Pohyb teologického myšlení: Přehledné dějiny dogmatu

Citation preview

ká fakulta v Praze Komenského bohoslovecká evangelick á bohoslovec o evangelická Komenskéh

MOLNAR A MEDEO M OLNÁR AMEDEO

b Pohyb Pohy ení teologického myšlení teologického myšl u Přehledné dogmatu Přehledné dějiny dogmat

E d i c e Kalich Kalich Edice

*i

Komenského evangelická bohoslovecká fakulta v Praze

A MEDEO M OLNÁR MOLNAR AMEDEO

Pohyb teologického teologicl(ého myšlení Přehledné dějiny dogmatu

Kalich Kalich

•·

P r a h a 1982 1982 Praha

/

Tato část prehledných přehledných dějin dogmatu se zabývá po­ po-

hybem teologického myšlení v v jeho historických kontextech· kontextech. Poznání tohoto pohybu usnadní postihnout v druhé části inten­ intenci dogmatické tvorby, její polemické zaměření, zaměrení, její specifič­ specifič­ nost. Teologie myslí v nost· v církvi, ale jako myšlení odpovědně inkarnovanému Slovu, je ve vztahu ke světu, ke společnosti.

Svým Úkolem úkolem není ovšem bohoslovec pověřen od společnosti. Co dělá, podniká ve jménu Pána církve aa světa, do něhož on při» přiA šel trpět. Teologovo postavení ve světě je tedy v oavlovském navlovském smyslu eschatologické. Užívá světa, jako by ho neužíval, pro­ proa struktury tohoto světa míjí tože tvar a - 1K lK 7*31· 7,Jl. Z hlediska z~stává teolog postavou, kterou nelze plně zařa­ zůstává zařa­ dit do známých společenských vztahů a a struktur, postavou, kte­ ktespolečnosti

rá jednou bude budit pohoršení, jindy údiv, Údiv, jindy se bude je­ jevit jako přežitek. Za cenu nesamozřejmosti svého postavení mů­ mů­ že teolog společnosti opravdu sloužit. V V dějinách nabyl poměr teolo~ teologů ke společnosti některých typických, modelových forem. Připomenu hlavní.

3 J

V prvotní církvi se setkáváme s s teologem ve známých funktunkoíoh apoltola, i jeho myšlení mají apoítola, proroka aa učitele. učitele. Jeho řeč i povalru teopovahu oslovení. První křestané křesíané neznají jiné bohosloví než teo­ logii kérygmatickou, kérygmatickou, zvěstova telskou, kazatelsky programaticzvěstovatelskou,

kou.Proklamujío zároveň kou.Proklamujíe Ježíšovo osvobodivé panství, provádí zároveň destrukci židovské teologie a a teologie pohanských náboženství. Plní vv tomto směru prosměru Úkol úkol dotud mimo tradici starozákonních pro­ rokd roků neznámý, funkoi, funkoi, která se výrazně liší od poslání kněze či a paidagoga. paidag~ga. či mága, na druhé straně straně pak od poslání filosofa a Zcela jinou situaci teologie zastihujeme v takzvaném takzvaném konstatntinském období církve. V V době, kdy došlo ke smíru mezi církví aa římským impériem -- aa vv zásadě ta doba trvala až k po­ poosvícenství -- ,, si teologie namlouvala, že našla pevné místo vv hierRrobii hierarchii lidských společenských hodnot, zhusta mísmís­ tečko a zdůvodňoval zddvodĎoval tečko velmi teplé. Proto tu teolog rád promýšlel a čátkdm čátkům

věčný řád řád společnosti. společnosti. Stával se systematikea systematikan právě dominujídominují­ cího společenského řádu, vv některých obdobích dokonce jeho některýoh předním, ne-li nejvyšším představitelem. Vykonával i i světské funkce. funkce. Francouzská revoluce aa Velká revoluce říjnová jsou velko­ velkolepým úsilím vytlačit teologa nadobro z z jeho někdejšího spolespole­ čenského postavení. Už od dob francouzské revoluce se začal teolog jevit velkému počtu rozumných rozunmých lidi lidí sekularizující se zřízení. společnosti jako přežitek středověkého sociálního zříz ení. Ztrácel na autoritě, na dvojctihodnosti. Jenom v některých vrstvách aa kruzích si ještě podržel odlesk zašlé slávy, totiž uu střední buržoasie aa u venkovského lidu, pokud se tyto skusku­ piny nevymkly organizaci na starém základě farnosti, farností, v nichž ješ~ě a vrchnosti, ještě doznívají dozvuky dávného sepětí církve a rozpomínka na staré zlaté časy, kdy církev teoreticky ospra­ ospravedlnovala aa legitimovala společenský status quo. vedlňovala Skutečná teologie nikdy nestála o to, být funkcí lidské náboženskosti. náboženskosti· Chtěla být služebnicí Slova, které se stalo strá­ tělem. Proto byla i i kritikou sociálního tvaru církve, na strácirkevnické provenience, který vytr­ ži před tradicionalismem církevnické vytrkřesíanskou svědeckou svědeckou přítomnost vale ohrožuje křestanskou přítomnost ve světě světě a a na­ navozuje proměnu teologie vv ideologii. i* 4

Stránky, které následují, volně následuji, Jsou jsou skriptum místy dost volné sestavené zz mýoh Jednotně struktu­ struktu• mých přednáiek přednášek aa čláDk~, článků, nikoli jednotně rované dílo. Vedle nečetných nečetných hloubkových sond v nich převládá vesměs interpretační snaha až popularizující a zjednodu• a tedy zjednodu­ iující. šující. Mohou být, Jak jak doufám, studijně studijně podnětné, ale nečiní si naprosto nárok na Úplnost úplnost aa ucelenost. A.M.

5 5

11

A A P OO ŠŠ TT OO LL SS KKÁÁ

C C ÍÍ RR KKEE V V

Víře Víře prvotní apoštolské církve se prokázal vzkříšený JeJe­ žíš jako Kristus, mašíach, aa Pán, kyrios. Ve smrti aa vzkříšení Ježíše Krista se vlomil nový věk věk do tohoto času. Apoštolská církev oo sobě sobě ví, že je společenstvím lidí, vv jejichž středu středu sám Hospodin Bůh B'llli zjevil aa v Kristu uskutečnil nástup nového věku, vyznačujícího se novým vztahem Boha k člověku. Církev

je povolána aa poslána k tomu, aby rozhlašovala počátek nového spasitelného času, času milosti. Sebevědomí první církve se tedy zakládá na zjeveném vědění oo skutečné, eschatologické sisi­ tuaci tohoto světa. Rozumí této situaci proto, že uvěřila v důsledek jedinečného díla Krista jako božího Syna. Po vzkří­ vzkří­ šení Krlsctvě, Kris~~vě, jenž vstoupil jako kyrios na pravici Otce, není již panství výlučně vv rukou pozemských, nebeských či či daimonských mocností. mocností. Plná moc byla dána Vzkříšenému, Vzkříšenému, kk němuž němuž jsou údové církve vv poměru služebníků, douloi. Věřícím vztahem ke Kristu mají údové církve skrze křest účast Účast na obnovných silách 7

eschatologického věku. věku . Tento pohled na funkci církve v v přítom• přítom­ ném mezičasí je jen radika lizován očekáváním radikalizován očekáváním brzkého návratu Páně Páně

ve slávě, výhledemk jlllo parúsii. Církev je cbecenstvím výhledem k Jáx> obecenstvím těch, kteří uu víře vzkříšením Páně aa jeho náná­ vífe žijí vv čase mezi vzkfíšením

vratem aa ktefí jsou postav eni de kteří Jsou postaveni do přítomného věku, jenž má sice objektivní /i před před Bohem/ platnost, ale spěje spěje kk určitému cíli. -- Takový je kontext zvěstných výpovědí Nového zákona. Náš zvláštní zřetel kk vyznavačskému odkazu první reformareforma­ ce, orientující se výrazně na apoštol skou církev aa vv ní na káapoštolskou ká­ zání na hoře, hoře, vysvětluje, vysvětluje, proč proč se pozdržíme aspoň aspoň uu kázání na hoře, odkazujíce jinak k učebnicím novozákonní teolog~e. teologie. K á á zz áá nn í í

nn aa

hoř h o ř

ee

vv

p r r vv oo tt nn í í p

cc íí rr kk vv i i První velkou řeč, kterou vložil Ježíšovi do úst, chápal spisovatel Matoušova evangelia jako souvislou promluvu. ZaráZará­ moval ji na začátek zprávou, že Ježíš vystoupil na horu, aby učednÍky i i zástupy, ana učil učedníky a^na závěr zjištěním: když Ježíš tyto

řeči skončil,

zástupy nad jeho učením žasly. Evangelista

tak

srozumitelně naznačoval, že kázáním na hoře Ježíš osvědčil svou zákonodárnou pravomoc, přinejmenším obdobnou Mojžíšovu vyhlášení vyhlášeni Hospodinova zákona na hoře Sinai. Většina církevních otců, kteří se vykladačsky zamýšleli nad kázáním na hoře, viděla vv něm, jak to krásně vyjádřil Au­ Augustin, shrnutí toho, co dává křestanskému křesťanskému životu vskutku žiži­ vot /De sermone Domini in monte 1,1/. Ale kk poznání celkového záměru aa k postižení zvláštního poslání 5. až ?.kapitoly 7.kapitoly ve zvěstné výstavbě Matoušova evangelia dospívali jen zvolna, aa to to teprve dost dlouho po tom, co byla sbírka novozákonních spisů uzavřena aa co se od sklonku 2.století postupně vžívala v jednotlivých sborech. Dřívější Dřívější křestanští křesťanští spisovatelé takotako­ vý celostný zřetel neměli aa namnoze ani mít nemohli. Soustře­ Soustře­ Jovali ďovali se spíše na Ježíšovy dílčí dílčí výroky, obsažené v kázání na hoře, ačkoli přitom někdy Matoušovo evangelium ještě ani nene­ znali. Jak si to vysvětlit? OdpověJ Odpověá můžeme můžeme naznačit, naznačit, uvědomíme-li uvědomíme-li si, že už před před vznikem evangelií tradovala prvotní církev oírkev ústním ii písemným

8 8

podáním Je ž íšova slova. Toto podání bylo tak vážené aa natolik Ježíšova ustálené, že se ho křestané křesťané mohli dovolávat Jako jako autority. U-

stálenost podání nebyla ovšem naprostá. Dnes známe některé Je­ Ježíšovy výroky /zahrnuté později do evangelií našeho Nového zá­ zákona/ třeba v trojí, vzhledem k evangeliím předběžné podobě. Na mnoha místech vzbuzuje kázání na hoře dojem, že někte­ někte­ ré trsy Ježíšových výroků, např. blahoslavenství, jsou nejen u nich nutno předpokládat aramejdobře skloubeny, ale že je U skou nebo hebrejskou předlohu. Mezi odborníky není poohyby pochyby o tom, že filologický rozbor napořád prokazuje semitskou povahu větných staveb v kázání kázáni na hoře. Snad se tu smíme odvážit odod­ hadem dalšího kroku.

Vyjdeme zz cenné zprávy, kterou okolo r.130 podal o Ma~ Mar toutově spisovatelské činnosti činnosti horlivý sběratel toušově sb~ratel Ježíšových vý­ výz Hi apole ve Frýgii. Podle něho "Matouš sestavil roků Papias z výroky Páně v hebrejském nářečí aa každý je potom překládal, jak toho byl schopen•. schopen". Novozákonní věda obecně předpokládá, o společném prameni, z že zde Papias mluví o Je­ z něhož pocházejí Ježíšovy výroky, které čteme v evangeliu Matoušově aa Lukášově, ale které nenajdeme u u Marka. Ale tato domněnka by po mém sousou­

du plně platila jenom tehdy, kdyby se tyto výroky vyskytovaly u Matouše, tak u Lukáše aspoň jak u aspoň zhruba vv podobném pořadí a pořadí a kdyby se dále tyto výrokové trsy"daly trsy'daly snadno oddělit od textů, výlučným vlastnictvím bu

1? 17

• _

yiak viik Herma· Beraa ■ am.oi■ množstvím tYía dil6Íoh dílčích pi'ed představ, ■ taY, YidAni vidění aa pfíhod příhod dýlidýšá-

oíoh duohduchon tak od1iiným odlišným od DOYozákonni novozákonní zvěati, že byl oíob zYi ■ ti, i• byl práván pr6vnazYán poban■ tYÍo Lze u nazván ld'tit•l•• křtitelem pohanství. u nibo něho na!matat nahmatat po6átky počátky naaky nauky

o lidaka lidském dostiučlnšní hříohy,, oo llkutoíoh skutoíoh nadnad­ oo očistci, o6i ■ toi, o do ■ tiu6inlni za bi'ioby bytečně zá záslužných. Velmi nejaam, nejasné jJsou ohrlštolo*i ok, oké •tvý­ byte6ni ■lumýob. Velu ■ ou Jeho jebo obriatolo~t klady zřejmé poznamenan, poznamenané adopoiani adopoianiamm a blízké jež klady,, zfeja ■- a blizk' pojetí, pojet í, J•i fadilo ■ ta z i andil ■k, bytoati. řadilo Kri Krista mezi andělské bytosti. Znu, Známé Her.OTO Hermovo Yidln{ vidéní oo budováni oirkve oírkve Y v podoben■ podobenství věže ribeo vůbeo v611ni vážně nepo6ítl nepočití budoYáni tYÍ Yiie uvádí bo ho na scénu Jindy sa■ zase Je •s Kristem Kri ■ t- a uYádi ■ o,nu jen přidátně. pi'idatni. Jindy • J• yv panovnické panovniok:6 ■ Yrobovano ■ ti Kri ■ tovi a nikoli ve ■.rti UJd'ilosvrchovanosti Kristově smrti Ukřižo­ van,ho o6i ■ ty vinioe vaného zaloiena založena .omo■ možnostt očisty vlnioe od Yieho všeho býlí.

ústí ú■ ti

Celek

zákoniokou •orálku morálku.0 Pokání n může umocněno ztr6penía ztrápením yv zilkoniok:ou i • být uatoonino

duie, ■ ouienía, tedy ■atiaf"ak6níai ■ku tky. Jak duše, pokofenía pokořením aa soužením, satisfakčními skutky.

daleko -6 má H•~• Hermes ii vv to.to tomto ú■ ústředním článku ••'ho svého u6ení učeni kk popo­ dal.eko tfedn:f• 6lánku kání, kteri pi'iblíienía království králoY ■ tYÍ v Y osobě o ■ oW které bylo u.omlno umožněno přiblížením

JeJe­

iHie ■ tal žíše Kri Krista! p •a pp ii a P a •s

Hierapolský epiakop Papias, prý přítel Fili­ Bierapolaký epi ■kop Papi-, pfitel. evangelisty evangel i ■ ty Pilipa aa jeho doer, J• je nejrozhodnějším nejrozhodnijiía představitelem pi'edata•ite1•• mladé ml.ad' křes­ ld'e ■ ťanské nadij• naděje z:ná-' známé Jako chiliasmus či Jako lan■k, jako ohili-aa■ 6i millanařismus, mllenari ■aa ■, Jak• o6ek.6váli ■ íoilet, fil• ■ tfedni Yl6dy očekáváni ■nad snad ti tisíoileté říše bezpro bezprostřední vlády l[riatory Kristovy t o 1 - druhým na t,to této sem, zeni, vl6dy, vlády, kteri která bade bude ~ nastolena

pi'iohed•• příobod·· Synem 61ovlka. člověka. Snaha shrnout v celek oelek vieoky všecky •trok:T výroky Páni, Páně, -Jzej­ Syn■hrnout• ména eschatologické, Papiase kk horli•' horlivé ■bira sběratelské a •'na e ■ ohatologiok,, přiměla pfillila Papi-• tel ■k, a spisovatelské činnosti. Okolo roku 130 napsal Y v p6ti pěti kni.h6ob kniháoh ■ pi ■ovatelak' 61.nno■ ti. Okol• llO nap-1 výroků Páni. Páně. Dílo•• Dílo se nedochovalo. zlomky Výklad yýrok.6. neclooboYalOo Známe ~ Jen jen zl oaaky prostřednictvím autorů, ktefi, kteří, •s • výjimkou Kirenaia, pokláda­ proatf•dniot•ía -tor6., fji•- t i ~ a , pok].6da-

„

muže pfevelad. převelmi al.ab'h• slabého r rozumu) neprávem •••••• ovšem. Pali Papia za .ui• o • - • nepr6vpiův výklad oo YlDliku vzniku tfi tři DOYOZákODDÍoh novozákonních ••angelií evangelií není vv dneidneš­ pi6.Y •Ýklad ní podobě přeoe Yiak však z6Yallný. závažný. Syt, Syté ebrasy, obrazy, DÍ podolMi zoela Jasný, jaamf, pfeoe v niolui nichž Papio.y Papiovy zlaaky zlomky kreslí předposlední věk, nepfekYapí nepřekvapí Y kre ■ li pfedpo ■ledni Yik, vzpomene, le že Jsou obecným majetkem toho, kdo v•poa-, j ■oa ob•ontJ • t k - Judaistidkýoh judai ■ ti okýob eschatologických představ. Cílem Jeh• jeho sběratelské némshy Jjsou e ■ obatologiokýob pfed■ t&Yo Cilablratel ■k' n6•ahy ■výroky Páni, Páně, J.ogia logia kyriaka, n•J nejspíšo eschatologického •b■abu obsahu,, Yýreky ■pil• ••ehat•l•giok'b• které podáni snad Tak bych aapeň kter, písemné pí■-, poclÚlÍ . l i úmyslně Úly■J.ni potlačovalo. petla6oyalo. Tů byeb pa rozuměl 1'aktu, faktu, I• že PapiPapias 4'Yal dával pfedne přednost živému aa trTal'-trvalému bla• hlaro.-.-11 ■ t liv'-a

18

pi'ed křesťanskou au před literaturou. Namohl vn ni k:fealanakou literaturou. ••-h1 aa ••• i dobrat debrat toho, oo hlodal b1edal a eo a takovou pečlivostí a -oo proto prot o • pe6livoati zahrnul do svých ••Ýob Pě­ Pivýrok6 Púil. ~ Papio"'a ti knih výroků Páně. Zánik Paplova vykladačskáho •ykl.ada6ak.,bo díla, di1a, o němě nlň •• aa náa doabova1e dochovalo vivice poaluv než skutečných peal.u• nei ak:ate6nýab oharakteriatlk obarakteriatik pri•i právě zz para obva1ve6nika ohvalořaěnika Kona~antino...,Konátantlnový politiky po1itiky Kusebia Buaebia KaJ.aareJak,bo, posiluje Kalaarajakého, poailuJ• domněnku, domuinlitu, ža i• bylo nebezpečná nebezpe6n, nikoli Dikeli ■ •ou proatoduohoat proatoduoboat nobo pro avou údaji o vzniku novozákonnioh n■ be ádaji ne•ozáko1111:Íob spiapiri, nýbrl iive1noati aů, nýbrž živelnoatí naděje va zvidite1nlni zviditelněni Kriatova nadlJ• •• Iriato•a kralová­ kralování ni nad• nado vl věim atvořeni», očekáváním ia •t•o*•ni■, o6eká•án:í■ konaěné kone6ná nápravy věoi •loi lidlid• akýoh.

Z á v ě r To, oo •• aa doabova1o dochovalo Jako literární odkaz apoětolakýoh apoitolak.ýob ot­ ot• o6, ců, vykazuj• vykazuje pi'ekvapivl překvapivě snaěný znaěný odklon od apoětolakáho apoltol ■k,ho uěani. uěeni. PoJ:í■aJ:í křesťanství k:fealanat•i •ltlinou Pojímají většinou Jako lidaký lidský výkon mravní povahy. Jeho oilem ollom Ja J• dosažení do-ilení boží boii přízně. přízni. Vzdáleně Vzdáleni Jenom Jeno■ u nioh niob zni ••ang•lijní zvlat oo božím evangelijní zvěat bolím akutku vykonaná· ,rykonan,■ pro člověka ělovika Jednou provždy Ježíši Kristu. pro•My •v Jei ili Krista. Setká vá■••• Setkáváme ae ovie■ ovšem tak,• taká a nejedním úailím áailún těohto tiabto autorů autori do■ t*•l•ní no•ozákoaního po doatřoženi novozákonního poael poaelatvi ■ t•í pro další dallí pokolení pekolení /Pa— /Papiaa , Ignatios/ I gnatio•/ anebo aspoň piaa, aapoĎ •a dochováním doobování■ prvokřeeťanskýoh prvok:fealanakýob vy— vy-

sna•a6akýoh znavaěakýoh formuli obeoenatovnloh poatojů, v málo ~ormulí ěi ěi obeoenatevníob poatoJd, byl by{ i i• ■álo ilaatn,■ zaráaováni áíaatnám zarámování /Klemena, Didaohá, Polykarpoa/. /IU.-na, Didaob,, Polykarpo•/ • Uabýlení Uchýlení od p1noati plnoati biblick' biblická zvěsti zvlati si ■ i apoštolští apoltollti otoová otoov, neu•ld-•ali. neuvědomovali. Ma Musíme vysvětlit dvojím ■ í- Je J• TY••ltlit 1S.0Jia prostředím, pro ■ t*eclí■, v němž niai iili, židovským, iido• ■kýa 1 Judaiatiokým žili, Judaiatiokýa a řeckým, *•aký■, helánietickým. bel'w. ■ tioký■• lidov ■k'-u vlivu vli•u podláhali podl,bali všude viude tam, Židovskámu t - , kde zdůrazňovali zddraznovali zá•aSDo ■ t Zákona• závaznost Zákona v podání septuagintního překladu stará podúií aeptuagintniho ■ tar, smlou­ -■lou• vy do *•6tiny. ■ J•~ liat řečtiny. Z Zejména list pfiěítaný přičítaný Barnabovi a Didaohá Didaobá pro­ pro• zrazují napro ■ t, nepoobopení evangelia, když zrazuji tallt*ka takřka naprostá kdyi z z něho nlbo vy­ ,ry-

poslechli poaleobli Jen mravní ■ra•ni příkazy. P*Íka•Y•

Tak'

Taká současná řecká myšlení ve svém zlidovělém aouěaan, *•ok' ■yilení se ••ve••'• zlidovil'• stoii■ tot•~ oi ■■u na podiv blížilo blíiilo tomuto to■uto iidovak'-u oismu židovskému zákoniotví. zákoni.ot•i• Jestliže Jeatliia vlak ■ t•o ocl■ ítlo evangeliu■, však lidov Židovstvo odmítlo evangelium, protože ae Kristus protoie •• Kriatua měl mil k Zákonu -se ••roh~vanou svrchovanou ••obodou svobodou aa protoa protože Jednal a mluvil ■luvil Jako ■oo -J•, za•• helánistiokámu belm:t ■ tioká■u rozumováni moo maje, byla zase rozu■ ováni docela dooela oizí i i náplň slov, ■lov, Jichž Jan obaabová obsahová náplň Jiohi užívalo ulívalo křesťanské ki'e ■ laneká kázání. ~ázání 0

19

Apoitolští otoo•' otoovš ■stáli vědomě na biblické ala dali•• dali svá' Apoltollti t,li •Ido.A bibliok' půdě, p6dl, al.e myšlení nahlodat Jak lido-.•t• židovství· -,.llení ÚI tak helénismem. helmu ■•-• Poznávána Posn'-Yua to to jajioh ■koro skoro cíp.lu' úplná ne■ nasohopnosti zásadní význaa na J•Jiob obopno■ ti vystihnout ,ry■ tilmout •'-dni v ýmnaa Kristovy sarti.0 Sp6 Spásy lza poclle podlá jajioh Kri ■ tovy ■arti ■y lze J•Jiob přesvědčeni pfe ■ věd6eni dosáhnout do■,bn out ■ ioe dík bolí ■ ti, aviak základl vlastního Yla■ tnibo účinné­ 661nn,sioo boží alitovno slitovnosti, avšak na základš ho Jedn6.n:í. jednání. Kri Kristův kříž ob,pal.i chápali Jako výzvu mučedniotvi,, aa— bo ■ t6• ki'íl výsvu k au6edniot•i lo Jeho Jaho dobrod.:l.ni dobrodiní uobvaoovali uchvacovali •'ni měně vírou, Jako spiša le ■ pile nápodo­ nápodo■ te6n, pooboponi jen- Jednoho Jedn oho aspektu a ■poktu ki'iie bou. Toto 6, částečná pochopení Jano· kříže obob­ ■abuJe ■ ti Kristova Kri ■ tova iivota sahuje neporozualní neporozuinšní základní význumo významnosti života a dídí­

la.

Pi'•• Přes

hpi6v ■ t ■e otoov, nevyvarovali INipiův prote protest so apoltollt:í apoštolští otcová

zkre ■lení per ■poktivy ki'e ■ l■na1c, naděje. nadlJe 0 ff e baie kladou do zkreslení perspektivy křesťanská Třebaže

protikladu pfitomný přítomný vlk• všk s vAkvěkem přioházejíoím pfioházeJio:ím - výrazově v ýrazovl shod­ ■bod­ n napití mezi oběma obl 6a ■ ovl, něi • s Novým zákone•-, zákonem -, ohápou chápou napětí nikoli časově,

nýbrž aravnl. mravně. Tento ■vit•• svět se Ji• Jim • stává myšle­ nýbri t ' • ' ve smyslu aay■ lu řeokáho feok,bo ayil•ní pozea■kou obráiet, pokud Jen J en lze, věk vlk pozemskou realitou, kter, která aá má obrážet, svět ide,lni ideální dokonalo■ dokonalosti. 'tohoto* věku "onen* budouoi, ■Ylt ti. Z •tohoto• vlku v •onen• Je tfeba třeba •• se vzpínat ■kutkaf skutkařským J• ■kýa usilováním. u ■ ilovánim. Novozákonní napětí napiti z i •nyní•, bo ■ tuJ íoi oírkve na mezi "nyní", Jid Jímž Je obarakterizovin charakterizován 6a• čas hostujíoi zeai, Kri ■ tova, a a to v slávě, ■ l,vl, zemi, aa •tehdy• 'tehdy* drub,bo druhého pfiobodu příohodu Kristova,

Je

nahrazeno/• po ■ ledni kapitoly Didaohá/ Didaob,/ napě­ napinahrazeno /s výjillkou výjimkou Papia aa poslední

mezi skutečností ideálen. I tím z i llkute6no ■ ti a ideál-. I to Je J• důsledek d6■ l ed■k znevážení zneváien í rozhodujícího boiibo božího 6inu, činu, vykonan,bo vykonanáho v čase Ježíše Kris­ rozboduJioíbo 6a ■• skrze ■krze Jelíle Kri ■spásu člověka a n,pr■ nápravu ta pro ■p, ■u 6lovlka YU všeho vlebo stvoření. ■ tvof en i. číst. Co 6í ■ t.

Seznámit •• se a aspoň otců Sezn6.ait ■poň •a některými nlkterýai z z apoštolakýoh apolto l■kýob ota6 pfíaou 6etbou io Jsou J ■ ou vedle vedl e Nováho llov,bo zákona přímou četbou J• Je nutn, nutná ul už proto, že Jodinýai ■e..,_ýai Ptmátkaai tfi prvníoh prvniob křes kfe ■ ťanskýoh l ■n■kýob g9neraJedinými pí písemnými parná tkaadl tři genera­

oi nel pdl. vyda Ji dost do ■ t cí.0 Vleobny Všechny dobro-dy, dohromady, nloo něoo vioe než půl tuotu, vydají

Bývají vyd'•ány vydávány ■drulenl sdružená /např. amaok, útlý ■svazek. vazek. BývaJi /napf. Gebhardt, Gebhard t, H Barnaok,

Zahn, Patrua ■ tolioorua opora, Lip■iae 1877, a a častěji 6a ■ t1Ji edi­ ediPatrům apo apostolioorum opera, Lipsiae ce pozdlJli, pozdější, 6e česky Sušil, Spi Spisy sv. otců oe ■ky Sulil, ■y ••• otofl apoštolakýoh apoltolakýob a a Justi­ Ju ■ ti­ mučeníka, Brno 1874/ 1874/.• JU~t-6v Klementův list na ai6enika, li ■ t lze číst 6i ■ t v Češkám 6• ■k'- pře­ pf•Molnár /1949/. /1949/· Soubor Apoštolskí kladu vv edioi Varol -- Moln6r Apol tol ■k i otoovia přeložil do ■lovenltiny slovenštiny l[arol Karol Gábril, Gábriš, Bratislava pfeloiil Br■ ti ■ l ava 1955. Nezapo­ llezapomenutelnou 6etbou četbou J•ou Jsou Ignatiovy listy -nutelnou li ■ ty pro svou ■ vou výmluvnou mu­ mučednickou v,lnivo vášnivost, Polykarpův list 6edniokou ■ t, Polykarp6v li ■ t svou ■ vou vyrovnaností. vyrovnano ■ tí. Papio20 20

vy e vsobatoJLogioké zlomky dají nahl.6dnout nahlédnout do apokalyptického TY ■ obato1ogi.ok6 z1om:y apokalyptiok6ho konte&tu tan■k6 nadlje. kontextu al.adolde■ mledokřesťanské naděj·.

C Í C f RR KK VVEE

O B RR ÁÁ N)I CCII O B

3

/ / A.I. PP OO LL OO GO EE TT II //

Od po1ovuiy oírkev živěji uvědomuje uvldo11111je poloviny druh6ho druhého ato1et:í. století si s± církev

vnějěí ■po1e6en společenské a -,,11enkov6 myšlenkové prostředí, vnljli ■k6 a pro ■ ti'edí, v němž nlai žije. Tertium s-nu• genus ,, v protikl.adu protikladu kiekwn kSekům aa barbarům, Quartum ge­ ti1111 barbara, anebo Quartua ~nu■, nus,

po6it'-e-1i jeltl židov ■k6 prostředí, pro ■ ti'edi, dospívá do ■pív, k k veřejné— vei'ejn6poěítéme-li ještě židovské

a mui ■ebeuvldoŘni. sebeuvědomění.

sledování, ■ 1edov6ni,

ffi ■pl1o Přispělo

s ní.až•• nímž se ■

kk to.u nepi'áte1 ■ tv:í., až i i proná­ pron6tomu nepřátelství,

ěíříoí •• se oirke,r oírkev setkává. lii'íoi ■etkává 0

musela své na­ Církev mi ■ e1a záhy bránit ■ v6 nejvlastnějěí neJvla■ tnijli poslání po■1ání navlastníoh řad. Ji'al1a Našla mnoho mužů, se o venek i1 do Yla■ tn:Í.oh i'ad. mu.ž6, kteří ktei'i •• o to u— upřímně poku pokusili,často se zdare•, zdarem, který nás pfianl ■ i1i,6a ■ to •• JÚI ■ dodnes dodne ■ překvapuje. pfekvapuje. Obrann6 ■ emů.ot,r:í. oírkve drub6ho ■ to1eti "ti'í k nejúotyhodnejáotyhoclObranné p:í. plsemniotví druhého století pátří k nljlia ■ tan■ tvu vznikla. vzni.kla. Obránoi, Obránoi, apoloapo1onšjším di1-6m, dílům, která kdy vv Jde křesťanstvu ~ t i , obhajují tanovi ■ko obecné obeon6 oírkv• pfede,rlia vů­ v6geti, obhajuji bib1iok6 biblloké ■stanovisko oírkve především 6i ,rit■k6 aooi ,rei'ejn6au mínění. a:í.nlni 0 06iltuj:Í. či pobanak6 pohanské ■světské moci aa proti veřejnému Očišťuji kŤe■ tany od nehoráznýoh zapá1i1i Řím, Řím, že křesťany nehorázných pomluv poailuv /napf-ik1ad /například že zapálili

uctívají o osli dopouštějí •• se kultiokýoh uot:í.vaji ■ 1:í. hlavu, dopoultlji ku1tiokýoh neoudností neoudno ■ ti a po­ podobně/, ■nažioe snažíce •• se vloni věcně a ■střízlivě dobni/, ti':í.z1ivl informovat inf"oraovat pohanské pohan■k6 spo­ ■ po1uob6any tati oirke,rnioh boho■ 1užeb a životních životniob řádů, i'ád~. luobčany oo pocl■ podstatě církevních bohoslužeb Ji'avio ■ 1oužit i i vnitřní vniti'ni výstavbě vý ■ tavbl ,ryznaNavio vlak však b1ed:Í. bledí obránoi po posloužit vyzna­ va6 ■k6ho ■pole6en■ tvi. vačského společenství.

„

Domýl1eji d6■ 1edky ,riry Kri ■ ta a be­ beDomýšlejí důsledky víry v Krista

roa ■ t ii pfipadnou oprávnlno ■ t učenýoh, u6enýob, fi1ozarou ,r v ávahu úvahu 110mo možnost případnou oprávněnost filozo­ fiokýoh fických aa nábožanakýoh náboženských námitek nepfáte1. nepřátel. V .ialí ouvi ■1o ■ ti ná ■ to1:lk nezají.má veřejně vei'ejnl politický po1itioký V naši ■ souvislosti nás tolik nezajímá a ■pekt aspekt

tlohto i útočný 4to6ný cha­ ohatšohto obran, jako ■pile spíše jejioh obranný i

vůči ■ současnému antickému světovému Přitom jo rakter v66i ou6a ■n6111111 antiok'-u ■ vlto,r'-u názoru. ffitoa je uvědomit, ie že apologii jakožto zápas nutno ■ei i u,rldoait, zápa■ •s vnějším vnljli• nepří­ nepi'ítelem zde doprovází boj proti omy16a omylům a bludům t•1•• bludma

uvnitř uvniti' samotné ■aaotn6

církve. .l.po1ogetika Apologetika nebo radlji raději eristlka oirk••• eri ■ tika - zápas zápa■ o o sporné ■porn6 po­ pomezní pozioe -- •• se objevuje zajiat6 zajisté ve chvíli, aezni ohví1i, kdy Je je ohrožena •asm pod■ podstata křesťanské zvěsti. ■tata Jde ■ tan■k6 zvl ■ ti. V V tomto to■to zápase zápa■• tedy jde o o _ _, pozioe aa tia dí16í otázky. otáů.y. Není Beni náhod­ náhodmezně tím oo oelek, celek, Dlicoli nikoli o dílčí n6, i Jde■ tanltí ..,..a1ite16 uvldoné, že teprve vv tomto boji ■si křesťanští sqrslitelé 16pe lépe uvědo­ mují ■specifičnost apoštolského kérygaatu, než si aijí pt90:l:Ci6no ■ t ap"to1 ■k6h• k6ryg■atu, ■ i jí byli vědo­ vldo■i mi poapolto11t:í. poapoštolšti oto,:,,r6. otcové. 21

Na samém počátku druhého století vznikl nejspíše vv Eff)'ptě Egyptě obranný křestanský křesťanský list, zachycující -- nejisto zda skutečný skutečný či či do1tD1ělý domnělý

-- obsah Petrova kázání. Toto P é -­ P eett r r oo uu k á r yy gg m r m aa ,, Petrova zvěst, se ztratilo. Známe jen místa, ktekte­ ooitovali Klemens Alexandrijský aa Origenes. Odtud rá zz něho ocitovali poznáváme, že Kérygma vymezovalo rozdílnost křestanství křesťanství jak od modlářství modlářství řeckých řeckých mystérií, tak od bohoslužby židovské sy~ sy­ nagÓgy. Řek aa Žid. Je příslušní­ příslušní­ nagógy. Křestan Křesťan vzývá Boha jinak než Řek i Zákonem ii kem zcela nebývalého rodu, jemuž je Ježíš Kristus i Slovem. Příohod Příchod Páně, jeho utrpení, smrt a a vzkříšení předpově­ předpově­ děli děli proroci. Skutečnost Skutečnost Kristova vtělení vtělení zdůrazňuje zdůrazňuje Kérygme odkazem na výrok Vzkříšeného! Vzkříšeného: "Dotkni se nme aa viz, že nejsem netělesný daimon.• daimon." Toto povědění zná již Ignatios Antiochejský aa oo málo pozdější pozdější apokryí'ní apokryfní evangelium Židů Židů zz let 120-130. PoPo­ dobně se objevuje vv pozdějším písemnictví jiné tvrzení Petrovy zvěsti, podle něhož přikázal Kristus npcštolům, apoštolům, aby po jeho dvanéot let vv Jeruzalémě aa teprve popo­ vstoupení kk Otci zůstali dvanáct tom se rozešli do světa kázat. šířícími Jinou /dnes ztracenou/ obranu křesťanů křestanů před před šířícími

se

Kodr o s s /Quadratus/ aa pomluvami napsal řecký řecký křestan křesťan K o d r aa tt o podal ji přímo císaři Hadrianovi, Hadrianovi 1 pravděpodobně za jeho pobypoby­ tu vv Athénách roku 125 nebo 129. nBIIIÍřencu výlučně výlučně proti Židům První obranu křestanetví křesťanství namířenou Židům napsal Ar zz P ee l1 l1 yy okolo roku 140. Pochá­ PocháA r ii sstt oon n

zel zz křestanů, kteří se utekli do palestinské Pelly za křesťanů, kteří

JorJor­

v letech 66-70. Zažil dánem, když Římané Římané dobývali Jeruzalém v Bar Koohbovu vzpouru proti římské nadvládě /132-135/. /132-135/· JeJe­ také Bm!'Kochbovu líčila rozhovor křestana křesťana Jasona ss aleiandrejským alexandreJským ŽiŽi­ ho obrana líčila Papiskem. Mnohem neurčitější zprávy máme oo obranách Miltidem Papiekem. adových, M ee l1 ii tt o on naa ze adovýoh, Apollinaria zz Hierapole aa M ze S aarr dd , , zz konce druhého století. Poslední připsal svůj spis císa~i Marnu Aurelipvi vv letech 169-177. císaři Marbu A r r ii ss tt ee ii dd ee s s

zz

A

tt hh éé nn

V V celku oelku se zachovala, nejlépe vv syrském znění, obrana fifi­ lozofujícího křestana někdy mezi rokřesťana Aristeida zz Athén, určená určené někdy ro­ 22

147 císaři císaři Antoninu Antonínu Piovi. Ukazuje prázdnotu čtyř unáboženství, kaldejského aa vůbec wbec barbarského, řeckéřecké­ ho, odh o , egyptského aa židovského. Jestliže se Kaldejoi oddávají od­ halování tajemství oblohy, nebeských těles a pozemských živlů, živld, obdivují-li ~ekové zločinně rozmazlených bohů Řekové životy svých svýoh zločinně bohů v lidských uctívají-li Egyptané zbožněné rostlinstvo a lidskýoh podobách, uotívají-li Egypťané zbožněné a

kem 138 aa znávanýoh znóvanýoh

zvířata zvířata Jako jako krokodýly, kočky kočky aa psy, dbají zase Židé Žid~ příliě příliš

svých svátků svátků aa vymyšlených vymySlenýoh andělských andělských bytostí. Jenom křesJan­ křestan­ skou cestu oproštěnosti a varuje císaře oproětěnosti Aristeides doporučuje a před zapracovala před pronásledováním církve. oírkve. Aristeidovu obranu zapraoovala středověká středověká legenda oo Barlaamu aa Joasafovi či Josafatovi Josaf'atovi do svého vyprávění vyprávěni oo obrácení indického prince. Mnich Barlaatn, Barlaam, křestanství před před Joasafem a háje křesJanství a jeho Jeho dvorem, mluví Aristeidopřeložil do češtiny ňeštiny Tomáš ze Štítného /vy­ vými slovy. Legendu přeložil /vydal 1946 František Šimek v Praze/.

JJ uu ss t t ii nn oo ss V V pohnuté době, době, kdy se celá oelá židovská Palestina vzchopila za Bar Koohbova Kochbova vůdcovství kk poslednímu brannému povstání pro­ proti římským římským dobyvatelům dobyvatelům /132-135/, přihlašoval se v Efezu Ef'ezu ke křestanství, křesJanství, po dlouhém předchozím předchozím hledání, Justinos, filozof

zz povolání. Nerozen na úsvitě druhého století ve starodávném Sichemu, studoval později řecké milovníky moudrosti. Oblíbil Oh1Íbi1 si zz nich zejména Platona. Rozhovor s s neznámým starcem vzbudil Jeho jeho zájem oo Starý zákon. zájcon. Jeho zaslíbení jej Jej přivedla posléze ke Kristu. Neodložil však pléšJ filozofů. Naopak jím p1ášt filozofů. Jím přioděl přioděl své vyznavačství. vyznavačství. Učinil první veliký pokus o syntézu teologie ss filozofií. Věrnost zjevené pravdě převyšovala ovšem jeho lás­ lásku k moudrosti, takže necouvl před smrtí, kterou mu určilo řím­ ské velkoměsto Jako jako trest za to, to, že neobětoval k césarově oésarově poc­ poctě. tě. Jeho mučednictví spadá nejspíše do roku 166. -- Marcu Aureliovi, liovi, který se mu špatně odvděčil, připsal obě své významné obrany křesJanství. křestanství. Po vzoru platóoekých platml!lkýoh dialogů dialogů napsal ještě ještě Rozhovor s s Židem TryfÓnem, němž částečně částečně vypsal svůj Tryfónem, v němž svůj životní běh. běh. Několik Několik ji­ jiných Justinových spisů se nedochovalo.

2J 23

T aa tt ii aa nn o os s le t o dvacet lat asi o Tatianos pocházel zz Mezopotám:l.e. Mezopotámie. Byl aei Tatiano& Bránil -li Justinos ~eho žákem. Bránil-11 Justlnos aa stal se Jeho mladší než Justinos zpříma Tatiano• zpříma křesťanství pohand, Tatianos křestanstvi proti námitkám aa pomluvám pohanů,

o OOkazy o řecké filozofii. Důkazy útoňí zejména proti řeoké aa nemilosrdně útoěí k stěžejním čás­ časové prvotnosti zjeveného zjev eného náboženství patří k při­ víř e v při­ tem jeho Proslovu k ~ekdm. Obrací se jednak proti víře k Sekům.

národa národ­ rozenou lidskou nesmrtelnost, Jednak jednak proti třídním a dunostním předělům s•olečnosti. Proti víře v nesmrtelnost du­ předěldm ve společnosti. zvěsti še stavěl křesťanskou vzkříšení. Založil ji na zvěsti křestanskou víru ve vzkříšení.

oo Bohu jako počátku aa Pánu veškerenstva. Některé mimooírkevní vý2r1amné dílo, Sýrii si záhy oblíbily jiné Tatianovo významné kruhy vv Sýrji vyprávMi všech v soulad vyprávění jím uvésti v Diatessaron. Pokusil se Jím

čtyř evangelií, vnutiv jim rámec janovských záznamů. A A tt hh ee nn aa gg oo rr aa s s jeho dva spisy, Přímluva Athenagoruv. Ale Jeho Neznáme život Athenagorův. mysliza křesťany vzkříšení, prozrazují bystrého mysli­ O vzkříšení, a traktát 0 kře stany a takfka vě­ tele a výrazově vytříbeného spisovatele. Přesnost takřka decká křestan­ oílem. Jako apologet hájí Athenagoras křesťan­ deoká byla jeho cílem. ství zbraněmi, vypdjěenými vypůjčenými od nepřítele. Ani při dovozování atví

výrazně křeatanakého křesťanského jako vzkříšení vzld'íšení neužívá ani dogmatu tak výrazně vvraziva, oitátů zz bible. vv~aziva, tím méně oitátd h ee oo ff ii l1 o o s s T h

A A n tt ii oo cc hh ee jj ss kk ý ý

křesta­ březích Eufratu, stal se křesťa­ při březíoh Theofilos se narodil při

Antiochenem jako dospělý 11111ž muž a 169 episkopem v Antioohea brzy po rooe 169 ji. Ji. Zde napsal své tři knihy Autolykovi, příteli, Jenž pohrdal životě. věčném životě. křesťanstvím. křestanstvím. V prvé knize vykládá o Bohu a o věčném protiVe druhé dává vyniknout biblické zvěsti o o Stvořiteli na proti­ kladu řecké mytologie. Ve třetí obhajuje Kristovy vyznavače zz nařčení, že se oddávají nemravnému životu. Odkrývá naopak církevz církev­ svě~I. První z o světíš. etickou závadnost pohanských představ o

spisovatelů užil Theofilos slova trojice /trias/ pro vy­ vyních spisovateld

Zk 24

stižení božího zjevování. Tři osoby v Bohu vyjadřuje slovy Bůh, B6h, Slovo a a Moudrost. L ii ss tt

D ii oo gg nn ee tt oo vv i i

Neznámý autor napsal asi na úsvitě třetího století for­ formálně účinnou účinnou obranu křesťanství. málně k:řestanství. Připsal Připsal ji pohanovi ve výz­ významném veřejném postavení, jménem Diognetos. Po kritickém a židovství vypisuje způsob rozboru pohanství a zrrusob křesťanského křestanského života v církevním oírkevním obeoenství, oo němž praví, že je světu tím, čím duše tělu. tělu. Ukazuje dále, že křesťanství čím křestanství není lidský vý­ výmysl, nýbrž že se upíná k božímu milostivému zjevení, v jehož vertikálním sklonném pohybu správně rozpoznává základní rys. B6h svým záchranným činem v Kristu chtěl Dodává posléze, že Bůh lidem ukázat, že se nemohou sami zachránit aa spasit. M a a rr cc uu s s M

M ii nn uu tt ii uu s s M

F ee ll ii xX

Marcus Minutius Felix, římský právník, který měl styky ss křesťanskou křestanskou severní Afrikou, Af'rikou, napsal literárně nejpůvabnějneJrruvabně!­ ií křestanství ve formě ěí obranu křesťanství Octavius, formě dialogu. Nazval Nazva1 Jej Ootaviua, podle jména Jména jednoho z z přátel, jejichž rozhovor, ne-11 ne-li cele jistě přizpůsobený, přizp6sobený, zaznamenal. Druhým hlav­ vymyšlený, tedy Jistě hlavním řečníkem je Je pohmCaeoilius z ním z Numidie, zatímoo zatímco autor sám us tupuje v rozhovoru do pozadí. Tři přátelé hovoří na výletě ustupuje v ý letě z ňíma Aíma k k moři moři o o křesťanství. křestanství. Caeoilis z Caecilis se na křesťany a křeatany hněvá a s hrnuje v rozhořčení na jejich hlavy kdejakou pomluvu. Octa­ shrnuje Octakřestanské přesvědčení, přesvědčení, hledí je podepřít i vius hájí křesťanské i autori­ autorif ilozoC6 a a jeho platnost zdůvodnit mravností, k níž vede tou filozofů své stoupence. Taková ar8'1.lmentaoe argumentace se nám nemůže zdát zdá t přesvěd­ přesvěd­

čivá, nicméně Caeoiliovi podle Minutia dostačila, aby uvěřil. Nepodařilo se dosud určit přesné datum, kdy dialog vznikl. v~nikl. Zdá se, že jeho předlohou je obrana Tertullianova, ačli oběma není společný starší starií pramen.

Z áá vv ěě rr Dogmaticky pokračují apologeti tam, kde přestali apoštolr Dogmatioky apoštol~ ltí otcové. o tcové. Není mezi nimi zlomu. Ale změnila se situace ští situaoe cír­ c ír-

2S 25

kve aa nutně se posunuly důrazy· důrazy. Historikové dogmatu ovšem obob­ ránce odbyli příliš zkrátka, když je prostě charakterizovali jako racionalisty aa mora!isty, moralisty, kteří uspíšili helénizaci helénizaoi křes­ tanství. ťanství. Je pravda, že obránci bojovali ss helénismem na jeho rovině. Proto tolik hovořil Justinos oo filozofii aa nazval křestanství křesťanství Jedinou jedinou pravou filozofií. Třeba Třeba ovšem pamatovat, že filozofie• jeho doby je filozofií náboženskou aa že on sám filozofie» si definoval platonství jako životosprávu, jejímž cílem je vivi­ dění překonal, když prohlá6il, dění Boha.Ale ii Plat~novu Platónovu filozofii překonal, prohlásil,

že její idealistická oesta cesta od ělověka člověka k k Bohu nevede kk cíli, když nepočítá ss jedině možnou cestou Boha kk člověku. Jestliže proti filozofii staví Justinos i i Tatianos pravou filozofii, totiž křestanství, křesťanství, znamená to sice, že v 111Dohém mnohém ustoupil filofilo­ zofické terminologii, že však také pochopil, jak Je je apoštolská a jinaká. Obdobu toho vidíme vv jeho vztahu ke StaSta­ zvěst nová a rému zákonu. V křestanství novým V polemice ss židovstvím je mu křesťanství zákonem. To sice opět opět znamená, že křestanství křesťanství vyložil do jisté míry zákonioky, zákonicky, ale na druhé straně to znamená též, že pochopocho­ pil jeho novost aa jinakost vzhledem kk zákonu Starému. Novost aa jinakost křestanství, křesťanství, jeho svéráz, jeho specifispeoifikum vystihli apologeti svorně vv tom, že zdůraznili proti helénistickému světu tři základní křestanská světu zejména tři křesťanská dogmata, dogmata: 1. víru víru vv Boha Boha jako jako stvořitele stvořitele nebe nebe ii země, země, 2. 2. víru víru ve ve vtěle­ vtěle­ ní Boha v Ježíše Krista aa vv jeho spasitelnou smrt aa 3. víru ve vzkříšení těla. Všecka tato tři dogmata rušila základní myšlenkový předpoklad helénismu, totiž přesvědčení oo zlé povapova­ ze hmoty aa těla, he1énistioké pojetí spásy jako vysvotěla. Rušila helénistické vysvo­ bození zz tělesnosti aa času, hlásajíc spásu jako odpuštění hří­ hří­ chu. Rušila erotický motiv helénistického světového názoru aa nahradila Jej jej motivem agapé, lásky, která se zz lásky stala tě­ tě­ lem v Ježíši Kristu. Na této základní frontě apologeti čistotu apoštolského kérygmatu uhájili. To ovšem neznamená, že by nebyli podlehli vv dílčích otázotáz­ kách. Podléhali často často ii tam, kde se domnívali vítězit. vítězit. Napří­ klad teorií teorii oo spermatickém logu vyšel Justinos -- aa po něm aleale­ xandrijští církevní myslitelé -- příliš daleko vstříc nejen stoicismu, nýbrž vdbeo vůbec filozofii, aa to ii v otázce zjevení. zjeveni. ZaZa­ vedli písmařskou písmařskou exegetickou metodu, Jíž jíž užívali řečtí řečtí spiso~ spisov

26 26

v atelé při výkladu mytologie, ano převzali od nich ii inspirač­ vatelé inspirační tteorii, eorii, aplikuj íce ji na Písmo /Athenagorae c, aplikujíce c. 191 19t proroci fl étnami Ducha/, Z řeckého řeckého myšlení převzali flétnami převzali také tendenci po ontické definici /například christologického dogma dogma­ sstatické, ta tick é, antické tu, narozdíl od funkční christologie Petrových projevů ve Skutcích 22 -- 5/, 5/· Úvaha ne na základě základě definic je nutně nutně spekulativspekulativ­ ní, ní. První křesťanské křestanské obrany měly uvědomo­ měly pro oírkev církev značný značný uvědomo­ vací že by kdy byly dosáhly svého vaní význam, význam. Nezdá se ovšem, nejvlas tn ějšího cíle, obrácení osob, jimž byly určeny, nebo nejvlastnějšího a s poň odvráoení chystaných nebo již prováděných aspoň prováděnýoh protikřestan­ protikřesťan­

ských pronásledováních prcnásledovacích opatření, opatření. ňečtí Řečtí apologeti druhého stosto­ lletí e tí i i latinsky píšící Minutius, vynikají jemností aa vkusem vv potírání namnoze obhroublých křestanství, Tento obhroublýoh útoků útoků na křesťanství. vkus není toliko záležitostí formy, formy. Kotví v přesvědčení, že pře pronásledovaných a křestanů je vposledku vípře a nepochopených křesťanů ví­ tězná pro Krista. Krista, Odtud onen klid, k l i d l alaskavost, s k a v o s t , shovívavost k nepřátelům, nepřátelům. Tyto vlastnosti udivují tím spíše, že šlo oo dobu tlumených vášní. vášní, Na druhé straně straně je přínosem málo tlumenýoh přínosem obranného

p í semnictví, že pomáhalo církvi uvědomovat si svůj svéráz, písemnictví, svou jedinečnost, jedinečnost. Měla vyniknout nejenom na pozadí, nýbrž vv samém středu pohanského světa, celé středomořské aa předo­ předoantiky. Konečně jsou všichni obránci, oo nichž Jsme jsme asijské antiky, hovořili, zajedno ve vůli křestanské zvěsti hovořili, vůli dát křesťanské zvěsti výraz co nejnej­ správnější, správnější, co nejméně nejméně zkreslující skutečnost skutečnost Ježíše Krista, aa to vv řeči zvěstovatelsky nevěřícím, Tento zvěstovat.elsky srozumitelné ii nevěřícím. přeobtížný aa potřebný pokus se apologetům leckdy podařil, podařil. ZáZá­

roveň je ovšem sváděl roveň sváděl na cesty kompromisního řešení, řešení, zejména

tehdy, když hledali vv pohanském náboženství aa filozofii něja­ něja­ ký bod, na nějž by mohli navázat. navázat, Nepochybili v tom, že tento bod nalézali, nýbrž vv tom, že mu přisoudili přesvědčivost veve­ doucí prý kk víře. víře, Často Často zapomínali, že obsah křesťanství křestanství nene­ lze dokázat, zvěstovat, dokázat. Je třeba jej zvěstovat. apologetú stačí číst nejvýznamnějšího zz nich, Co čist. čí~t. Z apologetů Justina, protipohanské polemiky, hlavně Justina. Obranu pro poznání protipohanskó Tryfónem, jehož autobiografické části však Rozhovor ss Židem Tryf'Ónem, části odhalují přímou, nezáludnou povahu autorovu, aa jehož ústřední

27

kapitoly seznamují proroseznamuji ss Justinovým exegetickým přístupem kk proro­ kwn současných fikům aa ovšem obsahují ii jeho hodnocení hodnoceni hlavních současnýoh fi­ lozofických proudd. proudů. Český Český překlad překlad Sušilův Sušilův je hodně hodně zastaralý aa působí pdsobí někde někde jako humorná četba četba /1874/. /I874/. Řečtinář Řečtinář rád sáhne po originálu vv některé zz častých edici edic: Migne PG 66 nebo Otto, Corpus apologetarum, apologetarum, přinejmenším kk výboru yv Enchiridion pat/již na deset vydání ve FreiFrelristicum od Roueta de Journel /Již burku i.R, i.B, Herder/. Milovníky uhlazené mluvy klasických řec­ řec­ kÝch kých autord autorů zaujme Athenagoras uhlazeným slohem /PG 6; 6j franc. franc, překlad překlad G.Bardyho 19431 1943: Supplique au sujet des chrétiens/ aneane­ bo kratší list Diognetovi. V V německém překladu všechny tyto texty vydány vv Bibliothek der Kirchenvater, Kirohenvater, sv.XII, sv.XIX, 1913. Octavia Minutia Felixe přeložil do češtiny F.Stiebitz 1936. Toto půvabné dílko je ovšem dogmaticko-dějinně méně vydatné.

4

Y MM BB OO LL ŮUMM S Y

A A P OO ŠS TT OO LL II CC UUMM

Už u apoštolských otcd otců aa apologetd apologetů se setkáváme ss obrysy i formulí, které byly jednotlivých vyznavačských článků, ano i ví­ pojaty do textu známého jako tak zvané apoštolské vyznání víry. Textus receptus není ve své užívané podobě původ.ní. původní. Jehc nejbližší předlohou předlohou je vyznání církve vv Římě, Římě, dochované vv řec­ řec­ ké ii latinské formě Řecký text formě doklady teprve ze 4.století. 9.století. Řecký známe zz listu Markella zz Ankyry, poslaného římskému episkopu r.337, latinský pak zz Expositio symboli zz pera Juliovi asi r.337i Rufina zz Aquileie /okolo r.400/. Badatelé předpokládají, že Hufina římské symbolum symbolům se rozšířilo v západních zemích impéria aa dada­ symbole, např. např, milánskému, turinskému, lo vznik lokálním typům symbola, aquilejskému, florentskému, africkému, bispánskéhispánské­ ravenskému, aquilejskému, mu aa galskému. Lze mít za to, že řecký dochovaný text je pů­ pů­ vodnější než latinský, ii když H.Jordan H,Jordan tvrdil opak /Rytmisohe Prosa in der altohristliohen altchristlichen lateinischen Literatur, Leipzig 1911, 371-J?J/. 371-373/. Vznik romana lze dohadem položit Již již před rok 130. lJO. /Har140-150,1 A.Seeberg 150-200, R.Seeberg 210./ nack odhadoval 140-150 /1914-1892, Nor Maloasijský původ romana dokazoval K.P.Caspar! K.P.Caspari /1914-1892, židovského původu/ ve svých četných monografických pracích, 28

následován Fr.Loofsem aa Th.Zahnem. Th.Zahnem, Proti tomu Fr.Kattenbuaoh Fr.Kattenbusoh /zejména De.a p oa toliaohe Symbol, aeine Das aapostolische seine Entatehung, Entstehung, aein sein

geaohiohtlicher Sinn, seine Stellung, Leipzig 1894, gesohiehtlicher 18 9 4 , 11-1900/ II-1900/ a H Harnaok p6vodu romana. Po formální stránce, a a m a o k trvali na římském původu symbolum sloučením slouěením dvou kratších vyznavačských vyznavaěakých zdá se, vzniklo symbolům ohriatologické, druhé trinitární. formulí, jedné christologické, U nejstarších křesťanských křeatanakých spisovatelů spisovatelů je třeba U třeba rolišovat regule fidei aa symbolům, aymbolum. Regula fidei mezi regula fldei je volným výčtem výětem základních církevních dogmat, -zatímco ~atímco aymbolum symbolům je více méné méně ustálenou formulí. Výsledky dnes Již již stoletého kritiokého kritiokóho zkoumání apoatoliapostolika dovolují stanovit zhruba tři fáze1 fáze» Nejposlednější aa nejobnejob­ vyklejší tvar, tex~ua tex^us receptua, receptus, mé čtr­ má jako forma reoentior recentior ětr­ ělánků /respektive dvanáct podle dělení scholastiky náct článků acholaatiky i i ěeaké reformace/, reformace/. O O málo kratší je tvar nejblíže předohozí, české aymbolum Romanům Romanum /R/, v níž forma antiquior, zhruba totožná se symbolům ělánek Desoendit Deaoendit ad inferos aa článek Communiozejména schází článek nem sanctorum. Předpokládaná nejstarší forma, forma antiquiaantiquis-

aima, sima, měla nanejvýše devět článků. ělánkó.

Pro první orientaci může sloužit text v rozmnoženýoh Nejataršíoh staršíoh symbolech péčí péčí J.B.Jeachkeho J,B.Jeschkeho /Praha 1950, KF/, jenž užil edice Ernsta Dobach~tze, Dobsohutze, Daa Das Apostolicum in bibliachbiblisch-theologiaoher -theologischer Beleuohtung /Gieszen příručkou /Gieazen 1932/. Výbornou příruěkou pro apostolikum apoatolikum a a všechna další symbole mladé oírkve církve Je je H. F.nchiridion symbolorum Denzingera Ekiohiridion 19^7/· Bohosloaymbolorum /26.vydání 1947/. vec vyznávající oírkve církve si uloží povinnost znát nazpaměť veo nazpe.mět nejen ěeaký text, jak Jak Jej jej najde ve Čtyřech český Čtyi'eoh vyznáních R.Říčana R.Aíěana /1951, i text řecký /Markellův, 27-28/, nýbrž i §10h/ /)farkellóv, např. u Heussiho Heuaaiho §lOh/ aa latinský. /Oboji /Obojí text paralelně paralelně u Hromádky, Křesťanství Křeatanatví v

myšleni životě, 1931, 63-4./ 6J-U./ Kritické Kritioké dějiny bádání oo apoaapos— myšlení aa životě, toliku napsal J. de Ghellinok, S.J.1 S.J.l Lea Les reoherchea reoherches aur sur les origine a du symbole des Ap~trea origines Apotres /vyllo /vyšlo jako svazek I. jeho dídí­

la Patriatique Patristique et Moyen ~ge, age, Bruxellea Bruxelles -- Paria, Paris, 2.vyd. 2,vyd, 1949, 19^*9, )23/. Vyrovnanou praol stran 323/. prací je monografie J.N.D.Kelly, Early Creeda, London 1950, stran hk6 Christian Creeds, 4465j New York 1961.

29

S m m yy ss l1

aa p oo ss tt oo l1 ii kk aa

Ui nejranější době době své existence pooitovala nutUž v nejranější pociťovala církev nut­ A tím sp:{še nost vyjádřit obsah své víry. A spíže, 1 že dosud neprovedla výběr prvokřesťanských spisů, aby doplňoval, závazný výběr prvokřestanských spisů, doplňoval, jak tomu bude ss Novým zákonem, Zákon starý. Nejstarší církevní vyznavač­ vyznavač­ abso­ ské formule zdůrazňují zdůrazňují jedinečnost jedinečnost Kristovy osoby aa její absolutnost. Jsou přímým svědectvím církve apoštolského věku aa zaza­ branují braňují tomu, aby se rozumělo Novému zákonu, jenž se objevuje oo málo později, jen jako snůšce dokladů oo Ježíšově učení aa žiži­ votě. Většina kratičkých kratičkých starokřesťanskýoh starokřestanských formulí, jak je zavotě. Většina ohoval Nový zákon, má Jediný je.diný článek, christologický. Všechna zmiňují Ježíše Krista, nikoli všeoka Boha. vyznání této doby zmiňují Je to projev skutečnosti, skutečnosti, že východiskem aa středem středem křestanovy křesťanovy víry je Ježíš Kristus. Proto obsahem aa nejspíše ii formou je

viry nejstarnejstar­ christologický článek vv tzv. apoštolském vyznání víry ší. Základy dnes známého tvaru apostolika jsou již uu Justina v polovině druhého století. Tvrzení, že vzniklo spoluprací spolupraoí Dvanácti tak, že každý apoštol přispěl jedním zz dvanácti člán­ ků, je legendární. Ujalo se v šestém století.

P ii ss tt ee uu oo

ee ii ss tt h ee oo nn p a nn tt oo kk rr aa tt óo rr aa

p aa tt ee rr aa

Jde netoliko oo jasné vyhlášení monotelsrnu, monoteismu, nýbrž oo vyznávyzná­ ní víry viry v Boha, jenž je Otcem všemu svému stvoření aa zcela zoela zvláit Ježíie Krista. Symbolum zvlášť otcem otoem Ježíše Symbolům tak vyznavačsky vyznavačsky stanoví, že pro věřícího není stvořený svět jedinou realitou. Ví o o skusku­

a přece kk světu přivrá­ tečnosti mimo svět, od světa oddělené, a cené, oo Bohu vševládném, činně aa tvořivě spravujícím. spravujíoím. Termínem pan tokra tor překládá LXX el iaddaj šaddaj aa oebaoth. cebaoth. Monoteismus, pantokrator zesamozřejmělý,1 byl vv pohanpohan­ vv oblasti Starého zákona zjevením zesamozřejmělý bohům. Proto byl ském světě nepřijatelným rouháním nesmrtelným boh'WII. tento první článek článek pro křesťanské křestanské kázání mezi pohany a a křes­ křes­ tanakou eristiku podstatný. pod ■ tatný. Západní texty zde proto logicky ťanskou logioky přidávají slova, slovat stvořitele nebe ii zemll. země. Nebe ii země je ustáustá­ lený dvojtenaín Východní texty tuto výpověa dvojtermín pro veikerenstvo. veškerenstvo. Výohodní výpověň ještě ještě rozšiřuji rozšiřuji spekulativní dovysvětlivkoui dovysvětlivkoui boratÓn horatón te pantÓn pantón )O 30

kai ~n. Vyjádřily i nad oblastí po­ pokal aorat aoraton. Vyjádřily tak boží svrchovanost i myslnéh o světa myslného světa /kosmos noétos vedle kosmos aisthétos řeokých filozofd/ filozofů/. 0

K aa ii

ee ii ss

C h rr ii ss tt oo nn

I éé ss oo uu nn I

V novozákonních vyznavačských formulích měl ještě Ještě výraz Christos naamoze mašíach. namnoze apelativní oharalcter1 oharakter! Pomazaný, mašíaoh. V kontextu apostolika snad už setřenější smysl dvojjména JeJe­ žíš Kristus.

hh yy ii oo nn

aa u u tt oo uu

t t oo nn

m m oo nn oo gg ee nn é é

Zatímco nebe aa země existují v závislosti na Bohu, ale mi.mo je vyjádřen synovským poměrem a a cha~ mimo něho, Ježíšdv Ježíšův vztah Je cha­ rakterizován svou Jedinečností, Krisjedinečností, monogené. Boží synovství Kris­ tovo Je řeckých božských je na zoela Jiné rovině rovině nežli synovství řeckých synd, a synovství synů, ale liší se také od synovství Jisraelova a údd údů církve.

tt oo nn

kk y rr ii oo nn

hh éé mm oo nn

To£ křes£anství Tot výraz, jímž prvotní křestan■ tví ve zkratce postiho­ postihoa Jeho jeho bytí. Vystihuje valo ■smysl mysl Kristova díla a Vy ■ tihuje vítězné, panovnické ponovnioké přemožení zla aa hříchu aa je ho zde užito snad v po­

k panovnickým nárokdm nárokům vladařd vladařů,0 lemice k

tt oo nn

gg e e n n éé tt hh ee nn tt aa

e e kk

p n ee uu mm aa tt oo s s p

bh aa gg ii oo u u

Cbristologioký ■ tolika z z Ježíšova života vy­ vyChristologioký článek apo apostolika zdvihuje především počátek aa konec, dvě mezné aa rozhodující for­ události. -- gennéthenta ek, natum ex Je je formule převzaté převzatá for-

málně má1ně

způsobu, jimž se vystavovaly v antice křestní listy. ze zpdaobu,

jména otce aa matky. Obdobně v symbolu. Formule uvozovala Jména Rneuma Bneuma se objevuje na místě otce. Sluší se upozornit, že zde

symbolům není na novozákonní linii, jak syabolum jak. by se mohlo zdát. zdát 0 je vv hebrejštině femininum /v tom smyslu rozuměj L Ruach Je hebrejitině femi.ninum 1,35/» tak.že takže dokonce Evangelium Hebrejo-6 Hebrejoů nazývá ruach 1,)5/, ruaoh Ježíšo31

-

vou matkou. Nái Náš [text myšlen řecký, řecky, kde neutrální pneuma jaje myilen text Je ko i1 daimonion dalmonlon nn1že může představovat mužský rod. To k filologii. Věcně symbolu záleží na zdůraznění Kristova božského původu. terPozdější o početí, conceptio conoeptio zavádí tento biblický ter­ Později{ vsuvka o a Řeka a biblizují. Pro Řeka mín; pozdějii pozdější vsuvky vůbec text vědomě biblizujl. v'řeokořimském Římana Je počátek Života života narození. Proto se v' řeokořímském je počátek ~{mana žisvětě slaví narozeniny. Pro semitského člověka se počátek ži­

vota rovná okamžiku početí. k a i

M aa rr ii aa s s M

t éé ss t

p aa rr tt hh ee nn oo uu

Označení Mariina panenství opírali apologeti /Justinos/ o Izailše 7,14 ve znění LXX. Ale Masora tam nemluví o oo text Izaiáše o almah, mladé ženě. Učení o parthenogenesi se Panně, nýbrž o a Mt 1,)5 a zákona1 L 1,35 může nn1že opírat oo jediné dva texty Nového zákona: oheonýoh. v antice obeonýoh. náboženských představ v 1,18. Zařazuje se do náboženskvc·a

nevi, stejně ani Jan. Ale Pavel oo parthenogenesi neví,

tt s s

P ii l1 ea tt oo uu P o nn tt ii oo uu ee pp ii f ee nn tt aa a f t a tt a uu rr óÓ tt hh ee nn t t aa k aa ii t

oo nn

/of' v naiem Jde oo nejvýrazněji vyznavačskou našem textu /of vyznavaěskou větu v a 6,13/. Ježilovo Ježíšovo krásné vyznání před Pilátem je vzorem a lTm 6,ll/. větu do Tot motiv, který větu výzvou vy7.navaěi vyznavači Krista jako Kyria. Toř našehŠ r,.ašeh t kontextu uvedl. Teprve druhotně má význam jakéhosi souvřazení jeho·smrti, do dějinné sou­ vřaze~í Kristovy postavy, hlavně jeho*smrti, oruoivislosti. -- Pozdější doplněk passus sub Pontio Pilato, cruciJežíšofixus, dm-azem na skutečnost Ježíšo­ f1xus, mortuus et sepultus svým důrazem Ježiinterpretaci Ježí­ s doketskou interpretací va utrpení zřejmě polemizoval s lova šova zjevu. tt éé

r i1 tt éé tt r

ee kk

n ee kk rr oo nn

h éé mm ee rr aa h

a n aa ss tt aa nn tt a a a

hovoří o Ježíši 6,4, hovoří Zatímco starií starší texty, např. ffímanům 6,4, např. Římanům zp6sobila 1 že Kristus vstal jako objektu boží všemooi, která způsobila, subJe představen Kristus jako sub­ mrtYýoh k slávě Otoe, zde je zz mrtvých terminu ek nek- Sarysl Ystal. jekt. Vlastni Vlastní mocí mrtvých vstal. Smysl termínu moci zz mrtYýoh rón měl být později později dovysvět1en dovysvětlen větou: větou1 desoendit ad inferos. rÓn mil

)2 32

Je ze čtvrtého století. Ale myšlenka je starší, ze druhého stosto letí, letí. Když předpokládala, že Kristus provedl své vítězné dílo vv Hédu, Hádu, v hájemství smrti, nevyjadřovala především Kristovo popo nížení, nýbrž dokonalost jeho vítězství nad smrtí, smrtí. a a n D a a bb aa nn t t aa

e ii s„ e

t oo uu šl!I t

o u o ur ra an no ou use

tvoří přechod k podstatné výpovědi hned následující ~ a tt h h éé mm ee nn oo nn k p a a tt rr oo ss

ee nn

dd ee xx ii aa

t t oo uu

Jakožto jakožto ke svému důsledku, důsledku. Jde oo prezentně platné uskuusku­ tečnění tečnění esobatologioké eschatologické výpovědi výpovědi žalmu 1101 110j ~ekl Řekl Pán mému Pánu,

sea na pravici mé. Vyjadřuje Vyjadřuje víru v Kristovo přítomné panství seá a v tom smyslu je předpokladem víry v eschatologickou parúsii a Páně. Páně,

ee r r oo hh ee tt aa ii '~ kk rr ii nn aa i i n ee kk rr oo uu s s

h h oo tt hh ee nn

k aa ii

, z onnttaass z ó

Latinský text zde právem přeložil prezentní erohetai erchetai futurálním venturus est. Myslí se tu na slavnostní královskou parúsii Páně. Parousia, adventus, to Je no­ je příznačné aa věrně noMaranathal To ovšem byla pro vozákonní, zde není datována. Maranatha! prb no­ novozákonního pisatele událost nanejvýš radostná. Náš text zdů­ zdů­ příchodu. Názvuk dies irae, dies razňuje soudcovský charakter příohodu. ilia. illa. k aa ii

ee ii ss

pneuma p n e u m a

h a gg ii oo nn h

Sluší upozornit, že pneuma hagion je zde postaveno vv cece­ lém kontextu na roven vyznání víry v Boha aa vyznání víry vv Krista opětným opětným užitím spojky kai eis. To nás ovšem neopravňu­ neopravňu­ je kk předpokladu, že sy_mbolum symbolům vzniklo jako projev trojiční

rozpracované nauky.

haaggii a h a n n

e e k k l1 éé ss ii aa nn

Hagia vyjadřuje oddělenost, odděleno ■ t, boží zabavenost lidu božího. božího •

29108 P2

.3.3 33

je ústřední pojem apoitolské apoštolské doby, označující Ekklésia J• oznaňujíoí pokra­ pokraňovlmí jování

starozákonního vyvoleného lidu a pak i i místní sbory PozděJií d6raz Kristovy oírkve. Pozdější důraz na mia, una sancta sanota je ovšem vv termínu hagia ekklésia implikován, nioméně byl uveden do textu syiabola heretickým tensymbols obranou proti sektám aa drobivým heretiokým ten­ dencí ■• Mladlí Jeitě větiňku dencím. Mladší formy západních textů vaouvají vsouvají Ještě větičku oommunionem sanotorum. Bylo by možno Jí jí rozumět vv novozákonnovozákon­ ním smyalu smyslu -- tak ret'ormaoe. reformace. Ale p6vodní, původní, hispánský výskyt nana­ svědčuje spíie spíše katolioizujíoí tendenci vsuvky. Communio svěděuJe sanotorum = účastenství úěastenství na svátostném životě oírkve a a na svasva­ oslavenýoh. tosti světců evětoů v nebi oslavených. aa f f ee s• ii nn

h a mm aa rr tt ii oo nn

Symbolum Hlavní soteriologioký důsledek Kristova díla. Symbolům je tu jako většinou větiinou na autentické linii novozákonní zvěsti.

•s a a rr kk oo s•

aa n aa s• tt aa a• ii nn

Pojem vzkříšení vzkříiení je řeckému myilení myšlení zoela zcela oizí. cizí. Není doma ani ve Starém zákoně, vv židovstvu se objevuje od doby makkabejské aa vv Ježíšově Ježíiově době je předmětem sporu. Nový zákon mluví spíěe spíše oo anastasis nekrÓn nekrón nebo ek nekron. Text symbola navázal na mluvu spíie spíše janovskou než pavlovskou, když mluví oo sarkos

anastasis, anastasis. Polemický záměr musíme skoro předpokládat. VzpoVzpo­ meň, o dogmatu o vzkříšení vzkříšení uu apólogetů. Doda­ meň, oo jsme řekli řekli o apologetů. Dodavv ěě ča nn ýý explikuJe, tek ž ž iv v oo tt explikuje, ale nenahrazuje ělánek článek je oo vzkříšení vzkřílení těla. Může překvapit užití slova sarx, jemuž přednost před před sÓma. sóma. Ale vv souvislosti• souvislosti s vyznáním odpušodpuš­ dána přednost tění hříchů hříohů má své závažné místo i i termín sarx, výraz pro existenoi charakterizovanou odvratem od Boha. Tato lidskou existenci hříiná hříšná

existence je předmětem božího díla spásy, boží léskyl láskyI V V symbolu apcstolorum apostolorum máme zdařilé shrnutí hlavních dogdog­

mat všech nejdůležitějšíoh nejdůležitějších typů typ6 prvokřesJanského prvokřestanského kérygmatu. Stojí za uváženou, že jsou zde shrnuty nikoli v neosobně abab­ vý­ straktním popise, .nýbrž ve vyznavačské vyznavaňské formuli, uvozené významným, angažujícím pisteuó. pisteuÓ,

34 3^

29108 Z2 Z2

'5

K A A CC ÍÍ Ř~ II

Kaoífství, hairesis, Kacířství, ženského dogmatu hairesis, je ve vývoji křes kfestanského prvek konstitutivnílOportet et haereses esse /1K /lK 11,18-19/. Zdrav, uěení, orthodorla, Zdravé učení, orthodoxia,,. aa haireais hairesis jsou pojmy antitetické, aa přece pfeoe sdružené, fekl řekl bych souruěivé. souručivé. Jeden Jedon je definován deCinován dru­ druhým. Ortodoxie neexistuje bez kaoífství, kacířství, jako kacířství kaoífství nee­ neexistuje bez ortodoxie. Studium kaoífství kaoířství proto osvětluje dog­ dogma zvláit Úchylka, jejíž podstata zvlášť pronikavě. pronikavě. Kaoífství Kaoířství jako úchylka, je vv tom, že si jednostranně Je jednostraJU1ě vybírá Jen urěitou pravdu apoš­ apoitolského uěení jednostraJU1ým závěrům. Svým učení aa dospívá tak kk jednostranným způsobem způsobem vždycky vydává tak, také svědectví pravdě. V V tom je právě nebezpeěí hereze, i i ovie• velké nebezpečí ovšem její varovný užitek. Všecka Vieoka kaoífství lze zhruba rozdělit na dva typy. Je kacířství, kaoířství kaoífství, kte­ které setrvává na nL starobylých Corméoh formách myšlení, myilení, které oírkev církev opustila, protože se neosvědčily jako adekvátní výraz pro Její její

víru. A, naopak jiné kaoífství, kaoířství, které zvnějšku zvnějiku vnáší vnáií do křes­ kfestanské ťanské zvěsti zvěsti jinorodé pojmy aa zasazuje dogma do synkretistic­ synkretistiokého náboženského ěi či CilozoCického filozofického kontextu. Existence obou těchto typů

herezí přiměla pfiměla církev jasnějiímu formulování oírkev k jasnějšímu Cormulování ob­ ob-

sahu své víry, aa stala se tak dogmatotvorným podnětem. V V tom­ tomto smyslu Je je hereze úctyhodný Jev jev zasluhujíoí zasluhující bdělé pozor­ pozornosti.

P íí ss ee mm nn ii oo i%vv í í k řf ee ss tť aa nn ů ~

žž i i d oo vv ss kk ýý co hh

kfestanů židovského původu Literární památky křesťanů původu svědčí svědčí o konzervativní oddanosti židovským, judaistickým kultickým a životním zvyklostem. Ve světle Nového zákona se nám spolu ss gnostiokými spisy Jeví jeví jako doklady o pravé /konzervativní/ Úchylce úchylce kfestanského křesťanského uěení, učení, kdežto levou /revoluční/ /revoluění/ úohylku úchylku ■ patfujeme v v písemniotví písemnictví Markionově a montanovském. spatřujeme montanov ■kém 0

kfestan-dm a a těm, těa, kteří ktefí se k nim hlásili, Židovským křesťanům hlé ■ ili, třeba­ tfebaže nebyli židovského původu, zůstal nadlouho apoštol apoitol Petr pfedstavitelem správného pochopení evangelia. Toto jednostran­ představitelem jednostranné přilnutí pfilnutí kk Petrově osobě je naznačeno již u S y m m a mm a .•

35

druh,ho století Starý zákon c a ,, jenž Jenž přeložil na sklonu druhého ha o h prodo řečtiny a Jeltl pro­ Matoulovu evangeliu. Ještš napaal komentář k Matoušovu a napsal e ty Oe vypráv~í C sv,ho vyprávěni nikavěji učinil Petra středem svého e s y nikavlJi t,to P eett r neJpozoruhodnijlí dílo této r oo vvyy ,, Periodoi Petrů, a nejpozoruhodnějěí P K l s kký ý r om m áánn.• Jeho ro 1 ee mm ee nntt oo vve literatury, tzv. K prameny sahají do konce druh,ho druhého století. vymyllen,ho e9,ho vymyšleného Klementovský Kl-entovaký román vypravuje příběhy svého Aímským, hrdiny Klementa, Jejž jejž zřejmě e Klementem Římským, ztotolĎuJe s zřejmě ztotožňuje zajímapeetr,ho rámoe vsouvá zajíma­ formou dějově pestrého ~ormou autobiografie. Do diJovi

hlavních recenzích. ee ve dvou hlavnioh vě dogmatick, výklady. Dochoval se v, dogmatické druh,, ho Jedné říkáme k l1 ee mm ee nntt oo vv ss kk é é h o mmi i l1 ii e e ,, druhé, ř!káme známé inoví, R e c oo gg nniitt ii­ Rec Ruf"inovl, zpracování Ruf latinek,m zpraoování znám, jen v latinském románu, o n ee es •, Název Reoognitiones obeah románu: hlavni obsah vyetihuje hlavní Reoognitionee vystihuje on příbuzn, a a příbuzné av,ho otce a cestáoh nal,zá nalézá Klemane Klemens svého po dlouhých aestáoh píeemrdznýoh písem­ z různýoh alepen z získá Je křesťanství. Román je slepen je pro ki'eeianetví. zíeká al do konce třetího druh,ho až ností neetejn,ho data, od konoe druhého noetí nestejného jeou tzv. Kázání Petrova, století. Obeahovi Obsahově nejpozoruhodnějšl nejpozoruhodnijlí jsou p6vodu poznamenaná judaistiokou gnosí. Mnoho se tu uvažuje o původu Mnoho•• judaietiokou gnoeí. poznáni, světa, o úloze všelijakých prostředníků poznání, o významu vlelijakýoh proetřednikd svita, zrunepřilel zru­ Jelíl nepřišel zddrazĎuje, že Ježíš tajemnýoh Často se zdůrazňuje, obřadd. Často tajemných obřadů. Pešit Zákon. Jeho věčná předmitem ohval. Pe­ platnoet je naopak předmětem viěná platnost lit protr je spaeitel, pro­ je spasitel, Ježil Je Pavldv. Ježíš Je představen jako nepřítel Pavlův. tiohto Kázáních vázáno na tože zjevovatel. Spasení není v těohto Kristovu smrt. s Krietovu eetkáváee setkává­ e nimiž se názordm, s Ebjonské myllení myšlení bylo blízké blízk, názorům, Ebjonsk, Popíraeboru před rokem 70. Popíra­ ohristologii jeruzalémského jeruzal,mekého sboru me v cbrietologii Jelíl lo Kristovu preexistenci aa jeho nadpřirozené zrození. Ježíš mu byl člověkem, mesiáletví, dodateěni vyvolil k mesiášství, B6h dodatečně kter,ho Bůh ělovikem, kterého /Recognitia deo apellatus est /Reoogniti~iliue a aquie baptismi filius qui in aquis livyznání li­ ebjÓnsk, vyznáni přesvědčení se ebjónské ones 1,48/. 1,U8/. Od židovského lidovsk,ho přesvědčení šilo přilel1 Erraveul přišel: Ježil už mesiál Ježíš vlastni jen tvrzením, že mesiáš lilo vlastně ipsos de runt ergo Judaei de primo adventu et inter nos atque ipaos ří• ee ří­ hoc solo dissidium /Rec. /Reo. 1,,0/. 1,50/. Ebjónská EbjÓneká životospráva se boo eolo příe­ vyznačovala se přís­ /Rom. 19,2)/, nomimós bioun /Hom, 19,23/, vyznačovala dila Zákonem, nomimÓs vlak úctou sobotníoh pravidel, nikoli však ným dbáním obřízky ii aobotnioh Jerujeruzalémské ohrámov, chrámové bohoslužbě bohoelulbi /ohlas pádu Jeru­ k obětem aa Jeruzal,msk,

chlePáni vysluhovali chle­ zaléma r.70 pod úderem Titovým/. Večeři Páně obeo oí~kvi obec Jako v oi_'kvi Křeet obvyklý jako bem aa solí, soli, místo vína vodou. Křest mieto vina

P ~

í í ss ee mm nn ii co tt vv í í

gg n oo ss tt ii kk ůů

l O bohatém bohatá písemnictví gnostiků gnostiků křesťanského icřestansk,ho zbarvení mů­ mů­ žeme povědět vv t,to této stručnoučké příručce Jen jen několik všeobeo-

= poznání/ záhazáha­ nýoh slov. Touha proniknout poznáním /gnose /gnose= dou vidite1ného viditelného ii neviditelného Jsoucna aa nazíravě se ho zmoo nit, byla odjakživa průvodičem průvodičem přirozeného náboženství. Nazýváme-li gnostiky, tj. stoupence gnose, obvykle řecký řecky píšíoí a a i myslící spisovatele druhého i i daliíoh často i dalších století, kteří se také hlásili ke křesťanství, křesianství, zjednoěujeme zJednoěuJeme si poněkud poněkud úkol. Gnose svými kořeny kořeny časově časově předešla předešla křestanství křesťanství aa neomezila se na helénistický helénistioký svět. Dokazuje to např. klementovský román. Hel4nistioká Helénistická gnose měla ovšem své rysy. Mnoho uvažovala oo pří ­ i pojmy, chtě­ ohtě­ čině zla. Vymýšlela nejroztodivnější nejroztodivnější představy i jíc Jimi jimi omluvit stvořitele za to, že zz Jeho jeho rukou vyšel tak Jío nedokonalý svět. evět. Dela v nedostup­ nedostupDala sídlit svému nehybnému bohu v

ných dálavách dálaváoh aa mezi něho a a svět vsunula bezpočet prostředku­ prostředk.u­ Jíoíoh jících bytostí, zz nichž niohž neposlední prý stvořila hmotu. LidLid­ skou duši obmyslela velikým utrpením, leč ii nezkalenou sláslá­ vou, pakliže se oproštěna oproštěna povznese stupňovaným stupňovaným úsilím do obob­ křes­ lasti božské plnosti. Gnostioké hnutí se postavilo mimo křes­ tanství tvrzením, že Kristus Ježíš neputoval po palestinské ťanství půdě uči­ p6dě skutečně, nýbrž toliko zdánlivě. První významnější uči­ křestanské gnose Ba tel křesťanské B a ss ii ll!i d de e ss založil vv egyptské Alexandrii Školu aa spolu se svým synem Isidorem Ale:uwdrii asi roku 120 ikolu v ní vykládal vyltládal nauku oo množství tajemných světů, Jejichž jejichž počet v

se mu podařilo, Jak jak věřil, přesně zjistit. Bylo Jich jich J6S. 365. Ještě úspěšněJšim úspěšnějším

hlasatelem gnose se stal

V a ale V e n n tt ii -­

no v Alexandreji, Ale:uwdreJi, působil v polovici druh,ho n o ss.• Vyškoliv se v druhého století několik několik let v Římě, kde se rozešel ss církví. Oproti v Símě, židovaké židovské gnosi se alexandrijská vyznačuje naprostým zamítání• zamítáním Star,ho výJiaku1 Valentinův žák Starého zákona. zákona. Až na významnou výjimkus P P tt oo 1-e~ l*e jn aa ii oo ss Starého zákona.

vysvětlil

v v

Listě Floře Jiné jiné pojetí

J7 37

G G n oo ss tt ii co kk é é

z z n ee hh oo dd nn oo cc ee nn í í

P íí ss mmaa

Význam, který mladá církev záhy přisoudila Písmu Starého Jako autorii Zákona nového jako zákona aa průběhem autori­ proběhem druhého století i Její tativně obsabujíoíoh svědectví o její tati.vně závazné sbírce spisů, obsahujících prouheretických prou­ zvěsti, vynikne plně na pozadí jinosměrnýoh heretiokýoh dů, V libovolnosti, která V protikladu k heretické dogmatické libovolnosti, vyJí hodilo, vy­ oo se jí Jen to, co zvěsti jen křestanské zvěsti z křesťanské si vybírala z

obsas obsa­ tváří církev regulaci regulam fidei, pravidlo víry, souhlasně s Jsou to ve druhém století hem Písma, Vedle osobitého Markiona jsou gnostikové nejrůznějěích nejrllznějších odstínů, kteří uvádějí v pochybnost Zákona, autoritu Písem, předně závaznou platnost ustanovení ustano,.·ení Zákona. Gnostikové věeobecně všeobecně snižují Starý zákon na literaturu nábožensky druhořadou. zje­ Jakýkoli vztah k božímu zjedruhořadou, Upírají mu jakýkoli nižšÍ,J]lt)středeč­ Jim byla nějaká nižěí, vení, l*bstředeě~ Nvodoem Starého zákona jim v ení, Původcem učinitel, ná bytost polobožského světa, nejěastěji demiurgos, uěinitel, nejčastěji demiurgos,

Menandra, Maga, Menandra, nikoli stvořitel světa z ničeho, Pro Simona Maga, z ničeho. nichž o o Markiona, pro i Basilida, Markiona, Kerdona, ano i Kerintha, Kerdona, Basilida, Kerintha, provšech podal zprávy dosti zevrubně Eirenaios, Je naprostý, pro­ Eirenaios, je Krispastný rozdíl mezi Bohem izraelským a Otoem Ježíše Kris­ a Bohem Otcem nedokonaBllh, vedoucí lidstvo k nedokona­ ta. Je nedobrý Bůh, z nich je ta, První z odhaa odha­ losti a s Bohem lásky a pověrám, Nemá pranic společného s a pověrám. starozáleného poznání, Jehož jehož výronem je Ježíš. Ježíš, Není žádných starozá­ prokonních předpovědí zacílených ke Kristu, Starý zákon nemá pro­ ~toupencwn Markiona na rocký obsah, obsah. V jasné opozici k těmto stoupencům V Jasné jedné straně a a stoupencům pestrobarevné gnose na straně druhé zákon, Je to se církev velmi energicky rozhodla podržet Starý zákon. z odstupu a z čin mnohem nesamozřejmější, nesamozřejmější, než se nám zdálky a stazdává. zdává, Nezapomínejme, že církev, která se rozhodla uznat sta­ rozákonní kánon, jíž se, lépe pověděno, starozákonní kánon vyprosadil jako nezbytné svědectví o Ježíši Kristu, jehož vy­ pohanstva, Nebylo z pohanstva. znávala, byla církví vzniklou většinou z v ní tedy přirozených předpokladů pro úctu k Zákonu, jakou přímo žil lid staré smlouvy ještě, ano právě v judaistiokém Judaistickém nemusecírkve by nás věru nemuse­ období. Odmítnutí Zákona ze strany oírkve období, překvapit, Jestliže se k němu církev neodhodlala, učinila lo překvapit. Je platným tak bezpochyby na základě poznání, že Starý zákon je '.}8 38

aa nezbytným usmšrňovatelem usměrňovate1em její zvěsti zvěsti o o Ježíši Kristu, regu­ regu1í, luj jejíž pominutí by bylo vedlo kk rozpliznutí zvěsti vv nábo- ' · ženský synkretismus umocněný nezkrotnou Cantazií, fantazií, jak tomu byby­ gnostiků. lo právě u gnostiků, A přece se i i mezi gnostiky setkáváme s A s vzácnou výjimkou hodnocení Starého zákona. Mluvím o Ptolemaiovi, jenž Jenž své kri­ kritické hodnocení Starého zákona vypsal v Listě Floře. P F1oře. Ptt oo -­ 1l e mm aa ii oo s s sice rozlišuje, Jako jako gnostik, mezi Bohem izraizra­ elským aa Bohem Ježíšovým, ale tento izraelský Bůh mu proto

hned není zloěinnou zločinnou bytostí. Hovoří o o tomto Bohu oe1kem celkem uctivě aa přiznává mu schopnost ii ochotu sdělovat lidem zjevení neponepo­ chybné náboženské úrovně. úrovně. V V kladném oceňování ooeňování Boha staré smlousmlou­ vy jde tak da1eko, daleko, že se ho pokouší očistit zz nařčení, že by by1 působcem působoem a a dárcem všech přikázání Zákona. Ve snaze ospra­ byl ospraJeho dílo, provádí Ptolemaios na textu Zákona jakousi vedlnit jeho Jakousi literární kritiku. Rozlišuje trojí textovou vrstvu, z z nichž přisuzuje jinému autoru. Tímto autorem je buá každou přisuzuje izra­ bud Bůh Bůh izraelský, pokud jde o výroky vyšší úrovně podle Ptolemaiova vku­ vkusu, buá bud Mojžíš, anebo konečně konečně skupina zákonodárců. zákonodárod. Trojice těchto autorů zároven zároveň znamená oznámkování oznámkováni kvality udělenýoh udělených příkazů od jedné do tří. Izraelský Bůh například, jakkoli není napřík1ad, Jakko1i podle Ptolemaia Bůh svrchovaný, dává přikazy příkazy mravně vysoce hodnotné, zatímco Mojžíš se dokonce dokonoe odvážil překroutit je vv pravý opak. Tak v Gn 2,24 2 1 24 je zákaz rozvodu či manželské manže1ské rozlu­ roz1uky ustanoven Bohem, patří tedy k textové vrstvě A, A. Ale Dt 24,1, kde se rozluka připouští, patří k textové vrstvě B, je tedy z Mojžíšova pera a a v důsledku toho menší závaznosti než pří­ z textové vrstvě A. kaz objevující se v textově A, Kritériem rozlišování

Je Ptolemaiovi mravní výše příkazů. Toto mravní měřítko by oje všem bylo naprosto libovo1né, libovolné, kdyby je směl směl každý uplatňoval uplatňoval podle stupnice mravnívh mravních hodnot, kterou si sám vytvořil. U PtoPto­ vytvoři1. U lemaia je pozoruhodné, že své mravní měřítko nemá ze sebe, ný­ nýbrž -- zz Nového zákona, zz Ježíšova výroku oo nepřípustnosti rozluky, Mk 10,1-12. Podle Ptolemaia už Ježíš rozlišoval mezi Bo­ Bozákonodárcem a a Mojžíšem zákonodárcem. hem zákonodároem Narozdíl od gnostického znehodnocení Písma se ve spiseoh spisech apoštolských otců a a církevních spisovateld spisovatelů druhého století

J9 39

i k Jak ke Starému zákonu, tak i setkáváme s s bezvýhradnou úotou jak nezna jednotlivým Ještě nezna­ i když tato úcta ještě spiswn, i novozákonn í m spisům, Jednot1ivým novozákonním jádro biblické zvěsti. pochopili Jádro mená, že plně poohopili M Ón i ó r k i a r Ma V vy1oučil římský sbor ze svého středu 144 vyloučil V červenci roku íUk Jménem Markiona. Tento někdejšího ~e Synope v Pontu, jménem nikdejěího rejdaře ze neporovnaPolykarpův žák chtěl vštípit církvi oírkvi vědomí naprosté nepoťovnai telnosti Kristova poselství se starozákonním pojetím Boha i

MarkiÓn světů se snažil Markión člověka. těchto dvou světů Nesmiřitelnost těchto člověka. Nesmiřitelnost i kk l1 aad dokázat v rozsáhlé knize P r oo tt i d ů ů. . Vyslovil tu Pr nepropozoruhodné přesvědčení, že Kristovo učení bylo ve svůj nepro­ spěch proměněno, ano zfalšováno Již již prvními učedníky. Jenom Jeho listy byly i jeho Jde, ale i Pavel prý věděl, křestanství jde, oč v křesťanství věděl, oč Je ostré pozdějšími poz dě jšími vsuvkami zpracovány k nepoznání. Podrobiv je očis­ literární z nich Markion deset epištol, očis­ li terární kritice, vybral z e přidal k nim til je J e od výroků prozrazujících židovské vlivy a i podobně upravené Lukášovo evangelium. Tak a r k i Mar Tele vznikl M čtenéřwn které měla čtenářům o n ůů vv N o vv ýý z koonn,, 'kniha, která ák zá No on

zpřístupnit původní učení Kristovo i Markionův Nový i o Kristu. Markionúv novozákon vybídl církev, aby v sebeobraně uspíšila uapíšila svod své novo­ zákonní sbírky, jak jek o tom svědčí už Eirenaios. ~re• den V nMaroion: Das Evangelium vom fresden V základním díle "Maroion: 2 neMerkiÓn ne­ důkaz, že Markión Gott" /1921 ,192kZ/ Harneok pokusil o důkaz, / se Harnaok /1921,1924 Gottn zvěsti patří oele zaujat novostí křesťanské křestenské zvěsti patří mezi gnostiky. Byl cele

e v protikladu ke Sterému Starému zákonu. Byl-li gnostikům Bllh neznámý a gnostikwn Bůh podnevyzpytatelný, nebyl jim proto ještě Ještě cizincem, protože v pod­ překonal MerkiÓn překonal příbuzný. Markión statě s Bohem příbuzný. atatě lidský duch jim byl s nicgnosticismus tezí, že Bůh Bllh je člověku naprostým cizincem, nic­ méně že se však ve své lásoe lásce přiblížil k člověku v Kristu. Avšak v pokusu o vystižení povahy božího příklonu k lidství, obecMerkion poplatný obec­ jak jek se uskutečnil v Ježíši Kristu, byl Markion třebá zdůraznit Je třeba né helónistické i gnostické náladě, což je helénistické i Eros II,19J8, proti Harnaokovi and Bros 11,1938. llJss 113ss Harnackovi /tak ii Nygren Agape end Poplata Marcion end and his influence, 19^8/. Poplat­ int'luenoe, London 1948/. E,C.Bleo~n,Mercion a E.C.Blackman, MarkiÓn nehájil ani dogma o že Markión nost helénismu vidíme v tom, žo Kriste ani dogma o e Otcem Ježíše Krista stvoření světa dohrým Bohem a světe dobrým

4 0 40

jeho reálném vtělení /Ježíš měl tělo ve svém lidství jen zdánzdán­ livé, ve skuteěnosti bytostí1 de siderihus skutečnosti byl astrální bytostí: sideribus et de substantiis superioris mundi mutuatus est carnem -- Tert., de oírkevní kéoarne 6/ ani ovšem dogma oo vzkříšení těla. Zbavil oírkevLÍ eschatologie. Spasení je vyhrazeno pouze duši. Jde rygma vší eschatologie, oo helénistické apriorní pohrdání tělem aa hmotou vůbec. Od gnostiků se liší snad nejvýrazněji způsobem, ss nímž zaohází zachází ss textem Písma. Nealegorizuje Nealegorizuje!1 Drží se slovního smyslu, aa pro­ proto škrtá aa

emenduje.

P íí ss ee mm nn ii cc tt vv í í

m m o nn tt aa nn oo vv cc ůů

v Malé Asii proroc­ Někdy po roce 170 vystoupil ve Frygii v prorocpřesvědčený, že na něm netoliko ky zanícený Montanos, pevně přesvěděený, spočinul, spoěinul, nýbrž se v něho vtělil Duch Utěšitel. Zahájil roz­ rozsáhlou misijní činnost. ěinnost. Úěinně dvě vznětlivé vznětlivé Účinně ho podporovaly dvě ženy, Priska aa Maximilla. Shromáždění, v nichž střídavě upa­ upadali Montanos aa jeho stoupenci uu vytržení, pronášejíce výrovýro­ ky, hluboce zapůsobila na lidové vrstvy. Nové hnutí vnášelo do křesťanstva křestanstva názor, že boží vyvolenci musí žít v ustavičném ustaviěném nervovém napětí, které je předchutí blaženého skoncování věci. Reakcí na vyhaslou novozákonní naději vybičoval všech věcí. vybiěoval Mo­ montanismus apokalyptické očekávání oěekávání k chorobným projevům. Mohl vlak jak nasvědčuje nasvěděuje Jaho j~bo ryohvšak navazovat na staré tradioe, jede lé rozšíření rozšíření v křestanstvu. Lyonltí vyznavaěi se roku 177 v křesťanstvu. Lyonští vyznavači hlásili kk umírněnému montanismu aa Eirenaios jim to tenkrát nevykládal ve zlé. Montanistioké písemnictví písemniotví se dochovalo pou­ pounepočítáme-li v ně spisy Tertullianovy. ze ve zlomcích, nepoěítáme-li Tertullianovy.

6

O D PP ŮO RR CCII O D

G NN OO SS EE O

Proti nebezpeěí nebezpečí gnose vyvstalo v církvi mnoho bojovníků. Jejich práoe vzaly většinou za své právě tak, jako jak.o valná část ěást gnostiokýoh spisů. Ztratily se spisy, jimiž Justinos horlil téměř nic zz polemik proti gnosi ii proti MarkiÓnovi. Markiónovi. Neznáme téměř

Theofila zz Antiocheje. Antiooheje. Nevíme, oo napsal proti Valentinovcwa Valentinovcům Theo~ila Miltiades, proti Basilidovi Agrippa Kastor aa proti Jiným jiným smě­ smě­

nlm rům jiní, al ať už je jmenuje historik Eusebios Kaisarejský ve 4l 41

svýoh Dějináoh oírkevníoh autoři. evýoh Dějinách církevních anebo jiní autoři.

Vděčnější parně£ p-ět VděčněJSí

poz6stavili ti zz bojovníků bojovník6 proti gnosi, kdo dovedli v žáru bo­ bopozůstavili je nezapomenout na vlastní zvěst evangelia. Jejioh Jejich pokusy oo její přetlumočení, ač podniknuté kk obranným účelům, účel6m, upoutaly trvalou pozornost. H e gg ee s• ii pp pp oo s s

Říma po roce 155jako 155 jako nově Hegesippos přiěel přiiel do ~íma nově pokřtěný pokřtěný oírkve. Zastihl tu v plné síle zmatek zp6sobený úd církve. způsobený Markionem aa gnostiokou kacíříoh viděl pokračovatele ně­ gnostickou propagandou. V V kacířích kdejiíoh společenatví, v oírkvi kde jěích odtrženou od izraelského, izraelského . společenství, církvi pak pokračováni pokračování

vyvoleného národa, zz něhož nihož sám rodem pocházel. poobázel.

Domníval ae, jímž lze zaručit neruěený nerušený se, že naiel naěel prostředek, jimž ~dravý pospolitosti1 vnijií pozdravý vývoj kfeatanaké křesťanské pospolitosti! vnějěí episkopakou episkopskou po­ sloupnost od apoitolskýoh ěas6 až po tuto ohvíli. Ve svých piapoštolských časů pě­ ti Hy ti kniháoh knihách V V z ppo o mmí í nn e• kk H y ppo o mm nn éé mmat a t aa ,, sepsasepsa­ nýoh ných okolo r.180, ohtěl chtěl dokázat, že episkopové jsou přímými Mojžíšovými nástupci1 nástupo~ prostřednictvím Ježíiovýoh Ježíšovýoh příbuzných aa dalšího vzkládání rukou. £ ii rr ee nn aa ii oo s s E své­ Eirenaios se narodil v Malé Asii, ale prožil většinu svéna západě, stav se vv Lyoně nástupcem biskupa Pothizemfel zemřel mučednickou smrtí r.177. r.1 7 7 . O 0 jeho životě víme díla, která zanwohal, zaneohal, svědčí oo tom, že jako málokdo porozuměl zásadnímu rozdílu mezi řeckým řeckým a porozuměl a kfestanským křesťanským myšlemyšle­

ho ž~vota života na, který málo. Ale

ním aa vnímáním. Zvolil křestanství křesťanství ii ss jeho svérázem aa svébytsvébyt­ ností proti valem válem pronikájíoímu evangelijních pronikajíoímu zgnostičtění evangelijníoh hodnot. Tomuto cíli věnoval O dd hh aa l leenníí vinoval své veliké dílo O v y vv rr áá co ee nníí a kk z v v a g nnoossee,, obvykobvyk­ aa vy ta z an néé g le nazývané Proti kaoiřstvím. kaoířatvím. Pozitivní teze této práce práoe zopazopa­ do koval aa rozvedl vv příručce nazvané U U vveeddeenníí do a p oo šš tt o o l1 ss kk é é sympa­ ap zz v ěI sstt ii.• Je znám střízlivou sympatií k montanismu aa v6bec Nevůbec kk odkazu výohodníbo východního kfestanstva. křesťanstva. Ne­ ní, podle Eirenaia, podatatného zvěstova­ podstatného rozdílu mezi Bohem, zvěstova­ ným Starým zákon-, zákonem, aa Otoem Ježíše Krista, zvěstovaným Novým

^2 42

zákonem. Kristem Bůh Bťlli doplnil a a vylepšil vylepili porušené dílo Adamovo. Kristův Kristův příchod příchod

byl nutností od prvního dne, ale měl nápravnou /AnakefalaiÓsis/. Pozapomnil, povahu /Anakefalaiosis/. Pozapomněl, že Kristovo dílo nebylo vylepiovací a a nápravné. Ale proti zkreslujícím názorům toliko vylepáovaci názorwn o stvoření stvoření světa světa prostřednictvím astrálních bytostí, o špat­ o špatnosti hmoty a a těla i i o o neexistenci Sasu ěasu dovedl Eirenaícs Eirenaioe po­ postavit jasné biblické prohlášení, že Bůh Bťlli stvořil svět i i Slo­ člo­ věka a i hmotu a tělo do svého milostivého plánu. Pokud váka a pojal i čas, Eirenaios znovu probouzel naději v Kristův jde oo Sas, Kri~tův příchod. Proti kacířství kaoířství bobovali booovali Hegesippos aa Eirenaios naprosto odlišnými prostředky. Hegesippos uviděl záruku pravověrnosti pravovirnosti

ve vnějším vnějším řetězu řetězu domnělé apoštolské posloupnosti. Jeho názor byl uvítán vv Římě Římě ss radostí aa ss malou ápravou úpravou velel vešel do dějin dějin jako teorie o učitelském prvenství římského Jako stol­ římsk,ho biskupského biakupského stolapoštolakost na posloupnosti ce. Eirenaios nezakládá apoštolskost posl.oupnosti jakkoli Jakkoli Apoltolskost je mu věrností apoštolské zvěsti. Jak formální. Apoštolskost

JÍ rozuměl, vyložil ve avých jí svých častých výkladech o pravidle ví­ víry. Vnější posloupnost je podřízena tomuto pravidlu. Eirenaiovým směrným heslem byla tezet teze, Bůh Bllli stvořitel je jeden a a týž, který se zjevil vv Kristu Ježíši. Toto heslo healo zdůvodnil zdůvodniJ. biblic­ biblicky, takže jej můžeme nazvat prvním do značné míry soustavým biblickým teologem. Gnose je mu antropomorlickým antropomorfiokým bludem. Dosa­ Dosavadní teorie oo logu /Justinos-Alexandreja/ /Justinos-Alexandreje/ radikálně radikálni biblizoboií a a logos jsou jaou pro něho proto zaměnitelné val. Syn boží z-ěniteln, výrazy. V ohristologii christologii užívá raději raději výrazu -rkÓsia, V sarkósis, incarnatio inoarnatio než bohatšího termínu enanthropésis. enanthropésia. Siní Činí tak ta.k zřejmě zřejmě v polemioe polemice helénistickou gnosí. Kristus je ten a takový spasitel, jenž a helénistiokou -- jsa vere deus a a vere vare homo -- může můie ss námi trpět Jako jako člověk aa odpou,tět nám jako Bůh. B6h. -- I I v eklesiologii odpouštět eklesiologil má mezný význam význ„ jako později Cyprianus. Cyprianus. Je význačným svědkem dokončení novo­ novozákonního kánonu. Písmo ovšem není nevyhnutelné nevyhnuteln, t tam, - , kde je aeznamenaná uu John Laweona, Lavsona, zdravá paradosis. paradosia. /Literatura aeznaaananá

Tbe The Biblioal Biblical Theology of Saint Irenaeue, Irenaeus, London 19401 194οj A.BanoA.Beno­ a 1•,tude it, Irénée, introduction a 1 ’étude de sa théologie, tb,ologie, Paris

I960. 1960. Co čí C o č í sstt.. Z Eiranaiova Eirenaiova Contra haer^ses, haer••ee, dochovaného doohovaného dí­ díl - řecký, řecky, dílam lem dílem ve starobylém atarobylém latinském latinak,m převodu, Je je třeba

4J 43

_

číst poslední tfi tři knihy /z celkových pěti/ a 10.kapitolu 1 0 .kapitolu prvprv­ ní knihy, Jednající jednající o pravidle víry aa apoitol•k'• apoštolském symbolu. VtVy­ ■ pokoJit ■ e spokojit tfeba se hovující doaud nemáme. Je třeba hovuJící kritické vydání dosud Jeiti PO 7, nebo edicí Ještě edioí V.Harveye, W0 Harveye, Cambridge 1857 nebo PG pořizuje F.Sagnard, Pari• Paris 1952. Z pera nedokončenou, kterou pofizuje

pfíJean~ J.N.Desoldy máme velmi spolehlivý a přes za ■ taralo•t příjemně pfe• zastaralost ■ polehlivý a J.N.De ■ oldy ••m• kaoíf ■ t­ knih proti kacířst­ čtivý překlad Svatého otoe otce Irenea patero kněh pfeklad Svat,ho arm,n■ky, J• vím, Praha 1876 1876.0 Epldeixis, Je Epideixi ■, dochována toliko arménsky, a ter Mekartt ■ ohian a přístupná nimeck,m /ter Mekarttsohian pfekladech& německém pfí ■ tupná v překladeoht Bertboulat in Minaeaiantz 1907/ aa franoouzak,m francouzském /Tixeront aa Berthoulat Minaaaiantz Reoherches de sciences religieuses 1916/. Mohla by nahradit ■ cieooe ■ religieuaea Reoheroh•• nečetbu Centra haereses, Je prakticky ne­ čten6fi J• čeakmau čtenáři haere ■ e ■, ale českému nachtěl studovat st\»dovat navíc gnoatiok' gnostické texty, na­ dostupná. -- Kdo by chtil Walthera Volkera, jde /aoudni vybraný/ v edici Valthere ■ vod /soudně Jejich svod Jde jejich

Quellen Gnoai•, Tubingen obri ■ tlioheo Gnosis, Ge■ chiohte der ohristliohen ~uellen zur Gesohiehte 1932. V V č••k' české odboru, odborné literatafe literatuře •• se kfeatanakou křesťanskou gnosí zabývá gno ■ í zabýv6 19]2. pfí ■ pěvek Si ■on Magu•, ojedinělá Mágus, příspěvek Ladi ■ lava Varola, Simon oJediněl' práoe Ladislava Pokork poznání křesťanského 1969» a Petr Pokor­ gno■ ticiamu, Praha 1949, kfe ■ tan ■k,ho gnostioismu, egypt• z egypt­ rukopi ■ n6 nálezy z Nov, rukopisné ný, Počátky gnose, Praha 1968. 19 6 8 . Ková

Lea ského .kmihách Jean Dor••••• Les J-n Doresse, llaůbách J ■ ou hodnoceny v pí ■ku jsou ak6bo písku livres■ ■secrets dee gnostiques d ’Egypte, Pari• Paris 19581 195β| Robert ■ tiquea d'Egypte, ■ gno ecret ■ de livre laardt, Die Gnosis, Gno ■ ia, Salzburg 1967. 1-rdt,

77

A A LL EE XX AA NN DD RR IB JJ SS KKÉÉ K l1 ee m■ ee n sa K

B B OO HH OO SS LL OOVVÍ f

A A l1 ee xx aa nD dd rr ii jJ s■ kk ý ý

■ toletí hrozilo církvi na Jestliže drub6ho století konoe■ druhého • koncem Jii s Je ■ tliie Již vý• západě číhalo na ni na vý­ ■ poutání, číhalo a hierarchické spoutání, právnt•6 a _.padl právnické pobor• a chodě opit opět nebez~í nebezpečí hloubavé zpronevěry na proat6 prosté a pohor­ bl.oubav, zpz-oneviry obodi pfiklabua tu příkla­ ■ký buá šlivě zvi■ zvěsti Klemens Ale~riJ Alexandrijský ti evangelia. ne-n• iliv6

dem. d•••

nim pfed ním Jako před Stal se křesťanem okolno■ tí jako kfe■ tane■ za podobnýoh okolností Stal•• Cilozo1'e■ pfedevlí■ filozofem Justices. ■ v6■ obrácení především i po svém vlak i Zdatal však Ju■ tiuoa. Zůstal duchu ■své a -•věoeneok6 zasvšoeneoké pohan pohanské kulty, ■s Di■.ii nimiž •• se ■k6 kulty, v, doby a v ducha setkal na svých oestách Palestině, Aecku, ňeoku, Jiiní jižní ■ táoh po Sýrii, Palewtini, ■ výob oe ••tkal.

Itálii aa posléze vv Egyptě, J•J jej nikdy nepřestaly vábit. V V egypt­ egyptské Ale.xandreji Alexandreji mu byl učitelem Pantainos, který přestoupil ke k.l-estanství křesťanství ze stoicismu, stoioismu, aniž jej Jej kdy plně plně překonal.

"Tato •Tato

opravdová sicilská včela" -- napsal o Pontainovi - „ • nasátá livinou apoltol ■kých, nashromáždila v du­ živinou květů prorockých aa apoštolských, dulíoh ■ vých posluchačů přečistou zásobu vědění." ších svých vědění.• Co obsahovaly zásobárny

alexandrejského vědění? Především Předevlím několik otázek,

které tehdy volaly po odpovědi. odpovědi. Zjiltoval Zjišťoval se stupeň stupeň závislosti řeck,ho řeckého

báaniotví aa řecké řeck, CilozoCie básnictví filozofie na Starém zákonu. Shro-1Shromaž­

aoval ďoval •• se aa rozamožoval, rozmnožoval, pokud bylo lze, materiál přihotovený přihotovený židovakou židovskou apologetikou Aristobula a Filona. F'ilona. Dály se nové a a nov, pokusy datovat biblické písemnoati nové písemnosti do dob co oo možná nejstariíoh Jin, pokusy, které měly uvést staršloh aa jiné časový soulad teh­ uvéat v v 6aaový tehdy známé znám, události světskýoh avětakýoh dějin, vytvořit jakési Jak,si synobronicsynchronické tabulky. Živelná ~ivelná byla by.la v Alexandreji touha po nazíravém po­ poznání, gnosi. Klemens, ačkoli nekněz, převzal po Pantainovi vůdňí místo v křeatanstvu. Vzdal se ho asi ro­ vůdčí v alexandrejakém křesťanstvu. roku 202, 20 2, kdy ho pronásledování znovu vypudilo na cesty. Smířlivý IUeaens, Klemens, toulíoí toužící slouňit sloučit protiklady, je Je Tertul-

lianový• lianovým pravým opakem1 opakem: Není pro něho propasti mezi poselstvím poselství• Písma aa řeokou řeokou aoudrostí. moudrostí. Víra vv Krista, která je Je jedině Jedině správný-a správným aa doeta6uJícía dostačujícím vztah•• vztahem mezi člověkem 6lovike• souhlaan,ho souhlasného svideotví svědeotvi novozákonníoh novozákonních spisů, je Je

a a Bohem podle Klementovi ne-ntovi pou­ pouze stupínkem ■ tupínk- k k dokonalejlíaru dokonalejšímu poznání Boha, poznání, které kter, ale;sandrejský boií budoucnosti, xandrejský u6eneo učeneo neponeohává boží budouonoati, nýbrž strhuje ■ trhuje do naší oaií přítoamosti. přítomnosti. Kfeatanova Křesťanova víra Je jenom určitým urňitým přípa­ přípa­ de• dem obeon, obeoné víry vieho všeho lidatva, lidstva, která Je je prý nutným nutnýa a a samozřej­ ■amozřej­

aýa mým předpoklade• předpokladem kter,hokoli kteréhokoli vnímáni. vnímání. Tak i i Kristus, l(riatua, Slovo, je Kl.eaentovi Klementovi pouze vychovatelvyohovatelem vedouoí• vedouoím k poznáni, poznání, ne-li ■ troje• 6lovlkova přímo ná nástrojem člověkova vnitřního osvěoování. osvloovúií. Touha po ne­ neviditelné• viditelném zatla6ila zatlačila uu Kl••enta Klementa úplnl úplně do pozadí zájem záj- o sku­ ■ku­ te6noat k obraznému obrazn,au tečnost aa událoatnoat udá.lostnost Kriatova Kristova vtllení. vtěleni. Vedla ho k

výkladu Pí•Písma aa k dyohtiv,au dychtivému abírání sbírání "tajného Obtíž­ •tajn,ho podáni". podúií•. Obtíl• nýai rozbory těohto tlobto dvou pramenů pr--nů náboženského nábolen■ k,ho rozjímáni, nými rozJíaání, «moc­ -oonlnýai něnými a•ketiokýa asketickým úailía, úsilím, •• se pak povznášel povznáiel k výšinám výlinám gnose. toa zůstal zůatal Aek /narodil•• A vv tom Sek /narodil se v Athénách/ Ath6náoh/ spíše ■píle než nel Jd'e ■ tan. Tertullianu• práv- připomínal:"Víra pf'ipomínals•Víra tě křesťan. Tertullianus au biu právem ti spasila, apaaila,

o z b o m é skouaání zkoumání PÍ•-•• Písem." nikoli r rozborn,

45

O r ii gg ee nn ee s 11 Q r

Kdyi AlexandreJu, aby se uchýlil před Když opouštěl opouětěl Klemens Alexandreju, pronás1edov6nim do Palestiny, převzal po něm 11pr6voov6ni pronásledováním správoováni na slavném uěilišti muěednika Leonida Origenea. Origanes. Bylo učilišti mladý 11yn syn mučedníka 203» Origenes na sebe upozornil předčasnou to roku 20,. předěaanou vyspělo­ stí, neamirnou nesmírnou sěetlosti sčetloatí aa strhující výmluvností. sti, výmluvnosti. Jeho vstup do církevních dějin Je událo•ti. Tento všeuměl a a vše­ všeje vskutku událostí. věd aspoň v náznacích mnoho­ mnohověd pfedjal předjel svým myilenim myšlením aa podněty podněty aspoň

tv6rný uloiiv do svých prací z6tvárný vývoj křeclanskébo křeč banského dogmatu, uloživ zá­ rodky takřka viech možnosti věeoh pravých ii nepravých výkladových možností skutečnosti, Jii již mu, přes všeliké ok1iky, okliky, zůstal základní skuteěnoati, zdstal Je­ Jeiiš žíš Kristus. Origena lze nazvat prvním kritickým čtenářem ětenáfem Písma, Pis-, prv­ prvním vykladaěem ~ilozof'em vykladačem Jeho jeho celistvosti, hlavně pak prvním filozofem aa bohoslovcem, který se pokusil o závratně z6vratně ucelenou souatavu. soustavu. V i neštěstí. Ve snaze vy­ vyV tomto pokusu je všecka Jeho jeho sláva i jádřit při­ jádřit kře11lanatvi křes£anství platonsko-helénistickým pojmoslovím, při­ jal za své téměř téměř všecky prvky gnostioké spekulace. apekulace. Učinil Uěinil tak bezprostřední zvěsti o Bohu, jeho na újmu bezproP.tředni Jeho svrchovaného avrchovanébo nároku n6roku na ělověka člověka ii laskavého odpuštěni. odpuštění. V V obsáhlém díle O O zásad6ob zásadáoh či ěi základních pravdáoh se sice leě způsobem, zpdsob-, oe pokusil ěelit čelit scetným pojetím Kristovy osoby, leč který•• mnob&bo nedorozumění. Odmítl ukterý se stal později zdrojem mnohého ěeni, čení,

i• bolím Duchem že Kriatua Kristus byl pouhým ělověke■ člověkem obdařeným božím

aa silou, prlvě tvrdicí, že Kristus Kriatus byl právě tak Jako jako opaěné opačné pojetí tvrdíoí, pr·avým protiklapravým Bohem oaobně osobně nerozlišeným od Boha Otce. Tyto protikla­ odvážným vysvětleni■, vysvětlením, že dy řešil odv6iným i• Oteo Otec nezrodil Syna jednou Jednou providy, věěnosti do věčnosti, vlěnosti, proto Je provždy, nýbri nýbrž i• že Jej jej rodí od věčnosti ii Syn viěný. věčný. Z6Jů.adni Základní

myš1enkou soustavy je Lo­ Lo• myšlenkou Origenovy teologické soustavy,

přítomné pod zp6aobou způsobou Písem gos, Slovo, pfítomié Pi••• Starého a Nového Kovébo zá­ záurčené kk dobru dobra dul•• duše. s-o Samo Jádro Origenova myšleni kona aa urěené ■yl:Leni Je J• určeno vyk1ada6akým, vykladačekým, exegetickým exegetlckým počinem. tedy ur6eno poěi•••• V V Písmu Pí ■mu byl 0origenee rigene ■

vyučen od dltatví dětství aa kdyi když •• se stal alevyu6en atal vychovatelem v al•• :sandrejaké oíritvi, probdll nooi nad oběma oblma Zákony. Zikony. Jim Ji■ xandrejaké církvi, probděl vAtlinu většinu nooí dostoupila ale:nndreJ alexandrejská také doatoupila ■ká alagorioká, alegorická, jinotajná Jinotajná a typolo-

av6bo vrcholu. Přijatým PfiJatý■ biblickým textem Origegická exegeze svého Origa• aeptuagintní znění, novy doby bylo pro Starý zákon septuagintní zniní, řecký fecký pře­ pfepofízený před pfed několika nlkolika stoletími egyptskou klad pořízený egypt ■kou židovskou di­ di• a ■ porou. Jen nesměle ne ■měle se v oírkvi prosazovalo vědomí, že je asporou. Je nezbytn6 toto znění opravit, provést Jeho nezbytné jeho revizi srovnáním srovnání■ Jednak s a původním pavodním hebrejským textem, jednak jednak Jednak s a ostatními zná­ zná-

pfevody řeckými.To feokými.To byl textově textov~ kritický úkol, mými převody Úkol, který ai si Origenea odvážně vytyčil. vytyěil. Po dlouhé hledačské Origenes mu po­ hledaěaké práci se aa podafilo uapofádat vydání Starého zákona v šesti dařilo uspořádat souhlednýoh ieati aouhlednýoh aloupoíoh, poatupně hebrejský text, sloupcích, obaahuJíoíob obsahujících postupně řecký text. jeho feoký pfepi•, septuagintní aeptuagintní znění a přepis, a překlady pfeklady Symmachův, Symmaoh6v, Akvilův Akvil6v a Theodotion6v. Tato Origenova Bexapla Hexapla je prvním kritickým vy­ Theodotionův. vy• dáním starozákonního textu v křesťanstvu. kfeatanatvu. Byl to však vlak pro 0opfadběžný počin. rigena jen předběžný poňin. Hlavním úkolem Úkolem toho, kdo se Pís­ Písm•■ obírá, je výklad. Pro Origena je tato tlumočnioká mem tlumoěnioká práoe práce pfadevlí■ povinna zvládat mluvnický, slovný především ■ lovnf smysl ■mysl textu. Je­ Je• no■ že za literou Je je nutno hledat její nomže Její hlavní a a podstatný smy­ amy• 9 Věfíme, ■ 1, odhalovat její záměrt "Věříme, sl, že ie Písma byla napsána Du­ Du• che■ božím bolím aa že ie mají netoliko smysl chem amyal slovný, nýbrž ještě jeitě smysl vltiině lidí. Vpravdl to, co jiný, skrytý většině lidi. Vpravdě zna­ oo Je napsáno, je zna-

mením jistých tajemství a a obrazem božských skutečností. Obec­ Obec• Jedno shodné ahodné učeni, ná církev má o tom jedno u6ení, totiž že vŠeohen vieohen Zákon je duchovní, že ie však vlak to, co oo Zákon Zák.on duchovně Je duohovni znamená, není zná­ zná• ■o všem, vle■ , nýbrž nýbri pouze těm, jimž mo Jimž to svěřil svil'il Duch svátý svatý v slovu moudrosti a poznání." poznání.• výklade■ vzbudil Origenes Origenea nedůvěru Nejedním výkladem ned6věru několika sou­ sou• 6aaní.k6, ač a6 ovšem oviem získal zíakal i i oddané oddan6 žáky. časníků, láky. Zamítavé Zamítav6 stanovisko k jeho dílu zaujala církev o dvě století později spíše apíle pro jeho ozvuky než ne! vlastní vlaatní obsah, obaah, který se nám ostatně oatatni zachoval

dÚkladné■ pozdním v důkladném pozdní■ přepraoování. pfepraoování. Origen6v systém ■yat6m ovšem Origenův oviam skrýval ■krýval ve své av6 svůdné ■ v6dn6 uoelenosti uoelenoati nebezpe6í pro oírkevní církevní dogma, jež nejedno trvalé nebezpečí Jež přece pfeoe má být reprodukcí toho, co se přeoo má v oírkvi z z Písma PÍ•- platit. Písmem Pí•-••• pf•o• nedalo doložit dololit Origenovo tvrzení, že oe ie duše dul• Jsou jaou Jsoucnu jaouon- pre-

exiatentní, jež kleala existentní, Jež klesla v nížinu těl. Tato nauka, pramenící pr-eníoí helénské■ dualismu, dualia ■u, ovlivnila i v helénském i Origenovu ohristologii. ohriatologii. I I duie Kristova Jú-iatova preexistovala preexi ■ tovala prý skutečnosti duše akute6noati inkamace, inkarnace, takže tak!•

47

J

vlaetnadbyte6ni aa mimo vlast­ početí lůně Mariině ee událo jaksi nadbytečně Mariini ae po6etí v lwiě později edružeuekuteěnil teprve později ní inkania6ní inkarnační proces. se uskutečnil sdruže­ proc••• Ten ee viz Marie. Protože Origene• vzellým z ním logu a duěe •s tělem, Origenes vi­ tilem, vzeělým a dule tríd, a tříd, řádd a rdznýoh řádů děl jsoucno bezpoěet bytostí různých rozrdznlno v bezpočet jeouono rozrůzněno měl za to, že Kristus se ee všem jim stal spasitelem přijetím jejioh podoby. V bytostí lll\leel musel Origenee Origenes tvrdit, V zájmu těchto bytoetí že jednou, in futuro eaeculo, saeculo, se dá Krietu• Kristus ukřižovat ii pro vlemoo i všemoo ovlem i spasení, omezoval ověem Podmiňoval-li takto •pasení, daimony. Podmiňoval-li Jedljinn,m v lásky prdkazu boží i dějinném Je­ jedineěn,ho božího průkazu doeah jedinečného i dosah

i ddsledek i žíši ohrietologiok~ názory měly tedy důsledek Krietu. Jeho christologické žili Kristu. pro užší Origenes odsouzen 543 5á3 dekrete■ dekretem Juetiniana Justiniana užlí teologii. Origenee císaře a.203/· oíeaře /Denziger ES e.203/. východtulili už někteří východ­ Nebezpečnost Neb~zpeěnost Origenovy teologie tušili podl,hali. bezdllcy Origenovi podléhali. ní pisatelé, eami bezděky i když sami pieatel,, i O lly z Mezi ně e t hhod o d ii oo s s z O y m■ pp uu ,, Met ni patří M města v Lykii. Nedoěkal Nedočkal •• se •ioe sice konetantin•k,ho konstantinského převratu /ze/ze­ mleta nepředvídal ne­ mřel mučednickou smrtí už a•i asi roku 311/, 3 1 1 /» avlak avšak předvídal muěedniokou emrtí konkr,tníoh myllení odpoutan,ho blahý vývoj teologiokého odpoutaného od konkrétních teologiok,ho myšlení gnosticpožadavků seč byl proti gnostic­ poeelství. Bojoval se6 bibliok,ho poselství. požadavkd biblického ěet­ jeho čet­ Origenovi a Jeho i v díle Origenově tulil i vlivům, práva ■ tušil ktar, právem vlivu, které báenioky nap•al ii básnicky ných •toupenod stoupenců.0 Formou platónských dialogů napsal platon•kýoh dialogd nýoh jímavé spi•Y• spisy. V promlouvat deseti V Hostině, Symposiu, dával pro■louvat Jí_v, křesťanským čistoty. Nakonec Tbekla Thekla zpívá oslavě 6istoty. kře•tanský■ pannám k oslavě Pí•ní nevlatu. chválu na Krista, ženicha, a na oírkev, jeho nevěstu. Planí a ltrista,

kým ký■

bdilosti. zaznívá Jasně slyšitelný motiv ••ohatologiok, bdělosti. ■otiv eschatologické jasně slylitelný do slavn, Křesťanstvo se podle Methodia nesmí vzdát pohledu slavné ne•mí Kfeatanatvo tfeKristovy budouonoati. Tímto cílem má měřit současnost oíl- ■'. mlřit aou6aanost aa tře~riatovy budoucnosti. vloi tllo, věci ba-li, přeměňovat mají j í ii hmota aa tělo, bolí• plánu V božím Jio V př-lĎovat ji. origenovak,mu řaok,■u a origenovskému denního užitku ■íeto. Proti řeokému závam, místo. ulitku závažné j ■nu bla• ve Jménu pohrdání hmotou pozdvihuje Methodios varovný hlas Kristově, který•• který se akute6ně skutečně vtělil a a • z mrtvých vatal. vstal. JCrietově, z'1ů.adní tfi základní •třelil tři Methodios překonal kdyl střežil překonal. Origena, když Methoclios vllk.fílení. Ba dogmata Na druh' druhé vtil9DÍ 1 vzkříšení. ■lad, církve, stvoření, vtělení, dog■ata SLladé i on straně se z jeho zajetí Oripne• i nev.,...ail. Jako Origenes ■ajetí oele nevymanil. atranl •••jeho la•• tvrdil, že se •vosvo­ baireein, že t,n bairesin, pro• tán aute&ousio• pros 61ovlk je autexousios la člověk

bodně životu •o ltri Kristem, pojísiá ■yeti0k7 mysticky aa jebol pojímá ■ t-, jehož ro ■ boduje k livotu bodnl rozhoduje mravně. arohlparthenos. Asketickým svého boráze■ sv,ho Aaketioký■ rázem Xri•tu• je arobii-,rtbeno•• ■ravnl. Kristus kS

\ j

A abychom se neuráželi ss vámi nad tím, že se vyjadřuje pokornými výrazy Jak.o jako člověk, který se stal člověkem člověkem pro nás. Chcete-li se ii vy stát křestany, křesťany, vzdejte se

Areiovy pošetilosti aa vymyjte ai si sluch zbožnými řečmi, nikoli rouháním.• rouháním." Slovo, které se vv Kristu stalo tělem, vneslo s se­

s••·

bou t íou do svita světa absolutní pravdu. Kristus za nás zemřel aa vykouvykou—

60

pil nás tak smrtí i i vzkříšením zz porušitelnosti· porušitelnosti. Areios vy­ vyprazdĎuje, podle Athanasia, křestanskou zvěst. To proto, poprazdňuje, křesřanskou zvěst. po­ něvadž jeho Kristus nemůže - jako Jako pouhé stvoření - být pra­ pravým Slovem ani Bohem. Jsa toliko zbožštělým Člověkem, není člověkem, ss to obnovit člověka. Do služeb svého poohopení pochopení evangelijní zvěsti dal Atha­ Atha-

nasios veliké nadšení, zru~nost zručnost i i odvahu. Když ho Konstantin nepřipouští nepřipouští

ke slyšení, vypraví se Athanasios do Cařihradu, zastoupí císaři císaři oestu cestu aa vynutí ai si rozhovor. Když mu odpůrci odplkoi na tyrském tyrakém sněmu useksněmu vyčítají vraždu kněze, jehož domněle usek­ nutou ruku ukazují vv košíčku na dllkaz důkaz zločinu, zdaří se Athanasiovi přivést přivést do shromáždění svěže zdravého kněze Arsen.i.a, nia, o němž se hovořilo. Kdo chce poznat Athanasia Athanaaia ze strán­ stránnejméně příznivé, příznivé, čti čti jeho Jeho Bios Antóniou ky nejméně AntÓniou třeba třeba v překladu překladu

Antonína Stříže, Stříže, Život sv.Antonína, Praha 1928. Jde o knížku, kterou, podle Hamacka, Athanaaioa ohlupoval Egypt i Harnaoka, Athanasios i západ. Vizionářské pověry, strašidla etc. Poučné jsou jeho Logoi kata Areianon PG 26 aa ke zcela výjimečné výjimečné spekulativní výši se povznáší vv listech Serapionovi o Duchu PG 26, fr. překlad J.Lebon 1947. 19^7. Proti Areiovu učení vyhlásilo nikajské nikajaké vyznání, že Je­ Ježíš Kristus, Syn boží, ae z Otce -- gennéthenta ek tou se zrodil z patro• -- aa to tak, že s a ním zůstal zdatal totožný. Byl zrozen z patros z byt­ bytnosti Otcovy Otoovy -- ek tés ouaias ousias tou patros pra­ - a proto sám je Je pravý Bdh - gennátheijta Bůh takto zrozený, leč leč neučiněný gennáthe~ta ou poiéthenta. Slovem, Kristus Je aoubytoatný Otci, homoousios to je soubytostný

patri. Poalední alovo patři. Poslední slovo je důležité. Od roku 325 se Je ddležité. ae stává zku­ zkušebním kamenem ortodoxie. Milo Mělo ovšem již Již své dějiny. A A Jeho vsunutí do nikaJakého milo svá úskalí. Řeklo-li nikajakého sy■bola symbola mělo ~eklo-li se, že Ježíš Je aoubyto ■ tný Otci, neznamenalo to, že se soubytostný ae jeho Jeho lid­ lidská bytnost bytnoat zcela ztráoí vv božství? Neuváděl se ae tím do cír­ církevního dogmatu aabellianiamua? sabellianismus? A A neužíval už sám Pavel ze Samosáty, s-o ■aty, modalista, ■odaliata, termínu ter■ ínu homousios? homouaioa? To vše vle nikajští nikaJití otcové viděli. Rozhodli se nicméně pro oové dobfe dobře věděli. -pro termín homousios, homouaioa, protože a s velkou úderností čelil a~eiovakým aceiovským tezím. Sy■bolum Symbolům

se čte v Nejstarších symbolech Jesohkovýoh, Je ■ chkovýoh, u

Denzingera č.54, č.5^, v českém českém pfekladu překladu u Říčana, Aíčana, Čtyři Čtyři vyznání

61 6l

i a se rozumělo s i 1951. 29, u Hromádky 19)1. 1931. Termínu o u s 1951, závis• Je závis­ chápání pojmu ousia je asi emyslu. Toto trojí chápáni aei v trojím smyslu. lé na Aristotelovi, Metař. 6,l0,10)5a: ousia hé te hylé kai Metat". 6,10,1035a: léna Je a to, co je a forma a Je látka a to eidos kai to ek toutón. toutÓn. Ousia je to nich /složeno/. zz niob Jako synonyma označení ousia jako a/ Především se užívalo označeni vidi• Jest vidi­ hylé, látky. Podle názoru stolků stoiků veškerenstvo, to jest ~idov• telný svět je ousia boží. V V podobném smyslu mluví Filo Židov­ svět Je

Jako nástroji života, životní síle, kterou označu­ ský o krvi jako kosmoloje to ousiodes tés zótikés filozofioké kosmolo­ dynameos. Ve filozofické zÓtikés dynameos. gii prvních století křesťanského letopočtu se užívalo ousia k.řestanskébo letopočtu jako Je svět. Jako střídnice za hylé k označení látky, ze které je znamená ousia látku, která nabyla zcela určité­ b/ Někdy zn-ená ho tvaru, látku tak či onak ztvárněnou: tohoto člověka, onoho Substantia concreta. ooncreta. o/ Někdy se ovšem termínu ousia užívá k označení nikoli vystižení obecných, ale konkrétního ztvárnění látky, nýbrž k vystiženi Jedno• vlastností několika jedno­ shodných aa v tom smyslu základních vlastnosti

koně.

tlivin téhož druhu. Substantia abstracta. poje• uplatnění spíše v platónském poje­ Termín ousia měl měl také uplatnění ~ezi tí. Jak známo, v platónství rozlišení mezi platÓnství má základní význam rozlišeni

Jesvětem reálným a a fenomenálním. Viditelný svět konkrétních je­ jednotlivin Je je fenomenální a a pomíjivý. Je oblastí aa Jednotlivin

dinců

vznikání aa dění, oblastí, kde dochází ke genesis. Věčný svět je oblastí ousia, bytí. V V pozdním platonismu nabýval důraz na J• ousia stále větší závažnosti. Jestliže v aristotelství se

Jednotlivinám tohoto světa, ousia přibližovala konkrétním jednotlivinám summum v platonismu byla sdružena se jsoucnem ideálním, se s umírním genus. Tak Plotinos mohl říkat, že vzhledem ke své tělesnosti Na• jí svou duší. N jsme a­ Jsme vzdáleni od ousia, ale přibližujeme se ji z ousia še duše sama ovšem není čirou ousia, nýbrž složeninou z a Jiného. a ještě něčeho jiného. Jsou Jednotlivinám téhož druhu filozofové rádi říkali, že jsou nesluH homoousioi. bomovusioi. Tak Porfyrios např. tvrdil, že zvířata nesluli bomoousioi člověku. Jsou homoousioi duií jsou oo do duší zbytečně zabíjet, protože co cizinAle:xandreJskébo zase Abraham uvítal tři cizin­ Podle Klementa AlexandreJského ním homoousioi. s nim Js~u s ce aa umyl jim nohy, protože poznal, že jsou 62

Novoplatonstvi ovšem vcelku odmítalo nazývat termínem Novoplatonství terminem ousia božství. Christologické spory 4.stoleti 4.století byly vnitřně složité už tím, že se v nich pojednou užívalo termínu ousia pro oznaozna­ čení boží podstaty. Dosti silná neutrální strana se bránila této terminologii zásadně. Ač nikajská formulace zvítězila, křestanští mystikové dlouho nepřestali nepřestali tvrdit, že Bůh křesťanští Bůb nemá ousian, nýbrž je hyperousios. Proti tomu jiní tvrdili, že Bůh BŮh

přece je aa že o všem, co oo je, možno říci, že má svou ousian. Termín homoousios je domovem v gnostické spekulaci. Užit círcír­ označeni stejnobytnosti Syna s kví k označení s Otcem, dost zdařile vy­ vyjádřil s.lwtečnost, skutečnost, dosvědčovanou Písmem, že Kristus aa Bůh 0Bůb Otec jedno jsou, ale nestačil zároveň vyjádřit, nestačil zároveň vyjádřit, že Kristus je samostatný projev boží spasitelné v~le. vůle. Termín homoousios, christologicky užit, sám o sobě a a bez dalších výhrad a a upřes­ něni, byl na úrovni nekřitického nekritického modalismu. Toto rozpoznání nění, rozpoznáni

bohoslovci ohlíželi ještě po ji­ ostatně vedlo k tomu, že se bohoslove! Jiném výrazu.

KA K A PP PP AÁ DD OOČČ TT Í f

10

BB OOHHOOS SL LO OV V CCX I

Nikajské vyznáni vyznání se prosazovalo svízelně, zvláště na vývý­ K K vítězství mu zde dopomohli vzájemnou pracovní sousou­ a svým vlivem tři kappadočtí hrou a kappadočti církevní otcové Basilios chodě.

)79/, jeho mladší bratr Gregorios z Veliký /zemřel 379/, z Nyssy /zemfel 394/ )94/ a a přítel obou Gregorios z /zemřel z Nazianzu /zemřel asi )90/ 0 Teologicky nejpozoruhodnější z 390/. z nich byl G r r ee g8 oc rr ii oo s s

z z

NN yy ss s s y y

Jeho spekulativní duch se vyškolil na řecké rétorice aa na soustavě Origenově, kterou se pokoušel vyložit ve smyslu tendenci tendenoí nikajského vyznáni. vyznání. Bojoval proti amohým mnohým herezím, jimi.i bylo čtvrté století ■ teleti z z hlediska ustalujíoí jimiž ustalující se ortodoxie řecky psaná, ale hojně prokvašeno. Nejméně polemická je jeho řecký latin ■kýa názvem zpravidla citovaná Oratio catechetica oateohetioa magna, latinským jakýsi zevrubný katechismus, poučující o trojičním Jakýsi trojičnim dogmatu,

63

konečně o a díle spasení, konečné inkarnaci a Kristov~ inkaraaci hfíohu, Kristové o lidském hříchu, o křtu Platon6v Je ví i obsahový vliv Platonův ld'tu a eucharistii. Formální i

nri patrný. ce než křestanské Aseiovství A■ eiovství /ariánství/, souhrnné označení pro křesťanské z roku nikaJskému usnesení z myšlenkové ormu Jící se nikajskému nekon1'oraruJící myilenkové směry nekoní o klamný dojem, že Otci 325, z Nyssy opírá o j2,, se podle Gregoria z ča­ připadá vzhledem k Synu časová priorita. Předpokládá-li se ča

a Synem, musel by sový rozdíl nástupu mezi Otcem a nutně být konečný nebo nekonečný. Nekonečný však vlak protože by nemohlo dojít k i n k a m a c i . Je-li však inkarnaci. třeba i Jeden i Otce obmyslit počátkem v čase. Ani jeden

tento rozdíl nemůže nem6že být,

J• konečný, je navrhovaz z navrhova­ náných závěrů závěr6 nevyhovuje. Je třeba si uvědomit, že časová ná~ slednost vv lineárním časovém dojmu trvá aa má platnost toliko, božpokud sám čas trvá, ale ss jeho Jeho koncem zaniká. Podstatu bož­ a měřit. ství nelze takto rozdělovat a Areiovci se dopouštějí základní chyby, jestliže sdružují a a navzájem harmonizují nejméně zdařilé helénistické pojmy sis judaistickými. Gregorios si představami judaistickými. s podobně nezdařilými představámi myilenky, ale a biblické myšlenky, ce také tíhne k vyšší vyiší syntezi řecké a z oné i z z té i přál by si ji jako souhru pravd, zahlédnutých z strany, nikoli jako snůšku omyl6. Pojem schopný sn6šku vzájemných omylů.

takovou syntézu nést, je pojem trinitární, trojiční, bude-li ovšem vychvácen z z kontextu areiovské mentality. jedV V poměru k přírodě jakožto stvoření pohybuje se boží jed

Duv Du nání v dovršuje se v v kruhu: počíná Otcem, pokračuje Synem, dovriuje tvor6, obráží ve s.vé z tvorů, ohu. Člověk, své duchovní Člověk, nejdokonalejší z Prakticky to jednotnosti pohyb tohoto trinitárního procesu. Praktioky znamená: chceš-li chcei-li poznat Boha, poznávej sám sebe. Gregorios a jejím si přivlastňuje obecné schema sohema origenovské soustavy a přičemž novoplat:Óriským zásadám, přičemž prostřednictvím přilíná k novoplatónským prostřednictvím tak přilíná křestanské Je něho výrazná snaha neumrtvit živné prvky křesťanské je u něho teov6či origenovské teo­ zvěsti. To ho přivádí k silným výhradám vůči Člověk je cetěla. Člověk rii o preexistenoi a postexistenci těla. preexistenci duše a lostný jev z z duše aa těla aa je třeba mu připisovat jeden aa loatný

jednotný životní prinoip. princip. To vylučuje možnost přisoudit časo­ člově­ vou prioritu jednomu či druhému konstitutivnímu živlu člově­ ka. Hmotný svět vůbec v6bac má pro Gregoria nehmotný počátek, ale 64

hmota•• hmota a· utváfivě utvářivě podílí podlil na díle duoha. Princip oelostná celostné osob­ oaobnoati, z Nyssy, Ny•sy, ae uplatĎuJe v eachanosti, tak typický typioký pro Gregoria z se uplatňuje escha­ tologickém výhledu požadavkem, aby i i konečná koneěná reintegrace byla úplná. Ve vzkfíiení ělověk ve své avé identitě, vzkříšení kk iivotu životu pov•tane povstane člověk jeho vybledlý obraz. Jenom samo nikoli nějaký nijaký Jeho aamo zlo, které ostatně nemá vlaatní vlastni bytnoati bytnosti aa vyžívá se v nebytí jakýmsi oatatně vylívá ae Jakýmai příživnictvím určeno J pi'íiivnictvím na dobru, Je urěeno ~c zániku, kdežto kdeito hmotný •vit, pantÓn, svět, poavěcený, posvěcený, Je je zahrnut vv plánovanou apokataataaia apokatastasis pantón, kterou B6h vlemu atvoření. Bůh zaalÍbil zaslíbil všemu stvořeni. Auguatinem je Je značná myšlenková myilenková příbuz­ pi'íbuzMezi Gregoriem aa Augustinem nost, daná ahodným shodným idealiaticko-realiatickým idealisticko-realistickým důrazem ve smys­ noat, amyapůvodního platoniamu, platonismu, ateJně stejně jako lu pdvodního Jako výrazovým respektem reapektem k Jakožto oaobnoati, osobnosti, Jejíž jejíž psyohologické Jakoito paychologické ustrojeni ustrojení je Je nepominutelným zdrojem reflexe a a Jejíž práva Gregorios Gregorioa i i Au­ Aučlověku

gu•tinua gustinus obhajují obhajuji proti řecké objektivistické filozofii. Za vedeni vedení tří velk~oh cevelkých Kappadočand Kappadočanů vznikla na východě ce­ lá navoortodoxní novoortodoxní strana. Trvala bojovně boJovnl na nikajském nikaJakém homoousios aa aplikovala Je je na viechny všechny osoby božské Trojice. Treis ouaios Treia hypoataaeis, Jediné bytnosti bytnoati /ousia/, /ouaia/, hypostaseis, tři tři božaké božské podataty podstaty v jediné chtěla tato atrana i pří­ strana chápat aa vyložit tak, aby byla práva i padným námitkám těch, termínu homoiousios, homoiousioa, těch, kdo dávali přednost terminu aa to zz obavy před aabellianismem. věrnoat některým origesabellianismem. Ale věrnost novakým ceatu. Stanonovským naukám ztížila této ortoxii teologickou cestu. Stano­ pří­ vila nicméně zásadu oo coDDDunicatio communicatio idiomatum, o sdílení sdíleni pří­ vlaatkd hypoatase, Duoha Ducha vlastků uvnitř Trojice, aa oo božskoati božskosti třetí hypostaae, avatého svátého.0

Druhý, takzvaný ekumenický koncil v Konstantinopoli Kcnatantinopoli roku 381 kodifikoval kappadockou teologii a )81 a odsoudil odaoudil stoupence episkopa Makedonia, Makedonie, pneumatomachy, pneumatomachy, že se zdráhali aplikovat termín homoousioa pohomoousios Duchu avatému. svátému. Stejně rozhodně se sněm po­ atavil stavil proti christologickému učení A p o o l1 l1 ii nn aa rr ii aa

zz

La L a ood d ii kke e jJe e

syraké syrské

/zemřel asi roku 390/. Byl autorem díla Apodeixis peri sarkóseós tés kath homoiÓsin homoiósin anthrópou tés theiás sarkÓseÓs anthrÓpou - Výklad o

božském vtělení, které se stalo k podobnosti člověka. Už Gre­ Gregorioa gorios zz Nyaay Nyssy Je je vyvracel samostatným spisem. Apollinariovi

29108 P) P3

65

se vnucovala otázka: Aby byl Kri$tus Kristus spasitelem, muselo vv něm být plně sjednoceno božství a lidství; Jenže Je přeoe přece nemožné slouěit dvě slouěit dvě osoby vůbec, vůbec, natož božskou aa lidskou. ~ešení Řešení svésvé­ ho problému hledal asi tímto směrem: Inkarnované slovo

mohlo

lidskou na sebe vzít pouze lidskou přirozenost, nikoli však 1idskou osobu, osobnost. Konstitutivní prvek osoby Je pneuma nebo nous. Musel tedy Kristus na sebe vzít lidství zbavené lidské nous aa nahradit tento nedostatek božským logem. Ježíš Kristus Je je tedy boží logos plus lidské tělo, sarx, vytvářeje Jakési jakési neosobní, neindividuální lidství. Je zřejmé, že Apollinaris musel takto obětovat plnost Kristova lidství. Dnes ztracené usnesení květnového bouřlivého sněmováni sněmování zz roku )81 381 protokolovalo vítězství nikajské formule. Ale znázná­ mé vyznání zvané nikajsko-konstantinopolské nebylo složeno tete­ )81, když Je prve 381, je ěteme čteme už )74 37^ ve 119.kapitole Ankoratu Epifania ťania ze Salaminy. V pokraěovate1em kappadooeké kappadoceké teolo­ teoloV Jistém jistém smyslu se stal pokračovatelem gie

K y rr ii l1 l1 oo s s K

A l 1 ee xx aa nn dd rr ee jJ s s kk ý ý, ,

odpůrce Nestoriův aa oelé celé antiochejské teologie. V odp~ce V něm se ■e spojilo alexandrejské aa llla)lpadocké kappadocké bohosloví v boji proti antiochejskému směru. Kappadookými Kappadockými otci se prosazuje nový typ "církevního otce~ otce", záhy úspěšný úspěšný ii na západě. západě. Popravidle patří patří tito mužové nejvyšší společenské spoleěenské vrstvě, vladařské elitě správní nebo vojenské. Většinou r,toriokým aa filozofickým, někdy někdy ii Většinou prošli d6kladným důkladným rétorickým školením. Všichni Všiohni se už narodili do situace, filologickým ško1ením. vv níž křestanství veřejnosti a křesťanství zauja1o zaujalo významné postavení ve veřejnosti a vytvářelo už rodinné tradice, zvláště po přeslici. Zhusta se věnovali světské ěinnosti činnosti ve státní službě aa kk církevní práci se přiklonili později, přičemž přiěemž tento příklon býval provázen pozdním křtem aa odchodem do poustevnického n~bo nebo klášterního ústraní. Církev Je je volá na biskupské stolce, na nichž pak rozvíjejí svou vzdělanost, literární nadání ii zkušenosti ze státní správy.

66

29108 Zl Z3

A N N T II OO CC HH EE JJ SS KKÉÉ

11

B OO HH OO SS LL OOVVÍ Í

Důsledky vášnivého boje o o správnou formulaci učení o Kriatu, a straníci Kristu, zápasu, který sváděli sváděli stoupenci Areiovi a Athanasiovi, byly po nejedná stránce neblahé. Přínosné věak Athanaaiovi, nejedné však

byly vv tom, že podrobily biblickou exegetickou práci přísné zatěžkávací

zkoušce. Araiovatví služAreiovství prokázal.o prokázalo církvi velikou služ­

odpůrce, aby metodicky sestoupili bu, když přinutilo své odpw-ce, aeatoupili na Jeho slovného aa slovníkového výkladu Písma. Sám Athanasijeho půdu alovného Athanaai0 3 , přímo odkojený alexandrejakou alexandrejskou vykladačskou os, vykladačakou školou /Klemens, Origenes/ Origenea/ aa libující si v alegoriích, přišel průběhem průbihem

svého odvážného zápasu na obut avýoh odpůrodpw-chut exegetické exegetickó metodě svýoh a dosah tako­ takojejí výsledky, ale pochopil poohopil význam a vého výkladu Písma, který Je je dbalý významu slov, jejich zře­ oů. oů. Nepřijal

tězení

vv textové souvislosti ii Jejich jejich dějinné podmíněnosti.

ško­ Takovou přísně střízlivou exegezi pěstovala antiochejská antioohejaká škola.

Začíná se poprvé znatelněji rýsovat v málo průhledném procesu

P aa vv l1 aa

zz ee

S a m m oo sa aa

t t y y. •

antioohejský episkop Zdá se, že jako antiooheJaký epiakop hlásal, že Ježíš člověk aa nic nio než člověk. člověk. Tento blud mu aspoň Kristus byl IHověk. aspoň při­ při­ pisovali mnozí jeho spolubratří, antiochejaký kněz spolubratři, zejména antioohejský

Malchiou, Malchion, který přivodil Pavlovo odsouzení na synodu r.267/8. Na místo sesazeného Pavla byl uveden Bomnos. Domnoa. Ale ani za něho ani za jeho nástupců nástupoů se Pavel nevzdal svých nároků. Chráněn palmyrskou královnou Zenobií, Jíž jíž kdysi sloužil v politice, palmyrakou antiochejské církvi nadlouho přízeň udržel si v antiocheJské přízeň lidu. Z kruhu

Jeho jeho přátel vynikl Lukianos aa jeho učený druh Dorotheos. Oba tito žáci Pavla ze Samosaty zpečetili své křestanské křeatanské vyznavačvyznavač­ atví ství SP_Olečným společným mučednictvím

vv Nikomedii r.312. r.)12. Revizí řecké­ řecké­

ho znění Písma položil Lukianos na svou dobu vědecký základ další práce antiochejakých antiochejských biblistů. Snažil se nahradit text Origenovy Hexaply, už tenkrát opisovači značně porušený. Typický znak antiochejské školy má dílo episkopa epiakopa

67

E u ss tt aa tt hh ii aa • Jenž z Antiooheje, AntiooheJe, roku 337. jenž zemřel sedm let po vyhnání z Napsal knihu oo smyslu starozákonního proroctví, namířenou pro­ proti alexandrejský učenec u6enec ti Origenovým výkladwn. výkladům. Podle Eustathia alexandrejaký pochybil, když pojal vyprávění vyprávění první knihy Zákona o stvoření Jako nájako báji"a báji'a hledal vv díle šesti dní pouze obraz skrytých ná­ boženských pravd. Měl se tu prostě přidržet slovného významu vylíěen,ho Jinotajné metody jinde, Jinde, např. vylíčeného děje, naopak použít jinotajné při výkladu o z Endor /ISa /1Sa 28,7nn./, 28,?nn./, a a ne­ neo ženě ducha věštího z připustit, zepřipustit, že by bylo možné, aby nějaký daimon přivedl na ze­ a mi duši zesnulého. Z t,to této drobné ukázky poznáváme základní a trvalou tendenci bohoslovc61 držet se nizoun­ nizountendenoi antiochejských antiochejakých bohoslovcůs ko, ale bezpečně při zemi. Spěchám dodat, že Eustathios, na., na~

rozdíl od mnoha Jinýoh exeget6, byl zcela jinýoh antiochejskýoh antiochejakých exegetů, vzdálen areiovství. Hieronymus ho dokonce nazval polnicí, která prvně vyzývala do boje proti Areiovi. p6sobení Rozkvétat počíná antiochejská škola za působení ,

D D ii oo d oó rr aa Založil nedaleko Antiocheje ústav, v němž vedle studia Písma pěstoval na sobě ii na jiných PísJiných přísnou askezi. Mrakačským Mrskačským rázem života odpuzoval Diodoros kdekterého odpůrce, odp6rce, ano sa­ samotného císaře Juliana. S neskrývanou nenávistí podal Julia"Celé jeho nos Diodorovu podobiznu: •celé Jeho tělo je Je zvadlé. Opadlé živototváře aa hluboké vrásky věru neprozrazují filozofickou životo­ správu. Spravedlivý je trest bohů. boh6. Bude mu až do posledníht poslednÍhl žiti bídně aa hořce aa stejně hořce zajiti dne žíti zajíti ohyzdně zbledlou líci." A přece se pod ochranu tohoto bledého učitele s iící.• s ra­ rajako Theodorus z dostí utíkali ~tikali mužové Jako z Mopsuestie a a Jan, pozdě­ ji Zlatoústý. Výmluvnj Výmluvný Jan doplnil Diodorovu podobiznu něko­

lika tahy štětce, na něž se těžce zapomíná: "Tyčil se před jako věž či jako sborem věřících Jako Jako vysoká a a rozsochatá skála, oo niž se tříští příboj, aby zanikl kdesi v dáli. Zaštítil před bouří církev, poskytnuv pokoj jejím Jejím ostatkům a a zajistiv nám bezpečný přístav: přístav.” bezpe6ný o níž hovořil Jan, byla hned několikerá. Antiocheu Bouře, o

68

'11

II

zaplavovali Jednak a círjednak areiovoi, Jednak jednak Aetiovi stoupenci, a cír­ kev tu byla ohrožována stejně i jinde Jinde Julianovou snahou stejně Jako jako i po opětném nastolení pohanství. Diodoros čelil těmto příbojům příbojwn po dlouhá léta Jako jako prostý úd církve. Teprve roku 363 se stal presbyterem aa po pěti letech byl povolán k episkopétu episkopátu v Tarsu vv Kilikii, rodišti apoštola Pavla. V V této hodnosti se účastnil konstantinopolského synodu zz r.381. oísař r.38l. Téhož roku prohlásil císař Theodosios, že Diodorovo bohosloví má být pokládáno za závazné pro kfestany říše. V V někdejším někdejším Diodorově Diodorově křesřany ve východních částech částech říše. sídle, vv AntiooheJi, Antiocheji, provedl brzy nato magister militum Sapor oí ■ ařský dekret, vyhnav násilím areiov9e. císařský areiov^e. Když Diodoros umíral /391/2/, skončil předpovídal. NepřiNepři­ skončil viru věru Jinak, jinak, než Julianos předpovídal. podobnil-li svou životosprávu filozofům, nebezpečrš nebezpeč~š se připo­ dobnil ve svých posledních letech ještě Ještě pohanštější touze po mooi. moci.

Z Je patrná snaha Z dochovaných zlomků Diodorovýoh výkladů je dbát dobového biblického pozadí aa zdržet se úsudku tam, kde si

komentátor nemůže být Jist jist svou prací. Už ve starověku byl Diodorovým nejslavnějším nejslevnějším spisem výklad žaltáře, dlouho nezvěstný aa objevený teprve vv našem století. Všeliké Písmo, tedy i i žal­ žalmy, je Diodorovi od Boha vdechnuté, ale jeho promluvení je zá­ zá• vislé na čtenářově životním položení. Užitečnost žalmů se kfestanu křesťanu osvědčí osvědčí zejména vv takových životních situacích, které aspoň nějakou nějakou obdobnost se situací, v níž zpíval žal­ vykazují aspoň žalmista. V takových okamžicích odhalí písmák všecku hloubku žalmovýoh výkřiků. Diodoros tedy přičítal vykladačský význam vy­ mových vykladačově psychologické dispozici. Porozumění žalmů neměl pro­ proto sloužit Jenom jenom učený písemný komentář, nýbrž i to i praxe jakého­ Jakéhosi vezpíváni vezpívání v obsah žalmů. Spolu ss Flavianem, svým druhem, tímto v antioohejské církvi střídavý zavedl Diodoros za tí ■ to cílem v chórický zpěv zpěv žalmů. žalmů. O 0 své exegetické metodě obÓrioký metodě Diodoros pozname­ poznamenává1 nává: chce věrně dbát historického pozadí biblického místa, aby mohla soustavým postupem -- agogé - poskytnout bohoslovný vhled -- théoria -- do smyslu biblické zvěsti. Rozlišoval tedy dvě roviny v a teoretickou. Odtud v biblickém textu, historickou a lze rozumět také Jeho jeho dlll'aznému důraznému rozpojování Syna božího od Sy• Sy­ jako takové není synem Marie. na Davidova i i tvrzení, že Slovo Jako

69

Zde jsme uu pramene Nestoria učení o Kristu. V V opravdovou zá­ základnu svérázné teologické nadstavby rozvedl Diodorovu práci Mopsuestie 0 jeho veliký žák Theodoros zz Mopsuestie. T h ee oo dd oo rr oo s s

M oo pp ss uu ee ss tt ss kk ý ý M

Narodil se asi roku )50 350 do spletitých antioohejských antioohejskýoh cír­ církevních poměrů. /))O/ se tu poměrů. Po vypuzení episkopa Eustathia /330/ zmocnili episkopátu aa tak řízení sboru nepřátelé nikajského vyznání. Přečetné věroučné spory, sotva spočitatelná sesazosesazo­ vání aa dosazování episkopů, motivovaná příklonem či odklonem od nikajského usnesení, všechen ten zmatek vzájemného kaceřokaoeřo­ vání byl ve skutečnosti ještě mnohem složitější, nežli se zdá zz knih novějších dějepisců, kteří příliš důvěřivě přičtli zá­ zápasu oo christologické dogma jen věroučné zájmy. Antiochejské Antioohejské prostředí, vv němž Theodoros žil, Žil, bylo přímo prosáklé vášnivým aa nábožensky zbarveným syrským nacionalismem s s pochopitelnými odbojnými tendencemi vůči všemu, co se vnucovalo ze západu. Dovolával-li se lid práva vykládat po svém náboženské pojmy vůbec zároveň prá­ právůbec aa křestanské křesťanské učení učení zvlášt, zvlášť, dovolával se tím zároveň va opozice vůči vládě. To nám vysvětlí vysvětlí~ ji činnou účast lidu ve věroučných zápasech, ii když nemůžeme předpokládat, že rozuměl všem spekulativním podrobnostem v naukách svých vůdců. Nábo­ Náboženství aa náboženské hloubání východní národy odjakživa zají­ zajímalo. IX křestanství z nich jen jako novou školu křesťanství přijali přijali mnozí z ss novým mystériem, která jim bližsvůj židovský původ byla bliž­ ší, než nenáviděná Ústřední konstantinopolská nenáviděná řecká řecká mystéria. Ústřední vláda si často aa sotva pouze podvědomě uvědomovala tento poli­ politický aspekt zápasu oo dogma a a zasahovala do něhc něho svou mocen­ mocenskou autoritou. A vychvaloA je vpravdě tragickým rubem tolik vychvalo­ vaného úsilí oo správný výraz učení o Kristu, že je do značné míry projevem třídních aa národních protikladů. Theodoros je synem své doby netoliko jako posluchač po­ pohanského řečníka Libania, jenž v Antiocheji Antiooheji vyučoval sofistickému právnictví, nýbrž ii ve zdánlivě překvapivém rozhodnuti rozhodnutí odejít do samoty aa vzdát se politiky. Přihláškou do Diodorova asketického ústavu, kterou podal spolu s s Janem Zlatoústým, Z~Aboústým, ne­ neučinil Theodoros nic nezvyklého. Pozoruhodné však je, že už

70

tehdy, sotva dvacetiletý, se nedal cele vázat mnišským slibem, aa že se odvážil utéci zz Diodorova ústavu méně asi proto, že se

zamiloval, jako spíše pro nové porozumění zvěsti Písma, které ss Diodorem studoval. To naznačuje dějepisec Sozomenos, Sozomenos, když o

Theodorovi praví, že se ve svém hledisku posiloval důvody sta­ starých proroků. Ve službách episkopa Flaviana se v Antiocheji po devět

let věnoval exegetickým biblickým pracím a a povstal jako

obávaný obránce aa útočník útočník v dogmatických polemikách. Bojoval na všecky strany: proti Origenovým stoupencům, proti areiovcům, cům, proti lehkomyslným vykladačům Písma. Když se v roce 392 uprázdnil episkopský stolec vv Mopsuestii v Kilikii, byla jeho proslulost už tak veliká, že byl bez váháni váhání zvolen za nového episkopa. Celé Písmo vykládal Theodoros v jeho zaměřenosti ke Kris­ Kristu, tu, ale byl opatrný vv přisuzování vysloveně mesiášských před­ povědí

textům,

které se mu jevily svým původem profánní. Tak

vylučoval Píseň písni písní a a vylučoval zz biblického kánonu knihu Jobovu, Píseň

epištolu Jakubovu. Boží spasitelské dílo vykonané v Kristu chápal více událostně a ontologicky, tedy jinak, událostně než staticky a než jak tomu přivykla alexandrejská Škola. škola. Spojení Mariina syna, člověka Ježíše se Slovem pojímal jako zcela jedinečnou jednotu podobnou jednotě muže aa ženy, když jsou biblicky v jed­ jedno tělo. tělo. Tato jednota ovšem není způsobena podstatnou, substanciální nebo energetickou přítomností boží ve Spasiteli, nýbrž naprosto jedinečným zalíbením Boha v člověku Ježíši. Toto zvláštní zalíbení, eudokia, nikoli podstatné bytování, vyjad­ vyjadřuje Theodoros větou, že Bůh byl v Ježíši jako v Synu. Spojil se ss ním, přiúčastnil ho na sobě aa vytvořil s s ním jednu tvář,

jedno vzezření, jednu osobu. "B'Oli "BOH SLOVO nemůže být ani synem Abrahamovým ani synem Davidovým. Nenarodil se dvakrát, jednou

před věky

aa podruhé v posledních dnech. BOH SLOVO nezná zroze­ zroze•

ní vv čase, nezná utrpení ani smrt, nelze mu přičítat vzkříše­ ní. Praví-li se, že Bůh byl ukřižován, pak se to míní toliko ve vztažném smyslu, totiž tak, že ten, který byl skutečně u~ u• lásky.• křižován, byl spojen se SLOVEM vztahem lásky."

zZ áá vv ěě rr Chriatologie z Christologie Diodorova aa Theodorova vychází zajisté z

71 71

předpokladu, nikaJská /325/· /325/. Ninméně Nimuéně nezapí­ nezapípředpokladu, že platí formule nikajská rá svou závislost na Pavlovi ze Samosaty. Má tedy dvojí výcho­ výcho-

disko: na Jedné jedné straně preexistentního preexi.stentního syna božího, filius dei, na druhé straně z Marie zrozeného syna Davido­ Davidostraně dějinného dějinného z va, filius David, filius hominis. Vcelku se staví zdráhavé, va, zdráhavě, již tradiční alexandrejské až nepřátelsky kk Již alexandreJské teologii, která Jednoznačně jednoznačně vycházela zz Jediného jediného christologického principu, totiž zz preexistentního logu. Spojení logu s s dějinnou posta­ posta-

vou Ježíše bohoslovoů kata chaJežíěe se událo podle antiooheJských antiochejských bohoslovců rin či henÓsis či kata eudokian, došlo tedy v Kristu Ježíši k henósis schetiké, nikoli fysiké. Jednota jeho Jeho osoby je Je sice i i aritioantiochejcům zřejmá zřejmá /Theodoros: syntelein eis hen prosópon/, cbeJoům prosÓpon/, ale

fakticky zůstává poměr božství a a lidství v Kristu poměrem allos kai allos. Proto ii termín theotokos je Je Theodorovi sice přípustný, ale nežádoucí.

12

O O DD

E FF EE SS UU

K

C H H AA LL KK EE DDOONNUU

Pouhých dvacet let, Jež a čtvrtým eku­ ekujež uběhlo mezi třetím a sněmem 431-451, volíme k zhuštěné menickým sněmem zhuštěné zkratce dogmatické­ dogmatické-

ho christologického vývoje ve východní církvi. Jsou to léta naplněná

bojem namnoze politické, hierarchické povahy, v ob­ ob-

a fysis, fysis, lasti dogmatu snahou po upřesnění výrazů hypostasis a aplikovaných na christologii.

Termín hypostasis, substantia, podstata vyjrdřoval vyjidřoval tou dobou asi to, co rozumíme, řekneme-li osoba, osobnost. Termín fysts přirozenost, například například fysis označoval označoval konkrétní přirozenost, lidství nebo božství. Nebylo však jasné, Jasné, může-li může-li fysis exisexis­ tovat sama oo sobě anebo potřebuje-li něco jiného Jiného ke své extsexis­ tenci.

K K y rr ii l1 l1 oo ss

A l1 eex x aa nn d d rre ej Js sk ký, ý ,

od roku 412 episkop v AlexandreJi, Alexandreji, se stal dědicem filofilo­ zofického myšlení, jež v tom městě mělo již třistaletou tra­ travychádici. Proti antiocheJské antiochejské teologii trval na spekulaci vychá­ zející zz teologicko-filozofick&ho teologicko-filozofického pojmu logos. Bůh-logos vzal

72

na sebe celou lidskou fysis, fysis, ale zůstal jí přitom nedotčen.

~ *

Došlo sice k spojení, až přímo sjednocení, ale tak, tede, že logos oblékl lidskou přirozenost jako šat. Takto uskutečněná henosis henosia kath' hypostasin, takže, podobně jako je henosis fysiké, fysiké, ano kath’ u Apollinaria, lze mluvit oo mia fysis tou theou logou sesarkomené. Nicméně není důsledkem této henosis útrpnost logu. Je­ Jestliže logos v Kristu trpěl, tedy bez přičiněni přičinění lidské fysis. ✓ Kristus v tomto smyslu je theos staur~theis, staurotheis, Marie theotokos aa Kristova sarx ve večeři Páně je dárcem života. Vposledu dodo­

cházíme k monofyzismu -- božskému. Důsledek: doketská tendence. Kyrillovým předním učitelem aa pramenem je nepochybně Athanasios. Jde výrazně oo christologii typu logos-sarx. JežíšoJežíšo­

vy duševní mohutnosti jsou totožné ss logem. Utrpení Páně při­ pisuje Kyrillos sarkické stránce jeho osoby. Jsou to

pathé

tés sarkos. Nejde tedy oo utrpení duševní. Sarx je nositelem darů

jako jsou svatost aa sláva.

Kyrillos si ještě nepomahá nepomáhá

terminologickým rozlišením mezi boží aa lidskou přirozeností "vlastnos­ v Kristu. Výpovědi evangelia o Ježíšových činech a a "vlastnostech” rozlišuje spíše časově na výpovědi, vztahující se na tech" logos před jeho vtělením, aa na výroky, které se vztahují vztahuji na

logos vtělené. Teprve později bylo toto dynamicky dějinné po­ pojetí vystřídáno pojetím staticky ontologickým. ontologiokým. Protože tedy tohoto druhého pojetí u Kyrilla zprvu nebylo, neměl ani nutnut­

kání blíže určit povahu přirozenosti, kterou Kristus svým vtělením na sebe vzal. Kristus prostě na sebe vzal sarx nebo ta anthr~pina, dělá člověka člověka člověkem. člověkem. anthrópina, to jest souhrn toho, co dělá Od Athanasia převzal Kyrillos také zásadní větu, že SloSlo­ vo se stalo člověkem, ale nepřišlo v člověku. V roce 429-30 V

prohloubil Kyrillos své teologické myšle­ myšle•

ní, protože se chystal vystoupit proti Nestoriovi, popěrači pojmenování ~heotokos theotokos pro Marii, matku Ježíšovu. Od té chvíle zpřesňuje svou terminologii. Užívá zejména označení označení zpřesňuje

mia fysis

nebo mia hypostasis. Přejal tedy výraz, který razil Apollinarios zz Laodikeie_ Laodikeie. Pro Apollinaria bylo příznačné, že chápal Ježíše Krista vitalisticky aa dynamicky: neustále v něm proudí životní enerener­ gie směrem od logu k jeho sarx, jakožto k nástroji l~q•1. loo-u. Pro-

73

to je v v Kristu toliko jediná fysis. Pouze jeden jediný zdroj logos, určuje životnost aa spasitelnost Kristova díla. Pro o mia fysis znamenala, že utrpení pří­ Apollinaria ovšem teze o pří• sluší také této Kristově božské přirozenosti, přirozenosti.

Kyrillos tak daleko nešel. Uznává Kristovu plnou lidskou psychologii. Utrpení připisuje právě tak tělu jako jeho duši. Zdw-az~uje význam lidské poslušnosti a Zdůrazňuje a vůle vdle k k oběti oběti v Ježíši Kristu. Kristova duše

se stala Kyrillovi teologickou veliči­ veliči-

nou. Bylo by bývalo ddsledné důsledné vzdát so se Apollinariovy formule oo mia fysis. Bylo by se tím předešlo mnohým dalším nedorozuměním Tento pojem totiž patří do linie Jednostranné logos-ísarkovské logos-sarkovské christologie. Naproti tomu zjišjednostranné tujeme, že Kyrillos Apollinariovo Apo1linariovo vitalistické chápání podr­ íujeme, podr-

vv ohristologiokém christologickém vývoji.

žel& Kristovo tělo je Je spjato s želi s neustále pramenícím a a životo­ životodárným zřídlem života. Rozdíl od Apollinaria je Je v v tom, že ten* teny v logu, nýbrž v v Kristově duši. to zdroj nevidí Kyrillos přímo v a apollinariovskýcb Z athanasiovskýoh a apollinariovakých prvků prvkd vytvořil Ky­ Kyrillos novou alexandrejskou alexandréjskou christologii. christologii. Vystihuje ji teze: "Nikoli vv člověku se stal Bůh Bdh logem, nýbrž stal se vpravdě člověkem, zdstav zůstav přitom Bobem" Bohem" -- Kyrillos, Oratio ad Dominas

31 -- PG 76, 1228. ,1 Stát se člověkem je Je něco jiného, Jiného, než se s s člověkem spojit. Zde vidíme rozdíl od Apollinaria. Podle Apollinaria se inkar•pojením logu a a sarx, spojením bytosti nace udála spojením lllyto•ti duchové s přirozeností tělovou. tilovou. Kyrillos se však přiznal k s k christo­ christologické linii typu logos-člověk, ale podržel přitom bytostný aa ontologický ontologioký charakter toho, co se v v inkarnaci událo. V tom smyslu Kyrillos Kyrillos·předatavuje -představuje syntézu dvou ohristologiokýoh christologických typů. pd, Zopakujme Kyrillovy ohristologioké zásady. Fysis ztotožztotož­ ňuje• ňuje s hypostasiss hypostasis: Je je to přirozenost přirozenost konkrétní, skutečná, skutečná, sasa­

-ma sebou exstajíoí. exsta~íoí. Tu lze přičítat toliko Kristovu božství.

S lidskou lidskou přirozeno•tí přirozeností tolllU tomu tak tak není. není. Neexistuje Neexistuje sama sama oo sobě, sobě, idi.kos. V idikos. V Kristu je jedna Jedna Jediná jediná přirozenost-hypostasis, přirozenost-hypostasia, hypo­ hypoata•i• stasis logu, které •e se stalo tělem ti1e■ a Kristovo lidství existuje v něm. ni■• Slovo bere na sebe či obléká lidtoliko skrze Slovo a v

7

ství aa tím je jediná přirozenost Slova inkarnována. jediinkamována. Této jedi­ né konkrétní fysis či hypostasis je třeba přičítat všecko, te­ tedy ii Ježíšovo lidské jednání. Tam, kde antiochejci hovoří oo člověku přijatém člověk.u

božstvím, tam Kyrillos vidí osobu Slova uči­ uči•

něnou tělem. Jde zřejmě oo dvě odlišná východiska aa dva rozdílné příe pří~ stupy k christologickému christologiokému předmětu. A A rozumíme potom, proč Kyrillovy teze narazily na odpor výchoáanů výchoaanů antiochejského bohoslovného typu. Střetly /KyritStřetly se christologie ohristologie typu logos-sarx /Kyril­ ohristologie typu logos-člověk /antiochejci/. Byl to los/ aa christologie r.á33 odhodlal podepsat ovšem veliký ústupek, když se Kyrillos r.4JJ smírčí probláiení, prohlášení, redigované Theodoretem zz Kyru. Vzdával se tím termínu mia fysis aa přistoupil přistoupil na formulaci, formulaci, vyznávající přiroze­ v Kristu hen prosÓpon, prosópon, jedinou osobu, sjednocení sjednooení dvou přiroze­ ností. To už byla cesta, vedoucí kk Cbalkedonu. Chalkedonů. Kyrillos umírá 27«června kkk. 27.června 444. Kyrillos byl vládychtivý církevní hodnostář, hodnostář, osvojil si faraÓnská faraónská gesta, vv polemice se choval ss netrpělivou netrpělivou autoritativností. tivností. To vrchovatě pocítil

N ee ss tt oo rr ii oo s s , , N od roku 428 1*28 episkopos konstantinopclský. konstantinopolský. Tento pronikavý kazatel silně zdůraznil v prvním období své kazatelské čin• čin­ nosti povahu křestanova života jakožto podílu na životě křesťanova životě JežíJeží­ še, druhého Adama. Spasení těch, kdo byli v Krista pokřtěni, mé má tedy rysy návratu k původnímu stvořitelskému záměru. Nad­ Nadřazenost člověka člověka nad kosmem byla obnovena rekonstrukcí božího obrazu inkarnací obrazů vv nás, nás , uskutečněnou inka m ac í božího Syna. Tu šel NeNe­ antiochejské storios ve stopách Theodora zz Mopsuestie aa vůbec antiocbejské školy. Nedotýká se problematiky vztahu mezi logem aa lidstvím vv Kristu, iuimo mimo poc)Jyby pochyby mu je fakt, fakt, že k spasení dochází zz bobo­ žího úradku skrze Krista jako člověka. Soteriologi.oký Soteriologioký aspekt Kristovy lidské dokonalosti překrývá ontologické úvahy. Jako cařihradský cařihradský

zbožnospatriarcha octl se Nestorios v prostředí zbožnos­ ti, Jíž K ti, jíž musel vytýkat monofyzioké sklony v pojetí Krista. K hádkám oo označení jak.o theotokos, které ho do Konstantioznačení Marie jako nopole předešly, předešly, měl měl nedůvěru. nedůvěru. Zdály se mu znásilňovat znásilňovat biblio-

75

ké podání. Jeho kritická varování varováni se stala záminkou k obvině­ obvině­ ní, ni, že učí pouhému lidství Páně. Kyrillos Kyril1os nedovedl pochopit, m6že být Nestoriovi Kristovo člověčenství jak může čbověčenství soteriologioky soterio1ogioky Kyri1la se po hellénsku he11énsku vykoupeni vykoupení operativním principem. Pro Kyrilla zbožštění. Žaloval Ža1ova1 na Nestoria v Římě, rovná zbožštění. ~ímě, kde se biskup Coe1estin Coelestin dal oo Nestoriově učení informovat Janem Cassianem. A1exandreiu Alexandreiu ss Konstantinopolí ostře znepřátelila Nestoriova bezúhonnost a jeho kritický postoj k vlivným mnichům mniohWD a a dvor­ dvorským dámám, tedy kk týmž kruhům, kmihům, které nedávno přivodily pád Jana Zlatoústého. Kyrillova Kyri11ova protinestoriovská propaganda zví­ zviřila řila prach aa zmatek. Aby se spory urovnaly, žádal císař svosvo­ lání koncilu. Roku 431 4Jl se Kyri1lovi Kyrlllovi podařilo vyloučit vv E f fe e zz uu ze sněaováni sněmování Nestoria i i jeho stoupence a dát prohlásit své vlastní učení za závazné. Symbolům Symbolum efezský sněm neproklamoval, nýbrž jen vítězství egyptsko-římské strany, neproklamoval, za vzdálené součinnosti papeže Coelestina. Coe1estina. Nestorios padl v nemilost ii u císaře aa zemřel ve vyhnanství. V V době, dobl, kdy se teologie začínala pistovat pěstovat jako věc církevního učitelského úřadu na rovině správní na Úkor úkor vnitřní odpovědnosti, Nesto­ Nestorios připomínal připomínal potřebu teologické specifikace ontologických poja6, i za cenu vlastního životního pojmů, aplikovaných na Krista, i nezdaru. Antioohejská nezdaru, Antiochejská strana, z z níž vzešel, vzele1, se za něho vydat­ vydatni s Kyrillem příměří. ně nepostavila aa roku 433 uzavřela uzavřela s sněme• ani ~ormulí unionis z Ani efezským sněmem m i formulí z roku 433 neby­ nebyly přivedeny spory ve východní církvi k poklidu. pokl±du. Kyrillův Kyri116v ná­ nástupce Dioskuros nedbal přiměří, pl!linří, uzavřeného 433, 4JJ, a stihal kri­ kritikou ii pronásledováním stoupence antiochejské antioohejské školy. Terčem útok6 se mu na ohvíli útoků chvíli stal stařičký konstantinopolský archi­ arohimandrita mandrite E u tt y y oo hh ee s• ,, jenž učil, že Kristus nemá sóma soma anthropou, nýbrž jen •oaa sóma antropinon - vlastně věrně věrni kyrillovkyril1ov•ky. sky. V V •rpnu srpnu 449 seiel sešel se koncil do .Ef'ezu Efezu za předsednictví pře~sedniotví o±oskurova, Dloskurova, .l!:utyohe• Eutyohes kupodivu neodsouzen, nýbrž rehabilitován, aa odsudke• ■ toriovoi 0 Dioskurovi odsudkem naopak stiženi ne nestoriovoi. o±oskurovi fanatičtí ~anatičti mnili násilni rozhodovali, takže musel být svolán cí­ mniši na sniau sněmu násilně císař•• nový sni•, sařem sněm, tentokráte do C h aa l1 kke e d do o n n u . Ch uT. oToa e ■e stalo 451. Tu Dioskaros ■ esazen, prohlášena závazná platnost Dioskuros sesazen,

dosavadních tří ekuaeniokýoh ekumenických sněmů let 3 2 5 , 381 ■ni•6 z z 1et 325, J81 a a 431 4)1 /zde 76 ?6

prvně kyri1lské kyrillskó onnciliabulum ocmciliabulum prohlášeno ekumenickým konci­ koncilem/. Chalkedonská věroučná formule Cormule se pak cele soustředila na stanovení poměru dvou přirozeností v Kristu aa přivedla tak dodo­ savadní vývoj v tomto dogmatu k závěru.

1 oo gg ii aa T h ee o l

C h a l1 cc ee dd oo nn ee nn s s i i s s

Text chalkedonského vyznání v Acta concioliorum oecumenioeoumenioorum, ed. £.Schwartz, E.Schwartz, II 1,2, str. 129-130. Česky Česky R.Říčan, R.~íčan, Čtyři vyznáni, vyznání, 1951, Čtyři 1 9 5 1 , str. 31: 11 Následujíce tedy svatých svátých otců

4

učíme

22 3

vyznávati a téhož Syna vyznávat! Jednoho jednoho a našeho Pána Ježíše Krista

5 6

zároveň dokonalého v božství zároveň a zároveň zároveň dokonalého v lidství a a vpravdě člověka člov&y čist od takové špíny?"

15

SCHOLASTICKÁ S C H O L A S T I C K Á

TEOLOGIE T E O L O G I E \

Scholastikou byla nazvána více méně úřední teologie cír­ církve ve středověku, církve pevně hierarchicky spoutané, insti­ instituění. Dějiny scholastiky patří dodne~ k plně neprozkoumaným tuční. patři dodnes oblastem církevních dějin. V struěném stručném přehledu se nemůžeme vy­ vy-

dat na křivolakou cestu, která by nás zavedla až do středu onoho pracovně soustředěného mraveniště lidského spekulativní­ spekulativního úsilí, jímž scholastika nepochybně byla. Spokojíme se jen několika

zastávkami na místech, odkud bude vyhlídka na celek. Latinská církev vstoupila svým významem na místo církve v pohnuté době. Když barbarské vpády nadlouho zbezvýchodní v významněly východní oblasti, západní církev stále plněji pod

vlivem ~íma Říma se vv obeoném evropském zmatku osvědčila osvěděila jako in­ instituce nejenom odolná, nýbrž schopná i i dalšího vývoje. Vstře­ bala do sebe starou římskou římskou praktiěnost praktičnost a a podnikaVost. podnikavost. Římský ~ímský právnický smysl se uplatnil aa prodloužil v institucích církví posvěcených. Někdejší římská světovláda, rozbitá politicky, se nyní pokusila oo nové výboje v v oblasti duchovní. Ve světě, vv němž zvítězili barbaři, se církev stala misionářkou. V oblasti teologiokého teologického myšlení je raný středověk málo V tvořivý. Většinu církevní energie spotřebovává organizace. SoustřeJuje se stále výlučněji výluěněji v rukou římského Soustřeďuje římského biskupa. Pa­ Pa~ehoř Veliký /590-604/ sice nepřiměl pež Řehoř nepřiměl východní oírkev církev k

114 li**

*

jednomyslnému uznání římského římského prvenství, ale prosadil se silou své osobnosti aspoň západě jako přední přední prelát servus aspoň po celém západě

servorum Dei. Del· Vnější události přispěly k k tomu, že mohl být jednostranně dále rozvíjen autoritativní rys Augustinovy eklesiologie. eklesiologie. CírCír­ kev je hodnocena jako nová záchranná archa ve všeobecné bar­ barbarské potopě. Postupně se zapomínalo na Augustinovu myšlenku, že církev tvoří lidé předurčení k k spáse. Tato myšlenka

byla

naopak nahrazena přesvědčením, že do církve patří automaticky všichni pokřtění řádným církevním křtem. Plněji než dříve

se

církev stala výlučným prostředníkem a a udělovatelem spásy skrze své svátostné nástroje. Spása a a vykoupení jsou závislé na obeobe­ s církví a a na poslušnosti jejích představitelů. Lid se cenství s

tak dostával pod dozor kněžstva, kněžstvo pod dozor biskupů, biskupové pod dozor světské hlavy církve. Ta si pak osobovala právo reálně představovat aa zastupovat Krista na zemi. ObediObedi­

ence, poddanost prelátům vedla zajisté v dané dějinné chvíli konke konsolidaci všech poměrů. Proto světská moc zprvu této kon­ solidaci přála aa poskytla jí svou brannou podporu. K tak zva­ zvanému obrácení pohanů, barbarských národů, se užívalo násilí. Státní zákonodárství přisluhovalo autoritě římské církve. Dal­ Další vývoj ovšem ukázal, že součinnost státu s s církví potřebám státním neprospěla. Bylo tomu tak sice ještě za Karla Veliké­ Velikého po roce 800, ale když se karlovská říše rozpadla a a nezadr­ nezadržitelně

drobila vv malé a a maličké státy, zeslabená síla státní

moci se dostala do závislosti na sjednocené a a cílevědomé moci

římského papežství. To vysvětlí, proč jsou vrcholná století a církevní mocí. středověku jevištěm tvrdého zápasu mezi státní a V raném středověku, v v době od počátku šestého století až do rozpadu karlovské říše, žije teologická práce z z odkazu mi­ miNebot středověk středověk nulosti, pokud si ovšem na minulost vzpomíná. Neboí je dobou velkého zapomnění. Objevuje-li se v v něm něco nového, bývá to zpravidla objev věcí již kdysi dávno se vyskytujících, v nepamět. Tak středověk z z valné většiny zapomněl ale upadlých v na antickou vzdělanost a a na teologii řeckých otců. Nikoli ovšem rázem. V 9.století řecky 9 «století Johannes Scotus Sootus Eriugena uměl řecký aa pěstoval řeckou vzdělanost. Studoval Platona a a studoval Ori-

115

gene. Preložil hierarchie slavného gena. Přeložil do latiny spis De caelesti hierarchia Pseudodionysia. Pseudodionysia. Z těchto teologicky kalných pramenů nemohl než

vystavět podobně kalnou vlastní soustavu. Zcela v tradici řec­ kého myšlení aa bez podstatného zřetele na biblické poselství rozdělil si veškero jsoucno ve spise De divisione naturae do čtyř kategorií: 1. natura nature creans non create, creata, 2. 2. nature natura creans creata -- ideje, 3. create non creans J. nature natura creata - smysly vnímatel4. natura nec creans nec creata -- kosmický rozklad ný svět, svět, 4. v lůně 16ně božstva. Stvoření a zjevení se ztotožňuje ztotožňuje v Stvoření je zjevení a se stvořením. Hřích je pak ovšem pouze neexistence. Reakcí na takovou spekulaci doporučoval dvorský teolog Karla Velikého, a přírody a Alkuin, aby se mysl neobírala tajemstvím světa a a spokojila se odkazem latinských církevních otců. Spekulativnímu nebezpečí vůbec neuměla středověká ofici­ ofici-

au­ ální teologie čelit jinak než útěkem pod ochranu církevní aui vyústění sporu o fitority. V tom smyslu je třeba rozumět i lioque na západě. Proti východní církvi prosadil západ vsunutí

slůvka filioque do nikajského vyznání. Duch svátý svatý pochází

od

Otce i i od Syna, aa protože pak zástupcem Syna na zemi je papež, vije papež kontrolním orgánem ii nad Duchem svatým. svátým. Dobře zde vi­ díme, jak tím byla západní teologická spekulace natrvalo

podpod­

vázána, zatímcovýchod byl zase vydán vplen spekulaci teologic­ teologické, která se mohla obejít bez základního činu božího smilovásmilová­ ní, jak se uskutečnil vv Ježíši Kristu. círVskutku také tam, tam, kam nemohla plně zasahovat spojená cír­ kevní a a státní moc v v Hispánii podrobené islámu, islamu, šel teologic­ teologicprobleký vývoj svobodnějšími cestami. Dozvukem christologické proble­ 4.etomatiky, jak jsme ji poznali při líčení východních sporů 4.sto­ o christologických úvahách Felixe z z Urgelli a a letí, slyšíme o Elipanda z z Toleda. Skutečné synovství chtěli přisoudit toliko

božské přirozenost Kristově, zatímco lidskou prý Bůh pouze adoptoval. doptoval· r.8Jl, přišel mnich A vv tomtéž devátém století, okolo r.831, Paschasius Radbertus Hadbertus s s tezí, že v v živlech večeře Páně se děje v tělo a a krev Páně, Páně. Proti jeho tezi jejich dokonalá proměna v důležité námitky Ratramnus i i Hrabanus Maurus, Maurus, ale budouc­ budouc-

měli

nost náležela názoru Radbertovu. 116 116

Dlouho zneklidňoval zneklitedy porůznu dost pro poznání mezinárodního ohlasu husitství. husitství, vydané v r. r, Kniha toho jména /Mezinárodní ohlas husitství/, vydaná

1958 redakcí Josefe Mecka, Josefa Macka,

v tomto smyslu 00 co shrnovat a a měla v

prohlubovat, když kolektivním úsilím Úsilím desítky zahraničních zahraničních- a domácích historiků pedele ne sociální podala obraz husitského vlivu na

a h­ a kulturní život na Slovensku, v v Polsku, na ne Bílé Rusi, v U Uhrách, na slovanském slovS1ském jihu, vv Rumunsku, v v německých zemích a a Evropě, v západní Evropě. v 152

Dnes je už málo pravděpodobné, že by se po faktografické stránce daly čekat významnější objevy nových dokladů o o husit­ husitských zahraničních ohlasech ještě v 15,století, i když ani zde 1 5 .století, i není třeba se vzdávat vší naděje. Kniha o mezinárodním ohlasu husitství například prakticky rezignovala na samu možnost uva­ uv~žovat oo nějakých přímých vlivech husitského programu na ital­ italské prostředí, prostředí. Ne zcela právem, můžeme-li poukázat na skuteč­ skuteč­ nost, že piemonští valdenští vydatně užili ve svém traktáto­ traktátovém písemnictví husitské literatury dodané z z Čech, Čech, že si pře­ pře­ ložili některé Husovy spisky aa bezmála celou táborskou obranu zz pera Mikuláše Biskupce zz Pelhřimova, ano že ještě roku 1488 1^88 vystoupili na veřejnost ss požadavkem veřejného slyšení, přímo z husitských husitslcých manifestů z převzatým z z doby basilejského koncilu. koncilu, povstání poddaného lidu v markrabství Saluzzp, Významné povstání. Saluzzo, jemuž stáli valdenští vv čele v v prvním desetiletí 16,století, 1 6 .století, žilo nadějí, že se mu dostane pomopi pomoci zz Čech, naději, Čech, nadějí, nadějí, která ovšem utopií, Rozumíme-li ostatně byla vv té pozdní chvíli už jen utopií. husitské době vv našich dějinách vv širším smyslu, totiž tak,

že husitská revoluce strukturálními změnami v poměru společen­ společen­ ských sil natrvalo poznamenala vývoj českých zemí až do Bílé hory, pak právě právě vv mezinárodních vztazích hrála znalost Čech Čech -

jakožto země pro jedny odpudivě kacířské, pro druhé přitažlivě reformační -- značnou úlohu při seskupování politických konste­ konstelací, lací. Na to výrazně upozornily četné objevné práce Josefa Polišenského, jemuž vděčíme za zevrubné poučení zejména o život­ životnosti. husitského motivu vv Anglii a a v Nizozemí. nosti Nizozemí, Vcelku ovšem platí, že na dílo, které by synteticky poda­ podalo poznatky oo husitství a a cizině v jejich vzájemnosti i i rozpor­ rozpor-

nosti aa které by přitom nebylo jen mozaikou oblastních vlivů aa dílčích čekáme, Nebude smět za­ zadílčích kulturních výpůjček, ještě čekáme. nedbat ani specifický, třebaže .třebaže vv mnohém typicky středověký univerzalismus, niverzalismus, vlastní husitskému člověku aa dodávající jeho výbojwn patos aa údemost. výbojům údernost. Od samého začátku si zajisté husitství samo rozumělo, a a to zejména ve svých svýoh radikálnějších směrech, ve smyslu výrazně světovém. Jeho snaha ideově světovém. ideově navázat na prvotní církev byla vý­ výrazem vůle vů1e po obnově křestanstva. Hus se naobnově celého tehdejlího tehdejšího křesťanstva.

153

pořád bránil tomu, aby jeho p~e pře byla falešně lokalizována a po~ád a umlěována mlčována

ěe8ká nebo pražská· praž8ká. Jeho odchod odohod jako záležito8t záležitost pouze česká

do Kostnice Ko8tnice na koncil obecné církve měl umožnit obhajobu Kris­ Kri8kře8tan8tva. V V té vě­ vě­ tova zákona na soudu před9taviteld představitelů všeho křesťanstva·

Hu9 bez jistých strategických ohledů, ohledd, jak o o tom ci nejednal Hus 8Vědčí jeho předběžné dohody s s univerzitním kolegou Jakoubkem svědčí

ze Stříbra oo vhodnosti reformačních akcí /zavedení kalicha/· kalicha/, o kterou zápa8il, 9amozřejmě nadnárodní a a Pravda, o zápasil, byla mu samozřejmě vděčně

se jí učil u u evangelického doktora Angličana Viklefa. Když 8e se později později Čechy Čechy do8taly dostaly do nepřátelského nepřátel8kého sevření, nepře­ nepře8tali 8 vědomím, že mají pro­ prostali husité provádět církevní reformy s kle8tit 8Větové in capite et membris, klestit cestu kk reformaci vskutku světové

jak opakovali po některých teoreticích soudobého konciliárního r.l4l9 přál, přál, aby se hnutí, Želivský si v v r.1419 88 Praha stala 8tala v v té věci věci vzorem všem, ale prakticky si představoval, že svým příkladem nejprve 8trhne strhne Čechy, Čechy, Moravu, Uhry, Polsko a a Rakousko, Rakousko. Táboří Tábo~i krážádali platnost prvnímu pražskému článku nejenom v českém krá­ lov9tví1 ss čímž by 9e lovství, se byli Pražané celkem spokojili, nýbrž po celém křesťanstvu. kře8t&n8tvu, Všude má být boží slovo svobodně svobodně kázáno, vyňato a světských světských soudů, soudd, osvobozeno od vyňato zz pravomoci církevních a

manipulování. Tento požadavek se stal také hlavním obsahem hu­ hu8itských sitských manifestd, manifestů, rozesílaných do světa od chvíle, kdy si státníci revoluce za vedení Prokopa Holého uvědomili, že i i p prr r p

1

plicita, ponechávaje církevnímu magisteriu, aby eby rozhodlo, co je pravdou, "Se vším, cožč cožt jsem psal neb psátibudu, poslední pravdou. psáti budu, pod­ poddávám sě kostelu k opravední a a škole pražské." pražské," "Ač "AČ já tomu nerozumiem, ale kostel rozumie, rozumie 1 aa já pak vieři, jakž obecně kos­ kostel drží," drží." Nemalý význam měl měl ovšem Štítný jako tvůrce českého

teologického názvosloví, zejména mystického, např.: např,: vita acti­ activa - život pracovitý, vita contemplative contemplativa ve - život spatraý, spatrný, - velnuti bohu, perf'ectio inhaerere deo apod. - svrchovánie apod, H H uussoovvoo

Dl í m Í sS tt oO re r e ffoorrm m a ac c

v

e e v v rr oo pp ss kk é é

Snahu postihnout Husovo místo v širokém proudu evropské v různé míře bezmála všichni mistroreformace projevili dosud v mistro­ životopisci, Dospívali však k vi životopisci. k závěrům oo otázce, která které nás

zde zajímá, spíše jen na okraji svého badatelského zájmu, při­ zprevid~a sám sém pojem reformace přejímali už hotový z čemž zpravidla z prací,

soustředěných výlučně na reformaci století XVI. XVI, V tomto zpět­ zpět­ z XVI. XVI, do XV. XV, věku se sice klasické protestantské ném pohledu z reformaci dostalo vší cti jakési "plnosti času", ale její obraz v jediném gestu, ztratil na dynamičnosti ústrojného dě­ strnul v procesu, Pro historické pochopení reformačního procesu jinného procesu. jistě s s užitkem podívat se naň také retrospektivně, vyjít bude jistě edy od Husa a a jeho doby směrem k reformátorům, kteří přišli ee své době po něm. něm, Projdeme-li moderním, zejména západním dějepisectvím reormace, zjistíme v v něm nápadné, třebaže ne vždy příznačné roz­ ormace, roz>aky, pokud jde o o otázku, jaké místo je třeba přiznat v reforpaky, a husitskému hnutí. hnutí, Prozrazuje to na první načním dění Husovi a 1ohled sama rozkolísanost periodizace reformačního věku; zpra>ohled id~a odklizuje Husa, husitskou revoluci i idla i její důsledky, ome11 ované většinou jen na české země, pod záhlaví "předreformace" předreformace" Vorreformation, préréfořme/.*Tyto préréforme/.~Tyto rozpaky mají ovšem Vorreformation, Ovšem hlubší ořeny přímo v metodologii příslušných historických prací, kteá nutně zabarvuje všechny navrhované definice reformace. á reformace, MůžeMůže­ e konstatovat aspoň aspoň minimální konsensus historiků v e v pojetí re-

ormace jako širokého sociálně politického hnutí zaměřeného ,roti >roti římskokatolické církvi jakožto mocenské instituci a a pro-

!9108 , ?9108 P7 *

19'.l 193

ti jejímu nároku na ideologickou jedinovládu. Historiuvé Historikové se dále shodují ii v tvrzení, že forma reformačního protestu byla náboženská aa že reformátoři nevyjadřovali vědomí svého poslání

jinak než ne~ teologicky. Dokonale se však rozcházejí interpretace idealistická aa marxistická vv tom, že první je ochotna vidět

hlavní příčinu příěinu reformace vv dobové církevní krizi aa náboženské neuspokojenosti, by~i reformátoři tvůrčím tvdrčím zp6sobem neuspokojenosti, pro niž by byl/i způsobem našli nové, ovšem zase církevní aa náboženské řešení, kdežto

ideologic­ druhá hodnotí ii teologický charakter reformace jako ideologickou formu, vv níž se na evropské půdě p6dě bojoval zá*pas zápas nastupující na■ tupující buržoasie proti feudálům. Obojí tento přístup vede ovšem ke kladení nestejných otáotá­ zek při výslechu dějinných dědinných svědk6. i ve zp6sosvědků. To se projevuje i způso­ bu postihování Husova místa vv evropské reformaci. reformaoi. Chápe-li se dějinný

vývoj jako výsledek zásah6 zásahů jednotlivých velkých postav

aa přičítá-li se jim kulturní tvořivost bez valhého ohledu na pochopiteljejich sociální podmíněnost, soustředí se hi.storik historik pochopitel­ ně

spíš k otázce originality než společenské funkčnosti zkoumazkouma­

né osobnosti. Proto se nadlouho stal Hus obětí věcně jinak pro­ pro-

spěšného srovnávacího studia literárního, literárního, v němž vedle Viklefa jeho původnost puvodnost bua vyhledala, anebo byla zaohraňována zaohraĎována metodou buá stejně mikrologickou; proto také nepřestal nepřestal být Hus Hu ■ zastiňován zastiňován stejně r■formátor6 XVI. století, hlavvýrazně myslitelskými hlavami reformátorů hlav­ ně

Lutherem, jehož energioké energické gesto dodnes svádí historiky k

představě dost naivní, že se reformace zrodila na den pře přesně ■ně 31.října Jl.října 1517. S tím souvisí ii námitka častěji opakovaná, že prý se Husovo myšlení nevymanilo ze scholastickýoh scholastických kategorií aa že nemá charakteristické rysy reformačního odhalení p6vodnípůvodní­ jlilk.ého se dopracovali Luther, Zwingli, ho poselství evangelia, jakého Zwingli, Bucer, Calvina Calvin a jejich druhové, kteří nepřijali zz Husa žádný .vydatnější

podnět.

Naproti tomu pojetí, podle něhož husitská revoluce je vyvy­ kapitalis­ vrcholením první etapy těhotenství, zz něhož vzejde kapitaiismus, kdežto druhá etapa vrcholí vv reformaoi reformaci aa vv ■selských el ■kých vál­ válkách XVI,století, XVI.století, vidí mezi husitstvím hu ■ itatvím a r■formaoí, a klasickou klasiokou reformací, mezi vystoupením Husovým aa vyatoupením vystoupením Lutherovým zákonitou analogii, hospodář ■ ko- ■ poleěenským vývonalogii, umožněnou ob~ektivním objektivním bospodářsko-společenským vývo­ r■formaoe i i bez ohledu jem. Husitství se takto jeví první fází reformace

19 i* 194

1111111 Z'1 * I 291C® 27

na to, zda si myslitelé nebo ideologové druhé fáze tuto souvis­ souvislost sami uvědomovali nebo ne. ne, Historikovi teologického myšlení se odtud dostává podnětu kk prověření možných konkrétních sou­ soupředstaviteli obou fází reformace, ale zároveň a vislostí mezi představiteli a před přeceňováním také především především varování před přeceňováním pouze ideových vlivů. Nemůže nedbat výzvy k plnému respektování neteologických fakto­ Nemůže faktospoluurčují bohoslovoovo rů, které nepochybně v každé době spoluurěují bohoslovcovo sta­ stav míře oo to větší, oě oč méně si je uvědomujeme. novisko, dokonce v uvědomujeme, Zde mi jde oo Husovo místo v dějinách evropské reformace

po stránce teologické, teologické. Jsem přesvědčen, že dějiny myšlení ne­ neneprÚhledné a a nespolehlivé, aby si jejich pořádnou ajsou tak neprůhledné nalýzu nemohli přivlastnit přivlastnit stejně marxisté jako křesíané, nálýzu křestané, hlásící reformaci, Je ovšem stejně důležité neizolovat Husa síoí se kk reformaci. ani od společenských poměrů, zz nichž rostl, ani od hnutí, jež účinně účinně pomáhal utvářet aa jemuž dal, jakkoli bezděký, bezděky, své jméno. jméno,

Je po mém soudu rušivým nedostatkem velkého a po všeoh všech strán­ stránkách pozoruhodného díla oo Husovi zz pera benediktina Dom Paula de Vooghta /I96O /1960/, / , chce-li zkoumat Husa jaksi o sobě v jeho zbožnosti, záměrech aa učení aa vrátit jej jenom do kontextu cír­ cirkevní naukové tradice, tradice. Hus mu není reformátorem jako Luther ne­ nebo Calvin, protože nepodnikl útok na samu strukturu křesíanskékřestanské­ ho života aa neprožil prý také žádnou z z oněch tvůrčích nábožen­ náboženských krizí, zz nichž vyšli reformátoři osvobozeni od starých lázaností vázaností aa ss vůlí proměnit svět, svět. Toužil prostě po tom, aby vyvedl lidi zz hříchu, po nápravě církve zejména navrácením du­ dukanoniokým povinnostem. chovenstva k jeho kanonickým povinnostem, Stal se však v tomto úsilí obětí nepřátel, kteří ho vehnali, ač se tomu bránil, do vzpoury proti církvi, hlavně ovšem k popření božského původu papežství, aa učinili učinili zz něho kacíře, kacíře. Kostnioká Kostnická poprava byla by tedy na jedné straně důsledkem vnitřních rozporů, které Husa rozpoloovaly, na druhé straně prelátským či­ už za jeho života rozpoloovaly, nem pomsty, vykonaným koncilem, na němž převládlo Ještě ještě mnohem scestnější pojetí církve, než pro jaké byl odsouzen sám praž­ pražaký ■ tr, wHusitství ský mi mistr. "Husitství vytvořily myšlenky Miličovy a a Janovovy, Viklefovy, Mikuláše zz Drážaan Drážňan aa Jakoubkovy, Jakoubkovy. Z celého tohoto protikladn,bo, přijal Hus pouze to, programu, ostatně zčásti protikladného, oo měl za slučitelné ss katolickou ortodoxií, 00 ortodoxií. Ale zatímoo zatímco velcí veloí

^95

vinníci potrestáni nebyli, Hus zaplatil za druhé."

De Vooghtova snaha desolidarizovat Husa od husitského hnuhnu­ tí aa umenšit tak jeho reformační funkci, není, tuším, zkreslo­ zkreslováním úmyslným. Vychází ze starosti psychologicky oprávněné, z z otázky, zda Hus nebyl událostmi zaskočen a a pohlcen vlnou socisoci­ s níž vlastně ani nepočítal. Podle de Vooghta álního pohybu, s shro"si Hus dělal iluze o duchovní povaze zástupů, které se shro­

mažďovaly pod jeho kazatelnou". Logika jeho Činů mažtlovaly činů se vymkla lo­ logice jeho úmyslů. To tehdy, když povstávali vydědění hotovi zvrátit ustálený řád. Objektivně stanul Hus vývojem událostí a chudých proti mocným a a boháčům. Využil na straně ponížených a této situace sice demagogicky, ale nikdy nedokázal nic organiorgani­ zovat, dokonale promyslit aa ukázat cestu. Paul de Vooght zde

navázal na

soud už Alberta Haucka: Hus byl jenom oponent, ni­ ni-

koli reformátor.

Věcné historické jádro problému, kolem něhož zde de Vooght krouží, je možno vyjádřit z z druhého konce také těmito slovy: "Monopol církevně teologického vzdělání dává lidu poznávat a a uvědomovat

si rozdíly společenských tříd aa požadavků skrze odod­

stíny věroučných tezí." Nastal-li však tento proces, v němž se nakonec víra, zmoonivší zmocnivší se zástupů, proměnila v materiální dě­ dě­ hi&torioky jinnou sílu, stalo se tak dík hlubokým aa zjevným, historicky postižitelným svazkům, které Husa poutaly k českému lidu, lidu. RozRoz­ hovor, který vedl s s lidem jako hledač aa vykladač pravdy, byl

•*

skutečný, nikoli imaginární, imaginární. Přispěl přímo podstatně ke zrodu programového sebevědomí husitské strany ve smyslu výrazně re­ re-

formačním. z Husova pere formačním, Známe z pera výmluvné odstavce, kteřé čteme jako manifesty širší pospolitosti, kolektivu lidí, které si pravda podmanila a a jež strhla do dobrodružství jejího postupné­ postupné-

ho uplatňování, r,1411 uplatňování. V dopise lollardovi Richardu Wyohovi Vychovi zz r.l4ll prostřednictvím "Kristova církev z pozdravuje Husovým prostřednictvím z Čech Čech

Kristovu církev v Anglii• vedoma ekumenické Anglii a je ai si přitom plně vědoma

odpovědnosti za novou situaci doma, charakterizovanou na ten v městě nebo v v městečku, na vsi nebo na ua čas tím, že "kdekoli "kdekoli, v zátvrzi ae se objeví kazatel svatého svátého učení, houfně se abíhajÍ sbíhají zá­ atupy1 opovrhujíce kněžstvem kněžatvem nepořádným". nepořádným•, Ještě výrazněji zní stupy, oo dvě léta později projev stranického uvědomění vv Husově spisu

196

O O církvi. Rozhovor ss posluchači je konstitutivní součástí HusoHuso­ va rozhodování vv takových obratníkových nebo mezných okamžicích, 25.června jako bylo jeho betlémské odvolání zz 2 5 .června 1410 l4l0 proti zákazu

kázání nebo jeho "konečné setrvání" vv odporu před před koncilem, momo­ tivované v neposlední řadě obavou, aby nepohoršil a a nezradil

zástupy, zástupy, jimž "věrně kázal boží hoží slovo". Myšlenku reformace nemusel Hus vymýšlet. Tanula na mysli mnohým od chvílo, chvíle, kdy papežské schizma přímo zveřejnilo krizi, kterou církev už4.dlouho už,.dlouho trpěla. Husův význam je v tom, že se stal

ml.uvčím reformního programu, za jehož uskutečnění dovedl ďovedl mluvčím

kolem sebe sdružit a venkovský lid, ný­ sdruži.t nejen české měšťanstvo měštanstvo a nýbrž ii značnou část duchovenstva aa šlechty. Zápasu oo reformaci a v ničem církve obětoval obětoval život. Že nedovedl nic organizovat a ničem ua li­ likázat cestu? Co však jiného dělal celou svou kazatelskou a terární činností? Když revoluce po roce 1419 a také l4l9 vyhlásila a hned začala provádět požadavky čtyř pražských artikulů, vytvá­ vytvářejíc

v oblasti své působnosti nový životní sloh, oo němž byla

subjektivně přesvědčena, že je blízký řádům prvotní církve, domýšlela vv tom namnoze Husovy podněty. A A zašla-li dále než Hus, dovolávala se proto nikoli neprávem jeho názoru, žereže re­

formační akce je třeba realizovat postupně aa ss ohledem na možmož­ nosti chvíle. Když například vv Husovi dozrávalo vv pozdním létě

xyl4l4 zřete­ r_.1414 rozhodnutí jít na koncil, dálo se tak v kontextu zřete­ lů, jež můžeme nazvat Husovou reformační strategií. V hranicích daných lidské odpovědnosti odhadnout vhodný okamžik aa časovou

posloupnost poslušného činu, dal Hus své kostnické při před­ nost před řešením otázky kalicha, ačkoli se vv témž okamžiku

drala právě tato otázka do popředí. To, oo co je zastávat do KostKost­ nice, přesahovalo však viak v té chvíli všecky ostatní ohledy. Tak rozumíme dosahu slov, která pověděl Jakoubkovi ze Stříbra, nene­ ueilujíoímu laický kalich kaliQlJ. oo nejrychleji: "Milý usilujícímu zavést laioký co nejryohleji:

dočkavě

Kubo, chci ti věrně pomoci to­ Kub~, nekvap tím, až QŽ se bohdá vrátím, ohoi toho.• Když však viak konoil koncil v zasedání zz 15,června 15.června 1415 ho." l4l5 laioký kaka­ lich zamítl, Hus píše už do týdne pražskému příteli s s výzvou, aby stál atál jednoznačně při Jakoubkově reformě. Husův zájem je ted určován určován jedinou st,rostí tečí starostí hodnou reformátora, aby totiž •ne"ne­ docházelo kk roztržce mezi věrnými". 197 197

jasKalich, zápalný symbol husitské reformace, byl tedy v jas­ ném dohledu Husovy reformační strategie, stejně jako všechny ostatní kusy pozdějších čtyř artikulů pražských· pražských. O 0 článku prvním, z Husova opožadujícím svobodu pro boží slovo, je to evidentní z o—

l4l0 a kázalého neuposlechnutí zákazu kázání vv roce 1410 a ze všech a čtvrtý, žádá-; žáda-, jeho projevů spisovatelských, pro články třetí a zlojící vyvlastnění vyvlastnění církevních statků aa odstranění odstranění křiklavých křiklavých zlo­ se pak najde dost dokladů dokladů pohromadě v Husových úderných pohromadě v

řádů, řádů,

Knížkách oo svatokupectví. česl~ý čtenář ne bez úžasvatokupectví. Tam se mohl český úža­

su dočíst, že biskupy ii faráře by po vzoru prvotní církve měla křestanů, a a tak zvrátit soudobou zvyklost aa volit celá obec křesťanů,

jeijt moc lidu". II tento radikální právo, podle nichž "zavržena je$t v husitské re­ reprogram svobodné lidové volby kněžstva se stal v a jejich dědici dědici a voluci skutkem aspoň aspoň mezi tábory a a pomohl teoteo­ a existenci církevních útvarů nezávislogicky zdůvodnit vznik a nezávis­

lých na papežství aa na jeho pravomoci, tradičně zaručované hi­ hierarchickou posloupností. -~uvym historicky nejvýznamnějším Není pcchyby pochyby oo tom, že u-ouvym činem je sama jeho smrt. O 0 funkci této smrti mohlo být řečeno, k všeobecnému roztrpčení a a postavila husity pro­ prože "dala popud k ti koncilu, Čechy Čechy proti císařství, císařství, český český živel proti německému, německému, s chudou šlechtou proti katolickým pánům". Povýšila zároměsta s záro­ veň mučední­ ven Husa v očích následovníků na průkopníka aa jakožto mučední­ poznáka jej vydělila zz řady jeho spolupracovníků. Střízlivému pozná­ ní jeho díla tato posmrtná úcta nebyla ovšem vždycky na pro' spěch, ale nelze jí upřít velký orientující význam. Je však kostnická hranice opravdu zjevovatelem rozporů, rozpolcovaly, jak tomu které by byly Husa už za jeho života rozpolcovaly, vyhlašujíchtějí některé výklady? Co když je právě tato smrt, vyhlašují­ i povinnost neposlušnosti vůči uznávaným autoritám, cí právo i důsledným výrazem reformace, jakou Hus sledoval? Teologové ii o tom, právníci Husovy doby nenechávali nikoho na pochybách o křestanstvo /christiánitas/ /christi1111rtas/ je realizací, uskuteč­ uskuteč­ že takzvané křesťanstvo

něním jednoty pravdy aa sociální autority. Naproti tomu Husovo pojetí dalekosáhle problematizovalo legitijnnost fo­ legitipmost zvyklých foPrav­ rem, jimiž tehdy člověk nad člověkem autoritu vykonával. Pravda, které se Hus oddal, nesplývala právě beze zbytku se stáva­ stáva-

jícím pořádkem. pořádkem, Biblický christocentrický zřetel vedl Husa k 198 198

přesvědčení, přesvědčení, že se ee pravda v dějinách dějináoh uskutečňuje uskutečňuje tam, kde Je za ni člověk ochoten obětovat život. Nespokojoval NesP,okojoval se opakováním

Tereno4.ova Terenoiova výroku, že pravda plodí nenávist, njbrž nýbrž hlásal rovrov­ nou, že žě pohotovost nasadit !ivot život je podmínkou účinné 3lužby, služby, vykonané pro budoucí vítězství pravdy. Tak promítl stín kříže do vlastního života. V tomto smyslu můžeme říci, že kostnická hranice, přece ústrojhranice, ii když neztrácí nic ze své tragiky, je přeoe ným článkem vv husovské logice logioe pravdy. .pravdy. Věta Věta "ille vincit, qui oooiditur", budoucího mučedníka Jako jako ocoiditur", kterou čteme v listech budouoího v,ýzvu výzvu této reformační martyrologie, ozve se pak brzy vv mobi• mobi­ lizujíoíoh lizujících kázáních kázáníoh Jana Želivského. Dialektickým Dialektiokým zvratem nana­ bude tentokrát ozvučnosti zz nejrevolučnějších. nejrevolučnějáích. Významná skupina nejnovějších prací zabývajících zabývajioíoh se ideoideo­ logií reformace, se dostala na stopu, která vede přes poznání, že husitství je •prvním "prvním vyzrálým produktem re1'ormaoe, reformace, plnícím teoreticky ii prakticky tutéž funkci jako j•ko pozdější protestantismus", mus", gické

kk diferencovanému typy. II když toto

pohledu na jednotlivé reformační teoloteolo­

rozrůzňování reformačních proudů zůstá­ rozrůzňování reformačníoh proudů zůstá­ vá ještě poplatné Troeltsohovu Troeltschovu rozlišení mezi církví aa sektou, široce otvíraný přístup k novým pramenům toho, co pro XVI.stoXVI.sto­

letí jedni označují za levé křídlo reformace, druzí za protes• protes­ tantské sektářství aa třetí za radikální či lidovou re1'ormaoi, reformaci, ohápat celou reformaci jako dialektickou dialektiokou jednotu, která nutí chápat ani po teologické stránce není bez otců, bez předchůdců. Od XII.století jsou dějiny západního křesťanstva kfestanstva prostou­ prostoupeny hnutími, jejichž společným jmenovatelem je kritika církevcírkev­ vykřikovaná jménem určitého ní sous•avy, soustavy, vykřikovaná určitého křestanského křesťanského životníživotní­ evan­ ho ideálu, odvolávajícího se většinou na bibli, hlavně na evangelia. "Průběhem středověku postrádala tato hnutí zá~ladnu záKladnu teoteo­ gelia, a politickou oporu nezbytnou k tomu, aby mohla ologické -vědy vědy a třást mocenskou stavbou církve," církve." Tato situace se však změnila konoe XIV.století dis­ od konce XIV,století aspoň vv některých zemích: "Už Viklef disponoval teologickou vědou aa Jan Hus došel široké opory národní, národní. Luther získá oporu knížat aa jeho náboženská myšlenka osvědčí mimořádnou průbojnost.• průbojnost." zjed­ Domnívám se, že může být vhodné, pokud jde oo jakousi zjednodušenou teologickou typologii, zavést rozlišení reformace na

199 199

obprvní a a druhou. První reformací rozumím dost široký proud ob­ bu~ novných bud uvnitř organizované církve, buá novnýoh snah, působících buň nepře­ odpadem od ní od XII.století dále. Síla tohoto proudu se napře­ výrala k nápravě církve došla klasického výra­ a došle i údech a círk~e v hlavách i

zu i i evropské účinnosti formou trpného odporu ve valdenství, bretrformou revoluční v i v českém bratr­ a uplatnila se i v husitství a ství. Srovnáme-li tuto první reformaci s druhou reformací reformaoí XVI. s etví. navěku, jak ji reprezentují hlavně Luther a a Calvin, vnutí se na­ autoriší pozornosti některé její svérázné rysy: Její princip autori­ podáty, princip božího zákona, má své ohnisko v evangelijním podá­

ní, hlavně v kázání na hoře /Matoušovo evangelium, kapitoly 5 až 7/ a kra­ a v nadějném výhledu ke konečnému dovršení Kristova kralování na světě. Pojetí evangelia jakožto životního pravidla Úkonů. kněžských úkonů. umocňuje kriticky přísný pohled na platnost kněžských Nedočkavý výhled ke konci časů přitom relativizuje zákonnou a v některých krajních případech živí sklon stránku evangelia a k přesunout etickou normu do a pohotovost k prorockému vidění a ohlekolektivního i individuálního prožitku, dokonce bez ohle­ kolektavního nebo i Písma, ~vědectví Písma. du na svědectví Naproti tomu druhá reformace důsledně váže autoritu nad církví k celku biblického obsahu. z něho k ní promlouvá ohsahu, Ale z listů, Zákonnost ezvláší vý mlu v n ě zejména okruh pavlovských listů. zvlášt výmluvně křestanské vangelia ustupuje před jeho milostivostí aa darem křesíanské rozsvobody. Naděje v konečné Kristovo vítězství se zužuje na roz­ Neděje v svobody, jímání o osobním věčném životě a a ztrácí na etickém dosahu nábospolečenském. Kritická míra Písma znemožňuje rozbujení nábo­ ženského vizionářství. vizionářství. Rozdíl mezi oběma reformačními proudy není pouze časový. reJe to především rozdíl jejich společenské ozvučnosti. První re­ formace je v nejširším smyslu lidová. Sdružuje vyznavače valnou sociálvrstev, Je sociál­ většinou z z nejníže postavených společenských vrstev. je revoluční, Druhá někdy revoluční. ně zneklidňující, nekonformistická nekonformistická,, někdy naopak spoečensky konformistická, konformistická, konzervativní. I XVI.stolek dy ž vznik druhé reformace spadá do počátku XVI.stole­ I když i v této době dále. Obě tí, první reformace ji provází ještě i a krátkodobých případech reformace se setkaly, ve výjimečných a spojily své motivy a bouřli vě rozešly. a síly, ale vcelku se bouřlivě 2200 00

Ro z li čné skupiny křtěnou představují v v XVI.století v Rozličné v různé míře

aa čirosti první ref ormaci už dávnějšího vzniku, reformaci vzniku. v evropské reformaci nemůže Při postihování Husova místa v

nám být lhostejné filozofovo rozpoznání, že "valdenství je me­ mes ,riklef'ismem", todologicky přímo totožné s viklefismem", i i když ovšem víme, a valdenských nelze mluvit oo že v konkrétním případě Viklefa a bezprostřední

historické filiaci aa přestože si uvědomujeme hlu­ hlu-

boký rozdíl mezi valdenskými va.idenskými na straně jedné aa Viklefem na strastra­ ně druhé, pokud jde o o výše zmíněnou "základnu teologické vědy"

v technickém smyslu slova, v rámci toho, co zde označujeme v slova. Ale v

pr"ní reťormací, první reformací, zaujímá Hus nepochybně centrální místo právě z jeho rukou aa ss jeho jménem přijala teologii, která tím, že z te o~i í její vlastní dotavadní primitivismus nahradila vyspělou teorií a pomohla p omohla revolučním revolučním zásadám Viklefovým, aby se v Čechách spo­ a spoa rozvinuly. rozvinuly, Po roce 1415 čerpala první re­ relečensky uplatnily a z Husova odkazu, rozmanitě jej prohlubujíc a formace hojně z a do­ domýšlejíc, mýšlejíc. Úspěšná husitská propaganda za hranicemi Čech Čech patří patří k k vý­ výÚspěšná

znamným dramatickým kapitolám evropských dějin. dějin, Cenné náběhy k k a vypsání byly už učiněny, naposledy autory jejímu poznání a

sborníku Mezinárodní ohlas husitství zz r,1958, r.1958. Chybí arci ješ­ ještě studie, která by specifilcovala, specifikovala, oo co všechno tento misijní rozmach jednoznačně vděčí postavě a a dílu Husovu. Husovu, Mikuláš Dráž­ Dráždanský například, například, jenž stojí iniciativně ďanský iniciativně na samém počátku poz­ poz-

dější plodné

mezinárodní spolupráce husítsko-valdenskó, husitsko-valdenské,

byl

přímo strážcem Husovy památky v v bojovné interpretaci první re­ reformace, formace. Husovo literární dílo pak vysoce oceňovali románští

valdenští, kteří nejen užili při redakci své provencalské teo­ teosummy, nazvané Tresor logické sunimy, e lume de fe, fe, Husova spisu O cír­ Tresore církvi aa jeho traktátu De mandatis Dei et oracione dominica, ale pořídili

si ii samostatný převod dílka oo manželství, jež Hus

kdysi připsal svému kostnickému žalářníkovi Robertovi. Robertovi, V novém

osvětlení se nám tak objevuje i i protifeudální odbor italských valdenských v horním poříčí Pádu z z konce XV. XV, a a počátku XVI. XVI, a dostává se do úzké století a Úzké souvislosti s s mobilizující husov­ husovskou tradicí. tradicí, Že působila mezi německým lidem spontánnl!i spontánně podob­ podob-

ným smc'reru, směrem, jaký představoval Tomáš Muntzer, je dostatečně zná2201 01

mo, ale sluší připomenout, že už v XV.století proXV,století se vv Německu pro­

jevil zájem oo Husa překládáním jeho spisů, aa to dokonce čes­ českých, kých.

Ani ve vztahu k druhé reformaci není Husovo místo nijak bezvýznamné, bezvýznamné. Jeho památka tu ovšem sehrála spíš úlohu strhujístrhují­ cího mravního příkladu se silným lidovým ohlasem než teologicteologic­ kého podněcovatele, v tomto posledním ohledu působil podněoovatele. Nicméně v Husův

pojem církve právě tak jako jeho predeetinaění predestinaňní teorie, teorie. Velcí ■ ovi nepřihlásili Veloí vůdcové.druhé vůdcové .druhé reformace reformaoe Mek se k Hu Husovi

spontánně, Jejich teologické spontánně. teologioké východisko nebylo ss Husovým totožtotož­

né, né. Nesmí nás mýlit skute6nost, skutečnost, že dvacáté dvacátá léta XVI.století zaza­ hajují pod ochranou této reformace nové vydávání Hu ■ ových spiHusových spi­ s popularizaci jeho state6ného prosů a statečného postoje za kostnického kostniokého pro­ cesu, Mužové druhé reformace vykonali zajisté velký kus práce

v kulturním povědomí evev­ pro konečné koneňné zakotvení Husovy postavy v ropského lidstva, lidstva. Před bezmála padesáti lety Arnošt Kraus vyvy­ sledoval aa zevrubně vylíčil, vylíňil, jak se právě v v XVI.století dík ná­ nástupu luterství aa potom kalvinismu husitský aa husovský motiv neodbytně vnutil evropské literatuře aa uplatnil se v ní ni v rozroz­ sahu opravdu překvapujícím, překvapujícím. Jenže soustředění na tento

motiv

vydatně

napomohla protireformaňní protireformační bdělost aa polemické polemická pohotopohoto­ vost katolické strany, 06ima nepřítele 6asto strany. Očima často postihovala dříve

než reformátoři sami některé zárodky církevního aa spoleňenské­ společenské­ ho převratu, obsažené ii vv u6ení učení druhé reformace, aa uvedla

je

uňením, bez váhání do souvislosti. souvislosti ss Husovým učením.

Není náhodné, že hlavním historikem husLtství husitství se pro XVI, století stal Lutherův tvrdý odpůrce Jan Cochlaeus, Cochlaeus, katolický bohosloví, Luther sém kněz ozdobený ferrarským doktorátem bohosloví. sám byl vehnán do Husovy náruče néru6e proti své vůli jiným horlivým zastánzastán­ cem papežské svrchovanosti Janem Eckem, na vzrušující

lipské

disputaci zz 6ervence července r,1519, r.1519. Tam byl poprvé nucen doznat,

že pojetí církve, které obhajuje, je věcně blízké Husovu, tam si

uvědomit, že kk jeho vlastnímu vystoupení nedošlo ve vzduvzdu­ musel ~vědomit, choprázdnu, nýbrž v v dějinném kontextu, vv němž Hus má už

své

pevné místo, místo. Ještě před necelými dvěma lety chtěl Luther

ve

svých proslulýoh proslulých 95 tezích zachraňovat zachraňovat neporušenou jednotu křestanstva proti těm, těm, kdo se schizmaticky odtrhli od římské římské křesíanstva 202 202

církve. době mu byli husitští i církve· V té době i bratrští Čechové haeretiiní'oelices, nnavrskrz av rskrz prostoupení nenapravitelnou zpupností, ci infoelices, s~perbia incorrigibilis· incorrigibilis, A A v r.1518 r,1518 se reformátor dokonce superbia chystal napsat kritický rozbor, jenž by ukázal neudržitelnost v Lipsku byl Luther, dosud rozhodný husitských pozic. Teprve v odpůrce reformace cestou odtržení, donucen Eckovým neústupným setrváváním na statu quo západního křesťanstva křestanstva vyznat svou ví­ víru v obecnou církev slovy přímo Husovými, slovy kacíře, jenž exkomunikován. V té chvíli objevil Luther v Husovi spozemřel exkomunilcován, spo­ a zjistil, že v dějinném procesu reformace církve lubojovníka a

nestojí sám na výspě tak osamělé, jak se dříve domníval. domníval* LutLut­ her se dá do studia Husova spisu O 0 církvi, jenž mu byl zz Prahy pohotově poslán, aa jeho eklesiologické myšlení zz počátku dvacá­ dvacátých let vykazuje některé husovské a a českobratrské vlivy. vlivy,

Ač­ Ač­

koli tyto vlivy nabudou značného objektivního významu při ústaustav Lutherově myšlení přece lování ideových front, zůstanou v je­ jenom živlem nezcela organicky srostlým ss celkovou původní stavstav­ bou jeho teologie.

Také Calvin byl poprvé upozorněn na Husa, zdá se, z z kato­ katolické strany, svým učitelem na pařížském College de Montaigu· Montaigu. Byl jím John Mair Či či Maior, Maior. Ten shrnul své přednášky zz doby, v komentáři ke čtyřem evangekdy byl Calvin jeho posluchačem, v evange­ liím /1529/f /1529/, v němž se pokoušel obhájit římské učení proti no­ noa Lutherovým. Lutherovým.~ votám Viklefovým, Husovým a \ Calvinově pozdější s přímým ohlasem Husových reformační teologické soustavě se s

spisů nesetkáváme. Jen jednou, v odpovědi na pokus papeže Pav­ Pavla III. zmařit dohodu mezi německými katolíky a a protestanty, kterou aspon aspoň na chvíli prosazoval císař Karel V·, V., dovolal se Calvin Husova kostnického procesu. Idealizoval si přitom císa­ císaZilc.rnunda, chtěje dokázat, že zrušil slovo dané Husovi ře Zikmunda, jen na nátlak církve. Husovo odsouzení a a upálení mělo v Calvinových očích dalekosáhlý význam pro obecnou osvětu: odhalilo pravou tvář věrolomnost," /Romanensium perfidia/· tvář "římské "římské věroloranosti" perfidia/. "Vstoupili věku, Svět, tehdy ještě slepý, prohlédl." jsme do novéhó věku.

Začlenění mace se zřejmě je cesta druhé

Husova odkazu do teologické myšlenky druhé refor­ reforneobešlo bez jeho deformace. deťormace. Výmluvným dokladem reťormace k k svátostnému s,•átostnému přijímání pod obojí způreformace

2203 03

sobou, l'ři tom Přitom

schválenému Husem, jak jsme už připomenuli, z z Kosímice. Kosnnice. je nesporné, že nebýt nebý t Husa a a vzoru české česk6 reformace, ne­ ne-

XVI.století byla by evropská reformace XVI. století tak rychle r.ašla našla cestu eucharistickému utrakvismu. k euoharietickému l'ohlec'l.me ještě ještč jednou na případ Pohleďme případ Lutherův. Ll, therův. Od samého začát začót­ lcu reformačního vystoupení vystou pení nemá bytostný zájem o ku o kalich. To, ze kali ch nepodává, ne podá vá, hodnotí jako bezvýznamnou v :e se obecnému lidu kalich bez významnou

liturgickou změnu. Roku 1519 1519 píše: "Ačkoli se dnes nepodává lidu pod obojí způsobou jako kdysi, protože toho není také za­ zapotřebí /ist auch nit noth/, přece na každý den tak přijímá kněžstvo zástupně za lid." Toto zcela scholasticky "cholasticky tradiční stanovisko reformátor sice opouští lined !med příštího roku v

De

bebylonica, ale teprve 1522 prohlašuje bezvýhrad­ captivitate babylonica, bezvýhradnou oprávněnost laického kalicha. Do vittenberské církve neza­ neza-

vedl kalich Luther, nýbrž Andreas Bodenstein Karlstadt v době rei'ormátorova pobytií pobytu na Wartburgu, o vánocích 1521. reformátorova 1521, Luther po­ poKarlstadta z Wittenbergu Witl:enbergu vypudil, ale večeři Páně podobojí tom Karlstad ta z už podržel.

Karlstadtův promyšlený důraz na kalich, který ostatně na ne chvíli sdílel i i Melanchthon, Nelenchthon, vznikl sotva bez husitských vli­ vlivů. Byly současníkům stejně nápadné jako podezřelé, takže Karl Karlstadt považoval dokonce za nutné hájit se r .1 5 2 2 zvláštní pub­ r.1522 publikací, v níž české vlivy teologicky redukoval na bibli. Proti Lutherovi se o o něco později Karlstadta Kerlstadta zastal reformační huma­ humanista Otto Brunfels, Drunf'els, aa to příznačně právě v v předmluvě k třetí­ třetí­ mu svazečku své edice Sermones Ioarmis 1525· Tam Ioannis Hus z z března 1525. pod Husovým jménem vydával vlastně projevy Matěje z z Janova. Podobn ě i i Tomáš Muntzer po své dvojí návštěvě v Podobně zavá­ v Čechách zavádome svou "německou evangelickou mši" s děl doma s kalichem lT ANDREAS BODENSTEIN BODDJST EIN KARLSTADT 204, 204, 390 J90 Kartágo Kartágo 49, 5.50, 0 , 95 9.5 kataf'a sis 84 katafasis 84 lifflINA MEDICEJ SXÁ KATEŘINA MEDICEJSKA 357, J.57, 358, J.58, 359, 3.59, 372, 372, 373, J7J, 375 J7.5 kázání /kazate 1/ 161, kázáni /kazatel/ l6l , 1162, 6 2 , 169-71, 9 1 , 212, 169-71, 1191, 212, 243, 243, 277, 277, 322, 322, 324, 324, 332, JJJ, 333, J.56, 356, 364 )64 kázání 8-12, 16, kázání na na boře hoře 1 6 , 139, 1 3 9 , 200, 272, 272, 284, 284, 287, 287, 288, 288,

296 kézeň 276, kázeň /viz /viz též též k1íče/ klíče/ 276, 2 77, 3 03, 3 06, 3 22, 3 23, 3 26, 277, )OJ, J06, 322, J2J, )26, J.56, 3 5 6 , 3.57, 357, )64 364 KEMPENS KÝ TOMÁŠ KEKPENSKÝ 135-137 1).5-137 klášter y kláštery

2)2, 2 3 2 , 260, 2 6 0 , 270, 2 7 0 , 362 362 444-4.5, 4 -4 5 , 62, 6 2 , 67 67 KLEMENS A:fMsld ŘÍMSKÝ 11-13 11-13 PSEUDO -KLDIENS PSEURO—KLEMENS 116-17, 6 -1 7 , 3)6, 6 , 337, 7 , 25 6 2.56 k1íče-o 1ave ■ klíče-olaves 2 6 9 , 276 276 269, kn~ž ■ tví /kněží/ knéžství /kněží/ -- saoerdo saoerdotium /saoerdotes/ 1 8 0 , 18J, 18 3 18 9 tium /saoerd otea/ 180, 189, 190, 1 9 0 , 198, 1 9 8 , 218, 2 1 8 , 2)4, 234, 24.5, 2 4 5 , 2.5.5, 255, 269, 2 6 9 , 270, 2 7 0 , 274, 2 7 4 , J.56, 3 5 6 , 370 370 lali.ližat ví obeoné aoerdotiua universa knčžství obeoné -- ■sacerdotiun universale 138-9, 180, 2 3i, .l.e 24.5, 245, J19, 319, JJJ, 333, J4o, 340, J.56, 3 5 6 , )62 362 * ZZ KNDA KNÍNA MATi.J MATĚJ 228 228 KNIPPl:B DOLING Bi'RNABD KNIPPERDOLING BERNARD 3 9 3 ,394 J9J, 394 KLDtOlS RIJSKÍ KLEMENS .lLEliND ALEXANDRIJSKÝ

420 420

KNOX JOHN JOHN KNOX

KODR.ATOS KGDRATOS

361-365 22

koinÓnia koinonia

330.5 0 5 ,1 3307 07 KOLÍN Z CHOTtiiIN MATOUŠ 378,3838.5 KOLÍN Z CHOTĚŘXNYYMATOUŠ 378, 5 Kolín nad nad Rýnem Rýnem129, 133, 129 1 226 133 1 226 Kolín

KOMENSKÝ JAN KOMENSKÝ 306, , 310, 1 %, 315 JAN AMOS AMOS B. B. 306, 307 307, 310, 3314, 31.5, 318, 3 , 320, 323, 3328, 201 386 3322, 2 2 , 323, 2 8 , 38 6 kompakt áta-oomp aotata 2.57, 2 6262', kompak táta-oompac ta ta 257, 2 ', 3 737.5 5, 38 4 , 38385 5 384, 1 koncil-o onoilium koncil-concilium 366, 381 381 366,

123, 0 3 3336, 6 123, 127, 127, l%3-50, 143-.50, 266, 266 1 3 1310, 3.58, 6.5, * * 358, 336 5

koncilia rismus konci1iariamu 3 l% 3 -5 0 , 206, 6 8 , 3 370 70 143-50, 206, 3368, KONgČNÝ MATOUŠ B. B. KONEČNÝ MATOUŠ 30% 304 koni'oae /vyznání /vyznání víry, víry, confssaionee oorďessiones fidei/ fidei/ konfese 307, 310, 310 1 325, 3 2.5 1 307, Apostolio um Apostolioum Cbaloedo nense Chaloedonense Čtyři artikuly Čtyři artikuly

327, 381-2 381-2 327,

156, %%, 1.56 , 213, 213 , 2244,

28-34, %9, 49, 293, 29.5, 310, 28--3%» n, 38 2 310, 3311, 324, 382 776-83, 6 -8 3 , 3319 19 pražsk6 pražské 1136, 36, l 4 l, i51, ls4f 19?> 141, 1.51,

2.5.5, 257, 2.57, 275, 27.5, 383, 383, 384, 386 255, 386

1.54, 197, 247,

první artikul 191, 5 1 - 2 , 22.56, 5 6 , a64_3j 191, 198, 198, 22.51-2, 264-.5, ^267 druhý artikul, artikul, viz viz kalich kalioh druhý třetí artikul artiku.l třetí

ětvrtý 8tvrtý artikul artikul

táborská táborská 1431 1%31 kon1'ese konfese bratrak6 bratrské

1198 98

198, 1 9 8 , 2%% 244

237, 253-%, 2.53-4, 26 260-87, 237, 0 -8 7 , 3384 8% 2.59, 2 5 9 , 384 38%

Svolení ké 1464 Svolení ryobnou rychnovská 1%6% 3384 8% králi vovi králi Vladiala Yladi slav ovi 1.507 1507 38 0 380 Apologie ae l.511 Apologia Soriptur Soripturae 1511 3 0 9 ,, 32.5, 3 2 5 , 397 397 309 Poěet 299, 31%, Počet zz víry víry 1.53.5 1535 299, 3 5 3 , 3 8 3 -3 314, 3.53, 383-.5 Reohenao ha1' t 1.532 Reohensohaft 1532 299, 31%, 36 0 314, 360 kon1'eae konfese 1.5.58 1558 367 367 kont'eae 300, konfese 1.561 156 1 300, 303 303 kont'eae 303, konfese 1.573 1573 303, 378 378 Auguatan Augustana 20%, 300, a 204, 3 0 0 , 303, 303, 30.5, 305, 314, 31%, 322, 322, 33.5, 335, 336, 336, 383, 38 3 38.5, 385, 386 386 Apologie y 33.5 Apologie Auguatan Augustany 335 konfeae an6 382, konfese ret'ormov reformované 3 8 2 , J8.5 385 Helvetak á první 1.516 362 Helvetská první 1536 362 franoous aká 1.5.59 3.5.5-3.57 francouzská 1559 355-357

Antique •t et oonatana oonetana oonf'esaio oonfessio 1562 Antiqua Confessio Bobem.i.o.. Bobemice 1.575 1575 Conf'essio Harmonia oonf'eaaionum oonfessionum 1.581 I5 8 I

)85

303, 3 7 8 .9 1> 3 8 1-7 J03, 378-9 381-7 304

325 269, 32.5 KOIIIR.Ú> KONRÁD Z VECHTT VECHTY VESTFÁLsKÉ VESTFÁLSKÉ 2 6 ^1 1, 2?4 274 26:~ KONSTANTIN VELIKÝ .51, 51, .53-9, 53-9, 173, 208, 270, 2 7 0 , 286, 2 8 6 , 40.5 **05 118, 1 1 8 , 206, 2 0 6 , 2?3, 273, 282, 2 8 2 , 310 310 konstantinismus 1 3 8 , 346, 349, 3.50, 3 5 0 , 40.5, 405, 406 konatantinismus 4, 48, 138, KONSTilTIN KONSTANTIN A METODIJ METODĚJ 289-95 117, 289-9.5 Konstantinopol 6 l, 6.5 6 5 1, 1.5.5 155 61, STARŠÍ 243, 79 KORANDA VÁCLAV STWf 243, 248, 248, 22?9 1313 Korint Korintským epiltoly epištoly 231, 231, 245, 24.5, 382 382 Kostnioe 133 Kostnice 133,1 14.5, 145, 209-213 209-213,1 226• 226, 228, 2230, 3 0 , 26.5, 2 6 5 , 292, ).52, 352, 353, )54 354 kr,lovství království bolí boží 322, 338-9, 34l, 51, 341, 3J.51 364 1 jek 147, Z KRAKOVA MATOUŠ 14?, 189 189 KRAVAŘ PAVEL 361-2 361-2 zZ iau.vd křest 11? 7 ,1 36, kfeat 36, 50, .50, 269, 269, 325-6, 32.5-6, 388, 388, 390, 390, 391 391 KfilŠŤAN Z PRACBJ.TIC PRACHATIC 211 !dlIŠfAH 211 kfíl Kristův Kriatdv 108, 111, 1167, kříž 6 7 , 1170 70, 23.5, 364, 364 1 391 1 234, 235, Kutná 258 JCutn• Hora 2.58 KfJULLOS KYRILLOS ALEXANDREJSKÝ 6 666, , 72-5, ALEXANIIREJSKÝ 72-.5 18181 konfirmace kon:firaaoe

U.CTilTnJS LACTANTIUS 51, .51, 93 93 lai.kos /via též laikos 113, 3 , 131, 134, 71, 2 6 8 , 278 t,1 lid/ 134 1 148, 11?1 1 268, LANDXNI 3 6369 9 LAJIDDJI 3ILVESTR0 SD.VBSTRO

LANGENSTEIN 144, 38? 187 LANGDISTZIN JINDŘICH JINDIJ:CB La 374, 378 la Rochelle Roobelle Lepánto 3 72 Lepanto 3?2

n:x.

118 118

LEV III.

LEIDENSKÝ !..ftDllísrl JAN JAll LÍBANÍOS LIBill:OS sofista aofiata LICINIUS t.J:CDJilJS lid

393 .3 93 70 ?O

54, .54, 57 .57

171 1 190, 190 1 191, 191, 1196, 213 1 214, ll4, 234, 171, 9 6 , 1198, 9 8 , 206, 2208, 0 8 , 213, 234 1 269, 269 1

211, 8218, 337, 339, 33,, 357, 3.57, 2270, 7 0 , 277, 7 8 , 337, lid trojí 222 Lipany 257, 6 2 , 2276, 7 6 , 277 2.57, 2262, 277 4 22 422

36.5 1 389, ,e9, 392, 405 40.5 365,

Litomyl1 Litomyšl

301, 6Ο 301, 3360

Z Z LOBKOVIC LOBKOVIC BOHUSLAV FELIX HASIŠTEJN HASIŠTEJNSKÝ SKÝ

3^

1ogika logika 1ogos logos 1o11ardi lollardi LOMBARDUS LOMBARDUS Londýn

164 164 14, 14, 25, 25, 26, 2 6 , 4J, 43, 45, 45, 46, 46, 56, 5 6 , 61, 6 l, 69, 6 9 , 71, 71 72-5, 80 72-5, 80 1196, 9 6 , 22J9, 3 9 , 3361, 6 l, 3362, 6 2 , 364 364 PETRUS PETRUS 127, 1 5 ( 3342 4 ., 127, 137, 137, 182, 182, 2215, 358 358 LORENC JAN B. 3303 03 LOTZER SE&STIAN SEBASTIAN 3396 96 Lueca 3 6 9 Luoca 369 Lukášovo Lukášovo ••ange1i1.111 evangelium 288 1 162, 287, 288 LUKÁŠ PRAfsKÝ PRAŽSKÝ B. B. 1 0 6 , 259, 259, 261, 2 6 l, 298-9, 2 9 8 -9 , JOO, J06, 309, WÚŠ 106, 300, 306, 3 0 9 , J14, 314 , 3 1 6 , 318, 3 1 8 , 319, 3 1 9 , 320, 320, 321, 3 2 1 , 323, 3 2 3 , 324, 324, 3325, 25 316, 330, 331, 331, 385, • 330, 385, 397 LUPÍČ LUPÁČ MARTIN l49, 309, 3 0 9 , 384 384 149, LUTHER MARTIN 1 3 1 , 133, 1 3 3 , 165, 1 6 5 , 194, 194, 2200, 0 0 , 202, 203, 206, WTHER 131, 259, 202, 203, 20 6, 2 59, 261, *6 1 , 295, 2 9 5 , 298, 2 9 8 , 299, 301, 3 0 1 , 307, 307, 3 1 0 , 32~, 3 2 5 , 330-36, 310, 330-36, 3339, 3 9 , 33414 1343, 343, 350, 352, 360, 3 6 0 , 365, 367, 368, 3 6 8 , 386, 38 6 , 390, 390, 3394, 9 4 , 396, 396, 40 0 , 402 400, 4l, 42, 369 41, Z LTRT l.TRT MIJruLÁŠ MIKULÁŠ 267 267

Lyon Lyon

403 403

NACARD JEAN MACARD

M.lCCBliVSL.LI NICOLÍ» MACCHIAYELLI HICOUI

372

IUIR JOHN J