Dějiny Velké Moravy: 1100 roků státu Československého

Citation preview

JAKUB

H U D E Č E K

DĚJINY VELKÉ MORAVY

1 9 3 5

1100 roků státu č e s k o s l o v e n s k é h o U příležitosti oslav tisícího výročí sm rti českého knížete sv. Václava bylo vzpom ínáno také tisícileté trvání českého státu. Při tom se m lčky přešlo přes dějinnou skutečnost, že p rvn í českoslo­ venský stát v zn ikl již o sto let dříve. B yla to říše M ojm írovců, kte­ rá časem vzrostla tak, že si zasloužila názvu V elké M oravy. O dě­ jinách tohoto státu poučují nás četné spolehlivé dějepisné prameny m nohem d ůkladněji, než o době prvních historicky zjištěných Pře­ m yslovců. A přece se této slavné době československých Slovanů nevěnuje dostatečná pozornost, ačkoliv velkom oravská říše je n ej­ lepším historicko-pránmím odůvodněním vzniku a trvání českoslo­ venské republiky. V říši velkom oravské sdružili se M oravané, Slováci, Češi — a snad i podkarpatští R usové v jed en m oh utn ý státní útvar, jehož základy b y ly již před jedenácti sty lety hotovy. M ělo tedy při osla­ vách býti vytýčeno ne tisícileté trvání českého státu, nýbrž jedenáctsetleté trvání státu československého. — V žd y ť český stát Pře­ m yslovců byl pokračováním říše velkom oravské, protože k němu byla záhy připojena nynější M orava, obydlená ve východní části Slováky, kteří teprve později byli počeštěni. Je to dosti sm utné, že při tak význa m n é oslavě, jakou bylo j u ­ bileum svatováclavské, jsm e se před celým světem ochudili o sto let státního života, plných velkolepého zápolení politického i ku l­ turního. Stalo se tak nedopatřením nebo úm yslně? Snad proto, aby se svět nedověděl, že Čechy b y ly tém ěř sto let ve stínu M oravy, že M oravané p rojevili státotvorný sm ysl o sto let dříve než km eny české, že Češi od M oravanů přijali začátky křesťanské kultu ry? B u d ja k b ud, ze všeho je zřejm o, že slaxmá doba velkom oravská se um lčuje, ačkoli je to doba velikých politických a kulturních či­ nů, jim iž bychom se m ohli i před n ynějším kulturním světem pochlubiti. D ě jin y V elké M o ravy by m ěli znáti každý Čech a Slovák, neboť z nich poznáváme, že již tém ěř před jedenácti sty lety jsm e jedno byli. N ení v našich dějinách jiného zjevu , jehož by se dalo tak v yu žiti pro m yšlenku československé jedn oty, jako d ě jin Velké M oravy. N evším ám e-li si těchto d ějin dostatečně, prohřešujeme se vědo m ě na budoucnosti svého československého státu. Proto jsem se odhodlal napsati D ě jin y V elké M oravy pro lid. Jsou sepsámy až na první statě, pojednávající o pravěku slovanském , dle původ­ ních pramenů. 5

Pravlast Slovanů Každého čtenáře dějin Veliké Moravy bude zajímati otázka, od­ kud přišli Moravané, Češi a Slováci do našich krajů, jinými slo­ vy, kde byla jejich pravlast. Čechy, Morava i Slovensko byly tak jako ostatní kraje střední Evropy osídleny již v dávném pravěku, po řadu tisíciletí před Kristem. Nejstarší období, v němž se objevuje v našich krajíoh člověk, je období diluviální, doba starších naplavenin, doba ledová. Tehdy bylo v našich krajích podnebí, jako nyni ve Skandinávii nebo v Sibiři. Člověk té doby nezabýval se ani zemědělstvím, ani cho­ vem dobytka. Živil se lovem mamutů, nosorožců, turů, zubrů a sobů. Zbraně a náčiní hotovil z kostí, větví a kamene (pazourku). Bydlištěm byly člověku té doby jeskyně a podzemní jámy, odě­ vem byla mu kůže. Období toto v dalším svém vývoji se nazývá starší dobou kameninou, časově nelze ho ani přibližně určití. Pak následuje období, jemuž se říká mladší doba kamenná (neolit). V té době již člověk choval dobytek a obdělával pole. Z hlíny hotovil různé nádobí, ale ještě ne na hrnčířském kruhu. Obilí mlel na kamenech tak zv. drtidly. Uměl již také tkáti látky ze lnu a vlny. Období toto trvalo přibližně až do roku 1500 před Kristem. N a sklonku tohoto období se již objevují předměty kovové. Tím začíná přechod do období bronzového. Doba tato je vyzna­ čena tím, že člověk zbraně a různé náčiní hotovil z bronzu. Ve hrobech té doby objevují se hojně bronzové i zlaté skvosty. Ob­ dobí toto končí okolo roku 500 před Kr. V té době objevuje se v našich krajích nový lid, který své mrtvé spaloval a popel uklá­ dal do nádob, jimž říkáme popelnice, hřbitovům pak, na nichž po­ pelnice byly v zemi ukládány, pole popelnicová. Mnozí se do­ mnívají, že pole popelnicová patří lidu slovanskému. Období to­ mu se říká období kultury lužicko-slezské. Zatím z jihu pronikla i do našich zemí znalost železa a tím i nová vzdělanost, t. zv. kultura hallstatská. Doba železná (starší a mladší) se počítá až do doby, kdy na naše kraje začala působit kultura římská, přibližně tedy až do doby Kristovy. Takého jazyka byli lidé, kteří žili v našich zemích v době starší kamenné, v období před r. 5000 př. Kr., nevíme. V době mladší, kamenné, tedy asi okolo roku 3000 př. Kr., byla již střední Evro­ 7

pa osídlena národy arijskými neboli indoevropskými. K těmto ná­ rodům náleželi i Slované. Tvořili skupinu východní. Mnozí badatelé slovanští hledali evropskou pravlast Slovanů v Podunají, hlavně v nynějších Uhrách a na Slovensku. Dnes však přijímá se za pravlast Slovanů téměř všeobecně území na severu Karpat, mezi Vislou a Dněprem, tedy nynější Polsko (mi­ mo Slezsko a Poznaňsko) a západní kraje Ruska. Přibližné hranice by udávala nynější města Krakov, Kijev, Mohilev, Varšava. Na sever pronikli Slované záhy až k Baltickému moři. Také na v ý ­ chod dál se jejich postup poměrně rychle. Je velmi pravděpodobno, že záhy jednotlivé menší kmeny slovanské překročily Karpaty a tlačily se pozvolna podél Váhu, Nitry, Hronu a Ipoly k Dunaji. Nejobtížnějším byl postup na tzápad proti tlaku kmenů germán­ ských. Německé kmeny však dostaly se do pohybu teprve okolo roku 500 př. Kr. Před tím sídlily v přímořských oblastech sever­ ních a ve Skandinávii. Je tedy docela dobře možno, že před za­ početím germánského postupu na jih mohly jednotlivé slovanské kmeny dostati se přes Vislu a Odru až k Labi, tedy i do našich zemí. V tomto případě museli bychom však připustit, že tyto slo­ vanské kmeny byly později porobeny jednak od západu postupují­ cími Kelty, jednak od severu postupujícími Germány, neboť d ě ­ jepis neví z té doby ničeho o pobytu Slovanů mezi Labem a Vis­ lou. Které mínění nakonec zvítězí, závisí na tom, budou-li tak zv. pole popelnicová přiřknuta Slovanům či lidu jiné národnosti. Slované ve své pravlasti se pozvolna třídili ve tři skupiny: zá­ padní, jižní a východní. K západním počítáme Čechy (Moravany a Slováky), Lužické Srby, Polabské Slovany a Poláky. K jižní skupině patří Slovinci, Chorváti, Srbi a Bulhaři. Východní skupi­ nu tvoří Rusi. O Slovanech, pokud žili v pravlasti, víme velmi málo. — Podle řeckého dějepisce Herodota, který zemřel roku 425 př. Kr., jme­ noval se jeden z hlavních kmenů slovanských »iNeurové — Nurové«. od »nořiti«, tedy obyvatelé nížitn. Od Keltů bvli Slované zvá­ ni Vendy, kteréžto jméno jim pak dáváno od německých annalistů (letopisců). Sami sebe zvali Slovany — Slověny. Z toho po­ vstalo středověké pojmenování Slavi, Scíavi. Že by jméno »>Slavi« bylo povstalo ze slova »Sklawe« — otrok, jest domněnka už dáv­ no nadobro vyvrácená.

P ř í c h o d S l o v a n ů d o úz e mí n y n ě j š í čs l . r e p u b l i k y Bylo již řečeno, že osídlení -(alespoň částečné) našich zemí Slo­ vany již v době před Kr. nelze povalovati za nemožné. V tom pří­ padě však slovanské kmeny v našich zemích pozbyly samostatnosti. 8

ocitnuvše se pod nadvládou keltických Bojů a Kotinů, později pod panstvím kmenů germánských, zvláště Markomanů a Kvádů. Písemné prameny o Slovanech v našich zemích před šestým stoletím po Kristu ničeho nepovídají. Protože však začátkem sto­ letí sedmého naše země již Slovany jsou obsazeny, je nezbytno připustit, že Slované již po několik století před tím se do našich zemí ponenáhlu posunovali. Slované čeští a slovenští se museli po delší dobu stýkati is dřívějšími obyvateli Čech, Moravy a Sloven­ ska, protože od nich převzali některá pojmenování řek a hor, na příklad v Čechách jméno řeky Vltava, jméno hor Krkonoš; 11a Moravě jméno řeky Moravy, dříve nazývané Marus; na Slovenska jména hor Tatra, Matra, Fatra a jiná. — Jméno Karpaty nemusí býti původu cizího. Dá se zcela přirozeně vysvětliti ze slova chrbety, cherbety — hřbety. Rusové táhlým horským hřebenům dosud říkají »cherbety«. Slova »chrbat« ve smyslu hřbet se dosud na Slo­ váčku užívá. — Jméno moravského horského pásma Chřiby pochá­ zí od staroslovanského chrib, t. j. hrb — pahorek. H lavní hřeben Chřibů je opravdu plný hrbů — pahorků. Slovineům pahorek slu­ je »hrilb«. Je možno pokládati za jisté, že Slovinci, Chorváti a Srbové do svých nynějších vlastí táhli od severu Moravou a Slovenskem a že naši předkové v těchto zemích byli s nimi ve styku. To je zřej­ mé na příklad z té okolnosti že Srbové své hlavní řece, která sc před jejich příchodem jmenovala Margus, dali také jméno Mora­ va, jako u nás řece Marus. Jméno Morava je čistě slovanské. — Proto je nacházíme i v pravlasti Slovanů — v Polsku. Značí tolik co »travnaté místo«. iŘeka Morava je tedy řeka tekoucí travna­ tým krajem. N a Slovensku se dosud říká bažinaté louce »zelená morava«. Naši předkové přijali jméno »Marus«, ale dali mu smysl slovanský. Od řeky Moravy dostala jméno celá moravská země a ovšem i kmeny slovanské, které ji obývaly. Různě se vykládá jméno Čech. Nejpřirozenější výklad je ^od slova číhati — hlídati. Znamená tedy Čech tolik jako pastýř, a ve smyslu hodnostním tolik jako kníže. N a Slovinsku se dosud pastýř jmenuje »čeh« (vyslov Čech). Slováci jsou teprve v pozdějších dobách nazýváni »Slověnci«. N a Moravě se dosud říká »Slověnika« n «. Za doby říše velkomoravské byli zahrnuti pod

1 P ro celou tuto úvodní část ibvilo použitc^s!ÍMvA) láště těchto spisů: L. Nieiderle: Slovanské starožitnosti. .1jr*Srasta£'C'ř>»k é děiiny.

Avaři a Samo N ebylo na dlouho přáno našim předkům a vůbec Slovanům klidně v novém domově liti a svobodně se vyvíjeti, neboť brzy do­ lehlo na ně jho avarské nadvlády. N ěkdy v první polovině 6. století po Kristu objevili se Avaři na ruské stepi. V té době trvala mezi horním Dněstrem a D ně­ prem, tedy na Volyňsku, mohutná říše slovanských Antů, kterou Avaři někdy kolem roku 550 napadli a častějšími nájezdy pople­ nili. Když pak Avaři z RuSka i od Dolního Dunaje odtáhli a se usadili v Pannonii (v Uhrách), hlavně při řece Sávě, kolkolem m ěs­ ta Sriemu, Antové dali se do služeb Cařihradu, pomáhajíce východořímským vojskům v bojích proti avarským nájezdům. Proto roku 602 poslal avarský chakan (kníže) silné vojsko proti Antům, které jejich říši zničilo. N advláda avarstká byla krutá, ale netr­ vala dlouho, neboť koncem století sedmého vidíme již východní Slovany pod panstvím Chazarů, kteří si vedli mnohem mírněji. Ze své nové vlasti, totiž z Uher, podnikali Avaři loupežné vý­ pravy na všecky strany a podmaňovali si okolní Slovany daleko široko. Slované konali pak Avarům služby pacholků. Súčastňovali se spolu s nimi loupežných výprav, tvoříce vždy první útočné šiky. Avaři zasahovali do boje teprve, když Slované nestačili vítězit. Získaná kořist připadla ovšem Avarům. I východořímská říše b y ­ zantská trpěla mnoho stálými útoky Avarů a jim sloužících Slo­ vanů. Proto, pokud mohli, výdhodořímští císařové zajišťovali se proti útokům avarským spoustami zlata, jehož byli Avaři zvláště dychtiví. Pevná, silně opevněná sídla, t. zv. hrinky, měli Avaři v Uhrách, po obou stranách Dunaje a v Dolních Rakousích. Slované brzy se pokusili zbaviti se otrockého jha. Pokusy ty nebyly bezúspěšné. N a východě při dolním Dunaji vyprostil Slo­ vany z moci avarské bulharský kníže Kuvrat, na jihu v téže době osvobodili se od kruté nadvlády Avarů Srbové a Chorvaté. N e j­ více trpěli od nich Slovinci v Uhrách, Krajině, Korutanech a Dol. Rakousích usazeni, a potom Slované, žijící na nynějším Slovensku a na jižní Moravě. V Čechách a na Moravě neměli Avaři podle všeho stálých sídlišť, poněvadž tu nezůstalo po nich význačnější stopy. Ani z dějepis­ ných pramenů ani z archeologie nedá se zjistit, že by byli měli v těchto zemích opevnění. Možno proto se domnívati, že Morava a zvláště Čechy nebyly od Avarů podmaněny, nýbrž jen častými vpády a nájezdy znepokojovány a pleněny. Co vypravuje kronikář Fredegar o kruté a hnusné porobě Slo­ vanů, týká se především Slovinců a Slováků na nynějším Sloven­ sku. Kmeny české se již okolo roku 623 postavily na odpor útokům 10

avarským. V té době přišel odněkud z Němec s jinými ještě ob­ chodníky za obúhodem muž jménem Samo do Čech. Samo vstoupil do jejich vojska a brzy se tak uplatnil, že pod jeho vedením Slo­ vané vícekrát zvítězili a nesmírné množství Avarů pobili. Proto nakonec si Sama zvolili králem. Vládl Slovanům 35 let šťastně. Založil velkou říši, neboť se k němu připojili i polabští Srbové s knížetem Drevanem. Vládl-li i Slovanům korutanským, není jisté. Rovněž nevíme, pokud osvobození od poroby avarské se týkalo Slovanů na Moravě a na Slovensku. Zdá se spíše, že říše Samo­ va na Slovensko nesahala. Slované na Slovensku zůstali asi v po­ robě až do zničení moci avarské německým císařem Karlem V eli­ kým. Nasvědčuje tomu odchylný typ i povaha Slováků a neméně archeologické nálezy. Tak veliká byla moc Samova, viděti z toho, že se nezalekl ani války s franckým (německým) králem Dagdbertem, kterému u hra­ du Wogatisburku (asi někde v Čechách) připravil hroznou poráž­ ku. Celý králův vojenský tábor se všemi zásobami padl jako v í­ taná kořist Samovi a jeho vojsku do rukou. Stalo se tak roku 631. V dalších letech podnikl Samo několik úspěšných vpádů do N ě ­ mecka (Durynska). Proto král Dagobert svěřil ochranu říšských hranic svému synu Sigisbertovi, který za pomoci vévody Radulfa slovanským vpádům učinil konec. O dalších osudech Samových dě­ jiny ničeho nezaznamenávají. Zemřel okolo roku 658. Po jeho smrti mohutná říše západoslovanská se asi rozpadla a my nevíme, zda zůstali Slované v našich zemích žijící svobodni anebo zda opět podlehli Avarům. Po dobu půldruhého století zakrývJuijwnffiTfl i 1 i šich předků neproniknutelná tma. Dějiny o nich iM

O s í d l e n í M o r a v y v 9. s t o le t í H a n á c i , S l o v á c i, Va laši a Laši V 9. století, kdy vznikla a trvala říše velkomoravská, bylo na Moravě mnohem více lesní plochy než za doby naší. Krajiny po­ rostlé lesem nebyly obydleny. V lesích hledávali naši předkové útočiště jen v dobách nepřátelských vpádů, kdy tam zřizovali útočištná hradiště. Čím více takových hradišť v tom kterém lese se nachází, tím hustější osídlení v přilehlých krajích lze předpoklá­ dat i. A tu je jistě nápadný velký počet hradisk zjištěných dosud ve Chřibech. Z toho možno soudit, že kraje kolem Cbřihů byly velmi hustě osídleny. Jinak musíme hledati lidská sídliště při ře­ kách, tedy v poříčí Moravy, Dyje, Svitavy, Svratky, Hané, Olšavy a při dolním toku Bečvy. V ostatních oblastech Moravy bylo lid ­ ských sídel jen pořídku. Byla tedy osídlena Haná, Slovácko, jižní

11

Morava a kraj brněnský. Poskrovnu bylo lidských sídel na česko­ moravské vysočině, na vlastním Valašsku a v Jeseníkách. Které kmeny slovanské obývaly Moravu, není nikde zazname­ náno. Musíme dle nynějšího stavu předpokládat, že to byli hlavně Hanáci a Slováci. Mimo to zmiňuje se nejmenovaný bavorský ze­ měpisec z druhé polovice 9. století o Holasicích, které dějepiscové umísťují někde na Opavsku. Jižně D yje kladou někteří dějepisci Polaný a Rakousy. Hanáky jistě by zajímalo zvědět, odkud jejich jméno vzalo pů­ vod. Uvádím dvojí výklad, aniž se odvažuji prohlásit některý za správný. Víme již, že Slované podunajští byli po delší čas v pod­ danství avarském. Pohlavárům avarským se říkalo »chakan« nebo »ehan«. Je velmi pravděpodobno, že Avaři, podmanivše si některý slovanský kmen, vládu nad ním svěřili takovému chánovi. Mohli tedy i slovanští obyvatelé nynější Hané míti po delší čas nad se­ bou takového »chana« jako pohlavára. Poněvadž pak Hanáci pís­ meno »ch« často přeměňovali v »h« (tak na př. původní oholmec chlumec = přeměnili v holmec = Holomouc), snadno pochopíme že slovo chanáci = lidé poddaní chánovi — mohlo přejiti v e slovo Hanáci. Druhý výklad je ze slova honit = vyvádět na pastvu. Je jisto, že našim předkům nebylo hlavním zaměstnáním rolnictví, nýbrž dobytkářství. Kraj hanácký, pokud nebyl v té době zarostlý lesem a houštinami, měl jistě hojnost luk, což samo sebou vedlo k pěs­ tění dobytka, hlavně hovězího. Byl to vpravdě kraj oplývající mlékem a medem. Kde je hojně luk, tam je i hojnost medu. Byl tedy každý Hanák »honálkem«, t. j. člověkem honícím dobytek na pastvu, živícím se chovem dobytka, a o tehdejších obyvatelích H a­ né platilo: co Hanák, to honák anebo i naopak. Tak prý tedy z ho­ náků vznikli Hanáci. Za tento výklad by se Hanáci nikterak ne­ museli stydět, protože vůbec prvotním zaměstnáním, kterým se lidé v pravěku živili, bylo lovení zvěře a chov dobytka. Obyčejně se však píše, že Hanáci jsou pojmenováni podle říčky Hané. Tím však zase zůstává nevysvětlen smysl pojmu »Haná«. Původ jména Slovák je znám. Slováci zachovali si původní jm é­ no společné Slovanům, totiž »Slověné«. Zbývá ještě povědět, jak vzniklo jméno Valaši. Kraj, který na­ zýváme Valašském, byl v 9. století řídce obydlen, a lidé, kteří tam žili, byli Slováci. Teprve později pronikli do valašských hor sku­ piny rumunských pastýřů (původem Vlachů), kteří ovšem byli ča­ sem poslovaněni. Zůstaly však po nich různé názvy, jako na př. bača, vatra, brynza, košiar, koliba. Podle těchto Vlachů začalo se celému horskému kraji tomu říkat Valachy a horským obyvatelům Valaši.

12

Moravané Od polovice století 7. až do konce století 8. nedovídáme se z pramenů dějepisných ničeho o Slovanech v našich zemích v té době bydlících. O Slovanech v Čechách zachovaly se nám aspoň pověsti o Krokoví a jeho dcerách, o Přemyslu Oráči a jeho 7 ná­ stupcích, jimž dána jména Nezamysl, Mnáta, Vojen, Unislav, Křesomysl, Neklaň a Hostivít. Tyto pověsti mají jistě pravdivé jádro a mohou býti důkazem, že české kmeny po zániku říše Sá­ movy neupadly pod jho avarské, ale žily více méně samostatně. N a Moravě a na Slovensku podobných pověstí nemáme. Z toho možno s jistou pravděpodobností usuzovat, že zvláště Slované na nynějším Slovensku zůstávali v závislosti avarské, i když možr.o při,pustit, že tato závislost časem se víc a více uvolňovala, až změ­ nila se ve společenství zbraní na obhájení společných zájmů. Prototo nedivno, že teprve po zániku moci avarské zase se v pramenech objevují Slované, jež dlužno považovat za Slovany, obývající nynější zemi moravskou a slovenskou. Tak již roku 815 nástupce Karla Velikého, Ludvík Pobožný, svolává obecný ná­ rodní sněm do Paderbornu, a tam se objevují též knížata a vyslan­ ci všech východních (t. j. řečeno s hlediska německého) Slovanů, tedy pravděpodobně i Čechů a Moravanů. Když pak roku 817 týž Ludvík svým synům přiděloval části ří­ še, stanovil, aby jeho syn Ludvík obdržel Bavory, Korutany. Če­ chy a Avary, jakož i Slovany, kteří sídlí na východ Bavorska. T ě­ mito Slovany jsou míněni Moravané. Z toho, že nejsou ještě uve­ deni pod společným jménem Moravanů, možno soudit, že roku 817 kmeny, obývající tehdy Moravu a Slovensko, nebyly ještě sjedno­ ceny pod jedním knížetem. O pět let později konal Ludvík velké říšské shromáždění ve Frankfurtě. K tomuto shromáždění byli obe­ sláni i zástupcové poplatných Slovanů, totiž Bodrců, Srbů, Veletů, Čechů, Moravanů a Braničevců, jakož i v Pannonii usazených A va­ rů. Poslové těchto národů přišli s dary a byli císařem přijati ve slyšení. Slyšíme tedy r. 822 ponejprv jméno Moravanů, což možno považovati za znamení, že mezi kmeny, obývajícími Moravu a Slo­ vensko, dostal se do popředí kmen, usazený při řece Moravě. Od té doby uvádějí se Slované moravští a slovenští vždy pod jménem Moravanů. Byli tedy pravděpodobně tito Slované již sjednoceni pod vládou jednoho knížete. V Čechách takového sjednocení tehda ještě nebylo, neboť se dovídáme z letopisů fuldských, že roku 845 dalo se v Řezně pokřtít 14 knížat českých i s lidem, který s sebou přivedli. A to byla jistě jen menší část českých kmenových po­ hlavárů. Nebyl mezi těmito knížaty na př. vévoda vlastního kmene Čechů, po kterém později přezván celý národ. 13

Z toho, co posud foylo řečeno o Moravanech na základě děje­ pisných pramenů, je zřejmo, že kraj, v němž říše velkomoravská vznikla, musíme hledati při řece Moravě. Rozumně nelze dáti za pravdu těm dějepiscům, kteří tvrdí, že hlavní hrad Moravanů byl až na samém okraji jejich tehdy ještě nevelkého území, totiž ně­ kde při Dunaji, snad na Děvíně. To odporuje přirozenému vývoji každého kmene. Jako celý národ praslovanský ve své pravlasti nad Karpaty ze svého jádra se šířil v okruhu na všecky strany, tak tomu zajisté bylo i u kme­ ne vlastních Moravanů. Původní území jimi obsazené stalo se stře­ dem, ze kterého pak pronikali všemi směry, pokud nenarazili na nepřekonatelné překážky. Takovýmto středem nemohl býti Děvín u Dunaje, který zůstal až do opanování Pannonie (roku 883) jen nejkrajnější výspou říše. Je ostatně vůbec nejisto, zda říše velko­ moravská hned při svém vzniku až k Dunaji sahala. Proto musíme hledati jádro moravské říše a tím i hlavní morav­ ský hrad dále na sever od Dunaje, při středním toku řeky Moravy, v nynějším kraji uhers/kohradištském. Všecky pokusy umístit ko­ lébku říše velkomoravské jinam, jsou a zůstanou marný. Prvním hlavním hradem sjednocených Moravanů byl Veligrad (Staré Město). To nesporně dosvědčuje archeologie. Byla to nynější Morava a snad i část Dol. Rakous od řeky Dyje k Dunaji a západní Slovensko až po řeku Váh.

M oravané po prvé v dějinách Roku 822 čteme ve starých letopisech po prvé jméno »Moravané«.2 Toho roku byly tedy kmeny moravské pravděpodobně již sjednoceny pod vládou jednoho knížete. Toto sjednocení nestalo se podle všeho dobrovolně. Bylo ho dosaženo jako u jiných ná­ rodů zajisté podmaněním kmenů slabších kmenem nejsilnějším. Který z moravských kmenů byl tím podmanitelem ostatních? Dějinv nám toho nepovídají. Zdá se však, že to byli Slověné, usazeni při středním a dolním toku Moravy. Podle toho by byli tehdy Slo­ váci zvítězili nad Hanáky. Snad souvisí s těmito boji pověst o králi Ječmínkovi. Někdy okolo roku 830 objevuje se první moravský kníže jm é­ nem Mojmír. Jak veliké bylo asi území, nad nímž Mojmír vládl?

2 Vlastní děiinv říše velkom oravské isou ipsánv dle původních pra­ menů: různých letopisů, legend a Jistin. Rozumí se sam o sebou, že bvlo iDOuižiito i veliké řadv českých i iinioiazvčnvoh spisů, které po­ jednávali o dějinách Velké Moravv a životě sv. věrozvěstů Cvrila a Metoděje. 14

Poslední dobou lbyl učiněn pokus umístit říši Moravanů M ojmí­ rových a Rostislavových do Pannonie, nynějších to Uher. To poklá­ dám za naprosto nemožné již z toho důvodu, že Moravané dostali jméno od řeky Moravy, při níž měli svá sídla. Proto se neříká v Moravě, nýbrž na Moravě, ač jinak, kde není jméno země nebo národa odvozeno od řeky, užíváme zpravidla předložky »v«, na př. v Čechách, ve Slezsku, v Polsiku, v Uhrách atd. Máme však také ipřímý důkaz v pramenech písemných. V D ěji­ nách obrácení Korutanců, napsaných asi roku 871, čteme: »V tom­ to čase (totiž v letech 833— 836) přišel jakýsi Pribina, vyhnaný od Mojmíra, vojvody Moravanů nad Dunajem, k Ratbodovi (správ­ ci východního krajiště)«. Spisovatel Dějin obrácení Korutanců praví tedy výslovně, že říše Mojmírova se rozkládala nad Dunajem. V nynějším Slovensku to nemohlo býti, neboť tam vládl Pribina, jehož hlavním hradem byla asi Nitra, protože tam okolo roku 830 byl vysvěcen první křesťanský chrám. Pravím první, protože spisovatel, který tak z e ­ vrubně vypočítává kostely, později postavené v území darovaném Pribinovi v nynějších Uhrách, jistě by nebyl opomenul zaznamenati, kdyby biskupové pasovští nebo solnohradští byli již dříve nějaký kostel na Nitransku světili. 2 e by jádro říše moravské za Mojmíra nebo Rostislava bylo bý­ valo jižně Dunaje, v nynějších Uhrách, je už také z toho důvodu naprosto nepravděpodobné, že Uhry byly za válek Karla Velikého (791— 803) úplně zpustošeny a vylidněny. Poznamenává o tom životopisec Karlův: »Kolik bitev v té válce svedeno, kolik krve pro lito, dosvědčuje zcela vylidněná Pannonie a území, v němž byl hlavní hrad chakanův (avarský), tak opuštěné, že v něm není ani stopy lidského ibydlení.« Teprve v době Pribinově a Mojmírově počalo nové osídlování těchto krajů. Ještě kolem roku 889 praví letopisec Regino o Maďarech, vpadnuvších do Uher, že »bloudili semotam pouštěmi pannonskými a avarslkými«. — Spisovatel D ě­ jin obrácení Korutanců pak výslovně podotýká, že teprve Pribina počal »v této zemi kol dokola shromážďovati a velmi rozmnožovati lidi«. Z toho poznáme snadno, že v tomto pustém kraji nemohl sídliti mocný a poměrně početný národ Moravanů, který se odvážil bojů s velkou říší íránskou, bojů, v nichž nejedenkrát slavně zvítězil. Také nikde se nedočítáme, že by tyto četné boje se byly odehrávaly jižně Dunaje. Naopak, mnohokráte je v letopisech, jak uslyšíme, výslovně podotknuto, že Frankové, chtíce se válečně srazit s M o­ ravany, museli se přeplaviti přes Dunaj. To všecko dokazuje nade vši pochybnost, že říši Mojmírovou a Rostislavovou byla hlavně nynější Morava. Mojmír ovšem, vvpudiv Pribinu, rozšířil svou říši i na Slovensko, pravděpodobně až po řeku Hron, ne-li ještě dále 15

až se že po

po Ipolu. O M ojm írovi nedovídám e se dále ničeho. D ovídám e jen, že r. 846 se M oravané pokusili o odboj, který skončil tím, jim byl dán za knížete synovec M ojm írův Rostislav, který už byl křesťansku vychován.

Pribina Mojmír, jak jsm e poznali, ovládl nynější M oravu a snad i kraj jižně D y je až k D u naji a Slovensko až po Váh. N a Slovensku od řeky Váhu na východ až po řeku H ron panoval Pribina. Jaký byl pom ěr tohoto knížete k M ojm írovi, o tom nem ám e žádných zpráv. N evím e, b y l-li Pribina p od svrchovaností M ojm írovou nebo byl-li na něm úp lně nezávislým . Jisto je tolik, že M ojm ír Pribinu z jeno území vypudil, a že oba byli pod svrchovaností íránskou. O této události a o dalších osudech Pribinových poučuje nás j e ­ diný pramen. Jsou to D ě jin y obrácení Korutanců, jež byly sepsány neznámým pisatelem za tím účelem, aby bylo římské kurii doká­ záno, že jediné salcpurští arcibiskupové m ají právo řídit církevní správu v Pannonii. Z těchto dějin se dovídáme, že ze Slovenska vypuzený Pribina se uchýlil ke správci východního krajiště, Ratbodovi, který jej představil ihned íránskému králi Ludvíkovi. Z rozkazu králova byl Pribina vyučen v křesťanské víře, pokřtěn v kostele sv. M artina v Traismauern a svěřen Ratbodovi, s nímž po nějaký čas žil ve shodě. Za nedlouho však vznikla mezi oběma jakási roztržka. Pribina, obávaje se hněvu Ratbodova, utekl k B u l­ harům i se svým synem Kocelem a svým průvodem. Tam se ne­ dlouho pozdržev, odešel i se svými ke knížeti Ratimarovi, který vlád] územ ím někde při řece Sávě a D rávě položeným . Proti R a ­ timarovi však vytáhl na rozkaz Ludvíkův s velkým vojskem mar­ krabě Ratbod. Ratim ír,netroufaje si podstoupit boj, hledal spásu v útěku. Podobně učinil i Pribina, uchýliv se za řeku Sávu k hra­ běti Salacbolnovi, který jej usmířil is Ratíbodem. Prostřednictvím některých velmožů získal si Pribina opět přízeň krále Ludvíka a ten mu propůjčil v léno území při řece Sále v Uhrách. T am v lesnatém a bažinatém kraji při jezeře blatenském postavil si Pribina hrad a v širém kraji kol dokola počal usazovali kolonisty. R. 850 světil již salcburský arcibiskup na hradě Pribinově, nazvaném Moosburg, první chrám, zasvěcený P. Marii. Sla v­ nosti bylo přítomno mnoho velmožů, jejichž jm éna z velké části ukazují na původ československý. Jm éna míst, v nichž pozděj; v území Pribinově postaveny kostely, ukazují většinou na obyva­ telstvo německé. G erm anisace kraje, před tím ovšem jen řídce obvdleného, pokračovala tedy velmi rychle. N eb y la to germanisace násilná, neboť byla způsobena jen silným přílivem německých k o ­ lonistů. 16

Celkem bylo dle jmenovaných D ějin obrácení Korutanců posvě­ ceno 32 kostelů v území Pribinově. Pisatel D ějin však výslovně p o­ dotýká, že také v jiných místech, jejichž jm én neuvádí, byly podle přání Pribinova a jeho lidu stavěny kostely. Když se dověděl král Ludvík, jak horlivě Pribina šíří křesťanství, odměnil jej tím, že jemu dal celé území, kterého až dotud užíval jako léna, ve v la st­ nictví. Z a zmínku stojí, že když byl stavěn na blatenském hradě (v Moosburgu) nový chrám, salcpurský arcibiskup Liupramm tam poslal zedníky, malíře, tesaře a jiné řemeslníky. Roku 861 byl Pri­ bina od Moravanů zabit. Toho roku vzbouřil se správce krajiště korutanského Karlmann proti svému otci, králi Ludvíkovi. Aby své vzpouře zajistil úspěch, spojil se s moravským knížetem Rostisla­ vem, sesadil a vypudil všecky vojvody, jim ž byla svěřena ochrana pomezí pamnonského a korutanského, a dosadil na jejich místa své lidi. Je velmi pravděpodohno, že mezi postiženými byl i Pribina. Poněvadž Karlmann — jak letopisy fuldsiké i jiné výslovně pozna­ m enávají — převrat provedl s pomocí Rostislavovou, je nepochybno, že M oravané tehdy s vojenskou mocí pronikli za Dunaj. Snad bylo jejich úkolem, jim od Karlmanna uloženým, obsadit) území Pribinovo, který se jim postavil na odpor, ale byl od nich přemožen a zabit. Pribina byl, dokud vládl v N itře, pohanem. Přesto však se do­ vídám e ze spisu D ějiny obrácení Korutanců, že mu salcpurský arci­ biskup někdy po r. 830 vysvětil v Nitře kostel. Tento kostel nebyl určen pro Pribinu a jeho lid. Vždyť Pribina zůstal i nadále poha­ nem. Lid obecný lpěl jako i jinde houževnatě na své pohanské víře. Jen příklad a nátlak knížete mohl poznenáhlu přivésti i obecný lid k víře křesťanské. Musíme tedy zprávě o posvěcení kostela tak rozuměti, že si jej postavili němečtí kolonisté (úředníci, ře­ meslníci, obchodníci). Pribina nemohl a nesměl jako vasal krále německého tomu překážeti a brániti. Tento t. zv. Pribinův kostel nemohl státi na hradě, když pán hradu, kníže, zůstával i se svými dvořany pohanem. Ostatně sám skladatel spisu, v němž se zpráva o kostele uvádí, naznačuje, že kostel nestál na hradě, nýbrž v osa­ dě, které se říkalo Nitra. Pribinův kostel nebyl prvním křesťanským ■chrámem na území nynější republiky československé. N a nynější M oravě byly křesťanské kostely už dříve. T o je nutný předpoklad, opírající se o skutečnost, že M orava byla v bezprostředním soused­ ství vlastní říše německé a že proto němečtí misionáři kázali dříve na Moravě, než se dostali na Slovensko. Poněvadž M ojm ír Pribinu z jeho knížectví vypudil aniž proto byl od N ěm ců potrestán, mu­ síme opět přijati předpoklad, že už byl křesťanem a že Pribinu v y ­ hnal proto, že se křesťanem státi nechtěl.

Rostislav Když byl král Ludvík, Něm ec, r. 846 poměry na M oravě dle své libosti uspořádal, vracel se do své říše přes Čechy. Pravděpo­ dobně vzniklo i tam odbojné hnutí proti nadvládě německé a Lud­ vík zamýšlel uspořádati věci české podobným způsobem jako na Moravě. V jeho vojsku však vznilkly rozbroje, ano české kmeny mu připravily citelnou porážku, takže válečné toto tažení skončilo pro něho nešťastně. B ylo prý dle letopisců velm i nebezpečným a spojeno s velkými ztrátami vojenskými. A b y byla porážka odčině­ na, podnikl Ludvík N ěm ec novou výpravu proti Čechům v roce příštím, která skončila úspěšně. »Co roku předešlého ztratil«, praví letopisec, »znova získal«. Podle všeho však nebylo vítězství německých vojsk valné, neboť již r. 848 vtrhli Čechové do říše Ludvíkovy, byli ale poraženi »ve jménu Páně« — dokládá letopisec. Avšak ani tato porážka ne­ zastavila odbojného hnutí v Čechách. H ned roku příštího posláno nové vojsko proti Čechům pod vedením hraběte Ernesta, který byl tchánem Ludvíkova syna Karlmanna. Výprava tato skončila potup­ nou porážkou Němců, prý proto, že pro nepřítomnost krále uvolni­ la se v jeho vojsku kázeň. Čechy byly pro tu chvíli nadvlády ně­ mecké zbaveny. — O Rostislavovi však nedovídáme se od r. 846 po řadu let ničeho Teprve na velkém sněmu, který se konal na podzim 852 v Mohuči, jmenují se mezi účastníky vedle Bulharů i zástupcové Slovanů. Mezi těmito Slovany byli podle všeho i Moravané, neboť jejich neúčast by byla bývala pokládána za známku odboje proti němec­ ké říši. Kdežto o kmenech českých právem se můžeme domnívati, že přerušili všecky styky s říší po skvělém vítězství r. 849 dobytém, máme naopak ze sněmovního jednání v Mohuči doloženo, že M o­ rava až dotud uznávala svrchovanost německou, neboť se tam stalo mezi jiným také usnesení o jakémsi Albgisovi, který násilně unesl ženu Patrikovu a uchýlil se s ní »až do nejzazších končin říše do hrubého ještě křesťanství národa Moravanů*. Z okolnosti, že jm enovaný A lbgis doufal na Moravě nalézti bez­ pečného úkrytu a ochrany před zákony říšskými, můžeme souditi, že moc Rostistavova byla již velm i značná a závislost jeho na říši franské do jisté míry uvolněna. Případ onoho Albgise, hledající­ ho bezpečí před pronásledováním na Moravě, nebyl jistě ojedinělý. V Něm cích zajisté z toho usuzovali, že Rostislav si vede jako kníže samostatný. Toho ovšem nemínili trpěti. Bylo proto nutno proti němu zakročiti a jej přivésti k poslušnosti dříve, než by jeho moc ještě více vzrostla. A by snad české kmeny nepřispěly Rostislavovi na pomoc, bylo z jara 855 vypraveno z Bavor pod vedením známého již hraběte 18

v novější době ojediněle tvrdí, je podle všech okolností nemožné a není to také z pramenů ničím doloženo. Naopak v legendě M e­ todějově k r. 873 se výslovně praví: oiPoněvadž naši otcové již před časem byli přijali křesťanství od sv. Petra (tedy od kněží latinských, ne ariánských ani řeckých), dej nám Metoda za arci­ biskupa.*3 Je ovšem pravda, že křesťanství Moravanů bylo, jak se zdůraz­ ňuje roku 852 na synodě v Řezně, ještě velmi povrchní. A le Ros­ tislavovi, jestliže podle legend žádlal nejprve v Římě a pak v Cařihradě o kněze, znalé jaizyka lidu, nešlo ani tak o prohloubení náboženského života, jako spíše o to, aby svou zemi zprostil ne­ blahého vlivu, jaký v ohledu politickém vykonávali v jeho zemi kněží němečtí. Jejich snahou bylo Moravany křesťanstvím co nejtěsněji připoutati k říši německé, kdežto Rostislav se hleděl všemi prostřed­ ky a cestami od ní odpoutati. Kněží, znalých aspoň poněkud řeči slovanské, mohl dostati i od Němců. Jistě jich té doby bylo dosti jak v krajišti východním, obydleném do značné části Slovany, tak zvláště v území Kocelově. Že jich nedostal z Říma, toho příčinou byly přátelské styky, jež toho času udržoval papež Mikuláš I. s německým králem Ludví­ kem. Proto nedivno, že na ten čas papež nevyhověl žádosti Rosti­ slavově o slovanského hlasatele víry. Byloť té doby v první řadě úkolem křesťanských panovníků starati se o šíření křesťanství v sousedních pohanských zemích, a papeži Mikuláši nebylo zajisté neznámo, že na Moravu jsou z Něm ec kněží posíláni. N a myšlenku zříditi na Moravě samostatnou církevní organisaci, Mikuláš I. nepřipadl. Okolnosti také nedovolovaly o něco takového z Říma se pekusiti. Proto nás nepřekvapí ani zpráva, že papež Ludvíkovi, když zvěděl o jeho přípravách k válečnému tažení proti Rostislavovi, poslal své požehnání s přáním zdaru a vítěz­ ství. Král jistě odůvodnil papeži své válečné podnikání v prvé řadě tím, že jde o upevnění křesťanství v zemi moravské. Vlastní příčinou bylo potlačiti v zárodku úmysl Rostislavův — zbaviti se pomocí řeckých misionářů Konstantina a Metoděje neblahého v li­ vu německého kněžstva. Aby toho cíle plně dosáhl, spojil se s bul­ harským knížetem Borisem. Rostislav naproti tomu ujednal poli­ tickou dohodu s Cařihradem. Tím znemožnil Bulharům útok na svou zemi. 3 Konstantin a Metoděj tovlii posláni n a Moravu z Cařitoradu. Mo­ ravané, žádajíce nyní v Římě, aby jim byl poslán Metoděj jako arci­ biskup. ařiikaii se zřejmě Cařihradu a prolhlaáuiií se za příslušníky církve západní. Uplatňuje se tu iilž politidké nazírání Svatoplukovo, a midžmo z těch slo v usuzovat, že ajrcibielkiup Metoděj se alespoň od té doibv přidržoval obřadu západního. 23

Neběželo tedy Rostislavovi jen o kněze, znalé řeči lidu, třebaže legenda takový důvod jeho žádosti uvádí, nýbrž především o to, aby zastavil příliv kněží z Německa. Úsilí Rostislavovo je z poli­ tického stanoviáka plně pochopitelné. Proto, když nepořídil v Ří­ mě, obrátil se do Cařihradu. Žádal proto o kněze v Cařihradě, že řečtí kněží mu nemohli býti při jeho snaze o politickou nezávislost na překážku. Nesousedilať říše byzantská s jeho územím. Při tom jistě m yslel na vybudování samostatné církevní organisace, aby se tak zbavil neustálého a čím dále, tím smělejšího vm ěšování se církevních kruhů německých do vnitřních záležitostí jeho státu. Poselství Rostislavovo berou někteří badatelé v pochybnost. — M yslím, že neprávem, neboť se o něm zmiňují všecky tři legendy, ze kterých čerpáme hlavní zprávy o činnosti soluňských bratří na Moravě, totiž obě legendy slovanské a legenda římská. Nesm ím e ovšem bráti všecko do slova za pravdu, co legendy těmto poslům kladou v ústa, ani odpověď, jíž se jim dostává. T a ­ kových příležitostí používají pisatelé legend k tomu, aby projevili svá přání a své názory. N en í důvodu pochyibovati, že takové po­ selství do Cařihradu vypraveno bylo, i když připustíme, že K on­ stantin a Metod se po delší dobu na m isijní činnost mezi Slovany připravovali. (Mohli zajisté napřed sami si zjednati jistotu, zda jejich příchod na Moravu je žádoucí a vítaný, a tím dáti popud ‘k onomu Rostislavovu poselství.)

S o lu ň š tí bratři na M oravě Svatí věrozvěstové Konstantin-Cyril a Metoděj narodili se v S o ­ luni, druhém to hlavním městě byzantské říše. Podle legendy jm e­ noval se jejich otec Lev a byl v Soluni vysokým hodnostářem vo­ jenským. Obě legendy připomínají vznešený původ obou rodičů a zdůrazňují jejich zbožnost. Dítek měli sedm. Konstantin bvl nejm ladší z nich. Metoděj po skončených studiích nastoupil dráhu úřednickou a stal se konečně správcem kterési slovanské provincie. Po letech se mu však život ve světě znechutil. I vstoupil do kláštera na hoře Olympu jako prostý řeholní bratr a oddal se studiu bohosloveckých knih. Konstantin byl po smrti otcově dán na výchovu do Cařihradu a dostal se záhy k císařskému dvoru. Vynikal velkým nadáním oblí­ biv si studium filosofie, což dle tehdejších poměrů znamená hlavně bohovědu. Brzy zatoužil po životě mnišském. A by jej zachovali Cařihradu a veřejnému životu, přiměli jej k tomu, že přijal svě-

* B d v b v l vysvěcen K onstantin na kněze, n ed á se zjistit.

24

šel vstříc s vojskem (hostiliter). A v tom možná byla nová lest na oklamání Rostislava, neboť významně podotýkají letopisy, že si Ludvík »vedl chytrádky, jak proti Moravanům, tak i proti synovi, totiž Karlmannovi«. Všecko nasvědčuje tomu, že byl Rostislav vpádem Ludvíkovým překvapen. Nedospěl ani k svému hlavnímu hradu na Moravě a byl proto nucen uzavřití se v pohraničním hradě Děvíně. Tam jistě nebyla shromážděna hlavní jeho vojenská síla. S hrstkou v o j­ ska, již tam mohl umístit, nebylo lze pomýšlet na vítěznou obranu. Proto, tak vypravuje letopisec, »nem aje odvahy sraziti se s vojsky královými a nevida cesty k uniknuti, donucen tísní, vydal rukojmí, jaká a kolik král poručil. M imo to, se všem i svým i velm oži přísa­ hou se zavázal, že po všecky dny zachová králi věrnost*. Byla to tedy bezpodmínečná kapitulace a příčinou její okolnost, že byl ne­ přítelem na Děvíně, jak letopisec podotýká, se všech stran sevřen. Již tato Skutečnost dokazuje, že to nebyl hlavní hrad Rostislavův, který přece musel míti takové položení a takovou rozlohu, aby ob­ klíčení nebylo možným. Často čteme v dějepisných dílech, že Rostislav nepomýšlel na odtržení od franské říše, ale pravdou je opak. Všichni Slované, sou­ sedící s německou říší, bránili se, jak mohli, porobě, a i když byli uvedeni v poddanství, vždy znova a znova se pokoušeli, kdykoli se jim zdály okolnosti vhodnými, se sebe svrhnouti nenáviděné jho. Slované moravští nepočínali si jinak. Byl to pud sebezácho­ vám . Proto, kdykoli to poměry dovolovaly a umožňovaly, spojo­ vali se na uhájení anebo znovudobytí nezávislosti. Dočítáme se v letopisech nejednou, že všichni s německou říší hraničící Slované se pozdvihli k odboji stejným časem. To jistě nebývalo náhodou. Nesm ím e se domnívat, že tehda mezi Slovany od Baltu až po D u ­ naj nebylo žádných politických styků. Toto pudové úsilí zachovat si nebo znovudobýti nezávislost nám vysvětluje, proč Slované, aspoň většinou, tak neochotně přijímali křesťanství z Německa. Přijmouti křesťanskou víru za okolností, v nichž se Slované západní jako sousedé Něm ců nalézali, zname­ nalo zříci se politické samostatnosti navždy. Podle názoru němec­ kého nižšího i vyššího kněžstva tehdejšího byla německá říše Pro­ zřetelností povolána, aby si podmanila všecky národy až po hranice říše východořímské a tím je přivedla ke křesťanské víře. INení tedy — všeobecně řečen o— pravda, jalk stále čteme a sly­ šíme, že do pohanských zemí slovanských teprve přicházeli m i­ sionáři němečtí s křížem, za nimi však němečtí biskupové a preláti s mečem. — Zpravidla tomu bylo naopak. N ejprve bylo provedeno politické podmanění a pak teprve následovalo pokřesťaňování. N ejprv museli se státi pohanští Slované Něm ců »na slovo posluš­ nými* a pak teprve se tam odvažovali němečtí kněží hlásat evan­ 21

gelium. Byli ovšem jednotliví nadšenci, kteří z touhy po mučed­ nictví se odvažovali vstoupit na území politicky nepodrofoených pohanů, ale ti obyčejně dosáhli, po čem toužili, totiž koruny mu­ čednické. Pro trvalé pokřesťanění toho neb onoho pohanského ná­ roda tato cesta nebyla schůdnou. Kazatelé křesťanští zpravidla přicházeli do pohanských zemí teprve tenkrát, až měli jistotu, že jejich životu nehrozí nebezpečí. Slované brzy vycítili, že kněží, přicházející ik nim, nejisou nenezištnými hlasateli učení Kristova, ale spíše zištnými politickými agenty, jejichž hlavním úkolem je utužovat pouta poddanství ně­ mecké říši, jak jim to na M oravě sv. M etoděj dle legendy ote­ vřeně a jistě též dle nabytých zkušeností vytkl slovy: »Proti cír­ kevním předpisům přestupujete staré hranice ze ziskuchtivosti a sobectví.* S druhé strany však nutno dáti pravdě průchod, že N ěm ci ne­ měli tehda úmyslů a plánů vyhlazovacích. Snažili se toliko pohra­ niční kmeny slovanské uvésti v poplatnost a to hlavně ze dvou dů­ vodů: alby je mohli pokřesťaniti a aby měli od nich pokoj. Při tom jim ponechávali volnost rozšiřovati vlastní území na úkor barbar­ ských národů a kmenů východních. Z a žádných okolností nestr­ pěli však ničeho, co mohlo nějak poškozovat zájm y jejich říše. V každém takovém případě spatřovali pokuis o odboj, který h le­ děli vojenskou mocí potlačit. Tak si vysvětlím e válečná tažení Franků proti Rostislavovi. Z těch nemnohých zpráv, které o něm máme, můžeme téměř s jis­ totou usuzovat, že Rostislav, stejně jako ostatní pohraniční Slo­ vané, používal každé příležitosti, která mu dávala aspoň nějakou naději na svržení poddanského jha. Nepochopil a neuvědomil si však při tom, že N ěm ci nestrpí ve svém sousedství mocného, sa­ mostatného slovanského státu. Nedostatek politické prozíravosti v této věci zavinil jeho konečný tragický pád. N edovedl počítat? s poměry a odvažovati možnosti, jako n a př. sv. Václav.

Rostislavovo usilování o sam ostatnou organisaci církevní Moravané, jakož vůbec všichni s německou říší sousedící Slo­ vané, těžce nesli jho závislosti na říši té. Toužili p o samostatnosti a při každé příležitosti, která se jim zdála vhodnou, se o ni p o ­ koušeli. Kdežto však pohanští Slované tuto svou touhu projevo­ vali i častými vpády do říše německé, Moravané jako křesťané se chovali v té příčině pokojněji. Rostislav byl křesťanem ve smyslu katolickém. 2 e by za jeho vlády na M oravě ještě bylo bývalo zakořeněno ariánství, jak se 22

Ernsta vojsko do Čech. O výsledku této výpravy nevíme ničeho. Za to o tažení krále Ludvíka proti Rostislavovi, jež podniknuto koncem léta téhož roku, zmiňují se četné letopisy. — Tak pozna­ menávají letopisy Bertiniánské k témuž roku, že Ludvík byl zane­ prázdněn častými odpady Slovanů (totiž moravských). Hildesheim Ské letopisy praví, že král Ludvík s velikým vojskem vytáhl proti Rostislavovi, králi Moravanů. Výsledek výpravy popisují letopisy fuldské takto: »Ludvík na Slovany moravské proti jejich knížeti Rostislavovi, sobě odbojné­ mu, málo úspěšně veda vojsko bez vítězství se vrátil, chtěje se raději od nepřítele prý neobyčejně silným válem opevněného, na čas odpoutati, než dáti se do nebezpečného boje a podstoupit ztrátu svých vojsk. Přece však vojsko velkou část země kořistěním a ohněm zpustošilo a nemalé množství nepřátel, pokoušejících se ležení krá­ lovo ztéci, pobilo a zničilo, n e však beztrestně, neboť po odchodu krále Rostislav přišed přemnohá místa za Dunajem kořistěním zpustošil.« B y l tedy Ludvík vlastně poražen a Rostislav stal se samostatným, neboť jistě zůstaly v následujících letech styky s říš! franskou přerušeny. Ludvík se ani nepokusil o dobytí pevnosti, v níž se Rostislav se svým vojskem uzavřel. O pevnosti se praví, že byla obehnána přemocným válem. — Kde dlužno hledati tuto pevnost? Mám za to, že ve středu vlastního území Rostislavova a tím byla Morava. Slo­ vensko bylo zvláštním k Moravě přidruženým knížectvím. Tam ne­ mohl míti Rostislav svůj hlavní hrad. Tímto hradem, přesilným válem opevněným, nemohl býti však ani D ěvín na Dunaji. Neboť k roku 864 nazývá týž letopisec D ěvín »jakýmsi hradem«. Tak by nebyl mohl napsati, kdyby b y l měl na mysli sobě již známou p ev ­ nost z r. 855, o které poznamenal, že byla »přesilným válem obehnána«. O D ěvím i píše letopisec r. 864 jako o hradu jemu až dosud neznámém. Kdyby D ěvín z r. 864 byl týmž hradem jáko pevnost z r. 855, byl by letopisec psal o něm jako o známém již hradě a ne jako o »jakémsi hradě Děvínu«. O hlavním hradě Rostislavově zmiňuje se, jak uslyšíme, ještě dvakrát a v obou případech píše o tomto hradě jako již o známém. Tím , že letopisec odlišuje »jakýsi hrad Děvín« od pevnosti Rostislavovy z r. 855, je dle mého názoru nezvratně prokázáno, že D ěvín na Dunaji nebyl hlavním hradem Rostislavovým. Tato skutečnost ještě jasněji vynikne, až seznáme další dva zápisy letopisů o hlavním hradě Rostislavově.

Rostislavova politika Po neúspěšné výpravě krále Ludvíka proti Moravanům r. 855 počínal si Rostislav jako panovník samostatný. Frankové v něm 19

viděli od té doby protivníka, s nímž nutno bylo počítati vážně. T a ­ ké okolní knížata a velm oži věděli o jeho vzrůstající moci. Proto nedivno, že r. 857 vládce na hradě W iztrachově, asi v nynějším Vitorazsku, Slavitah jménem, když lby] nucen před přesilou Franků z hradu uprchnouti, uchýlil se na M oravu k Rostislavovi. Úspěch, kterého Rostislav r. 855 dobyl, nezůstal utajen ostatním Slovanům o nezávislost na říši íránské zápasícím. Král Ludvík zá­ hy pozoroval, že všichni Slované od moře až po Dunaj se chystají k odboji. Proto se r. 858 rozhodl vypravit proti Slovanům trojí v o j­ sko a hlavní odbojníky zkrotit. Proti Rostislavovi m ěl postupovat nejstarší jeho syn Karlmann, proti Bodrcům m ladší syn Ludvík a proti Srbům správce marky Ťhakulf. Vojska d a la se již na p o­ chod, když došli ikrále poslové ze západní říše íránské, prosící o po­ moc proti králi Karlovi, jehož krutovlády nem ohli už déle snésti. Z výpravy proti Slovanům n a ten ěas tedy sešlo. Po návratu ze západu začal Ludvík dělat pořádek ve své vlastní říši, kde mnozí velm oži se mu zpronevěřili. T ak mezi jiným zbavil všech hodností hraběte Ernsta, správce marky české, jehož dcera byla chotí nejstaršího jeho syna Karlmanna. T o m ělo za následek, že K arlm ann se postavil proti otoi, což projevilo se tím, že od­ stranil dosavadní správce krajišť pannonských a korutanských, n a­ hradiv je lidm i sobě oddaným i. A le nejen to. Karlmann vešel v e spojení s Rostislavem a s jeho pomocí zmocnil se velké části říše otcovy až po řeku Inn. Proto povolal Ludvík K arlm anna do Řezná, aby se zodpovídal ze svého počínání. K arlm annovi se však poda­ řilo přísežnými výpovědm i získati si opět důvěru královu. A le za krátko byl zase obviněn z m nohých piklů, nam ířených proti otci, což Ludvíka přimělo Ik přísaze, že dokud živ bude, Karlmannovi žádných hodností nepropůjčí. Do těchto piklů prý byl zapleten i Rostislav. Proto král Ludvík si počínal, jakoby chystal výpravu proti Rostislavovi. Zatím však znenadání vpadl do územ í K arlm annova a tam hlavní síla Karlm annova vojska vedeného hrabětem Gundakarem, dle předchozí dom luvy, přešla ke králi, Karlmann byl nucen hledati spásu v ú tě­ ku, ale brzy se podrobil. Rostislav prý Karlm anna opustil. Mám však spíše za to, že Rostislav se stal obětí válečné lsti. Král Ludvík se totiž smluvil s Bulhary a Rostislav obávaje se jejich vpádu, kte­ rý ovšem b y l té doby je n předstírán, hlavní část svého vojska vedl proti nim, s druhou očekávaje Franky. Když zvěděl o porážce Karlmannově, bylo již pozdě pom ýšlet na pomoc. Rostislav se dal asi oklamat domněnkou, že král Ludvík, poko­ řiv svého syna Karlmanna, od dalšího podnikání válečného na ten čas upustí. Snad také ponechal značnou1 část vojenské pohotovosti k obraně hranic východních proti m ožném u vpádu Bulharů. Zatím však bulharský kníže Boris se vypravil k Ludvíkovi, který mu v y 20

však obhájil oprávněnost slovanského bohoslužebného jazyka tak skvěle, že papež Hadrián slovanské bohoslužebné knihy schválil a posvětil, položiv je na oltář sv. Petra (podle legendy M etodějo­ vy) a na oltář v kostele P. Marie Větší (legenda Konstantinova), kde nad nimi sloužena mše sv. Zároveň vysvětil papež M etoděje na kněze a Konstantina na biskupa.8 Dvěm a pak biskupům Gauderikovi a Formosovi, z nichž alespoň jeden náležel mezi protivníky slovanské bohoslužby, poručil, aby vysvětili některé žáky Konstantinovy na kněze, jiné pak na kle­ riky s nižším svěcením. Podle legendy M etodějovy byli tři žáci vysvěceni na kněze a dva na lektory (nižší svěcení). H ned na to zpívána v chrámě sv. Petra mše sv. jazykem slovanským. Tato zpráva legendy Konstantinovy se zdá některým badatelům podezře­ lou, poněvadž novosvécenec nemůže téhož dne, tkidy byl vysvěcen, mši sv. sloučiti. Sdělení legendy však dá se dobře vysvětliti. Podle legendy M etodějovy byli vysvěceni tři žáci Konstantinovi na kně­ ze. O M etodějovi se už dříve praví, že jej papež na kněze posvětil. Konstantin byl již knězem, než se odebral na Moravu. Bylo tedy v Římě pět kněží, kteří mohli sloužit mši sv. jazykem slovanským. Prvého dne, hned po vysvěcení oněch tří žáků, mohl zpívati mši sv. slovansky Konstantin v chrámě sv. Petra — druhého dne v chrámě sv. Petronily slavil prvotiny první ze tří novosvěcenců, třetího dne v kostele sv. Ondřeje druhý a čtvrtého dne v chrámě sv. Pavla třetí. Pátého dne mohl slavnosti v témže chrámě zakončiti M eto­ děj, který byl podle legendy již dříve od papeže vysvěcen. Tak možno zprávy obou legend uvésti v dokonalou shodu, což bylo by novým důkazem, že obě legendy slovanské jsou, pokud uvádějí události (fakta) ze života sv. bratří, věrohodný. Pro pravdivost zprávy, že Konstantinovi žáci po svém vysvěcení sloužili své primiční mše slovansky, svědčí mimo iiné také ta okolnost, že tito žáci byli vzděláváni jen slovanskými knihami a byli tedy schopni jen slovanským jazykem konati bohoslužbu.

Metoděj arcibiskupem pannonsko-moravským B ylo zajisté již za života Konstantina-Cyrila v Římě jednáno o úpravě církevních poměrů na Moravě. Výkladem soluňských bratří byl papež přesvědčen, že křesťanství v zemích slovanských

9 Že b yl K onstantin n a biskupa vysvěcen, sděluje pouze talk zv. lievemlda římislká. Novější badatelé nedávají této zorárvě vírv. Jejich odm ítavý názor nemOk/ládám za [konečný. P otvrzení z p r á w legenidv Mimlsfké Viídím mezd řiným v K onstantinově předsm rtné m odlitbě. kltem á dle m ého názoru ráz velekněžský. 29

jen tehdy se vžije a rozšíří, nebudou-li jeho hlasatelé závislí na světské moci. Proto pojal pajpež H adrián velkolepý plán, založit pro slovanské země zvláštní církevní organisaci, která by p od lé­ hala přímo Římu, nejsouc závislá ani na Cařihradě, ani na říši franské. P rávě v té době v Římě to dobře pociťovali, jak světská moc svobodu církve potlačuje a církve pro své sobecké zájm y zne­ užívá. Pod heslem šířiti učení Kristovo, skrýval se úmysl slovanské národy podrobit politicky jednak říši franské (německé), jednak Cařihradu. Slovanské národy brzy chápaly, že přijati křesťan­ ství znam ená — vzdáti se samostatnosti. Proto polabští Slované se tolik vzpírali nové víře, jež je zbavo­ vala politické svobody, proto Bulhaři a M oravané se obrátili do Říma o křesťanské učitele víry. Papež H adrián přišel jistě hlavně přičiněním soluňských bratří k poznání, že zneužívání křesťanství k politickým cílům je velkou překážkou pro šíření víry Kristovy mezi Slovany. Pro velikou tuto myšlenku podříditi křesťanství m e­ zi Slovany přímo Římu hledán právní podklad. A tu pátráním v dějepisných pramenech se zjistilo, že v e městě Srjemu (Sirmiu) na řece Sávě bývalo arcibiskupství podřízené přímo Římu, které však vpádem A varů do těch krajů r. 581 zaniklo. V přítomné době toto území náleželo knížeti Kocelovi. N em oha se dočkati návratu M etodějova, Kocel požádal papeže, aby mu poslal M etoděje jako učitele křesťanské víry. Papež odp ověd ěl Kocelovi: » N e jen tobě, ale všem krajům slovanským posílám jej (totiž M etoděje) jako učitele od B oba ta od sv. Petra, prvního biskupa a klíěníka krá­ lovství nebeského.« S touto odpovědí byl Metoděj' pravděpodobně po smrti sv ého-b ratra, tedy v létě roku 869, poslán ke Kocelovi, R os­ tislavovi a Svatoplukovi, aby jim oznámil úm ysly papežovy zřídit pro Slovany v e Srjem u arcibiskupství a zároveň vytvořiti pro slovanské zem ě samostatnou církevní organisaci, Ikterá by byla podřízena přímo Římu. M etoděj přinášel zároveň papežův list »Sláva na výsostech Bohu«, těmto knížatům určený. N a M o ­ ravu se M etoděj nedostal, protože tam zuřila válka. Jednal tedy pouze s Kocelem. Je pochopitelno, že kníže Kocel jako uvědom ě­ lý Slovan, který jistě těžko nesl jho německého poddanství, návrh na zřízení arcibiskupství v e Srjem u přijal s největší radostí. Vždyť tento plán vzbuzoval naději, že bude zlom en neblahý vliv, jaký v jeho zem i vykonávalo německé kněžstvo, které ať vědomky nebo nevědom ky sloužilo zájmům říše německé, směřující k tomu, aby zem ě K ocelova čím dále, tím pevněji b y la připoutána k N ě ­ mecku. B yl tedy M etoděj vyhlédnut za aroibiskupa n e je n pro P annonii, kde vládl Kocel, iale pro všecky kraje slovanské, do nichž by 30

oblastí církve západní. Proto pokládám za pravděpodobné, že záhy po svém příchodu, seznavše situaci, počali bohoslužebné slovanské knihy upravovati dle obřadu latinského. V Římě by jim nebyli schválili iknihy ia vysvětili pro M oravu žáky obřadu východního, neboť by se tím byl Řím M oravy vůbec zřekl, což je samozřejmě naprosto nemožné. INe jazyk, ale obřad (ritus) dělil církev obecnou n a v ě tev východní a západní. »Písmo, které Konstantin sestavil, byla » g la g o lic e« . Pozdějším vývo jem se písmo zjednodušilo. A toto zjednodušené slovanské písmo se nazývá »kyrilice«. Jaké místo zaujím al v tomto období bratr Konstantinův, M eto­ děj, se z legend nedovídám e. Jako by ho vůbec nebylo. A ž po smrti bratrově vstupuje na jeviště událostí. Jen legenda M etodě­ jova podotýká, že M etod n a M oravě, jako už dříve, »zase začal s pokornou poslušností filosofu přisluhovati a spolu s ním učiti«. Slovo »přisluhovati« zdá se naznačovat, že M etoděj byl jáhnem. Při odchodu soluňslkých bratří z M oravy užívá legenda M eto­ dějova nejasných slov. Praví: »Po uplynutí tří roků vrátili se z M o­ ravy, když b yli vzdělali žáky.« Kam se vrátili? Slovo toto nepo­ dařilo se dosud uspokojivě vysvětlit. Snad m ínili opravdu po v y ­ svěcení žáků v Řím ě alespoň na čas vrátit se do vlasti. Konstantin měl podryté zdraví, a M etoděj, jak legenda naznačuje, toužil »po hoře« Olympu. Pozoruhodná jsou i slova legendy římské, dle níž svati bratři, opouštějíce M oravu, »zaneohali tam všecky knihy, jež se viděly k církevní službě býti potřebnými«. Pro koho? Z toho by se mohlo souditi, že některý z žáků Konstantinových byl knězem.

Soluňští bratři v Řím ě Cestou do Říma zastavili se soluňští bratři u knížete Kocela. který podle bulharské legendy pan oval nad celou Pannam i. Kocel byl nadšen slovanským písm em a slovanským i bohoslužebnými knihami. Byl sice poddaným krále Ludvíka, a jeho na slovo po­ slušným, ale při vzrůstající své moci zajisté těžko nesl poddanské jho. N ebylo proto K onstantinovi a M etodějovi těžko přesvědčiti slovansky cítícího knížete, že zavedením slovanské bohoslužby vliv německého kněžstva v jeho území by byl seslaben a že by mu tak kynula naděje dosáhnouti větší samostatnosti. Této možnosti ucho­ pil se Kocel celou myslí a proto svěřil oběma věrozvěstům na 50 žáků, aby je ve slovanských knihách vycvičili. Protože za krátkou dobu svého pobytu nemohli toho úkolu provésti, je velm i pravdě­ podobné, že zanechali na Mosaburku, hlavním to hradě Kocelově, některé ze svých žáků, aby nově získané učedníky dále vzd ělá­ 27

vali. N a další cestě pozdrželi se Konstantin a Metoděj v Benát­ kách, kde Konstantin měl učené hádky s tamějšími kněáími a mnichy. Tako havrani na sokola vrhli prý se — tak vypravuje le ­ genda Konstantinova — na něho, vyčítajíce mu, že se opovážil sestaviti slovanské písmo. »My,« tak pravili, »známe jen tři ja ­ zyky, jimiž je dovoleno oslavovati Boha.« Konstantin jim odpově­ děl: »M y zase známe mnohé národy, které m ají vlastní písmo a svým jazykem Boha ohválí.« Obě legendy slovanské i legenda římská souhlasně poznamená­ vají, že papež Mikuláš naše věrozvěsty povolal do Říma. Toto p o ­ volání, nebylo-li vynuceno stížnostmi německých biskupů, mohlo býti nějakým způsobem od sv. bratří připraveno a objednáno. Je možno, že sami prostřednictvím Rostislavovým napřed podali do Říma zprávu o svém působení na Moravě s dotazem, zda by mohli přivésti žáky, kterým by se dostalo svěcení na kněžství, a zároveň se sdělením, že přinesou též ostatky sv. papeže Klimenta. A kdyby nic jiného, toto poslední sdělení rozhodlo, že jejich žádost byla příznivě vyřízena. Zdali povolání do Říma je zastihlo ještě na Moravě nebo v Benátkách, zůstává nezjištěno. Zpráva legendy římské, že sv. bratři za několik dní po obdržení pozvání již byli v Římě, zdá se nasvědčovati, že papežský list, zvoucí je do Říma, je zastihl na cestě nejspíše v Benátkách. N ež došli do Říma, zemřel — (3. listopadu 867) papež M iku­ láš I.7 Po něm byl zvolen papežem Hadrián II., který byl 13. prosince 867 ozdoben tiarou. — Přišli tedy soluňští bratři do Ří­ ma koncem roku 867, neboť je vítal už papež Hadrián. V yšel jim vstříc s kněžstvem i lidem římským, protože přinášeli Římu vzácný poklad, totiž ostatky nástupce sv. Petra, papeže sv. Klimenta. V Římě podali sv. bratři soluňští zprávu o své dosavadní čin­ nosti na Moravě a předložili papeži hlavně dvě prosby: aby schvá­ lil překlady bohoslužebných knih na jazyk slovanský a posvětil některé jejich žáky na kněze, po případě i na biskupy, jak nazna­ čuje legenda římská. Zdá se podle této zprávy, že Konstantin a Metoděj se chtěli — alespoň na čas vrátiti do své vlasti. Věci však vyvinuly se jinak. N ejprve byla zkoumána pravověrnost obou bratří a jejich žáků. Pak se teprve mohlo uvažovati o schválení bohoslužebných slovanských knih. Je pochopitelno, že v Římě mno­ zí se postavili proti novotě na západě dosud neslýchané. Konstantin

7 Legendia Život Metodějův píše. jako bv papež M ikuláš db.a brat­ ry metem povolal ido Říma. nýbrž i slovan sk é bohoslužebné kmihy schválil, což u činil teprve papež Hadrián II. Jimémo papeže M ikuláše ie siloeea (vysvětlivka). kterou do lesen d v vložil pozdější přepisovač. Při tom si nepovšim l, že další vypravování se n etýká papeže M iku­ láše. nýbrž jeho nástupce Hadriána. 28

cen í na kn ěžství.1 Pak jej ustanovili knihovníkem při chrámu Boží M oudrosti a nakonec učitelem filosofie. K onstantin vynik l v oboru svém tou měrou, že se mu dostalo čestného jm é n a »filosof«. V e sporných věcech býva l volen za hlavního obhájce právo věrnosti křesťanské a za tou příčinou poslán k Saracenům a Chazarům. T a ­ ké se svým učitelem Fotiem měl vědeckou věroučnou potyčku, při níž neobyčejně sm ěle potíral bludné jeho názory, ač náležel do té doby do počtu jeho nejstatečn ějších přátel.6 N a cestě k Chazarům doprovázel jej i bratr jeh o M etod ěj. T am našel u Ghensonu ostatky sv. K lknenta, papeže. Brzy po návratu bratří o d Ghaziarů, přišlo poselství od R ostislava asi r. 862. O bsa­ hem žádosti R ostislavovy k císaři M ichalu b y la proslba, aby na M oravu poslal muže znalého řeči lidu, který b y dovedl p ravd y sv. víry srozum itelně vykládati. V olba padla na K onstantina a je h o bratra M etod ěje. Z n a li oba dobře slovanské nářečí, jímž se m luvilo v okolí soluňském. »Soluňan é m luví všichni dobře slovansky«, pravil tehdy císař K onstan­ tinovi. Oba bratři jevili zprvu rozpaky. K onstantin se vym louval, nam ítaje, že Slovan é n em ají svého písm a a bez písm a učit, že by b y lo tolik, jako psáti n a vodu. V Ž iv otě M etod ějo vě pak se sděluje, že soluňští bratři uposlechli vý zv y jen proto, že se neodvážili odpírati císaři. Z d á se, že F otiovi b yli oba bratří nepohodlní a že se jich proto chtěl zbavit. Z d á se tomu nasvěd čovati, že Fotius, když se stal patriarchou, nechal K onstantina bez zam ěstnání, ač-li ho sám nezbavil učitelské hodnosti n a n ejv yšším cařihradském učelišti. B y l to zvláště Konstantin, kterého nem ěl tehdy v lásce. Když se sv. bratři vrátili z m isijní cesty k Chazarům, císař spolu s F o ­ tiem nabídli M etod ějovi důstojnost arcibiskupskou. M etoděj n a ­ bídku odm ítl. O K onstantinovi však, který přece při oné misii h la v n í práci vykonal, praví jeho životopisec význam ně toliko, že po svém návratu z Chazar viděl císaře. — K dyž b yl K onstantin podle legen d y sestavil vhodné písm o pro slovanskou řeč, v y d a l se s brat­ rem na M oravu. Císař jim dal m nohé dary a zároveň list k Rosti­ slavovi, ve kterém jemu oba bratry doporučoval a jej vybízel k horlivé činnosti pro rozkvět v íry křesťanské, aby i M oravané b yli připočteni, m ajíce své písmo, »k velik ým národům, kteří svým jazykem chválí Boha«, a dává mu nad ěji, že »zanechá po sobě budoucím pokolením pam átku, jako v elik ý císař K onstantin«.

6 Z leco n d v Žívat K on stan tin ů v a ze zp rávy b ib liotok áře A n astasia ie n ap rosto zřejm o. že se Konstiainltiin .rozešel jak s císařsk ým d vorem ca­ řih rad sk ým . tak zv lá ště i s F otiem . A ni poizděii n em ohl b ý ti Fotián em . neb oť b v iin a k v Řím ě n eb yl d ošel tolik é ob válv a tolik éh o uzn á n í a obdivu. V itéto době b v li sto u p en ci Fotiorvv v la stn ě sp o lu s n ím ekkoímiunik ováni. 25

T ém ěř všichni badatelé pochybují, že b y císař R ostislavovi list takového znění poslal. Císař ovšem toho listu nepsal. Sestavoval jej Fotius. Je to zřejm o z toho, že zm ínka o císaři Konstantinu V elikém opakuje se téměř doslova a v témž sm yslu v listě, který Fotius p oslal roku 865 bulharskému knížeti Borisovi.6 Fotius d o­ vedl, když toho v id ě l potřebu, vžd y zalichotit. M ožno te d y míti za to, že list je pravý a d oslovn ě v legen d ě uveden. Přišedše asi na pod zim 863 nebo počátkem roku 864 na M ora­ vu, byli přijati a uvítáni Rostislavem i lid em s velikou radostí a uctivostí. D a li se hn ed do práce a přeložili celý bohoslužebný řád a kněžské hodinky n a jazyk slovanský, vzd ělá vajíce i žáky, jež jim R ostislav svěřil. B rzy však p o čali na n ě . a na je jic h žáky útočiti něm ečtí kněží, protože o sla vov ali B oha slovanskou řečí. N ic není přirozenějšího a pochopitelnějšího, než že se tak skutečně stalo, připom ene-li si, jakou zpupnou povýšen ost, panovačnost a bezohlednost projevili o několik let p ozd ěji něm ečtí biskupové oproti arcibiskupu M eto­ dějovi. N ě m eč tí kněží na M oravě b y li téhož ducha. Je docela dob­ ře možno, že tito kněží spílali K onstantinovi a jeh o žákům kacířů, od volá vajíce se na to, že nápisem na kříži K ristově b y ly je n tři jazytky k bohoslužebným úkonům určeny a posvěceny. Jinak zdů­ razňuje leg en d a Život K onstantinův, že lid s velkou dychtivostí kázání sv. věrozvěstů poslouchal a svaté p ravd y ochotně přijím al. T áž legen d a v y tý k á něm eckým kněžím různé blu dy a pověry, a obzvláště, že n ezach ovávají předpisů církevních ve věcech m an ­ želských. A si tři a půl roku působili svati bratři na M oravě. B ylo třeba po m ýšleti na vy sv ěcen í žáků. K am se v té věci obrátit? K něm eckým biskupům? T o bylo za daných okolností vyloučeno. D o Cařihradu? T ím by dali něm eckým /kněžím takovou zbraň do rukou, že by jejich žáci, v Cařihradě v ysvěcen í, se nebyli m ohli na M oravu vrátit. Tediná cesta byla jim otevřena, a ta v e d la do Říma. D o Řím a však nem ohli s bohoslužebným i slovanským i knihami, upraveným i dle obřadu východního, protože M orava náležela do

6 L is t F o tiů v ik bulihanskémiu k n ížeti M ichalovi: »Tv t e d y . . . v y k o ­ n a v takové dito. íiíraž s e p o v zn á šíš ik ěin ů m ono/ho K on stan tin a Ve­ lik éh o. s tů i '(testě) p e v n é ii ma sk á le iviirv.« V leg en d ě Život K onstan­ tin ů v se n ra v í v lis tě k R o stisla v o v i. »vfieckv r>ovabu/zui. a b v ......... vsto u p ili n a cedtu v írv , abvs i i t v. . . od/měnu (hodinou tvé sn ahv oňiia l p a m á tk u za n ech ávaje b u d ou cím /pokolením ia k o v elik ý císař K o in 6 ta n tiin .«

26

působnost jeho pronikla, .především též pro zem ě Rostislavovy a Svatoplukovy. — Papežský list, který nám zachovala legenda M etodějova, m á toto znění: »Hadrián, papež a služebník Boží, Rostislavovi, Svatoplukovi a Kocelovi. Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle. Slyšeli jsme o vás duchovní věci, po nichž jsme žíznili s touhou a modlitbami pro vaše spa­ sení, kdyžtě Pán chudil srdce vaše, abyste jej hledali, a ukázal vám, že je potřebno Bohu nejen věrou, nýbrž i dobrými skutky sloužiti, neboť víra beze skutků je mrtva, a klamou se ti, kteří se dom nívají, že Boha znají, ale skutky se od něho odvracejí. N ejen u tohoto biskupského stolce žádali jste učitele, nýbrž i u pravověm éh o císaře M ichala (totiž v Cařihradě) a (ten) vám poslal blaženého filosofa Konstantina s bratrem, ježto m y jsme se k to­ mu nedostali. Oni pak, poznavše právo apoštolského stolce na vaše kraje, ničeho neučinili proti církevním předpisům (kánonům), ale přišli k nám, nesouce ostatky sv. Klimenta. M y pak trojnásobnou radostí jsouce naplněni, rozhodli jsme se po bedlivém vyšetření, poslali do vašich krajů M etoděje, našeho syna, když jsm e jej byli i s jeho žáky vysvětili, muže dokonalého vzděláním a pravověrného, aby vás učil, jak jste žádali, říkaje vaším jazykem knihy (svaté) shodně se všem i předpisy církve úplně (i) se mší svátou, to jest s bohoslužbou (s liturgií) a křtem, jak začal Konstantin, filosof, Boží milostí a na přímluvu sv. Klimenta. Rovněž m ohl-li by kdo­ koli jiný důstojně a pravověrně knihy říkati, budiž sváto a p o ­ žehnáno od Boha i od nás a veškeré katolické a apoštolské církve, abyste se snadno naučili přikázáním Božím. Zachovávejte toliko ten obyčej, aby se při mši apoštolské čtení a evangelium četlo nejprve latinsky, potom slovansky, aby se tak naplnilo slovo Písma: »Chvalte Hospodina všichni národové,« a na jiném místě: »Všichni ať různými jazyky vypravují veliké skutky Boží, jak Duch sv. jim dal zvěstovat.« K dyby však některý z učitelů (víry), u vás se zdržujících, nebo (jejich) žáků, kteří v uši lehtají a od pravdy odvracejí, se opovážil jinak vás do bludu uváděti, hanobě (slovan­ ské bohoslužebné) knihy vaše, budiž vyobcován (exkomunikován), ale toliko po výroku církevního soudu, až by se napravil. Neboť ta­ koví — to jsou vlci a je potřeba poznávati je po ovoci jejich a jich se varovati. V y však, synové nejm ilejší, slyšte Boží přikázání a neopovrhujte nařízeními církevními, abyste byli pravými ctiteli Boha, našeho nebeského Otce a všech svátých. Amen.« O pravosti listu nelze rozumně pochybovat. Je přece věc sam o­ zřejmá, že papež M etodějovi pro slovanská knížata, v jejichž úze­ mí měl působit, list nějaký dal. V úvodě listu se poukazuje na po­ třebu živé víry, která se osvědčuje jen dobrými skutky. K tomuto připomenutí dali jistě podnět svati věrozvěstové, kteří poukazo­ vali na to, že němečtí kněží se nestarají o prohloubení vírv v lidu, 31

spokojujfce se se zevnějším , povrchním křesťanstvím a ponechá­ v ajíce lid při jeho pohanském způsobu života. Jinak je list v p ln é shodě s tím, co v ypravuje legen d a K onstantinova, p od le níž sv. v ě ­ rozvěstové a jejich tři n a kněze vy sv ě c en í žáci, sloužili m ši sv. v Řím ě slovansky. P odle této skutečnosti je nutno vy klád ati neurčité znění listu oslovanských bohoslužebných knihách tak, že jim i papež písem ně schválil to, co ústně dovodil v Řím ě a co se tam skutečně konalo, totiž sloužiti mši sv. jazykem slovanským . O statně i slova: » T en toliko zach ovávejte ob yčej, aby se apoštolské čtení a evangelium četlo n ejp rve latinsky a potom slovansky«, připouštějí je n tako­ v ý výklad, neboť předpokládají schválení slovanské bohoslužby. Obě leg en d y , K onstantinova a M etod ějova, se tak krástně doplňují. L egen d a K onstantinova uvádí fakt, že totiž v Řím ě se slovanské bohoslužby konaly, leg e n d a M etod ějova pak podm ínku, pod kte­ rou se slovanská bohoslužba schvaluje, že totiž epištola a e v a n g e ­ lium se m ají napřed čisti latinsky a pak teprve slovansky. Tuto podm ínku položil papež h la vn ě proto, aby bylo zřejm o, že církev pannonsko-m oravská trvá v jed n o tě s Řím em a Římu je podřízena. T aké pohrůžka všem , kteří by slovanský bohoslužebný jazyk h a ­ něli, znam enitě se shoduje s tím, co leg e n d y u v á d ějí o hádkách K onstantinových s odpůrci této novoty. Je tedy naprosto zbytečno příti se o pravosti tohoto listu, když přece o skutečnosti, že se v Řím ě slovanská bohoslužba konala, nelze pochybovati a spolehlivost legend , pokud u v ád ějí fakta, se stále více a v íce s pokrokem bádání osvědčuje. N a n e jv ý š m ožno p ři­ pustit, že list papeže H ad riá n a není nám znám v přesném znění, poněvadž se nám zachoval je n slovanský jeho překlad. L ist byl napsán a slovanským knížatům dodán ještě před vy sv ěcen ím M e ­ toděje na arcibiskupa. Proto v něm papež n a zývá M etod ěje je ště svým synem a nikoli svým bratrem, jak by jej b yl nazval, kdyby už b y l v y sv ěcen ma biskupa. — K dyž b yl M etoděj dojedn al s K ocelem vše potřebné, vrátil se do Ř ím a v průvodu d vaceti K ocelov ý o h velm ožů, kteří přednesli p ap eži form ální prosbu, aby M eto­ d ěje vysvětil n a arcibiskupa pro P annonii. Papež bez dalšího průtahu žádosti v yhověl.

R o š t i si a v a M e t o d ě j S v a t o p l u k e m

zrazeni

K dyž papež H adrián připravoval novou církevní organisaci v P annon ii a na M oravě, byl si toho dobře vědom , že v těchto ze­ m ích působí něm ečtí kněží, vysíla n í arcibiskupem salcpurským a biskupem pasovským. — Čekal zajisté, že tito biskupové budou uplatňovati své názory církevně-právní na oboje územ í, d o m ýšlel 32

se však, že jako poslušní synové církve, oddaní apoštolskému stol­ ci, se jeho rozhodnutí podrobí. Proto iistě iim též oznámil, že jejich duchovní pravomoc v těch­ to zemích přestává ustanovením arcibiskupa M etoděje, podříze­ ného přímo Římu. — Své rozhodnutí jistě též odůvodnil. Ostatně bavorští biskupové dostávali od mocné německé strany při dvoře papežském rychlé zprávy o všem, co se chystá. Podnikli zajisté všecko, alby plán papežův zmařili. N ež papež nepovolil. Šel pevně a rozhodně za svou myšlenkou vym aniti národy slovanské v ohledu náboženském z područí řeckého i německého. Že by byli bavorští biskupové schopni jeho rozhodnutí se postaviti na odpor, ovšem nečekal. A v tom se zmýlil. Zřízení samostatné církevní organisace poškozovalo jejich zájmy hmotné, jejich příjmy, a zároveň připravovalo pro budoucnost i politické odtržení a tím i osamostatnění knížectví Kocelova a M oravy od říše. V prvé řadě běželo arcibiskupovi salcpurskému 0 Pannonii, kde měl četné statky a odkud mu plynuly hojné příjmy. Proto jal se shledávati právní důvody na provedení důkazu, že Pannám e náleží pod pravomoc arcibiskupů salcpurských. Důvody tyto vložil do stížnostního a protestního spisu, který byl asi r. 871 vyhotoven a pravděpodobně i papeži poslán. Zatím dostal arcikněz Rihpald, který zpracoval církevní záležitosti v knížectví Kocelově, rozkaz, aby své místo na znamení protestu proti zřízení srjemského arcibiskupství, podřízeného přímo Římu, opustil. To mělo býti zna­ mením, že biskupové bavorští nového arcibiskupství neuznávají. — Slovanská bohoslužba byla v Pannonii od slovanského lidu přijata s největší radostí. T o dosvědčují slova stížnostního listu salcpurského arcibiskupa, že arcikněz Rihpald mohl nerušeně svůj úřad v území Kocelově vykonávat, »až jakýsi Řek, jménem M etoděj, po nedávném vynalezení slovanského písma zavrhnuv s filosofickou chytrostí jazyk latinský a zřízení římské, jakož i schválené písmo latinské, v nevážnost uvedl všemu lidu slovanskému mši, evan­ gelia a církevní řád těch, kteří je konali jazykem latinským.« Kocel v té době nebyl asi ve svém knížectví. Jako vasal ně­ mecké říše musel se pravděpodobně súěastniti válečného tažení proti Moravanům ve vojště Karlmannově. V tomtéž vojsku byli 1 bavorští biskupové, kteří doufali, že dílo Hadriánovo zničí m e­ čem, totiž úplným pokořením Rostislava a Svatopluka. Za jejich nepřítomnosti mohl arcibiskup Metoděj nerušeně po nějaký čas věnovati se novému uspořádání církevních poměrů v knížectví Ko­ celově. Poněvadž ve stížnostním listě z r lid v Pannonii se odvrátil od latinských je pravděpodobno, že Metoděj vysvětil při svém odchodu do Říma v Kocelově

Po skončení války s Rostislavem a Svatoplukem byl arcibiskup Metoděj donucen od Karlmanna opustit území Kocelovo a odebrati se na Moravu. — Tam zatím se připravovaly veliké změny. Roku 864 Rostislav, jsa sevřetn na hradišti D ěvíně, podrobil se Ludvíkovi bezpodmínečně, zavázav se přísahou, že zůstane králi íránskému navždy věren. Měl zajisté dobrou vůli nerušiti daného slova. Proto v dalších letech nepomýšlel na odboj, ačkoliv byl proti králi Ludví­ kovi od jeho vlastních lidí popuzován. Tak byl již od r. 865 správ­ ce marky pannonské W erinhar svého místa zbaven, protože prý Rostislava proti Ludvíkovi podněcoval. Rostislav však jeho svodům nepodlehl. V té doibě známý již fcorutanský hrabě Gundakar, který roku 863 Karlmanna, vzbouřivšího se proti otci — králi Ludvíkovi, zra­ dil, uchýlil se, obávaje se Karlomannovy pomsty, k Rostislavovi. Rostislav jej přijal. V tom nemohl Ludvík spatřovati porušení věr­ nosti, kdyžtě Gundakar právě jemu výtečné byl prokázal služby Pro Karlomanna ovšem to bylo dostatečným důvodem, aby d v o ­ jím válečným vpádem Rostislava ztrestal. V obou případech prý Karlomann zvítězil, získav značnou kořist. V jedné srážce při těchto vpádech byl Gundakar zabit. Roku 866 zase stejnojmenný syn krále Ludvíka hleděl Rostislava pohnouti k vpádu do Bavor. Leč opět marně. Také české kmeny počaly se té doby bouřiti a činily vpády do Bavor — kde pálily vesnice a ženy odváděly do zajetí. Podobně i Srbové a Suselci ve spojení s Čechy a jiným i slovanskými kmeny, vtrhli do Durynska, všecko pustošíce a ty, kteří se jim nerozvážně postavili na odpor, vraždíce. Bylo tedy veškeré pohraniční Slovanstvo od moře až po Dunaj v neklidu a vření. Proto se rozhodl král Ludvík, že vypraví proti nepokojným Slovanům trojí vojsko. Stalo se tak v srpnu r. 869. Stejnojmenného syna svého Ludvíka vypravil s Durynky a Sasy proti Srbům, Karlomannovi, který měl zkrušiti Svatopluka, určil na pomoc Bavory, sám pak chtěl táhnouti s Fran­ ky a Alam anny proti Rostislavovi. — Když však vojska již se měla dáti na pochod, král Ludvík onemocněl. Proto přenechal vůd­ covství nad vojskem, iež mělo táhnouti proti Rostislavovi, svému nejmladšímu synu Karlovi, odporučiv výsledek podniku Pánu Bohu. »Když tedy,« tak vypravují letopisy fuldské »(Karel) s vojskem sobě svěřeným pronikl do oné nepo jmenovatelné a všem nejstarším nepodobné pevnosti, s Boží pomocí spálil všechna ohrazení, a co n a ­ šel ukrvtého v lesech nebo zakopaného na polích, se svými pobral, a všecky, kdož se mu postavili na odpor, přinutil k útěku nebo pobil. Podobně Karlmann zhubil ohněm a mečem říši Svatopluka, synovce Rostislavova, a zpustošil všecky kraje.« Když se pak oba bratři, Karel a Karlmann, sešli, ^blahopřáli si k vítězství, jehož se jim s nebe dostalo.« 34

Testě lépe prý pochodil Ludvík v boji proti Srbům a spojeným s nimi Čechům. Srby zahnal na útěk, mnohé z nich povraždiv, Čechy jednak pobil, jednak přinutil, že se vzdali nebo v hanebném útěku hledali záchranu. Brzy na to Češi se podrobili Karlmanno­ vi, uzavřevše s ním mír. Při popisu válečného tažení Karlova a Karlomannova proti Rostislavovi a Svatoplukovi je potřeba povšimnouti si některých okolností. Předně možno pokládati za jisto, že šlo především o zkru­ šení Rostislava, který byl považován, a jistě právem, se stanovis­ ka Karlmannova a bavorských biskupů, za hlavního vinníka ve věci zřízení samostatné, na říši nezávislé organisace církevní v Pannonii a na Moravě. Poněvadž výprava neměla očekávaného výsledku, neboť mimo zpustošení velké části Rostislavova a Sva­ toplukova území nebylo dosaženo ničeho, Karlmann použil z n á ­ mého hesla: rozděl a panuj. Ťal se vyjednávati nejprve s Čechy, s nimiž brzo uzavřel mír. N ato navázal styky se Svatoplukem a přivedl jej tak daleko, že se dal i se svým lidem pod jeho moc a ochranu. Rostislav nebyl sice poražen, ale seslaben a osamocen. Jestliže roku 869 Čechové se súčastnili bojů v domluvě s Rostisla­ vem, a je to velm i pravděpodobné, pak byl Rostislav ode dvou spojenců zrazen a opuštěn, od Čechů a od Slováků, vedených Sva­ toplukem. — D ále není bez významu poukázati na rozvrstvení vojsk německých. Severní armáda, složená z nejbližších sousedů Srbů — totiž ze Sasů a Duryňků, střední vojsko, určené proti Rostislavovi, tvořily střední kmeny německé, totiž Frankové a Alamanni, třeti armáda, určená proti Svatoplukovi, byla sestavena z Bavorů a lidí Karlmannových. V této armádě byli jistě bavorští biskupové a pravděpodobně i Kocel. Z rozvrstvení tohoto je zřejmo, že Karlmann napadl východní část říše moravské, Karel pak západní. Tím je nad slunce jasněji dokázáno, že území Rostislavovo se nerozkládalo jižně středního Dunaje, v Pannonii, nýbrž západně území Svatoplukova, tedy hlav­ ně na nynější M oravě a na Slovensku až po Váh. Te to nutno zdů­ raznit proti mínění nedávno pronesenému, že Rostislav vládl kra­ jem jižně středního Dunaje, v nynějších severních Uhrách. Dlužno též věnovati pozornost té okolnosti, že letopisec ijuldský nemluví tentokrát o »iialkémsi« hradě jako r. 864, nýbrž o nepojimenovatelné a všem nejstarším nepodobné pevnosti. Letopisec dále vypravuje, že Karel do této pevnosti vtrhl, všecka hrazení (dřevěné záseky), k nimž pronikl, spálil a co tam (totiž za spále­ nými dřevěnými hradbami, tedy uvnitř pevnosti) v lesech ukrytého a na polích zakopaného našel, pobral. H lavního opevnění však nedobyl. Tento popis »nepojmenovatelné pevnosti« jasně a určitě naznačuje, že letopisec netpředvádí obraz nějakého hradu, nýbrž že 35

popisuje rozlehlé opevněné území, kde byily lesy a pole. Kdo zná D ěvín a jeho rozlohu, jakož i nejbližší Okolí, snadno usoudí, že se tento popis nehodí na Děvín. Slovy: »Když Karel vnikl do »oné« pevnolsiti,« chtěl letopisec naznačit i, že jde o pevnost, o níž v celé říši byla rozšířena pověst. Letopisy fuldské zvětšují velikost vítězství dosaženého roku 869. Bertiniánské letopisy naopak o těchto bojích všeobecně pozna­ m enávají, že vojska krále Ludvíka ftedy se to týče všech tří armád), »nedosáhla buď žádného nebo jen nepatrného úspěchu, ale naopak, že utrpěla veliké ztráty.« Rostislav nebyl tedy přemožen. Naopak. Po odchodu nepřátelských vojsk zůstaly styky s říší n ě ­ meckou přerušeny, Rastislav neobnovil manského slibu a neplatil poddanského poplatku. Byl samostatným. Tím více jej překvapila a rozčilila zpráva, že Svatopluk se Karlmamnovi podrobil. Letopisy fuldské praví, že tak učinil, protože »si hleděl svého prospěchu«. Vedle toho na něho působilo nitranlstké ovzduší, něm ec­ ká politická agentura, jejíž hlavní sídlo bylo v Nitře, kde měl i Svatopluk pravděpodobně svůj hlavní hrad. Něm ci v jeho území nenáviděli Rostislava, a proto usilovali o jeho zničení. Svatoplu­ kovi byly dány za podrobení se Karlmannam prostřednictvím agen­ tů, zdržujících se při jeho dvoře, různé záruky a slilby do budouc­ nosti. Svatopluk pak byl dosti ctižádostiv, aby oběma rukama sáhl po tom, co se mu nabízelo. Byl rozhodnut stůj oo stůj dosáhnout vlády nad celou říší moravskou. Rostislav ovšem ihned postřehl touhy a plány svého synovce. Proto podle letopisů fuldlských, které zde rozhodně straní Svato­ plukovi, se prý rozhodl, že dá Svatopluka úkladně zaivražditi. P o­ zval jej na hostinu, nejspíše na Děvín, který byl na rozhraní obou zemí. Dříve však,, než při této příležitosti najatí vraizi mohli ulo­ žený čin vykonati, byl Svatopluk někým varován a proto se vzdá­ lil pod záminkou lovu. Rostislav vida, že úmysl jeho m á býti zma­ řen, jal se s vojenskou četou svých věrných Svatopluka pronásle­ dovat, byl však od něho přemožen, spoután a Karlmannovi odeslán. Celé vypravování ěiní dojem, že Svatopluk o všem už dříve vě­ děl a proto si na blízku připravil silnou zálohu, lidí sobě odda­ ných — kteří, jsouce v přesile, neopatrného Rostislava se zmoc­ nili. Byla to druhá a ne poslední zrada Svatoplukova. Karlmann měl z neočekávané kořisti jistě nesmírnou radost. Odeslav spouta­ ného Rostislava s vojenským průvodem do Řezrna, kde měl býti souzen, vypravil se s velikým vojskem na Moravu, kde nenalézaje nikde odporu, obsadil prý všechny hrady a tvrze, zmocniv se i Rostislavova knížecího pokladu. Tento poklad měl Rostisilav asi na Děvíně, ale z toho nenásleduje, že D ěvín bvl jeho hlavním hra­ dem. Neboť brzy se dovídáme, jak později bude pověděno, že M o­ 36

ravané se vzbouřili a ze starého nebo někdejšího hradu Rosti­ slavova podnikali výpady proti hradům nepřátelskými vojsky osa­ zeným. T edy hlavní hrad Rastislavův nebyl v moci vojska Karlmannova. Z toho je zřejmo, že Děvín a »ibývalé město Rostisla­ vovo® není jedno a totéž. iNa podzim roku 870 přišel král Ludvík do Rezna v Bavořích. Tam dostavili se také pošlové z různých zemí slovanských, přiná­ šející na znamení oddanosti králi dary. Je pravděpodobno, že tam byl přítomen i Svatopluk jako hlavní svědek obžaloby na Rosti­ slava vznesené, neboť za přítomnosti krále Ludvíka měl býti Rostislav souzen. Jednomyslným souhlasem přítomných Bavorů, Franků a Slovanů bvl Rostislav, protože prý se dopustil věrolomnosti, odsouzen na smrt. Král Ludvík »velkomyslně« mu daroval život, dal jej však, aby jej učinil navždy neškodným, oslepiti. V kterémsi klášteře dokončil bezradostně Rostislav svůj život. V této době arcibiskup Metoděj byl již na Moravě. S vojskem Karlmainnovým přišli na Moravu, iaiko obyčejně, i bavorští bis­ kupové: arcibiskup salcpurský, Adalvin, biskup pasoVstký, Hermanrich a biskup frisieský, Anno. Těm šlo především o M eto­ děje. Pokládali jej za vetřelce, který proti všemu právu si oso­ boval v území, jež náleželo pod jejich pravomoc, vykonávat arci­ biskupský úřad. Ze mu Pannonie a Morava byly svěřeny samým papežem, dobře věděli, ale domnívali se, že se tak stalo proti předpisům církevního práva. Svatopluk zachoval se nectně. Tako svého strýce Rostislava, tak vlastně zradil i Metoděje, vydav jej v moc jeho zavilých nepřá­ tel. N ení pravděpodobno, že by arcibiskup Metoděj sám byl hle­ dal příležitosti s těmito biskupy, jejichž nepřátelské smýšlení znal, se setkati. Svatopluk neměl M etoděje v lásce, protože nebyl jako odchovanec německého kněžstva přítelem slovanské liturgie. — Snadno si dal od těchto svých rádců namluvit, že nebude míti od Němců pokoje, dokud Metoděj v jeho zemi bude působit. Proto asi sám vše tak zařídil, aby se Metoděj dostal do rukou bavor­ ských biskupů. Zrazeného arcibiskupa M etoděje odvlekl z jeho diecése paisovský biskup Hermanrich, který jej nějaký čas věznil a pak přivezl na synodu (do shromáždění biskupů) v Řezně. Tam vykonán nad M etodějem soud. Žalobu odůvodňoval, trest navrhl a rozsudek vykonal frisinský biskup Anno. Sotva ise Metoděj před nimi objevil,, vrhli se nia něho jako dravci, zahrnujíce iei výčitkami. Tak se zapomněli, že iei i zpolíčkovali. Ano, biskup pasovslký Hermianrich v návalu zlosti ro­ zehnal se po něm koňským bičem, a byl by iei sešlehal, kdyby mu v tom nebylo od jiných zabráněno. Rozvinula se prudká debata mezi bavorskými jmenovanými bisku­ py a Metodějem. »V našem území učíš,« volali rozčileně. Metoděj na 37

to: »K dybych věděl, že vaše jest, zajisté bych odešel. A le sv. Petra jest, a vpravdě, jestliže v y ize ziskuchtivosti a lakoty proti před­ pisům církevním překračujete staré hranice, znem ožňujíce vzd ě­ lání náboženské, m ějte se na pozoru, abyste, pokoušejíce se že­ leznou horu kostěnou lebkou prorazit, nerozstříkli svého mozku.« N ato oni: »B udeš-li nenávistně m luvit, zle se ti povede.« M etoděi odpovídá: »Prarvdu chci m luvit před králi a nebudu se ostýchat, vy však podle své libovůle m ne stíháte, neboť nejsem vznešenější těch, kteří pravdu m luvíce, mnohým trýzněním o život přišli.« Tak mnoho s té i oné strany se m luvilo, až biskupové bavorští ne­ mohli už ničeho odpovědět. T u zasáhl do debaty »fcrál«, totiž Ludvík N ěm ec, a pravil »skromně«: »N eunavujte mého M etoděje, neboť se potí, iako by seděl u kam en.« N a to zase M etoděi: »Ovšem, pane, když se kterýsi filosof potil, řekli m u iistí lidé: proč se potíš? O n odpověděl: S nevědom ci (idioty) jsem se přel.« Potom se rozešli. M etoděje však poslali do Šváb (do Něm ecka), kde jej věznili po dva a půl roku. Rostislav, oběť zrady, iiž na něm spáchal synovec Svatopluk, mizí navždy s ieviště dějin. B y l panovníkem značného politic­ kého rozhledu. N ev yh led á va l boie s N ěm ci, když mu však byl boi vnucen, dovedl se statečně bránit. Z áhy přišel k poznání, že sa­ mostatnost politickou své zem i uh áií jen tehdy, z jed n á -li ií sam o­ statnou organisaci církevní. Proto praví legenda, že v Cařihradě žádal o biskupa, obdržel však jen Konstantina, kněze, a M etoděie, jáhna. Teho snahou bylo vym anit se z područí biskupů bavorských a německého kněžstva. Proto jistě s radostí uvítal návrh na zří­ zení arcibiskupství pro slovanské země, které by bylo přímo p o d ­ řízeno Římu. Je pravděpodoíbno, že původci této m yšlenky byli bratři soluňští. A le právě tato věc stála se mu osudnou. Ačkoli žádný pram en dějepisný se o tom nezm iňuje, nepochybuji, dobře všecky okol­ nosti uváživ, že v očích krále Ludvíka a bavorských biskupů h la v ­ ním proviněním Rostislavovým bylo jeho usilování o samostatnou církevní organisaci a podporování snah o schválení slovanské li­ turgie. V N ěm cích dobře chápali, že tyto věci by v ed ly k uvolnění vztahů M oravy k říši. Odtud ono úzkostlivé zděšení, iež vyciťuiem e ze stížnostního spisu arcibiskupa salcpurského z roku 871, který se nám dochoval pod jménem » D ějin y obrácení Korutanců«. Odtud ona bezm ezná zuřivost bavorských biskupů proti M etodějo­ v i, odtud ono nápadné úsilí, s jakým K arlm ann se snažil české km eny a Svatopluka od R ostislava odloučit a k sobě připoutat. M nozí ovšem popírají, že bv byl R ostislav měl plán vytvořit v e své říši sam ostatnou církevní organisaci. I kdyby pravdou b y ­ lo, že takový plán byl nad jeho duševní schopnosti, velikým ie; 38

činí u íž to, že plánu toho se uchopil celou duší. Netní pochyby, že by iei byl i provedl, kdyby ho nabyl Svatopluk zradil. Proto zůstane Rostislav vády světlým zjevem v našich dějinádh, taik jako kníže Kocel v dějinách slovinských. — Oba ovšem za své slovanské cítění zaplatili své době ztrátou svých knížecích stolců, neboť i Kocel pravděpodobně za přízeň, poskytnutou M e­ todějovi a jeho dílu, byl ztrestán tím, že byl svého knížectví zba­ ven. Zůsitai-li i po roku 873 knížetem, pak jen pod podmínkou, že nebude arcibiskupa M etoděje ve svém území trpět.9 Karlmann nezmocnil se roklu 870 celého území Rostislavova, neboť fuldský letopisec poznamenává již k roku příštímu (871), že Moravané se pokoušeli V ilém a a Engilšalka, kteří byli správci sousední marky bavorské, z hradů jimi obsazených vypudit. Z to­ ho možno právem usuzovat, že v moci oněch dvou markrabí se nalézaly jen hrady pohraniční, a že zejm éna ono »někdejší měs­ to či hlavní hradiště Rostislavovo« bylo v rukou Moravanů. To zdá se potvrzovat jiné sdělení téhož letopisce, že Svatopluk chtěl se synům těchto markrabí pomstít za to, že jejich otcové V ilém a Engilšalik bavorskou hranici prodloužili až k nim (totiž k M o­ ravanům). Slova ta nelze přece tak vykládat, iako by se byli zmoc­ nili celého území Rostislavova. Smysl jejich připouští nejvýše, že obsadili hrady pohraniční. Mezi těmito hrady, kterých se zmoc­ nili, bvl jistě i Děvín,, neboť tam byl pravděpodobně Rostislav od Svatopluka jat a tam se Svatopluk jistě hned se svými lidmi pevně usadil. Karlmann pojal však brzy proti Svatoplukovi podezření. V ě­ děl, že na člověka schopného zrady, není spolehnutí. Proto jej dal zajati a někde ve svém území uvězniti. Svatopluk však nejen se očistil z nařknutí, ale dovedl si za krátko získati i jeho plnolu důvěru. Brzo totiž se dovídáme, že byl křestním kmotrem Karlmannovu vnuku, který také při křtu dostal jméno Svatopluk. Te až neuvěřitelno, že Svatopluk dovedl si v tak krátkém čase Karlmanmia tak dokonale naklonit a jej tak zaslepit. Z toho vidět, že zbraní, se kterou Svatopluk nejlépe dovedl zacházet, byla pře­ tvářka a lest. Svatopluk předstíraje Karlmannovi nejupřím nější přátelství, kul plány, jak by se mu pomstil. Příležitost se brzy naskytla. M o­ ravané, domnívajíce se, že Svatopluk je mrtev, přinutili jeho blíz­ kého příbuzného, kněze Slavomíra, aby se ujal vlády nad nimi a

• Prof. Dvorník poukazuje podle chorvátského dějepisce šišič e na zprávu císaře K onstantina Porphvrogenita. padle níž jakýsi Katziílez (tKoicel) v elel vojsku íránském u, vedeném u proti Ohorrvatům. e nim iž v boiii se utkav, padli. Podle této zprávy vládli tedv Kioicel ieátě o. ir. 873 ve svém knížectví. 39

řídil jejich boje s nepřátelským i posádkam i, které m ěly v moci řadu pohraničních hradů, z nichž je chtěli vypudit, aby zase byli pány v celé své zemi. Posádky ty pod vedením V ilém a a E ngilšalka se držely statečně, odrážejíce útoky M oravanů. Dokonce prý je zahnaly na útěk a donutily (uzavřít se v někdejším hlavním hradišti R ostislavově. T am je také později našel Svatopluk. Boje tyto byly asi v elm i krvavé a ztráty M oravanů velm i těžké, když letopisec později připomíná, že Svatopluk mstil se synům obou markrabí za to, co od těchto sám i s lidem svým vytrpěl. V té d o ­ bě asi M oravané proti N ěm cům rozzuření,, vyhjnali ze své země všechny něm ecké kněze, protože »nešli s nimi, ale naopak jim úklady strojili«. T y to zprávy poděsily Karlmanna, Svatoplukovi však byly v o ­ dou na jeho m lýn. Prahna po pom stě za potupu, jež mu uvězně­ ním byla způsobena, nabídl se naprozíravémiu K arlm annovi, že přivede odbojné M oravany k poslušnosti. K arlm ann se nechal obelstít. Svatopluka propustil a obm ysliv jej bohatým i dary (mohl rozdávati z knížecího pokladu Rastislavova, který uchvátil), poslal jej s velikým vojskem na M oravu. Svatopluk vtrhl patrně nejprve na1 Slovensko, kde m ěl své poddané, kteří se mu ovšem beze všeho podrobovali, nevědouce jinak o jeho plánu. T ak do­ stal se až k někdejším u hlavním u hradu Rostislavovu. Co se dále dělo, popisuje smutně letopisec fuldský takto: »Tako však neopa­ trné a dom ýšlivé stíhává hanba, tak stalo se i onomu vojsku. Svatopluk zatím, co ostatní se rozložili táborem, vstoupil do n ě ­ kdejšího hlavního hradu Rostislavova, a lživě předstírá v věr­ nost, aniž dbaje své přísahy, ihned obrátil své síly a snahy ne k porážce Slavom íra, nýbrž k pom stění potupy, která se mu od Karlm anna stala. N a to Bavoráky, kteří nic zlého netušili a (proto) se nem ěli dosti na pozoru, s velikým vojskem v táboře přepadl, m nohé z nich schytal živé, všechny ostatní povraždil mimo ony, kteří se zavčas vzdálili. T ak všecka radost Noriků nad m nohými dřívějším i vítězistvími obrátila se v zármutek a nářek. U sly šev o tom Karlmann, byl v elm i zdrcen, a' v id a nezbytí, kázal všecka rukojmí, co jich bylo v říši, shromáždit a Svatoplukovi vrátit. Sám však dostal sotva jednoho -muže, jm énem Ratboda, p o lo ­ mrtvého.* Porážka vojska Karhnatanova byla úplná a opravdu zdrcující. Letopisec Hinlkmar zm iňuje -se o n í těm ito -slovy: »(Král) Ludvík odebral se do Řezná, protože utrpěl velikou pohnomlu od synovce Rostislavova, který po něm obdrždl knížectví Slovanů, tím totiž, že ztratil (král Ludvík) markrabata (totiž V ilém a a Engilšalka) s velikým m nožstvím jejich lidu a také zemi, kterou v m inulých letech získal.« Tiný letopisec poznam enává, že tehdy »ohramné vojsko K arl­ mann ovo zahyn-ulo«. 40

Svataplu/k byl u cíle svých prozatímních tužeb a plánů. Cesta ik tomu cíli vedla lstí a zradou. Zradil svého strýce, zradil M eto­ d ěie, svého arcibiskupa, a nakonec zradil toho, ienž iei učinil svým přítelem a důvěrníkem . N e b y la to cesta čestná, ale sou­ hlasná s jeho povahou i s tehdejší dobou. T o jsou černé skvrny, jichž nelze om louváním ani vysvětlováním smýti. Svatopluk nebyl velkým panovníkem , protože nebyli ušlechtilým charakterem.

M eto d ěj a rc ib isk u p e m na M oravě Arcibiskup M etoděj, uvězněný v kterémsi klášteře v Něm cích, stěžoval si v Řím ě m nohým i posly a listy na bezpráví, které na něm spáchali bavorští biskupové: A d alvin , arcibiskup salopurský, Hermalnrich, biskup pasovský a A nno, biskup frisinský. Biskupové bránili se spisem, kterému dáno jméno: D ě jin y obrácení Korutanců. V e spise tom se dokazuje, že od roku 798 vykonávali v P annonii a Korutamslku církevní správu arcibiskupové salcpurští. Papež Tan V III. naproti tomu snažil se dokázat, že pannonská (vlastně srjemská) diecése ie podrobena přím o Římu, třebaže války ji na čas od Říma odtrhly. V takovém případě však, tak hájí papež dle církevních pravidel své právo, iakm ile se vrátí pokojné oasy, m usejí býti vrácena Římu i dřívější práva. N a tomto sta­ novisku papež setrval. Král Ludvík, který zastupoval zájm y svých biskupů, m usel ustoupit, neboť papež neuznal důvodů, které ba­ vorští biskupové uváděli. Před jeho očim a vystupovaly již obrysy veliké oblasti slovanské, podřízené v církevním ohledu přímo Římu. Proti oněm biskupům, kteří M etoděie sesadili a Uvěznili, v y ­ stoupil papež Tan s neobvyklou přísností, neboť podle pravidel církevních může nad arcibiskupem vykon ávat soud ien patriarcha. V tomto případě náleželo tedy rozhodnutí pře papeži, jako patri­ archovi římskému. Všem oněm třem biskupům zaslal proto papež kárné listy. H erm anrichovi, biskupu pasovskému, píše m ezi ji­ ným takto: »K oplakání tvé nešlechetnosti stačil by sotva potok slz. K te­ rého, nepravím e biskulpa, ale světského člověka, ba tyrana ukrut­ nost nebo zvířecí divokost nepředčí tvá opovážlivost? N ašeho bratra a spoldbiskupa pod širým nebem jsi vězn il a nejkrutěji zim ou a sněhy po delší čas jisi týral, a talk jsi se rozzuřil, že bys jej byl v e shrom áždění biskupů koňským bičem zbil, kdyby ti v tom nebylo bývalo od ostatních zabráněno. Sluší se to na bis­ kupa, iehož důstojnost, neohá-li se strhnout, tím větší způsobuje zločin? Tak je to smiutné, když biskup k biskupovi tak se zacho­ vává, a to k biskupovi rukou apoštolského Stolce posvěceném u a hodností vyslance našeho opatřeném u!« V dalším pak suspenduje 41

papež H erm ann cha na talk dlouho, až by s poslaným k němu v té záležitosti biskupem Pavlem anebo s arcibiskupem Metodějem, přesvatým do Řím a přišel a tam se zodpovídal. Biskupu frisinském u A rnovi píše papež, že jeho drzost nad nebesa vystupuje a vyčítá mu, že se opovážil, jako by b y l patriar­ chou, nad arcibiskupem vynésti rozsudek, zapověděv mu sloužiti mši sv. a uvrhnuv jej do žaláře, aniiž uznal za vbodno o tom, co se stalo, podati zprávu do Říma, ano, že když v Řím ě se zdržoval a rua tyto věci b yl tázán, prohlašoval, že M etoděje ani nezná. D ále oznam uje mu papež, že bude od konce m ěsíce září r. 873suspendován, n ed á-li do té doby arcibiskupu M etodějovi úplného zadostiučinění. Salcpurskému arcibiskupu A d a lvin o vi pak rovněž zvláštním lis­ tem oznam uje, aby se nedivil, že mu poroučí M etoděje zase uvésti v jeho úřad, kdyžtě byl příčinou jeho sezaizení. Zároveň dal papež svém u vyslanci,, anlkonitánskému biskupu P avlovi, písem né poučení, jak si má počínali, aby záležitost byla dle církevních pravidel skoncována. V yslanec m ěl předně králi Ludvíkovi sděliti, že pannoniská diecése je dle církevních zákonů podřízena apoštolskému Stolci, totiž Římu. Jm enovaným třem biskupům m ěl oznám iti, že budou tak dlouho suspendováni, jak dlouho proti pravidlům církevním M etod ěje věznili, který m nohým i posly a listy se dovolával v Řím ě práva a spravedlnosti, tedy pod le papežova listu na tři roky. Arcibiskup M etoděi m á býti na svůi úřad ihned uveden a iei nerušeně tak dlouho zastávati, jak dlouho byl toho úřadu vinou oněch biskupů zbaven. Potom teprve m ají býti obě strany v Řím ě slyšeny, aby mohla býti záležitost spravedlivě urovnána. D á le přikazuje papež biskupu P a vlovi, abv ihned bez ohledu n a jakékoli překážky nebo hrozby s M etodějem se odebral ke Svatoplukovi. N a d vrahy m nicha Lazara m ěl biskup vynésti rozsudek dle cír­ kevních předpisů. T ento m nich byl asi jediním ze žáků M etod ějo­ vých a jedním z oněch poslů, které M etoděj posílal do Říma ve své záležitosti. K pro jednání pře oněch tří biskupů s M etodějem v Římě nedošlo, neboť všichni tři v krátké do>bě na to zem řeli. L egenda M etod ějova v id í v tom spravedlivý soud Boží. Zatím na M oravě se udály v ohledu církevním veliké zm ěny, neboť M o­ ravané pravděpodobně v době, kdy Svatopluk byl držen Karlm annem v zajetí, v yh n ali, jak už bylo řečeno, ze své zem ě všeoky n ě ­ m ecké kněze. Z ároveň žádali v Římě, aby iim byl arcibiskup M e­ toděj vrácen. »Poněyadž,« tak vzkazovali do Říma, »naši otcové před časem od sv. Petra (t. i. z Říma) přijali křest, dej nám M e­ toděje za arcibiskupa a u čitele.« Svatopluk nem ohl se vůli celého národa postavili na odpor, když i papež M etoděje se zastal a poručil, áby byl těmi, kdož je i sesa­ dili, ve svůj úřad uveden. Když tedy papežský vyslanec, biskup 42

Paivel, M etoděje přivedl n a M oravu, Svatopluk dle rozkazu p a ­ pežova jej p řija l (nepraví se, že radostně) a odevzdal mu, jak po­ znam enává legend a, všedky kostely a duchovní v e všech hradech. N y n í m ohl arcibiskup M etoděj po několik roků n a M oravě Církev sobě svěřenou nerušeně spravovati. V ýsledek jeho apoštolské práce byl požehnaný. L egen da to zjišťuje slovy: »Od toho času rozm á­ halo se velm i učení Boží, duchovních přibývalo ve všech hradech a pohané počali v pravého Boha věřili, odvracejíce se od svých pošetilostí.« V té době vzrůstala i m oc Svatoplukova. T ehdy dal se asi kníže Bořivoj i se svým i přítom ným i velm oži na M oravě od M etoděje pokřtili, uznav zároveň svrchovanost Svatoplukovu nad svým kní­ žectvím . Když pak Češi B ořivoje svrhli, ujal se ho Svatopluk a v o ­ jenskou m ocí jej opět dosadil n a knížecí trůn český. Od té doby Čechy, i kldyž ne hned celé, náležely k říši Svatoplukově. V té době podm anil si Svatopluk, jak legend a naznačuje, také které­ hosi knížete vislanského, jejž M etoděj m a m ě hleděl pohnouti, aby dobrovolně se dal pokřtili, než by k tom u byl donucen, jak se později prý skutečně stalo. O těchto úspěších Svatoplukových zm i­ ňuje se legend a M etodějova slovy: »tím více počala též říše m o­ ravská všecky hranice rozšiřovati a své nepřátele se vším prospě­ chem porážeti, jak i oni sam i (totiž M oravané) stále v yp ravu jí.« Arcilbifcupu M etodějovi svěřil papež duchovní správu i v celé Pannonii, neboť církevněprávně byl dosazen na biskupský stolec ve Srjem u v Pannonii. V e skutečnosti však Pannonie vůbec n e ­ spravoval. V územ í K ocelově nebylo pro něho místa. Biskupové bavorští K ocelovi prostě vzkázali: » jestliže toho (totiž M etoděje) u sebe podržíš, z le se ti od nás povede.« Papež byl o tom dobře po­ učen. Proto, ač trvá n a svém stanovisku, že P annonie v ohledu církevním je podřízena přím o Římu, přece tam M etoděje neposílá, nýbrž n a M oravu k Svatoplukovi. Píše sice papež i M utim írovi, knížeti ve Slavonii: »Napom ínám e tě, abys po příkladu svých předků, hleděl se, pokud ti možno, vrátiti k diecési pannons!ké,« ale ve skutečnosti k tornu nedošlo. Teště roku 875 píše papež K arlm annovi jako správci Pannonie: »Protože 'biskupství pannoniské nám bylo vráceno a znovu přidě­ leno. budiž dovoleno M etodějovi, který pro ono území je vysvěcen, podle dřívějšího zvyku svobodně vykon ávati biskupský úřad.« Rozkaz papežův však nebyl splněn. M etodějovi se nedostalo od Karlm anna dovolení v P annonii vykonávati biskupský úřad, M e­ toděj po r. 873 do P annonie jako její biskup vůbec nevkročil. D o ­ vídám e se totiž z pramenů k r. 874, že M etoděj byl z Pannonie vyhnán a že téhož roku n o v ý arcibiskup salopurský Theotm ar světil v Pannonii v e P lu ji n o v ý kostel. Pannonským biskupem byl M e­ toděj jen podle jména. 43

M etoděj obžalován v Římě Svatopluk n em ěl M etod ěje v lásce. Te velm i pravděpodohno, že M etoděj jeho vin ou se dostal v m oc bavorských biskupů. Přáni všeho m oravského lidu a rozkaz papežův jej přinutily, že M etoděje p řijal jako arcibiskupa a že mu n ečin il hned n a počátku zjevn ých potíží. M etoděj se k něm u choval bezvadně. 'N evzpom ínal trpkostí, jichž ne bez jeho v in y zakusil, ba naopak, h le d ě l jej k sobě připoutati a pro své dalekosáhlé zám ěry m isijní získati. A le Svatopluk se, kde m ohl, styku s n ím vyhýb al. T o na zn a ­ čuje zpráva legend y, že když kdysi Svatopluk v boji s nějakým pohanským km enem dlouho n em ěl úspěchu, M etoděj jemu vzká­ zal po poslu: »Slíbíš-di m i, že svátek sv. Petra se svým i velm oži ztrávíš u m ne, Bůh, to p ev n ě věřím , brzy nepřátele ony dá do ru­ kou tvých.« Což prý se skutečně stalo. Z práva tato napovídá, že Svatopluk byl zřídka M etod ějovým hostem. T enkrát pozvání p ři­ jal, když m u za to odm ěnou m ělo býti vítězství. Brzy dostal se však Svatopluk zase do vlek u něm eckých svých přátel a důvěrníků, jimiž se obklopil. Slovanskou řeč a slovanský lid pokládal za oosi nízkého. Slovanského národního uvědom ění nem ěl ani dost m álo. Proto se mu ani slovanská bohoslužba n e ­ líbila. Z áhy proto otevřely se brány jeho hradů něm eckým kněžím dokořán. K dož ví n e m ě l-li v tom prsty, že papež Tan V III., který se M etod ěje tak rozhodně ujal, jemu zakázal sloužiti slo ­ vansky m ši sv. M nozí m yslí, že tím to zákazem učinil papež ústu­ pek bavorským biskupům v n ad ěji, že za to biskupové ti v zd a jí se odporu proti M etod ějovi a proti nově zřízeném u biskupství v Pannonii. T o je ovšem m ožno. T ý k a l-li se však zákaz slovanské liturgie i Svatoplukova územ í, pak je nepochyhno, že Svatopluk o ni nestál. K dyby ji byl vzal v ochranu, papež by ji byl při nej m enším dále trpěl. Svatopluk sám podobné přání papeži p rojevil, podléhaje d o ­ m luvám svých něm eckých našeptavačů. M etoděj však neposlechl rozkazu papežova, zděliv po biskupu P av lo vi důvody, proč nem ů­ že jeho nařízení splniti. led n ím z důvodů jistě bylo, že jeho žáci, alespoň v e většině, nejsou znalí latin y. N em oh l tedy při n ejlep ší vůli rozkazu p a p e­ žova provésti. Jeho řečtí žáci vůbec asi nebyli schopni naučiti se latině. Slovanské pak žáky nechal p o d le všeh o v la tin ě vyučovati. V ždyť před svou smrtí s důrazem podotýká, že Gorazd, kterého doporučil za svého nástupce, je latin y dobře znalý. D ále m ohl vším právem prokázati, že m oravský lid nem á la tin ­ ských kněží, přicházejících z N ěm ec, rád, ano že je před několika rokv za jeho nepřítom nosti vyhn al. M etoděj ted y , i kdyby b yl chtěl, nem ohl papežském u nařízení vyhovět. T uto nem ožnost m usel 44

papež n a ten oas uiznati a proto svého zákazu neobnovil a m lčky trpěl pro přechodnou dobu další uižívání slovanského jazyka při bohoslužbě alespoň v moravské části arcidiecése M etodějovy, če­ kaje, jak se pom ěry v budoucnosti vyvinou. M ohl tak učiniti již z ohledu na dovolení konati slovansky bohoslužbu, které M etodě­ jovi dal papež Hadrián. N ěm ečtí kněží, které Svatopluk do své říše opět volal, použili papežského zákazu jako zbraně proti M etodějovi, hledíce Svato­ pluka proti něm u popuditi. Poněvadž však Svatopluk z vlastního pozorování věděl, jak jeho lid n a slovanské bohoslužbě lpí, n e ­ odvážil se pro tuto věc proti M etodějovi vystoupiti. A tu pod­ nikli něm ečtí kněží útok s jiné strany. V 'Němcích ve »Věřkn v Boha« zpívali o Duchu sv., že vychází z Otce i Syna. M etoděj a jeho žáci drželi se způsobu, který byl v užívání v celé církvi v ý ­ chodní a v samém Římě ve shodě s usnesením církevního sněmu, zpívajíce totiž ve »Věřím« o Duchu sv., že vychází z Otce. Víra i učení Církve ovšem je, že Duch sv. vychází z Otce i Syna. Proto­ že však M etoděj a jeho žáci dodatku »i Syna« neužívali, začali je něm ečtí 'kněží prohlašovati za kacíře, a slovanští, odvolávajíce se na zvyk celé téměř Církve, jim titul »kacířů« vraceli. Svatopluk ovšem, podléhaje úplně v liv u kněží německých, dal se snadno přesvědčiti, že M etoděj není pravověm ý. U v ěřil to tím snadněji, že právě v oné době cařihradský patriarcha Fotius začal hlásali o Duchu sv. opravdu bludné učení, že totiž jen z Otce vychází. V té době již Svatopluk m ěl na svém dvoře knížecím jako rádce a důvěrníka něm eckého m nicha W ichinga. Podle všeho, co o něm z legend a ze způsobu jeho jednání vím e, byl to člověk nízké p o ­ vahy, kterého Svatoplukovi dodal Karlmann. Svou podlízavostí získal si bnzy plnou důvěru Svatoplukovu, jsa při tom politickým agentem Karlmannovým, pod le jehož úm yslů a plánů v e všem postupoval. Karlm ann pak a bavorští biskupové nem ěli toužebnějšího přání, než aby M etod ěie z M oravy nějakým způsobem od­ stranili. Pokud ise týče mravního života, nem ohli M etodějovi ani jeho žákům ničeho vytknouti. V tom ohledu stáli M etoděj i jeho žáci vysoko nad nim i. A to právě zvýšovalo jejich odpor a n en á ­ vist proti M etodějovi. Svatopluk nebyl podle všeho v ohledu m ravním bez úhony. N ě ­ m ečtí kněží mu to, aby neztratili jeho přízně, trpěli. M etoděj však nebvl z těch, kteří »hledí na osobu«. »Pravdu m luvit budu před králi,« tak jsme jej už jednou slyšeli prohlašovati. N em lčel jistě k výstřednostem Svatoplukovým , o kterých se zm iňuje legend a bulharská. Proto nedivno, že Svatopluk se rád a ochotně dal na­ konec pohnouti, aby byla na M etoděje do Říma poslána obžaloba. H lavn ím obviněním ovšem bylo, že učí bludně o Duchu svatém. K tomu pak přidáno jako vedlejší obvinění druhé, že slouží mši 45

sv. slovansky. Obžaloba 'papeže velmi překvapila, iak dokazují listy, zaslané Svatoplukovi a M etodějovi z Říma roku 879. Svato­ plukovi psal papež toto: » la n , biskup, sluha sluhů božích, Svatoplukovi na Moravě. Chceme, abyste věděli, že my, kteří boží milostí zastupujeme bla­ ženého Petra, knížete apoštolů, zbožnou láskou Vás, jako nejm i­ lejší syny objímáme, otcovsky vás m ilujíce, a Vás všecky neustá­ lými prosbami Pánu Ježíši Kristu odporuěujeme, modlíce se bez ustání za vás, aby všemohoucí Bůh, který osvítil sirdce vaše a na cestu pravdy přivedl, (vás) v dobrých skutcích utvrdil a vás až do konce iv pravé víře, ozdobené též dobrým konáním, a neporušené zachoval. Protože však, jak jsme ze sdělení kněze Tana, kterého jste nám poslali, zvěděli, máte pochybnosti o pravé víře, napom í­ náme vás, abyste tak drželi, tak věřili, jak sv. římiská Církev od samého knížete apoštolů se naučila, věřila a až do konce věků věřiti bude, jak po celém světě denně svaté víry slova a pravého učení sím ě rozsívá a jak, což víte, naši předchůdcové, totiž apoštolského Stolce biskupové, vaše otce učili. Testliže by se však někdo, buďsi váš biskup nebo kterýkoli kněz opovážil jinak kázati nebo učili, odvrhněte ijednomyslně a jednosvorně nepravé učení, (pevně) stojíce a držíce se podání apošt. Stolce. Poněvadž jsme však slyšeli, že M etoděj, váš arcibiskup, od našeho předchůdce Hadriána, totiž papeže, vysvěcený a vám poslaný, jinak učí než jak před apoštolským Stolcem vyznal slovem i písmem, že věří, velice se divíme. Proto také jsme mu nařídili, aby bez jakéhokoli průtahu k nám hleděl přijiti, abychom z jeho úst slyšeli, zda tak drží a věří, jak slíbil, či ne.« M etodějovi pak psal: »Jan, biskup, sluha sluhů božích, nejctihodnějšímu M etodějovi, arcibiskupu pannonské Církve. Ačkoli bys měl učením svého kázání lid Páně jako duchovnímu pastýři svěřený, ke spáse věsti a vzdělávati, slyšeli jisme, že neučíš tomu, čemu sv. římská Církev od samého knížete apoštolů se naučila a co denně hlásá,, a že lid do bludu zavádíš. Proto tímto apoštolským listem naším tobě přikazujeme, abys, nedbaje překážek, k nám přišel, abychom z tvých úst slyšeli a poznali, zda tak držíš a tak kážeš, jak věřiti jsi slovem i písmem sv. římské Církvi slíbil, či ne, a abychom poznali dle pravdy tvé učení. Slyšíme též, že mže sv. zpíváš barbarským t. i. slovanským jazykem. Proto již naším lis­ tem, tobě po Pavlovi biskupovi poslaným, jsme zapověděli oním jazykem mše sv. zpívali, nýbrž buď latinským nebo řeckým, jak zpívá církev Boží, po celém světě rozšířená a mezi všemi národy. Kázati však nebo mluviti k lidu je ti dovoleno, protože žalmista napomíná, aby všichni národové Boha chválili a apoštol praví: vše­ liký jazyik vyznávej, že Těžíš je ve slávě Boha Otce.« Svatopluk tedy obžaloval arcibiskupa M etoděje v Římě pro­ střednictvím kněze Tana, že uvádí lid v blud. Tímto bludem není 46

nic iiného míněno, než M etodějovo učení o Duchu svatém. M eto­ děj byl si vědom, že věří a učí tak, jak věřila a učila katolická Církev. Proto se vypravil do Říma bez váhání. Zatím Svatopluk a něm ečtí kněží se těšili, že M etoděj bude usvědčen z kacířství a proto svého úřadu zbaven. Svatopluk byl si výsledkem své obža­ loby tak jist, že zároveň poslal do Říma žádost, aby bvl na bisku­ p a moravského vysvěcen jeho důvěrník a rádce W iching. Dom ýšlel se bezpečně, že arcibiskup M etoděj do své diecése se už nevrátí. Dal si nam luviti od W ich in g a, že nebude míti pokoje od N ě m ­ ců, dokud M etoděje neodstraní. Tanul mu asi též na m ysli osud Kocelův, jemu předpověděný, vzkazem: »T oho-li u sebe podržíš, těžko se nás zbudeš.« N e lze poohýbovati, že v Něm cích se s uspo­ řádáním církevních pom ěrů na M oravě nikdy nesm ířili a M etoděje za arcibiskupa neuznávali. Tak si vysvětlím e, že žádný ze sou­ časných letopisců německých o M etodějovi ani slovem se nezm i­ ňuje. Z a kulisami v e d l se proti něm u stále dobře organ isovaný neiostřejší boj. N avenek po papežově rozhodnutí se mlčelo, tím úsilovněji se však proti něm u pracovalo potají. Z Pannonie byl M etoděi vytisknut. A le to biskupům něm eckým nestačilo. N em ohli ustati, dokud nebyl odstraněn i z M oravy. V ěděli dobře, že ieiioh panství nad M oravou bude konec, udrží-li se tam samostatná cír­ kevní organisace a že i ostatní km eny slovanské budou pro říši ztraceny, pronilkne-li k nim křesťanství z M oravy spolu se slovan­ skou liturgií. N ěm ci nem ínili se vzdáti panství nad slovanským i národy a proto potírali vytrvale a bezohledně vše, co jejich vládu nad slo­ vanským i zeměmi ohrožovalo,, v první řadě M etoděje a jeho dílo, které bylo ieiioh sobeckým zájmům a panovačným choutkám zvláště nebezpečné. Zdar díla M etodějova byl by jim vyrval Pan­ nonii, M oravu a Čechy a v dohledné době i širé kraje polab­ ských Slovanů.

Arcibiskup Metoděj v Římě vítězem Sotva se vydal M etoděi na cestu do Říma, aby se před pape­ žem i shromážděnými tam biskupy zodpovídal, počali němečtí kněží m ezi lidem rozhlas ováti, že je kacířem, kterého papež i s je­ ho učením a ovšem i s ieho žáky poroučí ze země výhnati. »Nám dal papež moc,« tak se rozkřilkovali, »tohoto však (totiž M etoděje) káže i s ieho učením vypuditi.« Tato slova jsou dle sm yslu vzata z papežova -listu r. 879, poslaného Svatoplukovi. Praví se tam, jak víme: »Kdyby se někdo odvážil, buď si to váš biskup nebo který­ koli kněz, vám jinak hlásati nebo kázati, zavrhněte jednomyslně a jednosvorně nepravé učení.« 47

T ohoto papežova rozkazu se dovolávali, jsouce si při tom jisti, že M etoděj pro své učení o D uchu svatém bude usvědčen z (kacíř­ ství a že tedy dle papežského rozhodnutí musí býti ze zem ě v y ­ hnán. Z toho viděti, jak nepěkně se Svatopluk k M etodějovi z a ­ choval. D a l něm eckým i kněžím i m ezi lidem rozhlásiti obsah listu, který od papeže obdržel, aby tak víra v lid u v pravověrnost M e­ todějovu b y la co n ejvíce otřesena. P lá n se m u částečně podařil, fedni, slyšíce to, se rm outili a naříkali, jak poznam enává leg e n ­ da M etodějova, že budou zbaveni takového pastýře a učitele, jiní b yli zm ítáni pochybnostm i jako listy větrem , soudíce hned tak, hned jinak. S nap jetím očekávány zprávy z Říma. Z atím v Řím ě dopadly věci n ěja k jinak, než jak si Svatopluk a oistatní M etod ějovi nepřátelé přáli a očekávali. T oho důkazem je list, který papež, vyšetřiv záležitost M etodějovu, roku 880 S va ­ toplukovi poslal. L ist ten zní takto: i»M ilovanému syn u Svatoplukovi, slavném u knížeti. Chcem e, aby tvé přičinlivosti bylo znám o, že jsme od spolubratra našeho M e­ toděje, n ejctih odnějšího arcibiskupa svaté církve moravské, který přišel sp olu s Zemižiiznem, důvěrníkem tvým , k prahům sv. apošto­ lů P etra a P a v la a k našem u apoštolském u Stolci a nám jasnou řečí podal zprávu, zvěděli o tvé upřím né oddanosti a všeho tvého lid u příchylnosti, jakou k apoštolském u Stolci a k nám jako svém u otci chováte. N eb oť vnuknutím boží m ilosti, pohrdnuv jiným i sv ě t­ ským i knížaty, v y v o lil jisi spolu se svým i věrným i velm oži a se vším lidem sv é zem ě s n e jvěrnější láskou blaženého Petra, knížete apoštol­ ského řádu, a jeho zástupce za ochránce, a v e všech záležitostech za pom ocníka a zastánce, a puzen zbožností, toužíš, klada svou šíji pod jeho a jeho zástupce ochranu, s pom ocí P án ě až do konce zůstati jeho n e jv ě m ě jším synem . Pro tuto tvou a tvého lidu důvěru a oddanost objím ám e tě s otevřenou náručí našeho apoštolátu a s převelikou láskou jako jediného syna a přijím ám e se všem i tvým i věrným i do otcovského našeho klína jako ovce P án ě nám svěřené, toužíce potravou života (tě) krmiti a snažíce se neustálým i m odlitbam i tebe všem ohoucím u P ánu odporučovati, abys zásluham i a přím luvam i sv. apoštolů mohl jak v tom to světě všecky nepřátele přem áhati, tak v nebeské vlasti s Kristem , B ohem naším , slavn ě panovati. Tohoto tedy M etod ěje, ctihodného vašeho arcibiskupa, jsme se u přítom nosti našich bratří biskupů tázali, v ě ří-li a při m ších sv. zpívá pravé v íry usnesení (symbolům), jak drží sv. římslká Církev a jak na svátých šesti sněm ech od sv. Otců p o d le evangelia K ris­ ta, našeho Boha, bylo prohlášeno a podáno. On pak vyznal, že věří a zpívá p od le evangeln íh o a apoštolského učení tak, jak sv. římslká C írkev učí a j,ak je podáno od Otců. M v tedy, nalezše jej v e všech církevních naukách a pravdách pravověrným a prospívajícím , poslali jsme vám iei zpět, aby ří48

díl svěřenou sobě Církev Boží,, a přikazujeme, abyste jej přijali i aiko svého pastýře s náležitou poctou a uctivostí a s myslí radost­ nou, protože rozhodnutím naší apoštolské autority isme i jemu jeho arcibiskupství privilegium (výsadu) potvrdili, a aby na věčné časy s pomocí Bcxží pevným zůstalo, stanovili, jaiko zůstávají pev­ nými práva a privilegia všech církví Božích, stanovená pravo­ mocí našich předchůdců, tak mějž i on podle pravidel církevních péči o všecky církevní záležitosti, a je vykonávej jako před očima Božíma. Neboť lid Páně je m u svěřen a on bude vydávati počet z jejich duší. Onoho pak kněze, jménem Widhinga, kterého jsi nám poslal a kterého jsi vyvolil, posvětili jsme na biskupa svaté Církve n i­ transké. Přikazujeme však, aby byl svého arcibiskupa v e všem poslušen,, jak učí zákony církevní, a Chceme, abys ve vhodný čas, ale se souhlasem a dle návrhu téhož arcibiskupa, nám poslal vhod­ ného kněze nebo jáhna, kterého bychom rovněž vysvětili na bis­ kupa pro jinou církev, pro kterou bys uznal za potřebno zříditi biskupskou správu, aby s těmito dvěma od nás posvěcenými bis­ kupy, podle apoštolského ustanovení, jmenovaný váš arcibiskup později mohl světit biskupy i pro jiná místa, kde by měli a mohli biskupi vhodně býti. Přikazujeme dále, aby kněží, jáhnové anebo jakéhokoli stupně duchovní, buďsi Slované nebo kteréhokoli národa,, kteří se zdr­ žují v tvé zemi, byli vašemu arcibiskupu, jmenovanému již na­ šemu spolubratru, ve všem poddáni a jeho poslušni tak, aby bez jeho vědomí ničeho nepodnikli. Kdyby se však opovážili ze vzdo­ ru a neposlušnosti pohoršení nějaké nebo roztržku činiti a se po prvním a druhém napomenutí nepolepšili, přikazujeme, aby byli jako rozsévači koukole z kostelů a krajin vašich, pravomocí námi danou, vypuzeni, podle znění předpisů, které jsme jemu (Metodě­ jovi) dali ia vám poslali. Písmo konečně slovanské, od Konstantina, kdysi filosofa, v y ­ nalezené, kterým by