Ty a tvůj dům, aneb, Křesťan ve svém domě

Citation preview

Ty a dům tvůj aneb Křesťan ve svém domě Napsal:

C. H. MACKINTOSH

Ty Křesťan

a

tvůj dům anebo ve a v é in domě.

Jsou dva domy, které zaujímají důležité mís­ to ve Slově Božím, totiž dům Boží a dům služebníka Božího neboli křes­ ťana. Bůh přikládá nesmírnou důležitost Svému do­ mu a to plným právem, neboť je to Jeho dům. Jeho pravda, Jeho čest, jakož i Jeho přáním je,aby výraz toho, čím je On, vynikajícím způsobem osvětlil vše, co Jemu patří. Má-li Bůh dům, pak to musí zajisté býti tako­ vý dům, kde vládne bázeň Boží) musí to být svátý, duchovní, čistý a nebeský dům i v praksi. Posta­ vení domu je takové, jakým je Bůh učinil, avšak jeho praktický charakter je výsledkem praktické­ ho obcování těch, kteří jsou jeho částmi. Mnoho duší snad chápe pravdu a důležitost zásad vztahující se na dům Boží; avšak je poměr­ ně málo těch, kteří věnují přiměřenou míru pozor­ nosti zásadám, které mají ovládat! dům služebníka Božího. A přece, kdyby někdo .položil otázku:který dům je po domu Božím nejdůležitější? -museli by­ chom mu nutně odvětit!, že je to dům služebníka Božího. Ježto nic nepůsobí na svědomí mocněji než svátá autorita Slova Božího, rád bych uvedl ně­ kolik míst Písma svátého, která nám s mocí a jas­ ností ukazují, jaké jsou myšlenky Boží o tom,čím má být dům Jeho dětí. Když bezbožnost předpotopního světa vystou­ pila až na nejvýšší stupeň a konec všelikého tě­ la přišel před spravedlivého Boha, který chtěl zaplaviti vlnami svého soudu celé toto jeviště zkaženosti, zazněla do uší Noé tato sladká slova: Vejdi ty i všechen dům tvůj do korábu, neboť jsem tě viděl spravedlivého před sebou v pokolení t poušti padnou mrtvá těla va­ še a všichni, kteříž jste vyčteni, podle všeho a2Čta_vašaho ...jly dítky vaše, o nichž jste řek­ li, že v loupež budou, ty uvydu< aby užívaly země té, kterouž jato pohrdli. Těla ppk vaše mrtvá pad­ nou na poušti této." /4.Hojž.14:28-32/ Vzhledem ke svým dětem omezovali svátého Israolského.To byl vážný hřích a jo nám sdělen k našemu poučení.Což so to také stále neděje, že srdce křesťanských rodičů přemýšlí o způsobu, jak zacházet s dětmi, místo co by je prostě postavili na Boží půduTMnohý snad řekne: Nemůžeme učinit! křesťany ze svých dětí. - ale o toto zde vůbec nejde. Nejsme povolá­ ni, abychom z nich něco udělali, to jo dílo Boží a jen Jeho dílo. Avšak, když On praví: "Vyvedte své děti s sebou" - nemáme Ho poslechnout!? -No­ ho snad někdo řekne: Pobožnůstkáře ze svých dětí udělat nechci a skutečné křesťany z nich udělat nemohu. - Když však Bůh ve Své nekonečné milosti praví: "Považuji tvůj dům za součást tebe sáného a požehnám mu, žehnaje tobě, - mám snad z nevěry svého srdce toto požehnání odmítnout pod záminkou bázně, formalismu nebo z neschopnosti sdělit! prav­ du? Bůh nás chraň před takovým omylem! Těšme so raději s živým díkčiněním z toho, že Bůh nám po­ žehnal takovým požehnáním, které se nevztahuje jen na nás, nýbrž i na všechny naše příslušníky. A je-

- 10 likož milost nám tato požehnání udělila, musí je víra uchopit a naší rodině je přivlastnit. Poznámka: Mnozí se těší jistotou, že jejich děti se někdy ještě obrátí* Avšak toto neznamená posta­ vit! je na Boží půdu. Máme-li jistotu, že se sta­ nou dítkáni Božími, proč podle toho nejednáme? Očekáváme-li u nich nějaké jisté důkazy obrácení, pak je jasné, že hledíme na jiné věci než na za­ slíbení Boží. Křesían musí od nynějška považovat své dítě za majetek Kristův a je povinen je podle toho vychovávat, při čemž má očekávat výsledek s plnou jistotou od Boha. Když bych očekával vý­ sledky dříve, než bych takto jednal, pak by to ne­ byla víra a během té doby by mé děti těkaly sem a tam, aby takřka daleko od cest Páně činily ško­ du Jeho Jménu a Jeho evangeliu. Snad by mi stači­ lo říci: "Obrátí se později". Nikoli, moje děti musejí už nyní být svědectvím pro Boha a to může být jen tehdy, když je už nyní stavím na Boží pů­ du a že s Ním chodím v tom, co se jich týče. Konec poznámky.----Vzpomeňme si, že chceme-li dokázat, že jsme schopni užívat nějakého požehnání, musíme býti věrni v odpovědnosti, kterou nám toto požehnání ukládá. Tvrdit, že spoléhám na Boha, aby moje děti mohly být uvedeny do Kanaánu a při tom je vychovávat pro Egypt, je zhoubný klam. Moje cho­ vání prozrazuje, že moje vyznání je lží a nesmím se divit!, když Bůh ve svých spravedlivých sou­ dech dovolí, abych sklízel hořké ovoce svých cest. Naše chování je nejlepším důkazem pravdivosti na­ šich přesvědčení a v této věci, jako v každé ji­ né, je Slovo Páně vážné a pravdivé* "Bude-li kdo chtít! vůli Jeho činit!, ten bude uměti rozeznat!, jestli to učení z Boha, čili mluvím-li Já sám od sebe"* Avšak my často chceme umět rozeznat učení dříve, než vůli Jeho činíme a následek toho je ten, že zůstáváme v nejhlubší nevědomosti. Vůli Boží Siniti v otázce svých dětí znamená - tak, jak On činí - považovat je za součást sebe Sa­ mého a je podle toho vychovávat. Nemáme jen dou-

-Il­ fat, že později se projeví, jato dítky Boží,nýbrž máme je považovat za takové, které již jsou pod požehnáním a ve všech případech s nimi podle té­ to zásady jednat. Z myšlenek-a jednání mnohých rodičů se zdá vyplývat, že v jejich očích jsou jejich děti jen pohany, kteří pro přítomnost ne­ mají žádného zájmu na Kristu a žádné spojení s Bohem. To znamená, že takoví rodiče nekladou pří­ liš velkou váhu na Boží peče£. Tu nejde vůbec o otázku často probíranou - o křest dětí či dospě­ lých. To je prostě a výhradně otázka víry v moci a rozšíření slova "ty a dům tvůj,"které je tak plné milosrdenství. Je to slovo, jehož moc a krása nám bude stá­ le zřetelnější, jak budeme v tomto malém spisku pokračovat. I ve 4-Mojž.l6:26 vidíme, že děti jsou po­ važovány za nerozlučně spojené s rodiči a to ve smutném a slavnostním okamžiku. "A mluvil /Moj­ žíš/ ke množství řka: Odstupte, prosím, od stanů bezbožných těchto můžu, aniž se čeho dotýkejte, což jejich jest, abyste nebyli zachváceni ve všech hříších jejich. I odstoupili se všech stran od příbytku Chore, Dátana » Abironai ale Dátan a Abiron vyšedše, stáli u dveří stanů svých,i že­ ny jejich, i synové jejich, i maličcí jejich". Všechny tyto děti klesly za živa do propastí a tam byly pohlceny, ne snad proto, že by měly osobna účast na vzpouře, nýbrž pro svou totož­ nost, jednotu s rodiči. Bůh vždy, aí v požehná­ ní, aí v soudu, jedná s dětmi jato s těmi, které jsou spojeny s rodiči. Ptáme se proč to? Bůh od­ povídá v 2.Mojž.34:6-7 : Mebo pomíjeje Hospodin tvář jeho, volal:Hospodin, Hospodin, Bůh silný, lítostivý a milosrdný, dlouhoshovívající a hojSŽ_ y milosrdenství a pravdě, milosrdenství čině tisícům, odpouštěje nepravost i přestoupení a hřích a kterýž nikoli neospravedlňuje vinného, navštěvuje nepravost oteů na synech a na synech synů až do třetího i čtvrtého pokolení." Někomu snad bude nesnadno uvésti toto místo

- 12 ▼ soulad s Esech.18,20, kde stojíi "Dače, ktprá hřeší, ta umře. Syn neponese nepravosti Qtcoyy, aniž pteo ponese nepravosti synovy. SprayHWw* 8prmaiiy«&9 P^i. něa s&eíanet té< .Vtěbožnef t ^_pěj Eřipidno5 v *