Léčivé rostliny pěstování, obsahové látky a jejich využití

Citation preview

Léčivé rostliny pěstování, obsahové látky a jejich využití Lenka Tůmová Jiří Tůma Jana Vrzáňová

OBSAH ■ INFORMACE PRO UŽIVATELE ■ ZÁKLAD F PÉSTO VÁNÍ LÉČIVÝCH ROSLIN

■ ABECEDNÍ SEZNAM LÉČIVÝCH ROSTLIN

Informace pro uživatele ■

4

Informace o rostlině

Obrazová galerie, detaily rostlin

Návrat na začátek kapitoly (podkapitoly) nebo na úvodní stránku jednotlivých druhů rostlin

IQ □1

□ □

Pohyb mezi jednotlivými kapitolami nebo mezi rostlinnými druhy vpřed či vzad \ Pohyb mezi jednotlivými logicky na sebe navazujícími stránkami vpřed nebo vzad

Ukončení prezentace

ABECEDNÍ SEZNAM LÉČIVÝCH ROSTLIN 1/3 ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■

Andělíka lékařská Bazalka pravá Bedrník anýz Benedikt lékařský Brutnák lékařský Cekanka obecná Divizna velkokvětá Dobromysl obecná Fenykl obecný Heřmánek pravý Heřmánek římský Chrpa polní

■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■

Jablečník o becný Jehlice rolní Jestřabina lékařská Jitrocel kopínatý Kmín kořenný Kokoška pastuší tobolka Kontrvhel obecný Koriandr setý Kozlík lékařský Lékořice lysá Len setý Levandule lékařská

□

□

□

ABECEDNÍ SEZNAM LÉČIVÝCH ROSTLIN 2/3

■ Libeček lékařsky ■ Lichořeřišnice větší ■ Lopuch větší ■ MáksetÝ ■ Máta kadeřavá ■ Máta peprná ■ ^Mateřídouška obecná ■Meduňkalékařská ■ Měsíček lékařský ■ Náprstník vlnatý ■ Oman pravv ■ Ostropestřec mariánsky

■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■

Parcha saflorová Pelyněk kozalec Pelyněk pravý Pískavice řecké seno Pivoňka lékařská Pohanka tatarská Proskurník lékařský Reveň dlanitá Routa vonná Rozchodnice růžová Rulík zlomocný Řebříček obecný

□

□

□ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■

ABECEDNÍ SEZNAM LÉČIVÝCH ROSTLIN 3/3 Řepík lékařský Saturejka zahradní Sléz lesní maurský Srdečník obecný Šalvěj lékařská Topolovka růžová Třapatka úzkolistá Tymián obecný Yzop lékařský Zlatobýl obecný

□

Základy pěstování léčivých rostlin ■ Úvod, léčivé rostliny ■ Půda ■ Základní předpoklady pro pěstování ■ Příprava půdy

■ Poloha ■ Hnoj ení ■ Předplodiny ■ Semena a sazenice ■ Setíasázení ■ Ošetřování a péče o porosty

■ Deset rad sběračům začátečníkům

■ Sklizeň bylin ■ Sušenía sušárny ■ Dalšíkonzervace

■ Uchování a uskladnění bylin^^h^ ■ Posuzování drog ■ Vzorkování ■ Balenía odbyt

Léčivé rostliny 1/3

□

Úvod Tato elektronická publikace má za cíl názorným způsobem vysvětlit základní pravidla pro pěstování léčivých rostlin, seznámit s vybranými druhy léčivých rostlin, jejich obsahovými látkami a terapeutickými účinky. Slouží jako doplňková pomůcka při výuce předmětů Farmakobotanika a Pěstitelství a chovatelství. Nepostihuje celou probíranou problematiku. Studium tohoto materiálu tedy nemůže nahradit přednášky z těchto předmětů pouze se soustřeďuje na některé významné zástupce léčivých rostlin.

Poděkování Tato elektronická publikace vznikla za přispění ESF na základě projektu „Inovace studijních oborů zajišťovaných katedrami PřF UHK. reg.ě.: CZ.l.07/2.2.00/28.0118. Dále bychom chtěli poděkovat spoluautorce Mgr. Janě Vrzáňové za grafickou úpravu a originální fotodokumentaci. Děkujeme rovněž Ing. Jiřímu Pirnerovi, řediteli botanické zahrady FAF UK v Hradci Králové, za umožnění pořízem obrazové dokumentace vybraných rostlin.

rnn

Léčivé rostliny 2/3 ■ Léčivé rostliny = rostlinné druhy, které buď přímo, nebo po určité úpravě, a to celé nebo jejich části jsou užívány jato droga s biologicky aktivními účinky na náš organizmus. = rostliny sbírané z planých porostů ve volné přírodě nebo pěstované I obsahujíc terapeuticky účinné látky, a sloužící proto k léčení. \ Vedle léčebného použití mohou být zdrojem aromatických látek pro parfumérii a potravinářství. Droga = surovina rostlinného nebo živočišného původu používaná k přípravě léků. = sušená nebo jinak upravená rostlina či její část. určená k přípravě léto nebo jato technická surovina.

□

Léčivé rostliny 3/3

■ Léčivé, aromatické a kořeninové rostliny můžeme rozdělit z pěstitelského hlediska: - jednoleté: bazalka, blín, černucha, česnek, durman, heřmánek, hořčice, kerblík, anýz, kopr, koriandr, len, majoránka, měsíček, paprika, saturejka. - dvouleté: andělika, divizna fenykl. kmín náprstník petržel, topolovka. - vytrvalé: pelyněk, proskumík, jablečník, jitrocel, komonice, kopretina, kozlík, křen, lékořice, levandule, libeček, meduňka, mydlice, oman, pelyněk, pivoňka, routa, rulík, heřmánek, šalvěj, tymián, yzop.

Půda ■ Léčivé rostliny vyžadují půdy kvalitně zpracované a bohaté na živiny. Čím vyšší výnosy hmoty dávají, tím náročnější jsou na půdu a na množství živin v ní. Každá léčivá rostlina má však své specifické nároky na pudu p připadne organické hnojení.

an

Základní předpoklady pro pěstování ■ Vhodný sušící prostor sušárna (suché půdní prostoty). ■ Při použití umělého tepla k sušen rostlin musí být dodržena doporučená teplota. ■ Správná volba pěstovaného druhu léčivé rostliny vzhledem ke klimatickým a půdním podmínkám a technickému vybavení. ■ Znalost agrotechnických postupu.

an

Příprava půdy 1/3

□

■ Různé druhy rostlin mají různé nároky na kvalitu přípravy půdy. Byliny dávají přednost chudším , lehkým a provzdušněným půdám a světlým a otevřeným stanovištím. Půdu je nutné na podzim hluboko zrýt (u rostlin, kde chceme získat kořen, i na dva rýče). Také povrchová úprava půdy je velmi čůležitá. Provádíme ji zhruba týden před setím či sázením zpravidla hráběmi. Po té nechám půdu sesednout. ■ Pro odvodnění mokrých těžkých půd\c důležité podzimní rytí. Mráz pomáhá zničit nejen naklíčená semena plevelů, ale také rozdrolit pevné hroudy. Zjara můžeme smíchat zeminu s pískem, nebo agroperlitem. Pro obohacení půdy o organické složky a živiny přidáváme nejlépe kvalitní kompost. Tím dochází k provzdušnění půdy a podpoře bakteriální činnosti i makroedafonu např. žížal, což významně ovlivňuje výživu rostlin.

!□

QQ

Příprava půdy 2/3 Pro teplomilné rostliny ze Středomoří přidáváme hrubý písek či jemný štěrk pro zlepšení propustnosti. Pro příliš zamokřené pozemky použijeme drenáž, nebo odvodňovací příkop, případně vybudujeme vyvýšené záhony.

■ Před setím či sázením je nutné zbavit pudu vytrvalých plevelů, jako jsou bršlice kozí noha, svlačec nebo pýr plazivý. Plevel vždy vyrýváme s hlavními kořeny i oddenky. Odstranění těchto druhů může být velmi obtížné, proto se na jaře doporučuje použít pro jejich zničení herbicidy. Ani tak ale nemusí být plevele úplně zničeny. Zejména pozemky zaplevelené pórem nebývají vhodné pro pěstování léčivých rostlin.

Příprava půdy 3/3 ■ Někdy je nutné pudu obohatit o organickou hmotu. Na podzim můžeme hnojit k vybraným druhům zetlelým chlévským hnojem, nebo komposty. Na jaře při přípravě půdy můžeme přidat odkyselenou rašelinu, nebo kompost . Využívat můžeme i tzv. zelené hnojení (zarytí zelené hmoty do půdy. Byliny i zelenina preferují především lehce zásadité půdy. Kyselé půdy je vhodné povápnit nejlépe mletým vápencem, nebo dolomitem, případně popelem ze spáleného dřeva (nikoliv uhlí), které dodá vápník a draslík . ■ Mulčování (nastýlání) je zakrývání půdy kolem vysazené rostliny organickou hmotou. Pomáhá snížit odpař a poskytuje živiny, omezuje růst plevelů. Mulčuje se především během růstové sezóny po dešti. Mulč rovněž chrání před mrazy. Na jaře ho odstraníme, aby se půdy mohla dostatečně prohřát. Organická hmota (např. posekaná tráva, kompost, listí, sláma, mulčovací kůra) se rozprostírá až do výšky 5 - 10 cm.

Finální úprava pozemku

’a#*

Poloha ■ Poloha pozemku patří stejně jako např. nadmořská výška, druh půdy či klimatické podmínky mezi důležité faktory, které mohou někdy zásadně ovlivnit růst a vývoj rostliny. ■ Rostliny pěstované v přirozeném prostředí se dobře vyvinou a poskytnou dobrou sklizeň v vysokým obsahem účinných látek. ■ Důležitá je orientace pozemku k světovým stranám. Pole k jihu jsou výslunná a teplejší, pole k severe naopak zastíněná a chladnější. ■ Každá výrobní oblast (kukuřičná, řepařská, obilnářská, bramborářská, pícninářská) je specifická (reliéfem terénu, nadmořskou výškou, teplotou, úhrnem srážek, zastoupením půdních typů) a lze v ní tak úspěšně pěstovat jen určité druhy rostlin. V kukuřičné oblasti se daří rostlinám s velkými nároky na teplo, z vytrvalých rostlin těm, které na jaře nejpozději raší. V chladnějších oblastech pak těm skromnějším - nejen na teplo, ale i druh a úrodnost půdy.

Hnojení ■ U většiny pěstovaných rostlinje hnojení nutné a ootěbbé!! ■ Některé druhy však nesnášejí čerstvý chlévský hnůj, ale mohou se nepatrně přihnojit dobře rozloženým kompostem. ■ K jednoletým dáváme menší dávky minerálních hnojiv. U dvou a víceletých aplikujeme rovněž dávky minerálních hnojiv každoročně na j are. ■ Rostliny můžeme přihnojovat minerálními hnojivý i v době vegetace (tzv. na list). Hnojivá aplikovat opatrně, aby neulpěla na listech a nepoškodila)e. ■ Správnou kombinací zwzzzezví/zzzc/z /zzzo/zv se zvýší sklizeň i jakost pěstovaně rostliny a z ní získané drogy. ■ Jednostranné hnojení pouze jednou živinou, např. dusíkem, často vede ke zhoršení kvality produkce (vyšší obsah dusičnanů) Při zakládání kultury by nemělo zapomínal na vápnění!

u

□ Deset pravidel správného hnojení □

1/2 ■ Hnojení by mělo být cílené, na základě rozboru půd, které je vhodné opakovat každé tři až pět roku. ■ Před hnojením je nutné odstranil starou nastýlku (mulč) ■ Hnojit je nejlépe při zataženém poěasí, po dešti nebo před ním, minerální hnojivá vždy jen ni vlhkou půdu \ ■ Aplikace granulovaných hnoji v by měla být rovnoměrná na celé hnojené ploše ■ Použití práškových hnojiv lze jen za bezvětří ■ Hnojivá (zvláště minerální) se nesmí dostat na zelené části rostlin, kde by mohla způsobit popálení; pokud tte stane. je třete potřísněte místo umt vodou ■ Pevná hnojivá se vždy zapravují mělce do půdy

□ Deset pravidel správného hnojení

2/2 ■ V lehkých půdách se živiny rychle vyplavují, proto je lepší přihnojovat v malých dávkách opakovaně, s přídavkem kompotu. ■ Zelené hnojení, zvláště bobovitými rostlinami, obohacuje půdu o dusík ■ Důležité je nedojit dusíkem na podzim, protože dusičnany se z těchto hnojů snadno vyplavují a ohrožují spodní vody

Předplodiny ■ Vhodný výběr působí příznivě na vj^rnrostlin a výnos. ■ Mají zanechat pozemek v dobrém stavu, především čistý, bez plevolůn Rostliny pěstované na nať a list vyžadují obzvláště čistý pozemek. ■ Vhodnou předplodinou jsou hnojené okopaniny nebo luštěniny, případně plodová a košťálová zelenina ■ Výhodné je i použití jetelotravních a vojtčškotravních smusek. Ty udržují dobře půdní strukturu, obohacují půdu o dusík a umožňují čerpání živin z hlubších vrstev půdy. ■ Nejedovaté rostliny mikdy nepěsPnjeme po jedovatých. Pěstujeme je odděleně nebo před nimi. Po jedovatých rostlinách zařazujeme takové rostliny které se od nich liší zásadně vzhledem (mrkev, zelí). ■ Jednoleté rostlin můžeme kombinovat d dvouletými.

□1H

Semena a sazenice 1/2 ■ Nej důležitějšími vlastnostmi semen js ou kravvot, klíčivost, čistota, zralost, dobrý zdravotní stav v vyrovnanost ■ Mnohé rostliny se v praxi vůbec nemnoží semene ale jen vegetativně (na pí. máta pe'prna). ■ Osivo léčivých rostlin je vhodné zakoupil ve specializovaných prodejnách. ■ Mnoho druhů, hlavně s krátkou vegetační dobou, se vysévá přímo na záhony. Jiné druhy musíme předpěstovat, nejlépe ve skleníku či pařeništi. Vypěstovanou sadbu pak vysazujeme na „/""Icílový pozemek. ■ Semena některých léčivek ztrácejí poměrně brzy klíčivost (př. andělika.).

□IQ

Semena a sazenice 2/2 ■ Řada pěstitelů se zabývá pěstováním léčivých rostlin pro produkci osiva. Veškeré 1porosty*7 určené na rozmnožování 1 osiva musejí být přihlášeny u UKZUZ (Ústřední kontrolní e zkušební ústav zemědělský) a podrobeny polní přehlídce v době veget^e. ■ Semena některých druhů rostlin vyžadují promrznutí, a proto se vysévají na podzim nebo v zimě do truhlíků, zavlaží k vystaví mrazu, (konopice bledožlutá, kozlík lékařský rulík zlomocný, durman, hořec žlutý atd.). r

r

Přímo URZRHOU -tvc->ffv

remo

PÉIHO UR

-Sfp«r>

j&ii11 remo

Shincáiícc

uanúí—

NEBRRTj hen pole

Přehledná nástěnka pro pěstitele

Předpěstování sazenic

Setí a sázení 1/2 ■ Sejeme ručně nebo jednořádCovým secím strojkem (secím strojem jen u veltych pozemků). ■ Drobné semenh mícháme s pískem nebo pilinami, aby byl vysev rovnoměrný. ■ Na pole sejeme do řádků, rostliny „řádkují“ a porost se dobře udržuje v bezplevelném stavu. Do pařeniště při předpěstování sadby, vysévám ručně rozhozem tzv. na široko ne'bo do řádků. ■ Drobná semena vyséváme většinou na povrch a pouze je přitlačíme. Semena klíčící ve tmě slabě přikrýváme jemným pískem. Většina semen se přikrývá silnější vrstvou (troj až čtyřnásobek jeto průměm). ■ Zalévám nebo mlžím jen tak, aby se semínka nevyplavila!

□ICO

Setí a sázení 2/2 ■ Sazenice se vysazují když mají 5 až 8 listů nebo jsou 6 ilO cm vysoké. ■ Někdy je nutné sazenice přepíchat, aby nedošlo k jejich vytažení (při hustém výsevu). Přepichujeme do truhlíků, pařenišť (nejvýhodnější - mladé rostlinky se zároveň i otužují) nebo na zvlášť připravený záhon. Při velkovýrobě se přepichuje db eboitorašnéinových bulíčků nebo různé zakořeňovače z plastické hmoty spojené v paletu. ■ Dobře vyvinuté sazenice se vysazují na pole v určitých ,ponech (čtverečný - lepší pro údržbu pozemku, trojúhelníkový). Vzdálenost závisí na výšce dospělé rostliny. ■ Nový vysev či výsadbu ihned zaléváme!

Více

Výsev do řádků

Příprava půdy pro předpěstování

40% rašeliny 40% kompostové zeminy 20% písku

Způsob přípravy zeminy v kelímku

Ošetřování a péče o porosty ■ Jde především o udržování přiměřeného fyzikálního stavu půdy, odstraňování plevelů a závlahu. Důležitá je proto pravidelná okopávka a pletí, případně plečkování. Rozrušuje se tím tzv. půdní škraloup - kompaktní vrstva na povrchu půdy. ■ Plevel nejen ubírá pěstovaným rostlinám vláhu a živiny, je mezihostitelem řady chorob a škůdců, ale i znehodnocuje sklizeň. ■ Plevel niěíme pleěkou, motykou, nebo ručním pletím pomocí vhodného nářadí či strojů. Opakované pleť je nutné zejména u rostlin pěstovaných pro nať a semeno. ■ Na větších pozemcích půdu kypříme kultivátorem, pleěkami, půdními frézami, motyčkami nebo lehkými branami. Šířku mezi řádky proto volím tak, abychom mo^ použít dostupnou m^n mechanizaci. IW1IV1

IQ

Q1CO

Ošetřování a péče o porosty 2 ■ Boj a ochrana rostlin fried cCorodcmi a sCudci se většinou uvádí u každého druhu léčivé rostlin zvlní’. ■ Využít je třeba všechny prostředky prevence proti šíření dkodlibých činitelů (především střídání plodin, boj proti plevelům, dodržení agrotechnických lhůt aj.). X ■ Využít mechanické způsoby ochrany (sběr škůdců , lapací destičky, propařování substrátů apod.). ■ V některých případech je nevyhnutelná chemická ochrana, při které dbáme na hygienické předpisy o práci s toxickými látkami a na dodržení doporučených dávek přípravků a ochranné lhůty souladu s Metodickou příručkou pro ochranu rostlin.

O

Ošetřování a péče o porosty 3 ■ Některé druhy chráníme proti vymrzání a růstu plevelů slámou, hnojem, fólií, drcenou kůrou nebo vlastní natí. U těchto druhů se osvědčuje porost po každé sklili přihnojit a okopal. ■ Dbáme nároků jednotlivých rostlin a bereme v potaz vzájemné mezi druhové působení při společném soužilíi^-^^^k *

Okopávání a pletí

* ■ Některé rostliny odebírají půdě určité látky, kterou jiné rostliny pro svou existenci nutně potřebují. Jindy naopak jeden druh odnímá ve svém okolí látky pro jiný druh nepotřebné nebo dokonce škodlivé a tím mu prospívá a umožňuje tak jeho výskyt. Rostliny také mohou do svého okolí vylučovat nepotřebné produkty látkové výměny, které působí, zejména v půdě, povzbudivě nebo tlumivě na růst sousedních či následných rostlin. Příčinou neprospěchu růstu některých následných rostlin může být tzv. únava půdy nebo nahromaděn odpadních látek které škod dalším generacím Stejného druhu.

Nářadí používané k pěstování léčivých rostlin 1 - vypichovák 2 rtyček 3 - hrabičky 4 h hrabka 5 - statynuž kvpichování plevele 6 - sázecí kolík N 7 - sázecí lopatka 8 - motyka pro hlubší zpracování půdy ■ 9 - motyčka kokopávání ■ 10 - kolíky s provázkem ke značení řádků ■ 11 - zahradnické nůžky ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■

□

Deset rad sběračům začátečníkům □

1/2 ■ Převážnou větším rostlin sbírám za pěkného s suchého počasí. ■ Listy otrháváme, popř. sdrhujeme zpravidla ještě před rozkvětem rostliny. ■ Květy odštipujeme, odstříháváme, popř. sdrhujeme na počátku nebo v době plného květu. ■ Nať trháme, odřezáváme, žneme nebo odstříhávám většinou na počátku rozkvětu. ■ Plody e eemena sbírám v době dozrávám nebo v době plné zralosti. ■ Kořeny a oddenky vyrýváme nebo vydloubáváme na jaře nebo na podzim z vlhké země (většinou oplachujeme vodou). ■ Kůru sbírám na jaře nebo na podzim nejlépe za vlhkého počas í.

□ Deset rad sběračům začátečníkům

2/2 ■ Sbíráme jen v čistých lokalitách, nikdy ne ve velkých městech, v okolí továren, u silnic, v přírodních rezervacích, parcích a jinak chráněných územích. Na soukromých pozemcích jen souhlasem majitele. ■ Nesbíráme poškozené, vybledlé či jinák čapadené části rostlin, se zvýšenou opatrností sbírám rostliny jedovaté. ■ Sbíráme jen takové množství rostlin, jaké jsme schopni .„správně usuš i t.

Sklizeň léčivých rostlin 1/4 ■ Sklízíme květ (flos), listy (folia), plody (fructus), nať (herba), semeno (semen), kořen (radix), oddeumk r-hizoma)k kůra(cortex).

Kořen, oddenek Jsou v nich uloženy zósoZwz dátkm. Oddenek je podzemí částí stonku. Získáváme je nejčastěji rýčem nebo vyoráním. Sklízíme v době vegetačního Plidz (na podzim nebo brzy z jam, kdy jev nich nejvíce účinných látek). Nejprve z nich odstraníme zeminu, omyjeme, popřípadě proplavíme pod proudem tekoucí vody. Některé v čerstvém stavu oškrábeme. Silné kořen nakrájím před sušením po délce. aby lé^ proschly.

□ICO

Léčivé rostliny využívané pro kořen či oddenek ■ Andělíka lékařská, bedrník větší, bedrník obecný, ěekanka obecná, hořec žlutý, jehlice trnitá, kontryhel obecný, kostival lékařský, kopřiva dvoudomá, křen selský, lékořice lysá, lopuch větší, lopuch pavučinatý, mochna husí, petržel zahradní, proskurník lékařský, pupava bezlodyžná, smetanka lékařská, devětsil zvrhlý, kozlík lékařský, krvavec toten (oddenek), mochna nátržník (oddenek), oman pravý (oddenek s kořeny), prvosenka jarní (oddenek s kořeny), puškvorec obecný (loupaný oddenek, pýr plazivý, reveň dlanitá.

Sklizeň léčivých rostlin 2/4 Listy Jsou vyživovacím orgánem rostliny. Většinou je sbírám d době květu (nejvyšší obsah účinných látek). Otrháváme jednotlivě nebo je z lodyhy sdrhujeme. Spodní listy od bláta a napadené listy necháváme. Nikdy neotrháváme rvcí/z/n' listyS Do sběrných nádob je nemačkáme, aby se nezapařily.

Kůra Sbírá se na podzim ad a^dii listů nebo na jaře, kdy čerstvá kůra dobře sloupává. Větve naříznemo kolem dokola v předepsané vzdálenosti a tyto řezy spojím podélným řezem k kůru sloupneme.

Léčivé rostliny využívané pro listy ■ Brusnice borůvka, brusnice brusinka, bříza bradavičnatá, bříza pýřitá, celer miřík, devětsil zvrhlý, hloh jednosemenný, hloh ostrotmný (i list s květem obou), jahodník obecný, jaterník trojlaločný, jírovec maďal, jitrocel kopinatý, kontryhel obecný, kostival lékařský, kopřiva dvoudomá, maliník obecný, máta oeprná, meduňka lékařská, medvědice léčivá, ořešák xrálovský, ostružiník křovitý, podběl léčivý, proskumík lékařský, rozmarýn lékařský, rybíz černý, sléz lesní, sléz okrouhlolistý, sléz léčivý, sléz lesní maurský, slivoň trnka, smetanka lékařská. šalvěj lékařská, vachla třílistá.

■

rV»

'

v r

_

r

1

°

Léčivé rostliny využívané pro kůru ■ Dub letní, dub zimní, jírovec maďal, krušina olšová řešetlák počistivý, vrte bílá.

Sklizeň léčivých rostlin 3/4 Květy Jsou rozmnožovacími orgány rostlin. Rostou jednotlivě (vlčí mák, pivoňka) nebo v květenstvích (řebříček, heřmánek). Sbíráme je za suchého počasí ještě ne zcela rozvité, aby se po usušení nerozpadaly. Jsou náchylné k zapaření. Sběr provádíme ručně nebo pomocí hřebenů (heřmánek). Nesušíme na slunci! Do sběrných nádob nemačkáme. Někdy sbíráme celá květenství a jednotlivé květy vytrhávám O* po zavadnutí (chrpa, měsíček). Nať --------Je nadzemní částí rostlin. Sbírá se často s kvetoucími květy nebo s plody. Nať seřezáváme nebo kosíme. Při ulamování hrozí vytrhnutí celé rostliny. Seřezáváme vždy v předepsané výšce, aby nať znovu obrazila. U vysokých rostlin uřezáváme jen horní část (20 - 30 cm), protože spodní bývá zdřevnatělá. U poléhavých rostlin dáváme pozor na vytrhnutí (mateřídouška)!

v

■

•

.

Léčivé rostliny ? využívané pro květ ' 1A

■ Bez černý, čekanka obecná, divizna sápovitá, divizna velkokvětá, heřmánek pravý, hloh jednosemenný, hloh ostrotrnný, hluchavka bílá, jírovec maďal, levandule lékařská, lípa srdčitá, lípa velkolistá, mák vlčí, měsíček zahradní, podběl léčivý, prha arnika, proskurník lékařský, proskumík růžový, prvosenka jarní, řebříček obecný, sedmikráska chudobka, sléz lesní, sléz okrouhlolistý, sléz léčivý, sléz maurský, slivoň trnka, šalvěj lékařská, třezalka tečkovaná, violka trojbarevná. vřes obecný.

Léčivé rostliny využívané pronať ■ Buřina srdečník, celík zlatobýl, čekanka obecná, čubet benedykt, dobromysl obecná, jablečník obecný, jaterník trojlaločný, jestřabina lékařská, jmelí bílé, kokoška pastuší tobolka, kontryhel obecný, kopr zahradnický, kopřiva dvoudomá, levandule lékařská, lomikámen zrnatý, mařinka vonná, máta pepmá, mateřídouška obecná, meduňka lékařská, mochna husí, pelyněk Černobýl, pelyněk pravý, petržel zahradní, plicník lékařský, průtržník lysý, průtržník chlupatý, přeslička rolní, rdesno peprník, rozrazil lékařský, řebříček obecný, řepík lékařský, smetanka lékařská (nať s kořenem), světlík lékařský, šalvěj lékařská, třezalka tečkovaná, violka trojbarevná, vřes obecný yzop lékařský,

i

I

Sklizeň léčivých rostlin 4/4 Plod(fructus)

Léčivé rostliny využívané pro plod ■ Andělíka lékařská, bez černý, brusnice borůvka, celer miřík, fazol obecný, fenykl obecný, hloh jednosemenný, hloh ostrotmný, jalovec obecný, jeřáb ptačí, kmín kořenný, maliník obecný, oves setý, paprika roční, petržel zahradní, rakytník řešetlákový, růže šípková, rybíz černý, řešetlák počistivý, slivoň trnka.

Léčivé rostliny využívané pro semena ■ Brukev černohořčice, fazol obecný, jírovec maďal, kopr zahradnický, len užitkový oslropeslřec mariánský pískavice řecké seno.

Léčivé rostliny využívané pro cibule, hlízy, pupeny, žlázky, mladé vrcholky, dřevo a oplodí ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■

Cibule kuchyňská, česnek setý (cibule) ř? Celer miřík(hlíza) Borovice černá bříza bradavičnatá, bříza pýřitá (pupeny?) Jalovec obecný (dřevo) Jalovec obecný (mladé vrcholky) yOřešákkrálovský (oplodí) Dub letní, dubzimní (žaludy?) Chmel otáčivý (šištice, žlázky?)

4

Sušení a sušárny 1/2 ■ Sušení = proces odnímání vody při vhodné teplotě, za účelem znemožnění činnosti nežádoucích mikroorganismů, které způsobují poškození nebo zkázu sklizeného materiálu. ■ Neodborným sušením mužem dro^u znehodnotit! ■ Sušení by nemělo změnit barvu rostliny, mělo by tachovat typickou vůni, chuť a dle možnosti podržet strukturu i tvar. ■ Nať a list se většinou suší přirozeným teplem ve stínu. Pouze kořeny, některé květy a rostliny sklizené pozdě podzim vyžadují umělé sušení. ■ U jednotlivých druhů rostlin je uvedena maximální teplota při sušení na sušárnách. ■ Přednost šévámn senem přirozenému, umělým dochází ke ztrátám na silicích.

IQ

Q1CO

Sušení a sušárny 2/2 ■ Sušit můžeme také na půdách, v kůlnách, sýpkách, starých obytných místnostech, budovách zemědělských podniků.. .atp. Místnost by měla být suchá teplá prostorná m měla by se nechat zatemnit. ■ Jedovaté rostliny sušíme zvlášťl ■ V blížkosti sušárny nesmí nacházel sklady jedu a umělých hnojiv! ■ Sušením ztrácejí rostliny na hmotnosti, (kůra 1/2, kořen 2/3, nať 3/4, list 4/5, květy 5/6, plody a semena max. 1/5) ■ Důležité je poznat, kdy je droga dostatečně suchá. U listů se dá zlomit hlavní nerv, u natě nej silnější stonky, u kvělu podle omah. kořern se neohýbají, ale praskají.

Q sušení jednotlivých částí rostlin

Sušení jednotlivých částí rostlin ■ Sušení listů ■ Sušení květů ■ Sušení plodů asemen X ■ Sušení kořenů ■ Sušení kůry

Sušení listů ■ Listy očistíme od země ěi písku, neomýváme je, pokud to není nezbytně nutné. ■ Nesušíme je na slunečním světle, způsobuje to těkání silic. Po prvních 24 hodin je ideální teplota 32°C. Nepříliš silné listy schnou 4 dny. Jeden nebo dva týdny je necháme při chladněj ších teplotách. ■ Nať (šalvěj, rozmarýna, tymián saturejka) svážeme leh^e do svazků a zavěsíme. ■ V malém množství suším na balicím papíru fačovině nebo mušelínu. ■ Silně vonící byliny nesušíme blízko jiných, mohly by načichnout.

Sušení květů ■ Sušíme stejně jako listy. Správně usušené by si měly ponechat svou bami. ■ Suším jeden tři týdny, podle tloušťky korunních lístků. ■ U květů měsíčku odstraňujeme jednotlivě suché korurní lístky, zbylé ponechám doschnoul. ■ Drobně květy nechávám neporušené. ■ Jemné květy (brutnák, violka) rozprostíráme opatrně, aby

/jdržety tvar.

Sušení semen a plodů ■ Plodenství letniček a kuchyňských bylin (fenykl, kopr) sušíme zavěšené nad krabicí či archem papíru, aby do něho padala semena (nažky). Slunečnicové úbory sušíme celé. ■ Semena schnou velmi rychle ve vzdušném suchém a teplém prostředí. Obvykle dva týdny. ■ Ukládáme je do tmavých, dobře uzavřených nádob v chladném prostředí, kde nemrzne. ■ Bobule a plody, jako jsou šípky, schnou déle a můžeme je dát do sušárny, aby se proces urychlil. ■ Dužnaté plody je třete často obracel.

Sušení kořenů ■ Před sušením kořeny pečlivě očistím z zbavím je vláknitých xz /■ . i.r cast ■ Velké silné kořen rozřízneme délce na polovinu nebo i na menší kousky. ■ Kořen vyžadují vyšší teploty (50 - 60°C). 'V ■ Můžeme je sušit v troubě a pravidelně obracel. dokud nejsou křehké a snadno se nelámou. ■ Kořeny proskurníku a oddenky lékořice před sušením „Zjoloupeme. ■ Skladujeme je v tmavých, utěsněných nádobách ■ Kořeny petržele a anděliky reabsorbují vzdušnou vlhkost. Jestliže měknou. odstraníme je.

Sušení kůry ■ Pokud je třeba kůru omyjeme abychom ji zbavili hmyzu m me^u. ■ Sušíme na suchém, teplém v vzdušném místě rozloženou naplocho. ■ Skladujeme v utěsněných nádobách.

Další konzervace bylin ■ Mrazení: Tento způsob konzervace zachovává barvu a chuť rostlin. Používá se především u kuchyňských bylin. Není vhodný pro byliny s terapeutickým využitím. ■ Rostliny vkládáme jednotlivě nebo ve směsi do igelitových sáčků, které příslušně označíme. Jemně nakrájené byliny můžeme také vložit do nádob na ledové kostky a zalít vodou (1:1). Toto množství je vhodné pro vařen či přípravu nápojů (př. květy brutnáku). \ ■ Jiné metody uchování: Bylinné octy a oleje. Můžeme je využít nejen v gastronomii k přípravě salátových zálivek, sterilizaěních nálevů a marinád, ale i v parfumerii. léčebným či kosmetickým účelům. ■ Další metody pro uchování kuchyňských bylin: rosoly, cukr a alkohol, bylinné čaje, másla, sirupy, jogurtové nápoje, pasiv.

□ICO

Například příprava bylinného čaje

Uchování auskladnění bylin ■ Pro uskladnění volíme suché, prostorné, vzdušné, bezprašné a zatemnitelné místnosti. Místnost by se měla dát uzavřít, aby zde nemohla působit vzdušná vlhkost. Prkenná podlaha je žádoucí. ■ Usušené zboží můžeme nechat volné podle druhu na hromadách pod plachtami (zachová se struktura) nebo je balíme do žoků (sníží se únik silice), které pak podle druhů seskupujeme. Neseskupujeme různé druhy aby nedošlo ke snížení kvality promíšením aroma. ■ Pokud volíme pro uskladnění nádoby, pak by listy měly být v tmavých, skleněných, těsně uzavřených nádobách, aby na ně nepůsobilo slunce a vzdušná vlhkost. Plastikové a kovové nádoby nejsou vhodné - mohou ovlivnit chemické látky obsažené v pletivech. ■ Stejnou drogu různiý jů'liůfsti (z různých sběrů) nemísímc! První sklizeň bývá nejkvalitnějši

IQ

DJE

Posuzování drog 1/2 ■ Některé státy mají normy pro posuzování jednotlivých druhů drog. Ty slouží především k obchodním účednm a týkají se nej důležitějších vlastností drog. ■ Je dobré vnáe všestranná hlediska, podle nichž jsou drogy hodnoceny. ■ Souhrn hodno cení určuje hranici pro jakot. Ta se může každoročně měnit. ■ Části drogy, které mají nejmenší obsah účinných látek, nemají tvořit ani váhově ani objemově podstatnější část celku. Větší podíl listuje vhodnější než vysoký podíl stonku. ■ Drogy, které přijaly cizí pach, plíseň nebo jsou jakýmkoli způsobem narušeny, ztrácel' přirozeně na ceně.

ran

Posuzování drog 2/2 ■ Posuzuje vnější vzhled drogy i vlastnosti vnímatelné jinými smysly. Barva (zelených částí, květů i kořenů) má co nejvíce odpovídat barvě částí rostliny před sušením. Změna barvy může znamenat ztrátu vnitřní hodnoty drogy. Sledujeme jak poškození houbovými chorobami, tak i škůdci. Vůně - Vnímáme charakteristický zápach drogy, kterou rozemneme, aby intenzita aroma lépe vynikla. Odborníkovi je čichová orientace náhradou za chemický rozbor. Chuť - Sušením nem droga nikdy získal vedlejší chul’ nebo pachtil’. ■ Provádí se též chemický rozbor.

Vzorkování drog ■ Vzorkování je nutné pro prodej drogy. ■ Vzorek bereme z většího množství hotové drogy. Je-li více jakostních kategorií od jednoho druhu vzorkujem každou zvlášť. ■ Vzorek by měl být aaalitem a neměl by být malý (charakterizuje celý stav drogy). ■ Vhodným obalem jsou čisté, ničím nenačichlé kartónové krabice. ■ Vzorek musí být označen jménem druhu a adresou nabízejícího. Dále uvádíme množství drogy v kilogramech, popí, jakost zboží a datum vzorkován..

□1H

Balení drog a odbyt ■ Otel musí být čistý, nenačichlý. ■ Většinou jde o jutové pytle, žoky, bedny vyložené papírem, papírové sáčky. kartónové krabice. sudy...atp. ■ Droga by při převozí měla co nejméně utrpět. (Jde o léčivo!) ■ Před balením se doporučuje nechat drogu na kratší dobu na kamenné nebo betonové podlaze zvláčnět. aby se při balení nedrolila. ■ Jednotlivé zabalené kusy je vždy nutné správné označít■ Odbyt je vždy klviaaý jak ka klimatických podmínkách, tak i na mezinárodním obchodu.

Andělíka lékařská

I♦

■ Archangelica officinalis ■ Miříkovité (Apiaceae)

□KJ

Andělika lékařská 1/3 ■ Lidově: andělka, andělský kořen, anjelika, děhel. kořen sv. Ducha. litvor, divoký celer. všedobr jarní. ■ Popis: Dvouletá až vytrvalá rostlina, dosahující výšky až 2,5 m. Má řepo vitý oddenek a hnědé kořeny až 30 cm dlouhé. V prvním roce vytváří bohatou růžici přízemních listů. V druhém roce dutou, rýhovanou lodyhu se střídavými, lysými, na spodní straně modrozelenými 1 - 3krát zpeřenými listy, přisedlými k nadutým pochvám. Bílé květy jsou složeny ve velké koncové okolíky. Plody jsou nažky. Kvete v červenci >íú. srpnu. ■ Výskyt: ve vyšších polohách, u lesních potoků, na pasekách. ■ Doba sklizně: kořen (říjen, plod (září)

Andělika lékařská 2/3 ■ Sklizeň: Kořeny sklízíme na podzim rýčem, rycími vidlemi nebo je vyoráváme. Od hlavy kořene odřízneme listy, kořeny očistíme, opereme, silnější po délce rozpůlíme. Šťáva může vyvolat ekzém! Plody sklízíme v druhém roce v době dozrávání středového okolíkri. Okolíky odřezávám do předem připravené plachty. ■ Sušení: Kořeny sušíme umělým teplem do 40°C. Drogu ukládáme do papírových pytlů. Plody - celé okolíky sušíme buď zavěšené ve svazcích, nebo volně rozprostřené v dobře větraných místnostech. Pak plody vymlátíme, ukládáme do papírových pytlů. Sesychací poměr 4:1 (kořen), 1:1 (plod).

■ Využití: vnitřně při zažívacích obtížích, při křečích, při snížené tvorbě moči a tvorbě močových kamenů. V lidovém léčitelství zevně při pohmožděninách bércových vředech spáleninách.

Andělika lékařská 3/3 ■ Obsahové látky: silice, furanokumariny, kumariny, hořčiny. ■ Pěstování: na hlubokých, humusem zásobených, vlhkých půdách. Těžké a jílovité půdy jsou nevhodné. Snáší polostín i vysoké polohy. Do osevního postupu zařazujeme po předplodině hnojené chlévskou mrvou. \ ■ Vyséváme od srpna až do zámrazu do mělkých řádků vzdálených 30 - 50 cm, nezahrnujeme. Ke správnému vyklíčení musí promrznout. Klíčivost je asi 20 dní. Lze ji vysévat též časně na jaře (únor, březen), aby osivo přešel ještě mráz. Na podzim vypěstované sazenice vysadíme na produkční pozemek ve sponu 50 x 50 cm. Porost udržujeme pletím a okopáváním v bezplevelném stavu.

Bazalka pravá

9

■ Ocimum basilicum ■ Hluchavkovité (Lamiaceae)

□IQ

Bazalka pravá 1/2 ■ Lidově: bazaliěka, bazalika, německý pepř, parfém lásky, voňavý hřebíček. ■ Popis: Aromatická jednoletá rostlina keříkovitého vzrůstu, až 50 cm vysoká. Listy jsou lesklé, vejčitého tvaru. Bílé, někdy žlutobílé pyskaté květy jsou uspořádány do klasů. Kvete od června do . Plodem jsou černohnědé tvrdky. ■ Sklizeň: Nať sklízíme srpem nebo nůžkami. Sklízíme na počátku květu ve výšce 10-15 cm nad zemí. Tak rostlina znovu obroste a docílím druhé skli^ě. ■ Sušení: Nať se snadno zapaří, ihned sušíme ve stínu nebo na sušárnách do 35°C. Balíme do papírových nebo jutových obalů. Sesychací pomr je 4:1.

□

Bazalka pravá 2/2

■ Doba sklizně: nať (květen - září) ■ Obsahové lá^: silice, tříslovinv. saponmy. ■ Využití: Pří nadýmání, kataru žaludku, zažívacích potížích, zklidňující účinky, jako kořeni.

■ Pěstování: Patří mezi teplomilné rostliny. Vyhovují jí nejvíce slunné a chráněné polohy. Půdy jsou vhodné hlinitopísčité s obsahem humusu. Na podzim pozemek dobře prohnojíme uleželým chlévským hnojem . Minerální hnojivá aplikujeme při přípravě půdy na jaře (např. 1 - 2 kg superfosfátu, 4 kg 40% draselné sok 1 kg ledMÍ amonného s váp. na 1 ar). ■ Porost zakládáme z předpěstovaných sazenic. V březnu zaséváme do pařeniště nebo do truhlíku ve skleníku. Za 14 dní rostlinky pikýrujeme a koncem května vysazujeme na produkční pozemek do řádků vzdáleným 30 cm. Vzdálenost rostlinek v řádku je 15 cm.

1

Bedrník anýz (a. vonný)

I£

■ Pimpinella anisum ■ Miříkovité (Apiaceae)

□IQ

Bedrník anýz 1/3

□

■ Lidově: anýzový bedrníček, bedrník menší ■ Popis: jednoletá rostlina s přímou, mělce rýhovanou lodyhou, vysoká až 50 cm. Dolní listy má řapíkaté, ledvino vitého tvaru, horní dva- až třikrát peřenoseěné. Květenství tvoří okolík, plodem jsou dvounažky bohaté na silici. Kvete od června do srpna./ ■ Sklizeň: Sklízíme v srpnu, kdy začínají stonky žloutnout. Odstřiháváme okolí ky. ■ Doba sklizně: plod (srpen)

Bedrník anýz 2/3 ■ Sušení: Sklizené rostliny převezeme na kryté místo, kde je rozložíme na plachty a necháme doschnout. Potom musíme nažky z okolíků vyklepat a odstranit nečistoty. Balím do papírových pytlů. Sesychaeí poměr je 2:1. ■ Obsahové látky: silice ■ Využití: Má protibakteriální účinek, zklidňuje křeče zažívacího traktu, odstraňuje plynatost, povzbuzuje sekreci mléčných žláz. Silice příznivě ovlivňuje činnost dýchacích cest. proto používá jato prostředek usnadňující vykašlávání.

Bedrník anýz 3/3 ■ Pěstování: Vyhovuje mu teplé, mírně vlhké podnebí a slunné polohy. Vyžaduje hlinitopísčité lehké půdy, bohaté na vápník a živiny. Jako předplodina jsou vhodné okopaniny nebo luskoviny. Na podzim se přihnojuje vyzrálým chlévským hnojem, fosforečnými a draselnými hnojivý. \ ■ Provádíme přímý jarní výsev v březnu až dubnu. Osivo smíchané s pískem nebo krupicí sejeme do řádků vzdálených 20 - 40 cm asi 0,5 cm hluboko. Pro urychlení klíčivosti osivo před výsevem namočíme asi na 10 hodin do vody. Po vzejití rostliny protrháme na vzdálenost 15 cm. Podle potřeby okopáváme.

Benedikt lékařský (čubet b.

£

■ Cnicus benedictus ■ Hvězdnicovité (Asteraceae)

□IQ

Benedikt lékařský 1/3 ■ Lidově: akarno, bodláček, bodlák hořký, kardobenedykt, kardus benediktus, kardus požehnaný, knikus, krasovlásck, planý bodlák. přímětník. přímoutník. zaječí oko. ■ Popis: Jednoletá bodlákovitá rostlina s bohatě větvenou lodyhou, která dorůstá výšky až 80 cm. Listy i sou podlouhlé kopinaté, na špiěce opatřeny ostnem. Úbory se skládají ze žlutých květů se zákrovem. Kvete od června do července. Plody jsou nažky. ■ Sklizeň: Žneme jej srpem těsně před květem, kdy dosáhne výšky 40 - 50 cm. Sklízíme pouze vrcholky 20 - 30 cm dlouhé. Je třeba mít rukavice a chránit si oči. ústa n nos Ostny a žlázky dráždí sliznici.

Benedikt lékařský 2/3

□

■ Doba sklizně: nať (červen - červenec) ■ Sušení: Sušíme v tenké vrstvě, vždy ve stínu za dostatečného větrání. Umělým teplem max. do 60°C. V droze se nesmějí vyskytovat květy nebo semena. Balím do jutových obalu. Sesychaeí pomr je 4:1. ■ Obsahové látky: hořčiny, třísloviny. silice, sliz ■ Využití: Povzbuzuje chuť k jídlu, upravuje činnost jater a žlučnfci. Často se používá v likérnictví.

Benedikt lékařský 3/3 ■ Pěstování: Daří se mu na půdách s dostatkem vápna. Má rád teplé a slunné polohy. Na podzim k němu zaoráme uleželý chlévský hnůj, na jaře přihnojíme draselnými hnojivý (2 kg / a^. superfosfátem (3 kg) a dusíkatými hnoji^ (2 kg). ■ Porost zakládáme přímým jarním výsevem (březen - duben). Osivo vyséváme na dobře připravený pozemek do řádků SO­ SO cm vzdálených. Výsev utužíme válcem. Po vzejití vyjednotíme na vzdálenost 40 cm. Podle potřeby okopáváme p plečkujeme.

Brutnák lékařský

I£

■ Borago officinalis ■ Brutnákovité (Boraginaceae)

□KJ

Brutnák lékařský 1/3

□

■ Lidově: borák ■ Popis: Asi 70 cm vysoká, statná jednoletá rostlina, s jednoduchou nebo větvenou a srstnatou lodyhou. Střídavé listy jsou eliptické, zpravidla krátce řapíkaté, celokrajné. Horní listy jsou podlouhlé a přisedlé. Modré květy tvoří vijany. Plodem je tvrdka. Kvete od června do záií. ■ Sklizeň: Doporučuje se sbírat pouze květy a listy, protože lodyhy se velmi těžko suší. Celá nať se sbírá na počátku kvetení. Odřezává u země. Listy jato zelením sklízím již v únoru.

Brutnák lékařský 2/3

□

■ Doba sklizně: nať (červen - září) ■ Sušení: Sušíme pomalu v tenkých vrstvách při teplotě do 40°C. Sušená droga voní po okurkách. Sesychací poměr je 5:1. mozop při manipulaci! Droga je pichlavá m může způsobovat vyrážky! \ ■ Obsahové látky: slizy, třísloviny. saponiny. minerální látky.

■ Využití: Má močopudné a protizánětlivé účinky. Příznivě ovlivňuje látkovou výměnu. Používá se také jako zelenina. Dnes využíván hlavně olej z plodu s obsahem nenasycených mastných kyselin.

Brutnák lékařský 3/3 ■ Pěstování: Půda je vhodná těžká - jílovitohlinitá, vápenitá b bohatá na živiny. Snáší i poloslín. ■ Semeno je možné vysévat na podzim nebo na jaře v dubnu. Klíčí 1-3 týdny. Je možné ho předpěstovat. Sazenice dobře zakořeňují. Vysazujeme je na /áhon v dubnu. Během vegetace plejeme o okopáváme.

Čekanka obecná ■ Cichorium intybus ■ Hvězdnicovité (Asteraceae)

□IQ

Čekanka obecná 1/3

□

■ Lidově: čekánek, čaganka, pocestník, hanička, koření sv. Petra, intubus, koření podražníkové, kozí cecek menší, německá káva, pruská káva, snoubenka slunce, strážce cest. ■ Popis: Vytrvalá bylina (pěstuje se jako dvouletá) s 30 až 120 cm vysokou hranatou lodyhou. Spodní listy jsou laločnaté, horní celokrajné kopinaté. Květy bývají modré, vzácně bílé nebo narůžovělé. Rostlina kvete od července do září. Plodem jsou nažky s chmýrem. ■ Výskyt: na loukách , na okrajích cest a polt na slunných stráních. ■ Doba skli^ě: kvetouc nať (červena - září), kořem (září -

Čekanka obecná 2/3 ■ Sklizeň: Ke sklizni používáme zahradnické nůžky nebo ostrý nůž. Kvetoucí rostlinu odřezáváme asi 5 cm nad zemí. Délka natě nesmí přesáhnout 40 cm a maximální průměr stonku by neměl být větší než 5 mm. Spodní zdřevnatělá část do sklizně nepatří. Kořen vyrýváme rýčem na podzim, řádně ho opereme p podélně rozkrojíme. ■ Sušení: Nať sušíme v průvanu v malých otýpkách nebo na lískách či sítech. Lze ji sušit i ve větší vrstvě. Pokud použijeme teplo umělé, tak do 40°C. Květy sušením ztrácejí barvu a nejsou v droze téměř vidět. Nať balíme do papírových nebo jutových pytlů. Sesychací poměr je 3:1. Kořeny sušíme ve stínu. Teplota umělého tepla nesmí přesáhnout 50°C. Balíme do jutových pytlů. Sesychací pomr je 4:1. ■ Obsahové látky: hořčiny. inulin.

□

Čekanka obecná 3/3

■ Využití: Při špatném vylučování žluči, jako močopudný prostředek. Povzbuzuje chuť k jídlu. Používá se po upražení jako náhražka kávy (ciOorka), na přípravu salám (čekankové puk kořenu). ■ Pěstování: Vyžaduje půdu hlubokou nebo písčitou, která je dobře vyhnojena. Nejlépe je zařazovat ji po hnojených ^okopaninách. ■ Semeno se vysévá v dubnu až květnu. Při příliš časném výsevu vyráží již v prvním roce do květu, kořen zakrňuje. dřevnatí a stává nekvalitním.

Divizna velkokvětá

I♦

■ Verbascum densiflorum ■ Krtičníkovité (Scrophulariaceae)

□IQ

Divizna velkokvětá 1/3 ■ Lidově: děvizna, svíce královská, Petrova hůl. císařská svíce, děvozel. pochodňová květina. louč.

■ Popis: Dvouletka vytvářející v prvním roce přízemní růžici velkých plstnatých listů, ze kterých v druhém roce vyrůstají až 2 m vysoké lodyhy zakončené dlouhým hroznem žlutých květů. Divizny se od sebe liší hlavně velikostí květů (velkokvětá 5 cm). Plodem je tobolka. Kvete od června do zaři. až

rvr

■ Výskyt: kamenité svahy, slunné stráně, úvozy, paseky, zahrádky. ■ Doba sklizn : květní koruny bez kalichu (v druhém roce, červen - říjen) ě

Divizna velkokvětá 2/3 ■ Sklizeň: Otrháváme postupně rozkvétající květní koruny bez kalichu. Květy vykvétají v noci a navečer odkvětají. Nejlépe je Volně vkládáme do 1sklízet xz xz I o dopoledne po " opadnutí rosy. ' košíčku. Sušení: Nasbírané květy sušíme co nejrychleji, nejlépe během jednoho dne na přímém slunci na tmavém podkladu. Uměle pak sušíme při teplotě 60°C. Nikdy nesbíráme před deštěm! Správně usušený květ musí mít původní žlutou barvu a při mnutí musí chrastit. Skladujeme v polypropylenovém sáčku, pytli či dobře uzavíratelné plechovce, aby nedošlo k opětovnému nasátí vlhkosti znehodnocení. Papírový oba je nevhodný Sesychací poměr je 8:1. Obsahové látky: saponiny, hořčiny, sliz, flavonový glykosid (hesperidin) Využili: močopudné účinky, usnadňuje vykašlávání. r

o

Divizna velkokvětá 3/3 ■ Pěstování: Na slunném místě, chráněném před větrem. Preferuje půdu hlinitopísčitou, lehkou s dostatkem vápna a podzemní vody. Snáší dobře teplo, je nenáročná. Nehnojíme čerstvým hnojem, ale kompostem nebo minerálními hnojivý (1,5 kg dusíkatých, 2,5 kg draselných, 2 kg fosforečných na 1 o-). ■ Porost se zakládá z předpěstovaných sazenic. V květnu až červnu vyséváme osivo řídce do truhlíku nebo na záhon, vždy zcela na povrch půdy. Zavlažujeme rosením. Vzešlé rostlinky přesazujeme když mají nejméně 4 pravé listy (na podzim do poloviny října nebo na jaře do konce dubna). V létě je dobré lodyh zastřihnou, zvýší se tak výnos kvělu.

Dobromysl obecná

4

■ Origanum viilgare ■ Hluchavkovité (Lamiaceae)

□IQ

Dobromysl obecná 1/3 ■ Lidově: voněkras, červená lebeda, mysl domácí, dobrá mysl, dobrotnice, zimní majoránka, dobráček, divoká majoránka, oragano. pamajorán. ■ Popis: Vytrvalá 30 - 60 cm vysoká bylina se čtyřhrannou lodyhou. Listy jsou vstřícné, řapíkaté, vejčité, na okraji jemně zoubkované. Květenství tvoří vrcholičnatá lata s červenofialovými nebo bílými květy. Kvete od července do září. Plodem jsou tvrd ky. ■ Výskyt: na slunných a suchých stráních, pasekách, ve světlých lesích a houštinách. ■ Sklizeň: Nať sbíráme v plném rozkvětu. Odřezáváme ji v místě, kde začíná husté olistění (5 cm nad zemí). Sklízíme ji srpem. Pokud je nať silnější než 5 mm, sklízíme jen květnaté vršky.

O

Dobromysl obecná 2/3

□

■ Doba sklizně: kvetoucí nal’ (červenec - srpen) ■ Sušení: Nať sušíme na stinných a vzdušných místech ve vrstvě do 20 cm. Můžeme ji také sušit zavěšenou ve svazečcích. Umělým teplem sušíme do 35°C. Je silně aromatická, proto ji sušíme odděleně od ostatních rostlin. Balím ji do jutových pytiů. Sesychací pomr je 4-5:1. \ ■ Obsahové látky: silice, třísloviny. hořčiny. ■ Využití: Pro zlepšení chuti k jídlu, při poruchách trávení, zklidňuje a zlepšuje náladu. Na přípravu kloktadel a inhalací, do posilujících koupelí při revmatismu a špatném prokrvení tkání.

O

Dobromysl obecná 3/3 ■ Pěstování: Vyžaduje teplé a slunečné stanoviště, dává přednost jižním svahům. Půda je vhodná sušší, písěitohlinitá, s dostatkem vápníku. Nesnáší nedostatek vláhy zaplevelení. ■ Semena vyséváme začátkem dubna do řádků vzdálených 30 cm. Jsou jemná, proto je mísíme s krupicí nebo pilinami 1:10. Je možno ji také pěstovat z předpěstováných sazenic. Ty pěstujeme v truhlíku nebo pařeništi do doby, než je přesadíme na cílový záhon do sponu 20 x 30 cm. Sazenice můžeme předtím ještě přepikýrovat. Během vegetace pozemek plejeme a okopáváme. ./Můžeme ji pěstovat 6 - 7 let na jednom stanoví šti. z

Dobromysl obecná galerie

Fenykl obecný ■ Foeniculum vulgare ■ Miříkovité (Apiaceae)

D1Q

Fenykl obecný 1/3 ■ Lidov ě: italský kopr, římský kopr, sladký kopr, vlašský kopr, úkrop. ■ Popis: Dvouletá až vytrvalá rostlina s přímou, nahoře větvenou lodyhou, dosahující výšky až 2 m. Listy má fenykl střídavé, třikrát až čtyřikrát peřenosečné s čárkovitými lístky. Drobné žlutavé květy jsou složené do okolíků bez obalu. Plody tvoří žebrovité dvounažky vejcovilého tv^u. ■ Sklizeň: Protože dozrává nestejnoměrně, sklízíme jej na etapy během podzimu (září, říjen). Nejvýhodnější je začít sběrem prostředních zralých okolíků, později sečeme celou nať. Sklízíme buď za ranní rosy nebo navečer, aby nedocházelo k samovolnému vypadávání plodu.

□

□

Fenykl obecný 2/3

■ Doba sklizně: plod

(září -

říjen)

■ Sušení: Nasbíranou nať nebo samotné okolíky necháváme dozrát na platech, aby se nevydrolily. Po vymlácení je třeba odstranit nečistoty s nezralé plody. Skladujeme v papírových pytlích. Sesychací pomr je 2:1. ■ Obsahové látky: silice ■ Využití: Jako prostředek proti nadýmání a ke zvýšení činnosti střev. Dětem se podává na utišení kolikových bolestí. Zvyšuje tvorbu mateřského mléka. Je to významné koření. likérnictví. Užívá

v

se

Fenykl obecný 3/3 ■ Pěstování: Vyžaduje teplé a slunné polohy a mírně vlhké podnebí. Půda je nej vhodnější hluboká, bohatá na živiny vápník. Nesnáší čerstvý hnůj. Předplodinou je vhodná hnojená okopanina. ■ Porost zakládáme dvojím způsobem. Přímým jarním výsevem nebo sadbou z předpěstovaných sazenic. Jarní výsev se provádí v dubnu do řádků 30-40 cm vzdálených, do hloubky 1-2 cm. Výsev pro sazenice provádíme také v dubnu, ale do pařeniště. Vyséváme buď do řádků 20 cm vzdálených nebo do sponu 60 x 50 cm. Podle potřeby okopáváme a v prvním roce /jna podzim nať seřežeme na 5 cm nad zemí. č

Fenykl obecný - galerie

Heřmánek pravý (h. lékařský

9

■ Matricaria recutita ■ Hvězdnicovité (Asteraceae)

□IQ

Heřmánek pravý 1/3 ■ Lidově: kamilky, hermaníěek, voňavý rmen, matrikáría, rumánek ■ Popis: Jednoletá bylina 10 - 50 cm vysoká, s větvenou lodyhou, se střídavými, přisedlými listy. Na konci dlouhých stopek vyrůstají jednotlivé úbory, složené z trubkovitých květů vyrůstajících z dutého vyklenutého lůžka a z obvodových bílých květů jazykovitého tvaru. Plody tvoří nažky bez chmýru. Kvete od května do září. PoPozor na záměnu se rmenem, který má pln květní lůžko! ■ Výskyt: na úhorech, rumištích, náspech a polích. na mezích. ■ Sklizeň: Jarní výsev (březen - duben) se sklízí koncem ěervna někdy až do září. Podzimní výsev (polovina srpna - září) se sklízí od května do července. Sklízíme v době, kdy je rozkvetlá asi 1/3 trubkovitých květů. Sklízíme pomocí hřebenu. Sklizně mohou být dvě. maximálně 4 do roka.

Heřmánek pravý 2/3 ■ Doba sklizně: kvěl (červen - září) ■ Sušení: Sušíme na stinných a suchých místech v tenkých vrstvách na lískách nebo hustých sítech. Pomalým sušením ztrácí barvu i obsahové látky. Nesušíme na slunci. Lze uměle dosušit teplem do 40°C. Skladujeme v papírových pytlích. Nejlepší kvalita drogy neobsahuje prosev a má nejkratší stopky. Sesychací poměr je 5 - 6:1. ■ Obsahové látky: silice, flavonoidy, kumarmy. ■ Využití: působí protizánětlivě, dezinfekčně, uvolňuje křeče, má hojivý a regenerační účinek. V nálevech při střevních a žaludečních obtížích a křečích zažívacího ústrojí. Zevně se používají obklady na špatně se hojící rány, při kožních vyrážkách, hemeroidech, ke kloktání při nemocech dutiny ústní a hrtanu. Bývá součástí koupelí. Teplé obklady se osvědčují při otocích akné. a

Heřmánek pravý 3/3 ■ Pěstování: Kromě kyselých I zamokřených nebo čistě písčitých půd lze pěstovat heřmánek téměř všude. Nejvhodnější je lehčí půda s dostatkem humusu a vápence. Předplodinou nejsou vhodné jeteloviny. Lze ho sít na pozemek 3 roky. Sejeme-li po hnojené okopanině, nemusíme přidávat draselnou sůl a superfosfát. Přihnojujeme NPK mezi sklizněmi. ■ Semena sejeme do řádků 40 - 60 cm na dobře upravený pozemek na povrch půdy, neboť klíčí na světle. Můžeme sít i do hnízd ve sponu 40 x 40 cm. Je možné ho předpěstovat (pracné a nákladné). Sejeme dle podmínek na jaře, na podzim nebo během zimy. 5 cm vysoký porost okopáváme 15 cm plečkujeme. Nikdy nepřihrnujeme půdu!

Heřmánek pravý (lékařský) - galerie

7

I♦

Heřmánek římský (rmenec sličný) ■ Chamaemelum nobile ■ Hvězdnicovité (Asteraceae)

□IQ

Heřmánek římský 1/3 ■ Lidově: rmen římský, rmen plný, plazivé jablko, rmrn sličný ■ Popis: Vytrvalá bylina 15-40 cm vysoká, s rýhovanými stonky, střídavými listy, dvakrát peřenodílnými. Trubkovité květy mají v terči nažloutlou barvu, jazykovité okrajové květy jsou bílé. Kvete od června do září. Plodem je čtyřhranná lysá naž.ka. Pro léčebné využili se pěstuje plnokvětý kultivar. ■ Sklizeň: Se sklizní začínáme, jakmile úbory plně rozkvetou, a opakujeme asi po 10-20 dnech. Květy sbíráme ručně nebo pomocí hřebenů. Nesbíráme poupata a úbory se stonkem delším než 2 cm. Sklizený květ nikdy nestlačujeme a neukládám do vysoké vrstvy, snadno se zapařuje.

Heřmánek římský 2/3

□

■ Doba sklizně: květ (červen - září) ■ Sušení: Sušíme co nejrychleji ve vrstvě do 5 cm, ve stínu a dobře větraných místech. Umělé teplo nesmí přesáhnout 35°C. Po usušení necháme drogu vydýchat alespoň 6 hodin a pak ji balíme do polypropylenových obalů. Spatně usušený květ hnědne. Není náchylné k rozpadání. Sesychací poměr je 4 -5:1./

■ Obsahové látky a využití : Jsou obdobné jato u heřmánku pravého. I použili je obdobné.

Heřmánek římský 3/3 ■ Pěstování: Vyhovují mu slunné polohy, půdy lehčí, humózní. Škodí mu chlad, přílišné přemokření nebo naopak trvalé sucho. Chráníme před zaplevelením. Na podzim prohnojíme uleželým hnojem, na jaře 2 kg 40% draselné soli, 3 kg superfosfátu, 1 kg síranu amonného v dávce na 1 ar. Nejvhodnější předplodinoujsou okopaniny. ■ Pěstuje se z tzv. oddělků, tj. sazeniěek oddělených z trsů, které tato trvalka vytváří. Sazenice vysazujeme na pozemek koncem dubna nebo začátkem května do řádků 45 cm po 30 cm. Osazujeme vždy jen 4 řádky. Po vysazení dobře zalijeme. Ihned pleěkujeme, okopáváme. Kultura necháme na místě nejvýše 4 roky.

Chrpa polní (modrá)

I♦

■ Cyanus segetum ■ Hvězdnicovité (Asteraceae)

□IQ

Chrpa polní 1/3 ■ Lidově: modrák, modrý květ, světlák. charpa. charba. charva, neveza. sinokvět, sirokvět.

■ Popis: Jednoletá bylina s 30 - 50 cm vysokou hranatou lodyhou. Šedozelené listy jsou čárkovité, ve spodní části peřenodílné. Trubkovité květy mají sytě modrou barvu. Kvete od června do srpna. Plodem jsou nažky s chocholíkem. ■ Výskyt: Na slunečných stráních, v obilninách jato plevel, úhoty, skládky. silniční náspy. ■ Sklizeň: Květ se zákrovem - celá květenství odštipujeme ručně nebo odstřiháváme nůžkami., a to bez stopky, těsně pod kalichem. Květ bez zákrovu - ruční vytrhování jazykovitých květů otrháváme z celých úborů až doma. Nej snazší je květy nejprve usušil pak protáčel oky na sítě 6 x 6 mi. d p

□

Chrpa polní 2/3

■ Doba skli^ě: květ srpen)

z.ákrovem. kvěl bez z.ákrovu (červen -

■ Sušení: Květ nikdy nesušíme na slunci, neboť by ztratil barvu. Umělým teplem sušíme do 35°C, teplem přirozeným ve stínu, v nízké vrstvě, nejlépe na sítech. Květy rychle natahují vlhkost a je třeba je chránit před světlem, na kterém blednou. Balíme do papírových nebo polypropylenových pytlů. Sesychací pomr je 7: 1 (květ bez kalicha), 4:1 (kvěl s kalichem). ■ Obsahové látky: saponiny. slizy. anthokyany.

■ Využití: Využívá se zejména v lidovém léčitelství jako azurové barvivo, přidává se do čajových směsí pomáhajících látkové výměně. Má antiseptické a močopudné účinky. H

Chrpa polní 3/3 ■ Pěstování: Preferuje teplé oblasti, půdu hlinitopísčitou. ■ V teplejších oblastech se vysévá na podzim, v chladnějších až na jaře (není mrazuvzdorná). Vzdálenost řádků volíme 25-30 cm. Dochází u ní k samojednocen (silnější rostliny zastíní zabrzdí růst slabšího jedince). z

f

Jablečník obecný

I£

■ Marrubium vulgare ■ Hluchavkovité (Lamiaceae)

□IQ

Jablečník obecný 1/3 ■ Lidově: býčí krev, dunda, buřina bílá, jablečník vonný, jablounek. samaritánka, šedivka. vonný klas.

■ Popis: Vytrvalá rostlina, 50 - 60 cm vysoká, v horní části větvená. Lodyhu má čtyřhrannou, dutou, hustě plstnatou. Listy jsou vstřícné, na líci měkce chlupaté, na rubu bíle plstnaté. Malé bílé květy jsou 3-5 mm dlouhé, dvoupyskaté. Kvete od června do září. Plodem jsou 4 podlouhlé tvrdky.^“^^N ■ Výskyt: na suchých stanovištích, rumištích ■ Sklizeň: Nať sklízíme srpem těsně před rozkvětem nebo na počátku rozkvětu 5-10 cm od země. V prvním roce sklízíme jednou, v dalších letech dvakrát.

Jablečník obecný 2/3

□

■ Doba sklizně: nať (červen - září) ■ Sušení: V sušárně při teplotě do 40°C. Drogu balím do papírových pytlů. Sesychací poměr je 4:1. ■ Obsahové látky: tíísloviny. hořčiny (marrubin), silice. ■ Použití: K povzbuzení chuti k jídlu, zlepšení trávení, při nízké tvorbě žluči, žlučníkových potížích, bronchitidách, průduškovčm astmatu a menstruačních bolestech.

Jablečník obecný 3/3 ■ Pěstování: Roste na teplých slunných pozemcích, je citlivý na zamokření, náchylný k vymrzání. Vyhovují mu lehčí propustné půdy, dobře zásobené živinami. Nesnáší chlévskou mrvu, hnojíme minerálními hnojivý (3 kg superfosfátu, 1 kg 40% draselné soli a 2,5 kg dusíkatého hnojivá na 1 ar). ■ Porost se zakládá přímým výsevem buď na podzim, nebo časně na jaře (březen). Vyséváme ho do řádků 40-50 cm vzdálených, 1-2 cm hluboko. Dle potřeby plečkujeme okopáváme. o

Jablečník obecný - galerie

Jehlice rolní ■ Ononis arvensis ■ Bobo vité (Fabaceae)

□KJ

Jehlice rolní 1/3 ■ Lidově: jehličí, jehly ■ Výskyt: u cest, na stráních

s

suchých paloucích

■ Popis: vytrvalá rostlina, 30 - 80 cm vysoká. Jehlice beztrnné, listy jsou střídavé, dole troj četné, v hořejší části jednoduché. Má velké zubaté palisty, přisedlé k řapíku. Růžové květy jsou sestaveny v hrozny. Plodem jsou dvousemenné lusk vejčitého tvaru. Kvete od června do í. ■ Sklizeň: Většinou v druhém roce v říjnu. Na větších plochách uřezávám nejprve nat’. ■ Doba sklizně: kořen (říj^n - listopad)

Jehlice rolní 2/3 ■ Sušení: Kořeny necháme na hromadách jeden až dva dny proschnout, čímž je zbavíme zeminy. Poté opláchneme proudem vody, silnější rozřízneme a dáme do sušárny, kde sušíme při teplotě 50°C. Po usušení balíme drogu do papírových pytlů. Uchováváme v suchých a dobře větraných místnostech. Sesychací poměr je 3:1. ■ Obsahové látky: Flavonoidní glykosidy, silice a třísloviny ■ Použití: Při zánětech močového měchýře a močové trubice. Má močopudný účinek. Vhodné užíval ve směs s listem medvědice a břízy.

Jehlice rolní 3/3 ■ Pěstování: Nenáročná na podnebí, vhodné jsou pro ni hlinitopísčité půdy. Silné zamokření či kyselost zeminy není žádoucí. Pozemek na podzim upravíme klasicky hlubokou orbou, na jaře usmykujeme a před výsevem přihnojíme minerálními hnojivý (3 kg superfosfátu, 1 kg ledku amonného s vápencem, 1,5 kg draselné soli na 1 ar). ■ Jehlici vyséváme velmi brzy. Je dobré, když výsev přejde mráz (pro lepší klíčivost). Prohnojený pozemek nahrobkujeme na vzdálenost 60 cm a osivo zasejeme do hloubky 1-1,5 cm. Během vegetace plejeme a provádíme proorávky. První rok vytvoří listovou růžici, druhý rok kvete a plodí. Semena sklízíme tvrdá a nažloutlá před praskáním semeníků, aby nedocházelo k výdrolu. Natě uřezávám 15 cm od země. Možnost předpěstování.

Jestřabina lékařská ■ Galega officinalis ■ Bobo vité (Fabaceae)

□IQ

Jestřabina lékařská 1/3 ■ Lidově: kozí routa, polní štědřenec. štědřenec. ■ Popis: Vytrvalá 60 - 120 cm vysoká rostlina s přímou lodyhou a střídavými, lichozpeřenými, 15-20 cm dlouhými sytě zelenými listy. Bílé nebo fialově modré květy jsou posazeny na krátkých stopkách se zvonkovitým kalichem. Plody tvoří mnohosemenné struky. Kvete od července do září. ■ Výskyt: Teplá, vlhká stanoviště (Polabí, jižní Morava, „/"ťSlovensko) ■ Sklizeň: Nať sklízíme již prvním rokem v červenci nebo srpnu. Sklízím odřezáváním nebo kosením 10 cm nad zemí.

□

Jestřabina lékařská 2/3

□

■ Doba sklizně: nať (červenec - srpen) ■ Sušení: Nať sušíme na stinných a vzdušných místech ve vrstvě do 15 cm. Větší množství je výhodnější usušit umělým teplem do 50°C. Stonek se po správném usušení láme. Balíme do jutových nebo polypropylenových pytlů. Sesychací poměr je 5:1. ■ Obsahově látky: třísloviny. flavonoidy, saponiny. galegin. ■ Využití: Snižuje hladinu cukru v krvi, podporuje činnost mléčných žláz. Je diuretickým prostředkem.

Jestřabina lékařská 3/3 ■ Pěstování: Vyžaduje půdu středně těžkou, hlubokou, vzdušnou, bohatou na živiny. Má ráda dostatek vláhy, chráněné polohy před větrem. Na podzim přihnojíme dobře proleželým kompostem, na jaře ledkem amonným s váp. (5 kg/rc) a po každé skli^^m přidám 3 kg NPK na 1 ar. ■ Vyséváme buď na jaře (duben - květen), nebo na podzim (srpen - září), do řádků vzdálených 50 cm. Rostlinky vzcházejí během 14 dnů. Plečkujeme okopáváme. Roste rychle. o

Jitrocel kopinatý ■ Plantago lanceolata ■ Jitrocele vité (Plantaginaceae)

□IQ

Jitrocel kopinatý 1/3 ■ Lidově: ranocel, skorocel, celník, babka, muší ocas, babí ucho, psí jazyk, beraní jazyk. ■ Popis: Vytrvalá rostlina s úzkými kopinatými listy, zúženými v řapík, které tvoří přízemní růžici. Stvol dorůstá výšky až 40 cm, je ukončen krátkým vejčitým až válcovitým klasem drobných květů. Plodem je dvousemenná tobolka. Kvete od května do í. X

■ Výskyt: na loukách. stráních, zahradách, hřištích, v příkopech, u cest. ■ Sklizeň: Ručně trháme jednotlivé listy ještě před tím, než se objeví květní stvoly. Listy nestlačujeme. Semena sklízíme se stopkou těsně nad natí, semeníky jsou šedě a semeno má hnědožlutou bami.

Jitrocel kopinatý 2/3 ■ Doba sklizně: list (květen - září), semern (těsně po odkvětu) ■ Sušení: Sušíme rychle v dobře větraných místnostech v tenké vrstvě do 5 cm. Je možné předsoušet na slunci nebo umělým teplem do 40°C. Dokonale suchý list má zelenou barvu a je drolivý. Balím jej do papírových pytlů. ■ Obsahové látky: sliz, třísloviny, glykosid aukubin. kyselina křemičitá, flavonoidy, kumariny. ■ Využití: Slizové látky uvolňují hleny (expektorans) a upravují stolici. Užívá se při ženských obtížích a silné menstruaci. Čerstvá šťáva z listů se užívá na hmyzí bodnutí, rány zánětlivá kožní onemocnění. z

Jitrocel kopinatý 3/3 ■ Pěstování: Ve všech klimatických podmínkách, nevhodné jsou pouze zamokřené a velmi vyschlé půdy. Preferuje půdy hlinitopísčité s dobrou zásobou živin, hlavně dusíku (ale pozor na přehnojení!). Předplodinou jsou nej vhodnější luskoviny nebo okopaniny. Přímé hnojení chlévskou mrvou se nedoporučuje, nahradíme minerálními hnojivý (2 kg superfosfátu, 1 - 2 kg 40% draselné soli). ■ Porost zakládáme přímým jarním výsevem do řádků vzdálených od se 30 - 40 cm. Vyséváme mělce, max. do hloubky 0,5 cm. Po vzejití ihned pleěkujeme (10 - 14 dnů). Porosí nejednotím, pouze odplevelujeme.

Kmín kořenný ■ Carum carvi ■ Miříkovité (Apiaceae)

□IQ

Kmín kořenný 1/3 ■ Lidově: kmm luční, kmm krámsky. raška. raska. ■ Popis: Jednoletá až vytrvalá bylina dorůstající výšky až 80 cm. Lodyha kmínu je přímá, větvená, listy střídavé, čárkovité až niťovité, dva- až třikrát peřenosečné. Květenství tvoří bílé nebo narůžovělé okolíky. Plodem jsou rýhované dvounažky. Kvete v květnu červnu. \ č

■ Výskyt: na lukách a pastvinách, na mezích a travnatých //'místech. ■ Sklizeň: Sklízíme ráno za rosy koncem června. Odstříháváme okolíky nebo žneme srpem či kosou celou nat’.

Kmín kořenný 2/3

□

■ Doba sklizně: plod (červen - červenec) ■ Sušení: Nať sušíme celou ve snopcích nebo rozprostřenou volně na plachtách. Nažky se vyklepávají nebo vymlacují. Sušíme je v malé vrstvě, občas převrátíme. Balíme do papírových obalů. Sesychací pomr je 2:1. ■ Obsahově látky: silice ■ Využití: Především jako koření. Používá se při plynatosti, žaludečních křečích, kolikách, při nechutenství a jiných poruchách trávení. v likérnictví.

Kmín kořenný 3/3 ■ Pěstování: Je poměrně náročný na sluneční svit a na vodu, méně na teplo. Lze ho pěstovat i ve vyšších polohách. Půdy vyžaduje písčitohlinité nebo jílovitohlinité s vysokým obsahem humusu a vápníku. Nesnáší zamokřené půdy. Jako předplodina je vhodná okopanina, lusko vina nebo olejnina. Před výsevem přihnojíme 4 kg 40% draselné soli, 4 kg superfosfátu a 1 - 2 kg síranu amonného na 1 ar. ■ Mořené osivo vyséváme na jaře (březen - duben) přímo na produkční záhon do řádků vzdálených 30 - 40 cm, 1-2 cm hluboko. Je náchylný k zaplevelení a pomalu vzchází. Podle potřeby musíme okopávat a plečkovat, případně vyjednotit na vzdálenost 10 cm. V druhém roce na jam znovu přihnojtee.

Kokoška pastuší tobolka

9

■ Capsella bursa - pastoris ■ Brukvovité (Brassicaceae)

□IQ

Kokoška pastuší tobolka 1/3 ■ Lidově: pastušina, žebrácká kabelka, kapsička, kaška, srdíčka, babí kapsy. hořčice sediskú. chrastítko. pasákova bylina ■ Výskyt: na rumištích, polích. v příkopech. u cest, na loukách, na krajích lesů ■ Popis: Jednoletá nebo dvouletá bylina až 50 cm vysoká. Vytváří větvenou a chlupatou lodyhu. Spodní větší peřenodílné listy tvoří listovou růžici, na stonku jsou listy drobnější. Stonek ukončují drobné bílé kvítky sestaveny do prodloužených hroznu. Plodem jsou šešulk ve tvaru srdíčka. ■ Sklizeň: Sbíráme celou kvetoucí nať s listovou růžicí nebo i bez ní. Odkvětající rostliny se nesbírají. Odřezávám nožem - v hustém a čistem porostu můžeme použít srp.

Kokoška pastuší tobolka 2/3 ■ Doba sklizně: nať (duben - říjen) ■ Sušení: Sušíme ji přirozeným teplem na papírech, lískách nebo sítech ve vrstvě do 10 cm. Nať schne velmi rychle. Správně usušená droga má svěží zelenou barvu. Balíme do papírových nebo jutových pytlů. Sesychaeí pomr je 3:1. \ ■ Obsahové látky: flavonoidy, třísloviny, biogenní aminy, peptidy. ■ Využití: zmírnění menstruačního krvácení, při nemocech močových cest, obklady na poranění či pohmoždění. Neužívat tě těhotenství p při kojení!

Kokoška pastuší tobolka 3/3 ■ Pěstování: Snadno vyroste ze semen vysetých na jaře na plně osluněném stanovišti. Dává přednost dobře propustným písčitým půdám ale doká& toleroval téměř jakékoli půdní podmínky.

Kokoška pastuší tobolka - galerie

Kontryhel obecný ■ Alchemilla vulgaris ■ Růžovité (Rosaceae)

Kontryhel obecný 1/3 ■ Lidově: husí nožka, husí drápky, rosička, polní muškát, pláštíček Panny Marie, kondolík, stříbrník, alchemilka, arcisléz, divý muškát, hvězdoš, kloboučky. lví stopa. nebeská rosa. perlová bylina, přívralník. ■ Popis: Vytrvalá rostlina s krátkým oddenkem. Lodyhy jsou vysoké až 30 cm, jsou větvené a chlupaté. Listy má sedmi až devítilaloěnaté. Drobné nazelenalé květy tvoří nahloučená květenství. Kvete od června do září. Plodem jsou nažky. ■ Výskyt: na vlhkých místech, mokrých loukách, pastvinách. ■ Sklizeň: Sklízím velké listy podle potřeby, nejlépe v období květu.

Kontryhel obecný 2/3

□

■ Doba sklizně: nať (květen - září) ■ Sušení: Sušíme v tenké vrstvě na stinném a dobře větraném místě, nejlépe na sítech. Nať se snadno zapařuje, proto ji během sušení obracíme. Správně usušený je drobivý a světle zelený. Balím do papírových pytlů. Sesychací pomr je 5:1. ■ Obsahové látky: tříslovmy.

■ Využití: Jako svíravý prostředek proti krvácení, při průjmech, má močopudné a uklidňující účinky. Uplatňuje se v gynekologii při bolestivé menstruaci a při obtížích klimakteria.

Kontryhel obecný 3/3 ■ Pěstování: Vyžaduje slunné polohy, ale snese i polostín. Půdu preferuje bohatou, vlhkou a jílovitou. ■ Rozmnožuje se semenem nebo dělením trsů na jaře nebo na podzim. Výsev vyjednotíme nebo přesadím na vzdálenost 60 cm.

Koriandr setý

Koriandr setý 1/3 ■ Lidově: anýz štěniěnýI koliandr římský. kyšinec. ■ Popis: Jednoletá až 70 cm vysoká bylina s přímou, jemně rýhovanou, větvenou lodyhou. Přízemní listy koriandru jsou střídavé, vroubkované, většinou trojlaločné. Horní listy jsou 1 - 3x peřenoseěné s čárkovitými až niťovitými lístky. Květenství tvoří bílé nebo růžové okolíky, plody jsou kulaté dvounaž.ky. ■ Sklizeň: Plody sklízíme ráno za rosy, těsně před plnou zralostí - v červenci až srpnu. Okolíky odřezáváme nožem, odstřiháváme nůžkami nebo kosíme srpem. Můžeme sklízet i celou nať, kterou svážeme do snopků a nechávám dozrát na poli. Plod nechávám dozrát na plachtách.

Koriandr setý 2/3

□

■ Doba sklizně: plod (červenec - srpen) ■ Sušení: Po vymlácení se plody přečistí a dosouší jako všechny drogy s obsahem silic - v tenké vrstvě ve vzdušných prostorách. Umělé teplo nesmí překročit 35°C. Balím do papírových pytlů. Sesychací pomr je 1:1. ■ Obsahové látky: silice ■ Využití: Používá se v kuchyni jako koření. Zvyšuje chuť k jídlu. Jinak působí proti nadýmání, mírní křeče a příznivě působí na nervovou soustavu. Má podobné použili jato kmín.

Koriandr setý 3/3 ■ Pěstování: Vyžaduje slurnté teplé oblásti, půdu s dostatkem vápníku a fosforu. Jinak na půdní druh není náročný. ■ Porost zakládáme přímým výsevem, nejlépe v březnu. Koriandr vyséváme na produkční pozemek do řádků vzdálených 30 cm, do hloubky 1 cm. Po vzejití protrháme na vzdálenost 15 20 cm. Podle potřeby okopáváme. s

Kozlík lékařský

4

■ Valeriana officinalis ■ Kozlíkovité (Valerianaceae)

□IQ

Kozlík lékařský 1/3 ■ Lidově: baldrián. čertikus. dřevenák, kocůmík, kočičí kořen, kozilec, kozelec. kozlíče'k. odolen. valerián. paldrán ■ Výskyt: na vlhkých loukách. v příkopech. na okraji lesů ■ Popis: Vytrvalá rostliny s rýhovanou až 150 cm vysokou lodyhou. Světlerůžové, někdy bílé květy jsou uspořádané ve vrcholíkových plochých latách. Silně zapáchající oddenek je výběžkatý s drobnými kořínky. Listy jsou kopinatého tvaru, spodní zoubkaté. Vrcholový list je vždy větší než ostatní. Plodem jsou nažky vy růstající z kalicha. Kvete ve druhém roce od června do srpna. ■ Doba sklizně: kořen (říjen)

Kozlík lékařský 2/3 ■ Sklizeň: Začíná, když začnou odumírat nadzemní části rostliny. Kořeny vyrýváme rycími vidlemi z ideálně vlhké půdy (v suché se lámou), zbavíme lodyh opíráme. V případě potřeby rozřízneme na 2 - 4 části. o

■ Sušení: V sušárně teplotou do 40°C. Správně usušené kořeny se musí s praskotem lámat. Uchovávám v papírovým pytlích. Sesychací pomr j e 4:1.

■ Obsahové látky: silice, iridoidy, pyridinové alkaloidy.třísioviny. flavonoidy

p

piperidinové

■ Využití: Proti nespavosti, při bolestech hlavy, stresu, při srdeční úzkosti, uklidňuje nervový systém, zrychlený tep. Silice se přidám do parfémů a dochucovadlo do nápojů.

Kozlík lékařský 3/3 ■ Pěstování: Vhodné jsou hlinitopísěité půdy s dostatkem vlhkosti, humusu, živin a vápníku. Dobře snáší i polostín. Jako předplodina jsou dobré luskoobilné směsky, okopaniny, jeteloviny. Na jaře hnojíme 2,5 kg superfosfátu, 1,5 kg draselné soli, 1,5 kg síranu amonného na 1 ar. \ ■ Vyséváme na podzim do truhlíků, které necháme přes zimu promrznout. V únoru truhlíky přemístíme do skleníku. Po třech týdnech rostlinky přesadíme do sponu 5x5 cm a otužujeme. Brzy na jaře přesazujeme na produkční pozemek ve sponu 50 x 25 cm. Porost mělce okopávám a ručně plejeme.

Kozlík lékařský - galerie

Lékořice lysá ■ Glycyrrhiza glabra ■ Bobo vité (Fabaceae)

□IQ

Lékořice lysá 1/3 ■ Lidově: sladké dřevo ■ Popis: Vytrvalá bylina s lysou, bohatě větvenou, až 1,5 m vysokou lodyhou. Kořen má dlouhý, 2-3 cm tlustý, na řezu nápadně žloutne. Listy má lichozpeřené. Lístky jsou vejčité až eliptické, na rubu jemně chloupkaté. Modrofialové květy jsou sestaveny v hrozny. Plodem je lysý červenohnědý lusk. Kvete od června do září.

■ Výskyt: na slunných, sušších stanovištích (jižní Morava, Slovensko) ■ Sklizeň: Kořeny se sbírají většinou na podzim, v době rozkvětu rostliny (v jejím třetím až čtvrtém roce). Po vykopání se omyjí, případně oloupou. V

Lékořice lysá 2/3

□

■ Doba sklizně: kořen (červen. říjen) ■ Sušení: Kořeny sušíme umělým teplem do 35 - 40°C. Správně usušená, loupaná droga má sírově žlutou bami. ■ Obsahové látky: saponiny, hořčina glycyramarin. flavonoidy, škrob, kumariny. cukry. ■ Využití: V kombinaci s jinými drogami jako prostředek usnadňující vykašlávání, močopudné účinky při onemocnění ledvinovými kameny, dně, revmatismu, léčba žaludečních vředů. Má projímavý účinek. V potravinářství (pendrek, lékorky).

Lékořice lysá 3/3 ■ Pěstování: Vyžaduje slunná, sušší stanoviště na lehčích, hlinitých, živinami bohatě zásobených půdách. Nesnáší mrazy. Vhodnou předplodinou jsou okopaniny. Půda by měla být dobře hluboko zpracovaná . ■ Množíme ji částmi kořenů, dlouhými asi 20 cm. Ty vysazujeme na podzim nebo na jaře do řádků s roztečí asi 45 cm. Sázejí se vertikálně tak, aby končily 2,5 cm pod povrchem. Udržujeme pletím. V roce sklizně zaštipujeme pupeny, které ubírají významné lát^y obsažené v kořenech. h

Lékořice lysá - galerie

Len setý 1/3

□

■ Lidově: len užitečný, len užitkový ■ Popis: Jednoletá až 60 cm vysoká rostlina. Má střídavé, troj žilkové listy a bledé modré až bílé květy. Plodem jsou pětipouzdré tobolky. Kvete od června do července. ■ Sklizeň: Sklízíme ho v době plné zralosti, kdy semena v tobolce hnědnou a listy jsou z větší části opadané. Kosíme „Zjcelou nať vážeme ji do snopku. v

■ Doba sklizně: semeno (srpen - září)

Len setý 2/3 ■ Sušení: Po oschnutí semena vymlátíme a vyčistíme. Necháme je na platech ještě dosušit. Sušíme teplem přirozeným na vzdušných místech nebo umělým do 40°C. Převracíme. Sesychací poměr je 1:1. ■ Obsahové látky: sliz, oleje, kyanogerní glykosidy, proteiny. ■ Využití: Používá se proti zácpě, při zánětech střev, dýchacích cest. Zevně jato obklady při zánětech pokožky. Semínka je „/"ťdobré drtit. Pěstuje se hlavně pro olej v vlákno.

Len setý 3/3 ■ Pěstování: Vyhovuje mu spíše chladnější podnebí s dostatkem srážek. Na půdu je nenáročný, vhodné jsou lehčí (písčitohlinité, hlinitopísčité) s dostatkem živin. Jako předplodina jsou vhodné např. okopaniny. Na stejném pozemku muže len znovu pěstoval nejdříve šest let. ■ Výsev provádíme na jaře od dubna do května, rovnou na produkční pozemek. Používáme mořené osivo. Len vyséváme do řádků 8 — 10 cm vzdálených, do hloubky 1,5-2 cm. V průběhu vegetace okopávám a odplevelujeme.

Levandule lékařská

I£

■ Levandula angustifolia ■ Hluchavkovité (Lamiaceae)

□IQ

Levandule lékařská 1/3 ■ Lidově: devandula, lavandula, špikmát, dulenka, špika, špikmágl ■ Popis: Polokeř 40-70 cm vysoký, silně větvený. Vstřícné listy jsou čárko vité, přisedlé, na krajích ohnuté, mladé jsou šedoplstnaté, starší zelené. Květy jsou uspořádané v chudé lichopřesleny, které jsou na vrcholu nahloučené do koncového klasu. Kvete od června do srpna. ■ Sklizeň: Sklízíme až ve druhém roce vegetace, ve fázi plného rozkvětu. Ke sklizni použijeme srp nebo zahradnické nůžky. Nať nesmí být delší než 35 cm a nesmí obsahovat zdřevnatělé konce. Pokud chceme získat pouze květ, ostříháváme rozkvetlé klásky, které po usušení ručně sdrháváme nebo lehce odrolujeme přes vhodné sto. Květ suším stejně jato rot’. ■ Doba sklizně: květ, nať (červenec - srpen)

Levandule lékařská 2/3 H Sušení: Květ - květonosné stonky sušíme co nejrychleji, nejlépe v průvanu na stinném místě nebo také zavěšené ve svazečcích. Při umělém sušení by teplota neměla přesáhnout 35°C. Po usušení květ sdrháváme nebo drolíme přes síto. Chráníme před vlhkem a světlem. Balíme do uzavíratelných nádob nebo pevných papírových obalů. Nať s květem - dbáme na to, aby nedocházelo k opadu květů. Balíme do papírových pytlů. Sesychací poměr pro květ i nať je 4 - 5:1.

■ Obsahové látky: silice. ■ Využití: při nadýmání, migréně, nespavosti a podrážděnosti, nervovém vyčerpání, potížích se spaním. Zevně do dráždících koupelí, v kosmetice.

Levandule lékařská 3/3 ■ Pěstování: Na slunných a chráněných plochách, nejlépe na jižních svazích. Půdy jsou vhodné lehčí s vyšším obsahem vápníku. Na jaře přidáváme 500 kg uleželého kompostu minerální hnojivá (2 kg superfosfátu, 1,5 kg 40% draselné soli a 1 kg ledku vápenatého na 1 ar). ■ Porost zakládáme předpěstováním sazenic nebo přímým výsevem. Přímý výsev provádíme v dubnu do řádků vzdálených asi 50 cm. Půdu uválíme, zavlažíme. Sazenice vypěstuje z únorových výsevů do pařeniště a v červenci je přesedíme na záhon do sponu 50 50 cm. Opatrně okopáváme (mělce koření). Dbáme na dostatečnou zálivku! ■ Množíme na jaře řízky z jednoletých výhonků. 5-7 cm dlouhé řízky (řežeme vždy pod kolínkem) pícháme do pařeništní zeminy s vrstvou písku do sponu 5 5 Koření po 20 - 30 dnech. Ihned otužujeme! k

o

c

J5HH

Libeček lékařský

Libeček lékařský 1/3 ■ Lidově: vopych, apich. vlstek. české maggi, liběe, libíček. ■ Popis: Vysoká aromatická až 2m vysoká rostlina s dužnatým oddenkem. Žlutohnědé kořeny dosahují až 40 cm délky a mohou být i 4 cm široké. Na duté a lysé lodyze vyrůstají velké, dlouze řapíkaté, dva až třikrát zpeřené listy. Žlutavé kvítky jsou sestaveny do složených okolíků s vyvinutými obaly obalíěky. Plodem jsou trojžebrové dvounažky. Kvete od června do srpna. d

■ Výskyt: v zahrádkách, na lukách a v pobřežních houštinách. ■ Sklizeň: Kořeny zbavené natě vyrýváme pornocí rýče, poté je očistím od hlíny opereme. Silnější podélně rozřízneme. o

Libeček lékařský 2/3

□

■ Doba sklizně: kořen (říj^n - listopad) ■ Sušení: Kořeny sušíme umělým teplem do 45°C. Pokládáme je v jednoduché vrstvě na lísky nebo síta. Správně usušený kořen je na řezu bílý a snadno se láme. Po usušen balím do papírových pytlů. Sesychací pomr je 3:1. ■ Obsahové látky: silice ■ Využití: Při zánětech močových cest a močového měchýře, je moěopudný, při otocích ke zvýšenému vylučování tekutin, účinkuje pro i nadýmání, v domácnosti jato kořen í.

Libeček lékařský 3/3 ■ Pěstování: Pěstujeme ho jako dvouletý. Dobře snáší polostín, půdu hlubokou a dostatečně vlhkou s dostatkem živin, hlavně vápníku. Nesnáší slunečné a suché pozemky. Nejlépe ho zařadit po hnojené okopanině, jinak na podzim přihnojujeme 3 kg superfosfátu, 3 kg 40% draselné soli nebo kompostem. na jaře síranem amonným 2 kg/ar. ■ Pěstujeme z předpěstováných sazenic. Vyséváme na podzim (v říjnu) nebo na jaře (v březnu) na záhony vzdálené 15-20 cm, do hloubky 2-3 cm. Osivo mísíme s pískem 1:1 nebo přidáme značkovací rostlinu. Klíčí až 4 týdny. Po zasetí uválíme. Sazenice vysazujeme na produkční pozemek již na podzim do brázd vzdálených 30 - 40 cm od sebe. Po vyřádkování přihnojíme, během vegetace plejeme, okopáváme.