat kolem sebe krví zbroceným mečem, mnozí nasedli na konĕ a uhánĕli k branám tábora. Další se snaţili utéci po svých. Muţům opouštĕjícím tábor však zastoupili cestu Kripa a Kritavarmá. Neozbrojené, rozcuchané, neupravené a křičící strachy je krutĕ vraţdili bez ohledu na to, ţe prchali a prosili o milost. Muţi pobíhali zmatenĕ a vydĕšenĕ kolem a tři kuruovští bojovníci je bez slitování kosili. Volali Pánduovce a padali k zemi rozsekaní na kusy zbranĕmi Kuruovců. Kripa a Kritavarmá odvrhli stud a zabili do posledního všechny muţe, které našli. Nato zapálili stany. Kdyţ se začalo rozednívat, Ašvatthámá vidĕl, ţe jeho bĕsnĕní nikdo z bojovníků nepřeţil, a rozhodl se odejít. Byl zbrocen krví a jeho meč vypadal jako podivuhodné prodlouţení jeho paţe. Vypadal dĕsivĕ. Byl přesvĕdčen, ţe zabitím všech paňčálských a pánduovských vojáků pomstil smrt svého otce. Tábor znovu utichl. Ţeny a nĕkolik sluţebníků, kteří přeţili, onĕmĕli zármutkem a hrůzou a ukryli se, zatímco Drónův syn opĕt odjel severní bránou. Jeho dva společníci na nĕho čekali. Oznámili mu, ţe nikdo neunikl, za coţ je pochválil. Ašvatthámá nastoupil do kočáru a přemýšlel, jak vše nejlépe oznámit Durjódhanovi. Chtĕl poraţeného prince před smrtí potĕšit, ale Durjódhana stĕţí uvĕří, ţe Pánduovci a všichni jejich vojáci byli pobiti. Ašvatthámu napadlo, ţe by mu mĕl ukázat hlavy Pánduovců. To by ho přesvĕdčilo. Rychle odjel zpátky do tábora, vešel do stanu, kde leţelo pĕt mrtvých

bratrů, a vytáhl meč, aby jim usekl hlavy. Stan zalévalo první svĕtlo úsvitu, a kdyţ se přiblíţil k tĕlům, s hrůzou si uvĕdomil, ţe to nejsou Pánduovci. Bylo to pĕt Draupadiných synů. Pánduovci v táboře vůbec být nemohli, protoţe z nĕj ţádný bojovník neunikl. Ašvatthámovi vypadl meč z ruky. Hluboce zklamán přemýšlel, co má ted dĕlat. Pak se přesto rozhodl vzít tĕch pĕt hlav s sebou a přesvĕdčit Durjódhanu, ţe to ve skutečnosti jsou Pánduovci. Alespoň můţe padlého kuruovského vůdce před smrtí nĕjak potĕšit. Vzal hlavy, poloţil je na kočár a odjel z tábora za Durjódhanou. Kdyţ k nĕmu jeho druţina dojela, právĕ vyšlo slunce. Tři muţi spatřili Durjódhanu obklopeného dravou zvĕří. Byl bledý a očividnĕ na pokraji smrti. S obtíţemi plašil vlky a hyeny, kteří k nĕmu přicházeli blíţ a blíţ. Ašvatthámá seskočil z kočáru, zahnal zvířata a poklekl před Durjódhanou. Kripa také sestoupil a stál umírajícímu princi po boku. Zarmouceným hlasem oslovil Ašvatthámu. Pro osud jistĕ není nic obtíţné. Pohled, jak tu nyní leţí tento kdysi vznešený král. On, který šlapal po hlavách všech ostatních králů, ted leţí v prachu, sraţen nepřítelem a zalit krví. Jemu tak drahý zlatý kyj leţí po jeho boku jako vĕrná manţelka vedle svého manţela. Toho, jehoţ dříve obsluhovali bráhmanové usilující o bohatství, ted obklopují divoká zvířata a ptáci, kteří se chtĕjí nasytit jeho masem. Pohled na poráţky, které přináší čas.“ Ašvatthámá promluvil radostnĕji. Sdĕlil Durjódhanovi, jak pobil Pánduovce a jejich bojovníky: Zabil jsem je všechny. Zde se podívej na hlavy pĕti bratrů, ó králi.“ Kdyţ Ašvatthámá vystoupil na kočár, aby přinesl hlavy, Durjódhana otevřel oči a vzepřel se loktech. synu Dróny, dosáhl jsi toho, čeho nebyli schopni Bhíšma, Karna, a dokonce ani tvůj otec.“ Jeho hlas byl stĕţí silnĕjší neţ šepot. To mĕ činí štastným. Nyní odejdu na nebesa, kde se opĕt všichni shledáme.“ Ašvatthámá sestoupil z kočáru a za vlasy drţel pĕt hlav. Poloţil je vedle Durjódhany a řekl: Zde jsou tvoji zapřisáhlí nepřátelé, ó králi.“ Durjódhana natáhl ruku a sáhl na hlavy. Nechtĕlo se mu vĕřit, ţe by to mohli být Pánduovci. Vypadají jako oni, ale asi to budou jejich synové.

Durjódhana vĕdĕl, jak je rozlišit. Z posledních sil lebky zmáčkl svýma silnýma rukama, a ty praskly. Pochopil, ţe jde o hlavy jejich mladistvých synů. Durjódhana se s povzdechem zhroutil na zem. To jsou Draupadini synové, ó bráhmano, a nikoliv Pánduovci. Hlavy tĕch pĕti hrdinů jsou tvrdé jako ţelezo, ale tyto hlavy jsem rozmáčkl příliš snadno, i kdyţ jsem tak zesláblý. Bĕda, jak strašný čin jsi spáchal! Tito chlapci představovali budoucí nadĕji kuruovského rodu. Ted je vše ztraceno.“ Durjódhana leţel, naříkal a oči mĕl bolestí zavřené. Přestoţe Pánduovce k smri nenávidĕl, vraţda jejich synů ho nepotĕšila. Kdo ted bude pokračovat v koneckonců jeho vlastní rodové linii? Všichni jeho bratři jsou mrtví. Zabitím Draupadiných synů ted Ašvatthámá prakticky zničil kuruovskou dynastii. Vzdychaje Bĕda, bĕda“ Durjódhana zemřel a při posledním výdechu mu klesla hlava stranou. Tři Kuruovci úzkostí vykřikli. Ašvatthámy se okamţitĕ zmocnily výčitky svĕdomí, ţe zemřel hluboce zklamán místo toho, aby se radoval, v coţ doufal. Tři muţi na krále dlouho hledĕli očima plnýma slz. Pak postavili velkou pohřební hranici, poloţili na ni Durjódhanovo tĕlo, pronesli modlitby a provedli poslední obřady, přičemţ jeho tĕlo pokropili posvátnou vodou přinesenou z Gangy. Hranici zapálili, a kdyţ ho oheň stravoval, zarmoucenĕ lkali. Poté, co plameny vyhasly, sesbíral Kripa poslední zbytky tĕla a odnesl je do řeky, kde je za pronášení védských manter vhodil do vody. Po skončení obřadů všichni tři bojovníci nastoupili na své kočáry a mlčky vyrazili do Hastinápuru.

Kapitola 29: AŠVATTHÁMŮV TREST V kuruovském táboře vstali Pánduovci ještĕ před svítáním, aby se pomodlili a vykonali svoje ranní obřady. Právĕ kdyţ Judhišthira dokončoval svoji obřadní koupel, do jeho stanu vrazil vydĕšený Dhrištadjumnův vozataj. Poté, co se uklidnil, vylíčil noční události.

králi, Draupadini i Drupadovi synové byli všichni zabiti. Ašvatthámá, Kripa a Kritavarmá spáchali nanejvýš krutý čin   —   nemilosrdnĕ zabili naše muţe ve spánku. Ašvattháma přišel jako zosobnĕná Smrt a sekal do všech svým mečem hlava nehlava. Kaţdého, kdo se pokusil uprchnout, zabily šípy tamtĕch dvou. Myslím, ţe jsem jediný, kdo to přeţil. Nĕjak se mi podařilo z tábora uniknout a dostat se sem, abych ti o tom řekl.“ Judhišthira se zhroutil na zem a vykřikl. Ţalostný nářek svého bratra zaslechli ostatní Pánduovci. Přibĕhli k nĕmu a on jim povĕdĕl, co se stalo. I oni začali naříkat a zhroutili se na zem. Všechny přehlušil Judhišthirův hlas: Bĕda, porazili jsme naše nepřátele a nyní jsme sami poraţeni. Jiţ tak hořké vítĕzství dobyté za cenu ţivotů tolika příbuzných zhořklo ještĕ víc. Jak můţeme být ted štastní, kdyţ jsou všichni naši synové, příbuzní i stoupenci zabiti? Bĕda, zemřeli jako obchodníci na lodi, která přeplula oceán a nakonec ztroskotala na říční mĕlčinĕ. Co bude s Draupadí? Jak bude moci ţít, aţ se doslechne, ţe její synové byli tak krutĕ zabiti?“ Judhišthira se obrátil k Nakulovi a poţádal ho, at do pánduovského tábora přivede Draupadí, aby jí mohl tu strašnou zprávu šetrnĕ sdĕlit. Po Nakulovĕ odchodu ostatní bratři Judhišthiru utišili, a ten potom opustil stan. Nastoupil do kočáru a v doprovodu svých bratrů a Sátjakiho, který s nimi zůstal v leţení Kuruovců, vyjel do svého tábora. Jakmile tam Judhišthira vstoupil, uvidĕl zemi posetou tĕly. Useknuté hlavy a údy leţely rozházené kolem, ptáci do nich klovali a zvířata je trhala. Kdyţ Pánduovci vidĕli, ţe muţi byli zabiti bez brnĕní a neozbrojeni, chopili se zbraní a divoce se rozhlíţeli po stopách, které tu zanechali útočníci. Ašvatthámu a jeho druţinu však nenašli, a tak se slzami v očích a na tvářích vstoupili do stanu svých synů a na lůţkách našli leţet pĕt bezhlavých tĕl. Zdĕsili se a propukli v ţalostný nářek. Judhišthira, jenţ se cítil zodpovĕdný za všechny ztracené ţivoty, se roztřásl a zhroutil se na zem. Bratři se snaţili Judhišthiru utĕšit a mezitím přišel do stanu Nakula s Draupadí. Jakmile spatřila neţivá tĕla svých synů, padla v bezvĕdomí na zem. Bhíma jí postříkal obličej studenou vodou, zvedl ji a přidrţoval ji, zatímco se nezvladatelnĕ třásla. Její jemná tvář ztmavla ţalem a podobala se slunci zahalenému bouřkovými mraky. Paňčálská princezna podpíraná Bhímou řekla: Díky štĕstí, ó králi, jsi přemohl svoje nepřátele a znovu jsi dobyl Zemi. Štĕstí je i to, ţe se tvoje

myšlenky nezaobírají synem Subhadry   —   tím bojovníkem mocných paţí, jehoţ Kuruovci tak krutĕ zabili. Nyní jsou to moji synové, kdo byl hříšnĕ zabit. Kdyţ vidím, jak je Drónův ničemný syn zabil ve spánku, hořím nesnesitelným zármutkem. Pokud ten darebák za svůj zločin nezaplatí, zemřu. Přísahám, ţe sloţím slib praja a budu se postit aţ k smrti.“ Draupadí se posadila do jógového sedu s nohama sloţenýma podél tĕla a paţemi nataţenými vzhůru. Nehnu se z tohoto místa, dokud mi nepřinesete zářící drahokam z hlavy Ašvatthámy zabitého jako zvíře.“ Judhišthira plačící princeznu utĕšoval. Draupadí vzhlédla k Bhímovi a zapřísahala ho: Bhímo, dbej své kšatrijské povinnosti a zabij toho darebáka jako Indra Šambaru. Ţádný muţ na svĕtĕ se ti odvahou nevyrovná. Zas a znova jsi mi byl útočištĕm a vlastnĕ i všem svým bratrům. Pamatuj na tyto činy, zabij Drónova syna a bud štastný.“ Draupadin hlas se zalkl nářkem. Rukama si zakryla uslzenou tvář, hlava jí klesla na prsa a úpĕla ţalem. Ze své mysli nedokázala vypudit obraz pĕti bezhlavých synů. Neustále se bila do prsou a její hlasité vzlyky se rozléhaly stanem. Bhíma očima přelétl krveprolití způsobené Ašvatthámou. Oči mu plály a jeho mohutná hrud se rychle vzdouvala a klesala. Zvedl kyj, stále zkrvavený z boje s Durjódhanou. Poţádal Nakulu, aby mu dĕlal vozataje, vybĕhl ze stanu a naskočil do svého kočáru. Bĕhem nĕkolika okamţiků jiţ vyjíţdĕl tryskem z tábora. Vĕdĕl, ţe Ašvatthámá by nejdříve jel navštívit umírajícího Durjódhanu a potom by si to namířil do Hastinápuru. A právĕ k cestĕ do Hastinápuru ted Nakula se svým kočárem ujíţdĕl jako vítr. Krátce poté dorazil Krišna a spatřil ten příšerný výjev. Kdyţ Mu sdĕlili, ţe se Bhíma vydal pronásledovat Ašvatthámu, řekl: Judhišthiro, Bhíma je ti draţší neţ vlastní ţivot. Proč tady nečinnĕ stojíš? Jistĕ víš, ţe Dróna dal Ašvatthámovi brahmáširu, která dokáţe zničit všechny tři svĕty. Ačkoliv mu otec zakázal pouţít ji proti lidem, jsem si jist, ţe v zoufalství ji proti Bhímovi pouţije. Pouze Ardţuna, který ji od Dróny získal také, ji můţe zastavit. Neváhej a nařid mu, at se vydá za bratrem. Pojedu s ním.“ Krišna připomnĕl Judhišthirovi příhodu, která se před mnoha lety udála ve Dvárace a která svĕdčila o Ašvatthámovĕ bezostyšné povaze. Jelikoţ vĕdĕl, ţe neexistuje mocnĕjší zbraň neţ Krišnův disk Sudaršana, jel do Dváraky a poţádal Krišnu, aby ho vymĕnil za brahmáširu. Krišna s

úsmĕvem odvĕtil: Disk je zde po Mém boku, ó hrdino. Můţeš si ho vzít. Nepřeji si výmĕnou tvoji zbraň.“ Ašvatthámá sice vynaloţil veškerou sílu, ale nedokázal diskem pohnout. Kdyţ to vzdal, Krišna se zeptal, proč disk chce. Ašvatthámá odpovĕdĕl: Kdyby se mi podařilo ho uchopit, vyzval bych Tĕ k boji, ó hrdino jaduovského rodu. Aţ bych Tĕ porazil, s Tvým diskem bych se stal nejmocnĕjším muţem na Zemi.“ Musíš ho ihned zastavit,“ řekl Krišna na závĕr. Je rozhnĕvaný, hříšný a krutý. Vyjedme okamţitĕ.“ Judhišthira souhlasil. Krišna utĕšil konejšivými slovy Draupadí, poklonil se Judhišthirovi a vyšel ze stanu. Ardţuna, který se Ho chystal následovat, řekl Draupadí: urozená ţeno, aţ tomu bráhmanovi setnu hlavu, dám ti ji darem. Potom ti setřu slzy z očí a utiším tĕ. Aţ spálíš tĕla svých synů, můţeš se vykoupat stoje na jeho hlavĕ.“ Ardţuna slova tomu bráhmanovi“ pronesl s pohrdáním. Vĕdĕl, ţe je zakázáno zabít bráhmanu, ale Ašvatthámá svým chováním prokázal, jak hluboko jiţ poklesl ze ţivotní cesty bráhmany. Krišnův vozataj Dáruka stál připraven před stanem. Do kočáru byli zapřaţeni čtyři Krišnovi konĕ   —   Šaibja, Sugríva, Méghapušpa a Baláhaka. Klidnĕ stáli a Krišna s Ardţunou nastoupili do kočáru. Na Dárukův povel kočár vyrazil a plynule nabíral na rychlosti. Hnal se za Ašvatthámou a nebeský prapor se znakem Garudy, pozlacený a posázený drahokamy, se třepotal ve vĕtru. Zakrátko dohonili Bhímu, který se nenechal od pronásledování Ašvatthámy odradit. Myslel jen na souţící se Draupadí a hnal se vpřed s vysoko zdviţeným kyjem. Oba kočáry ujíţdĕly ke Ganze. Po příjezdu k ní spatřili Ašvatthámu obklopeného mudrci. Drónův syn u nich vyhledal útočištĕ v nadĕji, ţe ho ochrání před Pánduovci. Vĕdĕl, ţe nikde na svĕtĕ   —   ba ani ve třech svĕtech   —   není místo, kde by se mohl před Ardţunou a Krišnou ukrýt. Proto se vmísil mezi bráhmany, vĕda, ţe k nim Pánduovci mají úctu. Sedĕl v jejich středu odĕn pouze v jelení kůţi. Bhíma seskočil z kočáru a s řevem se řítil k nĕmu. Ašvatthámá zvedl oči a uvidĕl, jak se k nĕmu ţene zuřivý Pánduův syn, a spatřil také Ardţunu s Krišnou stojící poblíţ na kočáře. Šivovu strašlivou sílu pozbyl, jakmile

opustil tábor Pánduovců, a pohled na dva mocné Pánduovce a Krišnu ho naplňoval dĕsem. Pomyslel na brahmáširu. Ta neodolatelná zbraň je jeho jedinou nadĕjí. Ašvatthámá uchopil stéblo trávy kuša a pronesl mantry pro vyvolání brahmáširy. Jakmile to spatřil Krišna, zavolal na Bhímu, at se zastaví. Pánduův syn Ho okamţitĕ poslechl. Kdyţ Ašvatthámá svoji zbraň vyvolal, všechny strany svĕta zalilo oslňující svĕtlo. Ardţuna se při pohledu na oslepující síly nejmocnĕjší ze všech Brahmových zbraní, kterou ani on sám ještĕ nikdy předtím nespatřil, začal modlit ke Krišnovi: Můj milý Pane Krišno, jsi všemocný Bůh. Tvoje rozmanité energie nemají konce. Proto jen Ty dokáţeš zbavit srdce svých oddaných strachu. Kaţdý, koho pálí plameny hmotné existence, můţe nalézt cestu osvobození jen v Tobĕ. Jsi mimo iluzi tohoto svĕta a nic Ti není neznámé. Proto mi laskavĕ řekni, co je toto zářící svĕtlo, které hrozí vše pohltit?“ Vĕz, ţe to je všemocná brahmášira, kterou ve strachu o ţivot vypustil tento hříšný muţ. Neumí ji však stáhnout zpĕt, ó Pártho.“ Krišna vĕdĕl, ţe Dróna o jejím pouţívání neřekl svému synovi vše, jelikoţ si uvĕdomoval, ţe by ji pravdĕpodobnĕ zneuţil. Nyní ji v zoufalství vypustil bez ohledu na to, ţe by mohla zničit celý svĕt včetnĕ jeho samotného. Krišna vybídl Ardţunu, aby ji zneutralizoval: Vypust svoji Brahmovu střelu, ó Pártho. Ta se spojí s Ašvatthámovou a pak můţeš obĕ stáhnout.“ Ardţuna se ihned dotkl Krišnových nohou a vybavil si mantry pro vyvolání zbranĕ. Vypustil střelu, a ta se na obloze střetla s Ašvatthámovou. Nebesa zalil obrovský kruh oslnivé záře. Vypadalo to, jako by vyšlo druhé zářící slunce a chystalo se spálit vesmír na popel. Mezi mudrci na břehu řeky sedĕl Vjásadéva. Sledoval spojenou sílu obou Brahmových zbraní a zmocnily se ho obavy. Bĕţel k Ašvatthámovi a řekl mu: bráhmano, co to dĕláš? Proč jsi vypustil tuto zbraň? Vţdyt zničí svĕt. Okamţitĕ ji odvolej.“ Ašvatthámá pohlédl na mudrce, ale neodpovĕdĕl. Nedokázal ji stáhnout, ale mohl ji přesmĕrovat na jiný cíl. Vidĕl, ţe jeho pokus zabít Ardţunu s

Krišnou je zmařen. Jeho síly na Ardţunovo pokročilejší válečné umĕní nestačily. Ašvatthámá si uvĕdomil, ţe mu do tváře zírá smrt. Pánduovci s ním určitĕ nebudou mít slitování. Zklamaný a zoufalý si vzpomnĕl, ţe Uttara, Abhimanjuova manţelka, čeká dítĕ počaté ještĕ před princovou smrtí. Nosila v lůnĕ posledního člena Kuruova rodu. Ašvatthámovi se hlavou honila jedna myšlenka za druhou. To pyšní Kuruovci zabili jeho otce a chystali se zabít i jeho samotného. Rozhodl se, ţe má-li zemřít, vezme s sebou i poslední nadĕje dynastie Kuruovců. Soustředil se na Uttaru a zvláštĕ na dítĕ v jejím lůnĕ. Pronesl mantry, aby zmĕnil smĕr brahmáširy, a ta se rozletĕla k táboru Pánduovců, kam Uttará přišla s Draupadí. Ardţuna, jenţ nevĕdĕl o Ašvatthámovĕ zlotřilé touze, pronesl mantry, aby stáhl svoji zbraň, a oslnivá záře na obloze pomalu pohasla. Vjásadéva vidĕl, ţe nebezpečí pominulo, a vrátil se na svoje místo mezi mudrce, kteří právĕ konali obĕt Višnuovi. V pánduovském táboře Uttará náhle pocítila nebezpečí. Neznala jeho příčinu, ale cítila, ţe se nĕco blíţí. Krásná princezna, stále ještĕ mladičká dívka, padla na zem. Údy se jí třásly a mĕla strach. Modlila se ke Krišnovi, jehoţ povaţovala za svoje jediné útočištĕ. Sepjala ruce, sklonila hlavu a řekla: Pane pánů, Pane vesmíru! Jsi nejvĕtší z mystiků. Prosím, ochraň mĕ, nebot v tomto svĕtĕ duality mĕ nikdo jiný před spáry smrti ochránit nemůţe.“ Krišna uslyšel její upřímnou modlitbu, kdyţ sedĕl na kočáru s Ardţunou. Pochopil Ašvatthámovy zámĕry a okamţitĕ expandoval svoji osobní energii, aby Uttaru ochránil. V mystické podobĕ vstoupil do jejího lůna a dítĕ zakryl. Blíţící se brahmáširu zneutralizoval a poslal ji na oblohu, kde nemohla uškodit. Uttará a ostatní pánduovské ţeny s úţasem hledĕly na střelu, kdyţ se vznesla vzhůru jako planoucí kometa. Krišna je nepochybnĕ všechny zachránil před jistou smrtí. Poté, co Ardţuna stáhl svoji nebeskou Brahmovu zbraň, vystřelil na Ašvatthámu další zbraň, která ho okamţitĕ spoutala silnými provazy. Seskočil z Krišnova kočáru, bĕţel k Ašvatthámovi, chytil ho za vlasy a vytáhl na kočár. Zdráhal se zabít syna svého učitele, přestoţe toho byl schopen.

Krišna vidĕl, ţe Ardţuna ušetřil Ašvatthámův ţivot, a řekl: Pártho, nemĕl bys s ním mít soucit. Není to ţádný bráhmana   —   zabil nevinné chlapce ve spánku. To vţdy odporuje zásadám zboţnosti. Jeho hříchy byly mimořádnĕ závaţné. Mĕl bys ho zabít pro jeho dobro. Jinak sestoupí do pekla. Navíc jsi Draupadí slíbil, ţe jí přineseš hlavu vraha jejích synů. Neváhej. Krutĕ zavraţdil členy tvojí rodiny a nepochybnĕ si zaslouţí tvýma rukama zemřít. Zničil jméno vlastní rodiny a nepředstavuje nic jiného, neţ ohořelé zbytky svojí dynastie. Okamţitĕ ho zabij!“ Ardţuna mrštil Ašvatthámou na podlahu kočáru a odpovĕdĕl: Necítím se schopen ho zabít, ó Krišno. Jak bych mohl spáchat čin, který způsobí takovou bolest srdci mého učitele? Je-li to Tvůj pokyn, pak se to stane   —     pokud jde ale o mĕ, radĕji bych ho odvedl k Judhišthirovi, abych vyslechl jeho soud. Také Draupadí můţe rozhodnout, co by se s tím darebákem mĕlo udĕlat.“ Krišna přikývl. Dáruka pobídl konĕ a za chvíli dojeli do tábora. Tĕsnĕ za nimi dorazil i Bhíma. Ardţuna přivlekl Ašvatthámu před Judhišthiru a Draupadí a řekl: Zde je vrah našich synů. Co s ním mám ted udĕlat?“ Draupadí mĕla díky mĕkkému srdci s Ašvatthámou, který sedĕl se sklonĕnou hlavou, soucit. Jelikoţ byl bráhmana, sepjala uctivĕ ruce a řekla: Propust ho, Ardţuno, protoţe je to syn tvého učitele bojových vĕd. Říká se, ţe syn je totéţ co jeho otec, a proto je to, jako by zde byl sám Dróna. Vţdyt Drónova manţelka nevstoupila na jeho pohřební hranici jen proto, ţe má syna. Zabití Ašvatthámy jí, naší nadřízené hodné naší úcty, způsobí zármutek a nemůţe být v souladu s náboţenskými zásadami. Můj pane, nenech ji naříkat jako mĕ. Také bychom se nemĕli my, členové královského stavu, prohřešit zbytečným zabíjením bráhmanů. Takový hřích můţe spálit celou královskou rodinu na popel.“ Judhišthira souhlasil s Draupadinými slovy a řekl: Výbornĕ, výbornĕ. urozená ţeno, tvoje slova jsou zcela v souladu s posvátným učením Véd.“ Ardţuna s dvojčaty také vyjádřili souhlas, Bhíma však nikoliv. S tímto muţem nemusíme mít ţádné slitování. Nemilosrdnĕ zabil spící muţe jen kvůli vlastním zájmům. Zabít ho je jediný vhodný trest.“

Bhíma se hrozivĕ blíţil k Ašvatthámovi se zatatými pĕstmi. Oči mĕl rozšířené vztekem a skřípal zuby. Draupadí se rychle postavila mezi nĕho a Ašvatthámu, který dosud nepronesl ani slovo a hledĕl do zemĕ. Krišna vidĕl vznikající spor, vykročil vpřed a poloţil ruku na Bhímovo rameno se slovy, aby zachoval klid. Otočil se k Ardţunovi a řekl: Bráhmana, i kdyţ se prohřešil, by nemĕl být zabit. Je-li to však útočník, musí být zabit. Všechna tato nařízení stojí v písmech. Mĕl bys podle toho jednat. Musíš splnit svůj slib manţelce a musíš také jednat tak, aby byl spokojen Bhíma   —   i Já. Oba chceme, abys tohoto viníka zabil.“ Ardţuna pohlédl na Krišnu, který vypadal, ţe má čtyři ruce, kdyţ udrţoval Bhímu v patřičných mezích a tĕšil Draupadí. Chápal Krišnovy dvojsmyslné pokyny. Ašvatthámá má být zabit i nezabit zároveň. Vytasil svůj jako břitva ostrý meč, uchopil Ašvatthámův uzel vlasů a usekl ho i se zářícím šperkem, který ho obepínal. Šperk v sobĕ skrýval Ašvatthámovu mystickou sílu, a jakmile byl odstranĕn, Ašvatthámá se otřásl a zhroutil. Ardţuna předal šperk Draupadí se slovy: Zde je drahokam, který sis přála, ó krásná ţeno. Ašvatthámá je ted jiţ prakticky mrtvý, nebot useknout vlasy mocnému bojovníkovi se rovná jeho zabití. Védy ve skutečnosti také předepisují takový trest pro pokleslé bráhmany, ale nikdy neschvalují zabití tĕla.“ Bhíma Ardţunu pochválil za moudré rozhodnutí, které všechny potĕšilo. Odvedl Draupadí k blízké pohovce a posadil ji na ni, zatímco Krišna promluvil k Ašvatthámovi: synu Dróny, všichni moudří lidé si tĕ budou ode dneška pamatovat jako zbabĕlce a darebáka. Budeš si muset vychutnat plody svých hříšných činů. Tři tisíce let budeš bloudit po Zemi suţovaný nemocí a naprosto sám, neschopen s nikým hovořit. Budeš si zoufat, páchnout a sídlit v hlubokých lesích a ponurých pustinách. Aţ tato doba uplyne, budeš nakonec očištĕn od svých hříchů a vystoupíš do vyšších končin. Ted jdi, ty bídáku.“ Ardţuna a Bhíma postavili Ašvatthámu na nohy, rozvázali ho a vyhnali z tábora. Ašvatthámá, zbavený svého šperku, a tím i síly, a proklet Krišnou, zmizel v lesích, aby započal svoje osamĕlé vyhnanství. Po jeho odchodu se Judhišthira zarmoucenĕ dotázal Krišny, jak se Drónovu synovi podařilo zabít bojovníky v jejich táboře: Nechápu, jak

bylo moţné, ţe hříšný Ašvatthámá mohl zabít Dhrištadjumnu a tolik dalších mocných bojovníků. Řekni mi, ó Krišno, jaká síla ho posedla?“ Krišna vysvĕtlil, jak Ašvatthámá uctíval Šivu a získal od nĕho moc zabít bojovníky. Vĕz však, ţe jejich čas nadešel. Vykonali Moji vůli a nyní dosáhli končin vĕčné blaţenosti. Proto, ó králi, pro nĕ naříkat nemusíš.“ Krišna Judhišthiru utĕšoval védskou moudrostí a ostatní Pánduovci a jejich ţeny naslouchali. Blíţilo se poledne a Judhišthira, který se cítil povzbuzen, řekl bratrům, ţe by mĕli jít ke Ganze vykonat poslední obřady svých synů a dalších příbuzných. Tĕla všech zabitých bojovníků zabalená do prostých bavlnĕných látek nechali odnést na břeh. Následoval je truchlící průvod Pánduovců. Ţeny kráčely v jeho čele a za nimi šly stovky bráhmanů pronášejících védské mantry a rozhazujících po zemi trávu kuša. Pomalu došli na břeh a započali tam pohřební obřady. Mnoţství sluţebníků přivedených z mĕsta poloţilo tisíce tĕl na velké pohřební hranice postavené podél břehu řeky. Zatímco se vzduchem rozléhal ţalostný nářek ţen, bráhmanové vykonali obřady a hranice vzplály. Poté všichni vstoupili do vody a vĕnovali zemřelým duším modlitby. Po skončení pohřbů se Pánduovci a Krišna pomalu rozjeli k Hastinápuru. *** Dhritaráštra a Gándhárí sedĕli sami ve své komnatĕ. Kdyţ je Krišna opustil, opĕt propadli zármutku. Slepému králi poklesla hlava na hrud a jeho dech se zmĕnil ve smutné vzdechy. Vypadal jako kdysi velký strom zbavený vĕtví. Do komnaty vešel Saňdţaja. Kdyţ se ohlásil, Dhritaráštra vstal, aby ho pozdravil, a pak se zhroutil. Saňdţaja starého krále jemnĕ zvedl a řekl: Proč se rmoutíš, ó panovníku? Ţal je k ničemu. Padlo osmnáct akšauhiní a Zemĕ přišla o stovky kšatrijů. Ţádný z tvých synů nepřeţil, tak jako mnoho jejich příbuzných, přátel a rádců. Nyní bys pro nĕ mĕl vykonat pohřební obřady. Nač zde leţet a ronit slzy?“ Dhritaráštra vykřikl a znovu spadnul na hedvábný koberec rozprostřený na podlaze jeho zatemnĕné komnaty. Saňdţaja odhrnul tĕţké závĕsy z nejbliţšího okna a do pokoje vniklo slunce. Král i královna vypadali neupravenĕ a zchřadle ţalem. Ani jeden z nich jiţ nĕkolik dní nespal.

Saňdţaja opĕt pomohl Dhritaráštrovi na nohy a starý král ztĕţka dosedl na svůj trůn. Zalknutým hlasem řekl: Bez synů, přátel a rádců se budu muset zoufalý potulovat po Zemi. Pro co ţít? Bĕda, nedbal jsem na slova rádců a ted truchlím. Krišna mi řekl, abych s Pánduovci uzavřel mír a vládl Zemi jako svrchovaný vládce. Bhíšma i Vidura souhlasili. Rozhodl jsem se následovat svého hříšného syna. Ted je mrtvý a já se topím v oceánu zármutku. Moje hříchy v předchozích ţivotech byly jistĕ velké, a proto ted trpím. Kdo na Zemi trpí více neţ já? Osud mi uštĕdřil nesnesitelné rány. Ukončím svůj ţivot. At sem Pánduovci přijdou a vidí mĕ soustředĕného na poslední velkou cestu k vĕčnému Brahmanu.“ Saňdţaja zavrtĕl hlavou. Dhritaráštrovo prázdné bĕdování slyšel jiţ mnohokrát. Vzal krále za ruku a odpovĕdĕl: Odvrhni svůj ţal, ó králi. Dobře znáš védské pokyny o nevyhnutelnosti smrti a vĕčnosti duše. Vše se dĕje, jak má. Všichni lidé dostávají náleţité výsledky svých vlastních činů. Tvoji synové byli zničeni kvůli tvojí chybĕ. Svého syna, kterého vţdy vedli hříšní lidé, jsi následoval jen z chamtivosti. Tak tĕ tvoje zvrácená inteligence tala přesnĕ jako ostrý meč. Tolik lidí se tĕ snaţilo navést na cestu ctnosti, ale nepopřál jsi jim sluchu. Navzdory svojí učenosti a inteligenci jsi nebyl hoden být vladařem Zemĕ, protoţe jsi postrádal schopnost rozlišovat.“ Tak jako jiţ mnohokrát předtím Dhritaráštrovi objasnil, ţe vinu můţe přičítat jen sám sobĕ. Nyní je nucen litovat. Človĕk, který v záhybech svého šatu přechovává ţhavý uhlík a potom naříká, kdyţ ho oheň spálí, není nic jiného neţ pošetilec. Ty a tvůj syn jste mezi sebou udrţovali pánduovský oheň a svými slovy a činy jste ho rozdmýchávali. Nyní do nĕho tvoji synové spadli jako hmyz. Proč naříkáš?“ Od té doby, co Vidura opustil palác a vydal se na poutní cestu, Saňdţaja stále více zastával úlohu králova rádce. Stejnĕ jako Vidura hovořil otevřenĕ a beze strachu. Vstaň, ó králi, a vĕnuj se svým povinnostem. Proč naříkáš pro to, čemu se jiţ nelze vyhnout? Všechny stvořené bytosti budou zničeny, vše vysoké nakonec padne, jednota vţdy skončí rozdĕlením a ţivot smrtí. Všichni tvorové jsou jako členové karavany smĕřující do stejné zemĕ. Kaţdého z nich potká smrt a ţádný jí neunikne. Není tedy podstatné, kdo půjde první. Tvoji synové se po slavné smrti uprostřed bitevní vřavy jistĕ odebrali do vyšších končin. Písmo to uvádí jasnĕ. Pro kšatriju není lepší smrti neţ v bitvĕ. Tvůj nářek pro syny je bezdůvodný a bezvýznamný. Budeš-li se mu oddávat, jen poroste. Pouze ménĕ

inteligentní se nechávají přemoci bolem. Zarmoucenému z nĕho neplyne ţádný prospĕch. Naopak, odvrací ho od povinností a brání mu v dosaţení cíle ţivota.“ Saňdţaja nikdy nepřestal Dhritaráštrovi radit pro jeho dobro, přestoţe jeho rady nebyly brány v potaz. Ted, kdyţ král o vše přišel, je mnohem pravdĕpodobnĕjší, ţe vezme dobrou radu váţnĕ. Saňdţaja chvíli hovořil, přičemţ opakoval moudrost, kterou slyšel od rišiů. Dhritaráštra pozornĕ naslouchal, vybízel ho, at pokračuje, a z jeho slov čerpal úlevu. králi, všichni lidé získávají jen výsledky svých vlastních činů. Jednáním s touhou po zisku dosáhnou pouze opakovaných zrození v tomto svĕtĕ se strastmi, které je doprovázejí. Moudří jednají jen v zájmu osvobození. Tím, ţe odevzdají svoje činy Nejvyššímu, se osvobozují z pout činů. Ten, kdo koná svoji povinnost pouze jako obĕt pro potĕšení Višnua, jistĕ vystoupí do končin nesmrtelnosti, kde panuje vĕčná radost. Ti, jejichţ srdce jsou posedlá chtíčem a touhou po hmotném poţitku, však budou trpĕt dál.“ Dhritaráštra cítil, jak ho Saňdţaja kárá, a litoval svojí pošetilosti. Vstal z trůnu a opĕt spadl na podlahu. Gándhárí tiše lkala, zatímco Saňdţaja mu skropil tvář chladivou navonĕnou vodou. Kdyţ starý vozataj utĕšoval krále, vešel do komnaty Vjásadéva. Vycházela z nĕho duchovní záře, a kdyţ se blíţil ke králi, zdálo se, ţe se nad podlahou vznáší. Dhritaráštra zaslechl mudrce přicházet a vstal, aby ho přivítal. Řekl: Bĕda, ó pane, jsem zničen. Hanba tomuto svĕtu a hanba lidstvu. Všechny naše bolesti mají kořen v lidské existenci. Jak lze snášet bolest ze ztráty bohatství a všech milovaných? Neštĕstí, které mĕ postihlo, skončí aţ s mým ţivotem. Proto svůj bídný ţivot ukončím ještĕ dnes.“ Vzlykající Dhritaráštra se znovu zhroutil na podlahu. Kdyţ ho Vjásadéva vidĕl v tomto stavu, řekl: mocný vladaři, slyš moje slova. Jsi učený a moudrý. Znáš vše, tak nyní přijmi útočištĕ u této moudrosti. Proč se rmoutíš pro to, co je ztraceno, kdyţ vše v tomto svĕtĕ je jen dočasné? Čas samotný učinil z tvého syna příčinu a způsobil jeho zkázu. Osud nikdo zmĕnit nemůţe. Znám jeho bĕh určený nebeštany a nyní ti jej objasním, aby tvoje mysl nalezla klid.“

Vjásadéva vysvĕtlil, jak se před časem zúčastnil shromáţdĕní na Indrovĕ dvoře. Vidĕl tam mnoho vznešených rišiů vedených Náradou a také samotnou bohyni Zemi. Do shromáţdĕní přišel všemocný Višnu a Zemĕ Ho snaţnĕ prosila: Můj milý Pane, slíbil jsi, ţe ulehčíš mému břemeni. Necht se tak brzy stane.“ Višnu jí odpovĕdĕl: Nejstarší ze sta Dhritaráštrových synů tuto tvoji touhu splní. Prostřednictvím tohoto krále dosáhneš svého cíle. Všichni králové, kteří plundrují tvoje zdroje, se střetnou v nelítostné bitvĕ za jeho zájmy a navzájem se pobijí. krásná dívko, vrat se a nadále nes tíhu všech bytostí. Ta bitva zakrátko tvému břemeni ulehčí.“ Vjásadéva dále vysvĕtlil, ţe Durjódhana byl inkarnací Kaliho, boha vládnoucího blíţícímu se vĕku hádky a utrpení. Ke krveprolití došlo právĕ působením jeho temného vlivu. Dhritaráštra by nemĕl vinit Pánduovce. I jim Nárada řekl o opatřeních, která nebeštané učinili. Zarmoutilo je, ţe mají být součástí takového hromadného zabíjení, a proto se mu snaţili zabránit, ale Durjódhanu se jim přesvĕdčit nepodařilo. Vjásadéva nakonec řekl: Tímto jsem ti vyjevil tajemství bohů, ó králi. Nemĕl by ses rmoutit. Všichni padlí bojovníci ted štastnĕ ţijí na vyšších planetách. Zemĕ jiţ necítí jejich břemeno a vlády se ujal spravedlivý vládce v osobĕ Judhišthiry. Svĕt tak bude veden cestou ctnosti. Odvrhni svůj ţal. Pokud tĕ soucitný Judhišthira uvidí v tomto stavu, vzdá se ţivota. Vzmuţ se. Proţij svoje zbývající dny v askezi a dosáhni cíle ţivota.“ Dhritaráštra si povzdechl. Se Saňdţajovou pomocí se postavil na nohy a odvĕtil: nejlepší z rišiů, kdyţ pomyslím na svoje syny, utápím se v hoři a témĕř ztrácím vĕdomí. Tvoje slova mĕ však přesvĕdčila, abych ještĕ ţil. S vĕdomím, ţe vše nařídili bohové, se vynasnaţím odvrhnout zármutek. Tak budu ţít dál.“ Poté Vjásadéva zmizel. Dhritaráštra a Gándhárí pocítili úlevu a odebrali se do svých soukromých komnat k odpočinku po ţalem probdĕlé noci.

Kapitola 30: JUDHIŠTHIRŮV ŢAL Tĕsnĕ před polednem Dhritaráštra přivolal svoje sluţebníky a poţádal je, at ho odvedou ke Ganze, kde chtĕl vykonat pohřební obřady pro svoje

zemřelé příbuzné. O účast rovnĕţ poţádal kuruovské ţeny a sluţebníci je šli přivést a připravili vše na cestu. Ţeny opouštĕli svoje sídlo s pláčem. Při nastupování do kočárů, které je mĕly odvézt k řece, naříkaly a bily se do prsou. Odešly ze svých domů s rozcuchanými vlasy a bez ozdob, tak jako kamzíci opouštĕjí své jeskynĕ ve skalách, kdyţ vůdce jejich stáda zemře. Cestou k řece vykřikovaly jména svých manţelů a synů. Kdyţ lidé zaslechli jejich úzkostný křik, mĕli pocit, ţe nastala hodina zkázy vesmíru. Dhritaráštra a Saňdţaja jeli přímo za ţenami následováni mnoha sluţebníky. Po třech kilometrech potkali Kripu a Kritavarmu, kteří králi zalknutými hlasy sdĕlili, jak Bhíma zabil Durjódhanu. Dhritaráštru pak zpravili o Ašvatthámovĕ nočním masakru. Oba bojovníci vyhlíţeli zahanbenĕ. Nakonec Kripa řekl: Jsme na útĕku. Ardţuna Ašvatthámu chytil a propustil. Krišna ho proklel, aby se toulal po Zemi tři tisíce let ve vyhnanství, a on odešel do lesa. Dovol nám, ó králi, vrátit se do našich domovů.“ Dhritaráštry se zmocnila ještĕ vĕtší úzkost. Řekl obĕma muţům, aby se vrátili do svých sídel, a nařídil, at průvod pokračuje v cestĕ. Zanedlouho dorazili ke Ganze. Zpráva, ţe jedou ke Ganze, dospĕla k Judhišthirovi, a tak se Pánduovci i s Krišnou rozhodli, ţe se s nimi u řeky setkají. Draupadí a paňčálské ţeny jely s tĕţkým srdcem také. Kdyţ se Pánduovci přiblíţili ke Ganze, spatřili tisíce truchlících kuruovských ţen. Judhišthira šel k nim a ony ho s pláčem obestoupily. Nĕkteré mu spílaly: Kde je tvoje spravedlnost, ó králi? A kde je tvoje pravda a soucit? Nemilosrdnĕ jsi zabil své dĕdy, bratry, učitele, syny i přátele. K čemu ti ted je svrchovaná vláda, kdyţ jsou mrtví i tvoji vlastní synové a spojenci? Bĕda, válka nikomu nepřinesla nic jiného neţ zármutek.“ Judhišthira tiše prošel mezi ţenami k Dhritaráštrovi a poklonil se u jeho nohou. Všichni bratři ho následovali a při poklonách pronášeli svoje jména. Dhritaráštra s námahou objal Judhišthiru a poţehnal jeho bratrům. Kdyţ však zaslechl Bhímovo jméno, jeho srdce vzplálo hnĕvem. Svoje

pocity ale skryl a zavolal Bhímu k sobĕ, aby ho mohl obejmout tak jako Judhišthiru. Krišna pochopil Dhritaráštrův zámĕr a dotkl se Bhímova ramene, aby mu naznačil, at radĕji chvíli počká. Mystickou silou prápti přenesl ţeleznou sochu Bhímy z Durjódhanovy tĕlocvičny v Hastinápuru a přistrčil ji Dhritaráštrovi do náruče. Slepý král silný jako deset tisíc slonů a planoucí zuřivostí sochu sevřel ze všech svých sil. Povaţoval ji za samotného Bhímu a rozdrtil ji na tisíc kousků. Socha se rozpadla, Dhritaráštra si váţnĕ pohmoţdil hrud a zvracel krev. Vysílen námahou a zbrocen krví se zhroutil na zem jako kvetoucí strom páridţáta. Saňdţaja poklekl u jeho boku a zdvihl ho se slovy: Nejednej tak, ó králi.“ Ihned poté, co dal Dhritaráštra průchod svému hnĕvu, pocítil lítost. Myslel si, ţe Bhímu zabil. Krišna vidĕl, ţe králův hnĕv polevil, a řekl: Nermut se, ó potomku Bharaty. Vĕdĕl jsem, ţe jsi rozzlobený, a proto jsem Bhímu zachránil před jistou záhubou. Rozbil jsi jen jeho sochu. Kdo by mohl uniknout ze tvého rozzuřeného objetí pevného jako objetí Smrti? Jak by ti však zabití Bhímy prospĕlo? Tvoje syny nevzkřísí, ó králi. Zanech zloby a zachovej klid.“ Dhritaráštra zahanbenĕ sklopil hlavu. Sluţebníci mu pomohli na nohy a odvedli ho k řece, aby ho převlékli a umyli. Kdyţ pak slepý král sedĕl na skvostném koberci na břehu Gangy, Krišna řekl: Prostudoval jsi všechna písma a znáš mravnost. Proč v sobĕ tedy chováš hnĕv vůči Pánduovcům? Vše, co se stalo, způsobila tvoje pošetilost. Já sám jsem se tĕ snaţil před bitvou varovat, ale marnĕ. Opakovanĕ jsi nedbal rad Vidury, Bhíšmy, Dróny ani Saňdţaji. Pouze král, který vidí vlastní nedostatky, se můţe tĕšit z blahobytu. Ten, kdo se řídí jen vlastním úsudkem a nenásleduje rádce, kteří mají na zřeteli jeho dobro, musí trpĕt. Bhíma po právu zabil tvého nečestného syna, toho podlého darebáka, který přitáhl Paňčálí před shromáţdĕní. Pamatuj na jeho a svoje nepřátelství vůči Pánduovcům a ovládni svůj hnĕv.“ Dhritaráštra to uznal. Je to přesnĕ tak, jak říkáš, ó Mádhavo. Otcovská náklonnost mĕ svedla z cesty ctnosti. Jiţ se nehnĕvám. Dovol mi obejmout Bhímu i Ardţunu s láskou. Ted, kdyţ jsou všichni moji synové mrtví, závisí moje štĕstí na Pánduovcích, kteří ničím nezaostávají za mými

vlastními syny. Bĕda, vůči tĕm, které jsem mĕl vychovávat a chránit, jsem se choval jako nepřítel.“ Dhritaráštra objal všechny Pánduovce a poţádal je, aby šli navštívit Gándhárí. Neţ předstoupili před královnu, šel k ní Vjásadéva. Riši vidĕl do srdcí a myslí všech bytostí a pochopil, ţe se chystá Judhišthiru proklít. Řekl tedy: Neškod Pánduovcům, ó Gándhárí. Místo toho vyuţij této příleţitosti k odpuštĕní. Vzpomeň si, ó královno, ţes to byla ty, kdo Durjódhanovi poţehnal slovy: ,Vítĕzství vţdy provází spravedlnost. Tvoje slova nevyšla naprázdno. Pánduovci jsou nepochybnĕ obdařeni všemi ctnostmi. Zavrhni svoji hříšnou touhu.“ Zatímco Vjásadéva hovořil, přišli ke Gándhárí Pánduovci a vzdali jí úctu tím, ţe se jeden po druhém dotkli jejích nohou. Uslzená Gándhárí Vjásadévovi řekla: Nechovám vůči Pánduovcům praţádnou zášt, ó mudrci, ale mým srdcem otřásl ţal. Pyšní a nadutí Kuruovci bez pochyby zahynuli kvůli Durjódhanovĕ pošetilosti a nerozumu jeho rádců. Nekladu za to vinu Pánduovcům, ale udĕlali nĕco, s čím nemohu souhlasit. Bhíma zabil mého syna nečestným a podlým úderem. To jistĕ nebylo v souladu se ctností.“ Bhíma, který se od Krišny dozvĕdĕl o posilujícím pohledu Gándhárí na jejího syna, jí odpovĕdĕl: At uţ byl úder čestný či ne, byl to jediný způsob, jak jsem mohl tvého syna zabít. To jistĕ víš, ó královno. Hříšný princ vůči nám jednal zrádnĕ a bez myšlenky na ctnost při mnoha příleţitostech. Zaslouţil si tedy smrt jakýmikoliv dostupnými prostředky. Bez jeho zabití by Judhišthira nemohl ustanovit spravedlivou vládu. Proto jsem udĕlal, co bylo v mých silách, a skolil ho v bitvĕ, přesnĕ jak jsem slíbil. Kdyby mi v tom Judhišthira nebránil, udĕlal bych to jiţ dávno   —    jiţ v den, kdy urazil Drupadovu dceru.“ Bhíma cítil, ţe zabití Durjódhany úderem pod pás nebylo hříšné z jediného důvodu   —   jenom proto, ţe to nařídil Krišna. Koneckonců, ctnost má svůj kořen v Krišnovi a je určena pouze k Jeho potĕšení. Bhíma vĕdĕl, ţe Gándhářina víra v Krišnu není stejná jako jeho vlastní, a proto jí tento důvod nepředloţil. Jen by to sníţilo úctu, kterou ke Krišnovi chovala. Gándhářin hlas se zachvĕl: Zachoval ses nanejvýš nelidsky, Bhímo. Jak ses jen mohl napít Dušásanovy krve? Nĕco takového by udĕlal jen rákšasa.“

Bhíma necítil lítost, ale královnu uklidnil: ctnostná ţeno, vĕz, ţe jsem jeho krev nenechal protéci mezi zuby. Kdyţ se Dušásana dopustil hříchů vůči Draupadí, v hnĕvu jsem učinil hrozivý slib. Kdybych ho nesplnil, moje povĕst by byla poskvrnĕna a moje pravdomluvnost ohroţena. Nemĕla bys mi přičítat ţádnou vinu, ó Gándhárí. Jelikoţ jsi nezastavila svoje syny dříve, nemĕla bys ted vinit nás nevinné.“ Gándhárí myslela na své syny a tiše lkala. Její křehké tĕlo se třáslo a sluţebnice ji přišly podepřít. Po nĕjaké dobĕ se uklidnila a řekla: Proč jsi, ó Bhímo, nemohl ušetřit ani jediného z našich synů? Jak v tomto svĕtĕ přeţijeme bez opory?“ Královna, jejíţ hnĕv opĕt vzrůstal, se zeptala: Kde je Judhišthira? Chci mluvit s Pánduovým nejstarším synem.“ Chvĕjící se Judhišthira stanul před Gándhárí se sepjatýma rukama. Řekl: Zde je, ó královno, krutý ničitel tvých synů. Zasluhuji tvoji kletbu, nebot jsem příčinou této obrovské zkázy. Okamţitĕ mĕ proklej, ó královno. Nestojím o království, bohatství ani sám ţivot. Tím, ţe jsem způsobil vyvraţdĕní příbuzných i přátel, jsem dokázal, ţe jsem hlupák a nepřítel vlastní rodiny.“ Gándhárí se snaţila přemoci hnĕv. Jelikoţ vĕdĕla o manţelovĕ slabosti a hříšnosti svých synů a myslela na Vjásadévova slova, zdrţela se vyslovení kletby. Bylo zřejmé, ţe Judhišthira proţívá lítosti a bolesti víc neţ dost. Přesto nemĕl Bhímovi dovolit, aby se vůči jejím dvĕma nejstarším synům dopustil takových hříchů. Pod látkou ovázanou kolem hlavy jí plály oči hnĕvem. Pouţila sice mnoho asketické síly, kdyţ poţehnala Durjódhanu, ale ne všechnu. Nadzvedla lehce látku a pohlédla na Judhišthirovy nohy. Judhišthirovy palce s dokonale upravenými nehty tak byly seţehnuty a nehty mu zhnĕdly. Jakmile to Ardţuna vidĕl, ustoupil za Krišnu. Judhišthira však nereagoval. Gándhárí se ovládla a promluvila k bratrům uklidňujícím tónem. Řekla jim, aby šli za Kuntí, která je touţí opĕt spatřit. Bratři pak přišli ke svojí matce. Kuntí je spatřila poprvé od jejich vyhnanství a chvíli plakala s tváří zakrytou látkou. Poté syny znovu a znovu objímala a hladila a při pohledu na zranĕní a jizvy na jejich tĕlech propukala v pláč.

Draupadí padla před Kuntí na zem a slzami jí smáčela nohy. ctihodná ţeno, kam odešli všichni tvoji vnukové? Proč k tobĕ nepřijdou, kdyţ tĕ vidí tak neštastnou? matko, jak mohu ţít a co mi je nyní po nĕjakém království? Bĕda, moji synové jiţ nejsou.“ Kuntí zdvihla Draupadí a utĕšovala ji. V dobĕ, kdy hovořila s hořekující manţelkou Pánduovců, přivedli k nim Dhritaráštru s Gándhárí. Kdyţ Gándhárí slyšela Draupadin nářek, řekla: Nermut se tak, milá dcero. Tuto strašlivou vraţdu způsobil neodolatelný bĕh času. Vidura a Krišna vše předpovĕdĕli. Oba se marnĕ snaţili vyprosit mír.“ Gándhárí pomyslela na Krišnu a cítila, jak v ní opĕt stoupá hnĕv. Ačkoliv se neúspĕšnĕ snaţil o mír, kdyby chtĕl, mohl ho dosáhnout násilím. Velel přece obrovské armádĕ sloţené z mnoha nejmocnĕjších bojovníků Zemĕ. Navíc se o Nĕm říká, ţe je vtĕlením Nejvyššího Pána. Určitĕ pro Nĕho tedy není nic nemoţné. Gándhárí cítila, ţe z konečného hlediska za všechno můţe Krišna. Rišiové dokonce prohlásili, ţe zkáza bojovníků představovala Jeho boţský plán. Gándhárí poţádala Krišnu, aby před ni předstoupil, a řekla: Pánduovci a Kuruovci byli vyhlazeni, ó Krišno, a to dokonce před Tvýma očima. Proč jsi k nim byl lhostejný? Tomuto vraţdĕní jsi přece mohl zabránit. Mádhavo, jelikoţ jsi schválnĕ dopustil tuto všeobecnou zkázu, mĕl bys nyní pocítit následky. Na základĕ tĕch sebemenších zásluh, které jsem získala sluţbou svému muţi, Tĕ proklínám, ó nositeli disku. Jelikoţ jsi bezcitnĕ dovolil, aby se Kuruovci a Pánduovci vzájemnĕ pobili, staneš se i Ty zhoubcem vlastních příbuzných. Góvindo, ode dneška za třicet šest let zabiješ členy vlastní rodiny v bratrovraţedném boji a sám nakonec zemřeš hanebným způsobem. Ţeny z Tvojí rodiny budou lkát tak jako ted ţeny Kuruovců.“ Krišna se poklonil a sepjal ruce: Tvoje slova se ukáţí jako pravdivá, ó ctnostná ţeno. Vrišniovce a Jaduovce nemůţe vyhladit nikdo v tomto svĕtĕ. Vyřčením této kletby jsi Mi pomohla, protoţe jsem uvaţoval, jak svoje příbuzné z tohoto svĕta opĕt odvedu. Bohové, gandharvové ani asurové je zabít nemohou. Pobijí se tedy navzájem.“ Pánduovci na sebe po vyslechnutí Gándhářiny kletby a Krišnovy odpovĕdi onĕmĕle zírali. Byli ohromeni. Myšlenku na Krišnův odchod, byt vzdálený třicet šest let, nemohli snést. Jak bez Nĕho budou ţít? Hledĕli na Nĕho se slzami v očích.

Krišna na nĕ láskyplnĕ pohlédl a řekl: Vstaň, ó Gándhárí, a zbav se svého zármutku. Tvůj syn Durjódhana, jehoţ jste ty ani tvůj manţel nezastavili, byl zlovolný, závistivý a nadutý. Proč viníte za vlastní chybu jiné? Od začátku jste svému synovi nemĕli dovolit ţít. Byl ztĕlesnĕním nepřátelství a neposlušnosti vůči starším a potkal ho tedy správný konec. Zanechte marného zármutku, nebot tím, ţe jej v sobĕ ţivíte, jen vzrůstá. Tak jako bráhmanova ţena rodí dĕti, aby se vĕnovaly askezi, a vaišjova ţena rodí potomky, aby se starali o krávy, manţelka kšatriji rodí syny z jediného důvodu   —   aby padli v bitvĕ.“ Kdyţ Krišna domluvil, Gándhárí neodpovĕdĕla. Dhritaráštra se zeptal Judhišthiry, kam podle nĕho v bitvĕ zahynuvší bojovníci odešli. Judhišthira odpovĕdĕl: Milostí rišiho Lómaši jsem získal schopnost vidĕt, kam se tito hrdinové vydali. Všichni dosáhli nebeských sídel bohů. I ti, kteří padli na útĕku nebo kdyţ odvraceli tvář od boje, se odebrali vzhůru do končin vĕčné radosti. Tím, ţe bojovníci padli v Krišnovĕ přítomnosti, všichni bezpochyby dosáhli příznivých cílů.“ Judhišthirovým ujištĕním uklidnĕný Dhritaráštra vydal rozkazy, at jsou pro jeho syny i jejich stoupence provedeny pohřební obřady. Podél břehu řeky vzplály pohřební hranice a tisíce bráhmanů přitom pronášely hymny ze Sáma a Rig Védy. Kuruovci vstoupili do řeky a stáli v ní po pás ponořeni, aby obĕtovali posvátnou vodu svým zemřelým příbuzným. Vzduchem znĕl nářek ţen a přehlušoval mantry bráhmanů. Kdyţ se do řeky chystali vstoupit Pánduovci, aby vykonali pohřební obřady, přišla k nim Kuntí a tiše řekla: hrdinové, obĕtujte Karnovi. Ten zářivý bojovník byl Súrjův syn a moje provorozené dítĕ. Byl to váš nejstarší bratr.“ Pánduovci byli ohromeni. Judhišthira s Ardţunou na sebe překvapenĕ pohlédli. Jiţ dávno si mysleli, ţe Karna je boţského původu. Stĕţí bylo moţné, aby takový bojovník pocházel z rodiny šúdrů. Ale syn jejich matky? Jak to, ţe na to nikdy nepřišli? Proč jim to Kuntí neřekla? Judhišthira hlasitĕ zanaříkal. Bylo zřejmé, ţe matka jako vţdy mluví pravdu. Překvapenĕ promluvil: vznešená ţeno, byla jsi matkou toho Karny, který byl jako moře se šípy místo vln, mocnými paţemi místo ţraloků a zvukem tĕtivy místo šumĕní? Byla jsi matkou toho, který přísahal vĕčné nepřátelství Ardţunovi a jemuţ nemohl nikdo kromĕ Ardţuny odolat? Jak jsi tuto skutečnost skryla, jako človĕk ukrývající oheň

v záhybech svého odĕvu? Řekni nám, jak se stal tvým synem a proč jsi nám to zatajila? Bĕda, tato zpráva mĕ trápí ještĕ více, neţ kdyţ jsem se doslechl o Abhimanjuovĕ smrti.“ Judhišthira opĕt vykřikl. Kromĕ všech ostatních úctyhodných osobností zabitých ve válce způsobil také smrt svého staršího bratra. Kdyby vĕdĕl o Karnovĕ totoţnosti, bylo by moţné válce zabránit. Bez nĕho by Durjódhanu ani nenapadlo bojovat. S Karnou by byli Pánduovci neporazitelní. Chvĕjící se Kuntí řekla: Bĕda, milý synu, toto tajemství jsem dlouho skrývala, protoţe jsem je ze strachu nikomu nedokázala prozradit. Toho mocného bojovníka jsem porodila ještĕ jako svobodná dívka. Občas jsem myslela, ţe vám to řeknu, ale nĕco mĕ vţdy zviklalo. Ted vidím, ţe padl spolu se svými syny a nemá nikoho, kdo by provedl jeho poslední obřady, a tak nemohu pravdu dále skrývat.“ Kuntí se v duchu vrátila do onoho osudného dne, kdy do její komnaty vstoupil Súrja. Hledĕla na Gangu, která plynula stejnĕ klidnĕ jako v ten den, kdy do jejích vod ponořila košík s Karnou. Se štkaním se zhroutila k zemi. Judhišthira ji zdvihl a otřel jí svojí chladnou rukou čelo. matko, kolik bolesti jsi musela vytrpĕt. Karno! Kam jsi odešel, aniţ bys nás pozdravil jako svoje mladší bratry?“ Judhišthirův zrak padl na Krišnu, který stál po pás ve vodĕ a obĕtoval zemřelým duším. Pro to, aby jim o Karnovi neřekl pravdu, mĕl jistĕ svoje tajemné důvody. Kuntí jim však mĕla vĕřit. Mohla vyjevit Karnovu totoţnost jiţ dávno, a zabránit tak obrovskému krveprolití. Judhišthira, jehoţ mysl byla zakalena zármutkem, řekl třesoucím se hlasem: matko, řekni mi, jak se Karna narodil a proč jsi ho odvrhla. Tvým prostřednictvím museli bohové jistĕ vykonat nĕjaký plán, ó urozená ţeno.“ Kuntí vyprávĕla synům ten příbĕh a oni uţasle naslouchali. Podivným osudem byl on, nejstarší Pánduovec a syn nejmocnĕjšího boha Slunce, po narození oddĕlen od svého dĕdictví a postaven do role nepřítele vlastních bratrů. Všichni bratři hledĕli na Krišnu, který vycházel z řeky. Crčela z Nĕho voda a v jasném odpoledním slunci zářil. Kdyţ přistoupil ke Kuntí a k Pánduovcům, Judhišthira Mu oznámil, co jim Kuntí právĕ řekla. Pak sepjal ruce a zeptal se: Pane, proč jsme se o tom nikdy nedozvĕdĕli?“

Krišna odpovĕdĕl: Toto tajemství jsem neodhalil z lásky k Mojí tetĕ. Karna však pravdu znal, ó králi. Přesto ho nebylo moţné zviklat v jeho vĕrnosti Durjódhanovi, i kdyţ chápal následky. S bratry bys pro nĕho mĕl nyní vykonat příslušné obřady.“ Kuntí a její synové vstoupili do řeky a nĕjakou dobu v ní stáli, tiše obĕtujíce Karnovi a všem ostatním mrtvým příbuzným. Kdyţ skončili, Judhišthira zařídil, aby mohli nadcházející mĕsíc zůstat na břehu řeky. V souladu s pokyny písem nařídil, aby tam kaţdý proţil třicet dní a dennĕ obĕtoval mrtvým. Kdyţ přišel večer, Pánduovci sedĕli v Krišnovĕ společnosti a kolem nich četní rišiové v čele s Náradou. Judhišthira se Nárady zeptal na Karnu. Chtĕl se o jeho ţivotĕ dozvĕdĕt všechny podrobnosti. Nárada tedy vypovĕdĕl celý příbĕh. Řekl jim, jak Karnu vychovali Adhiratha a Rádhá. Vzhledem ke svojí síle hledal nejlepší výcvik v umĕní boje. Jeho nepřátelství vůči Ardţunovi vzniklo, kdyţ ho jako vozatajova syna Dróna odmítl učit. Karna odešel od Dróny s odhodláním vrátit se a pokořit ho tím, ţe porazí jeho nejlepšího studenta. Tehdy odešel k Parašurámovi, jenţ ho učil. Pozdĕji ho však za jeho podvod proklel. Judhišthira vyslechl Karnův příbĕh včetnĕ jeho slibu Kuntí, ţe nezabije ţádného z jejích synů kromĕ Ardţuny, a dal se do pláče. Otočil se ke Kuntí a řekl: Kdyby jen ke mnĕ Karna přišel jako bratr, jistĕ bych mu daroval Zemi, a zabránil tak tomuto neštĕstí. Jako vůdce Pánduovců by v tomto svĕtĕ zářil jako Indra na nebesích.“ Kuntí si přes hlavu přetáhla bílé sárí. Kdyţ odpovídala, z očí se jí řinuly slzy: dítĕ, ó vznešený hrdino, takto bys nemĕl uvaţovat. Snaţila jsem se Karnu přesvĕdčit o tom, co je v jeho nejlepším zájmu, jak nejlépe jsem umĕla, ale nepopřál mi sluchu. I jeho otec, mocný Súrja, ho navštívil ve snu a snaţil se ho přesvĕdčit, ale bez úspĕchu. Súrja ani já jsme nemohli zmĕnit jeho nepřátelství vůči Pánduovcům. Kdyţ jsem vidĕla, jak pevnĕ podléhá osudu a je rozhodnutý vám uškodit, vzdala jsem se úsilí zmĕnit jeho názor a odešla jsem. Kdybych ti tehdy povĕdĕla o jeho totoţnosti, jen by to vše zhoršilo.“ Judhišthira si zakryl tvář rukama a vzdychl: matko, já tĕ za tvoje mlčení neviním. Nepochybnĕ tĕ řídil svrchovaný osud. Přesto cítím, ţe ses mi mĕla svĕřit. Proto prohlašuji   —   od dnešního dne at ţádná ţena nedokáţe udrţet tajemství.“

Při pohledu na truchlícího Judhišthiru Nárada řekl: králi, nepoddávej se ţalu. Silou svých paţí jsi spravedlivĕ získal Zemi. Díky trvalé vĕrnosti svým povinnostem jsi přeţil bitvu a ted jsi nesporným vládcem svĕta. Proč se neraduješ? Doufám, ţe jsi spokojen. Vstaň a zaujmi svoje právoplatné postavení. Potĕš přátele a ved tento svĕt po cestĕ ctnosti.“ Judhišthira byl však sklíčený. Rišiho slova ho nepovzbudila. Matčino odhalení o Karnovi jen posílilo jeho výčitky svĕdomí. Zabití bojovníci nepochybnĕ dosáhli vyšších končin, ale co jejich vdovy a sirotci, kteří se počítali na milióny? Judhišthira pečoval o lidi jako milující otec. Svĕt je ted plný zarmoucených ţen a dĕtí bez ochránců. Rozváţným hlasem řekl: nejlepší z mudrců, spoléhaje na Krišnu, díky přízni bráhmanů a síle Bhímy a Ardţuny jsem dobyl svĕt. Přesto moji mysl trápí hluboký ţal. Zabil jsem všechny svoje příbuzné jen proto, ţe jsem touţil po království. Poté, co jsem zapříčinil smrt syna Subhadry i Draupadiných synů mi moje vítĕzství, ó svĕtče, nepřipadá o mnoho lepší neţ poráţka. Zármutek tĕchto urozených ţen mi zraňuje srdce. Tolik dalších ţen je na tom mojí vinou stejnĕ. Jak se mohu radovat z vlády nad Zemí?“ Judhišthira dal průchod svojí úzkosti. Chválil odpouštĕní a sebeovládání a proklínal kšatrijský ţivot, který vţdy doprovází násilí a hnĕv. Přestoţe svĕdomitĕ plnil svoje povinnosti, povahou se mnohem víc podobal bráhmanovi neţ kšatrijovi. Před Krišnou a bratry pak oznámil, ţe stráví zbytek ţivota pokáním. Válčili jsme jako psi rvoucí se o kus masa. Nyní o to maso jiţ nestojíme. Odhodím je pryč. Všechno to úsilí bylo k ničemu. Ani my, ani naši nepřátelé jsme nedosáhli svého cíle. Zlí Kuruovci podporováni pošetilým králem Dhritaráštrou byli zničeni a nám zůstaly ohořelé zbytky. Odejdu do lesa odpoután od svĕta. S myslí zamĕřenou na odříkání dosáhnu cíle, o který vţdy usilují asketové a mudrci. At se králem stane Bhíma. Nebo můţeš Zemi vládnout ty, Ardţuno, s Krišnou jako svým drahým přítelem. Jiţ nechci být králem.“ Judhišthira zmlkl. Ardţuna pohlédl na Krišnu a potom zpĕt na Judhišthiru. Olízl si koutky rtů a zamračil se. Byla noc a plameny posvátného ohnĕ, u nĕhoţ sedĕli, vrhaly oranţové svĕtlo na jeho sličnou tvář, jeţ se při jeho odpovĕdi zardĕla.

Jak jsi mohl, ó pane, pronést taková slova? Přemohl jsi nepřátele a ted jsi právoplatný vládce svĕta. Jsi kšatrija a tvojí povinností je chránit lidi. Chudoba je vhodná pro mudrce, nikoliv pro krále. Králové naopak musejí konat obĕti a potom rozdávat bohatství potřebným. Správným pouţíváním bohatství zboţní králové zvyšují svoji ctnost a slávu. Svĕt potřebuje vládce. Je tvojí náboţenskou povinností se této úlohy ujmout. Mĕl by ses stát vladařem Zemĕ, stejnĕ jako Dilípa, Nahuša, Ambaríša a mnoho dalších vznešených vládců z našeho rodu. Jak by se mohl nĕkdo jako ty vydat jinou cestou?“ Judhišthira neříkal nic. Nepřesvĕdčilo ho to. Nakonec řekl: Nemohu přijmout tvoji chválu bohatství a svĕtské připoutanosti. Zamĕř mysl na svoje vnitřní já a pak pochopíš moje slova. Mojí jedinou touhou je vzdát se materialistického ţivota a vydat se cestou ţebravých mnichů. Tento svĕt je klam, po nĕmţ touţí jen pošetilci. Ode dneška budu přijímat jen to, co je naprosto nezbytné k přeţití, a budu trávit čas askezí a meditací. Kdyţ na takový ţivot jen pomyslím, cítím štĕstí zrozené z odpoutanosti. Nech mĕ odejít do lesa a vydat se do vĕčného sídla Nejvyšší Duše.“ Potom promluvil Bhíma. Stejnĕ jako Ardţunu ho zklamala Judhišthirova nechut vládnout, kdyţ vynaloţili tolik úsilí na opĕtovné získání království. Jeho hlas zahřímal do ticha noci. králi, tvoje chápání pravdy je v tomto případĕ nepochybnĕ stejné jako u človĕka, který pošetile pronáší Védy, aniţ by chápal jejich smysl. Odsuzuješ povinnosti králů a chceš ţít v nečinnosti. Kdybychom vĕdĕli, ţe toto je tvůj zámĕr, nebojovali bychom. My jsme však bojovali. Jestli se ted vzdáš svojí povinnosti, pak nemĕlo smysl zabíjet Dhritaráštrovy syny. Přesto moudří řekli, ţe zabít naše nepřátele a spravedlivĕ vládnout je pro nás správnou cestou. Kšatrijové se vyznačují odpouštĕním a sebeovládáním a tyto vlastnosti uplatňují vykonáváním vlastních, nikoliv cizích povinností. Svým odstoupením by ses podobal človĕku, který zabil mnoho nepřátel a nakonec zemřel vlastní rukou, anebo tomu, kdo vylezl na strom, aby získal med, avšak spadl ještĕ dříve, neţ ho mohl ochutnat, či hladovĕjícímu, který dostane jídlo, ale pak odmítne jíst.“ Bhíma uvádĕl různá další přirovnání a odsuzoval odříkání, které zamýšlel Judhišthira. Poukázal na to, ţe královy povinnosti stanovil sám Nejvyšší Pán, a proto jim nelze nic vytýkat. Odříkání je povoleno jen starým a

poraţeným králům. Dokud je ctnostný kšatrija silný a schopný, mĕl by se snaţit vládnout a chránit lidi. Na závĕr Bhíma řekl: Kdyby, ó králi, bylo moţné dosáhnout dokonalosti pouhým odříkáním, pak by byly hory a stromy dokonalé bytosti. Ţijí odříkavĕ, nikomu neškodí a dodrţují celibát. Skutečné odříkání znamená plnit svoji povinnost, jak si Nejvyšší Pán přeje. Svĕt se pohybuje tak, ţe všechny bytosti jednají podle svých Bohem daných povah. Ten, kdo se zříká jednání, nemůţe nikdy dosáhnout úspĕchu.“ Judhišthira svoje mlčení nepřerušil. Ardţuna řekl: králi, Védy uvádĕjí starý příbĕh o srovnatelné hodnotĕ odříkání a jednání. Vyslechni si jej.“ Ardţuna vyprávĕl příbĕh o nĕkolika mladých bráhmanech, kteří opustili svoje povinnosti a rozhodli se ţít v odříkání v lese. Dostavil se k nim Indra v podobĕ ptáka a zeptal se jich, co dĕlají. Kdyţ mu to řekli, odpovĕdĕl: Takové jednání písma neschvalují. Védy jasnĕ stanovují povinnost bráhmany. Človĕk, který se vzdá svojí povinnosti, je zavrţen a zklamán. Na druhé stranĕ ten, kdo koná svoji povinnost jen proto, ţe má být vykonána, a ţiví se zbytky obĕti Nejvyššímu, příbuzným, předkům, bohům a hostům, dosáhne cílů, kterých je obvykle obtíţné dosáhnout. Není vlastnĕ nic obtíţnĕjšího neţ ţivot svĕdomitého hospodáře, který nakonec vede k pravé odpoutanosti od svĕtských radostí. To je nejjistĕjší cesta spravedlnosti.“ Ardţuna vysvĕtlil, jak potom bráhmanové zanechali předčasného odříkání, vrátili se ke svým povinnostem a dosáhli úspĕchu. Judhišthira stále mlčel. Také Nakula se pokusil povzbudit svého staršího bratra, aby přijal povinnost krále. Pomocí védských pokynů popsal obĕti určené kšatrijům. Králům je nařízeno vzdávat se svého bohatství v podobĕ milodarů bráhmanům a obyčejným lidem při velkých obĕtech. Zanechat všeho a odejít do lesa prostĕ není v souladu s védskými zásadami určenými králi. Musí konat obĕti pro dobro lidí a chránit je. Kdyby se tĕchto povinností ve jménu odříkání vzdal, výsledkem by byla jen pohroma pro nĕho i pro jeho poddané. Opravdové odříkání je nĕco vnitřního, nikoliv vnĕjšího. Ten, kdo plní svoji povinnost v náladĕ odpoutanosti, je skutečnĕ odříkavý, nikoliv človĕk, který svoji povinnost opustí. Pak promluvil Sahadéva, ve shodĕ se svými bratry, zatímco Judhišthira tiše sedĕl mezi mudrci udrţujícími obĕtní oheň. králi, vzdát se hmotných

pout zanecháním činnosti je obtíţné. Kéţ naši nepřátelé dostanou zásluhy toho, kdo zanechá činů, ale jeho mysl stále prahne po hmotných vĕcech. Na druhou stranu necht naši přátelé dostanou zásluhy tĕch, kteří vládnou svĕtu zbaveni vnitřních pout. Slovo mama, moje, je smrt, zatímco opak, nama, je vĕčný Brahman. To Smrt a Brahman nutí všechny lidi k činnosti. Moudrý človĕk, který se zbavil falešných pojetí vlastního já a uvĕdomil si, ţe je vĕčná duše, však jedná bez připoutanosti k výsledkům. Tím je jeho jednání duchovní a dosáhne Brahmanu. Človĕk, který však stále touţí po plodech svých činů, setrvává v čelistech Smrti, i kdyby ţil v lese. Ve skutečnosti, ó králi, je i nečinnost povaţována za činnost, pokud človĕk touţí po výsledku. Proto konej svoji povinnost s odpoutaností a získej vĕčnou ctnost.“ Judhišthira neřekl nic ani poté, co promluvili jeho bratři. To, co říkali, jiţ vĕdĕl a nemohl popřít, ţe je to pravda. Přesto jeho srdce nebylo naklonĕno vládĕ nad svĕtem. Soucitný Pánduův syn sedĕl, hledĕl do zemĕ a myslel na Bhíšmu, který stále leţí na bojišti na lůţku ze šípů, na Drónu, jehoţ bez milosti zabili, a na Karnu, svého bratra, kterého zabil ještĕ předtím, neţ poznal jeho pravou totoţnost. Judhišthira myslel na Abhimanjua a Draupadiny syny a na jejich mladé manţelky, které truchlily pro svoje muţe. Kdyby se vzdal svojí touhy po polovinĕ království, nikdo z nich by nezemřel. Durjódhana byl přes všechny svoje chyby schopný vládce. Proč bylo třeba zničit tolik ţivotů? Při pohledu na manţelovu zádumčivost Draupadí konejšivĕ pronesla: králi, tvoji bratři se ti do ochraptĕní snaţí prospĕt, ale ty neodpovídáš. pane, kdyţ jsme ţili v lese a trpĕli chladem, vĕtrem a sluncem, řekl jsi bratrům: ,Brzy zabijeme Durjódhanu v bitvĕ a získáme království zpĕt. nejlepší z ctnostných, to se ted stalo, a ty přesto zarmucuješ naše srdce svým odmítavým postojem. Vy všichni bratři se vyrovnáte nebeštanům. Kaţdý z vás je schopen vládnout vesmíru se všemi jeho pohyblivými i nehybnými bytostmi. I kdybych se provdala jen za jednoho z vás, moje štĕstí by bylo dokonalé. Jistĕ tĕ posedl nĕjaký druh šílenství. Proč by ses jinak chystal vzdát svých předepsaných povinností? Nepodléhej této pošetilosti. Chop se královského ţezla a ţezla trestu! Vládni spravedlivĕ bohyni Zemi, uctívej bohy obĕtmi, rozdávej milodary a podmaň si hříšníky. Tak, můj pane, dosáhni štĕstí a tĕš svoje bratry.“ Judhišthira stále nedával nijak najevo, ţe by nĕco slyšel. Pánduovci tiše sedĕli a z blízkého lesa bylo slyšet cvrčky. V obĕtní arénĕ bráhmanové

pronášeli védské mantry a svatá jména Nejvyššího. Krišna soucitnĕ hledĕl na Judhišthiru, ale neříkal nic. Bhíma však přestával mít se svým starším bratrem trpĕlivost. Opĕt promluvil, aby zmĕnil jeho názor. Prosím, promiň, ó králi, ale nemohu tiše snášet tvoji slabost. Vše, o co jsme tak tĕţce usilovali, je ted ohroţeno tvojí pomateností. Zdá se, ţe jsi ztratil zdravý rozum. Jistĕ rozeznáš dobré od špatného. Proč tedy váháš splnit svoji povinnost? Takovou slabost srdce, aby ses nechal přemoci citem, jsi nikdy předtím neprojevil. Zapomnĕl jsi na hříchy Kuruovců? Zapomnĕl jsi na zločiny spáchané vůči nám a Draupadí? Nevzpomínáš si na strasti, které jsme podstupovali ve vyhnanství v očekávání tohoto dne? Jednu válku jsi vyhrál, ó králi. Nyní čelíš ještĕ vĕtší bitvĕ   —   se svojí myslí. Jestli zemřeš předtím, neţ v tomto boji zvítĕzíš, budeš se muset znovu narodit a pokračovat v nĕm, dokud nedosáhneš vítĕzství.“ Judhišthira znehybnĕl. Bhímova naráţka, ţe nedokáţe ovládat mysl, ho zabolela. Zhluboka se nadechl a odpovĕdĕl: Bhímo, myslím, ţe to ty jsi podlehl mysli. Nepochybnĕ tĕ suţují hříchy v podobĕ nespokojenosti, svĕtské připoutanosti, chamtivosti, domýšlivosti a nevĕdomosti. Vybízíš mĕ, abych přijal Zemi a vzdal se touhy po odříkání, ale jak to uspokojí moji duši, a dokonce i moje smysly? Touhy po poţitku nelze nikdy uspokojit a jsou překáţkami na duchovní cestĕ. Jen ti, kteří se jich bezezbytku dokáţí vzdát, mohou dosáhnout dokonalosti ţivota. Človĕk prostý všech tuţeb můţe vstoupit do končin vĕčné blaţenosti, ale ti, kteří jsou stále zapleteni v marném hledání svĕtské rozkoše, jistĕ budou muset zůstat v tomto svĕtĕ utrpení.“ Bhíma se cítil pokárán a neodpovĕdĕl. Znovu promluvil Ardţuna a vyprávĕl starý příbĕh z Véd o slavném králi Dţanakovi. I on se jednou rozhodl opustit svoje království a bohatství a vĕnovat se asketickému ţivotu v lese. Tehdy k nĕmu jeho manţelka ostře promluvila a přivedla ho zpĕt na cestu povinnosti. Řekla mu, ţe sice chce opustit království v náladĕ odpoutanosti, ale kdyby byl doopravdy odpoutaný, pak by mu nezáleţelo na tom, jestli je ţebravý mnich nebo král. Pokud stále ještĕ touţí po hmotných vĕcech, pak by přilnul i ke svojí ţebrácké nádobĕ na vodu a holi. Judhišthira s potĕšením naslouchal Ardţunovu příbĕhu, třebaţe jej slyšel jiţ mnohokrát   —   jeho názor to však nezmĕnilo. Ve Védách je mnoho různých pokynů, kaţdý určený pro jinou dobu a okolnosti. Judhišthira s přihlédnutím k současné situaci zůstával přesvĕdčen, ţe odříkání je pro nĕho jediná moţná cesta. Láskyplnĕ pohlédl na Ardţunu. Vím, ţe mi

chceš prospĕt, milý bratře, ale tvoje slova se nedotýkají mého srdce. Přestoţe jsi mistr bojových vĕd, nejsi obeznámen s hlubokými duchovními námĕty. Dokud neslouţíš seberealizované duši, nemůţeš porozumĕt pravé cestĕ zboţnosti. Stejnĕ jako Bhíma povaţuješ bohatství a svĕtskost za nadřazené askezi. I kdyţ má cesta svĕtských povinností svůj účel, slouţí jen jako prostředek dosaţení vyšší cesty odříkání. Je třeba hledat duši a nakonec Nejvyšší Duši. Obĕ jsou naprosto oddĕlené od hmoty. Veškerého materialismu je tedy nutné se zcela vzdát.“ Rišiové strţení debatou mezi Judhišthirou a jeho bratry se usmívali a pokaţdé, kdyţ nĕkterý z nich hovořil, souhlasnĕ přikyvovali. Hledĕli na Krišnu, který si také vychutnával tento hovor, ale rozhodl se mlčet. Jeden z rišiů, Dévasthána, Judhišthirovi vysvĕtlil, ţe ani ţivot v askezi není nečinný. Naopak, asketové v lese vynakládají značné úsilí, aby provádĕli obĕti a uctívali bohy. Ani oni však nemají jisté, ţe svojí činností dosáhnou dokonalosti. Dévasthána řekl, ţe ţivot zboţného krále, který koná obĕti a svĕdomitĕ plní svoji povinnost, není o nic ménĕ zboţný neţ ţivot asketických bráhmanů a není o nic ménĕ pravdĕpodobné, ţe povede k dokonalosti ţivota. Judhišthira neodpovídal. Také Vjásadéva pronesl dlouhou řeč o povinnostech a slávĕ kšatrijů a zavrhl krále, kteří nedostáli svým povinnostem. Kdyby zůstalo království bez ochrany a lidé by trpĕli, král by byl postiţen hříchy. Také by nesl vinu za zločiny v království spáchané. Správné jednání pro krále představuje plnit úlohu vládce a ochránce a odříkání se oddat aţ na konci ţivota. Judhišthira nechtĕl neuposlechnout Vjásadévu či ostatní mudrce, ale přesto nemĕl o úlohu vládce zájem. Sepjal ruce a Vjásadévovi řekl: Můj pane, myšlenka na svrchovanou vládu se všemi souvisejícími poţitky mi nečiní radost. Stále se rmoutím. Kdyţ slyším nářek všech ţen, které ztratily svoje manţely, nenacházím klid.“ Nesmrtelný mudrc řekl: Nezaobírej se štĕstím ani neštĕstím, nebot obĕ pomíjejí. Vlivem času človĕka potkává jedna radost či strast za druhou. Rozkoš plodí utrpení a z utrpení vzniká znovu rozkoš. V tomto svĕtĕ jsou jen dva druhy trvale štastných lidí   —   úplní blázni a ti, kteří ovládli mysl a smysly. Všichni ostatní musejí trpĕt. Proto se moudrý človĕk vzdává připoutanosti a odporu a jen plní svoji povinnost pro potĕšení Nejvyššího. Tvojí povinností je vládnout této Zemi, ó potomku Bharaty. Kdyţ ji splníš,

získáš nehynoucí slávu a ctnost a nakonec po smrti vystoupíš do nejvyšších končin.“ Judhišthira se cítil vnitřnĕ rozpolcen. Bylo mu proti mysli odmítat rady mudrců, ale jeho pochyby trvaly. Jak by se mohl ujmout trůnu poté, co způsobil tolik zkázy? Vzhlédl k Vjásadévovi se slzami tekoucími po tváři a řekl: Jsem ten nejhříšnĕjší človĕk! Jen pohled na moje srdce překypující nevĕdomostí! Toto tĕlo, které je určeno ke sluţbĕ ostatním, zahubilo spousty bojových šiků. Přímo či nepřímo jsem zabil chlapce, bráhmany, dobrodince, rodiče, učitele i bratry. I kdybych ţil milióny let, nebudu osvobozen z pekla, které mĕ za tyto hříchy čeká. I kdyţ se hřích netýká krále, který zabíjí v zájmu občanů nebo nĕjaké jiné spravedlivé vĕci, tento pokyn pro mĕ v tomto případĕ neplatí.“ Judhišthira vĕdĕl, ţe zabíjet při výkonu svých povinností není pro krále hříchem, ale on králem v dobĕ války nebyl. K veškerému zabíjení došlo jen proto, aby se stal králem místo Durjódhany. Takové sobectví je jistĕ hříšné. Cesta obĕti mĕ nezachrání z pekla, které mĕ ted čeká. Tak jako není moţné přecedit bahnitou vodu skrze bahno nebo očistit vínem nádobu znečištĕnou vínem, nelze odčinit zabíjení lidí obĕtováním zvířat.“ Krišna vidĕl Judhišthiru tonout ve výčitkách svĕdomí a přisedl k nĕmu. Vzal ho za ruku potřenou santálovou pastou a podobnou mramoru a usmál se: Nermut se tak, ó nejlepší z lidí, nebo onemocníš. Ty, kteří přišli o ţivot, nářkem nevzkřísíš. Všichni jsou jako předmĕty získané ve snu, které po probuzení zmizí. Byli očištĕni zásahem zbraní, odvrhli svoje tĕla a vystoupili na nebesa. Kdo pro nĕ bude naříkat? Dokonce i jejich ţeny by se mĕly radovat, ţe dosáhli tak vznešených cílů. A nyní bys mĕl přijmout svoji zákonnou úlohu krále.“ Jako další promluvili Nárada a Vjásadéva. Dlouho se snaţili Pánduova syna přesvĕdčit, aby odvrhl zármutek a přijal trůn. Ovšem ani poté, co bylo vše řečeno, Judhišthira nemohl souhlasit. Vzal do ruky hrst hlíny a nechal ji propadnout mezi prsty. Chtĕl potĕšit Krišnu a uspokojit mudrce, ale cítil se poskvrnĕn hříchem. Nebyl přesvĕdčen o tom, ţe ho splnĕní povinnosti očistí. Jeho pohled spočinul na Vjásadévovi: vznešený mudrci, je nepochybnĕ pravda, ţe ten, kdo koná svoje povinnosti v souladu s příkazy písem, není znečištĕn hříchem. To chápu, ale mĕ pálí a ničí hříchy, kterých jsem se jiţ

dopustil. Jak se zbavím jich? Zabíjel jsem ve velkém, a tak bezpochyby poklesnu do pekla. Myslím, ţe nejlepší bude je odčinit půstem, dokud mĕ neopustí ţivotní vzduch. Jinak určitĕ nemohu být vysvobozen.“ Vjásadéva řekl, ţe za smrt kšatrijů můţe mnoho činitelů. Původní příčinou byly především jejich předchozí činy, ale také vliv všemocného času bĕţícího podle boţí vůle, která rozhodla, ţe musejí zemřít. Pánduovci nebyli ničím víc neţ nástroji Prozřetelnosti. Lidé jako ty neodcházejí do pekla. Následoval jsi cestu bohů a dosáhneš vznešeného cíle. Nĕkdy ctnost vypadá jako hřích, zatímco jindy připomíná hřích ctnost. Jen učení je dokáţí rozlišit. Ty by ses nemĕl bát, milé dítĕ. I kdyby na bojišti došlo k nĕjakým výstřednostem, nemĕl by ses bát. Pouta hříchu svazují jen toho, kdo úmyslnĕ hřeší bez výčitek svĕdomí či lítosti. Proto padá do pekla. Ty jsi nebyl v takovém rozpoloţení. Bojoval jsi jen s nechutí a nyní projevuješ lítost. Ta tĕ očistí. Přesto je můţeš, jestli si přeješ, odčinit. I kdyţ je tvoje víra, ţe jsi hřešil, falešná, můţeš provést usmiřující obřady určené králům.“ Judhišthira se na nĕ zeptal Vjásadévy a mudrc je popsal. Kdyţ skončil, Judhišthira řekl: mudrci, svými pokyny jsi mĕ potĕšil. Rozumím tomu, ţe existují způsoby odčinĕní, které mi pomohou. Přesto však mám pochybnosti o tom, jestli se stát králem. Jak mohu zaručit, ţe se mĕ nedotkne další hřích? Povĕz mi, prosím, podrobnĕ o povinnostech krále. Potřebuji být poučen o tom, jak mohou být stále v souladu s ctností. Zdá se mi, ţe činy, které musí král konat, jsou často hříšné a nebezpečné.“ Vjásadéva se podíval na Krišnu, který jako by svojí září prosvĕtloval noc, a odpovĕdĕl: králi, jestli si přeješ zevrubnĕ slyšet o mravnosti a povinnostech krále, mĕl by ses obrátit na Bhíšmu. Myslím si, ţe nikdo nemá v tomto ohledu vyšší poznání neţ on. Na nebesích ho učil Brihaspati a zde na Zemi rišiové Vasištha a Čjavana. Naslouchal také Sanatovi Kumárovi, Márkandéjovi, Parašurámovi, a dokonce i Indrovi. Tvoje pochyby určitĕ rozptýlí. Vydej se na bojištĕ, kde dosud leţí, nebot doba jeho smrti ještĕ nenastala.“ Jakmile Judhišthira zaslechl Bhíšmovo jméno, pocítil ještĕ vĕtší zármutek a z očí mu vyhrkly slzy: Jak mohu přijít za praotcem, kdyţ jsem ho tak nečestnĕ zabil?“

Krišna poloţil ruku na Judhišthirovo rameno. Nepoddávej se zármutku. nejlepší z králů, mĕl bys udĕlat, co svatý riši řekl. Jdi k Bhíšmovi a vyslechni si od nĕho popis svých povinností. Aţ ten vznešený muţ odstraní tvoje pochyby, mĕl bys potĕšit bráhmany a svoje bratry a stát se králem.“ Rozmlouvali tak spolu celou noc. Kdyţ se na obzoru objevily první záblesky svĕtla, Judhišthira se rozhodl přijmout Vjásadévovu radu a navštívit Bhíšmu. V zájmu dobra celého svĕta vstal a řekl: Budiţ. Nechám se řádnĕ posvĕtit bráhmany a potom půjdu za moudrým kuruovským praotcem.“ Judhišthira se stále zdráhal, ale Krišnovu přání by se neprotivil. Byl připraven stát se vladařem, ale ještĕ si musí vyslechnout další pokyny od Bhíšmy, neţ bude moci tomuto úkolu dát svoje srdce. Jakmile ostatní Pánduovci konečnĕ vidĕli, ţe se Judhišthira postavil, navzájem na sebe s úlevou pohlédli. Vydali pokyny, at všechny přepraví do mĕsta a mohlo dojít ke slavnostnímu uvedení na trůn. Judhišthira doprovázený Krišnou a bratry se ubíral k Hastinápuru jako Mĕsíc v konjunkci se Sluncem obklopený hvĕzdami. Jel na bílém kočáře pokrytém jeleními kůţemi a taţeném šestnácti bílými voly veleben básníky a pĕvci. Bhíma drţel opratĕ a Ardţuna třímal nad Judhišthirovou hlavou bílý slunečník. Po bocích mu stála dvojčata a ovívala ho čámarami se zlatými rukojetmi. Judhišthira nechal jet v čele průvodu Dhritaráštru. Starý kuruovský vládce sedĕl s Gándhárí na zlatém kočáře. Přímo za Judhišthirou jel Krišna na svém kočáře řízeném Dárukou a taţeném čtyřmi Krišnovými znamenitými koňmi. Po Krišnovĕ boku sedĕl Sátjaki. Průvod uzavíral velký počet slonů a kočárů. Opustili oblast lesů u Gangy a po rovné cestĕ se pomalu blíţili do mĕsta. Kdyţ vstoupili do Hastinápuru, přivítal je zvuk bubnů a lastur a rovnĕţ ovace tisíců štastných občanů.

Kapitola 31: BHÍŠMOVY POKYNY Občané Hastinápuru se doslechli, ţe Pánduovci se vracejí, a rychle vyzdobili mĕsto barevnými girlandami. Lemovali ulice a házeli na projíţdĕjící průvod kvĕtiny a rýţi. Kdyţ lidé opĕt spatřili tĕch pĕt bratrů, cítili, jako by se jim do tĕl vrátilo vĕdomí. Všem tváře skrápĕly slzy štĕstí a radostnĕ na nĕ volali.

Jak se průvod ubíral po cestĕ, bohaté dámy shazovaly z balkónů svých sídel hedvábné látky a drahokamy. Volaly také na Draupadí, která jela za bratry na kočáře zakrytém hedvábným baldachýnem: Zasluhuješ chválu, ó poţehnaná princezno, jeţ stojíš po boku tĕchto hrdinů jako Gautamí po boku sedmi nebeských mudrců. Tvoje zboţné činy a sliby nepochybnĕ přinesly ovoce.“ Judhišthira dojel ke kuruovskému paláci, kde ho přední občané uvítali příjemnými slovy: Přízní štĕstĕny ses k nám po poráţce nepřátel vrátil. nejlepší z králů, ctností a odvahou jsi získal svoje království zpĕt. Kéţ nám ted vládneš sto let. Chraň svoje poddané, jako Indra chrání bohy.“ Kočár ho potom odvezl širokými branami do palácového komplexu. Judhišthira sestoupil z kočáru a vešel do chrámu, zatímco bráhmanové pronášeli védské mantry pro zajištĕní příznĕ. Poklonil se před Boţstvy a uctil je drahokamy, girlandami a vonnými tyčinkami. Vyšel z chrámu a spatřil čekající bráhmany s posvátnými předmĕty. Kdyţ se ubíral do snĕmovní sínĕ, ţehnali mu a uctívali ho. Mezi bráhmany byl přestrojený rákšasa jménem Čárváka, Durjódhanův starý přítel. Přestoţe byl oblečen jako bráhmana, Judhišthirovi zlořečil: synu Kuntí, všichni tito asketové mĕ jmenovali svým mluvčím. Říkají: ,Hanba Judhišthirovi! Je to hříšný král a zničil svoje příbuzné. Bylo by lepší, kdyby se ted vzdal ţivota.“ Kdyţ bráhmanové slyšeli Čárvákova slova, spustili hnĕvivý pokřik a potom zahanbenĕ ztichli. Nikdo z nich s Čárvákou nesouhlasil. Úzkostlivĕ hledĕli na Judhišthiru, který sklonil hlavu a řekl: bráhmanové, budte štastni. Je to přesnĕ tak, jak říkáte. Neprovolávejte mi hanbu, nebot se jiţ brzy ţivota vzdám.“ To nejsou naše slova, ó králi. My jsme nic takového neřekli. Přejeme ti všechen úspĕch.“ Nĕkteří z předních mudrců si Čárváku prohlédli důkladnĕji a svým duchovním zrakem poznali, o koho jde. To je hříšný rákšasa Čárváka, Durjódhanův přítel.“ Mudrci s očima rudýma hnĕvem uchopili svoje posvátné šňůry a pronesli védskou slabiku Hun!“ Čárváka padl jako strom vyvrácený z kořenů Indrovým hromoklínem.

Judhišthira, jehoţ velebili a uklidňovali bráhmanové, vstoupil do snĕmovní sínĕ s radostnou myslí a zaujal svoje místo na zlatém trůnĕ. Na dvou dalších zlatých sedadlech proti nĕmu sedĕli Krišna a Sátjaki, zatímco Bhíma s Ardţunou se posadili po jeho bocích. Kuntí sedĕla na bílém trůnĕ ze slonoviny s dvojčaty po obou bocích. Dhritaráštra a ostatní kuruovští starší usedli poblíţ na sedadlech zářících jako oheň. Síní se rozlehl zvuk posvátných hymnů a obřad započal. Judhišthira byl pomazán svatou vodou ze zlatých nádob a také mlékem, medem, jogurtem a ghí. Poté se oblékl do čistĕ bílého hedvábí, ozdobil se zlatými šperky a zářivými girlandami a Dhaumja ho usadil na skvostné sedadlo potaţené tygřími kůţemi. S Draupadí po boku pak obĕtoval do ohnĕ. Kdyţ skončili, Krišna na závĕr obřadu postříkal Judhišthirovu korunovanou hlavu posvĕcenou vodou z velké bílé lastury. Judhišthira vstal, nyní jako král Kuruovců. Rozeznĕly se tisíce bubnů a síní se neslo bouřlivé provolávání slávy a souhlasné výkřiky. Judhišthira rozdával milodary mnoha přítomným bráhmanům počínaje Dhaumjou a knĕţími, kteří provedli obřad. Rozdal kupy zlata a drahokamů a bráhmanové mu znovu a znovu ţehnali a velebili ho. Kdyţ rozdal hojné mnoţství milodarů, usedl na královský trůn a promluvil: Muţ, kterému se dostane tolik chvály a uctívání od všech tĕchto učených bráhmanů, musí být opravdu vznešený. Necítím se takových slov hoden. Určitĕ jsme vaši oblíbenci, jelikoţ jsme toho podle vás tolik dosáhli. Král Dhritaráštra je však náš otec a náš bůh. Jestli mĕ chcete potĕšit, poslouchejte ho a dĕlejte, co si přeje. Je vládcem svĕta, vaším i mým. Nechovejte se k nĕmu jinak neţ v minulosti.“ Vznešený Judhišthira se bál, ţe Dhritaráštra ted bude přehlíţen, či dokonce vystaven špatnému zacházení. Vĕtšina lidí ho vinila zkázou. Kdyţ dal Judhišthira najevo, ţe takové chování vůči slepému vládci nedovolí, jmenoval ministry. Bhíma se stal princem regentem, Ardţuna velitelem armády a dvojčata soudci. Dhaumja byl jmenován hlavním knĕzem a Saňdţaja královským rádcem. Judhišthira pak nařídil Jujutsuovi, at pečuje o Dhritaráštru a plní všechny jeho rozkazy týkající se státní správy, jeţ ve svém postavení vládce Hastinápuru vydal. Judhišthira potom nechal bráhmany vykonat obřady šráddha pro zemřelé a nařídil, at jsou vdovy, kterých bylo velké mnoţství, přimĕřenĕ zaopatřeny. Také poţádal, aby se jménem padlých bojovníků vystavily domy, kde se

bude rozdávat jídlo, veřejné láznĕ a pomníky. Dhritaráštra daroval jménem svých zemřelých příbuzných značné bohatství bráhmanům. Bhíma dostal skvostný palác, který dříve obýval Durjódhana, a radostnĕ do nĕho vstoupil jako mocný horský lev vstupující do jeskynĕ. Ještĕ nádhernĕjší Dušásanův palác připadl Ardţunovi a s Krišnou si tam odešel po obřadu odpočinout. Nakula a Sahadéva dostali paláce Durmaršany a Durmukhy. Všichni Pánduovci se při vstupu do svých nových sídel radovali jako bohové na nebesích. *** Ráno po nástupu na trůn Judhišthira opĕt pomyslel na Bhíšmu. Byl čas vrátit se na bojištĕ. Pánduovský král se šel poradit s Krišnou. Kdyţ vstoupil do Ardţunova paláce, nalezl Krišnu sedĕt na velké bílé pohovce posázené drahokamy. Krišna s tmavou pletí odĕný ve ţlutém hedvábí a ozdobený nebeskými šperky se podobal safíru zasazenému v ryzím zlatĕ. Judhišthira řekl: nejpřednĕjší z moudrých osob, odpočinul sis dobře? Načerpal jsi nových sil? boţský Pane, díky Tvojí přízni jsme znovu získali svĕt a nezpronevĕřili se povinnostem našeho stavu. Prosím, řekni mi, co je nyní třeba udĕlat.“ Krišna neodpovĕdĕl. Vypadalo to, ţe medituje. Překvapený Judhišthira řekl: Je úţasné, ţe jsi pohrouţen v meditaci, ó nesmírnĕ mocný. Kdyţ vidím, ţe ses stáhl ze svĕta a přijal čtvrtý stav pohrouţení ve vlastním Já, uvádí mĕ to v úţas. Jsi klidný jako lampa v závĕtří, vypadáš nehybnĕ jako skála a chlupy máš zjeţené. Jsem-li schopen pochopit příčinu, ó Góvindo, laskavĕ mi ji sdĕl.“ Krišna se vrátil do vnĕjšího vĕdomí a odpovĕdĕl: Bhíšma, ten nejpřednĕjší z lidí, který ted leţí na loţi ze šípů a podobá se ohni, jehoţ vyhasnutí se blíţí, myslí jen na Mĕ. Proto je Moje mysl také zamĕřena na nĕho, jehoţ drnčení luku a údery dlaní nedokázal snést ani Indra. Myslel jsem na nĕho, jenţ unesl princezny z Kóšaly poté, co porazil krále celého svĕta. Byl jsem pohrouţen v myšlenkách na toho, jenţ bojoval dvacet tři dní s Parašurámou, neţ ten mudrc nakonec přiznal, ţe svého nejlepšího ţáka přemoci nedokáţe. Syn Gangy ovládl svoje smysly a soustředil mysl plnĕ na Mĕ a hledá u Mĕ útočištĕ. Proto jsem na nĕho upřenĕ myslel.“ Krišna Judhišthirovi řekl, ţe Bhíšma brzy odejde, a tak by ho on i jeho bratři mĕli ihned odjet navštívit: Aţ ten vznešený muţ odejde, odejdou s

ním i všechny druhy poznání o mravnosti a povinnosti. Nikdo nedokáţe udĕlovat pokyny srovnatelné s jeho, ani Já ne.“ Judhišthira potlačil slzy a odpovĕdĕl Mu: To, co jsi řekl o Bhíšmovi, je pravda. Slyšel jsem o jeho vznešenosti jiţ od bráhmanů. A nyní jsi to potvrdil i Ty, jehoţ slova jsou samotná pravda. Pokud nám chceš prokázat laskavost, ó Mádhavo, doprovod nás, prosím, na místo, kde Bhíšma leţí. Aţ se ode dneška za nĕkolik dnů slunce obrátí na severní dráhu, vydá se podle vlastní vůle na nebesa. Necht Tĕ do té doby ještĕ jednou spatří, milý Krišno. Jsi útočištĕm vĕčného Brahmanu a místem konečného spočinutí všech bytostí.“ Krišna se otočil k Sátjakimu sedícímu poblíţ: At zapřáhnou Můj kočár. Vyjedeme okamţitĕ.“ Judhišthira se dotkl Krišnových nohou a poté Krišna vstal a Pánduova syna objal. Judhišthira vyšel z paláce a okamţitĕ nechal připravit vše k odjezdu na bojištĕ. Nastoupil do svého kočáru a vyjel po hastinápurské hlavní třídĕ následován bratry a Krišnou na svých kočárech. Zanedlouho dorazili na Kurukšétru, kde opĕt spatřili dĕsivou scénu osmnáctidenní války. Pole bylo poseto troskami zbraní a kočárů. Všude leţely lebky bílé jako lastury a hromady zvířecích kostí. Podobalo se Ničitelem opuštĕnému lovišti. Kolem Bhíšmy však stáli asketové a jeho tĕlo zářilo jako zapadající slunce. Kdyţ ho Pánduovci a Krišna zdálky spatřili, sestoupili z kočárů a šli k nĕmu pĕšky. Poklonili se mudrcům, modlili se o jejich poţehnání a potom se posadili kolem Bhíšmy, který na svém loţi ze šípů leţel v dokonalém klidu. Krišna, jemuţ po tvářích tekly slzy, řekl: hrdino, jsou tvoje mysl a porozumĕní stále tak jasné jako dříve? Doufám, ţe tĕ nezkrušila bolest či ţal. Je nepochybnĕ úţasné, ţe jsi v takovém stavu dokázal zůstat naţivu. Nemyslím si, ţe by toho byl schopen kdokoliv jiný ve všech svĕtech, a také jsem neslyšel o nikom tak oddaném pravdĕ, askezi, dobročinnosti, obĕti a ctnosti. Nikdo se ti nemůţe rovnat odvahou ani poznáním Véd či mravnosti. Bhíšmo, bojovníku mocných paţí, bráhmanové tĕ popsali jako vasua, ale Já tĕ povaţuji za mocnĕjšího neţ tito bohové. Jsi roven samotnému Vásavovi, vznešenému králi bohů.“ Krišna řekl Pánduovcům, jak Bhíšma býval Djau, vůdce vasuů. Kvůli kletbĕ Vasišthy, jehoţ vasuové urazili, byli nuceni narodit se na Zemi.

Přestoţe jim riši vyhovĕl, ţe se budou moci brzy vrátit na nebesa, přikázal, aby Djau zůstal po nĕjaký čas na Zemi, protoţe byl jejich vůdcem. Vasuové se narodili jako synové Gangy, ale ona kaţdého z nich po narození vhodila do Gangy, aby se mohli rychle vrátit na nebesa. Kdyţ se však narodil Bhíšma, do řeky ho nevhodila. Ostatní vasuové ho ještĕ obdařili svojí silou, a on se tak vyrovnal všem dohromady. Proto byl na Zemi nepřemoţitelný. Krišna Bhíšmu dlouze velebil a pak ho poţádal, aby odstranil Judhišthirovy pochybnosti o jeho povinnosti: Rozptyl ţal Pánduova nejstaršího syna. Je suţován zármutkem, protoţe tolik jeho příbuzných padlo v bitvĕ. Nikdo kromĕ tebe, ó nejpřednĕjší z řečníků, nedokáţe zničit jeho pochyby týkající se povinnosti. Osoby jako ty ţijí jen ve prospĕch ostatních. Utĕš ctnostného syna Prithy, který zaţívá tĕţká duševní muka.“ Bhíšma lehce nadzvedl hlavu a pohlédl Krišnovi do tváře: Klaním se Ti, ó boţský Krišno. Jsi stvořitelem a ničitelem všech vĕcí. Vše hmotné a duchovní z Tebe vĕčnĕ vyvĕrá a v Tobĕ spočívá. Nyní vidím Tvoji vesmírnou podobu se všemi jejími boţskými atributy. Přijímám u Tebe útočištĕ, ó Pane, a snaţnĕ Tĕ prosím o milost. Řekni mi, ó všemocný Nejvyšší Pane, co pro mĕ bude ted nejlepší? Jediné, co si přeji, je dosáhnout Tvého blaţeného sídla.“ Krišna jemnĕ pohladil Bhíšmu po hlavĕ: Znám tvoji oddanost ke Mnĕ, ó nejpřednĕjší z lidí. Proto jsem ti dovolil spatřit Moji boţskou podobu, která je zjevena jen Mým oddaným sluţebníkům. Máš čisté srdce a ve svojí víře a lásce jsi nikdy nezakolísal. Proto dosáhneš tĕch končin, z nichţ se nikdo nevrací. Ze tvého ţivota zbývá padesát šest dní, po jejichţ uplynutí nepochybnĕ přijdeš ke Mnĕ, ó Bhíšmo. Aţ se slunce vydá na sever, opustíš svoje tĕlo a vezmeš si s sebou svoje rozsáhlé poznání. Proto jsme ti všichni přišli naslouchat. Laskavĕ promluv a odstraň Judhišthirův ţal.“ Bhíšmovi klesla hlava vzad a zavřel oči. Tvář mĕl zalitou slzami. Pohled na jeho bolest Pánduovce rmoutil a sedĕli se sklonĕnými hlavami a sepjatýma rukama. Bhíšma odpovĕdĕl: vznešený, ó Nárájane. Pane všech svĕtů, moje srdce se raduje, kdyţ slyším Tvoje slova, ale jak mohu nĕco říci ve Tvojí přítomnosti? Ty jsi zdrojem poznání. Ten, kdo můţe hovořit na nebesích před Indrou, bude schopen hovořit o mravnosti a povinnosti ve Tvojí přítomnosti. Navíc, ó Kéšavo, trpím příliš velkou bolestí. Jsem slabý a stĕţí mohu mluvit. Opouští mĕ síla a můj rozum je zastřený. Dĕlá mi potíţe vůbec nĕco rozeznat. Myslím, ţe ţiji jen díky

Tvojí moci. Ty bys proto mĕl hovořit v Judhišthirův prospĕch a ve prospĕch svĕta. Jak mohu mluvit já, ţák před svým guruem?“ Podzimní slunce hřálo a Bhíšmu stínil velký slunečník. Skřeky supů a hyen, jeţ se stále rozléhaly bojištĕm, přehlušovaly příznivé mantry pronášené bráhmany. Kuruovský praotec ovívaný bílými čámarami při pohledu na Krišnu cítil, jak ho přemáhá boţská láska. Krišna se usmál: Tvoje slova ti sluší, ó mocný. Jsi vznešená duše a nejpřednĕjší z Kuruovců. Co se týče tvojí bolesti, slyš poţehnání, které ti z lásky udĕlím. Od ted aţ do smrti nebudeš trpĕt bolestí, hladem, ţízní ani nebudeš zmaten. Tvoje vnímání a pamĕt zůstanou čisté a tvoje mysl bude klidná. Tvoje poznání bude jasnĕ zřetelné jako ryby v klidném jezeře. Tak budeš schopen zodpovĕdĕt Judhišthirovy otázky.“ Bĕhem Krišnovy řeči se z oblohy snesl déšt kvĕtů. Mudrci velebili Krišnu a bohové hráli na nebeské nástroje. Vál chladivý a voňavý vánek a všude kolem se rozhostil klid a mír. Ztichla i zvířata a ptáci. Slunce zapadalo. Krišna řekl Bhíšmovi, ţe se s Pánduovci vrátí příštího rána, aby mu naslouchali. Poklonili se praotci a odjeli na svých zářících kočárech strávit noc ve svém blízkém leţení na břehu řeky. *** Příští den vedl Dhaumja Pánduovce a Krišnu zpĕt k Bhíšmovi. Judhišthira, jenţ vyjel z tábora na kočáře zářivém jako slunce, se podobal Kuvérovi obklopenému guhjaky. Krišna s Ardţunou sedĕli na jednom kočáře a připomínali dvojici zářících bohů. Všechny tři cestou uctívali bráhmanové. Ty následoval Dhritaráštra s Gándhárí a tisícovky dalších občanů, kteří si přáli ještĕ naposledy spatřit Bhíšmu, neţ odejde. Kdyţ Pánduovci dorazili, sestoupili z kočárů a poklonili se mu i s Krišnou u jeho nohou. Stovky mudrců kolem Bhíšmy se rozestoupily, aby mohli Judhišthira a jeho společníci přijít blíţe. Pánduovci vidĕli, ţe se dostavili témĕř všichni slavní mudrci ze všech částí vesmíru. Byl tam Parvata, Nárada, Vjásadéva, Bharadvádţa, Parašuráma, Asita, Gautama, Atri, Kašjapa, Angirasa a mnoho dalších. Všichni zářili jako obĕtní ohnĕ. Bhíšma, který mudrce přijal a uctil svými slovy, přivítal rovnĕţ s úctou Pánduovce a Krišnu, kdyţ se usadili poblíţ nĕho. Krišna se ho zeptal, jak

se cítí, a Bhíšma Mu řekl, ţe jeho bolest a únava jsou pryč: Skutečnĕ, ó Mádhavo, Tvojí milostí je moje mysl dokonale klidná a jasná. Vidím všechny vĕci   —   minulost, přítomnost i budoucnost   —   tak zřetelnĕ jako plod, který bych drţel v ruce. Brzy odejdu z tohoto svĕta a budu přitom myslet jen na Tebe, ó Góvindo.“ Pánduovi synové tiše sedĕli přemoţeni láskou k umírajícímu praotci. Kdyţ to Bhíšmadéva vidĕl, i jeho přemohla láska. Do očí mu vhrkly slzy a třásl se. můj milý synu Judhišthiro, jaké hrozivé trápení a nespravedlnost jste vy dobré duše zaţily, i kdyţ jsi synem zosobnĕné zboţnosti. Podařilo se ti přeţít jen proto, ţe tĕ chránili bráhmanové, zboţnost a sám Nejvyšší Pán.“ Bhíšma promluvil uklidňujícím tónem ve snaze rozptýlit Judhišthirovu malomyslnost. Poukázal na to, ţe poţívá boţské ochrany. Vše se dĕje podle vůle Nejvyššího Pána a nikdo by se nemĕl kvůli nevyhnutelnému rmoutit. Bhíšma pokračoval a všichni uctivĕ naslouchali: Je zvlášt politováníhodné, kolik strastí si vytrpĕla tvoje matka a moje snacha Kuntí. Po smrti vznešeného krále Pándua se stala vdovou s mnoha dĕtmi, a tak trpĕla. Pozdĕji trpĕla ještĕ více kvůli vašemu strádání. Podle mého názoru za to všechno můţe nevyhnutelný čas, který unáší všechny bytosti na všech planetách, tak jako vítr unáší mraky. Účinky času jsou nepochybnĕ nezvratné a všemocné. Jak jinak by mohly v přítomnosti Judhišthiry, syna Dharmy, a nepřemoţitelných bojovníků Bhímy a Ardţuny existovat takové tĕţkosti? A především, jak můţe nĕkdo trpĕt, kdyţ je jeho dobrodincem Nejvyšší Pán?“ Bhíšma lehce otočil hlavu a upřel zrak na Krišnu: To tento boţský a nepoznatelný Krišna vše řídí. Čas je jen Jeho energií. Jistĕ ani ti nejvznešenĕjší proroci a mudrci nechápou Jeho plány. Navzdory svému důkladnému dotazování se na Krišnovy činnosti zůstávají zmateni. Judhišthiro, nejlepší z Bharatových potomků, proto tvrdím, ţe veškerá tato zkáza je v plánu Nejvyššího Pána. Jeho nepochopitelnou vůli musíš přijmout a následovat ji. Nyní jsi hlavou státosprávy, a tak by ses mĕl postarat o ty poddané, kteří se stali bezmocnými.“ Bhíšma vĕdĕl, ţe tento argument nejúčinnĕji přesvĕdčí Judhišthiru, aby konal svoji povinnost. Všichni Pánduovci jsou oddaní Krišnovi, ale nĕkdy kvůli svojí hluboké a důvĕrné lásce k Nĕmu zapomínali, ţe je koneckonců

Nejvyšší vládce nad veškerým dĕním ve vesmíru. Bhíšma pouze připomínal Judhišthirovi to, co jiţ vĕdĕl. Kdyby byl Pánduův syn pevnĕ přesvĕdčen o tom, ţe válka i její výsledek byl Krišnův plán, neváhal by konat svoje královské povinnosti. Díky Krišnovĕ poţehnání získal Bhíšmův hlas svoji dřívĕjší zvučnost. Kdyţ hovořil, nespouštĕl z Krišny oči: Tento Góvinda není nikdo jiný neţ svrchovanĕ mocná původní osoba. Z Nĕho pochází Nárájan i všichni ostatní bohové. Přesto se zjevil mezi potomky krále Vrišniho a pohybuje se tímto svĕtem jako jeden z nás. Tak nás mate energií, kterou sám stvořil.“ Bhíšma otočil tvář k Judhišthirovi. králi, jen vznešené osobnosti jako Šiva, boţský riši Nárada a Kapila, inkarnace boţského mudrce, vĕdí o Krišnovĕ důvĕrné slávĕ díky přímému vztahu s Ním. Judhišthiro, moje milé dítĕ, ta osoba, kterou jsi z neznalosti povaţoval za bratrance z matčiny strany, svého milého přítele, dobrodince, rádce, posla a příznivce, je ve skutečnosti Nejvyšší Pán celé hmotné a duchovní existence.“ Bhíšma pokračoval v popisech Krišnova postavení. Vysvĕtlil, ţe je přítomen v srdci kaţdé ţivé bytosti jako Nadduše. Je stejnĕ laskavý ke všem a nepodléhá ţádnému falešnému rozlišování   —   nehledí na ostatní tvory z hlediska tĕla, které obývají. Proto at udĕlá cokoliv, je to prosté hmotných ohledů. Bhíšma se na okamţik zastavil, nebot ho přemohla duchovní extáze. Po tváři mu stékaly slzy a Judhišthira je jemnĕ utíral mĕkkou látkou. Bhíšma znovu nabyl klidu a na závĕr řekl: A přesto, ţe nikomu nestraní, tentýţ Krišna milostivĕ přišel ke mnĕ, kdyţ můj ţivot končí, nebot jsem Jeho neochvĕjný sluţebník. Tato Nejvyšší Osoba, která se zjevuje v mysli díky pozorné oddanosti a meditaci, osvobozuje svého oddaného z pout karmy při opouštĕní hmotného tĕla. Kéţ mĕ můj Pán se čtyřma rukama a překrásnĕ ozdobenou lotosovou tvář s očima načervenalýma jako vycházející slunce v ten konečný okamţik mého ţivota laskavĕ očekává.“ Bhíšma promluvil hlasem, který se dotkl srdcí všech přítomných. Krišna mu vrátil jeho láskyplný pohled a zvedl ruku v ţehnajícím gestu. Pohlédl na Judhišthiru a lehce přikývl na znamení, ţe pánduovský vladař by mĕl ted Bhíšmovi předloţit svoje pochyby. Judhišthira se začal ptát na základní zásady různých náboţenských povinností. Bhíšma podrobnĕ odpovídal opakováním védského poznání,

které přijal od nebeských mudrců a které sám zrealizoval. Na vysvĕtlenou uvádĕl mnoho příkladů ze starých příbĕhů a přítomní napjatĕ naslouchali. I bohové se shromáţdili, aby si vyslechli jeho pokyny, a den brzy uplynul. Se západem slunce všichni odešli do svého tábora s tím, ţe se příštího dne za úsvitu opĕt vrátí. Rozhovor pokračoval přes padesát dní. Bhíšma nejprve vymezil veškeré roztřídĕní a povinnosti čtyř kast a stavů s ohledem na předpoklady a znalosti jedince. Potom důslednĕ popsal, jak se človĕk osvobodí z hmotných pout, i kdyţ dosud koná různé činnosti. Dále vysvĕtlil dobročinnost, praktické povinnosti krále, a které činnosti vedou k osvobození. Bhíšma zodpovĕdĕl Judhišthirovy dotazy k jeho plné spokojenosti. Kdyţ uplynulo padesát dní, Judhišthira cítil, ţe jeho pochyby a nejistota jsou pryč. Slunce začalo pomalu vstupovat do té poloviny roku, bĕhem níţ putuje po severní stranĕ Zemĕ. Kdyţ se přehouplo na severní polokouli, coţ je čas, který dokonalí jogíni volí pro opuštĕní svĕta, Bhíšma zakončil své pokyny Judhišthirovi a pomyslel na odchod. Jelikoţ byl zcela prostý hmotných pout, odvrátil mysl ode všeho a upřel oči na Krišnu, který stál před ním se čtyřma rukama v zářícím ţlutém odĕvu. Bhíšma zastavil činnost smyslů a začal se modlit k vládci všech ţivých bytostí. Nechte mĕ ted soustředit svoji mysl, city i vůli, které se tak dlouho zabývaly různými námĕty a povinnostmi, na všemocného Pána Krišnu. Je vţdy a za kaţdých okolností vnitřnĕ spokojený, ale nĕkdy si jako vůdce oddaných uţívá transcendentální radosti tím, ţe přijde do hmotného svĕta, přestoţe jej sám tvoří. Zjevil se na Zemi ve svém transcendentálním tĕle, modrém jako strom tamála. Toto boţské tĕlo přitahuje všechny ve třech planetárních soustavách. Kéţ mĕ Jeho lotosová tvář ozdobená santálovou pastou neustále přitahuje a kéţ si za svoje činy nepřeji ţádné hmotné výsledky.“ Bhíšma si vybavil svoje střetnutí s Krišnou ve válce a pokračoval: Na bojišti řídil Krišna kočár svého důvĕrného přítele Ardţuny a Jeho vlající vlasy mĕly barvu popela od prachu zvířeného koňskými kopyty. Z námahy Mu tvář smáčely krůpĕje potu. Všechny tyto ozdoby Mu činily potĕšení, ještĕ zdůraznĕné ranami způsobenými mými ostrými šípy. Kéţ na to moje mysl nikdy nepřestane vzpomínat.“ Bhíšma dobře vĕdĕl, ţe Krišnovo působení v bitvĕ bylo pouze jedním z mnoha rysů Jeho transcendentálních zábav. Krišna s radostí projevoval

lásku k Ardţunovi tím, ţe mu pomáhal způsoby, které odpovídaly Ardţunovĕ touze. Podobného vztahu si uţíval s Bhíšmou, který si vychutnával pohled na rozhnĕvaného Krišnu ţenoucího se k nĕmu. Bhíšma si vybavil tu láskyplnou výmĕnu a zábavu převyprávĕl. Splnil moji touhu, obĕtoval vlastní slib, sestoupil z kočáru, uchopil kolo a hnal se ke mnĕ, jako kdyţ chce lev zabít slona. Ten výjev natrvalo zůstane v mojí mysli   —   Krišnova překrásná načernalá tvář doutnající hnĕvem, kdyţ se řítil ke mnĕ a část Jeho zářivĕ ţlutého odĕvu padající k zemi. Brnĕní mĕl roztříštĕné mými šípy a tĕlo potřísnĕné krví z ran. Kéţ tento Pán Krišna, Nejvyšší Osoba, jenţ udílí osvobození, je mým konečným útočištĕm.“ Starý kuruovský hrdina litoval, ţe Krišnu napadl, přestoţe vĕdĕl, ţe šípy Mu nemohou ublíţit. Na chvíli se odmlčel a hluboce o té události meditoval. Kdyţ se k nĕmu rozhnĕvaný Krišna přiblíţil, proţíval silnou extázi. Krišna sám očividnĕ zaţíval radost z rytířské nálady, která bojem vznikla. Bhíšma se nořil do vzpomínek na ten pocit. Výmĕna s Krišnou byla určitĕ nejvznešenĕjším okamţikem jeho ţivota. Nyní před ním milostivĕ stojí táţ Nejvyšší Osoba, navzdory skutečnosti, ţe Bhíšma ve válce útočil na Nĕho i na Jeho důvĕrného přítele Ardţunu. Blíţilo se poledne a Bhíšma vĕdĕl, ţe nastává čas jeho odchodu. Ovládl mysl a zamĕstnal ji myšlenkami na samotného Krišnu. Myslel na Krišnovy mnohé boţské zábavy v dobĕ Jeho přítomnosti na Zemi a ještĕ naposledy promluvil. Nyní mohu meditovat s plným soustředĕním o tom jediném Pánu, Krišnovi, kterého před sebou vidím, protoţe jsem překonal mylnou představu duality. To tento Krišna je přítomný v srdcích všech bytostí a je konečným cílem všech transcendentalistů, včetnĕ tĕch, kteří za absolutní pravdu povaţují jen pouhý Brahman. I kdyţ mohou různí lidé v různých částech svĕta vnímat slunce různĕ, slunce je pořád jen jedno. Proto se plnĕ odevzdávám tomuto všemocnému, všudypřítomnému Krišnovi. Kéţ je se svĕty vše v pořádku.“ Bhíšma se rozloučil s Judhišthirou a jeho bratry a poučil je, aby neustále uctívali bráhmany a neochvĕjnĕ setrvávali v pravdĕ. Potom utichl a přestal dýchat. Náhle jeho ţivotní vzduch vyrazil z temene hlavy a vylétl k obloze jako planoucí kometa. Přítomní rišiové vidĕli, ţe opustil tĕlo v zářivé duchovní podobĕ a vstoupil do Krišny, a tak odešel do vĕčného

duchovního prostředí, kde Krišna trvale projevuje svoje láskyplné zábavy. Sepjali ruce a velebili Krišnu a potom se z úcty k Bhíšmovi ztišili. Pánduovci vidĕli, ţe jejich milovaný praotec odešel, a tak tiše sedĕli a ronili slzy. Nĕkolik minut poté bohové rozeznĕli bubny na Bhíšmovu počest. I kšatrijové zaduli na lastury a také rozezvučeli bubny. Všichni přítomní projevovali Bhíšmovi čest a úctu a z oblohy padal déšt kvĕtů. Pánduovci onĕmĕle upírali zrak na starého kuruovského vůdce a chvíli se nedokázali ani pohnout. Nakonec přemohli slzy a osobnĕ nasbírali dřevo na pohřební hranici. Na ni pak poloţili Bhíšmovo tĕlo zabalené v hedvábné látce, ozdobené girlandami kvĕtů a potřené voňavkami a santálovou pastou. Jujutsu stál u jeho hlavy a drţel zářící bílý slunečník. Bhíma s Ardţunou ovívali Bhíšmu čámarami z obou stran a Judhišthira s Dhritaráštrou ho ovívali u nohou. Bráhmanové provedli Bhíšmovým jménem poslední obřady s úlitbami do ohnĕ a pronášeli hymny ze Sáma Védy. Potom podali planoucí pochodeň Judhišthirovi, který hranici zaţehl. Jak plameny stravovaly Bhíšmovo tĕlo, ţeny v zármutku naříkaly. Poté, co byl Bhíšma spálen, se Kuruovci a Pánduovci vrátili ke Ganze. Bhíšmův popel vhodili do posvátné vody a všichni provedli obĕti. Náhle se z řeky vynořila bohynĕ Gangá. Zářila ve svých bílých hedvábných šatech a zlatých ozdobách a naříkala nad smrtí svého syna. Bĕda, kam odešel můj syn? Mĕl chování i povahu krále, byl oddán ctnosti a sluţbĕ starším. Ani vznešený Parašuráma ho nedokázal porazit. V Káší sám přemohl krále celého svĕta a odvezl odtamtud princezny. Nyní ho zabil bezcitný Šikhandí.“ Krišna promluvil k naříkající Ganze a ukonejšil ji. Ujistil ji, ţe Bhíšma dosáhl nejvyššího cíle. Jeho sláva na Zemi potrvá navĕky a nyní odešel tam, odkud se nikdo nevrací. Utĕšená bohynĕ tedy smutku zanechala. Kuruovci ji uctili a dostali od ní svolení k návratu do mĕsta.

Kapitola 32: KRIŠNŮV NÁVRAT DO DVÁRAKY Judhišthira začal vládnout Zemi jako pán Kuruovců. Obklopen svými bratry připomínal Indru na svém trůnĕ v Amarávatí. Nařídil, at hlavním správcem Hastinápuru zůstane Dhritaráštra. Slepý král, jenţ mĕl k ruce Saňdţaju a Jujutsua, vydával rozkazy, které z úcty následovali i Pánduovci. Draupadí, Subhadrá a ostatní ţeny se k Dhritaráštrovi s Gándhárí chovali jako k otci a matce. Také Kuntí se chovala ke Gándhárí jako ke starší. Kripa se vrátil do mĕsta a stal se Dhritaráštrovým spolehlivým rádcem. Radili mu rovnĕţ Vjásadéva a ostatní rišiové. Judhišthira však stále cítil hlubokou vinu a hanbu. Při pohledu na tisíce truchlících ţen a dĕtí ve mĕstĕ ho suţoval ţal. Krišna, který na Judhišthirovu ţádost souhlasil, ţe bude po nĕjaký čas ţít v Hastinápuru, promluvil k truchlícímu králi: Nepoddávej se svému hoři, ó nejlepší z lidí, protoţe tak jenom zvyšuješ zármutek svých občanů a navíc působíš bolest zemřelým příbuzným. Mĕl bys oslavovat a konat obĕti. Čiň svým poddaným radost. Konej bohaté obĕti svým předkům a rozdávej milodary bráhmanům. Tak bude smyta kaţdá stopa hříchu způsobená válkou. Vykonej obĕt ašvamédha, ó králi, a zanech tohoto zbytečného ţalu.“ Judhišthira s povzdechem odpovĕdĕl: Góvindo, vím, ţe mĕ máš rád. Vţdy jsi mnĕ i mým bratrům přál. Dţanárdano, promluv opĕt o vĕčných duchovních pravdách, jelikoţ moje mysl je stále tĕţká. Tvoje slova, která přijímám jako nektar, mĕ uklidní a nadchnou do dalšího plnĕní svých povinností.“ Krišna vţdy rád uspokojil Judhišthirovy touhy. Vĕdĕl, ţe pánduovský vládce nemá ţádné jiné útočištĕ. Ačkoliv se chtĕl vrátit do Dváraky za příbuznými, podvolil se jeho opakovaným prosbám, at zůstane v Hastinápuru. Nyní, kdyţ Krišna vidĕl Judhišthirovu sklíčenost, ještĕ jednou promluvil, aby zmírnil jeho ţal. nejpřednĕjší z Bharatova rodu, ted musíš bojovat s tím nejmocnĕjším nepřítelem ze všech   —   se svojí myslí. Tvojí jedinou zbraní v této bitvĕ je poznání a nemáš na pomoc ţádnou armádu. králi, jiţ je ti vše známo.

Víš, ţe všichni tvorové jsou nesmrtelné duchovní bytosti, ţe tento hmotný svĕt není nic víc neţ jen dočasný klam a ţe prvořadý cíl ţivota je hledat duchovní osvobození. Neochvĕjnĕ se tohoto poznání drţ, ó Judhišthiro, a konej svoji povinnost.“ Krišna vysvĕtlil, jak se ten, kdo touţí po osvobození, musí oprostit od připoutanosti a odporu k hmotným vĕcem, k nimţ patří hmotné tĕlo a všechny jeho vlastnosti. Judhišthira bĕduje, protoţe vidí jen vnĕjší situaci. Naříká pro hmotu a nevidí duši. Všichni zabití dál ţijí v nových tĕlech. Ti, kteří pro nĕ truchlí, také brzy zemřou a na svůj současný ţal zapomenou. Prvořadou povinností kaţdého človĕka je uvĕdomit si svoji pravou totoţnost vĕčné části Nejvyššího. Kdyţ si to uvĕdomí, dokonale ho to osvobodí od hmotného utrpení způsobeného nevĕdomostí. Pochopíš to, ó králi, plnĕním svých hmotných povinností jen pro potĕšení Boha, jelikoţ takové činnosti jsou na duchovní úrovni a brzy tĕ povýší k duchovnímu vĕdomí. Odhod nevĕdomost a udĕlej, co je třeba. Připrav se na obĕt, potĕš bohy a Višnua, uspokoj bráhmany a soucitnĕ a spravedlivĕ vládni tomuto svĕtu.“ Judhišthira, utĕšený a poučený Dhaumjou a ostatními mudrci, se svojí úzkosti postupnĕ vzdal. Dĕkoval Krišnovi, který se ho potom zeptal, zda-li můţe odjet do Indraprasthy s Ardţunou. Oba přátelé chtĕli strávit nĕjaký čas spolu v tomto krásném mĕstĕ, zvláštĕ v nebeské Majasabĕ. Judhišthira svolil a oni zanedlouho vyrazili v rychlém Krišnovĕ kočáře po široké silnici vedoucí z Hastinápuru na sever. Ardţuna a Krišna strávili v Indraprastĕ celé týdny. Po příjezdu je vítaly tisíce rozjásaných občanů. Pak se oba odebrali do Majasabhy a také spolu trávili čas v nádherných lesnatých oblastech kolem mĕsta. Hovořili o mnoha bitvách, které Pánduovci vyhráli. Krišna vidĕl, ţe i Ardţuna se trápí kvůli ztrátĕ svých synů a přátel, a utĕšil ho. Po nĕkolika týdnech se chtĕl Krišna opĕt vrátit do Dváraky a poţádal Ardţunu, aby Mu opatřil Judhišthirovo svolení: Mĕl bys vĕdĕt, ţe nemohu udĕlat nic, co by se nelíbilo tvému bratrovi. Můj ţivot, bohatství i následovníci jsou mu k dispozici. Myslím si však, ţe bych se mĕl vrátit, abych navštívil svého stárnoucího otce Vasudévu a další příbuzné. Judhišthirovi podléhá Zemĕ se svým pásem moří, hor, dolů i lesů. Utĕšil jsem ho rozumnými a moudrými slovy a nyní je rozhodnut plnit svoji

povinnost. Proto si myslím, ţe nastal čas, abych odešel. Pojdme za Judhišthirou spolu a poprosme ho o souhlas.“ Ardţuny se při myšlence na Krišnův odjezd zmocnila úzkost, ale vĕdĕl, ţe je uţ načase. Krišna nevidĕl svoje příbuzné od války. Určitĕ budou truchlit pro Abhimanjua a budou postrádat i samotného Krišnu. Ardţuna s Krišnovou ţádostí neochotnĕ souhlasil. Časnĕ ráno příštího dne se tedy vypravili zpátky do Hastinápuru. Po cestĕ Mu Ardţuna řekl: Milý Mádhavo, poznal jsem Tvoji pravou totoţnost ze Tvých hlubokých pokynů přednesených první den války, ale dĕlá mi potíţe si na nĕ vzpomenout, můj Pane. Ted, kdyţ se nás chystáš opustit, je moje mysl zmatena. Jestli s tím souhlasíš, zopakuj mi, prosím, toto poznání.“ Krišna se láskyplnĕ usmál. Tvoje mysl je nepochybnĕ tĕkavá, ó synu Pándua. Pravdy, které jsem pronesl, byly důvĕrné a neznámé dokonce i bohům. Nemám radost z toho, ţe jsi je zapomnĕl, a nemyslím si, ţe je mohu nyní zopakovat. Budu však vyprávĕt starý příbĕh se stejným námĕtem. Soustřed svoji mysl a snaţ se ho pochopit, ó Pártho, nebot toto poznání tĕ zbaví hmotných pout.“ Dáruka řídil kočár do Hastinápuru a Krišna cestou vyprávĕl příbĕh. Ardţuna se topil v lásce ke Krišnovi a byl uchvácen Jeho výřečným projevem. Kočár uhánĕl po rovné cestĕ, míjel různé vesnice a obdĕlaná pole či louky s pasoucím se dobytkem. Témĕř na konci denní cesty Krišna svoje pokyny zakončil slovy: Jestli Mĕ alespoň trochu miluješ, ó potomku Kurua, budeš ţít v souladu s tĕmito pokyny. Vţdy pamatuj na svoji pravou totoţnost   —   ţe jsi duše   —   a neochvĕjnĕ sluţ Duši Nejvyšší. Tak jiţ nikdy neupadneš do klamu.“ Ardţuna odpovĕdĕl, ţe pokud se jeho týče, Nejvyšší Duší je Krišna. Vzpomínat na Nĕho je vše, co k dosaţení dokonalosti ţivota potřebuje. Jsem přesvĕdčen o Tvojí slávĕ, ó Góvindo. I kdybych ji mĕl neustále líčit tisíci ústy po tisíc let, nikdy bych neskončil. Jsi jediný Pán všech tvorů a lidé Tĕ znají rozličnými způsoby jen kvůli svému různorodému vnímání. Vše, čeho jsme my Pánduovci dosáhli, je pouze výsledek Tvojí příznĕ.“ Krišna Ardţunu objal, a ten Ho ujistil, ţe pro Nĕho získá Judhišthirovo svolení k odjezdu. Ačkoliv mi při pomyšlení na Tvůj odjezd puká srdce,

chápu, ţe se musíš vrátit ke svojí rodinĕ. Jiţ tak jsme byli dostatečnĕ obdařeni Tvojí přízní tím, ţe jsi s námi strávil tolik času.“ Kočár vjel do Hastinápuru a míjel zástupy jásajících občanů, kteří se hrnuli na kraj cesty, aby jej vidĕli projíţdĕt. Ardţuna s Krišnou se na lidi usmívali a přijímali jejich uctívání tím, ţe jim ţehnali. Brzy dorazili ke královskému paláci a rychle se vydali za Judhišthirou. Poklonili se mu u nohou a s láskou ho pozdravili. Poté se poklonili Dhritaráštrovi a Gándhárí, kteří sedĕli na trůnech poblíţ Judhišthirova. Po obřadném přivítání Ardţuna s Krišnou usedli před Judhišthiru a sluţebnice je ovívaly čámarami. Judhišthira vidĕl, ţe k nĕmu oba vzhlíţejí, a řekl: Zdá se, ţe máte nĕco na srdci. Vyslovte to, ó hrdinové. At si přejete cokoliv, vyhovím vám. Neváhejte vyjevit svoji mysl.“ Ardţuna, který očekával, ţe bratr řekne přesnĕ toto, se usmál: Kéšava, pán Vrišniovců a Jaduovců, si přeje vidĕt svého otce a ostatní příbuzné ve Dvárace. králi, jestli to povaţuješ za vhodné, pak Ho, prosím, nech odejít. Dovol Mu odebrat se do svého mĕsta.“ Judhišthira a jeho bratři hledĕli na Krišnu, který s nimi strávil jiţ celé mĕsíce. Jakmile se doslechl, ţe jejich vyhnanství končí, opustil Dváraku, aby byl s nimi a vedl je zpĕt do jejich bývalého postavení vládců svĕta. Všichni bratři vĕdĕli, ţe bez Krišny by rozhodnĕ nemohli uspĕt. Ted Jeho práce skončila. Durjódhana a jeho armáda neporazitelných bojovníků padli. Vládnoucí postavení Pánduovců nikdo nezpochybňoval a byli na tom dokonce ještĕ lépe neţ před vyhnanstvím. Vládli ted Hastinápuru i Indraprastĕ, dvĕma vznešeným hlavním mĕstům Zemĕ. Pánduovci však nijak zvlášt o moc ani o bohatství nestáli. Pro nĕ byla Krišnova přítomnost a láska cennĕjší neţ vláda nad celou Zemí. Judhišthira přijal trůn, a dokonce i válku vyhlásil Kuruovcům nakonec jen tehdy, kdyţ pochopil, ţe to je přání Krišny. Kdyţ ted Judhišthira slyšel, ţe se Krišna chce vrátit do Dváraky, řekl: Pane s lotosovýma očima, ó Mádhavo, dovolím Ti jít. Jdi a navštiv mého strýce z matčiny strany a bohyni Dévakí. Byl jsi dlouho pryč. Vyřid jim a také Balarámovi, který si vţdy zasluhuje být uctíván celým svĕtem, moje nejuctivĕjší pozdravy. Mysli na nás kaţdý den, a jestli Tĕ to potĕší, vrat se, aţ budeme konat ašvamédhu. Vše, co vlastníme, je pouze výsledkem Tvojí příznĕ.“

Judhišthira okamţitĕ vypravil do Dváraky rychlé posly, aby oznámili občanům Krišnův brzký příjezd. Také nařídil, at Krišna dostane hojné mnoţství drahokamů a zlata. Krišna dary laskavĕ přijal a řekl: bojovníku mocných paţí, jsi pánem Zemĕ. Vše, co mám, je Tvoje, a můţeš s tím naloţit, jak si přeješ. Nyní odjedu, ale určitĕ se vrátím, abych vidĕl tvoji obĕt.“ Krišna se rozhodl odjet do Dváraky časnĕ ráno příštího dne. Vstal ze svého sedadla jako slunce vycházející nad východní kopce a opustil shromáţdĕní s Ardţunou a Sátjakim po boku. Judhišthira a ostatní Pánduovci ho následovali, kdyţ nastoupil do svého kočáru a odjel se svými dvĕma přáteli na noc do Ardţunova paláce. Po východu slunce se Krišna připravil k odjezdu. Nastoupil na drahokamy posázený kočár a jel k Judhišthirovu paláci, aby se naposledy rozloučil. Kuntí a ostatní kuruovské ţeny slyšely, ţe se chystá odjet, a přišly Ho navštívit. Vznešené ţeny zářící v hedvábí stály se slzami v očích a v mysli se znovu a znovu klanĕly u Krišnových nohou. Kuntí si připomnĕla, jak ji a její syny Krišna mnohokrát ochránil, stála vedle Jeho kočáru se sepjatýma rukama a modlila se k Nĕmu. Krišno, jsi původní osobnost, neovlivnĕná ničím v tomto hmotném svĕtĕ. Existuješ uvnitř a vnĕ všeho, a přesto jsi pro všechny neviditelný. Pošetilí lidé nedokáţí rozpoznat Tvoji totoţnost v podobĕ Nadduše ve všech bytostech, jelikoţ Tĕ nelze poznat hmotnými smysly. Jen ti, kteří jsou prosti chtíče a chamtivosti, se k Tobĕ mohou přiblíţit a poznat Tĕ, nebot jinak zůstáváš skryt svojí matoucí energií. A přesto odpovídáš tĕm, kteří k Tobĕ přicházejí s láskou, vedeni svým srdcem, abys je zbavil klamu.“ Kuntí stála před velkým královským palácem, který se nad ní tyčil jako bílá hora, a po nĕjaký čas Krišnu velebila. Popisovala mnoho příleţitostí, kdy jí a jejím synům hrozilo nebezpečí, a jak je Krišna zachránil. Hlas se jí chvĕl vznešenou radostí: Góvindo, přeji si, aby se všechna tato neštĕstí znovu a znovu opakovala, abychom Tĕ mohli znovu a znovu vidĕt, protoţe spatřit Tĕ znamená, ţe jiţ více nespatříme opakované zrození a smrt.“ Bĕhem vyhnanství synů se Kuntí vĕnovala půstům a askezi. Byla to seberealizovaná duše a chápala, ţe konečný cíl ţivota je osvobození od opakovaného rození v hmotném svĕtĕ. Uvĕdomila si, ţe její četné ţivotní

tĕţkosti ji nutily meditovat o Krišnovi, a cítila, ţe ty tĕţkosti byly velké poţehnání, nebot tak poznala Krišnu jako konečný cíl všech duchovních činností. Kuntí rozvíjela odpoutanost od hmoty a modlila se, aby Krišna přesekl její poslední pouta ke svĕtu v podobĕ její náklonnosti k synům a ostatním příbuzným. Vĕdĕla, ţe úplného osvobození dosáhne, pokud bude na všechny ţivé bytosti včetnĕ vlastní rodiny pohlíţet jako na vĕčné duše. Ten, kdo má skutečné poznání, vidí a miluje všechny tvory stejnĕ, protoţe ví, ţe jsou částmi Nejvyššího. Tĕlesné přívlastky jsou dočasné a z konečného hlediska bezvýznamné. Kuntí popsala Krišnovy transcendentální vlastnosti a svoje modlitby zakončila upřímnou prosbou: pane Madhua, kéţ jsem neustále přitahována k Tobĕ a nic jiného mĕ nerozptyluje, tak jako Gangá neustále volnĕ plyne do moře. Jsi jediné útočištĕ jak moje, tak i mých synů. Jak to, ţe nás dnes opouštíš, i kdyţ na Tobĕ zcela závisíme a nemáme ţádného jiného ochránce, zvláštĕ ted, kdyţ jsme si znepřátelili tolik králů?“ Kuntí vĕdĕla, ţe i kdyţ Pánduovci přemohli svoje nepřátele, brzy se budou muset potýkat se syny a následovníky zabitých králů. Tito králové přivedli na Kurukšétru jen nĕkteré svoje oddíly a v dobĕ svojí nepřítomnosti nechali vládnout své syny a bratry. Proto po celém svĕtĕ existuje stále ještĕ mnoho vládců, kteří velí armádám a pravdĕpodobnĕ budou mít k Pánduovcům nepřátelský vztah. S pohledem upřeným na Krišnův obličej dodala: Tak jako jméno a sláva určitého tĕla skončí s odchodem ţivého ducha, také všechna naše sláva a činnosti okamţitĕ skončí, pokud na nás nebudeš dohlíţet. Krišno, vlastníš všechny mystické síly, jsi učitelem celého vesmíru, všemocný Bůh a já se Ti uctivĕ klaním.“ Kdyţ Kuntí dokončila své modlitby, Krišna zdvihl svou ruku ozdobenou šperky a červenou santálovou pastou v ţehnajícím gestu a okouzlil všechny, kteří Ho vidĕli, svojí krásou a elegancí. Řekl Kuntí, ţe tak jako na Nĕho neustále myslí ona, ani On na ni a na její syny nikdy nezapomnĕl. Nastal čas Krišnova odjezdu. Sátjaki nastoupil do kočáru a Judhišthirův královský doprovod s Ním vyjel z mĕsta. Judhišthira a bratři nastoupili do Krišnova kočáru a objali Ho. Ţeny z paláce velebily Krišnu z balkónů a zasypávaly Ho kvĕty. Ulice lemovali občané touţící Krišnu naposledy spatřit. Pánduovci se rozloučili a sestoupili, Dáruka pobídl Krišnovy nebeské konĕ a kočár vyjel.

Pánduovci stáli a hledĕli za kočárem jedoucím po cestĕ z červených kamenů z mĕsta. Kdyţ zmizel z dohledu, pomalu a tiše se vrátili do paláce. *** Krišna na svém kočáře osamĕl a Dáruka popohnal konĕ. Kočár rychle dosáhl rychlosti vĕtru. Míjel jezera, řeky, lesy a kopce a také mĕsta a vesničky a nakonec dorazil do Dváraky. Kdyţ se Krišna přiblíţil k mĕstu, zatroubil na lasturu. Zaslechly Ho stráţe a s radostnými výkřiky otevřely mĕstské brány. Oznámily Krišnův bezprostřední příjezd a občané vybĕhli z mĕsta. Jakmile spatřili Krišnu vracejícího se po tak dlouhé dobĕ, připadalo jim, jako by se probrali z dlouhého spánku. Obdarovávali Ho kravami, zlatem a drahokamy, a kdyţ projíţdĕl kolem, jásali a bili do bubnů. Střechy sídel lemovaly prapory na vysokých ţerdích a po zemi byly poházeny okvĕtní lístky. Jak se Krišnův kočár pomalu pohyboval po cestĕ, občané mávali ratolestmi palem, banánovníků a mangovníků. Ve všech dveřích stály zlaté nádoby, koše s ovocem a cukrovou třtinou, nádoby s mlékem a další příznivé předmĕty. Z kaţdého domu se linula vůnĕ zapálených tyčinek a hořely v nich statisíce svíček. Cestou k otcovu paláci Krišna vidĕl bohatství mĕsta   —   sady a kvĕtinové zahrady, krásná jezera plná labutí a červených a modrých lotosů. Na kaţdé křiţovatce stály zlaté brány posázené drahými kameny a cesty lemovala bĕlostná sídla. Početní bráhmanové Krišnu uctívali a Krišna slyšel jejich chválu, kdyţ kolem nich projíţdĕl. Hlasy zaplavenými extází pronášeli: všemocný, zaslouţíš si být uctíván i bohy a jsi konečný cíl ţivota všech transcendentalistů. Jsi náš ochránce, průvodce a uctívaný Pán. Opĕt jsme Tĕ spatřili jen díky štĕstí, nebot i obyvatele nebes navštĕvuješ jen zřídkakdy.“ Bráhmanové se modlili, aby Krišna Dváraku jiţ nikdy neopouštĕl, protoţe kaţdý den jeho nepřítomnosti jim připadal jako tisíce let. Krišna přijal jejich modlitby a uctívání s láskyplným pohledem. Kdyţ se kočár pohnul vpřed, šlo před ním mnoho silných muţů, aby Mu uvolnilo cestu. Krišnův kočár následovaný průvodem slonů, kočárů a kráčejících občanů postupnĕ projel hustými davy a dospĕl k Vasudévovu paláci. Na nádvoří Krišna uvidĕl pestrobarevnĕ odĕné tanečnice a herce dovednĕ a

elegantnĕ ztvárňující Jeho zábavy, zatímco pĕvci a básníci Ho oslavovali za doprovodu hudebních nástrojů. Potĕšený Krišna sestoupil z kočáru a setkal se s předními občany. Podle jejich postavení se před nimi bud poklonil, objal je, nebo jim poţehnal. Se stovkami občanů si vymĕňoval pozdravy, potřásal si s nimi rukama a ţehnal jim. Potom vstoupil do otcova paláce. Dévakí Krišnu přivítala po Jeho vstupu do domu jako první. Poté, co poloţil hlavu k jejím nohám, Ho objala, posadila si Ho na klín, hladila Ho po hlavĕ a ţehnala Mu. Krišna potom pozdravil všechny starší ţeny z paláce, na které pohlíţel jako na matky, a potom předstoupil před Vasudévu. Dotkl se jeho nohou, přijal jeho objetí a pak se posadil po jeho boku a povĕdĕl mu, co je nového v Hastinápuru. Vasudéva toho o válce příliš neslyšel, a proto poţádal Krišnu, at mu vypoví vše, co se od Jeho odjezdu událo. Vasudéva obklopený ostatními vrišniovskými staršími naslouchal Krišnovĕ vyprávĕní. Krišna se otci úmyslnĕ nezmínil o Abhimanjuovĕ smrti. Kdyţ domluvil, zeptala se Subhadrá sedící po otcovĕ boku: Proč jsi, ó Krišno, neřekl otci o smrti mého syna?“ Jakmile to dořekla, zhroutila se v mdlobách na podlahu paláce. Jakmile Vasudéva zaslechl její slova, i on se zármutkem zhroutil. Krišna je rychle oba zdvihl a utĕšil je: Můj milý otče, nejmilejší sestro, jak jsem mohl říci to, co by vám způsobilo jen ţal? Vĕzte, ţe hrdinný Abhimanju zemřel uprostřed bitevní vřavy. Potýkal se s nepřemoţitelnými bojovníky, ani jednou jim neukázal záda a nakonec v boji poloţil ţivot. Ten mocný hrdina padl jen nevyhnutelným vlivem času. Nikdo ho nemohl zabít. Nyní dosáhl končin vĕčného štĕstí. Odvrhnĕte svůj spalující zármutek a vykonejme jeho pohřební obĕti.“ Krišna se odebral na posvĕcené místo v palácovém komplexu a s pomocí Balarámy a bráhmanů vykonal Abhimanjuův obřad šráddha. Jménem svého zemřelého synovce rozdal jako milodary miliónům bráhmanů kupy zlata a drahokamů a statisíce krav. Obřadu se zúčastnili všichni přední Vrišniovci v čele s králem Ugrasénou, všichni Krišnovi synové v počtu mnoha tisíc i další příbuzní.

Po obřadu se Krišna odebral do svých osobních komnat v Rukmininĕ paláci a občané Dváraky se vrátili domů se smíšenými pocity radosti i smutku.

Kapitola 33: JUDHIŠTHIROVA OBĔŤ AŠVAMÉDHA V Hastinápuru se Pánduovci sţili se svým postavením vládců. Judhišthira byl ztĕlesnĕním spravedlnosti a ctnosti. Nikdo na nĕm nemohl nalézt chybu. Díky spolupráci bohů, které tĕšila zboţnost lidí v Judhišthirovĕ péči, nebyl nikdy nedostatek deštů. Zemĕ rodila hojnost plodin a ţivila nespočet krav, které smáčely půdu mlékem řinoucím se jim z plných vemen. Lidé byli přesvĕdčeni o tom, ţe mají vše, co si přejí, a netrápila je úzkost, nemoc, duševní muka ani nadmĕrné horko či chlad. Synové vţdy přeţívali svoje otce a ţádné ţeny neovdovĕly. Uttará, která ted ţila spolu s Kuntí a Draupadí, porodila nĕkolik mĕsíců po Krišnovĕ odjezdu syna. Dala mu jméno Paríkšit. Bráhmanové v čele s Dhaumjou vykonali obřady zrození a dávání jména a Judhišthira se jich poté zeptal: bráhmanové, řeknĕte mi, prosím, jestli se toto dítĕ stane svatým králem, tak proslulým a oslavovaným za svoje činy jako jeho vznešení předkové.“ Dhaumja odpovĕdĕl, ţe chlapec, kterého Krišna zachránil před smrtí v dobĕ, kdy byl dosud v lůnĕ své matky, se nepochybnĕ proslaví jako vznešený oddaný Nejvyššího Pána: Bude znám jako Višnuráta, neboli ten, jehoţ neustále chrání Pán. Bude obdařen všemi dobrými vlastnostmi a bude pečovat o svůj lid stejnĕ jako Ikšváku, Manuův slavný syn. Pro svoje dodrţování náboţenských zásad a oddanost pravdĕ bude přirovnáván k Rámovi, synovi krále Dašarathy. Bude rozdávat milodary a chránit bezmocné. Bude bojovník neodolatelný jako mocný oceán a jeho lukostřelecké umĕní se vyrovná Ardţunovu. králi, rozšíří slávu svého rodu jako sám Bharata.“ Judhišthira mĕl velkou radost. Zde je důstojný dĕdic kuruovského rodu. Pánduovci stále truchlili nad ztrátou svých synů, ale pohled na Paríkšita je utĕšil. Tĕlo mu očividnĕ zdobily příznivé znaky. Judhišthira nechal chlapcovým jménem rozdat nesčetnĕ milodarů. Toto bohatství dostali

mudrci, kteří se zúčastnili obřadu zrození, ale ti ho z vĕtší části rozdali dál. Potom odešli do hor s myslí soustředĕnou na svoji askezi. Brzy po Paríkšitovĕ narození začal Judhišthira uvaţovat o obĕti, kterou by rád vykonal. Stále si přál odčinit zabíjení na Kurukšétře a mudrci mu doporučili provést ašvamédhu. Tato obĕt mu stejnĕ jako rádţasúja umoţní opĕt prokázat svoje postavení vládce Zemĕ. Do všech jejích končin bude muset vyslat obĕtního konĕ. Kaţdý, kdo nepřijme jeho vládu, bude nucen bojovat. Přestoţe nemĕl osobní ctiţádost vládnout Zemi, chtĕl zajistit, aby svĕt kráčel po cestĕ míru a zboţnosti. Další Kurukšétra se jiţ nesmí opakovat! Také Krišna si přál, aby se ctnostný Judhišthira a jeho bratři stali nejpřednĕjšími vládci Zemĕ. Judhišthira se tedy pustil do příprav. Vĕdĕl, ţe vykonání ašvamédhy vyţaduje nesmírné bohatství, a to mu působilo úzkost. Válka závaţným způsobem vyčerpala pokladnici. Pánduův syn vyjevil svoje obavy Vjásadévovi, který mu řekl o obrovské zásobĕ bohatství na severu. Mudrc Judhišthirovi povĕdĕl o dřívĕjším vládci Zemĕ Maruttovi, který vlastnil témĕř neomezené bohatství. Obĕtí potĕšil Šivu a tento bůh mu vĕnoval horu z ryzího zlata. Z ní pak vyrobil obĕtní oltáře a velké mnoţství zlatého nádobí i dalších předmĕtů. To vše ted leţí v jedné jeskyni v Himálaji. Vjásadéva Ardţunu poučil, kde onu jeskyni najde, a Ardţuna se tam hned vypravil. Vrátil se za mĕsíc s nesmírným bohatstvím, které přiváţela zdánlivĕ nekonečná karavana volů a slonů. Judhišthira potom pozval panovníky celého svĕta k účasti na obĕti. Chtĕl se všemi králi navázat mírové vztahy, ale vĕdĕl, ţe po válce bude přetrvávat mnoho nepřátelských pocitů. Mnozí králové se války na Kurukšétře nezúčastnili, a budou proto pravdĕpodobnĕ neutrální, ale nĕkteří, jejichţ otce nebo bratry Pánduovci zabili, vůči nim chovali nepřátelství. Judhišthira to vĕdĕl a přikázal Ardţunovi, at obĕtního konĕ doprovází. Kaţdý, kdo konĕ spatří a odmítne Judhišthirovu nadvládu, bude muset Ardţunovi čelit. Pánduův syn si oblékl svoje zlaté brnĕní a přichystal se k výpravĕ. Bráhmanové mu poţehnali a on se vydal za konĕm. Spolu s ním vyšla početná druţina bojovníků a bráhmanové, kteří mĕli konat posvátné příznivé obřady a zaručit mu úspĕch. Judhišthira Ardţunu snaţnĕ prosil, at nikoho nezabíjí, pokud to nebude zcela nevyhnutelné. Ardţuna to mĕl na pamĕti, a tak se vţdy nejprve snaţil navázat mírové vztahy pomocí

diplomacie. V nĕkterých případech se však musel chopit zbraní. Bojoval s Trigarty, kteří k nĕmu chovali nepřátelství za to, ţe ve válce zabil jejich krále a jeho bratry. Kdyţ je přemohl, vybojoval další lítý boj s králem Vadţradattou, Bhagadattovým synem. Bitva trvala tři dny, po nichţ Ardţuna Vadţradattu nakonec porazil, ale jeho ţivot ušetřil. Kdyţ král souhlasil, ţe přinese k Judhišthirovĕ obĕti daň, vydal se Ardţuna k jihu. Mezi ním a Sindhy, kteří truchlili nad Dţajadrathovou smrtí, se strhla ukrutná bitva. Do boje s Ardţunou vyjely desetitisíce bojovníků. Zaútočil na nĕ však šípy z Gándívy, rozbil jim zbranĕ na kusy a přimĕl k útĕku. V hlavním mĕstĕ království Sindhu ţila Durjódhanova sestra Dušalá. Kdyţ vidĕla, ţe Ardţuna drtí její vojáky, rychle vyšla z mĕsta s dítĕtem v náruči. Jakmile ji bojovníci spatřili přibíhat na bojištĕ, sklonili zbranĕ. S nářkem padla před Ardţunou na zem: Zadrţ, ó hrdino! Nenič poslední z našeho rodu. Pohled na toto dítĕ. Je to tvůj příbuzný, syn mého syna. Otec tohoto chlapce si vzal ţivot z čirého ţalu nad Dţajadrathovou smrtí. A ted ty, Dţajadrathův vrah, usiluješ o zničení zbytku naší rodiny a následovníků. Ardţuno, zapomeň, prosím, na hříchy dĕda tohoto dítĕte a slituj se nad ním.“ Ardţuna při pohledu na plačící Dušalu, kterou povaţoval za sestru, odhodil luk. Zlořečil ţivotu kšatriji a vykřikl: Hanba hříšnému Durjódhanovi! Ta ničemná osoba, tak chtivá království, způsobila smrt všech mých příbuzných!“ Ardţuna sestoupil z kočáru a Dušalu utĕšil. Ta se otočila k sindhským bojovníkům a řekla jim, at odloţí zbranĕ a uzavřou s Ardţunou mír. Souhlasili. Ardţuna ji propustil a ona se vrátila do mĕsta. Ardţuna šel pak dál svou cestou. Kůň dospĕl k Manipuru, kde Ardţunu mírumilovnĕ přivítal jeho syn Babhruváhana, jehoţ zplodil s princeznou Čitrángadou. Babhruváhana zůstal v Manipuru, jak Ardţuna svolil v dobĕ jeho narození, vládl tomuto království a do velké války se nijak nezapojil. Přišel za Ardţunou s obĕtinami zlata a stříbra, ale Ardţuna byl přesto očividnĕ nespokojen. Jeho mysl ovládl hnĕv a vykřikl na syna: Proč přicházíš v míru, ó dítĕ, kdyţ do tvojí zemĕ vstoupil nepřítel? To vůbec není v souladu s kšatrijskými povinnostmi. Zachoval ses jako ţena! Přicházím se zbranĕmi a ty bys mĕ mĕl vyzvat chrabrými slovy. Ty ničemný chlapče, chop se zbraní a bojuj se mnou.“

Babhruváhanu otcova reakce překvapila. Snaţil se ho všelijak uklidnit, ale Ardţuna ho neposlouchal a opakovanĕ vybízel syna k boji. Kdyţ spolu takto rozmlouvali, ze zemĕ se náhle zjevila Ulupí. Dcera krále Nágů a Ardţunova manţelka se postavila před Babhruváhanu a řekla: Slyš, ó princi. Jsem Ulupí, tvoje matka, a přišla jsem, abych prospĕla tobĕ i tvému otci. Bojuj s ním, jelikoţ ho to potĕší, a ty pak získáš zboţné zásluhy.“ Kdyţ princ uslyšel slova nevlastní matky a otcovy opakované výzvy, souhlasil. Oblékl si svoje zářící brnĕní, nastoupil do kočáru a stanul před otcem připraven k boji. Všiml si poblíţ stojícího obĕtního konĕ a vyslal nĕkolik svých muţů, aby ho chytili a odvedli do mĕsta. Ardţuna se rozzuřil a zaplavil svého mocného syna šípy. Mezi otcem a synem se strhl strašlivý boj, kdy na sebe oba nemilosrdnĕ vypouštĕli nesčetné šípy. Náhle Ardţunu zasáhl hluboko do ramene ocelový šíp, aţ témĕř ztratil vĕdomí, a opřel se o ţerd praporu. Kdyţ se probral, pochválil syna slovy: Výbornĕ! synu Čitrángady, potĕšil jsi mĕ svojí odvahou a silou. Nyní nebojácnĕ stůj, nebot vypustím svoje hrozivé šípy.“ Ardţuna neúnavnĕ bojoval. Svými šípy roztříštil synův kočár a zabil mu konĕ. Princ seskočil na zem a neohroţenĕ stál před otcem. Bĕhem okamţiku vytáhl dlouhý zlatý šíp posetý drahokamy s opeřením z kánĕte a z plnĕ nataţeného luku ho vystřelil. Šíp zasáhl Ardţunu do hrudi a prorazil mu brnĕní. Ardţuna zasténal bolestí a spadl z kočáru na zem, kde zůstal leţet. Babhruváhanu, jenţ byl sám probodaný po celém tĕle Ardţunovými šípy, zachvátil při pohledu na mrtvého otce ţal a také se zhroutil na zem. Čitrángadá se doslechla, ţe její manţel i syn padli na bojišti. Vybĕhla z mĕsta, a kdyţ je tam spatřila, rovnĕţ omdlela. Kdyţ se probrala, spatřila před sebou Ulupí. Protoţe vĕdĕla, ţe Babhruváhana bojoval s otcem na její příkaz, řekla: Ulupí, pohled na našeho vţdy vítĕzného manţela. Padl následkem tvých pokynů mému synovi. Neznáš chování úctyhodných ţen? Nejsi snad oddána svému manţelovi? Jestli tĕ Ardţuna nĕjak urazil, mĕla jsi mu odpustit. Proč se nermoutíš? ţeno z hadího rodu, jsi bohynĕ. Snaţnĕ tĕ prosím, oţiv našeho manţela.“

Čitrángadá bĕţela k Ardţunovi a s nářkem padla na zem. Se šípem trčícím mu z hrudi a krví vytékající z rány se podobal kopci se stromem na vrcholku a s kameny protkanými ţilkami rudého kovu. Manipurská princezna si poloţila Ardţunovy nohy do klína a její nářek nebyl k utišení. Mezitím přišel k vĕdomí Babhruváhana, vstal a rozbĕhl se k otci. Začal naříkat spolu se svou matkou. Zalknutým hlasem naříkal: Bĕda, co jsem to udĕlal? Jak mohu odčinit zabití otce? Za takový hřích bych mĕl jistĕ všemoţnĕ trpĕt. Nemohu dále ţít. Usednu po otcovĕ boku a budu se postit, dokud si pro mĕ nepřijde smrt. Nechte mĕ jít cestou, po které jiţ kráčí Ardţuna.“ Princ chvíli naříkal a potom zmlkl. Zaujal jógový sed vedle Ardţunova tĕla a připravoval se na slib praja   —   půst aţ do smrti. Ulupí vidĕla svoji spolumanţelku i nevlastního syna přemoţené zármutkem a přistoupila k nim blíţ. Svojí mystickou silou přinesla z království Nágů nebeský drahokam, který mĕl moc oţivovat mrtvé. S tímto zářícím drahokamem, který hrál stovkami různých barev, šla k Babhruváhanovi a řekla mu: Vstaň, ó synu. Ardţunu jsi nezabil. Ţádný človĕk ani bůh ho nemůţe zabít. Je to vĕčný riši s nezničitelnou duší. Jeho zdánlivá smrt je pouhý klam. dítĕ, vezmi tento drahokam, poloţ ho na otcovu hrud a on vstane.“ Princ udĕlal, co mu řekla, a Ardţuna témĕř okamţitĕ otevřel oči. Rána se mu zahojila, posadil se a rozhlédl se kolem. Babhruváhana si úlevou oddechl. Poklonil se u otcových nohou a prosil o odpuštĕní. Na obloze se rozeznĕly kotle a snesl se z ní déšt kvĕtů. Hlasy na nebesích volaly: Výbornĕ! Výbornĕ!“ Ardţuna vstal a láskyplnĕ syna objal. Jakou příčinu mají všechna tato znamení?“ zeptal se. Proč tvoje matka Čitrángadá přišla na pole? Proč tu také vidím princeznu z rodu Nágů?“ Babhruváhana otci řekl, at se zeptá Ulupí. Ardţuna na ni pohlédl s otázkou v očích: Co tĕ sem přivádí, ó dcero Nágů? Přišla jsi sem pro naše dobro? Doufám, ţe ani já, ani můj syn jsme ti nijak neublíţili.“ Ulupí se usmála a ujistila Ardţunu, ţe ji nikdo neurazil. Vybídla prince k boji, aby poslouţila jemu i Ardţunovi. Slyš moje slova, ó Ardţuno mocných paţí. Bĕhem války jsi podvodnĕ zabil Bhíšmu. Kdyţ ses k nĕmu

blíţil, postavil jsi před sebe Šikhandího. Za tento hřích bys poklesl do pekla, ale činy tvého syna jej smyly.“ Ulupí vysvĕtlila, ţe krátce po Bhíšmovĕ pádu vidĕla vasuy, kteří se přišli vykoupat do Gangy. U řeky zavolali bohyni Gangu a řekli jí: Ardţuna nečestnĕ zabil tvého syna. Za to ho stihne naše kletba, aby zemřel.“ Gangá souhlasila. Ulupí vše vidĕla a v úzkosti se vydala za svým otcem. Řekla mu, čeho byla svĕdkem, a její otec, král Nágů, se ihned odebral za vasuy. Prosil je, at jsou k Ardţunovi, jeho zeti, milosrdní, a oni odpovĕdĕli: Dhanandţaja má mladého syna, který je nyní králem Manipuru. Tento král srazí otce v bitvĕ a zbaví ho naší kletby.“ Ulupí pokračovala: To je důvod, proč tĕ tvůj syn zabil. Nemohl tĕ zabít ani Indra, ale říká se, ţe syn je otcovo vlastní já. Poté jsem tĕ přivedla k ţivotu tímto nebeským drahokamem.“ Ukázala Ardţunovi zářící drahokam a on radostnĕ odpovĕdĕl: Se vším, co jsi udĕlala, souhlasím, ó bohynĕ. Nedopustila ses ţádné chyby.“ Babhruváhana Ardţunu naléhavĕ prosil, aby strávil noc ve mĕstĕ se svými dvĕma manţelkami, ale Ardţuna to odmítl   —   nemůţe si odpočinout, dokud se obĕtní kůň nevrátí do Hastinápuru. Pak se s manţelkami i synem rozloučil. Babhruváhana řekl, ţe se brzy objeví v Hastinápuru na Judhišthirovĕ obĕti. Ardţuna ještĕ vybídl své manţelky, at se k nĕmu pozdĕji v Hastinápuru připojí, a potom pokračoval dál v cestĕ za obĕtním konĕm. Přišel do Rádţagrihy, mĕsta, kam kdysi šel s Bhímou a Krišnou zabít Dţarásandhu. Dţarásandhův vnuk Méghasandhi byl vĕkem stále ještĕ chlapec, ale jiţ dodrţoval kšatrijské povinnosti. Vyjel z mĕsta a vyzval Ardţunu k boji smĕlými a hrdinskými slovy. Zdá se, ţe tohoto konĕ chrání jen ţeny,“ prohlásil a rozpoutal se velký boj. V jeho průbĕhu byl Méghasandhiho kočár rozbit a on sám nakonec podlehl. Ardţuna řekl: Na Judhišthirův příkaz nezabiji krále, které porazím, pokud se podvolí jeho vládĕ.“ Méghasandhi souhlasil, ţe se zúčastní Judhišthirovy obĕti a přinese daň, a Ardţuna pokračoval v cestĕ. Neţ se kůň nakonec dostal na cestu vedoucí do Hastinápuru, Ardţuna svedl boj s nĕkolika dalšími panovníky a přinutil je přijmout Judhišthiru jako vladaře.

Kapitola 34: VIDUROVY POKYNY DHRITARÁŠTROVI V Hastinápuru se Judhišthira od svých lidí dozvĕdĕl, ţe se k mĕstu blíţí Ardţuna. Kdyţ slyšel, ţe je bratr v pořádku, radostnĕ zahájil přípravy na obĕt. Jeho knĕţí určili, ţe se bude konat o úplňku v mĕsíci Mágha. Vybrali příznivé místo na velké rovné pláni za mĕstem a posvĕtili je védskými obřady. Nechali postavit zlatý oltář a desítky sídel pro krále, kteří mĕli přijet na návštĕvu. Do všech koutů Zemĕ vypravili poselstva s pozváním. Netrvalo dlouho a dostavilo se mnoho panovníků a tisíce asketů. Pánduovci je všechny vřele uvítali a nabídli jim to nejlepší ubytování. Kdyţ se přiblíţil den obĕti, vyjel z mĕsta i sám Judhišthira a vstoupil do královského stanu. Cestou vidĕl obĕtní arénu podobnou Indrovu nebeskému hlavnímu mĕstu. Stály tam vítĕzné oblouky a zemĕ byla vydláţdĕna zlatými cihlami. Kolem ohňových oltářů obklopujících hlavní oltář byly rozloţeny nádoby, dţbány, nabĕračky, sedadla a další potřebné náčiní. Hlavní oltář zářil jako slunce. Judhišthira nespatřil nic, co by nebylo zhotoveno z ryzího zlata. Hosté nad tím bohatstvím ţasli. Tisíce sluţebníků je nasytily nejvybranĕjšími pokrmy a poskytly jim vše, co si přáli. Judhišthira nechal pokaţdé, kdyţ bylo nasyceno sto tisíc bráhmanů, zaznít činely a bubny. Zvuk tĕchto nástrojů znĕl od rána do večera. Všude byly kopce jídla, obrovské nádrţe plné ghí a jezera mléka. K obĕti přišli radostní občané oblečení v barevném hedvábí a ozdobení lesklými zlatými náušnicemi. Ţeny zdobily šperky a tváře jim zářily jako jasné mĕsíce. Nĕkolik dní před obĕtí dorazil také Krišna se svým synem Pradjumnou, se Sátjakim a s Balarámou. Doprovázeli Ho četní Jaduovci a Vrišniovci a všichni vstoupili do obĕtní arény jako bohové sestupující z nebes. Judhišthira s bratry uctili Krišnu a Balarámu a nabídli jim k ubytování ta nejlepší sídla. Krišna se zmínil o Ardţunovi, který se ještĕ nevrátil z výpravy. Ostatním Pánduovcům prozradil, ţe o nĕm dostal zprávu a ţe dorazí příští den. Pánduovci a jejich hosté strávili noc ve svých sídlech mimo mĕsto a příštího dne šli v čele s Dhritaráštrou a s obrovským mnoţstvím bráhmanů

a občanů přivítat Ardţunu. Zakrátko spatřili obĕtního konĕ, krásného jako nebeský kůň Uččaihšravá, jehoţ na zářícím kočáře následoval Ardţuna. Judhišthira a bratři ho láskyplnĕ přivítali a velebili ho za to, ţe si podrobil krále svĕta a v pořádku přivedl konĕ zpĕt. Krišna ho objal a odešel s ním do svého sídla, kde spolu strávili příjemný večer. Kdyţ nadešel den obĕti, přišel za Judhišthirou Vjásadéva a řekl: Je čas vykonat obĕt. Knĕţí tĕ očekávají. králi, pouţij třikrát více obĕtin, neţ je nařízeno, a nakonec rozdej knĕţím trojnásobné mnoţství milodarů, neţ vyţaduje předpis. Tak dosáhneš prospĕchu za tři obĕti ašvamédha. To tĕ jistĕ zprostí jakéhokoliv hříchu, který mohl vzniknout následkem války. Obĕt, jíţ se zúčastnil Krišna a tisíce králů, byla řádnĕ provedena podle pokynů Vjásadévy a Dhaumji. Pro nikoho z přítomných nebyla o nic ménĕ velkolepá neţ rádţasúja před lety. Po jejím skončení, kdyţ nastal čas rozdat dakšinu, Judhišthira vĕnoval Vjásadévovi celou Zemi se slovy: vznešený mudrci, toto je vhodná dakšina předepsaná pro tuto obĕt. Vezmi si tuto Zemi, kterou Ardţuna dobyl, a rozdĕl ji rišiům. Já odejdu do lesa, jelikoţ si nemohu vzít majetek bráhmanů.“ Při Judhišthirovĕ oznámení dav vzrušenĕ zahučel. Všichni mu tleskali, a chválili ho dokonce i bohové. Potĕšený Vjásadéva odpovĕdĕl: Zemĕ je ted moje a já ti jí, ó králi, dávám zpĕt. K čemu potřebuje asketa tento svĕt? Jak mu mohou bráhmanové vládnout? Vezmi si ho nazpĕt a vládni mu podle příkazů písem.“ Krišna potvrdil Vjásadévova slova a Judhišthira odpovĕdĕl: Budiţ.“ Potom nechal rozdat bráhmanům všechno zlaté obĕtní náčiní a s ním i kupy drahokamů a milióny krav dávajících hojnost mléka. Skromní bráhmanové však přijali jen tolik, kolik potřebovali k přeţití. Obrovské mnoţství bohatství zbylo a Judhišthira je pak rozdal kšatrijům, vaišjům a šúdrům. Ţádný účastník obĕti neodešel bez cenného daru. Všichni se vrátili domů a Judhišthiru velebili. Krišna a Jeho následovníci se zdrţeli nĕkolik dní po obĕti a uţívali si společnosti Pánduovců. Poté je Judhišthira uctil a oni se vrátili do Dváraky. Judhišthira se ted cítil zbaven hříchu. Zařídil, aby svĕtu řádnĕ vládli zboţní králové, a dál s bratry štastnĕ ţil v Hastinápuru. ***

Léta po obĕti Pánduovcům rychle plynula. Ačkoliv neustále mysleli na Gándhářinu kletbu a obávali se dne, kdy Krišna opustí svĕt, chovali se k ní a jejímu starému manţelovi s nejvyšší úctou. Dhritaráštra se cítil být vládcem Zemĕ. Obsluhovaly ho stovky sluţebníků a poskytovaly mu vše, po čem zatouţil. Všechny krále, kteří přinesli do Hastinápuru Judhišthirovi daň, poţádali, at se mu pokloní a vzdají mu čest. Slepý vládce, s nímţ jednali jako s Indrou na nebesích, zapomnĕl na svůj zármutek a štĕstím jen zářil. Kuntí a Draupadí a také Ulupí, Čitrángadá a další ţeny Pánduovců zase uctivĕ slouţily Gándhárí. Judhišthira a bratři s výjimkou Bhímy se chovali k Dhritaráštrovi jako ţáci ke guruovi. Díky jejich pokoře a poslušnosti jeho rozkazům je Dhritaráštra povaţoval za vlastní syny. Kdyţ si však vzpomnĕl na Durjódhanu, cítil jen stud. Jeho syn zničil svoji rodinu a nikdy se k nĕmu tak uctivĕ nechoval. Bhíma však nedokázal zapomenout na zločiny, kterým Kuruovci Pánduovce vystavili. Nedovedl slepému králi odpustit. Sice se mu zdráhavĕ klanĕl, ale v jeho nitru to vřelo při pohledu na královské pocty, jimiţ ho Judhišthira zahrnoval. Ani Dhritaráštra nedokázal Bhímu, který zabil jeho syny, příliš milovat. Snaţil se Pánduovu synovi ţehnat, ale v mysli vůči nĕmu stále cítil mnoho zášti. Bhíma prostřednictvím svých sluţebníků udĕlal mnoho vĕcí, s nimiţ Dhritaráštra nesouhlasil. Zařídil, aby rozkazy starého kuruovského vládce nebyly plnĕny, a také hledal příleţitosti, jak mu způsobit bolest, a pod vlivem hnĕvu pronášel v Dhritaráštrovĕ doslechu zraňující slova. Plácal se po paţích a říkával: Tĕmito dvĕma paţemi podobnými kyjům jsem rozdrtil všechny syny slepého krále. Jelikoţ se hříšní Kuruovci ocitli v dosahu tĕchto paţí, všechny jsem je poslal do sídla Smrti.“ Uráţel Dhritaráštru i jinými slovy. Dhritaráštru sice Bhímova slova zraňovala, ale Judhišthirovi se o tom nezmínil. Cítil se pánduovskému králi příliš zavázán na to, aby ho jakkoliv obtĕţoval. Gándhárí také snášela Bhímovy bolestné výroky a povaţovala je za nevyhnutelné důsledky svých i manţelových minulých činů. Uplynulo třicet pĕt let Judhišthirovy vlády nad svĕtem. Pánduovci stále mysleli na Krišnu a s blíţícím se dnem, kdy se mĕla vyplnit Gándhářina kletba, si začínali dĕlat stále vĕtší starosti. Pohled na Paríkšita, který vyrostl v mocného prince se všemi ctnostmi, je přimĕl k úvahám o odchodu do ústraní. Vĕdĕli, ţe i kdyţ smrt v bitvĕ je pro kšatriju nejlepším

způsobem, jak se vzdát tĕla, smrt bĕhem askeze v lese je úctyhodná a je to druhá nejlepší moţnost jak zemřít. Zboţní králové vţdy trávili svoje poslední léta v lese a hledali duchovní dokonalost. Jednoho dne se Pánduovci doslechli, ţe se do Hastinápuru vrátil Vidura. Kuruovský ministr strávil mnoho let na poutní cestĕ a vĕnoval se askezi. Přestoţe o nĕm Pánduovci občas dostávali zprávy, nevidĕli ho od té doby, co odešel. Často však na svého strýce s láskou vzpomínali. Kdyţ se vrátil, rozbĕhli se celí štastní k nĕmu. Všech pĕt jeden po druhém padli k jeho nohám a sevřeli je rukama. S Vidurou se setkali i Dhritaráštra, Kripa, Saňdţaja, Gándhárí, Kuntí, Draupadí a všichni ostatní obyvatelé paláce. Kvůli dlouhé askezi byl pohublý, ale zářil duchovní energií. Strávil dlouhou dobu ve společnosti bráhmanů a vyslechl mnoho duchovních pokynů od mocného rišiho Maitréji. Před koncem ţivota chtĕl ještĕ spatřit Dhritaráštru a Pánduovce, a tak přišel na poslední návštĕvu do Hastinápuru. Judhišthira s bratry ho uctili arghjou a dalšími příznivými předmĕty. Nasytili ho vybranými pokrmy a usadili v královské snĕmovní síni, kde za Dhritaráštry jako předseda jeho vlády vţdy sedával. Judhišthira mu sedĕl u nohou a vzpomínal, jak jim Vidura v mládí, kdy trpĕli Durjódhanovým nepřátelstvím, mnohokrát pomohl. Řekl: Můj strýče, pamatuješ, jak jsi nás spolu s matkou vţdy chránil před neštĕstím? Tvoje náklonnost nás zachránila před zkázou jako křídla ptačí matky ukrývající ptáčata. Z čeho jsi ţil, kdyţ jsi cestoval po Zemi? Na kterých svatých místech jsi slouţil Pánu?“ Díky vlastní rozvinuté duchovní síle Judhišthira poznal, ţe jeho strýc dosáhl vysoké úrovnĕ duchovní realizace. Tak jako on sám i Vidura vţdy rád naslouchal mudrcům a vĕnoval se askezi. Nelitoval, ţe opustil mĕsto, ale přijal to jako řízení Prozřetelnosti, aby přivedl svůj ţivot k dokonalosti. Judhišthira vidĕl, ţe starý kuruovský ministr této dokonalosti dosáhl, a se sepjatýma rukama pronesl: Můj pane, svĕtci jako ty jsou zosobnĕná svatá místa. Protoţe nosíš Osobnost Boţství ve svém srdci, promĕňuješ kaţdé místo v poutní.“ Judhišthira se zeptal Vidury, co na své dlouhé poutní cestĕ vidĕl, a Vidura vše postupnĕ popsal. Dosáhl seberealizace, zaţíval nejvyšší

transcendentální štĕstí a byl připraven vzdát se svého hmotného tĕla a přijmout svoji vĕčnou duchovní totoţnost. Ze soucitu ke svému bratrovi Dhritaráštrovi, na nĕmţ poznal, ţe je stále v zajetí hmoty, se však rozhodl nejprve zůstat nĕjaký čas ve mĕstĕ. Vidura si uvĕdomoval, ţe konec ţivota slepého krále se rychle blíţí a on stále ţije v duchovní nevĕdomosti. Chtĕl ho tedy ještĕ naposled poučit, aby zlomil jeho pouta ke smyslovému poţitku. Za nĕkolik dní našel příleţitost s Dhritaráštrou promluvit. V přítomnosti všech Pánduovců a jejich manţelek se na nĕho obrátil důraznými slovy: Můj milý králi, mĕl bys odtud co nejdříve odejít. Neotálej. Jen pohled, jak si tĕ podmanil strach.“ Vidura Dhritaráštru sarkasticky oslovil jako krále. Od návratu do Hastinápuru pochopil, jak to tu chodí. Vidĕl, jak Dhritaráštru blaţí pocty a váţnost, které mu Judhišthira prokazuje, a jak se povaţuje za krále. Ted, kdyţ má před sebou poslední léta ţivota, se ho začínají zmocňovat obavy. Smrt ho zbaví veškeré moci. Kam se jen podĕje? Za jeho vlády bylo spácháno tolik hříchů. Vidura nic nezakrýval: Tuto hrozivou situaci nemůţe napravit ţádná osoba v tomto hmotném svĕtĕ. Můj pane, přiblíţil se k nám Nejvyšší Pán, Osobnost Boţství, v podobĕ svrchovaného vĕčného času. Kaţdý, kdo mu podléhá, se musí vzdát svého drahého ţivota   —   o bohatství, cti, dĕtech, zemi a domovu ani nemluvĕ. Tvůj otec, bratr, dobrodinci a synové jsou jiţ všichni mrtví. Vĕtšinu svého ţivota máš za sebou. Jsi nemocný a ţiješ v cizím domĕ. Rychle scházíš stářím, a přesto si stále snaţíš uţívat ţivota na Bhímův účet.“ Vidurovi neušlo napĕtí mezi Dhritaráštrou a Bhímou. Zmínil se o tom, protoţe chtĕl dát Dhritaráštrovi potřebný podnĕt, aby se vzdal svého postavení a začal se vĕnovat askezi. Vidura pokračoval ve snaze probudit v Dhritaráštrovi stud a také sebeúctu: Tvůj ţivot není o mnoho lepší neţ ţivot domácího psa. Ţiješ díky milodarům tĕch, které ses snaţil zabít ţhářstvím a jedem. K čemu je takový ţivot? Urazil jsi jejich manţelku a zmocnil se jejich království a bohatství. A ted na nich závisíš. vůdce Bharatových potomků, navzdory tvojí neochotĕ zemřít a touze ţít i za cenu vlastní cti, tvoje ubohé tĕlo zaručenĕ zchátrá jako obnošené šaty. V tomto svĕtĕ není nic vĕčné.“ Pánduovci tiše naslouchali. Vidura hovořil jako vţdy ostře. Judhišthira se nad jeho hlubokou radou zamyslel. Jak se mohlo vše vyvíjet jinak, kdyby

byl Dhritaráštra dostatečnĕ moudrý a přijal ji uţ před lety. Nyní však jistĕ vezme bratrova slova váţnĕ. Nezbývalo mu jiţ vůbec nic, pro co by mohl ţít. Klidným se nazývá človĕk, který odejde na neznámé vzdálené místo a prost všech pout opustí hmotné tĕlo, které je jiţ k nepotřebĕ. Prvotřídní človĕk se probudí a porozumí, bud sám nebo pomocí jiných, klamu a utrpení hmotného svĕta, a tak opustí domov plnĕ spoléhaje na Osobnost Boţství ve svém srdci. Odejdi tedy okamţitĕ do hor na severu, prosím. Brzy nastane ţelezný vĕk Kali, který bude duchovnímu ţivotu nepříznivý.“ Vidurova slova Dhritaráštru hluboce zasáhla. Starý král tiše přemítal nad tím, co mu řekl. Jeho moudrý ministr má jako vţdy pravdu. Proč pokračovat v marném a rozvráceném ţivotĕ? O tom, ţe človĕka, který se snaţí uţívat si smyslů do poslední minuty ţivota, nečekají nijak příznivé končiny, není pochyb. Kam se podĕl jeho stud, jak správnĕ poznamenal Vidura? Jak můţe dále ţít v domĕ Pánduovců po tom všem, co jim provedl? A nemilosrdný Bhíma vyuţívá kaţdé příleţitosti, jak mu to připomenout. Dhritaráštra cítil, jak jeho připoutanost a strach střídá odpoutanost. Rozhodl se k odchodu do lesa. Vĕdĕl však, ţe Judhišthira by nesouhlasil, aby se vydal sám do divočiny jako asketa, a proto Vidurovi neodpovĕdĕl. Svůj odchod musí utajit. Sepjal ruce, poklonil se bratrovi a zavolal sluţebníky, at ho odvedou. Vidura šel za bratrem a vedl Gándhárí zpĕt do jejich komnat. Rozmlouval s nimi o samotĕ a určil den, kdy spolu odejdou do lesa. I on si přál ukončit svoje dny askezí. Jelikoţ se chtĕli vyvarovat ţalostných scén a obtíţných loučení, rozhodli se odejít tajnĕ o příštím úplňku. *** Judhišthira ve svojí snĕmovní síni přemýšlel o Vidurovi. Od té doby, kdy přednesl svoje pokyny Dhritaráštrovi, uplynuly jiţ celé mĕsíce, a ani jednoho z nich za ten čas nevidĕl. Dhritaráštra vzkázal, ţe nechce být rušen. Slouţil mu pouze Saňdţaja a jeden či dva další důvĕrní sluţebníci. Judhišthira tušil, ţe chce být sám s Vidurou a získat od nĕho další pokyny. Moţná bude uvaţovat o odchodu do lesa. Dnes je však výroční obřad šráddha na počest jeho synů, jehoţ se bude chtít jistĕ zúčastnit.

Judhišthira se ho rozhodl jít navštívit a s bratry se vydal do Dhritaráštrových komnat v zahradách paláce. Kdyţ kráčel mezi udrţovanými trávníky a záhony, vlahý vánek nesl vůni cizokrajných kvĕtin. Vzduchem se rozléhal líbezný zpĕv rozmanitého ptactva a krásné sluţebnice posedávaly v hloučcích kolem jezírek plných lotosů. Bratři vešli do Dhritaráštrovy komnaty, kde sedĕl Saňdţaja o samotĕ. Pohled na jeho sklíčený výraz probudil v Judhišthirovi úzkost. Pochopil, ţe Dhritaráštra odešel. Saňdţajo, kde je náš starý strýc? Kde je můj dobrodinec, strýc Vidura, a moje matka Gándhárí, kterou stále suţuje smrt jejích synů? Mého strýce Dhritaráštry se smrt jeho synů a vnuků také hluboce dotkla. Ten vznešený muţ se o nás staral, kdyţ jsme jako dĕti osiřeli. Jsem bez pochyby nevdĕčník, kdyţ jsem mu to oplatil zabitím jeho synů. Přijal snad moje uráţky váţnĕ a nakonec se s manţelkou utopil v Ganze?“ To, ţe Dhritaráštra odešel beze slova, ho zarmoutilo. Pánduovský král se z pokory domníval, ţe to mohly způsobit jedinĕ jeho uráţky. Oči se mu zalily slzami a pohlédl na Saňdţaju, který si zakryl tvář rukama a neříkal nic. Starého vozataje přemohl ţal a nemohl mluvit. Jeho pán odešel a ani jemu nic neřekl. Saňdţaja pomocí inteligence postupnĕ uklidnil svoji mysl a utřel si slzy. Pohlédl na Judhišthiru a řekl: Můj milý potomku kuruovského rodu, o tvých dvou strýcích a Gándhárí nevím nic. králi, ty vznešené duše mĕ podvedly. Přestoţe jsem zůstal Dhritaráštrovým poslušným a nejdůvĕrnĕjším sluţebníkem, odešel, aniţ mi cokoliv řekl.“ Judhišthira se podíval na Dhritaráštrův oltář, kde kaţdý večer sedával s Gándhárí a uctíval bohy. Obĕtní oheň vyhasl a boţstva byla pryč. Judhišthira potlačil zármutek, přistoupil k rozrušenému Saňdţajovi a vlídnĕ ho utĕšil. Vtom se před nimi náhle objevil riši Nárada. Judhišthira s bratry a Saňdţajou se poklonili u jeho nohou. Bylo zřejmé, ţe přináší nĕjakou zprávu. Judhišthira mu nabídl sedadlo a řekl: boţský, nevím, kam odešli moji dva strýcové. Nemohu také nalézt svoji tetu, která se oddává askezi a jiţ trápí ztráta synů. Ty znáš určitĕ vše, dokonce i Pánův plán. Prosím, zmírni náš ţal svými hlubokomyslnými slovy.“

Nárada odpovĕdĕl: zboţný králi, pro nikoho netruchli, nebot kaţdý podléhá moci Nejvyššího Pána. Všechny ţivé bytosti by proto mĕly pro svoji ochranu uctívat pouze Jeho. Všechny lidi pevnĕ poutají plány Boha, tak jako je býk připoután za nos. Tak jako dítĕ podle svojí vůle staví a rozebírá hračky, stejnĕ tak svrchovaná vůle Pána sdruţuje a zase od sebe oddĕluje lidské bytosti. králi, at povaţuješ duši za vĕčný princip či ne, anebo si myslíš, ţe vše existuje v nĕjakém neosobním absolutnu, či je to nevysvĕtlitelná kombinace hmoty a ducha, pocity odloučení za všech okolností vznikají pouze z klamné náklonnosti a z ničeho jiného.“ Nárada vrhl na Pánduovce soucitný pohled. Vĕdĕl, ţe jsou důleţitými nástroji v Pánovĕ plánu, a proto je se svými pokyny často navštĕvoval. Uklidňoval je vĕčnými pravdami Véd a bratři uctivĕ naslouchali. Řekl jim, at se přestanou o Dhritaráštru bát, jelikoţ tato jejich obava se zakládá na nevĕdomosti. Nyní nemohou pro slepého krále nic udĕlat. Kaţdá ţivá bytost je řízena boţí mocí, a proto by mĕla spoléhat pouze na Nĕho. Z konečného hlediska nemůţe ţádný človĕk ochránit nĕkoho jiného, není-li to zároveň Pánova touha. I človĕk, který chce jinému poskytnout útočištĕ, potřebuje sám ochranu, jelikoţ ho svírají čelisti nevyhnutelné smrti. Všichni inteligentní lidé by proto mĕli uctívat Pána jako svoji jedinou záruku bezpečí. Nárada pokračoval: Nejvyšší Pán Krišna ted v masce všepohlcujícího času sestoupil na Zemi, aby ze svĕta sprovodil ateistické démony. Jeho práce je témĕř skončena a brzy odejde. Vy Pánduovci zde můţete vyčkat jen tak dlouho, dokud Pán zůstane na Zemi.“ Mudrc pak oznámil Pánduovcům, ţe Dhritaráštra doprovázený manţelkou a Vidurou odešel na jiţní úbočí Himálaje, na horu s mnoha ášramy. Vĕnuje se tam mystické józe pomocí ovládnutí mysli a smyslů. Zakrátko dosáhne samádhi a opustí hmotné tĕlo, jeţ spálí na popel roznícením vnitřního ohnĕ   —   jednoho z elementů, z nichţ se tĕlo skládá. Do tohoto ohnĕ vstoupí i Gándhárí a bude ho následovat tam, kam se odebere. Pak Vidura, zachvácen radostí i zármutkem z bratrova odchodu, ono místo opustí, aby učinil konec svým dnům. Nárada domluvil a naznačil, ţe je připraven odejít. Pánduovci ho uctili a on se vznesl na oblohu a zmizel. Judhišthira přemýšlel o jeho slovech. To, ţe Dhritaráštra zvolil takový konec ţivota, je slavné. Nemá smysl bĕdovat a není také třeba se obávat, ţe by se urazil. Starý král se vzdal pout k hmotĕ a nebude se jiţ zabývat hmotnými vztahy a politikou, která s nimi souvisí.

Jak Nárada objasnil, Dhritaráštra medituje o své čistĕ duchovní totoţnosti prost hmotných pout. Cestou zpĕt do paláce potkali Pánduovci Vjásadévu. Řekl jim, ţe s Dhritaráštrou odešla i Kuntí. Bratry tato zpráva zarmoutila, ale nepřekvapila. Jejich matka se stáhla ze svĕta jiţ dávno. Od té doby, kdy se modlila ke Krišnovi v den Jeho odjezdu do Dváraky, trávila dny meditací a modlitbou. Jedla skromnĕ, aţ nakonec přijímala potravu jen jednou za třicet dní. Ted odešla. Opĕt pomysleli na Náradovy pokyny a všechnu moudrost, kterou vyslechli od ostatních mudrců, a to jim pomohlo ovládnout mysl. Jejich matka se zachovala správnĕ. Odejít do lesa bez ohlášení bývalo vţdy uznávaným zvykem. Smrt koneckonců také nikdy svůj příchod neoznamuje.

Kapitola 35: PÁNDUOVCI ODCHÁZEJÍ DO ÚSTRANÍ Kdyţ se přiblíţil třicátý šestý rok Judhišthirovy vlády, Ardţuna navštívil Dváraku. Vĕdĕl, ţe Krišnův odchod je nablízku, a chtĕl Ho ještĕ naposledy spatřit. Bratři si mysleli, ţe by mohli Krišnu přimĕt k poslední návštĕvĕ Hastinápuru. Moţná by se jim Ho mohlo podařit přesvĕdčit, aby také zrušil Gándhářinu kletbu a zůstal na Zemi. Jistĕ to bylo v Jeho moci. Ardţuna byl pryč nĕkolik mĕsíců a Judhišthira začínal pozorovat nepříznivá znamení. Roční období přicházela nepravidelnĕ a lidé se vzdávali svých předepsaných povinností. Mezi občany neustále vznikaly rozepře a lidé se navzájem všemoţnĕ podvádĕli. Judhišthira vidĕl, ţe podléhají pýše, hnĕvu a chamtivosti, a promluvil s Bhímou. Milý bratře, od Ardţunova odchodu do Dváraky uţ uplynula nĕjaká doba. Vidím mnoho zlých znamení, která svĕdčí o tom, ţe došlo k velkému neštĕstí. Nadešel snad čas Krišnova odchodu, jak naznačil svatý riši Nárada? Co jiného by vysvĕtlovalo tolik znamení bezboţnosti, které ted pozorujeme? Veškeré naše štĕstí a vše příznivé pochází pouze od Krišny. V jeho nepřítomnosti bude vše ztraceno.“ Judhišthira upozornil Bhímu na různá znamení, která pozoroval   —    šakaly vyjící na vycházející slunce, psy, kteří na nĕho nebojácnĕ štĕkali, a své konĕ, kteří vypadali, ţe roní slzy. Neustále slyšel krákání vran a

houkání sov a oblohou se neustále rozléhalo hřmĕní. Zemĕ jako by se třásla a vál prudký vítr, který unášel oblaka prachu. Boţstva v chrámech jako by naříkala a potila se. Zdálo se, ţe se chystají odejít. Judhišthira nakonec pronesl: Myslím, ţe všechny tyto nepříznivé jevy svĕdčí o tom, ţe Zemi postihlo velké neštĕstí. Svĕt byl štastný, ţe ho poznačují otisky Pánových nohou. Tato znamení naznačují, ţe tomu tak jiţ nebude.“ Bĕhem Judhišthirových slov dorazil posel se zprávou, ţe se Ardţuna vrátil. Judhišthira ho nechal ihned vstoupit a Ardţuna se mu zakrátko klanĕl u nohou a objímal ho. Judhišthira na nĕm vidĕl, ţe je také sklíčený. Z očí mu tekly slzy a byl bledý. Stĕţí dokázal na bratra pohlédnout. Judhišthira pocítil ještĕ vĕtší neklid a řekl: Milý bratře, řekni mi, prosím, zda všichni naši přátelé a příbuzní ve Dvárace tráví svoje dny štastnĕ. Je můj úctyhodný praotec Šúraséna štastný? Mají se můj strýc z matčiny strany, Vasudéva, a jeho mladší bratři dobře? Je stále ţiv Ugraséna a jeho mladší bratr? Jak se mají Hridíka a jeho syn Kritavarmá? Jsou Akrúra, Dţajanta, Gada, Sárana a Šatrudţit štastní? Jak se má Balaráma, Osobnost Boţství, a ochránce všech oddaných?“ Judhišthira vyjmenovával přátele v Dvárace a ptal se na jejich blaho. Pánduovci Dváraku často navštĕvovali a strávili tam mnoho štastných dní. Poté, co vyjmenoval přední obyvatele Krišnova mĕsta, zeptal se konečnĕ na Krišnu: Uţívá si Pán Krišna, původní Svrchovaná Osoba, který vţdy miluje svoje oddané, zboţného společenství ve Dvárace mezi svými přáteli? Ta všemocná osoba spolu s Balarámou, který je prvotní Pán Ananta, setrvává v oceánu jaduovského rodu pro blaho, ochranu a celkový pokrok veškerého vesmíru. Členové jaduovského rodu chránĕni Pánovýma rukama si uţívají ţivota jako obyvatelé vĕčného duchovního svĕta. Pod Krišnovou ochranou ţijí beze strachu a svojí mocí a bohatstvím překonávají i bohy.“ Při pohledu na Ardţunovu sklíčenou tvář se Judhišthira zeptal, jestli je v pořádku. Přestoţe pánduovský král předpokládal, ţe Krišna a Jeho rodina odešli, stále se Ardţuny ptal v nadĕji, ţe bratrova zasmušilost má nĕjakou jinou příčinu. Můj bratře Ardţuno, řekni mi, prosím, je-li tvoje zdraví v pořádku. Tvoje tĕlo jako by ztratilo svůj lesk. Je to proto, ţe tĕ ostatní uráţeli a přehlíţeli

kvůli tvému dlouhému pobytu ve Dvárace? Oslovil tĕ nĕkdo nepřátelsky nebo ti vyhroţoval? Nemohl jsi dát milodar tomu, kdo tĕ o nĕj poţádal, nebo jsi nemohl dodrţet slib? Nemohl jsi ty, velký ochránce lidí, ochránit nĕjaké bezmocné lidi, kdyţ se k tobĕ uchýlili? Zapletl ses se ţenou pochybného charakteru nebo ses zachoval nevhodnĕ k ţenĕ, která si to nezaslouţila? Porazil tĕ cestou nĕkdo v niţším nebo ve stejném postavení? Spáchal jsi neodpustitelnou či ohavnou chybu?“ Judhišthira se odmlčel, protoţe nechtĕl vyjádřit svoji nejvĕtší obavu. Bhíma a dvojčata ronili slzy, protoţe tušili pravdu. Po chvíli ticha nakonec řekl: Nebo, milý bratře, ted cítíš vnitřní prázdnotu uţ navţdy, protoţe jsi ztratil svého nejdůvĕrnĕjšího přítele, Pána Krišnu? můj bratře Ardţuno, nenapadá mĕ jiný důvod, proč jsi tak zarmoucený.“ Ardţuna nedokázal odpovĕdĕt. Vyschlo mu v ústech a údy se mu třásly. Zabořil tvář do dlaní a lkal. Nakonec se mu podařilo slzy zadrţet a řekl: králi, Nejvyšší Pán, Osobnost Boţství, Krišna, který se ke mnĕ choval jako k důvĕrnému příteli, mĕ opustil. Tak zmizela moje jedinečná síla, která udivovala i bohy. Tak jsem ztratil Jeho, jehoţ odloučení na jediný okamţik by učinilo všechny vesmíry nepříznivými a prázdnými jako tĕla bez ţivota. Jedinĕ Jeho milostivou silou jsem dokázal přemoci chtivé prince shromáţdĕné na svajamvaře na dvoře krále Drupady.“ Ardţuna popsal mnoho událostí, kdy díky Krišnovĕ milosti vykonal neuvĕřitelnĕ odváţné činy. Vypočítával četné případy, kdy Pánduovci unikli ze zoufalých a nebezpečných situací, a pokračoval zarmouceným hlasem: Vojenská síla Kuruovců byla jako oceán, v jehoţ hlubinách se skrývá mnoho hrozivých vodních ţivočichů. Byl nepřekonatelný, ale díky Krišnovĕ přátelství se mi ho překonat podařilo. Všichni vznešení generálové jako Bhíšma, Dróna, Karna a ostatní na mĕ mířili svoje nepřekonatelné zbranĕ. A přece díky Pánovĕ milosti mi mohli stĕţí zkřivit vlas na hlavĕ. Jistĕ jen z nedostatku úcty k Nĕmu jsem si Ho dovolil zamĕstnat jako svého vozataje, nebot Jeho uctívali a slouţili Mu nejlepší lidé, kteří usilují o osvobození. králi, Jeho ţertování a upřímná slova byly příjemné a překrásnĕ ozdobené úsmĕvy. Nyní si vzpomínám na Jeho láskyplná oslovení jako ,ó Pártho, ó příteli, ó synu kuruovského rodù a všechny podobné důvĕrnosti a jsem ohromen. Společnĕ jsme spávali, sedávali a procházeli se. Kdyţ jsme se vzájemnĕ vychloubali svým hrdinstvím a On přehánĕl, káral jsem Ho slovy: ,Máš vskutku pravdu, můj příteli. I tehdy, kdy jsem Ho znevaţoval,

snášel moje výroky a promíjel mi je přesnĕ tak, jako promíjí přítel příteli nebo otec synovi.“ Ardţuna se odmlčel. Nedokázal pokračovat. Všichni bratři ohromenĕ sedĕli a také nic neříkali. Nemyslitelné se tedy nakonec stalo skutečností a Krišna odešel. Naslouchali Ardţunovi, který se opĕt uklidnil a dále popisoval, jak ho v Krišnovĕ nepřítomnosti přemohla skupina pastevců, kdyţ se snaţil chránit Krišnovy opuštĕné manţelky. Ardţuna pohlédl na svoje ruce. Kam se podĕla moje úţasná síla? Mám stejný luk Gándíva, stejné šípy, stejný kočár taţený stejnými koňmi a pouţívám je jako týţ Ardţuna, jemuţ se klanĕli všichni králové. Bez Krišny je to však všechno náhle k ničemu.“ Judhišthira svého rozrušeného bratra objal. Posadil ho na trůn a nechal ho ovívat sluţebníky. Kdyţ se Ardţuna napil trochy vody, řekl bratrům, co se stalo ve Dvárace: králi, jelikoţ ses mĕ zeptal na naše přátele a příbuzné v tom svatém mĕstĕ, řeknu ti, ţe všechny stihla kletba bráhmanů. Jejím následkem se opili vínem a pak spolu bojovali vyzbrojeni holemi nepoznávajíce jeden druhého. Ted jsou všichni mrtví.“ Ardţuna vylíčil podrobnosti té strašné události. Před lety si pár chlapců ve Dvárace udĕlalo legraci z nĕkolika mocných mudrců v čele s Náradou bĕhem jejich návštĕvy mĕsta. Chlapci oblékli Krišnova syna Sámbu jako ţenu a pod šaty mu schovali ţeleznou kouli, aby to vypadalo, ţe čeká dítĕ. Potom se zeptali mudrců: Porodí tato ţena dĕvče, nebo chlapce?“ Mudrce drzost chlapců rozzlobila a odpovĕdĕli: Porodí ţeleznou kouli, která zničí váš rod. Přeţijí jen Krišna a Balaráma.“ Jakmile se jaduovský král Ugraséna o kletbĕ doslechl, nechal ţeleznou kouli rozdrtit na prášek a vhodit do oceánu. Pozdĕji Jaduovci ve Dvárace spatřili hrozivá znamení. Vidĕli, jak se mĕstem pohybuje vtĕlená podoba Času, černá a dĕsivá. Mocní jaduovští a vrišniovští lučištníci na ni vystřelili statisíce šípů, ale nikdo ji zasáhnout nedokázal. Den za dnem vál silnĕjší vítr a v ulicích se hemţily krysy a myši. Hlinĕné nádoby praskaly bez viditelné příčiny, studny chrlily vodu a tĕla lidí se třásla. Vzduchem znĕly skřeky všech moţných nepříznivých tvorů   —   vran, sov a šakalů. Kravám se rodili osli a slonům muly. Kdyţ se podávalo čisté a dobře uvařené jídlo, bylo prolezlé červy. Neustále bylo slyšet tĕţké kroky bĕţících lidí, ale bĕţet nikoho vidĕt nebylo. Občané se bezostyšnĕ dopouštĕli hříchů. Nebrali ţádné ohledy na bráhmany, zapomínali uctívat

chrámová boţstva a uráţeli starší a učitele. Jen Krišna a Balaráma se tak nechovali. Kdyţ pozorovali hrozivá znamení a slyšeli, jak se občanům zdají dĕsivé sny, svolali shromáţdĕní. Krišna přede všemi prohlásil: vůdci jaduovského rodu, všimnĕte si, prosím, tĕchto strašlivých znamení, která se objevila ve Dvárace jako prapory Smrti. Nemĕli bychom tady zůstávat. Ţeny, dĕti a starci by mĕli opustit mĕsto a odejít do Šankhóddháry. My sami půjdeme do svaté Prabhásy, kde teče na západ řeka Sarasvatí. Tam se vykoupeme kvůli očistĕ, budeme se postit a zamĕstnáme mysl meditací. Potom uctíme bohy a vĕnujeme jim bohaté obĕtiny. Pak bychom mĕli uctít bráhmany a štĕdře je obdarovat. Tak se nám moţná podaří odvrátit to, co tato znamení vĕstí.“ Shromáţdĕní dalo najevo svůj souhlas a všichni se připravili na cestu. Jaduovští bojovníci nastoupili do kočárů a vydali se do Prabhásy na pobřeţí moře. Ţeny jely v jejich středu. Kdyţ průvod dorazil do Šankhóddháry, na půli cesty mezi Dvárakou a Prabhásou, ţeny tam zůstaly a muţi pokračovali dál. Jaduovci dorazili do Prabhásy s hlasitým troubením na lastury a tisíce trubek. Usadili se v palácích a honosných sídlech a vykonali obĕti pro uctĕní bohů. Na konci druhého dne pod vlivem osudu vypili značné mnoţství vína mairéja, které bylo připraveno pro obĕti. V opojení začali ţertovat. Sátjaki pak urazil Kritavarmu, jemuţ nikdy neodpustil pomoc Ašvatthámovi při zabíjení spících pánduovských vojáků. Posmĕšným hlasem řekl: Který statečný kšatrija by zabil muţe v náruči spánku? Copak uţ nebyli mrtví? synu Hridíky, tvůj čin nelze strpĕt.“ Kritavarmá vzplál hnĕvem. Ukázal na Sátjakiho levou rukou, aby ho zneváţil, a zahřímal: Kdyţ se prohlašuješ za hrdinu, jak jsi tedy mohl tak krutĕ zabít neozbrojeného Bhúrišravu, který navíc sedĕl v meditaci a zbranĕ odhodil stranou?“ Krišna vrhl na Kritavarmu hnĕvivý pohled. Sátjaki vyskočil, vytasil meč a zařval: Přísahám při pravdĕ, ţe pošlu Kritavarmu na cestu, jíţ se vydali Dhrištadjumna a Šikhandí. Jeho ţivot i sláva jsou u konce.“ Sátjaki se vrhl na Kritavarmu, jehoţ reakce otupilo víno, a máchnutím meče mu utal hlavu. Kritavarmovi přátelé pak napadli Sátjakiho ţeleznými

hrnci na vaření. Pradjumna mu přišel na pomoc a oba muţi stáli zády k sobĕ proti velké přesile bojovníků, kteří je obklíčili. Přestoţe bojovali statečnĕ, brzy je přemohli a zabili. Krišnu smrt Jeho syna Pradjumny rozzlobila a vytrhl hrst rákosí, které rostlo poblíţ. Vyrostlo z ţelezného prášku, jenţ byl vhozen na Ugrasénův rozkaz do oceánu, a podobalo se ţelezným holím. Krišna se s ním ohánĕl jako se smrtícími zbranĕmi a rychle pobil všechny muţe, kteří Mu zabili syna. Ostatní Jaduovci a Vrišniovci vzali svoje zbranĕ a zapojili se do šarvátky. Brzy se strhla prudká řeţ. Kdyţ se jim zbranĕ rozbily, chopili se rákosí. Zmateni vínem a ovlivnĕni kletbou Gándhárí a mudrců se nelítostnĕ navzájem pobili. Otec zabil syna, syn otce a bratr bratra. Zničili se, jako kdyţ hmyz vlétne do ohnĕ. Za necelou hodinu zemřely milióny muţů. Jen Krišna a Balaráma přeţili, spolu s Dárukou, který tuto zprávu doručil zpĕt do Dváraky. Ardţuna na okamţik přerušil vyprávĕní. Při líčení příhody jeho mysl podlehla zmatku. Vĕdĕl, ţe to byla Krišnova touha. Pán chtĕl, aby Jeho vlastní rodina i stoupenci opustili svĕt. S příchodem vĕku Kali by mohli způsobit vĕtší pohromu neţ ateističtí démoni. Byli koneckonců mnohem mocnĕjší. Nikdo by je nedokázal zastavit. Mohli být zabiti, jen kdyby se povraţdili navzájem. Ardţuna se zhluboka nadechl a pokračoval dál. Popsal, jak odešel sám Krišna. Kdyţ všichni Jaduovci a další bojovníci zemřeli, Krišna přihlíţel tomu, jak Balaráma usedl v meditaci na pobřeţí. Upadl do tranzu a z jeho úst vylezl mnohohlavý boţský had Ananta Šéša. Uctíván Varunou a ostatními bohy se odplazil do oceánu a zmizel. Krišna sledoval Balarámův odchod a pak vstoupil do nedalekého lesa. Usedl v meditaci pod smokvoň. Tehdy k Nĕmu přistoupili nikým nevidĕni všichni hlavní bohové, jeţ si přáli spatřit Jeho poslední zábavu na Zemi. Nedaleko od místa, kde sedĕl Krišna, byl jeden lovec. Chytil velkou rybu a v jejím břiše našel kus ţeleza, poslední zbytek oné ţelezné koule vhozené do moře. Z nĕho zhotovil hrot šípu, vydal se s ním na lov a narazil na Krišnu. Díky Krišnovĕ klamné energii si při pohledu zdálky mezi keři spletl Krišnovu nohu se zvířetem. Vystřelil šíp, trefil Krišnu do nohy a Pán odešel ze svĕta uctíván bohy v čele s Brahmou.

Ardţuna povĕdĕl, jak se Dáruka vrátil do Dváraky. Bylo mu řečeno, ţe tam nalezne Ardţunu a má ho poţádat, at odvede ţeny do Indraprasthy. Kdyţ Dáruka přijel do mĕsta, šel ke Krišnovu otci Vasudévovi a sdĕlil mu tu srdcervoucí novinu. Vasudéva s Dévakí se zhroutili v mdlobách na zem a v mukách odloučení od Krišny oba zemřeli. Ardţunu samotného, jenţ přijel do Dváraky jen nedávno, přemohl ţal, kdyţ se doslechl, co se stalo. Snaţil se však vyplnit Krišnovy pokyny. Nejprve zařídil pohřební obřady pro Vasudévu a Dévakí. Kdyţ vzplála pohřební hranice, vstoupily do ohnĕ i ostatní Vasudévovy ţeny pohrouţené v myšlenkách na Krišnu. Potom Ardţuna odjel do Prabhásy, aby provedl pohřební obřady pro všechny zabité bojovníky. Zemřely milióny muţů a Ardţunovi trvalo celé týdny, neţ zařídil pohřební obřady pro ty, v jejichţ rodinách nezůstali ţádní muţi. Ze Šankhóddháry přivezly ţeny a mnoho vdov vstoupilo do ohnĕ, kde objaly svoje pány, a tak dosáhly stejných končin jako tito muţi. Ardţuna nalezl tĕla Krišny a Balarámy a při pohledu na nĕ ţasl. Jejich tĕla vydávala stejnou záři jako zaţiva. Ardţuna pochopil, ţe nemohou zemřít. Jejich zdánlivá smrt byla pouze projevem Krišnovy klamné energie. Krišna a Balaráma jsou podoby původního transcendentního Nejvyššího. Ardţuna dospĕl k závĕru, ţe hmotná tĕla, která za sebou zanechali, slouţí pouze ke zmatení nevĕřících. Pán je milostivý i k tĕm, kteří si přejí být ateisty. Ardţuna, ochromený ţalem a pohybující se jako dřevĕná loutka, zařídil, aby zkušení knĕţí spálili tĕla obou Pánů. Rukminí a Krišnovy ostatní přední královny vystoupily na pohřební hranici a vzdaly se svých ţivotů. Po skončení všech pohřebních obřadů se Ardţuna vrátil do Dváraky. Zbývající ţeny, dĕti, bráhmany, vaišji a šúdry nechal odvézt v kočárech do Indraprasthy. Krišna Dárukovi řekl, ţe mĕsto brzy zaplaví moře, a Ardţuna si dĕlal starosti, aby z nĕho všechny dostal ven včas. Cestou z Dváraky naříkali a volali Krišnova jména a na jejich průvod byl ţalostný pohled. Jiţ při opouštĕní mĕsta začal pevnou zem zaplavovat oceán. Ohlédli se a spatřili ohromné velké vlny naráţet do mohutné ostrovní pevnosti a vířit v ulicích a v domech. Průvod zbavený hrdinů pokračoval pomalým pochodem k Indraprastĕ. Po nĕkolika dnech dorazili do provincie Paňčadţala. Ardţuna se tam rozhodl na chvíli utábořit. Oblast byla zamořená lupiči, a ti, kdyţ vidĕli tisíce bohatĕ ozdobených ţen z Dváraky, se rozhodli tábor napadnout. V

převlečení za pastevce se spojili do jednoho šiku a s hlasitým křikem se vrhli na tábor. S kyji a luky napadli ţeny, vlekli je pryč a cestou je plenili. Ardţuna nastoupil do kočáru a vyjel za nimi. Křičel: Vy hříšní darebáci, okamţitĕ zastavte. Utečte odtud, je-li vám ţivot milý. Zdrţte se jen chvíli a já vaše tĕla rozsekám na kusy.“ Vlivem osudu si lupiči Ardţuny vůbec nevšímali a pokračovali v drancování. Ardţuna zvedl Gándívu, ale ke svému úţasu ho jen stĕţí dokázal napnout. Jeho síla zmizela. S velkým úsilím ho nakonec napnul a vystřelil šípy, ale ty ke svým cílům nedoletĕly. Pánduův syn se potom pokusil vyvolat nebeské zbranĕ, ale neobjevily se. Zklamanĕ a rozhnĕvanĕ se rozbĕhl za lupiči a bil je lukem, ale navzdory svému úsilí se mu nepodařilo zabránit jim v odvlečení mnoha jaduovských ţen. Ardţuna vzdychal zármutkem. Chápal, ţe to všechno je nĕjakým způsobem Pánův plán. Nyní, po Krišnovĕ odchodu, je jeho obrovská síla tatam. Naprosto skleslý pokračoval v cestĕ do Indraprasthy. Kdyţ dojeli do mĕsta, Ardţuna korunoval králem Vadţru, syna Krišnova syna Aniruddhy. Princ byl stále ještĕ chlapcem a neodešel se staršími kšatriji do Prabhásy. Smrt všech jeho příbuzných ho hluboce zarmoutila, ale s pomocí rad učených bráhmanů začal vládnout mĕstu. Jakmile Ardţuna zajistil, aby vše bylo v pořádku, rozhodl se vrátit do Hastinápuru. Zatímco se chystal k odjezdu, doslechl se, ţe v poustevnĕ nedaleko mĕsta je přítomen Vjásadéva. Šel ho navštívit, padl mu k nohám a neschopen slova jen proléval slzy. Kdyţ tam Ardţuna leţel témĕř bez ţivota, Vjásadéva řekl: dítĕ, jakou příčinu má tento ţal? Zabil jsi snad neúmyslnĕ bráhmanu nebo jsi podlehl v bitvĕ? Zapletl ses s nedotknutelnou ţenou nebo ses jiným způsobem zpronevĕřil náboţenským zvyklostem? Nic z toho nepovaţuji za moţné. Řekni mi, co tĕ trápí, ó synu Prithy, pokud se toho cítíš schopen.“ Ardţuna nabyl klidu, poklekl před rišim a v mukách ze sebe vypravil: vznešený mudrci, ten s pletí jako temný mrak a očima jako dva okvĕtní lístky lotosu opustil spolu s ušlechtilým Rámou tento svĕt. U Prabhásy byli zabiti všichni vrišniovští hrdinové prostřednictvím ţelezných holí stvořených kletbou bráhmanů. Nikdo neunikl. Ti mocní muţi se navzájem pobili v návalu hnĕvu.“

Ardţuna pomyslel na Krišnu a své mnohé přátele, zhroutil se a naříkal. Krveprolití u Prabhásy mu připomnĕlo tu dĕsivou noc na Kurukšétře, kdy Ašvatthámá zavraţdil spící Pánduovce. Ardţuna tehdy ztratil tolik rodinných členů a přátel a nyní je po smrti i jejich zbytek. Uţ nemá pro co ţít. bráhmano, jen pohled na nepříznivý bĕh času. Při pomyšlení na tuto tragédii nemohu nalézt klid mysli. Krišnova smrt je tak neuvĕřitelná jako vyschnutí oceánu, pád nebes nebo rozpolcení hory Himavat. Bez Nĕho nemohu dále ţít. A je zde ještĕ další neštĕstí, z nĕhoţ mi puká srdce.“ Ardţuna vyloţil, jak nedokázal ochránit jaduovské ţeny před lupiči. Přímo před mýma očima lupiči z kmene Ábhíra odvlekli tisíce ţen. Nemohl jsem nic dĕlat. Bĕda, za to jistĕ můţe Krišnova nepřítomnost. Jak mohu pokračovat ve svém zbytečném ţivotĕ bez Nĕho? Jiţ nikdy neuvidím toho, který řídil můj kočár, toho boţského neomezeného Góvindu oplývajícího slávou a nepomíjející mocí. Jsem zoufalý a točí se mi hlava. Bez hrdinného Dţanárdany si netroufám ţít. Jakmile jsem se doslechl, ţe odešel, oči se mi zakalily a jiţ nejsem schopen nic vidĕt. nejlepší z lidí, řekni mi, prosím, co je ted nejlepší pro tuláka s prázdným srdcem bez příbuzných a přátel, jako jsem já.“ Vjásadéva odpovĕdĕl: Nermut se. Vše nařídil Pán. Krišna dovolil, aby se to stalo, přestoţe tomu mohl zabránit. Góvinda by mohl zmĕnit bĕh vesmíru, o kletbĕ ani nemluvĕ. Ten, který sedĕl na tvém kočáře a provádĕl tĕ všemi útrapami, byl sám všemocný Nejvyšší. Ulehčil Zemi její břímĕ a nyní ukončil svoje zábavy podobné lidským. Prostřednictvím tebe a tvých bratrů úspĕšnĕ vykonal práci hodnou bohů. Jsi korunován úspĕchem, jelikoţ jsi potĕšil nesmrtelného a nepochopitelného Kéšavu. Nyní jistĕ myslíš na svůj vlastní odchod. Kdyţ nadejde hodina neštĕstí, je vše ztraceno   —    včetnĕ odvahy, porozumĕní i schopnosti vidĕt. Můţe za to jen vliv neodolatelného času. Netruchli, ó hrdino. Přišel čas, kdy byste mĕli vy Pánduovci dosáhnout nejvyššího cíle. To povaţuji za nejprospĕšnĕjší.“ Ardţuna utĕšený Vjásadévovými slovy se s jeho svolením vydal do Hastinápuru. ***

Kdyţ Ardţuna domluvil, jeho čtyři bratři byli ohromeni. Mysleli jen na Krišnu. Nikdo si bez Nĕho nedokázal svůj ţivot představit a po tvářích jim stékaly slzy. Rozrušený Judhišthira řekl: nejlepší z lidí, mĕli bychom pochopit, ţe čas ve svém kotli vaří všechny tvory. Dokonce i neporazitelní Vrišniovci byli zničeni a Krišna odešel. Nyní bychom se mĕli zachovat podle Vjásadévových pokynů. Nemá smysl zde zůstávat. Temný vĕk Kali jiţ přichází. Jen pohledte, jak se občané pod jeho vlivem stávají hříšnými. Mĕli bychom odejít, nebot mocný Paríkšit, jehoţ vţdy chrání Pán, je způsobilý vládnout Zemi.“ Judhišthirovi bratři souhlasili. Vĕdĕli, ţe přišel čas, aby odešli do ústraní. Paríkšit je mohl nahradit. Judhišthira se poradil s bráhmany a určil den, kdy odejdou do lesa. Kdyţ se občané doslechli o jeho rozhodnutí, naříkali a snaţili se ho od toho odradit, ale Judhišthira názor nezmĕnil. V příznivý den jmenoval Paríkšita králem a Kripu jeho hlavním rádcem. Pĕt bratrů rozdalo bohatství bráhmanům, provedlo obřady na počest Krišny a rozdalo Jeho jménem kupy zlata a drahokamů. Po dokončení všech obřadů si Judhišthira svlékl královský odĕv a šperky a oblékl se do stromové kůry. Bratři následovali jeho příkladu. Všech pĕt jich vyšlo z královského paláce jako pĕt asketů. Lidé zoufale naříkali a připomnĕlo jim to ten hrozný den, kdy byli bratři posláni do vyhnanství. Judhišthira nebral nářek lidí na vĕdomí a kráčel k severní bránĕ. Jeho čtyři bratři šli tĕsnĕ za ním. Kdyţ Draupadí vidĕla odhodlanost svých manţelů, spĕchala za nimi. Nikdy od nich nebyla odloučena, ani kdyţ odešli do lesa, a kdyby ji opustili, zemřela by nesnesitelným zármutkem. Naposled se rozloučila se slzami v očích se Subhadrou a ostatními pánduovskými ţenami, které neustávaly v askezi a modlitbách, a zamĕřila mysl na odříkání. Stejnĕ jako její manţelé i ona opouštĕla mĕsto na poslední velkou cestu k severu s radostí. Bratři i Draupadí jedli prostá jídla a pili vodu jen jednou dennĕ a kráčeli vytrvale k Himálaji. S nikým nemluvili a setrvávali pohrouţeni v myšlenkách na Krišnu. Po mnoha dnech cesty dospĕli k velkému jezeru na úpatí hor. Kdyţ se k nĕmu přiblíţili, spatřili před sebou zářící postavu boha Agniho, který je oslovil hřímajícím hlasem: nejlepší z kuruovského rodu, slyšte moje slova. Jsem bůh ohnĕ, kterého Ardţuna potĕšil u Khándavy. Tehdy jsem mu dal Gándívu. Nyní by ho mĕl vrátit. Necht jej vhodí spolu s obĕma nevyčerpatelnými toulci do vody a Varuna si je vezme zpĕt.“

Ardţuna se Agnimu poklonil a sejmul luk a toulce z ramene. Nedokázal je nechat ve mĕstĕ, ale ted je na Agniho příkaz hodil do vody. Agni zmizel a bratři pokračovali v cestĕ. V dálce uvidĕli mraky zahalený vrchol hory Himavat. Minuli tuto velkou horu, přešli poušt a nakonec došli k hoře Méru, kde sídlí bohové. Při cestĕ touto hornatou krajinou se k nim přidal pes, který je neopouštĕl ve dne ani v noci. Zanedlouho dospĕli k úpatí posvátné hory Gandhamádana, kde strávili vĕtšinu svého vyhnanství. Poklonili se před ní a pomodlili se k ní, a pak zahájili výstup. Bratři šli celé mĕsíce a jejich tĕla pohubla. Byli zesláblí a unavení a lezení jim činilo potíţe. Kdyţ slézali strmý horský průsmyk, Draupadí náhle klesla k zemi a zemřela. Bhíma, který kráčel přímo za Judhišthirou, řekl: ničiteli nepřátel, přestoţe křehká princezna nikdy nespáchala ţádný hřích, zhroutila se k zemi. Řekni mi, proč zde musela padnout.“ Judhišthira, aniţ by se zastavil či jen ohlédl, odpovĕdĕl: Přestoţe byla Paňčálí provdána za všech nás pĕt, vţdy mĕla nejradĕji Ardţunu. Proto padla.“ Poté, co vylezli o kus dále, padl a zemřel Sahadéva. Bhíma se opĕt zeptal Judhišthiry, proč jeho ctnostný bratr padl. Judhišthira odvĕtil: Byl obdařen poznáním a vţdy si myslel, ţe se mu moudrostí nikdo nevyrovná. Proto padl.“ Čtyři bratři ponechali Sahadévu na místĕ a pokračovali vzhůru, stále následováni oním psem. Zakrátko padl Nakula, jehoţ při pohledu na smrt Draupadí a Sahadévy zkrušil zármutek. Ještĕ jednou Bhíma poţádal Judhišthiru, aby to vysvĕtlil. Náš spravedlivý bratr byl nejinteligentnĕjší z lidí. Myslel si však, ţe se mu krásou nikdo nevyrovná, a proto padl.“ Jako další klesl Ardţuna ze zármutku nad smrtí bratrů a Draupadí. Zarmoucený Bhíma se dotázal Judhišthiry, proč padl vţdy pravdomluvný Ardţuna. Tĕsnĕ před válkou Ardţuna slíbil zabít všechny Kuruovce za jediný den. Za nedodrţení tohoto slibu, sloţeného pod vlivem pýchy, byl nucen padnout k zemi.“ Zbývající dva bratři a pes pokračovali ve výstupu. Před vrcholem padl i Bhíma. Kdyţ tak leţel na zemi a mĕl smrt na jazyku, zeptal se Judhišthiry, v čem spočívala jeho chyba. Vrikódaro, byl jsi velký jedlík a při jídle jsi nebral ohled na druhé. Proto jsi padl.“

Judhišthira zamĕstnal mysl jógovou meditací a pokračoval v cestĕ sám. Kdyţ se přiblíţil k vrcholu, oblohou se rozlehlo mohutné hřmĕní. Vzhlédl a uvidĕl, jak se k nĕmu snáší Indrův kočár. Nastup do mého kočáru, ó potomku Bharaty, a já tĕ odvezu na nebesa.“ Judhišthira se bohu poklonil. Netouţím po nebesích, ó Šakro, a také nemohu opustit bratry a ctnostnou Draupadí. Všichni padli na této hoře.“ Indra ho ujistil, ţe svoji manţelku a bratry brzy spatří v jejich původních tĕlech, ale Judhišthira přesto odejít nechtĕl. Pohled na tohoto psa zde,“ řekl a ukázal na zvíře, které mu bylo stále v patách. Přijal u mĕ útočištĕ a nemohu ho opustit. vznešený boţe, půjdu s tebou jedinĕ, kdyţ dovolíš, aby šel také.“ Indra odpovĕdĕl, ţe na nebesích není pro psy místo. Řekl Judhišthirovi, ţe kdyţ ho opustí, nebude to představovat ţádný hřích, ale Pánduův syn nesouhlasil. Slíbil jsem, ţe nikdy neopustím toho, kdo je vystrašený, kdo u mĕ vyhledá útočištĕ, kdo je oddaný, souţený, slabý nebo prosí o ţivot. To zvíře zde nemohu zanechat.“ Judhišthira však psa i přes Indrovy naléhavé prosby neopustil. Vtom se zvíře přímo před Judhišthirovýma očima promĕnilo v boha spravedlnosti Dharmarádţu. Jakmile Judhišthira spatřil svého otce, padl k zemi a poklonil se mu. Dharmarádţa ho zdvihl a řekl: králi králů, nikdo jiný na Zemi se nemůţe pochlubit takovou ctností. V minulosti jsem tĕ podrobil zkoušce u Dvaitavanu a dnes jsem se opĕt přesvĕdčil, ţe jsi ten nejvznešenĕjší zastánce mravnosti. Pomineme-li Zemi, ani na nebesích se ti nikdo nevyrovná. Čekají tĕ končiny nekonečné nebeské blaţenosti, ó králi. Rychle nastup do Indrova kočáru.“ Judhišthira tak učinil, a kdyţ se kočár rychle vznášel vzhůru, Judhišthiru obklopily nebeské bytosti, které velebily jeho i Indru. Vidĕl rovnĕţ boţského mudrce Náradu, jak se vlastní boţskou silou vznáší v meziplanetárním prostoru. Riši pronesl: Tento královský mudrc Judhišthira překonal všechny ostatní krále na nebesích. Zahalil svĕty svojí slávou a dosáhl tĕch nejvyšších končin ve svém lidském tĕle. O kom jiném je známo, ţe nĕčeho takového dosáhl?“ Kočár se ocitl na nebeských planetách, a kdyţ se snášel do zářícího sídla, Judhišthira spatřil Durjódhanu sedĕt na zlatém trůnĕ. Obrátil se překvapenĕ k Náradovi a riši mu vysvĕtlil: Tento král dosáhl nebes díky svým

kšatrijským činům. Bojoval nebojácnĕ a opustil tĕlo v bitvĕ. Proto byl povýšen do tohoto sídla, kde nĕjaký čas zůstane.“ Judhišthira se zeptal, kam odešli jeho bratři. Netouţil zůstat na nebesích, protoţe ho nebeské rozkoše nelákaly. Jiţ na Zemi se vzdal pout k hmotĕ a tuţeb po smyslovém poţitku a dával místo toho přednost transcendentální sluţbĕ Nejvyššímu Pánu, Krišnovi. Tato sluţba mu poskytovala vrcholné potĕšení tisíckrát převyšující hmotné štĕstí. Na nebeské bohatství, jehoţ si uţíval Durjódhana, hledĕl s opovrţením. Jeho jedinou touhou bylo zůstat v Krišnovĕ společnosti se svými bratry a s Draupadí. Tak jako on byli i oni oddáni láskyplné sluţbĕ Krišnovi. Zatouţil být opĕt s nimi. Durjódhana si můţe ponechat nebesa, pomyslel si Judhišthira. Bez Krišny a jeho sluţebníků se nebudou lišit od pekla. Indra přikázal nebeštanům, aby Judhišthiru zavedli k bratrům a Draupadí. Vedli Pánduova syna po cestĕ vedoucí z nebes. Náhle je zahalila temnota. Skrze ni Judhišthira spatřil pustiny pokryté hnijícími mrtvolami. Vzduch byl plný smrdutého zápachu a kolem poletovaly mouchy, vosy a komáři. Hranice tĕchto končin vymezoval planoucí oheň. Judhišthira vidĕl vrány a supy se ţeleznými zobáky a zlé duchy s ústy ve tvaru jehly. Vidĕl řeku vroucí vody plnou křičících lidí a další plnou výkalů a slizu. Cestu, která se rozţhavovala, kdyţ po ní šel, lemovaly stromy s listy ostrými jako břitva. Rozhlédl se a spatřil lidi vystavené mučení. Judhišthira uţasl nad tím, co vidĕl, a zeptal se průvodců: Co je to za místo? Proč jste mĕ přivedli do pekla? Přeji si vidĕt bratry a Draupadí.“ Poslové odpovĕdĕli: Přivedli jsme tĕ sem na Indrův příkaz, ó potomku Bharaty, v souladu s tvojí vlastní touhou. Chceš-li se vrátit, odejdeme.“ Judhišthira poţádal, at ho odvedou zpĕt k Indrovi. Obrátili se tedy na zpáteční cestu. Vzápĕtí zaslechl všude kolem sebe hlasy: králi, neopouštĕj nás! Tvoje přítomnost nám ulevuje v našem utrpení. Náhle se zvedá chladivý vánek a pohled na tebe uklidňuje naši mysl.“ Judhišthira vykřikl: Kdo jste a proč jste tady?“ Jsem Bhíma!“ Jsem Ardţuna!“ Jsem Nakula!“ Jsem Sahadéva!“ odpovĕdĕly mu hlasy. Judhišthira zaslechl Draupadino jméno a také Dhrištadjumnovo a jména dalších ctnostných králů a princů, kteří ho na Zemi následovali. Ohromenĕ se obrátil na průvodce: Co je to za zvrácený

osud, ţe jsou tito ctnostní muţi v pekle? Nevĕřím svým smyslům. To je určitĕ přelud. Spím či bdím? Zešílel jsem nebo je to jen sen? nebeštané, kdyţ slyším hlasy svých bratrů a přátel, nemohu toto místo opustit. Poţádali mĕ, abych zůstal a utĕšil je. Vratte se proto zpátky do svého sídla a nechte mĕ tady.“ Nebeštané doprovázející Judhišthiru zmizeli a ponechali ho jeho myšlenkám. Nedokázal pochopit, proč jsou jeho bratři v pekle. Kdyţ tam uţasle stál, náhle si všiml, ţe se k nĕmu blíţí Indra a další přední bohové. Jejich tĕlesná záře rozptýlila temnotu v celé oblasti. Všechny příšerné pekelné výjevy zmizely a nahradily je nebeské končiny. Judhišthira vidĕl, ţe stojí v překrásných zahradách plných nebeských kvĕtin a kvetoucích stromů. Vál chladivý a mírný vĕtřík nesoucí líbezné vůnĕ. Indra oslovil Judhišthiru: nejlepší z lidí, zachovej klid. Ty ani tvoji bratři nejste v pekle. Tu oblast jste spatřili pouze prostřednictvím klamu. Kaţdý král a vpravdĕ kaţdá bytost ţijící ve svĕtĕ lidí spatří peklo, protoţe nikdo nemůţe konat jen dobré skutky. Ti, jejichţ zboţnost je velká, získají nejprve plody svých hříchů a potom si budou dlouho uţívat velkého štĕstí. Tebe se dotkla jen slabá poskvrna hříchu, ó králi, kdyţ jsi zalhal Drónovi. Za to jsi spatřil peklo, tak jako tvoji bratři a přátelé. Nyní si můţeš uţívat nekonečného štĕstí.“ Indra Judhišthirovi sdĕlil, ţe vykonáním rádţasúji získal na nebesích místo srovnatelné s tím, jehoţ si uţívá Hariščandra, slavný král z dávných dob, který má nyní stejné bohatství jako sám Indra. Indra posadil Judhišthiru na svůj kočár a odvezl ho do svojí snĕmovní sínĕ. Tam Judhišthira spatřil bratry přesnĕ tak, jak je znal, zářící slávou a obklopené nebeštany   —    maruty, vasuy, ašviny a rudry. Draupadí tam byla také, podobna samotné bohyni Lakšmí. Judhišthira vidĕl, jak všichni bojovníci, kteří padli na Kurukšétře, dosáhli nebes. Se svým otcem Súrjou zde štastnĕ ţil Karna, a dokonce i Kuruovci byli za svoje plnĕní náboţenských povinností obdařeni příznivými ţivoty. Indra odvedl Pánduova syna k překrásné řece s průzračnou a klidnĕ tekoucí vodou a řekl: Zde plyne Gangá, na nebesích známá jako Mandákiní. Vykoupej se v její vodĕ, ó králi, a získáš zářící nebeské tĕlo.“ Judhišthira vstoupil do vody a vynořil se podobný zářícímu bohu. Všechen jeho zármutek a úzkost zmizely. Kdyţ vycházel z vody, uctívali ho

siddhové a čáranové. Potom spatřil Krišnu, jak sedí v Indrovĕ paláci ve čtyřruké podobĕ úţasné krásy a záře a Ardţuna Ho uctívá. Kdyţ Krišna uvidĕl Judhišthiru, usmál se a zvedl ruku, aby mu poţehnal. Judhišthira nedaleko zahlédl Náradu, přistoupil k nĕmu a zeptal se, jak dlouho bude s bratry sídlit na nebesích. Mudrc odpovĕdĕl, ţe svými zásluţnými činy si Pánduovci zajistili témĕř nekonečnĕ dlouhý pobyt. Vy bratři jste však vĕční společníci všemocného Pána Krišny. Proto půjdete tam, kam se půjde vĕnovat svým zábavám On. Krišna se navĕky zjevuje v nĕkterém ze svĕtů, aby pro dobro všech bytostí projevil svoje činnosti podobné lidským. Tak jako vy nedokáţete být bez Nĕho, i On si přeje být vţdy s vámi. Proto váš pobyt v tĕchto končinách nebude mít dlouhého trvání. Jste tu jen proto, abyste vidĕli, kam se odebrali ti, které jste znali na Zemi. Čisté duše jako vy jsou vĕčnĕ s Pánem. Jen vlivem Jeho klamné energie se nĕkdy zdá, ţe tomu tak není. Pán jako kouzelník tvoří hmotný vesmír, na nĕjaký čas do nĕho vstupuje a potom ho opĕt ničí.“ Nárada vysvĕtlil, ţe jediným Pánovým úkolem je přivést všechny trpící duše zpĕt do jejich vĕčného postavení Jeho láskyplných sluţebníků. Do záleţitostí svĕta zasahuje jen zdánlivĕ, ale ve skutečnosti je nad nĕ vţdy povznesen. Vlivem klamu jsou lidé zmateni a oddávají se hmotnému poţitku, povaţujíce se za nezávislé. Ve skutečnosti jsou části Nejvyššího a ve všem na Nĕm závisejí. Skutečného štĕstí mohou dosáhnout jedinĕ tehdy, kdyţ se opĕt vzdají touhy po nezávislosti na Bohu. Boha samotného však Jeho vlastní klam samozřejmĕ nikdy neovlivňuje. Zjevuje se ve svĕtĕ, aby osvobodil lidi od jejich mylných představ a přivedl je zpátky k sobĕ. Tomu, kdo příliš lpí na hmotĕ, je toto poznání nepochopitelné. Musí zůstat ve svĕtech smrtelníků, přičemţ nĕkdy vystoupá na nebesa a jindy sestoupí do pekla. Dokud neprobudí svoje původní, čisté vĕdomí a neuvĕdomí si svoji vĕčnou duchovní povahu, je poután v kolobĕhu zrození a smrti. Vy Pánduovci neochvĕjnĕ slouţíte Krišnovi a jste osvobození. Tím, ţe vás Pán přivedl do hmotného svĕta, vás zamĕstnal jako svoje nástroje. To pochopí jen ti, kteří nepodléhají klamu.“ Judhišthira se zaradoval a štastnĕ upíral zrak na Krišnu. Nic na nebesích se určitĕ nevyrovná pohledu na Nĕho. A co teprve tomu, kdyţ Mu oddaný pomáhá v roli sluţebníka, přítele, či dokonce příbuzného? V transcendentálním štĕstí pohrouţený Judhišthira nedokázal od Krišny odtrhnout oči. Jaké svĕty na nĕho čekají nyní? Na tom nezáleţí. Krišnu je ochoten následovat kamkoliv.

KONEC

DODATEK JEDNA: KARNOVO ZROZENÍ Jednou vznešený mudrc Durvásá navštívil krále Kuntibhódžu. V královĕ paláci pobyl nĕkolik dní, bĕhem nichž ho obsluhovala Kuntí, tehdy ještĕ mladá dívka. Její vzorná obsluha a pokorný přístup mudrce potĕšily. Daroval jí mantru, díky které mohla přivolat kteréhokoliv boha a přimĕt ho splnit jí, cokoliv si bude přát. Když mudrc odešel, Kuntí sedĕla sama ve svém pokoji. Dívala se ven oknem a spatřila vycházející slunce. Náhle zjistila, že je obdařena zrakem nebeštan . yla schopná vidĕt zosobnĕnou podobu slunce. Když hledĕla na zářícího, nádherného boha, začal přitahovat její mysl. V mysli se začala zaobírat mantrou. Skutečnĕ účinkuje? M že přivolat samotného boha Slunce? Dívka pomyslela na Súrju a pronesla mantru. K jejímu úžasu se před ní zjevil a zaplnil místnost svojí září. h, jehož plet připomínala tekuté zlato a ozdobený zářivými náramky a čelenkou, se na užaslou dívku usmál. „Čeho si ode mĕ žádáš?“ zeptal se. Kuntí se před ním témĕř přikrčila. „ pane, vrat se, odkud jsi přišel,“ odpovĕdĕla stydlivĕ. „Přivolala jsem tĕ jen z dĕtinské zvĕdavosti. Snažnĕ tĕ prosím o odpuštĕní za moji pošetilost.“ „ dívko útlých bok , vrátím se, jak mĕ žádáš, ale nejdříve pro tebe musím nĕco udĕlat. Není vhodné, aby moje návštĕva vyšla nazmar. Činy boh vždy přinášejí své plody. Zatoužila jsi po mnĕ. Proto ti dám nádherné dítĕ, obdařené vlastním brnĕním a nebeskými náušnicemi, jež mu poskytnou neomezenou sílu.“ Kuntí zdĕšením poklesla brada, když b h pokračoval: „ panno, odejdu odtud až poté, co si s tebou užiji. Pokud se nepodvolíš mým slov m a neuspokojíš moji touhu, prokleju tebe, tvého otce i toho bráhmanu, který ti bláhovĕ tuto mantru vĕnoval, aniž znal tvoji povahu.“ Súrja Kuntí řekl, že by se mu všichni ostatní bozi vysmáli, kdyby vidĕli, v jaké je situaci. Dívka ho přivolala s touhou v srdci a nyní ho odmítá. Neodejde, dokud jí nedá syna.

Kuntí úpĕnlivým hlasem pronesla: „ vznešený pane paprsk , odejdi, prosím, do svého sídla. Podobná ukrutnost se k tobĕ nehodí. Jsem panna a nemohu se odevzdat žádnému muži, dokud nebudu řádnĕ provdána. M j otec, matka či jiní nadřízení mĕ musí nejdříve nĕkomu dát. Ctnosti se nezpronevĕřím. V tomto svĕtĕ je udržení čistoty tĕla považováno za nejvyšší povinnost ženy.“ Kuntí opĕt vysvĕtlila, že mantru použila jen z dĕtinskosti a naivity, a naléhavĕ žádala boha, aby jí odpustil a odešel. Súrja se ale obmĕkčit nedal. „Jen proto, že jsi pouhá dívka, jsem tak shovívavý. Tam, kde bych mohl druhé za takovou urážku ztrestat, ti místo toho nabízím požehnání v podobĕ dítĕte mocného, jako jsem já. Jestliže odejdu, aniž bych si s tebou užil, stanu se mezi nebeštany terčem posmĕchu. Proto se mi odevzdej a získej syna, který bude veleben ve všech svĕtech.“ Ze strachu, že se dopustí hříchu, se Kuntí opakovanĕ pokoušela boha od jeho zámĕru odradit, ale nebylo to nic platné. yl neochvĕjný. Nakonec řekla: „ pane svĕta, jak se zachráním před hříchem a odsouzením lidí? A jak bude ochránĕna povĕst mého rodu? Zdá se, že moje odevzdání se tobĕ je čin, který písma odsuzují. Prosím, pouč mĕ, jak to udĕlat, abych neztratila svoji neposkvrnĕnost. V tobĕ nepochybnĕ spočívají ctnost, povĕst a v podstatĕ i životy všech bytostí. Řekni mi, jak m že být tv j návrh v souladu s ctností.“ Súrja ji ujistil, že pokud s ním bude mít pohlavní styk, nep jde o hřích: „Jak bych mohl já, který si přeje dobro všech bytostí, zp sobit, aby se kdokoliv dopustil hříšného jednání, jež vede pouze k utrpení? Neboj se. Z staneš pannou i po spojení se mnou. Nemĕj žádné pochybnosti, ó dívko svĕtlé pleti.“ To Kuntí uklidnilo, a když navíc vidĕla, že žádnou jinou volbu nemá, s žádostí boha souhlasila. Okamžitĕ do ní vstoupil svojí jógovou silou a ona klesla v bezvĕdomí na l žko zdolána jeho energií. Pak b h odešel. O deset mĕsíc pozdĕji Kuntí porodila syna krásného jako nebeštan. Nikdo kromĕ jednoho či dvou nejspolehlivĕjších služebník o jejím tĕhotenství a porodu nic nevĕdĕl. Když se chlapec narodil, Kuntí vidĕla, že ho zdobí zářivé náušnice a do tĕla má vrostlé brnĕní. Jeho oči připomínaly oči lva a mĕl široká ramena,

přestože byl ještĕ novorozencem. Kuntí se poradila se svojí ch vou, co s ním má dĕlat. Ta rozporuplná situace ji nadmíru sužovala. yl to její prvorozený syn, potomek mocného boha Slunce, ale jak by si ho mohla ponechat? Ačkoliv ji b h ujistil, že z stane pannou, kdo jí to uvĕří? Kdo uvĕří tomu, že panna porodila dítĕ? A kdo by si ji vzal za ženu, když již porodila? Kuntí nakonec došla k závĕru, že bude muset dítĕ odvrhnout. Je synem vznešeného Súrji, a ten ho dozajista ochrání. Za chlapcovo blaho se rovnĕž modlila k Višnuovi. Potom společnĕ s ch vou odnesla dítĕ ve velkém, proutĕném koši ke břehu Gangy. Tam se posadila a nĕjaký čas na dítĕ upřenĕ hledĕla. Z očí jí kanuly slzy a sténala bolestí, když rozjímala nad tím, že ho ztrácí. Nad vodou se nesl její zmučený hlas. „ m j synu, kéž tĕ ochraňují všechna stvoření obývající zemi, nebesa i vody. Kéž tĕ Varuna, b h vod, i Pavana, b h vĕtru, bezpečnĕ nesou pryč. Kéž na tebe dává pozor tv j mocný otec, b h zářivých paprsk .“ Kuntí naléhavĕ žádala mnoho boh , at na jejího syna dohlédnou, a modlila se, aby našel dobrého otce a matku. „O čem snívá ta, která tĕ přijme za svého syna,“ plakala. „Požehnaná žena, která tĕ uvidí batolit se po zemi, se zářící tváří pokrytou prachem a s rozcuchanými tmavými, kučeravými vlásky. tastni budou ti, kteří uslyší tvoje žvatlání a uvidí tĕ vyr stat v muže podobného lvu v lesích Himálaje.“ Kuntí dlouho a hořce ronila slzy. Nakonec košík zavřela, postrčila ho do říčního proudu a přihlížela, jak po vlnách odplouvá pryč. A pak se, opíraje se o svoji ch vu, vydala zpĕt do paláce. Košík nakonec spočinul v klidných vodách nedaleko mĕsta Čampa. Tam k řece přišel Adhiratha, předák rodiny sút , se svojí manželkou Rádhou. Ta zahlédla košík a nechala ho vytáhnout na břeh. Když jej manželé otevřeli, spatřili v nĕm ke svému překvapení ležet zářící dítĕ. Rádhá si kojence okamžitĕ položila na klín a zeptala se svého muže, zda si ho m že vzít dom . Modlila se k boh m o syna a domnívala se, že toto dítĕ musí být jejich dar. S manželovým svolením si dítĕ odnesla dom a vychovala ho s nĕhou jako vlastního syna. Dali mu jméno Vasuséna, ale pozdĕji proslul jako Karna či Rádhéja.

DODATEK DVĔ: KARNOVO PROKLETÍ Když Karna dospĕl v muže, obrátil se na Drónu, at ho naučí tajemstvím brahmástry. Dróna mu však odpovĕdĕl, že vĕdĕní, po kterém touží, m že být předáno pouze zp sobilým zasvĕceným bráhman m či dokonalým kšatrij m, kteří podstoupili askezi. „ Radhéjo, nejsi ani jedním z nich. Ve skutečnosti pocházíš z šúdrovské třídy sút . Nebudu tĕ učit.“ Hnĕvem planoucí Karna se Drónovi poklonil a vydal se do pohoří Mahéndra, kde vĕdĕl, že najde Parašurámu. Když mudrce nalezl, poklonil se u jeho nohou a řekl: „Jsem bráhmana z hriguova rodu. Pouč mĕ laskavĕ o vĕdĕ o zbraních. Přeji si znát brahmástru.“ Parašuráma ho vlídnĕ přijal a souhlasil s tím, že ho bude učit. Karna pak žil v mudrcovĕ ášramu a naučil se od nĕj mnoha zp sob m boje a používání r zných druh zbraní. Když pobýval na nebeské hoře, oblíbilo si ho mnoho siddh i gandharv , kteří se tam chodívali bavit. Často se tam potuloval se svým lukem a mečem a lovil divoká zvířata. Jednou při lovu nechtĕnĕ zabil krávu jednoho bráhmany. yl z toho témĕř bez sebe a okamžitĕ se vydal za oním bráhmanou, aby mu řekl, co se stalo. Padl před mudrcem na zem a smutným hlasem pronesl: „ nejlepší z lidí, zcela proti své v li a přání jsem zabil tvoji krávu. Odpust mi Prosím, dovol mi, abych to nĕjak odčinil.“ Když ale bráhmana uvidĕl svoji milovanou krávu ležet na zemi mrtvou, zahořel strašlivým hnĕvem. Zrudly mu tváře a uchopil svoji posvátnou šň ru, což značilo, že má v úmyslu Karnu proklít. „ ty hříšníku, za tento zločin zasluhuješ smrt. Za svoji pošetilost budeš trpĕt ještĕ v tomto životĕ. Až se nakonec setkáš v bitvĕ se svým úhlavním nepřítelem, tv j kočár pohltí zemĕ. Stejnĕ lehkomyslnĕ jako jsi skolil moji krávu, ti tv j nepřítel setne hlavu. Ted odejdi, ty bídáku “ Karna se snažil bráhmanu upokojit, ale ten nemĕl slitování. „Moje slova nevyjdou naprázdno,“ odpovĕdĕl. Nakonec Karna se smutnĕ svĕšenou hlavou odešel. Karna pobýval v Parašurámovĕ ášramu nĕjaký čas a dĕlal mudrci radost svým talentem k učení i pokorným, služebnickým přístupem. Parašuráma

ho naučil o rahmovĕ zbrani vše, a stejnĕ tak i o dalších strašných střelách, jako je například mocná bhárgavástra. Jednoho dne se šel mudrc projít do lesa a Karnu vzal s sebou. Po nĕjaké dobĕ pocítil únavu, a tak ulehl na travnatou stráň, aby si odpočinul. Hlavu si položil Karnovi do klína. Když riši spal, Karnovi vylezl na nohu obrovský pavouk a začal se mu zavrtávat do masa. Hluboko se zakousl a pil Karnovu krev. Karna nechtĕl svého gurua vyrušit ze spánku, a proto se ani nepohnul. Sedĕl, aniž by projevil sebemenší známky bolesti. Po nĕkolika minutách začala jeho horká krev stékat Parašurámovi do tváře a probudila ho. Když spatřil na Karnovĕ noze osminohého tvora, roztavil ho svým pohledem. Náhle do nebe vylétl rákšasa, který se se sepjatýma rukama obrátil na Parašurámu: „ nejlepší z asket , zachránil jsi mne z pekelné existence. Dříve jsem žil na vyšších planetách, ale jednoho dne jsem urazil manželku mudrce hrigua. Ten mĕ proklel, abych se stal pavoukem. Když jsem ho prosil o smilování, řekl mi, že až se setkám s Rámou, Džamadagniho synem, kletba pomine. Zachránil jsi mne. Dĕkuji ti, ó mudrci. Nyní odejdu.“ Rákšasa zmizel a zanechal tam rišiho, který zlobnĕ hledĕl na Karnu: „ ty mizero “ vykřikl. „Jak bys mohl být bráhmana? Žádný bráhmana by nedokázal snést takovou bolest. Pouze kšatrija má takovou schopnost snášet utrpení. Řekni mi pravdu   —   kdo jsi?“ Chvĕjící se Karna odpovĕdĕl: „ pane, jsem Karna a narodil jsem se v rodĕ sút , vzniklém spojením bráhman a kšatrij . Když jsem za tebou přišel, aby ses stal mým učitelem, ó potomku hriguova rodu, pohlížel jsem na tebe jako na svého otce. Proto jsem se prohlásil za člena hriguovy dynastie. Odpust mi, nebot jsem tv j pokorný služebník.“ Parašuráma se navzdory hnĕvu usmál. Pohlédl na Karnu, který ležel se sepjatýma rukama tváří k zemi, a řekl: „Z lačnosti po zbraních jsi mi lhal. Proto ti říkám toto   —   až budeš čelit tomu nejvĕtšímu nebezpečí a zoufale budeš potřebovat svoji nejmocnĕjší nebeskou zbraň, nedokážeš si na její mantry vzpomenout. Jinak se ti znalostmi zbraní nikdo nevyrovná. A ted okamžitĕ odejdi, protože pro nikoho, kdo se chová proradnĕ, tu není místo.“ Karna zahanbenĕ odešel a pozdĕji se v Hastinápuru připojil k Durjódhanovi.

DODATEK TŘI: HÍ MŮV NE ESKÝ PŮVOD V dávných dobách žil král jménem Maháviša. ĕhem svého dlouhého života vykonal vznešené obĕti a jejich výsledkem bylo, že se na konci života odebral do sídla Indry. Jednou na shromáždĕní boh , kde byl i rahmá, Maháviša spatřil božsky krásnou Gangu. Když na ni hledĕl, závan vĕtru jí náhle odvál odĕv. Všichni nebeštané odvrátili zrak, jen Maháviša na ní zíral i nadále, uchvácen její krásou. Za tuto neomalenost jej rahmá proklel: „Příštĕ se zrodíš na Zemi, ale v dalším životĕ se sem znovu vrátíš.“ Maháviša se na okamžik zamyslel a vzpomínal na všechny panovníky na Zemi. Za nejzbožnĕjšího z nich považoval krále Pratípu. Proto se rahmy zeptal, zda by se mohl stát Pratípovým synem, a rahmá souhlasil. Gangá, když vidĕla, jak je k ní Maháviša nestoudnĕ přitahován, odešla ze shromáždĕní s hlavou plnou myšlenek jen na nĕj. Cestou potkala vasuy, kteří vypadali sklíčenĕ. Když se jich zeptala na příčinu jejich malomyslnosti, odpovĕdĕli jí: „Proklel nás mocný riši Vasištha. udeme se muset brzy narodit na Zemi jako lidé. Proto jsme tak smutní.“ Gangá slyšela, jak se osm vasu snažilo Vasišthovi vzít jeho nebeskou krávu Nandiní. Manželka jejich v dce Djaua svého muže úpĕnlivĕ žádala, at se jí zmocní, protože tato kráva mohla každému dát vše, co si přál. Djau s žádostí své ženy souhlasil a s pomocí svých bratr krávu ukradl. Když Vasištha krádež odhalil, strašlivĕ se rozzuřil. Díky své mystické moci poznal, že krádež mají na svĕdomí vasuové. Dotkl se posvátné vody a vyřkl kletbu. Vasuové se o prokletí brzy dozvĕdĕli a přišli za rišim. Krávu mu kajícnĕ vrátili a žádali ho o odpuštĕní. Vasištha však prohlásil, že jeho slova nemohou vyjít nazmar. Znovu a znovu ho žádali o smilování, až nakonec řekl: „Vás osm vasu se narodí na Zemi, ale brzy se od kletby osvobodíte. Pouze Djau, hlavní viník, bude muset na Zemi z stat celý život. ude ctnostný, mocný a znalý Véd, ale nezplodí žádného potomka. Ve skutečnosti se bude muset zdržet rozkoše se ženami.“

Vasuové požádali Gangu, at přijde na Zem jako žena a stane se jejich matkou, protože si nepřáli vstoupit do l na žádné ženy z lidského rodu. Když se jich Gangá zeptala, koho si vybrali za svého otce, odpovĕdĕli jí: „Žije tam král jménem Pratípa, který bude mít brzy syna ántanua. Tento princ je předurčen, aby se stal naším otcem.“ To Gangu potĕšilo. ántanu bude vtĕlením Maháviši. Usmála se: „Určitĕ se stanu vaší matkou. Nyní jdĕte, kam si přejete. rzy se opĕt setkáme.“ Za čas vasuové poklesli z nebes a Gangá se vydala na Zem. Krátce poté při toulkách po březích Gangy bohyni potkal ántanu. Zasažen její krásou cítil, jak se mu ježí vlasy. Její rysy byly dokonalé a zdobil ji jemný, hedvábný šat, nádherný jako tyčinky lotosových kvĕt . Otevřel ústa dokořán a nedokázal od ní odtrhnout oči. Ganze se pohledný vladař také zalíbil a jeho upřený pohled opĕtovala. Její temné oči se setkaly s jeho a ántanuovým tĕlem probĕhlo vzrušení. Přiblížil se k ní a řekl: „ nádherná, at jsi bohyní, gandharví, Dánavou, asurou či apsarou, prosím tĕ, staň se mojí ženou. Zdá se, že nemáš žádného ochránce. Dovol mi stát se tvým útočištĕm.“ Gangá cudnĕ sklopila zrak: „ králi, stanu se tvojí ženou a podrobím se tvým příkaz m, ale mám jednu podmínku   —   nesmíš zasahovat do mých čin , at s nimi budeš souhlasit, či nikoliv. Nikdy mĕ také nesmíš oslovit hrubými slovy. Pokud se budeš chovat tímto zp sobem, z stanu s tebou. V opačném případĕ okamžitĕ odejdu.“ Král se nad její žádostí sotva zamyslel. „ udiž,“ odpovĕdĕl okamžitĕ. Odvezl ji zpĕt do Hastinápuru a ještĕ téhož dne probĕhl svatební obřad. Do nebeské krásy Gangy zahledĕný ántanu nevnímal, jak plyne čas. Po společnĕ stráveném roce, který mu připadal jako nĕkolik dn , se Ganze narodil syn. Pár dní po porodu však vhodila dítĕ do Gangy, jejíž vody ho odnesly pryč. Ačkoliv byl ántanu vydĕšen, vzpomnĕl si na podmínku, kterou mu dala Gangá, a nic neříkal, protože ji nechtĕl ztratit. Po sedm let se jim každý rok narodil syn. Gangá pokaždé vzala dítĕ k řece a hodila ho do vody. Králi se vždy podařilo ovládnout se, ale když se Gangá chystala utopit jejich osmé dítĕ, již to nedokázal snést. ĕžel za ní a křičel: „Přestaň ty ukrutnice, proč zabíjíš naše dĕti? Vražedkynĕ svých syn , svými činy pácháš velké hříchy.“

Gangá se zastavila u břehu řeky a otočila se k ántanuovi: „Jelikož toužíš po dítĕti, toto nezabiji. králi, vezmi si je a vychovej ho jako svého syna. ezpochyby tvému rodu přinese slávu. Podle naší dohody však ted musím odejít.“ Gangá pak nechápajícímu králi vyjevila svoji totožnost. Řekla mu o Vasišthovĕ prokletí vasu . „Tak jsem zbavila tyto bohy rišiho kletby. Toto osmé dítĕ je Djau, který bude muset z stat na Zemi po celý život.“ ántanu pochopil, o co jde, a došlo mu, že to všechno určil osud. Pokusil se Gangu přemluvit, ale byla neoblomná. Král ji pak požádal, at s sebou dítĕ vezme na nebesa. Až z nĕj bude mladý muž, m že se na Zem vrátit. Gangá souhlasila. Držíce dĕcko u prsou zmizela v řece. Zarmoucený ántanu se vrátil do svého hlavního mĕsta Hastinápuru. Nadále vládl lidem a proslul ctností. Občané ho milovali a on vládl svĕtu soucitnĕ a spravedlivĕ. Říkalo se, že když na nĕkoho jen položí ruku, okamžitĕ ho tím zbaví všech hmotných bolestí a úzkosti. Od té doby, co Gangá odešla, uplynulo nĕkolik let. Jednoho dne byl král na honu nedaleko Gangy. Když po břehu řeky štval jelena, všiml si, že voda v řece, předtím hluboká a tekoucí proudem, teče náhle tenkým pramínkem. Krále to udivilo, a tak se vydal proti proudu, aby zjistil příčinu. rzy narazil na bohu podobného mladíka, který připomínal samotného Indru. Přívĕtivĕ vyhlížející chlapec držel obrovský luk a svými šípy vytvořil hráz, která zadržovala říční proud. Krále nad tímto podivuhodným činem žasl a upřenĕ chlapce pozoroval ve snaze zjistit jeho totožnost. Chlapec náhle zmizel a král, který tušil, že je to jeho syn, promluvil k řece: „Gango, ukaž mi moje dítĕ.“ Jakmile domluvil, z vod vystoupila bohynĕ, která onoho chlapce držela za ruku. Přistoupila ke králi a řekla: „Zde je osmý syn, kterého jsme společnĕ zplodili. Nyní si ho vezmi, ó vznešený králi. Pečlivĕ jsem ho vychovala. Pod vedením takových mudrc , jako je Vasištha, ukra a Parašuráma, se stal zbĕhlým ve všech aspektech védského poznání a znalcem zbraní a vojenství.“ Poté Gangá zmizela a chlapce zanechala se ántanuem. Král ho vzal zpĕt do mĕsta, kde se pozdĕji proslavil jako híšma.

DODATEK ČTYŘI: DHARMOVY OTÁZKY JUDHI THIROVI Následující otázky a odpovĕdi nejsou zahrnuty v hlavním textu: „Co činí človĕka učeným? Jakým zp sobem dosáhne vznešeného postavení? Co je jeho druhým já a čím človĕk zmoudří?“ „Človĕk se stane učeným studiem Véd. Do vznešeného postavení jej povýší askeze. Jeho druhým já je inteligence a moudrost získá službou starším.“ „Jaká je ohem daná vlastnost bráhman ? Jaká jejich ctnostná činnost se podobá jednání zbožných lidí, jaký je jejich lidský rys a jaké jejich jednání se podobá činnostem bezbožných lidí?“ „Studium Véd je ohem danou vlastností bráhman . Jejich askeze je jako ctnostné jednání zbožných, smrt je jejich lidským rysem a urážlivá mluva je jejich bezbožností.“ „Jaká je ohem daná vlastnost kšatrij , jaká je jejich zbožnost a bezbožnost a co je jejich lidskou slabostí?“ „Podstatou jejich ohem daných vlastností jsou šípy a zbranĕ, obĕti jsou jejich zbožností a opuštĕní tĕch, kteří jsou v nesnázi, je jejich bezbožností. Jejich lidskou slabostí je strach.“ „Co je Sámou obĕti, co je její Jadžur a bez čeho nem že být provádĕna?“ „Život je Sámou obĕti, mysl je její Jadžur a je to Rig, bez čeho se neobejde.“ Judhišthira chápal skutečný význam. Obĕtí mínil duchovní obĕt vynaloženou pro získání čistého poznání. Při obĕtování předmĕt , což človĕk vykonává obvykle s pomocí ohnĕ a manter, jsou nezbytné tři Védy   —   Sáma, Jadžur a Rig. Při osobní, duchovní obĕti je nutné nabýt pravého poznání, vedle ryzího života a mysli, stejnĕ tak jako jsou pro obĕtování předmĕt nezbytné mantry tĕchto tří Véd. Duchovní obĕt pak zvlášt závisí na modlitbĕ, kterou představují mantry z Rig Védy.

Jakša bez přerušení pokračoval: „Co má nejvĕtší hodnotu pro pĕstitele, pro ty, kteří sejí, ty, kteří touží po blahobytu, a ty, kteří plodí?“ „Pro pĕstitele má nejvĕtší hodnotu déšt, pro ty, kteří sejí, to je osivo, pro ty, kteří touží po blahobytu, to je kráva a pro ty, kteří plodí, syn.“ „O kom se říká, že nežije, ačkoliv dýchá, je obdařen inteligencí, lidé ho ctí a užívá si smyslových požitk ?“ „O osobĕ, která neuspokojuje bohy, hosty, služebníky, předky ani vlastní já předkládáním posvĕceného jídla se říká, že je mrtvá, i když třeba dosud dýchá.“ „Kdo nese vĕtší tíhu než Zemĕ? Co převyšuje nebesa? Co je rychlejší než vítr? A co je početnĕjší než stébla trávy?“ „Matka nese vĕtší břemeno než Zemĕ. Otec převyšuje nebesa. Rychlejší než vítr je mysl a myšlenek je mnohem víc než stébel trávy.“ Judhišthira vĕdĕl, že službou matce človĕk získává Zemi a službou otci m že vystoupit do nebes. Jakša se dále ptal: „Kdo nezavírá ve spánku oči? Co se po narození nehýbá? Co je bez srdce a co nabývá vlastní silou?“ „Ryby mají otevřené oči i ve spánku. Vejce se po narození nehýbá. Kámen nemá žádné srdce a vlastní silou nabývá řeka.“ „Kdo je přítelem vyhnance, hospodáře, nemocného a umírajícího?“ „Vyhnancovým přítelem je jeho společník, přítelem hospodáře žena, přítelem nemocného lékař a přítelem umírajícího dobročinnost.“ „Kdo je hostem všech bytostí? Co je vĕčným náboženstvím? králi král , co je životodárným nektarem a co prostupuje veškerým tímto vesmírem?“ „Agni je hostem všech bytostí. Kravské mléko je životodárným nektarem. Obĕtování ghí do obĕtního ohnĕ zasvĕceného Pánovi je vĕčným náboženstvím a celý vesmír je prostoupen životním vzduchem.“ „Co putuje v osamĕní? Co se opĕt narodí po svém zrození? Co je lékem proti zimĕ a jaké pole je nejrozlehlejší?“

„Slunce putuje o samotĕ. Mĕsíc se rodí zas a zas. Lékem proti zimĕ je Agni a Zemĕ je tím nejrozlehlejším polem.“ „Co je nejvznešenĕjším útočištĕm ctnosti, slávy, nebes a štĕstí?“ „Nejvznešenĕjším útočištĕm ctnosti je štĕdrost, slávy dobročinnost, nebes pravda a nejvznešenĕjším útočištĕm štĕstí je řádné chování.“ „Co je duší muže? Kdo je jeho osudem daný přítel? Co je jeho hlavní oporou a hlavním útočištĕm?“ „Duší muže je jeho syn a jeho žena je přítelem, kterého mu přidĕlil osud. Mraky jsou jeho hlavní oporou a dobročinnost tím nejlepším útočištĕm.“ „Co je nejlepší ze všeho chvályhodného, ze všech druh bohatství a ze všeho štĕstí? A jaký zisk je ze všech nejd ležitĕjší?“ „Zručnost je ze všeho chvályhodného nejlepší. Poznání je nejvznešenĕjším bohatstvím. Zdraví je nejvĕtším ziskem a spokojenost je tím nejvyšším štĕstím.“ „Co je v tomto svĕtĕ nejvznešenĕjší ctností? Které náboženství přináší vždy své plody? Co človĕka, pokud to ovládne, nikdy nepřivede do neštĕstí? A s kým se přátelství nikdy nerozpadne?“ „Nejvznešenĕjší ctností je neubližování žádnému tvoru. Plody pokaždé přináší náboženství tří Véd. Mysl, je-li ovládnuta, človĕka nikdy nezavede do neštĕstí a přátelství se spravedlivými lidmi se nikdy nerozpadá.“ „Co človĕku přinese oblibu u ostatních, když se toho vzdá? Když toho človĕk zanechá, nikdy to nevede k neštĕstí   —   co je to? Co mu přinese zisk, když se toho zřekne? A co ho dovede ke štĕstí, když se toho vzdá?“ „Oblibu u druhých získá, zřekne-li se pýchy. Zanechání hnĕvu ho nikdy nepřivede do neštĕstí. Jestliže se človĕk vzdá touhy, získá velké bohatství a vzdá-li se hrabivosti, dovede ho to ke štĕstí.“ „Proč človĕk dává milodary bráhman m, tanečník m, služebník m a král m?“ „ ráhman m je dává, aby získal zbožné zásluhy, tanečník m kv li slávĕ, služebník m pro jejich obživu, a král m proto, aby se zbavil strachu.“

„Co obklopuje tento svĕt? Co brání bytostem, aby objevily samy sebe? Proč se opouštĕjí přátelé a co človĕku znemožňuje vstoupit na nebesa?“ „Svĕt obklopuje temnota. Překážkou sebepoznání je duchovní nevĕdomost. Přátelé se opouštĕjí kv li lakotĕ a styk s tímto svĕtem človĕku znemožňuje odejít na nebesa.“ „Kv li čemu je človĕk považován za mrtvého? Co je příčinou toho, že se na království pohlíží, jako by bylo bez života, a co zp sobuje, že obĕt postrádá život?“ „Chudý človĕk je zaživa považován za mrtvého. Království bez krále je považováno za mrtvé a mrtvá je i obĕt bez dobročinnosti.“ „Jakou cestu by mĕl človĕk následovat? Co se označuje jako voda, potrava a jed? Kdy je vhodná doba pro šráddhu?“ „Cesta v šlépĕjích spravedlivých je tou pravou. O vesmíru se ve védských spisech hovoří jako o vodĕ. Za potravu je považována kráva, protože z jejího mléka se získává ghí. Ghí se pak používá při obĕtech a díky tĕmto obĕtem přichází déšt, který nám dává jako potravu zrno. Jedem je chtivost. Vhodný čas pro šráddhu je vždy, kdy je dostupný zp sobilý bráhmana.“ Judhišthira si nebyl jist, zda jeho odpovĕdi jakšu uspokojily. Tázavĕ na nĕho pohlédl: „Jaký je tv j názor, ó jakšo?“ Jakša ale pouze pokračoval v kladení dalších otázek. „Co je příznačné pro skutečnou askezi? Co je to sebeovládání? Co je podstatou odpuštĕní a ostudy?“ „Drží-li se človĕk svých náboženských povinností, jde o askezi. Sebeovládání znamená udržovat mysl ve vzpomínkách na Pána. Odpuštĕní spočívá ve snášenlivosti v či nepřátelství a osvobození od hanby znamená vyvarovat se všech podlých čin .“ „ králi, čemu se říká poznání? Co je klid? Co je známo jako nejvĕtší laskavost a co je prostota?“ „Pravým poznáním je poznání rahmanu. Klid je pokojné srdce. Laskavost spočívá v touze po blahu všech bytostí a prostota znamená vyrovnanost mysli.“

„Co je nepřekonatelným nepřítelem človĕka? Jaká je jeho nevyléčitelná choroba? Který človĕk je považován za čestného a který za nečestného?“ „Nepřekonatelným nepřítelem je hnĕv a chtivost nevyléčitelnou nemocí. Čestný je ten, kdo je přítelem všech tvor , a krutý človĕk je nečestný.“ „Co je, ó vznešený panovníku, považováno za nevĕdomost? Čemu se říká pýcha? Co se rozumí pod slovem lenost? A čemu se říká žal?“ „O nevĕdomost jde, když človĕk nezná svoje náboženské povinnosti. Pýcha znamená považovat se za konatele čin v tomto svĕtĕ bez toho, aby človĕk uznal, že tu je svrchovaná síla, která vše ovládá. Lenost je neplnĕní svých náboženských povinností a žal je nevĕdomost.“ „Co rišiové znají jako stálost a co jako trpĕlivost? O čem se říká, že je to nejlepší očištĕní, a o čem se hovoří jako o dobročinnosti?“ „Stálost znamená neochvĕjné lpĕní na svých náboženských povinnostech. Trpĕlivost je ovládání smysl . Nejvyšším očištĕním je odstranĕní veškerých nečistot z mysli a dobročinnost znamená chránit všechny tvory.“ „Kdo je považován za učeného? Kdo je ateistou? Kdo je nevĕdomý? Čemu se říká touha a čemu závist?“ „Učený je ten, kdo zná svoje povinnosti. Nevĕdomý muž je ateistou, a tak je také ateista nevĕdomým. Touha znamená dychtit po svĕtských vĕcech a závist není nic víc než srdcebol.“ „Co je pokrytectví? Co je milost boh ? Čemu se říká špatnost?“ „Vydávání se za zbožného človĕka se říká pokrytectví. Milost boh je výsledkem dobročinnosti. patnost je pomlouvání druhých.“ „Ctnost, zisk a rozkoš si vzájemnĕ odporují. Jak mohou existovat vedle sebe?“ „Když jsou manželé štastnĕ spojeni za účelem vykonávání náboženských povinností, potom mohou být tyto tři vĕci v souladu.“ „Kdo, ó nejlepší z haratových potomk , je odsouzen k vĕčnému zatracení? Rychle mi odpovĕz na tuto moji otázku.“

„Ten, kdo přivolá bráhmanu s tím, že mu dá almužnu, ale pak mu nedá nic, je odsouzen do vĕčného pekla. Do nekonečného pekla p jde rovnĕž ten, kdo popírá pravdy Véd, bráhman , boh a náboženství svých předk . Také človĕk, který navzdory svému bohatství odmítá dávat milodary, musí trpĕt vĕčným zatracením.“ „ králi, řekni mi s určitostí, co dĕlá bráhmanu bráhmanou? Je to p vod, dobrá povaha, učenost, či studium Véd?“ „Poslyš, ó jakšo, ó ctihodný, jaké jsou pravé vlastnosti bráhmany. Je to jeho chování, podle kterého se rozpozná. P vod i učenost, dokonce i znalost všech Véd jsou zbytečné, pokud nemá dobrou povahu. ráhmanou je pouze ten, kdo vykonává svoje náboženské povinnosti, provádí obĕti a ovládá smysly. Jinak nemá být považován za lepšího než kterýkoliv šúdra.“ „Co človĕk získá příjemnou řečí? Co získá ten, kdo jedná až po pečlivé úvaze? Co získá človĕk, který má hodnĕ přátel? A co získá ten, kdo se oddává ctnosti?“ „Ten, kdo hovoří příjemnĕ, si získá oblibu všech. Opatrný človĕk dosáhne všeho, oč usiluje. Človĕk s mnoha přáteli žije štastnĕ v tomto životĕ a ctnostný človĕk v životĕ příštím.“ Zbývající otázky a odpovĕdi od tohoto bodu jsou obsaženy v textu.

DODATEK PĚT: STRUČNÉ ŽIVOTOPISY HLAVNÍCH POSTAV A HIMANJU: Syn Ardžuny a Subhadry. Je označován za vtĕlení syna boha Mĕsíce Sómy. yl zabit v bitvĕ na Kurukšétře ve vĕku pouhých šestnácti let. Oženil se s Uttarou, dcerou krále Viráty, a stal se otcem Paríkšita. ADHIRATHA: Předák sút , kasty zpravidla zamĕstnávané jako vozatajové. Nalezl Karnu poté, co ho Kuntí odložila a v košíku pustila po Ganze, a vychoval ho jako vlastního syna. Jeho manželka se jmenovala Rádhá, a proto byl Karna znám jako Rádhéja.

AGNIVÉ A: Riši, který podstoupil přísnou askezi na hoře Mahéndra. yl mistrem v používání zbraní a jeho žáky byli Dróna i Drupada. Od rišiho haradvádži získal agnéjástru a předal ji Drónovi. AKRÚRA: Krišn v strýc a proslulý člen rodu Vrišniovc . yl velitelem armády Jaduovc a rovnĕž vystupoval jako jeden z Krišnových rádc . ALAM U A: Rákšasa, který bojoval ve válce na Kurukšétře na stranĕ Durjódhany. Nenávidĕl hímu, protože mu zabil bratra aku. Alambuša zabil Ardžunova syna Irávána a sám byl zabit hímovým synem Ghatótkačou. AM Á: Nejstarší dcera krále Káší. híšma ji unesl z její svajamvary, aby se stala nevĕstou jeho bratra. Protože se již předtím zaslíbila álvovi, híšma jí dovolil odejít. álva ji ale jako manželku odmítl, protože se jí již dotkl jiný muž. Začala proto híšmu strašlivĕ nenávidĕt. Uctívala ivu a získala požehnání, že ve svém příštím životĕ híšmu zabije. Poté se znovu narodila jako ikhandí. AM ÁLIKÁ: Nejmladší dcera krále Káší. híšma ji unesl z její svajamvary a vdala se za Vičitravírju. Pozdĕji se po spojení s Vjásou stala matkou Pándua. AM IKÁ: Druhá dcera krále Káší unesená ze svojí svajamvary híšmou. Manželka Vičitravírji, po jehož smrti se spojením s Vjásou stala matkou Dhritaráštry. ANGÁRAPARNA: Nejpřednĕjší z gandharv , známý též jako Čitraratha, který se setkal s Pánduovci, když byli na útĕku z Váranávaty po zapálení jejich domu napuštĕného šelakem. ARDŽUNA: Třetí syn Pándua a Kuntí, zplozený Indrou. Proslul jako Krišn v nejdražší přítel a vyslechl od Nĕj hagavad-gítu. Je znám pod dalšími devíti jmény   —   Dhanandžaja dobyvatel bohatství , Vidžaja vždy vítĕzný , vétaváhana ten, jehož v z táhnou bĕlouši , Phálguna narozen pod štastnou hvĕzdou stejného jména , Kirítí ten, kdo nosí diadém , íbhatsu v bitvĕ strašlivý na pohled , Savjasáčí ten, kdo dokáže třímat luk obĕma rukama , Džišnu nepřemožitelný a Krišna tmavé pleti . Jméno Ardžuna znamená „človĕk čistých čin .“ Je označován za vtĕlení dávného mudrce Nary.

A VATTHÁMÁ: Syn Dróny a Kripí. Když byl malý chlapec, jeho otec zchudl. Nĕkteří Ašvatthámovi přátelé, kteří vĕdĕli, že ještĕ nikdy neochutnal mléko, mu jednou dali pohár vody smíchané s moukou a řekli mu, že to je mléko. Chlapec se napil a radostnĕ se roztančil se slovy: „Ochutnal jsem mléko “ Otec to uvidĕl a do hloubi duše ho to urazilo. Tato událost jej přivedla na myšlenku, aby se vydal za svým starým přítelem Drupadou a požádal jej o almužnu. Ašvatthámá je považován za částečnou inkarnaci ivy. Přežil válku na Kurukšétře. A VINÍ KUMÁROVÉ: ožská dvojčata, která vystupují jako lékaři nebeštan . Prostřednictvím Mádrí se stala otci Nakuly a Sahadévy. A HRUVÁHANA: Syn Ardžuny a Čitrángady, který se stal vládcem Manipuru. ÁHLÍKA: Mladší bratr ántanua, híšm v strýc. Žil velmi dlouho a byl Dhritaráštrovým rádcem. ĕhem války na Kurukšétře se stal velitelem v Durjódhanovĕ armádĕ a nakonec ho zabil híma. ALARÁMA: Syn Vasudévy a Róhiní. Védy říkají, že je vĕčnou podobou Nejvyššího Pána a čas od času se zjevuje v hmotném svĕtĕ, aby se zde vĕnoval svým zábavám. Více informací o Nĕm lze najít v hágavata Puránĕ rímad- hágavatamu . HARATA: Král v dynastii mĕsíčního boha všichni kšatrijové jsou potomky bud Čandry, boha Mĕsíce, či Súrji, boha Slunce , který vládl Zemi tisíce let. yla po nĕm pojmenována celá planeta Zemĕ a v dobĕ Mahábháraty bylo obvyklé, že se jeho potomk m říkalo jeho jménem, hárato. harata se narodil ze spojení krále Dušjanty a dcery rišiho Kanvy jménem akuntalá. Příbĕh jejich svatby a haratovo zrození líčí Ádi parva Mahábháraty. HÍMASÉNA: Druhý syn Pándua a Kuntí, zplozený Vájuem, mocným bohem vĕtru. Po velké válce na Kurukšétře ho Judhišthira ustanovil korunním princem. Ve Skanda Puránĕ je příbĕh o tom, jak híma začal být po této válce ponĕkud pyšný, protože si myslel, že to byla jeho vlastní síla, díky níž v ní Pánduovci slavili úspĕch. Všichni jeho bratři však připisovali sv j úspĕch Krišnovi. Krišna se rozhodl hímovu pýchu zlomit, a proto ho posadil na Garudu a vydali se spolu daleko na jih, až se dostali k obrovskému, na kilometry širokému jezeru. Krišna hímu poslal, at najde pramen tohoto jezera. híma se rozbĕhl po celém obvodu jezera, ale

pramen najít nedokázal. Cestou se střetl s nĕkolika mocnými asury. híma zjistil, že je sám neporazí, a utekl se pod Krišnovu ochranu. Krišna jezero zvedl, odhodil pryč a asury rozprášil. hímovi pak řekl: „Toto jezero spočívalo v lebce Kumbhakarny, rákšasy, kterého v předchozím vĕku zabil Ráma. Válečníci, kteří na tebe zaútočili, byli z rodu démon , kteří bojovali na stranĕ Rávany proti Rámovi.“ Tak byla hímova pýcha zlomena. HÍ MA: Syn ántanua, proslul jako „praotec“ Kuruovc . Ačkoliv se nikdy nestal králem, zastával úřad regenta, dokud Vičitravírja nedospĕl. Je řečeno, že je vtĕlením Djaua, nejpřednĕjšího z vasu viz. Dodatek tři . V p vodním textu Mahábháraty je celá jedna parva ánti parva vĕnovaná híšmovým pokyn m o náboženství a mravnosti, které pronesl, když ležel na loži ze šíp . ČITRASÉNA: Král gandharv , který Ardžunu učil umĕní zpĕvu a tance, když pobýval na nebesích. Pozdĕji zajal Durjódhanu, kterého Ardžuna a híma osvobodili. Jméno Čitraséna nesl rovnĕž král Trigarty, který bojoval s Kuruovci, a také se tak jmenoval jeden z Karnových syn . DÉVAKÍ: Krišnova matka a manželka Vasudévy, předního z rodu Vrišniovc . Podrobnosti o jejím životĕ lze najít v hágavata Puránĕ. DHAUMJA: Asketický riši, který se stal guruem a rádcem Pánduovc . Mladší bratr Dévaly, dalšího proslulého rišiho. DHRI TADJUMNA: Syn Drupady, zrozený z posvátného ohnĕ. Ve Védách je řečeno, že je expanzí boha ohnĕ Agniho. DHRI TAKÉTU: Syn išupály, krále Čedi. Pomáhal Pánduovc m a pro válku na Kurukšétře jim poslal jednu akšauhiní voják . yl zabit Drónou. Po válce se jeho sestra vdala za Nakulu. Je považován za jednoho z nebeských višvadév zrozených na Zemi. DHRITARÁ TRA: Slepý syn mudrce Vjásadévy, který se narodil Ambice po smrti jejího manžela Vičitravírji. Stal se králem Hastinápuru poté, co Pándu odešel do lesa. yl otcem Kuruovc . V hágavata Puránĕ je řečeno, že po praktikování jógy dosáhl na konci svého života osvobození splynutím s nejvyšším rahmanem. DRAUPADÍ: Dcera Drupady, krále Paňčály, a manželka pĕti Pánduovc . V předchozím životĕ byla asketkou jménem Nálájaní, které iva požehnal,

že v příštím životĕ bude mít pĕt manžel . Je ztĕlesnĕním ženských p vab a dovedností. Jednou dokonce radila jak sloužit svému manželovi jedné z předních manželek Krišny, Satjabhámĕ. Je řečeno, že je expanzí bohynĕ Lakšmí. Je známa také jako Paňčálí. DR NA DR NÁČÁRJA : Učitel válečného umĕní Kuruovc . Mudrc haradvádža jednou zahlédl apsaru Ghritáčí, a v d sledku toho z jeho tĕla vyšlo semeno, které zachytil do nádoby. Z ní se pozdĕji narodil Dróna. Jeho učiteli byli Agnivéša a Parašuráma. Je označován za expanzi rihaspatiho, nebeského rišiho a učitele boh . DRUPADA: Král paňčálské provincie v háratĕ. yl vĕrným spojencem Pánduovc , ctĕný jako nejstarší král mezi jejich spojenci. Mezi ním a Drónou vzniklo nepřátelství poté, co za ním Dróna přišel se žádostí o milodar a Drupada ho odmítl. Nakonec jej Dróna zabil ve válce na Kurukšétře. Drupada byl též znám jako Jagjaséna a je řečeno, že je expanzí nebeských marut . DURJ DHANA: Nejstarší z Dhritaráštrových syn a v dce Kuruovc . Od dĕtství byl nepřítelem Pánduovc m, což pozdĕji vyústilo ve válku na Kurukšétře. yl zabit hímou a odebral se na nebeské planety díky tomu, že se pevnĕ držel kšatrijských povinností. Je označován za expanzi Kaliho, boha vládnoucího tomuto temnému vĕku. DURVÁSÁ: Mocný riši známý svou prchlivostí. Purány i Mahábhárata obsahují mnoho příbĕh , v nichž vystupuje. Zejména proslul tím, že Kuntí udĕlil požehnání, díky kterému si mohla přivolat kteréhokoliv z boh , což mĕlo za d sledek zrození Pánduovc jako syn pĕti hlavních boh . Je řečeno, že je expanzí ivy. DU ÁSANA: Durjódhan v nejstarší bratr a člen jeho nejužšího kruhu rádc . Ohavným zp sobem urazil Draupadí i Pánduovce, a híma proto přísahal, že ho zabije a napije se jeho krve. ĕhem velké války tak rovnĕž učinil. DŽAJADRATHA: Král Sindhu, který se oženil s Dhritaráštrovou dcerou Dušalou. Když se narodil, hlas z nebes oznámil, že se stane mocným válečníkem, ale hlavu mu setne nepřítel obdařený jedinečnou silou. Jeho otec, Vriddhakšatra, pak proklel každého, kdo by zp sobil, že synova hlava spadne na zem, aby sám zemřel také   —   at se mu hlava roztříští na sto kus . Na Kurukšétře ho zabil Ardžuna.

DŽARÁSANDHA: Král Magadhy a mocný nepřítel Krišny. Jeho otec, Brihadratha, jednou vyhledal mudrce, aby mu dal požehnání, díky kterému získá syna. Mudrc mu dal mango, které král rozp lil a rozdĕlil je mezi dvĕ své ženy. Každé z nich se narodila polovina dítĕte a král obĕ poloviny zahodil. Pozdĕji obĕ p lky nalezla rákšasí jménem Džará a spojila je, načež tĕlo ožilo. Dítĕ dostalo jméno Džarásandha, což znamená „spojeno Džarou.“ hágavata Purána popisuje historii jeho nepřátelského vztahu ke Krišnovi. ĕhem zápasu ho zabil híma. ÉKALAVJA: Syn Hiranjadhanua, v dce kmene Nišád . Stal se pomĕrnĕ obratným lukostřelcem díky uctívání Dróny, ale ten ho nakonec proklel. Zabil ho Krišna. GÁNDHÁRÍ: Dcera krále Gándháry, která se stala manželkou Dhritaráštry. Jednou svojí službou potĕšila Vjásadévu, a tento mudrc jí požehnal, že bude mít sto syn . Po svatbĕ se slepým Dhritaráštrou si na celý zbytek života zakryla vlastní oči šátkem. Je proto proslulá jako jedna z nejctnostnĕjších žen ve védských dĕjinách. Zemřela v lese spolu se svým manželem a Kuntí. GANGÁ: ohynĕ, která se v tomto svĕtĕ zjevuje jako řeka Gangá. yla matkou Bhíšmy viz. Dodatek tři . Její p vod je popsán v nejr znĕjších védských textech, včetnĕ hágavata Purány a Rámájany. Voda této řeky sestupuje z duchovního svĕta po dotyku nohy Pána Višnua, a proto je považována za posvátnou. GHAT TKAČA: Syn hímy a rákšasí Hidimbí. Stal se v dcem rákšas a ve válce na Kurukšétře pomáhal Pánduovc m. Karna ho zabil Indrovou nebeskou zbraní šakti. INDRA: Král boh známý též jako Purandara a akra. Védy obsahují mnoho příbĕh o tomto bohu, který se stal Ardžunovým otcem. IRÁVÁN: Syn Ardžuny a Ulupí, dcery krále nág Kauravji. Na Kurukšétře ho zabil rákšasa Alambuša. JADU: Dávný král a zakladatel dynastie Jaduovc , ve které se zjevil Krišna viz. genealogický strom v Dodatku pĕt . Podrobnosti Jaduova zrození a života jsou v p vodním textu Mahábháraty a rovnĕž v hágavata Puránĕ.

JUDHI THIRA: Nejstarší Pánduovec, který se narodil ze spojení Kuntí a boha Dharmy. Vykonal obĕt rádžasúja, čímž potvrdil svoje postavení vládce svĕta. Proslul vĕrností ctnosti a pravdĕ, a proto je rovnĕž znám jako Dharmarádža a také jako Adžátašatru, což znamená „ten, kdo nemá žádné nepřátele.“ Po válce vládl svĕtu třicet šest let a jeho nástupcem byl Paríkšit. JUJUTSU: Dhritaráštr v syn s vaišjovskou služebnou . Před bitvou na Kurukšétře opustil Kuruovce a přidal se k Pánduovc m. itvu přežil a Judhišthira ho předtím, než se odebral do ústraní, jmenoval vládcem Hastinápuru v zastoupení za mladičkého Mahárádžu Paríkšita. KANSA: Krišn v strýc z matčiny strany, který se zmocnil tr nu, jež náležel jeho otci Ugrasénovi. Zabil ho Krišna. Podrobnosti z jeho života lze najít v hágavata Puránĕ. KARNA: Prvorozený syn matky Pánduovc Kuntí po jejím spojení s bohem Slunce viz. Dodatek jedna . Stal se hlavním oporou a nejlepším přítelem Durjódhany, který ho ustanovil králem Angy. Na Kurukšétře ho zabil Ardžuna a pak odešel na sluneční planetu. Další jména Karny jsou například Vasuséna, Vaikartana a Rádhéja. KRIPA KRIPÁČÁRJA : Syn mudrce aradvána, který jednou podstupoval askezi v lese, když tu spatřil apsaru Džanapadí. Vypustil semeno, které upadlo do trsu rákosí, a z nĕho se narodili chlapec a dĕvče. Dostali jména Kripa a Kripí. Pozdĕji je tam našli a odnesli k ántanuovi, který se posléze dozvĕdĕl o jejich p vodu od aradvána. Kripu vyučoval dhanurvédĕ, vojenskému umĕní, vlastní otec a Kripa se stal jedním z kuruovských učitel válečnictví. Přežil válku na Kurukšétře a stal se rádcem Pánduovc , když vládli svĕtu. Pozdĕji se stal na jejich žádost učitelem jejich vnuka Paríkšita. KRI NA: Védy o Nĕm říkají, že je ohem, Nejvyšší Osobou, která je zdrojem všech ostatních inkarnací oha, jako je Višnu či Nárájan. hágavata Purána obsahuje rozsáhlé popisy Jeho vlastností a skutk . Na počátku války na Kurukšétře přednesl Ardžunovi hagavad-gítu. KRITAVARMÁ: Představený dynastie Jaduovc . Oddaný Krišny, který byl velitelem jaduovské armády. Krišna nabídl tuto armádu pro válku na Kurukšétře Durjódhanovi, a proto s ní Kritavarmá bojoval proti Pánduovc m. Kritavarmá válku přežil, ale pozdĕji byl zabit v Prabháse bĕhem bratrovražedného sporu mezi Jaduovci.

KUNTÍ: Matka Pánduovc , sestra Vasudévy, Krišnova otce. Její vlastní otec úraséna ji jako dítĕ dal svému blízkému příteli králi Kuntibhódžovi, který žádné dĕti nemĕl. Při narození dostala jména Prithá, ale pozdĕji, poté co ji vychoval Kuntibhódža, se více proslavila jako Kuntí. KURU: Dávný král a zakladatel dynastie Kuruovc viz. Dodatek pĕt   —    genealogický strom . Díky jeho obĕtem a askezi na místĕ pojmenovaném po Kuruovi Kurukšétra je toto místo považováno za posvátné. KUVÉRA VAI RAVANA : h hojnosti a jeden ze čtyř ochránc vesmíru neboli lókapál . Je známý jako nebeský strážce poklad . MÁRKANDÉJA: Dávný riši, o kterém se říká, že žil tisíce vĕk . Mahábhárata obsahuje mnoho příbĕh o tomto mudrci. NAKULA: Jedno z dvojčat, syn Pándua a Mádrí, zplozených božskými dvojčaty ašviny. yl válečníkem-mahárathou a proslul obratností v boji s mečem. Před Judhišthirovou obĕtí rádžasúja dobyl západní oblasti háraty. Kromĕ Draupadí se oženil i z princeznou z Čedi jménem Karénumatí. NÁRADA: Nebeský mudrc, známý též jako dévariši čili riši mezi bohy. Je proslulý jako oddaný Krišny a často je přítomen při Jeho zábavách na Zemi. Védy se nesčetnĕkrát zmiňují o Náradových činech a učení. PÁNDU: Otec Pánduovc , který se milostí Vjásadévy narodil vdovĕ po Vičitravírjovi, královnĕ Ambálice. PARÁ ARA: Mocný riši, vnuk Vasišth v, který se stal otcem Vjásadévy, jehož zplodil se Satjavatí, když byla ještĕ neprovdanou dívkou. Jednou Satjavatí převážela tohoto mudrce přes řeku a jeho velice zaujala její krása. Požádal ji, zda by se s ní mohl spojit, a slíbil jí, že jí pomocí svojí mystické síly zachová panenství. Souhlasila a na ostrovĕ uprostřed řeky se spojili. Aby je nikdo nespatřil, Parášara ostrov zahalil závojem mlhy. Ihned po spojení se narodil Vjásadéva a v mžiku vyrostl v muže. PARA URÁMA: Riši označovaný za zplnomocnĕné vtĕlení Višnua. Proslul tím, že zahubil všechny kšatriji tohoto svĕta poté, co jeho otce Džamadagniho zabil král jménem Kártavírja. yl znalcem védského vojenského umĕní a učil je híšmu, Drónu a Karnu. Mahábhárata obsahuje mnoho příbĕh o jeho hrdinských činech.

PARÍK IT: Abhimanju v syn, který se narodil po smrti svého otce. Pánduovci ho dosadili na hastinápurský tr n poté, co se vzdali vlády. Dostal jméno Paríkšit, což znamená „zkoumající,“ jelikož bráhmanové řekli, že bude zkoumat všechny lidi při svém hledání Nejvyššího Pána, kterého vidĕl ještĕ jako plod v l nĕ svojí matky. Proslavil se jako posluchač hágavata Purány přednášené mudrcem ukadévou Gósvámím. SAHADÉVA: Nejmladší Pándu v syn. Jedno z dvojčat, syn Mádrí, zplozených bohy ašviny. Před Judhišthirovou obĕtí rádžasúja dobyl jižní háratu. Proslul svojí bystrostí a moudrostí, a proto byl po válce na Kurukšétře jmenován osobním rádcem Judhišthiry. Kromĕ Draupadí se ještĕ oženil s princeznou z Madry jménem Vidžajá. SAŇDŽAJA: Dhritaráštr v vozataj a tajemník. Ačkoliv náležel do kasty sút , byl duchovnĕ pokročilým žákem Vjásadévy, který ho obdařil schopností sledovat dĕní na Kurukšétře v pr bĕhu války. Díky tomu popisoval všechny výjevy bitvy Dhritaráštrovi. SÁTJAKI: Hrdina z rodu Vrišniovc , který se stal Ardžunovým žákem ve válečnictví. yl blízkým přítelem Krišny. Jako mocný maháratha bojoval na Kurukšétře na stranĕ Pánduovc a přežil jak válku, tak následný Ašvatthám v masakr spících voják . Zemřel v Prabháse bĕhem bratrovražedného boje mezi Jaduovci. SUBHADRÁ: Krišnova sestra označovaná ze vtĕlení Jógamáji, zosobnĕné duchovní energie Pána. Její zrození je popsáno v hágavata Puránĕ. Vdala se za Ardžunu a mĕli syna jménem Abhimanju. Na rozdíl od její spolumanželky Draupadí, o konci jejího života p vodní text žádné podrobnosti neuvádí. SU ARMÁ: Král Trigart a bratr Durjódhanovy manželky hanumatí. Stál v čele obrovské armády a bĕhem války na Kurukšétře se zamĕřil na boj s Ardžunou, protože přísahal, že ho zabije. Ardžuna však zabil jeho. AKUNI: Syn krále Subaly a bratr Gándhárí. Vystupoval jako blízký d vĕrník a zkušený rádce Durjódhany. Ačkoliv byl mocným kšatrijou, před otevřeným bojem dával přednost úskok m a podvod m. Je považován za expanzi boha vládnoucího vĕku Dvápara třetímu v cyklu čtyř vĕk . Na Kurukšétře ho zabil Sahadéva.

ALJA: Vládce Madry a bratr Pánduovy druhé ženy Mádrí. Ačkoliv byl přítelem Pánduovc a s Judhišthirou ho poutalo zvlášt blízké přátelství, Durjódhana ho lstí přimĕl k tomu, aby na Kurukšétře bojoval na stranĕ Kuruovc . Je řečeno, že je vtĕlením Daitji Samhlády a v této válce ho zabil Judhišthira. ÁLVA: Král Saubhy. ojoval s híšmou o ruku Amby poté, co ji híšma unesl z její svajamvary. Kv li svému pevnému přátelství se išupálou, kterého Krišna zabil, se stal Krišnovým nepřítelem. Napadl Dváraku v obrovském letounu, který získal od ivy. Je označován za vtĕlení asury Adžaky. Zabil ho Krišna. ÁNTANU: Pradĕd Pánduovc a Kuruovc a híšm v otec po spojení s Gangou viz. Dodatek tři . Poté, co se vzdal vlády, vydal se na horu Árčíku v Himálaji, kde se oddával askezi a nakonec dosáhl osvobození. V hágavata Puránĕ je řečeno, že jeho starší bratr Dévápi dosud žije na této Zemi, na místĕ zvaném Kalápa, kde očekává začátek příští Satja-jugy zlatého vĕku , kdy se stane králem. IKHANDÍ: Syn Drupady a vtĕlení Amby. Narodil se jako žena a pozdĕji se milostí jakši jménem Sthúnákarna stal mužem. Ze svého předchozího života si pamatoval svoje nepřátelství k híšmovi a přísahal, že ho zabije. Díky jemu se Ardžuna dokázal k híšmovi přiblížit a nakonec ho zabít. Ašvatthámá ho zabil bĕhem svého nočního vyvraždĕní spících pánduovských bojovník . I UPÁLA: Král Čedi a zapřisáhlý nepřítel Krišny. hágavata Purána popisuje jeho předchozí život v podobĕ Džaji, strážného u brány Vaikunthy, duchovního svĕta. Kv li prokletí se musel spolu se svým bratrem Vidžajou třikrát narodit v tomto hmotném svĕtĕ jako démon jeho druhá dvĕ vtĕlení byla Hiranjákša a Rávana . Krišna ho zabil bĕhem Judhišthirovy obĕti rádžasúja. ULUPÍ: Dcera krále nág Kauravji, která se stala Ardžunovou ženou. Mĕli syna jménem Iráván, který byl zabit na Kurukšétře. Ardžunu si vzala bĕhem jeho ročního vyhnanství z Indraprasthy a po svatbĕ s ním strávila pouze jediný den. Po válce se k nĕmu v Hastinápuru opĕt připojila. UTTARÁ: Princezna z Viráty, kterou Ardžuna učil tančit bĕhem svého posledního roku vyhnanství. Vdala se za Abhimanjua a jejich syn dostal jméno Paríkšit.

VASUDÉVA: Krišn v otec, po kterém je pojmenován samotný Krišna   —     Vásudéva. Podrobnosti z jeho života a předchozích zrození jsou podány v hágavata Puránĕ. VIDURA: Syn Vjásadévy a palácové služebné. Je řečeno, že je vtĕlením Jamarádži, vládce spravedlnosti. Jednou byl riši jménem Mándavja omylem obvinĕn z loupeže. Král ho uvĕznil a za trest ho nechal probodnout kopím. Mudrc se pozdĕji vydal za Jamarádžou a zeptal se ho, proč se mu to stalo. Dozvĕdĕl se, že v dĕtství sám probodl nĕjakého brouka stéblem trávy. Když mudrc slyšel, že byl potrestán za chybu, které se dopustil ještĕ jako nevĕdomé dítĕ, Jamarádžu proklel, aby se narodil na Zemi jako šúdra. Tak se stal Jamarádža Vidurou. VIRÁTA: Král Matsji, kde Pánduovci strávili poslední rok svého vyhnanství. Ve válce na Kurukšétře se připojil k Pánduovc m a přivedl s sebou jednu akšauhiní válečník . V bitvĕ ho zabil Dróna. Je řečeno, že je expanzí nebeských marut . VJÁSADÉVA: Autor Mahábháraty. Tento mudrc se narodil ze spojení rišiho Parášary a Satjavatí a je znám jako Dvaipájana, protože se narodil na ostrovĕ viz. Parášara . Sestavil Védy a je považován za zplnomocnĕné vtĕlení Višnua. Jeho syn ukadéva je proslulým recitátorem hágavata Purány. @ch title fb2 = POZNÁMKA AUTORA Jak jsem napsal již v úvodu, pokusil jsem se co nejvĕrnĕji předložit p vodní text Mahábháraty. Pracoval jsem zejména s překladem rí Manmathy Dutta kalkatské vydání severního rukopisu . Jsem tomuto učenci velice vdĕčný za znamenité zpracování tohoto textu. Samozřejmĕ, po pĕti tisíci letech a nejménĕ stejném počtu převyprávĕní lze očekávat, že se tento příbĕh bude v maličkostech lišit. Je tedy možné, že čtenář slyšel jiné podrobnosti. Přesto se domnívám, že lze s čistým svĕdomím říci, že ústřední příbĕh je společný témĕř všem verzím. Jedním z mých hlavních cíl bylo toto dílo zpřístupnit, aniž by ztratilo svoje duchovní poselství, poselství, které nachází svoje nejúplnĕjší vyjádření v hagavad-gítĕ. Rád bych každému doporučil, aby si přečetl úplný text hagavad-gíty   —   v této knize jsem ji představil jen ve zkrácené podobĕ. Vlastní odkazy k hagavad-gítĕ jsem čerpal z překladu

opatřeného výklady A.Č. jaká je .

haktivédánty Svámího

hagavad-gítá taková,

Zjistil jsem, že v nĕkterých částech překlad Mahábháraty nesouhlasí s hágavata Puránou, a v tĕchto případech jsem se přiklonil k puránské verzi opĕt jsem jako zdroj využil překlad haktivédánty Svámího, vydaný jako rímad hágavatam . Mahábhárata je vaišnavský text, jehož zámĕrem je poskytnout nám co nejlepší poznání Nejvyššího Pána, zejména v Jeho p vodní podobĕ Krišny   —   a to takovým zp sobem, aby nás začal přitahovat. hágavata Purána pojednává zejména o mnoha vtĕleních Pána a vrcholí popisem Krišnových zábav na Zemi. Snažil jsem se tento aspekt Mahábháraty předložit odpovídajícím zp sobem, a byl jsem proto přesvĕdčen, že verze hágavata Purány je nejvhodnĕjší a nejlepší. Rozdíly jsou však velice malé a vyskytují se zejména v poslední kapitole. Podobnĕ jako v mém dříve zpracovaném díle, Rámájanĕ, jsem použil vševĕdoucí hlas. Tak je také předložen p vodní text. Knihu poprvé sepsal riši Vjásadéva, kterého hágavata Purána označuje za „literární vtĕlení“ oha. yl zvlášt zplnomocnĕn Pánem k uspořádání védské literatury. Je řečeno, že dokonce ještĕ dnes pobývá kdesi v Himálaji a oddává se tam askezi. Abych zachoval plynulost hlavního příbĕhu, nĕkteré úseky jsem zkrátil a jiné vypustil. Mahábhárata například obsahuje dlouhé příbĕhy, které se k vyprávĕní o Pánduovcích v bec nevztahují, jako je například proslulá legenda o Sávitrí. Takové části jsem opominul. Možná v nĕkteré pozdĕjší práci předložím tyto příbĕhy samostatnĕ. Rovnĕž je v ní celá jedna dlouhá parva vĕnovaná híšmovým radám ánti parva , které přednesl na loži ze šíp . I tu jsem vynechal. Jeho rady tvořily v mém překladu celé dvĕ knihy a zaslouží si samostatnou studii. Nejedná se o žádné akademické dílo. Pokusil jsem se předložit p vodní text co nejsrozumitelnĕji, nemohl jsem se však vyhnout výkladu nĕkterých postav a čin . Modlím se za to, aby milostí vznešených svĕtc v naší učednické posloupnosti, která pochází od Vjásadévy, m j pohled odpovídal jím zamýšlenému významu. Doufám, že jsem ve snaze podĕlit se o Mahábháratu s ostatními nikoho nevĕdomky neurazil. Jsem otevřený připomínkám čtenář , a pokud budou nalezeny nĕjaké chyby, pak je v příštích vydáních opravím.

Dĕkuji vám za přečtení této knihy a doufám, že vám udĕlala radost. KRI NA DHARMA