125 1
Czech Pages 92 [96] Year 1998
J
ŽIDOVSKÝ STÁT -
OD POHORŠENÍ K POŽEHNÁNÍ PRO SVĚT
Věnování: Všem přátelům Izraele - a těm, kteří se jimi chtějí stát!
*** V češtině vychází u příležitosti
50. výročí
vzniku státu IZRAEL
Norbert Lieth
Židovský stát od pohoršení k požehnání pro svět
Ostrava 1998
VYDAVATELSTVÍ
MH
© Verlag Mitternachtsruf, Postfach 290, CH-8330 Pfäffikon ZH © českého vydaní J3.-ALEF, Bořivojova 29, 718 00 Ostrava
ISBN 80-85237-60-1
Předmluva
S vydáním této knihy se pojí hluboká vděčnost. Předně, že Pán nám tak dává možnost ukázat, co nás vnitřně tíží, a pak, že nám umožňuje sdělit to mnoha čtenářům. V době, kdy se židovský stát čím dál více dostává do sevření, chceme upozornit na biblické pravdy dějin spásy, pokud se týká Božího národa, Iz raele. Stát Izrael, který je dnes ještě pro celý svět "pohoršením", se stává na základě Božích zaslíbení pro svět potřebným, jak to Pán Bůh od věků určil. Vždyť první i druhý příchod Pána Ježíše se úzce pojí s existencí Iz raelců v židovské zemi. "Problém" Izrael není v první řadě politický, ale duchovní. Nejedná se o boj mezi Palestinci a Izraelci, ale o boj mezi Koránem a Biblí. Na exis tenci Izraele se totiž rozhodne, kdo je tím pravým Bohem a které slovo na konec zvítězí. Proto je Izrael uprostřed boje mezi světlem a temností. Boží nepřítel nasazuje všecko, aby Izrael zničil, a tak zabránil návratu Pána Ježíše. Jde o boj mezi nebem a peklem. Cílem knihy je ukázat, že nakonec bude triumfovat Bible, že se Pán Ježíš vrátí, aby z Izraele vládl nad celým světem. Jsem také vděčný našemu spolupracovníku Wernerovi Huberovi, který nešetřil námahy a času a rozhodujícím způsobem mi pomohl při redakci knihy. Kéž tato kniha přispěje k oslavení našeho Pána Ježíše Krista a kéž z ní zazáří skutečnost, že doba, v níž žijeme, je plná předzvěstí Jeho příchodu.
Norbert Lietfi Pfäffikon ZH, květen 1997
5
K českému překladu Misijní společnost Mitternachtsruf ("Křik o půlnoci" - Mt 25,6) založil počátkem padesátých let Wim Malgo, který promoval v roce 1949 o jeden semestr dříve, než jeho manželka Anje, má spolužačka, na biblické škole ve švýcarském Beatenbergu. Oba pocházejí z rodin baptistických pastorů v Holandsku. Tehdejší naprostá absence zvesti o druhém příchodu Pána Ježíše, která byla tak živá v prvotní církvi a byla hnacím motorem její mi sijní činnosti, vedla k tomu, že se Wim rozhodl pozvednout hlas a volat: "Ženich jde, vyjděte proti němu!" Vždyť právě vznikl stát Izrael a události, ukazující k naplňování proroctví o závěru dějin, se začaly odvíjet rychleji a rychleji. Dnes je nám mnohé jasnější, než tehdy. Množí se knihy s escha tologickou tématikou i na našem knižním trhu. Izrael, ten maličký ži dovský stát s rychle se vyvíjející ekonomikou a čím dál svízelnější poli tickou situací, se stává stále více středem celosvětové pozornosti, ať už je sledován se sympatiemi či s nelibostí, ba nenávistí. Proč tedy další studie navíc? Máme zato, že k padesátému výročí obnovení izraelské státnosti, vzniku židovského státu, je vhodné vtisknout do ruky českého čtenáře právě tuto knížku. Přejeme jí laskavé přijetí, provázíme ji modlitbou a věříme, že vykoná to, k čemu byla napsána: připravit církev na setkání s Ženichem. Překladatelka
Při čtení obrazného výkladu některých událostí Starého i Nového záko na v této knize čtenář bude nejen překvapen, ale bude mít jistě mnoho otázek a námitek. Víme, že církev Pána Ježíše Krista je tajemstvím, které nebylo zjeveno ani prorokům před sesláním Ducha svátého. O vytržení církve, jak je o tom psáno zejména v listech apoštola Pavla, nemůžeme číst žádná slova starozákonních pisatelů Bible. Dívejme se tedy na tyto ob razné výklady jen jako na pozadí nějakého náčrtu, aby vynikla vlastní věc myšlenka, která má tím být zvýrazněna. Obrazný výklad nelze chápat dog maticky, proto přijímejme to, co se zde dočteme, jako jeden z pohledů na probíhající události ve světě, a hlavně v Izraeli, ve světle biblického rámce. To nám současně pomůže dívat se hlouběji do studnice zejména prorockých slov Starého zákona, protože jsme se dožili doby, v nichž na vlastní oči můžeme vidět plnění mnoha Božích zaslíbení. Vydavatel 6
Židovský stát - od pohoršení k požehnání pro svět
Staré židovské přísloví říká: "Deset dílů krásy bylo dáno zemi. Z toho do stal Jeruzalém devět, ostatní svět jeden. Deset dílů utrpení bylo dáno zemi. Jeruzalém z toho dostal devět, ostatní svět jeden." Proto zdůrazňuje žal mista (Z 90,15): »Tolik radosti nám dopřej, kolik bylo dnů, v nichž jsi nás pokořoval!« Žádná jiná země a žádný jiný národ na světě nezažil tolik utrpení, krve prolití, slz, ničení, pronásledování a vyhnanství, jako Izrael a jeho hlavní město Jeruzalém. Když putujeme Izraelem a navštívíme Jeruzalém, je třeba hledět vždy tak o dvacet metrů hlouběji, protože během tisíciletí v důsledku opakovaných ničení, válek a boření se na původní město nahro madilo takové množství suti. Jeden příklad: Jsme se skupinou poutníků v Jeruzalémě. Po chvíli řekne izraelský průvodce: "Právě jsme na křížové cestě (Via Dolorosa), kudy šel Ježíš na Golgotu. Ale ta původní cesta leží asi 10 až 20 metrů pod námi." Proč? Právě proto, že Jeruzalém byl dvakrát úplně a vícekrát částečně srovnán se zemí. Dvakrát byli Židé odvedeni ze své vlasti do exilu. Proč musel tento národ a tato země tolik trpět? Protože všemohoucí Bůh ho v Ježíši Kristu určil za spásu a požehnání pro všecky národy. Jistě, Židé sami nebyli na svém utrpení tak zcela bez viny. Pohrdli Božími pokyny a obrátili se k pohanským modlám. Pokud žili v poslušnos ti, okoušeli zaslíbené požehnání, ale neposlušností na sebe přivodili zloře čenství. Avšak národy, mezi které byli rozptýleni, je utlačovaly nad míru, takže Pán Bůh musel tyto národy soudit (Za 1,15). Od 14. května 1948 znovu existující židovský stát je v dějinách spásy nanejvýš nutný, protože Hospodin vyvolil tuto zemi a její hlavní město Jeruzalém za sídlo svého Syna, Ježíše Krista, aby tady zřídil a odtud řídil mesiášskou světovou říši míru. Proto se tomu celý svět vzpírá. Vždyť ži dovský stát je pro Božího nepřítele největším pohoršením. Právě to však je důkazem, že satan existuje. Ještě se k tomu později vrátíme. Proč musí židovský národ tolik trpět?
Odpověď je již v 1 M 12,1-4a: »I řekl Hospodin Abramovi: "Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu.
7
Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním! Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země. "A Abram se vydal na cestu, jak mu Hospodin přikázal.« S povoláním Abrahama do země, kterou mu Hospodin měl ukázat, začínají dlouhé dějiny Izraele, které trvají kolem 4 000 let.
První zaslíbení, které dal Hospodin Abrahamovi, se vztahují k zemi. Chce Abrahama uvést do země, kterou pro něho vyhlédl. Tam, v Kanánu, se má stát velikým národem (státem) a pokud se země týká, požehnáním pro všecky národy země. Vidíme tedy už zde, že židovský stát hrál v Božím spásném jednání ústřední roli a z Božího hlediska je nezbytný. Totéž pak zaslibuje Hospodin Abrahamovým potomkům, Izákovi a Jáko bovi. Oba dostali stejné požehnání jako Abraham. Hospodin potřeboval určitý národ a určitou zemi, aby mohl seslat na zem svého Vykupitele, Mesiáše Izraele a Krista pohanů (tatáž osobnost) pro záchranu světa; aby se pravý Bůh mohl stát pravým člověkem. Když Hospodin říká Abrahamovi.' »... budeš požehnáním... a v tobě dojdou po žehnání veškeré čeledi země!«, pak už ten Všemohoucí vidí skrze Abraha ma osobnost, v níž se to všecko naplní, Ježíše Krista. Dlouhé dějiny Izraele, od Abrahama přes jeho potomky (dvanáct poko lení ze dvanácti synů Jákobových), ke králům a prorokům až k ovládnutí Jeruzaléma králem Davidem, mají jen jeden jediný cíl, smysl a účel záchranu světa skrze Božího Syna, našeho Spasitele Ježíše Krista, který se v Izraeli stal člověkem. Mohli bychom také říci: Izrael je velký příběh Boží lásky k tomuto světu. Povolání Abrahama a jeho potomstva je také důvodem, proč židovský stát a Židé jsou pro svět pohoršením. Boží protivník, který ovládá národy (Da 10,13.20-21), totiž chtěl a chce Izraeli toto jeho povolání ulou pit, aby Izrael nebyl požehnaný ani národy skrze něho. Satan chtěl zabránit prvnímu příchodu Pána Ježíše, dnes Jej nemůže vystát a za každou cenu chce zabránit Jeho druhému příchodu. Proto se pokouší svým vražedným způsobem uvrhnout celý svět do záhuby, odtrhnout lidstvo od Pána Boha, od Božího slova a jeho podivuhodných zaslíbení. Tak se zviditelňuje exi stence Bohu odporné moci. Jinak nelze vysvětlit problém Židů. Je možné, že i v tobě zuří tento boj. Mnozí takovým bojem před obrá cením procházejí. Zdá se, že satan tuší, když Duch Boží začne působit na
8
lidské srdce. Proto je strhává do okultismu, drog, pochybností a depresí. Vzplane neslýchaný boj - než zvítězí spása v Ježíši Kristu. Židovský stát - pohoršení pro svět Následující citát je z Hitlerovy řeči v r. 1938: "Jsou (míní tím Židé) nosite li nakažlivých nemocí, rozšiřují mor. Otravují studny. Když přišli do Německa, neměli kromě nakažlivých nemocí zhola nic." Podle jeho před stav se měl ten "židovský vir" vyhladit, a to bojem: "S Židem se musí jed nat jako s bacilem tuberkulózy, který by mohl nakazit zdravý organizmus." Hitler byl přesvědčen, že jen tak je možné "uzdravit" Německo a s ním celý svět. Jak zdravým se Německo stalo, to se brzy ukázalo. V této přetěžké době sotva který národ Židům pomohl. Místo toho byli čím dál více svíráni: - 5. října 1938 byly židovské pasy na přání Švýcarska označeny písme nem "J" (Jude, Žid). - 17. května 1939 omezila britské "Bílá kniha" počet židovských při stěhovalců do Palestiny na 15 000 za rok. - 15. dubna 1941 vydal vedoucí švýcarského soudního a policejního oddělení výnos: "Všecky Židy nadále posílat od hranic zpět. Člun je plný." - 28. listopadu 1941 požádal jeruzalémský mufti Hitlera, "ochránce islámu", aby všude, kde může, Židy hubil. - 22. března 1945 byla v Káhiře založena Arabská liga jako spojenectví proti Izraeli. Židé se doslova stali pro svět pohoršením! Jako by satan tušil, jak blízko je vznik židovského státu. Chtěl tedy ještě zasadit poslední vražednou ránu. Psal se rok 1896, když Theodor Herzl, nazývaný také "moderní Mojžíš" či "prorok nového začínajícího století", vydal svou knihu "Židovský stát". Za rok nato se konal v Basileji první sionistický kongres. Při prvních nadechnutích tohoto k životu se probouzejícího židovského státu - inscenovaného pod vztaženým Božím ramenem Herzlem - začal konat i satan, aby následným holocaustem udusil židovský stát v samém zárodku. Něco, co se právě mělo zrodit, mělo být odsouzeno na smrt (Iz 66,7-8). Vždyť zrozením židovského státu měl začít věk, kdy všechny čeledi země budou požehnány návratem Pána Ježíše. Vracíme se k Božímu zaslíbení, danému Abrahamovi, které obsahuje dvojí požehnání:
9
- 1 M 12,2: »... budeš požehnáním!« Mám zato, že se zde jedná o první založení židovského státu, které vedlo k prvnímu příchodu Pána Ježíše: «... spása je ze Židů« (J 4,22b). - 1 M 12,3: »... v tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země« ukazuje na druhé založení státu Izrael, které směřuje k návratu Pána Ježíše a zří zení jeho tisíciletého království. Neboť teprve až Pán přijde se svou církví a anděly ve veliké moci a slávě, aby vychvátil svůj národ ze spárů antikris ta a z Jeruzaléma řídil svou říši míru na celém světě, bude dokonale na plněno to druhé Boží zaslíbení, dané Abrahamovi. Všechny národy se svými králi a vůdci pak budou požehnány a z blízka i z daleko budou puto vat do Jeruzaléma, aby se poklonili židovskému Mesiáši. Proto nic a nikdo nemohl zabránit založení státu Izrael v roce 1948. Dále však pokračuje i příběh nenávisti vůči Izraeli, přes druhou světo vou válku až po naše dny. Židé, kteří přežili holocaust, se nesměli vrátit do své vlasti. Tak 18. července 1947 zajali Britové loď "Exodus" se 4 000 Židy na palubě. Ani to však nezabránilo založení státu Izrael. 14. května 1948 vyhlásil David Ben Gurion do celého světa: "Tady je stát Izrael... 2 000 roků jsme čekali na tuto hodinu a nyní nastala. Když se naplní čas, nic Pánu Bohu neodolá." Pohoršení světa se však stupňovalo: Šest arabských států se spojilo v boji proti nově založenému židovskému státu. Do dnešního dne to bylo už celkem pět těžkých válek, kdy se jednalo o přežití Izraele, kromě čet ných teroristických útoků a raketového ostřelování během války v Perském zálivu. Nebo vzpomeňme na intifa'du a na výzvu ze světového misijního kon gresu 1. června 1989, kdy byly všecky církve vyzvány, aby podporovaly v plném rozsahu intifádu proti Izraeli! Vzpomeňme těch nespočetných re zolucí OSN proti Izraeli a židovskému národu. Pravé smýšlení OSN poznáme podle toho, že území svého hlavního sídla v Jeruzalémě otevřela nepřátelům Izraele. A pak ty mnohé teroristické útoky z Libanonu: Po léta se musely děti na severu Izraele učit v bunkrech a také tam nocovat. Tyto nepřátelské útoky nikdy neustaly, ale vždy znovu vzplály s neztenčenou silou. V poslední době se do situace zaplétá i Evropská unie (EU). Svůj bojkot oslav "3 000 roků Jeruzaléma" zdůvodnila následovně:
Izraelští organizátoři chtějí oslavami "3 000 roků Izraele"připomenout, že "král David před 3 000 lety vyhlásil Jeruzalém za hlavní město svého království". Král David založil své město na území dnešního východního 10
Jeruzaléma. Politika EU musí v souvislosti s oslavami 3 000 roků Jeru zaléma brát ohled na rezoluce Rady bezpečnosti OSN (252/68, 267/69, 298/71, 476/80) a na po léta sledovanou politickou linii OSN, která spočívá v tom, že se přijímá kontrola Izraele nad východním Jeru zalémem de facto bez uznání de jure a anektování východního Jeru zaléma Izraelem odmítnout. Jeruzalém je Hospodinem určen k tomu, aby byl pozemským sídelním městem Mesiáše. Satan a jím svedené národy se vehementně proti tomu vzpírají. Tak se Jeruzalém stává víc a víc vzpěračským balvanem (Za 12,3). Připomeňme si, co říká prorocké slovo o blízké budoucnosti Izraele, např. o invazi Góga ze země Magóg (Ez 38) nebo o antikristovi a jeho armádě. V rozhovoru pro "Topič" se vyjádřil známý biblicista Arnold G. Fruchtenbaum, že jako nejbližší událost očekává vpád Ruska na území Iz raele. A pokud se týká antisemitismu, řekl kdosi: "Spíš se objeví lék na AIDS než prostředek proti - oslabené imunitě - nenávisti k Židům." Dějiny Izraele se podobají obrovskému obrazu, který je na nesčetných místech potřísněný slzami a krví. Dvě deportace - za vlády Babylona, pak pod nadvládou Říma. Šest světových říší krůtě ovládalo a utlačovalo Izrael. Rozliční vládcové často neznali smilování. Dvakrát byl Izrael prakticky vymazán z mapy světa a dvakrát se vyhnaní a do všech koutů světa roz ptýlení Židé zase vrátili zpět a založili nový stát. Historikové tvrdí, že ži dovský národ vlastně už dávno měl zaniknout, ačkoliv rozehnaný do všech národů světa však přežívá jako výrazně odlišný národ. Mark Twain (18351910), spisovatel, který hodně cestoval světem, napsal v r. 1899: Mají-li pravdu statistiky, pak tvoří Židé pouhé 1 % světové populace nepatrná jiskřička v záři Mléčné dráhy. Normálně by vlastně nikdo neměl o Židech nic vědět, a přece o nich stále něco slyšíme. Pokud se slávy týče, mohou si to rozdat s kterýmkoliv jiným národem. Jejich význam v hospodářství a obchodu věru není úměrný jejich počtu. Jejich přínos do seznamu slavných jmen v literatuře, přírodních vědách, umění, hudbě, bankovnictví, medicíně a jejich hluboká učenost je právě tak úžasná. Po všechna ta staletí se velkolepě probíjeli světem - a to s ru kama na zádech spoutanýma. Mohli by právem být hrdí a na sebe pyšní. Egypťané, Babyloňané a Peršané dosáhli moci, naplnili svět svým les kem a hlukem a zanikli. Následovali Rekové a Římané, nadělali mnoho 11
rámusu a zmizeli. Jiné národy povstaly, jejich pochodeň nějaký čas plála, dnes však sedí ve stínu nebo úplně zanikly. Židje všecky viděl, po razil je a je tu dnes takový, jakým byl vždycky, není na něm znát žádná degenerace, žádné příznaky stárnutí, žádná slabost, žádné umdlévání energie, žádná otupělost v bdělosti jeho čilého, dynamického ducha. Všecky věci zanikají a jsou smrtelné, mimo Žida. Všecky ostatní moci pominou, on zůstává. Co je tajemstvím jeho nesmrtelnosti? (1) Ačkoliv nikdy žádný jiný národ nebyl světu takovým pohoršením jako Židé, spočívá tajemství nesmrtelnosti Izraele v tom, že je nezbytný pro svět.
Židovský stát je potřebný pro svět Theodor Herzl napsal ve své knize "Židovský stát": "Jsme národ, národ ... Židovský stát je pro svět nezbytný, proto vznikne." Tajemství nesmrtelnos ti Izraele spočívá v tom, že je pro svět nezbytný a v samém Bohu, v jeho zaslíbení daném Abrahamovi: »V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země.« (1 M 12,3) V srdci dějin Izraele jde o nesrovnatelnou osobnost, skrze niž má svět dojít požehnání, jíž vše stojí a padá, od níž závisí celá věčnost. Jde o pří běh Mesiáše Ježíše Krista, záchrance světa - i když Izrael sám jej dosud nepoznal. »Spása je ze Židů« (J 4,22b), totiž ze Žida Ježíše. Skrze Něho a v Něm a k Němu je Izrael pro svět nezbytný, pro všechny čeledi země. Odpuštění hříchů je jedině v Něm. Záchrana a věčný život je jen od Něho. I to tisícileté království míru nastane jen skrze Něho. Nikdy nesmíme za pomenout, že Pán Ježíš jako člověk je Žid. Ruský spisovatel Lev Nikolajevič Tolstoj (1828-1910) napsal kdysi o Židovi:
On byl ten první, který oznámil Boží výpovědi. Už tak dlouho je strážcem prorockého slova a sděluje je ostatnímu světu. Takový národ je nezniči telný. Židje tak nepomíjející, jako věčnost sama. (2) V této souvislosti čteme v Ř 9,4-5: »Jsou to Izraelci, jim patří synovství i sláva i smlouvy s Bohem, jim je svěřen zákon i bohoslužba i zaslíbení, je jich jsou praotcové, z nich rodem pochází Kristus. Bůh, který je nade všemi, buď pochválen na věky, amen.« On je tou nej důležitější a všecko přesahující osobností dějin Izraele. Jen v Ježíši Kristu jde Izrael vstříc
12
svému naplnění. Jen kvůli Němu byli a jsou shromažďováni Židé, roz ptýlení po celém světě, jen kvůli Němu jsou stmeleni ve stát. Protože je Jeho návrat za dveřmi, vrátil se národ do své země. Izajáš 49,1-2 shrnuje smysl a účel vyvolení Izraele jako nezbytnost pro svět: »Slyšte mě, ostrovy, daleké národy, dávejte pozor! Hospodin mě povolal z života mateřského; od nitra mé matky připomínal moje jméno. Učinil má ústa ostrým mečem, skryl mě ve stínu své ruky. Udělal ze mne výborný šíp, ukryl mě ve svém toulci.« Zde se mluví o Ježíši Kristu, Mesiáši Izraele. On je dán za spásu národům, k Němu mají obrátit zřetel a naslouchat mu. On to je, který dostal jméno Ježíš už v životě matky (Mt 1,21). On je to, z jehož úst vidí Jan vycházet »meč na obě strany ostrý« (Zj 1,16). On je to, který zůstával skrytý a vystoupil na světlo, teprve až se naplnil čas. Kde se to stalo? V izraelské zemi a národě se zjevil jako pravý Bůh a pravý člověk, jako Žid. Pak čteme dále u Izajáše: »Řekl mi: "Ty jsi můj služebník, Izrael, v tobě se oslavím."« (49,3) Jak to, že je zde řeč o »služebníku Hospodinově«? Tím se nemůže mínit židovský národ, když přece tento služebník má Izrael přivést zpět k Bohu?! O tom čteme ve v. 5-6a: »A nyní praví Hospodin, který mě vytvořil jako svého služebníka už v životě matky, abych k němu přivedl Jákoba nazpět, byť i nebyl shromážděn Izrael. Stal jsem se váže ným v Hospodinových očích, můj Bůh je záštita moje. On dále řekl: Ne stačí, abys byl mým služebníkem, který má pozvednout Jákobovy kmeny a přivést zpátky ty z Izraele, kdo byli ušetřeni (král, ostatky).« Na jedné straně vidíme zde, jak se Hospodin identifikuje se svým lidem. Spasení je ze Židů, protože On je Žid. On je ten služebník, který volá národy a přináší na svět spásu a v pohledu na Něho je Izrael zároveň Hospodinovým slu žebníkem, protože On přichází z jeho země a národa - nezbytný pro svět. Na druhé straně z toho vidíme, že určení Izraele se uplatňuje v Ježíši Kris tu. V jeho osobnosti a jeho díle nacházíme tak říkajíc zástupně celý Izrael. V Izajáši 49,4 a 7 je popsán první příchod Pána Ježíše v poníženosti, když přišel do Izraele jako služebník, aby zemřel na kříži: »Já jsem však řekl: "Nadarmo jsem se namáhal, svou sílu jsem vydal pro nicotný pře lud. " A přece, u Hospodina je mé právo, můj výdělek u mého Boha. . . Toto praví Hospodin, vykupitel Izraele, jeho Svatý, tomu, který je v opovržení, jehož má kdejaký pronárod v ohavnosti, služebníku vládců.« Kdo byl ten pohrdaný a odmítaný muž v celých dějinách Izraele? Ježíš Kristus! Vypa dal tak, jako by mu už nic nezbylo. Vydal se a spotřeboval všecku svoji sílu. Zemřel na kříži na Golgotě. Ale právě dílo tohoto muže, svého milo13 odborná škola misijní a žeologická V Zídkách 402. 280 02 Kolín II
váného Syna, postavil všemohoucí Bůh podle zaslíbení daného Abrahamo vi ke spáse a požehnání. Tak se stal Pán Ježíš skrze kříž a Izrael světlem světa: »On dále řekl: "Nestačí, abys byl mým služebníkem, který má po zvednout Jákobovy kmeny a přivést zpátky ty z Izraele, kdo byli ušetřeni (král, ostatků); dal jsem tě za světlo pronárodům, abys byl spása má do končin země. . . Spatří tě králové a povstanou, a velmožové se skloní, kvůli Hospodinu, který je věrný, kvůli Svatému Izraele, který tě vyvolil."« (Iz 49,6-7b) Co se však stalo s Izraelem poté, kdy svého Mesiáše zavrhl, po zničení chrámu a Jeruzaléma? Čteme o tom ve v. 14: »Sijón říkával: "Hospodin mě opustil, Panovník na mě zapomenul."« Když se Pán Ježíš Kristus roz šířením evangelia stal světlem a spásou světa, stali se Židé pohoršením pro svět, rozptýlení do všech národů, bez vlasti, vraždění a pronásledování, takže si mysleli, že Hospodin na ně zapomněl. Ale On jim ukázal, že na ně nikdy nezapomněl. Znamením toho je kříž na Golgotě: »Cožpak může za pomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního živo ta? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé hradby mám před sebou stále.« (v. 15-16) Rozevřená náruč Ježíšova na golgotském kříži, jeho ruce probodené hřeby jsou znamením Boží lásky a záchrany jeho lidu, Izraele. Důsledkem tohoto činu na kříži a důkazem Boží věrnosti jeho lidu je shromažďování Židů z celého světa a znovuvybudování Izraele: »Tvoji synové už pospíchají. Ti, kdo tě bořili a ničili, od tebe odtáhnou. Rozhlédni se kolem a viz: Tito všichni se shro máždí a přijdou k tobě. Jakože živ jsem já, je výrok Hospodinův, jimi všemi se okrášlíš jako okrasou, ozdobíš se'jimi jako nevěsta. Tvé trosky a tvá zpustošená města, tvá pobořená země ti teď budou příliš těsné pro množství obyvatel, až odtáhnou ti, kdo tě hubili. Opět ti budou říkat synové tvé bezdetnosti: Toto místo je mi těsné! Dej mi prostor, ať mám kde sídlit.« (v. 17-20) Po dlouhém období pronásledování, po holocaustu, kdy si Židé mysleli, že Hospodin na ně zapomněl, přijde čas, kdy je znova potáhne ke kříži (»vyryl jsem si tě do dlaní«'). Mělo to začít tím, že přispěchají první navrátilci na Sijón, aby znova budovali Izrael. Ti, kdo ho bořili a ničili, mají ze země odtáhnout. - Viděli jsme a vidíme až po dnešní den, jak jsou Židé z celého světa přiváděni do státu Izrael. Na městském erbu Tel Avivu je slovo z Jr 31,4: »Znovu tě zbuduji a budeš zbudována.« Je tedy jasné, že se Židé brzy setkají se svým Mesiášem. Vždyť v Písmu stojí: »Tito všichni se shromáždí a přijdou k tobě.« (Iz 49,18) To je cílem. Jeho království je blízko! 14
Nejdříve se však ještě jednou národy vzchopí, aby to "pohoršení pro svět", Izrael, vyhladily. Když však bude nouze nejvyšší, Pán zasáhne se svou pomocí: »Já s tvými odpůrci povedu spor, já spásu dám tvým synům. Tvé utiskovatele nakrmím jejich vlastním masem, jako moštem se opojí vlastní krví. I pozná všechno tvorstvo, že já Hospodin jsem tvůj spasitel a tvůj vykupitel, Přesilný Jákobův.« (v. 25b-26) Víme, že Izrael má ještě před sebou dobu velikého soužení, "strachu Jákobova", že bude napaden "Gógem ze země Magóg" a potom všemi národy u Harmagedonu. To však se stane nepříteli osidlem, protože Hospodin sám bude bojovat za svůj lid. Hovoří o tom proroci Zacharjáš, Micheáš, Jóel a Ezechiel. Nebude prostě možné, jak to nikdy možné nebylo, vytrhnout Izrael z Boží ruky a od Božích zaslíbení: »Lze vzít bohatýru to, co pobral. . . ?« (Iz 49,24a) A nakonec se stane Izrael skrze svého Mesiáše a krále Ježíše Krista naléhavou potřebou pro svět - nejdříve ke spáse a pak ke zřízení Božího království na zemi. Pak se Abrahamovi dané zaslíbení, že bude pože hnáním pro všechny čeledi země, dokonale splní: »Hle, pokynu rukou pro národům, k národům vztáhnu svou korouhev; v náručí přinesou tvé syny, tvé dcery budou neseny na ramenou. Králové budou tvými pěstouny a je jich kněžny tvými chůvami. Klanět se ti budou tváří k zemi, budou lízat prach tvých nohou. I poznáš, že já jsem Hospodin, že se nezklamou ti, kdo skládají svou naději ve mne ... A pozná všechno tvorstvo, že já Hospodin jsem tvůj spasitel a tvůj vykupitel, Přesilný Jákobův.« (v.22-23.26b) Zde je popsáno zřízení tisíciletého království, kdy bude Izrael hlavou všech ná rodů pod vládou krále Ježíše Krista a bude požehnáním. Pak se židovský stát stane naprostou nezbytností pro svět, nikoli pohoršením.
Ježíš Kristus - nezbytný pro nás všecky Satan je realita. Na pozadí dějin Izraele bez potíží poznáme, že protivník Boží skutečně existuje. Chce zabránit Boží spáse a podniká všecko možné, jen aby dosáhl svého cíle. Satan se však snaží představit nejen Izrael, ale také Ježíše Krista jako pohoršení pro svět. Tak je tomu dodnes. Kdo v Něho nevěří, tomu je po horšením a rád by Jej odstranil z cesty. Tak vznikaly a vznikají teorie, učení a údajné důkazy, které se snaží dokázat, že není tím, za koho se vydával. Lidé se Mu posmívají a tupí Jej. Celé ideologie se postavily proti Němu. Ale právě tato nenávist vůči Němu je důkazem, že On je opravdu tou jedinou cestou, pravdou a životem. 15
Můžeme nějak vysvětlit ten zuřivý boj? Uvědomujeme si, proč jsme zmítáni mezi pravdou a lží, vírou a pochybnostmi? To zde bojují dvě moc nosti. Ale Ježíš Kristus, Pravda, je jako ostří bodce v lidském svědomí, které nelze popřít (Iz 49,2).
Kříž je pravda. Snad máte zarmoucené srdce, trápí vás strach a obavy, pochybnosti a starosti. Možná si dokonce myslíte: "Pán Bůh na mne za pomněl. Hospodin mne opustil." Je-li vám tak či podobně u srdce, chci vás povzbudit: Pán na vás nezapomněl! I vám platí Jeho »Já na tebe neza pomenu.« Důkazem jsou jeho rány, které utrpěl při křižování: »Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé hradby mám před sebou stále.« I vás zapsal krva vým písmem na dlaně svých rukou, protože zemřel i za vás a nikdo vás, milé dítě Boží, z Jeho ruky nemůže vytrhnout. Váš problém, vaše starosti, vaše "zdi" jsou ustavičně před Ním. Vzchopte se k nové důvěře k Němu! O Pánu Ježíši čteme: ». . . jak je psáno: "Hle, kladu na Sijónu kámen úrazu a skálu pohoršení, ale kdo v něho věří, nebude zahanben. "« (Ř 9,33) I vám přivolává: "Poslyš! Vzchop se! Jsem povolán, abych byl spásou pro národy a pro tvoji duši!" (srov. Iz 49,1) A u Izajáše 49,6 čteme: »Nestačí, abys byl mým služebníkem, který má pozvednout Jákobovy kmeny a přivést zpátky ty z Izraele, kdo byli ušetřeni (král, ostatky); dal jsem tě za světlo pronárodům, abys byl spása má do končin země.« Chce být i pro vás světlem života. Dovolte, aby vás osvítil!
16
POSLEDNÍ CESTA DO JERUZALÉMA »Ježíš vešel do Jericha a procházel jím. Tam byl muž jménem Zacheus, vrchní celník a veliký boháč; toužil uvidět Ježíše, aby poznal, kdo to je, ale poněvadž byl malé postavy, nemohl ho pro zástup spatřit. Běžel proto napřed a vylezl na moruši, aby ho uviděl, neboť tudy měl jít. Když Ježíš přišel k tomu místu, pohleděl vzhůru a řekl: "Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě." On rychle slezl a s radostíjej při jal. Všichni, kdo to viděli, reptali: "On je hostem u hříšného člověka!" Za cheus se zastavil a řekl Pánu: "Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně." Ježíš mu řekl: "Dnes přišlo spasení do tohoto domu; vždyťje to také syn Abra hamův. Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo."« (L 19,1-10) Ježíš Kristus je Syn Boží a Syn člověka, Král, Mesiáš a Velekněz. Je však také tím největším Prorokem všech dob. Už Mojžíš vyhlásil ve svých promluvách na rozloučenou: »Hospodin, tvůj Bůh, ti povolá z tvého středu, z tvých bratří, proroka, jako jsem já. Jeho budete poslouchat.« (5 M 18, 15, sr. také v. 18) Během pozemského života Pána Ježíše o tom lidé vždy znova svědčili, např. Samařanka u Jákobovy studnice: »Pane, vidím, že jsi prorok.« (J 4,19) Když Pán Ježíš vzkřísil syna naimské vdovy, kterého už nesli na márách ke hrobu, lidé říkali: »Veliký prorok povstal mezi námi.« (L 7,16) Po zázračném nasycení zástupu rozmnožením ryb a chlebů byli lidé doslova uchváceni: »Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!« (J 6,14) Tak si uvědomujeme, že v evangeliích se setkáváme s největším ze všech proroků. Pán Ježíš mluvil a činil pouze to, co mu dal Otcův Duch. Při tom měl na zřeteli celé dějiny spásy. Proto mnohé jednání Pána Ježíše osvěcuje obě stránky spásných Božích dějin, a je prorocké. Jednal a učil se zřetelem na vznikající církev, ale také s vědomím příštího údělu Izraele ajeho znovuvybudování. Tak i v příběhu Zacheova obrácení vidíme tato tři hlediska: 1. Co se tehdy skutečně událo. 2. Co nám Pán chce říci se zřetelem na církev, na evangelizaci (jak se děje obrácení). 3. Co nám Pán chce prorocky odhalit s ohledem na poslední úsek cesty Izraele k jeho spáse.
17
Dále se budeme zabývat hlavně třetím hlediskem. Zacheus, předobraz Izraele
Vysoké postavení. Jako vrchní celník (L 19,2) zastával Zacheus vysoký úřad. I Židé měli často ve světě vysoké postavení. Jen si připomeňme ži dovské filozofy a vědce nejrůznějších oborů (medicína, technika, hos podářství). Řada nositelů Nobelových cen jsou Židé. Bohatství. Dovídáme se, že Zacheus byl bohatý (L 19,2). V jednom pře kladu se říká, že byl "vrchním dohližitelem nad všemi výběrčími cla a pro to velmi bohatý". Je známou skutečností, že světové finance byly a jsou většinou v židovských rukou. Při tom nesmíme přehlédnout, že starozá konní požehnání zahrnuje i pozemské bohatství. Už Abraham, Izák a Jákob byli bohatí lidé. V Izákově požehnání Jákobovi je mimo jiné obsaženo toto: »Dej ti Bůh z rosy nebes a ze žírnosti země, i hojnost obilí a moštu.« (1 M 27,28) Od té doby, co se Židé vrátili ze všech koutů světa do Erec Israel, proměnili tuto kdysi malárií zamořenou a zpustošenou krajinu v oázu, takže okolní národy pukají závistí. Zatím co okolní arabské státy jsou na stupni rozvojových zemí, patří Izrael k nejpokročilejším národům světa. Tak např. datlovníky v Izraeli přinášejí desetkrát větší úrodu, než v Jor dánsku.
Malý. Zacheus byl malé postavy a navzdory jeho vysokému postavení a bohatství mu společnost nedala místo. U Lukáše o něm čteme: ». . . tou žil uvidět Ježíše, aby poznal, kdo to je, ale poněvadž byl malé postavy, ne mohl pro zástup spatřit.« (L 19,3) Jiný překlad říká: "... byl však velmi malý a nikdo mu neuvolnil místo." Není to stejný úděl, jaký má v dějinách izraelská země a národ? Mnozí Židé jsou zdatní a působí ve vysokých úřadech, přitom židovský stát Izrael patří k nejmenším zemím světa. Stíhačka přeletí Izrael za 4 minuty. Ani Izrael nenachází ve společnosti národů dobré místo. Všichni se nad Židy povyšují, vytlačují je z jejich pozic a pronásledují je. Komunisté, na cisté a Arabové stejně jako náboženský svět - ti všichni se postavili před Izrael, zastírají mu výhled a způsobili mu mnohé trápení (». . . a nikdo mu neuvolnil místo«). Židovství se rovná utrpení. 18
Slepý. Zacheus »toužil uvidět Ježíše, aby poznal, kdo to je, ale nemohl«. Nepřipomíná nám to skutečnost, že většina Izraelců je dosud slepá, dokud nevejde plnost pohanů (Ř 11,25)? Proč nemohl Zacheus uvidět Pána Ježíše? Kvůli zástupu! Ti, kteří stáli před ním, viděli Ježíše. Jemu stínili. My, církev z národů, jsme směli uvi dět Pána Ježíše jako první. To však byla nejen nutnost v dějinách spásy, že »Bůh jako první projevil pohanům svou milost a povolal si z nich svůj lid« (Sk 15,14), ale ti, kteří byli z národů zachráněni, měli vést takový život, aby podnítili Židy k následování (R 11,11a). Dějiny církve však ukazují, že právě křesťané nesli a nesou namnoze vinu na tom, že Židé nemohli poznat Pána Ježíše jako svého Mesiáše. Mnozí křesťané, zejména ti pouze podle jména, se často chovali k Židům a k Izraeli naprosto převráceně, utlačovali a pronásledovali je, upírali jim místo v dějinách spásy, takže jim zůstal Pán Ježíš jako Mesiáš skrytý.
Věrnost Zákonu. Zacheus může být typickým předobrazem Izraele i pro to, že se tu zvlášť zdůrazňuje, jak i poté, co poznal Pána Ježíše jako Me siáše, žil v souladu s Mojžíšovým zákonem. Tak o tom čteme u L 19,8: »Zacheus se zastavil a řekl Pánu: "Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně. "« Podvodník. V očích svých jerišských spoluobčanů byl jejich vrchní celník podvodník. Jejich mínění čteme ve v. 7: »Všichni, kdo to viděli, reptali: "On je hostem u hříšného člověka’"« Jiný překlad říká: "Ostatní lidé se nad Ježíšem pohoršovali: Každý přece ví, že Zacheus zbohatl podvodem! Jak jen vůbec může Ježíš vstoupit do takového domu!" I tuje zjevná souvislost s Izraelem, příp. s Jákobem, který přelstil nejen svého bratra Ezaua (1 M 25,29-34), ale i svého otce Izáka (1 M 27,1 násl.). Tomuto Jákobovi (=Lstivému) ale dal anděl Hospodinův později jméno "Izrael" (=Bůh bojuje, sr. 1 M 32, 27-29). Dal se Pán Ježíš strhnout tím pobouřením lidí nad Zacheem? Vůbec ne! Pán nehleděl na hříchy tohoto vrchního celníka, ale viděl, čím byl dle za slíbení: ». . . syn Abrahamův . . .« (L 19,9). Zaslíbení dané Abrahamovi zde stojí proti všem ostatním argumentům (sr. Žd 6,13násL). Mnozí antisemité odůvodňují svůj nepřátelský postoj vůči Židům jejich údajně nečistým zacházením s penězi. Byly sepsány mnohé knihy (např. "Siónské protokoly"), kde jsou Židé líčeni jako podvodníci. I Hitler se na to odvolával. Židovský stát je pohoršením pro svět. Jaké je to však pokry-
19
tectví! Jako by všichni ostatní byli bez viny, jako by mezi Němci, Švýcary, Američany či Cechy nebyli v minulosti i současnosti žádní podvodníci. Ale když jedním prstem ukazujeme na Židy, pak při tom třemi ukazujeme na sebe. Syn zaslíbení. Z toho, že Pán Zachea zvláštním způsobem spojuje s Abra hamem: »Ježíš mu řekl: "Dnes přišlo spasení do tohoto domu; vždyťje to také syn Abrahamův"« (Lk 19,9) můžeme v Zacheovi vidět předobraz Iz raele v posledním úseku jeho dějin. Boží zaslíbení, daná Abrahamovi, zů stávají pro Izrael platná a dokonale se naplní (Žd 6,13násl.). Pán Ježíš odpovídá na všechno reptání zástupu, na veškerý antisemitis mus a obviňování Izraele, na všechno utlačování, vyhánění a likvidaci to hoto národa zaslíbeními, která dal Bůh Otec Abrahamovi. On nikdy svých slibů a povolání nelituje (Ř 11,29). Izrael bude spasen! Pán zřídí v tomto národě své království. Navzdory všemu reptání a pobouření světa vejde do "domu" Izraele a posadí se jako král Židů v chrámě, protože právě v Něm splňuje Bůh všemu navzdory svá zaslíbení daná Abrahamovi. Nevinný. Podle biblického slovníku znamená jméno Zacheus "nevinný". Zacheus uvěřil v Mesiáše Ježíše a přijal od něho odpuštění hříchů. Až Pán Ježíš přijde, aby vychvátil Izrael ze spárů antikrista, zjeví se svému národu a odvrátí od něho všechen hřích, který jako "Král Židů" na sebe vzal na kříži na Golgotě (R 11,26) - navzdory všem nepřátelským národům a všem posměvačům.
Poslední cesta do Jeruzaléma
Všimněme si především, že setkání Pána Ježíše se Zacheem se událo na Jeho poslední cestě do Jeruzaléma. Pán kráčel uvědoměle směrem ke kříži. Procházel Jerichem naposledy. Byla to tedy pro Zachea vůbec poslední příležitost setkat se s Pánem. Rád bych v této souvislosti poukázal na určitou situaci, která se prorocky dotýká naší doby. Dva dny v Samařsku, kde Pána s radostí přijali. Když šel Pán Ježíš z Judeje do Galileje, musel projít Samařském (J 4,3-4). Unavený cestou došel do Sichar (v. 5), kde se posadil u Jákobovy studnice (v. 6). Tu přichází jedna Samařanka, aby načerpala vodu. Pán Ježíš jí žádal, aby mu 20
dala napít (v. 7). Pro ženu to bylo něco naprosto neobvyklého. Řekla: »Jak ty jako Žid můžeš chtít ode mne, Samařanky, abych ti dala napit? Židé se totiž se Samařany nestýkají.« (v. 9) Když jí pak Pán Ježíš nabídl živou vodu a zjevil jí hříchy v jejím životě (sr. v. 10-18), řekla v úžase: »Pane, vidím, že jsi prorok. Naši předkové uctívali Boha na této hoře, ale vy říkáte, že místo, na němž má být Bůh uctíván, je v Jeruzalémě! Ježíš jí od poví: Věř mi, ženo, že přichází hodina, kdy nebudete ctít Otce ani na této hoře ani v Jeruzalémě. Vy uctíváte, co neznáte; my uctíváme, co známe, neboť spása je ze Židů.« (v. 19-22) Tato událost a to, co pak následovalo, symbolizuje skutečnost, že spasení je ze Židů a že směřuje mezi ostatní národy (Samařané nejsou Židé). Dále čteme: »Mnoho Samařanů z onoho města v něho uvěřilo pro slovo té ženy, která svědčila: "Všecko mi řekl, co jsem dělala." Když k němu ti Samařané přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. Izůstal tam dva dny.« (v. 39-40) Ježíš jednal prorocky, protože byl Prorok. Na dva dny opustil Izrael (u Pána Boha je jeden den jako tisíc let - 2 Pt 3,8), aby přinesl spásu Samařanům (národům). Od té doby se téměř dva tisíce let zvěstuje evangelium národům. Potom, tedy třetího dne, se vrátil zpět do Izraele: »Po dvou dnech odešel Ježíš odtamtud do Galileje.« (J 4, 43) Vrátí se Pán po dvou tisících letech zpět do Izraele? Nevíme dne ani ho diny (Mt 25,13). Ale že se vrátí, je jisté - a začalo to znovuvybudováním Izraele v naší době. Pán jde do Jeruzaléma - Samařané jej chladně odmítají. Po nějakém čase se odehrálo cosi velmi pozoruhodného. Díváme-li se však na to ve světle biblických proroctví, pochopíme. Ctěme L 9,51-53: »Když se napl ňovaly dny, kdy měl být vzat vzhůru, upjal svou mysl k cestě do Jeruzaléma a poslal před sebou posly. Vydali se na cestu a přišli do jedné samařské vesnice, aby pro něho vše připravili. Ale tam jej nepřijali, protože jeho tvář byla obrácena k Jeruzalému.« Copak se to stalo? Samařané, kteří před tím přijali spasení v Ježíši Kris tu, byli za to vděční, plní radosti a přetékali štěstím, že měli Pána Ježíše dva dny mezi sebou, jej nyní odmítají: ». . . tam jej nepřijali. . .« Pročpak? ». . . protože jeho tvář byla obrácena k Jeruzalému.« Jeruzalém se stal politickou záležitostí! Mám za to, že se nám zde otevírá prorocký pohled na jistou pravdu dějin spásy, totiž o chování národů na konci věků. Ježíš přišel nejdříve k Židům, pak se však spasení dostalo k pohanům. Boží spásaje u nás už dva Boží dny (dva tisíce roků) a zdá se, že se toto období
21
chýlí ke konci, dveře milosti se pro pohany pomalu zavírají. Proč? Protože Pán se ujal Židů, roztroušených po celém světě, v roce 1948 z nich udělal opět národ a roku 1967 jim dal Jeruzalém za hlavní město. Chystá se při nést Izraeli své spasení z Golgoty. Mnozí "křesťané" z národů, kteří v tom muži ze Židů - Ježíši Kristu - přišli do styku se spasením, odpadají od víry a stavějí se proti Němu a proti Jeho lidu. Farář Petr Quellmalz píše:
Od chvíle, kdy se Pán Ježíš vydal na svou poslední cestu do Jeruzaléma, se na něho vrhlo peklo, nikoli když u jezera Genezaretského sytil zástupy a rozdával jim ryby a chléb. Tak je to i s Izraelem. Od okamžiku, kdy se Izrael vydal roku 1967 do Jeruzaléma, vrhá se nań peklo. - Jeruzalém je dodnes v ohnisku světové politiky - a je středem islámských zájmů... (3) Co všecko se dnes v tzv. křesťanství děje! Tak např. 26. listopadu 1996 církevní soud Brémské evangelické církve nevytkl Evangelické pomoci ženám v Brémách, že ze stanov vyškrtla jméno Ježíše Krista. Spolek to zdůvodnil tím, že prý uváděním Ježíšova jména se podporuje mužský záměr ovládat ženy. (4) Liberální teologie se na mnohých místech trpí bez námitek. Ke hříchu a přestoupením zákona se mlčí. Na Izrael se zákeřně útočí (ekumena atd). Avšak i mnozí věřící zvlažněli a ztratili první lásku. Je až příliš zjevné, že se přiblížila doba návratu Pána Ježíše. Jeruzalém je v ohnisku světové po litiky. Toto město, tak důležité v dějinách spásy, je znovu v židovských rukou. Mesiáš může přijít. To samozřejmě ví i satan, který inspiruje národy, proto se Jeruzalém čím dál víc stává neoblíbeným námětem politiky našich dnů. Petr Hahne jednou řekl: "Zřítelnice Božího oka se pro národy stává čím dál více jabl kem sváru." (Nepřeložitelná slovní hříčka: v němčině "Augapfel" - zřítel nice a "Zankapfel" - jablko sváru.) K tomu výňatek z jednoho křesťan ského časopisu:
(...) Tak vyhlásil islámský vědec a imán mešity Al-Aksa v Jeruzalémě, šejk Ikrima Sabri: "Izraelská anexe Jeruzaléma se rovná nule a je ne platná. Izraelci jsou ti poslední, kteří mají právo rozhodovat o Jeru zalémě. " (...) Arabští diktátoři, vedoucí revolucionáři a ajatoláhové už vícekrát vyzývali svých 175 milionů poddaných ke "Svaté válce" (džihád) proti Iz raeli. Jsou pevně rozhodnuti osvobodit Jeruzalém od "sionistického 11
moru". íránský prezident Hašemi Rafsandžání řekl na jednom masovém shromáždění v Teheránu: "Musíme použít své strojní pušky k tomu, aby chom v plném nasazení osvobodili Jeruzalém. " Syrský státní šéfAssad už dokonce o Jeruzalému sní: Jeho říše se má v budoucnosti rozkládat od Damašku přes Bejrút až k Jeruzalému. Velešejk káhirské univerzity AlAzhar, Muhammed Tantawi, dokonce vyhlásil: "Osvobození Jeruzaléma je naprosto legitimní. Alláh se bude radovat z každého, kdo za tímto úče lem bude zabíjet Židy a křesťany. " Týden po podepsání dohody s Izrae lem o palestinské autonomní oblasti vyzval Jásir Arafat v jedné mešitě v Johannesburgu (Jižní Afrika) všecky muslimy světa (800 milionů) a Araby ke "svaté válce na osvobození Jeruzaléma, hlavního města Palesti ny. " Pověstný vůdce palestinských teroristů, Abu Nidal, je pevně rozhod nut: "Kvůli Jeruzalému rozpoutáme největší celosvětový požár!" (5) Zpět k Zacheovi: Ježíš, který se zastavil před Zacheem a vstoupil do jeho domu, aby mu přinesl spasení, ukazuje prorocky na to, jak o tisíciletí po zději přijde pro celý národ izraelský, aby z něho sňal hříchy a dokonale naplnil zaslíbení daná Abrahamovi. Jak blízko jsou dnes tyto poslední události? Jistá příhoda z příběhu Zacheova obrácení nám o tom něco poví a představí nám Zachea jako pro rockou postavu v Ježíšově jednání.
Sedm stupňů na posledním úseku cesty Izraele 1. Všecko začíná touhou. U L 19,3a čteme o Zacheovi, že byl žádostiv vidět Ježíše. Všecko začalo u tohoto vrchního celníka touhou, která způ sobila, že procitl, pokud se týká Mesiáše. Dojímá mne výpověď, že toužil uvidět Ježíše, aby poznal, kdo to je. Možná už toho dost o Ježíši slyšel, dobré i zlé, ale nebylo mu jasné, kdo Ježíš vlastně je. Proto jej chtěl rozhodně vidět na vlastní oči. Menge překládá, že "chtěl Ježíše uvidět osobně", jiný překlad zní: "Chtěl jej vidět tváří v tvář." Přesně tohle potřebuje Izrael: Příslušníci tohoto národa musí uvidět Pána Ježíše tváří v tvář! Dnes je ještě většina z nich v tom ohledu slepá. Tak jim to také bylo prorokováno. Neboť krátce před tím, než Pán Ježíš definitivně opustil jeruzalémský chrám, řekl Židům: »Neboť vám pravím, že mě neuzříte od nynějška až do chvíle, kdy řeknete: "Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově."« (Mt 23,39)
23
Avšak od té doby, co se Židé ze všech koutů světa znovu vracejí do své staré vlasti, ožívá mezi nimi přání uvidět Mesiáše. V Izraeli se šíří tajemná touha, procitá žádost po Něm. Zatím co národy čím dál více propadají sle potě, Izrael jako by pomalu nabýval zraku. Zatím co národy už po ničem netouží, Izrael je čím dál zvídavější. Národy odpadají - Izrael se vrací. Vědomé i podvědomé pátrání, zda přece jen tento Ježíš není Mesiáš, je mezi Židy čím dál zřetelnější. Tuto tajemnou touhu v nich probouzí Duch svátý, On je žene zpět do Izraele, aby je připravil na příchod Mesiáše. Už tehdy v dávných dobách, kdy sedávali u babylonských řek, prahli po tom, vrátit se domů: »U řek babylonských, tam jsme sedávali s pláčem ve vzpo mínkách na Sijón. . . Jestli, Jeruzaléme, na tebe zapomenu, ať mi má pra vice sloužit zapomene. Ať mi jazyk přilne k patru, nebudu-li si tě při pomínat, nebudu-li Jeruzalém považovat za svou svrchovanou radost.« (Ž 137,1.5-6) Takový návrat k Bohu Písem zažil i Albert Einstein, veliký židovský vědec. Když začali nacisté pronásledovat Židy v Německu, začal číst Bibli a uvěřil v Boha Abrahamova, Izákova a Jákobova. Pokud se týká návratu k Písmu v Izraeli a tím k touze po Mesiáši, píše se v následujícím výňatku: Náznaky náboženské obnovy v Izraeli se neomezují pouze na politickou scénu. Jsou dvě důležité oblasti v životě Židů v Izraeli, které zřetelně odrážejí zmíněný vývoj. Míníme armádu a svět sportu a zábavy. V nedávno uveřejněné zprávě izraelských vojenských sil se říká: "Věřící vojáci jsou mnohem zaujatější, než jejich kamarádi." Také čím dál větší procento důstojníků a příslušníků elitních jednotek je věřící. Bylo to zjevné např. na množství jarmulek (pokrývek hlavy, které nosí věřící Židé) u mužů v kontrolní oblasti "Israel Aircraft", když byl vynesen na svou oběžní dráhu izraelský satelit Amos. Někteří z nejslavnějších mužů světa zábavy v Izraeli, vedoucí osobnosti veřejného života, přiznali, že se vrátili k praktikování židovství. Různé sportovní hvězdy studují na Ješivotu a zasazují se o to, aby se sportovní utkání nekonala o sabatu. Náboženská shromáždění, jakási židovská verze evangelizačních tažení Billy Grahama, se konají každý měsíc po celé zemi. Používají se největší haly a stadiony a proudí tam zástupy lidí. Jeden novinář píše: "Děje se něco významného: židovské náboženství získává v Izraeli velký vliv." Jiný konstatuje: "Něco se děje." (6) 24
Věřím, že smíme říci, že od roku 1948, kdy byl založen stát Izrael, a od roku 1967, kdy byl znovu sjednocen Jeruzalém, se z prorockého hlediska nacházíme v L 19,3a, kde čteme o Zacheovi, předobrazu Izraele: ». . . tou žil uvidět Ježíše, aby poznal, kdo to je.« A skrze proroka Jeremjáše říká Hospodin: »Obracím k nim svůj zrak v dobrém, přivedu je zpět do této země. Znovu je vybuduji a už je nezbořím, zasadím je a nevykořením. Dám jim srdce, aby mě poznali, že já jsem Hospodin. Budou mým lidem a já jim budu Bohem, neboť se ke mně navrátí celým srdcem.« (Jr 24,6-7) 2. Izrael při svém hledání Mesiáše vystoupí na "strom". O Zacheovi čteme u L 19,3-4: ». . . toužil uvidět Ježíše, aby poznal, kdo to je, ale poněvadž byl malé postavy, nemohl ho pro zástup spatřit. Běžel proto napřed a vylezl na moruši, aby ho uviděl, neboť tudy měl jít.« Protože Izrael stále ještě nevidí, neboť mu druzí stíní a nechtějí mu uvolnit místo, jelikož je tento národ sám v sobě tak nepatrný a bezmocný a protože v nejbližší budoucnosti bude ještě více ohrožen a bezmocnější, bude se snažit "vystoupit na strom". Tento "strom" podle mého mínění symbolizuje poslední antikristovskou světovou říši a nese nějaké jméno. Z duchovního pohledu tímto jménem je "Babylon", z politického hlediska znova vzniklá římská říše (= antikristovská), a nese jméno sjednocená Ev ropa. Velký strom v biblické mluvě je symbolem velké moci na světě (sr. Ez31,3; 17,23-24; Da 4,7-8.17-19). Zacheus byl jako celník vlastně spojencem Říma. Taková spolupráce se tehdy mezi Židy hodnotila jako velezrada, protože většina národa zaujíma la vůči Římanům nepřátelský postoj. Židovští celníci se však pro vlastní prospěch spojili s nepřítelem. Byli proto předmětem nenávisti a pohrdání. Myslím, že vrchol budoucího spojenectví Izraele s nově vzniklou řím skou říší je zobrazen právě Zacheovým vystoupením na strom. Tak se bude Izrael chovat v posledních sedmi letech před návratem Ježíše Krista, který přijde, aby se s Izraelem setkal. Proč Izrael na ten "strom" poleze? Protože prostor pro tento národ bude čím dál těsnější, takže mu nic jiného nezbude. O Zacheovi čteme, že byl malý a nikdo mu nechtěl uvolnit místo. Každý, kdo jen trochu zná islám ský fundamentalismus, ví, že v jeho ideologii není žádné místo pro ži dovský stát. To by prostě narušilo celou islámskou teologii. Zacheus by tak rád uviděl Ježíše, "a nemohl pro zástup". Mezinárodní tlačenice kolem Jeruzaléma je čím dál úpornější. Ohrožení Izraele tím narůstá - ačkoliv celý národ prahne po míru a upřímně si mír přeje.
25
Prostor, který se Izraeli přisuzuje, je čím dál menší. Plocha země je dnes omezena na polovinu území, které v různých nezaviněných válkách dobyli. Nejen Arabové, Evropané, Američané, ale celý svět křičí: "Dejte za mír území!" Tlak ze strany USA a Evropy na Izrael, aby dodržel dohody už podepsané a tak zajistil "mír", se čím dál víc zvyšuje. Organizace pro osvo bození Palestiny (OOP) ví až moc dobře, do jakého tlaku se Izrael dostane, jestliže se do blízkovýchodní politiky zamíchá EU. Tady úryvek z jednoho novinového článku: V předvečer zasedání rady EU přijali ministři zahraničí rady EU v Lu cemburku úřadujícího, minulého i budoucího kandidáta prezidentství palestinského prezidenta Jásira Arafata. Ujistili ho, že EU podporuje mírový proces na Blízkém východě. (...) Arafat zdůraznil význam Evropy při budování své oblasti. "Nikdo nesmí zanedbávat důležitou roli Evropy v oblasti, " řekl šéf OOP. (7) EU je skutečně pevně rozhodnuta politicky zasahovat rozhodněji než do posud do mírového procesu na Blízkém východě. O tom další zpráva z tisku:
Ministři zahraničí zemi EU jednomyslně schválili vyslání zvláštního zmocněnce na Blízký východ. Podle pověřovací listiny má tento zástupce EU pěstovat co nejuzší kontakt se všemi v konfliktu zainteresovanými stranami, bdít nad mírovým procesem, dbát o zachování a uskutečnění mezinárodních dohod a upozornit na případnou nutnost zásahu ze strany EU. (8)
Tak je Evropa na nejlepší cestě k poslední antikristovské římské světové říši. Stane se tak ve spolupráci s USA, jejichž obyvatelé jsou původně většinou Evropané. Současná ministryně zahraničí USA sleduje jako prvo řadý cíl zahraniční politiky větší sblížení a spolupráci s Evropou. - Izrael prahne po míru. Národy světa jej do mírových jednání nutí a ze samé touhy nalézt Mesiáše a dosáhnout tak míru, vyleze Izrael na "strom". Jinak řečeno: Izrael se spojí s "Babylonem", s tou nově vzniklou římskou říší. Dnes se ještě mnozí Izraelci brání tomu, aby do záležitostí na Blízkém východě mluvili Evropané, ale nátlak roste a Izrael je proti němu stále bez mocnější. Tak nakonec tomuto národu nezbude nic jiného, než se na tento "strom" posadit. Hnán touhou konečně najít Mesiáše, skutečný mír, přidá 26
se Izrael, zřejmě pod vedením Evropy, ke globálnímu mírovému svazu, který pak na sedm let potvrdí antikrist, ale po třech a půl letech ho zruší (Da 7,27). Mnozí se možná ptají, proč vlastně musí znovu vzniknout římská říše? K tomu tolik: Proroci viděli vždy první a druhý příchod Pána Ježíše jako jedinou událost a vedeni Duchem svátým to také tak zvěstovali a napsali. Když tedy při prvním příchodu Páně v Betlémě vládla římská říše, musí zde být i při jeho druhém příchodu, a proto vznikne. Už prorok Daniel hovoří o tom v našich dnech se čím dál víc zvět šujícím "stromu", který vede k antikristovské říši. Tam představuje Baby lon, první světovou říši pod vládou Nabuchodonozora. Je však zároveň předobrazem poslední světové říše antikrista. Později na to poukázal i Pán Ježíš ve svém podobenství o zrnu hořčičném (Mt 13,31-32), jak o tom po drobně píšu ve své knize "Prorocká podobenství". I Zjevení 18 mluví o tomto posledním stromu - světové říši, do kterého se Boží lid usadí. Zje vení 18 je konečným produktem 4. kapitoly Daniele. Táhne se celými ději nami a tam dosahuje vrcholu. Jaký to byl strom, který si Zacheus vyhlédl, aby uviděl Ježíše? U L 19,4 čteme: »Běželproto napřed a vylezl na moruši. . .« Tento strom ukazuje, že spolu s fíkovníkem (Izrael) procitnou i ostatní stromy (národy) a zazvo ní tak na úvod poslední doby. »Vypravoval jim podobenství: Podívejte se na fíkovník nebo na jiný strom: Když se už zelenají, sami víte, že léto je blízko. Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, že je blízko království Bo ží.« (L 21,29-31) W. J. Ouweneel píše o tomto "rašení stromů" m.j. toto:
Bývalá římská říše znovu ožívá, i když v poněkudjiné podobě, spíše jako svazek národů, jak o tom píše Daniel a Jan. Je to konečná fáze onoho prastarého "stromu", který vidíme v Da 4 jako Nabuchodonozora. . . Ob rovský rozmach všech těchto stromů uvádí poslední dobu a je neo mylným znamením pučenífíkovníku: znovuvybudování státu Izrael. (9) Evropa roste jako strom ke svému konečnému stádiu, antikristovské římské celosvětové říši. O tom výňatek z novin: Evropu to táhne ke Středozemnímu moři - blíž k Evropě díky investicím v severní Africe a na Blízkém východě. EU má mnohé v plánu - kolem Středozemního moře má vzniknout oblast míru a stability a rozkvést na konec do zóny volného obchodu. (10) 27
3. Izrael najde Pána Ježíše, protože se mu Ježíš sám zjeví. U L 19,5a čteme: »Když Ježíš přišel k tomu místu, pohlédl vzhůru a řekl: "Zachee..."« Je zajímavé, že podle textu nezahlédl nejdříve Zacheus Pána Ježíše, ale Pán Ježíš uviděl Zachea. Jak asi byl tento vrchní celník překva pený, když Mistr, kterého nikdy před tím neviděl, se na něho podíval a za volal ho jménem: "Zachee!" Zde v přenesení na Izrael vidíme něco z té tisíciletí staré Boží věrnosti kjeho lidu. Nikdy ho nepustil ze zřetele. Ten, který dal praotci Jákobovi jméno Izrael (1 M 32,29), zavolá na svůj lid jeho jménem a vykoupí ho. 4. Ježíš vyzývá Izrael, aby sestoupil ze svého "stromu". Najednou pohlédl ten na stromu sedící vrchní celník Božímu Synu do očí, které byly upřeny na něho a slyší: »Zachee, pojď rychle dolů!« (L 19,5b) Právě tak se Pán ve svém příchodu postaví k tomu eschatologickému "stromu", pohléd ne na Izrael a vyzve ho, aby sestoupil. Židé budou vykoupeni ze svého ne blahého spojenectví s národy a uvedeni na poslední úsek cesty ke své spáse. Už jsme si řekli, že ten "strom" představuje antikristovskou světo vou říši, popsanou ve Zj 18. Pán svůj lid z Babylona vyvolává: »A slyšel jsem jiný hlas z nebe: "Vyjdi, lide můj, z toho města, nemějte účast na jeho hříších, aby vás nestihlyjeho pohromy."« (Zj 18,4; sr. také Iz 48,20) 5. Ježíš vstupuje do "domu" Izraele. Pán Ježíš oznamuje Zacheovi důvod, proč má sestoupit ze stromu: ». . . dnes musím zůstat v tvém domě.« (L 19,5c) Teprve tohle znamenalo vykoupení pro Zachea. Většinou Pán Ježíš udílel spásu lidem přímo (hned). U tohoto vrchního celníka jedná jinak. Aby mohl být zachráněn, musel Zacheus nejdříve sestoupit ze stro mu a přijmout Pána Ježíše ve svém domě. To znázorňuje zvláštní Boží jednání s Izraelem. Teprve až přicházející Pán zavolá svůj lid Izrael, aby sestoupil ze "stro mu" jménem Babylon, nastane ten veliký den, kdy celý Izrael spasen bude. Tento den "musí" nastat, protože se musí naplnit všecka zaslíbení, která dal Hospodin Abrahamovi. Ježíš Kristus musí brzy přijít a také přijde! Zacheus otevřel Pánu nejen své srdce, ale i svůj dům. To je prorocký poukaz na Izrael, kdy celý Izrael bude spasen (sr. Ez 37,1 Inásl.). Pán Ježíš vejde do Jeruzaléma a do chrámu, aby zřídil své tisícileté Boží království (Ez 40-47). A v tom ohleduje Izrael pro svět nezbytný.
6. Izrael se obrací a nastává veliká radost. O Zacheovi čteme: »On rych 28
le slezl a s radostí jej přijal.« (L 19,6) Izrael rychle uposlechne volaní »Vyjdi, lide můj, z toho města, nemějte účast na jeho hříších, aby vás ne stihly jeho pohromy« a radostne přijme svého Mesiáše. O tom hovoří Iz 9,1-2: »Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo. Rozmnožil jsi národ, rozhojnil jsi jeho ra dost; bude se před tebou radovat, jako se radují ve žních, takjako jásají ti, kdo se dělí o kořist.«
7. S návratem Pána Ježíše jako Mesiáše Izraele se naplňují všecka zaslíbení daná Abrahamovi. Pán Ježíš říká Zacheovi: »Dnes přišlo spa sení do tohoto domu; vždyťje to také syn Abrahamův.« (L 19,9) Jiný pře klad zní: "Dnes je pro tebe a tvou rodinu veliký den, protože Bůh vás dnes přijal za své děti. Byl jsi ztraceným synem Abrahamovým." Myslím, že právě tento verš je klíčem k tomu, že za Zacheem smíme vidět prorocky celý Izrael, protože všecka věčně platná zaslíbení, daná Abrahamovi, s ná vratem Pána Ježíše dosáhnou naplnění. To bude to veliké "dnes" pro Izrael. Toto přenádherné spasení Izraele září už při prvním příchodu Pána Ježíše z Mariina chvalozpěvu: »Ujal se svého služebníka Izraele, pamětliv svého milosrdenství, jež slíbil našim otcům, Abrahamovi a jeho potomkům navěky.« (L 1,54-55) Až se ten "dnešek" spásy pro Boží lid smlouvy naplní, budou všecky falešné výpovědi o Izraeli odhaleny jako lživé. Celý svět pak uvidí, že Hospodin svůj lid nezavrhl. To prorocky vysvítá i ze Zacheova příběhu. Když obyvatelé Jericha viděli, že Pán Ježíš vešel do Zacheova domu, »reptali: "On je hostem u hříšného člověka!"« (L 19,7) Jiný překlad: "Ostatní lidé se proti Ježíši bouřili. Každý přece ví, že Zacheus zbohatl samými podvody! Jak může Ježíš vstoupit do takového domu!" Ale na vzdory všemu znevažujícímu pokřiku se Zacheus obrátil opravdově, neboť »se zastavil a řekl Pánu: "Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně. "« (v. 8) Potvr zení shůry přišlo obratem: »Ježíš mu řekl: "Dnes přišlo spasení do tohoto domu; vždyťje to také syn Abrahamův. "« (v. 9) Podobně se to stane i s Izraelem, až dojde spásy: »Pak bude spasen všechen Izrael, jak je psáno: 'Přijde ze Sijóna vysvoboditel, odvrátí od Jákoba bezbožnost: to bude má smlouva s nimi, až sejmu jejich hříchy.'« (Ŕ 11,26) Všechna zaslíbení daná Abrahamovi, Izákovi, Jákobovi a Izraeli se na 29
plnila, plní a naplní v Ježíši Kristu, jak stojí psáno ve 2. Korintským 1,20: »Ke všem zaslíbením Božím, kolik jich jen jest, bylo v něm řečeno 'Ano'.« To platí i vám zcela osobně. Zaslíbení můžete dosáhnout jedině v Pánu Ježíši Kristu. Kdo však ho nemá, pozbývá všechna biblická zaslíbení. Čas kvapí!
Pán Ježíš říká Zacheovi velmi příznačně: ». . . pojď rychle dolů.« Myslím, že i zde se jedná o slovo s prorockým dopadem, protože dnes žijeme v do bě, kdy se události řítí v rychlém tempu jedna za druhou, právě i pokud se týče naplňování tisíciletí starých proroctví! Právě na pozadí posledních událostí, které se musí stát před návratem Ježíše Krista, smím vás ujistit: Pán na vás nezapomněl! Hledí i na vás a vede vás v patrnosti. Jeho spasení má i do vašeho domu vejít dnes a všecka jeho zaslíbení se mají naplnit i ve vašem životě. Ježíš, ten Syn živého Boha, je větší, než všecko, čeho se snad obáváte a co vás ohrožuje. Ještě trvá doba milosti a On volá: »Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho ne tlačí a břemeno netíží.« (Mt 11,28-30) Právě teď čeká na vaši odpověď. Prosím vás: poklekněte před Ním a vylejte mu celé své srdce!
30
HŮL, KTERÁ UKAZUJE DO BUDOUCNOSTI
»Mojžíš k Izraelcům promluvil a všichni jejich předáci mu odevzdali dvanáct holí, za každého předáka po holi za jeho otcovský rod; Aronova hůl byla uprostřed mezi jejich holemi. Mojžíš uložil hole ve stanu svědectví před Hospodinem. Když pak nazítří Mojžíš vešel do stanu svědectví, hle, Aronova hůl za dům Léviho vypučela, vyrazilo poupě, roz kvetl květ a dozrály mandle. Všechny hole vynesl Mojžíš od Hospodina ke všem Izraelcům, aby to viděli.« (4 M 17,21-24a) Hospodin chtěl svému tehdy reptajícímu lidu důrazně předvést, že mezi všemi izraelskými kmeny si vyvolil pouze jediný ke kněžské službě. Na jeho rozkaz musel každý z knížat Izraele za svůj kmen přinést prut. Těchto dvanáct prutů uložil Mojžíš ve stanu svědectví. Když je příštího rána prohlížel, leželo jedenáct tak, jak je tam položil. Ale hůl Aronova z kmene Léviho se zazelenala. Byly na ní listy, pupeny, květy i zralé mandle. Celý národ byl svolán před stan setkávání, aby viděl, jak Hospodin rozhodl. Mojžíš vyšel před stan a dal každému knížeti jeho prut, označený jménem kmene. Ti, kdo stáli vpředu, mohli to jasně vidět: jedenáct prutů zůstalo tak, jak je Mojžíš do stanu zanesl. Jaký šepot úžasu šel však řadami lidu, když viděli, co se stalo s prutem Arona z domu Lévi: »vyrazilo poupě, rozkvetl květ a dozrály mandle.« Omračující div Věčného před desetitisíci Izraelci! Touto událostí chce však Bůh hovořit i k nám, a to o svém milovaném Synu, a sdělit nám to nejdůležitější. Ježíš Kristus - znamení celých dějin spásy
Oživlá hůl Árona, izraelského velekněze, je nádherným předobrazem na smrt, vzkříšení a návrat Pána Ježíše v moci a slávě. Aronův prut byl stejně tak bez života, mrtvý, jako všechny ostatní. Procitl však k životu a přinesl pupeny, květy a plody. Ježíš Kristus je jedinečný ve svém životě, umírání a zmrtvýchvstání a není s ničím a s nikým srovnatelný. Jedinečnost svého Syna dosvědčuje sám Bůh při jeho křtu v Jordánu: »A z nebe promluvil hlas: "Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil"« (Mt 3,17), nebo na oné hoře, kdy Petr, Jan a Jakub s úžasem vidí, jak se Pán Ježíš proměnil 31
před jejich očima: »A z oblaku se ozval hlas: "Toto jest můj vyvolený Syn, toho poslouchejte."« L 9,35) Ostatní hole jedenácti kmenů, které zůstaly mrtvé, poukazují na ubohé pokusy lidstva, jimiž chce dosáhnout života bez Boha. Měli bychom si jed nou provždy uvědomit, že biblické křesťanství je to jediné, v němž všecko působí Bůh. Všechna ostatní náboženství nabádají: "Snaž se! Dokaž to!" Ale v křesťanství platí: »Dokonáno jest!« (J 19,30) Všecky lidské pokusy o sebevykoupení jsou obsaženy v jednom slově - dělej! Boží nabídka však se skládá z pěti Kristových ran z kříže, které říkají: Hotovo! Uděláno! Jak je to možné, že Aronův prut za méně než 24 hodin se zároveň zaze lenal, rozkvetl a přinesl zralé ovoce - proces, který normálně trvá několik měsíců? Hospodin zde podává prorocký předobraz na svého Syna Ježíše Krista. Proto Aronova hůl ukazuje do budoucnosti. Můžeme z ní vyčíst celé dějiny spásy, v nichž je Ježíš Kristus ústředním bodem, z něhož se vše odvíjí a k němuž se vše vrací. Baron von Ropp, inženýr a geolog, který vícekrát procestoval Afriku, jednou řekl: Slovo "Dána je mi všeliká moc na nebi i na zemi" mne podnítilo ke stu diu lidských dějin od starého Egypta po dnešní dobu . . . Každý musí uznat, že Ježíš Kristus je v dějinách daleko nejvlivnější osobností. Má studia končila poznáním, že stará i nová doba nachází skutečně smysl jen v Něm, že jedině On je klíčem ke správnému nazírání na dějiny, ba že bez něho nemají žádný poznatelný smysl.
O své prehistorické existenci jako Božího Syna řekl jednou Pán Ježíš Židům: ». . . dříve než se Abraham narodil, já jsem.« (J 8,58) Po svém zmrtvýchvstání a nanebevstoupení tentýž Pán svědčí svému tehdy na Patmos vypovězenému učedníkovi Janovi, když se mu zjevil v takové omra čující slávě, že Jan padl k jeho nohám jako mrtvý: »Já jsem první i po slední, ten živý; byl jsem mrtev - a hle, živ jsem na věky věků.« (Zj 1, 17-18) »Já jsem Alfa i Omega, první i poslední.« (Zj 22,13) Když se zaměříme znova na tu do budoucna ukazující Áronovu hůl, roz poznáme čtvero znamení: 1. Hůl vypučela. ». . .hle, Aronova hůl za dům Léviho vypučela.« (4 M 17,23) Tady je znamení prvního příchodu Pána Ježíše, jeho pozemského života, jeho smrti a zmrtvýchvstání. Myslím na L 23,31, kde Pán Ježíš na křížové cestě řekl svým spoluobčanům: »Neboť děje-li se toto se zeleným 32
stromem, co se stane se suchým?« O jeho životě, smrti na kříži a zmrt výchvstání triumfálně prorokoval Izajáš už před staletími: »I vzejde prou tek z pařezu Jišajova a výhonek z jeho kořenů vydá ovoce.« (Iz 11,1) 2. Na holi se objevily pupeny. Znamení, ukazující na ovoce jeho po zemského života, na vznik církve z jeho ran a utrpení. Bezpočet pohanů našlo spásu a bylo připojeno k jeho Tělu jako Boží církev, jako pupeny na zjara oživlých větvích stromů, jak čteme u Iz 11,10: »V onen den budou pronárody vyhledávat kořen Jišajův, vztyčený jako korouhev národům, a místo jeho odpočinutí bude slavné.« Kolik lidí už Jej hledalo a našlo v Něm všecko, co nikde jinde nemohli nalézt! V plnosti se však toto pro roctví naplní až v tisíciletém království.
3. Hůl vykvetla. Myslím, že to je znamením znovuvybudování Izraele v naší době. Žijeme v období, kdy všecko spěje k cíli podle Jr 23,5-8: »Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy Davidovi vzbudím výhonek spravedlivý (=Mesiáše). Kralovat bude jako král a bude prozíravý a bude v zemi uplatňovat právo a spravedlnost. V jeho dnech dojde Judsko spásy a Izrael bude přebývat v bezpečí. A nazvou ho tímto jménem: "Hospodin naše spravedlnost." Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy se už nebude říkat: "Jakože živ je Hospodin, který vyvedl syny Izraele z egyptské země", nýbrž: "Jakože živ je Hospodin, který vyvedl a přivedl potomstvo domu Izraelova ze severní země a ze všech zemí, kam je rozehnal. " Usadí se ve své zemi.« Bez pochyby je naše doba časem přicházejícího Mesiáše Izraele. V Jeremjášově proroctví se nám říká: Když Hospodin shromažďuje Židy roz ptýlené po celém světě a přivádí je do země jejich otců, pak nastal čas spásy pro Judsko a Izrael skrze spravedlivý výhonek, izraelského krále. Jeremjáš jasně říká: »Usadí se ve své zemi.« Míní se tím snad "Palesti na"? Určitě nikoli. Je tu míněna zem, kterou Hospodin zaslíbil Abrahamo vi, Izákovi, Jákobovi a jejich potomstvu, židovskému národu, Izraeli. Tato země tedy nepatří Palestincům a OOP, jejíž vůdce Arafat prohlásil, že Ježíš prý byl Palestinec. I když se tito Arabové usadili v Gáze, Judeji a Samařsku, v Betlémě a Hebronu, Hospodin určil zemi Izrael jedině svému lidu. V Hebronu byl kdysi David pomazán králem nad Judou a později nad celým Izraelem (2 Sa 2,1-4; 5,1-5). Znamení květů na Aronově holi nám také připomíná fíkovník, o němž Pán Ježíš říká: »Od fíkovníku si vezměte poučení: Když už jeho větev raší 33
a vyráží listí, víte, že je léto blízko. Tak i vy, až toto všecko uvidíte, vězte, že ten čas je blízko, přede dveřmi.« (Mt 24,32-33) A skrze proroka Ozeáše Pán řekl: »Jejich odvrácení uzdravím, rád si je zamiluji, neboť můj hněv se od nich odvrátil. Budu Izraeli rosou, rozkvete jako lilie, zapustí kořeny jako libanonský cedr. Jeho ratolesti se rozloží, ve své velebnosti bude po doben olivě a jeho vůně bude jako vůně Libanonu. Usednou opět v jeho stínu, budou pěstovat obilí, rozkvetou jako réva připomínající libanonské víno. - Co je mi do nějakých modlářských stvůr, Efrajime? Řekl jsem přece, že na něho shlédnu. Jsem jako zelený cypřiš; ode mne budeš mít ovoce, které poneseš. Kdo je moudrý, aby těm věcem porozuměl, rozumný, aby je pochopil?« (Oz 14,5-10) Vnímáme, jak Aronova hůl ukazovala do budoucnosti?
4. Na holi uzrály mandle. To je znamením dokonání, dokončení Božích záměrů, znamením spolehlivosti Božího slova, znamením, ukazujícím k Pánu Ježíši Kristu, který je naplněním všech Božích zaslíbení. V Něm a s jeho návratem se naplní všecko, dojde k nápravě všech věcí. V knize Jeremjáše 1,11-12 čteme: »Stalo se ke mně slovo Hospodinovo: "Co vidíš, Jeremjáši?" Odpověděl jsem: "Vidím mandlový prut. "Hospodin mi řekl: "Viděl jsi dobře. Bdím nad svým slovem, aby se uskutečnilo."« Mandlovník kvete v Izraeli ze všech stromů nejdříve. Říká se mu proto také "strážný". Tak bdí Pán nad svým slovem, aby se splnilo. Aronova hůl ukazuje do budoucnosti a ujišťuje nás, že všecko, co Bůh řekl, se splní. Říká se, že je v Bibli 36 000 zaslíbení a z nich 24 000 se prý vztahuje přímo na Izrael. Všecko nakonec vyústí do té triumfální sku tečnosti: »A viděl jsem nebesa otevřená, a hle, bílý kůň, a na něm seděl ten, který má jméno Věrný a Pravý, neboť soudí a bojuje spravedlivě. . . a jeho jméno je Slovo Boží.« (Zj 19,11.13b) Ať se dnes lidstvo jak chce proti tomu bouří, ať se to komu líbí nebo nelíbí, ať s tím národy souhlasí či nesouhlasí, ať si mudrci snesou tisíce protiargumentů - nakonec bude ve všem mít pravdu Ježíš Kristus, ta "Aro nova hůl", Slovo tělem učiněné. On je ta hůl, ukazující do budoucnosti. V Žalmu 71,7 čteme: - »Jako zázrak byl jsem mnohým. . . « (král.) - »Jako znameníjsem mnohým. . . « (Luther '84) - »Jako důkaz pravdyjsem se zdál mnohým. . . « (Tur-Sinai) Chcete nějaký důkaz o Bohu? Není většího, než Pán Ježíš Kristus. Jeho zmrtvýchvstání je důkazem,
34
- že je ten Kristus, Mesiáš, Pán světa nad životem a smrtí; - že Bůh je obětí Ježíše Krista plně uspokojený; - a že Ježíš Kristus je ten pravý velekněz. On sám je tím znamením, které ukazuje do naší budoucnosti. Každý člověk, každý národ se musí nějak vyrovnat s Ježíšem Kristem! Napoleon I. (1769-1821), francouzský císař, měl během svého vyhnan ství na ostrově Elba dostatek času, aby přemýšlel o největším důkazu Boží existence:
Napoleonovo svědectví o Kristu Jednoho dne se Napoleon najednou při procházce zastavil, obrátil se na svého průvodce Montholona s otázkou: "Co si myslíte o Kristu?" Ten byl tou nenadálou otázkou velice zmaten a překvapen a řekl: "Sire, musím se přiznat, že jsem vlastně ještě nikdy o něm pořádně nepřemýšlel, takže jsem si nemohl udělat žádný úsudek." "Tím hůře pro vás!" řekl vy povězený císař a - pokračuje v procházce - hovořil o tom, co si myslí o osobnosti Ježíše Krista on. "Ježíš je ten jediný, opravdu Jediný, který po své smrti je živější, mocnější, než během svého pozemského ži vota. A čas, který všecko mění, uctivě minul Ježíšovo dílo, ba dokonce je zvětšil. Skoro ve všech oblastech světa se zvěstuje jeho slovo, Ježíš je mi lován a uctíván. Který mrtvý člověk ještě získává další území, protože jeho vojáci s radostí a nadšením táhnou pro něho do boje a vítězí? Já ještě žiji a moje armáda už na mne zapomněla. Alexandr, Caesar, Karel Veliký i já sám jsme založili veliké říše, ale oč se opírala naše moc? O násilí. Ježíš Kristus založil svou říši na lásce a ještě dnes by tisíce lidí pro něho obětovaly s radostí svůj život. Zde je Vítěz, který vpravdě sjednocuje, který spojuje nejen jeden národ, ale celé lidstvo. Jaký je to zázrak! Lidská duše se všemi svými schopnost mi se cítí spojena a svázána s bytím Ježíše Krista. Jak to? Zázrakem nad všecky zázraky. Kristus chce od člověka lásku, to, co lze obdržet nejméně snadno. Požaduje srdce. To je všecko, co chce, a dostává to. Z toho vidím, že je opravdu svou podstatou Bůh. Alexandr, Hanibal, Caesar, Ludvík XIV. a jiní vládci světa se vším svým nadáním ztroskotali na tom, že sice získali celý svět, ale asi ani jediného opravdového přítele. Svazek, který spojuje Ježíše Krista a jeho vykou pené, je svätejší a mocnější, než jakékoliv jiné spojení. Všichni, kteří v Něho opravdově věří, cítí tuto nadpřirozenou moc lásky. Milují něko ho, koho nikdy neviděli. To je skutečnost, kterou žádný lidský rozum 35
nepochopí a nevysvětlí, které nedosáhne žádná lidská moc, a přece se děje. To obdivuji ze všeho nejvíce, a čím víc o tom přemýšlím, tím víc jsem přesvědčen o Boží podstatě Kristově. Znám lidi a říkám vám, že Ježíš Kristus není pouze člověk." (11)
Každé lidmi vymyšlené náboženství, ideologie či filozofie, ať vypadá jak koliv přesvědčivě a má sebevíc přívrženců, je předem určeno ke ztros kotání. Aronova hůl, ukazující do budoucnosti Byla to Boží odpověď na vzpouru Kórachovců. Co se vlastně před tím událo? Můžeme to shrnout do tří bodů:
1. Povstala protibožská trojice. »Lévijec Kárách, syn Jishára, syna Kehatova, přibral Dátana a Abírama, syny Eliábovy, též Ona, syna Peletova, Rúbenovce, a s dvěma sty padesáti muži povstali proti Mojžíšovi; byli to Izraelci, předáci pospolitosti, kteří zastupovali lid při slavnostech, muži pověstní . . . Hospodin promluvil k Mojžíšovi: "Domluv pospolitosti: Vy kliďte prostor kolem příbytku Kórachova, Dátanova a Abíramova!" . . . A vyklidili okolí příbytku Kórachova, Dátanova a Abíramova. Dátan a Abíram však vyšli a postavili se u vchodu do svých stanů se svými žena mi, syny a dětmi.« (4 M 16,1-2.23-24.27) Tuto protimojžíšovskou a protiáronovskou trojici tvořil Kôrach, Dátan a Abíram. Kôrach byl vůdcem a hlavním iniciátorem, Dátan a Abíram byli jeho spojenci. Jsou znamením poslední antikristovské trojice, která se vzbouří proti Bohu, jeho židovskému lidu, Izraeli a proti všemu, co pochází od Věčného. Trojici tvoří satan, hlavní iniciátor, antikrist a fa lešný prorok (ty dvě "šelmy"). To budou hlavní postavy poslední scény to hoto věku lidstva.
2. V jednání Kóracha, Dátana a Abírama vidíme náznaky, jak bude jednat satan, antikrist a falešný prorok. Můžeme poznat, kde už dnes stojíme. Jsme velice blízko tomu, co čteme ve 4. Mojžíšově 16,11: »To znamená, že ty a celá tvoje skupina se srocujete proti Hospodinu. Co je Aron, že proti němu reptáte?« Jenže tentokrát nebude vzpoura namířena proti Mojžíšovi a Aronovi, ale proti Jeruzalému, městu toho velikého 36
Krále: »Shromáždím k Jeruzalému do boje všechny pronárody. Město bude dobyto, domy vypleněny, ženy zhanobeny. Polovina města bude vy sídlena, zbytek lidu však nebude z města vyhlazen.« (Za 14,2) Jednání o statutu Jeruzaléma už začala a podle dohody mají skončit v roce 1998. V této době se tedy Jeruzalém obzvlášť stává opojnou číší pro okolní národy (Za 12,2) a vzpěračským balvanem pro celý svět (Za 12,3). Ačkoliv Palestinci svou chartu proti Izraeli revidovali, trvají na tom, že jim patří polovina Jeruzaléma (Staré město), kde chtějí zřídit hlavní město svého palestinského státu. Avšak stejně jako kdysi i dnes usilují o celý Jeruzalém. A celý svět k tomu dá svůj souhlas. To je důvod, pro který, mimo jiné, dojde k obležení Jeruzaléma armádou všech národů. Pak však »Hospodin vytáhne a bude bojovat proti oněm pronárodům, jako bojoval kdysi v den bitvy.« (Za 14,3) Soustřeďme se ještě jednou na tu událost ze Starého zákona: a) Nejdříve bylo 250 vůdců národa, vlivní mužové, kteří hráli důležitou roli, svedeno a získáno pro protibožský plán: »a (Kôrach, Dátan a Abíram) s dvěma sty padesáti muži povstali proti Mojžíšovi; byli to Izraelci, pře dáci pospolitosti, kteří zastupovali lid při slavnostech, muži pověstní.« (4 M 16,2). Pak už bylo snadné ovládnout většinu národa: »Kôrach shro máždil proti nim celou pospolitost ke vchodu do stanu setkávání.« (v. 19a) Taková bude i satanova taktika při jeho poslední velké vzpouře proti Všemohoucímu a jeho lidu. Nejdříve získá klíčové osobnosti světa, "krále země" v politice, hospodářství a válečnictví. Ti pak budou jednomyslní a »budou zajedno ve svých úmyslech a svou sílu i moc dají té šelmě.« (Zj 17,13.17) Západ (EU, USA, NATO a OSN) už jde tímto směrem, a to "plnou parou vpřed"! V "Topič" 3/1996 je jeden nadpis "Vláda EU jeví diktá torské rysy - znamení konce?" Jakmile budou mocní tohoto světa získáni pro nějakou pro ně nanejvýš zajímavou věc, bude lehké nasměrovat tak celý svět. b) Ve své vzpouře se Kôrach, Dátan a Abíram obrátili proti Mojžíšovi a Aronovi, a tím proti Hospodinu: »Shromáždili se proti Mojžíšovi a Áronovi a vyčítali jim: "Příliš mnoho si osobujete. Celá pospolitost, všichni v ní jsou svati a Hospodin je uprostřed nich. Proč se povznášíte nad Hos podinovo shromáždění?"« (4 M 16,3) Mojžíš jim však správně odpověděl: »To znamená, že ty a celá tvoje skupina se srocujete proti Hospodinu. Co je Aron, že proti němu reptáte?« (v. 11) I zde jsou zjevné Boží principy: 37
- »Kdo se vás (=Izrael) dotkne, dotkne se zřítelnice mého (=Božího) oka.« (Za 2,12) ». . . prokleji ty, kdo ti (=Abraham resp. Izrael) zlořečí.« (1 M 12,3) »S hanbou zpět ať táhnou všichni, kteří nenávidí Sijón!« (Z 129,5) V dějinách národů se to již velmi často ověřilo. Jen si připomeňme na cistickou říši. Téměř se však už zapomnělo, že r. 1939 Britové vydali tzv. "Bílou knihu", která měla omezit přistěhovalectví Židů do země jejich otců. Do té doby byla Británie velmocí - co se z ní stalo pak, je zřejmé, c) Kôrach, Dátan a Abíram se bouřili proti svátým bohoslužebným Božím řádům, mluvili rouhavě. Protestovali proti vyvolení Mojžíše a Arona. Chtěli víru zevšeobecnit, slovo Boží odsunuli stranou: »Shromáždili se proti Mojžíšovi a Aronovi a vyčítali jim: "Příliš mnoho si osobujete. Celá pospolitost, všichni v ní jsou svati a Hospodin je uprostřed nich. Proč se povznášíte nad Hospodinovo shromáždění?"« (4 M 16,3) Tím chtěl nepří tel zmařit Boží cíl a spásný plán. Boží slovo říká, že antikrist bude mluvit rouhavě, stavět se proti Nejvyššímu, změní zákony a časy, ba sám sebe bude vydávat za boha (sr. Da 7,25; 11,36; 2 Te 2,4; Zj 13,5-6). Vyvolení Izraele a církve Boží se všemi zaslíbeními má být zmařeno, cílem bude pluralismus. Bibli věrní křesťané budou čím dál více odsouváni stranou jako překážka vývoje. Čím dál více vytlačováni na okraj budou prohlašováni za divou fundamentalistickou zvěř. Ve sdělovacích prostředcích čím dál zřetelněji zaznívá, že slovo Boží není jedinou normou a Izrael není jediným vyvoleným Božím národem, ani církev že není jedinečným tělem Kristovým, Ježíš není jediný zachraňující Kristus a Spasitel. Čím dál hlasitěji slyší Izrael a církev: "Máme vás dost! Celé společenství je svaté . . ." Několik příkladů: - Vatikán se sídlem ve "věčném " městě Římě nepřestává prohlašovat, že je vyvolený místo Jeruzaléma. - V roce 1990 byla Araby vydána zfalšovaná mapa, kde už není stát Iz rael. Dle jedné přednášky faráře Quellmalze je tato protibožská akce pod porována ze strany EU a OSN. V jednom křesťanském časopise stálo toto: Otázka Jeruzaléma: Všichni proti jednomu Už dávno před tím, než začali Izrael a OOP s vlastním vyjednáváním o Jeruzalémě, vznikl v této otázce zdánlivě neřešitelný konflikt. Počát kem prosince 1995 přijalo Valné shromáždění OSN velkou většinou hlasů, že kontrola Izraele nad Jeruzalémem je protiprávní. Pro rezoluci
38
v tom smyslu hlasovalo 133 přítomných delegátů. Jen Izrael hlasoval proti. USA a 12 dalších zemi se zdržely hlasování. (12) I z této zprávy zní k Izraeli a Jeruzalému nepřeslechnutelné volání: "Máme vás dost!" Kórachovci předhazovali Mojžíšovi a Aronovi, že prý se po vyšují nad celým společenstvím, obviňovali a tupili je, že jsou extrémisté. Převraceli Boží milost a zaslíbení, když Mojžíšovi a Aronovi vyčítali: »Což je to málo, že jsi nás vyvedl ze země oplývající mlékem a medem, abys nás umořil na poušti? To se ještě opovažuješ dělat ze sebe nad námi velitele? Ještě jsi nás neuvedl do země oplývající mlékem a medem, ještě jsi nám nedal do dědictví pole ani vinice. To chceš vyloupnout těmto mužům oči? Nepřijdeme.« (4 M 16,13-14) Dnes jsou osídlenci v "obsazených" oblastech, kteří vědí, že bydlí v ze mi Hospodinem jim zaslíbené, kde opravdu teče mléko a med, označováni za fundamentalistické nacionalisty. Jejich "přečin" spočívá v tom, že v dů věře v neochvějné Boží sliby vybudovali své domy, vsi a města na biblické půdě! d) Všechno vyvrcholilo tím, že se Kôrach a jeho spojenci postavili proti Hospodinu: »To znamená, že ty a celá tvoje skupina se srocujete proti Hospodinu. Co je Aron, že proti němu reptáte?« (4 M 16,11) Tak tomu bude i na konci dnů - kdo ví, jak brzy již - až se národy srotí proti Hos podinu a Jeho pomazanému a proti Jeruzalému (Žalm 2). Duch antikrista už dnes mocně působí. Pokouší se Boží neotřesitelná zaslíbení hodit přes palubu. Arabská křesťanka, politická palestinská aktivistka Hanan Ašraviová se v jednom rozhovoru pro tisk vyjádřila, že bez Jeruzaléma nebude míru. K otázce Jeruzaléma zaujala následující postoj:
Žádný palestinský vůdce se nemůže vzdát Jeruzaléma. A hovoří-li Arafat o osvobození, pak to také tak míní. Jeruzalém se musí stát hlavním městem Palestiny. Jestliže Židé v této otázce udávají prorocké a ideolo gické důvody (jinak řečeno: ať si jakkoliv trvají na Bibli a zaslíbeních autor), ještě dávno to neznamená, že se s tím prosadí. Konec konců se nejedná o nebeský, ale o teritoriální Jeruzalém. A mohu vám již dnes říci, že nevyřeší-li se otázka Jeruzaléma, mírový proces ztroskotá. A Rada bezpečnosti OSN se důkladně vměšuje. Vždyť během své exis tence už 49krát Izrael odsoudila a Valné shromáždění OSN dokonce již 321 krát! Jinými slovy: "Máme vás dost! Pryč s vámi!" 39
3. Míra nepravosti se naplní. Ačkoliv Kórachovci byli svědky všeho toho, co činil Hospodin při vyjití z Egypta, při přechodu Rudého moře a během putování po poušti a viděli všechny Boží divy, jimiž potvrzoval Mojžíše jako vůdce svého lidu, stejně se proti němu a Aronovi tito lidé bouřili. Křičeli: »Příliš mnoho si osobujete! . . .Proč se povznášíte nad shromáždění Hospodinovo?« (4 M 16,3) Když to Mojžíš slyšel, »padl na tvář. Potom promluvil ke Kórachovi a celé jeho skupině: "Ráno oznámí Hospodin, kdo je jeho a kdo je svátý, komu tedy dovolí, aby k němu přistu poval. Udělejte toto: Vezměte si kadidelnice, Kárach a celá jeho skupina, a zítra do nich dejte oheň a vložte na ně před Hospodinen kadidlo. Muž, kterého vyvolí Hospodin, ten bude svaty. Příliš mnoho si osobujete, Léviovci!"« (yA-T) Z toho, co Mojžíš říká, je zřejmé, že míra nepravosti Kórachovců se naplnila: »Příliš mnoho si osobujete, Léviovci!« Stejně ho voří Bůh o budoucnosti nepřátel svého lidu: »S hanbou zpět ať táhnou všichni, kteří nenávidí Sijón!« (Z 129,5) Když pak příštího rána přišel Kôrach a jeho spojenci s kadidelnicemi před stan setkávání, kde byla zároveň shromážděna celá izraelská pospoli tost, čteme: »Vtom se celé pospolitosti ukázala Hospodinova sláva.« (4 M 16,19b) Vzpoura vyvrcholila, rebelové dozráli k soudu. - Po té, co Mojžíš nařídil ostatní pospolitosti, aby odstoupila od vzbouřenců a jejich stanů, zasáhl rebely soud, který nebyl dílem lidské ruky. Část jich pohltil oheň: »Od Hospodina pak vyšlehl oheň a pozřel těch dvě stě padesát mužů přinášejících kadidlo« (v. 35), tři vůdci rebelů s rodinami propadli se zaži va do země (podsvětí - šeolu). Mojžíš k tomu řekl: »Jestliže tito lidé ze mřou, jako umírá každý člověk, a postihne je obecný lidský úděl, neposlal mě Hospodin.« (v.29) »Sotva to všechno domluvil, rozpoltila se pod nimi půda, země otevřela svůj chřtán a pohltila je i jejich obydlí a všechny lidi, kteří byli s Kórachem, i všechen majetek. Sestoupili do podsvětí zaživa se vším, co bylo jejich, a země se nad nimi zavřela; zmizeli zprostředka shromáždění.« (v. 31-33) Vidíme zde jasný prorocký předobraz velikého soužení. O antikristu čteme u Da 8,25b: ». . . avšak bude zlomen bez zásahu ruky« a ve 2 Te 2,8: »A pak se ukáže ten zlý, kterého Pán Ježíš zabije dechem svých úst a zničí svým slavným příchodem.« A ze Zjevení víme, že satan, šelma a falešný prorok budou za živa uvrženi do ohnivého jezera, jako kdysi Kôrach, Dátan a Abíram (Zj 19,20; 20,10). 40
Nejen květy, zároveň i mandle
Áronova hůl přinesla nakonec i zralé mandle - předobraz viditelného návratu Ježíše Krista a dokonání Božího slova. To nejkrásnější teprve přijde! Celou noc byla hůl pospolitosti skryta. Nikdo nevěděl, co se ve svatyni děje. To je předobraz na Pána Ježíše, kdy po nanebevstoupení je v Otcově nebeské svatyni a většina Židů je vůči němu slepá (R 11,25). Po zničení Kórachovců zahynulo kvůli rebelování dalších 14 700 Iz raelců (4 M 17,14). Pak vydal Hospodin rozkaz ohledně oněch dvanácti holí, označených jmény dvanácti pokolení (v. 17-18). Když je Mojžíš na Boží příkaz uložil ve svatyni, udál se s Aronovou holí přes noc zázrak, kte rý Hospodin předpověděl: »Hůl muže, kterého vyvolím, vypučí. Tak zkro tím reptám Izraelců, kteří proti vám reptají.« (4 M 17,20) Druhého dne stála před stanem setkávání znovu celá pospolitost, a to, co bylo ve svatyni skryté, vyšlo najevo - Áronova hůl, která ožila: »Když pak nazítří Mojžíš vešel do stanu svědectví, hle, Áronova hůl za dům Léviho vypučela, vyrazi lo poupě, rozkvetl květ a dozrály mandle. Všechny hole vynesl Mojžíš od Hospodina ke všem Izraelcům, aby to viděli, a každý si vzal svou hůl.« (v. 23-24) Jaké to bude setkání, až ostatek Izraele po strašných soudech a kata strofách doby soužení se shromáždí a bude patřit k nebi! Nadejde nový den! Nebesa se otevrou a z horní svatyně uvidí přicházet Toho, který jim tak dlouho byl skrytý! Tak, jak Áronova hůl dokazovala, že on je tím Hospodinem vyvoleným veleknězem Izraele, tak bude v onen den dokázáno - a všichni to poznají! že Ježíš Kristus je a byl Mesiášem, vyvoleným Bohem. On vysvobodí Iz raele z ruky antikrista a jako Král Židů se posadí na Davidově trůně. Pak umlkne všechno reptání proti němu a Izrael dojde pokoje. Pak se naplní všechna Boží slova, jak píše Jeremjáš 1,11-12: »Stalo se ke mně slovo Hospodinovo: "Co vidíš, Jeremjáši?" Odpověděl jsem: "Vidím mandloňový prut." Hospodin mi řekl: "Viděl jsi dobře. Bdím nad svým slovem, aby se uskutečnilo."« A ve Zjevení 10,7 k tomu čteme: »... ve dnech, kdy zazní polnice sedmého anděla, naplní se Boží tajemství, jak je Bůh oznámil svým služebníkům prorokům.« I to, co dávno Pán předpověděl ústy Izajáše před dávnými staletími, se dokonale splní: »Přijdou dny, kdy Jákob zapustí kořeny, kdy bude pučet a rozkvete Izrael a naplní tvář světa svými plody.« (Iz 27,6) Jákob zakoření a Izrael rozkvete a zazelená se skrze toho, který je Výhonkem: »V onen den bude výhonek Hospodinův 41
chloubou a slávou, plod země důstojnosti a okrasou pro ty z Izraele, kdo vyvázli.« (Iz 4,2) Ještě konkrétněji to zní u Jeremjáše 33,15-16: »V oněch dnech a v onen čas způsobím, aby Davidovi vyrašil výhonek spravedlivý, a ten bude v zemi uplatňovat právo a spravedlnost. V oněch dnech dojde Judsko spásy, Jeruzalém bude přebývat v bezpečí a takto jej nazvou: "Hospodin - naše spravedlnost."« Pak zřídí Pán své království podle Zacharjáše 6,12-13a: ». . . a řekneš mu: Toto praví Hospodin zástupů: Hle, přijde muž jménem Výhonek, vyraší odspodu; ten zbuduje Hospodinův chrám. Ano, on zbuduje chrám Hospodinův a bude obdařen velebností. Bude sedět na svém trůnu a vládnout.« Pak se židovský stát skrze Pána Ježíše změní z pohoršení na nutnost a požehnání pro svět. Ještě jedno zbývá říci: Ježíš Kristus je ten muž, jemuž patří budoucnost. Jen On je mužem života. Ptáme se: Stojíme už před posledním večerem nového rána, kdy se zjeví Boží sláva? V souvislosti s Izraelem říká Hospodin ústy proroka Izajáše (43,4): »Protože jsi v očích mých tak drahý, vzácný, protože jsem si tě zamiloval, dám za tebe mnohé lidi a národy za tvůj život.« A co je v Něm dáno nám, kteří jsme se stali vlastnictvím Božího Syna? »On neušetřil svého vlast ního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaro val všecko?« (Ř 8,32) Pavel hovoří o »nevystižitelném Kristově bohatství« (Ef 3,8). Všichni, kdo důvěřují Hospodinu, nabývají stále nových sil (Iz 40,31). To jsou jen některá z těch mnoha tisíc Božích zaslíbení ve Svatém písmu, která jsou v Pánu Ježíši ANO a AMEN (2 K 1,20). Co dnes hýbá nepřítelem? Rád by v Izraeli způsobil totéž, co před věky přes Kórachovce - chtěl by Izrael připravit o Boží zaslíbení. Tehdy křičeli na Mojžíše: »Což je to málo, že jsi nás vyvedl ze země oplývající mlékem a medem, abys nás umořil na poušti?. . . Ještě jsi nás neuvedl do země oplývající mlékem a medem, ještě jsi nám nedal do dědictví pole ani vi nice.« (4 M 16,13-14a) Starý život se snažili představit si jako něco žádos tivého, a to nové zpochybňovali. Otroctví v Egyptě prý bylo "mlékem a medem"! A osvobození? Vždyť je čeká jen poušť a smrt. To je opravdu hluboce antikristovské. Nepřítel vám líčí starý život jako něco žádostivé ho, ale živou naději na návrat Ježíše Krista vám chce uloupit a připravit vás o víru v Boží zaslíbení. Proto vás vyzývám: Zanechte reptání vůči Bohu nad jeho často nepochopitelným vedením, proti jeho služebníkům a služebnicím. Vraťte se v pokání a pokoře k Němu! Vyvýšený Pán volá ke každému, kdo je jeho vlastnictvím: »Drž se toho, co máš (v Ježíši Kristu), aby tě někdo nepřipravil o vavřín vítěze.« (Zj 3,11) 42
JERUZALÉM - DŮKAZ BOŽÍ MOCI
Jednou přišel Pán Ježíš se svými učedníky k městečku Sychar, které leželo v Samařsku. Tam, unavený cestou, se posadil u studnice (Jan 4,4-6). Učedníci odešli do městečka, aby koupili něco k jídlu. Pán vypadal jako každý jiný člověk. A únavu znal stejně jako my. Jeho oděv a sandály byly zaprášené po dlouhém putování. Měl při tom také hlad a žízeň - ale přesto byl úplně jiný než my. Když tam tak u studny od počíval, přišla sem z městečka žena se džbánem, aby konala svou každo denní práci - chtěla si navážit vodu. Laskavou prosbou »Dej mi napít« Pán Ježíš navazuje s ní rozhovor. Ačkoliv jí Pán řekl: »Kdybys znala, co dává Bůh, a věděla, kdo ti říká, abys mu dala napít,požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu živou« (v. 10), přesto se Ho ptá: »Jsi snad větší než náš praotec Jákob, který nám tuto studnu dal? Sám z ní pil, stejně jako jeho synové i jeho stáda?« (v. 12) Čím déle s Ním hovoří, tím víc se musí divit. Kdokoliv se s Pánem setká, je přemožen Jeho velikostí a mocí. Tak se to stalo i této ženě. Džbán nechala džbánem, utíkala do městečka a volala: »Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všecko, co jsem dělala. Není to snad Mesiáš?« (J 4,29) Většina lidí nemá potuchy, kdo to ten Ježíš vlastně je a přiřazují jej snadno a rychle k ostatním "bohům" (jako Mohamed, Buddha, Konfucius atd). Ernest Renan kdysi o Něm řekl: Jeho záře je věčné podstaty a Jeho vláda nikdy nekončí. Je v každém ohledu jedinečný, s nikým a s ničím nesrovnatelný. Bez Krista nelze po rozumět dějinám. (14) Sám o sobě praví Pán ústy proroka Izajáše 46,9-12a: »Pamatujte na to, co bylo na počátku od věků! Já jsem Bůh a jiného už není, jsem Bůh a nic není jako já. Od počátku oznamuji, co se v budoucnu stane, od pradávna, co se ještě nestalo. Pravím: Moje rozhodnutí platí a co se mi líbí, uskutečním. Od východu povolávám dravce, ze vzdálené země muže své volby. Jak jsem slíbil, tak to uskutečním, jak jsem si předsevzal, tak to splním. Naslouchejte mi, vy zarputilci . . .« Pravděpodobně na žádném jiném místě světa nevidíme moc a velikost Toho, kterého někdejší jeho obyvatelé zavrhli, jako právě na Jeruzalémě. A tak hledíce na Jeruzalém se
43
chceme zahledět na Toho, který o sobě řekl: »Moje rozhodnutí plati a co se mi líbí, uskutečním . . . Naslouchejte mi!« Nad to chceme na základě dějin poznat, zda se Jeho slovo o Jeruzalému naplnilo a zda se i Jeho slovo o budoucnosti Jeruzaléma naplní. Kéž pak mnozí mezi čtenáři vyznají to, co za oněch dob Samařané: »Teď už věříme ne pro to, cos nám ty o něm řekla; sami jsme ho slyšeli a víme, že toto je opravdu Spasitel světa.« (J 4,42) Tam nás chce Pán Bůh dovést, abychom Jeho Syna Pána Ježíše Krista poznali jako Zachránce světa a jako takového Jej pro sebe osobně přijali. Moc Ježíše Krista v dějinách Jeruzaléma
Sláva Hospodinova opouští chrám. U Matouše 24,1-2 čteme: »Když Ježíš vyšel z chrámu a odcházel odtud, přistoupili k němu učedníci a uka zovali mu na chrámové stavby. On však jim řekl: "Vidíte toto všechno? Amen, pravím vám, že tu nezůstane kámen na kameni, všecko bude roz metáno.« Nej otřesnější je »Když Ježíš vyšel z chrámu a odcházel odtud« (v. la). Ani Izrael, ani učedníci nevnímali tehdy celou tragiku toho, co se událo. Co zde Pán Ježíš udělal a řekl, odpovídalo dějinám spásy a souviselo s Jeho předchozím nářkem nad tímto městem: »Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni; kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, a nechtěli jste! Hle, váš dům se vám ponechává pustý. Neboť vám pravím, že mě neuzříte od nynějška až do chvíle, kdy řeknete: "Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově."« (Mt 23,37-39) Vždyť hned nato čteme, že odešel z chrámu. Jeho věta »váš dům se vám ponechává pustý« zde předjímá konečné naplnění, které se událo v roce 70 po Kr. Pánova slova: »Neuzříte mě od nynějška« ukazují, kdo On je a co se zde stane. Ježíš Kristus je ta Hospodinem ustanovená sláva Izraele a chrámu. Jen v Něm má Izrael budoucnost a právo na existenci. Když asi 1 500 let před tím vešla Boží sláva do stanu setkávání a pak do chrámu, nebylo to nic jiného, než sláva Kristova. To dosvědčil i Simeon, když vzal dítě Ježí še do náruče a inspirovaný Duchem svátým nad Ním pronesl: ». . . světlo, jež bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael.« (L 2,32) Jana slyšíme na počátku jeho evangelia volat: »Spatřili jsme jeho slávu . . .« (J 1,14) A otřesen tím, co viděl na Hoře proměnění, vzpomíná Petr : »Nedali jsme se vést vymyšlenými bájemi, ale zvěstovali jsme vám slavný příchod 44
našeho Pána Ježíše Krista jako očití svědkové jeho velebnosti.« (2 Pt 1,16) Sláva Ježíše Krista potvrzovala viditelně Boží přítomnost uprostřed Jeho lidu, nejdříve jako sloup oblakový a ohnivý, pak ve stanu setkávání a v chrámě. A když se naplnil čas, stala se v Božím Synu v Betlémě sláva Boží tělem. Asi 33 roků chodil Pán uprostřed svého lidu. Izrael mu však nechtěl naslouchat. Zavrhl Jej a neuznal jeho právoplatný nárok na titul iz raelského Krále a Mesiáše. Ježíš zemřel jako nic nemající (Da 9,26). Div Jeho moci. Protože to všecko Pán věděl, plakal a naříkal nad Jeru zalémem a prorokoval městu a jeho obyvatelům to nejhorší, co je mohlo postihnout: »Hle, váš dům se vám ponechává pustý. Neboť vám pravím, že mě neuzříte . . . Když Ježíš vyšel z chrámu a odcházel odtud. . .« Zde se naplnilo v podstatě to, co viděl prorok Ezechiel již před 600 lety. V 8. - 11. kapitole popisuje, jak Hospodinova sláva opouští jeruzalémský chrám kvůli jeho znečištění: - »Hospodinova sláva se vznesla od cheruba kprahu domu.« (Ez 10,4a) - »Pak se Hospodinova sláva, která byla nad středem města, vznesla...« (Ez 11,23) Ezechiel viděl za všemi těmi událostmi, které se v jeho době valily na Jeruzalém, to, co se nakonec naplnilo na Božím Synu: »Ježíš vyšel z chrá mu a odcházel odtud. . .« (Mt 24,1) Tím byl osud Jeruzaléma zpečetěn. Div Jeho moci. Když se dívali na chrám, řekli učedníci Pánu Ježíši: »Pohleď Mistře, jaké to kameny a jaké stavby!« (Mk 13,1b) Hleděli na druhý chrám, jehož totální přestavbou si Herodes Veliký, známý vy vražděním betlémských dětí, chtěl naklonit Židy. O druhém chrámu je známo, že Herodes Veliký investoval nepředstavitelné prostředky do tohoto gigan tického, téměř do nezměrná se stupňujícího budování. Pracovaly zde tisíce dělníků. Konečně tu bylo nádherné dílo, které patřilo k divům sta rověku. V Talmudu o něm čteme: "Kdo neviděl chrám z doby Herodovy, neviděl nikdy žádnou nádhernou stavbu." (Babylonský Talmud, sukkah 51b) Herodes vůbec podporoval fenomenální stavební programy. Jeruzalém vyrůstal do nádhery a velikosti, které ho ve světě proslavily. Chrám při tom tvořil korunu umění architektury.
45
Židovský historik Josefus Flavius (1. stol, po Kr.) popisuje jako očitý svědek chrám jímavými slovy: "Pohled na chrám zvenčí skýtal všecko, nad čím jen srdce a oči mohou žasnout. Chrám byl celý pokrytý zlatém, takže když vycházelo slunce, zářil jako v ohni, a když se člověk chtěl naň zahledět, musel si před tou září zakrýt oči jako před sluncem. Ve skutečnosti měli cizinci, kteří se blížili k Jeruzalému, dojem, že vidí horu, pokrytou sněhem, protože ty chrámové stavby, které nebyly pokryty zlatém, zářily sněhobíle." (15) Tento Herodův chrám měl na své jihovýchodní straně kameny, které vesměs vážily tucty tun.
Největší kámen byl nalezen na Západní straně. Je 13,6 m dlouhý, 3,5 m vysoký a 4,6 m široký a váží asi 570 tun. Pro srovnání: největší kámen Cheopsovy pyramidy v Gize váží "jen" asi 20 tun! (16)
Můžeme teď snadno pochopit, že učedníci v úžasu volali: »PohleďMistře, jaké to kameny a jaké stavby!« Jak jimi asi otřásla Jeho odpověď: »Vidíte toto všechno? Amen, pravím vám, že tu nezůstane kámen na kameni, všecko bude rozmetáno.« (Mt 24,2) Pak hovořil o obležení Jeruzaléma, jeho úplném zpustošení a rozehnání Židů do celého světa (L 21,20-24). To prorokoval asi 40 let před tím, než se vše doslovy naplnilo kolem r. 70 po Kr. Při dobývání Jeruzaléma Římany vzplály nanejvýš brutální boje: Více než milion Židů bylo vyvražděno, 600 000 zemřelo hladem. Při obléhání bylo denně přes hradby vyhazováno na 4 000 mrtvol. Tisíce a tisíce Židů zemřely na kříži. Josefus Flavius píše: "Zejména kolem oltáře ležely hro mady mrtvol, krev tekla proudem ulicemi . . ." Římané uloupili chrámové nádoby včetně sedmiramenného svícnu, jak je vidět na triumfálním Titově oblouku v Římě. Josefus píše, že Titus chtěl chrám ušetřit jako ozdobu Římské říše. Proč se mu to nepodařilo? Protože to Pán Ježíš předpověděl: ». . . poněvadžjsou to dny odplaty, v nichž se má naplnit vše, co je psáno.« (L 21,22) Jeho slovo je mocnější než všecky mocnosti světa. Důsledkem a katastrofou pro Židy je, že od té doby nemají možnost přinášet oběti. Tehdejší generace na Ježíše pokřikovala: »Oni se dali do křiku: "Pryč s ním, pryč s ním, ukřižuj ho!" Pilát jim řekl: "Vašeho krále mám ukřižovat?" Velekněží odpověděli: "Nemáme krále, jen císaře."« (J 19,15) Proto jim Hospodin odňal možnost dalších obětí tím, že v roce 70 46
po Kr. dovolil zničit chrám. Ale už od smrti svého Syna, kdy se »chrá mová opona roztrhla vpůli odshora až dolů« (Mt 27,51), nepřijímal Hos podin nadále žádné jiné oběti. Už asi 800 let před tím o tom prorokoval Ozeáš: »Po mnoho dní zůstanou izraelští synové bez krále, bez velmože, bez obětních hodů, bez posvátného sloupu, bez efodu a domácích bůžků.« (Oz 3,4) Nemáte-li Pána Ježíše, nemáte nic! Kdo žije bez Golgoty, ztrácí všecko - protože Pán Bůh nic jiného, než oběť svého Syna, nepřijímá. Prorocká slova Pána Ježíše o Jeruzalému měla pro nevěřící pustošivý dopad, pro Jeho učedníky se však projevila jako prostředek podivuhodné záchrany. Pán jim tehdy řekl: »Když uvidíte, že Jeruzalém obkličují vojska, tu poznáte, že se přiblížila jeho zkáza. Tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať uprchnou do hor, kteří jsou v Jeruzalémě, ať z něho odejdou, a kteří jsou po venkově, ať do něho nevcházejí.« (L 21,20-21) V letech po nanebevstoupení Pána Ježíše vznikl v Jeruzalémě první sbor ze Židů, kteří uvěřili v Mesiáše Ježíše. Někteří z nich slyšeli tato Jeho slova na vlastní uši a kromě toho měli Ježíšovy výpovědi také zapsané, protože Lukášovo evangelium vzniklo někdy v letech 61-62 po Kr. Když tedy Římané začali s obléháním Jeruzaléma, mohli se věřící Židé zachovat podle Ježíšových slov, jimž uvěřili. Došlo k masovému útěku z Jeruzaléma na hory v západním Jordánsku, kde uprchlíci našli útočiště. Věřili slovům svého Pána a byli zachováni od následné brutální války Římanů proti Židům: Neví se o jediném mesiášském Židovi, který by při zpustošení Jeruzaléma přišel o život! Víra v Mesiáše a Jeho slovo jim zachránila život! (17) Jak nádherný a potěšující obraz pro vytržení Církve, které je za dveřmi!
Moc Ježíše Krista k budoucnosti Jeruzaléma
Tentýž Pán, který prorokoval zničení a brutální soud nad Jeruzalémem, ho vořil i o jeho tehdy ještě velmi vzdálené budoucnosti a dodával tak Židům naději: »Hle, váš dům se vám ponechává pustý. Neboť vám pravím, že mě neuzříte od nynějška až do chvíle, kdy řeknete: "Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově."« (Mt 23,38-39) Tak pro ně ponechal otevřené dveře! Znamená to: Ten, který zanechává váš dům pustý, se vrátí! A pak celý národ bude volat: »Požehnaný, který přichází ve jménu Hospo dinově.« 47
Ten Pán, který se svou slávou jeruzalémský chrám opustil, říká o chvíli později, že sem zase svou slávu vnese: »Tehdy se ukáže znamení Syna člověka na nebi; a tu budou lomit rukama všechny čeledi země a uzří Syna člověka přicházet na oblacích nebeských s velkou mocí a slávou.« (Mt 24,30) Také Ezechielovi, který ve své prorocké vizi viděl, jak Hospodinova sláva chrám opouští, bylo později zjeveno, že na konci dnů, až Pán v Izrae li znovu vybuduje své království, se sláva Hospodinova znovu do chrámu vrátí: »Pak mě zavedl k bráně směřující na východ, a hle, od východu přicházela sláva Boha Izraele. Zvuk jeho příchodu byl jako zvuk mnohých vod a země zářila jeho slávou. Vidění, které jsem nyní uviděl, se podobalo vidění, které jsem viděl, když přišel zničit město, a také tomu vidění, které jsem viděl u průplavu Kebaru. I padl jsem na tvář. Hospodinova sláva vstoupila do domu branou s průčelím na východ. Duch mě zvedl a uvedl mě do vnitřního nádvoří. A hle, Hospodinova sláva naplnila dům.« (Ez 43,1-5) Bezpochyby je tato doba blízko. Poslední doba, která už značně po kročila, je v Bibli vždy spojována se znovuvybudováním Izraele a Jeru zaléma. Dnes se před našima očima plní L 21,24b: ». . . po Jeruzalému budou šlapat pohané, dokud se jejich čas neskončí.« Toto slůvko "dokud" je neskutečně důležité. Židé opravdu v r. 70 po Kr. padali ostřím meče a jako zajatci byli odvedeni mezi všecky národy světa (v. 24a). Po Jeru zalému opravdu doslova šlapali pohané. Ale čas pohanů dnes končí a skončí s návratem Pána Ježíše. Události postupují v opačném pořadí. Židé se vracejí ze všech národů a Jeruzalém znovu převzali. Ještě jedna událost se však před návratem Pána Ježíše stane: Jeruzalém zažije ještě jeden poslední útok. Žijeme v době, kterou Duch svátý popisuje takto: »Až budou říkat "je pokoj, nic nehrozí", tu náhle je přepadne zhouba jako bolest rodičku, a neuniknou.« (1 Te 5,3) Podle řeckého textu se může přesněji přeložit: "Když budou opakovaně prohlašovat..." (18) Největší katastrofu, která ještě Izrael čeká, bude předcházet doba, kdy se stále bude hovořit o míru. Kdo by chtěl popírat, že v takové době dnes žijeme? Opravdu se jedná o náběh k poslední katastrofě. Náhlá strašná smrt Jicchaka Rabina jako by byla trpkou předchutí toho, co ještě na Izrael čeká. Právě na něm je vidět, jak uprostřed všeho mírového jednání může najednou nečekaně přijít zhouba. Rozpoznáváme, v jaké době žijeme?! Nakonec se však po tom, co se větším dílem již stalo dějinami {»Po mnoho dní zůstanou izraelští syno 48
vé bez krále, bez velmože, bez obětních hodů, bez posvátného sloupu, bez efodu a domácích bůžků« Oz 3,4), vyplní i to, co návazně čteme u Ozeáše: »Potom se však izraelští synové obrátí a budou hledat Hospodina, svého Boha, i svého krále Davida. Se strachem přiběhnou k Hospodinu a jeho dobrotě v posledních dnech.« (v. 5) Tak, jak se biblická proroctví o Jeru zalému plnila v minulosti a plní v přítomnosti, tak se naplní i v budou cnosti!
Výzva pro Církev
Tehdy hleděli Židé na chrám, ale neměli otevřené oči na Toho, který je ob sahem chrámu. Pozorovali veliké kvádry, ale nevnímali Toho, který celou stavbu drží. Obdivovali zlato, okrasy a poklady, ale nikoli slávu Páně. Chrám se stal velkým tržištěm (Mt 21,12; J 2,16). Nebyl už místem vzývání Hospodina v duchu a v pravdě, nebyl místem skutečného smíření (Mt 21,13). Byl to chrám bez Pána Ježíše, a tak Židům nezbylo nic. Pán tehdy opustil jeruzalémský chrám a po svém nanebevstoupení se vrátil v Duchu svátém do chrámu církve. - Dnes jsou čím dál zřetelnější násle dující tendence: Na jedné straně ti, kdo v upřímné poslušnosti následují Pána Ježíše, jsou čím dál posvěcenější. Na druhé straně ustupuje sláva Boží od těch, kteří žijí v kompromisech. Starý i Nový zákon nás na takové rozdělení upozorňuje: - »Mnozí se vytříbí, zbělí a budou vyzkoušeni. Svévolníci budou jednat svévolně; žádný svévolník se nepoučí, ale prozíraví se poučí.« (Da 12,10) - »Kdo křivdí, ať křivdí dál, kdo je pošpiněn, ať zůstane ve špíně - kdo je spravedlivý, ať zůstane spravedlivý, kdo je svaty, ať setrvá ve svatosti.« (Zj 22,11) V mnoha sborech a u mnoha věřících pomalu ale jistě, téměř nepozoro vaně, se všecko drobí a rozpadá. Čím je to? Protože Pán Ježíš a Jeho slovo už nejsou středem. Kameny se drolí, protože už není vidět Jeho slávu. Není tu síly k znovuzrození, protože se rozmohly rozmíšky a roztržky. Na místo Pána Ježíše nastoupila dogmata, kult osobností a modernismus. Chrám se stal obchodem, tržištěm. Kde se však s evangeliem kupčí, Pán Ježíš odchází. Jak je tomu s vámi, milý věřící příteli? Jste ještě stále chrámem Ducha svátého, kde Pán rád přebývá, nebo začínáte chrám bořit, když povolujete hříchu, přestáváte se modlit, zanedbáváte svou rodinu, řídíte se falešnými motivy ? (sr. 1 K 3,16-17; 6,19-20) 49
To nejhorší u lidí tehdejší generace nebylo, že by nemohli, ale že nechtěli: »Jeruzaléme, Jeruzaléme . . ., kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jak kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, a nechtěli jste!« (Mt 23,37) V tom je háček i náš problém. Ne že bychom nemohli. Smíme přece kdykoliv s čímkoliv přijít k Pánu Ježíši a říci mu: "Pane, vidíš, jak jsem byl nelaskav, že tam a onde vždy znova padám. Prosím Tě, odpusť mi a pomoz mi k plnému vítězství." Pán si s tím poradí! Ale náš největší problém je v tom, že prostě se nám nechce. Chcete - poprvé nebo opako vaně - aby se On dostal ke slovu ve všech otázkách vašeho života? Chcete Jej cele poslouchat?
50
CO SKUTEČNĚ STOJÍ VE HVĚZDÁCH
»Vidím jej, ne však přítomného, hledím na něj, ne však zblízka. Vyjde hvězda z Jákoba, povstane žezlo z Izraele. Protkne spánky Moába, témě všech Šétovců.« (4 M 24,17)
Bileám tady (asi 1 500 př. Kr.) dostává prorocký pohled do budoucnosti: Vidí, jak z Izraele vzchází hvězda a žezlo. To mu zjevil Hospodin, když se díval z hory do údolí na poušti a viděl obrovský tábor Izraele, kterému měl na Balákovu žádost zlořečit. Ta hvězda a žezlo jsou symboly královské moci, která jednou vzejde z Izraele a ovládne celý svět. Koho ohlašovala tato hvězda? Pána Ježíše Krista, židovského Mesiáše, Krále všech králů (Zj 12,5)! Původ Davidovy hvězdy
Původ Davidovy hvězdy je v tomto Bileámově proroctví. Hvězda z Jákoba byla odedávna pro Izrael jasným příslibem, že přijde Mesiáš. A protože Iz rael nikdy nepochyboval, že Mesiáš přijde z domu Davidova (Iz 11,1; L 2, 11), začalo se této hvězdě říkat Davidova. Nemá tedy okultní původ. Obje vila se již 700 let př. Kr. v libanonském Sidonu a také v synagóze v Kafarnau, kde kázal Pán Ježíš (Mk 1,21). To, že se Davidova hvězda namnoze odcizila svému původnímu poslání, nemění nic na skutečnosti, že její původ je v prorockém slově Bible. Vždyť i znamení kříže bylo mnohokrát zneužito. Davidova hvězda na izraelské národní vlajce je pro nás také nádherným vyjádřením niterné naděje Izraele, svědectvím, že Židé - namnoze ještě nevědomky - touží po Mesiáši, té hvězdě z Jákoba. Mají to symbolicky zakódováno ve státní vlajce. Nad to je Davidova hvězda znamením, že Iz rael od svého založení 24. května 1948 žije v mesiášské době. Pán Bůh nepřivedl ty po dvě tisíciletí po celém světě rozptýlené Židy zpět do země Izrael, aby se jen těšili ze znova rozkvetlých pustin, ale aby se v ní spojili se svým mesiášským Králem, Ježíšem Kristem.
51
Hvězda a mágové z východu
Uplynulo kolem 1 500 roků od Bileámova proroctví, než hvězdu uviděli mágové od východu slunce. Zvěstovala první Mesiášův příchod pro Izrael a pro celý svět. V evangeliu Matouše 2,1-2 čteme: »Když se narodil Ježíš v judskem Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevi li v Jeruzalémě a ptali se: "Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východějeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit."«
Hvězda Krále všech králů Chceme se dále pokusit rozpoznat, co je v této hvězdě psáno a jaké požehnání čeká člověka, který žije v její záři, ve světle Pána Ježíše Krista. Kdo jednou přišel kNěmu, může klidně roztrhat všecky horoskopy, proto že v Něm se mu dostává trojnásobného požehnání. To prožije Izrael, až se Pán vrátí, ale už dnes je smí prožívat každý člověk. Toho jsou nám předo brazem mágové od východu slunce. Jsou tu jako zástupci všech pohan ských národů, kterým tato hvězda posvítila na cestu, aby našli Krále všech králů. Také Martin Luther byl jeden z pohanů, který došel spásné víry v Pána Ježíše Krista. O tomto reformátorovi se vypravuje příznačný příběh: Jednou se Martin Luther vracel pozdě večer z cesty a zastavil se u Labe. Reka byla rozvodněná a vystupovala ze břehů. Luther s Melanchtonem stáli u hučící řeky. Chtěli na druhý břeh do Wittenbergu. Bude to možné na slabém, vratkém převozníkově člunu? Luther se už chystal vstoupit do vetché bárky, Melanchton však ho naléhavě napomínal: "Nenastupuj, Martine! Hvězdy jsou nám dnes nepříznivé!" Melanchton byl přívržen cem astrologie, jak to tehdy bylo častým zvykem. A horoskop nebyl pro ně příznivý. Měl velkou obavu. Luther ale vtáhl svého váhajícího a vzpí rajícího se přítele za sebou do člunu. "Domini sumus in nominativo et genetivo - jsme Páně a proto sami pány i nad souhvězdími."
Do jakého to postavení se člověk - často i věřící - dokáže vmanévrovat! Myslí si, že jeho osud je v rukou hvězd. Pán Bůh se dostal až za hvězdy. Horoskop platí pro mnohé víc, než Boží zaslíbení, vliv souhvězdí víc, než Boží všemohoucnost. Luther napravil hlavu a normy nejen ustrašenému 52
Melanchtonovi, ale všem na hvězdy věřícím lidem až po naše dny: Jsme-li Páně, pak jsme pány i nad souhvězdími! Teď se však vraťme k té Hvězdě z Jákoba, jejíž východ Balám proroko val 1 500 roků předem.
Nejdříve, co předcházelo. Bileám byl pohanský jasnovidec z města Petor, někde u Eufratu. Takovým jasnovidcům se připisovala moc, že nad urči tým obětním darem mohou vyslovit působivé zlořečení. Potože tehdejší moábský král Balák se Izraele bál, nejraději by tento národ zničil - byl pro něho pohoršením. Věděl však, že vojensky nemá proti Izraeli žádnou šanci (vždyť Amalechitští také s Izraelem prohráli 2M 17,8násL). Proto pověřil Bileáma, aby Izrael proklel. Ten se sice třikrát pokoušel splnit Balákův rozkaz, ale místo aby Izraeli třikrát zlořečil, třikrát Božímu lidu požehnal. Proč? Sám na to odpovídá: » . . . výrok toho, jenž slyší řeč Boží, jenž má poznání od Nejvyššího, jenž mívá vidění od Všemocného; když upadá do vytržení, má odkryté oči. Vidím jej, ne však přítomného, hledím na něj, ne však zblízka. Vyjde hvězda z Jákoba, po vstane žezlo z Izraele.« (4 M 24,16-17) Příčinou je přicházející Mesiáš, veliký syn Davidův, Hvězda z Jákoba. Proto je Izraelův úděl požehnání, nemůže být prokletý. Izraelský národ jako takový nikdy nezanikne. To platí i o každém, kdo je v Kristu. Co je psáno v té Hvězdě, která se jmenuje Kristus - co tedy skutečně stojí ve hvězdách! - vidíme z trojnásobného požehnání, které chtě nechtě musel nad Izraelem vyslovit Bileám. První nad Izraelem vyslovené požehnání
Jen pomysleme, že Balák slíbil Bileámovi bohatou odměnu, když Izrael prokleje. Co však musel udělat Bileám? »1 pronesl svou průpověď: "Z Aramu přivedl mě Balák, z východních hor moábský král: Pojď mi proklít Jákoba, pojď zaklínat Izraele! Jak mám zatratit, když Bůh nezatracuje? Jak mám zaklínat, když Hospodin nezaklíná? Vidím ho z temene skal, z pa horků na něj hledím: Je to lid, který přebývá odděleně, nepočítá se mezi pronárody. Kdo sečte prach Jákobův, kdo spočítá byťjen čtvrtinu Izraele? Kéž umřu smrtí lidí přímých, kéž je můj konec jako jeho!" Tu se Balák na Bileáma osopil: "Cos mi to provedl? Vzal jsem tě, abys mé nepřátele za tratil, a ty jen žehnáš!" On však odpověděl: "Což nemusím dbát toho, abych mluvil, co mi vkládá do úst Hospodin?"« (4 M 23,7-12) 53
Nebylo prostě možné, aby Bileám proklel národ, kterému Hospodin žehná. Důvodem je postavení, která má Izrael před Bohem, a to ve vztahu k Hvězdě z Jákoba, Ježíši Kristu. To je neotřesitelné postavení. Je potřebí rozlišovat mezi postavením a stavem. Pán Bůh nazírá na po stavení Izraele v souvislosti s vycházející Hvězdou z Jákoba. Pokud se stavu Izraele týká, býval všecko jiné, než poslušný národ. Na poušti často reptával a propadal nevěře. Proto jej Hospodin musel trestat a vychovávat. Také později v zaslíbené zemi se Izrael nechoval často podle vůle Boží. Avšak pokud se jeho postavení týče, byl a zůstal Božím vyvolením, které kotví v milosti, vyvoleným Božím lidem, odděleným od ostatních národů: »Je to lid, který přebývá odděleně, nepočítá se mezi pronárody.« (4 M 23,9b) Z Božího hlediska je Izrael určen pro nejvyšší a neztratitelné požehnání, proto si Bileám přál: ». . . kéžje můj konec jako jeho!« (v. 10b) Máme vůbec potuchu o slavné budoucnosti Izraele? Pavel, který to dobře znal, píše v listě Římanům 11,1: »Chci tím říci, že Bůh zavrhl svůj lid? Na prosto ne! Vždyť i já jsem Izraelec, z potomstva Abrahamova, z pokolení Benjamínova.« Co platí pro Izrael, platí pro každého, kdo spočinul v Ježíši, té Hvězdě z Jákoba, kdo je ozářen Jeho světlem. Tato Hvězda zvěstuje, že jako děti Boží jsme ze strany nepřítele nedotknutelní. Žádná kletba proti nám vyslo vená neplatí, jak to jasně řekl Pavel v listě Římanům 8,1: »Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteříjsou v Kristu Ježíši.« Je možné, že Pán Bůh bude ještě hodně na nás pracovat, a pokud se našeho stavu týče, ještě dávno není všecko v pořádku; pokud se našeho posvěcení týče, máme ještě co dohánět. Je možné, že ještě mnohé musí Pán při nás vynést na světlo a že se Jeho slovem musíme dát dál soudit (1 K 11,31; Žd 4,12). Pán Bůh však nikdy nepřipustí, aby nějaký člověk mohl tak na nás působit, aby nás vytrhl z Ježíšovy ruky (J 10,27-29). Opravdu, to se nemůže podařit žádné proti nám namířené kletbě, protože jako děti Boží jsme skryti v Kristu. Pokud se týká našeho postavení, vidí nás ten třikrát svátý Bůh jen v kráse a slávě Ježíše Krista, té Hvězdy z Jákoba. Tak tehdy viděl Bileám Izrael v té vycházející Hvězdě z Jákoba. Prorocky to naznačuje i nevěsta v Písni Šalomounově, kdy v pohledu na sebe vyznává: »Černá jsem . . .« (Pis 1,5) Ale ženich jásá: »Celá jsi krásná, přítelkyně moje, poskvrny na tobě není.« (Pis 4,7) Jestliže jsme se obrácením a znovuzrozením stali vlastnictvím Pána Ježíše, pak pro nás platí to, co čteme v Efezským 5,25b-27: ». . .jako i Kristus miloval církev a vydal samého sebe za ni, aby ji posvětil, očistiv obmytím vody skrze 54
slovo, aby ji sobě postavil slavnou církev, nemající poskvrny, ani vrás ky,neb cokoli takového, ale aby byla svátá a bez úhony« (král.). Milý bratře, milá sestro, to je naše postavení v Ježíši Kristu. Jen se toho vírou držme! Ušetříme si tak mnoho chození do různých poraden! Uvědomme si, že jakmile se proti nám postaví nějaký nepřítel nebo ža lobce, vystoupí proti němu Pán sám. Vždyť na kříži zrušil každou žalobu proti nám, roztrhal zápis proti nám svědčící, jak čteme v listě Koloským 2,13b-l 5: ». . . a všechny viny nám odpustil. Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž. Tak odzbrojil a veřejně odhalil každou mocnost i sílu a slavil nad nimi vítězství.« Dobře si zapamatujme: Boží úsudek o našem životě vůči jakémukoliv nepříteli a obžalobě se neřídí tím, co jsme sami o sobě (jinak bychom neobstáli!), ale jen a jedině tím, co On sám v díle na kříži dokonaném a dokonalém v nás uskutečnil. On je naše sláva, naše Hvězda! Druhé nad Izraelem vyslovené požehnání
Když to napoprvé nevyšlo, popichuje Balák Bileáma znovu, aby konečně Izrael proklel. Ten však nemohl. Znovu musel žehnat: »1 pronesl svou průpověď: "Nuže, slyš, Baláku! Pozorně mi naslouchej, Sipórův synu! Bůh není člověk, aby lhal, ani lidský syn, aby litoval. Zdali řekne, a neučiní, promluví, a nedodrží? Hle, dostal jsem úkol žehnat. On dal požehnání a já to nezvrátím. Nehledí na kouzla proti Jákobovi, nedbá těch, kdo přejí bídu Izraeli. Hospodin, jeho Bůh, je s ním, hlaholí to v něm královským holdem. Bůh, který jej vyvedl z Egypta, je mu jako rohy jednorožců. Proti Jákobovi není zaklínadla, proti Izraeli není věštby. Od tohoto času bude hlásáno o Jákobovi, zvěstováno o Izraeli, co mu Bůh prokázal. Jaký to lid! Povstá vá jako lvice, zvedá se jako lev. Neulehne, dokud nezhltne úlovek, dokud nevypije krev skolených!" Balák řekl Bileámovi: "Když jej nemůžeš zatra tit, aspoň mu nežehnej!" Ale Bileám odpověděl Balákovi: "Což jsem ti neříkal: Všechno, co bude mluvit Hospodin, vykonám? "« (4 M 23,18-26) Proč se žádné prokletí proti Izraeli nezdaří? Protože Hospodin je věrný a stojí za svým zaslíbením: »Bůh není člověk, aby lhal, ani lidský syn, aby litoval. Zdali řekne, a neučiní, promluví a nedodrží?« Nepřítel může Boží lid svést, ale nemůže ho proklít. V čem je tedy jistota Božího lidu? Nikoli v něm samém, ale ve věrnosti a příslibech Božích. Proto může apoštol Pavel v pohledu na Izrael pro 55
hlásit: »Vždyť Boží dary a jeho povolání jsou neodvolatelná.« (Ř 11,29) Totéž smíme říci o novozákonním Božím lidu. Tak čteme ve 2. Timoteovi 2,13: »Jsme-li nevěrní, On zůstává věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe.« Své novozákonní církvi je Pán věrný a věrně drží svá nám daná zaslíbení. Napište si někam hodně velkými písmeny: Bůh NECHCE od nás od vrátit své požehnání, proto je satan od nás odvrátit NEMŮŽE. Bileám hleděl do daleké budoucnosti. Když spatřil Hvězdu z Jákoba a Izrael ozářený jejím světlem, musel vyznat: »Hle, dostal jsem úkol že hnat. On dal požehnání a já to nezvrátím. Nehledí na kouzla proti Jákobo vi, nedbá těch, kdo přejí bídu Izraeli. Hospodin, jeho Bůh, je s ním, hlaholí to v něm královským holdem.« (4 M 23,20-21) Nepřítel může namítat: "Je tu samá nepravost a bezpráví, je tu tolik zvráceného!" Co je mu to však platné, když Bůh to všecko vymazal? Izajáš vyznává: ». . . za sebe jsi od hodil všechny mé hříchy.« (38,17b) Kdo má právo je znova stavět před Boha? Není ten, který je v nás, větší, než ten, který je ve světě? (1 J 4,4b) V listě Římanům 8,31-34.38-39 čteme: »Co k tomu dodat? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko? Kdo vznese ža lobu proti vyvoleným Božím? Vždyť Bůh ospravedlňuje! Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás!. . . Jsem si jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.« Když jsme vystaveni pokušení a plní úzkosti, uvědomme si: Žádná moc na nebi či na zemi, žádná moc temnosti a pekla se nemůže postavit proti této výpovědi! Možná se strachujete: Je však Pán Bůh opravdu 5 námi? Určitě je s námi a pro nás (orig.) v Pánu Ježíši Kristu. Kdo jednou v Pána Ježíše uvěřil, toho nikdo nemůže vyřadit z postavení, které má před Pánem Bohem v Pánu Ježíši. Naše vykoupení spočívá na neotřesitelném základě díla Pána Ježíše Krista na kříži a v Jeho tam za nás prolité krvi. Kdyby jen malinko tato jistota spočívala na něčem v nás, museli bychom si zoufat. Ona však je založena v Pánu Ježíši Kristu, té Hvězdě z Jákoba, a zůstává neo chvějnou pravdou: Hospodin nelže, nemůže lhát!
56
Třetí nad Izraelem vyslovené požehnání
Balák, moábský král, to zkouší ještě naposledy a snaží se pohnout Bileáma, aby Izrael proklel. Ale v pohledu na Hvězdu z Jákoba může Bileám Iz raeli jen žehnat: ». . . a on pronesl svou průpověď: "Výrok Bileáma, syna Beórova, výrok muže jasnozřivého, výrok toho, jenž slyší řeč Boží, jenž mívá vidění od Všemocného; když upadá do vytržení, má odkryté oči. Jak skvělé jsou tvé stany, Jákobe, tvé příbytky, Izraeli! Rozprostírají se jako úvaly, jako zahrady nad řekou, jako vonné stromoví vysázené Hospodi nem, jako cedry při vodách. Zjeho věder se řinou vody, jeho símě je hojně zavlažováno, jeho král bude vyvýšen nad Agaga, jeho království bude povzneseno. Bůh, který ho vyvedl z Egypta, je mu jako rohy jednorožců. Zhltne pronárody, své protivníky, rozhryže jim kosti, protkne je svými šípy. Stočil se a lehl jako lev, jak lvice. Donutí ho někdo, aby povstal? Kdo ti bude žehnat, buď požehnán, kdo tě bude proklínat, buď proklet."« (4 M 24,3-9) Není dost na tom, že Izraeli se musí jen žehnat. On bude čím dál slav nější, až dosáhne cíle, který mu Pán Bůh určil. Ty stany Izraelců tam dole na poušti byly všecko jiné, než slavné a krásné - ale v pohledu na při cházejícího Mesiáše jsou příbytky Izraele překrásné (v. 5). Nakonec budou nepřátelské národy pohlceny, Izrael však bude odpočívat jako lev, bude mít pokoj a mír (v. 8-9). To proto, že přijde On, ta Hvězda z Jákoba: »Vidím Jej, ne však přítomného, hledím na Něj, ne však zblízka. Vyjde hvězda z Jákoba, povstane žezlo z Izraele. Protkne spánky Moába, témě všech Šétovců.« (v. 17) Totéž platí pro církev Pána Ježíše, pro všecky, kdo věří v Božího Syna. V Něm jsme oslaveni (i když to zatím na nás není vidět) a v Něm budeme čím dál slavnější, plodnější, bohatší: »Rozprostírají se jako úvaly, jako zahrady nad řekou, jako vonné stromoví vysázené Hospodinem, jako cedry při vodách« (v. 6), až konečně budeme jednou tam, kde je On, kde pro nás připravil slavné příbytky: »A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já.« (J 14,3) Pak i o nás bude platit: »Jak skvělé jsou tvé stany, Jákobe, tvé příbytky, Izrae li!« (4 M 24,5) Proč? Inu proto, že budeme podobni Jemu, až Jej uvidíme takového, jaký je (1 J 3, 2b). Jen pomysleme na Římanům 8,30: ». . . které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy.« Nakonec to se všemi, kteří milují Pána Ježíše, dopadne tak, jak to čteme v knize Soudců 5,31: »Tak ať zhy 57
nou všichni tvoji nepřátelé, Hospodine! Ale ti, kdo jej milují, budou jako slunce vycházející v plné síle!«
Vážné napomenutí všem upřímným
Když Bileám vyslovil nad Izraelem své druhé požehnání, vyjádřil své osobní přání: »Kdo sečte prach Jákobův, kdo spočítá byť jen čtvrtinu Iz raele? Kéž umřu smrtí lidí přímých, kéž je můj konec jako jeho!« (4 M 23,10) Tato skutečnost i pozdější strašná Bileámova smrt ukazují, že určitě věděl o slavném věčném životě spravedlnosti. Protože však nikdy nebyl opravdu upřímný a Boží požehnání pro svůj život osobně nepřijal, byl jeho konec úplně jiný, než si přál (4 M 31,8b). Zároveň však nemohl uhnout Boží ruce a musel Izraeli žehnat. Aby však nepřišel o bohatství, které mu sliboval Balák, navedl ho, jak má Izrael svést a tak zahubit část Božího lidu, neposlušné muže, kteří si vzali moábské ženy a propadli proto Božímu soudu. O takových lidech dvojí tváře čteme v Judově epištole 11: »Běda jim, neboť se dali cestou Kaino vou a jako Bileám se nechali svést úplatkem a jako Kárách zahynuli pro svou vzpouru.« Věčné spásy a Božího požehnání dosáhne jen ten, kdo se všemi svými hříchy a selháními přijde k Pánu Ježíši a vydá mu svůj život. Pán Ježíš zve každého, kdo chce k Němu přijít: »Pojďte ke mně všichni, kdo se namá háte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.« (Mt 11,28) Ne musíme se přetvařovat, ani usilovat se Pánu Ježíši zalíbit vlastní zbožností, jako ten farizeus z Lukáše 18,11-12. Můžeme k Němu přijít takoví, jací jsme, jako onen celník: »Avšak celník. . . bil se do prsou a říkal: Bože, sli tuj se nade mnou hříšným« (v. 13), nebo jako ta hříšnice, která omývala Jeho nohy hořkými slzami studu nad svými hříchy. Ten Boží Syn, který na golgotském kříži vydobyl plné vykoupení, řekne každému, kdo v pokání k Němu přijde, to, co tehdy oné ženě: »Jsou ti odpuštěny hříchy.« (L 7,48) Pojďte proto ještě dnes k Božímu Synu a proste: "Pane Ježíši, Ty Hvěz do z Jákoba, odpusť mi mé hříchy a vstup do mého života!" On to jistě učiní. Zůstávejte pak nadále skrze modlitbu a Boží slovo v Jeho blízkosti. Vyhledejte obecenství s živými věřícími, jejichž středem je Pán Ježíš. Pě stujte obecenství se stejně smýšlejícími i s nebeským Otcem a Jeho Synem (1 J 1,3b). Tomu Bible říká "chození ve světle a čím dál hlubší očišťo vání" (1 J 1,7). Tak porostete od slávy v slávu (2 K 3,18), až Jej jednoho dne (při vytržení nebo ve smrti) uvidíte tváří v tvář. Těšíte se na to? 58
OD POSLEDNÍ PŘEKÁŽKY K NEJKRÁSNĚJŠÍMU CÍLI
»Když Atalja, matka Achazjášova, viděla, že její syn zemřel, rozhodla se vyhubit všechno královské potomstvo. Ale Jóšeba, dcera krále Jórama, sestra Achazjášova, vzala Jóaše, syna Achazjášova, a unesla ho zprostřed královských synů, kteří měli být usmrceni, a ukryla ho i jeho kojnou v po kojíku s lůžky. Skryli ho před Ataljou, takže nebyl usmrcen. Schovával se u ní v Hospodinově domě po šest let, zatímco v zemi kralovala Atalja. V sedmém roce obeslal Jójada velitele setnin, tělesnou stráž a běž ce, uvedl je k sobě do Hospodinova domu a uzavřel s nimi smlouvu. V Hospodinově doměje zavázal přísahou a pakjim ukázal králova syna. . . Běžci se rozestavili každý se svou zbraní v ruce od pravé strany domu až k levé straně domu, při oltáři i při domě, aby byli kolem krále. Jójada vy vedl králova syna, vložil na něj královskou čelenku a předali mu Hospodi novo svědectví. Dosadili ho za krále a pomazali ho, tleskali rukama a pro volávali: "A ť žije král!" Když Atalja uslyšela hlas lidu, který se sběhl, přišla k lidu do Hospodi nova domu. Podívala se, a hle, král stojí podle řádu na svém stanovišti, velitelé a trubači u krále, všechen lid země se raduje a troubí na trubky. Atalja roztrhla své roucho a vykřikla: "Spiknutí! Spiknutí!" Kněz Jójada vydal příkaz velitelům setnin, ustanoveným nad vojskem. Řekl jim: "Vy veďte ji středem oddílů. Kdo by šel za ní, ať zemře mečem!" Kněz totiž řekl: "Ať není usmrcena v domě Hospodinově." Přinutili ji, aby vstoupila na cestu, kudy vjíždějí koně do královského domu, a tam byla usmrcena. Jójada pak uzavřel smlouvu mezi Hospodinem a králem i lidem, že budou lidem Hospodinovým, i smlouvu mezi králem a lidem.« (2 Kr 11,1-4.11-17)
Nový zákon je objasňovaný Starým a Starý zákon zase Novým. Tak např. ze 404 veršů knihy Zjevení je více než polovina (278) v přímém vztahu ke Starému zákonu. Podle propočtů Tenneye (Interpreting Revelation, str. 104) dokonce ve 348 verších Zjevení je buď přímá citace Starého zákona nebo nějaká souvislost se starozákonním textem. Proto je tak důležité znát celou Bibli. Vždyť téměř všechny její výpo vědi obsahují prorocký náboj. Tak i ten starozákonní příběh, který jsme si Wsší odborná škola 59 v^!ľľní 3 teoM’cká V Zídkách 402, 260 02 Kolín II
přečetli, má prorocký vztah k Novému zákonu, zejména k těm výpovědím ve Zjevení, které mluví o druhém příchodu Pána Ježíše.
Poslední překážka na zemi před návratem Pána Ježíše Krista Židovský stát, pohoršení pro svět 1. K příběhu. V 11. kapitole 2. Královské je jednou z hlavních postav žena, která velice brutálním způsobem strhla na sebe vládu nad Judou vyvraždila všecky královy potomky. Jmenovala se Atalja. Byla dcerou Jezábely, pohanky, provdané za izraelského krále Achaba. Jezábel byla žena s nebezpečnou podnikavostí, která byla známá svou ukrutností. Měla vyhraněně nepřátelský postoj vůči Hospodinu a národ silně ovlivňovala. Zavedla v Izraeli modloslužbu a uvedla Baalovy kněze, dala dokonce vystavět Baalovi svatyni. Vyhladila Hospodinovy proroky, takže si Eliáš, celý zoufalý, myslel, že zůstal sám jediný. Na hoře Karmel odhalil Eliáš Baalovy kněze jako podvodníky a všechny je pobil. Pak před pomstou Jezábely utekl na poušť (1 Kr 19,lnásl.). Jméno Jezábel je eschatologický pojem a táhne se celým biblickým pro roctvím až ke Zjevení. Jako Jezábelina dcera (2 Kr 8,16-27) nebyla Atalja o moc jiná, než její matka. Byla stejně energická a bez zábran. Pěstovala dál Baalův kult a rozšířila ho dokonce až do králova domu. Byla provdána za judského krále Jórama. Její syn se jmenoval Achazjáš. Nastoupil na trůn po svém otci (2 Kr 8,18.25-26). Oba vládli bezbožně. Po smrti svého syna se Atalja ujala moci a vládla v Jeruzalémě neomezeně. Je to jediná žena na judskem trůnu. 2. Prorocký dopad. Příběh Atalje zobrazuje poslední antikristovskou dobu. Právem se tážeme, zda Atalja, dcera Jezábel není prorockou ilustrací posledního nábožensko-antikristovského spojenectví proti Bohu a Jeho lidu, nazývaného v poslední knize Bible »Babylon veliký, Matka všeho smilstva a všech ohavností na zemi«, jedoucího na šelmě, opilého krví mučedníků (Zj 17,1-6). Jezábel, která dala zmordovat Boží proroky, i Atalja, na jejíž rozkaz byli vyvražděni královští synové, byly krvelačné ženy. Nej lepší vykladači Písma nepochybují, že velká nevěstka Babylon je obrazem ekumeny pod vládou papeže. To je potřebí brát se vší vážností! Jako vládkyně nad Judou byla Atalja jedinou ženou, která kdy v Jeruza60
lémě vládla. Dnes je čím dál patrnější, že Vatikán, ležící v Římě, nemíní uznat Jeruzalém za hlavní město Izraele, protože tam chce vládnout sám. Vrchol antikristovského systému vyústí v to, že zřídí v jeruzalémském chrámě, který se má ještě zbudovat, "ohavnost zpuštění" a bude odtud vládnout: »Žádným způsobem se nedejte od nikoho oklamat, protože ne nastane, dokud nedojde ke vzpouře proti Bohu a neobjeví se člověk nepra vosti, syn zatracení. Ten se postaví na odpor a povýší se nade všecko, co má jméno Boží nebo čemu se vzdává božská pocta. Dokonce usedne v chrámu Božím a bude se vydávat za Boha.« (2 Te 2,3-4) Přáním kato lické církve je internacionalizace Jeruzaléma pod vatikánskou svrchova ností. Papež také usiluje o nadvládu v ekumeně nad všemi církvemi. Všude pracují vědomě i nevědomky jeho prisluhovači a podporují takovou všecírkevní koalici. Zahrnut je celý svět Wůrzburgerský biskup Paul-Werner Scheele chce dosáhnout "pokud možno co největší společnou iniciativu" pro ekumenickou část oslav "Svatého roku 2000". Chce se proto zasadit o kontakt s nekatolickými společenstvími, řekl biskup Scheele, pověřený papežem Janem Pavlem II., aby připravil "Svatý rok" ekumeny. Je vedoucím ekumenické komise německé biskupské konference. "Svatý rok" prý bude "Svátkem sjedno cení", které má obsáhnout všechny dimenze křesťanského života a lid ského života vůbec. (20) I na evangelické straně se horlivě spolupracuje:
Ekumenický Kirchentag (Den církve) již v roce 2000? Biskup Evangelické církve Německa (EKD) pro zahraniční záležitosti, Rolf Koppe, se domnívá, že společný ekumenický Kirchentag na světové výstavě EXPO 2000 v Hannoveru je docela možný. Rychlé sbližování obou lidových církví tuto naději podporuje. (21) V 2 Kr 8,18 čteme o Jóramovi: »Chodil po cestě králů izraelských, jak to činil dům Achabův; jeho ženou byla totiž dcera Achabova. Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích.« Ve Scofieldové Bibli je k tomu následující poznámka: "Manželství Jóšafatova syna Jórama s Achabovou dcerou Ataljí bylo velkou chybou. Takové spojení mělo sloužit míru a spo lupráci obou království, ale posloužilo jedině k úpadku Judy." 61
Právě o to se dnes snaží Řím a Izrael. Izrael chce za každou cenu mír. Nabízí Římu ruku ke smíru. Kvůli míru usiluje o "manželství". Takové spojení se však ukáže jako největší chyba, které by padli v Izraeli mnozí za oběť, kdyby Pán včas nezasáhl. Písmo hovoří o tom, že Izrael uzavře smír se smrtí a že mu to přinese obrovskou škodu: »Vaše smlouva se smrtí bude zrušena a vaše úmluva s podsvětím neobstojí. Až se přežene, budete po něm jak zdupaná země.« (Iz 28,18) Zpět k Atalji: Vyvraždila královské potomstvo. To byl přímý útok Boží ho nepřítele na linii Ježíše Krista v kmenu Judově (Mi 5,1; Žd 7,14; Zj 5,5). Ve 2. Paralipomenon 22,10 čteme: »Když Atalja, matka Achazjášova, viděla, že její syn zemřel, rozhodla se vyhubit všechno královské potom stvo Judova domu.« Cílem všech antikristovských duchů je zbavit Pána Ježíše vlády. Proto byl Izrael a Jeruzalém po staletí vždy znova národy potírán a proto byli Židé stále pronásledováni. Proto je židovský stát pro svět pohoršením. Na základě biblického prorockého slova také víme, jak mocně pocítí Izrael v nej bližší budoucnosti tuto nenávist. Atalja podle Lexikonu biblických jmen od Abrahama Meistera znamená "Pán utlačuje". Není to snad poukaz na veliké soužení ("Strach Jákobův", Jr 30,7), na závěrečné antikristovské období před návratem Ježíše Krista, které má trvat 7 let, Danielův 70. týden? Jistě na to ukazuje i ta skutečnost, že Atalja vládla až 7 roků, než přišel její konec (2 Kr 11,4 násl.). Ale její krutovláda se udává na 6 roků: »Schovával se u ní v Hospodinově domě po šest let, zatímco v zemi kralovala Atalja.« (v. 3) Číslo 6 je charakteristické pro vládu antikrista (Zj 13,16-18). Podle Biblického slovníku Fritze Rieneckera má jméno Atalja ještě další význam, a to "Pán dal najevo svou vyvýšenost". I to se ukáže během sedmiletého období velikého soužení, protože to opravdu bude doba, kdy Pán dá najevo, že je nade všecko vyvýšený. Tak čteme ve Zjevení upro střed líčení poledních událostí na zemi: »Zatroubil sedmý anděl. A ozvaly se mocné hlasy v nebi: Vlády nad světem se ujal náš Pán a jeho Mesiáš; a bude kralovat na věky věků.« (Zj 11,15) Jméno Ataljiny matky Jezábel najdeme v posledním poselství Pána Ježíše církvím. V dopise do Thyatir zmiňuje Pán mezi jiným, že se tam vyskytnou "hlubokosti satanovy" (tajné nauky a kulty Jezábely), kterou před tím kárá: »Ale to mám proti tobě, že trpíš ženu Jezábel, která se vydává za prorokyni a svým učením svádí moje služebníky ke smilstvu a k účasti na modlářských hostinách.« (Zj 2,20) Podle známých vykladačů Písma je tímto dopisem zvlášť prorocky naznačena epocha papežství, které 62
za staletí vyvinulo tento charakter. Samozřejmě se přitom nejedná o upřímné věřící v římskokatolické církvi, ale o systém Vatikánu a učení, které odporuje Písmu. V církvi v Thyatirech vládla žena, jak je tomu i v římskokatolické cír kvi, kde je žena uctívána jako "královna nebes", korunovaná věncem ze 12 hvězd, která s tou biblickou Marií nemá nic společného. Také vlajka Ev ropy se svými 12 hvězdami na modrém pozadí nemá nic společného s počtem států v EU, ale je to symbol Marie. K. tomu napsal Johannes H. Rottmann:
12. září 1958 byla na severoitalské hoře Serenissima mailandským arci biskupem Montinim, zemřelým papežem Pavlem IV., zasvěcena 20 m vy soká socha Madony, která nese jméno: "Naše milá paní a vládkyně Evropy". Katolická církev vidí v Marii biblickou postavu "ženy oděné sluncem" s korunou ze 12 hvězd. Papež Jan Pavel II. řekl: "Obraťme proto znova svůj pohled k matce Vykupitele světa, paní tajemného Jano va zjevení, kženě, oděné sluncem." Pro ctitele Marie je její barvou modrá. Evropská vlajka má 12 hvězd na modrém pozadí. Evropská vlajka vyjadřuje: Marie je vládkyní Evropy. (22) Jezábel znamená podle Lexikonu biblických jmen Abrahama Meistera m.j. "neprovdaná", ačkoliv Jezábel provdaná byla. Prorocky to může být pou kaz na celibát římskokatolických kněží. Písmo však učí jasně: »Nuže, bis kup (tzv.dohlížitel, představenýjwá být bezúhonný, jen jednou ženatý . . .« (1 Tm 3,2) Sám apoštol Petr, vnímaný katolickou církví jako první papež, byl ženatý. Čteme přece o jeho nemocné tchýni (Mt 8,14; Mk 1,30; L 4, 38). Že se u celibátu, vnuceného kněžím, jasně jedná o "učení démonů", vysvítá z Pavlova dopisu Timoteovi: »Duch výslovně praví, že v posled ních dobách někteří odpadnou od víry a přidrží se těch, kteří svádějí démonskými naukami, jsou pokrytci, lháři a mají vypálen cejch na vlastním svědomí. Zakazují lidem ženit se . . .« (1 Tm 4,l-3a) Není to hrozné? Jako Jezábel, pohanka a modloslužebnice Baalova nepatřila k izrael skému národu, byla i ta novozákonní Jezábel v pravé církvi neprávem. Přesto vystupovala jako prorokyně: ». . . která se vydává za prorokyni a svým učením svádí moje služebníky ke smilstvu a k účasti na mod lářských hostinách.« (Zj 2,20) Papežství, které má řadu pohanských prvků,
63
se představuje jako mluvčí Boha, jako zástupce Ježíše Krista na zemi. Římskokatolická církev určuje, jaká dogmata platí, co se má učit a jak se má žít. Ale např. katolická mše vůbec neodpovídá Boží vůli, protože oběť Pána Ježíše Krista na Golgotě je naprosto dostačující, jak je psáno: »Kris tus však přinesl za hříchy jedinou oběť, navěky usedl po pravici Boží . . . Tak jedinou obětí navždy přivedl k dokonalosti ty, které posvěcuje . . . Tam, kde jsou hříchy odpuštěny, není už třeba přinášet za ně oběti.« (Zd 10,12.14.18) Jako kdysi Jezábel sváděla k účasti na modloslužbě, tak i dnes jsou mnozí svedeni ekumenickým hnutím. Buď se k němu připojí neboje mlč ky tolerují. Atalja byla dítětem starozákonní Jezábel. Je proto zajímavé, že Pán ve Zjevení 2,23 mluví o "synech" Jezábely. Tím naznačuje, dle mého mínění, že se modloslužebná, svádějící linie Jezábelina dál v papežství potáhne všemi věky a všemi vrstvami, přes ekumenu až k té "nevěstce Babylon" (Zj 17). Ve svém dopisu do Thyatir jasně říká jedno (to těm předešlým církvím neříkal): »Jenom se pevně držte toho, co máte, dokud nepřijdu.« (Zj 2,25) Tím už tehdy naznačoval, že tento církevní systém, projevující se v Thyatirách směsí pravých věřících a "synů" Jezábely, tu bude trvat až do Jeho příchodu. Pod vedením Říma (Vatikánu) vyzraje do světové církve (ekumena) a konečně bude Bohem souzen jako »Babylon veliký, Matka všeho smilstva a všech ohavností na zemi.« (Zj 17,5; srovnej Zj 17 a 18) Vážné globální snahy spějí k tomuto cíli. K tomu dvě závažné zprávy z dobře informovaných zdrojů: Biskup pro připojení Lausannského hnutí k Světové radě církví Rolf Koppe (Hannover), biskup pro zahraniční záležitosti EKD, má za důležité, aby se evangelikální Lausannské hnutí, založené v roce 1974, připojilo k Světové radě církví v Ženevě. Je prý zásluhou Lausannského hnutí, že v dialogu s jinými náboženstvími vždy znovu nastoluje otázku pravdy. Nesmí prý být zpochybňováno, -že otázka pravdy a misie je pro církev nezadatelná (Idea-spectrum, 45/8.11.1995, sír. 9). Koppe... svými snahami jasně ukazuje, že jeho cílem je zaintegrování evangelikálů do ekumeny. Kdyby Lausannské hnutí vyhovělo tomuto pozvání (jasné odmítnutí dosud nebylo vysloveno), mělo by to dale kosáhlý světový dopad na mnohé svobodné církve a Evangelickou alian ci... (23) 64
Evangelikálové přijali papežovo pozvání Papež Jan Pavel II. pozdravil během své pětidenní cesty po východním pobřeží Ameriky skupinu prominentních amerických evangelikálů. Mezi 25 pozvanými vedoucími osobnostmi, které se s papežem setkaly v rezi denci kardinála Johna 0'Connora v New Yorku, byli např. Pat Robertson (z oblasti rozhlasu, TV), Charles Colson (zakladatel společnosti Prison) a Don Argue, vedoucí národního sdružení evangelikálů . . . Podle zprávy "Christianity Today" vnímal Robertson setkání jako velmi srdečné a papeže označiljako "pokorného a starostlivého Božího služeb níka". Ve třístránkovém dopise, který papeži osobně předal, ho prosil, aby působil ke sjednocení katolíků a evangelikálů. (24)
V jaké vážné a navýsost výbušné době žijeme - opravdu jsme na nejlepší cestě k duchovně úplně degenerované světové církvi, o které podává zprávu poslední kniha Bible! 3. Osobní dopad. Je strašné, že mnozí křesťané jsou velmi labilní, hotoví ke každému kompromisu, příliš tolerantní. Mnozí udělali z ostrého meče Božího slova milý gumový míč, s nímž je možné si pěkně pohrát. Ale slyšme slovo Pána Ježíše: »Ale to mám proti tobě, že trpíš ženu Jezábel...« Copak nám to nestačí, že Pán je proti tomu? Kolik křesťanů dnes bez dalšího akceptuje ekumenu a učení římskoka tolické církve, které v mnohém odporuje Písmu, zlehčuje. Kolik vyzna vačských sborů a církví se k ekumeně připojilo a rozšířilo tak prostor pro směsici pravdy a lži. To platí i pro náš osobní život víry: Jaké všemožné kompromisy, bludy a hříchy trpíme! Mužové víry všech dob znali toto ne bezpečí, proto se modlili a vyznávali: - »Odvracej mé oči, ať nehledí na šalebnost.« (Z 119,37a) - »Jsem dalek toho, abych proti Hospodinu hřešil.« (1 S 12,23) - »Hospodina stále před oči si stavím.« (Z 16,8a) - »Ale Daniel sipředsevzal, že se neposkvrní. . .« (Da 1,8a) Máme i my učení, ale schází nám život? Pán Ježíš nás vyzývá: »Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.« (Mt 4,19)
Poslední události v nebi před návratem Pána Ježíše Zatím co Atalja likvidovala všecko královské potomstvo (2 Kr 11,1), na jiném místě se dálo něco, o čem neměla nejmenší potuchy.
65
1. Skrytý král. Ve 2. Královské 11,2 čteme: »Ale Jóšeba, dcera krále Jórama, sestra Achazjášova, vzala Jóaše, syna Achazjášova, a unesla ho zprostřed královských synů, kteří měli být usmrceni, a ukryla ho i jeho koj nou v pokojíku s lůžky. Skryli ho před Ataljou, takže nebyl usmrcen.« Tento skrytý královský syn je nádherným předobrazem našeho Pána Ježíše Krista, židovského Krále. I Jóaš měl být zabit na příkaz Atalje. Tak chtěl později satan prostřednictvím Heroda zavraždit v Betlémě narozeného ži dovského Krále. To se mu však nepodařilo. Po celý Jeho pozemský život se ten zlý snažil Pána Ježíše zlikvidovat. Ale nepodařilo se mu zahubit Pána Ježíše, než nastal čas Jeho oběti na Golgotě. A tam triumfálně Boží Syn volá: »Dokonáno jest!« (J 19,30) Třetího dne vstal z hrobu a po dal ších čtyřiceti dnech vystoupil na nebe a posadil se po pravici Boží na trůně. Prorocky to vyjadřuje Zjevení 12,4-5: »A drak (=satan) se postavil před ženu (= Izrael, 12 hvězd představuje 12 pokolení Izraele), aby pohltil její dítě (= Ježíš), jakmile se narodí. Ona porodila dítě, syna, který má že leznou berlou pást všechny národy; ale dítě bylo přeneseno k Bohu a jeho trůnu.« Mladičký král Jóaš měl být zlikvidován, ale byl "vytržen" a ukryt v chrámové noclehárně (2 Kr 11,3), kde zůstal po šest let Ataljiny vlády ukryt před královnou i lidem. Ježíš Kristus je ještě dnes v domě Božím, u svého Otce, a odpočívá tam po vykonaném díle, jak to prorocky viděl David: »Výrok Hospodinův mému pánu: "Zasedni po mé pravici, já ti po ložím tvé nepřátele za podnoží k nohám."« (Ž 110,1) Tam je pro nepřítele nedosažitelný a pro Izrael skrytý (vyjma mesiášských věřících Židů, jak tomu bylo v době Jóašově, kdy o něm věděli jen levité a kněží). Zatím co Jóaš byl skrytý v domě Božím, »v zemi kralovala Atalja.« (2 Kr 11,3) Její žezlo bylo poskvrněno mnohou nevinnou krví. Také Izrael ještě před návratem Mesiáše půjde velkým trápením, smrtí a těžkým soužením. O ženě (světová církev pod vedením papeže), která sedí na šelmě, »plné rouhavých jmen, o sedmi hlavách a deseti rozích« (Zj 17,3), čteme ve v. 6: »Viděl jsem tu ženu, zpitou krví svátých a krví Ježíšových svědků.« David Hunt plastický líčí, jak asi bude vypadat ta poslední doba pro věřící a pro Izrael. Krev mučedníků (...) Tak se římský katolicismus stal náboženstvím, které má na svědomí z celosvětového hlediska nejvíce pronásledování. . . (Papež) Inocenc III. 66
zavraždil během jediného odpoledne daleko více křesťanů, než kterýkoliv římský císař za celé období své vlády. Will Durant píše otevřeně: Srovnáme-li hon na kacíře v Evropě v letech 1227 - 1492, pak musíme říci, že římské pronásledování křesťanů v prvních třech stoletích bylo proti tomu jemným a lidským počínáním. S každým, pro historika žádou cím a pro křesťana povoleným zařazením musíme inkvizici (římskokato lické církve, autor) postavit na stejný stupeň jako války a pronásledování v naší době, jakož i temná období dějin lidstva, a zjevuje nám hrůzy, které nejsou známy o žádné šelmě. (25) Však přece v nejkrvavějším pronásledování v posledních letech před opětným příchodem Pána Ježíše, jak o něm Pán pověděl: »Neboť tehdy nastane hrozné soužení, jaké nebylo od počátku světa až do nynějška« (Mt 24,21), On uchrání zůstatek Izraele před hrůzami nepřítele, především těch 144 000, dokud se nenaplní čas!
2. Shromáždění církve. Po uplynutí šestileté vlády Atalje nad Judou se najednou stalo něco, s čím nepočítala: »V sedmém roce obeslal Jójada velitele setnin, tělesnou stráž a běžce, uvedl je k sobě do Hospodinova domu a uzavřel s nimi smlouvu. V Hospodinově domě je zavázal přísahou a pak jim ukázal králova syna.« (2 Kr 11,4) Stalo se to v sedmém roce její vlády. Číslo 7 je v Bibli znamením dokonalosti, dokončení, plnosti. Ze jména ve Zjevení se hojně vyskytuje. Kněz Jójada zobrazuje prorocky Boha Otce. Jeho jméno znamená "Pán poznává". To, co Jójada udělal, je obrazem vytržení církve, která bude Du chem svátým před obdobím velikého soužení zavolána ke trůnu Krále do nebe. - Jójada se spojil se setníky a vyslal je, aby do Božího domu shro máždili levity: »Obcházeli Judsko a shromáždili ze všech judských měst lévijce i představitele izraelských otcovských rodů a přišli do Jeruzalé ma.« (2 Pa 23,2) Lévijci byli tělesnou stráží krále, těmi, kdo bděli - obraz bdící církve. Tak Bůh Otec všechny, které zná jen On (své děti, své ovce, ty, kdo se stali vlastnictvím Pána Ježíše), zavolá Duchem svátým do nebeského Jeru zaléma, do Otcova domu. Na pozadí současného vývoje se smíme do mnívat, že k vytržení církve dojde již velmi brzy. Pak údy pravé církve uvidí Pána tak, jak je (1 J 3,2). Budou Jemu, svému Pánu a Zachránci, představeni. Jak krásně je to zde napsáno: »ukázal jim králova syna.« (2 Kr 11,4b) Pak se lévijci »rozestavili každý se svou zbraní v ruce od 67
pravé strany domu až k levé straně domu, při oltáři a při domě, aby byli kolem krále« (2 Kr 11,11b) Nádherný prorocký obraz ke Zjevení 4. Tam je nám líčeno vytržení, když je Jan otevřenými dveřmi vytržen do nebe (v. 1), kde mezi jiným vidí těch 24 starších: »Ihned jsem se ocitl ve vytržení ducha: A hle, trůn v nebi, a na tom trůnu někdo, kdo byl na pohled jako jaspis a karneol; a kolem trůnu duha jako smaragdová. Okolo toho trůnu čtyřiadvacet starců, oděných bělostným rouchem, na hlavách koruny ze zlata.« (v. 2-4) Starci stojící kolem trůnu Beránkova představují vytrženou církev Pána Ježíše. Je zajímavé, že ve Starém zákoně bylo 24 lévijských řádů (1 Pa 24 a 25). Lévijci, kteří tehdy obklopili krále Jóaše, byli z kněž ského kmene a představují církev, která je novozákonním kněžstvem (Zj 1,5-6). Zatím co Atalja stále ještě běsnila, byli Lévijci v skrytosti chrámu v pří tomnosti krále Jóaše a kněze Jójady připravováni na veřejné vystoupení po boku králově. Tak tomu bude v nedaleké budoucnosti: Po vytržení církve, kdy na zemi bude panovat antikristova hrůzovláda, budou "lévijci", údy Kristovy církve, se svým nebeským Králem. Skryti celému světu se budou připravovat na veřejné vystoupení po Jeho boku, až se zjeví ve veliké moci a slávě. Lévijci jsou proto symbolem církve, že pouze oni a kněží měli přístup ke svatyni: »Nikdo ať nevchází do Hospodinova domu, jen kněží a službu konající lévijci; ti mohou vejít, poněvadž jsou posvěceni.« (2 Pa 23,6) Jen kněží a lévijci byli "svati" (podle král.), zasvěcení ke službě ve svatyni a k držení stráže. Bdíme? Jsme Pánu k dispozici pro službu Jemu po boku? Usilujeme o pokoj se všemi a o posvěcení? Znaky pravé církve jsou: bdělost (Mt 26,41; L 12,35-37), svatost (posvěcení skrze Kristovu krev, Žd 10,29), a ochota k službě (posvěceni ke skutkům spravedlnosti), jak čteme ve Zje vení 19,8: ». . . a byljí dán zářivě čistý kment, aby se jím oděla. Tím kmen tem jsou spravedlivé skutky svátých.« Takovým posvěcením je církev při pravena na vytržení a jen jí se dostane přístupu do domu Božího, do ne beské otčiny.
To nejkrásnější přijde, až se Král zjeví!
Pokyn k vyražení. Stalo se to v sedmém roce Ataljina panování: »V sed mém roce obeslal Jójada velitele setnin, tělesnou stráž a běžce, uvedl je ksobě do Hospodinova domu.« (2 Kr 11,4a) Už jsme si připomněli, že 68
číslo 7 je v Bibli znamením "dokonalosti" nebo "dokončení". Po sedmi le tech antikristovské krutovlády, po vraždení a zabíjení, přijde Pán Ježíš se svoji církví. O znamení k vyražení je psáno 2 Kr 11,14b: ». . . velitelé a trubači u krále, všechen lid země se raduje a troubí na trubky. Atalja roztrhla své roucho a vykřikla: "Spiknutí! Spiknutí!"« Provázen zvukem pozounů byl mladý Jóaš po období vlády Atalje provolán králem. Tak tomu bude i na konci časů. Doprostřed běsnění antikristovské vlády na zemi zazní nebeské pozouny a bude provolán pravý Král: »Zatroubil sedmý anděl. A ozvaly se mocné hlasy v nebi: Vlády nad světem se ujal náš Pán a jeho Mesiáš; a bude kralovat na věky věků. Čtyřiadvacet starců, sedících na svých trůnech před Bohem (oni už tam byli), padlo na kolena, klaněli se Bohu a volali: "Dobrořečíme tobě, Pane Bože všemohoucí, který jsi a kterýs byl, že ses chopil veliké moci, která ti náleží, a ujal ses vlády. Rozzuřily se národy, ale přišel hněv tvůj. . ."« (Zj 11,15-18a)
2. Návrat. Podle způsobu psaní znamená Jóaš "Pán sem spěchá" nebo "Pán je silný a mocný". Obojí se hodí ke druhému příchodu Pána Ježíše. I když se zdá, že se dnes ještě to a ono protahuje, události v Bibli předpovězené se přiřítí na svět jako bouřlivý příval. V poslední knize je to na značeno slovy: »Zjevení, které Bůh dal Ježíši Kristu, aby ukázal svým služebníkům, co se má brzo stát.« (Zj 1,1) Slovo "brzy" v této výpovědi lze také přeložit "náhle" nebo "spěšně". To znamená, že jakmile se předpovězené události začnou dít, budou se na svět valit prudce a rychle. Proto ani není nutné čekat už dnes určitá znamení a události, jako např. aby se EU rozšířila na oblast bývalé Římské říše, na zjevení antikrista či na pře padení Izraele Gógem a jeho spojenci ze země Magóg. To vše se ráz na ráz odehraje po vytržení církve. V tomto časovém úseku (70. týden = 7 roků) se Pán prokáže na světě jako "silný a mocný". Až se pak vydá na cestu svého druhého příchodu na zem, bude Jeho církev při tom, jak to prorocky naznačuje 2. Královská 11,8: »Obklopíte krále, každý se zbraní v ruce. Kdo by chtěl vniknout do vašich oddílů, bude usmrcen. Buďte s králem při jeho vycházení a vcházení.« Církev se bude podílet na konečném Božím soudu nad zemí. Zjeví se s Ježíšem Kristem v slávě, jak je psáno: - »Hle, přichází Pán s desetitisíci (hovorově myriády) svých svátých, aby vykonal soud nade všemi.« (Ju 14b-15a) - »Pak přijde Hospodin, můj Bůh, a s tebou všichni svati, Bože.« (Za 14,5b) 69
- ». . . ale Beránekje přemůže, protože je Pán pánů a Král králů; ti, kdo jsou s ním, jsou povolaní a vyvolení a věrní.« (Zj 17,14) - »Za ním nebeská vojska na bílých koních, oblečená do bělostného čistého kmentu.« 19,14) - ». . . až přijde náš Pán Ježíš se všemi svými svátými.« (1 Te 3,13) Zjeví se pak sám Pán, jak to nastiňuje 2. Královská 11,12: »Jójada vy vedl králova syna, vložil na něj královskou čelenku a předali mu Hospodi novo svědectví. Dosadili ho za krále a pomazali ho, tleskali rukama a pro volávali: "Ať žije král!"« Zde se pozvedá opona k poslednímu jednání dějin lidstva. Celý svět uvidí Pána Ježíše Krista, až se zjeví jako světo vládný Král. Církev a nebešťané, kteří budou tvořit Jeho doprovod, Jej budou velebit a uctívat: »Čtyřiadvacet starců, sedících na svých trůnech před Bohem, padlo na kolena, klaněli se Bohu a volali: "Dobrořečíme tobě, Pane Bože všemohoucí, který jsi a kterýs byl, že ses chopil veliké moci, která ti náleží, a ujal ses vlády."« (Zj 11,16-17) Pak bude Pán Ježíš nade všecko vyvýšený a všecky říše světa se mu poddají. Antikrist se však nesmírně vyděsí, jako kdysi Atalja: »Podívala se, a hle, král stojí podle řádu na svém stanovišti, velitelé a trubači ukrále.« (2 Kr 11,14a) To je scéna, kterou Daniel popisuje takto: »Viděl jsem v nočním vidění, hle, s nebeskými oblaky přicházel jakoby Syn člo věka; došel až k Věkovitému, přivedli ho k němu. A byla mu dána vla dařská moc, sláva a království, aby ho uctívali všichni lidé různých národ ností a jazyků. Jeho vladařská moc je věčná, která nepomine, a jeho království nebude zničeno.« (Da 7,13-14) - Co pak nastane, je nastíněno ve 2. Paralipomenon 23,15: »Přinutili ji (Atalju), aby šla ke vchodu Koňské brány u královského domu, a tam ji usmrtili.« Viditelným příchodem Kris tovým ve velké moci a slávě skončí moc antikrista, té "nevěstky Babylon" a všeho bezbožného: »A pak se ukáže ten zlý, kterého Pán Ježíš zabije de chem svých úst a zničí svým slavným příchodem.« (2 Te 2,8)
3. Přichází to nejkrásnější: Ježíš, nutnost pro svět! Se zjevením Ježíše Krista v slávě a po závěrečných soudech přijde nakonec to nejkrásnější. Celý Izrael se bude radovat a dojde konečně pokoje. Prorocky je to na značeno korunovací krále Jóaše. Když Atalja byla odsouzena, Baal a os tatní modly pobořeny, Baalův kněz Mátán odstraněn, čteme: »Potom (Jójada) vzal velitele setnin, tělesnou stráž a běžce i všechen lid země a vedli krále dolů do královského domu, kde zasedl na královský trůn. Všechen lid země se radoval a v městě nastal klid.« (2 Kr 11,19-20a) Bude 70
zřízeno královské vladařství Kristovo a Izrael bude Jeho lidem. »Celé shromáždění uzavřelo v Božím domě smlouvu s králem. Jójada jim řekl: "Hle, králův syn! Bude kralovat, jak mluvil Hospodin o Davidových sy nech."« (2 Pa 23,3) Pán Ježíš se konečně jako největší Davidův syn usadí na Davidově trůně v Jeruzalémě a bude odtud vládnout nad celým světem. Konečně se naplní, co zvěstoval anděl při jeho narození: »Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida.« (L 1,32) A o Izraeli se splní Žalm 89,17: »Budou jásat každý den v tvém jménu, pozvedá je tvoje spravedlnost.« Pak bude Izrael před celým světem Božím národem a Boží smlouva s ním dojde svého konečného naplnění. Ktomu ukazuje 2. Paralipomenon 23,16: »Jójada pak uzavřel smlouvu mezi sebou, vším lidem a králem, že budou lidem Hospodinovým.« V tisíciletém království církev bude s Pánem Ježíšem, bude mu sloužit mezi nebesy a zemí a s Ním bude oslavena. Izrael mu bude sloužit jako po zemský národ, když On bude vládnout nad celým lidstvem. »Ale království se ujmou svati Nejvyššího a budou mít království v držení až na věky, totiž až na věky věků . . . Jeho království bude království věčné a všechny vla dařské moci ho budou uctívat a poslouchat.« (Da 7,18.27b) To nejkrásnější přitom bude, že se konečně naplní všechno tak, jak to předpověděli proroci a jak to nastiňuje už 2. Paralipomenon 23,3b: »Hle, králův syn! Bude kralovat, jak mluvil Hospodin o Davidových synech.« Žádná moc a žádná mocnost, ani Jezábel, ani Atalja, ani žádný antikrist, nebudou moci zabránit, aby Pán Bůh dovedl své plány k slavnému cíli: Ježíš Kristus bude králem v Jeruzalémě a odtamtud nad celým světem!
71
HODINA JEHO NÁVRATU
»Hlas mého milého! Hle, právě přichází, hory přeskakuje, přenáší se přes pahorky. Gazele se podobá můj milý nebo kolouškovi. Hle, právě stojí za naší zídkou, nahlíží do oken, dívá se mřížovím. Můj milý se ozval, řekl mi: "Vstaň, má přítelkyně, krásko má, a pojď! Hle, zima pominula, lijavce přešly, jsou tytam. Po zemi se objevují květy, nadešel čas prořezávat révu, hlas hrdličky je slyšet v naší zemi. Fikovník nasadil první plody, voní kvítky vinné révy. Vstaň, má přítelkyně, krásko má, a pojď! Holubičko moje v rozsedlinách skály, v úkrytu nad strží, dopřej mi zahlédnout tvou tvář, dovol mi hlas tvůj slyšet! Jak lahodný je tvůj hlas! Jak půvabnou máš tvář! "Lišky nám schytejte, lištičky malé, plenící vinice, vinice naše, když kvetou!" Můj milý je můj a já jsem jeho, on pase v liliích.« (Pis 2,2-16) Píseň Šalomounova (nazývána také "Píseň písní", protože se skládá asi ze 25 - 30 jednotlivých písní) je jedním z nej krásnějších literárních děl světa. Popisuje překrásně charakter a jednání lásky. Může být vykládána trojím způsobem: 1. Láska Šalomouna k Sulamitské, jeho milé 2. Jako nádherné podobenství lásky Hospodina k Izraeli 3. Jako prorocký pohled na lásku Pána Ježíše k Jeho církvi Pán Ježíš velmi zřetelně na nejednom místě v evangeliích vyslovil, že den a hodinu (ve smyslu pevného data) Jeho příchodu nikdo nemůže před povědět. Avšak na mnoha jiných místech Písma jak On, tak Jeho apoštolé jasně ohlásili, že "dobu" Jeho příchodu (ve smyslu určitého období) mů žeme rozpoznat na základě jasných prorokovaných "znamení". V žádné jiné generaci neplatilo tak jasně slovo Židům 10,37: »Vždyť už jen docela krátký čas, a přijde ten, který má přijít, a neopozdí se.« Pro každé upřímné dítě Boží je to nesmírně osvěžující vědomí: Pán Ježíš je ten přicházející! Přijde a neopozdí se! Chceme si na základě naše ho oddílu z Písně Šalomounovy rozdělit náš námět o hodině Jeho příchodu takto: - Hodina Jeho návratu - Hodina Jeho návratu pro Izrael - Hodina Jeho návratu pro Církev 72
Hodina Jeho návratu Je třeba důrazně připomenout, že se jedná o Jeho hodinu, o Jeho příchod. Jedná se o toho jednorozeného Syna, kterého Otec miluje a kterého poslal na svět. Otec a celý svět nebešťanů čeká na tu hodinu, kdy se potvrdí božství Ježíše Krista v Jeho osobním návratu. To prorocky naznačuje Píseň 2,8-10: »Hlas mého milého! Hle, právě přichází, hory přeskakuje, přenáší se přes pahorky.Gazele se podobá můj milý nebo kolouškovi. Hle, právě stojí za naší zídkou, nahlíží do oken, dívá se mřížovím. Můj milý se ozval, řekl mi: "Vstaň, má přítelkyně, krásko má, a pojď!"« Na základě biblických výpovědí jsem se pokusil shrnout, jaký bude ten Jeho návrat. Vidíme, s jak ohromující skutečností jsme zde konfrontováni. Budeme-li o tom soustředěně přemýšlet, pronikne nám to až do morku kostí. > Ježíš Kristus přijde osobně! Nepochybujeme-li o tom, že přišel jako člověk před dvěma tisíciletími na tento svět poprvé, pak nemůžeme ani po chybovat, že se osobně objeví i podruhé, že se vrátí. Před svou smrtí na golgotském kříži potěšoval své učedníky: »A odejdu-li, abych vám připra vil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já.« (J 14,3) A když při Jeho nanebevstoupení za Ním učedníci hleděli jako přimražení, stáli vedle nich náhle andělé a řekli jim: »Muži z Galileje, co tu stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet.« (Sk 1,11) Tu nám jasně září Pis 2,8: »Hlas mého milého! Hle, právě přichází, hory přeskakuje, přenáší se přes pahorky.« Velikým cílem lásky Pána Ježíše k Jeho církvi je svatba Beránkova s Jeho vyvolenou nevěstou (Zj 19,7). > Jeho návrat bude tak velkolepý, že předčí všecko, co do té doby svět kdy zažil. Bude to také největší překvapení všech dob, vždyť přijde "jako zloděj v noci" (Mt 24,42-44; 1 Te 5,2; Zj 6,15-17; 16,15). Až přijde, bude to na světě vypadat "jako za dnů Noé" (Mt 24,37). Až do potopy lidé ne znali déšť. Protože je však Hospodin chtěl zahladit potopou, mělo pršet, a Noé na Boží příkaz budoval záchrannou archu. Když pak se svou rodi nou a zvířaty vešel do korábu, rozevřela se nebesa a všecky podzemní zdroje a celá země i s nejvyššími horami se ocitla pod vodou. Přesto, že Noé lidem potopu předpovídal, nikdo mu nenaslouchal. Pán Ježíš o tom řekl: »Jako tehdy před potopou hodovali a pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu, a nic nepoznali, až přišla potopa a za chvátila všecky - takový bude i příchod Syna člověka.« (Mt 24,38-39)
73
Tak jako Noé a jeho rodina svým potomkům o ničem jiném jistě tolik nevyprávěli, jako o svém podivuhodném zachránění v arše za strašné po topy, která zahubila celé ostatní lidstvo, tak lidé v tisíciletém království nebudou hovořit o ničem jiném tolik, jako o té všecko převyšující hodině návratu Ježíše Krista. Zkusme se přenést do budoucnosti, řekněme ta kových 300 roků po druhém příchodu Páně. V tomto mírovém tisíciletém království Pána Ježíše Krista budou panovat zcela jiné životní podmínky. Lidé budou znovu dosahovat velmi vysokého věku (Iz 65,20-22), podobně jako na počátku (Gn 5). Jen si představme, jaké to bude! V nějaké zemi sedí maminka na lavičce před domem a dopřává si chvil ku odpočinku. Volá na svou malou dcerku, která si někde poblíž hraje: "Pojď sem, Haničko, sedni si mi na klín!" Maminka, která tehdy zažila návrat Pána Ježíše Krista, touží po tom, aby své holčičce o této nej úžasnější ze všech události vyprávěla. "Víš, Haničko, sama jsem to zažila, když tehdy na konci strašně temné doby bylo na zemi moc zle. Hvězdy z nebe padaly, moci nebeské se pohybovaly (Mt 24,29). Najednou se však otevřelo nebe a znamení Syna člověka osvítilo oblohu (v. 30). Zazářilo oslnivé světlo. Objevil se bělostný kůň a na něm jezdec, jehož oči byly jako plamen ohně a obličej mu zářil jako slunce (Zj 19,11-13). Za Ním následovaly nespočetné zástupy nebeských, bíle oděných jezdců na bílých koních, obrovské nebeské vojsko (v. 14). Celý svět zadržel dech. Před tím všecko pronikajícím světlem se většina lidí pokoušela skrýt v jeskyních a skalních rozsedlinách. Když pak Ježíš Kristus, ten jezdec na bílém koni, přišel na zem, začal soudit národy. Mnoho lidí tehdy propadlo zatracení (Mt 25,46a). Tvůj tatínek však a já jsme směli vejít do tisíciletého království. Víš proč, Haničko? Protože jsme tehdy několik na smrt pro následovaných Židů přijali do svého domu, schovali jsme je ve sklepě a tam se o ně starali. Když pak nastal v Jeruzalémě ten veliký soud před Jeho trůnem, obrátil se Král na tatínka a na mne a řekl: "Jděte na mou pravici!" Velice nás to překvapilo a udiveně jsme se Ho otázali: "Pane, kdy jsi byl u nás hostem a my se o Tebe starali?" Podíval se na nás láskyplně a řekl: »Cokoliv jste učinili jednomu z těchto nepatrných bratří, mně jste učinili.« (Mt 25,40b) Jen si to představ, Haničko! Je tomu už 300 roků. Ty ses narodila už do této Mesiášovy mírové říše. Dej mu, tomu Králi všech králů, své srdce a zůstaň mu věrná!" Jsem hluboce přesvědčen o tom, že všechno přesahující událost druhého příchodu Pána Ježíše Krista bude předmětem rozhovorů po celé tisícileté království a že se o tom bude vyprávět dětem, vnukům, pravnukům . . .
74
> Ježíšův návrat bude jako blesk, který planoucím ohněm s obrovskými kouřovými zplodinami zazáří v nikdy nevídané svatosti (L 17,24; Mt 24, 27; JI 3,3-5; 2 Te 1,7). > S touto událostí se musí vyrovnat celý svět, všecky končiny světa, všichni lidé od světových velkoměst až do poslední zapadlé vísky v pra lese. Nikdo neunikne (Mt 24,30; Zj 17,14). > Pán Ježíš přijde ve veliké moci a slávě svého Otce v královském ma jestátu (L 21,27; Mt 16,27). > Přijde se svými anděly a svátými - církví (Mt 16,27; Ju 14). A u Izajáše 40,10 čteme: »Panovník Hospodin přichází s mocí, jeho paže se ujme vlády. Hle, svoji mzdu má s sebou, u sebe svůj výdělek.« Kdo je tou mzdou Ježíšových bolestí? Každý člověk, který Jej přijal jako svého osobního Spasitele a dal se vykoupit Jeho prolitou krví. Protože Jeho duše na gol gotském kříži pracovala, ». . . získá můj spravedlivý služebník spravedl nost mnohým; jejich nepravosti on na sebe vezme« (Iz 53,11). Proto mu Otec slíbil »podíl mezi mnohými a s četnými bude dělit kořist« (v. 12). Při svém příchodu bude Pán Ježíš obklopen svou církví, tím nespočetným množstvím zachráněných: »Hle, svoji mzdu má s sebou, u sebe svůj vý dělek.« > Jeho příchod však budou doprovázet ohromující, nikdy nevídané přírodní jevy na nebi, na zemi i na moři (Mt 24,29; L 21,25-27). »Slunce se obrátí v temnotu a měsíc se změní v krev, než přijde den Páně, velký a slavný.« (Sk 2,20) ». . . nebesa zmizela, jako když se zavře kniha a žádná hora a žádný ostrov nezůstaly na svém místě.« (Zj 6,14) > Bible dále říká, že návrat Pána Ježíše bude bezprostředně předcházet "znamení Syna člověka". Mám za to, že to bude šechinah, oblak Hospodi novy slávy (Mt 24,30; Tt 2,13). Něco z toho jako předzvěst zažili ti tři učedníci, Petr, Jan a Jakub, na Hoře proměnění. > Až se na nebi ukáže "znamení Syna člověka", propuknou na zemi žijící nevěřící lidé ve strašný křik a kvílení a budou se chtít někam skrýt před tváří Toho, který sedí na trůnu, a před hněvem Beránka (Mt 24,30; Zj 6,15-17). Proto říká Hospodin ústy proroka Malachiáše: »Kdo však snese den jeho příchodu? Kdo obstojí, až se on ukáže? Bude jako oheň taviče, jako louh těch, kdo bělí plátno.« (3,2) > V ten den se před golgotským Vítězem skloní každé koleno (i ne přátel) a každý jazyk vyzná, že On je Pán ke cti Otce. Každý odpor bude zlomen, každý posměch a rouhání umlkne a každá pochybnost přestane (Fp 2,9-12). 75
> Zřejmě sedm roků před svým příchodem ve veliké moci a slávě do Jeruzaléma vydá mocné provolání, v ponebeské oblasti se objeví archanděl a zazní Boží pozouny, které povolají církev do nebe (1 Te 4,16-18). > Hodina Jeho návratu bude největší hodinou potvrzení, že On je Bůh, a to na nebi (ve světě andělů), na zemi (Izrael) a pod zemí (ve světě dé monů). Bude to ten největší, celému vesmíru zjevný triumf (Fp 2,10-11). > V našem úvodním oddíle z Písně Šalomounovy je hodina Jeho návra tu popsána překrásnou obraznou řečí: »Hlas mého milého! Hle, právě přichází, hory přeskakuje, přenáší se přes pahorky. Gazele se podobá můj milý nebo kalouskovi. Hle, právě stojí za naší zídkou, nahlíží do oken, dívá se mřížovím.« (Pis 2,8-9) Je to hodina, kdy nejdříve přijde pro svoji nevěstu, kterou získal svou láskou. »Vstaň, má přítelkyně!« (v. 10) Tak může mluvit jen milovaný a milující. Milujeme Pána Ježíše? Máme niterné obecenství s Ním? Milá říká např.: »Pokud je při stole král, vydává nard můj svou vůni.« (Pis 1,12) Jí a pije s králem, má s ním obecenství. Kdo Jej následuje, má s Ním obecenství. Pokud jsem s Ním, u Jeho stolu a dlím v Jeho blízkosti, "můj nard vydává vůni", jsem vůní Kristo vou. Mnozí toho mnoho znají ze zákona a umí skoro celou Bibli citovat zpaměti - ale Pána Ježíše nemilují, nemají s Ním obecenství. Jinak je tomu s milou, která říká: »On mě uvedl do domu vína, jeho prapor nade mnou je láska.« (Pis 2,4) Víno znamená Jeho za nás na kříži vylitou krev. Je to důkaz Jeho lásky k nám, znamení našeho vykoupení! Proto pro Jeho milou (církev) znamená Jeho návrat jedině radost. Pro ni je poselství o návratu jejího milého spojeno vždy jen s láskou, potěšením a blaženým oče káváním. Proto se říká v 1 Te 4,16-18, že se slovy o příchodu Pána Ježíše máme potěšovat. Písmo nás napomíná, abychom pokračovali v posvěcení a pěstovali niterné obecenství s Pánem. Pro znovuzrozené není zvěst o Je ho návratu příčinou strachu. Těšíme se, že On nás zachová od Božího soudu. Církev bude uvedena svým milým do Jeho slávy! > Hodina Ježíšova návratu je Jeho triumfem, proto hodinou veliké ra dosti, radosti všech nebešťanů a radosti Jeho krví vykoupené nevěsty. Bible říká, že se dokonce celé stvoření bude spolu radovat, až Pán Ježíš přijde se svou církví (Božími syny): »Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a če ká, kdy se zjeví sláva Božích synů.« (Ŕ 8,19) »Hory a pahorky budou před vámi zvučně plesat a všechny stromy v poli budou tleskat.« (Iz 55,12b) Až se Pán Ježíš vrátí, postará se, aby bylo na zemi dostatek potravy pro všechny její obyvatele, aby nikdo nemusel hladovět. Prorocky to na 76
značuje Žalm 65,13-14: ». . . kane na pastviny v stepi, a pahorky jásotem se opásaly. Louky se oděly stády, doliny se halí obilím.« Jaké vzrušení to bude v nebi, až Pán Ježíš bude mít přivést svou nevěstu domů a vybídne ji: »Vstaň, má přítelkyně, krásko má, a pojď!« (Pis 2,10) Tisíciletí k tomu církev upírala svou naději, čekala a těšila se. Když už dnes je v nebi veliká radost nad jediným hříšníkem, který činí pokání (L 15,7.10), čím větší radost to bude, až Pán Ježíš spojí ty mnohé svou krví vykoupené duše, aby byly jedno s Ním! Žádný však se nebude radovat tolik, jako On, až ve svém náručí ponese svou nevěstu přes práh Otcova domu s těmi mnoha příbytky. Vždyť je to Jeho církev, pro kterou se všeho vzdal, pro kterou tolik vytrpěl, kterou si vykoupil svou vlastní krví! Tu jako Dobrý pastýř ustavičně napomínal, potěšoval, posiloval, opatroval a pronášel, tu mazal olejem, pečoval o ni, zahrnoval svým dobrodiním a mnoha dary, tu nyní bez poskvrny a vrásky smí představit Otci a ne bešťanům. Proto to prorocké zvolání: »Vstaň, má přítelkyně, krásko má, a pojď! Jak lahodný je tvůj hlas! Jak půvabnou máš tvář!« (Pis 2,10.14) Chápeme už lépe, proč mu tolik leží na srdci, abychom i my milovali Jeho návrat? Až se Pán Ježíš ukáže z nebe vstříc církvi na oblacích, aby ji shromáždil a spolu s ní pospíšil do Otcova domu, bude to svátek radosti, poskakování a tance, jako tehdy, když David v přetékající radosti tančil a poskakoval v průvodu těch, kdo doprovázeli schránu úmluvy do Jeru zaléma (1 Pa 15,28-29).
Hodina Jeho návratu pro Izrael Ačkoliv v Písni 2,8-9 se hovoří o Jeho návratu pro Jeho milovanou nevěstu (církev) a slyšíme, jak to bude při Jeho příchodu z nebe: »Hlas mého milého! Hle, právě přichází, hory přeskakuje, přenáší se přes pahorky. Gazele se podobá můj milý nebo kolouškovi. . . «, pozvedá nyní svůj hlas a vyzývá: »Vstaň, má přítelkyně, krásko má, a pojď!« (v. 10) Proč má nyní patřit vzhůru, naléhavě Jej očekávat a vyjít mu vstříc? Tady je odpověď: »Hle, zima pominula, lijavce přešly, jsou tytam. Po zemi se objevují květy, nadešel čas prořezávat révu, hlas hrdličky je slyšet v naší zemi. Fíkovník nasadil první plody, voní kvítky vinné révy. Vstaň, má přítelkyně, krásko má, a pojď!« (v. 11-13) Je tu bezpochyby řeč o zemi Izrael. Izrael je znamením, že návrat našeho Pána pro církev je za dveřmi. Patříme-li na Izrael, musíme říci, že hodina Jeho návratu nadešla! Je tomu tak jako při Jeho prvním příchodu na tuto zem: Když se Bůh v Ježíši 77
Kristu stal člověkem, potřeboval k tomu zemi (Izrael), národ (Židy) a místo (Betlém). Jen a jedině proto si vyvolil Abrahama, uvedl ho do Kanánu (země) a vytvořil z Izáka, Jákoba a jeho dvanácti synů národ Iz rael. Betlém (Dům chleba) měl Hospodin už dávno vyhlédnutý (Mi 5,1) jako rodiště Mesiášovo a Jeruzalem jako město, kde obetuje svůj život jako Boží Beránek. Po zničení chrámu r. 70 po Kr. byli pak Židé rozehnáni do všech zemí. Nyní však, téměř po dvou tisíciletích, "na konci dnů", vrátil Pán Bůh Židům jejich zemi, přivedl je zpět, vytvořil z nich národ a vrátil jim i město Jeruzalém. Proč? Aby se Ježíš Kristus, Král Židů, Mesiáš Izraele mohl vrátit a z Je ruzaléma zřídit svou tisíciletou říši míru pro celý svět. Právě Píseň Šalomounova ukazuje třemi jasnými znameními na dobu, kdy je znovu vybudován Izrael, podle čehož má církev rozpoznat, že se přiblížil čas, kdy bude přenesena domů: »Vstaň, má přítelkyně, krásko má, a pojď!« (Pis 2,10) První znamení: Skončilo zpustošení Izraele. V zimě nic neroste. Není tu ovoce, nikdo se nezdržuje zbytečně na ulici. Všechno je namnoze prázdné, pusté, chladné. V době prorocké zimy byl Izrael bez slunce, téměř dva tisíce roků bez "slunce Mesiáše". Chodil v te mnotě (Iz 9,1). Nyní však »Hle, zima pominula, lijavce přešly, jsou ty tani.« (v. 11) To naznačuje návrat rozptýlených Židů do jejich vlasti. Už nestojí na dešti, mají v Izraeli znovu vlastní střechu nad hlavou. Ale přicházejí odevšad jako déšť: postávali venku a byli promáčeni, byli honěni a pro následováni. Často marně podávali žádost o vycestování. Stálo je to mno ho boje, aby se mohli vrátit. Jen vzpomeňme na začátky v roce 1948! Avšak tak jak se naplnilo slovo o zpustošení Izraele a je zde jako histo rický důkaz, tak jistě zpustošení skončí. Tak se např. do písmene naplnila výpověď z 3. Mojžíšovy 26,31-33: »Obrátím va\e města v trosky, vaše svatyně zpustoším a nepřivoním k libé vůni vašich obětí. Sám zpustoším zemi tak, že nad ní strnou i vaši nepřátelé, kteří se v ní usadí. Vás pak rozptýlím mezi pronárody, vpadnu vám s taseným mečem do zad, takže se vaše země stane pustinou a vaše města se promění v trosky.« Izrael se stal pustinou, byly zde jen malárií zamořené močály a kamenité pouště - totálně zpustošená země. Tak našel Palestinu (Izrael) v roce 1869 Mark Twain:
78
Na celé rozloze tohoto údolí (Jezreel) není jediná vesnice - třicet mil jakýmkoliv směrem také nic. Jsou tu jen dvě nebo tři skupinky Beduínů, ale žádné trvalé sídliště. Můžete touto zemí putovat deset mil a potkáte sotva deset lidí. (26)
Popisuje tuto zemi, kterou v minulém století navštívil, doslova jako "zemi Bohem opuštěnou". Do svého deníku si k tomu zapsal proroctví z 3 M 26 a připsal: "Nikdo, kdo stane zde, u opuštěného Ain Melleha, nemůže říci, že se proroctví nenaplnilo."
Druhé znamení: Země je znovu zbudována. »Po zemi se objevují květy, nastal čas prořezávat. . .« (Pis 2,12a) Právě tak přesně a podivuhodně jako první zaslíbení, plní se i Boží slovo, že zpustošení skončí a země znova rozkvete. Proto si přečtěme i ten protiklad ke 3. Mojžíšově 26 v Ezechieli 36,33-35: »Toto praví panovník Hospodin: "V den, kdy vás očistím ode všech vašich nepravostí, osídlím města, a co je v troskách, bude vystavěno. Zpustošená země bude obdělána, nebude už ležet zpustošená před zraky všech, kdo jdou kolem. Potom řeknou: Tato zpustošená země je jako zahrada v Edenu, města ležící v troskách, zpustlá a zbořená, jsou nyní opevněna a osídlena."« Zabývejme se tím podrobněji, protože v této zemi doslova všecko kvete! Izrael je první na světe ve vývozu květin! V jedné náborové informaci pro cesty do Izraele čteme: Negev kvete Kdo přijede do Izraele v únoru a březnu, nesmí si nechat ujít úžasný přírodní zážitek. Poušť Negev kvete! Kde jinak najdete jen sporou zeleň a trpasličí keříčky s nepatrnými lístky, je v této době všechno zelené. Listy, květy, květiny jsou omamným divadlem pro zrak i čich. »Po zemi se objevují květy, nadešel čas prořezávat . . .« (v. 12) Izrael je radostná, zpívající země. Před více než 180 lety napsal Jung-Sti 11 ing (1740 - 1817):
Určitě přijde jednou doba, kdy někdo sáhne po založeném, dávno za pomenutém díle o čtyřech svazcích s titulem "Stesk po vlasti Heinricha Stillinga". Když pak narazí na toto místo, užasne a řekne: "Přece jen byli kdysi lidé, kteří i v temných, pustých a zmatených dobách hleděli do budoucnosti a to a ono o ní tušili." 79
Ano, ano, milý pravnuku, ať jsi kdokoliv. Máme pevné, prorocké slovo, a dobře činíte, když na ně dbáte jako na světlo, svítící na temném místě... Z tohoto zdroje tedy i já čerpám svou odpověď, která se týká těch, jimž ta staromódní Bible, Starý zákon nevyjímaje, je tak potřebná, jako kaž dodenní chléb. Bůh skrze své služebníky, proroky dávných dob, zvěsto val, že národ Izrael bude rozptýlen do všech čtyř větrů. Kdo může popřít, že se to skutečně stalo? Tento národ však dosud trvá v celé své síle a v plné národní osobitosti. Avšak právě skrze tytéž proroky Hospodin také předpověděl, že je znova shromáždí ze všech čtyř větrů a v poslední době znovu přivede do země, kterou zaslíbil k věčnému vlastnictvíjejich praotcům i jejich potomkům. Palestina se tedy dostane, a možná brzy, do křesťanských rukou a pak bude znovu uvolněna pro židovský národ.
V této souvislosti pak napsal Jung-Stilling s velikou jistotou tuto větu: "Kdo se chce smát a posmívat, ať se směje a posmívá. Čas mi dá za prav du!" A tak se skutečně stalo: V roce 1917 (sto roků po jeho smrti) byla vyhlášena Balfourská deklarace, dle níž britská vláda podporuje v Pales tině "zřízení židovské národní vlasti". Plánem OSN na rozdělení Palestiny z konce roku 1947 dostali Židé svou vlast a už po půl roce (14. května 1948) byl vyhlášen stát Izrael.
Třetí znamení: Národní a duchovní obnova Izraele. ». . . hlas hrdličky je slyšet v naší zemi. Fíkovník nasadil první plody, voní kvítky vinné révy. Vstaň, má přítelkyně, krásko má, a pojď!« (Pis 2, 12b-l3) "Hrdlička" symbolizující Ducha svátého (Mk 1,10) sbírá Židy ze všech konců světa: - nejdříve k vytvoření národní jednoty (fíkovník kvete, nasazuje plody: »Fíkovník nasadil první plody«} - pak i k duchovní obnově (vinice jí bude vrácena zpět: ». . . voní kvítky vinné révy«}. Jak dlouho ještě zůstane Pán Ježíš v nebi, když už je to téměř 2 000 roků, co z Olivové hory odešel k Otci? Výstižnou odpověď najdeme ve Sk 3,20b-21: ». . . kdy pošle Ježíše Mesiáše, kterého vám určil. On zůstane v nebi až do chvíle, kdy bude všechno nové, jak o tom Bůh od věků mluvil ústy svých svátých proroků.« Co musí být napraveno (všechno nové}? Iz rael. Ve svých posledních promluvách řekl Pán Ježíš: »Od fikovníku (=Izrael) si vezměte poučení: Když už jeho větev raší a vyráží listí, víte, že 80
je léto blízko. Tak i vy, až toto všecko uvidíte, vězte, že ten čas je blízko, přede dveřmi.« (Mt 24,32-33)
Claude Duvernoy píše: Když ten nový nekorunovaný princ nového Sijónu, Theodor Herzel, kon cem srpna 1897 svolal do Basileje první sionistický kongres, napsal ve svém časopise úžasné proroctví: . . dnes jsem založil stát Izrael... za pět, bezpochyby však za 50 roků se ukáže, že jsem měl pravdu!" - Zemřel krátce na to po osmi letech ve věku 44 roků, na pokraji beznaděje, s oba vou, že selhal. Zaslíbená země se tehdy nacházela v rukou sultána, který, ač na něho dotíraly všechny velmoci, prohlašoval, že neprodá v Pales tině sionistům ani jedinou parcelu. Přesně po padesáti letech ti "navíc shromáždění", ne pouze Valné shro máždění OSN v New Yorku, většinou pouhého jediného hlasu schválili zrození nepatrného židovského státu v naprosto nemožných hranicích. Ještě před svým oficiálním vyhlášením v květnu 1948 byl stát Izrael na padán svými arabskými sousedy. Ti byli podporováni, povzbuzováni a tajně vyzbrojováni socialistickou vládou jejího Veličenstva britské královny (mandátní ochrana Palestiny!), zatím co mocná flotila téhož majestátu pronásledovala ty, kteří přežili vyhlazovací tábory v nacis tickém Německu a snažili se doplout přes Středozemní moře v ubohých plavidlech do země otců. Je to hodina největší hanby západního světa. A tato flotila se nazývala "Exodus"! Návrat na Sijón vypadal jako hotové šílenství: Postupně se proti tomu stavěli Turci, Angličané, nacisté a Arabové. Navrátilci v počtu 600 000, včetně žen a dětí, byli úplně bez prostředků. S holýma rukama stáli proti přesile nepřátel, kteří se valili přes všecky hranice, aby vraždili. V prv ních týdnech této bláznivé války v roce 1948 nastaly neuvěřitelné si tuace: frontoví vojáci, mezi nimi Dayan, žebrají u Ben Guriona o pár beden munice, o několik granátometů, i kdyby třeba jen na několik dní. Navzdory vší nepřátelské strategii, navzdory všem flotilami a armádami podporovaným bojovníkům a podlým mocnostem v OSN dobyli v této bezvýchodné situaci vítězství. Jak by se asi pan Goebbels ve svém berlínském bunkru zvučně rozesmál, kdyby mu někdo řekl: "Za tři roky bude v Palestině samostatný židovský stát!" Ten velmistr ďábelské lžipropagandy by to měl jistě za přehnaný vtip, odmítl by to jako skandální výmysl. Když člověk chladně a objektivně posuzuje toto neuvěřitelné znovuvybu81
dování Sijónu, nelze pochybovat o tom, že zde zasáhla vyšší vůle, Boží metafyzická síla, o které čteme v Bibli. Jak vidíme, přinesl rok 1917 absolutně revoluční dvojí obrat v dějinách národů - rádi bychom šliještě dál a řekli: dvojí Boží soud. Co bylo konečným výsledkem ruské revoluce s jejím nezbytným krysím ocasem násilí a krve, než Boží soud nad vzpurnou carskou církví, tou pozlacenou figurínou, kurtizánou princů, utlačovatelkou národa a orga nizátorkou pogromů o Velkých pátcích v čele s mnichy, nesoucími kruci fixy, jak se sluší, když se jde "mstít smrt Páně"! - A právě tak: co byla ta francouzská revoluce s tímtéž krysím ocasem násilí a krve . . . ne-li Božím soudem nad vzpurnou vysokou hierarchií a dvorní církví s jejími biskupy ze zkažených a zkorumpovaných mladíků z lepších kruhů, utlačovateli národa a pronásledovateli hugenotů - intelektuální a du chovní elity Francie? Ve stejném smyslu a stejném světle biblické me tafyziky je podivuhodné znovuzbudování Sijónu v roce 1948 soudem nad národy a jejich prastarou politikou s týráním Židů a ničením synagóg. Je to Boží odpověď na Osvětim, je to po dvou světoširých a vpravdě apo kalyptických jatkách potěšující vidění samého mesiášského zjevení. (27) Robert Liebi píše: V roce 1948, v noci ze 14. na 15. května, sedělo pohromadě 400 sionistů. Tu povstal David Ben Gurion a jako nový ministerský předseda pronesl k světu oznámení, které vyvolalo úžas: "Zde je stát Izrael! Hovoří Ben Gurion, ministerský předseda Izraele. 2 000 roků jsme čekali na tuto hodinu, nyní se to stalo. Když se čas naplní, nic nemůže vzdorovat Bohu." Proroctví se i zde doslova naplnila. (28) Jak najde Izrael svého Mesiáše?
V evangeliu Janově 1,45-51 čteme, jak se Natanael setkal s Pánem Ježí šem. Celý tento příběh je krásným předobrazem návratu Izrale a toho, jak najde svého Mesiáše. Natanael seděl před svým setkáním s Pánem Ježíšem pod fíkovníkem. Strom měl zřejmě listí a byl v plném kvetu, protože Nata nael hledal stín. Zima pominula. Než Filip přivedl Natanaele k Pánu Ježíši, chtěl ho "evangelizovat", pře svědčit ho, že Ježíš je Mesiáš: »Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta.« (v. 45) Na Nata82
naele to však neudělalo valný dojem. Řekl: »Z Nazareta? Co odtamtud může vzejít dobrého?« (v. 46a) Navzdory tomuto přímo nepřátelskému postoji, řekl Pán Ježíš Natanaelovi, když před Ním stanul: »Hle, pravý Iz raelita, v němž není lsti.« (v. 47) Je to paralela k Izraeli, o němž říká Pán: »Vždyť oni jsou můj lid, synové, kteří nebudou klamat. Stal jsem se jim spasitelem.« (Iz 63,8) Zatím co církev musí nejdříve věřit, než uvidí Pána Ježíše, musí Izrael nejdříve vidět, než uvěří, jak čteme u Zacharjáše 12,10: »Budou vzhlížet ke mně, kterého probodli. Budou nad ním naříkat. . .« Tak tomu bylo i u Natanaele: Když jej Filip evangelizoval, neuvěřil. Teprve když se Pán Ježíš sám Natanaelovi zjevil a řekl mu: »Dříve než tě Filip zavolal, viděl jsem tě pod fíkem« (J 1,48b), Natanael uvěřil a zvolal: »Mistře, ty jsi Syn Boží, ty jsi král Izraele!« (v. 49) Od té doby, co se Židé vrátili a vracejí ze všech zemí světa do země otců a stali se národem, od té doby, co fík vykvetl, upírá Pán znovu svůj zrak ve zvláštní míře na svůj lid. Při duchovní ob nově Izraele se stane to, co Pán Ježíš líčil Natanaelovi: ». . . uzříte nebesa otevřená a anděly Boží vystupovat a sestupovat na Syna člověka.« (v. 51) To je poukaz na tisícileté království.
Hodina Jeho návratu dovede Izrael k tomu, že pozná svého Mesiáše. V listě Filipským 2,11 (dle D. Sterna) čteme: ». . . každý jazyk vyzná, že Ješua, ten Mesiáš je Adonai.« To znamená, že Izrael pozná v Pánu Ježíši svého Mesiáše a nad to, že Mesiáš je jejich Bůh, Adonai - Hospodin Jahve, jméno, které se Židé neodvažují vyslovit. První příchod Pána Ježíše přinesl světlo národům, hodina Jeho návratu přinese slávu Izraeli, jak je o Něm psáno: ». . . světlo (Ježíš), jež bude zje vením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael.« (L 2,32) Mezi obojím už dnes leží 2 000 let! Ve Skutcích 7,13 čteme: »Když tam přišli podruhé, dal se Josef svým bratřím poznat; tak se farao dověděl o Josefově původu.« Stejně jako Josef se svým bratřím teprve při jejich druhé návštěvě Egypta dal poznat jako jejich pokrevní bratr, tak pozná Izrael Pána Ježíše Krista teprve při jeho druhém příchodu. V hodině jeho návratu Jej poznají jako Mesiáše a svého velikého bratra. Také v příběhu uzdravení slepce z Betsaidy vnímáme, že dvojfázové jednání Pána Ježíše má i zde prorocký význam: »I vzal toho slepého za ruku a vyvedl ho z vesnice; potřel mu slinou oči, vložil na něho ruce a ptal se ho: "Vidíš něco?" On pozvedl oči a řekl: "Vidím lidi, vypadají jako 83
stromy, a chodí."« (Mk 8,23-24) Toto částečné uzdravení ukazuje k Ří manům 11,25b, kde je psáno o částečné slepotě Izraele: ». . . k zaslepenosti u Izraele zčásti došlo dotud, než vejde plný počet z národů« (překlad M. Pavlíka). Teprve když Pán vložil na slepého ruce podruhé, viděl jasně, zrak mu byl plně navrácen: »Potom mu znovu položil ruce na oči; slepý prohlédl, byl uzdraven a viděl všecko zcela zřetelně.« (Mk 8,25) Copak Pán Ježíš potřeboval dva pokusy, aby slepce uzdravil? Určitě mohl v je diném "pracovním postupu" dát slepému plné zdraví. Zde však jde o pro rocké jednání se zaměřením na Izrael: Při Jeho prvním příchodu uvěřilo poměrně málo Židů ve svého Mesiáše. Avšak při druhém příchodu »bude spasen všechen Izrael, jak je psáno: "Přijde ze Sijóna vysvoboditel, od vrátí od Jákoba bezbožnost."« (Ř 11,26) Ve svém tisíciletém království Mesiáš Ježíš Kristus dokonale obnoví celý národ i zemi Izrael. V hodině Ježíšova návratu pozná celý svět, že Izrael má velikého Boha. Ať se dnes a v budoucnosti ještě sebevíc celý svět staví proti tomuto malému národu: Ve chvíli, kdy se otevře nebe, zmlknou všichni nepřátelé Izraele! Dnes se ještě ďábelsky radují ze svých vražedných útoků. Vzpomínám na devatenáctiletého izraelského vojáka, kterého v říjnu 1994 zavraždili teroristé z Hamasu, Našona Waschmana. Je o něm krátká zpráva:
Na islámské univerzitě v Gáze studenti unesli a zavraždili izraelského vojáka Waschmana. Za posměchu, potlesku a skandování publika volá Waschman k všeobecnému veselí maminku. Pak se vřítí na jeviště za mocného střílení Palestinci, převlečení za "izraelské komando rychlého nasazení", "rukojmí" dostane kulku do hlavy. "Happy End" - všichni Iz raelci jsou mrtví. Publikum se svíjí nadšením. (29) Jakmile se v hodině svého návratu objeví Pán Ježíš Kristus se všemi ne beskými zástupy, posměšný smích nepřátel Izraele oněmí. Izrael bude nejdříve také prolévat hojné slzy, když v tom přicházejícím pozná svého kdysi ukřižovaného Mesiáše. Ale tento smutek brzy ustoupí věčnému ve selí a jásotu, který Hospodin už dávno ohlásil skrze proroka Sofonjáše (3,14-15): »Zaplesej, sijónská dcero, zahlahol, Izraeli! Raduj se a jásej z celého srdce, dcero jeruzalémská! Rozsudek nad tebou Hospodin zrušil, zbavil tě nepřítele. Král Izraele, Hospodin, je uprostřed tebe, neboj se už zlého!« 84
Že jsme dnes dospěli k hodině blízké jeho návratu, poznáváme podle naplněných biblických proroctví, která charakterizují dvacáté století: - zima v Izraeli pominula - kvítíčko se ukazuje - fíkovník kvete. Hodina Ježíšova návratu pro Církev
Protože nastává hodina návratu Pána Ježíše Krista pro Izrael, hodina Jeho návratu pro církev je bezprostředně před námi. Na to ukazuje Píseň 2, 13b-14: »Vstaň, má přítelkyně, krásko má, a pojď! Holubičko moje v roz sedlinách skály, v úkrytu nad strží, dopřej mi zahlédnout tvou tvář, dovol mi hlas tvůj slyšet. Jak lahodný je tvůj hlas! Jak půvabnou máš tvář!« Udeřila hodina, kdy zazní Jeho hlas s hlasem archanděla a Božích po zounů, vyzývající církev, aby šla k Němu: »Vstaň, má přítelkyně, krásko má, a pojď!« (Pis 2,10) Je nazývána holubičkou, protože v ní přebývá Duch svátý, který ji přivádí k Pánu. Bude to zároveň hodina zjevení církve: »Holubičko moje v rozsedlinách skály, v úkrytu nad strží, dopřej mi zahlédnout tvou tvář, dovol mi hlas tvůj slyšet. Jak lahodný je tvůj hlas! Jak půvabnou máš tvář!« (Pis 2,14) Ve chvíli vytržení se zjeví Ježíšovo "tělo", církev. Pak budeme vědět, kdo skutečně k ní patří a kdo nikoli. Protože On volá jen svou milou a tu vytrhne k sobě. Církev se ukáže v plné podobě. »To bude divení a hlavou kroucení, až po tomto žití staneme před Ježíšem.« Tu se zjeví všecko, co bylo do té chvíle všelijak skryté v rozsedlinách skalních a příkrých skrýších. Nic nezůstane skryto, všecko vyjde na světlo. Pán Ježíš a Jeho církev v žádostivé kráse (v. 14), bez poskvrny a vrásky postaví Pán svou církev před Otce (Ef 5,27). Pravdou ovšem je, že hodina Jeho návratu vyvede na světlo skrytosti srdce, dílo každého bude zjeveno: - »Nevyslovujte proto soudy předčasně, dokud Pán nepřijde. On vynese na světlo to, co je skryto ve tmě, a zjeví záměry srdcí; tehdy se člověku dostane chvály od Boha.« (1 K 4,5) - ». . . dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví v ohni.« (1 K 3,13) - »Vždyť se všichni musíme ukázat před soudným stolcem Kristovým, aby každý dostal odplatu za to, co činil ve svém životě, ať dobré či zlé.« (2 K 5,10) 85
Této pravdě neuhneme! Proto ještě jedna naléhavá připomínka: »Lišky nám schytejte, lištičky malé, plenící vinice, vinice naše, když kvetou!« (Pis 2,15). Maličkosti, ostrý jazyk, falešné, nesväté pobožnůstkářství atd. hrozí církev rozštěpit a zničit. Odložme špatné řeči a nedobré myšlenky a dejme se spoutat poslušností Kristovou. Odstraňme ducha sektářství a straníckos ti. Opusťme tajné, v rozsedlinách skalních a nedostupných skrýších se skrývající hříchy! Vynesme je na světlo! Vyznejme své hříchy Pánu, od ložme je a už se k nim nevracejme! Odhoďme všecko, co ničí vinici církve, co jí bere sladkou vůni, protože schází skutečný život z Ducha. Vždyť bychom překáželi Božímu požehnání! Vyjděme ze své skrýše, vstupme do světla. To, co nyní přineseme na světlo, nebude pak už souzeno, až staneme před Ním. Mnozí z nás toho vědí mnoho z Bible a ze Zákona, znají zpaměti Desa tero. Snažíme se své jednání omluvit citáty z Písma, zároveň se však po vyšujeme nad svými sourozenci ve víře a mlátíme své bratry a sestry citáty z Písma. U druhých jsme puntičkářští a přesně víme, že to a ono je hřích, ta a ona cesta neodpovídá vůli Boží. Ale ve vzájemné lásce uboze sel háváme, ačkoliv je psáno: »Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali, neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil zákon. Vždyť přikázání nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepožádáš a kterákoli jiná jsou shrnuta v tomto slovu: "Milovati budeš bližního svého jako sebe samého." Láska neudělá bližnímu nic zlého. Je tedy láska naplněním záko na.« (Ř 13,8-10) V 1. Korintským 13,13 říká jasně: »A tak zůstává víra, naděje, láska - ale největší z té trojice je láska.« Než áe tedy začneme učit všemu jinému, musíme se cvičit ve vzájemné upřímné lásce, tak jako Bůh nás miloval a miluje v Kristu! Jen tak se osvědčí naše láska k Pánu jako pravá, jen tak budeme z celého srdce milovat Jeho příští a toužit po něm. A nakonec ještě jeden pohled na "Píseň písní", abychom byli nalezeni bdící a na modlitbách, až náš Pán přijde. V 1,12 nevěsta říká o svém milém (králi): »Pokud je při stole král, vydává nard můj svou vůni.« V přeneseném smyslu: Nevěsta zůstává velice blízko při Pánu Ježíši a je proto dobrou vůni Kristovou pro své okolí. Vyzařuje tato vůně pokoje a míru také z nás? Když se pak ženich na malou chvíli vzdálí, nevěsta ho očekává s vyhlížející láskou. Bdí a vyhlíží jej, dokud se nevrátí: »Hlas mého milého! Hle, právě přichází. . .« (Pis 2,8) Při pohledu na blížící se zjevení Pána Ježíše Krista má být také každé Boží dítě nalezeno v bdění a očekávání svého Pána. Protože se Jeho návrat blíží, naslouchá nevěsta hlasu ženicha: »Můj milý
86
se ozval, řekl mi . . .« (v. 10a) Vyjádřeno novozákonně: Církev čte Bibli a s uchem na Písmu si uvědomuje, že vytržení církve je blízko. »Hle, zima pominula, lijavce přešly, jsou tytam.« (v. 11) Všímá si zna mení času. »Lišky nám schytejte, lištičky malé, plenící vinice, vinice naše, když kve tou.« (v. 15) Nechá se napomínat, aby si dala pozor na "malé lišky", od straňuje je z vinice (neláskavý, křivý pohled, nevšímavost vůči jiným, drobné hořkosti, skřípání ve vztazích, nejednota, žárlivost, sebelitování a pod.). Bytostně vyznává: »Můj milý je můj a já jsem jeho. . .« (y. 16) Ve všem jejím jednání a naslouchání je znát, že její první láskaje její Ženich a že miluje Jeho příchod. Jako ta žena, která toužebně očekávala návrat svého manžela: Celé týdny cestoval manžel služebně po celém světě. Konečně přišlo dlouho toužebně očekávané oznámení: "Zítra ráno se vrátím tím a tím leteckým spojením. Přílet v 10 hod, ale může se poněkud opozdit. " Ach, konečně se vrátí! Při každém zahřmění letadla běží mladá žena na rampu a pokouší se na dálku rozluštit označení letadla. To se opakuje několikrát. Ostatní čekající ji pozorují nechápavě nebo soucitně. Pak však je tady ta velká chvíle - žene se dolů po schodech do čekárny, kde manžela málem umačká. Jedno je divákům jasné - někteří skoro se závistí, jiní možná s lítostí vzpomínají na zašlá léta první manželské lásky: tato žena svého manžela neskutečně miluje. Vlastně tu byla ještě jiná žena. Ta si dobu čekání krátila u televizoru. Věděla, že ze svého místa manžela nepřehlédne. Brzy však byla televizí tak zaujatá, že se skutečně vyděsila, když najednou manžel stál u ní.. . A teď hádejte, která žena opravdu svého manžela milovala?
Tváří v tvář brzkému zjevení se našeho Pána Ježíše Krista se celým srdcem připojme k volání milé: »Hlas mého milého! Hle, právě přichází... Můj milý je můj a já jsem jeho.« (Pis 2,8a. 16a)
odborná škola misijní a teologická
V Zídkách 402, 280 02 Kolín II
87
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
1) Lance Lambert, Israel, Zentrum der Weltgeschichte? 2. vydání, Neuhausen, Stuttgard 1992, str.53. 2) Tamtéž str. 54. 3) Peter Quellmalz, Die Ölbäume, Oberuzwil 1996, str. 68. 4) Idea spektrum, 49/1996. 5) Christen für Israel, 104/1996, str.4. 6) AMI Jeruzalém, září 1996. 7) Berliner Morgenpost, 3.10.1996. 8) Der Zürcher Oberländer, 28.10.1996. 9) W. J. Ouweneel, Jerusalem - die Zukunft der Stadt der grossen Königs, Neustadt 1989, str. 68. 10) Tages-Anzeiger, 11.11.1996. 11) Georg von Viebahn, Von der Landstra e des Lebens, Barmen 1924, str. 73. 12) Ethos, 3/1996, str. 27. 13) NAI Jerusalem, únor 1996. 14) Josh McDowel, Der Tote lebt, Neuhausen-Stuttgart 1987, str. 7. 15) Roger Liebi, Das Drama des jüdischen Volkes, 2. vyd., Bemeck 1995, str. 31. 16) Tamtéž str. 101. 17) Tamtéž str. 57. 18) Tamtéž str. 147. 19) Heinz Schäfer, Mach ein Fenster dran!, 3. vydání, Stuttgart 1989, str. 188. 20) Der Zeitruf, 3/1995, str. 4. 21) Idea, 45/1995. 22) Johannes H. Rottmann, Europa, Maria, Frieden, str. 2. 23) Das Signal, 104/1996, str. 13. 24) Tamtéž. 25) Dave Hunt, Die Frau und das Tier, 1. vydání, Bielefeld 1995, str. 239. 26) Josh McDowel, Die Bibel im Test, 3. vyd., Neuhausen-Stuttgart 1992, str. 462. 27) Claude Duvemoy, Die Apokalypse hat begonnen, Paříž 1986, str. 32. 28) Roger Liebi, Erfüllte Prophetie, 3. vydání, Bemeck 1987, str. 79. 29) Christen für Israel, 94/1995, str. 3.
89
Obsah
Předmluva K. českému překladu Židovský stát - od pohoršení k požehnání světu Poslední cesta do Jeruzaléma Hůl, která ukazuje do budoucnosti Jeruzalém - důkaz Boží moci Co skutečně stojí ve hvězdách Od poslední překážky k nejkrásnějšímu cíli Hodina Jeho návratu Seznam použité literatury
5 6 7 17 31 43 51 59 72 89
91
Norbert Lieth
Židovský stát - od pohoršení k požehnání pro svět Vydavatelství: JT-ALEF s.r.o., Bořivojova 29, 718 00 Ostrava Překlad: Ludmila Hallerová Redakce: Ing. Jan Ostrolucký Jazyková korektura: Věra Hanková Vydání: první Rok vydání: 1998 Vytiskla: TEBA, Ostravská 130, 735 62 Český Těšín ISBN 80-85237-60-1
92
■
NORBERT LIETH se narodil v lednu 1955 v Ně mecku a brzy po svém obrácení a znovuzrození se připojil i se svou manželkou k misii Mitternachtsruf. Jako mladí manželé získali pevný základ víry na různých misijních polích v Jižní Americe. Před ně kolika lety byli povoláni ke službě v Evropě. Dnes patří Norbert Lieth k týmu spolupracovníků v ústředí misie v Pfäffikonu ve Švýcarsku. Jeho nejdůležitějším posláním je zvěstování Božího slova. Na mnoha cestách po Německu a Švýcarsku proká zal ochotu sloužit. Náš věrný Pán jej svou milostí při zvěstování potvrzuje. Ústředním bodem jeho zvěsto vání je výklad biblických proroctví, z nichž jasně vysvítá, že náš Pán brzy přijde. V roce 1997 kázal v Praze a jeho kázání jsou k do stání na magnetofonových kazetách. Od dubna 1998 vychází ústřední časopis misie „Mittemachtsruf“ s výkladem biblických proroctví také v češtině pod názvem „Volání uprostřed noci“ a je k dostání ve vydavatelství J?-Alef, Ostrava.