132 1
Czech Pages 36 [44] Year 2000
Ty a dům tvůj aneb Křesťan ve svém domě Napsal:
C. H. MACKINTOSH
Ty Křesťan
a
tvůj dům anebo ve a v é in domě.
Jsou dva domy, které zaujímají důležité mís to ve Slově Božím, totiž dům Boží a dům služebníka Božího neboli křes ťana. Bůh přikládá nesmírnou důležitost Svému do mu a to plným právem, neboť je to Jeho dům. Jeho pravda, Jeho čest, jakož i Jeho přáním je,aby výraz toho, čím je On, vynikajícím způsobem osvětlil vše, co Jemu patří. Má-li Bůh dům, pak to musí zajisté býti tako vý dům, kde vládne bázeň Boží) musí to být svátý, duchovní, čistý a nebeský dům i v praksi. Posta vení domu je takové, jakým je Bůh učinil, avšak jeho praktický charakter je výsledkem praktické ho obcování těch, kteří jsou jeho částmi. Mnoho duší snad chápe pravdu a důležitost zásad vztahující se na dům Boží; avšak je poměr ně málo těch, kteří věnují přiměřenou míru pozor nosti zásadám, které mají ovládat! dům služebníka Božího. A přece, kdyby někdo .položil otázku:který dům je po domu Božím nejdůležitější? -museli by chom mu nutně odvětit!, že je to dům služebníka Božího. Ježto nic nepůsobí na svědomí mocněji než svátá autorita Slova Božího, rád bych uvedl ně kolik míst Písma svátého, která nám s mocí a jas ností ukazují, jaké jsou myšlenky Boží o tom,čím má být dům Jeho dětí. Když bezbožnost předpotopního světa vystou pila až na nejvýšší stupeň a konec všelikého tě la přišel před spravedlivého Boha, který chtěl zaplaviti vlnami svého soudu celé toto jeviště zkaženosti, zazněla do uší Noé tato sladká slova: Vejdi ty i všechen dům tvůj do korábu, neboť jsem tě viděl spravedlivého před sebou v pokolení t poušti padnou mrtvá těla va še a všichni, kteříž jste vyčteni, podle všeho a2Čta_vašaho ...jly dítky vaše, o nichž jste řek li, že v loupež budou, ty uvydu< aby užívaly země té, kterouž jato pohrdli. Těla ppk vaše mrtvá pad nou na poušti této." /4.Hojž.14:28-32/ Vzhledem ke svým dětem omezovali svátého Israolského.To byl vážný hřích a jo nám sdělen k našemu poučení.Což so to také stále neděje, že srdce křesťanských rodičů přemýšlí o způsobu, jak zacházet s dětmi, místo co by je prostě postavili na Boží půduTMnohý snad řekne: Nemůžeme učinit! křesťany ze svých dětí. - ale o toto zde vůbec nejde. Nejsme povolá ni, abychom z nich něco udělali, to jo dílo Boží a jen Jeho dílo. Avšak, když On praví: "Vyvedte své děti s sebou" - nemáme Ho poslechnout!? -No ho snad někdo řekne: Pobožnůstkáře ze svých dětí udělat nechci a skutečné křesťany z nich udělat nemohu. - Když však Bůh ve Své nekonečné milosti praví: "Považuji tvůj dům za součást tebe sáného a požehnám mu, žehnaje tobě, - mám snad z nevěry svého srdce toto požehnání odmítnout pod záminkou bázně, formalismu nebo z neschopnosti sdělit! prav du? Bůh nás chraň před takovým omylem! Těšme so raději s živým díkčiněním z toho, že Bůh nám po žehnal takovým požehnáním, které se nevztahuje jen na nás, nýbrž i na všechny naše příslušníky. A je-
- 10 likož milost nám tato požehnání udělila, musí je víra uchopit a naší rodině je přivlastnit. Poznámka: Mnozí se těší jistotou, že jejich děti se někdy ještě obrátí* Avšak toto neznamená posta vit! je na Boží půdu. Máme-li jistotu, že se sta nou dítkáni Božími, proč podle toho nejednáme? Očekáváme-li u nich nějaké jisté důkazy obrácení, pak je jasné, že hledíme na jiné věci než na za slíbení Boží. Křesían musí od nynějška považovat své dítě za majetek Kristův a je povinen je podle toho vychovávat, při čemž má očekávat výsledek s plnou jistotou od Boha. Když bych očekával vý sledky dříve, než bych takto jednal, pak by to ne byla víra a během té doby by mé děti těkaly sem a tam, aby takřka daleko od cest Páně činily ško du Jeho Jménu a Jeho evangeliu. Snad by mi stači lo říci: "Obrátí se později". Nikoli, moje děti musejí už nyní být svědectvím pro Boha a to může být jen tehdy, když je už nyní stavím na Boží pů du a že s Ním chodím v tom, co se jich týče. Konec poznámky.----Vzpomeňme si, že chceme-li dokázat, že jsme schopni užívat nějakého požehnání, musíme býti věrni v odpovědnosti, kterou nám toto požehnání ukládá. Tvrdit, že spoléhám na Boha, aby moje děti mohly být uvedeny do Kanaánu a při tom je vychovávat pro Egypt, je zhoubný klam. Moje cho vání prozrazuje, že moje vyznání je lží a nesmím se divit!, když Bůh ve svých spravedlivých sou dech dovolí, abych sklízel hořké ovoce svých cest. Naše chování je nejlepším důkazem pravdivosti na šich přesvědčení a v této věci, jako v každé ji né, je Slovo Páně vážné a pravdivé* "Bude-li kdo chtít! vůli Jeho činit!, ten bude uměti rozeznat!, jestli to učení z Boha, čili mluvím-li Já sám od sebe"* Avšak my často chceme umět rozeznat učení dříve, než vůli Jeho činíme a následek toho je ten, že zůstáváme v nejhlubší nevědomosti. Vůli Boží Siniti v otázce svých dětí znamená - tak, jak On činí - považovat je za součást sebe Sa mého a je podle toho vychovávat. Nemáme jen dou-
-Il fat, že později se projeví, jato dítky Boží,nýbrž máme je považovat za takové, které již jsou pod požehnáním a ve všech případech s nimi podle té to zásady jednat. Z myšlenek-a jednání mnohých rodičů se zdá vyplývat, že v jejich očích jsou jejich děti jen pohany, kteří pro přítomnost ne mají žádného zájmu na Kristu a žádné spojení s Bohem. To znamená, že takoví rodiče nekladou pří liš velkou váhu na Boží peče£. Tu nejde vůbec o otázku často probíranou - o křest dětí či dospě lých. To je prostě a výhradně otázka víry v moci a rozšíření slova "ty a dům tvůj,"které je tak plné milosrdenství. Je to slovo, jehož moc a krása nám bude stá le zřetelnější, jak budeme v tomto malém spisku pokračovat. I ve 4-Mojž.l6:26 vidíme, že děti jsou po važovány za nerozlučně spojené s rodiči a to ve smutném a slavnostním okamžiku. "A mluvil /Moj žíš/ ke množství řka: Odstupte, prosím, od stanů bezbožných těchto můžu, aniž se čeho dotýkejte, což jejich jest, abyste nebyli zachváceni ve všech hříších jejich. I odstoupili se všech stran od příbytku Chore, Dátana » Abironai ale Dátan a Abiron vyšedše, stáli u dveří stanů svých,i že ny jejich, i synové jejich, i maličcí jejich". Všechny tyto děti klesly za živa do propastí a tam byly pohlceny, ne snad proto, že by měly osobna účast na vzpouře, nýbrž pro svou totož nost, jednotu s rodiči. Bůh vždy, aí v požehná ní, aí v soudu, jedná s dětmi jato s těmi, které jsou spojeny s rodiči. Ptáme se proč to? Bůh od povídá v 2.Mojž.34:6-7 : Mebo pomíjeje Hospodin tvář jeho, volal:Hospodin, Hospodin, Bůh silný, lítostivý a milosrdný, dlouhoshovívající a hojSŽ_ y milosrdenství a pravdě, milosrdenství čině tisícům, odpouštěje nepravost i přestoupení a hřích a kterýž nikoli neospravedlňuje vinného, navštěvuje nepravost oteů na synech a na synech synů až do třetího i čtvrtého pokolení." Někomu snad bude nesnadno uvésti toto místo
- 12 ▼ soulad s Esech.18,20, kde stojíi "Dače, ktprá hřeší, ta umře. Syn neponese nepravosti Qtcoyy, aniž pteo ponese nepravosti synovy. SprayHWw* 8prmaiiy«&9 P^i. něa s&eíanet té< .Vtěbožnef t ^_pěj Eřipidno5 v *