Antika a křesťanství

Citation preview

J. S. M A CCH HAARR:: MA

A A N TTIK IKA

A KŘESt KŘESŤANSTVÍ A ANSTVi . . ...

19 19 1919

~~

I

NÁKLADEM G. G . DUBSKěHO DUBSKÉHO v V PR AZE NAKLADEN PRAZE

I

i,,

i:

. .:

~ .............................................................................................

Za Kč 8·50, 8'50, mimo Prahu o 5°/ 5%0 více vice..

• §@ =

' K flŘ EL S C h ir.ri; !• píeóf^OR.

't·

;

S. MACHAR:

ANTIKA

KŘESŤANSTVÍ. A KŘESŤANSTVÍ.

1919. 1919.

NÁKLAnF'l.1~U$H~'A N Á K L A riF M ^ u S T A V A DUBSKÉHO V PRAZE.

VEŠKERÁ PRÁVA PRÁVA V VEŠKERÁ YH RA ZEN A VYHR AZEN A..

.

TISKEM T IS K E MEOV E D .V LESCHI . L E S C HNORA I N Q R AV VPRAH P R A Z .E .

PAMÁTCE PAM ÁTCE

JINDŘ. PROl(OPA SKORl(OVSl(ÉHO. JINDR PROROPA SKORROVSRÉHO.

ANTIKA. A N T IK A .

I. Vedlo se mi, jako se vedlo a vede těm tisícům a tisícům jiných, kdož se nehodlali státi povoláním po,voláním zrovna klasickými filology: jakmile jsem vyšel od maturity, zamesl jsem latinskou ,a gramaa řeckou gram a­ :antikváři a tiku, oba slovníky a všecky klasiky k antikváři měl jsem při t,om tom takové radostné a velebné pocity, Indián. když jaké mívá v Cowperových románech Indián, byl skalpoval svého zabitého nepřítele. Jenže pocit toho Indiána fodiána byl by musil být bý,t ještě stupňován stupňová,n roz­ rozkoší člověka, jenž po osmiletém vězení vyšel právě na svobodu. anAno, zabíjí-li se někde a nějak zájem pro an­ tiku, děje se tak jenom :na n a gymnasiu. Děje se to tou strašnou methodou, nad jejíž přímo zúmyslnou rafirafi­ nwaností dnes ještě člověk trne ... novaností ... Přičichli jsme trochu k ,latiinské latinské gramatice gram atice a zaza­ čali isme číst v třetí třídě Cornelia Nepota. čali jsme číst třetí třídě úvodě nám o něm něm řekli, řekli. že spolehlivým histoV úvodě histo­ rikem není a jeho řeč že také za mnoho nestojí. Cetli Četli jsme. Věru, ubohý stilista. Ceské České úlohy i toho posledního, z nás vynikaly nad tvorbu toho Ří­ posledního1 Ří­ mana m ana v každém ohledu. A jak jsme četli! •Honili Honili se 5

po slovíčkách, zkoumali jeho vazby, stavbu jeho Nepota suchá: ošklivost. vět. Resultá:t Resultát z N epota byl: suchá Rok na to četli isme jsme Caesara. Gallia omnis věcí nám při při divisa est in partes tres ... . . . Úžasných věcí tom nabíjeli do hlavy: strategii, taktiku, organisaci organisáci vojska, výzbroj legionáře -— ale všecko suše, bez map, obrazů, jen tak mimo. A zase jsme honili hanili sloslo­ víčka, a když Caesar stavěl most, my m y mu m u rozbírali stavbu vět v ět a když mluvil k vojsku, my zkoumali, užívá-li správně ablativu absolutního, konjunktivu kondicionaiu. Cem a kondicionálu. Četli isme jsme kousek tu, kousek tam, významu oo celku a význam u díla jsme neměli ani potuchy. Mommsen karakterisuie karakterisuje zápisky o válce gallské prá•ce gene­ genejako první práci generálního štábu ... . . . práce skutečně' úsečností a· rálního štábu vynikají skutečně1 a odbornictvím tak, že jenom vášnivý voják je dovede čísti -— my čisti m y četli Caesara C aesara a bylo nám 1~-15 1,4—15 let l e t.... .. Na to přišel Sallustius Crispus: O spiknutí CatiHnově. I(ousek linově. Kousek tu a kousek tam. A druhý spi-s spis jeho: O válce jugurthinské — - kousek tu a kousek tam. O celku jsme neměli ani potuchy. Jenom že CatHina Gatilina chtěl »rozvrátit« republiku a že Jugurtha buď RíŘí­ many s1ovíčka m any podplácel nebo před nimi utíkal. Ale slovíčka isme sháněH, v vazby před- • jsme sháněli, azby vět zkoumali, správnost před­ ložek a spojek prohlíželi a když jsme se se Salustem rozloučili, byli jsme rádi, že isme jsme se ho zbavili. zba·vili. Nejinak se nám vedlo s básníky. Cetli Četli jsme kusy z Ovidia, kusy z Vergilia. Prozkoumali Prozkoum ali jsme jejich hexametry hexam etry a kdy,ž když jsme našli, že jsou správné, rozbíjeli jsme je a slepovali v řeč neván ev á­ zanou podle toho, jak iak slovíčka k sobě náležela; náležela:; hle­ hledali jsme tropy, m metafory etafory a křtilř křtili je odbornými vývý­

6

razy (celek pro část, přenůška, tautologie -— oh, část, přenůška, všecko kdo si dnes může vzpomenout, co jsme tam všecko nacházeli a jak se to jmenovalo!) — - při při m mytholoytholo­ gických pak výkladech tančíval tančíva:l náš profesor úzkostlivě mezi choulostivými situacemi všelija­ všelijaký,ch těch nesmrtelný,ch nebot kých nesm rtelných bohů a bohyň, neboť prováděH olympští se tuze bezohledně chovali a prováděli věci, které naším gymnasiálním řádem byly byJy velmi přísně zakázány, my přísně1 m y však byli četli doma podrobné nesměl mythologie, profesor to věděl, ale nesm ěl .to to věděti, a proto ty jeho rozpaky při podobných příležito­ stech bbyly yly vlastně tím nejzajímavějším pro nás z celé antiky. Také Při T aké z ttoratia H oratia jsme četli řadu od a satir. P ři odách by,lo hlavní věcí metrum a pojmenování slo­ sloódách bylo isme zdvih a klad a malovali je na tabuli ky, hledali jsme v potu tváře; tv áře; slovíčka slepovali podle příslušnosti jejkh — - a Horatius byl zvláště proklínán v tom jejich ohledu: tento nesvědomitý nap_sal nesvědom itý břichopásek nap.sal mnohdy při'vlastek ime:no přívlastek v první sloce a podstatné jméno k němu přišlo často až v sloce třetí! -— slovem, tvrdil-li nám profesor, že Horatius byl básníkem, usmáli jsme se útrpně a řekl-li, že byl •vynikajícim vynikajícím básníkem v Římě, stáhli se naši rtové hlubokým Římu. opovržením k celému Římu. Četli jsme ještě Livia, Cicerona a Tacita — Cetli kousek tu, kousek tam, literu za literou, větu za větou — - ale jen slova, slova, slova! Nedýchalo to, to. ďuše slovíč­ duše v tom neby1o nebylo a ducha jsme musili ubít slovíčkářstvím . kářstvím. Šest let jsme četli četli lati>nské latinské autory — šest - ale o Římu Římu a jeho literatuře krom těch několika jmen ne­ nevěděli jsme pranic a z toho, co jsme četli, nám nám 7

zbyla jen spousta trapných, suchých, nudných a vzpomínek vzpom ínek ... ... Ve třetí třídě začala nám řečtina. Mluvnice byla těžká, řeč sama sam a měkká, lahodná, ale tehdy Pro grajsme k jádru jejímu nepronikli. P ro tu složitou gra­ matickou skořepinu. skořeptnu. Byla to trý trýzeň zeň nevypsatelná, námahy zanám ahy hrozné, když jsme po dvou letech za­ čali čísti Xenofonto,vu Anabasis. Ne­ Nečisti prvního klasika, Xenofontovu mohlo být obávanějších hodin, než hodiny řečtiny. Jako by byl Xenofon jen proto kdysi psal, aby kaž­ každou větou, každým slovem nám chtěl strojit mučící r.ástroie -— řecká gramatika nástroje gram atika má spoustu tvarů, spoustu odchylek, a ten Attičan jich schválně užíval, abychom je musili hledat, poznat, jmenovat, řadit Cetli jsme kusy řadit do příslušných příslušných tříd tříd a rodů! Četli vozy z něho: nějakou bitvu u Kunax, kde byly vo zy se srpy srp y a kterou někdo prohrál, aniž by věděl jak; nějakou poradu v vee staně, z níž jsme nevyrozuměli, oč se vlastně jedná, nějaký pochod po,chod nějakým nějakýmii kra­ krajinami, o němž nebylo známo, proč a zač aa- kam -— neale slovíček tam bylo, vazeb, pádů, časů, až je ne­ volno i při pouhé vzpomínce! Xenofon nám zůstal v paměti mládeže . pam ěti jako zapřisáhlý nepřítel mládeže. tak ttomer. Učili jsme se gram gramatice, A rnvněž rovněž ta k Homér. atice, kterou on se neřídil, měl nová slovíčka, jichž my neznali a dělal hexametry, hexam etry, kkteré teré jsme mu musili nevázanou, aby se rnztlnukat roztloukat a sestavovat v řeč «nevázanou, to dalo překládat. Nechutný patron, protože mu ne­ nebylo lze rozumět, a kde se porozumělo, byl směšný. Lidé se prali dole, bohové bnhové v nebi a m my ty y ty nesmysly gramatického nesm ysly musili dřít s gram atického stanoviska -— ttomer ! kdo to prodělal, ví, co je Homér!

zbytečných

.

A potom řierodot H erodot a potom Sofokles Sotokles a ještě ještě Thuky;dides a něco něco z Demosthe.na byl0-li Thukydides D em osthena.... . . Ach, bylo-li co strašnějšího než klasici římští, byli to klasikové řečtí četli, zase zbyla jen ř e č tí.. . .. Čtyři Čtyři Jeta jsme je četli, spousta trapných, suchých, nudných a zbytečných vzpomí.nek v zpom ínek.... .. -— -— ,Při Při m maturitní aturitní zkoušce z latiny dostal jsem oin-o místo zena k překladu ono m ísto z Tacita, kde Messalina, žena císaře Claudia. Claudia, slaví v nepřítomnosti svého muže bláz,nivou svatbu se Siliem v zahradách, zahradách. kicré svou bláznivou které Asialipatřily kdysi Lucullovi LucuUovi a potom Valerianovi Asiaticovi. Bacchanal hysterické ženy dospěl dospěl vrcholu: odění v tygří kože, mávají po.zvaní pozvaní thyrsy, pijí víno, zpívají a tančí. Z bujnosti vyleze jeden na strom - Od Ostie se blíží bouře! — strom a křičí dolů: — A skutečně: od Ostie přicházel císař Claudius, jemuž konečně otevřeny oči. V brzku přišel p-ose! posel a zvěstoval to. H flosté osté se rozprchli, Silius skončil sebevraždou, M Messalina , čekala na svůj osud v zaessalina,čekala za­ hradě. Celý den a celou noc čekala, až přišel tribu,n tribun Evodus a zabil jiii ... ... matuJak jsem podotkl, zanesl jsem hned po m atu­ ritní zkoušce celý svůj antický gymnasiální svět k antikvářovi. Rozloučil jsem se s ním rád a na dobro. Po letech, když jsem byl jaksi přejeden momo­ derní četbou, sáhl jsem maně po Tacitovi, který k te rý se ruky;. A náhodou jsem četl mi náhodou do,stal dostal do do> ruky. ono misto místo o Messalině. Messalk1ě. Cetl Četl jsem dál, četl četl bez ustání, vrátil se .k k začátku a pozoroval blaho.dárný blahodárný vliv: uklidnění, smírnou ,nálad náladuti' v duši a shovívashovíva­ vvost o st k dnúm dnům dnešním . .... ' 9

po,zději se vracíval vracíva,I k Tacitovi, A tak jsem i později když jsem byl přejeden moderní m oderní četbou, znechuznechu­ cen dneškem, roztrpčen nesouzvukem poměrů. Vracel jsem se kk té minulosti tiché, uzavřené, ukonukon­ čené a odtamtud se dí,val díval na dny svoje. A ta perper­ spektiva působila působila· ina n a mě vMy vždy blahodárně. A zase m maně A aně jsem přešel od Tacita k k jiným autorům a:ntiky. antiky. A čím víc jsem četl, tím víc jsem by,! chycen a znenáhla se otevíral přede mnou byl úžasný 'Veliký veliký svět, o němž jsem neměl dosud ani potuchy po tu c h y ... ...

II. Nabrati N abrati v terstském přístavu do lahvičky vody, přivézti přivézti ji do Cech a chtíti lidem ukázati, jak asi vyhlíží moře -— takový jest úděl klasického gymnasiu·. A methoda, jakou se mladé studia na gymnasiu. mladě vštěpovati, nezanechá ne22.nechá v ní ani dost malé duši chce vštěpovali, touhy, aby se vydala sama sam a na cestu do těch světů. Prot,o, Proto, když v ně člověk po letech náhodou zaza­ padne a začne je chápati, ocitá se před zázraky a trne úžasem. T a hrstka autorů, kterým Ta kterýmii nám byla zprotivena zprotiv,ena antika na gymnasiu. gymnasiu, jest jen malou částkou toho, co se zachovalo z obou velikých literatur. A třeba že se nezachovalo daleko všechno, jest toho přece tolik, že ničeho oičeho nechybí, aby ty dávné světy ožily nezmenpřed čtenářem čtenářem v dokonalé své postavě a nezmen­ šené síle. Osud, kkterý te rý bývá v ničení celých národů a jejich kultur tak necitelný a, a ukrutný, byl vůči antice až ku podivu m milosrdný - snad v té shovíilosrdný — shoví­

10

vavosti pnv avosti jeho byl ohled na ubohé lidstvo dnů pří­ štích, snad mu s úmyslem zachoval hospodárně tyto umdleným ty to studny vody živé pro chvíle, kdy umdleným a bezradným duším bude potřeba posily a osvě­ žení. Jsou ušetřena největší nejvě,tší díla básníků a filosofů, vý:tvory matemav ý tv o ry oratorů, orátorů, výzkumy výzkum y hvězdářů aa, m atem a­ tiků, celá tehdejší známá znám á země vylíčena v dílech tvorzeměpisců, její ději:ny dějiny v pracích historiků, její tv o r­ stvo u přírodozpytců. Téměř zázrakem zachována Tém ěř zázrakem dnům našim skulptura• skulptura řecká i římská, a strašný strašný ;výbuch město výbuch Vesuvu za císaře Tita přikryl celé m ěsto Pompeji Pom peji popelem a lávou jen proto as, aby je uchoval pro věky bohatstvím věk y pozdější s celým bohatstvím so• ch, nástěnných maleb, mincí, šperků, domů, ná­ násoch, hrobků a zmumiovaných zm umiovaných mrtvol. Objevila se i ně­ kolika vrstvami Troja Homerova, vrstvam i přikrytá stará sta rá Trója našly se Agamemnonovy M Mykeny, Odysseova ykény, O dysseova Ithaka, šlo se po údajích starého popisu Pausaniova a od.kryfa odkryla se Olympia, ta chlouba a pýcha Hellady. Objevilo se velké Fornm Forum dávného Říma, vyčistilo ssee Colosseum, v m museum useum kapito.Jinské kapitolinské snesly se soso­ chy a poprsí římských řím ských imperntorů, im peratorů, otevřely se hroby a vydaly, co byk> bylo, mrtvými pro m rtvým i uchráněno pro živé -— a stále ještě se OZ'ílamují no,vé a nové ná­ náoznamují nové mi:tcí', zbraní, náhrobků a všech lezy knřh, knih, soch, mincí, možných památek. Ano, Osud byl milosrdným k ubohému lidstvu. Umění antiky bylo neoddělitelnou součástkou Umě,ní života národního, a tepna života, něm života toho bije v něm do•sud. bý:t poznáno celé a ve všech obo­ obodosud. Ale musí být jeho, nádherná harmonie. rech, aby byla jasna celá jehoNikdy se vlna lidstva nevznesla vvýš ý šee a kdykoli se potom vznesla vysoko, bylo to jen tou silou, která která 11

čerpá,na rnnaissa,nce čerpána byla zz antiky. Umění i živoit život renaissance sy>til nevědomě •sytil se jí, Shakespeare stál jí 1nevědom ě mnohem blíže než rádo by vědomě ii ji napodobující plejada Ludvíka XIV., slavná perioda něm německého eckého klasiklasi­ cismu byla antikou křtěna a živena, revoluce Cmmwellova Crom w ellova byla obsahem tak antickou jako veve­ liká revo,Juce revoluce francouzská formou -— odlesk antiky •vůbec vlnách umění i života. ži vota. vůbec p)á plá na všech velikých velikých.vlnách Nemluvě ,o o tom, že instituce její jsou živy ve větši­ ně těch forem, jimiž lidé žijí jako stát. stát, národ, spospo­ lečnost a rodil!la. rodina. Harmonií dvou světú světů jest antika. Krásy K rásy a síly, ženy a muže, ttellady Ř.íma. Ztělesněným výHellady a Říma. vý­ kvě,tem květem všech snů hellenských byl mladík AlexanAlexan­ eteor proletěl světem Svět meteor světem a uhasí. uhasl. SvN der, jenž jako m hamerských hom erských bohů a hrdin byl potravou a obsahem jeho duše. duše, slavné války Reků Řeků s Peršany P eršany byly po,chodu celou jenom předehrou jeho vítěznému pochodu Asií ,a a smrt sm rt jeho byla taková, jak ji jen dívka vysnít dovede: v kráse máje života pokryt slávou, odešel. nevysnila' potom Hellada ttellada podobného -— i její Nic už nevysnila ham erský zafala: začala máj i volnost zašla s ním. Svět hamerský rozežírat skepse a střízlivý rozum stoupal po bobo­ cích Olympu k palácům nesmrtelných se sekerou a motykou ... ... A zatím žil na západě, na poloostrově apenninském, mladý silák, neotesánek, jehož život byl je,den zápas a jedno vítězení. Ku snění o kráse nejeden ne­ měl ani času, času,, ani talentu, někdy jen si zahučel ně­ jaký zpfr, zpěv, ale zpěv ten byl hrubý jako jeho ruce a nehorázný jako jejich jeji,ch síla. Také se vydal do světa. ale nejen za slávou. za m materiálním prosvěta, slávou, i ,za ateriálním pro­ spěchem. Neotesánek západu měl totiž i notnou 1

12 \

porci hrabivosti a rozvahy. A nna a té cestě našel Helladu, sv é dívčí luzné ttelladu, krasavici, jež už dosnila své sny, začínala moudřet m oudřet a nacházela na dně svého ,ss vodou smíchaného vína rm rmut ut pesimismu živopánem jejím, ale jen ~a. ita. . .. Vzal jji. i . .... stal se pánem proto, aby dal svého siláckého ducha v otroctví ,něhy se silou, fantasie její. Bylo to sladké spojení něhy s rozumem, muže s ženou. Muž vládl světu, žena muži. Muž zjemněl, zvážněl, ocel nabyla modrého lesku. A synem tohoto splynutí byl Julius Caesar. C aesar, nejpodivuhodnější postava celé antiky. Fascinující zjev v životě, veliký ve chvíli smrti. Věky míjely. Svazek něhy a síly trval dále ... ... ale síly znenáhla ubíralo stáří a něha ženy stávala •se kJy se všednější a všednější. Přicházely chvíle, kdy dávná síla se navracela jako příHv příliv moře, ale brzy b rzy se ztrácela a muž jen zákonem setrvačnosti zdál se foště ještě vládnouti. A byly také chvíle, kdy krása k rása žeže­ ,nina nina na mžik zahořela dřívější něhou, ale něha ta mizela a zbyly jen upomínky. A sny. 2ena Zena začala začala sníti, jako snila dívka kdysi. Resignovaně, tiše, •ss truchlým úsměvem — - plod takových snů odkvetlé ttellady Hellady v náručí sestárlé síly byl melancholický m udrc M arcus Aurelius. mudrc Marcus Zatím se stalo v daleké Judei toto: 2i! Zil tam sliboval rozmnožení národ, jemuž bůh jeho od věků s1iboval jako písek v moři, vítězství nad nepřáteli, panství zákonov zemi zaslíbené -— sliboval mu m u to ústy zákono­ dárců, proroků a vůdců. Zatím však národ ten 'J)odmčí, tu Egypťanů, tu dostával se :zz područí do područí, Makedoňanů a ko­ koAssyrských, A ssyrských, Babylonských, Makedoňanů ITTečně nečně v područí područí Římanů, Římanů, národa to, jehož stát slisli­ věky přetrvat. boval věky přetrvat. 2ádná Žádná síla ho dosud nezdo13

lala, žádná se mu nedovedla postavit. A v těch dobách otrockého područí vyvstali noví proroci a ,hlásali, hlásali, bůh sám že přijde a pomůže, kde lidská moc Je je marna. Svého vyvoleného, Mesiáše, pošle vy:plní, co bylo po věky lidu Hdu lidu svému, a Mesiáš vyplní, vyvolenému vyvoleném u bohem slibováno. mozky zmítaného A horečně rozpálené m ozky zm ítaného národa sni'ly posnily o svobodě, o shození jha nenáviděných po­ hanů, o privilegovaném postavení mezi všem všemii ná­ národy -— a sny ty byly horečnější a živější, čím víc se ,opozďoval opožďoval ,příchod příchod slibovaného Mesiáše ... ... Tu T u vyskytlo se několik 1prostých prostých lidí a hlásalo: Mesiáš už přišel, žil s námi, ale byl uukřižován k řižo v á n ... ... A nyní vypracovalo lidstvo Hdstvo jednu z největších svých básní o životě syna člověka, jenž byl synem synem .božím. Jeí vyvolený národ byl božím. Všechny mythy, jež poznal u svých různých porobitelů, byly snešeny !lla na tohoto sYna syna člověka a učiněny v něm tělem. Všechna proroctví, označující nějak blíže bohem bohem slibovaného Mesiáše, soustředila se na něj a byla prohlášena za vyplněna. Quintesence všech orien­ orientálních moudrostí m oudrostí byla vložena v jeho ústa, jeho život vyzdoben zázraky aa postava jeho rostla rnstla a rostla, až se čelem dot~kala dotýkala hvězd. Nebylo pro ni na světě místa, m ísta, proto jí dali vstoupit do nebes a seděti v slávě po pravici otce nebeského. Zil Zil-li, nebyl to dojista Žil Kristus opravdu? 2il-li, Kristus nového testam testamentu. entu. Evangelia byla napsána za dlouhou a dlouhou dobu po rpo jeho smrti, když už židovz jednoho z těch četných proroků-básníků židov­ ských vyipracovala vypracovala tradice legenda, a básnivá nadzemský Ježítvůrčí síla prostého Hdu lidu nadzem ský zjev Ježí­ šův ... ... 14

«

Z medných slov jeho byl vyroben pozemský nápoj, muž z Tarsu jmeno jest nyni nyní T arsu to byl, jehož jméno Pavel, P avel, upravil nápoj ten pro všechno lidstvo a dal 1ej jej víti piti i pánu světa i ženě jeho. Pili oba a pocítili ve jedd ... v e své krvi je ... Mu,ž sebou zmítal a bránil se, žena přem přemýšlela, Muž ýšlela, Jak jak pomoci. Snila a snila a maně snila o mladíku, jenž odkojen bbyv y v světem hamerským, homerským, ovládl by celou zemi z e m i - - byl to její dávný dívčí sen. sen, ,;en sen o Alexandru makedonském m akedonském . .. .. A sen byl učiněn lik nevědě l o několik podniků, které skončily, jak žily: nevědělo se o jejich životě a nevědělo se ani o jejich zániku. Nakladatel počítal při tom ne na širší obecenstvo, - a přepočetl se. P Pře­ ale na drobné gymnasisty gym nasisty — ře ­ klad Cornelia Nepota, Překlad G Caesara nebo Xenoaesara nebo fonta pořídil si ve třídě jeden, ti druzí si opsali, co bylo třeba, do tištěného textu mezi řádky. Tak bylo .za za mých dob, před ·námi námi a patrně i po nás. Jak reformovat reform ovat antiku na gymnasiích, :marno m arno ovšem radit. Jsmef Jsm ef v Rakousku. Ale odstraní-li se jednou cop a system, systém , pak nutno změnit i obsah četby: zavěsti zavésti· chrestomatie a hledati ne litery, ale lidÍ' k tomu povolaných. po,vola:ných. ducha, což bude ovšem věcí lidí posledNašim nakladatelům pak, jimž, jak vidno z posled­ podnika·vosti, ale nové m myních potyček, nechybí podnikavosti, y­ šlenky aa· plány, kladu tohle na srdce: Udělejte no­ novou bibliotéku! Tentokrát překlady klasiků řeckých a římských! řimský,ch! A nespoleheite drob-­ nespolehejte na praktiky drob ných gymnasistů, obraťte se ¡k k učitelstvu, k imteliinteliganci, k dělníkům! Všichni přijmou rádi to, co jim by,lo zavřeno na sedm bude podáváno a co dosud bylo zámků! Co bylo starými starým i pány překládáno, překlá­ dalo se většinou češtinou (veleslavínskou, veleslavínskou, která byla pro moderního člověka člověka ovšem ,nestravitelná nestravitelná - to se opakovat nebude. Vím, že naši filologové — (a zde je misto, místo, abych jim konečně poctivě podal univercukrátko) za těch dvacetpět dvacetpět roků trvání naší univer­ sity nezaháleli, ale práce jejich leží v stolcích a če­ kají příznivějšfch - ty doby jsou tady. N Nastápříznivějších dob — astá­ vá - - nezůstaňme za ná­ náv á opě,t opět re.naissance renaissance antiky — rody jinými. V Německu jako zázraky objevují se

30

překlady

WHlamowitzovy MaeterW iflamowitzovy a jeho žáků; M aeterlincko,va ltalii linckova sláva stojí na· na Marku Aureliovi, v Itálii Carducci i O. francii Leconte de Q. dd'Annunzio, ’Annunzio, ve Francii Lisle, Pierre Peledan. v Rusku McP ierre Louys, Sar Peledan, neopozděmež režkovskij jsou průkopníky -— neopozděm ež se! Hleďme -— když už tolikrát jsme kulhali zza a jinými vždy o dvacet roků . později -— aspoň dnes v vykroroků,později y k ro ­ čiti čit! v ppravý ra v ý čas! Ano, naši filologové nezaháleli: Král, jenž za dob kvíčalovského příštipkářství a za netečnosti zes111ulým Niedernetečnosti1celé veřejnosti s záhy zesnulým arrtický plamen lem jako Vestálka V estálka střežil ten svatý sv a tý antický pracova-ti dalo: na kaa pracoval, kde a jak se pracovat! thedře, v odborném listě a zvláště v překládání překlá:dání Sofokla. rozSofokla, v cenných publikacích »Přednášek a roz­ .prav«, prav«, Vaňorný, jenž několika překlady šel cestou Homera tak Královou a ukázal, že je možno jak Hornera Ovidia překládati lidsky a moderně, Loukotka, můj býVa]ý profesor, věnoval celý svůj život na ztlubývalý moče{IÍ močení Ai>schyla Aischyla -— znám ukázky a vím, že celek bude velikým velikým' činem, fada řada filologů, jež ukládala po ,Jeta léta své překlady ve výročních zprávách — je třeba jen seskupiti praco-vníky pracovníky ty, jen si,gnál signál dáti a starší překlady by se mohly zrevidovati — ale především nakladatel! Nakladatel se hledá! . . . Vždyf nutno ukáChceme druhou universitu? ... zati, co ta prvá vykonala za čtvrt století! — tako,vý nakladatel nezačínejž s všelijakými Ale takový těmi Livii a Herodoty, na ty by bylo dost času, času. ale napřed Marka Juliana. mezi ně M arka Aurela a Juliana, vsunout Petrofiiova Petrotiiova Enkolpa (mám pěkné •vydání vydání Zweibriickenské. Zweibriickenské, půjčím je milerád překladateli), tovy Vzpomínky na Sokrata Hopotom Xenofon Xenofontovy S okrata a Ho­ stinu Kaliasovu, na to pastorale Dafnis ·a a Chloě, tu 31

,nejnádhernějšf oejnádhernější matku všech císařú, Filostratova Historii císařů,

idyl lásky, Suetonia Appollonia z Tyany, Enneady, Historii Ammiana Lukiana, Plotinovy Enfleady, Marcellina, Listy Plinia Secunda, Senecu, Catulla, toho nádherného lyrika, jenž zůstane svěžím, popo­ svět světem světem bude, »Reckou kud svět »Řeckou Anthologii Anthologii«« kde jsou básníci, básníd, kteří se .nám ukáži jako hotové zánám ukáží zá­ zraky, jmenuji jen Meleagra, atd. — - tedy antiku, o niž c1ám dosud ani nesnilo. ·nesnilo. A k tomu malý níž se nám antický přírodopis -— stačily hy by Aelianovy Příběhy zvířat, aneb~ anebo hned Starší Plinius, ze zeměpisu GeoGeo­ -- a grafii Strabonovu, monografie Pausaniovy — po tom všem teprv Homera a velké básníky řecké a potom ty druhé Platona, Cicerona C icerona.... . . v moderm oder­ ních lidských překladech s několika něko1ika nevyhnutel­ nevyhnutelnými poznámkami pod čarou a lidským úvodem v čele. A prof. Fr. Groh. tooto vševěd všech klasiku Groh, tento klasiků řeckých a římských, mohl by .napsati napsati jako průvod prnf. Pek tomu podniku dějiiny dějiny -obou obou literatur a prof. Pe­ routka, jehož jeho,ž »Studie o císařovi Julia1mvi« Julianovi« je vzácvzác­ ným dokumentem ducha obsahaiíciho prameny obsáhajícího pram eny a poli-tické a kulpronikajícího dobu, mohl by napsati politické kul­ turní dějiny starověku ... . . . A prof. Král, otec naši naší fil,ologie, jenž prvý zkypřil tu svamoderní antické filologie, sv á ­ pů,du v každém oboru, mohl by .vzíti otěže cetou půdu ce­ lého podniku do své ruky mky -— hledá se tedy už jen jcož rozumí signálúm nakladatel, jenž signálům času ... ... A proto jsem vlastně psal těch několik n ě kolik úvah.

32

VII. VI!. Tedy ještě ještě jedna kapitola. Pan dr. Hortvík zabýval se některým některýmii mými myim vývody a postavil proti nim své. své•. Nesouhlasí a od­ odmiporuje. Ale učinil to slohem slušným a vvýrazy ý raz y mi­ lý111i -—• po prvý lými po- tolika letech a po řadě tolika bojů prvý člověk nezráclcu,jc, člověk v Č.cchách, Čechách, jenž nepodezřívá, nepodezřívá, nezrádcu-je, nepranýřuje, nenadúvá rado:stí pro ncpranýřuje, nenadává -— je přímo ctí a radostí člověka posadit se s takovým odpťrrcem odpůrcem k hovoru. Ano, co se stalo, musilo se stát. Ale také co se děje, musí se dít. A na nás jest, abychom vypozo­ vypozornvali te,nto rovali tento běh dějin, položili po-lo-žili do hrobu, což jest mrtvo, a připravili se pro časy příští. A abychom, my autojako t:gypfané Egypťané své mrtvé m rtvé krále, soudili i m y aut-okkrata, rata, jenž vládl tolik set let nad miliony lidských duší. A řekl jsem, že hy! byl zabit antický člověk a vvee­ liká kultura jeho-, jeho, a novou mytho!c~ií mythologií že bylo lidstvo bůh nízkých, potlačených potlačených a jenom nap:tleno. napáleno. že 2e bůh chudých duchem, jakmile se stal bohem mocným tohoto svě,ta. s-vět-a, rozdělil se s těmito oo vládu a shodil sho-dil lidstvo do takové propasti, že dva tisíce let potře­ bovalo, než se z ní vybralo. A když se vybralo, ne­ nebovalo-, bylo daleko ještě tam. tam, kde -stál antický člověk. P o­ stál anUcký Poněvadž mělo a á má jed z Judey ve své kkrvi r v i.... .. Ano, musilo se tedy tak stát. A bylo by lho­ llm-Ano, stejno, padla-li afltika antika vlastní přežilostí, či byla-li stáři, zabita. PřežHost? Přežil-ost? Imperium Impérium mělo ctihodné stáří, ale bylo zařízeno tak, že se stále a stále osvěžo­ no,vých svěžích šťáv — - a ten »mo­ »movalo přibíráním přibíráním- nových rální úpadek«, tady trochu pozor! Nesmí se tak gymnasialním zhola věřiti věři-ti všem těm rozšafným gymnasialním učebnicím a dějepisným knížkám, papouškujícím Machnr: M a c b a r: Antik:1. A n tik a a kře~fanRtvl. k řesfa n B tv f.

3

33

Martía! a Juvenal. jedna po druhé jedno a totéž. Martia! Juvenal, pravda, roz·vinuií - ale v té době rozvinují strašné obrazy — hy! živ také mladší Plinius a jeho do,pisy, jed,na byl dopisy, jedna z nejkrásnějších knih antiky, možno dnes čisti čísti a z těch listů možno si scstroji.ti sestrojili stav tehdejší doby a ten je docela jiný než obraz Juvenalův Juvcnalůiv a MartiaM artialův! Ba, v těch listech se vypravuje řada příhod a líčí řada lřdí. lidí. kteří svědčí, že ideály Scaevolovy a Regulovy nevymřely nevym řely a že silně žily v krvi římské. Milý Martial M artial a Juvenal byli asi krvavými krvavým i Tůmy silně, že za tisíc roků rnků bu­ buTům y Říma Říma a pochybuji silně, dou naše drahé »Šípy« důkazem důkazem schátralosti če­ ského národa. A v řečených řečenýcl1 listech Pliniových, Pli11iových, pov desáté knize, nalezne čtenář dokumenty ·o o po­ řádku v říši pod císařem Trajancm Trajanem -— Plinius hy! byl tehdy mí,stodržitelem m ístodržitelem 1 v Bythinii By thinii a úředníkem úředníkem1 až nesamostatným, úžasně nesam ostatným , v každé maličkosti ptal se císaře pí•š,e mu trpělivě císaře a císař císař píše trpělivě své rozhodnutí -— pfišel iMa'!"cus to se musí čísti. čisti. A potom přišel M arcus Aurelius, v něm němž více poesie a velikosti 111ež ž bylo vice než v celém Aischylovi. Platonovi. Platonovi, Demosthenovi a Periklovi o něm teprv Diocletian, Diocleťian, za dohromady, a dlouho doo jehož vlády nebylo v Římě Římě iedi•ného jediného nevěsfrnce! nevěstince! -— A u.mě·ní? um ění? Mluví v různých časech ri1,znými různými forfor­ mami. Za Perikla v Athénách Vespa­ Athenách Akropolí, za Vespasiana v Římě C aracally aquaductem Rímě Colosseem, za Caracally a lázněmi, za Diocletiana circem, za Konstantina vítězným o,hloukem obloukem atd. A literatura? I zde platí, m á každá doba svou formu. Jmenoval jsem již že má PJinia; kde je v celém světovém písemnictví druhý Plinia; zjev, jenž by se rovnal Lukianovi? A což Apulcjus? Apulejus? Což Longus? Což nádherná nevyčerpatel111á nevyčerpatelná studna

34

1Jucha »Ř_eckou anthologií«? ducha a krásy zovoucí se »Řeckou Ne, pánové, pánové. nesmí se papouškovat, ale nutno znozno­ v11 litevu a poctivě napsat dějiny antiky a dějiny její lite­ ratury; kterú ratu ry ; nesmí se spoléhat na svatou svátou církev, která c.lekretovala. dekretovala, aby ukázala svou výšku, hlubokou propast. v 'k -které lidstvo- -— — -- a zavedla po­ popropast, te ré našla lidstvo tom inkvisici. inkvisici, hranice, oábožcnské náboženské války, schváschvá­ lila nevolnictví a poddanství a každé zotročení, zo-tročcní, na které vláda světská připadla. To nebyla krise, to nebyl úpadek. Ale na kořenu této říše a tohoto života sedělo něco jiného. Zúmyslná vražedná nenávist zžírající život jeho. Církevní otcové nám dávají řadu dodo­ klad11, kladů, Acta Sanctorum řadu výroků. výroků, svědčících o úhlavním nepřátelství vůči státu. Hle, lile, na př. Tertu!Hafl: bude. tulliao: »Jak se budu smáti! Jakou rozkoší. rozkoší, mi bude, až uvidím, jak tihle mocní, kteří předsta,vuií představují bohy, jak jejich dvořané a jejich ve stíhání zuřiví úřed­ níci, jak jé!ik tihle moudří filosofové všichni dohromady se svým Jovišem v -ohni b11do11 ! ohni pomsty hořeti budou! T.ehda Tehda vyrazí tragický herec nefalšované výkřiky bolesti. které mu vlastní hoře vynutí; tehda zpo­ ZIJObolesti, hodlnělý fraškář zanikne v plameni a vozataj z circir­ kll. vě;;ného žáru, žáru. pojede na •voze ku, červený od věčného voze ohniohni­ , vém.« -— A týž Tcrtullian ina jiném m místě: Tertullian hlásá na ístě: »Scházelo by nám snad, kdybychom chtěli prováděti veřejné nepřátelství a ne s k rr yy ttoouu p oo-­ vádčti množství? m st rn s t uu,, na počtu a m nožství? Jsme tu takřka, takřka teprv od včerejška -— a již jsme zaujali kde co: města, ostrovy. ostrovy, kastely, municipie, osady, ano i ležení vojenská. vojenská, tribus, dekurie, císařský palác, senat senát a forum. fórum.««

35 35**

»Skrytá pomsta« — pracnvala taková idea pracovala proti antice. imperia. »Najatí žo!dnéři,< žoldnéři« chránili hranice impéria, pravda. Ale chr{rnili dlo-uho. dokud jed z Ju­ Juchránili je tak dlouho, dey a neinávi-st nenávist k imperiu impériu nevešel do krve jejich. Dokud jim nehyla mož1wst státi se dě­ nebyla p,o,stavena postavena možnost c.lici křesťanem., r. 410 ote­ otedici a pány jeho. Alaricli Alarich byl křesfanem vřeli kř,csfanští otroci v noci br{rny vřeli mu křesťanští brány Ríma Ř í ma .... .. Odoaker hy! dústojníkem, byl křesfanem křesťanem,, byl římským důstojníkem, a svatý Severin dal mu na Dunaji Dtmaji požehnání k ta­ tahvl křesfanem. žení do Italie. Itálie. Thcodorkh Theodorich byl A A tak musilo se tedy ted y státi, co se stalo. Judey? A jaký že to hy! byl ten jed z Judey? Čím oinoho dějinného Jošuu Jošun Cím více hledá člověk onoho z Nazareta, tím vice více 11nik,í uniká on zraku jeho. Evan~elia Evangelia byla napsána dávno po sm smrti rti jeho. Snad je to snt"tška desíti rúzných ži·voti'i. a ten, k němuž nčmuž se snůška různých životů, vlastnč pojí. naposled ani io-nysiov~·ch Dionysiových byl zabit na oltMi vnostní111 způsobem zpúsobc111 oltáři bberánek. e r á n e k . Zvíře to sla slavnostním od knCží rnzdčleno na ~1a ko11sky pokněží rozděleno kousky a částky ty po­ dávány účastníkům účastníkum slavn ostí jako svátost na paslavností pa­ mátku mythického di:je, kten·m se onen syn boha děje, kterým bylo, společně pito pHo víno světu obNoval obětoval a při tom bylo spásy «. K těm těmto z »kalicha spásy«. to clio-nysiím dionysiím nebyl nikdo připuštón, kdo se ze svých hříchů hříchit »nevyznal« připuštěn, aa. patřičně »neočistil«. >:fteoóstil «. Indický Krišna, jehož učení o,bsaženo obsaženo jest v l3hagavadgi•tě, Bhagavadgitě, narodil se dle indických legend (čiperní apolegeti křesťanští ovšem namítají, že tyto legendy jsou utvořeny -— --— dle křesťanských rad os lné sebevědomí) asi předloh; přejme jim to radostné r. 1200 př. Kr. z rodiny královské. Příchod jeho předpovídali proroci vnuknutím Ducha svatého. sv a té h a Počat byl z Ducha a narozen byl z panny 25. pro-pro­ since v poměrech prostých. P Pastýři astýři a mudrci přišli ke ko!ebce kolébce jeho vedeni hvězdou. Matka M atka jeho Jasoda zaclrnvala zachovala obyčej očišťování a uprchla s děckem a otčímem jeho Nandou, Nandou. když ve spánku upozor­ upozorněna byla, že král Ka,nsa Kamsa nařídil usmrcení před­ pověděného spasitele. Už v mládí byl Krišna nene­ obyčejně rozumným, zvítězil v hádce s učenými, potom prn1šf, postil postH se a počal učiti. P Při potom' odešel na poušť, ři uzdrnvoval nemocné, křísil m mrtvé, tom uzdravoval rtvé, vyléčoval malomocné, ítal ďábly. Byl usmrcen od brahmalomocoé, vym vymHal braltmam'.t. manů. Krišna byl druhá božská osoba z trojice staroindické, jenž sestoupil s nebe, aby lidstvo z hříchů hříchíi a záhuby vykoupil. — Několik Ně:k•olik těch maličkostí stačí. Na starém zá­ záko.ně pracovala m metafysika koně etafysika chaldejsk:i, chaldejská, egyptská, ,parthskú, parthská, asyrská, na novém čínská, indická, hel-

37

lenskú le n s k á - - výplody jejich se pak smísily v těch lllo-nbav}·'ch hloubavých duších lidí malé Palestiny a přelily se do clnše té chvíli, d1víli, kdy ona byla duše antiky právě v té šťastně hotova se svfmi mytlmlogií, svými bohy, se svou mythologií, se svon Kd:v volný člověk začal se svou metafysikou. Kdy volně dívati v líc modrému nnebi e b i.... . . Zabila tuto :!•ntickou antickou duši, vzal:1 vzala z té odbyté mythologie její spoustu forem a etablovala novou no,vou živnost. protestantismus. První ránn ránu zasadil jí protestantism us. Nezabil zamžen svým svým činem zastavil zasta·vil se ji a sám jakoby zaražen nedaleko od .ní. ní. Neemandpo,val Neemancipoval se ani od Starého Starého Záko,na, božství Syna člověka. Zákona, ani od dogmatu o božství1 Ztrnul, živoří a zdá se, že není už schopen vývoje: Žtrnul, Kostra bez masa a krve. Křesfafiství byla· antická m myKřesťanství je dnes tam, kde byla y­ thologie před 19 sty roky. Theoretický Theoreticky je hotovo, zbývá jen prázdná forma. O Osmnácté rnzsm nácté století roz­ vrátilo jeho základy, devatenáctý věk zůstal buď tichým divákem, buď se snažil opraviti chatrnou budovu, dvacáté sto.Jetí nástoletí smete všechno. Není ná­ pravy, není pomoci. Dnše Duše vyprchala. Jsou chrámy, kadi