Synchronicita: skrytá moc zvláštní série náhod 9788073872045, 8073872048

Citation preview

David Richo

SYNCHRONICITA: skrytá moc zvláštní série náhod

Přeložil Václav Petr

Synchronicita:

skrytá moc zvláštní série náhod

David Richo

David Richo

Synchronicita: skrytá moc zvláštní série náhod Tato kmba ani žádná její část nesmí být kopírována,

rozmnožována

šířena bez písemné/w soubíasu vydavatele.

By arrangement with Shambhala Publications, Inc., Horticultural Halí, 300 Massachusetts Avenue, Boston, M A . 02115. © 1998, 2007 by David Richo © TRITON, 2009 Translation © Václav Petr, 2009 Cover © Renata Brtnická 2009 Vydalo nakladatelství TRITON, Vykáňská 5, 100 00 Praha 10 www.tridistri.cz ISBN 978-80-7387-204-5

ani ji

Obsah

Předmíuva

H

Úvod

13

I. Okamžik

jako

moment

hybnosti

20

Co je synchronicita? 20 Množství způsobů, jak se synchronicity projevují . . 24 Příběhy, jež prozrazují synchronicitu 29 Naučme se synchronicitě otevřít 35 Vyklad synchronicit 39 II. Jak se synchronicita dotýká nás a našich vztahů Zkušenosti a události, jež nás sem přivedly Temná stránka Cvičíme mysl, první krůčky Synchronicita a sladění lásky Příběhy, jež odhalují nás i naše vztahy

42 46 51 52 54 59

III. Naše ego a jeho koincidence Jak se oprostit od ega 0 ztrátě a zachování tváře Stručný nástin ega a bytostného Já Jak se rozhodovat nesobecky Prostá koincidence: Šibal a ego Pravidla chování při šibalových návštěvách

65 71 74 78 79 82 87 7

IV. Náš čas a naše místo Jen jeden svět Synchronicity a čas Jak se v daném čase správně zachovat Soulad úsilí a milosti Když se všechno hroutí (asynchronie)

90 90 98 103 108 115

Praxe v čase

118

V. Osud, či poslání? Naplnění našeho poslání Jak poznat, co chceme Osudový příběh Pro náhodu není místo Způsoby předpovídání

122 122 128 132 134 136

VI. Podmínky a krize Danosti lidského života Jak nám to, co se děje, pomáhá Jaké nástroje máme k dispozici Krize: Danost a pobídka Skok do vody Cvičení vyrovnané bdělosti Průvodci, kteří nás přišli vybídnout k cestě Jak si všimnout pomocných sil

143 143 150 155 160 165 167 172 181

VII. Synchronicity v našich snech Jak si sny pamatovat a poučit se z nich Opakující se sny Archetypální sny Práce se sny a aktivní imaginace Zájem a péče o sny

183 188 193 194 197 199

8

VIII. Synchronicity a naše spiritualita Jak uskutečnit lásku Jak se stát smířeným, vyrovnaným svědkem Práce v prázdném prostoru Připravenost ke zrození Prohlášení a zasvěcení

201 208 211 216 222 224

Epilog

228

O autorovi

231

Rejstřík

232

9

Josbovi, mému synovi syncbronicitě (ásky a radosti: ^ »

Již ve věku osmi íet tě příroda naučila nejbfubšímu lidskému paradoxu: V povznesené náladě běžíš ke břebu rybníka, s cbíebem, co sis pečlivě nalámal na kousky kacbnám na míru z tvé tváře září dycbtivé očekávání, a pak propadáš rozčarování a zoufalství: nikde se nezatřpytí jediné bílé pírko. Stojíš před volbou: cbíeba scbovat, nebo kousky do vody vrbnout i tak: nedocbviíné kacbny se mobou vrátit někdy jindy -jednobo dne bez Josbe. Vrba najednou, acb, v tvfcb očícb takové překvapení, ve tváři se zračí oživení! Hejno kacben neomylně přistává klouzavým letem u tvfcb nobou: víc než bys kdy doufal, blíž než bys kdy předpokládal, zčistajasna, jakoby odnikud, jakoby odevšad.

Ať je to tak vždycky, Josbi.

10

Předmluva

Je to už přes deset let, co tato kniha vyšla pod názvem „Neočekávané zázraky: dar synchronicity a jak ho otevřít" (Unexpected Mirades: The Gift of Synchronicity and How to Open It). Od té doby jsem smysluplným shodám okolností (smysluplným koincidencím) porozuměl podstatně hlouběji. Dnes vnímám mnohem zřetelněji, jak synchronicity pronikají do lidských životů a vztahů, a v mnohem větší míře oceňuji výzvu otevřít se osudovým zvratům, přizpůsobit se otáčkám kola života a hledat smysl v událostech, jež se zdají být náhodné. Zvýšená ostražitost a vděčnost za milost tryskající ze synchronicit mne přiměla pustit se do dalšího výzkumu oné tajemné síly, jež se skrývá za výskytem smysluplných koincidencí v životě mém i v živo­ tech ostatních lidí, a tuto knihu přepracovat. Chovám naději, že se mi prostřednictvím revidovaného a rozšířeného vydání podařilo osvětlit, jak se smysluplné koincidence chovají a jak se všechno v jejich důsled­ ku rozvíjí a prozařuje. Lidem z nakladatelství Shambhala jsem hluboce zavázán, že v pro­ jekt neztratili důvěru. Zvláště děkuji svému editorovi, Edenu Steinbergovi, že se dokázal vnímavě naladit na ozvěnu mých náhlých výkřiků a odmlčení. Jeho zásluhou v nich mohl v posledku zaznít mnohem harmoničtější tón. Jak síadce měsíc na tom svahu spí! Sem usednem a dáme tónům hudby nám v sluch se vkrádat. Noc a hebké ticho jsou vzácné ozvučnice harmonií. 11

Sedni si, JessikoJ Ele, nebes krov, jak bustě posázen je skvoucím zbatem! A i to nejmenší z těcb těles tam v svém koktání zpívá jako anděl cberubům budouc věčně mladookfm. Týž souzvuk v nesmrtelnýcb dušícb je. Leč dokud prašné roucbo smrtelnosti je obbafuje, my jej nesfyšíme. - William Shakespeare: Benátský kupec'

* Viz: Benátský kupec, V, 1, str. 275. In: S HAKESPEARE, W. (1983): Komedie, přeložil E. A. Saudek, vyd. Odeon, Galerie klasiků. Praha. (Pozn. překlad.)

12

Úvod

Ted' nadešla ta chvíle a nabádá tě uši nastražit. William Shakespeare: Bouře*

Série nezvyklých shod okolností či podobných událostí nemusejí představovat pouhou náhodu, nýbrž smysluplnou koincidenci. Právě tahle synchronicita nás může vmanévrovat do nastáva­ jících životních změn a přimět nás změnit úhel pohledu. Synchronní události nás nabádají věnovat pozornost tomu, co se na naší životní pouti děje či co se teprve stane. Šokující události se proto mohou pro­ měnit v milosrdné přechodné fáze, oddechové zastávky před krokem vpřed. Uvědomíme si, že lidé, místa a události nám v našem životě ukazují, co bychom měli vědět a kterou cestou bychom se měli vydat. Všichni a všechno tvoří v našem životním příběhu součást osnovy, podle níž se všechno seběhne; není čeho se obávat. Pozorně se zamys­ leme nad smyslem svého poslání a vykročme za ním s rozvahou, bez odporu, nestěžujme si, nehořekujme nad osudem. Pokud život podřizujeme čistě osobním plánům, můžeme - bez ohle­ du na inteligenci, okázalost či omezenost svých představ - promeškat spoustu překvapení. Nevšimneme si třeba, že se nám otevírají brány

SHAKESPEA­

* Orig. Tbe bouťs now come; Tbe very minuté bids tbee ope' tbine ear! Viz: RE, W. (2007): Bouře, přeložil Martin Hilský, vyd. Atlantis. Brno. (Pozn. překlad.)

13

Synchronicita: skrytá moc zvláštní série náboá

za nimiž se nabízí navázání nových vztahů, jež nás posléze promění a uhnětou z nás umělecká díla. Život řízený opatrným rozumem nemu­ sí postihnout všechny odbočky a zvraty, jež vedou k uvolnění osobní kreativní energie, či střety sil, jež z nás činí výjimečné jedince. Dejme tomu, že všechno se v našem životě odvíjí přesně tak, jak jsme zamýšleli. Pak náhle někoho potkáme či něco objevíme či nás zastihne nepředvídaná událost či si sáhneme až na dno - a celý svět se nám otočí naruby. Nakonec se vydáme vstříc něčemu úplně jinému. Tyhle nečekané příhody ovlivnit nemůžeme. Jsou to síly synchronicity, jež z člověka dělají toho, kým vskutku je - a kým měl být vždycky. Synchronicita představuje ohromující, někdy tajuplné setkání vněj­ šího světa s vnitřním Já. Ve vnějším světě se přihodí něco, co přesně odpovídá naší okamžité potřebě a co nám ukáže, že lidská podstata a matka příroda zastupují dvě strany téže mince. Každé roční období přináší přírodě přesně ty ekologické podmínky, jež si země vyžaduje pro zdárný vývoj. S lidskými životy je to stejné. Vždycky se snažíme najít to, co potřebujeme. Je to nutné v zájmu osobního vývoje psychic­ ky zdravých a duchovně vnímavých bytostí. Synchronicita se během vývoje dostavuje jako pomocná síla, která člověku asistuje při hledání sebe sama a která mu poskytuje i schopnost pomoci ostatním, aby se našli i oni. Přispívá tudíž k radostnému naplnění osobního poslání v prozářeném světě, prahnoucím stále více a více po světle.* * Zde je třeba předeslat, že v Richově knize se přísně rozlišuje mezi výrazy fate a destíny. Ačkoli se oba tyto anglické pojmy běžně vnímají jako synonyma (často i v angličtině) a do češtiny se až na vzácné výjimky překládají výlučně jako „osud", významem odpovídá českému „osudu" pouze výraz fate, což je osud, k jehož (často tragickému) naplnění je (víceméně bezbranný) člověk pasivně „nesen" (či „vlečen"). Destiny bychom měli naopak chápat (a tudíž i překládat) jako „určení" či „poslání" či alespoň jako „osudové poslání" (tedy jako osud, na jehož naplnění se člověk aktivně podílí, k němuž směřuje vědomě a ze své vlastní vůle). Caři Gustav Jung ve své práci Wirkíicbkeit der Seeíe (1934, později „Sebrané spisy" (Gesammefte Werke) 17, str. 140) toto „určení" či „poslání" jasně vymezuje: „Pravá osobnost má vždycky vnitřní určení a věří v ně, má k němu pístis (důvěru, víru, p. p.) jako k Bohu, přestože by obyčejný

14

Úvod

Synchronicita stírá hranici mezi námi a přírodou, smazává předěl mezi normálním ěasem a věěností. Zdůrazňuje okamžiky, kdy se v zá­ kladech našeho bytí projevuje věčnost. Pokud se s důvěrou otevřeme, můžeme se od těchto základů odrazit, můžeme po nich kráčet. Zvolme taneční krok, žádný formální balet, spíše veselé hopsání, někdy nepa­ třičné či dokonce neuctivé. Ve skutečnosti všechno, co se nám děje, je synchronicita. Všechno se může dokonale přizpůsobit našemu postu­ pu, krůček za krůčkem vstříc naplnění našeho skrytého potenciálu. Většina z nás si svoje omezené schopnosti uvědomuje, svůj neome­ zený potenciál však spíše nevnímáme. Tímto potenciálem je bytostné Já,* energie univerzálně a za všech okolností láskyplná, bystře rozli­ šující s moudrostí věků, překypující léčivou mocí. Pokud se v nás tyto dřímající síly probudí a uvedou do chodu, přizpůsobíme se ve svém jednání tomu, co je v nás nejlepší. Duchovní síly však mohou zůstat v rámci psýché spícími obry, nikdy se v našich činech nemusejí proje­ vit. Naše poslání se pak naplnit nemusí, celý život nás může sužovat pocit, že se nám něčeho nedostává. Jenže právě proto se hlásí o slovo synchronicita. Snaží se nás probudit, naplnit. Synchronicita nás upozorňuje, že svět nám řídí život tak, aby se sla­ dil s potřebami naší vnitřní pouti. Tuto skutečnost reflektuje i úvodní citát z Benátského kupce: „Týž souzvuk v nesmrtelných duších je." člověk řekl, že je to jen individuální pocit poslání. Toto vnitřní určení však působí jako Boží zákon, jemuž se nelze zpronevěřit. Skutečnost, že mnozí na vlastní cestě zahynou, neznamená pro toho, kdo má vnitřní poslání, nic. Musí být poslušen vlast­ ního zákona, jako by to byl démon, který mu našeptal nové, neobvyklé cesty. Kdo má poslání, kdo naslouchá hlasu nitra, ten je povolán." Viz: Caři Gustav IUNG: Osud, smrt a obnovení (přeložila lana Vašková), str. 236. In: JUNG, C. G. (1995): Člověk a duse (citáty z díla C. G. Junga vybrala Jolande Jacobi, z něm. orig. Psycbologiscbe Betracbtungen, pův. Curych 1945, přeložili Karel Plocek, Alena Bernášková, Ludvík Běťák, lana Vašková); 277 s., vyd. Academia. Praha. (Pozn. překlad.) * V překladu dvou ústředních jungovských pojmů celé knihy se držíme jednak výrazu „ego", neboť je pro účel této knihy důležitý a vhodnější než „já" nebo „šelf", a vžitého pojmu „bytostné já", protože je zde rovněž vhodnější - a nesporně srozu­ mitelnější než „Self" či „Selbst". (Pozn. překlad.)

15

Syncbwnicita: skrytá moc zvláštní série nábod

Synchronicity jsou neobvyklé, neočekávané, lidské ego je neumí vytvo­ řit, neovládá je.* V tomto smyslu synchronicity představují zázračné propojení mezi námi a událostmi ve světě. Jde o typ zázraků, jež ne­ můžeme nijak přivodit, pouze je můžeme uvítat a slíbit jim, že mohou přebývat v dosud uzamčených pokojích naší duše. Tím dáme najevo, že moc koincidence respektujeme. Její zásluhou se otevřeme mnoha divům. Na následujících stránkách si povíme, jak k tomu dochází. Lidský organismus je vybaven léčivými silami. V našem nitru se skrývají tři milosti, tři kompetentní a vysoce zdatní ranhojiči. Prvním z nich je vnitřní lékař - milost těla. V případě úrazu se přiřítí na scé­ nu. Když se řízneme do prstu, přispěchá s krevními destičkami, aby zastavil krvácení, s bílými krvinkami, aby zabránil infekci. Můžeme s ním spolupracovat, ránu si omýt a ovázat - to jsou dovednosti, jež vyčteme z příručky první pomoci. Obsahujeme též vnitřní psycholožku - milost naší psýché. Psycho­ ložka ví, jak nám pomoci v případě vnitřní citové újmy. Když proží­ váme duševní otřes z bolestné ztráty, přispěchá na kritické místo se slzami žalu. Můžeme aktivně spolupracovat, oddat se svému smutku a důvěřovat vnitřní psycholožce, že nám vybere vhodný program, * Snad nejtypičtějším příkladem synchronicity je následující Jungova příhoda. Carl Gustav Jung píše (str. 358): „Dne 1. dubna 1949 dopoledne jsem si poznamenal nápis, v němž se jednalo o postavu, která byla nahoře člověk a dole ryba. K obědu byla ryba. Kdosi se zmínil o zvyku aprílových žertů (v němčině i angličtině se „aprílový žert" řekne „aprílová ryba"). Odpoledne mi ukázala má někdejší pacientka, kterou jsem už několik měsíců neviděl, několik velmi působivých obrázků ryb. Večer mi kdosi ukázal výšivku, která zobrazovala mořské obludy a ryby. Hned nato jsem brzy ráno spatřil svou bývalou pacientku, s níž jsem se setkal poprvé po deseti letech. Noc předtím se jí zdálo o velké rybě. Když jsem tuto sérii po několika měsících použil ve větší práci a právě jsem dokončil zápis, odebral jsem se před dům k jezeru, kde jsem již toho rána několikrát byl. Na jezerním molu teď ležela stopu dlouhá ryba. Jelikož tam nikdo nemohl být, nevím, jak se tam ryba dostala." Viz: Jung, C. G. (1997): 0 synchronicitě, str. 357-372. In: C. G. Jung: Vfbor z díla, sv. II: Archetypy a nevědomí (z německého originálu Archetyp und Unbesmsstes přeložili Eva Bosákova, Kristina Černá a Jan Černý); 437 s., Nakladatelství Tomáše Janečka. Brno. (Pozn. překlad.)

16

Úvod

dokonale nakalibrovaný pro jakoukoli krizovou situaci. V zájmu vyšší účinnosti a urychlení se musíme programu podřídit. Nakonec si jistě vzpomeneme na známého „strážného anděla". To je náš vnitřní kněz, náš duchovní průvodce - milost duše. Je obeznámen s naším kompletním itinerářem pro cestu životem a může nám po­ skytnout vše, co k cestě potřebujeme. Pečuje o naše synchronicity, sny, intuice, obrazotvornost, spontánní kreativitu, ale i o náhlá prohléd­ nutí a další duchovní dary. Spolupracujme s ním svědomitě a pozorně, abychom mohli jednat ve shodě se svým posláním. 0 této spolupráci pojednává předložená kniha. Fyzická práce vede k potěšení ze zdraví, psychologická práce k ra­ dosti z odpovědného způsobu života a z efektivních mezilidských vztahů. Duchovní práce vede ke štěstí, jež prýští z univerzální lásky. Naším úkolem je ve všech třech sférách synchronizovat naučené do­ vednosti s vrozenými prostředky. V tom spočívá tanec - ve sladěných pohybech úsilí a milosti, jež umělecky dotvářejí rovnici lidské celosti. Osobní síla spočívá v nezlomné a neporušitelné víře, že ony tři milosti v naší psýché přebývají a aktivně působí. Stejně aktivně působí - či spíše si hraje - synchronicita. Mým osobním životním posláním psychoterapeuta, učitele a spiso­ vatele se stalo upozorňovat na přítomnost tohoto zřídla v nitru nás všech. Svoje knihy - a zvláště tuto konkrétní knihu - jsem pojal jako manuály, jež by mohly naší vnitřní psycholožce a vnitřnímu knězi pomoci v jejich velkolepé práci. Chovám naději, že se vám podaří vybu­ dovat si důvěru ve spolehlivost vnitřního světla a vypěstovat si v sobě dovednosti, které mu umožní vámi proudit a skrze vás se uskutečnit. V knize se naučíme, jak rozpoznávat synchronicity v událostech každodenního života, v obrazotvornosti i ve snech. Zvýšená ostraži­ tost nás povede k citlivému vnímání všeho, co se rodí ve skrytých hlubinách nevědomí. Tehdy pochopíme rozhodující význam načaso­ vání ve všem, co děláme. Na následujících stránkách se budu držet Jungovy koncepce aktivní imaginace, praktik tibetského buddhismu

Synchronicita: skrytá moc zvláštní série náhod

a dalších technik a nauk, jež nám pomáhají fenomén synchronicity přiblížit a těžit z něj. I když se Jungova myšlenkového systému držím velmi pevně, mým záměrem není kopírovat Jungovy názory, nýbrž ukázat, co se stane, když výsledky jeho práce porovnáme s dalšími tradicemi lidské moudrosti - s buddhismem, transpersonální psycho­ logií a mystickou formou spirituality* Tato kniha vás v neposlední řadě naučí „ěísť synchronicity ve vlastním životě. V důsledku toho se dozvíte: Jak interpretovat sérii podobných událostí. Jak se otevřít pomocným silám, které vás obklopují. Jak se zbavit obav, jež vám mohou zabránit stát se sami sebou. Jak nakládat s osudem a jak se účastnit svého vlastního poslání. Jak rozeznat správný čas od nesprávného. Jak při rozhodování využít kreativní imaginaci. Jak si cenit snů a učit se z nich. Jak integrovat činnost psychologickou a duchovní. Jak žít v souladu se svými nejhlubšími potřebami a tužbami. * Marie-Louise von Franz výstižně shrnuje Jungovu představu takto: „Jung defino­ val synchronistické události jako tvůrčí akty. Synchronistická událost je akauzální, a tudíž lze říci, že je tvůrčím aktem. Jung věřil v creatío continua stejně jako někteří moderní fyzikové, kteří věří, že ve světě, kde žijeme, existuje místo, kde čas od času vznikají nové věci. A synchronistická událost je aktem stvoření nového. Čínská mysl to pokládá za samozřejmé, protože Číňané přemýšlejí pouze v synchronistických termínech, a synchronistické události pocházejí z onoho bodu, z oné díry, kde se setkává nebe se zemí. S tím souvisí krásná čínská myšlenka, že se člověk může dostat díky naprosté upřímnosti na místo, kde nebe i země tvoří svým nevyzpytatelným způsobem, bez dvojakosti. Pokud se někdo oprostí od všech iluzí, které vytváří svět běžného já (ega), a vejde s naprostou upřímností do sebe, dostane se do středového bodu, kde se odehrává kosmické tvoření." Viz str. 146 v knize: von FRANZ, Marie-Louise (2001): Věštění a synchronicita (z anglického originálu On Divination and Syn­ chronicity: the psychology of meaningfuí chance přeložili Kristina Černá a Jan Černý), 153 s., Nakladatelství Tomáše Janečka. Brno. (Pozn. překlad.)

18

Úvod

Předložená kniha vám pomůže všimnout si zázraků, jež se ode­ hrávají kolem vás i ve vás. Nabídne vám vzrušující a přesto prostý program, jehož zásluhou pocítíte vědomí vlastní síly a duchovního propojení. Schopnost vnímat synchronicity z vás učiní hlouběji za­ ložené jedince, zvláště když si uvědomíte, že skryté významy vašeho osobního životního příběhu a světa jsou totožné. Tento typ bdělosti vás povede k synchronizaci, melodizaci, harmonizaci hudby ve vaší duši s rytmy kosmických sfér, neboť tyto sféry pochopitelně vytvá­ řejí nedílnou jednotu. V tom spočívá podstata pasáže z „Benátského kupce", zde přetištěné v předmluvě, na niž se během výkladu budeme stále odkazovat. Představuje dokonale výstižné a výmluvné vyjádření všech myšlenek, o nichž kniha pojednává. Synchronicity nám dokazují, že život spočívá v něčem, co nelze připsat na vrub pouhé náhodě. Vzhledem k tomu, že k souvztažným událostem dochází, aniž bychom je mohli ovlivnit, věříme, že ve hře je něco, co z nás činí něco víc a co činí něco víc i ze světa samotného. Nevíme jen, co to je, a nevíme, ani jak to působí. Nám lidem bylo svěřeno drahocenné a výlučné poslání: doprovo­ dit světlo a lásku na cestě do tohoto světa. Představujeme něco jako čestný doprovod v dlouhém procesí praotců a jejich stoupenců, kteří se - stejně jako my - po této cestě ubírali už od nepaměti a jsou Zde přítomni vždycky ... svoje životy jsme zasvětili očekávání velikého dne, veliké bitvy ěi ve­ likého mocného skutku. Takové vnější završení však není dáno mnoha lidem a není ani nutné. Dokud bude naše bytí v bíoubi pozorného srdce tíhnout k duchu obsaženému ve všem, onen duch Z našeho skrytého, bezejmenného úsilí povstane... Z rukou, jez se starají o velkolepé Promě­ ňování, a z rukou, jez pracně hnětou těsto, vzchází táž Hostie. - Pierre Teilhard de Chardin

19

I. Okamžik jako moment hybnosti

Co je synchronicita? „Synchronicita" je termín zavedený Carlem Gustavem Jungem pro shody okolností, jež nespojuje kauzální vztah příčiny a účinku, ale spíše smysluplnost.* Tyto koincidence ovlivňují běh na­ šeho života, my je však ovlivnit nemůžeme. Jung spatřoval vládnoucí hybnou sílu veškeré lidské zkušenosti a celých lidských dějin spíše v těchto smysluplných koincidencích než v prostých náhodách. Za osudem kolektivním i za osudy jednotlivců se skrývají synchronicity. * Caři Gustav Jung (1875-1961), psycholog, psychiatr, filosof a bezesporu jeden z největších západních myslitelů moderní doby. Proslulá práce o synchronicitách vyšla původně německy - Syncbronizitat aís eín Prinzip akausaíer Zusammenbánge, 1952 a Uber Syncbronizitat, 1952 - a v roce 1967 v osmém svazku sebraných spisů nazvaném Die Dynamik des Unbewussten - v Americe vyšel svazek o sedm let dříve. Viz: JUNG, Carl Gustav (1960): Synchronicity: an acausal connecting principle, str. 417-531. ín: Carl Gustav IUNG: Tbe Structure and tbe Dynamics of tbe Psfcbé, Collected Works, Vol. 8 (z německého originálu přeložil R. F. C. Hull); 596 s., Bollingen Series 20, Pantheon Books. New York. Český čtenář se mohl s Jungovou představou seznámit ve Výboru z díla - Viz: JUNG, Carl Gustav (1997): O synchronicitě, str. 357-372. In: Carl Gustav JUNG: Výbor z díla, sv. 2: Arcbetypy a nevědomí (z německého originálu Archetyp und Unbesvusstes přeložili Eva Bosákova, Kristina Černá a Jan Černý); 437 s., Nakladatelství Tomáše Janečka. Brno. (Pozn. překlad.)

20

Okamžik jako moment hybnosti

Obvykle si synchronicity všimneme a vnímáme ji jako něco taju­ plného. Když ji vnímáme pozorněji, uvědomíme si, jak se náš osud odvíjí a jak se k němu postavit. Nástup synchronicity indikuje, že se načasování událostí svázalo s neviditelnou sítí souvislostí. Z osobního hlediska nám synchronicita naznačuje nové výzvy, poučuje nás o tom, co bychom měli vědět. Synchronicity působí i ve světových událostech a podporují rozvoj lidstva. Do synchronních událostí lze zahrnout smysluplné koincidence, vazby a odkazy, souvztažné korelace, konvergence či korespondence, jež nás mohou vést, varovat nás či nás utvrzovat ve správnosti na­ stoupené cesty. Synchronicitu lze spatřovat i v sérii podobných udá­ lostí či zážitků. Může se projevit v jediné překvapující události, která spustí řetězovou reakci. Vždy jde o cosi neočekávaného a v preciznos­ ti spojitostí a projevených významů i kuriózního. Proto synchronicitu nelze vnímat jen jako náhodnou shodu okolností. Když k ní dojde, zdánlivě náhodné události naváží vzájemnou spolupráci a vymodelují takové spojitosti, jež jsou pro osobu, jíž se stanou, smysluplné. Jung psal o „akauzálním spojovacím principu", v němž se události propojují na základě smyslu, ne příčiny a účinku v tradičním slova smyslu. Kvantová fyzika dokazuje, že je možné vzá­ jemně korelovat naprosto izolované události, mezi nimiž neexistuje jediný přímý kauzální vztah. To, jak se věci dějí a k čemu dochází, vytváří pole vědomí, v němž se smysluplné koincidence odehrávají. Co je smysluplnost a co koinci­ dence? Smysluplnost nastává, když nás událost či zážitek vědomého života vystaví kontaktu se silami nevědomí, jež nás vedou k naplnění osudového poslání. Osudové poslání je cokoli, co nás vede ke zrození, smrti, nalezení životního smyslu či k probuzení duchovního vnímání. Koincidence představuje vazbu mezi dosud nepropojenými realitami. Synchronicita spojuje to, co se děje mimo nás, s tím, co se odehrává v našem nitru. V podstatě nám naznačuje, že mezi světem venku a uvnitř, tj. mezi vnitřní a vnější realitou, neexistuje žádný předěl, 21

Synchronicita: skrytá moc zvláštní série náhod

nýbrž nepřetržitá souhra, interakce. V tomto smyslu představuje syn­ chronicita duchovní událost. Poukazuje na nedílnou jednotu lidské, přírodní a božské reality. „Synchronicita" je termín vytvořený z řeckých slov syn čili „spojený s" - znamená tedy souvislost, spojitost - a cíjronos čili „čas". Synchro­ nicita tudíž představuje vhodně načasované jednotící propojení, kdy nám korespondence mezi dvěma událostmi začne náhle být zřejmá. Jednotící vazba sice existovala vždycky, ale bezprostřední smysluplná koincidence se postarala o to, že ji zviditelnila právě tady a teď. Uvedu příklad: chlapec a dívka, co se přátelili jako děti, ztratili kontakt. Po­ tkali se až jako dospělí, zcela náhodně, a brzy poté se do sebe zamilo­ vali. Smysluplná koincidence spočívá ve skutečnosti, že si byli souzeni vždycky, ale potkali se až ve chvíli, kdy byli připraveni si to uvědomit a patřičně se podle toho zařídit. Koincidence se obvykle týká události, jež se váže ke specifickému okamžiku - když třeba dorazím na scénu zločinu právě včas, abych někomu zachránil život. Smysluplné spojitosti a korespondence se také mohou vyvíjet, mohou nám nepřetržitě bít do očí, a přesto si jich často vůbec nevšimneme. Můj duchovní otec mne například provázel celé dětství, sloužil mi jako průvodce a vzor, až jsem poslé­ ze pochopil, že chci svůj život rovněž zasvětit službě a spiritualitě. Svět synchronicity tudíž zahrnuje jak nenadálá a šokující probuzení ve zlomku okamžiku, tak poklidnější prozření dlouhodobého cha­ rakteru. Obyčejná shoda okolností nemusí představovat synchronicitu, ale prostě jen synchronizaci, tj. simultánnost. Rozdíl mezi synchronicitou a synchronizací osvětlím na následujícím příkladu. Původně jsem se bál potápět. Když jsem jednou u bazénu sledoval tatínka, co svého synka učil potápění, hluboce mne ovlivnila otcova něžnost a ušlechtilost, s jakou se sám potápěl. Díval jsem se, učil a strach mě opustil. Jednalo se o prostou shodu okolností, synchronizaci potře­ by a zdroje. Později jsem se potápět naučil, sebedůvěra mi vzrostla 22

Okamžik jako moment hybnosti

a nakonec se ze mne stal učitel potápění. Založil jsem potápěčskou školu a dokonce jsem pomohl nadějnému olympionikovi. Tahle na­ plňující práce má svoje kořeny v tajném pozorování a experimen­ tování u bazénu. Z původního pozorování se stala synchronicita. Vždycky jsem byl určen k tomu, abych se potápěl; zjistil jsem to v jediném, konkrétním okamžiku. Z prchavé skutečnosti se stala existenční realita, tady a teď. Navíc jsem později zjistil, že potápění v podobě skoků z vysokého útesu představovalo ve starověku ja­ kousi primitivní formu křtu, iniciační mystérium, jež symbolizovalo skok do neznámých vod znovuzrození. Toto zjištění jen posílilo moji důvěru v duchovní činnost. Dnes mne výše zmíněná synchronici­ ta ovlivňuje mnohem hlubším způsobem, její laskavá milost přede mnou vyvstává v mnohem zřetelnějších obrysech. Vstoupil jsem do říše zázraků. K synchronicitě nemůže nikdy dojít v důsledku vědomého zásahu ega, neboť jde o fenomén milosti, o vstup transpersonálního světa do našich domovů. V té chvíli se projeví odvěká jednota mezi psycho­ logickým a duchovním, myslí a vesmírem, mezi vámi a mnou, námi a vším ostatním. Dochází k tomu, když se cosi z nevědomí chystá proniknout do vědomí. Carl Gustav Jung popsal synchronicitu jako „akauzální, avšak smysluplný vztah mezi fyzickými a psychickými událostmi... zvláštní případ akauzálního řádu..., kdy se z vědomé posloupnosti stává simultánnost... při synchronicitě znamenají události v prostoru a čase něco víc než jen pouhou náhodu". Synchronicita tudíž představuje opak příčinného vztahu, neboť propojení v jejím případě zajišťuje smyslu­ plnost, nikoliv lineární kauzalita příčiny a účinku. Vzhledem k tomu, že se bytostné Já - rozsáhlejší forma života v nás a ve vesmíru, která přesahuje ego a izolovanost - neváže na lineární čas, může využít jiný model posloupnosti. Místo toho, aby účinek následoval za příčinou, může k určitým věcem docházet současně. V bezčasovém světě psýché je lineární posloupnost nahrazena simultánností. Pro tuto alternativu 23

Synchronicita: skrytá moc zvláštní série náhod

se právě používá výraz synchronicita. Když se řekne, že něco přesahu­ je kauzalitu na principu příčiny a účinku, znamená to, že jde o něco, co se egem ovlivnit nedá a co představuje další záchytný bod pro odhalení aktivního působení bytostného Já.

Množství způsobů, jak se synchronicity projevují Synchronicity se nabalují kolem významných událostí, osobních i historických. Jejich důsledek lze vnímat pozitivně i nega­ tivně. K množství smysluplných koincidencí například došlo, když se potopil Titanic či při atentátu na prezidenty Lincolna a Kennedyho. Někteří cestující si zamluvili místo na Titaniku, i když se plavby zú­ častnit nechtěli, jiní nakonec na Titanic nenastoupili, další se zase plavili místo někoho jiného, někteří zrušili rezervaci, protože tušili nebezpečí. Množství koincidencí se objevilo v případě atentátů na prezidenty Lincolna a Kennedyho. U obou se svědkem tragédie stala prezidentova manželka, oba nástupci v prezidentském úřadě se jme­ novali Johnson a oba původně v senátu reprezentovali Jih. Oba aten­ tátníci byli zabiti dříve, než mohlo dojít k soudnímu procesu. Booth zastřelil Lincolna v divadle a uprchl do obchodního skladiště, Oswald pálil na Kennedyho z obchodního skladiště a uprchl do divadla.* * Prezident Abraham Lincoln byl zastřelen 14. dubna 1865 ve Fordově divadle. Vra­ hem byl herec John Wilkes Booth, jehož za několik dní zastřelili vojáci. Lincolnovým nástupcem v prezidentském úřadě se stal Andrew Johnson. Prezident John Fitzgerald Kennedy byl zastřelen dne 22. 11. 1963. Vrah, Lee Harvey Oswald, byl po dopadení zastřelen majitelem nočního baru Rubym. Po Kennedym nastoupil do prezidentské­ ho úřadu Lyndon Baines Johnson. Často se v této souvislosti upozorňuje na další neuvěřitelnou koincidencí - v den atentátu na JFK zemřeli (samozřejmě nezávisle na sobě) dva nezapomenutelní spisovatelé - Clive Staples („Jack") Lewis a Aldous Huxley. (Pozn. překlad.)

24

Okamžik jako moment hybnosti

Uveďme si příklad z běžného života. Norma si na večírek objedná červené šaty, ale jsou jí doručeny šaty černé. Už se chystá volat do ob­ chodu a upozornit na omyl, když tu zazvoní telefon. Sestra oznamuje: „Matka zemřela. Přijeď na pohřeb." Norma si původně myslela, že si svůj život řídí sama, domnívala se, že ví, co se může stát a co potřebuje. Syn­ chronní událost ji přesvědčila o opaku, upozornila ji, co se v příští chvíli stane - něco mnohem závažnějšího. Součástí synchronicity je ohromení, že může náhle dojít k čemusi neplánovanému a nechtěnému. Synchronicity rovněž působí přímo či symbolicky skrze sen, intuici či předtuchu. Mohou něco vypovídat o smyslu dané životní situace a možnosti jejího řešení. Synchronicity se objevují ve snech, odhalují, co se ve skutečnosti už stalo či k čemu má ještě dojít. Lincoln atentát prožil ve snu týden před tragédií. Množství synchronních koincidencí se projevuje ve snech a astrologických předpovědích. Posloupnost životních událostí konstituuje vnější řád naší existence. Vnitřní řád se projevuje ve snech a synchronicitách, jež prozrazují skry­ tý akauzální řád bytí. Náhlé případy intuice či okamžiky projevení prav­ dy lze chápat jako synchronní, neboť reprezentují interpretační chvíle, kdy se zviditelňuje hlubší smysl života. V daném okamžiku vhledu je úkolem intuice odhalit rozsáhlé pole možností. Intuice tak představuje odrazový můstek pro uvolnění nezměrného vnitřního potenciálu. Synchronicitu lze vnímat i ve skutečnosti, že v rámci lidských dějin existuje tendence činit podobné objevy přibližně ve stejné historické době. Vzpomeňme na teorii „morfické rezonance", navrženou biologem Rupertem Sheldrakem. Opice na různých ostrovech přišly se stejným nápadem: omývat si brambory před konzumací. Došlo k tomu téměř současně, i když si jednotlivé opičí tlupy nemohly danou informaci sdělit.* Přírodní svět disponuje vazbami, jež transcendují čas a pros­ tor. V nich právě synchronicity přebývají. * Sheldrake použil .fenomén sté opice", který popsal Lyall Watson v roce 1980 u populárního makaka červenolícího {Macaca fuscata) z japonských ostrovů. Jedna

25

Synchronicita: skrytá moc zvláštní série náhod

Synchronicita na sebe může vzít podobu koincidence psychické­ ho vnímání a simultánních událostí, jak se stává v případech tzv. mimosmyslového vnímání (ESP - extrasensory perception). Do této kategorie spadají i předtuchy Carl Gustav Jung uvedl příklad takové synchronní předtuchy u jednoho svého pacienta, který trpěl četnými fobiemi. Během terapie se všech fobií zbavil - až na strach kráčet po venkovních schodech. Pacient později zemřel, zasažen při pouliční pře­ střelce zbloudilou kulkou, která se odrazila od venkovního schodiště. Šlo tudíž nakonec o synchronicitu, předtuchu významné skutečnosti, nikoliv o fobii. (Nebo by se dalo říci, že fobie fungovala jako dlouho­ dobý prostředek sebeobrany!) Déjá vu představuje klamnou víru, že to, co se děje v současnos­ ti, jsme už kdysi prožili. (Jistě, kdyby se to opravdu stalo, šlo by 0 vzpomínku, ne o déjá vu.) Déjá vu se však rázem mění v synchro­ nicitu, jakmile smysluplně navazuje na cosi v minulosti, co v naší psýché zůstává neuzavřené a náhle se vehementně dožaduje pozor­ nosti. Někdy se synchronicita skládá jako střípky celé dny, měsíce či roky. Když jsem před několika málo lety zdolával hory na Krétě, všiml jsem si ozvěn a tajuplných rezonancí větru. Náhle jsem si uvědomil, že se v nich ozývá hlas. Za měsíc jsem šplhal na vrcholek hory Sinaj a vzpo­ mněl jsem si, jak Mojžíš zaslechl hlas, kvůli němuž se na tuto horu vydal. „To musel být hlas, který jsem zaslechl v krétských horách," pomyslel jsem si. Toho večera jsem se posadil u úpatí Sinaje s otcem Pavlem, jedním z mnichů kláštera sv. Kateřiny. Mnich pronesl: „Hory mladá samice se naučila mytí brambor pokrytých pískem jako první. Když počet opic, které to po ní zopakovaly, dosáhl určitého kritického množství, přijaly metodu za svou i opice na sousedních ostrovech. Sheldrake uvádí i zajímavý případ s roz­ vážením lahví mléka ve Velké Británii. Ve 20. letech minulého století zjistili lidé v Southamptonu, že čepičky od lahví ponechaných při rozvážce na prahu dveří, jsou stržené a z lahví je upito. Dělaly to sýkorky. Jev se začal šířit po celé Británii, a to 1 tam, kde se u místních populací sýkorek objevoval nezávisle, tedy bez kontaktu s populacemi, jež se triku naučily. (Pozn. překlad.)

26

Okamžik jako moment hybnosti

se modlí." V té chvíli jsem zakusil pocit, jako by hlas hory mluvil ke mně - jako by chtěl, abych ho slyšel či dokonce abych v něm rozpo­ znal hlas svůj. Naše vyslyšené modlitby představují další projev synchronici­ ty, neboť naplněné modlitby jsou právě ty, co se shodují s naším posláním. Některé případy zázraků popisované v náboženských tradicích mohou rovněž patřit mezi synchronicity. Tak třeba v pří­ běhu o exodu Izraelité dorazí k Rudému moři právě ve chvíli, kdy větry vanou tak, že jim umožní volný průchod. K nemalému zdě­ šení Egypťanů se pak vody opět uzavřou. Pro Židy se tudíž jednalo o synchronicitu, pro Egypťany o asynchronii - „čas se vymknul ze svého řádu". Synchronicita reprezentuje dokonalý paradox, neboť paradox před­ stavuje zřetelný, nicméně reálný rozpor. Zjevný rozpor existuje mezi mnohostí a jedinností. V případě synchronicity se však dvě události stávají z významového hlediska událostí jedinou. Existenční projevy dvou okolností, jedné vnější, druhé vnitřní, disponují přesně stejným smysluplným designem. Obdobu najdeme ve středověkém bylinkářství. „Pravidlo o znameních čili signaturách"* se vztahovalo k podob­ nosti konkrétních rostlin konkrétním částem lidského těla. Věřilo se, že schopnost dané rostliny uzdravovat určitý lidský orgán vyplývá právě z její podobnosti tomuto orgánu. Jako další příklad může po­ sloužit homeopatické „pravidlo podobnosti": člověk se uzdravuje tím, co ho sužuje. V obou případech představují přímou jízdenku k celosti podobnost a symetrie. Synchronicita bývá vždy omračující, někdy tajuplná. Když se projeví, může se naše vnímání „jiného světa" stát indikátorem, že

* Toto zajímavé pravidlo pochází od slavného lékaře, přírodovědce a alchymisty Paracelsa ( 1 4 9 3 či 1 4 9 4 - 1 5 4 1 ) . Viz MANN, John: Murder, Magie, and Medicíně, česky vyšlo jako Jedy, drogy, léky v naklad. Academia. Praha 1996, přel. Jindřiška Šatavová. (Pozn. překlad.)

27

Synchronicita: skrytá moc zvláštní série náhod

z hlubin naší psýché pronikají do vědomí archetypové významy* V tom může spočívat i náboženská zkušenost, kdy obvyklým vědo­ mím pohne dotyk transcendence. V knize „Vzpomínky, sny reflexe" Carl Gustav Jung mimo jiné píše: „Jediné události v životě, jež konec­ konců stojí za řeč, jsou ty, kdy do tohoto světa pomíjivosti vtrhne svět věčnosti." Archetypové kolektivní Já lidstva je polem nepřetržitých možností v čase a nekonečných možností v prostoru. Jeho potenciál spočívá v nezměrném rezervoáru lásky moudrosti a moci uzdravovat v jed­ notlivých lidech a v přírodě jako celku. Uskutečnění tohoto potenciálu v našem nitru vyžaduje od našeho ega tři závazky: milovat velkory­ se, transcendováním logických kategorií získat přístup k intuitivní moudrosti a prostřednictvím zapuzení touhy po odplatě vnést do světa a mezilidských vztahů vyváženost a usmíření. Synchronicita přináší poselství vyššího Já egu; radí mu, jak závazky realizovat, a po­ skytuje mu i příležitosti k praktickému nácviku. Synchronicity odhalují hlubokou podstatu účelu a smyslu ve ves­ míru, ukazují, jak se onen účel v našich životech (a skrze ně) řeší. Realizace lidské celosti je tudíž podložena a podepřena vyšším řádem věcí. Objektivní události nacházejí odpovídající subjektivní souzně­ ní v naší psýché; synchronicity představují bezprostřední příklad této korespondence. Synchronicity vyprávějí příběhy o smysluplném vztahu mezi subjektivním a objektivním světem. Spontánní, přesně načasované události jsou zřetelným vyjádřením oné neporušitelné jednoty o níž hovoří poezie, buddhismus a světový náboženský mysticismus.

* V překladu jsme se všude přiklonili k přídavnému jménu „archetypový". V mnoha starších překladech Jungových prací se sice čtenář hojně setká s půvabnější formou „archetypální" nebo „archetypický", ale výraz „archetypový" dnes používají i původní překladatelé, neboť je nejen významově srozumitelnější, ale i jazykově vhodnější. (Pozn. překlad.)

28

Okamžik jako moment hybnosti

Příběhy, jež prozrazují synchronicitu Zde uvádím příklady synchronicit v měřítku historic­ kém i individuálním. Synchronicity charakterizují pouť za osvícením: Princ Siddhártha Gautama se narodil v urozené rodině, která jej chránila před skutečným světem, dokud prince nepřemohla zvědavost a nevydal se svět prozkoumat osobně. Při jedné výpravě za palácové zdi objevil realitu lidského utrpení: nemoci, stáří, smrt. Posléze si zvolil asketický život, nastoupil duchovní cestu. Vybral si však tak radikální formu, že ohrozil svoje zdraví. Jednoho dne mu děvče při­ neslo misku rýžového mléka. Tehdy si uvědomil, že moudrost spočívá v umírněnosti, ve střední cestě. Posadil se pod fíkovník, oddal se plně meditaci, otevřel se osvícení a nakonec ho dosáhl. Dógen Zendži popsal svoji zkušenost z osvícení jako synchronicitu. „Když se na obzoru objevila jitřenka, stali jsme se buddhy já a celá země se všemi jejími bytostmi současně." Každá jednotlivá událost v Gautamově životě sloužila jako jeden díl skládačky, jež mu dláždila cestu k probuzení. Každá jednotlivá událost v našem životě před­ stavuje synchronicitu, v každém okamžiku nám umožňuje osvícení, neboť cesta směřuje za všech okolností přímo k němu. Synchronicita se dostavuje v jediném, někdy bolestném okamžiku, jímž se spustí řetězec událostí, jež spějí k nejlepšímu možnému řešení: Starozákonního Josefa bratři prodali do otroctví. Zásluhou schop­ nosti vykládat sny a osobní bezúhonnosti se v Egyptě vypracoval do významného postavení. V souhlase s vlastní interpretací faraó­ nova snu se dokázal připravit na nadcházející hladomor a odvrátit katastrofu. Když bratři po mnoha letech pocítili důsledky téhož hla­ domoru, přišli do Egypta. Josef je dokázal nasytit a s rodinou se usmířit. 29

Synchronicita: skrytá moc zvíáštní série náhod

Synchronicita se projeví v události, jez se zprvu zdá naprosto bezvý­ znamná, aíe později se ukáže, že měla enormní význam: Abraham Lincoln se jednou slitoval nad mužem, který byl přinu­ cen prodat všechno, co měl, a za požadovaný dolar od něho odkoupil pouzdro. Nikdy se muže nezeptal, co obsahuje. Uložil pouzdro doma a pustil ho z hlavy. Později Lincoln procházel dlouhým obdobím ne­ jistoty a nerozhodnosti, nevěděl, zda se vydat na dráhu právnickou či novinářskou. Uprostřed dilematu si všiml pouzdra a apaticky ho otevřel. Obsahovalo zákoníky, právnické knihy. Událost pochopil jako znamení. Vydal se na dráhu, která jej nakonec vedla ke vstupu do politiky a do prezidentského úřadu. Množství synchronicit v Lincol­ nově životě - a životech většiny významných osobností - přesvědčivě ukazuje, že se člověku v synchronicitách zjevuje osudové určení. Synchronicita se může vynořit v podobě snu, který odpovídá na něja­ kou pro svět zásadní otázku ěi který předpovídá budoucnost: Elias Howe vynalezl v 19. století šicí stroj, ale ne a ne přijít na to, jak upravit jehlu, aby nit mohla procházet současně jehlou i seší­ vanou látkou. Dlouho si marně lámal hlavu, nic ho nenapadalo. Bez vhodně upravené jehly byl vynález k ničemu. Jedné noci se Eliášovi, jenž žil ve státě Massachusetts, zdálo, že se ocitl v Africe a pozoroval domorodce se zvláštními typy kopí. Jeho pozornost přivábil nezvyklý tvar ostří s protáhlou dírkou uprostřed. Jakmile se Howe probudil, uvědomil si, že nalezl řešení. Synchronicita se může projevit v náhlém ěi spontánním rozhodnutí. Nevíme sice, co nás k takovému rozhodnutí vedío, aíe později se ukáže, že bylo nadmíru významné: Fritz Perls, zakladatel tzv. „tvarové terapie",* vyučoval ve 30. letech uplynulého století na univerzitě v Německu. Jednoho dne se vedoucí * Fritz Perls (1893-1970) působil jako psychoanalytik v Rakousku a Berlíně. Tva­ rovou terapii čili Gestaítlherapie teoreticky završil v Jižní Africe. Jde o formu psy­ choterapie, v níž se vytěsnění považují jednoduše za nedokončené úkoly, jež je třeba dokončit. (Pozn. překlad.)

30

Okamžik jako moment hybnosti

katedry Perlse a jeho dvou kolegů zeptal, zda by někdo z nich nechtěl trvale vyučovat na německé univerzitě v Jižní Africe. Zatímco oba Perlsovi kolegové chtěli znát podrobnosti o praktickém přesunu do Afriky, Perls bez váhání odpověděl: „Ano." Vzhledem k tomu, že všich­ ni tři byli židovského původu, během pár let skončili výše zmínění dva kolegové v koncentračním táboře. Perls zůstal v bezpečí v Africe. Později odjel do Ameriky, kde jej proslavily významné příspěvky na poli psychoterapie. Synchronicita se projeví nezvyklou koincidencí. Později se ukáže, že byla nezbytná ěi že ntím pomohla: Před lety došlo v Nebrasce k souhře okolností, při níž všechny členky místního kostelního pěveckého sboru zmeškaly zkoušku, a to právě onoho večera, kdy došlo k výbuchu kotle ústředního topení. Jejich životy zachránila podivuhodná koincidence. Všechny sboristky docházely do té doby na každou zkoušku svědomitě, bez výjimky přesně.* Synchronicita se může dostavit v podobě odpovědi na otázku týkající se budoucnosti ěi reality duchovního světa: Jednoho večera seděla sestřenice mojí přítelkyně, Concetta, žena středního věku, jejíž matka právě v nedávné době zemřela, se svým otcem v domě, kde vyrůstala. Manžel Tony ji měl vyzvednout později a vrátit se s ní domů. Otec dřímal, zatímco Concetta vzpomínala na matku a uvažovala, zda existuje nebe či vůbec nějaký posmrtný život. Náhle se přistihla, jak si pro sebe říká: „Mami, jestli existuje * Pozoruhodný případ scholy, kostelního pěveckého sboru z Beatrice v Nebrasce, se odehrál 1. března 1950 a vstoupil do dějin (a samozřejmě i do oblíbeného seriálu Věřte nevěřte). Pastor se ženou a dcerou se opozdili, protože žena trvala na tom, že ještě musí dceři vyžehlit šaty. Jedna sboristka řešila geometrickou úlohu, druhá nemohla nastartovat vůz, další dvě sboristky se zdržely posloucháním mimořádně zajímavého rozhlasového pořadu, jiná sboristka usnula atd. Zkouška sboru se měla konat v obvyklém čase, 19 hod. 20 min. Kostelní budova vybuchla přesně v 19 hod. 25 min. Záchranu 15 životů způsobilo výjimečné a zcela nezávislé zdržení všech zúčastněných. (Pozn. překlad.)

31

Synchronicita: skrytá moc zvláštní série náhod

onen svět, pošli mi plátek pizzy, ano?" Krátce nato Concettin manžel telefonoval z pizzerie a sděloval jí, že ji už nestihne vyzvednout, ale že pro ni přijede její bratr. „Tak fajn," odtušila a chystala se zavěsit, když tu Tony dodal: „A, mimochodem, přiveze ti plátek pizzy!" V tom, jak skrze lidi a udáíosti nacházíme svoje osudové poslání, se skrývá synchronicita: Matka Tereza se narodila v Albánii. V patnácti slyšela o ženách, které jako misionářky pracují s chudými lidmi. Naplnila ji vášnivá touha dělat totéž. V osmnácti, ačkoli dosud nespatřila jedinou řeholnici, opustila domov, odjela do Irska a v Dublinu vstoupila k sestrám „Naší Paní Loretánské",* misionářkám pro Indii. Záhy se Matka Tere­ za ocitla jako středoškolská učitelka v Kalkatě, jenže ženský klášter a škola byly za zdí a sloužily jen pro bohaté dívky. Cítila se povolaná pracovat s lidmi ve slumech, ale tuto práci vykonávat nesměla. Až v osmatřiceti letech získala zvláštní povolení papeže. Svůj sen nyní mohla naplnit. Cítila se však velmi osamělá, neboť pracovala jako učitelka chudých sama, bez peněz, zásob či sesterské výpomoci. Jed­ noho dne Matka Tereza spatřila na ulici umírající ženu a zastavila se u ní. Začala svoji misi vnímat v širším záběru, jala se sytit nemocné a umírající. Jedna sestra se k ní přidala. Dnes v její práci pokračují tisíce sester a laických pracovnic. Poslání se nejprve projevilo jako přání a přerostlo v práci, která pomohla potřebným a mobilizovala finančně zajištěné. Setkání a události se odehrály v pravý čas, přesně jak Matka Tereza a svět potřebovaly. Synchronicita se v případě fyzického handicapu ěi citové újmy či obo­ jího múze projevit také v tom, že se dané postižení promění v odrazový * V září 1928 vstupuje k sestrám „Naší Paní Loretánské" a hned po dvou měsících odjíždí do Indie. V roce 1929 zahajuje noviciát v Darjeelingu, městečku na sva­ zích Himaláje, obléká hábit a přijímá jméno Tereza z úcty ke sv. Terezii od Dítěte Ježíše. Viz: ALLEGRÍ, Renzo (2002): Matka chudých: život Matky Terezy z Kalkaty, 151 s., vyd. Karmelitánské nakladatelství v edici Malý duchovní život. Praha. (Pozn. překlad.)

32

Okamžik jako moment hybnosti

můstek pro rozvoj talentu. Z takové synchronicity těží archetyp zraně­ ného íéěitele: Osobní handicap Helen Kellerové jí umožnil nalézt svoje určení ve službě ostatním lidem. Ve filmu „Moje levá noha" (My Left Fooť) vidíme další příklad: Christy Brown ztratil po postižení mozkovou obrnou schopnost používat ruce. Malířský a spisovatelský talent však úspěšně zúročil prostřednictvím levé nohy. Kdo v dětství prožil týrání či zneužívání na vlastní kůži, může si nyní položit otázku, jak mu osobní zkušenost pomohla stát se v životě odvážnější a více s ostatními cítit. „Vzhledem k tomu, že si mne nikdo nevšímal, naučil jsem se soběstačnosti. Býval jsem opomíjený, a tak si teď více hledím ostatních." Z utržených ran se často stávají vstupní brány do naší nejlepší a nejkrásnější osobnosti. Všichni si pamatujeme na pohádky, v nichž vystupovala krutá ma­ cecha. Jde o archetyp, jenž v pohádkovém příběhu obvykle předsta­ vuje nezbytný předpoklad, aby se z hrdiny či hrdinky stala silná a charakterní osobnost. Příběhy hrdinů a hrdinek často začínají postižením, ztrátou či nespravedlností, končí však hrdinským skutkem, obnovením sil a darem lásky. „V zájmu skutečného osvobození bývají hrozivé a bolestné zkušenosti nezbytné," říká Nietzsche. Synchronicita nás múze uěinit přístupné psychologické léčbě ci nás múze otevřít vnímání světa přesahujícího racionální vědecké úvahy: Jedna z mladých pacientek Carla Gustava Junga byla Jungové transpersonální, archetypové formě terapie značně nepřístupná, protože prostě „všechno věděla lépe". Jednoho dne vyprávěla terapeutovi sen, v němž jí někdo podal zlatého skaraba. Zatímco Jung naslouchal, přivábil jeho pozornost brouk, který narážel do okenní tabulky zvenčí. Jung otevřel okno a brouka, který okamžitě vlétl dovnitř, po­ lapil. Šlo o příslušníka čeledi Scarabaeidae, blízkého bratránka skaraba z pacientčina snu. Jung i mladá žena v události rozeznali synchro33

Synchronicita: skrytá moc zvláštní série náhod

nicitu a pacientka se stala duchovnímu rozměru lidského života mno­ hem přístupnější.* Synchronicita působí, pokud nastane udáíost, která doloží víru či filosofii života: V „Archetypech a kolektivním nevědomí" se Carl Gustav Jung zmi­ ňuje o dojímavém případu, kterým se utvrdil ve víře, že lidé vždycky doufali v existenci posmrtného života. Další smysl oné události viděl v ujištění o moci lásky: Poblíž Asuánu v Horním Egyptě jsem měl kdysi možnost nahlédnout do právě otevřené starověké hrobky Hned za vstupními dveřmi stál ráko­ sový košík, obsahující seschlé, v hadrech zabalené tělíčko novorozeněte. Bylo zřejmé, že v poslední chvíli žena jednoho z dělníků spěšně uložila * Skarab čili brouk vruboun posvátný (Scarabaeus sacer) je zároveň egyptský bůh Cheprer (často zobrazovaný jako bůh s hlavou skaraba či přímo jako skarab), „ten, který povstává sám ze sebe" (řád povstávající z prachaosu), sluneční božstvo (skara­ bova kulička putuje pouští jako sluneční kotouč po nebi). Analogií zlatého skaraba (vruboun posvátný je ale spíše černý), o němž žena snila, byl fyzicky zlatohlávek zlatý (Cetonza aurata), u nás dobře známý příslušník čeledi vrubounovitých (Scara6oe/dae), který doopravdy mívá (ne vždycky) zlatou či nápadně bronzovou barvu. Neméně zají­ mavé je i to, že (z hlediska výkladu na základě Jungovy teorie) zlatý skarab v ženině snu představoval symbol „drahocenného šperku" (bytostného )á). V této souvislosti si nelze nevzpomenout na podobný zážitek „hmyzí synchronicity" Stanislava Grofa: „... bydlíme v New York City, v bytě na čtrnáctém poschodí na rohu Waverly Pláce a Sixth Avenue. Kudlanka nábožná je to poslední, co byste v New York City čekali. Tento hmyz hraje centrální a hrdinskou roli ve folkloru afrických Křováků. Studoval jsem právě mytologii Křováků, která se točí kolem kudlanky. Pokoj, ve kterém jsem četl, má dvě okna, jedno vede na Sixth Avenue, druhé je obráceno na řeku Hudson. Tímto oknem se často dívám ven, okno vedoucí na Sixth Avenue jsem, myslím, neotevřel více než dvakrát za celých více než čtyřicet let, co tam bydlíme. Četl jsem o hrdinské kudlance nábožné a náhle jsem cítil nutkání otevřít okno vedoucí na Sixth Avenue. Otevřel jsem je a podíval se ven, směrem doprava. Byla tam kudlanka nábožná a lezla nahoru po budově. Byla tam, přímo na římse mého okna. Byla velká... dívala se na mě a její tvář mi připomínala obličej Křováka. Naskočila mi husí kůže..." Viz: GROF, S. (1992): Dobrodružství sebeobjevování (z angl. orig. The Adventure of Seíf-Discovery přeložila Lenka Volavková), str. 126, vyd. GEMMA89. Praha. (Pozn. překlad.)

34

Okamžik jako moment hybnosti

tělo svého mrtvého dítěte do hrobky urozeného mule. Zjevně doufala, že až veíkf muž v zájmu svého znovuzrození nastoupí do sluneění bárky, malý ěernf pasažér by se mohl na jeho spáse podílet, neboť byl na po­ svátném místě, v dosahu božské milosti.

Naučme se synchronicitě otevřít Synchronicita nás vybízí či vyzývá více milovat, sbírat moudrost, stát se zdrojem léčivé síly a míru. Realizace těchto potenciá­ lů je naším duchovním posláním. Svůj osud si nevytváříme; podílíme se na jeho rozvíjení. Při uskutečňování tohoto osudu působí synchronicita jako katalyzátor. V tomto smyslu nám také může pomoci; představuje totiž numinózní průnik transcendentálna a transpersonálna do naše­ ho pomíjivého, osobního světa. Transpersonální světy přijímají člověka s láskou. Synchronicita proto slouží jako hlavní nástroj tvorby duše, vy­ zrazuje nám nesmrtelný význam skrze osobní události, abychom našli cestu k integraci. Tuto cestu můžeme nalézt prostřednictvím praxe. Následující doporučení, stejně jako všechna ostatní v této knize, vám mají pomoci (spolu)pracovat se synchronicitami dvěma způsoby: Naučíte se synchronicity rozeznávat, prakticky je zkoumat a vnímat je­ jich narážky, jež vám jsou vždycky šité přesně na míru vašim vyšším Já a jež vám ukazují směr osudového určení, směřování k celosti. Zvažte následující prvky synchronicity a přemýšlejte, které z nich se objevují ve vašem současném životě. S plným vědomím si dejte předsevzetí, že si na jejich případný výskyt v blízké budoucnosti dáte pozor. Koincidence, korespondence, spojitosti, podobnosti, vazby mezi minulými událostmi či setkáními a následným vývojem. Spouštěče série událostí či rozhodujících obratů. Neočekávané, nezvyklé, tajemné, nepravděpodobné. 35

Synchronicita: skrytá moc zvláštní série náhod

K čemu dojde okamžitě, živelně a v pravý čas. p Co je smysluplné, zjevující, co nám vstoupilo do vědomí. Co jsme nemohli ovlivnit či co jsme si nepřáli, ale přesto se to i stalo. Šťastná náhoda, volba nebo shoda okolností, která pro naši ; psýché odhalila úplně nové možnosti či cestu ke skutečné­ mu, dokonalému štěstí či osudovému poslání. Vrozený sklon ke štěstí nebo štěstí v důsledku čiré náhody, vztahující se k hravé dimenzi synchronicity.

Pro následující cvičení a pro všechny ostatní praktiky doporučené v předložené knize využijte malování, sochařství, hudbu, poezii, tanec nebo jakýkoliv jiný druh umění, který vás baví. 1. Po přečtení knihy si zapisujte do deníku všechny koinciden­ ce, které vás potkají. Všímejte si, které z nich jsou smysluplné, tj. takové, jež probouzejí, co je ve vás nejlepší, jež mění vaše stanovis­ ko a rozhled natolik, že se vám budou dít zcela nové věci, nebo jež z vás udělají člověka mnohem láskyplnějšího, moudřejšího, schopněj­ šího pomáhat či uzdravovat sebe i ostatní. Odhalte v těchto zážit­ cích poselství, jež je určeno vám osobně a jež vás vybízí uskutečnit pouť. Podaří se vám to, pokud se přinutíte jednat jinak, pokud změníte postoj a budete přistupovat ke svým nejhlubším potřebám a tužbám věrohodněji a pokud pochopíte, v čem spočívá vaše osobní poslání. Nemáte-li duchovního učitele, podělte se o nabyté zkušenosti s pří­ telem, který je nejvíce přístupný duchovnímu vnímání, a poslouchejte, co vám k tomu poví. Považujte jeho názor za rozšíření synchronicity, která vás přiměla odstartovat proces hledání osobního poslání. Jaký záměr vesmíru se chce skrze vás prosadit? Jak to všechno začalo? Jak jste na procesu spolupracovali? Jak jste ho brzdili? 36

Okamžik jako moment hybnosti

2. Vzpomeňte si na svoje významné životní události, sepište si je přehledně po desetiletích a zvažte, k jakým synchronicitám tehdy do­ cházelo. Přemýšlejte, jaké k vám skrze ně chtělo promluvit poselství. Všimněte si událostí, jež se zprvu zdály negativní, ale jež se nakonec obrátily v cosi pozitivního. Jaké se kolem těchto událostí nahromadily synchronicity? Pak se zaměřte na současný život. Jestliže se kolem nějaké události, jež se vám dnes zdá negativní, soustřeďují synchro­ nicity, není vyloučeno, že se rodí cosi pozitivního. Hledejte v tom, co vám připadá zlé, něco dobrého, a snažte se to rozvíjet. 3. Věnujte pozornost překvapujícím životním událostem. Vybízejí vás něco odhalit? Řídíte si život tak, aby vás nic nemohlo překvapit? Je všechno až příliš v pořádku? Co tím ztrácíte? Neskrývá se za tím, že se nechcete dočkat překvapení, strach? 4. Co znamenají korespondence, podobnosti či šťastné náhody, k nimž došlo tento měsíc? Před čím vás varují, jak vás řídí či v čem vás utvrzují? Co se ve vašem životě připravuje? Jaké nové svobodné vyzná­ ní se ve vás snaží zrodit a odlehčit vám od toho, co jste v sobě nosili tak dlouho? Možná máte závazky, s nimiž se chcete vypořádat. Možná jsou věci, kterých se nechcete vzdát, ale dnes nadešel čas je oželet. 5. Jaké symboly - či jediný symbol - vás neustále pronásledují?* Nabádají vás, abyste se přichystali něco získat či se něčeho vzdát?

* Symbol (či obraz) zde zastupuje pojem psychologický, nikoliv rozumový. Rozumu je symbol nadřazen. Carl Gustav Jung ve své práci Psycboíogiscbe Typen (1921, později „Sebrané spisy" {Gesammeíte Werke) 6, str. 279) říká: „Rozum hledá řešení vždy ro­ zumným, konsekventním, logickým způsobem, a tak má pravdu ve všech středních polohách a problémech, ale na velké a rozhodující otázky nestačí. Není schopen vytvořit obraz, symbol; symbol je iracionální. Když se racionální postup dostane do slepé uličky - k čemuž obvykle po nějaké době vždycky dojde - pak přijde řešení ze strany, odkud je neočekáváme." Viz: Carl Gustav JUNG: Osud, smrt a obnovení (pře­ ložila Jana Vašková), str. 237. In: JUNG, C. G. (1995): Člověk a duše (citáty z díla C. G. Junga vybrala Jolande Jacobi, z něm. orig. Psycboíogiscbe Betrachtungen, pův. Curych 1945, přeložili Karel Plocek, Alena Bernášková, Ludvík Běťák, Jana Vašková); 277 s., vyd. Academia. Praha. (Pozn. překlad.)

37

Synchronicita: skrytá moc zvláštní série náhod

Cítíte v sobě potřebu či touhu, která se dosud nenaplnila? Vábí vás synchronicita trvale fascinujícího symbolu tak, že ho chcete následo­ vat? Sledujte svoje snové symboly. Co symboly a synchronicity vypo­ vídají o vašich současných nesnázích? 6. Každá koincidence nabízí milost. Všimněte si, že v popisovaných příbězích vedlo rozšířené vědomí k rozvoji lásky, moudrosti a moci uzdravovat. Zaměřte se na vlastní zkušenosti se synchronicitami, zda nepoukazují na to samé. 7. Až budete příště prožívat pocit déjá vu, přemýšlejte, zda nee­ xistuje něco nedodělaného, něco, co vyžaduje uzavřít. Uvažujte, jaké ztráty litujete či do jakého životního období byste se chtěli vrátit a začít znovu. Může něco z toho vrhnout více světla na váš zármutek či na jeho umírněnou přítelkyni, nostalgii? 8. Prožili jste během posledních pár měsíců sérii podobných udá­ lostí či snů? V čem spočíval jejich společný motiv? Jaká síla se k vám prostřednictvím této manipulace se životem snaží promluvit? K čemu vás motiv poselství vyzývá? Co je v něm vzrušujícího? Co vás na něm děsí? Sepište si odpovědi na uvedené otázky a všímejte si, jaké pocity ve vás vyvolávají. Zjistěte, jak vám tyto pocity pomáhají či jak vás od reakce na motiv odrazují. 9. Většina lidí disponuje určitou schopností předtuchy či mimosmyslového vnímání (ESP). Kdy se ve vašem životě tato schopnost pro­ jevila? U většiny lidí se takové schopnosti dostavují s mnohem větší vehemencí, když to v jejich nitru vře. Všimli jste si, že býváte mnohem senzitivnější v obdobích, kdy se připravují nejzávažnější změny či zvra­ ty? Cím více pozornosti těmto schopnostem věnujete - bez ohledu na to, jak jsou zanedbatelné - tím jsou silnější a silnější. Vnitřní síla je host, jenž rád navštěvuje přívětivého hostitele. Na tomto místě je třeba uvést dementi: série ztrát od vás někdy může vyžadovat úsilí, nikoliv vypuštění. V podstatě je možné zvolit pravý opak u každého z výše zmíněných doporučení. U synchronicity můžete nabýt dojmu, že „se to tak mělo stát", jenže ve skutečnosti

38

Okamžik jako moment hybnosti

Výklad synchronicit Typ série uááíostí:

Múze znamenat že nastaí vhodný čas:

ztráty

vzdát se, vypustit

příležitosti

vytrvat

odhalení poučných skutečností

zpozorněte, nenechte se odbýt

selhání při snaze získat informaci

není nutné, abyste to věděli teď, možná to nepotřebujete vědět vůbec

falešná nařčení

zbavte se potřeby dělat dobrý dojem

všechno se jedno po druhém hatí

ustupte

fyzické selhání

věnujte svému stresu pozornost

změny probíhají hladce

jste ve správném jízdním pruhu

nesnáze, překážky

vypusťte vzduch ze svého ega, uberte plyn

stále tytéž staré potíže

to je to, na čem musíte pracovat

zrady

vložte svoji důvěru jinam

vzpomínky

oddejte se zármutku

příležitosti ke štědrosti

nepoutejte se, nelpěte

39

Synchronicita: skrytá moc zvláštní série náhod

se prostě přihlásila o slovo, aby vám sdělila: „Zpozorněte!" Žádná spo­ lehlivá námořní mapa ěi vhodný kormidelník pro navigaci oceánem změn a synchronicit neexistuje. Jev funguje jen jako signální trubka. V úvahách o synchronicitách se tudíž může skrývat nebezpečí, že si promítneme význam tam, kde není, jen abychom naplnili svoji egoistickou potřebu cítit se výjimeční. Koincidence můžeme sledovat i paranoidním způsobem, představovat si, že se proti nám ostatní spikli nebo že nás uctívají. Moudré je sdílet svoje výklady synchro­ nicit s lidmi, jimž můžeme důvěřovat, že nám poskytnou objektivní potvrzení správnosti našeho odhadu nebo že náš omyl uvedou na pravou míru. Využijte seznam doporučení, pečlivě prozkoumejte posledních šest měsíců svého života a zapište si události, rozhodnutí a aktivity, jež odpovídají příslušným bodům. Všimněte si, kam spadá převážná část vašich odpovědí. Co se ve vašem životě děje právě teď? Chováte se zcela jednostranně? Přemýšlejte, jak svoje jednání vyvážit. Držíte se zuby nehty, i když byste to měli vzdát? Zůstáváte na místě, i když je čas dát výpověď? Nehodí se na vás metafora o vyhození dveřmi a návratu oknem? V úvodu jsme se seznámili se svými třemi milostmi: lékařem, psycholožkou a duchovním průvodcem. Zvažte terapii s duchovně založenou terapeutkou, která by se stala součástí úkolu, k němuž synchronicita odkazuje. Terapeutka vypomůže vnitřní psycholožce a duchovnímu průvodci v jejich velkolepé činnosti. Společně vám po­ mohou budovat víru v důvěryhodné světlo v lidském jedinci a pod­ porovat umění propouštět ho ven. Jako klienti v sobě máte něco, co se moudrostí vyrovná Freudovi či Jungovi. Terapeutka váš vnitřní zdroj vyburcuje a usnadní rozvoj vašich dovedností. Když terapeutka sedí se svým klientem, není v ordinační kajutě s nešťastným černým pasažérem sama. Je na lodním můstku v říši bytostného Já, kde trá­ ví čas s nepoznaným mistrem kormidelníkem (vnitřní psycholožkou a duchovním průvodcem) obsaženým v neskoleném námořníkovi, co 40

Okamžik jako moment hybnosti

se bojí plavby, ale chce se jí zúčastnit. Jakmile začnou všechny tyto síly vzájemně spolupracovat, cestující získají sebedůvěru. Tehdy po­ chopíme, jak to v lanoví života chodí, s lany se hravě vypořádáme a doplujeme do přístavu překypujícího bohatstvím.

Každá syncbronicita v mém živote je právě takovým (odním můstkem.

41

II. Jak se synchronicita dotýká nás a našich vztahů

Je mnoho příběhů, jez teprve (ůno ěasu porodí. - William Shakespeare: Othello"

Synchronicita představuje nápadně smysluplnou koincidenci dvou událostí či celé série událostí. Abychom ji mohli nazvat synchronicita, musí být splněna podmínka smysluplnosti, jež je je­ jím elementárním kritériem. Dalším je, že si jí všimneme. Jakmile si všimneme smysluplnosti ve svém nitru a ve svých vztazích, znamená to, že na sobě začínáme pracovat, neboť jsme zbystřili pozornost. Synchronicita se může projevit ve specifickém symptomu, jímž v dané chvíli trpíme, v duševní depresi, v dilematu, jímž jsme posedlí. Z takových bolestných zkušeností můžeme vytěžit nový potenciál pro uzdravení sebe sama či pro vykročení na životní pouti novým smě­ rem. V psýché se skrývá ranhojičská predispozice uzdravovat, která se nám ohlásí s vhodnou pobídkou v pravý čas. Specialistka na tzv. objektní vztahy, Margaret Mahlerová, píše: „Máme v sobě vrozenou

* Klasický Saudkův překlad Jagova výroku zní: iWnoíio je v lůně času příběhů, kte­ rými teprve slehne. (Orig. T6ere are many events in the womb of time whicb wilí be defivereá). Viz: Othello, I, 3, str. 292. ín: S HAKESPEARE, W. (1983): Tragédie, přeložil E. A . Saudek, vyd. Odeon, Galerie klasiků. Praha. (Pozn. překlad.)

42

Jak se syncbronicita dotýká nás a našich vztahů

danost, puzení k individuaci."* Symptom povstává z onoho puzení; uzdravení spočívá v nalezení cesty k individuaci v důsledku sym­ ptomu. „Individuace" je Jungův termín označující celoživotní proces, skrze nějž se stáváme tím, kým doopravdy jsme, kdy se naše vnitrní celost zviditelňuje, naše potenciály se zrealizují a ego a bytostné Já vytvoří osu. Výsledkem je psychologicky efektivní a spirituálně osví­ cený život." Synchronicita se bezpochyby projevuje v tom, že na sobě pracuje­ me, a to už v pouhé skutečnosti, že se naše znalosti reálných záleži­ tostí dostavují současně se vztahy, jež je odhalují. Obvykle nemáme ani ponětí, kým jsme, nebo se pravdě dlouhodobě bráníme, než ji nakonec přijmeme. Jakmile ji přijmeme, nalezneme v sobě sílu nahléd­ nout do svého nitra mnohem hlouběji, získáme odvahu čelit svým démonům i andělům. Synchronicita spočívá ve skutečnosti, že jsme často ochotni pochopit něco o sobě či lidech kolem nás až tehdy, když se s nabytou informací dovedeme vypořádat. Práce našich vnitřních ranhojičů - lékaře, psycholožky a duchovního průvodce, s nimiž jsme se seznámili v úvodu - spočívá v tom, že nám synchronně poskytují prostředky ušité na míru aktuálním potřebám. Synchronně se k nim připojíme, pokud využijeme dovednosti, jež ladí s našimi vrozenými sklony uzdravovat, a vytvoříme jediné kooperující * Margaret Schonbergerová Mahlerová (1897-1985), významná světová psycho. analytička, maďarská Židovka, známá ze svého působení v Jene a Vídni a později především v New Yorku (kam uprchla před nacisty). Viz; MAHLEROVÁ, M., PINE, F., BERG­ MANOVÁ, A. (2006): Psychologický zrod dítěte (podle angl. orig. The Psycboíogicaí Birtb of tbe Human Infant, vyd. Basic Books, New York 1975, přeložil S. Titl, J. Malcová a J. Teichman), 376 s.; vyd. Triton. Praha. (Pozn. překlad.) ** A Carl Gustav Jung dodává: „Život nepotřebuje ke svému dovršení dokonalost, nýbrž úplnost." „Každý život je uskutečněním celku, to znamená vlastního bytost­ ného Já, a tak lze toto uskutečnění označit také jako individuaci." „Individuace svět nevylučuje, ale zahrnuje." Viz: JUNG, C. G. (1995): Člověk a duše (citáty z díla C. G. Junga vybrala Jolande Jacobi, z něm. orig. Psycboíogiscbe Betracbtungen, pův. Curych 1945, přeložili Karel Plocek, Alena Bernášková, Ludvík Běťák, Jana Vašková); vyd. Academia. Praha. (Pozn. překlad.)

43

Synchronicita: skrytá moc zvíáštní série náhod

setkání milosti a úsilí. Svoje každodenní dovednosti přizpůsobíme hoji­ vému působení, jež v sebeobnovovací psýché probíhá nepřetržitě. To, jak se seznámíme se svým partnerem či partnerkou, bývá ob­ vykle případ synchronicity. Dva lidi jsou například posedlí pozorová­ ním velryb a zúčastní se stejné expedice. Vyplují ze stejného místního přístavu v neděli odpoledne. Jde o koincidenci. Vzájemně se neznají, ale když se oba nahýbají přes zábradlí člunu, aby sledovali velry­ by dovádějící ve vlnách, zapředou rozhovor. Díky sdílenému nadšení naplánují další setkání a záhy se do sebe zamilují. Po námluvách se vezmou. Expedice a naklánění přes okraj člunu jsou synchronicity, neboť odstartují celoživotní společnou pouť. Společná záliba v pozo­ rování velryb jim připravila možnost najít ve vzájemném vztahu na­ plnění života. Ono náhodné seznámení nebyla náhoda, nýbrž milost. Nezvyklý zájem představoval cestu ke štěstí. Mohli bychom rovněž říci, že příkladem synchronicity je každá zkušenost lásky či navázání intimního vztahu, neboť tehdy nevyhnu­ telně potkáváme právě ty lidi, kteří nás učí znát život, lásku i sebe samotné. Setkáváme se s lidmi, na něž můžeme přenést svoje potřeby a očekávání, jež se vztahují k našemu dětství. Připoutáme se právě k takovému člověku, který nám ukáže, s čím jsme se v minulosti ještě nevypořádali, a který nám pomůže naplnit - pokud ovšem budeme ochotni na sobě pracovat - naše neuzavřené citové záležitosti. K synchronicitám ve skutečnosti často dochází v důsledku nové známosti, protože to, co po setkání následuje, se pro nás ukáže být důležité. Můžeme se setkat s osobou, která nám odhalí náš vlastní skrytý potenciál pro umění, řemeslo či jinou dovednost. Někdo nám může odhalit naši sexuální orientaci, nové hobby či duchovní prak­ tiky. Někdo nám ukáže, o co opravdu jde v politice, a my se k němu přidáme či zjistíme skutečnost, která jeho slova potvrdí. Během života opakovaně potkáváme lidi, kteří nám pomáhají probudit to, co v nás dosud jen dřímalo. Může se to stát při schůzce naslepo, při náhodném setkání, na přednášce, která nás zlákala, na pomýlené adrese, v dů44

Jak se synchronicita dotýká nás a naších vztahů

sledku „chemie", jež vznikne mezi námi a druhým člověkem a z níž posléze povstane romantický vztah či manželství. Synchronicita někdy odhalí pravdu o našem vztahu slovy, jež za­ chytí skutečnost v širším záběru, než jsme kdy zamýšleli. „Tehdy jsem toho moc nevěděl!" Můžeme něco pronést žertem či obrazně, ale když se pak nad tím zamyslíme, uvědomíme si, že jsme význam vyjádřili doslovně. Když se mě třeba zeptáte, jak mi to s mojí současnou zná­ mostí klape, odpovím: „No, je to takové záplatování." Později se nad svým bezmyšlenkovitým výrokem zamyslím a uvědomím si, že jsem povahu svého současného vztahu dokonale vystihl. Nic se nemění, nic se neřeší, prostě se jen „záplatuje". Otevřel jsem se pravdě prostřed­ nictvím freudovského skluzu do synchronicity. Směřování k celosti čili individuační proces z nás činí osoby způsobi­ lé pro navázání vztahů, jež nám pomohou řešit neuzavřené záležitosti z dětství. Minulé události a dětské vztahy jsou v naší psýché evidovány v lakonické řeči mravenců: „Udělané, nebo neudělané?" Ono „neudělané" se v lidském kontextu vztahuje k problémům, jež zůstávají nepojme­ nované, nezpracované, neřešené. V našich současných vztazích se ne­ omylně objevují lidé, kteří nám připomínají významné postavy našeho dřívějšího života a kteří nyní hrají svoje role, zatímco my se zabýváme svým vlastním archaickým dramatem. Děje se to v důsledku nevědomé projekce či přenosu, což jsou formy synchronicity, neboť nová osoba se objevuje na scéně přesně ve chvíli, kdy jsme připraveni svoji dávnou záležitost uzavřít. Přenos přiděluje dospělému partnerovi rodičovský význam. Projekce nás nutí vidět v ostatních to, s čím se potýkáme sami v sobě, ať už v pozitivním smyslu v rámci našeho nevyužitého poten­ ciálu, či ve smyslu negativním v souvislosti s našimi skrytými nepřija­ telnými vlastnostmi a tužbami. Ústřední touha po celosti v naší psýché funguje jako geneze přenosu a projekce. Ty jsou užitečné, pokud jsme si jich vědomi a pokud pracujeme na tom, k čemu nás nabádají. Ve skutečnosti platí, že každý člověk a každá událost životního dramatu tvoří součást metafory osobní pouti. Problém dřívějšího vzta45

Synchronicita: skrytá moc zvláštní série náhod

hu nemusí znít: Jak dalece byl můj partner špatný?" ale: „Kolik jsem se toho potřebovala naučit?" Většina z nás neustále potkává takové partnery kteří nám ukazují, na čem musíme pracovat. Utržené rány jsou bránami do ztraceného života. Často se stává, že jediným způso­ bem, jak se nám může vrátit ztracená část sebe sama či ztracený úsek života, je skrze jiné osoby. Vzhledem k tomu, že neznámé pro nás bývá děsivé, nastoupit cestu nám pomáhají vhodní íidé a vhodné události. To je synchronicita. Jediná chyba, jíž se můžeme dopustit, je držet se některých lidí příliš dlouho nebo příliš krátce. Pokud je vnímáme jako zcela nezávislé osoby, metaforické síly nás přicházejí podpořit nebo vyplísnit. „Ty, k nimž patříme, potkáváme ve světě bytostného Já," píše Marie-Louise von Franz. Synchronicita spočívá v tom, jak neomylně nalézá­ me právě takové lidi, kteří nás odhalí před námi samotnými. Stejnou službu nám poskytují jednotlivé události. Duchovně uvědomělá reak­ ce může znít: „Pokud se mi děje tohle, může to představovat jednu ze složek mého určení, poslání. Jediná věc, která může působit potíže, je moje vlastní ego, ne události či osoby, jež je vyvolávají. Přivedla mne sem moc milosti." Vergilius píše o smutné události takto: „Jednoho dne mi dokonce pomůže, když si vzpomenu i na tohle."

Zkušenosti a události, jež nás sem přivedly Kromě setkání s pozoruhodnými lidmi sbíráme v životě i zkušenosti, jež nám pomáhají otevřít se či procitnout. Může k tomu dojít prostřednictvím knihy, která nám změní život, zásluhou omy­ lu, v jehož důsledku získáme nečekanou výhodu, v důsledku ztráty, jež uvolní prostor pro nové možnosti či příležitosti určené někomu jinému, jež však spadla do klína nám, nebo plánu, co ztroskotal, ale 46

Jak se synchronicita dotýká nás a našich vztahů

přinesl netušené dobrodiní, případně nehody, při níž jsme se zmr­ začili, neštěstí, jež nás zruinovalo, potěšujícího nenadálého dědictví, odmítnutí jedním člověkem, po němž následovalo nepředpokládané uznání člověkem jiným, v důsledku něčeho, co nám zkřížilo cestu a znepokojilo nás či nám poskytlo užitek, co způsobilo, že všechno dokonale klaplo nebo že se všechno čirou náhodou úplně zhroutilo. Naštěstí pro nás může jako výchozí stanice pro cestu za novými, více světla poskytujícími, obzory posloužit jakákoli osoba, místo či věc. Big Bang jako výchozí stanice pro svět znamená, že veškeré bytí započalo syn chronicitou. Za každodenními událostmi stojí synchronicity, jež v nás vyvolá­ vají silnou reakci. Za hlubšími nepřiznanými pocity a neuzavřenými citovými záležitostmi se skrývají metafory, jež mohou vyžadovat po­ zornost. Jsme-li například přehnaně vyvedeni z rovnováhy v důsledku zmeškání školního autobusu, metafora může naznačovat, že na naší životní pouti něco brzdí provoz. Žijeme za překážkou, kterou neumí­ me překonat. Měli bychom si život více řídit a více naslouchat, otevřít se, být připraveni učit se. Jakmile v sobě nalezneme ochotu učit se, objeví se učitel. Jde o pro­ jev synchronicity. Učitel může být mezi živými i mrtvými. Tu a tam se stane, že celý týden i déle znovu a znovu přemýšlíme o osobě, která zemřela už dávno či naopak nedávno. Může to znamenat, že význam oné osoby pro náš život na nás neodbytně doléhá. Je možné, že jsme se od oné osoby něčemu naučili a měli bychom si na to dnes vzpo­ menout. V tom může spočívat další forma synchronicity. Tvář učitele se objeví, když nadejde čas získat poučení a hlouběji se zamyslet nad tím, kdo jsme. Pokud to bude odpovídat našemu světonázoru, může dokonce jít o příhodný okamžik příslušnou osobu požádat, aby se stala naším duchovním průvodcem. Synchronicity se dotýkají i těch, co nás vedou a učí. Terapeuti čas­ to postřehnou, že se k nim klienti dostavují jakoby proto, aby s nimi rozebírali záležitosti, na nichž chtějí nejvíce pracovat sami terapeuti. 47

Syncbwnicita: skrytá moc zvláštní série nábod

Učitelé mohou dostávat dotazy, na něž by si potřebovali odpovědět sami. Spisovatelé si volí témata, na něž se potřebují zaměřit ve svém vlastním životě. Synchronicity nás burcují a popohánějí právě v době, kdy vněj­ ší události koincidují s naší vnitřní připraveností k přerodu ěi ke změně. Když záležitosti pouštím ze zřetele, něco ztrácím. Když vnímám výzvu, vynořují se příležitosti a překážky. Integrace zname­ ná nebránit se tomu, co se dožaduje uskutečnění, nebrzdit rozjíždě­ jící se vlak něčeho, co zastavit nemůžeme, ale nasednout, skočit na stupátko ve chvíli, kdy vlak projíždí stanicí. Neocenitelným prů­ vodcem na synchronní trati je důvěra. Naším úkolem je těžit z vě­ domého rozhodnutí v okamžiku sladěném s nevědomou vnitřní hybností. Některé události patří mezi smysluplné koincidence v tom, že od­ startují řetězovou reakci. Tak třeba bolestná ztráta se může nakonec překvapivě a pozitivně rozuzlit. Nevíme, zda právě probíhající udá­ losti pozitivně zapadají do naší budoucnosti. „Nevíme, zda události, jež nás v současnosti sužují, představují utajený počátek štěstí nebo smůly," píše Jorge Luis Borges. Můžeme pouze věřit, že kromě toho, čeho jsme svědky sami, se projeví ještě jiná vizionářská síla, která se postará, aby všechny nastávající události v pravý čas posloužily naše­ mu růstu. Pokud máme být za synchronicity vděční, duchovní cvičení víry a otevřenosti je nezbytné. Zvláštní synchronicitu představuje pohotové „ano" na nabídku či akceptování zkušenosti, s níž bychom dříve bytostně nesouhlasili. Prolomíme tak svoji zábranu či strach a náhle zjistíme, že jsme se ocitli v novém, neprobádaném světě. Ten svět nás k něčemu vyzývá nebo nám prostě rozšiřuje obzory. Kupodivu si uvědomíme, že nová sféra přesně reflektuje naše nejniternější potřeby a tužby. V důsledku náhodné změny se v našem životě otevře nová kapitola. Odpověď „ano" na něco, na co bychom kdykoliv předtím řekli „ne", představuje naši vnitřní synchronicitu, s jejíž pomocí můžeme překonat vlastní 48

Jak se synchronicita dotýká nás a našich vztahů

meze. Ať už nás pobídl kdokoli, šlo o pomocnou sílu, o milost v nitru jedince. Milost působí u synchronicit jako mocnější síla než ego. Zdá se, že je obdařena srdcem, to znamená, že ví, co je pro náš růst nejlepší. Synchronní události nás totiž obvykle vyzývají právě k takovým či­ nům, jež souvisejí s osobním či celoplanetárním rozvojem. Vzhledem k tomu, že ke značnému počtu významných životních událostí do­ chází neplánovaně, synchronně, můžeme věřit, že se vesmír účastní našeho projektu osvobodit se z pout omezeného dominantního ega. V daném okamžiku se projeví věčná přítomnost. Zdá se proto příhod­ né říci, že nás synchronicity vedou k duchovnosti. Synchronicita se skrývá i v koincidencí symbolu, na němž jsme po léta fascinovaně lpěli, a konkrétní práce na vlastní osobě, pro kterou je tento obraz metafora. Ať už nás ovládne či obohatí cokoli, má to zásadnější význam, než bychom si mohli myslet. Pokud jsem se celý život obdivoval úžasným a důmyslným tvarům schránek mořských měkkýšů, nejspíš se jednou dočkám poučné lekce či pomocné asistence (fyzické, psychologické, duchovní), která se dostaví přesně v okamži­ ku, kdy ji v důsledku přítomnosti schránek mořských měkkýšů či jejich symbolu budu potřebovat. Fjodor Michajlovič Dostojevskij pro­ hlásil: „Muselo to ležet ve skrytu mé duše, přesto jsem o tom nevěděl nic, a nečekaně se mi to vybavilo, když jsem to potřeboval." Symboly, jež nás fascinují, jsou tudíž pomocnými silami. Štěstím jsou ovšem také. „Když jdete za svým štěstím," říká Joseph Campbell, „otevírají se vám dveře tam, kde předtím vůbec žádné nebyly." To je synchronicita. A pokud se štěstí spojí s talentem, všímejte si synchronicity, co vám ukáže, v čem spočívá vaše poslání. Citát z Dostojevského se rovněž může vztahovat k případu, kdy nás ani nenapadne, že naše současná aktivita, učení či projekt, na němž pracujeme, se později mohou nečekaně hodit. Synchronicita působí, pokud se naše současná činnost stane bezděčnou přípravou k řešení budoucí potřeby V čekárně u lékaře si z nudy přečteme návod, jak se 49

Syncbronícita: skrytá moc zvláštní série náboá

dělá Heimlichův manévr, a hned během rodinné večere své čerstvě na­ byté znalosti využijeme tím, že zachráníme život dusící se tetě. Nebo se staneme členy sangby či náboženské skupiny, začneme provozovat duchovní cvičení a vzápětí prožijeme životní krizi, s níž se díky tomu snadněji vyrovnáme. Nebo se staneme dobrovolnými spolupracovníky hospiců, a když náš choť náhle zemře, jsou tu pro nás jeho služby jako na zavolanou. V případě synchronicity nás koincidence upozorňuje na smyslu­ plné spojení mezi naším posláním a osudem. Náš osud je od toho, aby se rozvíjel, aby se naplnil, abychom se v něm realizovali a sdíleli svoje výjimečné dary. Mezi dary patří i talent, nadání, dovednosti a psycho­ logická a fyzická způsobilost. Duchovní dary spočívají v projevování nesobecké lásky, moudrém posuzování a jednání, i v umění hojit rány svoje i světa kolem sebe. Dary jsou to proto, že jsme je dostali. Přijali jsme tím nabízenou asistenci pomocných sil, milost, jež pouhou silou ega jako takového nemůžeme nikdy získat. Synchronicita je jednou ze sil milosti, okamžitý podnět, který nás nasměruje. Přichází v pra­ vý čas, abychom se mohli poučit a učinit první krok či abychom se mohli rozvíjet novým směrem. Synchronicita se dostavuje v „pravý čas" v tom smyslu, že tvoří součást spravedlivého řádu vyvíjejícího se vesmíru. Přináší nám přesně takové pomůcky, jaké využijeme k napl­ nění osudového poslání - či takové, jejichž prostřednictvím nás osud bude utvářet sám. Synchronicity můžeme rozeznat i tak, že se zamyslíme nad svým dosavadním životem a uvědomíme si, jak nás veškeré události při­ pravovaly či instruovaly v zájmu plné realizace našeho potenciálu. Skryté vnímání pravdy čekalo na - někdy bolestné - probuzení skrze vhodnou osobu či událost. James Hillman píše: „Moje rány ze mne udělaly zraněného ranhojiče. Židovské zázemí mne přimělo aktivně bojovat proti genocidám všude ve světě. Lhostejný otec mi dopomohl k dnešnímu nezávislému způsobu života. Můj osud by se bez jiného začátku ani neobešel. V důsledku tohoto pohledu se mi ulehčilo. Raná 50

Jak se synchronicita dotýká nás a našich vztahů

léta dnes ztrácejí podobu omylu a břemene vidění sebe sama jako handicapované oběti krutostí; místo toho se ve zpětném zrcátku jeví jako semeno stromu."*

Temná stránka Ve světových dějinách se v důsledku nebezpečných a tra­ gických koincidencí času, místa a rozhodnutí projevují také negativní, destruktivní synchronicity. Tak například ledovec, který zničil Titanik, se začal formovat před patnácti tisíci lety. V roce 1909 se během obdo­ bí stavby lodi odtrhl od Grónska a vyplul do severního Atlantiku. Bylo neobvyklé, že se dostal tak hluboko na jih - až do zeměpisných šířek New York City. V dubnu 1912 překřížil trasu Titaniku a zavinil smrt patnácti tisíc cestujících. Kapitán se rozhodl plavbu urychlit. Kdyby se loď držela původního plavebního plánu, nemohla se s neochvějně se valícím ledovcem, který nesledoval žádný specifický cíl, nikdy srazit. V současném světě působí dvě děsivé negativní synchronicity. Stá­ ty se jeden za druhým zapojují do válečných aktivit či terorismu, jsou hrdé, že vlastní nukleární zbraně. Na celém světě se také stáváme svědky, jak pozvedá hlavu fundamentalismus a náboženský fanatis­ mus. Zdá se, že obě tyto hrozby planetární destabilizace se nedají sila­ mi, jež proti nim vystupují, zastavit. Varovné prorocké hlasy zaznívají jen okrajově, nevěří se jim. Rovněž je zřejmé, že mezi lidmi ve světě * James Hillman (nar. 1926) je vynikající americký jungovský psycholog, známý i u nás. Viz: HILLMAN, J. (1997): Duše a sebevražda (z angl. orig. Suicide and tbe Soul přeložil Rudolf Starý); 198 s., vyd. Sagittarius. Praha; HILLMAN, J. (1999): Sny a podsvě­ tí: novf pohled na sny, rozšiřující klasické teorie S. Freuda a C. G. Junga (z angl. orig. Dream and tbe Underworld přeložila Hana Kašparovská); 206 s., vyd. Portál. Praha; a HILLMAN, J. (2000): Klíč k duši: cesta za objevováním individuálního životního smyslu (z angl. orig. SouCs Code přeložila Hana Kašparovská); 295 s., vyd. Portál. Praha. (Pozn. překlad.)

51

Syncbronicíta: skrytá moc zvláštní série nábod

narůstá synchronně i duchovní uvědomění. Částečně tomu vděčíme negativní synchronicitě čínského obsazení Tibetu, jež odstartovalo od­ chod mnoha mnichů a učitelů do exilu a vedlo k pozitivní synchroni­ citě - k nebývale mocnému šíření buddhismu na západ. Ke všem výše zmíněným událostem dochází synchronně. Zdá se, že se negativní a pozitivní synchronicity sbíhají, jenže sbližování ve prospěch zdravé­ ho rozumu, míru a vzájemné spolupráce zůstává v nedohlednu. Uvedu mnohem osobnější příklad. Představte si, že se setkáte s ně­ kým, kdo vám učaruje. V důsledku synchronicity se s ním setkáváte opakovaně, znovu a znovu. Jste nadšení, myslíte si, že zasáhl osud. Uvěříte, že onen člověk je vaše spřízněná duše, ale ve skutečnosti je jen šibal. Vezme si všechno, co máte, a nechá vás na holičkách. Spoji­ tost mezi vámi dvěma opravdu existovala, nezasáhl však osud, nýbrž karma. Potkali jste ho jen proto, abyste se něčemu přiučili, ne abyste s ním žili šťastně a spokojeně až do smrti. Taková epizoda sice působí dojmem negativní synchronicity, ale může se proměnit v synchronici­ tu pozitivní, jakmile se z nabyté zkušenosti poučíte, zbavíte se touhy po odvetě, půjdete prostě dál a příště si dáte pozor.

Cvičíme mysl první krůčky 1. Podle uvedených příkladů si sepište seznam svých reakcí a synchronicit z nedávné doby. Prožili jste třeba sérii ztrát? Bylo pro vás těžké nebo snadné oželet, co jste ztratili, a jít zase dál? Pokud jste připraveni dozvědět se, co je vaším posláním, obvykle jste ochotni začít na něm pracovat. Vaše činnost sestává z pojmenování, zpraco­ vání a při troše štěstí i vyřešení toho, co se stalo. Při čtení této knihy získáte dovednosti, jež vám v práci pomohou. Začněte dnes. Přečtěte si seznam a nahlas řekněte: „Ano, tohle se stalo. Ano, musím se z toho poučit. Ano, chci se na to zaměřit a zamyslet se, jaké z toho mám po52

Jak se synchronicita dotýká nás a našich vztahů

city." I když nejste připraveni udělat tohle všechno ještě dnes, proces jste odstartovali. Uvažovat o sobě jako o začátečníkovi je už úspěch. Představte si svoji vnitřní psycholožku a svého vnitřního duchovního průvodce a požádejte je o spolupráci na započatém projektu žít stále vědomější a samostatně se rozvíjející život. 2. Zvažte problém či symptom, který vás fyzicky či citově trápí. Může jít o synchronní opakování, jež symbolizuje hluboký žal či přání, k němuž jste se nepřihlásili, vyslyšte ho a řiďte se tím, co říká. Učiňte tak formou písemného dialogu s daným symptomem či problémem. Zvláště se zaměřte na to, zda vám symptom kromě soužení neposky­ tuje nějaký dar. Vzhledem k tomu, že člověk obsahuje všechny zjevné protiklady, i to největší trápení v sobě skrývá drahocenné jádro. Může spočívat v poučení, jež přijmete, v otevření nové komnaty ve vaší psýché, nového prostoru v pohledu na sebe sama. Může zplodit soucit s lidmi, co trpí jako vy. 3. Všimněte si kritických hlasů vašich rodičů, jež se vám neustále opakují v mysli. Všimněte si slovních obratů, jež nejčastěji používáte při kritice svých dětí či partnera. Nemají kromě doslovného významu také hlubší, obecnější smysl? Jak tyto výroky ovlivňují vaše životní rozhodnutí, způsob jednání s ostatními lidmi a představy o vlastní osobě? Jak by se daly přeformulovat, aby uzdravovaly? Co pozitivního jste slýchávali v dětství a co dnes říkáte pozitivního vy těm druhým? Která rozhodnutí jste za poslední týden učinili jen ze strachu či na základě povinnosti? Která volba vytryskla z milosti? 4. To, čím jste se celý život chtěli stát, může být synchronní s tím, co od vás vesmír potřebuje v zájmu naplnění vašeho radostného osu­ dového poslání a vašeho potenciálu dát ostatním lidem to, co jim dát dokážete. Co vás sráží z osudem určené cesty? Co vás pohání k cíli? Poděkujte lidem, kteří povzbuzují probouzení vaší podstaty Na osoby, jež vám brání v dosažení životních cílů, se můžete hněvat, ale neobviňujte je. Kolik úsilí vás stojí přestat někoho obviňovat, přestat myslet na svoji ostudu a samostatně pokračovat v nastoupené cestě? 53

Synchronicita: skrytá moc zvláštní série náhod

Říkáte si, že je pro vás příliš pozdě? Pokud ano, vzpomeňte na babičku Mosesovou a řekněte jí to do očí. Grandma Moses začala malovat po sedmdesátce a zemřela ve věku sto jednoho rokuí

Když si zvyknu na to, kým doopravdy jsem, hrdý na svoje nadání a nezat)anbený svými nedostatky, uvědomuji si, že se cítím bezstarostnější a šťastnější.

Synchronicita a sladění lásky „Já jsem" (ze poprvé vyslovit - či spíše se odvážit vyslovit pouze v něčí náruči. - D . W. Winnicotť

Výrazně osobní formou synchronicity je sladění lásky v prvních fázích života.** Sladěním se míní spokojené a vlídné při­ jetí nemluvněte matkou, která jeho potřeby reflektuje, reaguje na * Donald Woods Winnicott ( 1 8 9 6 - 1 9 7 1 ) , významný anglický pediatr a dětský psy­ choanalytik. (Pozn. překlad.) ** Daniel Stern z Cornell University se problémem „sladění" - či doslova „zrcadlení" (mirroríng) - zabývá ve své knize „Interpersonální svět nemluvněte" {The Interpersonaí World of the Infant, vyd. Basic Books v New Yorku 1987). Prostřednictvím sladění, jež probíhá beze slov, dávají matky kojenci najevo, že jeho potřeby znají. Kojenec tak získává pocit bezpečí. Stern popisuje případ dvojčat. Mark se podobal matce, Fred otci. Mezi matkou a Markem došlo k okamžitému sladění. Když byly dvojčatům tři měsíce, matka se pokoušela zachytit Fredův pohled, ale ten se odvracel. Obracel se k ní teprve tehdy, když se matka přestala dívat. Tento věčný kolotoč pohledů Freda traumatizoval. U Marka si matka pohled nevynucovala, mohl se odvrátit, kdykoliv se mu zachtělo. Výsledkem bylo, že Fred byl mnohem bojácnější, nedovedl se lidem podívat přímo do očí, klopil zrak, zatímco Mark se díval lidem do očí zpříma. Viz: GOLEMAN, D. ( 1 9 9 7 ) : Emoční inteligence (z angl. orig. Emotional Inteííigence přeložila Markéta Bílková), str. 1 0 2 - 1 0 3 ; vyd. Columbus. Praha. (Pozn. překlad.)

54

Jak se synchronicita dotýká nás a našich vztahů

ně. Kojenec vznáší přesně ty nároky jež matka může instinktivně naplnit. Jde o formu synchronní korespondence, jež se stará o naše přežití. Tímto sladěním se konstituuje koherentní vnímání vlastního já, zdravá a funkční identita ega. Důvtipné děti, jejichž rodiče do­ statečně nedbali na sladění či ho vůbec opomíjeli, nalézají náhradní zdroj sladění u příbuzných, jiných dospělých, jiných sourozenců atd. V pozdějším životě hledáme sladění u partnerů formou přátelství a intimního vztahu. Sladění představuje bezvýhradný pozitivní respekt, jenž se proje­ vuje v následujících pěti pé: pozorné péči, příznivém přijímání, pev­ ném poutu příchylnosti, porozumění a přístupnosti.* Matky a otcové získávají schopnost zajišťovat tyto naplňující dary v rámci svého rodi­ čovského poslání. I romantická láska těchto pět pé poskytuje a přijímá s instinktivní lehkostí. Z onoho naladění (zrcadlového dialogu) mezi námi a rodiči a později mezi námi a těmi, co milujeme, povstává naše hrdá sebeláska a sebeúcta. Proč se tolik bojíme, že nás druhý opustí? Protože tím ztratíme sladění, jež je pro emoční přežití nezbytné. Opakem pěti pé je zahanbení. Proto čím více se stydíme sami za sebe, tím menší k sobě chováme sebeúctu. Hanba se dosadila na místo úcty. Hanba je opuštění sebe sama. Jde o utrpěné zranění, jež si jedno­ ho dne budeme muset vyhojit sami. Existuje naděje, že budeme cítit s těmi, co utrpěli zranění podobného typu. Tak povstane synchroni­ cita utrpěných zranění a soucitu. V této psychologické synchronicitě se sebeúcta stává sebesladěním a vede k opětované lásce k těm, kteří se s námi sladili. Některé naše pocity jsou těmi druhými vnímány jako nebezpečné, a tak jsou jejich slaďovací schopnosti omezené. Lidé se s námi mohou sladit například v zármutku, když nám někdo zemře či nás opustí

* V anglickém originálu je samozřejmě pět á (Jfive As"}, attention, acceptance, affection, appreciation a aííowing, jež v překladu nebylo možné dodržet. (Pozn. pře­ klad.)

55

Syncbronicita: skrytá moc zvláštní série náboá

partner. Sladí se s námi v bezprostředním smutku, zlosti či oba­ vách, jež žal evokuje. Za několik málo měsíců, když se do zármutku položíme a vnoříme se do hlubin svého hoře ještě hlouběji, se však můžeme cítit osamoceni, protože tak hluboko s námi druhá osoba sestoupí jen stěží. Jen opravdu ryzí přátelé a terapeuti jsou ochot­ ni s námi setrvat a bdít po našem boku v říši agónie. Získat tyto lidi pro náš slaďovací podnik představuje synchronicitu navazování přátelských vztahů, jež se uskuteční právě ve chvíli, kdy je budeme potřebovat. Kdo mé provd^eí ceíou cestu az na moje vlastní dno? Po­ děkoval jsem mu vůbec? Byl bych ochoten vykonat něco takového já pro někoho jiného? V důsledku zrcadlového sladění se mi skrze empatii toho druhého daří vnímat sám sebe. Čerpám z toho pocity legalizace, efektivnosti, kompetence, cítím, že jsem stále soudržnější. Přesné sladění pocitů v prvních fázích života - i později - vede k příjemné představě o vlast­ ní tělesnosti, k silnému vnímání sebe sama. Jasné, soudržné, stabilní vnímání vlastního já se tudíž vytváří prostřednictvím série sladbvacích zkušeností. Takové zkušenosti představují důmyslnou formu synchronicity, kterou lze vytušit ve slovech vcítění, naladění, empatie. To, že vše požadované dostaneme právě od lidí, kteří jsou schopni nám to poskytnout, je smysluplná koincidence. Můžeme to říct i takto: „Pokud mi v raných fázích pouto sladě­ ní scházelo, mohu si chybějící psychické struktury najít v pozdějším životě, protože synchronicita mne seznámí s novými lidmi, co mi pomohou zakotvit či přebudovat si vlastní rozpadající se struktury. Tím mne mezilidské vztahy posilují. Ochuzené je naplněno, roztříště­ né sjednoceno, rozbité vyspraveno. Výsledný pocit sebekontroly mi rovněž zvyšuje sebeúctu a poskytuje mi dojem kontinuity a síly. Po­ kud se vyvíjím zdravě, posiluji si schopnost zvnitřnění péče o rodi­ nu, v psýché se mi rozvíjejí spolehlivé a nevykořenitelné struktury, jimiž si nahrazuji struktury poškozené či zničené." Nejzazším cílem a výsledkem slaďování je rozvinout si svoje vlastní sebeslaďovací do56

Jak se synchronicita dotýká nás a naších vztahů

vednosti. Na základě hlubokého synchronního sebevcítění se v nás probudí soucit s ostatními. Pokud jsme synchronně sladěni, naše citové obvody se zpevňují, neboť mozek využívá tytéž cesty k tvorbě emocí i k reagování na ně. Opětovat emoci znamená posilovat v sobě schopnost ji znovu - a bez rizika - pociťovat. Proto jakmile můžeme svobodně pociťovat, může­ me také mnohem hlouběji cítit s ostatními. Naše osudové určení získá patřičnou vzpruhu, jestliže jsme dostávali zdravou mateřskou péči či jestliže jsme později navázali s jinými dospělými sladbvací dialog. Vaz­ ba mezi matkou a dítětem představuje synchronicitu mezi zdrojem a potřebou. Podobně je tomu s poutem mezi přáteli. K osobnímu vývoji jedince dochází na přechodu mezi obdobím ome­ zené péče, kterou mu poskytovali příslušníci původní rodiny, a novým podpůrným systémem, jímž se obohacuje prostřednictvím lidí, jež na­ lezne v širším světě, tedy zásluhou nové rodiny. Zdravý jedinec se bez systému takových vazeb, jež se budují skrze sérii synchronních setkání a vztahů, neobejde. Psychologické zdraví dospělého nespočívá v nezávislosti, nýbrž ve vzájemné závislosti, v získání členství v nové družině zdravých poskytovatelů sladění. Aby však tohoto cíle člověk dosáhl, musí se nejprve pustit do práce sám na sobě. Schopnost druhého jedince nás fascinovat či zaujmout může spo­ čívat v úspěšnosti, s níž nám odhaluje, kde se nacházejí naše vlastní odřeniny a popáleniny či naše potenciály - nebo obojí. Jde o synchro­ nicitu dvojitou. „V tobě nacházím skryté kouty vlastního duševního domova. Mohu v nich odhalit hlubší charakteristické rysy té tváře, kterou neukazuji. Jsou lidé, co uhodnou, kdo jsem a co je mým po­ sláním. Někteří se strefí do černého, moje náklonnost k nim proto roste." Osvobození spočívá v tom, že druhého člověka přestaneme chápat jako samostatného jedince, ale poznáme v něm synchronní metaforu své vlastní minulosti a své nejskrytější, hluboce pohřbené touhy po celosti. Exhumovat nás mohou druzí; na nás je narodit se znovu. 57

Synchronicita: skrytá moc zvláštní série náhod

Někdy se nám zdá, že v druhých lidech nemáme oporu. Tento stav lze ozřejmit příkladem z přírody: na skalnatých římsách kolem ledov­ ců rostou olšinová křoviska, jež postrádají oporu půdy a sama sebe hnojí vzdušným dusíkem. Každý spadlý podzimní list výrazně obohatí zem dusíkem a položí základy pro budoucí olšinový les. Když nám okolní prostředí přestane poskytovat potřebné živiny, najdeme v sobě stejnou dovednost - uživit se jakoby z ničeho, ze vzduchu. Nalézt v sobě tuto schopnost je milostí synchronicity. Emily Dickinsonová to říká slovy: „Na tmu si zvolna přivyknem."* Podstata naší vlastní iden­ tity se skrývá v synchronním cyklu ročních období, úsvitu po noční temnotě, přílivu po odlivu, duze po bouři, vzpřímené chůzi po pádu. Naše lidská podnikavost je obdařena stejným šarmem. Dlouho a upřímně jsem přemýšlel o svém dětství a o vztazích, jež pro mne byly v životě důležité. Ptal jsem se sám sebe, které vztahy bych mohl charakterizovat jako sladěné. Mohl bych tak charakteri­ zovat svůj současný vztah? Měl bych se sladit ěi jsem už sladěný s ostatními lidmi či se svojí partnerkou? Miluji ji opravdu bezvý­ hradně, přijímám ji bez podmínek, jsem s ní svázán pevným poutem příchylnosti, rozumím jí a dovoluji jí, aby byla sama sebou? Udělal jsem si soupis všech svých vztahů. Čeho si v tom kterém vztahu cením? Co zůstává nedořešeno? Měl bych se ve vztahu k ně­ komu jinému polepšit? Pokud ano a pokud to bude vhodné a nikomu to neublíží, polepším se. Jak mi ten který vztah ukázal, že bych mohl dávat více lásky? Jak mi ten který vztah otevřel srdce? Mám nechat svoje srdce zavřené a někoho z toho obvinit? Půvab otevřeného srdce může soutěžit s kteroukoli rozkvetlou květinou.

* V básni 419 v překladu Jiřího Slédra (str. 81). Viz: tančit po špičkách, vyd. Argo. Praha. (Pozn. překlad.)

58

DICKINSONOVÁ, E. (1998): Neumím

Jak se synchronicita dotýká nás a našich vztahů

Příběhy, jež odhalují nás i naše vztahy K synchronicitám dochází v rámci choulostivé rovnováhy mezi úsilím a touhou. Tato rovnováha je zvláště patrná, když přesta­ neme na svém cíli (pět. Tehdy zaznamenáme nečekaný příchod štěstí a milosti, jaký popisuje i následující humorná historka: Marie se trápila, že ve třiceti ještě nepotkala muže svých snů. Po­ žádala kněze, aby jí poradil, jak najít vhodného kandidáta na ženění. „Tvoje jméno ti určuje, ke komu se máš modlit. Je to sv. Josef, Mariin choť, patron žen, které chtějí najít dobrého manžela." Marie si koupila sošku sv. Josefa, po dobu tří měsíců se k němu každé ráno a večer modlila, ale bezúspěšně. Znechucení dosáhlo vrcholu. Jednoho dne se rozzlobila a vyhodila sošku z okna. Za několik minut se ozvalo zakle­ pání na dveře. Když otevřela, stál tam cizinec, třímal rozbitou sošku a přitom si třel bouli na hlavě. Tak se Marie seznámila s mužem, za něhož se za rok vdala. Nikoho nepřekvapilo, jak novomanželé svého prvorozeného syna pojmenovali. V setkání našich rodičů se projevuje synchronicita: Matka mi vyprávěla, jak potkala mého otce. S Angelem se znala už pět let, ale nikdy se nedokázala smířit se skutečností, že si za pro­ středek obživy zvolil hazardní hry. Postavila jej před hotovou věc: buď si sežene poctivé zaměstnání, nebo se s ním rozejde. Řekla mu, že se s ním už nechce vidět, dokud si Angelo něco nezačne hledat. Jednou večer vycházela se svojí přítelkyní Annou ze školy, kam chodily každý týden na kurzy šití, a Angelo na ně čekal, aby je odvezl domů. Odmít­ la nastoupit do vozu, ale Angelo šel pomalu za nimi, na každém rohu je přesvědčoval, že je odveze. Anna navrhla zajít do nedaleké jídelny, kde pracoval její přítel Ralf jako minutkář. Ralf měl za chvíli končit, pak je mohl odvézt domů. Zatímco seděly a popíjely kávu, vstoupil ne­ známý mladík, Ralfův přítel, a se zájmem se zahleděl na moji budoucí 59

Syncbronicita: skrytá moc zvláštní série náboá

matku. Požádal Ralfa, aby ho představil dívce sedící vedle Anny. Tak se moji rodiče seznámili, tam je můj původ. Celé dětství jsem prožil v domě na Bradley Street. Moje vysoká škola stála v Bradley Street a na Orange Street v New Havenu. 0 synchronicitu jde i tehdy když symbol, jenž nám v představivosti dřímal v latentním stavu, po létech neočekávaně prozradí svůj smysl, a to právě ve chvíli, kdy je nejužitečnější: II nás v Kalifornii mi před okny ložnice roste fíkovník. Před něko­ lika lety jsem se jednoho rána na začátku podzimu probudil kráká­ ním všudypřítomných vran, které neustále navštěvují naši zahrádku. Zlobily se, že už jsou všechny fíky pryč, protože den předtím jsem očesal poslední plody. Jak jsem tak ležel v posteli, náhle se mi vyba­ vila vzpomínka z dětství v Connecticutu. Přesně v této roční době italští senioři ze sousedství vzali hadry, pokrývky a dehtový papír a s něžností pečlivě omotali větve svých fíkovníků, aby stromy přežily nadcházející drsnou zimu. Spontánně jsem si pomyslel: „Kdyby tako­ vou péči věnovali i nám dětem!" Obraz zabalených stromů mi nikdy nepřišel na mysl, jeho význam teprve ne. Až teď. Můj zesnulý otec nás zanechal v Connecticutu, když mi byly dva roky, odjel do Kalifornie a už se s námi nespojil. Byl jsem to já, kdo v dospělosti inicioval setkání a vydal se na západ. Později toho dne jsem si náhle vzpomněl, že fíkovník před oknem zasadil právě otec a že mi zanechal detailní instrukce, jak se zde v Kalifornii starat o strom v duchu dávných italských tradic. Vzpomněl jsem si na to v době, kdy jsem podstoupil terapii a pit­ val svůj postoj vůči otci. Událost mi poskytla spoustu materiálu na přemýšlení a při příštím sezení jsem z ní hodně vytěžil. Téhož dne, kdy to všechno začalo, jsem si náhodou přečetl, že strom bódhh pod nímž Buddha dosáhl osvícení, byl fíkovník. Pokud symbol, který měl pro danou osobu smysl, náhle prokáže svůj význam či začne působit v souhlasu s tímto významem, jde o syn­ chronicitu: 60

Jak se synchronicita dotýká nás a našich vztahů

Rosalinda si se svým snoubencem vybrala krásný snubní prstýnek. Velký diamant pro ně oba symbolizoval nesmrtelnost horoucí lásky a jednomyslné rozhodnutí žít ve společném svazku šťastně až do smrti. Při svatebním obřadu si slavnostně přísahali věrnost. Vztah se bohužel nevyvíjel tak, jak předpokládali. Za čtyři roky se rozvedli. Dne, kdy se rozvodové řízení definitivně uzavřelo, se Rosalinda vra­ cela z domu nového přítele do svého apartmánu. Kráčela po písčité silnici podél pláže, prstýnek dosud na ruce. Koutkem oka si všimla, že cosi třpytivého spadlo na zem. Rosalinda okamžitě věděla, že to byl diamant. Uvolnil se z obruby a zapadl hluboko do hustého a jemného písku. Rosalinda po něm začala obezřetně pátrat. Hledala dlouho, ale marně - jako by se navždy vypařil. Synchronicita tvoří podstatu načasování, oné tajuplné připravenos­ ti, jež se projeví tím, že neco vykonáme bez vábání, skutkem, jenž se vymkne veškeré naší kontroíe. Jde o okamžik, jenž se může promčnit v moment hybnosti: Irena přestala komunikovat se svojí sestrou Betty. Obviňovala Betty, že v souvislosti s matčinou poslední vůlí jednala nepoctivě. Hluboce raněná Irena odmítala během odcizení veškeré kontakty s Betty, i když se sestra ke své zradě přiznala a nabídla Ireně fi­ nanční vyrovnání i osobní omluvu. Přátelé Irenu nabádali, aby ses­ třin vstřícný krok respektovala. Irena však stále cítila hluboký zár­ mutek. Podstoupila psychoterapii, ale ta jí kýženou úlevu nepřinesla. Jednoho dne kráčela sama po pláži, když tu se náhle bolest zčista­ jasna vytratila, a Irena současně pochopila, že se něco v jejím raně­ ném egu uvolnilo a že čas pro navázání kontaktu nadešel. Zamířila rovnou domů, napsala sestře dopis a záhy se z nich opět staly pří­ telkyně. Bez ohledu na to, co si o ní lidé mysleli, Irena nikdy neli­ tovala, že se poctivě podřídila vnitřnímu načasování. Den předtím by s ní nikdo nehnul ani o píď; za okamžik by ji už nic na světě nezastavilo.

61

Syncbwnicita: skrytá moc zvláštní série náboá

Synchronicita se múze projevit jako řetězec podobných zkušeností, jez nám ukazují, v ěem jsme jednostranní a kde na sobě můžeme začít pracovat: Během jediného týdne se Roland dostal do potíží se všemi ženami. Přítelkyně ho pustila k vodě, nadřízená se na něho hněvala, vlastní sestra nereagovala na jeho narozeniny, dvě další ženy ignorovaly jeho telefony. To všechno navíc postihlo muže, kterého v dětství opakovaně opouštěla matka. Série odmítání a opouštění ženami v tak krátkém časovém intervalu uvrhla Rolanda do deprese. Během krize Roland zjemněl, dotkl se vlastní animy, tj. své ženské stránky. Zjistil, že o sobě přemýšlí a uvažuje o následujících problémech: o tom, jak se zřekl své ženské stránky, o tom, jak jednal se ženami, o svém strachu projevit jemnost. Roland si v duchu sestavil životní bilanci ztracených žen a nalezl svoji druhou tvář. Stal se pak pro ženy mnohem přitažlivější, neboť se více otevřel a byl přístupnější intimnímu vztahu. Synchronicita může spočívat v náhlé vzpomínce na osobní zážitky či na sérii událostí, jež člověku odhalují sebe samotného či mu naznačují příští krok na cestě, o níž uvažuje: Martha opustila George s tím, že nebyl v jejich šestiletém vztahu dostatečně angažovaný. Za rok se George přistihl, jak přemýšlí, zda je pro skutečný intimní vztah vůbec vhodný. Hloubal nad tím, když tu se před ním historie jeho vztahů odvinula v jediném záblesku. George si poprvé s ohromením uvědomil, že si každá partnerka stěžovala na totéž, na co poukazovala Martha: na jeho strach z důvěrného vztahu, na jeho rostoucí potřebu získat si pro sebe na úkor partnerky více prostoru. Zároveň připustil, že intimní vztah nikdy neodpovídal jeho skutečným potřebám. Mnohem přijatelnější pro něho byly nezávazné vztahy a hlubší přátelství. George si však postupně uvědomil i to, že se choval spíše podle jakési přednastavené hodnoty společenského ideálu, než že by něčemu dával přednost na základě svobodné volby. George si nyní mohl promyslet jinou životní oblast a zeptat se sám sebe: „Jednám v souladu se sebou samým, nebo dělám pokaždé jen 62

Jak se synchronicita dotýká nás a našich vztahů

to, co jsem dělal i dříve ěi co ode mne vždycky očekávali ti druzí, že udělám? Splňuje takový druh vztahu moje nejvnitřnější potřeby a tužby?" To, že se v Georgeově mysli vynořily dva přesvědčivé uka­ zatele - historický záznam a nové uvědomění - přesně ve chvíli, kdy čelil dilematu, se stalo okamžitou pobídkou, tudíž synchronicitou. Synchronicita se projevuje i ve skutečnosti, že si vybíráme takové Životní partnery, kteří vynášejí na světlo problémy z našeho dětství, jež čekaly na pojmenování, abychom svoje nedořešené záležitosti mohli ulo­ žit k věčnému odpočinku: Sharon vyrůstala v domácnosti, kde panoval autoritativní, hrubý otec. Jeho chování vyjadřovalo explicitně i implicitně toto: „Nemáš nic, čím bys mě mohla potěšit." Ať dělala Sharon cokoli, v očích otce to nikdy nebylo uspokojivé. Její úsilí vyhovět mu zlehčoval, choval se k ní hrubě fyzicky i citově, a tak prožila neradostné dětství. Sharon toužila uniknout z domu, a tak se vdala ještě mladá. Po osmi letech manželství a dvou dětech si její manžel Eric začal milostné hrátky s kolegyní z práce, Grace. Sharon byla v této fázi událostí otřesena, zvláště když Eric odmítl nový vztah ukončit a odmítl podstoupit psy­ choterapii, která by zmírnila dopad jeho jednání na rodinu. Místo toho se odstěhoval. Onoho dne, kdy odcházel, se ho Sharon zeptala, co u Grace nalezl a u ní postrádal. Eric odpověděl, že ho Grace miluje tak, jak vždycky chtěl, že reaguje na jeho potřeby dříve, než je vyjádří, že mu dává pocit mladého, žádoucího muže, a že i dům udržuje v lepším pořádku než Sharon. Známé stížnosti rozezněly v Sharonině duši něco jako pekelný gong. Opět nedokázala uspokojit muzeí Jiná žena to do­ vedla - a zjevně bez zvláštní námahy. Zlost na Erika jí zabránila, aby udělala to, co dělala obvykle, tj. pokusit se najít způsob, jak ho potěšit. Místo toho Sharon zvolila terapii a naučila se z těchto událostí nebrat nic doslovně. Nešlo o to získat Erika zpět či jej nenávidět za to, co jí provedl. Připravovalo se něco mnohem hlubšího. Šlo zde o opakování její minulosti, o převyprávění neuzavřeného příběhu, o pobídku začít na sobě pracovat a přes vlastní minulost se přenést. Holčička, která 63

Synchronicita: skrytá moc zvláštní série náboá

nemohla uspokojit tatínkovo přání, konečně dostala šanci o svém ne­ slavném selhání mluvit a poprat se s ním. Během následujícího roku Sharon oželela příkoří strastiplné minulosti a cítila se silnější. Naučila se o sebe pečovat a nechat plavat potřebu uspokojovat přání mužů. Erikův románek se stal podnětem pro Sharonino osvobození se od starého příkoří a otrocké vazby vedoucí k frustrujícímu a pokořující­ mu znovunastolení minulosti. Grace vlastně Sharon pomohla, neboť jí odemkla dveře vězeňské cely. Žádný muž je už nemohl zamknout.

64

III. Naše ego a jeho koincidence

Skutečná Osoba není izolovaná entita, její individualita je univerzální, je to ona, kdo individualizuje vesmír... - Srí Aurobindo*

Náš vnitřní život zůstává tajemstvím, ale pomocí urči­ tých metafor můžeme pochopit jeho princip. Ego, latinský výraz pro „já", se vztahuje k centru našeho vědomého rozumového života. Ego je funkční a zdravé, jestliže nám pomáhá naplňovat tři hlavní životní cíle: vnitřní spokojenost a vyrovnanost, efektivní plnění úloh a navá­ zání prospěšných mezilidských vztahů. Tehdy se náš vědomý rozumo­ vý život stává zdrojem duševního zdraví a štěstí. Ego je dysfunkční či neurotické, pokud nám odvádí pozornost od stanovených cílů nebo je přímo sabotuje. Za každou neurózou se skrývá strach či touha, příčiny, jež dosud zůstaly nepojmenovány či nedořešeny. Člověk je „neurotický", pokud se nechá polapit do bludné­ ho kruhu neužitečného opakování archaických způsobů sebeobrany, * Srí Aurobindo Ghóš (1872-1950) byl jeden z vůdců hnutí za nezávislost Indie, myslitel, spisovatel, básník, jogín, tvůrce specifické evoluční teorie kombinující vý­ chodní a západní způsob uvažování s mystikou. Český čtenář se s jeho díly prakticky nesetkal (existují jen některé samizdatové výbory či méně významné překlady, jež nevyšly u nás). Viz: M UNDSCHENK, Paul (1995, 1998): Aurobindo (z anglického originálu přeložil Jan Filipský), str. 318-324. In: lan P MCGREAL (ed.): Veíké postavy východního myšlení: Slovník myslitelů, Prostor. Praha. (Pozn. překlad.)

65

Synchronicita: skrytá moc zvláštní série náhod

i když už ve skutečnosti není ničím ohrožován. V důsledku žádosti­ vosti se neuróza projevuje v opakování návyků, jež nevedou k uspo­ kojení. Proto Jung definoval neurózu jako porážku „nereálném". To, zda se efektivně integrujeme a kráčíme po správné duchovní stezce, poznáme podle toho, že začneme být v každodenním životě funkčnější a funkčnější. Bytostné Já tvoří centrum i obvod celé psýché, jež zahrnuje ego. Bytostné Já působí jako duchovní zřídlo. Zdravé ego lze považovat za zdroj psychologický. Proto Jung nazýval bytostné Já „Božský archetyp v nás". V již zmiňovaných třech charakteristikách bytostného Já, tj. v lásce bez podmínek, moudrosti a moci uzdravovat, se zrcadlí atri­ buty božství ve světových náboženstvích. Hovoříme o Bohu lásky, o Svatém Duchu moudrosti, jenž disponuje zázračnou mocí uzdra­ vovat. Stvořeni k božskému obrazu musíme věřit, že jsme tyto dary dostali do vínku také. Naším úkolem je probudit je v sobě a předat je dál, aby se osudové poslání bytostného Já naplnilo skrze nás. Osud je u všech bytostí shodný, ale každá osoba k němu přispívá svým vlastním, individuálním způsobem. Duchovní praktiky jako je cviče­ ní v laskavé lásce {„(ovingkináness"), nám v životě pomáhají tyto tři věcné potenciály uskutečňovat. Právě tímto způsobem by ego toužilo vstoupit do služeb bytostného Já, jen kdyby se tolik nebálo, že během procesu ztratí autonomii. Proto mezi duchovní praktiky patří výuka oproštění se od strachu. Bytostné Já představuje jakési vnitřní gravitační pole, jež je někdy nevědomé, jindy vědomé. Podle Jungovy teorie je naše nevědomí jed­ nak osobní - obsahující rodinné album našich osobních vzpomínek - jednak kosmické - zahrnující mytickou paměť lidstva. Toto kolektiv­ ní nevědomí podle Junga „obsahuje úplné duchovní dědictví evoluce lidského rodu, jež se v mozkové struktuře každého jednotlivce rodí nanovo". Naše ego je v nás; my jsme obsaženi v bytostném Já. Ego lze vy­ sledovat z naší osobnosti, je nositelem našeho jména. Bytostné Já se 66

Naše ego a jeho koincidence

osobností jednotlivce omezit nedá a není ani nositelem žádného jmé­ na. V každém jedinci je to stále táž trojdílná realita: láska bez podmí­ nek, nadčasová moudrost a moc uzdravovat sebe i ostatní. Bytostné Já se světu zprostředkovává skrze naše tělo a ego. Mohli bychom říci, že naše ego je schopnost pociťovat světlo, zatímco bytostné Já je oním světlem. Jakmile se naše vnímavost ke světlu aktivuje, ego se stane vtělením světla bytostného Já. Moudrost nelze chápat jako nauku o pravdě. Je to způsob bytí, stav, kdy ve svém nitru získáme přístup k pravdě a pravda se projeví skrze nás. Ona větší mysl, jež přesahuje naše ego, se pak stále více podobá světlu. Zatímco získáváme přístup ke svým dovednostem, naše tělo přestává sloužit jako herka, co nás vleče na hřbetě, nebo jako piedestal, na kterém trůní ego či mozek. Naše tělo, bytosti a věci, všechno je tvořeno kondenzovaným světlem, jež je v neustálém pohybu, jež bubnuje v hudebním rytmu a jež je vždy připraveno sjednotit se s ne­ smrtelnou, nezrozenou a znovuzrozenou láskou. „Věci ztrácejí ostrost. Dokonce i moje tělo teď propouští světlo," říká Virginia Woolfová. Náš velký lidský počin, proces individuace, by měl vytvořit či na­ lézt rovnovážný stav - osu - mezi egem a bytostným Já. Jak ego život vědomého rozhodování - tak bytostné Já - potenciál pro celost - se chtějí vzájemně propojit v ose celosti. V cestě stojí pouze obavy ega, že by mohlo ztratit dominantní postavení a vlastní identitu, tedy přesně to, co ho udržuje ve strachu a co ho vyděluje. Největší koincidencí vůbec je právě osa ego - bytostné Já, neboť skrze ni osvobozujeme síly bytostného Já ze smrtícího sevření ustrašeného omezeného ega a necháváme je tryskat do světa. Tím se naplňuje smysl lidského života. Při narození jsme dostali do vínku více schop­ ností potenciálních než těch skutečných. Naším úkolem je potenciály aktivovat, učinit je vědomé, začlenit je do života. V tomto úkolu se skrývá synchronicita, protože ve chvíli, kdy svůj životní smysl, tj. osu ego - bytostné Já, aktivujeme, nám vyjde bytostné Já vstříc se stej­ ným záměrem. Astronom Tím Ferris říká: „Vědomí je jako táborový 67

Syncbronicita: skrytá moc zvláštní série náhod

oheň uprostřed temné Austrálie." Duchovnost v nás zažehává plamen, jehož zásluhou se může tato podivuhodně úžasná věc rozzářit v nás i v našem světě. Psychologická práce spočívá v upravování ega tak, aby mohlo fun­ govat bez zábran a bez nátlaku. Tehdy mohou vrozené dary a nadání vstoupit do služeb bytostného Já a usměrňovat každou naši myš­ lenku, každé slovo a každý skutek tak, abychom v životě dokázali náležitě projevit veškerou lásku, moudrost i schopnosti uzdravovat. Neurotické ego tuto práci narušuje svými předsudky, představami, že jsme samostatné bytosti, jež se plně ovládají a obejdou se bez pokory. V „Kurzu zázraků" {Course in Mirac(es) se říká: „Vaše rozhodnutí pou­ žívat toto zařízení [ego] mu umožňuje přežívat." Psychologická práce spočívá v demontáži neurotického ega ve prospěch ega funkčního. Jak jsme si řekli, ego je funkční, pokud nás na naší cestě řídí. Jestliže chci jít na sever, moje tělo je funkční, pokud budu kráčet severním směrem. Pokud zamířím na jih, znamená to, že je ve mně něco dys­ funkčního, tj. neurotického, založeného na klamu. Nejvhodnějším pro­ středkem pro povstání bytostného Já je funkční ego; neurotické ego lze ovládnout skrze milost. Sv. Jan od Kříže píše: „Okamžitě, nic není ušetřeno, jsem dokona­ le rozebraný."* V zájmu duchovního růstu musíme úplně rozpustit svoje pompézní, inflační ego. Polovičaté řešení nepomůže. Inflace je zvyk uvažovat a jednat, jako by jediným smyslem života bylo uspo­ kojení osobních nároků na vlastní velikost, zvyk věnovat pozornost jen vlastním potřebám, snažit se dominovat, věřit, že všichni musí sloužit jen mně, že obyčejný život není nic pro mě, neboť „já jsem tak výjimečný". Joseph Campbell praví: „Peklo je obvykle zasuté v egu." Tím myslí ego neurotické, chorobně svázané s obavami a žádostivostí. * Sv. Jan od Kříže (San Juan de la Cruz), španělský básník židovského původu, duchovní, reformátor, karmelitánský mnich, teolog a mystik (1542-1591). Jeho dílo je jedním z vrcholů španělské literatury vůbec. Kanonizován byl v roce 1762. (Pozn. překlad.)

68

Naše ego a jeho koincidence

Při demontáži sebeklamu dominance a výsostné důležitosti ega nejú­ činněji pomáhají intimní vztahy. Ukazují nám, jak egoistické nároky blednou, jsou-li postaveny tváří v tvář laskavé lásce ke všem. Neurotická stránka ega není určena ke zničení. Ve zdravé pokoře by se naopak měla rozšířit tak, aby se její kreativní schopnosti roz­ prostřely do psýché jako celku. Pokud se zbaví arogance, osvobodí se, otevře se svému potenciálu a projeví svoji moc - ne moc nad ostat­ ními, ale moc ostatním pomáhat. Skrývá v sobě i potenciál vnášet do světa a našich vztahů mír. Hrdina je osoba, která tento bolestný proces podstoupí a je jím proměněna. Po proměně se sami sobě jevíme jako výjimeční, neboť žijeme v nedělitelné jednotě s veškerým bytím: „V mém vlastním bytí jsou obsaženy všechny lotosové země a všichni buddhové," říká Avatansakasútra. Naše psýché je řízena spontánním puzením k dosažení celosti, touhou sladit zjevné protiklady: vědomí a nevědomí, ego a bytostné Já. Je na nás, zda budeme proces podporovat, či ho necháme dřímat. Měli bychom však zvolit první možnost. „Cítím, jak mne to instink­ tivně táhne k celosti. Udělám, co bude v mých silách, abych prolomil kletbu ega." Funkční ego se vnějšímu světu přizpůsobuje sociálním chováním a extroverzí (zprostředkovává ji naše persona, tedy maska, kterou si nasazujeme před ostatními). Vnitřnímu světu se naopak přizpůsobuje introverzí (zprostředkovává ji stín, tedy naše temná stránka, kterou skrýváme před ostatními i před sebou). Ego se stává postupně funkč­ nější, pakliže se přestane identifikovat s jakoukoli výlučnou vazbou na personu, začne s kultivací svých stínových projekcí a s ozdravěním těla jako legitimního a užitečného nástroje pro řešení úskalí života. Stín je naše skrytá stránka, vědomě o ní nevíme. Negativní stín obsahuje všechno, co u sebe považujeme za nepřijatelné, co popíráme, od čeho se distancujeme. Vehementně u sebe nesnášíme to, co u sebe nepozorujeme. Pozitivní stín v sobě skrývá náš nevyužitý potenciál. U ostatních obdivujeme to, co je v nás samotných pohřbené, deaktivo-

69

Synchronicita: skrytá moc zvláštní série náhod

vané. K synchronicitě, smysluplné koincidenci, dojde ve chvíli, kdy se seznámíme právě s lidmi, kteří v nás probudí dary pozitivního stínu i znaky stínu negativního. Silná averze i hluboký obdiv představují projekce, jež můžeme kultivovat; ze synchronního hlediska jsou právě tím, co pro pocit celosti potřebujeme. Zdravé ego:

Ducbomíjá:

prostředky:

zdroj:

pozorování

láska bez podmínek

hodnocení

odvěká moudrost

konání v souhlasu s vytěenými cíly

moc uzdravovat

rozhodování se na základě nejvnitřnějších přání a potřeb Úkolem je vrátit se ke zdroji s využitím prostředků, jež má k dis­ pozici zdravé ego. Zdroj je v nitru. Je to bytostné Já přesahující žá­ dostivé ego, osvícená přirozenost, dokonalá ve své podstatě, avšak ne­ dokonale projevená v realitě všedního dne. Oproti včele máme jistou nevýhodu. Včela je dokonalá, aniž by o dokonalost usilovala. My však musíme tvrdě pracovat, abychom se stali tím, kým jsme - abychom se stali vším tím, čím již jsme.

70

Naše ego a jeho koincidence

Jak se oprostit od ega Duchovní probuzení vyžaduje zachovat si zdravé ego a zbavit se ega inflačního, neurotického. Ústřední problémy inflačního ega si shrneme níže. Všimněte si, které body se týkají vás: Když mi někdo zkříží plány, přistihne mě při omylu či mě v ně­ čem předčí (dokonce i ve stolních hrách či ve sportu), rozzuřím se, jsem jízlivý, chci se pomstít. Musím zvítězit, nemohu být druhý, nesmím být poslední. Musím mít pravdu, musím být vidět, musejí mě chválit. 1 Reaguji přemrštěně i na nepatrné urážky. Když se mi někdo postaví na odpor, jsem záštiplný, chci si s ním vyrovnat úcty. Neodpouštím, nezapomínám. Většinou naléhám, aby bylo po mém. Jsem nepružný, těžko přistupuji na kompromis. Dominuji, žádám, manipuluji. Jsem hrubý, sarkastický, majetnický, hájím si svoje teritorium. Ve vedoucím postavení se řídím hierarchickým (ne kooperativ­ ním) modelem. Vyžaduji, aby mně lidé byli hluboce vděční za každý dobrý skutek. Musejí se mi omluvit za každý přečin. Svoje vlastní špatné chování popírám či ospravedlňuji, nikdy necítím potřebu napra­ vovat se. Odmítám kritiku, nenechám si radit, zaujímám obrannou pozici, začínám útočit. Nemohu ztratit tvář, tj. ego, nemohu se omlouvat. 71

Synchronicita: skrytá moc zvláštní série náhod

Musím ze všeho vyjít tak, abych vypadal dobře. Jsem přesvědčen, že disponuji nezadatelným právem zbavit se tyranie obyčejného způsobu života. Za všech okolností vyžaduji lásku, respekt a loajálnost. Musím opětovat přízeň (vyrovnat se, nezůstat nikomu dlužný, zavázaný). Nemohu se přiznat, že někoho potřebuji či že jsem na někom jakkoli závislý. Mým nejoblíbenějším sportem je oko za oko.

Všimněte si u všech výše načrtnutých bodů chorobné, agresivní - a bolestné - příchuti. Způsob života inflačního ega je chorobný, neboť se zdá, že tak jednat musíme, jinak bychom ztratili kontrolu či společenské postavení. Jsme přesvědčeni, že postavení je nám dáno nezadatelným právem a že ho musíme uhájit, i kdybychom mu měli obětovat veškerý duševní klid a mír. Ve skutečnosti však tam, kde vládne ego, žádný klid a mír není. Ego je agresivní, zdůrazňuje, že „já musím být první", má sklon mstít se a trestat. Zároveň je bolestné, neboť neurotická osoba se neustále utápí v obavách, je plná strašlivé úzkosti, že ztratí tvář, a všímá si, že i když vítězí, není milována. V zaměstnání, kde disponuje i sebenepatrnou pravomocí, vyžaduje rigidní plnění pravidel, uplatňuje svoje postavení a tvrdě trestá ty, kteří její autoritu zpochybňují. Zeptejte se sami sebe: Není moje ego ze své sebedůvěry zmatené? „Nevzdám to (či nepoddám se)." „Držím slovo." „Řekl jsem, že to udělám, a tak to také udělám." V těchto větách se skrývá sebedůvěra nebo ego. 0 sebedůvěru jde v tom případě, že takové výroky používám flexibilně, v závislosti na okolnostech. Jde o ego, jestliže je používám jednostranně a sebestřed72

Naše ego a jeho koincidence

ně, nebo když si na nich buduji a udržuji nadřazenou personu. Jak je hodnotím ve svém vlastním případě? Příkladem schopnosti ega živit v sobě zlobu a rozhořěení může být rozvedený muž, co unesl svoje děti a léta je nepustil k matce. Jiným může být člověk, co v důsledku jediného opominutí po léta ne­ promluvil na přítele. Jediná, dokonce nezamýšlená, urážka může ego udržovat po celý zbytek života ve zlostné, mizerné náladě. Podstatou neurotického ega je hrůza, že budeme muset čelit životním podmín­ kám, nad nimiž ztratíme kontrolu či od nichž nebudeme přednostně osvobozeni. Ve zdravých vztazích egoistická snaha ovládat ustoupí ve prospěch rovnosti. Vědomí nezadatelného práva se změní v prosbu, neboť si uvědomíme, že žádané nemusíme dostat. Naše nevole (egois­ tický hněv) se změní ve smutek, že nejsme dostatečně milováni, čímž se paradoxně staneme mnohem přitažlivější. Uvádím některá prohlášení, jež vám pomohou egoistické kompulze změnit. Pokud se stanou součástí vaší duchovní praxe, můžete je využít jako ambice:

Přestanu trvat na tom, aby bylo vždycky po mém. Nechci už nad ostatními dominovat a manipulovat s nimi. Jsem schopen pochopit, porozumět a milovat, ale nebudu totéž vyžadovat od druhých. Připouštím, že něco dělám špatně. Jsem ochoten se napravit. Požádám druhé, aby mě upozorňovali na moje omyly. Přijímám skutečnost, že pokaždé nevyhraji či že pokaždé něco nezískám. Poprosím o to, co chci, aniž bych to vyžadoval, a smířím se i s odmítnutím. Za svoje chování a nesnáze jsem plně zodpovědný. 73

Syncbronicita: skrytá moc zvláštní série náhoá

i Miluji, respektuji a toleruji ostatní. Vzdávám se přání či úmyslu druhého člověka trestat či mu ubliI žovat. Vzdávám se touhy po odvetě, záměru pomstít se. Jsem upřímnější ke svému vyššímu Já, jež překypuje láskou, která si neklade podmínky. Nechávám svoje egoistické potřeby rozplynout a přitom v sobě objevuji a odhaluji nezničitelné bytostné Já.

Všimněte si štědré něhy, jež z výše uvedených předsevzetí vyzařu­ je. Ukažte seznam třem lidem: svému nejlepšímu příteli či přítelkyni, osobě, která vás nejvíce kritizuje, a někomu ze své původní rodiny. Zeptejte se každého z nich, o kterých bodech si myslí, že se týká vás osobně. Za postřehy poděkujte všem, bez námitek. Nejvhodnější ces­ tou, jak se zbavit nadutého ega, je cesta pokory bez pokoření.

0 ztrátě a zachování tváře Ego je přebujelé, inflační, jestliže se jeho hlavním zájmem stane zachovat si tvář - TVÁŘ: tíseň, vázání se, absolutní nárok a ří­ dící moc* Ego nezná svoje křestní jméno, tíseň, pouze svoje příjmení, absolutní nárok. Být svázán nepružností nabubřelého ega znamená žít v tísnivých obavách. Proměna spočívá v tom, že přestaneme lásku pouze přijímat, ale necháme ji skrze sebe proudit a předáme ji dál. Uskutečnit to můžeme právě proto, že po celou tu dobu se v pozadí * V angličtině není „TVÁŘ", ale F.A.C.E., tedy/ear („tíseň", strach, obavy), attachment („vázání se", lpění, ulpívání), controf („řídící moc", ovládání, dominance, kontrola), entitíement („absolutní nárok", oprávnění, nezadatelné právo). (Pozn. překlad.)

74

Naše ego a jeho koincidence

strachu skrývala láska, čekala na příležitost prorazit bariéru a rozptý­ lit se skrze nás mezi všechny ostatní lidi. Bytostné Já dostane šanci právě tehdy, když se zbavíme ega. Proto se také říká, že duchovnost a soucit začínají demontáží ega. Moudrost a soucit se dostavují, až když definitivně skoncujeme se sebeupřednostňováním a sebezbožštěním. Jakmile si uvědomíme, kolik kreativní energie promrháme na za­ chování TVÁŘe, všimneme si, že spousta lidí vyvíjí podobně zbytečnou námahu, a začneme s nimi cítit. Zdá se, že je zdraví prospěšné nestarat se příliš o to, co si o nás druzí myslí. Říct, že na názorech a reakcích druhých nezáleží, však neznamená, že na ostatních lidech nezáleží. Znamená to pouze, že máme neměnné, vysoce hodnotné jádro a že nám ho nikdo nemůže nahradit či vylepšit. Osvobození se od strachu a žádostivosti poskytu­ je duševnímu jádru ochranu životaschopnými hranicemi. Tyto hranice si vymezuje a zachovává zdravé ego. Z toho všeho vyplývá, že lidé a události, jež se starají o zpochybňo­ vání a smršťování našeho ega, představují pomocné síly na naší cestě za největší synchronicitou lidského naplnění, za životním smyslem, osou ego - bytostné Já. Každá pomocná síla, která se projevuje ve smysluplných koincidencích, je zosobněním milosti. Nepřátelé ega jsou přátelé bytostného Já. Můžeme říci: „Žena, která mě zradila, šéf, co mě vyrazil, syn, jenž se obrátil proti mně, přítel, co mě obvinil ze sobectví, učitel, který mi ukázal, kolik se toho ještě musím naučit, to všechno byli herci v dojemném dramatu o mém bolestném vysvobození ze zaje­ tí ega. Každý z nich mi dal příležitost zbavit se nabubřelých nároků ve prospěch pokory a citlivosti, jež tvoří předpokoje trůnní komnaty lás­ ky, mé skutečné životní síly. Velkolepost synchronicity spočívá v tom, že se praví lidé objevují v pravý čas na správném místě." V našem příběhu reprezentovali síly utrpení ustrašení lidé a insti­ tuce. Svazovali nás povinnostmi a rigidními restrikcemi, jež nás neochraňovaly nýbrž omezovaly. Pokud nás tyto zákazy před něčím chráni­ ly pak před naší svobodou. Pomocné síly nás naopak vybavily pružností 75

Synchronicita: skrytá moc zvláštní série náhod

a volností poznávat a experimentovat. Byly skutečnými strážci naší svo­ body. Jaké síly a jaké synchronní události nás svedly dohromady? Energie duchovního bojovníka využitá k demontáži ega zahrnuje dvě formy: vytrvat a vzdát se. Bojovníkovu práci umožňuje sebekázeň, jež je nejzazší formou zdravé sebelásky. Sebezápor - zřeknutí se ega není „popřením já jako takového, ale toho já, jež se mi plete do cesty," říká velký anglo-americký básník Wystan Hugh Auden. Práce spiri­ tuálního bojovníka spočívá někdy i v tom, že si sedne a nechá všechno plavat. Synchronicita mu dá přesně vědět, kdy se má do problému za­ kousnout a kdy nechat věcem volný průběh. Série ztrát naznačuje, že by měl polevit; série příležitostí ho povzbuzuje pokračovat. Medvědice dobře ví, kdy a za co bojovat, ale také si uvědomuje, kdy ulehnout a vy­ hradit si čas na odpočinek. Přirozeným instinktem zvládá to, k čemu člověk potřebuje duchovní vnímavost k synchronicitám. Zamyslete se nad metaforou hibernace. Medvěd si vyhrabe jeskyňku a na jeden až čtyři měsíce se do ní uchýlí, přičemž přežívá bez jídla a pití zásluhou tělesného tuku a recyklace vlastních zplodin. Když se vzbudí, je o pěta­ dvacet procent tělesné hmotnosti lehčí, než když se ukládal ke spánku. A co já? Mohu si dovolit ztratit tolik ega? Neměl bych raději zůstat na stráži, odmítnout si lehnout a zůstat navždy plně bdělý? Tibetský učitel Čhógjam Trungpa* říkal, že je v nás cosi duševně zdravého a bdělého, co během našich osobních bitev a egoistických dramat zůstává vypnuté. Toto cosi příčetného a bdělého je transcen* Čhogjam Trungpa neboli Chógyam Trungpa (1939-1987) představuje jednu z ústředních osobností šířících tibetský buddhismus v západním světě. U nás jsou známé jeho (původně anglicky psané) knihy v českých překladech Antonína R. Machandera: (1995): Protnutí duchovního materialismu (orig. Cutting through spirituál materialism), 226 s., vyd. Vadžra. Jablonec nad Nisou; (1999): Shambhaía: posvátná cesta bojovníka (orig. Shambhaía), 186 s., vyd. Pragma. Praha; (2000): Cesto je cíl: základní rukověť buddbistické meditace (orig. Patb is tbe goaí), 162 s., vyd. Vadžra. Jablonec nad Nisou; (2001): Srdce Buddhy (orig. Heart of tbe Buddha), 225 s., vyd. Vadžra, Edice Oceánu dharmy. Jablonec nad Nisou; (2006): Meditace v akci (orig. Meditation in action), 101 s., vyd. Eminent. Praha. (Pozn. překlad.)

76

Naše ego a jeho koincidence

dentní funkce psýché, která pokaždé vyrukuje s léčivou alternativou v podobě symbolu či cesty, jež udává našemu rozhodovacímu, byť i spletitému, rozcestí směr. Uklidní nás, povzbudí a předvede nám naše vnitřní možnosti. Probouzí se k životu v přestávkách mezi na­ šimi životními zápasy. Můžeme si vzít oddechový čas a zúčastnit se utkání jako sedící diváci. I Buddha se takhle posadil. Často se nám stává, že konsensuální hledisko, jež potvrzuje naše egoistické návyky, přeceňujeme. Proto tyto přestávky automaticky odmítáme či o nich vůbec nechceme vědět. Osvobozující okamžiky nastávají, když se tra­ diční obyčej přeruší v zájmu něčeho zcela nového; ve staré egoistické písničce pak vznikne pauza na odpočinek. Pouť k pokoře skrze ego je v „Knize o cestě a ctnosti" {Tao-te-ťmg) vyjádřena paradoxem: „Dosažení nejkrajnější prázdnoty."* Taoisté tvr­ dí, že pokud budeme ochotni zbavit se ega, narazíme na „tajuplnou soutěsku protínající zdánlivě neproniknutelné pohoří". Stezka se ote­ vře uprostřed rozeklaných skalisek. Vytvoří se tam, kde ustanou myš­ lenky, fantazie, obavy i tužby. Je to odmlka mezi podnětem a odezvou, místo, kde sídlí svoboda, pauza mezi dějovými zápletkami našich ži­ votních dramatu. Zde se z nás stávají čestní a ostražití svědkové, zde se v nás probouzí rozvážná duševní pohoda. Touto odmlkou či soutěskou je prostor pro duši mezi egem a bytostným Já. Je to také naše srdce a duše vesmíru, jimž nyní přiznáváme, že jsou naprosto totožné. Je to jinými slovy bod, v němž se stáváme i jsme synchronicitou. Taoista Ho Yang říká: „Jakmile uskutečníme Cestu, neexistuje stezka, jež s onou tajemnou soutěskou není totožná."

* Snad nejdůležitější taoistický spis vůbec, nepochybně základní dílo filosofického taoismu. Podle tradice sepsal knihu o tao (cestě) a te (ctnosti) Lao-c' v 6. stol. př. Kr., ale všeobecně se soudí, že je o pár století mladší. Citovaný verš zní v angl. překladu: Attaín the cíimax of emptiness", příp. „Effect emptiness to the extréme". Viz 1. verš 16. kapitoly, str. 5 1 : LAO-C (2003): Tao-te-ťing (z čínských originálů přeložil do sloven­ štiny PhD. Chang Kuo-ying, do češtiny převedl F. H. Richard), 183 s.; vyd. CAD Press. Bratislava. (Pozn. překlad.)

77

Synchronicita: skrytá moc zvláštní série náhod

Na stezce číhá spousta nebezpečí, neboť se vydáváme na rituální pouť z vnějšího ega a persony do vnitřního bytostného Já, z obvodu mandaly do středu celosti, ze světského do posvátného, z pomíjivosti do věčnosti, ze smrtelnosti do nesmrtelnosti, z rozděleného do sjednocenného. Nesmrtelnost se vztahuje ke stavu přesahujícímu hranice ega a formy naší existence. Dosáhnout středu vyžaduje usmrcení ega. Jde o zasvěcení, proměnu v cosi posvátného, objevení vlastní spiri­ tuality, o konečnou odpověď na otázku: Proč jsem zde? Jsem zde, abych prožil svoje osudové určení „jako v nebi, tak i na zemi". Zpočát­ ku to může znít banálně, ale uvažujte takto: Pojem „na zemi" je nutné vnímat jako metaforu pro psychologic­ kou tvorbu zdravého ega, toho, jež se stane vhodným nástrojem pro naše duchovní působení. Výraz „na nebi" zase představuje metaforu spirituálního úkolu uvolnit do světa nezištnou lásku, jež si nekla­ de podmínky, univerzální moudrost a léčivou sílu. Ted se zamyslete nad oněmi třemi slůvky, jež tvoří spojovací most: „jako, tak i". Pokud tato slůvka přijmu, vybuduji most mezi nebem a zemí, mezi duchov­ ní a psychologickou prací, mezi nesmrtelným osudem a smrtelným egem.

Stručný nástin ega a bytostného Já Bytostné Já je podstatou našeho bytí. Píšeme ho s vel­ kým „J", abychom toto archetypové Já, tuto prastarou kolektivní energii v psýché, odlišili od já s malým „j", jež se vztahuje k egu nebo personě. Bytostné Já je esenciální, základní, hlavní, je tím, co je v nás trvalé a nezničitelné. Ego je existenciální, proměnlivé v závislosti na požadavcích, oba­ vách či tužbách v daném okamžiku; má aktivní povahu. 78

Naše ego a jeho komciáence

Naším osudem je existenčně projevit, co je v nás esenciální, propus­ tit světlo bytostného Já do okolního světa skrze rány a trhliny ega. Naším úkolem je odhalit na skutcích a rozhodnutích ega nekonečný záměr bytostného Já: lásku, moudrost, léčivou moc. Výše zmíněná „osa ego - bytostné Já" je právě tímto inkarnačním projektem. V individuaci (dispozici k ose v naší psýché) tkví hlavní, esenciál­ ní synchronicita. Existenciální synchronicita se projevuje okamžikem, který dispozici k ose aktivně iniciuje či podporuje. Esenciální synchro­ nicita představuje nekonečný soulad mezi egem a bytostným Já, mezi duší a vesmírem. Takový soulad objevujeme při meditaci. Existenciální synchronicita spočívá ve smysluplných koincidencích, jež naše ego na­ vádějí na správnou cestu. Pokud budeme svůj životní proces sledovat pozorně, všimneme si jí.

Jak se rozhodovat nesobecky Vzkazy synchronicit jsou hlasitější, když jim nasloucháme - stejné je to s osobou, která ví, že její dopisy čtete a seriózně na ně reagujete - lze u ní předpokládat, že bude psát více. Psychická gramot­ nost je schopnost vzkazy číst; spiritualita spočívá v rozhodnutí na ně reagovat. Jak se k nám vzkazy dostávají? Mohou se dostavit formou synchronicity, snů, intuice, projekce, okultních jevů či médií, vnitřních průvodců, událostí, jež nemůžeme ovlivnit, vizí, náhlých spontánních sil, déjá vu, náboženských či mystických prozření, meditační kontemplace, uměleckých podnětů, krásných zážitků nebo aktivní imaginace. Duchovní rozhodnutí činíme, když vzkazům nasloucháme a klad­ ně na ně reagujeme. Kladná odezva znamená, že dáme přednost bytostnému Já před egem. Tehdy se TVÁŘ ega změní. Strach se pro­ mění v lásku. Přestaneme ulpívat, jsme schopni něco vzdát a dát událostem volný průběh. Už nechceme druhé ovládat, připouštíme 79

Synchronicita: skrytá moc zvláštní série náhod

a plně uznáváme jejich svobodu. Neprosazujeme svoje nezadatelné právo, stojíme si sice za svým, ale když nás někdo nerespektuje, netoužíme po odvetě. Zásluhou takové proměny začneme nezištně milovat, zmoudříme, staneme se zdrojem léčivé síly, což jsou všechno vlastnosti bytostného Já. Duchovní rozhodnutí má tudíž dva základní, typické rysy. Je vyjád­ řením nezištné univerzální lásky, věčné moudrosti a moci uzdravovat. Vyzařuje z jednoznačně pozitivního přijetí podmínek existence. Za­ hrnuje přesvědčení o přátelském vzájemném vztahu psýché a hmoty a důvěru v něj. Vzhledem k tomu, že transcendentální vstupuje do světského, vědomí se nedá dělit. Materiální události a hmatatelná rea­ lita deklarují stav kosmického vědomí. Duchovní rozhodnutí ctí vnitřní rytmy, jež nemusejí odpovídat důležitým konvenčním volbám: „Jsou vlny, jež vymezují život, milní­ ky, jež nemají s událostmi vůbec nic společného," zapsala si Virginia Woolfová do deníku. Chápání našich osobních duchovních vzkazů nám pomáhá spíše na vlnách jezdit, než se v nich topit (při nadměrně inte­ grovaných vnějších podnětech) či před nimi utíkat (při podprůměrně integrovaných vnějších podnětech). Co ve mně zůstalo přes všechny životní proměny neochvějně smysluplné? To je to, co mě vychovalo. Jak člověk může vědět, že mu vzkaz opravdu poslalo bytostné Já? Ze to není jen fikce ega? Zaprvé je třeba zdůraznit, že skutečná posel­ ství vnímáme intenzivně, hmatatelně, o jejich pravosti nepochybuje­ me, máme neodbytnou, intiutivní jistotu, že jsou autentická. Zadruhé, autentické zprávy se k nám nedostávají pouze jedinou cestou, ale například prostřednictvím synchronicity, snů a intuice zároveň. Zatřetí, skutečné poselství se nenechá umlčet pokusy ega ignorovat ho. Autentické vzkazy nás navíc orientují do sféry lásky, moudrosti, moci uzdravovat. Jejich účelem v žádném případě není posílení sebestředných egoistických tendencí. Pokud jsme si jako zdroj poselství zvolili astrologii či jiné věštec­ ké prostředky, musíme se zamyslet, zda hledáme moudrost duchovní 80

Naše ego a jeho koinciáence

cesty nebo jen chceme vědět, kde nejlépe zúročit investice. Apollónovu věštírnu v Delfách s příchodem křesťanství zavřeli. Zneužívala se a svoji numinózní moc ztratila. Lidé kladli egoistické otázky - jak zís­ kat víc - neměli zájem překonávat žádostivost a uskutečňovat poslá­ ní. Pro zázračnou moudrost nezbyl prostor. Když císař ukončil činnost věštírny, obešlo se to bez protestů. Egoistické ambice rozdrtily ducha transcendentálního záměru, po moudrosti orákula se slehla zem. Správné duchovní rozhodnutí nachází ozvěnu v přírodě. Platón říkal: „Pohyby spřízněné s naší božskou stránkou jsou okružní dráhy vesmíru. Může je následovat každý a poopravit si mozkové obvody, jež byly při narození uvedeny ve zmatek. Je nutné, abychom se učili harmoniím vesmíru." Básník Charles Baudelaire dodává: „Člověk se prodírá skrze hvozdy fyzikálních předmětů, jež jsou zároveň duchov­ ními tvory, kteří jej láskyplně pozorují." Učit se od přírody má smysl, protože tvoříme její součást; děti se podobají matce. Musejí ctít roč­ ní období květu a rozkladu, vítat měnící se podmínky a zákonitosti, v určitých obdobích hibernovat, jindy musejí být aktivní, žít a být při­ praveny zemřít. To všechno jsou ponaučení a rány, jež nám uštědřuje příroda. Přiznat si, že je můžeme aplikovat sami na sebe, znamená připojit se k oslavným cyklům obnovy vědomě se přizpůsobit přírodní synchronicitě. Vnímáme ji správně, pokud nás přiměje říci: „Ano!" V této souvislosti se mi ve vzpomínkách vynořuje informační ta­ bule, na kterou jsem jednou narazil ve státním parku Patrickův mys v Kalifornii. Stálo na ní: „Vlny se vzdouvají, neochvějně se valí do mělčin, kde se bouřlivě zdvihají, lámou do zpěněných hřebenů a vrhají se na pobřeží. Vlny se rodí tam, kde vítr působí na mořské hladině pnutí a tření, předává jí energii. Když se vlny blíží k pobřeží, vlivem stoupa­ jícího oceánského dna se na nich tvoří hřebeny a posléze se mění ve vlny příbojové, jež při drtivém dopadu na pobřeží uvolňují obrovskou energii. Všichni tvorové v příbojové zóně si musejí umět najít skrýš či se pevně držet, aby si zachránili holý život."

81

Synchronicita: skrytá moc zvláštní série náhod

Prostá koincidence Šibaí a ego Moc vyšší, které nelze odmlouvat, náš záměr překazila. - William Shakespeare: Romeo a Julie*

V kresleném seriálu „Tom a Jerry" vystupuje bezbranná myš, Jerry, která důvtipem obvykle předčí a přemůže Torna, statného kocoura. Vtip je založen na obrácení běžného přírodního rozložení sil. S podobným přepólováním se setkáme i v „Čaroději ze země Oz", kde malá Dorotka zabije mocnou čarodějnici. Ve vánočním příběhu naže­ ne strach vlivnému králi Herodovi bezmocné nemluvně. Panovačné postavy jsou neustále pokořovány těmi prostými. Archetypem tohoto jevu je šibal (nebo také kejklíř, žertéř, šašek, šprýmař, čtverák, neote­ sanec apod.J. Určitě jste si už všimli, že se ve vašem životě objevují lidé či události, jež vás vytrvale zbavují egoistické domýšlivosti, uka­ zují vám, jak málo můžete ovlivnit, zbavují vás vašich imaginárních nezadatelných práv a dovedou vám překazit i nejpromyšlenější plány. Tito lidé a události dokazují, že u vás provedl kontrolní inspekci šibal, další pomocná síla, jež vás navádí na správnou cestu. Šibal (angl. trickster)r expert na boření ega, nám pomáhá za­ ujmout vůči psychologické omezenosti a potažmo i vůči duchovní neohraničenosti mnohem realističtější postoj. Navádí nás na klíčové křižovatky, kde nás v našem zájmu hledání celosti přechytračí. Šibal * Viz: William Shakespeare: Romeo a Julie, V, 3, říká Vavřinec Julii. ín: SHAKESPEARE, W. (1983): Tragédie, přeložil E. A. Saudek, vyd. Odeon, Galerie klasiků. Praha. (Pozn. překlad.) ** Viz hlavně Caři Gustav JUNG: 0 psychologii postavy šibaía, str. 199-216. In: RADIN, P, KERÉNYI, K., JUNG, C. G. (2005): Trickster: mýtus o šibalovi aneb indiánský mýtus v kontex­ tu světových mytologií, přeložil Gato, vyd. Dobra. Praha. (Pozn. překlad.)

82

Naše ego a jeho komciáence

je energie v našem nitru a v nitru celého vesmíru. Činí nás pokorněj­ šími, drtí ego, maří plány, demonstruje nám, jak na našich přáních málo záleží, a ruší všechno, co nám už delší dobu není ku prospěchu, i když se toho držíme zuby nehty. V našem vlastním zájmu tak šibal zápolí s pohodlím a rutinou, dvěma zapřísáhlými nepřáteli vitální energie. Šibalovy návštěvy sice můžeme vnímat jako pohromu, ale z dlouhodobého hlediska jsou darem. Šibal představuje mytické zosobnění synchronicity. V nás všech se projevuje jako instinkt stmelovat osu ego - bytostné Já. To vyžaduje ne­ chat ego trochu splasknout. Šibal je archetyp takového splasknutí. Šibal v mezilidských vztazích je muž, co vás podvedl, žena, co vám byla ne­ věrná, dravec či partner, který vás využil, mizera, který vás okradl atd. V každém případě jde o osobu, věc či událost, jež vám převrátila život vzhůru nohama či vám ukázala, že jste docela zranitelní a nejste takoví kabrňáci, za jaké jste se považovali. Pro svoje oblíbená gymnastická cvi­ čení šibal využívá vaše obavy a žádostivost, jež mu zároveň slouží jako nesmiřitelné nástroje pro dokazování nepatřičnosti lidského ega. Šibal, transpersonální zdroj důvtipu, používá i jemnější transfor­ mační nástroje - humor, ironii, paradox. Hezká tvářička může být šibal, šibal je alkohol, kokain, romantické pouto a nepochybně i penis. Ti všichni pohlcují energii, řídí naše rozhodnutí, pohrávají si s námi, takže se dopouštíme omylů, mají na svědomí naši závislost a chování, kdy se přestáváme ovládat. Přitahují nás, neboť v nás vzbuzují pocit, že nám mohou zaručit trvalé štěstí či růst osobní důležitosti. Šibal nám poskytne stejně slibné naděje, na které naletěl Adam s Evou, když se celá ta lidská šlamastyka dala do pohybu. Šibal je rovněž archetypem synchronicity, klamu a dvojznačnosti. Lstí ruší status quo a skrze bouřlivé události nás láká kráčet vstříc novým perspektivám. Zpočátku se události mohou jevit negativně a až později se prokáže jejich pozitivní charakter, anebo to může být přesně naopak. Na útisk a velkolepost odpovídá archetypem šibala sama psýché. Šibal odhaluje nebojácně a nekompromisně veškerou 83

Synchronicita: skrytá moc zvláštní série náhod

okázalost či nafoukanost, kdykoliv ji projevíme či jí podlehneme. Na dvorech středověkých králů plnil tuto funkci šašek, šprýmař. Král sám chtěl, aby jej šibal doprovázel. My se s ním však setkáváme neočeká­ vaně, nepřipraveni, nic netušící. Protiklady se v psýché shromažďují jako alternativy. To proto, že psýché usmiřuje, zatímco ego se snaží rozdělovat. Nadutost i poko­ ra jsou obsaženy v nás všech. Vnitřní síla bytostného Já se pokouší uvést tyto polarity v soulad. Pokud jsme příliš nafoukaní, šibal nás nejspíš pokoří. Postará se, aby se naše skrytá pokora stala vědomá a viditelná. Naše nadutost se zkrotí a projeví se jako zdravá sebeúcta. Tím se usmíří protiklady a vzájemně se pak doplňují. Šibal si bere do opatrovnictví naši celost, a to bez ohledu na výhrady či odpor ega. Jednostrannost nepřipustí. Naopak. Zařídí vše potřebné, aby svoji pří­ ležitost dostala i druhá strana mince. Prostřednictvím krizové situace přiměje sobce jednat nezištně, tvrdé chlapáky přiměje k něžnostem, z velkých šarží nadělá pitomce. Celost - ve smyslu opaku jednostran­ nosti - se v našem životě často hlásí o slovo nezvaná. Provází ji šibal. Aby mohl poskytnout laskavost, musí jednat krutě. Když se v dávných příbězích setkáte s postavou šibala, je to ten, co klame a je Hamán, dostává lidi do průšvihů a zároveň je jich zbavuje, přináší jim štěstí i neštěstí, nastavuje zrcadlo, v němž může hrdina spatřit svoji temnou stránku. Šibal je obdařený neodolatelným šarmem, jedná spontánně a nepředvídatelně, vystupuje jako komik i smolař, je vynalézavý, chytrý, úskočný, buřičský, nepoctivý. Šibalova energie se projevuje v neočekávanosti, uličnictví, zmatku, pohoršení i amorálnosti. Vtipem a pružností vyvažuje vše rigidní a počestné. Spontánně se vrhá do zajetých kolejí, obnovuje psychickou rovnová­ hu, maří pečlivě vypracované plány, působí rozvrat vnitřní i vnější, předkládá nové dohody či nás nutí nově si uspořádat život. Šibal boří trůny, potlačuje královské ego. Šibal má prsty ve všem, co je posta­ vené na hlavu, je rukou, která se umí postarat, aby se ze zdi skácel i sám Hupity Dupity. 84

Naše ego a jebo koincidence

Chce-li bojovník prostě jen zvítězit nad protivníkem a nesnaží se ho přitom překonat v čestnosti, poctivosti a lásce k bližnímu, šibal za­ sáhne a bojovníkovo hrdinství splaskne jako propíchnutý balon. Šibal člověka vyvádí z nesouladu do úsvitu prvotního řádu, pohlcuje ego, sjednocuje protiklady, z nesmyslného činí smysluplné, z křižovatky cestu, ze sterilního prostoru úrodné pastviny, z bezvýchodně stoja­ tých vod východisko a v neposlední řadě proměňuje smrt v život. V západní kultuře se šibal objevil jako kočka v Alenčiných dobro­ družstvích v říši divů (Cheshire cat), jako kreslená postavička zajíce Bugs Bunnyho, kačera Daffyho, pádivé kukačky Road Runnera apod. Šibalem je Šotek, Shakespearův Ariel, poltergeisti, Šprýmař, ďábel, rarášci, elfové. Šibal platí za rošťáka a uličníka, nikdy však za opravdo­ vého ničemu. Jeho různé podoby představují personifikaci energie, jež přebývá v našem nitru a ve světě synchronicity, s nímž se střetáváme v každodenním životě. Šibal je nejstarší mytickou postavou vůbec. Vrány a Černonožci v něm vidí Starce. Jeho dlouhověkost lze vysvětlit temperamentem ši­ balských historek, naší fascinací těmito příběhy. „Tak úporné odmítání zapomenout nemůže být jen pouhá náhoda," prohlásil antropolog Paul Radin, když se zabýval postavou šibala. V domorodých kulturách vy­ stupuje jako zajíc, krkavec, havran, kojot, pavouk, opice, opeřený had. Je to chytré zvíře, jež pomůže v pravý čas a zmaří plány těch, co se domní­ vají, že od nikoho nic nepotřebují. Přichází ze světa, v němž dominantní ego platí za nehorázného podvodníka, z říše, v níž realističtější já přebí­ rá svoji právoplatnou moc. Šibal nás přichází do této říše odvést. Mezi šibaly se řadí někteří hrdinové a bohové řecké mytologie. Dionýsos jednal jako šibal, když splnil Midovo chamtivé přání.* Eris, bohyně sváru, se rovněž zachovala jako šibalka, když svým zlatým jablkem vy-

* Midas si přál, aby se všechno, čeho se dotkne, proměnilo ve zlato. Dionýsos mu šibalsky přání splnil. Midas by umřel hlady, kdyby se nad ním Dionýsos nakonec nesmiloval. (Pozn. překlad.)

85

Synchronicita: skrytá moc zvláštní série náhod

volala Trojskou válku. Hlavní božstvo synchronicity ovšem představuje šibal Hermes. Je zodpovědný za šťastné náhody ěi za to, že nečekaně přijdeme k penězům. Jako bůh dvojznačnosti vynalezl řeč, která objas­ ňuje i skrývá, a tak se nám jeho jméno dochovalo i ve slovech „hermeneutika" a „hermetický". Hermes funguje jako posel, božský prostředník mezi světy ega a bytostného Já. Stal se rovněž bohem zjevení, protože manifestuje ducha ve hmotě a ukazuje, jakou důležitost má hmota, a také bohem alchymie, který vaří drahocenné z bezcenného. Vzhledem k tomu, že se Hermes narodil v noci a v jeskyni, je scho­ pen vidět v noci. Proto vidí náš stín a snaží se nás přimět, abychom si ho všimli a učili se od něho. Zeus Hermovi zadal úkol (a propůjčil dar) přivést duše do Hádu a zase zpátky. Proto se stal Hermes i pro­ středníkem, jenž může překlenout propast mezi životem a smrtí. To on přivedl Persefonu z podsvětí. Hermes Psýchopompos je průvodcem duší, který nás provází tam, kde umírá ego, do podsvětí našeho nevě­ domí. Hermes reálně ztělesňuje nevědomí, prvotní látku a schopnost podržet si v sobě všechny protiklady, materiální i duchovní. Šibalská energie tudíž působí jako původce individuačního procesu směřujícího k završení osobní celosti - nemalá část lidského osudu tak spočívá ve šprýmařových rukou. Hermes byl uctíván jako patron křižovatek. Ve starověku lidé věři­ li, že k volbě správné cesty se nestačí řídit pouze lidským egem. Transcendentální pomoc byla nezbytná, a Hermes ji rád poskytl, zvláště skrze synchronicity a často záludně. Na obálce amerického vydání této knihy je vyobrazena dopravní značka, jež řidiče upozorňuje, že je vepředu čekají křižovatky. Právě na životních křižovatkách se v meta­ forických významech synchronicit střetáváme s šibalskou energií. Bě­ hem životní pouti je uvážlivé připravit se na to, že se můžeme setkat se spoustou lidí, s nimiž jsme nepočítali. Věřit, že nám v takových okamžicích ego poskytne veškerou potřebnou oporu, může představo­ vat nejkomičtější myslitelné přesvědčení vůbec. Víra, že nám na cestě pomůže milost, však na nás může seslat kosmickou přízeň. 86

Naše ego a jebo koinciáence

Pravidla chování při šibalových návštěvách Sházel mocné s stolic, a povýšil ponížených.

- Lukáš, 1:52

Podle bodů následujícího seznamu se pokuste určit svo­ je vlastní pozitivní a negativní skryté stránky a stejně postupovat i u událostí a lidí, kteří vás ovlivnili: Ztracený či nalezený poklad. Někdo nás lstí připravil o moc či bohat­ ství či jsme důvěřovali někomu, komu jsme neměli. Vzpomeňte na mladíka, který svoje zlato svěřil nepoctivému hostinskému. ^ Cítíme se pokořeni, protože nás předčil někdo, o kom jsme byli přesvědčeni, že se s námi nemůže v šikovnosti či inteligenci měřit. Vzpomeňte na pohádku o želvě a zajíci nebo na machrujícího nadhazovače-mazáka, co ho vystrajkoval pálkař-zelenáč. «*• Pokud dostaneme v práci padáka, hodláme odejít s velkým po­ praskem. ~> Prozradili jsme nepevnost, protože jsme na kanadský žertík zarea­ govali přehnaně. *»• Nevěrný manžel prožije duševní otřes, když po návratu ze zále­ tů zjistí, že manželka využila dobu jeho nepřítomnosti obdobným způsobem. Člověk uvěří, že je doopravdy milován někým, kdo má zájem jen o jeho peníze. ^ Po uši se zamilujeme a množství synchronicit ukazuje na to, že jsme nalezli tu pravou spřízněnou duši, ale posléze se ukáže, že šlo jen o naši klamnou představu. 87

Synchronicita: skrytá moc zvíáštní série náhod

«