Malá encyklopedie tenisu.

Citation preview

Malá encyklopedie tenisu

bAVlSOV^

Malá encyklopedie tenisu

V době, kdy se encyklopedická literatura úspěšně rozrostla, není snad nutné vysvětlovat, jaký úkol plní na knižním trhu. Je však třeba připomenout, že encyklopedie není román, který je možné přečíst jedním dechem. Je to však kniha, po níž je možné sáhnout, na rozdíl od románu, téměř každodenně. A vždy v ní najdete něco zajímavého, neboť je tam od „A” do „Z” vše, co se týká tenisu, sportu, který v těchto desetiletích zaznamenává nej bouřlivější rozvoj ve své více než stoleté historii. To vše je vzhledem k rozsahu i charakteru encyklopedické literatury napsáno co nej stručněji a v abecedním pořadí tak, aby čtenář mohl získat potřebné informace rychle a pohodlně, vždy, kdy je potřebuje. Malá encyklopedie tenisu zavede čtenáře do historie Wimbledonu, Roland Garros, Davis Cupu, Galea Cupu a dalších světových turnajů a soutěží. Čtenář si může oživit, kdo byl Tilden, Cochet, Lenglenová nebo Koželuh, najde zde výčet úspěchů Sukové-Pužejové, Kodeše, Lendla, Mandlíkové a dalších česko­ slovenských reprezentantů stejně jako i všech známých světových tenistů. V rozsáhlém hesle Česko­ slovensko se může dovědět o faktech z historie našeho tenisu, pod názvy nejvýznamnějších tenisových oddílů získá faktografické údaje o jejich minulosti i současnosti, může si nalistovat výklad pravidel tenisu nebo vysvětlení mnoha odborných výrazů používaných v tomto sportu. Hesla významných turnajů i soutěží jsou doplněna výsledky od počátku jejich zahájení až do současnosti.

Malá encyklopedie tenisu IVAN LICHNER A KOLEKTIV

OLYMPIA PRAHA 1985

Redakční uzávěrka Veškeré údaje u biografických hesel se vztahují k 1. 1. 1984 (není-li uvedeno jinak). Údaje o soutěžích se vztahují k 1.1.1985. Nově zpracovaná, aktualizovaná hesla jsou uvedena v závěru knihy (dodatky).

Sestavil a napsal dr. ing. Ivan Llchner s kolektivem autorů: Eduard Bednárik, Boris Ivanovič Fomenko, doc. dr. Jindřich Hohm, CSc., Sta­ nislav Chvátal, Jozef Jedlovský, Tibor Lukáč, doc. dr. Ladislav Meruňka, CSc., ing. Jozef Otiepka Lektorovali ing. Imrich Dolský, prof. dr. Ján Horecký, DrSc., Lýdla Melišová, prof. dr. Mi­ roslav Rovný, CSc., Karol Truchlík, doc. dr. Jindřich HOhm, CSc (pro české vydání)

© Ivan Llchner 1980, 1983, 1985 Translation © Karel Vaněk 1985

5

PŘEDMLUVA

Málokteré sportovní odvětví se může pochválit tak dlouhou a bo­ hatou historií jako tenis. Kořeny této hry sahají do minulých století a její moderní soutěžní forma, představovaná především tradičními tenisovými turnaji, jako je Wimbledon, má více než stoletou tradici. Pro nás je zajímavé, že tenisová hra v našich zemích má téměř stejně dlouhou tradici jako v zemi^jejího vzniku, v Anglii. Už na sklonku minulého století se v Čechách a na Slovensku zakládaly tenisové dvorce a hrály první turnaje. Není proto divu, že Československo se v období mezi světovými vál­ kami zařadilo mezi tenisově vyspělé země. Optimální podmínky pro pěstování tenisu v socialistickém zří­ zení, společenská i materiální podpora, kterou náš stát poskytuje rozvoji tělesné výchovy, umožnily našim tenistům v posledních desetiletích dosáhnout vynikajících světových úspěchů. Ať už to bylo vítězství Jana Kodeše ve Wimbledonu a na dalších světo­ vých turnajích, nebo dramatická utkání a nakonec i vítězství čes­ koslovenského reprezentačního družstva v soutěži o*Davisův po­ hár, nebo výsledky Ivana Lendla, Hany Mandlíkové a dalších reprezentantů, všechny tyto úspěchy výrazně zvýšily popularitu „bílého sportu“, vzbudily zájem mládeže o tenis, znásobily zaní­ cení stovek dobrovolných funkcionářů a trenérů. Tím se vytvořily další, ještě příznivější předpoklady pro nové úspěchy. V senior­ ském a především v mládežnickém tenisu patříme k nejlepším na světě. V kapitalistických zemích propadl tenis v posledním desetiletí totální komercializaci a, bohužel, i mnozí nejlepší tenisté tam dávají přednost honbě za ziskem před sportovními výsledky. O to cennější jsou úspěchy našich reprezentantů, kteří tak úspěšně propagují dobré jméno Československé socialistické republiky ve světě. Z našeho pohledu je neméně důležitá další přednost tenisového sportu, a sice možnost jeho využití k masově rekreační činnosti. Desetitisíce dětí, mládeže a pracujících nacházejí v tenisu při­ tažlivou zábavu a pohyb, prostředek aktivního odpočinku a utu­ žení zdraví. VI. sjezd ČSTV v listopadu 1983 zdůraznil zdravotně rekreační význam tělesné výchovy a sportovní činnosti. Domní­ váme se, že tenisový sport má všechny předpoklady tyto úkoly

6

plnit. Tenis se dnes u nás těší velkému zájmu sportovní veřejnosti. Proto nepřekvapuje, že nejen tenisový odborník nebo funkcionář, ale i rekreační tenista či sportovní fanoušek se chce o tomto přitažlivém sportu co nejvíce dozvědět. Československá tenisová literatura je poměrně bohatá na metodické odborné příručky, skromnější je však počet knih, zachycujících úseky z tenisové historie, a zájemce dosud neměl k dispozici publikaci, v níž by byly komplexně zpracovány všechny podstatné informace o „bí­ lém sportu“. Tato encyklopedie chce zjevnou mezeru v naší te­ nisové literatuře vyplnit. Už při práci na prvním slovenském vydání (1980) této publi­ kace jsme si uvědomili, že naše encyklopedie — neboť šlo o prv­ ní pokus toho druhu — nebude bez nedostatků. Při přípravě dru­ hého, slovenského vydání (1983) jsme se proto snažili objevené nedostatky odstranit a využili jsme i možnosti, kterou nám na­ kladatelství poskytlo, dílo nejen doplnit, ale i rozšířit. Podařilo se nám získat např. cenné informace o začátcích a současnosti tenisu v SSSR, o nejlepších tenisových oddílech v CSSR a struč­ nou faktografii o členských zemích ITF a ETA. V českém vydání encyklopedie přinášíme nejnovější údaje ve výsledkové i textové části hesel, nová biografická hesla nejvýznamnějšíchmladýchhrá­ čů a hráček, informace o tenisu v dalších socialistických zemích a rozšířili jsme údaje o metodice tenisu. Obsahový záběr díla jsme volili tak, aby poskytl čtenáři co nejširší konkrétní informace ze světového i československého tenisu. I nyní jsme si vědomi, že hotové dílo nebude dokonalé, neboť světový i československý te­ nis se neustále rozvíjí a s tím přibývá i množství dalších údajů a informací, které není možné z hlediska rozsahu publikace i ča­ sových důvodů zachytit. V závěru bych chtěl poděkovat všem spolupracovníkům za účin­ nou pomoc při prvním, druhém i českém vydání.

Ivan Llchner

7 Zkratky a značky použité v Malé encyklopedii tenisu německý něm. americký amer. olympijské hry OH anglický angl. olympijský olymp. a podobně apod. provdaná provd. argentinský arg. případně příp. a tak dále atd. rakouský rak. australský austr. rozená roz. belgický belg. rumunský rum. bulharský bulh. slovenský slov. český čes. slovenská česká národní tenisová SNTL CNTL národní tenisová liga liga sovětský Československá republika, sov. CSR sportovní Československá socialis­ sport. CSSR Slovenská SSR tická republika socialistická republika Československý svaz ČSTV Svaz sovětských SSSR tělesné výchovy socialistických republik Davis Cup DC světový svět. daviscupový d.c. Státní výbor SVTVS dorostenecký dorost. pro tělesnou výchovu evropský evr. a sport francouzský fr. švédský švéd. italský it. švýcarský švýc. juniorský junior. tenisový tenis. komputer. komputerový to jest madarský tjmaď. tělovýchovná jednota TJ mezinárodní mezinár. to znamená tzn. mimo jiné mj. viz též v.t. Mezinárodní MOV wimbledon. wimbledonský olympijský výbor vítězství bez boje w.o. například např. založen zal. narozen nar. přímý odkaz —* národní nár.

Ackerová

Ackerová Sherry, nar. 16. 6. 1959, USA, v žákovských a dorost, kategoriích patřila mezi nejlepší tenistky v USA (získala 16 titulů mistryně USA ve dvouhře a 15 ve čtyřhře, většinou s A. Smithovou). 1979 mezi nejlepšími 16 hráčkami dvouhry a semifinalistka čtyřhry (s J. Anthonyovou) na mezinár. mistrovství USA ve Flushing Meadow, 1980 pokračovala v dobrých výkonech (mj. porazila D. L. Fromholtzovou] a v komputer. svět, žebříč­ ku obsadila 27. místo. 1981 zvítězila ve čtyřhře (s P. Smithovou) na šam­ pionátu Avon Futures, ve Wimbledo­ nu byla ve čtvrtfinále (s N. Bohmovou) a ve smíšené čtyřhře v semifi­ nále (s Leedsem). V komputer. svět, žebříčku 1981 na 93., 1982 na 86., 1983 na 78. místě. Představitelka útoč­ ného tenisu. adaptace, přizpůsobení organismu vli­ vům vnějšího prostředí. Vlivem dlou­ hodobých nepřetržitých nebo přeru­ šovaných podnětů z vnějšího prostře­ dí dochází ke změnám (adaptaci) a přestavbě zatěžovaných orgánů, systé­ mů nebo celého organismu. Přísluš­ né změny ve vnitřním prostředí or­ ganismu mohou vyvolat pouze do­ statečně silné a po dlouhou dobu působící podněty. Specifickou podo­ bou vnějších podmínek je sport, tré­ nink, který lze označit jako proces specializované adaptace. Z tohoto hlediska se a. týká vegetativních (zajišťující energetický potenciál a mechanismy energetického výdeje), nervosvalových a psychických funk­ cí. Ve sportu je a. základem zvyšo­ vání sport, výkonnosti. Rozsah a. v dětském věku je větší než u dospě­ lých. V tenisu jsou důležité i schop­ nosti a. na klimatické změny (různá

8

nadmořská výška, hra venku nebo v hale apod.) a změny povrchů dvor­ ců (antuka, tráva a umělé povrchy), které kladou různé nároky zejména na pohybový aparát a nervosvalové funkce.

Agrostav Nové Zámky, tenis, oddíl zal. 1925 pod názvem ESE Nové Zám­ ky, 1976 přešel pod TJ Agrostroj No­ vé Zámky. Oddíl má 112 členů, z to­ ho 60 registrovaných (45 v mládež­ nických kategoriích), 5 trenérů a 7 družstev v soutěžích. Družstvo mužů hrálo v sezóně 1977—78 v nár. lize, ale sestoupilo, od 1980 opět v nár. li­ ze. Družstvo dorostenců obsadilo 1979 3. místo v přeboru SSR. Nejzná­ mější hráči: do 1945 F. Adamovič, bří Šusterovi, bří Vajlovi, Deme, D. a L. Keszlerovi, V. Vadászová; od 1945 L. Dibus, V., L. a R. Barthovi, B. Czuczorová, M. Martišová, E. Kosovanyiová, T. Stanko, Horváth, Polom. Tenisový areál (dobudovaný 1977) s9 dvorci a tenis, halou. akademické mistrovství CSR a SSR, součást sportovních přeborů vyso­ kých škol CSSR, pravidelně pořáda­ ných od 1956. Spolu s čs. univerziádami patří a. m. k nejvyšším formám sport, přeborů vysokých škol. Před­ chází jim vždy přebory jednotlivých vysokých škol, následují přebory vy­ sokoškolských měst a oblastní pře­ bory. Nejlepší hráči oblastních pře­ borů pak postupují bud na a. m. (v letech, kdy se nekoná -* světová univerziáda), nebo do tenis, soutěže čs. univerziády (v letech pořádání svět, univerziády). Nejlepší tenisté vysokých škol mají tedy každoročně střídavě startovat na a. m. nebo na čs. univerziádě. Na uspořádání a. m.

9

All England Club

se podílejí pracovníci kateder těles­ né výchovy, vysokoškolských TJ a SSM. Akademických mistrovství se obvykle zúčastňuje 32 mužů a 16 žen. Soutěží se ve všech tenis, disciplí­ nách. 1980—81 se konala čs. univerziáda v Bratislavě, 1981—82 a. m. CSR (pořadatel Univerzita J. E. Purkyně v Brně), 1982—83 čs. univerziáda v Brně, 1983—84 a. m. CSR (pořada­ tel lékařská fakulta Univerzity Kar­ lovy v Plzni).

Alexander John, nar. 4. 7. 1951, Au­ strálie, jeden z posledních odchovan­ ců ■* H. Hopmana. 1968 reprezento­ val Austrálii v DC proti USA ve čtyř­ hře, 1969 finalista junior, soutěže ve Wimbledonu a mezi nejlepšími 16 hráči ve dvouhře dospělých. 1969—71 první hráč svět, žebříčku juniorů do 21 let. 1973, 1975 a 1979 finalista WCT finále, 1974 a 1977 semifinalista na mezinár. mistrovství Austrálie, 1977 zvítězil na turnaji Grand prix v North Conway a přispěl k vítězství Austrá­ lie v DC. 1979 vyhrál turnaj Grand prix v Lousville a byl strůjcem vítěz­ ství Austrálie ve Světovém poháru. Vy­ nikající hráč čtyřhry: se svým kra-

John Alexander

janem P. Dentem zvítězil na mezi­ nár. mistrovství Austrálie 1975, fi­ nalisté 1970, 1973 a 1977, na Roland Garros finalisté 1975 a ve Wimbledou 1977. Do konce 1983 vyhrál ve čtyřhře 28 mezinár. otevřených tur­ najů a na dalších 25 byl ve finále. Představitel útočné hry silového cha­ rakteru s tvrdým podáním. V komputer. svět, žebříčku 1975 na 8., 1976 na 47., 1977 na 18., 1978—79 na 22. místě. 1980 ho zranění páteře vyřa­ dilo ze závodní činnosti (111.) a v dalších letech již nedosahoval před­ cházející výkonnosti. 1981 skončil v komputer. svět, žebříčku na 61. mís­ tě, 1982 na 31. a 1983 na 68. místě.

All England Club (plný název All England Lawn Tennis and Croquet Club), angl. tenis, klub se sídlem ve Wimbledonu na předměstí Londýna, na jehož travnatých dvorcích se už přes 100 let hraje tradiční turnaj, známý na celém světě pod přenese­ ným názvem - Wimbledon. A. E. C. byl založen 1868 a původně měl své dvorce ve Wimbledonu na ulici Worple Road, kde se od 1877 začal hrát nejstarší tenis, turnaj. 1922 se sídlo klubu ve Wimbledonu přemístilo na nedalekou ulici Church Road do no­ vého areálu, budovaného od 1919, který slouží klubu i wimbledon, tur­ naji dodnes. V dnešním areálu je centrální dvorec pro 14 000 diváků, vedlejší centrální dvorec pro 7000 di­ váků, dále 13 travnatých dvorců (s 3 menšími tribunami) a 10 tréninkových antukových dvorců. V čele A. E. C. nejednou stáli i členové královské rodiny, od 1969 je předsedou klubu vévoda z Kentu. jemuž již tradičně přísluší právo předávat ceny wimble­ don. vítězům. Klub má ustálený po­ čet 375 řádných členů (kromě čest­ ných členů, jimiž se stávají např. wimbledon, vítězové) a 100 každo­ ročně volených „dočasných“ členů, takže čekatelská lhůta trvá i něko­ lik desetiletí. Jediným čs. tenis, od­

Allenové dílem, který navázal s A. E. C. kon­ takt, je Slovan CHZJD Bratislava. Je­ ho družstvo bylo 1967 hostem A. E. C. a sehrálo na wimbledon, dvorcích přátelské utkání.

Allenové Leslie, nar. 12. 3. 1957, USA, černošská tenistka s útočným poje­ tím hry a dobrým podáním, která se prosadila až 1979, kdy v průběhu jednoho roku postoupila ze 152. na 41. místo komputer. svět, žebříčku. 1980 semifinalistka dvouhry na tur­ naji v Tokiu a ve smíšené čtyřhře na Roland Garros (s Ch. Lewisem). 1981 dosáhla vynikajících výsledků na zimním okruhu turnajů Avon Tennis: zvítězila na turnaji v Detroitu (ve finále nad H. Mandlíkovou) a probo­ jovala se do závěrečného šampionátu mezi nejlepších 8 hráček, kde opět porazila H. Mandlíkovou. V kompu­ ter. svět, žebříčku 1980 na 54., 1981 na 19., 1982 na 22., 1983 na 66. místě. amatér, sportovec, splňující kritéria § 26 pravidel Mezinárodního olympij­ ského výboru (MOV) a doplňující ustanovení. Na vídeňském zasedání MOV 1970 byl tento paragraf projed­ nán a uveden v tomto znění: „Aby se závodník mohl zúčastnit vrchol­ ných soutěží, musí dodržovat a re­ spektovat řády MOV a pravidla své mezinár. sport, federace, a to i v pří­ padě, že jsou přísnější, než pravidla MOV. Nesmí obdržet finanční odmě­ nu či získat materiální výhody za provozování sportu, s výjimkou, kte­ rou povolují prováděcí texty, jež toto pravidlo doplňují.“ V doplňovacích ustanoveních se praví, že: „Závodník může být učitelem tělesné výchovy na školách všech stupňů, může po dobu přípravy a vlastní soutěže, jejíž roz­ sah bude vymezen pravidly každé sport, federace, přijímat jejím pro­ střednictvím prostředky na úhradu stravy a ubytování, kapesné a drob­ né výdaje, pojištění v případě neho­ dy, nemoci, invalidity a osobního ma­

10

jetku, na nákup sport, oblečení a osobního vybavení, na lékařskou pé­ či, fyzioterapii a výdaje na trenéry touto funkcí pověřené; v případě po­ třeby může přijmout náhradu povo­ lenou nár. olymp. výborem či sport, federací za ztráty pracovního času či za nemožnost vykonávat své povolá­ ní z důvodu přípravy nebo účasti na mezinár. sport, soutěžích. Vyplacené částky nesmí přesáhnout částku, kte­ rou by závodník vydělal svou prací v uvedeném časovém údobí. Částka, odpovídající tomuto finančnímu vy­ rovnání, bude vyplacena po dohodě s nár. federacemi či NOV a na zákla­ dě jejich zvážení. Závodník smí přijí­ mat ceny získané v soutěžích v sou­ ladu s pravidly příslušných mezinárod. sport, federací a smí přijímat i stipendia na akademická či tech­ nická studia. Závodník nesmí být pro­ fesionálem třeba i v minulosti, a to v kterémkoli sportu, nebo podepsat smlouvu v době před oficiálním za­ končením soutěže, nesmí dovolit, aby jeho osoby, jména, portrétu či sport výkonů bylo využíváno k reklamním účelům, ledaže jeho mezinár. federa­ ce, NOV či jeho nár. federace pode* psala (podepsaly) smlouvu v oblasti publicity týkající se vybavení či pa­ tronace. Všechny platby musí být po­ ukázány nikoli závodníkovi, ale pří­ slušné mezinár. federaci, NOV či nár. federaci. V době konání soutěže ne­ smí mít na svém oděvu, na sobě ne­ bo jinak předvádět reklamní značky, jiné, než je značka továrny vyrá­ bějící příslušné vybavení či oděvy, a povolené se souhlasem mezinár. sport, federací MOV.“

Amaya Victor, nar. 2. 7. 1954, USA, obr mezi současnými svět, tenisty (201 cm — 102 kg), levák s „dělo­ vým“ podáním. Mezi svět, elitou se začal prosazovat od 1977, kdy zvítě­ zil na turnaji v Adelaide. 1976 mezi nejlepšími 8 hráči na mezinár. mis­ trovství Itálie. 1980 dosáhl vynikají­

analýza hry

11

cích výsledků, kterými se dostal mezi 20 nejlepších tenistů na světě: zvítězil v turnaji na krytých dvorcích ve Wa­ shingtonu (ve finále nad I. Lendlem), finalista na turnajích v Denveru, v Johannesburgu a v Clevelandu; ve čtyřhře zvítězil na Roland Garros a v Tokiu (s H. Pfisterem), v Cleve­ landu (s G. Mayerem). Ve dvouhře vyhrál do konce 1983 celkem 3 ote­ vřené turnaje, na dalších 5 byl ve finále, ve čtyřhře vyhrál 7 a 7X byl ve finále. 1981 jeho výkonnost po­ klesla. V komputer. svět, žebříčku 1974 na 125., 1975 na 97., 1976 na 105., 1977 na 73., 1978 na 37., 1979 na 23., 1980 na 17., 1981 na 96., 1982 na 58., 1983 na 167. místě. Amritraj Anand, nar. 30. 3. 1952, In­ dická republika, výborný hráč čtyř­ hry, zvláště se svým bratrem Vijayem utvořil vynikající dvojici. 1976 se za­ sloužil o postup Indie do finále DC, v němž družstvo Indické republiky odmítlo nastoupit proti družstvu ra­ sistické Rhodesie. 1976 se probojoval se svým bratrem do semifinále čtyř­ hry ve Wimbledonu a 1981 do čtvrt­ finále. Ve čtyřhře vyhrál do 1983 13 mezinár. otevřených turnajů a na dalších 19 byl ve finále. Amritraj Vijay, nar. 12. 12. 1953, In­ dická republika, tenista s jemným ci­ tem v ruce; 1973 čtvrtfinalista ve Wimbledonu (prohrál s J. Kodešem v 5. setu 5:7), čtvrtfinalista ve Fo­ rest Hills (mj. porazil R. Lavera a A. Stoná), 1974 opět ve čtvrtfinále ve Forest Hills (porazil B. Borga a M. Riessena) a zasloužil se o po­ stup Indie do finále DC. 1976 zvítě­ zil na turnajích v Memphisu a Newportu a se svým bratrem Anandem se probojovali do semifinále čtyřhry ve Wimbledonu. V následujících 3 le­ tech jeho výkonnost poklesla, ale 1980 zvítězil v Newportu, Bangkoku a na dalších 3 turnajích byl ve fi­ nále (porazil mj. J. Connorse, G. Vi-

Vijay Amritraj

lase a E. Dibbse). Ve čtyřhře zvítě­ zil v Rotterdamu a Frankfurtu (se S. Smithem). 1981 jako nenasazený čtvrtfinalista dvouhry i čtyřhry ve Wimbledonu. Do konce 1983 vyhrál ve dvouhře 15 mezinár. otevřených tur­ najů, ve čtyřhře 13. V komputer. svět, žebříčku 1975 na 26., 1976 na 31., 1977 na 46., 1978'na *58., 1979 na 34., 1980 na 20., 1981 na 21., 1982 na 382., 1983 na 144. místě. analýza hry, rozbor, směřující k zjiš­ tění zákonitostí působících ve hře, na jejichž základě se stanoví poža­ davky na přípravu tenisty. Analýza hry se provádí např. z těchto hledi­ sek: technicko-taktického, pohybu hráče na dvorci, energetického výde­ je nebo z hlediska psychického. Při technicko-taktických a pohybových analýzách se používá metody pozo­ rování, statistických záznamů (pí­ semně do připravených formulářů nebo pomocí upraveného počítacího stroje), dále se používá kinematografické metody (rozbor filmového nebo videomagnetofonového zázna­ mu), dynamografie nebo elektromyografie (informace o dynamicko-časovém členění pohybu) apod. Ener­ getický výdej v tenisu se registruje především změnami respiračních a cir­ kulačních funkcí, které ukazují na

Ančincová úroveň látkové výměny. Objektivní posouzení psychologických aspektů je obtížnější, přesto však lze některé schopnosti sledovat: například dlou­ hodobou soustředěnost, psychickou odolnost, aspirační úroveň, emoční reaktivitu, rychlost složité reakční doby. V. t. tenis.

Ančincová Mária, roz. Rárková, nar. 30. 12. 1930 v Žilině, jedna z nejtalento­ vanějších slov, tenistek. 1948 dorost, přebornice CSR ve dvouhře a smíše­ né čtyřhře, mistryně Slovenska ve dvouhře 1949—51, 1955—57 a 1960, destinásobná mistryně Slovenska ve čtyřhrách. Od 1949 patřila mezi před­ ní čs. hráčky, nejlepší umístění v ce­ lostátním žebříčku 1958 — 4. místo. Její největší zbraní byl razantní forhendový úder.

Antonoplisová Lea, nar. 20. 1. 1959, USA, nejúspěšnější hráčka mezinár. dorost, soutěží 1977: zvítězila v ju­ nior. soutěži ve Wimbledonu a byla ve finále dorost, soutěže ve Forest Hills. V kategorii dospělých 1978 na 41., koncem 1981 na 50., 1982 na 73., 1983 na 108. místě ■> komputer. svět, žebříčku. antuka (z fr. en tout cas = za všech okolností, do každého počasí), mouč­ ka červené barvy z mletých pálených tašek nebo cihel, určená k úpravě povrchu dvorců. Je pórovitá, snadno propouští vodu a zachovává si pruž­ nost. Nejčastěji používaný tenis, po­ vrch v Evropě. V USA se používá i umělá a., nazývaná har-tru, s vý­ bornými hydroskopickými vlastnost­ mi.

Appelová Elly viz Vessiesová Élly.

Ardelt Karel, ing., 1889—1978, čs. te­ nis. teoretik a hráč, nositel veřejné­ ho uznání I. stupně Za zásluhy o roz­ voj československé tělesné výchovy. 1920 druhý na mistrovství CSR ve

12

dvouhře a v témže roce byl nomino­ ván na olympijské hry v Antverpách. 1922 mistr CSR ve dvouhře (ve fi­ nále porazil L. Žemlu) a ve čtyřhře. 1921—22 reprezentoval v DC (sehrál) 4 dvouhry a 1 čtyřhru). Byl nejen dobrým hráčem, ale i vynikajícím teoretikem. Publikoval odborné člán­ ky pro začátečníky i pokročilé, 1948 vydal knihu Tenis (Jak se naučím hrát tenis dřív než ostatní). Dlouhou dobu pracoval v odborářské tělový­ chově a v trenérské radě ten's, sekce ÚV ČSTV.

Asbóth József, nar. 18. 9. 1917, Ma­ ďarsko, nejúspěšnější maď. tenista, 7násobný vítěz nár. mistrovství a 4násobný vítěz mezinár. mistrovství Maďarska, reprezentant v DC 1938 až 1957 (v 16 utkáních sehrál 41 zá­ pasů). Vítěz na Roland Garros v Pa­ říži 1947 a mezinár. mistrovství CSR

József Asbóth

v Praze 1950. Přestože byl specialis­ tou na antuku, dosáhl vynikajícího úspěchu na travnatých dvorcích ve Wimbledonu, kde se 1948 vítězstvím nad T. Brownem probojoval do semi­ finále. Jeho předností byly stylové a přesné údery od základní čáry.

13

Austin

Ashe Arthur, nar. 10. 7. 1943, USA, jedna z výjimečných postav svět, te­ nisu, bojovník za rovnoprávnost čer­ nošských obyvatel v USA a v JAR.

Arthur Ashe Jako první černoch se 1963 probojo­ val do amer. d. c. družstva: sehrál 34 zápasů, z toho 28 vítězných. 1968 ví­ těz mezinárod. mistrovství USA ve Forest Hills, 1971 semifinalista (pro­ hrál s J. Kodešem), 1972 finalista (prohrál s I. Nastasem). Vítěz mezinár. mistrovství Austrálie 1970, ve finále 1966—67. 1975 zvítězil ve finá­ lovém turnaji WCT v Dallasu (pora­ zil B. Borga) a ve Wimbledonu (ve finále zvítězil nad J. ConnorsemJ, v komputer. svět, žebříčku byl klasi­ fikován na 4. místě. Koncem 1976 pro zranění téměř přestal hrát a na te­ nis. turnaje se vrátil až po roce. Ob­ divuhodným způsobem se vyšvihl ze 130. místa komputer. svět žebříčku 1977 na 13. místo 1978, kdy se pro­ bojoval do masters Grand prix, zvítě­ zil na turnaji v Los Angeles a na dalších dvou turnajích. V komputer. svět, žebříčku byl od 1968 do 1976 klasifikován mezi prvními 10 hráči, mezi něž se zařadil i 1979 (finalista mezinár. halového mistrovství USA i mezinár. mistrovství profesionálů)

a skončil na 7. místě. Krátce nato musel ze zdravotních důvodů defini­ tivně ukončit závodní kariéru. Byl klasických představitelem technické­ ho útočného tenisu s vynikajícím va­ riabilním podáním, smeči a voleji, ale s méně důraznými základními údery, a proto byl úspěšnější na rychlých, zvláště travnatých dvor­ cích. Jeho celková bilance na ote­ vřených mezinár. turnajích od 1968: 33 vítězných turnajů a 30 finálových umístění ve dvouhře, 18 vítězných turnajů a 28 finálových umístění ve čtyřhře. 1974—76 předseda -* ATP. Od 1981 nehrající kapitán d.c. družstva USA, které v témže roce získalo pr­ venství v DC. ATP (Association of Tennis Proffesionals — Sdružení tenisových profesio­ nálů), zájmová organizace profesio­ nálních hráčů (mužů), zal. 1972 v do­ bě turnaje ve Forest Hills. Předchůd­ cem ATP byla ITPA (Internacionál Tennis Players Association), zal. 1969 (trvala 18 měsíců a jejím předsedou byl J. Newcombe). Prvním předsedou ATP se stal C. Drysdale, výkonným ře­ ditelem někdejší vítěz Wimbledonu a pozdější manažer profesionálního tenisu J. Kramer, z čehož vyplývalo, že organizace nemíní chránit pouze zájmy hráčů, ale že se bude snažit i ovlivnit vývoj svět, tenisu. Během dvou let se ATP spolu s ITPA stala určujícím činitelem svět, turnajů. Kon­ troluje všechny významné turnaje a soutěže, jejich finanční dotace, or­ ganizuje účast předních tenistů na turnajích, rozhoduje o termínové lis­ tině turnajů, vydává časopis Interna­ tional Weekly, uveřejňuje komputer. svět, žebříček, jehož poradí je závaz­ né pro všechny pořadatele turnajů při nasazování hráčů apod. 1974 se stal předsedou ATP A. Ashe, 1976 J. New­ combe, po něm J. Fillol a H. Solomon. Austin Henry W., „Bunny“, nar. 20. 8. 1906, Velká Británie, d. c. reprezen­

Austinová tant Anglie 1929—37, druhý hráč angl. d.c. družstva (vedle F. J. Perryho), které čtyřikrát za sebou zvítě­ zilo v DC (1933—36). Finalista tur­ naje ve Wimbledonu 1932 a 1938, se­ mifinalista 1936 a 1937, 1935 semi­ finalista a 1937 finalista na Roland Garros v Paříži.

Henry W. Austin Austinová Tracjr, nar. 12. 12. 1962, USA, mimořádný* zjev ve svět, tenisu, už jako 141etá hrála vyrovnané zápa­ sy na turnajích s předními dospělý­ mi hráčkami a jako 151etá byla v prv­ ní desítce komputer. svět, žebříčku. V žákovských a dorosteneckých ka­ tegoriích vytvořila rekord — získala 25 mistrovských titulů. 1977 se kva­ lifikovala do hlavní soutěže ve Wim­ bledonu jako nejmladší účastnice tur­ naje v celé jeho historii a krátce na­ to postoupila mezi nejlepších 8 hrá­ ček na mezinár. mistrovství USA ve Forest Hills (mj. porazila S. Barkerovou a V. Ruziciovou). 1978 vyhrála ve Wimbledonu junior, soutěž (ve fi­ nále nad H. Mandlíkovou) a v hlavní soutěži se probojovala mezi nejlep­ ších 16 hráček. V témže roce vyhrála turnaj dospělých ve Stuttgartu a kon­ cem roku startovala ve Federation Cupu jako nejmladší reprezentantka

14 USA v historii. V komputer. svět, žebříčku postoupila od 1. ledna do 7. prosince 1978 z 12. na 6. místo. 1979 na mezinár. mistrovství Itálie přerušila skvělou sérii 126 nepřeru­ šených vítězství - Ch. Evertové na antukových dvorcích a ve finále zví­ tězila nad S. Hanikaovou. Semifinalistka ve Wimbledonu a nejmladší ví­ tězka na mezinár. mistrovství USA ve Flushing Meadow (v semifinále po­ razila M. Navrátilovou a ve finále Ch. Evertovou). V průběhu 1979 star­ tovala na 21 turnajích, z nichž 7 vy­ hrála a na dalších se probojovala nejméně do semifinále. V komputer. svět, žebříčku obsadila 3. místo. 1980 byla ve finále na závěrečném turnaji Colgate series (2X porazila Ch. Ever­ tovou). Na zimním okruhu turnajů Avon Tennis vyhrála 3 turnaje z pěti a zvítězila v závěrečném šampionátu Avon Championships (ve finále nad M. Navrátilovou, s níž 1979 prohrála), což ji vyneslo dočasně na 1. místo komputer. svět, žebříčku. Ve Wimble­ donu a na mezinár. mistrovství USA ve Flushing Meadow však prohrála už v semifinále (s E. Goolagongovou a Ch. Evertovou) a na konci roku se musela spokojit s 2. místem (za Ch. Evertovou) v komputer. svět, žebříčku, které potvrdila i odborná komise ITF. 1981 zvítězila na závě­ rečném šampionátu Colgate series (ve finále nad A. Jaegerovou), ale zraně­ ní páteře ji na několik měsíců vyřa­ dilo ze soutěží. Na dvorcích se ob­ jevila až týden před wimbledon, tur­ najem — v Eastbornu zvítězila bez ztráty jediného setu (ve finále nad A. Jaegerovou). Ve Wimbledonu však překvapivě prohrála s P. Shriverovou ve čtvrtfinále, ale vyhrála mezinár. mistrovství USA ve Flushing Meadow a závěrečný šampionát Toyota series. Koncem 1981 na 2. místě komputer. svět, žebříčku (za Ch. Lloydovou), 1982 na 4., 1983 na 9. místě. Předsta­ vitelka nátlakové hry od základní čá­ ry s obouručným bekhendem.

Avon Tennis

15

Tracy Austinová

Australian open viz mezinárodní mis­ trovství Austrálie.

ant (out), 1. míč zahraný za nebo mimo čáry ohraničující - dvorec; 2. míč zahraný při podání mimo -* pole pro podání; 3. prostor mimo hrací plochu.

Avon Tennis, série zimních mezinár. otevřených turnajů žen, dotovaných amer. firmou na výrobu kosmetic­ kých výrobků Avon Products lne. Turnaje se pořádají v lednu až břez­ nu každého roku a slouží k vyplně­ ní přestávky mezi tradičními tenis, sezónami. Jako první vznikl 1977 okruh turnajů Avon Futures Circuit, sestávající z 10 turnajů, jichž se zú­ častňují výkonnostně slabší tenistky, především mladé hráčky, které se nemohou probojovat na silně obsaze­ né svět, turnaje. 1979 vznikl okruh turnajů Avon Championships Tennis Circuit, který nahradil - Virginia Slims. Tento okruh sestává z 10 po

sobě následujících turnajů (leden až březen) v různých severoamer. měs­ tech a startují v něm nej lepší svět, hráčky. Oba okruhy — Avon Futu­ res Circuit a Avon Championships Tennis Circuit — jsou navzájem ko­ ordinovány tak, že 4 nejlepší hráč­ ky (semífinalistky) každého turnaje okruhu Avon Futures Circuit mají re­ zervována místa v následujícím tur­ naji okruhu Avon Championships Ten­ nis Circuit. Účastnice obou okruhů získávají body podle úspěšnosti na jednotlivých turnajích. Po odehrání 10 turnajů každého okruhu se kvali­ fikuje 8 nejlepších (podle počtu bo­ dů) hráček do závěrečných šampio­ nátů — Avon Futures Championships a Avon Championships. Závěrečný šampionát Avon Championships je za­ řazen — podobně jako před tím Vir­ ginia Slims — mezi nejvýznamnější svět, turnaje (za Wimbledon a mezi­ nár. mistrovsví USA ve Flushing Meadow). Finálové výsledky závěrečných šam­ pionátů Avon Futures Championships 1977 Nagelsenová—Mihalová 6:3, 6:4; 1978 Anthonyová—Redondoová 6:3, 6:3; 1979 K. Jordánová—Maršíková 4:6, 6:1, 6:4; 1980 Maršíková—Jaegerová 6:2, 6:2; 1981 Kohdeová—Kiyomuraová 7:6, 3:6, 6:4; 1982 Kohdeová —Suková 7:6, 0:6, 6:3. Avon Championships 1979 Navrátilová—Austinová 6:3, 3:6, 6:2; 1980 Austinová—Navrátilová 6:2, 2:6, 6:2; 1981 Navrátilová—Jaegerová 6:3, 7:6; 1982 Hanikaová—Navrátilo­ vá 1:6, 6:3, 6:4; 1983 soutěž zanikla a nahradila ji staronová soutěž -* Vir­ ginia Slims.

Baddeley

Baddeley Wilfred, 1872—1929, Velká Británie, nejmladší vítěz wimbledon, dvouhry mužů: zvítězil 1891, kdy mu bylo 19 let, 5 měsíců a 23 dní. Kro­ mě toho vyhrál Wimbledon ještě 1892 a 1895, ve čtyřhře 1891, 1894—96.

Wilfred Baddeley

Baník Ostrava, pokračovatel I. České­ ho tenisového klubu v Moravské Ostravě-Přívoze, který vznikl 2. 4. 1924 (prvním předsedou byl PhMr. J. Kinský). Při tehdejší polské škole vybu­ doval oddíl 2 pískové dvorce, na nichž se začalo hrát v létě 1924. 1925 byl klub přijat do Cs. lawn-tennis. aso­ ciace. Provoz na nových dvorcích v Komenského sadech byl otevřen 6. 5. 1928. K popularizaci a zvýšení úrovně tenisu v I. ČTK MO přispěla i řada exhibicí — 1926 hrál v Ostra­ vě amatérský mistr CSR J. Koželuh a spolu s dr. Tillem nastoupili proti Vizenetzovi, Maršálkovi a Rohanovi. 1928 hrál proti Vizenetzovi, Maršál­

16

kovi a Pičmanovi (Ostrava] v exhibičních zápasech profesionální mistr světa K. Koželuh a svou exhibici zo­ pakoval i 1929 a 1933 (spolu se svým bratrem Janem). Na turnajích, které klub organizoval, zpočátku domino­ vali zkušení němečtí hráči, ale do popředí se postupně dostávali i čeští tenisté — V. Horáček, Sobotka, Bře­ zinová, Parma, později Březina, Se­ kanina, Durčák a další. O kvalitě hráčů I. ČTK MO svědčí prvenství v župním přeboru 1935 (Horáček, F. Březina, M. Březina, Kosek, Z. Horá­ ček, Parma a Krosická). K největším postavám klubu patřil R. Elbel — 1937 mistr Moravsko-slezské župy — a prvenství obhajoval až do 1955. Od 1945 do 1952 pod názvem Sokol OKD Ostrava bylo družstvo v sestavě El­ bel, Parma, Dvořáček, Nechvátal, Klečka, Široká a Chroppová nejsilněj­ ším celkem Moravy. K významným organizačním počinům je třeba zařa­ dit uspořádání prvního poválečného mistrovství CSR jednotlivců. Pozdější slabší výsledky poznamenaly celou činnost oddílu téměř na dvě deseti­ letí, kdy byl Baník Ostrava ve stínu svého souseda TJ NHKG. Teprve pra­ videlným pořádáním celostátních do­ rost. turnajů a založením Velké ceny OKD k příležitosti Dne horníků a energetiků se v 70. letech úroveň te­ nisu v Baníku zvýšila. Na přelomu 70. a 80. let se Baník Ostrava OKD postupně probojoval do nejvyšší sou­ těže I. celostátní ligy (v sestavě Jankovský, Pavlíček, Otava, Svoboda, Str­ nadel, Gromwellová, Šlusarčíková, trenéři Svoboda a Bártek) a 1981 po příchodu Bedáně, Pohla, Vondrejsové a Petrů získal Baník v I. lize 7. mís­ to. Družstvo dorostenců se stalo 1981 pod vedením trenéra Černocha pře-

17

Barkerová

horníkem CSR a ČSSR. Tenisový areál v Komenského sadech s 8 dvorci a přetlakovou halou. Baník Prievidza, tenis, kroužek zal. 1930, od 1953 tenis, oddíl při TJ Sla­ voj, 1955—60 Slovan Bojnice (slouče­ ní oddílu Slavoje a Slovanu Bojnice), 1960 přešel oddíl pod Lokomotivu Prievidza a později pod Baník Prie­ vidza. Oddíl má 128 členů, z toho 42 registrovaných hráčů, 10 trenérů a 9 rozhodčích. Nejznámější hráči: J. Moravčík, B. Danek, A. Belvelaqua, L. Králík, Petrus, U. Kardoš, S. Sim­ ko, A. Matrtajová, O. Vargová, D. Kubecová, S. Sčepková, P. Cintula, M. Mečíř.

Barányi Szabolcs, nar. 31. 1. 1944, Maďarsko, jako junior reprezentoval Maďarsko v Galea Cupu, od 1968 d.c. reprezentant, 1969 získal titul mistra Maďarska, 1969 a 1972 vyhrál mis­ trovství Evropy amatérů. 1971 pro­ hrál po pětisetovém boji na mezinár. mistrovství CSSR s J. Kodešem. 1972 zvítězil na mezinár. mistrovství Ma­ ďarska a o rok později se probojoval mezi posledních 16 hráčů na turnaji ve Wimbledonu. Jeho předností byly

Szabolcs Barányi

klasické základní údery, a proto byl úspěšný převážně na pomalejších an­ tukových dvorcích.

Barazzutti Corrado, nar. 19. 2. 1953, Itálie, vítěz junior, soutěže na Ro­ land Garros a Orange Bowl 1971.1973 porazil v d.c. utkání v Praze J. Kodeše; ve svět, žebříčku juniorů 1975 na 5. místě. 1976 se spolu s A. Panattou zasloužil o vítězství Itálie v DG, zvláště vítězstvím nad J. Newcombem a J. Fillolem. 1977 zvítězil na WCT turnaji v Charlottě, v Bastadu a na krytých dvorcích v Paříži, se­ mifinalista ve Forest Hills a vítěz dalších 3 turnajů. 1978 semifinalista na Roland Garros, finalista v Las Ve­ gas a účastník WGT finále a masters Grand prix, 1980 zvítězil v Káhiře a byl ve čtvrtfinále na mezinár. mis­ trovství Itálie a na Roland Garros. Mimo to se svými výkony přičinil o úspěchy it. d.c. družstva: 1976 zvítě­ zilo, 1977, 1979—80 ve finále. Do kon­ ce 1983 vyhrál ve dvouhře 5 mezinár. otevřených turnajů a na dalších 8 byl ve finále, ve čtyřhře vyhrál 1 turnaj a 5X byl ve finále. V komputer. svět, žebříčku 1974 na 56., 1975 na 14., 1976 na 22., 1977 na 11.. 1978 na 10., 1979 na 33., 1980 na 24., 1981 na 53., 1982 na 113., 1983 na 54. místě.

Corrado Barazzutti Barkerová Sue, nar. 19. 4. 1956, Vel­ ká Británie, největší talent angl. žen­ ského tenisu 70. let. 1972—74 vyhrá-

18

Barthes la 13 dorost, turnajů, 1973 její záslu­ hou zvítězila Anglie v Solsbalt Cupu a v Sophia Cupu. Od 1974 startovala v nár. družstvu ve Federation Cupu a ve Wightman Cupu. 1975 byla ve finále čtyřhry na mezinár. mistrov­ ství Itálie (s G. Colesovou). 1976 zví­ tězila na Roland Garros a na mezi­ nár. mistrovství NSR a skončila na 8. místě svět, žebříčku. 1977 se pro­ bojovala do finále závěrečného šam­ pionátu Virginia Slims (porazila M. Navrátilovou) a do semifinále ve Wimbledonu, v komputer. svět, žebříč­ ku obsadila 5. místo. 1978 klesla na 24. místo (byla zraněna). 1979 vyhrá­ la ve Wimbledonu soutěž útěchy, zvítězila na turnaji v Pittsburghu, probojovala se do semifinále závěreč­ ného šampionátu série turnajů Avon Tennis a ve čtyřhře do finále. V kom­ puter. svět, žebříčku postoupila na 10. místo. 1980 ji zranění vyřadilo na několik měsíců z činnosti a v že­ bříčku klesla na 16. místo. 1981 zví­ tězila na turnaji v Brightonu nad T. Austinovou (přerušila její sérii 28 vítězství, včetně Flushing Meadow) a ve finále porazila M. Jaušovecovou. V komputer. svět. žebříčku na 14., 1982 na 62... 1983 na 57. místě. Atle­ tický typ tenistky s výborným forhendovým úderem.

Battrick Gerald, nar. 27. 5. 1947, Vel­ ká Británie, dorost, mistr Anglie a re­ prezentant v Galea Cupu a K;ngs Cu­ pu, 1970—71 člen angl. d.c. družstva. Po několik let klasifikován v první desítce angl. tenis, žebříčku.

Becker Cup viz Borotna Cup. bekhend, tenis, úder, jímž hráč za­ sahuje míč po odrazu od země po le­ vé straně těla (u praváků). Podle způsobu zásahu míče raketou roze­ znáváme b. přímý a b. s rotací (s hor­ ní nebo spodní). Při zásahu míče pří­ mo ze vzduchu hovoříme o bekhendovém voleji. Jestliže zasahujeme míč při pohybu vpřed k síti, hovoříme o nabíhaném (útočném) bekhendu. V.t. držení rakety. Belgie — Fédération Royale Beige de Tennis, zal. 1870. Sdružuje 69 453 hráčů (muži a ženy), 30 544 juniorů. Otevřené dvorce — 3000, kryté dvor­ ce — 550.

Bengtson Ove, nar. 5. 4. 1945, Švéd­ sko, čtyřnásobný dorost, mistr Švéd­ ská, od 1966 člen d.c. družstva (hrál v každém ročníku). 1968 se vý­ borným výkonem v Bratislavě přiči­ nil o šesté vítězství Švédská v Kings Cupu (ve finále nad Holandskem),

Barthes Pierre, nar. 13. 9. 1941, Fran­ cie, v 60. letech jeden z nejtalento­ vanějších hráčů v Evropě, 1965 pře­ stoupil k profesionálům. Vítěz tur­ naje ve Forest Hills ve čtyřhře (s N. Piličem), ve dvouhře se mu však ne­ podařilo vyhrát žádný významnější turnaj. Představitel útočného tenisu s dobrými voleii a prudkým podáním.

Bartoš Juraj, nar. 11. 12. 1935 v Ko­ šicích, 1935 semifinalista dorost, pře­ boru ČSR, 1936 první junior, přebor­ ník Slovenska a Zakarpatské Ukraji­ ny, 1948 a 1951 mistr Slovenska. Vy­ nikal stylovými základními údery.

Ove Bengtson

best of five

19 1975 hrál ve Stockholmu ve finále DC spolu s B. Borgem ve dvouhře a spo­ lu s ním ve čtyřhře vybojoval nejdů­ ležitější bod, který rozhodl o vítěz­ ství Švédská nad USSR. Díky prudké­ mu podání a vysoké postavě byl vy­ nikajícím hráčem na rychlých povr­ ších. 1976 byl hodnocen na 43. a 1977 na 78. místě komputer. svět, žebříčku. Bergelin Lenart, nar. 10. 6. 1925, švédsko, d.c. reprezentant švédská 1946—55, ve Wimbledonu mezi nej­ lepšími 8 ve dvouhře 1946, 1948 a 1951, na Roland Garros 1948 a 1951; ve čtyřhře ve Wimbledonu 1948 v se­ mifinále, na Roland Garros 1948 zví­ tězil (s J. Drobným) a 1949 hrál v semifinále. Po skončení závodní činnosti pracoval ve švéd. tenis, aso­ ciaci. Trenér B. Borga, kterého od jeho 15 let provázel na všech tenis, soutěžích. Byl kapitánem švéd. d.c. družstva, které 1975 získalo pro Švéd­ sko první vítězství v této soutěži.

Lenart Bergelin

Bernard Marcel, nar. 18. 6. 1914, Fran­ cie, po éře - „francouzských muš­ ketýrů“ jediný fr. tenista, který zví­ tězil ve dvouhře na Roland Garros v Paříži (1946 ve finále zvítězil nad

J. Drobným), čtyřhru vyhrál 1936 (s J. Borotrou) a 1946 (s Y. Petrou). V DC od 1935 do 1956 sehrál 42 zá­ pasů. 1946 startoval i na mezinár. turnaji v Bratislavě, kde ve finále prohrál se svým krajanem Abdessalamem. Levák s velkým citem v ruce. Začátkem 70. let byl předsedou Fr. tenis, federace.

Bertolucci Paolo, nar. 3. 8. 1951, Itá­ lie, dlouhá léta patřil mezi velmi dob­ ré evr. tenisty; do historie tenisu se výrazněji zapsal od 1976, kdy s A. Panattou, C. Barazzuttim a A. Zugarellim vytvořili výborné d.c. družstvo: 1976 zvítězili v DC a 1977, 1979—80 byli ve finále soutěže. Uznávaný ja­ ko nejlepší it. hráč čtyřhry. Největ­ ších úspěchů ve dvouhře dosáhl 1973, kdy se probojoval do semifinále me­ zinár. mistrovství Itálie, a 1975 zví­ tězil na mezinár. mistrovství NSR (ve finále nad M. Orantesem). Do konce 1981 vyhrál ye ^vouhře 5 me­ zinár. otevřených turnajů a na dal­ ších 6 byl ve finále, ve čtyřhře vy­ hrál 10 turnajů a 8X byl vé finále. Jeho předností byl velký cit v ruce a rychlý reflex, uplatňovaný přede­ vším při volejích, nedostatkem malá pohyblivost. V komputer. svět, žebříč­ ku 1975 na 57., 1976 na 33., 1977 na 29., 1978 na 44., 1979 na 158., 1980 na 60. a 1981 na 138. místě. Bertram Byron, nar. 29. 10. 1952, JAR, v dorost, věku považovaný za velký talent svět, tenisu; 1969—70 vyhrál junior, soutěž ve Wimbledonu. V soutěži dospělých se však neprosa­ dil. V komputer. svět, žebříčku 1975 na 120., 1976 na 57., 1977 na 84., 1978 na 92., 1979 na 216. a 1980 na 150. místě.

best of five (best of fajv), na tři vy­ hrané sety; označení maximálního po­ čtu setů v jednom utkání. Hráč nebo dvojice hráčů musí vyhrát 3 sety z 5 možných, aby vyhráli celé utkání.

best of three best of three (best of srí), na dva vy­ hrané sety; označení maximálního počtu setů v jednom utkání. Hráč ne­ bo dvojice hráčů musí vyhrát dva ze tří možných setů, aby vyhráli celé utkání. Od 1901 platí zásada, že v soutěži, ve které startuje žena — ve dvouhře, čtyřhře a smíšené čtyřhře, je možné hrát pouze na dva vyhra­ né sety.

20

žebříčku 1978 na 6.-7., 1979 na 3., 1980—81 na 4. místě; v komputer. svět, žebříčku 1977 na 236., 1978 na 157., 1979 na 87., 1980 na 153., 1981 na 63., 1982 na 160., 1983 na 159. mís­ tě. Jeho silnými zbraněmi jsou oba údery od základní čáry a snaha o útočnou koncepci hry.

Betzová Paulíne, nar. 6. 8. 1919, USA, představitelka moderní útočné celodvorcové hry v období druhé svět, války a těsně po ní. Vítězka ve Fo­ rest Hills 1942—44 a 1946. Ve Wim­ bledonu startovala pouze 1946 a zví­ tězila bez ztráty jediného setu. 1947 přestoupila k profesionálům.

Stanislav Birner

Pauline Betzová Birner Stanislav, nar. 11. 10. 1956 v Karlových Varech, hráč s obouručným bekhendem, v dorost, věku zů­ stával ve stínu talentovanějších vrs­ tevníků. Soustavným tréninkem se prosadil do d.c. družstva CSSR, sta­ bilní člen reprezentačního družstva v Kings Cupu. 1978 mezi nejlepšími 16 hráči na Roland Garros (mj. pora­ zil S. Smitha). 1981 na turnaji Wa­ shington Star zvítězil nad G. Mayerem a M. Purcellem, v semifinále pro­ hrál s J. L. Clerkem. V čs. tenis.

Bohmová Nina, nar. 30. 4. 1958, Švéd­ sko, již jako 131etá reprezentovala Švédsko v Bonfiglio Cupu, 1975 vy­ hrála na austr. turné 2 junior, mezinár. turnaje a jeden turnaj dospělých. 1976 dorost, mistryně Švédská, v ju­ nior. soutěři ve Wimbledonu a ve Fo­ rest Hills byla ve čtvrtfinále. Potom se začala prosazovat i mezi dospělý­ mi. 1977 finalistka turnaje ve Stock­ holmu, 1979 porazila B. J. Kingovou ve Stuttgartu a byla v semifinále v Bastadu, 1980 na 1. místě švéd. te­ nis. žebříčku. V komputer. svět, žeb­ říčku 1977 na 92., 1978 na 84., 1979 na 57., 1980 na 70. a 1981 na 52. mís­ tě. Představitelka celodvorcové hry, založené na velmi dobrém podání. Bolivia Cup, sou‘.ěž družstev zemí Již­ ní Ameriky pro dorostence do 18 let, zal. 1953. Hraje d.c. systémem.

boltex, druh umělého povrchu te­

21 nis. dvorce, určený pro hru v hale; koberec ze syntetických vláken, po­ kládaný vcelku. Odraz míče (podle typu b.) středně rychlý až velmi rych­ lý. Po několik let byl b. oficiálně po­ vinným povrchem pro utkání Kings Cupu. Výrobce — Nizozemí, licence v dalších zemích.

Bonfiglio (Trofeo Bonfiglio), mezinár. turnaj juniorů do 18 let (do 1980 pro juniory do 21 let), zal. 1959 v Miláně, kde se pravidelně hrává. Nejvýznam­ nější junior, turnaj v Evropě, často označován za neoficiální mistr, světa juniorů, neboť se ho zúčastňuje stále více hráčů z celého světa. Podobnou soutěží je -* Orange Bowl v Miami Beach, USA. V prvních letech turnaje byly na programu pouze soutěže chlapců, od 1963 i soutěže dívek a čtyřhry. Turnaje B. se pravidelně zú­ častňují i čs. junioři, kteří patří k nej­ úspěšnějším v historii turnaje. Od 1980 součást Grand prix juniorů.

Finálové výsledky — Junioři 1959 Tacchini (Itálie)—Sanders (JAR) 6:3, 6:4; 1960 Jovanovič (Jugoslávie) —Bresson (Francie) 6:4, 7:5; 1961 Borghi (Itálie)—Gaudenzi (Itálie) 7:5, 7:5; 1962 Barclay (Francie)—Kreinberg (NSR) 6:0, 6:0; 1963 Holeček (CSSR)—Bologna (Itálie) 3:6, 6:1, 6:3; 1964 Karogelopoulos (Řecko) — Holeček (CSSR) 4:6, 8:6, 9:7, 6:4; 1965 Karogelopoulos (Řecko)—Pála (CSSR) 3:6, 6:3, 6:3, 6:0; 1966 Maud (JAR)—Di Matteo (Itálie) 6:4, 7:5; 1967 Kodeš (CSSR)—Maud (JAR) 6:3, 6:4, 4:6, 6:2; 1968 Zedník (CSSR) — Di Matteo (Itálie) 1:6, 6:2, 6:3; 1969 Alexander (Austrálie)—Mufioz (Špa­ nělsko) 6:1, 6:8, 6:1; 1970 Alexander (Austrálie)—Huťka (CSSR) 6:2, 6:0, 6:3; 1971 Panatta (Itálie)—Hřebec (CSSR) 6:2, 3:6, 7:5, 4:6, 6:2; 1972 Barazzutti (Itálie)—Higueras (Špa­ nělsko) 6:4, 6:8, 6:2, 3:2 w. o.; 1973 Fibak (Polsko)—Barazzutti (Itálie) 6:0, 6:3, 1:6, 6:8, 6:1; 1974 Mořeno

Bonfiglio

(Španělsko)—Mitton (USA) 6:4, 6:1, 6:3; 1975 Taróczy (Maďarsko)—Ji­ menez (Španělsko) 6:2, 6:7, 6:0, 6:4; 1976 Šmíd (CSSR)—Lewis (N. Zé­ land) 6:3, 7:6, 6:1; 1977 Ocleppo (Itá­ lie)—Merlone (Itálie) 6:3, 6:1, 6:3; 1978 Lendl (CSSR)—Merlone (Itálie) 6:2, 6:7, 1:6, 6:4, 6:1; 1979 nehrálo se; 1980 Tulasne (Francie)—Leconte (Francie) 6:2, 6:3; 1981 Živojnovič ( Jugoslávie)—Botazzi (Itálie) 7:6, 2:6, 6:3; 1982 Forget (Francie)—Zampieri (Itálie) 6:3, 6:4; 1983 Fiorini (Itá­ lie)—Nováček (CSSR) 5:7, 6:1, 6:3; 1984 Jensen (USA)—Orešar (Jugoslá­ vie) 6:4, 6:4.

Finálové výsledky — juniorky 1963 Wadeová (V. Británie)—Langanayová (Francie) 6:1, 6:4; 1964 Kodešová (CSSR)—Wadeová (V. Británie) 6:4, 6:4; 1965 GrOnmanová (Nizo­ zemí)— Lloydová (V. Británie) 6:3, 6:1; 1966 Neumannová (CSSR)—Stovevá (Nizozemí) 8:6,'6:3; 1967 Neu­ mannová (CSSR)—ROsslerová (CSSR) 6:4, 6:2; 1968 Shawová (V. Briánie— Giscafreová (Argentina) 6:1, 6:1; 1969 Lindstrěmová (Finsko) —Petersenová (V. Británie) 11:9, 5:7, 6:1; 1970 Bonicelliová (Peru)—Salomeová (Nizo­ zemí) 6:4, 8:6; 1971 Kirková (JAR) —Bonicelliová (Peru) 6:2, 6:2; 1972 Bonicelliová (Peru)—Prydeová (N. Zéland) 2:6, 6:4, 6:3; 1973 Tomanová (CSSR)—Hůblerová (CSSR) 6:2, 6:2; 1974 Tomanová (CSSR)—Colesová (V. Británie) 7:5, 6:0; 1975 Hůblerová (CSSR)—Strachoňová (CSSR) 6:3, 3:6, 6:3; 1976 O’Neilová (Austrálie) — Budařová (CSSR) 6:2, 6:1; 1977 Thibaultová (Francie)—Anliotová (švéd­ sko) 6:2, 1:6, 9:7; 1978 Gonzalesová (Argentina)—Simmondsová (Itálie) 6 ku 2, 6:1; 1979 nehrálo se; 1980 Mascarinová (USA)—Horvathová (USA) 6:4, 6:3; 1981 Minterová (Austrálie) —Sayersová (Austrálie) 6:2, 6:0; 1981 A. Minterová (Austrálie)—Sayersová (Austrálie) 1:6, 6:2, 6:3; 1982 Rushová (USAJ— Herrová (USA) 6:7, 7:6,

Bonicelliová

6:4; 1983 Golesová (Jugoslávie)—Cecchiniová (Itálie) 6:3, 6:4; 1984 Sabattinlová (Argentina)—Schilderová (Ni­ zozemí) 4:6, 6:2, 6:4. Bonicelliová Fiorella, nar. 21. 12. 1951, Uruguay, od 1968 nejlepší hráčka své země, 1976 zvítězila s G. Chanfreauovou-Sheriffovou ve čtyřhře na Roland Garros v Paříži. Nejlepší umístění v komputer. svět, žebříčku 1977 — 35. místo. Bonne Bell cup, soutěž družstev žen USA a Austrálie, zal. 1971. Hraje se 5 dvouher a 2 čtyřhry.

Borg Bjorn, nar. 6. 6. 1956, Švédsko, nejvýraznější osobnost svět, tenisu v polovině 70. a na začátku 80. let. Vítěz junior, soutěže ve Wimbledonu a Orange Bowl 1972. V témže roce reprezentoval v d.c. družstvu (v prv­ ním zápase porazil O. Paruna, v utká­ ní s CSSR v Praze prohrál s J. Kodešem a F. Pálou). K jeho největším úspěchům patří 5násobné vítězství ve Wimbledonu 1976—80 (finalista 1981, kdy jeho sérii 41' po sobě jdoucích vítězství přerušil J. McEnroe, čtvrtfinalista 1973 a 1975), 6násobné vítěz­ ství na Roland Garros 1974—75, 1978 až 81 (mezi nejlepšími 16 hráči 1973). Mimo to se 1973 přičinil o vítězství Švédská v Kings Cupu; 1974 zvítězil na mezlnár. mistrovství Itálie (pora­ zil M. Orantese, G. Vilase a ve finále I. Nastaseho), na mistrovství USA profesionálů v Bostonu a probojoval se do finále WCT (porazil A. Ashe, J. Kodeše a ve finále prohrál s J. Newcombem); 1975 finalista WCT finále, semifinalista ve Forest Hills, finalista masters Grand prix, vítěz mistrovství USA profesionálů a dovedl švéd. d.c. družstvo k prvnímu vítězství v DO (ve finále s CSSR); 1976 vyhrál finálový turnaj WCT, fi­ nalista ve Forest Hills (prohrál s J. Connorsem). 1977 vyhrál 9 turnajů,

22

finalista masters Grand prix (prohrál s J. Connorsem); 1978 ITF vyhlášen prvním mistrem světa, zvítězil na mezinár. mistrovství Itálie; 1979 překo­ nal wimbledon, rekord -* F. J. Perryho (počtvrté vyhrál Wimbledon), zvítězil v masters Grand prix; 1980 vyhrál masters Grand prix a potřetí za sebou získal titul mistra světa. 1981 finalista ve Flushing Meadow. Jeho výsledky ve Wimbledonu a na Roland Garros jsou považovány za nejhodnotnější výkony všech dob. Do konce 1983 vyhrál 62 mezinár. ote­ vřených turnajů a na dalších 26 byl ve finále. Čtyřhru téměř nehrával, zvítězil v ní pouze na 4 turnajích. Je­ ho největšími zbraněmi byly přesné a jisté topspinové údery forhendem a obouručným bekhendem, označova­ ným za nejlepší úder mezi svět, te­ nisty. Jeho relativní slabinou byla volejová hra, takže uplatňoval spíše ak­ tivní obrannou hru. V komputer. svět, žebříčku 1974—75 na 3., 1976 na 2., 1977 na 3., 1978 na 2., 1979—80 na 1. a 1981 na 4. místě. Téměř všichni tenis, odborníci ho však 1977—80 hodnotili jako nejlepšího svět, tenis­ tu. V. t. str. 375.

BjOrn Borg

Borgová Mariana Mariana.

viz Simionescuová

23 Borisov Vadim, nar. 30. 4. 1955, SSSR, tenista s výborným podáním, razant­ ním forhendovým úderem a obouručným bekhendem. 1976 zvítězil na mezinár. turnaji v SSSR a poprvé repre­ zentoval v DC. 1977 finalista mistrov­ ství SSSR, 1979 mistr Evropy ve dvouhře, 1980 mistr Evropy ve dvouhře, ve čtyřhře a ve smíšené čtyřhře, finalista turnaje Grand prix v Sofii. 1981 člen reprezentačního družstva SSSR v Kings Cupu (2. místo), vítěz mezinár. turnaje v SSSR, člen d.c. družstva SSSR, které vyhrálo evr. Bskuplnu, a postoupilo do hlavní mezipásmové soutěže DC. 1982 mistr Ev­ ropy ve čtyřhře a semifinalista ME ve dvouhře. 1983 a 1. místě žebříčku SSSR. V komputer. svět, žebříčku 1984 a 247. místě. Borotra Cup, mezinár. evr. soutěž družstev dorostenců do 16 let, zal. 1972 pod názvem Becker Cup, od 1980 Borotra Cup. Hrací systém: hrají se 4 dvouhry a jedna čtyřhra; v prvních ročnících se hrály 3 dvouhry a 2 čtyřhry. Účastníci jsou rozděleni do 4 kvalifikačních skupin, jejichž ví­ tězové se utkávají v semifinále a fi­ nále ve fr. městě Le Touquet. CSSR startuje na B.C. od 1974 a s výjim­ kou 1977—78 se probojovala vždy mezi nejlepší družstva. Výsledky Borotra Cupu (Semifinálové a finálové výsledky) 1972 Francie—Itálie 3:2, Španělsko— NSR 3:2 a Španělsko—Francie 4:1; 1973 NSR—Švédsko 5:0, Itálie—Špa­ nělsko 3:2 a Itálie—NSR 3:2; 1974 NSR—Švédsko 4:1, Itálie—CSSR 3:2 a NSR—Itálie 4:1; 1975 Itálie—Švéd­ sko 3:2, CSSR—NSR 4:1, a CSSR— Itálie 3:2; 1976 Švédsko—Itálie 3:2; CSSR—Rakousko 4:1 a Švédsko— ČSSR 3:2; 1977 Itálie—Francie 3:2, Švédsko—Španělsko 3:2 a Itálie— Švédsko 3:2; 1978 Švédsko—NSR 5:0, Francie—Španělsko 3:2 a Švédsko'— Francie 3:2; 1979 Francie—CSSR 4:1, Švédsko—NSR 3:2 a Švédsko—Fran­

Borotra

cie 4:1; 1980 CSSR—Itálie 3:2, Švéd­ sko—NSR 4:1 a Švédsko—CSSR 3:0; 1981 Francie—CSSR 4:1, Švédsko— Itálie 4:1 a Francie—Švédsko _ 3:2; 1982 Španělsko—Francie 3:2, Švéd­ sko—Izrael 5:0 a Švédsko—Španělsko 4:1; 1983 Švédsko—NSR 3:2, SSSR— Francie 4:1 a Švédsko—SSSR 4:1; 1984 Švédsko—SSSR 3:2, Itálie—NSR 4:1 a Itálie—Švédsko 4:1. Borotra Jean, nar. 13. 8. 1898, Fran­ cie, jeden z populární čtveřice -* „francouzských mušketýrů“, kteří ve druhé polovině 20. let ovládli svět, tenis a 1927—32 vyhráli šestkrát sou­ těž o DC. Jeden z prvních představi­ telů totálního útočného tenisu, sice bez razantního podání, ale s vynika­ jící volejovou hrou. Protože neustále nabíhal k síti, dostal přezdívku „Lé­ tající Bask“. Vítěz Wimbledonu ve dvouhře 1924 a 1926, ve čtyřhře 1925, 1932 a 1933, Roland Garros ve dvou­ hře 1924 a 1931,.ve čtyřhře 1925,1928, 1929, 1934 a 1936, mezinár. mistrov­ ství Austrálie 1928 ve dvouhře i čtyř­ hře. Na krytých dvorcích vyhrál 12 X fr., 11X angl. a 4X amer. halová mis­ trovství. V d.c. družstvu Francie se­ hrál v období 1922—47 54 zápasů (44

Jean Borotra [vpravo)

24

Borowiak vítězných). Jako 491etý startoval v ti c. čtyřhře proti ČSR v Praze a ve věku 65 let v roce 1964 byl ve smíše­ né čtyřhře a čtyřhře nejstarším účastníkem Wimbledonu v celé jeho historii.

Velká Británie, USA; 1979 USA, Švéd­ sko; 1980 Švédsko, Velká Británie; 1981—84 nehrálo se.

Borowiak Jeff, nar. 25. 9. 1949, USA, dorost, mistr USA a finalista dorost, soutěže Orange Bowl 1967 v Miami. 1971 mezi nejlepšími 16 ve Wimble­ donu. Po střídavých úspěších v dal­ ších letech měl vynikající sezónu 1977: vyhrál turnaj Grand prix v Daytonu, mezinár. mistrovství Švýcarska v Gstaadu a Kanady v Torontu. 1981 mezi nejlepšími 16 ve Wimbledonu (porazil E. Van Dillena, Timma Gulliksona a nasazeného B. Gottfrieda). V komputer. svět, žebříčku 1975 na 49., 1976 na 60., 1977 na 25., 1978 na 96., 1979 na 122., 1980 na 189,1981 na 50., 1982 na 82., 1983 na 115. mís­ tě.

Bromwich John E., nar. 14. 11. 1918. Austrálie, jeden z nejlepších hráčů čtyřhry; jeho hra byla charakteristic­ ká obourukým forhendem. Jeho karié­ ru přerušila druhá svět, válka. Vítěz mezinár. mistrovství Austrálie ve dvouhre 1939 a 1946, ve čtyřhře 1938 až 1940, 1946—50 (vždy s A. K. Quistem). Ve Wimbledonu 1948 se na zá­ věr své kariéry dožil malé sport, tra­ gédie: ve finále dvouhry proti R. Falkenburgovi vedl v 5. setu 5:2 a získal 3 mečboly, přesto se mu však ne­ podařilo vyhrát nejcennější titul; zví­ tězil však ve wimbledon, čtyřhře 1948 a 1950, ve smíšené čtyřhře 1947—48, ve Forest Hills ve čtyřhře 1939,1949 až 1950. V DG sehrál v období 1937 až 1950 celkem 52 zápasů. Světová úroveň jeho umění ve čtyřhře spočí­ vala — kromě perfektního podání a hry u sítě — ve spolehlivém příjmu podání, čímž stále nutil podávajícího soupeře ke konfrontaci ve volejových výměnách.

Bournemouth, název města (a podle něho i turnaje), v němž se od 1927 hraje mistrovství Anglie na „tvrdých“ dvorcích. Tento tradiční turnaj svět, významu se hraje 'vlastně od 1924 (první tři ročníky se konaly v Tor­ quay). Bournemouth se zapsal do his­ torie svět, tenisu 1968 jako první tur­ naj, na němž hráli společně profesio­ nálové i amatéři. Vítězi se tehdy sta­ li K. Rosewall a V. Wadeová.

Brinkerová Maureen viz Connollyová Maureen.

BP Cup, mezinár. soutěž družstev ju­ niorů a juniorek do 20 let, zal. 1973 z iniciativy Anglické tenisové asocia­ ce. Tradičně se hrávala v angl. Tor­ quay, od 1979 v Hamburku, Sponzo­ rem BP Cupu je British Petrol Compa­ ny.

Přehled vítězů BP Cupu (junioři, juniorky) 1973 Velká Británie, CSSR; 1974 Vel­ ká Británie, Velká Británie; 1975 USA, Velká Británie; 1976 USA, Velká Bri­ tánie; 1977 USA, Velká Británie; 1978

John E. Bromwich

Brzáková

25

Brookes Norman, sir, 1877—1968 Au­ strálie, první zahraniční vítěz Wim­ bledonu 1907. Svůj úspěch zopakoval 1914 a vždy vyhrál i čtyřhru. Levák s výbornými voleji. V období 1905—20 sehrál v DC 39 zápasů. Dlouholetý předseda Austr. tenis, federace.

Norman E. Brookes

Broughová Althea Luise, provd. Clappová, nar. 11. 3. 1923, USA, předsta­ vitelka amer. moderní tenis, školy, která v ženském tenisu uplatňovala taktiku totální útočné hry se sou­ stavným nabíháním k síti. Její před­ ností byly výborné podání a voleje. Vítězka Wimbledonu 1948—50 a 1955, ve finále 1952 a 1954, ve Forest Hills zvítězila 1947 a na mezinár. mistrov­ ství Austrálie 1950. S M. Osborneovou-Dupontovou utvořila jednu z nej­ lepších dvojic v historii ženské čtyř­ hry: 12X zvítězily ve Forest Hills (z toho 9X za sebou), 5X ve Wimble­ donu a 3X na Roland Garros. Ve Wightman Cupu proti .Velké Británii sehrála 22 zápasů a ani v jednom neprohrála. Browningová Francoise viz Durrová Francoise.

Althea Luise Broughová

Jacques Brugnon

Brugnon Jacques, 11. 6. 1895 — 20. 3. 1978, Francie, nejstarší z pověstné čtveřice -* „francouzských mušketý­ rů“, kteří 1927—32 vyhráli šestkrát soutěž o DC. Specialista na čtyřhru, v níž měl úspěchy nejdříve s H. Cochetem a ve druhé fázi své kariéry s J. Borotrou. Vítěz wimbledon, čtyř­ hry 1926, 1928, 1932—33, Roland Gar­ ros 1927—28, 1930, 1932, 1934 a 1939, jako 441etý byl s J. Borotrou ve finá­ le. 1928 vyhrál čtyřhru na mezinár. mistrovství Austrálie. V období 1921 až 1934 sehrál v DC 31 čtyřher a 6 dvouher.

Brzáková Yvona, nar. 23. 4. 1956 v Le­ voči, dorost, přebornice ČSR 1974, na mistrovství CSR dospělých v Plz­ ni 1976 zvítězila ve čtyřhře (s L. Pl-

Budařová

26

chovou), 1977 mistryně ČSR ve dvouhře a mistryně CSSR ve čtyřhře (s K. Skronskou). 1979 finalistka na mezi­ národním mistrovství Švýcarska v Gstaadu a vítězka turnaje v Montaně. 1980 překvapila vítězstvím nad A. Smithovou na turnaji Family Circle Cupu. 1981 mistryně ČSSR ve čtyřhře (s H. Sukovou), na mezinár. turna­ jích zvítězila mj. nad B. Gadusekovou, Jonesovou a R. Casalsovou. V komputer. svěit. žebříčku 1981 na 99., 1982 na 158., 1983 na 146. místě.

Budařová Iva, nar. 31. 7. 1960 v Duchcově, levačka, dorost, přebornice CSSR 1978 a mistryně CSR dospělých ve čtyřhře (s K. Skronskou). 1979 mistryně CSR ve dvouhře a s H. Mandlíkovou zvítězily v Soisbalt Cupu. 1980 opět členka vítězného čs. druž­ stva v Soisbalt Cupu, po sérii dob­ rých výsledků se propracovala na 35. místo komputer. svět, žebříčku. 1981 porazila mj. B. Gadusekovou, B. Nortonovou a L. Romanovovou a byla ve finále turnaje Avon Tennis v Las Vegas. 1982 získala titul mis­ tryně CSSR a probojovala se do čtvrt­ finále mezinár. mistrovství Kanady. 1983 členka vítězného čs. družstva ve Federation Cupu. V komputer. svět, žebříčku 1981 na 78., 1982 na 56., 1983 na 27. místě. Budge J. Donald, nar. 13. 6. 1915, USA, první hráč, který získal nej­ vzácnější tenis, titul - Grand Slam (1938), udělovaný za vítězství ve čty­ řech největších svět, turnajích v jed­ nom roce: mezinár. mistrovství Au­ strálie, Francie na Roland Garros, Vel­ ké Británie ve Wimbledonu a USA ve Forest Hills. Jeho amatérská kariéra byla krátká, ale skvělá: 1937 vyhrál ve Wimbledonu všechny 3 soutěže a 1938 tento úspěch zopakoval bez ztrá­ ty jediného setu. Ve Forest Hills zví­ tězil 1937 a 1938, na mezinár. mis­ trovství Austrálie a na Roland Garros 1938. V období 1935—38 sehrál v DC

Yvona Brzáková

Iva Budařová

J. Donald Budge

27

Bungeová

29 zápasů (z toho 25 vítězných). Měl všestranně vyrovnanou celodvorcovou hru a jeho bekhend s horní ro­ tací byl označován za jeden z nej­ lepších na světě. Buenoová Maria Ester, nar. 11. 10. 1939, Brazílie, pohybově nadaná tenistka s jemným citem v ruce, per­ fektně ovládající všechny údery. Její nevýhodou bylo, že hrála na pokraji rizika, chyběla jí spolehlivá vyrovna­ ná hra, a tak když se jí nedařilo, prohrávala i se slabšími soupeřkami. 1959 a 1960 dominovala ve svět, teni­ su a potom několik let soupeřila o prvenství s M. Courtovou-Smithovou. Vítězka Wimbledonu ve dvouhře 1959 až 1960, 1964, a ve čtyřhře 1958,1960, 1963, 1965—66, ve Forest Hills ve dvouhře 1959, 1963—64 a 1966 a ve čtyřhře 1960, 1962, 1966 a 1968, na mezinár. mistrovství Itálie vyhrála dvouhru 1958, 1961, a 1965, na mezi­ nár. mistrovství Austrálie a na Roland Garros čtyřhru 1960. Zdlouhavá cho­ roba přerušovala a nakonec předčas­ ně ukončila její sportovní kariéru. Ve druhé polovině 70. let se sice ještě vrátila na tenis, dvorce, ale již bez větších úspěchů.

Maria Ester Buenoová

Bulharsko — Bulgarian Tennis Fede­ ration, zal. 1930, člen ITF od 1932, ETA od 1977; sdružuje 7000 registro­ vaných hráčů (z toho 3000 mužů, 500 žen a 2500 hráčů v mládežnických or­ ganizacích), 180 otevřených a 2 kry­ té dvorce. Historie: tenis začali hrát v Bulharsku nejprve členové zahra­ ničních diplomatických misí. Počátky organizovaného tenisu v Bulharsku spadají do 1896, kdy byl v Sofii za­ ložen první tenis, klub. O několik let později byly vybudovány tenis, dvor­ ce ve Varně, Ruse, Plovdivu a dal­ ších městech. Od 1911 se pravidelně pořádá nár. mistrovství Bulharska. Do začátku druhé svět, války bylo v Bulharsku 900 registrovaných hrá­ čů ve 12 klubech s 29 dvorci. K vý­ raznému rozvoji tenisu v Bulharsku došlo po 1945; bulharští tenisté se od 1964 zúčastňují Davis Cupu, od 1966 Federation Cupu; 1961 a 1977 bylo Bulharsko dějištěm soutěží svět, univerziády, 1969 ‘ mistrovství Evropy amatérů; organizuje Balkánská mis­ trovství. K nejúspěšnějším bulhar­ ským tenistům patří bratři Pampulovovi, I. Genov, M. Čakyrová a M. Malejevová. Bungeová Bettina, nar. 13. 6. 1963, NSR — USA, přestože žije v USA, po­ nechala si po otci státní příslušnost NSR, kterou reprezentuje ve Federa­ tion Cupu. Držitelka několika dorost, titulů, 1978 vyhrála první turnaj do­ spělých v Johnsonville a probojovala se do 3. kola na mezinár. mistrovství USA ve Flushing Meadow. 1979 pora­ zila mj. R. Tomanovou a S. Barkerovou a v komputer. svět žebříčku postoupila z druhé stovky hráček na 32. místo. 1980 se ještě zlepšila: po­ razila S. Barkerovou, B. J. Ringovou, R. Maršíkovou, byla ve finále něko­ lika mezinár. turnajů a v komputer. svět, žebříčku skončila na 19. místě. 1981 mezi nejlepšími 16 hráčkami na Roland Garros a ve Flushing Meadow, finallstka na turnaji Floria Open v

Carmichael Tampere, na závěrečném turnaji sé­ rie Avon Tennis obsadila 3. místo. V komputer. svět, žebříčku na 9., 1982 na 9., 1983 na 7. místě. Hraje převážně od základní čáry, její před­ ností je dobrý bekhendový úder.

Bettina Bungeová

Carmichael Bob, nar. 4. 7. 1940, Au­ strálie, veterán tenis, dvorců, velký bojovník. 1970 mezi nejlepšími 8 hrá­ či ve Wimbledonu a ve finále v Syd­ ney porazil K. Rosewalla. 1971 zvítě­ zil v Aucklandu na mezinár. mistrov­ ství Nového Zélandu, ve Forest Hills porazil na cestě mezi posledních 16 hráčů A. Mufioze, D. Stocktona a I. Nastaseho. 1975 finalista mezinár. mis­

28

Bungert Wilhelm, nar. 1. 4. 1939, NSR, d.c. reprezentant NSR 1958—71; se­ mifinalista Wimbledonu 1963—64, fi­ nalista 1967 (jako nenasazený hráč). Častý soupeř čs. tenistů zvláště v DC.

Wilhelm Bungert

trovství Austrálie ve čtyřhře (s A. Stonem), 1976 zvítězil ve čtyřhře na mezinár. mistrovství Japonska (s K. Rosewallem) a v komputer. svět, žebříčku hráčů čtyřhry obsadil 25. místo. Casaleová Pam, nar. 20. 12. 1963, USA, vítězka turnaje Orange Bowl v kate­ gorii do 16 let a dorost, mistryně USA

Caská

29

1980 na antukových dvorcích. 1981 se prosadila na turnajích dospělých: vyhrála turnaj Avon Tennis v Bakersfieldu, finalistka na turnaji Volvo Cup v New Jersey (porazila W.Turnbullovou, V. Ruziciovou a B. Bungeovou). V komputer. svět, žebříčku na 22., 1982 na 39., 1983 na 38. místě. Casalsová Rosemary, nar. 19. 9. 1948, USA, jako dorostenka velká naděje svět, tenisu. Semifinalistka ve Forest Hills 1966 (1970—71 ve finále), ve Wimbledonu 1967, 1969—70 a 1972. Ve dvouhře vyhrála řadu turnajů, ale ani jeden z nejvýznamnějších. Ve čtyřhře však patřila mezi nejúspěš­ nější: 5X byla ve finále ve Wimble­ donu (1967—68, 1970—71 a 1973 — vždy s B. J. Ringovou), 3X ve Fo­ rest Hills (1967, 1971 a 1973 — s Daltonovou a B. J. Ringovou), 2X na mezlnár. mistrovství Itálie (1967 a

Rosemary Casalsová

1970 — s Turnérovou). Spolu s B. J. Ringovou se stala mistryní USA na všech druzích povrchu (na trávě, an­ tuce, betonu i palubovce). Od roku 1967 do 1978 v první desítce svět, tenistek (1970 na 3., 1976 na 4. a 1977 na 6. místě). 1978 na 11., 1979 na 28., 1980 na 59. a 1981 na 55. místě

komputer. svět, žebříčku. Ve čtyřhře se 1980 a 1983 probojovala do finále ve Wimbledonu a 1981 zvítězila na závěrečném šampionátu Colgate se­ ries (s W. Turnbullovou). 1976—81 se přičinila o 6 po sobě následují­ cích vítězství USA ve Federation Cupu. Představitelka vysloveně útočné­ ho tenisu s vynikající volejovou hrou.

Case Ross, nar. 1. 11. 1951, Austrálie, jeden z mladé generace austr. tenis­ tů, nastupujících po éře J. Newcomba a T. Roche. Od 1971 člen austr. d.c. družstva. Ve dvouhře dosahoval jen průměrných výsledků, ale ve čtyřhře patřil mezi nejlepší na světě: 1973 zvítězil na turnaji ve Washingtonu a byl ve finále na mezinár. mistrov­ ství Itálie, 1974 zvítězil na mezinár. mistrovství Austrálie a na turnaji v Los Angeles, 1976 finalista ve Wim­ bledonu a na mezinár. mistrovství Au­ strálie, 1977 zvítězil ve Wimbledonu (ve všech případech s krajanem G. Mastersem). 1979'finalista čtyřhry na Roland Garros (s P. Dentem), ale zranění ramene ho na rok vyřadila ze závodní činnosti. Roncem 1980 vy­ hrál čtyřhru na mezinár. mistrovství Japonska v Tokiu a na turnaji v Ca-, tonu (s J. Fillolem). V komputer. svět, žebříčku dvouhry se nejlépe umístil 1975 na 29. místě, ve čtyřhře 1977 na 17., 1978 na 29., 1979 na 34. a 1981 na 54. místě. Ve dvouhře vy­ hrál do konce 1981 4 mezlnár. ote­ vřené turnaje a na dalších 5 byl ve finále, ve čtyřhře vyhrál 26 turnajů a na 22 byl ve finále. Představitel vy­ sloveně útočného tenisu, založeného na vynikající pohyblivosti po dvorci. Caska Josef, nar. 2. 9. 1913, v Nácho­ dě — 1982, představitel útočného po­ jetí tenisu. 1930 junior, přeborník CSR, 1937 a 1946 mezinár. mistr CSR ve čtyřhře. V období 1935—46 repre­ zentoval v DC a sehrál 8 dvouher a 3 čtyřhry. V 60. letech trenér čs. re­ prezentace.

Cawleyová

Josef Caska

Cawleyová Evonne, roz. Goolagongová, nar. 31. 7. 1951, Austrálie, veliký talent ženského svět, tenisu, svěřenkyně trenéra Vice Edwardse od 1962. První evr. a amer. turné absolvovala 1970. Vítězka Wimbledonu 1971 a 1980, finalistka 1972, 1975—76. Na Ro­ land Garros zvítězila 1971, finalistka 1972, semifinalistka 1973. Finalistka ve Forest Hills 1973—76. Vítězka mezinár. mistrovsví Austrálie 1974—76, finalistka 1971—73. J.973 zvítězila na mezinár. mistrovství Itálie a CSSR; 1974 a 1976 vítězka šampionátu Vir­ ginia Slims (ve finále zvítězila nad Ch. Evertovou), 1978 prohrála ve fi-

Evonne Cawleyová

30

nále s M. Navrátilovou. V témže ro­ ce ji začalo pronásledovat zdlouhavé poranění achillovky, které jí dovoli­ lo po 2 roky jen sporadicky starto­ vat na turnajích. 1979 zvítězila na mezinár. mistrovství USA na krytých i antukových dvorcích. Ve svět, te­ nis. žebříčku 1971 na 1., 1972 na 2., 1973 na 4., 1975 na 3., 1976 na 2., 1980 pro nedostatek odehraných tur­ najů na 5. místě (odborníci ji však zařadili na 2. místo za Ch. LloydovouEvertovou). 1981 opustila tenis, dvor­ ce, podruhé se stala matkou (poprvé 1976], 1982 na 27., 1983 na 37. místě. Její předností byly klasický stylový bekhend, volejová hra a pohyblivost. Cawleyová Helen, roz. Gourlayová, nar. 23. 12. 1946, Austrálie, semifina­ listka na mezinár. mistrovství Itálie 1968 a vítězka mezinár. mistrovství CSSR (1969 finalistka — prohrála s V. Vopičkovou). 1979 semifinalistka čtyřhry ve Wimbledonu (s Walkdenovouj, 1971 finalistka dvouhry na Ro­ land Garros a semifinalistka na mis­ trovství USA na antuce v Indianapo­ lis. Dalších větších úspěchů dosáhla převážně ve čtyřhře: 1972 zvítězila na mezinár. mistrovství Austrálie (s K. Harrisovou) a v Johannesburgu (s E. Goolagongovou), 1974 finalist­ ka (s K. Krantzkeovou] a 1975 semi­ finalistka ve Wimbledonu (s G.Chanfreauovou), 1976 zvítězila na mezi­ nár. mistrovství Austrálie (s E. Goo­ lagongovou), 1976 v lednu a prosinci zvítězila na mezinár. mistrovství Au­ strálie (s D. L. Fromholtzovou a E. Goolagongovou) — kvůli přesunu termínů se hrálo výjimečně dvakrát v jednom roce, a probojovala se do finále dvouhry; s J. Russelovou získa­ la wimbledon, titul. Představitelka útočného tenisu s výbornou volejovou hrou.

Cejnar František, ing., 1917—1965, je­ den z nejtalentovanějších čs. tenistů předválečného období; junior, přebor-

Clerc

31

nik ČSR 1936. V období 1936—38 re­ prezentoval v DC a sehrál 3 dvouhry a 1 čtyřhru. K jeho největším úspě­ chům patřilo vítězství nad von Crammem v Německu. 1935 byl v evr. tenis, žebříčku klasifikován na 5. místě. Byl představitelem celodvorcové hry, pod­ ložené vyrovnaností všech úderů. Na začátku své slibné kariéry vážně one­ mocněl a musel se vzdát závodní čin­ nosti. 1961 vedl přípravu mladých čs. reprezentantů a pod Jeho vedením 1963 poprvé vyhráli Galea Cup.

FrantlSek Celnar celodvorcový taktický systém, systém hry, jehož cílem je přivést soupeře taktickou hrou od základní čáry do nepříznivé situace a v tomto oka­ mžiku postoupit k síti a akci zakon­ čit. Aktuální je zejména na pomalej­ ších dvorcích (na antuce, drsné umě­ lé hmotě apod.j, kde má míč při do­ padu menší skluz, což umožňuje hrát přesné údery po odskoku míče. Hráč uplatňující c. t. s. musí ovládat útok i aktivní obranu a obou těchto způ­ sobů užívá podle situace. Obranná fáze má být jen dočasná. V rámci tohoto systému někteří hráči inklinu­ jí více k útočné, jiní k obranné hře. Centropa Cup, mezinár. soutěž repre­ zentačních družstev, zal. 1953 z ini­

ciativy Švýcarského tenis, svazu. CSSR se soutěže zúčastňovala od poloviny 60. let a 1968 byla jejím pořadate­ lem. 1974 soutěž zanikla. Každé druž­ stvo se skládalo ze dvou hráčů a dvou hráček ve věku do 23 let. Sou­ těžilo zpravidla 8 družstev; v přípa­ dě, že počet přihlášených zemí byl menší, měl uspořadatel právo posta­ vit další družstvo. Hrálo se 5 obvyk­ lých soutěží, ale každý hráč nebo hráčka směli startovat pouze ve dvou soutěžích. Vítězná utkání hráčů a hráček se ve dvouhrách a ve čtyř­ hrách bodovala a družstvo, které zís­ kalo nejvíce bodů, se stalo držitelem putovního poháru. Přehled vítězů a pořadatelských míst Centropa Cupu 1953 Itálie — Olten (Švýcarsko); 1954 Itálie — Lyon (Francie); 1955 Itálie — Feltre (Itálie); 1956 Itálie — PĎrtschach (Rakousko); 1957 Itá­ lie — Garmisch-Partenkirchen (NSR); 1958 Francie — Often’(Švýcarsko); 1959 Francie — St. Gervais (Fran­ cie); 1960 Itálie — Rimini (Itálie); 1961 NSR — POrtschach (Rakousko); 1962 Rakousko — Garmlsch-Partenkirchen (NSR); 1963 Rakousko —Ol­ ten (švýcarsko); 1964 Holandsko — Pescara (Itálie); 1965 NSR — Salz­ burg (Rakousko); 1966 Holandsko — Rheden (Holandsko); 1967 NSR — Bad Homburg (NSR); 1968 CSSR — Piešťany (CSSR) (Kodeš, Medonos, Neumannová, Galádová); 1969 NSR — Siófok (Maďarsko); 1970 NSR — Krynica (Polsko); 1971 NSR — Venlo (Holandsko); 1972 ČSSR (Kaščák, Bedáň, Koželuhové, Kočíšková) — Olten (Švýcarsko); 1973 NSR — Vídeň (Ra­ kousko). Další ročníky se nekonaly.

Clerc José Luis, nar. 16. 8. 1958, Ar­ gentina, již jako dorostenec patřil k nejlepším hráčům na světě a 1977 se rozhodující mírou přičinil o vítězství Argentiny v Galea Cupu. V průběhu 1978 postoupil z 278. na 15. místo

Cochet

32

v komputer. svět, žebříčku. 1980 zví­ tězil na turnaji v Madridu (ve finá­ le porazil G. Vilase), na mezinár. mistrovství USA na antukových dvor­ cích v Indianapolis, v Buenos Aires a South Orange, porazil J. McEnroa, J. Connorse i I. Lendla a přičinil se se o vítězství Argentiny ve Světovém poháru a o vyřazení USA v DC (po­ razil J. McEnroa a B. Gottfrieda). 1981 zvítězil na turnaji ve Florencii, na mezinár. mistrovství Itálie, na mistrovství USA profesionálů v Bos­ tonu, ve Washingtonu a v Indiana­ polis (ve finále nad I. Lendlem), se­ mifinalista na Roland Garros (pro­ hrál s I. Lendlem) a spolu s G. Vilasem postoupili do finále DG. Do kon­ ce 1983 vyhrál 25 mezinár. otevře­ ných turnajů a na dalších 9 byl ve finále. V komputer. svět, žebříčku 1977 na 278., 1978 na 15., 1979 na 16., 1980 na 8. a 1981 na 5., 1982 na 6., 1983 na 8. místě.

José Luis Clerc Cochet Henri, nar. 14. 12. 1901, Fran­ cie, jeden ze čtyř pověstných „fran­ couzských mušketýrů“, kteří ve 20. letech ovládli svět, tenis a 1927—32 vyhráli šestkrát soutěž o DC. Pro svou dosud nevídanou hru volejů a halfvolejů byl přezdíván „Velký mág“. Ve svých velkých ''hvílích hrál přímo

Henrl Cochet zázračné údery a byl nepřekonatelný, na druhé straně však často upadal do podprůměru. 1927 porazil v semifi­ nále Wimbledonu W. T. Tildena, kte­ rý nad ním vedl 6:2, 6:4 a 5:2, a po­ tom ve finále J. Borotru, který měl proti němu 6 mečbolů. Podruhé vy­ hrál wimbledon, dvouhru 1929 a čtyř­ hru 1926 a 1928, ve Forest Hills zví­ tězil 1928 a na Roland Garros získal tituly ve dvouhře 1922, 1926, 1928, 1930, 1932 a ve čtyřhře 1927, 1930 a 1932. V DC sehrál 58 zápasů (z to­ ho 44 vítězných). Byl opravdovým sportovcem: například 1932 ve Wim­ bledonu, kde jako 1. nasazený hráč turnaje a jeho dvojnásobný vítěz ne­ čekaně prohrál ve druhém kole, při­ hlásil se do soutěže útěchy, v níž zvítězil.

Colgate Palmolive, obchodní společ­ nost, která byla 1977—79 sponzorem soutěže mužů-*Grand prix (oficiálně nazývané Colgate Grand prix) a 1977 až 1980 byla garantem obdobné sou­ těže -» Colgate series. Colgate series (plný název Colgate women’s international series), bodovací soutěž tenistek, organizovaná po­ dle vzoru mužské soutěže -* Grand prix. Vznikla 1977 pod patronací ob­ chodní společnosti Colgate Palmoli-

33

ve, která jí dotovala do 1980. Od 1981 pokračuje pod názvem nového sponzora jako -* Toyota series. Sou­ těž sestává ze série všech význam­ ných svět, turnajů, pořádaných v různých kontinentech od dubna do prosince každého roku (období leden až březen je vyhrazeno pro sérii tur­ najů - Avon Tennis). Soutěž byla or­ ganizována pod dohledem profesio­ nální asociace tenistek WTA a Mezi­ národní tenisové asociace. Nejlepších 8 hráček bodovací soutěže se po je­ jím skončení utká v závěrečném šam­ pionátu Colgate Championships. Přehled vítězek Colgate series 1977 Evertová—Kingová 6:2, 6:2; 1978 Evertová—Navrátilová 6:3, 6:3; 1979 Navrátilová—Austinová 6:2, 6:1; 1980 Austinová—Jeagerová 6:2, 6:2. 1977 Evertová—Kingová 6:2, 6:2; 1978 Evertová—Navrátilová 6:3, 6:3; 1979 Navrátilová—Austinová 6:2, 6:1; 1980 Austinová—Jeagerová 6:2, 6:2.

Collinsová Sandy, nar. 13. 10. 1958, USA, levačka s výborným podáním a topspinovými základními údery. Žá­ kovská mistryně USA do 14 let ve čtyřhře, 1977 na 1. místě tenis, že­ bříčku USA v kategorii do 21 let. Od 1978 startovala na •* otevřených tur­ najích, 1980 dosáhla dobrých výsled­ ků na turnajích Avon Tennis (pora­ zila mj. R. Tomanovou a Allenovou). 1981 semifinalistka na mezinár. mis­ trovství Itálie a NSR (porazila T. Austinovou) a čtvrtfinalistka v Tampe (porazila H. Mandlíkovou). Vkomputer. svět, žebříčku 1978 na 90., 1979 na 68., 1980 na 36. a 1981 na 1979 na 68., 1980 na 36., 1981 na 18., 1982 na 53., 1983 na 59. místě.

Columbia Cup, soutěž družstev zemí Jižní Ameriky pro dorostenky do 18 let, zal. 1965; hraje se d.c. systémem. Commercial Union, (plný název Com­ mercial Union Life Assurance Compa­ ny), britská pojišťovací společnost,

Connors

která byla v období 1972—76 garan­ tem soutěže -* Grand prlx (nazývané v té době Commercial Union Grand prlx).

Connollyová Maureen, provd. Brinkerová, 17. 9. 1934—21. 6. 1969, USA, první tenistka, která získala -* Grand slam (1953). Vítězka ve Forest Hills 1951—53, ve Wimbledonu 1952—54 (nikdy neprohrála), na Roland Gar­ ros 1953—54 a na mezinár. mistrov­ ství Austrálie 1953. Od 1951 do 1954 prohrála pouze 4 zápasy. 1954 si při pádu z koně zlomil.; nohu tak ne­ šťastně, že tento úraz ji navždy vyřa­ dil ze závodní činnosti. Její největší zbraní byly přesné a tvrdé základní údery a vynikající pohyb po dvorci. Postupně zlepšovala i podání a volejovou hru. Podobně jako - S. Lenglenová mimořádný zjev v ženském svět, tenisu.

Maureen Connollyová

Connors Jimmy, nar. 2. 9. 1952, USA, levák, hrající obouručný bekhencL jeden z nejlepších svět, tenistů 70. a zač. 80. let. 1971 vítěz amer. univerziády, 1972 vítěz 8 turnajů dospě­ lých, první ve svět, žebříčku hráčů do 21 let. Vítěz dvouhry ve Wimble­ donu 1974, 1982, finalista 1975, 1977 až 78, 1984, vítěz čtyřhry 1973 (s I.

Cooper

34

Nastasem). Vítěz ve Forest Hills 1974, 1976, 1978 (vyhrál na antukových i travnatých dvorcích a na gumoasfaltových ve Flushing Meadow), 1982 až 83 ve Flushing Meadow. Na mezinár. mistrovství Austrálie zvítězil 1974 a 1975 byl ve finále. Na Roland Garros se mu nedařilo a jen 1973 byl ve finále čtyřhry (s I. Nastasem). 1976 vyhrál 13 turnajů, 1978 9, 1979 zvítězil na mezinár. mistrovství USA na antukových dvorcích v Indiana­ polis a na dalších 8 turnajích, 1980 a 1981 vyhrál vždy 5 turnajů. 1976 a 1980 zvítězil ve WCT finále, 1982 vy­ hrál celoroční bodovací soutěž Grand prix a získal titul mistra světa, udě­ lovaný ITF. Do konce 1983 vyhrál 100 mezinár. otevřených turnajů ve dvouhře a 19 ve čtyřhře. V komputer. svět, žebříčku 1974—78 na 1., 1979 na 2., 1980—81 na 3., 1982 na 2., 1983 na 3. místě. Byl prvním tenistou s obouručným bekhendem, který vyhrál wim­ bledon. dvouhru a získal svět, prven­ ství; vyvrátil tak do té doby platnou teorii o méněcennosti obouručného bekhendu. Představitel razantního útočného pojetí hry, hrající všechny údery s maximální 'silou a často na hranici rizika. Stejně dobrý v útoku i ve hře ze základní čáry.

Jimmy Connors

Cooper Ashley, nar. 15. 9. 1936, Au­ strálie, jeden z hráčů silné generace austr. tenistů, která procházela ru­ kama trenéra d.c. družstva - H. Hopmana. 1957 finalista a 1958 vítěz Wimbledonu i Forest Hills, 1956—58 semifinalista na Roland Garros. Také výborný hráč čtyřhry. 1959 přestou­ pil k profesionálům.

Copa del sol, evr. mezinár. soutěž mládežnických družstev chlapců do 14 let, zal. 1979 se souhlasem Evrop­ ské tenisové asociace Španělskou te­ nisovou federací. CSSR se soutěže 1979—83 nezúčastnila.

Semifinálové a finálové výsledky 1979 Itálie—NSR 4:1, Francie—Špa­ nělsko 3:2, a Itálie—Francie 3:2; 1980 Itálie—Izrael 3:2, Švédsko—Francie 5:0 a Švédsko—Itálie 4:1; 1981 Švéd­ sko—Itálie 3:2, Izrael—Francie 3:2 a Švédsko—Izrael 3:2. Cornejo Patricio, nar. 6. 6. 1944, Chi­ le, d.c. reprezentant své země od 1966, nejdříve s P. Rodriguezem a Manda­ rínem, později spolu s J. Fillolem. Pověstný bojovník, který ve dvouhře dosáhl jen průměrných výsledků, ale s J. Fillolem vytvořil úspěšnou dvojici ve čtyřhře: 1972 semifinalis­ ta ve Wimbledonu, 1973 v d.c. utkání s USA proti dvojici Smith—Van Dillen sehrál nejdelší set (39:37) v his­ torii DC. 1974 finalista čtyřhry ve Forest Hills, 1975 vyhrál turnaj WCT v Charlottě (vždy s J. Fillolem), 1976 v Západním Berlíně (s A. Muňozem) a 1977 se stal mistrem USA ve čtyř­ hře na antukových dvorcích v India­ napolis. Nejlepší, umístění ve dvouhře 1974 na 36. místě a ve čtyřhře 1977 na 34. místě komputer. svět, žebříč­ ku. Courtová Margaret, roz. Smithová, nar. 16. 7. 1942, Austrálie, jedna z nej­ lepších austr. i svět, tenistek, druhá a dosud poslední žena, která získá-

Cox

35 la tenis, titul - Grand Slam (1970). Držitelka obdivuhodného rekordu v počtu titulů ze čtyř nejvýše ceněných svět, turnajů: ve dvouhře 11X vyhrá­ la mezinár. mistrovství Austrálie (1960—66, 1969—71, 1973), 5X Ro­ land Garros (1962, 1965, 1969—70, 1973), 3X Wimbledon (1963, 1965, 1970) a 5X Forest Hills (1962, 1965, 1969—70, 1973), tj. celkem 24 vítěz­ ství ve dvouhře a k tomu ještě 18 vítězství ve čtyřhře a 17 ve smíšené čtyřhře (59 titulů ze čtyř největších svět, tenis, turnajů). Její velká ka­ riéra začala 1960 vítězstvím nad M. E. Buenoovou a získáním prvního titu­ lu na mezinár. mistrovství Austrálie. 1962 poprvé zvítězila na Roland Gar­ ros v Paříži, ale ve Wimbledonu ne­ čekaně prohrála jako nasazená hráč­ ka č. 1 s 181etou B. J. Moffitovou (Kingovou). Wimbledonskou trofej však získala o rok později. Další lé­ ta její tenis, kariéry byla ve zname­ ní duelů s B. J. Kingovou a později s E. Goolagongovou a Ch. Evertovou. Nejlepší sezónu měla 1970, kdy zví­ tězila na mezinár. mistrovství Austrá­ lie, na Roland Garros, ve Wimbledo­ nu i ve Forest Hills a na dalších 14 turnajích, přičemž ve Forest Hills vy­ hrála i obě čtyřhry. 1972 se stala mat­ kou, ale již 1973 zvítězila na mezi­

Margaret Courtová

nár. mistrovství Austrálie, na Roland Garros a ve Forest Hills a opět si vydobyla svět, prvenství. I po druhém dítěti (1974) se vrátila na svět, tenis, kolbiště: 1975 byla v semifinále Wim­ bledonu a 1976 jako 341etá vyhrála mezinár. turnaj v Melbourne. Po do­ bu své kariéry byla 13 let klasifiko­ vána v první desítce nejlepších svět, hráček, z toho 7X na prvním místě (1962—1965, 1969—70, 1973). Její mis­ trovství obdivovala při exhibici 1965 i Bratislava. Otočná celodvorcová koncepce její hry byla založena na rovnoměrné vyváženosti všech úderů, výborné atletické přípravě a vysoké postavě. Razancí úderů, výbornou hrou u sítě, kondicí i pojetím hry nejvíce přiblížila ženský tenis muž­ ské úrovni.

Cox Mark, nar. 5. 7. 1943, Velká Bri­ tánie, nejúspěšnější reprezentant An­ glie ve druhé polovině 60. a v 70. le­ tech, levák. 1966 mezi nejlepšími 8 hráči ve Forest Hiňs, 1968 jako ama­ tér porazil na turnaji v Bournemouthu R. Gonzalese a R. Emersona, 1970 zví­ tězil na turnaji v Bournemouthu, 1972 v Clevelandu a v Macone, 1973 v Den­ veru a v Eastbouřnu, 1975 v Londýně, ve Washingtonu a v Atlante, 1976 ve Stockholmu. Ve dvouhře vyhrál 9 ote­

Mark Cox

Cramm

3S

vřených turnajů a na dalších 9 byl ve finále, ve čtyřhře vyhrál 5 turna­ jů a 11X byl ve finále. V d. c. druž­ stvu Velké Británie sehrál 21 dvouher (15 vítězných) a 14 čtyřher (8 vítěz­ ných). V komputer. svět, žebříčku 1975 na 25., 1976 na 17., 1977 na 26., 1978 na 68. a 1979 na 80. místě. Jeho útočné koncepci hry s velmi dobrým podáním vyhovovaly rychlé povrchy, na nichž dosahoval nejvíce úspěchů.

Cramm Gottfried von, 7. 7. 1909 až 9. 11. 1976, NSR, nejúspěšnější něm. tenista, pověstný elegantním stylem hry a kavalírským chováním na dvor­ cích. Vítěz Roland Garros 1934 a 1936, ve Wimbledonu se třikrát probojoval do finále (1935 a 1936 jej porazil F. Perry, 1937 prohrál s D. Budgem). Ví­ těz mezinár. mistrovství Německa v Hamburku 1932—1935, 1948—1949 a ve čtyřhře 1953 a 1955. V DC sehrál 102 zápasy, z toho 82 vítězných.

lie 1929—1930, 1932, 1935 a na Ro­ land Garros a ve Wimbledonu 1935. V období 1928—1937 sehrál v DC 59 zápasů, z toho 36 vítězných.

John Herbert Crawford Crealy Dick, nar. 18. 9. 1944, Austrá­ lie, mezi svět, elitu se zařadil 1968, kdy zvítězil ve čtyřhře na mezinár. mistrovství Austrálie (s A. Stonem) a ve smíšené čtyřhře s B. J. Ringo­ vou. 1969 zvítězil ve čtyřhře na mis­ trovství USA (s A. Stonem), 1970 fi­ nalista dvouhry na mezinár. mistrov­ ství Austrálie a vítěz mezinár. mist­ rovství Švédská. 1971 vyhrál turnaj

Gottfried von Cramm

Crawford John Herbert, nar. 22. 3. 1908, Austrálie, velká postava austr. tenisu 30. let, vynikal klasickým sty­ lem úderů. Vítěz mezinár. mistrovství Austrálie 1931 a 1933, Roland Garros a Wimbledonu 1933. Ve čtyřhře zví­ tězil na mezinár. mistrovství Austrá­

Dick Crealy

37 útěchy ve Wimbledonu, 1973 porazil R. Lavera, 1974 zvítězil ve čtyřhře na Roland Garros (s O. Parunem) a v dra­ matickém zápase 3. kola ve Wimble­ donu prohrál s obhájcem titulu J. Kodéšem 5:7 v 5. setu. 1975 zvítězil na turnaji v Nice a probojoval se do se­ mifinále čtyřhry ve Wimbledonu (s N. Piličem). Ve čtyřhře vyhrál celkem 6 mezinár. otevřených turnajů a 13 X

čáry na tenisovém dvorci, přímky vy­ mezující hrací plochu nebo určitý pro­ stor dvorce. Cáry ohraničující kratší strany dvorce jsou základní (base-li­ nes) a mohou být široké 2,5 až 10 cm; č. na delší straně dvorce jsou po­ délné (side-lines). Rovnoběžně se sítí ve vzdálenosti 6,4 m jsou č. pro po­ dání (service-lines). Rovnoběžně s po­ délnými č. Je střední č. pro podání, dělící hřiště na dvě poloviny. Každou základní č. dělí na dvě poloviny kol­ má č. dlouhá 10 cm a široká 5 cm. Všechny č. kromě základní musí být nejméně 2,5 cm a nejvíce 5 cm širo­ ké. Cáry se dělají buď -* lajnovacím strojkem, nebo mohou být z umělé hmoty, zafixované do dvorce.

červená karta, součást výstroje roz­ hodčího. Používala se k signalizaci rozhodnutí hlavního rozhodčího o po­ trestání — vyloučení hráče ze soutě­

Československo byl ve finále. V komputer. svět, žebříč­ ku 1976 na 38. místě. Představitel celodvorcového útočného tenisu. cross (kros), angl. = křížný, úder hraný křížně (po úhlopříčce) přes dvorec (bekhend — křížem, forhend — křížem).

Crystal Cup viz Křišťálový pohár.

že. Červená karta byla zavedena vý­ borem tenis, svazu UV ČSTV 1979 se snahou zamezit nesport. projevům v tenis, soutěžích. Udělit ji mohl pouze kvalifikovaný rozhodčí I.—III. třídy, jestliže byl v době přestupku na dvor­ ci nebo v jeho hledišti. Ukazovala se zejména za hrubé a urážlivé chování vůči rozhodčímu, soupeři a divákům. Hráč, který byl napomenut č. k., ne­ směl pokračovat dále v soutěži, utká­ ní bylo skrečováno ve prospěch sou­ peře a o výši trestu provinivšího se hráče rozhodla příslušná disciplinár­ ní komise. Od 1983 je č. k. nahražena - penalty systémem..

Československo, Československý teni­ sový svaz (tenisový svaz ČSTV), zal. 1919, člen ITF od 1919, ETA od 1976; sdružuje 52 718 členů, 738 oddílů, 2781 dvorců. Počátky jeho vzniku spadají do 1906, kdy 15. 5. byla založena Ces-

Československo ká lawn-tenisová asociace, od 1919 Československá lawn-tenísová aso­ ciace, od 1948 tenisová sekce ČOS (So­ kol), od 1952 tenis, sekce SVTVS, 1956 vznikla vedle tenis, sekce SVTVS ješ­ tě ústřední sekce tenisu při TSO (tě­ lovýchovná sport, organizace) ROH, 1956 se obě sekce sloučily v ústřední sekci tenisu SVTVS, od 1957 tenis, sekce ČSTV, 1969 čs. tenis, asociace, od 1970 Československý tenisový svaz. Prvním předsedou České lawn-tenis. asociace byl dr. Václav Důras (1906 až 1907). Po něm tuto funkci zastá­ vali: prof. ing. Ladislav Šimek (1908), Josef Rdssler-Ořovský (1909), dr. Fran­ tišek Havlíček (1910), Mař. šl. z Hochinfelsů (1911), prof. dr. Jaroslav Just (1912), dr. Antonín Fifka (1913 až 1914). Předsedové Čs. lawn-tenis. asociace: prof. dr. Jaroslav Just (1919 až 1928), Karel Robětín (1928—1938), dr. Vojtěch Fifka (1939). Předsedové tenis, sekce a tenis, svazu ČSTV: Jo­ sef Hodač (1945—1948), Ladislav Kubelka (1949—1950), dr. Karel Bureš (1951—1952), Ota Vašíček (1953 až 1954), Karel Abraham (1955—1966), Josef Řehák (1967—1969), Stanislav Chvátal (1969—1977), ing. Miloslav Ja­ novec (1977—1979), ing. Cyril Suk (od 1980). Historie: počátky organi­ zovaného tenisu v Čechách se' datují od 1893, kdy byl v Praze založen I. Český lawn-tenisový klub (I. ČLTK). Tento rok je považován za oficiální rok založení čs. tenisu, přestože ne­ organizovaně se tenis hrál v Čechách i na Slovensku mnohem dříve. Přesné datum, kdy se na území dnešní ČSSR objevila hra, z níž se vyvinul tenis, nelze historicky doložit. Je však do­ kázáno, že kolem 16. stol, byly vybu­ dovány herny pro hry s raketou. Z těchto staveb se v nejlepším stavu za­ chovala míčovna na Pražském hradě z dob Rudolfa II. (1552—1612), míčov­ ny „Ballhaus“ (1610) v Karmelitské ulici na Malé Straně a v Jílské ulici na Starém Městě. O tom, že i zde byla kdysi míčovna, svědčí znamení

38

v průčelí domu — dvě zkřížené te­ nis. rakety. Koncem 19. stol., tedy v době, kdy se o tenisu začíná m’uvit v celém světě, roste zájem o tento nový sport i v Čechách. Od 1880 do­ vážela pražská firma bratrů Goldschmidtových tenis, rakety a míče z Anglie a přispěla tak k rozšíření te­ nisu. Zpočátku je ten s výsadní hrou šlechty a nejbohatších rodin, jejichž příslučníc isi budovali dvorce v zahra­ dách svých domů a rezidencí. První tenisový turnaj se hrál 1879 v Chocni na dvorci v zámecké zahradě hraběte Kinského (hrálo se podle pravidel po­ dobných dnešním a vítězové obdrželi kromě věcných cen i peněžité odmě­ ny). Od 1890 začíná tenis pronikat i do občanských kruhů, vznikají čes. lawn-tenis. společnosti, které sice ne­ mají stanovy, a’e tenis se v nich za­ číná pěstovat převážně sportovně, ne­ jen jako společenská záležitost. Hrálo se na dvorcích s různými povrchy: hlinito-písčlté, cihlové, betonové, makadanové, dřevěné i travnaté. 1880 až 1890 jich bylo v provozu asi 480. Např. na zámku „Bon Repos“ u Nových Be­ nátek byl travnatý dvorec, další vy­ budovali 1896 ve Velkých Popovicích majitelé pivovaru bratři Ringhoferovi. Objevily se i první kryté dvorce, např. v zámecké síni na zámku v Litomyšli, kde byly tři dvorce — jeden s povr­ chem betonovým, druhý cihlovým a třetí s dřevěnou podlahou. Další kry­ tý dvorec vybudovala v Praze sku­ pina studentů, kteří se navzdory zá­ kazu ředitelství škol rozhodli naučit hrát tenis. Dvorec vybudovali v ne­ používané kryté jízdárně hrabat Nosticových. Právě na tomto dvorci vy­ rostla čes. reprezentace vedená bratry Hammerovými, K. Neumanem, F. Čisteckým a později bratry L. a Z. Žemlo­ vými. Opravdový krytý dvorec vybu­ dovali na konci 19. stol, bratři Ring­ hoferovi v Praze na Smíchově v hale své továrny (dnešní ČKD Tatra Smí­ chov). Dvorec byl dokonce vytápěn a osvětlen obloukovými lampami. Přes-

Československo

39

Nejstarší český tenisový klub, založený 1893

tože dvorec sloužil soukromým úče­ lům sport, založených bratrů, byla častým hostem na tomto dvorci i sku­ pina studentů z Nosticovy jízdárny. 1893 byl založen I. ČLTK, ve stejném roce byl založen tenis, klub v Olo­ mouci, tenis, odbor Plzeňského klubu velocipedistů v P’.zni, 1894 vznikl te­ nis. klub v Brně. 1895 se hrálo první mistrovství zemí Koruny české. Vý­ znamnou postavou tohoto období byl J. ROssler-Ořovský, průkopník čes. sportu, závodník a velký organizátor. Vynikal v mnoha sport, odvětvích — veslování, lyžování, bruslení, jachtink, výborně hrál 1 tenis. Byl zakladatelem I. ČLTK a stal se vedoucí osobností v olymp. hnutí. Jeho manželka necha­ la 1890 vlastním nákladem vybudovat v Brandýse n. Orlicí tenis, dvorec, kde se do 1896 scházela výhradně čes. spo­ lečnost. Prakticky od 1895 se hraje nár. mistrovství Čech, které však ne­ mohlo být vypsáno v plném znění, pro­ tože mistrovství Čech se hrálo o dva

roky dříve (1893J v německém lawntenls. klubu. Proto byla vypsána sou­ těž, v níž se hrálo o titul mistra ze­ mí Koruny české. V prvních ročnících se soutěžilo pouze ve dvouhrách, od 1900 i ve čtyřhrách. Soutěž se hrála pravidelně do 1914 a přispěla k vel­ kému rozmachu tenisu v Čechách. Z 20 ročníků mistrovství zemí Koruny české získal 8 titulů ve dvouhře a 11 ve čtyřhře nejlepší čes. tenista té do­ by L. Žemla, známý většinou pod stu­ dentským pseudonymem Rázný, neboť podle tehdejších školských předpisů nesměli studenti sportovat. K průkop­ níkům čes. tenisu před L. Žemlou patřili Z. Hammer, F. Čistecký a Z. Žemla, který hrál pod pseudonymem Jánský. Mezi ženami vynikly E. Mattuchová a M. Cífková. Vysokou úro­ veň čes. tenistů museli uznat i vedou­ cí reprezentačních družstev Rakous­ ka, a tak ve snaze dosáhnout nejlep­ ších výsledků byli čeští hráči nomino­ vání k mezistátním a meziměstským

Československo utkáním Rakouska. 1903 pomohli po­ razit Německo ve Vídni 8:7, 1904 v Berlíně 8:7 a 1900 v Mariánských Láz­ ních 10:5. 1906 vyhráli bratři Žemlo­ ví v Praze titul mistrů Rakouska ve čtyřhře. Bylo to velké překvapení, ne­ boť na turnaji, který pořádal pražský Deutscher Lawn-tennis Club Prag (zal. 1897), startovala řada vynikajících za­ hraničních hráčů (mj. d. c. reprezen­ tanti Anglie Ritchie, Beamisch a Adams, nejlepší rakouský pár Kinzel—Wesse­ ly). Vítězství bratrů Žemlových vyvo­ lalo u čes. sport, veřejnosti velký ohlas, což se brzy projevilo 1 ve zvý­ šeném zájmu o tenis. 1905 se sešel přípravný výbor, jehož snahou bylo vytvořit samostatné české tenis, ústře­ dí. 15. 5. 1906 byla založena Česká lawn-tenlsová asociace (CLTA), která sdružovala 7 klubů (zakládajícího val­ ného shromáždění se zúčastnili zá­ stupci 5 klubů). Česká lawn-tenis. aso­ ciace vznikla v době, kdy docházelo mezi rak. a čes. sportovci k velkým rozporům. Češí požadovali, aby na vel­ kých mezinár. sport, akcích mohli vy­ stupovat jako samostatná nár. složka pod čes. vlajkop. Proti tomuto poža­ davku ostře vystupovaly rak. orgány, podporované říšskými Němci. Prvním předsedou CLTA byl dr. Václav Důras (předseda I. CLTK), hlavní iniciátor jejího založení. Ten také vytyčil jako hlavní cíl asociace úplnou samostat­ nost a nezávislost na Rakouském te­ nis. svazu a možnost přímého styku s ostatními zahraničními tenis, svazy. Ve vedoucí funkci zůstal 2 roky (1906 až 1907) a poté byl nucen rezigno­ vat. 1909 se stal předsedou J. ROsslerOřovský, který v té době patřil mezi přední funkcionáře evr. sportu a měl mimořádně vlivné osobní styky v celé sport. Evropě. Vymyslel taktický plán, jímž zaskočil rak. sport, funkcionáře. Přihlásil Českou lawn-tenisovou aso­ ciaci do angl. tenis, ústředí, jehož stanovy dovolovaly přijímat za členy i mimoangl. nár. svazy. Tak se stalo, že I navzdory striktním zákazům rak.

40

sport, orgánů startovali čeští tenisté v Polsku a 1908 i na Hrách IV. olym­ piády 1908 v Londýně. Podle archív­ ních záznamů I. CLTK Praha starto­ vali čeští tenisté Z. a L. Žemloví na mimořádných olympijských hrách 1906 v Aténách; Z. Žemla získal 3. cenu ve dvouhře a stejné místo s bratrem Ladislavem obsadil ve čtyřhře (ofi­ ciální olymp. zpravodajství však tyto úspěchy nepotvrzuje). Rakouský boj­ kot čes. tenisu trval do 1910. Krátce nato byli čeští tenisté pozváni do Pol­ ska, Německa, Rakouska, Maďarska a dalších evr. zemí. Rozvoj čes. tenisu úspěšně pokračoval. Byly zakládány nové kluby, kroužky a společnosti, a to nejen v Praze, ale i v dalších měs­ tech a na venkově. Rozšiřoval se po­ čet turnajů a meziklubových a mezi­ městských utkání. Změnil se i názor školských úřadů a tenis se stal sou­ částí sport, utkání Univerzita—Tech­ nika. Od 1911 se začal pravídelně organizovat turnaj dorostu o Pohár Čes­ ké lawn-tenis. asociace, od 1913 se každoročně hrálo utkání Cechy—Mo­ rava. Úspěšní byli čeští tenisté na Hrách V. olympiády 1912 ve Stock­ holmu, kde se tenis, soutěže hrály zvlášť v hale a zvlášť na otevřených dvorcích (na trávě). L. Žemla obsa­ dil ve dvouhře i ve čtyřhře 4. místo a navíc získal cenu švédského krá­ le — pozlacený pohár, určený pro nejstylověji hrajícího hráče. 1914 se naposled hrálo mistrovství zemí Ko­ runy české. Ve dvouhře i ve čtyřhře (s Hainzem) zvítězil L. Žemla. Slibný rozvoj tenisu (1906 sdružovala CLTA 7 kroužků nebo klubů, zatímco 1914 jich bylo již 18) přerušila první svě­ tová válka. Na Slovensku se tenis, dvorce objevily v 80. letech 19. sto­ letí. První dal vybudovat arcikníže Fridrich Habsburský, strýc císaře Františka Josefa, v parku Grassalkovichova paláce v Bratislavě (dnešní Dům pionýrů a mládeže Klementa Gottwalda). Ve stejné době vznikly tenis, dvorce v Holiči na škole ka­

41

detů c. k. rakousko-uherské armády. 1891 dala v Piešťanech hraběnka Berchtoldová, manželka piešťanského pri­ máře, vybudovat nákladem 1000 zla­ tých tenis, dvorec v lázeňském par­ ku. 1894 vybudoval v Košicích Košický spolok krasokorčullarov 3 tenis, dvorce. Nejstaršími slov, tenis, kluby byly SC Banská Bystrica a VSSE Ko­ márno (zal. 1889), Muráň (1901), Zvo­ len a Honti SC Spišská Nová Ves (1902), ESE Nové Zámky a KAC Ko­ šice (1903), Vráble (1905), Hlohovec (1906), Dunajská Středa (1902), Lu­ čenec (1911). 1910 uspořádal PTE Bra­ tislava k 30. výročí svého založení první mezinár. turnaj. Největší teni­ sové turnaje se hrály 1906 (Zvolen, Banská Bystrica, B. Stiavnica, Kremni­ ca). U příležitosti lOletého výročí za­ ložení tenisu v Budapešti zvítězil ve dvouhře Z. Žemla (Rázný), ve dvouhře žen Amandová. Koncem 1906 rozeslal přípravný výbor tenis, svazu v Buda­ pešti pozvánky 195 existujícím tenis, klubům v Uhersku na zakládající schůzku. 7. 4. 1907 se zakládající schů­ ze nového Uherského tenis, svazu zú­ častnilo jen 7 zástupců (mezí nimi z Hlohovce a Šiah). Později se k Uher­ skému tenis, svazu přihlásily kluby z Košic, Banské Bystrice, Komárna, Bratislavy a Banské Štiavnice. Od 1910 se datuje úzká spolupráce mezi Čes­ kou lawn-tenis. asociací a Uherským tenis, svazem. Zástupci obou svazů se dohodli na společném postupu proti Rakouskému a Německému tenis, sva­ zu. Po vzniku Československé repu­ bliky se 13. 12. 1918 sešla mimořádná schůze České lawn-tenis. asociace a začala nová éra čs. tenisu. 1919 byla založena Československá lawn-tenis. asociace, jejímž předsedou se stal dr. Jaroslav Just, který tuto funkci zastá­ val do 1928. Na podzim 1919 byl v Praze uspořádán první poválečný tur­ naj, který se stal základem ■* mezi­ národního mistrovství ČSR (ČSSR). Je­ ho vítězem se stal L. Žemla, který spo­ lu s ]. a K. Koželuhovými a F. Bu-

Československo rlánkem úspěšně reprezentoval ČSR na Pershlngových hrách 1920 v Pa­ říži (porazili Jugoslávii 5:0, Belgii 4:1 a prohráli až v semifinále s USA 1:4). 1920 získal L. Žemla bronzovou me­ daili ve smíšené čtyřhře (s M. Skrbkovou) na Hrách VII. olympiády 1920 v Antverpách. Důležitým mezníkem se stal 1921, kdy se ČSR zúčastnila po­ prvé soutěže o - Davis Cup. V zaha­ jovacím utkání s Belgií však čs. re­ prezentanti (L. Žemla, K. Ardelt, Just) prohráli 2:3, přestože L. Žemla pora­ zil i jednoho z nejlepších hráčů Evro­ py Washera. V letech 1924, 1928, 1931, 1935 a 1937 se čs. d. c. družstvo pro­ bojovalo do finále evr. pásma. Vyni­ kající utkání sehráli čs. d. c. repre­ zentanti 1926 v Praze na Štvanici s Francií, v němž J. Koželuh prohrál až po pětisetovém boji s -* R. Lacostem a spolu s L. Žemlou prohrál opět v 5 setech s dvojicí - „fr. mušketýrů“ Lacoste—Brugnon. Toto utkání je po­ kládáno za jedno- z nejlepších d. c. utkání, která byla v ČSR sehrána. Na výborné mezinár. úspěchy L. Žemly, K. a J. Koželuha navázali další hráči: R. Menzel, L. Hecht, F. Maršálek, J.

J. Koželuh a R. La­ coste 1926 v Praze

Československo

Maleček, J. Caska, J. Síba a F. Cejnar, kteří byli úspěšní na mezlnár. turna­ jích. R. Menzel se propracoval do svět, žebříčku, L. Hecht s F. Cejnarem se dostali do evr. žebříčku, R. Menzel s L. Hechtem získali poprvé v historii čs. tenisu 3. místo ve Wimbledonu. K. Koželuh získal 1929 titul profesionál­ ního mistra světa, jeho bratr Jan se 1926—1927 probojoval do čtvrtfinále Wimbledonu. Od 1924_se začíná hrát -* juniorský přebor ČSR (CSSR) — první dva ročníky se hrály v Brně, od 1926 (s výjimkou 1928 a 1952) se hra­ je pravidelně v Pardubicích („pardu­ bická juniorka“). Od 1929 řídila Cs. lawn-tenis. asociace, jejímž předsedou byl Karel Robětín, tenis, sport pro­ střednictvím žup. Nová organizace ří­ zení byla schválena 23. 11. 1930 a tr­ vala až do konce druhé světové války. 1938 bylo v župním zřízení 14 žup. Pražská (sdružovala 67 klubů), Stře­ dočeská (34), Západočeská (21), Se­ veročeská (13), Východočeská (34), Jihočeská (16), Západomoravská (29), Středomoravská (24), Moravsko-slezská (20), Západoslovenská (14), Středoslovenská (11),' Východoslovenská (13) a Maďarský tenisový svaz v CSR (23). CLTA podléhalo 346 klubů, z to­ ho 285 v Cechách a na Moravě a 61 na Slovensku. Rozvoj tenisu na Slovensku po první světové válce se začal projevovat až 1922—1923, kdy byly v Bratislavě za­ loženy dva velké tenisové kiuby — I. Cs.ŠK Bratislava a LTK Bratislava, dalšími středisky tenisového sportu se staly Banská Bystrica, Žilina, Piešťa­ ny a Trenčianské Teplice. Většina klu­ bů byla členy CLTA. První slovenský tenisový,turnaj v CSR byl uspořádán 17.—18. srpna 1924 v Piešťanech a zúčastnili se ho nejlepší čs. i evr. hráči. Ve stejném roce začala série mezinárodních turnajů v Banské Bys­ trici o Stříbrný pohár města (jeho prvním vítězem se stal jeden z nej­ lepších maďarských tenistů mezi svět, válkami B, Kehrling). Nejlepším hrá­

42

čem Slovenska v tomto období byl žilinský L. Hecht, který se později pře­ stěhoval do Prahy a patřil k nejúspěš­ nějším reprezentantům ČSR v Davis Cupu (do 1938 sehrál 36 d. c. zápasů). K úspěšným slovenským hráčům patři­ li i Nedbálek, Klein, Danzig a Fische­ rové. V březnu 1939 se Západosloven­ ská, Středoslovenská a Východoslo­ venská župa sloučily a byl vytvořen nový slov, tenisový orgán Slovenský tenisový zváz, jehož předsedou do 1943 byl Š. Mihál. Nejlepším tenistou Slovenska byl v období 1939—1945 M. Fillo, kterého později vystřídal F. Vrba. K dalším úspěšným slovenským tenis­ tům patřili Košinár, Illéš, Ambros, Krejčí.. Po osvobození 1945 navázal čs. tenis na předválečnou úroveň: v DG se dvo­ jice J. Drobný a F. Černík probojovala dvakrát (1947—1948) do mezipásmového semifinále (proti Austrálii v USA), ale v prvním utkání prohráli 1:4 a ve druhém 2:3. J. Drobný byl úspěšný 1946 na Roland Garros (finále) a ve Wimbledonu (semifinále). 1949 po sjednocení čs. tělovýchovy a sportu se z tenisových klubů staly oddíly TJ a řídícím orgánem tenisu se stala ústřední sekce tenisu COS (Sokol), od 1952 ústřední sekce tenisu SVTVS. V tomto období se rozvoj tenisu značně přibrzdil a neoprávněný přívlastek „panský sport“ způsobil, že tenis mu­ sel o svou existenci doslova bojovat. Mnoho dvorců bylo bez náhrady zru­ šeno, nebyly míče ani rakety, meziná­ rodní tenisové styky zcela ustaly, s čs. tenisem se ve světě pomalu pře­ stávalo počítat. Přínosem tohoto ob­ dobí bylo obnovení nár. mistrovství CSR (CSSR) 1951, jehož pořadatelem byla TJ NHKG Ostrava (1952 a 1955 se hrálo v Bratislavě a 1965 a 1967 v Plzni). 1955 byl předsedou ústřední tenisové sekce zvolen K. Abraham, první dělnický tenis, předseda, který se svými spolupracovníky začal syste­ maticky a plánovitě pracovat na ob­ novení někdejší slávy čs. tenisu. Po-

Československo

43

Centrální dvorec pražské Štvanice při DC s Austrálií

stupně se začala rozšiřovat účast na­ šich tenistů na mezinárodních turna­ jích: 1955 po 51eté přestávce se ČSR zúčastnila soutěže o DC, 1956 poprvé startovali junioři v Galea Cupu. Tělo­ výchova se soustřeďovala i v ROH, kde vznikaly DSO (dobrovolné spor­ tovní organizace] pod vedením odbo­ rových svazů. Z těchto DSO vznikly potom TSO (tělovýchovné sport, orga­ nizace) ROH. TSO měly i odborné sek­ ce, a tak i tenis měl svou ústřední sekci tenisu při TSO ROH. Předse­ dou sekce byl zvolen S. Chvátal, členy předsednictva byli vynikající odbor­ níci tenisového hnutí J. ROssler, L. Týrá, V. Štůla a další. S. Chvátal úzce spolupracoval s K. Abrahamem, a tak prostředky na tenis se zbytečně ne­ tříštily. Finanční rozpočet sekce TSO byl použit ke krytí výdajů spojených se startem zahraničních tenistů v CSR — zpočátku na exhibičních turnajích. A tak Laver, Hoad, Candy, Emerson,

Flam, Rose, Stolle a další, kteří v ČSR hráli, přivedli do hledišť tenisových dvorců diváky, kteří dosud tomuto sportu chyběli. 1956 se obě řídící sek­ ce spojily a zůstala ústřední sekce te­ nisu SVTVS, od 1957 tenis, sekce ČSTV. Předsedou byl zvolen K. Abra­ ham, místopředsedy S. Chvátal a J. Ležovič (pro Slovensko). Funkcí stát­ ního trenéra byl pověřen J. Síba (od 1971 P. Korda, 1981 J. Kukal, od 1983 F. Pála). Sekce začala s plánovitou koncepcí rozvoje tenisu, zvláště se zaměřila na práci s mládeží. Mezi do­ spělými v té době donrnovali Věra Suková a Jiří Javorský. Mez! domácí­ mi hráči neměli konkurenci a právě oni nejvíce doplatili na stagnaci čs. tenisu v předcházejících letech. Přes­ to však podávali vynikající výkony: V. Suková se jako první čs. hráčka pro­ bojovala do finále Wimbledonu (1962) a s J. Javorským vyhrála smíšenou čtyřhru na Roland Garros (1957). Je­

Československo jich převahu dokazuje i umístění v do­ mácích mistrovských soutěžích: V. Pužejová-Suková získala 45 mezinárod­ ních a národních titulů (dosud ji ni­ kdo nepřekonal), J. Javorský 44. 1963 nastupuje do reprezentace mladá ge­ nerace čs. tenisu: M. Holeček, Š. Kou­ delka, M. Tajcnár, po nich J. Kodeš, J. Medonos, J. Kukal, V. Zedník, F. Pála, P. Huťka a další, kteří pod ve­ dením trenéra F. Cejnara vyhráli 1963 až 1966 třikrát Galea Cup. Také na Slovensku se začal tenis po osvobo­ zení 1945 úspěšně rozvíjet. Předsedou Slovenského tenisového svazu byl 1945 až 1948 Svetozár Štefánik. Po sjed­ nocení tělovýchovy změnil vrcholný orgán název na JDT Sokol, tenis, sek­ ce, později ústřední výbor Sokola, te­ nis. sekce; 1948—1953 byl předsedou Gabriel Hrankovič; 1954—1955 Boris Čermák. Po zřízení DSO ROH, Sokola, Rudé hvězdy a ATK 1952, vznikaly při

44

těchto DSO tenis, sekce, na Slovensku tenis, sekce při Slovenském výboru pro tělesnou výchovu a sport. Předse­ dou 1956—1962 byl Ján Ležovlč. V rámci reorganizace se tenis, sekce změnila na tenis, aktiv a 1965 byl ob­ noven svaz ČSTV, jehož vedením byl pověřen Jozef Jedlovský. V prvních po­ válečných letech patřili k nejúspěšněj­ ším hráčům F. Vrba (5násobný d. c. reprezentant) a J. Bartoš, později J. Krajčík, A. Mečiar, M. Rárková-Ančincová a E. Klímo, v 50. letech O. Me­ ruňka a H. Štětinová (junior, přebor­ nice CSR 1954), J. Golonka (junior, přeborník CSR 1956) — úspěšný čs. reprezentant v ledním hokeji, K. šafárik (čs. reprezentant v Galea Cupu a finalista mezinár. mistrovství CSSR 1961), v 60. letech S. Lukáč, L. Macko, M. Tajcnár (čs. reprezentant v Kings Cupu a Galea Cupu), M. Kočíšková, v 70. letech O. Karlík, V. Kozárová

Cs. daviscupové družstvo 1973: trenér P. Korda, J. Kukal, F. Pála, J. Kodeš a J. Hřebec

Československo

45

Předseda federální vlády L. Strougal blahopřeje J. Kodešovi

(junior, přebornice CSSR 1971), M. Barčáková, v 80. letech M. Mečíř (junior, mistr CSSR, 7. v Grand prix juniorů 1980, mistr CSSR 1983 a 1984 v kategorii seniorů), M. Vajda. O úspěšném rozvoji tenisu na Sloven­ sku svědčí i řada turnajů s účastí předních čs. i zahraničních hráčů. 1955 byl obnoven celostátní turnaj v Banské Bystrici, 1959 založili v Bra­ tislavě mezinár. tenis, turnaj o putov­ ní Cenu města Bratislavy, kterému byl 1969 udělen statut mezinárodního mis­ trovství CSSR. Od 1965 je oddíl Slovan CHZJD Bratislava pořadatelem mezínár. dorost, turnaje o Laneův pohár. 1969 se začíná tělovýchova budovat na federálním základě a vznikají dva te­ nisové svazy: Český tenisový svaz (předseda A. Těšík) a Slovenský te­ nisový zváz (předseda J. Jedlovský). Na zasedání delegátů obou svazů byl

Cs. daviscupové družstvo 1980: nehra­ jící kapitán A. Bolardt, J. KodeS, P. Složil, I. Lendl a T. Šmíd

46

Československo v témže roce zvolen nový vedoucí or­ gán Čs. tenis, asociace (od 1970 Čes­ koslovenský tenis, svaz, tenis, svaz ČSTV), jehož předsedou se stal S. Chvátal. Úkolem obou národních te­ nisových svazů bylo zajišťovat přede­ vším rozvoj masového a výkonnost­ ního tenisu, zatímco tenis, vrcholový sport byl řízen federálním orgánem. Český tenis, svaz zorganizoval 1969 mistrovské soutěže ve všech katego­ riích, podobné mistrovství SSR, a ha­ lové mistrovství ČSSR. 1975 uspořádal tenisový svaz ČÚV ČSTV náborovou soutěž „Hledáme nového Kodeše a Su­ kovou“, jíž se zúčastnilo asi 10 000 zájemců, přičemž na celostátní spartakiádě 1980 dosáhlo konečné číslo počtu 15 653 soutěžících (37,5% člen­ ské základny ČSR). 1969 se konalo v Praze výroční zasedání Mezinárodní tenisové federace za účasti delegátů z 93 členských zemí. V 70. letech byl tenis zařazen do systému vrcholového sportu, byla zřízena tréninková stře­ diska mládeže (TSM) a - střediska vrcholového sportu mládeže (SVSM), která pomohla zvýšit úroveň tenisu v celé CSSR, což se projevilo i v me­ zinárodních soutěžích. 1969 zvítězili čs. reprezentanti v Kings Cupu, J. Kodeš dvakrát zvítězil na mezinárodním mistrovství Francie, třikrát byl ve fi­

Hana Mandlíková

nále mezinárodního mistrovství Itálie, 1973 zvítězil ve Wimbledonu. 1971 po­ stoupili čs. tenisté po 23 letech do mezipásmového finále DC proti Bra­ zílii, 1973 proti Austrálii, kde J. Hře­ bec porazil R. Lavera, 1975 po vítěz­ ství nad Austrálií v Praze se čs. d. c. reprezentanti probojovali do f'nále, v němž prohráli se Švédském, v je­ hož družstvu hrál jeden z nejlepších hráčů na světě B. Borg, 2:3. Pošesté (od 1963) jsme zvítězili v Galea Cupu, juniorky dvakrát vyhrály -» Soisbault Cup, dorostenci -» Valerio Cup a do­ rostenky - Sophia Cup. Druhá polo­ vina 70. let přinesla čs. tenisu jen částečné úspěchy: 1974—1977 zvítě­ zily čs. juniorky v Soisbault Cupu, I. Lendl vyhrál -* Orange Bowl a 1978 junior, turnaj v Římě, Paříži a Wim­ bledonu, H. Mandlíková zvítězila v ju­ nior. soutěžích v Římě a Paříži a oba získali titul junior, mistrů světa. V soutěžích dospělých se R. Tomanová probojovala do finále na mezinár. mis­ trovství Francie 1976, R. Maršíková zvítězila na mezinárodním mistrov­ ství Itálie. Vynikajících úspěchů do­ sáhli čs. reprezentanti na přelomu 70. a 80. let. 1979 se reprezentační druž­ stva mužů a žen probojovala do se­ mifinále DC a - Federation Cupu, 1980 byla H. Mandlíková ve finále

Ivan Lendl

47

mezinárodního mistrovství USA a v ženské Grand prix obsadila 1. místo. I. Lendl skončil v -* Grand príx a na turnaji -* mas ers Grand prix na 2. místě. Vynikající výkony podal v semifinále DG proti Argentině a ve finále proti Itálii, kdy naše družstvo ve složení I. Lendl, T. Šmíd, P. Složil, J. Kodeš získalo v Praze nejcennější trofej v soutěži družstev, Davisův po­ hár. 1981 I. Lendl s T. Šmídem vy­ hráli -* Světový pohár, H. Mandlíková zvítězila na mezinárodním mistrovství Francie a probojovala se do finále ve Wimbledonu. I. Lendl se probo­ joval do finále mezinárodního mis­ trovství Francie a v závěrečném hod­ nocení Grand prix a na turnaji mas­ ters Grand prix obsadil 1. místo. CLTK Dopravní podnik Praha, tenis, oddíl navazuje na tradici nejstaršího tenis, klubu na území Československa, zal. 1893 pod názvem I. Český lawntenisový klub, který začal svou čin­ nost na 4 dvorcích na Židovském ostrově. 1894 se klub přestěhoval na Střelecký ostrov a sloučil se s tehdej­ ším LTC. 1896 se klub přestěhoval do míst, kde je dnešní Strossmayerovo náměstí. Zde se hrál první klubový turnaj — vítězem se stal J. Cífka. 1900 zvítězil hráč I. CLTK Cístecký na „te­ nisovém mistrovství České země“. Od 1901 hraje I. CLTK na dvorcích na Štvanici. Nejznámnějšími hráči v té době byli bratři Z. a L. Žemloví, kteří později utvořili jednu z nejlepších dvojic ve čtyřhře. V období 1894 — 1906 byl klub členem Anglické tenis, asociace, 1906 se stal členem nově za­ ložené České lawn-tenis. asociace. V období 1901 — 1906 zaznamenal I. CLTK řadu úspěchů: získal tituly mis­ tra Rakouska, Uherska a Bavorska, 1905 se stali bratři Žemlové mistry Cech ve čtyřhře. Hráči I. CLTK repre­ zentovali Cechy na meziolympijských hrách v Aténách 1906 a olympijských hrách 1908 v Londýně. 1909 začal v klubu, který měl v té době 150 čle­

CLTK

nů, pracovat první placený trenér F. Buriánek. 1911 založil K. Robětín Pohár dorostu, předchůdce „pardubic­ ké juniorky“. Na olympijských hrách ve Stockholmu 1912 startovalo 7 hrá­ čů I. CLTK — L. Žemla obsadil ve dvouhře 4. místo a s J. Justem získali bronzové medaile ve čtyřhře. Žemla navíc obdržel zlatý pohár za nejkrás­ nější hru. 1916 se stal trenérem v I. CLTK profesionální mistr světa K. Ko­ želuh. První mistrovství Českosloven­ ska se hrálo 1920 na Štvanici — zvítě­ zil L. Žemla a s Justem získali titul mistra i ve čtyřhře. V soutěži žen zví­ tězila hráčka I. ČLTK Waffková. Na olympijských hrách v Antverpách 1920 hráli členové klubu Žemla, Just, Hykš a Týč. 1920 se hrálo první utkání DC mezi Belgií a CSR na dvorcích I. CLTK. CSR reprezentovali hráči I. CLTK Žem­ la, Ardelt, Just (prohráli 2:3, ale Žem­ la porazil čtvrtého nejlepšího hráče na světě Washera). V témže roce při­ šel do klubu výborný Jiráč P. Macenauer, který spolu s J. Koželuhem byl od 1924 do 1929 stálým reprezentan­ tem CSR v DC. 1926 byl dobudován centrální dvorec. 1928 získali hráči klubu 138 cen (nejvíce J. Koželuh), novým členem se stal žilinský hráč L. Hecht, své první úspěchy zde získá­ val J. Drobný. Po osvobození pokra­ čoval I. CLTK v úspěšné činnosti — na Štvanici hráli nejlepší svět, hráči, d. c. družstvo (Drobný a Černík) se probojovalo do mezikontinentálního fi­ nále DC proti Austrálii. Krátce nato tenis, oddíl I. CLTK přešel do TJ Mo­ torlet. Družstvo hrálo v sestavě J. Javorský, P. Korda, Benda, široký, Pužejová a Široká, později Jan a Vlasta Kodešovi. Oddíl získal postupně 11 ti­ tulů mistra republiky. 1962 se Věra Pužejová-Suková jako první čs. hráč­ ka probojovala do finále Wimbledonu. V dalších letech úroveň tenisu v od­ díle poklesla (mj. Kodeš přestoupil do Sparty Praha). 1970 přešel oddíl pod TJ Dopravní podnik hl. m. Prahy. Pod vedením trenérů M. Konráda a J. Hla­

48

Cmyrevová

váčka získalo družstvo ve složení Pikorová, HUblerová, Vopičková, Složil, Huťka, Týrá, Šavrda a Jankovský titul mistra CSSR a v Poháru mistrů evr. zemí získalo 2. místo za belg. druž­ stvem Primerose TC. Také v následu­ jících letech patřilo družstvo I. CLTK k nejlepším v CSSR (Hufka, Kodeš — vrátil se ze Sparty — Vavřík, Šavrda, Stejskal, Nekola, HUblerová, Holubo­ vá; trenéři M. Široký, R. Vavřík, J. Pikorová, L. Růžička a A. Šulc). Začát­ kem 80. let bylo nutno vyřešit gene­ rační problém, neboť opory družstva Huťka, Kodeš a Holubová ukončili zá­ vodní činnost. K novým talentovaným hráčům patřili Skuherská a Petrů.

Cmyrevová Nataša, nar. 28. 5. 1958, SSSR, jako 161etá zvítězila na junior, mistrovství Austrálie 1974, 1975 vy­ hrála dorost, soutěž ve Wimbledonu (ve finále nad R. Maršíkovou) a ve Forest Hills. 1976 porazila na turna­ jích Virginia Slims R. Casalsovou a S. Barkerovou, vyhrála dorost, soutěž ve Wimbledonu a v soutěži dospělých se probojovala mezi nejlepších 16 hrá­ ček. Na mistroyství Evropy v Přerově porazila R. Tomanovou a ve finále prohrála s M. Jaušovecovou. 1978 zví­ tězila na mistrovství SSSR ve dvouhře i čtyřhře. V tenis, žebříčku SSSR 1977 až 1978 na 2. místě za O. Morozovovou. 1979—80 zvítězila na zimním ha-

Nataša Cmyrevová

lovém mistrovství SSSR v Moskvě a 1981 na mezinár. turnaji v SSSR ve čtyřhře.

čop, tenis, úder, udělující míči silnou spodní rotaci. čtvrtfinále, zápas čtyř dvojic z posled­ ních 8 jednotlivců (párů) nebo druž­ stev, kteří postoupili při vylučovacím systému z více účastníků. Čtyři vítě­ zové č. postupují do - semifinále.

čtyřhra, tenis, disciplína, utkání dvo­ jic (na každé straně dvorce dva hrá­ či). Soutěží se ve č. mužů, č. žen a ve -* smíšené čtyřhře.

49

Davis Cup

trofej zůstala v USA a podle pravidel mělo nejlepší družstvo ze všech zú­ častněných zemí právo každoročně vyzývat držitele trofeje v tzv. vyzývacím finále (challegne round). 1901 Darmon Pierre, nar. 14. 1. 1934, Fran­ Britská tenis, asociace své družstvo cie, jeden z nejúspěšnějších fr. tenistů nevyslala a soutěž se nehrála, 1902 po druhé svět, válce. Finalista na Ro­ prohráli Britové s obhájcem trofeje land Garros 1963 a semifinalista 1964, před 10 000 diváků těsně 3:2. 1903 po­ ve Wimbledonu 1963 finalista čtyřhry. třetí a naposledy soupeřila jen druž­ V DC reprezentoval v období 1956— stva zakládajících zemí. Bratři Doher1967. V pozdější době kapitán fr. d. c. tyovi vyhráli v Bostonu 4:1 a „mísa na družstva a čelný funkcionář ATP. salát“ putovala do Londýna, kde zů­ stala 4 roky. Podle pravidel měl drži­ Davis Cup (Davisův pohár), mezinár. tel trofeje právo obhajovat ji v domá­ soutěž mužských družstev, zal. 1900 cím prostředí, a tak se dějištěm příští­ v USA pod názvem The International ho vyzývacího finále*stal wimbledon­ Lawn Tennis Championship. Patří me­ ský stadión. Toto místo bylo přitažli­ zi nejstarší, nejrozšířenější a nejpopu­ vější i pro evr. země, protože cdpadla lárnější sport, soutěže vůbec. Název nákladná cesta za oceán, a tak se 1904 D. C. dostala soutěž podle amer. te­ přihlásily do soutěže Belgie, Francie a nisty Dwighta F. Davise, který při je­ Rakousko (USA ne), 1905 USA, Ra­ jím založení věnoval pro vítěze putov­ kousko, Francie a Austrálie (společné ní cenu — pozlacenou stříbrnou „mí­ družstvo Austrálie a Nového Zélandu), su na salát“ v hodnotě asi 1000 dola­ která při svém třetím startu 1907, ve­ rů. Podnět k založení soutěže dala dená N. Brookesem, se poprvé probo­ 1897 Americká tenisová asociace, kte­ jovala do vyzývacího finále a porazila rá navrhla, aby se uskutečnila přátel­ obhájce Velkou Británii. Trofej zůstala ská utkání USA—Velká Británie. Ko­ 4 roky v Austrálii. 1912 získala trofej nečná představa o soutěži však byla Velká Británie a 1913 USA. 1914 ji jiná: měla se stát mezinár. soutěží, opět N. Brookes a A. Wilding odvezli jíž by se zúčastnily všechny členské do Austrálie. První svět, válka soutěž země Mezinárodní tenisové asociace. přerušila na 4 roky. Do té doby ji 5X K prvnímu ročníku se však přihlásily vyhrála Velká Británie a Austrálie, pouze USA a Velká Británie, a to ješ­ 3X USA. Největší počet zúčastněných tě bez nejlepších hráčů. Utkání se zemí byl 1913 (8). Vítězem prvního hrálo v prvním srpnovém týdnu 1900 poválečného ročníku se stala opět v univerzitním klubu v Longwoodu Austrálie. 1920 se na d. c. scéně obje­ u Bostonu. Hrálo se stejným systémem vilo vynikající družstvo USA s „Vel­ jako dnes: tj. 2 dvouhry, čtyřhra a kým Billem“ W. T. Tildenem a „Malým opět 2 dvouhry. V družstvu USA na­ Billem“ W. Johnstonem a 7X za sestoupil i dárce trofeje D. F. Davis a bou získalo trofej (4X zvítězili 5:0 a USA zvítězily 3:0; poslední dvouhry se 3X 4:1). W. T. Tilden neprohrál v DC pro nepřízeň počasí nehrály. Putovní za 8 let ani jeden zápas ve dvouhře.

Dánsko — Dansk Tennis Forbund, zal. 1920. Sdružuje 65 419 hráčů, klubů 242. Otevřené dvorce — 907, kryté dvorce — 252.

Davis Cup

Poprvé prohrál 1926 s R. Lacostem až v posledním zápase za stavu 4:0 pro USA. Skvělé výkony Tildena vyprovo­ kovaly další země k účasti v DC. 1920 hrálo v DC 6 zemí, 1921 již 11 (i CSR), 1923 (17), 1924 (22) a 1928 (33). Od 1923 byly zúčastněné země rozděleny podle zeměpisných pásem do dvou skupin — americké a evropské, je­ jichž vítězové se utkávali v tzv. mezipásmovém finále a vítěz nastoupil pro. ti držiteli trofeje ve vyzývacím finále. 1923 se ve Francii zformovalo nové mladé d. c. družstvo, které tvořili 3 vynikající hráči dvouhry J. Borotra, H. Cochet, R. Lacoste a specialista na čtyřhru J. Brugnon, později nazývaní „francouzští mušketýři“. 1925—26 se probojovali do vyzývacího finále, ale družstvo USA bylo ještě nad jejich síly. 1927 však Tilden a Johnston je­ jich náporu neodolali, zvláště skvělé formě 221etého R. Lacosty. Francie se stala čtvrtou zemí, která získala d. c. trofej (až do 1972 se tento počet ne­ změnil). K obhajovacímu utkání 1928 vybudovali Francouzi v Paříži nový stadión Roland Garros. Poprvé v his­ torii DC se vyzývací finále hrálo na antukových dvorcích, což byla velká výhoda pro domácí hráče, neboť před­ cházející vítězové USA, Velká Británie i Austrálie patřili k zemím, kde se hraje převážně na trávě. A tak Fran­ couzi 3X odvrátili pokusy USA, potom Velké Británie a opět USA o získání trofeje. Francie zvítězila GX za sebou od 1927 do 1932, od 1929 však bez nejmladšího R. Lacosty, který jako 231etý musel ze zdravotních důvodů ukončit sport, kariéru. Mezi tím vy­ růstal Francouzům velký soupeř ve dvojici Angličanů F. J. Perry a H. W. Austin. Při svém druhém finále (1933) ukončili sérii fr. vítězství a po 21 le­ tech přivezli „mísu na salát“ do Wim­ bledonu. Perry a Austin zvítězili 3X za sebou. 1937 získaly trofej USA, ze­ jména zásluhou D. Budgeho, prvního vítěze -» Grand Slamu. Ale i on, stej­ ně jako Perry přestoupil k profesioná.

50

lům, a tak 1939 — shodou okolností stejně jako před první svět, válkou — se trofej přestěhovala na 6 válečných let do Austrálie. Československo vstoupilo do soutěže 1921. V prvních 3 ročnících prohrálo vždy v prvním utkání, ale 1924 se po vítězstvích nad Novým Zélandem, Švý­ carskem a Dánskem probojovalo do fi­ nále evr. pásma, kde podlehlo Fran­ cii. ČSR reprezentovali L. Žemla, P. Macenauer, Rohrer a J. Koželuh. 1926 čs. družstvo opět prohrálo s Francií 0:3, ale pětisetové zápasy J. Koželuha s R. Lacostem a dvojice Koželuh— Žemla proti Lacostovi s Brugnonem patřily mezi nejlepší, jaké pražská Štvanice viděla. Postup do finále evr. pásma zopakovali čs. tenisté ještě 1928 (J. Koželuh, P. Macenauer, R. Menzel), 1931 (Menzel, Hecht, Maršá­ lek), 1934 (Menzel, Hecht, Maršálek), 1935 (Menzel, Hecht, Caska, Maleček) a 1937 (Menzel, Hecht, Caska). Přes­ to, že se jim nepodařilo v tomto finá­ le zvítězit, svými úspěchy proslavili čs. tenis v celém světě. Po druhé svět, válce přišlo 281eté ob­ dobí nadvlády USA a Austrálie (1946 až 1973), kdy se žádné jiné zemi ne­ podařilo získat trofej. V prvních 14 letech bylo dokonce vyzývací finále záležitostí družstev těchto dvou zemí. První 4 poválečné ročníky vyhrály USA zásluhou Schroedera, Kramera, Parketa a Gonzalese. 1950 se však ob­ jevila vynikající austr. dvojice Sedgman—McGregor, která položila zákla­ dy austr. epochy v historii DC: z 18 ročníků 1950—67 vyhrála Austrálie 15. V tomto období Austrálie sestavila 5 různých družstev, z nichž 7 hráčů zís­ kalo wimbledonský titul. Tato úspěšná éra austr. tenisu je spjata se jménem — H. Hopmana, bývalého d. c. repre­ zentanta a od 1950 do 1968 trenéra a nehrajícího kapitána austr. reprezen­ tačního družstva. Po odchodu Sedgmana a McGregora k profesionálům H. Hopman postavil 1953 do d. c. druž­ stva dva 191eté hráče L. Hoada a K.

51

Rosewalla, kteří trofej obhájili. 1954 sice prohráli s Američany Seixasem a Trabertem, ale v dalších dvou letech vyhráli zcela suverénně bez ztráty se­ tu. Oba potom přestoupili k profe­ sionálům a 1957 je nahradili A. Coo­ per a M. Anderson. 1959 vytvořil Hopman nové družstvo, které tvořili N. Fraser a R. Laver, později nejúspěš­ nější tenista všech dob. Při svém prv­ ním startu ve vyzývacím finále sice Laver obě dvouhry prohrál, ale vyni­ kající výkon N. Frasera vedl k austr. vítězství. Laver v dalších d. c. utká­ ních Hopmanovu důvěru nezklamal: vyhrál všechny své zápasy. Austrálie zvítězila v DC 4X za sebou a Laver 1962 před přestupem k profesionálům získal Grand Slam. 1963 obhajovalo trofej opět nové austr. družstvo: k vy­ nikajícímu R. Emersonovi, který se osvědčil už při Laverovi, přibyl 191etý nováček J. Newcombe. V prvním utkání se mu nedařilo, ale v průběhu dalších 10 let vyhrál 3X Wimbledon. Trcfej získalo družstvo USA, ale v ná­ sledujícím 1964 ji Emerson s novým spoluhráčem R. Stollem opět získali pro Austrálii. 1964—67, kdy se Austrá­ lie stala 4X za sebou vítězem DC, by­ li oporami družstva. Družstvo doplňo­ vala dvojice Newcombe—Roche ve čtyřhře a 1967 opět J. Newcombe ve dvouhře. 1968 všichni přední austr. te­ nisté přestoupili k profesionálům a d. c. trofej se na 5 let stěhovala do USA, kde si A. Ashe a S. Smith zacho­ vávali statut nezávislosti, takže mohli v DC startovat. Po druhé svět, válce se zájem o tenis začal rozšiřovat v mnohých dalších zemích, zvláště v Evropě, svět, tenis, špička se začala rozrůstat. Počet zú­ častněných zemí v poválečném DG (21) se brzy zvýšil na 30, a tak 1952 k amer. a evr. pásmu přibylo další, tzv. východní pásmo. 1964 se počet zú­ častněných družstev zvýšil na 50, a tak od 1966 se hraje ve 4 zeměpis­ ných pásmech: amer., východní a 2 evr. pásma. Zvýšení počtu evr. účast­

Davis Cup

níků znamenalo i zvýšení kvality sou­ těže. 1960—61 it. družstvo v čele s N. Pietrangelim prolomilo austr. a amer. poválečný monopol účastí ve vyzývacím finále (2X porazilo USA a vyzvalo Austrálii obhajovat trofej). 1962 stejného úspěchu dosáhli Mexiča­ né R. Osuna a Palafox, 1965 a 1967 Španělé s M. Santanou, 1966 odolala Austrálie náporu indické dvojice Krishnan—Mukerdží a od 1969 se za­ čala ve zvýšené míře projevovat síla evr. tenisu. Rumuni I. Nastase a I. Tiriac se 1969 poprvé pokusili získat trofej, ale prohráli stejně jako 1970 NSR v čele s W. Bungertem, aniž zís­ kali bod. 1971 však Rumunsko prohrá­ lo těsně 2:3. Ročník 1972 přinesl snad nejpodstatnější změnu v pravidlech soutěže od jejího založení. Byl zrušen nespravedlivý systém vyzývacího finá­ le v jediném utkání na domácí půdě. A tak vítěz minulého ročníku byl za­ řazen mezi další účastníky. Stejně ja­ ko oni musel bojovat* ve skupině či pásmu vylučovacím způsobem o po­ stup, o vítězství ve skupině, v mezipásmovém semifinále a o konečné ví­ tězství v soutěži v mezipásmovém fi­ nále. Největšími tenis, osobnostmi 1972 byli Američan S. Smith a Rumun I. Nastase. Ve Wimbledonu sehráli nezapomenutelné finále a přivedli svá družstva i do finále DG. Přestože se na bukurešťské antuce dávalo více šancí Nastasemu, S. Smith zopakoval hned v prvním zápase své wimbledon­ ské vítězství a Američané opět získa­ li trofej. 1973 se Australanům podařil velký návrat. Nový kapitán družstva N. Fraser přemluvil 351etého R. Lavera a 291etého J. Newcomba, aby na­ stoupili v d. c. družstvu: Australané zvítězili ve východním pásmu v dra­ matickém mezipásmovém semifinále v Melbourne nad ČSSR 4:1 a ve finále v amer. Clevelandu nad USA (Smith, Gorman) 5:0. Laver se odvděčil Fraserovi za záchranu vítězství 1959. Zví­ tězil ve všech zápasech dvouhry i čtyř­ hry, přičinil se o návrat trofeje po

Davis Cup 6 letech do Austrálie. Tím se definitiv­ ně rozloučil s účastí v DC. 1974 byl poznamenán nepříjemnou aférou. In­ dičtí tenisté odmítli nastoupit v mezlpásmovém finále proti družstvu ra­ sistické Jižní Afriky a řídící výbor DC a ITF, nerespektující mínění svět, ve­ řejnosti, přisoudili vítězství JAR. 1975 a 1976 se do listiny vítězů DC zapsaly další dvě země — Švédsko, opírající se o vynikajícího B. Borga, a Itálie, mající pod vedením zkušeného N. Pietrangeliho pozoruhodně vyrovnaný tým ve složení A. Panatta, C. Barazzutti, A. Zugarelli a P. Bertolucci (spe­ cialista na čtyřhru). Austrálie, která 1975—76 prohrála v mezipásmovém semifinále s CSSR a Itálií, zmobilizo­ vala 1977 opět své síly. T. Roche, J. Alexander a P. Dent měli v mezipás­ movém finále proti Itálii výhodu do­ mácího prostředí, zvláště travnatých dvorců, a podle očekávání se jim od­ veta nad specialisty na antuce vyda­ řila a zvítězili 3:1. Tímto úspěchem se Austrálie v historické tabulce vítězů DC vyrovnala USA — 24 vítězství. V následujících dvou ročnících však tuto pozici ztratila,, neboť vítězem se staly USA. Československo nemělo po druhé svět, válce šťastný vstup do soutěže. V prv­ ním ročníku 1946 prohrálo v úvodním utkání v domácím prostředí v Praze s Jugoslávií 2:3 (Drobný prohrál ne­ čekaně s Mitičem). 1947 čs. družstvo v sestavě Drobný—Černík postoupilo do mezipásmového finále, kde v Mont­ realu prohrálo s Austrálií 1:4. 1948 hráli v družstvu vedle Drobného a Černíka i Vrba a Zábrodský a probo­ jovali se opět do mezipásmového' finá­ le. V Bostonu prohráli s Austrálií těs­ ně 2:3. 1949 zvítězila ČSR nad Mona­ kem a Velkou Británií, ale prohrála v Paříži s Francií a dalších 5 ročníků se čs. hráči nezúčastnili. V období 1955—66 byl oporou čs. d. c. družstva J. Javorský, při němž se postupně vy­ střídali V. Zábrodský, J. Parma, J. Krajčík, P. Benda, M. Nečas, P. Korda, P.

52

Štróbl, Š. Koudelka, M. Holeček, J. Kodeš a F. Pála. Většího úspěchu do­ sáhlo družstvo až 1965, kdy ve slože­ ní Javorský, Holeček a Koudelka po­ razilo ve Stockholmu Švédsko 3:2 a hned nato v Praze Javorský s Holeč­ kem zvítězili nad Itálií s N. Pietrangelim také 3:2. V následujícím semifi­ nálovém utkání evr. pásma však pro­ hráli se Španělskem (Santana, Gisbert, Arilla) 1:4. V bratislavském utkání 1966 proti Rakousku debutoval vedle Javorského J. Kodeš, který od té doby hrál v každém utkání čs. d. c. druž­ stva (s výjimkou bezvýznamného utká­ ní 1977 proti Irsku). Po vítězství nad Rakouskem a Izraelem prohráli čs. reprezentanti v dramatickém utkání na Roland Garros s Francií 1:4. J. Ja­ vorský se rozloučil s reprezentací a jeho místo zaujal J. Kodeš. 1968 se CSSR opět probojovala do semifinále evr. pásma, ale úspěšný rok nové čs. reprezentace v DG přišel až 1971. Již předtím se postupně stali stabilními členy družstva vedle J. Kodeše, J. Ku­ kal, F. Pála a V. Zedník, kteří nejdří­ ve porazili Egypt 4:1 a Portugalsko 5:0. V následujících dvou utkáních na pražské Štvanici porazili v sestavě Ko­ deš, Pála ve dvouhrách a Kodeš—Ku­ kal ve čtyřhře SSSR (Metreveli, Koro R. Gonzalesem trval 5 hodin a 12 mi­ nut, což je dosud nejdelší zápas v his­ torii Wimbledonu. V témže roce se probojoval s D. Ralstonem do finále

248

čtyřhry ve Forest Hills a 1970 s A. Ashem na Roland Garros, 1972 semifi­ nalista turnaje v Torontu, 1973 pora­ zil v Johannesburgu S. Smitha a zvítě­ zil na turnaji v Kansas City. 1974 se­ mifinalista v San Francisku, vyhrál čtyřhru v Louisville (s E. Van Dillenem). 1975 ve finále na turnaji v Sao Paulo (porazil mj. R. Tannera), ve čtyřhře finalista turnaje v Johannes­ burgu (s K. Meilerem) a vítěz v Nottinghamu (s R. Tannerem). 1976 mezi nejlepšími 8 hráči ve Wimbledonu (porazil A. Panattu a P. Denta) a vy­ hrál čtyřhru na turnaji v Las Vegas (s A, Ashem). Celkem vyhrál ve čtyřhře 5 mezinár. otevřených turnajů a na dalších devatenácti byl ve finále. páska na síti, pruh bílého plátna, jímž je potažen provaz nebo kovové lano a horní okraj sítě z obou stran. Páska je nejméně 5 cm a nejvýše 6,3 centimetru široká. Slouží k lepšímu rozeznání horního okraje sítě. Patterson Gerald L., 1895—1967, Austrálie, přední svět, tenista mezi­ válečného období, wimbledon, vítěz 1919 a 1922 (po zrušení vyzývacího finále). 1927 zvítězil ve svém čtvrtém finále na mezinár. mistrovství Austrá­ lie. Byl pověstný svým mimořádně prudkým podáním.

Gerald L. Patterson

penalty systém

249

Pattison Andrew, nar. 30. 1. 1949, USA, jako junior 1969 na 3. a 1970 na 4. místě svět, žebříčků hráčů do 21 let. 1972 čtvrtfinalista na mezinár. mistrovství Itálie a finalista v Toron­ tu. 1973 ve Forest Hills vyřadil ve 2. kole obhájce titulu I. Nastaseho a postoupil mezi nejlepších 16 hráčů. 1974 semifinalista v Los Angeles (po­ razil R. Tannera], finalista dvouhry a vítěz čtyřhry (s R. Moorem) ve Víd­ ni (ve finále porazili dvojici Hewitt —McMillan). 1975 čtvrtfinalista ve Forest Hills, 1979 zvítězil v Johannesburgu (ve finále nad V. Peccim). V komputer. svět, žebříčku 1974 na 27., 1975 na 37., 1976 na 55., 1977 na 93., 1978 na 80. a 1979 na 49. místě. Patty J. Edward, „Budge“, nar. 11. 2. 1924, USA, populární postava svět, turnajů v poválečném období. 1950 vítěz Wimbledonu a na Roland Gar­ ros, 1954 na mezinár. mistrovství Itálie, 1953—54 na mezinár. mistrov­ ství NSR. 1953 utvořil s J, Drobným rekord nejdelším zápasem ve Wimble­ donu: bez přerušení sehráli za 4 ho­ diny a 20 minut 93 her (6:8, 18:16, 6:3, 10:12 a 6:8), přičemž P. měl 6 mečbolů. Stylový útočný hráč s vý­ borným podáním a pověstným, téměř neomylným forhendovým volejem.

Pecci Victor, nar. 15. 10. 1955, Para­ guay, téměř dva metry vysoký te­ nista s mimořádně prudkým podá­ ním; 1975 na 4. místě svět, žebříčku juniorů. 1976 zvítězil na turnajích v Madridu a v Berlíně, 1978 v Bogotě a 1979 získal cenu -* ATP, udělova­ nou hráči, který se v průběhu roku nejvíce zlepšil: zvítězil na 3 turna­ jích, 4X byl ve finále, přičemž na cestě do finále na Roland Garros po­ razil H. Solomona, G. Vilase a J. Connorse (ve finále prohrál s B. Borgem). 1980 jeho výkonnost značně poklesla, ale 1981 vyhrál 2 turnaje, byl ve finále na mezinár. mistrovství Itálie a v semifinále na Roland Gar­ ros. Do konce 1983 vyhrál ve dvouhře 10 mezinár. otevřených turnajů, na dalších 10 byl ve finále. V kompu­ ter. svět, žebříčku 1975 na 55., 1976 na 34., 1977 na 39., 1978 na 46., 1979 na 11., 1980 na 35., 1981 na 17., 1982 na 68., 1983 na 55. místě.

Victor Pecci

J. Edward Patty

penalty systém, opatření k zamezení nežádoucích projevů v tenisu, uplat­ ňované v souladu se stejnými opatře­ ními Evropské tenisové asociace. Pe­ nalty systém byl zaveden od 1. 1.1983 a tím byly zrušeny směrnice pro udě­ lování žlutých a červených karet. Pe­ nalty systém se vztahuje na všechny

250

Perry

soutěže družstev i jednotlivců všech věkových kategorií. Sankce v p. s.: po prvním přestupku následuje varová­ ní (tj. slovní napomenutí rozhodčím), po druhém ztráta bodu, po třetím ztráta hry a po čtvrtém přestupku ná­ sleduje skrečování celého zápasu. Ke skrečování zápasu může dojít i bez předcházejícího varování a ztráty bo­ du nebo hry, a to za zvlášť hrubé a urážlivé chování hráče k rozhodčím, soupeři nebo divákům. Při sankci zís­ kává bod, hru nebo celé utkání ne­ provinivší se hráč. Sankce za přestup­ ky mohou udělit pouze kvalifikovaní rozhodčí, a to jen za předpokladu, že byli při přestupku osobně přítom­ ni. Sankce se udělují zejména za ty­ to přestupky: za úmyslné odhození rakety, za úmyslné odpálení míče, za vstup hráče na soupeřovu polovinu dvorce (při sporných míčích apod.J, za diskusi k rozhodnutí rozhodčích, za nevhodné poznámky a projevy k rozhodnutí rozhodčích, za úmyslné zdržování hry, za neuposlechnutí po­ kynu rozhodčího, který se týká ne­ vhodného oblečení, za hrubé chování k soupeři, sběračům a divákům, za přijímání rad ve smyslu čl. 55 soutěž­ ního řádu tenisu. Perry Frederick John, nar. 18. 5. 19C9, Velká Británie, dosud nejlepší angl. a nejlepší svět, tenista své doby. První hráč, který zvítězil ve Wimble­ donu, ve Forest Hills, na Roland Gar­ ros a na mezinár. mistrovství Austrá­ lie, 1 když ne ve stejném roce. Vítěz Wimbledonu ve dvouhře 1934—1936, ve Forest Hills 1933—34 a 1936, na Roland Garros 1935 a na mezinár. mistrovství Austrálie 1934. Na těchto čtyřech turnajích získal ještě 7 titulů za vítězství ve čtyřhře a ve smíšené čtyřhře. Jako klíčový hráč angl. d. c. družstva se 1933 přičinil o ukončení šestileté hegemonie Francie v DC a o 4 po sobě následující vítězství Vel­ ké Británie v této soutěži. V DC se­ hrál 52 zápasů, z toho 45 vítězných,

takže dosáhl 86 % úspěšnosti, což se nepodařilo žádnému tenistovi, který sehrál v DC více než 50 zápasů. Jeho největší zbraní byl nabíhaný forhendový úder a nezlomné sebevědomí, které mu pomáhalo k vítězství v nej­ důležitějších utkáních. 1936 přestou­ pil k profesionálům, kde sehrál velké zápasy s - H. L. Vinesem a - J. D. Budgem.

Frederick J. Perry Petra Yvon, nar. 8. 3. 1916, Francie, překvapující vítěz prvního pováleč­ ného ročníku Wimbledonu 1946, kdy se právem očekával nástup amer. te­ nistů. Měl „dělové“ podání a dobrý forhendový úder, byl úspěšným hrá­ čem čtyřhry. Na Roland Garros zvítě­ zil ve čtyřhře 1938 [s Destremauem) a 1946 (s Bernardem) a ve smíšené čtyřhře 1937 (s Mathieuovou), ve Wimbledonu a ve Forest Hills 1937 se probojoval do finále smíšené čtyř hry.

Pfister Hank, nar. 9. 10. 1953, USA. tenista vysoké postavy (193 cm) s vy nikajícím forhendovým úderem, před­ stavitel agresivního útočného tenisu 1977 semifinalista v Nottinghamu (po­ razil I. Nastaseho, R. Tannera a S. Smitha), 1978 semifinalista v Las Ve-

Pilic

251

gas (porazil A. Ashe, J. Connorse a R. Tannera), 1979 finalista v Sydney, 1981 vyhrál turnaji v Mani a byl ve finále v Newportu. Výborných vý­ sledků dosáhl i ve čtyřhře: 1978 a 1980 zvítězil na Roland Garros (s G. Mayerem a V. Amayou), 1980—81 v Tokiu (s V. Amayou). V komputer. svět, žebříčku dvouhry 1976 na 101., 1977 na 148., 1978 na 29., 1979 na 40.. 1980 na 75., 1981 na 25., 1982—83 na 34. místě.

1961, na mezinár. mistrovství NSR 1960. Rekordman v historii DC: od 1954 do 1972 sehrál v d. c. družstvu Itálie 164 zápasů v 66 utkáních, z to­ ho 120 vítězných. Měl dobrého part­ nera v Sirolovi, s nímž 1959—60 vy­ hrál na Roland Garros čtyřhru a 1960 až 1961 dovedl d. c. družstvo Itálie do finále soutěže. Jeho předností by­ ly vynikající základní údery, které byly na antukových dvorcích postra­ chem každého soupeře, který by chtěl útočit bez dokonalé přípravy.

Phillips-Moore Bary, nar. 9. 6. 1938, Austrálie, jeden z veteránů svět, teni­ su, který ve 40 letech hrál na vel­ kých turnajích; levák, úspěšný větši­ nou na antukových dvorcích. 1968 a 1972 semifinálista na mezinár. mist­ rovství Itálie, 1972 čtvrtfinalista na mezinár. mistrovství NSR, 1970 semif’nalista v Hilversumu, 1972 v Gstaadu a 1973 v Bournemouthu, 1974 finalista v Hilversumu. 1968 mezinár. mistr Austrálie (na trávě) a 1972 čtvrtfinalista. Po ukončení aktivní činnosti funkcionář -* ATP.

Piateková Mary Lou, nar. 6. 8. 1961, USA, nejlepší hráčka dorost, svět, žeb­ říčku 1979, kdy zvítězila na Junior, soutěžích ve Wimbledonu i v Římě a byla ve finále na Roland Garros a ve Flushing Meadow. 1980 finalistka na turnaji v Richmondu, semifinalistka v Tampe a čtvrtfinalistka na mist­ rovství USA na antuce v Indianapolis. 1981 zvítězila na turnaji v Richmon­ du, finalistka v Atlantě, ve čtyřhře finalistka v Houstonu (s R. Maršíkovou). V komputer. svět, žebříčku 1980 na 23.. 1981 na 16., 182 na 37., 1983 na 64. místě. Představitelka převážně útočného tenisu s dobrým podáním a voleji. Pietrangeli Nicola, nar. 11. 9. 1933, Itálie, koncem 50. let nejlepší evr. te­ nista na antukových dvorcích. Vítěz dvouhry na Roland Garros 1959—60, na mezinár. mistrovství Itálie 1957 a

Nicola Pietrangeli

Pilič Niki, nar. 27. 8. 1939, Jugoslávie, dosud nejúspěšnější jugoslávský te­ nista, levák, výrazná postava svět, te­ nis. dvorců 70. let. 1961 na Roland Garros mezi nejlepšími 8 hráči, 1962 finalista čtyřhry ve Wimbledonu (s Jovanovičem), 1963 semifinálista me­ zinár. mistrovství Itálie, s Jovanovi­ čem vyhrál Kings Cup. 1967 semifina­ lista na Roland Garros a ve Wimble­ donu (porazil R. Emersona a prohrál s vítězem turnaje J. Newcombem). 1968 semifinálista mezinár. mistrov­ ství NSR, finalista mezinár. mistrov­ ství Itálie a vítěz čtyřhry ve Forest Hills. 1971 mezi nejlepšími 8 hráči na turnaji v Johannesburgu. 1973 odmítl proti původní dohodě s Jugoslávským tenis, svazem startovat v d. c. utkání

pinkání1 Jugoslávie—Nový Zéland a byl distan­ cován, což vyvolalo skandální bojkot Wimbledonu ze strany ■* ATP. V itémže roce se probojoval do finále na Roland Garros a mezi nejlepších 8 hráčů ve Forest Hills (prohrál s J. Kodešem). 1976 ve Wimbledonu mezi 16 a 1977 mezi 32 nejlepšími hráči. 1967 byl tenis, experty zařazen na 7. a 1970 na 10. místo svět, žebříčku. V komputer svět, žebříčku obsadil 1974 33., 1975 50., 1976 68. a 1977 91. mís­ to.

252

Mnichově. V komputer. svět, žebříčku 1975 na 60., 1977 na 111., 1978 na 35., 1979 na 24., 1980 na 167., 1981 na 87., 1982 na 120. a 1983 na 232. místě. Pinterová Marie, roz. Neumannová, nar. 16. 8. 1946 ve Staré Boleslavi, mistryně sportu. Mezinárodní mistry­ ně CSSR ve dvouhře 1971, ve čtyřhře 1969 a 1971; mistryně C^cR ve dvou­ hře 1971, ve čtyřhře 1967—69 a 1971 a 1972, ve smíšené čtyřhře 1971. 1971 čtvrtfinalistka na mezinár. mistrov­ ství Itálie, 1972 zvítězila na turnaji v Jacksonvillu (ve f nále nad B. J. Rin­ govou). 1974 čtvrtfinalistka .na Ro­ land Garros a zvítězila v Káhiře. Pro­ vdala se do zahraničí. 1978 semifinalistka na mezinár. mistrovství Itálie (porazila M. Jaušovecovou]. 1981 zví­ tězila na mezinár. mistrovství Japon­ ska (ve finále nad R. Casalsovou) a v komputer. svět, žebříčku obsadila 47. místo.

Nikl Pilič

„pinkání“ 1. série úderů před zaháje­ ním utkání hráčů, kteří se rozcvičují, zahřívají (angl. warm up) a seznamují se s dvorcem, míčky a kvalitou úderů soupeře, 2. v průběhu utkání pasivní udržování míčku ve hře s vyčkáváním chyby soupeře. 3. rekreační hna bez počítání skóre. Pinner Uli, nar. 17. 2. 1954, NSR, fi­ nalista junior, soutěže na Roland Gar­ ros 1972—73. 1975 semifinalista na turnajích v Mnichově, Hilversumu a v Kitzbůhlu. 1976 čtvrtfinalista na mezinár. mistrovství NSR, ve Wimbledo­ nu porazil W. Fibaka. 1978 zvítězil ve Stuttgartu, 1979 v Gstaadu a byl v semifinále na mezinár. mistrovství NSR. 1981 semifinalista na turnaji v

Marie Pinterová Písecký Jan, n>ar. 15. 5. 1951 v Praze, junior, reprezentant CSSR v Galea Cupu 1968—71 (1970 se spolu s J. Hřebcem přičinil o vítězství CSSR v této soutěži). 1971 mistr CSSR ve smí­ šené čtyřhře (s M. Holubovou), 1974 úspěšně reprezentoval na mistrovství Evropy amatérů ve Wróclawi (pora-

Polsko

253

zll mj. Machana a Burgenera, ve čtyř­ hře s P. Huťkou se probojovali do se­ mifinále).

Jan Písecký

amatérskou mistryní Evropy ve čtyř­ hře a dosáhla několika dobrých vý­ sledků na mezinár. turnajích. V komputer. svět, žebříčku 1981 na 115., 1982 na 113., 1983 na 159. místě.

podání (servis), úder zahajující hru. Při p. hráč nadhazuje míč do výšky a raketou udeří míč nad hlavou smě­ rem shora dolů. Složitý pohyb paže při p. se člení na 4 fáze: dolní nápřahový oblouk (časově vázaný na nadhození míče), - smyčku za zády, vlastní úder a zakončení úderu. Po­ dle způsobu zásahu míče rozeznává­ me p. přímé a p. liftované (buď s boč­ ní rotací, nebo s kombinovanou rota­ cí). V. t. dvojchyba, eso, chyba no­ hou. Pohár federace viz Federation Cup.

play (plej), hra, hřejte. Pokyn roz­ hodčího pro hráče, aby začali hrát, nebo upozornění hráče, že začíná po­ dávat.

Plchová Lea, nar. 31. 8. 1956 v Brně, jako juniorka reprezentovala CSSR v BP Cupu, 1976 mistryně CSR ve čtyř­ hře (s Y. Brzákovou), 1977 na 4.-5. místě čs. tenis, žebříčku, 1979 mistry­ ně CSSR ve dvouhře, 1981 se stala

Lea Plchová.

pole pro podání, vymezené území dvor­ ce, do něhož musí dopadnout podáva­ ný míč. Má rozměry 640X411,5 cm a je stejné pro dvouhru i čtyřhru.

Polsko — Polski Zwiazek Tenlsowy, zal. 1921, člen ITF od 1923, ETA od 1977, sdružuje asi 9000 registrovaných hrá­ čů (z toho 1900 mužů, 800 žen, 6300 hráčů v mládežnických kategoriích), 172 klubů, 1100 otevřených a 10 kry­ tých dvorců. Historie: první zprávy o tenisu ve Varšavě, Lvově, Krakově a Lodži se objevují v 90. letech 19. století. 1896 byla ve Varšavě vydána pravidla hry a od 1898 se začaly hrát turnaje. První mezinár. turnaj, jehož se zúčastnili přední hráči Vídně, Pra­ hy, Varšavy, Krakova a Lvova, se hrá? 1912 v Krakově. V témže roce starto­ vali polští tenisté E. Kleiňadel a B Kowalewski na turnajích v Berlíně a v Karlových Varech. První nár. mis­ trovství Polska se hrálo 1921 (vítězi se stali E. Klemadel a V. Richterová). Od 1925 se polské reprezentační druž­ stvo pravidelně zúčas ňuje Davis Cu­ pu. Na turnajích v Polsku startovala řada předních svět, hráčů, jako F.

Portugalsko Perry, B. Austin, H. Cochet, J. Borotra, H. Jacobsová, A. Marbleová. V ob­ dobí 1930—1939 patřili k nejlepším hráčům I. Tloczynski, J. Hebda a J. Jedrzejewska (v období 1927—1966 zís­ kala ve dvouhře, čtyřhře i smíšené čtyřhře 63 titulů mistryně Polska, 1937 finalistka ve Wimbledonu a na mezinár. mistrovství USA). Po druhé svět, válce patřili k nejlepším polským te­ nistům V. Skoniecki, W. Gasiorek, T. Nowicki, Drzymalski, J. Niedzwiecki a nejlepší polský tenista 70. a začátku 80. let W. Fibak.

Portugalsko — Federagao Portuguesa de Tenis. Sdružuje 315 mužů a 35 žen, 350 juniorů. Otevřené dvorce — 400, kryté dvorce — 10.

Potterová Barbara, nar. 22. 10. 1961, USA, agresivně hrající levačka s po­ dáním, které patří k nejrazantnějším v ženském tenisu; úspěšná zvláště na rychlých dvorcích. 1977 dorost, mis­ tryně USA ve čtyřhře, 1979 vyhrála turnaj dospělých ze série Avon Ten­ nis Futures v Torontu, 1980 semifinalistka na halovém mistrovství Holand­ ska a finalistka na turnaji Avon Fu­ tures v Las Vegas ve dvouhře i čtyř­ hře. 1981 postoupila do okruhu série turnajů Avon Championships (4Xby­ la v semifinále a IX ve finále, 2X vyhrála čtyřhru a v závěrečném šam­ pionátu okruhu se probojovala do fi­ nále čtyřhry — vždy s Walshovou) a na mezinár. mistrovství USA ve Flush­ ing Meadow postoupila do semifinále dvouhry. V komputer. svět, žebříčku 1978 na 62., 1979 na 47., 1980 na 25., 1981 na 10., 1982 na 8., 1983 na 25. místě. povrch dvorce, podle pravidel upra­ vená hrací píocha. Podle vlivu po­ vrchu dvorce na - odskok m'če se dvorce dělí na: dvorce s pomalým po­ vrchem (především antukové), dvorce se středně rychlým povrchem (větši­ na drsnějších umělých povrchů, dře­

254

věná palubovka s nátěrem) a dvorce s rychlým povrchem (travnaté, parke­ ty, hladké umělé povrchy). Toto roz­ dělení je však jen přibližné, neboť značné rozdíly mohou být např. v rychlosti druhu antuky apod. V. t. umělý povrch. poziční hra, způsob hry, při němž hráč dokoná’e vykrývá vlastní polovinu dvorce a využívá i nepatrných chyb soupeře k získání výhodnějšího po­ stavení. Požadavkem správné p. h. je včasné zaujetí pozice při každém úde­ ru soupeře ve středu pomyslného úhlu, jehož vrchol tvoří míč v oka­ mžiku úderu soupeře a ramena smě­ řující do krajních bodů území dvor­ ce. pravidla tenisu, zásady tenis, hry schválené Mezinárodní tenisovou fede­ rací (ITF) s vysvětlivkami a doplň­ ky, které schvaluje valné shromáždě­ ní ITF. Některé doplňky má právo upřesnit příslušný nár. tenis, svaz. Prv­ ní p. t. vydal v Londýně v březnu 1874 angl. major W. C. Wingfield měsíc po­ té, co si dal patentovat tenis, hru sphairistike. O první úpravu těchto pravidel se zasloužil 1875 Marylebone Cricket Club. Další nová zpřesněná p. t. vydali zástupci All England Cro­ quet and Lawn Tennis Club — Jones, Marshall a Heatcote — při příležitosti prvního tenis, turnaje 1877. Tato pra­ vidla se až na malé změny 1880 a 1886 velmi podobala dnešním. Od té doby se změnilo jen pravidlo o ■* chybě no­ hou při podání (1903 a 1958) a od 1975 se začíná prosazovat pravidlo o -♦ zkráceném setu. Podle p. & je prin­ cipem hry zahrát míč raketou přes síť tak, aby soupeř na míč nedosáhl, ne­ bo ho nemohl vrátit zpět do pole sou­ peře. Hráč ztrácí bod, jestliže nevrátí míč správným způsobem na území sou peřová dvorce. Míč musí při vraceni zahrát raketou (i dřevěnou částí) dřív, než podruhé dopadne na zem. Hráč ztrácí bod i tehdy, jestliže se v prů-

pravidla tenisu

255

IV. C. Wingfield běhu hry dotkne míče kteroukoli částí těla nebo oblečení, nebo se dotkne tělem, raketou čl oblečením sítě, ne­ bo zahraje míčem dříve, než přeletí síť na jeho polovinu dvorce. Při hře může míč dopadnout na dvorec pou­ ze jednou. Hrát míč přímo ze vzduchu — volejem — je dovoleno s výjimkou příjmu podání. Za platné míče jsou považovány ty, které dopadnou na dvorec ohraničený čarami. Čáry jsou součástí dvorce a každý míč, který dopadne na čáru, je platný. Hráč, kte­ rý jako první podává míč do hry, je podávající, jeho soupeř přijímající. O volbě stran a o podávajícím v 1. hře rozhoduje los před zahájením zápasu. Podávající hráč začíná hru z posta­ vení za základní čarou. Podává stří­ davě z pravé a levé strany dvorce. Podávat začíná vždy z pravé strany. Podávaný míč je platný, jestliže do­ padne do pole podání na soupeřově polovině hřiště, úhlopříčně od podá­ vajícího. Z každé strany je možné po­ dávat dvakrát. Jsou-li obě podání špat­ ná (míč dopadne mimo pole podání, do sítě, chyba nohou), bod získává soupeř. Jestliže se míč při podání do­ tkne sítě a dopadne do soupeřova pole podání, má hráč právo podání opakovat. Základní částí tenis, zápa­ su je -» hra. Hráč vyhrává hru, jestli­ že získá ve svůj prospěch 4 body. Ty­

to body se označuji čísly 15, 30, 40 a •hra. V případě, že oba hráči dosáhnou shodně 3 body a stav by měl být 40:40, nastává -* shoda. Další získaný bod se označuje jako ■* výhoda. Jest­ liže další bod získá soupeř, následuje opět shoda. Hráč, který má výhodu a získá další bod, vyhrává hru. Stav bodů se uvádí tak, že se nejdříve hlá­ sí stav bodů podávajícího a potom při­ jímajícího hráče. Po skončení 1. hry se stane podávající hráč přijímajícím a naopak, což se střídavě opakuje ve všech následujících hrách. Po skon­ čení 1. hry a potom po každé liché hře dochází ke -* střídání stran dvor­ ce. Hráč, který dosáhne 6 vítězných her, vyhrává -* set. V případě, že je stav her nerozhodný 5:5, je třeba k vítězství v setu dosáhnout rozdílu 2 her. Výjimkou tohoto pravidla je tle-break. Tenisové zápasy se hrají na 2 vítězné sety ze 3 nebo na 3 vítězné sety z 5. Jestliže v zápase hraje žena (dvouhra a čtyřhra žen, smíšená čtyř­ hra), hraje se na 2 vítězné sety ze 3. Pravidla podání platná pro dvouhru' p’atf i pro čtyřhru s těmito výjimka­ mi: pořadí podávajících se rozhodne na začátku setu tak, že dvojice hrá­ čů, která začíná podávat, se dohodne mezi sebou, kdo začne první. Dvojíce soupeřů se podobně rozhodne pro 2. hru. Spoluhráč partnera, který podá­ val v 1. hře, bude podávat ve 3. hře, spoluhráč partnera, který podával ve 2. hře, bude podávat ve 4. hře. Ve stejném pořadí se podává v dalších hrách. Na začátku každého setu mů­ že podávat kterýkoli hráč dvojice, na níž je řada podávat. Spoluhráč podá­ vajícího může stát kdekoli na vlastní polovině hřiště. V průběhu hry se mo­ hou oba hráči libovolně pohybovat na vlastní polovině hřiště a kterýkoli z nich může vracet míč (vždy však jen jeden). Pravidla tenisu platí pro vše­ chny tenis, disciplíny: dvouhru mužů a žen, čtyřhru mužů a žen, smíšenou čtyřhru, a to v soutěžích jednotlivců, družstev a smíšených družstev. V. t.

právo na odpočinek aut, best of five, best of three, čáry na tenisovém dvorci, červená karta, dvojchyba, dvorec, koučování, míč na tenis, neplatný míč, páska na síti, po­ le pro podání, raketa, síť, skóre, tyč­ ky pro dvouhru, vyznačování dvorce, zařízení dvorce, žlutá karta.

právo na odpočinek, 1. při -» střídá­ ní stran dvorce s výjimkou střídání při neukončeném -> tie-breaku mají hráči p. n. o. 90 sekund od skončení hry do okamžiku zahájení další hry; 2. hráči mají p. n. o. po 3. setu (hrají-li ženy, po 2. setu) v délce 10 mi­ nut (čistý čas strávený v šatně). Te­ nisový svaz každé země však může toto pravidlo (31a) pro své soutěže upravit nebo vypustit — např. ve wimbledon, turnaji se lOminutová pře­ stávka nepovoluje; 3. mezi jednotlivý­ mi zápasy mají senioři a junioři p. n. o. v délce 20 m’nut a před finálovými zápasy 40 minut; mládež (dorost a žactvo) a veteráni mají před dvou■hrou nárok na OOminutový a před čtyř­ hrou na 20minutový odpočinek. profesionální tenis, prvními hráči, kte­ ří veřejně přijali peníze za zápasy a porušili tak amatérský statut olympij­ ské charty, byli 1926 V. Richards, K. Kinsley, M. K. Browne a S. Lenglenová. K profesionálům záhy přešli i dal­ ší přední svět, hráči W. T. Tilden, K. Koželuh, Níisslein, Najuch a další. Po druhé svět, válce, zvláště v 50. a 60. letech, pronikl profesionalismus do tenisu ve větší míře. 1946 založil ma­ nažer J. Harris profesionální skupinu tenistů, jejímiž prvními členy bylí B. Riggs a D. Budge, o rok později se k nim připojili J. Kramer, P. Segura a G. Pails, od 1949 i R. Gonzales. 1952 převzal vedení skupiny J. Kramer a začal ji doplňovat předními svět, hrá­ či, jako byli T. Trabert, L. Hoad, K. Rosewall, A. Gimeno, D. Ralston, B. Buchholz, R. Emerson a F. Stolle. Na­ bídkám neodolaly ani B. J. Kingová, A. Johnsová, R. Casalsová, F. Durrová

256

a další. Prvními profesionálními hrá­ či černé pleti byli A. Gibsonová a A. Ashe. 1962 se J. Kramer vzdal funkce manažera, dočasně odešel R. Gonza­ les, a p. t. prožíval určitou krizi. K obnovení zájmu o soutěže profesioná­ lů neobyčejně přispěl příchod R. Lavera, jednoho z nejlepších svět, hrá­ čů. Důležitým předělem se stal 1968, kdy vznikly -* otevřené turnaje, které sice přispěly ke zvýšení úrovně tenis, turnajů, ale na druhé straně vedly ke značné komerc’alizaci tenisu. Od 1972 má v p. t. významnou roli ATP. K nejznámější profesionální po­ válečné soutěži patřilo halové mis­ trovství profesionálů ve Wembley, kte­ ré se hrálo v období 1951—1967 (s vý­ jimkou 1954—1955). Této soutěže se pravidelně zúčastňovali např. Gonza­ les, Rosewall, Laver, Sedgman, Hoad, Trabert a Segura. Nejúspěšnější byl K. Rosewall, pětinásobný vítěz (1957 a 1960—1963). 1970 byla založena sou­ těž -* Grand prix, 1971 - WOT a 1974 - WTT. prohození, úder zahraný proti soupeři útočícímu u sítě, obvykle podél po­ stranní čáry nebo úhlopříčně nízko nad sítí tak, aby soupeř míč nezasáhl a aby dopadl do jeho hřiště. Tento úder se hraje obvykle s horní rotací míče (lift).

Proisy Patrick, nar. 10. 9. 1949, Fran­ cie, dorost, mistr Francie a člen ví­ tězného družstva v Galea Cupu; od 1971 patřil mezi nejlepší fr. tenisty, několikanásobný d. c. reprezentant. 1972 vyřadil ve čtvrtfinále na Roland Garros obhájce titulu J. Kodeše a v semifinále porazil M. Orantese, ve fi nále však prohrál s A. Gimenem. 1973 semifinalista mezinár. mistrovství Aus­ trálie, finalista turnajů v Aucklandu a v Káhiře, semifinalista v Bastadu a mezi nejlepšími 8 hráči v Indiana­ polis (porazil G. Vilase), 1975 finalis­ ta turnaje v Bournemouthu, 1976 ve Florencii. 1977 zvítězil na mezinár.

257 mistrovství Holandska v Hilversumu, na halovém mistrovství Francie byl v semifinále, v Mnichově a v Západním Berlíně mezi nejlepšími 8 hráči. 1974 na 74., 1975 na 43., 1976 na 104. a 1977 na 44. místě komputer. svět, žebříčku. V následujících letech už ne­ dosahoval předcházející úrovně. propozice turnaje, sportovně technic­ ký rozpis základních údajú a podmí­ nek účasti hráčů na turnaji. P. t. při­ pravuje a vydává pořadatel turnaje, v ČSSR podle zásad soutěžního řádu výbor tenisového svazu ÚV ČSTV, v zahraničí podle mezinár. platných pra­ videl, zvláště -* ATP.

protažení úderu, fáze úderu následu­ jící po vlastním úderu raketou do mí­ če. Paže s raketou pokračuje určitou dobu v pohybu za míčem. Pohyb paže s raketou při p. ú. je důležitou po­ můckou kontroly správného zásahu míče. Po skončení aktivního pohybu p. ú. následuje zakončení úderu, aby bylo dosaženo rovnováhy.

přebor ĚSR, mistrovská republiková soutěž jednotlivců v ČSR, vznikla v souvislosti s federativním uspořádá­ ním ČSSR a organizuje se od 1969. První tři ročníky uspořádali v Litví­ nově, od 1972 se pravidelně hraje v Plzni. Po prvních ročnících se stalo pravidlem, že na přeboru ČSR nestar­ tují přední čs. reprezentanti. To z to­ ho důvodu, aby jejich předpokládané závěrečné zápasy nepředcházely mis­ trovství ČSSR, které se hraje zpra­ vidla na podzim.

Přehled vítězů přeboru CSR Dvouhra mužů a žen 1970 J. Kodeš, V. Vopičková; 1971 J. Hřebec, L. Koželuhové; 1972 V. Zed­ ník, L. Koželuhové; 1973 V. Zedník, M. Navrátilová; 1974 P. Složil, M. Na­ vrátilová; 1975 P. Huťka, R. Maršíková; 1976 J. Granát, J. Sedláčková; 1977

přebor juniorů SSR

J. Hřebec, Y. Brzáková; 1978 P. Huťka, I. Budařová; 1979 S. Birner, H. Kopeč­ ková; 1980 P. Složil, R. Maršíková; 1981 J. Hřebec, K. Skronská; 1982 J. Navrátil, L. Plchová; 1983 J. Čihák, R. Maršíková. Čtyřhra mužů 1970 F. Pála, M. Holeček; 1971 J. Hře­ bec, P. Huťka; 1972 J. Hřebec, P. Huť­ ka; 1973 F. Pála, V. Zedník; 1974 P. Složil, T. Šmíd; 1975 V. Krásný, P. Ševčík; 1976 F. Pála, V. Zedník; 1977 J. Granát, T. Šmíd; 1978 J. Granát, P. Složil; 1979 S. Birner, J. Šimbera; 1980 D. Kulhá], J. Navrátil; 1981 V. Melka, L. Pimek; 1982 J. Bedáň, I. Jankovský; 1983 M. Fassati, L. Štych. Čtyřhra žen 1970 V. Vopičková, M. Neumannová; 1971 M. Holubová, M. Neumannová; 1972 M. Neumannová, V. Vopičková; 1973—1974 R. Tomanová, M. Navráti­ lová; 1975 R. Maršíková, M. Bendlová; 1976 L. Plchová, Y. Brzáková; 1977 M. Bendlová, H. Kopečková; 1978 I. Budařová, K. Skronská; 1979—1980 Y. Brzáková, A. Kulhánková; 1981 Y. Br­ záková, K. Skronská; 1982 P. Dutková, A. Holíková; 1983 R. Maršíková, H. Suková. Smíšená čtyřhra 1970 F. Pála, M. Holubová; 1971 J. Pí­ secký, M. Holubová; 1972 J. Kurz, M. Barochová; 1973 J. Bedáň, M. Navrá­ tilová; 1974 T. Šmíd, M. Navrátilová; 1975 P. Ševčík, R. Maršíková; 1976 Petr Huťka, H. Kopečková; 1977 V. Šavrda, J. Pikorová; 1978 V. Šavrda, L. Plchová; 1979 V. Melka, M. Skuherská; 1980 D. Kulháj, R. Maršíková; 1981 R. Vavřík, K. Skronská; 1982 I. Štětková, R._ Vogel; 1983 A. Kul­ hánková, Zd. Žofka. přebor juniorů SSR, mistrovská repu­ bliková soutěž jednotlivců v SSR pro hráče do 21 let. Soutěž vznikla 1977 a na její organizaci se střídavě po­ dílejí tenis, oddíly v Ružomberoku a v Popradu. 1983 zanikla.

předkolo

Přehled vítězů 1977 O. Karlík, Molitorová; Molitorová —Dvořáková; čtyřhra juniorů nedo­ hrána pro déšť; 1978 P. Karlík, Stankovlčová; P. Karlík—Bognár; Stankovičová—Kohútová; 1979 P. Karlík, Vávrová; Habán—Beňačka; Stankovičová—Kohútová; 1980 Mečíř, Vávrová; Stankovič—P. Vajda; Stankovičová— Vávrová; 1981 M. Vajda, Bukovinská; ŠuTan—P. Vajda; Vávrová—Langová; 1982 Stankovič, Vávrová; Stankovič —P. Vajda; Fajnorová, Vávrová. předkolo, vylučovací utkání před prv­ ním kolem soutěže.

přímý úder, úder bez rotace, při němž je hrací plocha rakety v okamžiku úderu do míče nastavena přibližně kolmo na směr míče. Dráha letu míče je plochá, téměř přímočará, odskok míče je rychlý a odrazový úhel ostrý. Rychlost míče je větší než při úde­ rech s rotací. psychologická příprava, jedna ze slo­ žek sport, tréninku, zaměřující se na urychlení a zkvalitnění adaptace spor­ tovce na přírodní a společenské pod­ mínky sport, činnosti, na vytváření optimálních psychických předpokladů, na nichž závisí realizace sport, výko­ nu. Principy p. p. vycházejí ze záko­ nitostí učení a obecných didaktických a pedagogických zásad, úkolů, metod a prostředků. Pro tenis jsou velmi vý­ znamné psychická odolnost, motivačně emocionální faktory, senzomotorické (smyslově pohybové) schopnosti, ná­ vyky, morálně volní vlastnosti. Pugajev Konstantin, nar. 27. 6. 1955, SSSR, tenista s výborným prvním po­ dáním, vítěz mezinár. turnaje v SSSR, 1976 debutoval v d. c. družstvu, 1978

258

mistr SSSR ve čtyřhře, 1980—1981 fi­ nalista mistrovství SSSR ve dvouhře, 1982 mistr Evropy ve čtyřhře a semi­ finalista ME ve dvouhře. 1981 na 1., 1982 na 2. a 1983 na 3. místě tenis, žebříčku SSSR. V komputer svět, žeb­ říčku 1984 na 317. místě. Absolvent moskevského tělovýchovného institu­ tu, povoláním trenér. pulastic, druh umělého povrchu tenis, dvorce, určený pro hru na otevřených nebo krytých dvorcích; neopren. ne­ propustný. Odskok míče poměrně rych­ lý. Výrobce — Nizozemí. Punčec Franjo, nar. 25. 11. 1913, Ju­ goslávie, d. c. reprezentant v období 1933—1946; 1938 semifinalista dvouhry na Roland Garros, 1938—1939 semifi­ nalista dvouhry ve Wimbledonu. 1940 mistr Indie ve dvouhře. 1936 šestý hráč svět, tenis, žebříčku (porazil mj. Austina, Bromwiche, Henkela). 1950 přestoupil k profesionálům. Jeho nej­ účinnějším úderem byl prudký a přes­ ně umísťovaný bekhend.

Purcell Mel, nar. 18. 7. 1959, USA, vý­ borně se pohybující tenista se silným forhendem; 1980 získal cenu - ATP udělovanou hráči, který se v průbě­ hu roku nejvíce zlepšil: finalista mis­ trovství USA na antuce v Indianapolis (porazil H. Pfistera, H. Solomona a W. Fibaka], semifinalista na turnaji v Tokiu a v komputer. svět, žebříčku postoupil o 217 míst. 1981 zvítězil na turnajích v Tampe, Atlantě a v Tel Avivu, finalista v Denveru a čtvrtftnalista na dalších 5 svět, turnajích. V komputer. svět, žebříčku 1978 na 555., 1979 na 245., 1980 na 28., 1981 na 26., 1982 na 27., 1983 na 28. místě. Pužejová Věra viz Suková Věra.

259

Queens club, název starého londýn­ ského tenis, klubu. Na jeho 15 trav­ natých dvorcích se od 20. let hrával týden před wimbledon, turnajem mezinár. turnaj, který byl tradiční pří­ pravou na Wimbledon, zvláště pro hráče nemající příležitost pravidelně hrát na travnatých dvorcích. V době wimbledon, turnaje sloužily dvorce Q. c. k tréninku jeho účastníkům. Queens Cup, evr. dorost, soutěž druž­ stev dívek do 18 let, zal. 1972 Španěl­ ským tenis, svazem pod názvem Prin­ cess Sophia Cup jako paralela ■* Va­ lerio Cupu. Od 1980 název. Q. C. Hrací systém: družstva jsou rozdělena do kvalifikačních skupin a vítězové se utkávají v závěrečném turnaji v ně­ kterém ze špan. měst. Hrají se 4 dvouhry různých hráček a 1 čtyřhra. Do 1984 zvítězila ČSSR čtyřikrát. Výsledky Queens Cupu (semifinálové a finálové výsledky) 1972 Rumunsko—Francie 3:2, NSR— Španělsko 3:2 a Rumunsko—NSR 3:2; 1973 Španělsko—Švédsko 3:2, Velká Británie—Rumunsko 3:2 a Velká Bri­ tánie—Španělsko 4:1; 1974 ČSSR— Španělsko 5:0, Francie—Velká Britá­ nie 3:2 a ČSSR—Francie 4:1; 1975 Velká Británie—Švédsko 3:2, ČSSR— Itálie 4:1 a Velká Británie—ČSSR 4:1;

Quist

1976 Švýcarsko—Itálie-3:2, Velká Bri­ tánie—Švédsko 3:2 a Velká Británie —Švýcarsko 3:1; 1977 Švédsko—Velká Británie 3:1, ČSSR—Rumunsko 3:0 a ČSSR—Švédsko 5:0; 1978 ČSSR—Itá­ lie 5:0, Švédsko—Švýcarsko 3:2 a ČSSR—Švédsko 5:0; 1979 ČSSR—Špa­ nělsko 5:0, Švýcarsko—SSSR 3:2 a ČSSR—Švýcarsko 3:1; 1980 SSSR— ČSSR 4:1, Švýcarsko—Španělsko 4:1 a Švýcarsko—SSSR 3:2; 1981 Švédsko —Velká Británie 4:1, ČSSR—SSSR 4:1 a Švédsko—ČSSR 3:2; 1982 ČSSR— Španělsko 4:1, Itálie—Švédsko 5:0 a Itálie—ČSSR 3:2; 1983 ČSSR—Velká Británie 3:2, Itálie—Švédsko 4:1 a Itá­ lie—ČSSR 4:1; 1984 ČSSR—Francie 4:1, Švédsko—Itálie 5:0 a Švédsko— ČSSR 3:2. Quist Adrian Karl, nar. 4. 8. 1913, Austrálie, d. c. reprezentant, jeden z nejlepších hráčů čtyřhry. Od 1936 do 1950 desetinásobný vítěz mezinár. mis­ trovství Austrálie ve čtyřhře (2X s Turnbullem a 8X s J. E. Bromwichem, ve Wimbledonu zvítězil ve čtyřhře 1935 (s J. H. Crawfordem) a 1950 (s J. E. Bromwichem), na Roland Garros 1935 (s J. E. Crawfordem) a ve Fo­ rest Hills 1939 (s J. E. Bromwichem). V DC sehrál v období 1933—1948 cel­ kem 55 zápasů, z toho 42 vítězných.

raketa

268

R raketa, náčiní tenisty, skládající se z rámu (člení se na držadlo, krček a hlavu] a výpletu. Držadlo má obvykle tvar osmihranu a je potaženo kůží. Hlava rámu má elipsovitý tvar, úde­ rovou plochu r. tvoří struny (zovčích střívek] nebo umělé struny (nylon, si­ lon). Povrch výpletu je jednotný a hustota strun ve středu r. nesmí být menší než na ostatní ploše. Plocha výpletu nesmí mít celkovou délku vět­ ší než 39,37 cm a celkovou šířku větší než 29,21 cm. Rám r. s držadlem ne­ smí mít celkovou délku větší než 81,28 centimetru a celkovou šířku větší než 31,75 cm. Raketa bývá obvykle 63—69 centimetrů dlouhá a její hmotnost se pohybuje od 350 do 450 gramů. Tra­ diční r. je dřevěná; pro zvýšení pruž­ nosti je její rám složen z několika druhů dřeva. Od 60. let se uplatňují rámy z kovu nebo plastických hmot. V poslední době, zvláště pro rekreační tenis, se používají r. se zvětšenou hla­ vou, tj. s větší plochou vypletenou strunami. 1976 a 1977 se mezi turna­ jovými hráči rozšířily dvojité výplety, umožňující dávat míčům extrémní ro­ tace. Rozhodnutím řídícího výboru Me­ zinárodní tenisové federace z 1. 10. 1977 bylo používání dvojitých výpletů na turnajích zakázáno. Rakousko — Osterreichischer Tennisverband, zal. 1907. Sdružuje 68 365 hrá­ čů (muži a ženy), 27176 juniorů, klu­ bů 852. Dvorce — 3110.

Ralston Dennis, nar. 27. 7. 1942, USA, vítěz wimbledon, čtyřhry 1960 (s R. Osunou), finalista 1971 (s A. Ashem], ve dvouhře 1965 v semifinále a 1966 ve finále (prohrál s M. Santanou), fi­ nalista ve smíšené čtyřhře 1962 (s A. S. Haydonovou] a 1966 (s B. J. Rin­

govou). Ve Forest Hills 1960 semifi­ nalista dvouhry, 1963—1965 vždy me­ zi nejlepšími 8 hráči, vítěz čtyřhry 1961, 1963—1964 (vždy s Ch. McKinleym), 1969 ve finále (s Ch. Pasarellem), 1969 ve finále smíšené čtyřhry (s F. Durrovou). Na Roland Garros zvítězil 1966 ve čtyřhře (s Graebnerem). Na mezinár. mistrovství Itálie 1966 mezi nejlepšími 8 hráči. 1976 vy­ hrál čtyřhru (s R. Laverem) na ha­ lovém mistrovství USA (mj. zvítězili nad dvojicemi Hewitt—McMillan, Gott­ fried—Ramirez a Smith—Lutz). V DC reprezentoval USA v období 1964—1966 a sehrál 34 zápasů, z toho 25 vítěz­ ných. 1966 přestoupil k profesioná­ lům. Pětkrát byl tenis, odborníky za­ řazen do první desítky svět, žebříčku — 1963 na 7., 1964 na 9., 1965 na 9., 1966 na 5. a 1968 na 8. místo. Byl ty­ pickým představitelem totálního útoč­ ného tenisu, založeném na velmi dob­ rém podání, 1971—1975 kapitán amer. d. c. družstva. Ramirez Raul, nar. 20. 6. 1953, Mexi­ ko, jeden z nej všestrannějších tenistů 70. let, který dosahoval špičkové svět, výkonnosti ve dvouhře i čtyřhře na turnajích jednotlivců i v soutěžích družstev, na odkrytých dvorcích i v halách, na pomalých i rychlých dvor­ cích. 1971 dorost, mistr USA a fina­ lista amatérského mistrovství USA na travnatých dvorcích. 1973 se s M. Orantesem rozdělili o titul (finále ne­ bylo pro déšť dohráno). 1974 zvítězil na turnajích v Daytonu a v Columbusu, čtvrtfinalista na Roland Garros, semifinalista turnaje mistrů Grand prix (porazil M. Orantese a H. Solomona). Na začátku sezóny utvořil dvo­ jici s B. Gottfriedem a dosáhli první velké úspěchy ve čtyřhře: zvítězili na

Redondová

261 mezinár. mistrovství Itálie a probojo­ vali se do finále na mezinár. mistrov­ ství NSR a v Los Angeles. 1975 vy­ hrál dvouhru na mezinár. mistrovství Itálie (porazil B. Borga, I. Nastaseho a M. Orantese); ve čtyřhře (s B. Gottfriedem] zvítězili na mezinár. mistrov­ ství Itálie, na Roland Garros, na mis­ trovství USA profesionálů v Bostonu, v Sydney, Perthu a Tokiu a zvítězili i v WCT finále. R. Ramirez byl 1 strůj­ cem vítězství Mexika v DC — ve fi­ nále s USA porazil ve dvouhře S. Smitha a R. Tannera a ve čtyřhře (s Zarazuaem] dvojici Lutz—Stockton. V témže roce se opět zasloužil o vítěz­ ství Mexika nad USA — v rámci DC 1976 porazil B. Gottfrieda, potom ve čtyřhře (s M. Latou) dvojici Stockton—Van Dillen a za stavu 2:2 i J. Connorse. 1976 se stal vítězem Grand prix, semifinalista dvouhry ve Wim­ bledonu (porazil V. Gerulaitise), na Roland Garroa, na mistrovství USA pro­ fesionálů a v Bostonu (porazil J. Con­ norse), zvítězil v Gstaadu a v De­ war Cupu; ve čtyřhře zvtítězil ve Wim­ bledonu, na mezinár. mistrovství Itá­ lie, finalista na Roland Garros (vždy s B. Gottfriedem) a vítěz této disci­ plíny v Grand prix. 1977 semifinalista na Roland Garros a vítěz 2 turnajů Grand prix, vítěz čtyřhry na Roland Garros a na mezinár. mistrovství Itá­ lie, finalista ve Forest Hills (vždy s B. Gottfriedem). 1978 zvítězil v Mexi­ ku a v Monie Carlu a na dalších 6 turnajích byl ve finále. V následu­ jících letech jeho výkonnost ve dvou­ hře poklesla, zato ve čtyřhře patřil k nejlepším na světě. 1980 finalista čtyřhry na Roland Garros a 1981 vy­ hrál 5 turnajů (2 s P. Složilem). Do konce 1983 vyhrál ve dvouhře 17 me­ zinár. otevřených turnajů a na dal­ ších 20 byl ve finále, ve čtyřhře vy­ hrál 62 turnajů a 33krát byl ve finále. Představitel celodvorcového taktické­ ho systému s vyrovnanými základní­ mi údery a vynikající volejovou hrou. V komputer. svět, žebříčku dvouhry

1976 na 5., 1977—78 na 8., 1979 na 41., 1980—81 na 36., 1982 na 25., 1983 na 76. místě, ve čtyřhře 1976 na 1., 1977—78 na 7., 1979 na 10., 1980 na 9., 1981 na 6., 1982 na 6., 1983 na 106. místě.

Raul Ramirez Rárková Mária viz Ančincová Mária.

ready (redy), oznámení, že hráč je připraven ke hře, nebo rozhodčí k roz­ hodování. realizační tým, skupina osob, zabez­ pečující odborné vedení některého z reprezentačních družstev. Realizační tým tvoří obvykle hlavní trenér jako vedoucí r.t., dále kapitán, lékař, ma­ sér a podle možností i psycholog. Po­ rad r.t. se zúčastňují i osobní trenéři jednotlivých hráčů. Redondová Marita, nar. 19. 2. 1956, USA, amatérská mistryně USA dospě­ lých 1971, 1972 zvítězila na mistrov­ ství jihozápadního Pacifiku v Los An­ geles, 1973 porazila E. Goolagongovou. 1976 na okruhu Virginia Slims porazila mj. V. Wadeovou, R. Toma­ novou, W. Overtonovou a probojova­ la se do závěrečných zápasů šampio­ nátu, v nichž porazila M. Jaušovecovou a F. Durrovou a obsadila 6. mís­

Reidová to; vyhrála turnaj Midland Futures (ve finále porazila D. L. Fromholtzovou) a od -» WTA obdržela cenu, udě­ lovanou hráčce, která se v průběhu roku nejvíce zlepšila. Další sezónu vy­ nechala, neboť se stala matkou. 1978 se probojovala do finále šampionátu Avon Futures, semifinalistka v Tokiu a mezi nejlepšími 16 ve Flushing Mea­ dow. V komputer. svět, žebříčku 1978 na 16., 1979 na 37., 1980 na 97. a 1981 na 132. místě. Reidová Kerry, roz. Melvilleová, nar. 7. 8. 1947, Austrálie, dorost, mistryně Austrálie 1965, 1966 mezinár. mistry­ ně ČSSR ve dvouhře i ve čtyřhře (s K. Krantzkeovou) a od té doby klasi­ fikována vždy v první desítce svět, žebříčku (nejlépe 1971—74 na 5. mís­ tě). Vítězka mezinár. mistrovství Austrálie 1977, finalistka 1970, semi­ finalistka 1966—67, 1969, 1973—74; semifinalistka na Roland Garros 1967; semifinalistka ve Wimbledonu 1974 a čtvrtfinalistka 1971, 1973, 1976—77; semifinalistka ve Forest Hills 1966 a 1971, finalistka 1972; 1969 finalistka na mezinár. mistrovství Itálie a vítěz­ ka mezinár. mistrovství Holandska v Hilversumu, 1970 semifinalistka na mezinár. mistrovství NSR a finalistka v Hilversumu. 1972 ve finále a 1973 v semifinále šampionátu Virginia Slims, 1978 semifinalistka na halovém mistrovství USA a vítězka mezinár. mistrovství Jižní Austrálie. Výrazných úspěchů dosáhla i ve čtyřhře se svou dlouholetou partnerkou K. Krantzkeo­ vou: na mezinár. mistrovství Austrá­ lie zvítězily 1968, 1970 byly ve finále stejně jako 1973—74 (s K. Harrisovou); ve Wimbledonu zvítězila 1978 (s W. Turnbullovou], 1966 a 1970 byla v semifinále (s K. Krantzkeovou). Na mezinár. mistrovství USA 1978 byla ve finále (s W;-Turnbullovou), na Ro­ land Garros 1967 v semifinále, na me­ zinár. mistrovství NSR 1970 zvítězila (s K. Krantzkeovou). Do 1979 repre­ zentovala Austrálii ve Federation Gu-

262

pu, v němž odehrála 30 vítězných zá­ pasů a jen 7krát prohrála. 1980 opus­ tila svět, tenis, dvorce — stala se matkou. Představitelka celodvorcového tenisu s vyrovnanými údery. V kom­ puter. svět, žebříčku 1975 na 10., 1976 na 8., 1977 na 10., 1978—79 na 9. mís­ tě.

Kerry Reidová

rekreační tenis, vhodný sport pro zá­ jemce každého věku, kteří nechtějí nebo nemohou hrát tenis závodně. Hrají jen pro vlastní potěšení a zdra­ ví, ale podle regulérních pravidel te­ nisu. Rekreační tenis nevyžaduje re­ gistraci. Tenisové oddíly mají pro re­ kreanty k dispozici dvorce a někdy organizují turnaje neregistrovaných hráčů. Předností r. t. je, že ke hře stačí dva (při čtyřhře 4) hráči a je možné jej na poměrně dobré výkon­ nostní úrovni hrát až do pozdního věku. Lékaři doporučují hrát r. t. ales­ poň dvakrát týdně po jedné hodině — pomáhá udržovat tělesnou kondici.

Renshaw William Charles, 3. 1. 1861 —12. 8. 1904, Velká Británie, první z velkých hráčů tenis, historie, sedminásobný vítěz Wimbledonu (1881—86 a 1889), čímž vytvořil rekord, který nebyl dosud překonán ani vyrovnán. V té době podle pravidel wimbledon.

Riessen

263

turnaje hrál jako obhájce titulu s vy­ zývatelem pouze v jednom zápase. Se svým bratrem — dvojčetem Ernestem — vyhráli 7krát wimbledon, čtyřhru a přičinili se o přeměnu tenisu, který byl spíše společenskou zábavou, v zá­ vodní sport. Zavedli do hry pohyb po celém dvorci, voleje a smeče.

Bratři W. Ch. (vlevo) a E. Renshawovt return viz ritem.

Reynoldsová Candy, nar. 24. 3. 1955, USA, vynikající hráčka čtyřhry; 1980 druhá nejúspěšnější deblistka na svě­ tě: zvítězila na halovém mistrovství USA, finalistka na mezinár. mistrovství Austrálie (s A. Kiyomuraovou), vyhrá­ la Volvo Cup v New Jersey (s M. Na­ vrátilovou), semifinalistka ve Wimble­ donu a na dalších 7 turnajích (s P. Smithovou). 1981 finalistka dvouhry na turnaji Avon Futures v Montrealu, semifinalistka na halovém mistrovství USA v Minneapolis, mezi nejlepšími 16 hráčkami na Roland Garros. Ve čtyřhře zvítězila na mezinár. mistrov­ ství Itálie v Perugii, finalistka na Ro­ land Garros, v Luganu a v Torontu (vždy s P. Smithovou). V komputer.

svět, žebříčku dvouhry 1979 na 159., 1980 na 37., 1981 na 25., 1982 na 43., 1983 na 77. místě.

RH Praha, tenis, oddíl zal. 1950, v sou­ těži od 1953. V té dotiě v družstvu hráli i bývalí aktivní sportovci z ji­ ných sport, odvětví — např. krasobruslařka D. Lerchová-Řeháková nebo atletka D. Zátopková, trenérkou byla V. Holečková. 1954 vznikl Ústřední dům RH a své zastoupení ve sport, rotě měl i tenis — v družstvu hráli hokejisté F. Mašláň, J. Bulíš a další; vedoucím byl K. Volek, prvním před­ sedou Anděl. 1955 postoupilo družstvo RH do I. celostátní ligy. 1957 byl te­ nis v RH zrušen, ale 1958 byl opět za­ řazen mezi sport, odvětví v RH. Ze známějších hráčů zde hráli např. Konrád, Dovolil, Cernohlávek, V. Šev­ čík, později Maxa, Vrba, Urbanec, Vol­ ný, Hermancová, Maxová, Cajthamlová, Turek, Rýchetská, Šonská. 1963 se družstvo RH opět probojovalo do I. ligy a v jeho kádru hráli mj. J. Kodeš, V. Zedník, P. Huťka, J. Hřebec, R. Maršíková. 1975 byl tenis v RH za­ řazen do SVS federálního minister­ stva vnitra v Praze. Družstvo mužů, které hraje v I. lize od 1963, získalo mistrovský titul 1977. V RH působili trenéři V. Holečková, M. Konrád, J. Javorský, K. Pachovský, A. Tůma — pod jejich vedením získali hráči_ Ho­ leček, Zedník, Hřebec, Navrátil, Šmíd, Šimáňová, Sedláčková, Maršíková. Budařová, Pazderová a další řadu mist­ rovských titulů. V minulosti měl od­ díl k dispozici 3 dvorce „Ve Stru­ hách“ (později Slovan Rudé právo), v současné době má tenis, areál ve Stromovce s 11 dvorci a tenis, halou s povrchem -* mateflex. Riessen Martin, nar. 4. 12. 1941, USA, přední amer. tenista a d.c. reprezen­ tant, koncem 60. a v 70. letech jeden z nejlepších hráčů čtyřhry na světě. Ctvrtfinalista dvouhry ve Forest Hills 1963 a 1971, ve Wimbledonu 1965 a

Riggs

264

1939, kde startoval pouze jednou a zvítězil ve Forest Hills a byl ve finá­ le na Roland Garros, 1940 finalista a 1941 podruhé zvítězil ve Forest Hills. Brzy nato přestoupil k profesio­ nálům. Představitel celodvorcového tenisu s velkou variabilitou úderů a zdravým sebevědomím, které mu ne­ jednou pomohlo k vítězství. 1973 vy­ zval ve svých 55 letech k prestižnímu utkání M. Courtovou, R. Casalsovou a B. J. Kingovou a prohrál pouze s B. J. Kingovou.

Martin Riessen na mezinár. mistrovství Austrálie 1971; v Johannesburgu 1968 ve finále a 1972 semifinalista WCT finále. Ve čtyřhře semifinalista na Roland Gar­ ros 1969 (s T. Okkerem) a 1971 zví­ tězil (s A. Ashem). Ve Wimbledonu 1965—66 semifinalista (s Graebnerem) a 1969 ve finále (s T. Okkerem). Ve Forest Hills zvítězil 1976, na meziná­ rodním mistrovství Itálie 1968 a 1969 (v nedohraném finále), v Johannesbur­ gu zvítězil 1968 a 1974 byl ve finále (vždy s T. Okkerem). Ve smíšené čtyř­ hře získal tituly na Roland Garros 1969, ve Forest Hills 1969—70 a 1972, na mezinár. mistrovství Itálie 1968 (vždy s M. Courtovou), na mezinár. mistrovství NSR 1969 (s Tegartovou), v Johannesburgu (s Waldkenovou), fi­ nalista ve Wimbledonu 1971 (s M. Courtovou). 1979 vyhrál čtyřhru na turnajích v Baltimore, Las Vegas, Wa­ shingtonu, Louisville, Los Angeles a v San Francisku. Do konce 1980 vy­ hrál ve čtyřhře 59 mezinár. otevře­ ných turnajů a na dalších 40 byl ve finále. V komputer. svět, žebříčku dvouhry 1971 na 9., ve čtyřhře 1979 na 3. místě.

Riggs Robert L.,_ „Bobby“, nar. 25. 2. 1918, USA, člen vítězného družstva USA v DC 1938, vítěz Wimbledonu zvítězil ve všech třech disciplínách bez ztráty jediného setu. V témže roce

Robert L. Riggs right, angl. (rajt), správný míč; ob­ vykle míč, který padl na čáru nebo se alespoň dotkl čáry ohraničující hrací plochu, respektive při podání pole podání.

Richey Cliff, nar. 31. 12. 1946, výbuš­ ný útočný hráč, mnohonásobný d.c. reprezentant USA, 1970 a 1972 v prv­ ní desítce hráčů svět, žebříčku. 1964 dorost, mistr USA, 1965 mezi nejlep­ šími 8 hráči na mezinár. mistrovství Austrálie a Itálie. 1968 zvítězil na ha­ lovém mistrovství USA a ve Wimble­ donu prohrál kuriózním způsobem s D. Ralstonem; dramatický čtyřhodino­ vý zápas za stavu 11:12 v 5. setu ukončil -* chybou nohou, kterou mu ohlásil rozhodčí po 1. i 2. podání. 1969 zvítězil na turnaji v Torontu.

Rodriguez

265 1970 byl vrcholným rokem jeho ka­ riéry: stal se vítězem 1. ročníku no­ vě založené celoroční soutěže -* Grand prix, zvítězil na turnajích v Indiana­ polis a ve Washingtonu, byl v semi­ finále na Roland Garros a ve Forest Hills, ve finále halového mistrovství USA, ve vyzývacím finále DC se při­ činil o vítězství USA nad NSR 5:0 (po­ razil Kuhnkeho a W. Bungerta), tenis, odborníci ho zařadili na 7. místo svět, žebříčku. 1971 skončil v sérii turnajů Grand prix na 5. místě, v tur­ naji masters Grand prix byl třetí, ve Wimbledonu mezi nejlepšími 8 hráči. 1972 semifinalista ve Forest Hills (po­ razil mj. R. Lavera), zvítězil v Johannesburgu (porazil A. Gimena a M. Orantese) a v londýnské -» Royal Al-

ších amer. hráček 60. let, šestinásobná mistryně USA na antukových dvor­ cích 1963—68. Ve svět, tenis, žebříčku 1963—69, 1972 a 1974 v první desítce (nejlepší umístění 1968 — 3. místo). Vítězka dvouhry na mezinár. mistrov­ ství Austrálie 1967, ve' finále 1966. Na Roland Garros zvítězila 1968, ve finá­ le 1960, v semifinále 1965, 1969 a. 1971. Ve Wimbledonu 1968 semifinalistka, 1964—66 a 1971—72 mezi nejlepšímí 8 hráčkami. Ve Forest Hills1966 a 1969 ve finále, 1964—65 a 1970' v semifinále, 1960, 1963 a 1974 mezí nejlepšími 8 hráčkami. 1965 zvítězila na mezinár. mistrovství Itálie v Římě. Ve čtyřhře zvítězila na mezinár. mist­ rovství Austrálie 1966 (s Graebnerovou), na Roland Garros 1969 byla vefinále (s M. Courtovou), ve Wimble­ donu 1966 zvítězila a 1967 se probo­ jovala do finále (sM. E. Buenoovou]. 1977 na 27. místě komputer. svět, žeb­ říčku. Představitelka celodvorcového tenisu s převládající obrannou hrou, což jí přinášelo úspěchy především na pomalejších dvorcích. Sestra -• C. Richeyho.

ritem (z angl. return], úder, kterým tenista vrací na druhou stranu dvor­ ce míč po soupeřově podání. Rodriguez Patricio, nar. 20. 12. 1938, Chile, dlouholetý d. c. reprezentant

Clijf Richey

bert Hall, ve svět, tenis, žebříčku ob­ sadil 7. místo. 1975 mezi nejlepšími 16 hráči ve Wimbledonu a semifina­ lista na turnaji ve Washingtonu (mj. porazil I. Nastaseho), 1976 zvítězil na Bermudách, byl ve finále na turnaji v Boca West a v Palm Springs (pora­ zil H. Solomona). 1974 na 25., 1975 na 32., 1976 na 28. a 1977 na 77. mís­ tě komputer. svět, žebříčku. Bratr N. Richeyové.

Richeyová Nancy, provd. Gunterová, nar. 23. 8. 1942, USA, jedna z nejlep­

Patricio Rodriguez

Roche

266

své země; 1967 byl strůjcem vítězství Chile nad CSSR v d. c. utkání v Pra­ ze (porazil J. Kodeše i M. Holečka). Ně­ kolikanásobný účastník mezinár. tur­ naje v Bratislavě, kde 1965 zvítězil.

Roche Tony, nar. 17. 5. 1945, Austrá­ lie, levák, nejmladší z generace „vel­ kých“ Australanů, odchovaných d. c. trenérem a kapitánem -» H. Hopmanem. 1966—70 v první pětici nejlep­ ších tenistů na světě, ale zranění lok­ te a několikanásobné operace jej na 3 roky vyřadily z turnajů. Znovu se však vrátil na tenis, dvorce a probo­ joval se mezi elitu. Vynikající hráč dvouhry i čtyřhry. 1965 vítěz čtyřhry ve Wimbledonu a 1966 mezinár. mistr CSSR ve dvouhře. Na mezinár. mist­ rovství Austrálie 1965—66, 1969 a 1975 v semifinále, na Roland Garros 1966 zvítězil a 1965 a 1967 byl ve finále, 1968 finalista ve Wimbledonu, 1969 zvítězil na mezinár. mistrovství NSR a byl ve finále ve Forest Hills a na mezinár. mistrovství Itálie. Ve čtyř­ hře utvořil dvojici se svým krajanem J. Newcombem: zvítězili na mezinár. mistrovství Austrálie 1965, 1967, 1971 a 1976, 1977 (s A. Ashem), na Roland Carros 1967 a 1969, ve Wimbledonu 1965, 1968—70, 1974, ve Forest Hills 1967, na mezinár. mistrovství Itálie v nedohraném finále se podělili o titul

Tony Roche

se soupeři a 1971 zvítězili. 1975 byl členem austr. d. c. družstva v utká­ ní s CSSR v Praze, 1977 se v rozho­ dující míře podílel na vítězství austr. d. c. družstva v DC. Představitel útoč­ ného tenisu s vynikajícím bekhendovým volejem. Celkem vyhrál ve dvou­ hře 13 mezinár. otevřených turnajů, ve čtyřhře vyhrál 27 turnajů a na dalších 18 byl ve finále. Ve svět, žeb­ říčku nejlépe hodnocen 1969 na 2. místě. Roland Garros viz mezinárodní mis­ trovství Francie. Romanovová Lucia, nar. 28. 4. 1959, Rumunsko, dorost, mistryně Rumun­ ska 1975, finalistka junior, soutěže ve Forest Hills 1976, semifinalistka ju­ nior. soutěže na Roland Garros 1977. 1978 finalistka mistrovství Rumun­ ska (porazila V. Ruziciovou), 1979 se­ mifinalistka mistrovství Evropy (po­ razila N. Čmyrevovou). 1980 zvítězila na turnaji Avon Futures v Bakersfieldu a probojovala se mezi nejlep­ ších 16 ve Flushing Meadow (porazila V. Wadeovou). Od 1978 každoročně reprezentovala Rumunsko ve Federa­ tion Cupu. V komputer. svět, žebříčku 1979 na 49., 1980 na 38., 1981—82 na 45., 1983 na 129. místě.

Rosewall Ken, nar. 2. 11. 1934, legen­ dární postava poválečného tenisu; ne­ uvěřitelně dlouhou dobu si udržoval svět, výkonnost, nemající v historii turnajového tenisu obdoby. Od 1952 do 1975 byl klasifikován vždy v první desítce svět, tenis, žebříčku a ještě 1976 a 1977 byl na 13. a 12. místě v komputer svět, žebříčku. Kuriozitou a snad sportovní tragédií v kariéře tohoto jedinečného tenisty bylo, že získal všechny významné svět, tituly kromě nejcennějšího — wimbledon., přestože byl 4X ve finále. 1953 zvítě­ zil na svých prvních svět, turnajích ve dvouhře a ve čtyřhře (se svým ne­ rozlučným partnerem -* L. A. Hoa-

267

dem) a ve svět, žebříčku obsadil 2. místo. 1954 se poprvé probojoval do finále v Wimbledonu, ale v nejdelším finálovém zápase celé lOOleté historie tohoto turnaje (58 her) pro­ hrál s J. Drobným. Ve svět, žebříčku klesl na 3. místo, 1955—56 byl opět druhý. 1956 prohrál ve finále Wimble­ donu s L. A. Hoadem, v závěru roku, kdy Hoadovi po vítězstvích na mezinár. mistrovství Austrálie, na Roland Garros a ve Wimbledonu chybělo k získání -* Grand Slamu už jen vítěz­ ství ve Forest Hills, mu K. Rosewall oplatil wimbledon, porážku. Brzy na­ to přestoupil k profesionálům a v průběhu 11 let 5X zvítězil a 4X byl ve finále (s R. Laverem) profesionál­ ního šampionátu. 1968 vyhrál první otevřený turnaj v Boumemouthu a první „otevřený“ Roland Garros (na obou porazil ve finále R. Lavera). Ve svět, žebříčku, do nějž byli poprvé zařazeni amatéři i profesionálové, byl 3. a do 1975 neklesl pod 6. místo. 1970 byl potřetí ve finále ve Wimble­ donu — což se tehdy považovalo za jeho poslední příležitost — ale pro­ hrál s o deset let mladším J. Newcombem. O čtyři roky později (1974) porazil J. Newcomba jako 1. nasaze­ ného hráče ve čtvrtfinále Wimbledo­ nu a v semifinále zvítězil nad S. Smithem. Jako 401etý byl opět ve fi­ nále, v němž však prohrál s J. Connorsem. O dva měsíce později svůj neuvěřitelný výkon zopakoval a pro­ bojoval se semifinálovým vítězstvím nad J. Newcombem do finále ve Fo­ rest Hills a ve svět, žebříčku obsadil 2. místo. Největší úspěchy: vítěz na mezinár. mistrovství Austrálie 1953, 1955, 1971—72, finalista 1956, semifi­ nalista 1954 a 1976; vítěz na Roland Garros 1953 a 1968 (1952 zvítězil v dorost, soutěži), finalista 1956; fina­ lista Wimbledonu 1954, 1956, 1970 a 1974, semifinalista 1955 a 1971; vítěz ve Forest Hills 1956 a 1970, finalista 1955 a 1974, semifinalista 1953—54, 1968 a 1973; na profesionálním šam­

Royal Albert Hall

pionátu ve Wembley zvítězil 1957, 1960—63, finalista 1964, 1966—68. Ve čtyřhře zvítězil na mezinár. mistrov­ ství Austrálie 1953 a 1956 (s L. A. Hoadem) a 1972 (s Davidsonem), na Roland Garros 1953, ve Wimbledonu 1953 a 1956, ve Forest Hills 1956 (vždy s L. A. Hoadem) a 1969 (s F. S. Stollem). 1971 a 1972 se stal vítězem WCT finále. Po technické stránce vy­ nikal R. skvělým bekhendovým úde­ rem, označovaným mnohými tenis, od­ borníky za nejlepší na světě. Také je­ ho pohyblivost a práce nohou byly dávány za vzor dokonalosti tenis, umění. Měl sice oproti ostatním prvo­ třídním tenistům handicap ve slabším podání, ale všechny soupeře (snad s výjimkou R. Lavera) převyšoval úspěš­ ností v riternech, přesností prohozů a volejů. Byl typickým představitelem celodvorcového tenisu, který dokázal přizpůsobovat od absolutní útočnostt na rychlých dvorcích až k perfektní obraně a rozvážně připravovanému útoku na pomalých dvorcích.

Ken Rosewall

Rothová Renata viz Tomanová Renata. Royal Albert Hall, světoznámá kon­ certní hala v Londýně; od 1970 slou­ žila jako krytý tenis, dvorec pro vý­ znamné soutěže.

rozhodčí

268

rozhodčí, jeden z aktérů tenis, zápa­ su. Základní "technickou funkcí r. je ří­ zení soutěže nebo konkrétního zápasu v souladu se všemi platnými norma­ mi pravidel tenisu, soutěžního řádu a rozpisu soutěže, jimiž jsou jednoznač­ ně určeny podmínky hry a její regu­ lérní průběh. Náročnost rozhodování v tenisu vyžaduje více rozhodčích s různými úkoly: 1. hlavní rozhodčí — řídí zápas, hlásí jeho průběh a může měnit rozhodnutí svých pomocníků. Jednotlivé body hry a sety zazname­ nává do zápisu o utkání; 2. čárový r. — je pomocníkem hlavního rozhodčí­ ho a k jeho povinnostem patří ohla­ šování výrokem „za“ (aut) míče, kte­ ré dopadly mimo hrací plochu na čá­ ře, na níž rozhoduje (v případě, že hlavní rozhodčí hlášení neslyší, upo­ zorní gestem — zdvižením ruky). Me­ zi č. r. patří i sítový, který hlásí chyby související s dotykem sítě, a r. pro chyby nohou při podání. K úpl­ nému obsazení dvorce při dvouhře je potřeba 12 a při čtyřhře 16 čárových rozhodčí; 3. vrchní r. turnaje — zodpovídá za dodržování pravidel te­ nisu a soutěžního řádu příslušné sou­ těže. Rozhoduje s konečnou platností ve všech sporných otázkách spoje­ ných s výkladem pravidel tenisu, roz­ hoduje o způsobilosti dvorců a míčů pro hru, o přerušení zápasu z povětr­ nostních důvodů a o ukončení zápasu pro tmu. V soutěži družstev může navíc měnit i rozhodnutí ostatních r., jestliže je přesvědčen o jejich chyb­ ném výroku. rozměry dvorce viz dvorec. Rubinovová Olga.

Olga

viz

Morozovová

Ruffels Ray, nar. 23. 3. 1946, Austrá­ lie, levák, v junior, věku pokládán za jednu z největších nadějí austr. tenisu. Od roku 1968 v d. c. družstvu. Ctvrtfinalista ve Wimbledonu 1967, se­ mifinalista na mezinár. mistrovství

Austrálie 1968—69 a 1976. 1976 zvítě­ zil v Perthu (porazil D. Stocktona a P. Denta), semifinalista v Aucklandu, Indianapolis a na turnaji WCT pora­ zil T. Okkera; ve čtyřhře zvítězil na mistrovství USA profesionálů (s A. Stonem). 1977 zvítězil ve čtyřhře ve Virginia Beach, v Perthu a v Mel­ bourne (vždy s A. Stonem). V komputer. svět, žebříčku dvouhry 1976 na 27., ve čtyřhře 1977 na 17. místě.

Rumunsko — Federatia Romana de Te­ nis, zal. 1929, člen ITF od 1929, ETA od 1976; sdružuje asi 9000 registro­ vaných hráčů (z toho 3000 mužů, 1000 žen a 5000 hráčů v mládežnických kategoriích), 211 klubů, 3820 dvorců. Historie: první tenisové kluby Raqueta v Bukurešti a Galatz Tennis Club v Galatzi byly založeny 1898. 1909 vznikla soutěž družstev Camarasescu Cup, která se 1911 změnila v mistrov­ ství družstev Rumunska. První nár. mistrovství jednotlivců se hrálo 1911 (vítězi se stali M. Stem a J. Alexandrescuová). 1912 byl založen Rumun­ ský výbor tenisu, od 1929 Rumunská tenisová federace. K nejúspěšnějším hráčům patřili M. Stern a N. Misu (ví­ těz na turnajích v Monte Carlu, Can­ nes a Nice 1919), v dalších letech A. Botezu, G. Pouliff, K. Tanasescu, C. Caralulis a M. Ruracová, kteří starto­ vali ve Wimbledonu. Od 1922 se ru­ munské reprezentační družstvo pra­ videlně zúčastňuje Davis Cupu. Sociál­ ně politické změny po druhé svět, válce pozitivně ovlivnily i rozvoj te­ nisu v Rumunsku. Byly vybudovány nové dvorce, výcviku mládeže se bez­ platně věnovali kvalifikovaní trenéři. K nejúspěšnějším "tenistům 60. a 70. let patřili G. a M. Vizirovi, I. Tiriac, I. Nastase, T. Ovicl, T. Marcu, E. Stanescu, Segarceanu, V. Ruziciová, M. Simionescuová. Největší úspěchy pro rumunský tenis získali v individuál­ ních soutěžích i v Davis Cupu I. Tiri­ ac a I. Nastase. Rumunská tenisová federace se podílí na organizaci Bal­

Ryaneová

269

kánských her v tenisu, jichž se zú­ častňují reprezentační družstva_ Bul­ harska, Jugoslávie, Rumunska,, Řecka a Turecka.

Russelová Joanne, nar. 30. 10. 1954, USA, univerzitní mistryně USA 1975, 1977 zvítězila ve čtyřhře ve Wimble­ donu a byla ve finále závěrečného šampionátu Avon Tennis (vždy s E. Cawleyovou), ve dvouhře dosáhla vel­ mi dobrých výsledků na okruhu tur­ najů Virginia Slims. 1978 semifinallstka na turnajích ve Washingtonu a v Hilton Head Islandu (mj. porazila M. Navrátilovou), na dvou turnajích finalistka čtyřhry, ale potom ji zraně­ ní vyřadilo na téměř celou následu­ jící sezónu ze soutěží. 1980 mezi nej­ lepšími 16 hráčkami ve Wimbledonu (mj. porazila V. Ruziciovou) a ve Flushing Meadow (porazila R. Maršíkovou), semifinalistka na turnaji v Montrealu. 1981 semifinalistka v Cin­ cinnati (porazila B. Bungeovou, A. Smithovou a P. Shriverovou), ve čtyř­ hře byla úspěšná s V. Ruziciovou (např. vyhrály mistrovství USA na an­ tuce). V komputer. svět, žebříčku 1975 na 35., 1976 na 18., 1977 na 15., 1978 na 21., 1979 na 100., 1980 a 1981 na 21., 1982 na 26., 1983 na 43. místě. Ruziciová Virginia, nar. 31. 1. 1955, Rumunsko, nejlepší rumunská a před­ ní svět, tenistka. 1976 semifinalistka na Roland Garros a na mezinár. mist­ rovství NSR, mezi nejlepšími 8 hráč­ kami ve Forest Hills; ve čtyřhře finalistka na mezinár. mistrovství Itálie (s M. Simionescuovou) a semifinalist­ ka ve Forest Hills (s M. Jaušovecovou). 1978 zvítězila na Roland Garros ve dvouhře i čtyřhře (s M. Jaušovecovou), finalistka na mezinár. mistrov­ ství Itálie a NSR a v Torontu, 4. na šampionátu Colgate series, finalistka čtyřhry ve Wimbledonu (s M. Jaušóvecovou). 1979 semifinalistka na me­ zinár. mistrovství NSR a čtvrtfinalistka na Roland Garros. 1980 zvítězila

na turnajích v Kitzbůhlu, Bastadu, Gstaadu a v Salt Lake, finalistka na Roland Garros, na mezinár, mistrov­ ství Itálie v Perugii, Kanady v Toron­ tu a Holandska v Amsterodamu (pro­ hrála jen s Ch. Lloydovou a jednou s H. Mandlíkovou); ve čtyřhře finalist­ ka na mezinár. mistrovství USA na antuce (s R. Tomanovou). 1981 mezi nejlepšími 8 hráčkami ve Wimbledo­ nu a na Roland Garros, na mezinár. mistrovstvlí Iitálie, v Luganu, v Indiana­ polis zvítězila ve dvouhře a ve čtyř­ hře byla ve finále. Podle svět, žebříč­ ku odborníků byla 1978 na 7., 1979 na 9., 1980 na 7. a 1981 na 3. mís­ tě. V komputer. svět, žebříčku 1975 na 115., 1976 na 26., 1977 na 16., 1978 na 12., 1979 na 13., 1980 na 11., 1982 na 12., 1983 na 18. místě. Představitel­ ka celodvorcové útočné hry s vyrov­ nanými údery a dobrou kondiční při­ praveností.

Virginia Ruziciová

Ryaneová Elizabeth, 5. 2. 1892 — 6. 7. 1979, USA, jedna z nejlepších hráček čtyřhry, ve své době pokládána za nejlepší tenistku na světě; nikdy ne­ vyhrála velký turnaj ve dvouhře. Do 1979 držitelka největšího počtu titulů ve Wimbledonu (19), které získala od 1914 do 1934: 12 ve čtyřhře a 7 ve

270

Recko smíšené čtyřhře. Tento rekord překo­ nala den po její smrti - B. J. Kingová (získala 20 titulů).

Elizabeth Ryaneová

R Řecko — Greek Tennis Federation, zal. 1939. Sdružuje 550 hráčů (500 mužů a 50 žen), 250 juniorů, klubů 28. Otevřené dvorce — 110, kryté dvorce — 5.

řezaný úder, tenis, úder udělující míči dolní rotaci. V. t. čop, slajs.

Scanlon

271

s sada viz set.

Sadri John, nar. 19. 9. 1956, USA, te­ nista s vynikajícím podáním, úspěšný převážně na rychlých dvorcích. 1978 finalista na amer. univerzitních hrách (prohrál těsně s J. McEnroem), 1979 finalista na mezinár. mistrovství Au­ strálie, 1980 vítěz turnaje Grand prix v Aucklandu, semifinalista na turna­ jích v Tokiu, Philadelphii a v Newportu, čtvrtfinallsta na 4 turnajích, účastník WCT finále. 1981 finalista v Denveru, semifinalista v Qeensu a čtvrtfinallsta na 3 turnajích. V komputer. svět, žebříčku 1977 na 414., 1978 na 84., 1979 na 30., 1980 na 16., 1981 na 48., 1982 na 32., 1983 na 120. místtě. Santana Manuel, nar. 10. 5. 1938, Špa­ nělsko, zač. 60. let nepřekonatelný šampión na antukových dvorcích a současně jeden z prvních tenistů, který si dokonale osvojil techniku topsplnových úderů nejen z forhen-

Manuel Santana

dové, ale i z bekhendpvé strany. 1961 a 1964 zvítězil ve dvouhře na Roland Garros v Paříži a potom překvapil te­ nis. svět svými úspěchy na travna­ tých dvorcích: 1965 zvítězil ve Forest Hills a 1966 ve Wimbledonu. V d. c. družstvu Španělska sehrál 119 zápa­ sů, z toho 91 vítězných, 1965 a 1967 přivedl svoje družstvo do finálového utkání soutěže proti Austrálii. sběrač míčů, obvykle mladý chlapectenista, který sbírá na dvorci míče a podává je hráčům. Tím se podstatně urychluje spád hry a hráči se mohou více koncentrovat. Sběrači míčů ne­ smějí na dvorci překážet hráčům, mu­ sejí ovládat základní pravidla tenisu. Jejich přítomnost na hřišti jim sou­ časně poskytuje příležitost pozorovat techniku i taktiku hráčů a učit se od nich.

Scanlon Bill, nar. 13. 11. 1956, USA, druhý nejlepší dorostenec USA 1975, 1976 dosáhl několika překvapu­ jících výsledků na turnajích dospě­ lých: porazil H. Solomons, A. Panattu, R. Moora, čtvrtfinallsta v Cincin­ nati a mezi 32 ve Forest Hills. 1977 mezi nejlepšími 16 na halovém mist­ rovství USA (porazil I. Nastaseho), semifinalista v Palm Springs (pora­ zil R. Case a P. Denta), čtvrtfinalista v Adelaide a v Sydney, vítěz čtyřhry v Ocean City (s A. Metrevelim). 1978 zvítězil na Havaji, 1979 tento úspěch zopakoval a probojoval se do čtvrtfinále ve Wimbledonu. 1980 semifinalista v Tokiu (porazil mj. B. Borga). Jeho silnou stránkou je dobrá volejová hra. V komputer. svět, žeb­ říčku 1976 na 52., 1977 na 37., 1978 na 95., 1979 na 43., 1980 na 26., 1981 na 35., 1982 na 71., 1983 na 12. místě.

scratch

272

scratch viz skreč. Sedgman Frank, nar. 27. 10. 1927, Austrálie, první z galerie velkých austr. tenistů po druhé svět, válce, představitel totálního útočného tenisu s vynikající prací nohou, výborným forhendem a perfektními voleji. Byl prvním Australanem, který vyhrál ve Forest Hills (1951—52). Ve Wimbledo­ nu zvítězil 1952 (ve finále porazil J. Drobného) a na mezinár. mistrovství Austrálie 1949—50. Výborný hráč čtyř­ hry: se svým krajanem K. McGregorem dosud jako jediná dvojice získali -» Grand slam ve čtyřhře (1951). Na mezinár. mistrovství Austrálie, na Ro­ land Garros, ve Wimbledonu a ve Fo­ rest Hills získal S. 9 titulů ve čtyřhře a 8 ve smíšené čtyřhře. 1950—52 při­ spěl ke třem po sobě jdoucím vítěz­ stvím Austrálie v DC (v této soutěži nikdy neprohrál ve čtyřhře). Začát­ kem 1953 přestoupil k profesionálům.

Seixas Elias Victor, nar. 30. 8. 1923. USA, úspěšný amer. d.c. reprezentant, od 1951 do 1957 sehrál v DC 55 dvouher a čtyřher v 19 utkáních, z toho 38 vítězných. Výborný hráč dvouhry i čtyřhry. Vítěz dvouhry ve Wimbledonu 1953 a ve Forest Hills 1954. Ve čtyř­ hře získal tituly ve Forest Hills 1952 a 1954, na Roland Garros 1954—55, na mezinár. mistrovství Austrálie 1955, ve smíšené čtyřhře ve Wimbledonu 1953—56 a ve Forest Hills 1953—55. Jako jeden z prvních tenistů hrál útočný topspinový lob.

set, část tenis, utkání v němž hráč (dvojice) musí vyhrát aspoň 6 her; podmínkou však je, že musí přitom získat o dvě hry více než soupeř. Jestliže po dosažení 6 her není tato podmínka splněna, set se prodlužuje tak dlouho, dokud Jeden z hráčů (dvojice) nedosáhnou požadovaného rozdílu dvou her. Výjimkou je zkrá­ cený set. set ball (set ból) viz setbol.

setbol, míč hraný za takového stavu v setu, kdy jednomu hráči (dvojici) chy­ bí jediný bod (míč), aby vyhrál set.

Frank Sedgman

Segura Francisco, „Pancho“, nar. 20. 6. 1921, Ekvádor, populární tenista, zná­ mý svým neortodoxním stylem a obouručným forhendem. 1944 vítěz mistrov­ ství USA na antukových dvorcích, 1946 na krytých dvorcích a o rok později přestoupil k profesionálům, kde patřil k elitě. V posledních letech působí ja:ko poradce J. Connorse.

Shawová Kristien, roz. Kemmerová, nar. 25. 7. 1952, USA, levačka s obouručným bekhendem; 1967 mistryně USA hráček do 16 let, 1970 přestoupi­ la k profesionálům. 1973 po absolvo­ vání okruhu turnajů Virginia Slims do­ stala cenu, udělovanou hráčům a hráč­ kám, kteří se v průběhu roku výkon­ nostně nejvíce zlepšili; na mezinár. mistrovství Itálie byla mezi nejlepšími 8 hráčkami (porazila V. Wadeovou), na mezinár. mistrovství NSR opět mezi nejlepšími 8 a ve finále čtyřhry (s Rossouwovou), ve Wimbledonu mezi nejlepšími 16 hráčkami. 1974 ve Wim­ bledonu mezi nejlepšími 16, 1975 v semifinále turnaje v Johannesburgu a v Orange (porazila D. L. Fromholtzovou), 1976 mezi nejlepšími 8 na halo­

Síba

273

vém mistrovství USA (porazila S. Barkerovou), 1977 se na okruhu tur­ najů Virginia Slims umístila na 7. mís­ tě a probojovala se do závěrečného turnaje 8 nejlepších hráček. V komputer. svět, žebříčku 1977 na 17. místě. shoda, angi. deuce (djús), stav hry, kdy oba hráči (páry) dosáhli po třech bodech (40:40]. K vítězství ve hře za tohoto stavu je třeba, aby jeden z hrá­ čů (pár) získal pro sebe dva po sobě následující body (shoda — výhoda — hra). V. t. skóre.

Shriverová Pam, nar. 4. 7. 1962, USA, představitelka vysloveně útočného te­ nisu s velmi dobrým podáním a voleji. 1978 finalistka dvouhry a semifinalistka čtyřhry (s Nagelsenovou) na mezinár. mistrovství USA ve Forest Hills (mj. porazila M. Navrátilovou), fina­ listka na turnaji v Beckenhamu, _> WTA ji označila za objev roku. 1979 ji opakované zranění ramene vyřadilo na čas ze soutěží. 1980 zvítězila na turnaji v La Costa, finalistka v Syd­ ney, semifinalistka na 5 turnajích; ve čtyřhře (s B. Stoveovou) zvítězila v Sydney a na mezinár. mistrovství USA byla ve finále. 1981 finalistka na tur­ najích Avon Dallas, Family Circle Cup a Walls Fargo open, semifinalistka ve Wimbledonu (mj. porazila T. Austinovou) a vítězka čtyřhry (s M. Navrátilo­ vou); ve čtyřhře zvítězila na turnajích v Eastbournu. Torontu, Dallasu, Chica­ gu, na šampionátu Avon Tennis a na mezinár. mistrovství Austrálie (vždy s M. Navrátilovou). 1982 semifinalistka na mezinár. mistrovství USA (vyřadi­ la M. Navrátilovou). 1983 zvítězila na turnajích v Atlantě, Sydney (nad Ch. Lloydovou] a v Brisbane, ve čtyřhře zvítězila mj. ve Wimbledonu a na me­ zinár. mistrovství Austrálie a USA. 1984 zvítězila ve čtyřhře ve Wimble­ donu (vždy s M. Navrátilovou). V komputer svět, žebříčku 1978 na 13., 1979 na 33., 1980 na 9., 1981 na 7., 1982 na 6.. 1983 na 4. místě.

Pam Shriverová

Schallauová Ramona Anne, viz Guerrantová Ramona Anne. Schroeder Frederick, „Ted“, nar. 20. července 1921, USA, d. c. reprezen­ tant USA v období 1946—51, vítěz ve Forest Hills 1942 a finalista 1949. Ve Wimbledonu startoval pouze jednou 1949 a zvítězil (ve finále nad J. Drob­ ným), přestože ve čtvrtfinále proti F. Sedgmanovi musel odvracet mečbol.

Frederick Schroeder

Síba Josef, nar. 22. 2. 1909 v Praze, zasloužilý mistr sportu, junior, přebor­ ník ČSR 1928, v období 1933—37 d. c.

Simionescuová reprezentant. V DC sehrál 7 dvouher, z toho 5 vítězně. Jako první čs. te­ nista sehrál v SSSR 1937 několik utkání v Moskvě, v Leningradu a v Kyjevě. Nízká postava ho předurčovala la k obranné hře, založené na přes­ ných úderech od základní čáry. Po 1945 první čs. státní trenér tenisu, nositel titulu zasloužilý trenér.

Josef Síba

Simionescuová Marianna, provd. Borgová, nar. 27. 11. 1956, Rumunsko, ví­ tězka junior, soutěže na Roland Gar­ ros a finalistka ve Wimbledonu 1974; 1976 už třetí rok hrála na turnajích Virginia Slims, porazila Overtonovou, mezi nejlepšími 16 hráčkami na Ro­ land Garros, finalistka čtyřhry na mezinár. mistrovství Itálie (s V. Ruziciovou). 1977 mezi nejlepšími 16 ve Wimbledonu, finalistka na turnajích v Monte Carlu. Madridu a v Barcelo­ ně. 1978 byla úspěšná na turnajovém okruhu Avon Tennis (porazila L. Mottramovou, A. Kiyomuraovou, S. Mappinovou), finalistka v Miláně. 1980 zvítězila na mezinár. mistrovství Ja­ ponska. Nejlepší umístění v komputer. svět, žebříčku 1978 na 36. místě.

singl (z angl. single) viz dvouhra.

274 síť, 1. součást zařízení dvorce, rozdě­ lující hrací plochu na dvě poloviny. Je 12,8 m dlouhá a je zavěšena na provaze nebo kovovém laně o průměru maximálně 0,8 cm, jehož konce jsou bud upevněny na horní ploše, nebo jsou vedeny přes horní plochu dvou sloupků vysokých 1,07 m. Síť musí být napjata tak, aby zcela vyplňovala plochu mezi oběma sloupky, jejichž středy jsou na každé straně vzdáleny 91 cm od čáry ohraničující dvorec, a musí mít oka tak malá, aby jimi míč nemohl projít. Výška sítě upro­ střed je 91 cm; ve středu je síť staže­ na bílým popruhem širokým nejvýše 5 cm (tzv. wimbledonem), přichyce­ ným háčkem k zemi. Provaz nebo ko­ vové lano a horní okraj s. jsou pota­ ženy z obou stran bílou páskou širo­ kou nejméně 5 cm a nejvýše 6,3 cm. Na síti, na popruhu, na pásce a na tyčkách pro dvouhru nesmějí být re­ klamy. 2. net — při podání označení, že se podávaný míč dotkl sítě, popru­ hu nebo pásky. Dopadne-li do pole podání, podání se opakuje. Dopadne-li však mimo pole podání, je podání chybné. Dotkne-li se v průběhu hry míč sítě a pak dopadne na soupeřovu stranu dvorce, je platný.

Sklo Union Teplice, tenis, oddíl zal. 1951 pod názvem Vodotechna Teplice. Oddíl má 170 členů, z toho 48 registro­ vaných hráčů, 13 trenérů. Od 1958 v nár. tenis, lize (II. liga), 1974 a 1976 v I. lize. Oddíl pravidelně pořádá ce­ lostátní turnaj žáků Memoriál J. Kur­ ze („teplická juniorka“), celostátní turnaj žáků Memoriál J. Zemánka; každoročně organizuje tzv. „Teplickou ligu“ dospělých za účasti 20 družstev a turnaj neregistrovaných hráčů. K nejznámějším hráčům minulosti patří Tikal, bří Laštovkovi, J. Kurz, M. Me­ zerová, V. Holečková, z mladší genera­ ce Jan Kurz, M. Roček, Z. Roubek, J. Ríha, Jaroslav Kurz, I. Kurzová. Velkou nozornost věnuje oddíl výchově mla­ dých talentů, o čemž svědčí i fakt, že

Skuherská

275

z jeho řad vyšlo několik reprezentan­ tů: J. Hřebec, M. Holeček, J. Kurz, M. Hřebcově, M. Pínterová-Neumanová, I. Budařová a další prvoligoví hráči. V současné době má oddíl 2 třídy te­ nis. školy mládeže s 30 dětmi. Teniso­ vý areál s 9 antukovými dvorci a te­ nis. halou s povrchem Nisaplast. skóre, číselné vyjádření poměru bodů dosažených ve hře, poměru her v se­ tu, poměru setů (konečný výsledek utkání). Počítání s. v tenisu se pod­ statně liší od kteréhokoli jiného spor­ tu. V prvopočátcích tenis, hry se po­ čítalo podobně jako při volejbalu (set se počítal do 15 bodů, přičemž bod k dobru se připisoval jen podávajícímu hráči, jinak došlo ke změně podáva­ jícího). 1876 byl ve wimbledon. -> All England Clubu zaveden tzv. hodinový systém, odvozený od ukazatele skóre, jímž byla nástěnná ručička, kterou se otáčelo po každém odehraném bo­ du do čtvrťových poloh hodin: počá­ teční stav (ručička na 0) se označo­ val love (bav), po první bodu se ru­ čička posunula na patnáctku, potom na třicítku, pětačtyřicítku a 4. bod znamenal hru — game, ale jen za předpokladu, že mezi soupeři byl roz­ díl dvou bodů. Jestliže oba hráči zís­ kali 3 body (45:45), byl stav označen jako - shoda >a po následujícím bodu jako -* výhoda pro hráče, který bod získal. Získal-li tentýž hráč další bod, vyhrál celou hru; jestliže bod získal soupeř, následovala opět shoda a ce­ lý postup se opakoval. Nelze přesně zjistit, proč označení 3. bodu ve hře se změnilo ze 45 na 40, zřejmě šlo pouze o zkrácení výslovnosti. Jisté je, že All England Club zavedl tento způ­ sob počítání s., který se všeobecně ujal a platí dodnes: 0, 15, 30, 40, pří­ padně shoda, výhoda podávajícího nebo přijímajícího a hra. Jestliže je­ den z hráčů získá 6 her, vyhrává set, ale jen za předpokladu, že získá nej­ méně o dvě hry více než soupeř (např. 6:4, 7:5 atd.). Jestliže je stav

5:5, pokračuje se do 7:5 nebo 8:6 atd. V některých případech umožňuje no­ vé pravidlo -* tie-break ukončit set za stavu 7:6. Celé utkání se hrává na dva vyhrané s&.y ze tří (tj. 2:0 nebo 2:1), případně na tři vyhrané sety z 5 (3:0, 3:1, 3:2). V. t. hra, set.

skreč, odstoupení, vzdání hráče (dvo­ jice) či družstva v utkání z jakých­ koli příčin. Skronská Kateřina, nar. 22. 1. 1958 v Praze, dorost, přebornice ČSSR ve dvouhře a mistryně CSR ve čtyřhře (s Y. Budařovou) 1976; 1977 mistryně ČSSR ve čtyřhře dospělých (s I. Brzákovou). 1980 finalistka čtyřhry na ME amatérů, vítězka dvouhry na turna­ jích v Galatině a v Tarantě. 1981 mistryně ČSR, semifinalistka na tur­ naji Avon Futures v Las Vegas. V čs. tenis, žebříčku na 4., v komputer. svět, žebříčku na 81. místě, 1982 na 94., 1983 na 97.

Kateřina Skronská Skuherská Marcela, nar. 14. 2. 1961 v Přerově, dorost, přebornice CSSR 1979, finalistka mezinár. mistrovství ČSSR 1981 ve dvouhře a vítězka smíšené čtyřhry (se Šavrdou), 1981 zvítězila na mistrovství Evropy amatérů. 1982

276

slajs

flnalistka dvouhry na mezinár. mist­ rovství ČSSR. V komputer. svět, žeb­ říčku 1982 na 109., 1983 na 107. místě.

Marcela Skuherská slajs (z angl. slice), řezaný úder forhendem nebo bekhendem hraný sou­ časně se spodní a boční rotací; míč odskakuje nízko a stranou.

Slavia Praha IPS, tenis, kroužek zal. 7. 2. 1904, pokračovatel někdejšího LTC Praha (zal. 1903 jako Lawn Ten­ nis Cercle); prvním předsedou byl F. Vrána. 1906 měl kroužek 113 čle­ nů a byl výhradně čes. tenis, sdruže­ ním (LTC Prague, zal. 1885, zanikl 1918, neměl s LTC a současným te­ nis. oddílem Slavie Praha IPS nic společného). 1906 se uskutečnil na Letné první mezinár. turnaj, jehož se zúčastnilo 229 hráčů. 1919 se Lawn Tennis Cercle Slavia přejmenoval na Lawn Tennis Club Praha a ve 20. le­ tech vznikl v SK Slavia nový tenis, oddíl, který sousedil s LTC Praha. 1949 se oba oddíly spojily pod ná­ zvem Dynamo Praha. Po obnovení tradičních názvů dostal oddíl název Slavia Praha LTC. 1974 získala Slavia Praha patronátní podnik — Inženýrsko-průmyslové stavby — a současný

název tenis, oddíl TJ Slavia Praha IPS. Mezí nejvýznamnější funkcioná­ ře oddílu v meziválečném období pat­ řili J. Gruss (předseda ČSOV) a J. No­ vák (předseda výboru tenis, oddílu, který se přičinil o vybudování první­ ho tenis, stadiónu v CSR asi pro 2000 sedících diváků — na Letné). Stadión byl slavnostně otevřen 1924, kdy se na jeho dvorcích hrálo d. c. utkání CSR—Nový Zéland. Později byl sta­ dión při úpravě Letenských sadů zru­ šen. V oddílu hráli hráči F. Buriánek, K. Koželuh, Macenauer, J. Maleček, J. Síba, J. Caska, V. Černík, V. Zábrodský M. Holeček, F. Pála, V. Zedník, T. Šmíd, P. Složil. Mnozí z nich získa­ li tituly mistrů republiky a mezinár. mistrů republiky. Před zřízením I. ce­ lostátní soutěže o Rlseleyův pohár se družstvo LTC stalo několikanásobným vítězem pražské extratřídy smíšených družstev. 1931 získalo družstvo LTC pohár do trvalého vlastnictví (1929 až 1931 zvítězilo 3X za sebou). Od­ dílové družstvo je s výjimkou dočas­ ného poklesu výkonnosti v 60. letech stálým účastníkem nejvyšší čs. tenis, soutěže (dvojnásobný mistr ČSSR 1978 a 1981). 1979 jako dosud jediné čs. družstvo zvítězila Slavia v Poháru mistrů evr. zemí. Hráči oddílu mívali jako členové čs. reprezentačních družstev nemalý podíl na úspěších ČSSR v mezinár. pohárových soutě­ žích. Od 1976 funguje v oddílu pří­ pravná tenis, škola, v současné době se skupinovou výukou 7—91etých dětí. Oddíl má přes 400 členů, z toho 40 registrovaných hráčů, 10 trenérů, 3 rozhodčí a 6 družstev v soutěžích. Tenisový areál na Letné s 10 antuko­ vými dvorci a od 1975 s tenis, halou.

Slavia VŠ Plzeň, tenis, oddíl zal. 1953, svoji činnost začal na dnes již neexis­ tujících dvorcích SK Plzeň. Zpočátku měl oddíl 30 členů (především vyso­ koškolských studentů) a '2 družstva dospělých v krajských soutěžích. V současné době má 330 členů (z toho

277 110 dorostenců a žáků) — 115 registro­ vaných hráčů, 44 trenérů, 17 rozhod­ čích. První silné družstvo mé! oddíl 1954, ale až 1964 se probojovalo do II. ligy. 1966 postoupilo do I. ligy (trenéři J. Zedníček a J. Ries; hráči M. Laudin, M. Albi, J. Kalhous, F. Krčmář, J. Zikmund, E. Jáhlová, E. Zedníčková, H. Hrubá-Panniová). 1970 sestoupilo a do I. ligy se probojovalo znovu 1972. 1974 hrálo extraligu, 1977 ve II. lize a od 1978 opět v I. líze. Úspěchy: v lize 1968—69 na 3. místě, 1979—80 na 5. místě; družstvo žáků získalo 1977—81 titul přeborníka ČSR a ČSSR, dorost, družstvo obsadilo 1972—73 v přeboru ČSSR 3. místo a 1977 2. místo, 1978 získalo titul pře­ borníka ČSR i ČSSR; 1970—81 získali hráči Slavie VŠ T. Šmíd, S. Blmer, J. Čihák, E. Jahl, I. Petrů, I. Nováková, E. Záhlavová, N. Piskáčková, Y. Ben­ dová a další řadu titulů mistrů a pře­ borníků ČSR a ČSSR (1975 — 10 me­ dailí, 1976 — 16, 1977 — 19, 1978 23, 1979 — 26, 1980 — 9, 1981 — 26). Po­ díl na sport, výsledcích má čtyřstup­ ňový systém výchovy talentů — od 60. let funguje oddílová škola, 1970 až 1979 městská tenis, základna, od 1980 oddílová základna. Vyspělí hrá­ či jsou od 1975 zařazováni do TSM a od 1976 do SVSM při SVS Škoda Plzeň. K oporám oddílu v 70. letech patřili S. Bimer, J. Hrdina, J. Kova­ řík, V. Špůr, J. Medonos, V. Nágr, J. Zedníček, E. Jahl, J. John, P. Vočadlo, D. Bajerová, O. Fictumová, I. Petrů, I. Nováková, Y. Bendová. Oddíl každo­ ročně organizuje 10—12 celostátních turnajů (mj. mistrovství ČSSR 1965 a 1967, od 1973 mistrovství ČSR, Ex Plzeň, kvalifikační skupiny Galea Cupu atd.). Tenisový areál se 17 dvorci, te­ nis. halou s palubovkou a 3 přetlako­ vými halami (2 s antukovým povr­ chem).

Slazengers (slezindžers), angl. firma vyrábějící tenis, výzbroj a výstroj, zal. 1877 v souvislosti s 1. ročníkem wim­

Slovan CHZfD Bratislava bledon. turnaje. Vyrábí zvláště míčky, rakety a oblečení. Od 1902 se ve Wimbledonu hraje výhradně s míčky Slazengers. Výrobky firmy jsou ozna­ čeny siluetou pantera. Slovan CHZJD Bratislava, tenis, oddíl zal. 1923; hrálo se na dvorcích I. ČsŠK, kde se začaly organizovat tur­ naje, na nichž hráli přední čs. tenis­ té, jako např. K. Koželuh, R. Menzel, L. Hecht a F. Maršálek. 1938 se oddíl přestěhoval z Petržalky na Tehelné pole, kde byly vybudovány 4 nové te­ nis. dvorce a později celý tenis, sta­ dión. Ve válečných letech byla na no­ vých dvorcích ŠK Bratislava založena tradice mezinár. tenis, turnaje, je­ hož se zúčastňovali přední evr. tenis­ té, mj. Cucelli, Romanoni, Punčec, Mitič, Pallada a Tanasescu. Nejúspěš­ nějším reprezentantem oddílu byl v té době mistr Slovenska M. Flllo. Po 1945 se Tehelné pole stalo centrem tenis, života na Slovensku. Meziná­ rodního turnaje se zúčastnili Fran­ couzi Bernard a Abdessalam, Poláci Skoniecki a Jedrzejewska, Maďar Asbóth a další. Vlastní hráčský kádr — Bořuta, Dérlaki, Dymov, Jaceniak, Mí­ hal, Melková — posílili odchovanci jiných slov, tenis, oddílů Mečiar, Klí­ mo, Hantuchová a družstvo Slovanu patřilo po 25 let k nejsilnějším tenis, celkům na Slovensku. Od založení ce­ lostátních soutěží hraje v I. lize (kon­ cem 50. let posílené Vrbou, Štětino­ vou a Bednářovou obsadilo 2X druhé místo). V té době byl dobudován centrální dvorec s hledištěm pro 4000 diváků a současně byla obnovena tra­ dice mezinár. turnaje, mezi jehož účastníky byli i někteří přední svět, tenisté — Angličanka Mortimerová, Australané Hewit a Howe. Význam­ nou postavou domácího tenisu v 50. letech byl zkušený pedagog J. Pramník, který vychoval řadu výborných tenistů — dorost, přeborníci ČSSR J. Golonka, Štětinová, Bednářová a čs. reprezentant Tajcnár. V jeho práci

Složil

na dvorcích Slovanu pokračoval další výborný trenér mládeže M, Žilinčan, který se zasloužil o úspěchy čs. repre­ zentantky M. Kočíškové, dorost, pře­ bornice ČSSR V. Kozárové, Barčákové a dalších. Mezi spolupracovníky na trenérsko-metodickém úseku patřili trenéři Vojáček, Hamadová, Zieglerová, ing. Lacko, Baránek, Kucháriková a především Ing. Dolský. Předsedou oddílu v období 1966—81 byl dr. ing. I. Lichner, hlavním trenérem dr. E. Klímo. 1966 se na dvorcích Slovanu hrálo první d. c. utkání čs. reprezen­ tačního družstva (s Rakouskem). 1967 se uskutečnilo ojedinělé utkání mezi -* All England Clubem a Slovanem CHZJD Bratislava ve Wimbledonu. 1968 byl oddíl pořadatelem finálové skupiny Kings Cupu; 'tradičního mezinár. turnaje, pořádaného každoročně, se zúčastnili přední čs. i evr. hráči (Gulyás, Tiriac, Nastase a další). Od 1973 je oddíl pravidelným pořadate­ lem mezinár. mistrovství ČSSR (1973 se pořadatelům podařilo zajistit účast 1 takové hráčky jako byla E. Goolagongová). 1970 si družstvo dospělých vybojovalo postup mezi 4 nejsilnější družstva v CSSR do extraligy a v dal­ ších letech úspěšně hrálo v I. lize (L. Kurhajec, 0. Karlík, Macko, Dvo­ řáček, Slafkovský, Míhal, Kočíšková, Kozárová, Hanzélyová-Nagyová). 1980 —82 hrálo v nár. lize. V 60. letech se zintenzívnila v oddílu péče o mládež, organizovaná v pyramidovém systému od dětské líhně (200—250 dětí) až po individuální práci velké skupiny tre­ nérů (dr. Klímo, ing. Dolský, dr. ing. I. Lichner, ing. Šafárik, Tajcnár, ing. Tar, ing. Kucháriková, později i Voleková) s nejtalentovanějšími. V této líhni vychovali bratry Karlíkovy, Váv­ rovou, Zahradníkovou, Bognára, šlapanského, ŠuTana, Zrubákovou a dal­ ší. Organizační práce oddílu vyvrcho­ lila zřízením TSM a SVSM, jehož člen M. Mečíř se 1980 stal dorost, a junior, přeborníkem ČSSR, 1983 a 1984 se­ niorský mistr ČSSR.

278 Složil Pavel, nar. 29. 12. 1955 v Opavě, hráč Slavie Praha IPS, d. c. repre­ zentant, výborný hráč čtyřhry, kde uplatňuje svou pohyblivost a vše­ strannou úderovou techniku. 1974—75 ses T. Šmídem přičinil o dvojnásob­ né vítězství ČSSR v Galea Cupu. 1979 finalista na turnaji v Kitzbůhlu; 1980 dosáhl výborných výsledků ve čtyř­ hře: finalista na turnaji v Barceloně (s B. Taróczym) a 2X ve Vídni (s T. Šmídem a H. Gtinthardtem). 1981 po­ prvé zvítězil ve dvouhře na otevře­ ném turnaji — v Nancy, ve čtyřhře zvítězil ve Florencii a v Bostonu (s R. Ramirezem), finalista v Monte Carlu a Ženevě (s T. Šmídem), v Nice (s R. Lewisem), ve Washingtonu a v North Conway (s Tayganou), v Basi­ leji (s M. Gtinthardtem) a v Linci (s Drewettem). 1982 vyhrál ve čtyřhře 6 turnajů Grand prix a 2 turnaje WCT.

Pavel Slolll 1983 vyhrál 7 turnajů Grand prix, vět­ šinou s T. Šmídem, s nímž vyhrál i čtyřhru na turnaji masters Grand prix. V komputer. svět, žebříčku dvouhry 1978 na 190, 1979 na 82., 1980—81 na 65., 1982 na 49., 1983 na 82., 1984 na 40. místě, ve čtyřhře 1978 na 92., 1979 na 33., 1980 na 31., 1981 na 14., 1982 na 12., 1983 na 9., 1984 na 8. místě.

Smith

279

smeč, tenis, úder, při němž hráč za­ sahuje míč raketou nad hlavou. Roze­ znáváme s. hraný po odrazu od hra­ cí plochy a s. přímo ze vzduchu. Hráč při něm drží raketu jako při podání. Jestliže hráč zasahuje míč nad hlavou bekhendovou plochou rakety, jedná se o vysoký bekhendový volej nebo bekhendový smeč.

13., 1983 na 28. místě. Její předností jsou dobrá podání, vynikající volejová hra a mimořádná pohyblivost po dvorci.

smíšená čtyřhra, hovor, „mix“, tenis, disciplína, v níž hraje na každé stra­ ně dvorce dvojice složená z jednoho muže a jedné ženy. Smithová Anne, nar. 1. 7. 1959, USA, v dorost, věku jedna z nejlepších tenistek na světě, vynikající hráčka čtyřhry. 1977 jako první Američanka vyhrála junior, soutěž na Roland Garros a koncem roku zvítězila na turnaji Orange Bowl. V následujících 2 letech dosáhla několika dobrých výsledků v soutěžích dospělých a březnu 1979 byla na 15. místě komputer. svět, žebříčku. 1980 zvítězila ve čtyřhře se svou nejčastější partnerkou -* K. Jordánovou ve Wimbledonu, na Roland Garros, v Eastbournu, Brightonu, Las Vegas a na turnaji Family Circle Cup, s P. Smithovou zvítězila na mezinár. mistrovství USA na antu­ ce a s P. Shriverovou v Montrealu. V bodovací soutěži Colgate series obsa­ dila na základě výsledků ve čtyřhře 1. místo a -* WTA označila dvojici A. Smithová — K. Jordánová za nejlepší 1980. V následující sezóně se zlepšila i ve dvouhře: 1981 byla mezi nejlep­ šími 16 hráčkami na Roland Garros, mezi 8 ve Flushing Meadow, kde ještě vyhrála čtyřhru a smíšenou čtyř­ hru. Kromě toho vyhrála čtyřhru na mezinár. mistrovství Austrálie a na dalších 3 velkých turnajích ve Wim­ bledonu byla ve finále (vždy s K. Jor­ dánovou), zvítězila v celoroční bodo­ vací soutěži Toyota series jako riejúspěšnější hráčka čtyřhry 1981. V komputer. svět, žebříčku 1978 na 20., 1979—80 na 24., 1981 na 16.. 1982 na

Anně Smithová

Smithová Margaret viz Courtová Mar­ garet. Smith Stan, nar. 14. 12. 1946, USA, výrazná postava svět, tenisu v 70. le­ tech, představitel silové útočné hry. 1964 dorost, mistr USA, 1967 mistr USA na tvrdých dvorcích, 1968 do­ sáhl pozoruhodných úspěchů ve čtyř­ hře se svým partnerem B. Lutzem: zvítězili ve Forest Hills, na amatér­ ském mistrovství USA, na halovém mistrovství Anglie v Londýně a ve vyzývacím d. c. utkání proti Austrálii. 1969 mistr USA na krytých a travna­ tých dvorcích, vyhrál 3 zápasy v obhajovacím utkání DC proti Rumunsku. 1970 zvítězil na halovém mistrovství USA a na dalších 3 turnajích, ve Fo­ rest Hills byl mezi nejlepšími 8 hrá­ či, v Grand prix skončil na 5. místě, ale v závěrečném turnaji 6 nejlepších hráčů zvítězil (porazil Ř. Lavera i K. Rosewalla); ve čtyřhře zvítězil na mezinár. mistrovství Austrálie i v obhajovacím d. c. utkání proti NSR (s B. Lutzem). 1971 vítěz ve Forest Hills

Smith

(ve finále porazil J. Kodeše), finalis­ ta ve Wimbledonu, na mezinár. mist­ rovství Itálie a na Roland Garros me­ zi nejlepšími 8 hráči, v Grand prix obsadil 1. místo, ale na turnaji mas­ ters Grand prix (7 nejlepších) skon­ čil na 2. místě (za I. Nastasem), vy­ hrál obě dvouhry v obhajovacím d. c. utkání proti Rumunsku; ve čtyřhře finalista na Roland Garros (s T. Gormanem) a ve Forest Hills (s E. Van Dillenem). Poprvé byl zařazen mezi 10 nejlepších hráčů na světě (2. mís­ to). 1972 jeho kariéra vyvrcholila: zví­ tězil ve Wimbledonu (v semifinále porazil J. Kodeše a v pětisetovém fi­ nále, které se svou úrovní a drama tičností zapsalo do historie wimble­ donského turnaje, porazil I. Nastaseho) a vyhrál dalších 8 turna­ jů Grand prix, na Roland Garros a ve Forest Hills byl mezi nejlepšími 8, ve finále čtyřhry ve Forest Hills (s E. Van Dillenem), v hodnocení Grand prix, na turnaji Masters Grand prix (8 nejlepších) obsadil shodně 2. místo za I. Nastasem. Ve finálovém utkání DC proti Rumunsku v Bukurešti rozhodl o vítězství USA (pora­ zil I. Nastaseho i I. Tirlaca a s E. Van Dillenem vyhráli čtyřhru). Po tomto vítězství byl tenis, odborníky jednoznačně zařazen na 1. místo na světě. 1973 obsadil 1. místo v hodno­ cení série turnajů WCT a zvítězil i na turnaji WCT finále (8 nejlepších), a to nejen ve dvouhře (v semifinále nad R. Laverem a ve finále nad A. Ashem), ale i ve čtyřhře (s B. Lutzem); ve Wimbledonu nestartoval, ne­ boť -* ATP wimbledon, turnaj bojko­ tovala, ve Forest Hills prohrál v se­ mifinále s J. Kodešem, přestože měl mečbol. Potom Smithova výkonnost klesala. Ve finálovém utkání DC pro­ ti Austrálii prohrál s J. Newcombem i s R. Laverem, přesto však ve svět, tenis, žebříčku obsadil 2. místo. 1974 na turnaji WCT finále prohrál v se­ mifinále s J. Newcombem, v semifiná­ le Wimbledonu s K. Rosewallem, ve

280

Forest Hills ve čtvrtfinále s R. Tannerem, vyhrál však 4 menší turnaje a v komputer svět, žebříčku obsadil 9. místo. 1975 prohrál v 1. kole ve Wim­ bledonu i ve Forest Hills, vyhrál ha­ lové mistrovství Austrálie v Sydney, v komputer. svět, žebříčku obsadil 21. místo. 1976 nevyhrál žádný větší tur­ naj, ale porazil B. Borga, R. Tannera, R. Ramireze a vyhrál 6 turnajů ve čtyřhře. 1977 zvítězil na turnaji v Los Angeles a na 6 turnajích vyhrál čtyř­ hru (5X s. B. Lutzem a IX s G. Mayerem). 1978 zvítězil v Atlantě a ve Vídni, ve čtyřhře na mezinár. mist­ rovství USA ve Flushing Meadow (s B. Lutzem). 1979 zvítězil v Clevelandu a ve Vídni, na 4 turnajích vyhrál čtyřhru. 1980 vyhrál dvouhru ve Frankfurtu n. M. a počtvrté vyhrál čtyřhru na mezinár. mistrovství USA, ve čtyřhře vyhrál další 3 turnaje a ve Wimbledonu byl ve finále (vždy s B. Lutzem). V komputer. svět, žebříč­ ku čtyřhry obsadil 2. místo. 1981 fi­ nalista čtyřhry ve Wimbledonu (s B. Lutzem). Ve dvouhře vyhrál 39 a ve čtyřhře 63 mezinár. otevřených tur­ najů. Ve čtyřhře vytvořil s B. Lutzem jednu z nejlepších dvojic na světě. Svým systémem hry podání — volej byl úspěšnější na rychlejších dvor­ cích. Stal se pověstný svým sport.

Stan Smith

281

vystupováním, smyslem pro fair-play. V komputer. svět, žebříčku 1974 na 9., 1975 na 21., 1976 na 16., 1977 na 24., 1978 na 25., 1979 na 21., 1980 na 30. a 1981 na 23. místě. smyčka, dráhy rakety před druhou fází úderu, zvláště při podání (při podání po dosažení horního oblou­ ku nápřahu pokrčením paže s rake­ tou v loktí opisuje hlava rakety za zády hráče dráhu, která se podobá smyčce). socialistické soutěžení, součást tělo­ výchovného procesu, patřící k nejúčinnějším činitelům politickovýchovné práce mezi členy ČSTV. Cílem a úkolem s. s. je aktivně podporovat politiku KSČ, utváření socialistické morálky, vztahu k práci, k obraně vlasti, socialistickému vlastenectví a proletářskému internacionalismu. Na základě uzavřených závazků podně­ cuje s. s. k aktivní účasti na plnění plánů ČSTV, sport, svazu, TJ, odboru, oddílu apod. Základní kritéria soutě­ žení jsou stanovena ČSTV, doplňující kritéria stanoví soutěžící. Soutěžící kolektivy mohou získat čestné tituly vzorný kolektiv mládeže, vzorný od­ díl, vzorná TJ či vzorný svaz. Po spl­ nění kritérií a jejich obhajobě obdr­ ží soutěžící nejprve titul 1. stupně, potom 2. a 3. stupně a nakonec bron­ zovou, stříbrnou a zlatou plaketu. Jestliže se soutěžící neuchází o spl­ nění kritérií vyššího stupně, je povi­ nen každý rok obhajovat_ dosažený stupeň. Tenisové oddíly v ČSSR se do s. s. účinně zapojují, neboť tato for­ ma soutěžení přispívá nejen k plnění celospolečenských úkolů, ale i ke zlepšování činnosti v TJ a oddílech [výstavba sportovišť, upevňování morálky hráčů apod.). Soisbault Cup, mezinár. soutěž repre­ zentačních družstev juniorek do 20 let, zal. 1965 ve Francii; Soutěž do­ stala název podle jména Anny Sois-

Soisbault Cup

baultové de Montaigu, dcery někdej­ šího předsedy Francouzské tenisové asociace. Soutěž se začala hrát v Deauville, odkud se přestěhovala do Le Touquet. V S. C. se hraje 2 dvouhry a 1 čtyřhra v průběhu jednoho dne. Čtyřhra je na programu vždy ja­ ko poslední zápas každého utkání. V prvních 6 ročnících hrála všechna družstva v jednom místě, od 1971 do 1982 se hrálo v kvalifikačních sku­ pinách. Závěr soutěže mezi nejlepší­ mi 8 družstvy se hraje v Le Touquet obvykle v červenci. Přehled vítězů Soisbault Cupu (v zá­ vorce umístění družstva ČSSR): 1965 Nizozemí (3.), 1966 Francie (3.), 1967 Nizozemí (2.), 1968 SSSR (2.), 1969 SSSR (3.), 1970 SSSR (5.), 1971 Francie (2.), 1972 SSSR (3.), 1973 Velká Británie (3.), 1974 ČSSR, 1975 Velká Británie (3.), 1976 ČSSR, 1977 ČSSR, 1978 SSSR (5.), 1979 Velká Británie (2.), 1980 ČSSR, 1981 Nizo­ zemí (5.), 1982 SSSR (5.), 1983 Fran­ cie (2.), 1984 USA (2.). Výsledky ěs. tenistek 1. ročník — 1965 (8 účastníků) I. kolo: ČSSR—Maďarsko 2:1 Palmeová—Szabóová 7:5, 6:1; Startlová—Széllová 8:6, 7:5; Palmeová, Startlová—Szabóová, Széllová 8:6, 3 ku 6, 3:6 semifinále: ČSSR—Nizozemí 1:2 Palmeová—Stoveová 2:6, 6:3, 3:6; Startlová—Jansenová 3:6, 6:4, 6:1; Palmeová, Startlová—Jansenová, Sto­ veová 1:6, 2:6 2. ročník — 1966 (11 účastníků) II. kolo: ČSSR— Španělsko 3:0 semifinále: ČSSR—Francie 0:3 o 3. místo: ČSSR—Itálie 3:0 3. ročník — 1967 (8 účastníků) I. kolo: ČSSR—Belgie 3:0 semifinále: ČSSR—Nizozemí 0:3 4. ročník — 1968 (10 účastníků) II. kolo: ČSSR—Itálie 3:0 semifinále: ČSSR—Francie 2:1 Holubová—de Roubinová 6:2, 6:3; Va­ něčková—Cazauxová 3:6, 3:6; Holu­

Soisbault Cup

bová, Vaněčková—Cazauxová, de Roubinová 6:3, 6:4 finále: CSSR—SSSR 0:3 Holubová—Morozovová 2:6, 8:10; Va­ něčková—Islanová 5:7, 2:6; Holubo­ vá, Vaněčková—Jeremejevová, Moro­ zovová 3:6, 2:6 !5. ročník — 1969 [10 účastníků) II. kolo: CSSR—Belgie 3:0 Holubová—van Ghelnwová 6:0, 6:2; Kuželová—Castelynová 7:5, 6:0; Ho­ lubová, Kuželová—Castelynová, van Ghelnwová 6:3, 6:1 semifinále: CSSR—Maďarsko 1:2 Holubová—SzOrényiová 6:8, 4:6; Ku­ želová— Gráczolová 6:2, 6:4; Holubo­ vá, Kuželová—Baloghová, SzOrényiová 1:6, 8:6, 1:6 o 3. místo: CSSR—Francie 3:0 Holubová—Pruvotová 6:4, 6:2; Kuže­ lová—Fuchsová 6:4, 8:6; Holubová, Kuželová—Cassaigneová, Fuchsová 6 ku 4, 6:4 B. ročník — 1970 [14 účastníků) III. kolo: CSSR—Maďarsko 1:2 Tomanová—Kleinová 3:6, 2:6; Kože­ luhové—Gráczolová 3:6, 3:6; Koželu­ hové, Tomanová—Baloghová, Gráczo­ lová 6:3, 8:6 o 5. místo: CSSR—Itálie 2:1 Koželuhové—Vidoová 2:6, 6:4, 6:0; Tomanová—Poliová 9:7, 6:0; Koželu­ hové, Tomanová—Poliová, Vidoová 6:2, 4:6, 4:6 CSSR—Polsko 3:0 Koželuhové—Rozalová 6:2, 6:4; To­ manová—Ciepková 6:1, 6:2; Koželu­ hové, Tomanová—Ciepková, Rozalo­ vá 6:1, 7:5 7. ročník 1971 (17 účastníků) Utkání ve skupině: CSSR—Rakousko 3:0 Koželuhové—HOgelová 6:1, 6:4; To­ manová— Berneggerová 6:4, 6:0; Ko­ želuhové, Tomanová—Berneggerová, Hiigelová 6:4, 6:0 čtvrtfinále: CSSR—Jugoslávie 3:0 Koželuhové—Jaušovecová 5:7, 6:1, 6 ku 2; Tomanová—Husnjaková 6:1,7:5; Koželuhové, Tomanová—Jaušovecová, Husnjaková 6:3, 6:2

282 semifinále: CSSR—SSSR 2:1 Koželuhové—Jansonová 6:4, 6:8, 6:3; Tomanová—Granaturovová 6:4, 6:2; Koželuhové, Tomanová—Jansonová, Krošinová 1:6, 2:4 w.o. finále: CSSR—Francie 1:2 Koželuhové—Fuchsová 2:6, 3:6; To­ manová—Guedyová 6:4, 6:1; Koželu­ hové, Tomanová—Brochardová, Fuch­ sová 6:1, 5:7, 3:6 8. ročník — 1972 (19 účastníků) čtvrtfinále: CSSR—Itálie 3:0 Tomanová—Vidoová 6:4, 6:0; Hilblerová—Bordonová 6:4, 6:1; Navrátilo­ vá, Tomanová—Bianchiová, Vidoová 6 ku 2, 6:2 semifinále: CSSR—SSSR 1:2 Tomanová—Krošinová 3:6, 6:1, 0:6; Navrátilová—Birjukovová 6:4, 6:4; Navrátilová, Tomanová—Birjukovová, Krošinová 5:7, 2:6 o 3. místo: CSSR—Francie 3:0 Tomanová—Fuchsová 7:5 6:4; Navrá­ tilová—Truvotová 0:6, 6:2, 6:3, Navrá­ tilová, Tomanová—Fuchsová, O’Beillamová 6:1, 6:1 9. ročník — 1973 (22 účastníků) čtvrtfinále: CSSR—Dánsko 3:0 Navrátilová—Sparrová 6:2, 9:7; To­ manová—Hamansenová 6:0, 6:0; Na­ vrátilová, Tomanová—Sparrová, Quistová 5:0, w.o. semifinále: CSSR—Velká Británie 1:2 Navrátilová—Colesová 6:1, 6:1; To­ manová— Barkerová 1:6, 2:6; Navráti­ lová, Tomanová—Colesová, Barkero­ vá 6:3, 9:11, 4:6 o 3. místo: CSSR—NSR 3:0 Navrátilová—Stoltenbergová 6:4, 6:4; Htiblerová—Schaarová 4:6, 6:2, 6:3; Navrátilová, Tomanová—Schaarová, Stoltenbergová 6:3, 6:2 10. ročník — 1974 (22 účastníků) čtvrtfinále: CSSR—Francie 3:0 Navrátilová—Guedyová 6:0, 6:1; To­ manová—Simonové 6:0, 6:3; Navráti­ lová, Tomanová—Gimmigová, Guedyo­ vá 6:4, 6:2 semifinále: CSSR—Austrálie 3:0 Navrátilová—0’Neilová 6:2, 8:6; To­ manová—Walkerová 6:1, 6:3; Navrá­

283

tilová, Tomanová—0’Neilová, Walkerová 6:2, 0:6, 8:6 finále: CSSR—Velká Británie 2:1 Navrátilová—Colesová 6:1, 6:2; To­ manová—Barkerová 3:6, 2:6; Navrá­ tilová, Tomanová—Barkerová, Cole­ sová 6:2, 6:8, 7:5 11. ročník — 1975 (28 účastníků) čtvrtfinále: CSSR—Brazílie 3:0 Maršíková—Menelesová 6:2, 6:4; Brzáková—Borgianiová 6:3, 6:3; Brzáková, Maršíková—Borgianiová, Me­ nelesová 6:1, 6:4 semifinále: CSSR—Rumunsko 1:2 Maršíková—Ruziciová 6:3, 6:3; Brzáková—Simionescuová 2:6, 1:6; Brzáková, Maršíková—Ruziciová, Simionescuová 7:5, 3:6, 0:6 o 3. místo: CSSR—Itálie 3:0 Maršíková—Rosoová 6:0, 6:0; Stra­ choňová—Oniová 6:0, 6:1; Maršíková, Strachoňová—Oniová, Rosoová 4:6, 6 ku 2, 6:1 12. ročník — 1976 (26 účastníků) Utkání ve skupině: CSSR—Finsko 3:0 Maršíková—Durchmanová 6:1, 6:2; Strachoňová—Ojalaová 6:0, 6:0; Mar­ šíková, Skronská—Durchmanová, Pirileová 6:2, 6:1 CSSR—Polsko 3:0 Maršíková—Simonová 6:2, 6:3; Stra­ choňová—Kocygová 6:1, 6:3; Marší­ ková, Skronská—Kocygová, Sieraczká 6:2, 6:2 čtvrtfinále: CSSR—Francie 2:1 Maršíková—Cmyrevová 6:0, 6:1; Stra­ choňová—Tibaultová 2:6, 7:5, 0:6; Maršíková, Skronská—Du Poyová, Tibaultová 6:3, 4:6, 6:1 semifinále: CSSR—SSSR 2:1 Maršíková—Cmyrevová 6:0, 6:1; Stra­ choňová—Korzunová 2:6, 2:6; Mar­ šíková, Skronská—Cmyrevová, Kor­ zunová 6:3, 6:3 finále: CSSR—Velká Británie 2:1 Maršíková—Mottramová 6:2, 6:4; Stra­ choňová—Tylerová 7:5, 4:6; 4:6, Mar­ šíková, Skronská—Mottramová, Thompsonová 6:1, 8:10, 6:1 13. ročník — 1977 (23 účastníků)

Soisbault Cup

Utkání ve skupině: CSSR—Argentina 2:1 Maršíková—Gonzalezová 4:6, 4:6; Strachoňová—Casabiancová 6:4, 7:9; 6:4; Maršíková, Strachoňová—Casa­ biancová, Madrugová 6:3, 6:1 CSSR—Rakousko 2:0 Maršíková—Wimmerová 6:4, 6:1; Strachoňová—Pesaková 6:0, 6:1; čtyř­ hra se nehrála čtvrtfinále: CSSR—Velká Británie 3:0 Strachoňová—Hobbsová 6:3, 6:1; Mar­ šíková—Tylerová 5:7, 10:8, 6:4; Mar­ šíková, Strachoňová—Durieová, Hobb­ sová 6:3, 1:6, 9:7 semifinále: CSSR—SSSR 3:0 Maršíková—Gišjanovová 6:2, 6:2; Stra­ choňová—Jelisejenková 6:1, 6:4; Mar­ šíková, Strachoňová—Gišjanovová, Je­ lisejenková 6:1, 8:6 finále: CSSR—Švýcarsko 3:0 Maršíková—Simenová 6:0, 4:6, 6:0; Strachoňová—Rúeggová 6:0, 6:3; Mar­ šíková, Mandlíková—Rúeggová, Sime­ nová 8:6, 6:4 14. ročník — 1978 (22 účastníků) Utkání ve skupině: CSSR—Rakousko 3:0 Maršíková—Ulrichová 6:0, 6:2; Stra­ choňová—Halataová 6:0, 6:2; Mandlí­ ková, Maršíková—Ulrichová, Sommerauerová 6:0, 6:0 CSSR—Nizozemí 3:0 Maršíková—van der Torreová 6:0, 6:0; Maršíková—van der Torreová 6:2, 6:0; Maršíková, Strachoňová—Krensová, Meskerová 6:4, 6:4 čtvrtfinále: CSSR—SSSR 1:2 Maršíková—Cmyrevová 1:6, 6:2, 10:8; Strachoňová—Jelisejenková 6:8, 2:6; Mandlíková, Maršíková—Cmyrevová, Jelisejenková 8:6, 1:6, 4:6 o 5. místo: CSSR—Rumunsko 3:0, —švédsko 3:0 15. ročník — 1979 (20 účastníků) Utkání ve skupině: CSSR—Jugoslávie 3:0 Mandlíková—Šašaková 6:4, 6:3; Budařová—Degenová 8:6, 6:1; Budařová, Mandlíková—Gorniková, šašaková 6 ku 1, 6:1

Snisbault Cup

284

Pazderová—Amlachová 3:6, 6:4, 6:3; CSSR—Velká Británie 2:1 H. Suková—Tanvierová 7:6, 5:7, 3:6; Mandlíková—Hobbsová 4:6, 6:3, 6:2; Skuherská, H. Suková—Amiachová, Budařová—Durieová 6:8, 6:4, 6:8; BuVanierová 4:6, 8:8, nedohráno pro dařová, Mandlíková—Durieová, Jetmu. wansová 1:6, 6:2, 6:3 .čtvrtfinále: CSSR—SSSR 1:2 CSSR—Nizozemí 2:1 Mandlíková—Meskerová 6:0, 6:1; Bu­ Skuherská—Salnikovová 2:6, 1:6; Paz­ dařová—Schutteová 6:3, 6:1; Budařo­ derová—Zajcevová 6:0, 6:3; Skuher­ vá, Nováková—Meskerová, Schutteo­ ská, H. Suková—Salnikovová, Zajce­ vová 9:11, 5:7 vá 3:6, 3:6 o 5.—8. místo: CSSR—Argentina 2:1 semifinále: CSSR—Rumunsko 2:1 Mandlíková—L. Romanovová 6:4, 1:6, H. Suková—Tiezziová 7:6, 6:4; Pazde­ 2:6; Budařová—M. Romanovová 6:0, rová—Perezová 3:6, 5:7; Pazderová, 6:4; Budařová, Mandlíková—L. Roma­ Skuherská—Bellottiová, Tiezziová 4 ku 6, 6:3, 6:1 novová, M. Romanovová 6:1, 6:3 finále: CSSR—Velká Británie 1:2 CSSR—Polsko 3:0 Mandlíková—Durieová 6:2, 8:6; Bu­ H. Suková—Czakanská 6:1, 3:6, 6:0; dařová—Jewansová 2:6, 7:5, 1:6; Bu­ Pazderová—Dziekonská 6:3, 6:1; Paz­ dařová, Mandlíková—Hobbsová, je­ derová, H. Suková—Czakanská, Dziekonská 6:4, 6:0 wansová 4:6, 9:11 18. ročník — 1982 (15 účasitníků] 16. ročník — 1980 (21 účastníků) Utkání ve skupině: CSSR—Belgie 3:0 Utkání ve skupině: Budařová—Mabilleová 6:4, 11:9; Petrů Pazderová—Schdnigová 3:6, 6:1, 6:3, —Gabrielleová 7:5, 6:4; Budařová, Sku- Fukárková—Deerbergová 6:2, 6:3, Fuherská—Mabilleová, Lavverichsová 6 kárková, Petrů—Koopová, Schónigová ku 1, 6:2 6:3, 8:6 CSSR—Švýcarsko 0:2 CSSR—Austrálie 3:0 Budařová—Villigerová 5:7, 3:6; Petrů Pazderová—Sayersová 6:4, 7:5, Fukár­ —Stamflíová 9:7, 7:9, 2:6; čtyřhra se ková—Boothová 7:5, 1:6, 11:9, Pazde­ nehrála . rová. Petrů—Hod kinová, Sayersová 6:2, 8:6 CSSR—Nizozemí 2:0. Budařová—Schutteová 6:1, 6:2; Sku­ čtvrtfinále: CSSR—Nizozemí 1:2 herská—Moosová 4:6, 6:2, 6:1; čtyř­ Pazderová—Schutteová 0:6, 4:6, Fu­ hra se nehrála kárková—Fluová 6:4, 5:7, 3:6, Pazde­ rová, Petrů—Fluová, Schutteová 6:8, semifinále: CSSR—Švýcarsko 2:1 Budařová—Jollissaintová 9:7, 0:6, 0:6; 6:4. 1:2 w. o. Skuherská—Villigerová 6:2, 6:1; Bu­ O 5.-8. místo: CSSR—Itálie 2:1 dařová, Skuherská—Jollissaintová, Vil­ Petrů—Murgová 1:6, 6:1, 6:1, Fukár­ ligerová 6:3, 7:5 ková—Reggiová 5:7, 2:6, Pazderová, Pearů—Murgová, Reggiová 0:6, 6:2, finále: CSSR—Austrálie 2:1 Budařová—Leoová 6:3, 6:4; Skuherská 6:4 —Tobinová 0:6, 3:6; Budařová, Sku­ CSSR—Ausítrálie 3:0 herská—Sayersová, Tobinová 6:3, 6:3 Pazderová—Sayersová 6:3, 6:1, Petrů —Randallová 1:6, 6:1, 7:5, Fukárková, 17. ročník — 1981 (20 účastníků) Utkání ve skupině: CSSR—Rakousko Petrů—Boothová, Hodkinová 1:6, 6:3, 6:3 3:0 Pazderová—Sommerauerová 6:2, 6:2; 19. ročník — 1983 (21 účastníků) H. Suková—Polletová 7:5, 6:1; Sku­ II. kolo: ČSSR—Recko 3:0 herská, H. Suková—Polletová, Som­ Fukárková—Panaradiosová 6:2, 3:6, merauerová 7:5, 6:3 6:3, Petrů—Anaxstasiadesová 6:0, 6:2, CSSR—Francie 1:1 Fukárková, Petrů—Panaradiosová, Ana-

285 xstasladesová 6:1, 6:2 čtvrtfinále: ČSSR—SSSR 2:1 Fukárková—Kačevarová 6:3, 7:5, Petrů —Révová 5:7, 2:6, Fukárková, Votavová—Kačevarová, Révová 6:4, 6:4 semifinále: ČSSR—Velká Británie 3:0 Fukárková—Gomerová 2:6, 6:3, 6:3, Votavová—Einyová 6:4, 7:5, Fukárko­ vá, Votavová—Brownová, Gomerová 6:3, 3:6 w. o. finále: ČSSR—Francie 1:2 Fukárková—Paradisová 6:7, 6:1, 3:6, Votavová—Herremanová 4:6, 0:6, Fu­ kárková, Votavová—Paradisová, PhanThanová 4:6, 6:3, 6:4 20. ročník — 1984 (20 účastníků) ČSSR—Izrael 3:0 Votavová—Benyaminiová 6:3, 6:3, Fu­ kárková—Bialostozyková 6:2, 6:1, Fu­ kárková, Holíková—Bialostozyková, Doronová 6:3, 6:4 čtvrtfinále: ČSSR—Itálie 2:1 Fukárková—Bonsignoriová 3:6, 4:6, Holíková—Garroneová 6:1, 6:1, Fukárková, Holíková—Garroneová, Golazová 8:6, 4:6, 6:4 semifinále: ČSSR—Argentina 2:1 Fukárková—Perezová-Poldanová 1:6, 3:6, Holíková—Tarabiniová 7:5, 2:6, 6:2, Holíková, Votavová—PerezováPoldanová, Tarabiniová 7:6, 6:7, 6:4 finále: ČSSR—USA 0:3 Votavová—Rushová 2:6, 1:6, Holíková —Spenceová 2:6, 5:7, Holíková, Vota­ vová—Kuhlmanová, Rushová 2:6, 3:6

Solomon Harold, nar. 17. 9. 1952, USA, hráč s obouručným bekhendem, původně specialista na antukové po­ vrchy s obranným způsobem hry, později úspěšný i na rychlejších dvorcích. Jako první dorostenec vy­ hrál dvakrát za sebou Orange Bowl (1969 a 1970) a 1970—71 zvítězil na dorost, mistrovství USA na antuce. 1972 čtvrtfinalista na Roland Garros (porazil J. Co-nnorse a G. Vilase), v amer. d.c. družstvu hrál ve 4 dvouhrách a všechny vyhrál. 1973 vyhrál halové mistrovství Pacifiku, 1974 turnaj ve Washingtonu (ve fi­

samototyp

nále nad G. Vilasem), semifinalista na Roland Garros (porazil I. Nastaseho), v celkovém hodnocení Grand prix na 8. místě. 1975 zvítězil v Johannesburgu (ve finále nad B. Gottfriedem), na Roland Garros a namezinár. mistrovství Itálie mezi nejlep­ šími 8 hráči, v Grand prix na 9. mís­ tě. 1976 zvítězil opět v Johannesburgu (porazil S. Smitha a ve finále B. Gottfrieda), finalista na Roland Gar­ ros (porazil G. Vilase a R. Ramireze), na mezinár. mistrovství Itálie mezi nejlepšími 8, semifinalista v Indiana­ polis (porazil M. Orantese), v Grand prix na 5. místě, v Grand prix pora­ zil R. Ramireze a B. Gottfrieda a ob­ sadil 4. místo; poprvé se probojoval do první desítky svět, žebříčku. 1977 semifinalista ve Forest Hills (porazil V. Gerulaitise a D. Stocktona), zvítě­ zil v Bruselu, Cincinnati a na turnaji šampiónů WCT (ve finále nad K. Rosewallem). 1978 zvítězil v Las Vegas a v Louisville, 1979 v Baltimore a v North Conway. 1980 byl nejúspěšněj­ ším rokem jeho kariéry: zvítězil na mezinár. mistrovství NSR (ve finále nad G. Vilasem), na šampionátu ATP v Cincinnati, v Baltimore a Tel Avi* vu, finalista v Las Vegas (porazil McEnroea), semifinalista na Roland Garros (porazil B. Gottfrieda a G. Vi­ lase). V červenci 1980 byl zvolen předsedou - ATP. V komputer. svět, žebříčku 1974 na 15., 1975 na 17., 1976 na 8., 1977 na 14., 1978 na 8., 1979 na 8., 1980 na 7., 1981 na 22., 1982 na 66., 1983 na 285. místě.

somatotyp, souhrn tvarových znaků jedince, poměrně přesný popis stav­ by těla. Ve sportu metoda typologie. Jejím tvůrcem je amer. autor Sheldon (systém konstituční typologie). Stav­ ba a složení těla je v řadě sport, od­ větví důležitým předpokladem pro vrcholovou sport, činnost a jedním z hledisek při výběru talentů. Stano­ vení somatotypu, rozpracované Harthovou a Carterem, se provádí podle

Sophia Cup výšky, hmotnosti těla a dalších tě­ lesných rozměrů, přičemž tělesný typ je vyjadřován pomocí tří čísel 1—7 (někdy i více): první číslo zna­ čí stupeň přítomnosti komponenty endomorfní (tloušťka těla, množství podkožního tuku a obdobných typic­ kých znaků), druhé mezomorfní (stu­ peň rozvoje svalstva a kostry) a tře­ tí ektomorfní (křehkost kostry, vy­ táhlost, útlost). Například čistý endomorf je vyjádřen číselně 7—1—1. Při skupinových hodnoceních jsou výsledky značeny do speciálního troj­ úhelníkového pole (somatogramu), v němž je pro každý ze 76 s. vyzna­ čena jeho poloha. Mezi s. a tempera­ mentem, který charakterizuje zásad­ ní znaky projevu jedince, je úzká sou­ vislost. Ne vždy však musí přísluš­ ný somatotyp zaručovat úspěšnost v daném sportu. V tenisu mohou být například některé nevýhody ve stav­ bě těla kompenzovány jinými funk­ čními vlastnostmi nebo schopnostmi.

Sophia Cup viz Queens Cup. soutěžní řád, souhrn závazných spor­ tovně technických předpisů a směr­ nic, platných pro vypisování, pořádá­ ní a řízení soutěží jednotlivců a družstev v tenisu, organizovaných federálním tenisovým svazem, kraj­ skými a okresními svazy tenisu. Sou­ těžní řád vydává výbor tenisového svazu OV OSIV a je závazný pro všechny hráče, funkcionáře a tenis, orgány všech stupňů. V. t. tenisové soutěže v ČSSR.

Sovětský svaz, Tenisová federace SSSR, zal. 1923, člen ITF od 1956, ETA od 1977; sdružuje asi 50 000 re­ gistrovaných hráčů (z toho více než 240 mistrů sportu), 650 rozhodčích, 1300 oddílů, více než 2100 dvorců. Historie: počátky tenisu v Rusku spa­ dají do konce 70. let 19. století, kdy byl zásluhou Sankt-petěrburského kriket-clubu, jednoho z nejstarších

286

sport, klubů v Rusku, založen v měs­ tečku Lachta pod Petrohradem (Le­ ningrad) Lachtinský lawn-tennisový klub. V 80. a 90. letech bylo poý Petrohradem již několik tenis, klubů, z nichž k nejpopulárnějším patřili Pargolovská společnost příznivců lawn-tennisu a Krestovský lawn-tennis klub. 1893 bylo v Rusku 6 tenis, klubů, 1898 již 9 a do 1930 se jejich počet zvýšil na 14. Hlavními centry ruského tenisu na začátku 20. století byla města Moskva a Petrohrad, 1901 se hrálo první mistrovství Moskvy, 1903 Petrohradu. Jako sport se tenis v Rusku zformoval 1908, kdy byl za­ ložen Všeruský svaz lawn-tennisových klubů (jeho zástupci se 1913 zúčastnili založení Mezinárodní teni­ sové federace a svaz se stal jedním z prvních členů ITF). V té době se tenis hrál v Kyjevě, Charkově, Saratově, Kázáni, Tiflisi (Tbilisi), Taganrogu a Roštově na Donu. První mis­ trovství Ruska v tenisu mužů se hrá­ lo 1907 v Petrohradě (titul získal do­ mácí hráč G. Brej); prvním mistrov­ ství žen se hrálo 1909 (titul získa­ la Petrohradčanka E. Giršfeldová). Za nejlepšího tenistu do VRSR byl považován student petrohradské uni­ verzity Michail Sumarogov (mistr Ruska 1910—14). V období po VŘSR se centrem tenis, dění stala Moskva. První mistrovství Moskvy po revqluci se hrálo 1918 a zúčastnili se ho te­ nisté z 11 klubů. První mistrovství SSSR se hrálo 1924 v Moskvě (sou­ těžilo se ve 3 disciplínách — ve dvouhře mužů a žen a ve čtyřhře mužů). Prvními mistry SSSR ve dvou­ hře se stali Moskvan G. Stolarov a T. Suchodolská z Leningradu. Ve 20. letech byl tenis populární nejen v Moskvě a Leningradu, ale i v Tule, Taganrogu, Samaře, Penze a dalších městech. Významnou roli při propa­ gaci tenisu v SSSR sehrály sport, or­ ganizace Dynamo, moskevský sport., klub Sacharniky a Fakulta tělesné vý­ chovy. K nejpopulárnějším tenistům

287

patřili S. Malcevová, E. Alexandrovová, N. Těplakovová, Z. Kločkovová, N. Ivanov, B. Uljanov, V. Verbickij, E. Kudrjavcev a V. Multino. 1929 byla v SSSR založena Všesvazová sek­ ce tenisu, která se stala řídícím cen­ trem tenis, dění v celé zemi. Ve 30. letech se tenis v SSSR rozvíjel rych­ lým tempem — rozšiřovala se člen­ ská základna, zvýšovala se výkon­ nost hráčů, upevňovala se materiál­ ně technická základna, zlepšovala se domácí výroba sport, výzbroje a vý­ stroje. Tenis se stal součástí sparta-kiád Dynama a Rudé armády, začaly se hrát městské, oblastní a republi­ kové soutěže. Zvláště populární by­ la tradiční utkání Moskvy a Leningra­ du (v 19 utkáních zvítězila Moskva 10x, Leningrad 6X, 3 utkání skon­ čila nerozhodně). Ve 30. letech se sovětští tenisté zúčastnili i mezinár. soutěží (1935 sehráli N. Těplakovo­ vá a E. Kudrjavcev několik zápasů v Paříži s tenisty dělnických sport, organizací; B. Novikov, A. Něgrebeckij a A. Mdivani hráli v Turecku a zvítězili ve všech utkáních). 1936 se sovětští tenisté utkali v Praze s čs. tenisty v čele s J. Síbou, 1937 sehráli čs. tenisté (J. Síba, L. Kyselová a dal­ ší) v SSSR 4 vítězná utkání. 1940 by­ lo v SSSR asi 17 000 tenistů, 1280 dvorců. Ve válečných letech se 1942 až 43 hrálo mistrovství Moskvy. Po druhé svět, válce patřili k nejúsoč“ nějším sovětským tenistům Moskvané N. Běloněnko a N. Ozerov, Leningradci G. Korovinová, E. Něgrebeckij, Kyjevanka O. Kalmykovová. Ve druhé polovině 40. let sehráli so­ větští tenisté několik přátelských utkání s tenisty Jugoslávie, Českoslo­ venska a Maďarska. V 50. letech se úroveň sovětského tenisu značně zvý­ šila — počet nositelů výkonnostních tříd stoupl více než 7násobně, úspěš­ ně pokračovala výstavba nových te­ nis. dvorců, rozšiřovaly se mezinár. styky. Sovětští tenisté se utkali s te­ nisty Maďarska, NDR, Polska a Ru­

Spartak Přerovské strojírny munska, startovali na tenis, turnaji v rámci Světového festivalu mládeže a studentstva ve Varšavě a na III. mezinár. sport, hrách mládeže. V se­ znamu nejlepších tenistů SSSR 1958; měli zastoupení představitelé 14 sva­ zových republik a 15..sport, organi­ zací země. K nejlepším hráčům 50. let. patřili Moskvané S. Andrejev (^ná­ sobný mistr SSSR), E. Cuvyrinová; (8násobná mistryně), Kyjevanka Kuzmenková-Titovová (6násobná mistry­ ně). V SSSR se začaly pravidelně or­ ganizovat mezinár. turnaje: od loss' tradiční zimní turnaj a od 1957 i let­ ní turnaj. Sovětští tenisté se začali postupně zúčastňovat mezinár. tur­ najů v USA, Austrálii, Itálii, Francii,, Švédsku, NSR, Japonsku atd. Zvítězili ve všech ročnících mistrovství Evro­ py amatérů (kromě 1975) a ve větši­ ně soutěží jednotlivců. Probojovali se do semifinále Davis Cupu (1974 a> 1976) a Federation Cupu (1978—79), 5X zvítězili v Soisbault Cupu (1968 až 70, 1972 a 1978), 1964 zvítězili v Galea Cupu, 1981 obsadili 2. mísítev Kings Cupu a 1982 se probojovali do čtyřčlenné finálové skupiny. K nej­ úspěšnějším hráčům 60. a 70. let pa­ třili A. Metreveli a O. Morozovová (f inalistka wimbledonské dvouhrya čtyřhry), T. Kakulja, A. Dmitrije-vová, S. Lichačov, G. Bakšejevová,. V. Korotkov, N. Cmyrevová. K úspěš­ ným hráčům mladší generace na kon­ ci 70. a na začátku 80. let patří V. Bo­ risov, K. Pugajev, A. Zverev, E. Jelisejenková, J. Salnikovová, O. Zajcevová, S. Cerněvová. Výbornou základ­ nu má sovětský tenis ve sport, or­ ganizacích Dynamo, CSKA a Sparta­ ku.

Spartak Přerovské strojírny, tenis, odbor, zal. 1914 v SK Přerov, 1946 se: sloučil se Sokolem Přerov a vznikl tenis, oddíl TJ Sokol Přerov, od 1951 TJ Sokol Přerovské strojírny, od 1961 Spartak Přerovské strojírny. Oddíl) má 360 členů, z toho 51 registrová-

Sparta Praha

ných hráčů, 50 v tenis, škole mláde­ že, 25 trenérů, 13 rozhodčích. Od 1976 funguje TSM, SVSM a tenis, ško­ la mládeže. První tenis, turnaj se hrál v Přerově 1911 za účasti hráčů z blízkého okolí. V období 1924—30 měli přerovští tenisté nejlepší druž­ stvo na Moravě (F. Maršálek, J. Cingroš, Deutschová, později bří Derkovi, po osvobození E. Genža. Od 1970 hraje družstvo dospělých v I. li­ ze. Úspěchy: v I. lize 1977—78 na 3. místě, 1979—81 2. místě; jednotlivci získali 12 titulů mistrů ČSR a CSSR, 8 titulů mistrů Evropy v kategoriích juniorů i dospělých. O tyto úspěchy se nejvíce zasloužili Bártek, MeJka, Huťka, Lacek, Kulhaj, Navrátil, Pimek, Novotná, Skuherská, Kopečko­ vá, Fukárková. 1976 byl oddíl pořa­ datelem VIII. ročnlíku mistrovství Evropy amatérů, 1979 XI. ročníku mezinár. mistrovství Evropy železni­ čářů, každoročně organizuje žákov­ ský přebor CSSR jednotlivců a tur­ naj neregistrovaných hráčů. Teniso­ vý areál s 21 dvorci (2 centrální) a 2 přetlakovými halami.

Sparta Praha, tenis, oddíl zal. 1922, 1951 se tehdejší Sparta Bratrstvo slou­ čila s Meteorem VIII loděnice. Oddíl má 53 registrovaných hráčů, 11 tre­ nérů. Počáteční úspěchy oddílu mezi svět, válkami jsou spjaty se jménem velké postavy čs. tenisu Karla Kože­ luha (1926—32 vyhrál 6X za sebou Bristol Cup — tehdejší mistrovství světa profesionálů). V předmnichov­ ské republice hrála Sparta v I. třídě a patřila k nejlepším pražským te­ nis. oddílům. V prvních letech po osvobození začala činnost oddílu stagnovat. Oživení přineslo sjednoce­ ní tělovýchovy 1948. Po sloučení s Me­ teorem VIII loděnice, který přivedl do Sparty několik vynikajících hrá­ čů, získala Sparta 1951 první titul mistra republiky ve smíšených druž­ stvech (Bečka, Zábrodský, Douša, Papík, Zacpálek, Pařízek, Macas, Holeč­

288

ková, Pilařové a Hrachovinová). V dalších letech si oddíl zachoval špič­ kovou úroveň v čs. tenisu. Výrazný­ mi postavami po 1960 byli J. Horčičková-Volavková (akademická mistry­ ně světa 1961 a 1963, mistryně repu­ bliky ve dvouhře 1964—66), d.c. re­ prezentant F. Pála, přínosem byl pře­ stup J. Kodeše 1966 z I. ČLTK. V 70. letech prožívala Sparta „zlatý věk“: kromě Kodeše zde hráli I. Mikysa, J. Písecký, I. Jankovský, C. Suk, Z. Slížek, P. Mls, Bedáň, M. Holubová. M. Navrátilová, M. Koželuhová-Bendlová, L. Kodešová, K. Skronská, I. Brzáková, R. Tomanová, H. Mandlíková; mi­ mo 1951 se Sparta stala mistrem ČSSR smíšených družstev 1970—74, 1976, 1978 a 1980; z jednotlivců zís­ kali mistrovské tituly J. Kodeš (1966 až 67, 1969 a 1972), F. Pála (1970), J. Písecký (1973), M. Holubová (1970), M. Navrátilová (1973), R. Tomanová (1974 a 1976, 1975 se stala amatér­ skou mistryní Evropy a 1977 akade­ mickou mistryní světa), H. Mandlí­ ková (1980—81, vítězka Roland Gar­ ros a finalistka Wimbledonu 1981). K úspěšným hráčům 80. let patří H. Suková, Cihák, Bedrna. V lize hraje Sparta od jejího založení 1951 a zís­ kala 9 titulů mistra republiky v sou­ těži družstev. K významným posta­ vám Sparty patřil J. Rňssler, bývalý kapitán čs. d.c. družstva, který celý svůj život zasvětil sparťanskému a čs. tenisu, a S. Coufal, bývalý hráč TK Stromovka a Meteoru VIII. Tenisový oddíl tradičně organizuje mistrovství Prahy dospělých a přebor juniorů, celostátní turnaje dorostenců a žáků a další soutěže. Tenisový areál ve Stromovce s 12 antukovými, 1 asfal­ tovým a 2 minidvorci, od 1978 tenis, hala. sphairistike, též sféristika, název pů­ vodní tenis, hry, jejíž pravidla dal 1874 patentovat Angličan major W. C. Wingfield. Název s. je odvozen od řecké míčové hry sphairisis.

289 spin, rotace, kterou dostane míč te­ nis. úderem, přeneseně též úder, udě­ lující míči rotaci. sponzor, obvykle obchodní organiza­ ce, která za právo reklamy finančně dotuje tenis, turnaje nebo celé sou­ těže. Obchodní název s. se často ob­ jevuje v oficiálním názvu soutěže nebo turnaje, např. ■+ Commercial Union, -* Colgate Palmolive, -* Virgi­ nia Slims, Head Cup, Saab Kings, -* Avon Tennis, -* Davis Cup by NEC.

sportovní příprava mládeže, je urče­ na pro talentovanou a perspektivní mládež se zaměřením na vrcholový tenis. Dělí se na: etapu sportovní předpřípravy (věk 9—11 let), etapu speciální sportovní přípravy (11—14) a etapu vrcholové sportovní výkon­ nosti (od 15 let). Pro každou etapu jsou vytyčeny cíle, obsah a objem sport, přípravy a ukazatele výkon­ nosti. Výběr talentů a sport, přípra­ va probíhá zejména v oddílových školách mládeže, v tréninkových střediscích mládeže (TSM) a ve stře­ discích vrcholového sportu mládeže (SVSM). TSM a SVSM jsou součástí systému vrcholového sportu v tenisu. Výběr talentů, výcviková a výchovná práce, zajištění odpovídajících pod­ mínek, odborné vedení a průběžná kontrola výkonnosti podle stanove­ ných ukazatelů vytváří v TSM a SVSM ucelený komplex přípravy sportovně talentované mládeže.

squash rackets (skvoš rákits), sport, hra podobná tenisu. Vznikla v polo­ vině 19. století v anglické škole v městečku Harrow. Hraje se v uzavře­ né místnosti se čtyřmi hladkými stě­ nami. Raketa se podobá tenisové, ale je lehčí, a menší míček je z plné gu­ my. Hraje se proti čelné stěně, ale odrazy platí i od ostatních tří stěn. Dodnes je s. r. oblíben v Anglii a v Austrálii, zvláště proto, že vyžadu­

Stockton je rychlou pohybovou reakci a že je možné jej hrát na malém prostoru.

Stewart Sherwood, nar. 6. 6. 1946, USA, specialista na čtyřhru, dobrých výsledků dosáhl i ve dvouhře. Nej­ větších úspěchů ve -čtyřhře dosáhl se svým partnerem F. McNairem 1976: vyhráli halové mistrovství USA v Sa­ lisbury a turnaje v Hamburgu, Paří­ ži i turnaj masters Grand prix (oba ve finále proti dvojici Gottfried—Ra­ mirez). 1977 zvítězil ve čtyřhře na halovém mistrovství USA v Memphisu a na urnaj v Oviedu, finalista na mezinár. mistrovství Itálie v Římě, Washingtonu, Mt. Washington Valley, Torontu. San Francisku a Kolíně n. R. (vždy s F. McNairem). 1978 fina­ lista čtyřhry ve Flushing Meadow (s M. Riessenem), 1979 vyhrál čtyřhru na 8 turnajích Grand prix a byl v se­ mifinále ve Flushing Meadow (vždy s M. Riessenem). 1981 zvítězil ve čtyřhře v Philadelphii (s M. Riesse­ nem) a v Houstonu (s M. Edmondsonem). Do konce 1981 vyhrál ve čtyř­ hře 33 mezinár. otevřených turnajů a na dalších 22 byl ve finále. V komputer. svět, žebříčku dvouhry 1978 na 60., ve čtyřhře 1976 na 8., 1977 na 20., 1978 na 12., 1979 na 4., 1980 na 25. a 1981 na 9. místě. Stockton Dlick, nar. 18. 2. 1951, USA, v dorost, věku patřil k největším na­ dějím amer. tenisu; dorost, mistr USA 1967 a vítěz dorost, soutěže Orange Bowl 1968. Velký pokrok udě­ lal 1972, kdy vyhrál 7 turnajů (pora­ zil mj. i S. Smitha) a byl zařazen do d. c. družstva USA. 1974 semifinalis­ ta ve Wimbledonu (porazil I. Nastaseho), 1975 zvítězil v San Antonio a ve čtyřhře byl finalistou halového mistrovství USA profesionálů (s E. van Dillenem). 1976 mezi nejlepšími 8 ve Forest Hills a v semifinále ha­ lového mistrovství USA, 1977 mezi nejlepšími 16 ve Wimbledonu a 8 ve Forest Hills, vítěz halového mistrov­

290

Stolle

ství USA profesionálů (ve finále nad J. Connorsem) a turnajů WCT v To­ rontu (opět nad J. Connorsem) a v Rotterdamu (nad I. Nastasem), ve fi­ nálovém turnaji WCT prohrál ve fi­ nále s J. Connorsem a zvítězil ve čtyřhře s V. Amritrajem; ve svět, žeb­ říčku se dostal mezi první desítku hráčů. 1978 semifinalista na Roland Garros a zvítězil v Little Rocku. Ve dvouhře vyhrál 8 a ve čtyřhře 16 mezinár. otevřených turnajů. V komputer. svět, žebříčku 1974 na 16., 1975 na 30., 1976 na 15., 1977 na 10., 1978 na 19. a 1979 na 55. místě. Předsta­ vitel silového útočného tenisu.

na Roland Garros a 1966 ve Forest Hills a na mezinár. mistrovství NSR. S R. Emersonem tvořil úspěšné d. c. družstvo: ze svých 16 zápasů vyhrál 13. Jeho předností bylo tvrdé podá­ ní, po němž uplatňoval nátlakovou volejovou hru, byl však dobrý i v obraně.

Frederick Stolle

Dick Stockton Stolle Frederick Sydney, nar. 8. 10. 1938, Austrálie, původně specialista na čtyřhru: již 1961 byl s B. Hewittem ve finále ve Wimbledonu, 1962 a 1964 zvítězili; 1968 a 1970 byl opět ve finále (s K. Rosewallem). S B. Hewittem vyhrál čtyřhru na mezinár. mistrovství Austrálie a Itálie 1963 až 1964. S R. Emersonem zvítězil ve čtyřhře na Roland Garros a ve Fo­ rest Hills 1965, 1966 zvítězili na me­ zinár. mistrovství Austrálie a Itálie a ve Forest Hills. Postupně se stal i vý­ borným hráčem dvouhry: 1963—65 finalista ve Wimbledonu, 1965 vítěz

Stone Allan, nar. 14. 10. 1945, Austrá­ lie, velmi dobrý hráč čtyřhry, ve svých nejlepších letech dosahoval po­ zoruhodných výsledků i ve dvouhře: 1971 finalista mezinár. mistrovství N. Zélandu, 1972 semifinalista mezinár. mistrovství Austrálie a N. Zélandu, 1973 semifinalista v Aucklandu a v Hilversumu. Ve čtyřhře 1968 vítěz mezinár. mistrovství Austrálie (sCarmichaelem) a finalista mezinár. mis­ trovství Itálie (s Karogelopoulosem), 1971 finalista na mezinár. mistrovství NSR (s D. Crealym), 1975 finalista na mezinár. mistrovství Austrálie (s B. Carmichaelem) a ve Wimbledonu (s C. Dowdeswelem). 1976 zvítězil ve čtyřhře na mistrovství USA profesio­ nálů a 1977 na turnajích v Perthu a v Melbourne, finalista v Carlsbadu a v Sydney (vždy s R. Ruffelsem). V komputer. svět, žebříčku 1974 ve dvouhře na 49., 1975 na 38., 1976 na 103. a 1977 na 87. místě, ve čtyřhře 1976 na 12. a 1977 na 24. místě.

291

středisko vrcholového sportu

stopbol (z angl. stop-ball), úder forhendem nebo bekhendem obvykle se silnou spodní rotací; míč dopadá na soupeřovu polovinu v blízkosti sí­ tě a odskakuje nízko a téměř kolmo. Stopbol je možné zahrát po odrazu míče nebo přímo ze vzduchu (tzv. stopvolej). Rozlišují se s. zakončují­ cí, které soupeř nemůže dostihnout, a s. taktické, hrané s cílem vylákat soupeře k síti.

stopvolej, úder forhendem nebo bek­ hendem se silnou spodní rotací, za­ hraný přímo ze vzduchu (z voleje). V. t. stopbol. Stoveová Betty, nar. 24. 6. 1945, Ho­ landsko, jedna z nejlepších hráček čtyřhry na světě, od 1970 nejúspěš­ nější reprezentantka Holandska. Ve dvouhře 1970 zvítězila na mezinár. mistrovství Holandska v Hilversumu a byla v semifinále v Gstaadu. 1972 opět zvítězila v Hilversumu a byla v semifinále Dewar Cupu, 1973 potřetí zvítězila v Hilversumu a byla ve fi­ nále v Denveru a v Phoenixu. Ve svět, žebříčku ji odborníci zařadili na 10. místo. 1975 čtvrtfinalistka ve Wim­ bledonu, 1976 finalistka halového mistrovství USA (porazila M. Navrá­ tilovou a W. Turnbullovou), na dal­ ších turnajích porazila V. Wadeovou, E. Goolagongovou, R. Tomanovou i R. Maršíkovou. 1977 finalistka ve Wim­ bledonu (mj. porazila M. Navrátilo­ vou a S. Barkerovou, ve finále pro­ hrála s V. Wadeovou), semifinalistka ve Forest Hills (mj. porazila K. Kuykendalovou a T. Austinovou). 1978 se probojovala do finále na 5 turnajích a na šampionátu Colgate series obsa­ dila 5. místo. Ve čtyřhře čtvrtfinalist­ ka ve Wimbledonu 1965 (s Krockeovou), 1971 finalistka smíšené čtyřhry ve Forest Hills (s Maudem). 1972 zví­ tězila ve čtyřhře ve Wimbledonu, ha Roland Garros (s B. J. Kingovoujive Forest Hills (s F. Durrovou). 1973 fi­ nalistka na Roland Garros ve čtyřhře

Betty Stoveová

(s F. Durrovou) i ve smíšené čtyřhře (s P. Dominguezem), finalistka čtyř­ hry ve Wimbledonu (s F. Durrovou), 1975 finalistka čtvřhry i smíšené čtyřhry ve Wimbledonu (s F. Durro­ vou a A. Stonem). 1976 finalistka čtyřhry ve Wimbledonu (s J. B. Rin­ govou), 1977 finalistka ve všech 3 soutěžích ve Wimbledonu (ve čtyř­ hrách s M. Navrátilovou a F. McMillanem) a vítězka obou čtyřher ve Fo­ rest Hills (se stejnými partnery). 1978 zvítězila s F. McMillanem ve smíšené čtyřhře ve Wimbledonu a ve Flushing Meadow, 1979 zvítězila ve čtyřhře na šampionátu Avon series (s F. Durrovou), na Roland Garros, na mezinár. mistrovství Itálie a ve Flushing Meadow (s W. Turnbullo­ vou), se stejnou partnerkou byla ve finále Wimbledonu. Ve čtyřhře vy­ hrála 1978 celkem 15 turnajů. 1980 vyhrála ve čtyřhře s H. Mandlíkovou a P. Shriverovou 5 turnajů a byla ve finále ve Flushing Meadow (s P. Shri­ verovou). V komputer. svět, žebříčku dvouhry 1975 na 22., 1976—77 na 7., 1978 na 8., 1979 na 22. a 1980 na 28. místě. Od 1980 první ženou, která se stala členkou řídícího výboru Mezi­ národní tenisové federace (ITF). středisko vrcholového sportu (SVS), základní organizační článek systému

středisko vrcholového sportu mládeže

292

vrcholového sportu v CSSR, sdružu­ jící nejlepší sportovce příslušných sport, odvětví v dané spádové oblas­ ti pod vedením kvalifikovaných tre­ nérů a dalších pracovníků aparátu SVS. Součástí SVS je tréninkové středisko mládeže (TSM), sdružující nejlepší mladé sportovce po určitou věkovou hranici. V tenisu je systém vrcholového sportu završen SVSM.

dvouhry a vítězka čtyřhry (s Y. Budařovou). 1980 vyhrála dorost, turnaj v Bari, finalistka dvouhry a vítězka čtyřhry v kategorii do 16 let na Oran­ ge Bowl. 1981 vyhrála mezinár. ju­ niorské turnaje v Méxicu, Delray Beach, Banana Bowl (i čtyřhru), In­ dianapolis a v Sydney, finalistka na Roland Garros a v Montrealu, junior, mistryně Evropy ve čtyřhře v kate­ gorii do 16 a 20 let, vítězka čtyřhry na Orange Bowl v kategorii do 18 let. V junior. Grand prix na 3. místě. Na mezinár. turnajích dospělých se­ mifinalistka dvouhry a vítězka čtyř­ hry (s R. Tomanovou) v Rio de Janeiru, na mezinár. mistrovství Austrá­ lie mezi nejlepšími 16 hráčkami (po­ razila A. Smithovou a B. Potterovou) dvouhry, semifinalistka na turnaji v Brisbane. V Tokiu reprezentovala CSSR ve Federation Cupu. Začátkem 1982 vyhrála svůj první mezinár. tur­ naj, a to ze série Avon Futures v Newport News ve Virginii a na tur­ naji Avon Championships porazila M. Jaušovecovou. 1982 finalistka mis­ trovství USA na antukových dvorcích a závěrečného turnaje Avon Futures. 1983 finalistka turnaje ve West Hamptonu, semifinalistka v Chicagu a v Zá­ padním Berlíně, čtvrtfínalistka na mezinár. mistrovství Itálie a Svýcar-

středisko vrcholového sportu mládeže (SVSM), jeden z organizačních člán­ ků systému vrcholového sportu v CSSR; výběrová forma přípravy ta­ lentované mládeže. V každém SVSM pracuje trenér z povolání, smluvní trenéři a další členové vedení SVSM a - realizačního týmu. V tenisu je SVSM nejvyšší formou vrcholového sportu. V. t. ■**edisko vrcholového sportu. styl, individuální zvldraosti projevu -» techniky pohybu tenisty, ovlivně­ né anatomickými, fyziologickými, psy­ chologickými a jinými zvláštnostmi, které dávají technice osobitý ráz. Vy­ nikající hráč! mají obvykle svůj cha­ rakteristický styl.

„sudden death“ (angl. náhlá smrt), název pro amer., pravidly ITF ne­ schválenou variantu -* tie-breaku. Roz­ díl oproti schválenému tie-breaku spočívá v tom, že rozhodující hra se hraje na 5 vítězných bodů na jedné nebo na druhé straně bez podmínky dvoubodového rozdílu. Za bodového stavu 4:4 mají oba soupeři setbol a set bezpodmínečně končí tímto po­ sledním míčem.

Suková Helena, nar. 23. 2. 1965 v Praze, dcera čs. reprezentantky -* V. Sukové a C. Suka (dorost, pře­ borník CSSR 1960), 1979 přebornice CSSR starších žákyň ve dvouhře i ve čtyřhře a reprezentantka CSSR v So­ phia Cupu v Jugoslávii; na mezinár. mistrovství CSSR 1981 semifinalistka

Helena Suková

supreme

293

ska a s H. Mandlíkovou získala pro ČSSR Federation Cup. 1984 se podí­ lela na vítězství čs. družstva ve Fe­ deration Cupu, vyhrála turnaj Virgi­ nia Slims v Brisbane a na mezinár. mistrovství Austrálie se probojovala do finále, když v semifinále porazila M. Navrátilovou, a ukončila tak její rekordní sérii 74 po sobě jdoucích vítězství. V komputer. svět, žebříčku 1981 na 75., 1982 na 25., 1983 na 17. místě. Představitelka moderního útoč­ ného tenisu s razantním podáním a velmi dobrými voleji. Suková Věra, roz. Pužejová, 13. 6. 1931 (Uherské Hradiště) — 13. 5. 1982, zasloužilá mistryně sportu, nej­ úspěšnější čs. tenistka; jedenáctinásobná mistryně Československa ve dvouhře (1952, 1954—63), 10 X ve čtyřhře a 8X ve smíšené čtyřhře. Šestinásobná mezinár. mistryně Čes­ koslovenska ve dvouhře (1957—60, 1963—64), 4X ve čtyřhře a 6X ve smíšené čtyřhře. Celkem získala 45 mistrovských titulů. Kromě toho zví­ tězila 4X (1959, 1961—63) na mezi­ nár. turnaji o Putovní pohár města Bratislavy. 1957 zvítězila ve smíšené čtyřhře na Roland Garros (s J. Javorským) a probojovala se do semifiná­ le dvouhry. 1962 dosáhla svého nej­ většího úspěchu, kterým výrazně při­ spěla k oživení rozvoje tenis, sportu v ČSSR: vítězstvími nad Australankou Lehaneovou, Angličankou A. Mortimerovou (obhájkyní wimbledon, ti­ tulu a 1. hráčkou svět, žebříčku), Američankou D. Hardovou a Brazilkou M. E. Buenoovou (wimbledon, vítězka 1959—60) se probojovala ja­ ko první čs. hráčka do finále Wim­ bledonu. Ve svět, tenis, žebříčku by­ la odborníky zařazena 1957 na 6., 1962 na 5. a 1963 na 10. místo. 1962 nejlepší hráčka v Evropě. Typická představitelka celodvorcové hry, vy­ cházející z obrany, zajišťovaná vý­ bornými základními údery. Při každé vhodné příležitosti přecházela do

útoku, který zakončovala dobrými voleji nebo smeči. Po ukončení ak­ tivní činnosti se věnovala trenérské práci. Byla trenérkou čs. reprezen­ tantek, které pod Jejím vedením do­ sáhly několika cenných vítězství, zvláště ve Federation- Cupu a v Soísbault Cupu. Nositelka titulu zaslouži­ lá trenérka.

Věra Suková

Sunshine Cup, mezinár. soutěž do­ rost. družstev chlapců do 18 let, zal. 1952. Hraje se v druhé polovině pro­ since v Miami Beach na Floridě v USA. Na S.C. navazuje světoznámý turnaj jednotlivců -* Orange Bowl, S.C. se nepravidelně zúčastňuje i ČSSR, dosud však bez výraznějších úspěchů.

supervisor, dozorčí komisař -* ATP, oprávněný být přítomen na všech svět, turnajích. Jeho úkolem je kon­ trolovat a posuzovat organizační za­ jištění turnajů, výkony rozhodčích a chování hráčů v průběhu soutěže. Do jeho pravomoci patří i rozhodo­ vání o udělování finančních sankcí při porušování pravidel a soutěžního řádu.

supreme, druh umělého povrchu te­ nis. dvorce, určený pro hru v hale;

Susmanová koberec z neoprenu a textilu s mírně drsným povrchem, pokládaný v dí­ lech. Používán často při důležitých svět, soutěžích (např. finále Davis Cupu 1980 v Praze, masters Grand prix v New Yorku 1982). Výrobce — USA, licence v dalších zemích.

Susmanová Karen, roz. Hantzeová nar. 11. 12. 1942, USA, přemožitelka V. Sukové ve finále Wimbledonu 1962, vítězka wimbledon, čtyřhry 1961—62 (s B. J. Moffittovou). 1964 se stejnou partnerkou zvítězila ve čtyřhře i ve Forest Hills.

Karen Susmanová

světové univerziády, mezinár. soutě­ že posluchačů vysokých škol, organi­ zované jednou za několik let na jed­ nom místě v různých sport, odvět­ vích. Tenisové soutěže jsou součástí s.u. od jejich vzniku 1959. Nejúspěš­ nější zemí do 1981 je Rumunsko (19 zlatých medailí). Největší počet při­ hlášených zemí 1973 na s.u. v Mosk­ vě (31). Přehled vítězů univerzlád Dvouhra mužů a.žen 1959 (Turín) F. Jauffret (Francie), I. Rjazanová (SSSR); 1961 (Sofia) B. Jovanovič (Jugoslávie), J. Horčičková (CSSR); 1963 (Porto-Alegre) B.

294

Niecze (NSR), J. Horčičková (USSR); 1965 (Budapešť) J. Tiriac (Rumun­ sko), M. Riedlová (Itálie); 1967 (To­ kio) R. Vatanabe (Japonsko), N. Trumanová (V. Británie); 1970 (Turín) P. Proisy (Francie), T. Parmasová (SSSR); 1973 (Moskva) T. Kakulja (SSSR), O. Morozovová (SSSR); 1977 (Sofia) T. Šmíd (CSSR), M. Krošinová (SSSR); 1979 (Mexiko) B. Borisov (SSSR), N. Cmyrevová (SSSR); 1981 (Bukurešť) F. Segarceanu (Rumun­ sko), V. Ruziciová (Rumunsko); 1983 R. Gallien (Kanada), C. Femandezová (USA). Čtyřhra mužů a žen 1959 L. Nagasaki—P. Hanna (Japon­ sko, P. Ramorinová—M. Riedlová (Itá­ lie); 1962 B. Jovanovič—N. Pllič (Jugo­ slávie), S. Minová—K. Namianová (Rumunsko); 1963 L. Pavlik—B. Nie­ cze (NSR), P. Kundvicová—J. Feher (Maďarsko); 1965 M. Fox—D. Dell (USA), M. Riedlová—A. Hobbová (Itá­ lie); 1967 A. Bakkerová—A. Surbecková (Nizozemí), J. a J. Ortigová (Španělsko); 1970 D. Kavi-Macumi— T. Sakai (Japonsko), A. Bakkerová— M. Ivaanová (Nizozemí); 1973 T. Ka­ kulja—B. Korotkov (SSSR), O. Moro­ zovová—G. Ivanovová (SSSR); 1977 T. Šmíd—P. Složil (CSSR), F. Mihaiová—V. Ruziciová (Rumunsko); 1979 B. Borisov—P. Achmerov (SSSR), V. Ruziciová—F. Mihaiová (Rumunsko); 1981 M. Dirzu—F. Segarceanu (Ru­ munsko), V. Ruziciová—F. Mihaiová (Rumunsko); 1983 J. Arons, J. Vincent (USA), K. Dewisová, J. Hetheringtová í Kanada). Smíšená čtyřhra 1959 S. Drizaldi—P. Ramorinová (Itá­ lie); 1961 S. Drizaldi—M. Riedlová (Itá­ lie); 1963 J. Maioli—M. Riedlová (Itá­ lie); 1965 J. Tiriac—J. Dybarová (Ru­ munsko); 1967 D. Denning—K. Kollardová (Austrálie); 1970 T. Lejus— T. Parmasová (SSSR); 1973 T. Kakul­ ja—O. Morozovová (SSSR); 1977 P. Složil—R. Tomanová (CSSR); 1979 T. Marcu—V. Ruziciová (Rumunsko);

295

1981 F. Segarceanu—V. Ruziciová (Ru­ munsko); 1983 B. Jenkins, J. Hetheringtová (Kanada).

Světový pohár (World Team Cup, dří­ ve Nations Cup), mezinár. soutěž dvoučlenných družstev mužů, zal. 1975 z podnětu ATP. Od 1978 se soutěž hra­ je v první polovině května pravidelně v Diisseldorfu. Kromě domácích tenistů NSR mají právo startovat ve S. p. ze mě, jejichž dva hráči patří podle komputer. součtu bodů mezi prvních 7 na světě. Hrají se 2 dvouhry a 1 čtyřhra, družstva jsou rozdělena do 2 čtyřčlen­ ných skupin. První dvě družstva z každé skupiny se utkají v semifinále (vítěz první skupiny s 2. v pořadí dru­ hé skupiny a vítěz druhé skupiny s 2. v pořadí první skupiny). Od 1984 hra­ jí vítězové obou skupin o první místo. Všechny zápasy se hrají na 2 vítězné sety. ČSSR se poprvé zúčastnila S. p. 1980 zásluhou dobrého postavení I. Lendla a T. Šmída v komputer. svět, žebříčku. 1981 tato dvojice po vítěz­ ství v DC získala í tuto trofej. Přehled vítězů 1975 USA, 1976—77 nehrálo se, 1978 Španělsko, 1979 Austrálie, 1980 Argen­ tina, 1981 ČSSR, 1982 USA, 1983 Špa­ nělsko, 1984 USA. Výsledky Světového poháru I. ročník — 29. 9.-5. 10. 1975 (King­ ston, Jamajka) USA—Mexiko 2:1, Chile—NSR 3:0, In­ die—Austrálie 2:1, Velká Británie—Ka­ ribská oblast 3:0. Semifinále: USA— Chile 3:0, Velká Británie—Indie 2:1. Finále: USA—Velké Británie 2:1 Tanner—Taylor 6:3, 2:6, 6:4; Ashe— Mottram 5:7, 7:5, 1:6, Ashe, Tanner— Mottram, Taylor 6:1, 1:6, 6:4 II. ročník — 9.—16. 5. 1978 (Důsseldorf) Skupina A 1. Itálie 3 3 0 6:3 6 3 2 1 6:3 5 2. Španělsko 3. Chile 3 1 2 3:6 4 3 0 3 3:6 3 4. NSR

Světový pohár

Španělsko—NSR 2:1, Itálie—Chile 2:1, Itálie—Španělsko 2:1, Chile—NSR 2:1, Itálie—NSR 2:1, Španělsko—Chile 3:0 Skupina B 1. USA 3 3 0 6:3 6 2. Austrálie 3 2 1 5:4 5 3. Velká Británie 3 1 2 4:5 4 4. Polsko 3 0 3 3:6 3 USA—Austrálie 2:1, Velká Británie— Polsko 2:1, Austrálie—Velká Británie 2:1, USA—Velká Británie 2:1, Austrá­ lie—Polsko 2:1. Semifinále: Austrálie —Itálie 3:0, Španělsko—USA 2:1. Fi­ nále: Španělsko—Austrálie 2:1 Higueras—Newcombe 6:2, 6:3; Orantes—Dent 6:3, 6:4; Higueras, Orantes —Dent, Newcombe 6:7, 4:6 III. ročník — 7.—13. 5. 1979 (DUsseldorf) Skupina A 1. Itálie 3 30 8:1 6 2. Argentina 3 21 5:4 5 3. Španělsko 3 12 3:6 4 4. Velká Británie 3 03 2:7 3 Itálie—Španělsko 3:0, Argentina—Vel­ ká Británie 2:1, Itálie—Argentina 2:1, Španělsko—Velká Británie 2:1, Itálie —Velká Británie 3:0, Argentina—Špa­ nělsko 2:1 Skupina R 1. Austrálie 3 3 0 7:2 6 2. USA 321 5:4 5 3. NSR 3 1 2 4:5 4 4. Mexiko 3 0 3 2:7 3 NSR—Mexiko 2:1, Austrálie—USA 3:0, USA—NSR 2:1, Austrálie—Mexiko 2:1, USA—Mexiko 3:0, Austrálie—NSR 2:1. Semifinále: Itálie—USA 3:0, Austrá­ lie—Argentina 2:1. Finále: Austrálie—Itálie 2:1 Alexander—Barazzutti 6:2, 6:0; Dent— Panatta 3:6, 3:6; Alexander, Dent— Bertolucci, Panatta 6:3, 7:6 IV. ročník — 5.—12. 5. 1980 (Dússeldorf) Skupina A 1. Argentina 3 3 0 7:2 6 2. Itálie 3 2 1 6:3 5 3. ČSSR 3 1 2 5:4 4 4. NSR 3 0 3 0:9 3 ČSSR—Argentina 1:2 (Šmíd—Clerc

Světový pohár

7:5, 2:6, 6:1; Lendl—Vilas 2:6, 6:2, 3:6; Lendl, Šmíd—Clerc, Vilas 4:6, 6:7), Itálie—NSR 3:0, Argentina—Itálie 2:1, ČSSR—NSR 3:0 (Lendl—Gehring 6:2, 6:3; Šmíd—Fassbender 6:1, 4:6, 6:2; Lendl, Šmíd—Fassbender, Gehring 6:3, 6:2), Argentina—NSR 3:0, CSSR—Itá­ lie 1:2 (Lendl—BarazzuttI 1:6, 6:3, 6:1; Šmíd—Panatta 4:6, 3:6; Lendl, Šmíd— Bertolucci, Panatta 4:6, 6:7) Skupina B 3 3 0 8:1 6 1. USA 3 2 1 5:4 5 2. Švédsko 3. Španělsko 3 1 2 3:6 4 4. Austrálie 3 0 3 2:7 3 USA—Španělsko 3:0, Švédsko—Aus­ trálie 2:1, USA—Austrálie 3:0, Švéd­ sko—Španělsko 2:1, USA—Švédsko 2:1, Austrálie—Španělsko 1:2. Semifi­ nále: Argentina—Švédsko 3:0. Itálie— USA 2:1. Finále: Argentina—Itálie 3:0 Vilas—Barazzutti 6:3, 6:2; Clerc—Pa­ natta 7:6, 6:3; Clerc, Vilas—Bertoluc­ ci, Panatta 6:2, 6:3 V. ročník — 4.—11. 5. 1981 (DUsseldorf) Červená skupina 1. ČSSR 3 3 0 9:0 6 2. Argentina 3 2 1 5:4 5 3. Španělsko 3 1 2 3:6 4 4. Švédsko 3__________ 0 3 1:8 3 ČSSR—Španělsko 3:0 (Lendl—Higue­ ras 6:3, 6:1; Šmíd—Orantes 6:1, 6:4; Lendl, Šmíd—Luna, Urpi 6:0, 6:1), Ar­ gentina—Švédsko 3:0, CSSR—Švédsko 3:0 (Šmíd—Johansson 6:1, 6:2; Lendl —HJertqvist 6:2, 6:2; Lendl, Šmíd—Jo­ hansson, Simonsson 6:2, 6:3), Španěl­ sko—Argentina 1:2, ČSSR—Argentina 3:0 (Šmíd—Bengoachea 6:2, 6:4; Lendl —Vilas 7:5, 6:4; Složil, Šmíd—Bengoachea, Guerrero 6:4, 7:5), Španělsko—Švédsko 2:1 Modrá skupina 1. Austrálie 3 3 0 6:3 6 2. USA 3 2 1 6:3 5 3. NSR 3 1 2 5:4 4 4. Itálie 3 0 3 1:8 3 USA—Itálie 3:0, NSR—Austrálie 1:2, NSR—USA 1:2, Itálie—Austrálie 1:2,

296

USA—Austrálie 1:2, NSR—Itálie 3:0. Semifinále: ČSSR—USA 2:1 (Šmíd—A. Mayer 6:4, 2:6, 6:3; Lendl—Solomon 7:5, 6:4; Lendl, Šmíd—A. Mayer, So­ lomon 4:6, 6:4, 1:6), Austrálie—Argen­ tina 2:1. Finále: ČSSR—Austrálie 2:1 Lendl—McNamara 3:6, 4:6; Šmíd—Mc­ Namee 6:4, 7:6; Lendl, Šmíd—McNa­ mara, McNamee 6:4, 6:3 VI. ročník — 3.-9. 5. 1982 (Dfisseldorf) Červená skupina 1. USA 3 3 0 7:2 6 2. Španělsko 3 2 1 5:4 5 3. Švédsko 3 1 2 4:4 4 4. NSR 3 0 3 1:7 3 USA—NSR 3:0, Španělsko—Švédsko 2 ku 1, Španělsko—NSR 2:1, USA—Švéd­ sko 2:1, USA—Španělsko 2:1, Švédsko —NSR 2:0 (čtyřhra se nehrála). Modrá skupina 1. Austrálie 3 2 1 6:3 5 2. Argentina 3 2 1 5:4 5 3. Itálie 3 2 1 4:5 5 4. Francie 3 0 3 3:6 3 Argentina—Francie 2:1, Austrálie— Itálie 3:0, Austrálie—Francie 2:1, Itá­ lie—Argentina 2:1, Argentina—Austrá­ lie 2:1, Itálie—Francie 2:1. Semifiná­ le: USA—Argentina 2:1, Austrálie— Španělsko 2:1 Finále: USA—Austrálie 2:1 (G. Mayer —Warwick 7:6, 6:2; Teltscher—McNa­ mara 6:4, 7:6; G. Mayer, Stewart— Edmondson, McNamara 1:6, 2:6) VU. ročník — 2.-9. 5. 1983 (Dussel­ dorf) Červená skupina 1. USA 3 2 1 5:4 5 2. Austrálie 3 2 1 5:4 5 3. Švédsko 3 1 2 4:5 4 4. Chile 3 1 2 4:5 4 Chile—USA 2:1, Austrálie—Švédsko 2 ku 1, USA—Austrálie 2:1, Švédsko— Chile 2:1, USA—Švédsko 2:1, Austrálie —Chile 2:1 Modrá skupina 1. Nový Zéland 3 3 0 0 6:3 6 2. Španělsko 3 2 0 1 6:3 5 3. NSR 3 0 1 2 3:5 2

297

Šafárik —Sundstrom 3:6, 3:6; Lendl, Šmíd— Jarryd, Edberg 1:6, 6:1, 6:3), Austrálie —Itálie 2:1 Modrá skupina 1. USA 3 3 0 9:0 6 2. NSR 3 2 1 5:4 5 3. Španělsko 3 1 2 2:7 4 4. Argentina 3 0 3 2:7 3 Španělsko—Argentina 2:1, USA—NSR 3:0, USA—Španělsko 3:0, Argentina— NSR 1:2, NSR—Španělsko 3:0, USA— Argentina 3:0 Finále: CSSR—USA 1:2 (Lendl—McEn­ roe 3:6, 2:6; Šmíd—Arias 4:6, 7:6, 6:4; Lendl, Šmíd—Fleming, McEnroe 1:6, 2:6).

3 O 1 2 2:6 2 4. Francie Španělsko—NSR 2:1, Nový Zéland— Francie 2:1, Španělsko—Francie 3:0, Nový Zéland—NSR 2:1, NSR—Francie 1:1 (čtyřhra se nehrála, protože ani jedno z mužstev se již nemohlo kva­ lifikovat do semifinále), Nový Zéland —Španělsko 2:1. Semifinále: Španěl­ sko—USA 2:1, Austrálie—Nový Zéland 2:1 Finále: Španělsko—Austrálie 2:1 (Hi­ gueras—Edmondson 6:2, 6:4; Orantes —Cash 6:3, 6:2; Glmenez, Higueras— Cash, Edmondson 5:7, 6:4, 1:6) Vili, ročník — 21.—27. 5.1984 (DUsselseldorf) Červená skupina 1. CSSR 3 3 0 8:1 6 2. Itálie 3 1 2 4:5 4 3. Švédsko 3 1 2 4:5 4 3 1 2 2:7 4 4. Austrálie CSSR—Itálie 3:0 (Lendl—Ocleppo 6:1, 6:2; Šmíd—Barazzuttí 6:2, 8:3; Lendl, Šmíd—Ocleppo, C. Panatta 6:2, 6:2), Švédsko—Austrálie 3:0, CSSR—Aus­ trálie 3:0 (Lendl—McNamee 6:2, 6:3; Šmíd—Alexander 3:6, 6:2, 6:4; Lendl, Šmíd—Edmondson, McNamee 7:5, 6:3), Itálie—Švédsko 3:0, CSSR—Švédsko 2 ku 1 (Lendl—Wilander 7:6, 7:5, Šmíd

světový žebříček, pořadí nejlepších svět, tenistů a tenistek v různých ka­ tegoriích (dospělí, junioři, žáci, vete­ ráni, dvouhra a čtyřhra). Původně se­ stavovali s. ž. tenis, experti po skon­ čení sezóny, obvykle na’ jeden rok na základě subjektivních kritérií. Uzná­ vaným odborníkem je např. angl. no­ vinář Lance Tingay, jímž každoročně sestavované s. ž. byly nejčastěji po­ važovány za oficiální pořadí svět, te­ nistů. Od 1974 jsou známé i tzv. -» komputerové světové žebříčky.

Šafárik Karol, nar. 7. 7. 1939 v Brati­ slavě, nejúspěšnější slov, tenista 60. let. Reprezentant Československa v Galea Cupu 1959 (ve skupině v Ma­

riánských Lázních a ve finále ve Vi­ chy), 1960 se poprvé umístil v první desítce nejlepších čs. tenistů, v níž se s výjimkou jednoho roku udržel až

Široká

298

do 1968. 1961 se probojoval do finále mezinár. mistrovství ČSSR (porazil R. N. Howea, Komaromiho, P. Kordu, Bendu a prohrál s I. Gulyásem), zví­ tězil na mezinár. turnaji v Erfurtu a obsadil 3. místo v čs. žebříčku. 1962 semifinalista na mezinár. mistrovství ČSSR (prohrál s Skonieckim), vítěz akademického mistrovství ČSSR a na univerziádě v Sofii 2. ve smíšené čtyřhře. 1964 mistr ČSSR ve čtyřhře a mezinár. mistr Polska ve čtyřhře (s Nečasem). Mistr Slovenska ve dvouhře 1967 a 1971. Vítěz mezinár. tur­ naje v rakouském Zell am See 1967 —1968. Jeho nejsilnější stránkou byla vyrovnanost všech úderů, mezi nimiž vynikal výborný bekhend. Měl výbor­ ný pohyb po dvorci a byl známý vel­ kou bojovností. Po několikatelém trenérském působení v zahraničí vedoucí trenér střediska vrcholového sportu mládeže v Bratislavě (od 1977), od 1984 trenér v Rakousku.

lea Cupu. 1976 porazil na mezinár. mistrovství Itálie R. Ramireze a umís­ til se v komputer. svět, žebříčku, vy­ hrál junior, turnaj Bonfiglio a stal se mezinár. mistrem CSSR. 1977 debuto­ val v DC v utkání proti Irsku, na tur­ naji v Queens clubu porazil B. Hewitta, v Gstaadu Ž. Franuloviče, v Kitzbilhlu M. Orantese, na svět, univer­ ziádě v Sofii porazil ve finále B. Taróczyho a získal pro ČSSR zlatou me­ daili, čtvrtfinalista na turnajích v Madridu a ve Vídni; v komputer. svět, žebříčku postoupil ze 154. na 67. mís­ to. V lednu 1978 vyhrál první turnaj Grand prix (v Sarasotě na Floridě) a byl ve finále v Monte Carlu a v Mad­ ridu, finalista čtyřhry na mezinár. mistrovství Itálie (s J. Kodešem). 1979 zvítězil ve Stuttgartu, finalista v Hilversumu a začal se prosazovat jako hráč čtyřhry: zvítězil na mezinár. mistrovství Itálie (s P. Flemingem) a NSR (s J. Kodešem), finalista čtyřhry na turnajích v Miláně, Nice, Hilversumu, Indianapolis a ve Wembley. 1980 zvítězil opět ve Stuttgartu, v Bologni, ale ve finálovém zápase ve Vídni si poranil kotník a byl na několik měsí­ ců vyřazen z turnajů. V říjnu pomohl výborným výkonem ve čtyřhře k ví­ tězství ČSSR nad Argentinou v semi­ finále DC v Buenos Aires a v prosin-

Karol šafárik

Široká Olga viz Gazdíková Olga. Šmíd Tomáš, nar. 20. 5. 1956 v Plzni, dorostenecký přeborník ČSSR 1972, fi­ nalista dorost, soutěže Orange Bowl 1974 v Miami. 1974—75 se s P. Složi­ tém zasloužil o vítězství ČSSR v Ga­

Tomáš Šmíd

299

Tajcnár

ci v úvodním zápase porazil výborné­ ho Itala A. Panattu a výborně zahrál i ve čtyřhře s I. Lendlem. 1981 vy­ hrál s I. Lendlem Světový pohár v Diisseldorfu, získal titul mistra ČSSR, finalista dvouhry v Ženevě a čtyřhry na mezinár. mistrovství Itálie, v Mon­ te Carlu, Bournemouthu, Ženevě, Mad­ ridu a v Bologni. 1982 vyhrál ve dvouhře 2 turnaje WCT, ve čtyřhře 5 tur­ najů Grand prix (s P. Složilem a jeden s J. Kodešem) a 2 turnaje WCT. 1983 zvítězil ve dvouhře na 2 turnajích Grand prix, ve čtyřhře na 5 turnajích Grand prix (3X s P. Složilem), s nímž byl ve finále čtyřhry na turnaji masters Grand prix. Jeho předností jsou dobrá podání, forhend a voleje. V komputer. svět, žebříčku dvcuhry 1970 na 154., 1977 na67., 1978 na 36., 1979 na 28., 1980 na24., 1981 na 24., 1982 na 23., 1983 na17., 1984 na 16.

místě, ve čtyřhře 1978 na 25., 1979 na 12., 1980 na 40., 1981 na 37., 1982 na 21., 1983 na 17., 1984 na 1. místě. V. t. str. 381.

Tajcnár Milan, nar. 21. 2. 1944 v Bra­ tislavě, jeden z nejlepších slov, tenis­ tů, který by nepochybně získal větší úspěchy, kdyby se v mladším věku nevěnoval stejně intenzívně i lední­ mu hokeji. 1963 reprezentoval ČSSR v Galea Cupu. Mistr Slovenska ve dvoúhře 1963, 1966 a 1972. Vítěz mezinár. turnaje v rakouském Zell am See 1969, v témže roce člen čs. reprezen­

tačního družstva (s J. Kukalem, V. Zedníkem a F. Pálou), které vyhrálo Kings Cup. 1970 zvítězil na mezinár. turnaji v Klagenfurtu, 1971 na mezi­ nár. turnaji o Štít města Košic. Od 1966 do 1972 byl v čs. tenis, žebříčku klasifikován mezi 10 nejlepšími hráči. Jeho největší zbraní byly oba základní údery, jimiž dokázal soupeře zatlačit do obrany nebo prohodit, dále poho­

Španělsko — Real Federación Espaňola de Tenis, zal. -1901. Sdružuje 29 574 mužů a 5946 žen, 19 652 junio­ rů. Otevřené dvorce — 3004, kryté dvorce — 30. Švédsko — Svenska Tennisforbundet, zal. 1906. Sdružuje 65 000 mužů a 30 000 žen, 42 000 juniorů, klubů 1000. Otevřené dvorce — 3000, kryté dvorce — 1500. Švýcarsko — Schweizerischer Tennisverband, zal. 1896. Sdružuje 100 631 hráčů (muži a ženy), 25 404 juniorů, klubů 714. Otevřené dvorce — 2363, kryté dvorce — 150.

taktická příprava tovost a rychlost v pohybu za míčem. Po ukončení aktivní činnosti působí jako trenér ve svém mateřském oddí­ le Slovan CHZJD Bratislava.

Milan Tajcnár

taktická příprava, jedna ze složek sport, tréninku, jejímž úkolem je pří­ prava sportovce k promyšlenému a účinnému vedení sport, boje v kon­ krétních soutěžních podmínkách (vý­ běr optimálního řešení konkrétních situací). Obsah t. p. v tenisu se týká jak přípravy na utkání, tak i utkání samotného. Obsahuje teoretickou pří­ pravu, analýzu soupeřovy hry, zhod­ nocení vlastních možností, sestavení taktického plánu, nácvik herních si­ tuací, modelování tréninku, rozvíjení tvůrčích schopností, osvojení poznat­ ků a uplatnění sport, dovedností v utkání.

taktický systém, promyšlený postup, nejvýhodnější způsob využití situace ve hře. V. t. celodvorcový taktický systém, obranný systém, útočný sy­ stém.

taktika, souhrn poznatků o vedení sport, boje a jejich praktické uplatně­ ní s cílem přivést soupeře do nepří­ znivé situace a využít jí k dosažení konečného vítězství. Realizuje se tak­

300

tickým myšlením, které zahrnuje: a) vnímání a analýzu herní situace a je­ jí poznání, b) myšlenkové řešení her­ ní situace (představa o jejím řešení), c) motorickou realizaci vybraného ře­ šení (praktické řešení). Důležitým předpokladem t. jsou intelektuální schopnosti hráče. Její podstatou je schopnost postřehnout a předvídat souvislosti, schopnost výběru optimál­ ního řešení a přizpůsobivost měnícím se podmínkám hry. V. t. tenis.

Talbert William, nar. 4. 9. 1918, USA, d. c. reprezentant 1946—54, později nehrající kapitán d. c. družstva USA. 1942, 1945—46 a 1948 vítěz čtyřhry na mezinár. mistrovství USA (vždy s Mulloyem). Vynikající hráč čtyřhry, uznávaný tenis, teoretik a autor první publikace o taktice ve čtyřhře v teni­ su (The game of doubles in tennis — 1956).

Tanner Roscoe, nar. 15. 10. 1951, USA levák, jehož podání patří k nejprud­ ším na světě. 1969 dorost, mistr USA, 1970 amatérský mistr USA, 1971 ama­ térský mistr USA na krytých dvorcích; v Los Angeles porazil J. Kodeše. 1972 čtvrtfinalista ve Forest Hills (porazil M. Orantese), finalista v Los Angeles (porazil I. Nastaseho, M. Orantese, T. Okkera), ve svět, žebříčku juniorů na 4. místě. 1973 dvakrát porazil K. Rosewalla. 1974 mezi nejlepšími 16 ve Wimbledonu a semifinalista ve Forest Hills (porazil I. Nastaseho a S. Smitha), 1975 semifinalista ve Wimble­ donu (porazil G. Vilase), probojoval se do WCT finále, zvítězil v Las Ve­ gas, Chicagu, finalista v Los Angeles. Odborníci ho zařadili na 10. místo svět, žebříčku. 1976 semifinalista ve Wimbledonu (porazil J. Conn rse). zvítězil v Chattanooze, Beckenhamu (porazil S. Smitha i J. Connorse), v Cincinnati, Columbusu, San Francisku, Tokiu a skončil na 7. místě v Grand prix. 1977 zvítězil na mezinár. mistrov­ ství Austrálie (ve finále nad G. Vila-

Tatran Prešov

301

sem) a v Sydney, finalista v South Orange. Jeho kariéra vyvrcholila 1979, kdy se probojoval do finále Wimble­ donu (v 5 setech prohrál s B. Borgem). Představitel silového útočného tenisu, úspěšný především na rych­ lých dvorcích a v halách. V komputer. svět, žebříčku 1974 na 14., 1975 na 9., 1976 na 11., 1977 na 15., 1978 na 11., 1979 na 5., 1980 na 14., 1981 na 11., 1982 na 43., 1983 na 37. místě.

Kodeš—Hřebec). 1977 finalista Bastadu, ve čtyřhře s F. Pálou zvítězili v Mnichově a o titul se podělili v nedo­ hraném finále v Bruselu. 1978 vyhrál turnaje v Hilversumu a v Barceloně, finalista ve Vídni a probojoval se do první dvacítky svět, tenistů. 1979 zví­ tězil v Hilversumu a v Bruselu, finalis­ ta v Bastadu: 1980 zvítězil v Bastadu, Hilversumu, Ženevě a výbornými vý­ sledky ve čtyřhře se v této disciplíně probojoval na 8. místo svět, žebříčku. 1981 vyhrál popáté v Hilversumu, v Tokiu a ve čtyřhře zvítězil na Roland Garros, v Monte Carlu, Hilversumu a v Ženevě (vždy s H. Gtlnthardtem), čímž postoupil ve svět, žebříčku hráčů čtyřhry na 7. místo. Technicky vyspě­ lý tenista, ve dvouhře se opírá o vý­ borné liftované až topspinové základ­ ní údery, ve čtyřhře uplatňuje volejovou hru. V komputer. svět, žebříčku dvouhry 1974 na 38., 1975 na 69., 1976 až 1977 na 32., 1978 na 20., 1979 na 45., 1980 na 19., 1981 na 15., 1982 na 28, 1983 na 51.místě.

Roscoe Tanner

Taráczy Balázs, nar. 9. 5. 1954, Maďar­ sko, od žákovských let velká naděje maď. a později evr. tenisu; dorost, mistr Maďarska, reprezentoval v Galea Cupu a v Kings Cupu. 1972 se zaslou­ žil o postup Maďarska do finále Kings Cupu (v semifinále proti Itálii porazil C. Barazzuttiho a s Machanem vyhráli čtyřhru). Od 1973 reprezentuje v DC, finalista univerziády v Moskvě. 1974 zvítězil v Kitzbtihlu (porazil M. Orantese), na mistrovství Evropy amatérů porazil A. Metreveliho, 1975 přivedl d. c. družstvo Maďarska do semifinále evr. skupiny proti CSSR (porazil J. Kodeše). 1976 čtvrtfinalista na Roland Garros (porazil J. Kodeše a A. Ashe), zvítězil v Hllversumu a zasloužil se o vítězství Maďarska nad CSSR v DC (porazil J. Kodeše a J. Hřebce a s SzOkem vyhráli čtyřhru nad dvojicí

Balázs Taróczy

Tatran Prešov, pokračovatel tenis, oddílu, který vznikl 1898 při příleži­ tosti založení první tělovýchovné jed­ noty v Prešově ETVE (po 1918 PTVE), od 1945 Tatran Prešov. V prvním dese­ tiletí tohoto století byl v Prešově za­

302

Taylor

ložen další tenis, oddíl při Prešovském krasobruslařském spolku, který měl k dispozici 5 dvorců i pro veřej­ nost. Po jeho zániku byla začátkem 30, let založena jednota LTC Prešov, která byla i členem Cs. tenis, svazu. Oba oddíly PTVE a LTC soutěžily se střídavými -úspěchy. Od 1945 do 1957 hrál Tatran ve slov, divizi, od 1968 účastník Slovenské nár. tenis, ligy fSNTL) — 1978 obsadil 1. místo. K nejznámějším hráčům 30. let patřili Trnka, Kras, Bartoš, Bak, Mann, Mannová, Fričová, ve 40. letech Bober, Šechný, Horák, v 60. letech D. Hruška a M. Hrušková, bratří Fričovi, F. Hudák. Surzenová, v 70. a 80. letech Am­ brož, Danekj Cintula, Gócza, Kriszo, Kvetenská, Ščepková, Hudák, Špaček, Surzen, Hingis, Surzenová, Bachingerová, Hudcová, Patočková, Frlč, Petrovská, Martinková, Dacejová, I. a J. Lyachovi, Nakladal. Tenisový areál s 10 dvorci (2 s umělým osvětlením).

bledonu 1970 (ve čtvrtfinále porazil Graebnera), 1973 (ve čtvrtfinále po­ razil B. Borga, ale v dramatickém se­ mifinále, které bylo před koncem pře­ rušeno pro déšť, prohrál s J. Kodešem] a 1967, 1970 semifinalista na mezinár. mistrovství Austrálie, finalis­ ta v Torontu, vítěz mezinár. mistrov­ ství N. Zélandu v Aucklandu, 1964 me­ zi nejlepšími 8 hráči na turnaji ve Fo­ rest Hills, 1969—70 v Hilversumu a 1973 na Roland Garos. 1964—67 člen reprezentačního družstva Anglie, kte­ ré 4 X vyhrálo Kings Cup: ze 14 dvouher této soutěže neprohrál ani jednu. Ve čtyřhře finalista 1971 ve Forest Hills (s J. Newcombem) a vítěz 1972 (s C. Drysdalem), finalista mezinár. mistrovství Itálie 1971 (s A. Gimenem) a 1977 vítěz turnaje v Kitzbůhlu (s Ch. Mottramem). V komputer. svět, žebříčku 1974 na 41., 1975 na 52., 1976 na 80. a 1977 na 112. místě, ve čtyř­ hře 1977 na 38. místě.

Taylor Roger, nar. 14. 10. 1941, Velká Británie, nejúspěšnější angl. tenista poválečného období, levák. Proslavil se zejména 1970, kdy připravil R. Laverovi ve Wimbledonu první porážku od 1960, a potom 1973, kdy se nepři­ pojil k bojkotu wimbledon, turnaje-, ATP. Trojnásobný semifinalista Wim­

Teacher Brian, nar. 23. 12. 1954, USA, představitel sílového útočného tenisu s velmi razantním podáním, výborný hráč dvouhry i čtyřhry. 1976 finalista na turnaji v Newportu, 1977 vítěz v Jacksonu, 2X finalista na austr. tur­ né, 1978 finalista v Tokiu (mj. porazil J. Connorse), 1979 zvítězil v Newpor-

Roger Taylor

Brian Teacher

303

tu, 1980 zvítězil na mezinár. mistrov­ ství Austrálie a na dalších 5 turnajích byl ve finále; ve čtyřhře zvítězil na turnajích v Torontu, Cincinnati a v Taipei (s B. Mansonem), ve Wash­ ingtonu (s Tayganem). 1981 vyhrál dvouhru na turnaji v Columbusu a byl ve finále v San Francísku (mj. porazil J. Connorse), ve čtyřhře zvítězil v La Quintu s B. Mansonem), Frankfurtu n. M. (s Maltsem) a v Queensu (s P. DuPrem). V komputer. svět, žebříčku dvouhry 1974 na 121., 1975 na 109., 1976 na 81., 1977 na 54., 1978 na 31., 1979 na 61., 1980 na 12., 1981 na 16., 1982 na 18., 1983 na 29. místě, ve čtyř­ hře 1978 na 90., 1979 na 39., 1980 na 12., 1981 na 10., 1982 na 18., 1983 na 29. místě. Teeguardenová Pam, nar. 17. 4. 1951, USA, dorost, mistryně USA; 1972 čtvrtfinalistka ve Forest Hills (po­ razila E. Goolagongovou), mezi nej­ lepšími 16 ve Wimbledonu, finalistka v Nottinghamu a Gstaadu; v amer. tenis, žebříčku obsadila 6. místo, které udržela i v následujících 2 le­ tech. 1975 mezí nejlepšími 16 na Ro­ land Garros a ve Forest Hills (pora­ zila O. Morozovovou), finalistka v Kitzbiihlu, semifinalistka ve Stock­ holmu a ve čtyřhře na Roland Gar­ ros (s R. Tomanovou). 1976 porazila na turnajích Virginia Slims Ziegenfusovou, K. Kuykendalovou. C. Doernerovou, finalistka čtyřhry v Toron­ tu. 1977 čtvrtfinalistka na Roland Garros a vítězka čtyřhry (s R. Maršíkovou), čtvrtfinalistka na mezinár. mistrovství Itálie (prohrála s R. To­ manovou). 1978 finalistka v Chichesteru (porazila T. Austlnovou), s R. Maršíkovou vyhrála čtyřhru v To­ rontu. 1979 semifinalistka dvouhry v Torontu, 1980 vyhrála čtyřhru na turnaji v Salt Lake City (s V. Ruziciovou), 1981 mezi nejlepšími 16 ve Wimbledonu a na Roland Garros, se­ mifinalistka smíšené čtyřhry na Ro­ land Garros a čtyřhry ve Flushing

Teltscher

Meadow. V komputer. svět, žebříčku 1975 na 30., 1976 na 44., 1977na 39., 1978 na 54., 1979 na 45., 1980 na 29., 1981 na 36., 1982 na 79., 1983na 111. mísitě. technika, určený způsob řešení po­ hybového úkolu v souladu s přede­ psanými pravidly sportu a v souladu se zákonitostmi pohybu. V tenisu tzn. účelný pohyb po hřišti a ovlá­ dání míče raketou. Hodnocení správ­ né t. musí vycházet ze znalostí věd­ ních disciplín, které zkoumají vše­ obecné a speciální základy pohybů lidského těla (fyzika, mechanika, fy­ ziologie, anatomie, biomechanika, psychologie apod.). Individuální pro­ jev t. hráčů se projevuje v herním -> stylu. V.t. tenis. tělesná příprava, složka sport, tré­ ninku, zabývající se rozvojem pohy­ bových schopností: rychlosti, síly, vytrvalosti, pohyblivosti a obratnosti. Dělí se na a) všeobecnou t.p. —zdo­ konaluje všestranný pohybový zá­ klad a upevňuje zdraví, b) speciální t.p. — zdokonaluje speciální pohybo­ vé schopnosti (v tenisu např. pohyb­ livost, obratnost, síla pro rychlý po­ hyb paže apod.). Poměr mezi vše­ obecnou a speciální t.p. se mění v souvislosti s věkem, tréninkovým obdobím, úrovní sport, přípravy a individuálními zvláštnostmi sportov­ ců.

Teltscher Eliot, nar. 15. 3. 1959, USA, hráč s oboustranně tvrdými údery, od 1980 mezi svět, elitou: vyhrál 2 turnaje Grand prix (na Havaji a v Atlantě), 5X byl ve finále, čtvrtfinalista na mezinár. mistrovství USA veFlushing Meadow; ve čtyřhře fina­ lista na mezinár. mistrovství Itálie(s B. Taróczym). 1981 zvítězil na turnaji v San Francísku a v San Juanu, finalista v Montrealu a v To­ kiu, čtvrtfinalista ve Flushing Mea­ dow; ve čtyřhře finalista na Roland:

304

tenis

Garros (s R. Moorem), reprezentoval ve vítězném družstvu USA v DG. V komputer. svět, žebříčku 1976 na 239., 1977 na 106., 1978 na 42., 1979 na 27., 1980 na 10., 1981 na 8., 1982 na 14., 1983 na 13. místě.

Eliot Teltscher

tenis, míčová síťová sport, hra, v níž se utkávají jednotlivci ve dvouhře nebo dvojice ve čtyřhře (smíšené čtyřhře). Principem hry je zahrát míč raketou přes síť tak, aby soupeř na míč nedosáhl nebo ho nemohl vrátit zpět do soupeřova pole. Tenisová utkání lze hrát na otevřených dvor­ cích i v krytých halách, na přírod­ ním i umělém povrchu, a to podle -* pravidel tenisu s mezinár. platnos­ tí. Tenis je rozšířen po celém světě jako prostředek aktivního odpočinku (viz rekreační tenis) i jako závodní hra. Tenis lze provozovat i bez sy­ stematického tréninku od prvních školních let až do pozdního věku. Výkonnostní, zvláště vrcholový t. je však velmi náročný a vyžaduje vyso­ kou úroveň pohybových dovedností a morálních a volních vlastností. — Rozbor hry z. hlediska pohybového. Pohybový obsah hry je určen obje­ mem, intenzitou a charakterem čin­ ností hráče. Z biomechanického hle­ diska je t. různorodou činností, pro­

jevující se jak v pohybu hráče bez míče (chůze, starty, běh vpřed a vzad, cval stranou, zastavení, skluzy, obra­ ty, skoky, výskoky, výpady, úmyslné či neúmyslné pády), tak při provádě­ ní úderů (speciální diferencované po­ hyby zápěstí hrající paže, potřebné pro ovládání rakety). Velký objem zatížení v utkání vyplývá z délky utkání, rychlosti letu míče, stálého střídání hráčů ve styku s míčem, spo­ jeného s krytím poměrně velké plo­ chy dvorce, a z množství pohybo­ vých struktur čiností bez míče i s mí­ čem. Základním ukazatelem objemu zatížení tenisty v utkání je překona­ ná vzdálenost (v m). Z vyhodnocení dlouhodobých sledování čs. odborní­ ků vyplývá, že ve dvouhře na antu­ kových dvorcích hráč v průběhu jed­ noho setu překoná vzdálenost 1130 metrů, tzn. v pětisetovém utkání asi 5500 m (z toho asi 40 % chůze a odpočinek, kdy míč není ve hře). Na 1 úder (včetně podán ] jsou to v prů­ měru 3 m; nepočítáme-li podání, pak 3,8 m. Na 1 rozehraný bod uběhne hráč průměrně 8—12 m. Z celkového počtu metrů, které hráč v utkání pře­ koná, uběhne 47 % vpřed, 48 % stra­ nou a 5 % vzad. Na 1 hru (game) připadá v průměru 17 úderů (včetně podání), což znamená uběhnutí asi 51 m; na i set (6:4) celkem 510 m. Intenzita zatížení se v průběhu utká­ ní mění. Tyto změny ovlivňují důle­ žitost utkání, úroveň soupeře, druh povrchu dvorců, klimatické podmínky a zapojování hráče do herních situa­ cí. Délka časových úseků, kdy je míč ve hře, se při hře na antuce pohybu­ je nejčastěji mezi 6—10 s a za tuto dobu si hráči vymění míč průměrně 2,91krát. Na rychlém povrchu se tato doba zkracuje v průměru na 4,3 s. Délka časových úseků kolísá v roz­ mezí 11—12 s; celková doba, kdy je míč mimo hru, představuje asi 40 % celé doby utkání. Zbytek utkání za­ ujímají — střídání stran dvorce (při lichých hrách asi 21 %, pauzy po

305 sudých hrách asi 6 %) a přestávky mezi prvním a druhým podáním (asi 11 %). Rozbory časových údajů dá­ vají přesnou představu o podílu vlast­ ní hry na celkové době utkání a osvětlují jednu z hlavních příčin men­ ší intenzity zatížení v utkání. — Roz­ bor hry z hlediska energetického vý­ deje. Výdej energie posuzujeme z hlediska jeho objemu a intenzity. Odezvu organismu na pohybový ob­ sah hry charakterizují fyziologické a psychologické ukazatele, především změny ve ventilačních a cirkulačních funkcích organismu. Energetický vý­ dej tenistů se zjišťoval metodou ne­ přímé kalorimetrie, při níž hráči vde­ chovali polomaskou atmosférický vzduch a vydechovali jej do lehkého gumového balónu o obsahu 100—130 litrů. Obsah balónu byl analyzován interferometrem a suchým plynomě­ rem. Z obsahu kyslíku a kysličníku uhličitého ve vydýchaném vzduchu bylo možné zjišťovat spotřebu kyslí­ ku a výdej kysličníku uhličitého. Uvedenou analýzou bylo možné dále zjistit: spotřebu kyslíku a výdej kys­ ličníku uhličitého v litrech a procen­ tech, kyslíkový dluh v litrech a pro­ centech, výdej energie v kilojoulech, procenta náležité hodnoty bazálního metabolismu, respirační kvocient. Vý­ dej energie sledovaných hráčů dosa­ hoval hodnoty 43,7 Kj/min, což od­ povídá střední intenzitě zatížení. Ná­ ležitá hodnota bazálního metabolismu kolísala v průměru od 717,8 do 846,4 procenta. Kyslíkový dluh dosáhl hod­ noty 12,17 % spotřeby kyslíku, což svědčí o převážně aerobním charak­ teru tenis, činností. Vzhledem k to­ mu, že měření byla prováděna v tré­ ninkových utkáních, lze předpoklá­ dat, že energetický výdej v soutěž­ ním utkání může dosáhnout hodnot 4609—5028 Kj, tj. hodnot např. fotba­ listů v tréninkových utkáních. Důle­ žitým ukazatelem intenzity zatížení je tepová frekvence (TF). U čs. hráčů byla zjišťována pomocí telemetrické

tenis

aparatury a při tréninkovém utkání (podle Seligera, Šafaříka a HOhma) dosahovala hodnot 140—150 tepů/min (průměr u mužů 143, u žen 153 tepů za minutu). Skorodumová uvádí, že 1966 byla průměrná TF u předních sovětských tenistů 162 t/min, 1977 170 t/min, což ukazuje na zvýšení in­ tenzity hry v posledních letech. Přes­ to však zatížení v tenisu dosahuje pouze střední intenzity, a to v dů­ sledku krátkosti působení herních činností a přestávek mezi nimi. Při utkáních se TF v náročných úsecích hry zvyšuje až do submaximální, vý­ jimečně do maximální výše. Rovněž při technicko-taktickém výcviku na dvorci stoupá TF jen do submaximálních, zřídka do maximálních hodnot. Energetický výdej tenistů je tedy na střední úrovni, jejich činost má pře­ vážně aerobní charakter (87,83 %). V objemu a intenzitě vydané energie nedosahuje t. úrovně sport, her bran­ kového typu (házená, basketbal, fot­ bal, lední hokej), ale převyšuje ostat­ ní síťové hry (volejbal, stolní tenis, badminton). Řešení některých her­ ních situací (rozhodující míče) však vyžaduje maximální zapojení analy­ zátorů (především zrakového, svalo­ vého a polohové čití) a využití pohy­ bových dovedností. — Z morjologického hlediska viz somatotyp. — Roz­ bor hry z psychologického hlediska. Tenis se proti sport, kolektivním hrám vyznačuje zvětšeným vnitřním napětím. Proto je tenista nucen adap­ tovat a regulovat své psychické funk­ ce na podmínky tréninku a utkání, a to před utkáním i v jeho průběhu. Před utkáním hráč přemýšlí o svých možnostech, o soupeřových silných i slabých stránkách, o prostředí, ve kterém se bude utkání hrát atd. Při utkání je důležité taktické myšlení v závislosti na anticipaci soupeřo­ vých záměrů, schopnost nezávisle se rozhodovat, volní aktivita, schopnost překonávat stresové situace. Při pří­ pravě na utkání i při utkání usiluje

tenis hráč o optimální řešení technickotaktických a psychologických situací na základě: ohodnocení podmínek utkání, ohodnocení soupeře (analýzy jeho hry), předpokladu a výběru vhodné taktiky, navození optimální­ ho předstartovního stavu a náležité motivace a odpovídající volní aktivi­ ty, schopnosti dlouhodobě udržet sou­ středěnost, - adaptace, psychické odolnosti, rychlé reakce, znalosti psychoregulativních metod. Pro zvyšová­ ní sport, úrovně je nezbytná cílevědomost, píle, vytrvalost, iniciativa, houževnatost, smysl pro kolektiv a správná životospráva. Zvláštní pozor­ nost v t. zasluhuje rychlost složité rozlišovací reakce. Po analýze podně­ tu musí hráč rozhodnout o odpovědi. Průměrné hodnoty reakční doby se složitou odpovědí, měřené na speciál­ ní aparatuře v podmínkách blízkých hře (Hóhm 1967, Mindl 1977) byly u předních čs. dorostenců 0,310 s a u dorostenek 0,354 s. Tento rozbor spolu s dalším sledováním přispívá k určení faktorů limitujících výkon tenisty v utkání. — Rozbor hry z hle­ diska technicko-táktického. Pro t. je charakteristický rychlý let míče a rychlé střídání soupeřů ve styku s míčem spojené s krytím plochy dvorce. Obtížnost hry zvyšuje použí­ vání speciálního náčiní — tenis, ra­ kety. Pro nácvik techniky jsou teni­ sovým svahem vydány pokyny pro ná­ cvik jednotlivých úderů a je stano­ ven jednotný postup pro jejich zdo­ konalování. U začátečníků se zdůraz­ ňuje hlavně pečlivé sledování míče zrakem až do okamžiku, kdy je za­ sažen raketou, správná práce nohou při přemísťování a úderovém posta­ vení, přesný pohyb paže s raketou před i po úderu a dostatečné vložení váhy těla do úderu. Zvládnutí tech­ niky "derů vyžaduje hodně trpělivos­ ti a trvá několik let. Přesto, že hra začfná podáním, začátečníci si musí nejprve osvojit forhend a bekhend, hran'1 po odskoku (podle čs. jednot­

306

ného tréninkového systému). Nejob­ tížnější jsou údery hrané nad hla­ vou, při nichž největší potíže činí zrychlení pohybu rakety za zády, hluboké zapuštění rakety při -* smyč­ ce a časové skloubení pohybu paže s raketou s včasným zásahem nad­ hozeného míče. Údery stranou od tě­ la vyžadují bočné postavení, správný -» nápřah, -* protažení úderu i po­ třebný sklon a polohu rakety při úde­ ru, přenesení váhy těla z nohy vzadu na nohu vpředu. Pohyb paže s rake­ tou představuje vždy pohyb rovno­ měrně zrychlený, při němž až na podání a smeč nejde o dosažení ma­ ximální rychlosti. Při úderu je roz­ hodující jeho včasný začátek a včas­ ný zásah do míče, který umožňuje při správné poloze a sklonu rakety zamýšlené umístění míče. Pozdní ne­ bo předčasný zásah způsobuje větši­ nou dopad míče mimo dvorec nebo do sítě. Technika speciálních úderů, k nimž patří - údery s rotací, ■* stopbol, - lob, -* halfvolej, je obtížnější. Vyžaduje buď určitý pohyb zápěstí, nebo uvolnění zápěstí, zkrácení nebo předčasné zastavení pohybu paže s raketou, jiný směr nápřahu a pro­ tažení úderu apod. Úspěšné provede­ ní úderu ovlivňuje 1 -* držení rakety. Techniku hry je nutno posuzovat jak z hlediska biomechanického, tak i z hlediska taktické účinnosti. Z po­ drobné statistické analýzy hry (Tal­ bert 1956, HOhm—Meruňka 1959, Ša­ fařík, Mindl 1977) např. vyplývá, že: k ukončení jedné hry (game) je po­ třeba v průměru 6,2 bodu; sety kon­ čí nejčastěji poměrem 6:4. Sledová­ ním předních evr. hráčů se zjistilo, že se u nich vyskytují nejčastějl tyto údery: a) na antukových dvorcích nejčastěji bekhend 25 %, forhend 20 procent a první podání 17 %; b) na dvorcích s umělým povrchem první podání 22 %, vrácení podání bekhendem 15 % a bekhend 12 %; c) na dvorcích s dřevěným povrchem prv­ ní podání 22 %, vrácení podání bek-

307

hendem 20 % a bekhend 11 %; d) podíl úderů hraných u sítě (voleje a smeče) činí na antukových dvor­ cích 11 %, na rychlém povrchu 15 % z celkového počtu úderů. Je zřejmé, že čím rychlejší je povrch dvorců (palubovka, parkety, tráva, některé druhy -» umělých povrchů), tím vyš­ ší je podíl podání a hry u sítě a tím více se zkracují výměny míčů. Ze sta­ tistických rozborů je také patrno, kterými údery se nejčastěji získávají body na antuce nebo na rychlém po­ vrchu. Systém hry na antuce je za­ ložen převážně na úderech od zá­ kladní čáry a vyžaduje trpělivost a zvládnutí postupného útoku. Na rych­ lém povrchu se podstatně zvyšuje vý­ znam podání a volejů. Ve čtyřhře se ve srovnání s dvouhrou poměr nej­ častěji používaných i vítězných úde­ rů mění: ve čtyřhře tvoří podání, vrá­ cení podání a voleje 76 % všech úderů a nejčastěji se body získávají z volejů. Protože se pojetí hry žen v současné době blíží ve dvouhře i čtyřhře pojetí hry mužů, neuvádí­ me samostatný rozbor. Ve dvouhře mládeže (13—14 let) mají ve srovná­ ní s hrou dospělých větší podíl úde­ ry od základní čáry než hra u sítě, neboť vzhledem k menší tělesné výš­ ce a hmotnosti těla má mládež slab­ ší podání a též krytí dvorce u sítě je pro ni obtížnější. Se statistickým rozborem technicko-taktické stránky hry souvisejí i poznatky o vývoji techniky úderů. Od 1974 se ve hře předních svět, hráčů výrazně uplat­ ňují silně -* liftované až topspinové údery a řada hráčů používá ve dvou­ hře i čtyřhře bekhendu obouruč. Do­ konalé zvládnutí nejracionálnějších pohybových struktur v podmínkách hry v souladu s individuálními zvlášt­ nostmi hráče (viz styl) je jedním z nejdůležitějších předpokladů úspě­ chů v tenisu. Taktiku ve dvouhře ur­ čují hlavně vlastní a soupeřovy před­ nosti a nedostatky, vlastnosti povrchu dvorce i povětrnostní podmínky.

tenis

Úspěch podmiňují stálé soustředění, schopnost předvídat soupeřovy zámě­ ry, rychlé a správné rozhodování, ak­ tivita a dobrá orientace ve hře a účelnost. Ve čtyřhře je navíc důleži­ té vzájemné porozumění partnerů a schopnost spolupráce. Ve dvouhře převládá na antukových dvorcích -* celodvorcový taktický systém, na rychlých dvorcích se většinou uplat­ ňuje -* hra u sítě. V 70. letech zača­ li někteří hráči (Borg, Vilas) uplat­ ňovat I na rychlých površích systém založený převážně na hře od základ­ ní čáry, vyznačující se jistými a přes­ nými údery se silnou horní rotací, velmi dobrým ■* riternem a -» proho­ zením. Tento systém se také vyzna­ čuje dlouhými výměnami míčů a če­ káním na chybu soupeře. Tenisové utkání je komplexní dynamický sy­ stém, v němž se uplatňuje celková strategie a taktika herních situací a technika hry. — Metodika nácviku a tréninku. Nácvik technicko-taktických čiností se může provádět indi­ viduálně nebo kolektivně. Výcvik v technicko-taktických činostech lze rozdělit do tří etap: 1. Procvičuje se převážně nebo výhradně technika jednotlivých úderů (nezáleží na umís­ ťování míčů). Rozhodující je technic­ ky správné provedení úderů (Jak míč udeřit). 2. Procvičuje se ve zjedno­ dušených herních situacích nejen technika úderů, ale i umísťování mí­ čů. K technické činosti přistupuje i činnost taktická (jak míč udeřit a kam jej umístit). 3. Procvičuje se převážně v podmínkách hry, před­ nost má činnost taktická (kam míč umístit). Pro metodické postupy při nácviku a zdokonalování jednotli­ vých úderů jsou v čs. odborné teni­ sové literatuře vypracovány tzv. me­ todické řady. Předpokladem účinnos­ ti výcviku je možnost použití většího' počtu míčů a dobrá organizace výcvi­ ku. K efektivitě výcviku přispívá vy­ užití -» nahrávacího stroje. Výcvik úderů je nutno spojovat s pohybem

tenisová literatura

po dvorci. Pro zvyšování přesnosti úderů se používají terče, rozmístěné po dvorci. Nedílnou součástí -» tré­ ninku v tenisu je - tělesná příprava, -* taktická příprava a -* psychologic­ ká příprava. — Systematika herních činností. K herním činnostem hráče t. patří -» podání, ritern (vrácení po­ dání] a ■* úder ve hře. Uvedené čin­ nosti se dále dělí: a) podle způsobu provedení (techniky) na údery hrané jednoruč nebo obouruč, údery hrané stranou od těla (viz forhend a bekhend) a údery hrané po odskoku ne­ bo před dopadem míče, b) podle vý­ sledku použité techniky na -* přímé údery a - údery s rotací, c) podle lokomoce na údery po předchozím pohybu a v pohybu (viz nabíhané údery), d) z hlediska taktického na - útočné údery a -* obranné údery. Herní systémy v t. lze dělit podle toho, v které části dvorce se hráč nejčastěji pohybuje a odkud hraje většinu úderů na: a) u základní čá­ ry, b) u sítě, c) u základní čáry i u sítě (celodvorcový]. Ve Čtyřhře se kromě uvedených herních činnos­ tí využívají formy spolupráce založe­ né na předem dohodnutém vykrývání dvorce, přebíhání (při podání) a kří­ žení (při lobu zahraném soupeřem). — Historie. Hry, při kterých se míč odrážel rukou, dřevěnou pálkou ne­ bo raketou potaženou blanou či vy­ pletenou řemínky, popřípadě struna­ mi, mají svůj původ ve starověku. K nejznámějším z nich patřil -*■ trigon hraný ve starém Římě. Ve stře­ dověku byla nejvíce rozšířena - jeu de paume, v 19. stol. -* squash rac­ kets. Moderní t. vznikl 1874, kdy jej dal jako původní hru patentovat An­ gličan ■* W. C. Wingfield pod názvem -* sphairistike (sféristika). 1875 byla hra přejmenována na -» lawn-tennis a první turnaj, v této hře byl uspořá­ dán 1877 -* All England Clubem ve — Wimbledonu. 1913 byla založena - Meziárodnítenisová federace (ITF), 1975 - Evropská tenisová asociace.

308

V 50.—60. letech pronikl do t. ve větší míře -* profesionální tenis. 1968 byla otázka profesionalismu a -»ama­ térismu na svět, tenis, turnajích vy­ řešena tzv. -* otevřenými turnaji. Te­ nis prošel dlouhým vývojem, vyzna­ čujícím se změnami v technice, tak­ tice i výzbroji a - oblečení hráčů. V začátcích se hrály převážně údery se spodní rotací a hrálo se většinou od základní čáry. Začátkem 20. stol, se používaly přímé údery a začala se praktikovat celodvorcová hra, od 30. let se na travnatých dvorcích, kde míč rychleji odskakoval, hrálo pře­ vážně u sítě. V současné době je hra založena hlavně na úderech s horní rotací a podle druhů povrchů (po­ malé nebo rychlejší až rychlé) se hraje bud od základní čáry, nebo celodvorcově, případně co nejvíce u sí­ tě. V minulém a na začátku tohoto stol, se hrálo pouze venku, a to na travnatých, hlinitopísčitých nebo antu­ kových dvorcích. Po druhé svět, vál­ ce se rozšířily dvorce s -» umělými po­ vrchy a začalo se hrát na krytých dvorcích a v halách. Původně se ke ■hře používalo dřevěných raket se strunovými výplety, dnes jsou vyrábě­ ny z různých materiálů (kromě dře­ va kov, lamináty, grafit atd.). Nejmé­ ně se změnily - míče. Původní gumo­ vé byly potaženy - meltonem. K hrá­ čům, kteří významně ovlivnili techni­ ku a taktiku hry, patří mj. ■* (S. W. Gore, H. L. Doherty, W. T. Tilden, J. D. Budge, R. G. Laver, B. Borg, z žen L. Chambersová, S. Lenglenová, M. Courtová, B. J. Kingová, Ch. LloydováEvertová). V. t. Československo, teni­ sová literatura, tenisové soutěže mezi­ národní. tenisová literatura — se dělí na lite­ raturu knižní (encyklopedie, historie, technika a metodika, beletrie), ročen­ kovou (klasifikace světové a národní, informace o průběhu soutěží a turna­ jů) a časopiseckou (aktuální informa­ ce, zajímavosti o hráčích, metodika).

309 Ze zahraničních encyklopedií tenisu je nejznámější The Encyklopedia of Tennis (London 1975) zpracovaná me­ zinárodním kolektivem autorů pod ve­ dením angl. žurnalisty L. Tingeye. V CSSR byla vydána publikace I. Lichnera a kol. Tenis — encyklopédia (1. vydání Bratislava 1980, 2. vydání 1983). Z literatury se zaměřením na historii tenisu uvádíme díla L. Tin­ geye History of Lawn Tennis in Pictu­ res (Historie lawn-tenisu v obrazech) a sovětského autora S. P. Belic-Gejmana Tennis (Moskva 1981), v níž autor rozebírá kromě historie svět, tenisu také podrobněji vývoj tenisu v Rusku a v Sovětském svazu. Vyni­ kající publikaci s technicko-metodickým zaměřením napsal W. T. Tilden: The Art of Lawn Tennis (Umění teni­ su), New York 1921. Kromě rozboru techniky, taktiky a psychologie hry kniha obsahuje také charakteristiky tehdejších předních svět, -hráčů a prognózu vývoje tenisu. Američané W. Talbert a B. Old jsou autory zná­ mých publikací The Game in Singels in Tennis (Tenisová dvouhra), New York 1963 a The Game of Doubles in Tennis (Tenisová čtyřhra), New York 1956. Techniku a taktiku čtyřhry také rozebírají vynikající američtí hráči čtyřhry S. Smith a B. Lutz v publikaci Modem Doubles (Moderní čtyřhra), New York 1975. Američanka H. Driverová je autorkou kvalitní učebnice Tennis for Teachers (Tenis pro učite­ le), Wisconsin 1956. Z fr. tenis litera­ tury jsou známé publikace H. Cocheta a R. Lacosta zaměřené na techniku a taktiku hry; např. R. Lacoste v kni­ ze Tennis (Paris 1933) v 1. části po­ drobně popisuje techniku všech úde­ rů, ve 2. části rozebírá techniku a taktiku nejslavnějších hráčů doby W. Tildena s S. Lenglenové. Ze sou­ časných fr. autorů jsou známí G. Deniau, např. Tennis (Paris 1974), J. P. Loth: Tennis en trois jours (Tenis ve 3 dnech), Paris 1975 a G. de Kermadec, autor velmi kvalitních kinogra-

tenisová literatura

mů předních svět, hráčů s podrobným popisem (většinou v časopise Tennis de France). Australan F. Sedgman je autorem publikace Winning tennis (Vítězný tenis), Sydney 1952, a známý australský trenér H. Hopman napsal Better Tennis (Lepší tenis), Sydney 1952. V NSR byly vydány kolektivem autorů tenisového svazu 4 díly TennisLehrplan (Učební plány), Můnchen 1977, se zaměřením na pálkový tenis, techniku, taktiku, tělesnou přípravu, metodiku nácviku a teorii. Ze socialis­ tických států jsou nejrozšířenější me­ todické publikace československých a sovětských autorů. 1946 byla v Praze vydána publikace K. Ardelta Tennis, obsahující řadu původních myšlenek v metodice nácviku a v psychologii hry. V poválečném období byli známý­ mi autory J. Síba a J. Buriánek. 1959 vyšla v Praze publikace J. Htthma a L. Meruňky: Tenis — tréninkové me­ tody a závodní hra, rozebírající všech­ ny složky přípravy tenisty. J. Hěhm byl autorem 1. vydání Jednotného tré­ ninkového systému, Praha 1967, a ve­ doucím autorem kolektivu 2. vydání, Praha 1973. Jeho další obsažnou meto­ dickou publikací je Tenis — technika, taktika, trénink. L. Meruňka je auto­ rem publikací Jak hrají mistři (Praha 1965), Útočný tenis (Bratislava 1974), Tenis mladých (Bratislava 1978) a společně s J. Kukalem Škola vrcholo­ vého tenisu (Bratislava 1983). V. Ša­ fařík je autorem učebního textu Tenis — vybrané kapitoly (Praha 1978) a několika příruček pro školení trenérů, zpracovaných samostatně nebo s autor­ ským kolektivem. Na publikacích, skriptech a metodických dopisech se kromě J. Hohma, L. Meruňky a V. Ša­ faříka účinně podíleli zejména J. Bou­ ček, Z. Mindl a O. Maška. Z čs. teni­ sové beletrie jsou nejznámější Světo­ vý tenis J. Hdhma (Praha 1970, 2. vy­ dání 1975) a Tenis je ich život autorů I. Lichnera a J. Jedlovského (Brati­ slava 1976). Ze sovětských autorů je nejznámější S. P. Belic-Gejman, autor

tenisové soutěže mezinárodní

např. Technika tennista (Technika hráče tenisu) Moskva 1951, Tennis, Moskva 1956, Iskusstvo tennisa (Umě­ ní tenisu), Moskva 1971. Jeho publi­ kace se vyznačují systematickým uspo­ řádáním a vědeckým přístupem. Z dal­ ších sovětských autorů jsou známí např. E.: Kree a A. Šokin a G. A. Kondratěva. Tenisové ročenky jsou každo­ ročně vydávány mnoha národními te­ nisovými svazy. Zásadní význam mají ročenky Mezinárodní tenisové federa­ ce, přinášející přehledy klasifikací, zprávy o největších svět, turnajích popisovaného roku a krátké biografie současných předních hráčů. Po řadu let byly tyto ročenky vydávány v Lon­ dýně za redakce J. Barreta a L. Tingeye pod názvem World of Tennis — s připojením příslušného roku. Z te­ nisových časopisů jsou nejznámější měsíčníky World Tennis a Tennis (USA), Tennis de France a Tennis Ma­ gazíne (Francie), Tenis Italiano (Itá­ lie) a Tennis (NSR). V CSR a ČSSR byl vydáván měsíčník Tenis, později měsíčník Tenis — stolní tenis do 1962, později byl vydáván několikrát do roka Zpravodaj Čs. tenisového svazu. tenisové soutěže mezinárodní, sport, soutěže za účasti zahraničních tenis­ tů; hrají se jako soutěže Jednotlivců a družstev. K nejvýše hodnoceným soutěžím družstev patří •* Davis Cup, -* Kings Cup, ■* Galea Cup, -* Federa­ tion Cup, -* Světový pohár, -* Valerio Cup, -» Borotra Cup, -» Wightman Cup, -* Queens Cup, -» Sunshine Cup, -* Hungaria Cup, v soutěžích jednotlivců Wimbledon, -* mezinárodní mistrovství Francie. Austrálie, USA, Itálie a NSR, -♦ masters Grand prix, -♦ WCT finále, -> Avon Tennis, - Orange Bowl.

tenisové soutěže v ČSSR, hrají se bud jako soutěže jednotlivců, nebo jako soutěže družstev, a to jako soutěže výkonnostního charakteru (soutěže mistrovské a přebornické; nemistrovské — turnaje, pohárové soutěže, kon­

318

trolní turnaje apod.), tak i masového charakteru (sport, hry mládeže a pra­ cujících, odborářské sport, soutěže, přebory škol, náborové soutěže, tur­ naje neregistrovaných apod.). Mist­ rovské soutěže jednotlivců: a) celo­ státní (mistrovství ČSSR), b) republi­ kové (přebor ČSR a SSR), c) krajské (přebor kraje — v Praze a Bratislavě města), d) okresní (přebor okresu). Celostátní a republikové soutěže druž­ stev a smíšených družstev dospělých se hrají jako dlouhodobé soutěže, jednokolově, systémem každý s každým podle vylosování. Celostátní a republi­ kové soutěže smíšených družstev mlá­ deže se hrají jako jednorázové krát­ kodobé soutěže formou soustředění. Mistrovství (přebor) ČSSR jednotlivců všech věkových kategorií, I. celostát­ ní ligu, kvalifikační soutěž o postup do I. celostátní ligy, přebory ČSSR smíšených družstev dorostu a žactva řídí předsednictvo výboru tenis, svazu Ov ČSTV. — Přebory ČSR a SSR jed­ notlivců všech věkových kategorií, ná­ rodní ligu ČSR a SSR (ČNTL a SNTL), kvalifikační soutěž o postup do nár. ligy, přebory ČSR a SSR smíšených družstev dorostu a žactva a kvalifi­ kační soutěž o postup do dorost, (žá­ kovského) přeboru CSSR řídí přísluš­ né výbory tenis, svazů ČUV a SÚV ČSTV. — Krajské a okresní přebory jednotlivců a smíšených družstev všech věkových kategorií řídí přísluš­ né tenis, svazy KV (MV), respektive O V ČSTV. Ostatní turnaje a soutěže řídí jejich pořadatel. tenisový loket, bolestivé onemocnění lokte, zvláště citlivé při bekhendovém úderu. V těžších případech znemož­ ňuje pevné držení rakety a vyřazuje tenistu na delší čas z činnosti. Pod­ stata onemocnění není dosud jedno­ značně prokázána. Zjednodušeně lze říci, že se jedná o drobné trhlinky a poškození v úponech šlach předloktí na vnějším hrbolu pažní kosti v oblasti loktu. K poranění dochází při opako-

311

váném nadměrném přetížení paže při hře. Příčinou t. 1. může být i nespráv­ né držení rakety, nedostatečná tech­ nika úderů, nevhodné držadlo rakety nebo i nepružné (umělé) struny vý­ pletu. Příznaky onemocnění t. 1.: bo­ lestivost vyzařující od loktu do před­ loktí, slabost a bolesti ruky při držení rakety, ale i jiných předmětů. Léčení je velmi zdlouhavé a málo účinné. Nejčastěji se doporučuje znehybnění končetiny na 3—4 týdny, ozařování ultrazvukem nebo rentgenovými pa­ prsky. V některých případech bylo dosaženo dobrých výsledků s obstřiky úponů kortizonovými injek­ cemi. V úvahu přichází i ope­ rační zákrok, který často přine­ se trvalé zlepšení stavu. Při prvních příznacích onemocnění t. 1. se dopo­ ručují masáže předloktí a především výměna rakety s jiným držadlem, pří­ padně s větší „hlavou“ a měkčím, pružným výpletem.

tenisový oddíl, základní organizační článek tenis, hnutí v rámci tělový­ chovné jednoty (TJ). Činnost oddílu řídí výbor v čele s předsedou. Výbor tvoří předsedové jednotlivých komisí (politickovýchovné, organizační, trenérsko-metodické, hospodářské, mlá­ deže apod.J, tajemník a další členo­ vé. Tenisový oddíl organizuje sport, činnost svých členů, pořádá soutěže, stará se o politickovýchovnou a pro­ pagační činnost mezi členy apod. 1980 bylo V CSSR 738 t. o. s 52 718 členy. V. t. Baník Ostrava, ČLTK DP Praha, Internacionál Bratislava, Kúpele Pieš­ ťany, Lokomotiva Bučina Zvolen, Partizán Banská Bystrica, RH Praha, Sklo Union Teplice, Slavia Praha, Slavia VŠ Plzeň, Slovan CHZJD Bratislava, Sparta Praha, Spartak Přerovské stro­ jírny, Tatran Prešov, TJ Vítkovice, VSŽ Košice, Zbrojovka Brno, ZŤS Martin. tennis fluid, druh umělého povrchu tenis, dvorce, určený pro hru na ote­

Tildenův game

vřených nebo krytých dvorcích; syn­ tetický povrch imitující -* antuku, slo­ žený ze 2 vrstev: spodní vrstva je elastická, horní vrstva s pohyblivými zrnky, umožňujícími skluz při dobíhá­ ní míčů. Výrobce — Francie (od 1981), licence v dalších zemích.

tennis quick, druh umělého povrchu určený pro hru na otevřených nebo krytých dvorcích; beton a neopretn, propustný, zdrsněný povrch. Odskok míče středně rychlý. Výrcbce — USA, licence v dalších zemích. tie-break (taj-brejk), systém počítání bodů ve - zkráceném setu, který se použije tehdy, jestliže obě strany do­ sáhly 6 nebo 8 her (podle rozpisu soutěže). V rozhodující hře se podle sytému t. b. počítá po jednom bodu. Hráč, který jako první získá 7 bodů, vítězí ve hře a v setu za předpokladu, že vede rozdílem 2 bodů. Jestliže obě strany získají 6 bodů, hra se prodlu­ žuje do té doby, až Jeden z hráčů (dvojice) dosáhne tohoto rozdílu. Ukončený t. b. se považuje za 1 hru, takže set končí za stavu 7:6 nebo 9:8. V -t. b. hráč, na němž je řada podá­ vat, je podávajícím pro 1. bod, jeho soupeř je podávajícím pro 2. a 3. bod. Potom podává každý hráč střídavě pro dva následující body, dokud se neroz­ hodne o vítězi hry a setu. Hráči si mění strany po každých 6 bodech a po skončení t. b. Podávající pro 1. bod t. b. je přijímajícím v 1. hře následu­ jícího setu. Systém t. b. byl zaveden na začátku 70. let. Tildenův game, 7. hra (game) v kaž­ dém setu. W. T. Tilden zjistil, že v utkáních vyrovnaných soupeřů bývá rozhodující pro vítězství v setu právě 7. hra (zvláště za stavu 3:3). Tato kla­ sická poučka je však při moderním útočném pojetí tenisu, kdy většinou rozhoduje vyhrané soupeřovo podání, bez ohledu na pořadí této hry, méně platná.

312

Tilden

Tilden William Tatem, 10. 2. 1893— 5. 6. 1953, USA, mnohými tenis, odbor­ níky označován za dosud nejlepšího tenistu, a to nejen na základě vynika­ jících výsledků, ale i pro technicky dokonalé zvládnutí všech úderů a optimální taktické vedení zápasů. Byl známý pod přezdívkou „Velký Blil“ — zásluhou jeho velké postavy a umění na dvorcích — na rozdíl od svého partnera v d. c. družstvu „Malého Billa“ - W. Johnstona. Vítěz dvouhry ve Wimbledonu 1920-21 a 1930, ve Fo­ rest Hills 1920—1925 a 1929; čtyřhru vyhrál 1918, 1921—1923 a 1927. V le­ tech 1920—1926 se přičinil o 7 po sobě jdoucích vítězství USA v DC; vy­ hrál 13 finálových dvouher za sebou. V tomto období neprohrál ani jediný zápas na důležitých turnajích. Jeho skvělou sérii přerušil 1926 - R. Lacoste. Do 1930 sehrál v DC 41 zápasů, z toho 34 vítězných. 1931 přestoupil k profesionálům. Byl nejen výborným hráčem, ale i teoretikem. Napsal in­ struktivní knihu o technice a taktice tenis, hry. Komplexně rozebral vý­ znam -» úderů s rotací a současně po­ dal návody, jakým způsobem je mož­ né těmto úderům čelit. Stal se zakla­ datelem koncepce -♦ celodvorcového taktického systému. Teoreticky zdů­ vodnil význam 7. hry v setu, tzv. -+ Tildenův game.

William T. Tilden

timing, angl. (tajming), načasování úderu vzhledem k rychlosti letu míč­ ku a jeho prostorové pozici. Správný t. znamená zasáhnout míček v ideál­ ním okamžiku v souvislosti s fyzikál­ ními zákonitostmi letu míčku a po­ hybu rakety v ruce.

Tiriac Ion, nar. 9. 5. 1939, Rumunsko, vynikající rumunský tenista, osminá­ sobný mistr své země 1959—66; jeho význam pro rumunský tenis se pro­ jevil zvláště v období 1965—72. kdy věnoval své zkušenosti tenis, výchově -* I. Nastaseho a utvořil s ním vyni­ kající dvojici svět, turnajů. V DC 1969, 1971—72 byli ve finále této nejpopulárnější soutěže: 1969 porazili mj. M. Orantese, Lejuse a M. Coxe a vyhráli ve všech čtyřhrách, 1971 porazil Jovanoviče, Kuhnkeho, Man­ darína a opět vyhrál všechny čtyř­ hry (mj. i nad dvojicí Smith—Lutz), 1972 porazil A. Panatu. 1977 rozhodl ve čtyřhře o vítězství Rumunska nad ČSSR v evr. semifinále DC. 1966 fi­ nalista čtyřhry (s I. Nastasem] na Roland Garros, vítěz dvouhry na turnaji v Bratislavě (ve finále nad J. Kodešem). 1967 semifinalista na mezinár. mistrovství Itálie a na Ro­ land Garros porazil s I. Nastasem dvojici Hewitt—McMillan. 1968 mezi nejlepšími 8 hráči na mezinár. mis­

Ion Tiriac

Tomanová

313 trovství Itálie a na Roland Garros. 1970 zvítězil ve čtyřhře s I. Nastasem na mezinár. mistrovství Itálie a na Roland Garros, semifinalisté ve Wimbledonu. 1972 vítěz čtyřhry na mezinár. mistrovství Itálie (s I. Nastasem), finalista na mezinár. mis­ trovství NSR (s B. Hewittem). 1973 finalista čtyřhry na mezinár. mistrov­ ství NSR (s M. Orantesem) a na tur­ naji v Bournemouthu (s A. Panattou), 1974 vítěz čtyřhry v Sao Paulu (s A. Panattou), 1975 finalista čtyřhry v Roanoce (s J. Gisbertem), v Boča Retone (s J. Fasbenderem) a v Fairfieldu (s G. Mayerem), s G. Vilasem mezi nejlepšími 8 páry ve Forest Hills. V závěru hráčské kariéry se začal věnovat koučování arg. hráče - G. Vilase.

TJ Vítkovice, tenis, oddíl zal. 1926 v SSK Vítkovice, 1937 pod patronací Vítkovických železáren — SK Vítko­ vické železárny (VŽ), v době okupa­ ce CSK Vítkovice, později SK VŽ. po 1948 ZSJ Sokol VŽ, Baník VŽKG a později TJ VŽKG. Oddíl má 270 čle­ nů, z toho 110 v mládežnických ka­ tegoriích a 60 registrovaných hráčů, 29 trenérů, 7 rozhodčích. 1971—73 účastník 1. ligy (Roubíček, Kuchovský, Fabeš, Švenda, Juřica, Švendová, Havlová). Ke známým hráčům v mi­ nulosti patřili Paleta, Literák, Seyml, Sedlík, Vincent, Riplová, Buzková, Citovská, Šárková, z mladší generace Babek, Šlachta, K. Doláková, H. Nahodilová. Oddíl reprezentuje TJ Vít­ kovice a k. p. Vítkovické železárny a strojírny Klementa Gottwalda. Te­ nisový areál s 9 antukovými dvorci a tenis, halou se 2 dvorci s gumovým povrchem. Tomanová Renata, nar. 9. 12. 1954 v Jindřichově Hradci, zasloužilá mis­ tryně sportu. Dorostenecká přeborni­ ce CSSR 1970, vítězka junior, soutěže na Roland Garros 1972 a vítězka ju­ nior. turnaje Bonfiglio 1973—74. 1974

se přičinila o vítězství ČSSR v evr. junior, soutěži Soisbault Cup a 1975 ve Federation Cupu. 1974 a 1976 me­ zinár. mistryně CSSR ve dvouhře, 1973—74, 1976 a 1979—80 ve čtyřhře, 1971 a 1978—79 ve smíšené čtyřhře. 1975 zvítězila na mezinár. mistrov­ ství NSR a ve Vídni získala titul amatérské mistryně Evropy. 19Ž6 finalistka na mezinár. mistrovství Au­ strálie, finalistka na mezinár. mis­ trovství NSR a na Roland Garros, ví­ tězka mezinár. mistrovství Švédská v Bastadu a mezinár. mistrovství Španělska v Barceloně. 1977 finalist­ ka na mezinár. mistrovství Itálie a na svět, univerzíádě v Sofii, vítězka me­ zinár. mistrovství Rakouska v Kitzbůhlu. 1978 vyhrála na Roland Gar­ ros smíšenou čtyřhru (s P. Složílem) a na mezinár. mistrovství Austrálie čtyřhru (s B. Nagelsenovou), finalist­ ka mistrovství Evropy ve dvouhře i čtyřhře. 1979 semifinalistka na me­ zinár. mistrovství Austrálie, 1980 ví­ tězka čtyřhry na mezinár. mistrovství Itálie v Perugii, semifinalistka na Ro­ land Garros (s H. Mandlíkovou) a finalistka na mezinár. mistrovství USA na antuce v Indianapolis (s V. Ruziciovou). Její největší zbraní jsou tvrdé a přesné základní údery, zvláš­ tě z forhendové strany. Největších

Renata Tomanová

Tomanová

313

trovství Itálie a na Roland Garros. 1970 zvítězil ve čtyřhře s I. Nastasem na mezinár. mistrovství Itálie a na Roland Garros, semifinalisté ve Wimbledonu. 1972 vítěz čtyřhry na mezinár. mistrovství Itálie (s I. Nastasem), finalista na mezinár. mis­ trovství NSR (s B. Hewittem). 1973 finalista čtyřhry na mezinár. mistrov­ ství NSR (s M. Orantesem) a na tur­ naji v Bournemouthu (s A. Panattou), 1974 vítěz čtyřhry v Sao Paulu (s A. Panattou), 1975 finalista čtyřhry v Roanoce (s J. Gisbertem), v Boča Retone (s J. Fasbenderem) a v Fairfieldu (s G. Mayerem), s G. Vilasem mezi nejlepšími 8 páry ve Forest Hills. V závěru hráčské kariéry se začal věnovat koučování arg. hráče -» G. Vilase.

TJ Vítkovice, tenis, oddíl zal. 1926 v SSK Vítkovice, 1937 pod patronací Vítkovických železáren — SK Vítko­ vické železárny (VŽ), v době okupa­ ce CSK Vítkovice, později SK VŽ, po 1948 ZSJ Sokol VŽ, Baník VŽKG a později TJ VŽKG. Oddíl má 270 čle­ nů, z toho 110 v mládežnických ka­ tegoriích a 60 registrovaných hráčů, 29 trenérů, 7 rozhodčích. 1971—73 účastník 1. ligy (Roubíček, Kuchovský, Fabeš, Švenda, Juřica, Švendová, Havlová). Ke známým hráčům v mi­ nulosti patřili Paleta, Literák, Seyml, Sedlík, Vincent, Riplová, Buzková, Citovská, Šárková, z mladší generace Babek, Šlachta, K. Doláková, H. Nahodilová. Oddíl reprezentuje TJ Vít­ kovice a k. p. Vítkovické železárny a strojírny Klementa Gottwalda. Te­ nisový areál s 9 antukovými dvorci a tenis, halou se 2 dvorci s gumovým povrchem. Tomanová Renata, nar. 9. 12. 1954 v Jindřichově Hradci, zasloužilá mis­ tryně sportu. Dorostenecká přeborni­ ce CSSR 1970, vítězka junior, soutěže na Roland Garros 1972 a vítězka ju­ nior. turnaje Bonfiglio 1973—74. 1974

se přičinila o vítězství ČSSR v evr. junior, soutěži Soisbault Cup a 1975 ve Federation Cupu. 1974 a 1976 me­ zinár. mistryně CSSR ve dvouhře, 1973—74, 1976 a 1979—80 ve čtyřhře, 1971 a 1978—79 ve smíšené čtyřhře. 1975 zvítězila na mezinár. mistrov­ ství NSR a ve Vídni získala titul amatérské mistryně Evropy. 1976 finalistka na mezinár. mistrovství Au­ strálie, finalistka na mezinár. mis­ trovství NSR a na Roland Garros, ví­ tězka mezinár. mistrovství Švédská v Bastadu a mezinár. mistrovství Španělska v Barceloně. 1977 finalist­ ka na mezinár. mistrovství Itálie a na svět, univerziádě v Sofii, vítězka me­ zinár. mistrovství Rakouska v Kitzbůhlu. 1978 vyhrála na Roland Gar­ ros smíšenou čtyřhru (s P. Složilem) a na mezinár. mistrovství Austrálie čtyřhru (s B. Nagelsenovou), finalist­ ka mistrovství Evropy ve dvouhře i čtyřhře. 1979 semifinalistka na me­ zinár. mistrovství Austrálie, 1980 ví­ tězka čtyřhry na mezinár. mistrovství Itálie v Perugii, semifinalistka na Ro­ land Garros (s H. Mandlíkovou) a finalistka na mezinár. mistrovství USA na antuce v Indianapolis (s V. Ruziciovou). Její největší zbraní jsou tvrdé a přesné základní údery, zvláš­ tě z forhendové strany. Největších

Renata Tomanová

314

topspin

úspěchů dosáhla na antukových dvorcích. V čs. tenis, žebříčku 1973 na 2., 1974 na 3.-4., 1975 na 1., 1976 na 2., 1977 na 1.—2., 1978 na 2.-3., 1979 na 2., 1980 na 3. a 1981 na 5. místě. V komputer. svět, žebříčku 1975 na 44., 1976 na 48., 1977 na 24., 1978 na 38., 1979 na 44., 1980 na 48., 1981 na 56., 1982 na 85., 1983 na 149. místě. topspin, úder forhendem nebo bekhendem, udělující míči maximální horní rotaci. Dráha letu míče je vyš­ ší, vypouklejší. Odskok míče je rych­ lý, vysoký a dlouhý. Toyota (plný název Toyota motor sa­ les company), japonská obchodní společnost pro výrobu automobilů, která je od 1981 sponzorem tzv. žen­ ské Grand prix, soutěže -* Toyota series. Toyota series, bodovací soutěž žen, organizovaná WTA a ITF podle vzo­ ru soutěže mužů -♦ Grand prix. Vznik­ la 1977 pod názvem ■* Colgate series. 1981 se novým sponzorem soutěže stala japonská firma Toyota — od­ tud i nový název. Soutěž T. s. sestá­ vá ze série mezinár. turnajů, pořáda­ ných na všech kontinentech každo­ ročně od dubna (období únor—březen je vyhraženo pro sérii zimních turnajů - Avon Tennis). Soutěž tvoří kolem 40 turnajů včetně Wimbledo­ nu, mezinár. mistrovství Francie, USA a Austrálie. Na turnajích zařa­ zených do soutěže získávají hráčky body podle umístění, kterého v tur­ naji dosáhly. Počet bodů je závislý na důležitosti turnaje a výši finanční dotace. Podle pravidel platných pro 1982 získala vítězka turnaje nejvyšší kategorie (4 turnaje -♦ Grand Slamu) 250 bodů, finalistka 200, semifinalistka 160 atd., na turnajích nižší kate­ gorie se přidělovalo 50, 30, resp. 20 bodů. Hráčky, které na konci soutě­ že obsadí podle součtu získaných bo­

dů prvních 50 míst, obdrží odstupňo­ vané peněžité odměny a 8 nejlepších hráček se na závěr soutěže zúčastní vysoce dotovaného závěrečného šam­ pionátu Toyota series championships (dříve Colgate series championships), patřící svým významem mezi nejdů­ ležitější svět, turnaje. Podmínkou pro získání obou odměn je účast mini­ málně na 7 turnajích Toyoty series. V prvních ročnících soutěže — Col­ gate series — 1977—79 zvítězila Ch. Lloydová-Evertová, která 1977—78 zvítězila i na závěrečném šampioná­ tu. 1980 zvítězila v soutěži H. Mandlíková, závěrečný šampionát vyhrála T. Austinová (porazila M. Jaegerovou 6:2, 6:2). Vítězkou bodovací sou­ těže T. s. 1981 se stala M. Navrátilo­ vá, v závěrečném šampionátu zvítězi­ la T. Austinová nad Navrátilovou 2:6, 6:4, 6:2. 1982 zvítězila v soutěži i v závěrečném šampionátu M. Navráti­ lová (ve finále nad Ch. Lloydovou 4:6, 6:1 a 6:2). Od 1983 je sponzorem soutěží žen opět firma - Virginia Slims, takže série Toyota a Avcn za­ nikly a byly nahraženy celoroční bo­ dovací soutěží Virginia Slims.

Trabert Marion Anthony, nar. 16. 8. 1930, USA, výborný amer. d.c. repre­ zentant v období 1951—55; z 35 zá-

Marion A. Trabert

315

pasů vyhrál 27. Vítěz ve Forest Hills 1953 a 1955, na Roland Garros 1954 až 1955, ve Wimbledonu 1955 (nepro­ hrál ani jediný set). Ve čtyřhře zvítě­ zil na Roland Garros 1950,1954—55 ve Forest Hills 1954, na mezinár. mistrov­ ství Itálie a Austrálie 1955. 1955 pře­ stoupil k profesionálům. Jeho údery nebyly sice příliš líbivé, zato účelné, vyrovnané a spolehlivé. trenér, odborně a pedagogicky vzdě­ laný tělovýchovný pracovník, který řídí a vede tréninkový proces a pe­ čuje o výchovu sportovců. Trenéři v tenisu se podle kvalifikace rozdě­ lují do tříd. Do tříd jsou zařazeni po absolvování školení: t. IV. třídy (ško­ lí okresní tenis, svaz), t. III. třídy (krajský tenis, svaz), t. II. třídy (ná­ rodní tenis, svaz) a t. I. třídy (ab­ solventi FTVS nebo FTVš se specia­ lizací tenis nebo absolventi 31etého dálkového studia trenérství při FTVS nebo FTVS).

tréninkové středisko mládeže (TSM), jeden z organizačních článků systé­ mu vrcholového sportu v CSSR; vý­ běrová forma přípravy talentované mládeže. V každém TSM pracuje tre­ nér z povolání, smluvní trenéři a další členové vedení TSM a -» reali­ začního týmu. V. t. středisko vrcholo­ vého sportu. trénink v tenisu, zdokonalovací pro­ ces sport, přípravy, vycházející z vše­ stranné tělesné přípravy, včasného zvládnutí základů -* techniky a smě­ řující k optimálnímu zvládnutí všech herních činností a — taktiky hry. Tré­ nink navazuje na -+ nácvik, v němž si má hráč osvojit a zvládnout zá­ kladní sport, pohybové návyky, tj. základní tenis, údery. Trénink je za­ měřen na zdokonalení tenis, techni­ ky v podmínkách sport, zápasů a spo­ lu s nácvikem tvoří neoddělitelnou složku přípravy hráče. Základní slož­ ky t. tvoří: a) všeobecná -* tělesná

trénink v tenisu

příprava, b) speciální tělesná pří­ prava, c) teoretická příprava, d) technická příprava, e) -» taktická příprava, f) rozvoj morálně volních vlastností. a) Okolem všeobecné tělesné pří­ pravy je upevnění zdraví, rozvoj a zvýšení funkčních vlastností organis­ mu, zlepšení koordinace pohybů a omezení nepříznivých vlivů sport, specializace. Působí na funkční zdo­ konalování kory mozkové, která se stává plastičtější, tj. má schopnost lé­ pe a rychleji vytvářet nová dočasná spojení, která tvoří fyziologický zá­ klad nacvičovaných pohybů. Obsah všeobecné tělesné přípravy tvoří roz­ voj základních pohybových schop­ ností: síly, rychlosti, vytrvalosti, obratnosti a pružnosti. Všechny tyto schopnosti jsou v tenisu potřebné pro stálý pohyb hráče po dvorci, čas­ té rychlé starty, náhlá zastavení, vý­ skoky a údery. Tělesná příprava úzce souvisí s technickou a taktickou pří­ pravou, neboť bez tělesné zdatnosti není možné hrát správně údery ani uskutečnit taktické záměry. b) Speciální tělesná příprava zabez­ pečuje rozvoj pohybových schopnos­ tí specifických pro tenis. Většinou bezprostředně souvisí s technikou: např. hod plným míčem ze vzpažení je dobrou přípravou pro posílení sval­ stva namáhaného při podání. c) Úkolem teoretické přípravy je vý­ chovné působení na rozvoj názorů a postojů socialistického sportovce po­ dle zásad komunistické morálky, so­ cialistického vlastenectví a proletářského internacionalismu, rozšiřovat a prohlubovat vědomosti o všech složkách tréninkového procesu, o je­ jich principech, zákonitostech a vaz­ bách. d) Úkolem technické přípravy je osvojení specifických dovedností, po­ třebných k ovládání všech tenis, úde­ rů. K dosažení vrcholných výkonů je nutné co nejdříve zautomatizovat po­ hybové návyky. Proto se doporučuje

trigon začínat s tenisem mezi 8.—10. rokem věku (s dřevěnou pálkou i dříve), kdy se pohybové mechanismy vytvá­ řejí rychleji a snadněji než v pozděj­ ším věku. Vlastní trénink začíná až po zvládnutí základních úderů a v je­ ho průběhu dochází ke zdokonalo­ vání techniky tenis, úderů. e) Taktická příprava je zaměřena na praktické uplatnění zásad taktických systémů a na osvojení správných ře­ šení konkrétních herních situací. Pro­ líná celým nácvikem i tréninkovým procesem a je úzce spjata s technic­ kým tréninkem. Součástí taktické pří­ pravy je i -» psychologická příprava, která má v závodním tenisu důleži­ té místo. f) Rozvoj morálně volních vlastností je důležitou složkou trenérské práce. Úzce souvisí s psychologickou pří­ pravou a politickovýchovnou prací. Jde zejména o rozvoj takových vlast­ ností, které jsou z hlediska tenis, hry důležité: zdravá sebedůvěra, doko­ nalá soustředěnost, houževnatost, bo­ jovnost, pevná vůle, iniciativa, roz­ hodnost apod. Sportovní trénink v tenisu je dlou­ hodobý proces a jeho celoroční cy­ klus je rozdělen na 3 období (ve vr­ cholovém tenisu, kde se soutěží i v zimě na krytých dvorcích, je celo­ roční cyklus upraven individuálními plány): přípravné, hlavní a přechod­ né. Přípravné období v tenisu trvá přibližně od 15. prosince do 1. dubna — hlavní pozornost je věnována tě­ lesné přípravě a zdokonalování tech­ niky a taktiky. Hlavní období trvá přibližně od 1. dubna do 15. října a je rozděleno do dvou částí: předzávodní (1. 4.—1. 5.) — úkolem je dal­ ší zdokonalování techniky, taktiky a udržení úrovně tělesné připravenosti; závodní — v němž se hráči zaměřují na zvyšování a udržování sport, for­ my v průběhu soutěží. Přechodné ob­ dobí trvá přibližně od 15. října do 15. prosince — jeho hlavní náplní je aktivní odpočinek. K tomu nejlépe

316 slouží doplňkové sporty, jako basket­ bal, volejbal, „fotbálek“ apod. Tréninkové etapy podle jednotného tréninkového systému jsou v tenisu rozděleny následovně: s nácvikem tenisu je možné začít ve věku 5—6 let malým tenisem (s dřevěnou pál­ kou). V další etapě (7—9 let) se doporučuje pokračovat s tenis, rake­ tou se zkráceným držadlem a na dvorcích středních rozměrů (minidvorce). Sportovní příprava je roz­ dělena přibližně do těchto etap: předpříprava (9—11 let), speciální sport, příprava (11—14 let) a sport, zdoko­ nalování (14—16 let). trigon, jeden z historických před­ chůdců tenisu. Touto hrou vyplňovali staří Římané svůj volný čas — těž­ kými dřevěnými pálkami odráželi ko­ žený míč, naplněný fíkovými zrny. Tulasne Thierry, nar. 12. 7. 1963, Francie, velký talent fr. tenisu; 1980 vítěz Junior, soutěží ve Wimbledonu a v Římě, první hráč dorost, svět, žebříčku. Současně hrál i v soutě­ žích dospělých: na mezinár. mistrov­ ství Itálie porazil A. Mayera a V. Gerulaitise. 1981 vyhrál turnaj Grand prix v Bastadu (ve finále nad P. McNamarou), finalista v Bordeaux, se-

Thierry Tulasne

317

mifinalista v Philadelphii a čtvrtfinalista na 4 turnajích (mj. porazil R. Tannera). Jeho nejsilnější zbraní jsou topspinové údery od základní čáry a snaha o útočné pojetí hry. V komputer. svět, žebříčku 1980 na 113., 1981 na 52., 1982 na 98., 1983 na 83. místě. Turecko — Ttirkiye Tennis Federasyonu. Sdružuje 578 mužů a 137 žen, 1786 juniorů, klubů 16. Otevřené dvorce — 82, kryté dvorce — 3. Turnbullová Wendy, nar. 26. 11. 1952, Austrálie, jedna z nejrychlejších hrá­ ček svět, tenisu, přezdívaná Rabbit (Králík ], do 1975 bez výraznějších úspěchů. 1976 zvítězila v Kitzbuhlu a Perthu, ve čtyřhře v Gstaadu (s B. Nagelsenovou), semifinalistka halového mistrovství USA v Atlantě (porazila R. Casalsovou), finalistka mezinár. mistrovství NSR a v India­ napolis (s M. du Pontovou). 1977 fi­ nalistka ve Forest Hills (mj. porazi­ la R. Casalsovou, V. Wadeovou a M. Navrátilovou) a od -* WTA obdržela cenu, udělovanou hráčce, která se v průběhu roku nejvíce zlepšila. 1978 vyhrála čtyřhru ve Wimbledonu, byla ve finále čtyřhry ve Flushing Mea­ dow (vždy s K. Reidovou), kde se ve dvouhře probojovala do semifinále. 1979 vyhrála 2 turnaje série Avon Championships v Detroitu a Phila­ delphii, finalistka na Roland Garros. Ve čtyřhře s B. Stoveovou zvítězila na Roland Garros, ve Flushing Mea­ dow a na mezinár. mistrovství Itálie, ve Wimbledonu se probojovaly do finále. 1980 finalistka dvouhry na me­ zinár. mistrovství Austrálie (porazila

tyčky pro dvouhm M. Navrátilovou, prohrála s H. Mandlíkovou), v závěrečném turnaji Col­ gate series obsadila 3. místo, zvítězila na turnaji v Sydney (porazila Hanu Mandlíkovou). Ve čtyřhře s R. Casal­ sovou byla ve finále Wimbledonu i zá­ věrečného šampionátu Avon series, vyhrála šampionát Colgate series. 1981 s R. Casalsovou vyhrála 3 velké turnaje, byla ve finále ve Flushing Meadow a na halovém mistrovství USA, ve dvouhře potřetí čtvrtfinalistka ve Wimbledonu. V komputer. svět, žebříčku 1975 na 72., 1976 na 30., 1977 na 9., 1978—79 na 7., 1980—81 na 8., 1982 na 5., 1983 na 8. místě.

Wendy Turnbullová

tyčky pro dvouhru, součást zařízení dvorce, na němž jsou stabilně osaze­ né sloupky pro čtyřhru, tj. pro širší dvorec, na nichž je upevněna síť. Tyč­ ky jsou vysoké 1,07 m a podepírají síť ve vzdálenosti 91 cm od podél­ ných čar dvorce pro dvouhru. Tím se zkracuje sít pro dvouhru, aniž by bylo nutné vyměnit sloupky.

úder

úder, okamžik zásahu míče raketou. Může být proveden jako - přímý úder, nebo jako -* úder s rotací. Kaž­ dý tenis, ú. je ce’ek skládající se z určitého počtu činností, probíhají­ cích jednak současně, a jednak v ur­ čitém pevném pořadí, a to: sledování míče zrakem, práce nohou, pohyb pa­ že s raketou, vložení váhy těla do úderu. Provedení ú. probíhá v násle­ dujících fázích: a) -* nápřah, b) ude­ ření do míče (úder, zásah míče ra­ ketou) a vložení váhy těla do úderu, c) ■* protažení úderu. údery s rotací, tenis, údery, které způ­ sobují následnou rotaci míče při jeho letu. Rozeznáváme údery s horní, spodní nebo boční rotací. Při úderu s horní rotací se míč otáčí kolem vo­ dorovné osy vpřed dolů (horní část míče rotuje ve směru letu). Raketa se při něm vede zdola nahoru. Dráha letu míče je zpravidla vyšší, více vy­ klenutá než u - přímého úderu a od­ skok míče je vzhledem k tomu vysoký. Oder s menší rychlostí horní rotace nazýváme -* liftovaný úder, úder s vel­ kou rychlostí horní rotace (pohyb ra­ kety se vede strměji nahoru a dráha letu míče je vyklenutější) nazýváme - topspin. Při úderu se spodní rotací (- čop, -• slajs) se míč otáčí kolem vodorovné osy vzad vzhůru (horní část míče rotuje proti směru letu). Ra­ keta se vede shora dolů. Dráha letu míče je zpravidla plochá a odskok míče nízký. Při úderu s boční rotací se míč otáčí kolem svislé osy zleva doprava nebo zprava doleva. V praxi se vyskytují i údery s kombinací spod­ ní a boční rotace a při podání i s kombinací horní a boční rotace. Při všech úderech s rotací je rychlost letu míče menší než při stejně silném

318

přímém úderu, ale je lepší možnost přesného umístění míče. V. t. drajv. Ulrich Torben, nar. 4. 10. 1928, Dán­ sko, d. c. reprezentant Dánska v ob­ dobí 1948—1968; v DG sehrál 99 zá­ pasů v 39 utkáních. 1959 mezi nejlep­ šími 16 hráči ve Wibledonu a v semi­ finále čtyřhry (s Legensteinem). 1968 reprezentoval Dánsko v Kings Cupu v Bratislavě. 1976 zvítězil na turnaji masters veteránů v Palms Del Maře (ve finále porazil Davidsona). umělý povrch dvorce, druh povrchu tenis, dvorce z umělých, převážně syn­ tetických materiálů, určený pro hru v hale nebo na otevřených a krytých dvorcích. Položení u. p. vyžaduje zce­ la rovnou podkladovou plochu. Před­ ností dvorců s u. p. je poměrně snad­ ná údržba a možnost prodloužení her­ ní sezóny na otevřených dvorcích 1 při nepříznivém počasí. Hra na u. p. však klade větší nároky na klouby a šla­ chy sportovce a zvyšuje nebezpečí je­ jich poranění. V. t. boltex, decoturf, japex, metaflex, nisaplast, pulastic, supreme, tennis fluid, tennis quick.

umpire (empajr), označení pro hlav­ ního rozhodčího, kteří řídí tenis, utká­ ní a sedí na vyvýšeném místě — stoli­ ci rozhodčího. Spolupracuje s dalšími rozhodčími (čárovými, rozhodčím pro chyby nohou a síťovým rozhodčím), kterých je při plném obsazení dvouhry 12 a čtyřhry 16. univerzMda viz světové unlverziády.

útočná hra, hra, jíž se hráč může do­ stat co nejdříve k síti, kde za přízni­ vých okolností může získat bod ukon­ čujícím ■* volejem nebo ■* smečem.

319 Kromě těchto dvou úderů se při ú. h. uplatňují -* nabíhané údery a -» po­ dání. Útočné hry se soustavně a cíle­ vědomě používá při -* útočném tak­ tickém systému a v rozhodujících fá­ zích hry při -» celodvorcovém taktic­ kém systému.

útočné údery, údery používané nej­ častěji při - útočné taktickém systé­ mu a umožňující hráči přechod k síti a ukončení akce. Typické ú. ú. jsou •* podání, -» nabíhané údery, -» voleje a -* smeče. V. t. lob. útočný lob viz lob. útočný taktický systém, způsob hry spočívající v systematickém postupu

Valerio Cup hráče k síti a snaze získat vlastní aktivní hrou bod. Při hře na velmi rychlých površích dvorců (tráva, be­ ton, asfalt, palubovka, hladké umělé hmoty apod.) se často uplatňuje vý­ lučně útočný systém. Mimořádně rych­ lý skluz míče při dopadu na podklad způsobuje jeho velmi nízký odskok, což ztěžuje vrácení míče, a to nutí hráče k rychlému postupu k síti. Při výlučně útočném systému je aktérem útočné hry vždy podávající hráč, kte­ rý ihned po podání běží k síti, aby soupeřův ritem zahrál volejem (angl. „serve and volley game“). Úspěšné uplatnění ú. t. s. předpokládá vynika­ jící tělesnou připravenost hráče (zvláště rychlost) a dobré technické zvládnutí volejů.

V Valerio Cup, evr. dorost, soutěž druž­ stev chlapců do 18 let; zal. 1970 Ital­ skou tenis, asociací na památku ze­ mřelého kapitána it. d. c. družstva Vasca Valeria. Podle pravidel soutěže se hrají 4 dvouhry a jedna čtyřhra. Družstva jsou rozdělena do 4 kvalifi­ kačních skupin a jejich vítězové se utkávají v závěrečných bojích o umís­ tění na prvních čtyřech místech v it. městě Lesa. CSSR je pravidelným účastníkem od druhého ročníku: 1972 a 1973 soutěž vyhrála, jednou byla na 3. a třikrát na čtvrtém místě.

Výsledky finálové skupiny Valerio Cupu 1970 semifinále Francie—NSR 5:0, Švédsko—Itálie 4:1; o 3. místo Itálie —NSR 4:1; finále Švédsko—Francie 4:1. 1971 semifinále Itálie—Francie 3:2, NSR—CSSR 3:2; o 3. místo Fran­ cie—CSSR 3:0; finále Itálie—NSR 4:0. 1972 semifinále SSSR—Španělsko 3:2, CSSR—Itálie 5:0; o 3. místo Španěl­ sko—Itálie 3:2; finále CSSR—SSSR 3:2; 1973 semifinále SSSR—Itálie 3:2, CSSR—Španělsko 4:1; o 3. místo Špa­ nělsko—Itálie 3:2; finále CSSR—SSSR

Van Dillen

4:1. 1974 semifinále Itálie—ČSSR 3:1, Španělsko—NSR 3:2; o 3. místo NSR —ČSSR 4:1; finále Španělsko—Itálie 3:2. 1975 semifinále Itálie—Francie 5:0, SSSR—Španělsko 3:2; o 3. místo Francie—Španělsko 4:1; finále Itálie —SSSR 3:2. 1976 semifinále Francie— ČSSR 4:1, NSR—Švédsko 4:1; o 3. mís­ to ČSSR—Švédsko 3:2; finále NSR— Francie 4:1. 1977 semifinále Itálie— Španělsko 3:2, Rumunsko—Švédsko 3:2; o 3. místo Španělsko—Švédsko (nehrálo se]; finále Itálie—Rumunsko 5:0. 1978 semifinále Itálie—Velká Bri­ tánie 3:2, Švédsko—Rakousko 5:0; o 3. místo Rakousko—Velká Británie 4:1; finále Švédsko—Itálie 3:2. 1979 semifinále Švédsko—Francie 4:1, NSR —SSSR 4:1; o 3. místo Francie—SSSR 3:2; finále Švédsko—NSR 4:1. 1980 semifinále Francie—ČSSR 4:1, Španěl­ sko—Itálie 4:1; o 3. místo Itálie— ČSSR 3:2; finále Španělsko—Francie 4:1. 1981 semifinále Švédsko—Francie 4:1, Itálie—Španělsko 4:1; finále Švéd­ sko—Itálie 3:2. 1982 semifinále Itálie —CSSR 4:1, Španělsko—Švédsko 4:1; o 3. místo Švédsko—ČSSR 3:2; finále Itálie—Španělsko 3:2. 1983 semifiná­ le Španělsko—ČSSR 4:1, švédsko— Itálie 4:1; o 3. místo ČSSR—Itálie 3:2; finále Švédsko—Španělsko 4:1. 1984 semifinále Francie—ČSSR 3:2, Itá­ lie—Švédsko 4:1; o 3. místo Švédsko —ČSSR 4:1; finále Itálie—Francie 3:1. Van Dillen Erik, nar. 21. 2. 1951, USA, velká naděje amer. tenisu v 60. le­ tech, jediný dorostenec USA, který získal titul ve dvouhře i čtyřhře po­ stupně ve všech 4 dorost, věkových kategoriích. Od 1971 reprezentoval USA v DC, především jako výborný hráč čtyřhry. 1969 mistr USA ve čtyř­ hře na tvrdých dvorcích (s B. Lutzem), 1971 finalista ve Forest Hills (s S. Smithem). 1972 se přičinil o ví­ tězství USA v DČ (v Bukurešti pora­ zil s S. Smithem dvojici Nastase—Tiriac). 1973 s S. Smithem odehrál proti dvojici Fillol—Cornejo nejdelší set

320 v historii DC (37:39). 1974 mezi nej­ lepšími 16 na Roland Garros a ve Wimbledonu, 1975 semifinalista v To­ rontu (porazil j. Alexandra a B. Lutze), ve čtyřhře zvítězil v Torontu a Memphisu a byl ve finále halového mistrovství USA profesionálů (vždy s D. Stocktonem). 1976 zvítězil ve čtyřhře v Blrminghamu (s J. Connorsem), v Cincinnati (s S. Smithem) a finalista v Palm Springs (s R. Moorem). 1977 finalista čtyřhry na mezi­ národním mistrovství Austrálie (s Ch. Pasarellem). Poté se na několik let odmlčel a teprve 1981 zvítězil ve čtyř­ hře v Newportu (s Drewettem) a v Clevelandu (s Van Winttskym). V komputer. svět, žebříčku čtyřhry 1976 na 21.. 1977 na 36. a 1981 na 45. místě.

Erik Van Dillen

Van Patten Vince, nar. 17. 10. 1957, USA, představitel útočného tenisu s výborným podáním a voleji, 1979 získal cenu - ATP jako nejlepší no­ váček mezi profesionály. 1980 fina­ lista na turnaji v Sao Paulu, semifi­ nalista v Denveru a v Puerto Rico, čtvrtfinalista na 4 velkých turnajích. 1981 vyhrál turnaj Seiko v Tokiu (po­ razil J. L. Clerka, V. Gerulaitise a J. McEnroa). V komputer. svět, žeb­

Vilas

321 říčku 1978 na 374., 1979 na 44., 1980 na 40., 1981 na 28., 1982 na 48., 1983 na 110. místě.

věkové kategorie, rozdělení hráčů do tréninkových a soutěžních skupin po­ dle věku. V. k. jsou stanoveny se zře­ telem k věkovým, anatomicko-fyziologickým a psychologickým zvláštnos­ tem mládeže a dospělých, a diferen­ covány v jednotlivých sportech vzhle­ dem k jejich povaze. Pro jednotlivé v. k. jsou v tenisu pořádány zvláštní (oddělené) soutěže: 1. v. k. mladší žáci a žákyně do 12 let (pořádají se pro ně zvláštní místní turnaje a ofi­ ciální mistrovství jednotlivců); 2. v. k. starší žáci a žákyně do 14 let (hrají zvláštní místní turnaje a oficiální mistrovství jednotlivců a družstev); 3. v. k. kadeti do 16 let (hrají někte­ ré zvláštní turnaje) — patří do kate­ gorie dorostenců; 4. v. k. dorostenci a dorostenky do 18 let — v mezinár. terminologii označovaní jako junioři — (hrají zvláštní turnaje, oficiální mistrovství a soutěže družstev (např. -» Valerio Cup, -* Sunshine Cup, -» Queens Cup, -» Orange Bowl, junior, turnaj ve Wimbledonu a na Roland Garros, -* Křišťálový pohár, - Laneův pohár); 5. junioři a junlorky do 20—21 let (podle různých konkrétních sou­ těží — v ČSSR se hraje oficiální mist­ rovství jednotlivců, populární jsou soutěže družstev - Galea cup, ■* Soisbault cup a turnaje jednotlivců - Bonfiglio, -* Ex Plzeň); 6. v. k. dospělí hráči (muži—ženy) — senioři — nej­ početnější skupina, v níž mohou hrát hráči i nižších v. k., mají-li ostaršení, a hráči bez omezení věku, pokud sta­ čí výkonnostně. Hrají soutěže a tur­ naje dospělých — první ligu, nár. li­ gu, divize, mistrovství jednotlivých krajů, ČSR a SSR, mistrovství ČSSR s mezinár. účastí, DC, mezinár. turna­ je apod.; 7. v. k. veteráni — starší hrá­ či (obvykle nad 45 nebo i 55 a 65 let), pro něž jsou pořádány zvláštní tur­ naje v ČSSR 1 v zahraničí (např. ve

Wimbledonu). Tyto turnaje mají pod­ něcovat k rekreační aktivitě a zúčastní-li se jich i bývalí přední tenisté, jsou atraktivní i pro obecenstvo.

Velasco Jairo, nar. 1947, Kolumbie, do tenis, historie se zapsal 1974, kdy byl hlavním strůjcem vítězství Kolumbie nad USA v DC (porazil H. Solomona a E. Van Dillena); semifinalista čtyř­ hry v Kitzbůhlu (s I. Molinou). 1976 mezi nejlepšími 16 hráči ve Forest Hills. Velká Británie — The Lawn Tennis Association, zal. 1888. Sdružuje při­ bližně 2 500 000 hráčů, klubů 2672. Dvorců — 11450. Vessiesová Elly, roz. Appelová, nar. 27. 7. 1952, Nizozemí, po _> B. Stoveové druhá nej lepší tenistka své ze­ mě. 1973 účastnice mezinár. mistrov­ ství ČSSR v Bratislavě, 1975 na mist­ rovství Evropy amatérů porazila M. Navrátilovou, 1976 čtvrtfinalistka na mistrovství Evropy v Přerově, 1977 zvítězila ve Stockholmu, 1978 na me­ zinárodním mistrovství Švédská v Bastadu a v Providence, 1979 v Johnstonu. 1980 poosmé reprezentovala Ho­ landsko ve Federation cupu a podru­ hé finalistka na turnaji v Nice. 1981 mezi nejlepšími 8 hráčkami na mezi­ národním mistrovství Itálie a semifinalistka v Berlíně. V komputer. svět, žebříčku 1981 na 54. místě. veteráni viz věkové kategorie.

Vilas Guillermo, nar. 17. 8. 1952, Ar­ gentina, levák, původně specialista na antuku, postupně se přizpůsobil i ostatním druhům povrchů a výbor­ nými výsledky 1977 se propracoval ve svět, žebříčku mezi B. Borga a J. Connorse. Upozornil na sebe 1973, kdy na Roland Garros porazil obhájce titulu A. Gimena. 1974 semifinalista na me­ zinárodním mistrovství Itálie a NSR, zvítězil na turnajích v Gstaadu, Hil-

Vines

322

versumu, Louisville a v Torontu (po­ razil mj. B. Borga, T. Okkera a H. Solomona], získal největší počet bodů v Grand prix a vyhrál turnaj masters Grand prix (porazil J. Newcomba, B. Borga, R. Ramireze a I. Nastaseho); získal cenu -* ATP, udělovanou hráči, který se v průběhu roku nejvíce zlep­ šil, a poprvé byl zařazen do první de­ sítky svět, žebříčku. 1975 opět obsa­ dil v hodnocení Grand prix 1. místo, byl ve finále na Roland Garros, čtvrtfinalista ve Wimbledonu, semifinalis­ ta na mezinár. mistrovství Itálie, ve Forest Hills a na turnaji masters Grand prix, zvítězil na turnajích v Mnichově, Hilversumu, Washingto­ nu. Louisville a v Buenos Aires. 1976 finalista na mezinár. mistrovství Itá­ lie, čtvrtfinalista ve Wimbledonu, se­ mifinalista na Roland Garros, ve Forest Hills a na turnaji masters Grand prix, vítěz turnajů v Torontu, Sao Paulu a v Buenos Aires, v bodovací soutěži Grand prix na 6. místě. 1977 zvítězil na Roland Garros a ve Forest Hills, finalista na mezinárod­ ním mistrovství Austrálie; z 27 tur­ najů vyhrál 15 (mj. v Kitzbůhlu, Wa­ shingtonu, Louisville, Teheránu, Johannesburgu) a na dalších 6 byl ve finále; v bodovací soutěži Grand prix obsadil 1. místo. 1978 finalista na Ro­

Guillermo Vilas

land Garros, zvítězil na mezinár. mis­ trovství Austrálie a NSR a na dalších 5 turnajích. 1979 zvítězil na mezinár. mistrovství Austrálie a získal ještě 3 tituly. 1980 zvítězil na mezinár. mis­ trovství Itálie, 1981 vyhrál 4 turnaje a na dalších 7 byl ve finále. Do kon­ ce 1983 vyhrál ve dvouhře 61 mezi­ národních otevřených turnajů a na dalších 41 byl ve finále. Uplatňuje hru agresivních topspinových úderů z forhendové i bekhendové strany od základní čáry, zřídka kombinovanou s přechodem k síti. V komputerovém svět, žebříčku 1974 na 5., 1975 na 2., 1976 na 6., 1977 na 2., 1978 na 3., 1979 na 6., 1980 na 5., 1981 na 6., 1982 na 4., 1983 na 11. místě.

Vines H. Ellsworth, nar. 28. 9. 1911, USA, tenista s mimořádně prudkým podáním, které patřilo k nejrychlej­ ším na světě, a razantním forhendovým úderem. 1931—32 vítěz ve Forest Hills, 1932 poprvé startoval ve Wim­ bledonu a svými údery doslova roz­ drtil všechny své soupeře (titul zís­ kal v jednom z nejkratších finále); 1933 prohrál v jednom z nejdelších a nejdramatičtějších finále wimble­ donského turnaje s J. H. Crawfordem. 1934 přestoupil k profesionálům.

H. Ellsworth Vines

Vopičková

323

Virginia Slims, svět, turnajový okruh (série turnajů] pro ženy, zal. 1970 Gladys Heldmanovou, vydavatelkou tenis, měsíčníku World Tennis. Tur­ naj je pojmenován podle značky ci­ garet V. S., neboť příslušná společ­ nost Phillip Morris jej finančně dotuje. V. S. vznikl na protest proti politice tenis, asociace USA a pořa­ datelů mezlnár. turnajů, kteří nesou­ hlasili s požadavky skupiny tenistek zvýšit finanční ceny v ženských sou­ těžích. Prvního okruhu turnajů (1970) se zúčastnilo pouze 8 špičkových te­ nistek, které podepsaly profesionální kontrakt s G. Heldmanovou. 1971 se hrálo již 16 turnajů za účasti 60 předních hráček a současně byla za­ ložena tradice závěrečného turnaje 8 nejlepších hráček okruhu. 1972 se hrálo 20 a 1973 již 24 turnajů. Od 1974 se začal jejich počet omezovat, čímž se celý okruh začal zkvalitňo­ vat a závěrečný šampionát V. S. se z hlediska svého významu zařadil ihned za Wimbledon a mezinárodní mistr. USA ve Forest Hills. Turnajo­ vého okruhu V. S. se pravidelně zúčastňují i čs. tenistky. Nejúspěšněj­ ší hráčkou V. S. je Ch. Evertová, kte­ rá 4 X zvítězila a od 1972 ani jednou nechyběla ve finále. Od 1979 byl nahražen okruhy - Avon Tennis a Toyota series, od 1983 byl okruh V. S. opět obnoven a zahrnuje všechny nej­ významnější svět, turnaje. Finálové výsledky Virginia Slims: 1971 (Hous­ ton) Kingová—Melvilleová 6:4, 4:6, 6 ku 1; 1972 (Boca Raton) Evertová— Melvilleová 7:5, 6:4; 1973 (Boca Ra­ ton) Evertová—Gunterová 6:3, 6:3; 1974 (Los Angeles) Goolagongová— Evertová 6:3, 6:4; 1975 (Los Angeles) Evertová—Navrátilová 6:4, 6:2; 1976 (Los Angeles) Goolagongová—Everto­ vá 6:3, 5:7, 6:3; 1977 (New York) Evertová—Barkerová 2:6, 6:1, 6:1; 1978 (Oakland) Navrátilová—Goolagongo­ vá 7:6, 6:4; 1983 (New York) Navrá­ tilová— Lloydová 6:3, 7:5, 6:1 (porvé se finále tohoto turnaje žen hrálo na

tři vítězné sety — jediný turnaj na světě).

volej, úder hraný forhendem nebo bekhendem, při němž hráč zasahuje míč přímo ze vzduchu. Podle výšky zásahu dělíme v. na nízký, střední a vysoký; podle způsobu zásahu na přímý a řezaný (s dolní rotací). Z hlediska taktického použití roze­ znáváme v. přípravný (obyčejně prv­ ní v. při nabíhání k síti) a ukončují­ cí. Volej se obvykle hraje v přední polovině dvorce a především u sítě. Vopičková Vlasta, roz. Kodešová, nar. 26. 3. 1944 v Praze, zasloužilá mistry­ ně sportu, sestra -* J. Kodeše. 1960 dorost, přebornice republiky. Meziná­ rodní mistryně CSSR ve dvouhře 1969—70, ve čtyřhře 1964, 1968—69. Mistryně CSSR ve dvouhře 1967, ve čtyřhře 1962—63, 1965—70 a 1972, ve smíšené čtyřhře 1963 a 1967. Na Ro­ land Garros 1968 a 1970 mezi nejlepšími 8 hráčkami; 1968 porazila ve Federation Cupu V. Wadeovou. 1969 a 1972 mezi nejlepšími 8 na mezinár. mistrovství NSR; 1969 amatérská mis­ tryně Evropy v Turíně. Na mezinár. mistrovství Itálie 1972 mezi nejlepšími 8; 1973 semifinalistka. V žebříčku nejlepších tenistek Evropy skončila 1965 na 10., 1966—67 na 9., 1968—69

Vlasta Vopičková

Vrba na 6., 1970 na 9. a 1972 na 8. místě. Její silnou zbraní byly základní údery, jimiž zatlačovala soupeřky do obra­ ny, výjimečně se odhodlávala ke hře u sítě.

Vrba Ferdinand, nar. 1923 v Brati­ slavě, úspěšný slov, tenista válečné­ ho období a těsně po něm. Mistr Slo­ venska ve dvouhře 1941—42, ve čtyř­ hře 1942, 1950 a 1955. Reprezentant CSR v DG 1947—48. Od 1945 do 1947 byl klasifikován v první desítce čs. tenistů. Dobrých výsledků dosáhl i na mezinár. turnajích (např. zvítězil nad Mitičem). Jeho největší zbraní byl vynikající, přímo hraný forhend, jímž zatlačoval soupeře do defenzívy. Kon­ cem 60. let opustil vlast a žije v za­ hraničí. vrcholový sport, specifická forma sport, činnosti, jejímž konečným cí­ lem je úspěšná reprezentace CSSR. Základní organizační články v. s. tvo­ ří -* tréninková střediska mládeže (TSM), -» střediska vrcholového spor­ tu mládeže (SVSM) a •* střediska vr­ cholového sportu (SVS).

VSŽ Košíce, tenis, oddíl vznikl 1968, kdy po sloučení a opětovném rozdě­ lení TJ VSŽ a TJ Lokomotivy Košice přešel tenis, oddíl TJ Lokomotivy pod TJ VSŽ Košice. Oddíl má 73 registro­ vaných hráčů, 9 trenérů. Od 1973 hra­ je v I. lize (1975 na 8., 1976 na 6., 1977 na 7., 1978 na 9., a 1980 na 7., 1981 na 8. místě j. Úspěchy: J. Kaščák, trojnásobný dorost, přeborník SSR 1967 a mistr dospělých 1969, 1974, 1980—81, V. Lokša, dorost, pře­ borník SSR 1968, F. Polyak, halový mistr SSR 1981, M. Hingisová, mistry­ ně SSR 1977 a halová mistryně SSR 1980—81. K nejznámějším hráčům v minulosti patřili Tajcnár, Volákové, Vrba, Tobiáš, Šafáriková, Medonos, Slížek, Kaščák, Lokša, Zátko, Dvořá­ ček, Krizso, Kunertová, Pikorová, Stehlík, z mladší generace Polyak,

324

Ševčík, Hůla, Kaščák, Bendlová a Hin­ gisová. Ve výstavbě tenis, areál s 10 otevřenými dvorci a tenis, halou. výběr talentů, obsahově a organizač­ ně uspořádané hledání nadaných je­ dinců pro určitou činnost z hledis­ ka výkonnostního, ekonomického a estetického. Při v. t. v tenisu se uplatiiují kritéria zdravotní (morfologická a funkční), pedagogická (pří­ stup k tréninku, úroveň a schopnost zdokonalovat pohybové schopnosti a herní činnosti), psychologická (psy­ chická odolnost, motivace, koncen­ trace, aktivační úroveň, emoční úro­ veň, obecná přizpůsobivost, inteli­ genční kvocient) a sociální (vztah rodičů, sourozenců i přátel ke spor­ tu, možnosti zabezpečení pravidelné­ ho tréninku apod.). Výběr talentů v tenisu je čtyřstupňový: oddílové školy mládeže, - tréninková střediska mládeže (TSM), - střediska vrcholo­ vého sportu mládeže (SVSM), státní reprezentace.

výhoda, angl. advantage (advántydž), stav hry následující po -♦ shodě; hráč (pár), který má v. a získá dal­ ší bod, vyhrává hru; získá-li bod sou­ peř, následuje opět shoda. V. t. skóre. vyznačování dvorce, pracovní postup při vytyčování vrcholových bodů a čar tenis, dvorce. Nejprve se určí poloha sítě, přímou čarou, dlouhou 12,8 m; střed se označí X a od něj se na kaž­ dou stranu vytyčí body a, b, ve vzdá­ lenosti 4,11 m, v nichž síť protíná vnitřní podélné čáry; ve vzdálenosti 5,03 m se vyznačí body n, n, pro po­ lohu tyček pro dvouhru; ve vzdále­ nosti 5,49 se vytyčí body A, B, v nichž síť protíná vnější podélné čá­ ry; ve vzdálenosti 6,4 m se vytyčí body N, N, pro umístění sloupků pro síť, které jsou na koncích původní čáry dlouhé 12,8 m. Do bodů A, B se zarazí kolíky a na ně se upevní pří­ slušné konce měřících pásem. Jed­

325

ním z nich se měří úhlopříčka polo­ viny dvorce, dlouhá 16,18 m, a dru­ hým vnější podélná čára dlouhá 11,89 metru. Pásma se napnou tak, aby se v těchto vzdálenostech setkala v bo­ dě C, a to je jeden z rohů dvorce. Stejným způsobem se určí i druhý roh D. Vzdálenost mezi body C—D (základní čára] musí být 10,97 m. Na základní čáře se vyznačí její střed J a konce podélných čar (c, d) ve vzdálenosti 1,37 m od bodů C a D. Nyní se vyznačí čára (X—H) a čára pro podání (F—G] pomocí bodů F, H, G, které se vyznačí ve vzdálenosti 6,4 m od sítě na čarách b—c, X—J a a—d. Stejným způsobem se vyznačí na opačné straně sítě druhá polovi­ na dvorce. V. t. čáry na tenisovém dvorci, dvorec, pole pro podání.

Vyznačování dvorce

výživa sportovce, nezbytný a zdůvod­ něný příjem potravy, zabezpečující dodávku energie pro pohybovou čin­ nost, dodávku stavebních složek pro růst a obnovu tělesné hmoty a do­ dávku ochranných látek. Složky v.

výživa sportovce jsou: bílkoviny, tuky, cukry, voda, ne­ rostné látky a vitamíny. Při v. s. je nutné dbát na správné složení a množství potravy, na její rozdělení v denních dávkách, na volbu jídel a nápojů v tréninkovém procesu, před utkáním, v době utkání a po utkání. Dávkování potravy se musí řídit její kalorickou stránkou (podle spotřeby energie) i její kvalitativní stránkou (složení podle jednotlivých živin, pestrost potravin, jejich stravitelnost i sytivost, chuťové návyky sportov­ ce). Podle Jakovleva má být ve v. s. zachován přibližně tento poměr tu­ ků, bílkovin a cukrů: 0,7—0,8:1:4. Tu­ ky mají být jak živočišné (přednost dáváme máslu pro jeho lehkou stra­ vitelnost), tak i rostlinné (jako zdro­ je nenasycených mastných kyselin). Podíl cukrů by se měl skládat z 65 procent škrobů a 35 °/o cukrů (před­ nost má ovoce, včelí med, tmavé pečivo, hroznový cukr, brambory, zele­ nina), které příznivě působí na vy­ trvalostní výkon. Významnou součástí v. s. jsou vitamíny (C, Bi, B12, E) a nerostné látky (vápník, hořčík, so­ dík, draslík, železo, chlór, fosfor, kte­ ré jsou obsaženy nejvíce v ovoci, ze­ lenině, mléce, kuchyňské soli, mine­ rálních vodách apod.). Výživy spor­ tovce se týká i pitný režim (příjem a výdej tekutin). Vhodné jsou ovoc­ né šťávy, minerální vody, limonády, kofeinové nealkoholické nápoje, čaj. Před zahájením tenis, utkání, které trvá delší dobu, se doporučuje při­ měřený příjem tekutin, stejně jako i při výkonu (většinou se jedná o roz­ toky glukózy a solí a speciálně mí­ chané nápoje — Isotonic, XL, Gatirade, Klar 2, Bioton sirup, G—30 apod.). V režimu v. s. je nutná pra­ videlnost, vhodnější je jíst 4—5X denně v menších dávkách. Nedosta­ tek potravin a vody snižuje sport, vý­ konnost, naopak jejich přemíra (je­ jich zpracování) zatěžují organismus.

Wadeová

326

w Wadeová, Virginia, nar. 10. 7. 1945, Velká Británie, jedna z trojice Angli­ čanek, jímž se podařilo po druhé svět, válce vyhrát Wimbledon (před ní A. Mortimerová a A. S. Jonesová-Haydonová). Spolu s M. Courtovou, B. J. Kingovou a R. Casalsovou nejdéle ovlivňovala vývoj ženského tenisu v 60. a 70. letech. Od 1967 do 1979 v první desítce svět, žebříčku. 1968 zvítězila ve Forest Hills (nad B. J. Kingovou), 1969—70 semifinalistka ve Forest Hills, 1971 zvítězila na mezinár. mistrovství Itálie, 1972 na mezinár. mistrovství Austrálie, 1974 se­ mifinalistka ve Wimbledonu, 1975 ve Forest Hills, 1977 zvítězila v jubi­ lejním 100. ročníku Wimbledonu, 1978 semifinalistka ve Wimbledonu a na šampionátu Colgate series obsadila podruhé 3. místo. Jako výborná hráč­ ka čtyřhry zvítězila 1973 na mezinár. mistrovství Austrálie a na Roland Garros (s M. Courtovou), finalistka ve Wimbledonu (s F. Dunovou) a 8X semifinalistka. Ve Forest Hills zvítě-

Virginla Wadeová

žila 1973 a 1975 (s M. Courtovou) a 3X byla ve finále; na mezinár. mis­ trovství Itálie zvítězila 1988 (s M. Courtovou), 1971 (s H. Masthoffovou) a 1973 (s O. Morozovovou); na závě­ rečném šampionátu Colgate series (s F. Durrovou). Od 1967 nepřetržitě reprezentuje Velkou Británii ve Fede­ ration Cupu a 1981 přivedla své druž­ stvo po 10 letech opět do finále té­ to soutěže. Ve Federation Cupu je s 96 odehranými zápasy absolutní rekord­ mankou. Představitelka útočného te­ nisu, její podání a voleje patřily k nejlepším na světě. V komputer. svět, žebříčku 1975 na 2., 1976 na 3., 1977—78 na 4., 1979 na 8., 1980 na 15., 1981 na 3O.„ 1982 na 59., 1983 na 40. místě.

Walshová Sharon, nar. 24. 2. 1952, USA, dvojnásobná dorost, mistryně USA; 1970 zvítězila v dorost, soutěži ve Wimbledonu a na turnajích do­ spělých v Los Angeles a Edinburghu (porazila V. Wadeovou). Velmi dobrá hráčka čtyřhry: 1973 vyhrála mis­ trovství USA na antuce (s Hoganovou) a reprezentovala USA ve čtyř­ hře ve Federation Cupu, stejně jako v následujícím roce. 1975—76 semtfinalistka čtyřhry na mezinár. mis­ trovství Itálie (s J. Newberyovou a Harterovou) a 1977 finalistka. 1978 zvítězila ve čtyřhře v Christchurchu, Adelaide a v Sydney (s L. Huntovou). 1979 finalistka dvouhry na me­ zinár. mistrovství Austrálie, 1981 zví­ tězila v Manchesteru a ve čtyřhře s Potterovou zvítězila na turnajích série Avon Tennis v Bostonu a Kansasu a v závěrečném šampionátu se probojovaly do finále. Představitelka útočného tenisu s dobrým podáním a voleji. V komputer. svět, žebříčku

327 1975 na 65., 1976 na 77., 1977 na 41., 1978 na 44., 1979 na 61., 1980 na 39., 1981 na 26., 1982 na 64., 1983 na 45. místě.

Walts Butch, nar. 4. 6. 1955, USA, 2 m vysoký tenista s mimořádně prudkým podáním, představitel typic­ ké amer. silové hry. 1976 vyhrál tur­ naj v Boča Ratonu, 1977 mezi nej­ lepšími 16 ve Forest Hills (porazil M. Coxe, J. Lloyda a Ž. Franuloviče), zvítězil v San Francisku (porazil J. Alexandra, P. Fleminga, J. McEnroa a B. Gottfrieda), 1978 čtvrtfinalista ve Flushing Meadow, 1979 zvítězil v Little Rocku, 1980 zvítězil ve čtyřhře na turnaji v Los Angeles (s B. Teacherem) a na dalších 3 turnajích. V komuter. svět, žebříčku dvouhry 1976 na 79., 1977 na 52., 1978 na 116., 1979 na 39., 1980 na 49., 1981 na 82., 1982 na 473., 1983 na 113. místě. Warwick Kim, nar. 8. 4. 1952, Austrá­ lie, jeden z nejlepších austr. doros­ tenců. Na svět, turnajích si získal jméno nejdříve jako hráč čtyřhry: 1972 zvítězil ve smíšené čtyřhře na Roland Garros a byl ve finále ve Wimbledonu (s E. Goolagongovou). 1974 porazil R. Ramireze, C. Drysdala a R. Tannera, byl v semifinále dvouhry v Tokiu a ve finále v Djakartě. 1976 porazil na mezinár. mis­ trovství J. Kodeše, mezi nejlepšíml 32 ve Wimbledonu a ve Forest Hills a vyhrál čtyřhru v Brisbane (s Ballem j. 1977 mezi nejlepšími 16 ve Wimbledonu, finalista v Tokiu a ví­ těz čtyřhry v Sydney, Tokiu, Adelai­ de, semifinalista ve Forest Hills, me­ zi nejlepšími 8 páry ve Wimbledonu (vždy s Baltem) a finalista na mezi­ nár. mistrovství NSR (s P. Dentem). 1978 vyhrál čtyřhru na mezinár. mis­ trovství Austrálie. 1980 zvítězil ve dvouhře v Johannesburgu, finalista na mezinár. mistrovství Austrálie, v Queensu a v Gstaadu, vítěz čtyřhry na mezinár. mistrovství Itálie (s M.

WCT Edmondsonem). Ve čtyřhře vyhrál 11 mezinár. otevřených turnajů a na dal­ ších 16 byl ve finále. V komputer. svět, žebříčku dvouhry 1974 na 39., 1975 na 48., 1976 na 67., 1977 na 50., 1978 na 41., 1979 na 51., 1980 na 22., 1981 na 84., 1982 na 14., 1983 na 62. ímístě.

WASSS (Wan Alen Streamlined Sco­ ring System), jeden z návrhů na no­ vý systém počítání v tenisu, který na­ vrhl Američan James Wan Alen. Cí­ lem systému je zkrátit tenis, zápasy a sjednotit dobu jejich trvání, aby bylo možné lépe plánovat televizní přenosy. WCT (World Championship Tennis/ Světové mistrovství v tenisu), původ­ ně profesionální tenis, skupina, zal. 1967 olejovým magnátem Lamarem Huntem, jejímiž čteny bylo 8 tenistů, známých jako „handsome eight“ (osm statných). WCT se postupně stala sil­ nou organizační složkou svět, tenisu. Již v prvních měsících své existence zorganizovala sérii turnajů za účasti nejlepších svět, hráčů, které byly fi­ nančně vysoce dotované. Tenisté na každém turnaji získávají body za umístění a 8 nejlepších (od 1982 12) se na závěr série turnajů utkává ve - WCT finále. Od 1982 se hraje v jed­ né skupině vyřazovacím způsobem. Termíny turnajového okruhu jsou vedením WCT dohodnuty s ITF, která musela vzít existenci WCT na vědo­ mí. WCT organizuje či organizovala mimo série bodovaných turnajů a fi­ nálového turnaje WCT řadu dalších soutěží, z nichž nejvýznamnější jsou WCT finále ve čtyřhře za účasti 8 vybraných párů a turnaj šampiónů WCT, hraný v New Yorku. Pořadí v soutěži WCT 1971 (34 účastníků — 20 turnajů) 1. Laver (Austr.) 87,25 b., 2. Okker (Niz.) 75, 3. Rosewall (Austr.) 74, 4. Drysdale (JAR) 69,25, 5. Ashe (USA)

WCT 68,25, 6. Newcombe (Austr.) 60. 7. Riessen (USA) 55, 8. Lutz (USA) 41, 9. Emerson (Austr.) 34, 10. Gimeno (Span.) 30 1972 (37 účastníků — 20 turnajů) 1. Laver (Austr.) 113, 2. Rosewall (Austr.) 94, 3. Okker (Niz.) 70, 4. Drysdale (JAR] 64, 5. Riessen (USA) 58, 6. Ashe (USA) 53, 7. Lutz (USA) 45, 8. Newcombe (Austr.) 39, 9. Emerson (Austr.) 30, 10. PasarelJ (USA) 30 1973 (64 účastníků ve dvou skupinách — 22 turnajů) 1. skupina 1. Smith (USA) 75, 2. Laver (Austr.) 63, 3. Emerson (Austr.) 28, 4. Alexan­ der (Austr.) 28, 5. Richey (USA) 27 2. skupina 1. Rosewall (Austr.) 53, 2. Ashe (USA) 41, 3. Riessen (USA) 35, 4. Taylor (V. Británie) 34, 5. Cox (V. Británie) 34 1974 (84 účastníků ve třech skupinách — 25 turnajů) Konečné pořadí 1. Newcombe (Austr.) 507 b., 2. Nastase (Rum.) 457, 3. Ashe (USA) 415, 4. Laver (Austr.) 395, 5. Smith (USA) 390, 6. Borg (Švéd.) 355, 7. Kodeš (CSSR) 350, 8. Okker (Niz.) 330, 9. Gorman (USA) 302, 10. Metreveli (SSSR) 292, 17. Hřebec 189, 46—49. Zedník 92, 84, Kukal 10 1975 (84 účastníků ve třech skupinách — 25 turnajů) Konečné pořadí 1. Ashe (USA) 760 b., 2. Laver (Austr.) 700, 3. Borg (Švéd.) 630, 4. Alexander (Austr.) 610, 5. Tanner (USA) 590, 6. Ramirez (Mex.) 550. 7. Solomon (USA) 540, 8. Cox (v’ Británie) 520, 9. Smith (USA) 500, 10. Stockton (USA) 490, 41.—45. Hře­ bec 250, 80. Zedník 150 1978 (54 účastníků — 24 turnajů) 1. Ashe (USA) 860 b., 2. Ramirez (Mex.) 705, 3. Vilas (Arg.) 695, 4. Dibbs (USA) 675, 5. Borg (švéd.) 650, 6. Stockton (USA) 595, 7. Lutz (USA) 585, 8. Solomon (USA) 565, 9. Geru-

328

laitis (USA) 540, 10. Gottfried (USA) 535, 21. Kodeš 380, 33. Hřebec 305 1977 (23 účastníků — 12 turnajů) 1. Stockton (USA) 520 b., 2. Dibbs (USA) 500, 3. Connors (USA) 460, 4. Nastase (Rum.) 440, 5. Fibak (Pol.) 420, 6. Gerulaitis (USA) 420, 7. Drys­ dale (JAR) 420, 8. Panatta (It.) 400, 9. Barazzutti (It.) 330, 10. Solomon (USA) a Rosewall (Austr.) 320, 17. Kodeš 220 1978 (21 účastníků — 8 turnajů spo­ lečných s Grand prix) 1. Gerulaitis (USA) 500 b., 2. Borg (Švéd.) 420, 3.-4. Dibbs (USA) a Ra­ mirez (Mex.) 380, 5. Nastase (Rum.) 360, 6. Mayer (USA) 350, 7.-8. Con­ nors a Gottfried (oba USA) 330, 9. Stockton (USA) 280, 10. Barazzutti (It.) 260 1979 (96 účastníků — 8 turnajů) 1. McEnroe (USA) 480, 2. Borg (Švéd.) 450, 3. Gerulaitis (USA) 420, 4. Connors (USA) 360, 5. Tanner (USA) 300, 6. G. Mayer (USA) 270, 7. Vilas (Arg.) 250, 8. Masters (Austr.) 240, 9. Nastase (Rum.), Gottfried (USA) a Alexander (Austr.) 230 1980 (127 účastníků — 8 turnajů) l.McEnroe (USA) 450, 2. Scanlon (USA) 380, 3. Connors (USA) 360, 4. Lendl (CSSR) a Kriek (JAR) 290, 6. Gůnthardt (Švýc.) a V. Amritraj (Indie) 260, 8. Sadri (USA) a Clerc (Arg.) 250, 10. Gottfried a G. Mayer (oba-USA) 230 1981 (počet účastníků neznámý — 8 turnajů) 1. Tanner (USA) 275, 2. Connors (USA) 270, 3. Fibak (Pol.) 260, 4. Noah (Fr.) 235, 5. McEnroe (USA) 220, 6. V. Amritraj (Indie) 145, 7. Gottfried (USA) 140, 8. Gerulaitis a A. Mayer (oba USA) 130, 10. G. Mayer (USA) 125 (Vítězové jednotlivých turnajů: Phi­ ladelphia: Tanner; Richmond: Noah; Brusel: Connors; Rotterdam: Connors; Miláno: McEnroe; Frankfurt n. M.: McEnroe; Houston: Vilas; Mouterry: Kriek)

329 1982 (počet účastníků neznámý — 23 turnajů) 1. McEnroe (USA) 385, 2. Lendl (CSSR) 340, 3. Clerc (Argentina) 325, 4. Šmíd (CSSR) 315, 5. Dibbs (USA) 295, 6. V. Amritraj (Indie) 145, 7. Fibak (Polsko) 115, 8. Connors (USA) 110, 9. Scanlon (USA) 100, 10. Kriek (USA) 95 1983 (počet účastníků neznámý — 5 turnajů) 1. Lendl (CSSR) 57,68, 2. McEnroe (USA) 53,00, 3. Vilas (Argentina) 42,13, 4. Connors (USA) 38,85, 5. G. Mayer (USA) 38,20, 6. Wilander (Švédsko) 34,02, 7. Curren (JAR) 31,88, 8. Scanlon (USA) 28,12, 9. Noah (Francie) 27,70, 10. Gerulaitis (USA) 25,12, 11. Fibak (Polsko) 24,59, 12. McNamara (Austrálie) 24,28, 18. Šmíd (CSSR) 19,88

WCT finále (WCT Finals), závěrečný turnaj 8 nejlepších hráčů bodovací soutěže -* WCT; první ročník se hrál 1971. Svým významem (především finančními dotacemi a cenami) patří sice k důležitým svět, turnajům, avšak jeho sport, význam nelze porovnávat např. s Wimbledonem, mezinár. mis­ trovstvím USA či s - masters Grand prix. WCT f. se hraje klasickým „play off“ systémem, tzn. čtvrtfinále, semi­ finále a finále. Od 1973 se organizu­ je i WCT f. ve čtyřhře, jehož se ob­ vykle zúčastňovalo 8 nejlepších párů. První dva ročníky přinesly velký úspěch K. Rosewallovi (ve finále po­ razil R. Lavera). V dalších ročnících zvítězili obvykle nejlepší tenisté ro­ ku, ale postupně mezinár. význam to­ hoto turnaje upadal, zřejmě i proto, že přístup hráčů do WCT je omezený a WCT f. se často hraje bez nejlep­ ších hráčů.

Přehled vítězů WCT finále Dvouhra mužů 1971 Ken Rosewall (Austrálie), 1972 Ken RosewallfAustrálie), 1973 Stan Smith (USA), 1974 John Newcombe

WCT (Austrálie), 1975 Artur Ashe (USA), 1976 Bjůrn Borg (Švédsko), 1977 Jim­ my Connors (USA), 1978 Vitas Geru­ laitis (USA), 1979 Jonh McEnroe (USA), 1980 Jimmy Connors (USA), 1981 John McEnroe (USA), 1982 Ivan Lendl (CSSR), 1983 John McEnroe (USA), 1984 John McEnroe (USA). Čtyřhra mužů 1973 Lutz—Smith, 1974 Hewitt—Mc­ Millan, 1975 Gottfried—Ramirez, 1976 Fibak—Meiler, 1977 Amritraj—Stockton, 1978 Fibak—Okker, 1979 Fleming —McEnroe, 1980 Gottfried—Ramirez, 1981 McNamara—McNamee, 1982 GUnthardt—Taróczy, 1983 Gflnthardt— Taróczy, 1984 Flach—Seguso. Dvouhra mužů (Čtvrtfinálové, semifinálové a finá­ lové výsledky) 1971 Čtvrtfinále: Laver—Lutz 6:3, 6:4, 6:4, Ashe—Drysdale 4:6, 7:6,6:7, 6:3, Rose­ wall—Newcombe 7:5, 6:2, 5:7, 6:3, Okker—Riessen 6:3, 6:3, 6:0, semifi­ nále: Laver—Ashe 6:3, 1:6, 6:3, 6:3, Rosewall—Okker 6:3, 6:3, 6:1, finále: Rosewall—Laver 6:4, 1:6, 7:6, 7:6. 1972 Čtvrtfinále: Laver—Newcombe 6:4, 6 ku 4, 6:4, Riessen—Drysdale 5:7, 4:6, 6:2, 7:5, 6:3, Ashe—Okker 6:4, 6:1, 6:3, Rosewall—Lutz 6:1, 3:6, 6:3, 4:6, 6:1, semifinále: Laver—Riessen 4:6, 4:6, 6:1, 6:2, 6:0, Rosewall—Ashe 6:4, 6:2, 7:6, o 3. místo: Ashe—Riessen 6 ku 3, 6:1, finále: Rosewall—Laver 4 ku 6, 6:0, 6:3, 6:7, 7:6. 1973 Čtvrtfinále: Laver—Emerson 7:5, 6:2, 7:5, Smith—Alexander 6:4, 6:2, 6:1, Rosewall—Taylor 4:6, 6:2, 6:7, 6:1, 6 ku 4, Ashe—Riessen 7:6, 4:6, 7:5, 3:6, 6:1, semifinále: Smith—Laver 6:4, 4 ku 6, 7:6, 7:5, Ashe—Rosewall 6:4, 6 ku 2, 5:7, 1:6, 6:2, finále: SmithAshe 6:3, 6:3, 4:6, 6:4 1974 Čtvrtfinále: Newcombe—Okker 6:3, 6 ku 3, 6:2, Smith—Laver 6:7, 6:4, 6:4, 7:5, Borg—Ashe 7:5, 6:4, 7:6, Kodeš—

Whiteová

Nastase 7:6, 6:1, 7:5, semifinále: New­ combe—Smith 6:1, 3:6, 7:6, 6:2, Borg —Kodeš 4:6, 6:4, 6:3, 6:2, o 3. místo: Smith—Kodeš 6:4, 7:6, finále: New­ combe— Borg 4:6, 6:3, 6:3, 6:2. 1975 Čtvrtfinále: Ashe—Cox 1:6, 6:4, 6:4, 7:6, Alexander—Tanner 6:3, 6:2, 6:3, Borg—Ramirez 7:6, 7:6, 6:0, LaverSolomon 4:6, 6:0, 6:2, 3:6, 6:4, semi­ finále: Ashe—Alexander 3:6, 6:1, 6:3, 6:3, Borg—Laver 7:6, 3:6, 5:7, 7:6, 6:2, o 3. místo: Laver—Alexander 6:4, 6:2, finále: Ashe—Borg 3:6, 6:4, 6:4, 6:0. 197B Čtvrtfinále: Solomon—Ashe 7:5, 3:6, 6:1, 6:3, Borg—Dibbs 3:6, 6:3, 6:4, 6:2, Vilas—Lutz 5:7, 6:1, 6:1, 6:2, Stockton —Ramirez 6:3, 7:6, 7:6, semifinále: Borg—Solomon 7:5, 6:0, 6:3, Vilas— Stockton 7:5, 6:4, 6:1, o 3. místo: So­ lomon—Stockton 6:7, 6:3, 6:2, finále: Borg—Vilas 1:6, 6:1, 7:5, 6:1. 1977 Čtvrtfinále: Connors—Panatta 6:4, 7 ku 5, 6:4, Dibbs—Nastase 6:1, 4:6, 6 ku 2, 6:3, Gerulaitis—Fibak 1:6, 3:6, 6:0, 6:2, 6:3, Stockton—Drysdale 7:5, 6:7, 7:6, 6:2, semifinále: Connors— Dibbs 6:4, 7:5, 6:1, Stockton—Geru­ laitis 7:6, 3:6, 6:7, 6:3, 6:3, o 3. místo: Dibbs—Gerulaitis 7:6, w. o., finále: Connors— Stockton 6:7, 6:1, 6:4, 6:3. 1978 Čtvrtfinále: Borg—Stockton 4:6, 6:2, 6:1, 6:0, Gerulaitis—Ramirez 6:1, 2:6, 6:2, 6:1, Dibbs—Nastase 6:3, 6:3, 6:0, Barazzutti—Gottfried 6:4, 2:6, 1:6, 6 ku 1, 6:3, semifinále: Gerulaitis— Borg w. o., Dibbs—Barazzutti 6:3, 7:6, 6:4, finále: Gerulaitis—Dibbs 6:3, 6:2, 6:1. 1979 Čtvrtfinále: McEnroe—Alexander 6:4, 6:0, 6:2, Connors—G. Mayer 6:7, 6:1, 6:4, 6:1, Gerulaitis—Gottfried 6:4, 6:3, 6:3, Borg—Masters 6:3, 6:1, 6:1, se­ mifinále: McEnroe—Connors 6:1, 6:4, 6:4, Borg—Gerulaitis 7:5, 7:6, 2:6, 6:2, finále: McEnroe—Borg 7:5, 4:6, 6:2, 7:6.

330 1980 Čtvrtfinále: McEnroe—H. Gunthardt 6:2, 6:1, 6:0, Kriek—Sadri 7:5, 6:4, 7 ku 5, Lendl—V. Amritraj 6:4, 6:1, 6:3, Connors—Scanlon 7:6, 7:6, 6:4, se­ mifinále: McEnroe—Kriek 6:4, 4:6, 7:6, 6:3, Connors—Lendl 6:4, 7:5, 6:3, finále: Connors—McEnroe 2:6, 7:6, 6 ku 1, 6:2. 1981 Čtvrtfinále: McEnroe—A. Mayer 7:5, 6:4, 6:3, Gottfried—Giammalva 7:5, 6:3, 6:1, Tanner—V. Amritraj 6:2, 1:6, 2:6, 7:6, 6:4, Kriek—Fibak 7:5, 3:6, 6:1, 6:4, semifinále: McEnroe—Gott­ fried 6:3, 6:4, 6:1, Kriek—Tanner 7:6, 6:3, 4:6, 0:6, 6:4, finále: McEnroe— Kriek 6:1, 6:2, 6:4. 19821 Čtvrtfinále: McEnroe—Scanlon 5:7, 6 ku 4, 2:6, 7:6, 6:4, Dibbs—Šmíd 6:4, 7 ku 6, 6:3, V. Amritraj—Clerc 6:7, 6:2, 6:2, 2:6, 6:4, Lendl—Fibak 6:1, 6:4, 3 ku 6, 7:6, semifinále: McEnroe—Dibbs 6:4, 6:4, 7:6, Lendl—V. Amritraj 6:1, 6:0, 7:5, finále: Lendl—McEnroe 6:2, 3:6, 6:3, 6:3 1983 1. kolo: Denton—McNamee 6:4, 5:7, 7:6, 7:6, Scanlon—Taróczy 6:2, 6:4, 6 ku 3, Gerulaitis—Clerc 7:6, 3:6, 6:1, 6:3, Šmíd—Fibak 3:6, 6:3, 7:6, 6:2, čtvrtfinále: Lendl—Denton 6:4, 7:5, 6 ku 4, Scanlon—Curren 2:6, 6:3, 6:2, 6 ku 3, Gerulaitis—Vilas 7:6, 6:4, 6:2, McEnroe—Šmíd 6:1, 6:4, 6:3, semifiná­ le: Lendl—Scanlon 6:1, 6:7, 6:3, 6:3, McEnroe—Gerulaitis 6:3, 6:2, 6:2, fi­ nále: McEnroe—Lendl 6:2, 4:6, 6:3, 6 ku 7, 7:6 1984 viz str. 381.

Whiteová Anne, nar. 28. 9. 1961, USA, několikanásobná finalistka dorost, mistrovství USA v období 1978—79; 1980 amatérská mistryně USA na an­ tuce ve dvouhře, čtyřhře i smíšené čtyřhře. Začátkem 1981 dosáhla dob­ rých výsledků v sérii Avon Tennis a na turnaji Family Circle Cup. V komputer. svět, žebříčku 1980 na 42.,

Wimbledon

331

1981 na 42., 1982 na 51., 1983 na 35. místě.

Whiteová Wendy, nar. 29. 9. 1960, USA, finalistka na amatérském mis­ trovství USA na antuce 1978, 1979 amatérská mistryně USA na tvrdých dvorcích. 1980 čtvrtfinalistka na 3 a 1981 na 2 otevřených turnajích (mj. porazila B. J. Kingovou, V. Ruziciovou, A. Smithovou), úspěšná byla i ve čtyřhře. V komputer svět, žebříčku 1979 na 39., 1980 na 26., 1981 na 29., 1982 na 36., 1983 na 34. místě. Wightman Cup, putovní trofej, věno­ vaná 1920 amer. tenistkou -* H. Wightmanovou s úmyslem založit mezinár. soutěž družstev žen, jíž by se po vzo­ ru DC zúčastňovaly reprezentantky zemí celého světa. Myšlenka se však neujala, pouze USA a V. Británie pro­ jevily ochotu a 1923 se ve Forest Hills uskutečnilo první utkání, v němž USA zvítězily 7:0. 1924 ve wimbledon, odvetě vyhrála V. Británie 6:1, a tím byly položeny základny tradičních, pravidelně hraných utkání mezi USA a V. Británii o W.C., které se hrají dodnes. Družstva tvoří nejméně 1 a nejvíce 7 hráček, které sehrají 5 dvouher a 2 čtyřhry. V dosavadních 53 ročnících (1940—45 se nehrálo) zvítězily hráčky USA 43krát a V Bri­ tánie lOkrát.

Wightmanová Hazel, roz. Hotchkissová, nar. 20. 12. 1886, USA, zakladatel­ ka tradice pravidelných mezinár. utkání USA—Velká Británie o putov­ ní pohár -» Wightman Cup. Vítězka dvouhry ve Forest Hills 1909—11 a 1919, čtyřhry 1909—10, 1915, 1924, a 1928, ve Wimbledonu vyhrála čtyřhru 1924.

Wilander Mats, nar. 22. 8. 1964, Švéd­ sko, vítěz junior, soutěže na Roland Garros 1981, ve svět žebříčku juniorů do 18 let na 2. místě, finalista na turnaji dospělých v Bangkoku a čtvrt-

finalista ve Stockholmu. 1982 zvítězil na Roland Garros (mj. porazil I. Lendla, V. Gerulaitise, J. L. Clerka a ve finále G. Vilase) — jako nejmladší vítěz v historii — 17 let a 9 měsíců. 1983 finalista mezinár. mistrovství Francie (prohrál s Y. Noahem), vítěz celoroční bodovací soutěže Grand prix (před I. Lendlem a J. McEnroem), ví­ těz mezinár. mistrovství Austrálie (nad I. Lendlem) a vyhrál dalších 7 turna­ jů. V komputer. svět, žebříčku 1980 na 283., 1981 na 69., 1982 na 7., 1983—84 na 4. místě. V. t. str. 382.

Mats Wilander

Wilding Anthony Frederick, 1883— 1915, Nový Zéland, reprezentant Australasie. Vítěz dvouhry ve Wimbledo­ nu 1910—13, ve čtyřhře 1907—08 a 1910. Na mezinár. mistrovství Au­ strálie zvítězil ve dvouhře 1909 a ve čtyřhře 1906.

Willsová Helen viz Moodyová Helen.

Wimbledon (The lawn tennis cham­ pionships upon the lawns of the All England Club Wimbledon — Tenisové mistrovství na trávnících klubu All England ve Wimbledonu), nejstarší a dodnes nejvýznamnější tenis, turnaj na světě, započítávaný do -♦ Grand Slamu. Turnaj nese název podle Ion-

Wimbledon

dýnského předměstí, v němž sídlí -* All England Club, pořadatel turnaje. Wimbledonský turnaj je považován za neoficiální mistrovství světa na trav­ natých dvorcích a vítězství v turnaji je hodnoceno jako největší individuál­ ní tenis, úspěch. Není proto divu, že wimbledonský turnaj, respektive jeho velké postavy určovaly vývoj tenis, hry po technicko-taktické stránce, a že historie W. je důležitou kapitolou celé historie tenisu. Otcem myšlenky uspořádat v klubu tenis, turnaj byl novinář Henry Jones 3 roky poté, co si 1874 dal major W. C. Wingfield pa­ tentovat tenis, hru -* sphairistike. J. H. Walsh, vydavatel sport, novin a je­ den ze zakladatelů All England Clubu, tuto myšlenku podpořil a věnoval pro vítěze putovní stříbrný pohár v hodnotě 25 guineí. První ročník W. se hrál od 9. do 19. července 1877 a startovalo v něm 21 hráčů. Vítězem se stal před 2000 diváky Spencer William Gore. O rok později, v souladu s pra­

Wimbledon 1926

332 vidly soutěže, obhajoval S. W. Gore ti­ tul v jediném utkání, v tzv. vyzývacím finále, proti vítězi kvalifikačního tur-

Utkání W. Renshawa s H. Lawjordem 1883

Wimbledon

333

naje Franku Haddowovi. Na Gorovu volejovou hru u sítě si F. Haddow při­ pravil do té doby neznámou taktiku vysokého lobu a zvítězil. Gore ani Haddow již ve W. nehráli a vítězem třetího a čtvrtého ročníku se stal J. T. Hartley, hrající od základní čáry. 1881 prohrál v nejkratším wimbledon­ ském finále (37 minut) s 201etým Williamem Renshavem 0:6, 1:6 a 1:6. William spolu se svým bratrem, dvoj­ četem Ernestem, udali tenisu nový tón — ukončili éru turnajového teni­ su jako společenské hry a dali mu charakter fyzicky náročného sportu. Zavedli vícehodinové denní tréninky úderů, jejich voleje a smeče, jimiž ovlivnili vývoj techniky a styl úderů, měly vynikající úroveň. William Renshav vyhrál wimbledonskou dvouhru 6X za sebou a potom ještě jednou, čímž vytvořil rekord, který dosud ne­ byl překonán. Ernest Renshav zvítězil IX a oba bratři vyhráli 5X čtyřhru, která se stejně jako dvouhra žen hra­ je od 1884. O další kvalitativní skok ve vývoji tenisu i v historii W. se po­ starali od 1890 bratři Reginald F. a H. Lawrence Dohertyovi (rodáci z Wim­ bledonu) — povýšili hru na závodní sport, čímž se tenis stal ještě přitažli­ vější a atraktivnější pro diváky. Jejich

H. L. Doherty — pětinásobný vítěz

V. Suková před finále ve Wimbledo­ nu 1962 s J. R. Susmanovou (vpravo) hra byla rychlá, výbušnější a plná technického až artistického mistrov­ ství. Prvních 20 let turnaje uplynulo v klidném klubovém zátiší, ale v průbě­ hu desetileté éry bratrů Dohertyových se hlediště wimbledonských dvorců začalo zaplňovat diváky a tenis se stal populárním sportem. R. F. Doherty zvítězil v období 1897—1900 čtyřikrát za sebou, H. L. Doherty v období 1902—06 zvítězil 5X za sebou a čtyř­ hru vyhráli spolu 8X. Slavné období Dohertyů a 301etou angl. tradici ve W. ukončil 1907 Australan Norman E. Brookes (stal se prvním zahraničním vítězem]. Přesto však ještě ve dvou dalších ročnících zvítězil Angličan — A. W. Gore (při svém třetím vítězství 1909 utvořil rekord — ve věku 41 let a 6 měsíců se stal dosud nejstarším vítězem wimbledonské dvouhry). Od 1909 se do listiny vítězů zapsal jen jeden Angličan — Frederick Perry (1934—36). Po A. W. Goreovi slavil úspěchy ve W. Tony Wilding z Nové­ ho Zélandu. V období 1910—13 zvítě­ zil 4X za sebou. K největším Wildingovým úspěchům patřilo vítězství 1913, kdy přijel do W. dvojnásobný vítěz mezinár. mistrovství USA Ameri­ čan Maurice McLoughlin, přezdívaný

Wimbledon „Kalifornská kometa“. Jako první při­ nesl do hry mimořádné prudké podá­ ní, které spojil s agresivním stylem hry u sítě, a naznačil tak další vývoj tenisu. Beze ztráty setu vyhrál kvalifi­ kační turnaj, ale ve vyzývacím finále ho technicky hrající Wilding porazil. 1914 získal titul opět Australan N. E. Brookes. Další 4 ročníky přerušila první svět, válka. Soutěž žen začala ve W. 1884 a vítěz­ kou prvního ročníku se stala 211etá Maud Watsonová. Druhá vítězka Blan­ che Bingleyová, provd. Hillyardová, se vyznamenala jako průkopnice ženské­ ho tenisu. V prvním ročníku 1884 by­ la v semifinále, 1886 zvítězila poprvé a 1900 pošesté; 1912 se jako 481etá probojovala do semifinále. Se 6 vítěz­ stvími se dělí s S. Lenglenovou a B. J. Kingovou o 3. místo v historické ta­ bulce ženské dvouhry ve Wimbledonu. 1887 vytvořila Charlotte Dodová re­ kord, který dosud nikdo nepřekonal: vyhrála wimbledonskou dvouhru ve věku 15 let a 10 měsíců; celkem vy­ hrála 5X a ani jednou nebyla ve W. poražena. Nejúspěšnější tenistkou předválečného W. byla Dorothea Lam­ bert Douglassová, provd. Chambersová. Její síla spočívala v nevídané technické vyrovnanosti všech úderů s výjimkou podání. Od 1903 do 1914 zís-

D. L. Chambersová zvítězila sedmkrát

334

kala titul ve dvouhře 7X (překonala ji jen H. Willsová-Moodyová). 1927 ja­ ko 471etá byla ještě v semifinále čtyř­ hry a smíšené čtyřhry. Sérii jejích ví­ tězství dvakrát přerušila Američanka May Suttonová, která se 1905 stala první zahraniční vítězkou Wimbledo­ nu. Pro ženský tenis wimbledonských začátků byla charakteristická hra od základní čáry, i když Ch. Dodová byla pověstná kromě silného forhendu i výborným pohybem po celém dvorci. Charlotte Cooperová. provd. Sterryová, která v období 1895—1908 zvítězi­ la 5X, však byla již představitelkou volejové hry, kterou uplatňovali bratři Dohertyovi. Po čtyřleté přestávce, způsobené první svět, válkou, ožila tradice wimbledon­ ského turnaje ještě ve větší míře. Tím, že od 1905, respektive od 1907 přestala být wimbledonská vítězství záležitostí domácích tenistů, vzrostl i zájem široké mezinár. veřejnosti o tento turnaj. Projevilo se to i na účas­ ti hráčů a obecenstva. 1919 dosáhl po­ čet startujících 128 a bylo zřejmé, že jejich účast v následujících letech bu­ de nutné řešit předkvalifikačním ko­ lem turnaje. Současně se většina hrá­ čů vyslovila 1 za to, aby byl zrušen systém vyzývacího zápasu pro obhájce titulu a aby vítěz hrál celý turnaj od prvního kola. Vyzývací systém byl zrušen 1921 a od 1922 se hraje dneš­ ním způsobem (zpočátku bez nasazo­ vání hráčů). Systém nasazování hráčů byl zaveden 1927. Zájem obecenstva ukázal, že starý areál na Worpie Road s kapacitou 7000 míst již nedo­ stačuje, a proto byl vybudován na Church Road nový stadión, vzdálený asi 1 km od starého stadiónu. První ročník turnaje (1922) v novém areálu slavnostně zahájil král Jiří V. Vítězem se stal po dvouleté přestávce Austra­ lan G. L. Patterson. Nejvýraznější po­ stavou prvních poválečných ročníků byl velký stratég tenis, taktiky W. T. Tilden (vítěz 1920—21 a 1930). Jednu z nejvýraznějších kapitol historie W.

335

napsali - „francouzští mušketýři“; J. Borotra, J. R. Lacoste, H. J. Cochet v období 1924—29 zvítězili ve dvouhře v šesti po sobě jdoucích ročnících (5X hráli proti sobě ve finále), J. Brugnon 4X zvítězil ve čtyřhře. J. Borotra ja­ ko jeden z prvních hráčů důsledně uplatňoval taktiku soustavného útoku, J. R. Lacoste takticky dokonale využí­ val znalostí slabin soupeřů, H. J. Co­ chet byl prvním mistrem halfvolejů, bez nichž se moderní tenis dnes ne­ může obejít. Po prvních 3 letech fr. nadvlády se 1927 vrátil do W. 1 W. T. Tilden. V semifinále proti Cochetovi vedl 6:2, 6:4 a 5:1, ale Cochet získal 17 bodů bez přerušení a vyhrál set 7:5 a další 6:4 a 6:3, přestože v 5. se­ tu vedl Tilden 3:2. Neuvěřitelný prů­ běh zopakoval i ve finále: prohrával s Borotrou 4:6 a 4:6, presto však vy­ rovnal. V 5. setu prohrával 2:5, po­ stupně odvrátil 6 mečbolů a zvítězil 7:5. V dalším ročníku 1928 W. T. Til­ den opět prohrál v semifinále, tento­ krát v dramatickém pětisetovém boji s Lacostem, který ve finále porazil Cocheta. V dalších ročnících Lacoste ze zdravotních důvodů nestartoval. 1929 Tilden opět prohrál s pozdějším vítězem turnaje Cochetem. 1930 W. T. Tilden (37 let) v pětisetovém semifi­ nále porazil Borotru a ve finále svého krajana Allisona a získal potřetí wimbledonský titul. Kuriozitou W. byl ročník 1931, jehož vítězem se bez fi­ nálového zápasu stal Američan Sidney Wood (druhý nejmladší vítěz — 19 let a 5 měsíců). Jeho soupeř krajan Frank Shields nemohl pro zranění ko­ lena nastoupit. Vítěz 1932 Ellsworth Vines z Kalifornie upozornil na sebe jako hráč s nejprudším podáním v ob­ dobí meziválečného tenisu. Finálový zápas 1933, v němž Vines prohrál s J. Crawfordem, označili odborníci za nej­ lepší v dosavadních 53 ročnících. V následujících 3 letech obnovil někdej­ ší angl. úspěchy Frederick Perry, do té doby jediný hráč hrající celý tur­ naj získal wimbledonský titul třikrát

Wimbledon po sobě. Jeho třetí titul 1936 byl do­ dnes posledním vítězstvím Anglie v mužské dvouhře ve Wimbledonu. Po odchodu Perryho k profesionálům zís­ kal wimbledonský titul Američan Do­ nald Budge. Jeho liftovaný bekhend, označovaný odborníky za nejlepší úder tohoto druhu, naznačil nové směry vývoje techniky tenis, úderů. 1937 zvítězil D. Budge jako první hráč ve všech třech soutěžích Wimbledonu. 1938 neprohrál ve dvouhře ani jeden set a získal i Grand Slam. V období Perryho a Budgeho byl 3X za sebou ve finále (1935—37) G. von Cramm, považovaný podobně jako v 70. letech K. Rosewall za nejlepšího tenistu na světě, který nevyhrál Wimbledon. Ví­ tězem posledního předválečného roč­ níku 1939 se stal Američan Robert L. Riggs, opět ve všech disciplínách. Ženské soutěže ve W. byly v prvních ročnících po první svět, válce ve zna­ mení Francouzky Suzanne Lenglenové. Její finálový zápas 1919 se sedminásobnou wimbledonskou vítězkou D. Lambert Chambersovou byl největší událostí turnaje. Lenglenové vyhrála i přesto, že její soupeřka měla 2 mečboly. 1920 jako první tenistka zvítězi­ la ve všech třech soutěžích a 1922 a 1925 tento úspěch zopakovala. Ve dvouhře ji ve W. nikdo neporazil: 1919—23 zvítězila 5X za sebou, 1924 musela pro nemoc odstoupit, ale 1925 opět zvítězila. Její převaha nad soupeřkami byla zcela jednoznačná. Kro­ mě D. Lambert Chambersové žádná z jejích 5 finálových soupeřek nezíska­ la více než 4 hry. Z 32 wimbledon­ ských utkání ve dvouhře 19 vyhrála se ztrátou 2 nebo méně her a prohrá­ la pouze 2 sety. Po technické i kon­ cepční stránce hry předběhla vývoj ženského tenisu o dvě desetiletí. Zá­ kladní údery měla dokonalejší než kterákoli jiná hráčka před ní, byla průkopnicí moderní útočné hry. Skvě­ lou a do té doby mezi ženami nevída­ nou pohyblivostí ovládala celý dvorec, po rozehrání míče dokázala útočit na­

Wimbledon běhnutím k síti, voleje a smeče hrála v pohybu i ve výskoku, bylo téměř nemožné ji prohodit. Díky jistotě všech úderů dělala jen málo chyb a proto své soupeřky doslova deklaso­ vala. 1926 došlo k nedorozumění mezi Lenglenovou a hlavním rozhodčím J. Burrowem a Lenglenové nenastoupila k zápasu dvouhry na centrálním dvor­ ci, kde čekala i královna. Ředitelství turnaje sice zápas přeložilo, ale divá­ ci, kteří ji do té doby zbožňovali, byli pohoršeni a v následujících dnech dá­ vali najevo svou nespokojenost. Uraže­ ná Lenglenová skrečovala další zápa­ sy, odjela z W. a krátce nato přestou­ pila k profesionálům. Shoda okolnos­ tí však způsobila, že sotva skončila skvělá kariéra jedné, začala kariéra druhé, i když nebyla tak efektní, ale neméně přesvědčivá. Američanka He­ len Willsová, provd. Moodyová, hrála ve W. poprvé 1924 a jako vítězka z Forest Hills prohrála ve finále. Po­ druhé se objevila ve W. 1927 a od té doby tam ve dvouhře neprohrála ani jediný zápas a dodnes je nepřekona­ nou rekordmankou turnaje. 1935 zís­ kala sedmý wimbledonský titul, čímž vyrovnala rekord W. Renshava a D. L. Chambersové (oba však většinu titulů obhajovali v jednom vyzývacím zápa­ se). Po tříleté přestávce 1938 opět po­ razila všechny své soupeřky a vytvo­ řila rekord 8 vítězství, který dodnes nebyl překonán. Celkem odehrála ve dvouhře 56 zápasů, z toho 55 vítěz­ ných, v nichž prohrála jen 3 sety. Willsová-Moodyová měla stejnou pře­ vahu nad soupeřkami jako před dese­ ti lety S. Lenglenová. Obě hráčky se utkaly jen jednou — 1926 v Cannes, kde Lenglenová vyhrála 6:3, 8:6. Hra H. Willsová-Moodyové nebyla tak mo­ derní jako hra S. Lenglenové. Hrála většinou od základní čáry, její pohyb­ livost byla sotva průměrná, ale přes­ nost jejích tvrdých základních úderů z forhendu i bekhendu neměla obdo­ by. Navíc se dokázala dokonale kon­ centrovat na hru, nikdy se nedala ni­

336 čím vyvést z rovnováhy, což jí vy­ neslo přezdívku „Pokerová tvář“. 1939 získala titul Američanka Alice Marbleová, první představitelka moderní útočné hry, tzv. „serve and volley“. Měla výborné útočné podání, po němž nabíhala k síti a tam rozhodovala o průběhu zápasu. Druhá svět, válka její slibnou kariéru přerušila. Kuriózní bylo, že totální útočný sys­ tém, jímž se Marbleová prosadila již 1939, se v mužském tenisu uplatnil až po druhé svět, válce a dominoval v něm téměř 30 let — do doby nástupu J. Connorse a B. Borga. Hlavním před­ stavitelem systému „serve and volley“ byl Američan Jack Kramer, nesporně nejlepší hráč poválečného období. Za normálních okolností by byl získal wimbledonský titul již 1946, ale s pu­ chýřem na ruce prohrál s čs. tenis­ tou J. Drobným. Vynahradil si to však 1947, kdy utvořil ve wimbledonské dvouhře mužů rekord v přesvědčivos­ ti vítězství: během celého turnaje ztratil v 7 kolech jen 37 her u jeho finále s T. Brownem (6:1, 6:3, 6:2) trvalo 48 minut. Kramerova hra byla téměř bez slabin. Jeho největší před­ ností byly podání, riterny a voleje. Koncem 1947 přestoupil k profesioná­ lům a do 1955 získalo wimbledonský titul 6 dalších Američanů, mezi něž se dokázali vklínit Australan Frank Sedgman a Jaroslav Drobný. Sedgman byl ve finále již 1950, ale prohrál s Američanem E. Pattym, známým svým neomylným forhendovým vole­ jem. 1952 zdolal ve finále J. Drobného a jeho nekompromisní útočná hra tvr­ dých volejů, podložená vynikající po­ hyblivostí slavila úspěch i v obou čtyřhrách. Po Budgeovi a Riggsovi se stal Sedgman třetím a dodnes posled­ ním vítězem všech tří wimbledon­ ských soutěží. J. Drobný se zapsal do histroie W. 1953 nejdelším zápasem, který byl odehrán v průběhu jednoho dne. Porazil v něm po oboustranně strhujícím výkonu Američana E. Pattyho 8:6, 16:18, 3:6, 8:6, 12:10 za 4 ho­

337 diny a 20 minut. 1954 se J. Drobný po­ třetí probojoval do finále — jako 33letý se utkal s 201etým K. Rosewallem. Jejich zápas, v němž odehráli 58 her, trval 2 hodiny a 35 minut, což je dodnes nejdelší wimbledonské fi­ nále — Drobný vyhrál 13:11, 4:6, 6:2, 9:7. Ve čtvrtfinále porazil dalšího Australana L. A. Hoada, který o dva roky později zahájil skvělou éru austr. vítězství ve Wimbledonu. Od 1956 do 1971, v 16 ročnících, zvítězili 13 X Australané a jedině Peruánci A. Olmedovl, Američanu Ch. McKinleymu a Španělu M. Santanovi se podařilo přerušit jejich sérii. Australští vítě­ zové turnaje L. A. Hoad, A. Cooper, N. Fraser, R. Laver, R. Emerson a J. New .ombe patřili mezi velikány svět, tenhu a jejich výkony byly zcela přesvědčivé. Jedinou výjimkou bylo dramatické finále Hoada a Rosewalla 1956. Hoad se svým pověstným „ocelo­ vým“ zápěstím předváděl nejsilovější tenis. Základní údery, podání, smeče i voleje hrál s maximální razancí a ustavičnou snahou o útok, ale na hra­ nici rizika a tedy i s chybami. Měl-li však svůj den, byl neporazitelný. Před finále 1956 se diskutovalo o tom, zda zvítězí Hoadova síla nad vybroušeněj­ ší technikou jeho soupeřů. Rosewall vedl ve 4. setu 4:1, ale najednou Hoadovy riskantně hrané míče začaly do­ padat do dvorce nebo na čáry; vyhrál 5 her za sebou a tím i wimbledonský titul. O rok později porazil v jednom z nejkratších finále A. Coopera. Vý­ raznou postavou W. i svět, tenisu byl R. Laver. 1959 (jako 211 etý) a 1960 byl ve finále a 1961 a 1962 přesvědči­ vě zvítězil. Jeho druhý wimbledonský titul zapadl do skvělé série Laverových vítězství 1962, kdy jako druhý hráč po D. Budgeovi získal Grand Slam. Na rozdíl od Hoadovy silové hry uplatňoval dokonalou techniku úderů a útočné pojetí hry. Na poma­ lejších dvorcích připravoval útok po­ stupnou výměnou základních úderů. Jestliže při svých prvních wimbledon­

Wimbledon ských vítězstvích měl slabinu v čepo­ vaném, řezaném bekhendu, kterou při jeho přestupu k profesionálům 1963 zkušení soupeři odhalili, tak po ote­ vření turnaje profesionálům se 1968 vrátil do W. jako tenista s dokonalou technikou všech úderů. Laver vyhrál první dva otevřené turnaje a jako je­ diný hráč si vybojoval od zrušení vyzývacího finále 4 tituly ve dvouhře a jako jediný získal podruhé Grand Slam (1969). Jeho největším konku­ rentem na všech ostatních turnajích byl K. Rosewall. Je ironií, že právě tento skvělý tenista ve W. nikdy ne­ zvítězil, přestože byl 4X ve finále; naposledy 1974 (Jako 401etý), tedy po 20 letech od svého prvního finále. Do­ sud posledním z řady velkých austr. vítězů byl J. Newcombe, tenista mi­ mořádných kvalit, v jehož hře se pro­ línala Hoadova síla a Laverova tech­ nika. 1967 v posledním amatérském W. zvítězil poměrně hladce, 1969 vý­ borně odolával Laverovi a jeho pětisetová finálová vítězství 1970 a 1971 nad K. Rosewallem a S. Smithem by­ la skvělým vyvrcholením těchto roč­ níků. Spolu s Perrym se J. Newcombe se 3 vítězstvími zařadil na 2. místo v počtu vítězství ve W. od zrušení vyzývacího systému. V době, kdy byly svět, turnaje otevře­ ny profesionálům, byl pravidelným účastníkem W. 1 čs. tenista Jan Kodeš. Vyrostl na antukových dvorcích a na kluzký travnatý povrch s rychlým od­ skokem míče si těžko zvykal. 1968 prohrál v prvním kole s M. Riessenem, 1969 ve druhém kole s B. Lutzem, 1970 v prvním kole s A. Metrevelim, 1971 s T. Okkerem. 1972 se při neúčasti profesionální špičky prosadil: porazil Chilana Rodrigueze, Američany Seewagena, Bleckingera a McManuse, Novozélanďana Paruna a prohrál v semi­ finále s S. Smithem, který v jednom z nejlepších a nejdramatičtějších finále W. porazil I. Nastaseho. Smith byl představitelem silového útočného te­ nisu s razantním podáním a tvrdými

Wimbledon

voleji, zatímco Nastase patřil k nej­ techničtějším a nejvirtuóznějším hrá­ čům 70. let. 1973 se do historie W. zapsal i čs. tenis. Před začátkem tur­ naje vypukla „Pilicova aféra“. Jugoslávec Niki Pilič byl Jugoslávskou te­ nisovou asociací distancován, neboť se nevrátil z amer. profesionálních turnajů a nenastoupil k d. c. utkání proti Novému Zélandu. ITF potvrdila platnost trestu, i když ve snížené mí­ ře, a pořadatelé ve W. toto rozhodnu­ tí respektovali. ATP vedená J. Kramerem se postavila za Piliče a pohro­ zila All England Clubu bojkotem tur naje, nebude-li Pilič moci nastoupit. Vedení klubu i britské asociace setr­ valo na svém stanovisku, a tak pod nátlakem ATP odvolalo 76 profesioná­ lů svou přihlášku k turnaji (Laver, Rosewall, Smith a další). Místo nich byli do soutěže přijati hráči z kvalifi­ kačního turnaje a změnilo se i pořadí nasazených hráčů. Favoritem turnaje byl I. Nastase, ale prohrál překvapivě ve čtvrtém kole s Američanem A. Mayerem, a tím se naskytla šance pro J. Kodeše. Jako druhý nasazený hráč porazil Japonce Hiraia, Itala Marzana, Juilla z JAR, Indy Mukerdžího a V. Amritraje a v semifinále Angličana R. Taylora. Vyrovnaný a dramatický zá­ pas za stavu 5:4 pro Taylora v 5. setu hlavní rozhodčí pro déšť přerušil. Po hodinové přestávce vyhrál J. Kodeš 3 hry za sebou a postoupil do finále. Jeho soupeřem byl sov. tenista A. Metreveli, který mj. porazil J. Connorse i A. Mayera. V utkání se projevily větší Kodešovy zkušenosti (dvakrát vyhrál Roland Garros a byl ve finále ve Forest Hills), zatímco pro Metreveliho to bylo první finále na velkém turnaji. Kodeš zahrál ve vrcholné for­ mě, soustředěně a zvítězil 6:1, 9:8, 6:3. Stal se nejen prvním reprezentantem ČSSR, ale i prvním tenistou socialis­ tických zemí, který vyhrál tento nej­ tradičnější a nejslavnější tenis, turnaj. Přestože se turnaje nezúčastnili nej­ lepší profesionální hráči, zaznamenali

338

J. Kodeš s nejvzácnější trofejí své ka­ riéry pořadatelé druhou největší návštěv­ nost v historii turnaje. 1974 se na tur­ naji sešla opět kompletní svět, elita a Kodeš s Metrevelim obdivuhodně ob­ hajovali své loňské pozice. Kodeš po­ razil Američana Stewarta, Švéda Johanssona, Australana Crealyho, Ame­ ričana Gormana a probojoval se do čtvrtfinále, kde prohrál s pozdějším vítězem J. Connorsem. Rovněž Metre­ veli se probojoval do čtvrtfinále (po­ razil mj. T. Okkera), zatímco i takoví hráči jako Nastase, Ashe, Borg, Vilas, Tanner nebo Roche byli vyřazeni. Nej­ větším překvapením tohoto ročníku byl nepochybně 401etý K. Rosewall, který mj. porazil Tannera, Newcomba i Smitha a po 20 letech byl opět, ten­ tokrát počtvrté ve finále. Neuspěl ani nyní, neboť měl příliš silného a navíc nesmírně ambiciózního soupeře. Jim­ my Connors ovládal jednak agresivní, nátlakovou hru, založenou na výbor­ ném podání a tvrdých volejích, jed­ nak předvedl na rychlé wimbledonské trávě v mužském tenisu už několik let nevídanou ukázku úspěšné obrany od základní čáry dvorce. Mohl si to do­ volit díky skvělé práci nohou a stej­ ně rychlým jako i přesným základním úderům. Connors se stal pátým levá­ kem — vítězem Wimbledonu (před ním N. Brookes, J. Drobný, N. Fraser

339

a R. Laver), současně prvním, který vyhrál wimbledonskou dvouhru dů­ kladným obouručným držením rakety. 1975 podlehl Connors ve finá e skvě­ lé taktice A. Ashe, první černoš­ ského vítěze Wimbledonu. 1976 získal wimbledonský titul další specialista na obouručný bekhend — 201etý BjOrn Borg, který po vzoru J. Connorse i na rychlých dvorcích ještě dů­ sledněji uplatňoval celodvorcový tak­ tický systém. Ve finále porazil I. Nastaseho, který nedokázal předvést svou obvyklou pestrou a nápaditou hru. Ročník 1977 byl ve znamení překvapujícího postupu amer. doros­ tence Johna McEnroa z kvalifikace až do semifinále. Borg v skvělém se­ mifinálovém zápase těsně porazil V. Gerulaitise a ve finále poprvé došlo k přímému souboji dvou největších individualit posledních let — Connorse s Borgem. Connors byl agresivněj­ ší, útočnější. Borg zase trpělivější při výměnách míčů a především přesněj­ ší. Ve vynikajícím pětisetovém zápase nakonec rozhodlo to, že Connors hrál riskantně, udělal víc chyb, a tak Borg podruhé vyhrál Wimbledon. V ženských soutěžích W. po druhé svět, válce 1 nadále udávaly tón Ame­ ričanky. Betzová, Osborneová, Broughová a Kartová pokračovaly v kon­ cepci hry A. Marbleové. Uplatňovaly moderní útočnou hru, založenou na dobrém podání a volejích. Není proto divu, že dvě z nich — Broughová a Osborneová-du Pontoyá — utvořily jednu z nejlepších dvojic v ženské čtyřhře a staly se pětinásobnými ví­ tězkami Wimbledonu. 1952 se vlády ve Wimbledonu i na ostatních svět, turnajích ujala mladá Američanka Maureen Connollyová se zcela jiným způsobem hry. Měla malou postavu — přezdívali jí „Malá Mo“ — a byla ne­ obyčejně rychlá. Svou hlavní zbraní, vrdými a přesnými základními údery, likvidovala útočné pokusy soupeřek a zatlačovala je do obrany. Při prvním wimbledonském startu 1952 (ještě ne

Wimbledon 181etá) zvítězila a v následujícím ro­ ce vyhrála 4 největší turnaje včetně W. a jako první žena získala Grand Slam. 1954 zvítězila ve W. potřetí, ale komplikovaná zlomenina nohy po pá­ du z koně ji navždy vyřadila z turna­ jového tenisu. Ve W. nikdy neprohrá­ la. 1957 se stala Američanka Althea Gibsonová první černošskou vítězkou W. a svůj triumf zopakovala o rok později. Více než 201etou sérii vítěz­ ství amer. tenistek přerušila 1959 Brazilka Maria Ester Buenoová, která získala 3 tituly. K jejím velkým soupeřkám patřila 1 čs. reprezentantka Věra Pužejová-Suková. 1961 se probo­ jovala do čtvrtfinále, kde prohrála s Angličankou Mortimerovou. 1962 by­ la V. Suková největším překvapením ženské soutěže: porazila Rakušanku Schusterovou, Australanku Lehaneovou, Angličanku Mortimerovou, Ame­ ričanku Hardovou, Brazilku Buenoovou a jako první čs. reprezentantka se probojovala do finále. Den před fi­ nálovým zápasem si však na schodech hotelu poranila kotník a k finálové­ mu zápasu proti Američance Karen Susmanové-Hantzeové nastoupila s bo­ lestivým zraněním. Susmanová-Hantzeová zvítězila 6:4, 6:4. 1963 začala éra dvou tenistek, které patří mezi největší postavy wimbledonské histo­ rie a svět, tenisu vůbec. Zvítězila 21leiá Australanka Margaret Smithová, provd. Courtová, nad 201etou Billie Jean Mofflttovou, provd. Kingovou. Obě předváděly skvělý moderní útoč­ ný tenis s vynikajícím podáním a per­ fektní volejovou hrou. Celodvorcové pojetí hry Courtové, opírající se i o výborné základní údery, bylo kon­ cepčně dokonalejší, ale psychická labilita ji připravila zvláště v mladších letech o nejedno vítězství. Kingová uplatňovala totální útočný systém se snahou dostat se co nejrychleji k sí­ ti; vynikala velkou schopností kon­ centrace a bojovností. Snad i proto se stala jednou z nejúspěšnějších tenis­ tek v historii Wimbledonu. Ve dvou-

Wimbledon hře zvítězila 6X a celkem získala ve W. 20 titulů ve všech soutěžích, čímž překonala rekord E. Ryaneové. Courtová získala deset titulů, z toho ve dvouhře tři, ale 1970 se stala po M. Connollyové druhou tenistkou, která získala Grand Slam. 1971 zvítězila ve W. Australanka Evonne Goolagongová. Její přirozený pohybový i úderový talent ji předurčoval k více­ rým vítězstvím, ale v tvrdé konkuren­ ci nejlepších tenistek jí chyběla větší bojovnost. 1974 překvapila v ženské soutěži sov. reprezentantka O. Morozozová, která mj. porazila B. J. Ringo­ vou a V. Wadeovou, ale ve finále pro­ hrála s Chris Evertovou. Vítězství této mladé Američanky se očekávalo. Přes­ tože měla teprve 19 a půl roku, při svých předcházejících startech ve W. měla už za sebou jedno semifinále a jedno finále. Koncepcí hry připomína­ la Connollyovou. Na jejích tvrdých a přesných základních úderech, kombi­ novaných s loby, ztroskotávaly útoky soupeřek: jakmile se odhodlaly k vý­ měně míčů, okamžitě je zatlačila do defenzívy. Bekhendový úder hrála obouručně a není bez zajímavosti, že W. vyhrála v témže roce jako J. Con­ nors, který hraje též obouručně. 1975

M. Courtová zvítězila 1970 potřetí

340

(tj. 14 let po svém prvním vítězství ve čtyřhře ve W.) prohlásila B. J. Ringo­ vá, že ve dvouhře startuje naposledy, a proto ji chce vyhrát. Podařilo se jí to: porazila mj. Ch. Evertovou a ve finále hladce E. Goolagongovou 6:0, 6:1. Goolagongová-Cawleyová oyla ve finále i 1976 (počtvrté), ale v drama­ tickém zápase zvítězila Ch. Evertová. 1977 oslavoval wimbledonský turnaj sté výročí svého trvání. Pro domácí obecenstvo i pořadatele All England Clubu nemohl mít turnaj lepší vy­ vrcholení, než jaké připravila britská reprezentantka Virginia Wadeová. V semifinále nečekaně porazila Ch. Evertovou a ve finále zvítězila nad Holandankou Betty Stoveovou. Vítěz­ nou trofej převzala z rukou královny Alžběty. Nové „století“ wimbledon­ ského turnaje začalo velkým úspě­ chem čs. mládežnického tenisu. 1978 zvítězil v junior, soutěži Ivan Lendl a Hana Mandlíková se mezi dorostenka­ mi probojovala do finále. V hlavní soutěží dominoval opět Bjorn Borg. Sympatický Švéd, který svými výkony i sport, vystupováním navázal na nej­ krásnější tradice wimbledonských ve­ likánů, nejprve vyrovnal a potom pře­ konal rekord Angličana Freda Perryho, který vyhrál wimbledonský turnaj třikrát za sebou. Borg zvítězil 1976— 1980 pětkrát za sebou, což v tehdejší konkurenci a vyrovnanosti svět, hrá­ čů znamenalo snad největší tenis, výkon všech dob. Většina jeho soupe­ řů se vypjala k maximálním výkonům a některé finálové zápasy (např. 1979 s R. Tannerem a zvláště 1980 s J. McEnroem) se svou dramatičností a úrovní zapsaly zlatým písmem do aná­ lů Wimbledonu. Když se 1981 podařilo J. McEnroovi porazit ve finále Borga a přerušit tak jeho sérii 41 vítězných zápasů, znamenalo to i konec jedineč­ né epochy v historii tohoto turnaje. Po překvapujícím vítězství V. Wadeové 1977 získala wimbledonský titul dvakrát Martina Navrátilová, ale po­ tom došlo opět k velkému překvape­

341 ní. 1980 po devíti letech získala své druhé vítězství E. Goolagongová-Cawleyová (mezi tím byla 3X ve finále a 3X v semifinále). Jediný, kdo doká­ zal po tak dlouhé době opět zvítězit ve W., byl W. T. Tilden. Je pozoruhod­ né, že do finále 1980 se už potřetí za sebou probojovala Chris EvertováLloydová. 1981 byla opět ve finále a byla úspěšná: porazila Hanu Mandlíkovou, která připomněla úspěch Věry Sukové před 19 lety. Ve čtvrtfinále porazila H. Mandlíková A. Jaegerovou a v semifinále M. Navrátilovou. Nejmladšími wimbledonskými vítězi byli Ch. Dobová (1887 — 15 let a 10 měsíců) a W. Baddeley (1891 — 19 let a 5 měsíců). Nejstaršímí vítězi byli A. W. Gore (1909 — 41 let a 6 měsí­ ců) a A. Sterryová (1909 — 37 let a 7 měsíců). Nejstarším hrajícím účastní­ kem byl J. Borotra (1984 — 65 let a 10 měsíců; hrál čtyřhru a smíšenou čtyřhru). Největší počet vítězství ve dvouhře získali H. Willsová-Moodyová (8X — 1927—30, 1933, 1935 a 1938) a W. Renshav (7X — 1881—1886 a 1889). Nejkratší mužské finále se hrá-

J. Connors a Ch. Evertová, vítězové 1974

Wimbledon

B. J. Kingová zvítězi­ la 1975 pošesté

lo 1881, kdy W. Renshav porazil Hartleye 6:0, 6:1, 6:1, a 1936 kdy F. Perry porazil G. von Cramma 6:1, 6:1, 6:0. Nejkratší ženské finále se hrálo 1911, kdy D. L. Chambersová porazila Boothbyovou 6:0 a 6:0. Nejdelší muž­ ské finále se hrálo 1954 v zápase Drobný—Rosewall 13:11, 4:6, 6:2, 9:7 (58 her) a nejdelší ženské finále se hrálo 1970 Courtová—Kingová 14:13, 11:9 (46 her). Nejdelší zápas v histo­ rii W. sehráli 1969 R. Gonzales a Ch. Pasarell 22:24, 1:6, 16:14, 6:3, 11:9 (112 her).

Přehled vítězů ve Wimbledonu Dvouhra mužů 1877 S. W. Gore, 1878 P. F. Hadow 1879 J. T. Hartley, 1880 J. T. Hartley,. 1881 W. Renshaw, 1882 W. Renshaw, 1883 W. Renshaw, 1884 W. Renshaw, 1885 W. Renshaw, 1886 W. Renshaw, 1887 H. F. Lawford, 1888 E. Renshaw, 1889 W. Renshaw, 1890 W. J. Hamil­ ton, 1891 W. Baddeley, 1892 W. Bad­ deley, 1893 J. Pim, 1894 J. Pim, 1895 W. Baddeley, 1896 H. S. Mahony, 1897 R. F. Doherty, 1898 R. F. Doherty, 1899 R. F. Doherty, 1900 R. F. Doher-

Wimbledon ty, 1901 A. W. Gore, 1902 H. L. Do­ herty, 1903 H. L. Doherty, 1904 H. L. Doherty, 1905 H. L. Doherty, 1906 H. L. Doherty, 1907 N. E. Brookes, 1908 A. W. Gore, 1909 A. W. Gore, 1910 A. F. Wilding, 1911 A. F. Wilding, 1912 A. F. Wilding, 1913 A. F. Wilding, 1914 N. E. Brookes, 1915—1918 ne­ hrálo se, 1919 G. L. Patterson, 1920 W. T. Tilden, 1921 W. T. Tilden, 1922 G. L. Patterson, 1923 W. M. Johnston, 1924 J. Borotra, 1925 J. R. Lacoste, 1926 J. Borotra, 1927 H. J. Cochet, 1928 J. R. Lacoste, 1929 H. J. Cochet, 1930 W. T. Tilden, 1931 S. B. Wood, 1932 H. E. Vines, 1933 J. H. Crawford, 1934 F. J. Perry, 1935 F. J. Perry, 1936 F. J. Perry, 1937 J. D. Budge, 1938 J. D. Budge, 1939 R. L. Riggs, 1940—1945 nehrálo se, 1946 Y. Petra, 1947 J. A. Kramer, 1948 R. Falkenburg, 1949 F. R. Schroeder, 1950 J. E. Patty, 1951 R. Savltt, 1952 F. A. Sedgman, 1953 E. V. Seixas, 1954 J. Drobný, 1955 M. A. Trabert, 1956 L. A. Hoad, 1957 L. A. Hoad, 1958 A. J. Cooper, 1959 A. Olmedo, 1960 N. A. Fraser, 1961 R. G. Laver, 1962 R. G. Laver, 1963 C. R. McKinley, 1964 R. S. Emerson, 1965 R. S. Emerson, 1966 M. Santana, 1967 J. D. Newcombe, 1968 R. G. Laver, 1969 R. G. Laver, 1970 J. D. Newcom­ be, 1971 J. D. Newcombe, 1972 S. R. Smith, 1973 J. Kodeš, 1974 J. S. Con­ nors, 1975 A. R. Ashe, 1976 B. Borg, 1977 B. Borg, 1978 B. Borg, 1979 B. Borg, 1980 B. Borg, 1981 J. McEnroe, 1982 J. Connors, 1983—84 J. McEnroe. Dvouhra žen 1884 M. E. E. Watsonová, 1885 M. E. E. Watsonová, 1886 B. Bingleyová, 1887 Ch. Dodová, 1888 Ch. Dodová, 1889 G. W. Hillyardová, 1890 H. B. G. Riceová, 1891 Ch. Dodová, 1892 Ch. Dodová, 1893 Ch. Dodová, 1894 G. W. Hillyardová, 1895 C. Cooperová, 1896 C. Cooperová, 1897 G. W. Hillyardová, 1898 C. Cooperová, 1899 G. W. Hil­ lyardová, 1900 G. W. Hillyardová, 1901 A. Sterryová, 1902 M. E. Robbová, 1903 D. Douglassová, 1904 D. Douglas-

342

sová, 1905 M. G. Suttonová, 1906 D. Douglassová, 1907 M. G. Suttonová, 1908 A. Sterryová, 1909 D. P. Boothbyová, 1910 D. L. Chambersová, 1911 D. L. Chambersová, 1912 D. R. Larcombová, 1913 D. L. Chambersová. 1914 D. L. Chambersová, 1915—1918 nehrálo se, 1919 S. Lenglenová, 1920 S. Lenglenová, 1921 S. Lenglenová, 1922 S. Lenglenová, 1923 S. Lengle­ nová, 1924 K. McKanová, 1925 S. Lenglenová, 1926 L. A. Godfreeová, 1927 H. Willsová, 1928 H. Willsová, 1929 H. Willsová, 1930 F. S. Moodyová, 1931 C. Aussemová, 1932 F. S. Moodyová, 1933 F. S. Moodyová, 1934 D. E. Roundová, 1935 F. S. Moodyová, 1936 H. H. Jacobsová, 1937 D. E. Roun­ dová, 1938 F. S. Moodyová, 1939 A. Marbleová, 1940—1945 nehrálo se, 1946 P. M. Betzová, 1947 M. E. Osborneová, 1948 A. L. Broughová, 1949 A. L. Broughová, 1950 A. L. Broughová, 1951 D. J. Hartová, 1952 M. C. Con­ nollyová, 1953 M. C. Connollyová, 1954 M. C. Connollyová, 1955 A. L. Broug­ hová, 1956 S. J. Fryová, 1957 A. Gibsonová, 1958 A. Gibsonová, 1959 M. E. Buenoová, 1960 M. E. Buenoová, 1961 A. Mortimerová, 1962 J. R. Susmanová, 1963 M. Smithová, 1964 M. E. Buenoová, 1965 M. Smithová, 1966 B. J. Kingová, 1967 B. J. Kingová, 1968 B. J. Kingová, 1969 P. F. Jonesová, 1970 B. M. Courtová, 1971 E. F. Goolagongová, 1972 B. J. Kingová, 1973 B. J. Kingová, 1974 Ch. Evertová, 1975 B. J. Kingová, 1976 Ch. Evertová, 1977 V. Wadeová, 1978 M. Navrátilová, 1979 M. Navrátilová, 1980 E. Cawleyová, 1981 Ch. Lloydová, 1982—84 M. Na­ vrátilová. Výsledky Wimbledonu Dvouhra mužů (čtvrtfinálové, semifinálové a finálo­ vé výsledky) 1922 Lycett—Davson (oba V. Brit.) 2:8, 6 ku 1, 6:4, 8:6, Gilbert—Mavrogardato

343

(oba V. Brit.) 6:4, 3:6, 6:3, 3'6, 6:2, Anderson—Wood (oba Austr.) 6:3, 6 ku 3, 2:6, 2:6, 6:4, Patterson (Austr.) Campbell (V. Brit.) 7:9, 6:3, 6:2, 6:1, Lycett—Gilbert 8:6, 9:7, 6:3, Patterson —Anderson 6:1, 3:6, 7:9, 6:1, 6:3, Pat­ terson—Lycett 6:3, 6:4, 6:2. 1923 Johnston (USA)—Campbell (V. Brit.) 6:1, 5:7, 6:2, 6:2, Norton (Již. Afrika) —Woosnam (V. Brit.) 7:5, 6:3, 6:4, Lowe—Evans (oba V. Brit.) 6:2, 8:6, 7:5, Hunter (USA)—Gomar (Span.) 3:6, 4:6, 6:1, 6:3, 6:2, Johnston—Nor­ ton 6:4, 6:2, 6:4, Hunter—Lowe 6:3, 7:5, 6:4, Johnston—Hunter 6:0, 6:3, 6:1. 1924 Lacoste (Franc.)—Washer (Belg.) 6 ku 1, 5:7, 6:4, 6:2, Williams (USA) — Kingscote (V. Brit.) 5:7, 6:4, 6:3, 6:4, Borotra (Franc.)—Richards (USA) 6:4, 4:6, 6:0, 6:3, Raymond (Již. Afri­ ka)—Washburn (USA) 6:0, 7:5, 17:15, Lacoste—Williams 6:1, 3:6, 6:2, 6:3, Borotra—Raymond 6:2, 6:4, 7:5, Bo rotra—Lacoste 6:1, 3:6, 6:1, 3:6, 6:4. 1925 Cochet (Franc.)—Hennessey (USA) 7 ku 9, 4:6, 6:1, 6:3, 6:0, Borotra (Fran­ cie)—Barclay (V. Brit.) 6:3, 5:7, 6:3, 6:3, Anderson (Austr.)—Fisher (Vel­ ká Brit.) 6:1, 6:1, 6:4, Lacoste (Fran­ cie)—Jacob (Indie) 6:3, 6:8, 6:0, 6:4, Borotra—Cochet 5:7, 8:6, 6:4, 6:1, La­ coste—Anderson 6:4, 7:5, 6:1, Lacoste —Borotra 6:3, 6:3, 4:6, 8:6. 1926 Brugnon (Franc.)—Kingsley (V. Bri­ tánie) 6:2, 4:6, 6:2, 4:6, 6:4, Kinsey (USA)—Spence (Již. Afrika) 6:3, 6:3, 3:6, 6:3, Cochet (Franc.)—Gregory (V. Brit.) 3:6, 6:4, 6:2, 4:6, 6:3, Bo­ rotra (Franc.)—J. Koželuh (CSR) 6:4, 4:6, 9:7, 6:1, Kinsey—Brugnon 6:4, 4 ku 6, 6:3, 3:6, 9:7, Borotra—Cochet 2:6, 7:5, 2:6, 6:3, 7:5, Borotra—Kinsev 8:6, 6:1, 6:3. 1927 Tilden (USA)—Brugnon (Franc.) 6 ku 3, 6:1, 3:6, 7:5, Cochet (Franc.) —

Wimbledon Hunter (USA) 3:6, 3:6, 6:2, 6:2, 6:3, Lacoste (Franc.)—J. Koželuh (CSR) 6:4, 6:3, 6:4, Borotra (Franc.)—Tim­ mer (Hol.) 6:1, 3:6, 6:3, 6:0, Cochet —Tilden 2:6, 4:6, 7:5, 6:4, 6:3, Borot­ ra—Lacoste 6:4, 6:3, 1:6, 1:6, 6:2, Cochet—Borotra 4:6, 4:6, 6:3, 6:4, 7:5. 1928 Cochet (Franc.)—Hennessey (USA) 6:4, 6:1, 5:7, 6:3, Boussus—Brugnon (oba Franc.) 12:10, 10:8, 6:2, Lacoste (Franc.)—Morpurgo (Ital.) 6:2, 6:3, 6:4, Tilden (USA)—Borotra (Franc.) 8:6, 3:6, 6:3, 6:2, Cochet—Boussus 11 ku 9, 3:6, 6:2, 6:3, Lacoste—Tilden 2 ku 6, 6:4, 2:6, 6:4, 6:3, Lacoste—Cocnet 6:1, 4:6, 6:4, 6:2. 1929 Cochet (Franc.)—Timmer (Hol.) 6:4, 7:5, 6:2, Tilden (USA)—Landry (Fr.) 6:4, 2:6, 6:3, 7:5, Borotra (Franc.) — Lott (USA) 6:3, 6:3, 6:4, Austin (V. Brit.)—Kehrllng (Mad.) 6:2, 8:6, 6:3, Cochet—Tilden 6:4, 6:1, 7:5, Borotra —Austin 8:1, 10:8, 5:7, 6:1, Cochet— Borotra 6:4, 6:3, 6:4. 1930 Allison (USA)—Cochet (Franc.) 6:4, 6:4, 6:3, Doeg—Mangin (oba USA) 6 ku 3, 1:6, 6:3, 6:4, Tilden (USA) — Gregory (V. Brit.) 6:1, 6:2, 6:3, Bo­ rotra (Franc.)—Lott (USA) 2:6, 6:3, 6:3, 6:4, Allison—Doeg 6:3, 4:6, 8:6, 3:6, 7:5, Tilden—Borotra 0:6, 6:4, 4:6, 6:0, 7:5, Tilden—Allison 6:3, 9:7, 6:4. 1931 Wood (USA)—Hughes (V. Brit.) 4:6, 6:4, 6:3, 6:1, Perry (V. Brit.)—Van Ryn (USA) 6:4, 8:6, 7:5, Borotra (Fr.) —Satoh (Jap.) 6:2, 6:3, 4:6, 6:4, Shields (USA)—Austin (V. Brit.) 6:3, 2:6, 5:7, 7:5, 6:1, Wood—Perry 4:6, 6 ku 2, 6:4, 6:2, Shields—Borotra 7:5, 3:6, 6:4, 6:4, Wood—Shields w. o. 1932 Vines (USA)—Maier (Špaň.) 6:2, 6:3, 6:2, Crawford (Austr.)—Perry (Velká Brit.) 7:5, 8:6, 2:6, 8:6, Austin (Velká Brit.)—Shields (USA) 6:1, 9:7, 5:7, 6 ku 1, Satoh (Jap.)—Wood (USA) 7:5, 7:5, 2:6, 6:4, VineS’-Crawford 6:2, 6:1,

Wimbledon

6:3, Austin—Satoh 7:5, 6:2, 6:1, Vines —Austin 6:4, 6:2, 6:0. 1933 Vines (USA)—Menzel (CSR) 6:2, 6:4, 3:6, 6:3, Cochet (Franc.)—Stoe'fen (USA) 3:6, 6:4, 6:3, 6:1, Satoh (Jap.) —Austin (V. Brit.) 7:5, 6:3, 2:6, 2:6, 6:2, Crawford (Austr.j—Hughes (V. Brit.) 6:3, 6:4, 2:6, 6:4, Vines—Cochet 6-2. 8:6, 3:6, 6:1, Crawford—Satoh 6 ku 3, 6:4, 2:6, 6:4, Crawford—Vines 4:6, 11:9, 6:2, 2:6, 6:4. 1934 Crawford (Austr.)—Stoefen (USA) 7 ku 5, 2:6, 7:5, 6:0, Shields (USA)— Austin (V. Brit.) 4:6, 2:6, 7:5, 6:3, 7 ku 5, Perry—Lott (oba V. Brit.) 6:4, 2:6, 7:5, 10:8, Wood (USA)—Kirby (Již. Afrika) 6:1, 6:4, 3:6, 6:0, Craw­ ford-Shields 2:6, 4:6, 6:4, 6:3, 6:4, Perry—Wood 6:3, 3:6, 7:5, 5:7, 6:3, Perry—Crawford 6:3, 6:0, 7:5. 1935 Perry (V. Brit.)—Menzel (ČSR) 9:7, 6:1, 6:1, Crawford (Austr.)—Wood (USA) 6:4, 6:3, 6:8, 5:7, 6:1, Budge (USA)—Austin (V. Brit.) 3:6, 10:8, 6 ku 4, 7:5, von Cramm (Něm.)—Mc­ Grath (Austr.) 6:4, 6:2, 4:6, 6:1, Perry —Crawford 6:2, 3:6, 6:4, 6:4, von Cramm- -Budge 4:6, 6:4, 6:3, 6:2, Per­ ry—von Cramm 6:2, 6:4, 6:4. 1936 Perry (V. Brit.)—Grant (USA) 6:4, 8 ku 3, 6:1, Budge (USA)—Quist (Austr.) 6:2, 6:4, 6:4, Austin (V. Bri­ tánie)—Allison (USA) 6:1, 6:4, 7:5, von Cramm (Něm.)—Crawford (Austr.) 6:1, 7:5, 6:4, Perry—Budge 5:7, 6:4, 6:3, 6:4, von Cramm—Austin 8:6, 6:3, 2:6, 6:3, Perry—von Cramm 6:1, 6:1, 6:0. 1937 von Cramm (Německo)—Crawford (Austr.) 6:3, 8:6, 3:6, 2:6, 6:2, Austin (V. Brit.)—Grant (USA) 6:1, 7:5, 6:4, Parser (USA)—Henkel (Něm.) 6:3, 7 ku 5, 4:6, 4:6, 6:2, Budge (USA) — McGrath (Austr.) 6:3, 6:1, 6:4, von Cramm—Austin 8:6, 6:3, 12:14, 6:1, Budge—Parker 2:6, 6:4, 6:4, 6:1, Bud­

344

ge—von Cramm 6:3, 6:4, 6:2. 1938 Austin (V. Brit.)—Ellmer (Švýc.) 6:2, 6:1, 6:2, Henkel (Něm.)—Hecht fCSR) 7:5, 6:1, 6:2, Punčec (Jugosl.)—MacPhaill (V. Brit.) 6:2, 6:1, 6:1, Budge (USA)—Cejnar (CSR) 6:3, 6:0, 7:5, Austin—Henkel 6:2, 6:4, 6:0, Budge— Punčec 6:2, 6:1, 6:4, Budge—Austin 6 ku 1, 6:0, 6:3. 1939 Cooke (USA)—Austin (V. Brit.) 6:3, 6:0, 6:1, Henkel (Něm.)— Kukuljevič (Jugosl.) 6:1, 6:3, 6:2, Punčec (Jugo­ slávie)—Smith (USA) 6:0, 6:2, 6:2, Riggs (USA)—Mohammed (Indie) 6 ku 2, 6:2, 6:2, Cooke—Henkel 6:3, 4 ku 6, 6:4, 6:4, Riggs—Punčec 6:2, 6:3, 6:4, Riggs—Cooke 2:6, 8:6, 3:6, 6:3, 6:2. 1940—1945 se nehrálo 1946 Petra (Franc.)—Pails (Austr.) 7:5, 7 ku 5, 6:8, 6:4, T. Brown (USA)—Pun­ čec (Jugosl.) 6:2, 8:6, 6:4, G. Brown (Austr.)—Bergelin (Sved.) 13:11, 11 ku 9, 6:4, Drobný (CSR)—Pellizza (Franc.) 6:4, 6:4, 6:4, Petra—T. Brown 4:6, 4:6, 6:3, 7:5, 8:6, G. Brown—Drob­ ný 6:4, 7:5, 6:2, Petra—G. Brown 6:2, 6:4, 7:9, 5:7, 6:4. 1947 Patty (USA)—Drobný (ČSR) 3:6, 6:4, 7:9, 6:2, 6:3, T. Brown (USA)—Petra (Franc.) 7:5, 6:2, 6:4, Pails (Austr.) —Falkenburg (USA) 4:6, 4:6, 6:3, 6:0, 6:2, Kramer (USA)—G. Brown (Ausfr.) 6:0, 6:1, 6:3, T. Brown—Patty 6:3, 6:3, 6:3, Kramer—Pails 6:1, 3:6, 6:1, 6:3, Kramer—T. Brown 6:1, 6:3, 6:2. 1948 Bromwich (Austr.)—Patty (USA) 6:4, 7:5, 6:1, Asbóth (Mad.)—T. Brown (USA) 4:6, 6:3, 4:6, 6:1, 6:1, Mulloy (USA)—Mottram (V. Brit.) 6:2, 1:6, 7:5, 6:1, Falkenburg (USA)—Bergelin (Svéd.) 6:4, 6:2, 3:6, 6:4, Bromwich— Asbóth 6:3. 14:12, 6:2, Falkenburg— Mulloy 6:4, 6:4, 8:6, Falkenburg— Bromwich 7:5, 0:6, 6:2, 3:6, 7:5,

345

Wimbledon

1949 1954 Drobný (ČSR)—G. Brown (Austr.) 2 Drobný (Egypt)—Hoad (Austr.) 6:4, ku 6, 7:5, 1:6, 6:2, 6:4, Bromwich 6:3, 6:3, Patty—Seixas (oba USA) 7:5, (Austr.)—Falkenburg (USA) 3:6, 9:11, 4:6, 6:3, 6:2, Rosewall—Hartwig (oba 6:0, 6:0, 6:4, Sturgess (JAR)—Parker Austr.) 6:3, 3:6, 3:6, 6:3, 6:1, Trabert (USA) 3:6, 6:4, 3:6, 6:1, 6:3, Schroe­ (USA)—Rose (Austr.) 6:2, 6:2, 7:5, der (USA)—Sedgman (Austr.) 3:6, 6 Drobný—Patty 6:2, 6:4, 4:6, 9:7, Rose­ ku 8, 6:3, 6:2, 9:7, Drobný—Bromwich wall—Trabert 3:6, 6:3, 4:6, 6:1, 6:1, 6:1, 6:3, 6:2, Schroeder—Sturgess 3:6, Drobný—Rosewall 13:11, 4:6, 6:2, 9:7. 7:5, 5:7, 6:1, 6:2, Schroeder—Drobný 1955 3:6, 6:0, 6:3, 4:6, 6:4. Rosewall (Austr.)—Davidson (Švéd.) 1950 6:4, 6:1, 6:2, Nielsen (Dán.)—PietranSedgman (Austr.)—Larsen (USA) 8 geli (Ital.) 1:6, 6:3, 5:7, 6:2, 7:5, Pattv ku 10, 5:7, 7:5, 6:3, 7:5, Drobný (USA)—Hoad (Austr.) 6:4, 6:4, 6:4, (Egypt)—Mulloy (USA) 6:3, 6:4, 6:4, Trabert (USA)—Drobný (Egypt) 8:6, Seixas (USA)—Sturgess (JAR) 9:7, 6:1, 6:4, Nielsen—Rosewall 11:9, 6:2, 6:8, 3:6, 6:2, 7:5, Patty—Talbert (oba 2:6, 6:4, Trabert—Patty 8:6, 6:2, 6:2, USA) 3:6, 6:4, 6:2, 6:3, Sedgman— Trabert—Nielsen 6:3, 7:5, 6:1. Drobný 3:6, 3:6, 6:3, 7:5, 6:2, Patty— 1956 Seixas 6:3, 5:7, 6:2, 7:5, Patty—Sedg­ Hoad—Anderson (oba Austr.) 4:6, 6:1, man 6:1, 8:10, 6:2, 6:3. 6:1, 13:11, Richardson (USA)—Fraser 1951 (Austr.) 6:3, 9:11, 7:5, 6:4, Seixas— Flam (USA)—Sedgman (Austr.) 2:6, Morris (oba USA) 13:11, 6:0, 6:3, Ro­ 1:6, 6:3, 6:4, 7:5, Savitt—Larsen (oba sewall (Austr.)—Schmidt (Švéd.) 6:1, USA) 6:1, 6:4, 6:4, Sturgess (JAR) — 6:3, 6:2, Hoad—Richardson 3:6, 6:4, Vieira (Braz.) 6:2, 6:0, 6:3, McGregor 6:2, 6:4, Rosewall—Seixas 6:3, 3:6, 6:8, (Austr.)—Bergelin (Švéd.) 6:0, 4:6, 6:3, 7:5, Hoad—Rosewall 6:2, 4:6, 7:5. 5:7, 6:2, 6:4, Savitt—Flam 1:6, 15:13, 6:4. (Austr.)—Bergelin (Švád.) 6:0, 4:6, 1957 6:3, 6:2, McGregor—Sturgess 6:4, 3:6, Cooper (Austr.)—Flam (USA) 6:3. 6:3, 7:5, Savitt—McGregor 6:4, 6:4, ff:4. 7:5, 6:1, Fraser (Austr.)—Schmidt (Švéd.) 1:6. 6:4, 6:8, 6:4, 6:4, Davidson 1952 (Švéd.)—Seixas (USA) 5:7, 6:4, 6:4, Sedgman (Austr.)—Sturgess (JAR) 7:5, 6:1, 6:0, Rose (Austr.)—Savitt 6:4, Hoad—Rose (oba Austr.) 6:4, 4:6, (USA) 6:4, 3:6, 6:4, 4:6, 6:2, Flam— 10:8, 6:3, Cooper—Fraser 1:6, 14:12. Seixas (oba USA) 6:4, 3:6, 6:3, 7:5, 6:3, 8:6, Hoad—Davidson 6:4, 6:4, 7:5, Hoad—Cooper 6:2, 6:1, 6:2. Drobný (Egypt)—McGregor (Austr.) 6:0, 3:6, 2:6, 7:5, 7:5, Sedgman—Rose 1958 6:4, 6:4, 7:5, Drobný—Flam 6:2, 6:4, Nielsen (Dán.)—Anderson (Austr.) 0:6, 8:10, 6:4, Sedgman—Drobný 4:6, 6:2, 6:3, soupeř vzdal, Fraser (Austr.) —Davidson (Švéd.) 6:4, 6:8, 6:2, 3:6, 6:2, 6:3, 6:2. 8:6, Rose (Austr.)—MacKay (USA) 6:2, 1953 Seixas (USA)—Hoad (Austr.) 5:7, 6:4, 6:4, Cooper (Austr.)—Wilson (V. 6:4, 6:3, 1:6, 9:7, Rose (Austr.)—Lar­ Brit.) 6:4, 6:2, 3:6, 4:6, 7:5, Frasersen (USA) 6:3, 6:3, 16:14, Drobný Nielsen 6:4, 6:4, 17:19, 6:4, Cooper(Egypt)—Davidson (Švéd.) 7:5, 6:4, Rose 7:9, 6:2, 6:2, 6:3, Cooper—Fraser 6:0, Nielsen (Dán.)—Rosewall (Aus­ 3:6, 6:3, 6:4, 13:11. 1959 trálie) 7:5, 4:6, 6:8, 6:0, 6:2, Seixas— Rose 6:4, 10:12, 9:11. 6:4, 6:3, Nielsen MacKay (USA)—Fraser (Austr.) 5:7, —Drobný 6:4, 6:3, 6:2, Seixas—Nielsen 10:8, 0:6, 6:3, 6:1, Laver (Austr.)—Mo­ linari (Franc.) 6:3, 6:3, 6:0, Emerson 9:7, 6:3, 6:4,

Wimbledon (Austr.)—Wilson (V. Brit.) 6:3, 6:4, 6:2, Olmedo (USAJ—Ayala (Chile) 7:5, 3:6, 6:3, 6:3, Laver—MacKay 21:13, 11:9, 10:8, 7:9, 6:3, OlmedoEmerson 6:4, 6:0, 6:4, Olmedo—Laver 6:4, 6:3, 6:4. 1960 Pietrangeli (Ital.)—MacKay (USA) 16:14, 6:2, 3:6, 6:4, Laver—Emerson (oba Austr.) 6:4, 5:7, 6:4, 6:4, Krishnan (India)—Ayala (Chile) 7:5, 10:8, 6:2, Fraser (Austr.)—Buchholz (USA) 4:6, 6:3, 4:6, 15:15, soupeř vzdal, Laver— Pietrangeli 4:6, 6:3, 8:10, 6:2, 6:4, Fraser—Krishnan 6:3, 6:2, 6:2, Fraser —Laver 6:4, 3:6, 9:7, 7:5. 1961 Laver (Austr.)—Ayala (Chile) 6:1, 6:3, 6:2, Krishnan (Indie)—Emerson (Austr.) 6:1, 6:4, 6:4, Sangster (V. Brit.)—Pimentel (Venez.) 6:2, 6:2, 6:4, McKinley (USA)—Wilson (V. Brit.) 6:4, 6:4, 4:6, 6:4, Laver—Krishnan 6:2, 8:6, 6:2, McKinley—Sangster 6:4, 6:4, 8:6, Laver—McKinley 6:3, 6:1, 6:4. 1962 Laver (Austr.)—Santana (Španělsko) 14:16, 9:7, 6:2, 6:2, Fraser (Austr.) — Osuna (Mex.) 6:3, 6:1, 4:6, 4:6, 6:2, Fraser—Fletcher (oba Austr.) 1:6, 7:9, 6:4, 6:1, 6:2, Mulligan—Hewitt (oba Austr.) 6:8, 6:4, 6:3, 6:4, Laver—Fraser 10:8, 6:1, 7:5, Mulligan—Fraser 6:3, 6:2, 6:2, Laver—Mulligan 6:2, 6:2, 6:1. 1963 Bungert (NSR)—Emerson (Austr.) 8:6, 3:6, 6:3, 4:6, 6:3, McKinley (USA) —Wilson (V. Brit.) 8:6, 6:4, 6:2, Stolle (Austr.)—Froehling (USA) 9:7, 7:5, 6:4, Santana (Span.)—Kuhnke (NSR) 6:3, 6:4, 6:4, McKinley—Bungert 6:2, 6:4, 8:6, Stolle—Santana 8:6, 6:1, 7:5, McKinley—Stolle 9:7, 6:1, 6:4. 1964 Emerson—Hewitt (oba Austr.) 6:1,6:4, 6:4, Bungert (NSR)—Osuna (Mex.) 6:4, 6:2, 6:3, Stolle (Austr.)—Kuhnke (NSR) 6:3, 7:5, 6:3, McKinley (USA) —Segal (JAR) 6:3, 6:3, 4:6, 6:4, Emer­ son—Bungert 6:3, 15:13, 6:0, Stolle— McKinley 4:6, 10:8, 9:7, 6:4, Emerson

346 —Stolle 6:4, 12:10, 4:6, 6:3. 1965 Emerson (Austr.)—Diepraam (JAR) 4:6, 6:3, 6:1, 6:1, Ralston—Riessen (oba USA) 3:6, 2:6, 6:4, 6:2, 6:2, Drys­ dale (JAR)—Fox (USA) 4:6, 6:2, 7:5, 7:5, Stolle (Austr.)—Osuna (Mex.) 11:13, 6:3, 6:1, 6:2, Emerson—Ralston 6:1, 6:2, 7:9, 6:1, Stolle—Drysdale 6:3, 6:4, 7:5, Emerson—Stolle 6:2, 6:4, 6:4. 1966 Davidson—Emerson (oba Austr.) 1:6, 6:3, 6:4, 6:4, Santana (Span.)—Flet­ cher (Austr.) 6:2, 3:6, 8:6, 4:6, 7:5. Ralston (USA)—Hewitt (Austr.) 7:5, 6:2, 11:9, Drysdale (JAR)—Roche (Austr.) 9:7, 6:2, 6:2, Santana—David­ son 6:2, 4:6, 9:7, 3:6, 7:5, RalstonDrysdale 6:8, 8:6, 3:6, 7:5, 6:3, Santa­ na—Ralston 6:4, 11:9, 6:4. 1967 Bungert (NSR)—Koch (Braz.) 6:4, 4:6, 4:6, 6:1, 6:3, Taylor [V. Brit.)—Ruffels (Austr.) 6:4, 8:6, 6:4, NewcombeFletcher (oba Austr.) 6:4, 6:2, 6:4, Ptlič (Jugosl.)—Cooper (Austr.) 14:12, 8:10, 6:4, 6:2, Bungert—Taylor 6:4, 6:8, 2:6, 6:4, 6:4, Newcombe—Pilič 9:7, 4:6, 6:3, 6:4, Newcombe—Bungert 6:3, 6:1, 6:1. 1968 Laver (Austr.)—Ralston (USA) 4:6, 6:3, 6:1, 4:6, 6:2, Ashe (USA)—Okiker (Niz.) 7:9, 9:7, 9:7, 6:2, Graebner (USA)—Moore (JAR) 6:2, 6:0, 9:7, Ro­ che (Austr.)—Buchholz (USA) 3:6, 7:5, 6:4, 6:4, Laver—Ashe 7:5, 6:2, 6:4, Roche—Graebner 9:7, 8:10, 6:4, 8:6, Laver—Roche 6:3, 6:4, 6:2. 1969 Laver (Austr.)—Drysdale (JAR) 6:4, 6:2, 6:3, Ashe—Lutz (oba USA) 6:4, 6:2, 4:6, 7:5, Newcombe (Austr.) — Okker (Niz.) 8:6, 3:6, 6:1, 7:5, Roche (Austr.)—Graebner (USA) 4:6, 4:6, 6:3, 6:4, 11:9, Laver—Ashe 2:6, 6:2, 9:7, 6:0, Newcombe—Roche 3:6, 6:1, 14:12, 6:4, Laver—Newcombe 6:4, 5:7, 6:4, 6:4. 1970

347

Taylor (V. Brit.)—Graebner (USA) 6:3, 11:9, 12:10, Rosewall—Roche (oba Austr.) 10:8, 6:1, 4:6, 6:2, Gimeno (Span.)—Carmichael (Austr.) 6:1,6:2, 6:4, Newcombe—Emerson (oba Austr.) 6:1, 5:7, 3:6, 6:2, 11:9, Rosewall—Tay­ lor 6:3, 4:6, 6:3, 6:3, Newcombe—Gi­ meno 6:3, 8:6, 6:0, Newcombe—Rose­ wall 5:7, 6:3, 6:2, 3:6, 6:1. 1971 Gorman (USA)—Laver (Austr.) 9:7, 8:6, 6:3, Smith (USA)—Parun (N.Zél.) 8:6, 6:3, 6:4, Rosewall (Austr.)—Ri­ chey (USA) 6:8, 5:7, 6:4, 9:7, 7:5, Newcombe—Dibley (oba Austr.) 6:1, 6:2, 6:3, Smith—Gorman 6:3, 8:6, 6:2, Newcombe—Rosewall 6:1, 6:1, 6:3, Newermbe—Smith 6:3, 5:7, 2:6, 6:4, 6:4. 1972 Smith (USA)—Metreveli (SSSR) 6:2, 8:6, 6:2, Kodeš (CSSR)—Parun (N. Zéland) 6:2, 6:3, 6:4, Orantes (Span.) —Dibley (Austr.) 6:2, 6:0, 6:2, Nastase (Rum.)—Connors (USA) 6:4, 6:4, 6:1, Smith—Kodeš 3:6, 6:4, 6:1, 7:5, Na­ stase—Orantes 6:3, 6:4, 6:4, Smith— Nastase 4:6, 6:3, 6:3, 4:6, 7:5. 1973 Mayer (USA)—Fassbender (NSR) 3:6, 4:6, 6:3, 6:4, 6:4, Metreveli (SSSR) — Connors (USA) 8:6, 6:2^ 5:7, 6:4, Tay­ lor (V. Brit.)—Borg (Svéd.) 6:1, 6:8, 3:6, 6:3, 7:5, Kodeš (ČSSR) —Amritraj (Indie) 6:4, 3:6, 4:6, 6:3, 7:5, Metreve­ li—Mayer 6:3, 3:6, 6:3, 6:4, Kodeš— Taylor 8:9, 9:7, 5:7, 6:4, 7:5, Kodeš— Metreveli 6:1, 9:8, 6:3. 1974 Rosewall—Newcombe (oba Austr.) 6:1, 1:6, 6:0, 7:5, Smith (USA)—El Shafei (Egypt) 9:8, 7:5, 6:8, 7:5, Con­ nors (USA)—Kodeš (CSSR) 3:6, 6:3, 6:3, 6:8, 6:3, Stockton (USA)—Metre­ veli (SSSR) 6:4, 7:5, 6:1, Rosewall— Smith 6:8, 4:6, 9:8, 6:1, 6:3, ConnorsStockton 4:6, 6:2, 6:3, 6:4, Connors— Rncewall 6:1, 6:1, 6:4. 1975 Connors (USA)—Ramirez (Mex.) 6:4, 8:6, 6:2, Tanner (USA)—Vilas (Arg.)

Wimbledon

6:4, 5:7 6:8, 6:2, 6:2, Ashe (USA) — Borg (Svéd.) 2:6, 6:4, 8:6, 6:1, Roche (Austr.)—Okker (Hol.) 2:6, 9:8, 2:6, 6:4, 6:2, Connors—Tanner 6:4, 6:1,6:4, Ashe—Roche 5:7, 6:4, 7:5, 8:9, 6:4, Ashe—Connors 6:1, 6:1, 5:7, 6:4. 1976 Ramirez (Mex.)—Gerulaitis (USA) 4:6, 6:4, 6:2, 6:4, Nastase (Rum.)—Pasarell (USA) 6:4, 6:2, 8:3, Borg (Švéd.) — Vilas (Arg.) 6:3, 6:0, 6:2, Tanner (USA)—Connors (USA) 6:4, 6:2, 8:6, Nastase—Ramirez 6:2, 9:7, 6:3, Borg —Tanner 6:4, 9:8, 6:4, Borg—Nastase 6:4, 6:2, 9:7. 1977 Connors (USA)—Bertram (JAR) 6:4, 3:6, 6:4, 6:2, McEnroe (USA)—Dent (Austr.) 6:4, 8:9, 4:6, 6:3, 6:4, Geru­ laitis—Martin (oba USA) 6:2, 8:9, 6:2, 6:2, Borg (Švéd.)—Nastase (Rum.) 6:0, 8:6, 6:3, Connors—McEnroe 6:3, 6:3, 4:6, 6:4, Borg—Gerulaitis 6:4, 3:6, 6:3, 3:6, 8:6, Borg—Connors 3:6, 6:2, 6:1, 5:7, 6:4. 1978 Borg (Švéd.)—A. Mayer (USA) 7:5, 6:4, 6:3, Okker (Niz.)— Nastase (Ru­ munsko) 7:5, 6:1, 2:6, 6:3, Gerulaitis— Gottfried (oba USA) 7:5, 4:6, 9:7, 6:2, 6:4, 6:2, Borg—Okker 6:4, 6:4, 6:4, Connors (USA)—Ramirez (Mex.) 6:4, Connors—Gerulaitis 9:7, 6:2, 6:1, Borg —Connors 6:2, 6:2, 6:3. 1979 Borg (Švéd.)—Okker (Niz.) 6:2, 6:1, 6:3, Connors (USA)—Scanlon (USA) 6:3, 4:6, 7:6, 6:4, Dupre (USA)—Panatta (Ital.) 3:6, 6:4, 6:7, 6:4, 6:3, Tanner (USA)—Tim Gullikson (USA) .6:1, 6:4, 6:7, 6:2, Borg—Connors 6:2, 6:3, 6:2, Tanner—Dupre 6:3, 7:6, 6:3, Borg—Tanner 6:7 6:1, 3:6, 6:3, 6:4. 1980 Borg (Švéd.)—G. Mayer (USA) 7:5, 6:3, 7:5, Gottfried (USA)—Fibak (Pol.) 6:4, 7:6, 6:2, Connors (USA)—Tanner (USA) 1:6, 6:2, 4:6, 6:2, 6:2, McEnroe (USA)—Fleming (USA) 6:3, 6:2, 6:2, Borg—Gottfried 6:2, 4:6, 6:2, 6:0, Mc­ Enroe—Connors 6:3, 3:6, 6:3, 6:4, Borg

Wimbledon —McEnroe 1:6, 7:5, 6:3, 6:7, 8:6. 1981 Borg (Švéd.)—McNamara (Austr.) 7:6, 6:2, 6:3, Connors (USA)—V. Amrltraj (Indie) 2:6, 5:7, 6:4, 7:6, 6:2, Fra­ wley (Austr.)—Mayotte (USA) 4:6, 7:6, 7:6, 6:3, McEnroe (USA)—Kriek (JAR) 6:1, 7:5, 6:1, Borg—Connors 0:6, 4:6, 6:3, 6:0, 6:4, McEnroe—Frawley 7:6, 6:4, 7:5, McEnroe—Borg 4:6, 7:6, 7:6, 6:4. 1982 McEnroe (USA)—Kriek (USA) 4:6, 6 ku 2, 7:5, 6:3, T. Mayotte—Teacher (oba USA) 6:7, 7:6, 7:5, 3:6, 6:1, Ed­ mondson (Austr.)—Gerulaitis (USA) 7:6, 3:6, 6:4, 6:4, Connors—G. Mayer (oba USA) 6:1, 6:2, 7:6, McEnroe—T. Mayotte 6:3, 6:1, 6:2, Connors—Ed­ mondson 6:4, 6:3, 6:1, Connors—Mc­ Enroe 3:6, 6:3, 6:7, 7:6, 6:4. 1983 Curren (JAR)—T. Mayotte (USA) 4:6, 7:6, 6:2, 7:6, Ch. Lewis (Nový Zéland) —Purcell (USA) 6:7, 6:0, 6:4, 7:6, Lendl (ČSSRJ—Tanner (USA) 7:5, 7:6, 6:3, McEnroe—S. Mayer (oba USA) 6 ku 3, 7:5, 6:0, Ch. Lewis—Curren 6:4, 2:6, 6:3, 7:6, McEnroe—Lendl 7:6, 6:4, 6:4, McEnroe—Ch. Lewis 6:2, 6:2, 6:2. 1984 McEnroe—Sadri (oba USA) 6:3, 6:3, 6:1, Cash (Austr.)—Gomez (Ekvádor) 6:4, 6:4, 6:7, 7:6, Connors—Annacone (oba USA) 6:2, 6:4, 6:2, Lendl—Šmíd (oba CSSR) 6:1, 7:6, 6:3, McEnroe— Cash 6:3, 7:6, 6:4, Connors—Lendl 6:7, 6:3, 7:5, 6:1, McEnroe—Connors 6:1, 6:1, 6:2.

Čtyřhra mužů (semifinálové a finálové výsledky) 1922 Wood, Patterson (oba Austr.)—Norton (Již. Afrika), Barret (V. Brit.) 6:1,3:6, 5:7, 6:3, 15:13, Anderson (Austr.), Lycett (V. Brit.)—Caner, Mathey (oba USA) 6:2, 6:3, 6:2, Anderson, Lycett— Wood, Patterson 3:6, 7:9, 6:4, 6:3. 11:9. 1923 Godfree, Lycett (oba V. Brit.)—Deane,

348

3:6, 7:5, Godfree, Lycett—Flaquer, de Gomar 6:3, 6:4, 3:6, 6:3. 1924 Washburn, Williams (oba USA)—God­ free, Lycett (oba V. Brit.) 4:6, 12:10, 6:3, 7:7 soupeři vzdali, Hunter, RiFyzee (oba Indie) 8:6, 6:4, 6:3, Fla­ quer, de Gomar (oba Špan.)—Borotra, Lacoste (oba Franc.) 11:9, 4:6, 6:4, chards (oba USA)—Raymond, Spence (oba Již. Afrika) 6:4, 6:4, 6:2, Hunter, Richards—Washburn, Williams 6:3, 3:6, 8:10, 8:6, 6:3. 1925 Casey, Hennessey (oba USA)—Brugnon, Cochet (oba Franc.) 7:5, 5:7, 9:7, 6:4, Borotra, Lacoste (oba Franc.)—de Morpurgo (Ital.), von Kehrlig (Mad.) 11:9, 7:9, 6:1, 6:1, Borotra, Lacoste— Casey, Hennessey 6:4, 11:9, 4:6, 1:6, 6:3. 1926 Brugnon, Cochet (oba Franc.)—von Kehrling (Mad.), van Lennep (Niz.) 9:7, 6:4, 6:2, Kinsey, Richards (oba USA)—Austin, Lycett (oba V. Brit.) 7:5, 6:4, 6:4, Brugnon, Cochet—Kinsey, Richards 7:5, 4:6, 6:3, 6:2. 1927 Hunter, Tilden (oba USA)—Austin, Lycett (oba V. Brit.) 6:0, 10:8, 6:4, Brugnon, Cochet (oba Franc.)—Con­ don, Raymond (oba Již. Afrika) 6:1, 6:2, 7:5, Hunter, Tilden—Brugnon, Co­ chet 1:6, 4:6, 8:6, 6:3, 6:4. 1928 Hawkes, Patterson (oba Austr.)—Hun­ ter, Tilden (oba USA) 7:9, 7:9, 6:4, 6:4, 10:8, Brugnon, Cochet (oba Franc.) — Hennessey, Lott (oba USA) 11:9, 6:4, 3:6, 7:5, Brugnon, Cochet—Hawkes, Patterson 13:11, 6:4, 6:4. 1929 Collins, Gregory (oba V. Brit.)—Hen nessey, Lott (oba USA) 4:6, 7:5, 6:1, 4:6, 7:5, Allison, Van Ryn (oba USA) —Hunter, Tilden (oba USA) 6:3, 12:10, 6:3, Allison, Van Ryn—Collins, Grego­ ry 6:4, 5:7, 6:3, 10:12, 6:4. 1930 Doeg, Lott (oba USA)—Brugnon, Co-

349 chet (oba Franc.) 8:6, 3:6, 6:3, 6:1, Allison, Van Ryn (oba USA)—Collins, Gregory (oba V. Brit.) 4:6, 7:5, 6:3, 6:3, Allison, Van Ryn—Doeg, Lott 6:3, 6:3, 6:2. 1931 Brugnon, Cochet (oba Franc.) — Shields, Wood (oba USA) 6:4, 7:5, 6:2, Lott, Van Ryn (oba USA)—Hughes, Perry (oba V. Brit.) 6:4, 11:9, 6:4, Lott, Van Ryn—Brugnon, Cochet 6:2, 10:8, 9:11, 3:6, 6:3. 1932 Borotra, Brugnon (oba Franc.)—Alli­ son, Van Ryn (oba USA) 6:3, 6:2, 6:4, Hughes, Perry (oba V. Brit.)—Boussus, Merlin (oba Franc.) 8:6, 6:1, 6:3, Borotra, Brugnon—Hughes, Perry 6:0, 4:6, 3:6, 7:5, 7:5. 1933 Nunoi, Satoh (oba Jap.) — Nourney, von Cramm (oba Něm.) 7:5, 3:6, 6:4, 6:1, Borotra, Brugnon (oba Franc.) — Farquharson, Kirby (oba Již. Afrika) 5:7, 3:6, 6:4, 6:3, 6:4, Borotra, Brugnon —Nunoi, Satoh 4:6, 6:3, 6:3, 7:5. 1934 Lott, Stoefen (oba USA)—Hopman (Austr.), Prenn (Něm.) 6:4, 4:6, 6:3, 8:6, Borotra, Brugnon (oba Franc.)'— Collins, Wilde (oba V. Brit.) 7:5, 3:6, 6:2, 6:4, Lott, Stoefen—Borotra, Brug­ non 6:2, 6:3, 6:4. 1935 Allison, Van Ryn (oba USA)—Hughes, Tuckey (oba V. Brit.) 4:6, 6:4, 6:2, 6:2, Crawford, Quist (oba Austr.)—Budge, Mako (oba USA) 6:2, 13:11, 6:3, Craw­ ford, Quist—Allison, Van Ryn 6:3, 5:7, 6:2, 5:7, 7:5. 1936 Hare, Wilde (oba V. Brit.)—Borotra, Brugnon (oba Franc.) 6:1, 4:6, 6:1, 6:4, Hughes, Tuckey (oba V. Brit.)—Alli­ son, Van Ryn (oba USA) 7:5, 6:4, 3:6, 11:9, Hughes, Tuckey,—Hare, Wilde 6:4, 3:6, 7:9, 6:1, 6:4. 1937 Hughes, Tuckey (oba V. Brit.)—Hecht, Menzel (oba CSR) 6:2, 6:2, 6:4, Budge, Mako (oba USA)—Henkel, von Cramm

Wimbledon (oba Něm.) 4:6, 4:6, 6:2, 6:4, 6:3, Bud­ ge, Mako—Hughes, Tuckey 6:0, 6:4, 6:8, 6:1. 1938 Budge, Mako (oba USA)—Hughes, Wilde (oba V. Brit.) 6:2, 6:4, 12:10, Henkel, von Metaxa (oba Něm.)—Kukuljevič, Pallada (oba Jugosl.) 7:5, 6:2, 6:4, Budge, Mako—Henkel, von Meta­ xa 6:4, 3:6, 6:3, 8:6. 1939 Hare, Wilde (oba V. Brit.)—Olliff, Shayes (oba V. Brit.) 6:2, 6:4, 6:4, Cooke, Riggs (oba USA)—Borotra, Brugnon (oba Franc.) 6:4, 3:6, 6:2, 6:3, Cooke, Riggs—Hare, Wilde 6:3, 3:6, 6:3, 9:7. 1940—1945 nehrálo se 1946 G. Brown, Pails (Austr.)—Mitlč, Palla­ da (oba Jugosl.) 6:2, 6:4, 6:3, T. Brown, Kramer (oba USA)—Patty (USA), Segura (Ekvádor) 6:3, 6:3, 6:3, T. Brown, Kramer—G. Brown, Pails 6:4, 6:4, 6:2. 1947 Falkenburg, Kramer (oba USA)—G. Brown, Long (oba Austr.) 10:8, 6:4, 6:4, Mottram (V. Brit.), Sidwell (Aus­ trálie)—Bromwich, Pails (oba Austr.) 6:3, 6:3, 7:5, Falkenburg, Kramer— Mottram, Sidwell 8:6, 6:3, 6:3. 1948 T. Brown, Mulloy (oba USA)—Bergelin (Švéd.), Harper (Austr.) 1:6, 6:3, 4:6, 6:4, 8:6, Bromwich, Sedgman (oba Austr.)—Falkenburg, Parker (oba USA) 6:2, 6:8, 4:6, 6:4, 6:1, Bromwich, Sedgman—T. Brown, Mulloy 5:7, 7:5, 7:5, 9:7. 1949 Gonzales, Parker (oba USA)—Patty (USA), Sturgess (Již. Afrika)—Mulloy Savitt (oba USA) 4:6, 6:4, 6:3, (oba USA)—G. Brown, Sidwell (oba Austr.] 6:4, 3:6, 6:8, 6:3, 9:7, Gonzales, Parker —Mulloy, Schroeder 6:4, 6:4, 6:2. 1950 Bromwich, Quist (oba Austr.)—Drobný (Egypt), Sturgess (Již. Afrika) 6:4, 3:6, 6:3, 6:4, G. Brown, Sidwell (oba

Wimbledon

Austr.)—Patty, Trabert (oba USA) 6:4, 6:4, 6:3, Bromwich, Quist—Brown, Sidwell 7:5, 3:6, 6:3, 3:6, 6:2. 1951 McGregor, Sedgman (oba Austr.) — Fatty, Richardson (oba USA] 6:4, 6:2, 6:3, Drobný (Egypt), Sturgess (Již. Afrika)—Mulloy, Savitt (oba USA) 4:6, 6:4, 6:3, 6:4, McGregor, Sedgman —Drobný, Sturgess 3:6, 6:2, 6:3, 3:6, 6:3. 1952 McGregor, Sedgman (oba Austr.) — Drobný (Egypt), Patty (USA) 6:3, 6:4, 7:9, 6:4, Seixas (USA), Sturgess (Již. Afrika)—Hoad, Rosewall (oba Austr.) 6:4, 8:6, 6:8, 7:5, McGregor, Sedgman —Seixas, Sturgess 6:3, 7:5, 6:4. 1953 Hoad, Rosewall (oba Austr.)—Brichant, Washer (oba Belg.) 4:6, 6:0, 6:4, 3:6, 6:1, Hartwig, Rose (oba Austr.)—Mulloy, Seixas (oba USA) 14:16, 6:3, 6:3, 6:4, Hoad, Rosewall— Hartwig, Rose 6:4, 7:5, 4:6, 7:5. 1954 Seixas, Trabert (oba USA)—Hoad, Ro­ sewall (oba Austr.) 6:3, 7:5, 3:6, 4:6, 8:6, Hartwig, Rose (oba Austr.)—Mul­ loy, Patty (oba USA) 4:6, 6:4, 6:2, 6:1, Hartwig, Rose—Seixas, Trabert 6:4, 6:4, 3:6, 6:4. 1955 Hartwig, Hoad (oba Austr.)—Rose, Worthington (oba Austr.) 7:9, 6:4,6:4, 2:6, 6:1, Fraser, Rosewall (oba Austr.) —Seixas, Trabert (oba USA) 6:2, 1:6, 6:1, 4:6, 6:3, Hartwig, Hoad—Fraser, Rosewall 7:5, 6:4, 6:3. 1956 Hoad, Rosewall (oba Austr.)—Howe (Austr.), Larsen (USA) 4:6, 6:2, 7:5, 6:3, Pietrangeli, Sirola (oba Ital.) — Cooper, Fraser (oba Austr.) 6:4, 6:4, 8:6, Hoad, Rosewall—Pietrangeli, Si­ rola 7:5, 6:2, 6:1. 1957 Fraser, Hoad (oba Austr.)—Pietrange­ li, Sirola (oba Ital.) 14:12, 1:6, 8:6, 6:3, Mulloy, Patty (oba USA)—Becker (V. Brit.), Howe (Austr.) 9:7, 7:5, 6:3,

350 Mulloy, Patty—Fraser, Hoad 8:10, 6:4, 6:4, 6:4. 1958 Davidson, Schmidt (oba Švéd.)—Piet­ rangeli, Sirola (oba Ital.) 8:6, 3:6, 6:3, 7:5, Cooper, Fraser (oba Austr.)—Mac­ Kay (USA), Rose (Austr.) 3:6, 8:6, 7:5, 7:5, Davidson, Schmidt—Cooper, Fra­ ser 6:4, 6:4, 8:6. 1959 Laver, Mark (oba Austr.)—Pietrange­ li, Sirola (oba Ital.) 6:4, 6:4, 6:3, Emerson, Fraser (oba Austr.)—Legenstein (bez st. příslušnosti), Ulrich (Dán.) 6:3, 8:6, 6:4, Emerson, FraserLaver, Mark 8:6, 6:3, 14:16, 9:7. 1960 Osuna (Mex.), Ralston (USA)—Laver, Mark (oba Austr.) 4:6, 10:8, 15:13, 4:6, 11:9, Davies, Wilson (oba V. Brit.) — Hewitt, Mulligan (oba Austr.) 3:6, 6:3, 6:2, 6:4, Osuna, Ralston—Davies, Wil­ son 7:5, 6:3, 10:8. 1961 Hewitt, Stolle (oba Austr.)—Laver, Mark (oba Austr.) 4:6, 10:8, 6:3, 6:4, Emerson, Fraser (oba Austr.)—Plet­ cher, Newcombe (oba Austr.) 10:8, 11:9, 6:1, Emerson, Fraser—Hewitt, Stolle 6:4, 6:8, 6:4, 6:8, 8:6. 1962 Jovanovíč, Pilič (oba Jugosl.)—Emer­ son, N. Fraser (oba Austr.) 4:6, 6:3, 6:4, 6:4, Hewitt, Stolle (oba Austr.) — J. Fraser, Laver (oba Austr.) 8:6, 5:7, 7:5, 6:2, Hewitt, Stolle—Jovanovič, Pilič 6:2, 5:7, 6:2, 6:4. 1963 Osuna, Palafox (oba Mex.)—Forbes, Segal (oba JAR) 6:3, 5:7, 6:4, 6:4, Bar­ clay, Darmon (oba Franc.)—Emerson (Austr.), Santana (Span.) 6:2, 7:5, 3:6, 6:3, Osuna, Palafox—Barclay, Darmon 4:6, 6:2, 6:2, 6:2. 1964 Emerson, Fletcher (oba Austr.) — Crookenden, Gerard (oba N. Zéland) 14:12, 6:2, 6:1, Hewitt, Stolle (oba Austr.)—Osuna, Palafox (oba Mex.) 6:2, 6:2, 6:3, Hewitt, Stolle—Emerson, Fletcher 7:5, 11:9, 6:4.

351 1965 Fletcher, Hewitt (oba Austr.) — Graebner, Riessen (oba USA) 7:5, 6:4, 6:4, Newcombe, Roche (oba Austr.)—Ral­ ston, Richardson (oba USA) 5:7, 14:12, 6:8, 7:5, 6:4, Newcombe, RocheFletcher, Hewitt 7:5, 6:3 6:4. 196S Bowrey, Davidson (oba Austr.)—Cox, Mills (oba V. Brit.) 6:2, 6:4, 9:7, Fletcher, Newcombe (oba Austr.) — Graebner, Riessen (oba USA) 6:3, 7:5, 6:1, Fletcher, Newcombe—Bowrey, Da­ vidson 6:3, 6:4, 3:6, 6:3. 1967 Emerson, Fletcher (oba Austr.)—Cur­ tis, Stilwell (oba V. Brit.) 6:4, 8:6, 4:6, 5:7, 9:7, Hewitt, McMillan (oba JAR)—Bowrey, Davidson (oba Austr.) 6:2, 10:8, 6:2, Hewitt, McMillan—Emer­ son, Fletcher 6:2, 6:3, 6:4. 1968 Newcombe, Roche (oba Austr.) — Emerson, Laver (oba Austr.) 6:3, 8:6, 2:6, 7:5, Rosewall, Stolle (oba Austr.) —Hewitt, McMillan (oba JAR) 6:3, 6:4, Newcombe, Roche—Rosewall, Stolle 3:6, 8:6, 5:7, 14:12, 6:3. 1969 Newcombe, Roche (oba Austr.)—He­ witt, McMillan (oba JAR) 3:6, 6:3, 14:12, 6:2, Okker (Niz.), Riessen (USA)—Emerson, Laver (oba Austr.) 6:3, 3:6, 6:3, 6:4, Newcombe, Roche— Okker, Riessen 7:5, 11:9, 6:3. 1970 Newcombe, Roche (oba Austr.)—He­ witt, McMillan (oba JAR) 7:5, 8:6, 5:7, 5:7, 6:4, Rosewall, Stolle (oba Austr.) —Nastase, Tiriac (oba Rum.] 6:4, 3:6, 10:8, 0:6, 6:3, Newcombe, Roche—Ro­ sewall, Stolle 10:8, 6:3, 6:1. 1971 Emerson, Laver (oba Austr.)—Alexan­ der, Dent (oba Austr.) 6:4, 3:6, 6:3, 6:4, Ashe, Ralston (oba USA)—Graeb­ ner, (USA) Koch (Braz.) 8:9, 6:3, 8:6, 6:4, Emerson, Laver—Ashe, Ralston 4:6, 9:7, 6:8, 6:4, 6:4. 1972 Hewitt, McMillan (oba JAR)—Cooper,

Wimbledon Fraser (oba Austr.) 8:6, 4:6, 9:8, 6:2, Smith, van Dillen (oba USA)—Corne­ jo, Fillol (oba Chile) 9:7, 6:1, 6:4, Hewitt, McMillan—Smith, van Dillen 6:2, 6:2, 9:7. 1973 Connors (USA), Nastase (Rum.) — Fassbender, Meiler (oba NSR) 9:7, 3:6, 6:4, 6:3, Cooper, Fraser (oba Austr.) — D. Lloyd, Paish (oba V. Brit.) 3:6, 6:3, 6:2, 6:4, Connors, Nastase—Cooper, Fraser 3:6, 6:3, 6:4, 8:9, 6:1. 1974 Newcombe, Roche (oba Austr.)—Con­ nors (USA), Nastase (Rum.) 3:6, 4:6, 6:3, 6:2, 6:4, Lutz, Smith (oba USA) — Drysdale (JAR), Okker (Niz.) 3:6, 6:1, 7:5, 9:7, Newcombe, Roche—Lutz, Smith 8:6, 6:4, 6:4. 1975 Gerulaitis, Mayer (oba USA)—Fassben­ der, Pohmann (oba NSR) 8:9, 3:6, 6:3, 6:3, 6:3, Dowdeswell (Rhodesie), Sto­ ne (Austr.)—Crealy (Austr.), Pilič (Jugosl.) 9:8, 3:6, 4:6, 9:8, 6:3, Geru­ laitis, Mayer—Dowdeswell, Stone 7:5, 8:6, 6:4. 1976 Gottfried (USA), Ramirez (Mex.)—A. Amritraj, V. Amritraj (oba Indie) 6:3, 7:5, 8:6, Case, Masters (oba Austr.) — Lutz, Smith (oba USA) 6:4, 6:3, 6:4, Gottfried, Ramirez—Case, Masters 3:6, 6:3, 8:6, 2:6, 7:5. 1977 Alexander, Dent (oba Austr.)—Carmi­ chael (Austr.), Teacher (USA) 8:9, 6:1, 9:7, 3:6, 6:4, Case, Masters (oba Aus­ trálie)—Cox (V. Brit.), Drysdale (JAR) 6:1, 6:4, 6:1, Case, Masters—Alexan­ der, Dent 6:3, 6:4, 3:6, 8:9, 6:4. 1978 Hewitt, McMillan (oba JAR)—Alexan­ der, Dent (oba Austr.) 9:7, 7:5, 6:4, Flemming, McEnroe (oba USA)—Fibak (Pol.), Okker (Niz.) 1:6, 6:3, 9:7, 6:4, Hewitt, McMillan—Flemming, Mc­ Enroe 6:1, 6:4, 6:2. 1979 Flemming, McEnroe (oba USA)—He­ witt, McMillan (oba JAR) 6:3, 7:6, 6:1,

Wimbledon Gottfried (USA), Ramirez (Mex.)—Sadri, Wilkison (oba USA) 6:4, 2:6, 7:5, 3 ku 6, 6:3, Flemming McEnroe—Gott­ fried, Ramirez 4:6, 6:4, 6:2, 6:2. 1980 McNamara, McNamee (oba Austr.) — Fleming, McEnroe (oba USA) 6:3, 6:2, 6:3, Lutz, Smith (oba USA)—S. Mayer, C. Mayer (oba USA) 6:4, 6:4, 2:6, 1:6, 8:6, McNamara, McNamee—Lutz, Smith 7:6, 6:3, 6:7, 6:4. 1981 Fleming, McEnroe (oba USA)— Okker (Hol.), Stockton (USA) 6:3, 6:2, 6:4, Lutz, Smith (oba USA)—McNamara, McNamee (oba Austr.) 6:4, 2:6, 4:6, 7:6, 6:4, Fleming, McEnroe—Lutz, Smith 6:4, 6:4, 6:4. 1982 Fleming, McEnroe (oba USA) —Curren (JAR), Denton (USA) 6:2, 6:4, 2:6, 6:3, McNamara, McNamee (oba Austr.) — Stewart, Taygan (oba USA) 4:6, 6:4, 6:7, 7:6, 6:4, McNamara, McNamee— Fleming, McEnroe 6:3, 6:2. 1983 Fleming, McEnroe (oba USA)—Jarryd, H. Simonsson (oba Švédsko) 6:2, 6:2, 6:3, Tim Gullikson, Tom Gullikson (oba USA)—Curren (JAR), Denton (USA) 7:6, 6:7, 7:6, 6:3, Fleming, McEnroe— Tim Gullikson, Tom Gullikson 6:4, 6:3, 6:4. 1984 Fleming, McEnroe—-S. Mayer, Taygan (všichni USA) 7:6, 7:6, 6:4, Cash, Mc­ Namee—Doohan, Fancutt (všichni Austr.) 6:1, 3:6, 6:3, 6:7, 7:5, Fleming, McEnroe—Cash, McNamee 6:2, 5:7, 6 ku 2, 3:6, 6:3. Dvouhra žen (čtvrtfinálové, semifinálové a finálo­ vé výsledky) 1922 Lenglenová (Franc.)—Ryaneová (USA) 6:1, 8:6, Peacocková (Již. Afrika) — Dransfieldová (V. Brit.) 6:2, 6:2, Beamishová—Elliottová (obě V. Brit.) 8:6, 6:1, Malloryová (USA)—Edgingtonová (V. Brit.)—6:2, 6:4, Lenglenová

352 —Peacocková 6:4, 6:1, Malloryová— Beamishová 6:2, 6:2, Lenglenová— Malloryová 6:2, 6:0. 1923 Lenglenová (Franc.)—Hazelová (V. Brit.) 6:2, 6:1, Beamishová (V. Brit.) — Malloryová (USA) 4:6, 7:5, 6:4, McKanová (V. Brit.)—Gossová (USA) 6:2, 6:2, Ryaneová (USA)—Rosová (V. Brit.) 6:0, 6:0, Lenglenová—Beamisho­ vá 6:0, 6:0, McKanová—Ryaneová 1:6, 6:2, 6:4, Lenglenová—McKanová 6:2, 6:2. 1924 Satterthwaitová (V. Brit.)—ShepherdBarronová (V. Brit.) 6:4, 10:8, Willsová (USA)—Colegatová (V. Brit.) 6:1, 6:0, McKanová (V. Brit.)—Jessupová (USA) 6:1, 6:3, Lenglenová (Franc.) — Ryaneová (USA) 6:2, 6:8, 6:4, Willsová —Satterthwaitová 6:2, 6:1, McKanová —Lenglenová w. o., McKanová—Will­ sová 4:6, 6:4, 6:4. 1925 McKanová (V. Brit.)—Boydová (Aus­ trálie) 6:1, 6:1, Lenglenová (Franc.) — Beamishová (V. Brit.) 6:0, 6:0, Fryová (V. Brit.)—Akhurstová (Austr.) 2:6, 6:4, 6:3, Billoutová (Franc.)— Mcllquhamová (V. Brit.) 6:3, 6:3, Lenglenová —McKanová 6:0, 6:0, Fryová—Bílloutová 6:2, 4:6, 6:3, Langlenová—Fryová 6:2, 6:0. 1926 de Alvarezová (Span.)—Beckinghamová (V. Brit.) 6:2, 6:2, Malloryová (USA)—Boumanová (Hol.) 3:6, 7:5, 6:3, Vlastoová—Contostavlosová (obě Franc.) 6:3, 6:3, Godfreeová—Tyrellová (obě V. Brit.) 6:2, 6:0, de Alvarezová—Malloryová 6:2, 6:2, Godfreeová— Vlastoová 6:4, 6:0, Godfreeová—de Al­ varezová 6:2, 4:6, 6:3. 1927 Ryaneová (USA)—Godfreeová (V. Brit.) 3:6, 6:4, 6:4, de Alvarezová (Span.)—Watsonová (V. Brit.) 6:3, 3:6, 8:6, Willsová (USA)—Peacocko­ vá (Již. Afrika) 6:3, 6:1, Fryová— Nuthallová (obě V. Brit.) 1:6, 6:3, 6:4, de Alvarezová—Ryaneová 2:6, 6:0, 6:4,

353 Willsová—Fryová 6:3, 6:1, Willsová— de Alvarezová 6:2, 6:4. 1928 Willsová (USA)—Watsonová (V. Brit.) 6:3, 6:0, Ryaneová (USA)—Nicolopouloová (Franc.) 6:1, 4:6, 6:2, de Alvare­ zová (Span.)—Aussemová (Něm.) 7:5, 6:2, Akhurstová (Austr.)—Bennettová (V. Brit.) 2:6, 6:3, 6:2, Willsová—Rya­ neová 6:1, 6:1, de Alvarezová—Akhurs­ tová 6:2, 6:0, Willsová—de Alvarezová 6:2, 6:0. 1929 Willsová (USA)—Heineová (Již. Afri­ ka) 6:2, 6:4, Goldsacková (V. Brit.) — Tapscottová (Již. Afrika) 6:3, 6:3, Jacobsová (USA)—Mcllquhamová V. Brit.) 6:1, 6:0, Ridleyová (V. Brit.) — Bundyová (USA) 6:3, 6:2, Willsová— Goldsacková 6:2, 6:0, Jacobsová—Rid­ leyová 6:2, 6:2, Willsová—Jacobsová 6:1, 6:2. 1930 Moodyová (USA)—Mudfordová (V. Brit..) 6:1, 6:2, Mathieuová (Franc.) — Ridleyová (V. Brit.) 6:2, 6:1, Ryanová (USA)—Nuthallová (V. Brit.) 6:2, 2:6, 6:0, Aussemová (Něm.)—Jacobsová (USA) 6:2, 6:1, Moodyová—Mathieuo­ vá 6:3, 6:2, Ryaneová—Aussemová 6:3, 0:6, 4:4 soupeřka vzdala, Moodyová —Ryaneová 6:2, 6:2. 193Í Aussemová (Něm.)—Payotová (Švýc.) 2:6, 6:2, 6:1, Mathieuová (Franc.) — Scrivenová (V. Brit.) 1:6, 6:2, 7:5, Ja­ cobsová (USAJ—Nuthallová (V. Brit.) 6:2, 6:3, Krahwinkelová (Něm.) — Roundová (V. Brit.) 7:5, 6:3, Aussemo­ vá—Mathieuová 6:0, 2:6, 6:3, Krah­ winkelová—Jacobsová 10:8, 0:6, 6:4, Aussemová—Krahwinkelová 6:2, 7:5. 1932 Moodyová (USA)—Roundová (V. Brit.) 6:0, 6:1, Heeleyová—Whittingstallová obě V. Brit.) 3:6, 6:4, 6:0, Jacobsová (USA) —Krahwinkelová (Něm.) 6:2, 6:4, Mathieuová (Franc.)—Nuthallová (V. Brit.) 6:0, 6:3, Moodyová—Hee­ leyová 6:2, 6:0, Jacobsová—Mathieuová 7:5, 6:1, Moodyová—Jacobsová 6:3, 6:1.

Wimbledon 1933 Roundová (V. Brit)—Valerioová (It.) 6:3, 6:2, Jacobsová (USA)—Mathieuová 6:1, 1:6, 6:2, Krahwinkelová (Něm.) —Scrivenová (V. Brit.) 6:4, 3:6, 6:1, Moodyová (USA)—Payotová (Švýc.) 6:4, 6:1, Roundová—Jacobsová 4:6, 6:4, 6:2, Moodyová—Krahwinkelová 6:4, 6:3, Moodyová—Roundová 6:4, 6:8, 6:3. 1934 Roundová (V. Brit.)—Payotová (Švýc.) 6:4, 6:2, Mathieuová (Franc.)—Palfreyová (USA) 6:3, 6:8, 6:2, Jacobso­ vá (USA)—Jedrzejewska (Pol.) 6:1, 9:7, Hartiganová (Austr.)—Scrivenová (V. Brit.) 3:6, 6:3, 6:1, Roundová— Mathieuová 6:4, 5:7, 6:2, Jacobsová— Hartiganová 6:2, 6:2, Roundová—Ja­ cobsová 6:2, 5:7, 6:3. 1935 Hartiganová (Austr.)—Roundová (V. Brit.) 4:6, 6:4, 6:3, Moodyová (USA) —Mathieuová (Franc.) 6:3, 6:0, Jacob­ sová (USA)—Jedrzejewska (Pol.) 6:1, 9:7, Sperlingová (Dán.)—Stammersová (V. Brit.) 7:5, 7:5, Moodyová—Har­ tiganová 6:3, 6:3, Jacobsová—Sperlin­ gová 6:3, 6:0, Moodyová—Jacobsová 6:3, 3:6, 7:5. 1936 Jacobsová (USA)—Lizanaová (Chile) 6:2, 1:6, 6:4, Jedrzejewska (Pol.) — Stammersová (V. Brit.) 6:2, 6:3, Ma­ thieuová (Franc.)—Hornová (Něm.) 7:5, 6:3, Sperlingová (Dán.)—Roundo­ vá (V. Brit.) 6:3, 8:6, Jacobsová— Jedrzejewska 6:4, 6:2, Sperlingová— Mathieuová 6:3, 6:2, Jacobsová—Sper­ lingová 6:2, 4:6, 7:5. 1937 Marbleová (USAJ—Sperlingová (Dán,) 7:5, 2:6, 6:3, Jedrzejewska (Pol.) — Scrivenová (V. Brit.) 6:1, 6:2, Ma­ thieuová (Franc.)—Lizanaová (Chile) 6:3, 6:3, Roundová (V. Brit.)—Jacob­ sová (USA) 6:4, 6:2, Jedrzejewska— Marbleová 8:6, 6:2, Roundová—Ma­ thieuová 6:4, 6:0, Roundová—Jedrze­ jewska 6:2, 2:6, 3:5. 1938

Wimbledon

Marbleová (USA)—Mathieuová (Fran­ cie) 6:2, 6:3, Jacobsová (USA)—Jedrzejewska (Pol.) 6:2, 6:3, Sperlingová (Dán.)—Fabyanová (USA) 4:6, 6:4, 6:4, Moodyová (USA)—Stammersová (V. Brit.) 6:2, 6:1, Jacobsová—Mar­ bleová 6:4, 6:4, Moodyová—Sperlingová 12:10, 6:4, Moodyová—Jacobsová 6:4, 6:0. 1939 Stammersová (V. Brit.)—Jacobsová (USA) 6:2, 6:2, Fabyanová (USA) — Mathieuová (Franc.) 6:4, 6:2, Sperlingová (Dán.)— Hardwicková (V. Brit.) 6:4, 6:0, Marbleová (USA)—Jedrzejewska (Pol.) 6:1, 6:4, Stammersová —Fabyanová 7:5, 2:6, 6:3, Marbleová —Sperlingová 6:0, 6:0, Marbleová— Stammersová 6:2, 6:0. 1940—1945 se nehrálo 1948 Betzová (USA)— Curryová (V. Brit.) 6:0, 6:3, Bundyová (USA)—Menziesová (V. Brit.) 4:6, 6:1, 6:3, Broughová (USA)—Bostocková (V. Brit.) 6:1, 6:2, Osborneová—Hartová (obě USA) 5:7, 6:4, 6:4, Betzová—Bundyová 6:2, 6:3, Broughová—Osborneová 8:6, 7:5, Bet­ zová—Broughová 6:2, 6:4. 1947 Broughová (USA)—Boltonová (Austr.) 6:2, 6:3, Hartová (USA)—Bostocková (V. Brit.) 4:6, 6:1, 6:2, Summersová (Již. Afrika)—Toddová (USA) 7:5, 6:4, Osborneová (USA)—Menziesová (V. Brit.) 6:2, 6:4, Hartová—Broughová 2:6, 8:6, 6:4, Osborneová—Summersová 6:1, 6:2, Osborneová—Hartová 6:2, 6:4. 1948 du Pontová (USA)—Bostocková (V. Brit.) 7:5, 6:3, Hartová (USA)—Landryová (Franc.) 6:0, 6:2, Toddová (USA)—Quertierová (V. Brit.) 6:2, 6:4, Broughová—Fryová (obě USA) 3:1, Fryová vzdala, Hartová—du Pontová 6:4, 2:6, 6:3, Broughová—Toddová 6:3, 7:5, Broughová—Hartová 6:3, 8:6. 1949 Broughová (USA)—Blairová (V. Brit.) 6:2, 6:3, Toddová (USA)—WalkerováSmithová (V. Brit.) 3:6, 6:4, 6:3, Rih-

354 banyová (USA)—Dawson-Scottová (V. Brit.) 7:5, 7:5, du Pontová (USA) — Hiltonová (V. Brit.) 6:1, 6:3, Brougho­ vá—Toddová 6:3, 6:0, du Pontová— Rlhbanyová 6:2, 6:2, Broughová—du Pontová 10:8, 1:6, 10:8. 1950 Broughová—Fryová (obě USA) 2:6, 6:3, 6:0, Hartová—Scofieldová (obě USA) 6:1, 6:1, Toddová (USA)—Harrisonová (V. Brit.) 6:2, 6:2, du Pon­ tová—Moranová (obě USA) 6:4, 6:4, Broughová—Hartová 6:4, 6:3, du Pon­ tová—Toddová 8:6, 4:6, 8:6, Brougho­ vá—du Pontová 6:1, 3:6, 6:1. 1951 Bakerová—du Pontová (obě USA) 6:1, 4:6, 6:3, Hartová—Chaffeeová (obě USA) 6:3, 6:3, Fryová (USA)—Walkerová-Smithová (V. Brit.) 8:6, 6:4, Broughová (USAJ—Tuckeyová (V. Brit.) 5:7, 6:1, 6:3, Hartová—Bakerová 6:3, 6:1, Fryová—Broughová 6:4, 6:2, Hartová—Fryová 6:1, 6:0. 1952 Connollyová (USA)—Longová (Austr.) 5:7, 6:2, 6:0, Fryová (USA)—Welkerová-Smithová (V. Brit.) 6:3, 6:3, Broughová (USA) —Rinkel-Quertierová (V. Brit.) 6:1, 9:7, Toddová—Kar­ tová (obě USA) 6:8, 7:5, 6:4, Connol­ lyová—Fryová 6:4, 6:3, Broughová— Toddová 6:3, 3:6, 6:1, Connollyová— Broughová 7:5, 6:3. 1953 Hartová (USA)—KOrmOczyová (Mad.) 7:5, 7:5, Knodová (USA)—Martimerová (V. Brit.) 6:4, 6:3, Fryová—Sampsonová (obě USA) 6:4, 6:2, Connollyová (USA)—Vollmerová (NSR) 6:3, 6:0, Hartová—Knodová 6:2, 6:2, Connol­ lyová—Fryová 6:1, 6:1, Connollyová —Hartová 8:6, 7:5. 1954 Hartová (USA)—Fletcherová (V. Brit.) 6:1, 6:3, Broughová (USA)—Mortimerová (V. Brit.) 6:1, 6:3, Prattová— Fryová (obě USA) 6:4, 9:11, 6:3, Con­ nollyová—du Pontová (obě USA) 6:1, 6:1, Broughová—Hartová 2:6, 6:3, 6:3, Connollyová—Prattová 6:1, 6:1, Con-

355 nollyová—Broughová 6:2, 7:5. 1955 Hartová—Knodová (obě USA) 6:4, 6:3, Fleitzová (USAJ—Buxtonová (V. Brit.) 6:2, 6:2, Hardová (USA)—Kěrmaczyová (Mad.) 6:2, 6:3, Broughová (USA)— Penrosová (Austr.) 6:2, 6:0, Fleitzová —Hartová 6:3, 6:0, Broughová—Har­ dová 6:3, 8:6, Broughová—Fleitzová 7:5, 8:6. 1956 Buxtonová (V. Brit.)—Fleitzová (USA) w. o., Wardová—Mortimerová (obě V. Brit.) 6:3, 6:0, Fryová—Gibsonová (obě USA) 4:6, 6:3, 6:4, Broughová (USA) —Bloomerová (V. Brit.) 5:7, 6:1, 6:3, Buxtonová—Wardová 6:1, 6:4, Fryová —Broughová 6:4, 4:6, 6:3, Fryová— Buxtonová 6:3, 6:1. 1957 Hardová—Broughová (obě USA) 6:2, 6:2, Knodová (USA)—Reyesová (Mex.) 6:4, 6:0, Trumanová (V. Brit.)— Prattová (USA) 9:7, 5:7, 6:4, Gibsonová (USA)—Reynoldsová (Již. Afrika) 6:3, 6:4, Hardová—Knodová 6:2, 6:3, Gib­ sonová—Trumanová 6:1, 6:1, Gibsono­ vá—Hardová 6:3, 6:2. 1958 KOrmOczyová (Maďar.)—Arnoldové (USA) 6:1, 5:7, 8:6, Mortimerová (V. Brit.)—du Pontová (USA) 4:6, 6:3, 10:8, Haydonová (V. Brit.)—Buenoová (Braz.) 6:3, 7:5, Gibsonová (USA) — Bloomerová (V. Brit.) 6:3, 6:8, 6:2, Mortimerová—KOrmOczyová 6:0, 6:1, Gibsonová—Haydonová 6:2, 6:0, Gib­ sonová—Mortimerová 8:6, 6:2. 1959 Reynoldsová (Již. Afrika)—Mortlmerová (V. Brit.) 7:5, 8:6, Hardová (USA) —Haydonová (V. Brit.) 1:6, 6:4, 7:5, Buenoová (Braz.)—Budingová (Něm.) 6:3, 6:3, Moorová (USA)—Ramirezová (Mex.) 6:3, 6:2, Hardová—Reynoldso­ vá 6:4, 6:4, Buenoová—Moorová 6:2, 6:4, Buenoová—Hardová 6:4, 6:3. 1960 Buenoová (Braz.)—Mortimerová (V. Brit.) 6:1, 6:1, Trumanová (V. Brit.) —Hantzeová (USA) 4:6, 6:4, 6:4, Hay­

Wimbledon donová (V. Brit.)—Schuurmanová (Již Afrika) 7:5, 1:6, 6:2, Reynoldsová (Již. Afrika)—Hardová (USA) 6:1, 2:6, 6:1, Buenoová—Trumanová 6:0, 5:7, 6:1, Reynoldsová—Haydonová 6:3, 2:6, 6:4, Buenoová—Reynoldsová 8:6, 6:0. 1961 Trumanová (V. Británie)—Smithová (Austr.) 3:6, 6:3, 9:7, Schuurmanová (JAR)—Hantzeová (USA) 6:4, 2:6, 7:5, Mortimerová (V. Brit.)—Suková (ČSS Mortimerová (V. Británie)—Suková (CSSR) 6:3, 6:4, Reynoldsová (JAR) —Ramirezová (Mex.) 4:6, 6:3, 6:0, Tru­ manová—Schuurmanová 6:4, 6:4, Mor­ timerová—Reynoldsová 11:9, 6:3, Mor­ timerová—Trumanová 4:6, 6:4, 7:5. 1962 Haydonová (V. Brit.)—Moffittová (USA) 6:3, 6:1, Susmanová (USA) — Schuurmanová (JAR) 6:4, 6:4, Bue­ noová (Braz.)—Turnerová (Austr.) 2:6, 6:4, 6:2, Suková (ČSSR)—Hardová (USA) 6:4, 6:3, Susmanová—Haydo­ nová 8:6, 6:1, Suková—Buenoová 6:4, 6:3, Susmanová—Suková 6:4, 6:4 1963 Smithová (Austrálie) —Schuurmanová (JAR) 3:6, 6:0, 6:1, Hardová (USA) — Lehaneová (Austr.) 6:1, 1:2, soupeřka vzdala, Jonesová (V. Brit.)—Falesová (USA) 6:4, 6:1, Moffittová (USA) — Buenoová (Braz.) 6:2, 7:5, Smithová— Hardová 6:3, 6:3, Moffittová—Joneso­ vá 6:4, 6:4, Smithová—Moffittová 6:3, 6:4. 1964 Smithová (Austr.)—Baylonová (Arg.) 6:0, 2:0, soupeřka vzdala, Moffittová (USA)—Jonesová (V. Brit.) 6:3, 6:3, Turnérové (Austr.)—Richeyová (USA) 6:3, 6:4, Buenoová (Braz.)—Ebbernová (Austr.) 6:4, 6:1, Smithová—Moffib tová 6:3, 6:4, Buenoová—Turnérové 3:6, 6:4, 6:4, Buenoová—Smithová 6:4, 7:9, 6:3. 1965 Buenoová (Braz.)—Albertová (USA) 6:2, 6:2, Moffittová (USA)—Turnérové (Austr.) 6:2, 6:1, Trumanová (V. Brit.) —Richeyová (USA) 6:4, 1:6, 7:5, Smi-

Wimbledon thová (Austr.) — Brickaová (USA) 6:3, 6:0, Buenoová—Moffittová 6:4, 5:7, 6:3, Smithová—Trumanová 6:4, 6:0, Smithová—Buenoová 6:4, 7:5. 1966 Smithová (Austr.)—Groenmanová (Ho­ land.) 6:0, 6:4, Kingová (USA)—van Zylová (JAR) 1:6, 6:2, 6:4, Jonesová (V. Brit.)—Richeyová (USA) 4:6, 6:1, 6:1, Buenoová (Braz.)—Durrová (Fran­ cie) 6:4, 6:3, Kingová—Smithová 6:3, 6:3, Buenoová—Jonesová 6:3, 9:11,7:5, Kingová—Buenoová 6:3, 3:6, 6:1. 1967 Kingová (USA)—Wadeová (V. Brit.) 7:5, 6:2, Harterová (USA)—Turnérové (Austr.) 7:5, 1:6, 6:2, Jonesová (V. Brit.)—Eiselová (USA) 6:2, 4:6, 7:5, Casalsová (USA)—Tegartová (Austr.) 7:5, 6:4, Kingová—Harterová 6:0, 6:3, Jonesová—Casalsová 2:6, 6:3, 7:5, Kin­ gová—Jonesová 6:3, 6:4, 1968 Kingová (USA)—Bowreyová (Austr.) 6:3, 6:4, Jonesová (V. Brit.)—Durrová (Franc.) 6:2, 6:2, Richeyová (USA) — Buenoová (Braz.) 6:4, 6:2, Tegartová —Courtová (obě Austr.) 4:6, 8:6, 6:1, Kingová—Jonesová 4:6, 7:5, 6:2, Te­ gartová—Richeyová 6:3, 6:1, Kingová —Tegartová 9:7, 7:5. 1969 Courtová (Austr.)—Heldmanová (USA) 4:6, 6:3, 6:3, Jonesová (V. Brit.)—Ri­ cheyová (USA) 6:2, 7:5, Casalsová (USA)—Bowreyová (Austr.) 3:6, 9:7, 7:5,Kingová(USA)—Tegartová (Austr.) 4:6, 7:5, 8:6, Jonesová—Courtová 10:12, 6:3, 6:2, Kingová—Casalsová 6:1, 6:0, Jonesová—Kingová 3:6, 6:3, 6:2. 1970 Courtová (Austr.)—Nlessenová (NSR) 6:8, 6:0, 6:0, Casalsová (USA)—Shawová (V. Brit.) 6:2, 6:0, Durrová (Franc.)—Martinezová (USA) 6:0, 6:4, Kingová (USA)—Krantzkeová (Austr.) 3:6, 6:3, 6:2, Courtová—Casalsová 6:4, 6:1, Kingová—Durrová 6:3, 7:5, Cour­ tová—Kingová 14:12, 11:9. 1971 Courtová (Austr.)—Shawová (V. Brit.)

350

6:2, 6:1, Daltonová—Melvilleová (obě Austr.) 6:2, 3:6, 6:3, Goolagongová (Austr.)—Gunterová (USA) 6:3, 6:2, Kingová (USA)—Durrová (Franc.) 2:6, 6:2, 6:2, Courtová—Daltonová 4:6, 6:1, 6:0, Goolagongová—Kingová 6:4, 6:4, Goolagongová—Courtová 6:4, 6:1. 1972 Goolagongová (Austr.)—Durrová (Fr.) 8:6, 7:5, Evertová—Hoganová (obě USA) 6:2, 4:6, 6:1, Casalsová—Gunte­ rová (obě USA) 3:6, 6:4, 6:0, Kingová (USA)—Wadeová (V. Brit.) 6:1, 3:6, 6:3, Goolagongová—Evertová 4:6, 6:3, 6:4, Kingová—Casalsová 6:2, 6:4, Kin­ gová—Goolagongová 6:3, 6:3. 1973 Courtová (Austr.)—Morozovová (SSSR) 4:6, 6:4, 6:1, Evertová—Casalsová (obě USA) 6:2, 4:6, 6:2, Goolagongová (Austr.)—Wadeová (V. Brit.) 6:3, 6:3, Kingová (USA)—Melvilleová (Austr.) 9:8, 8:6, Evertová—Courtová 6:1, 1:6, 6:1, Kingová—Goolagongová 6:3, 5:7, 6:3, Kingová—Evertová 6:0, 7:5. 1974 Morozovová (SSSR)—Kingová (USA) 7:5, 6:2, Wadeová (V. Brit.)—Boshoffová (JAR) 6:3, 6:2, Melvilleová— Goolagongová (obě Austr.) 9:7, 1:6, 6:2, Evertová (USA)—Masthoffová (NSR) 6:4, 6:2, Morozovová—Wadeová 1:6, 7:5, 6:4, Evertová—Melvilleová 6:2, 6:3, Evertová—Morozovová 6:0, 6:4. 1975 Evertová (USA)—Stoveová (Hol.) 5:7, 7:5, 6:0, Kingová (USA)—Morozovo­ vá (SSSR) 6:3, 6:3, Cawleyová (Austr.) —Wadeová (V. Brit.) 5:7, 6:3, 9:7, Courtová (Austr.)—Navrátilová (ČSSR) 6:3, 6:4, Kingová—Evertová 2:6, 6:2, 6:3, Cawleyová—Courtová 6:4, 6:4, Kingová—Cawleyová 6:0, 6:1. 1976 Evertová (USA)—Morozovová (SSSR) 6:3, 6:0, Navrátilová—Barkerová (V. Brit.) 6:3, 3:6, 7:5, Wadeová (V. Brit.) —Reidová (Austr.) 6:4,6:2, Cawleyová (Austr.]—Casalsová (USA) 7:5, 6:3, Evertová—Navrátilová 6:3, 4:6, 6:4,

357 Cawleyová—Wadeová 6:1, 6:2, Evertová—Cawleyová 6:3, 4:6, 8:6. 1977 Evertová—Kingová (obě USA) 6:1, 6:2, Wadeová (V. Brit.)—Casalsová (USA) 7:5, 6:2, Barkerová (V. Brit.)—Reidová (Austr.) 6:3, 6:4, Stoveová (Niz.) —Navrátilová 6:4, 2:6, 6:4, Wadeová —Evertová 6:2, 4:6, 6:1, Stoveová— Barkerová 6:4, 2:6, 6:4, Wadeová— Stoveová 4:6, 6:3, 6:1. 1978 Evertová—Kingová (obě USA) 6:3, 3:6, 6:2, Wadeová (V. Brit.)—Jaušovecová (Jugosl.) 6:0, 6:4, Cawleyová Goolagongová (Austr.)—Ruziciová (Ru­ mun.) 7:5, 6:3, Navrátilová—Krugerová (JAR) 6:2, 6:4, Evertová—Wadeová 8:6, 6:2, Navrátilová—Cawleyová-Goolagongová 2:6, 6:4, 6:4, Navrátilová— Evertová 2:6, 6:4, 7:5. 1979 Navrátilová—Fromholtzová (Austr.) 2 ku 6, 6:3, 6:0, Austinová (USA) — Kingová (USA) 6:4, 6:7, 6:2, E. Cawleyová-Goolagongová (Austr.)—Wa­ deová (V. Brit.) 6:4, 6:0, LloydováEvertová (USA)—Turnbullová (Austr.) 6:3, 6:4, Navrátilová—Austinová 7:5, 6:1, Lloydová—E. Caxleyová 6:3, 6:2, Navrátilová—Lloydová 6:4, 6:4. 1980 Navrátilová—Kingová (USA) 7:6, 1:6, 10:8, Lloydová (USA)—Jeagerová (USA) 6:1, 6:1, E. Cawleyová (Austr.) —Turnbullová (Austr.) 6:3, 6:2, Au­ stinová (USA)—Stevensová (JAR) 6 ku 3, 6:3, Lloydová—Navrátilová 4:6, 6:4, 6:2, E. Cawleyová—Austinová 6:3, 0:6, 6:4, E. Cawleyová—Lloydová 6:1, 7:6. 1981 Lloydová (USA)—Jaušovecová (Jugo­ slávie) 6:2, 6:2, Shriverová (USA) — Austinová (USA) 7:5, 6:4, Navrátilo­ vá—Ruziciová (Rum.) 6:2, 6:3, Mandlíková (ČSSR)—Turnbullová (Austr.) 6:0, 6:0, Lloydová—Shriverová 6:3, 6 ku 1, Mandlíková—Navrátilová 7:5, 4:6, 6:1, Lloydová—Mandlíková 6:2, 6:2.

Wimbledon

1982 Navrátilová—Russellová (obě USA) 6 ku 3, 6:4, Bungeová (NSR)—A. Smithová (USA) 6:3, 2:6, 6:0, Kingová—Austi­ nová (obě USA) 3:6, 6:4, 6:2, Lloydo­ vá— Potterová (obě USA) 6:2, 6:1, Na­ vrátilová—Bungeová 6:2, 6:2, Lloydo­ vá—Kingová 7:6, 2:6, 6:3, Navrátilová —Lloydová 6:1, 3:6, 6:2. 1983 Navrátilová (USA)—Mundelová (JAR) 6:3, 6:3, Vermaaková (JAR)—Wadeová (V. Británie) 6:3, 2:6, 6:3, Jaegerová— Potterová (obě USA) 6:4, 6:1, Kingo­ vá—K. Jordánová (obě USA) 7:5, 6:4, Navrátilová—Vermaaková 6:1, 6:1, Jaegerová—Kingová 6:1, 6:1, Navrátilová —Jaegerová 6:0, 6:3. 1984 Navrátilová—Malejevová (Bulharsko) 6:3, 6:4, K. Jordánová—Shriverová (obě USA) 2:6, 6:3, 6:4, Mandlíková (CSSR) —Durueová (V. Brit.) 6:1, 6:4, Lloydo­ vá (USA)—Karlssonová (Švédsko) 6:2, 6:2, Navrátilová—K. Jordánová 6:3, 6 ku 4, Lloydová—Mandlíková 6:1, 6:2, Navrátilová—Lloydová 7:6, 6:2. Čtyřhra žen (semifinálové a finálové výsledky)

1922 Lenglenová (Franc.), Ryaneová (USA) Geenová, McNairová (obě V. Brit.) 6 ku 0, 6:1, McKanová, Stocksová (obě V. Brit.)—Holmanová, Leisková (obě V. Brit.) w. o., Lenglenová, Rayneová —McKanová, Stocksová 6:0, 6:4. 1923 Lenglenová (Franc.), Ryaneová (USA) —Chambersová, McKanová (obě V. Brit.) 6:1, 6:2, Austinová, Colyerová —Rosová, Youlová (všechny V. Brit.) 8:6, 6:4, Lenglenová, Ryaneová— Austinová, Colyerová 6:3, 6:1. 1924 Covellová, McKanová (obě V. Brit.) —Chambersová, Shepherd-Barronová (obě V. Brit.) 6:4, 3:6, 6:4, Wightmanová, Willsová (obě USA)—Gossová, Jessupová (obě USA) 8:6, 6:4, Wight-

Wimbledon manová, Willsová—Covellová, McKanová 6:4, 6:4. 1925 Lenglenová (Franc.), Ryaneová (USA) —Beamishová, Clarková (obě V. Brit.) 6:0, 6:2, Brldgeová, Mcllquhamová (obě V. Brit.)—Chambersová, Harveyová (obě V. Brit.) 6:1, 2:6, 6:4, Lenglenová, Ryaneová—Brldgeová, Mc­ llquhamová 6:2, 6:2. 1926 Brownová, Ryaneová (obě USA) — Beamishová, dárková (obě V. Brit.) 6:2, 6:3, Godfreeová, Colyerová (obě V. Brit.)—Fieldenová, Welchová (obě V. Brit.) 6:2, 6:3, Brownová, Ryaneo­ vá—Godfreeová, Colyerová 6:1, 6:1. 1927 Heineová, Peacocková (obě Již. Afri­ ka)—Harveyová, Mcllquhamová (obě V. Brit.) 5:7, 6:2, 6:1, Willsová, Ryajieová (obě USA)—Godfreeová, Nuthallová (obě V. Brit.) 6:2, 6:2, Willso­ vá, Ryaneová—Heineová, Peacocková 6:3, 6:2. 1928 Bennettová, Harveyová (obě V. Brit.) —Akhurstová, Boydová (obě Austr.) 6:8, 6:3, 6:2, Watsonová, Saundersová (obě V. Brit.)—Lycettová (V. Brit.) Ryaneová (USA) 6:3, 6:1, Watsonová, Saundersová—Bennettová, Harveyová 6:2, 6:3. 1929 Watsonová, Michellová (obě V. Brit.) —Harveyová, Mcllquhamová (obě V. Brit.) 6:4, 5:7, 6:2, Covellová, Shepherd-Barronová (obě V. Brit.)—Nuthallová (V. Brit.), Ryaneová (USA) 6:4, 3:6, 9:7, Watsonová, Michellová —Covellová, Shepherd-Barronová 6:4, 8:6. 1930 Grossová, Palfreyová (obě USA) — Felthamová, Heeleyová (obě V. Brit.) 8:6, 6:2„ Moodyová, Ryaneová (obě USA)— Sigartová (Belg.), Henrotinová (Franc.) 6:2, 6:0, Moodyová, Rya­ neová—Grossová, Palfreyová 6:2, 9:7. 1931 Metaxová (Franc.), Sigartová (Belg.)

358

—Whittingstallová, Nuthallová (obě V. Brit.) 4:6, 8:6, 6:4, Shepherd-Bar­ ronová, Mudfordová (obě V. Brit.)— Godfreeová, Roundová (obě V. Brit.) 7:5, 3:6, 6:3, Shepherd-Barronová, Mudfordová—Metaxová, Sigartová 3 ku 6, 6:3, 6:4. 1932 Jacobsová, Ryaneová (obě USA)— Payotová (Svýc.), Thomasové (V. Brit.) 6:1, 6:2, Metaxová (Franc.), Si­ gartová (Belg.) —Holcroft-Watsonová, Harveyová (obě V. Brit.) 7:5, 6:2, Metaxová, Sigartová—Jacobsová, Rya­ neová 6:4, 6:3. 1933 Jamesová, Yorková (obě V. Brit.) — Godfreeová, Michellová (obě V. Brit.) 5:7, 6:0, 6:4, Mathieuová (Franc.), Rya­ neová (USA)—Pittmanová, Ridleyová (obě V. Brit.) 6:1, 4:6, 6:4, Mathieuo­ vá, Ryaneová—Jamesová, Yorková 6 ku 2, 9:11, 6:4. 1934 Mathieuová (Franc.), Ryaneová (USA) —Payotová (Švýc.), Thomasové (V. Brit.) 7:5, 6:0, Andrusová (USA), Henrotinová (Franc.)—Godfreeová, Scrivenová (obě V. Brit.) 6:3, 12:10, Mathieuová, Ryaneová—Andrusová, Henrotinová 6:3, 6:3. 1935 Mathieuová (Franc.), Sperlingová (Dán.)—de Meulemeesterová (Belg.), Howardová (Franc.) 6:4, 8:6, Jameso­ vá, Stammersová (obě V. Brit.) — Haylocková, Kirková (obě V. Brit.) 6:3, 6:0, Jamesová, Stammersová— Mathieuová, Sperlingová 6:1, 6:4. 1936 Fabyanová, Jacobsová (obě USA) — Ingramová, Kingová (obě V. Brit.) 6:4, 6:3, Jamesová, Stammersová (obě V. Brit.)—Andrusová (USA), Henro­ tinová (Franc.) 6:0, 6:4, Jamesová, Stammersová—Fabyanová, Jacobsová 6:2, 6:1. 1937 Mathieuová (Franc.), Yorková (V. Brit.)—Dearmanová, Ingramová (obě V. Brit.) 7:5, 6:3, Kingová, Pittma-

359 nová (obě V. Brit.)—Andrusová (USA), Henrotinová (Franc.) 6:3, 6 ku 4, Mathieuová, Yorková—Kingová, Pittmanová 6:3, 6:3. 1938 Marbleová, Fabyanová (obě USA) — Heine-Millerová, Morphewová (obě Již. Afrika) 7:5, 6:4, Mathieuová (Franc.), Yorková (V. Brit.)—Andru­ sová (USA), Henrotinová (Franc.) 3 ku 6, 6:3, 6:4, Marbleová, Fabyanová —Mathieuová, Yorková 6:2, 6:3. 1939 Marbleová, Fabyanová (obě USA) — Harmersleyová, Stammersová (obě V. Brit.) 8:6, 6:3, Jacobsová (USA), Yorková (V. Brit.)—Nicollová, Nuthallová (obě V. Brit.) 5:7, 6:4, 11:9, Mar­ bleová, Fabyanová— Jacobsová, Yor­ ková 6:1, 6:0. 1940—1945 se nehrálo. 1946 Betzová, Kartová (obě USA)—Bostocková, Menziesová (obě V. Brit.) 3:6, 6:3, 6:4, Broughová, Osborneová (obě USA)—Toddová, Bundyová (obě USA) 6:4, 6:2, Broughová, Osborneo­ vá—Betzová, Kartová 6:3, 2:6, 6:3. 1947 Kartová, Toddová (obě USA)—Bostocková, Hiltonová (obě V. Brit.) 6:0, 6:1, Broughová, Osborneová (obě USA) —Blairová, Menziesová (obě V. Brit.) 6:2, 6:1, Kartová, Toddová—Brougho­ vá, Osborneová 3:6, 6:4, 7:5. 1948 Broughová, du Pontová (obě USA) — Rihbanyová, Scofieldová (obě USA) 7:5, 6:0, Kartová, Toddová (obě USA) —Blairová, Bostocková (obě V. Brit.) 6:4, 8:6, Broughová, du Pontová— Kartová, Toddová 6:3, 3:6, 6:3. 1949 Broughová, du Pontová (obě USA) — Gannonová, Hiltonová (obě V. Brit.) 6:2, 6:2, Moranová, Toddová (obě USA)—Fryová, Rihbanyová (obě USA) 6:0, 7:5, Broughová, du Pontová—Mo­ ranová, Toddová 8:6, 7:5. 1950 Fryová, Kartová (obě USA)—Longo-

Wimbledon vá (Austr.), Mottramová (V. Brit.) 6 ku 0, 6:2, Broughová, du Pontová (obě USA)—Bůčková, Chaffeeová (obě USA) 6:1, 6:3, Broughová, du Pontová—Fryová, Kartová 6:4, 5:7, 6:1. 1951 Broughová, du Pontová (obě USA) — Davldsonová, Rosenquestová (obě USA) 6:1, 6:3, Fryová, Kartová (obě USA)—Bakerová, Chaffeeová (obě USA) 6:0, 6:2, Fryová, Kartová— Broughová, du Pontová 6:3, 13:11. 1952 Broughová, Connollyová (obě USA)— Longová (Austr.), Toddová (USA) 5 ku 7, 6:1, 6:4, Fryová, Kartová (obě USA)—Partridgeová, Rinkel-Quertierová (obě V. Brit.) 7:5, 6:3, Fryová, Kar­ tová—Broughová, Connollyová 8:6 6:3. 1953 Fryová, Kartová (obě USA)—Fletcherová, Rinkel-Quertierová (obě V. Brit.) 6:0, 6:0, Connollyová, Sampsonová (obě USA)—Mortimerová, Shilcocková (obě V. Brit.) 6:2, 6:3, Fryová, Kartová—Connollyová, Sampsonova 6:0, 6:0. 1954 Fryová, Kartová (obě USA)— Morti­ merová, Shilcocková (obě V. Brit.) 6:2, 6:1, Broughová, du Pontová (obě USA)—Brewerová (Bermudy), Hubblová (USA) 6:1, 6:1, Broughová, duPon­ tová—Fryová, Kartová 4:6, 9:7, 6:3. 1955 Bloomerová, Wardová (obě V. Brit.) —Fleitzová, Hardová (obě USA) 6:3, 9:7, Mortimerová, Shilcocková (obě V. Brit.)—Mullerová, Hoadová (obě Austr.) 6:2, 6:1, Mortimerová, Shil­ cocková—Bloomerová, Wardová 7:5, 6:1. 1956 Millerová, Seeneyová (obě Austr.)— Mortimerová, Shilcocková (obě V. Brit.) 6:4, 6:2, Buxtonová (V. Brit.), Gibsonová (USA)—Broughová, Fryo­ vá (obě USA) 7:5, 6:4, Buxtonová, Gib­ sonová—Mullerová, Seeneyová 6:1, 8:6.

Wimbledon 1957 Hawtonová, Longová (obě Austr.)— Ramirezová, Reyesová (obě Mex.) 7 ku 5, 6:2, Gibsonová, Hardová (obě USA)—Reynoldsová, Schuurmanová (obě Již. Afrika) 6:2, 6:2, Gibsonová, Hardová—Hawtonová, Longová 6:1, 6:2. 1958 du Pontová, Varnerová (obě USA) — Ramirezová, Reyesová (obě Mex.) 6:2, 6:3, Buenoová (Braz.), Gibsonová (USA)—Hawtonová, Longová (obě Austr.) 6:3, 6:2, Buenoová, Gibsonová —du Pontová, Varnerová 6:3, 7:5. 1959 Arthová, Hardová (obě USA)—Rey­ noldsová, Schuurmanová (obě Již. Afrika) 6:0, 6:2, Fleitzová (USA),Trumanová (V. Brit.)—Ramirezová, Reye­ sová (obě Mex.) 8:6, 6:1, Arthová, Hardová—Fleitzová, Trumanová 2:6, 6:2, 6:3. 1960 Reynoldsová, Schuurmanová (obě Již. Afrika)—Hawtonová, Lehaneová (obě Austr.) 7:5, 6:1, Buenoová (Braz.), Hardová (USA)—Hantzeová, Hoppsová obě USA) 3:6, 6:1, 6:4, Buenoová, Hardová—Reynoldsová, Schuurmanová 6:4, 6:0. 1961 Lehaneová, Smithová (obě Austr.) — Huntová, Hutchingsová (obě JAR) 6 ku 1, 6:1, Hantzeová, Moffittová (obě USA)—Moorová (USA), Turnérové (Austr.) 6:3, 6:0, Hantzeová, Moffitto­ vá—Lehaneová, Smithová 6:3, 6:4. 1962 Priceová, Schuurmanová (obě JAR) — Buenoová (Braz.), Hardová (USA) 6 ku 3, 6:3, Moffittová, Susmanová (obě USA)—Bricková (USA), Smithová (Austr.) 6:3, 6:4, Moffittová, Susma­ nová—Priceová, Schuurmanová 5:7, 6:3, 7:5. 1963 Ebbernová, Smithová (obě Austr.) — Jonesová (V. Brit.), Schuurmanová (JAR) 7:5, 3:6, 6:3, Buenoová (Braz.), Hardová (USAJ—Dmitrijevová (SSSR),

360

Tegartová (Austr.) 6:4, 9:7, Butnoová, Hardová—Ebbernová, Smithová 8 ku 6, 9:7. 1964 Smithová, Turnerová [obě Austr.)— Haygarthová (JAR), Jonesová (V. Brit.) 6:3, 6:2, Moffittová, Susmanová (obě USA)—Buenoová (Braz.), Ebber­ nová (Austr.) 4:6, 6:2, 6:3, Smithová, Turnérové—Moffittová, Susmanová 7 ku 5, 6:2. 1965 Durrová, Lieffrigová (obě Franc.) — Budingová, Schultzeová (obě NSR) 6:4, 7:5, Buenoová (Braz.), Moffitto­ vá (USA)—Graebnerová, Richeyová [obě USA) 6:4, 6:2, Buenoová, Moffit­ tová—Durrová, Lieffrigová 6:2, 7:5. 1966 Smithová, Tegartová (obě Austr.) — Jonesová, Wadeová (obě V. Brit.) 10 ku 8, 6:4, Buenoová (Braz.), Richeyo­ vá (USA)—Krantzkeová, Melvilleová (obě Austr.) 6:2, 6:3, Buenoová, Ri­ cheyová—Smithová, Tegartová 6:3, 4:6, 6:4. 1967 Buenoová (Braz.), Richeyová (USA) —Tegartová, Turnérové (obě Austr.) 4:6, 6:4, 6:4, Casalsová, Kingová (obě USA)—Jonesová, Wadeová (obě V. Brit.) 6:1, 6:4, Casalsová, Kingová— Buenoová, Richeyová 9:11, 6:4, 6:2. 1968 Casalsová, Kingová (obě USA)—Bowreyová, Tegartová (obě Austr.) 1:6, 6:1, 10:8, Durrová (Franc.), Jonesová (V. Brit.)—Lloydová, MacLennanová (obě V. Brit.) 6:1, 6:0, Casalsová, Kin­ gová—Durrová, Jonesová 3:6, 6:4, 7:5. 1969 Courtová, Tegartová (obě Austr.) — Curtisová, Ziegenfusová (obě USA) 6:4, 6:4, Hoganová, Michelová (obě USA)—Krantzkeová, Melvilleová [obě 4:6, 6:2, 7:5, Courtová, Tegartová— Hoganová, Michelová 9:7, 6:2. 1970 Casalsová, Kingová (obě USA) — Krantzkeová, Melvilleová (obě Austr.) 6:2, 8:6, Durrová (Franc.), Wadeová

361

(V. Brit.)—Gourlayová (Austr.J, Walkdenová (JAR) 6:4, 0:6, 6:3, Casalsová, Kingová—Dunová, Wadeová 6:2, 6:3. 1971 Casalsová, Kingová (obě USA) — Chanfreauová, Dunová (obě Franc.) 4:6, 6:4, 6:4, Courtová, Goolagongová (obě USA) 6:2, 6:4, Casalsová, Kin­ gová—Courtová, Goolagongová 6:3, 6:2. 1972 Kingová (USA), Stoveová (Niz.) — Shawová, Willlamsová (obě V. Brit.) 7:5, 3:6, 6:3, Daltonová (Austr.), Durrová (Franc.)—Casalsová (USA), Wa­ deová (V. Brit.) 6:4, 6:1, Kingová, Stoveová—Daltonová, Dunová 6:2, 4 ku 6, 6:3. 1973 Casalsová, Kingová (obě USA)—Goo­ lagongová, Youngová (obě Austr.) 7:5, 7:5, Dunová (Franc.), Stoveová (Niz.) —Bonicelliová (Urug.), Fernandezová (Kolumbie) 7:5, 8:6, Casalsová, Kingová—Dunová, Stoveová 6:1, 4:6, 7:5. 1974 Gourlayová, Krantzkeová (obě Austr.) —Anthonyová, Schallauová (obě USA) 9:8, 6:2, Goolagongová (Austr.), Mlchelová (USA)—Evertová (USA), Morozovová (SSSR) 7:5, 6:2, Goolagon­ gová, Michelová—Gourlayová, Krantz­ keová 2:6, 6:4, 6:3. 1975 Kiyomuraová (USA), Sawamatsuová (Jap.)—Chanfreauová (Franc.), Gour­ layová (Austr.) 8:6, 6:8, 6:2, Dunová (Franc.), Stoveová (Niz.)—Casalso­ vá, Kingová (obě USA) 2:6, 8:6, 6:2, Kiyomuraová, Sawamatsuová—Duno­ vá, Stoveová 7:5, 1:6, 7:5. 1976 Kingová (USA), Stoveová (Niz.) — Charlesové, Mappinová (obě V. Brit.) 6:4, 6:3, Evertová (USA), Navrátilo­ vá—Boshoffová, Klossová (obě JAR) 8:6, 8:6, Evertová, Navrátilová—Kin­ gová, Stoveová 6:1, 3:6, 7:5. 1977

Wimbledon

Stoveová (Niz.), Navrátilová—Duno­ vá (Franc.), Wadeová (V. Brit.) 6:8, 6:2, 6:2, Cawleyová-Gourlayová (Austr.), Russellová (USA) 6:3, 6:4, Cawleyová-Gourlayová, Russellová— Navrátilová, Stoveová 6:3, 6:3. 1978 Reidová (Austr.), Turnbullová (USA) —Barkerová (V. Brit.), Guenantová (USA) 6:3, 6:2, Jaušovecová (Jugosl.J, Ruziciová (Rum.)—Dunová (Franc.), Wadeová (V. Brit.) 6:4, 6:4, Reidová, Turnbullová—Jaušovecová, Ruziciová 4:6, 9:8, 6:3. 1979 Kingová (USA), Navrátilová—Dunová (Franc.), Wadeová (V. Brit.) 6:2, 6:4, Stoveová (Niz.), Turnbullová (Austr.) —Jaušovecová (Jugosl.J, Ruziciová (Rum.) 6:1, 7:5, Kingová, Navrátilo­ vá—Stoveová, Turnbullová 5:7, 6:3, 6 ku 2. 1980 K. Jordánová, A. Smithová (obě USA) —Kingová (USA), Navrátilová 6:2, 4 ku 6, 6:4, Casalsová (USA), Turnbul­ lová (Austr.)—Reynoldsová, P. Smi­ thová (obě USA) 6:7, 7:6, 6:0, K. Jor­ dánová, A. Smithová—Casalsová, Turn­ bullová 4:6, 7:5, 6:1. 1981 K. Jordánová, A. Smithová (obě USA) —Fairbanková, Harfordová (obě JAR) 6:1, 6:2, Navrátilová, Shriverová (USA)—Barkerová (V. Brit.), Kiyo­ muraová (USA) 6:3, 7:6, Navrátilová, Shriverová—K. Jordánová, A. Smitho­ vá 6:3, 7:6. 1982 Navrátilová, Shriverová (obě USA) — Bungeová, Kohdeová (obě NSR) 6:3, 6:4, K. Jordánová, A. Smithová (obě USA)—Casalsová (USA), Turnbullová (Austr.) 6:1, 6:4, Navrátilová, Shrive­ rová—K. Jordánová, A. Smithová 6:4, 6:1. 1983 Navrátilová, Shriverová (obě USA)— Durieová, Hobbsová (obě V. Británie) 7:6, 6:4, Casalsová (USA),Turnbullová (Austr.)—Potterová, Walshová (obě

Wimbledon

USA) 6:1, 4:6, 7:6, Navrátilová, Shrivcrrová—Casalsová, Tumbullová 6:2, 6:2. 1984 Navrátilová, Shriverová (USA)—Durieová (V. Brit.), Kiyomuraová (USA) 6:3, 6:4, K. Jordánová, A. Smithová— Potterová, Walshová (všechny USA) 3:6, 6:3, 6:2, Navrátilová, Shriverová —K. Jordánová, A. Smithová 6:3, 6:4. Smíšená čtyřhra (semifinálové a finálové výsledky)

1922 Lycett (V. Brit.), Ryaneová (USA)— Gilbert, McNairová (oba V. Brit.) 6:2, 6:1, Wood (Austr.), Lenglenová (Franc.)—Green, Youleová (oba V. Brit.) 6:2, 6:2, Wood, Lenglenová— Lycett, Ryaneová 6:4, 6:3. 1923 Deane (Indie), Shepherd-Barronová (V. Brit.)—Richards, Malloryová (oba USA) 5:7, 6:3, 6:4, Lycett (V. Brit.), Ryaneová (USA)—Washer (Belg.), Lenglenová (Franc.) 7:5, 6:3, Lycett, Ryaneová—Deane, Shepherd-Barrono­ vá 6:4, 7:5. 1924 Godfree, Shepherd-Barronová (oba V. Brit.)—Woosnam, Covellová (oba V. Brit.) 6:4, 4:6, 6:4, Gilbert, McKanová (oba V. Brit.)—Lamb, Harveyová (oba V. Brit.) 6:2, 6:4, Gilbert, McKanová—Godfree, Shepherd-Barro­ nová 6:3, 3:6, 6:3. 1925 de Morpurgo (Ital.), Ryaneová (USA) —Wheatley, Chambersová (oba V. Brit.) 9:7, 6:4, Borotra, Lenglenová (oba Franc.)—Lycett, Lycetová (oba V. Brit.) 6:4, 5:7, 6:3, Borotra, Len­ glenová—de Morpurgo, Ryaneová 6:3, 6:3. 1926 Godfree, Godfreeová (oba V. Brit.)— Richards, Ryaneová (oba USA) 7:5, 6:4, Hunter, Ryaneová (oba USA)— Berger, Strawsonová (oba V. Brit.) 5:7, 6:4, 6:0, Godfree, Godfreeová— Kinsey, Brownová 6:3, 6:3.

362

1927 Godfree, Godfreeová (oba V. Brit.)— Greig, Watsonová (oba V. Brit.) 6:3, 6:4, Hunter, Ryaneová (oba USA) — Raymond, Heineová (oba Již. Afrika) 6:3, 6:4, Hunter, Ryaneová—Godfree, Godfreeová 8:6, 6:0. 1928 Spence (Již. Afrika), Ryaneová (USA) —Hunter, Willsová (oba USA) 4:6, 6:4, 6:3, Crawford, Akhurstová (oba Austr.)—Moon, Woodová (oba Austr.) 6:3, 7:5, Spence, Ryaneová—Craw­ ford, Akhurstová 7:5, 6:4. 1929 Collins, Fryová (oba V. Brit.)—Gre­ gory (V. Brit.), Ryaneová (USA) 6:2, 6:3, Hunter, Willsová (oba USA)— Farquharson, Heineová (oba Již. Afri­ ka) 6:8, 6:2, 6:3, Hunter, Willsová— Collins, Fryová 6:1, 6:4. 1930 Crawford (Austr.), Ryaneová (USA) —Cochet (Franc.), Whittingstallová (V. Brit.) 6:3, 7:9, 6:4, Prenn, Krahwinkelová (oba Něm.)—Crole-Rees, Mudfordová (oba V. Brit.) 4:6, 6:3, 6:3, Crawford, Ryaneová—Prenn, Krahwinkelová 6:1, 6:3. 1931 Collins, Ridleyová (oba V. Brit.)— Spence (Již. Afrika], Nuthallová (V. Brit.) 4:6, 6:4, 6:4, Lott, Harperová (oba USA)—Perry, Heeleyová (oba V. Brit.) 1:6, 3:4, soupeři vzdali, Lott, Harperová—Collin, Ridleyová 6:3, 1:6, 6:1. ' 1932 Hopman (Austr.), Sigartová (Belg.) — Brugnon, Mathieuová (oba Franc.) 6 ku 4, 6:4, Maier (Span.), Ryaneová (USA)—Cochet (Franc.), Whittingstal­ lová (V. Brit.) 7:5, 3:6, 6:1, Maier, Ryaneová—Hopman, Sigartová 7:5, 6:2. 1933 Farquharson (Již. Afrika), Heeleyová (V. Brit.)—Borotra (Franc.), Nuthal­ lová (V. Brit.) 8:6, 11:9, von Cramm, Krahwinkelová (oba Něm.)—Kingsley, Godfreeová (oba V. Brit.) 6:3, 8:6,

363 von Gramm, Krahwinkelová—Farquharson, Heeleyová 7:5, 8:6. 1934 Mikl (Jap.), Roundová (V. Brit.)— Lee, Jamesová (oba V. Brit.) 6:3, 6:2, Austin, Shepherd-Barronová (oba V. Brit.)—Olliff, Ingramová (oba V. Brit.) 6:4, 6:1, Miki, Roundová— Austin, Shepherd-Barronová 3:6, 6:4, 6:0. 1935 Hopman, Hopmanová (oba Austr.)— von Cramm (Něm.), Sperlingová (Dán.) 6:4, 6:4, Perry, Roundová (oba V. Brit.)—Quist (Austr.), Jedrzejewska (Pol.) 6:1, 6:3, Perry, Roundová —Hopman, Hopmanová 7:5, 4:6, 6:2. 1936 Budge, Fabyanová (oba USA)—Malfroy (N. Zéland), Sperlingová (Dán.) 6:4, 6:3, Perry, Roundová (oba V. Brit.)—Wilde, Whitmarshová (oba V. Brit.) 6:4, 1:6, 6:3, Perry, Roundová— Budge, Fabyanová 7:9, 7:5, 6:4. 1937 Budge, Marbleová (oba USA)—Mako (USA), Jedrzejewska (Pol.) 6:3, 6:2, Petra, Mathieuová (oba Franc.)—Prenn (Něm.), Dearmanová (V. Brit.) 6:2, 6:4, Budge, Marbleová—Petra, Ma­ thieuová 6:4, 6:1. 1938 Henkel (Něm.), Fabyanová (USA) — Russell (Arg.), Jamesová (V. Brit.) 6:3, 1:6, 6:3, Budge, Marbleová (oba USA)—Shayes, Saundersová (oba V. Brit.) 6:4, 6:2, Budge, Marbleová— Henkel, Fabyanová 6:1, 6:4. 1939 Riggs, Marbleová (oba USA)—Malfroy (N. Zéland), Nuthallová (V. Brit.) 3:6, 6:2, 6:4, Wilde, Brownová (oba V. Brit.)—Cooke, Fabyanová (oba USA) 6:3, 7:5, Riggs, Marbleová—Wilde, Brownová 9:7, 6:1. 1940—1945 nehrálo se 1946 T. Brown, Broughová (oba USAJ—Hopman (Austr.), Osborneová (USA) 6:3, 6:3, E. Brown (Austr.), Bundyová (USA)—Patty, Betzová (oba USA)

Wimbledon

12:10, 6:2, T. Brown, Broughová—E. Brown, Bundyová 6:4, 6:4. 1947 Long, Boltonová (oba Austr.)—T. Brown, Osborneová (oba USA) 7:5,6:2, Bromwich (Austr.), Broughová (USA) —Bergelin (Švéd.J, Hartová (USA) 6:4, 6:2, Bromwich, Broughová—Long, Boltonová 1:6, 6:4, 6:2. 1948 Sedgman (Austr.), Hartová (USA) — Brown, du Pontová (oba USA) 6:4, 3:6, 6:3, Bromwich (Austr.), Brougho­ vá (USA)—Drobný (CSR), Toddová (USA) 5:7, 6:1, 8:6, Bromwich, Brou­ ghová—Sedgman, Hartová 6:2, 3:6, 6:3. 1949 Bromwich (Austr.), Broughová (USA) —Worthington, Longová (oba Austr.) 6:1, 6:2, Sturgess, Summersová (oba Již. Afrika)—Sidwell (Austr.), du Pon­ tová (USA) 6:4, 7:9, 6:3, Sturgess, Summersová—Bromwich, Broughová 9:7, 9:11, 7:5. 1950 Brown (Austr.), Toddová (USA)— Worthington, Longová (oba Austr.) 9:7, 6:4, Sturgess (Již. Afrika), Brou­ ghová (USA)—Sedgman (Austr.), Har­ tová (USA) 6:2, 9:7, Sturgess, Brougho­ vá—Brown, Toddová 11:9, 6:1, 6:4. 1951 Rose, Boltonová (oba Austr.)—Stur­ gess (Již. Afrika), Broughová (USA) 7:5, 6:2, Sedgman (Austr.), Hartová (USA)—McGregor (Austr.), du Ponto­ vá (USA) 6:2, 4:6, 6:3, Sedgman, Har­ tová—Rose, Boltonová 6:5, 6:2. 1952 Sedgman (Austr.), Hartová (USA) — Candy (Austr.), Toddová (USA) 6:2, 6:3, Morea (Arg.), Longová (Austr.) — McGregor (Austr.), Broughová (USA). 6:3, 7:5, Sedgman, Hartová—Morea, Longová 4:6, 6:3, 6:4. 1953 Morea (Arg.), Fryová (USA)—Worth­ ington (Austr.), Wardová (V. Brit.) 6:2, 6:2, Seixas, Hartová (oba USA) —Hoad (Austr.), Sampsonová (USA)

Wimbledon

6:3, 7:5, Seixas, Hartová—Morea, Fryová 9:7, 7:5. 1954 Seixas, Hartová (oba USAJ—Otway, Burková (oba N. Zéland) 6:4, 6:1, Rosewall (Austr.), du Pontová (USA) — Hoad (Austr.), Connollyová (USA) 6:8, 6:4, 6:4, Seixas, Hartová—Rosewall, du Pontová 5:7, 6:4, 6:3. 1955 Morea (Arg.), Broughová (USA)—Fra­ ser, Penrosová (oba Austr.) 7:9, 6:4, 6:4, Seixas, Hartová (oba USA)—Hoad, Hoadová (oba Austr.) 6:3, 9:7, Seixas, Hartová—Morea, Broughová 8:6, 2:6, 6:3. 1956 Seixas, Fryová (oba USA)—Howe (Austr.), Hardová (USA) 6:3, 7:5, Mulloy, Gibsonová (oba USA)—Fancutt (Již. Afrika), Seeneyová (Austr.) 6:4, 6:4, Seixas, Fryová—Mulloy, Gib­ sonová 2:6, 6:2, 7:5. 1957 Rose (Austr.), Hardová (USA)—Ayala (Chile), Longová (Austr.) 3:6, 6:3, 6:2, Fraser (Austr.), Gibsonová (USA) — Emerson, Hellyerová (oba Austr.) 6:4, 6:4, Rose, Hardová—Fraser, Gibsono­ vá 6:4, 7:5. 1958 Howe, Coghlanová (oba Austr.)—Centreras, Reyesová (oba Mex.) 6:4, 6:4, Nielsen (Dán.), Gibsonová (USA) — Knight, Bloomerová (oba V. Brit.) 7:5, 6:3, Howe, Coghlanová—Nielsen, Gib­ sonová 6:3, 13:11. 1959 Laver (Austr.), Hardová (USA) — Knight (V. Brit.), Ramirezová (Mex.) 6:2, 5:7, 6:2, Fraser (Austr.), Buenoová (Braz.)—Mark (Austr.), Arthová (USA) 6:3, 6:2, Laver, Hardová— Fraser, Buenoová 6:4, 6:3. 1960 Laver (Austr.), Hardová (USA)—Mark (Austr.), Hoppsová (USA) 4:6, 6:1, 6:2, Howe (Austr.), Buenoová (Braz.) —Javorský, Pužejová (oba CSSR) 6:1, 2:6, 6:4, Laver, Hardová—Howe, Bue­ noová 13:11, 3:6 8:6.

364 1961 Stolle, Turnérové (oba Austr.)—Javor­ ský, Suková (oba CSSR) 7:5, 6:3, Ho­ we (Austr.), Budingová (NSR)—Mo­ rea (Arg.), Smithová (Austr.) 6:3,6:2, Stolle, Turnérové—Howe, Budingová 11:9, 6:2. 1962 Ralston (USA), Haydonová (V. Brit.} —Howe (Austr.), Buenoová (Braz.} 6:3, 8:10, 6:4, Fraser (Austr.), du Pon­ tová (USA)—Stolle, Turnérové (oba Austr.) 4:6, 6:3, 6:4, Fraser, du Pon­ tová—Ralston, Haydonová 2:6, 6:3, 13:11. 1963 Hewitt (Austr.), Hardová (USA) — Stolle, Turnérové (oba Austr.) 5:7, 6:2, 6:2, Fletcher, Smithová (oba Austr.)—Ralston (USA), Buenoová (Braz.) 7:5, 6:4, Fletcher, Smithová— Hewitt, Hardová 11:9, 6:4. 1964 Fletcher, Smithová (oba Austr.) — Froehling, Bricková (oba USA) 7:5, 6:3, Stolle, Turnérové (oba Austr.) — Okker, Groenmanová (oba Niz.) 2:6, 6:2, 6:3, Stolle, Turnérové—Fletcher, Smithová 6:4, 6:4. 1965 Roche, Tegartová (oba Austr.)—Stol­ le, Turnérové (oba Austr.) 6:3, 11:9, Fletcher, Smithová (oba Austr.)—Ral­ ston (USA), Buenoová (Braz.) 7:5, 6:4, Fletcher, Smithová—Roche, Te­ gartová 12:10, 6:3. 1966 Fletcher, Smithová (oba Austr.) — Stolle (Austr.), Durrová (Franc.) 6:1, 7:5, Ralston, Kingová (oba USA) — McMillan, van Zylová (oba JAR) 6:4, 6:4, Fletcher, Smithová—Ralston, Kin­ gová 4:6, 6:3, 6:3. 1967 Davidson (Austr.), Kingová (USA) — McMillan, van Zylová (oba JAR) 6:3, 3:6, 6:1, Fletcher (Austr.), Buenoová (Braz.)—Ruffels, Krantzkeová (oba Austr.) 6:3, 6:1, Davidson, Kingová— Fletecher, Buenoová 7:5, 6:2. 1968

365

Fletcher, Courtová (oba Austr.)—Da­ vidson (Austr.), Ringová (USA) 6:4, 9:7, Metrevell, Morozovová (oba SSSR) —Stolle (Austr.J, Jonesová (V. Brit.) ■6:3, 12:10, Fletecher, Courtová—Metreveli, Morozovová 6:1, 14:12. 1969 Stolle (Austr.), Jonesová (V. Brit.) — Fletcher, Courtová (oba Austr.) 11:9, 11:9, Roche, Tegartová (oba Austr.) —Ruffels, Krantzkeová (oba Austr.) •6:4, 7:5, Stolle, Jonesová—Roche, Tegertová 6:3, 6:2. 1970 Metreveli, Morozovová (oba SSSR) — Irvine (Rhodesie), Gourlayová (Austr.) 9:11, 6:3, 6:4, Nastase (Rum.), Casalsová (USA)—McMillan (JAR), Daltonová (Austr.) 5:7, 6:2, 6:4, Nastase, •Casalsová—Metreveli, Morozovová 6:3, 4:6, 9:7. 1971 Riessen (USA), Courtová (Austr.) — McMillan (JAR), Daltonová (Austr.) 7:5, 6:3, Davidson (Austr.), Kingová (USA)—Nastase (Rum.), Casalsová (USA) 6:4, 6:1, Davidson, Kingová— Riessen, Courtová 3:6, 6:2, 15:13. 1972 Warwick, Goolagongová (oba Austr.) —Cramer, Pretoriusová (oba JAR) 6:4, 6:3, Nastase (Rum.), Casalsová (USA) —Graebner, Kingová (oba USA) 9:8, 7:5, Nastase, Casalsová—Warwick, Goo. lagongová 6:4, 6:4. 1973 Ramirez (Mex.), Newberryová (USA) —Cooper, Krantzkeová (oba Austr.) 6:1, 6:4, Davidson (Austr.), Kingová (US A) —Metreveli, Morozovová (oba SSSR) 5:7, 7:5, 6:1, Davidson, Kingo­ vá—Ramirez, Newberryová 6:3, 6:2. 1974 Davidson (Austr.J, Kingová (USA) — Roche (Austr.), Durrová (Franc.) 3:6, 6:3, 6:4, Farell, Charlesová (oba V. Brit.)—Fraser, Gourlayová (oba Austr.) 7:9, 8:6, 6:2, Davidson, Kingová—Far­ rell, Charlesová 6:3, 9:7. 1975 Riessen (USA), Courtová (Austr.) —

Wimbledon Kodeš, Navrátilová (oba CSSR) 5:7, 6:3, 6:2, Stone (Austr.), Stoveová (Ni­ zozemí)—Metrevell, Morozovová (oba SSSR) 2:6, 6:4, 6:4, Riessen, Courtová —Stone, Stoveová 6:4, 7:5. 1976 Roche (Austr.), Durrová (Franc.) — McMillan (JAR), Stoveová (Hol.) 6:3, 6:3, Stockton, Casalsová (oba USA) — Hewitt, Stevensová (oba JAR) 6:3, 9:8, Roche, Durrová—Stockton, Casalsová 6:3, 2:6, 7:5. 1977 McMillan (JAR), Stoveová (Niz.)— Ralston (USA), Navrátilová 5:7, 6:4, 12:10, Hewitt, Stevensová (oba JAR) —Dent (Austr.), Kingová (USA) 5:7, 6:4, 7:5, Hewitt, Stevensová—McMil­ lan, Stoveová 3:6, 7:5, 6:4. 1978 McMillan (JAR), Stoveová (Niz.)— Roche (Austr.), Durrová (Franc.) 7:5, 6:3, Ruffels (Austr.), Kingová (USA) —Stone (Austr.), Fromholtzová (USA) 6:3, 6:4, McMillan, Stoveová—Ruffels, Kingová 6:2, 6:2. 1979 McMillan (JAR), Stoveová (Hol.)— Warwick (Austr.), Nagelsenová (USA) 6:2, 2:6, 6:2, Hewitt, Stevensová (oba JAR)—Newcombe, E. Cawleyová (oba Austr.] 6:7, 6:4, 6:4, Hewitt, Steven­ sová—McMillan, Stoveová 7:5, 7:6. 1980 Edmondson, Fromholtzová (oba Austr.) —Case, Turnbullová (oba Austr.) 7:6, 6:4, Austin, Austinová (oba USA) — McMillan (JAR), Stoveová (Niz.) 6:4, 6:2, Austin, Austinová—Edmondson, Fromholtzová 4:6, 7:6, 6:3. 1981 Austin, Austinová (oba USA)—Roche (Austr.), Bungeová (USA) 6:2, 7:6, McMillan (JAR), Stoveová (Niz.)— Leeds, Ackerová (oba USA) 4:6, 6:1, 6:2, McMillan, Stoveová—Austin, Aus­ tinová 4:6, 7:6, 6:3. 1982 Lloyd (V. Británie), Turnbullová (Austr.) —Johnstone, Why tecrossová (oba Austr.) 6:4, 6:0, Curren (JAR),

Wimbledon A. Smithová (USA)—M. Strode (USAJ, Temesváriová (Maďarsko) 6:4, 7:5, Curren, A. Smithová—Lloyd, Turnbullová 2:6, 6:3, 7:5. 1983 Denton, Kingová (oba USA)—C. Stro­ de (USA), Temesváriová (Maďarsko) 6 ku 4, 6:3, Lloyd (V. Británie), Turnbullová (Austr.J— Stolle (Austr.), Shriverová (USA) 6:7, 6:3, 6:4, Lloyd, Turnbullová—Denton, Kingová 6:7, 7:6, 7:5. 1984 J. Lloyd (V. Brit.), Turnbullová (Austr.)—Stewart (USA), Sayersová (Austr.) 6:1, 5:7, 6:2, Denton, K. Jordá­ nová—Giammalva, Walshová (všichni USA) 7:5, 7:5, J. Lloyd, Turnbullová— Denton, K. Jordánová 6:3, 6:3. Dvouhra juniorů Vítěz (a finalista) 1948 S. Stockenberg, Švédsko (D. Vad, Maďarsko); 1949 S. Stockenberg, Švéd­ sko (J. A. T. Horn, V. Británie); 1950

Wimbledonské dvorce

366

J. A. T. Horn, V. Británie (K. Moubarek, Egypt); 1951 J. Kupferburger, Již. Afrika (K. Moubarek, Egypt); 1952 R. K. Wilson, V. Británie (T.Fancutt, Již. Afrika); 1953 W. A. Knight, V. Británie (R. Krishnan, Indie); 1954 R. Krishnan, Indie (A. J. Cooper, Austrálie); 1955 M. P. Hann, V. Bri­ tánie (J. E. Lundquist, Švédsko); 1956 R. Holmberg, USA (R. G. Laver, Aus­ trálie); 1957 J. I. Tattersail, V. Britá­ nie (I. Ribiero, Brazílie); 1958 E. Buch­ holz, USA (P. J. Lall, Indie); 1959 T. Lejus, SSSR (R. W. Barbes, Brazílie); 1960 A. R. Mandelstam, Již. Afrika (J. Mukerdží, Indie); 1961 C. E. Graebner, USA (E. Blanke, Austrálie); 1962 S. J. Matthews, V. Británie (A. Metreveli, SSSR); 1963 N. Kalogeropoulos, Řecko (El Shafei, Egypt); 1964 El Shafei, Egypt (V. Korotkov, SSSR); 1965 V. Korotkov, SSSR (G. Goven, Francie); 1966 V. Korotkov, SSSR (B. Fairlie, N. Zéland); 1967 M. Orantes, Španělsko (M. Estep, USA); 1968 J. D.

367 Alexander, Austrálie (J. Thamin, Fran­ cie); 1969 B. Bertram, JAR (J. D. Ale­ xander, Austrálie); 1970 B. Bertram, JAR (F. Gebert, Řecko); 1971 R. Kreiss, USA (S. A. Warboys, V. Bri­ tánie); 1972 B. Borg, Švédsko (C. J. Mottram, V. Británie); 1973 W. Mar­ tin, USA (C. Dowdeswell, Rhodesie); 1974 W. Martin, USA (A. Amritraj, In­ die); 2975 C. J. Lewis, N. Zéland (R. Ycaza, Ekvádor); 1976 H. Giinthardt, Švýcarsko (P. Elter, NSR); 2977 V. Van Winitsky, USA (T. E. Teltscher, USA); 2978 I. Lendl, ČSSR (J. Turpin, USA);. 2979 R. Krishnan, Indie (D. Siegler, USA); 2980 T. Tulasne, Francie (H. Beutel, NSR); 2982 M. Anger, USA (P. Cash, Austrálie); 1982 P. Cash, Austrá­ lie (H. Sundstrdm, Švédsko); 2983 S. Edberg, Švédsko (J. Frawley, Austrá­ lie); 1984 M. Kratzman, Austrálie (S. Kruger, JAR). Dvouhra juniorek Vítězka (a finalistka) 1948 O. Misková, ČSR (V. Rigolletová, Švýcarsko); 1949 C. Mercellisová, Bel­ gie (S. Partridgeová, V. Británie); 2950 L. Cornellová, V. Británie (A. Wintherová, Norsko); 1951 L. Cornel­ lová, V. Británie (S. Lazzarinoová, Itálie); 1952 F. ten Boschová, Nizoze­ mí (R. Davarová, Indie); 2953 D. Ki­ liánové, Již. Afrika (V. A. Pittová, V. Británie); 2954 V. A. Pittová, V. Bri­ tánie (C. Monnotová, Francie); 2955 S. M. Armstrongové, V. Británie (B. de Chambrová, Francie); 2956 A. S. Haydonová, V. Británie (I. Budingová, NSR); 2957 M. Arnoldové, USA(R. M. Reyesová, Mexiko); 2958 S. M. Moorová, USA (A. Dmitrijevová, SSSR); 2959 J. Grossová, USA (D. Schusterová, Rakousko); 2960 K. Hantzeová, USA (L. M. Hutchingsová, Již. Afri­ ka); 2962 G. Bakšejevová, SSSR (K. D. Chabitová, USA); 1962 G. Bakšejevová, SSSR (E. P. Terryová, N. Zé­ land); 2963 D. M. Salfatiová, Francie (K. Deningová, Austrálie); 2964 J. Bartkowiczová, USA (E. Subiratsová,

Wimbledon Mexiko); 2965 O. Morozovová, SSSR (R. Giscafrová, Argentina); 2966 B. Lindstromová, Finsko (J. Congdonová, V. Británie); 2967 J. Salomová, Nizozemí (M. Strandbergová, Švéd­ sko); 2968 K. Pigeonová, USA (L. Kun­ tové, Austrálie); 2969 Sawamatsuová, Japonsko (B. Kirková, JAR); 2970 S. M. Walshová, USA (M. V. Krošinová, SSSR); 2972 M. V. Krošinová, SSSR (S. Minfordová, Irsko); 1972 I. Klossová, JAR (G. L. Colesová, V. Britá­ nie); 2973 A. Kiyomuraová, USA (M. Navrátilová, ČSSR); 2974 M. Jaušovecová, Jugoslávie (M._ Simionescuová, Rumunsko); 2975 N. Čmyrevová, SSSR (R. Maršíková, ČSSR); 2976 N. Čmy­ revová, SSSR (M. Krugerová, JAR); 2977 L. Antonoplisová, USA (M. Louieová, USA); 2978 T. Austinová, V. Británie (H. Mandlíková, ČSSR); 2979 M. L. Piateková, USA (A. Moultonová, USA); 2980 D. Freemanová, Austrálie (S. Leoová, Austrálie); 1981 Z. Garrisonová, USA (R. Uysová, JAR); 1982 C. Tanvierová, Francie (H. Su­ ková, ČSSR); 2983 P. Paradisová, Fran­ cie (P. Hyová, Hongkong); 2984 A. Croftová, V. Británie (E. Reinachová, JAR).

Čtyřhra veteránů Vítězové (a finalisté) 2964 B. Destremau, W. F. Talbert (G. R. MacCall, A. V. Martini); 2965 G. Mulloy, W. F. Talbert (G. R. MacCall, A. V. Martini); 1966 G. Mulloy, W. F. Talbert (R. J. Freedman, R. V. Sher­ man); 1967 J. Drobný, A. V. Martini (R. J. Freedman, R. V. Sherman); 2968 J. Drobný, A. V. Martini (S. Match, G. Mulloy); 2969 J. Drobný, E. V. Seixas (F. G. Slack, R. C. Sorlein); 2970 J. Drobný, R. L. Riggs (G. R. MacCall, F. Segura); 2972 G. Mulloy, A. Vin­ cent (L. S. Clark, E. V. Selxas); 1972 L. S. Clark, E. V. Selxas (G. Mulloy, A. Vincent); 2973 L. Bergelln, J. Drob­ ný (J. D. Budge, F. A. Sedgman); 2974 J. Dunas, G. Mulloy (H. K. Richards, R. C. Sorlein); 2975 L. Bergelln, J. E.

wimbledon

368

ČSSR—Švýcarsko 3:0 a ČSSR—Ni­ zozemí 3:0. Chlapci (16): NSR—Vel­ ká Británie 2:1, Francie—Nizozemí 3:0 a Francie—NSR 3:0. Dívky (16): Švýcarsko—Velká Británie 2:1, NSR —Nizozemí 3:0 a NSR—Švýcarsko 3:0. 1980 Chlapci (18): Francie—Bulharsko 3:0, Itálie—NSR 3:0 a Itálie—Francie 2:1. „wimbledon“ (hovor.), popruh z hru­ Dívky (18): Bulharsko—Švýcarsko 2:1, bé bílé látky, široký 5 cm, upevňu­ ČSSR—Francie 3:0 a ČSSR—Bulhar­ jící -* síť v jejím středu k zemi sko 3:0. Chlapci (16): Francie—Itálie 3:0, NSR—Švýcarsko 2:1 a Francie— v předepsané výšce 91 cm. NSR 2:1. Dívky (16): Francie—Řecko Winter Cup, zimní soutěž, junior, 3:0, NSR—Rakousko 2:1 a Francie— družstev evr. zemí, zal. 1977 Evrop­ NSR 2:1. 1981 skou tenisovou asociací (ETA) pro kategorii chlapců a dívek do 16 a Chlapci (18): Francie—NSR 3:0, Itá­ 18 let. Soutěž slouží podobně jako lie—Nizozemí 3:0 a Itálie—Francie - Kings Cup k vyplnění zimní pře­ 2:0. Dívky (18): Nizozemí—Španěl­ stávky mezi tenis, sezónami. Od 1981 sko 2:1, ČSSR—Velká Británie 3:0 a byl W. C. rozšířen o kategorii hráčů ČSSR—Nizozemí 3:0. Chlapci (16): Francie—Belgie 3:0, NSR—Nizozemí do 14 let. 3:0 a Francie—NSR 2:1. Dívky (16): Výsledky Winter Cwpu NSR—Francie 2:1, Nizozemí—Ra­ (Semifinálové a finálové výsledky) kousko 2:1 a NSR—Nizozemí 2:1. 1977 Chlapci (14): NSR—Nizozemí 3:0, Chlapci (18): ČSSR—Nizozemí 3:2, Francie—Itálie 2:1 a NSR—Francie Francie—Itálie 3:2 a Francie—ČSSR 3:0. Dívky (14): Francie—Velká Bri­ 5:0. Dívky (18) ČSSR—NSR 5:0, tánie 2:1, Nizozemí—NSR 2:1 a Nizo­ Francie—Itálie 3:2 a ČSSR—Francie zemí—Francie 3:0. 4:1. Chlapci (16): Španělsko—Ra­ 1982 kousko 3:2, NSR—Francie 4:1 a Špa­ Chlapci (18): Švýcarsko—NSR 2:1, nělsko—NSR 4:1. Dívky (16): Nizoze­ Francie—Nizozemí 3:0 a Švýcarsko mí—Bulharsko 4:1, Švýcarsko—Vel­ —Francie 2:1. Dívky (18): ČSSR— ká Británie 3:2 a Holandsko—Švýcar­ Francie 3:0, Švýcarsko—NSR 2:1 a ČSSR—Švýcarsko 2:1. Chlapci (16): sko 3:2. NSR—Rakousko 5:0, Francie—Nizoze­ 1978 Chlapci (18): 1. Itálie, 2. Rumunsko, mí 5:0 a NSR—Francie 4:1. Dívky 3. Španělsko. Dívky (18): NSR—Itálie (16): NSR—Rakousko 3:2, Francie— 3:2, ČSSR—Rakousko 5:0, ČSSR—NSR Itálie 4:1 a NSR—Francie 4:1. Chlap­ 4:1. Chlapci (16): NSR—Rakousko 4:1, ci (14): Švýcarsko—Francie 2:1, Švéd­ Španělsko—Francie 3:2 a NSR—Špa­ sko—Švýcarsko 2:1. Dívky (14): Ni­ nělsko 3:2. Dívky (16): Švýcarsko— zozemí—Švédsko 2:1, NSR—Francie Nizozemí 4:1, Bulharsko—NSR 3:2 a 3:0 a NSR—Nizozemí 3:0. 1983 Švýcarsko—Bulharsko 3:2. 1979 Chlapci (18): ČSSR—Švýcarsko 4:1, Chlapci (18): ČSSR—Španělsko 2:1, Itálie—Francie 3:2 a ČSSR—Itálie 3:1. NSR—Itálie 2:1 a NSR—ČSSR 2:0. Dívky (18): Nizozemí—Rakousko 5:0, Dívky (18): Nizozemí—NSR 3:0, Francie—NSR 3:2 a Francie—Nizoze­

Patty (J. D. Budge, G. MulloyJ; 1976 L. Bergelin, J. E. Patty (H. K. Richards, R. C. Sorlein); 1977 S. Davidson, T. Ulrich (R. N. Hartwig, E. V. Seixas); 1978 F. Sedgman, R. N. Hartwig (R. Gonzales, V. Reed); 1979 R. N. Hart­ wig, F. A. Sedgman (N. Fraser, R. Gon­ zales); 1980 R. Becker, R. Wilson (A. Segal), 0. Williams); 1981 nehrálose.

363

mí 4:1. Chlapci (16): Itálie—Portu­ galsko 4:0, NSR—Nizozemí 4:1 a NSR —Itálie 4:1. Dívky (16): NSR—Fran­ cie 4:1, Nizozemí—Itálie 4:1 a Nizo­ zemí—NSR 3:2. Chlapci (14): NSR— Itálie 3:0, Švédsko—Švýcarsko 3:0 a NSR—Švédsko 3:0. Dívky (14): NSR— Švédsko 3:0, Nizozemí—Francie 3:0 a NSR—Nizozemí 2:1. 1984 Chlapci (18): Itálie—ČSSR 3:1, Fran­ cie—NSR 3:2 a Francie—Itálie 3:1. Dívky (18]: CSSR—Itálie 5:0, Francie —NSR 3:2 a CSSR—Francie 4:1. Chlapci (16): NSR—Belgie 5:0, Fran­ cie—Švýcarsko 4:1 a NSR—Francie 5:0. Dívky (16): Švýcarsko—Francie 4:1, NSR—Nizozemí 3:2 a NSR—Švý­ carsko 4:1. ChlajDCi (14): NSR—Fransie 2:1, Itálie—Švédsko 3:0 a NSR— Itálie 2:1. Dívky (14): Nizozemí— Švédsko 2:1, NSR—Francie 3:0 a NSR —Nizozemí 2:1. w. o., z angl. walk-over (wok ouvr), zkratka značící, že hráč vyhrál bez boje, protože soupeř nenastoupil k utkání, a má právo postoupit bez boje do dalšího kola soutěže.

Wood Sidney, nar. 1. 11. 1911, USA, jediný vítěz Wimbledonu v jeho his­ torii, který ve finále získal titul bez boje (1931), neboť jeho soupeř F. Shields si v semifinále poranil ko­ leno a nemohl nastoupit. Dodnes dru­ hý po W. Baddeloyovi nejmladší wimbledon, vítěz dvouhry (19 roků a 8 měsíců). Semifinalista Wibledonu 1934 a finalista ve Forest Hills 1935. World Team Cup viz Světový pohár WTA (Women’s Tennis Association), zájmová organizace tenis, profesioná-

WIT lek, zal. 1973. V prvních letech své existence prosazovala WTA zrovno­ právnění tenistek s muži po stránce finančních odměn na turnajích, což se v průběhu několika let podařilo. Od 1976 navázala WTA spolupráci s -* ITF při sestavování mezinár. tenis, kalendáře a při řízení mezinár. sou­ těží prostřednictvím společné komise WIPTC. Od 1977 vydává WTA vlastní čtrnáctideník s oficiálními informace­ mi pod názvem -» Inside Women’s Tennis. První předsedkyní WTA byla Billie Jean Kingová, po ní Chris Evertová, Betty Stoveová, Martina Navrá­ tilová, opět B. J. Kingová a od 1981 Diane Desforová.

WTT (World Team Tennis), „Meziná­ rodní liga USA“ nebo „Liga americ­ kých měst“, zal. 1974; novodobý vý­ tvor exploatace zkomercionalizované­ ho tenis, sportu v USA. Byla to sou­ těž družstev reprezentujících jednotli­ vá města v USA, ale patřící soukro­ mým obchodníkům, kteří vázali hrá­ če vysokými smluvními sumami. Hra­ cí systém i počítání skóre se lišily od klasického tenisu; jednotlivá utkání byla zkrácena a doba jejich trvání byla zhruba stejná. To z důvodů te­ levizních přenosů, které byly hlavní­ mi finančními zdroji této tenis, sou­ těže. WTT zasahovala svými termíny zvláště do jarních a letních týdnů tradičního evr. turnajového okruhu, přičemž respektovala pouze termín wimbledon, turnaje. ITF i ATP od za­ čátku kategoricky vystupovaly proti WTT, ale až na začátku 80. let se jim podařilo alespoň dočasně zklividovat nebezpečí snižující se účasti před­ ních svět, hráčů i na takových tur­ najích, jako jsou -» mezinár. mistrov­ ství Francie, Itálie, NSR apod.

Ycaza

370

Ycaza Ricardo, nar. 16. 2. 1958, Ekvá­ dor, v dorost, věku jeden z nejlep­ ších hráčů na světě; 1976 vítěz dorost, soutěže ve Forest Hills (mj. porazil J. McEnroa a J. L. Clerka). 1977 do­ sáhl dobrých výsledků i v soutěžích dospělých: na mezlnár. mistrovství USA porazil R. Ramireze, semifinalista na turnaji Grand prix v Santiagu.

V dalších letech dosahoval jen prů­ měrných výsledků, neodpovídajících jeho talentu: 1980 čtvrtflnalista na turnaji „hvězd“ ve Washingtonu, 1981 finalista v Bruselu. V komputer. svět, žebříčku 1977 na 117., 1978 na 108., 1979 na 162., 1980 na 73, 1981 na 72. 1982 na 225. a 1983 na 403. místě.

základní údery, údery ■* forhendem a -* bekhendem hrané po odskoku míče od povrchu v prostoru základní (zadní) čáry dvorce. V širším smyslu slova patří mezi z. ú. ještě -* podání, -» volej a -» smeč.

dvorce, hlavní rozhodčí, rozhodčí u sí­ tě. rozhodčí pro chyby nohou, roz­ hodčí na čarách a sběrači míčků, po­ kud jsou na vykázaných místech. Po­ dle pravidel tenisu se hráč nemůže odvolávat na překážky ve hře, způso­ bené zařízením dvorce.

zařízení dvorce, stálé vybavení, ke kterému patří nejen síť, sloupky, tyč­ ky pro dvouhru, provaz nebo kovové lano, popruh a páska, ale také, po­ kud na hřišti jsou, zadní a postranní ohrazení, ochozy, tribuny, pevná ne­ bo přenosná sedadla a židle kolem dvorce a všechny ostatní náležitosti kolem dvorce a nad ním. Ke stálému zařízení dvorce se počítají i osoby se­ dící na židlích a na sedadlech kolem

Zbrojovka Brno, tenis, oddíl navazuje na činnost oddílu SK Židenice, který 1920 získal titul mistra Moravy; 1926 přešla většina členů oddílu do Brněn­ ského Lawn-tennis Cercle (BLTC), na jehož dvorcích startovali mj. Fran­ couzi H. Cochet a S. Lenglenová, pro­ fesionální mistr světa K. Koželuh, d. c. družstvo Japonska; 1935 se BLTC formálně spojil s tenis, oddílem SK

Ziegenfusová

371

Židenice a stal se nejvýznamnějším tenis, oddílem na Moravě. Jeho úspěš­ nou činnost přerušila druhá svět, vál­ ka (mj. zahynuli K. Svoboda — jeden z nej lepších hráčů na Moravě, M. Prošek a V. Dolanský — místopředseda České Lawn-tenis. asociace). Po 1945 přešel BLTC pod TJ Zbrojovka Brno. Oddíl má 200 členů, z toho 51 regist­ rovaných hráčů. V I. lize hrál 1969— 1975, v následujících letech střídavě v I. nebo II. lize. K nejznámějším hráčům v minulosti patřili Kunstfeld, Velecká, Střechová a d. c. reprezen­ tant F. Maršálek. Tenisový areál s 8 dvorci.

Zedník Vladimír, nar. 1. 2. 1947 v Pra­ ze, mistr, sportu. 1973 mistr ČSSR ve dvouhře a ve čtyřhře, 1974 mezinár. mistr CSSR ve dvouhře (porazil W. Fibaka a ve finále J. Kodeše) a 1970 ve čtyřhře. 1969 člen vítězného čs. družstva v Kings Cupu. V DC re­ prezentoval 1969—1975 a sehrál 4 dvouhry a 6 čtyřher. 1968 porazil J. Kodeše v Centropa Cupu, 1970 S. Smitha na mezinár. mistrovství Tasmánie, 1971 semifinalista halové­ ho mistrovství USA v Salisbury, 1972 vítěz turnaje v Clevelandu, finalista turnaje v Roanoce (porazil T. Kocha a J. Fillola), mezi nejlepšími 8 hráči

Vladimír Zedník

na turnaji v Los Angeles (porazil R. Ramireze a S. Smitha), 1973 vítěz čtyřhry na turnaji v Los Angeles (s J. Kodešem porazili dvojici Nastase—Connors). 1974 zvítězil ve čtyřhře v Palm Deserte (s J. Kodešem), byl mezi nejlepšími 8 hráči na mistrov­ ství Austrálie. 1975 porazil na turna­ ji v Aviles M. Orantese a ve finále DC proti Švédsku ve Stockholmu hrál s J. Kodešem čtyřhru. 1977 porazil na Roland Garros J. Fillola, na turnaji v Tokiu mezi nejlepšími 8 (porazil D. Stocktona). Kromě domácích čs. turnajů vyhrál ve dvouhře 2 otevře­ né turnaje a na dvou dalších byl ve finále, ve čtyřhře vyhrál 4 otevřené turnaje a 7X byl ve finále. V komputerovém svět, žebříčku 1974 na 93., 1975 na 159., 1976 na 106. a 1977 na 75. místě. Jeho největší zbraní bylo neobyčejně prudké podání, podle mě­ ření rychlosti letu míče 1974 ve Fo­ rest Hills druhé nejrychlejší na svě­ tě (za C. Dibleyem). Od 1981 trenér. Ziegenfusová Valerie, nar. 29. 6. 1949, USA, trojnásobná dorost, mistryně USA ve čtyřhře (s Bartkowiczovou), jako 171etá porazila B. J. Kingovou. 1968 mistryně USA ve čtyřhře na antu­ kových dvorcích (s Gunterovou) a 1969 v hale (s Eiselovou), 1969 a 1971

Valerie Ziegenfusová

zkrácený set

372

semífinalistka čtyřhry ve Wlbledonu (s Curtisovou], 1970 finalistka mezi­ nár. mistrovství ČSSR v Bratislavě [prohrála s V. Vopičkovou), 1972 semifinalistka dvouhry na mezinár. mistrovství NSR a finalistka čtyřhry (s Overtonovou], 1975 mezi nej lepší­ mi 16 hráčkami ve Forest Hills, 8. v žebříčku USA. 1976 porazila V. Wadeovou a vyhrála čtyřhru na turnaji v Johannesburgu (s M. du Fantovou). 1977 na 80. místě komputeru svět, žebříčku. zkrácený set, set, v němž bylo uplat­ něno pravidlo o - tie breaku a který skončil rozdílem jedné hry (7:6 nebo 9:8).

Zugarelli Antonio, nar. 17. 1. 1950, Itá­ lie, specialista na antukových dvor­ cích, představitel obranného taktic­ kého systému. Upozornil na sebe 1971, kdy na mezinár. mistrovství Itálie vy­ řadil J. Alexandra a Ch. Pasarella. 1973 člen Ital. d. c. družstva, které ve finále evr. skupiny prohrálo v Pra­ ze s CSSR 1:4. 1974 porazil na mezi­ národním mistrovství Itálie J. Kodeše, byl členem družstva, které vyhrá­ lo Kings Cup. 1975 mezi nejlepšími 16 hráči na Roland Garros (porazil M. Orantese), 1976 zvítězil na turnaji v Bastadu, člen ital. d. c. družstva, které poprvé zvítězilo v soutěži o DC.

Antonio Zugarelli 1977 finalista mezinár. mistrovství Itálie (mj. porazil Ž. Franuloviče a P. Denta], semifinalista v Bastadu. V komputer. svět, žebříčku 1974 na 71., 1975 na 90., 1976 na 30. a 1977 na 44. místě.

Zverev Alexandr, nar. 22. 1. 1960, SSSR, mistr SSSR ve dvouhře 1979 a 1981; 1980 reprezentoval v DC, fi­ nalista čtyřhry na mistrovství Evropy, amatérů. 1981 na 3, 1982 na 1., 1983 na 3. místě v tenis, žebříčku SSSR, semifinalista dvouhry na ME. 1982 amatérský mistr Evropy ve dvouhře. V komputer. svět, žebříčku 1984 na 188. místě.

373

Žemla Ladislav, ing., pseudonym Ráz­ ný, 1887—1955, jeden z nejúspěšněj­ ších tenistů své doby, osminásobný mistr zemí Koruny české ve dvouhře a jedenáctinásobný mistr ve čtyřhře. Po první svět, válce čtyřnásobný mistr CSR ve dvouhře i ve čtyřhře. 1921— 1927 reprezentoval CSR v DG, sehrál 23 zápasů, z toho 11 ve dvouhře.1906 na OH v Aténách získal bronzovou medailí ve čtyřhře, 1912 na OH ve Stockholmu se umístil na 4. místě ve dvouhře a získal zvláštní cenu za nej­ dokonalejší styl. 1920 na OH v Ant­ verpách byl 3. ve smíšené čtyřhře [s M. Skrbkovou). Po celou dobu své 251eté závodní činnosti si udržoval vynikající výkonnost.

žlutá karta

žlutá karta, součást výzbroje rozhod­ čího. Používala se k signalizaci rozhod­ nutí o potrestání — důrazné napome­ nutí hráče, který se dopustil přestup­ ku. Žlutá karta byla zavedena výbo­ rem tenis, svazu ÚV ČSTV 1979 se snahou zamezit nesport. projevy v te­ nisových soutěžích. Udělit ji mohl pouze kvalifikovaný rozhodčí I.—III. třídy, jestliže byl v době přestupku na dvorci nebo v jeho hledišti. Uka­ zovala se hráči zejména za tyto pře­ stupky: úmyslné odhození rakety, od­ pálení míče, úmyslné zdržování hry, nevhodné poznámky a projevy na adresu rozhodčího. Pří opakovaných přestupcích následovala po ž. k. - čer­ vená karta. Od 1983 je ž. k. nahražena -♦ penalty systémem

374

DODATKY

Arias Jimmy, nar. 16. 8. 1964, USA, jedna z největších nadějí amer. teni­ su začátku 80. let. 1981 zvítězil s A. Jaegerovou ve smíšené čtyřhře na me­ zinárodním mistrovství Francie, 1982 byl ve finále dvouhry na mistrovství USA na antuce v Indianapolis a zví­ tězil na mezinár. mistrovství Japon­ ska v Tokiu. 1983 své výkony vystup­ ňoval sérií turnajových vítězství na antuce ve Florencii, na mezinár. mis­ trovství Itálie v Římě, v Indianapolis a v Palermu a propracoval se do prv­ ní desítky svět, tenistů. Jeho hra je charakteristická agresivními topspinovýml údery ze základní čáry a vý­ bornou pohyblivostí, proto byl úspěš­ ný převážně na antukových dvorcích, což je mezi amer. tenisty zřídkavé. V komputer. svět, žebříčku 1980 na 272., 1981 na 81., 1982 na 21., 1983 na 6., 1984 na 14. místě. Bassettová Carling, nar. 9. 10. 1967, Kanada, nevšední talent mezi tenistkami; jako 141etá skončila 1981 na 6. místě v bodovací soutěži Grand prix juniorek do 18 let, 1982 obsadila v téže soutěži 2. místo a zvítězila v ju­ nior. soutěží Orange Bowl. To již hrá­ la i na turnajích dospělých a repre­ zentovala Kanadu ve Federation Cupu, kde vyhrála čtyři zápasy z pěti. 1983 vyhrála Ginny turnaj (turnaj hráček druhé třídy v rámci celoroční bodovací soutěže - Virginia Slims) v Hersey. Na šampionátu WTA v Ama­ lia Islands porazila mj. Ruziciovou, Bungeovou, Rinaldiovou a prohrála až v třísetovém finále s Ch. Lloydovou. Zároveň byla finalistkou závěrečného Ginny šampionátu v Honolulu. 1984 mezi nejlepšími 8 hráčkami na zá­

věrečném šampionátu Virginia Slims, kde prohrála s pozdější vítězkou M. Navrátilovou, semifinalistka na mezinár. mistrovství USA ve Flushing Meadow, kde porazila mj. H. Mandlíkovou. Mezi její nejsilnější zbraně patří obouručný bekhendový základní úder, výborný stopbol a dobré volní vlastnosti. V komputer. svět, žebříčku 1982 na 95., 1983 na 20., 1984 na 11. místě.

Benjaminové Camille, nar. 22. 6. 1966, USA, černošská tenistka, levačka, hra­ jící bekhend obouručně; 1981 klasifi­ kovaná na 1. místě mezi amer. doros­ tenkami do 16 let, 1982 hrála v sou­ těžích dospělých, v nichž se několi­ krát probojovala do čtvrtfinále. 1983 semifinalistka turnaje Virginia Slims v New Jersey. Začátkem 1984 porazi­ la Z. Garrisonovou a H. Sukovou, se­ mifinalistka mezinár. mistrovství Francie na Roland Garros v Paříži. Její hlavní zbraní je prudký forhendový úder, hraný extrémně forhendovým (západním) držením. V kompu­ ter. svět, žebříčku 1982 na 63., 1983 na 49., 1984 na 33. místě.

Bonderová Lisa, nar. 16. 10. 1965, USA, od svých 12 let získala 10 ná­ rodních titulů v různých mládežnic­ kých věkových kategoriích; 1981 ju­ niorská mistryně USA do 18 let, hrá­ la i na turnajích dospělých. 1982 vy­ hrála menší turnaje v Hittfeldu a v Tokiu, semifinalistka mezinár. mis­ trovství Itálie a Japonska. 1983 mezi nejlepšími 16 hráčkami ve Wimble­ donu a na mezinár. mistrovství USA ve Flushing Meadow, krátce nato se postarala o jedno z největších pře­

375

kvapení na halovém turnaji v Tokiu (Queen’s Grand prix), kde vyřadila Ch. Lloydovou-Evertovou a nakonec celý turnaj vyhrála (ve finále nad A. Jaegerovou). Úspěšnost její hry je založena na úderech od základní čáry, především na výborném obouručném bekhendu. V komputer. svět, žebříčku 1981 na 122., 1982 na 41., 1983 na 36., 1984 na 16. místě. Borg Bjorn, je však pozoruhodné, že nikdy nevyhrál mezinár. mistrovství USA ve Flushing Meadow, tedy ani při svém posledním pokusu 1981, kdy ho ve finále opět porazil J. McEnroe. Krátce poté odvolal svou účast na dalších turnajích (odehrál jen 9 mís­ to 10 povinných) a oznámil, že se vrátí na dvorce až v dubnu 1982 na turnaji v Monte Carlu. ITF zamítla jeho žádost o výjimku z předpisů, aby nemusel hrát před každým turnajem kvalifikační zápasy o postup do hlav­ ní soutěže (to vyplývalo z jeho své­ volného rozhodnutí hrát menší počet turnajů, než je předepsané mini­ mum), a tak 1982 startoval jen na dvou turnajích: v Monte Carlu, kde po třech vítězstvích v kvalifikaci pro­ hrál ve 2. kole hlavní soutěže s Y. Noahem, a o dva týdny později v Las Vegas prohrál již ve 2. kole s D. Stocktonem. Od té doby hrál jen na exhibičních turnajích a až v dub­ nu 1983 se objevil na turnaji Grand prix, opět v Monte Carlu, kde prohrál ve 2. kole s H. Lecontem.

Cash Pat, nar. 27. 5. 1965, Austrálie, po delší době velká naděje austr. te­ nisu: 1982 nejlepší junior, tenista na světě — vyhrál junior, soutěže ve Wimbledonu a Flushing Meadow, fi­ nalista na Roland Garros. V závěru 1982 dosáhl úspěchu v soutěži dospě­ lých — zvítězil na turnaji v Melbour­ ne. 1983 zvítězil v Brisbane a vítěz­ stvím nad Nystrěmem ve finále Davls Cupu přispěl k celkovému triumfu Austrálie v této soutěži. 1984 překva­

pil postupem do semifinále ve Wim­ bledonu a zásluhou dobrých celoroč­ ních výsledků se dostal do těsného závěsu první desítky nejlepších svět, tenistů. Má velmi dobré podání, topspinové základní údery i voleje, což mu umožňuje uplatňovat celodvorcovou útočnou hru a účelně ji přizpů­ sobovat různým povrchům dvorců. V komputer. svět, žebříčku 1981 na 332., 1982 44., 1983 na 38., 1984 na 8. místě. Curren Kevin, nar. 2. 3. 1958, Jihoaf­ rická republika, především výborný hráč čtyřhry, v níž se svým stálým partnerem -* S. Dentonem vyhrál do konce 1984 celkem 16 svět, turnajů, z nichž nejcennější bylo vítězství na mezinár. mistrovství v USA ve Flu­ shing Meadow 1982. Ve dvouhře zví­ tězil 1981 v Johannesburgu, 1982 v Kolíně n. R., 1983 překvapil postu­ pem do semifinále ve Wimbledonu (porazil J. Connorse) a velmi dobrý­ mi průměrnými výsledky (finalista a pětkrát semifinalista na svět, tur­ najích), i když žádný turnaj nevy­ hrál. Představitel útočného tenisu s mimořádně prudkým podáním. V komputer. svět, žebříčku čtyřhry 1979 na 95., 1980 na 27., 1981 na 15., 1982 na 3. a 1983 na 12. místě, ve dvouhře 1979 na 195., 1980 na 47., 1981 na 57., 1982 na 17., 1983 na 9. místě.

Davis Scott, nar. 27. 8. 1962, USA, nejlepší amer. junior, tenista 1977 až 1980, kdy získal 24 nár. junior, ti­ tulů, což je dosud největší počet v historii USA. 1981 finalista v Nape, 1982 semifinalista v Clevelandu (po­ razil B. Gottfrieda), 1983 finalista v Newportu, Taipei a v Tokiu (pora­ zil Leconta, Gomeze, Connorse). Před­ stavitel typického amer. útočného te­ nisu, opírající se především o podání a voleje. V komputer. svět, žebříčku 1981 na 273., 1982 na 193., 1983 na 24. místě.

376

Denton Steve, nar. 5. 9. 1956, USA, vynikající hráč čtyřhry, v níž do 1983 vyhrál 19 turnajů a na dalších 15 byl ve finále, obvykle se svým stálým partnerem -» K. Currenem. K jejich největším úspěchům patří účast v zá­ věrečném turnaji čtyřher masters Grand prix 1981—83. 1982 zvítězili na mezinár. mistrovství USA ve Flushing Meadow a 1983 zvítězili v Philadelphii, Las Vegas, Mnichově a Houstonu. Ve dvouhře byl nejúspěšnější 1981—82, kdy se dvakrát probojoval do finále mezinárodního mistrovství Austrálie. V komputer. svět, žebříčku čtyřhry 1979 na 68., 1980 na 26., 1981 na 17., 1982—83 na 5. místě, ve dvouhře 1979 na 249., 1980 na 403., 1981 na 24., 1982 na 13., 1983 na 58. místě.

Edberg Stefan, nar. 19. 1. 1966, Švéd­ sko, ojedinělý zjev v junior, tenisu: mistr Evropy v kategorii do 14 let 1980 a do 18 let 1982, přičemž v témže roce jako první junior v historii získal tzv. „juniorský Grand Slam“ (vyhrál v jednom kalendářním roce 4 největší junior, turnaje — Roland Garros, Wimbledon, Flushing Meadow, Melbourne). Velmi rychle se prosa­ zoval i mezi dospělými: 1983 se stal celkovým vítězem satelitního okruhu NSR a probojoval se do semifinále v Bournemounthu, 1984 vyhrál svůj první turnaj Grand prix v Miláně a ve čtyřhře v Hamburgu (s A. Jarrydem), vyhrál i dvouhru na olymp. hrách v Los Angeles, kde byl tenis zařazen jako ukázkový sport. Své kvality ve čtyřhře prokázal v d. c. utkáních pro­ ti CSSR (s Jarrydem porazili dvojici Šmíd—Složil) a ve finále proti USA (porazili i nejlepší svět, dvojici McEnroe—Fleming), čímž završili skvělý triumf Švédská v tomto roční­ ku Davis Cupu. Po technické stránce ovládá výborně všechny údery, z tak­ tického hlediska představitel útočné­ ho celodvorcového systému. V kom­ puter. svět, žebříčku 1982 na 523., 1983 na 53., 1984 na 20. místě.

Evropa Cup 1984 Švédsko—Rakousko 3:2, Velká Britá­ nie—Belgie 3:2 a Švédsko—Velká Bri­ tánie 4:1. Utkání čs. tenistek Kvalifikace: CSSR—Švýcarsko 4:1 Zrubáková—Hoseková 6:2, 6:1, Lang­ rová—Jaquetová 6:3, 6:2, Frimmelová —Zardová 5:7, 3:6, Pospíšilová—Strebelová 7:5, 6:4, Langrová, Zrubáková —Hoseková, Jaquetová 6:1, 6:3. CSSR—Belgie 3:2 Zrubáková—de Vriesová 6:3, 6:2, Langrová—Claesová 4:6, 2:6, Frímmelová—Wassermannová 6:2, 6:4, Pospí­ šilová— Desorouxová 6:2, 6:1, Lang­ rová, Zrubáková—Claesová, Devrlesová 1:6, '2:6. Semifinále: CSSR—Francie 1:4 Zrubáková—Dechaumeová 1:6, 4:6, Langrová—Derlyová 2:6, 2:6, Frimme­ lová— Lavalová 3:6, 4:6, Pospíšilová— Tordová 6:1, 6:3, Langrová, Zrubáko­ vá—Dechaumeová, Derlyová 2:6, 2:6. O 3. místo: CSSR—NSR 4:1 Zrubáková—Kriebelová 6:3, 6:2, Lang­ rová—Leversová 6:2, 6:4, Frimmelo­ vá— Weigelová 3:6, 5:7, Pospíšilová— Menningová 6:1, 6:1, Langrová, Zru­ báková—Leversová, Martwellová 6:2, 6:2.

Federation Cup 1984 (37 účastníků, Sao Paulo) CSSR—Austrálie 2:1 Suková—A. Minterová 5:7, 5:7, Mandlíková—Sayersová 6:0, 6:1, Mandlíková, Suková—Sayersová, Turnbullová 6:2, 6:2. Ostatní výsledky čs. družstva I. kolo: CSSR—Venezuela 3:0 Suková—Borgianiová 6:3, 6:2, Mandlíková—Sernagliová 6:0, 6:2, Budařová, Skuherská—Borgianiová, Sernag­ liová 6:1, 6:0. II. kolo: CSSR—Recko 3:0 Suková—Tsarbopoulosová 7:5, 7:5, Mandlíková— Aanellopoulosová 6:1, 7:5, Budařová, Skuherská—Kanellopoulosová, Tsarbopoulosová 7:5, 6:3.

377 Čtvrtfinále: CSSR—Francie 3:0. Suková—Callejaová 6:4, 6:4, Mandlíková—Tanvierová 6:3, 6:4, Budařová, Skuherská—Suireová, Tanvierová 4:6, 6:1, 6:3. Semifinále: ČSSR—Jugoslávie 3:0 Suková—Golešová 2:6, 6:1, 7:5, Mandlíková—Jaušovecová 2:6, 6:3, 6:4, Bu­ dařová, Skuherská—Jaušovecová, Šašaková 6:4, 4:6, 6:4. Galea Cup Až 1984 se utvořilo výborné druž­ stvo, opírající se po dlouhé době o výkony slov, hráčů M. Mečíře a M. Vajdy (oba Slovan CHZJD Bratisla­ va), doplněné dorosteneckým mistrem Evropy K. Nováčkem (SPS Přerov) a specialistou na čtyřhru B. Stankovičem (Slovan CHZJD Bratislava). Tito' reprezentanti po vynikajících vý­ konech v kvalifikační skupině v Ma­ riánských Lázních i v semifinále a ve finále ve Vichy (Mečíř neprohrál ve dvouhře ani jediný zápas) získali pro CSSR po 9 letech opět tuto cennou trofej. Galea Cup XXXV. ročník — 1984 (28 účastníků) Finále: ČSSR—Argentina 4:1 Mečíř—Garetto 6:3, 2:6, 6:8, 6:0, 6:2, Vajda—Masso 6:2, 8:6, 6:2, Mečíř, No­ váček—Masso, Měna 6:4, 6:4, 6:1, Me­ číř—Masso 7:5, 6:3, Vajda—Garetto 7:9, 1:6. Další zápasy čs. tenistů: Kvalifikace (Mař. Lázně): ČSSR— SSSR 3:2. Mečíř—Dolgopolov 6:4, 6:3, Nováček —Volkov 3:6, 3:6, Mečíř, Stankovič— Churda, Volkov 3:6, 5:7, 6:4, 6:4, 6:2, Nováček—Dolgopolov 5:7, 6:3, 4:6, Mečíř—Volkov 6:1, 6:0. ČSSR—Austrálie 4:1 Vajda—Kratzman 6:3, 6:3, Mečíř— Youl 6:1, 6:2, Mečíř, Stankovič—Kratz­ man, Youl 2:6, 3:6, 2:6, Mečíř—Kratz­ man 6:4, 6:1, Vajda—Tyson 6:2, 6:2. Semifinále (Vichy) ČSSR—USA 5:0 Vajda—Jones 6:2, 5:7, 6:2, Mečíř— Rosenfeld 6:2, 6:1, Mečíř, Nováček—

Bugh, Jones 4:6, 6:3, 7:5, 7:5, Vajda —Rosenfeld 6:3, 6:2, Mečíř—Bugh 6:2, 7:5.

Grafová Steffj, nar. 14. 6. 1969, NSR, nejmladší tenistka v historii, která se umístila v komputer. svět, žebříč­ ku — 1982 jako 131etá. 1981 mistry­ ně Evropy do 12 let a 1982 mistryně Evropy do 14 let ve dvouhře i čtyř­ hře a mistryně NSR do 18 let, třetí na skandinávském okruhu dospělých hráček a vítězka závěrečného turna­ je hráček evr. okruhu. 1983 opět mistryně Evropy do 14 let ve dvou­ hře 1 čtyřhře, čtvrtfinalistka turnaje dospělých ve Warwickshire a semifinalistka ve Freiburgu. 1984 zvítězila na turnaji na olymp. hrách v Los Angeles, kde byl tenis zařazen jako ukázkový sport. V komputer. svět, žebříčku 1982 na 214., 1983 na 98., 1984 na 22. místě. Helvetia Cup 1984 ČSSR—Švédsko 4:1, NSR—SSSR 4:1 a ČSSR—NSR 4:1. Utkání čs. tenistek Kvalifikace: ČSSR—Francie 5:0 Wolná—Guerreová 6:3, 6:3, Novotná, Rajchrtová—Bourdaisová, Houssetová 6:4,, 6:0, Novotná—Niox-Chateauová 6:2, 6:2, Rajchrtová—Houssetová 2:6, 6:4, 6:4, Sedláčková—Calmetteová 6:3, 7:6. ČSSR—Velká Británie 2:3 Wolná—McCartyová 4:6, 3:6, Novot ná, Rajchrtová—C. Woodová, J. Woodová 6:1, 4:6, 4:6, Novotná—C. Woo­ dová 6:0, 6:2, Rajchrtová—J. Woodo­ vá 5:7, 1:6, Sedláčková—Caplinová 6:2, 6:4. Finále: ČSSR—Švédsko 4:1 Wolná—Jonnerupová 6:4, 6:2, Novot­ ná, Rajchrtová—Nilssonová, Standlundová 6:2, 1:6, 4:6, Novotná—Helmerssonová 6:1, 7:6, Rajchrtová— Dahlmanová 7:6, 6:1, Sedláčková— Standlundová 6:0, 6:2. ČSSR—NSR 4:1 Wolná—Singerová 7:6, 3:6, 4:6, No­

378 votná, Rajchrtová—Meierová, Wíeserová 6:0, 7:6, Novotná—Meierová 7:5, 6:1, Rajchrtová—Wieserová 6:3, 5:7, 6:1, Sedláčková—Háčková 6:4, 4:6, 6:2.

Jarryd Anders, nar. 13. 7. 1961, Švéd­ sko, nejstarší z široké skupiny skvě­ lých mladých švéd. tenistů, kteří v první polovině 80. let začali dobývat svět, pozice, a jejich úspěchy vyvr­ cholily 1984 vítězstvím Švédská nad USA ve finále Davis Cupu. Nejprve se prosadil jako výborný hráč čtyř­ hry: 1981 zvítězil na turnajích v Lin­ ci a Barceloně, 1982 v Linci, Baastadu, Barceloně a Anconě, 1983 v Bar­ celoně, Stockholmu a na mezlnár. mistrovství Francie na Roland Gar­ ros [vždy s H. Simonssonem), 1984 vystřídal ve čtyřhře více partnerů: v Luxemburgu a v Hilversumu zvítě­ zil s T. Šmídem, v Hamburgu se S. Edbergem, v Sydney s H. Simonsso­ nem. Jako nejlepšího deblistu ho hodnotil i kapitán d. c. družstva, kdy mu v d. c. utkání pravidelně svěřo­ val klíčovou úlohu ve čtyřhrách; 1984 spolu se S. Edbergem získali rozho­ dující třetí body s takovými soupeři, jako byli Šmíd se Složilem a ve fi­ nále McEnroe s Flemingem. Jeho vý­ konnost ve dvouhře vybočila z prů­ měru v září 1983 na mezinár. mis­ trovství Kanady v Montrealu, kde po­ stupně porazil Teltschera, Gerulatise a McEnroa, a prohrál až ve finále s I. Lendlem. Od té doby si udržoval stabilní výkonnost, která mu 1984 kromě finálových a semifinálových umístění přinesla i vítězství na tur­ najích v Hilversumu i Sydney, a za­ řadil se do první desítky svět, tenis­ tů. V komputer. svět, žebříčku čtyř­ hry 1980 na 280., 1981 na 33., 1982 na 24., 1983 na 8. a 1984 na 7. místě, ve dvouhře 1980 na 182., 1981 na 100., 1982 na 60., 1983 na 19., 1984 na 6. místě.

Krickstein Aaaron, nar. 2. 8. 1967,

USA, velká naděje amer. tenisu, nej­ mladší účastník hlavních soutěží tur­ najů Grand prix 1982—83. Od 12 let nejlepší amer. žák a dorostenec v příslušných věkových kategoriích, 1983 jako 161etý získal národní ju­ nior. tituly v hale, na antuce i na rychlém povrchu; startoval i v sou­ těžích dospělých a upoutal pozornost na mezinár. mistrovství USA ve Flus­ hing Meadow, kde porazil mj. S. Edberga a V. Gerulaitise a probojoval se mezi nejlepších 16. V říjnu 1983 jako nejmladší tenista v historii (16 let a 2 měsíce) vyhrál turnaj Grand prix v Tel Avivu. 1984 vyhrál velký turnaj v Bostonu, obhájil titul v Tel Avivu, zvítězil v Ženevě a dostal se do první desítky svět, tenistů. Jeho největší zbraní je prudký topspinový forhendový úder, hraný extrémním (západním) forhendovým držením, i spolehlivý obouručný bekhend. V komputer. svět, žebříčku 1983 na 194., 1984 na 12. místě. Leconte Henri, nar. 4. 7. 1963, Fran­ cie, rychlonohý levák s vynikajícím citem a brilantní technikou v ruce, ale i výkonnostně nevyrovnaný. Me­ zinárodně úspěšný v junior, soutě­ žích: 1980 zvítězil na Roland Garros, finalista v Miláně a semifinalista ME juniorů v Nice. 1981 hrál již v sou­ těžích dospělých: zvítězil ve čtyřhře v Bologni (s S. Giammalvou). 1982 vyhrál všech pět turnajů fr. satelit­ ního okruhu na čtyřech různých po­ vrších a debutoval v d. c. družstvu, které vyřadilo i jeho zásluhou CSSR (získal bod ve čtyřhře s Y. Noahem) a probojovalo se do finále soutě­ že DC. 1983 dvakrát porazil I. Lendla, zvítězil nad B. Borgem při jeho pokusu o návrat na svět, dvorce v Monte Carlu, byl ve finále v Kitzbúhlu a v Sydney a vyhrál čtyřhru na turnaji v Aix-en-Provence (s Morettonem). 1984 opět porazil B. Borga a zvítězil ve Stuttgartu, vyhrál čtyřhru na mezinár. mistrovství Fran-

379 cie n.a Roland Garros (s Noahem), v Kitzbtihlu (s Portesem) a ve Stock­ holmu (s T. Šmídem). V komputer. svět, žebříčku dvouhry 1981 na 173., 1982 na 28., 1983 na 30., 1984 na 27. místě, ve čtyřhře 1981 na 141., 1982 na 55., 1983 na 32., 1984 na 7. místě. Lindqvistová Catarina, nar. 13. 6. 1963, Švédsko, svého prvního na mezinár. turnaji dosáhla 1982 ve čtyř­ hře v Gstaadu, 1983 finallstka čtyř­ hry na mezinár. mistrovství Švédská ve Stockholmu. 1984 byla úspěšná 1 ve čtyřhře: vyhrála Ginny turnaj v Hershey a turnaj série Virginia Slims ve Filderstadtu. V komputer. svět, žebříčku 1983 na 114., 1984 na 18. místě.

Malejevová Manuela, nar. 14. 2. 1967, Bulharsko, po dlouhé době velká na­ děje bulharského tenisu; 1980 finalistka mistrovství Evropy do 14 let, 1981 mistryně Evropy do 14 let ve dvouhře i čtyřhře, 1982 mistryně Ev­ ropy juniorek do 18 let, vítězka ju­ nior. soutěže na Roland Garros a současně i vítězka dvou italských sa­ telitních okruhů dospělých hráček ve dvouhře a čtyřhře. 1983 čtvrtfinalistka mezinár. mistrovství USA na an­ tukových dvorcích v Indianapolis a turnaje Family Circle Cup, kde po­ razila B. Bungeovou a H. Mandlíkovou. 1984 finallstka turnaje Virginia Slims v Houstonu, semifinalistka me­ zinár. mistrovství USA na krytých dvorcích, poté zvítězila na mezinár. mistrovství Itálie (ve finále nad Ch. Lloydovou-Evertovou), na mezinár. mistrovství USA na antuce v India­ napolis, na mezinár. mistrovství Švý­ carska v Luganu a vyhrála turnaj Pan Pacifik Open. Představitelka celodvorcového, často dostatečně útočného te­ nisu, s výborným citem v ruce pro volejovou hru. V komputer. svět, žeb­ říčku 1982 na 60., 1983 na 31., 1984 na 6. místě.

masters Grand prix XV. ročník (New York, 8.—13. ledna 1985) I. kolo: Jarryd—Sundstrom 6:4, 6:1, Kriek—Krickstein 7:5, 6:3, NystrOm— Gerulaitis 7:5, 6:3, Teltscher—Šmíd 6:2, 6:4. Čtvrtfinále: McEnroe—Jarryd 2:6, 6:4, 6:2, Wilander—Kriek 6:4, 3:6, 7:6, Lendl—NystrOm 6:4, 7:6, Connors— Teltscher 6:2, 6:4. Semifinále: McEnroe—Wilander 6:1, 6:1, Lendl—Connors 7:5, 6:7, 7:5. Finále: McEnroe—Lendl 7:5, 6:0, 6:4.

mezinárodní mistrovství USA 1973 (vzhledem k historickému úspěchu J. Kodeše uvádíme výsledky od osmífinále): Smith—Gorman 3:6, 7:5, 6:3, 6:4, Parun—Case 6:4, 6:1, 4:6, 6:4, Pilič—Borg 6:4, 5:7, 6:3, 6:4, Kodeš— Alexander 7:6, 7:5, 6:4, Rosewall— Richey 6:3, 6:4, 6:4, Amritraj—Stone 6:2, 6:2, 6:2, Connors—Okker 6:3, 6:2, 6:4, Newcombe—Pattison 6:7, 6:1, 7:5, 6:4; Čtvrtfinále: Smith—Parun 6:3, 6:3, 6:2, Kodeš—Plič 6:2, 4:6, 6:1, 3:6, 7:5, Rosewall—Amritraj 6:4, 6:3, 6:3, New­ combe—Connors 6:4, 7:6, 7:6; Semifinále: Kodeš—Smith 7:5, 6:7, 1:6, 6:1, 7:5, Newcombe—Rosewall 6:4, 7:6, 6:3; Finále: Newcombe—Kodeš 6:4, 1:6, 4:6, 6:2, 6:3. Nystrom Joakim, nar. 10. 2. 1963, Švédsko, hráč široké skupiny skvě­ lých mladých švédských tenistů, kte­ ří v první polovině 80. let začali do­ bývat svět, pozice. 1980 vítěz junior, soutěže Orange Bowl, 1981 junior, mistr Evropy ve čtyřhře (s M. Wilanderem), semifinalista turnajů do­ spělých v Ženevě a Baastadu. 1982 se mu nedařilo, probojoval se pouze mezi nejlepších 16 na mezinár. mis­ trovství Francie na Roland Garros. 1983 mezi nejlepšími 16 na mezinár. mistrovství USA ve Flushing Mea-

380

dow, finalista v Mnichově, vyhrál čtyřhru v Baastadu (s M. Wilanderem) a v závěru roku vyhrál svůj první turnaj Grand prix v Sydney. 1984 se nečekaně dostal do první de­ sítky svět, hráčů: zvítězil na turna­ jích v Gstaadu, North Conway, Basi­ leji a Kolíně n. R., na několika tur­ najích byl ve finále a v semifinále. Představitel typického švédského tak­ tického systému, založeném na agre­ sivní hře topspinového úderu od zá­ kladní čáry. V komputer. svět, žeb­ říčku 1981 na 73., 1982 na 167., 1983 na 27., 1984 na 11. místě. Pfaffová Eva, nar. 10. 2. 1961, NSR, atleticky dobře připravená tenistka, která se na svět, turnajích prosazo­ vala nejdříve jako hráčka čtyřhry, ale brzy začala dosahovat dobrých výsledků i ve dvouhře. 1980 vyhrála čtyřhru v Kitzbůhlu, 1981 svůj úspěch zopakovala, semifinalistka čtyřhry na mezinár. mistrovství Itálie a finalistka v Torontu. 1982 vyhrála dvouhru v Nashville, finalistka v Pittsburghu, flnalistka čtyřhry na mezinár. mis­ trovství Austrálie. 1983 mezi nejlep­ šími 16 ve Wimbledonu, semifinalist­ ka ve Washingtonu, finalistka v Hittfeldu, čtvrtfinalistka čtyřhry na 3 turnajích Grand Slamu (Wimbledon, Roland Garros a mezinár. mistrovství Austrálie) a finalistka v Oaklandu. V komputer. svět, žebříčku dvouhry 1980 na 101., 1981 na 70., 1982 na 35., 1983 na 22. místě. Pimek, Libor, nar. 3. 8. 1963 v Mostě, hráč tenis, oddílu SPS Přerov, jemuž 1982 a 1984 dopomohl získat titul mistra CSSR smíšených družstev. 1979 dorostenecký přeborník ČSSR, o rok později reprezentoval CSSR v Galea Cupu, jehož stabilním členem byl do 1983, kdy byl i členem repre­ zentačního kolektivu v Kings Cupu, a 1984 se přičinil o vítězství CSSR v této soutěži. 1983 finalista mistrov­ ství ČSSR jednotlivců (prohrál s Me-

čířem) a debutoval v d. c. družstvu v utkání se SSSR (ve čtyřhře s P. Složilem), 1984 reprezentoval ve dvou­ hře v DG proti Dánsku. První mezi­ nár. úspěch získal 1982 celkovým ví­ tězstvím na turnaji v Ostende, 1983 semifinalista v Lisabonu (porazil Orantese, Složila, Jarryda) a zvítězil ve čtyřhře v Nice (s Božleanem). 1984 se stabilizovala jeho velmi dob­ rá průměrná výkonnost: mj. zvítězil na turnaji Grand prix v Mnichově a ve čtyřhře na turnaji v Bari (s Birnerem). Ve hře se opírá především o agresivní topspinové údery od zá­ kladní čáry, často až s maximální rotací, a to jak forhendem, tak i obouručným bekhendem. V komputer. svět, žebříčku 1981 na 246., 1982 na 199., 1983 na 212. a 1984 na 25. místě. SimonssQn Hans, nar. 1. 5. 1962, Švéd­ sko, junior, mistr Evropy 1978 v ka­ tegorii do 16 let a 1980 do 18 let ve dvouhře i čtyřhře. V soutěžích dospělých se prosadil především jako hráč čtyřhry: 1982 zvítězil v Linci, Baastadu a Barceloně, 1983 na mezi­ nár. mistrovství Francie na Roland Garros, v Barceloně a ve Stockholmu, semifinalista ve Wimbledonu (vždy s A. Jarrydem). Když 1984 kapitán švéd­ ského družstva přidělil Jarrydovi no­ vého partnera, S. Edberga, Simonssonova výkonnost poklesla. Ve dvou­ hře dosáhl pozoruhodnějších výsled­ ků jen 1982: semifinalista mezinár. mistrovství USA na antuce (mj. po­ razil M. Wilandera). V komputer. svět, žebříčku čtyřhry 1980 na 100., 1981 na 43., 1982 na 27., 1983 na 10. a 1984 na 64. místě, ve dvouhře 1980 na 115., 1981 na 185., 1982 na 46., 1983 na 170. a 1984 na 220. místě. Sundstriim Henrik, nar. 29. 2. 1964, člen široké skupiny skvělých mla­ dých švédských tenistů, kteří v prv­ ní polovině 80. let začali dobývat světové pozice. 1981 semifinalista ju­ nior. soutěže Orange Bowl, 1982 fi­

381

nalista junior, soutěže ve Wimbledo­ nu; 1983 úspěšný v soutěžích dospě­ lých: vítěz menších turnajů v Nice, Tunisu, Káhiře, finalista v Madridu a Ženevě. 1984 překvapivě rychle pro­ nikl do svět, špičky, nejprve vítěz­ stvím na velkém turnaji v Monte Carlu (mj. vyhrál v Bari a v Baastadu, několikrát byl ve finále a v semifi­ nále) a zvláště d. c. vítězstvími nad I. Lendlem a J. McEnroem, která ote­ vřela cestu švédskému triumfu nad CSSR a USA. Představitel typického „švédského“ taktického systému, za­ loženém na agresivní hře topspinového forhendovéhO' a obouručného bekhendového úderu od základní čá­ ry. V komputer. svět, žebříčku 1980 na 549., 1981 na 315., 1982 na 82., 1983 na 23., 1984 na 7. místě. Šmíd Tomáš 1984 vyhrál ve čtyřhře 9 turnajů, z toho 4 s P. Složilem (mj. tzv. mis­ trovství světa WCT), dva s Jarrydem a po jednom s Gotfriedem a Lecontem), nejdůležitější mezlnár. mistrov­ ství USA ve Flushing Meadow (jako první čs. tenista) s Fitzgeraldem. Ce­ loročními vynikajícími a vyrovnaný­ mi výsledky se propracoval na urči­ tou dobu do čela svět, žebříčku hrá­ čů čtyřhry. Do konce 1984 vyhrál ve dvouhře 8 a ve čtyřhře 31 mezinár. otevřených turnajů. Tanvierová Catherine, nar. 28. 5.1965, Francie, již jako dorostenka úspěšná v soutěžích dospělých: 1979 semifinalistka ME do 14 let, 1980 vyhrála ve Francii 10 turnajů dospělých hrá­ ček a dva turnaje satelitního okruhu v Austrálii. 1981 finalistka čtyřhry na mezinár. mistrovství Anglie na tvrdých dvorcích, 1982 vítězka junior, soutěže ve Wimbledonu (ve finále porazila H. Sukovou), semifinallstka dvouhry a vítězka čtyřhry v Monte Carlu, finalistka dvouhry v Hershey. 1983 zvítězila ve Freiburgu, finalistka ve Stuttgartu, ve čtyřhře finalistka

na mezinár. mistrovství Itálie a semifinalistka na mezinár. • mistrovství Francie na Roland Garros. 1984 semifinalistka dvouhry na mezinár. mis­ trovství NSR v Západním Berlíně. V komputer. svět, žebříčku 1980 na 173., 1981 na 95., 1982 na 24., 1983 na 33., 1984 na 18. místě.

Temesváriová Andrea, nar. 26. 4.1966, Maďarsko, nejlepší maďarská tenistka od dob Z. Kěrmbczyové; 1980 mis­ tryně Evropy v kategorii do 14 let a vítězka Orange Bowl do 14 let; 1981 mistryně Evropy do 16 let, semifinalistka junior, soutěže do 18 let na Roland Garros, vítězka turnaje do­ spělých v Bad Hersfeldu a finalistka v Nice. 1982 obhájila titul mistryně Evropy do 16 let a zvítězila 1 ve čtyř­ hře, v podstatě se však soustředila na turnaje dospělých: zvítězila v Hershey, byla ve finále na mezinár. mistrovství Švýcarska a v semifinále čtyřhry na mezinár. mistrovství Itá­ lie v Perugli. 1983 jako 171etá pro­ nikla do svět, špičky: zvítězila na mezinár. mistrovství Itálie, v Evropa Cupu v Hittfeldu a na mezinár. mis­ trovství USA na antuce v Indianapo­ lis a dosáhla řady dobrých umístění. V závěru 1983 ji WTA vyhlásila nej­ lepší hráčkou, která se v průběhu ro­ ku nejvíce zlepšila. Její hra se opírá o výborné topspinové základní údery z obou stran a o jistotu. V komputer. svět, žebříčku 1981 na 146., 1982 na 33., 1983 na 11., 1984 na 14. místě.

WCT finále 1984 I. kolo: Gerulaitis—Scanlon 2:6, 5:7, 7:6, 6:3, 6:2, Curren—Dickson 3:6, 4:6, 6:3, 6:4, 6:3, Teltscher—Sundstrbm 6:2, 6:1, 4:6, 6:0, Mayotte—Šmíd 6:2, 4:6, 7:6, 6:3, čtvrtfinále: McEnroe— Gerulaitis 6:3, 6:1, 6:3, Curren—Kriek 4:6, 3:6, 6:1, 6:4, 6:1, Arias—Teltscher 6:4, 6:4, 7:5, Connors—Mayotte 4:6, 7:5, 6:3, 6:3, semifinále: McEnroe— Curren 6:3, 6:3, 6:3, Connors—Arias

382

6:0, 7:6, 6:2, finále: McEnroe—Con­ nors 6:1, 6:2, 6:3.

Wilander Mats 1984 ho< pronásledovala zranění, tak­ že první turnaj vyhrál až v srpnu (Cincinnati), v závěru sezóny zvítě­ zil v Barceloně a na mezinár. mis­ trovství Austrálie v Melbourne. O to více se soustředil na utkání v Davis Cupu, kde byl spolu se Sundstrómem,

Jarrydem a Edbergem strůjcem švéd­ ského postupu — vítězstvími nad Ekvádorem, Paraguayí, ČSSR (5:0!) — až do finále, kde se přičinil o skvělé^ vítězství nad USA 4:1. Jeho největšími zbraněmi jsou velmi přes­ né topspinové forhendové údery a obouručný bekhend od základní čáry a neobyčejná schopnost koncentrace. Je známý svým korektním chováním na dvorci.

Malá encyklopedie tenisu IVAN LICHNER A KOLEKTIV Ze slovenského originálu Tenis encyklopédia, vydaného nakladatelstvím Sport, Bratislava 1980 a 1983, přeložil Karel Vaněk Obálku navrhl Ivan Kind Fotografie L. Csáno, E. Fafek, M. Glonda, F. Holubovský, F. Jebavý J. Koliš, I. Lichner, K. Novák, D. Nováková, J. Pekárek, P. Pospíšil, J. Rdssler, E. Sedílek, J. Skála, S. Tereba, J. Vintrych, archív autora, dr. J. RSsslera a redakce Start Vydala Olympia, Praha, roku 1985 ve spolupráci s vydavatelstvím Sport Bratislava jako svou 2 206. publikaci 1. vydání, 382 strany Odpovědný redaktor Karel Vaněk Technický redaktor Jan Zoul Vytisklo Rudé právo, tiskařské závody, Brno Témat, skupina 11/4 AA 38,06, VA 38,88 Náklad 27 000 výtisků 505/21/855 27-029-85 Cena vázaného výtisku 43,— Kčs

OLYM PI/I 27-029-85 Tem. sk. 11/4 Kčs 43-