Duchovní úspěch?: slovo k novým proudům v křesťanství 8085397056, 9788085397055

Citation preview

Duchovní úspěch? k novým

proudům v křesťanství

M. Basiiea Schlinková

DUCHOVNÍ ÚSPĚCH? Slovo k novým proudům v křesťanství

© Matka Basilea Schlinková

Duchovní úspěch? Přeloženo se souhlasem podle originálu © „Geistlicher Erfolg?“ - Evangel ische Marienschwesternschaft Darmstadt - Eberstadt Vydalo nakladatelství ICHTHYS Havlíčkův Brod v roce 1992 1. vydání Za edici odpovídá ThMgr. Milan Krchňák Expeduje ICHTHYS, 580 01 Havlíčkův Brod, Kobzinové 2088 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, s. p.

ISBN 80-85397-05-6

Kříž - nepřátelství ke kříži V dnešní době se zdá, že je Boží království vzdálenější než kdy jindy. Satan usiluje vší mocí o zbudování svého panství na zemi. Chce mnohé lidi dobrovolně vtáhnout pod svou moc prostřednictvím hrozných hříchů, které ovládají zemi. Stále více se rozšiřuje okultismus, teroris­ mus, vraždění, drogová závislost, satanismus, korupce, revolty, homosexualita, smilstvo, rozvody a několikamiliónové vraždění nenarozených dětí. Mnohé skupiny a hnutí sice tvrdí, že království Boží nyní začíná vítězit: znamení a zázraky, ke kterým dochází, uzdravování, vyhánění démonů - nová vylití Ducha svátého na mnohých místech prý jsou toho svě­ dectvím. Avšak v cestě příchodu do království Božího stojí dnes odporné hříchy a způsobují na zemi peklo, při­ nášejí velké utrpení. Téměř v každé rodině, v církvi, ve sborech, ve školách, v závodech existuje utrpení zkrátka v nějaké podobě „kříž“. Nikdo mu neunikne. Co je ale nejhlubší podstatou toho, že lidstvo je následkem do nebe volajících hříchů poznamenáno utr­ pením jako nikdy předtím? To, že odmítá kříž a utrpení. Rebeluje se u všeho, co je trochu obtížné. Často se sáhne po drogách, když jsou problémy v manželství, když dojde k nevěře nebo rozvodu. Jsou-li těžkosti v zaměst­ nání, je řešením alkohol, který je v poslední době mno­ hem více rozšířen a zruinoval mnohé životy a rodiny. Protože nemáme rádi finanční či jiné oběti, které jsou

3

spojeny s výchovou dětí, raději volíme přerušení těho­ tenství, ano vraždu dětí... Téměř všechna ohavnost hříchu, který nám způso­ buje tolik těžkostí a zhouby, má svůj původ v odmítnutí kříže a utrpení. Princip žádostivosti ovládá lidi nejenom v sexuální oblasti, nýbrž i v oblasti duše a ducha. Chceme se vyžívat, toužíme po vysoké životní úrovni, moci nebo bohatství. Nechceme se ničeho zříci nebo přijmout kříž. Tím si do svého života přineseme těžké utrpení. Vzpoura proti kříži je satanova nejrafinovanější taktika, aby mohl lidem na zemi připravit peklo místo království Božího. Ach, kéž by mnozí věděli: kdybych dále nesl kříž ve svém manželství, nebyly by mé děti psychicky pozname­ nané, kdyby mnozí, kteří z nenávisti ke kříži sáhnou ke drogám, vzali svůj kříž z Boží ruky, nebyli by se stali rui­ nou nebo by nepodlehli drogové smrti. A tak bychom mohli pokračovat v pohledu na tisíce a milióny, které žijí v zoufalství a ubohosti - mezi nimi ti, kteří se nazývají křesťany. Často je souvislost mezi jejich těžkostmi a kří­ žem, který odvrhli. Tím se obrátili proti Ježíši, neboť: „Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem“ (L 14,27). Potom satan nalezne otevřené dveře, aby mohl uchopit člověka do svých rukou. Mnozí se však dostanou ještě do hlubšího zoufalství: brzy se dostaví nesrovnatelně větší utrpení. Boží soudy, které přijdou na tuto zemi, budou ničit. Neboť my nejde-

4

me vstříc době „Božího království“, v které se stále více lidí stává působením Ducha svátého občany Jeho krá­ lovství. Ne, my jdeme vstříc těžkým Božím soudům, svě­ tové katastrofě, neboť hřích vyvolává Boží soud. Protože naši zemi ovládá ohavnost hříchu, přijde soud jako nikdy předtím. S tím musíme počítat. Neměli by teď zodpovědní v církvi a vůdcové duchov­ ních hnutí, obcí a kroužků křesťanů, jako řešení svých problémů zvěstovat: „Připravte se! Vezměte na sebe svůj kříž, následujte Ježíše!“ Avšak místo toho se často nabízí opak - rozličnost učení a praktik, většinou zbožně zbarvených a s příjemně znějícími názvy, které milióny lidí odvádějí od kříže, a tím od Ježíše: úspěšné techniky (které patří k teologii úspěchu) - pozitivní myšlení myšlení o možném - určité metody vnitřního uzdravo­ vání - vizualizace („naše přání se uskuteční!“)... Protože dnes tolik lidí žije ve strachu před budouc­ ností a často dokonce v zoufalství, měla by hlavní váha zvěstování spočívat v tom, aby byl zlomen odpor ke kříži. Neboť toto nepřátelství ke kříži ovládá lidstvo našich dnů jako pekelná moc, která vtáhla mnohé do svých pout. Parola zní: „Pryč s křížem!“ - „Máme právo na svo­ bodu, sebeurčení, seberealizaci, na sexuální volnost, materiální zajištění, pokoj a vše, co potřebujeme pro tělo, duši a ducha.“ Zvláště „osvobodivě“ působí na mnohé, když je mezi křesťany učeno, že lidské těžkosti prý nespočívají v pýše, nýbrž jsou z toho, že si o sobě málo myslíme. Máme se zbavit svých komplexů méně-

5

cennosti, máme znovu nalézt sami sebe a tím získat sebevědomí a respekt před sebou. Většina lidí rebeluje, když musí žít v chudobě. Ne­ chtějí se omezovat a pokořovat. Neuznávají, že právě svým rebelováním se dostávají do neštěstí, protože se tím staví proti Ježíši. Když Ježíš říká: „Kdo mne chce následovat, vezmi na sebe svůj kříž a následuj mne“, potom k nám volá věčná láska, která nám ve skutečnosti nechce dávat těžký kříž, který by nás usmrtil nebo uvedl v zoufalství. Mnohem více nám dává kříž z lásky k nám. On ví, že potřebujeme to, co slouží k našemu nejlep­ šímu. Kříž přinese pokoj, ovoce a věčnou radost, když ho z Jeho ruky přijmeme. Když na nás Bůh právě v této poslední době sesílá těžké zkoušky, například velké přírodní katastrofy, epi­ demie jako AIDS, potom je to proto, že nás chce ochrá­ nit před soudy, které mají přijít. Nejtěžší pro Jeho lásku je, když nás musí trestat. Proto se ještě Bůh snaží všemi prostředky, aby nás přivedl k obrácení, aby nám dal uleh­ čení. Je pro Něho velkým utrpením, když vidí, jak Jeho stvoření je ničeno hříchem. Vždyť ho potom bude muset v soudu naprosto zničit. Když myslíme na ty bezpočetné, kteří si v dnešní době berou život - kteří jsou kvůli totálnímu zoufalství na psy­ chiatrických klinikách - kteří jsou zcela zahořklí a bez útěchy, protože nevidí žádné východisko ze svého utr­ pení, nám jich je líto. Chtěli bychom jim ukázat cestu: Pojďte k Pánu Ježíši! On nese kříž, On je ten ukřižo-

6

žovaný, který zaslíbil: Kdo ztratí svůj život pro mne, ten ho nalezne (Mt 10,38-39). Potom naše cesta neskončí v království radosti a blaženosti teprve na věčnosti, nýbrž již dnes bude naše srdce naplněno radostí, útě­ chou a pokojem. Ano, království Boží přijde - v plném působení samo­ zřejmě tehdy, až znovu přijde Pán Ježíš. Ale v zárodku už může růst mezi námi tam, kde jsou lidé, kteří ho před­ stavují a jako občané Ježíšova království žijí podle Jeho zákonů. Nesou na sobě některá znamení, která má i Pán tohoto králoství. On je Boží Beránek, a proto i oni jdou cestou Beránkovou. V Kázání na hoře Pán Ježíš jasně zvěstoval podmínky příslušnosti k Božímu království. Ti, které On blahoslaví, nejsou ti, kteří prožívají nebo konají zázraky, nýbrž ti, kteří nesou utrpení, chudí, pla­ čící, ti, kteří jsou pro Něho nenáviděni a posmíváni (Mt 5 a L 6). Nalézá-li Pán Ježíš takové lidi, je to rozhodující pro náš svět, který je už téměř rozpadlý v hříchu. Je to důle­ žitější než uzdravování, i když jsme za ně vděčni. Uzdra­ vení přinese v mnohých případech jenom osvobození od tělesných utrpení, ale neobnoví duši. Samozřejmě jsme vděčni, když při evangelizacích pomáhají zázraky a zna­ mení, aby byli lidé přivedeni k víře v Ježíše. Ale nejdůle­ žitější otázkou zůstává, jestli tím byli uvedeni do Ježí­ šova následování, to znamená, že na sebe vzali kříž. Kde se to stane, tam propukne Boží království. Neboť Ježíš dokonal své království pašijní cestou na kříž a zmr­

7

tvýchvstáním. Tak i dnes září království Boží jenom tehdy, když neseme kříž.

Na čem bude v budoucnosti záležet V těžké době, která přijde, obstojí jenom ti, kteří budou silní, ano „ohnivzdorní“ z utrpení, kterým předtím museli projít. Není to jenom pro nic za nic, že apoštol Pavel vypočítává svá utrpení. Zvěstuje, co bylo tím nej­ důležitějším v jeho životě a co ho přivedlo k vítězství a ke zplnomocnění ve službě. Píše: „Ale ve všem se chovající jako Boží služebníci, ve mnohé trpělivosti, v utišeních, v nedostatcích, v úzkostech, v ranách, v žalářích, v nepokojích, v pracích, v bděních, v postech. V čistotě, v umění, v dlouhočekání, v dobrotivosti, v Duchu svátém, v lásce neošemetné. V slovu pravdy, v moci Boží, skrze zlou i dobrou pověst, jako bludní a jsouce pravdomluvní. Jako neznámí a jsouce známí, jako umírající, a aj živi jsme, jako potrestaní, a nezmor­ dovaní, jako smutní, avšak se vždycky radující. Jako chudí, však mnohé zbohacující, jako nic nemajíce, avšak všemi věcmi vládnouce.“ (z 2.K 6,4-10). Ve 2.K 11 ukazuje Pavel zároveň svou „vizitku“, neboť před svým sborem znovu jmenuje těžkosti a nebezpečí, která vytrpěl (verše 23-28). Ve všech epištolách sborům a v napomínáních starším

8

a vůdcům sborů nalézáme nejednou požadavek, aby činili znamení a zázraky kvůli příchodu Božího krá­ lovství. O daru činění zázraků se Pavel zmiňuje jenom krátce v l.K (kap. 12,10 a 29), o vyhánění démonů se ne­ zmiňuje vůbec. Stejně tak Pavel dosvědčuje: „Znamení zajisté apoš­ tolství prokázána jsou mezi vámi ve vší trpělivosti, i v divích a v zázracích a v mocích.“ (2.K 12,12). Toto pla­ tilo o životě těch mladých křesťanských sborů, o kterých se mluví ve Skutcích apoštolských (kapitoly 2,43; 6,8; 8,7; 16,18). Přesto z celého svědectví Nového zákona cítíme, že těžiště duchovního života nespočívalo v duchovních darech. Zjevně mají pro Pavla jenom podřadný význam. Středem zájmu je svědectví o Ježíši Kristu, o ukřižovaném, o Jeho vykupitelské oběti (l.K 2,2). Tím Pavel zůstává zcela ve šlépějích svého Mistra; neboť Ježíš od počátku dobrovolně volil jesličky a kříž, čili cestu chudoby, lidské bezmocnosti, utrpení, poní­ žení, vysmívání - také i v těch třech letech, kdy činil zna­ mení a zázraky. Ne skrze své zázraky a znamení dokonal Ježíš to největší, nýbrž tím, že šel cestou utrpení až na kříž. V tom byla plná moc. Jeho jméno je „Beránek Boží“. Znamená, že Ježíš trpěl, nesl svůj kříž, na kříži zvítězil nad satanem - ne skrze zázraky. Proto k pravému následování Ježíše patří, že se zřekneme svých vlastních žádostí a přání a budeme chtít ztratit svůj život (L 14,33; Mk 8,34-35). V epištolách se píše o tom, abychom vydr­ želi v boji víry - „tělo své ukřižovali s vášněmi a se

9

žádostmi“ - abychom toužili po lásce - abychom nezou­ fali ve svých těžkostech - abychom nepovažovali trestá­ ní, kříž, utrpení a pronásledování za něco neobyčejného, nýbrž jako součást našeho křesťanského života, pokud zůstáváme na této zemi (Ga 5,24; l.P 4,12n). Ježíš zvěstoval pokání a nesení kříže, proto budou Jeho opravdoví následovníci jenom malou skupinou. Ježíš hovoří o „malém stádci“ (L 12,32) a o „úzké bráně“ (Mt 7,13) a že bude jenom málo těch, kteří vcházejí. Opravdoví následovníci apoštola Pavla, kteří tenkrát pevně obstáli v těžkých utrpeních a pronásledováních, byli také jenom malou skupinou. „Všichni zajisté svých věcí hledají“ (F 2,21) naříká apoštol Pavel na konci svého života. Musel prožít, že bylo jenom málo těch, kteří šli opravdu cestou Ježíše, ačkoliv většina nově obrácených dostala dary Ducha. Samozřejmě nás tyto zkušenosti nemají vést k tomu, abychom byli spokojeni jenom „malým stádcem“. Kdo miluje Ježíše, miluje spolu s Ním i svět a trpí tím, že je poznamenán zkázou. V evangeliích často čteme, jak se Ježíši zželelo lidí a On činil vše, aby jim pomohl. O co více touží i dnes po tom, aby ještě mnohé vysvobodil. Tak nás Ježíšův příkaz k záchraně dosud nutí - pokud je to možné - zasáhnout masy, ale v jasném vědomí o duchovních zákonech Písma svátého. Když přibývá a na svět přichází vylití Ducha, jak je pro­ rokováno v Joelovi 3,1 násl., máme být vděčni za toto působení Ducha a za všechny, kteří tak přijdou ke

10

Kristu. Ale potom musíme dbát i na nebezpečí, která s tím jsou kvůli naší lidské slabosti spojena. Proto je nutné, abychom při zvěstování zdůrazňovali opravdové následování Ježíše a jak je nebezpečné, když jsou lidé masově konfrontováni se znameními a zázraky a nepři­ cházejí k pokání a k následování pod křížem. Neboť potom většinou nezůstanou na straně Ježíše a později dokonce přejdou na opačnou stranu, jak to Ježíš otřesně musel prožívat po rozmnožení chlebů a ostatních zázra­ cích. Spoluprožití těchto mocných činů nakonec na srd­ cích nic nevypůsobilo. Právě ti, kteří viděli Jeho znamení a zázraky, nebyli v následování upřímní, neobrátili se a nečinili pokání. Jim musel Ježíš říci vážné slovo, totiž že Kafarnaum bude sníženo až do pekla (Mt 11,23). Kolik z nich asi potom patřilo k zástupu, který křičel: „Ukřižuj ho!“ Rozšíření Božího království a tím i odebrání kořisti satanovi, nezávisí na tom, jak mnozí tvrdí, jaký je počet křesťanů, kteří činí znamení a zázraky - také ne na počtu těch, kteří znamení a zázraky prožijí, nýbrž že Ježíš nalezne lidi, kteří jsou Jeho opravdovými následovníky. Oni na sobě nesou znamení Ježíše, svého Pána a Mistra a mají moc v boji proti satanu a hříchu, protože zvolili cestu Ježíšovu, cestu kříže, na kterém On zvítězil. Na této cestě dojdou i oni vítězství - i kdyby to bylo pro­ střednictvím mučednictví. Zástup vítězů bude zpívat u trůnu Božího píseň Moj­ žíše a píseň Beránkovu (Zj 15,3) - přišli „z velikého sou­

11

žení“ (Zj 7,14). Zůstali Bohu věrnými tím, že trpěli. Pro­ žili Boha jako takového, který se skryl a ke všemu bez­ práví jejich protivníků mlčel - že dopustil, aby byla vylita krev Jeho svátých, aniž by zasáhl a zachránil jim život. Ale ti, kteří přicházejí z tak velikého soužení budou sémě opravdové církve Ježíše Krista, jako kdysi mučed­ níci, kteří nemilovali svůj život, nýbrž byli ochotni jít na smrt (Zj 12,11). Skrze ty, kteří pro Ježíše a Jeho krá­ lovství trpěli, přichází a roste Boží království na zemi.

Jednota všech - žádné rozkoly Křesťané, kteří nesou kříž, většinou také zůstávají spo­ jeni v srdečné vzájemné lásce. Dokonce, i když se před tím neznali, ihned při prvním setkání vládne vnitřníjednota, která je nad hranice národů, jazyků a denominací. Spojuje je neviditelné pouto. Jak blízcí jsou Božímu srdci, tak blízcí jsou sobě navzájem. Jde jim o jejich Pána a o Jeho čest. Proto i dnes cítí něco z Jeho hlubokého utrpení, ke kterému také patří roztříštěnost Jeho těla. Z toho důvodu chtějí činit tak, aby působili proti rozko­ lům a nejednotě mezi Jeho lidem. Svazek, který toto „obecenství lásky“ spojuje, je pevný a silný jako jejich láska k ukřižovanému Pánu. Jednotlivci sice patří k různým křesťanským denominacím a skupinám a chtějí v nich věrně setrvat, i když se s nimi třeba ve všech věcech neztotožňují. Leží jim na srdci, aby byli

12

pilíři své obce, zvláště pokud je živá. Tam, kde není, nebo kde je už zvěstování okleštěno moderními směry, budou hledat duchovní posilu u živých sborů. Ale potom ve své stávající obci budou odvážně a pokorně svědčit, aby jiným pomohli k probuzení. Když to bude možné, zůstanou ve své původní obci - i když tím budou trpět. Stejně tak mohou a mají být nově probuzení, kteří dostanou dary Ducha svátého, světlem a solí ve svých domácích sborech. Dary Ducha svátého slouží - když jsou používány podle biblických pokynů a v pravém pořádku - k budování církve. Často dostanou věřící duchovní dary na konferencích a jsou v modlitbě vysí­ láni do služby evangelizace. Když se potom vrátí plni toho, jaké znamení a zázraky prožili, vyvstane nebez­ pečí, že neobyčejné duchovní dary vystoupí příliš do popředí a jsou silně přeceňovány. Někteří si také myslí, že každý v církvi musí mít stejné prožitky. Jiní zase opustí svůj sbor a angažují se pouze v charismatickém kroužku. Nebo chtějí působit až do cizích sborů a církví. To ale bez svolení tamního kazatele zničí jednotu v lásce a tělu Kristovu způsobuje hluboké jizvy. Avšak Ježíšova poslední prosba byla, „ .. . aby jedno byli“ (J 17,21). Jedno v lásce - toto je zároveň hlavní předpoklad, aby Jeho království nastalo. Vůdci charismatických skupin by proto neměli vyzý­ vat křesťany, kteří dostali dary Ducha svátého, aby vystupovali ze svých sborů - zvláště tehdy, když se tam

13

biblicky věrně zvěstuje evangelium - a přestupovali do charismatických církví a sborů. Kde se ještě skutečně jasně zvěstuje Boží slovo, zůstává skála, na které sto­ jíme. Svůj úřad kazatele apoštol Pavel shrnuje slovy: „Nebo když v moudrosti Boží svět nepoznal skrze moudrost Boha, zalíbilo se Bohu skrze bláznové kázání spasiti věřící, poněvadž i Židé zázraků žádají i Řekové hledají moudrosti. Myt pak kážeme Krista ukřižovaného, Židům zajisté pohoršení a Řekům bláznovství.“ (l.K 1,21-23 dle Král.)

Poslední doba a duchovní dary Když Boží království nepřijde skrze znamení a zázraky, jaký význam potom vůbec mají duchovní dary v nastáva­ jící poslední době? Jsou nutné, když jde hlavně o pokání a o naše „ano“ ke kříži? Máme po nich přesto toužit? Jde především o dar uzdravování a zmocnění k vyhánění démonů? Má mít tyto dary každý - a nebo máme usilovat o všechny dary? Musí mít ti, kteří mají dary, nějaký vnitřní předpoklad? Nebo může jednoduše každý vklá­ dáním rukou dostat duchovní dary a potom je správně používat, když jenom věří v Ježíše Krista? Všechny tyto otázky zajímají velké okruhy věřících na celém světě. Mnohé skupiny křesťanů odmítají du­ chovní dary pro naši dobu - prý byly omezeny na první křesťany a všechno, co se teď projeví, je prý „ze zdola“ -

14

tedy démonického původu. Tímto negativním paušál­ ním odsudkem byl duchovní život od počátku našeho století vždy znovu udušován a bylo způsobeno mnohé bolestivé rozdělení v těle Ježíšově. Naše sesterstvo bylo obdarováno duchovními dary už při svém vzniku. Při vážném Božím soudu během těž­ kého bombardování Darmstadtu v roce 1944 došlo k pokání a vzplanula první láska k Ježíšovi v kroužcích mládeže, které jsme vedly spolu s Matkou Martyrií. Byl probuzen velký hlad po Božím slově a touha jít s Ježíšem Jeho cestou lásky, kříže a ponížení, chudoby, posluš­ nosti a posmívání. Na jednotlivce sestoupily různé dary a během let byly vždy znovu přezkušovány Božím slo­ vem a potvrzovány. Dnes po více než čtyřiceti letech „praxe duchovních darů“, mohu dosvědčit, že kdyžjsou užívány podle pořádku Písma svátého v 1. Korintským 12 a 14, nevedou na zcestí, nýbrž skutečně působí k užitku církve. Avšak již od počátku stál na prvním místě Ježíš, jako zmrtvýchvstalý a živý Pán - potom teprve duchovní dary. V našich srdcích má být hluboko vryt obraz Ukři­ žovaného, Beránka Božího, který šel pro nás až do konce cestou kříže. Z toho vyplývá, že chceme z lásky k Němu jít cestou kříže, zvláště teď v naší době, kdy je Pán tak hrozné posmíván, nenáviděn a „znovu ukřižován“ (srov­ nej Židům 6,6). Jeho srdce je zlomeno nad hrůzou hříchu. Je-li postoj našeho srdce k Ježíši správný - jako k muži

15

bolesti a zmrtvýchvstalému - potom je - to jsem proží­ vala vždy znovu, ať u našich sester či u jiných lidí - také používání duchovních darů správně podřazeno. Tak můžeme vděčně svědčit, že jsme vzkládáním rukou vždy znovu prožívaly uzdravení, dokonce i u těž­ kých nemocí, kdy už nebyla žádná naděje. Byly jsme svědky nádherné oslavy Boží při osvobození od satanova útlaku a prokletí. Dary víry, proroctví, zvěstování a pastýřské péče, moudrosti, poznání, vedení a organi­ zace napomohly k tomu, abychom mohly uskutečňovat naše rozsáhlé úkoly zde i v jiných zemích. Také charis­ mata jako mluvení jazyky, výkladu a diakonie (poskyto­ vání pomoci) působí mezi námi. Čím temnější a těžší bude naše doba, tím vděčnější smíme být za každou pomoc, kterou nám Bůh dává pro­ střednictvím charismat. Proto máme i dnes v začínající poslední době prosit za duchovní dary a děkovat, kde jsou darovány. Když je však Pán rozdílí, jde také o správ­ nost použití. Pavel, který byl také Pánem obdarován dary ducha, vysvětlil jasně svému sboru v Korintu, kde bylo neoby­ čejně mnoho charismat, jak by to mělo u věřících s těmito dary milosti vypadat. Tak neslyšíme např. nic o tom, že by všichni byli vyzýváni k tomu, aby uzdravo­ vali, nebo vyháněli ďábla. Naopak v 1. K. 12, 4-11 píše: „Rozdílníť pak darové jsou, ale tentýž Duch. A roz­ dílná jsou přisluhování, ale tentýž Pán. A rozdílné jsou moci, ale tentýž jest Bůh, kterýž působí

16

všechno ve všech. Jednomu pak každému dáno bývá zjevení Ducha k užitku. Nebo někomu bývá dána skrze Ducha řeč moudrosti, jinému pak řeč umění podle téhož Ducha. Jinému pak víra v témž Duchu, jinému dar uzdravování v jednostejném Duchu. Někomu pak divů činění, jinému pak pro­ roctví, jinému pak rozeznání duchů, jinému pak rozličnost jazyků, jinému pak vykládání jazyků. Ale to vše působí jeden a týž Duch, rozděluje jednomu každému obzvláště, jakž ráčí,“ (dle Král.) Tím je řečeno, že ne všichni musí dostat vzkládáním rukou jeden nebo dva dary a nebo, že některý jedinec má všechny dary; ať už šlo o apoštoly v dobách Ježíšových, kteří měli zplnomocnění přímo Pánem - a k těm patřil i Pavel. Apoštol Pavel sám vypočítává, co by mělo s ohle­ dem na úřady platit pro církev Boží do budoucnosti: „A některé zajisté Bůh v církvi postavil nejprv apoš­ toly, druhé proroky, třetí učitele, potom moci, potom dary uzdravování, pomocníky, správce, rozličnost jazyků. Zdaliž jsou všichni apoštolé? Zdali všichni proroci? Zdali všichni učitelé? Zdali všichni divý činí? Zdali všichni mají dary uzdravo­ vání? Zdali všichni jazyky mluví? Zdali všichni vykládají?“ (1.K.12,28-30) Tím je zase jednoznačně řečeno, že ne každý věřící má všechny dary nebo že všichni mohou mít dary uzdravo­ vání nebo vyhánění démonů. A když v Markovi 16,17 a 18 stojí, že tyto dary jsou udělovány těm, kteří věří

17

v Ježíše, potom tím není míněno, že každý má mít tento dar, nýbrž že v církvi Kristově existují. Ale už odedávna nesou v sobě charismatické dary nebezpečí, že budou těmi, kteří jimi byli obdarováni, přeceněny nebo špatně pochopeny - v naší době např. názor, že tam, kde jsou divý a zázraky, nastává království Boží. Zde platí, musíme být bdělí a zůstat stát na skále Písma svátého. Když Pán Ježíš působil, nebyly to nadpřirozené pro­ jevy Ducha, které nechaly nastoupit království Boží, nýbrž Ježíš sám, který byl v ponížení jako Syn člověka přesto Synem Božím, plný majestátu a velikosti, Mesiáš, Očekávaný, který přišel z nebes. Ano, kde se jenom ukázal, jednoduše Jeho přítomností přišlo království Boží. A dnes je to samé: kde se Ježíš zjeví u lidí a oni se nechají zasáhnout Jeho voláním k pokání, změní své smýšlení a nechají Jím svůj život řídit, tam nastupuje království Boží. Kde jsou lidé znovu vykoupeni k obrazu Božímu, představují sami něco z Božího království. Ne tedy zázraky, které Ježíš činil, přinesly království Boží, nýbrž On sám, který činil zázraky a dokonal ten největší zázrak svou vykupitelskou obětí. Když naproti tomu jako hříšní lidé činíme zázraky, jsou to dary milosti Ducha svátého, které nám tím ale nikdy neříkají, že přišlo království Boží. Znamení a zá­ zraky mohou pouze pomoci jako doprovodné zjevení, aby bylo království Boží vidět. Ježíš sám odmítá farizee,

18

kteří vyžadovali zázraky, a řekl jim, že jim nebude dáno jiné znamení než znamení Jonáše proroka: „Tehdy odpověděli někteří ze zákoníků a farizeů, řkouce: Mistře, chceme od tebe znamení viděti. On pak odpovídaje, díjim: Pokolení zlé a cizoložné zna­ mení hledá, ale znamení jemu nebude dáno, jedině to znamení Jonáše proroka. Nebo jakož byl Jonáš v břiše velryby tři dny a tři noci, takt bude Syn člo­ věka v srdci země tři dny a tři noci. Muži Ninivitští stanou na soudu s pokolením tímto, a potupí je, pro­ tože pokání činili k Jonášovu kázání a aj, víceť nežli Jonáš tuto.“ (Mt 12, 38-41 dle Král.) Ježíš před tím farizeům odpověděl: „Jestli já Duchem Božím ďábly vymítám, přišlo jistě mezi vás království Boží“ (Mt 12,28). To jim odpověděl na to, když tvrdili, že on vyháněním ďábla nastoluje království satana. Jeho odpověď, že vyháněním ďáblů přichází království Boží, musí být pochopena v souvislosti s tímto srovnáním a musí se vázat k Jeho osobě. Charismaticky obdarovaní lidé mohou svými charis­ maty jenom málo nastolovat království Boží. Charismata nejsou důkazem toho, že v sobě nosí království Boží. Proto jasně Ježíš na konci Kázání na hoře říká: „Ne každý, kdož mi říká: Pane, Pane, vejde do krá­ lovství nebeského, ale ten, kdož činí vůli Otce mého, kterýž v nebesích jest. Množit mi dějí v onen den: Pane, Pane, zdaliž jsme ve jménu tvém nepro­ rokovali a ve jménu tvém ďáblů nevymítali a v tvém

19

jménu divú mnohých nečinili? A tehdy jim vyznám, že jsem vás nikdy neznal. Odejděte ode mne, čini­ telé nepravosti.“ (Mt 7,21-23) Zde varuje Ježíš speciálně nositele duchovních darů, aby se nespolehli na dary a zázraky, protože ty nás nedo­ vedou do království nebeského, pokud jsme ve všech oblastech svého života nečinili vůli Boží. Takoví nosi­ telé darů jsou v nebezpečí, že budou velkými a vyso­ kými, když si dar Ducha „přivlastní“ pro svou osobu, jak se snadno stane. Naproti tomu ti, kteří jsou chudými na neobyčejné duchovní dary, případně mají jenom dar pomáhání nebo sloužení - které jsou v Písmu svátém také zmiňovány - tito budou skrze toto pokoření pokor­ nějšími a tím podobnějšími Ježíšovi, který řekl: „ ... já jsem pokorný srdcem“ (Mt 11,29). Ježíšovi nejde o naše duchovní obdarování. To je dar Ducha svátého, který uděluje, jak ráčí. A tak jsou mnohdy dány dary i těm, kteří jsou ještě nezralí ve víře, neočištění a možná ani nebojují proti hříchu. Ježíšovi jde o to, abychom činili Jeho vůli - a to znamená: „Chce-li kdo za mnou přijít, zapři sebe sám a vezmi kříž svůj a následuj mne.“ (Mt 16,24). Ježíš proto své učedníky napomínal, když byli nadšeni tím, že se jim ve službě, do které je On poslal, dokonce poddávali i zlí duchové; nemají se nad tím radovat, nýbrž nad tím, že jejich jména jsou zapsána v nebesích (L 10,20). A jenom ten může mít jednou v království nebes­ kém příbytek, který v sobě znovuzrozením a proměnou mysli nesl království Boží. 20

Nebe není připraveno pro ty, kteří činili znamení a zá­ zraky, nýbrž pro všechny, kteří jsou zapsáni v „Knize života“. A to jsou ti, kteří jsou zlomeného srdce, kteří důvěřují milosti Ježíšově a síle Jeho vykupitelské krve; ti, kteří Ho milovali a ti - jak to stojí v epištolách - byli na cestě pokání v boji proti hříchu, a stali se nad ním vítězi.

Nezbytný boj víry Tomuto boji proti hříchu nezůstane nikdo ušetřen, ani ten, kdo činí zázraky, ani ten, kdo zázraky prožívá, ani ti, kdo jsou zcela mimo charismatickou oblast. Tím, že poznáváme svůj hřích a vynášíme ho na světlo, se ještě neučinilo všechno; ani tím, že my, pokud je to možné, znovu napravíme, kde jsme se na druhých provinili. Jde o to, abychom pochopili kořen hříchu, naši hříšnou pod­ statu. Musíme věrně vzývat Ježíšovo vítězství a brát v úvahu krev Beránkovu, která jedině má moc nás vykoupit a očistit od toho, co je v hloubce našeho cha­ rakteru, v našich sklonech. Přitom půjde o intenzívní a neustálý boj víry, o boj „až do krve“ (Žd 12,4). K tomu patří, abychom denně Ježí­ šovi různé oblasti hříchu našeho bytí i života jmenovali jménem a provolávali nad nimi Jeho vítězství. Často to zpočátku bude horší než dříve. Ale znamená to bojovat dál v jistotě, že máme před sebou vítězství vykoupení, přestože se nepřítel snaží nás držet.

21

Samozřejmě tento boj vyžaduje nasazení času a síly pro modlitbu - ale i pro další krok obratu v činu a radikál­ ního odklonu od hříchu. Při takovém boji víry proti hříchu je prvním krokem to, že si vyprosíme opravdovou lítost, bolest nad svým hříchem a zlomené srdce. A za druhé, že se poddáme všem trestáním Božím, která potřebujeme k svému očištění a vykoupení. Ale přede­ vším je přitom důležité počítat pevně s tím, který v tomto boji již zvítězil, s Ježíšem Kristem, který zemřel a vstal z mrtvých, aby nás vykoupil od našich hříchů a v sobě nám daroval nový život. Jenom kdo je pocvičen v osobním boji víry proti hříchu, může jiným pomoci, aby byli osvobozeni. Neboť i když někdo zakusil vymítání démonů, zápas tím pro něho nekončí. Ze zkušenosti víme, že poté, kdy po vzkládání rukou odešli zlí duchové, má to ještě dozvuky. Například jsme to četli ve svědectví bývalé královny čarodějnic a o jiných věřících, kteří byli posedlí. Na ně byly vloženy ruce a démoni odešli; ale potom přišly nové útoky a bylo zapotřebí stále znovu vzývat Ježíšovo vítězství a vést boj víry, až došlo ke konečnému a plnému osvobození - ať to trvalo dny, týdny nebo měsíce, ano, někdy dokonce jeden, dva roky. Rozhodu­ jící však při tom je, aby ti, kteří chtějí být plně osvobo­ zeni od démonů nebo démonických vlivů, stále hlouběji konali pokání a stále znovu se nechávali očišťovat krví Beránkovou, vyznávali hříchy a obraceli se. Jinak tu je veliké nebezpečí, že nepřítel je znovu opanuje. Ježíš

22

říká, že by mohlo dojít k tomu, že poté, co byl vyhnán démon a srdce bylo očištěno, přijde zpět se sedmi dal­ šími a konec toho člověka je horší než kdy předtím (srov­ nej Mt 12,43-45). Mnozí z těch, kteří chtějí být osvobozeni, nejsou sami schopni dovést tento boj až do konce. Potřebují jednoho nebo více bojovníků ve víře, kteří vedou pod vedením Ducha svátého boj víry proti temným silám podle Ježí­ šova slova: „Toto pokolení nijak nemůže vyjít, jedině skrze modlitbu a půst“ (Mk 9,29). Vyzbrojeni duchovní zbrojí, totiž Božím slovem, bojov­ nými písněmi víry, vítěznými parolami a bojovnými modlitbami, opěvujeme Ježíšovo vítězství nad satanem. V modlitbě přikazujeme, ve víře voláme „dokonáno jest!“ a vydržíme v tomto boji, až je satanova moc zlo­ mena a on uteče. Tyto „bitvy víry“, jak my takový intenzívní boj víry nazýváme, nebojujeme samozřejmě jenom pro jednotli­ vé lidi, nýbrž i v mimořádných nebezpečích nebo rozho­ dujících hodinách pro církev a národ, proti terorismu, prokletí atd. Když skupina bojovníků ve víře v Duchu neustále krouží kolem určitých opevnění nepřítele, jako Izrael kolem Jericha, a ve víře vyslovujeme Ježíšovo dokonané vítězství na Golgotě, „polní křik“, nastanou převratné věci. Vírou „padla království“ (Žd 11,33), padnou bašty temnosti také v našich dnech. Když ale modlitební skupina přesto nevidí žádné

23

změny v nepřítelově opevnění a přesto vydrží v modli­ tebním boji, jednoho dne se ukáže, že skrze každou bitvu víry padly kameny, až se nakonec zřítí celá pev­ nost.

Nedošlo k uzdravení - co potom? Tak jako je boj proti satanské moci v dnešní době zvláště důležitý, je důležité i zdolání nemoci. Svět je stále více zatěžován různými nemocemi, např. rakovinou nebo strašnou epidemií AIDS. Také psychická onemocnění narůstají. Vystupují stále nové, nevyzkoumané nemoci, proti kterým neexistují navzdory lékařskému pokroku žádné prostředky a pomoc. Protože jsou dnes tělesné a duševní choroby tak rozší­ řené, přicházejí lidé denně do styku s nemocí. Milióny jsou zasaženy. Mnozí nemocní se nesejdou s takovými věřícími, kterým je dán dar uzdravování nebo nemají možnost dostavit se na uzdravovací bohoslužby. A mnozí také zůstanou neuzdraveni, ačkoliv se uzdravovacích bohoslužeb zúčastnili nebo se za ně někdo modlil, oni sami prosili za uzdravení a také v to věřili. Nyní je rozhodující: platí skutečně teze, která je rozší­ řena v mnohých charismatických skupinách, že nemoc nemáme přijímat, protože je produktem moci zla, nýbrž proti ní bojovat a postavit ji pod Ježíšovo vítězství? Platí, že přijetí nemoci a její protrpění nemá nic společného se

24

svědectvím Bible? Podle slova Božího a z vlastních zku­ šeností to tak vidět nemohu. Naopak! Pán jednal i u těch, kteří museli ve své nemoci trpět a neprožili uzdravení. Každou nemoc, která po modlitbě, vzkládání rukou nebo lékařské pomoci neodejde, určil náš nebeský Otec pro toho či onoho zcela osobně. Pro všechny, kteří v Něho věří, může a má být podle plánu Božího každá nemoc požehnáním. Předpokladem je, že ji od Něho přijmeme a skloníme se pod Jeho mocnou rukou, která nás v nemoci kárá. Potom pro nás, jako pro opravdové děti, platí: „Koho Pán miluje, toho přísně vychovává“ (Žd 12,6). A tak se občas stane, že se neuzdravíme a musíme pít kalich utrpení, protože máme být uzdraveni na duši pro celou věčnost. Duše je mu milejší než tělo. Bůh ji chce na této cestě utrpení uzdravit. Písmo svaté přece říká: „Kdo trpěl, přestal od hřícha“ (l.P 4,1). A jestliže trpíme tím, že kvůli nemoci nemůžeme delší dobu pracovat, právě potom nás chce Bůh uvést do ztišení. My se učíme naslouchat Jeho hlasu a svůj život nově vidět v Jeho světle a v odstupu od všedního za­ městnání. Z toho vychází požehnání, kterého by se nám bez nemoci nedostalo. Nebo nám Pán chce v dlouhé době utrpení ukázat, jak nám chybí trpělivost, jak jsme nároční, egoističtí, a nedůtkliví. Neboť situace v nemoci často vynese na světlo slabá, hříšná místa našeho srdce. Možná, že proži­ jeme, jak příbuzní, přátelé nebo ošetřovatelé nám

25

v našich těžkostech nerozumí, nemají s námi soucit, nedávají nám najevo svou náklonnost v míře, jak bychom si přáli. Když si potom znovu uvědomíme, jak jsme nesnesitelní, žene nás to do lítosti; poté se necháme očistit krví Beránkovou a jsme proměňováni do Jeho obrazu. Jestliže nás Bůh nemocí tak raní, že nemůžeme vyko­ návat své povolání, potom nám to přinese mnohá utr­ pení, např. pokušení bezvýznamnosti nebo pokoření před lidmi. Ale právě v utrpení nás chce náš nebeský Otec naučit, abychom Jemu svoji vůli zcela odevzdali, abychom se v pokoře sklonili a zároveň mu důvěřovali a očekávali na Jeho pomoc. Naučíme se vidět, že On ve své lásce právě nejvíc obdarovává potřebné a myslí na ně zvláštním požehnáním. Neboť stojí psáno, že utrpení přináší věčnou slávu (2.K 4,17). Proto se máme a můžeme „chlubit soužením“ (Ř 5,3). Písmo svaté se tedy na utrpení dívá jako na vzácnost. A proč by toto nemělo platit i pro nemoc? To musí být řečeno všem, kteří doufali v uzdravení, vyznali své hříchy, věřili v uzdravení, za to se modlili, a přece uzdra­ veni nebyli. Jaké zoufalství protrpěli nemocní, kteří byli připraveni na shromáždění, kde se dála uzdravování, a oni se vrátili neuzdraveni! Nebo jak těžké je to pro všechny, kteří v emocionálně naladěné atmosféře uzdravovacího shro­ máždění cítili, že se jich něco dotklo, a přesto pak znovu propukla nemoc. K tomuto utrpení se všemi tělesnými

26

bolestmi přistoupí ještě zklamání a zoufalství - ničící pokušení. Někdy se k tomu přidají i „Jobovi přátelé“, kteří nemocnému předhazují, že nevěří správně nebo že má ještě nějaký skrytý hřích, který stojí v cestě uzdra­ vení. Nemocný se pak všelijak ve víře snaží. V mnohých pří­ padech pak odmítne i lékařskou pomoc a léky. Musí pro­ žívat, že jeho nemoc se zhoršuje. Místo aby se vnitřně připravoval na smrt, dostane se do rebelování a handrko­ vání s Bohem i se svými spolubratry a zemře jako zahořklý zoufalec. Jakým vykoupením by pro všechny nevyléčitelně nemocné bylo vědomí, že Bůh neuzdraví každého. Jemu nejde jen o naše chvilkové blaho, o naše zdraví zde v této krátké době na zemi. Bůh je věčný Bůh. Proto mu v našem životě jde především o věčnost. U nemocí, které setrvávají, nesmíme zapomenout, že Bůh nám dává také příležitost něco si ze svých hříchů „odtrpět“. Jestliže například někdo vlastní vinou one­ mocní na AIDS, doslova trpí za to, že před tím vedl život ve smilstvu nebo v drogové závislosti. Jestliže pak lituje svého dosavadního života a touží po odpuštění svých hříchů, smí poté, když učinil pokání jako hříšník, jít domů k Otci do Jeho království a bude nad tím „radost v nebi“ (L 15,7). Ano, on smí na věčnosti zakoušet milost. Není to snad více, než měl kdy před tím? I kdyby žil bez nemoci svým starým hříšným životem ještě něko­ lik let, byl by na věky ztracený.

27

Bohu jde vždy o to, abychom byli vykoupeni a promě­ něni pro věčnost, abychom obdrželi zmrtvýchvstalé tělo, plné síly a nádhery. A to se stane často právě tehdy, když je tady naše tělo oslabeno a my musíme trpět. Tím je naše duše protříbena a připravena pro zmrtvýchvstalé tělo. Písmo svaté hovoří o mnoha uzdravováních, ale i o nemocech, které zůstávají (viz l.Tm 5,23; 2.Tm 4,20; 2.K. 12,7). O co jde u nás, věřících, v našem utrpení, v našich nemocech? Aby byl Bůh skrze nás oslaven (viz F 1,20). Bůh bude oslaven, jakmile na nás může vykonat zázrak uzdravení. Potom bude vzdána sláva Jeho jménu. Bůh bude ale právě také oslaven, když nemocný přijme svou nemoc v celé oddanosti do vůle Boží a ve velké trpěli­ vosti a lásce k Ježíšovi. Jak mnozí nemocní, kteří v bolestech vyzařují radost v Ježíši, se stali svědectvím pro druhé! U jejich lůžka bylo možno pociťovat „nebe“. Ti, kteří chtěli utěšovat, byli potěšeni. Ano, nemocní, kteří svou nemoc trpělivě snášejí, vzdávají Bohu často větší slávu než zázrak uzdra­ vení. Je jistě větší zázrak, když lidská duše Ježíšovou silou zvítězila v souženích nemoci a utrpení a řekla: „Ano, Otče!“ Vyzařuje tak obraz Jeho lásky, pokory a nenáročnosti. To způsobí Ježíšova láska, která se sklání především k chudým a ubohým.

28

Nositelé kříže - blahoslavené utrpení Avšak neexistuje jenom kříž nemoci, nýbrž jsou na nás vzkládána utrpení mnohého druhu: zklamání, chudoba, rodinné problémy, cesty pokořování, ztráta milovaných lidí, těžkosti a neúspěchy v zaměstnání.. . K tomu dnes přicházejí velká soužení jako symptomy začínající poslední doby. S růstem bezzákonnosti je téměř každá rodina v naší zemi a po celém světě vtažena do hlubo­ kého utrpení, které je způsobeno hříchem. Mysleme na milióny, také na věřící, kteří dnes musí jít těžkou cestou kříže, ale nevědí nic o překonávání kříže. Tím se dostávají do nepředstavitelných těžkostí. Naše srdce je potom plné bolesti a smilování. O co více srdce Boží, které s námi trpí víc, než bychom my sami mohli trpět. To jediné, co by jim mohlo pomoci, aby se se svým utrpením vypořádali, je poznání požehnání z kříže. Ale právě toto poselství je dnes velice zřídka ve všech uče­ ních, která jsou křesťanům nabízena. Otázka po smyslu utrpení, našeho kříže, je dnes tou zásadní otázkou, neboť ve všech dobách byly různé útrapy kříže. Protože žijeme na počátku poslední doby, kdy se vše přiostřuje, přichází i utrpení ke svému vrcholu. Tady nám pomůže jenom jedno: pohled na Ježíše, přemýšlení o Jeho utr­ pení, o Jeho zmrtvýchvstání, o Jeho vítězství. Ježíš nesl svůj kříž z lásky k nám. Ježíš je ten, kdo byl pro nás a naše hříchy ukřižován. On nás dnes volá jako nikdy předtím, abychom i my nesli kříž. On to, co by nás

29

jinak zatěžovalo jako těžké břemeno, mění ve Své lásce a vkládá do toho drahocenný poklad. Neboť kříž nás spojí s naším Pánem Ježíšem - a tím nastane radost a bla­ ženost uprostřed utrpení, i v poslední době. Když do našeho života přijde kříž, potom nemáme co činit pouze s utrpením, odděleně od našeho Pána Ježíše, nýbrž máme co činit s Ním samým. Neboť utrpení a kříž patří k Němu. Tím k nám Ježíš v kříži přichází. Jako muž bolesti plný utrpení, jako náš Vykupitel, „věčná láska“, která nás nevýslovně miluje, stojí Ježíš před námi, aby nám dal kříž jako dar ze Svých rukou. Právě proto, že jsou v kříži skryty takové nevyslovitelné poklady, satan pracuje proti tomu, abychom je přijali. On ví, že do našeho života přijde velké požehnání a bude z nás vychá­ zet i na jiné, když to přijmeme jako dar lásky Ježíšovy, s kterou do našeho srdce vstoupí sám Ježíš a vezme nás na svou cestu. Nositelé kříže poznají radost, která přichází z nebe. Je skryta v kříži, když k němu řekneme: „Ano, Otče“. Neboť v souladu s vůlí Boží ztrácejí utrpení svou moc. Když kříž přijmeme, přinese pro celou věčnost největší ovoce, protože zde zemřelo pšeničné zrno. Uprostřed našeho světa, který je charakterizován peklem, k nám v kříži přichází skrytý průlom nebe - a nakonec je to náš kříž, který nás přivede do nebeského domova, protože on nás učiní přemožiteli, pro něž je připravena nádhera. V kříži, který je nesen z lásky k Ježíšovi, leží velká moc. Proměňuje nás do Ježíšova obrazu, činí nás „ůčast-

30

niky Jeho svatosti“ (Žd 12,10) a tím nám dává zmocnění. Ano, je-li tvůj kříž těžký, je v něm také skryto veliké požehnání. A tak pojďme na této cestě s Ježíšem. Podle Jeho slova jsou opravdovými učedníky jenom ti, kteří na sebe vez­ mou svůj kříž. To je ta nejjistější cesta. Nepřivede do krá­ lovství Božího jenom nás, nýbrž jako nositele kříže při­ spějeme k tomu, že království Boží začne růst - právě nyní v poslední době, která se vyznačuje svými svody, hrůzou hříchu, ohrožením válkou a pronásledováním.

31

OBSAH

Kříž - nepřátelství ke kříži .................................. Na čem bude v budoucnosti záležet................... Jednota všech žádné rozkoly............................... Poslední doba a duchovní dary............................ Nezbytný boj víry.................................................. Nedošlo k uzdravení - co potom? ...................... Nositelé kříže - blahoslavené utrpení ................

32

3 8 12 14 21 24 29

Nakladatelství ICHTHYS připravuje od M. Basilei Schlinkové k vydání v tomto roce: Zbraň modlitby Pravidla duchovní služby Patmos - kde se otevřelo nebe Nevěsta Ježíše Krista

Matka Basilea (Dr. Klára Schlinková) se narodila r. 1904 v Darmstadtu. Vyrůstala v Braunschweigu, kde byl její otec rekto­ rem Vysokého učení technického. Jako osmnáctiletá prožila setkání s živým Ježí­ šem. Po sociálně pedagogickém vzdělání studovala psychologii, dějiny umění, filo­ zofii a teologii. Dr. Schlinková se stala představitelkou křesťanského student­ ského hnutí v Německu. V souvislosti s tím pracovala delší dobu jako cestující sekre­ tářka mohamedánské vnitřní misie a konala přednášky. Sou­ časně vedla spolu s Erikou Madauss (Matkou Martyrií) darmstadtský dívčí biblický kroužek. Po probuzení v roce 1947 došlo k založení evangelického Mariina sesterstva, později k vybudování malého území Kanaan u Darmstadtu. Časem byla založena další centra tohoto sesterstva po celém světě. Matka Basilea, která je stále představenou Mariina sesterstva, mimo svoji vedoucí a duchovně pastorační službu napsala celou řadu knih, traktátů, meditačních a duchovně posilujících brožurek. Některé z nich jsou známé již i v češtině, jako: „Kde Duch vane,“ „Ježíšova cesta - naše cesta,“ „Vítězům koruna,“ „Který nemůže vidět nikoho smutného,“ „Slova na každý den,“ „Patmos - kde se otevřelo nebe.“ V nově přeložené knížečce „Duchovní úspěch?“ vyzdvihuje matka Basilea znovu cenu Kristova kříže. Poznáváme v něm nejen velikou Kristovu lásku k nám, ale leží v něm i veliká moc požehnání pro ty, kteří jej dovedou přijmout. Kristův kříž nás proměňuje a činí z nás účastníky „Jeho svatosti“.

ISBN 80-85397-05-6