Encyklopedie slovenských hradů 807277333X, 9788072773336

Citation preview

Miroslav Plaček Moravská zemská knihovna Brno

Martin Bóna

'MS

1

100 km

50

ČADCA VIDNÍ

154 71

100

17

50 14

DOL. KUBÍN

122

124

54

LI PT. MIKULÁŠ

vah

MARTIN

55 fa

126

15

52

130

59

114 fa 151

56

5

46

28

PREŠOV

07

k 119

HUMENNE

24

A 75

fa 47 2

87

34

144

67

25

A38

117A

102

73

8

80

fa 83

■’REVDZA

A 1

150

VRANOV

61

152

112

I

SPIS. N. VES

157 fa

125

79 A133

121

POPRAD

78

TRENČÍN

51

36

04

53

5T. EUBOVNA

89

127 10 i

BARDEJOV

97

A129

146

18

ROŽNAVA 111

SEN CA

59

21

BAN.BYSTR CA

58

138

142 k

143 32

158

7IARN. HRONOM fa 8

84

23

103

A159

39

26

141

44

72 88

fa 35

134

R M. SOBOTA

92

40

20

5

108

LUCENEC 33

120

A135

r*-

155

36

63

O

70

J

VEL. KRTIS

GALANTA 54 77

25 - Čiema Lehota 26 - Čiemy hrad 153

N. ZÁMKY

Dunaj

Texty ke znackam hradních lokalit (prázdné znamenají, že úplně zanikly):

Číslování lokalit v mapce:

- pevnost, původně hrad - zámek (kaštiel) přestavěný z hradu - hrad (příp. obnovený) - zřícenina - reliéf se stopami zdivá - reliéf beze stop zdivá

O

- větší okresní města (pro orientaci)

/

09

82

123

118

í

28 k

N TRA

22


*Nitrianském hradě (P. Bednar, I. Staník) a ^Slovenské Lupči (P. Mosný, 1. Gojdič) prozatím vyšla více či méně rozsáhlá, ale přitom podstatná sdě­ lení. Také proto, že práce nejsou dosud zcela ukonče­ ny. Pozornost se dále soustředila na povrchové a sondážní průzkumy četných zaniklých hradů a hrádků, do nichž se zapojili O. Ožďáni, E. Hrášková, P. Bed­ nář, Z. Farkaš, G. Nevizánsky, P. Roth, Š. Kováč ad. Výsledky jsou převážně publikovány v ročenkách Ar­ cheologického ústavu v Nitře. Do činnosti se přiroze­ ně zapojili též autoři této knihy; zatímco M. Plaček již od konce 60. let 20. století, M. Bona od počátku let devadesátých. To proto, že patří k čerstvé generaci badatelů, která se snaží o dosažení pokroku v pozná­ ní nedestruktivní metodou podrobného architektonic­ kého průzkumu (např. ^Hrušov). Takto pracují čle­ nové Slovenské hradovedné spoločnosti (ASA), mezi nimiž jsou nejvíce agilní právě M. Bona a M. Šimkovic. Jmenovaná dvojice též převážně vytvořila přísluš­ né hlavy a hesla v katalogu velké uměleckohistorické publikace o slovenské gotice z roku 2003, jejímž editorem byl D. Buran. S ohledem na zaměření díla se do hesláře dostaly výhradně vybrané hrady vysoké hodnoty, ale do vývojových kapitol s novými pohledy okrajově pronikly i jiné objekty typických dispozic. Tomuto významnému edičnímu počinu o rok před­ cházela studie o vývoji hradní architektury severního Slovenska od G. Lukáče, sice poněkud tradičněji ladě­ ná, avšak kriticky vznášející reálné pochybnosti k ex­ trémně rané dataci vzniku některých hradů. Současně byla uveřejněna hodnotná práce M. Bony a historika J. Lukačky, jež se dotýká jiného regionu - Ponitří. Pat­ ří mezi moderně koncipované mezioborové příspěvky, které využívají vztahů mezi hrady a vývojem struktu­ ry osídlení, což je snáz rozpoznatelné právě na men­ ším a přirozeně utvářeném území. Zbývá se zmínit o pět let staré, podle podtitulu (Sprievodca) turisticky laděné knížce s názvem Hrady a zámky na Slovensku. Široce pojatým copyrightem jsou před použitím jinými autory oprávněně chráně­ ny fotografie V. Bárty st. a ml. Ovšem tvrdá ochrana překvapuje u textů, jež opsal (a náležitě převyprávěl) J. Nešpor a u okopírovaných, byť jednotně překres­ lených plánků. To vše přirozeně bez citací, uvedení

16. Hlavní stavbou mnohých hradů byla věž se vchodem v patře - na Topolčianském hradě je to typický hranolový donjon, původně určitě obytný.

původu a alespoň základní literatury. Tvůrci a maji­ telé nakladatelství tedy v podstatě střeží svá autorská práva na věci uzmuté. Nad podobným způsobem vy­ tvořeným článečkem v místním tisku, či nehonorovanou statí v několikakusovém periodiku lze mávnout rukou. Ovšem u výdělečných publikací je to na pová­ ženou. Doufáme, že zejména případná slovenská mu­ tace naší knihy si získá čtenáře nejen čistotou v oblasti práv, ale především odbornou úrovní a podáním přija­ telným pro širší veřejnost. Je nutno ještě poznamenat, že vývojem architektu­ ry hradů a jejich dispozičního řešení se zabývá samo­ statná obsáhlá kapitola. Postupný přerod ze starších opevněných objektů však do podrobností nereflek­ tuje. Hradisky a opevněnými dvorci ze dřeva a hlíny jako bezprostředními předchůdci vrcholně středově­ kých hradů se přehledně obírali především A. Ruttkay (1989, 2002) a D. Caplovič (1998). První jmenova­ ný ale též shrnul poznatky o vývoji opevněných sídel 19

OBECNÁ ČÁST

_____________________________________________________________

17. Obytné prostory vytápěly krby a kachlová kamna - krb

18. Starší pravoúhlá okna byla dělena svisle - Ctiborův palác

ve východním koutu patra nejstaršího paláce na Sášově.

na Beckově.

v širším záběru, tedy ve všech kategoriích a v čase od středověku do 17. století (2004, 2006). Nelze zapo­ menout ani na T. Štefanovičovou, která se především soustředila na proměny Bratislavského hradu a částeč­ ně i Devína. Nesmíme obcházet ani hojnou produk­ ci současných maďarských badatelů, kteří se zabývají sídly všech zmíněných kategorií, a zvláště své přehle­ dy často pojímají ze širšího geografického hlediska na území celých dřívějších Uher. Novějšími pracemi se především prezentoval I. Feld a problematiku typu hradních kaštielů (yárkastély) pojednal T. Koppány. Zájemcům o podrobnější historii bádání o hradech ve starších obdobích doporučujeme obsáhlé články B. Polly, M. Slivky a A. Vallaška ve sborníku Archaeologia historica 8/1981, V. Jankoviče v Monumentorum tutela 10/1973 a bibliografii do roku 1975 sepsanou J. Repčákem. O východoslovenských středověkých sídlech pak vyčerpávajícím způsobem vypovídá pří­ slušná stať v několikrát citované publikaci M. Slivky a A. Vallaška.

Lit: Bel 1735-1742; Korabinsky 1786; Bredetzky 1802; 1803-1805; Kerekes 1867; Tomášik 1872; Czobor 1877; Csánki 1880; Pešty 1882; Jedlicska 1882; 1891; Konyoki 1905; Soós 1912; Houdek 1924; Janota 1938; Janšák 1935; 1961; lla 1944; 1946; Hajduch 1953; Polla - Vindiš 1956 (a 1966); Marsina 1964; Varsik 1964; Fialová — Fiala 1966; Mišík 1968; lla 1969; Izakovičová - Križanová Fiala 1969; Súpis pamiatok I-IV; Vasiliak 1970; Vasiliak - Mencl 1970; Kůrka - Kůrka 1971; Habovštiak 1972; Pisoň 1973; Menclová 1973; Jankovič 1973, 136-152; Varsik 1973; Fiala - Habovštiak - Štefanovičová 1975; Repčák 1975; lla 1976; Engel 1977; Fiigedi 1977; Varsik 1977; Sokolovský 1979; Polla 1980; Polla - Slivka - Vallasek 1981; Križanová - Klusák 1983; Varsik 1984; Beňko 1985; Čaplovič - Hrubec - Ruttkay - Vallasek 1985; Fia­ la 1985a; Habovštiak 1985, 122-146; Uličný 1985; Fiigedi 1986; Kočiš 1989; Ruttkay 1989b; Križa­ nová - Puškárová 1990; PDOSI (1989), II (1992); 20

OBECNÁ ČÁST

na severozápadě jako provincie Váh po dvě lidské ge­ nerace pod kontrolou českých Přemyslovců, konkrét­ ně Boleslavů I. a II. Vyšších a okrajových poloh země dosáhlo souvislé osídlení až v důsledku dlouhodobého kolonizačního procesu, na němž se podíleli jak Slováci s Maďary, tak v určitých oblastech Němci nebo dokon­ ce osadníci románského původu (horní Ponitří, Spiš). Osídlení postupovalo především údolími řek a tam, kde to nebylo možné, vybranými horskými přechody. Proces byl v zásadě dovršen ještě za posledních arpádovských králů do konce 13. století. Neprobíhal však zdaleka jen z iniciativy panovnického rodu, ale záhy především v režii a zájmu šlechty. Také její zformová­ ní z kmenových, a to i slovanských velmožů a početní nárůst z dvorských služebníků a příslušníků posádek hradských center (tzv. jobagionů) bylo rovněž proce­ sem nesmírně složitým, dlouhodobým a v interpreta­ cích ne vždy jednoznačným. Podstatné však je, že král (prostřednictvím svých úředníků), velmoži a šlechta se postarali o stavbu opevněných sídel, v námi sledova-

Uličný 1990; Slivka — Vallasek 1991; Ruttkay 1992; Varsik 1992; Musil 1994; Sedlák 1994; Engel 1996; Marsina 1997; Čaplovič 1998; Koppány 1999; Hra­ dy... b. d. (2001); Lukáč 2002; Ruttkay 2002; 2004; 2006; Buran 2003; Štefanovičová 2002; Feld 2004; Slivka 2004.

DĚJINNÉ JEVIŠTĚ A ZÁKLADNÍ SOUVISLOSTI Stavbu hradů a události kolem nich budeme s českým čtenářem sledovat jako dramatické představení, jehož jevištěm je sousední země, kde se prolínají velehory a bohatě členitá krajina s rozsáhlými rovinami úrodných nížin. Slovensko se sice jako stát vytvořilo z Českoslo­ venské republiky relativně nedávno, ale jeho území se zformovalo docela přirozeným způsobem. Základem bylo Nitransko, na čas součást Velké Moravy, které se po jejím rozpadu (906) a po přibližně dvacet let trva­ jících peripetiích stalo autonomním arpádovským kní­ žectvím. Jako úděl následníků uherského trůnu sloužilo až do počátku 12. století. Rozsah arpádovského Nitran­ ská přitom zhruba odpovídal sféře vlivu Velké Moravy na území dnešního Slovenska. Severní hranici, nejprve jen formálně, tvořily hřebeny Karpat s Vysokými Tatra­ mi uprostřed, východní Slánské a Čerchovské vrchy, na jihu ji zhruba vymezovala dnešní státní hranice s Ma­ ďarskem, zčásti po toku Ipelu a Dunaje. Konečně na zá­ padě tekla Morava a od Skalice byl rozhraním hřeben Bílých Karpat, Javorníků a Beskyd. Do dnešního rozsa­ hu Slovenska vlastně chyběla jen Východoslovenská ní­ žina, tedy území vrcholně středověké Zemplínské župy a část Užského komitátu. I po zániku Nitranská zůstal jeho otisk v povědomí lidí a nejen etnická odlišnost, ale i jiná specifika území se odrazily v používání geografic­ kého názvu Horní země nebo Horní Uhry. Při příchodu Maďarů tvořili zdejší stálé obyvatelstvo výhradně Slověné a nějakou dobu trvalo, patrně do po­ rážky německým císařem na Lechu (955) a následně i byzantským u Adrianopole (970), než se původní ko­ čovníci počali usazovat a poté přijali i křesťanství. Vy­ bírali si hlavně nejúrodnější oblasti tehdejší Panonie, a konkrétně na Slovensku jižní a východní nížiny, kde se jako nomádi se svými stády cítili nejlépe. V podhůří zalesněných vysočin, které zaujímají střed země, bylo však i starší slovanské osídlení řídké nebo, vyjma sí­ delních komor při komunikacích, chybělo úplně. Pro­ to se rozsah území ovládaného Maďary zpočátku jeví menší. Zvláště když od poloviny 10. století byla oblast

19. Přístup ke studni v baště pod jádrem Likavy zprostředkovalo schodiště v tunelu vylámaném ve skále.

21

OBECNÁ ČÁST

let před Čechami) a hned poté se postaral o dotvoření sítě církevních provincií. Také ne náhodou bývá první arcibiskup ostřihomský Asterik ztotožňován s prvním opatem pražského břevnovského kláštera Anastasiem, vyhnaným po Vojtěchově odchodu z Čech. Štěpán I. měl zároveň snahu reformovat správní systém, což se ale podařilo až jeho nástupcům zhruba o sto let později. Závislá knížectví nahradily velkožupy a ty se za další století rozdělily na župy a provincie menšího rozsahu. Funkci jejich center převážně vyko­ návaly dřevohlinité hrady - hradiska, která se jen po­ zvolna přetvářela (a zdaleka ne všechna) na kamen­ né hrady. Za bod zlomu bývá uváděn vpád Mongolů v roce 1241. Jejich záplavě totiž odolala především nečetná zděná opevnění, což představovalo nejlepší reklamu. Kdo na to měl prostředky, stavěl z kamene. A byl to nejen panovník, ale rovněž šlechta, jejíž moc často soupeřila s mocí královskou. Kromě toho šlech­ ta potřebovala sídla a pevné body, o něž by se opírala správa jejich narůstajících a nyní už převážně soukro­ mých dominií. Proto se frekvence stavby hradů pro­ nikavě zvýšila a na počátku 15. století byla jejich po­ třeba naplněna. Dynastie Arpádovců plně využívala užitečné vlast­ nosti těchto celokamenných hradů vrcholného stře­ dověku zhruba po sto padesát let ze čtyř století své­ ho panování, přičemž většina hradů pocházela až z posledních padesáti let. Arpádovci vymřeli totiž už v roce 1301, tedy krátce před českými Přemyslovci, jejichž touha po uherské koruně zůstala jen nevýznam­ nou epizodou, a v obou sousedních státech došlo k vý­ měně vládnoucích rodů. V podstatě zároveň nastou­ pili na český trůn Lucemburkové (1310) a na uherský neapolští Anjouovci (1308), takže chtiví Habsburkové

20. Častějším zdrojem vody než studny byly cisterny.

Na Šarišském hradě ji tvořily filtrační díl (vlevo) a jímka.

ném případě hradů. To už společnost dosáhla vrchol­ ně středověké úrovně a struktury a také charakter sí­ del tomu odpovídal. Skutečným zakladatelem uherského státu nebyl po­ věstný Arpád, nýbrž jeho prapravnuk a první uherský král Štěpán I. Původní jméno Vajk změnil na Štěpána křtem, u něhož byl podle legend samotný sv. Vojtěch (Adalbert). Proto byl maďarský ekvivalent jeho jmé­ na (Béla) v Uhrách tak oblíben. Štěpán v roce 1000 dosáhl královské koruny, zřízení arcibiskupství (350 21. Nebezpečné polohy v okolí hradu zajišťovali obránci předsunutými opevněními. Před Šášovem se nacházelo asi 200 m.

r-

22

> luum

OBECNÁ ČÁST 22. Předsunutou věž před Čičavou později obklopila zeď předhradí; pohled od jihu.

museli ještě více než století počkat. Také počátky pa­ nování obou nových dynastií byly podobně nelehké. Jan Lucemburský se střetl se šlechtickou opozicí ve­ denou Jindřichem z Lipé, vládu Karla Roberta kompli­ kovala zpupnost uherských oligarchů, především Matúše Čáka Trenčianského a Omoděje Aby. V Čechách konflikty urovnal křehký smír, na Slovensku vojenská porážka Omoděje u Rozhanovců (1314) a v roce 1321 smrt Matúše Čáka. Synové obou monarchů - Karel IV. a Ludvík I. Veliký - zajistili rozkvět svých zemí, a proto i budování hradů přineslo vynikající ovoce. Když Ludvík zemře] bez mužských potomků, na uherský trůn se dostal, nikoliv bez problémů, Zik­ mund Lucemburský, za něhož spěla stavba sídel po­ malu už k zámecké podobě. Opět i tehdy nacházíme analogie v českých stavbách Václava IV., Zikmundova bratra. Ačkoliv byl Zikmund vynikajícím diplomatem, a dokonce dosáhl trůnu císaře římsko-německého, ve 23. Instalaci děl od 15. století umožňovaly masivní bašty-jižní na Plaveckém hradě pochází asi až z počátku 17. století.

23

OBECNÁ ČÁST

vztahu k Čechám naprosto selhal. Situaci trestuhod­ ně podcenil a ortelem pro něj bylo to, že český trůn uprázdněný smrtí bratra získal jen formálně. Stoupen­ ci Husova učení mu nezapomněli podíl viny na upále­ ní svého Mistra a vše nezadržitelně směřovalo k více než půlstoletí válek mezi oběma státy. Taženími vojsk a častými boji o hrady trpěly hlavně kontaktní země Morava a Slovensko - déle zejména ta první. Ale na Slovensko zase infiltrovaly a poměrně dlouho tam vo­ jensky působily české roty husitské orientace. Paradoxně důvodem jejich přítomnosti byla obha­ joba zájmů dědice českého a uherského trůnu Ladisla­ va Pohrobka, syna a následníka Albrechta II. Habsurského. Na Slovensko husitské roty, zvané zde bratříci, přivedl válečník a kondotiér, český vladyka Jan Jiskra z Brandýsa, kterého tím pověřila Zikmundova dcera Alžběta. Byla vdovou po Albrechtovi Habsburském, od roku 1423 markrabím moravském, jemuž se na dva roky (1437-39) podařilo usednout, ovšem nijak pevně, jak na český, tak i uherský trůn. V obou ze­ mích však za nepevné vlády mladičkého Ladislava Po­ hrobka, respektive spíše jeho zemských správců, na­ dále panovala podobná šlechtická anarchie, kterou až po čase dílem uklidnili noví králové domácího půvo­ du - Jiří z Kunštátu a Poděbrad (1458) a Matyáš Kor-

24. Dobývání hradu ztečí patří vedle vyhladovění ke starším způsobům.

25. Účinnější kombinace útoku a dělostřelby byla užívána

zejména ve válkách s Turky - dobývání a bitva u Levic v roce 1664.

24

OBECNÁ ČÁST

vín, oba korunovaní v roce 1458. Zatímco nástup Ma­ tyáše připravil jeho mocný otec, válečník Jan Hunyadi (a podpořil ho Jiří, který byl Matyášovým tchánem), Poděbrad se prosadil pozvolna vytrvalým politickým i vojenským úsilím. Avšak v mezivládí jako významná mocenská strana působily v Uhrách, respektive přede­ vším na Slovensku, nejprve oddíly Jana Jiskry, a když se Jiskra stáhl stranou, tak z nich vzniklé společenstvo bratříků. Jako základny bratříci využívali především obsazené hrady, zatímco nová opevnění měla kvůli jejich laxnímu poměru k práci a nedostatku kvalifi­ kovaných profesí charakter dřevohlinitých pevnůstek.

26. Kreslíř dobývání Fiťakova na počátku 17. století patrně dobře neznal místní reálie.

Co se nepodařilo Hunyadimu, to zvládl Matyáš, brat­ říky z jejich hradů vypudil a roku 1467 úplně vojen­ sky zlikvidoval. Do tzv. Černé roty přijal jen ty, kteří respektovali navrátivšího se Jana Jiskru, jenž vstoupil do jeho služeb. Matyášovy ambice se obracely do středu Evropy a nic nedbal na spříznění s Jiřím z Poděbrad (jehož byl zetěm). Podařilo se mu uzmout Moravu, Slezsko a Lužici a dát se v Olomouci korunovat i českým krá­ 25

OBECNÁ ČÁST

emancipaci. V jejich čele vesměs stála sedmihradská knížata (Bočkaj, Bethlen, Rákócziové, Thókóly), kte­ rá často využívala podporu turecké porty a mezi léty 1606-58 ovládala východní Slovensko. Poslední vzepětí turecké moci počalo roku 1663 dobytím Nových Zámků a *Jasenově a Strečně. Zároveň se hledaly i jiné možnosti ke zlepšování obranyschop­ nosti hradních jader, v nichž se k využití děl přizpů­ sobují už existující objekty a opevnění. K postavení děl dokonce upravili horní plošiny centrálních obyt­ ných věží na Trenčianském hradě, >*Čabradi a Šarišském hradě). Vedle použití kombinovaných zděných opevnění s hlinitými náspy se v uherském prostředí také rozvi­ nul druh tzv. palánkových opevnění. Šlo o jednoduché palisádové ploty nebo složitější konstrukce bastionů

61. Levičky hrad zesílilo renesanční opevnění se zděnými kamennými bastiony.

45

NÁSTIN VÝVOJE SLOVENSKÝCH HRADŮ

••hwi

Ferfiječfivifcřie Děli flea 6041 M'Serutnbtett t>n^c|len -Žkfebfl*/

Jú Forhhónt warbtn i6ój

Ik Qíri/hn l faw fctjk

tionového opevnění. Navíc často měly možnost vyu­ žít vodní toky a zvýšit účinnost okružních příkopů za­ vodněním (Komárno, Holič, Šintava). V horší situaci byly počtem převažující výšinné hrady, neboť stály na mnohem stísněnějších místech a nový fortifikační sys­ tém se mohl účinně uplatnit jen na mírnějších svazích, většinou skloněných k přístupové straně. Zdálo by se proto, že středověké výšinné hrady se sníženou obra­ nyschopností postupně ztratí význam a zaniknou. Ve skutečnosti ale zůstaly pro šlechtu, žijící na panstvích v dlouhodobě Turky ohrožených územích, jediným nadějným útočištěm. Poskytovaly ochranu alespoň před útoky menších tureckých oddílů a nepravidel­ ných loupežných rot. Šlechta byla proto donucena za­ měnit dosavadní komfortní, ale nejistý způsob života ve venkovských kaštielech a zámcích za dlouhodobý pobyt na studených, méně pohodlných, ale bezpečněj­ ších hradech, které v rámci svých možností adaptova-

62. Červený Kameň - snahy po barokním opevňování starších hradů reprezentuje nerealizovaný návrh fortifikace hradu

a předhradí od J. Priamiho.

a spojovacích hradeb (kurtin) nasypaných ze zemi­ ny. Navenek je ohraničovaly kůly vypletené prou­ tím a větvemi a násyp vyztužoval trámový rošt. Ta­ kový charakter vnějšího opevnění měl například hrad v **Šuranech. Z historických plánů víme, že narych­ lo zřízená palánková opevnění bývala často využívá­ na i u významnějších pevností, kde je však postupně nahrazovala obezděná fortifikace shodného utváření (Nitriansky hrad, **Levický hrad). Podle počtu zavedených reakcí na pokročilou obléhací techniku je zřejmé, že nejlépe se novým pod­ mínkám přizpůsobily nížinné hrady. Spolu s městy měly dostatečné prostorové možnosti ke zbudovaní pásu předsunutého a na zábor plochy náročného bas46

NÁSTIN VÝVOJE SLOVENSKÝCH HRADŮ

la. Písemné prameny svědčí o složitých ekonomických problémech jednotlivých majitelů hradů, jež souvisely s finančně náročnými opevňovacími pracemi. A právě náročnost na peněžní prostředky se projevila v rozlič­ né úrovni, jíž dosahovaly fortifikační úpravy soukro­ mých hradů.

63. Likava - celková situace hradu s dolní ohradou ze 17. století, doklad pozdního a nepříliš moderního rozšiřování hradů

64. Kamenická výprava některých přestavovaných hradů byla pozoruhodná - pozdně renesanční konzoly ukončené

pitoreskními maskarony na Pajštúně.

47

NÁSTIN VÝVOJE SLOVENSKÝCH HRADŮ

Lietava, **Oravský hrad, ^Zborov). Renesančními přestavbami zdokonalené úrovni bydlení i reprezen­ tativnosti důležitějších hradů vesměs nemohla kon­ kurovat jejich obranyschopnost, čímž se tyto hrady ve většině případů změnily na rezidenční zámky a ztrati­ ly původně klíčovou obrannou funkci.

65. Před úpadkem byl přestavbou na zámek zachráněn hrad v Holiči. Na plánu z druhé poloviny 18. století stojí v bastionové fortifikaci a uprostřed barokních zahrad.

Všeobecně je ale možno říci, že se na mnohých šlechtických hradních sídlech radikálně rozšiřovaly obytné prostory, což nezřídka mělo vliv i na změnu dosavadní členité hradní siluety charakteristické pro středověk. Tímto způsobem byl například radikálně přestavěn hrad **Oponice, jehož středověké zdivo pře­ vážně pohltily nové renesanční úpravy a částečně bylo nemilosrdně odstraněno. Také na dalších hradech se v souvislosti s mimořádným rozšiřováním obytných prostorů výškově nivelizovala starší členitá zástavba, a to včetně snižování věží (Bojnický zámok, Uhrovec, Eupčiansky hrad). Při rozsáhlých renesančních přestavbách sloven­ ských hradů se v plné míře projevily i nové formy re­ nesančního stavebního umění (atiky, klenby, výtvarná výzdoba omítek). Tak hrady v pompéznosti nijak ne­ zaostávaly za soudobými renesančními kaštiely, a ně­ kdy je uměleckým ztvárněním i předčily (Uhrovec,

ZÁNIK HRADŮ, POČÁTKY A VÝVOJ AKTIVIT NA JEJICH ZÁCHRANU Velká protiturecká vojenská kampaň po vítězství u Vídně v letech 1684-87 přinesla po osvobození No­ vých Zámků a Budína definitivní ukončení téměř sto­ padesátileté turecké okupace velké části Uher. Avšak tamější nepokoje v podobě opakujících se protihabs­ burských povstání neustaly ještě přibližně čtvrt stole­ tí. Trvající boje se v konečném důsledku staly osud­ nými pro velkou část hradů v rukou povstalců, neboť po likvidaci povstání byly jako opěrné body odboje z nařízení císaře pobořeny. Demolice se většinou sou­ středila na brány a obvodové opevnění s cílem zlik48

NÁSTIN VÝVOJE SLOVENSKÝCH HRADŮ

ku 18. století zpustla a počala se měnit ve zříceniny. Z celkového množství přibližně 180 známých hradů na území Slovenska se vinou postupujícího procesu zániku dodnes zachovalo jen asi 25 (tedy pouhých 14 %!) udržovaných a využití schopných staveb. Té­ měř polovina hradů se pak zachovala v podobě zříce­ nin, další třetina svou polohu prozrazuje pouze relié­ fem terénních nerovností a zbývajících zhruba 10% známe jen z písemných pramenů. A protože vesměs zmizely beze stop, dodnes se je v terénu nepodařilo nalézt, případně ztotožnit s existujícími pozůstatky neznámého jména. V období hromadného opouštění a pustnutí hradů se také objevují první snahy majitelů chátrajících feu­ dálních sídel o záchranu těchto zhmotněných památek dávné rodové slávy. Zajímavým příkladem je už v prv­ ní polovině 18. století nákladně zrekonstruovaný Gýmeš, rodový hrad Forgáchů (Forgáčů), jehož prostory majitelé tehdy obnovili. Na způsob sálů předků je vy­ zdobili nápisy, které připomínají zásluhy jednotlivých členů rodu a v původně samostatné části hradu zřídi­ li reprezentativní sakrální okrsek s rodinnou hrobkou. Podobně byl do poloviny 19. století k reprezentačním

66. Postup rozpadu zřícenin dokládá fotografie Vršatce od severu z konce 19. století; velká část zachycených zdí se již zřítila.

vidovat jejich obranyschopnost. Některé z hradů byly proto následně opuštěny a ponechány osudu, avšak jiné i po ztrátě opevnění zůstaly udržovány, ať kvů­ li pokračujícímu obývání, nebo případně využívání k hospodářským účelům. Většina z nich ale od počát­

67. Obnovu

zřícenin dostavbou představují Smolenice.

49

NÁSTIN VÝVOJE SLOVENSKÝCH HRADŮ

účelům a pro uložení sbírky starožitností udržován pa­ lác hradu Uhrovec a věž zříceniny hradu Slanec maji­ telé upravili na rodinné muzeum. Obdobně si ve svých sídlech zřídili rodové muzeum i majitelé Krásné Hor­ ky a Sklabině. Veřejný zájem na památkové péči o hrady začí­ ná krystalizovat až od poloviny 19. století po zříze­ ní Císařské a královské centrální komise pro výzkum a údržbu památek ve Vídni (1850) a následném zalo­ žení Uherské dočasné komise pro památky (1872). Pozornost se sice orientovala zejména na sakrální ar­ chitekturu, ale už na sklonku 19. století došlo k ro­ mantickému restaurování některých Zachovalejších, ale též pobořených hradů (Zvolenský hrad, Víglašský zámok, Banská Bystrica, Bojnický zámok) a od za­ čátku 20. století dochází i ke konzervování některých hradních zřícenin (Filákovský hrad, Strečno). Následkem rozpadu Uher a vznikem Českosloven­ ské republiky došlo k úplnému přerušení vazeb slo­ venských památek na uherskou (maďarskou) památ­ kovou správu. S tím se musela nesolventní slovenská památková péče, zastoupená od roku 1919 Vládním komisariátem na ochranu památek, nějakou dobu vy68. Příkladem kvalitně provedené konzervace a uchování autentického vzhledu zříceniny je Hrušov (pohled od jihozápadu).

69. Produktem rekonstrukčního památkového zabezpečení nedávné doby je Strečno. Pro srovnání průhled kaplí vzhůru před a po rekonstrukci. *

50

NÁSTIN VÝVOJE SLOVENSKÝCH HRADŮ

ších zpřístupněných a muzeálně využívaných hradů Bojnického zámku, Oravského hradu, Krásné Horky a několika jiných. Zásadní změna společenského zřízení po roce 1989 sice přinesla útlum úplných, někdy nepříliš šťastně provedených obnov hradních souborů, ale na druhé straně se do procesu záchrany některých hrad­ ních zřícenin zapojily nadace a občanská sdružení, které nad nimi obětavě převzaly neformální patronát (Lietava, Uhrovec, Oponice, Sklabiňa ad.). Vzniká tak nová naděje, že dosud nevelký počet komplexně památkově zajištěných hradních zřícenin (zhruba jen 10% z jejich počtu) bude postupně narůstat a že sa tak podaří alespoň zpomalit neustále se urychlují­ cí proces rozpadu těchto památek vysoké hodnoty. Bližším seznámením s nimi a upozorněním na jejich kultumě-historickou cenu tomu chce napomoci i ta­ to knížka. Lit: Pataki 1931; Menclová 1958; 1961; Fiala 1966; Menclová 1973; Marosi 1974; Fiala - Habovštiak - Štefanovičová 1975; Kopčan - Krajčovičová 1983; Fugedi 1986; Štefanovičová 1995; Klein 1995; Fiala 1996; Ruttkay 1999; Bána - Šimkovic 2003; Šimkovic - Bána 2003; Bednář 2006; Bána Šimkovic 2006; Ruttkay 2006.

rovnávat. V oblasti záchrany hradních zřícenin rozvi­ nul v roce 1923 český umělecký historik Jan Hofman samostatný program, díky němuž došlo k zabezpeče­ ní části Trenčianského hradu a v letech 1928-30 cel­ kem úspěšně proběhla komplexní konzervace hradu Hrušov. Do záchrany slovenských zřícenin se zapojil i Klub československých turistů v Praze, jehož záslu­ hou došlo k menším konzervačním pracím na několika slovenských hradech (Beckov, **Muráň ad.). Nadějně rozběhlý proces záchranářských akti­ vit pozastavily Hitlerem vynucené politické změ­ ny v roce 1938 a neodvratné válečné události. Nová etapa v záchraně poškozených památek proto mohla nastat teprve po válce, a to až se založením Pamiatkového ústavu v Bratislavě v roce 1951. V letech 1961-70 došlo zásluhou jeho pracovníků k vyhláše­ ní nej významnějších historických staveb za národní kulturní památky, mezi něž se dostalo i patnáct hra­ dů. Díky tomu se v průběhu dalších desetiletí velká část z nich stala předmětem ekonomicky náročných činností zaměřených na jejich záchranu. Z těch nej­ významnějších musíme vzpomenout komplexní ob­ novu Bratislavského a Trenčianského hradu, rozsáhlé konzervační práce na hradech Beckov, Devín, Strečno a na Spišském hradě. Nelze vynechat i obnovu dal­

51

BANSKÁ BYSTRICA

KATALOG SLOVENSKÝCH HRADŮ Hesla jsou podepsána šiframi autorů: MB = Martin Bona, MP = Miroslav Plaček

BAČKOV viz PURUŠŤAN BANSKÁ BYSTRICA (okr. Banská Bystrica) - soubor staveb bývalého městského hradu (362 m n. m.) nava­ zuje na severovýchodní kout dnešního náměstí SNP. Městský hrad vznikl jako první fáze fortifikačního zabezpečení významné­ ho báňského města. Svým charakte­ rem opevněného kostela patří k feno­ ménu několika měst obdobného rázu středoslovenské rudné oblasti (-■’Ban­ ská Štiavnica, '’Kremnica, Krupina). Kostel Nanebevzetí P. Marie je v jádru

dílem 13. století, ale počátky opevně­ ní je možno hledat nejdříve ve 14. sto­ letí. Ale i v tom případě bylo opevně­ ní tvořeno zprvu nejspíše jen příkopem a dřevěnou (palisádovou) ohradou. Pí­ semně je fortifikace doložena v roce 1442 a nepřímo stále trvající dřevěné provedení ještě roku 1465. Stavba ka­ menných hradeb začala brzy nato. Je­ jich nepochybnou součástí byla masiv­ ní branská věž, jíž se do areálu vjíž­ dělo od tržiště. Ačkoliv byla opatřena padací mříží a svoditým mostem (snad kolébkového provedení), brzy po do­ končení byly portály zazděny a prů­

70. Banská Bystrica - půdorysná rekonstrukce městského hradu. 1 - brána a barbakán,

jezd zřízen v přistavěném nízkém sta­ vení vedle věže. Vstup do areálu hra­ du byl navíc kolem roku 1510 opat­ řen předbraním v podobě barbakánu, jenž měl tvar zaobleného klínu a byl vybaven vlastní branskou věží nevel­ kých rozměrů. Hradby se stavěly po celém mnohobokém obvodu najednou, o čemž mimo jiné svědčí forma kamenické vý­ pravy tzv. Matějova (Matyášova) do­ mu na severu. Byla to vlastně pětipodlažní pozdně gotická obytná věž z ro­ ku 1479 začleněná do opevnění. Proto měla ochoz s cimbuřím a ze severního průčelí do Banícké (Hornické) bašty vystupoval půlválec točitého schodiš-

2 - Farná (Kazatelská) bašta, 3 - Banícka bašta, 4 - Pisárska (Gallova) bašta,

5 - Ondřejova bašta, 6 - Múhlsteinova bašta, 7 - radnice, 8 - slovenský kostel sv. Kříže,

71. Banská Bystrica - areál hradu

9 - farní kostel Nanebevzetí Panny Marie, 10 - Matyášův dům

na kresbě J. Willenbergera z roku 1593

52

BANSKÁ BYSTRICA

tě s neobvyklými rozměry. K severní hradbě byl přistavěn i kostel sv. Kříže, při jehož presbyteriu stála tzv. Gallova nebo též Písařská bašta. V roce 1493 už existovala také Farní (též Kazatel­ ská) bašta v severozápadním nároží. Jak její název napovídá, navazuje na ni budova fary, ve 14. a 15. století jen dřevěná. V roce 1501 stála také Múhlsteinova bašta na jihovýchodě, která ale spolu s velkým dílem hradeb zanik­ la. Snad s nepatrným opožděním (po roce 1501) byla stavěna budova radni­ ce, která z jižního obvodu hradu vystu­ povala v podobě hranaté bašty a byla renesančně rozšířena a přestavována. Písemně není doložen vznik zajímavé hranolové věže zvané Ondřejova baš­ ta. Stávala na východ od hradu a za pří­ kopem, sloužila tedy jako předsunutá pevnůstka před zřízením městské for­ tifikace. Představy, že to byl věžovi­ tý dům pozůstalý z doby před stavbou hradu, nelze ověřit, neboť úplně zmi­ zel. V poslední čtvrtině 15. a 16. sto­ letí probíhala také velkolepá přestav­ ba farního kostela. Jak je vidět, přetvoření hradu na protitureckou pevnost, k němuž podle městských účtů došlo okolo polovi­ ny 16. století, nedalo už mnoho práce. Městskými účty jsou doloženy úpravy ochozů pro střelné zbraně a rozšíření a prohloubení příkopů. Snad také vněj­ ší podkova Banícké bašty, která se tva­ rem a rozměry liší od ostatních, vyrost­ la tehdy, nebo až se stavbou opevně­ ní města. Teprve po jeho dokončení se městský hrad stal v pravém slova smys­ lu citadelou. Po ztrátě vojenské hodno­ ty nebylo opevnění udržováno, a nao­ pak třeba barbakán byl dílem zastavěn užitkovými objekty. Škody, které napá­ chal požár v roce 1761, byly odstraně­ ny jen zčásti a od 19. století byly for­ tifikace postupně likvidovány, čímž se areál otevřel do města. Jako poslední byla v roce 1947 zbořena Múhlsteinova bašta. MP Lit.: Súpis 1967, 33—37; Avenarius 1977; Sura 1982; Kopčan - Krajčovičová 1983, 116-119; Kodoňová Vallašek 1985; Fillova 1988; Mácelová 1997; Graus 2000; 2000a; Váliné

72. Banská Bystrica - areál hradu na plánu města z let 1606-08

73. Banská Bystrica - pozdně gotický tzv. Matyášův dům při severní hradbě

53

BANSKÁ ŠTIAVNICA

74. Banská Štiavnica - jihozápadní okrouhlá bašta Starého zámku (stav ve 30. letech)

Pogány 2000, 67; Fillová - Mácelová - Šimkovic 2002; Šimkovic 2003, 600-601; Fillová - Mácelová - Šim­ kovic 2004. BANSKÁ ŠTIAVNICA - STARÝ ZÁMOK (okr. Banská Štiavnica) - měst­ ský hrad, který vznikl přestavbou opev­

něného kostela, zaujímá polohu na spočinku klesajícího hřebene (cca 630 m n. m.) severozápadně nad hlavní ko­ munikační vidlicí města - Trojičným náměstím. Jádrem Starého zámku je původ­

ní románská trojlodní bazilika P. Ma­ rie postavená již nějaký čas před tatar­ ským vpádem. Při ní stál jen o něco poz­ dější okrouhlý karner (kaple s kostnicí) sv. Michala, který při opevňování zevně opatřili dalším zděným obloukem bašty. Kostel byl údajně opevněn již ve 14. sto­ letí, i když jako hrad se uvádí v dostup­ ných pramenech až v roce 1486. Zprá­ va reflektuje opevnění hradbou se dvě­ ma hranolovými věžemi, ukončené už v první třetině 15. století. Mladší z věží, původně branská, je upravená barokně, druhá, zv. Himmelreich (Nebeská říše), sloužila i jako věznice. Navzdory opev­ nění byl kostel v roce 1442 při útoku Ši­ mona Rozgonyiho vypálen - měšťané byli totiž stoupenci Ladislava Pohrobka, zatímco jágerský biskup byl exponentem Jagellonců. Rok nato navíc bylo velké zemětřesení a patrně jen nouzově opra­ vený chrám v letech 1495-1515 velko­ ryse přestavěli na trojlodní halu s dlouhým polygonálním presbyteriem. Sou-

75. Banská Štiavnica - rekonstrukční pohled na Starý zámok od severovýchodu

54

BANSKÁ ŠTIAVNICA

časně měšťané zkvalitnili vnější opev­ nění stavbou oblých bašt. Úzké střílny v přízemích věží a bašt jsou v patrech doplněny rozměrnými výstřelnými otvo­ ry pro děla. Nejmohutnější bašta stála právě proti strmě stoupajícímu svahu hory Paradajz (939 m n. m.). Jistě v tom­ to směru, na západě a pravděpodobně i na severovýchodě, byl před hradbou vyhlouben příkop a nasypán val. Stejně jako v případě místní renesanční pev­ nosti Nového zámku nepodnikli Turci na městský hrad útok, ale určitě se o něj bojovalo za kuruckých válek v roce 1679 a snad i za povstání Františka II. Rákócziho na počátku 18. století. Radikální postup reformace a exis­ tence několika dalších kostelů však umožnily štiavnickým měšťanům mezi roky 1546-59 přeměnit svou nej star­ ší svatyni na jádro obrany své citade­ ly. Zesílili obvodní zdi kostela, zazdili triumfální oblouk kněžiště a mezilodní arkády a po odstranění kleneb a stře­ chy střední lodě vzniklo na její ploše úzké nádvoří. Dochované části ochozů vyložených na krakorcích a schodiště v severozápadním nároží svědčí o způ­ sobu řešení vnitřních komunikací. Do nově vytvořeného vnitřního dvora se zvenčí nadále vstupovalo přízemím zá­ padní kostelní věže. Přepatrované boč­ ní lodě rozdělili na řadu provozních a obytných místností a jejich pultové střechy vyspádovali do nádvoří, takže byly střelbou méně ohrožené. Konečně na nárožích koruny obvodové zdi pů­ vodního trojlodí zřídili okrouhlé sedla­ né věžičky. Vnější fortifikace se dočka­ la jen zvýšení zdí a patrně tehdy ke stá­ le funkčnímu kameru připojili oblou baštu. S výjimkou úpravy věže (1770) už nedošlo k žádné větší stavební akci, a městský hrad se tak dochoval v podo­ bě z poloviny 16. století. Od roku 1900 slouží muzejním účelům. MP Lit.: Varjú 1932, 144-148; Mencl 1937, 189-198; Šášky 1957; Súpis 1967, 70-71; Vozár - Gindl 1968, 70-74; Kodoňová 1981; Kopčan Krajčovičová 1983, 119-121; Dvo­ řáková - Tóthová 1995, 12—14; Hanuliak 1995; Labuda 1996; 1997; 2002, 272-273; Šimkovic 2003, 588-600.

76. Banská Štiavnica - půdorys Starého zámku 77. Banská Štiavnica - jižní strana Starého zámku a hranolová věž Himmelreich

55

BANSKÁ ŠTIAVNICA

«'«•

• .. 9«5

SJíBBWWté

78. Banská Štiavnica - Starý zámok nad centrem středověkého města

79. Banská Štiavnica - celková situace hradu na Starém městě (Glanzenbergu). Černě

je vyznačen horní hrad, mřížkované zástavba středního vrcholu a obvodová hradba areálu (předpokládaná je vytečkována), šrafovaně jiné objekty, přerušovaně je značen

průběh valů.

56

BANSKÁ ŠTIAVNICA - GLANZENBERG, též STARÉ xMESTO (okr. Banská Štiavnica) - stopy složitého a dosud ne zcela prozkoumaného opev­ něného souboru staveb na rozsochách protáhlého hřebene (794 m n. m.) více než 1 km severně nad centrem města.

BANSKÁ ŠTIAVNICA

80. Banská Stiavnica - celkový pohled na město v polovině 18. století. Vlevo Nový zámok, uprostřed pod nápisem Starý zámok (městský hrad), vpravo nahoře zřícená stavení na Glanzenbergu.

Zřejmě zbytky nej starších světských staveb Banské Štiavnice odkryly archeo­ logické výzkumy B. Polly a J. Labudy. Po určitém váhání, kdy se ve smyslu názvu Staré město uvažovalo o nej star­ ší městské osadě, jsou výsledky inter­ pretovány jako opevněný soubor staveb pro ochranu, správu a organizaci důl­ ní činnosti z první fáze její prosperity spojené s okrajovým osídlením. Ačko­ liv je dolování mnohem starší, písem­ ně je doloženo na středověkém falzu k roku 1156, kdy se okolí města nazývá zemí horníků (terra Banensium). Důle­ žitým vodítkem bylo zjištění V. Jankoviče, že název Staré město je pozdní­ ho původu a starší verzi označení před­ stavuje Starý hrad (die alte Burg, vetus castrum). Odrazem tehdejšího rozkvě­ tu celé sídlištní aglomerace byla nejen stavba dvou románských trojlodních

bazilik (farní a dominikánský kostel) a kameru, ale i rané povýšení Štiavnice na institucionální město (1237-38). Také na Glanzenbergu tedy již pa­ trně na počátku 13. století stál hradní objekt královského pověřence a přiro­ zeně i správce těžební komory. Nejpr­ ve zřejmě postačovalo jen čtyřboké já­ dro situované na severozápadním vrcho­ lu. V severním nároží stála věž ve tva­ ru protáhlého hranolu (10 x 6,5 m), k níž byl přiložen obdélný útvar ohra­ zeného dvorku (?) s obytným stavením (9,5 x 9 m) na konci. Ovšem druhá věž s klasickými raně gotickými rozměry 10 x 10 m stávala o něco níže a její in­ teriér 5,3 x 5,3 m byl pohodlně oby­ vatelný. Severně od ní se nacházela cisterna a prostor mezi oběma útvary ohrazovala masivní hradba odkrytá na severu. 57

Opodál na plochém vrcholu upro­ střed areálu už ve 14. století stála rozleh­ lá protáhlá budova, možná s navazujícími menšími objekty. Další dvě stavení byla přiložena k hradbě na jihovýchodním pólu dispozice. Podle nalezených kame­ nických prvků k tomu došlo na přelomu 14. a 15. století, ale brzy nato byl hrad opuštěn. Zpustlé budovy v tomto místě byly znovu racionálně využity ještě před koncem 15. století. Jejich opravou vzni­ kl prostor pro hutnické pece a zkušeb­ nu rud; zpracovávala se zde ruda vytěže­ ná přímo na Glanzenbergu, o čemž vy­ povídají pozůstatky dolování a také pí­ semné zprávy z roku 1509. Závažné bylo přiřazení zemního válu a příkopu, které po úbočí obtáčely kopec, k protiturecké fortifikační aktivitě. Padla tak hypotéza o raně středověkém či dokonce prehis­ torickém hradisku. MP Lit.: Polla 1958; Jankovič 1967; Labuda 1985; 1986; 1992; Dvořáková Tóthová 1995, 10-11; Labuda 2000; 2002, 271-272; 2004; 2005.

BECKOV

BECKOV (okr. Nové Město nad Váhom) - památkově zakonzervovaná zřícenina hradu na mohutném vápen­ covém bradle (250 m n. m.) vypínají­ cím se přímo nad stejnojmennou obcí středního Pováží. Šedesát metrů vysoké bradlo tvo­ ří výraznou přírodní dominantu nad inundačním územím řeky Váh, a pro­ to přitahovalo lidi už v předdějinném období. Díky komplexním výzkumům hradní lokality, které vedly Š. Tóthová a M. Kodoňová, se kromě nej starší­ ho osídlení z přelomu letopočtu poda­ řilo zjistit i neočekávaně intenzivní vel­ komoravské osídlení ze druhé poloviny 9. století. Společně s nálezem zbytku příkopu dokládá tento objev existen­

ci zdejšího velkomoravského hradu hradiště - a zároveň ho dovoluje zto­ tožnit s hradem „Blundus“ v tzv. Ano­ nymově kronice. Tento název též odpo­ vídá dalším písemným zprávám a od něho je odvozeno i starší maďarské po­ jmenování lokality Bolondóc. Zmíněná kronika z přelomu 12. a 13. století totiž informuje o existenci hradu (lépe řeče­ no hradiska) už před příchodem starých Maďarů do Karpatské kotliny, neboť po­ pisuje jeho obsazení při jejich proniká­ ní na území dnešního Slovenska. Zjiš­ těné povelkomoravské osídlení lokality jen potvrzuje, že hrad neztratil význam ani v čase formování uherského stá­ tu. Naopak, kvůli výhodné poloze po­ blíž nově vznikající hranice se zřejmě

0 I

25 M i

I

"t-

;■■■

«

81. Beckov - půdorys a vývojová analýza hradu. Legenda zdivá: 1-13. století, 2-14. století, 3 - první třetina 15. století, 4-16. století

58

tak jako další povážské hrady -'Šintava a ''Hlohovec stal sídlem pohraniční župy (komitátu). Archeologické nálezy rovněž přesvědčivě dokumentují výraz­ ný nárůst významu královského správ­ ního centra v 11., ale hlavně v následu­ jícím 12. století, což nakonec vyvrcho­ lilo vybudováním kamenného hradu. Samotné stavbě předcházely rozsáh­ lé terénní úpravy, jejichž cílem bylo vy­ tvarovat reliéf jihovýchodní části hradní­ ho kopce do homolovitého tvaru. Vrcho­ lovou oválnou plochu hradního skalis­ ka obtáčela na maltu zděná kamenná hradba, která sledovala jeho nepravi­ delně tvarované okraje. Zformoval se tak protáhlý opevněný areál pozdějšího horního hradu o délce 100 m, do něhož se vstupovalo branou v jediné přístupné jižní straně. V nejvýše a nejvzdáleněji položeném severním okraji skaliska se tyčil palác lichoběžníkového půdorysu (16-23 x 10 m) a také při jihozápadní hradbě nad srázem k městečku stál dru­ hý, zřejmě též obytný objekt obdélníko­ vého půdorysu (9x21 m). Prvotní sou­ částí hradu byla ještě rozměrná do ská­ ly vysekaná cisterna na nádvoří před se­ verním palácem. V takové podobě setrval královský hrad zhruba do sklonku 13. století. Údaj­ ně tehdy byla zesílena obrana přístupné strany vložením hranolové věže do ji­ hovýchodního cípu dispozice. Věž stá­ la za čelní hradbou, byla přístupná pou­ ze portálkem v patře, a měla tudíž cha­ rakter útočištné věže - bergfritu. Teh­ dy také vymezilo nové zděné opevnění prostor předhradí, z něhož do horní­ ho hradu stoupala přístupová rampa ze dřeva. Zdokonalování fortifikace byla věnována velká pozornost i v násle­ dujícím 14. století, kdy se hrad a jeho příslušenství nakrátko staly majetkem Matúše CákaTrenčianského. Opevnění se znovu rozšířilo v ohroženém jižním směru, a to stavbou úzkého předhradí, které spolu s vysunutou hranolovou věží kontrolovalo přístupovou komu­ nikaci z podhradí. Ale i starší předhra­ dí bylo prodlouženo severním směrem podél úpatí východní stěny hradního bradla. Důvodem vzniku úzkého par­ kánu bylo zřízení studně v jeho nejniž-

BECKOV

2'

o

3

I

82. Beckov - akademická rekonstrukce podoby hradu v polovině 15. století 83. Beckov - letecký pohled na hrad od jihozápadu

59

BECKOV

84. Beckov - detaily nástěnných maleb v palácích hradního jádra na konci 19. století

ší poloze. Plocha původního předhradí byla zároveň zastavěna hospodářský­ mi objekty vhodně přistavěnými k ob­ vodové hradbě.

Po smrti Matúše (1321) se hrad vrá­ til do královských rukou, ale v roce 1388 přešel do soukromého vlastnictví voj vody Ctibora ze Stibořic. Tento zá­ 60

možný šlachtic polského původu se za své zásluhy a oddanost králi Zikmundo­ vi brzy stal jedním z nejbohatších mužů Uher a sedmihradským vévodou. Po­ stupně mu patřilo téměř dvacet hradů situovaných zejména v Pováží, a sám se proto tituloval „pán celé řeky Váh“. Za své hlavní sídlo si zvolil právě Beckov, který přestavěl na přepychovou šlech­ tickou rezidenci. Pro hrad tak nastala doba největšího rozkvětu a Ctiborova stavební činnost byla natolik výrazná, že úplně změnila jeho siluetu. V severní části horního hradu vyrostl kolem uza­ vřeného centrálního nádvoří samostat­ ný vícekřídlový palácový celek připo­ mínající v té době moderní královské rezidence. Nádvoří s novou cisternou ve východním koutu dvora lemovala v přízemí kamenná sedátka a v patrech je obíhaly dřevěné pavlače přilehlých křídel. Celý komplex výškově sjedno­ covala průběžná sedlová střecha, z níž vyčnívalo pouze zastřešení kaple, je­ jíž závěr vystupoval ven ze hmoty vý­ chodního křídla. Přístup do této nejho­ nosnější části zprostředkoval průchod v ose nového jižního křídla, který slou­ žil pouze pro pěší. Jak již bylo řečeno, východnímu křídlu vévodila nová kaple, jejíž vyso­ ký prostor byl zaklenut bohatou žeb­ rovou klenbou. Polygonálně uzavřené­ mu kněžišti, které se vysunulo na sa­ motný okraj skály, musel ustoupit úsek původní hradby, a byl proto vybourán. Ještě na sklonku 19. století byly z pů­ vodní výzdoby kaple viditelné zbytky nástěnných figurálních a ornamentál­ ních maleb. Nádvoří na severu uzaví­ ralo nejhonosnější dvojtraktové křídlo, které vzniklo rozšířením a úplnou pře­ stavbou staršího jednotraktového palá­ ce. Zachované kamenické prvky oken a portálů a jejich fragmenty, stejně jako pozůstatky bohaté výtvarné výzdoby interiérů (malby se zoomorfními mo­ tivy) svědčí o vysoké umělecké úrovni přestavby, na níž se projevují znaky na­ stupujícího pozdně gotického slohu. Jižní polovině horního hradu i po přestavbě nadále dominovala obranná hranolová věž, kterou asi později vyu­ žili k bydlení, a proto zvenčí zpřístup-

BECKOV

nili její přízemí. Rovněž v souvislosti s úpravami a zvětšováním užitných pro­ stor vystavěli na základech staršího ob­ jektu při západní hradbě jednotraktový palác, který byl znovu upraven v rene­ sančním slohu. Ctibor spolu se synem Ctiborem mladším věnoval nemalou pozornost nejen hradu, ale i jeho hos­ podářskému zázemí. K hradbám předhradí připojili nový hradební okruh, který ohradil rozsáhlé západní předpo­ lí hradu v sousedství starší osady. Tím na úpatí hradní skály vznikla vhodná plocha na založení nového poddanské­ ho městečka a zároveň tak byla zdo­ konalena hradní fortifikace. Současně byl upraven přístup z předhradí na hor­ ní hrad a jeho obranu na východě i zá­ padě posílily nové bašty. Takto dobu­ dovaný hrad se přiřadil k nejhodnotněj­ ším šlechtickým sídlům první polovi­ ny 15. století nejen na území dnešního Slovenska, ale celých středověkých Uher, ba i střední Evropy. Po smrti Ctibora mladšího (1434) se vdavkami jeho dcery hrad dostal do majetku rodiny Bánffyů. Příslušníci to­ hoto rodu v 16. století podnikli výraz-

85. Beckov - hrad od jihozápadu před koncem 17. století 86. Beckov - pohled na hrad od východu před rokem 1945

61

BIELY KAMEŇ

nou modernizaci gotického hradu, a to už v duchu nastoupivšího renesančního slohu. Při přestavbě byla palácová kří­ dla v severní části horního hradu zvý­ šena a výškově sjednocena obloučkovou atikou a v jeho východních partiích byly dobudovány starší provozní objek­ ty. K nim přiléhala i nová polygonální dělová bašta, která se opírala o východ­ ní stěnu hradní skály. Bánffyové ji po­ stavili kvůli ohrožení hradu stále účin­ nější dělostřelbou z planin východní­ ho předpolí. Byla založena až na úpatí bradla, a proto její stavbě předcháze­ la likvidace starších hospodářských objektů předhradí, které stály u paty skalního srázu. Současně zdokonalili obranu hlavního vstupu do hradu, a to výstavbou nevelkého oblého barbakánu - předbraní, jehož brána byla opat­ řena kolébkovým mostem. Díky těmto opatřením hrad odolal v roce 1599 ná­ poru Turků, jimž se však podařilo vy­ pálit městečko pod hradem. Ve vlastnictví beckovské větve rodu zůstal hrad do sklonku 16. století. Poz­ ději, po vymření rodu Bánffyů po meči, se na panství spolupodílelo několik dě­ diců, což znamenalo postupnou ztrá­ tu zájmu o údržbu hradu. Ještě kon­ cem 17. století došlo k opravám hrad­ ních střech, avšak ničivý požár měs­ tečka v roce 1729 se přenesl i na hrad, který vyhořel a už nebyl obnoven. Na chátrající zřícenině byly ještě na konci 19. století viditelné velké plochy orna­ mentální a figurální interiérové výzdo­ by a kvůli jejich ochraně v roce 1935 zřídili alespoň v prostoru kaple ochran­ né stříšky. Ale výrazným počinem k zá­ chraně velice ohrožené zříceniny byla až dlouhodobá památková konzervace, které naštěstí v letech 1970-76 před­ cházely komplexní výzkumy. Čtvrt sto­ letí uzavřený hrad teprve pak mohl své prostory otevřít široké veřejnosti. Viz též obr. 1, 18 a 49. MB Lit.: Ethey 1926, 84-86; 1936b, 192-197; Fekete Nagy 1941, 65-66; Ethey - Csemegi 1943, 3-4; Tóthová 1978; Kodoňová 1984; 1987; Ko­ čiš 1989, 33-44; Kodoňová - Tóthová 1995; Mácelová 2000; Bona 2003b, 591-592.

BERNOLÁKOVO viz ČEKLÍS

BIELY KAMEŇ, obec Svátý Jur (okr. Pezinok) - zřícenina hradu stojí na jižním vyvýšeném úbočí (cca 290 m n. m.) údolí nad osadou Neštich, seve­ rozápadně od centra města Svátý Jur. Údolím procházela podružná stez­ ka přes Malé Karpaty, kterou tak hrad 87. Biely Kameň - terénní náčrt zbytků hradu

62

ovládal. Východní vyústění stezky do Záhorské (Borské) nížiny navíc kont­ rolovaly hrady s Dračí hrádok a **Pajštún, ovšem zřejmě královského zalo­ žení. Předchůdcem hradu bylo slovan­ ské hradisko na opačné straně údolí, které však po nutných úpravách vy­ užíval ještě ve 13. století hraběcí rod z rozrodu Hunt-Poznanovců, jenž oko­

BIELY KAMEŇ

lí roku 1209 získal a po Svatém Juru se psal. Tehdy byla osídlena asi jen část hradiska, na níž byly archeologic­ ky zjištěny zděné obytné budovy, brá­ na a vodovod z pálených trub, který na­ pájel cisternu. Vzrůstající rodová moc a potřeba modernizací si vynutily stav­ bu nového kamenného hradu. Zřejmě už tento hrad se v písemných prame­ nech (jako turrigere municionis') uvádí roku 1271 v souvislosti s tažením Pře­ mysla Otakara II. do okolí Bratislavy a posléze při jeho dočasném obsazení Rakušany v roce 1295. Panství patři­ lo místní rodové větvi až do jejího vy­ mření v roce 1526, kdy hrad přešel do rukou velmožského rodu Zápolských. Po roce 1540 se majitelé střídali, do­ kud před koncem století panství s Ka­ teřinou Pálffyovou nevyženil Štěpán Illésházy. Ale i po něm nastoupil Ště­ pán Pálffy, jehož rodu, s výjimkou svo­ bodného města Sv. Juru, pak dominium náleželo až do začátku 20. století. Při turko-tatarském vpádu v roce 1663 byl jen nepříliš vojensky moder­ nizovaný hrad vážně poškozen, a pro­ tože v čerstvě opevněném městě po­ blíž kostela od roku 1609 stál půvabný a v polovině 18. století rozšiřovaný re­ nesanční kaštiel, nedošlo už k obnově hradu a ten postupně zpustl. Jistě byl i rozebírán k sekundárnímu použití na stavbách v širokém okolí, takže vel­ ké části s obytnou věží téměř zmizely. Dobře se zachoval reliéf složitě uspo­ řádaných valů a příkopů, zbytky a frag­ menty zdivá pětibokého hradního jádra a prstence vnější zděné ohrady, ale po písemně doložené velké věži nezůsta­ lo ani stopy. Systém valů a příkopů je vytvaro­ ván podle zužujícího se terénního ja­ zyka, do něhož je reliéf hradu vyříz­ nut. Proto na severu, kde klesá ostrý svah do údolí s osadou Neštich, příko­ py chybějí. Zato na nejvíce ohrožené západní straně jsou dokonce tři příko­ py a dva mezilehlé vály, jejichž šířka dovolovala osazení obránci a postave­ ní děl. Přístup k hradu od města vedl přes příkop na trojúhelnou nástupní plošinu - patrně dřevohlinité předhradí. Z jeho severozápadního cípu ces-

88. Biely Kameň - torzo masivní věžice zůstává nejvýraznějším zbytkem zdivá

na východní straně hradního jádra.

ta směřovala přes dřevěný most s ka­ mennými pilíři do protáhlého branského stavení (věže) dolního hradu. Jeho hradba obíhala jádro hradu a jen na se­ veru zdivo s vypadaným lícem vyme­ zuje přibližně obdélné boční nádvoří.

Vně hradby jsou vidět také útržky zdi­ vá, možná staršího, nebo přizdívek za­ jišťujících stabilitu. Stopy budov jsou viditelné vedle brány, dále pod sva­ hem jádra a snad i na protějším konci nádvoří, v jehož povrchu je rozměrná prohlubeň po zdroji vody neznámého charakteru. Horní hrad s největšími rozměry 55 x 35 m se vyznačoval důslednou obvodovou zástavbou, po níž zůstaly jen výrazné vyvýšeniny. Pouze frag­ menty zdivá na západní straně spoleh­ livě naznačují rozdělení na tři prosto­ ry. Spolu s protějším křídlem však jde o zástavbu mladší než počátek 15. sto­ letí. Škoda, že bez výkopů nepoznáme členění severního traktu s funkcí pa­ láce a kaple, starší půdorys zachycuje jen náznak dlouhého, valené klenuté­ ho sklepa, o němž hovoří níže zmíněný popis. Zlomek nádvorního zdivá uka­ zuje, že jižní křídlo mělo hloubku při­ bližně 8 m. Bez podpovrchového vý­ zkumu také nelze vyřešit, kde stála ona velká (obytná) věž. Pokud byla situo­ vána o samotě, mohla mít v severojiž­ ním směru rozměr maximálně do 10 m, západovýchodní rozměr už tak omezen není. Ani místo druhé věže uvedené v popisu není zcela jasné, ovšem ma­

89. Biely Kameň - zřícenina hradu od východu v roce 1736

63

BLATNICA

sivní plné podnože věžic přistavěných k obvodní hradbě na severovýchodě mohou být jak zbytkem druhé věže, tak rovněž zmíněné bašty - zvané Erkel určené k obraně brány. Ta se nepochyb­ ně nacházela mezi oběma útvary. Další informace o podobě hradu k chudým poznatkům z povrchového průzkumu dodává důležitá listina o dě­ lení majetků mezi členy rodové větve z roku 1412. Vnitřní hrad tehdy měl budovy po dvou delších stranách (se­ verní a jižní), bránu střeženou baštou s pavlačí a velkou, snad obytnou věž, jež by ve smyslu textu snad měla stát uprostřed dispozice. Její existenci do­ kládá byť jen schematické vyobraze­ ní hradu na Mayerově dřevořezu ko­ runovace Maxmiliána II. z roku 1563, kde však věž pouze vyčnívá z obrysu

hradního kopce. Druhá věž patřila k le­ vé polovině, ale mohla stát na východ­ ní straně. V severním podsklepeném křídle se nacházely palácové komna­ ty a kaple. Jádro bylo ještě obklopeno zděným předhradím, do něhož se vstu­ povalo přes most branou ve věži, další věž stála asi v obvodní hradbě poblíž ní. Vodní věž obsahující studnu stála prý uvnitř nádvoří proti bráně. Zřejmě tam je dnes velká prohlubeň. S řešením mnoha nejasností okolo dispozice a je­ jího vývoje nelze bez aktivní účasti ar­ cheologů počítat. MP Lit.: Pavelek 1928; Kraskovská 1963; Fialová - Fiala 1966; Sedlák 1969, 448-450; Fiala 1972; Fugedi 1977, 198; Nešpor 1990c; Engel 1996, 426; Váliné Pogány 2000, 295-296; Plaček 2004a, 333.

BLATNICA (okr. Martin) - zřícenina ukrytá na zalesněném vápencovém vý­ běžku (cca 630 m n. m.) Velké Fatry, necelé 2 km severovýchodně od obce. Z hradu byl v minulosti výtečný výhled do rozlehlé Turčianské kotli­ ny, v níž se spojovaly dvě význam­ né dálkové obchodní cesty z Pohroní a z Ponitří a pokračovaly do Polska. Ke vzniku tohoto blíže nezkoumané­ ho hradu donedávna písemné prameny mnoho nevypovídaly. Podle maďarské­ ho historika P. Engela byl postaven až po roce 1320, ale roku 1323 jej už jistě držel zvolenský župan magistr Donč. Od něho někdy po roce 1335 přešel do rukou krále a téměř až do konce století byli turčanští župani jeho kas­ telány. Poté král Zikmund hrad čas­ to zastavoval, mj. opolským a hlohov-

90. Blatnica - terénní náčrt s vyznačením stavebního vývoje. 1 - druhá polovina 13. století, 2-14. století, 3 - mladší středověké a novověké konstrukce

•'ll‘

\ \ \

1

W7

2

W'1

3

25 M

64

BLATNICA

ským vévodům a Petrovi z Brezovice (Berzeviczy) a roku 1434 jej na delší dobu získal Pankrác ze Sv. Mikuláše. Pak následoval rod z Necpal a Komorovští, kteří vedli o hrad dlouhodobé spory. Ty utichly až po roce 1539, kdy král Ferdinand I. daroval hrad svému přívrženci Františku Révayovi. Jeho potomkům potom patřil až do svého zániku v 18. století. Z dosavadních průzkumů lze soudit, že k nej starším viditelným částem hra­ du patří vysoká okrouhlá věž, která se později stala součástí stavebního celku s palácem na vrcholu skalního hřebe­ ne. Věž má nepravidelně oválný půdo­ rys o průměru do 9,5 m a v úrovni pů­ vodního nej vyššího podlaží si uchova­ la štěrbinové otvory. Ke stejné časové vrstvě hradní architektury je možno za­ řadit i fragment zdivá hradby severový­ chodně od věže, který později včlenili do hmoty paláce. K radikální přestav­ bě hradního jádra došlo ještě v průběhu 14. století, kdy na severovýchodě k vě­ ži připojili nový obdélný palác, který na opačné straně zakončovala menší věž podkovovitého půdorysu. Vznikl tak dvoj věžový útvar jádra s mezileh­ lým palácem, jenž se svým charakte­ rem hlásí k dispozičním formám, jaké se na Slovensku ve 14. století uplatni­ ly i na hradech **Dobrá Voda a ^Lip­ tovský Hrádok. Známe je samozřejmě i z českého území. Obranu jádra oproti vyvýšenému skalnímu hřebenu na se­ veru zabezpečoval příčný šíjový pří­ kop, zatímco z jižní a východní stra­ ny je prozatím možno jen předpoklá­ dat existenci staršího předhradí. Z ně­ ho nad povrch terénu vystupují zbytky opevnění, které však bylo později ví­ cekrát přestavováno. Příjezdová cesta přicházející z jihozápadní strany mu­ sela překonat příkop zahloubený do skalního podloží a zaústila do západ­ ní části předhradí, jehož zeď v tomto místě zpevnili pozdější nárožní věžič­ kou okrouhlého tvaru. O něco víc informací zřícenina po­ skytuje o mladších renesančních pře91. Blatnica - hrad od jihovýchodu na vyobrazení z konce 19. století

65

BLH

92. Blatnica - oválná věž v čele hradu od západu

stavbách ze 16.-17. století, jimiž rod Révayů chtěl docílit zdokonalení obra­ ny hradu, ale také rozšíření jeho obyt­ ných prostorů. Z těchto důvodů hradní jádro zvýšili a palác výškově sjednoti­ li s věžemi pod jedinou souvislou stře­ chou, přičemž pro zřízení nových pa­ lebných pozic využili upravená horní 93. Blatnica - pohled na hrad od severozápadu na počátku 20. století

patra obou věží, která opatřili dělový­ mi střílnami. Naopak nové renesanční paláce byly z prostorových důvodů si­ tuovány do předhradí. Zatímco z blíže neznámé zástavby na východní straně se zachovaly jen nesouvislé fragmen­ ty, z renesančních palácových traktů na jihu stojí dodnes vnější stěny v původ­ ních výškách a úpravách fasád. Zvláš­ tě Zachovalejší východní trakt, který se objemem vysunul před linii starší­ ho opevnění, byl zvenčí zvýrazněn šik­ mým soklem s obloučkovou římsou a jeho průčelí zdobily ryté a malované římsy a nárožní kvádrovaní. Pravdě­ podobně se snahou o zdokonalení obra­ ny přístupu souviselo i vybudování dru­ hého předhradí se zděným opevněním, jehož pozůstatky se dnes už jen rýsují v terénních nerovnostech. Předhradí se od jihozápadu připojilo k hradbě star­ šího předhradí a plošně zahrnulo jak úsek příjezdové komunikace, tak i ší­ jového příkopu. V době Bočkajova povstání se v ro­ ce 1605 hradu zmocnilo povstalec­ ké vojsko. Protože i později byl opo­ rou povstalců, hrozila mu nucená de­ molice, k níž ale nakonec na žádost zástupců stolice nedošlo. Po obhlídce hradu v roce 1678 komisaři konstato­ vali možnost jen lehkých oprav nepří­ liš narušené stavby. Zanedlouho v prů­

běhu Thókolyho povstání (1681) našla na hradě bezpečné útočiště nejen okol­ ní šlechta, ale i pronásledovaní kněží. V roce 1703 se ale Rákócziho stou­ pencům podařilo hradu zmocnit a po­ dle tehdejšího podání starý horní hrad podpálili a z bašty u brány odvlekli po­ slední děla. Přesto i tak dolní část hradu sloužila ještě jako sídlo Michala a Kašpara Ré­ vayů, z nichž druhý roku 1723 protes­ toval proti rozebírání hradních zdí Mi­ chalovými lidmi za účelem stavby kaštiela v Štiavničce. Nakonec i oni hrad opustili, výbavu a nábytek přenesli do kaštielů v Štiavničce a Mošovcích a hradu zbyla role hospodářského ob­ jektu. Úplnou zkázu mu způsobil ničivý požár v roce 1760, po němž hrad už ne­ opravili, v důsledku čehož zpustl. Jeho zřícenina se ještě na začátku 20. stole­ tí zdálky vyjímala na vrcholu skalní­ ho hřebene, avšak se zalesněním úpl­ ně zmizela v lesním porostu. Viz též obr. 40. MB Lit.: Sasinek 1877a; Schróder 1887-88, 23-31; Ernyey 1922-23; Houdek 1930, 167; Menclová 1936, 62-63; 1958, 85-86; 1973, 418; Šikura 1944, 11-14; Fialová - Fiala 1966, heslo Blatnica; Fiigedi 1977, 110-111; Bel 1989, 62-63; Engel 1996, 282; Váliné Pogányi 2000, 70-71. BLH, obec Velký Blh (okr. Rimavská Sobota) - zdivo rozlehlé zříceniny hra­ du dnes v daňčí oboře na vrcholku (cca 400 m n. m.) protáhlého výběžku z hře­ bene mezi Dlhým vrchem a Hradištěm asi 3 km severovýchodně od obce. Hrad vznikl bezpečně před rokem 1312, kdy se připomíná v držení Matúše Čáka Trenčianského (f 1321), po jehož smrti ho král Karel Robert vrátil nakrátko do rukou Balogů, šlechtické­ ho rodu snad německého původu. Jeho příslušníci drželi Blh (maďarský Ba­ log) už dříve, podle něho se psali a asi na samém konci 13. století hrad zalo­ žili. Alespoň tomu nasvědčuje archeo­ logický materiál získaný povrchovým sběrem. Od roku 1323 přes polovinu 15. století patřil spřízněné šlechtě (ro-

66

BLH

94. Blh - terénní nákres půdorysu zříceniny. Vyšrafován je centrální objekt a vnitřní okruh opevnění, mřížkováno jeho rozšíření a okruh vnější.

dové větvi) z Rimavské Seče (Szécsiové, též Széchyové), kteří zabavený hrad převzali od krále a rodový maje­ tek tak přece jen zachránili. Důvodem byl odpor Balogů proti Karlu Rober­ tovi, zatímco páni ze Seče zůstali krá­ li loajální. Jejich sympatie vůči Jiskro­ ví z Brandýsa se v roce 1456 projevi­ ly propůjčením hradu posádce jeho bo­ jovníků, pozdějších bratříků, a proto jej po roce 1460 dobyl Šebestián Rozgonyi. Za odměnu mu král Matyáš hrad postoupil, ale už v roce 1481 se na něj vrátili Sečanští. Po obsazení **Filakova Turky v roce 1554 se na hrad uchý­ lil neúspěšný velitel tamější posádky a snad ze zklamání zde zemřel na mrt­ vici. Rodu ze Seče pak panství zůsta­ lo až do roku 1646, kdy jeho polovinu s Marií, mezi romantiky známou jako Muráňská Venuše, vyženil pozdější palatin a protihabsburský spiklenec Fran­ tišek Wesselényi. Údajně nechal hrad ještě opevnit, ale za Thókólyho povstá­ ní ho v roce 1677 jeho stoupenci dobyli a patrně už tehdy byl opuštěn. Hrad byl značně velký, ale přesto­ že využil protáhlého vrcholku hřebe­ ne, měl koncentrickou dispozici o cel­ kových rozměrech 150 x 70 m. Kolem

miniaturního jádra, které zčásti zabíra­ lo vrcholovou plochu centrálního ska­ liska, obíhaly dva pásy mocných ka­ menných hradeb. Příjezdová cesta stou­ pala po severozápadním úbočí kopce, před čelem hradu zatočila a vstoupila do první brány. Za ní prošla mezibraním, znovu zahnula a vystoupala do druhé brány. Tou se příchozí dostal do téměř rovinného nádvoří. Z něho upro­ střed vystupuje útes, který využila blo­ ková palácová stavba, do níž se z úpatí skaliska vcházelo zčásti dochovanou, v období romantismu upravenou vale­ né zaklenutou schodišťovou chodbič­ kou. Ostatek, až na stopy amorfního zdivá, úplně zmizel. Také z nadzemní zástavby nádvoří se prakticky nezacho­ valo nic, pouze masivní zdivo obvodo­ vé hradby (o síle 1,8 m), které v podo­ bě tarasu dosud udržuje takřka ideál­ ní plošinu kolem jádra. Náznaky stave­ ní jsou vidět jen jihovýchodně od jádra a rozměrná budova na severu byla zřej­ mě dodatečně z obvodu vysunuta do svahu. Pod skalou palácového jádra je do podloží vytesána čtyřhranná lahvovitá cisterna. Vnější pás fortifikace obtáčel hrad ze tří stran. Také jeho hradba dosahova­ 67

la síly až dva metry a možná nahradila starší val, k čemuž došlo nejdříve po po­ lovině 15. století, ale možná až zhruba o sto let později. Asi také přitom došlo k výstavbě zaostřeného jižního čela hra­ du, neboť určité projevy ukazují na dří­ vější ukončení zaoblenou hradbou nad šíjovým příkopem. Při úpravách byl pak 95. Blh - možná novodobá chodbička

se schodištěm do centrálního objektu je zaklenutá hrotitou klenbou.

BOJNICKÝ ZÁMOK

96. Bojnický zámok - celkový pohled od severozápadu

příkop zasypán a hrad o něco prodlou­ žen. Snad do 16. století můžeme zařadit zbytky dvou flankovacích prvků na se­ verozápadě a nad příjezdovou cestou na jihovýchodě. Byly vysunuty daleko do svahu, snad dokonce na spojovacím krč­ ku, ale jejich stav nedovoluje upřesnit původní podobu. K případnému opev­ ňování hradu Františkem Wesselényim nelze nic říci, neboť v té době používa­ né moderní prvky (bastiony) nejsou pa­ trné ani v náznacích. MP Lit.: Tomášik 1921, 85; Janota 1938/1, 58; Súpis 1967, 389; Fugedi 1977, 103; PDOSII, 139; Engel 1996, 271. BODOŇ viz MAKOVICA

BOJNICKÝ ZÁMOK, obec Bojnice (okr. Prievidza) - romanticky pře­

stavěný hradní soubor na nevysoké travertinové kupě (320 m n. m.) nad zá­ padním okrajem lázeňského městečka Bojnice, s nímž byl spojen společným opevněním. Zámecky upravený objekt na úpa­ tí Strážovských vrchů představuje je­ den z turisticky nejatraktivnějších hra­ dů Slovenska. Navíc je součástí rekreačně-ozdravného komplexu a bývalý park je zčásti využit zoologickou za­ hradou. Areál hradu na úpatí kupy obí­ há okružní příkop, jehož archeologic­ ký výzkum z let 1964-69 zde doložil pravěké osídlení; ještě mnohem dříve žil paleolitický člověk v tzv. Proboštské jeskyni na jižním okraji města. Hra­ disko na hradní výšině druhotně vyu­ žili i Slované, kteří měli v okolí Bojnic vícero osad. Po zániku Velké Mora­ vy převzal zdejší raně středověký hrad funkci centra královských statků v kot­ lině horní Nitry. Dokládá to už první písemná zmínka o osadě Bojnice z ro­ 68

ku 1113, v níž je jasně zmiňována jako podhradí. Nejstarší listinný údaj o vrcholně středověkém hradu pochází až z ro­ ku 1299, kdy ho synům Kazimíra ze bzovícké větve rodu Hunt-Poznan za­ bral Matúš Čák. Předpokládá se pro­ to, že kamenný hrad dal postavit Kazi­ mír nedlouho po tatarském vpádu. Po Čákově smrti (1321) přešel do rukou krále, ale v roce 1393 ho už nachází­ me v držení rodu Jelšavských (Ilsvai) a v letech 1430-85 byl sídlem potom­ ků Onufria Bardy francouzského pů­ vodu. Za nich hrad odolal útoku husi­ tů, proti nimž úspěšně bojovali i jinde. Na sklonku středověku byl krátce jeho majitelem levoboček krále Matyáše Jan Korvín (1485-89), který z titulu otco­ vých dluhů musel uznat převzetí hradu Štěpánem Zápolským (1494-1526). Podobu a rozsah raně středověké­ ho hradu neznáme, neboť většina jeho konstrukcí zmizela nebo byla pozmě­

BOJNICKÝ ZÁMOK

něna při pozdější mnohonásobné sta­ vební činnosti. Také proto byly zbyt­ ky kamenného hradu z 13.-14. stole­ tí v podobě obvodové hradby a čás­ ti mladšího paláce spolehlivě zjištěny až při nedávných výzkumech probí­

hajících od roku 1994. Hradba zakon­ čená cimbuřím uzavírala areál hradní­ ho jádra oválného půdorysu na vrcho­ lu kupy, přičemž z paláce přistavěné­ ho k hradbě na východě se zachovala jen severní stěna se vstupním portálem.

97. Bojnický zámok - půdorys s analýzou stavebního vývoje. 1 - středověké zdivo (13. až 15. století), 2-16. století, 3-17. století, 4 - okolo roku 1900,5 - nezařazeno Ď

69

K výbavě horního hradu patřila i cister­ na na nádvoří, která byla spojena s je­ zírkem v jeskyni pod hradem. Další známé středověké přestavby souvisely s vybudováním nového opev­ nění na sklonku 15. století. Opevnění obíhalo horní hrad ze všech stran a vy­ tvářelo předhradí ve tvaru prstence. Hradby byly vedeny v rovných liniích

BOJNICKÝ ZÁMOK

:.V'~íýý

**'6A'r

'V'/'

-

98. Bojnický zámok - hrad, pohled od západu před polovinou 17. století

a v místech zlomu je zpevňovaly věže. Nejlépe se zachovala severní hranolo­ vá s průjezdem hlavní brány a druhá hranolová věž na východě se obracela k osadě v podhradí. Jiné, tentokrát pětiboké věže vystupovaly před linii hrad­ by a vybudovali je zřejmě až za mlad­ ších pozdně středověkých úprav spo­ lu s parkánem, který lemoval opevnění z vnější strany. Někdy v tomto obdo­ bí obdrželo parkánovou zeď na severní straně i jádro hradu. Od roku 1528 se hrad a jeho panství staly majetkem velmože Alexia Thurza a od poloviny 16. století trvalým síd­ lem rodin Jeronýma a Stanislava Thurzů. Z jejich příkazu hradní jádro dopl­ nili o nová obytná křídla a dělovou ba­ teriovou věž na východní straně, u níž se dochovala omítková výzdoba ve for­ mě malovaného kvádrování. Další ba­ teriovou věží byl zesílen i dolní pás for­ tifikace na jihu a hlavní vstupní brána

*•

í»

*

byla zabezpečena předbraním. Kvů­ li tureckým a povstaleckým útokům, jimž hrad většinou spolehlivě odolá­ val (např. v letech 1599, 1604, 1644, 1663), bylo novým opevněním ohraze­ no i poddanské městečko. Jeho rovné linie vytvářela zprvu palisádová stěna, až okolo poloviny 17. století nahrazená zděnou hradbou připojenou k vnějšímu obezdění hradního příkopu. Postupnému budování dalších obyt­ ných a reprezentačních křídel hradu na přelomu 16. a 17. století nepostačoval stísněný prostor jádra. Proto byly no­ vostavby situovány do předhradí, a to napříč jeho nádvořím, které tak bylo rozděleno na dvě poloviny. Úpravy pro­ běhly i v horním hradě, kde bylo pře­ stavěné a rozšířené severní křídlo vy­ baveno velkým dvojramenným scho­ dištěm. Přitom se hmota křídla po­ někud vysunula směrem do prostoru staršího parkánu. Sousední bateriová věž tak ztratila možnost flankování, takže byla přestavěna na obytnou bu­ dovu a výškově sjednocena se zvýše­

70

nými sousedními křídly. To umožnilo zástavbu jádra zakrýt společnými sed­ lovými střechami a hrad tak nabyl po­ doby, jakou nám věrně zachycují kres­ by J. Ledentua z let 1641-42 a v níž v podstatě přetrval až do své roman­ tické přestavby. Po úmrtí bezdětného Michala Thurza (1636) hrad získali, nejprve do zá­ stavy, Pálffyové. Když ho císařský ge­ nerál Pavel Pálffy v roce 1644 obdržel dědičně, mohl si bez rizika dovolit raně barokní přestavbu. Stavební práce ved­ li Carlo Martino Carlone a štukatér An­ tonio Biberello z Rovenda podle plá­ nů císařského architekta Filiberta Lucheseho. Tehdy do prostoru předhra­ dí k obvodové hradbě vestavěli nové administrativní a hospodářské budovy a někdejší západní parkán zabrala pro­ stranná sýpka. Jižní část předhradí se rozčlenila na dvě samostatná nádvoří. V jižním zřídili reprezentační schodiště a celý prostor z jihu uzavíral nový pří­ zemní trakt s terasou a přilehlou kaplí, která využila hmotu starší dělové věže.

BRANC

Terasa spojovala nové altány a zahradní pavilony a vytvářela prosluněnou pro­ menádu s letohrádky. Zmíněné scho­ diště vedlo na výše položené východní nádvoří v místě starších asanovaných stavení. Z něho se pak procházalo do horního hradu, jehož vzhled se tehdy výrazněji nezměnil. Mnohem podstatnější zásahy v já­ dru uskutečnil Jan Pálffy v rámci po­ slední přestavby mezi léty 1889-1910. Inspiroval se módní architekturou ob­ novovaných francouzských zámků a za­ halil tehdy hrad do romantického šatu v duchu tamější gotiky. U této - na slo­ venském území ojedinělé - přestavby asistoval architekt J. Hubert, přičemž stavebních prací se účastnili i dělní­ ci a kameníci z jižního Tyrolska. Ve snaze pročlenit nevýraznou kompakt99. Bojnický zámok - letecký pohled od severu

ní hmotu jádra snesli horní podlaží se­ verního křídla a proti zvýšené baště po­ stavili novou schodišťovou věž. Tím se charakter a silueta jádra podstatně oži­ vily. Většina objektů hradu získala neogotický ráz s novou omítkovou rustikou a obranným podsebitím a roman­ ticky byly zásadně pozměněny i inte­ riéry. Náhlá Pálffyho smrt způsobila, že celkový záměr přestavby nebyl do­ vršen, a tak severnímu křídlu předhradí a branské věži s předbraním dodnes zůstal barokní vzhled. Dědici Jana Pálffyho hrad brzy pro­ dali Janu Baťovi a po znárodnění jeho majetku (1945) přešel do vlastnictví státu. Od té doby slouží atraktivní hrad­ ní prostory veřejnosti jako muzejní ex­ pozice a místo vyhledávaných kultur­ ních akcí a atrakcí. MB Lit.: Varjú 1932, 14-17; Menclová 1954d; Hodál - Menclová 1956; Horváth 1970; Fugedi 1977, 102; Maleč-

71

ka - Remiašová 1987; Fidler 1994, 223-225; Engel 1996, 271; Remiašo­ vá - Malecková - Bána 1997; Bána 1999, 279-280; Váliné Pogány 2000, 51 -52; Katkin - Bána 2000; Bána Lukačka 2002, 242-243, 247-248. BORINKA viz PAJŠTÚN

BRANČ, obec Podbranč (okr. Senica) - památkově nepříliš citlivě upra­ vená zřícenina na osamělém kopci (475 m n. m.) nad osadou Podbranč. Rozsáhlé úpravy se ale také zaslouži­ ly o provedení archeologického výzku­ mu především jádra hradu M. Říhou. Výzkum v rámci diplomové práce re­ vidoval M. Šimkovic a spolu s E. Hráš­ kovou později i doplnil. Posledně jme­ novaní zjistili zajímavé proměny vstup­ ní brány vnějšího hradebního okruhu, v níž byly použity kolébkové typy pa­ dacích mostů. Nálezy z výzkumů pod-

BRANČ

100. Branč - hrubá analýza vývoje hradu. Původ zdivá: 1-13. století, 2-14. století, 3 - pozdně gotické, 4 - před polovinou 16. století, 5 - druhá polovina 16. století, 6-17. století

statně obohatily znalosti o hmotné kul­ tuře regionu v období pozdního středo­ věku, ale také raného novověku, z ně­ hož pochází množství kvalitní habánské keramiky a zlomky luxusního nádobí. Hrad patří k nej starším hradům na Záhoří, které bylo dlouho řídce osídle­ ným konfiniem (pomezím). Podle ná­ lezů mincí ražených v časovém inter­ valu 1251-61 došlo k založení nejdří­ ve v tomto období a fundátorem byl magister Aba z hlohovecké větve stej­ nojmenného velmožského rodu. V ro­ ce 1309 hrad s Abrahamem Rufusem z Čeklíse a Hlohovce směnil Matúš Čák a začlenil do svého dominia. Po jeho smrti (1321) hrad nějaký čas po­ držel Matúšův příbuzný (snad synovec) magistr Štěpán ze Šternberka a Holiče. Bojovalo se o něj za pohraničních pů­ tek mezi českým králem Janem Lucem­ burským a Matúšem Trenčianským, ale i s uherským Karlem Robertem na po-

ěátku 30. let 14. století. Čechy obsaze­ ný Branč se podařilo vymanit až v ro­ ce 1332. Hrad prvních fází byl relativně skromný. Jeho srdcem byla masiv­

72

ní hranolová věž se dvěma odděle­ ními (věžovitý palác?) na podstavě nejméně 18,5 x 14 m. Zdi měla až 3 m silné a vrcholek kopce byl k ní něja­ kým způsobem přihrazen. Dochované 101. Branč - východní díl hradu s vyčnívajícím střepem obytné věže;

pohled od jihozápadu

BRANC

102. Branč - hrad z ptačí perspektivy od západu

úseky hradeb jsou však produktem poz­ dějších gotických přestaveb a na severu jsou k věži přiložené zvenčí. Napojení hradby na jižní straně už lícuje se zdi­ vém, jímž obytnou věž rozšířili do po­ doby věžovitého paláce (21 x 14,7 m) - pokud takové rozměry neměla už od počátku. Dostatečná velikost obytných ploch způsobila, že až do 16. stole­ tí nestavěli další obytné budovy vyš­ ších kvalit. Jádro hradu na poměrně plochém vrcholku kopce od počátku obtáčel okružní příkop a val, který byl v renesanci využit při zřizování vněj­ ší kamenné ohrady. Písemné prameny k roku 1336 hovoří o stavebních pra­ cích a opevňování hradů Branč a ^Ho­ lič, snad v důsledku potřebné pováleč­ né obnovy. Koncem 14. věku formoval na Pová­ ží nové dominium oblíbenec krále Zik­ munda Ctibor ze Stibořic a v roce 1394 obdržel Branč s rozlehlým panstvím. On i jeho stejnojmenný syn se postara­

li o přestavbu hradu, z níž byly výzku­ mem odkryty stojící sloupy a polosloupy v přízemí věže a současně bylo nale­ zeno množství soudobých hodnotných kamenických článků. Okolo poloviny 15. století se hradu zmocnil známý ná­ silník a válečník Pankrác od Sv. Miku­ láše a používal jej jako základnu kořistných výprav na Moravu i do Rakous a pro realizaci svých politicko-mocenských zájmů. Po roce 1530 vyženil panství Fran­ tišek Nyáry, jemuž lze přičíst alespoň první etapu renesanční přestavby, kte­ rá probíhala již v roce 1539. Podle odvětrávacích otvorů v dělových komo­ rách k ní nepochybně patří bateriová věž středního hradu a západní stave­ ní přiložené k hradnímu jádru. Re­ nesanční byl také takřka celý okruh vnějšího opevnění. Podle půdorysné­ ho utváření příkopu lze však předpo­ kládat, že přihrádek středního hradu už vyrostl na místě starší fortifika­ ce nebo s dílčím využitím jejího zdi­ vá. V jádru hradu tehdy zastavěli ob­ vod nádvoří po dvou stranách a od­

73

kryté patky pilířů svědčí o otevřeném ochozu, který na jihu budovy spojo­ val. Kvalitu přestavby dokumentuje množství renesančních kamenických článků, které byly, a mnohdy ještě jsou, rozptýleny ve zdivu po stave­ ních podhradní osady. Nyaryové drželi hrad až do jeho zá­ niku a při neustávajícím tlaku Turků na jižní Slovensko se do poloviny 17. sto­ letí postarali také o poslední moderniza­ ci jeho opevnění. Do dvou nároží byly vloženy zděné pětiboké bastiony, o je­ jichž ideové vazbě na italskou pevnost­ ní školu vypovídají uši bastionů, které zakrývaly před palbou krátké spojova­ cí krčky. Původní provedení jejich zdi­ vá tvořilo kamenné jádro oplentované cihlami. Exponovanější byl bastion na zvýšeném místě šíje na východě, kte­ rý nahradil starší renesanční zalamova­ né čelo původního opevňovacího pásu. Druhý byl vsazen do místa první brá­ ny na severovýchodě okruhu. V něm byla zřízena prostá nová brána (zdvo­ jená); původní brána a branka pro pěší byly zrušeny a branské stavení adapto-

BRATISLAVSKÝ HRAD

váno na strážnici. Byly to však úpravy poslední, neboť panstvo hrad od konce 17. století zanedbávalo a poslední kas­ telán se vzpomíná k roku 1716. MP Lit.: Fiala 1970; Lehotská 1974; Fiigedi 1977, 107-108; Říha 1980; 1981; Nešpor 1990g; Engel 1996, 277; Váliné Pogány 2000, 65-67; Šimkovic - Hrášková 2002; Šimkovic 2003, 593. BRATISLAVSKÝ HRAD, obec Bra­ tislava (okr. Bratislava I) - mo­ hutný kvádr barokně přestavěného hra­ du se tyčí na plochém vrcholu kopce (262 m n. m.) s příkrými svahy západ­ ně nad historickým centrem hlavního města Slovenska. Dnešní stav je výsledkem památ­ kové obnovy torza hradu, který v roce 1811 vyhořel a zůstal neobnoven. Re­ habilitace proběhla v letech 1956-68 a předlohou projektu byla podoba hra­ du z doby po tereziánské přestavbě (1761-66). Interiéry se však dílem re­ konstruovaly věrně, dílem je realizace stylizovaná a technické řešení už mo­ derní. Právě proces obnovy přinesl na­ prosto zásadní poznatky jak o genezi hradu před gotickou přestavbou krá­ lem Zikmundem Lucemburským, tak i přímo o ní. Mozaiku vědomostí o té­ to i následujících proměnách doplni­ lo množství detailů zjištěných při prů­ zkumech a dokumentačních pracích, na nichž měl největší podíl A. Fiala. Pod­ statný byl i přínos archeologických vý­ zkumů, především pod vedením T. Štefanovičové. Vzhledem k rozsahu po­ znatků je proto uveden i stručný pře­ hled vývoje před vrcholně středověkým obdobím. Na území Bratislavy bylo již vý­ znamné keltské centrum a část osíd­ lení se nacházela na hradním kopci. Jemu však předcházely výšinné osa­ dy z období eneolitu (kultura s kanelovanou keramikou) a halštatu (kul­ tura kalenderberská) a následovalo 103. Bratislavský hrad - nahoře schéma hradu a města před polovinou 15. století,

dole nejstarší známý půdorys hradu z první poloviny 17. století

74

BRATISLAVSKÝ HRAD

i blíže neznámé využití Římany. Zce­ la konkrétní poznatky už máme o vel­ komoravském hradisku, jehož jméno Pressalauspurch z roku 907 známe ze salcburských análů. Dřevohlinitá hradba vyztužená komorovou a rošto­ vou konstrukcí z dubu běžela po hraně hradního kopce a jeho nejvyšší místo pod dnešním hradním jádrem, možná jakousi akropoli, využily obytné stav­ by ze dřeva, ale velkomoravský původ má snad také zjištěný kamenný dvouprostorový palác. Je možné, že kamen­ ná podezdívka na jihovýchodě nesla dřevěnou konstrukci nárožní věže. Na plošině pod akropoli byla po roce 850 vystavěna s využitím římského staveb­ ního materiálu velká trojlodní bazili­ ka. Vinou pozdějších destrukcí se za­ chovala jen část kolem jihozápadního nároží, ale víme, že interiér byl vyzdo­ ben malbami na omítce. Jako jedno ze středisek Velké Moravy bylo bratislav­ ské hradisko při útoku vítězících Ma­ ďarů zničeno. Význam místa však nedovolil, aby ho Maďaři, jejichž tlak na západ se časem zastavil, nevyužili ve vznikají­ cích strukturách svého státu. Jistě je­ jich dílem byl trojlodní chrám (bazi­ lika) sv. Salvátora s kněžištěm sevře­ ným mezi dvěma věžemi. Při kostele z 11. století bylo zřejmě až do první čtvrtiny 13. věku proboštství. Horší je to s přiřazením zdi (hradby?) a plné masivní věžice obdélného půdorysu (7,2 x 4 m), která na základech velko­ moravského chrámu vyrostla v 10. sto­ letí. Zeď se zachovala v torzu, a tak ne­ máme jistotu, jak vypadal útvar, jehož součástí byla, a kdo byl jeho stavební­ kem. Už proto, že Maďary obnovené opevnění hradu mělo nadále dřevohlinitý charakter a jediná světská kamen­ ná stavba z té doby - románský palác na akropoli - je datována do druhé po­ loviny 12. století. Někdy okolo roku 1200 byl při bazilice zřízen okrouhlý karner. Práce na hradě probíhaly stá­ le, ať již šlo o opravy chátrajících valů nebo o válečná poškození. Víme, že roku 1042 císař Jindřich III. hrad do­ byl, ale naopak v roce 1053 úspěšný nebyl. Král Šalomoun hrad v letech

104. Bratislavský hrad - vyobrazení z poloviny 14. století. Císař Jindřich IV. se kvůli poškozeným lodím nemohl přeplavit přes Dunaj.

1073-74 opevňoval, už proto, že byl jeho sídlem za bojů se vzdorokrálem Gejzou. Také roku 1108 se hrad ubrá­ nil vojsku císaře Jindřicha V., naproti tomu byl v roce 1146 dobyt Rakušany, ale zase roku 1241 dokázal odolat ta­ tarské záplavě. Tažení Mongolů bylo konečným impulsem k radikální přestavbě, kte­ rou hrad prošel těsně před polovinou 13. století. Opevnění předhradí se pří­ liš nezměnilo - dál sloužila dřevohli­ nitá hradba (val), kterou však občas obnovovali či zesilovali (např. lícní­ mi zdmi). Doloženo je také vestavění kamenných hranolových věží do válu. Byl to způsob užitý údajně na hradbách v Tmavě, ale také v českém Tachově, kde se modernizátor opevnění musel rozhodnout, jak zlepšit obranyschop­ nost bez toho, aby najednou odstranil starší fortifikaci. Podobných věží mohl hrad dostat víc, ale omezený rozsah výzkumů je prostě neumožnil odha­

lit. Podstatná byla proměna akropole. Nejprve, snad už před tatarským vpá­ dem, byla vystavěna mohutná obytná věž - donjon (22 x 22 m). Byla hodná svých francouzských vzorů nejen roz­ měry, ale i pročleněním zdí opěrnými pilíři, ve Francii nazývanými contreforty. Zdi měla silné 2,35 m, a protože se dochovala jen v základech, vnitřní čle­ nění neznáme, jen v přízemí byla od­ kryta starší cisterna. Pro dobu stavby je typický současný schodišťový přístavek zjištěný na východě. Donjon se však stal součástí větší­ ho stavebního záměru. Na jihozápad od něho v roce 1245 postavili hranolo­ vou věž, která se dochovala v plné výš­ ce (37 m) svých původních pěti podla­ ží v nároží dnešního hradu. Nazývá se Korunní a také tehdy nestála o samotě, nýbrž v nároží hradby uzavírající pra­ videlný útvar. Navíc se k ní připojova­ lo ohrazení dolního hradu. Kamenná hradba jednak spojovala Korunní věž

BRATISLAVSKÝ HRAD

s menší věží odkrytou uprostřed jižního křídla, a to v trase jeho venkovní zdi, jednak její hmotu (či aspoň trasu) dí­ lem využila pozdější štítová zeď tvořící západní průčelí hradu. Na zbývajících stranách byly rámující hradby nejspíše vedeny neprokopanými částmi nádvoří. Proto měla ohrada přibližně tvar čtver­ ce 50 x 50 m a uprostřed ní stál zmíně­ ný donjon. Nový kamenný hrad patrně nezabral celou plochu akropole, což se nepochybně zdařilo až stavitelům krá­ le Zikmunda. Podle zdánlivě schema­ tického vyobrazení hradu ve Vídeňské obrázkové kronice ze druhé poloviny 14. století měl hrad ve východních ná­ rožích dvě hranaté věže a jiná věž drob­ ného měřítka stála v severním průčelí. Mezi nárožními věžemi byla situová­ na i brána. Celek tak působil jako kom­

binace kastelového hradu a donjonové dispozice. J. Sulcová nedávno rekonstruova­ la hrad jako dvojdílný na celé plošině návrší. Východní partii mělo zaujímat úzké vstupní nádvoří se dvěma nárož­ ními věžemi, ale v archeologicky pro­ zkoumaných inkriminovaných místech nebyly stopy hradby ani předpokláda­ ných věží nalezeny. Východní díl výšiny akropole tedy mohl zůstat bez ohrazení zděnou hradbou, musíme však uvažovat o jeho nějakém (třeba dřevěném) připo­ jení k jádru. Celou stavbu lze, s ohle­ dem na použití kvádříkové techniky na spodní části Korunní věže a pravdě­ podobně původní bosáž jejích nároží (štaufské vlivy), považovat za produkt pozdně románského stavitelství. Vnější opevnění na hraně hradního kopce však

105. Bratislavský hrad - půdorys jádra po Zikmundově přestavbě I

76

nadále tvořila hradba ze dřeva a hlíny. Kupodivu i po tak důkladné přestav­ bě hradního jádra byla Bratislava oko­ lo přelomu 13. a 14. století několikrát obsazena vojsky panovníků sousedních zemí (1273 Přemysla Otakara II., 1287 rakouského vévody Albrechta) a v roce 1312 i prvního uherského krále z rodu Anjou - Karla Roberta. Po relativně klidném 14. století mo­ hutnělo v Čechách husitské hnutí a král Zikmund, který se po smrti Václava IV. chtěl ujmout tamějšího dědictví, byl úhlavním nepřítelem jeho stoupen­ ců. Při vzrůstající aktivitě husitských polních vojsk potřeboval na cestě do Čech kvalitní opěrný a rezidenční bod. Protože fortifikace měla přednost, ne­ chal po roce 1423 nově opevnit velké předhradí kamennou hradbou. Tepr­ ve ta nahradila dřevohlinitou hradbu, před niž byla předložena, a kvůli ní také zbourali starší hranolovou věž či věže. Proto snad už tehdy novou hrad­ bu na severu zesílili dvěma protáhlý­ mi dělovými baštami, z nichž větší se nazývá Luginsland (doslova „Hleďdokraje“). Postavili také nové průjezdní věže s branami. Nádherně kamenicky vypravená věž a brány k městu, včet­ ně mezibraní, se dochovaly, patrně ob­ dobná věž s branou v jihozápadním nároží hradeb byla zjištěna pouze ar­ cheologicky. Rozbor pramenů dovolil opravit původní připsání věže až Ma­ tyáši Korvínovi a ukázal, že Zikmun­ dova stavební huť netrvala konzerva­ tivně na tradicích přinesených z Prahy, ale rychle akceptovala všechny nej no­ vější podněty. S nemenší velkorysostí přistoupil Zikmund k úplné přestavbě jádra hra­ du. Nechal zbořit donjon a patrně s vy­ užitím části obvodové hradby a celé Korunní věže akropoli zastavěl mo­ hutným čtyřhranem nového hradu. Vý­ zkumy ukázaly, že měl od počátku čty­ ři křídla, klenutá jižní a východní byla obytná a reprezentační, zbývající dvě sloužila provozním a hospodářským potřebám. Bratislavský hrad se tak stal pozdním reprezentantem typu pravi­ delného opevněného královského sídla odvozeného z kastelu (^Zvolen, Diós-

BRATISLAVSKÝ HRAD AI> DAWBtVM

O^ORAKTA 4’1TA CV7U AOIA CEN-TÍ CaATR-2

v J’, I

R,-_ iiř.GNÍ H'N VrtRL^-C v Rv NA lOxVíiRUnR.

-z-,.“: !:•-

Z"z . z;.’ZíZ^-

>””

Jínutoťld

$

’ťílexí/ř

(j . S.

íE

Cfauitrur

Saniii^ma'w'n

Pc-rb,' liši liu

jll*A1'

•

Matfit:-

106. Bratislavský hrad a město od severu

v roce 1638

gybr, Tata, ^Víglaš), s jejichž budová­ ním v Uhersku započal už anjouovský král Ludvík 1. Velký. Vjezd byl přelo­ žen na jih do místa dnešního průjezdu, napravo od něj byly císařské komnaty a v nároží kaple. Dva velké sály nad sebou obsahovalo východní křídlo. Dol­ ní („rytířský“) byl klenutý křížovými klenbami a převažovalo osvětlení okny z nádvoří, neboť navenek byly prolo­ meny jen úzké větrací průduchy. Horní sál se k městu otvíral velkými hrotitý­ mi okny s kružbovými výplněmi. V důsledku pevnostní funkce proti husitskému ohrožení byl ovšem polo­ žen důraz na odolnost hradu. Projevil se masivností použitých konstrukcí západní štítová zeď měla sílu 7,5 m, se­ verní hradba ještě 6111. Štít se ale nevyznačoval obyklou pasivitou štítových zdí 12. a 13. století, nýbrž byl vybaven

kasematy, z nichž byly přístupné čty­ ři dělové komory, jejichž šest střílen mířilo na sedlo mezi hradem a hřebe­ nem Karpat. Před rekonstrukcí to ne­ bylo známo, stejně jako gotické řeše­ ní východního a jižního průčelí, a kro­ mě toho výzkumy objevily i množství architektonických detailů a do té doby neznámých souvislostí. Při Zikmundově smrti v roce 1437 byla k dispozici hrubá stavba, kterou jen pomalu dokončovali. Možná došlo na stavbu rozepjatého oblouku hrad­ by před západním průčelím. Mohl se také dokončovat příkop obezděný ze­ vně kontreskarpovou zdí, kvůli němuž odtěžili část základů baziliky sv. Sal­ vátora. Bratislavský hrad v této podo­ bě obléhalo vojsko královny Alžběty, vdovy po Albrechtovi Habsburském, neboť byl obsazen stoupenci Vladisla­ va III. Jagellonského. Nicméně její boj byl úspěšný a svého syna Ladislava Po­ hrobka na trůn prosadila. Kvůli němu

77

byly po roce 1450 přepychově vybave­ ny interiéry, avšak brzké královo úmrtí (1454) znamenalo nadlouho ústup hra­ du z výsluní pozornosti. O ni se para­ doxně postarali až Turci dobytím Budí­ na (1529). Na hrad se přesunula uher­ ská královská komora a Bratislava se tak stala hlavním městem habsbur­ ských Uher. Král Ferdinand I. v roce 1552 získal od sněmu peníze na nutné úpravy a italský architekt Pietro Ferrabosco je za účasti dalších umělců-krajanů provedl. Proměnily se fasády, si­ lueta se snížila zřízením atiky a náhra­ dou sedlových střech pultovými a do­ bově byly upraveny interiéry. Pevnostní ráz měly jen dva rondely při nárožích jižního křídla. Koncem 16. století obdržel hrad Mi­ kuláš Pálffy, ale za válečných událos­ tí vyhořel a byl zpustošen, takže Pálffy musel po roce 1629 přikročit k obnově. Pod dohledem císařského architekta G. B. Carloneho byly sjednoceny fasá-

BRATISLAVSKÝ HRAD

107. Bratislavský hrad od Dunaje na pohlednici z roku 1943

dy, opět vyměněny střechy za sedlové a na tři nároží posazeny věžičky. V ná­ dvoří pak vznikla dvě ramena ochozů a interiéry byly pozměněny, aby vyho­ vovaly současným požadavkům. Obje­ vily se i určité úpravy opevnění (Leo­ poldův bastion), ale k realizaci bastionové pevnosti, kterou navrhl italský in­ ženýr J. Priami, nedošlo. Poslední velká přestavba proběhla za Marie Terezie. Kubus hradu upravi­ li do podoby, jíž se přizpůsobila novo­ dobá obnova, na východě k němu při­ stavěli budovu tzv. Tereziána, na severu jízdárnu, na západě hospodářský dvůr a před jižním průčelím čestný dvůr. Jo­ sef II. ale zrušil rezidenční funkci hra­ du a jeho prostory sloužily nejrůzněj­ ším užitkovým potřebám, a to Čás­ tečně i po požáru paláce. Od počátku 19. století na hradě hospodařila, či spíš ho devastovala, armáda a vysvoboze­ ním bylo až rozhodnutí o obnově. Viz též obr. 27, 33, 44, 46 a 52. MP

Lit.: Mencl — Menclová 1936; Menclová 1958, 100-101; Ratkoš Lichner - Polla - Štefanovičová 1960; Fiala - Štefanovičová 1965; Štefanovičová - Fiala 1965; Súpis 1967, 148—153; Fiala 1968; 1968a; 1969; Fiala - Štefanovičová 1969; Štefanovičová 1975; Holčík - Štefa­ novičová 1982; Fiala - Gazíková Holčík - Šimkovic - Semanko 1986; Marosi 1990, 73-76; Fiala - Seman­ ko 1992; 1993; Fiala - Sulcová Krůtky 1995; Štefanovičová 1996; Engel 1996, 393-396; Sulcová 2000; Šimkovic - Fiala 2003, 576-577; Sul­ cová 2004. BREHOV (okr. Trebišov) - zbytky ne­ velkého hradu či spíše zděného hrádku v okrajové poloze kopce Várička (cca 160 m n. m.) necelých 200 m severně od obce a přímo nad místním klášter­ ním kostelem. O staré tradici místa svědčí původ­ ně románský, barokně přestavěný kos­ tel sv. Michala. Byl svatyní pro zdej­ ší osídlení, archeologicky doložené od

78

11. století. Hrad se ve známých písem­ ných pramenech nejmenuje, ale o jeho existenci vypovídají latinské prediká108. Kvalitu přestavby Bratislavského hradu v 15. století dokládá segmentový portál průjezdu s přetínavými pruty.

BREKOV

ty Deseva a Ondřeje, synů Dionýza de Imbregh z let 1309 a 1310. Patřili k rodu Kaplon původem ze Szatmárské župy (dnes Sátu Maře v Rumunsku). Patrně v té době byl hrad čerstvě zalo­ žen, neboť nalezené keramické zlom­ ky pocházejí ze 14. a 15. století. Zánik hrádku se předpokládá někdy v polo­ vině 15. věku, snad byl zničen v sou­ vislosti s kořistnou výpravou bratříků pod vedením pověstného Jana Talafúse z Ostrova. Rozvrh hradu byl pro nevelká síd­ la tohoto kraje charakteristický . Lehce oválnou vrcholovou plošinu (osy 23,5 a 21,5 m) obíhal okružní příkop a na svažujících se stranách také val. Pří­ kop je nejvíce 13 m široký, na přístup­ né straně jen necelých 6 m. Je to dů­ sledkem několikasetletého obdělávání a zanášení, což značně zploštilo i profil opevnění. Po hraně plošiny běžela ob­ vodní hradba, k níž byla na chráněné východní straně přiložena obytná bu­ dova. Při půdorysných rozměrech nej­ méně 12 x 9 m a masivním zdivu se dá předpokládat podoba obytné věže. Řadí se tak ke skupině nevelkých sí­

del s obytnou věží, přibližně odpovída­ jících české kategorii tvrzí. MP Lit.: Slivka - Vallašek 1983, 161-162; Slivka - Vallašek 1991, 94, obr 39, 40. BREKOV (okr. Humenné) - zříceni­ na hradu na skalnatém kopci (280 m n. m.) necelého půl kilometru jižně od místního kostela. Středověký hrad měl předchůdce v nevelkém slovanském hradišti, jehož existenci řadí nálezy do 9. a 10. století. Zbyl po něm val, který je po třech čtvr­ tinách obvodu stále patrný a podle ve­ dení hradby dolního hradu a předhradí asi posloužil i ve středověku, i když jen k vytvoření příkopu. Hrad se po­ prvé připomíná roku 1307, kdy jej od michalovské větve rodu Kaplon zís­ kal Petr, syn Peteňův. K založení do­ šlo krátce předtím, někdy na přelomu 13. a 14. věku. Když se Petr z blíže neznámých důvodů vzbouřil, byl hrad obsazen královským vojskem a v ro­ ce 1321 ho král Karel Robert daroval svým oblíbeným šlechticům Drugethům z Humenného. V poslední třeti­

109. Brehov - měřený půdorys a profil pozůstatků hradu

79

ně 15. století byl v rukách Štěpána Zápolského, který byl v roce 1488 jeho titulárním kastelánem a za něhož hrad vzdoroval vpádům polských vojsk. Pak připadl nazpět rodu Drugethů, jemuž zůstal až do počátku 17. století, kdy jej mocí uchvátil Gabriel Bethlen. Sedmi­ hradská knížata - Jiří Rákóczi a Imrich Thókóly - jej silou obsadila i pozdě­ ji a poslední z nich nechal v roce 1684 hrad zbořit. K poznání vývoje hradu přispěl na­ posled sondážní výzkum M. Vizdala, který doložil, že v první fázi vznikl ovál hradební zdi, do jejíhož zaostře­ ného cípu byla vložena jediná prvotní obytná budova, možná věžovitého cha­ rakteru. Teprve po zjištění jejího vzta­ hu k výšce hradby bude možno roz­ hodnout, jestli hrad patří k typu s pláš­ ťovou hradbou, jak se dosud soudilo, nebo měl donjonovou dispozici. Zby­ tek zástavby byl zřejmě dřevěný, ale už Drugethové záhy rozšířili obytné plo­ chy o tři nová oddělení, takže se palác táhl podél celé jižní strany jádra. To jim však nestačilo a novou palácovou budo­ vu následně zvenčí připojili k jádru na východě a současně vystavěli severní předhradí ve tvaru lichoběžníku. V té­ to podobě hrad vydržel do roku 1486. Zkušenost z útoků polských vojsk z let 1471 a 1472 vedla k rozšíření dolního hradu o východní část s obytným stave­ ním a k obraně brány postavili předbraní a podkovovitou baštu. Starší hradbu uvnitř dolního hradu přitom z provoz­ ních důvodů snesli. Další prostor k rozšiřování zbýval jen na západě. Nejprve ještě na rozhra­ ní pozdní gotiky a renesance zabezpe­ čili jádro dvěma masivními polygonálními útvary pro střelce a posléze Miku­ láš Drugeth okolo roku 1575 vystavěl západní předhradí se vstupním stave­ ním. Cesta od něho stoupala obloukem k předbraní druhé brány a příchozího měli na mušce strážci na obou vícebokých baštách. O jejich stálé přítomnosti svědčí zastřešení a existence otopného zařízení - kachlových kamen - v baš­ tě přiložené k plášťové zdi hradního já­ dra. Pozdně gotická kamna dokonce ješ­ tě na přelomu 16. a 17. století vystřídala

BREKOV

110. Brekov - půdorys zříceniny. 1 - jádro hradu z přelomu 13. a 14. století, 2 - drugethovská etapa (14. století), 3 - pozdně gotické rozšíření 1486-88,4 - pozdější objekty

111. Brekov - hrad od jihu před rokem 1938

80

kamna renesanční. Obnova hradu po do­ bytí Jiřím Rákóczim v roce 1644 byla už jen záplatováním toho nej potřebnějšího a definitivní konec nastal jen o čtyřicet let později. I tak se zdivo hradu ve znaČ-

BREZNICA

0 30 ।---- >---- 1---- 1

zbytků hradu

né míře uchovalo a díky dominantní po­ loze a skromné vegetaci zřícenina do­ sud představuje významý krajinotvorný prvek. Viz též obr. 39. MP Lit.: Fugedi 1977, 104; Slivka - Vizdal 1984; Slivka - Vallasek 1991, 94-99; Engel 1996, 273-274. BREZNICA, obec Tekovská Breznica (okr. Žarnovica) - zbytky zdivá a reliéf zaniklého hradu na zalesněném strmém vrchu Hrádok (445 m n. m.), který vy­ bíhá ze západního okraje Štiavnických vrchů, asi 1 km jihovýchodně od kos­ tela v obci. Založení hradu v průběhu druhé po­ loviny 13. století se připisuje ostřihom-

skému arcibiskupovi, který roku 1260 získal ves Breznici, čímž vyvolal dlou­ hodobý spor s jejím původním vlast­ níkem, svatobeňadickým opatstvím. V roce 1311 se hradu na deset let ná­ silně zmocnil Matúš Čák, ale po jeho smrti se vrátil zpět do rukou arcibisku­ pa. Čákův zájem o hrad neudivuje, ne­ boť jeho výhodná poloha umožňovala kontrolu údolí Hronu, kterým prochá­ zela významná komunikace, především do báňských oblastí. Spory arcibisku­ pa se zmíněným opatstvím zřejmě pře­ trvávaly a jimi lze vysvětlit poškození hradu, jenž se v roce 1411 uvádí jako castrumfractum, tedy poškozený hrad. Okolo poloviny 15. století ho načas 81

obsadily Jiskrový oddíly a roku 1471, v době spiknutí proti Matyáši Korvínovi, zase vojsko polského krále Kazimí­ ra. S potlačením povstání se hrad dostal do královských rukou, ale zdá se, že neblahým vlivem vojenských událos­ tí jeho význam poklesl, protože v roce 1475 se připomíná jen jako tvrz -fortalitium. Úplný zánik hradu lze předpo­ kládat už na sklonku středověku. Vždyť při plánování protiturecké obrany se na sněmu v roce 1564 jako jedno z navr­ žených strážních míst uvádí jen místo starého hradu nad Breznici. Areál poměrně rozsáhlého hradu zabíral táhlý a půdorysně rozeklaný vrcholový hřeben a sestával ze dvou hlavních částí. Na nejvýše položeném jihovýchodním ukončení hřebene se nacházelo původní hradní jádro o roz­ měrech cca 50 x 30 m. Viditelné drobné a nesouvislé zbytky nadzemního zdivá však bez archeologického výzkumu ne­ umožňují s jistotou určit jeho rozvrh. Zřetelný je pouze pozůstatek pravidel­ ně tvarovaného stavení. Přístup do já­ dra byl od severozápadu přes šíjový pří­ kop, jenž je odděluje od velkého předhradí. To zabíralo celou zbývající plo­ chu vrcholového hřebene v délce skoro 130 m a podle sesbírané keramiky bylo intenzivně osídlené v 15. století.

BREZOVICA

Součástí předhradí byla i část opev­ něného úzkého výběžku k jihozápadu, ukončená dřevěnou, pravděpodobně vě­ žovou stavbou. Jazyk však v mírných stupních klesal dále a byl ohrazen na způsob vysunutého opevnění. Po jed­ né straně ho patrně dokonce chránil pří­ kop vytvořený ve svahu válem. Nešlo však o běžné opevnění s účelem oddálit nepřítele od hradu, nýbrž konec toho­ to výběžku představoval strážnou po­ lohu s dobrým výhledem do údolí Hro­ nu a na Hronský Beňadik. Jiné stráž­ ní místo bylo situováno v poloze So­ kolí skála cca 200 m jihovýchodně od hradu a umožňovalo pozorovat pohyb v Chválenské dolině. Předpokládaná strážní věž využila vrchol skalního vý­ běžku, který je od přístupové západní strany dodnes chráněn zřetelným pří­ kopem. MB Lit.: Kmet’ 1901, 22-25; Csánki 1925, 283; Matunák 1960, 16; Fugedi 1977, 108; Bona 1991a; Bovan 2001; Gutek - Matějka 2002, 1-3; Labuda 2002, 275-276. BREZOVICA (okr. Sabinov) - reliéf­ ní utváření původního hradu se ucho­ valo na okraji terénní terasy (nece­ lých 480 m n. m.) jen 100 m severně od farního kostela Všech svátých (dří­ ve sv. Quirina). Plocha hradu byla v novověku vy­ užita hřbitovem a kvůli tomu byly zřej­ mě odstraněny veškeré případné zbytky zdivá. Nej vyšší část má přibližně půdo­ rysný tvar lichoběžníku (45 x 35 m), ale i taje výškově odstupňována. Vlast

113. Brezovica - terénní nákres reliéfu hradu

ní jádro na západě nese pohřební kapli z roku 1874 a je oproti východní části zhruba o dva metry výše. Nižší díl byl polohou jakýsi střední hrad, který byl 114. Breznica - pokus o hmotovou

rekonstrukci hradu

82

na východě patrně opatřen parkánem. Dolní hrad zřejmě představovalo trojú­ helníkové, asi jen dřevěné hospodářské předhradí na sever od hradního pahor­ ku. Z předhradí vedl do středního hra­ du most přes polozasutý příkop a paho­ rek předbraní. Celek od okolního teré-

BREZOVICKA

115. Brezovica - vlevo pahorek hradního jádra; uprostřed projmutí příkopu oddělujícího předhradí

nu oddělují uměle upravené a prohlou­ bené úvaly, které sloužily jako příkopy a jimiž dnes vedou cesty k novému hřbitovu a do polí. Západní příkop je dosud 21 m široký a až 10 m hluboký. Od jihu hrad chránil strmý svah s pře­ výšením 11 m oproti rovině, na níž se rozkládá ves a kostel. Brezovičtí, nebo též Tárcaiové (z Torysy), okolí získali v někdy v letech 1270-85 Rikolfem, od jehož syna Ja­ na vzešla zdejší rodová větev, která ves vlastnila až do roku 1848. Brezovica se připomíná v roce 1316, kdy se dá před­ pokládat, že tam už bylo šlechtické síd­ lo. Právě jeho vazba na kostel ukazuje na postupnou přeměnu staršího a jed­ noduše opevněného obydlí na hrad. Ten se konkrétně připomíná roku 1355 a jeho charakter je popsán jako „kdysi obytný kopeček“ {quondam monticulo habitům). Hrad v roce 1438 zabrali prešovští ozbrojenci pro královnu Bar­ boru a mezi léty 1449-58 byl v rukách bratříků. Nakonec je vypudilo vojsko Matyáše Korvína a vrátilo hrad a zbo­ ží původním majitelům z rodu Berzeviczy. Podíleli se na něm i páni z Lom­ nice, kteří s nimi měli společné koře­ ny. O panství se často dělilo více rodin, které si ve vsi zřídily vlastní neopevněná sídla (kurie) a hrad byl snad už na konci 15. století opuštěn. MP

Lit.: Uličný 1990, 39-40; Slivka — Vallašek 1991, 102-103; Engel 1996, 279. BREZOVICKA, též HAMBOREK (okr. Sabinov) - na vrcholu hřebene zvaného Zámčisko (806 m n. m.) vybí­ hajícího severním směrem z dlouhého hřbetu, se asi 2 km západojihozápadně od stejnojmenné vsi nacházejí reliéfní zbytky skromného hradu. 116. Brezovička - terénní náčrt zbytků hradu

83

Hamborek byl název vesnice do roku 1948; pravděpodobně jej už ve středo­ věku převzala od hradu. Osídlení okolí Brezovičky je velmi staré, o čemž svědčí archeologicky zjištěný tzv. Basarův kos­ telík, asi už raně románského stáří. His­ torik J. Beňko zřejmě oprávněně soudil na reorganizaci osídlení zásluhou osoby fojta Heyma na přelomu 13. a 14. stole­ tí. Poplatky z vesnice Heymburg v roce 1320 přepustil Kokoš z Brezovice kartuziánům ze Skály útočiště na dnešním Kláštorisku. Je proto možné, že Heym pro Kokoše (nebo už jeho otce Rikolfa?) nejen vysadil ves na německém právu a postavil kostel sv. Martina, ale vysta­ věl i hrad. Ten se připomíná jen dvakrát, a to anonymně při popisu území obce v roce 1316 a 1329. Z toho vyplývá, že zanikl poměrně záhy a 15. století jistě nepřežil. Podle nej novější analýzy ke­ ramiky z hradu, kterou provedl M. Ulič­ ný, je možno život na lokalitě datovat od konce 13. do poloviny 14. století. Tak je možné akceptovat zprávu z roku 1352, kdy se v hranicích Slavkova uvá­ dí Várhegy, tedy hradní kopec - hradiš­ tě. Rod Brezovických (Berzeviczy) měl ještě další sídlo v **Brezovici, jehož vý­ razný dvojdílný reliéf se bez viditelných zbytků zdivá dochoval v blízkosti tamějšího kostela.

BRZOTÍN

Samotné místo o podobě hradu, je­ hož jádro o šířce jen 6-7 m zaujíma­ lo úzký vrchol kopce severojižní orien­ tace, mnoho nevypovídá. Avšak podél celé délky obou boků se o něco níže táhly terasy, které plochu hradu pře­ ce o něco (o 9-11 m) rozšiřovaly. Já­ dro bylo 42 m dlouhé a na jižním kon­ ci, kudy se západní terasou do hradu vstupovalo, se nachází okrouhlý útvar s osami 5 a 6,5 m - možná náznak bý­ valé věže. Mírně stoupající hřeben na jihu byl překopán dvěma příkopy. Pří­ mo před hradem byl příkop vymezen dvakrát zalomeným válem, takže dílem chránil i boky hradu. Srpkovitý snížený stupeň vně koruny válu patrně usnad­ ňoval průchod přístupové komunikace, jež vedla přes první příkop. Jeho násep se připojuje ke svahu druhého válu, ale není vyloučeno, že na západě pokračo­ val svahem k severu a příkop následně využila lesní cesta jako úvoz. Další po­ znatky o skromném hradním sídle může přinést jen odborná archeologická son­ dáž, která by též měla potvrdit vysoce pravděpodobné zděné provedení. MP Lit.: Slivka 1979, 120; Uličný 1982, 98; Slivka - Vallašek 1991, 102-103; Uličný 2001a. BŘEZOVÝ HRAD viz ŽAKÝLSKY HRAD BRZOTÍN (okr. Rožňava) - zbytky nevelkého hradu na skalnatém spočinku (cca 370 m n. m.) v levobřežní stěně hlubokého krasového údolí řeky Sla­ né skoro 2,5 km jižně od brzotínského kostela. Brzotín se připomíná v roce 1243, kdy jej od Bély IV. za služby při vpádu Tatarů dostali Filip a Dětřich, kteří pa­ třili do rodu Ákošovců (Ákos), z nichž brzy vzešla mocná větev Bebeků. Teh­ dy však nešlo o hrad, ale o državu, tedy určité osídlené území (panství), které roku 1293 nabyli synové Tekuše. Záhy vznikl kamenný hrad, neboť je­ jich synové Štěpán, Dominik a druhý Štěpán se v roce 1311 již porovnávali o hrad a panství Brzotín. Od nich hrad získal Batiz Máriássy z Markušovců a roku 1327 se znovu uvádí výslovně

117. Brzotín - zbytky zdivá hradu před druhou světovou válkou

jako castrum lapideum, tedy kamenný hrad. Sídlil na něm správce zboží a ne­ pochybně též sloužil ke kontrole cesty údolím řeky Slané sevřené mezi Silickou a Plešiveckou planinu. Statek rodu Máriássy byl obklíčen územími Bebe­ ků, a byl proto po celé 14. století před­ mětem četných sporů. Nakonec se Bebekům podařilo panství získat, ale díky vytrvalosti Máriássyovců se jim v roce 1489 vrátilo. Patřilo jim až do 19. sto­ letí, ale hrad byl patrně při vpádu Tur­ ků do okolí v roce 1556 dobyt a zůstal neobnoven. Sídlem panstva a správy se stal nově zřízený zámeček (kaštiel, později dokonce tři) přímo v obci. V ústech lidu byl hrad tradičně spo­ jován s červenými bratry (mnichy?), což patrně pocházelo od zaniklé klášterní komunity v sousedním Gombaseku. Ta-

84

mější pavláni ve 14. století snad vystří­ dali johanity (?). B. Polla však soudil, že červenými bratry lid mínil loupežné bratrstvo, které po roce 1556 z polorozbořeného hradu škodilo širokému okolí. Zánik hradu pak spojoval s trestnou vý­ pravou Turků v roce 1573, která ale byla především kořistná a měla za cíl Rožňavu. Ovšem podobné turecké snahy po zajištění bezpečnosti území, jež jim teh­ dy bylo poplatné, vyloučit nemůžeme. Hrad se zdáli jeví ponořen v zales­ něné stěně údolí, ale samotný ke stavbě využitý skalnatý výstupek byl v délce hradu a nevelké nástupní a snad i pro­ vozní plochy, situované východně před ním, téměř rovinný. Od tohoto předpo­ lí býval zděný hrad oddělen příkopem, který museli částečně a pracně vylámat do skalního podloží; přitom ze strany přístupu byl až 17 m široký. Po bocích hradu se stáčel k západu, zužoval se, ale současně vybíhal do strmé stráně

BUDATÍN

BUDATÍN, obec Žilina (okr. Žilina) o původním hradu vypovídá okrouhlá věž převyšující zámek, který stojí v ro­ vinné poloze (cca 325 m n. m.) na pra­ vém břehu Váhu naproti historickému centru města Žiliny. O starobylosti věže svědčí hlavně její masivní a do nepravidelně zaoble­ ného tvaru kladené zdivo, ale náznakem může být i nedochovaná listina z roku 1250, která údajně zaznamenala vybu­ dování věže už v roce 1170. Ačkoliv je toto datování málo věrohodné, s koneč­ ným zamítnutím bude třeba vyčkat na archeologický výzkum v jejím místě. Prozatím se soudí, že pravděpodobně text zmíněné listiny mohl odrážet stav někdy ve druhé polovině 13. století. Hospodářským zázemím hradu už teh­ dy byla osada Závodí, v níž se nachá­ zí románský kostel. Podle nepochybné zprávy z roku 1321 hrad restituovaný od Matúše Čáka (t 1321) žádali po králi Karlu Robertovi Petr a Jiří Balassové. O jeho podobě vypovídá lis­ tina o dva roky mladší - je totiž na­ zván věží. Do této doby kamenná věž, 119. Budatín - hrubá analýza půdorysu. 1 - zdivo ze druhé poloviny 13. století, 2 - začátek 14. století, 3 - první polovina 15. století, 4 - do roku 1551, bíle je

vyznačeno ostatní zdivo. 118. Brzotín - měřený půdorys a profil zříceniny

k řece. Půdorysně měl hrad tvar licho­ běžníku (cca 20 x 15 m) se zaoblený­ mi nárožími východního průčelí, obě západní průčelí se ze statických důvo­ dů rozšiřovala do stran. Vnitřní plocha hradu byla menší o sílu zdí (1,8-2 m), tedy poměrně velmi skromná. Do ma­ lého nádvoří se vstupovalo přes most a zaoblené předbraní a nad západním svahem stál v celé šířce palác 8 m hlu­ boký. Více se ze zdivá sotva rýsujícího tvar dispozice nedá vyčíst a další úda­ je mohou v budoucnosti poskytnout jen odborné výkopy. MP Lit.: Ila ]944, 108; Súpis 1967, 229; Fiigedi 1977, 108-109; Slivka - Vallasek 1984, 654-655; Slivka - Vallašek 1991, 103, 106-107; Engel 1996, 278-279.

85

BUDATÍN

120. Budatín - hrad od jihozápadu před rokem 1900

stojící asi v dřevohlinité ohradě, posta­ čovala funkci kontroly brodu na cestě k Jablunkovskému průsmyku a provozu celní a mýtní stanice. Právě kvůli dů­ ležitosti této funkce asi hrad zůstal krá­ lovským a v roce 1336 zde působil kas­ telán Eliáš, předek Šéfovských ze SúTova. Někdy v této době byla také věž obehnána kamennou hradbou a součas­ ně byl na východě vystavěn palác se čtyřmi prostory v přízemí. Budatín patřil králi až do roku 1436, kdy král Zikmund Lucemburský pan­ stvím obdaroval Jiřího z Hatné a noví hradní pánové zřídili na severu mezi věží a východním palácem další obyt­ né křídlo. Pravděpodobně nejpozdě­ ji tehdy od severu a západu obklopilo hrad velké předhradí blíže neznámého vzhledu. V této podobě sice roku 1460 vyženil hrad Kašpar Suňog (Szunyog), ale jeho rod se na něm definitivně usa­ dil až po smrti Jiřího stejnojmenného vnuka v roce 1510. Držení Szunyogů narušovalo to, že byl hrad dočasně uchvácen bojovnými sousedy, a také proto jej v polovině 16. století majitelé obnovili a přestavěli v raně renesanč­

ním slohu. Zástavba nádvoří se zahus­ tila tak, že uzavřela původní vstup bra­ nou na severovýchodě, a proto vytvoři­ li průjezd v jižním oddělení starého pa­ láce. Podle panující módy bylo nádvoří alespoň podél starého paláce vybaveno ochozem, z něhož zůstala spodní partie se schodištěm. V západním křídle před-

hradí, už bezpečně zděného provedení, byl při památkové obnově zjištěn ochoz arkádový. V první polovině 17. století bylo předhradí na západě a severu opev­ něno za použití bastionů, ale jeho po­ dobu setřely úpravy 19. a 20. století. Ani slušné opevnění v roce 1684 ne­ zabránilo dobytí hradu Thókólyho po­ vstaleckou armádou a vyplenění in­ teriérů. Proto severozápadní bastion přeměnili už v roce 1742 na barokní kapli a v jihozápadním cípu předhra­ dí následně vystavěli zámeckou bu­ dovu. Sídlo v tomto rozsahu po smrti Jana Szunyoga v roce 1798 získal hraběcí rod Csáky. Jeho příslušník Ladi­ slav se zapojil do maďarské revoluce a v roce 1849 jeho hrad za podpory slo­ venských dobrovolníků dobylo a vypá­ lilo císařské vojsko. Zámek pak zůstal polozřícený až do roku 1870, kdy byla provedena dílčí obnova, barokního pa­ láce se však nedotkla a při dalších úpra­ vách sídla na počátku 20. století byl pa­ lác dokonce zbořen. Také zde by byl užitečný archeologický výzkum, neboť dříve dokumentované náznaky vypoví­ dají o možnosti jeho podstatně většího stáří. Od roku 1956 slouží budatínský zámek potřebám Považského muzea.

121. Budatín - jádro hradu od jihu v roce 1971

86

CEJKOV

Přes řadu přestaveb a úprav je ne­ pochybně zajímavá velká obytná věž o průměru skoro 11,5 m, která je v ji­ hozápadním směru zdeformována do zaobleného klínu. Vstup byl v patře, jehož interiér byl víceboký (rozpětí 6 m), a do vyšších pater vedlo točité schodiště snad včetně zmíněného klí­ nu původní. Při sekání vnitřních pro­ storů do čtverce a polygonu lze při­ číst období renesance. Díky kvalitní­ mu zaměření a uměleckohistorickým průzkumům je vývoj dispozice od sa­ motných počátků docela dobře rozpo­ znatelný a při obnově se podařilo zvi­ ditelnit mnohé pozoruhodné stopy re­ nesančních úprav, ale také historizující přestavby z 19. a 20. století. MP Lit.: Varjú 1932, 30-31; Fiala - Izakovičová - Marsina 1965; Kristenová 1966; 1970; 1976; Moravčík 1975; Fugedi 1977, 113; Kočiš 1989, 151-161; Engel 1996, 288; Váliné Pogány 2000, 351-352; Hrady... b. d. (2001), 23-25; Bána 2003b, 579-580. BUKOVÁ viz OSTRÝ KAMEŇ

BUKOVEC (okr. Košice-okolie) - na kopci Zámčisko (496 m n. m.) asi 1 km západně nad obcí se nachází zbytky ne­ velkého, navíc v důsledku stavby les­ ní silnice v roce 1973 zpola odstraně­ ného hradu. Hrad se vzpomíná roku 1330 v listi­ ně vymezující hranice zboží synů Ště­ pána Csurky. Je to bohužel jediná zmín­ ka, a protože na hradě nebyl ani při jeho částečné likvidaci proveden ales­ poň záchranný výzkum, nelze se k jeho trvání blíže vyslovit. Bude však zřejmě o něco starší, neboť jeho hlavní stavbou byla mohutná budova ve středu oválné plochy. Z rozměrů známe přibližně šíř­ ku 15 m a sílu zdivá (včetně jedné příč­ ky) 2,35 m. Protože druhý rozměr byl nejméně 15 m (ale spíš 20 m), jednalo se o stavbu podobnou ohromné obyt­ né věži, jejíž příslušnost do 13. století je velmi pravděpodobná. Věž po okra­ jích plošiny obíhala kamenná, ale jen asi 1 m silná zeď a chybí stopy jakých­ koliv jiných stavení.

122. Bukovec - měřený náčrt půdorysu a profil pozůstatku lokality

Také rozsah zemních prací ukazuje na ranější vznik hradu. Dochovaný pří­ kop je okolo 20 m široký a místy skoro 10 m hluboký. Navíc je v něm na jihu zčásti dochován (možná ohrazený) ná­ stupní pahorek na most - tedy také určitý prvek raných lokalit. Naopak té­ měř chybí val, takže vytěžený materiál snad použili k mírnému zvýšení pahor­ ku centrálního. Ale i to by mohl potvr­ dit případný podpovrchový výzkum. Bukovec představuje typický příklad tehdejšího sídla - malého kamenného hradu, jaké na počátku vrcholného stře­ dověku stavěla a používala movitější část drobné šlechty. Na pořadu zůstá­ vá též otázka zániku. Csurkové z Malé Idy drželi zboží do počátku 15. století, kdy je převzal král Zikmund a před ro­

87

kem 1427 postoupil šlechticům z Geče (Gécs). Je proto možné, že sídlo bylo opuštěno při pokusech králových lidí o dolování v okolních kopcích. MP Lit.: Varsik 1973, 65-68; Vallašek Slivka 1980; Čaplovič 1983, 382-383; Slivka - Vallašek 1991, 108-109. BYSTRICA viz POVAŽSKÝ HRAD

CEJKOV (okr. Trebišov) - reliéfní zbytky hradu na kuželovitém návrší zvaném Várheď (215 m n. m.) bezpro­ středně východně nad obcí. Ačkoliv hrad byl údajně pobořen cí­ sařským vojskem až v průběhu Thókólyho povstání v roce 1673, zůstaly z něj

CEJKOV

123. Cejkov - terénní náčrt půdorysu a profil

jen sotva patrné zbytky zdivá. Také zřejmě doplatil na rozebírání obyvate­ li podhradní osady. Hrad byl v podsta­ tě dvojdílný a obě části obklopil a spo­ jil jediný pás válu, který též formuje příkop proměnlivé šířky a hloubky. Ke skrovnému jádru na půdorysu licho­ běžníka (14 x 10 m) byl na severový­ chodě připojen o 8-10 m snížený díl v podobě poloviny oválu. V jeho vr­ cholu se nachází kruhová deprese o při­ bližném průměru 7 m, snad po odstra­ něné věži. Vlastní jádro bylo vzhledem k rozměrům asi jediným blokem, nej­ spíše stavbou v podobě věžovitého pa­ láce, a podle fragmentů zdivá na okraji bylo kamenné. Předpoklad kamenné­ ho provedení nižšího dílu vychází z ne­ pravděpodobnosti využívání dřevěných objektů až do 17. století, což však není doloženo s naprostou jistotou. Hrad je vzpomínán roku 1403, kdy jej král Zikmund zabavil Jiřímu a Mar­ tinovi z cejkovské větve rodu Kaplon a nechal zbourat. Následné povolení k obnově (1407) ale obdržel rod ze Solivaru (Petr Soós) a Matěj z KTačan, avšak do roku 1438 je nevyužili. Hrad zůstával nadále pustý a čekal až na návrat původního majitele. Záslu­ hou Martina z Cejkova nakonec k ob­

nově došlo a v roce 1471 uherský snem nakázal hrad znovu zbořit. Demoliční příkaz snad nemusel být do důsled­ ků proveden a hrad omezeným způso­ bem mohl sloužit ke správě okolních majetků až do 17. století. Bude ovšem třeba vyrovnat se s rozporem v podo­ bě nalezené keramiky, jejíž drtivá vět­ šina pochází ze 14. a 15. století. Hrad tedy zřejmě postavili příslušníci rodu Kaplon někdy po roce 1316, ale spíš až v druhé čtvrtině století. Vzhledem k tomu a pohnutým osudům hradu v 15. století se nelze divit, že zdivo na horní plošině nepatří masivní a nepra­ videlné obytné věži, ale patrně relativ­ ně subtilnímu bloku paláce. Bližší po­ znání je bez archeologického výzkumu prakticky nemožné. MP Lit.: Janota 1938/1, 131-132; Fiigedi 1977, 114; Slivka - Vallašek 1983, 162-164; 1991, 110-112; Engel 1996, 290. CEROVÁ viz KORLÁTKA

CEROVO viz LITAVA ČABRAĎ, obec Čabradský Vrbovok (okr. Krupina) - zřícenina výšinného hradu na skalnaté ostrožně (320 m

88

n. m.) v záhybu říčky Litavy nad stej­ nojmennou osadou, asi 2,5 km jihový­ chodně od Čabradského Vrbovku. Hrad leží ve vzácně neporušené krajině Krupinské planiny nad údolím meandrující říčky, jejíž jméno zpočát­ ku přejal. Podle nejstaršího známého označování místa hradu - „Haradnok“ se donedávna usuzovalo, že vrcholně středověký kamenný hrad s pozdější­ mi názvy Litava a Čabraď navázal na zdejší raně středověkou opevněnou lo­ kalitu. Avšak nedávný objev dalšího za­ niklého hradu v blízkosti Cabradi v po­ loze **Pustý hrad, stejně jako text listi­ ny z roku 1342 uvádějící dva Litavské hrady (z toho jeden zpustlý), umožňují původní hrad **Litavu předběžně zto­ tožnit se zjištěným Pustým hradem. Mladší hrad Litava s pozdějším pojme­ nováním Čabraď by v takovém přípa­ dě mohl vzniknout až někdy na začát­ ku 14. století, po demolici staršího hra­ du násilně drženého Matúšem Čákem (t 1321). Poloha novějšího hradu byla výteč­ ná co do obrany, ale k významným ko­ munikacím směřujícím do oblasti báň­ ských měst, a tedy i k jejich kontrole, měl daleko. Zdá se proto, že byl za­ ložen jako nové centrum šlechtického dominia rodu Pekri, jemuž byl z titu124. Čabraď- zbytky hlavní hranolové věže

ČABRAĎ

125. Čabraď- terénní náčrt a vývojové schéma hradu. 1 - raně gotické zdivo, 2 - mladší středověké, 3 - renesanční a barokní

lu zrady v inkriminováném roce 1342 zkonfiskován. Do konce 14. století se majitelé často měnili, o hrad nedbali, a možná i proto byl v roce 1415 ozna­ čen jako pustý. V polovině 15. stole­ tí ho obsadili ozbrojenci Jana Jiskry, kteří si 500 metrů jižně od hradu na­ víc vybudovali samostatný opevněný tábor. Avšak král Matyáš brzy hrad do­ byl nazpět a došlo k jeho obnově. Od těch dob se pro něj v písemnostech po­ užívá nový název - Čabraď. Rozsah nej staršího hradního jádra s dominující obytnou hranolovou věží (11 x 11 m) je možno na základě vý­ sledků průzkumu R. Vrly vymezit ob­ délníkem hradební zdi. Věž, která stá­ la v chráněné poloze v jihovýchodním koutu nádvoří i situováním naplňuje definici donjonu. K původní výbavě já­ dra zřejmě patřila i studna, kterou bylo vidět v jižní části nádvoří do konce 19. století. Nejpozději v průběhu obno­ vy poškozeného hradu ve druhé polovi­ ně 15. století lze předpokládat vybudo­ vání zděného opevnění prvního před­

řadí. K jádru se připojilo na přístup­ né severozápadní straně a jeho obranu zkvalitňovaly bašty, jimiž bylo dopl­ něno i starší opevnění jádra. Největší

z nich byla masivní bašta polygonálního půdorysu, která chránila věž vůči nebezpečným polohám na jihovýchodě. Z popisu z roku 1476, kdy se o hrad dě-

126. Čabraď- podoba hradu kolem roku 1580, pohled od jihozápadu

89

Cabraď

127. Čabraď- pohled na hrad od jihu z druhé poloviny 19. století

lili členové rodu Horváthů, vysvítá, že kromě věže, hradeb a bašt měl i stud­ nu, hradní faru, pekárnu, sýpku a jiné hospodářské objekty. V samotné věži byly dva sklepy, reprezentační komna­ ta a komory. O rozšiřování zástavby a zdokona­ lování fortifikace se od roku 1511 při­ činil ostřihomský arcibiskup Tomáš Bakóci, jehož stavební počiny připo­ mínal nápis na jedné z bašt s letopočtom 1520. Zřejmě při těchto přestav­ bách zřídili ve věži i kapli. Její inte­ riér osvětlovala okna s pozdně gotic­ kými ostěními a zdobily ornamentální malby, viditelné ještě při průzkumu D. Menclové okolo poloviny 20. sto­ letí. Z Bakóciho dědiců věnoval hra­ du pozornost zejména císařův přívrže­ nec Petr Pálffy. Jemu hrad násilně ob­ sadil Melichar Balaša (Balassa) a při zpětném dobývání v roce 1549 ho těž­ ce poškodilo císařské vojsko. O Pálffy-

ho rekonstrukci hradu a stavbě opev­ nění dolního předhradí informoval ná­ pis s letopočtem 1556 nad vnější hrad­ ní branou. V tomto období též vzrostl význam hradu jako důležité proti turecké pev­ nosti, z níž bylo možno kompliko­ vat přístup k báňským městům. Pro­ to, i když byl soukromým majetkem, byl opatřen královskou vojenskou po­ sádkou. Tureckou hrozbou vynucenou další modernizaci opevnění uskutečnil Pálffyho zeť Jan Krušič. Práce realizo­ vali za účasti italského stavitele Nata­ lia Angeliniho a pod dozorem Bernar­ da Magna mezi lety 1572-74. Podobu opevnění hradu po těchto přestavbách dokládá Angeliniho zaměření a per­ spektivní pohled na hrad. Z nich vy­ plývá, že hradnímu jádru nadále vévo­ dila obytná věž ukončená otevřenou te­ rasou, zatímco na plošině přilehlé polygonální bašty stála těžká děla. Menší zastřešené bašty zesilovaly hradby prv­ ního předhradí, k němuž přiložili mo­ hutnou průchozí budovu nad branou. 90

V jejím přízemí se cesta zalamovala, přičemž homí podlaží opět tvořila stře­ lecká terasa krytá valbovou střechou. Také opevnění vnějšího předhradí, kte­ ré obklopuje horní hrad ze všech stran, bylo vybaveno baštami, a to zvlášť na nárožích, z nichž jižní u hlavní brá­ ny zpevňoval moderní hrotitý bastion. Přes nákladné přestavby byl hrad bohu­ žel zranitelný z blízkých návrší, a pro­ to vojenská rada už v roce 1577 dal­ ší opevňování nedoporučila a schváli­ la jen jeho údržbu. Koncem 16. století vymřeli potom­ ci Petra Pálffyho po meči a vdavkami Krušičovy vdovy přešel hrad na palatina Štěpána Illésházyho. Po jeho smr­ ti (1619) král věnoval hrad kapitánovi novozámecké pevnosti Petrovi Kohárymu, jehož následovníci se postarali o jeho dobudování a barokní přestav­ bu. Bylo to zapotřebí, neboť vzhle­ dem ke spříznění nových majitelů s cí­ sařem byl hrad několikrát poškozen povstalci. Naposledy ho ovládlo voj­ sko Františka II. Rákócziho a zákon-

ČACHTICKÝ HRAD

ní majitelé se mohli na hrad vrátit až po porážce povstalců roku 1709. Koháryové postupně doplnili jádro o další obytné trakty a upravili ty starší a cibu­ lovými střechami ozdobili hlavní věž a baštu v předhradí, což dokumentuje veduta hradu z konce 18. století. Po­ sledním vlastníkem trvale obývajícím hrad byl Štěpán Koháry, po jehož smrti (1731) se dědici přestěhovali do kom­ fortně přestavěného zámku ve Sv. Antolu a hrad užívali jen jako letní síd­ lo. Málo potřebný a na údržbu nároč­ ný hrad dal nakonec František Koháry v roce 1812 zapálit, takže mladší kres­ ba z roku 1841 už zachycuje jen hradní zříceninu beze střech. MB Lit.: Thaly 1867; 1870; Janšák 1930, 61-62; Varjú 1932, 32-33; Ratkoš 1958; Menclová - pozůstalost, K 33, 128. Čachtický hrad - letecký pohled na zříceninu od jihu

38; Fialová - Fiala 1966, heslo Čabraď; Marosi 1974, 46; Fugedi 1977, 163-164; Kopčan - Krajčovičová 1983, 125-126; Varsik 1992, 20; Engel 1996, 362; Kisari Balla 1996, 51, 89; Váliné Pogány 2000, 77-78; Hanuliak 2004; Karczag — Szabó 2005. ČACHTICKÝ HRAD,obec Čachtice (okr. Nové Město nad Váhom) - zdale­ ka viditelná zřícenina na ostrém vápen­ covém výběžku (375 m n. m.) na sever­ ním okraji Malých Karpat, asi 2,5 km severozápadně od obce. Původní pohraniční hrad dohlížel na důležitý přechod z údolí Myjavy do Pováží, který vedl pod ním. Histo­ rikové na základě analýzy písemných pramenů předpokládají jeho vznik po roce 1260 a založení připisují Kazi­ mírovi z rodu Hunt-Poznanovců. Svůj význam a pevnost hrad prokázal už

91

v roce 1273, kdy jako jeden z má­ la pohraničních hradů odolal náporu vojsk Přemysla Otakara II. Koncem 13. století se ho zmocnil Matúš Čák, po jehož smrti (1321) zůstal jako stra­ tegický bod dlouho v královských ru­ kách. Až roku 1392 přešel do vlastnic­ tví voj vody Ctibora ze Stibořic a po smrti jeho syna Ctibora mladšího ho v roce 1436 král Zikmund daroval ko­ morníkovi Michalu Országhovi z Guty. Jeho potomkům hrad potom patřil až do roku 1567. Vzhledem k poměrně dobré zachovalosti hradního jádra lze podobu hra­ du ze 13. století relativně v úplnosti rekonstruovat. V čele hradní dispozice stála osově souměrná pětiboká obytná věž, která se ostrým armovaným náro­ žím obracela k horské šíji, po níž vedla příjezdová cesta, a navíc kryla zástav­ bu nádvoří. Z jejích původních prvků je dodnes vidět zbytky schodiště v síle

ČACHTICKÝ HRAD

archeologické nálezy z hradu však po­ cházejí ze 13. století. Zdokonalování obrany hradu se usku­ tečnilo zřejmě ještě na sklonku téhož věku, ale hlavně v průběhu 14. stole­ tí, a to v několika etapách. Nejprve po­ sílili obranu přístupové cesty protáhle zaoblenou baštou přistavěnou k ohy­ bu hradby jádra na východě a hlav­ ní vstup na severozápadě zabezpečilo zděné předbraní. Další opevňování sou­ viselo zřejmě s aktivitou pánů ze Stibořic, kteří věnovali svým pohranič­ ním hradům zvýšenou pozornost. S ni­ mi lze spojit obklopení celého horního hradu parkánovou zdí, již zvenčí členi­ ly a zpevňovaly opěrné pilíře a zakon­ čoval obranný ochoz s cimbuřím a štěr­ binovými střílnami. Pouze na výcho­ dě parkánem prostupovala starší bašta, kterou tehdy zvýšili. Jen o něco poz­ ději severně od jádra vyrostlo rozsáhlé boční předhradí, jehož zděné opevnění tvořily zalamované linie hradby, na se­ verovýchodě zpevněné hranolovou, do­ vnitř otevřenou věží. Prudký rozvoj palných zbraní pod­ nítil už v průběhu druhé poloviny 130. Čachtický hrad - zaoblená věž s kaplí v posledním patře

129. Čachtický hrad - půdorys s vyznačením stavebního vývoje. 1 - jádro ze 13. století, 2 až 4 -14. až první polovina 15. století, 5 - druhá polovina 15. století,

6a7-16.a17. století

zdi, okenní výklenek s bočními lavice­ mi a niky pro svítidla ve druhém patře. Severně od věže hradební zeď vymezila trojúhelníkový prostor nádvoří s obyt­ ným traktem na východě a s cisternou zmíněnou v roce 1617. Starší kame­

nické články použité ve zdivu věže na­ svědčují tomu, že popisovaný komplex snad vznikl na místě staršího předchůd­ ce, jehož podobu a dobu vzniku může v budoucnosti ozřejmit archeologic­ ký výzkum. Nejstarší zatím získané 92

Cachtický

131. Cachtický hrad - zřícenina od jihovýchodu na pohlednici z období Slovenského státu

15. století vybudování nového, roz­ šířeného parkánu. Jeho zeď lemova­ la zvenčí starší parkán a na jihu, před věží, vybíhala až na okraj skalního hře­ bene, kde se zformovala do tvaru zahrocené vysunuté bašty s dělovými střílnami. Na severozápadě byl par­ kán ukončen trojbokou dělovou baš­ tou se zaoblenými nárožími. K tomu­ to období se hlásí i nadstavba obvodo­ vé hradby jádra, související zřejmě též se zvýšením a rozšířením staršího pa­ láce. K němu přičlenili kapli umístě­ nou v nástavbě protáhlé východní baš­ ty. Tím hradnímu jádru přibyla druhá věžová dominanta. Kapli přístupnou sedlovým portálem z přilehlého ocho­ zu osvětlovala úzká okna s kamenný­ mi ostěními a její fasády při obnově na přelomu 15. a 16. století pokryla vý­ zdoba v podobě iluzivního kvádrovaní a nárožní bosáže.

Novověké dějiny hradu jsou spoje­ né s pány z Kanizse a rodem Nadásdy a smutně je proslavila zejména Alžběta Báthoryová. Jako vdova po Františko­ vi Nadásdym zdědila hrad s panstvím v roce 1604. Zločiny, jimiž se zne­ možnila, ale též stala známou po ce­ lém světě, se odehrávaly také na Čachtickém hradě, kde ji později interno­ vali a kde nakonec roku 1614 také ze­ mřela. Po tomto smutném období se na hradě zdržoval pouze kastelán a drábi. Až turecké útoky do Pováží přiměly zemského sudího Františka Nadásdyho mezi léty 1664-70 uskutečnit rozsáh­ lejší obnovu. Z písemností a výsledků průzkumu zřícenin je evidentní, že re­ nesanční přestavby, s výjimkou zdo­ konalování fortifikace, se soustředily na zvýšení komfortu bydlení v hrad­ ním jádru. Jeho přestavěné a rozšíře­ né obytné trakty nad západním svahem podepřeli mohutnými opěrnými pilíři a opět poněkud zvýšenou kapli nově zastřešili. Opevnění severního předhradí též zpevnili pilíři a masivní plentou, 93

hrad

v níž na jihovýchodě zřídili dělové ko­ mory mířící k příjezdové cestě. Jižní přístupovou stranu zabezpečili dalším předhradím, jehož hradba se na jihu připojila k pozdně středověké vysunu­ té baště. Ani ona nezůstala beze změn, neboť ji zahrnuli do tělesa nového polygonálního bastionu s dělostřelecký­ mi pozicemi orientovanými do západ­ ního předpolí. I tak opevněný a dobře vyzbrojený hrad v roce 1670 poškodilo císařské vojsko. Po odhalení Wesselényiho spik­ nutí dobývalo statky jedné z vedoucích osobností povstání. Císařská posádka na hradě zůstala až do povstání Fran­ tiška II. Rákócziho, ale v roce 1708 ji povstalci vytlačili. Při opětovném do­ bývání císařskými byl hrad silně po­ škozen, ale použité cihly s datem 1715 ještě dokládají provedení oprav. Byla to však jeho labutí píseň a jako nevyu­ žitý zchátral natolik, že koncem století už řítící se zdivo ohrožovalo obyvate­ le vsi Višňové pod hradem. Přes snahy o záchranu zříceniny od první poloviny

ČEKLÍS

20. století se k dílčímu statickému za­ bezpečení nej ohroženějších partií při­ stoupilo teprve v letech 1990 a 1992, avšak bohužel až po zřícení částí hlav­ ních dominant - pětiboké věže a bašty s kaplí. MB Lit.: Jedlicska 1891, 499-530; Ethey 1926, 88-91; 1936b, 188-192; Varjú 1932, 34-35; Ethey - Csemegi 1943, 6-7; Menclová 1961, 454; 1973, 411-412; Izakovičová 1966c; Mazur 1970; Stasšíková-Štukovská 1984, 201; Kočiš 1989, 12-25; Engel 1996, 292; Váliné Pogány 2000, 82-83; Bána 2003b, 581-852.

Častá víz Červený kameň CEBOVCE viz ZELENÝ HRAD CEKLÍS, obec Bernolákovo (okr. Se­ nec) - sotva patrné zbytky hradu na vy­ výšeném okraji terénního jazyka v mís­ tě Várdomb (cca 155 m n. m.) nad to­ kem Černé vody na západním okraji obce, kde dnes stojí moderní vodáren­ ská věž. V roce 1209 obdržel místo zvané Ceki od krále Ondřeje II. syn nitran­ ského župana Tomáše jménem Šebuš (Sebeslav). Patřil do starého rodu Hunt-Poznanovců, který tehdy nabýval úze­ mí po obou stranách Malých Karpat. V roce 1290 se připomíná syn svatojurského hraběte Kosmy Pavel, kte­ rý se píše z Čeklíse, což naznačuje, že tam sídlil, a tedy i možnost existence hradu. Přímo se hrad uvádí roku 1304, kdy ho Abraham Rufus z přinucení po­ stoupil Matúši Cákovi Trenčianskému. Zlomky keramiky získané povrchovým sběrem datují život na hradě do 14. a 15. století. Po MatúŠově smrti (1321) se hrad Abrahamovu synovi Petrovi vrátil a usadila se na něm místní rodo­ vá větev. Na konci 14. století tam sídlil Mikuláš z Čeklíse a v roce 1392 jeho dcera Zuzana směnila s králem pan­ ství za ^Oponice. Zikmund Lucem­ burský rok nato postoupil Čeklís doži­ votně Karlovi Krbavskému, ale od roku 1424 ho znovu zastavoval. Už v roce 1431 zástavu držel Štěpán z Rozhanovců (Rozgonyi) a po něm jeho následov-

132. Čeklís (Bernolákovo) - půdorysný nákres zbytků hradu. Šrafováno je zdivo hradu, vyčerněna je věž vodojemu.

níci, pro které ji spravovali jimi jmeno­ vaní kapitáni. Hrad zanikl asi koncem 15. století v souvislosti s připojením Čeklíse k ^Šintavě, kdy jeho existen­ ce přestala být potřebná. Až s obnove­ ním samostatného panství v 17. stole­ tí postavili Eszterházyové opodál mís­ ta hradu nové sídlo - honosný zámek, který splňoval všechny nároky novově­ ké vysoké šlechty. Z hradu dodnes zůstalo torzo 1,9 m silné ohradní zdi na jihozápadě. V ní je dochován valené klenutý oblouk o roz­ pětí téměř 5 m, asi pozůstatek brány. Zeď byla kamenná a přímý průběh na­ značuje pravidelné utváření hradu. Dru­ há zeď je provedena z cihel a kamene a patřila asi pozdějšímu stavení hradu v západním koutu dispozice. Novodo­ bá je okrouhlá věž vodárny stojící na oválné vyvýšenině, jejíž navršení také mohlo proběhnout později než ve stře­ dověku. Celek ze tří dobře dostupných stran původně chránil příkop, jenž vy­ bíhal do západního svahu do inundace Černé vody a v šířce 10 m se dílem do­ choval na jihu. Před ním lze očekávat val, který však zmizel úplně. Ve vzdá­ lenosti necelých 100 m na jih od příko­ pu stojí kostel sv. Štěpána s gotickým 94

presbyteriem a románskou lodí, při je­ jíž stavbě byly sekundárně použity ma­ sivní kvádry ze zaniklé římské archi­ tektury. MP Lit.: Janota 1938/1, 148; Fugedi 1977, 116; Slivka 1987; Engel 1996, 292-293. ČERVENÝ KAMEŇ, obec Častá (okr. Pezinok) - na okraji Malých Karpat a na hraně údolí (339 m n. m.) potoka Gidry, asi 2 km jihozápadně od Časté se tyčí pravidelná hmota hradu (pevnosti), oprávněně spojovaného s českou králov­ nou Konstancií Uherskou a augsburský­ mi Fuggery. O rozhodujícím podílu Konstancie, vdovy po českém králi Přemyslu Ota­ karovi I., na založení hradu, vypráví kronikář Karla IV. Přibík Pulkava z Radenína a klade ho před rok 1240. Ak­ tivita královny Konstancie se projevi­ la mj. při formování měst v obou ze­ mích - Hodonína a Trnavy, a také za­ ložením ženského kláštera v Tišnově. V roce 1296 hrad zakoupil „pán Váhu a Tater“ Matúš Čák Trenčianský, ale po j eho smrti (13 21) se vrátil králi. Od po­ loviny 14. století se na hradě držitelé střídali a s vdovou po Pavlu Volfardo-

ČERVENÝ KAMEŇ

vi o sto let později přešel na Jiřího, hra­ běte svatojurského a pezinského, a byl patrně důkladně přestavěn. Panství od jeho syna Petra v roce 1511 získal Jan Zápolský, ale nároky úspěšně uplatňo­ vala i královna Marie, od níž je obdr­ želi bratři Thurzové. To již bylo předznamenání dalších osudů hradu, neboť Thurzové byli ob­ chodními partnery podnikatelů a fi­ nančníků domu augsburských Fuggerů, jimž panství před rokem 1536 prodali. Fuggerové zamýšleli hrad přeměnit na pevnost odpovídající nejmodemějším požadavkům, v níž se před konečným rozvozem měly deponovat zásoby mědi ze středoslovenských báňských měst. K tomu byly pod jihozápadním kříd­ lem zřízeny ohromné klenuté sklepy. Ale těžařské záměry Fuggerů na Slo­ vensku se kvůli postupu Osmanské říše i „cenové revoluci“ (po dovozu

134. Červený Kameň - hrad od severu v polovině 17. století

kovů z Ameriky) v roce 1546 s koneč­ nou platností rozplynuly a hrad do roku 1556 zhruba dostavěli jen s ohledem na předpokládanou perspektivu jiných ob­ chodních aktivit.

133. Červený Kameň - půdorys sklepů. Mřížkované je vyznačeno zdivo fuggerovské stavby, šrafovaně pozdější základy. Přerušovaně jsou nakresleny zbytky staršího hradu

zjištěné výkopy, tečkované doplňky podle dochovaných účtů a extrapolace.

95

Podoba díla královny Konstancie na Červeném Kameni a činnost jejích po­ kračovatelů nám donedávna bohužel téměř unikala. Důvodem je prakticky úplná likvidace staršího hradu při stav­ bě moderní a mohutné pevnosti ve dru­ hé třetině 16. století. O úplnou promě­ nu hradu se postaral Anton Fugger, je­ hož stavitelé využili teoretických studií

Červený kameň

135. Červený Kameň - panorama hradu od jihozápadu v první polovině 19. století

renesančního všeuměla Albrechta Diirera. Stavěli však na místě původního hradu, který s postupem stavby zvolna bourali, a nikoliv na skalnatém návrší za severozápadním koncem předhradí, jak s D. Menclovou soudila téměř veškerá literatura. Až archeologický výzkum Š. Holčíka potvrdil předcho­ zí úvahy J. Žudela, že pevnost nahradi­ la hrad přímo na jeho místě. Proto není čtyřúhelná dispozice s ohromnými ná­ rožními bateriovými věžemi úplně pra­ videlná, ale má zhruba půdorys licho­ běžníka (97-103 x 58,5-65 m). Prá­ vě tento tvar byl zřejmě vynucen utvá­ řením staršího hradu, neboť ten musel dílem sloužit i v průběhu stavby, a no­ vé obvodové konstrukce byly proto předloženy před původní hradby. Také kvůli tomu došlo k založení šikmých zdí hradeb a bašt téměř na dno příko­ pu a do jihozápadního svahu, a nikoliv na jejich hrany. Druhým důvodem jistě

bylo zmenšení plochy zdivá přečnívají­ cí úroveň valů, a tudíž i ohrožené plo­ chou (razantní) střelbou. Výzkum Š. Holčíka zachytil ve vý­ chodním koutu nádvoří zapuštěný roz­ měrný prostor, spojený později průcho­ dem s východní baštou, na nějž nava­ zovala další místnost. Také objevil, že dvorní zeď severovýchodního křídla zčásti stojí na staré lícované zdi, patr­ ně původní hradbě založené na terénní hraně. Důležitá jsou i archivní zjiště­ ní J. Žudela. Podle dochovaných účtů stavba nového hradu probíhala v le­ tech 1536-56 a objekty starého hra­ du bourali postupně. Z účtů také ply­ ne postup prací. Nejprve zřejmě vysta­ věli východní baštu, pak severní a do roku 1541 je spojili novou hradbou. Následovala západní bašta a hradba (s hradní branou) k severní baště, kte­ ré dokončili 1542. Jižní baštu a přileh­ lé kurtiny hradeb včetně sklepa stavě­ li v letech 1543-44 a o práci domá­ cích kameníků svědčí to, že místnos­ ti vnitřního traktu sklepů spojují ještě 96

gotické portálky. Hlavní věž, která je zřejmě zmíněna v roce 1271, musela ustoupit už v roce 1541, kdy ji zboura­ li. Stála v zadní části hradu poblíž staré cisterny. Palác byl přistavěn k hradbě nad údolím v místě dnešního vnitřní­ ho traktu. V čele přední části byly ješ­ tě dvě další obytné věže, které se i se spojovací zdí bouraly roku 1555, tedy v době, kdy se dokončovala nová obyt­ ná budova nad údolím. Vše nasvědčuje tomu, že věže stály v západním a se­ verním nároží starého hradu, kde stav­ bě nepřekážely. Zbytkem parkánové zdi může být nároží s opěrným pilí­ řem v suterénu severní bašty. Po de­ molici plochu nádvoří srovnali a od­ stranili tak téměř všechny další pozů­ statky starého hradu. Téměř dokonale známe hrad nový. Nejpozoruhodnější jsou nárožní ba­ teriové věže, které měly, kromě hor­ ních dlážděných plošin, dvě patra kle­ nutá na střední podpory a spodní pod­ laží kasemat. Zatímco horní podlaží bylo opatřeno hlavně rozevírajícími

ČESKÉ BREZOVO

se střílnami pro ručnice a hradební pušky (hákovnice), dolní patro a ka­ sematy jsou vybaveny komorami pro děla. Kouř výstřelů byl z komor od­ větrán šikmými průduchy, a do kase­ mat byl navíc jinými průduchy při­ váděn čerstvý vzduch zespodu. Re­ lativně skromně bylo řešeno podélně dvojtraktové obytné křídlo, jehož pro­ vedení (včetně kleneb) má ještě gotic­ ký nádech. Racionálně řešená dispozi­ 136. Červený Kameň - jihozápadní průčelí hradu nad údolím potoka Gidry

ce a projekt bateriových věží není sice dílem Albrechta Důrera, ale o ideo­ vé inspiraci jeho manýrami není po­ chyb. Leč podobné fortifikační ten­ dence jsou sledovatelné i jinde. Kva­ litu opevnění ještě osvědčila úspěšná obrana hradu v roce 1705 při obležení vojskem Františka II. Rákócziho. V roce 1560 zemřel Anton Fugger, iniciátor a vůdčí duch stavby, a dědi­ cové hrad využívali jen zřídka. V roce 1581 díl hradu koupil vojevůdce Mi­ kuláš Pálffy a do roku 1588, mj. i dí­ ky sňatku s dcerou Antona Fuggera,

získal též díly ostatní. Protože Červe­ ný Kameň se stal jeho hlavním sídlem, přikročil ihned k dostavbě zbývajících křídel a úplné přestavbě patra v křídle fuggerovském. Činnost dovršil v roce 1590 a dál se plně věnoval zářivé vo­ jenské kariéře, která založila vzestup celého rodu. Mikulášovu stejnojmen­ nému vnukovi připadla povinnost ob­ novit sídlo po požáru, k němuž do­ šlo v roce 1646. Přitom do roku 1678 byla zřízena šala terrena s pozoruhod­ nou uměleckou výpravou a osmihranná kaple a mnoho místností dostalo kvalit­ ní štukovou výzdobu. Barokní stavební úsilí vtisklo hradu jeho dnešní podobu; podrobně se jím zabývá studie rakous­ kého badatele českého původu P. Fidlera. Pálffyové hrad využívali až do roku 1945, ale pozdější stavební akce se do­ tkly především předhradí a příslušenství sídla. Stylové úpravy interiérů a doplňo­ vání mobiliáře však byly trvalou samo­ zřejmostí. Viz též obr. 62. MP Lit.: Mednyánszky 1829; Janota 1938/1, 153-156; Menclová - Stech 1954; Deák 1958; Súpis 1967, 262-263; Žudel 1974; 1974a; Holčík 1980; 1981; Žudel 1991; Fidler 1994; Haberlandová 1997; Klein 2001. ČESKÉ BREZOVO (okr. Poltár) - te­ rénní reliéf neznámého hradu na dlou­ hém hřebeni zvaném Hradní stráň (448 m n. m) nad pravým břehem toku Poltarice asi 2,5 km severovýchodně od obce. Pozůstatky hradu můžeme popsat a půdorys uvést jen díky ochotě ar­ cheoložky E. Fottové. Sídlo mělo ty­ pické dvojdílné uspořádání. Před pro­ táhlým hradním jádrem lichoběžníkovitého tvaru (33 x 19 m) se za nevý­ razným příčným příkopem a o něco níž prostírá předhradí. Mělo přibližně pů­ dorys trojúhelníku a vstupovalo se do něho od severu. Cesta musela překročit příkop, jehož prstenec vymezený vá­ lem dosud obíhá téměř celý areál. Jen na jihu se násep vinou eroze praktic­ ky rozplizl. Na povrchu obou dílů ne­ jsou výraznější stopy po zaniklých ob­ jektech, ale jejich kamenné provedení není příliš pravděpodobné. V roce 1967

97

České brezovo patřilo Feliciánovi z rodu Zách (Zah). Jako stoupenci Matúše Čáka mu jeho statky v sousedícím Gemeru byly po roce 1312 zabaveny, ale brzy velkory­ se vráceny. Nepoučený Felicián se však opět zapojil do spiknutí, ovšem tento­ krát ho král Karel Robert v roce 1330 potrestal na hrdle. Brezovem násled­ ně obdařil Jana z rozrodu Ákošovců (Ákos), příbuzného gemerských Bebeků. Hrad snad mohl založit už Felicián, případně Jan, a je možné, že při obsaze­ ní Poiplí Jiskrou z Brandýsa mohl být hrad vybaven jeho posádkou. K záni­ ku hradu patrně došlo při taženích pro­ ti Jiskrovcům či bratříkům po polovi­ ně 15. století. Těmto úvahám nasvědču­ jí i nálezy keramiky datované rámcově do 14. a 15. století. Zejména upřesnění doby života na hradě a poznatky o jeho uspořádání lze v budoucnosti očekávat právě od archeologů. MP Lit.: PDOSII, 39; Samuel 2000.

137. České Brezovo - půdorys zaniklého hradu

totiž P. Sivák pokládal za masivní ka­ mennou zeď skalnatý přechod přes pří­ kop na severu a jiné stopy zdivá nejsou viditelné. Zatímco archeologicky zkoumaná

zaniklá osada s kostelem a jednodu­ chým sídlem poblíže Poltáru nepochyb­ ně existovala v polovině 13. století, na České Brezovo asi došlo až na jeho přelomu. Území kolem Březová tehdy

138. Čičava - pokus o hrubou analýzu měřeného terénního náčrtu zbytků hradu. 1 - počátek 14. století, 2 - zbytky vrcholně gotického rozšíření paláce, 3 - dvě pozdně gotické stavební fáze, 4 - renesanční zesílení fortifikace, 5 - ostatní (i nezařaditelné) zdivo

98

ČIČAVA, obec Sedliská (okr. Vranov nad Toplbu) - velká zřícenina, která se vypíná na nevysokém, ale strmém výběžku (225 m n. m.) do východo­ slovenských rovin přímo nad osadou Podčičva. Díky současnému odlesnění hradní­ ho kopce je zřícenina dobře a ze dvou třetin obzoru zdaleka viditelná. Právě

Ci Cava

139. Čičava - pohled na čelo jádra od severu

daleký výhled a poloha na sběhu dál­ kových cest dokládají důležitost stráž­ ní funkce hradu. Skvěle jsou datované i počátky hradu, který podle archeolo­ gických výzkumů svou polohou navá­ zal na výšinné sídliště z doby bronzo­ vé. Území, které v roce 1270 získal magistr Reynold, pravděpodobný pře­ dek pánů z Rozhanovců (Rozgonyiové), bylo ještě v roce 1309 uvedeno pouze jako zem Čičava (terra Cicva). Zato v roce 1316 už její vlastník ma­ gistr Petr odměnil kapitána hradu Mi­ kuláše Perese za jeho úspěšnou obra­ nu. Ten patrně hrad bránil proti vzbou­ řenému Petru Peteňovi, neboť odměna za obranu při protikrálovské vzpouře Omodějovců (1312) by byla přece jen opožděná. Z té doby snad pochází pozoruhod­ ný okrouhlý bergfrit (průměr přes 11 m) s břitem obráceným ke směru ohrožení, jehož vnitřní prostor má průměr 5,5 m. Věž stojí ve vrcholu nepravidelného li­ choběžníku měkce ohýbané hradby, je­ jíž síla kolísá mezi 1,5 až 2 m, ale to jde o hradbu původní, kterou na seve­ ru a jihovýchodě zesílila silná pozdně gotická a raně renesanční plenta až na

3-3,5 m. Situace však naznačuje i mož­ nost, že bergfrit byl na hradbu nasazen. Pokud ano, časový odstup nemusel být velký, při případné změně projektova­ ného plánu v průběhu stavby dokonce minimální. Budovy obvodové zástav­ by byly v průběhu věků několikrát pře­ stavovány a dostavovány, ale zdá se, že původní palác se nacházel při obvodní hradbě na jihozápadě. Z něho se zřejmě 140. Čičava - vyobrazení hradu z roku 1686

99

zachovalo jedno oddělení valené zakle­ nutého sníženého přízemí (suterénu). Původní okénko navenek při stavbě ra­ ně renesanční východní bašty zakryla 1,5 m silná zděná plenta. Hrad byl centrem rozsáhlého pan­ ství, a navíc kontroloval důležitou ces­ tu údolím Ondavy do Polska, jemuž se proto říkalo Polská brána (Porta Polonicá). Rozgonyiové si také z toho­ to důvodu hradu hleděli a asi ještě ve 14. nebo na začátku 15. století dosta­ věli k paláci na sever další tři klenu­ té prostory, které na severu narušilo snad o něco pozdější těleso nepravi­ delné věže. Vystupovalo ze severový­ chodního nároží nejvíce ohroženého čela hradu a charakterem mu odpoví­ dá vysoký a do šířky natažený útvar severního předsunutého opevnění. Vy­ užil polohu skaliska asi 60 m před břitovou věží a díky svým rozměrům clonil před střelbou z hřebene protáh­ lou plochu, která sloužila hospodář­ ským a provozním účelům. Tato plo­ cha nemusela být hned ohrazena hrad­ bou, ale jen dřevěnou ohradou, před níž se na severu a západě táhl příkop a zčásti i val. Ke stavbě hradby a vál­ cové bašty, kterou byla ohrada zesíle­ na, však muselo dojít poměrně brzy po dokončení předsunuté fortifikace. V roce 1493, kdy došlo k rozdělení hradu mezi dvě rodiny, bylo již předhradí označeno jako přední část hradu.

ČlCAVA

141. Čičava - paláce na jihovýchodní straně jádra

Ohrazení nepříliš velké nástupní ploši­ ny na západě před branou jádra se dá předpokládat již v první fázi, kdy také proti dělostřelbě bylo zesíleno zmíně­ né čelo obvodové hradby do podoby masivního štítu. Někdy v té době do­ šlo také k doplnění zástavby pod věží místnostmi, které byly podle starších nákresů D. Menclové vybaveny křížo­ vými klenbami. Význam hradu narůstal ještě v 16. sto­ letí, kdy se v něm konala zemplínská župní shromáždění a byl tam i uložen župní archiv. V roce 1527 hrad získal Štěpán Drugeth, jehož rod držel dlouho Humenné, a na něm hned hrad dobyl uherský spolukrál Jan Zápolský. Vypá­ lený hrad Drugethové obnovili a jejich velkým stavebním počinem bylo zajiš­ tění jihovýchodní strany klínovitou baš­ tou, jejíž zaoblené ukončení se už sesu­ lo po svahu. Přitom mocnou přizdívkou

zesílili i přilehlou hradbu. Tato rene­ sanční bašta zůstala osamocena, a na­ víc v roce 1684 už nepatřila ke Špičce fortifikačního stavitelství. V tomto roce totiž hrad dobylo vojsko vzbouřeného Imricha Thbkblyho a o dvacet let poz­ ději i povstalecká armáda Františka II. Rákócziho. Proto v roce 1711 obsaze­ ný hrad nechal císařský generál Laucken pobořit. Nejvíce utrpěly renesanč­ ní budovy obvodové zástavby, z nichž zůstaly jen útržky zdivá a hromady sta­ vebního rumu. Viz též obr. 22. MP Lit.: Janota 1938/1, 160-162; Rat­ kos 1964; Huszár 1969, 86; Menclová 1973, 409; Fugedi 1977, 118-119; Feld 1982-83, 127-128; Slivka Vallašek 1991, 192-194; Engel 1996, 195; Jenčová 1990; 1997; 1998; Lukáč 2002, 265; Šimkovic — Bána 2003, 94. ČIERNA LEHOTA (okr. Bánovce nad Bebravou) - pozůstatky hradu zabírají vrchol výrazného osamělého kopce s pří­

100

značným názvem Hrádok (664 m n. m.) přibližně 1,5 km severně od obce. Na nejvyšším (jižním) okraji trojúhelné horní plošiny vystupují na povrch fragmenty lícovaného zdivá. Uzavírají půdorys lichoběžníkového tvaru s nej­ většími vnějšími rozměry 6,1 x 6,1 m, zatímco zdi byly téměř 1,5 m silné. Jedná se zřejmě o substrukci obytné věže - hlavního obytného i obranného stavení nevelkého hradu. Přístup k ní vedl stoupající stezkou od severový­ chodu, kde se patrně nacházela brána dolní zděné ohrady, jejíž stopy lemu­ jí severní hranu o 4 m snížené a pro­ táhlé terasy. Vzhledem k utváření teré­ nu jedině zde mohla být hospodářská a provozní stavení. K hradu se chodilo ze sedla k hřbetu Záhradčie, jehož jmé­ no vypovídá o povědomí místních lidí o hradu a poloze za ním. Trasu cesty přetínaly dva příkopy vysekané ve skal­ natém hřebínku. Vymezovaly nevelké předhradí a malou plochu, snad nástup na most přes první příkop. Oba útva-

ClERNY HRAD

142. Čierna Lehota - terénní náčrt

půdorysu

ry postrádají stopy zdivá a jejich kon­ strukce byly nejspíš ze dřeva a hlíny. Ves Čierna Lehota se připomíná až roku 1389, kdy ji v rámci panství hradu '•’’Uhrovec od krále Zikmunda Lucem­ burského obdržel jeho oblíbený velmož Ctibor ze Stibořic. Zdejší hrad již teh­ dy zřejmě neplnil funkci sídla a centra původního nevelkého zboží, které bylo s velkou pravděpodobností produktem kolonizace údolí horní Bebravy, jímž procházela podružná stezka k Valašské Bělé. Území se nacházelo ve sféře trenčanského rodu Čáků a příslušníci jejich služebné šlechty jím mohli být poděle­ ni. Jiné sídlo - věžovitý hrádek- se to­ tiž nachází u Šípková jen 3 km po prou­ du Bebravy od Čiemé Lehoty. Ačkoliv chybí konkrétní historické zprávy, o ži­ votě na hradě ve 13. a 14. století vy­ povídají nalezené keramické zlomky. Upřesnění lze očekávat od důkladněj­ šího archeologického výzkumu a snad i hlubšího archivního bádání. MP Lit.: Fackenberg 1962; Slivka - Pla­ ček 1988; Šišmiš 1988, 172; PDOS 1/1, 327.

Vznik v písemných pramenech oje­ diněle uvedeného hradu se předpokládá v souvislosti s ochranou rýžovišť zlata, které se získávalo v okolních potocích. Královská donace obce Zlatna pro Ba­ šovy syny Marka a Jana z roku 1328 by mohla naznačovat možné šlechtické založení hradu a jeho vznik nejpozději na začátku 14. století. Založení hradu na přelomu 13. a 14. století potvrdily i nálezy z nedávného archeologického 143. Čierny hrad - fragment severní zdi věže

ČIERNY HRAD, obec Zlatno (okr. Zlaté Moravce) - nepatrné zbytky hra­ du na zalesněném výběžku (568 m n. m.) Tríbečského pohoří, asi 2 km severozá­ padně od obce.

101

výzkumu realizovaného pod vedením M. Slivky. Poloha hradu na vrcholu homolovitého kopce umožňovala kontrolu ved­ lejší horské komunikace spojující Požitaví s Ponitřím a též vizuální spojení s nedalekými hrady **Gýmeš a **Hrušov. Z nemnoha zachovaných zbytků a z výsledků dosavadních výzkumů je zřejmé, že celý hradní areál měl ovál­ ný půdorys (osy 90 a 60 m), přičemž jeho obvod vymezoval prstenec okruž­ ního příkopu a vně nasypaného válu. Na vrcholu válu byly ještě v polovi­ ně 20. století viditelné stopy kamenné hradby. Uprostřed areálu, na nej vyšším místě hradního vrchu, se rozkládalo po­ délné kamenné jádro s osami přibliž­ ně 39 a 17 m. Z jeho pozůstatků se dá soudit na existenci čelní hranolové věže v jižní části (u vstupní brány?), z níž se dodnes nad terénem tyčí severní zeď. Proti věži byla na opačném (severním) konci situována předpokládaná budova paláce. Oba objekty spojovala poměr­ ně subtilní, jen 90 cm silná hradba a rá­ movala mezilehlé nádvoří s cisternou. Proto nepřekvapuje výzkumem dolože­ né dodatečné zesílení východní hradby. Dále byly zjištěny stopy mladší středo­ věké dřevěné zástavby, která byla přilo­ žena k vnitřnímu líci hradby. Datování keramických nálezů a ab­ sence stop po modernizaci opevnění vypovídají o poměrně krátké době ži­ vota na hradě a jeho zánik datují snad

ČIERNY HRAD

Lit.: Janšák 1930, 59, obr. 73-74; Ethey 1936, 71; Rakovský 1969; Habovštiak 1972, 4-5; PDOS1, 236; Bona - Lukačka 2002, 255-256; 2006; Slivka — Barič - Jaššo 2005.

144. Čierny hrad - půdorysné a výškopisné zaměření odkrytých zbytků hradu

už do průběhu druhé poloviny 14. sto­ letí. Hrad se totiž nevzpomíná ani v do­ naci osady Zlatno Blažeji Forgáchovi v roce 1386 a ves již byla součásti pan­ ství sousedního hradu Gýmeš. Název Čiemého hradu se vsak objevuje v lis­ tině z roku 1516, jíž král Ludvík II. Jagellonský udělil Petrovi a Mikulá­ šovi Forgáchům svobodu těžit drahé

kovy na území jejich stejnojmenného zboží (Fekethewar). Zda listina doku­ mentuje starší název území příslušné­ ho k zaniklému hradu, nebo snad re­ flektuje dočasné oživení funkce hradu, může objasnit jen pokračování výzku­ mu, od něhož se též očekávají i další informace o dispozici a podobě nezná­ mého hradu. MB

102

DEVÍN, obec Bratislava (okr. Bratisla­ va IV) - památkově zajištěné zbyt­ ky ohromného hradu na skále (212 m n. m.) nad soutokem Dunaje a Mora­ vy - známá a rozsáhlá multikultur­ ní lokalita. Celkovou plochou hradu 6,7 ha skoro dvakrát překonává proslu­ lý ^Spišský hrad, drtivě ovšem převa­ žuje minimálně využívané a zastavěné předhradí, které je odkazem slovanské­ ho hradiska. Není divu, že místo bylo osídleno a využíváno, a tudíž i opevňováno, od st IV) i. Nachází se totiž v mimořád­ ně exponované a trvale strategicky dů­ ležité poloze. Prostor tzv. Uherské brá­ ny byl komunikačním uzlem podunaj­ ské cesty a severojižní („jantarové“) stezky, která zde několika brody pře­ kračovala Dunaj. Proto na kopci nad soutokem Dunaje a Moravy už vznik­ la vojenská stanice na hranici (limitu) římské říše, velmi významné bylo vel­ komoravské hradiště (patrně Dowina zmiňovaná k roku 894) a od 13. stole­ tí do roku 1526 byl trvale inovovaným hraničním opevněním uherského státu proti Rakousům, respektive ještě dříve proti bavorské Východní marce (Ost-mark, poté Ost-reich). Kamenný královský hrad se sice připomíná až roku 1271, ale jeho vznik v době okolo poloviny století je reálný. Kamenný hrad patrně nahradil opev­ nění, které v roce 1233 dobyl a zni­ čil rakouský vévoda Fridrich Bojov­ ný. V roce 1301 - za dynastické kri­ ze po vymření Arpádovců - se hradu opět zmocnil rakouský vévoda, tento­ krát Rudolf, a nějakou dobu se střída­ li královští purkrabí s jeho lidmi. Také za Zikmunda Lucemburského v roce 1411 měl hrad v zástavě Rakušan He­ ring Lessel, a protože se Ctiborovi ze Stibořic nezdařilo hrad vymanit vojen­ sky, roku 1414 ho vykoupil palatin Mi­ kuláš z Gorjan (Gary). Velká doba hra­ du přišla kupodivu poté, co ho Mikuláš

DEVÍN

145. Devin - hrad od severovýchodu před rokem 1735

od krále Zikmunda obdržel. Do roku 1460, kdy ho získal rod svatojurských hrabat, byl rozšířen o střední hrad se zajímavým palácem a započala stav­ ba opevnění velkého předhradí. Patr­ ně kvůli nedostatku financí hradbou nahradili starý, patrně původně velko­ moravský val jen zčásti a do zděných úseků vložili brány sevřené mezi půlválcové bašty. Ve stavbě, a se stejnými potížemi, snad nějaký čas pokračovali i svatojurští, ale nakonec se přestavba okolo roku 1500 zastavila. V této po­ době hrad odolal útoku menšího oddílu Turků táhnoucího v roce 1529 levobřežím Dunaje k Vídni, a zachránil se tak pro Štěpána Báthoryho, který ho v ro­ ce 1527 obdržel a jehož rodu zůstal do počátku 17. století. Báthoryové patrně pochopili iracionálnost obrany velkého předhradí a věnovali pozornost opevně­ ní jádra hradu. Roku 1616 se ukázalo, že ani tak nelze hrad ubránit bez náležité posád­

ky. Hrad dobyli nespokojení podda­ ní Jana Kegleviče, k čemuž jim pod­ něcováním a snad i vojensky pomohl Keglevičův sok a levárský pán Kolonič. Totéž se v roce 1620 podařilo voj­ sku vzbouřeného Gabriela Bethlena, které zde setrvalo po dva roky. Aby se podobné problémy neopakovaly, daroval císař Děvín Mikuláši Pálffymu, jehož rodu patřil až do 20. stole­ tí. Stálou rezidencí Pálffyů se ale ni­ kdy nestal a sloužil především správě panství a hospodářským účelům. Od­ ráželo se to také ve skromné stavební činnosti, která se soustředila hlavně na údržbu a nejnutnější účelové a provoz­ ní úpravy. V roce 1809 už značně zchátralý hrad téměř bez boje obsadily napoleon­ ské oddíly, a přestože neměl valnou vojenskou hodnotu, Francouzi stejně jako na ^Pajštúně zčásti vyhodili do vzduchu dochované budovy. Další zká­ zu jádra hradu přinesla příprava velko­ lepých oslav svatoštěpánského milé­ nia, kdy ho na konci 19. století částeč­ ně srovnali a zabetonovali jako pod­

103

stavec pro pomník knížete Arpáda. Od konce 60. let 20. století na hradě pro­ bíhají systematické výzkumy (hlavně V. Plachá, J. Hlavicová, a co se středo­ věku týče, též I. Staník), ale právě to­ lik potřebné výsledky z prostoru horní­ ho hradu byly, bohužel, dosud publiko­ vány jen omezeně. Velkomoravského hradu se jen do­ tkneme. Opevněn byl patrně dolním příkopem a válem, který po ohybu na východě běžel po hraně hřebene nad Dunajem a připnul se ke skále nad sou­ tokem. Stejně se k ní připojil západ­ ní konec opevnění. Uprostřed jižního hřebene byly odkryty základy pozoru­ hodného kostela ukončeného trojlis­ tým závěrem. Ostatní známé stavby z té doby měly podobu chatových pří­ bytků. Přes zničení maďarskými nájez­ dy osídlení hradního kopce ve skrom­ nější formě přetrvalo i v následujících staletích. Výzkum objevil řadu zahlou­ bených jednoprostorových a dvojprostorových obytných objektů se zdmi na hliněné pojivo. Vzhledem k zániku po­ délného kostela sloužila jejich obyva-

DEVÍN

-BíL.

146. Devín - středověký hrad před rokem 1968 při pohledu ze svahu Devínské kobyly 147. Devín - hrubý náčrt stavebního vývoje hradu. 1 - jádro ze 13. století (včetně novodobých dozdívek), 2 - vstupní přihrádek jádra (do roku 1300?), 3 - kolem roku 1400,4-15. století, 5-16. století, 6-17. století, bílé je zdivo moderní.

i

m v

1

^5

• ’ \\x\W104

DEVÍN

tělům rotunda postavená vil. století, kolem níž se až do vzniku středověké­ ho hradu pohřbívalo. Vrcholně středověký hrad byl nej­ prve jen velmi skromný. Podle konfe­ renčních příspěvků I. Staníka ho netvo­ řila mohutná nepravidelná věž, jak se donedávna tradovalo, ale hradba uza­ vírala deformovaný kosočtverec s nej­ většími rozměry 33 a 25 m. Byl vyu­ žitý trvale se proměňující a narůstající zástavbou pročleněnou volnými vnitř­ ními plochami, výškově se však zřej­ mě od renesance vyrovnával (mj. atika­ mi). Jak dokládá rytina M. Engelbrechta(1735)a obraz Antonia Canala, zva­ ného Canaletto, z roku 1760, na konci své existence skutečně působilo jádro dojmem blokové věžovité stavby. Právě 148. Pohled na Devín od Dunaje - veduta hradu ze začátku 19. století

Canaletto, proslulý věrnou malbou cha­ rakteru veduty, však znázorňuje spáry, které svědčí o nástavbách a zaplňování nezastavěných ploch. Památková úpra­ va vytvořila na horní části jádra vyhlíd­ kovou plošinu a polozapuštěný prostor s obnovenou cisternou. Celek je zřej­ mě pozůstatkem nepravidelné obytné věže, do jejíchž obnovených suterén­ ních místností (pod terasou) se z níže položeného dvorku vstupuje portálky završenými půlkruhem. Také ve dvor­ ku jsou však při obvodní zdi pozůstat­ ky dodatečného objektu, snad paleb­ ného postavení. K bloku horního hra­ du bylo na severovýchodě brzy přihrazeno svažité, přibližně trojúhelníkové nádvoří, vedle jehož severní vstupní branky později přistavěli skromná, ale kamenná stavení. Další ohradu patmě vystavěli na přelomu 14. a 15. století. Představova­

105

ly ji hradby připojené k hranolové věži s branou na severovýchodním výběž­ ku kopce. Po věži sice zbyl jen otisk v navazující hradbě, ale víme, že v ní byla brána a v pravém úhlu zalomený průjezd. Trasa cesty se v ní tedy stáče­ la ze stoupající rampy na terasu úbočí hradního bradla. Severní hradba je sle­ dovala o něco níž a končila nad západ­ ním srázem mírně rozevřenou hrano­ lovou baštou, někdy přičítanou až Báthoryům. Upravenou prohlubeň mezi cestou a hradbou posléze využili jako suterén obytného stavení. Nelze vylou­ čit, že do této doby patřila stavba par­ kánu na západě hradního jádra, neboť bašta, jíž je na jihu ukončen, je podob­ ně tvarovaná. Právě tento tvar dovnitř otevřených bašt byl užíván na pozdně lucemburských opevněních v českých zemích, a mohli jej tedy aplikovat sta­ vitelé krále Zikmunda. Jistotu však ne-

DEVÍN

r-,-. m í^-

■<
*Parič, ^Hrušov). Druhou etapou výstavby (snad ně­ kdy do počátku 15. století) bylo nepo­ chybně zřízení parkánu, jehož zeď sle­ dovala hlavní hradbu skoro po celém obvodu. Jím vedla změněná trasa ces­ ty od vstupu do parkánu na západě až k původní bráně jádra na východě. Při renesančním zpevnění parkánové zdi sešikmeným soklem také před plášťo­ vou hradbu postavili masivní budovu s novou vstupní branou, na niž navazo­ val další trakt v nádvoří. Je však možný i její pozdně gotický původ. Vhodná plocha terénní terasy vý­ chodně od hradního jádra byla majiteli hradu už asi v 15. století využita ke zří­ zení lehce opevněného hospodářského předpolí. Jižní terasa byla užší a zdá se, že sklepům dlouhého stavení při rene­ sanční hradbě předhradí posloužila pro­ hlubeň bývalého příkopu a hradba byla založena na jeho dno. Mezi příkopem a úpatím hradní skály zůstal pás pro průchod k západní bráně do parkánu, před níž zůstal větší volný prostor pro

DOBRÁ NIVA

zatočení. Patrně po roce 1560 dřevohlinitou fortifikaci předhradí nahradili ma­ sivní, 3 m silnou hradbou. V místě, kde cesta zatáčela do brány parkánu, vybu­ dovali průchozí, ale samostatně hajitelné předbraní. Na opačném, východním nároží předhradí stálo hmotné a vysoké stavení, které mírně vystupovalo z li­ nie hradby. Tvarově připomíná bastion, ale výškou a využitím několika pater interiéru jako u budovy se od skutečné­ ho bastionu odlišuje. Jeho příkladnou, leč dosti destruovanou aplikaci u brány v jižním cípu předhradí ukrývá hustý trnitý porost, takže nemůžeme s jisto­ tou říci, zda byl objekt do nároží doda­ tečně vložen na konci 16. století. Do té doby snad lze zařadit budovu při jižní hradbě a asi v 17. století vyrostl blok stavení pod parkánem jádra na výcho­ dě, v němž mohla být ubytována císař­ ská posádka. Blok jasně narušil obra­ nyschopnost parkánu - dokonce s ním byl spojen schodišťovým tělesem, což značí, že se na ni už příliš nedbalo. Po­ sledním dokladem úpadku vojenského významu bylo dobytí v roce 1679, kte­ ré bylo hradu osudné. Nedávné práce zajišťující zříceninu před progresivním rozpadem nebyly

bohužel provedeny koncepčně a snad ani dokončeny. Omazání zdí cemento­ vou maltou je chronickým prohřeškem, s nímž by se měl památkový a staveb­ ní dozor, především v zájmu pamá­ tek samých, konečně vyrovnat. Viz též obr. 39. MP Lit.: Súpis 1967, 298-299; Mózer Šášky 1970; Filgedi 1977, 124-125; Kopčan - Krajčovičová 1983, 126-127; Orság 1987; Engel 1996, 303; Žilka 1999; Váliné Pogány 2000, 93-94; Hrady... b. d. (2001), 35-36; Šimkovic 2003, 584. DOBRÁ NIVA, obec Podzámčok (okr. Zvolen) - skromné zbytky hradu na vr­ cholu homolovitého kopce (447 m n. m.) přímo nad obcí Podzámčok, asi 3,5 km severně od městečka Dobrá Niva. Vznik hradu, jenž dohlížel na pro­ voz po středověké cestě prvořadého vý­ znamu zvané Via magna (Velká cesta) z Krupiny do Zvolena, se předpokládá v průběhu druhé poloviny 13. století. První zmínka pochází z let 1305-06, kdy ho od Demetera a magistra Donče převzal Matúš Cák. Po jeho smrti (1321) hrad připadl královské komoře a později patřil králi Zikmundovi, od

152. Divín - částečně doplněná plášťová zeďna Jihovýchodě jádra, v popředí renesanční zesílení parkánové hradby

109

153. Dobrá Niva - severní zeď hradního paláce od severozápadu před konzervací

něhož ho dostala jeho manželka krá­ lovna Barbora Celjská. V průběhu ne­ pokojů první poloviny 15. století byl zřejmě vážně poškozen, protože v roce 1455 král Ladislav V. Pohrobek inicio­ val obnovu a přestavbu poškozeného hradu, který vzhledem k důležitosti zů­ stal v královském držení až do konce středověku. Jak prvotní středověký hrad vypa­ dal, není známo. Zachované zbytky zří­ ceniny se svým původem hlásí spíš do pozdně gotického období, tedy do doby po rekonstrukci hradu ve druhé polo­ vině 15. století. Tomu nasvědčují i ve zdivu druhotně použité gotické kame­ nické články ze starší stavby. Dodnes na vrcholu kopce stojící vysoká zeď představuje jen část obvodové stěny obytné budovy polygonálního půdo­ rysu. Ještě v první polovině 20. stole­ tí byly v úrovni jejího suterénu viditel­ né výběhy kleneb místností a dodnes jsou ve výši třetího podlaží dosud sto­ jící zdi zachovány zbytky okenních ot­ vorů i dekorativní konzoly zříceného arkýřového prevetu (záchodu). Rozsah původního vnějšího opevnění je mož­ no předpokládat výhradně z terénních nerovností, které v podobě pozůstatků valů a příkopů obepínají centrálně po­ ložený objekt. Je tak vymezeno i před-

DOBRÁ NIVA

zprávy, o úmyslném rozebírání zříceni­ ny a druhotném použití získaného ma­ teriálu nelze pochybovat. Tak do dnešní doby zůstala z hra­ du jediná velká zeď, kterou měla sta­ bilizovat konzervace provedená v ro­ ce 1995. Vinou neodborného provede­ ní však obetonovaný relikt nejen ztra­ til přirozenou malebnost, ale došlo i ke zkreslení autentických tvarů některých zbylých otvorů. MB Lit.: Kubinyi 1864, 31-32; Janšák 1930, 60-61, obr. 77; Filgedi 1977, 126; Gajdoš 1984; Engel 1996, 304; Malček 1997, 133; Šimkovic 2000, 183.

154. Dobrá Niva - půdorysné zaměření zbytků hradu

hradí oválného půdorysu o rozměrech zhruba 65 x 90 m, do něhož se vcháze­ lo od východu. V novověku hrad postupně vlastni­ lo povícero šlechtických rodin, z nichž od roku 1614 vynikali zejména vlivní a mocní Eszterházyové. Ti se také po­ starali o obnovu hradu a zůstali jeho majiteli až do začátku 19. století. Cha­ rakter hradu po renesančních a raně barokních úpravách nám zčásti pro­ zrazuje popis z roku 1668. Podle něho měl hrad dvě brány, jednu větší a jed­

nu menší, a dvojposchodbvá hlavní bu­ dova s obrannou baštou byla opatřena šindelovou střechou. K některé z rene­ sančních přestaveb patří úprava stře­ dověkého paláce, při níž v úrovni nejvyššího podlaží prolomili úzké střílny, z nichž se donedávna zachovaly naru­ šené otvory. Poslední známé úpravy na hradě podnikli Eszterházyové v ro­ ce 1731. Počátek 19. století, kdy hrad převzala královská komora, byl zřej­ mě i začátkem jeho rychlého pustnu­ tí. I když o něm nemáme podrobnější

110

DOBRÁ VODA (okr. Trnava) - zříce­ nina hradu, který využil protáhlé výši­ ny (cca 320 m n. m.) na severozápad­ ním okraji malokarpatské kotliny se stejnojmennou vesnicí. Pod tímto te­ rénním jazykem se otvírá ústí úzkého údolí, jímž dále procházela podružná stezka přes pohoří. Historický název loku (maďarský Jókó) - Dobrý kámen - alespoň pří­ vlastkem odpovídá slovenskému a v té­ to podobě se poprvé uvádí roku 1316. Tehdy zde působil kastelán temešského župana Mikuláše jménem Štěpán a maďarský historik E. Fúgedi soudí, že hrad založil Aba z hlohovecké vět­ ve rodu Abovců. Patrně po smrti Matúše Čáka (1321), jehož držení hradu se dá víc než předpokládat, se dostal do rukou krále Karla Roberta. Ales­ poň v roce 1363 byl na hradě králov­ ský kastelán. V roce 1394 ho od krá­ le Zikmunda obdržel jeho přední pří­ vrženec Ctibor ze Stibořic. Kastelán hradu se za vzpoury proti králi posta­ vil na stranu povstalců a Ctibor musel v roce 1403 dobývat vlastní pevnost. Po Ctiborově smrti (1414) panství pře­ vzal stejnojmenný syn a od roku 1436 následoval rod Országhů, který hrad vlastnil až do roku 1567, kdy Kryš­ tofem vymřel. Országhové o hrad pe­ čovali a postarali se o jeho rozšíření a opevnění. V roce 1583 získali hrad Erdódyové, pro něž neměl velkou cenu a nepa­ trná stavební činnost tomu odpovídala.

DOBRÁ VODA 155. Dobrá Voda - pohled na hrad od západu a od severu na konci 19. století

Stupeň dochování zříceniny je přes­ to tak velký, že dovoluje poměrně spo­ lehlivou základní analýzu vývoje hra­ du. Přitom relativně nejvíc je narušeno jádro hradu, které na první pohled tvoří dvojvěžovou dispozici s palácem sevře­ ným mezi hranolové věže. Avšak situa­ ce není tak jednoduchá. Věže jsou vůči sobě nepatrně pootočeny a také palác s nimi netvoří jednotný blok. Z věží se dochovaly jen půdorysné poloviny a podle pozorování M. Bony se jako starší jeví věž východní (7,7 x 7,7 m), respektive její spodek, kde nebyla ná­ roží armována kvádry. Těmi je už opat­ řena druhá věž (9,2 x 9,8 m), palác i opěrné pilíře, které zřejmě vyrostly brzy po jejím vzniku, ale i horní část první věže. Patrně tedy až dodatečně se zformoval dvoj věžový tvar s mezi­ lehlým palácem, který by jinak zhru­ ba o čtyřicet let předstihl výskyt hrad­ ní dispozice tohoto typu. Rozvrhem se hrad naopak ohlíží zpět a připomí­ ná pozdně románské srostlice, jejichž věže byly obytné. Také obě věže Dob­ ré Vody byly, alespoň později, obytné, neboť síla zdivá v přízemí (1,9 a 2,5 m) umožňovala vytvořit dostatečný vnitř­ ní prostor. Zdá se, že do poloviny 14. století vrchol hradního kopce ohradila masiv­ ní zeď a zahrnula i dlouhý skalnatý nos

V.

Spíše šlo o nejnutnější údržbu. Značné škody hrad se zastaralým opevněním utrpěl v roce 1703 při válečných udá­ lostech za povstání Františka Rákócziho II., navíc roku 1762 vyhořel, a pro­ to ještě v roce 1770 opravovali hradní kapli. Nepotřebný hrad však jinak upa­ dal. Ještě v roce 1797 byl, podle obra­ zu uloženého ve sbírkách na ^Červe­ ném Kameni, včetně střech téměř ne­ porušen, ale o sto let pozděj i ho profe­ sor J. Kónyóki zobrazuje jako úplnou zříceninu s jedinou dochovanou stěnou paláce. 156. Dobrá Voda - torzo východní věže

a jižní stěna paláce od západu

111

DOBRÁ VODA

157. Dobrá Voda - terénní náčrt a vývojové schéma hradu. 1 - dvě fáze jádra z přelomu

158. Dobrá Voda - pohled na západní věž

13. a 14. století, 2 - první polovina 14. století, 3-15. století, 4 - druhá polovina

od jihozápadu

16. století, 5 - pozdější

na východě. Jeho polygonální ukonče­ ní ukazuje na využití pro kapli, ale byla odtud dobře možná i kontrola cesty ve­ doucí v těsném údolí pod hradem. Nad cestou, v severní hradbě s dochovaným ochozem, je zakomponována drobná, dovnitř uzavřená hranolová bašta. Ve výstupku hradby vedle východní věže je zasypaná hradní studna. Známá badatelka D. Menclová ji považovala až za produkt renesance, ale její gotický původ nelze bez archeologického vý­ zkumu vyloučit. Brána tohoto dlouhé­ ho předhradí, které se táhlo i po jižním boku jádra, se nacházela v příčné hrad­ bě pod ochranou západní věže. Do brány se vjíždělo po stoupajícím dřevěném mostě ze skoro rovné obdél­ né plochy na sníženém západním kon­ ci hradní výšiny. Není divu, že ji nej­

později na konci 15. století obehnali kamennou hradbou a do jihozápadní­ ho koutu našikmo vložili hranolovou věž se vstupní branou. Na zeď původ­ ního předhradí navazoval nový díl hra­ du podkovovitou dělovou baštou, z níž bylo možno postřelovat cestu k brá­ ně. Také před ní nebyl příkop, ale pro­ ti nežádoucímu vniknutí byla opatře­ na padací mříží, a navíc o něco pozdě­ ji bylo do svahu postaveno ještě předbraní, z jehož subtilních zdí zůstaly jen fragmenty. I když i tento útvar byl u vstupu opatřen drobnou baštou, opevnění mě­ lo středověký ráz a protáhlá dispozice neposkytovala dostatek místa pro hos­ podářský provoz. Proto nové předhradí ve druhé polovině 16. století sestoupilo až pod úpatí jižního svahu a bylo vy-

112

DRAČÍ HRÁDOK

baveno třemi oblými baštami. Dvě ná­ rožní vystupovaly daleko z líce hradby, třetí stála vedle nové první brány. Na jihu ještě před hradbou vykopali pří­ kop a hlínu nasypali na val. Nějaké sta­ vení tehdy vestavěli do prostoru za brá­ nu gotického předhradí a cesta k jádru procházela dlouhým průjezdem a úz­ kým koridorem. Snad posledními stav­ bami byla hospodářská stavení v rene­ sančním předhradí a patrně i vydělení nástupního prostoru ke vstupu do pa­ lácového jádra. Před východní věží tak vznikl dvorek přístupný po schodišti, který zahrnul i studnu. Od 17. století hrad žil už jen z upravované, respekti­ ve opravované podstaty a někdy v prv­ ní polovině 19. století zpustl úplně. Viz též obr. 40 a 41. MP Lit.: Jedlicska 1891, 229-252; Varjú 1932, 62-63; Janota 1938/1, 186-193; Menclová 1973, 415; Fiigedi 1977, 146; Plaček 1984, 68-69; Nešpor 1990f; Šimkovic 1991; En­ gel 1996, 334; Váliné Pogány 2000, 127-129. DOLNÁ SÚČA viz SÚČA DRAČÍ HRÁDOK,obec Borinka (okr. Malacky) - zbytky hradu, které sto­ jí na konci dlouhého terénního jazyka (370 m n. m.) do ohybu údolí Červe­ ného potoka 2 km východně od vesni­ ce Borinky. Nad sedlem mezi masivem Kozliska a hradem je jeho úzký hřeben poně­ kud vyvýšen a rozčleněn na dva úseky. Přední, 15 m široký a 115 m dlouhý

díl (předhradí?) končí u 17 m široké­ ho a až 6 m hlubokého příkopu, který hřeben přetíná. Za ním se táhne vlast­ ní areál (20 x 112 m), z jehož skrom­ né zástavby zůstal spodek masivní hra­ nolové věže a stopy k ní přilehlého sta­ vení. Hodně odkryl archeologický vý­ zkum V. Ondroucha v letech 1940-41, který potvrdil existenci budovy za věží a také okrouhlé cisterny. Ovšem niko­ liv římského původu, jak z užití mal­ tové podlahy výkopce uvažoval. Zís­ kaný keramický materiál ukazuje na vznik ještě ve 13. století a využití tr­ vající po další dvě století. Věž svými rozměry 10 x 10 m (síla zdi 2,5 m) skutečně připomíná hlavní věž neda­ lekého ^Plaveckého hradu, ale i dal­ ší fortifikační stavby druhé poloviny 13. století. V dochovaných písemných prame­ nech se hrad nevyskytuje a neměl ani žádné hospodářské příslušenství. Jeho smysl plyne z cesty, která údolím pod ním vedla nejprve do Košarisek a po­ tom zahnula přes plochý hřbet pohoří k Svátému Juru. Hrad ji zřejmě chrá­ nil a kontroloval, zatímco vzdáleněj­ ší **Pajštún měl na starosti hlavně ces­ tu podél Karpat. Šlo tedy o fortifikaci k ochraně a střežení komunikace, a pro­ tože hrad sBiely Kameň nad Svátým Jurem patřil tamějšímu rodu, stavba Dračího hrádku zřejmě sledovala hle­ disko státních zájmů. Jméno hradu ovšem není úplně umělé. Na Meyerově rytině korunovace Maxmiliána II. z roku 1563, která panoramaticky zob­ razuje okolí Bratislavy, se nahoře upro-

159. Dračí hrádok - pravděpodobné zobrazení hradu v roce 1563 160. Dračí hrádok - náčrt celkové situace hradu

střed nachází objekt označený Drach-kugel-schlos. Za šíjovým příkopem je na hřebenu vyznačena věž s cimbuřím a stavení v ohradě, která zabrala polo­ vinu délky staveniště. Podle všeho jde o vzácné zobrazení tohoto objektu, jež patrně dokládá, že přežil přes polovinu 16. století. MP Lit.: Ondrouch 1946; Slivka - Plaček 1986; Nešpor 1990e; Farkaš 1994.

113

DRIENOK

161. Drienok - měřený terénní náčrt kamenného jádra hradu

DRIENOK, obec Rybník (okr. Revúca) - pozůstatky' rozlehlého areálu hradu na srázné skalnaté ostrožně (asi 370 m n. m.) nad zákrutem potoka Drienok asi 3 km jihozápadně od obce Rybník. Přes poměrně bohatý počet zmínek v literatuře nedosáhlo povědomí o hra­ du alespoň základní úrovně. Zmínky jsou totiž neurčité a nesvědčí o kon­ krétních poznatcích z terénu. Teprve v poslední době mu věnovali pozornost též badatelé z Archeologického ústavu SAV v Nitře. Situaci jistě zkompliko­ vala značně pravděpodobná existence dvou sídel rodu Drienčanských (Derencsényi) a zdvojení zmínek o jed­ né lokalitě v Súpisu pamiatok (hesla Drienčany a Rybník). Situování dru­ hého sídla v Drienčanech, které jsou od hradu vzdáleny 5,5 km, a rozliše­ ní zpráv o něm a o Drienku je tedy tře­ ba nadále věnovat zvýšenou pozornost. Hradu se však konkrétně týkají ty pra­ menné zmínky, kde je použito jméno Derenek. Hrad patrně vznikl po dělbě majet­ ků rodu Balogů mezi tři větve - z >*B1-

hu, -^Rimavské Seče a Drienčan v roce 1297. Zúčastnil sejí také Mikuláš Ba­ log, jehož syn Ladislav se počal psát po Drienčanech, kde asi zřídil on - nebo už Mikuláš - nové, ale patrné skrom­

nější sídlo. Případné dělení uvnitř ro­ dové větve a z toho vyplývající stavba dalšího sídla jsou pravděpodobné až v další generaci, tudíž někdy před polo­ vinou 14. století. Protože přímo se hrad Drienok připomíná až v roce 1413, je reálné uvažovat o založení mezi léty 1340-1410. V polovině 15. století se okolí zmocnily husitsky orientované válečnické skupiny z okruhu Jana Jis­ kry a jejich pevnůstku v Drienčanech (tvrz či ohrazený kostel?) v roce 1452 dobyl Jan Hunyadi. Bratříky definitiv­ ně vytlačila až vojenská kampaň Še­ bestiána Rozgonyiho okolo roku 1460, kdy se podařilo znovu dobýt pevnůst­ ku v Drienčanech a také hrad Drienok. Není vyloučeno, že odlehlý hrad ještě do konce 15. století přežíval, ale absen­ ce zpráv a chybějící náznaky přestaveb ukazují na jeho relativně brzký zánik. S ohledem na rozsah celého areá­ lu byl samotný hrad více než skrom­ ný. Zaujímá skalnatý západní konec výběžku ze zmíněné ostrožny a obdél­ ník se dvěma useknutými rohy obehna­ ný zalamovanou hradbou o síle 1,85 m měl rozměry 30 a 25 m. Od výběžku rozsochy byl oddělen poměrně mělkým a jen 12 m širokým příkopem, který se táhne i podél severovýchodní strany, kde ho však vymezuje násep. Amatér­

162. Drienok - zdvojené příkopy předsunutého opevnění na kopci před hradem

114

FIEAKOVSKÝ HRAD

ské výkopy odkryly masivní nádvomí zeď paláce, jehož dvojprostorové uspo­ řádání je patrné na jižní straně. Smě­ rem do příkopu byl dodatečně přistavěn nevelký objekt, možná věžice k ochra­ ně brány, která mohla v patře obsa­ hovat kapli nebo její kněžiště. Druhý vysunutý a značně protáhlý hranolo­ vý útvar se připojoval k jihozápadní­ mu nároží. Protože podle všeho chy­ běla hlavní obranná věž (bergfrit), je možno hrad snad přiřadit k typu s pláš­ ťovou hradbou, ale stejně tak lze uva­ žovat o existenci věžovitého paláce či rozměrné obytné věže (donjonu). K to­ mu a také k přesnějšímu datování by mohl promluvit případný archeologic­ ký výzkum. Na severozápad od hradního jádra se rozkládá půdorysně i výškově čle­ nité předhradí. Vzhledem k málo zře­ telné a jen dřevěné fortifikaci je snad vhodnější termín přihrazené předpolí. Celek má tvar dlouhého pětiúhelníka (120 x 70 m), ale jeho páteří je vyvýše­ ná rozsocha tvaru T s krátkou nožkou. Podél jižní strany vede úbočím terasa, jíž zřejmě přicházela cesta a po zalo­ mení krátkým úvozem vystoupala na 163. Filakovo - půdorysná situace horního (D, M, E), středního (B, C) a dolního (A) hradu vrchol rozsochy. Na nožku na severu ze 17. století navazoval stoupající hřeben, jehož šíji přesekl přes 20 m široký příkop. Zde hu na Slovensku a zdvojením předsu­ čínáním rytíře Folkuše již v roce 1246. jsou také stopy po nějakém jednodu­ nutých fortifikací je hrad Drienok sku­ Pravděpodobně však patřil k těm mís­ chém ohrazení. tečně unikátní. Viz též obr. 53. MP tům, která díky zděnému provedení odo­ Oč slaběji bylo opevněno předpo­ Lit.: Tomášik 1921, 81; Ha 1944, lala ničivému mongolskému vpádu v ro­ lí, o to byl dokonaleji zabezpečen hře­ 192-193; Súpis 1969, 71; Engel ce 1241. Zásluhou exponované polohy ben, z něhož byl hrad nejsnáze ohro­ 1977, 105; Žebrák 1990; Engel 1996, sehrál význačnou roli v dlouhotrvají­ žen. Nejprve bylo jen 55 m před před­ 299; Bednář - Fottová 2006, 36-38. cím období tureckého ohrožení, a byl polím vybudováno první předsunuté proto často zobrazován v souvislosti opevnění, které se však rozkládá zhruba DRIENOV viz KYSAK s vojenskými akcemi. Kvůli tomu však o 7 m výše. Lehce oválné těleso s osami také zanikl, když byl roku 1682 zničen. 25 a 22 m chránil na j ihu a západě úsek DRIENOV viz OBIŠOVSKÝ Patrně ho založil rod Kačičů (Kacsics), příkopu a válu a vůči hřebenu srpek HRAD a přestože patřil k důležitým hradům, 18 m širokého a 4 m hlubokého příko­ do královských rukou se dostal až poté, pu. Ani toto opevnění však zřejmě ne­ FIEAKOVSKÝ HRAD, obec Fila­ co se ho podařilo vymanit z držby Mastačilo, neboť na samém vrcholu hřbetu kovo (okr. Lučenec) - nevysoký (jen túše Čáka (t 1321). Anjouvci si ho však v nadmořské výšce 412 m a ve vzdále­ 242 m n. m.), ale strmý sopečný suk považovali, a tak jsou zprávy jen o je­ nosti 175 m před první se nachází ještě nese jádro hradu, zatímco pozdní před­ jich kastelánech. Teprve rozhazovač­ druhá externí fortifikace. Výškový roz­ hradí využívají jeho upravených teras ný Zikmund Lucemburský na konci díl mezi nimi je dokonce přes 30 m. stupňovitě klesajících na jih k centru 14. století hrad zastavil mocnému rodu Centrální pahorek (s osami 19a 16 m) města. Jelšavských (Ilsvai, Jolsvai), konkrét­ obíhají dva prstence valů a příkopů Hrad patří k nej starším kamenným ně palatinu Leustákovi, ale v roce 1435 o celkovém průměru 67-68 m. Opev­ opevněním na Slovensku a je bezpečně od královny Barbory převzal hrad popr­ nění tudíž patří k největším toho dru- doložen v souvislosti s odbojným po­ vé jako zástavu tehdy kvetoucí rod Be-

115

FIEAKOVSKÝ HRAD

beků. Ovšem o tři roky později, už od Albrechta Habsburského, hrad obdržel Jan z Peřina (Perényi). Štěpán Perényi se v roce 1471 v zájmu polského Kazi­ míra zúčastnil odboje proti králi Maty­ ášovi, kvůli Čemuž byl hrad dvakrát ob­ léhán a v roce 1483 Ondřejem Lábatlanem také dobyt. V roce 1490 se zno­ vu ocitl ve šlechtických rukách, neboť král Vladislav Jagellonský jím obda­ řil tehdejšího správce Blažeje z Raš­ ky (Raskai). Od jeho rodu získal hrad ženitbou František, jedna z posledních ratoles­ tí rodu Bebeků, jenž musel reagovat na vzrůst tureckého ohrožení. Po smr­ ti uherského vzdorokrále Jana Zápol-

ského (1540), jehož Turci podporovali, totiž Osmané zahájili postup na sever a i dřívější Zápolského straníci byli při­ nuceni opevňovat své hrady proti bý­ valým spojencům. Učinil tak i Fran­ tišek Bebek ve FiTakově a jeho jméno dosud nese pětiboká bateriová věž vlo­ žená do jihovýchodního nároží střední­ ho hradu. Vybavil ho také stejně tvaro­ vanou branskou věží. Nic to nepomoh­ lo, neboť Turci dne 4. 9. 1554 využili nepozornosti posádky a hrad téměř bez boje obsadili. Ale jeho pevnost a polo­ hu přesto ocenili a vybrali ho jako síd­ lo svého nového správního obvodu sandžaku. Trvalo skoro čtyřicet let, než hrad

164. Filakovo - plán horního a středního hradu (předhradí) s periodizací vývoje. 1 - románské a raně gotické zdivo, 2 - vrcholně gotické, 3 - pozdně gotické, 4 - raně renesanční (do roku 1550), 5 - kolem roku 16001. fáze, 6 - kolem roku 1600II. fáze, 7 - pozdější

116

v roce 1593 nazpět získal rábský vítěz Mikuláš Pálffy, ale nebyl to zdaleka konec turecké moci, která roku 1596 dobyla skvěle opevněný Jager (Eger). Navíc v roce 1605 se podařilo Štěpá­ nu Bočkajovi hrad obsadit, a proto byl v letech 1609-13 znovu opevňován. V roce 1621 tak dokázal odolat útoku povstalců Gábora Bethlena a Jiří Rákóczi na něj v roce 1644 ani nezaútočil. Ovšem podobě moderní pevnosti se přiblížil až v polovině 17. století přista­ věním trojice bastionů k dolnímu hra­ du. Osudná pro hrad byla až posled­ ní turecká ofenzíva po roce 1680. Vel­ ké vojsko kuruců spojených s Turky hrad oblehlo a přes hrdinskou obranu ho po měsíčním obléhání v září roku 1682 dobylo a rozkotalo. K obnově ne­ došlo, ale pozdější majitelé panství ke zřícenině přistupovali s jistou pietou a ohledy, takže i v agresivním měst-

F1LAKOVSKÝ HRAD

165. Fila kovo - pohled na hrad od jihu kolem roku 1670

ském prostředí si uchovala velkou část své hmoty. Stavitelé hradu využili skalnatý suk sopečného původu, který má na severní straně svislé stěny tak vysoké, zeje sta­ čilo přitesat do tvaru hradby a jen místy doplnit a později v nich vylámat dělo­ vé komory. Jižní okraj upravené skalní plošiny už bylo nutno zajistit hradbou ve spodní části zděnou do řádků z peč­ livě otesaných kvádrů. Stejně byla pro­ vedena štíhlá hranatá věž (5,5 x 6,7 m), která stála na západní straně. Tudy stou­ pala trasa přístupové stezky a v počát­ cích asi ve věži byla vstupní branka. Věž měla zdi 1,45 m silné a v polozřícených mocných obezdívkách se na třech stranách zachovala jen v zákla­ dech. K jejímu dvojnásobnému zesílení na konečné rozměry 12,5 x 13,5 m do­ šlo právě proto, že pro pozdně středo­

věkou a raně novověkou pevnost byla příliš subtilní. Zabudování dřevěných výztuží do vnějšího pláště nasvědčuje současnému zřízení se zmíněnou stav­ bou pětiboké branské věže středního hradu. V nádvoří těsně před vchodem do věže je v podloží vylámána hluboká jímka čtvercového průřezu, buď cister­ na, nebo propadlo (vlčí jáma). Původní palác stál při jižní hradbě, přízemí měl zčásti zasekané do skály a z jeho nádvorní zdi zůstaly jen níz­ ké úseky. Palác byl mnohokrát přesta­ vován, a proto jeho nynější dělení na pět prostorů je výsledkem raně rene­ sančních úprav. Zřejmě z jeho prvotní­ ho vybavení pocházela hlavice román­ ského sloupku nalezená při výkopech J. Kalmára. V renesanci snad vznikla chodba, jejíž stopy jsou patrné v ná­ dvoří. Nesla v patře asi dřevěný kori­ dor. Vrcholné gotice lze přičíst zpev­ nění jižní zdi horního hradu opěrnými pilíři a zřízení nového vstupu. K jeho

117

portálu v jižní zdi vedl přes masivní pi­ líře dřevěný můstek. Patrně při pozd­ ně gotické přestavbě prostor mezi pi­ líři uzavřeli zdí, která navazovala na rozměrnou baštu půlkruhového tvaru, jež od konce 15. století zajišťovala již­ ní průčelí horního hradu. Pozdní gotika se na hradě proje­ vila zásadní měrou. Nelze bezpečně rozhodnout, co patří období Perényiů, případně Raskaiů, ale kromě přestav­ by paláce asi tehdy mocnou přizdívkou obestavěli starou věž a kamennou hradbou obehnali střední hrad. V pod­ statě šlo o původní předhradí s dřevě­ nou ohradou, v němž museli zůstávat koně a vozy, neboť skromné rozměry portálů jádra a strmost cesty vjezd ne­ umožňovaly. Přibližný obdélník před­ hradí byl zastavěn dřevěnými budova­ mi, prokazatelně kamenné bylo stave­ ní navazující na Bebekovu věž. Jižní zeď paláce horního hradu zřejmě ješ­ tě v pozdní gotice zesílili a nejpozdě-

FIEAKOVSKÝ HRAD

166. Filakovo - hrad od severozápadu na fotografii z počátku 20. století

ji tehdy v jeho západním oddíle zřídili kruhovou cisternu. Byla vylámána do skály a její hrdlo vyzdili z přesně te­ saných kvádrů. S vodou byly na hra­ dě vždy problémy. Nedostatek museli řešit cisternami - viditelné jsou ještě další tři, naopak přebytek při deštích stékal po přitesaných skalních stěnách a odváděly ho umělé stružky a kanálky a nakonec propusti skrz hradby. Nej­ větší kanál se táhl podél celého úpatí jižní šikmé stěny horního hradu. Vodu zřejmě využívali, neboť kanál byl pro­ ti znečištění zčásti zakryt pultovými stříškami. Jak je uvedeno výše, v polovině 16. století František Bebek opevnil předhradí (střední hrad) pětipatrovou bate­ riovou věží, která se podle něho také

nazývá, a kamenicky výtečně provede­ nou baštou s branou. Podle pětibokého utváření vysunuté jižní věže dolní­ ho hradu, kterou známe už jen z barok­ ního plánu, patrně i toto další rozšíření proběhlo v jeho režii. Podobné turec­ ké aktivity jsou totiž ojedinělé a pokud

167. Filakovo - pravděpodobná pozdně románská zeďna jižní straně horního

hradu

118

k nim došlo, bašty měly okrouhlý tvar (např. turecká pevnost Sobotka u Ri­ mavské Soboty). Na filakovském opev­ nění se mohl projekčně podílet stavi­ tel italského původu Antonio da Vedano, jehož účast při stavbě soudobých polygonálních bašt v Šarišském Poto­

GELNICA

ku a Jágeru je bezpečně doložena. Mi­ nimálně ideový podnět, nebo spíše in­ spirace, jsou však nesporné. Da Vedanovi se zdařilo sloučit princip obvyk­ lý v zaalpských zemích - umístění děl ve více podlažích - s pětibokým tva­ rem nově vzniklého bastionu tzv. staroitalské soustavy. Brána dolního hradu je ve věži do­ sud přisazené k věži Bebekově, ostatek je značně rozrušen a nejmladší prvky raně barokní bastiony této části hradu téměř zmizely. Zajímavý je uzavřený koridor před jižní hradbou předhradí, jímž procházela cesta k bráně předhra­ dí. Je dochován a na koncích je ukon­ čen oblými baštami, které by mohly příslušet ještě k pozdně gotické sta­ vební etapě. Poměrně věrné vyobrazení Filakova z roku 1593 ji však nezachy­ cuje a o jejím datování tak bude muset rozhodnout podrobnější průzkum. Je ovšem ztížen „památkovým“ zabezpe­ čením pomocí cementové malty. Další výzkumy by mohly ověřit i předložená tvrzení stran hradu horního, i když také tam provedení zajišťovacích prací situa­ ci značně zkomplikovalo. Viz též obr. 26, 38 a 57. MP Lit.: Benkó 1929; Varjú 1932, 56-57; Konig 1942; Kalmár 1959; Kocsis 1973; Fiigedi 1977, 134; Drenko 1967; 1981; Kopčan - Krajčovičová 1983, 128-131; Novohrad 1989; PDOSII, 40; Drenko 1992; Engel 1996, 313; Váliné Pogány 2000, 113-114; Hrášková - Šimkovic 2004. GELNICA (okr. Gelnica) - zbytky zdivá hradu na zalesněném kopci zva­ ném Zámčisko (425 m n. m.) ve tvaru komolého kužele nad západním okra­ jem městského centra. Gelnica je starou slovanskou osa­ dou, která byla od doložených počátků střediskem horního podnikání. Měst­ ská práva obdržela už od krále Bély IV. (1235-1270) a rozvoj města s pravi­ delně vyměřeným náměstím nastal ne­ dlouho po tatarském vpádu v roce 1241. Do té doby je možno zařadit i stavbu hradu, jenž zabezpečoval ochranu do­ lování a jeho produktů a zdejší kastelán jistě prosazoval královská práva a zá-

168. Gelnica - terénní náčrt zbytků hradu

jmy. Po patnáct let od roku 1447 hrad ovládali jiskrovci, a když seje podařilo vypudit, král Matyáš Korvín jej daro­ val rodu Zápolských. V bojích o uher­ ský trůn mezi Janem Zápolským a Fer­ dinandem I. Habsburským byl v roce 1527 hrad vážně poškozen a Alexius Thurzo, který ho v roce 1531 od po­ sledně jmenovaného dostal, se musel

119

nejprve postarat o jeho obnovu. Když v roce 1636 zemřel poslední majitel z rodu Thurzů, hrad získali Csákyové. Rušné doby stavovských povstání při­ nesly střídání držitelů, mnohdy násil­ né, a patrně po zhoubném požáru v ro­ ce 1685 už hrad neobnovili. Zříceninu postupně rozebírali a materiál používa­ li pro stavby ve městě, nejvíce pak na počátku 19. století, kdy se z něj stavě­ la nová radnice.

GELNICA

'li %

tfatyw ii

169. Gelnica - veduta města a zříceniny od východu před rokem 1879

Záměrná demoliční činnost přinesla své ovoce a z mnohoúhelné dispozice s rozsáhlou obvodovou zástavbou (osy 90 a 85 m) zůstaly jen fragmenty zdivá okružní hradby o síle do 1,3 m. Jen na severu vedle novodobého objektu re­ translační stanice dodnes stojí úsek zdi patrně vstupního stavení (brány) a na jih do svahu vybíhá pozůstatek zajíma­ vé budovy. Branská budova byla složi­ tější a přestavovanou stavbou, o čemž vypověděl sondážní výzkum M. Badíka a J. Bemátha provedený už v 60. le­ tech 20. století. V podobě bašty vystu­ povala do sedla před hradem a vedle ní byl přitom zjištěn nevelký kamenný a valeně klenutý sklípek. Největším zachovaným zbytkem architektury je zmíněná jižní budova, která je 9 m široká a přes 25 m dlouhá. Také ona byla přestavována, asi k vy­ užití jako flankovací prvek (bašta), ale utváření dovoluje i představu původní

hranolové věže na skalním výstupku, kterou s hradem spojoval krček. K již­ nímu konci budovy se připojuje terén­ ní stupeň táhnoucí se východním sva­ hem, jenž může být pozůstatkem vněj­ ší fortifikace (válu a příkopu). Podle kresby na báňské mapě z roku 1755 stála při hradbě nad ním velká obyt­ ná budova, podle nejvíce chráněné po­ lohy pravděpodobně původní hradní palác. Také u gelnického hradu může další poznání přinést jen archeologic­ ký výzkum. MP Lit.: Súpis 1967, 371, 374; Badík Bernát 1969; Engel 1977, 113-114; Slivka - Vallašek 1991, 112-116; Engel 1996, 319-320. GEMER (okr. Revúca) - výrazné re­ liéfní pozůstatky literaturou kupodivu opomíjeného, ale přitom zřejmě župního hradu na homolovitém zalesněném vrchu (230 m n. m.) přímo nad sever­ ním okrajem stejnojmenné osady. Stejně jako několik dalších starých župních hradů (**Zemplín, Abaújvár,

120

•'’Tekov, Hont) také Gemer ještě ve středověku ztratil na významu a poměr­ ně brzy zanikl. Už osoba literárně na­ daného kronikáře zvaného Anonymus uvádí, že hrad byl okolo roku 1200 cen­ trem rozsáhlé a na rudy bohaté župy. Věrohodně v listinách je připomínán od roku 1216. Tehdy však měl snad dřevohlinitý charakter, nanejvýš obsaho­ val jedinou kamennou věž. Mongol­ ským vpádem v roce 1241 byl nepo­ chybně vážně postižen, neboť rozhodu­ jící porážku na řece Slané utrpěl král Béla IV. takřka na dohled od hradu. Po jeho předpokládaném zničení brzy do­ šlo k obnově, ale bývalé důležitosti už nedosáhl, takže již Béla IV. ho údaj­ ně načas přepustil Gallusovi (Havlovi) Spišskému. Politická správa však byla s hradem i ve 14. století nadále spoje­ na, i když ho král Zikmund dal do zá­ stavy Janu Nagyovi z >*Plešivce, od něhož mocí přešel na Jana z Peřina. Tendence ke stěhování župních center k hospodářským střediskům však vedla k přesunu úřadů do nedalekého Plešiv-

GÝMES

170. Gemer - nákres reliéfu hradu. Čárkovaně je zakresleno údajné zdivo objektů odkrytých i. Kováesem.

ce a jeho nížinného hradu. A když byl gemerský hrad v roce 1458 jako opěr­ ný bod bratříků zničen, k jeho obnově už patrně nedošlo. S nepříliš bohatými historickými re­ lacemi korespondují i poznatky o sa­ motné lokalitě, které jsou zatím k dis­ pozici. Naštěstí E. Blažová a M. Bartík z Archeologického ústavu v Nitře lo­ kalitu nedávno zaměřili, ale zjišťovací výzkum dosud neproběhl. Musíme se tedy spokojit s výsledky povrchového průzkumu a omezeně publikovanými a komplexním výzkumem neprověře­ nými zjištěními ze sondáže Š. Kovácse. Dispozice je dvojdílná, utvářením vr­ cholně středověká a nepříliš velká. Nej­ větší rozměr ve valech sotva přesahuje 100 m. Ačkoliv příjezdová cesta vede od jihu po západním úbočí hradní ho­ mole, vstup do nepravidelně šestibokého předhradí byl asi od severovýchodu. Na předhradí navazoval západní půlob­ louk válu a příkopu, jenž byl zde přes 20 m široký. Systém se táhl i na výcho­

dě, kde však val z velké zčásti už sjel po svahu. Centrální výšina má plochý pětiboký vrchol s osami 30 a 24 m, který je na jihozápadě narušen. Na první pohled se sice zdá, že příkop byl do vrcholové­ ho pahorku vyřezán, ale možné je také přisypání částí vytěžené hlíny. Podle údajů z výše zmíněné sondáže Š. Ko­ vácse se na severním hrotu nacháze­ ly základy necelých 7 m široké a 8 m dlouhé stavby se zdmi zhruba 2 m sil­ nými. K předhradí se tento patrně věžo­ vitý objekt obracel zaoblením. Za tímto útvarem měl být okrouhlý objekt snad připomínající cisternu a za ním ještě část základů dvojprostorové budovy. Případné pochybnosti stran ztotožně­ ní lokality s župním hradem by mohlo definitivně rozehnat vyhodnocení ma­ teriálu z položených sond a verifikace údajných objektů dalším zjišťovacím výzkumem. Zánik hradu před koncem 15. století nálezy zřejmě potvrzují už teď. O to zajímavější je relativně brz­

121

ká existence předsunutého opevnění na kopci severně od hradu. MP Lit.: Neudeck 1889; Janota 1938/1, 219-221; Súpis 1967, 372; Ila 1969, 15-19; Kováčs 1993; 1995; 1996; 1998; Ožďáni - Nevizanský 2002; Bednář - Fottová 2006, 35 a 37. GLANZENBERG viz BANSKÁ ŠTIAVNICA GÝMEŠ, obec Jelenec (okr. Nitra) rozlehlá zřícenina rodového sídla Forgáčů (Forgáchů) na skalnatém vrcholu (514 m n. m.) výběžku z jižní části Tríbečského pohoří, asi 3,5 km severně od obce Jelenec. O stavbu kamenného hradu se na místě předpokládaného staršího opev­ nění postaral Ondřej, syn Ivanky z ro­ du Hunt-Poznanovců, krátce po odcho­ du Tatarů z Uher v roce 1242.1 když se poprvé uvádí roku 1253, rodová tradi­ ce klade jeho založení už do roku 1250. Na svou dobu pokroková architektura hradu se skládala ze dvou věží na kon­ cích protáhlého dvojpodlažního paláce situovaného na vrcholu skalního hře-

GÝMEŠ

171. Gýmeš - letecký pohled na hrad od jihu

bene. K věžím se připojovala hradba, která uzavírala nepravidelné trojúhel­ níkové nádvoří, v němž se nacházely hospodářské budovy a cisterna. Nej­ lépe se zachovala mohutná hranolová věž s výraznými nárožními polopilíři, která stála na nej vyšším místě skalis­ ka, ale též i obvodní hradba opatřená cimbuřím. Věž se použitím pilířů fran­ couzské provenience podobala raně go­ tickému donjonu ^Bratislavského hra­ du, a i když měla menší rozměry, byla zřejmě též obytná. Druhá věž je bohu­ žel pobořená mnohem více, a tak lze jen konstatovat, že její hranol byl na jihovýchodě zaoblený. Obě věže však byly pozitivně vybaveny schodišti v sí­ le zdi. Hrad v popsané podobě předsta­ voval pro tu dobu komfortní obydlí Ondřejovy rodiny a spolehlivý opěr­

ný bod k obraně a správě rodového území. Svou pevnost prokázal, když v letech 1271 a 1273 dvakrát odo­ lal náporu vojsk českého „železného a zlatého“ krále Přemysla Otakara II. Rodová větev majitelů se však roz­ růstala, a tak si župan Tomáš, nejzá­ možnější z Ondřejových synů, v těs­ ném sousedství otcova hradu na kon­ ci 13. století postavil hrad vlastní. Ja­ ko staveniště využil skalní výběžek ve vzdálenosti pouhých 35 m východně od Ondřejova hradu. Protože původ­ ně se starším hradem nebyl propojen hradbami, vznikla tzv. hradní dvojice či dvojhrad, které známe hlavně z ně­ mecky mluvících zemí. Nové sídlo nebylo velké a tvořila ho jen protáh­ lá palácová stavba přístupná po pada­ cím můstku, který vedl k zachované­ mu hrotitému portálku. Následnou nelegální držbu hradu Matúšem Čákem (f 1321) z prvních desetiletí 14. století vystřídala správa 122

královskými kastelány. Zřejmě v tom­ to období došlo k rozšíření hradu o vý­ chodní předhradí, jehož hradby propo­ jily oba dotud samostatné hradní celky. Nový vstup do hradu vedl přes průjezd hranolové věže v jihovýchodním zlo­ mu hradby předhradí. Rozšíření obyt­ ných a provozních ploch o něco poz­ ději zajistila dvě nová podélná stave­ ní, přistavěná k obvodním hradbám vnitřního hradu i předhradí. Na sklon­ ku středověku je navíc doplnily dal­ ší dva věžovité paláce se zaoblenými nárožími. Dobře je zachován věžovi­ tý čtyřpodlažní palác v ostroúhlém ná­ roží předhradí, který přiložili k Tomá­ šovu raně gotickému paláci. Přístupný byl z ochozu přilehlé hradby a pozdě­ ji byl upraven na barokní kapli. Hůře skončil drahý palác, přistavěný zevně k západnímu nároží jádra, jenž se z vět­ ší části zřítil. Z členité siluety gýmešského hradu tak na sklonku středověku vyčnívalo až pět věžovitých staveb.

GÝMEŠ

172. Gýmeš - půdorys a vývojová analýza hradu. 1-13. století, 2 - první polovina 14. století, 3 - druhá polovina 14. století, 4 - konec 15. století, 5 - renesanční a barokní

173. Gýmeš - hrad od jihozápadu

zdi bez etapového rozlišení

na začátku 19. století

A

123

▼

GÝMEŠ

í

■ ■S^Xí>-íí2?*Blatnica). V případě Liptovského Hrádku je díky zachovalosti nejvíc zřetelná. Stavby mimo jádro se zachovaly až z období přestavby v 15. století, kdy na severu k němu přiložili nevelké předhradí. Jeho západní část, orientovanou ve směru přístupu, vyplňoval dvojtraktový průchozí palác připojený ke zvý­ šené západní věži a sousedící malé nádvoří se studní ohraničovala hrad­ ba s nárožní podkovovitou věžičkou. Restaurátorský výzkum V. Úradníčka v paláci identifikoval mnohé zbytky původních malovaných okenních pas­ part, mezi jinými i pasparty s liliemi. Doložil též následnost stavby vnější­ ho okruhu opevnění, které okolo jádra vymezovalo obdélníkový prostor vel­ kého předhradí a zvenčí bylo lemová­ no vodním příkopem. Bezpečnost pří­ stupu od západu zajišťovalo vysunuté předbraní s půlkruhovou baštou. Tím byl středověký vývoj hradu završen

a v této podobě setrval až do renesanč­ ní přestavby. O ni se zasloužil Valentin Balaša (Balassa), jehož rod vlastnil Lip­ tovský Hrádok v letech 1554-1600. Rozsáhlá stavební činnost zahrnova­ la opravy a přestavby s nákladem více než 3000 zlatých. Uskutečnila se oko­ lo roku 1575 a největší proměnou pro­ šlo vnější předhradí, jehož opevnění

doplnili nárožními lichoběžníkovými baštami. K severní a částečně západ­ ní ohradní zdi zároveň přistavěli nové obytné trakty. Pozdější úpravy a roz­ šiřování obytných prostorů proběhly v důsledku tureckých nájezdů do Liptova na konci 16. století. Jak informu­ jí pamětní desky na baštách předhra­ dí, mezi roky 1600-03 se o ně přičinil nový majitel Mikuláš Sándorffy spo-

261. Liptovský Hrádok - akademická rekonstrukce hradního jádra ve 14. století

188

LIPTOVSKÝ HRÁDOK

9

'

'’'■V'*’*™

-■

■

.■ranwvi i. _ .’M-^J.

262. Liptovský Hrádok - pohled od západu v roce 1774-75

]u s manželkou Magdalénou Zayovou. Při přestavbě a zvýšení západní části jádra propojilo jeho podlaží nové toči­ té schodiště v koutovém přístavku, při­

čemž horní hrad byl dřevěnými můst­ ky spojen s pavlačemi budov velkého předhradí. Po prodloužení západní­ ho křídla až po jihozápadní baštu a po

263. Liptovský Hrádok - celkový pohled z jihu před rokem 1953

189

adaptaci bašt vznikl nový celek rene­ sančního kaštiela, jehož fasády zpestřo­ valy okenní šambrány a malovaná bosáž nároží bašt. V rušném období druhé poloviny 17. století hrad častěji měnil majite­ le, kteří střídavě stáli na straně císaře a protihabsburských vzbouřenců. Z to-

LITAVA

264. Litava - měřený terénní náčrt zbytků

hradu

hoto důvodu se stal dějištěm bojů mezi povstaleckými a císařskými vojsky, což mělo pro sídlo neblahé následky. Za­ tímco inventář z roku 1663 ještě uvádí zachovaný a zařízený hradní areál spo­ lu s funkčním mlýnem, pekárnou, pi­ vovarem a kovářskou dílnou, v pozděj­ ších bojích poškozené gotické jádro už neobnovili a v 18. století úplně zchát­ ralo. Poloha uvnitř kaštiela však zříce­ ninu zachránila před rozebráním. Z his­ torických plánů hradu z let 1774-75 je vidět, že vedle zchátralého gotického jádra (už beze střech) stál ještě obýva­ ný pozdně gotický trakt, krytý novou mansardovou střechou. Poslední soukromý majitel upadají­ cího liptovskohrádeckého panství Jan z Liechtenštejna ho spolu s hradem v roce 1731 odprodal královské ko­ moře. Roku 1762 komora přikoupila i sousední likavské panství a vytvoři­ la celistvé a obrovské panství likavsko-hrádecké. Hospodářský rozmach nového panství se zanedlouho odrazil v barokních úpravách kaštiela. Jeho prostory zaklenuli pruskými klenba­ mi a dvorní průčelí doplnili arkádovou chodbou se schodišti. Po ničivém po­ žáru v roce 1803 byl kaštiel znovu ob­ noven a jako poslední funkční zbytek někdejšího hradu hostil do roku 1850 administrativu hrádecké komory. Po­ tom v něm zřídili věznici a umístili okresní soud. Chátrání rozpadávající­

ho se jádra zpomalila jeho konzervace v roce 1930 a kaštiel se od roku 1958 stal sídlem Národopisného muzea Liptova. V současnosti probíhá komplex­ ní rekonstrukce a statické zabezpeče­ ní celého areálu, který bude po obno­ vě sloužit cestovnímu ruchu. Viz též obr. 40. MB Lit.: Myskovszky 1877, 12-15; Hou­ dek 1928; Menclová 1958, 86; Izakovičová 1966a; Slivka - Hrbek Boroš 1969; Úradníček 1971; Churý 1972; Menclová 1973, 417-418; Balasa 1973; Fugedi 1977, 208-209; Engel 1996, 452-453; Šimkovic 2003, 586-587. LITAVA, obec Cerovo (okr. Krupina) reliéf a stopy zdivá hradu na severním konci dlouhého a velmi úzkého výběž­ ku (380 m n. m.) z výšiny Pustý hrad do záhybu říčky Litavy, přibližně 3 km jihozápadně od obce Cerovo. Na existenci dosud neznámého hra­ du zcela nedávno upozornil A. Karczag, který ho ztotožnil s písemně dolože­ ným hradem Litava, donedávna pova­ žovaným za hrad ^Čabraď. Vycházel přitom z textu listiny z roku 1342, po­ dle něhož se jako součást panství hra­ du Litava tehdy uváděl i další, již zříce­ ný hrad stejného jména. Právě soused­ ství dvou, jen 2,5 km vzdálených hradů úplně stejného jména umožňuje před­ pokládat, že v roce 1342 uváděný a již pobořený hrad by mohl být původním Litavským hradem, a sice v příznačně nazvané poloze Pustý hrad. Hrad Čab-

190

raď jej zřejmě ve funkci centra panství nahradil. Nejstarší písemný pramen, jenž se k hradu vztahuje, pochází z roku 1276, kdy se hrad ještě nazývá Haradnok, z čehož se dá usuzovat, že místně na­ hradil raně středověkou opevněnou lo­ kalitu. Avšak už v 13. století se začíná nazývat jménem Litava, a to podle říč­ ky meandrující pod hradním vrchem. Stavba kamenného hradu se předpo­ kládá nej později po tatarském vpádu (1241), a to přičiněním Hunta z rodu Hunt-Poznanovců nebo jeho syna Derše I. Jemu ho totiž před rokem 1276 za­ brali jeho příbuzní Demeter a Derš II., za což je král odsoudil ke ztrátě statků, které připadly zpátky Deršovi I. Ro­ dovou držbu násilně přerušil načas až Matúš Čák (f 1321) někdy před rokem 1318, kdy už byl hrad nějakou dobu v jeho rukách. Krátce poté, snad v prů­ běhu mocenských bojů, musel být hrad zničen, neboť už v roce 1342 je uveden jako desolatum castrum Lytwa. Jeho úlohy pak podle všeho převzal v blíz­ kosti nově zbudovaný druhý hrad jmé­ nem Litva, který ale velmi brzy začali nazývat Čabraď. Plocha hradu je dnes sice porostlá lesem, avšak terénní relikty prozrazují jeho celkové rozměry okolo 110 x 32 m a dvojdílný dispoziční rozvrh. Dva zhruba stejně velké díly od sebe oddě­ luje do skály vytesaný příkop. Severní podélná část hradu s rozměry přibližně 40 x 15 m nese na nejvýše položeném konci nad řekou suťový kužel, který

EUBOVNIANSKY HRAD

pravděpodobně ukrývá zbytek hlavní obytné věže. V jižní části hradu s hru­ bými rozměry 43 x 15 m se především podél západního okraje zachovaly vidi­ telné fragmenty kamenného zdivá. Zeď měla sílu ke dvěma metrům a utváře­ ní povrchu terénu svědčí o zdejší čle­ nité, ale blíže neurčitelné zástavbě. Přední část tohoto dílu byla o něco užší a z jižního konce vyčnívá opět suťový pahorek. Je to zřejmě pozůstatek dal­ ší věže, podle umístění v čelní poloze asi obranné. Oba hradní díly od západu i severu chránil dosud zřetelný příkop a zevně vyhozený násep. Jižní přístupovou stra­ nu předhradí od pokračujícího hřebene odděloval šíjový příkop vylámaný do skalního podloží, ale kvůli dostupnosti konce ostrožny později zasypávaný. 265. Lubovniansky hrad - hrad od jihu v roce 1770

Popsané relikty hradu, které se poda­ řilo identifikovat, přísluší tedy značně rozlehlé hradní stavbě, která spolehli­ vě naplňovala požadavky na opevně­ né šlechtické sídlo i tak významného rodu, jako byli Hunt-Poznanovci. Dal­ ší poznatky o vzniku a dřívější podo­ bě tohoto pozoruhodného hradu může přinést především budoucí komplexní průzkum. MP, MB Lit.: Gydrffy 1987, 217; Karczag Szabó 2005. EUBOVNIANSKY HRAD, obec Sta­ rá Lubovňa (okr. Stará Lubovňa) - zpo­ la zachovaný hrad využil výšinu (548 m n. m.) asi 1,5 km severovýchodně od města, a to na opačné straně údolí Popradu. Okolo počátků hradu vedou histori­ ci dlouhotrvající spory. Teprve archeo­ logické výzkumy daly za pravdu těm, kteří předpokládali založení hradu už

191

ve druhé polovině 13. století. První zmínka však pochází z roku 1311; po­ dle ní se vdova po velmoži Omodějovi Abovi a jeho synové zavazují vrá­ tit hrad Lubovňu králi. Z toho ovšem vyplývá, že byl královským založe­ ním. Jelikož kvůli vzpouře Abovců k předání hradu nedošlo, muselo ho královské vojsko o rok později do­ být a Karel Robert jím odměnil Filipa Drugetha. V roce 1330 se vrátil krá­ li a o jeho důležitosti vypovídají časté královské návštěvy (1392 Marie, 1396 Zikmund). Roku 1412 se na něm se­ tkal Zikmund s polským králem Vla­ dislavem II. Jagiellem a v témže roce jej Polsko spolu se šestnácti spišský­ mi městy dostalo do zástavy. Finanční tíseň nedovolila brzké vyplacení, a tak se hrad na 360 let stal centrem pol­ ské správy. Tu v polovině 15. století na čas naru­ šil Mikuláš Komorovský, spolubojovník

EUBOVNIANSKY HRAD

266. Cubovniansky hrad - plán v úrovni přízemí s pokusem o hrubou analýzu.

1 - existující a doplněné zdivo 1. fáze (kolem roku 1300), 2 - zdivo z období od 14. do poloviny 15. století (starší palác), 3 - různé gotické zdi (do první čtvrti 15. století), 4 - raně renesanční původ (do 1564), 6-17. století

Petra Aksamita z blízké •'’’Plavče. Z pol­ ských kapitánů Spiše vynikal Petr Kmit (1478-1505) a po zástavě Mikuláši Jor­ dánovi ze Zaklyczyna od roku 1522 zřejmě následoval Petrův stejnojmen­ ný syn. Oba organizovali velké stavební úpravy a rozšíření hradu. Významnou osobností byl též Štěpán Boner, který se zasloužil o obnovu hradu po požáru v roce 1553. Po jeho smrti (1562) ji do­ končil Mikuláš Maciejowski. Za válek o polský trůn hrad roku 1587 obsadilo na dva roky rakouské vojsko a brzy nato (1593) koupil spišský kapitanát Šebes­ tián Lubomirski, jehož magnátský rod získal Eubovňu v roce 1634 dědičně. Důležitou roli sehrál Eubovniansky hrad ve válkách Poláků se Švédy, které

známe ze Sienkiewiczova románu Po­ topa. Jiří Šebestián Lubomirski na něm totiž v roce 1655 ukryl polské koruno­ vační klenoty a o rok později na hra­ dě pobýval dočasně vypuzený král Jan Kazimír. Zradu Theodora Lubomirského v roce 1706 potrestal král August II. Saský obsazením hradu a ten po Theo­ dorově smrti opět připadl polské koru­ ně. V důsledku toho pokračovalo zapo­ čaté chátrání, což konstatovala komise zřízená k posouzení jeho stavu. Byly dokonce vypracovány plány k přestav­ bě na zámek, ale nebyly realizovány. V letech 1754-56 došlo jen k nejnut­ nějším úpravám (střechy, oprava vo­ dovodu, řemeslnické práce) a v tomto stavu hrad koupil Jindřich von Brúhl.

192

Roku 1768 z hradu uprchl známý dob­ rodruh Mořic Beňovský, který tam byl vězněn. Krátce před prvním dělením Polska v roce 1772, po němž se spiš­ ská zástava konečně vrátila k Uhrám, ještě hrad obsadili tzv. barští konfederáti, odmítající dělení Polska. Hrad poté ve správě rakouského eráru ně­ kolik desetiletí chátral, a proto ho ra­ ději prodali Jiřímu Felixovi Raiszovi, od jehož dcery ho roku 1880 koupi­ lo město. To ale obratem prodalo hrad polskému velmožskému rodu Zamoyských, kteří zde po roce 1930 zřídili malé muzeum. Jeho tradici přerušilo za války gestapo a po ní hospodářská škola. V roce 1956 se muzeum na hrad vrátilo a od té doby je postupně památ­ kově zajišťován. Počátky hradu jsou poměrně nejasné, ale nové poznatky P. Glose a M. Šimkovice zpochybňují dosavadní pohledy. Hrad se patrně neskládal ze zužujícího

EUBOVNIANSKY HRAD

se okrouhlého bergfritu a malého palá­ ce na konci severovýchodního skalis­ ka, jak se dosud tradovalo. Jeho nej­ starším jádrem byl úzký protáhlý pa­ lác na konci centrálního vrcholového skaliska a skromné nádvoříčko před ním. Věž k jeho západnímu čelu do­ datečně a na dobu vzniku i nelogicky přiložili, ale předtím museli jeho pů­ vodně asi zaoblenou zeď vyrovnat. Kó­ nická věž má dole prostor o průměru 6,5 m a zdi skoro 3 m silné, takže moh­ la sloužit i k bydlení, ale absencí pa­ lebných komor a střílen a polohou nad vstupem se překvapivě řadí k bergfritům. Také tečné přiložení k palácové­ mu bloku, jehož obytné plochy se za­ stavěním prvotního dvorku rozšířily, je značně pozdní a předpokládá se až okolo roku 1500. Na **Slanci totiž do­ šlo k integraci původně samostatných prvků již koncem 14. století a i na Eubovni nahradili původní úzký palác vět­ ší dvouprostorovou (?) budovou vysta267. Lubovniansky hrad - pohled na hrad

od východu v 19. století

věnou napříč na jediném vhodném mís­ tě - na konci hradní skály - někdy ve 14. století. Ostatně bez tohoto paláce byl pobyt dvou početných královských suit v roce 1412 sotva možný. Proto nelze vyloučit, že k zastavění dvorku došlo před tímto rokem. Dolní ohradní zeď kolem jádra je sice vícekrát pře­ stavovaná, mnohdy od základu, ale její existence už na konci 14. století je vy­ soce pravděpodobná. Brána byla jako dnes na západě a výkop v současném průjezdu zjistil její zbytky. Z mírně kle­ sající jižní strany hrad zřejmě chránil ještě oblouk příkopu vymezený válem, které oba zrušily velké terénní úpravy v 17. století. Další rozsáhlejší přestavbu fortifi­ kačního rázu znamenala činnost Petra Kmitá okolo přelomu 15. a 16. století. Bránu tehdy zajistil protáhlým předbraním, které současně sloužilo jako bašta, a podobnou hranatou baštou byl patrně zajištěn střed jižní hradby. Později byly její substrukce využity barokní kaplí. Zřejmě tehdy připadá v úvahu i stav­ ba věže horního hradu. Ještě větší sta­

193

vební činností se vyznamenal Petr II. Kmit, který ohradil jižní stranu hradu novým předhradím. V roce 1526 totiž určitě stavěl vstupní oblou baštu, která bez navazujících hradeb neměla smysl. Také o něco pozdější ušnicová západní bašta ze 40. let 16. století byla jeho dí­ lem. Její tvar de facto představuje bas­ tion staroitalské školy a zřejmě se na ní podílel krakovský stavitel Antoni­ ns Italicus. Ovšem její výška, dovolu­ jící uspořádat palebná postavení v ně­ kolika úrovních (dole v podobě kase­ mat), nevylučuje kombinaci moderní­ ho schématu s místními fortifikačními zvyklostmi, i když předzvěsti bastionů v jejich italské vlasti byly rovněž velmi podobné. Nový pás opevnění v Eubovni dovolil zvětšit užitkové plochy o pa­ tra zvýšeného a zastřešeného prostoru předhradí a možná i znovu rozšířit vý­ chodní palác. Ještě před polovinou 16. věku byla opěrnými pilíři opatřena věž a využita jako prachárna. Ohromný požár v roce 1553 způsobil, že střelný prach vybuchl a prohloubil tak škody, které oheň na-

EUBOVNIANSKY HRAD

268. Lubovniansky hrad - pohled od jihu

z poloviny 20. století 269. Lubovniansky hrad - pohled na hlavní věž a přilehlou stěnu jednoho

z paláců od jihovýchodu

tropil. K obnově přistoupil Jan Boner. Do dnešní podoby přestavěl oba vel­ ké paláce, zřídil vodovod, jenž nahra­ dil studnu, obnovil zmizelé stavení ku­ chyně v horním hradu a přisypáním hlí­ nou zevnitř zesílil vnější okruh hradeb. I když nápisová deska datuje ukončení prací do roku 1556, obnova a úpravy pokračovaly i v 60. letech. Také Lubomirští museli okolo roku 1600 likvido­ vat škody po obsazení hradu Rakušany, ale k poslední velké přestavbě přistou­ pil až Stanislav Lubomirski. V letech 1642-47 nahradil starší val zdí s novou branou a srovnanou plochu nového ná­ dvoří využil ke stavbě provozních bu­ dov. První bránu, doplněnou již dříve malým předbraním, navíc opevnil no­ vým vstupním bastionem složité dispo­ zice s nárožními věžičkami. Tím hrad nabyl charakteru silné pevnosti, jejíž obrana spočívala především na vnější fortifikaci. Proto mohli v roce 1671 star­ ší hranatou baštu horního hradu přesta­ vět na kapli. Úpadek hradu započal už za Teodo­ 194

ra Lubomirského, jehož okázalé život­ ní postoje kontrastovaly s péčí o Lubovňu. A když se neuskutečnily plány architekta Placidiho na zámeckou pře­ stavbu, chátrání pokračovalo. Dlužno říci, že se tím ale zachovala relativně stará podoba horního hradu, která je památkově zabezpečována. MP Lit.: Krzyzanowski 1902; Vojtas 1969; Súpis 1969, 186-188; Radziszewska 1973; Slivka - Caplovič 1976; Fiala 1978a; Chalupecký Smatana 1987; Slivka — Vallašek 1991, 199-204; Lukáč 1995; Engel 1996, 362-363; Fiala 1996; Števík Česla 2001; Roth 2001; Lukáč 2002, 263-264; Števík a kol. 2002; Glos Šimkovic 2004, 309-321; Števík Timková 2005. LUDANICE (okr. Topolčany) - mís­ to zaniklého vodního hradu nad boč­ ním ramenem řeky Nitry ve východ­ ní části obce. Hrad vznikl jako opevněné šlech­ tické sídlo rodu Ludanických, který se

LUDANICE

v 15. století dílem přesunul na Mora­ vu a v Čechách je zejména dobře zná­ má Kateřina z Ludanic, s níž se oženil Petr Vok - poslední mužský potomek z rodu Rožmberků. Ludaničtí nosili tzv. mluvící erb, jehož znamením byla husa (maďarský lúd). Rod už na začát­ ku 13. století patřil k nejvyšší, panské vrstvě uherské šlechty a kromě vybu­ dování svého hlavního sídla už ve dru­ hé polovině 12. století v Ludanicích za­ ložil malý benediktinský klášter. Přes­ ný vznik a podoba hradu, který je v pí­ semných pramenech střídavě označován jako castrum (hrad) anebo castellum (tvrz, kaštiel), nejsou známé. Více informací o hradu pochází až z písemných zpráv z 15. století. Roku 1403 ho z pověření krále Zikmun­ da Lucemburského Ludanickým silou zabral vojvoda Ctibor, neboť sloužil

jako jedno z opevněných center protizikmundovských odpůrců. Pro pány z Ludanic to zřejmě byla poučná lek­ ce a nejenže se podrobili, nýbrž králi Zikmundovi poté plně osvědčili svou loajalitu. Za vojenské zásluhy tak už v roce 1421 získali rodový majetek zpět a roku 1425 obdrželi i královské povolení na přestavbu sídla na celokamennou pevnost s věžemi. Díky tomu se hrad v časech husitského plenění stal spolehlivým útočištěm nejen pro čle­ ny rodu, ale i pro okolní šlechtu. Od poloviny 15. století ho prameny uvá­ dějí jen jako kaštiel a z jednoho spo­ ru z počátku 16. století vyplývá, že ješ­ tě tehdy měl věž a v jeho areálu se na­ cházela sladovna. Krátce po roce 1536 došlo k dalšímu opevňovaní, k němuž byl použit materiál z pobořených kláš­ terních budov. V 17. století tak sloužil

270. Ludanice - situace lokality hradu se zbytky vodního příkopu počátkem 20. století (vlevo) a na skice z roku 1951

195

jako spolehlivé refugium před Turky a po novém zpevnění v roce 1708 i ja­ ko opěrný bod povstalců Františka II. Rákócziho. Obrannou a sídelní funkci ztratil až v průběhu 18. století. Tehdejší majite­ lé se usadili jinde, a proto byl postupně rozebírán na stavební materiál. Na ka­ tastrálních mapách z konce 19. až za­ čátku 20. století je ještě vyznačen ovál­ ný areál opevněného kaštiela, který vy­ mezoval okružní příkop, ale místní po­ dání traduje, že ještě tehdy bylo jeho místo obehnáno i kamennou hradbou. Při průzkumu A. Piffla v roce 1951 skutečně byly stále zřetelné nepatrné fragmenty zdí a mělké prohlubně po příkopu. Uzavíraly přibližně kruhovou plochu o průměru zhruba 80-90 m. Následně bylo místo někdejšího hradu zastavěno objekty zemědělského druž­ stva, čímž byly natrvalo zlikvidovány pozůstatky této nepochybně zajímavé lokality. MB

EUPCIANSKY hrad

271. Lupčiansky hrad od severovýchodu na konci 19. století

PDOSI, 338; kukačka 1990; 1992a; Mrva 1992; Ruttkay, M. 1992, 256; Dvořáková 2000. Lit.:

LUPČIANSKY HRAD, obec Sloven­ ská Lupča (okr. Banská Bystrica) hrad v dominantním postavení na skal­ ním ostrohu (cca 410 m n. m.) vybíha­ jícím z jižního předhůří Nízkých Tater nad severovýchodní okraj obce. Díky výtečné poloze v minulosti spolehlivě kontroloval starou cestu údo­ lím Hronu vedoucí ze Zvolena do Břez­ na a dále na Spiš. Původně byl vybu­ dován jako královský hrad krátce po tatarském vpádu (1241) a v průběhu 50. a 60. let 13. století byl místem čas­ tého pobytu krále Bély IV., který tu vy­ dal několik listin. Krátce po smrti krále

Ondřeje III. se stal soukromým majet­ kem Demetera a Donče, předků rodi­ ny Balassa, jimž ho v roce 1306 za­ bral Matúš Čák. V jeho držení zůstal do roku 1314, kdy se vrátil do rukou magistra Donče. Později ve 14. století jej v letní době často navštěvovali uher­ ští králové, o čemž svědčí četné listi­ ny sepsané na hradě. V roce 1424 král Zikmund hrad daroval své druhé man­ želce Barboře Celjské. Jako vdovské sídlo vystupoval i v roce 1439, kdy ho nabyla královna-vdova Alžběta, která pro finanční tíseň jeho zboží postoupi­ la hradnímu kapitánovi Jiřímu Horváthovi. Jeho potomci zůstali na Lupči do roku 1447. Nedávným hloubkovým výzkumem pod vedením I. Gojdiče se z nejstarší ar­ chitektury hradního jádra ze 13.-14. sto­ letí zdařilo identifikovat hranolovou věž. Byla situovaná na nej vyšším místě skal­ 196

ního hřebene a obklopena obvodovým opevněním. Nalezený pozůstatek zdi­ vá další zástavby se připojoval k seve­ rozápadnímu nároží věže a pokračoval po skalním masivu směrem na západ. V trojpodlažní obytné věži s interiérem 4 x 4 m se v nej nižším podlaží docho­ vala cisterna a v úrovni poschodí frag­ menty žebrové klenby a černá kuchyně. Poslední obytné podlaží zpřístupňova­ lo vnější dřevěné schodiště. Další sta­ vení se nacházelo v severním soused­ ství věže, avšak to bylo silným země­ třesením v roce 1443 natolik zničené, že jeho podobu pozdější přestavby úpl­ ně změnily. Podle dobových záznamů pobořily otřesy země téměř celý hrad, což vyvo­ lalo potřebu jeho urychlené rekonstruk­ ce. Ve stavebních pracích na obnově hradu po Horváthech pokračovali Dóciové, kteří se po smrti krále Matyáše

EUPČIANSKY HRAD

(1490) stali novými majiteli hradu. V rámci postupné obnovy a pozdně gotické přestavby hradního komplexu vznikla na východním konci horního hradu velká válcová bateriová věž, kte­ rá svou hmotou chránila jádro ze stra­ ny horské šíje. Počínajíc od této věže směrem k západu na substrukcích star­ ších staveb dostavěli nové palácové kří­ dlo napojené též na starší obytnou věž. Poněkud níž ve svahu na jižní straně hradního jádra vztyčili nový pás opev­

nění, čímž vlastně vznikl dnešní čoč­ kovitý půdorys horního hradu s cent­ rálním nádvořím a trasou přístupu ze severní strany. Zesílení obrany přístupu věnoval na základě vlastní zkušenosti pozornost královský důstojník Kryštof Thum, který hrad v roce 1531 dobyl z rukou Dóciů, a to pro královnu Marii Jagel­ lonskou, manželku Ferdinanda I. Habs­ burského. Thum překryl hlavní vstup od severu přístavbou nové průchozí

272. Lupčiansky hrad - půdorys s vývojovou analýzou. 1 -13. až 14. století, 2 - konec 15. až první polovina 16. století, 3 - druhá polovina 16. století, 4 - začátek 17. století,

5 - druhá polovina 17. až 18. století, 6 - konec 19. století

197

dvojpodlažní bašty ve funkci barbakánu a v místě původní brány dal osa­ dit dodnes zachovaný pozdně gotický portál s letopočtem 1531. Následova­ ly raně renesanční úpravy, které sou­ visely se zvýšením celého paláce, je­ hož západní reprezentační síň dostala polygonální arkýř. Do té doby členitá architektura horního hradu se dvěma dominantními věžemi se tehdy výško­ vě sjednotila a získala přibližně dneš­ ní vzhled. Renesanční úpravy hradu vyvrcho­ lily za držení obchodním podnikatelem Pavlem Rubigalem a jeho synem mezi léty 1570-90. K jižní hradbě přistavě-

EUPČIANSKY HRAD

273. Eupčiansky hrad od severozápadu

li rozměrnou trojpodlažní hranolovou baštu (12 x 10 m) s novým vstupem do hradu. Reprezentační sál v prvním poschodí bašty byl ze strany nádvoří dostupný z ochozu, a to dosud zacho­ vaným honosným portálem s figurální výzdobou, přičemž komfort obytných prostorů hradu Rubigalové nezanedba­ telně zvýšili zřízením nových prevetů (záchodů). K zajímavostem rovněž pa­ tří zachovaná, do skály vytesaná 112 m dlouhá úniková chodba, vedoucí z hrad­ ní studně do domu pod hradem. Patrně Rubigal se též přičinil o výstavbu no­ vého zděného předhradí, situovaného východně od horního hradu. Není vy­ loučeno, že tehdy (nebo o něco dříve, na počátku novověku) vyrostla na vý­ šině severovýchodně od hradu rozsáh­ lá předsunutá dřevohlinitá fortifikace okrouhlého tvaru. V budování vnějšího opevnění po­ kračoval další majitel hradu, Kašpar Tribel. Tento banskobystrický měšťan

a posléze královský rádce vlastnil hrad v letech 1600-1620. K Rubigalově baště přistavěl nový objekt krytého pří­ stupového schodiště a pravděpodobně doplnil ohradní zeď předhradí o protáh­ lou zaoblenou baštu, která vystupovala před jižní linii opevnění. Po Tribelově smrti v roce 1620 hrad odkoupil Ště­ pán ze Seče (Szécsi) a po jeho brzkém skonu zůstal v rukách vdovy Marie Szécsiové, později vdané za Františka Wesselényiho. V roce 1666 stál Wesselényi v čele spiknutí proti králi, a tak po jeho smrti byly vdově v roce 1670 všechny statky, včetně Lupčianského hradu, zabaveny. Szécsiové podnikli na Eupči několik raně barokní úprav, v je­ jichž rámci postupně vybudovali v ná­ dvoří horního hradu arkádovou chodbu a v horním podlaží někdejší bateriové věže zřídili kapli. Podle inventáře z ro­ ku 1672 měl hrad šest bašt a 24 míst­ ností. Pozoruhodností je i hradní vodo­ vod a byl jí jistě též jakýsi výtah zříze­ ný (jako na **Muráni) k usnadnění do­ pravy do horního hradu.

198

Během povstání Františka II. Rákócziho byl hrad v roce 1703 dobyt a vy­ rabován povstaleckými oddíly, načež ho sedmihradský vévoda za zásluhy daro­ val svému generálovi, hraběti Mikulá­ ši Bercsényimu. Po potlačení povstání hrad v roce 1708 obsadilo královské voj­ sko a samozřejmě připadl znovu králov­ ské komoře. Za její držby odstraňovali na hradě statické poruchy a vybudovali nové hospodářské objekty v předhradí. V polovině 19. století hrad postihl po­ žár a následná oprava se nesla už v neogotickém slohu, v němž postavili i nové vstupní křídlo v rozšířeném předhradí. Na jeho ploše byla v letech 1886-87 vy­ budována přístavba pro výchovný ústav a pozdější sirotčinec. Po osvobození zde byly ubytovány řeholní sestry a pak hrad dočasně sloužil jako kněžský seminář. Na sklonku 20. století bylo na hradě zřízeno menší muzeum, které by mělo v rozšířené podobě sloužit veřejnosti i po ukončení probíhající komplexní obnovy hradu, již realizuje současný majitel, Železiarne Podbrezová. MB

MAGINHRAD

274. Eupčiansky hrad - pozdně gotický portál a erbovní deska Gaspara Tribela koncem 19. století

Lit.: Sasinek 1874; Huszka 1894; Jurkovich 1929; Balaša 1965; Horváth 1965; Menclová 1973, 407, 425; Oravský 1990, 162-218; PDOSII, 11; Mosný 1996; 1999; Váliné Pogány 2000, 346-350; Gojdič - Murári-

ková - Danák 2004; Mosný - Gojdič 2005; Bednář - Fottová 2006, 26 a 29. MAGINHRAD, obec Velké Teriakovce (okr. Rimavská Sobota) - reliéf opevněného útvaru na jižním konci

199

protáhlé výšiny (430 m n. m.) necelé­ ho 1,5 km jihovýchodně od osady Niž­ ný Skálnik. Kopec se strmými svahy po bocích byl osídlen, a možná i opevněn, už v době bronzové. Úzká dispozice se táhne v délce více než 100 m a od po­ kračujícího hřebene je oddělena dvoji­ cí mimořádně širokých a značně hlu­ bokých příkopů a masivním mezileh­ lým válem. Vnější příkop byl široký 15 m, vnitřní přes 20 m a na jihu kle­ sající opyš přetínal další příkop, který byl rovněž vymezen náspem. Samot­ ná rovinná plocha nenese stopy obvo­ dové ohrady ani prohlubně po něja­ kých objektech. Ostré modelování pří­ kopů a patrně umělé zarovnání plošiny nejspíše pochází z období středověku, o čemž svědčí i nálezy keramiky a že­ lezných předmětů. Nálezce (Š. Kovács) je řadí do 13. století (?), historik L. So­ kolovský zase předpokládá využití mís­ ta v polovině 15. věku Jiskrovými vojá­ ky a zánik pevnůstky v souvislosti s je­ jich vypuzením. Tentýž historik předložil dvě mož­ nosti majetkové držby v údolí Rimavy. Pokud území s Maginhradem ve 13. století patřilo k hrachovskému zbo­ ží rodu Hunt-Poznanovců, mohl taměj275. Maginhrad - hrubé půdorysné

schéma lokality

MAKOVICA

Šímu hradnímu kaštielu předcházet po­ kus o založení hradu. V případě vlast­ nictví levého břehu řeky kaločským ar­ cibiskupstvím připadá v úvahu zřejmě až doba po roce 1341. Tehdy voj vo­ da Tomáš ze Sečan (Secsényi) připojil oddělené zboží v okolí k hradu >*Šomoška, ale jeho odlehlost mohla vy­ volat zřízení místního správního cent­ ra. Hrad byl asi dřevěný a neznáme ani dobu zániku. Odpověď na délku živo­ ta hradu a na mnohé další otázky může poskytnout jenom případný archeolo­ gický výzkum. MP Lit.: Furmánek 1983, 31-32; Kovács 1984, 84; PDOSII, 137; Sokolovský 1997. MAGLOVEC viz KAPUŠANY MAKOVICA, též BODOŇ či KEREKKO, obec Tuhrina (okr. Prešov) zbytky hradu na západním výběžku z výšiny (868 m n. m.) Slánských vr­

chů stejného jména (Bodoň), asi 4 km severně od obce Tuhrina a 2 km jihozá­ padně od Zlaté Baně. Staveniště hradu je vzhledem k te­ rénu vzácně pravidelné. Skalnaté srázy je rámují na severu a západě a obdélní­ kovou plochu (55 x 48 m), kterou uza­ vírá hrázka po rozpadlé hradbě, lemují na zbývajících dvou stranách hluboké, do skály vylámané příkopy o proměnli­ vé šířce 8-12 m. V nej vyšším místě ob­ vodu na severovýchodě jsou viditelné základy okrouhlé věže s vnitřním prů­ měrem 3,6 m a sílou zdi přes 2 m. Stej­ ně jako obvodní hradbu ji vystavěli na maltu z místního kamene vylámaného z příkopů. Jiné zděné stavby nejsou na povrchu patrné a chybí rovněž zřetelné stopy jednoduchých staveb netrvalého charakteru, i když o jejich existenci ne­ lze pochybovat. Zvláště když kvůli do­ statečné velikosti nebylo zapotřebí zři­ zovat hospodářské předhradí a všechny nutné funkce mohl bez problému zajiš­

276. Makovica (Bodoň) - terénní měřený nákres zbytků hradu

ťovat samotný hrad. Svou úlohu plnil hrad patrně jen krátce, a možná i proto se zástavba dostatečně nerozvinula. Podle listin a soudních protokolů z let 1298 a 1299 obsadili Egid a Andro­ nik z drienovské větve rodu Abovců spolu s dalšími osobami hrad Makovi­ ca, jenž byl přitom značně poškozen, neboť odhadnutá škoda činila 100 ma­ rek stříbra. Hrad patřil synům Buduna z Ploského, kteří proto na základě roz­ sudku dostali náhradou jednu vesnici provinilců. Hrad měl druhé jméno evi­ dentně po zakladateli Budunovi, které se uvádí až v roce 1435 ve tvaru Bodonwara. Nemluví se však přímo o hradu, ale pouze o zboží, které k němu (před zpustnutím) patřilo. Snaha o prosazení maďarského názvu Kerekko (Okrúhly Kameň, Skala) možná také ztroskota­ la na brzkém opuštění hradu. Ze sbě­ ru keramiky se totiž dá soudit na jeho existenci ve 13. a 14. století a je možno předpokládat, že hrad založený ve dru­ hé polovině 13. století byl snad v dů­ sledku zmíněného poškození poměrně brzy opuštěn. Určitě tomu napomoh­ lo rozdělení majetků rodu z Ploské­ ho v roce 1320, v jehož důsledku do­ šlo ke zřízení sídel (kurií - dvorců) na jednotlivých dílech. Potvrzení uvažo­ vané doby zániku by měl přinést roz­ sáhlejší zjišťovací výzkum. MP Lit.: Varsik 1973, 425-431; Filgedi 1977, 165; Slivka 1979, 115-119; Slivka - Vallasek 1991, 214-216; Engel 1996, 283. MAKOVICA viz ZBOROV MALÉ ZLIEVCE (okr. Velký Křtíš) nelegálními výkopy narušený reliéf síd­ la v poloze Várhegy (228 m n. m.) na výběžku pahorkatiny do údolí Stracinského potoka, a to asi 1,8 km jihový­ chodně od místního kostela. Přístup k hradu vedl od jihu po hře­ beni od chalup osady Urdová. Před ním cesta zatočila k západu, kde šíji přehra­ dil masivní val, navršený z hlíny vytě­ žené z 20 m širokého a 4,5 m hluboké­ ho příkopu. Val i příkop byly součástí vnějšího opevnění, které hrad chránilo ze tří stran, jen na jihu postačoval strmý

200

MALINOVO

277. Malé Zlievce - zaměření lokality

svah, v němž se příkop vytrácel. Vý­ chodní díl sídla byl 25 m dlouhý a jen 9 m široký a nejsou na něm žádné vý­ raznější stopy po zástavbě, která byla asi jen ze dřeva. O něco zvýšený zá­ padní díl je stejně dlouhý a nejvíc až lim široký a na jeho konci se nachází náznak věžovitého a zřejmě i obytného objektu. Kamenná destrukce v tomto místě signalizuje možnost jeho zděné­ ho provedení. Povrchová prospekce při­ nesla keramické střepy a několik běž­ ných železných předmětů, které lze za­ řadit do časového rozmezí od přelomu 13. a 14. století až po počátek 15. sto­ letí. Další informace jsou bez archeolo­ gického výzkumu nedostupné. Hrad se jako mnohá jiná opevně­ ná sídla na Slovensku v dochovaných písemných pramenech vůbec neobje­ vuje. Krátce před polovinou 13. stole­ tí patřila zem (terra) Zlievce ostřihom­ ské kapitule a víme, že byla postižena tatarským vpádem (1241). Do konce století došlo ke vzniku druhé osady a obě se rozlišovaly přívlastkem Hor­ ní (dnes Velké) a Dolní (Malé) Zlievce. Do té doby rovněž neznámým způso­ bem přešly do světských rukou, takže roku 1304 Horní Zlievce postoupil palatin Štěpán svému zeti Desevovi z ro­

du Ratold a polovinu Dolních v roce 1308 získal Desev od místních zema­ nů Jakuba a Štěpána. Druhou půlku už rok předtím koupili bratři z Homokterenye. Desev jako gemerský župan měl i mnohé jiné statky a zmínění bratři síd­ lili v Homokterenye v dnešním Maďar­ sku. Z toho se nedá s jistotou usoudit, kdo sídlo založil, ale možná to již byli příslušníci rodu, který se po Dolních (Malých) Zlievcích psal. Nicméně kos­ tel ve vsi má gotické jádro, jež E. Hráš­ ková a M. Simkovic kladou až do doby kolem poloviny 14. století. Proto nelze stavbu sídla ve Zlievcích vyloučit ani na počátku 14. věku. Sloužilo zřejmě pouze ke správě malého zboží, a pro­ to se neobjevilo v pramenech a patrně i brzy zaniklo. MP Lit.: Hunka - Nevizánsky - Oždani 2001. MALINOVO (okr. Senec) - zámek na místě hradu na jižním okraji obce (128 m n. m.), která leží na pravém bře­ hu Malého Dunaje. Velmi starou osadu jménem Eber­ hard dostal v roce 1209 od krále Ond­ řeje II. předek svatojurských hrabat Šebuš (Sebeslav), který pocházel z pra­ starého slovenského rodu Hunt-Poznanovců. Protože Šebušovi následovníci dlouho sídlili na hradě Biely Kameň

201

nad Svátým Jurem a později v **Pezinku, hrad v Malinově musel sloužit jako sídlo správy panství. Protože roku 1344 ještě nestál, patrně vznikl až po tom­ to datu a jistě před rokem 1385. Tehdy totiž Malinovo vojensky dobyl morav­ ský markrabě Prokop, který výjimeč­ ně ve spolku se starším bratrem Joštem pomáhal svému bratranci Zikmun­ dovi Lucemburskému získat uherskou královskou korunu. Oba za to byli od­ měněni dočasným držením bratislav­ ské stolice a části nitranské a trenčínské župy, násilně uchvácená soukromá zboží nepočítajíce. Proto při odchodu Prokopových lidí z Malinova nezbýva­ lo hraběti Petrovi ze Sv. Juru a Pezinku hrad a jeho příslušenství koupit. Pro­ kop musel na hradě shromáždit velkou koňst, neboť na Bratislavských požado­ val 160 vozů na odvoz. Měšťané si pak Zikmundovi stěžovali, že těm ochot­ ným z nich vozy a koně nevrátil, a ně­ které vozky dokonce uvěznil. Možná to Bratislavané Prokopovi vrátili, když o něho „pečovali“ v letech 1402-05 poté, co ho Zikmund zajal a svěřil jim jeho ostrahu. Krátce po propuštění totiž zlomený Prokop v roce 1405 zemřel. Vzhledem k okolnostem je jasné, že Prokop hrad nepostavil. Podle utváření vznikl zřejmě v období výstavby pravi­ delných kastelů druhé generace za pa-

MALINOVO

*Wi. « !----------

- .......

Umr!............. .

l

ii

*Trenčiansky hrad, **Zvolen-Pustý hrad, ^Spišský hrad). Z předpoklá­ daného předhradí zbyla nepravidelně okrouhlá věž na jihovýchodním konci temene hradního kopce, která snad nej­ prve stála v samostatném opevnění. To, že uzurpaci hradu na počátku 14. století nepokládal Omoděj Aba za dočasnou epizodu, dokázal investicí do nového a rozsáhlejšího ohrazení jádra. Masivnější hradba měla zaoblená náro­ ží a celek obíhal příkop a patrně i násep. Od té doby se až do obsazení hradu Ja­ nem Jiskrou mnoho významného nesta­ lo. Asi Jiskra inicioval stavbu hradeb po okrajích temene kopce a zčásti patrně v trase starších valů. Do hradeb vhod­ ně začlenil raně gotickou okrouhlou věž a snad i další hranolovou věž na severo­ východě, jíž procházel průjezd do nově vzniklého velkého nádvoří. Z 15. stole­ tí pocházejí též pilíře zpevňující hradbu jádra a většina budov v něm i na ploše

387. Šarišský hrad - půdorys hradu. Legenda zdivá: 1 - druhá polovina 13. století,

2 - začátek 14. století, 3-15. století, 4 - před polovinou 16. století, 5 - pozdější

288

velkého nádvoří. Na samém konci stře­ dověku doplnili Perényiové vnější hra­ dební okruh o další klínové a okrouhlé věže, takže jejich počet dosáhl třinácti. Mezi ně patřily i severní hranolová věž nové brány a jiná poblíže ní. O pozd­ ně renesančním barbakánu a bastionu již byla zmínka. V této podobě hrad vy­ držel až do zániku. K poznání jádra hra­ du, a jeho vývoje vůbec, zásadním způ­ sobem přispěl několikaletý archeologic­ ký výzkum vedený M. Slivkou. Doložil rovněž prehistorické osídlení a opevně­ ní lidem gávské kultury (cca 1100 let před n. 1.). Viz též obr. 20 a 29. MP Lit.: Tuhrinszky 1899; Janota 1938/3, 128-134; Mencl 1967, 8, 9; Varsik 1964, 133-138; Súpis 1969, 395-396; Menclová 1973, 410; Slivka 1974; 1977; 1982; Uličný 1990, 348-351; Slivka - Vallašek 1991, 222-227; Engel 1996, 403-405; Balegová 2003; Bona 2003b, 577-578. ŠARIŠSKÝ HRÁDOK viz HANIGOVCE ŠÁŠOV, obec Šášovské Podhradie (okr. Žiar nad Hronom) - hrad využil ostré skalnaté ostrožny (340 m n. m.) nad le­ vým břehem Hronu jihovýchodně od okresního města; pod ním se v úzkém údolí potoka tísní ves Šášovské Pod­ hradie.

ŠÁŠOV

iífíl

Ulil

388.Šášov - terénní náčrt a hrubá analýza vývoje. 1 - možný zbytek původní věže, 2 - gotický hrad 13. a 14. století, 3 - poslední třetina 15. století, 4 - první třetina 16. století, 5 - pravděpodobná bateriová věž

Polohou je hrad předurčen ke stře­ žení vstupu do komunikačně význam­ né soutěsky, kterou se Hron prodírá od Zvolenu a vytéká právě pod Šášovem. První zpráva o hradě je raná a vícemé­ ně anonymní. Do listiny z roku 1253, kde se hrad Vincenta a Petra Vanči pou­ žívá k metači (vymezení) zboží kláštera Sv. Beňadika, bylo jeho jméno Susol ve­ psáno dodatečně. Brzký vznik ale i tak potvrdil archeologický výzkum J. Hošša. Někdy před rokem 1320 připadl hrad králi a z téhož období známe jménem jeho kastelány a mnohdy i jejich činy. Od roku 1387 probíhaly časté změny dr­ žitelů, dokud král Zikmund Lucembur­ ský v roce 1424 hrad i s příslušenstvím nezapsal královně Barboře. Okolo po­ loviny 15. století měli správcové hra­ du - Ladislav Zubonya (Zuboňa) a La­ dislav Upori - časté ozbrojené konflik­ ty s měšťany a horníky Banské Štiavnice; Upori se dokonce přidal k Jiskroví z Brandýsa. V roce 1465 se hrad vrá-

til pod svrchovanost Matyáše Korvína, jenž jím chtěl opatřit svou man­ želku Beatrix, ale po jeho smrti v roce 1490 královna darovala panství jágerskému biskupovi Dócimu. V jeho rodu pak zůstalo až do poloviny 17. století

389. Šášov - nejstarší hradní palác od západu

289

a brzy nato je koupil Kašpar Lippay. Za Thokólyho povstání hrad sloužil jako základna jeho oddílů, ale v roce 1676 ho císařské vojsko dobylo nazpět. Zů­ stal komorním majetkem a v 18. věku byl definitivně opuštěn.

ŠÁŠOV

390. Šášov od jihu ve 30. letech 20. století

Velmi úzkou a protáhlou dispozici předurčil tvar skalnatého hřebene, kte­ rý je od výběžku Štiavnických vrchů oddělen projmutím sedla. Bylo nato­ lik široké, že později umožnilo vybu­ dování opevněného hospodářského zá­ zemí, pro něž na hradě nebylo místo. Z prvotní stavby se toho patrně mno­ ho nedochovalo. Značně pochybná je především zaoblená západní věž, je­ jíž provedení odpovídá spíše baterio­ vým věžím pozdního středověku a ra­ ného novověku. Nej starší části hradu je tak nutno hledat na vrcholu hřebene, kde je situován věžovitý dvojprostorový palác (13,5 x 12,5 m). Mj. i nahra­ zení jeho trámových stropů valenými klenbami svědčí o přestavbách, a proto dolní partie zdí mohou skutečně pochá­ zet ze 13. století. Za výzkum stojí nejvyšší místo se zbytky masivního kvá­ drového zdivá, možná hranolové věže. Nacházejí se v místě snadného vyděle­

ní akropole na strmém skalním stupni, od něhož terén nádvoří klesá až k brá­ ně. Mezi stopami věže (?) a palácem je v umělé skalní prohlubni kruhová vyzděná cisterna, kterou pohltilo pozdně gotické rozšíření paláce, jemuž moh­ la ustoupit i předpokládaná věž. Přitom v první třetině 16. století opatřili sever­ ní zeď hradu statickým zabezpečením v podobě přizdívek a opěrných pilířů. Pod skalním schodem horní části hradu se nachází druhá cisterna (hlubo­ ká 7 m), jejíž zřízení souviselo se stav­ bou pozdně gotického severního palá­ ce. Ten vznikl ve dvou fázích po roce 1465, ale jistě byl upravován i pozdě­ ji. Na konci dolní části nádvoří stojí už zmíněná oblá věž. Její vnitřní pro­ stor v suterénu je nepravidelně šestiboký (osy 5,5 a 6,5 m) a kolísá i síla zdi (v přízemí 2,45-2,9 m), ve všech pod­ lažích je opatřena komorami pro děla a navíc se vzhůru mírně zužuje. Uve­ dené skutečnosti a způsob připojení na­ vazujících zdí vzbuzují vážné podezře­ 290

ní, že věž byla postavena do zplanýro­ vaného konce hradního areálu jako věž bateriová. Otvor brány vedle věže není původní a vstup ze strany úboční ces­ ty ještě chránilo předbraní. S hradbou jižního bočního předhradí je prováza­ né a podle použitého armování z vyvře­ lin a slepenců obě pocházejí z dóciovské přestavby v první třetině 16. století. Hradba předhradí se k nároží horního paláce připojila přes polygonální baštu, která ji z ohrožené strany zesilovala. Do poloviny 16. století byla ještě ohrazena plocha v sedle pod hradem, kde se nacházela studna a kam se vjíž­ dělo průjezdem ve zmizelé hranolové věži. Obrana v těchto místech nehrá­ la rozhodující roli a sklep byl dokonce vykopán do svahu před hradbou. Oko­ lo poloviny 15. století tomu bylo jinak, neboť v té době na vrcholku pokračují­ cího hřbetu, asi 200 m od východního paláce, vznikla předsunutá pevnůstka. Zajišťovala místo, z něhož - díky pře­ výšení 45 m - mohl být hrad ohrožen

ŠAŠTÍN

v nej citlivějším bodě, svém paláci. Pětiboký útvar (21,5 x 18 m) zformovala hradba 2 m silná a uprostřed stála rou­ bená obytná (vytápěná) stavba. Útvar hradby ve vzdálenosti 11-15 m obíhá prstenec válu. Existence opevnění spa­ dá do doby sporů o uherský trůn a kon­ čí s definitivním prosazením Matyáše Korvína. Viz též obr. 17 a 21. MP Lit.: Schróder 1887-88, 3-16; Csánki 1925, 292-294; Janota 1938/2, 307-309; Filgedi 1977, 186; Súpis 1969, 230-240; Ratkoš 1978; Hoššo 1981; 1987; 1996; Engel 1996, 406; Váliné Pogány 2000, 277-278; Hoššo 2003, 143-145. ŠAŠTÍN (okr. Senica) - opevněný zá­ mek upravený k průmyslovému vyu­ žití snad stojí na místě nížinného hra­ du v bývalých zákrutech říčky Myja­

vy (175 m n. m.) mezi Šaštínem a Strá­ žemi. Přes značné stáří místa nevěnova­ la zatím slovenská historiografie pro­ blematice šaštínského hradu potřeb­ nou pozornost. Je to i tím, že zpráv není mnoho a od počátku 15. století se nadlouho vytrácejí. Na existenci hradu se celkem logicky soudí podle dolože­ ného arcidiakonátu v Sasváru v letech 1218-48. Tady patrně má místní hlu­ boká církevní tradice své kořeny. Už jméno Sasvár (Blatnohrad) nasvědču­ je tomu, že hlavní kostel této církevní provincie stál, jak bylo tehdy obvyk­ lé, na nějakém hradě. Také pojmeno­ vání hradu **Holiče z roku 1256 - Wywar (Újvár = Nový hrad) - snad vy­ plynulo z toho, že oproti šaštínskému byl opravdu nový. Vzhledem ke stá­ ří lze tedy v Šaštíně uvažovat o dřevo-

391. Šaštín - situace bývalého sídla. Šrafován je bývalý zámek a dochované pevnostní zdi, přerušované je jejich doplnění a vytečkován je původní tok Myjavy.

291

hlinitém provedení, neboť ještě na kon­ ci 13. století je písemně doložen blíže neidentifikovaný dřevěný hrad v okolí Holiče. Pro trvání hradu argumentuje literatura i jmenováním lučištníka „de Saswar“ z řad nižší šlechty roku 1279. Avšak nepříliš spolehlivý Fejérův diplomatář uvádí hrad Szadvár, a navíc může jít o záměnu se Szárdem u Miskolce či Sasvárem v bývalém Sedmi­ hradsku (dnes v Rumunsku). Hrad se znovu uvádí v roce 1296, kdy ho na rakouském vévodovi Al­ brechtovi vybojoval Abraham Rufus (Rudý, Červený) a vrátil ho králi On­ dřeji III. První anjouovský král Karel Robert snad za to, ale spíš za věrnost, roku 1317 udělil statek (possesio) prá­ vě Abrahamovi. Vlastníky poté byla s ním spřízněná hrabata ze Sv. Juru, jejichž zájmy na zdejším hradě nejsou konkrétně doloženy, a ani při převze­ tí okolí Ctiborem ze Stibořic na konci 14. století se o hradě nehovoří. Přesto

ŠEBEŠ

392. Šebeš - půdorysný náčrt a profil

zbytků hřado

poslední zmínkou před dlouhou odml­ kou je zpráva kronikáře Windeckeho, jenž k roku 1401 uvádí obsazení hradu vojskem moravských markrabat Jošta a Prokopa. Zda zanikl v důsledku teh­ dejších rozbrojů, nebo až husitských válek, může doložit jen případný ar­ cheologický výzkum. Za dlouhodobé zástavy Czoborů od roku 1435 nebylo sídlo v Šaštíně zapo­ třebí, neboť sídlili na holíčském hradě. Od počátku 16. století se však o něj mu­ seli dělit s rodem Révayovců, a proto možná již před polovinou tohoto století není vyloučena stavba pozdně gotické­ ho či raně renesančního sídla v Šaštíně. Přednost dostalo místo s tradicí a mož­ ná i s pozůstatky starého hradu. Auto­ ři památkového soupisu hovoří o stav­ bě až v první polovině 17. století, če­ muž odpovídá provedení kleneb sklepů trojkřídlé dispozice dnešního závodu Slotas (dříve Trikota). Také Zachovalá část pravoúhlého opevnění s nárožní­ mi bastiony patří nejspíš do této doby a jeho provedením se naplnil příkaz cí­ saře Ferdinanda II. (1619-37). Forti­ fikace se koncepcí a provedením z ci­

hel blíží současnému opevnění holíčského zámku. Po hospodářském úpadku Czoborů získali roku 1736 jejich holíčské panství (spolu se Šaštínem) Habsburkové a vy­ užívali je k průmyslovému podnikání. Zatímco v Holiči pracovala proslulá vý­ robna fajánse, Šaštín byl textilním cen­ trem. I když hlavní budovy kartounky se nacházely u šaštínského rybníka, zá­ mek byl asi též využíván. V každém pří­ padě ho na továrnu adaptovali po první pozemkové reformě v Československu a památkový charakter definitivně ztra­ til při využívání podnikem Trikota. I tak jsme Šaštín do katalogu zařadili. Ales­ poň kvůli upozornění na potřebu sledo­ vání případných stavebních akcí a výko­ pů, bez níž není naděje na zvýšení úrov­ ně poznání. MP Lit.: Šátek 1967; Súpis 1969, 240-241; Budke 1973; Schmidt 1998; Koppány 1999, 210; Schmidt 2001. ŠEBEŠ, obec Podhradík (okr. Prešov) sotva patrné zbytky hradu na konci hře­ bene Zámek (529 m n. m.) na pravé stra­ ně údolí Šebastovky, asi 1 km východně od osady Podhradík. Jméno hradu pochází od vesnic Niž­ ná a Vy šná Šebastová, které tvořily jeho

292

hospodářské zázemí. Naopak vesnice pod ním získala název podle polohy v podhradí (maďarský Varalya). V ro­ ce 1307 získal okolí rytíř Synek, který do roku 1315 na kopci zvaném Mačka (Kočka) vystavěl nový kamenný hrad. Z dřívějšího označení území „Holloudzalasa“ (Havraní dům) se někdy usu­ zuje, že zde stával dřevěný strážní hrá­ dek. Synkovi potomci se podle hradu nazývali a panství drželi po celou dobu jeho existence. Neukončilo ji ještě do­ bytí vojenskými oddíly města Prešova v roce 1528, ale po obsazení a vypále­ ní o devět let později už hrad asi obno­ ven nebyl a zpustl. Ostatek vykonalo rozebírání budov ke stavbám v okolí, a z hradu tak zůstalo velmi málo. Hřeben je skalnatý a velmi úzký, a podobně jako na **Kysaku proto po­ skytoval jen minimum místa a značně komplikoval vedení přístupové cesty. Navíc není vyloučeno, že za velkým šíjovým příkopem se po zániku hradu dočasně lámal stavební kámen. Mír­ ně vyvýšená plošina na východě před hradem byla částečně upravena pro vý­ stavbu budovy už nefunkční retranslač­ ní stanice a původně mohla být součástí hospodářsky využívaného předpolí hra­ du (předhradí?). Je ukončena mohut­

ŠINTAVA

ným příkopem, který byl napříč hřebe­ nem stupňovitě vylámán do skály. Oproti východní plošině je příkop 5,5 m hluboký, ale směrem k západu stoupá a věžiště v čele hradu jeho dno převyšuje o plných 13 m. Suťový kužel po věži se však vypíná celé 3 m i nad úzkým nádvořím hradu. Jaký tvar před­ pokládaná věž měla, není ovšem bez archeologického výkopu možné zjis­ tit. Na konci 40 m dlouhé a jen 7-8 m široké dispozice se nachází druhý, už jen mírně vyvýšený útvar. Má rozměry 9 x 7 m a vystupují z něho hrázky ob­ sahující zdivo patrně dvojprostorového stavení. Zdivo ukrývá také valový útvar před ním. Dříve se na tomto konci předpokládala válcová věž, která ale na nejlépe chráněném místě neměla smysl. Přístup do hradu byl možný jedině mos­ tem přes příkop na svahový spočinek pod čelem hradu a odtud snad úboční 393. Šintava - hrad od západu v polovině

17. století

stezkou do branky vedle věže. S vjez­ dem vozů a snad ani jezdců nelze počí­ tat a o to je výše zmíněné využití před­ polí pravděpodobnější. MP Lit.: Janota 1938/3, 140-141; Slivka 1979, 123-125; Uličný 1982a, 321; 1990, 264-265; Slivka - Vallašek 1991, 179-180; Engel 1996, 407. ŠINTAVA, obec Sered (okr. Galanta) archeologicky odkryté základy zanik­ lého vodního hradu na nádvoří zám­ ku (129 m n. m.) na východním okra­ ji Seredi. Tato téměř úplně zapomenutá loka­ lita významného hradu se dostala zno­ vu do povědomí jedině díky několikale­ tému (1984-92) archeologickému vý­ zkumu J. Ižofa, jenž nejen upřesnil jeho nejasnou lokalizaci, ale osvětlil složitý stavebný vývoj dispozice. Na raně stře­ dověký původ Šintavského hradu upo­ zorňovala již literární zmínka v kroni­ ce tzv. Anonyma Gesta hungarorum, uvádějící jeho dobytí vojskem maďar­

p'.fraO,

293

ského voj vody Arpáda před rokem 947. Vzhledem ke strategické poloze při dů­ ležitém brodu přes Váh po rozpadu Vel­ ké Moravy raně středověký hrad neza­ nikl a po obsazení Maďary se stal síd­ lem komitátu (župy). V písemných do­ kumentech se hradní župani objevují od roku 1177, avšak už po polovině 13. století hrad tuto správní funkci ztra­ til a král ho svěřoval do rukou význam­ ných příslušníků šlechty. Z výsledku archeologického výzku­ mu vyplývá, že nej starší zástavba ka­ menného hradu se soustředila na ostro­ vě o průměru 25-35 m, který obtáčel meandr Váhu. Na původním terénu, který byl před stavbou hradu upraven planýrováním, se podařilo zjistit po­ zůstatky staršího osídlení z 8.-11. sto­ letí. Srovnaný terén byl nejprve opat­ řen izolační jílovitou vrstvou a už ve 12. století byla uprostřed areálu vy­ stavěna zděná obytná věž na čtverco­ vé základně 12 x 12 m. Její zdi byly 2,6 m silné. Na západě k věži přiléhal

ŠINTAVA

394. Šintava - zaměření a vývojová analýza hradu: 1 - zdivo z 12. století, 2-13. století,

3 -14. až 15. století, 4 - renesanční, 5 - mladší

malý příkop, zatímco na východní stra­ ně byl výzkumem odkryt krátký úsek kamenného zdivá. V průběhu 13. sto­ letí byla věž obehnána novou kamen­ nou hradbou ve tvaru mírně deformo­ vaného čtverce o straně 36 m. Vstup od severní strany umožňovala branská věž a vnitřní obvod hradby byl postup­ ně zastavěn dřevěnými staveními. Stále byl tedy hlavní obytnou stavbou starý donjon. Obranu celého areálu přiroze­ ně zajišťoval i příkop, zvenčí lemovaný palisádovou ohradou. Následující radikální přestavbu hra­ du vyvolal ničivý požár na sklonku 14. století. Při ní starou palisádovou ohradu nahradila nová cihlová hradeb­ ní zeď na kamenných základech, čímž vznikl druhý hradební okruh, vymezu­ jící pravidelný čtyřúhelník o rozmě­ rech 65 x 65 m. Starý příkop přitom museli zasypat, přes nově vyhloubený

vnější příkop se do hradu vjíždělo z již­ ní strany přes most a ochranu opět za­ bezpečovala branská věž. Jak vnitřní, tak i vnější okruh hradeb byly zevnitř postupně obestavěny budovami. Dů-

395. Šintava - rekonstrukce podoby hradu v 15. století

294

ležitý byl hlavně obdélný gotický pa­ lác (36 x 7 m), který stál na východní straně jádra. Součástí vnitřního hradu byla i kaple sv. Markéty a studna. Ješ­ tě na konci středověku, okolo přelomu 15. a 16. století, byla ochrana příjezdo­ vé cesty zdokonalena vysunutým předhradím s nárožní baštou, jež se na jiho­ západě připojovalo k vnějšímu hradeb­ nímu pásu. Z raně nověkých majitelů hradu se o výrazné přestavby zasloužili hlavně Bátoryovci a Thurzovci, kteří středově­ ký hrad upravili na renesanční protitureckou pevnost. Začátkem 17. století, za držení Thurzy, byl půdorysný roz­ sah hradu podstatně zvětšen vybudo­ váním nové čtyřboké fortifikace. Orá­ movala vnější gotické hradby a tvořil ji pravidelně vyměřený systém čtyř ná­ rožních bastionů pospojovaných kurtinami. Před nimi byl vyhlouben širo­ ký vodní příkop, jehož kontreskarpu le­ movala krytá cesta a sypaná předprseň. Rozsah pevnosti tak dosáhl plochy více než 10 ha. Byl přitom použit tzv. novoitalský bastionový obranný systém, který je věrně zachycen historickým plánem hradu z poloviny 17. století. Podle něho trasa přístupu vedla od zá­ padu a procházela přes trojboký rave­ lin, který stál v příkopu a byl s předpo­ lím a pevností spojen mosty. Přestav­ bě se nevyhnul ani původní středověký

ŠIRKOVCE

s

396. Sirkovce (Kapla) - terénní náčrt reliéfního utváření hradu

hrad, jenž vyplňoval střed rozsáhlého nádvoří renesanční pevnosti. Jeho ob­ vodová zástavba byla dobudována a na základech zbořeného gotického paláce byl vystavěn dvojtraktový palác rene­ sanční. Centrální stará věž byla zatím ponechána a nadále tvořila pohledovou dominantu celého komplexu. Další proměny už realizovali Eszterházyové, kteří pevnost získali v roce 1634. Jižní a západní Část hradu rozší­ řili na několikapatrový palác a věnova­ li pozornost i úpravám příkopu a opev­ nění předmostí na druhém břehu Váhu. Když turecké nebezpečí časem ode­ znělo, pevnost pomalu ztratila smysl a kvůli špatnému stavu opevnění ji ma­ jitelé okolo roku 1740 nechali rozebrat. Z původní zástavby ponechali jen cen­ trální věž a část vnějšího pásu paláco­ vých budov, které upravili na dnešní dvojkřídlý kaštiel. Vodní příkopy za­ hrnuli a většina areálu bývalé pevnosti byla přetvořena na park. Úplně nako­ nec - na počátku 19. století - se vinou špatného stavu zřítily i poslední zbytky staré věže a kdysi důležitý hrad rych­ le upadl v zapomnění. V současnosti

opuštěný objekt kaštiela čeká na obno­ vu a provizorně zakryté základy hradu na zajištění a veřejnou prezentaci. MB Lit.: Sedlák 1969, 451-453; líóf 1988; 1990; Ižóf- Staník - 1stok 1990; Ferus 1990; Engel 1996, 409; Ištok 1999; Vrabcova - Petrovič 2002; Petrovič 2005; Petrovič - Matis 2006. ŠIRKOVCE, též KAPLA (okr. Ri­ mavská Sobota) - reliéfní pozůstatky hradu na výšině zvané Serkivár (378 m n. m.) asi 1,5 km jihozápadně od stej­ nojmenné osady. Postavili ho příslušníci rodu Ratót (Ratoldovci), později zvaní Lórándffyové. Podle údajů historických pra­ menů E. Fúgedi datuje realizaci stav­ by mezi léta 1312-26, i když archeolo­ gické nálezy naznačují osídlení lokali­ ty již ve 13. století. První osoba, již lze s hradem spojit, byl Ondřej, syn župa­ na Ivana. Lórándffyům hrad patřil po celé 14. století. Na jeho konci byl je­ diným sídlem rodové větve, neboť jiné hrady museli její příslušníci králi Zik­ mundovi Lucemburskému vrátit. Vzta­ hovalo se na ně totiž rozhodnutí temešvárského sněmu z roku 1397, podle něhož nastala povinnost navrátit stat­

295

ky, které král zastavil v tísni. Zánik hra­ du je snad možno spojit s činností vo­ jenských rot po smrti krále Albrech­ ta II. Habsburského v roce 1439. Ale­ spoň roku 1447 se píše o „hoře Kapla, na níž býval hrad Serke“. Přepadení od­ díly Jana Jiskry v roce 1443 mohlo být hradu osudné. Přesto je možné, že i tak pobořený hrad využily oddíly bratříků, které byly údajně vypuzeny až vojen­ skými výpravami krále Matyáše v ro­ ce 1460. Poté asi hrad zpustl s koneč­ nou platností. Docela to koresponduje s vyhodnocením starších povrchových sběrů L. Huvóssyho a novějších G. Fuseka, který se též postaral o první hru­ bé zaměření zbytků hradu. Zmínění ar­ cheologové totiž nalezli zejména kera­ mický materiál ze 13. století, ale i jiný s přesahem hluboko do 15. století. Na­ víc zjistili, že hrad zaujal místo pravě­ kého výšinného sídliště. Hrad nebyl vůbec malý a ve valech měl délkový rozměr přes 180 m. Sa­ motné jádro je obdélné (55 x 20 m) a na východním okraji se dřív údaj­ ně nacházela okrouhlá vyzděná duti­ na s průměrem 2 m, která snad zůsta­ la po cisterně. Možná byla situována v přízemí hlavní podélně dvojtraktové obytné budovy. Dvě prohlubně na

ŠIVETICE

západě jádra jsou zřejmě stopami po příčném stavení, k němuž zevně přilé­ hal parkán. Na něj přímo a bez příkopu navazovala mírně snížená část horního hradu (cca 20 x 30 m) s blokovou zá­ stavbou v jihozápadním cípu. Do toho­ to dílu stoupala severním úbočím pří­ stupová cesta, zatímco ke dvěma příko­ pům a mezilehlému valovému tělesu na západě se obracel terasou po parkánu (?). Kolem hradu důsledně obíhal ná­ sep, který vymezoval okružní příkop, na dvou stranách zdvojený. Na výcho­ dě se před vnitřním válem ještě nachá­ zí plochý útvar, u něhož lze očekávat, že byl ohrazen a obsazen obránci. Dnes a patmě i ve středověku do dolního prs­ tence opevnění vstupovala cesta na ji­ hozápadní straně, šikmé cesty prola­ mující násep na severu asi sloužily pro přepravu rozebíraného zdivá zříceniny. 397. Šivetice - půdorys a příčný a podélný profil pozůstatků hradu

Právě kvůli tomu vystupuje zdivo na povrch jen na několika místech. Jak je vidět, hrad byl kamenný a odborné vý­ kopy by jistě podstatně zmnožily závě­ ry zběžné povrchové prospekce. MP Lit.: Ha 1969, 42-47; Fúgedi 1977, 187; PDOSII, 133-134; Engel 1996, 409. ŠIVETICE (okr. Revúca) - základy a reliéf nevelkého hradu na vrcholku zvaném Múrik (česky Zídka, 496 m n. m.) nad pravým břehem říčky Muráň, zhruba 1,2 km severně od stejno­ jmenné obce. Utváření opevněného sídla známe díky povrchovému průzkumu M. Sliv­ ky a A. Vallaška z 80. let 20. století. Šlo o jednodílný objekt, ale v kamen­ ném provedení a s okruhem valů a pří­ kopů, který byl v mírnějším východ­ ním svahu zdvojený. Středověcí sta­ vitelé mohli využít valovou fortifikaci pravěké opevněné osady, patmě z do­

by bronzové. Jádrem sídla byla hranatá masivní stavba věžovitého charakteru (cca 8 x 8 m) a vzhledem k rozměrům interiéru (4 x 4 m v přízemí) lze před­ pokládat, že sloužila nejen k obraně, ale i k bydlení. Obytnou věž s nevel­ kým odstupem obíhala kamenná hrad­ ba uzavírající nepravidelně oválnou plochu o rozměrech přibližně 25 m. Stopy jiných stavení nejsou na povr­ chu patrné. Hrad není v pramenech přímo uvá­ děn, ale na počátku 13. století, kdy ve vesnici vznikla pozoruhodná cihelná rotunda, patřilo území ještě uherskému králi. Posléze se o ně svářily dva šlech­ tické rody a podmínky nebyly zřejmě pro větší stavební akci vhodné. V ro­ ce 1272 konečně připadly Šivetice ro­ dině Zách, jejíž členové patrně vysta­ věli nevelký hrad. Doba jeho zániku je bez získání dalšího datovacího ma­ teriálu nejasná, ale bouřlivý čas v po­ lovině 15. století, respektive jeho dru­ hou polovinu téměř s jistotou sídlo nepřečkalo. MP Lit.: Slivka - Vallašek 1981a; 1984, 659-660; 1991, 207-208. ŠOMOŠKA, obec Šiatorská Bukovinka (okr. Lučenec) - restaurovaná zří­ cenina hradu postaveného, podobně ja­ ko nedaleká -*Hajnáčka, na sopečném suku (cca 490 m n. m.), z něhož ovládal význačnou severojižní stezku z ^Filakova k Vácu (Vacovu) a levobřežím Du­ naje dále na Pešť, či pravobřežím do Budína. Hrad patmě před rokem 1291 vy­ stavěl Petr z rodu Kacsics (Kačič), který měl v okolním kraji hlavní ma­ jetkové zázemí. Ale v roce 1310 hrad Petrovi synové vydali Matúši Čákovi, čímž tento téměř suverénní oligarcha získal jednu z nejdále vysunutých bašt svého dominia. Matúš o hrad při­ šel možná už po bitvě u Rozhanovců roku 1312 a o něco později král vrátil hrad Tomáši Kacsicsovi, od něhož po­ chází známá rodová větev pánů ze Sečan (Szecsényiů). Jejím příslušníkům zůstal do roku 1455, kdy poslední ma­ jitel z tohoto rodu (Ladislav) panství nakrátko zastavil. V té době se poda-

296

ŠOMOŠKA

398. Šomoška - pohled na zříceninu

od jihozápadu počátkem 19. století

řilo odrazit útok vojáků Jana Jiskry na hrad a po Ladislavově smrti, díky že­ nitbám s dcerami Hedviky a Anny, při­ padl rodům Országhů a Lučeneckých (Losonciů). Osudným pro hrad byla smrt Šte­ fana Losonciho v bitvě u Temešváru v roce 1552. Turci obsadili FiTakovo a posléze '’Modrý Kameň a >*Divín, a Šomoška se tak ocitla uvnitř obsa­ zeného a Turkům poplatného území. Přestože byl hrad nově a velmi důklad­ ně opevněn, Štefanův zeť Kryštof Ungnad ho v roce 1576 nedokázal ubránit před novým náporem tureckého vojska. Obsazení však netrvalo příliš dlouho. Už roku 1593 při protiturecké ofenzí­ vě hrad nazpět dobyli císařští vojevůd­ ci Mikuláš Pálffy a Kryštof z Tiefenbachu. Panství pak vyženil Zikmund Forgách a po neblahých zkušenostech z obsazení povstalci Štěpána Bočkaje z roku 1605 došlo na příkaz zemského sněmu z roku 1618 k poslednímu zkva­ litnění fortifikace. Na turecké obležení sice už nedošlo, ale jak v roce 1619, tak 1703 zastarávající opevnění neodolalo Bethlenovým, respektive kuruckým po­

vstalcům. V souvislosti s potlačováním revolty Františka II. Rákócziho císař­ ské vojsko hrad dobylo, a aby zabráni­ lo opětnému nežádoucímu využití, vy­ hodilo ho do vzduchu. Samotný nejstarší hrad nebyl velký a je dokonale ukryt v mase renesanč­ ní fortifikace. Měl přibližně trojúhelný tvar, jehož ostrý hrot směřující k západu a příjezdové cestě zabírá bateriová věž, nejmohutnější ze tří objektů pro instala­ ci děl. Půdorysně má tvar zdeformova­ ného kruhu o průměru 16,5 m a zdi více než 3,5 m silné. Další dvě bašty stály při zbývajících vrcholech a přízemím té severovýchodní procházel průjezd brá­ ny. Půl válcová bašta jihovýchodní má hranatý vnitřní prostor a je přisazena k zajímavému kasematovému opevně­ ní. Kasematové, valené klenuté chod­ by a místnosti byly uspořádány ve dvou podlažích, která spojovalo vřetenové schodiště. Přístup z jádra hradu byl jen jediným portálem a úzkou chodbou. Po­ dobný útvar se táhl podél severního prů­ čelí jádra. Bašty byly zbudovány z míst­ ního bazaltu (čediče) a mírně se směrem vzhůru zužovaly. Více sešikmený sokl byl od těla bašty opticky oddělen oblounovou římsou z pískovce^ Při severní hradbě jádra hradu jsou 297

pozůstatky dvou prostorů gotického pa­ láce, který se na západě opírá o přisekané skalisko. Jde o nejvyšší místo sta­ veniště, na němž by bylo možno hledat starší hlavní věž, ale hmota renesanč­ ní bašty spolehlivě zakryla způsob pů­ vodního ukončení dispozice. Nedosta­ tek obytných ploch řešili asi už v ob­ dobí pozdní gotiky vysunutím nového stavení před východní obvodní hradbu, která je dosud dobře identifikovatelná podle pískovcem armovaných nároží. Strop přízemí budovy pomáhal nést lo­ mený pas. Přitom přepažením koridoru vznikl průjezd a nad ním po jedné míst­ nosti ve dvou patrech. Zřejmě k další­ mu zahuštění zástavby došlo v renesan­ ci, kdy vložili do nádvoří domek a mezi něj a starý palác novou bránu. Hrad na skalnatém kopci měl jistě potíže s do­ statkem vody, a proto jsou v nádvoří a v přízemí starého paláce dvě kruho­ vé (jedna byla snad pokusem o stud­ nu?) a jedna hranatá cisterna. Poměrně nedávno bylo realizová­ no památkové zajištění zříceniny, při němž zastřešili i jednu z bašt. Při pří­ pravě akce byly provedeny nejrůzněj­ ší technické a památkové průzkumy, jejichž dokumentace a případné závě­ ry zůstaly žel bez kvalitní publikační

ŠTÍTNIK 399. Šomoška - hrubá analýza půdorysu.

1 - zdivo původního hradu, 2 - pozdně

gotická přístavba, 3 - renesanční opevnění, 4 - doplněk ze 17. století

stavby v době, kdy se proměňovaly po­ žadavky na sídla. Narůstající nároky na pohodlí, a tudíž i dostupnost sídla ved­ la rod Bebeků, jimž okolí patřilo, ke stavbě pohodlného pozdně gotického hradu v nevelké vzdálenosti od kostela jejich trhové osady. Štítnik, zmiňova­ ný už roku 1243 a od roku 1328 měs­ tečko s právem trhů, tedy do roku 1432 neměl panské sídlo. Tehdy s povolením krále Zikmunda Lucemburského vysta­ věla nově se formující štítnická větev rodu Bebeků pravidelný hrad o rozmě­ rech 40 x 48 m se dvěma okrouhlými nárožními věžemi na západní straně, kde terén mírně stoupá. Tam při hradbě také stál nejstarší palác, z něhož však zůstala jen jediná příčka. Ostatní zdi vyrostly na starých základech v baro­ ku a empíru a dostaly ještě novogotic­ kou úpravu. O úpravách hradu na konci 15. a hlavně počátku 16. století svědčí tesaná ostění některých střílen. Další obytná stavení již od pozdní gotiky postupně přibývala i na severu prezentace. Proto lze očekávat, že zde předložené rámcové představy mohou doznat změn. MP Lit.: Varjú 1932, 156-157; Janota 1938/3, 142-144; Fugedi 1977, 191-192; Hernádi 1982, 53-62; Kop­ cem - Krajčovičová 1983, 165-166; Kiss 1984, 300-301; Engel 1996, 416; Váliné Pogány 2000, 288-289. ŠTÍTNIK (okr. Rožňava) - polozřícený a silně přestavěný nížinný hrad (285 m n. m.) v jižní části obce. Přestože v okolí Štítniku je dosta­ tek vhodných výšinných poloh, vzni­ kl hrad v poloze, jejíž okolí mohlo být přeměněno v příkopy zaplavované vo­ dou blízké stejnojmenné říčky'. Důvod zřejmě souvisel s pozdním vznikem 400. Štítnik - analytický půdorys hradu.

1 - zdivo z 15. století, 2 - z druhé poloviny 16. století, 3 - barokní, 4 - z 19. století

298

ŠURANY

401. Štítnik - bašta a stavení na jihozápadním nároží hradu

a jihu, přičemž pozdní hospodářské bu­ dovy stály na zbývající východní straně. Byly přitom vestavěny mezi renesanční budovy vložené do koutů nádvoří, na něž vně hradu navazovaly další dvě nárož­ ní věže. Měly tři obranná patra a stavení sloužila jako obslužné, skladové a uby­ tovací prostory. Hrad tedy nabyl podoby čtyřkřídlého opevněného kaštielu (zám­ ku), k němuž snad patřila prameny do­ ložená hranatá věž. Stávala asi nad bra­ nou v jižním průčelí. Opevnění zesilova­ li především v souvislosti s narůstajícím tureckým nebezpečím ve druhé polovi­ ně 16. století. Jedna z nových nárožních věží byla polygonální a připomíná tak známou Bebekovu věž v opevnění střed­ ního hradu ve **Filakově. K jejich stav­ bě však došlo o něco později, nedlouho po roce 1577. Obranyschopnost byla po­ sílena též zřízením vnější fortifikace -

patmě úpravou válu před příkopem pro osazení vojáky a postavení děl. I tak byl hrad několikrát dobyt Turky a zase na­ zpět císařskou armádou. Po vymření štítnické větve Bebeků (1594) nějaký čas statek držel Blažej Horváth a pak do roku 1566 rod Bakos. Na vlastnictví se podíleli i další majite­ lé, kteří se poté až do 20. století střída­ li. Málokterý rod v sídle trvale bydlel, takže od konce 19. století hrad i vesta­ věná barokní kurie stále rychleji chát­ raly. V roce 1940 vyhořela jedna z bašt a rok 1945 pokračování dalších devas­ tací ani v nejmenším nezastavil. K bliž­ šímu poznání vývoje sídla přispěl prů­ zkum stavby, který v roce 1975 prove­ dl olomoucký architekt Z. Gardavský, ale záchranu zbylých částí zajímavého objektu může přinést jen citlivá památ­ ková obnova. MP Lit.: Janota 1938/3, 172-173; Súpis 1969, 256; Slivka - Vallašek 1991, 209-210; Koppány 1999, 131.

299

ŠURANY (okr. Nové Zámky) - po hra­ du v zástavbě města zbyla sotva patrná vyvýšenina v místě Podzámčok (125 m n. m.), kde dnes leží ulice Hradná a Zá­ mecká. Přestože hrad prakticky zmizel (ro­ ku 1889 bylo ještě patrné jeho zdivo), je k dispozici tolik informací a také jeho grafické zobrazení, které dovolují ten­ to objekt v přehledu slovenských hra­ dů celkem spolehlivě pojednat. Z ne­ pochybně doložené polohy na ostrově mezi dřívějšími rameny řeky Nitry (pře­ devším Niterky) je zřejmé, že se jednalo o nížinný hrad chráněný vodou. Jeho po­ čáteční rozsah byl však skromný, a tak se podobal víc palácové tvrzi s vnější ohradou. Po přeměně ve velmi důleži­ tý protiturecký opěrný bod došlo k jeho výraznému plošnému zvětšení stavbou tehdy moderní palánkové fortifikace. V osadě na starém sídelním území, která od 13. století patřila příslušníkům rodu Hunt-Poznanovců, dlouho nebylo žádné šlechtické sídlo. Avšak je mož­ né, že Michal z bučanské rodové vět­ ve před koncem 14. století už na hradě sídlil. Protože zastával důležitý úřad na královském dvoře (hofmistr), sídlo po­ třeboval a mohl ho také po roce 1382 vystavět. Krátce po roce 1393 získal Šurany od krále Zikmunda Lucembur­ ského jeho oblíbenec Ctibor ze Stibořic a v roce 1401 již měl na hradě kas­ telána Petra Vyhela. Ctibor si nejprve vyrovnal účty se zrádným Benediktem z Turce (Thuróczym), který s hradem přešel na stranu Zikmundových od­ půrců. Uchvácený hrad dokonce Cti­ bor musel mocí vybojovat. Obec pak patřila k Beckovskému panství, ale správu vzdáleného území až do roku 1435 vykonávali ctiborovští a pak krá­ lovští kasteláni. V roce 1436 tam do­ konce sloužil potomek dřívějších ma­ jitelů Osvald z Bučan. O další změny majitelů se svým způsobem postara­ ly ženy. Po zástavě Konrádu Schellendorfovi hrad obdržel Michal Országh, manžel Doroty, vdovy po Ctiborovi II. A s Michalovou vnučkou přešlo pan­ ství na Petra z Bučan, který padl u Mo­ háče (1526). Nakonec s jeho dcerou statek vyženil František Nyári.

ŠURANY

402. Šurany - historický situační plán

hradu z konce 16. století

Do té doby měl hrad na ostrově podobu blokového obdélného paláce, z něhož půdorysně vyčnívala vstupní věžice. Kolem obíhala do pětiúhelníka tvarovaná kamenná hradba zakončená cimbuřím a před branou se nacházel půlměsíc příkopu. Vnější příkop byl zčásti zrušen sypaným náspem, jehož venkovní líc zpevňovala dřevěná plen­ ta a v nárožích se nacházely pětiboké bastiony. Teprve toto opevnění, jež mě­ lo dobové označení palánek, důsled­ ně obklopil příkop upravený z ramen řeky a zčásti i další ostrov srpovitého utváření. Přes něj procházela příjezdo­ vá cesta. Alespoň tak komplex vyhlíží na zobrazení z konce 17. nebo počátku 18. století, které se uchovalo v soukro­ mém držení blíže neznámého občana města. Na internetu a nejnověji v kniž­ ní publikaci je spolu s archivní situ­ ací (z archivu v Darmstadtu) a půdo­ rysnou rekonstrukcí prezentuje M. Eli­ áš. Vnější opevnění vznikalo od roku 1543 za Františka Nyáriho (t 1553). Nařízení sněmů z let 1556-67 prá­ ce na stavbě fortifikací přikazuje, ale vzhledem k jejich dřevohlinitému cha­

rakteru šlo zřejmě i o provádění po­ třebné údržby. Od roku 1569 byl majitelem Šuran Šimon Forgách (Forgáč), jehož funk­ ce velitele předdunajského vojenské­ ho obvodu po něm přímo vyžadovala obranu vlastního hradu i panství. Na-

300

víc vlivem Šimona byl předdunajský hlavní kapitanát na šuranský hrad do­ konce přemístěn a setrval na něm do roku 1581. V roce 1599 koupil panství velmož Štěpán Illésházy, jehož kon­ troverzní politické manévrování však roku 1605 přineslo dobytí hradu císař­ ským vojskem. Štěpánova vdova Kate­ řina Pálffyová v roce 1613 přepustila hrad Tomáši Bosniakovi, který se za­ sloužil o dobytí sídla a stal se pak i ve­ litelem obsazené pevnosti. Tak zapo­ čal jeho strmý kariérní vzestup. V ro­ ce své smrti (1634) působil ve funkci kapitána Horních Uher a po jeho po­ tomcích se ve vlastnictví střídaly růz­ né rody. Při turecké ofenzívě v roce 1663 byl hrad násilně obsazen a přes několik po­ kusů o dobytí nazpět zůstaly Šurany ce­ lých jednadvacet let v tureckém podru­ čí. Ale to byly i •'’Nitra, Nové Zámky, blízké /’Komjatice, a dokonce i ^Hlo­ hovec. Z této doby se nám také zachoval nákres a popis hradu od tureckého ces­ tovatele E. Čelebiho. Podle něho hrad tvořil „čtyřhranný dřevěný palánek“, 403. Šurany - hrad s protitureckým

opevněním na konci 16. století

TEMATÍN

4O4.Tematín - letecký pohled od západu

ŠURICE viz SOVÍ HRAD

na jižní straně s dvojitou prkennou bra­ nou, byl obklopen vodním příkopem, přičemž uvnitř se nacházela zbrojnice a „dokonalá děla“. Až po porážce Tur­ ků u Vídně (1683) se v roce 1684 po­ dařilo oddílu Adama Czobora nenadá­ lým přepadem pevnost obsadi t. Poslední válečné události se dotkly hradu za po­ vstání Františka II. Rákócziho. Od roku 1704 ho dvakrát dobyli povstalci a dva­ krát císařští, naposled roku 1710 gene­ rál Heister. Poškozený hrad se pak roz­ padal a v roce 1867 se jako poslední zří­ tila věž; pravděpodobně šlo o věž brány vnějšího opevnění. Organismus města a ruce jeho obyvatel se pak postaraly o jeho úplný zánik. MP Lit.: Matunák 1889; Markovič 1943; Zrubec - Nemček 1968, 33-77; Súpis 1969, 265; Engel 1977, 152; Kopčan - Krajčovičová 1983, 170; Engel 1996, 417-418; Eliáš 2006.

TEKOVSKÁ BREZNICA viz BREZNICA TEMATÍN, obec Hrádok (okr. Nové Město nad Váhom) - rozsáhlá ruina hradu se rozkládá na konci rozložité­ ho hřbetu (564 m a m.) skoro 4 km ji­ hovýchodně od obce Hrádok, tedy po­ měrně hluboko v nitra pohoří Považský Inovec. Kvůli své poloze byl hrad původ­ ního královského založení spíše mo­ cenským a správním centrem velkého panství než ochráncem vzdálených ko­ munikací v údolí Váhu. Ve funkci pa­ trně nahradil raně středověkou opev­ něnou lokalitu, jejíž zřetelné stopy se nacházejí na kopci Hradiště (426 m n. m.) východně od obce Hrádok, a na­ opak po polovině 17. století jeho obyt­ nou a správní funkci převzaly půvabné zámky v Lúce a Brunovcích.

301

Tematín patří ke starší vrstvě povážských hradů, neboť se připomíná už roku 1270, kdy byl za obranu hradu ve válkách o trůn jeho ročním lénem od­ měněn jistý župan Michal, syn Ondře­ jův. Potvrzení králem Štěpánem V. dva roky nato ale svědčí o tom, že mu zůstal déle. Historik J. Lukačka soudí, že ten­ to Michal (z rodu Rosd) hrad dokonce založil, pokud fundátory nebyli Hunt-Poznanovci z Bíně. Od konce 13. sto­ letí až do smrti Matúše Čáka (1321) byl Tematín přirozeně součástí jeho rozleh­ lého dominia. Pak připadl králi Karlu Robertovi a jeho nástupce Ludvík I. Velký ho v roce 1348 přepustil magist­ ru Vavřincovi, praotci rodu Ujlaki. Přes maďarské jméno byl tento rod sloven­ ského původu, o čemž svědčí Vavřinco­ vo příjmení Tót (Slovák, latinsky Sclavus). Hrad hned převzal jeho syn a poz­ dější palatin Mikuláš Kont, jehož rod jej držel i v 15. a na počátku 16. stole­ tí. V roce 1524 prodal král Ludvík II.

TEMATÍN

Jagellonský hrad Alexiovi Thurzovi, který v okolí získal i další ujlakiovské statky (**Šintava, ** Hlohovec). Po jeho smrti (1543) se rozhořely více než pa­ desátileté spory o dědicví, ale nakonec Tematín plně vlastnil Stanislav Thurzo, jenž ještě před třicetiletou válkou stačil hrad opravit a opevnit. Po vymření Stanislavovy rodové větve (1636) spadly statky na králov­ skou komoru, která je brzy (1638) za­ stavila a v roce 1658 na Tematíně zís­ kal významný podíl rod Bercsényiů. Hrabě Mikuláš Bercsényi byl hlavním vojevůdcem povstalců Františka II. Rákócziho a kvůli tomu po pádu povstá­ ní v roce 1710 císařské vojsko hrad ob­ lehlo a po třech dnech dobylo. Protože přirozeným centrem jednotlivých dílů panství se už před nějakou dobou sta­ ly zmíněné kaštiely v Lúce a Brunovcích, byl hrad nadále ponechán svému osudu. Z roku 1686 ještě pochází popis hradu, který publikoval J. Kočiš; využi­ jeme ho při popisu architektury. Nej známější pohled na hrad před­ stavuje hranu vysokého střepu hrano­

lové věže za zubatou masou zdivá vy­ tvarovanou do podoby lodní přídě. Ač­ koliv obě stavby místně sousedí, časo­ vě jsou velmi vzdálené. Zatímco nižší zavalitá hmota patří bastionu z počát­ ku 17. století, mocná věž o rozměrech 9 x 9 m (interiér 3,3 x 3,3 m) patří ne­ odmyslitelně ke středověkému hradu. Kupodivu však ne k nejstarší dispo­ zici z poloviny 13. století. Stála sice vetknutá nakoso v průčelí obráceném k přístupu, ale nikoli v čele, a byla do něho vložena okolo roku 1300. Tím směrem se též ostřím obracela menší věž stojící ve vysunutém cípu přibliž­ ně pětiboké dispozice uzavřené hrad­ bou, která na východě ujela po svahu. Torzo této věže přísluší prvotnímu hra­ du z poloviny 13. století, kam patří také dovnitř otevřená věž s portálem brány. Tuto přesnost datování dovolují vý­ sledky čerstvého dendrologického vý­ zkumu. Nejstarší obytnou budovu ne­ známe, ale stála asi v místě pozdějšího jižního paláce. Tam původní obvodo­ vou hradbu brzy nahradila nová, kte­ rá snad vznikla současně s hlavní věží

405. Tematín - vývojové schéma hradu: 1 - hrad ve 13. a 14. století, 2 - jiné gotické

zdivo včetně základů, 3 -pozdní gotika a raná renesance, 4 - renesance, 5-17. století, 6 - nejstarší zdi na severu jádra

302

a věžovitým palácem v severním kou­ tu dispozice. Tento palác později sply­ nul s gotickým palácem podél severní hradby, z něhož se po radikálních pře­ stavbách dochovala jen část jeho zdi­ vá a dispozice. Patrně v 15. století po­ stavili předbraní s novou branskou věží v čele, které vhodně zaplnilo původní úskok v průběhu raně gotické hradby. Východní zeď předbraní ale od základu přestavěli v renesanci a zároveň opatři­ li tarasem pro děla. Plocha před hradem na severu, na níž se nachází předhradí z konce stře­ dověku, jistě nezůstala volná ani dříve a sloužila jako hospodářsky využívané a jednoduše přihrazené předpolí. Hrad­ ba s několika pětibokými a ostře hrana­ tými baštami je vybavena dvěma řada­ mi střílen pro ručnice a starší jednodu­ chou ohradu nahradila asi v první tře­ tině 16. století. Prudké svahy po bocích neumožnily vykopání příkopů, které vzhledem k nepřístupnosti ani nebyly nutné. Avšak terénní stupně na mírně­ ji klesajícím severním hřebenu svědčí o tom, že tam k nějakému zabezpeče­ ní (vály a tarasy) patrně došlo. Krátký příkop v podobě jámy se nacházel před branou, jíž se do předhradí vstupovalo od západu.

TEPLICE

406. Tematín - rekonstrukce podoby hradu na počátku 14. století

Pozdně renesanční činnost na hradě je poměrně dobře rozpoznatelná. V já­ dru k ní patřily dvě menší budovy vy­ stupující do nádvoří, jinde ale dobře dochované fortifikační prvky. Protáhlá klínovitá bašta chránila bránu předhradí a kontrolovala cestu západním sva­ hem, v čemž jí napomáhala oblá bašta na jihozápadním nároží vnitřního hra­ du. Pozornost věnovaná vstupu se pro­ jevila ještě výstavbou druhého předbraní se dvěma drobnými oblými útvary v nárožích. Pod jednou z těchto bašt se nacházela nová první brána, kte­ rá se však už rozpadla. Tehdy - a jis­ tě i dříve - se upravovaly také obytné budovy a ve zdivu odlišitelná je náhra­ da patrně poškozeného úseku západní hradby jádra. Posledními většími ak­ cemi byly zřejmě jednak dlouhé stave­ ní při východní hradbě jádra, a hlavně mohutná hmota bastionu v čele hradu. Dutinu bastionu možná později upravi­ li k bydlení. Jeho zařazení do 17. sto­ letí je téměř jisté a do doby Stanislava Thurza velmi pravděpodobné. Přes ur­ čité jistoty v počátcích hradu musí ná­

sledovat další výzkumy, které by před­ ložený nástin vývoje upřesnily. Z konfrontace reality s popisem hra­ du z konce 17. století lze zřetelně spe­ cifikovat úlohy velkého paláce na seve­ ru. Vedle brány do nádvoří vystupova­ la (téměř rozpadlá) kuchyně a v patře 407. Tematín - branská věž s hlavním

vstupem z poloviny 13. století

303

bývalého věžovitého paláce jsou vidět pozůstatky dvou zmiňovaných kleneb. Dále tam byly kaple, sál, jídelna a kle­ nutá jizba. V přízemí východního sta­ vení byly mj. stáje a kočárovna, v patře čtyři obytné místnosti s okny do nádvo­ ří a pokoj kastelána s komůrkou, patrně v prostoru nejstarší věže. Protože čelo hradu zabezpečoval bastion, velká věž už nesloužila obraně. Skladovali v ní obilí a obsahovala zbrojnici a místnost pro dráby. Počtem, členěním a funkcí místností se hrad svému středověkému předchůdci vzdaloval, ale k pohodlné­ mu a snadno dostupnému zámku se ješ­ tě ani neblížil. Není divu, že majitelé v roce 1710 poškozený hrad neopravi­ li a rádi zůstali v novém zámku v Brunovcích. Viz též obr. 12. MP, MB Lit.: Ethey 1926, 91-93; 1936b, 183-188; Fialová - Fiala 1966, heslo Tematín; Ondrejka 1971; Menclová 1973, 412, 416; Fiigedi 1977, 204; Kočiš 1989, 26-32; Nešpor 1989a; Engel 1996, 442; Žbirková 1998; 1999-2000; Váliné Pogány 2000, 309-310; Mrva 2001; Barta - Bóna Heussner 2005. TEPLICE, též PUSTÝ HRAD, obec Sklené Teplice (okr. Žiar nad Hronom) - skromné zbytky málo známé­ ho hradu na protáhlém zalesněném vr­ cholu (629 m n. m.) západního pásma Štiavnických vrchů necelého 1,5 km západně od obce. Samotná poloha předurčovala hrad ke kontrole jedné z přístupových cest do Banské Štiavnice, jejíž význam ja­ ko střediska báňské oblasti vzrostl ve druhé polovině 13. století. Povrcho­ vými průzkumy je dolování doloženo i v bezprostřední blízkosti hradu, a to na severním svahu hradního vrchu při někdejším hradním rybníku. Zřejmě v souvislosti s potřebou ochrany těž­ by a cesty do Štiavnice je možno za­ ložení doposud nezkoumaného hradu předpokládat už v průběhu 13. století, kdy okolní území patřilo ostřihomské­ mu arcibiskupovi. V písemných rela­ cích se však hrad Thoplicze objevuje až od 15. století. Uvažované časové zařa­ zení by mohly nepřímo podpořit i nále-

TEPLICE

408. Teplice - terénní náčrt zbytků hradu

zy střepů v areálu hradu, které pochá­ zejí ze 14.-16. století. Z dochovaných terénních reliktů je možné usuzovat, že v nejvýše polože­ ném jižním nároží hradního jádra licho­ běžníkového tvaru (cca 35 x 25-45 m) stála hlavní věžová stavba, orientovaná proti směru přístupu. Z další zástavby je z utváření povrchu a fragmentů zdi­ vá možno dedukovat polohu paláce při­ loženého k východní hradbě; druhý, do skály zahloubený objekt (5,1 x 3,9 m) v sousedství věže je pravděpodobně pozůstatkem cisterny. Na severu jádro chránil pravděpodobně parkán a pří­ kop, před nímž se rozkládalo menší předhradí. Příjezdová cesta po překoná­ ní mohutného šíjového příkopu stoupa­ la podél západního boku jádra, vstou­ pila do předhradí a po obratu ústila do jádra od severu. Terénní relikty na jiho­ východním skalnatém výběžku nasvěd­ čují dalšímu rozšiřování jádra, asi při opevňovacích pracích v 15. století. Bylo to rušné století, v jehož polo­ vině se hrad dostal do rukou Jiskrových žoldnéřů. Když se ho podařilo vyma­ nit, vydal Jan Hunyadi v roce 1456 na opravu škod 400 zlatých a vrátil hrad nazpět ostřihomskému arcibiskupovi Janu Vitézovi. Avšak záhy došlo v prů­ běhu bojů o uherský trůn s polským králem Kazimírem k opětovnému po­

škození objektu. V souvislosti s uve­ denými vojenskými operacemi je po­ třebné upozornit na zachovaný zbytek opevnění položeného cca 450 m jižně od hradu. Jeho malou oválnou plochu (osy 27 a 15 m) vymezuje val a okruž­ ní příkop. Osamocené situování a vý­ zkumem doložené krátkodobé využi­ tí naznačují, že mohlo jít o tzv. obléhací opevnění, jež sloužilo bezpečné­ mu ubytování oddílu dobyvatelů, kteří hrad izolovali od okolí a bránili jeho zásobování. Hrad, který po příměří (1472) připa­ dl jágerskému biskupu Janovi, byl zřej­ mě silně poškozený a delší čas neopra­ vovaný. Podle listin byl teprve v roce 1489 jako majetek královny Beatrix vysokým nákladem radikálně obnoven a zároveň vybaven děly a střelným pra­ chem. Postupně však ztrácel dřívější význam a zřejmě poslední úlohu sehrál v době turecké invaze, kdy fungoval jako signalizační stanoviště - vartovka. Písemná zmínka o „starém hradě“ ve zprávě o obchůzce katastru v roce 1602 už naznačuje nepatrnou vojen­ skou hodnotu objektu. Zřejmě krátce potom úplně zpustl a jeho stavební ma­ teriál posloužil v letech 1807-11 oby­ vatelům Sklených Teplic na stavbu tamějšího kostola. MB Lit.: Kmet' 1901, 80-86; Csánki 1925, 294; Junas 1975; Bona 1991b; Žebrák - Bednář 1992; Bednář 304

Fottová 2002; Gutek - Matějka 2002, 4-5; Labuda 2002, 274. TIBAVSKÝ HRAD viz CHOŇKOVCE a PODHOROĎ

TISOVEC, jinak HRADOVÁ (okr. Rimavská Sobota) - nepatrné zbytky zdivá zaniklého hradu na strmém vr­ chu s příznačným jménem Hradová (887 m) asi 1,2 km západně od měs­ tečka Tisovce. Ke stavbě hradu byla zvolena těžce přístupná vrcholová poloha na ostrém vápencovém hřebeni, která byla osídle­ na už v době bronzové. Období vzniku hradu soudobé písemné prameny neza­ chycují a datačně málo produktivní byl žel i nedávný archeologický výzkum. I tak však výzkum vedený K. Práškem a Š. Holčíkem a následný architekto­ nický rozbor M. Šimkovice přinesly nové poznatky alespoň o charakteru hradního opevnění. Sestávalo z kamen­ né hradby, která ohrazovala v prostoru mezi západním a východním koncem 200 m dlouhého skalního hřebene dvě samostatně opevněné části. Lépe prozkoumaná východní část o ploše cca 1,7 ha, zvaná též Starý hrad, byla přístupná průjezdem hranolové věže (8x8 m). Spolu s vedlejší pětibokou věží s břitem se z vnitřní strany přimykaly ke zděné hradbě 2,2 m sil­ né, která pokračovala až po hranu vý­

TOPOEČIANSKY HRAD

chodního skalního srázu. Podobná, ale rozměrnější branská věž zpřístupňova­ la i druhou část hradu na západě (tzv. Nový hrad), která je vzdálená od vý­ chodní zhruba 400 m. V jejím soused­ ství dodnes ční tzv. Okrúhla skala se zbytky zdí, jež signalizují přítomnost dřívějšího strážního objektu. Nepatrná frekvence nálezů po středověkém osíd­ lení nepřímo naznačuje krátkodobé, re­ spektive jen plánované využití této for­ tifikace, která, jak se zdá, ani nebyla v celém rozsahu ukončená. Charakter vstupní věže se zbytky konstrukce po uchycení dvojkřídlé brá­ ny nápadně připomíná branskou věž zvolenského **Pustého hradu z doby okolo poloviny 13. století. Také moti­ vem pro budování rozsáhlé a těžko pří­ stupné fortifikace nad Tisovcem mohla být situace krátce po tatarském vpádu v letech 1241 -42, kdy se z obavy před návratem Mongolů narychlo budovaly nové hrady refugiálního (útočištného) charakteru. Jejich význam však brzy upadl, a tak často ještě ani nedostavě­

né brzy zanikly. Rozřešení otázek bliž­ šího funkčního určení a časového zařa­ zení hradu může ale napomoci jen dal­ ší výzkum. Písemné prameny uvádějí osadu Tisovec až v roce 1334 jako majetek kaločského arcibiskupa, později patřila rodu Kacsicsů a roku 1438 už jako pří­ slušenství hradu ^Hajnáčka. V litera­ tuře tradované založení hradu králem Matyášem Korvínem či Štěpánem Zápolským na obranu proti Cechům (brat­ říkům) nebylo zatím prokázáno a vzhle­ dem k charakteru a poloze opevnění se jeví i nepravděpodobné. Avšak krátko­ dobé druhotné využití lokality nelze vy­ loučit, a to jak bratříky, tak loupeživým rytířem Matějem Bašem, který sídlil na nedaleké ^Muráni. Možné je i zapojení do stavovských povstání v druhé polo­ vině 17. století, kdy ho údajně císařští vojáci obsadili a zbourali. Ještě koncem 18. století byly ostatně viditelné zbyt­ ky příjezdové cesty, podzemních pro­ storů hradu a neobvykle hluboké stud­ ně. Dnes je kromě jeho nepatrných nad­

zemních fragmentů možné ve východní části zhlédnout zakonzervované zbyt­ ky odkrytého přízemí bývalé branské věže. MB Lit.: Botto 1898, 128; Vende 1903, 100-101; Janota 1938/3, 190-193; Horanský - Hutka - Prášek 1999; Bartík - Holčík 2000; Bartík Holčík — Hutka 2000; Bartík — Horanský — Hutka 2002; Bona Šimkovic 2003, 62. TOBOL viz KAPUŠANY, respektive MEDZIANKY TOPOEČIANSKY HRAD, obec Podhradie (okr. Topolčany) - zdaleka vidi­ telná zřícenina hradu na skalnatém hře­ benu (cca 490 m n. m.) na východním okraji Považského Inovce bezprostřed­ ně nad Podhradím. Jeho založení na konci 13. století dávají historikové do souvislosti s Matúšem Čákem Trenčianským nebo do­ konce s jeho otcem Petrem. Již Petr to­ tiž v rozsáhlém okolí spolu s bratrem

409. Tisovec - půdorys zbytků východní části hradního komplexu - tzv. Starého

20 m

hradu

305

TOPOEČIANSKY HRAD

■. ■ Wzm -■

í®