121 74 71MB
Czech Pages [385] Year 1985
Malá encyklopedie tenisu
bAVlSOV^
Malá encyklopedie tenisu
V době, kdy se encyklopedická literatura úspěšně rozrostla, není snad nutné vysvětlovat, jaký úkol plní na knižním trhu. Je však třeba připomenout, že encyklopedie není román, který je možné přečíst jedním dechem. Je to však kniha, po níž je možné sáhnout, na rozdíl od románu, téměř každodenně. A vždy v ní najdete něco zajímavého, neboť je tam od „A” do „Z” vše, co se týká tenisu, sportu, který v těchto desetiletích zaznamenává nej bouřlivější rozvoj ve své více než stoleté historii. To vše je vzhledem k rozsahu i charakteru encyklopedické literatury napsáno co nej stručněji a v abecedním pořadí tak, aby čtenář mohl získat potřebné informace rychle a pohodlně, vždy, kdy je potřebuje. Malá encyklopedie tenisu zavede čtenáře do historie Wimbledonu, Roland Garros, Davis Cupu, Galea Cupu a dalších světových turnajů a soutěží. Čtenář si může oživit, kdo byl Tilden, Cochet, Lenglenová nebo Koželuh, najde zde výčet úspěchů Sukové-Pužejové, Kodeše, Lendla, Mandlíkové a dalších česko slovenských reprezentantů stejně jako i všech známých světových tenistů. V rozsáhlém hesle Česko slovensko se může dovědět o faktech z historie našeho tenisu, pod názvy nejvýznamnějších tenisových oddílů získá faktografické údaje o jejich minulosti i současnosti, může si nalistovat výklad pravidel tenisu nebo vysvětlení mnoha odborných výrazů používaných v tomto sportu. Hesla významných turnajů i soutěží jsou doplněna výsledky od počátku jejich zahájení až do současnosti.
Malá encyklopedie tenisu IVAN LICHNER A KOLEKTIV
OLYMPIA PRAHA 1985
Redakční uzávěrka Veškeré údaje u biografických hesel se vztahují k 1. 1. 1984 (není-li uvedeno jinak). Údaje o soutěžích se vztahují k 1.1.1985. Nově zpracovaná, aktualizovaná hesla jsou uvedena v závěru knihy (dodatky).
Sestavil a napsal dr. ing. Ivan Llchner s kolektivem autorů: Eduard Bednárik, Boris Ivanovič Fomenko, doc. dr. Jindřich Hohm, CSc., Sta nislav Chvátal, Jozef Jedlovský, Tibor Lukáč, doc. dr. Ladislav Meruňka, CSc., ing. Jozef Otiepka Lektorovali ing. Imrich Dolský, prof. dr. Ján Horecký, DrSc., Lýdla Melišová, prof. dr. Mi roslav Rovný, CSc., Karol Truchlík, doc. dr. Jindřich HOhm, CSc (pro české vydání)
© Ivan Llchner 1980, 1983, 1985 Translation © Karel Vaněk 1985
5
PŘEDMLUVA
Málokteré sportovní odvětví se může pochválit tak dlouhou a bo hatou historií jako tenis. Kořeny této hry sahají do minulých století a její moderní soutěžní forma, představovaná především tradičními tenisovými turnaji, jako je Wimbledon, má více než stoletou tradici. Pro nás je zajímavé, že tenisová hra v našich zemích má téměř stejně dlouhou tradici jako v zemi^jejího vzniku, v Anglii. Už na sklonku minulého století se v Čechách a na Slovensku zakládaly tenisové dvorce a hrály první turnaje. Není proto divu, že Československo se v období mezi světovými vál kami zařadilo mezi tenisově vyspělé země. Optimální podmínky pro pěstování tenisu v socialistickém zří zení, společenská i materiální podpora, kterou náš stát poskytuje rozvoji tělesné výchovy, umožnily našim tenistům v posledních desetiletích dosáhnout vynikajících světových úspěchů. Ať už to bylo vítězství Jana Kodeše ve Wimbledonu a na dalších světo vých turnajích, nebo dramatická utkání a nakonec i vítězství čes koslovenského reprezentačního družstva v soutěži o*Davisův po hár, nebo výsledky Ivana Lendla, Hany Mandlíkové a dalších reprezentantů, všechny tyto úspěchy výrazně zvýšily popularitu „bílého sportu“, vzbudily zájem mládeže o tenis, znásobily zaní cení stovek dobrovolných funkcionářů a trenérů. Tím se vytvořily další, ještě příznivější předpoklady pro nové úspěchy. V senior ském a především v mládežnickém tenisu patříme k nejlepším na světě. V kapitalistických zemích propadl tenis v posledním desetiletí totální komercializaci a, bohužel, i mnozí nejlepší tenisté tam dávají přednost honbě za ziskem před sportovními výsledky. O to cennější jsou úspěchy našich reprezentantů, kteří tak úspěšně propagují dobré jméno Československé socialistické republiky ve světě. Z našeho pohledu je neméně důležitá další přednost tenisového sportu, a sice možnost jeho využití k masově rekreační činnosti. Desetitisíce dětí, mládeže a pracujících nacházejí v tenisu při tažlivou zábavu a pohyb, prostředek aktivního odpočinku a utu žení zdraví. VI. sjezd ČSTV v listopadu 1983 zdůraznil zdravotně rekreační význam tělesné výchovy a sportovní činnosti. Domní váme se, že tenisový sport má všechny předpoklady tyto úkoly
6
plnit. Tenis se dnes u nás těší velkému zájmu sportovní veřejnosti. Proto nepřekvapuje, že nejen tenisový odborník nebo funkcionář, ale i rekreační tenista či sportovní fanoušek se chce o tomto přitažlivém sportu co nejvíce dozvědět. Československá tenisová literatura je poměrně bohatá na metodické odborné příručky, skromnější je však počet knih, zachycujících úseky z tenisové historie, a zájemce dosud neměl k dispozici publikaci, v níž by byly komplexně zpracovány všechny podstatné informace o „bí lém sportu“. Tato encyklopedie chce zjevnou mezeru v naší te nisové literatuře vyplnit. Už při práci na prvním slovenském vydání (1980) této publi kace jsme si uvědomili, že naše encyklopedie — neboť šlo o prv ní pokus toho druhu — nebude bez nedostatků. Při přípravě dru hého, slovenského vydání (1983) jsme se proto snažili objevené nedostatky odstranit a využili jsme i možnosti, kterou nám na kladatelství poskytlo, dílo nejen doplnit, ale i rozšířit. Podařilo se nám získat např. cenné informace o začátcích a současnosti tenisu v SSSR, o nejlepších tenisových oddílech v CSSR a struč nou faktografii o členských zemích ITF a ETA. V českém vydání encyklopedie přinášíme nejnovější údaje ve výsledkové i textové části hesel, nová biografická hesla nejvýznamnějšíchmladýchhrá čů a hráček, informace o tenisu v dalších socialistických zemích a rozšířili jsme údaje o metodice tenisu. Obsahový záběr díla jsme volili tak, aby poskytl čtenáři co nejširší konkrétní informace ze světového i československého tenisu. I nyní jsme si vědomi, že hotové dílo nebude dokonalé, neboť světový i československý te nis se neustále rozvíjí a s tím přibývá i množství dalších údajů a informací, které není možné z hlediska rozsahu publikace i ča sových důvodů zachytit. V závěru bych chtěl poděkovat všem spolupracovníkům za účin nou pomoc při prvním, druhém i českém vydání.
Ivan Llchner
7 Zkratky a značky použité v Malé encyklopedii tenisu německý něm. americký amer. olympijské hry OH anglický angl. olympijský olymp. a podobně apod. provdaná provd. argentinský arg. případně příp. a tak dále atd. rakouský rak. australský austr. rozená roz. belgický belg. rumunský rum. bulharský bulh. slovenský slov. český čes. slovenská česká národní tenisová SNTL CNTL národní tenisová liga liga sovětský Československá republika, sov. CSR sportovní Československá socialis sport. CSSR Slovenská SSR tická republika socialistická republika Československý svaz ČSTV Svaz sovětských SSSR tělesné výchovy socialistických republik Davis Cup DC světový svět. daviscupový d.c. Státní výbor SVTVS dorostenecký dorost. pro tělesnou výchovu evropský evr. a sport francouzský fr. švédský švéd. italský it. švýcarský švýc. juniorský junior. tenisový tenis. komputer. komputerový to jest madarský tjmaď. tělovýchovná jednota TJ mezinárodní mezinár. to znamená tzn. mimo jiné mj. viz též v.t. Mezinárodní MOV wimbledon. wimbledonský olympijský výbor vítězství bez boje w.o. například např. založen zal. narozen nar. přímý odkaz —* národní nár.
Ackerová
Ackerová Sherry, nar. 16. 6. 1959, USA, v žákovských a dorost, kategoriích patřila mezi nejlepší tenistky v USA (získala 16 titulů mistryně USA ve dvouhře a 15 ve čtyřhře, většinou s A. Smithovou). 1979 mezi nejlepšími 16 hráčkami dvouhry a semifinalistka čtyřhry (s J. Anthonyovou) na mezinár. mistrovství USA ve Flushing Meadow, 1980 pokračovala v dobrých výkonech (mj. porazila D. L. Fromholtzovou] a v komputer. svět, žebříč ku obsadila 27. místo. 1981 zvítězila ve čtyřhře (s P. Smithovou) na šam pionátu Avon Futures, ve Wimbledo nu byla ve čtvrtfinále (s N. Bohmovou) a ve smíšené čtyřhře v semifi nále (s Leedsem). V komputer. svět, žebříčku 1981 na 93., 1982 na 86., 1983 na 78. místě. Představitelka útoč ného tenisu. adaptace, přizpůsobení organismu vli vům vnějšího prostředí. Vlivem dlou hodobých nepřetržitých nebo přeru šovaných podnětů z vnějšího prostře dí dochází ke změnám (adaptaci) a přestavbě zatěžovaných orgánů, systé mů nebo celého organismu. Přísluš né změny ve vnitřním prostředí or ganismu mohou vyvolat pouze do statečně silné a po dlouhou dobu působící podněty. Specifickou podo bou vnějších podmínek je sport, tré nink, který lze označit jako proces specializované adaptace. Z tohoto hlediska se a. týká vegetativních (zajišťující energetický potenciál a mechanismy energetického výdeje), nervosvalových a psychických funk cí. Ve sportu je a. základem zvyšo vání sport, výkonnosti. Rozsah a. v dětském věku je větší než u dospě lých. V tenisu jsou důležité i schop nosti a. na klimatické změny (různá
8
nadmořská výška, hra venku nebo v hale apod.) a změny povrchů dvor ců (antuka, tráva a umělé povrchy), které kladou různé nároky zejména na pohybový aparát a nervosvalové funkce.
Agrostav Nové Zámky, tenis, oddíl zal. 1925 pod názvem ESE Nové Zám ky, 1976 přešel pod TJ Agrostroj No vé Zámky. Oddíl má 112 členů, z to ho 60 registrovaných (45 v mládež nických kategoriích), 5 trenérů a 7 družstev v soutěžích. Družstvo mužů hrálo v sezóně 1977—78 v nár. lize, ale sestoupilo, od 1980 opět v nár. li ze. Družstvo dorostenců obsadilo 1979 3. místo v přeboru SSR. Nejzná mější hráči: do 1945 F. Adamovič, bří Šusterovi, bří Vajlovi, Deme, D. a L. Keszlerovi, V. Vadászová; od 1945 L. Dibus, V., L. a R. Barthovi, B. Czuczorová, M. Martišová, E. Kosovanyiová, T. Stanko, Horváth, Polom. Tenisový areál (dobudovaný 1977) s9 dvorci a tenis, halou. akademické mistrovství CSR a SSR, součást sportovních přeborů vyso kých škol CSSR, pravidelně pořáda ných od 1956. Spolu s čs. univerziádami patří a. m. k nejvyšším formám sport, přeborů vysokých škol. Před chází jim vždy přebory jednotlivých vysokých škol, následují přebory vy sokoškolských měst a oblastní pře bory. Nejlepší hráči oblastních pře borů pak postupují bud na a. m. (v letech, kdy se nekoná -* světová univerziáda), nebo do tenis, soutěže čs. univerziády (v letech pořádání svět, univerziády). Nejlepší tenisté vysokých škol mají tedy každoročně střídavě startovat na a. m. nebo na čs. univerziádě. Na uspořádání a. m.
9
All England Club
se podílejí pracovníci kateder těles né výchovy, vysokoškolských TJ a SSM. Akademických mistrovství se obvykle zúčastňuje 32 mužů a 16 žen. Soutěží se ve všech tenis, disciplí nách. 1980—81 se konala čs. univerziáda v Bratislavě, 1981—82 a. m. CSR (pořadatel Univerzita J. E. Purkyně v Brně), 1982—83 čs. univerziáda v Brně, 1983—84 a. m. CSR (pořada tel lékařská fakulta Univerzity Kar lovy v Plzni).
Alexander John, nar. 4. 7. 1951, Au strálie, jeden z posledních odchovan ců ■* H. Hopmana. 1968 reprezento val Austrálii v DC proti USA ve čtyř hře, 1969 finalista junior, soutěže ve Wimbledonu a mezi nejlepšími 16 hráči ve dvouhře dospělých. 1969—71 první hráč svět, žebříčku juniorů do 21 let. 1973, 1975 a 1979 finalista WCT finále, 1974 a 1977 semifinalista na mezinár. mistrovství Austrálie, 1977 zvítězil na turnaji Grand prix v North Conway a přispěl k vítězství Austrá lie v DC. 1979 vyhrál turnaj Grand prix v Lousville a byl strůjcem vítěz ství Austrálie ve Světovém poháru. Vy nikající hráč čtyřhry: se svým kra-
John Alexander
janem P. Dentem zvítězil na mezi nár. mistrovství Austrálie 1975, fi nalisté 1970, 1973 a 1977, na Roland Garros finalisté 1975 a ve Wimbledou 1977. Do konce 1983 vyhrál ve čtyřhře 28 mezinár. otevřených tur najů a na dalších 25 byl ve finále. Představitel útočné hry silového cha rakteru s tvrdým podáním. V komputer. svět, žebříčku 1975 na 8., 1976 na 47., 1977 na 18., 1978—79 na 22. místě. 1980 ho zranění páteře vyřa dilo ze závodní činnosti (111.) a v dalších letech již nedosahoval před cházející výkonnosti. 1981 skončil v komputer. svět, žebříčku na 61. mís tě, 1982 na 31. a 1983 na 68. místě.
All England Club (plný název All England Lawn Tennis and Croquet Club), angl. tenis, klub se sídlem ve Wimbledonu na předměstí Londýna, na jehož travnatých dvorcích se už přes 100 let hraje tradiční turnaj, známý na celém světě pod přenese ným názvem - Wimbledon. A. E. C. byl založen 1868 a původně měl své dvorce ve Wimbledonu na ulici Worple Road, kde se od 1877 začal hrát nejstarší tenis, turnaj. 1922 se sídlo klubu ve Wimbledonu přemístilo na nedalekou ulici Church Road do no vého areálu, budovaného od 1919, který slouží klubu i wimbledon, tur naji dodnes. V dnešním areálu je centrální dvorec pro 14 000 diváků, vedlejší centrální dvorec pro 7000 di váků, dále 13 travnatých dvorců (s 3 menšími tribunami) a 10 tréninkových antukových dvorců. V čele A. E. C. nejednou stáli i členové královské rodiny, od 1969 je předsedou klubu vévoda z Kentu. jemuž již tradičně přísluší právo předávat ceny wimble don. vítězům. Klub má ustálený po čet 375 řádných členů (kromě čest ných členů, jimiž se stávají např. wimbledon, vítězové) a 100 každo ročně volených „dočasných“ členů, takže čekatelská lhůta trvá i něko lik desetiletí. Jediným čs. tenis, od
Allenové dílem, který navázal s A. E. C. kon takt, je Slovan CHZJD Bratislava. Je ho družstvo bylo 1967 hostem A. E. C. a sehrálo na wimbledon, dvorcích přátelské utkání.
Allenové Leslie, nar. 12. 3. 1957, USA, černošská tenistka s útočným poje tím hry a dobrým podáním, která se prosadila až 1979, kdy v průběhu jednoho roku postoupila ze 152. na 41. místo komputer. svět, žebříčku. 1980 semifinalistka dvouhry na tur naji v Tokiu a ve smíšené čtyřhře na Roland Garros (s Ch. Lewisem). 1981 dosáhla vynikajících výsledků na zimním okruhu turnajů Avon Tennis: zvítězila na turnaji v Detroitu (ve finále nad H. Mandlíkovou) a probo jovala se do závěrečného šampionátu mezi nejlepších 8 hráček, kde opět porazila H. Mandlíkovou. V kompu ter. svět, žebříčku 1980 na 54., 1981 na 19., 1982 na 22., 1983 na 66. místě. amatér, sportovec, splňující kritéria § 26 pravidel Mezinárodního olympij ského výboru (MOV) a doplňující ustanovení. Na vídeňském zasedání MOV 1970 byl tento paragraf projed nán a uveden v tomto znění: „Aby se závodník mohl zúčastnit vrchol ných soutěží, musí dodržovat a re spektovat řády MOV a pravidla své mezinár. sport, federace, a to i v pří padě, že jsou přísnější, než pravidla MOV. Nesmí obdržet finanční odmě nu či získat materiální výhody za provozování sportu, s výjimkou, kte rou povolují prováděcí texty, jež toto pravidlo doplňují.“ V doplňovacích ustanoveních se praví, že: „Závodník může být učitelem tělesné výchovy na školách všech stupňů, může po dobu přípravy a vlastní soutěže, jejíž roz sah bude vymezen pravidly každé sport, federace, přijímat jejím pro střednictvím prostředky na úhradu stravy a ubytování, kapesné a drob né výdaje, pojištění v případě neho dy, nemoci, invalidity a osobního ma
10
jetku, na nákup sport, oblečení a osobního vybavení, na lékařskou pé či, fyzioterapii a výdaje na trenéry touto funkcí pověřené; v případě po třeby může přijmout náhradu povo lenou nár. olymp. výborem či sport, federací za ztráty pracovního času či za nemožnost vykonávat své povolá ní z důvodu přípravy nebo účasti na mezinár. sport, soutěžích. Vyplacené částky nesmí přesáhnout částku, kte rou by závodník vydělal svou prací v uvedeném časovém údobí. Částka, odpovídající tomuto finančnímu vy rovnání, bude vyplacena po dohodě s nár. federacemi či NOV a na zákla dě jejich zvážení. Závodník smí přijí mat ceny získané v soutěžích v sou ladu s pravidly příslušných mezinárod. sport, federací a smí přijímat i stipendia na akademická či tech nická studia. Závodník nesmí být pro fesionálem třeba i v minulosti, a to v kterémkoli sportu, nebo podepsat smlouvu v době před oficiálním za končením soutěže, nesmí dovolit, aby jeho osoby, jména, portrétu či sport výkonů bylo využíváno k reklamním účelům, ledaže jeho mezinár. federa ce, NOV či jeho nár. federace pode* psala (podepsaly) smlouvu v oblasti publicity týkající se vybavení či pa tronace. Všechny platby musí být po ukázány nikoli závodníkovi, ale pří slušné mezinár. federaci, NOV či nár. federaci. V době konání soutěže ne smí mít na svém oděvu, na sobě ne bo jinak předvádět reklamní značky, jiné, než je značka továrny vyrá bějící příslušné vybavení či oděvy, a povolené se souhlasem mezinár. sport, federací MOV.“
Amaya Victor, nar. 2. 7. 1954, USA, obr mezi současnými svět, tenisty (201 cm — 102 kg), levák s „dělo vým“ podáním. Mezi svět, elitou se začal prosazovat od 1977, kdy zvítě zil na turnaji v Adelaide. 1976 mezi nejlepšími 8 hráči na mezinár. mis trovství Itálie. 1980 dosáhl vynikají
analýza hry
11
cích výsledků, kterými se dostal mezi 20 nejlepších tenistů na světě: zvítězil v turnaji na krytých dvorcích ve Wa shingtonu (ve finále nad I. Lendlem), finalista na turnajích v Denveru, v Johannesburgu a v Clevelandu; ve čtyřhře zvítězil na Roland Garros a v Tokiu (s H. Pfisterem), v Cleve landu (s G. Mayerem). Ve dvouhře vyhrál do konce 1983 celkem 3 ote vřené turnaje, na dalších 5 byl ve finále, ve čtyřhře vyhrál 7 a 7X byl ve finále. 1981 jeho výkonnost po klesla. V komputer. svět, žebříčku 1974 na 125., 1975 na 97., 1976 na 105., 1977 na 73., 1978 na 37., 1979 na 23., 1980 na 17., 1981 na 96., 1982 na 58., 1983 na 167. místě. Amritraj Anand, nar. 30. 3. 1952, In dická republika, výborný hráč čtyř hry, zvláště se svým bratrem Vijayem utvořil vynikající dvojici. 1976 se za sloužil o postup Indie do finále DC, v němž družstvo Indické republiky odmítlo nastoupit proti družstvu ra sistické Rhodesie. 1976 se probojoval se svým bratrem do semifinále čtyř hry ve Wimbledonu a 1981 do čtvrt finále. Ve čtyřhře vyhrál do 1983 13 mezinár. otevřených turnajů a na dalších 19 byl ve finále. Amritraj Vijay, nar. 12. 12. 1953, In dická republika, tenista s jemným ci tem v ruce; 1973 čtvrtfinalista ve Wimbledonu (prohrál s J. Kodešem v 5. setu 5:7), čtvrtfinalista ve Fo rest Hills (mj. porazil R. Lavera a A. Stoná), 1974 opět ve čtvrtfinále ve Forest Hills (porazil B. Borga a M. Riessena) a zasloužil se o po stup Indie do finále DC. 1976 zvítě zil na turnajích v Memphisu a Newportu a se svým bratrem Anandem se probojovali do semifinále čtyřhry ve Wimbledonu. V následujících 3 le tech jeho výkonnost poklesla, ale 1980 zvítězil v Newportu, Bangkoku a na dalších 3 turnajích byl ve fi nále (porazil mj. J. Connorse, G. Vi-
Vijay Amritraj
lase a E. Dibbse). Ve čtyřhře zvítě zil v Rotterdamu a Frankfurtu (se S. Smithem). 1981 jako nenasazený čtvrtfinalista dvouhry i čtyřhry ve Wimbledonu. Do konce 1983 vyhrál ve dvouhře 15 mezinár. otevřených tur najů, ve čtyřhře 13. V komputer. svět, žebříčku 1975 na 26., 1976 na 31., 1977 na 46., 1978'na *58., 1979 na 34., 1980 na 20., 1981 na 21., 1982 na 382., 1983 na 144. místě. analýza hry, rozbor, směřující k zjiš tění zákonitostí působících ve hře, na jejichž základě se stanoví poža davky na přípravu tenisty. Analýza hry se provádí např. z těchto hledi sek: technicko-taktického, pohybu hráče na dvorci, energetického výde je nebo z hlediska psychického. Při technicko-taktických a pohybových analýzách se používá metody pozo rování, statistických záznamů (pí semně do připravených formulářů nebo pomocí upraveného počítacího stroje), dále se používá kinematografické metody (rozbor filmového nebo videomagnetofonového zázna mu), dynamografie nebo elektromyografie (informace o dynamicko-časovém členění pohybu) apod. Ener getický výdej v tenisu se registruje především změnami respiračních a cir kulačních funkcí, které ukazují na
Ančincová úroveň látkové výměny. Objektivní posouzení psychologických aspektů je obtížnější, přesto však lze některé schopnosti sledovat: například dlou hodobou soustředěnost, psychickou odolnost, aspirační úroveň, emoční reaktivitu, rychlost složité reakční doby. V. t. tenis.
Ančincová Mária, roz. Rárková, nar. 30. 12. 1930 v Žilině, jedna z nejtalento vanějších slov, tenistek. 1948 dorost, přebornice CSR ve dvouhře a smíše né čtyřhře, mistryně Slovenska ve dvouhře 1949—51, 1955—57 a 1960, destinásobná mistryně Slovenska ve čtyřhrách. Od 1949 patřila mezi před ní čs. hráčky, nejlepší umístění v ce lostátním žebříčku 1958 — 4. místo. Její největší zbraní byl razantní forhendový úder.
Antonoplisová Lea, nar. 20. 1. 1959, USA, nejúspěšnější hráčka mezinár. dorost, soutěží 1977: zvítězila v ju nior. soutěži ve Wimbledonu a byla ve finále dorost, soutěže ve Forest Hills. V kategorii dospělých 1978 na 41., koncem 1981 na 50., 1982 na 73., 1983 na 108. místě ■> komputer. svět, žebříčku. antuka (z fr. en tout cas = za všech okolností, do každého počasí), mouč ka červené barvy z mletých pálených tašek nebo cihel, určená k úpravě povrchu dvorců. Je pórovitá, snadno propouští vodu a zachovává si pruž nost. Nejčastěji používaný tenis, po vrch v Evropě. V USA se používá i umělá a., nazývaná har-tru, s vý bornými hydroskopickými vlastnost mi.
Appelová Elly viz Vessiesová Élly.
Ardelt Karel, ing., 1889—1978, čs. te nis. teoretik a hráč, nositel veřejné ho uznání I. stupně Za zásluhy o roz voj československé tělesné výchovy. 1920 druhý na mistrovství CSR ve
12
dvouhře a v témže roce byl nomino ván na olympijské hry v Antverpách. 1922 mistr CSR ve dvouhře (ve fi nále porazil L. Žemlu) a ve čtyřhře. 1921—22 reprezentoval v DC (sehrál) 4 dvouhry a 1 čtyřhru). Byl nejen dobrým hráčem, ale i vynikajícím teoretikem. Publikoval odborné člán ky pro začátečníky i pokročilé, 1948 vydal knihu Tenis (Jak se naučím hrát tenis dřív než ostatní). Dlouhou dobu pracoval v odborářské tělový chově a v trenérské radě ten's, sekce ÚV ČSTV.
Asbóth József, nar. 18. 9. 1917, Ma ďarsko, nejúspěšnější maď. tenista, 7násobný vítěz nár. mistrovství a 4násobný vítěz mezinár. mistrovství Maďarska, reprezentant v DC 1938 až 1957 (v 16 utkáních sehrál 41 zá pasů). Vítěz na Roland Garros v Pa říži 1947 a mezinár. mistrovství CSR
József Asbóth
v Praze 1950. Přestože byl specialis tou na antuku, dosáhl vynikajícího úspěchu na travnatých dvorcích ve Wimbledonu, kde se 1948 vítězstvím nad T. Brownem probojoval do semi finále. Jeho předností byly stylové a přesné údery od základní čáry.
13
Austin
Ashe Arthur, nar. 10. 7. 1943, USA, jedna z výjimečných postav svět, te nisu, bojovník za rovnoprávnost čer nošských obyvatel v USA a v JAR.
Arthur Ashe Jako první černoch se 1963 probojo val do amer. d. c. družstva: sehrál 34 zápasů, z toho 28 vítězných. 1968 ví těz mezinárod. mistrovství USA ve Forest Hills, 1971 semifinalista (pro hrál s J. Kodešem), 1972 finalista (prohrál s I. Nastasem). Vítěz mezinár. mistrovství Austrálie 1970, ve finále 1966—67. 1975 zvítězil ve finá lovém turnaji WCT v Dallasu (pora zil B. Borga) a ve Wimbledonu (ve finále zvítězil nad J. ConnorsemJ, v komputer. svět, žebříčku byl klasi fikován na 4. místě. Koncem 1976 pro zranění téměř přestal hrát a na te nis. turnaje se vrátil až po roce. Ob divuhodným způsobem se vyšvihl ze 130. místa komputer. svět žebříčku 1977 na 13. místo 1978, kdy se pro bojoval do masters Grand prix, zvítě zil na turnaji v Los Angeles a na dalších dvou turnajích. V komputer. svět, žebříčku byl od 1968 do 1976 klasifikován mezi prvními 10 hráči, mezi něž se zařadil i 1979 (finalista mezinár. halového mistrovství USA i mezinár. mistrovství profesionálů)
a skončil na 7. místě. Krátce nato musel ze zdravotních důvodů defini tivně ukončit závodní kariéru. Byl klasických představitelem technické ho útočného tenisu s vynikajícím va riabilním podáním, smeči a voleji, ale s méně důraznými základními údery, a proto byl úspěšnější na rychlých, zvláště travnatých dvor cích. Jeho celková bilance na ote vřených mezinár. turnajích od 1968: 33 vítězných turnajů a 30 finálových umístění ve dvouhře, 18 vítězných turnajů a 28 finálových umístění ve čtyřhře. 1974—76 předseda -* ATP. Od 1981 nehrající kapitán d.c. družstva USA, které v témže roce získalo pr venství v DC. ATP (Association of Tennis Proffesionals — Sdružení tenisových profesio nálů), zájmová organizace profesio nálních hráčů (mužů), zal. 1972 v do bě turnaje ve Forest Hills. Předchůd cem ATP byla ITPA (Internacionál Tennis Players Association), zal. 1969 (trvala 18 měsíců a jejím předsedou byl J. Newcombe). Prvním předsedou ATP se stal C. Drysdale, výkonným ře ditelem někdejší vítěz Wimbledonu a pozdější manažer profesionálního tenisu J. Kramer, z čehož vyplývalo, že organizace nemíní chránit pouze zájmy hráčů, ale že se bude snažit i ovlivnit vývoj svět, tenisu. Během dvou let se ATP spolu s ITPA stala určujícím činitelem svět, turnajů. Kon troluje všechny významné turnaje a soutěže, jejich finanční dotace, or ganizuje účast předních tenistů na turnajích, rozhoduje o termínové lis tině turnajů, vydává časopis Interna tional Weekly, uveřejňuje komputer. svět, žebříček, jehož poradí je závaz né pro všechny pořadatele turnajů při nasazování hráčů apod. 1974 se stal předsedou ATP A. Ashe, 1976 J. New combe, po něm J. Fillol a H. Solomon. Austin Henry W., „Bunny“, nar. 20. 8. 1906, Velká Británie, d. c. reprezen
Austinová tant Anglie 1929—37, druhý hráč angl. d.c. družstva (vedle F. J. Perryho), které čtyřikrát za sebou zvítě zilo v DC (1933—36). Finalista tur naje ve Wimbledonu 1932 a 1938, se mifinalista 1936 a 1937, 1935 semi finalista a 1937 finalista na Roland Garros v Paříži.
Henry W. Austin Austinová Tracjr, nar. 12. 12. 1962, USA, mimořádný* zjev ve svět, tenisu, už jako 141etá hrála vyrovnané zápa sy na turnajích s předními dospělý mi hráčkami a jako 151etá byla v prv ní desítce komputer. svět, žebříčku. V žákovských a dorosteneckých ka tegoriích vytvořila rekord — získala 25 mistrovských titulů. 1977 se kva lifikovala do hlavní soutěže ve Wim bledonu jako nejmladší účastnice tur naje v celé jeho historii a krátce na to postoupila mezi nejlepších 8 hrá ček na mezinár. mistrovství USA ve Forest Hills (mj. porazila S. Barkerovou a V. Ruziciovou). 1978 vyhrála ve Wimbledonu junior, soutěž (ve fi nále nad H. Mandlíkovou) a v hlavní soutěži se probojovala mezi nejlep ších 16 hráček. V témže roce vyhrála turnaj dospělých ve Stuttgartu a kon cem roku startovala ve Federation Cupu jako nejmladší reprezentantka
14 USA v historii. V komputer. svět, žebříčku postoupila od 1. ledna do 7. prosince 1978 z 12. na 6. místo. 1979 na mezinár. mistrovství Itálie přerušila skvělou sérii 126 nepřeru šených vítězství - Ch. Evertové na antukových dvorcích a ve finále zví tězila nad S. Hanikaovou. Semifinalistka ve Wimbledonu a nejmladší ví tězka na mezinár. mistrovství USA ve Flushing Meadow (v semifinále po razila M. Navrátilovou a ve finále Ch. Evertovou). V průběhu 1979 star tovala na 21 turnajích, z nichž 7 vy hrála a na dalších se probojovala nejméně do semifinále. V komputer. svět, žebříčku obsadila 3. místo. 1980 byla ve finále na závěrečném turnaji Colgate series (2X porazila Ch. Ever tovou). Na zimním okruhu turnajů Avon Tennis vyhrála 3 turnaje z pěti a zvítězila v závěrečném šampionátu Avon Championships (ve finále nad M. Navrátilovou, s níž 1979 prohrála), což ji vyneslo dočasně na 1. místo komputer. svět, žebříčku. Ve Wimble donu a na mezinár. mistrovství USA ve Flushing Meadow však prohrála už v semifinále (s E. Goolagongovou a Ch. Evertovou) a na konci roku se musela spokojit s 2. místem (za Ch. Evertovou) v komputer. svět, žebříčku, které potvrdila i odborná komise ITF. 1981 zvítězila na závě rečném šampionátu Colgate series (ve finále nad A. Jaegerovou), ale zraně ní páteře ji na několik měsíců vyřa dilo ze soutěží. Na dvorcích se ob jevila až týden před wimbledon, tur najem — v Eastbornu zvítězila bez ztráty jediného setu (ve finále nad A. Jaegerovou). Ve Wimbledonu však překvapivě prohrála s P. Shriverovou ve čtvrtfinále, ale vyhrála mezinár. mistrovství USA ve Flushing Meadow a závěrečný šampionát Toyota series. Koncem 1981 na 2. místě komputer. svět, žebříčku (za Ch. Lloydovou), 1982 na 4., 1983 na 9. místě. Předsta vitelka nátlakové hry od základní čá ry s obouručným bekhendem.
Avon Tennis
15
Tracy Austinová
Australian open viz mezinárodní mis trovství Austrálie.
ant (out), 1. míč zahraný za nebo mimo čáry ohraničující - dvorec; 2. míč zahraný při podání mimo -* pole pro podání; 3. prostor mimo hrací plochu.
Avon Tennis, série zimních mezinár. otevřených turnajů žen, dotovaných amer. firmou na výrobu kosmetic kých výrobků Avon Products lne. Turnaje se pořádají v lednu až břez nu každého roku a slouží k vyplně ní přestávky mezi tradičními tenis, sezónami. Jako první vznikl 1977 okruh turnajů Avon Futures Circuit, sestávající z 10 turnajů, jichž se zú častňují výkonnostně slabší tenistky, především mladé hráčky, které se nemohou probojovat na silně obsaze né svět, turnaje. 1979 vznikl okruh turnajů Avon Championships Tennis Circuit, který nahradil - Virginia Slims. Tento okruh sestává z 10 po
sobě následujících turnajů (leden až březen) v různých severoamer. měs tech a startují v něm nej lepší svět, hráčky. Oba okruhy — Avon Futu res Circuit a Avon Championships Tennis Circuit — jsou navzájem ko ordinovány tak, že 4 nejlepší hráč ky (semífinalistky) každého turnaje okruhu Avon Futures Circuit mají re zervována místa v následujícím tur naji okruhu Avon Championships Ten nis Circuit. Účastnice obou okruhů získávají body podle úspěšnosti na jednotlivých turnajích. Po odehrání 10 turnajů každého okruhu se kvali fikuje 8 nejlepších (podle počtu bo dů) hráček do závěrečných šampio nátů — Avon Futures Championships a Avon Championships. Závěrečný šampionát Avon Championships je za řazen — podobně jako před tím Vir ginia Slims — mezi nejvýznamnější svět, turnaje (za Wimbledon a mezi nár. mistrovsví USA ve Flushing Meadow). Finálové výsledky závěrečných šam pionátů Avon Futures Championships 1977 Nagelsenová—Mihalová 6:3, 6:4; 1978 Anthonyová—Redondoová 6:3, 6:3; 1979 K. Jordánová—Maršíková 4:6, 6:1, 6:4; 1980 Maršíková—Jaegerová 6:2, 6:2; 1981 Kohdeová—Kiyomuraová 7:6, 3:6, 6:4; 1982 Kohdeová —Suková 7:6, 0:6, 6:3. Avon Championships 1979 Navrátilová—Austinová 6:3, 3:6, 6:2; 1980 Austinová—Navrátilová 6:2, 2:6, 6:2; 1981 Navrátilová—Jaegerová 6:3, 7:6; 1982 Hanikaová—Navrátilo vá 1:6, 6:3, 6:4; 1983 soutěž zanikla a nahradila ji staronová soutěž -* Vir ginia Slims.
Baddeley
Baddeley Wilfred, 1872—1929, Velká Británie, nejmladší vítěz wimbledon, dvouhry mužů: zvítězil 1891, kdy mu bylo 19 let, 5 měsíců a 23 dní. Kro mě toho vyhrál Wimbledon ještě 1892 a 1895, ve čtyřhře 1891, 1894—96.
Wilfred Baddeley
Baník Ostrava, pokračovatel I. České ho tenisového klubu v Moravské Ostravě-Přívoze, který vznikl 2. 4. 1924 (prvním předsedou byl PhMr. J. Kinský). Při tehdejší polské škole vybu doval oddíl 2 pískové dvorce, na nichž se začalo hrát v létě 1924. 1925 byl klub přijat do Cs. lawn-tennis. aso ciace. Provoz na nových dvorcích v Komenského sadech byl otevřen 6. 5. 1928. K popularizaci a zvýšení úrovně tenisu v I. ČTK MO přispěla i řada exhibicí — 1926 hrál v Ostra vě amatérský mistr CSR J. Koželuh a spolu s dr. Tillem nastoupili proti Vizenetzovi, Maršálkovi a Rohanovi. 1928 hrál proti Vizenetzovi, Maršál
16
kovi a Pičmanovi (Ostrava] v exhibičních zápasech profesionální mistr světa K. Koželuh a svou exhibici zo pakoval i 1929 a 1933 (spolu se svým bratrem Janem). Na turnajích, které klub organizoval, zpočátku domino vali zkušení němečtí hráči, ale do popředí se postupně dostávali i čeští tenisté — V. Horáček, Sobotka, Bře zinová, Parma, později Březina, Se kanina, Durčák a další. O kvalitě hráčů I. ČTK MO svědčí prvenství v župním přeboru 1935 (Horáček, F. Březina, M. Březina, Kosek, Z. Horá ček, Parma a Krosická). K největším postavám klubu patřil R. Elbel — 1937 mistr Moravsko-slezské župy — a prvenství obhajoval až do 1955. Od 1945 do 1952 pod názvem Sokol OKD Ostrava bylo družstvo v sestavě El bel, Parma, Dvořáček, Nechvátal, Klečka, Široká a Chroppová nejsilněj ším celkem Moravy. K významným organizačním počinům je třeba zařa dit uspořádání prvního poválečného mistrovství CSR jednotlivců. Pozdější slabší výsledky poznamenaly celou činnost oddílu téměř na dvě deseti letí, kdy byl Baník Ostrava ve stínu svého souseda TJ NHKG. Teprve pra videlným pořádáním celostátních do rost. turnajů a založením Velké ceny OKD k příležitosti Dne horníků a energetiků se v 70. letech úroveň te nisu v Baníku zvýšila. Na přelomu 70. a 80. let se Baník Ostrava OKD postupně probojoval do nejvyšší sou těže I. celostátní ligy (v sestavě Jankovský, Pavlíček, Otava, Svoboda, Str nadel, Gromwellová, Šlusarčíková, trenéři Svoboda a Bártek) a 1981 po příchodu Bedáně, Pohla, Vondrejsové a Petrů získal Baník v I. lize 7. mís to. Družstvo dorostenců se stalo 1981 pod vedením trenéra Černocha pře-
17
Barkerová
horníkem CSR a ČSSR. Tenisový areál v Komenského sadech s 8 dvorci a přetlakovou halou. Baník Prievidza, tenis, kroužek zal. 1930, od 1953 tenis, oddíl při TJ Sla voj, 1955—60 Slovan Bojnice (slouče ní oddílu Slavoje a Slovanu Bojnice), 1960 přešel oddíl pod Lokomotivu Prievidza a později pod Baník Prie vidza. Oddíl má 128 členů, z toho 42 registrovaných hráčů, 10 trenérů a 9 rozhodčích. Nejznámější hráči: J. Moravčík, B. Danek, A. Belvelaqua, L. Králík, Petrus, U. Kardoš, S. Sim ko, A. Matrtajová, O. Vargová, D. Kubecová, S. Sčepková, P. Cintula, M. Mečíř.
Barányi Szabolcs, nar. 31. 1. 1944, Maďarsko, jako junior reprezentoval Maďarsko v Galea Cupu, od 1968 d.c. reprezentant, 1969 získal titul mistra Maďarska, 1969 a 1972 vyhrál mis trovství Evropy amatérů. 1971 pro hrál po pětisetovém boji na mezinár. mistrovství CSSR s J. Kodešem. 1972 zvítězil na mezinár. mistrovství Ma ďarska a o rok později se probojoval mezi posledních 16 hráčů na turnaji ve Wimbledonu. Jeho předností byly
Szabolcs Barányi
klasické základní údery, a proto byl úspěšný převážně na pomalejších an tukových dvorcích.
Barazzutti Corrado, nar. 19. 2. 1953, Itálie, vítěz junior, soutěže na Ro land Garros a Orange Bowl 1971.1973 porazil v d.c. utkání v Praze J. Kodeše; ve svět, žebříčku juniorů 1975 na 5. místě. 1976 se spolu s A. Panattou zasloužil o vítězství Itálie v DG, zvláště vítězstvím nad J. Newcombem a J. Fillolem. 1977 zvítězil na WCT turnaji v Charlottě, v Bastadu a na krytých dvorcích v Paříži, se mifinalista ve Forest Hills a vítěz dalších 3 turnajů. 1978 semifinalista na Roland Garros, finalista v Las Ve gas a účastník WGT finále a masters Grand prix, 1980 zvítězil v Káhiře a byl ve čtvrtfinále na mezinár. mis trovství Itálie a na Roland Garros. Mimo to se svými výkony přičinil o úspěchy it. d.c. družstva: 1976 zvítě zilo, 1977, 1979—80 ve finále. Do kon ce 1983 vyhrál ve dvouhře 5 mezinár. otevřených turnajů a na dalších 8 byl ve finále, ve čtyřhře vyhrál 1 turnaj a 5X byl ve finále. V komputer. svět, žebříčku 1974 na 56., 1975 na 14., 1976 na 22., 1977 na 11.. 1978 na 10., 1979 na 33., 1980 na 24., 1981 na 53., 1982 na 113., 1983 na 54. místě.
Corrado Barazzutti Barkerová Sue, nar. 19. 4. 1956, Vel ká Británie, největší talent angl. žen ského tenisu 70. let. 1972—74 vyhrá-
18
Barthes la 13 dorost, turnajů, 1973 její záslu hou zvítězila Anglie v Solsbalt Cupu a v Sophia Cupu. Od 1974 startovala v nár. družstvu ve Federation Cupu a ve Wightman Cupu. 1975 byla ve finále čtyřhry na mezinár. mistrov ství Itálie (s G. Colesovou). 1976 zví tězila na Roland Garros a na mezi nár. mistrovství NSR a skončila na 8. místě svět, žebříčku. 1977 se pro bojovala do finále závěrečného šam pionátu Virginia Slims (porazila M. Navrátilovou) a do semifinále ve Wimbledonu, v komputer. svět, žebříč ku obsadila 5. místo. 1978 klesla na 24. místo (byla zraněna). 1979 vyhrá la ve Wimbledonu soutěž útěchy, zvítězila na turnaji v Pittsburghu, probojovala se do semifinále závěreč ného šampionátu série turnajů Avon Tennis a ve čtyřhře do finále. V kom puter. svět, žebříčku postoupila na 10. místo. 1980 ji zranění vyřadilo na několik měsíců z činnosti a v že bříčku klesla na 16. místo. 1981 zví tězila na turnaji v Brightonu nad T. Austinovou (přerušila její sérii 28 vítězství, včetně Flushing Meadow) a ve finále porazila M. Jaušovecovou. V komputer. svět. žebříčku na 14., 1982 na 62... 1983 na 57. místě. Atle tický typ tenistky s výborným forhendovým úderem.
Battrick Gerald, nar. 27. 5. 1947, Vel ká Británie, dorost, mistr Anglie a re prezentant v Galea Cupu a K;ngs Cu pu, 1970—71 člen angl. d.c. družstva. Po několik let klasifikován v první desítce angl. tenis, žebříčku.
Becker Cup viz Borotna Cup. bekhend, tenis, úder, jímž hráč za sahuje míč po odrazu od země po le vé straně těla (u praváků). Podle způsobu zásahu míče raketou roze znáváme b. přímý a b. s rotací (s hor ní nebo spodní). Při zásahu míče pří mo ze vzduchu hovoříme o bekhendovém voleji. Jestliže zasahujeme míč při pohybu vpřed k síti, hovoříme o nabíhaném (útočném) bekhendu. V.t. držení rakety. Belgie — Fédération Royale Beige de Tennis, zal. 1870. Sdružuje 69 453 hráčů (muži a ženy), 30 544 juniorů. Otevřené dvorce — 3000, kryté dvor ce — 550.
Bengtson Ove, nar. 5. 4. 1945, Švéd sko, čtyřnásobný dorost, mistr Švéd ská, od 1966 člen d.c. družstva (hrál v každém ročníku). 1968 se vý borným výkonem v Bratislavě přiči nil o šesté vítězství Švédská v Kings Cupu (ve finále nad Holandskem),
Barthes Pierre, nar. 13. 9. 1941, Fran cie, v 60. letech jeden z nejtalento vanějších hráčů v Evropě, 1965 pře stoupil k profesionálům. Vítěz tur naje ve Forest Hills ve čtyřhře (s N. Piličem), ve dvouhře se mu však ne podařilo vyhrát žádný významnější turnaj. Představitel útočného tenisu s dobrými voleii a prudkým podáním.
Bartoš Juraj, nar. 11. 12. 1935 v Ko šicích, 1935 semifinalista dorost, pře boru ČSR, 1936 první junior, přebor ník Slovenska a Zakarpatské Ukraji ny, 1948 a 1951 mistr Slovenska. Vy nikal stylovými základními údery.
Ove Bengtson
best of five
19 1975 hrál ve Stockholmu ve finále DC spolu s B. Borgem ve dvouhře a spo lu s ním ve čtyřhře vybojoval nejdů ležitější bod, který rozhodl o vítěz ství Švédská nad USSR. Díky prudké mu podání a vysoké postavě byl vy nikajícím hráčem na rychlých povr ších. 1976 byl hodnocen na 43. a 1977 na 78. místě komputer. svět, žebříčku. Bergelin Lenart, nar. 10. 6. 1925, švédsko, d.c. reprezentant švédská 1946—55, ve Wimbledonu mezi nej lepšími 8 ve dvouhře 1946, 1948 a 1951, na Roland Garros 1948 a 1951; ve čtyřhře ve Wimbledonu 1948 v se mifinále, na Roland Garros 1948 zví tězil (s J. Drobným) a 1949 hrál v semifinále. Po skončení závodní činnosti pracoval ve švéd. tenis, aso ciaci. Trenér B. Borga, kterého od jeho 15 let provázel na všech tenis, soutěžích. Byl kapitánem švéd. d.c. družstva, které 1975 získalo pro Švéd sko první vítězství v této soutěži.
Lenart Bergelin
Bernard Marcel, nar. 18. 6. 1914, Fran cie, po éře - „francouzských muš ketýrů“ jediný fr. tenista, který zví tězil ve dvouhře na Roland Garros v Paříži (1946 ve finále zvítězil nad
J. Drobným), čtyřhru vyhrál 1936 (s J. Borotrou) a 1946 (s Y. Petrou). V DC od 1935 do 1956 sehrál 42 zá pasů. 1946 startoval i na mezinár. turnaji v Bratislavě, kde ve finále prohrál se svým krajanem Abdessalamem. Levák s velkým citem v ruce. Začátkem 70. let byl předsedou Fr. tenis, federace.
Bertolucci Paolo, nar. 3. 8. 1951, Itá lie, dlouhá léta patřil mezi velmi dob ré evr. tenisty; do historie tenisu se výrazněji zapsal od 1976, kdy s A. Panattou, C. Barazzuttim a A. Zugarellim vytvořili výborné d.c. družstvo: 1976 zvítězili v DC a 1977, 1979—80 byli ve finále soutěže. Uznávaný ja ko nejlepší it. hráč čtyřhry. Největ ších úspěchů ve dvouhře dosáhl 1973, kdy se probojoval do semifinále me zinár. mistrovství Itálie, a 1975 zví tězil na mezinár. mistrovství NSR (ve finále nad M. Orantesem). Do konce 1981 vyhrál ye ^vouhře 5 me zinár. otevřených turnajů a na dal ších 6 byl ve finále, ve čtyřhře vy hrál 10 turnajů a 8X byl vé finále. Jeho předností byl velký cit v ruce a rychlý reflex, uplatňovaný přede vším při volejích, nedostatkem malá pohyblivost. V komputer. svět, žebříč ku 1975 na 57., 1976 na 33., 1977 na 29., 1978 na 44., 1979 na 158., 1980 na 60. a 1981 na 138. místě. Bertram Byron, nar. 29. 10. 1952, JAR, v dorost, věku považovaný za velký talent svět, tenisu; 1969—70 vyhrál junior, soutěž ve Wimbledonu. V soutěži dospělých se však neprosa dil. V komputer. svět, žebříčku 1975 na 120., 1976 na 57., 1977 na 84., 1978 na 92., 1979 na 216. a 1980 na 150. místě.
best of five (best of fajv), na tři vy hrané sety; označení maximálního po čtu setů v jednom utkání. Hráč nebo dvojice hráčů musí vyhrát 3 sety z 5 možných, aby vyhráli celé utkání.
best of three best of three (best of srí), na dva vy hrané sety; označení maximálního počtu setů v jednom utkání. Hráč ne bo dvojice hráčů musí vyhrát dva ze tří možných setů, aby vyhráli celé utkání. Od 1901 platí zásada, že v soutěži, ve které startuje žena — ve dvouhře, čtyřhře a smíšené čtyřhře, je možné hrát pouze na dva vyhra né sety.
20
žebříčku 1978 na 6.-7., 1979 na 3., 1980—81 na 4. místě; v komputer. svět, žebříčku 1977 na 236., 1978 na 157., 1979 na 87., 1980 na 153., 1981 na 63., 1982 na 160., 1983 na 159. mís tě. Jeho silnými zbraněmi jsou oba údery od základní čáry a snaha o útočnou koncepci hry.
Betzová Paulíne, nar. 6. 8. 1919, USA, představitelka moderní útočné celodvorcové hry v období druhé svět, války a těsně po ní. Vítězka ve Fo rest Hills 1942—44 a 1946. Ve Wim bledonu startovala pouze 1946 a zví tězila bez ztráty jediného setu. 1947 přestoupila k profesionálům.
Stanislav Birner
Pauline Betzová Birner Stanislav, nar. 11. 10. 1956 v Karlových Varech, hráč s obouručným bekhendem, v dorost, věku zů stával ve stínu talentovanějších vrs tevníků. Soustavným tréninkem se prosadil do d.c. družstva CSSR, sta bilní člen reprezentačního družstva v Kings Cupu. 1978 mezi nejlepšími 16 hráči na Roland Garros (mj. pora zil S. Smitha). 1981 na turnaji Wa shington Star zvítězil nad G. Mayerem a M. Purcellem, v semifinále pro hrál s J. L. Clerkem. V čs. tenis.
Bohmová Nina, nar. 30. 4. 1958, Švéd sko, již jako 131etá reprezentovala Švédsko v Bonfiglio Cupu, 1975 vy hrála na austr. turné 2 junior, mezinár. turnaje a jeden turnaj dospělých. 1976 dorost, mistryně Švédská, v ju nior. soutěři ve Wimbledonu a ve Fo rest Hills byla ve čtvrtfinále. Potom se začala prosazovat i mezi dospělý mi. 1977 finalistka turnaje ve Stock holmu, 1979 porazila B. J. Kingovou ve Stuttgartu a byla v semifinále v Bastadu, 1980 na 1. místě švéd. te nis. žebříčku. V komputer. svět, žeb říčku 1977 na 92., 1978 na 84., 1979 na 57., 1980 na 70. a 1981 na 52. mís tě. Představitelka celodvorcové hry, založené na velmi dobrém podání. Bolivia Cup, sou‘.ěž družstev zemí Již ní Ameriky pro dorostence do 18 let, zal. 1953. Hraje d.c. systémem.
boltex, druh umělého povrchu te
21 nis. dvorce, určený pro hru v hale; koberec ze syntetických vláken, po kládaný vcelku. Odraz míče (podle typu b.) středně rychlý až velmi rych lý. Po několik let byl b. oficiálně po vinným povrchem pro utkání Kings Cupu. Výrobce — Nizozemí, licence v dalších zemích.
Bonfiglio (Trofeo Bonfiglio), mezinár. turnaj juniorů do 18 let (do 1980 pro juniory do 21 let), zal. 1959 v Miláně, kde se pravidelně hrává. Nejvýznam nější junior, turnaj v Evropě, často označován za neoficiální mistr, světa juniorů, neboť se ho zúčastňuje stále více hráčů z celého světa. Podobnou soutěží je -* Orange Bowl v Miami Beach, USA. V prvních letech turnaje byly na programu pouze soutěže chlapců, od 1963 i soutěže dívek a čtyřhry. Turnaje B. se pravidelně zú častňují i čs. junioři, kteří patří k nej úspěšnějším v historii turnaje. Od 1980 součást Grand prix juniorů.
Finálové výsledky — Junioři 1959 Tacchini (Itálie)—Sanders (JAR) 6:3, 6:4; 1960 Jovanovič (Jugoslávie) —Bresson (Francie) 6:4, 7:5; 1961 Borghi (Itálie)—Gaudenzi (Itálie) 7:5, 7:5; 1962 Barclay (Francie)—Kreinberg (NSR) 6:0, 6:0; 1963 Holeček (CSSR)—Bologna (Itálie) 3:6, 6:1, 6:3; 1964 Karogelopoulos (Řecko) — Holeček (CSSR) 4:6, 8:6, 9:7, 6:4; 1965 Karogelopoulos (Řecko)—Pála (CSSR) 3:6, 6:3, 6:3, 6:0; 1966 Maud (JAR)—Di Matteo (Itálie) 6:4, 7:5; 1967 Kodeš (CSSR)—Maud (JAR) 6:3, 6:4, 4:6, 6:2; 1968 Zedník (CSSR) — Di Matteo (Itálie) 1:6, 6:2, 6:3; 1969 Alexander (Austrálie)—Mufioz (Špa nělsko) 6:1, 6:8, 6:1; 1970 Alexander (Austrálie)—Huťka (CSSR) 6:2, 6:0, 6:3; 1971 Panatta (Itálie)—Hřebec (CSSR) 6:2, 3:6, 7:5, 4:6, 6:2; 1972 Barazzutti (Itálie)—Higueras (Špa nělsko) 6:4, 6:8, 6:2, 3:2 w. o.; 1973 Fibak (Polsko)—Barazzutti (Itálie) 6:0, 6:3, 1:6, 6:8, 6:1; 1974 Mořeno
Bonfiglio
(Španělsko)—Mitton (USA) 6:4, 6:1, 6:3; 1975 Taróczy (Maďarsko)—Ji menez (Španělsko) 6:2, 6:7, 6:0, 6:4; 1976 Šmíd (CSSR)—Lewis (N. Zé land) 6:3, 7:6, 6:1; 1977 Ocleppo (Itá lie)—Merlone (Itálie) 6:3, 6:1, 6:3; 1978 Lendl (CSSR)—Merlone (Itálie) 6:2, 6:7, 1:6, 6:4, 6:1; 1979 nehrálo se; 1980 Tulasne (Francie)—Leconte (Francie) 6:2, 6:3; 1981 Živojnovič ( Jugoslávie)—Botazzi (Itálie) 7:6, 2:6, 6:3; 1982 Forget (Francie)—Zampieri (Itálie) 6:3, 6:4; 1983 Fiorini (Itá lie)—Nováček (CSSR) 5:7, 6:1, 6:3; 1984 Jensen (USA)—Orešar (Jugoslá vie) 6:4, 6:4.
Finálové výsledky — juniorky 1963 Wadeová (V. Británie)—Langanayová (Francie) 6:1, 6:4; 1964 Kodešová (CSSR)—Wadeová (V. Británie) 6:4, 6:4; 1965 GrOnmanová (Nizo zemí)— Lloydová (V. Británie) 6:3, 6:1; 1966 Neumannová (CSSR)—Stovevá (Nizozemí) 8:6,'6:3; 1967 Neu mannová (CSSR)—ROsslerová (CSSR) 6:4, 6:2; 1968 Shawová (V. Briánie— Giscafreová (Argentina) 6:1, 6:1; 1969 Lindstrěmová (Finsko) —Petersenová (V. Británie) 11:9, 5:7, 6:1; 1970 Bonicelliová (Peru)—Salomeová (Nizo zemí) 6:4, 8:6; 1971 Kirková (JAR) —Bonicelliová (Peru) 6:2, 6:2; 1972 Bonicelliová (Peru)—Prydeová (N. Zéland) 2:6, 6:4, 6:3; 1973 Tomanová (CSSR)—Hůblerová (CSSR) 6:2, 6:2; 1974 Tomanová (CSSR)—Colesová (V. Británie) 7:5, 6:0; 1975 Hůblerová (CSSR)—Strachoňová (CSSR) 6:3, 3:6, 6:3; 1976 O’Neilová (Austrálie) — Budařová (CSSR) 6:2, 6:1; 1977 Thibaultová (Francie)—Anliotová (švéd sko) 6:2, 1:6, 9:7; 1978 Gonzalesová (Argentina)—Simmondsová (Itálie) 6 ku 2, 6:1; 1979 nehrálo se; 1980 Mascarinová (USA)—Horvathová (USA) 6:4, 6:3; 1981 Minterová (Austrálie) —Sayersová (Austrálie) 6:2, 6:0; 1981 A. Minterová (Austrálie)—Sayersová (Austrálie) 1:6, 6:2, 6:3; 1982 Rushová (USAJ— Herrová (USA) 6:7, 7:6,
Bonicelliová
6:4; 1983 Golesová (Jugoslávie)—Cecchiniová (Itálie) 6:3, 6:4; 1984 Sabattinlová (Argentina)—Schilderová (Ni zozemí) 4:6, 6:2, 6:4. Bonicelliová Fiorella, nar. 21. 12. 1951, Uruguay, od 1968 nejlepší hráčka své země, 1976 zvítězila s G. Chanfreauovou-Sheriffovou ve čtyřhře na Roland Garros v Paříži. Nejlepší umístění v komputer. svět, žebříčku 1977 — 35. místo. Bonne Bell cup, soutěž družstev žen USA a Austrálie, zal. 1971. Hraje se 5 dvouher a 2 čtyřhry.
Borg Bjorn, nar. 6. 6. 1956, Švédsko, nejvýraznější osobnost svět, tenisu v polovině 70. a na začátku 80. let. Vítěz junior, soutěže ve Wimbledonu a Orange Bowl 1972. V témže roce reprezentoval v d.c. družstvu (v prv ním zápase porazil O. Paruna, v utká ní s CSSR v Praze prohrál s J. Kodešem a F. Pálou). K jeho největším úspěchům patří 5násobné vítězství ve Wimbledonu 1976—80 (finalista 1981, kdy jeho sérii 41' po sobě jdoucích vítězství přerušil J. McEnroe, čtvrtfinalista 1973 a 1975), 6násobné vítěz ství na Roland Garros 1974—75, 1978 až 81 (mezi nejlepšími 16 hráči 1973). Mimo to se 1973 přičinil o vítězství Švédská v Kings Cupu; 1974 zvítězil na mezlnár. mistrovství Itálie (pora zil M. Orantese, G. Vilase a ve finále I. Nastaseho), na mistrovství USA profesionálů v Bostonu a probojoval se do finále WCT (porazil A. Ashe, J. Kodeše a ve finále prohrál s J. Newcombem); 1975 finalista WCT finále, semifinalista ve Forest Hills, finalista masters Grand prix, vítěz mistrovství USA profesionálů a dovedl švéd. d.c. družstvo k prvnímu vítězství v DO (ve finále s CSSR); 1976 vyhrál finálový turnaj WCT, fi nalista ve Forest Hills (prohrál s J. Connorsem). 1977 vyhrál 9 turnajů,
22
finalista masters Grand prix (prohrál s J. Connorsem); 1978 ITF vyhlášen prvním mistrem světa, zvítězil na mezinár. mistrovství Itálie; 1979 překo nal wimbledon, rekord -* F. J. Perryho (počtvrté vyhrál Wimbledon), zvítězil v masters Grand prix; 1980 vyhrál masters Grand prix a potřetí za sebou získal titul mistra světa. 1981 finalista ve Flushing Meadow. Jeho výsledky ve Wimbledonu a na Roland Garros jsou považovány za nejhodnotnější výkony všech dob. Do konce 1983 vyhrál 62 mezinár. ote vřených turnajů a na dalších 26 byl ve finále. Čtyřhru téměř nehrával, zvítězil v ní pouze na 4 turnajích. Je ho největšími zbraněmi byly přesné a jisté topspinové údery forhendem a obouručným bekhendem, označova ným za nejlepší úder mezi svět, te nisty. Jeho relativní slabinou byla volejová hra, takže uplatňoval spíše ak tivní obrannou hru. V komputer. svět, žebříčku 1974—75 na 3., 1976 na 2., 1977 na 3., 1978 na 2., 1979—80 na 1. a 1981 na 4. místě. Téměř všichni tenis, odborníci ho však 1977—80 hodnotili jako nejlepšího svět, tenis tu. V. t. str. 375.
BjOrn Borg
Borgová Mariana Mariana.
viz Simionescuová
23 Borisov Vadim, nar. 30. 4. 1955, SSSR, tenista s výborným podáním, razant ním forhendovým úderem a obouručným bekhendem. 1976 zvítězil na mezinár. turnaji v SSSR a poprvé repre zentoval v DC. 1977 finalista mistrov ství SSSR, 1979 mistr Evropy ve dvouhře, 1980 mistr Evropy ve dvouhře, ve čtyřhře a ve smíšené čtyřhře, finalista turnaje Grand prix v Sofii. 1981 člen reprezentačního družstva SSSR v Kings Cupu (2. místo), vítěz mezinár. turnaje v SSSR, člen d.c. družstva SSSR, které vyhrálo evr. Bskuplnu, a postoupilo do hlavní mezipásmové soutěže DC. 1982 mistr Ev ropy ve čtyřhře a semifinalista ME ve dvouhře. 1983 a 1. místě žebříčku SSSR. V komputer. svět, žebříčku 1984 a 247. místě. Borotra Cup, mezinár. evr. soutěž družstev dorostenců do 16 let, zal. 1972 pod názvem Becker Cup, od 1980 Borotra Cup. Hrací systém: hrají se 4 dvouhry a jedna čtyřhra; v prvních ročnících se hrály 3 dvouhry a 2 čtyřhry. Účastníci jsou rozděleni do 4 kvalifikačních skupin, jejichž ví tězové se utkávají v semifinále a fi nále ve fr. městě Le Touquet. CSSR startuje na B.C. od 1974 a s výjim kou 1977—78 se probojovala vždy mezi nejlepší družstva. Výsledky Borotra Cupu (Semifinálové a finálové výsledky) 1972 Francie—Itálie 3:2, Španělsko— NSR 3:2 a Španělsko—Francie 4:1; 1973 NSR—Švédsko 5:0, Itálie—Špa nělsko 3:2 a Itálie—NSR 3:2; 1974 NSR—Švédsko 4:1, Itálie—CSSR 3:2 a NSR—Itálie 4:1; 1975 Itálie—Švéd sko 3:2, CSSR—NSR 4:1, a CSSR— Itálie 3:2; 1976 Švédsko—Itálie 3:2; CSSR—Rakousko 4:1 a Švédsko— ČSSR 3:2; 1977 Itálie—Francie 3:2, Švédsko—Španělsko 3:2 a Itálie— Švédsko 3:2; 1978 Švédsko—NSR 5:0, Francie—Španělsko 3:2 a Švédsko'— Francie 3:2; 1979 Francie—CSSR 4:1, Švédsko—NSR 3:2 a Švédsko—Fran
Borotra
cie 4:1; 1980 CSSR—Itálie 3:2, Švéd sko—NSR 4:1 a Švédsko—CSSR 3:0; 1981 Francie—CSSR 4:1, Švédsko— Itálie 4:1 a Francie—Švédsko _ 3:2; 1982 Španělsko—Francie 3:2, Švéd sko—Izrael 5:0 a Švédsko—Španělsko 4:1; 1983 Švédsko—NSR 3:2, SSSR— Francie 4:1 a Švédsko—SSSR 4:1; 1984 Švédsko—SSSR 3:2, Itálie—NSR 4:1 a Itálie—Švédsko 4:1. Borotra Jean, nar. 13. 8. 1898, Fran cie, jeden z populární čtveřice -* „francouzských mušketýrů“, kteří ve druhé polovině 20. let ovládli svět, tenis a 1927—32 vyhráli šestkrát sou těž o DC. Jeden z prvních představi telů totálního útočného tenisu, sice bez razantního podání, ale s vynika jící volejovou hrou. Protože neustále nabíhal k síti, dostal přezdívku „Lé tající Bask“. Vítěz Wimbledonu ve dvouhře 1924 a 1926, ve čtyřhře 1925, 1932 a 1933, Roland Garros ve dvou hře 1924 a 1931,.ve čtyřhře 1925,1928, 1929, 1934 a 1936, mezinár. mistrov ství Austrálie 1928 ve dvouhře i čtyř hře. Na krytých dvorcích vyhrál 12 X fr., 11X angl. a 4X amer. halová mis trovství. V d.c. družstvu Francie se hrál v období 1922—47 54 zápasů (44
Jean Borotra [vpravo)
24
Borowiak vítězných). Jako 491etý startoval v ti c. čtyřhře proti ČSR v Praze a ve věku 65 let v roce 1964 byl ve smíše né čtyřhře a čtyřhře nejstarším účastníkem Wimbledonu v celé jeho historii.
Velká Británie, USA; 1979 USA, Švéd sko; 1980 Švédsko, Velká Británie; 1981—84 nehrálo se.
Borowiak Jeff, nar. 25. 9. 1949, USA, dorost, mistr USA a finalista dorost, soutěže Orange Bowl 1967 v Miami. 1971 mezi nejlepšími 16 ve Wimble donu. Po střídavých úspěších v dal ších letech měl vynikající sezónu 1977: vyhrál turnaj Grand prix v Daytonu, mezinár. mistrovství Švýcarska v Gstaadu a Kanady v Torontu. 1981 mezi nejlepšími 16 ve Wimbledonu (porazil E. Van Dillena, Timma Gulliksona a nasazeného B. Gottfrieda). V komputer. svět, žebříčku 1975 na 49., 1976 na 60., 1977 na 25., 1978 na 96., 1979 na 122., 1980 na 189,1981 na 50., 1982 na 82., 1983 na 115. mís tě.
Bromwich John E., nar. 14. 11. 1918. Austrálie, jeden z nejlepších hráčů čtyřhry; jeho hra byla charakteristic ká obourukým forhendem. Jeho karié ru přerušila druhá svět, válka. Vítěz mezinár. mistrovství Austrálie ve dvouhre 1939 a 1946, ve čtyřhře 1938 až 1940, 1946—50 (vždy s A. K. Quistem). Ve Wimbledonu 1948 se na zá věr své kariéry dožil malé sport, tra gédie: ve finále dvouhry proti R. Falkenburgovi vedl v 5. setu 5:2 a získal 3 mečboly, přesto se mu však ne podařilo vyhrát nejcennější titul; zví tězil však ve wimbledon, čtyřhře 1948 a 1950, ve smíšené čtyřhře 1947—48, ve Forest Hills ve čtyřhře 1939,1949 až 1950. V DG sehrál v období 1937 až 1950 celkem 52 zápasů. Světová úroveň jeho umění ve čtyřhře spočí vala — kromě perfektního podání a hry u sítě — ve spolehlivém příjmu podání, čímž stále nutil podávajícího soupeře ke konfrontaci ve volejových výměnách.
Bournemouth, název města (a podle něho i turnaje), v němž se od 1927 hraje mistrovství Anglie na „tvrdých“ dvorcích. Tento tradiční turnaj svět, významu se hraje 'vlastně od 1924 (první tři ročníky se konaly v Tor quay). Bournemouth se zapsal do his torie svět, tenisu 1968 jako první tur naj, na němž hráli společně profesio nálové i amatéři. Vítězi se tehdy sta li K. Rosewall a V. Wadeová.
Brinkerová Maureen viz Connollyová Maureen.
BP Cup, mezinár. soutěž družstev ju niorů a juniorek do 20 let, zal. 1973 z iniciativy Anglické tenisové asocia ce. Tradičně se hrávala v angl. Tor quay, od 1979 v Hamburku, Sponzo rem BP Cupu je British Petrol Compa ny.
Přehled vítězů BP Cupu (junioři, juniorky) 1973 Velká Británie, CSSR; 1974 Vel ká Británie, Velká Británie; 1975 USA, Velká Británie; 1976 USA, Velká Bri tánie; 1977 USA, Velká Británie; 1978
John E. Bromwich
Brzáková
25
Brookes Norman, sir, 1877—1968 Au strálie, první zahraniční vítěz Wim bledonu 1907. Svůj úspěch zopakoval 1914 a vždy vyhrál i čtyřhru. Levák s výbornými voleji. V období 1905—20 sehrál v DC 39 zápasů. Dlouholetý předseda Austr. tenis, federace.
Norman E. Brookes
Broughová Althea Luise, provd. Clappová, nar. 11. 3. 1923, USA, předsta vitelka amer. moderní tenis, školy, která v ženském tenisu uplatňovala taktiku totální útočné hry se sou stavným nabíháním k síti. Její před ností byly výborné podání a voleje. Vítězka Wimbledonu 1948—50 a 1955, ve finále 1952 a 1954, ve Forest Hills zvítězila 1947 a na mezinár. mistrov ství Austrálie 1950. S M. Osborneovou-Dupontovou utvořila jednu z nej lepších dvojic v historii ženské čtyř hry: 12X zvítězily ve Forest Hills (z toho 9X za sebou), 5X ve Wimble donu a 3X na Roland Garros. Ve Wightman Cupu proti .Velké Británii sehrála 22 zápasů a ani v jednom neprohrála. Browningová Francoise viz Durrová Francoise.
Althea Luise Broughová
Jacques Brugnon
Brugnon Jacques, 11. 6. 1895 — 20. 3. 1978, Francie, nejstarší z pověstné čtveřice -* „francouzských mušketý rů“, kteří 1927—32 vyhráli šestkrát soutěž o DC. Specialista na čtyřhru, v níž měl úspěchy nejdříve s H. Cochetem a ve druhé fázi své kariéry s J. Borotrou. Vítěz wimbledon, čtyř hry 1926, 1928, 1932—33, Roland Gar ros 1927—28, 1930, 1932, 1934 a 1939, jako 441etý byl s J. Borotrou ve finá le. 1928 vyhrál čtyřhru na mezinár. mistrovství Austrálie. V období 1921 až 1934 sehrál v DC 31 čtyřher a 6 dvouher.
Brzáková Yvona, nar. 23. 4. 1956 v Le voči, dorost, přebornice ČSR 1974, na mistrovství CSR dospělých v Plz ni 1976 zvítězila ve čtyřhře (s L. Pl-
Budařová
26
chovou), 1977 mistryně ČSR ve dvouhře a mistryně CSSR ve čtyřhře (s K. Skronskou). 1979 finalistka na mezi národním mistrovství Švýcarska v Gstaadu a vítězka turnaje v Montaně. 1980 překvapila vítězstvím nad A. Smithovou na turnaji Family Circle Cupu. 1981 mistryně ČSSR ve čtyřhře (s H. Sukovou), na mezinár. turna jích zvítězila mj. nad B. Gadusekovou, Jonesovou a R. Casalsovou. V komputer. svěit. žebříčku 1981 na 99., 1982 na 158., 1983 na 146. místě.
Budařová Iva, nar. 31. 7. 1960 v Duchcově, levačka, dorost, přebornice CSSR 1978 a mistryně CSR dospělých ve čtyřhře (s K. Skronskou). 1979 mistryně CSR ve dvouhře a s H. Mandlíkovou zvítězily v Soisbalt Cupu. 1980 opět členka vítězného čs. druž stva v Soisbalt Cupu, po sérii dob rých výsledků se propracovala na 35. místo komputer. svět, žebříčku. 1981 porazila mj. B. Gadusekovou, B. Nortonovou a L. Romanovovou a byla ve finále turnaje Avon Tennis v Las Vegas. 1982 získala titul mis tryně CSSR a probojovala se do čtvrt finále mezinár. mistrovství Kanady. 1983 členka vítězného čs. družstva ve Federation Cupu. V komputer. svět, žebříčku 1981 na 78., 1982 na 56., 1983 na 27. místě. Budge J. Donald, nar. 13. 6. 1915, USA, první hráč, který získal nej vzácnější tenis, titul - Grand Slam (1938), udělovaný za vítězství ve čty řech největších svět, turnajích v jed nom roce: mezinár. mistrovství Au strálie, Francie na Roland Garros, Vel ké Británie ve Wimbledonu a USA ve Forest Hills. Jeho amatérská kariéra byla krátká, ale skvělá: 1937 vyhrál ve Wimbledonu všechny 3 soutěže a 1938 tento úspěch zopakoval bez ztrá ty jediného setu. Ve Forest Hills zví tězil 1937 a 1938, na mezinár. mis trovství Austrálie a na Roland Garros 1938. V období 1935—38 sehrál v DC
Yvona Brzáková
Iva Budařová
J. Donald Budge
27
Bungeová
29 zápasů (z toho 25 vítězných). Měl všestranně vyrovnanou celodvorcovou hru a jeho bekhend s horní ro tací byl označován za jeden z nej lepších na světě. Buenoová Maria Ester, nar. 11. 10. 1939, Brazílie, pohybově nadaná tenistka s jemným citem v ruce, per fektně ovládající všechny údery. Její nevýhodou bylo, že hrála na pokraji rizika, chyběla jí spolehlivá vyrovna ná hra, a tak když se jí nedařilo, prohrávala i se slabšími soupeřkami. 1959 a 1960 dominovala ve svět, teni su a potom několik let soupeřila o prvenství s M. Courtovou-Smithovou. Vítězka Wimbledonu ve dvouhře 1959 až 1960, 1964, a ve čtyřhře 1958,1960, 1963, 1965—66, ve Forest Hills ve dvouhře 1959, 1963—64 a 1966 a ve čtyřhře 1960, 1962, 1966 a 1968, na mezinár. mistrovství Itálie vyhrála dvouhru 1958, 1961, a 1965, na mezi nár. mistrovství Austrálie a na Roland Garros čtyřhru 1960. Zdlouhavá cho roba přerušovala a nakonec předčas ně ukončila její sportovní kariéru. Ve druhé polovině 70. let se sice ještě vrátila na tenis, dvorce, ale již bez větších úspěchů.
Maria Ester Buenoová
Bulharsko — Bulgarian Tennis Fede ration, zal. 1930, člen ITF od 1932, ETA od 1977; sdružuje 7000 registro vaných hráčů (z toho 3000 mužů, 500 žen a 2500 hráčů v mládežnických or ganizacích), 180 otevřených a 2 kry té dvorce. Historie: tenis začali hrát v Bulharsku nejprve členové zahra ničních diplomatických misí. Počátky organizovaného tenisu v Bulharsku spadají do 1896, kdy byl v Sofii za ložen první tenis, klub. O několik let později byly vybudovány tenis, dvor ce ve Varně, Ruse, Plovdivu a dal ších městech. Od 1911 se pravidelně pořádá nár. mistrovství Bulharska. Do začátku druhé svět, války bylo v Bulharsku 900 registrovaných hrá čů ve 12 klubech s 29 dvorci. K vý raznému rozvoji tenisu v Bulharsku došlo po 1945; bulharští tenisté se od 1964 zúčastňují Davis Cupu, od 1966 Federation Cupu; 1961 a 1977 bylo Bulharsko dějištěm soutěží svět, univerziády, 1969 ‘ mistrovství Evropy amatérů; organizuje Balkánská mis trovství. K nejúspěšnějším bulhar ským tenistům patří bratři Pampulovovi, I. Genov, M. Čakyrová a M. Malejevová. Bungeová Bettina, nar. 13. 6. 1963, NSR — USA, přestože žije v USA, po nechala si po otci státní příslušnost NSR, kterou reprezentuje ve Federa tion Cupu. Držitelka několika dorost, titulů, 1978 vyhrála první turnaj do spělých v Johnsonville a probojovala se do 3. kola na mezinár. mistrovství USA ve Flushing Meadow. 1979 pora zila mj. R. Tomanovou a S. Barkerovou a v komputer. svět žebříčku postoupila z druhé stovky hráček na 32. místo. 1980 se ještě zlepšila: po razila S. Barkerovou, B. J. Ringovou, R. Maršíkovou, byla ve finále něko lika mezinár. turnajů a v komputer. svět, žebříčku skončila na 19. místě. 1981 mezi nejlepšími 16 hráčkami na Roland Garros a ve Flushing Meadow, finallstka na turnaji Floria Open v
Carmichael Tampere, na závěrečném turnaji sé rie Avon Tennis obsadila 3. místo. V komputer. svět, žebříčku na 9., 1982 na 9., 1983 na 7. místě. Hraje převážně od základní čáry, její před ností je dobrý bekhendový úder.
Bettina Bungeová
Carmichael Bob, nar. 4. 7. 1940, Au strálie, veterán tenis, dvorců, velký bojovník. 1970 mezi nejlepšími 8 hrá či ve Wimbledonu a ve finále v Syd ney porazil K. Rosewalla. 1971 zvítě zil v Aucklandu na mezinár. mistrov ství Nového Zélandu, ve Forest Hills porazil na cestě mezi posledních 16 hráčů A. Mufioze, D. Stocktona a I. Nastaseho. 1975 finalista mezinár. mis
28
Bungert Wilhelm, nar. 1. 4. 1939, NSR, d.c. reprezentant NSR 1958—71; se mifinalista Wimbledonu 1963—64, fi nalista 1967 (jako nenasazený hráč). Častý soupeř čs. tenistů zvláště v DC.
Wilhelm Bungert
trovství Austrálie ve čtyřhře (s A. Stonem), 1976 zvítězil ve čtyřhře na mezinár. mistrovství Japonska (s K. Rosewallem) a v komputer. svět, žebříčku hráčů čtyřhry obsadil 25. místo. Casaleová Pam, nar. 20. 12. 1963, USA, vítězka turnaje Orange Bowl v kate gorii do 16 let a dorost, mistryně USA
Caská
29
1980 na antukových dvorcích. 1981 se prosadila na turnajích dospělých: vyhrála turnaj Avon Tennis v Bakersfieldu, finalistka na turnaji Volvo Cup v New Jersey (porazila W.Turnbullovou, V. Ruziciovou a B. Bungeovou). V komputer. svět, žebříčku na 22., 1982 na 39., 1983 na 38. místě. Casalsová Rosemary, nar. 19. 9. 1948, USA, jako dorostenka velká naděje svět, tenisu. Semifinalistka ve Forest Hills 1966 (1970—71 ve finále), ve Wimbledonu 1967, 1969—70 a 1972. Ve dvouhře vyhrála řadu turnajů, ale ani jeden z nejvýznamnějších. Ve čtyřhře však patřila mezi nejúspěš nější: 5X byla ve finále ve Wimble donu (1967—68, 1970—71 a 1973 — vždy s B. J. Ringovou), 3X ve Fo rest Hills (1967, 1971 a 1973 — s Daltonovou a B. J. Ringovou), 2X na mezlnár. mistrovství Itálie (1967 a
Rosemary Casalsová
1970 — s Turnérovou). Spolu s B. J. Ringovou se stala mistryní USA na všech druzích povrchu (na trávě, an tuce, betonu i palubovce). Od roku 1967 do 1978 v první desítce svět, tenistek (1970 na 3., 1976 na 4. a 1977 na 6. místě). 1978 na 11., 1979 na 28., 1980 na 59. a 1981 na 55. místě
komputer. svět, žebříčku. Ve čtyřhře se 1980 a 1983 probojovala do finále ve Wimbledonu a 1981 zvítězila na závěrečném šampionátu Colgate se ries (s W. Turnbullovou). 1976—81 se přičinila o 6 po sobě následují cích vítězství USA ve Federation Cupu. Představitelka vysloveně útočné ho tenisu s vynikající volejovou hrou.
Case Ross, nar. 1. 11. 1951, Austrálie, jeden z mladé generace austr. tenis tů, nastupujících po éře J. Newcomba a T. Roche. Od 1971 člen austr. d.c. družstva. Ve dvouhře dosahoval jen průměrných výsledků, ale ve čtyřhře patřil mezi nejlepší na světě: 1973 zvítězil na turnaji ve Washingtonu a byl ve finále na mezinár. mistrov ství Itálie, 1974 zvítězil na mezinár. mistrovství Austrálie a na turnaji v Los Angeles, 1976 finalista ve Wim bledonu a na mezinár. mistrovství Au strálie, 1977 zvítězil ve Wimbledonu (ve všech případech s krajanem G. Mastersem). 1979'finalista čtyřhry na Roland Garros (s P. Dentem), ale zranění ramene ho na rok vyřadila ze závodní činnosti. Roncem 1980 vy hrál čtyřhru na mezinár. mistrovství Japonska v Tokiu a na turnaji v Ca-, tonu (s J. Fillolem). V komputer. svět, žebříčku dvouhry se nejlépe umístil 1975 na 29. místě, ve čtyřhře 1977 na 17., 1978 na 29., 1979 na 34. a 1981 na 54. místě. Ve dvouhře vy hrál do konce 1981 4 mezlnár. ote vřené turnaje a na dalších 5 byl ve finále, ve čtyřhře vyhrál 26 turnajů a na 22 byl ve finále. Představitel vy sloveně útočného tenisu, založeného na vynikající pohyblivosti po dvorci. Caska Josef, nar. 2. 9. 1913, v Nácho dě — 1982, představitel útočného po jetí tenisu. 1930 junior, přeborník CSR, 1937 a 1946 mezinár. mistr CSR ve čtyřhře. V období 1935—46 repre zentoval v DC a sehrál 8 dvouher a 3 čtyřhry. V 60. letech trenér čs. re prezentace.
Cawleyová
Josef Caska
Cawleyová Evonne, roz. Goolagongová, nar. 31. 7. 1951, Austrálie, veliký talent ženského svět, tenisu, svěřenkyně trenéra Vice Edwardse od 1962. První evr. a amer. turné absolvovala 1970. Vítězka Wimbledonu 1971 a 1980, finalistka 1972, 1975—76. Na Ro land Garros zvítězila 1971, finalistka 1972, semifinalistka 1973. Finalistka ve Forest Hills 1973—76. Vítězka mezinár. mistrovsví Austrálie 1974—76, finalistka 1971—73. J.973 zvítězila na mezinár. mistrovství Itálie a CSSR; 1974 a 1976 vítězka šampionátu Vir ginia Slims (ve finále zvítězila nad Ch. Evertovou), 1978 prohrála ve fi-
Evonne Cawleyová
30
nále s M. Navrátilovou. V témže ro ce ji začalo pronásledovat zdlouhavé poranění achillovky, které jí dovoli lo po 2 roky jen sporadicky starto vat na turnajích. 1979 zvítězila na mezinár. mistrovství USA na krytých i antukových dvorcích. Ve svět, te nis. žebříčku 1971 na 1., 1972 na 2., 1973 na 4., 1975 na 3., 1976 na 2., 1980 pro nedostatek odehraných tur najů na 5. místě (odborníci ji však zařadili na 2. místo za Ch. LloydovouEvertovou). 1981 opustila tenis, dvor ce, podruhé se stala matkou (poprvé 1976], 1982 na 27., 1983 na 37. místě. Její předností byly klasický stylový bekhend, volejová hra a pohyblivost. Cawleyová Helen, roz. Gourlayová, nar. 23. 12. 1946, Austrálie, semifina listka na mezinár. mistrovství Itálie 1968 a vítězka mezinár. mistrovství CSSR (1969 finalistka — prohrála s V. Vopičkovou). 1979 semifinalistka čtyřhry ve Wimbledonu (s Walkdenovouj, 1971 finalistka dvouhry na Ro land Garros a semifinalistka na mis trovství USA na antuce v Indianapo lis. Dalších větších úspěchů dosáhla převážně ve čtyřhře: 1972 zvítězila na mezinár. mistrovství Austrálie (s K. Harrisovou) a v Johannesburgu (s E. Goolagongovou), 1974 finalist ka (s K. Krantzkeovou] a 1975 semi finalistka ve Wimbledonu (s G.Chanfreauovou), 1976 zvítězila na mezi nár. mistrovství Austrálie (s E. Goo lagongovou), 1976 v lednu a prosinci zvítězila na mezinár. mistrovství Au strálie (s D. L. Fromholtzovou a E. Goolagongovou) — kvůli přesunu termínů se hrálo výjimečně dvakrát v jednom roce, a probojovala se do finále dvouhry; s J. Russelovou získa la wimbledon, titul. Představitelka útočného tenisu s výbornou volejovou hrou.
Cejnar František, ing., 1917—1965, je den z nejtalentovanějších čs. tenistů předválečného období; junior, přebor-
Clerc
31
nik ČSR 1936. V období 1936—38 re prezentoval v DC a sehrál 3 dvouhry a 1 čtyřhru. K jeho největším úspě chům patřilo vítězství nad von Crammem v Německu. 1935 byl v evr. tenis, žebříčku klasifikován na 5. místě. Byl představitelem celodvorcové hry, pod ložené vyrovnaností všech úderů. Na začátku své slibné kariéry vážně one mocněl a musel se vzdát závodní čin nosti. 1961 vedl přípravu mladých čs. reprezentantů a pod Jeho vedením 1963 poprvé vyhráli Galea Cup.
FrantlSek Celnar celodvorcový taktický systém, systém hry, jehož cílem je přivést soupeře taktickou hrou od základní čáry do nepříznivé situace a v tomto oka mžiku postoupit k síti a akci zakon čit. Aktuální je zejména na pomalej ších dvorcích (na antuce, drsné umě lé hmotě apod.j, kde má míč při do padu menší skluz, což umožňuje hrát přesné údery po odskoku míče. Hráč uplatňující c. t. s. musí ovládat útok i aktivní obranu a obou těchto způ sobů užívá podle situace. Obranná fáze má být jen dočasná. V rámci tohoto systému někteří hráči inklinu jí více k útočné, jiní k obranné hře. Centropa Cup, mezinár. soutěž repre zentačních družstev, zal. 1953 z ini
ciativy Švýcarského tenis, svazu. CSSR se soutěže zúčastňovala od poloviny 60. let a 1968 byla jejím pořadate lem. 1974 soutěž zanikla. Každé druž stvo se skládalo ze dvou hráčů a dvou hráček ve věku do 23 let. Sou těžilo zpravidla 8 družstev; v přípa dě, že počet přihlášených zemí byl menší, měl uspořadatel právo posta vit další družstvo. Hrálo se 5 obvyk lých soutěží, ale každý hráč nebo hráčka směli startovat pouze ve dvou soutěžích. Vítězná utkání hráčů a hráček se ve dvouhrách a ve čtyř hrách bodovala a družstvo, které zís kalo nejvíce bodů, se stalo držitelem putovního poháru. Přehled vítězů a pořadatelských míst Centropa Cupu 1953 Itálie — Olten (Švýcarsko); 1954 Itálie — Lyon (Francie); 1955 Itálie — Feltre (Itálie); 1956 Itálie — PĎrtschach (Rakousko); 1957 Itá lie — Garmisch-Partenkirchen (NSR); 1958 Francie — Often’(Švýcarsko); 1959 Francie — St. Gervais (Fran cie); 1960 Itálie — Rimini (Itálie); 1961 NSR — POrtschach (Rakousko); 1962 Rakousko — Garmlsch-Partenkirchen (NSR); 1963 Rakousko —Ol ten (švýcarsko); 1964 Holandsko — Pescara (Itálie); 1965 NSR — Salz burg (Rakousko); 1966 Holandsko — Rheden (Holandsko); 1967 NSR — Bad Homburg (NSR); 1968 CSSR — Piešťany (CSSR) (Kodeš, Medonos, Neumannová, Galádová); 1969 NSR — Siófok (Maďarsko); 1970 NSR — Krynica (Polsko); 1971 NSR — Venlo (Holandsko); 1972 ČSSR (Kaščák, Bedáň, Koželuhové, Kočíšková) — Olten (Švýcarsko); 1973 NSR — Vídeň (Ra kousko). Další ročníky se nekonaly.
Clerc José Luis, nar. 16. 8. 1958, Ar gentina, již jako dorostenec patřil k nejlepším hráčům na světě a 1977 se rozhodující mírou přičinil o vítězství Argentiny v Galea Cupu. V průběhu 1978 postoupil z 278. na 15. místo
Cochet
32
v komputer. svět, žebříčku. 1980 zví tězil na turnaji v Madridu (ve finá le porazil G. Vilase), na mezinár. mistrovství USA na antukových dvor cích v Indianapolis, v Buenos Aires a South Orange, porazil J. McEnroa, J. Connorse i I. Lendla a přičinil se se o vítězství Argentiny ve Světovém poháru a o vyřazení USA v DC (po razil J. McEnroa a B. Gottfrieda). 1981 zvítězil na turnaji ve Florencii, na mezinár. mistrovství Itálie, na mistrovství USA profesionálů v Bos tonu, ve Washingtonu a v Indiana polis (ve finále nad I. Lendlem), se mifinalista na Roland Garros (pro hrál s I. Lendlem) a spolu s G. Vilasem postoupili do finále DG. Do kon ce 1983 vyhrál 25 mezinár. otevře ných turnajů a na dalších 9 byl ve finále. V komputer. svět, žebříčku 1977 na 278., 1978 na 15., 1979 na 16., 1980 na 8. a 1981 na 5., 1982 na 6., 1983 na 8. místě.
José Luis Clerc Cochet Henri, nar. 14. 12. 1901, Fran cie, jeden ze čtyř pověstných „fran couzských mušketýrů“, kteří ve 20. letech ovládli svět, tenis a 1927—32 vyhráli šestkrát soutěž o DC. Pro svou dosud nevídanou hru volejů a halfvolejů byl přezdíván „Velký mág“. Ve svých velkých ''hvílích hrál přímo
Henrl Cochet zázračné údery a byl nepřekonatelný, na druhé straně však často upadal do podprůměru. 1927 porazil v semifi nále Wimbledonu W. T. Tildena, kte rý nad ním vedl 6:2, 6:4 a 5:2, a po tom ve finále J. Borotru, který měl proti němu 6 mečbolů. Podruhé vy hrál wimbledon, dvouhru 1929 a čtyř hru 1926 a 1928, ve Forest Hills zví tězil 1928 a na Roland Garros získal tituly ve dvouhře 1922, 1926, 1928, 1930, 1932 a ve čtyřhře 1927, 1930 a 1932. V DC sehrál 58 zápasů (z to ho 44 vítězných). Byl opravdovým sportovcem: například 1932 ve Wim bledonu, kde jako 1. nasazený hráč turnaje a jeho dvojnásobný vítěz ne čekaně prohrál ve druhém kole, při hlásil se do soutěže útěchy, v níž zvítězil.
Colgate Palmolive, obchodní společ nost, která byla 1977—79 sponzorem soutěže mužů-*Grand prix (oficiálně nazývané Colgate Grand prix) a 1977 až 1980 byla garantem obdobné sou těže -» Colgate series. Colgate series (plný název Colgate women’s international series), bodovací soutěž tenistek, organizovaná po dle vzoru mužské soutěže -* Grand prix. Vznikla 1977 pod patronací ob chodní společnosti Colgate Palmoli-
33
ve, která jí dotovala do 1980. Od 1981 pokračuje pod názvem nového sponzora jako -* Toyota series. Sou těž sestává ze série všech význam ných svět, turnajů, pořádaných v různých kontinentech od dubna do prosince každého roku (období leden až březen je vyhrazeno pro sérii tur najů - Avon Tennis). Soutěž byla or ganizována pod dohledem profesio nální asociace tenistek WTA a Mezi národní tenisové asociace. Nejlepších 8 hráček bodovací soutěže se po je jím skončení utká v závěrečném šam pionátu Colgate Championships. Přehled vítězek Colgate series 1977 Evertová—Kingová 6:2, 6:2; 1978 Evertová—Navrátilová 6:3, 6:3; 1979 Navrátilová—Austinová 6:2, 6:1; 1980 Austinová—Jeagerová 6:2, 6:2. 1977 Evertová—Kingová 6:2, 6:2; 1978 Evertová—Navrátilová 6:3, 6:3; 1979 Navrátilová—Austinová 6:2, 6:1; 1980 Austinová—Jeagerová 6:2, 6:2.
Collinsová Sandy, nar. 13. 10. 1958, USA, levačka s výborným podáním a topspinovými základními údery. Žá kovská mistryně USA do 14 let ve čtyřhře, 1977 na 1. místě tenis, že bříčku USA v kategorii do 21 let. Od 1978 startovala na •* otevřených tur najích, 1980 dosáhla dobrých výsled ků na turnajích Avon Tennis (pora zila mj. R. Tomanovou a Allenovou). 1981 semifinalistka na mezinár. mis trovství Itálie a NSR (porazila T. Austinovou) a čtvrtfinalistka v Tampe (porazila H. Mandlíkovou). Vkomputer. svět, žebříčku 1978 na 90., 1979 na 68., 1980 na 36. a 1981 na 1979 na 68., 1980 na 36., 1981 na 18., 1982 na 53., 1983 na 59. místě.
Columbia Cup, soutěž družstev zemí Jižní Ameriky pro dorostenky do 18 let, zal. 1965; hraje se d.c. systémem. Commercial Union, (plný název Com mercial Union Life Assurance Compa ny), britská pojišťovací společnost,
Connors
která byla v období 1972—76 garan tem soutěže -* Grand prlx (nazývané v té době Commercial Union Grand prlx).
Connollyová Maureen, provd. Brinkerová, 17. 9. 1934—21. 6. 1969, USA, první tenistka, která získala -* Grand slam (1953). Vítězka ve Forest Hills 1951—53, ve Wimbledonu 1952—54 (nikdy neprohrála), na Roland Gar ros 1953—54 a na mezinár. mistrov ství Austrálie 1953. Od 1951 do 1954 prohrála pouze 4 zápasy. 1954 si při pádu z koně zlomil.; nohu tak ne šťastně, že tento úraz ji navždy vyřa dil ze závodní činnosti. Její největší zbraní byly přesné a tvrdé základní údery a vynikající pohyb po dvorci. Postupně zlepšovala i podání a volejovou hru. Podobně jako - S. Lenglenová mimořádný zjev v ženském svět, tenisu.
Maureen Connollyová
Connors Jimmy, nar. 2. 9. 1952, USA, levák, hrající obouručný bekhencL jeden z nejlepších svět, tenistů 70. a zač. 80. let. 1971 vítěz amer. univerziády, 1972 vítěz 8 turnajů dospě lých, první ve svět, žebříčku hráčů do 21 let. Vítěz dvouhry ve Wimble donu 1974, 1982, finalista 1975, 1977 až 78, 1984, vítěz čtyřhry 1973 (s I.
Cooper
34
Nastasem). Vítěz ve Forest Hills 1974, 1976, 1978 (vyhrál na antukových i travnatých dvorcích a na gumoasfaltových ve Flushing Meadow), 1982 až 83 ve Flushing Meadow. Na mezinár. mistrovství Austrálie zvítězil 1974 a 1975 byl ve finále. Na Roland Garros se mu nedařilo a jen 1973 byl ve finále čtyřhry (s I. Nastasem). 1976 vyhrál 13 turnajů, 1978 9, 1979 zvítězil na mezinár. mistrovství USA na antukových dvorcích v Indiana polis a na dalších 8 turnajích, 1980 a 1981 vyhrál vždy 5 turnajů. 1976 a 1980 zvítězil ve WCT finále, 1982 vy hrál celoroční bodovací soutěž Grand prix a získal titul mistra světa, udě lovaný ITF. Do konce 1983 vyhrál 100 mezinár. otevřených turnajů ve dvouhře a 19 ve čtyřhře. V komputer. svět, žebříčku 1974—78 na 1., 1979 na 2., 1980—81 na 3., 1982 na 2., 1983 na 3. místě. Byl prvním tenistou s obouručným bekhendem, který vyhrál wim bledon. dvouhru a získal svět, prven ství; vyvrátil tak do té doby platnou teorii o méněcennosti obouručného bekhendu. Představitel razantního útočného pojetí hry, hrající všechny údery s maximální 'silou a často na hranici rizika. Stejně dobrý v útoku i ve hře ze základní čáry.
Jimmy Connors
Cooper Ashley, nar. 15. 9. 1936, Au strálie, jeden z hráčů silné generace austr. tenistů, která procházela ru kama trenéra d.c. družstva - H. Hopmana. 1957 finalista a 1958 vítěz Wimbledonu i Forest Hills, 1956—58 semifinalista na Roland Garros. Také výborný hráč čtyřhry. 1959 přestou pil k profesionálům.
Copa del sol, evr. mezinár. soutěž mládežnických družstev chlapců do 14 let, zal. 1979 se souhlasem Evrop ské tenisové asociace Španělskou te nisovou federací. CSSR se soutěže 1979—83 nezúčastnila.
Semifinálové a finálové výsledky 1979 Itálie—NSR 4:1, Francie—Špa nělsko 3:2, a Itálie—Francie 3:2; 1980 Itálie—Izrael 3:2, Švédsko—Francie 5:0 a Švédsko—Itálie 4:1; 1981 Švéd sko—Itálie 3:2, Izrael—Francie 3:2 a Švédsko—Izrael 3:2. Cornejo Patricio, nar. 6. 6. 1944, Chi le, d.c. reprezentant své země od 1966, nejdříve s P. Rodriguezem a Manda rínem, později spolu s J. Fillolem. Pověstný bojovník, který ve dvouhře dosáhl jen průměrných výsledků, ale s J. Fillolem vytvořil úspěšnou dvojici ve čtyřhře: 1972 semifinalis ta ve Wimbledonu, 1973 v d.c. utkání s USA proti dvojici Smith—Van Dillen sehrál nejdelší set (39:37) v his torii DC. 1974 finalista čtyřhry ve Forest Hills, 1975 vyhrál turnaj WCT v Charlottě (vždy s J. Fillolem), 1976 v Západním Berlíně (s A. Muňozem) a 1977 se stal mistrem USA ve čtyř hře na antukových dvorcích v India napolis. Nejlepší, umístění ve dvouhře 1974 na 36. místě a ve čtyřhře 1977 na 34. místě komputer. svět, žebříč ku. Courtová Margaret, roz. Smithová, nar. 16. 7. 1942, Austrálie, jedna z nej lepších austr. i svět, tenistek, druhá a dosud poslední žena, která získá-
Cox
35 la tenis, titul - Grand Slam (1970). Držitelka obdivuhodného rekordu v počtu titulů ze čtyř nejvýše ceněných svět, turnajů: ve dvouhře 11X vyhrá la mezinár. mistrovství Austrálie (1960—66, 1969—71, 1973), 5X Ro land Garros (1962, 1965, 1969—70, 1973), 3X Wimbledon (1963, 1965, 1970) a 5X Forest Hills (1962, 1965, 1969—70, 1973), tj. celkem 24 vítěz ství ve dvouhře a k tomu ještě 18 vítězství ve čtyřhře a 17 ve smíšené čtyřhře (59 titulů ze čtyř největších svět, tenis, turnajů). Její velká ka riéra začala 1960 vítězstvím nad M. E. Buenoovou a získáním prvního titu lu na mezinár. mistrovství Austrálie. 1962 poprvé zvítězila na Roland Gar ros v Paříži, ale ve Wimbledonu ne čekaně prohrála jako nasazená hráč ka č. 1 s 181etou B. J. Moffitovou (Kingovou). Wimbledonskou trofej však získala o rok později. Další lé ta její tenis, kariéry byla ve zname ní duelů s B. J. Kingovou a později s E. Goolagongovou a Ch. Evertovou. Nejlepší sezónu měla 1970, kdy zví tězila na mezinár. mistrovství Austrá lie, na Roland Garros, ve Wimbledo nu i ve Forest Hills a na dalších 14 turnajích, přičemž ve Forest Hills vy hrála i obě čtyřhry. 1972 se stala mat kou, ale již 1973 zvítězila na mezi
Margaret Courtová
nár. mistrovství Austrálie, na Roland Garros a ve Forest Hills a opět si vydobyla svět, prvenství. I po druhém dítěti (1974) se vrátila na svět, tenis, kolbiště: 1975 byla v semifinále Wim bledonu a 1976 jako 341etá vyhrála mezinár. turnaj v Melbourne. Po do bu své kariéry byla 13 let klasifiko vána v první desítce nejlepších svět, hráček, z toho 7X na prvním místě (1962—1965, 1969—70, 1973). Její mis trovství obdivovala při exhibici 1965 i Bratislava. Otočná celodvorcová koncepce její hry byla založena na rovnoměrné vyváženosti všech úderů, výborné atletické přípravě a vysoké postavě. Razancí úderů, výbornou hrou u sítě, kondicí i pojetím hry nejvíce přiblížila ženský tenis muž ské úrovni.
Cox Mark, nar. 5. 7. 1943, Velká Bri tánie, nejúspěšnější reprezentant An glie ve druhé polovině 60. a v 70. le tech, levák. 1966 mezi nejlepšími 8 hráči ve Forest Hiňs, 1968 jako ama tér porazil na turnaji v Bournemouthu R. Gonzalese a R. Emersona, 1970 zví tězil na turnaji v Bournemouthu, 1972 v Clevelandu a v Macone, 1973 v Den veru a v Eastbouřnu, 1975 v Londýně, ve Washingtonu a v Atlante, 1976 ve Stockholmu. Ve dvouhře vyhrál 9 ote
Mark Cox
Cramm
3S
vřených turnajů a na dalších 9 byl ve finále, ve čtyřhře vyhrál 5 turna jů a 11X byl ve finále. V d. c. druž stvu Velké Británie sehrál 21 dvouher (15 vítězných) a 14 čtyřher (8 vítěz ných). V komputer. svět, žebříčku 1975 na 25., 1976 na 17., 1977 na 26., 1978 na 68. a 1979 na 80. místě. Jeho útočné koncepci hry s velmi dobrým podáním vyhovovaly rychlé povrchy, na nichž dosahoval nejvíce úspěchů.
Cramm Gottfried von, 7. 7. 1909 až 9. 11. 1976, NSR, nejúspěšnější něm. tenista, pověstný elegantním stylem hry a kavalírským chováním na dvor cích. Vítěz Roland Garros 1934 a 1936, ve Wimbledonu se třikrát probojoval do finále (1935 a 1936 jej porazil F. Perry, 1937 prohrál s D. Budgem). Ví těz mezinár. mistrovství Německa v Hamburku 1932—1935, 1948—1949 a ve čtyřhře 1953 a 1955. V DC sehrál 102 zápasy, z toho 82 vítězných.
lie 1929—1930, 1932, 1935 a na Ro land Garros a ve Wimbledonu 1935. V období 1928—1937 sehrál v DC 59 zápasů, z toho 36 vítězných.
John Herbert Crawford Crealy Dick, nar. 18. 9. 1944, Austrá lie, mezi svět, elitu se zařadil 1968, kdy zvítězil ve čtyřhře na mezinár. mistrovství Austrálie (s A. Stonem) a ve smíšené čtyřhře s B. J. Ringo vou. 1969 zvítězil ve čtyřhře na mis trovství USA (s A. Stonem), 1970 fi nalista dvouhry na mezinár. mistrov ství Austrálie a vítěz mezinár. mist rovství Švédská. 1971 vyhrál turnaj
Gottfried von Cramm
Crawford John Herbert, nar. 22. 3. 1908, Austrálie, velká postava austr. tenisu 30. let, vynikal klasickým sty lem úderů. Vítěz mezinár. mistrovství Austrálie 1931 a 1933, Roland Garros a Wimbledonu 1933. Ve čtyřhře zví tězil na mezinár. mistrovství Austrá
Dick Crealy
37 útěchy ve Wimbledonu, 1973 porazil R. Lavera, 1974 zvítězil ve čtyřhře na Roland Garros (s O. Parunem) a v dra matickém zápase 3. kola ve Wimble donu prohrál s obhájcem titulu J. Kodéšem 5:7 v 5. setu. 1975 zvítězil na turnaji v Nice a probojoval se do se mifinále čtyřhry ve Wimbledonu (s N. Piličem). Ve čtyřhře vyhrál celkem 6 mezinár. otevřených turnajů a 13 X
čáry na tenisovém dvorci, přímky vy mezující hrací plochu nebo určitý pro stor dvorce. Cáry ohraničující kratší strany dvorce jsou základní (base-li nes) a mohou být široké 2,5 až 10 cm; č. na delší straně dvorce jsou po délné (side-lines). Rovnoběžně se sítí ve vzdálenosti 6,4 m jsou č. pro po dání (service-lines). Rovnoběžně s po délnými č. Je střední č. pro podání, dělící hřiště na dvě poloviny. Každou základní č. dělí na dvě poloviny kol má č. dlouhá 10 cm a široká 5 cm. Všechny č. kromě základní musí být nejméně 2,5 cm a nejvíce 5 cm širo ké. Cáry se dělají buď -* lajnovacím strojkem, nebo mohou být z umělé hmoty, zafixované do dvorce.
červená karta, součást výstroje roz hodčího. Používala se k signalizaci rozhodnutí hlavního rozhodčího o po trestání — vyloučení hráče ze soutě
Československo byl ve finále. V komputer. svět, žebříč ku 1976 na 38. místě. Představitel celodvorcového útočného tenisu. cross (kros), angl. = křížný, úder hraný křížně (po úhlopříčce) přes dvorec (bekhend — křížem, forhend — křížem).
Crystal Cup viz Křišťálový pohár.
že. Červená karta byla zavedena vý borem tenis, svazu UV ČSTV 1979 se snahou zamezit nesport. projevům v tenis, soutěžích. Udělit ji mohl pouze kvalifikovaný rozhodčí I.—III. třídy, jestliže byl v době přestupku na dvor ci nebo v jeho hledišti. Ukazovala se zejména za hrubé a urážlivé chování vůči rozhodčímu, soupeři a divákům. Hráč, který byl napomenut č. k., ne směl pokračovat dále v soutěži, utká ní bylo skrečováno ve prospěch sou peře a o výši trestu provinivšího se hráče rozhodla příslušná disciplinár ní komise. Od 1983 je č. k. nahražena - penalty systémem..
Československo, Československý teni sový svaz (tenisový svaz ČSTV), zal. 1919, člen ITF od 1919, ETA od 1976; sdružuje 52 718 členů, 738 oddílů, 2781 dvorců. Počátky jeho vzniku spadají do 1906, kdy 15. 5. byla založena Ces-
Československo ká lawn-tenisová asociace, od 1919 Československá lawn-tenísová aso ciace, od 1948 tenisová sekce ČOS (So kol), od 1952 tenis, sekce SVTVS, 1956 vznikla vedle tenis, sekce SVTVS ješ tě ústřední sekce tenisu při TSO (tě lovýchovná sport, organizace) ROH, 1956 se obě sekce sloučily v ústřední sekci tenisu SVTVS, od 1957 tenis, sekce ČSTV, 1969 čs. tenis, asociace, od 1970 Československý tenisový svaz. Prvním předsedou České lawn-tenis. asociace byl dr. Václav Důras (1906 až 1907). Po něm tuto funkci zastá vali: prof. ing. Ladislav Šimek (1908), Josef Rdssler-Ořovský (1909), dr. Fran tišek Havlíček (1910), Mař. šl. z Hochinfelsů (1911), prof. dr. Jaroslav Just (1912), dr. Antonín Fifka (1913 až 1914). Předsedové Čs. lawn-tenis. asociace: prof. dr. Jaroslav Just (1919 až 1928), Karel Robětín (1928—1938), dr. Vojtěch Fifka (1939). Předsedové tenis, sekce a tenis, svazu ČSTV: Jo sef Hodač (1945—1948), Ladislav Kubelka (1949—1950), dr. Karel Bureš (1951—1952), Ota Vašíček (1953 až 1954), Karel Abraham (1955—1966), Josef Řehák (1967—1969), Stanislav Chvátal (1969—1977), ing. Miloslav Ja novec (1977—1979), ing. Cyril Suk (od 1980). Historie: počátky organi zovaného tenisu v Čechách se' datují od 1893, kdy byl v Praze založen I. Český lawn-tenisový klub (I. ČLTK). Tento rok je považován za oficiální rok založení čs. tenisu, přestože ne organizovaně se tenis hrál v Čechách i na Slovensku mnohem dříve. Přesné datum, kdy se na území dnešní ČSSR objevila hra, z níž se vyvinul tenis, nelze historicky doložit. Je však do kázáno, že kolem 16. stol, byly vybu dovány herny pro hry s raketou. Z těchto staveb se v nejlepším stavu za chovala míčovna na Pražském hradě z dob Rudolfa II. (1552—1612), míčov ny „Ballhaus“ (1610) v Karmelitské ulici na Malé Straně a v Jílské ulici na Starém Městě. O tom, že i zde byla kdysi míčovna, svědčí znamení
38
v průčelí domu — dvě zkřížené te nis. rakety. Koncem 19. stol., tedy v době, kdy se o tenisu začíná m’uvit v celém světě, roste zájem o tento nový sport i v Čechách. Od 1880 do vážela pražská firma bratrů Goldschmidtových tenis, rakety a míče z Anglie a přispěla tak k rozšíření te nisu. Zpočátku je ten s výsadní hrou šlechty a nejbohatších rodin, jejichž příslučníc isi budovali dvorce v zahra dách svých domů a rezidencí. První tenisový turnaj se hrál 1879 v Chocni na dvorci v zámecké zahradě hraběte Kinského (hrálo se podle pravidel po dobných dnešním a vítězové obdrželi kromě věcných cen i peněžité odmě ny). Od 1890 začíná tenis pronikat i do občanských kruhů, vznikají čes. lawn-tenis. společnosti, které sice ne mají stanovy, a’e tenis se v nich za číná pěstovat převážně sportovně, ne jen jako společenská záležitost. Hrálo se na dvorcích s různými povrchy: hlinito-písčlté, cihlové, betonové, makadanové, dřevěné i travnaté. 1880 až 1890 jich bylo v provozu asi 480. Např. na zámku „Bon Repos“ u Nových Be nátek byl travnatý dvorec, další vy budovali 1896 ve Velkých Popovicích majitelé pivovaru bratři Ringhoferovi. Objevily se i první kryté dvorce, např. v zámecké síni na zámku v Litomyšli, kde byly tři dvorce — jeden s povr chem betonovým, druhý cihlovým a třetí s dřevěnou podlahou. Další kry tý dvorec vybudovala v Praze sku pina studentů, kteří se navzdory zá kazu ředitelství škol rozhodli naučit hrát tenis. Dvorec vybudovali v ne používané kryté jízdárně hrabat Nosticových. Právě na tomto dvorci vy rostla čes. reprezentace vedená bratry Hammerovými, K. Neumanem, F. Čisteckým a později bratry L. a Z. Žemlo vými. Opravdový krytý dvorec vybu dovali na konci 19. stol, bratři Ring hoferovi v Praze na Smíchově v hale své továrny (dnešní ČKD Tatra Smí chov). Dvorec byl dokonce vytápěn a osvětlen obloukovými lampami. Přes-
Československo
39
Nejstarší český tenisový klub, založený 1893
tože dvorec sloužil soukromým úče lům sport, založených bratrů, byla častým hostem na tomto dvorci i sku pina studentů z Nosticovy jízdárny. 1893 byl založen I. ČLTK, ve stejném roce byl založen tenis, klub v Olo mouci, tenis, odbor Plzeňského klubu velocipedistů v P’.zni, 1894 vznikl te nis. klub v Brně. 1895 se hrálo první mistrovství zemí Koruny české. Vý znamnou postavou tohoto období byl J. ROssler-Ořovský, průkopník čes. sportu, závodník a velký organizátor. Vynikal v mnoha sport, odvětvích — veslování, lyžování, bruslení, jachtink, výborně hrál 1 tenis. Byl zakladatelem I. ČLTK a stal se vedoucí osobností v olymp. hnutí. Jeho manželka necha la 1890 vlastním nákladem vybudovat v Brandýse n. Orlicí tenis, dvorec, kde se do 1896 scházela výhradně čes. spo lečnost. Prakticky od 1895 se hraje nár. mistrovství Čech, které však ne mohlo být vypsáno v plném znění, pro tože mistrovství Čech se hrálo o dva
roky dříve (1893J v německém lawntenls. klubu. Proto byla vypsána sou těž, v níž se hrálo o titul mistra ze mí Koruny české. V prvních ročnících se soutěžilo pouze ve dvouhrách, od 1900 i ve čtyřhrách. Soutěž se hrála pravidelně do 1914 a přispěla k vel kému rozmachu tenisu v Čechách. Z 20 ročníků mistrovství zemí Koruny české získal 8 titulů ve dvouhře a 11 ve čtyřhře nejlepší čes. tenista té do by L. Žemla, známý většinou pod stu dentským pseudonymem Rázný, neboť podle tehdejších školských předpisů nesměli studenti sportovat. K průkop níkům čes. tenisu před L. Žemlou patřili Z. Hammer, F. Čistecký a Z. Žemla, který hrál pod pseudonymem Jánský. Mezi ženami vynikly E. Mattuchová a M. Cífková. Vysokou úro veň čes. tenistů museli uznat i vedou cí reprezentačních družstev Rakous ka, a tak ve snaze dosáhnout nejlep ších výsledků byli čeští hráči nomino vání k mezistátním a meziměstským
Československo utkáním Rakouska. 1903 pomohli po razit Německo ve Vídni 8:7, 1904 v Berlíně 8:7 a 1900 v Mariánských Láz ních 10:5. 1906 vyhráli bratři Žemlo ví v Praze titul mistrů Rakouska ve čtyřhře. Bylo to velké překvapení, ne boť na turnaji, který pořádal pražský Deutscher Lawn-tennis Club Prag (zal. 1897), startovala řada vynikajících za hraničních hráčů (mj. d. c. reprezen tanti Anglie Ritchie, Beamisch a Adams, nejlepší rakouský pár Kinzel—Wesse ly). Vítězství bratrů Žemlových vyvo lalo u čes. sport, veřejnosti velký ohlas, což se brzy projevilo 1 ve zvý šeném zájmu o tenis. 1905 se sešel přípravný výbor, jehož snahou bylo vytvořit samostatné české tenis, ústře dí. 15. 5. 1906 byla založena Česká lawn-tenlsová asociace (CLTA), která sdružovala 7 klubů (zakládajícího val ného shromáždění se zúčastnili zá stupci 5 klubů). Česká lawn-tenis. aso ciace vznikla v době, kdy docházelo mezi rak. a čes. sportovci k velkým rozporům. Češí požadovali, aby na vel kých mezinár. sport, akcích mohli vy stupovat jako samostatná nár. složka pod čes. vlajkop. Proti tomuto poža davku ostře vystupovaly rak. orgány, podporované říšskými Němci. Prvním předsedou CLTA byl dr. Václav Důras (předseda I. CLTK), hlavní iniciátor jejího založení. Ten také vytyčil jako hlavní cíl asociace úplnou samostat nost a nezávislost na Rakouském te nis. svazu a možnost přímého styku s ostatními zahraničními tenis, svazy. Ve vedoucí funkci zůstal 2 roky (1906 až 1907) a poté byl nucen rezigno vat. 1909 se stal předsedou J. ROsslerOřovský, který v té době patřil mezi přední funkcionáře evr. sportu a měl mimořádně vlivné osobní styky v celé sport. Evropě. Vymyslel taktický plán, jímž zaskočil rak. sport, funkcionáře. Přihlásil Českou lawn-tenisovou aso ciaci do angl. tenis, ústředí, jehož stanovy dovolovaly přijímat za členy i mimoangl. nár. svazy. Tak se stalo, že I navzdory striktním zákazům rak.
40
sport, orgánů startovali čeští tenisté v Polsku a 1908 i na Hrách IV. olym piády 1908 v Londýně. Podle archív ních záznamů I. CLTK Praha starto vali čeští tenisté Z. a L. Žemloví na mimořádných olympijských hrách 1906 v Aténách; Z. Žemla získal 3. cenu ve dvouhře a stejné místo s bratrem Ladislavem obsadil ve čtyřhře (ofi ciální olymp. zpravodajství však tyto úspěchy nepotvrzuje). Rakouský boj kot čes. tenisu trval do 1910. Krátce nato byli čeští tenisté pozváni do Pol ska, Německa, Rakouska, Maďarska a dalších evr. zemí. Rozvoj čes. tenisu úspěšně pokračoval. Byly zakládány nové kluby, kroužky a společnosti, a to nejen v Praze, ale i v dalších měs tech a na venkově. Rozšiřoval se po čet turnajů a meziklubových a mezi městských utkání. Změnil se i názor školských úřadů a tenis se stal sou částí sport, utkání Univerzita—Tech nika. Od 1911 se začal pravídelně organizovat turnaj dorostu o Pohár Čes ké lawn-tenis. asociace, od 1913 se každoročně hrálo utkání Cechy—Mo rava. Úspěšní byli čeští tenisté na Hrách V. olympiády 1912 ve Stock holmu, kde se tenis, soutěže hrály zvlášť v hale a zvlášť na otevřených dvorcích (na trávě). L. Žemla obsa dil ve dvouhře i ve čtyřhře 4. místo a navíc získal cenu švédského krá le — pozlacený pohár, určený pro nejstylověji hrajícího hráče. 1914 se naposled hrálo mistrovství zemí Ko runy české. Ve dvouhře i ve čtyřhře (s Hainzem) zvítězil L. Žemla. Slibný rozvoj tenisu (1906 sdružovala CLTA 7 kroužků nebo klubů, zatímco 1914 jich bylo již 18) přerušila první svě tová válka. Na Slovensku se tenis, dvorce objevily v 80. letech 19. sto letí. První dal vybudovat arcikníže Fridrich Habsburský, strýc císaře Františka Josefa, v parku Grassalkovichova paláce v Bratislavě (dnešní Dům pionýrů a mládeže Klementa Gottwalda). Ve stejné době vznikly tenis, dvorce v Holiči na škole ka
41
detů c. k. rakousko-uherské armády. 1891 dala v Piešťanech hraběnka Berchtoldová, manželka piešťanského pri máře, vybudovat nákladem 1000 zla tých tenis, dvorec v lázeňském par ku. 1894 vybudoval v Košicích Košický spolok krasokorčullarov 3 tenis, dvorce. Nejstaršími slov, tenis, kluby byly SC Banská Bystrica a VSSE Ko márno (zal. 1889), Muráň (1901), Zvo len a Honti SC Spišská Nová Ves (1902), ESE Nové Zámky a KAC Ko šice (1903), Vráble (1905), Hlohovec (1906), Dunajská Středa (1902), Lu čenec (1911). 1910 uspořádal PTE Bra tislava k 30. výročí svého založení první mezinár. turnaj. Největší teni sové turnaje se hrály 1906 (Zvolen, Banská Bystrica, B. Stiavnica, Kremni ca). U příležitosti lOletého výročí za ložení tenisu v Budapešti zvítězil ve dvouhře Z. Žemla (Rázný), ve dvouhře žen Amandová. Koncem 1906 rozeslal přípravný výbor tenis, svazu v Buda pešti pozvánky 195 existujícím tenis, klubům v Uhersku na zakládající schůzku. 7. 4. 1907 se zakládající schů ze nového Uherského tenis, svazu zú častnilo jen 7 zástupců (mezí nimi z Hlohovce a Šiah). Později se k Uher skému tenis, svazu přihlásily kluby z Košic, Banské Bystrice, Komárna, Bratislavy a Banské Štiavnice. Od 1910 se datuje úzká spolupráce mezi Čes kou lawn-tenis. asociací a Uherským tenis, svazem. Zástupci obou svazů se dohodli na společném postupu proti Rakouskému a Německému tenis, sva zu. Po vzniku Československé repu bliky se 13. 12. 1918 sešla mimořádná schůze České lawn-tenis. asociace a začala nová éra čs. tenisu. 1919 byla založena Československá lawn-tenis. asociace, jejímž předsedou se stal dr. Jaroslav Just, který tuto funkci zastá val do 1928. Na podzim 1919 byl v Praze uspořádán první poválečný tur naj, který se stal základem ■* mezi národního mistrovství ČSR (ČSSR). Je ho vítězem se stal L. Žemla, který spo lu s ]. a K. Koželuhovými a F. Bu-
Československo rlánkem úspěšně reprezentoval ČSR na Pershlngových hrách 1920 v Pa říži (porazili Jugoslávii 5:0, Belgii 4:1 a prohráli až v semifinále s USA 1:4). 1920 získal L. Žemla bronzovou me daili ve smíšené čtyřhře (s M. Skrbkovou) na Hrách VII. olympiády 1920 v Antverpách. Důležitým mezníkem se stal 1921, kdy se ČSR zúčastnila po prvé soutěže o - Davis Cup. V zaha jovacím utkání s Belgií však čs. re prezentanti (L. Žemla, K. Ardelt, Just) prohráli 2:3, přestože L. Žemla pora zil i jednoho z nejlepších hráčů Evro py Washera. V letech 1924, 1928, 1931, 1935 a 1937 se čs. d. c. družstvo pro bojovalo do finále evr. pásma. Vyni kající utkání sehráli čs. d. c. repre zentanti 1926 v Praze na Štvanici s Francií, v němž J. Koželuh prohrál až po pětisetovém boji s -* R. Lacostem a spolu s L. Žemlou prohrál opět v 5 setech s dvojicí - „fr. mušketýrů“ Lacoste—Brugnon. Toto utkání je po kládáno za jedno- z nejlepších d. c. utkání, která byla v ČSR sehrána. Na výborné mezinár. úspěchy L. Žemly, K. a J. Koželuha navázali další hráči: R. Menzel, L. Hecht, F. Maršálek, J.
J. Koželuh a R. La coste 1926 v Praze
Československo
Maleček, J. Caska, J. Síba a F. Cejnar, kteří byli úspěšní na mezlnár. turna jích. R. Menzel se propracoval do svět, žebříčku, L. Hecht s F. Cejnarem se dostali do evr. žebříčku, R. Menzel s L. Hechtem získali poprvé v historii čs. tenisu 3. místo ve Wimbledonu. K. Koželuh získal 1929 titul profesionál ního mistra světa, jeho bratr Jan se 1926—1927 probojoval do čtvrtfinále Wimbledonu. Od 1924_se začíná hrát -* juniorský přebor ČSR (CSSR) — první dva ročníky se hrály v Brně, od 1926 (s výjimkou 1928 a 1952) se hra je pravidelně v Pardubicích („pardu bická juniorka“). Od 1929 řídila Cs. lawn-tenis. asociace, jejímž předsedou byl Karel Robětín, tenis, sport pro střednictvím žup. Nová organizace ří zení byla schválena 23. 11. 1930 a tr vala až do konce druhé světové války. 1938 bylo v župním zřízení 14 žup. Pražská (sdružovala 67 klubů), Stře dočeská (34), Západočeská (21), Se veročeská (13), Východočeská (34), Jihočeská (16), Západomoravská (29), Středomoravská (24), Moravsko-slezská (20), Západoslovenská (14), Středoslovenská (11),' Východoslovenská (13) a Maďarský tenisový svaz v CSR (23). CLTA podléhalo 346 klubů, z to ho 285 v Cechách a na Moravě a 61 na Slovensku. Rozvoj tenisu na Slovensku po první světové válce se začal projevovat až 1922—1923, kdy byly v Bratislavě za loženy dva velké tenisové kiuby — I. Cs.ŠK Bratislava a LTK Bratislava, dalšími středisky tenisového sportu se staly Banská Bystrica, Žilina, Piešťa ny a Trenčianské Teplice. Většina klu bů byla členy CLTA. První slovenský tenisový,turnaj v CSR byl uspořádán 17.—18. srpna 1924 v Piešťanech a zúčastnili se ho nejlepší čs. i evr. hráči. Ve stejném roce začala série mezinárodních turnajů v Banské Bys trici o Stříbrný pohár města (jeho prvním vítězem se stal jeden z nej lepších maďarských tenistů mezi svět, válkami B, Kehrling). Nejlepším hrá
42
čem Slovenska v tomto období byl žilinský L. Hecht, který se později pře stěhoval do Prahy a patřil k nejúspěš nějším reprezentantům ČSR v Davis Cupu (do 1938 sehrál 36 d. c. zápasů). K úspěšným slovenským hráčům patři li i Nedbálek, Klein, Danzig a Fische rové. V březnu 1939 se Západosloven ská, Středoslovenská a Východoslo venská župa sloučily a byl vytvořen nový slov, tenisový orgán Slovenský tenisový zváz, jehož předsedou do 1943 byl Š. Mihál. Nejlepším tenistou Slovenska byl v období 1939—1945 M. Fillo, kterého později vystřídal F. Vrba. K dalším úspěšným slovenským tenis tům patřili Košinár, Illéš, Ambros, Krejčí.. Po osvobození 1945 navázal čs. tenis na předválečnou úroveň: v DG se dvo jice J. Drobný a F. Černík probojovala dvakrát (1947—1948) do mezipásmového semifinále (proti Austrálii v USA), ale v prvním utkání prohráli 1:4 a ve druhém 2:3. J. Drobný byl úspěšný 1946 na Roland Garros (finále) a ve Wimbledonu (semifinále). 1949 po sjednocení čs. tělovýchovy a sportu se z tenisových klubů staly oddíly TJ a řídícím orgánem tenisu se stala ústřední sekce tenisu COS (Sokol), od 1952 ústřední sekce tenisu SVTVS. V tomto období se rozvoj tenisu značně přibrzdil a neoprávněný přívlastek „panský sport“ způsobil, že tenis mu sel o svou existenci doslova bojovat. Mnoho dvorců bylo bez náhrady zru šeno, nebyly míče ani rakety, meziná rodní tenisové styky zcela ustaly, s čs. tenisem se ve světě pomalu pře stávalo počítat. Přínosem tohoto ob dobí bylo obnovení nár. mistrovství CSR (CSSR) 1951, jehož pořadatelem byla TJ NHKG Ostrava (1952 a 1955 se hrálo v Bratislavě a 1965 a 1967 v Plzni). 1955 byl předsedou ústřední tenisové sekce zvolen K. Abraham, první dělnický tenis, předseda, který se svými spolupracovníky začal syste maticky a plánovitě pracovat na ob novení někdejší slávy čs. tenisu. Po-
Československo
43
Centrální dvorec pražské Štvanice při DC s Austrálií
stupně se začala rozšiřovat účast na šich tenistů na mezinárodních turna jích: 1955 po 51eté přestávce se ČSR zúčastnila soutěže o DC, 1956 poprvé startovali junioři v Galea Cupu. Tělo výchova se soustřeďovala i v ROH, kde vznikaly DSO (dobrovolné spor tovní organizace] pod vedením odbo rových svazů. Z těchto DSO vznikly potom TSO (tělovýchovné sport, orga nizace) ROH. TSO měly i odborné sek ce, a tak i tenis měl svou ústřední sekci tenisu při TSO ROH. Předse dou sekce byl zvolen S. Chvátal, členy předsednictva byli vynikající odbor níci tenisového hnutí J. ROssler, L. Týrá, V. Štůla a další. S. Chvátal úzce spolupracoval s K. Abrahamem, a tak prostředky na tenis se zbytečně ne tříštily. Finanční rozpočet sekce TSO byl použit ke krytí výdajů spojených se startem zahraničních tenistů v CSR — zpočátku na exhibičních turnajích. A tak Laver, Hoad, Candy, Emerson,
Flam, Rose, Stolle a další, kteří v ČSR hráli, přivedli do hledišť tenisových dvorců diváky, kteří dosud tomuto sportu chyběli. 1956 se obě řídící sek ce spojily a zůstala ústřední sekce te nisu SVTVS, od 1957 tenis, sekce ČSTV. Předsedou byl zvolen K. Abra ham, místopředsedy S. Chvátal a J. Ležovič (pro Slovensko). Funkcí stát ního trenéra byl pověřen J. Síba (od 1971 P. Korda, 1981 J. Kukal, od 1983 F. Pála). Sekce začala s plánovitou koncepcí rozvoje tenisu, zvláště se zaměřila na práci s mládeží. Mezi do spělými v té době donrnovali Věra Suková a Jiří Javorský. Mez! domácí mi hráči neměli konkurenci a právě oni nejvíce doplatili na stagnaci čs. tenisu v předcházejících letech. Přes to však podávali vynikající výkony: V. Suková se jako první čs. hráčka pro bojovala do finále Wimbledonu (1962) a s J. Javorským vyhrála smíšenou čtyřhru na Roland Garros (1957). Je
Československo jich převahu dokazuje i umístění v do mácích mistrovských soutěžích: V. Pužejová-Suková získala 45 mezinárod ních a národních titulů (dosud ji ni kdo nepřekonal), J. Javorský 44. 1963 nastupuje do reprezentace mladá ge nerace čs. tenisu: M. Holeček, Š. Kou delka, M. Tajcnár, po nich J. Kodeš, J. Medonos, J. Kukal, V. Zedník, F. Pála, P. Huťka a další, kteří pod ve dením trenéra F. Cejnara vyhráli 1963 až 1966 třikrát Galea Cup. Také na Slovensku se začal tenis po osvobo zení 1945 úspěšně rozvíjet. Předsedou Slovenského tenisového svazu byl 1945 až 1948 Svetozár Štefánik. Po sjed nocení tělovýchovy změnil vrcholný orgán název na JDT Sokol, tenis, sek ce, později ústřední výbor Sokola, te nis. sekce; 1948—1953 byl předsedou Gabriel Hrankovič; 1954—1955 Boris Čermák. Po zřízení DSO ROH, Sokola, Rudé hvězdy a ATK 1952, vznikaly při
44
těchto DSO tenis, sekce, na Slovensku tenis, sekce při Slovenském výboru pro tělesnou výchovu a sport. Předse dou 1956—1962 byl Ján Ležovlč. V rámci reorganizace se tenis, sekce změnila na tenis, aktiv a 1965 byl ob noven svaz ČSTV, jehož vedením byl pověřen Jozef Jedlovský. V prvních po válečných letech patřili k nejúspěšněj ším hráčům F. Vrba (5násobný d. c. reprezentant) a J. Bartoš, později J. Krajčík, A. Mečiar, M. Rárková-Ančincová a E. Klímo, v 50. letech O. Me ruňka a H. Štětinová (junior, přebor nice CSR 1954), J. Golonka (junior, přeborník CSR 1956) — úspěšný čs. reprezentant v ledním hokeji, K. šafárik (čs. reprezentant v Galea Cupu a finalista mezinár. mistrovství CSSR 1961), v 60. letech S. Lukáč, L. Macko, M. Tajcnár (čs. reprezentant v Kings Cupu a Galea Cupu), M. Kočíšková, v 70. letech O. Karlík, V. Kozárová
Cs. daviscupové družstvo 1973: trenér P. Korda, J. Kukal, F. Pála, J. Kodeš a J. Hřebec
Československo
45
Předseda federální vlády L. Strougal blahopřeje J. Kodešovi
(junior, přebornice CSSR 1971), M. Barčáková, v 80. letech M. Mečíř (junior, mistr CSSR, 7. v Grand prix juniorů 1980, mistr CSSR 1983 a 1984 v kategorii seniorů), M. Vajda. O úspěšném rozvoji tenisu na Sloven sku svědčí i řada turnajů s účastí předních čs. i zahraničních hráčů. 1955 byl obnoven celostátní turnaj v Banské Bystrici, 1959 založili v Bra tislavě mezinár. tenis, turnaj o putov ní Cenu města Bratislavy, kterému byl 1969 udělen statut mezinárodního mis trovství CSSR. Od 1965 je oddíl Slovan CHZJD Bratislava pořadatelem mezínár. dorost, turnaje o Laneův pohár. 1969 se začíná tělovýchova budovat na federálním základě a vznikají dva te nisové svazy: Český tenisový svaz (předseda A. Těšík) a Slovenský te nisový zváz (předseda J. Jedlovský). Na zasedání delegátů obou svazů byl
Cs. daviscupové družstvo 1980: nehra jící kapitán A. Bolardt, J. KodeS, P. Složil, I. Lendl a T. Šmíd
46
Československo v témže roce zvolen nový vedoucí or gán Čs. tenis, asociace (od 1970 Čes koslovenský tenis, svaz, tenis, svaz ČSTV), jehož předsedou se stal S. Chvátal. Úkolem obou národních te nisových svazů bylo zajišťovat přede vším rozvoj masového a výkonnost ního tenisu, zatímco tenis, vrcholový sport byl řízen federálním orgánem. Český tenis, svaz zorganizoval 1969 mistrovské soutěže ve všech katego riích, podobné mistrovství SSR, a ha lové mistrovství ČSSR. 1975 uspořádal tenisový svaz ČÚV ČSTV náborovou soutěž „Hledáme nového Kodeše a Su kovou“, jíž se zúčastnilo asi 10 000 zájemců, přičemž na celostátní spartakiádě 1980 dosáhlo konečné číslo počtu 15 653 soutěžících (37,5% člen ské základny ČSR). 1969 se konalo v Praze výroční zasedání Mezinárodní tenisové federace za účasti delegátů z 93 členských zemí. V 70. letech byl tenis zařazen do systému vrcholového sportu, byla zřízena tréninková stře diska mládeže (TSM) a - střediska vrcholového sportu mládeže (SVSM), která pomohla zvýšit úroveň tenisu v celé CSSR, což se projevilo i v me zinárodních soutěžích. 1969 zvítězili čs. reprezentanti v Kings Cupu, J. Kodeš dvakrát zvítězil na mezinárodním mistrovství Francie, třikrát byl ve fi
Hana Mandlíková
nále mezinárodního mistrovství Itálie, 1973 zvítězil ve Wimbledonu. 1971 po stoupili čs. tenisté po 23 letech do mezipásmového finále DC proti Bra zílii, 1973 proti Austrálii, kde J. Hře bec porazil R. Lavera, 1975 po vítěz ství nad Austrálií v Praze se čs. d. c. reprezentanti probojovali do f'nále, v němž prohráli se Švédském, v je hož družstvu hrál jeden z nejlepších hráčů na světě B. Borg, 2:3. Pošesté (od 1963) jsme zvítězili v Galea Cupu, juniorky dvakrát vyhrály -» Soisbault Cup, dorostenci -» Valerio Cup a do rostenky - Sophia Cup. Druhá polo vina 70. let přinesla čs. tenisu jen částečné úspěchy: 1974—1977 zvítě zily čs. juniorky v Soisbault Cupu, I. Lendl vyhrál -* Orange Bowl a 1978 junior, turnaj v Římě, Paříži a Wim bledonu, H. Mandlíková zvítězila v ju nior. soutěžích v Římě a Paříži a oba získali titul junior, mistrů světa. V soutěžích dospělých se R. Tomanová probojovala do finále na mezinár. mis trovství Francie 1976, R. Maršíková zvítězila na mezinárodním mistrov ství Itálie. Vynikajících úspěchů do sáhli čs. reprezentanti na přelomu 70. a 80. let. 1979 se reprezentační druž stva mužů a žen probojovala do se mifinále DC a - Federation Cupu, 1980 byla H. Mandlíková ve finále
Ivan Lendl
47
mezinárodního mistrovství USA a v ženské Grand prix obsadila 1. místo. I. Lendl skončil v -* Grand príx a na turnaji -* mas ers Grand prix na 2. místě. Vynikající výkony podal v semifinále DG proti Argentině a ve finále proti Itálii, kdy naše družstvo ve složení I. Lendl, T. Šmíd, P. Složil, J. Kodeš získalo v Praze nejcennější trofej v soutěži družstev, Davisův po hár. 1981 I. Lendl s T. Šmídem vy hráli -* Světový pohár, H. Mandlíková zvítězila na mezinárodním mistrovství Francie a probojovala se do finále ve Wimbledonu. I. Lendl se probo joval do finále mezinárodního mis trovství Francie a v závěrečném hod nocení Grand prix a na turnaji mas ters Grand prix obsadil 1. místo. CLTK Dopravní podnik Praha, tenis, oddíl navazuje na tradici nejstaršího tenis, klubu na území Československa, zal. 1893 pod názvem I. Český lawntenisový klub, který začal svou čin nost na 4 dvorcích na Židovském ostrově. 1894 se klub přestěhoval na Střelecký ostrov a sloučil se s tehdej ším LTC. 1896 se klub přestěhoval do míst, kde je dnešní Strossmayerovo náměstí. Zde se hrál první klubový turnaj — vítězem se stal J. Cífka. 1900 zvítězil hráč I. CLTK Cístecký na „te nisovém mistrovství České země“. Od 1901 hraje I. CLTK na dvorcích na Štvanici. Nejznámnějšími hráči v té době byli bratři Z. a L. Žemloví, kteří později utvořili jednu z nejlepších dvojic ve čtyřhře. V období 1894 — 1906 byl klub členem Anglické tenis, asociace, 1906 se stal členem nově za ložené České lawn-tenis. asociace. V období 1901 — 1906 zaznamenal I. CLTK řadu úspěchů: získal tituly mis tra Rakouska, Uherska a Bavorska, 1905 se stali bratři Žemlové mistry Cech ve čtyřhře. Hráči I. CLTK repre zentovali Cechy na meziolympijských hrách v Aténách 1906 a olympijských hrách 1908 v Londýně. 1909 začal v klubu, který měl v té době 150 čle
CLTK
nů, pracovat první placený trenér F. Buriánek. 1911 založil K. Robětín Pohár dorostu, předchůdce „pardubic ké juniorky“. Na olympijských hrách ve Stockholmu 1912 startovalo 7 hrá čů I. CLTK — L. Žemla obsadil ve dvouhře 4. místo a s J. Justem získali bronzové medaile ve čtyřhře. Žemla navíc obdržel zlatý pohár za nejkrás nější hru. 1916 se stal trenérem v I. CLTK profesionální mistr světa K. Ko želuh. První mistrovství Českosloven ska se hrálo 1920 na Štvanici — zvítě zil L. Žemla a s Justem získali titul mistra i ve čtyřhře. V soutěži žen zví tězila hráčka I. ČLTK Waffková. Na olympijských hrách v Antverpách 1920 hráli členové klubu Žemla, Just, Hykš a Týč. 1920 se hrálo první utkání DC mezi Belgií a CSR na dvorcích I. CLTK. CSR reprezentovali hráči I. CLTK Žem la, Ardelt, Just (prohráli 2:3, ale Žem la porazil čtvrtého nejlepšího hráče na světě Washera). V témže roce při šel do klubu výborný Jiráč P. Macenauer, který spolu s J. Koželuhem byl od 1924 do 1929 stálým reprezentan tem CSR v DC. 1926 byl dobudován centrální dvorec. 1928 získali hráči klubu 138 cen (nejvíce J. Koželuh), novým členem se stal žilinský hráč L. Hecht, své první úspěchy zde získá val J. Drobný. Po osvobození pokra čoval I. CLTK v úspěšné činnosti — na Štvanici hráli nejlepší svět, hráči, d. c. družstvo (Drobný a Černík) se probojovalo do mezikontinentálního fi nále DC proti Austrálii. Krátce nato tenis, oddíl I. CLTK přešel do TJ Mo torlet. Družstvo hrálo v sestavě J. Javorský, P. Korda, Benda, široký, Pužejová a Široká, později Jan a Vlasta Kodešovi. Oddíl získal postupně 11 ti tulů mistra republiky. 1962 se Věra Pužejová-Suková jako první čs. hráč ka probojovala do finále Wimbledonu. V dalších letech úroveň tenisu v od díle poklesla (mj. Kodeš přestoupil do Sparty Praha). 1970 přešel oddíl pod TJ Dopravní podnik hl. m. Prahy. Pod vedením trenérů M. Konráda a J. Hla
48
Cmyrevová
váčka získalo družstvo ve složení Pikorová, HUblerová, Vopičková, Složil, Huťka, Týrá, Šavrda a Jankovský titul mistra CSSR a v Poháru mistrů evr. zemí získalo 2. místo za belg. druž stvem Primerose TC. Také v následu jících letech patřilo družstvo I. CLTK k nejlepším v CSSR (Hufka, Kodeš — vrátil se ze Sparty — Vavřík, Šavrda, Stejskal, Nekola, HUblerová, Holubo vá; trenéři M. Široký, R. Vavřík, J. Pikorová, L. Růžička a A. Šulc). Začát kem 80. let bylo nutno vyřešit gene rační problém, neboť opory družstva Huťka, Kodeš a Holubová ukončili zá vodní činnost. K novým talentovaným hráčům patřili Skuherská a Petrů.
Cmyrevová Nataša, nar. 28. 5. 1958, SSSR, jako 161etá zvítězila na junior, mistrovství Austrálie 1974, 1975 vy hrála dorost, soutěž ve Wimbledonu (ve finále nad R. Maršíkovou) a ve Forest Hills. 1976 porazila na turna jích Virginia Slims R. Casalsovou a S. Barkerovou, vyhrála dorost, soutěž ve Wimbledonu a v soutěži dospělých se probojovala mezi nejlepších 16 hrá ček. Na mistroyství Evropy v Přerově porazila R. Tomanovou a ve finále prohrála s M. Jaušovecovou. 1978 zví tězila na mistrovství SSSR ve dvouhře i čtyřhře. V tenis, žebříčku SSSR 1977 až 1978 na 2. místě za O. Morozovovou. 1979—80 zvítězila na zimním ha-
Nataša Cmyrevová
lovém mistrovství SSSR v Moskvě a 1981 na mezinár. turnaji v SSSR ve čtyřhře.
čop, tenis, úder, udělující míči silnou spodní rotaci. čtvrtfinále, zápas čtyř dvojic z posled ních 8 jednotlivců (párů) nebo druž stev, kteří postoupili při vylučovacím systému z více účastníků. Čtyři vítě zové č. postupují do - semifinále.
čtyřhra, tenis, disciplína, utkání dvo jic (na každé straně dvorce dva hrá či). Soutěží se ve č. mužů, č. žen a ve -* smíšené čtyřhře.
49
Davis Cup
trofej zůstala v USA a podle pravidel mělo nejlepší družstvo ze všech zú častněných zemí právo každoročně vyzývat držitele trofeje v tzv. vyzývacím finále (challegne round). 1901 Darmon Pierre, nar. 14. 1. 1934, Fran Britská tenis, asociace své družstvo cie, jeden z nejúspěšnějších fr. tenistů nevyslala a soutěž se nehrála, 1902 po druhé svět, válce. Finalista na Ro prohráli Britové s obhájcem trofeje land Garros 1963 a semifinalista 1964, před 10 000 diváků těsně 3:2. 1903 po ve Wimbledonu 1963 finalista čtyřhry. třetí a naposledy soupeřila jen druž V DC reprezentoval v období 1956— stva zakládajících zemí. Bratři Doher1967. V pozdější době kapitán fr. d. c. tyovi vyhráli v Bostonu 4:1 a „mísa na družstva a čelný funkcionář ATP. salát“ putovala do Londýna, kde zů stala 4 roky. Podle pravidel měl drži Davis Cup (Davisův pohár), mezinár. tel trofeje právo obhajovat ji v domá soutěž mužských družstev, zal. 1900 cím prostředí, a tak se dějištěm příští v USA pod názvem The International ho vyzývacího finále*stal wimbledon Lawn Tennis Championship. Patří me ský stadión. Toto místo bylo přitažli zi nejstarší, nejrozšířenější a nejpopu vější i pro evr. země, protože cdpadla lárnější sport, soutěže vůbec. Název nákladná cesta za oceán, a tak se 1904 D. C. dostala soutěž podle amer. te přihlásily do soutěže Belgie, Francie a nisty Dwighta F. Davise, který při je Rakousko (USA ne), 1905 USA, Ra jím založení věnoval pro vítěze putov kousko, Francie a Austrálie (společné ní cenu — pozlacenou stříbrnou „mí družstvo Austrálie a Nového Zélandu), su na salát“ v hodnotě asi 1000 dola která při svém třetím startu 1907, ve rů. Podnět k založení soutěže dala dená N. Brookesem, se poprvé probo 1897 Americká tenisová asociace, kte jovala do vyzývacího finále a porazila rá navrhla, aby se uskutečnila přátel obhájce Velkou Británii. Trofej zůstala ská utkání USA—Velká Británie. Ko 4 roky v Austrálii. 1912 získala trofej nečná představa o soutěži však byla Velká Británie a 1913 USA. 1914 ji jiná: měla se stát mezinár. soutěží, opět N. Brookes a A. Wilding odvezli jíž by se zúčastnily všechny členské do Austrálie. První svět, válka soutěž země Mezinárodní tenisové asociace. přerušila na 4 roky. Do té doby ji 5X K prvnímu ročníku se však přihlásily vyhrála Velká Británie a Austrálie, pouze USA a Velká Británie, a to ješ 3X USA. Největší počet zúčastněných tě bez nejlepších hráčů. Utkání se zemí byl 1913 (8). Vítězem prvního hrálo v prvním srpnovém týdnu 1900 poválečného ročníku se stala opět v univerzitním klubu v Longwoodu Austrálie. 1920 se na d. c. scéně obje u Bostonu. Hrálo se stejným systémem vilo vynikající družstvo USA s „Vel jako dnes: tj. 2 dvouhry, čtyřhra a kým Billem“ W. T. Tildenem a „Malým opět 2 dvouhry. V družstvu USA na Billem“ W. Johnstonem a 7X za sestoupil i dárce trofeje D. F. Davis a bou získalo trofej (4X zvítězili 5:0 a USA zvítězily 3:0; poslední dvouhry se 3X 4:1). W. T. Tilden neprohrál v DC pro nepřízeň počasí nehrály. Putovní za 8 let ani jeden zápas ve dvouhře.
Dánsko — Dansk Tennis Forbund, zal. 1920. Sdružuje 65 419 hráčů, klubů 242. Otevřené dvorce — 907, kryté dvorce — 252.
Davis Cup
Poprvé prohrál 1926 s R. Lacostem až v posledním zápase za stavu 4:0 pro USA. Skvělé výkony Tildena vyprovo kovaly další země k účasti v DC. 1920 hrálo v DC 6 zemí, 1921 již 11 (i CSR), 1923 (17), 1924 (22) a 1928 (33). Od 1923 byly zúčastněné země rozděleny podle zeměpisných pásem do dvou skupin — americké a evropské, je jichž vítězové se utkávali v tzv. mezipásmovém finále a vítěz nastoupil pro. ti držiteli trofeje ve vyzývacím finále. 1923 se ve Francii zformovalo nové mladé d. c. družstvo, které tvořili 3 vynikající hráči dvouhry J. Borotra, H. Cochet, R. Lacoste a specialista na čtyřhru J. Brugnon, později nazývaní „francouzští mušketýři“. 1925—26 se probojovali do vyzývacího finále, ale družstvo USA bylo ještě nad jejich síly. 1927 však Tilden a Johnston je jich náporu neodolali, zvláště skvělé formě 221etého R. Lacosty. Francie se stala čtvrtou zemí, která získala d. c. trofej (až do 1972 se tento počet ne změnil). K obhajovacímu utkání 1928 vybudovali Francouzi v Paříži nový stadión Roland Garros. Poprvé v his torii DC se vyzývací finále hrálo na antukových dvorcích, což byla velká výhoda pro domácí hráče, neboť před cházející vítězové USA, Velká Británie i Austrálie patřili k zemím, kde se hraje převážně na trávě. A tak Fran couzi 3X odvrátili pokusy USA, potom Velké Británie a opět USA o získání trofeje. Francie zvítězila GX za sebou od 1927 do 1932, od 1929 však bez nejmladšího R. Lacosty, který jako 231etý musel ze zdravotních důvodů ukončit sport, kariéru. Mezi tím vy růstal Francouzům velký soupeř ve dvojici Angličanů F. J. Perry a H. W. Austin. Při svém druhém finále (1933) ukončili sérii fr. vítězství a po 21 le tech přivezli „mísu na salát“ do Wim bledonu. Perry a Austin zvítězili 3X za sebou. 1937 získaly trofej USA, ze jména zásluhou D. Budgeho, prvního vítěze -» Grand Slamu. Ale i on, stej ně jako Perry přestoupil k profesioná.
50
lům, a tak 1939 — shodou okolností stejně jako před první svět, válkou — se trofej přestěhovala na 6 válečných let do Austrálie. Československo vstoupilo do soutěže 1921. V prvních 3 ročnících prohrálo vždy v prvním utkání, ale 1924 se po vítězstvích nad Novým Zélandem, Švý carskem a Dánskem probojovalo do fi nále evr. pásma, kde podlehlo Fran cii. ČSR reprezentovali L. Žemla, P. Macenauer, Rohrer a J. Koželuh. 1926 čs. družstvo opět prohrálo s Francií 0:3, ale pětisetové zápasy J. Koželuha s R. Lacostem a dvojice Koželuh— Žemla proti Lacostovi s Brugnonem patřily mezi nejlepší, jaké pražská Štvanice viděla. Postup do finále evr. pásma zopakovali čs. tenisté ještě 1928 (J. Koželuh, P. Macenauer, R. Menzel), 1931 (Menzel, Hecht, Maršá lek), 1934 (Menzel, Hecht, Maršálek), 1935 (Menzel, Hecht, Caska, Maleček) a 1937 (Menzel, Hecht, Caska). Přes to, že se jim nepodařilo v tomto finá le zvítězit, svými úspěchy proslavili čs. tenis v celém světě. Po druhé svět, válce přišlo 281eté ob dobí nadvlády USA a Austrálie (1946 až 1973), kdy se žádné jiné zemi ne podařilo získat trofej. V prvních 14 letech bylo dokonce vyzývací finále záležitostí družstev těchto dvou zemí. První 4 poválečné ročníky vyhrály USA zásluhou Schroedera, Kramera, Parketa a Gonzalese. 1950 se však ob jevila vynikající austr. dvojice Sedgman—McGregor, která položila zákla dy austr. epochy v historii DC: z 18 ročníků 1950—67 vyhrála Austrálie 15. V tomto období Austrálie sestavila 5 různých družstev, z nichž 7 hráčů zís kalo wimbledonský titul. Tato úspěšná éra austr. tenisu je spjata se jménem — H. Hopmana, bývalého d. c. repre zentanta a od 1950 do 1968 trenéra a nehrajícího kapitána austr. reprezen tačního družstva. Po odchodu Sedgmana a McGregora k profesionálům H. Hopman postavil 1953 do d. c. druž stva dva 191eté hráče L. Hoada a K.
51
Rosewalla, kteří trofej obhájili. 1954 sice prohráli s Američany Seixasem a Trabertem, ale v dalších dvou letech vyhráli zcela suverénně bez ztráty se tu. Oba potom přestoupili k profe sionálům a 1957 je nahradili A. Coo per a M. Anderson. 1959 vytvořil Hopman nové družstvo, které tvořili N. Fraser a R. Laver, později nejúspěš nější tenista všech dob. Při svém prv ním startu ve vyzývacím finále sice Laver obě dvouhry prohrál, ale vyni kající výkon N. Frasera vedl k austr. vítězství. Laver v dalších d. c. utká ních Hopmanovu důvěru nezklamal: vyhrál všechny své zápasy. Austrálie zvítězila v DC 4X za sebou a Laver 1962 před přestupem k profesionálům získal Grand Slam. 1963 obhajovalo trofej opět nové austr. družstvo: k vy nikajícímu R. Emersonovi, který se osvědčil už při Laverovi, přibyl 191etý nováček J. Newcombe. V prvním utkání se mu nedařilo, ale v průběhu dalších 10 let vyhrál 3X Wimbledon. Trcfej získalo družstvo USA, ale v ná sledujícím 1964 ji Emerson s novým spoluhráčem R. Stollem opět získali pro Austrálii. 1964—67, kdy se Austrá lie stala 4X za sebou vítězem DC, by li oporami družstva. Družstvo doplňo vala dvojice Newcombe—Roche ve čtyřhře a 1967 opět J. Newcombe ve dvouhře. 1968 všichni přední austr. te nisté přestoupili k profesionálům a d. c. trofej se na 5 let stěhovala do USA, kde si A. Ashe a S. Smith zacho vávali statut nezávislosti, takže mohli v DC startovat. Po druhé svět, válce se zájem o tenis začal rozšiřovat v mnohých dalších zemích, zvláště v Evropě, svět, tenis, špička se začala rozrůstat. Počet zú častněných zemí v poválečném DG (21) se brzy zvýšil na 30, a tak 1952 k amer. a evr. pásmu přibylo další, tzv. východní pásmo. 1964 se počet zú častněných družstev zvýšil na 50, a tak od 1966 se hraje ve 4 zeměpis ných pásmech: amer., východní a 2 evr. pásma. Zvýšení počtu evr. účast
Davis Cup
níků znamenalo i zvýšení kvality sou těže. 1960—61 it. družstvo v čele s N. Pietrangelim prolomilo austr. a amer. poválečný monopol účastí ve vyzývacím finále (2X porazilo USA a vyzvalo Austrálii obhajovat trofej). 1962 stejného úspěchu dosáhli Mexiča né R. Osuna a Palafox, 1965 a 1967 Španělé s M. Santanou, 1966 odolala Austrálie náporu indické dvojice Krishnan—Mukerdží a od 1969 se za čala ve zvýšené míře projevovat síla evr. tenisu. Rumuni I. Nastase a I. Tiriac se 1969 poprvé pokusili získat trofej, ale prohráli stejně jako 1970 NSR v čele s W. Bungertem, aniž zís kali bod. 1971 však Rumunsko prohrá lo těsně 2:3. Ročník 1972 přinesl snad nejpodstatnější změnu v pravidlech soutěže od jejího založení. Byl zrušen nespravedlivý systém vyzývacího finá le v jediném utkání na domácí půdě. A tak vítěz minulého ročníku byl za řazen mezi další účastníky. Stejně ja ko oni musel bojovat* ve skupině či pásmu vylučovacím způsobem o po stup, o vítězství ve skupině, v mezipásmovém semifinále a o konečné ví tězství v soutěži v mezipásmovém fi nále. Největšími tenis, osobnostmi 1972 byli Američan S. Smith a Rumun I. Nastase. Ve Wimbledonu sehráli nezapomenutelné finále a přivedli svá družstva i do finále DG. Přestože se na bukurešťské antuce dávalo více šancí Nastasemu, S. Smith zopakoval hned v prvním zápase své wimbledon ské vítězství a Američané opět získa li trofej. 1973 se Australanům podařil velký návrat. Nový kapitán družstva N. Fraser přemluvil 351etého R. Lavera a 291etého J. Newcomba, aby na stoupili v d. c. družstvu: Australané zvítězili ve východním pásmu v dra matickém mezipásmovém semifinále v Melbourne nad ČSSR 4:1 a ve finále v amer. Clevelandu nad USA (Smith, Gorman) 5:0. Laver se odvděčil Fraserovi za záchranu vítězství 1959. Zví tězil ve všech zápasech dvouhry i čtyř hry, přičinil se o návrat trofeje po
Davis Cup 6 letech do Austrálie. Tím se definitiv ně rozloučil s účastí v DC. 1974 byl poznamenán nepříjemnou aférou. In dičtí tenisté odmítli nastoupit v mezlpásmovém finále proti družstvu ra sistické Jižní Afriky a řídící výbor DC a ITF, nerespektující mínění svět, ve řejnosti, přisoudili vítězství JAR. 1975 a 1976 se do listiny vítězů DC zapsaly další dvě země — Švédsko, opírající se o vynikajícího B. Borga, a Itálie, mající pod vedením zkušeného N. Pietrangeliho pozoruhodně vyrovnaný tým ve složení A. Panatta, C. Barazzutti, A. Zugarelli a P. Bertolucci (spe cialista na čtyřhru). Austrálie, která 1975—76 prohrála v mezipásmovém semifinále s CSSR a Itálií, zmobilizo vala 1977 opět své síly. T. Roche, J. Alexander a P. Dent měli v mezipás movém finále proti Itálii výhodu do mácího prostředí, zvláště travnatých dvorců, a podle očekávání se jim od veta nad specialisty na antuce vyda řila a zvítězili 3:1. Tímto úspěchem se Austrálie v historické tabulce vítězů DC vyrovnala USA — 24 vítězství. V následujících dvou ročnících však tuto pozici ztratila,, neboť vítězem se staly USA. Československo nemělo po druhé svět, válce šťastný vstup do soutěže. V prv ním ročníku 1946 prohrálo v úvodním utkání v domácím prostředí v Praze s Jugoslávií 2:3 (Drobný prohrál ne čekaně s Mitičem). 1947 čs. družstvo v sestavě Drobný—Černík postoupilo do mezipásmového finále, kde v Mont realu prohrálo s Austrálií 1:4. 1948 hráli v družstvu vedle Drobného a Černíka i Vrba a Zábrodský a probo jovali se opět do mezipásmového' finá le. V Bostonu prohráli s Austrálií těs ně 2:3. 1949 zvítězila ČSR nad Mona kem a Velkou Británií, ale prohrála v Paříži s Francií a dalších 5 ročníků se čs. hráči nezúčastnili. V období 1955—66 byl oporou čs. d. c. družstva J. Javorský, při němž se postupně vy střídali V. Zábrodský, J. Parma, J. Krajčík, P. Benda, M. Nečas, P. Korda, P.
52
Štróbl, Š. Koudelka, M. Holeček, J. Kodeš a F. Pála. Většího úspěchu do sáhlo družstvo až 1965, kdy ve slože ní Javorský, Holeček a Koudelka po razilo ve Stockholmu Švédsko 3:2 a hned nato v Praze Javorský s Holeč kem zvítězili nad Itálií s N. Pietrangelim také 3:2. V následujícím semifi nálovém utkání evr. pásma však pro hráli se Španělskem (Santana, Gisbert, Arilla) 1:4. V bratislavském utkání 1966 proti Rakousku debutoval vedle Javorského J. Kodeš, který od té doby hrál v každém utkání čs. d. c. druž stva (s výjimkou bezvýznamného utká ní 1977 proti Irsku). Po vítězství nad Rakouskem a Izraelem prohráli čs. reprezentanti v dramatickém utkání na Roland Garros s Francií 1:4. J. Ja vorský se rozloučil s reprezentací a jeho místo zaujal J. Kodeš. 1968 se CSSR opět probojovala do semifinále evr. pásma, ale úspěšný rok nové čs. reprezentace v DG přišel až 1971. Již předtím se postupně stali stabilními členy družstva vedle J. Kodeše, J. Ku kal, F. Pála a V. Zedník, kteří nejdří ve porazili Egypt 4:1 a Portugalsko 5:0. V následujících dvou utkáních na pražské Štvanici porazili v sestavě Ko deš, Pála ve dvouhrách a Kodeš—Ku kal ve čtyřhře SSSR (Metreveli, Koro R. Gonzalesem trval 5 hodin a 12 mi nut, což je dosud nejdelší zápas v his torii Wimbledonu. V témže roce se probojoval s D. Ralstonem do finále
248
čtyřhry ve Forest Hills a 1970 s A. Ashem na Roland Garros, 1972 semifi nalista turnaje v Torontu, 1973 pora zil v Johannesburgu S. Smitha a zvítě zil na turnaji v Kansas City. 1974 se mifinalista v San Francisku, vyhrál čtyřhru v Louisville (s E. Van Dillenem). 1975 ve finále na turnaji v Sao Paulo (porazil mj. R. Tannera), ve čtyřhře finalista turnaje v Johannes burgu (s K. Meilerem) a vítěz v Nottinghamu (s R. Tannerem). 1976 mezi nejlepšími 8 hráči ve Wimbledonu (porazil A. Panattu a P. Denta) a vy hrál čtyřhru na turnaji v Las Vegas (s A, Ashem). Celkem vyhrál ve čtyřhře 5 mezinár. otevřených turnajů a na dalších devatenácti byl ve finále. páska na síti, pruh bílého plátna, jímž je potažen provaz nebo kovové lano a horní okraj sítě z obou stran. Páska je nejméně 5 cm a nejvýše 6,3 centimetru široká. Slouží k lepšímu rozeznání horního okraje sítě. Patterson Gerald L., 1895—1967, Austrálie, přední svět, tenista mezi válečného období, wimbledon, vítěz 1919 a 1922 (po zrušení vyzývacího finále). 1927 zvítězil ve svém čtvrtém finále na mezinár. mistrovství Austrá lie. Byl pověstný svým mimořádně prudkým podáním.
Gerald L. Patterson
penalty systém
249
Pattison Andrew, nar. 30. 1. 1949, USA, jako junior 1969 na 3. a 1970 na 4. místě svět, žebříčků hráčů do 21 let. 1972 čtvrtfinalista na mezinár. mistrovství Itálie a finalista v Toron tu. 1973 ve Forest Hills vyřadil ve 2. kole obhájce titulu I. Nastaseho a postoupil mezi nejlepších 16 hráčů. 1974 semifinalista v Los Angeles (po razil R. Tannera], finalista dvouhry a vítěz čtyřhry (s R. Moorem) ve Víd ni (ve finále porazili dvojici Hewitt —McMillan). 1975 čtvrtfinalista ve Forest Hills, 1979 zvítězil v Johannesburgu (ve finále nad V. Peccim). V komputer. svět, žebříčku 1974 na 27., 1975 na 37., 1976 na 55., 1977 na 93., 1978 na 80. a 1979 na 49. místě. Patty J. Edward, „Budge“, nar. 11. 2. 1924, USA, populární postava svět, turnajů v poválečném období. 1950 vítěz Wimbledonu a na Roland Gar ros, 1954 na mezinár. mistrovství Itálie, 1953—54 na mezinár. mistrov ství NSR. 1953 utvořil s J, Drobným rekord nejdelším zápasem ve Wimble donu: bez přerušení sehráli za 4 ho diny a 20 minut 93 her (6:8, 18:16, 6:3, 10:12 a 6:8), přičemž P. měl 6 mečbolů. Stylový útočný hráč s vý borným podáním a pověstným, téměř neomylným forhendovým volejem.
Pecci Victor, nar. 15. 10. 1955, Para guay, téměř dva metry vysoký te nista s mimořádně prudkým podá ním; 1975 na 4. místě svět, žebříčku juniorů. 1976 zvítězil na turnajích v Madridu a v Berlíně, 1978 v Bogotě a 1979 získal cenu -* ATP, udělova nou hráči, který se v průběhu roku nejvíce zlepšil: zvítězil na 3 turna jích, 4X byl ve finále, přičemž na cestě do finále na Roland Garros po razil H. Solomona, G. Vilase a J. Connorse (ve finále prohrál s B. Borgem). 1980 jeho výkonnost značně poklesla, ale 1981 vyhrál 2 turnaje, byl ve finále na mezinár. mistrovství Itálie a v semifinále na Roland Gar ros. Do konce 1983 vyhrál ve dvouhře 10 mezinár. otevřených turnajů, na dalších 10 byl ve finále. V kompu ter. svět, žebříčku 1975 na 55., 1976 na 34., 1977 na 39., 1978 na 46., 1979 na 11., 1980 na 35., 1981 na 17., 1982 na 68., 1983 na 55. místě.
Victor Pecci
J. Edward Patty
penalty systém, opatření k zamezení nežádoucích projevů v tenisu, uplat ňované v souladu se stejnými opatře ními Evropské tenisové asociace. Pe nalty systém byl zaveden od 1. 1.1983 a tím byly zrušeny směrnice pro udě lování žlutých a červených karet. Pe nalty systém se vztahuje na všechny
250
Perry
soutěže družstev i jednotlivců všech věkových kategorií. Sankce v p. s.: po prvním přestupku následuje varová ní (tj. slovní napomenutí rozhodčím), po druhém ztráta bodu, po třetím ztráta hry a po čtvrtém přestupku ná sleduje skrečování celého zápasu. Ke skrečování zápasu může dojít i bez předcházejícího varování a ztráty bo du nebo hry, a to za zvlášť hrubé a urážlivé chování hráče k rozhodčím, soupeři nebo divákům. Při sankci zís kává bod, hru nebo celé utkání ne provinivší se hráč. Sankce za přestup ky mohou udělit pouze kvalifikovaní rozhodčí, a to jen za předpokladu, že byli při přestupku osobně přítom ni. Sankce se udělují zejména za ty to přestupky: za úmyslné odhození rakety, za úmyslné odpálení míče, za vstup hráče na soupeřovu polovinu dvorce (při sporných míčích apod.J, za diskusi k rozhodnutí rozhodčích, za nevhodné poznámky a projevy k rozhodnutí rozhodčích, za úmyslné zdržování hry, za neuposlechnutí po kynu rozhodčího, který se týká ne vhodného oblečení, za hrubé chování k soupeři, sběračům a divákům, za přijímání rad ve smyslu čl. 55 soutěž ního řádu tenisu. Perry Frederick John, nar. 18. 5. 19C9, Velká Británie, dosud nejlepší angl. a nejlepší svět, tenista své doby. První hráč, který zvítězil ve Wimble donu, ve Forest Hills, na Roland Gar ros a na mezinár. mistrovství Austrá lie, 1 když ne ve stejném roce. Vítěz Wimbledonu ve dvouhře 1934—1936, ve Forest Hills 1933—34 a 1936, na Roland Garros 1935 a na mezinár. mistrovství Austrálie 1934. Na těchto čtyřech turnajích získal ještě 7 titulů za vítězství ve čtyřhře a ve smíšené čtyřhře. Jako klíčový hráč angl. d. c. družstva se 1933 přičinil o ukončení šestileté hegemonie Francie v DC a o 4 po sobě následující vítězství Vel ké Británie v této soutěži. V DC se hrál 52 zápasů, z toho 45 vítězných,
takže dosáhl 86 % úspěšnosti, což se nepodařilo žádnému tenistovi, který sehrál v DC více než 50 zápasů. Jeho největší zbraní byl nabíhaný forhendový úder a nezlomné sebevědomí, které mu pomáhalo k vítězství v nej důležitějších utkáních. 1936 přestou pil k profesionálům, kde sehrál velké zápasy s - H. L. Vinesem a - J. D. Budgem.
Frederick J. Perry Petra Yvon, nar. 8. 3. 1916, Francie, překvapující vítěz prvního pováleč ného ročníku Wimbledonu 1946, kdy se právem očekával nástup amer. te nistů. Měl „dělové“ podání a dobrý forhendový úder, byl úspěšným hrá čem čtyřhry. Na Roland Garros zvítě zil ve čtyřhře 1938 [s Destremauem) a 1946 (s Bernardem) a ve smíšené čtyřhře 1937 (s Mathieuovou), ve Wimbledonu a ve Forest Hills 1937 se probojoval do finále smíšené čtyř hry.
Pfister Hank, nar. 9. 10. 1953, USA. tenista vysoké postavy (193 cm) s vy nikajícím forhendovým úderem, před stavitel agresivního útočného tenisu 1977 semifinalista v Nottinghamu (po razil I. Nastaseho, R. Tannera a S. Smitha), 1978 semifinalista v Las Ve-
Pilic
251
gas (porazil A. Ashe, J. Connorse a R. Tannera), 1979 finalista v Sydney, 1981 vyhrál turnaji v Mani a byl ve finále v Newportu. Výborných vý sledků dosáhl i ve čtyřhře: 1978 a 1980 zvítězil na Roland Garros (s G. Mayerem a V. Amayou), 1980—81 v Tokiu (s V. Amayou). V komputer. svět, žebříčku dvouhry 1976 na 101., 1977 na 148., 1978 na 29., 1979 na 40.. 1980 na 75., 1981 na 25., 1982—83 na 34. místě.
1961, na mezinár. mistrovství NSR 1960. Rekordman v historii DC: od 1954 do 1972 sehrál v d. c. družstvu Itálie 164 zápasů v 66 utkáních, z to ho 120 vítězných. Měl dobrého part nera v Sirolovi, s nímž 1959—60 vy hrál na Roland Garros čtyřhru a 1960 až 1961 dovedl d. c. družstvo Itálie do finále soutěže. Jeho předností by ly vynikající základní údery, které byly na antukových dvorcích postra chem každého soupeře, který by chtěl útočit bez dokonalé přípravy.
Phillips-Moore Bary, nar. 9. 6. 1938, Austrálie, jeden z veteránů svět, teni su, který ve 40 letech hrál na vel kých turnajích; levák, úspěšný větši nou na antukových dvorcích. 1968 a 1972 semifinálista na mezinár. mist rovství Itálie, 1972 čtvrtfinalista na mezinár. mistrovství NSR, 1970 semif’nalista v Hilversumu, 1972 v Gstaadu a 1973 v Bournemouthu, 1974 finalista v Hilversumu. 1968 mezinár. mistr Austrálie (na trávě) a 1972 čtvrtfinalista. Po ukončení aktivní činnosti funkcionář -* ATP.
Piateková Mary Lou, nar. 6. 8. 1961, USA, nejlepší hráčka dorost, svět, žeb říčku 1979, kdy zvítězila na Junior, soutěžích ve Wimbledonu i v Římě a byla ve finále na Roland Garros a ve Flushing Meadow. 1980 finalistka na turnaji v Richmondu, semifinalistka v Tampe a čtvrtfinalistka na mist rovství USA na antuce v Indianapolis. 1981 zvítězila na turnaji v Richmon du, finalistka v Atlantě, ve čtyřhře finalistka v Houstonu (s R. Maršíkovou). V komputer. svět, žebříčku 1980 na 23.. 1981 na 16., 182 na 37., 1983 na 64. místě. Představitelka převážně útočného tenisu s dobrým podáním a voleji. Pietrangeli Nicola, nar. 11. 9. 1933, Itálie, koncem 50. let nejlepší evr. te nista na antukových dvorcích. Vítěz dvouhry na Roland Garros 1959—60, na mezinár. mistrovství Itálie 1957 a
Nicola Pietrangeli
Pilič Niki, nar. 27. 8. 1939, Jugoslávie, dosud nejúspěšnější jugoslávský te nista, levák, výrazná postava svět, te nis. dvorců 70. let. 1961 na Roland Garros mezi nejlepšími 8 hráči, 1962 finalista čtyřhry ve Wimbledonu (s Jovanovičem), 1963 semifinálista me zinár. mistrovství Itálie, s Jovanovi čem vyhrál Kings Cup. 1967 semifina lista na Roland Garros a ve Wimble donu (porazil R. Emersona a prohrál s vítězem turnaje J. Newcombem). 1968 semifinálista mezinár. mistrov ství NSR, finalista mezinár. mistrov ství Itálie a vítěz čtyřhry ve Forest Hills. 1971 mezi nejlepšími 8 hráči na turnaji v Johannesburgu. 1973 odmítl proti původní dohodě s Jugoslávským tenis, svazem startovat v d. c. utkání
pinkání1 Jugoslávie—Nový Zéland a byl distan cován, což vyvolalo skandální bojkot Wimbledonu ze strany ■* ATP. V itémže roce se probojoval do finále na Roland Garros a mezi nejlepších 8 hráčů ve Forest Hills (prohrál s J. Kodešem). 1976 ve Wimbledonu mezi 16 a 1977 mezi 32 nejlepšími hráči. 1967 byl tenis, experty zařazen na 7. a 1970 na 10. místo svět, žebříčku. V komputer svět, žebříčku obsadil 1974 33., 1975 50., 1976 68. a 1977 91. mís to.
252
Mnichově. V komputer. svět, žebříčku 1975 na 60., 1977 na 111., 1978 na 35., 1979 na 24., 1980 na 167., 1981 na 87., 1982 na 120. a 1983 na 232. místě. Pinterová Marie, roz. Neumannová, nar. 16. 8. 1946 ve Staré Boleslavi, mistryně sportu. Mezinárodní mistry ně CSSR ve dvouhře 1971, ve čtyřhře 1969 a 1971; mistryně C^cR ve dvou hře 1971, ve čtyřhře 1967—69 a 1971 a 1972, ve smíšené čtyřhře 1971. 1971 čtvrtfinalistka na mezinár. mistrov ství Itálie, 1972 zvítězila na turnaji v Jacksonvillu (ve f nále nad B. J. Rin govou). 1974 čtvrtfinalistka .na Ro land Garros a zvítězila v Káhiře. Pro vdala se do zahraničí. 1978 semifinalistka na mezinár. mistrovství Itálie (porazila M. Jaušovecovou]. 1981 zví tězila na mezinár. mistrovství Japon ska (ve finále nad R. Casalsovou) a v komputer. svět, žebříčku obsadila 47. místo.
Nikl Pilič
„pinkání“ 1. série úderů před zaháje ním utkání hráčů, kteří se rozcvičují, zahřívají (angl. warm up) a seznamují se s dvorcem, míčky a kvalitou úderů soupeře, 2. v průběhu utkání pasivní udržování míčku ve hře s vyčkáváním chyby soupeře. 3. rekreační hna bez počítání skóre. Pinner Uli, nar. 17. 2. 1954, NSR, fi nalista junior, soutěže na Roland Gar ros 1972—73. 1975 semifinalista na turnajích v Mnichově, Hilversumu a v Kitzbůhlu. 1976 čtvrtfinalista na mezinár. mistrovství NSR, ve Wimbledo nu porazil W. Fibaka. 1978 zvítězil ve Stuttgartu, 1979 v Gstaadu a byl v semifinále na mezinár. mistrovství NSR. 1981 semifinalista na turnaji v
Marie Pinterová Písecký Jan, n>ar. 15. 5. 1951 v Praze, junior, reprezentant CSSR v Galea Cupu 1968—71 (1970 se spolu s J. Hřebcem přičinil o vítězství CSSR v této soutěži). 1971 mistr CSSR ve smí šené čtyřhře (s M. Holubovou), 1974 úspěšně reprezentoval na mistrovství Evropy amatérů ve Wróclawi (pora-
Polsko
253
zll mj. Machana a Burgenera, ve čtyř hře s P. Huťkou se probojovali do se mifinále).
Jan Písecký
amatérskou mistryní Evropy ve čtyř hře a dosáhla několika dobrých vý sledků na mezinár. turnajích. V komputer. svět, žebříčku 1981 na 115., 1982 na 113., 1983 na 159. místě.
podání (servis), úder zahajující hru. Při p. hráč nadhazuje míč do výšky a raketou udeří míč nad hlavou smě rem shora dolů. Složitý pohyb paže při p. se člení na 4 fáze: dolní nápřahový oblouk (časově vázaný na nadhození míče), - smyčku za zády, vlastní úder a zakončení úderu. Po dle způsobu zásahu míče rozeznává me p. přímé a p. liftované (buď s boč ní rotací, nebo s kombinovanou rota cí). V. t. dvojchyba, eso, chyba no hou. Pohár federace viz Federation Cup.
play (plej), hra, hřejte. Pokyn roz hodčího pro hráče, aby začali hrát, nebo upozornění hráče, že začíná po dávat.
Plchová Lea, nar. 31. 8. 1956 v Brně, jako juniorka reprezentovala CSSR v BP Cupu, 1976 mistryně CSR ve čtyř hře (s Y. Brzákovou), 1977 na 4.-5. místě čs. tenis, žebříčku, 1979 mistry ně CSSR ve dvouhře, 1981 se stala
Lea Plchová.
pole pro podání, vymezené území dvor ce, do něhož musí dopadnout podáva ný míč. Má rozměry 640X411,5 cm a je stejné pro dvouhru i čtyřhru.
Polsko — Polski Zwiazek Tenlsowy, zal. 1921, člen ITF od 1923, ETA od 1977, sdružuje asi 9000 registrovaných hrá čů (z toho 1900 mužů, 800 žen, 6300 hráčů v mládežnických kategoriích), 172 klubů, 1100 otevřených a 10 kry tých dvorců. Historie: první zprávy o tenisu ve Varšavě, Lvově, Krakově a Lodži se objevují v 90. letech 19. století. 1896 byla ve Varšavě vydána pravidla hry a od 1898 se začaly hrát turnaje. První mezinár. turnaj, jehož se zúčastnili přední hráči Vídně, Pra hy, Varšavy, Krakova a Lvova, se hrá? 1912 v Krakově. V témže roce starto vali polští tenisté E. Kleiňadel a B Kowalewski na turnajích v Berlíně a v Karlových Varech. První nár. mis trovství Polska se hrálo 1921 (vítězi se stali E. Klemadel a V. Richterová). Od 1925 se polské reprezentační druž stvo pravidelně zúčas ňuje Davis Cu pu. Na turnajích v Polsku startovala řada předních svět, hráčů, jako F.
Portugalsko Perry, B. Austin, H. Cochet, J. Borotra, H. Jacobsová, A. Marbleová. V ob dobí 1930—1939 patřili k nejlepším hráčům I. Tloczynski, J. Hebda a J. Jedrzejewska (v období 1927—1966 zís kala ve dvouhře, čtyřhře i smíšené čtyřhře 63 titulů mistryně Polska, 1937 finalistka ve Wimbledonu a na mezinár. mistrovství USA). Po druhé svět, válce patřili k nejlepším polským te nistům V. Skoniecki, W. Gasiorek, T. Nowicki, Drzymalski, J. Niedzwiecki a nejlepší polský tenista 70. a začátku 80. let W. Fibak.
Portugalsko — Federagao Portuguesa de Tenis. Sdružuje 315 mužů a 35 žen, 350 juniorů. Otevřené dvorce — 400, kryté dvorce — 10.
Potterová Barbara, nar. 22. 10. 1961, USA, agresivně hrající levačka s po dáním, které patří k nejrazantnějším v ženském tenisu; úspěšná zvláště na rychlých dvorcích. 1977 dorost, mis tryně USA ve čtyřhře, 1979 vyhrála turnaj dospělých ze série Avon Ten nis Futures v Torontu, 1980 semifinalistka na halovém mistrovství Holand ska a finalistka na turnaji Avon Fu tures v Las Vegas ve dvouhře i čtyř hře. 1981 postoupila do okruhu série turnajů Avon Championships (4Xby la v semifinále a IX ve finále, 2X vyhrála čtyřhru a v závěrečném šam pionátu okruhu se probojovala do fi nále čtyřhry — vždy s Walshovou) a na mezinár. mistrovství USA ve Flush ing Meadow postoupila do semifinále dvouhry. V komputer. svět, žebříčku 1978 na 62., 1979 na 47., 1980 na 25., 1981 na 10., 1982 na 8., 1983 na 25. místě. povrch dvorce, podle pravidel upra vená hrací píocha. Podle vlivu po vrchu dvorce na - odskok m'če se dvorce dělí na: dvorce s pomalým po vrchem (především antukové), dvorce se středně rychlým povrchem (větši na drsnějších umělých povrchů, dře
254
věná palubovka s nátěrem) a dvorce s rychlým povrchem (travnaté, parke ty, hladké umělé povrchy). Toto roz dělení je však jen přibližné, neboť značné rozdíly mohou být např. v rychlosti druhu antuky apod. V. t. umělý povrch. poziční hra, způsob hry, při němž hráč dokoná’e vykrývá vlastní polovinu dvorce a využívá i nepatrných chyb soupeře k získání výhodnějšího po stavení. Požadavkem správné p. h. je včasné zaujetí pozice při každém úde ru soupeře ve středu pomyslného úhlu, jehož vrchol tvoří míč v oka mžiku úderu soupeře a ramena smě řující do krajních bodů území dvor ce. pravidla tenisu, zásady tenis, hry schválené Mezinárodní tenisovou fede rací (ITF) s vysvětlivkami a doplň ky, které schvaluje valné shromáždě ní ITF. Některé doplňky má právo upřesnit příslušný nár. tenis, svaz. Prv ní p. t. vydal v Londýně v březnu 1874 angl. major W. C. Wingfield měsíc po té, co si dal patentovat tenis, hru sphairistike. O první úpravu těchto pravidel se zasloužil 1875 Marylebone Cricket Club. Další nová zpřesněná p. t. vydali zástupci All England Cro quet and Lawn Tennis Club — Jones, Marshall a Heatcote — při příležitosti prvního tenis, turnaje 1877. Tato pra vidla se až na malé změny 1880 a 1886 velmi podobala dnešním. Od té doby se změnilo jen pravidlo o ■* chybě no hou při podání (1903 a 1958) a od 1975 se začíná prosazovat pravidlo o -♦ zkráceném setu. Podle p. & je prin cipem hry zahrát míč raketou přes síť tak, aby soupeř na míč nedosáhl, ne bo ho nemohl vrátit zpět do pole sou peře. Hráč ztrácí bod, jestliže nevrátí míč správným způsobem na území sou peřová dvorce. Míč musí při vraceni zahrát raketou (i dřevěnou částí) dřív, než podruhé dopadne na zem. Hráč ztrácí bod i tehdy, jestliže se v prů-
pravidla tenisu
255
IV. C. Wingfield běhu hry dotkne míče kteroukoli částí těla nebo oblečení, nebo se dotkne tělem, raketou čl oblečením sítě, ne bo zahraje míčem dříve, než přeletí síť na jeho polovinu dvorce. Při hře může míč dopadnout na dvorec pou ze jednou. Hrát míč přímo ze vzduchu — volejem — je dovoleno s výjimkou příjmu podání. Za platné míče jsou považovány ty, které dopadnou na dvorec ohraničený čarami. Čáry jsou součástí dvorce a každý míč, který dopadne na čáru, je platný. Hráč, kte rý jako první podává míč do hry, je podávající, jeho soupeř přijímající. O volbě stran a o podávajícím v 1. hře rozhoduje los před zahájením zápasu. Podávající hráč začíná hru z posta vení za základní čarou. Podává stří davě z pravé a levé strany dvorce. Podávat začíná vždy z pravé strany. Podávaný míč je platný, jestliže do padne do pole podání na soupeřově polovině hřiště, úhlopříčně od podá vajícího. Z každé strany je možné po dávat dvakrát. Jsou-li obě podání špat ná (míč dopadne mimo pole podání, do sítě, chyba nohou), bod získává soupeř. Jestliže se míč při podání do tkne sítě a dopadne do soupeřova pole podání, má hráč právo podání opakovat. Základní částí tenis, zápa su je -» hra. Hráč vyhrává hru, jestli že získá ve svůj prospěch 4 body. Ty
to body se označuji čísly 15, 30, 40 a •hra. V případě, že oba hráči dosáhnou shodně 3 body a stav by měl být 40:40, nastává -* shoda. Další získaný bod se označuje jako ■* výhoda. Jest liže další bod získá soupeř, následuje opět shoda. Hráč, který má výhodu a získá další bod, vyhrává hru. Stav bodů se uvádí tak, že se nejdříve hlá sí stav bodů podávajícího a potom při jímajícího hráče. Po skončení 1. hry se stane podávající hráč přijímajícím a naopak, což se střídavě opakuje ve všech následujících hrách. Po skon čení 1. hry a potom po každé liché hře dochází ke -* střídání stran dvor ce. Hráč, který dosáhne 6 vítězných her, vyhrává -* set. V případě, že je stav her nerozhodný 5:5, je třeba k vítězství v setu dosáhnout rozdílu 2 her. Výjimkou tohoto pravidla je tle-break. Tenisové zápasy se hrají na 2 vítězné sety ze 3 nebo na 3 vítězné sety z 5. Jestliže v zápase hraje žena (dvouhra a čtyřhra žen, smíšená čtyř hra), hraje se na 2 vítězné sety ze 3. Pravidla podání platná pro dvouhru' p’atf i pro čtyřhru s těmito výjimka mi: pořadí podávajících se rozhodne na začátku setu tak, že dvojice hrá čů, která začíná podávat, se dohodne mezi sebou, kdo začne první. Dvojíce soupeřů se podobně rozhodne pro 2. hru. Spoluhráč partnera, který podá val v 1. hře, bude podávat ve 3. hře, spoluhráč partnera, který podával ve 2. hře, bude podávat ve 4. hře. Ve stejném pořadí se podává v dalších hrách. Na začátku každého setu mů že podávat kterýkoli hráč dvojice, na níž je řada podávat. Spoluhráč podá vajícího může stát kdekoli na vlastní polovině hřiště. V průběhu hry se mo hou oba hráči libovolně pohybovat na vlastní polovině hřiště a kterýkoli z nich může vracet míč (vždy však jen jeden). Pravidla tenisu platí pro vše chny tenis, disciplíny: dvouhru mužů a žen, čtyřhru mužů a žen, smíšenou čtyřhru, a to v soutěžích jednotlivců, družstev a smíšených družstev. V. t.
právo na odpočinek aut, best of five, best of three, čáry na tenisovém dvorci, červená karta, dvojchyba, dvorec, koučování, míč na tenis, neplatný míč, páska na síti, po le pro podání, raketa, síť, skóre, tyč ky pro dvouhru, vyznačování dvorce, zařízení dvorce, žlutá karta.
právo na odpočinek, 1. při -» střídá ní stran dvorce s výjimkou střídání při neukončeném -> tie-breaku mají hráči p. n. o. 90 sekund od skončení hry do okamžiku zahájení další hry; 2. hráči mají p. n. o. po 3. setu (hrají-li ženy, po 2. setu) v délce 10 mi nut (čistý čas strávený v šatně). Te nisový svaz každé země však může toto pravidlo (31a) pro své soutěže upravit nebo vypustit — např. ve wimbledon, turnaji se lOminutová pře stávka nepovoluje; 3. mezi jednotlivý mi zápasy mají senioři a junioři p. n. o. v délce 20 m’nut a před finálovými zápasy 40 minut; mládež (dorost a žactvo) a veteráni mají před dvou■hrou nárok na OOminutový a před čtyř hrou na 20minutový odpočinek. profesionální tenis, prvními hráči, kte ří veřejně přijali peníze za zápasy a porušili tak amatérský statut olympij ské charty, byli 1926 V. Richards, K. Kinsley, M. K. Browne a S. Lenglenová. K profesionálům záhy přešli i dal ší přední svět, hráči W. T. Tilden, K. Koželuh, Níisslein, Najuch a další. Po druhé svět, válce, zvláště v 50. a 60. letech, pronikl profesionalismus do tenisu ve větší míře. 1946 založil ma nažer J. Harris profesionální skupinu tenistů, jejímiž prvními členy bylí B. Riggs a D. Budge, o rok později se k nim připojili J. Kramer, P. Segura a G. Pails, od 1949 i R. Gonzales. 1952 převzal vedení skupiny J. Kramer a začal ji doplňovat předními svět, hrá či, jako byli T. Trabert, L. Hoad, K. Rosewall, A. Gimeno, D. Ralston, B. Buchholz, R. Emerson a F. Stolle. Na bídkám neodolaly ani B. J. Kingová, A. Johnsová, R. Casalsová, F. Durrová
256
a další. Prvními profesionálními hrá či černé pleti byli A. Gibsonová a A. Ashe. 1962 se J. Kramer vzdal funkce manažera, dočasně odešel R. Gonza les, a p. t. prožíval určitou krizi. K obnovení zájmu o soutěže profesioná lů neobyčejně přispěl příchod R. Lavera, jednoho z nejlepších svět, hrá čů. Důležitým předělem se stal 1968, kdy vznikly -* otevřené turnaje, které sice přispěly ke zvýšení úrovně tenis, turnajů, ale na druhé straně vedly ke značné komerc’alizaci tenisu. Od 1972 má v p. t. významnou roli ATP. K nejznámější profesionální po válečné soutěži patřilo halové mis trovství profesionálů ve Wembley, kte ré se hrálo v období 1951—1967 (s vý jimkou 1954—1955). Této soutěže se pravidelně zúčastňovali např. Gonza les, Rosewall, Laver, Sedgman, Hoad, Trabert a Segura. Nejúspěšnější byl K. Rosewall, pětinásobný vítěz (1957 a 1960—1963). 1970 byla založena sou těž -* Grand prix, 1971 - WOT a 1974 - WTT. prohození, úder zahraný proti soupeři útočícímu u sítě, obvykle podél po stranní čáry nebo úhlopříčně nízko nad sítí tak, aby soupeř míč nezasáhl a aby dopadl do jeho hřiště. Tento úder se hraje obvykle s horní rotací míče (lift).
Proisy Patrick, nar. 10. 9. 1949, Fran cie, dorost, mistr Francie a člen ví tězného družstva v Galea Cupu; od 1971 patřil mezi nejlepší fr. tenisty, několikanásobný d. c. reprezentant. 1972 vyřadil ve čtvrtfinále na Roland Garros obhájce titulu J. Kodeše a v semifinále porazil M. Orantese, ve fi nále však prohrál s A. Gimenem. 1973 semifinalista mezinár. mistrovství Aus trálie, finalista turnajů v Aucklandu a v Káhiře, semifinalista v Bastadu a mezi nejlepšími 8 hráči v Indiana polis (porazil G. Vilase), 1975 finalis ta turnaje v Bournemouthu, 1976 ve Florencii. 1977 zvítězil na mezinár.
257 mistrovství Holandska v Hilversumu, na halovém mistrovství Francie byl v semifinále, v Mnichově a v Západním Berlíně mezi nejlepšími 8 hráči. 1974 na 74., 1975 na 43., 1976 na 104. a 1977 na 44. místě komputer. svět, žebříčku. V následujících letech už ne dosahoval předcházející úrovně. propozice turnaje, sportovně technic ký rozpis základních údajú a podmí nek účasti hráčů na turnaji. P. t. při pravuje a vydává pořadatel turnaje, v ČSSR podle zásad soutěžního řádu výbor tenisového svazu ÚV ČSTV, v zahraničí podle mezinár. platných pra videl, zvláště -* ATP.
protažení úderu, fáze úderu následu jící po vlastním úderu raketou do mí če. Paže s raketou pokračuje určitou dobu v pohybu za míčem. Pohyb paže s raketou při p. ú. je důležitou po můckou kontroly správného zásahu míče. Po skončení aktivního pohybu p. ú. následuje zakončení úderu, aby bylo dosaženo rovnováhy.
přebor ĚSR, mistrovská republiková soutěž jednotlivců v ČSR, vznikla v souvislosti s federativním uspořádá ním ČSSR a organizuje se od 1969. První tři ročníky uspořádali v Litví nově, od 1972 se pravidelně hraje v Plzni. Po prvních ročnících se stalo pravidlem, že na přeboru ČSR nestar tují přední čs. reprezentanti. To z to ho důvodu, aby jejich předpokládané závěrečné zápasy nepředcházely mis trovství ČSSR, které se hraje zpra vidla na podzim.
Přehled vítězů přeboru CSR Dvouhra mužů a žen 1970 J. Kodeš, V. Vopičková; 1971 J. Hřebec, L. Koželuhové; 1972 V. Zed ník, L. Koželuhové; 1973 V. Zedník, M. Navrátilová; 1974 P. Složil, M. Na vrátilová; 1975 P. Huťka, R. Maršíková; 1976 J. Granát, J. Sedláčková; 1977
přebor juniorů SSR
J. Hřebec, Y. Brzáková; 1978 P. Huťka, I. Budařová; 1979 S. Birner, H. Kopeč ková; 1980 P. Složil, R. Maršíková; 1981 J. Hřebec, K. Skronská; 1982 J. Navrátil, L. Plchová; 1983 J. Čihák, R. Maršíková. Čtyřhra mužů 1970 F. Pála, M. Holeček; 1971 J. Hře bec, P. Huťka; 1972 J. Hřebec, P. Huť ka; 1973 F. Pála, V. Zedník; 1974 P. Složil, T. Šmíd; 1975 V. Krásný, P. Ševčík; 1976 F. Pála, V. Zedník; 1977 J. Granát, T. Šmíd; 1978 J. Granát, P. Složil; 1979 S. Birner, J. Šimbera; 1980 D. Kulhá], J. Navrátil; 1981 V. Melka, L. Pimek; 1982 J. Bedáň, I. Jankovský; 1983 M. Fassati, L. Štych. Čtyřhra žen 1970 V. Vopičková, M. Neumannová; 1971 M. Holubová, M. Neumannová; 1972 M. Neumannová, V. Vopičková; 1973—1974 R. Tomanová, M. Navráti lová; 1975 R. Maršíková, M. Bendlová; 1976 L. Plchová, Y. Brzáková; 1977 M. Bendlová, H. Kopečková; 1978 I. Budařová, K. Skronská; 1979—1980 Y. Brzáková, A. Kulhánková; 1981 Y. Br záková, K. Skronská; 1982 P. Dutková, A. Holíková; 1983 R. Maršíková, H. Suková. Smíšená čtyřhra 1970 F. Pála, M. Holubová; 1971 J. Pí secký, M. Holubová; 1972 J. Kurz, M. Barochová; 1973 J. Bedáň, M. Navrá tilová; 1974 T. Šmíd, M. Navrátilová; 1975 P. Ševčík, R. Maršíková; 1976 Petr Huťka, H. Kopečková; 1977 V. Šavrda, J. Pikorová; 1978 V. Šavrda, L. Plchová; 1979 V. Melka, M. Skuherská; 1980 D. Kulháj, R. Maršíková; 1981 R. Vavřík, K. Skronská; 1982 I. Štětková, R._ Vogel; 1983 A. Kul hánková, Zd. Žofka. přebor juniorů SSR, mistrovská repu bliková soutěž jednotlivců v SSR pro hráče do 21 let. Soutěž vznikla 1977 a na její organizaci se střídavě po dílejí tenis, oddíly v Ružomberoku a v Popradu. 1983 zanikla.
předkolo
Přehled vítězů 1977 O. Karlík, Molitorová; Molitorová —Dvořáková; čtyřhra juniorů nedo hrána pro déšť; 1978 P. Karlík, Stankovlčová; P. Karlík—Bognár; Stankovičová—Kohútová; 1979 P. Karlík, Vávrová; Habán—Beňačka; Stankovičová—Kohútová; 1980 Mečíř, Vávrová; Stankovič—P. Vajda; Stankovičová— Vávrová; 1981 M. Vajda, Bukovinská; ŠuTan—P. Vajda; Vávrová—Langová; 1982 Stankovič, Vávrová; Stankovič —P. Vajda; Fajnorová, Vávrová. předkolo, vylučovací utkání před prv ním kolem soutěže.
přímý úder, úder bez rotace, při němž je hrací plocha rakety v okamžiku úderu do míče nastavena přibližně kolmo na směr míče. Dráha letu míče je plochá, téměř přímočará, odskok míče je rychlý a odrazový úhel ostrý. Rychlost míče je větší než při úde rech s rotací. psychologická příprava, jedna ze slo žek sport, tréninku, zaměřující se na urychlení a zkvalitnění adaptace spor tovce na přírodní a společenské pod mínky sport, činnosti, na vytváření optimálních psychických předpokladů, na nichž závisí realizace sport, výko nu. Principy p. p. vycházejí ze záko nitostí učení a obecných didaktických a pedagogických zásad, úkolů, metod a prostředků. Pro tenis jsou velmi vý znamné psychická odolnost, motivačně emocionální faktory, senzomotorické (smyslově pohybové) schopnosti, ná vyky, morálně volní vlastnosti. Pugajev Konstantin, nar. 27. 6. 1955, SSSR, tenista s výborným prvním po dáním, vítěz mezinár. turnaje v SSSR, 1976 debutoval v d. c. družstvu, 1978
258
mistr SSSR ve čtyřhře, 1980—1981 fi nalista mistrovství SSSR ve dvouhře, 1982 mistr Evropy ve čtyřhře a semi finalista ME ve dvouhře. 1981 na 1., 1982 na 2. a 1983 na 3. místě tenis, žebříčku SSSR. V komputer svět, žeb říčku 1984 na 317. místě. Absolvent moskevského tělovýchovného institu tu, povoláním trenér. pulastic, druh umělého povrchu tenis, dvorce, určený pro hru na otevřených nebo krytých dvorcích; neopren. ne propustný. Odskok míče poměrně rych lý. Výrobce — Nizozemí. Punčec Franjo, nar. 25. 11. 1913, Ju goslávie, d. c. reprezentant v období 1933—1946; 1938 semifinalista dvouhry na Roland Garros, 1938—1939 semifi nalista dvouhry ve Wimbledonu. 1940 mistr Indie ve dvouhře. 1936 šestý hráč svět, tenis, žebříčku (porazil mj. Austina, Bromwiche, Henkela). 1950 přestoupil k profesionálům. Jeho nej účinnějším úderem byl prudký a přes ně umísťovaný bekhend.
Purcell Mel, nar. 18. 7. 1959, USA, vý borně se pohybující tenista se silným forhendem; 1980 získal cenu - ATP udělovanou hráči, který se v průbě hu roku nejvíce zlepšil: finalista mis trovství USA na antuce v Indianapolis (porazil H. Pfistera, H. Solomona a W. Fibaka], semifinalista na turnaji v Tokiu a v komputer. svět, žebříčku postoupil o 217 míst. 1981 zvítězil na turnajích v Tampe, Atlantě a v Tel Avivu, finalista v Denveru a čtvrtftnalista na dalších 5 svět, turnajích. V komputer. svět, žebříčku 1978 na 555., 1979 na 245., 1980 na 28., 1981 na 26., 1982 na 27., 1983 na 28. místě. Pužejová Věra viz Suková Věra.
259
Queens club, název starého londýn ského tenis, klubu. Na jeho 15 trav natých dvorcích se od 20. let hrával týden před wimbledon, turnajem mezinár. turnaj, který byl tradiční pří pravou na Wimbledon, zvláště pro hráče nemající příležitost pravidelně hrát na travnatých dvorcích. V době wimbledon, turnaje sloužily dvorce Q. c. k tréninku jeho účastníkům. Queens Cup, evr. dorost, soutěž druž stev dívek do 18 let, zal. 1972 Španěl ským tenis, svazem pod názvem Prin cess Sophia Cup jako paralela ■* Va lerio Cupu. Od 1980 název. Q. C. Hrací systém: družstva jsou rozdělena do kvalifikačních skupin a vítězové se utkávají v závěrečném turnaji v ně kterém ze špan. měst. Hrají se 4 dvouhry různých hráček a 1 čtyřhra. Do 1984 zvítězila ČSSR čtyřikrát. Výsledky Queens Cupu (semifinálové a finálové výsledky) 1972 Rumunsko—Francie 3:2, NSR— Španělsko 3:2 a Rumunsko—NSR 3:2; 1973 Španělsko—Švédsko 3:2, Velká Británie—Rumunsko 3:2 a Velká Bri tánie—Španělsko 4:1; 1974 ČSSR— Španělsko 5:0, Francie—Velká Britá nie 3:2 a ČSSR—Francie 4:1; 1975 Velká Británie—Švédsko 3:2, ČSSR— Itálie 4:1 a Velká Británie—ČSSR 4:1;
Quist
1976 Švýcarsko—Itálie-3:2, Velká Bri tánie—Švédsko 3:2 a Velká Británie —Švýcarsko 3:1; 1977 Švédsko—Velká Británie 3:1, ČSSR—Rumunsko 3:0 a ČSSR—Švédsko 5:0; 1978 ČSSR—Itá lie 5:0, Švédsko—Švýcarsko 3:2 a ČSSR—Švédsko 5:0; 1979 ČSSR—Špa nělsko 5:0, Švýcarsko—SSSR 3:2 a ČSSR—Švýcarsko 3:1; 1980 SSSR— ČSSR 4:1, Švýcarsko—Španělsko 4:1 a Švýcarsko—SSSR 3:2; 1981 Švédsko —Velká Británie 4:1, ČSSR—SSSR 4:1 a Švédsko—ČSSR 3:2; 1982 ČSSR— Španělsko 4:1, Itálie—Švédsko 5:0 a Itálie—ČSSR 3:2; 1983 ČSSR—Velká Británie 3:2, Itálie—Švédsko 4:1 a Itá lie—ČSSR 4:1; 1984 ČSSR—Francie 4:1, Švédsko—Itálie 5:0 a Švédsko— ČSSR 3:2. Quist Adrian Karl, nar. 4. 8. 1913, Austrálie, d. c. reprezentant, jeden z nejlepších hráčů čtyřhry. Od 1936 do 1950 desetinásobný vítěz mezinár. mis trovství Austrálie ve čtyřhře (2X s Turnbullem a 8X s J. E. Bromwichem, ve Wimbledonu zvítězil ve čtyřhře 1935 (s J. H. Crawfordem) a 1950 (s J. E. Bromwichem), na Roland Garros 1935 (s J. E. Crawfordem) a ve Fo rest Hills 1939 (s J. E. Bromwichem). V DC sehrál v období 1933—1948 cel kem 55 zápasů, z toho 42 vítězných.
raketa
268
R raketa, náčiní tenisty, skládající se z rámu (člení se na držadlo, krček a hlavu] a výpletu. Držadlo má obvykle tvar osmihranu a je potaženo kůží. Hlava rámu má elipsovitý tvar, úde rovou plochu r. tvoří struny (zovčích střívek] nebo umělé struny (nylon, si lon). Povrch výpletu je jednotný a hustota strun ve středu r. nesmí být menší než na ostatní ploše. Plocha výpletu nesmí mít celkovou délku vět ší než 39,37 cm a celkovou šířku větší než 29,21 cm. Rám r. s držadlem ne smí mít celkovou délku větší než 81,28 centimetru a celkovou šířku větší než 31,75 cm. Raketa bývá obvykle 63—69 centimetrů dlouhá a její hmotnost se pohybuje od 350 do 450 gramů. Tra diční r. je dřevěná; pro zvýšení pruž nosti je její rám složen z několika druhů dřeva. Od 60. let se uplatňují rámy z kovu nebo plastických hmot. V poslední době, zvláště pro rekreační tenis, se používají r. se zvětšenou hla vou, tj. s větší plochou vypletenou strunami. 1976 a 1977 se mezi turna jovými hráči rozšířily dvojité výplety, umožňující dávat míčům extrémní ro tace. Rozhodnutím řídícího výboru Me zinárodní tenisové federace z 1. 10. 1977 bylo používání dvojitých výpletů na turnajích zakázáno. Rakousko — Osterreichischer Tennisverband, zal. 1907. Sdružuje 68 365 hrá čů (muži a ženy), 27176 juniorů, klu bů 852. Dvorce — 3110.
Ralston Dennis, nar. 27. 7. 1942, USA, vítěz wimbledon, čtyřhry 1960 (s R. Osunou), finalista 1971 (s A. Ashem], ve dvouhře 1965 v semifinále a 1966 ve finále (prohrál s M. Santanou), fi nalista ve smíšené čtyřhře 1962 (s A. S. Haydonovou] a 1966 (s B. J. Rin
govou). Ve Forest Hills 1960 semifi nalista dvouhry, 1963—1965 vždy me zi nejlepšími 8 hráči, vítěz čtyřhry 1961, 1963—1964 (vždy s Ch. McKinleym), 1969 ve finále (s Ch. Pasarellem), 1969 ve finále smíšené čtyřhry (s F. Durrovou). Na Roland Garros zvítězil 1966 ve čtyřhře (s Graebnerem). Na mezinár. mistrovství Itálie 1966 mezi nejlepšími 8 hráči. 1976 vy hrál čtyřhru (s R. Laverem) na ha lovém mistrovství USA (mj. zvítězili nad dvojicemi Hewitt—McMillan, Gott fried—Ramirez a Smith—Lutz). V DC reprezentoval USA v období 1964—1966 a sehrál 34 zápasů, z toho 25 vítěz ných. 1966 přestoupil k profesioná lům. Pětkrát byl tenis, odborníky za řazen do první desítky svět, žebříčku — 1963 na 7., 1964 na 9., 1965 na 9., 1966 na 5. a 1968 na 8. místo. Byl ty pickým představitelem totálního útoč ného tenisu, založeném na velmi dob rém podání, 1971—1975 kapitán amer. d. c. družstva. Ramirez Raul, nar. 20. 6. 1953, Mexi ko, jeden z nej všestrannějších tenistů 70. let, který dosahoval špičkové svět, výkonnosti ve dvouhře i čtyřhře na turnajích jednotlivců i v soutěžích družstev, na odkrytých dvorcích i v halách, na pomalých i rychlých dvor cích. 1971 dorost, mistr USA a fina lista amatérského mistrovství USA na travnatých dvorcích. 1973 se s M. Orantesem rozdělili o titul (finále ne bylo pro déšť dohráno). 1974 zvítězil na turnajích v Daytonu a v Columbusu, čtvrtfinalista na Roland Garros, semifinalista turnaje mistrů Grand prix (porazil M. Orantese a H. Solomona). Na začátku sezóny utvořil dvo jici s B. Gottfriedem a dosáhli první velké úspěchy ve čtyřhře: zvítězili na
Redondová
261 mezinár. mistrovství Itálie a probojo vali se do finále na mezinár. mistrov ství NSR a v Los Angeles. 1975 vy hrál dvouhru na mezinár. mistrovství Itálie (porazil B. Borga, I. Nastaseho a M. Orantese); ve čtyřhře (s B. Gottfriedem] zvítězili na mezinár. mistrov ství Itálie, na Roland Garros, na mis trovství USA profesionálů v Bostonu, v Sydney, Perthu a Tokiu a zvítězili i v WCT finále. R. Ramirez byl 1 strůj cem vítězství Mexika v DC — ve fi nále s USA porazil ve dvouhře S. Smitha a R. Tannera a ve čtyřhře (s Zarazuaem] dvojici Lutz—Stockton. V témže roce se opět zasloužil o vítěz ství Mexika nad USA — v rámci DC 1976 porazil B. Gottfrieda, potom ve čtyřhře (s M. Latou) dvojici Stockton—Van Dillen a za stavu 2:2 i J. Connorse. 1976 se stal vítězem Grand prix, semifinalista dvouhry ve Wim bledonu (porazil V. Gerulaitise), na Roland Garroa, na mistrovství USA pro fesionálů a v Bostonu (porazil J. Con norse), zvítězil v Gstaadu a v De war Cupu; ve čtyřhře zvtítězil ve Wim bledonu, na mezinár. mistrovství Itá lie, finalista na Roland Garros (vždy s B. Gottfriedem) a vítěz této disci plíny v Grand prix. 1977 semifinalista na Roland Garros a vítěz 2 turnajů Grand prix, vítěz čtyřhry na Roland Garros a na mezinár. mistrovství Itá lie, finalista ve Forest Hills (vždy s B. Gottfriedem). 1978 zvítězil v Mexi ku a v Monie Carlu a na dalších 6 turnajích byl ve finále. V následu jících letech jeho výkonnost ve dvou hře poklesla, zato ve čtyřhře patřil k nejlepším na světě. 1980 finalista čtyřhry na Roland Garros a 1981 vy hrál 5 turnajů (2 s P. Složilem). Do konce 1983 vyhrál ve dvouhře 17 me zinár. otevřených turnajů a na dal ších 20 byl ve finále, ve čtyřhře vy hrál 62 turnajů a 33krát byl ve finále. Představitel celodvorcového taktické ho systému s vyrovnanými základní mi údery a vynikající volejovou hrou. V komputer. svět, žebříčku dvouhry
1976 na 5., 1977—78 na 8., 1979 na 41., 1980—81 na 36., 1982 na 25., 1983 na 76. místě, ve čtyřhře 1976 na 1., 1977—78 na 7., 1979 na 10., 1980 na 9., 1981 na 6., 1982 na 6., 1983 na 106. místě.
Raul Ramirez Rárková Mária viz Ančincová Mária.
ready (redy), oznámení, že hráč je připraven ke hře, nebo rozhodčí k roz hodování. realizační tým, skupina osob, zabez pečující odborné vedení některého z reprezentačních družstev. Realizační tým tvoří obvykle hlavní trenér jako vedoucí r.t., dále kapitán, lékař, ma sér a podle možností i psycholog. Po rad r.t. se zúčastňují i osobní trenéři jednotlivých hráčů. Redondová Marita, nar. 19. 2. 1956, USA, amatérská mistryně USA dospě lých 1971, 1972 zvítězila na mistrov ství jihozápadního Pacifiku v Los An geles, 1973 porazila E. Goolagongovou. 1976 na okruhu Virginia Slims porazila mj. V. Wadeovou, R. Toma novou, W. Overtonovou a probojova la se do závěrečných zápasů šampio nátu, v nichž porazila M. Jaušovecovou a F. Durrovou a obsadila 6. mís
Reidová to; vyhrála turnaj Midland Futures (ve finále porazila D. L. Fromholtzovou) a od -» WTA obdržela cenu, udě lovanou hráčce, která se v průběhu roku nejvíce zlepšila. Další sezónu vy nechala, neboť se stala matkou. 1978 se probojovala do finále šampionátu Avon Futures, semifinalistka v Tokiu a mezi nejlepšími 16 ve Flushing Mea dow. V komputer. svět, žebříčku 1978 na 16., 1979 na 37., 1980 na 97. a 1981 na 132. místě. Reidová Kerry, roz. Melvilleová, nar. 7. 8. 1947, Austrálie, dorost, mistryně Austrálie 1965, 1966 mezinár. mistry ně ČSSR ve dvouhře i ve čtyřhře (s K. Krantzkeovou) a od té doby klasi fikována vždy v první desítce svět, žebříčku (nejlépe 1971—74 na 5. mís tě). Vítězka mezinár. mistrovství Austrálie 1977, finalistka 1970, semi finalistka 1966—67, 1969, 1973—74; semifinalistka na Roland Garros 1967; semifinalistka ve Wimbledonu 1974 a čtvrtfinalistka 1971, 1973, 1976—77; semifinalistka ve Forest Hills 1966 a 1971, finalistka 1972; 1969 finalistka na mezinár. mistrovství Itálie a vítěz ka mezinár. mistrovství Holandska v Hilversumu, 1970 semifinalistka na mezinár. mistrovství NSR a finalistka v Hilversumu. 1972 ve finále a 1973 v semifinále šampionátu Virginia Slims, 1978 semifinalistka na halovém mistrovství USA a vítězka mezinár. mistrovství Jižní Austrálie. Výrazných úspěchů dosáhla i ve čtyřhře se svou dlouholetou partnerkou K. Krantzkeo vou: na mezinár. mistrovství Austrá lie zvítězily 1968, 1970 byly ve finále stejně jako 1973—74 (s K. Harrisovou); ve Wimbledonu zvítězila 1978 (s W. Turnbullovou], 1966 a 1970 byla v semifinále (s K. Krantzkeovou). Na mezinár. mistrovství USA 1978 byla ve finále (s W;-Turnbullovou), na Ro land Garros 1967 v semifinále, na me zinár. mistrovství NSR 1970 zvítězila (s K. Krantzkeovou). Do 1979 repre zentovala Austrálii ve Federation Gu-
262
pu, v němž odehrála 30 vítězných zá pasů a jen 7krát prohrála. 1980 opus tila svět, tenis, dvorce — stala se matkou. Představitelka celodvorcového tenisu s vyrovnanými údery. V kom puter. svět, žebříčku 1975 na 10., 1976 na 8., 1977 na 10., 1978—79 na 9. mís tě.
Kerry Reidová
rekreační tenis, vhodný sport pro zá jemce každého věku, kteří nechtějí nebo nemohou hrát tenis závodně. Hrají jen pro vlastní potěšení a zdra ví, ale podle regulérních pravidel te nisu. Rekreační tenis nevyžaduje re gistraci. Tenisové oddíly mají pro re kreanty k dispozici dvorce a někdy organizují turnaje neregistrovaných hráčů. Předností r. t. je, že ke hře stačí dva (při čtyřhře 4) hráči a je možné jej na poměrně dobré výkon nostní úrovni hrát až do pozdního věku. Lékaři doporučují hrát r. t. ales poň dvakrát týdně po jedné hodině — pomáhá udržovat tělesnou kondici.
Renshaw William Charles, 3. 1. 1861 —12. 8. 1904, Velká Británie, první z velkých hráčů tenis, historie, sedminásobný vítěz Wimbledonu (1881—86 a 1889), čímž vytvořil rekord, který nebyl dosud překonán ani vyrovnán. V té době podle pravidel wimbledon.
Riessen
263
turnaje hrál jako obhájce titulu s vy zývatelem pouze v jednom zápase. Se svým bratrem — dvojčetem Ernestem — vyhráli 7krát wimbledon, čtyřhru a přičinili se o přeměnu tenisu, který byl spíše společenskou zábavou, v zá vodní sport. Zavedli do hry pohyb po celém dvorci, voleje a smeče.
Bratři W. Ch. (vlevo) a E. Renshawovt return viz ritem.
Reynoldsová Candy, nar. 24. 3. 1955, USA, vynikající hráčka čtyřhry; 1980 druhá nejúspěšnější deblistka na svě tě: zvítězila na halovém mistrovství USA, finalistka na mezinár. mistrovství Austrálie (s A. Kiyomuraovou), vyhrá la Volvo Cup v New Jersey (s M. Na vrátilovou), semifinalistka ve Wimble donu a na dalších 7 turnajích (s P. Smithovou). 1981 finalistka dvouhry na turnaji Avon Futures v Montrealu, semifinalistka na halovém mistrovství USA v Minneapolis, mezi nejlepšími 16 hráčkami na Roland Garros. Ve čtyřhře zvítězila na mezinár. mistrov ství Itálie v Perugii, finalistka na Ro land Garros, v Luganu a v Torontu (vždy s P. Smithovou). V komputer.
svět, žebříčku dvouhry 1979 na 159., 1980 na 37., 1981 na 25., 1982 na 43., 1983 na 77. místě.
RH Praha, tenis, oddíl zal. 1950, v sou těži od 1953. V té dotiě v družstvu hráli i bývalí aktivní sportovci z ji ných sport, odvětví — např. krasobruslařka D. Lerchová-Řeháková nebo atletka D. Zátopková, trenérkou byla V. Holečková. 1954 vznikl Ústřední dům RH a své zastoupení ve sport, rotě měl i tenis — v družstvu hráli hokejisté F. Mašláň, J. Bulíš a další; vedoucím byl K. Volek, prvním před sedou Anděl. 1955 postoupilo družstvo RH do I. celostátní ligy. 1957 byl te nis v RH zrušen, ale 1958 byl opět za řazen mezi sport, odvětví v RH. Ze známějších hráčů zde hráli např. Konrád, Dovolil, Cernohlávek, V. Šev čík, později Maxa, Vrba, Urbanec, Vol ný, Hermancová, Maxová, Cajthamlová, Turek, Rýchetská, Šonská. 1963 se družstvo RH opět probojovalo do I. ligy a v jeho kádru hráli mj. J. Kodeš, V. Zedník, P. Huťka, J. Hřebec, R. Maršíková. 1975 byl tenis v RH za řazen do SVS federálního minister stva vnitra v Praze. Družstvo mužů, které hraje v I. lize od 1963, získalo mistrovský titul 1977. V RH působili trenéři V. Holečková, M. Konrád, J. Javorský, K. Pachovský, A. Tůma — pod jejich vedením získali hráči_ Ho leček, Zedník, Hřebec, Navrátil, Šmíd, Šimáňová, Sedláčková, Maršíková. Budařová, Pazderová a další řadu mist rovských titulů. V minulosti měl od díl k dispozici 3 dvorce „Ve Stru hách“ (později Slovan Rudé právo), v současné době má tenis, areál ve Stromovce s 11 dvorci a tenis, halou s povrchem -* mateflex. Riessen Martin, nar. 4. 12. 1941, USA, přední amer. tenista a d.c. reprezen tant, koncem 60. a v 70. letech jeden z nejlepších hráčů čtyřhry na světě. Ctvrtfinalista dvouhry ve Forest Hills 1963 a 1971, ve Wimbledonu 1965 a
Riggs
264
1939, kde startoval pouze jednou a zvítězil ve Forest Hills a byl ve finá le na Roland Garros, 1940 finalista a 1941 podruhé zvítězil ve Forest Hills. Brzy nato přestoupil k profesio nálům. Představitel celodvorcového tenisu s velkou variabilitou úderů a zdravým sebevědomím, které mu ne jednou pomohlo k vítězství. 1973 vy zval ve svých 55 letech k prestižnímu utkání M. Courtovou, R. Casalsovou a B. J. Kingovou a prohrál pouze s B. J. Kingovou.
Martin Riessen na mezinár. mistrovství Austrálie 1971; v Johannesburgu 1968 ve finále a 1972 semifinalista WCT finále. Ve čtyřhře semifinalista na Roland Gar ros 1969 (s T. Okkerem) a 1971 zví tězil (s A. Ashem). Ve Wimbledonu 1965—66 semifinalista (s Graebnerem) a 1969 ve finále (s T. Okkerem). Ve Forest Hills zvítězil 1976, na meziná rodním mistrovství Itálie 1968 a 1969 (v nedohraném finále), v Johannesbur gu zvítězil 1968 a 1974 byl ve finále (vždy s T. Okkerem). Ve smíšené čtyř hře získal tituly na Roland Garros 1969, ve Forest Hills 1969—70 a 1972, na mezinár. mistrovství Itálie 1968 (vždy s M. Courtovou), na mezinár. mistrovství NSR 1969 (s Tegartovou), v Johannesburgu (s Waldkenovou), fi nalista ve Wimbledonu 1971 (s M. Courtovou). 1979 vyhrál čtyřhru na turnajích v Baltimore, Las Vegas, Wa shingtonu, Louisville, Los Angeles a v San Francisku. Do konce 1980 vy hrál ve čtyřhře 59 mezinár. otevře ných turnajů a na dalších 40 byl ve finále. V komputer. svět, žebříčku dvouhry 1971 na 9., ve čtyřhře 1979 na 3. místě.
Riggs Robert L.,_ „Bobby“, nar. 25. 2. 1918, USA, člen vítězného družstva USA v DC 1938, vítěz Wimbledonu zvítězil ve všech třech disciplínách bez ztráty jediného setu. V témže roce
Robert L. Riggs right, angl. (rajt), správný míč; ob vykle míč, který padl na čáru nebo se alespoň dotkl čáry ohraničující hrací plochu, respektive při podání pole podání.
Richey Cliff, nar. 31. 12. 1946, výbuš ný útočný hráč, mnohonásobný d.c. reprezentant USA, 1970 a 1972 v prv ní desítce hráčů svět, žebříčku. 1964 dorost, mistr USA, 1965 mezi nejlep šími 8 hráči na mezinár. mistrovství Austrálie a Itálie. 1968 zvítězil na ha lovém mistrovství USA a ve Wimble donu prohrál kuriózním způsobem s D. Ralstonem; dramatický čtyřhodino vý zápas za stavu 11:12 v 5. setu ukončil -* chybou nohou, kterou mu ohlásil rozhodčí po 1. i 2. podání. 1969 zvítězil na turnaji v Torontu.
Rodriguez
265 1970 byl vrcholným rokem jeho ka riéry: stal se vítězem 1. ročníku no vě založené celoroční soutěže -* Grand prix, zvítězil na turnajích v Indiana polis a ve Washingtonu, byl v semi finále na Roland Garros a ve Forest Hills, ve finále halového mistrovství USA, ve vyzývacím finále DC se při činil o vítězství USA nad NSR 5:0 (po razil Kuhnkeho a W. Bungerta), tenis, odborníci ho zařadili na 7. místo svět, žebříčku. 1971 skončil v sérii turnajů Grand prix na 5. místě, v tur naji masters Grand prix byl třetí, ve Wimbledonu mezi nejlepšími 8 hráči. 1972 semifinalista ve Forest Hills (po razil mj. R. Lavera), zvítězil v Johannesburgu (porazil A. Gimena a M. Orantese) a v londýnské -» Royal Al-
ších amer. hráček 60. let, šestinásobná mistryně USA na antukových dvor cích 1963—68. Ve svět, tenis, žebříčku 1963—69, 1972 a 1974 v první desítce (nejlepší umístění 1968 — 3. místo). Vítězka dvouhry na mezinár. mistrov ství Austrálie 1967, ve' finále 1966. Na Roland Garros zvítězila 1968, ve finá le 1960, v semifinále 1965, 1969 a. 1971. Ve Wimbledonu 1968 semifinalistka, 1964—66 a 1971—72 mezi nejlepšímí 8 hráčkami. Ve Forest Hills1966 a 1969 ve finále, 1964—65 a 1970' v semifinále, 1960, 1963 a 1974 mezí nejlepšími 8 hráčkami. 1965 zvítězila na mezinár. mistrovství Itálie v Římě. Ve čtyřhře zvítězila na mezinár. mist rovství Austrálie 1966 (s Graebnerovou), na Roland Garros 1969 byla vefinále (s M. Courtovou), ve Wimble donu 1966 zvítězila a 1967 se probo jovala do finále (sM. E. Buenoovou]. 1977 na 27. místě komputer. svět, žeb říčku. Představitelka celodvorcového tenisu s převládající obrannou hrou, což jí přinášelo úspěchy především na pomalejších dvorcích. Sestra -• C. Richeyho.
ritem (z angl. return], úder, kterým tenista vrací na druhou stranu dvor ce míč po soupeřově podání. Rodriguez Patricio, nar. 20. 12. 1938, Chile, dlouholetý d. c. reprezentant
Clijf Richey
bert Hall, ve svět, tenis, žebříčku ob sadil 7. místo. 1975 mezi nejlepšími 16 hráči ve Wimbledonu a semifina lista na turnaji ve Washingtonu (mj. porazil I. Nastaseho), 1976 zvítězil na Bermudách, byl ve finále na turnaji v Boca West a v Palm Springs (pora zil H. Solomona). 1974 na 25., 1975 na 32., 1976 na 28. a 1977 na 77. mís tě komputer. svět, žebříčku. Bratr N. Richeyové.
Richeyová Nancy, provd. Gunterová, nar. 23. 8. 1942, USA, jedna z nejlep
Patricio Rodriguez
Roche
266
své země; 1967 byl strůjcem vítězství Chile nad CSSR v d. c. utkání v Pra ze (porazil J. Kodeše i M. Holečka). Ně kolikanásobný účastník mezinár. tur naje v Bratislavě, kde 1965 zvítězil.
Roche Tony, nar. 17. 5. 1945, Austrá lie, levák, nejmladší z generace „vel kých“ Australanů, odchovaných d. c. trenérem a kapitánem -» H. Hopmanem. 1966—70 v první pětici nejlep ších tenistů na světě, ale zranění lok te a několikanásobné operace jej na 3 roky vyřadily z turnajů. Znovu se však vrátil na tenis, dvorce a probo joval se mezi elitu. Vynikající hráč dvouhry i čtyřhry. 1965 vítěz čtyřhry ve Wimbledonu a 1966 mezinár. mistr CSSR ve dvouhře. Na mezinár. mist rovství Austrálie 1965—66, 1969 a 1975 v semifinále, na Roland Garros 1966 zvítězil a 1965 a 1967 byl ve finále, 1968 finalista ve Wimbledonu, 1969 zvítězil na mezinár. mistrovství NSR a byl ve finále ve Forest Hills a na mezinár. mistrovství Itálie. Ve čtyř hře utvořil dvojici se svým krajanem J. Newcombem: zvítězili na mezinár. mistrovství Austrálie 1965, 1967, 1971 a 1976, 1977 (s A. Ashem), na Roland Carros 1967 a 1969, ve Wimbledonu 1965, 1968—70, 1974, ve Forest Hills 1967, na mezinár. mistrovství Itálie v nedohraném finále se podělili o titul
Tony Roche
se soupeři a 1971 zvítězili. 1975 byl členem austr. d. c. družstva v utká ní s CSSR v Praze, 1977 se v rozho dující míře podílel na vítězství austr. d. c. družstva v DC. Představitel útoč ného tenisu s vynikajícím bekhendovým volejem. Celkem vyhrál ve dvou hře 13 mezinár. otevřených turnajů, ve čtyřhře vyhrál 27 turnajů a na dalších 18 byl ve finále. Ve svět, žeb říčku nejlépe hodnocen 1969 na 2. místě. Roland Garros viz mezinárodní mis trovství Francie. Romanovová Lucia, nar. 28. 4. 1959, Rumunsko, dorost, mistryně Rumun ska 1975, finalistka junior, soutěže ve Forest Hills 1976, semifinalistka ju nior. soutěže na Roland Garros 1977. 1978 finalistka mistrovství Rumun ska (porazila V. Ruziciovou), 1979 se mifinalistka mistrovství Evropy (po razila N. Čmyrevovou). 1980 zvítězila na turnaji Avon Futures v Bakersfieldu a probojovala se mezi nejlep ších 16 ve Flushing Meadow (porazila V. Wadeovou). Od 1978 každoročně reprezentovala Rumunsko ve Federa tion Cupu. V komputer. svět, žebříčku 1979 na 49., 1980 na 38., 1981—82 na 45., 1983 na 129. místě.
Rosewall Ken, nar. 2. 11. 1934, legen dární postava poválečného tenisu; ne uvěřitelně dlouhou dobu si udržoval svět, výkonnost, nemající v historii turnajového tenisu obdoby. Od 1952 do 1975 byl klasifikován vždy v první desítce svět, tenis, žebříčku a ještě 1976 a 1977 byl na 13. a 12. místě v komputer svět, žebříčku. Kuriozitou a snad sportovní tragédií v kariéře tohoto jedinečného tenisty bylo, že získal všechny významné svět, tituly kromě nejcennějšího — wimbledon., přestože byl 4X ve finále. 1953 zvítě zil na svých prvních svět, turnajích ve dvouhře a ve čtyřhře (se svým ne rozlučným partnerem -* L. A. Hoa-
267
dem) a ve svět, žebříčku obsadil 2. místo. 1954 se poprvé probojoval do finále v Wimbledonu, ale v nejdelším finálovém zápase celé lOOleté historie tohoto turnaje (58 her) pro hrál s J. Drobným. Ve svět, žebříčku klesl na 3. místo, 1955—56 byl opět druhý. 1956 prohrál ve finále Wimble donu s L. A. Hoadem, v závěru roku, kdy Hoadovi po vítězstvích na mezinár. mistrovství Austrálie, na Roland Garros a ve Wimbledonu chybělo k získání -* Grand Slamu už jen vítěz ství ve Forest Hills, mu K. Rosewall oplatil wimbledon, porážku. Brzy na to přestoupil k profesionálům a v průběhu 11 let 5X zvítězil a 4X byl ve finále (s R. Laverem) profesionál ního šampionátu. 1968 vyhrál první otevřený turnaj v Boumemouthu a první „otevřený“ Roland Garros (na obou porazil ve finále R. Lavera). Ve svět, žebříčku, do nějž byli poprvé zařazeni amatéři i profesionálové, byl 3. a do 1975 neklesl pod 6. místo. 1970 byl potřetí ve finále ve Wimble donu — což se tehdy považovalo za jeho poslední příležitost — ale pro hrál s o deset let mladším J. Newcombem. O čtyři roky později (1974) porazil J. Newcomba jako 1. nasaze ného hráče ve čtvrtfinále Wimbledo nu a v semifinále zvítězil nad S. Smithem. Jako 401etý byl opět ve fi nále, v němž však prohrál s J. Connorsem. O dva měsíce později svůj neuvěřitelný výkon zopakoval a pro bojoval se semifinálovým vítězstvím nad J. Newcombem do finále ve Fo rest Hills a ve svět, žebříčku obsadil 2. místo. Největší úspěchy: vítěz na mezinár. mistrovství Austrálie 1953, 1955, 1971—72, finalista 1956, semifi nalista 1954 a 1976; vítěz na Roland Garros 1953 a 1968 (1952 zvítězil v dorost, soutěži), finalista 1956; fina lista Wimbledonu 1954, 1956, 1970 a 1974, semifinalista 1955 a 1971; vítěz ve Forest Hills 1956 a 1970, finalista 1955 a 1974, semifinalista 1953—54, 1968 a 1973; na profesionálním šam
Royal Albert Hall
pionátu ve Wembley zvítězil 1957, 1960—63, finalista 1964, 1966—68. Ve čtyřhře zvítězil na mezinár. mistrov ství Austrálie 1953 a 1956 (s L. A. Hoadem) a 1972 (s Davidsonem), na Roland Garros 1953, ve Wimbledonu 1953 a 1956, ve Forest Hills 1956 (vždy s L. A. Hoadem) a 1969 (s F. S. Stollem). 1971 a 1972 se stal vítězem WCT finále. Po technické stránce vy nikal R. skvělým bekhendovým úde rem, označovaným mnohými tenis, od borníky za nejlepší na světě. Také je ho pohyblivost a práce nohou byly dávány za vzor dokonalosti tenis, umění. Měl sice oproti ostatním prvo třídním tenistům handicap ve slabším podání, ale všechny soupeře (snad s výjimkou R. Lavera) převyšoval úspěš ností v riternech, přesností prohozů a volejů. Byl typickým představitelem celodvorcového tenisu, který dokázal přizpůsobovat od absolutní útočnostt na rychlých dvorcích až k perfektní obraně a rozvážně připravovanému útoku na pomalých dvorcích.
Ken Rosewall
Rothová Renata viz Tomanová Renata. Royal Albert Hall, světoznámá kon certní hala v Londýně; od 1970 slou žila jako krytý tenis, dvorec pro vý znamné soutěže.
rozhodčí
268
rozhodčí, jeden z aktérů tenis, zápa su. Základní "technickou funkcí r. je ří zení soutěže nebo konkrétního zápasu v souladu se všemi platnými norma mi pravidel tenisu, soutěžního řádu a rozpisu soutěže, jimiž jsou jednoznač ně určeny podmínky hry a její regu lérní průběh. Náročnost rozhodování v tenisu vyžaduje více rozhodčích s různými úkoly: 1. hlavní rozhodčí — řídí zápas, hlásí jeho průběh a může měnit rozhodnutí svých pomocníků. Jednotlivé body hry a sety zazname nává do zápisu o utkání; 2. čárový r. — je pomocníkem hlavního rozhodčí ho a k jeho povinnostem patří ohla šování výrokem „za“ (aut) míče, kte ré dopadly mimo hrací plochu na čá ře, na níž rozhoduje (v případě, že hlavní rozhodčí hlášení neslyší, upo zorní gestem — zdvižením ruky). Me zi č. r. patří i sítový, který hlásí chyby související s dotykem sítě, a r. pro chyby nohou při podání. K úpl nému obsazení dvorce při dvouhře je potřeba 12 a při čtyřhře 16 čárových rozhodčí; 3. vrchní r. turnaje — zodpovídá za dodržování pravidel te nisu a soutěžního řádu příslušné sou těže. Rozhoduje s konečnou platností ve všech sporných otázkách spoje ných s výkladem pravidel tenisu, roz hoduje o způsobilosti dvorců a míčů pro hru, o přerušení zápasu z povětr nostních důvodů a o ukončení zápasu pro tmu. V soutěži družstev může navíc měnit i rozhodnutí ostatních r., jestliže je přesvědčen o jejich chyb ném výroku. rozměry dvorce viz dvorec. Rubinovová Olga.
Olga
viz
Morozovová
Ruffels Ray, nar. 23. 3. 1946, Austrá lie, levák, v junior, věku pokládán za jednu z největších nadějí austr. tenisu. Od roku 1968 v d. c. družstvu. Ctvrtfinalista ve Wimbledonu 1967, se mifinalista na mezinár. mistrovství
Austrálie 1968—69 a 1976. 1976 zvítě zil v Perthu (porazil D. Stocktona a P. Denta), semifinalista v Aucklandu, Indianapolis a na turnaji WCT pora zil T. Okkera; ve čtyřhře zvítězil na mistrovství USA profesionálů (s A. Stonem). 1977 zvítězil ve čtyřhře ve Virginia Beach, v Perthu a v Mel bourne (vždy s A. Stonem). V komputer. svět, žebříčku dvouhry 1976 na 27., ve čtyřhře 1977 na 17. místě.
Rumunsko — Federatia Romana de Te nis, zal. 1929, člen ITF od 1929, ETA od 1976; sdružuje asi 9000 registro vaných hráčů (z toho 3000 mužů, 1000 žen a 5000 hráčů v mládežnických kategoriích), 211 klubů, 3820 dvorců. Historie: první tenisové kluby Raqueta v Bukurešti a Galatz Tennis Club v Galatzi byly založeny 1898. 1909 vznikla soutěž družstev Camarasescu Cup, která se 1911 změnila v mistrov ství družstev Rumunska. První nár. mistrovství jednotlivců se hrálo 1911 (vítězi se stali M. Stem a J. Alexandrescuová). 1912 byl založen Rumun ský výbor tenisu, od 1929 Rumunská tenisová federace. K nejúspěšnějším hráčům patřili M. Stern a N. Misu (ví těz na turnajích v Monte Carlu, Can nes a Nice 1919), v dalších letech A. Botezu, G. Pouliff, K. Tanasescu, C. Caralulis a M. Ruracová, kteří starto vali ve Wimbledonu. Od 1922 se ru munské reprezentační družstvo pra videlně zúčastňuje Davis Cupu. Sociál ně politické změny po druhé svět, válce pozitivně ovlivnily i rozvoj te nisu v Rumunsku. Byly vybudovány nové dvorce, výcviku mládeže se bez platně věnovali kvalifikovaní trenéři. K nejúspěšnějším "tenistům 60. a 70. let patřili G. a M. Vizirovi, I. Tiriac, I. Nastase, T. Ovicl, T. Marcu, E. Stanescu, Segarceanu, V. Ruziciová, M. Simionescuová. Největší úspěchy pro rumunský tenis získali v individuál ních soutěžích i v Davis Cupu I. Tiri ac a I. Nastase. Rumunská tenisová federace se podílí na organizaci Bal
Ryaneová
269
kánských her v tenisu, jichž se zú častňují reprezentační družstva_ Bul harska, Jugoslávie, Rumunska,, Řecka a Turecka.
Russelová Joanne, nar. 30. 10. 1954, USA, univerzitní mistryně USA 1975, 1977 zvítězila ve čtyřhře ve Wimble donu a byla ve finále závěrečného šampionátu Avon Tennis (vždy s E. Cawleyovou), ve dvouhře dosáhla vel mi dobrých výsledků na okruhu tur najů Virginia Slims. 1978 semifinallstka na turnajích ve Washingtonu a v Hilton Head Islandu (mj. porazila M. Navrátilovou), na dvou turnajích finalistka čtyřhry, ale potom ji zraně ní vyřadilo na téměř celou následu jící sezónu ze soutěží. 1980 mezi nej lepšími 16 hráčkami ve Wimbledonu (mj. porazila V. Ruziciovou) a ve Flushing Meadow (porazila R. Maršíkovou), semifinalistka na turnaji v Montrealu. 1981 semifinalistka v Cin cinnati (porazila B. Bungeovou, A. Smithovou a P. Shriverovou), ve čtyř hře byla úspěšná s V. Ruziciovou (např. vyhrály mistrovství USA na an tuce). V komputer. svět, žebříčku 1975 na 35., 1976 na 18., 1977 na 15., 1978 na 21., 1979 na 100., 1980 a 1981 na 21., 1982 na 26., 1983 na 43. místě. Ruziciová Virginia, nar. 31. 1. 1955, Rumunsko, nejlepší rumunská a před ní svět, tenistka. 1976 semifinalistka na Roland Garros a na mezinár. mist rovství NSR, mezi nejlepšími 8 hráč kami ve Forest Hills; ve čtyřhře finalistka na mezinár. mistrovství Itálie (s M. Simionescuovou) a semifinalist ka ve Forest Hills (s M. Jaušovecovou). 1978 zvítězila na Roland Garros ve dvouhře i čtyřhře (s M. Jaušovecovou), finalistka na mezinár. mistrov ství Itálie a NSR a v Torontu, 4. na šampionátu Colgate series, finalistka čtyřhry ve Wimbledonu (s M. Jaušóvecovou). 1979 semifinalistka na me zinár. mistrovství NSR a čtvrtfinalistka na Roland Garros. 1980 zvítězila
na turnajích v Kitzbůhlu, Bastadu, Gstaadu a v Salt Lake, finalistka na Roland Garros, na mezinár, mistrov ství Itálie v Perugii, Kanady v Toron tu a Holandska v Amsterodamu (pro hrála jen s Ch. Lloydovou a jednou s H. Mandlíkovou); ve čtyřhře finalist ka na mezinár. mistrovství USA na antuce (s R. Tomanovou). 1981 mezi nejlepšími 8 hráčkami ve Wimbledo nu a na Roland Garros, na mezinár. mistrovstvlí Iitálie, v Luganu, v Indiana polis zvítězila ve dvouhře a ve čtyř hře byla ve finále. Podle svět, žebříč ku odborníků byla 1978 na 7., 1979 na 9., 1980 na 7. a 1981 na 3. mís tě. V komputer. svět, žebříčku 1975 na 115., 1976 na 26., 1977 na 16., 1978 na 12., 1979 na 13., 1980 na 11., 1982 na 12., 1983 na 18. místě. Představitel ka celodvorcové útočné hry s vyrov nanými údery a dobrou kondiční při praveností.
Virginia Ruziciová
Ryaneová Elizabeth, 5. 2. 1892 — 6. 7. 1979, USA, jedna z nejlepších hráček čtyřhry, ve své době pokládána za nejlepší tenistku na světě; nikdy ne vyhrála velký turnaj ve dvouhře. Do 1979 držitelka největšího počtu titulů ve Wimbledonu (19), které získala od 1914 do 1934: 12 ve čtyřhře a 7 ve
270
Recko smíšené čtyřhře. Tento rekord překo nala den po její smrti - B. J. Kingová (získala 20 titulů).
Elizabeth Ryaneová
R Řecko — Greek Tennis Federation, zal. 1939. Sdružuje 550 hráčů (500 mužů a 50 žen), 250 juniorů, klubů 28. Otevřené dvorce — 110, kryté dvorce — 5.
řezaný úder, tenis, úder udělující míči dolní rotaci. V. t. čop, slajs.
Scanlon
271
s sada viz set.
Sadri John, nar. 19. 9. 1956, USA, te nista s vynikajícím podáním, úspěšný převážně na rychlých dvorcích. 1978 finalista na amer. univerzitních hrách (prohrál těsně s J. McEnroem), 1979 finalista na mezinár. mistrovství Au strálie, 1980 vítěz turnaje Grand prix v Aucklandu, semifinalista na turna jích v Tokiu, Philadelphii a v Newportu, čtvrtfinallsta na 4 turnajích, účastník WCT finále. 1981 finalista v Denveru, semifinalista v Qeensu a čtvrtfinallsta na 3 turnajích. V komputer. svět, žebříčku 1977 na 414., 1978 na 84., 1979 na 30., 1980 na 16., 1981 na 48., 1982 na 32., 1983 na 120. místtě. Santana Manuel, nar. 10. 5. 1938, Špa nělsko, zač. 60. let nepřekonatelný šampión na antukových dvorcích a současně jeden z prvních tenistů, který si dokonale osvojil techniku topsplnových úderů nejen z forhen-
Manuel Santana
dové, ale i z bekhendpvé strany. 1961 a 1964 zvítězil ve dvouhře na Roland Garros v Paříži a potom překvapil te nis. svět svými úspěchy na travna tých dvorcích: 1965 zvítězil ve Forest Hills a 1966 ve Wimbledonu. V d. c. družstvu Španělska sehrál 119 zápa sů, z toho 91 vítězných, 1965 a 1967 přivedl svoje družstvo do finálového utkání soutěže proti Austrálii. sběrač míčů, obvykle mladý chlapectenista, který sbírá na dvorci míče a podává je hráčům. Tím se podstatně urychluje spád hry a hráči se mohou více koncentrovat. Sběrači míčů ne smějí na dvorci překážet hráčům, mu sejí ovládat základní pravidla tenisu. Jejich přítomnost na hřišti jim sou časně poskytuje příležitost pozorovat techniku i taktiku hráčů a učit se od nich.
Scanlon Bill, nar. 13. 11. 1956, USA, druhý nejlepší dorostenec USA 1975, 1976 dosáhl několika překvapu jících výsledků na turnajích dospě lých: porazil H. Solomons, A. Panattu, R. Moora, čtvrtfinallsta v Cincin nati a mezi 32 ve Forest Hills. 1977 mezi nejlepšími 16 na halovém mist rovství USA (porazil I. Nastaseho), semifinalista v Palm Springs (pora zil R. Case a P. Denta), čtvrtfinalista v Adelaide a v Sydney, vítěz čtyřhry v Ocean City (s A. Metrevelim). 1978 zvítězil na Havaji, 1979 tento úspěch zopakoval a probojoval se do čtvrtfinále ve Wimbledonu. 1980 semifinalista v Tokiu (porazil mj. B. Borga). Jeho silnou stránkou je dobrá volejová hra. V komputer. svět, žeb říčku 1976 na 52., 1977 na 37., 1978 na 95., 1979 na 43., 1980 na 26., 1981 na 35., 1982 na 71., 1983 na 12. místě.
scratch
272
scratch viz skreč. Sedgman Frank, nar. 27. 10. 1927, Austrálie, první z galerie velkých austr. tenistů po druhé svět, válce, představitel totálního útočného tenisu s vynikající prací nohou, výborným forhendem a perfektními voleji. Byl prvním Australanem, který vyhrál ve Forest Hills (1951—52). Ve Wimbledo nu zvítězil 1952 (ve finále porazil J. Drobného) a na mezinár. mistrovství Austrálie 1949—50. Výborný hráč čtyř hry: se svým krajanem K. McGregorem dosud jako jediná dvojice získali -» Grand slam ve čtyřhře (1951). Na mezinár. mistrovství Austrálie, na Ro land Garros, ve Wimbledonu a ve Fo rest Hills získal S. 9 titulů ve čtyřhře a 8 ve smíšené čtyřhře. 1950—52 při spěl ke třem po sobě jdoucím vítěz stvím Austrálie v DC (v této soutěži nikdy neprohrál ve čtyřhře). Začát kem 1953 přestoupil k profesionálům.
Seixas Elias Victor, nar. 30. 8. 1923. USA, úspěšný amer. d.c. reprezentant, od 1951 do 1957 sehrál v DC 55 dvouher a čtyřher v 19 utkáních, z toho 38 vítězných. Výborný hráč dvouhry i čtyřhry. Vítěz dvouhry ve Wimbledonu 1953 a ve Forest Hills 1954. Ve čtyř hře získal tituly ve Forest Hills 1952 a 1954, na Roland Garros 1954—55, na mezinár. mistrovství Austrálie 1955, ve smíšené čtyřhře ve Wimbledonu 1953—56 a ve Forest Hills 1953—55. Jako jeden z prvních tenistů hrál útočný topspinový lob.
set, část tenis, utkání v němž hráč (dvojice) musí vyhrát aspoň 6 her; podmínkou však je, že musí přitom získat o dvě hry více než soupeř. Jestliže po dosažení 6 her není tato podmínka splněna, set se prodlužuje tak dlouho, dokud Jeden z hráčů (dvojice) nedosáhnou požadovaného rozdílu dvou her. Výjimkou je zkrá cený set. set ball (set ból) viz setbol.
setbol, míč hraný za takového stavu v setu, kdy jednomu hráči (dvojici) chy bí jediný bod (míč), aby vyhrál set.
Frank Sedgman
Segura Francisco, „Pancho“, nar. 20. 6. 1921, Ekvádor, populární tenista, zná mý svým neortodoxním stylem a obouručným forhendem. 1944 vítěz mistrov ství USA na antukových dvorcích, 1946 na krytých dvorcích a o rok později přestoupil k profesionálům, kde patřil k elitě. V posledních letech působí ja:ko poradce J. Connorse.
Shawová Kristien, roz. Kemmerová, nar. 25. 7. 1952, USA, levačka s obouručným bekhendem; 1967 mistryně USA hráček do 16 let, 1970 přestoupi la k profesionálům. 1973 po absolvo vání okruhu turnajů Virginia Slims do stala cenu, udělovanou hráčům a hráč kám, kteří se v průběhu roku výkon nostně nejvíce zlepšili; na mezinár. mistrovství Itálie byla mezi nejlepšími 8 hráčkami (porazila V. Wadeovou), na mezinár. mistrovství NSR opět mezi nejlepšími 8 a ve finále čtyřhry (s Rossouwovou), ve Wimbledonu mezi nejlepšími 16 hráčkami. 1974 ve Wim bledonu mezi nejlepšími 16, 1975 v semifinále turnaje v Johannesburgu a v Orange (porazila D. L. Fromholtzovou), 1976 mezi nejlepšími 8 na halo
Síba
273
vém mistrovství USA (porazila S. Barkerovou), 1977 se na okruhu tur najů Virginia Slims umístila na 7. mís tě a probojovala se do závěrečného turnaje 8 nejlepších hráček. V komputer. svět, žebříčku 1977 na 17. místě. shoda, angi. deuce (djús), stav hry, kdy oba hráči (páry) dosáhli po třech bodech (40:40]. K vítězství ve hře za tohoto stavu je třeba, aby jeden z hrá čů (pár) získal pro sebe dva po sobě následující body (shoda — výhoda — hra). V. t. skóre.
Shriverová Pam, nar. 4. 7. 1962, USA, představitelka vysloveně útočného te nisu s velmi dobrým podáním a voleji. 1978 finalistka dvouhry a semifinalistka čtyřhry (s Nagelsenovou) na mezinár. mistrovství USA ve Forest Hills (mj. porazila M. Navrátilovou), fina listka na turnaji v Beckenhamu, _> WTA ji označila za objev roku. 1979 ji opakované zranění ramene vyřadilo na čas ze soutěží. 1980 zvítězila na turnaji v La Costa, finalistka v Syd ney, semifinalistka na 5 turnajích; ve čtyřhře (s B. Stoveovou) zvítězila v Sydney a na mezinár. mistrovství USA byla ve finále. 1981 finalistka na tur najích Avon Dallas, Family Circle Cup a Walls Fargo open, semifinalistka ve Wimbledonu (mj. porazila T. Austinovou) a vítězka čtyřhry (s M. Navrátilo vou); ve čtyřhře zvítězila na turnajích v Eastbournu. Torontu, Dallasu, Chica gu, na šampionátu Avon Tennis a na mezinár. mistrovství Austrálie (vždy s M. Navrátilovou). 1982 semifinalistka na mezinár. mistrovství USA (vyřadi la M. Navrátilovou). 1983 zvítězila na turnajích v Atlantě, Sydney (nad Ch. Lloydovou] a v Brisbane, ve čtyřhře zvítězila mj. ve Wimbledonu a na me zinár. mistrovství Austrálie a USA. 1984 zvítězila ve čtyřhře ve Wimble donu (vždy s M. Navrátilovou). V komputer svět, žebříčku 1978 na 13., 1979 na 33., 1980 na 9., 1981 na 7., 1982 na 6.. 1983 na 4. místě.
Pam Shriverová
Schallauová Ramona Anne, viz Guerrantová Ramona Anne. Schroeder Frederick, „Ted“, nar. 20. července 1921, USA, d. c. reprezen tant USA v období 1946—51, vítěz ve Forest Hills 1942 a finalista 1949. Ve Wimbledonu startoval pouze jednou 1949 a zvítězil (ve finále nad J. Drob ným), přestože ve čtvrtfinále proti F. Sedgmanovi musel odvracet mečbol.
Frederick Schroeder
Síba Josef, nar. 22. 2. 1909 v Praze, zasloužilý mistr sportu, junior, přebor ník ČSR 1928, v období 1933—37 d. c.
Simionescuová reprezentant. V DC sehrál 7 dvouher, z toho 5 vítězně. Jako první čs. te nista sehrál v SSSR 1937 několik utkání v Moskvě, v Leningradu a v Kyjevě. Nízká postava ho předurčovala la k obranné hře, založené na přes ných úderech od základní čáry. Po 1945 první čs. státní trenér tenisu, nositel titulu zasloužilý trenér.
Josef Síba
Simionescuová Marianna, provd. Borgová, nar. 27. 11. 1956, Rumunsko, ví tězka junior, soutěže na Roland Gar ros a finalistka ve Wimbledonu 1974; 1976 už třetí rok hrála na turnajích Virginia Slims, porazila Overtonovou, mezi nejlepšími 16 hráčkami na Ro land Garros, finalistka čtyřhry na mezinár. mistrovství Itálie (s V. Ruziciovou). 1977 mezi nejlepšími 16 ve Wimbledonu, finalistka na turnajích v Monte Carlu. Madridu a v Barcelo ně. 1978 byla úspěšná na turnajovém okruhu Avon Tennis (porazila L. Mottramovou, A. Kiyomuraovou, S. Mappinovou), finalistka v Miláně. 1980 zvítězila na mezinár. mistrovství Ja ponska. Nejlepší umístění v komputer. svět, žebříčku 1978 na 36. místě.
singl (z angl. single) viz dvouhra.
274 síť, 1. součást zařízení dvorce, rozdě lující hrací plochu na dvě poloviny. Je 12,8 m dlouhá a je zavěšena na provaze nebo kovovém laně o průměru maximálně 0,8 cm, jehož konce jsou bud upevněny na horní ploše, nebo jsou vedeny přes horní plochu dvou sloupků vysokých 1,07 m. Síť musí být napjata tak, aby zcela vyplňovala plochu mezi oběma sloupky, jejichž středy jsou na každé straně vzdáleny 91 cm od čáry ohraničující dvorec, a musí mít oka tak malá, aby jimi míč nemohl projít. Výška sítě upro střed je 91 cm; ve středu je síť staže na bílým popruhem širokým nejvýše 5 cm (tzv. wimbledonem), přichyce ným háčkem k zemi. Provaz nebo ko vové lano a horní okraj s. jsou pota ženy z obou stran bílou páskou širo kou nejméně 5 cm a nejvýše 6,3 cm. Na síti, na popruhu, na pásce a na tyčkách pro dvouhru nesmějí být re klamy. 2. net — při podání označení, že se podávaný míč dotkl sítě, popru hu nebo pásky. Dopadne-li do pole podání, podání se opakuje. Dopadne-li však mimo pole podání, je podání chybné. Dotkne-li se v průběhu hry míč sítě a pak dopadne na soupeřovu stranu dvorce, je platný.
Sklo Union Teplice, tenis, oddíl zal. 1951 pod názvem Vodotechna Teplice. Oddíl má 170 členů, z toho 48 registro vaných hráčů, 13 trenérů. Od 1958 v nár. tenis, lize (II. liga), 1974 a 1976 v I. lize. Oddíl pravidelně pořádá ce lostátní turnaj žáků Memoriál J. Kur ze („teplická juniorka“), celostátní turnaj žáků Memoriál J. Zemánka; každoročně organizuje tzv. „Teplickou ligu“ dospělých za účasti 20 družstev a turnaj neregistrovaných hráčů. K nejznámějším hráčům minulosti patří Tikal, bří Laštovkovi, J. Kurz, M. Me zerová, V. Holečková, z mladší genera ce Jan Kurz, M. Roček, Z. Roubek, J. Ríha, Jaroslav Kurz, I. Kurzová. Velkou nozornost věnuje oddíl výchově mla dých talentů, o čemž svědčí i fakt, že
Skuherská
275
z jeho řad vyšlo několik reprezentan tů: J. Hřebec, M. Holeček, J. Kurz, M. Hřebcově, M. Pínterová-Neumanová, I. Budařová a další prvoligoví hráči. V současné době má oddíl 2 třídy te nis. školy mládeže s 30 dětmi. Teniso vý areál s 9 antukovými dvorci a te nis. halou s povrchem Nisaplast. skóre, číselné vyjádření poměru bodů dosažených ve hře, poměru her v se tu, poměru setů (konečný výsledek utkání). Počítání s. v tenisu se pod statně liší od kteréhokoli jiného spor tu. V prvopočátcích tenis, hry se po čítalo podobně jako při volejbalu (set se počítal do 15 bodů, přičemž bod k dobru se připisoval jen podávajícímu hráči, jinak došlo ke změně podáva jícího). 1876 byl ve wimbledon. -> All England Clubu zaveden tzv. hodinový systém, odvozený od ukazatele skóre, jímž byla nástěnná ručička, kterou se otáčelo po každém odehraném bo du do čtvrťových poloh hodin: počá teční stav (ručička na 0) se označo val love (bav), po první bodu se ru čička posunula na patnáctku, potom na třicítku, pětačtyřicítku a 4. bod znamenal hru — game, ale jen za předpokladu, že mezi soupeři byl roz díl dvou bodů. Jestliže oba hráči zís kali 3 body (45:45), byl stav označen jako - shoda >a po následujícím bodu jako -* výhoda pro hráče, který bod získal. Získal-li tentýž hráč další bod, vyhrál celou hru; jestliže bod získal soupeř, následovala opět shoda a ce lý postup se opakoval. Nelze přesně zjistit, proč označení 3. bodu ve hře se změnilo ze 45 na 40, zřejmě šlo pouze o zkrácení výslovnosti. Jisté je, že All England Club zavedl tento způ sob počítání s., který se všeobecně ujal a platí dodnes: 0, 15, 30, 40, pří padně shoda, výhoda podávajícího nebo přijímajícího a hra. Jestliže je den z hráčů získá 6 her, vyhrává set, ale jen za předpokladu, že získá nej méně o dvě hry více než soupeř (např. 6:4, 7:5 atd.). Jestliže je stav
5:5, pokračuje se do 7:5 nebo 8:6 atd. V některých případech umožňuje no vé pravidlo -* tie-break ukončit set za stavu 7:6. Celé utkání se hrává na dva vyhrané s&.y ze tří (tj. 2:0 nebo 2:1), případně na tři vyhrané sety z 5 (3:0, 3:1, 3:2). V. t. hra, set.
skreč, odstoupení, vzdání hráče (dvo jice) či družstva v utkání z jakých koli příčin. Skronská Kateřina, nar. 22. 1. 1958 v Praze, dorost, přebornice ČSSR ve dvouhře a mistryně CSR ve čtyřhře (s Y. Budařovou) 1976; 1977 mistryně ČSSR ve čtyřhře dospělých (s I. Brzákovou). 1980 finalistka čtyřhry na ME amatérů, vítězka dvouhry na turna jích v Galatině a v Tarantě. 1981 mistryně ČSR, semifinalistka na tur naji Avon Futures v Las Vegas. V čs. tenis, žebříčku na 4., v komputer. svět, žebříčku na 81. místě, 1982 na 94., 1983 na 97.
Kateřina Skronská Skuherská Marcela, nar. 14. 2. 1961 v Přerově, dorost, přebornice CSSR 1979, finalistka mezinár. mistrovství ČSSR 1981 ve dvouhře a vítězka smíšené čtyřhry (se Šavrdou), 1981 zvítězila na mistrovství Evropy amatérů. 1982
276
slajs
flnalistka dvouhry na mezinár. mist rovství ČSSR. V komputer. svět, žeb říčku 1982 na 109., 1983 na 107. místě.
Marcela Skuherská slajs (z angl. slice), řezaný úder forhendem nebo bekhendem hraný sou časně se spodní a boční rotací; míč odskakuje nízko a stranou.
Slavia Praha IPS, tenis, kroužek zal. 7. 2. 1904, pokračovatel někdejšího LTC Praha (zal. 1903 jako Lawn Ten nis Cercle); prvním předsedou byl F. Vrána. 1906 měl kroužek 113 čle nů a byl výhradně čes. tenis, sdruže ním (LTC Prague, zal. 1885, zanikl 1918, neměl s LTC a současným te nis. oddílem Slavie Praha IPS nic společného). 1906 se uskutečnil na Letné první mezinár. turnaj, jehož se zúčastnilo 229 hráčů. 1919 se Lawn Tennis Cercle Slavia přejmenoval na Lawn Tennis Club Praha a ve 20. le tech vznikl v SK Slavia nový tenis, oddíl, který sousedil s LTC Praha. 1949 se oba oddíly spojily pod ná zvem Dynamo Praha. Po obnovení tradičních názvů dostal oddíl název Slavia Praha LTC. 1974 získala Slavia Praha patronátní podnik — Inženýrsko-průmyslové stavby — a současný
název tenis, oddíl TJ Slavia Praha IPS. Mezí nejvýznamnější funkcioná ře oddílu v meziválečném období pat řili J. Gruss (předseda ČSOV) a J. No vák (předseda výboru tenis, oddílu, který se přičinil o vybudování první ho tenis, stadiónu v CSR asi pro 2000 sedících diváků — na Letné). Stadión byl slavnostně otevřen 1924, kdy se na jeho dvorcích hrálo d. c. utkání CSR—Nový Zéland. Později byl sta dión při úpravě Letenských sadů zru šen. V oddílu hráli hráči F. Buriánek, K. Koželuh, Macenauer, J. Maleček, J. Síba, J. Caska, V. Černík, V. Zábrodský M. Holeček, F. Pála, V. Zedník, T. Šmíd, P. Složil. Mnozí z nich získa li tituly mistrů republiky a mezinár. mistrů republiky. Před zřízením I. ce lostátní soutěže o Rlseleyův pohár se družstvo LTC stalo několikanásobným vítězem pražské extratřídy smíšených družstev. 1931 získalo družstvo LTC pohár do trvalého vlastnictví (1929 až 1931 zvítězilo 3X za sebou). Od dílové družstvo je s výjimkou dočas ného poklesu výkonnosti v 60. letech stálým účastníkem nejvyšší čs. tenis, soutěže (dvojnásobný mistr ČSSR 1978 a 1981). 1979 jako dosud jediné čs. družstvo zvítězila Slavia v Poháru mistrů evr. zemí. Hráči oddílu mívali jako členové čs. reprezentačních družstev nemalý podíl na úspěších ČSSR v mezinár. pohárových soutě žích. Od 1976 funguje v oddílu pří pravná tenis, škola, v současné době se skupinovou výukou 7—91etých dětí. Oddíl má přes 400 členů, z toho 40 registrovaných hráčů, 10 trenérů, 3 rozhodčí a 6 družstev v soutěžích. Tenisový areál na Letné s 10 antuko vými dvorci a od 1975 s tenis, halou.
Slavia VŠ Plzeň, tenis, oddíl zal. 1953, svoji činnost začal na dnes již neexis tujících dvorcích SK Plzeň. Zpočátku měl oddíl 30 členů (především vyso koškolských studentů) a '2 družstva dospělých v krajských soutěžích. V současné době má 330 členů (z toho
277 110 dorostenců a žáků) — 115 registro vaných hráčů, 44 trenérů, 17 rozhod čích. První silné družstvo mé! oddíl 1954, ale až 1964 se probojovalo do II. ligy. 1966 postoupilo do I. ligy (trenéři J. Zedníček a J. Ries; hráči M. Laudin, M. Albi, J. Kalhous, F. Krčmář, J. Zikmund, E. Jáhlová, E. Zedníčková, H. Hrubá-Panniová). 1970 sestoupilo a do I. ligy se probojovalo znovu 1972. 1974 hrálo extraligu, 1977 ve II. lize a od 1978 opět v I. líze. Úspěchy: v lize 1968—69 na 3. místě, 1979—80 na 5. místě; družstvo žáků získalo 1977—81 titul přeborníka ČSR a ČSSR, dorost, družstvo obsadilo 1972—73 v přeboru ČSSR 3. místo a 1977 2. místo, 1978 získalo titul pře borníka ČSR i ČSSR; 1970—81 získali hráči Slavie VŠ T. Šmíd, S. Blmer, J. Čihák, E. Jahl, I. Petrů, I. Nováková, E. Záhlavová, N. Piskáčková, Y. Ben dová a další řadu titulů mistrů a pře borníků ČSR a ČSSR (1975 — 10 me dailí, 1976 — 16, 1977 — 19, 1978 23, 1979 — 26, 1980 — 9, 1981 — 26). Po díl na sport, výsledcích má čtyřstup ňový systém výchovy talentů — od 60. let funguje oddílová škola, 1970 až 1979 městská tenis, základna, od 1980 oddílová základna. Vyspělí hrá či jsou od 1975 zařazováni do TSM a od 1976 do SVSM při SVS Škoda Plzeň. K oporám oddílu v 70. letech patřili S. Bimer, J. Hrdina, J. Kova řík, V. Špůr, J. Medonos, V. Nágr, J. Zedníček, E. Jahl, J. John, P. Vočadlo, D. Bajerová, O. Fictumová, I. Petrů, I. Nováková, Y. Bendová. Oddíl každo ročně organizuje 10—12 celostátních turnajů (mj. mistrovství ČSSR 1965 a 1967, od 1973 mistrovství ČSR, Ex Plzeň, kvalifikační skupiny Galea Cupu atd.). Tenisový areál se 17 dvorci, te nis. halou s palubovkou a 3 přetlako vými halami (2 s antukovým povr chem).
Slazengers (slezindžers), angl. firma vyrábějící tenis, výzbroj a výstroj, zal. 1877 v souvislosti s 1. ročníkem wim
Slovan CHZfD Bratislava bledon. turnaje. Vyrábí zvláště míčky, rakety a oblečení. Od 1902 se ve Wimbledonu hraje výhradně s míčky Slazengers. Výrobky firmy jsou ozna čeny siluetou pantera. Slovan CHZJD Bratislava, tenis, oddíl zal. 1923; hrálo se na dvorcích I. ČsŠK, kde se začaly organizovat tur naje, na nichž hráli přední čs. tenis té, jako např. K. Koželuh, R. Menzel, L. Hecht a F. Maršálek. 1938 se oddíl přestěhoval z Petržalky na Tehelné pole, kde byly vybudovány 4 nové te nis. dvorce a později celý tenis, sta dión. Ve válečných letech byla na no vých dvorcích ŠK Bratislava založena tradice mezinár. tenis, turnaje, je hož se zúčastňovali přední evr. tenis té, mj. Cucelli, Romanoni, Punčec, Mitič, Pallada a Tanasescu. Nejúspěš nějším reprezentantem oddílu byl v té době mistr Slovenska M. Flllo. Po 1945 se Tehelné pole stalo centrem tenis, života na Slovensku. Meziná rodního turnaje se zúčastnili Fran couzi Bernard a Abdessalam, Poláci Skoniecki a Jedrzejewska, Maďar Asbóth a další. Vlastní hráčský kádr — Bořuta, Dérlaki, Dymov, Jaceniak, Mí hal, Melková — posílili odchovanci jiných slov, tenis, oddílů Mečiar, Klí mo, Hantuchová a družstvo Slovanu patřilo po 25 let k nejsilnějším tenis, celkům na Slovensku. Od založení ce lostátních soutěží hraje v I. lize (kon cem 50. let posílené Vrbou, Štětino vou a Bednářovou obsadilo 2X druhé místo). V té době byl dobudován centrální dvorec s hledištěm pro 4000 diváků a současně byla obnovena tra dice mezinár. turnaje, mezi jehož účastníky byli i někteří přední svět, tenisté — Angličanka Mortimerová, Australané Hewit a Howe. Význam nou postavou domácího tenisu v 50. letech byl zkušený pedagog J. Pramník, který vychoval řadu výborných tenistů — dorost, přeborníci ČSSR J. Golonka, Štětinová, Bednářová a čs. reprezentant Tajcnár. V jeho práci
Složil
na dvorcích Slovanu pokračoval další výborný trenér mládeže M, Žilinčan, který se zasloužil o úspěchy čs. repre zentantky M. Kočíškové, dorost, pře bornice ČSSR V. Kozárové, Barčákové a dalších. Mezi spolupracovníky na trenérsko-metodickém úseku patřili trenéři Vojáček, Hamadová, Zieglerová, ing. Lacko, Baránek, Kucháriková a především Ing. Dolský. Předsedou oddílu v období 1966—81 byl dr. ing. I. Lichner, hlavním trenérem dr. E. Klímo. 1966 se na dvorcích Slovanu hrálo první d. c. utkání čs. reprezen tačního družstva (s Rakouskem). 1967 se uskutečnilo ojedinělé utkání mezi -* All England Clubem a Slovanem CHZJD Bratislava ve Wimbledonu. 1968 byl oddíl pořadatelem finálové skupiny Kings Cupu; 'tradičního mezinár. turnaje, pořádaného každoročně, se zúčastnili přední čs. i evr. hráči (Gulyás, Tiriac, Nastase a další). Od 1973 je oddíl pravidelným pořadate lem mezinár. mistrovství ČSSR (1973 se pořadatelům podařilo zajistit účast 1 takové hráčky jako byla E. Goolagongová). 1970 si družstvo dospělých vybojovalo postup mezi 4 nejsilnější družstva v CSSR do extraligy a v dal ších letech úspěšně hrálo v I. lize (L. Kurhajec, 0. Karlík, Macko, Dvo řáček, Slafkovský, Míhal, Kočíšková, Kozárová, Hanzélyová-Nagyová). 1980 —82 hrálo v nár. lize. V 60. letech se zintenzívnila v oddílu péče o mládež, organizovaná v pyramidovém systému od dětské líhně (200—250 dětí) až po individuální práci velké skupiny tre nérů (dr. Klímo, ing. Dolský, dr. ing. I. Lichner, ing. Šafárik, Tajcnár, ing. Tar, ing. Kucháriková, později i Voleková) s nejtalentovanějšími. V této líhni vychovali bratry Karlíkovy, Váv rovou, Zahradníkovou, Bognára, šlapanského, ŠuTana, Zrubákovou a dal ší. Organizační práce oddílu vyvrcho lila zřízením TSM a SVSM, jehož člen M. Mečíř se 1980 stal dorost, a junior, přeborníkem ČSSR, 1983 a 1984 se niorský mistr ČSSR.
278 Složil Pavel, nar. 29. 12. 1955 v Opavě, hráč Slavie Praha IPS, d. c. repre zentant, výborný hráč čtyřhry, kde uplatňuje svou pohyblivost a vše strannou úderovou techniku. 1974—75 ses T. Šmídem přičinil o dvojnásob né vítězství ČSSR v Galea Cupu. 1979 finalista na turnaji v Kitzbůhlu; 1980 dosáhl výborných výsledků ve čtyř hře: finalista na turnaji v Barceloně (s B. Taróczym) a 2X ve Vídni (s T. Šmídem a H. Gtinthardtem). 1981 po prvé zvítězil ve dvouhře na otevře ném turnaji — v Nancy, ve čtyřhře zvítězil ve Florencii a v Bostonu (s R. Ramirezem), finalista v Monte Carlu a Ženevě (s T. Šmídem), v Nice (s R. Lewisem), ve Washingtonu a v North Conway (s Tayganou), v Basi leji (s M. Gtinthardtem) a v Linci (s Drewettem). 1982 vyhrál ve čtyřhře 6 turnajů Grand prix a 2 turnaje WCT.
Pavel Slolll 1983 vyhrál 7 turnajů Grand prix, vět šinou s T. Šmídem, s nímž vyhrál i čtyřhru na turnaji masters Grand prix. V komputer. svět, žebříčku dvouhry 1978 na 190, 1979 na 82., 1980—81 na 65., 1982 na 49., 1983 na 82., 1984 na 40. místě, ve čtyřhře 1978 na 92., 1979 na 33., 1980 na 31., 1981 na 14., 1982 na 12., 1983 na 9., 1984 na 8. místě.
Smith
279
smeč, tenis, úder, při němž hráč za sahuje míč raketou nad hlavou. Roze znáváme s. hraný po odrazu od hra cí plochy a s. přímo ze vzduchu. Hráč při něm drží raketu jako při podání. Jestliže hráč zasahuje míč nad hlavou bekhendovou plochou rakety, jedná se o vysoký bekhendový volej nebo bekhendový smeč.
13., 1983 na 28. místě. Její předností jsou dobrá podání, vynikající volejová hra a mimořádná pohyblivost po dvorci.
smíšená čtyřhra, hovor, „mix“, tenis, disciplína, v níž hraje na každé stra ně dvorce dvojice složená z jednoho muže a jedné ženy. Smithová Anne, nar. 1. 7. 1959, USA, v dorost, věku jedna z nejlepších tenistek na světě, vynikající hráčka čtyřhry. 1977 jako první Američanka vyhrála junior, soutěž na Roland Garros a koncem roku zvítězila na turnaji Orange Bowl. V následujících 2 letech dosáhla několika dobrých výsledků v soutěžích dospělých a březnu 1979 byla na 15. místě komputer. svět, žebříčku. 1980 zvítězila ve čtyřhře se svou nejčastější partnerkou -* K. Jordánovou ve Wimbledonu, na Roland Garros, v Eastbournu, Brightonu, Las Vegas a na turnaji Family Circle Cup, s P. Smithovou zvítězila na mezinár. mistrovství USA na antu ce a s P. Shriverovou v Montrealu. V bodovací soutěži Colgate series obsa dila na základě výsledků ve čtyřhře 1. místo a -* WTA označila dvojici A. Smithová — K. Jordánová za nejlepší 1980. V následující sezóně se zlepšila i ve dvouhře: 1981 byla mezi nejlep šími 16 hráčkami na Roland Garros, mezi 8 ve Flushing Meadow, kde ještě vyhrála čtyřhru a smíšenou čtyř hru. Kromě toho vyhrála čtyřhru na mezinár. mistrovství Austrálie a na dalších 3 velkých turnajích ve Wim bledonu byla ve finále (vždy s K. Jor dánovou), zvítězila v celoroční bodo vací soutěži Toyota series jako riejúspěšnější hráčka čtyřhry 1981. V komputer. svět, žebříčku 1978 na 20., 1979—80 na 24., 1981 na 16.. 1982 na
Anně Smithová
Smithová Margaret viz Courtová Mar garet. Smith Stan, nar. 14. 12. 1946, USA, výrazná postava svět, tenisu v 70. le tech, představitel silové útočné hry. 1964 dorost, mistr USA, 1967 mistr USA na tvrdých dvorcích, 1968 do sáhl pozoruhodných úspěchů ve čtyř hře se svým partnerem B. Lutzem: zvítězili ve Forest Hills, na amatér ském mistrovství USA, na halovém mistrovství Anglie v Londýně a ve vyzývacím d. c. utkání proti Austrálii. 1969 mistr USA na krytých a travna tých dvorcích, vyhrál 3 zápasy v obhajovacím utkání DC proti Rumunsku. 1970 zvítězil na halovém mistrovství USA a na dalších 3 turnajích, ve Fo rest Hills byl mezi nejlepšími 8 hrá či, v Grand prix skončil na 5. místě, ale v závěrečném turnaji 6 nejlepších hráčů zvítězil (porazil Ř. Lavera i K. Rosewalla); ve čtyřhře zvítězil na mezinár. mistrovství Austrálie i v obhajovacím d. c. utkání proti NSR (s B. Lutzem). 1971 vítěz ve Forest Hills
Smith
(ve finále porazil J. Kodeše), finalis ta ve Wimbledonu, na mezinár. mist rovství Itálie a na Roland Garros me zi nejlepšími 8 hráči, v Grand prix obsadil 1. místo, ale na turnaji mas ters Grand prix (7 nejlepších) skon čil na 2. místě (za I. Nastasem), vy hrál obě dvouhry v obhajovacím d. c. utkání proti Rumunsku; ve čtyřhře finalista na Roland Garros (s T. Gormanem) a ve Forest Hills (s E. Van Dillenem). Poprvé byl zařazen mezi 10 nejlepších hráčů na světě (2. mís to). 1972 jeho kariéra vyvrcholila: zví tězil ve Wimbledonu (v semifinále porazil J. Kodeše a v pětisetovém fi nále, které se svou úrovní a drama tičností zapsalo do historie wimble donského turnaje, porazil I. Nastaseho) a vyhrál dalších 8 turna jů Grand prix, na Roland Garros a ve Forest Hills byl mezi nejlepšími 8, ve finále čtyřhry ve Forest Hills (s E. Van Dillenem), v hodnocení Grand prix, na turnaji Masters Grand prix (8 nejlepších) obsadil shodně 2. místo za I. Nastasem. Ve finálovém utkání DC proti Rumunsku v Bukurešti rozhodl o vítězství USA (pora zil I. Nastaseho i I. Tirlaca a s E. Van Dillenem vyhráli čtyřhru). Po tomto vítězství byl tenis, odborníky jednoznačně zařazen na 1. místo na světě. 1973 obsadil 1. místo v hodno cení série turnajů WCT a zvítězil i na turnaji WCT finále (8 nejlepších), a to nejen ve dvouhře (v semifinále nad R. Laverem a ve finále nad A. Ashem), ale i ve čtyřhře (s B. Lutzem); ve Wimbledonu nestartoval, ne boť -* ATP wimbledon, turnaj bojko tovala, ve Forest Hills prohrál v se mifinále s J. Kodešem, přestože měl mečbol. Potom Smithova výkonnost klesala. Ve finálovém utkání DC pro ti Austrálii prohrál s J. Newcombem i s R. Laverem, přesto však ve svět, tenis, žebříčku obsadil 2. místo. 1974 na turnaji WCT finále prohrál v se mifinále s J. Newcombem, v semifiná le Wimbledonu s K. Rosewallem, ve
280
Forest Hills ve čtvrtfinále s R. Tannerem, vyhrál však 4 menší turnaje a v komputer svět, žebříčku obsadil 9. místo. 1975 prohrál v 1. kole ve Wim bledonu i ve Forest Hills, vyhrál ha lové mistrovství Austrálie v Sydney, v komputer. svět, žebříčku obsadil 21. místo. 1976 nevyhrál žádný větší tur naj, ale porazil B. Borga, R. Tannera, R. Ramireze a vyhrál 6 turnajů ve čtyřhře. 1977 zvítězil na turnaji v Los Angeles a na 6 turnajích vyhrál čtyř hru (5X s. B. Lutzem a IX s G. Mayerem). 1978 zvítězil v Atlantě a ve Vídni, ve čtyřhře na mezinár. mist rovství USA ve Flushing Meadow (s B. Lutzem). 1979 zvítězil v Clevelandu a ve Vídni, na 4 turnajích vyhrál čtyřhru. 1980 vyhrál dvouhru ve Frankfurtu n. M. a počtvrté vyhrál čtyřhru na mezinár. mistrovství USA, ve čtyřhře vyhrál další 3 turnaje a ve Wimbledonu byl ve finále (vždy s B. Lutzem). V komputer. svět, žebříč ku čtyřhry obsadil 2. místo. 1981 fi nalista čtyřhry ve Wimbledonu (s B. Lutzem). Ve dvouhře vyhrál 39 a ve čtyřhře 63 mezinár. otevřených tur najů. Ve čtyřhře vytvořil s B. Lutzem jednu z nejlepších dvojic na světě. Svým systémem hry podání — volej byl úspěšnější na rychlejších dvor cích. Stal se pověstný svým sport.
Stan Smith
281
vystupováním, smyslem pro fair-play. V komputer. svět, žebříčku 1974 na 9., 1975 na 21., 1976 na 16., 1977 na 24., 1978 na 25., 1979 na 21., 1980 na 30. a 1981 na 23. místě. smyčka, dráhy rakety před druhou fází úderu, zvláště při podání (při podání po dosažení horního oblou ku nápřahu pokrčením paže s rake tou v loktí opisuje hlava rakety za zády hráče dráhu, která se podobá smyčce). socialistické soutěžení, součást tělo výchovného procesu, patřící k nejúčinnějším činitelům politickovýchovné práce mezi členy ČSTV. Cílem a úkolem s. s. je aktivně podporovat politiku KSČ, utváření socialistické morálky, vztahu k práci, k obraně vlasti, socialistickému vlastenectví a proletářskému internacionalismu. Na základě uzavřených závazků podně cuje s. s. k aktivní účasti na plnění plánů ČSTV, sport, svazu, TJ, odboru, oddílu apod. Základní kritéria soutě žení jsou stanovena ČSTV, doplňující kritéria stanoví soutěžící. Soutěžící kolektivy mohou získat čestné tituly vzorný kolektiv mládeže, vzorný od díl, vzorná TJ či vzorný svaz. Po spl nění kritérií a jejich obhajobě obdr ží soutěžící nejprve titul 1. stupně, potom 2. a 3. stupně a nakonec bron zovou, stříbrnou a zlatou plaketu. Jestliže se soutěžící neuchází o spl nění kritérií vyššího stupně, je povi nen každý rok obhajovat_ dosažený stupeň. Tenisové oddíly v ČSSR se do s. s. účinně zapojují, neboť tato for ma soutěžení přispívá nejen k plnění celospolečenských úkolů, ale i ke zlepšování činnosti v TJ a oddílech [výstavba sportovišť, upevňování morálky hráčů apod.). Soisbault Cup, mezinár. soutěž repre zentačních družstev juniorek do 20 let, zal. 1965 ve Francii; Soutěž do stala název podle jména Anny Sois-
Soisbault Cup
baultové de Montaigu, dcery někdej šího předsedy Francouzské tenisové asociace. Soutěž se začala hrát v Deauville, odkud se přestěhovala do Le Touquet. V S. C. se hraje 2 dvouhry a 1 čtyřhra v průběhu jednoho dne. Čtyřhra je na programu vždy ja ko poslední zápas každého utkání. V prvních 6 ročnících hrála všechna družstva v jednom místě, od 1971 do 1982 se hrálo v kvalifikačních sku pinách. Závěr soutěže mezi nejlepší mi 8 družstvy se hraje v Le Touquet obvykle v červenci. Přehled vítězů Soisbault Cupu (v zá vorce umístění družstva ČSSR): 1965 Nizozemí (3.), 1966 Francie (3.), 1967 Nizozemí (2.), 1968 SSSR (2.), 1969 SSSR (3.), 1970 SSSR (5.), 1971 Francie (2.), 1972 SSSR (3.), 1973 Velká Británie (3.), 1974 ČSSR, 1975 Velká Británie (3.), 1976 ČSSR, 1977 ČSSR, 1978 SSSR (5.), 1979 Velká Británie (2.), 1980 ČSSR, 1981 Nizo zemí (5.), 1982 SSSR (5.), 1983 Fran cie (2.), 1984 USA (2.). Výsledky ěs. tenistek 1. ročník — 1965 (8 účastníků) I. kolo: ČSSR—Maďarsko 2:1 Palmeová—Szabóová 7:5, 6:1; Startlová—Széllová 8:6, 7:5; Palmeová, Startlová—Szabóová, Széllová 8:6, 3 ku 6, 3:6 semifinále: ČSSR—Nizozemí 1:2 Palmeová—Stoveová 2:6, 6:3, 3:6; Startlová—Jansenová 3:6, 6:4, 6:1; Palmeová, Startlová—Jansenová, Sto veová 1:6, 2:6 2. ročník — 1966 (11 účastníků) II. kolo: ČSSR— Španělsko 3:0 semifinále: ČSSR—Francie 0:3 o 3. místo: ČSSR—Itálie 3:0 3. ročník — 1967 (8 účastníků) I. kolo: ČSSR—Belgie 3:0 semifinále: ČSSR—Nizozemí 0:3 4. ročník — 1968 (10 účastníků) II. kolo: ČSSR—Itálie 3:0 semifinále: ČSSR—Francie 2:1 Holubová—de Roubinová 6:2, 6:3; Va něčková—Cazauxová 3:6, 3:6; Holu
Soisbault Cup
bová, Vaněčková—Cazauxová, de Roubinová 6:3, 6:4 finále: CSSR—SSSR 0:3 Holubová—Morozovová 2:6, 8:10; Va něčková—Islanová 5:7, 2:6; Holubo vá, Vaněčková—Jeremejevová, Moro zovová 3:6, 2:6 !5. ročník — 1969 [10 účastníků) II. kolo: CSSR—Belgie 3:0 Holubová—van Ghelnwová 6:0, 6:2; Kuželová—Castelynová 7:5, 6:0; Ho lubová, Kuželová—Castelynová, van Ghelnwová 6:3, 6:1 semifinále: CSSR—Maďarsko 1:2 Holubová—SzOrényiová 6:8, 4:6; Ku želová— Gráczolová 6:2, 6:4; Holubo vá, Kuželová—Baloghová, SzOrényiová 1:6, 8:6, 1:6 o 3. místo: CSSR—Francie 3:0 Holubová—Pruvotová 6:4, 6:2; Kuže lová—Fuchsová 6:4, 8:6; Holubová, Kuželová—Cassaigneová, Fuchsová 6 ku 4, 6:4 B. ročník — 1970 [14 účastníků) III. kolo: CSSR—Maďarsko 1:2 Tomanová—Kleinová 3:6, 2:6; Kože luhové—Gráczolová 3:6, 3:6; Koželu hové, Tomanová—Baloghová, Gráczo lová 6:3, 8:6 o 5. místo: CSSR—Itálie 2:1 Koželuhové—Vidoová 2:6, 6:4, 6:0; Tomanová—Poliová 9:7, 6:0; Koželu hové, Tomanová—Poliová, Vidoová 6:2, 4:6, 4:6 CSSR—Polsko 3:0 Koželuhové—Rozalová 6:2, 6:4; To manová—Ciepková 6:1, 6:2; Koželu hové, Tomanová—Ciepková, Rozalo vá 6:1, 7:5 7. ročník 1971 (17 účastníků) Utkání ve skupině: CSSR—Rakousko 3:0 Koželuhové—HOgelová 6:1, 6:4; To manová— Berneggerová 6:4, 6:0; Ko želuhové, Tomanová—Berneggerová, Hiigelová 6:4, 6:0 čtvrtfinále: CSSR—Jugoslávie 3:0 Koželuhové—Jaušovecová 5:7, 6:1, 6 ku 2; Tomanová—Husnjaková 6:1,7:5; Koželuhové, Tomanová—Jaušovecová, Husnjaková 6:3, 6:2
282 semifinále: CSSR—SSSR 2:1 Koželuhové—Jansonová 6:4, 6:8, 6:3; Tomanová—Granaturovová 6:4, 6:2; Koželuhové, Tomanová—Jansonová, Krošinová 1:6, 2:4 w.o. finále: CSSR—Francie 1:2 Koželuhové—Fuchsová 2:6, 3:6; To manová—Guedyová 6:4, 6:1; Koželu hové, Tomanová—Brochardová, Fuch sová 6:1, 5:7, 3:6 8. ročník — 1972 (19 účastníků) čtvrtfinále: CSSR—Itálie 3:0 Tomanová—Vidoová 6:4, 6:0; Hilblerová—Bordonová 6:4, 6:1; Navrátilo vá, Tomanová—Bianchiová, Vidoová 6 ku 2, 6:2 semifinále: CSSR—SSSR 1:2 Tomanová—Krošinová 3:6, 6:1, 0:6; Navrátilová—Birjukovová 6:4, 6:4; Navrátilová, Tomanová—Birjukovová, Krošinová 5:7, 2:6 o 3. místo: CSSR—Francie 3:0 Tomanová—Fuchsová 7:5 6:4; Navrá tilová—Truvotová 0:6, 6:2, 6:3, Navrá tilová, Tomanová—Fuchsová, O’Beillamová 6:1, 6:1 9. ročník — 1973 (22 účastníků) čtvrtfinále: CSSR—Dánsko 3:0 Navrátilová—Sparrová 6:2, 9:7; To manová—Hamansenová 6:0, 6:0; Na vrátilová, Tomanová—Sparrová, Quistová 5:0, w.o. semifinále: CSSR—Velká Británie 1:2 Navrátilová—Colesová 6:1, 6:1; To manová— Barkerová 1:6, 2:6; Navráti lová, Tomanová—Colesová, Barkero vá 6:3, 9:11, 4:6 o 3. místo: CSSR—NSR 3:0 Navrátilová—Stoltenbergová 6:4, 6:4; Htiblerová—Schaarová 4:6, 6:2, 6:3; Navrátilová, Tomanová—Schaarová, Stoltenbergová 6:3, 6:2 10. ročník — 1974 (22 účastníků) čtvrtfinále: CSSR—Francie 3:0 Navrátilová—Guedyová 6:0, 6:1; To manová—Simonové 6:0, 6:3; Navráti lová, Tomanová—Gimmigová, Guedyo vá 6:4, 6:2 semifinále: CSSR—Austrálie 3:0 Navrátilová—0’Neilová 6:2, 8:6; To manová—Walkerová 6:1, 6:3; Navrá
283
tilová, Tomanová—0’Neilová, Walkerová 6:2, 0:6, 8:6 finále: CSSR—Velká Británie 2:1 Navrátilová—Colesová 6:1, 6:2; To manová—Barkerová 3:6, 2:6; Navrá tilová, Tomanová—Barkerová, Cole sová 6:2, 6:8, 7:5 11. ročník — 1975 (28 účastníků) čtvrtfinále: CSSR—Brazílie 3:0 Maršíková—Menelesová 6:2, 6:4; Brzáková—Borgianiová 6:3, 6:3; Brzáková, Maršíková—Borgianiová, Me nelesová 6:1, 6:4 semifinále: CSSR—Rumunsko 1:2 Maršíková—Ruziciová 6:3, 6:3; Brzáková—Simionescuová 2:6, 1:6; Brzáková, Maršíková—Ruziciová, Simionescuová 7:5, 3:6, 0:6 o 3. místo: CSSR—Itálie 3:0 Maršíková—Rosoová 6:0, 6:0; Stra choňová—Oniová 6:0, 6:1; Maršíková, Strachoňová—Oniová, Rosoová 4:6, 6 ku 2, 6:1 12. ročník — 1976 (26 účastníků) Utkání ve skupině: CSSR—Finsko 3:0 Maršíková—Durchmanová 6:1, 6:2; Strachoňová—Ojalaová 6:0, 6:0; Mar šíková, Skronská—Durchmanová, Pirileová 6:2, 6:1 CSSR—Polsko 3:0 Maršíková—Simonová 6:2, 6:3; Stra choňová—Kocygová 6:1, 6:3; Marší ková, Skronská—Kocygová, Sieraczká 6:2, 6:2 čtvrtfinále: CSSR—Francie 2:1 Maršíková—Cmyrevová 6:0, 6:1; Stra choňová—Tibaultová 2:6, 7:5, 0:6; Maršíková, Skronská—Du Poyová, Tibaultová 6:3, 4:6, 6:1 semifinále: CSSR—SSSR 2:1 Maršíková—Cmyrevová 6:0, 6:1; Stra choňová—Korzunová 2:6, 2:6; Mar šíková, Skronská—Cmyrevová, Kor zunová 6:3, 6:3 finále: CSSR—Velká Británie 2:1 Maršíková—Mottramová 6:2, 6:4; Stra choňová—Tylerová 7:5, 4:6; 4:6, Mar šíková, Skronská—Mottramová, Thompsonová 6:1, 8:10, 6:1 13. ročník — 1977 (23 účastníků)
Soisbault Cup
Utkání ve skupině: CSSR—Argentina 2:1 Maršíková—Gonzalezová 4:6, 4:6; Strachoňová—Casabiancová 6:4, 7:9; 6:4; Maršíková, Strachoňová—Casa biancová, Madrugová 6:3, 6:1 CSSR—Rakousko 2:0 Maršíková—Wimmerová 6:4, 6:1; Strachoňová—Pesaková 6:0, 6:1; čtyř hra se nehrála čtvrtfinále: CSSR—Velká Británie 3:0 Strachoňová—Hobbsová 6:3, 6:1; Mar šíková—Tylerová 5:7, 10:8, 6:4; Mar šíková, Strachoňová—Durieová, Hobb sová 6:3, 1:6, 9:7 semifinále: CSSR—SSSR 3:0 Maršíková—Gišjanovová 6:2, 6:2; Stra choňová—Jelisejenková 6:1, 6:4; Mar šíková, Strachoňová—Gišjanovová, Je lisejenková 6:1, 8:6 finále: CSSR—Švýcarsko 3:0 Maršíková—Simenová 6:0, 4:6, 6:0; Strachoňová—Rúeggová 6:0, 6:3; Mar šíková, Mandlíková—Rúeggová, Sime nová 8:6, 6:4 14. ročník — 1978 (22 účastníků) Utkání ve skupině: CSSR—Rakousko 3:0 Maršíková—Ulrichová 6:0, 6:2; Stra choňová—Halataová 6:0, 6:2; Mandlí ková, Maršíková—Ulrichová, Sommerauerová 6:0, 6:0 CSSR—Nizozemí 3:0 Maršíková—van der Torreová 6:0, 6:0; Maršíková—van der Torreová 6:2, 6:0; Maršíková, Strachoňová—Krensová, Meskerová 6:4, 6:4 čtvrtfinále: CSSR—SSSR 1:2 Maršíková—Cmyrevová 1:6, 6:2, 10:8; Strachoňová—Jelisejenková 6:8, 2:6; Mandlíková, Maršíková—Cmyrevová, Jelisejenková 8:6, 1:6, 4:6 o 5. místo: CSSR—Rumunsko 3:0, —švédsko 3:0 15. ročník — 1979 (20 účastníků) Utkání ve skupině: CSSR—Jugoslávie 3:0 Mandlíková—Šašaková 6:4, 6:3; Budařová—Degenová 8:6, 6:1; Budařová, Mandlíková—Gorniková, šašaková 6 ku 1, 6:1
Snisbault Cup
284
Pazderová—Amlachová 3:6, 6:4, 6:3; CSSR—Velká Británie 2:1 H. Suková—Tanvierová 7:6, 5:7, 3:6; Mandlíková—Hobbsová 4:6, 6:3, 6:2; Skuherská, H. Suková—Amiachová, Budařová—Durieová 6:8, 6:4, 6:8; BuVanierová 4:6, 8:8, nedohráno pro dařová, Mandlíková—Durieová, Jetmu. wansová 1:6, 6:2, 6:3 .čtvrtfinále: CSSR—SSSR 1:2 CSSR—Nizozemí 2:1 Mandlíková—Meskerová 6:0, 6:1; Bu Skuherská—Salnikovová 2:6, 1:6; Paz dařová—Schutteová 6:3, 6:1; Budařo derová—Zajcevová 6:0, 6:3; Skuher vá, Nováková—Meskerová, Schutteo ská, H. Suková—Salnikovová, Zajce vová 9:11, 5:7 vá 3:6, 3:6 o 5.—8. místo: CSSR—Argentina 2:1 semifinále: CSSR—Rumunsko 2:1 Mandlíková—L. Romanovová 6:4, 1:6, H. Suková—Tiezziová 7:6, 6:4; Pazde 2:6; Budařová—M. Romanovová 6:0, rová—Perezová 3:6, 5:7; Pazderová, 6:4; Budařová, Mandlíková—L. Roma Skuherská—Bellottiová, Tiezziová 4 ku 6, 6:3, 6:1 novová, M. Romanovová 6:1, 6:3 finále: CSSR—Velká Británie 1:2 CSSR—Polsko 3:0 Mandlíková—Durieová 6:2, 8:6; Bu H. Suková—Czakanská 6:1, 3:6, 6:0; dařová—Jewansová 2:6, 7:5, 1:6; Bu Pazderová—Dziekonská 6:3, 6:1; Paz dařová, Mandlíková—Hobbsová, je derová, H. Suková—Czakanská, Dziekonská 6:4, 6:0 wansová 4:6, 9:11 18. ročník — 1982 (15 účasitníků] 16. ročník — 1980 (21 účastníků) Utkání ve skupině: CSSR—Belgie 3:0 Utkání ve skupině: Budařová—Mabilleová 6:4, 11:9; Petrů Pazderová—Schdnigová 3:6, 6:1, 6:3, —Gabrielleová 7:5, 6:4; Budařová, Sku- Fukárková—Deerbergová 6:2, 6:3, Fuherská—Mabilleová, Lavverichsová 6 kárková, Petrů—Koopová, Schónigová ku 1, 6:2 6:3, 8:6 CSSR—Švýcarsko 0:2 CSSR—Austrálie 3:0 Budařová—Villigerová 5:7, 3:6; Petrů Pazderová—Sayersová 6:4, 7:5, Fukár —Stamflíová 9:7, 7:9, 2:6; čtyřhra se ková—Boothová 7:5, 1:6, 11:9, Pazde nehrála . rová. Petrů—Hod kinová, Sayersová 6:2, 8:6 CSSR—Nizozemí 2:0. Budařová—Schutteová 6:1, 6:2; Sku čtvrtfinále: CSSR—Nizozemí 1:2 herská—Moosová 4:6, 6:2, 6:1; čtyř Pazderová—Schutteová 0:6, 4:6, Fu hra se nehrála kárková—Fluová 6:4, 5:7, 3:6, Pazde rová, Petrů—Fluová, Schutteová 6:8, semifinále: CSSR—Švýcarsko 2:1 Budařová—Jollissaintová 9:7, 0:6, 0:6; 6:4. 1:2 w. o. Skuherská—Villigerová 6:2, 6:1; Bu O 5.-8. místo: CSSR—Itálie 2:1 dařová, Skuherská—Jollissaintová, Vil Petrů—Murgová 1:6, 6:1, 6:1, Fukár ligerová 6:3, 7:5 ková—Reggiová 5:7, 2:6, Pazderová, Pearů—Murgová, Reggiová 0:6, 6:2, finále: CSSR—Austrálie 2:1 Budařová—Leoová 6:3, 6:4; Skuherská 6:4 —Tobinová 0:6, 3:6; Budařová, Sku CSSR—Ausítrálie 3:0 herská—Sayersová, Tobinová 6:3, 6:3 Pazderová—Sayersová 6:3, 6:1, Petrů —Randallová 1:6, 6:1, 7:5, Fukárková, 17. ročník — 1981 (20 účastníků) Utkání ve skupině: CSSR—Rakousko Petrů—Boothová, Hodkinová 1:6, 6:3, 6:3 3:0 Pazderová—Sommerauerová 6:2, 6:2; 19. ročník — 1983 (21 účastníků) H. Suková—Polletová 7:5, 6:1; Sku II. kolo: ČSSR—Recko 3:0 herská, H. Suková—Polletová, Som Fukárková—Panaradiosová 6:2, 3:6, merauerová 7:5, 6:3 6:3, Petrů—Anaxstasiadesová 6:0, 6:2, CSSR—Francie 1:1 Fukárková, Petrů—Panaradiosová, Ana-
285 xstasladesová 6:1, 6:2 čtvrtfinále: ČSSR—SSSR 2:1 Fukárková—Kačevarová 6:3, 7:5, Petrů —Révová 5:7, 2:6, Fukárková, Votavová—Kačevarová, Révová 6:4, 6:4 semifinále: ČSSR—Velká Británie 3:0 Fukárková—Gomerová 2:6, 6:3, 6:3, Votavová—Einyová 6:4, 7:5, Fukárko vá, Votavová—Brownová, Gomerová 6:3, 3:6 w. o. finále: ČSSR—Francie 1:2 Fukárková—Paradisová 6:7, 6:1, 3:6, Votavová—Herremanová 4:6, 0:6, Fu kárková, Votavová—Paradisová, PhanThanová 4:6, 6:3, 6:4 20. ročník — 1984 (20 účastníků) ČSSR—Izrael 3:0 Votavová—Benyaminiová 6:3, 6:3, Fu kárková—Bialostozyková 6:2, 6:1, Fu kárková, Holíková—Bialostozyková, Doronová 6:3, 6:4 čtvrtfinále: ČSSR—Itálie 2:1 Fukárková—Bonsignoriová 3:6, 4:6, Holíková—Garroneová 6:1, 6:1, Fukárková, Holíková—Garroneová, Golazová 8:6, 4:6, 6:4 semifinále: ČSSR—Argentina 2:1 Fukárková—Perezová-Poldanová 1:6, 3:6, Holíková—Tarabiniová 7:5, 2:6, 6:2, Holíková, Votavová—PerezováPoldanová, Tarabiniová 7:6, 6:7, 6:4 finále: ČSSR—USA 0:3 Votavová—Rushová 2:6, 1:6, Holíková —Spenceová 2:6, 5:7, Holíková, Vota vová—Kuhlmanová, Rushová 2:6, 3:6
Solomon Harold, nar. 17. 9. 1952, USA, hráč s obouručným bekhendem, původně specialista na antukové po vrchy s obranným způsobem hry, později úspěšný i na rychlejších dvorcích. Jako první dorostenec vy hrál dvakrát za sebou Orange Bowl (1969 a 1970) a 1970—71 zvítězil na dorost, mistrovství USA na antuce. 1972 čtvrtfinalista na Roland Garros (porazil J. Co-nnorse a G. Vilase), v amer. d.c. družstvu hrál ve 4 dvouhrách a všechny vyhrál. 1973 vyhrál halové mistrovství Pacifiku, 1974 turnaj ve Washingtonu (ve fi
samototyp
nále nad G. Vilasem), semifinalista na Roland Garros (porazil I. Nastaseho), v celkovém hodnocení Grand prix na 8. místě. 1975 zvítězil v Johannesburgu (ve finále nad B. Gottfriedem), na Roland Garros a namezinár. mistrovství Itálie mezi nejlep šími 8 hráči, v Grand prix na 9. mís tě. 1976 zvítězil opět v Johannesburgu (porazil S. Smitha a ve finále B. Gottfrieda), finalista na Roland Gar ros (porazil G. Vilase a R. Ramireze), na mezinár. mistrovství Itálie mezi nejlepšími 8, semifinalista v Indiana polis (porazil M. Orantese), v Grand prix na 5. místě, v Grand prix pora zil R. Ramireze a B. Gottfrieda a ob sadil 4. místo; poprvé se probojoval do první desítky svět, žebříčku. 1977 semifinalista ve Forest Hills (porazil V. Gerulaitise a D. Stocktona), zvítě zil v Bruselu, Cincinnati a na turnaji šampiónů WCT (ve finále nad K. Rosewallem). 1978 zvítězil v Las Vegas a v Louisville, 1979 v Baltimore a v North Conway. 1980 byl nejúspěšněj ším rokem jeho kariéry: zvítězil na mezinár. mistrovství NSR (ve finále nad G. Vilasem), na šampionátu ATP v Cincinnati, v Baltimore a Tel Avi* vu, finalista v Las Vegas (porazil McEnroea), semifinalista na Roland Garros (porazil B. Gottfrieda a G. Vi lase). V červenci 1980 byl zvolen předsedou - ATP. V komputer. svět, žebříčku 1974 na 15., 1975 na 17., 1976 na 8., 1977 na 14., 1978 na 8., 1979 na 8., 1980 na 7., 1981 na 22., 1982 na 66., 1983 na 285. místě.
somatotyp, souhrn tvarových znaků jedince, poměrně přesný popis stav by těla. Ve sportu metoda typologie. Jejím tvůrcem je amer. autor Sheldon (systém konstituční typologie). Stav ba a složení těla je v řadě sport, od větví důležitým předpokladem pro vrcholovou sport, činnost a jedním z hledisek při výběru talentů. Stano vení somatotypu, rozpracované Harthovou a Carterem, se provádí podle
Sophia Cup výšky, hmotnosti těla a dalších tě lesných rozměrů, přičemž tělesný typ je vyjadřován pomocí tří čísel 1—7 (někdy i více): první číslo zna čí stupeň přítomnosti komponenty endomorfní (tloušťka těla, množství podkožního tuku a obdobných typic kých znaků), druhé mezomorfní (stu peň rozvoje svalstva a kostry) a tře tí ektomorfní (křehkost kostry, vy táhlost, útlost). Například čistý endomorf je vyjádřen číselně 7—1—1. Při skupinových hodnoceních jsou výsledky značeny do speciálního troj úhelníkového pole (somatogramu), v němž je pro každý ze 76 s. vyzna čena jeho poloha. Mezi s. a tempera mentem, který charakterizuje zásad ní znaky projevu jedince, je úzká sou vislost. Ne vždy však musí přísluš ný somatotyp zaručovat úspěšnost v daném sportu. V tenisu mohou být například některé nevýhody ve stav bě těla kompenzovány jinými funk čními vlastnostmi nebo schopnostmi.
Sophia Cup viz Queens Cup. soutěžní řád, souhrn závazných spor tovně technických předpisů a směr nic, platných pro vypisování, pořádá ní a řízení soutěží jednotlivců a družstev v tenisu, organizovaných federálním tenisovým svazem, kraj skými a okresními svazy tenisu. Sou těžní řád vydává výbor tenisového svazu OV OSIV a je závazný pro všechny hráče, funkcionáře a tenis, orgány všech stupňů. V. t. tenisové soutěže v ČSSR.
Sovětský svaz, Tenisová federace SSSR, zal. 1923, člen ITF od 1956, ETA od 1977; sdružuje asi 50 000 re gistrovaných hráčů (z toho více než 240 mistrů sportu), 650 rozhodčích, 1300 oddílů, více než 2100 dvorců. Historie: počátky tenisu v Rusku spa dají do konce 70. let 19. století, kdy byl zásluhou Sankt-petěrburského kriket-clubu, jednoho z nejstarších
286
sport, klubů v Rusku, založen v měs tečku Lachta pod Petrohradem (Le ningrad) Lachtinský lawn-tennisový klub. V 80. a 90. letech bylo poý Petrohradem již několik tenis, klubů, z nichž k nejpopulárnějším patřili Pargolovská společnost příznivců lawn-tennisu a Krestovský lawn-tennis klub. 1893 bylo v Rusku 6 tenis, klubů, 1898 již 9 a do 1930 se jejich počet zvýšil na 14. Hlavními centry ruského tenisu na začátku 20. století byla města Moskva a Petrohrad, 1901 se hrálo první mistrovství Moskvy, 1903 Petrohradu. Jako sport se tenis v Rusku zformoval 1908, kdy byl za ložen Všeruský svaz lawn-tennisových klubů (jeho zástupci se 1913 zúčastnili založení Mezinárodní teni sové federace a svaz se stal jedním z prvních členů ITF). V té době se tenis hrál v Kyjevě, Charkově, Saratově, Kázáni, Tiflisi (Tbilisi), Taganrogu a Roštově na Donu. První mis trovství Ruska v tenisu mužů se hrá lo 1907 v Petrohradě (titul získal do mácí hráč G. Brej); prvním mistrov ství žen se hrálo 1909 (titul získa la Petrohradčanka E. Giršfeldová). Za nejlepšího tenistu do VRSR byl považován student petrohradské uni verzity Michail Sumarogov (mistr Ruska 1910—14). V období po VŘSR se centrem tenis, dění stala Moskva. První mistrovství Moskvy po revqluci se hrálo 1918 a zúčastnili se ho te nisté z 11 klubů. První mistrovství SSSR se hrálo 1924 v Moskvě (sou těžilo se ve 3 disciplínách — ve dvouhře mužů a žen a ve čtyřhře mužů). Prvními mistry SSSR ve dvou hře se stali Moskvan G. Stolarov a T. Suchodolská z Leningradu. Ve 20. letech byl tenis populární nejen v Moskvě a Leningradu, ale i v Tule, Taganrogu, Samaře, Penze a dalších městech. Významnou roli při propa gaci tenisu v SSSR sehrály sport, or ganizace Dynamo, moskevský sport., klub Sacharniky a Fakulta tělesné vý chovy. K nejpopulárnějším tenistům
287
patřili S. Malcevová, E. Alexandrovová, N. Těplakovová, Z. Kločkovová, N. Ivanov, B. Uljanov, V. Verbickij, E. Kudrjavcev a V. Multino. 1929 byla v SSSR založena Všesvazová sek ce tenisu, která se stala řídícím cen trem tenis, dění v celé zemi. Ve 30. letech se tenis v SSSR rozvíjel rych lým tempem — rozšiřovala se člen ská základna, zvýšovala se výkon nost hráčů, upevňovala se materiál ně technická základna, zlepšovala se domácí výroba sport, výzbroje a vý stroje. Tenis se stal součástí sparta-kiád Dynama a Rudé armády, začaly se hrát městské, oblastní a republi kové soutěže. Zvláště populární by la tradiční utkání Moskvy a Leningra du (v 19 utkáních zvítězila Moskva 10x, Leningrad 6X, 3 utkání skon čila nerozhodně). Ve 30. letech se sovětští tenisté zúčastnili i mezinár. soutěží (1935 sehráli N. Těplakovo vá a E. Kudrjavcev několik zápasů v Paříži s tenisty dělnických sport, organizací; B. Novikov, A. Něgrebeckij a A. Mdivani hráli v Turecku a zvítězili ve všech utkáních). 1936 se sovětští tenisté utkali v Praze s čs. tenisty v čele s J. Síbou, 1937 sehráli čs. tenisté (J. Síba, L. Kyselová a dal ší) v SSSR 4 vítězná utkání. 1940 by lo v SSSR asi 17 000 tenistů, 1280 dvorců. Ve válečných letech se 1942 až 43 hrálo mistrovství Moskvy. Po druhé svět, válce patřili k nejúsoč“ nějším sovětským tenistům Moskvané N. Běloněnko a N. Ozerov, Leningradci G. Korovinová, E. Něgrebeckij, Kyjevanka O. Kalmykovová. Ve druhé polovině 40. let sehráli so větští tenisté několik přátelských utkání s tenisty Jugoslávie, Českoslo venska a Maďarska. V 50. letech se úroveň sovětského tenisu značně zvý šila — počet nositelů výkonnostních tříd stoupl více než 7násobně, úspěš ně pokračovala výstavba nových te nis. dvorců, rozšiřovaly se mezinár. styky. Sovětští tenisté se utkali s te nisty Maďarska, NDR, Polska a Ru
Spartak Přerovské strojírny munska, startovali na tenis, turnaji v rámci Světového festivalu mládeže a studentstva ve Varšavě a na III. mezinár. sport, hrách mládeže. V se znamu nejlepších tenistů SSSR 1958; měli zastoupení představitelé 14 sva zových republik a 15..sport, organi zací země. K nejlepším hráčům 50. let. patřili Moskvané S. Andrejev (^ná sobný mistr SSSR), E. Cuvyrinová; (8násobná mistryně), Kyjevanka Kuzmenková-Titovová (6násobná mistry ně). V SSSR se začaly pravidelně or ganizovat mezinár. turnaje: od loss' tradiční zimní turnaj a od 1957 i let ní turnaj. Sovětští tenisté se začali postupně zúčastňovat mezinár. tur najů v USA, Austrálii, Itálii, Francii,, Švédsku, NSR, Japonsku atd. Zvítězili ve všech ročnících mistrovství Evro py amatérů (kromě 1975) a ve větši ně soutěží jednotlivců. Probojovali se do semifinále Davis Cupu (1974 a> 1976) a Federation Cupu (1978—79), 5X zvítězili v Soisbault Cupu (1968 až 70, 1972 a 1978), 1964 zvítězili v Galea Cupu, 1981 obsadili 2. mísítev Kings Cupu a 1982 se probojovali do čtyřčlenné finálové skupiny. K nej úspěšnějším hráčům 60. a 70. let pa třili A. Metreveli a O. Morozovová (f inalistka wimbledonské dvouhrya čtyřhry), T. Kakulja, A. Dmitrije-vová, S. Lichačov, G. Bakšejevová,. V. Korotkov, N. Cmyrevová. K úspěš ným hráčům mladší generace na kon ci 70. a na začátku 80. let patří V. Bo risov, K. Pugajev, A. Zverev, E. Jelisejenková, J. Salnikovová, O. Zajcevová, S. Cerněvová. Výbornou základ nu má sovětský tenis ve sport, or ganizacích Dynamo, CSKA a Sparta ku.
Spartak Přerovské strojírny, tenis, odbor, zal. 1914 v SK Přerov, 1946 se: sloučil se Sokolem Přerov a vznikl tenis, oddíl TJ Sokol Přerov, od 1951 TJ Sokol Přerovské strojírny, od 1961 Spartak Přerovské strojírny. Oddíl) má 360 členů, z toho 51 registrová-
Sparta Praha
ných hráčů, 50 v tenis, škole mláde že, 25 trenérů, 13 rozhodčích. Od 1976 funguje TSM, SVSM a tenis, ško la mládeže. První tenis, turnaj se hrál v Přerově 1911 za účasti hráčů z blízkého okolí. V období 1924—30 měli přerovští tenisté nejlepší druž stvo na Moravě (F. Maršálek, J. Cingroš, Deutschová, později bří Derkovi, po osvobození E. Genža. Od 1970 hraje družstvo dospělých v I. li ze. Úspěchy: v I. lize 1977—78 na 3. místě, 1979—81 2. místě; jednotlivci získali 12 titulů mistrů ČSR a CSSR, 8 titulů mistrů Evropy v kategoriích juniorů i dospělých. O tyto úspěchy se nejvíce zasloužili Bártek, MeJka, Huťka, Lacek, Kulhaj, Navrátil, Pimek, Novotná, Skuherská, Kopečko vá, Fukárková. 1976 byl oddíl pořa datelem VIII. ročnlíku mistrovství Evropy amatérů, 1979 XI. ročníku mezinár. mistrovství Evropy železni čářů, každoročně organizuje žákov ský přebor CSSR jednotlivců a tur naj neregistrovaných hráčů. Teniso vý areál s 21 dvorci (2 centrální) a 2 přetlakovými halami.
Sparta Praha, tenis, oddíl zal. 1922, 1951 se tehdejší Sparta Bratrstvo slou čila s Meteorem VIII loděnice. Oddíl má 53 registrovaných hráčů, 11 tre nérů. Počáteční úspěchy oddílu mezi svět, válkami jsou spjaty se jménem velké postavy čs. tenisu Karla Kože luha (1926—32 vyhrál 6X za sebou Bristol Cup — tehdejší mistrovství světa profesionálů). V předmnichov ské republice hrála Sparta v I. třídě a patřila k nejlepším pražským te nis. oddílům. V prvních letech po osvobození začala činnost oddílu stagnovat. Oživení přineslo sjednoce ní tělovýchovy 1948. Po sloučení s Me teorem VIII loděnice, který přivedl do Sparty několik vynikajících hrá čů, získala Sparta 1951 první titul mistra republiky ve smíšených druž stvech (Bečka, Zábrodský, Douša, Papík, Zacpálek, Pařízek, Macas, Holeč
288
ková, Pilařové a Hrachovinová). V dalších letech si oddíl zachoval špič kovou úroveň v čs. tenisu. Výrazný mi postavami po 1960 byli J. Horčičková-Volavková (akademická mistry ně světa 1961 a 1963, mistryně repu bliky ve dvouhře 1964—66), d.c. re prezentant F. Pála, přínosem byl pře stup J. Kodeše 1966 z I. ČLTK. V 70. letech prožívala Sparta „zlatý věk“: kromě Kodeše zde hráli I. Mikysa, J. Písecký, I. Jankovský, C. Suk, Z. Slížek, P. Mls, Bedáň, M. Holubová. M. Navrátilová, M. Koželuhová-Bendlová, L. Kodešová, K. Skronská, I. Brzáková, R. Tomanová, H. Mandlíková; mi mo 1951 se Sparta stala mistrem ČSSR smíšených družstev 1970—74, 1976, 1978 a 1980; z jednotlivců zís kali mistrovské tituly J. Kodeš (1966 až 67, 1969 a 1972), F. Pála (1970), J. Písecký (1973), M. Holubová (1970), M. Navrátilová (1973), R. Tomanová (1974 a 1976, 1975 se stala amatér skou mistryní Evropy a 1977 akade mickou mistryní světa), H. Mandlí ková (1980—81, vítězka Roland Gar ros a finalistka Wimbledonu 1981). K úspěšným hráčům 80. let patří H. Suková, Cihák, Bedrna. V lize hraje Sparta od jejího založení 1951 a zís kala 9 titulů mistra republiky v sou těži družstev. K významným posta vám Sparty patřil J. Rňssler, bývalý kapitán čs. d.c. družstva, který celý svůj život zasvětil sparťanskému a čs. tenisu, a S. Coufal, bývalý hráč TK Stromovka a Meteoru VIII. Tenisový oddíl tradičně organizuje mistrovství Prahy dospělých a přebor juniorů, celostátní turnaje dorostenců a žáků a další soutěže. Tenisový areál ve Stromovce s 12 antukovými, 1 asfal tovým a 2 minidvorci, od 1978 tenis, hala. sphairistike, též sféristika, název pů vodní tenis, hry, jejíž pravidla dal 1874 patentovat Angličan major W. C. Wingfield. Název s. je odvozen od řecké míčové hry sphairisis.
289 spin, rotace, kterou dostane míč te nis. úderem, přeneseně též úder, udě lující míči rotaci. sponzor, obvykle obchodní organiza ce, která za právo reklamy finančně dotuje tenis, turnaje nebo celé sou těže. Obchodní název s. se často ob jevuje v oficiálním názvu soutěže nebo turnaje, např. ■+ Commercial Union, -* Colgate Palmolive, -* Virgi nia Slims, Head Cup, Saab Kings, -* Avon Tennis, -* Davis Cup by NEC.
sportovní příprava mládeže, je urče na pro talentovanou a perspektivní mládež se zaměřením na vrcholový tenis. Dělí se na: etapu sportovní předpřípravy (věk 9—11 let), etapu speciální sportovní přípravy (11—14) a etapu vrcholové sportovní výkon nosti (od 15 let). Pro každou etapu jsou vytyčeny cíle, obsah a objem sport, přípravy a ukazatele výkon nosti. Výběr talentů a sport, přípra va probíhá zejména v oddílových školách mládeže, v tréninkových střediscích mládeže (TSM) a ve stře discích vrcholového sportu mládeže (SVSM). TSM a SVSM jsou součástí systému vrcholového sportu v tenisu. Výběr talentů, výcviková a výchovná práce, zajištění odpovídajících pod mínek, odborné vedení a průběžná kontrola výkonnosti podle stanove ných ukazatelů vytváří v TSM a SVSM ucelený komplex přípravy sportovně talentované mládeže.
squash rackets (skvoš rákits), sport, hra podobná tenisu. Vznikla v polo vině 19. století v anglické škole v městečku Harrow. Hraje se v uzavře né místnosti se čtyřmi hladkými stě nami. Raketa se podobá tenisové, ale je lehčí, a menší míček je z plné gu my. Hraje se proti čelné stěně, ale odrazy platí i od ostatních tří stěn. Dodnes je s. r. oblíben v Anglii a v Austrálii, zvláště proto, že vyžadu
Stockton je rychlou pohybovou reakci a že je možné jej hrát na malém prostoru.
Stewart Sherwood, nar. 6. 6. 1946, USA, specialista na čtyřhru, dobrých výsledků dosáhl i ve dvouhře. Nej větších úspěchů ve -čtyřhře dosáhl se svým partnerem F. McNairem 1976: vyhráli halové mistrovství USA v Sa lisbury a turnaje v Hamburgu, Paří ži i turnaj masters Grand prix (oba ve finále proti dvojici Gottfried—Ra mirez). 1977 zvítězil ve čtyřhře na halovém mistrovství USA v Memphisu a na urnaj v Oviedu, finalista na mezinár. mistrovství Itálie v Římě, Washingtonu, Mt. Washington Valley, Torontu. San Francisku a Kolíně n. R. (vždy s F. McNairem). 1978 fina lista čtyřhry ve Flushing Meadow (s M. Riessenem), 1979 vyhrál čtyřhru na 8 turnajích Grand prix a byl v se mifinále ve Flushing Meadow (vždy s M. Riessenem). 1981 zvítězil ve čtyřhře v Philadelphii (s M. Riesse nem) a v Houstonu (s M. Edmondsonem). Do konce 1981 vyhrál ve čtyř hře 33 mezinár. otevřených turnajů a na dalších 22 byl ve finále. V komputer. svět, žebříčku dvouhry 1978 na 60., ve čtyřhře 1976 na 8., 1977 na 20., 1978 na 12., 1979 na 4., 1980 na 25. a 1981 na 9. místě. Stockton Dlick, nar. 18. 2. 1951, USA, v dorost, věku patřil k největším na dějím amer. tenisu; dorost, mistr USA 1967 a vítěz dorost, soutěže Orange Bowl 1968. Velký pokrok udě lal 1972, kdy vyhrál 7 turnajů (pora zil mj. i S. Smitha) a byl zařazen do d. c. družstva USA. 1974 semifinalis ta ve Wimbledonu (porazil I. Nastaseho), 1975 zvítězil v San Antonio a ve čtyřhře byl finalistou halového mistrovství USA profesionálů (s E. van Dillenem). 1976 mezi nejlepšími 8 ve Forest Hills a v semifinále ha lového mistrovství USA, 1977 mezi nejlepšími 16 ve Wimbledonu a 8 ve Forest Hills, vítěz halového mistrov
290
Stolle
ství USA profesionálů (ve finále nad J. Connorsem) a turnajů WCT v To rontu (opět nad J. Connorsem) a v Rotterdamu (nad I. Nastasem), ve fi nálovém turnaji WCT prohrál ve fi nále s J. Connorsem a zvítězil ve čtyřhře s V. Amritrajem; ve svět, žeb říčku se dostal mezi první desítku hráčů. 1978 semifinalista na Roland Garros a zvítězil v Little Rocku. Ve dvouhře vyhrál 8 a ve čtyřhře 16 mezinár. otevřených turnajů. V komputer. svět, žebříčku 1974 na 16., 1975 na 30., 1976 na 15., 1977 na 10., 1978 na 19. a 1979 na 55. místě. Předsta vitel silového útočného tenisu.
na Roland Garros a 1966 ve Forest Hills a na mezinár. mistrovství NSR. S R. Emersonem tvořil úspěšné d. c. družstvo: ze svých 16 zápasů vyhrál 13. Jeho předností bylo tvrdé podá ní, po němž uplatňoval nátlakovou volejovou hru, byl však dobrý i v obraně.
Frederick Stolle
Dick Stockton Stolle Frederick Sydney, nar. 8. 10. 1938, Austrálie, původně specialista na čtyřhru: již 1961 byl s B. Hewittem ve finále ve Wimbledonu, 1962 a 1964 zvítězili; 1968 a 1970 byl opět ve finále (s K. Rosewallem). S B. Hewittem vyhrál čtyřhru na mezinár. mistrovství Austrálie a Itálie 1963 až 1964. S R. Emersonem zvítězil ve čtyřhře na Roland Garros a ve Fo rest Hills 1965, 1966 zvítězili na me zinár. mistrovství Austrálie a Itálie a ve Forest Hills. Postupně se stal i vý borným hráčem dvouhry: 1963—65 finalista ve Wimbledonu, 1965 vítěz
Stone Allan, nar. 14. 10. 1945, Austrá lie, velmi dobrý hráč čtyřhry, ve svých nejlepších letech dosahoval po zoruhodných výsledků i ve dvouhře: 1971 finalista mezinár. mistrovství N. Zélandu, 1972 semifinalista mezinár. mistrovství Austrálie a N. Zélandu, 1973 semifinalista v Aucklandu a v Hilversumu. Ve čtyřhře 1968 vítěz mezinár. mistrovství Austrálie (sCarmichaelem) a finalista mezinár. mis trovství Itálie (s Karogelopoulosem), 1971 finalista na mezinár. mistrovství NSR (s D. Crealym), 1975 finalista na mezinár. mistrovství Austrálie (s B. Carmichaelem) a ve Wimbledonu (s C. Dowdeswelem). 1976 zvítězil ve čtyřhře na mistrovství USA profesio nálů a 1977 na turnajích v Perthu a v Melbourne, finalista v Carlsbadu a v Sydney (vždy s R. Ruffelsem). V komputer. svět, žebříčku 1974 ve dvouhře na 49., 1975 na 38., 1976 na 103. a 1977 na 87. místě, ve čtyřhře 1976 na 12. a 1977 na 24. místě.
291
středisko vrcholového sportu
stopbol (z angl. stop-ball), úder forhendem nebo bekhendem obvykle se silnou spodní rotací; míč dopadá na soupeřovu polovinu v blízkosti sí tě a odskakuje nízko a téměř kolmo. Stopbol je možné zahrát po odrazu míče nebo přímo ze vzduchu (tzv. stopvolej). Rozlišují se s. zakončují cí, které soupeř nemůže dostihnout, a s. taktické, hrané s cílem vylákat soupeře k síti.
stopvolej, úder forhendem nebo bek hendem se silnou spodní rotací, za hraný přímo ze vzduchu (z voleje). V. t. stopbol. Stoveová Betty, nar. 24. 6. 1945, Ho landsko, jedna z nejlepších hráček čtyřhry na světě, od 1970 nejúspěš nější reprezentantka Holandska. Ve dvouhře 1970 zvítězila na mezinár. mistrovství Holandska v Hilversumu a byla v semifinále v Gstaadu. 1972 opět zvítězila v Hilversumu a byla v semifinále Dewar Cupu, 1973 potřetí zvítězila v Hilversumu a byla ve fi nále v Denveru a v Phoenixu. Ve svět, žebříčku ji odborníci zařadili na 10. místo. 1975 čtvrtfinalistka ve Wim bledonu, 1976 finalistka halového mistrovství USA (porazila M. Navrá tilovou a W. Turnbullovou), na dal ších turnajích porazila V. Wadeovou, E. Goolagongovou, R. Tomanovou i R. Maršíkovou. 1977 finalistka ve Wim bledonu (mj. porazila M. Navrátilo vou a S. Barkerovou, ve finále pro hrála s V. Wadeovou), semifinalistka ve Forest Hills (mj. porazila K. Kuykendalovou a T. Austinovou). 1978 se probojovala do finále na 5 turnajích a na šampionátu Colgate series obsa dila 5. místo. Ve čtyřhře čtvrtfinalist ka ve Wimbledonu 1965 (s Krockeovou), 1971 finalistka smíšené čtyřhry ve Forest Hills (s Maudem). 1972 zví tězila ve čtyřhře ve Wimbledonu, ha Roland Garros (s B. J. Kingovoujive Forest Hills (s F. Durrovou). 1973 fi nalistka na Roland Garros ve čtyřhře
Betty Stoveová
(s F. Durrovou) i ve smíšené čtyřhře (s P. Dominguezem), finalistka čtyř hry ve Wimbledonu (s F. Durrovou), 1975 finalistka čtvřhry i smíšené čtyřhry ve Wimbledonu (s F. Durro vou a A. Stonem). 1976 finalistka čtyřhry ve Wimbledonu (s J. B. Rin govou), 1977 finalistka ve všech 3 soutěžích ve Wimbledonu (ve čtyř hrách s M. Navrátilovou a F. McMillanem) a vítězka obou čtyřher ve Fo rest Hills (se stejnými partnery). 1978 zvítězila s F. McMillanem ve smíšené čtyřhře ve Wimbledonu a ve Flushing Meadow, 1979 zvítězila ve čtyřhře na šampionátu Avon series (s F. Durrovou), na Roland Garros, na mezinár. mistrovství Itálie a ve Flushing Meadow (s W. Turnbullo vou), se stejnou partnerkou byla ve finále Wimbledonu. Ve čtyřhře vy hrála 1978 celkem 15 turnajů. 1980 vyhrála ve čtyřhře s H. Mandlíkovou a P. Shriverovou 5 turnajů a byla ve finále ve Flushing Meadow (s P. Shri verovou). V komputer. svět, žebříčku dvouhry 1975 na 22., 1976—77 na 7., 1978 na 8., 1979 na 22. a 1980 na 28. místě. Od 1980 první ženou, která se stala členkou řídícího výboru Mezi národní tenisové federace (ITF). středisko vrcholového sportu (SVS), základní organizační článek systému
středisko vrcholového sportu mládeže
292
vrcholového sportu v CSSR, sdružu jící nejlepší sportovce příslušných sport, odvětví v dané spádové oblas ti pod vedením kvalifikovaných tre nérů a dalších pracovníků aparátu SVS. Součástí SVS je tréninkové středisko mládeže (TSM), sdružující nejlepší mladé sportovce po určitou věkovou hranici. V tenisu je systém vrcholového sportu završen SVSM.
dvouhry a vítězka čtyřhry (s Y. Budařovou). 1980 vyhrála dorost, turnaj v Bari, finalistka dvouhry a vítězka čtyřhry v kategorii do 16 let na Oran ge Bowl. 1981 vyhrála mezinár. ju niorské turnaje v Méxicu, Delray Beach, Banana Bowl (i čtyřhru), In dianapolis a v Sydney, finalistka na Roland Garros a v Montrealu, junior, mistryně Evropy ve čtyřhře v kate gorii do 16 a 20 let, vítězka čtyřhry na Orange Bowl v kategorii do 18 let. V junior. Grand prix na 3. místě. Na mezinár. turnajích dospělých se mifinalistka dvouhry a vítězka čtyř hry (s R. Tomanovou) v Rio de Janeiru, na mezinár. mistrovství Austrá lie mezi nejlepšími 16 hráčkami (po razila A. Smithovou a B. Potterovou) dvouhry, semifinalistka na turnaji v Brisbane. V Tokiu reprezentovala CSSR ve Federation Cupu. Začátkem 1982 vyhrála svůj první mezinár. tur naj, a to ze série Avon Futures v Newport News ve Virginii a na tur naji Avon Championships porazila M. Jaušovecovou. 1982 finalistka mis trovství USA na antukových dvorcích a závěrečného turnaje Avon Futures. 1983 finalistka turnaje ve West Hamptonu, semifinalistka v Chicagu a v Zá padním Berlíně, čtvrtfínalistka na mezinár. mistrovství Itálie a Svýcar-
středisko vrcholového sportu mládeže (SVSM), jeden z organizačních člán ků systému vrcholového sportu v CSSR; výběrová forma přípravy ta lentované mládeže. V každém SVSM pracuje trenér z povolání, smluvní trenéři a další členové vedení SVSM a - realizačního týmu. V tenisu je SVSM nejvyšší formou vrcholového sportu. V. t. ■**edisko vrcholového sportu. styl, individuální zvldraosti projevu -» techniky pohybu tenisty, ovlivně né anatomickými, fyziologickými, psy chologickými a jinými zvláštnostmi, které dávají technice osobitý ráz. Vy nikající hráč! mají obvykle svůj cha rakteristický styl.
„sudden death“ (angl. náhlá smrt), název pro amer., pravidly ITF ne schválenou variantu -* tie-breaku. Roz díl oproti schválenému tie-breaku spočívá v tom, že rozhodující hra se hraje na 5 vítězných bodů na jedné nebo na druhé straně bez podmínky dvoubodového rozdílu. Za bodového stavu 4:4 mají oba soupeři setbol a set bezpodmínečně končí tímto po sledním míčem.
Suková Helena, nar. 23. 2. 1965 v Praze, dcera čs. reprezentantky -* V. Sukové a C. Suka (dorost, pře borník CSSR 1960), 1979 přebornice CSSR starších žákyň ve dvouhře i ve čtyřhře a reprezentantka CSSR v So phia Cupu v Jugoslávii; na mezinár. mistrovství CSSR 1981 semifinalistka
Helena Suková
supreme
293
ska a s H. Mandlíkovou získala pro ČSSR Federation Cup. 1984 se podí lela na vítězství čs. družstva ve Fe deration Cupu, vyhrála turnaj Virgi nia Slims v Brisbane a na mezinár. mistrovství Austrálie se probojovala do finále, když v semifinále porazila M. Navrátilovou, a ukončila tak její rekordní sérii 74 po sobě jdoucích vítězství. V komputer. svět, žebříčku 1981 na 75., 1982 na 25., 1983 na 17. místě. Představitelka moderního útoč ného tenisu s razantním podáním a velmi dobrými voleji. Suková Věra, roz. Pužejová, 13. 6. 1931 (Uherské Hradiště) — 13. 5. 1982, zasloužilá mistryně sportu, nej úspěšnější čs. tenistka; jedenáctinásobná mistryně Československa ve dvouhře (1952, 1954—63), 10 X ve čtyřhře a 8X ve smíšené čtyřhře. Šestinásobná mezinár. mistryně Čes koslovenska ve dvouhře (1957—60, 1963—64), 4X ve čtyřhře a 6X ve smíšené čtyřhře. Celkem získala 45 mistrovských titulů. Kromě toho zví tězila 4X (1959, 1961—63) na mezi nár. turnaji o Putovní pohár města Bratislavy. 1957 zvítězila ve smíšené čtyřhře na Roland Garros (s J. Javorským) a probojovala se do semifiná le dvouhry. 1962 dosáhla svého nej většího úspěchu, kterým výrazně při spěla k oživení rozvoje tenis, sportu v ČSSR: vítězstvími nad Australankou Lehaneovou, Angličankou A. Mortimerovou (obhájkyní wimbledon, ti tulu a 1. hráčkou svět, žebříčku), Američankou D. Hardovou a Brazilkou M. E. Buenoovou (wimbledon, vítězka 1959—60) se probojovala ja ko první čs. hráčka do finále Wim bledonu. Ve svět, tenis, žebříčku by la odborníky zařazena 1957 na 6., 1962 na 5. a 1963 na 10. místo. 1962 nejlepší hráčka v Evropě. Typická představitelka celodvorcové hry, vy cházející z obrany, zajišťovaná vý bornými základními údery. Při každé vhodné příležitosti přecházela do
útoku, který zakončovala dobrými voleji nebo smeči. Po ukončení ak tivní činnosti se věnovala trenérské práci. Byla trenérkou čs. reprezen tantek, které pod Jejím vedením do sáhly několika cenných vítězství, zvláště ve Federation- Cupu a v Soísbault Cupu. Nositelka titulu zaslouži lá trenérka.
Věra Suková
Sunshine Cup, mezinár. soutěž do rost. družstev chlapců do 18 let, zal. 1952. Hraje se v druhé polovině pro since v Miami Beach na Floridě v USA. Na S.C. navazuje světoznámý turnaj jednotlivců -* Orange Bowl, S.C. se nepravidelně zúčastňuje i ČSSR, dosud však bez výraznějších úspěchů.
supervisor, dozorčí komisař -* ATP, oprávněný být přítomen na všech svět, turnajích. Jeho úkolem je kon trolovat a posuzovat organizační za jištění turnajů, výkony rozhodčích a chování hráčů v průběhu soutěže. Do jeho pravomoci patří i rozhodo vání o udělování finančních sankcí při porušování pravidel a soutěžního řádu.
supreme, druh umělého povrchu te nis. dvorce, určený pro hru v hale;
Susmanová koberec z neoprenu a textilu s mírně drsným povrchem, pokládaný v dí lech. Používán často při důležitých svět, soutěžích (např. finále Davis Cupu 1980 v Praze, masters Grand prix v New Yorku 1982). Výrobce — USA, licence v dalších zemích.
Susmanová Karen, roz. Hantzeová nar. 11. 12. 1942, USA, přemožitelka V. Sukové ve finále Wimbledonu 1962, vítězka wimbledon, čtyřhry 1961—62 (s B. J. Moffittovou). 1964 se stejnou partnerkou zvítězila ve čtyřhře i ve Forest Hills.
Karen Susmanová
světové univerziády, mezinár. soutě že posluchačů vysokých škol, organi zované jednou za několik let na jed nom místě v různých sport, odvět vích. Tenisové soutěže jsou součástí s.u. od jejich vzniku 1959. Nejúspěš nější zemí do 1981 je Rumunsko (19 zlatých medailí). Největší počet při hlášených zemí 1973 na s.u. v Mosk vě (31). Přehled vítězů univerzlád Dvouhra mužů a.žen 1959 (Turín) F. Jauffret (Francie), I. Rjazanová (SSSR); 1961 (Sofia) B. Jovanovič (Jugoslávie), J. Horčičková (CSSR); 1963 (Porto-Alegre) B.
294
Niecze (NSR), J. Horčičková (USSR); 1965 (Budapešť) J. Tiriac (Rumun sko), M. Riedlová (Itálie); 1967 (To kio) R. Vatanabe (Japonsko), N. Trumanová (V. Británie); 1970 (Turín) P. Proisy (Francie), T. Parmasová (SSSR); 1973 (Moskva) T. Kakulja (SSSR), O. Morozovová (SSSR); 1977 (Sofia) T. Šmíd (CSSR), M. Krošinová (SSSR); 1979 (Mexiko) B. Borisov (SSSR), N. Cmyrevová (SSSR); 1981 (Bukurešť) F. Segarceanu (Rumun sko), V. Ruziciová (Rumunsko); 1983 R. Gallien (Kanada), C. Femandezová (USA). Čtyřhra mužů a žen 1959 L. Nagasaki—P. Hanna (Japon sko, P. Ramorinová—M. Riedlová (Itá lie); 1962 B. Jovanovič—N. Pllič (Jugo slávie), S. Minová—K. Namianová (Rumunsko); 1963 L. Pavlik—B. Nie cze (NSR), P. Kundvicová—J. Feher (Maďarsko); 1965 M. Fox—D. Dell (USA), M. Riedlová—A. Hobbová (Itá lie); 1967 A. Bakkerová—A. Surbecková (Nizozemí), J. a J. Ortigová (Španělsko); 1970 D. Kavi-Macumi— T. Sakai (Japonsko), A. Bakkerová— M. Ivaanová (Nizozemí); 1973 T. Ka kulja—B. Korotkov (SSSR), O. Moro zovová—G. Ivanovová (SSSR); 1977 T. Šmíd—P. Složil (CSSR), F. Mihaiová—V. Ruziciová (Rumunsko); 1979 B. Borisov—P. Achmerov (SSSR), V. Ruziciová—F. Mihaiová (Rumunsko); 1981 M. Dirzu—F. Segarceanu (Ru munsko), V. Ruziciová—F. Mihaiová (Rumunsko); 1983 J. Arons, J. Vincent (USA), K. Dewisová, J. Hetheringtová í Kanada). Smíšená čtyřhra 1959 S. Drizaldi—P. Ramorinová (Itá lie); 1961 S. Drizaldi—M. Riedlová (Itá lie); 1963 J. Maioli—M. Riedlová (Itá lie); 1965 J. Tiriac—J. Dybarová (Ru munsko); 1967 D. Denning—K. Kollardová (Austrálie); 1970 T. Lejus— T. Parmasová (SSSR); 1973 T. Kakul ja—O. Morozovová (SSSR); 1977 P. Složil—R. Tomanová (CSSR); 1979 T. Marcu—V. Ruziciová (Rumunsko);
295
1981 F. Segarceanu—V. Ruziciová (Ru munsko); 1983 B. Jenkins, J. Hetheringtová (Kanada).
Světový pohár (World Team Cup, dří ve Nations Cup), mezinár. soutěž dvoučlenných družstev mužů, zal. 1975 z podnětu ATP. Od 1978 se soutěž hra je v první polovině května pravidelně v Diisseldorfu. Kromě domácích tenistů NSR mají právo startovat ve S. p. ze mě, jejichž dva hráči patří podle komputer. součtu bodů mezi prvních 7 na světě. Hrají se 2 dvouhry a 1 čtyřhra, družstva jsou rozdělena do 2 čtyřčlen ných skupin. První dvě družstva z každé skupiny se utkají v semifinále (vítěz první skupiny s 2. v pořadí dru hé skupiny a vítěz druhé skupiny s 2. v pořadí první skupiny). Od 1984 hra jí vítězové obou skupin o první místo. Všechny zápasy se hrají na 2 vítězné sety. ČSSR se poprvé zúčastnila S. p. 1980 zásluhou dobrého postavení I. Lendla a T. Šmída v komputer. svět, žebříčku. 1981 tato dvojice po vítěz ství v DC získala í tuto trofej. Přehled vítězů 1975 USA, 1976—77 nehrálo se, 1978 Španělsko, 1979 Austrálie, 1980 Argen tina, 1981 ČSSR, 1982 USA, 1983 Špa nělsko, 1984 USA. Výsledky Světového poháru I. ročník — 29. 9.-5. 10. 1975 (King ston, Jamajka) USA—Mexiko 2:1, Chile—NSR 3:0, In die—Austrálie 2:1, Velká Británie—Ka ribská oblast 3:0. Semifinále: USA— Chile 3:0, Velká Británie—Indie 2:1. Finále: USA—Velké Británie 2:1 Tanner—Taylor 6:3, 2:6, 6:4; Ashe— Mottram 5:7, 7:5, 1:6, Ashe, Tanner— Mottram, Taylor 6:1, 1:6, 6:4 II. ročník — 9.—16. 5. 1978 (Důsseldorf) Skupina A 1. Itálie 3 3 0 6:3 6 3 2 1 6:3 5 2. Španělsko 3. Chile 3 1 2 3:6 4 3 0 3 3:6 3 4. NSR
Světový pohár
Španělsko—NSR 2:1, Itálie—Chile 2:1, Itálie—Španělsko 2:1, Chile—NSR 2:1, Itálie—NSR 2:1, Španělsko—Chile 3:0 Skupina B 1. USA 3 3 0 6:3 6 2. Austrálie 3 2 1 5:4 5 3. Velká Británie 3 1 2 4:5 4 4. Polsko 3 0 3 3:6 3 USA—Austrálie 2:1, Velká Británie— Polsko 2:1, Austrálie—Velká Británie 2:1, USA—Velká Británie 2:1, Austrá lie—Polsko 2:1. Semifinále: Austrálie —Itálie 3:0, Španělsko—USA 2:1. Fi nále: Španělsko—Austrálie 2:1 Higueras—Newcombe 6:2, 6:3; Orantes—Dent 6:3, 6:4; Higueras, Orantes —Dent, Newcombe 6:7, 4:6 III. ročník — 7.—13. 5. 1979 (DUsseldorf) Skupina A 1. Itálie 3 30 8:1 6 2. Argentina 3 21 5:4 5 3. Španělsko 3 12 3:6 4 4. Velká Británie 3 03 2:7 3 Itálie—Španělsko 3:0, Argentina—Vel ká Británie 2:1, Itálie—Argentina 2:1, Španělsko—Velká Británie 2:1, Itálie —Velká Británie 3:0, Argentina—Špa nělsko 2:1 Skupina R 1. Austrálie 3 3 0 7:2 6 2. USA 321 5:4 5 3. NSR 3 1 2 4:5 4 4. Mexiko 3 0 3 2:7 3 NSR—Mexiko 2:1, Austrálie—USA 3:0, USA—NSR 2:1, Austrálie—Mexiko 2:1, USA—Mexiko 3:0, Austrálie—NSR 2:1. Semifinále: Itálie—USA 3:0, Austrá lie—Argentina 2:1. Finále: Austrálie—Itálie 2:1 Alexander—Barazzutti 6:2, 6:0; Dent— Panatta 3:6, 3:6; Alexander, Dent— Bertolucci, Panatta 6:3, 7:6 IV. ročník — 5.—12. 5. 1980 (Dússeldorf) Skupina A 1. Argentina 3 3 0 7:2 6 2. Itálie 3 2 1 6:3 5 3. ČSSR 3 1 2 5:4 4 4. NSR 3 0 3 0:9 3 ČSSR—Argentina 1:2 (Šmíd—Clerc
Světový pohár
7:5, 2:6, 6:1; Lendl—Vilas 2:6, 6:2, 3:6; Lendl, Šmíd—Clerc, Vilas 4:6, 6:7), Itálie—NSR 3:0, Argentina—Itálie 2:1, ČSSR—NSR 3:0 (Lendl—Gehring 6:2, 6:3; Šmíd—Fassbender 6:1, 4:6, 6:2; Lendl, Šmíd—Fassbender, Gehring 6:3, 6:2), Argentina—NSR 3:0, CSSR—Itá lie 1:2 (Lendl—BarazzuttI 1:6, 6:3, 6:1; Šmíd—Panatta 4:6, 3:6; Lendl, Šmíd— Bertolucci, Panatta 4:6, 6:7) Skupina B 3 3 0 8:1 6 1. USA 3 2 1 5:4 5 2. Švédsko 3. Španělsko 3 1 2 3:6 4 4. Austrálie 3 0 3 2:7 3 USA—Španělsko 3:0, Švédsko—Aus trálie 2:1, USA—Austrálie 3:0, Švéd sko—Španělsko 2:1, USA—Švédsko 2:1, Austrálie—Španělsko 1:2. Semifi nále: Argentina—Švédsko 3:0. Itálie— USA 2:1. Finále: Argentina—Itálie 3:0 Vilas—Barazzutti 6:3, 6:2; Clerc—Pa natta 7:6, 6:3; Clerc, Vilas—Bertoluc ci, Panatta 6:2, 6:3 V. ročník — 4.—11. 5. 1981 (DUsseldorf) Červená skupina 1. ČSSR 3 3 0 9:0 6 2. Argentina 3 2 1 5:4 5 3. Španělsko 3 1 2 3:6 4 4. Švédsko 3__________ 0 3 1:8 3 ČSSR—Španělsko 3:0 (Lendl—Higue ras 6:3, 6:1; Šmíd—Orantes 6:1, 6:4; Lendl, Šmíd—Luna, Urpi 6:0, 6:1), Ar gentina—Švédsko 3:0, CSSR—Švédsko 3:0 (Šmíd—Johansson 6:1, 6:2; Lendl —HJertqvist 6:2, 6:2; Lendl, Šmíd—Jo hansson, Simonsson 6:2, 6:3), Španěl sko—Argentina 1:2, ČSSR—Argentina 3:0 (Šmíd—Bengoachea 6:2, 6:4; Lendl —Vilas 7:5, 6:4; Složil, Šmíd—Bengoachea, Guerrero 6:4, 7:5), Španělsko—Švédsko 2:1 Modrá skupina 1. Austrálie 3 3 0 6:3 6 2. USA 3 2 1 6:3 5 3. NSR 3 1 2 5:4 4 4. Itálie 3 0 3 1:8 3 USA—Itálie 3:0, NSR—Austrálie 1:2, NSR—USA 1:2, Itálie—Austrálie 1:2,
296
USA—Austrálie 1:2, NSR—Itálie 3:0. Semifinále: ČSSR—USA 2:1 (Šmíd—A. Mayer 6:4, 2:6, 6:3; Lendl—Solomon 7:5, 6:4; Lendl, Šmíd—A. Mayer, So lomon 4:6, 6:4, 1:6), Austrálie—Argen tina 2:1. Finále: ČSSR—Austrálie 2:1 Lendl—McNamara 3:6, 4:6; Šmíd—Mc Namee 6:4, 7:6; Lendl, Šmíd—McNa mara, McNamee 6:4, 6:3 VI. ročník — 3.-9. 5. 1982 (Dfisseldorf) Červená skupina 1. USA 3 3 0 7:2 6 2. Španělsko 3 2 1 5:4 5 3. Švédsko 3 1 2 4:4 4 4. NSR 3 0 3 1:7 3 USA—NSR 3:0, Španělsko—Švédsko 2 ku 1, Španělsko—NSR 2:1, USA—Švéd sko 2:1, USA—Španělsko 2:1, Švédsko —NSR 2:0 (čtyřhra se nehrála). Modrá skupina 1. Austrálie 3 2 1 6:3 5 2. Argentina 3 2 1 5:4 5 3. Itálie 3 2 1 4:5 5 4. Francie 3 0 3 3:6 3 Argentina—Francie 2:1, Austrálie— Itálie 3:0, Austrálie—Francie 2:1, Itá lie—Argentina 2:1, Argentina—Austrá lie 2:1, Itálie—Francie 2:1. Semifiná le: USA—Argentina 2:1, Austrálie— Španělsko 2:1 Finále: USA—Austrálie 2:1 (G. Mayer —Warwick 7:6, 6:2; Teltscher—McNa mara 6:4, 7:6; G. Mayer, Stewart— Edmondson, McNamara 1:6, 2:6) VU. ročník — 2.-9. 5. 1983 (Dussel dorf) Červená skupina 1. USA 3 2 1 5:4 5 2. Austrálie 3 2 1 5:4 5 3. Švédsko 3 1 2 4:5 4 4. Chile 3 1 2 4:5 4 Chile—USA 2:1, Austrálie—Švédsko 2 ku 1, USA—Austrálie 2:1, Švédsko— Chile 2:1, USA—Švédsko 2:1, Austrálie —Chile 2:1 Modrá skupina 1. Nový Zéland 3 3 0 0 6:3 6 2. Španělsko 3 2 0 1 6:3 5 3. NSR 3 0 1 2 3:5 2
297
Šafárik —Sundstrom 3:6, 3:6; Lendl, Šmíd— Jarryd, Edberg 1:6, 6:1, 6:3), Austrálie —Itálie 2:1 Modrá skupina 1. USA 3 3 0 9:0 6 2. NSR 3 2 1 5:4 5 3. Španělsko 3 1 2 2:7 4 4. Argentina 3 0 3 2:7 3 Španělsko—Argentina 2:1, USA—NSR 3:0, USA—Španělsko 3:0, Argentina— NSR 1:2, NSR—Španělsko 3:0, USA— Argentina 3:0 Finále: CSSR—USA 1:2 (Lendl—McEn roe 3:6, 2:6; Šmíd—Arias 4:6, 7:6, 6:4; Lendl, Šmíd—Fleming, McEnroe 1:6, 2:6).
3 O 1 2 2:6 2 4. Francie Španělsko—NSR 2:1, Nový Zéland— Francie 2:1, Španělsko—Francie 3:0, Nový Zéland—NSR 2:1, NSR—Francie 1:1 (čtyřhra se nehrála, protože ani jedno z mužstev se již nemohlo kva lifikovat do semifinále), Nový Zéland —Španělsko 2:1. Semifinále: Španěl sko—USA 2:1, Austrálie—Nový Zéland 2:1 Finále: Španělsko—Austrálie 2:1 (Hi gueras—Edmondson 6:2, 6:4; Orantes —Cash 6:3, 6:2; Glmenez, Higueras— Cash, Edmondson 5:7, 6:4, 1:6) Vili, ročník — 21.—27. 5.1984 (DUsselseldorf) Červená skupina 1. CSSR 3 3 0 8:1 6 2. Itálie 3 1 2 4:5 4 3. Švédsko 3 1 2 4:5 4 3 1 2 2:7 4 4. Austrálie CSSR—Itálie 3:0 (Lendl—Ocleppo 6:1, 6:2; Šmíd—Barazzuttí 6:2, 8:3; Lendl, Šmíd—Ocleppo, C. Panatta 6:2, 6:2), Švédsko—Austrálie 3:0, CSSR—Aus trálie 3:0 (Lendl—McNamee 6:2, 6:3; Šmíd—Alexander 3:6, 6:2, 6:4; Lendl, Šmíd—Edmondson, McNamee 7:5, 6:3), Itálie—Švédsko 3:0, CSSR—Švédsko 2 ku 1 (Lendl—Wilander 7:6, 7:5, Šmíd
světový žebříček, pořadí nejlepších svět, tenistů a tenistek v různých ka tegoriích (dospělí, junioři, žáci, vete ráni, dvouhra a čtyřhra). Původně se stavovali s. ž. tenis, experti po skon čení sezóny, obvykle na’ jeden rok na základě subjektivních kritérií. Uzná vaným odborníkem je např. angl. no vinář Lance Tingay, jímž každoročně sestavované s. ž. byly nejčastěji po važovány za oficiální pořadí svět, te nistů. Od 1974 jsou známé i tzv. -» komputerové světové žebříčky.
Šafárik Karol, nar. 7. 7. 1939 v Brati slavě, nejúspěšnější slov, tenista 60. let. Reprezentant Československa v Galea Cupu 1959 (ve skupině v Ma
riánských Lázních a ve finále ve Vi chy), 1960 se poprvé umístil v první desítce nejlepších čs. tenistů, v níž se s výjimkou jednoho roku udržel až
Široká
298
do 1968. 1961 se probojoval do finále mezinár. mistrovství ČSSR (porazil R. N. Howea, Komaromiho, P. Kordu, Bendu a prohrál s I. Gulyásem), zví tězil na mezinár. turnaji v Erfurtu a obsadil 3. místo v čs. žebříčku. 1962 semifinalista na mezinár. mistrovství ČSSR (prohrál s Skonieckim), vítěz akademického mistrovství ČSSR a na univerziádě v Sofii 2. ve smíšené čtyřhře. 1964 mistr ČSSR ve čtyřhře a mezinár. mistr Polska ve čtyřhře (s Nečasem). Mistr Slovenska ve dvouhře 1967 a 1971. Vítěz mezinár. tur naje v rakouském Zell am See 1967 —1968. Jeho nejsilnější stránkou byla vyrovnanost všech úderů, mezi nimiž vynikal výborný bekhend. Měl výbor ný pohyb po dvorci a byl známý vel kou bojovností. Po několikatelém trenérském působení v zahraničí vedoucí trenér střediska vrcholového sportu mládeže v Bratislavě (od 1977), od 1984 trenér v Rakousku.
lea Cupu. 1976 porazil na mezinár. mistrovství Itálie R. Ramireze a umís til se v komputer. svět, žebříčku, vy hrál junior, turnaj Bonfiglio a stal se mezinár. mistrem CSSR. 1977 debuto val v DC v utkání proti Irsku, na tur naji v Queens clubu porazil B. Hewitta, v Gstaadu Ž. Franuloviče, v Kitzbilhlu M. Orantese, na svět, univer ziádě v Sofii porazil ve finále B. Taróczyho a získal pro ČSSR zlatou me daili, čtvrtfinalista na turnajích v Madridu a ve Vídni; v komputer. svět, žebříčku postoupil ze 154. na 67. mís to. V lednu 1978 vyhrál první turnaj Grand prix (v Sarasotě na Floridě) a byl ve finále v Monte Carlu a v Mad ridu, finalista čtyřhry na mezinár. mistrovství Itálie (s J. Kodešem). 1979 zvítězil ve Stuttgartu, finalista v Hilversumu a začal se prosazovat jako hráč čtyřhry: zvítězil na mezinár. mistrovství Itálie (s P. Flemingem) a NSR (s J. Kodešem), finalista čtyřhry na turnajích v Miláně, Nice, Hilversumu, Indianapolis a ve Wembley. 1980 zvítězil opět ve Stuttgartu, v Bologni, ale ve finálovém zápase ve Vídni si poranil kotník a byl na několik měsí ců vyřazen z turnajů. V říjnu pomohl výborným výkonem ve čtyřhře k ví tězství ČSSR nad Argentinou v semi finále DC v Buenos Aires a v prosin-
Karol šafárik
Široká Olga viz Gazdíková Olga. Šmíd Tomáš, nar. 20. 5. 1956 v Plzni, dorostenecký přeborník ČSSR 1972, fi nalista dorost, soutěže Orange Bowl 1974 v Miami. 1974—75 se s P. Složi tém zasloužil o vítězství ČSSR v Ga
Tomáš Šmíd
299
Tajcnár
ci v úvodním zápase porazil výborné ho Itala A. Panattu a výborně zahrál i ve čtyřhře s I. Lendlem. 1981 vy hrál s I. Lendlem Světový pohár v Diisseldorfu, získal titul mistra ČSSR, finalista dvouhry v Ženevě a čtyřhry na mezinár. mistrovství Itálie, v Mon te Carlu, Bournemouthu, Ženevě, Mad ridu a v Bologni. 1982 vyhrál ve dvouhře 2 turnaje WCT, ve čtyřhře 5 tur najů Grand prix (s P. Složilem a jeden s J. Kodešem) a 2 turnaje WCT. 1983 zvítězil ve dvouhře na 2 turnajích Grand prix, ve čtyřhře na 5 turnajích Grand prix (3X s P. Složilem), s nímž byl ve finále čtyřhry na turnaji masters Grand prix. Jeho předností jsou dobrá podání, forhend a voleje. V komputer. svět, žebříčku dvcuhry 1970 na 154., 1977 na67., 1978 na 36., 1979 na 28., 1980 na24., 1981 na 24., 1982 na 23., 1983 na17., 1984 na 16.
místě, ve čtyřhře 1978 na 25., 1979 na 12., 1980 na 40., 1981 na 37., 1982 na 21., 1983 na 17., 1984 na 1. místě. V. t. str. 381.
Tajcnár Milan, nar. 21. 2. 1944 v Bra tislavě, jeden z nejlepších slov, tenis tů, který by nepochybně získal větší úspěchy, kdyby se v mladším věku nevěnoval stejně intenzívně i lední mu hokeji. 1963 reprezentoval ČSSR v Galea Cupu. Mistr Slovenska ve dvoúhře 1963, 1966 a 1972. Vítěz mezinár. turnaje v rakouském Zell am See 1969, v témže roce člen čs. reprezen
tačního družstva (s J. Kukalem, V. Zedníkem a F. Pálou), které vyhrálo Kings Cup. 1970 zvítězil na mezinár. turnaji v Klagenfurtu, 1971 na mezi nár. turnaji o Štít města Košic. Od 1966 do 1972 byl v čs. tenis, žebříčku klasifikován mezi 10 nejlepšími hráči. Jeho největší zbraní byly oba základní údery, jimiž dokázal soupeře zatlačit do obrany nebo prohodit, dále poho
Španělsko — Real Federación Espaňola de Tenis, zal. -1901. Sdružuje 29 574 mužů a 5946 žen, 19 652 junio rů. Otevřené dvorce — 3004, kryté dvorce — 30. Švédsko — Svenska Tennisforbundet, zal. 1906. Sdružuje 65 000 mužů a 30 000 žen, 42 000 juniorů, klubů 1000. Otevřené dvorce — 3000, kryté dvorce — 1500. Švýcarsko — Schweizerischer Tennisverband, zal. 1896. Sdružuje 100 631 hráčů (muži a ženy), 25 404 juniorů, klubů 714. Otevřené dvorce — 2363, kryté dvorce — 150.
taktická příprava tovost a rychlost v pohybu za míčem. Po ukončení aktivní činnosti působí jako trenér ve svém mateřském oddí le Slovan CHZJD Bratislava.
Milan Tajcnár
taktická příprava, jedna ze složek sport, tréninku, jejímž úkolem je pří prava sportovce k promyšlenému a účinnému vedení sport, boje v kon krétních soutěžních podmínkách (vý běr optimálního řešení konkrétních situací). Obsah t. p. v tenisu se týká jak přípravy na utkání, tak i utkání samotného. Obsahuje teoretickou pří pravu, analýzu soupeřovy hry, zhod nocení vlastních možností, sestavení taktického plánu, nácvik herních si tuací, modelování tréninku, rozvíjení tvůrčích schopností, osvojení poznat ků a uplatnění sport, dovedností v utkání.
taktický systém, promyšlený postup, nejvýhodnější způsob využití situace ve hře. V. t. celodvorcový taktický systém, obranný systém, útočný sy stém.
taktika, souhrn poznatků o vedení sport, boje a jejich praktické uplatně ní s cílem přivést soupeře do nepří znivé situace a využít jí k dosažení konečného vítězství. Realizuje se tak
300
tickým myšlením, které zahrnuje: a) vnímání a analýzu herní situace a je jí poznání, b) myšlenkové řešení her ní situace (představa o jejím řešení), c) motorickou realizaci vybraného ře šení (praktické řešení). Důležitým předpokladem t. jsou intelektuální schopnosti hráče. Její podstatou je schopnost postřehnout a předvídat souvislosti, schopnost výběru optimál ního řešení a přizpůsobivost měnícím se podmínkám hry. V. t. tenis.
Talbert William, nar. 4. 9. 1918, USA, d. c. reprezentant 1946—54, později nehrající kapitán d. c. družstva USA. 1942, 1945—46 a 1948 vítěz čtyřhry na mezinár. mistrovství USA (vždy s Mulloyem). Vynikající hráč čtyřhry, uznávaný tenis, teoretik a autor první publikace o taktice ve čtyřhře v teni su (The game of doubles in tennis — 1956).
Tanner Roscoe, nar. 15. 10. 1951, USA levák, jehož podání patří k nejprud ším na světě. 1969 dorost, mistr USA, 1970 amatérský mistr USA, 1971 ama térský mistr USA na krytých dvorcích; v Los Angeles porazil J. Kodeše. 1972 čtvrtfinalista ve Forest Hills (porazil M. Orantese), finalista v Los Angeles (porazil I. Nastaseho, M. Orantese, T. Okkera), ve svět, žebříčku juniorů na 4. místě. 1973 dvakrát porazil K. Rosewalla. 1974 mezi nejlepšími 16 ve Wimbledonu a semifinalista ve Forest Hills (porazil I. Nastaseho a S. Smitha), 1975 semifinalista ve Wimble donu (porazil G. Vilase), probojoval se do WCT finále, zvítězil v Las Ve gas, Chicagu, finalista v Los Angeles. Odborníci ho zařadili na 10. místo svět, žebříčku. 1976 semifinalista ve Wimbledonu (porazil J. Conn rse). zvítězil v Chattanooze, Beckenhamu (porazil S. Smitha i J. Connorse), v Cincinnati, Columbusu, San Francisku, Tokiu a skončil na 7. místě v Grand prix. 1977 zvítězil na mezinár. mistrov ství Austrálie (ve finále nad G. Vila-
Tatran Prešov
301
sem) a v Sydney, finalista v South Orange. Jeho kariéra vyvrcholila 1979, kdy se probojoval do finále Wimble donu (v 5 setech prohrál s B. Borgem). Představitel silového útočného tenisu, úspěšný především na rych lých dvorcích a v halách. V komputer. svět, žebříčku 1974 na 14., 1975 na 9., 1976 na 11., 1977 na 15., 1978 na 11., 1979 na 5., 1980 na 14., 1981 na 11., 1982 na 43., 1983 na 37. místě.
Kodeš—Hřebec). 1977 finalista Bastadu, ve čtyřhře s F. Pálou zvítězili v Mnichově a o titul se podělili v nedo hraném finále v Bruselu. 1978 vyhrál turnaje v Hilversumu a v Barceloně, finalista ve Vídni a probojoval se do první dvacítky svět, tenistů. 1979 zví tězil v Hilversumu a v Bruselu, finalis ta v Bastadu: 1980 zvítězil v Bastadu, Hilversumu, Ženevě a výbornými vý sledky ve čtyřhře se v této disciplíně probojoval na 8. místo svět, žebříčku. 1981 vyhrál popáté v Hilversumu, v Tokiu a ve čtyřhře zvítězil na Roland Garros, v Monte Carlu, Hilversumu a v Ženevě (vždy s H. Gtlnthardtem), čímž postoupil ve svět, žebříčku hráčů čtyřhry na 7. místo. Technicky vyspě lý tenista, ve dvouhře se opírá o vý borné liftované až topspinové základ ní údery, ve čtyřhře uplatňuje volejovou hru. V komputer. svět, žebříčku dvouhry 1974 na 38., 1975 na 69., 1976 až 1977 na 32., 1978 na 20., 1979 na 45., 1980 na 19., 1981 na 15., 1982 na 28, 1983 na 51.místě.
Roscoe Tanner
Taráczy Balázs, nar. 9. 5. 1954, Maďar sko, od žákovských let velká naděje maď. a později evr. tenisu; dorost, mistr Maďarska, reprezentoval v Galea Cupu a v Kings Cupu. 1972 se zaslou žil o postup Maďarska do finále Kings Cupu (v semifinále proti Itálii porazil C. Barazzuttiho a s Machanem vyhráli čtyřhru). Od 1973 reprezentuje v DC, finalista univerziády v Moskvě. 1974 zvítězil v Kitzbtihlu (porazil M. Orantese), na mistrovství Evropy amatérů porazil A. Metreveliho, 1975 přivedl d. c. družstvo Maďarska do semifinále evr. skupiny proti CSSR (porazil J. Kodeše). 1976 čtvrtfinalista na Roland Garros (porazil J. Kodeše a A. Ashe), zvítězil v Hllversumu a zasloužil se o vítězství Maďarska nad CSSR v DC (porazil J. Kodeše a J. Hřebce a s SzOkem vyhráli čtyřhru nad dvojicí
Balázs Taróczy
Tatran Prešov, pokračovatel tenis, oddílu, který vznikl 1898 při příleži tosti založení první tělovýchovné jed noty v Prešově ETVE (po 1918 PTVE), od 1945 Tatran Prešov. V prvním dese tiletí tohoto století byl v Prešově za
302
Taylor
ložen další tenis, oddíl při Prešovském krasobruslařském spolku, který měl k dispozici 5 dvorců i pro veřej nost. Po jeho zániku byla začátkem 30, let založena jednota LTC Prešov, která byla i členem Cs. tenis, svazu. Oba oddíly PTVE a LTC soutěžily se střídavými -úspěchy. Od 1945 do 1957 hrál Tatran ve slov, divizi, od 1968 účastník Slovenské nár. tenis, ligy fSNTL) — 1978 obsadil 1. místo. K nejznámějším hráčům 30. let patřili Trnka, Kras, Bartoš, Bak, Mann, Mannová, Fričová, ve 40. letech Bober, Šechný, Horák, v 60. letech D. Hruška a M. Hrušková, bratří Fričovi, F. Hudák. Surzenová, v 70. a 80. letech Am brož, Danekj Cintula, Gócza, Kriszo, Kvetenská, Ščepková, Hudák, Špaček, Surzen, Hingis, Surzenová, Bachingerová, Hudcová, Patočková, Frlč, Petrovská, Martinková, Dacejová, I. a J. Lyachovi, Nakladal. Tenisový areál s 10 dvorci (2 s umělým osvětlením).
bledonu 1970 (ve čtvrtfinále porazil Graebnera), 1973 (ve čtvrtfinále po razil B. Borga, ale v dramatickém se mifinále, které bylo před koncem pře rušeno pro déšť, prohrál s J. Kodešem] a 1967, 1970 semifinalista na mezinár. mistrovství Austrálie, finalis ta v Torontu, vítěz mezinár. mistrov ství N. Zélandu v Aucklandu, 1964 me zi nejlepšími 8 hráči na turnaji ve Fo rest Hills, 1969—70 v Hilversumu a 1973 na Roland Garos. 1964—67 člen reprezentačního družstva Anglie, kte ré 4 X vyhrálo Kings Cup: ze 14 dvouher této soutěže neprohrál ani jednu. Ve čtyřhře finalista 1971 ve Forest Hills (s J. Newcombem) a vítěz 1972 (s C. Drysdalem), finalista mezinár. mistrovství Itálie 1971 (s A. Gimenem) a 1977 vítěz turnaje v Kitzbůhlu (s Ch. Mottramem). V komputer. svět, žebříčku 1974 na 41., 1975 na 52., 1976 na 80. a 1977 na 112. místě, ve čtyř hře 1977 na 38. místě.
Taylor Roger, nar. 14. 10. 1941, Velká Británie, nejúspěšnější angl. tenista poválečného období, levák. Proslavil se zejména 1970, kdy připravil R. Laverovi ve Wimbledonu první porážku od 1960, a potom 1973, kdy se nepři pojil k bojkotu wimbledon, turnaje-, ATP. Trojnásobný semifinalista Wim
Teacher Brian, nar. 23. 12. 1954, USA, představitel sílového útočného tenisu s velmi razantním podáním, výborný hráč dvouhry i čtyřhry. 1976 finalista na turnaji v Newportu, 1977 vítěz v Jacksonu, 2X finalista na austr. tur né, 1978 finalista v Tokiu (mj. porazil J. Connorse), 1979 zvítězil v Newpor-
Roger Taylor
Brian Teacher
303
tu, 1980 zvítězil na mezinár. mistrov ství Austrálie a na dalších 5 turnajích byl ve finále; ve čtyřhře zvítězil na turnajích v Torontu, Cincinnati a v Taipei (s B. Mansonem), ve Wash ingtonu (s Tayganem). 1981 vyhrál dvouhru na turnaji v Columbusu a byl ve finále v San Francísku (mj. porazil J. Connorse), ve čtyřhře zvítězil v La Quintu s B. Mansonem), Frankfurtu n. M. (s Maltsem) a v Queensu (s P. DuPrem). V komputer. svět, žebříčku dvouhry 1974 na 121., 1975 na 109., 1976 na 81., 1977 na 54., 1978 na 31., 1979 na 61., 1980 na 12., 1981 na 16., 1982 na 18., 1983 na 29. místě, ve čtyř hře 1978 na 90., 1979 na 39., 1980 na 12., 1981 na 10., 1982 na 18., 1983 na 29. místě. Teeguardenová Pam, nar. 17. 4. 1951, USA, dorost, mistryně USA; 1972 čtvrtfinalistka ve Forest Hills (po razila E. Goolagongovou), mezi nej lepšími 16 ve Wimbledonu, finalistka v Nottinghamu a Gstaadu; v amer. tenis, žebříčku obsadila 6. místo, které udržela i v následujících 2 le tech. 1975 mezí nejlepšími 16 na Ro land Garros a ve Forest Hills (pora zila O. Morozovovou), finalistka v Kitzbiihlu, semifinalistka ve Stock holmu a ve čtyřhře na Roland Gar ros (s R. Tomanovou). 1976 porazila na turnajích Virginia Slims Ziegenfusovou, K. Kuykendalovou. C. Doernerovou, finalistka čtyřhry v Toron tu. 1977 čtvrtfinalistka na Roland Garros a vítězka čtyřhry (s R. Maršíkovou), čtvrtfinalistka na mezinár. mistrovství Itálie (prohrála s R. To manovou). 1978 finalistka v Chichesteru (porazila T. Austlnovou), s R. Maršíkovou vyhrála čtyřhru v To rontu. 1979 semifinalistka dvouhry v Torontu, 1980 vyhrála čtyřhru na turnaji v Salt Lake City (s V. Ruziciovou), 1981 mezi nejlepšími 16 ve Wimbledonu a na Roland Garros, se mifinalistka smíšené čtyřhry na Ro land Garros a čtyřhry ve Flushing
Teltscher
Meadow. V komputer. svět, žebříčku 1975 na 30., 1976 na 44., 1977na 39., 1978 na 54., 1979 na 45., 1980 na 29., 1981 na 36., 1982 na 79., 1983na 111. mísitě. technika, určený způsob řešení po hybového úkolu v souladu s přede psanými pravidly sportu a v souladu se zákonitostmi pohybu. V tenisu tzn. účelný pohyb po hřišti a ovlá dání míče raketou. Hodnocení správ né t. musí vycházet ze znalostí věd ních disciplín, které zkoumají vše obecné a speciální základy pohybů lidského těla (fyzika, mechanika, fy ziologie, anatomie, biomechanika, psychologie apod.). Individuální pro jev t. hráčů se projevuje v herním -> stylu. V.t. tenis. tělesná příprava, složka sport, tré ninku, zabývající se rozvojem pohy bových schopností: rychlosti, síly, vytrvalosti, pohyblivosti a obratnosti. Dělí se na a) všeobecnou t.p. —zdo konaluje všestranný pohybový zá klad a upevňuje zdraví, b) speciální t.p. — zdokonaluje speciální pohybo vé schopnosti (v tenisu např. pohyb livost, obratnost, síla pro rychlý po hyb paže apod.). Poměr mezi vše obecnou a speciální t.p. se mění v souvislosti s věkem, tréninkovým obdobím, úrovní sport, přípravy a individuálními zvláštnostmi sportov ců.
Teltscher Eliot, nar. 15. 3. 1959, USA, hráč s oboustranně tvrdými údery, od 1980 mezi svět, elitou: vyhrál 2 turnaje Grand prix (na Havaji a v Atlantě), 5X byl ve finále, čtvrtfinalista na mezinár. mistrovství USA veFlushing Meadow; ve čtyřhře fina lista na mezinár. mistrovství Itálie(s B. Taróczym). 1981 zvítězil na turnaji v San Francísku a v San Juanu, finalista v Montrealu a v To kiu, čtvrtfinalista ve Flushing Mea dow; ve čtyřhře finalista na Roland:
304
tenis
Garros (s R. Moorem), reprezentoval ve vítězném družstvu USA v DG. V komputer. svět, žebříčku 1976 na 239., 1977 na 106., 1978 na 42., 1979 na 27., 1980 na 10., 1981 na 8., 1982 na 14., 1983 na 13. místě.
Eliot Teltscher
tenis, míčová síťová sport, hra, v níž se utkávají jednotlivci ve dvouhře nebo dvojice ve čtyřhře (smíšené čtyřhře). Principem hry je zahrát míč raketou přes síť tak, aby soupeř na míč nedosáhl nebo ho nemohl vrátit zpět do soupeřova pole. Tenisová utkání lze hrát na otevřených dvor cích i v krytých halách, na přírod ním i umělém povrchu, a to podle -* pravidel tenisu s mezinár. platnos tí. Tenis je rozšířen po celém světě jako prostředek aktivního odpočinku (viz rekreační tenis) i jako závodní hra. Tenis lze provozovat i bez sy stematického tréninku od prvních školních let až do pozdního věku. Výkonnostní, zvláště vrcholový t. je však velmi náročný a vyžaduje vyso kou úroveň pohybových dovedností a morálních a volních vlastností. — Rozbor hry z. hlediska pohybového. Pohybový obsah hry je určen obje mem, intenzitou a charakterem čin ností hráče. Z biomechanického hle diska je t. různorodou činností, pro
jevující se jak v pohybu hráče bez míče (chůze, starty, běh vpřed a vzad, cval stranou, zastavení, skluzy, obra ty, skoky, výskoky, výpady, úmyslné či neúmyslné pády), tak při provádě ní úderů (speciální diferencované po hyby zápěstí hrající paže, potřebné pro ovládání rakety). Velký objem zatížení v utkání vyplývá z délky utkání, rychlosti letu míče, stálého střídání hráčů ve styku s míčem, spo jeného s krytím poměrně velké plo chy dvorce, a z množství pohybo vých struktur čiností bez míče i s mí čem. Základním ukazatelem objemu zatížení tenisty v utkání je překona ná vzdálenost (v m). Z vyhodnocení dlouhodobých sledování čs. odborní ků vyplývá, že ve dvouhře na antu kových dvorcích hráč v průběhu jed noho setu překoná vzdálenost 1130 metrů, tzn. v pětisetovém utkání asi 5500 m (z toho asi 40 % chůze a odpočinek, kdy míč není ve hře). Na 1 úder (včetně podán ] jsou to v prů měru 3 m; nepočítáme-li podání, pak 3,8 m. Na 1 rozehraný bod uběhne hráč průměrně 8—12 m. Z celkového počtu metrů, které hráč v utkání pře koná, uběhne 47 % vpřed, 48 % stra nou a 5 % vzad. Na 1 hru (game) připadá v průměru 17 úderů (včetně podání), což znamená uběhnutí asi 51 m; na i set (6:4) celkem 510 m. Intenzita zatížení se v průběhu utká ní mění. Tyto změny ovlivňují důle žitost utkání, úroveň soupeře, druh povrchu dvorců, klimatické podmínky a zapojování hráče do herních situa cí. Délka časových úseků, kdy je míč ve hře, se při hře na antuce pohybu je nejčastěji mezi 6—10 s a za tuto dobu si hráči vymění míč průměrně 2,91krát. Na rychlém povrchu se tato doba zkracuje v průměru na 4,3 s. Délka časových úseků kolísá v roz mezí 11—12 s; celková doba, kdy je míč mimo hru, představuje asi 40 % celé doby utkání. Zbytek utkání za ujímají — střídání stran dvorce (při lichých hrách asi 21 %, pauzy po
305 sudých hrách asi 6 %) a přestávky mezi prvním a druhým podáním (asi 11 %). Rozbory časových údajů dá vají přesnou představu o podílu vlast ní hry na celkové době utkání a osvětlují jednu z hlavních příčin men ší intenzity zatížení v utkání. — Roz bor hry z hlediska energetického vý deje. Výdej energie posuzujeme z hlediska jeho objemu a intenzity. Odezvu organismu na pohybový ob sah hry charakterizují fyziologické a psychologické ukazatele, především změny ve ventilačních a cirkulačních funkcích organismu. Energetický vý dej tenistů se zjišťoval metodou ne přímé kalorimetrie, při níž hráči vde chovali polomaskou atmosférický vzduch a vydechovali jej do lehkého gumového balónu o obsahu 100—130 litrů. Obsah balónu byl analyzován interferometrem a suchým plynomě rem. Z obsahu kyslíku a kysličníku uhličitého ve vydýchaném vzduchu bylo možné zjišťovat spotřebu kyslí ku a výdej kysličníku uhličitého. Uvedenou analýzou bylo možné dále zjistit: spotřebu kyslíku a výdej kys ličníku uhličitého v litrech a procen tech, kyslíkový dluh v litrech a pro centech, výdej energie v kilojoulech, procenta náležité hodnoty bazálního metabolismu, respirační kvocient. Vý dej energie sledovaných hráčů dosa hoval hodnoty 43,7 Kj/min, což od povídá střední intenzitě zatížení. Ná ležitá hodnota bazálního metabolismu kolísala v průměru od 717,8 do 846,4 procenta. Kyslíkový dluh dosáhl hod noty 12,17 % spotřeby kyslíku, což svědčí o převážně aerobním charak teru tenis, činností. Vzhledem k to mu, že měření byla prováděna v tré ninkových utkáních, lze předpoklá dat, že energetický výdej v soutěž ním utkání může dosáhnout hodnot 4609—5028 Kj, tj. hodnot např. fotba listů v tréninkových utkáních. Důle žitým ukazatelem intenzity zatížení je tepová frekvence (TF). U čs. hráčů byla zjišťována pomocí telemetrické
tenis
aparatury a při tréninkovém utkání (podle Seligera, Šafaříka a HOhma) dosahovala hodnot 140—150 tepů/min (průměr u mužů 143, u žen 153 tepů za minutu). Skorodumová uvádí, že 1966 byla průměrná TF u předních sovětských tenistů 162 t/min, 1977 170 t/min, což ukazuje na zvýšení in tenzity hry v posledních letech. Přes to však zatížení v tenisu dosahuje pouze střední intenzity, a to v dů sledku krátkosti působení herních činností a přestávek mezi nimi. Při utkáních se TF v náročných úsecích hry zvyšuje až do submaximální, vý jimečně do maximální výše. Rovněž při technicko-taktickém výcviku na dvorci stoupá TF jen do submaximálních, zřídka do maximálních hodnot. Energetický výdej tenistů je tedy na střední úrovni, jejich činost má pře vážně aerobní charakter (87,83 %). V objemu a intenzitě vydané energie nedosahuje t. úrovně sport, her bran kového typu (házená, basketbal, fot bal, lední hokej), ale převyšuje ostat ní síťové hry (volejbal, stolní tenis, badminton). Řešení některých her ních situací (rozhodující míče) však vyžaduje maximální zapojení analy zátorů (především zrakového, svalo vého a polohové čití) a využití pohy bových dovedností. — Z morjologického hlediska viz somatotyp. — Roz bor hry z psychologického hlediska. Tenis se proti sport, kolektivním hrám vyznačuje zvětšeným vnitřním napětím. Proto je tenista nucen adap tovat a regulovat své psychické funk ce na podmínky tréninku a utkání, a to před utkáním i v jeho průběhu. Před utkáním hráč přemýšlí o svých možnostech, o soupeřových silných i slabých stránkách, o prostředí, ve kterém se bude utkání hrát atd. Při utkání je důležité taktické myšlení v závislosti na anticipaci soupeřo vých záměrů, schopnost nezávisle se rozhodovat, volní aktivita, schopnost překonávat stresové situace. Při pří pravě na utkání i při utkání usiluje
tenis hráč o optimální řešení technickotaktických a psychologických situací na základě: ohodnocení podmínek utkání, ohodnocení soupeře (analýzy jeho hry), předpokladu a výběru vhodné taktiky, navození optimální ho předstartovního stavu a náležité motivace a odpovídající volní aktivi ty, schopnosti dlouhodobě udržet sou středěnost, - adaptace, psychické odolnosti, rychlé reakce, znalosti psychoregulativních metod. Pro zvyšová ní sport, úrovně je nezbytná cílevědomost, píle, vytrvalost, iniciativa, houževnatost, smysl pro kolektiv a správná životospráva. Zvláštní pozor nost v t. zasluhuje rychlost složité rozlišovací reakce. Po analýze podně tu musí hráč rozhodnout o odpovědi. Průměrné hodnoty reakční doby se složitou odpovědí, měřené na speciál ní aparatuře v podmínkách blízkých hře (Hóhm 1967, Mindl 1977) byly u předních čs. dorostenců 0,310 s a u dorostenek 0,354 s. Tento rozbor spolu s dalším sledováním přispívá k určení faktorů limitujících výkon tenisty v utkání. — Rozbor hry z hle diska technicko-táktického. Pro t. je charakteristický rychlý let míče a rychlé střídání soupeřů ve styku s míčem spojené s krytím plochy dvorce. Obtížnost hry zvyšuje použí vání speciálního náčiní — tenis, ra kety. Pro nácvik techniky jsou teni sovým svahem vydány pokyny pro ná cvik jednotlivých úderů a je stano ven jednotný postup pro jejich zdo konalování. U začátečníků se zdůraz ňuje hlavně pečlivé sledování míče zrakem až do okamžiku, kdy je za sažen raketou, správná práce nohou při přemísťování a úderovém posta vení, přesný pohyb paže s raketou před i po úderu a dostatečné vložení váhy těla do úderu. Zvládnutí tech niky "derů vyžaduje hodně trpělivos ti a trvá několik let. Přesto, že hra začfná podáním, začátečníci si musí nejprve osvojit forhend a bekhend, hran'1 po odskoku (podle čs. jednot
306
ného tréninkového systému). Nejob tížnější jsou údery hrané nad hla vou, při nichž největší potíže činí zrychlení pohybu rakety za zády, hluboké zapuštění rakety při -* smyč ce a časové skloubení pohybu paže s raketou s včasným zásahem nad hozeného míče. Údery stranou od tě la vyžadují bočné postavení, správný -» nápřah, -* protažení úderu i po třebný sklon a polohu rakety při úde ru, přenesení váhy těla z nohy vzadu na nohu vpředu. Pohyb paže s rake tou představuje vždy pohyb rovno měrně zrychlený, při němž až na podání a smeč nejde o dosažení ma ximální rychlosti. Při úderu je roz hodující jeho včasný začátek a včas ný zásah do míče, který umožňuje při správné poloze a sklonu rakety zamýšlené umístění míče. Pozdní ne bo předčasný zásah způsobuje větši nou dopad míče mimo dvorec nebo do sítě. Technika speciálních úderů, k nimž patří - údery s rotací, ■* stopbol, - lob, -* halfvolej, je obtížnější. Vyžaduje buď určitý pohyb zápěstí, nebo uvolnění zápěstí, zkrácení nebo předčasné zastavení pohybu paže s raketou, jiný směr nápřahu a pro tažení úderu apod. Úspěšné provede ní úderu ovlivňuje 1 -* držení rakety. Techniku hry je nutno posuzovat jak z hlediska biomechanického, tak i z hlediska taktické účinnosti. Z po drobné statistické analýzy hry (Tal bert 1956, HOhm—Meruňka 1959, Ša fařík, Mindl 1977) např. vyplývá, že: k ukončení jedné hry (game) je po třeba v průměru 6,2 bodu; sety kon čí nejčastěji poměrem 6:4. Sledová ním předních evr. hráčů se zjistilo, že se u nich vyskytují nejčastějl tyto údery: a) na antukových dvorcích nejčastěji bekhend 25 %, forhend 20 procent a první podání 17 %; b) na dvorcích s umělým povrchem první podání 22 %, vrácení podání bekhendem 15 % a bekhend 12 %; c) na dvorcích s dřevěným povrchem prv ní podání 22 %, vrácení podání bek-
307
hendem 20 % a bekhend 11 %; d) podíl úderů hraných u sítě (voleje a smeče) činí na antukových dvor cích 11 %, na rychlém povrchu 15 % z celkového počtu úderů. Je zřejmé, že čím rychlejší je povrch dvorců (palubovka, parkety, tráva, některé druhy -» umělých povrchů), tím vyš ší je podíl podání a hry u sítě a tím více se zkracují výměny míčů. Ze sta tistických rozborů je také patrno, kterými údery se nejčastěji získávají body na antuce nebo na rychlém po vrchu. Systém hry na antuce je za ložen převážně na úderech od zá kladní čáry a vyžaduje trpělivost a zvládnutí postupného útoku. Na rych lém povrchu se podstatně zvyšuje vý znam podání a volejů. Ve čtyřhře se ve srovnání s dvouhrou poměr nej častěji používaných i vítězných úde rů mění: ve čtyřhře tvoří podání, vrá cení podání a voleje 76 % všech úderů a nejčastěji se body získávají z volejů. Protože se pojetí hry žen v současné době blíží ve dvouhře i čtyřhře pojetí hry mužů, neuvádí me samostatný rozbor. Ve dvouhře mládeže (13—14 let) mají ve srovná ní s hrou dospělých větší podíl úde ry od základní čáry než hra u sítě, neboť vzhledem k menší tělesné výš ce a hmotnosti těla má mládež slab ší podání a též krytí dvorce u sítě je pro ni obtížnější. Se statistickým rozborem technicko-taktické stránky hry souvisejí i poznatky o vývoji techniky úderů. Od 1974 se ve hře předních svět, hráčů výrazně uplat ňují silně -* liftované až topspinové údery a řada hráčů používá ve dvou hře i čtyřhře bekhendu obouruč. Do konalé zvládnutí nejracionálnějších pohybových struktur v podmínkách hry v souladu s individuálními zvlášt nostmi hráče (viz styl) je jedním z nejdůležitějších předpokladů úspě chů v tenisu. Taktiku ve dvouhře ur čují hlavně vlastní a soupeřovy před nosti a nedostatky, vlastnosti povrchu dvorce i povětrnostní podmínky.
tenis
Úspěch podmiňují stálé soustředění, schopnost předvídat soupeřovy zámě ry, rychlé a správné rozhodování, ak tivita a dobrá orientace ve hře a účelnost. Ve čtyřhře je navíc důleži té vzájemné porozumění partnerů a schopnost spolupráce. Ve dvouhře převládá na antukových dvorcích -* celodvorcový taktický systém, na rychlých dvorcích se většinou uplat ňuje -* hra u sítě. V 70. letech zača li někteří hráči (Borg, Vilas) uplat ňovat I na rychlých površích systém založený převážně na hře od základ ní čáry, vyznačující se jistými a přes nými údery se silnou horní rotací, velmi dobrým ■* riternem a -» proho zením. Tento systém se také vyzna čuje dlouhými výměnami míčů a če káním na chybu soupeře. Tenisové utkání je komplexní dynamický sy stém, v němž se uplatňuje celková strategie a taktika herních situací a technika hry. — Metodika nácviku a tréninku. Nácvik technicko-taktických čiností se může provádět indi viduálně nebo kolektivně. Výcvik v technicko-taktických činostech lze rozdělit do tří etap: 1. Procvičuje se převážně nebo výhradně technika jednotlivých úderů (nezáleží na umís ťování míčů). Rozhodující je technic ky správné provedení úderů (Jak míč udeřit). 2. Procvičuje se ve zjedno dušených herních situacích nejen technika úderů, ale i umísťování mí čů. K technické činosti přistupuje i činnost taktická (jak míč udeřit a kam jej umístit). 3. Procvičuje se převážně v podmínkách hry, před nost má činnost taktická (kam míč umístit). Pro metodické postupy při nácviku a zdokonalování jednotli vých úderů jsou v čs. odborné teni sové literatuře vypracovány tzv. me todické řady. Předpokladem účinnos ti výcviku je možnost použití většího' počtu míčů a dobrá organizace výcvi ku. K efektivitě výcviku přispívá vy užití -» nahrávacího stroje. Výcvik úderů je nutno spojovat s pohybem
tenisová literatura
po dvorci. Pro zvyšování přesnosti úderů se používají terče, rozmístěné po dvorci. Nedílnou součástí -» tré ninku v tenisu je - tělesná příprava, -* taktická příprava a -* psychologic ká příprava. — Systematika herních činností. K herním činnostem hráče t. patří -» podání, ritern (vrácení po dání] a ■* úder ve hře. Uvedené čin nosti se dále dělí: a) podle způsobu provedení (techniky) na údery hrané jednoruč nebo obouruč, údery hrané stranou od těla (viz forhend a bekhend) a údery hrané po odskoku ne bo před dopadem míče, b) podle vý sledku použité techniky na -* přímé údery a - údery s rotací, c) podle lokomoce na údery po předchozím pohybu a v pohybu (viz nabíhané údery), d) z hlediska taktického na - útočné údery a -* obranné údery. Herní systémy v t. lze dělit podle toho, v které části dvorce se hráč nejčastěji pohybuje a odkud hraje většinu úderů na: a) u základní čá ry, b) u sítě, c) u základní čáry i u sítě (celodvorcový]. Ve Čtyřhře se kromě uvedených herních činnos tí využívají formy spolupráce založe né na předem dohodnutém vykrývání dvorce, přebíhání (při podání) a kří žení (při lobu zahraném soupeřem). — Historie. Hry, při kterých se míč odrážel rukou, dřevěnou pálkou ne bo raketou potaženou blanou či vy pletenou řemínky, popřípadě struna mi, mají svůj původ ve starověku. K nejznámějším z nich patřil -*■ trigon hraný ve starém Římě. Ve stře dověku byla nejvíce rozšířena - jeu de paume, v 19. stol. -* squash rac kets. Moderní t. vznikl 1874, kdy jej dal jako původní hru patentovat An gličan ■* W. C. Wingfield pod názvem -* sphairistike (sféristika). 1875 byla hra přejmenována na -» lawn-tennis a první turnaj, v této hře byl uspořá dán 1877 -* All England Clubem ve — Wimbledonu. 1913 byla založena - Meziárodnítenisová federace (ITF), 1975 - Evropská tenisová asociace.
308
V 50.—60. letech pronikl do t. ve větší míře -* profesionální tenis. 1968 byla otázka profesionalismu a -»ama térismu na svět, tenis, turnajích vy řešena tzv. -* otevřenými turnaji. Te nis prošel dlouhým vývojem, vyzna čujícím se změnami v technice, tak tice i výzbroji a - oblečení hráčů. V začátcích se hrály převážně údery se spodní rotací a hrálo se většinou od základní čáry. Začátkem 20. stol, se používaly přímé údery a začala se praktikovat celodvorcová hra, od 30. let se na travnatých dvorcích, kde míč rychleji odskakoval, hrálo pře vážně u sítě. V současné době je hra založena hlavně na úderech s horní rotací a podle druhů povrchů (po malé nebo rychlejší až rychlé) se hraje bud od základní čáry, nebo celodvorcově, případně co nejvíce u sí tě. V minulém a na začátku tohoto stol, se hrálo pouze venku, a to na travnatých, hlinitopísčitých nebo antu kových dvorcích. Po druhé svět, vál ce se rozšířily dvorce s -» umělými po vrchy a začalo se hrát na krytých dvorcích a v halách. Původně se ke ■hře používalo dřevěných raket se strunovými výplety, dnes jsou vyrábě ny z různých materiálů (kromě dře va kov, lamináty, grafit atd.). Nejmé ně se změnily - míče. Původní gumo vé byly potaženy - meltonem. K hrá čům, kteří významně ovlivnili techni ku a taktiku hry, patří mj. ■* (S. W. Gore, H. L. Doherty, W. T. Tilden, J. D. Budge, R. G. Laver, B. Borg, z žen L. Chambersová, S. Lenglenová, M. Courtová, B. J. Kingová, Ch. LloydováEvertová). V. t. Československo, teni sová literatura, tenisové soutěže mezi národní. tenisová literatura — se dělí na lite raturu knižní (encyklopedie, historie, technika a metodika, beletrie), ročen kovou (klasifikace světové a národní, informace o průběhu soutěží a turna jů) a časopiseckou (aktuální informa ce, zajímavosti o hráčích, metodika).
309 Ze zahraničních encyklopedií tenisu je nejznámější The Encyklopedia of Tennis (London 1975) zpracovaná me zinárodním kolektivem autorů pod ve dením angl. žurnalisty L. Tingeye. V CSSR byla vydána publikace I. Lichnera a kol. Tenis — encyklopédia (1. vydání Bratislava 1980, 2. vydání 1983). Z literatury se zaměřením na historii tenisu uvádíme díla L. Tin geye History of Lawn Tennis in Pictu res (Historie lawn-tenisu v obrazech) a sovětského autora S. P. Belic-Gejmana Tennis (Moskva 1981), v níž autor rozebírá kromě historie svět, tenisu také podrobněji vývoj tenisu v Rusku a v Sovětském svazu. Vyni kající publikaci s technicko-metodickým zaměřením napsal W. T. Tilden: The Art of Lawn Tennis (Umění teni su), New York 1921. Kromě rozboru techniky, taktiky a psychologie hry kniha obsahuje také charakteristiky tehdejších předních svět, -hráčů a prognózu vývoje tenisu. Američané W. Talbert a B. Old jsou autory zná mých publikací The Game in Singels in Tennis (Tenisová dvouhra), New York 1963 a The Game of Doubles in Tennis (Tenisová čtyřhra), New York 1956. Techniku a taktiku čtyřhry také rozebírají vynikající američtí hráči čtyřhry S. Smith a B. Lutz v publikaci Modem Doubles (Moderní čtyřhra), New York 1975. Američanka H. Driverová je autorkou kvalitní učebnice Tennis for Teachers (Tenis pro učite le), Wisconsin 1956. Z fr. tenis litera tury jsou známé publikace H. Cocheta a R. Lacosta zaměřené na techniku a taktiku hry; např. R. Lacoste v kni ze Tennis (Paris 1933) v 1. části po drobně popisuje techniku všech úde rů, ve 2. části rozebírá techniku a taktiku nejslavnějších hráčů doby W. Tildena s S. Lenglenové. Ze sou časných fr. autorů jsou známí G. Deniau, např. Tennis (Paris 1974), J. P. Loth: Tennis en trois jours (Tenis ve 3 dnech), Paris 1975 a G. de Kermadec, autor velmi kvalitních kinogra-
tenisová literatura
mů předních svět, hráčů s podrobným popisem (většinou v časopise Tennis de France). Australan F. Sedgman je autorem publikace Winning tennis (Vítězný tenis), Sydney 1952, a známý australský trenér H. Hopman napsal Better Tennis (Lepší tenis), Sydney 1952. V NSR byly vydány kolektivem autorů tenisového svazu 4 díly TennisLehrplan (Učební plány), Můnchen 1977, se zaměřením na pálkový tenis, techniku, taktiku, tělesnou přípravu, metodiku nácviku a teorii. Ze socialis tických států jsou nejrozšířenější me todické publikace československých a sovětských autorů. 1946 byla v Praze vydána publikace K. Ardelta Tennis, obsahující řadu původních myšlenek v metodice nácviku a v psychologii hry. V poválečném období byli známý mi autory J. Síba a J. Buriánek. 1959 vyšla v Praze publikace J. Htthma a L. Meruňky: Tenis — tréninkové me tody a závodní hra, rozebírající všech ny složky přípravy tenisty. J. Hěhm byl autorem 1. vydání Jednotného tré ninkového systému, Praha 1967, a ve doucím autorem kolektivu 2. vydání, Praha 1973. Jeho další obsažnou meto dickou publikací je Tenis — technika, taktika, trénink. L. Meruňka je auto rem publikací Jak hrají mistři (Praha 1965), Útočný tenis (Bratislava 1974), Tenis mladých (Bratislava 1978) a společně s J. Kukalem Škola vrcholo vého tenisu (Bratislava 1983). V. Ša fařík je autorem učebního textu Tenis — vybrané kapitoly (Praha 1978) a několika příruček pro školení trenérů, zpracovaných samostatně nebo s autor ským kolektivem. Na publikacích, skriptech a metodických dopisech se kromě J. Hohma, L. Meruňky a V. Ša faříka účinně podíleli zejména J. Bou ček, Z. Mindl a O. Maška. Z čs. teni sové beletrie jsou nejznámější Světo vý tenis J. Hdhma (Praha 1970, 2. vy dání 1975) a Tenis je ich život autorů I. Lichnera a J. Jedlovského (Brati slava 1976). Ze sovětských autorů je nejznámější S. P. Belic-Gejman, autor
tenisové soutěže mezinárodní
např. Technika tennista (Technika hráče tenisu) Moskva 1951, Tennis, Moskva 1956, Iskusstvo tennisa (Umě ní tenisu), Moskva 1971. Jeho publi kace se vyznačují systematickým uspo řádáním a vědeckým přístupem. Z dal ších sovětských autorů jsou známí např. E.: Kree a A. Šokin a G. A. Kondratěva. Tenisové ročenky jsou každo ročně vydávány mnoha národními te nisovými svazy. Zásadní význam mají ročenky Mezinárodní tenisové federa ce, přinášející přehledy klasifikací, zprávy o největších svět, turnajích popisovaného roku a krátké biografie současných předních hráčů. Po řadu let byly tyto ročenky vydávány v Lon dýně za redakce J. Barreta a L. Tingeye pod názvem World of Tennis — s připojením příslušného roku. Z te nisových časopisů jsou nejznámější měsíčníky World Tennis a Tennis (USA), Tennis de France a Tennis Ma gazíne (Francie), Tenis Italiano (Itá lie) a Tennis (NSR). V CSR a ČSSR byl vydáván měsíčník Tenis, později měsíčník Tenis — stolní tenis do 1962, později byl vydáván několikrát do roka Zpravodaj Čs. tenisového svazu. tenisové soutěže mezinárodní, sport, soutěže za účasti zahraničních tenis tů; hrají se jako soutěže Jednotlivců a družstev. K nejvýše hodnoceným soutěžím družstev patří •* Davis Cup, -* Kings Cup, ■* Galea Cup, -* Federa tion Cup, -* Světový pohár, -* Valerio Cup, -» Borotra Cup, -» Wightman Cup, -* Queens Cup, -» Sunshine Cup, -* Hungaria Cup, v soutěžích jednotlivců Wimbledon, -* mezinárodní mistrovství Francie. Austrálie, USA, Itálie a NSR, -♦ masters Grand prix, -♦ WCT finále, -> Avon Tennis, - Orange Bowl.
tenisové soutěže v ČSSR, hrají se bud jako soutěže jednotlivců, nebo jako soutěže družstev, a to jako soutěže výkonnostního charakteru (soutěže mistrovské a přebornické; nemistrovské — turnaje, pohárové soutěže, kon
318
trolní turnaje apod.), tak i masového charakteru (sport, hry mládeže a pra cujících, odborářské sport, soutěže, přebory škol, náborové soutěže, tur naje neregistrovaných apod.). Mist rovské soutěže jednotlivců: a) celo státní (mistrovství ČSSR), b) republi kové (přebor ČSR a SSR), c) krajské (přebor kraje — v Praze a Bratislavě města), d) okresní (přebor okresu). Celostátní a republikové soutěže druž stev a smíšených družstev dospělých se hrají jako dlouhodobé soutěže, jednokolově, systémem každý s každým podle vylosování. Celostátní a republi kové soutěže smíšených družstev mlá deže se hrají jako jednorázové krát kodobé soutěže formou soustředění. Mistrovství (přebor) ČSSR jednotlivců všech věkových kategorií, I. celostát ní ligu, kvalifikační soutěž o postup do I. celostátní ligy, přebory ČSSR smíšených družstev dorostu a žactva řídí předsednictvo výboru tenis, svazu Ov ČSTV. — Přebory ČSR a SSR jed notlivců všech věkových kategorií, ná rodní ligu ČSR a SSR (ČNTL a SNTL), kvalifikační soutěž o postup do nár. ligy, přebory ČSR a SSR smíšených družstev dorostu a žactva a kvalifi kační soutěž o postup do dorost, (žá kovského) přeboru CSSR řídí přísluš né výbory tenis, svazů ČUV a SÚV ČSTV. — Krajské a okresní přebory jednotlivců a smíšených družstev všech věkových kategorií řídí přísluš né tenis, svazy KV (MV), respektive O V ČSTV. Ostatní turnaje a soutěže řídí jejich pořadatel. tenisový loket, bolestivé onemocnění lokte, zvláště citlivé při bekhendovém úderu. V těžších případech znemož ňuje pevné držení rakety a vyřazuje tenistu na delší čas z činnosti. Pod stata onemocnění není dosud jedno značně prokázána. Zjednodušeně lze říci, že se jedná o drobné trhlinky a poškození v úponech šlach předloktí na vnějším hrbolu pažní kosti v oblasti loktu. K poranění dochází při opako-
311
váném nadměrném přetížení paže při hře. Příčinou t. 1. může být i nespráv né držení rakety, nedostatečná tech nika úderů, nevhodné držadlo rakety nebo i nepružné (umělé) struny vý pletu. Příznaky onemocnění t. 1.: bo lestivost vyzařující od loktu do před loktí, slabost a bolesti ruky při držení rakety, ale i jiných předmětů. Léčení je velmi zdlouhavé a málo účinné. Nejčastěji se doporučuje znehybnění končetiny na 3—4 týdny, ozařování ultrazvukem nebo rentgenovými pa prsky. V některých případech bylo dosaženo dobrých výsledků s obstřiky úponů kortizonovými injek cemi. V úvahu přichází i ope rační zákrok, který často přine se trvalé zlepšení stavu. Při prvních příznacích onemocnění t. 1. se dopo ručují masáže předloktí a především výměna rakety s jiným držadlem, pří padně s větší „hlavou“ a měkčím, pružným výpletem.
tenisový oddíl, základní organizační článek tenis, hnutí v rámci tělový chovné jednoty (TJ). Činnost oddílu řídí výbor v čele s předsedou. Výbor tvoří předsedové jednotlivých komisí (politickovýchovné, organizační, trenérsko-metodické, hospodářské, mlá deže apod.J, tajemník a další členo vé. Tenisový oddíl organizuje sport, činnost svých členů, pořádá soutěže, stará se o politickovýchovnou a pro pagační činnost mezi členy apod. 1980 bylo V CSSR 738 t. o. s 52 718 členy. V. t. Baník Ostrava, ČLTK DP Praha, Internacionál Bratislava, Kúpele Pieš ťany, Lokomotiva Bučina Zvolen, Partizán Banská Bystrica, RH Praha, Sklo Union Teplice, Slavia Praha, Slavia VŠ Plzeň, Slovan CHZJD Bratislava, Sparta Praha, Spartak Přerovské stro jírny, Tatran Prešov, TJ Vítkovice, VSŽ Košice, Zbrojovka Brno, ZŤS Martin. tennis fluid, druh umělého povrchu tenis, dvorce, určený pro hru na ote
Tildenův game
vřených nebo krytých dvorcích; syn tetický povrch imitující -* antuku, slo žený ze 2 vrstev: spodní vrstva je elastická, horní vrstva s pohyblivými zrnky, umožňujícími skluz při dobíhá ní míčů. Výrobce — Francie (od 1981), licence v dalších zemích.
tennis quick, druh umělého povrchu určený pro hru na otevřených nebo krytých dvorcích; beton a neopretn, propustný, zdrsněný povrch. Odskok míče středně rychlý. Výrcbce — USA, licence v dalších zemích. tie-break (taj-brejk), systém počítání bodů ve - zkráceném setu, který se použije tehdy, jestliže obě strany do sáhly 6 nebo 8 her (podle rozpisu soutěže). V rozhodující hře se podle sytému t. b. počítá po jednom bodu. Hráč, který jako první získá 7 bodů, vítězí ve hře a v setu za předpokladu, že vede rozdílem 2 bodů. Jestliže obě strany získají 6 bodů, hra se prodlu žuje do té doby, až Jeden z hráčů (dvojice) dosáhne tohoto rozdílu. Ukončený t. b. se považuje za 1 hru, takže set končí za stavu 7:6 nebo 9:8. V -t. b. hráč, na němž je řada podá vat, je podávajícím pro 1. bod, jeho soupeř je podávajícím pro 2. a 3. bod. Potom podává každý hráč střídavě pro dva následující body, dokud se neroz hodne o vítězi hry a setu. Hráči si mění strany po každých 6 bodech a po skončení t. b. Podávající pro 1. bod t. b. je přijímajícím v 1. hře následu jícího setu. Systém t. b. byl zaveden na začátku 70. let. Tildenův game, 7. hra (game) v kaž dém setu. W. T. Tilden zjistil, že v utkáních vyrovnaných soupeřů bývá rozhodující pro vítězství v setu právě 7. hra (zvláště za stavu 3:3). Tato kla sická poučka je však při moderním útočném pojetí tenisu, kdy většinou rozhoduje vyhrané soupeřovo podání, bez ohledu na pořadí této hry, méně platná.
312
Tilden
Tilden William Tatem, 10. 2. 1893— 5. 6. 1953, USA, mnohými tenis, odbor níky označován za dosud nejlepšího tenistu, a to nejen na základě vynika jících výsledků, ale i pro technicky dokonalé zvládnutí všech úderů a optimální taktické vedení zápasů. Byl známý pod přezdívkou „Velký Blil“ — zásluhou jeho velké postavy a umění na dvorcích — na rozdíl od svého partnera v d. c. družstvu „Malého Billa“ - W. Johnstona. Vítěz dvouhry ve Wimbledonu 1920-21 a 1930, ve Fo rest Hills 1920—1925 a 1929; čtyřhru vyhrál 1918, 1921—1923 a 1927. V le tech 1920—1926 se přičinil o 7 po sobě jdoucích vítězství USA v DC; vy hrál 13 finálových dvouher za sebou. V tomto období neprohrál ani jediný zápas na důležitých turnajích. Jeho skvělou sérii přerušil 1926 - R. Lacoste. Do 1930 sehrál v DC 41 zápasů, z toho 34 vítězných. 1931 přestoupil k profesionálům. Byl nejen výborným hráčem, ale i teoretikem. Napsal in struktivní knihu o technice a taktice tenis, hry. Komplexně rozebral vý znam -» úderů s rotací a současně po dal návody, jakým způsobem je mož né těmto úderům čelit. Stal se zakla datelem koncepce -♦ celodvorcového taktického systému. Teoreticky zdů vodnil význam 7. hry v setu, tzv. -+ Tildenův game.
William T. Tilden
timing, angl. (tajming), načasování úderu vzhledem k rychlosti letu míč ku a jeho prostorové pozici. Správný t. znamená zasáhnout míček v ideál ním okamžiku v souvislosti s fyzikál ními zákonitostmi letu míčku a po hybu rakety v ruce.
Tiriac Ion, nar. 9. 5. 1939, Rumunsko, vynikající rumunský tenista, osminá sobný mistr své země 1959—66; jeho význam pro rumunský tenis se pro jevil zvláště v období 1965—72. kdy věnoval své zkušenosti tenis, výchově -* I. Nastaseho a utvořil s ním vyni kající dvojici svět, turnajů. V DC 1969, 1971—72 byli ve finále této nejpopulárnější soutěže: 1969 porazili mj. M. Orantese, Lejuse a M. Coxe a vyhráli ve všech čtyřhrách, 1971 porazil Jovanoviče, Kuhnkeho, Man darína a opět vyhrál všechny čtyř hry (mj. i nad dvojicí Smith—Lutz), 1972 porazil A. Panatu. 1977 rozhodl ve čtyřhře o vítězství Rumunska nad ČSSR v evr. semifinále DC. 1966 fi nalista čtyřhry (s I. Nastasem] na Roland Garros, vítěz dvouhry na turnaji v Bratislavě (ve finále nad J. Kodešem). 1967 semifinalista na mezinár. mistrovství Itálie a na Ro land Garros porazil s I. Nastasem dvojici Hewitt—McMillan. 1968 mezi nejlepšími 8 hráči na mezinár. mis
Ion Tiriac
Tomanová
313 trovství Itálie a na Roland Garros. 1970 zvítězil ve čtyřhře s I. Nastasem na mezinár. mistrovství Itálie a na Roland Garros, semifinalisté ve Wimbledonu. 1972 vítěz čtyřhry na mezinár. mistrovství Itálie (s I. Nastasem), finalista na mezinár. mis trovství NSR (s B. Hewittem). 1973 finalista čtyřhry na mezinár. mistrov ství NSR (s M. Orantesem) a na tur naji v Bournemouthu (s A. Panattou), 1974 vítěz čtyřhry v Sao Paulu (s A. Panattou), 1975 finalista čtyřhry v Roanoce (s J. Gisbertem), v Boča Retone (s J. Fasbenderem) a v Fairfieldu (s G. Mayerem), s G. Vilasem mezi nejlepšími 8 páry ve Forest Hills. V závěru hráčské kariéry se začal věnovat koučování arg. hráče - G. Vilase.
TJ Vítkovice, tenis, oddíl zal. 1926 v SSK Vítkovice, 1937 pod patronací Vítkovických železáren — SK Vítko vické železárny (VŽ), v době okupa ce CSK Vítkovice, později SK VŽ. po 1948 ZSJ Sokol VŽ, Baník VŽKG a později TJ VŽKG. Oddíl má 270 čle nů, z toho 110 v mládežnických ka tegoriích a 60 registrovaných hráčů, 29 trenérů, 7 rozhodčích. 1971—73 účastník 1. ligy (Roubíček, Kuchovský, Fabeš, Švenda, Juřica, Švendová, Havlová). Ke známým hráčům v mi nulosti patřili Paleta, Literák, Seyml, Sedlík, Vincent, Riplová, Buzková, Citovská, Šárková, z mladší generace Babek, Šlachta, K. Doláková, H. Nahodilová. Oddíl reprezentuje TJ Vít kovice a k. p. Vítkovické železárny a strojírny Klementa Gottwalda. Te nisový areál s 9 antukovými dvorci a tenis, halou se 2 dvorci s gumovým povrchem. Tomanová Renata, nar. 9. 12. 1954 v Jindřichově Hradci, zasloužilá mis tryně sportu. Dorostenecká přeborni ce CSSR 1970, vítězka junior, soutěže na Roland Garros 1972 a vítězka ju nior. turnaje Bonfiglio 1973—74. 1974
se přičinila o vítězství ČSSR v evr. junior, soutěži Soisbault Cup a 1975 ve Federation Cupu. 1974 a 1976 me zinár. mistryně CSSR ve dvouhře, 1973—74, 1976 a 1979—80 ve čtyřhře, 1971 a 1978—79 ve smíšené čtyřhře. 1975 zvítězila na mezinár. mistrov ství NSR a ve Vídni získala titul amatérské mistryně Evropy. 19Ž6 finalistka na mezinár. mistrovství Au strálie, finalistka na mezinár. mis trovství NSR a na Roland Garros, ví tězka mezinár. mistrovství Švédská v Bastadu a mezinár. mistrovství Španělska v Barceloně. 1977 finalist ka na mezinár. mistrovství Itálie a na svět, univerzíádě v Sofii, vítězka me zinár. mistrovství Rakouska v Kitzbůhlu. 1978 vyhrála na Roland Gar ros smíšenou čtyřhru (s P. Složílem) a na mezinár. mistrovství Austrálie čtyřhru (s B. Nagelsenovou), finalist ka mistrovství Evropy ve dvouhře i čtyřhře. 1979 semifinalistka na me zinár. mistrovství Austrálie, 1980 ví tězka čtyřhry na mezinár. mistrovství Itálie v Perugii, semifinalistka na Ro land Garros (s H. Mandlíkovou) a finalistka na mezinár. mistrovství USA na antuce v Indianapolis (s V. Ruziciovou). Její největší zbraní jsou tvrdé a přesné základní údery, zvláš tě z forhendové strany. Největších
Renata Tomanová
Tomanová
313
trovství Itálie a na Roland Garros. 1970 zvítězil ve čtyřhře s I. Nastasem na mezinár. mistrovství Itálie a na Roland Garros, semifinalisté ve Wimbledonu. 1972 vítěz čtyřhry na mezinár. mistrovství Itálie (s I. Nastasem), finalista na mezinár. mis trovství NSR (s B. Hewittem). 1973 finalista čtyřhry na mezinár. mistrov ství NSR (s M. Orantesem) a na tur naji v Bournemouthu (s A. Panattou), 1974 vítěz čtyřhry v Sao Paulu (s A. Panattou), 1975 finalista čtyřhry v Roanoce (s J. Gisbertem), v Boča Retone (s J. Fasbenderem) a v Fairfieldu (s G. Mayerem), s G. Vilasem mezi nejlepšími 8 páry ve Forest Hills. V závěru hráčské kariéry se začal věnovat koučování arg. hráče -» G. Vilase.
TJ Vítkovice, tenis, oddíl zal. 1926 v SSK Vítkovice, 1937 pod patronací Vítkovických železáren — SK Vítko vické železárny (VŽ), v době okupa ce CSK Vítkovice, později SK VŽ, po 1948 ZSJ Sokol VŽ, Baník VŽKG a později TJ VŽKG. Oddíl má 270 čle nů, z toho 110 v mládežnických ka tegoriích a 60 registrovaných hráčů, 29 trenérů, 7 rozhodčích. 1971—73 účastník 1. ligy (Roubíček, Kuchovský, Fabeš, Švenda, Juřica, Švendová, Havlová). Ke známým hráčům v mi nulosti patřili Paleta, Literák, Seyml, Sedlík, Vincent, Riplová, Buzková, Citovská, Šárková, z mladší generace Babek, Šlachta, K. Doláková, H. Nahodilová. Oddíl reprezentuje TJ Vít kovice a k. p. Vítkovické železárny a strojírny Klementa Gottwalda. Te nisový areál s 9 antukovými dvorci a tenis, halou se 2 dvorci s gumovým povrchem. Tomanová Renata, nar. 9. 12. 1954 v Jindřichově Hradci, zasloužilá mis tryně sportu. Dorostenecká přeborni ce CSSR 1970, vítězka junior, soutěže na Roland Garros 1972 a vítězka ju nior. turnaje Bonfiglio 1973—74. 1974
se přičinila o vítězství ČSSR v evr. junior, soutěži Soisbault Cup a 1975 ve Federation Cupu. 1974 a 1976 me zinár. mistryně CSSR ve dvouhře, 1973—74, 1976 a 1979—80 ve čtyřhře, 1971 a 1978—79 ve smíšené čtyřhře. 1975 zvítězila na mezinár. mistrov ství NSR a ve Vídni získala titul amatérské mistryně Evropy. 1976 finalistka na mezinár. mistrovství Au strálie, finalistka na mezinár. mis trovství NSR a na Roland Garros, ví tězka mezinár. mistrovství Švédská v Bastadu a mezinár. mistrovství Španělska v Barceloně. 1977 finalist ka na mezinár. mistrovství Itálie a na svět, univerziádě v Sofii, vítězka me zinár. mistrovství Rakouska v Kitzbůhlu. 1978 vyhrála na Roland Gar ros smíšenou čtyřhru (s P. Složilem) a na mezinár. mistrovství Austrálie čtyřhru (s B. Nagelsenovou), finalist ka mistrovství Evropy ve dvouhře i čtyřhře. 1979 semifinalistka na me zinár. mistrovství Austrálie, 1980 ví tězka čtyřhry na mezinár. mistrovství Itálie v Perugii, semifinalistka na Ro land Garros (s H. Mandlíkovou) a finalistka na mezinár. mistrovství USA na antuce v Indianapolis (s V. Ruziciovou). Její největší zbraní jsou tvrdé a přesné základní údery, zvláš tě z forhendové strany. Největších
Renata Tomanová
314
topspin
úspěchů dosáhla na antukových dvorcích. V čs. tenis, žebříčku 1973 na 2., 1974 na 3.-4., 1975 na 1., 1976 na 2., 1977 na 1.—2., 1978 na 2.-3., 1979 na 2., 1980 na 3. a 1981 na 5. místě. V komputer. svět, žebříčku 1975 na 44., 1976 na 48., 1977 na 24., 1978 na 38., 1979 na 44., 1980 na 48., 1981 na 56., 1982 na 85., 1983 na 149. místě. topspin, úder forhendem nebo bekhendem, udělující míči maximální horní rotaci. Dráha letu míče je vyš ší, vypouklejší. Odskok míče je rych lý, vysoký a dlouhý. Toyota (plný název Toyota motor sa les company), japonská obchodní společnost pro výrobu automobilů, která je od 1981 sponzorem tzv. žen ské Grand prix, soutěže -* Toyota series. Toyota series, bodovací soutěž žen, organizovaná WTA a ITF podle vzo ru soutěže mužů -♦ Grand prix. Vznik la 1977 pod názvem ■* Colgate series. 1981 se novým sponzorem soutěže stala japonská firma Toyota — od tud i nový název. Soutěž T. s. sestá vá ze série mezinár. turnajů, pořáda ných na všech kontinentech každo ročně od dubna (období únor—březen je vyhraženo pro sérii zimních turnajů - Avon Tennis). Soutěž tvoří kolem 40 turnajů včetně Wimbledo nu, mezinár. mistrovství Francie, USA a Austrálie. Na turnajích zařa zených do soutěže získávají hráčky body podle umístění, kterého v tur naji dosáhly. Počet bodů je závislý na důležitosti turnaje a výši finanční dotace. Podle pravidel platných pro 1982 získala vítězka turnaje nejvyšší kategorie (4 turnaje -♦ Grand Slamu) 250 bodů, finalistka 200, semifinalistka 160 atd., na turnajích nižší kate gorie se přidělovalo 50, 30, resp. 20 bodů. Hráčky, které na konci soutě že obsadí podle součtu získaných bo
dů prvních 50 míst, obdrží odstupňo vané peněžité odměny a 8 nejlepších hráček se na závěr soutěže zúčastní vysoce dotovaného závěrečného šam pionátu Toyota series championships (dříve Colgate series championships), patřící svým významem mezi nejdů ležitější svět, turnaje. Podmínkou pro získání obou odměn je účast mini málně na 7 turnajích Toyoty series. V prvních ročnících soutěže — Col gate series — 1977—79 zvítězila Ch. Lloydová-Evertová, která 1977—78 zvítězila i na závěrečném šampioná tu. 1980 zvítězila v soutěži H. Mandlíková, závěrečný šampionát vyhrála T. Austinová (porazila M. Jaegerovou 6:2, 6:2). Vítězkou bodovací sou těže T. s. 1981 se stala M. Navrátilo vá, v závěrečném šampionátu zvítězi la T. Austinová nad Navrátilovou 2:6, 6:4, 6:2. 1982 zvítězila v soutěži i v závěrečném šampionátu M. Navráti lová (ve finále nad Ch. Lloydovou 4:6, 6:1 a 6:2). Od 1983 je sponzorem soutěží žen opět firma - Virginia Slims, takže série Toyota a Avcn za nikly a byly nahraženy celoroční bo dovací soutěží Virginia Slims.
Trabert Marion Anthony, nar. 16. 8. 1930, USA, výborný amer. d.c. repre zentant v období 1951—55; z 35 zá-
Marion A. Trabert
315
pasů vyhrál 27. Vítěz ve Forest Hills 1953 a 1955, na Roland Garros 1954 až 1955, ve Wimbledonu 1955 (nepro hrál ani jediný set). Ve čtyřhře zvítě zil na Roland Garros 1950,1954—55 ve Forest Hills 1954, na mezinár. mistrov ství Itálie a Austrálie 1955. 1955 pře stoupil k profesionálům. Jeho údery nebyly sice příliš líbivé, zato účelné, vyrovnané a spolehlivé. trenér, odborně a pedagogicky vzdě laný tělovýchovný pracovník, který řídí a vede tréninkový proces a pe čuje o výchovu sportovců. Trenéři v tenisu se podle kvalifikace rozdě lují do tříd. Do tříd jsou zařazeni po absolvování školení: t. IV. třídy (ško lí okresní tenis, svaz), t. III. třídy (krajský tenis, svaz), t. II. třídy (ná rodní tenis, svaz) a t. I. třídy (ab solventi FTVS nebo FTVš se specia lizací tenis nebo absolventi 31etého dálkového studia trenérství při FTVS nebo FTVS).
tréninkové středisko mládeže (TSM), jeden z organizačních článků systé mu vrcholového sportu v CSSR; vý běrová forma přípravy talentované mládeže. V každém TSM pracuje tre nér z povolání, smluvní trenéři a další členové vedení TSM a -» reali začního týmu. V. t. středisko vrcholo vého sportu. trénink v tenisu, zdokonalovací pro ces sport, přípravy, vycházející z vše stranné tělesné přípravy, včasného zvládnutí základů -* techniky a smě řující k optimálnímu zvládnutí všech herních činností a — taktiky hry. Tré nink navazuje na -+ nácvik, v němž si má hráč osvojit a zvládnout zá kladní sport, pohybové návyky, tj. základní tenis, údery. Trénink je za měřen na zdokonalení tenis, techni ky v podmínkách sport, zápasů a spo lu s nácvikem tvoří neoddělitelnou složku přípravy hráče. Základní slož ky t. tvoří: a) všeobecná -* tělesná
trénink v tenisu
příprava, b) speciální tělesná pří prava, c) teoretická příprava, d) technická příprava, e) -» taktická příprava, f) rozvoj morálně volních vlastností. a) Okolem všeobecné tělesné pří pravy je upevnění zdraví, rozvoj a zvýšení funkčních vlastností organis mu, zlepšení koordinace pohybů a omezení nepříznivých vlivů sport, specializace. Působí na funkční zdo konalování kory mozkové, která se stává plastičtější, tj. má schopnost lé pe a rychleji vytvářet nová dočasná spojení, která tvoří fyziologický zá klad nacvičovaných pohybů. Obsah všeobecné tělesné přípravy tvoří roz voj základních pohybových schop ností: síly, rychlosti, vytrvalosti, obratnosti a pružnosti. Všechny tyto schopnosti jsou v tenisu potřebné pro stálý pohyb hráče po dvorci, čas té rychlé starty, náhlá zastavení, vý skoky a údery. Tělesná příprava úzce souvisí s technickou a taktickou pří pravou, neboť bez tělesné zdatnosti není možné hrát správně údery ani uskutečnit taktické záměry. b) Speciální tělesná příprava zabez pečuje rozvoj pohybových schopnos tí specifických pro tenis. Většinou bezprostředně souvisí s technikou: např. hod plným míčem ze vzpažení je dobrou přípravou pro posílení sval stva namáhaného při podání. c) Úkolem teoretické přípravy je vý chovné působení na rozvoj názorů a postojů socialistického sportovce po dle zásad komunistické morálky, so cialistického vlastenectví a proletářského internacionalismu, rozšiřovat a prohlubovat vědomosti o všech složkách tréninkového procesu, o je jich principech, zákonitostech a vaz bách. d) Úkolem technické přípravy je osvojení specifických dovedností, po třebných k ovládání všech tenis, úde rů. K dosažení vrcholných výkonů je nutné co nejdříve zautomatizovat po hybové návyky. Proto se doporučuje
trigon začínat s tenisem mezi 8.—10. rokem věku (s dřevěnou pálkou i dříve), kdy se pohybové mechanismy vytvá řejí rychleji a snadněji než v pozděj ším věku. Vlastní trénink začíná až po zvládnutí základních úderů a v je ho průběhu dochází ke zdokonalo vání techniky tenis, úderů. e) Taktická příprava je zaměřena na praktické uplatnění zásad taktických systémů a na osvojení správných ře šení konkrétních herních situací. Pro líná celým nácvikem i tréninkovým procesem a je úzce spjata s technic kým tréninkem. Součástí taktické pří pravy je i -» psychologická příprava, která má v závodním tenisu důleži té místo. f) Rozvoj morálně volních vlastností je důležitou složkou trenérské práce. Úzce souvisí s psychologickou pří pravou a politickovýchovnou prací. Jde zejména o rozvoj takových vlast ností, které jsou z hlediska tenis, hry důležité: zdravá sebedůvěra, doko nalá soustředěnost, houževnatost, bo jovnost, pevná vůle, iniciativa, roz hodnost apod. Sportovní trénink v tenisu je dlou hodobý proces a jeho celoroční cy klus je rozdělen na 3 období (ve vr cholovém tenisu, kde se soutěží i v zimě na krytých dvorcích, je celo roční cyklus upraven individuálními plány): přípravné, hlavní a přechod né. Přípravné období v tenisu trvá přibližně od 15. prosince do 1. dubna — hlavní pozornost je věnována tě lesné přípravě a zdokonalování tech niky a taktiky. Hlavní období trvá přibližně od 1. dubna do 15. října a je rozděleno do dvou částí: předzávodní (1. 4.—1. 5.) — úkolem je dal ší zdokonalování techniky, taktiky a udržení úrovně tělesné připravenosti; závodní — v němž se hráči zaměřují na zvyšování a udržování sport, for my v průběhu soutěží. Přechodné ob dobí trvá přibližně od 15. října do 15. prosince — jeho hlavní náplní je aktivní odpočinek. K tomu nejlépe
316 slouží doplňkové sporty, jako basket bal, volejbal, „fotbálek“ apod. Tréninkové etapy podle jednotného tréninkového systému jsou v tenisu rozděleny následovně: s nácvikem tenisu je možné začít ve věku 5—6 let malým tenisem (s dřevěnou pál kou). V další etapě (7—9 let) se doporučuje pokračovat s tenis, rake tou se zkráceným držadlem a na dvorcích středních rozměrů (minidvorce). Sportovní příprava je roz dělena přibližně do těchto etap: předpříprava (9—11 let), speciální sport, příprava (11—14 let) a sport, zdoko nalování (14—16 let). trigon, jeden z historických před chůdců tenisu. Touto hrou vyplňovali staří Římané svůj volný čas — těž kými dřevěnými pálkami odráželi ko žený míč, naplněný fíkovými zrny. Tulasne Thierry, nar. 12. 7. 1963, Francie, velký talent fr. tenisu; 1980 vítěz Junior, soutěží ve Wimbledonu a v Římě, první hráč dorost, svět, žebříčku. Současně hrál i v soutě žích dospělých: na mezinár. mistrov ství Itálie porazil A. Mayera a V. Gerulaitise. 1981 vyhrál turnaj Grand prix v Bastadu (ve finále nad P. McNamarou), finalista v Bordeaux, se-
Thierry Tulasne
317
mifinalista v Philadelphii a čtvrtfinalista na 4 turnajích (mj. porazil R. Tannera). Jeho nejsilnější zbraní jsou topspinové údery od základní čáry a snaha o útočné pojetí hry. V komputer. svět, žebříčku 1980 na 113., 1981 na 52., 1982 na 98., 1983 na 83. místě. Turecko — Ttirkiye Tennis Federasyonu. Sdružuje 578 mužů a 137 žen, 1786 juniorů, klubů 16. Otevřené dvorce — 82, kryté dvorce — 3. Turnbullová Wendy, nar. 26. 11. 1952, Austrálie, jedna z nejrychlejších hrá ček svět, tenisu, přezdívaná Rabbit (Králík ], do 1975 bez výraznějších úspěchů. 1976 zvítězila v Kitzbuhlu a Perthu, ve čtyřhře v Gstaadu (s B. Nagelsenovou), semifinalistka halového mistrovství USA v Atlantě (porazila R. Casalsovou), finalistka mezinár. mistrovství NSR a v India napolis (s M. du Pontovou). 1977 fi nalistka ve Forest Hills (mj. porazi la R. Casalsovou, V. Wadeovou a M. Navrátilovou) a od -* WTA obdržela cenu, udělovanou hráčce, která se v průběhu roku nejvíce zlepšila. 1978 vyhrála čtyřhru ve Wimbledonu, byla ve finále čtyřhry ve Flushing Mea dow (vždy s K. Reidovou), kde se ve dvouhře probojovala do semifinále. 1979 vyhrála 2 turnaje série Avon Championships v Detroitu a Phila delphii, finalistka na Roland Garros. Ve čtyřhře s B. Stoveovou zvítězila na Roland Garros, ve Flushing Mea dow a na mezinár. mistrovství Itálie, ve Wimbledonu se probojovaly do finále. 1980 finalistka dvouhry na me zinár. mistrovství Austrálie (porazila
tyčky pro dvouhm M. Navrátilovou, prohrála s H. Mandlíkovou), v závěrečném turnaji Col gate series obsadila 3. místo, zvítězila na turnaji v Sydney (porazila Hanu Mandlíkovou). Ve čtyřhře s R. Casal sovou byla ve finále Wimbledonu i zá věrečného šampionátu Avon series, vyhrála šampionát Colgate series. 1981 s R. Casalsovou vyhrála 3 velké turnaje, byla ve finále ve Flushing Meadow a na halovém mistrovství USA, ve dvouhře potřetí čtvrtfinalistka ve Wimbledonu. V komputer. svět, žebříčku 1975 na 72., 1976 na 30., 1977 na 9., 1978—79 na 7., 1980—81 na 8., 1982 na 5., 1983 na 8. místě.
Wendy Turnbullová
tyčky pro dvouhru, součást zařízení dvorce, na němž jsou stabilně osaze né sloupky pro čtyřhru, tj. pro širší dvorec, na nichž je upevněna síť. Tyč ky jsou vysoké 1,07 m a podepírají síť ve vzdálenosti 91 cm od podél ných čar dvorce pro dvouhru. Tím se zkracuje sít pro dvouhru, aniž by bylo nutné vyměnit sloupky.
úder
úder, okamžik zásahu míče raketou. Může být proveden jako - přímý úder, nebo jako -* úder s rotací. Kaž dý tenis, ú. je ce’ek skládající se z určitého počtu činností, probíhají cích jednak současně, a jednak v ur čitém pevném pořadí, a to: sledování míče zrakem, práce nohou, pohyb pa že s raketou, vložení váhy těla do úderu. Provedení ú. probíhá v násle dujících fázích: a) -* nápřah, b) ude ření do míče (úder, zásah míče ra ketou) a vložení váhy těla do úderu, c) ■* protažení úderu. údery s rotací, tenis, údery, které způ sobují následnou rotaci míče při jeho letu. Rozeznáváme údery s horní, spodní nebo boční rotací. Při úderu s horní rotací se míč otáčí kolem vo dorovné osy vpřed dolů (horní část míče rotuje ve směru letu). Raketa se při něm vede zdola nahoru. Dráha letu míče je zpravidla vyšší, více vy klenutá než u - přímého úderu a od skok míče je vzhledem k tomu vysoký. Oder s menší rychlostí horní rotace nazýváme -* liftovaný úder, úder s vel kou rychlostí horní rotace (pohyb ra kety se vede strměji nahoru a dráha letu míče je vyklenutější) nazýváme - topspin. Při úderu se spodní rotací (- čop, -• slajs) se míč otáčí kolem vodorovné osy vzad vzhůru (horní část míče rotuje proti směru letu). Ra keta se vede shora dolů. Dráha letu míče je zpravidla plochá a odskok míče nízký. Při úderu s boční rotací se míč otáčí kolem svislé osy zleva doprava nebo zprava doleva. V praxi se vyskytují i údery s kombinací spod ní a boční rotace a při podání i s kombinací horní a boční rotace. Při všech úderech s rotací je rychlost letu míče menší než při stejně silném
318
přímém úderu, ale je lepší možnost přesného umístění míče. V. t. drajv. Ulrich Torben, nar. 4. 10. 1928, Dán sko, d. c. reprezentant Dánska v ob dobí 1948—1968; v DG sehrál 99 zá pasů v 39 utkáních. 1959 mezi nejlep šími 16 hráči ve Wibledonu a v semi finále čtyřhry (s Legensteinem). 1968 reprezentoval Dánsko v Kings Cupu v Bratislavě. 1976 zvítězil na turnaji masters veteránů v Palms Del Maře (ve finále porazil Davidsona). umělý povrch dvorce, druh povrchu tenis, dvorce z umělých, převážně syn tetických materiálů, určený pro hru v hale nebo na otevřených a krytých dvorcích. Položení u. p. vyžaduje zce la rovnou podkladovou plochu. Před ností dvorců s u. p. je poměrně snad ná údržba a možnost prodloužení her ní sezóny na otevřených dvorcích 1 při nepříznivém počasí. Hra na u. p. však klade větší nároky na klouby a šla chy sportovce a zvyšuje nebezpečí je jich poranění. V. t. boltex, decoturf, japex, metaflex, nisaplast, pulastic, supreme, tennis fluid, tennis quick.
umpire (empajr), označení pro hlav ního rozhodčího, kteří řídí tenis, utká ní a sedí na vyvýšeném místě — stoli ci rozhodčího. Spolupracuje s dalšími rozhodčími (čárovými, rozhodčím pro chyby nohou a síťovým rozhodčím), kterých je při plném obsazení dvouhry 12 a čtyřhry 16. univerzMda viz světové unlverziády.
útočná hra, hra, jíž se hráč může do stat co nejdříve k síti, kde za přízni vých okolností může získat bod ukon čujícím ■* volejem nebo ■* smečem.
319 Kromě těchto dvou úderů se při ú. h. uplatňují -* nabíhané údery a -» po dání. Útočné hry se soustavně a cíle vědomě používá při -* útočném tak tickém systému a v rozhodujících fá zích hry při -» celodvorcovém taktic kém systému.
útočné údery, údery používané nej častěji při - útočné taktickém systé mu a umožňující hráči přechod k síti a ukončení akce. Typické ú. ú. jsou •* podání, -» nabíhané údery, -» voleje a -* smeče. V. t. lob. útočný lob viz lob. útočný taktický systém, způsob hry spočívající v systematickém postupu
Valerio Cup hráče k síti a snaze získat vlastní aktivní hrou bod. Při hře na velmi rychlých površích dvorců (tráva, be ton, asfalt, palubovka, hladké umělé hmoty apod.) se často uplatňuje vý lučně útočný systém. Mimořádně rych lý skluz míče při dopadu na podklad způsobuje jeho velmi nízký odskok, což ztěžuje vrácení míče, a to nutí hráče k rychlému postupu k síti. Při výlučně útočném systému je aktérem útočné hry vždy podávající hráč, kte rý ihned po podání běží k síti, aby soupeřův ritem zahrál volejem (angl. „serve and volley game“). Úspěšné uplatnění ú. t. s. předpokládá vynika jící tělesnou připravenost hráče (zvláště rychlost) a dobré technické zvládnutí volejů.
V Valerio Cup, evr. dorost, soutěž druž stev chlapců do 18 let; zal. 1970 Ital skou tenis, asociací na památku ze mřelého kapitána it. d. c. družstva Vasca Valeria. Podle pravidel soutěže se hrají 4 dvouhry a jedna čtyřhra. Družstva jsou rozdělena do 4 kvalifi kačních skupin a jejich vítězové se utkávají v závěrečných bojích o umís tění na prvních čtyřech místech v it. městě Lesa. CSSR je pravidelným účastníkem od druhého ročníku: 1972 a 1973 soutěž vyhrála, jednou byla na 3. a třikrát na čtvrtém místě.
Výsledky finálové skupiny Valerio Cupu 1970 semifinále Francie—NSR 5:0, Švédsko—Itálie 4:1; o 3. místo Itálie —NSR 4:1; finále Švédsko—Francie 4:1. 1971 semifinále Itálie—Francie 3:2, NSR—CSSR 3:2; o 3. místo Fran cie—CSSR 3:0; finále Itálie—NSR 4:0. 1972 semifinále SSSR—Španělsko 3:2, CSSR—Itálie 5:0; o 3. místo Španěl sko—Itálie 3:2; finále CSSR—SSSR 3:2; 1973 semifinále SSSR—Itálie 3:2, CSSR—Španělsko 4:1; o 3. místo Špa nělsko—Itálie 3:2; finále CSSR—SSSR
Van Dillen
4:1. 1974 semifinále Itálie—ČSSR 3:1, Španělsko—NSR 3:2; o 3. místo NSR —ČSSR 4:1; finále Španělsko—Itálie 3:2. 1975 semifinále Itálie—Francie 5:0, SSSR—Španělsko 3:2; o 3. místo Francie—Španělsko 4:1; finále Itálie —SSSR 3:2. 1976 semifinále Francie— ČSSR 4:1, NSR—Švédsko 4:1; o 3. mís to ČSSR—Švédsko 3:2; finále NSR— Francie 4:1. 1977 semifinále Itálie— Španělsko 3:2, Rumunsko—Švédsko 3:2; o 3. místo Španělsko—Švédsko (nehrálo se]; finále Itálie—Rumunsko 5:0. 1978 semifinále Itálie—Velká Bri tánie 3:2, Švédsko—Rakousko 5:0; o 3. místo Rakousko—Velká Británie 4:1; finále Švédsko—Itálie 3:2. 1979 semifinále Švédsko—Francie 4:1, NSR —SSSR 4:1; o 3. místo Francie—SSSR 3:2; finále Švédsko—NSR 4:1. 1980 semifinále Francie—ČSSR 4:1, Španěl sko—Itálie 4:1; o 3. místo Itálie— ČSSR 3:2; finále Španělsko—Francie 4:1. 1981 semifinále Švédsko—Francie 4:1, Itálie—Španělsko 4:1; finále Švéd sko—Itálie 3:2. 1982 semifinále Itálie —CSSR 4:1, Španělsko—Švédsko 4:1; o 3. místo Švédsko—ČSSR 3:2; finále Itálie—Španělsko 3:2. 1983 semifiná le Španělsko—ČSSR 4:1, švédsko— Itálie 4:1; o 3. místo ČSSR—Itálie 3:2; finále Švédsko—Španělsko 4:1. 1984 semifinále Francie—ČSSR 3:2, Itá lie—Švédsko 4:1; o 3. místo Švédsko —ČSSR 4:1; finále Itálie—Francie 3:1. Van Dillen Erik, nar. 21. 2. 1951, USA, velká naděje amer. tenisu v 60. le tech, jediný dorostenec USA, který získal titul ve dvouhře i čtyřhře po stupně ve všech 4 dorost, věkových kategoriích. Od 1971 reprezentoval USA v DC, především jako výborný hráč čtyřhry. 1969 mistr USA ve čtyř hře na tvrdých dvorcích (s B. Lutzem), 1971 finalista ve Forest Hills (s S. Smithem). 1972 se přičinil o ví tězství USA v DČ (v Bukurešti pora zil s S. Smithem dvojici Nastase—Tiriac). 1973 s S. Smithem odehrál proti dvojici Fillol—Cornejo nejdelší set
320 v historii DC (37:39). 1974 mezi nej lepšími 16 na Roland Garros a ve Wimbledonu, 1975 semifinalista v To rontu (porazil j. Alexandra a B. Lutze), ve čtyřhře zvítězil v Torontu a Memphisu a byl ve finále halového mistrovství USA profesionálů (vždy s D. Stocktonem). 1976 zvítězil ve čtyřhře v Blrminghamu (s J. Connorsem), v Cincinnati (s S. Smithem) a finalista v Palm Springs (s R. Moorem). 1977 finalista čtyřhry na mezi národním mistrovství Austrálie (s Ch. Pasarellem). Poté se na několik let odmlčel a teprve 1981 zvítězil ve čtyř hře v Newportu (s Drewettem) a v Clevelandu (s Van Winttskym). V komputer. svět, žebříčku čtyřhry 1976 na 21.. 1977 na 36. a 1981 na 45. místě.
Erik Van Dillen
Van Patten Vince, nar. 17. 10. 1957, USA, představitel útočného tenisu s výborným podáním a voleji, 1979 získal cenu - ATP jako nejlepší no váček mezi profesionály. 1980 fina lista na turnaji v Sao Paulu, semifi nalista v Denveru a v Puerto Rico, čtvrtfinalista na 4 velkých turnajích. 1981 vyhrál turnaj Seiko v Tokiu (po razil J. L. Clerka, V. Gerulaitise a J. McEnroa). V komputer. svět, žeb
Vilas
321 říčku 1978 na 374., 1979 na 44., 1980 na 40., 1981 na 28., 1982 na 48., 1983 na 110. místě.
věkové kategorie, rozdělení hráčů do tréninkových a soutěžních skupin po dle věku. V. k. jsou stanoveny se zře telem k věkovým, anatomicko-fyziologickým a psychologickým zvláštnos tem mládeže a dospělých, a diferen covány v jednotlivých sportech vzhle dem k jejich povaze. Pro jednotlivé v. k. jsou v tenisu pořádány zvláštní (oddělené) soutěže: 1. v. k. mladší žáci a žákyně do 12 let (pořádají se pro ně zvláštní místní turnaje a ofi ciální mistrovství jednotlivců); 2. v. k. starší žáci a žákyně do 14 let (hrají zvláštní místní turnaje a oficiální mistrovství jednotlivců a družstev); 3. v. k. kadeti do 16 let (hrají někte ré zvláštní turnaje) — patří do kate gorie dorostenců; 4. v. k. dorostenci a dorostenky do 18 let — v mezinár. terminologii označovaní jako junioři — (hrají zvláštní turnaje, oficiální mistrovství a soutěže družstev (např. -» Valerio Cup, -* Sunshine Cup, -» Queens Cup, -» Orange Bowl, junior, turnaj ve Wimbledonu a na Roland Garros, -* Křišťálový pohár, - Laneův pohár); 5. junioři a junlorky do 20—21 let (podle různých konkrétních sou těží — v ČSSR se hraje oficiální mist rovství jednotlivců, populární jsou soutěže družstev - Galea cup, ■* Soisbault cup a turnaje jednotlivců - Bonfiglio, -* Ex Plzeň); 6. v. k. dospělí hráči (muži—ženy) — senioři — nej početnější skupina, v níž mohou hrát hráči i nižších v. k., mají-li ostaršení, a hráči bez omezení věku, pokud sta čí výkonnostně. Hrají soutěže a tur naje dospělých — první ligu, nár. li gu, divize, mistrovství jednotlivých krajů, ČSR a SSR, mistrovství ČSSR s mezinár. účastí, DC, mezinár. turna je apod.; 7. v. k. veteráni — starší hrá či (obvykle nad 45 nebo i 55 a 65 let), pro něž jsou pořádány zvláštní tur naje v ČSSR 1 v zahraničí (např. ve
Wimbledonu). Tyto turnaje mají pod něcovat k rekreační aktivitě a zúčastní-li se jich i bývalí přední tenisté, jsou atraktivní i pro obecenstvo.
Velasco Jairo, nar. 1947, Kolumbie, do tenis, historie se zapsal 1974, kdy byl hlavním strůjcem vítězství Kolumbie nad USA v DC (porazil H. Solomona a E. Van Dillena); semifinalista čtyř hry v Kitzbůhlu (s I. Molinou). 1976 mezi nejlepšími 16 hráči ve Forest Hills. Velká Británie — The Lawn Tennis Association, zal. 1888. Sdružuje při bližně 2 500 000 hráčů, klubů 2672. Dvorců — 11450. Vessiesová Elly, roz. Appelová, nar. 27. 7. 1952, Nizozemí, po _> B. Stoveové druhá nej lepší tenistka své ze mě. 1973 účastnice mezinár. mistrov ství ČSSR v Bratislavě, 1975 na mist rovství Evropy amatérů porazila M. Navrátilovou, 1976 čtvrtfinalistka na mistrovství Evropy v Přerově, 1977 zvítězila ve Stockholmu, 1978 na me zinárodním mistrovství Švédská v Bastadu a v Providence, 1979 v Johnstonu. 1980 poosmé reprezentovala Ho landsko ve Federation cupu a podru hé finalistka na turnaji v Nice. 1981 mezi nejlepšími 8 hráčkami na mezi národním mistrovství Itálie a semifinalistka v Berlíně. V komputer. svět, žebříčku 1981 na 54. místě. veteráni viz věkové kategorie.
Vilas Guillermo, nar. 17. 8. 1952, Ar gentina, levák, původně specialista na antuku, postupně se přizpůsobil i ostatním druhům povrchů a výbor nými výsledky 1977 se propracoval ve svět, žebříčku mezi B. Borga a J. Connorse. Upozornil na sebe 1973, kdy na Roland Garros porazil obhájce titulu A. Gimena. 1974 semifinalista na me zinárodním mistrovství Itálie a NSR, zvítězil na turnajích v Gstaadu, Hil-
Vines
322
versumu, Louisville a v Torontu (po razil mj. B. Borga, T. Okkera a H. Solomona], získal největší počet bodů v Grand prix a vyhrál turnaj masters Grand prix (porazil J. Newcomba, B. Borga, R. Ramireze a I. Nastaseho); získal cenu -* ATP, udělovanou hráči, který se v průběhu roku nejvíce zlep šil, a poprvé byl zařazen do první de sítky svět, žebříčku. 1975 opět obsa dil v hodnocení Grand prix 1. místo, byl ve finále na Roland Garros, čtvrtfinalista ve Wimbledonu, semifinalis ta na mezinár. mistrovství Itálie, ve Forest Hills a na turnaji masters Grand prix, zvítězil na turnajích v Mnichově, Hilversumu, Washingto nu. Louisville a v Buenos Aires. 1976 finalista na mezinár. mistrovství Itá lie, čtvrtfinalista ve Wimbledonu, se mifinalista na Roland Garros, ve Forest Hills a na turnaji masters Grand prix, vítěz turnajů v Torontu, Sao Paulu a v Buenos Aires, v bodovací soutěži Grand prix na 6. místě. 1977 zvítězil na Roland Garros a ve Forest Hills, finalista na mezinárod ním mistrovství Austrálie; z 27 tur najů vyhrál 15 (mj. v Kitzbůhlu, Wa shingtonu, Louisville, Teheránu, Johannesburgu) a na dalších 6 byl ve finále; v bodovací soutěži Grand prix obsadil 1. místo. 1978 finalista na Ro
Guillermo Vilas
land Garros, zvítězil na mezinár. mis trovství Austrálie a NSR a na dalších 5 turnajích. 1979 zvítězil na mezinár. mistrovství Austrálie a získal ještě 3 tituly. 1980 zvítězil na mezinár. mis trovství Itálie, 1981 vyhrál 4 turnaje a na dalších 7 byl ve finále. Do kon ce 1983 vyhrál ve dvouhře 61 mezi národních otevřených turnajů a na dalších 41 byl ve finále. Uplatňuje hru agresivních topspinových úderů z forhendové i bekhendové strany od základní čáry, zřídka kombinovanou s přechodem k síti. V komputerovém svět, žebříčku 1974 na 5., 1975 na 2., 1976 na 6., 1977 na 2., 1978 na 3., 1979 na 6., 1980 na 5., 1981 na 6., 1982 na 4., 1983 na 11. místě.
Vines H. Ellsworth, nar. 28. 9. 1911, USA, tenista s mimořádně prudkým podáním, které patřilo k nejrychlej ším na světě, a razantním forhendovým úderem. 1931—32 vítěz ve Forest Hills, 1932 poprvé startoval ve Wim bledonu a svými údery doslova roz drtil všechny své soupeře (titul zís kal v jednom z nejkratších finále); 1933 prohrál v jednom z nejdelších a nejdramatičtějších finále wimble donského turnaje s J. H. Crawfordem. 1934 přestoupil k profesionálům.
H. Ellsworth Vines
Vopičková
323
Virginia Slims, svět, turnajový okruh (série turnajů] pro ženy, zal. 1970 Gladys Heldmanovou, vydavatelkou tenis, měsíčníku World Tennis. Tur naj je pojmenován podle značky ci garet V. S., neboť příslušná společ nost Phillip Morris jej finančně dotuje. V. S. vznikl na protest proti politice tenis, asociace USA a pořa datelů mezlnár. turnajů, kteří nesou hlasili s požadavky skupiny tenistek zvýšit finanční ceny v ženských sou těžích. Prvního okruhu turnajů (1970) se zúčastnilo pouze 8 špičkových te nistek, které podepsaly profesionální kontrakt s G. Heldmanovou. 1971 se hrálo již 16 turnajů za účasti 60 předních hráček a současně byla za ložena tradice závěrečného turnaje 8 nejlepších hráček okruhu. 1972 se hrálo 20 a 1973 již 24 turnajů. Od 1974 se začal jejich počet omezovat, čímž se celý okruh začal zkvalitňo vat a závěrečný šampionát V. S. se z hlediska svého významu zařadil ihned za Wimbledon a mezinárodní mistr. USA ve Forest Hills. Turnajo vého okruhu V. S. se pravidelně zúčastňují i čs. tenistky. Nejúspěšněj ší hráčkou V. S. je Ch. Evertová, kte rá 4 X zvítězila a od 1972 ani jednou nechyběla ve finále. Od 1979 byl nahražen okruhy - Avon Tennis a Toyota series, od 1983 byl okruh V. S. opět obnoven a zahrnuje všechny nej významnější svět, turnaje. Finálové výsledky Virginia Slims: 1971 (Hous ton) Kingová—Melvilleová 6:4, 4:6, 6 ku 1; 1972 (Boca Raton) Evertová— Melvilleová 7:5, 6:4; 1973 (Boca Ra ton) Evertová—Gunterová 6:3, 6:3; 1974 (Los Angeles) Goolagongová— Evertová 6:3, 6:4; 1975 (Los Angeles) Evertová—Navrátilová 6:4, 6:2; 1976 (Los Angeles) Goolagongová—Everto vá 6:3, 5:7, 6:3; 1977 (New York) Evertová—Barkerová 2:6, 6:1, 6:1; 1978 (Oakland) Navrátilová—Goolagongo vá 7:6, 6:4; 1983 (New York) Navrá tilová— Lloydová 6:3, 7:5, 6:1 (porvé se finále tohoto turnaje žen hrálo na
tři vítězné sety — jediný turnaj na světě).
volej, úder hraný forhendem nebo bekhendem, při němž hráč zasahuje míč přímo ze vzduchu. Podle výšky zásahu dělíme v. na nízký, střední a vysoký; podle způsobu zásahu na přímý a řezaný (s dolní rotací). Z hlediska taktického použití roze znáváme v. přípravný (obyčejně prv ní v. při nabíhání k síti) a ukončují cí. Volej se obvykle hraje v přední polovině dvorce a především u sítě. Vopičková Vlasta, roz. Kodešová, nar. 26. 3. 1944 v Praze, zasloužilá mistry ně sportu, sestra -* J. Kodeše. 1960 dorost, přebornice republiky. Meziná rodní mistryně CSSR ve dvouhře 1969—70, ve čtyřhře 1964, 1968—69. Mistryně CSSR ve dvouhře 1967, ve čtyřhře 1962—63, 1965—70 a 1972, ve smíšené čtyřhře 1963 a 1967. Na Ro land Garros 1968 a 1970 mezi nejlepšími 8 hráčkami; 1968 porazila ve Federation Cupu V. Wadeovou. 1969 a 1972 mezi nejlepšími 8 na mezinár. mistrovství NSR; 1969 amatérská mis tryně Evropy v Turíně. Na mezinár. mistrovství Itálie 1972 mezi nejlepšími 8; 1973 semifinalistka. V žebříčku nejlepších tenistek Evropy skončila 1965 na 10., 1966—67 na 9., 1968—69
Vlasta Vopičková
Vrba na 6., 1970 na 9. a 1972 na 8. místě. Její silnou zbraní byly základní údery, jimiž zatlačovala soupeřky do obra ny, výjimečně se odhodlávala ke hře u sítě.
Vrba Ferdinand, nar. 1923 v Brati slavě, úspěšný slov, tenista válečné ho období a těsně po něm. Mistr Slo venska ve dvouhře 1941—42, ve čtyř hře 1942, 1950 a 1955. Reprezentant CSR v DG 1947—48. Od 1945 do 1947 byl klasifikován v první desítce čs. tenistů. Dobrých výsledků dosáhl i na mezinár. turnajích (např. zvítězil nad Mitičem). Jeho největší zbraní byl vynikající, přímo hraný forhend, jímž zatlačoval soupeře do defenzívy. Kon cem 60. let opustil vlast a žije v za hraničí. vrcholový sport, specifická forma sport, činnosti, jejímž konečným cí lem je úspěšná reprezentace CSSR. Základní organizační články v. s. tvo ří -* tréninková střediska mládeže (TSM), -» střediska vrcholového spor tu mládeže (SVSM) a •* střediska vr cholového sportu (SVS).
VSŽ Košíce, tenis, oddíl vznikl 1968, kdy po sloučení a opětovném rozdě lení TJ VSŽ a TJ Lokomotivy Košice přešel tenis, oddíl TJ Lokomotivy pod TJ VSŽ Košice. Oddíl má 73 registro vaných hráčů, 9 trenérů. Od 1973 hra je v I. lize (1975 na 8., 1976 na 6., 1977 na 7., 1978 na 9., a 1980 na 7., 1981 na 8. místě j. Úspěchy: J. Kaščák, trojnásobný dorost, přeborník SSR 1967 a mistr dospělých 1969, 1974, 1980—81, V. Lokša, dorost, pře borník SSR 1968, F. Polyak, halový mistr SSR 1981, M. Hingisová, mistry ně SSR 1977 a halová mistryně SSR 1980—81. K nejznámějším hráčům v minulosti patřili Tajcnár, Volákové, Vrba, Tobiáš, Šafáriková, Medonos, Slížek, Kaščák, Lokša, Zátko, Dvořá ček, Krizso, Kunertová, Pikorová, Stehlík, z mladší generace Polyak,
324
Ševčík, Hůla, Kaščák, Bendlová a Hin gisová. Ve výstavbě tenis, areál s 10 otevřenými dvorci a tenis, halou. výběr talentů, obsahově a organizač ně uspořádané hledání nadaných je dinců pro určitou činnost z hledis ka výkonnostního, ekonomického a estetického. Při v. t. v tenisu se uplatiiují kritéria zdravotní (morfologická a funkční), pedagogická (pří stup k tréninku, úroveň a schopnost zdokonalovat pohybové schopnosti a herní činnosti), psychologická (psy chická odolnost, motivace, koncen trace, aktivační úroveň, emoční úro veň, obecná přizpůsobivost, inteli genční kvocient) a sociální (vztah rodičů, sourozenců i přátel ke spor tu, možnosti zabezpečení pravidelné ho tréninku apod.). Výběr talentů v tenisu je čtyřstupňový: oddílové školy mládeže, - tréninková střediska mládeže (TSM), - střediska vrcholo vého sportu mládeže (SVSM), státní reprezentace.
výhoda, angl. advantage (advántydž), stav hry následující po -♦ shodě; hráč (pár), který má v. a získá dal ší bod, vyhrává hru; získá-li bod sou peř, následuje opět shoda. V. t. skóre. vyznačování dvorce, pracovní postup při vytyčování vrcholových bodů a čar tenis, dvorce. Nejprve se určí poloha sítě, přímou čarou, dlouhou 12,8 m; střed se označí X a od něj se na kaž dou stranu vytyčí body a, b, ve vzdá lenosti 4,11 m, v nichž síť protíná vnitřní podélné čáry; ve vzdálenosti 5,03 m se vyznačí body n, n, pro po lohu tyček pro dvouhru; ve vzdále nosti 5,49 se vytyčí body A, B, v nichž síť protíná vnější podélné čá ry; ve vzdálenosti 6,4 m se vytyčí body N, N, pro umístění sloupků pro síť, které jsou na koncích původní čáry dlouhé 12,8 m. Do bodů A, B se zarazí kolíky a na ně se upevní pří slušné konce měřících pásem. Jed
325
ním z nich se měří úhlopříčka polo viny dvorce, dlouhá 16,18 m, a dru hým vnější podélná čára dlouhá 11,89 metru. Pásma se napnou tak, aby se v těchto vzdálenostech setkala v bo dě C, a to je jeden z rohů dvorce. Stejným způsobem se určí i druhý roh D. Vzdálenost mezi body C—D (základní čára] musí být 10,97 m. Na základní čáře se vyznačí její střed J a konce podélných čar (c, d) ve vzdálenosti 1,37 m od bodů C a D. Nyní se vyznačí čára (X—H) a čára pro podání (F—G] pomocí bodů F, H, G, které se vyznačí ve vzdálenosti 6,4 m od sítě na čarách b—c, X—J a a—d. Stejným způsobem se vyznačí na opačné straně sítě druhá polovi na dvorce. V. t. čáry na tenisovém dvorci, dvorec, pole pro podání.
Vyznačování dvorce
výživa sportovce, nezbytný a zdůvod něný příjem potravy, zabezpečující dodávku energie pro pohybovou čin nost, dodávku stavebních složek pro růst a obnovu tělesné hmoty a do dávku ochranných látek. Složky v.
výživa sportovce jsou: bílkoviny, tuky, cukry, voda, ne rostné látky a vitamíny. Při v. s. je nutné dbát na správné složení a množství potravy, na její rozdělení v denních dávkách, na volbu jídel a nápojů v tréninkovém procesu, před utkáním, v době utkání a po utkání. Dávkování potravy se musí řídit její kalorickou stránkou (podle spotřeby energie) i její kvalitativní stránkou (složení podle jednotlivých živin, pestrost potravin, jejich stravitelnost i sytivost, chuťové návyky sportov ce). Podle Jakovleva má být ve v. s. zachován přibližně tento poměr tu ků, bílkovin a cukrů: 0,7—0,8:1:4. Tu ky mají být jak živočišné (přednost dáváme máslu pro jeho lehkou stra vitelnost), tak i rostlinné (jako zdro je nenasycených mastných kyselin). Podíl cukrů by se měl skládat z 65 procent škrobů a 35 °/o cukrů (před nost má ovoce, včelí med, tmavé pečivo, hroznový cukr, brambory, zele nina), které příznivě působí na vy trvalostní výkon. Významnou součástí v. s. jsou vitamíny (C, Bi, B12, E) a nerostné látky (vápník, hořčík, so dík, draslík, železo, chlór, fosfor, kte ré jsou obsaženy nejvíce v ovoci, ze lenině, mléce, kuchyňské soli, mine rálních vodách apod.). Výživy spor tovce se týká i pitný režim (příjem a výdej tekutin). Vhodné jsou ovoc né šťávy, minerální vody, limonády, kofeinové nealkoholické nápoje, čaj. Před zahájením tenis, utkání, které trvá delší dobu, se doporučuje při měřený příjem tekutin, stejně jako i při výkonu (většinou se jedná o roz toky glukózy a solí a speciálně mí chané nápoje — Isotonic, XL, Gatirade, Klar 2, Bioton sirup, G—30 apod.). V režimu v. s. je nutná pra videlnost, vhodnější je jíst 4—5X denně v menších dávkách. Nedosta tek potravin a vody snižuje sport, vý konnost, naopak jejich přemíra (je jich zpracování) zatěžují organismus.
Wadeová
326
w Wadeová, Virginia, nar. 10. 7. 1945, Velká Británie, jedna z trojice Angli čanek, jímž se podařilo po druhé svět, válce vyhrát Wimbledon (před ní A. Mortimerová a A. S. Jonesová-Haydonová). Spolu s M. Courtovou, B. J. Kingovou a R. Casalsovou nejdéle ovlivňovala vývoj ženského tenisu v 60. a 70. letech. Od 1967 do 1979 v první desítce svět, žebříčku. 1968 zvítězila ve Forest Hills (nad B. J. Kingovou), 1969—70 semifinalistka ve Forest Hills, 1971 zvítězila na mezinár. mistrovství Itálie, 1972 na mezinár. mistrovství Austrálie, 1974 se mifinalistka ve Wimbledonu, 1975 ve Forest Hills, 1977 zvítězila v jubi lejním 100. ročníku Wimbledonu, 1978 semifinalistka ve Wimbledonu a na šampionátu Colgate series obsadila podruhé 3. místo. Jako výborná hráč ka čtyřhry zvítězila 1973 na mezinár. mistrovství Austrálie a na Roland Garros (s M. Courtovou), finalistka ve Wimbledonu (s F. Dunovou) a 8X semifinalistka. Ve Forest Hills zvítě-
Virginla Wadeová
žila 1973 a 1975 (s M. Courtovou) a 3X byla ve finále; na mezinár. mis trovství Itálie zvítězila 1988 (s M. Courtovou), 1971 (s H. Masthoffovou) a 1973 (s O. Morozovovou); na závě rečném šampionátu Colgate series (s F. Durrovou). Od 1967 nepřetržitě reprezentuje Velkou Británii ve Fede ration Cupu a 1981 přivedla své druž stvo po 10 letech opět do finále té to soutěže. Ve Federation Cupu je s 96 odehranými zápasy absolutní rekord mankou. Představitelka útočného te nisu, její podání a voleje patřily k nejlepším na světě. V komputer. svět, žebříčku 1975 na 2., 1976 na 3., 1977—78 na 4., 1979 na 8., 1980 na 15., 1981 na 3O.„ 1982 na 59., 1983 na 40. místě.
Walshová Sharon, nar. 24. 2. 1952, USA, dvojnásobná dorost, mistryně USA; 1970 zvítězila v dorost, soutěži ve Wimbledonu a na turnajích do spělých v Los Angeles a Edinburghu (porazila V. Wadeovou). Velmi dobrá hráčka čtyřhry: 1973 vyhrála mis trovství USA na antuce (s Hoganovou) a reprezentovala USA ve čtyř hře ve Federation Cupu, stejně jako v následujícím roce. 1975—76 semtfinalistka čtyřhry na mezinár. mis trovství Itálie (s J. Newberyovou a Harterovou) a 1977 finalistka. 1978 zvítězila ve čtyřhře v Christchurchu, Adelaide a v Sydney (s L. Huntovou). 1979 finalistka dvouhry na me zinár. mistrovství Austrálie, 1981 zví tězila v Manchesteru a ve čtyřhře s Potterovou zvítězila na turnajích série Avon Tennis v Bostonu a Kansasu a v závěrečném šampionátu se probojovaly do finále. Představitelka útočného tenisu s dobrým podáním a voleji. V komputer. svět, žebříčku
327 1975 na 65., 1976 na 77., 1977 na 41., 1978 na 44., 1979 na 61., 1980 na 39., 1981 na 26., 1982 na 64., 1983 na 45. místě.
Walts Butch, nar. 4. 6. 1955, USA, 2 m vysoký tenista s mimořádně prudkým podáním, představitel typic ké amer. silové hry. 1976 vyhrál tur naj v Boča Ratonu, 1977 mezi nej lepšími 16 ve Forest Hills (porazil M. Coxe, J. Lloyda a Ž. Franuloviče), zvítězil v San Francisku (porazil J. Alexandra, P. Fleminga, J. McEnroa a B. Gottfrieda), 1978 čtvrtfinalista ve Flushing Meadow, 1979 zvítězil v Little Rocku, 1980 zvítězil ve čtyřhře na turnaji v Los Angeles (s B. Teacherem) a na dalších 3 turnajích. V komuter. svět, žebříčku dvouhry 1976 na 79., 1977 na 52., 1978 na 116., 1979 na 39., 1980 na 49., 1981 na 82., 1982 na 473., 1983 na 113. místě. Warwick Kim, nar. 8. 4. 1952, Austrá lie, jeden z nejlepších austr. doros tenců. Na svět, turnajích si získal jméno nejdříve jako hráč čtyřhry: 1972 zvítězil ve smíšené čtyřhře na Roland Garros a byl ve finále ve Wimbledonu (s E. Goolagongovou). 1974 porazil R. Ramireze, C. Drysdala a R. Tannera, byl v semifinále dvouhry v Tokiu a ve finále v Djakartě. 1976 porazil na mezinár. mis trovství J. Kodeše, mezi nejlepšíml 32 ve Wimbledonu a ve Forest Hills a vyhrál čtyřhru v Brisbane (s Ballem j. 1977 mezi nejlepšími 16 ve Wimbledonu, finalista v Tokiu a ví těz čtyřhry v Sydney, Tokiu, Adelai de, semifinalista ve Forest Hills, me zi nejlepšími 8 páry ve Wimbledonu (vždy s Baltem) a finalista na mezi nár. mistrovství NSR (s P. Dentem). 1978 vyhrál čtyřhru na mezinár. mis trovství Austrálie. 1980 zvítězil ve dvouhře v Johannesburgu, finalista na mezinár. mistrovství Austrálie, v Queensu a v Gstaadu, vítěz čtyřhry na mezinár. mistrovství Itálie (s M.
WCT Edmondsonem). Ve čtyřhře vyhrál 11 mezinár. otevřených turnajů a na dal ších 16 byl ve finále. V komputer. svět, žebříčku dvouhry 1974 na 39., 1975 na 48., 1976 na 67., 1977 na 50., 1978 na 41., 1979 na 51., 1980 na 22., 1981 na 84., 1982 na 14., 1983 na 62. ímístě.
WASSS (Wan Alen Streamlined Sco ring System), jeden z návrhů na no vý systém počítání v tenisu, který na vrhl Američan James Wan Alen. Cí lem systému je zkrátit tenis, zápasy a sjednotit dobu jejich trvání, aby bylo možné lépe plánovat televizní přenosy. WCT (World Championship Tennis/ Světové mistrovství v tenisu), původ ně profesionální tenis, skupina, zal. 1967 olejovým magnátem Lamarem Huntem, jejímiž čteny bylo 8 tenistů, známých jako „handsome eight“ (osm statných). WCT se postupně stala sil nou organizační složkou svět, tenisu. Již v prvních měsících své existence zorganizovala sérii turnajů za účasti nejlepších svět, hráčů, které byly fi nančně vysoce dotované. Tenisté na každém turnaji získávají body za umístění a 8 nejlepších (od 1982 12) se na závěr série turnajů utkává ve - WCT finále. Od 1982 se hraje v jed né skupině vyřazovacím způsobem. Termíny turnajového okruhu jsou vedením WCT dohodnuty s ITF, která musela vzít existenci WCT na vědo mí. WCT organizuje či organizovala mimo série bodovaných turnajů a fi nálového turnaje WCT řadu dalších soutěží, z nichž nejvýznamnější jsou WCT finále ve čtyřhře za účasti 8 vybraných párů a turnaj šampiónů WCT, hraný v New Yorku. Pořadí v soutěži WCT 1971 (34 účastníků — 20 turnajů) 1. Laver (Austr.) 87,25 b., 2. Okker (Niz.) 75, 3. Rosewall (Austr.) 74, 4. Drysdale (JAR) 69,25, 5. Ashe (USA)
WCT 68,25, 6. Newcombe (Austr.) 60. 7. Riessen (USA) 55, 8. Lutz (USA) 41, 9. Emerson (Austr.) 34, 10. Gimeno (Span.) 30 1972 (37 účastníků — 20 turnajů) 1. Laver (Austr.) 113, 2. Rosewall (Austr.) 94, 3. Okker (Niz.) 70, 4. Drysdale (JAR] 64, 5. Riessen (USA) 58, 6. Ashe (USA) 53, 7. Lutz (USA) 45, 8. Newcombe (Austr.) 39, 9. Emerson (Austr.) 30, 10. PasarelJ (USA) 30 1973 (64 účastníků ve dvou skupinách — 22 turnajů) 1. skupina 1. Smith (USA) 75, 2. Laver (Austr.) 63, 3. Emerson (Austr.) 28, 4. Alexan der (Austr.) 28, 5. Richey (USA) 27 2. skupina 1. Rosewall (Austr.) 53, 2. Ashe (USA) 41, 3. Riessen (USA) 35, 4. Taylor (V. Británie) 34, 5. Cox (V. Británie) 34 1974 (84 účastníků ve třech skupinách — 25 turnajů) Konečné pořadí 1. Newcombe (Austr.) 507 b., 2. Nastase (Rum.) 457, 3. Ashe (USA) 415, 4. Laver (Austr.) 395, 5. Smith (USA) 390, 6. Borg (Švéd.) 355, 7. Kodeš (CSSR) 350, 8. Okker (Niz.) 330, 9. Gorman (USA) 302, 10. Metreveli (SSSR) 292, 17. Hřebec 189, 46—49. Zedník 92, 84, Kukal 10 1975 (84 účastníků ve třech skupinách — 25 turnajů) Konečné pořadí 1. Ashe (USA) 760 b., 2. Laver (Austr.) 700, 3. Borg (Švéd.) 630, 4. Alexander (Austr.) 610, 5. Tanner (USA) 590, 6. Ramirez (Mex.) 550. 7. Solomon (USA) 540, 8. Cox (v’ Británie) 520, 9. Smith (USA) 500, 10. Stockton (USA) 490, 41.—45. Hře bec 250, 80. Zedník 150 1978 (54 účastníků — 24 turnajů) 1. Ashe (USA) 860 b., 2. Ramirez (Mex.) 705, 3. Vilas (Arg.) 695, 4. Dibbs (USA) 675, 5. Borg (švéd.) 650, 6. Stockton (USA) 595, 7. Lutz (USA) 585, 8. Solomon (USA) 565, 9. Geru-
328
laitis (USA) 540, 10. Gottfried (USA) 535, 21. Kodeš 380, 33. Hřebec 305 1977 (23 účastníků — 12 turnajů) 1. Stockton (USA) 520 b., 2. Dibbs (USA) 500, 3. Connors (USA) 460, 4. Nastase (Rum.) 440, 5. Fibak (Pol.) 420, 6. Gerulaitis (USA) 420, 7. Drys dale (JAR) 420, 8. Panatta (It.) 400, 9. Barazzutti (It.) 330, 10. Solomon (USA) a Rosewall (Austr.) 320, 17. Kodeš 220 1978 (21 účastníků — 8 turnajů spo lečných s Grand prix) 1. Gerulaitis (USA) 500 b., 2. Borg (Švéd.) 420, 3.-4. Dibbs (USA) a Ra mirez (Mex.) 380, 5. Nastase (Rum.) 360, 6. Mayer (USA) 350, 7.-8. Con nors a Gottfried (oba USA) 330, 9. Stockton (USA) 280, 10. Barazzutti (It.) 260 1979 (96 účastníků — 8 turnajů) 1. McEnroe (USA) 480, 2. Borg (Švéd.) 450, 3. Gerulaitis (USA) 420, 4. Connors (USA) 360, 5. Tanner (USA) 300, 6. G. Mayer (USA) 270, 7. Vilas (Arg.) 250, 8. Masters (Austr.) 240, 9. Nastase (Rum.), Gottfried (USA) a Alexander (Austr.) 230 1980 (127 účastníků — 8 turnajů) l.McEnroe (USA) 450, 2. Scanlon (USA) 380, 3. Connors (USA) 360, 4. Lendl (CSSR) a Kriek (JAR) 290, 6. Gůnthardt (Švýc.) a V. Amritraj (Indie) 260, 8. Sadri (USA) a Clerc (Arg.) 250, 10. Gottfried a G. Mayer (oba-USA) 230 1981 (počet účastníků neznámý — 8 turnajů) 1. Tanner (USA) 275, 2. Connors (USA) 270, 3. Fibak (Pol.) 260, 4. Noah (Fr.) 235, 5. McEnroe (USA) 220, 6. V. Amritraj (Indie) 145, 7. Gottfried (USA) 140, 8. Gerulaitis a A. Mayer (oba USA) 130, 10. G. Mayer (USA) 125 (Vítězové jednotlivých turnajů: Phi ladelphia: Tanner; Richmond: Noah; Brusel: Connors; Rotterdam: Connors; Miláno: McEnroe; Frankfurt n. M.: McEnroe; Houston: Vilas; Mouterry: Kriek)
329 1982 (počet účastníků neznámý — 23 turnajů) 1. McEnroe (USA) 385, 2. Lendl (CSSR) 340, 3. Clerc (Argentina) 325, 4. Šmíd (CSSR) 315, 5. Dibbs (USA) 295, 6. V. Amritraj (Indie) 145, 7. Fibak (Polsko) 115, 8. Connors (USA) 110, 9. Scanlon (USA) 100, 10. Kriek (USA) 95 1983 (počet účastníků neznámý — 5 turnajů) 1. Lendl (CSSR) 57,68, 2. McEnroe (USA) 53,00, 3. Vilas (Argentina) 42,13, 4. Connors (USA) 38,85, 5. G. Mayer (USA) 38,20, 6. Wilander (Švédsko) 34,02, 7. Curren (JAR) 31,88, 8. Scanlon (USA) 28,12, 9. Noah (Francie) 27,70, 10. Gerulaitis (USA) 25,12, 11. Fibak (Polsko) 24,59, 12. McNamara (Austrálie) 24,28, 18. Šmíd (CSSR) 19,88
WCT finále (WCT Finals), závěrečný turnaj 8 nejlepších hráčů bodovací soutěže -* WCT; první ročník se hrál 1971. Svým významem (především finančními dotacemi a cenami) patří sice k důležitým svět, turnajům, avšak jeho sport, význam nelze porovnávat např. s Wimbledonem, mezinár. mis trovstvím USA či s - masters Grand prix. WCT f. se hraje klasickým „play off“ systémem, tzn. čtvrtfinále, semi finále a finále. Od 1973 se organizu je i WCT f. ve čtyřhře, jehož se ob vykle zúčastňovalo 8 nejlepších párů. První dva ročníky přinesly velký úspěch K. Rosewallovi (ve finále po razil R. Lavera). V dalších ročnících zvítězili obvykle nejlepší tenisté ro ku, ale postupně mezinár. význam to hoto turnaje upadal, zřejmě i proto, že přístup hráčů do WCT je omezený a WCT f. se často hraje bez nejlep ších hráčů.
Přehled vítězů WCT finále Dvouhra mužů 1971 Ken Rosewall (Austrálie), 1972 Ken RosewallfAustrálie), 1973 Stan Smith (USA), 1974 John Newcombe
WCT (Austrálie), 1975 Artur Ashe (USA), 1976 Bjůrn Borg (Švédsko), 1977 Jim my Connors (USA), 1978 Vitas Geru laitis (USA), 1979 Jonh McEnroe (USA), 1980 Jimmy Connors (USA), 1981 John McEnroe (USA), 1982 Ivan Lendl (CSSR), 1983 John McEnroe (USA), 1984 John McEnroe (USA). Čtyřhra mužů 1973 Lutz—Smith, 1974 Hewitt—Mc Millan, 1975 Gottfried—Ramirez, 1976 Fibak—Meiler, 1977 Amritraj—Stockton, 1978 Fibak—Okker, 1979 Fleming —McEnroe, 1980 Gottfried—Ramirez, 1981 McNamara—McNamee, 1982 GUnthardt—Taróczy, 1983 Gflnthardt— Taróczy, 1984 Flach—Seguso. Dvouhra mužů (Čtvrtfinálové, semifinálové a finá lové výsledky) 1971 Čtvrtfinále: Laver—Lutz 6:3, 6:4, 6:4, Ashe—Drysdale 4:6, 7:6,6:7, 6:3, Rose wall—Newcombe 7:5, 6:2, 5:7, 6:3, Okker—Riessen 6:3, 6:3, 6:0, semifi nále: Laver—Ashe 6:3, 1:6, 6:3, 6:3, Rosewall—Okker 6:3, 6:3, 6:1, finále: Rosewall—Laver 6:4, 1:6, 7:6, 7:6. 1972 Čtvrtfinále: Laver—Newcombe 6:4, 6 ku 4, 6:4, Riessen—Drysdale 5:7, 4:6, 6:2, 7:5, 6:3, Ashe—Okker 6:4, 6:1, 6:3, Rosewall—Lutz 6:1, 3:6, 6:3, 4:6, 6:1, semifinále: Laver—Riessen 4:6, 4:6, 6:1, 6:2, 6:0, Rosewall—Ashe 6:4, 6:2, 7:6, o 3. místo: Ashe—Riessen 6 ku 3, 6:1, finále: Rosewall—Laver 4 ku 6, 6:0, 6:3, 6:7, 7:6. 1973 Čtvrtfinále: Laver—Emerson 7:5, 6:2, 7:5, Smith—Alexander 6:4, 6:2, 6:1, Rosewall—Taylor 4:6, 6:2, 6:7, 6:1, 6 ku 4, Ashe—Riessen 7:6, 4:6, 7:5, 3:6, 6:1, semifinále: Smith—Laver 6:4, 4 ku 6, 7:6, 7:5, Ashe—Rosewall 6:4, 6 ku 2, 5:7, 1:6, 6:2, finále: SmithAshe 6:3, 6:3, 4:6, 6:4 1974 Čtvrtfinále: Newcombe—Okker 6:3, 6 ku 3, 6:2, Smith—Laver 6:7, 6:4, 6:4, 7:5, Borg—Ashe 7:5, 6:4, 7:6, Kodeš—
Whiteová
Nastase 7:6, 6:1, 7:5, semifinále: New combe—Smith 6:1, 3:6, 7:6, 6:2, Borg —Kodeš 4:6, 6:4, 6:3, 6:2, o 3. místo: Smith—Kodeš 6:4, 7:6, finále: New combe— Borg 4:6, 6:3, 6:3, 6:2. 1975 Čtvrtfinále: Ashe—Cox 1:6, 6:4, 6:4, 7:6, Alexander—Tanner 6:3, 6:2, 6:3, Borg—Ramirez 7:6, 7:6, 6:0, LaverSolomon 4:6, 6:0, 6:2, 3:6, 6:4, semi finále: Ashe—Alexander 3:6, 6:1, 6:3, 6:3, Borg—Laver 7:6, 3:6, 5:7, 7:6, 6:2, o 3. místo: Laver—Alexander 6:4, 6:2, finále: Ashe—Borg 3:6, 6:4, 6:4, 6:0. 197B Čtvrtfinále: Solomon—Ashe 7:5, 3:6, 6:1, 6:3, Borg—Dibbs 3:6, 6:3, 6:4, 6:2, Vilas—Lutz 5:7, 6:1, 6:1, 6:2, Stockton —Ramirez 6:3, 7:6, 7:6, semifinále: Borg—Solomon 7:5, 6:0, 6:3, Vilas— Stockton 7:5, 6:4, 6:1, o 3. místo: So lomon—Stockton 6:7, 6:3, 6:2, finále: Borg—Vilas 1:6, 6:1, 7:5, 6:1. 1977 Čtvrtfinále: Connors—Panatta 6:4, 7 ku 5, 6:4, Dibbs—Nastase 6:1, 4:6, 6 ku 2, 6:3, Gerulaitis—Fibak 1:6, 3:6, 6:0, 6:2, 6:3, Stockton—Drysdale 7:5, 6:7, 7:6, 6:2, semifinále: Connors— Dibbs 6:4, 7:5, 6:1, Stockton—Geru laitis 7:6, 3:6, 6:7, 6:3, 6:3, o 3. místo: Dibbs—Gerulaitis 7:6, w. o., finále: Connors— Stockton 6:7, 6:1, 6:4, 6:3. 1978 Čtvrtfinále: Borg—Stockton 4:6, 6:2, 6:1, 6:0, Gerulaitis—Ramirez 6:1, 2:6, 6:2, 6:1, Dibbs—Nastase 6:3, 6:3, 6:0, Barazzutti—Gottfried 6:4, 2:6, 1:6, 6 ku 1, 6:3, semifinále: Gerulaitis— Borg w. o., Dibbs—Barazzutti 6:3, 7:6, 6:4, finále: Gerulaitis—Dibbs 6:3, 6:2, 6:1. 1979 Čtvrtfinále: McEnroe—Alexander 6:4, 6:0, 6:2, Connors—G. Mayer 6:7, 6:1, 6:4, 6:1, Gerulaitis—Gottfried 6:4, 6:3, 6:3, Borg—Masters 6:3, 6:1, 6:1, se mifinále: McEnroe—Connors 6:1, 6:4, 6:4, Borg—Gerulaitis 7:5, 7:6, 2:6, 6:2, finále: McEnroe—Borg 7:5, 4:6, 6:2, 7:6.
330 1980 Čtvrtfinále: McEnroe—H. Gunthardt 6:2, 6:1, 6:0, Kriek—Sadri 7:5, 6:4, 7 ku 5, Lendl—V. Amritraj 6:4, 6:1, 6:3, Connors—Scanlon 7:6, 7:6, 6:4, se mifinále: McEnroe—Kriek 6:4, 4:6, 7:6, 6:3, Connors—Lendl 6:4, 7:5, 6:3, finále: Connors—McEnroe 2:6, 7:6, 6 ku 1, 6:2. 1981 Čtvrtfinále: McEnroe—A. Mayer 7:5, 6:4, 6:3, Gottfried—Giammalva 7:5, 6:3, 6:1, Tanner—V. Amritraj 6:2, 1:6, 2:6, 7:6, 6:4, Kriek—Fibak 7:5, 3:6, 6:1, 6:4, semifinále: McEnroe—Gott fried 6:3, 6:4, 6:1, Kriek—Tanner 7:6, 6:3, 4:6, 0:6, 6:4, finále: McEnroe— Kriek 6:1, 6:2, 6:4. 19821 Čtvrtfinále: McEnroe—Scanlon 5:7, 6 ku 4, 2:6, 7:6, 6:4, Dibbs—Šmíd 6:4, 7 ku 6, 6:3, V. Amritraj—Clerc 6:7, 6:2, 6:2, 2:6, 6:4, Lendl—Fibak 6:1, 6:4, 3 ku 6, 7:6, semifinále: McEnroe—Dibbs 6:4, 6:4, 7:6, Lendl—V. Amritraj 6:1, 6:0, 7:5, finále: Lendl—McEnroe 6:2, 3:6, 6:3, 6:3 1983 1. kolo: Denton—McNamee 6:4, 5:7, 7:6, 7:6, Scanlon—Taróczy 6:2, 6:4, 6 ku 3, Gerulaitis—Clerc 7:6, 3:6, 6:1, 6:3, Šmíd—Fibak 3:6, 6:3, 7:6, 6:2, čtvrtfinále: Lendl—Denton 6:4, 7:5, 6 ku 4, Scanlon—Curren 2:6, 6:3, 6:2, 6 ku 3, Gerulaitis—Vilas 7:6, 6:4, 6:2, McEnroe—Šmíd 6:1, 6:4, 6:3, semifiná le: Lendl—Scanlon 6:1, 6:7, 6:3, 6:3, McEnroe—Gerulaitis 6:3, 6:2, 6:2, fi nále: McEnroe—Lendl 6:2, 4:6, 6:3, 6 ku 7, 7:6 1984 viz str. 381.
Whiteová Anne, nar. 28. 9. 1961, USA, několikanásobná finalistka dorost, mistrovství USA v období 1978—79; 1980 amatérská mistryně USA na an tuce ve dvouhře, čtyřhře i smíšené čtyřhře. Začátkem 1981 dosáhla dob rých výsledků v sérii Avon Tennis a na turnaji Family Circle Cup. V komputer. svět, žebříčku 1980 na 42.,
Wimbledon
331
1981 na 42., 1982 na 51., 1983 na 35. místě.
Whiteová Wendy, nar. 29. 9. 1960, USA, finalistka na amatérském mis trovství USA na antuce 1978, 1979 amatérská mistryně USA na tvrdých dvorcích. 1980 čtvrtfinalistka na 3 a 1981 na 2 otevřených turnajích (mj. porazila B. J. Kingovou, V. Ruziciovou, A. Smithovou), úspěšná byla i ve čtyřhře. V komputer svět, žebříčku 1979 na 39., 1980 na 26., 1981 na 29., 1982 na 36., 1983 na 34. místě. Wightman Cup, putovní trofej, věno vaná 1920 amer. tenistkou -* H. Wightmanovou s úmyslem založit mezinár. soutěž družstev žen, jíž by se po vzo ru DC zúčastňovaly reprezentantky zemí celého světa. Myšlenka se však neujala, pouze USA a V. Británie pro jevily ochotu a 1923 se ve Forest Hills uskutečnilo první utkání, v němž USA zvítězily 7:0. 1924 ve wimbledon, odvetě vyhrála V. Británie 6:1, a tím byly položeny základny tradičních, pravidelně hraných utkání mezi USA a V. Británii o W.C., které se hrají dodnes. Družstva tvoří nejméně 1 a nejvíce 7 hráček, které sehrají 5 dvouher a 2 čtyřhry. V dosavadních 53 ročnících (1940—45 se nehrálo) zvítězily hráčky USA 43krát a V Bri tánie lOkrát.
Wightmanová Hazel, roz. Hotchkissová, nar. 20. 12. 1886, USA, zakladatel ka tradice pravidelných mezinár. utkání USA—Velká Británie o putov ní pohár -» Wightman Cup. Vítězka dvouhry ve Forest Hills 1909—11 a 1919, čtyřhry 1909—10, 1915, 1924, a 1928, ve Wimbledonu vyhrála čtyřhru 1924.
Wilander Mats, nar. 22. 8. 1964, Švéd sko, vítěz junior, soutěže na Roland Garros 1981, ve svět žebříčku juniorů do 18 let na 2. místě, finalista na turnaji dospělých v Bangkoku a čtvrt-
finalista ve Stockholmu. 1982 zvítězil na Roland Garros (mj. porazil I. Lendla, V. Gerulaitise, J. L. Clerka a ve finále G. Vilase) — jako nejmladší vítěz v historii — 17 let a 9 měsíců. 1983 finalista mezinár. mistrovství Francie (prohrál s Y. Noahem), vítěz celoroční bodovací soutěže Grand prix (před I. Lendlem a J. McEnroem), ví těz mezinár. mistrovství Austrálie (nad I. Lendlem) a vyhrál dalších 7 turna jů. V komputer. svět, žebříčku 1980 na 283., 1981 na 69., 1982 na 7., 1983—84 na 4. místě. V. t. str. 382.
Mats Wilander
Wilding Anthony Frederick, 1883— 1915, Nový Zéland, reprezentant Australasie. Vítěz dvouhry ve Wimbledo nu 1910—13, ve čtyřhře 1907—08 a 1910. Na mezinár. mistrovství Au strálie zvítězil ve dvouhře 1909 a ve čtyřhře 1906.
Willsová Helen viz Moodyová Helen.
Wimbledon (The lawn tennis cham pionships upon the lawns of the All England Club Wimbledon — Tenisové mistrovství na trávnících klubu All England ve Wimbledonu), nejstarší a dodnes nejvýznamnější tenis, turnaj na světě, započítávaný do -♦ Grand Slamu. Turnaj nese název podle Ion-
Wimbledon
dýnského předměstí, v němž sídlí -* All England Club, pořadatel turnaje. Wimbledonský turnaj je považován za neoficiální mistrovství světa na trav natých dvorcích a vítězství v turnaji je hodnoceno jako největší individuál ní tenis, úspěch. Není proto divu, že wimbledonský turnaj, respektive jeho velké postavy určovaly vývoj tenis, hry po technicko-taktické stránce, a že historie W. je důležitou kapitolou celé historie tenisu. Otcem myšlenky uspořádat v klubu tenis, turnaj byl novinář Henry Jones 3 roky poté, co si 1874 dal major W. C. Wingfield pa tentovat tenis, hru -* sphairistike. J. H. Walsh, vydavatel sport, novin a je den ze zakladatelů All England Clubu, tuto myšlenku podpořil a věnoval pro vítěze putovní stříbrný pohár v hodnotě 25 guineí. První ročník W. se hrál od 9. do 19. července 1877 a startovalo v něm 21 hráčů. Vítězem se stal před 2000 diváky Spencer William Gore. O rok později, v souladu s pra
Wimbledon 1926
332 vidly soutěže, obhajoval S. W. Gore ti tul v jediném utkání, v tzv. vyzývacím finále, proti vítězi kvalifikačního tur-
Utkání W. Renshawa s H. Lawjordem 1883
Wimbledon
333
naje Franku Haddowovi. Na Gorovu volejovou hru u sítě si F. Haddow při pravil do té doby neznámou taktiku vysokého lobu a zvítězil. Gore ani Haddow již ve W. nehráli a vítězem třetího a čtvrtého ročníku se stal J. T. Hartley, hrající od základní čáry. 1881 prohrál v nejkratším wimbledon ském finále (37 minut) s 201etým Williamem Renshavem 0:6, 1:6 a 1:6. William spolu se svým bratrem, dvoj četem Ernestem, udali tenisu nový tón — ukončili éru turnajového teni su jako společenské hry a dali mu charakter fyzicky náročného sportu. Zavedli vícehodinové denní tréninky úderů, jejich voleje a smeče, jimiž ovlivnili vývoj techniky a styl úderů, měly vynikající úroveň. William Renshav vyhrál wimbledonskou dvouhru 6X za sebou a potom ještě jednou, čímž vytvořil rekord, který dosud ne byl překonán. Ernest Renshav zvítězil IX a oba bratři vyhráli 5X čtyřhru, která se stejně jako dvouhra žen hra je od 1884. O další kvalitativní skok ve vývoji tenisu i v historii W. se po starali od 1890 bratři Reginald F. a H. Lawrence Dohertyovi (rodáci z Wim bledonu) — povýšili hru na závodní sport, čímž se tenis stal ještě přitažli vější a atraktivnější pro diváky. Jejich
H. L. Doherty — pětinásobný vítěz
V. Suková před finále ve Wimbledo nu 1962 s J. R. Susmanovou (vpravo) hra byla rychlá, výbušnější a plná technického až artistického mistrov ství. Prvních 20 let turnaje uplynulo v klidném klubovém zátiší, ale v průbě hu desetileté éry bratrů Dohertyových se hlediště wimbledonských dvorců začalo zaplňovat diváky a tenis se stal populárním sportem. R. F. Doherty zvítězil v období 1897—1900 čtyřikrát za sebou, H. L. Doherty v období 1902—06 zvítězil 5X za sebou a čtyř hru vyhráli spolu 8X. Slavné období Dohertyů a 301etou angl. tradici ve W. ukončil 1907 Australan Norman E. Brookes (stal se prvním zahraničním vítězem]. Přesto však ještě ve dvou dalších ročnících zvítězil Angličan — A. W. Gore (při svém třetím vítězství 1909 utvořil rekord — ve věku 41 let a 6 měsíců se stal dosud nejstarším vítězem wimbledonské dvouhry). Od 1909 se do listiny vítězů zapsal jen jeden Angličan — Frederick Perry (1934—36). Po A. W. Goreovi slavil úspěchy ve W. Tony Wilding z Nové ho Zélandu. V období 1910—13 zvítě zil 4X za sebou. K největším Wildingovým úspěchům patřilo vítězství 1913, kdy přijel do W. dvojnásobný vítěz mezinár. mistrovství USA Ameri čan Maurice McLoughlin, přezdívaný
Wimbledon „Kalifornská kometa“. Jako první při nesl do hry mimořádné prudké podá ní, které spojil s agresivním stylem hry u sítě, a naznačil tak další vývoj tenisu. Beze ztráty setu vyhrál kvalifi kační turnaj, ale ve vyzývacím finále ho technicky hrající Wilding porazil. 1914 získal titul opět Australan N. E. Brookes. Další 4 ročníky přerušila první svět, válka. Soutěž žen začala ve W. 1884 a vítěz kou prvního ročníku se stala 211etá Maud Watsonová. Druhá vítězka Blan che Bingleyová, provd. Hillyardová, se vyznamenala jako průkopnice ženské ho tenisu. V prvním ročníku 1884 by la v semifinále, 1886 zvítězila poprvé a 1900 pošesté; 1912 se jako 481etá probojovala do semifinále. Se 6 vítěz stvími se dělí s S. Lenglenovou a B. J. Kingovou o 3. místo v historické ta bulce ženské dvouhry ve Wimbledonu. 1887 vytvořila Charlotte Dodová re kord, který dosud nikdo nepřekonal: vyhrála wimbledonskou dvouhru ve věku 15 let a 10 měsíců; celkem vy hrála 5X a ani jednou nebyla ve W. poražena. Nejúspěšnější tenistkou předválečného W. byla Dorothea Lam bert Douglassová, provd. Chambersová. Její síla spočívala v nevídané technické vyrovnanosti všech úderů s výjimkou podání. Od 1903 do 1914 zís-
D. L. Chambersová zvítězila sedmkrát
334
kala titul ve dvouhře 7X (překonala ji jen H. Willsová-Moodyová). 1927 ja ko 471etá byla ještě v semifinále čtyř hry a smíšené čtyřhry. Sérii jejích ví tězství dvakrát přerušila Američanka May Suttonová, která se 1905 stala první zahraniční vítězkou Wimbledo nu. Pro ženský tenis wimbledonských začátků byla charakteristická hra od základní čáry, i když Ch. Dodová byla pověstná kromě silného forhendu i výborným pohybem po celém dvorci. Charlotte Cooperová. provd. Sterryová, která v období 1895—1908 zvítězi la 5X, však byla již představitelkou volejové hry, kterou uplatňovali bratři Dohertyovi. Po čtyřleté přestávce, způsobené první svět, válkou, ožila tradice wimbledon ského turnaje ještě ve větší míře. Tím, že od 1905, respektive od 1907 přestala být wimbledonská vítězství záležitostí domácích tenistů, vzrostl i zájem široké mezinár. veřejnosti o tento turnaj. Projevilo se to i na účas ti hráčů a obecenstva. 1919 dosáhl po čet startujících 128 a bylo zřejmé, že jejich účast v následujících letech bu de nutné řešit předkvalifikačním ko lem turnaje. Současně se většina hrá čů vyslovila 1 za to, aby byl zrušen systém vyzývacího zápasu pro obhájce titulu a aby vítěz hrál celý turnaj od prvního kola. Vyzývací systém byl zrušen 1921 a od 1922 se hraje dneš ním způsobem (zpočátku bez nasazo vání hráčů). Systém nasazování hráčů byl zaveden 1927. Zájem obecenstva ukázal, že starý areál na Worpie Road s kapacitou 7000 míst již nedo stačuje, a proto byl vybudován na Church Road nový stadión, vzdálený asi 1 km od starého stadiónu. První ročník turnaje (1922) v novém areálu slavnostně zahájil král Jiří V. Vítězem se stal po dvouleté přestávce Austra lan G. L. Patterson. Nejvýraznější po stavou prvních poválečných ročníků byl velký stratég tenis, taktiky W. T. Tilden (vítěz 1920—21 a 1930). Jednu z nejvýraznějších kapitol historie W.
335
napsali - „francouzští mušketýři“; J. Borotra, J. R. Lacoste, H. J. Cochet v období 1924—29 zvítězili ve dvouhře v šesti po sobě jdoucích ročnících (5X hráli proti sobě ve finále), J. Brugnon 4X zvítězil ve čtyřhře. J. Borotra ja ko jeden z prvních hráčů důsledně uplatňoval taktiku soustavného útoku, J. R. Lacoste takticky dokonale využí val znalostí slabin soupeřů, H. J. Co chet byl prvním mistrem halfvolejů, bez nichž se moderní tenis dnes ne může obejít. Po prvních 3 letech fr. nadvlády se 1927 vrátil do W. 1 W. T. Tilden. V semifinále proti Cochetovi vedl 6:2, 6:4 a 5:1, ale Cochet získal 17 bodů bez přerušení a vyhrál set 7:5 a další 6:4 a 6:3, přestože v 5. se tu vedl Tilden 3:2. Neuvěřitelný prů běh zopakoval i ve finále: prohrával s Borotrou 4:6 a 4:6, presto však vy rovnal. V 5. setu prohrával 2:5, po stupně odvrátil 6 mečbolů a zvítězil 7:5. V dalším ročníku 1928 W. T. Til den opět prohrál v semifinále, tento krát v dramatickém pětisetovém boji s Lacostem, který ve finále porazil Cocheta. V dalších ročnících Lacoste ze zdravotních důvodů nestartoval. 1929 Tilden opět prohrál s pozdějším vítězem turnaje Cochetem. 1930 W. T. Tilden (37 let) v pětisetovém semifi nále porazil Borotru a ve finále svého krajana Allisona a získal potřetí wimbledonský titul. Kuriozitou W. byl ročník 1931, jehož vítězem se bez fi nálového zápasu stal Američan Sidney Wood (druhý nejmladší vítěz — 19 let a 5 měsíců). Jeho soupeř krajan Frank Shields nemohl pro zranění ko lena nastoupit. Vítěz 1932 Ellsworth Vines z Kalifornie upozornil na sebe jako hráč s nejprudším podáním v ob dobí meziválečného tenisu. Finálový zápas 1933, v němž Vines prohrál s J. Crawfordem, označili odborníci za nej lepší v dosavadních 53 ročnících. V následujících 3 letech obnovil někdej ší angl. úspěchy Frederick Perry, do té doby jediný hráč hrající celý tur naj získal wimbledonský titul třikrát
Wimbledon po sobě. Jeho třetí titul 1936 byl do dnes posledním vítězstvím Anglie v mužské dvouhře ve Wimbledonu. Po odchodu Perryho k profesionálům zís kal wimbledonský titul Američan Do nald Budge. Jeho liftovaný bekhend, označovaný odborníky za nejlepší úder tohoto druhu, naznačil nové směry vývoje techniky tenis, úderů. 1937 zvítězil D. Budge jako první hráč ve všech třech soutěžích Wimbledonu. 1938 neprohrál ve dvouhře ani jeden set a získal i Grand Slam. V období Perryho a Budgeho byl 3X za sebou ve finále (1935—37) G. von Cramm, považovaný podobně jako v 70. letech K. Rosewall za nejlepšího tenistu na světě, který nevyhrál Wimbledon. Ví tězem posledního předválečného roč níku 1939 se stal Američan Robert L. Riggs, opět ve všech disciplínách. Ženské soutěže ve W. byly v prvních ročnících po první svět, válce ve zna mení Francouzky Suzanne Lenglenové. Její finálový zápas 1919 se sedminásobnou wimbledonskou vítězkou D. Lambert Chambersovou byl největší událostí turnaje. Lenglenové vyhrála i přesto, že její soupeřka měla 2 mečboly. 1920 jako první tenistka zvítězi la ve všech třech soutěžích a 1922 a 1925 tento úspěch zopakovala. Ve dvouhře ji ve W. nikdo neporazil: 1919—23 zvítězila 5X za sebou, 1924 musela pro nemoc odstoupit, ale 1925 opět zvítězila. Její převaha nad soupeřkami byla zcela jednoznačná. Kro mě D. Lambert Chambersové žádná z jejích 5 finálových soupeřek nezíska la více než 4 hry. Z 32 wimbledon ských utkání ve dvouhře 19 vyhrála se ztrátou 2 nebo méně her a prohrá la pouze 2 sety. Po technické i kon cepční stránce hry předběhla vývoj ženského tenisu o dvě desetiletí. Zá kladní údery měla dokonalejší než kterákoli jiná hráčka před ní, byla průkopnicí moderní útočné hry. Skvě lou a do té doby mezi ženami nevída nou pohyblivostí ovládala celý dvorec, po rozehrání míče dokázala útočit na
Wimbledon běhnutím k síti, voleje a smeče hrála v pohybu i ve výskoku, bylo téměř nemožné ji prohodit. Díky jistotě všech úderů dělala jen málo chyb a proto své soupeřky doslova deklaso vala. 1926 došlo k nedorozumění mezi Lenglenovou a hlavním rozhodčím J. Burrowem a Lenglenové nenastoupila k zápasu dvouhry na centrálním dvor ci, kde čekala i královna. Ředitelství turnaje sice zápas přeložilo, ale divá ci, kteří ji do té doby zbožňovali, byli pohoršeni a v následujících dnech dá vali najevo svou nespokojenost. Uraže ná Lenglenová skrečovala další zápa sy, odjela z W. a krátce nato přestou pila k profesionálům. Shoda okolnos tí však způsobila, že sotva skončila skvělá kariéra jedné, začala kariéra druhé, i když nebyla tak efektní, ale neméně přesvědčivá. Američanka He len Willsová, provd. Moodyová, hrála ve W. poprvé 1924 a jako vítězka z Forest Hills prohrála ve finále. Po druhé se objevila ve W. 1927 a od té doby tam ve dvouhře neprohrála ani jediný zápas a dodnes je nepřekona nou rekordmankou turnaje. 1935 zís kala sedmý wimbledonský titul, čímž vyrovnala rekord W. Renshava a D. L. Chambersové (oba však většinu titulů obhajovali v jednom vyzývacím zápa se). Po tříleté přestávce 1938 opět po razila všechny své soupeřky a vytvo řila rekord 8 vítězství, který dodnes nebyl překonán. Celkem odehrála ve dvouhře 56 zápasů, z toho 55 vítěz ných, v nichž prohrála jen 3 sety. Willsová-Moodyová měla stejnou pře vahu nad soupeřkami jako před dese ti lety S. Lenglenová. Obě hráčky se utkaly jen jednou — 1926 v Cannes, kde Lenglenová vyhrála 6:3, 8:6. Hra H. Willsová-Moodyové nebyla tak mo derní jako hra S. Lenglenové. Hrála většinou od základní čáry, její pohyb livost byla sotva průměrná, ale přes nost jejích tvrdých základních úderů z forhendu i bekhendu neměla obdo by. Navíc se dokázala dokonale kon centrovat na hru, nikdy se nedala ni
336 čím vyvést z rovnováhy, což jí vy neslo přezdívku „Pokerová tvář“. 1939 získala titul Američanka Alice Marbleová, první představitelka moderní útočné hry, tzv. „serve and volley“. Měla výborné útočné podání, po němž nabíhala k síti a tam rozhodovala o průběhu zápasu. Druhá svět, válka její slibnou kariéru přerušila. Kuriózní bylo, že totální útočný sys tém, jímž se Marbleová prosadila již 1939, se v mužském tenisu uplatnil až po druhé svět, válce a dominoval v něm téměř 30 let — do doby nástupu J. Connorse a B. Borga. Hlavním před stavitelem systému „serve and volley“ byl Američan Jack Kramer, nesporně nejlepší hráč poválečného období. Za normálních okolností by byl získal wimbledonský titul již 1946, ale s pu chýřem na ruce prohrál s čs. tenis tou J. Drobným. Vynahradil si to však 1947, kdy utvořil ve wimbledonské dvouhře mužů rekord v přesvědčivos ti vítězství: během celého turnaje ztratil v 7 kolech jen 37 her u jeho finále s T. Brownem (6:1, 6:3, 6:2) trvalo 48 minut. Kramerova hra byla téměř bez slabin. Jeho největší před ností byly podání, riterny a voleje. Koncem 1947 přestoupil k profesioná lům a do 1955 získalo wimbledonský titul 6 dalších Američanů, mezi něž se dokázali vklínit Australan Frank Sedgman a Jaroslav Drobný. Sedgman byl ve finále již 1950, ale prohrál s Američanem E. Pattym, známým svým neomylným forhendovým vole jem. 1952 zdolal ve finále J. Drobného a jeho nekompromisní útočná hra tvr dých volejů, podložená vynikající po hyblivostí slavila úspěch i v obou čtyřhrách. Po Budgeovi a Riggsovi se stal Sedgman třetím a dodnes posled ním vítězem všech tří wimbledon ských soutěží. J. Drobný se zapsal do histroie W. 1953 nejdelším zápasem, který byl odehrán v průběhu jednoho dne. Porazil v něm po oboustranně strhujícím výkonu Američana E. Pattyho 8:6, 16:18, 3:6, 8:6, 12:10 za 4 ho
337 diny a 20 minut. 1954 se J. Drobný po třetí probojoval do finále — jako 33letý se utkal s 201etým K. Rosewallem. Jejich zápas, v němž odehráli 58 her, trval 2 hodiny a 35 minut, což je dodnes nejdelší wimbledonské fi nále — Drobný vyhrál 13:11, 4:6, 6:2, 9:7. Ve čtvrtfinále porazil dalšího Australana L. A. Hoada, který o dva roky později zahájil skvělou éru austr. vítězství ve Wimbledonu. Od 1956 do 1971, v 16 ročnících, zvítězili 13 X Australané a jedině Peruánci A. Olmedovl, Američanu Ch. McKinleymu a Španělu M. Santanovi se podařilo přerušit jejich sérii. Australští vítě zové turnaje L. A. Hoad, A. Cooper, N. Fraser, R. Laver, R. Emerson a J. New .ombe patřili mezi velikány svět, tenhu a jejich výkony byly zcela přesvědčivé. Jedinou výjimkou bylo dramatické finále Hoada a Rosewalla 1956. Hoad se svým pověstným „ocelo vým“ zápěstím předváděl nejsilovější tenis. Základní údery, podání, smeče i voleje hrál s maximální razancí a ustavičnou snahou o útok, ale na hra nici rizika a tedy i s chybami. Měl-li však svůj den, byl neporazitelný. Před finále 1956 se diskutovalo o tom, zda zvítězí Hoadova síla nad vybroušeněj ší technikou jeho soupeřů. Rosewall vedl ve 4. setu 4:1, ale najednou Hoadovy riskantně hrané míče začaly do padat do dvorce nebo na čáry; vyhrál 5 her za sebou a tím i wimbledonský titul. O rok později porazil v jednom z nejkratších finále A. Coopera. Vý raznou postavou W. i svět, tenisu byl R. Laver. 1959 (jako 211 etý) a 1960 byl ve finále a 1961 a 1962 přesvědči vě zvítězil. Jeho druhý wimbledonský titul zapadl do skvělé série Laverových vítězství 1962, kdy jako druhý hráč po D. Budgeovi získal Grand Slam. Na rozdíl od Hoadovy silové hry uplatňoval dokonalou techniku úderů a útočné pojetí hry. Na poma lejších dvorcích připravoval útok po stupnou výměnou základních úderů. Jestliže při svých prvních wimbledon
Wimbledon ských vítězstvích měl slabinu v čepo vaném, řezaném bekhendu, kterou při jeho přestupu k profesionálům 1963 zkušení soupeři odhalili, tak po ote vření turnaje profesionálům se 1968 vrátil do W. jako tenista s dokonalou technikou všech úderů. Laver vyhrál první dva otevřené turnaje a jako je diný hráč si vybojoval od zrušení vyzývacího finále 4 tituly ve dvouhře a jako jediný získal podruhé Grand Slam (1969). Jeho největším konku rentem na všech ostatních turnajích byl K. Rosewall. Je ironií, že právě tento skvělý tenista ve W. nikdy ne zvítězil, přestože byl 4X ve finále; naposledy 1974 (Jako 401etý), tedy po 20 letech od svého prvního finále. Do sud posledním z řady velkých austr. vítězů byl J. Newcombe, tenista mi mořádných kvalit, v jehož hře se pro línala Hoadova síla a Laverova tech nika. 1967 v posledním amatérském W. zvítězil poměrně hladce, 1969 vý borně odolával Laverovi a jeho pětisetová finálová vítězství 1970 a 1971 nad K. Rosewallem a S. Smithem by la skvělým vyvrcholením těchto roč níků. Spolu s Perrym se J. Newcombe se 3 vítězstvími zařadil na 2. místo v počtu vítězství ve W. od zrušení vyzývacího systému. V době, kdy byly svět, turnaje otevře ny profesionálům, byl pravidelným účastníkem W. 1 čs. tenista Jan Kodeš. Vyrostl na antukových dvorcích a na kluzký travnatý povrch s rychlým od skokem míče si těžko zvykal. 1968 prohrál v prvním kole s M. Riessenem, 1969 ve druhém kole s B. Lutzem, 1970 v prvním kole s A. Metrevelim, 1971 s T. Okkerem. 1972 se při neúčasti profesionální špičky prosadil: porazil Chilana Rodrigueze, Američany Seewagena, Bleckingera a McManuse, Novozélanďana Paruna a prohrál v semi finále s S. Smithem, který v jednom z nejlepších a nejdramatičtějších finále W. porazil I. Nastaseho. Smith byl představitelem silového útočného te nisu s razantním podáním a tvrdými
Wimbledon
voleji, zatímco Nastase patřil k nej techničtějším a nejvirtuóznějším hrá čům 70. let. 1973 se do historie W. zapsal i čs. tenis. Před začátkem tur naje vypukla „Pilicova aféra“. Jugoslávec Niki Pilič byl Jugoslávskou te nisovou asociací distancován, neboť se nevrátil z amer. profesionálních turnajů a nenastoupil k d. c. utkání proti Novému Zélandu. ITF potvrdila platnost trestu, i když ve snížené mí ře, a pořadatelé ve W. toto rozhodnu tí respektovali. ATP vedená J. Kramerem se postavila za Piliče a pohro zila All England Clubu bojkotem tur naje, nebude-li Pilič moci nastoupit. Vedení klubu i britské asociace setr valo na svém stanovisku, a tak pod nátlakem ATP odvolalo 76 profesioná lů svou přihlášku k turnaji (Laver, Rosewall, Smith a další). Místo nich byli do soutěže přijati hráči z kvalifi kačního turnaje a změnilo se i pořadí nasazených hráčů. Favoritem turnaje byl I. Nastase, ale prohrál překvapivě ve čtvrtém kole s Američanem A. Mayerem, a tím se naskytla šance pro J. Kodeše. Jako druhý nasazený hráč porazil Japonce Hiraia, Itala Marzana, Juilla z JAR, Indy Mukerdžího a V. Amritraje a v semifinále Angličana R. Taylora. Vyrovnaný a dramatický zá pas za stavu 5:4 pro Taylora v 5. setu hlavní rozhodčí pro déšť přerušil. Po hodinové přestávce vyhrál J. Kodeš 3 hry za sebou a postoupil do finále. Jeho soupeřem byl sov. tenista A. Metreveli, který mj. porazil J. Connorse i A. Mayera. V utkání se projevily větší Kodešovy zkušenosti (dvakrát vyhrál Roland Garros a byl ve finále ve Forest Hills), zatímco pro Metreveliho to bylo první finále na velkém turnaji. Kodeš zahrál ve vrcholné for mě, soustředěně a zvítězil 6:1, 9:8, 6:3. Stal se nejen prvním reprezentantem ČSSR, ale i prvním tenistou socialis tických zemí, který vyhrál tento nej tradičnější a nejslavnější tenis, turnaj. Přestože se turnaje nezúčastnili nej lepší profesionální hráči, zaznamenali
338
J. Kodeš s nejvzácnější trofejí své ka riéry pořadatelé druhou největší návštěv nost v historii turnaje. 1974 se na tur naji sešla opět kompletní svět, elita a Kodeš s Metrevelim obdivuhodně ob hajovali své loňské pozice. Kodeš po razil Američana Stewarta, Švéda Johanssona, Australana Crealyho, Ame ričana Gormana a probojoval se do čtvrtfinále, kde prohrál s pozdějším vítězem J. Connorsem. Rovněž Metre veli se probojoval do čtvrtfinále (po razil mj. T. Okkera), zatímco i takoví hráči jako Nastase, Ashe, Borg, Vilas, Tanner nebo Roche byli vyřazeni. Nej větším překvapením tohoto ročníku byl nepochybně 401etý K. Rosewall, který mj. porazil Tannera, Newcomba i Smitha a po 20 letech byl opět, ten tokrát počtvrté ve finále. Neuspěl ani nyní, neboť měl příliš silného a navíc nesmírně ambiciózního soupeře. Jim my Connors ovládal jednak agresivní, nátlakovou hru, založenou na výbor ném podání a tvrdých volejích, jed nak předvedl na rychlé wimbledonské trávě v mužském tenisu už několik let nevídanou ukázku úspěšné obrany od základní čáry dvorce. Mohl si to do volit díky skvělé práci nohou a stej ně rychlým jako i přesným základním úderům. Connors se stal pátým levá kem — vítězem Wimbledonu (před ním N. Brookes, J. Drobný, N. Fraser
339
a R. Laver), současně prvním, který vyhrál wimbledonskou dvouhru dů kladným obouručným držením rakety. 1975 podlehl Connors ve finá e skvě lé taktice A. Ashe, první černoš ského vítěze Wimbledonu. 1976 získal wimbledonský titul další specialista na obouručný bekhend — 201etý BjOrn Borg, který po vzoru J. Connorse i na rychlých dvorcích ještě dů sledněji uplatňoval celodvorcový tak tický systém. Ve finále porazil I. Nastaseho, který nedokázal předvést svou obvyklou pestrou a nápaditou hru. Ročník 1977 byl ve znamení překvapujícího postupu amer. doros tence Johna McEnroa z kvalifikace až do semifinále. Borg v skvělém se mifinálovém zápase těsně porazil V. Gerulaitise a ve finále poprvé došlo k přímému souboji dvou největších individualit posledních let — Connorse s Borgem. Connors byl agresivněj ší, útočnější. Borg zase trpělivější při výměnách míčů a především přesněj ší. Ve vynikajícím pětisetovém zápase nakonec rozhodlo to, že Connors hrál riskantně, udělal víc chyb, a tak Borg podruhé vyhrál Wimbledon. V ženských soutěžích W. po druhé svět, válce 1 nadále udávaly tón Ame ričanky. Betzová, Osborneová, Broughová a Kartová pokračovaly v kon cepci hry A. Marbleové. Uplatňovaly moderní útočnou hru, založenou na dobrém podání a volejích. Není proto divu, že dvě z nich — Broughová a Osborneová-du Pontoyá — utvořily jednu z nejlepších dvojic v ženské čtyřhře a staly se pětinásobnými ví tězkami Wimbledonu. 1952 se vlády ve Wimbledonu i na ostatních svět, turnajích ujala mladá Američanka Maureen Connollyová se zcela jiným způsobem hry. Měla malou postavu — přezdívali jí „Malá Mo“ — a byla ne obyčejně rychlá. Svou hlavní zbraní, vrdými a přesnými základními údery, likvidovala útočné pokusy soupeřek a zatlačovala je do obrany. Při prvním wimbledonském startu 1952 (ještě ne
Wimbledon 181etá) zvítězila a v následujícím ro ce vyhrála 4 největší turnaje včetně W. a jako první žena získala Grand Slam. 1954 zvítězila ve W. potřetí, ale komplikovaná zlomenina nohy po pá du z koně ji navždy vyřadila z turna jového tenisu. Ve W. nikdy neprohrá la. 1957 se stala Američanka Althea Gibsonová první černošskou vítězkou W. a svůj triumf zopakovala o rok později. Více než 201etou sérii vítěz ství amer. tenistek přerušila 1959 Brazilka Maria Ester Buenoová, která získala 3 tituly. K jejím velkým soupeřkám patřila 1 čs. reprezentantka Věra Pužejová-Suková. 1961 se probo jovala do čtvrtfinále, kde prohrála s Angličankou Mortimerovou. 1962 by la V. Suková největším překvapením ženské soutěže: porazila Rakušanku Schusterovou, Australanku Lehaneovou, Angličanku Mortimerovou, Ame ričanku Hardovou, Brazilku Buenoovou a jako první čs. reprezentantka se probojovala do finále. Den před fi nálovým zápasem si však na schodech hotelu poranila kotník a k finálové mu zápasu proti Američance Karen Susmanové-Hantzeové nastoupila s bo lestivým zraněním. Susmanová-Hantzeová zvítězila 6:4, 6:4. 1963 začala éra dvou tenistek, které patří mezi největší postavy wimbledonské histo rie a svět, tenisu vůbec. Zvítězila 21leiá Australanka Margaret Smithová, provd. Courtová, nad 201etou Billie Jean Mofflttovou, provd. Kingovou. Obě předváděly skvělý moderní útoč ný tenis s vynikajícím podáním a per fektní volejovou hrou. Celodvorcové pojetí hry Courtové, opírající se i o výborné základní údery, bylo kon cepčně dokonalejší, ale psychická labilita ji připravila zvláště v mladších letech o nejedno vítězství. Kingová uplatňovala totální útočný systém se snahou dostat se co nejrychleji k sí ti; vynikala velkou schopností kon centrace a bojovností. Snad i proto se stala jednou z nejúspěšnějších tenis tek v historii Wimbledonu. Ve dvou-
Wimbledon hře zvítězila 6X a celkem získala ve W. 20 titulů ve všech soutěžích, čímž překonala rekord E. Ryaneové. Courtová získala deset titulů, z toho ve dvouhře tři, ale 1970 se stala po M. Connollyové druhou tenistkou, která získala Grand Slam. 1971 zvítězila ve W. Australanka Evonne Goolagongová. Její přirozený pohybový i úderový talent ji předurčoval k více rým vítězstvím, ale v tvrdé konkuren ci nejlepších tenistek jí chyběla větší bojovnost. 1974 překvapila v ženské soutěži sov. reprezentantka O. Morozozová, která mj. porazila B. J. Ringo vou a V. Wadeovou, ale ve finále pro hrála s Chris Evertovou. Vítězství této mladé Američanky se očekávalo. Přes tože měla teprve 19 a půl roku, při svých předcházejících startech ve W. měla už za sebou jedno semifinále a jedno finále. Koncepcí hry připomína la Connollyovou. Na jejích tvrdých a přesných základních úderech, kombi novaných s loby, ztroskotávaly útoky soupeřek: jakmile se odhodlaly k vý měně míčů, okamžitě je zatlačila do defenzívy. Bekhendový úder hrála obouručně a není bez zajímavosti, že W. vyhrála v témže roce jako J. Con nors, který hraje též obouručně. 1975
M. Courtová zvítězila 1970 potřetí
340
(tj. 14 let po svém prvním vítězství ve čtyřhře ve W.) prohlásila B. J. Ringo vá, že ve dvouhře startuje naposledy, a proto ji chce vyhrát. Podařilo se jí to: porazila mj. Ch. Evertovou a ve finále hladce E. Goolagongovou 6:0, 6:1. Goolagongová-Cawleyová oyla ve finále i 1976 (počtvrté), ale v drama tickém zápase zvítězila Ch. Evertová. 1977 oslavoval wimbledonský turnaj sté výročí svého trvání. Pro domácí obecenstvo i pořadatele All England Clubu nemohl mít turnaj lepší vy vrcholení, než jaké připravila britská reprezentantka Virginia Wadeová. V semifinále nečekaně porazila Ch. Evertovou a ve finále zvítězila nad Holandankou Betty Stoveovou. Vítěz nou trofej převzala z rukou královny Alžběty. Nové „století“ wimbledon ského turnaje začalo velkým úspě chem čs. mládežnického tenisu. 1978 zvítězil v junior, soutěži Ivan Lendl a Hana Mandlíková se mezi dorostenka mi probojovala do finále. V hlavní soutěží dominoval opět Bjorn Borg. Sympatický Švéd, který svými výkony i sport, vystupováním navázal na nej krásnější tradice wimbledonských ve likánů, nejprve vyrovnal a potom pře konal rekord Angličana Freda Perryho, který vyhrál wimbledonský turnaj třikrát za sebou. Borg zvítězil 1976— 1980 pětkrát za sebou, což v tehdejší konkurenci a vyrovnanosti svět, hrá čů znamenalo snad největší tenis, výkon všech dob. Většina jeho soupe řů se vypjala k maximálním výkonům a některé finálové zápasy (např. 1979 s R. Tannerem a zvláště 1980 s J. McEnroem) se svou dramatičností a úrovní zapsaly zlatým písmem do aná lů Wimbledonu. Když se 1981 podařilo J. McEnroovi porazit ve finále Borga a přerušit tak jeho sérii 41 vítězných zápasů, znamenalo to i konec jedineč né epochy v historii tohoto turnaje. Po překvapujícím vítězství V. Wadeové 1977 získala wimbledonský titul dvakrát Martina Navrátilová, ale po tom došlo opět k velkému překvape
341 ní. 1980 po devíti letech získala své druhé vítězství E. Goolagongová-Cawleyová (mezi tím byla 3X ve finále a 3X v semifinále). Jediný, kdo doká zal po tak dlouhé době opět zvítězit ve W., byl W. T. Tilden. Je pozoruhod né, že do finále 1980 se už potřetí za sebou probojovala Chris EvertováLloydová. 1981 byla opět ve finále a byla úspěšná: porazila Hanu Mandlíkovou, která připomněla úspěch Věry Sukové před 19 lety. Ve čtvrtfinále porazila H. Mandlíková A. Jaegerovou a v semifinále M. Navrátilovou. Nejmladšími wimbledonskými vítězi byli Ch. Dobová (1887 — 15 let a 10 měsíců) a W. Baddeley (1891 — 19 let a 5 měsíců). Nejstaršímí vítězi byli A. W. Gore (1909 — 41 let a 6 měsí ců) a A. Sterryová (1909 — 37 let a 7 měsíců). Nejstarším hrajícím účastní kem byl J. Borotra (1984 — 65 let a 10 měsíců; hrál čtyřhru a smíšenou čtyřhru). Největší počet vítězství ve dvouhře získali H. Willsová-Moodyová (8X — 1927—30, 1933, 1935 a 1938) a W. Renshav (7X — 1881—1886 a 1889). Nejkratší mužské finále se hrá-
J. Connors a Ch. Evertová, vítězové 1974
Wimbledon
B. J. Kingová zvítězi la 1975 pošesté
lo 1881, kdy W. Renshav porazil Hartleye 6:0, 6:1, 6:1, a 1936 kdy F. Perry porazil G. von Cramma 6:1, 6:1, 6:0. Nejkratší ženské finále se hrálo 1911, kdy D. L. Chambersová porazila Boothbyovou 6:0 a 6:0. Nejdelší muž ské finále se hrálo 1954 v zápase Drobný—Rosewall 13:11, 4:6, 6:2, 9:7 (58 her) a nejdelší ženské finále se hrálo 1970 Courtová—Kingová 14:13, 11:9 (46 her). Nejdelší zápas v histo rii W. sehráli 1969 R. Gonzales a Ch. Pasarell 22:24, 1:6, 16:14, 6:3, 11:9 (112 her).
Přehled vítězů ve Wimbledonu Dvouhra mužů 1877 S. W. Gore, 1878 P. F. Hadow 1879 J. T. Hartley, 1880 J. T. Hartley,. 1881 W. Renshaw, 1882 W. Renshaw, 1883 W. Renshaw, 1884 W. Renshaw, 1885 W. Renshaw, 1886 W. Renshaw, 1887 H. F. Lawford, 1888 E. Renshaw, 1889 W. Renshaw, 1890 W. J. Hamil ton, 1891 W. Baddeley, 1892 W. Bad deley, 1893 J. Pim, 1894 J. Pim, 1895 W. Baddeley, 1896 H. S. Mahony, 1897 R. F. Doherty, 1898 R. F. Doherty, 1899 R. F. Doherty, 1900 R. F. Doher-
Wimbledon ty, 1901 A. W. Gore, 1902 H. L. Do herty, 1903 H. L. Doherty, 1904 H. L. Doherty, 1905 H. L. Doherty, 1906 H. L. Doherty, 1907 N. E. Brookes, 1908 A. W. Gore, 1909 A. W. Gore, 1910 A. F. Wilding, 1911 A. F. Wilding, 1912 A. F. Wilding, 1913 A. F. Wilding, 1914 N. E. Brookes, 1915—1918 ne hrálo se, 1919 G. L. Patterson, 1920 W. T. Tilden, 1921 W. T. Tilden, 1922 G. L. Patterson, 1923 W. M. Johnston, 1924 J. Borotra, 1925 J. R. Lacoste, 1926 J. Borotra, 1927 H. J. Cochet, 1928 J. R. Lacoste, 1929 H. J. Cochet, 1930 W. T. Tilden, 1931 S. B. Wood, 1932 H. E. Vines, 1933 J. H. Crawford, 1934 F. J. Perry, 1935 F. J. Perry, 1936 F. J. Perry, 1937 J. D. Budge, 1938 J. D. Budge, 1939 R. L. Riggs, 1940—1945 nehrálo se, 1946 Y. Petra, 1947 J. A. Kramer, 1948 R. Falkenburg, 1949 F. R. Schroeder, 1950 J. E. Patty, 1951 R. Savltt, 1952 F. A. Sedgman, 1953 E. V. Seixas, 1954 J. Drobný, 1955 M. A. Trabert, 1956 L. A. Hoad, 1957 L. A. Hoad, 1958 A. J. Cooper, 1959 A. Olmedo, 1960 N. A. Fraser, 1961 R. G. Laver, 1962 R. G. Laver, 1963 C. R. McKinley, 1964 R. S. Emerson, 1965 R. S. Emerson, 1966 M. Santana, 1967 J. D. Newcombe, 1968 R. G. Laver, 1969 R. G. Laver, 1970 J. D. Newcom be, 1971 J. D. Newcombe, 1972 S. R. Smith, 1973 J. Kodeš, 1974 J. S. Con nors, 1975 A. R. Ashe, 1976 B. Borg, 1977 B. Borg, 1978 B. Borg, 1979 B. Borg, 1980 B. Borg, 1981 J. McEnroe, 1982 J. Connors, 1983—84 J. McEnroe. Dvouhra žen 1884 M. E. E. Watsonová, 1885 M. E. E. Watsonová, 1886 B. Bingleyová, 1887 Ch. Dodová, 1888 Ch. Dodová, 1889 G. W. Hillyardová, 1890 H. B. G. Riceová, 1891 Ch. Dodová, 1892 Ch. Dodová, 1893 Ch. Dodová, 1894 G. W. Hillyardová, 1895 C. Cooperová, 1896 C. Cooperová, 1897 G. W. Hillyardová, 1898 C. Cooperová, 1899 G. W. Hil lyardová, 1900 G. W. Hillyardová, 1901 A. Sterryová, 1902 M. E. Robbová, 1903 D. Douglassová, 1904 D. Douglas-
342
sová, 1905 M. G. Suttonová, 1906 D. Douglassová, 1907 M. G. Suttonová, 1908 A. Sterryová, 1909 D. P. Boothbyová, 1910 D. L. Chambersová, 1911 D. L. Chambersová, 1912 D. R. Larcombová, 1913 D. L. Chambersová. 1914 D. L. Chambersová, 1915—1918 nehrálo se, 1919 S. Lenglenová, 1920 S. Lenglenová, 1921 S. Lenglenová, 1922 S. Lenglenová, 1923 S. Lengle nová, 1924 K. McKanová, 1925 S. Lenglenová, 1926 L. A. Godfreeová, 1927 H. Willsová, 1928 H. Willsová, 1929 H. Willsová, 1930 F. S. Moodyová, 1931 C. Aussemová, 1932 F. S. Moodyová, 1933 F. S. Moodyová, 1934 D. E. Roundová, 1935 F. S. Moodyová, 1936 H. H. Jacobsová, 1937 D. E. Roun dová, 1938 F. S. Moodyová, 1939 A. Marbleová, 1940—1945 nehrálo se, 1946 P. M. Betzová, 1947 M. E. Osborneová, 1948 A. L. Broughová, 1949 A. L. Broughová, 1950 A. L. Broughová, 1951 D. J. Hartová, 1952 M. C. Con nollyová, 1953 M. C. Connollyová, 1954 M. C. Connollyová, 1955 A. L. Broug hová, 1956 S. J. Fryová, 1957 A. Gibsonová, 1958 A. Gibsonová, 1959 M. E. Buenoová, 1960 M. E. Buenoová, 1961 A. Mortimerová, 1962 J. R. Susmanová, 1963 M. Smithová, 1964 M. E. Buenoová, 1965 M. Smithová, 1966 B. J. Kingová, 1967 B. J. Kingová, 1968 B. J. Kingová, 1969 P. F. Jonesová, 1970 B. M. Courtová, 1971 E. F. Goolagongová, 1972 B. J. Kingová, 1973 B. J. Kingová, 1974 Ch. Evertová, 1975 B. J. Kingová, 1976 Ch. Evertová, 1977 V. Wadeová, 1978 M. Navrátilová, 1979 M. Navrátilová, 1980 E. Cawleyová, 1981 Ch. Lloydová, 1982—84 M. Na vrátilová. Výsledky Wimbledonu Dvouhra mužů (čtvrtfinálové, semifinálové a finálo vé výsledky) 1922 Lycett—Davson (oba V. Brit.) 2:8, 6 ku 1, 6:4, 8:6, Gilbert—Mavrogardato
343
(oba V. Brit.) 6:4, 3:6, 6:3, 3'6, 6:2, Anderson—Wood (oba Austr.) 6:3, 6 ku 3, 2:6, 2:6, 6:4, Patterson (Austr.) Campbell (V. Brit.) 7:9, 6:3, 6:2, 6:1, Lycett—Gilbert 8:6, 9:7, 6:3, Patterson —Anderson 6:1, 3:6, 7:9, 6:1, 6:3, Pat terson—Lycett 6:3, 6:4, 6:2. 1923 Johnston (USA)—Campbell (V. Brit.) 6:1, 5:7, 6:2, 6:2, Norton (Již. Afrika) —Woosnam (V. Brit.) 7:5, 6:3, 6:4, Lowe—Evans (oba V. Brit.) 6:2, 8:6, 7:5, Hunter (USA)—Gomar (Span.) 3:6, 4:6, 6:1, 6:3, 6:2, Johnston—Nor ton 6:4, 6:2, 6:4, Hunter—Lowe 6:3, 7:5, 6:4, Johnston—Hunter 6:0, 6:3, 6:1. 1924 Lacoste (Franc.)—Washer (Belg.) 6 ku 1, 5:7, 6:4, 6:2, Williams (USA) — Kingscote (V. Brit.) 5:7, 6:4, 6:3, 6:4, Borotra (Franc.)—Richards (USA) 6:4, 4:6, 6:0, 6:3, Raymond (Již. Afri ka)—Washburn (USA) 6:0, 7:5, 17:15, Lacoste—Williams 6:1, 3:6, 6:2, 6:3, Borotra—Raymond 6:2, 6:4, 7:5, Bo rotra—Lacoste 6:1, 3:6, 6:1, 3:6, 6:4. 1925 Cochet (Franc.)—Hennessey (USA) 7 ku 9, 4:6, 6:1, 6:3, 6:0, Borotra (Fran cie)—Barclay (V. Brit.) 6:3, 5:7, 6:3, 6:3, Anderson (Austr.)—Fisher (Vel ká Brit.) 6:1, 6:1, 6:4, Lacoste (Fran cie)—Jacob (Indie) 6:3, 6:8, 6:0, 6:4, Borotra—Cochet 5:7, 8:6, 6:4, 6:1, La coste—Anderson 6:4, 7:5, 6:1, Lacoste —Borotra 6:3, 6:3, 4:6, 8:6. 1926 Brugnon (Franc.)—Kingsley (V. Bri tánie) 6:2, 4:6, 6:2, 4:6, 6:4, Kinsey (USA)—Spence (Již. Afrika) 6:3, 6:3, 3:6, 6:3, Cochet (Franc.)—Gregory (V. Brit.) 3:6, 6:4, 6:2, 4:6, 6:3, Bo rotra (Franc.)—J. Koželuh (CSR) 6:4, 4:6, 9:7, 6:1, Kinsey—Brugnon 6:4, 4 ku 6, 6:3, 3:6, 9:7, Borotra—Cochet 2:6, 7:5, 2:6, 6:3, 7:5, Borotra—Kinsev 8:6, 6:1, 6:3. 1927 Tilden (USA)—Brugnon (Franc.) 6 ku 3, 6:1, 3:6, 7:5, Cochet (Franc.) —
Wimbledon Hunter (USA) 3:6, 3:6, 6:2, 6:2, 6:3, Lacoste (Franc.)—J. Koželuh (CSR) 6:4, 6:3, 6:4, Borotra (Franc.)—Tim mer (Hol.) 6:1, 3:6, 6:3, 6:0, Cochet —Tilden 2:6, 4:6, 7:5, 6:4, 6:3, Borot ra—Lacoste 6:4, 6:3, 1:6, 1:6, 6:2, Cochet—Borotra 4:6, 4:6, 6:3, 6:4, 7:5. 1928 Cochet (Franc.)—Hennessey (USA) 6:4, 6:1, 5:7, 6:3, Boussus—Brugnon (oba Franc.) 12:10, 10:8, 6:2, Lacoste (Franc.)—Morpurgo (Ital.) 6:2, 6:3, 6:4, Tilden (USA)—Borotra (Franc.) 8:6, 3:6, 6:3, 6:2, Cochet—Boussus 11 ku 9, 3:6, 6:2, 6:3, Lacoste—Tilden 2 ku 6, 6:4, 2:6, 6:4, 6:3, Lacoste—Cocnet 6:1, 4:6, 6:4, 6:2. 1929 Cochet (Franc.)—Timmer (Hol.) 6:4, 7:5, 6:2, Tilden (USA)—Landry (Fr.) 6:4, 2:6, 6:3, 7:5, Borotra (Franc.) — Lott (USA) 6:3, 6:3, 6:4, Austin (V. Brit.)—Kehrllng (Mad.) 6:2, 8:6, 6:3, Cochet—Tilden 6:4, 6:1, 7:5, Borotra —Austin 8:1, 10:8, 5:7, 6:1, Cochet— Borotra 6:4, 6:3, 6:4. 1930 Allison (USA)—Cochet (Franc.) 6:4, 6:4, 6:3, Doeg—Mangin (oba USA) 6 ku 3, 1:6, 6:3, 6:4, Tilden (USA) — Gregory (V. Brit.) 6:1, 6:2, 6:3, Bo rotra (Franc.)—Lott (USA) 2:6, 6:3, 6:3, 6:4, Allison—Doeg 6:3, 4:6, 8:6, 3:6, 7:5, Tilden—Borotra 0:6, 6:4, 4:6, 6:0, 7:5, Tilden—Allison 6:3, 9:7, 6:4. 1931 Wood (USA)—Hughes (V. Brit.) 4:6, 6:4, 6:3, 6:1, Perry (V. Brit.)—Van Ryn (USA) 6:4, 8:6, 7:5, Borotra (Fr.) —Satoh (Jap.) 6:2, 6:3, 4:6, 6:4, Shields (USA)—Austin (V. Brit.) 6:3, 2:6, 5:7, 7:5, 6:1, Wood—Perry 4:6, 6 ku 2, 6:4, 6:2, Shields—Borotra 7:5, 3:6, 6:4, 6:4, Wood—Shields w. o. 1932 Vines (USA)—Maier (Špaň.) 6:2, 6:3, 6:2, Crawford (Austr.)—Perry (Velká Brit.) 7:5, 8:6, 2:6, 8:6, Austin (Velká Brit.)—Shields (USA) 6:1, 9:7, 5:7, 6 ku 1, Satoh (Jap.)—Wood (USA) 7:5, 7:5, 2:6, 6:4, VineS’-Crawford 6:2, 6:1,
Wimbledon
6:3, Austin—Satoh 7:5, 6:2, 6:1, Vines —Austin 6:4, 6:2, 6:0. 1933 Vines (USA)—Menzel (CSR) 6:2, 6:4, 3:6, 6:3, Cochet (Franc.)—Stoe'fen (USA) 3:6, 6:4, 6:3, 6:1, Satoh (Jap.) —Austin (V. Brit.) 7:5, 6:3, 2:6, 2:6, 6:2, Crawford (Austr.j—Hughes (V. Brit.) 6:3, 6:4, 2:6, 6:4, Vines—Cochet 6-2. 8:6, 3:6, 6:1, Crawford—Satoh 6 ku 3, 6:4, 2:6, 6:4, Crawford—Vines 4:6, 11:9, 6:2, 2:6, 6:4. 1934 Crawford (Austr.)—Stoefen (USA) 7 ku 5, 2:6, 7:5, 6:0, Shields (USA)— Austin (V. Brit.) 4:6, 2:6, 7:5, 6:3, 7 ku 5, Perry—Lott (oba V. Brit.) 6:4, 2:6, 7:5, 10:8, Wood (USA)—Kirby (Již. Afrika) 6:1, 6:4, 3:6, 6:0, Craw ford-Shields 2:6, 4:6, 6:4, 6:3, 6:4, Perry—Wood 6:3, 3:6, 7:5, 5:7, 6:3, Perry—Crawford 6:3, 6:0, 7:5. 1935 Perry (V. Brit.)—Menzel (ČSR) 9:7, 6:1, 6:1, Crawford (Austr.)—Wood (USA) 6:4, 6:3, 6:8, 5:7, 6:1, Budge (USA)—Austin (V. Brit.) 3:6, 10:8, 6 ku 4, 7:5, von Cramm (Něm.)—Mc Grath (Austr.) 6:4, 6:2, 4:6, 6:1, Perry —Crawford 6:2, 3:6, 6:4, 6:4, von Cramm- -Budge 4:6, 6:4, 6:3, 6:2, Per ry—von Cramm 6:2, 6:4, 6:4. 1936 Perry (V. Brit.)—Grant (USA) 6:4, 8 ku 3, 6:1, Budge (USA)—Quist (Austr.) 6:2, 6:4, 6:4, Austin (V. Bri tánie)—Allison (USA) 6:1, 6:4, 7:5, von Cramm (Něm.)—Crawford (Austr.) 6:1, 7:5, 6:4, Perry—Budge 5:7, 6:4, 6:3, 6:4, von Cramm—Austin 8:6, 6:3, 2:6, 6:3, Perry—von Cramm 6:1, 6:1, 6:0. 1937 von Cramm (Německo)—Crawford (Austr.) 6:3, 8:6, 3:6, 2:6, 6:2, Austin (V. Brit.)—Grant (USA) 6:1, 7:5, 6:4, Parser (USA)—Henkel (Něm.) 6:3, 7 ku 5, 4:6, 4:6, 6:2, Budge (USA) — McGrath (Austr.) 6:3, 6:1, 6:4, von Cramm—Austin 8:6, 6:3, 12:14, 6:1, Budge—Parker 2:6, 6:4, 6:4, 6:1, Bud
344
ge—von Cramm 6:3, 6:4, 6:2. 1938 Austin (V. Brit.)—Ellmer (Švýc.) 6:2, 6:1, 6:2, Henkel (Něm.)—Hecht fCSR) 7:5, 6:1, 6:2, Punčec (Jugosl.)—MacPhaill (V. Brit.) 6:2, 6:1, 6:1, Budge (USA)—Cejnar (CSR) 6:3, 6:0, 7:5, Austin—Henkel 6:2, 6:4, 6:0, Budge— Punčec 6:2, 6:1, 6:4, Budge—Austin 6 ku 1, 6:0, 6:3. 1939 Cooke (USA)—Austin (V. Brit.) 6:3, 6:0, 6:1, Henkel (Něm.)— Kukuljevič (Jugosl.) 6:1, 6:3, 6:2, Punčec (Jugo slávie)—Smith (USA) 6:0, 6:2, 6:2, Riggs (USA)—Mohammed (Indie) 6 ku 2, 6:2, 6:2, Cooke—Henkel 6:3, 4 ku 6, 6:4, 6:4, Riggs—Punčec 6:2, 6:3, 6:4, Riggs—Cooke 2:6, 8:6, 3:6, 6:3, 6:2. 1940—1945 se nehrálo 1946 Petra (Franc.)—Pails (Austr.) 7:5, 7 ku 5, 6:8, 6:4, T. Brown (USA)—Pun čec (Jugosl.) 6:2, 8:6, 6:4, G. Brown (Austr.)—Bergelin (Sved.) 13:11, 11 ku 9, 6:4, Drobný (CSR)—Pellizza (Franc.) 6:4, 6:4, 6:4, Petra—T. Brown 4:6, 4:6, 6:3, 7:5, 8:6, G. Brown—Drob ný 6:4, 7:5, 6:2, Petra—G. Brown 6:2, 6:4, 7:9, 5:7, 6:4. 1947 Patty (USA)—Drobný (ČSR) 3:6, 6:4, 7:9, 6:2, 6:3, T. Brown (USA)—Petra (Franc.) 7:5, 6:2, 6:4, Pails (Austr.) —Falkenburg (USA) 4:6, 4:6, 6:3, 6:0, 6:2, Kramer (USA)—G. Brown (Ausfr.) 6:0, 6:1, 6:3, T. Brown—Patty 6:3, 6:3, 6:3, Kramer—Pails 6:1, 3:6, 6:1, 6:3, Kramer—T. Brown 6:1, 6:3, 6:2. 1948 Bromwich (Austr.)—Patty (USA) 6:4, 7:5, 6:1, Asbóth (Mad.)—T. Brown (USA) 4:6, 6:3, 4:6, 6:1, 6:1, Mulloy (USA)—Mottram (V. Brit.) 6:2, 1:6, 7:5, 6:1, Falkenburg (USA)—Bergelin (Svéd.) 6:4, 6:2, 3:6, 6:4, Bromwich— Asbóth 6:3. 14:12, 6:2, Falkenburg— Mulloy 6:4, 6:4, 8:6, Falkenburg— Bromwich 7:5, 0:6, 6:2, 3:6, 7:5,
345
Wimbledon
1949 1954 Drobný (ČSR)—G. Brown (Austr.) 2 Drobný (Egypt)—Hoad (Austr.) 6:4, ku 6, 7:5, 1:6, 6:2, 6:4, Bromwich 6:3, 6:3, Patty—Seixas (oba USA) 7:5, (Austr.)—Falkenburg (USA) 3:6, 9:11, 4:6, 6:3, 6:2, Rosewall—Hartwig (oba 6:0, 6:0, 6:4, Sturgess (JAR)—Parker Austr.) 6:3, 3:6, 3:6, 6:3, 6:1, Trabert (USA) 3:6, 6:4, 3:6, 6:1, 6:3, Schroe (USA)—Rose (Austr.) 6:2, 6:2, 7:5, der (USA)—Sedgman (Austr.) 3:6, 6 Drobný—Patty 6:2, 6:4, 4:6, 9:7, Rose ku 8, 6:3, 6:2, 9:7, Drobný—Bromwich wall—Trabert 3:6, 6:3, 4:6, 6:1, 6:1, 6:1, 6:3, 6:2, Schroeder—Sturgess 3:6, Drobný—Rosewall 13:11, 4:6, 6:2, 9:7. 7:5, 5:7, 6:1, 6:2, Schroeder—Drobný 1955 3:6, 6:0, 6:3, 4:6, 6:4. Rosewall (Austr.)—Davidson (Švéd.) 1950 6:4, 6:1, 6:2, Nielsen (Dán.)—PietranSedgman (Austr.)—Larsen (USA) 8 geli (Ital.) 1:6, 6:3, 5:7, 6:2, 7:5, Pattv ku 10, 5:7, 7:5, 6:3, 7:5, Drobný (USA)—Hoad (Austr.) 6:4, 6:4, 6:4, (Egypt)—Mulloy (USA) 6:3, 6:4, 6:4, Trabert (USA)—Drobný (Egypt) 8:6, Seixas (USA)—Sturgess (JAR) 9:7, 6:1, 6:4, Nielsen—Rosewall 11:9, 6:2, 6:8, 3:6, 6:2, 7:5, Patty—Talbert (oba 2:6, 6:4, Trabert—Patty 8:6, 6:2, 6:2, USA) 3:6, 6:4, 6:2, 6:3, Sedgman— Trabert—Nielsen 6:3, 7:5, 6:1. Drobný 3:6, 3:6, 6:3, 7:5, 6:2, Patty— 1956 Seixas 6:3, 5:7, 6:2, 7:5, Patty—Sedg Hoad—Anderson (oba Austr.) 4:6, 6:1, man 6:1, 8:10, 6:2, 6:3. 6:1, 13:11, Richardson (USA)—Fraser 1951 (Austr.) 6:3, 9:11, 7:5, 6:4, Seixas— Flam (USA)—Sedgman (Austr.) 2:6, Morris (oba USA) 13:11, 6:0, 6:3, Ro 1:6, 6:3, 6:4, 7:5, Savitt—Larsen (oba sewall (Austr.)—Schmidt (Švéd.) 6:1, USA) 6:1, 6:4, 6:4, Sturgess (JAR) — 6:3, 6:2, Hoad—Richardson 3:6, 6:4, Vieira (Braz.) 6:2, 6:0, 6:3, McGregor 6:2, 6:4, Rosewall—Seixas 6:3, 3:6, 6:8, (Austr.)—Bergelin (Švéd.) 6:0, 4:6, 6:3, 7:5, Hoad—Rosewall 6:2, 4:6, 7:5. 5:7, 6:2, 6:4, Savitt—Flam 1:6, 15:13, 6:4. (Austr.)—Bergelin (Švád.) 6:0, 4:6, 1957 6:3, 6:2, McGregor—Sturgess 6:4, 3:6, Cooper (Austr.)—Flam (USA) 6:3. 6:3, 7:5, Savitt—McGregor 6:4, 6:4, ff:4. 7:5, 6:1, Fraser (Austr.)—Schmidt (Švéd.) 1:6. 6:4, 6:8, 6:4, 6:4, Davidson 1952 (Švéd.)—Seixas (USA) 5:7, 6:4, 6:4, Sedgman (Austr.)—Sturgess (JAR) 7:5, 6:1, 6:0, Rose (Austr.)—Savitt 6:4, Hoad—Rose (oba Austr.) 6:4, 4:6, (USA) 6:4, 3:6, 6:4, 4:6, 6:2, Flam— 10:8, 6:3, Cooper—Fraser 1:6, 14:12. Seixas (oba USA) 6:4, 3:6, 6:3, 7:5, 6:3, 8:6, Hoad—Davidson 6:4, 6:4, 7:5, Hoad—Cooper 6:2, 6:1, 6:2. Drobný (Egypt)—McGregor (Austr.) 6:0, 3:6, 2:6, 7:5, 7:5, Sedgman—Rose 1958 6:4, 6:4, 7:5, Drobný—Flam 6:2, 6:4, Nielsen (Dán.)—Anderson (Austr.) 0:6, 8:10, 6:4, Sedgman—Drobný 4:6, 6:2, 6:3, soupeř vzdal, Fraser (Austr.) —Davidson (Švéd.) 6:4, 6:8, 6:2, 3:6, 6:2, 6:3, 6:2. 8:6, Rose (Austr.)—MacKay (USA) 6:2, 1953 Seixas (USA)—Hoad (Austr.) 5:7, 6:4, 6:4, Cooper (Austr.)—Wilson (V. 6:4, 6:3, 1:6, 9:7, Rose (Austr.)—Lar Brit.) 6:4, 6:2, 3:6, 4:6, 7:5, Frasersen (USA) 6:3, 6:3, 16:14, Drobný Nielsen 6:4, 6:4, 17:19, 6:4, Cooper(Egypt)—Davidson (Švéd.) 7:5, 6:4, Rose 7:9, 6:2, 6:2, 6:3, Cooper—Fraser 6:0, Nielsen (Dán.)—Rosewall (Aus 3:6, 6:3, 6:4, 13:11. 1959 trálie) 7:5, 4:6, 6:8, 6:0, 6:2, Seixas— Rose 6:4, 10:12, 9:11. 6:4, 6:3, Nielsen MacKay (USA)—Fraser (Austr.) 5:7, —Drobný 6:4, 6:3, 6:2, Seixas—Nielsen 10:8, 0:6, 6:3, 6:1, Laver (Austr.)—Mo linari (Franc.) 6:3, 6:3, 6:0, Emerson 9:7, 6:3, 6:4,
Wimbledon (Austr.)—Wilson (V. Brit.) 6:3, 6:4, 6:2, Olmedo (USAJ—Ayala (Chile) 7:5, 3:6, 6:3, 6:3, Laver—MacKay 21:13, 11:9, 10:8, 7:9, 6:3, OlmedoEmerson 6:4, 6:0, 6:4, Olmedo—Laver 6:4, 6:3, 6:4. 1960 Pietrangeli (Ital.)—MacKay (USA) 16:14, 6:2, 3:6, 6:4, Laver—Emerson (oba Austr.) 6:4, 5:7, 6:4, 6:4, Krishnan (India)—Ayala (Chile) 7:5, 10:8, 6:2, Fraser (Austr.)—Buchholz (USA) 4:6, 6:3, 4:6, 15:15, soupeř vzdal, Laver— Pietrangeli 4:6, 6:3, 8:10, 6:2, 6:4, Fraser—Krishnan 6:3, 6:2, 6:2, Fraser —Laver 6:4, 3:6, 9:7, 7:5. 1961 Laver (Austr.)—Ayala (Chile) 6:1, 6:3, 6:2, Krishnan (Indie)—Emerson (Austr.) 6:1, 6:4, 6:4, Sangster (V. Brit.)—Pimentel (Venez.) 6:2, 6:2, 6:4, McKinley (USA)—Wilson (V. Brit.) 6:4, 6:4, 4:6, 6:4, Laver—Krishnan 6:2, 8:6, 6:2, McKinley—Sangster 6:4, 6:4, 8:6, Laver—McKinley 6:3, 6:1, 6:4. 1962 Laver (Austr.)—Santana (Španělsko) 14:16, 9:7, 6:2, 6:2, Fraser (Austr.) — Osuna (Mex.) 6:3, 6:1, 4:6, 4:6, 6:2, Fraser—Fletcher (oba Austr.) 1:6, 7:9, 6:4, 6:1, 6:2, Mulligan—Hewitt (oba Austr.) 6:8, 6:4, 6:3, 6:4, Laver—Fraser 10:8, 6:1, 7:5, Mulligan—Fraser 6:3, 6:2, 6:2, Laver—Mulligan 6:2, 6:2, 6:1. 1963 Bungert (NSR)—Emerson (Austr.) 8:6, 3:6, 6:3, 4:6, 6:3, McKinley (USA) —Wilson (V. Brit.) 8:6, 6:4, 6:2, Stolle (Austr.)—Froehling (USA) 9:7, 7:5, 6:4, Santana (Span.)—Kuhnke (NSR) 6:3, 6:4, 6:4, McKinley—Bungert 6:2, 6:4, 8:6, Stolle—Santana 8:6, 6:1, 7:5, McKinley—Stolle 9:7, 6:1, 6:4. 1964 Emerson—Hewitt (oba Austr.) 6:1,6:4, 6:4, Bungert (NSR)—Osuna (Mex.) 6:4, 6:2, 6:3, Stolle (Austr.)—Kuhnke (NSR) 6:3, 7:5, 6:3, McKinley (USA) —Segal (JAR) 6:3, 6:3, 4:6, 6:4, Emer son—Bungert 6:3, 15:13, 6:0, Stolle— McKinley 4:6, 10:8, 9:7, 6:4, Emerson
346 —Stolle 6:4, 12:10, 4:6, 6:3. 1965 Emerson (Austr.)—Diepraam (JAR) 4:6, 6:3, 6:1, 6:1, Ralston—Riessen (oba USA) 3:6, 2:6, 6:4, 6:2, 6:2, Drys dale (JAR)—Fox (USA) 4:6, 6:2, 7:5, 7:5, Stolle (Austr.)—Osuna (Mex.) 11:13, 6:3, 6:1, 6:2, Emerson—Ralston 6:1, 6:2, 7:9, 6:1, Stolle—Drysdale 6:3, 6:4, 7:5, Emerson—Stolle 6:2, 6:4, 6:4. 1966 Davidson—Emerson (oba Austr.) 1:6, 6:3, 6:4, 6:4, Santana (Span.)—Flet cher (Austr.) 6:2, 3:6, 8:6, 4:6, 7:5. Ralston (USA)—Hewitt (Austr.) 7:5, 6:2, 11:9, Drysdale (JAR)—Roche (Austr.) 9:7, 6:2, 6:2, Santana—David son 6:2, 4:6, 9:7, 3:6, 7:5, RalstonDrysdale 6:8, 8:6, 3:6, 7:5, 6:3, Santa na—Ralston 6:4, 11:9, 6:4. 1967 Bungert (NSR)—Koch (Braz.) 6:4, 4:6, 4:6, 6:1, 6:3, Taylor [V. Brit.)—Ruffels (Austr.) 6:4, 8:6, 6:4, NewcombeFletcher (oba Austr.) 6:4, 6:2, 6:4, Ptlič (Jugosl.)—Cooper (Austr.) 14:12, 8:10, 6:4, 6:2, Bungert—Taylor 6:4, 6:8, 2:6, 6:4, 6:4, Newcombe—Pilič 9:7, 4:6, 6:3, 6:4, Newcombe—Bungert 6:3, 6:1, 6:1. 1968 Laver (Austr.)—Ralston (USA) 4:6, 6:3, 6:1, 4:6, 6:2, Ashe (USA)—Okiker (Niz.) 7:9, 9:7, 9:7, 6:2, Graebner (USA)—Moore (JAR) 6:2, 6:0, 9:7, Ro che (Austr.)—Buchholz (USA) 3:6, 7:5, 6:4, 6:4, Laver—Ashe 7:5, 6:2, 6:4, Roche—Graebner 9:7, 8:10, 6:4, 8:6, Laver—Roche 6:3, 6:4, 6:2. 1969 Laver (Austr.)—Drysdale (JAR) 6:4, 6:2, 6:3, Ashe—Lutz (oba USA) 6:4, 6:2, 4:6, 7:5, Newcombe (Austr.) — Okker (Niz.) 8:6, 3:6, 6:1, 7:5, Roche (Austr.)—Graebner (USA) 4:6, 4:6, 6:3, 6:4, 11:9, Laver—Ashe 2:6, 6:2, 9:7, 6:0, Newcombe—Roche 3:6, 6:1, 14:12, 6:4, Laver—Newcombe 6:4, 5:7, 6:4, 6:4. 1970
347
Taylor (V. Brit.)—Graebner (USA) 6:3, 11:9, 12:10, Rosewall—Roche (oba Austr.) 10:8, 6:1, 4:6, 6:2, Gimeno (Span.)—Carmichael (Austr.) 6:1,6:2, 6:4, Newcombe—Emerson (oba Austr.) 6:1, 5:7, 3:6, 6:2, 11:9, Rosewall—Tay lor 6:3, 4:6, 6:3, 6:3, Newcombe—Gi meno 6:3, 8:6, 6:0, Newcombe—Rose wall 5:7, 6:3, 6:2, 3:6, 6:1. 1971 Gorman (USA)—Laver (Austr.) 9:7, 8:6, 6:3, Smith (USA)—Parun (N.Zél.) 8:6, 6:3, 6:4, Rosewall (Austr.)—Ri chey (USA) 6:8, 5:7, 6:4, 9:7, 7:5, Newcombe—Dibley (oba Austr.) 6:1, 6:2, 6:3, Smith—Gorman 6:3, 8:6, 6:2, Newcombe—Rosewall 6:1, 6:1, 6:3, Newermbe—Smith 6:3, 5:7, 2:6, 6:4, 6:4. 1972 Smith (USA)—Metreveli (SSSR) 6:2, 8:6, 6:2, Kodeš (CSSR)—Parun (N. Zéland) 6:2, 6:3, 6:4, Orantes (Span.) —Dibley (Austr.) 6:2, 6:0, 6:2, Nastase (Rum.)—Connors (USA) 6:4, 6:4, 6:1, Smith—Kodeš 3:6, 6:4, 6:1, 7:5, Na stase—Orantes 6:3, 6:4, 6:4, Smith— Nastase 4:6, 6:3, 6:3, 4:6, 7:5. 1973 Mayer (USA)—Fassbender (NSR) 3:6, 4:6, 6:3, 6:4, 6:4, Metreveli (SSSR) — Connors (USA) 8:6, 6:2^ 5:7, 6:4, Tay lor (V. Brit.)—Borg (Svéd.) 6:1, 6:8, 3:6, 6:3, 7:5, Kodeš (ČSSR) —Amritraj (Indie) 6:4, 3:6, 4:6, 6:3, 7:5, Metreve li—Mayer 6:3, 3:6, 6:3, 6:4, Kodeš— Taylor 8:9, 9:7, 5:7, 6:4, 7:5, Kodeš— Metreveli 6:1, 9:8, 6:3. 1974 Rosewall—Newcombe (oba Austr.) 6:1, 1:6, 6:0, 7:5, Smith (USA)—El Shafei (Egypt) 9:8, 7:5, 6:8, 7:5, Con nors (USA)—Kodeš (CSSR) 3:6, 6:3, 6:3, 6:8, 6:3, Stockton (USA)—Metre veli (SSSR) 6:4, 7:5, 6:1, Rosewall— Smith 6:8, 4:6, 9:8, 6:1, 6:3, ConnorsStockton 4:6, 6:2, 6:3, 6:4, Connors— Rncewall 6:1, 6:1, 6:4. 1975 Connors (USA)—Ramirez (Mex.) 6:4, 8:6, 6:2, Tanner (USA)—Vilas (Arg.)
Wimbledon
6:4, 5:7 6:8, 6:2, 6:2, Ashe (USA) — Borg (Svéd.) 2:6, 6:4, 8:6, 6:1, Roche (Austr.)—Okker (Hol.) 2:6, 9:8, 2:6, 6:4, 6:2, Connors—Tanner 6:4, 6:1,6:4, Ashe—Roche 5:7, 6:4, 7:5, 8:9, 6:4, Ashe—Connors 6:1, 6:1, 5:7, 6:4. 1976 Ramirez (Mex.)—Gerulaitis (USA) 4:6, 6:4, 6:2, 6:4, Nastase (Rum.)—Pasarell (USA) 6:4, 6:2, 8:3, Borg (Švéd.) — Vilas (Arg.) 6:3, 6:0, 6:2, Tanner (USA)—Connors (USA) 6:4, 6:2, 8:6, Nastase—Ramirez 6:2, 9:7, 6:3, Borg —Tanner 6:4, 9:8, 6:4, Borg—Nastase 6:4, 6:2, 9:7. 1977 Connors (USA)—Bertram (JAR) 6:4, 3:6, 6:4, 6:2, McEnroe (USA)—Dent (Austr.) 6:4, 8:9, 4:6, 6:3, 6:4, Geru laitis—Martin (oba USA) 6:2, 8:9, 6:2, 6:2, Borg (Švéd.)—Nastase (Rum.) 6:0, 8:6, 6:3, Connors—McEnroe 6:3, 6:3, 4:6, 6:4, Borg—Gerulaitis 6:4, 3:6, 6:3, 3:6, 8:6, Borg—Connors 3:6, 6:2, 6:1, 5:7, 6:4. 1978 Borg (Švéd.)—A. Mayer (USA) 7:5, 6:4, 6:3, Okker (Niz.)— Nastase (Ru munsko) 7:5, 6:1, 2:6, 6:3, Gerulaitis— Gottfried (oba USA) 7:5, 4:6, 9:7, 6:2, 6:4, 6:2, Borg—Okker 6:4, 6:4, 6:4, Connors (USA)—Ramirez (Mex.) 6:4, Connors—Gerulaitis 9:7, 6:2, 6:1, Borg —Connors 6:2, 6:2, 6:3. 1979 Borg (Švéd.)—Okker (Niz.) 6:2, 6:1, 6:3, Connors (USA)—Scanlon (USA) 6:3, 4:6, 7:6, 6:4, Dupre (USA)—Panatta (Ital.) 3:6, 6:4, 6:7, 6:4, 6:3, Tanner (USA)—Tim Gullikson (USA) .6:1, 6:4, 6:7, 6:2, Borg—Connors 6:2, 6:3, 6:2, Tanner—Dupre 6:3, 7:6, 6:3, Borg—Tanner 6:7 6:1, 3:6, 6:3, 6:4. 1980 Borg (Švéd.)—G. Mayer (USA) 7:5, 6:3, 7:5, Gottfried (USA)—Fibak (Pol.) 6:4, 7:6, 6:2, Connors (USA)—Tanner (USA) 1:6, 6:2, 4:6, 6:2, 6:2, McEnroe (USA)—Fleming (USA) 6:3, 6:2, 6:2, Borg—Gottfried 6:2, 4:6, 6:2, 6:0, Mc Enroe—Connors 6:3, 3:6, 6:3, 6:4, Borg
Wimbledon —McEnroe 1:6, 7:5, 6:3, 6:7, 8:6. 1981 Borg (Švéd.)—McNamara (Austr.) 7:6, 6:2, 6:3, Connors (USA)—V. Amrltraj (Indie) 2:6, 5:7, 6:4, 7:6, 6:2, Fra wley (Austr.)—Mayotte (USA) 4:6, 7:6, 7:6, 6:3, McEnroe (USA)—Kriek (JAR) 6:1, 7:5, 6:1, Borg—Connors 0:6, 4:6, 6:3, 6:0, 6:4, McEnroe—Frawley 7:6, 6:4, 7:5, McEnroe—Borg 4:6, 7:6, 7:6, 6:4. 1982 McEnroe (USA)—Kriek (USA) 4:6, 6 ku 2, 7:5, 6:3, T. Mayotte—Teacher (oba USA) 6:7, 7:6, 7:5, 3:6, 6:1, Ed mondson (Austr.)—Gerulaitis (USA) 7:6, 3:6, 6:4, 6:4, Connors—G. Mayer (oba USA) 6:1, 6:2, 7:6, McEnroe—T. Mayotte 6:3, 6:1, 6:2, Connors—Ed mondson 6:4, 6:3, 6:1, Connors—Mc Enroe 3:6, 6:3, 6:7, 7:6, 6:4. 1983 Curren (JAR)—T. Mayotte (USA) 4:6, 7:6, 6:2, 7:6, Ch. Lewis (Nový Zéland) —Purcell (USA) 6:7, 6:0, 6:4, 7:6, Lendl (ČSSRJ—Tanner (USA) 7:5, 7:6, 6:3, McEnroe—S. Mayer (oba USA) 6 ku 3, 7:5, 6:0, Ch. Lewis—Curren 6:4, 2:6, 6:3, 7:6, McEnroe—Lendl 7:6, 6:4, 6:4, McEnroe—Ch. Lewis 6:2, 6:2, 6:2. 1984 McEnroe—Sadri (oba USA) 6:3, 6:3, 6:1, Cash (Austr.)—Gomez (Ekvádor) 6:4, 6:4, 6:7, 7:6, Connors—Annacone (oba USA) 6:2, 6:4, 6:2, Lendl—Šmíd (oba CSSR) 6:1, 7:6, 6:3, McEnroe— Cash 6:3, 7:6, 6:4, Connors—Lendl 6:7, 6:3, 7:5, 6:1, McEnroe—Connors 6:1, 6:1, 6:2.
Čtyřhra mužů (semifinálové a finálové výsledky) 1922 Wood, Patterson (oba Austr.)—Norton (Již. Afrika), Barret (V. Brit.) 6:1,3:6, 5:7, 6:3, 15:13, Anderson (Austr.), Lycett (V. Brit.)—Caner, Mathey (oba USA) 6:2, 6:3, 6:2, Anderson, Lycett— Wood, Patterson 3:6, 7:9, 6:4, 6:3. 11:9. 1923 Godfree, Lycett (oba V. Brit.)—Deane,
348
3:6, 7:5, Godfree, Lycett—Flaquer, de Gomar 6:3, 6:4, 3:6, 6:3. 1924 Washburn, Williams (oba USA)—God free, Lycett (oba V. Brit.) 4:6, 12:10, 6:3, 7:7 soupeři vzdali, Hunter, RiFyzee (oba Indie) 8:6, 6:4, 6:3, Fla quer, de Gomar (oba Špan.)—Borotra, Lacoste (oba Franc.) 11:9, 4:6, 6:4, chards (oba USA)—Raymond, Spence (oba Již. Afrika) 6:4, 6:4, 6:2, Hunter, Richards—Washburn, Williams 6:3, 3:6, 8:10, 8:6, 6:3. 1925 Casey, Hennessey (oba USA)—Brugnon, Cochet (oba Franc.) 7:5, 5:7, 9:7, 6:4, Borotra, Lacoste (oba Franc.)—de Morpurgo (Ital.), von Kehrlig (Mad.) 11:9, 7:9, 6:1, 6:1, Borotra, Lacoste— Casey, Hennessey 6:4, 11:9, 4:6, 1:6, 6:3. 1926 Brugnon, Cochet (oba Franc.)—von Kehrling (Mad.), van Lennep (Niz.) 9:7, 6:4, 6:2, Kinsey, Richards (oba USA)—Austin, Lycett (oba V. Brit.) 7:5, 6:4, 6:4, Brugnon, Cochet—Kinsey, Richards 7:5, 4:6, 6:3, 6:2. 1927 Hunter, Tilden (oba USA)—Austin, Lycett (oba V. Brit.) 6:0, 10:8, 6:4, Brugnon, Cochet (oba Franc.)—Con don, Raymond (oba Již. Afrika) 6:1, 6:2, 7:5, Hunter, Tilden—Brugnon, Co chet 1:6, 4:6, 8:6, 6:3, 6:4. 1928 Hawkes, Patterson (oba Austr.)—Hun ter, Tilden (oba USA) 7:9, 7:9, 6:4, 6:4, 10:8, Brugnon, Cochet (oba Franc.) — Hennessey, Lott (oba USA) 11:9, 6:4, 3:6, 7:5, Brugnon, Cochet—Hawkes, Patterson 13:11, 6:4, 6:4. 1929 Collins, Gregory (oba V. Brit.)—Hen nessey, Lott (oba USA) 4:6, 7:5, 6:1, 4:6, 7:5, Allison, Van Ryn (oba USA) —Hunter, Tilden (oba USA) 6:3, 12:10, 6:3, Allison, Van Ryn—Collins, Grego ry 6:4, 5:7, 6:3, 10:12, 6:4. 1930 Doeg, Lott (oba USA)—Brugnon, Co-
349 chet (oba Franc.) 8:6, 3:6, 6:3, 6:1, Allison, Van Ryn (oba USA)—Collins, Gregory (oba V. Brit.) 4:6, 7:5, 6:3, 6:3, Allison, Van Ryn—Doeg, Lott 6:3, 6:3, 6:2. 1931 Brugnon, Cochet (oba Franc.) — Shields, Wood (oba USA) 6:4, 7:5, 6:2, Lott, Van Ryn (oba USA)—Hughes, Perry (oba V. Brit.) 6:4, 11:9, 6:4, Lott, Van Ryn—Brugnon, Cochet 6:2, 10:8, 9:11, 3:6, 6:3. 1932 Borotra, Brugnon (oba Franc.)—Alli son, Van Ryn (oba USA) 6:3, 6:2, 6:4, Hughes, Perry (oba V. Brit.)—Boussus, Merlin (oba Franc.) 8:6, 6:1, 6:3, Borotra, Brugnon—Hughes, Perry 6:0, 4:6, 3:6, 7:5, 7:5. 1933 Nunoi, Satoh (oba Jap.) — Nourney, von Cramm (oba Něm.) 7:5, 3:6, 6:4, 6:1, Borotra, Brugnon (oba Franc.) — Farquharson, Kirby (oba Již. Afrika) 5:7, 3:6, 6:4, 6:3, 6:4, Borotra, Brugnon —Nunoi, Satoh 4:6, 6:3, 6:3, 7:5. 1934 Lott, Stoefen (oba USA)—Hopman (Austr.), Prenn (Něm.) 6:4, 4:6, 6:3, 8:6, Borotra, Brugnon (oba Franc.)'— Collins, Wilde (oba V. Brit.) 7:5, 3:6, 6:2, 6:4, Lott, Stoefen—Borotra, Brug non 6:2, 6:3, 6:4. 1935 Allison, Van Ryn (oba USA)—Hughes, Tuckey (oba V. Brit.) 4:6, 6:4, 6:2, 6:2, Crawford, Quist (oba Austr.)—Budge, Mako (oba USA) 6:2, 13:11, 6:3, Craw ford, Quist—Allison, Van Ryn 6:3, 5:7, 6:2, 5:7, 7:5. 1936 Hare, Wilde (oba V. Brit.)—Borotra, Brugnon (oba Franc.) 6:1, 4:6, 6:1, 6:4, Hughes, Tuckey (oba V. Brit.)—Alli son, Van Ryn (oba USA) 7:5, 6:4, 3:6, 11:9, Hughes, Tuckey,—Hare, Wilde 6:4, 3:6, 7:9, 6:1, 6:4. 1937 Hughes, Tuckey (oba V. Brit.)—Hecht, Menzel (oba CSR) 6:2, 6:2, 6:4, Budge, Mako (oba USA)—Henkel, von Cramm
Wimbledon (oba Něm.) 4:6, 4:6, 6:2, 6:4, 6:3, Bud ge, Mako—Hughes, Tuckey 6:0, 6:4, 6:8, 6:1. 1938 Budge, Mako (oba USA)—Hughes, Wilde (oba V. Brit.) 6:2, 6:4, 12:10, Henkel, von Metaxa (oba Něm.)—Kukuljevič, Pallada (oba Jugosl.) 7:5, 6:2, 6:4, Budge, Mako—Henkel, von Meta xa 6:4, 3:6, 6:3, 8:6. 1939 Hare, Wilde (oba V. Brit.)—Olliff, Shayes (oba V. Brit.) 6:2, 6:4, 6:4, Cooke, Riggs (oba USA)—Borotra, Brugnon (oba Franc.) 6:4, 3:6, 6:2, 6:3, Cooke, Riggs—Hare, Wilde 6:3, 3:6, 6:3, 9:7. 1940—1945 nehrálo se 1946 G. Brown, Pails (Austr.)—Mitlč, Palla da (oba Jugosl.) 6:2, 6:4, 6:3, T. Brown, Kramer (oba USA)—Patty (USA), Segura (Ekvádor) 6:3, 6:3, 6:3, T. Brown, Kramer—G. Brown, Pails 6:4, 6:4, 6:2. 1947 Falkenburg, Kramer (oba USA)—G. Brown, Long (oba Austr.) 10:8, 6:4, 6:4, Mottram (V. Brit.), Sidwell (Aus trálie)—Bromwich, Pails (oba Austr.) 6:3, 6:3, 7:5, Falkenburg, Kramer— Mottram, Sidwell 8:6, 6:3, 6:3. 1948 T. Brown, Mulloy (oba USA)—Bergelin (Švéd.), Harper (Austr.) 1:6, 6:3, 4:6, 6:4, 8:6, Bromwich, Sedgman (oba Austr.)—Falkenburg, Parker (oba USA) 6:2, 6:8, 4:6, 6:4, 6:1, Bromwich, Sedgman—T. Brown, Mulloy 5:7, 7:5, 7:5, 9:7. 1949 Gonzales, Parker (oba USA)—Patty (USA), Sturgess (Již. Afrika)—Mulloy Savitt (oba USA) 4:6, 6:4, 6:3, (oba USA)—G. Brown, Sidwell (oba Austr.] 6:4, 3:6, 6:8, 6:3, 9:7, Gonzales, Parker —Mulloy, Schroeder 6:4, 6:4, 6:2. 1950 Bromwich, Quist (oba Austr.)—Drobný (Egypt), Sturgess (Již. Afrika) 6:4, 3:6, 6:3, 6:4, G. Brown, Sidwell (oba
Wimbledon
Austr.)—Patty, Trabert (oba USA) 6:4, 6:4, 6:3, Bromwich, Quist—Brown, Sidwell 7:5, 3:6, 6:3, 3:6, 6:2. 1951 McGregor, Sedgman (oba Austr.) — Fatty, Richardson (oba USA] 6:4, 6:2, 6:3, Drobný (Egypt), Sturgess (Již. Afrika)—Mulloy, Savitt (oba USA) 4:6, 6:4, 6:3, 6:4, McGregor, Sedgman —Drobný, Sturgess 3:6, 6:2, 6:3, 3:6, 6:3. 1952 McGregor, Sedgman (oba Austr.) — Drobný (Egypt), Patty (USA) 6:3, 6:4, 7:9, 6:4, Seixas (USA), Sturgess (Již. Afrika)—Hoad, Rosewall (oba Austr.) 6:4, 8:6, 6:8, 7:5, McGregor, Sedgman —Seixas, Sturgess 6:3, 7:5, 6:4. 1953 Hoad, Rosewall (oba Austr.)—Brichant, Washer (oba Belg.) 4:6, 6:0, 6:4, 3:6, 6:1, Hartwig, Rose (oba Austr.)—Mulloy, Seixas (oba USA) 14:16, 6:3, 6:3, 6:4, Hoad, Rosewall— Hartwig, Rose 6:4, 7:5, 4:6, 7:5. 1954 Seixas, Trabert (oba USA)—Hoad, Ro sewall (oba Austr.) 6:3, 7:5, 3:6, 4:6, 8:6, Hartwig, Rose (oba Austr.)—Mul loy, Patty (oba USA) 4:6, 6:4, 6:2, 6:1, Hartwig, Rose—Seixas, Trabert 6:4, 6:4, 3:6, 6:4. 1955 Hartwig, Hoad (oba Austr.)—Rose, Worthington (oba Austr.) 7:9, 6:4,6:4, 2:6, 6:1, Fraser, Rosewall (oba Austr.) —Seixas, Trabert (oba USA) 6:2, 1:6, 6:1, 4:6, 6:3, Hartwig, Hoad—Fraser, Rosewall 7:5, 6:4, 6:3. 1956 Hoad, Rosewall (oba Austr.)—Howe (Austr.), Larsen (USA) 4:6, 6:2, 7:5, 6:3, Pietrangeli, Sirola (oba Ital.) — Cooper, Fraser (oba Austr.) 6:4, 6:4, 8:6, Hoad, Rosewall—Pietrangeli, Si rola 7:5, 6:2, 6:1. 1957 Fraser, Hoad (oba Austr.)—Pietrange li, Sirola (oba Ital.) 14:12, 1:6, 8:6, 6:3, Mulloy, Patty (oba USA)—Becker (V. Brit.), Howe (Austr.) 9:7, 7:5, 6:3,
350 Mulloy, Patty—Fraser, Hoad 8:10, 6:4, 6:4, 6:4. 1958 Davidson, Schmidt (oba Švéd.)—Piet rangeli, Sirola (oba Ital.) 8:6, 3:6, 6:3, 7:5, Cooper, Fraser (oba Austr.)—Mac Kay (USA), Rose (Austr.) 3:6, 8:6, 7:5, 7:5, Davidson, Schmidt—Cooper, Fra ser 6:4, 6:4, 8:6. 1959 Laver, Mark (oba Austr.)—Pietrange li, Sirola (oba Ital.) 6:4, 6:4, 6:3, Emerson, Fraser (oba Austr.)—Legenstein (bez st. příslušnosti), Ulrich (Dán.) 6:3, 8:6, 6:4, Emerson, FraserLaver, Mark 8:6, 6:3, 14:16, 9:7. 1960 Osuna (Mex.), Ralston (USA)—Laver, Mark (oba Austr.) 4:6, 10:8, 15:13, 4:6, 11:9, Davies, Wilson (oba V. Brit.) — Hewitt, Mulligan (oba Austr.) 3:6, 6:3, 6:2, 6:4, Osuna, Ralston—Davies, Wil son 7:5, 6:3, 10:8. 1961 Hewitt, Stolle (oba Austr.)—Laver, Mark (oba Austr.) 4:6, 10:8, 6:3, 6:4, Emerson, Fraser (oba Austr.)—Plet cher, Newcombe (oba Austr.) 10:8, 11:9, 6:1, Emerson, Fraser—Hewitt, Stolle 6:4, 6:8, 6:4, 6:8, 8:6. 1962 Jovanovíč, Pilič (oba Jugosl.)—Emer son, N. Fraser (oba Austr.) 4:6, 6:3, 6:4, 6:4, Hewitt, Stolle (oba Austr.) — J. Fraser, Laver (oba Austr.) 8:6, 5:7, 7:5, 6:2, Hewitt, Stolle—Jovanovič, Pilič 6:2, 5:7, 6:2, 6:4. 1963 Osuna, Palafox (oba Mex.)—Forbes, Segal (oba JAR) 6:3, 5:7, 6:4, 6:4, Bar clay, Darmon (oba Franc.)—Emerson (Austr.), Santana (Span.) 6:2, 7:5, 3:6, 6:3, Osuna, Palafox—Barclay, Darmon 4:6, 6:2, 6:2, 6:2. 1964 Emerson, Fletcher (oba Austr.) — Crookenden, Gerard (oba N. Zéland) 14:12, 6:2, 6:1, Hewitt, Stolle (oba Austr.)—Osuna, Palafox (oba Mex.) 6:2, 6:2, 6:3, Hewitt, Stolle—Emerson, Fletcher 7:5, 11:9, 6:4.
351 1965 Fletcher, Hewitt (oba Austr.) — Graebner, Riessen (oba USA) 7:5, 6:4, 6:4, Newcombe, Roche (oba Austr.)—Ral ston, Richardson (oba USA) 5:7, 14:12, 6:8, 7:5, 6:4, Newcombe, RocheFletcher, Hewitt 7:5, 6:3 6:4. 196S Bowrey, Davidson (oba Austr.)—Cox, Mills (oba V. Brit.) 6:2, 6:4, 9:7, Fletcher, Newcombe (oba Austr.) — Graebner, Riessen (oba USA) 6:3, 7:5, 6:1, Fletcher, Newcombe—Bowrey, Da vidson 6:3, 6:4, 3:6, 6:3. 1967 Emerson, Fletcher (oba Austr.)—Cur tis, Stilwell (oba V. Brit.) 6:4, 8:6, 4:6, 5:7, 9:7, Hewitt, McMillan (oba JAR)—Bowrey, Davidson (oba Austr.) 6:2, 10:8, 6:2, Hewitt, McMillan—Emer son, Fletcher 6:2, 6:3, 6:4. 1968 Newcombe, Roche (oba Austr.) — Emerson, Laver (oba Austr.) 6:3, 8:6, 2:6, 7:5, Rosewall, Stolle (oba Austr.) —Hewitt, McMillan (oba JAR) 6:3, 6:4, Newcombe, Roche—Rosewall, Stolle 3:6, 8:6, 5:7, 14:12, 6:3. 1969 Newcombe, Roche (oba Austr.)—He witt, McMillan (oba JAR) 3:6, 6:3, 14:12, 6:2, Okker (Niz.), Riessen (USA)—Emerson, Laver (oba Austr.) 6:3, 3:6, 6:3, 6:4, Newcombe, Roche— Okker, Riessen 7:5, 11:9, 6:3. 1970 Newcombe, Roche (oba Austr.)—He witt, McMillan (oba JAR) 7:5, 8:6, 5:7, 5:7, 6:4, Rosewall, Stolle (oba Austr.) —Nastase, Tiriac (oba Rum.] 6:4, 3:6, 10:8, 0:6, 6:3, Newcombe, Roche—Ro sewall, Stolle 10:8, 6:3, 6:1. 1971 Emerson, Laver (oba Austr.)—Alexan der, Dent (oba Austr.) 6:4, 3:6, 6:3, 6:4, Ashe, Ralston (oba USA)—Graeb ner, (USA) Koch (Braz.) 8:9, 6:3, 8:6, 6:4, Emerson, Laver—Ashe, Ralston 4:6, 9:7, 6:8, 6:4, 6:4. 1972 Hewitt, McMillan (oba JAR)—Cooper,
Wimbledon Fraser (oba Austr.) 8:6, 4:6, 9:8, 6:2, Smith, van Dillen (oba USA)—Corne jo, Fillol (oba Chile) 9:7, 6:1, 6:4, Hewitt, McMillan—Smith, van Dillen 6:2, 6:2, 9:7. 1973 Connors (USA), Nastase (Rum.) — Fassbender, Meiler (oba NSR) 9:7, 3:6, 6:4, 6:3, Cooper, Fraser (oba Austr.) — D. Lloyd, Paish (oba V. Brit.) 3:6, 6:3, 6:2, 6:4, Connors, Nastase—Cooper, Fraser 3:6, 6:3, 6:4, 8:9, 6:1. 1974 Newcombe, Roche (oba Austr.)—Con nors (USA), Nastase (Rum.) 3:6, 4:6, 6:3, 6:2, 6:4, Lutz, Smith (oba USA) — Drysdale (JAR), Okker (Niz.) 3:6, 6:1, 7:5, 9:7, Newcombe, Roche—Lutz, Smith 8:6, 6:4, 6:4. 1975 Gerulaitis, Mayer (oba USA)—Fassben der, Pohmann (oba NSR) 8:9, 3:6, 6:3, 6:3, 6:3, Dowdeswell (Rhodesie), Sto ne (Austr.)—Crealy (Austr.), Pilič (Jugosl.) 9:8, 3:6, 4:6, 9:8, 6:3, Geru laitis, Mayer—Dowdeswell, Stone 7:5, 8:6, 6:4. 1976 Gottfried (USA), Ramirez (Mex.)—A. Amritraj, V. Amritraj (oba Indie) 6:3, 7:5, 8:6, Case, Masters (oba Austr.) — Lutz, Smith (oba USA) 6:4, 6:3, 6:4, Gottfried, Ramirez—Case, Masters 3:6, 6:3, 8:6, 2:6, 7:5. 1977 Alexander, Dent (oba Austr.)—Carmi chael (Austr.), Teacher (USA) 8:9, 6:1, 9:7, 3:6, 6:4, Case, Masters (oba Aus trálie)—Cox (V. Brit.), Drysdale (JAR) 6:1, 6:4, 6:1, Case, Masters—Alexan der, Dent 6:3, 6:4, 3:6, 8:9, 6:4. 1978 Hewitt, McMillan (oba JAR)—Alexan der, Dent (oba Austr.) 9:7, 7:5, 6:4, Flemming, McEnroe (oba USA)—Fibak (Pol.), Okker (Niz.) 1:6, 6:3, 9:7, 6:4, Hewitt, McMillan—Flemming, Mc Enroe 6:1, 6:4, 6:2. 1979 Flemming, McEnroe (oba USA)—He witt, McMillan (oba JAR) 6:3, 7:6, 6:1,
Wimbledon Gottfried (USA), Ramirez (Mex.)—Sadri, Wilkison (oba USA) 6:4, 2:6, 7:5, 3 ku 6, 6:3, Flemming McEnroe—Gott fried, Ramirez 4:6, 6:4, 6:2, 6:2. 1980 McNamara, McNamee (oba Austr.) — Fleming, McEnroe (oba USA) 6:3, 6:2, 6:3, Lutz, Smith (oba USA)—S. Mayer, C. Mayer (oba USA) 6:4, 6:4, 2:6, 1:6, 8:6, McNamara, McNamee—Lutz, Smith 7:6, 6:3, 6:7, 6:4. 1981 Fleming, McEnroe (oba USA)— Okker (Hol.), Stockton (USA) 6:3, 6:2, 6:4, Lutz, Smith (oba USA)—McNamara, McNamee (oba Austr.) 6:4, 2:6, 4:6, 7:6, 6:4, Fleming, McEnroe—Lutz, Smith 6:4, 6:4, 6:4. 1982 Fleming, McEnroe (oba USA) —Curren (JAR), Denton (USA) 6:2, 6:4, 2:6, 6:3, McNamara, McNamee (oba Austr.) — Stewart, Taygan (oba USA) 4:6, 6:4, 6:7, 7:6, 6:4, McNamara, McNamee— Fleming, McEnroe 6:3, 6:2. 1983 Fleming, McEnroe (oba USA)—Jarryd, H. Simonsson (oba Švédsko) 6:2, 6:2, 6:3, Tim Gullikson, Tom Gullikson (oba USA)—Curren (JAR), Denton (USA) 7:6, 6:7, 7:6, 6:3, Fleming, McEnroe— Tim Gullikson, Tom Gullikson 6:4, 6:3, 6:4. 1984 Fleming, McEnroe—-S. Mayer, Taygan (všichni USA) 7:6, 7:6, 6:4, Cash, Mc Namee—Doohan, Fancutt (všichni Austr.) 6:1, 3:6, 6:3, 6:7, 7:5, Fleming, McEnroe—Cash, McNamee 6:2, 5:7, 6 ku 2, 3:6, 6:3. Dvouhra žen (čtvrtfinálové, semifinálové a finálo vé výsledky) 1922 Lenglenová (Franc.)—Ryaneová (USA) 6:1, 8:6, Peacocková (Již. Afrika) — Dransfieldová (V. Brit.) 6:2, 6:2, Beamishová—Elliottová (obě V. Brit.) 8:6, 6:1, Malloryová (USA)—Edgingtonová (V. Brit.)—6:2, 6:4, Lenglenová
352 —Peacocková 6:4, 6:1, Malloryová— Beamishová 6:2, 6:2, Lenglenová— Malloryová 6:2, 6:0. 1923 Lenglenová (Franc.)—Hazelová (V. Brit.) 6:2, 6:1, Beamishová (V. Brit.) — Malloryová (USA) 4:6, 7:5, 6:4, McKanová (V. Brit.)—Gossová (USA) 6:2, 6:2, Ryaneová (USA)—Rosová (V. Brit.) 6:0, 6:0, Lenglenová—Beamisho vá 6:0, 6:0, McKanová—Ryaneová 1:6, 6:2, 6:4, Lenglenová—McKanová 6:2, 6:2. 1924 Satterthwaitová (V. Brit.)—ShepherdBarronová (V. Brit.) 6:4, 10:8, Willsová (USA)—Colegatová (V. Brit.) 6:1, 6:0, McKanová (V. Brit.)—Jessupová (USA) 6:1, 6:3, Lenglenová (Franc.) — Ryaneová (USA) 6:2, 6:8, 6:4, Willsová —Satterthwaitová 6:2, 6:1, McKanová —Lenglenová w. o., McKanová—Will sová 4:6, 6:4, 6:4. 1925 McKanová (V. Brit.)—Boydová (Aus trálie) 6:1, 6:1, Lenglenová (Franc.) — Beamishová (V. Brit.) 6:0, 6:0, Fryová (V. Brit.)—Akhurstová (Austr.) 2:6, 6:4, 6:3, Billoutová (Franc.)— Mcllquhamová (V. Brit.) 6:3, 6:3, Lenglenová —McKanová 6:0, 6:0, Fryová—Bílloutová 6:2, 4:6, 6:3, Langlenová—Fryová 6:2, 6:0. 1926 de Alvarezová (Span.)—Beckinghamová (V. Brit.) 6:2, 6:2, Malloryová (USA)—Boumanová (Hol.) 3:6, 7:5, 6:3, Vlastoová—Contostavlosová (obě Franc.) 6:3, 6:3, Godfreeová—Tyrellová (obě V. Brit.) 6:2, 6:0, de Alvarezová—Malloryová 6:2, 6:2, Godfreeová— Vlastoová 6:4, 6:0, Godfreeová—de Al varezová 6:2, 4:6, 6:3. 1927 Ryaneová (USA)—Godfreeová (V. Brit.) 3:6, 6:4, 6:4, de Alvarezová (Span.)—Watsonová (V. Brit.) 6:3, 3:6, 8:6, Willsová (USA)—Peacocko vá (Již. Afrika) 6:3, 6:1, Fryová— Nuthallová (obě V. Brit.) 1:6, 6:3, 6:4, de Alvarezová—Ryaneová 2:6, 6:0, 6:4,
353 Willsová—Fryová 6:3, 6:1, Willsová— de Alvarezová 6:2, 6:4. 1928 Willsová (USA)—Watsonová (V. Brit.) 6:3, 6:0, Ryaneová (USA)—Nicolopouloová (Franc.) 6:1, 4:6, 6:2, de Alvare zová (Span.)—Aussemová (Něm.) 7:5, 6:2, Akhurstová (Austr.)—Bennettová (V. Brit.) 2:6, 6:3, 6:2, Willsová—Rya neová 6:1, 6:1, de Alvarezová—Akhurs tová 6:2, 6:0, Willsová—de Alvarezová 6:2, 6:0. 1929 Willsová (USA)—Heineová (Již. Afri ka) 6:2, 6:4, Goldsacková (V. Brit.) — Tapscottová (Již. Afrika) 6:3, 6:3, Jacobsová (USA)—Mcllquhamová V. Brit.) 6:1, 6:0, Ridleyová (V. Brit.) — Bundyová (USA) 6:3, 6:2, Willsová— Goldsacková 6:2, 6:0, Jacobsová—Rid leyová 6:2, 6:2, Willsová—Jacobsová 6:1, 6:2. 1930 Moodyová (USA)—Mudfordová (V. Brit..) 6:1, 6:2, Mathieuová (Franc.) — Ridleyová (V. Brit.) 6:2, 6:1, Ryanová (USA)—Nuthallová (V. Brit.) 6:2, 2:6, 6:0, Aussemová (Něm.)—Jacobsová (USA) 6:2, 6:1, Moodyová—Mathieuo vá 6:3, 6:2, Ryaneová—Aussemová 6:3, 0:6, 4:4 soupeřka vzdala, Moodyová —Ryaneová 6:2, 6:2. 193Í Aussemová (Něm.)—Payotová (Švýc.) 2:6, 6:2, 6:1, Mathieuová (Franc.) — Scrivenová (V. Brit.) 1:6, 6:2, 7:5, Ja cobsová (USAJ—Nuthallová (V. Brit.) 6:2, 6:3, Krahwinkelová (Něm.) — Roundová (V. Brit.) 7:5, 6:3, Aussemo vá—Mathieuová 6:0, 2:6, 6:3, Krah winkelová—Jacobsová 10:8, 0:6, 6:4, Aussemová—Krahwinkelová 6:2, 7:5. 1932 Moodyová (USA)—Roundová (V. Brit.) 6:0, 6:1, Heeleyová—Whittingstallová obě V. Brit.) 3:6, 6:4, 6:0, Jacobsová (USA) —Krahwinkelová (Něm.) 6:2, 6:4, Mathieuová (Franc.)—Nuthallová (V. Brit.) 6:0, 6:3, Moodyová—Hee leyová 6:2, 6:0, Jacobsová—Mathieuová 7:5, 6:1, Moodyová—Jacobsová 6:3, 6:1.
Wimbledon 1933 Roundová (V. Brit)—Valerioová (It.) 6:3, 6:2, Jacobsová (USA)—Mathieuová 6:1, 1:6, 6:2, Krahwinkelová (Něm.) —Scrivenová (V. Brit.) 6:4, 3:6, 6:1, Moodyová (USA)—Payotová (Švýc.) 6:4, 6:1, Roundová—Jacobsová 4:6, 6:4, 6:2, Moodyová—Krahwinkelová 6:4, 6:3, Moodyová—Roundová 6:4, 6:8, 6:3. 1934 Roundová (V. Brit.)—Payotová (Švýc.) 6:4, 6:2, Mathieuová (Franc.)—Palfreyová (USA) 6:3, 6:8, 6:2, Jacobso vá (USA)—Jedrzejewska (Pol.) 6:1, 9:7, Hartiganová (Austr.)—Scrivenová (V. Brit.) 3:6, 6:3, 6:1, Roundová— Mathieuová 6:4, 5:7, 6:2, Jacobsová— Hartiganová 6:2, 6:2, Roundová—Ja cobsová 6:2, 5:7, 6:3. 1935 Hartiganová (Austr.)—Roundová (V. Brit.) 4:6, 6:4, 6:3, Moodyová (USA) —Mathieuová (Franc.) 6:3, 6:0, Jacob sová (USA)—Jedrzejewska (Pol.) 6:1, 9:7, Sperlingová (Dán.)—Stammersová (V. Brit.) 7:5, 7:5, Moodyová—Har tiganová 6:3, 6:3, Jacobsová—Sperlin gová 6:3, 6:0, Moodyová—Jacobsová 6:3, 3:6, 7:5. 1936 Jacobsová (USA)—Lizanaová (Chile) 6:2, 1:6, 6:4, Jedrzejewska (Pol.) — Stammersová (V. Brit.) 6:2, 6:3, Ma thieuová (Franc.)—Hornová (Něm.) 7:5, 6:3, Sperlingová (Dán.)—Roundo vá (V. Brit.) 6:3, 8:6, Jacobsová— Jedrzejewska 6:4, 6:2, Sperlingová— Mathieuová 6:3, 6:2, Jacobsová—Sper lingová 6:2, 4:6, 7:5. 1937 Marbleová (USAJ—Sperlingová (Dán,) 7:5, 2:6, 6:3, Jedrzejewska (Pol.) — Scrivenová (V. Brit.) 6:1, 6:2, Ma thieuová (Franc.)—Lizanaová (Chile) 6:3, 6:3, Roundová (V. Brit.)—Jacob sová (USA) 6:4, 6:2, Jedrzejewska— Marbleová 8:6, 6:2, Roundová—Ma thieuová 6:4, 6:0, Roundová—Jedrze jewska 6:2, 2:6, 3:5. 1938
Wimbledon
Marbleová (USA)—Mathieuová (Fran cie) 6:2, 6:3, Jacobsová (USA)—Jedrzejewska (Pol.) 6:2, 6:3, Sperlingová (Dán.)—Fabyanová (USA) 4:6, 6:4, 6:4, Moodyová (USA)—Stammersová (V. Brit.) 6:2, 6:1, Jacobsová—Mar bleová 6:4, 6:4, Moodyová—Sperlingová 12:10, 6:4, Moodyová—Jacobsová 6:4, 6:0. 1939 Stammersová (V. Brit.)—Jacobsová (USA) 6:2, 6:2, Fabyanová (USA) — Mathieuová (Franc.) 6:4, 6:2, Sperlingová (Dán.)— Hardwicková (V. Brit.) 6:4, 6:0, Marbleová (USA)—Jedrzejewska (Pol.) 6:1, 6:4, Stammersová —Fabyanová 7:5, 2:6, 6:3, Marbleová —Sperlingová 6:0, 6:0, Marbleová— Stammersová 6:2, 6:0. 1940—1945 se nehrálo 1948 Betzová (USA)— Curryová (V. Brit.) 6:0, 6:3, Bundyová (USA)—Menziesová (V. Brit.) 4:6, 6:1, 6:3, Broughová (USA)—Bostocková (V. Brit.) 6:1, 6:2, Osborneová—Hartová (obě USA) 5:7, 6:4, 6:4, Betzová—Bundyová 6:2, 6:3, Broughová—Osborneová 8:6, 7:5, Bet zová—Broughová 6:2, 6:4. 1947 Broughová (USA)—Boltonová (Austr.) 6:2, 6:3, Hartová (USA)—Bostocková (V. Brit.) 4:6, 6:1, 6:2, Summersová (Již. Afrika)—Toddová (USA) 7:5, 6:4, Osborneová (USA)—Menziesová (V. Brit.) 6:2, 6:4, Hartová—Broughová 2:6, 8:6, 6:4, Osborneová—Summersová 6:1, 6:2, Osborneová—Hartová 6:2, 6:4. 1948 du Pontová (USA)—Bostocková (V. Brit.) 7:5, 6:3, Hartová (USA)—Landryová (Franc.) 6:0, 6:2, Toddová (USA)—Quertierová (V. Brit.) 6:2, 6:4, Broughová—Fryová (obě USA) 3:1, Fryová vzdala, Hartová—du Pontová 6:4, 2:6, 6:3, Broughová—Toddová 6:3, 7:5, Broughová—Hartová 6:3, 8:6. 1949 Broughová (USA)—Blairová (V. Brit.) 6:2, 6:3, Toddová (USA)—WalkerováSmithová (V. Brit.) 3:6, 6:4, 6:3, Rih-
354 banyová (USA)—Dawson-Scottová (V. Brit.) 7:5, 7:5, du Pontová (USA) — Hiltonová (V. Brit.) 6:1, 6:3, Brougho vá—Toddová 6:3, 6:0, du Pontová— Rlhbanyová 6:2, 6:2, Broughová—du Pontová 10:8, 1:6, 10:8. 1950 Broughová—Fryová (obě USA) 2:6, 6:3, 6:0, Hartová—Scofieldová (obě USA) 6:1, 6:1, Toddová (USA)—Harrisonová (V. Brit.) 6:2, 6:2, du Pon tová—Moranová (obě USA) 6:4, 6:4, Broughová—Hartová 6:4, 6:3, du Pon tová—Toddová 8:6, 4:6, 8:6, Brougho vá—du Pontová 6:1, 3:6, 6:1. 1951 Bakerová—du Pontová (obě USA) 6:1, 4:6, 6:3, Hartová—Chaffeeová (obě USA) 6:3, 6:3, Fryová (USA)—Walkerová-Smithová (V. Brit.) 8:6, 6:4, Broughová (USAJ—Tuckeyová (V. Brit.) 5:7, 6:1, 6:3, Hartová—Bakerová 6:3, 6:1, Fryová—Broughová 6:4, 6:2, Hartová—Fryová 6:1, 6:0. 1952 Connollyová (USA)—Longová (Austr.) 5:7, 6:2, 6:0, Fryová (USA)—Welkerová-Smithová (V. Brit.) 6:3, 6:3, Broughová (USA) —Rinkel-Quertierová (V. Brit.) 6:1, 9:7, Toddová—Kar tová (obě USA) 6:8, 7:5, 6:4, Connol lyová—Fryová 6:4, 6:3, Broughová— Toddová 6:3, 3:6, 6:1, Connollyová— Broughová 7:5, 6:3. 1953 Hartová (USA)—KOrmOczyová (Mad.) 7:5, 7:5, Knodová (USA)—Martimerová (V. Brit.) 6:4, 6:3, Fryová—Sampsonová (obě USA) 6:4, 6:2, Connollyová (USA)—Vollmerová (NSR) 6:3, 6:0, Hartová—Knodová 6:2, 6:2, Connol lyová—Fryová 6:1, 6:1, Connollyová —Hartová 8:6, 7:5. 1954 Hartová (USA)—Fletcherová (V. Brit.) 6:1, 6:3, Broughová (USA)—Mortimerová (V. Brit.) 6:1, 6:3, Prattová— Fryová (obě USA) 6:4, 9:11, 6:3, Con nollyová—du Pontová (obě USA) 6:1, 6:1, Broughová—Hartová 2:6, 6:3, 6:3, Connollyová—Prattová 6:1, 6:1, Con-
355 nollyová—Broughová 6:2, 7:5. 1955 Hartová—Knodová (obě USA) 6:4, 6:3, Fleitzová (USAJ—Buxtonová (V. Brit.) 6:2, 6:2, Hardová (USA)—Kěrmaczyová (Mad.) 6:2, 6:3, Broughová (USA)— Penrosová (Austr.) 6:2, 6:0, Fleitzová —Hartová 6:3, 6:0, Broughová—Har dová 6:3, 8:6, Broughová—Fleitzová 7:5, 8:6. 1956 Buxtonová (V. Brit.)—Fleitzová (USA) w. o., Wardová—Mortimerová (obě V. Brit.) 6:3, 6:0, Fryová—Gibsonová (obě USA) 4:6, 6:3, 6:4, Broughová (USA) —Bloomerová (V. Brit.) 5:7, 6:1, 6:3, Buxtonová—Wardová 6:1, 6:4, Fryová —Broughová 6:4, 4:6, 6:3, Fryová— Buxtonová 6:3, 6:1. 1957 Hardová—Broughová (obě USA) 6:2, 6:2, Knodová (USA)—Reyesová (Mex.) 6:4, 6:0, Trumanová (V. Brit.)— Prattová (USA) 9:7, 5:7, 6:4, Gibsonová (USA)—Reynoldsová (Již. Afrika) 6:3, 6:4, Hardová—Knodová 6:2, 6:3, Gib sonová—Trumanová 6:1, 6:1, Gibsono vá—Hardová 6:3, 6:2. 1958 KOrmOczyová (Maďar.)—Arnoldové (USA) 6:1, 5:7, 8:6, Mortimerová (V. Brit.)—du Pontová (USA) 4:6, 6:3, 10:8, Haydonová (V. Brit.)—Buenoová (Braz.) 6:3, 7:5, Gibsonová (USA) — Bloomerová (V. Brit.) 6:3, 6:8, 6:2, Mortimerová—KOrmOczyová 6:0, 6:1, Gibsonová—Haydonová 6:2, 6:0, Gib sonová—Mortimerová 8:6, 6:2. 1959 Reynoldsová (Již. Afrika)—Mortlmerová (V. Brit.) 7:5, 8:6, Hardová (USA) —Haydonová (V. Brit.) 1:6, 6:4, 7:5, Buenoová (Braz.)—Budingová (Něm.) 6:3, 6:3, Moorová (USA)—Ramirezová (Mex.) 6:3, 6:2, Hardová—Reynoldso vá 6:4, 6:4, Buenoová—Moorová 6:2, 6:4, Buenoová—Hardová 6:4, 6:3. 1960 Buenoová (Braz.)—Mortimerová (V. Brit.) 6:1, 6:1, Trumanová (V. Brit.) —Hantzeová (USA) 4:6, 6:4, 6:4, Hay
Wimbledon donová (V. Brit.)—Schuurmanová (Již Afrika) 7:5, 1:6, 6:2, Reynoldsová (Již. Afrika)—Hardová (USA) 6:1, 2:6, 6:1, Buenoová—Trumanová 6:0, 5:7, 6:1, Reynoldsová—Haydonová 6:3, 2:6, 6:4, Buenoová—Reynoldsová 8:6, 6:0. 1961 Trumanová (V. Británie)—Smithová (Austr.) 3:6, 6:3, 9:7, Schuurmanová (JAR)—Hantzeová (USA) 6:4, 2:6, 7:5, Mortimerová (V. Brit.)—Suková (ČSS Mortimerová (V. Británie)—Suková (CSSR) 6:3, 6:4, Reynoldsová (JAR) —Ramirezová (Mex.) 4:6, 6:3, 6:0, Tru manová—Schuurmanová 6:4, 6:4, Mor timerová—Reynoldsová 11:9, 6:3, Mor timerová—Trumanová 4:6, 6:4, 7:5. 1962 Haydonová (V. Brit.)—Moffittová (USA) 6:3, 6:1, Susmanová (USA) — Schuurmanová (JAR) 6:4, 6:4, Bue noová (Braz.)—Turnerová (Austr.) 2:6, 6:4, 6:2, Suková (ČSSR)—Hardová (USA) 6:4, 6:3, Susmanová—Haydo nová 8:6, 6:1, Suková—Buenoová 6:4, 6:3, Susmanová—Suková 6:4, 6:4 1963 Smithová (Austrálie) —Schuurmanová (JAR) 3:6, 6:0, 6:1, Hardová (USA) — Lehaneová (Austr.) 6:1, 1:2, soupeřka vzdala, Jonesová (V. Brit.)—Falesová (USA) 6:4, 6:1, Moffittová (USA) — Buenoová (Braz.) 6:2, 7:5, Smithová— Hardová 6:3, 6:3, Moffittová—Joneso vá 6:4, 6:4, Smithová—Moffittová 6:3, 6:4. 1964 Smithová (Austr.)—Baylonová (Arg.) 6:0, 2:0, soupeřka vzdala, Moffittová (USA)—Jonesová (V. Brit.) 6:3, 6:3, Turnérové (Austr.)—Richeyová (USA) 6:3, 6:4, Buenoová (Braz.)—Ebbernová (Austr.) 6:4, 6:1, Smithová—Moffib tová 6:3, 6:4, Buenoová—Turnérové 3:6, 6:4, 6:4, Buenoová—Smithová 6:4, 7:9, 6:3. 1965 Buenoová (Braz.)—Albertová (USA) 6:2, 6:2, Moffittová (USA)—Turnérové (Austr.) 6:2, 6:1, Trumanová (V. Brit.) —Richeyová (USA) 6:4, 1:6, 7:5, Smi-
Wimbledon thová (Austr.) — Brickaová (USA) 6:3, 6:0, Buenoová—Moffittová 6:4, 5:7, 6:3, Smithová—Trumanová 6:4, 6:0, Smithová—Buenoová 6:4, 7:5. 1966 Smithová (Austr.)—Groenmanová (Ho land.) 6:0, 6:4, Kingová (USA)—van Zylová (JAR) 1:6, 6:2, 6:4, Jonesová (V. Brit.)—Richeyová (USA) 4:6, 6:1, 6:1, Buenoová (Braz.)—Durrová (Fran cie) 6:4, 6:3, Kingová—Smithová 6:3, 6:3, Buenoová—Jonesová 6:3, 9:11,7:5, Kingová—Buenoová 6:3, 3:6, 6:1. 1967 Kingová (USA)—Wadeová (V. Brit.) 7:5, 6:2, Harterová (USA)—Turnérové (Austr.) 7:5, 1:6, 6:2, Jonesová (V. Brit.)—Eiselová (USA) 6:2, 4:6, 7:5, Casalsová (USA)—Tegartová (Austr.) 7:5, 6:4, Kingová—Harterová 6:0, 6:3, Jonesová—Casalsová 2:6, 6:3, 7:5, Kin gová—Jonesová 6:3, 6:4, 1968 Kingová (USA)—Bowreyová (Austr.) 6:3, 6:4, Jonesová (V. Brit.)—Durrová (Franc.) 6:2, 6:2, Richeyová (USA) — Buenoová (Braz.) 6:4, 6:2, Tegartová —Courtová (obě Austr.) 4:6, 8:6, 6:1, Kingová—Jonesová 4:6, 7:5, 6:2, Te gartová—Richeyová 6:3, 6:1, Kingová —Tegartová 9:7, 7:5. 1969 Courtová (Austr.)—Heldmanová (USA) 4:6, 6:3, 6:3, Jonesová (V. Brit.)—Ri cheyová (USA) 6:2, 7:5, Casalsová (USA)—Bowreyová (Austr.) 3:6, 9:7, 7:5,Kingová(USA)—Tegartová (Austr.) 4:6, 7:5, 8:6, Jonesová—Courtová 10:12, 6:3, 6:2, Kingová—Casalsová 6:1, 6:0, Jonesová—Kingová 3:6, 6:3, 6:2. 1970 Courtová (Austr.)—Nlessenová (NSR) 6:8, 6:0, 6:0, Casalsová (USA)—Shawová (V. Brit.) 6:2, 6:0, Durrová (Franc.)—Martinezová (USA) 6:0, 6:4, Kingová (USA)—Krantzkeová (Austr.) 3:6, 6:3, 6:2, Courtová—Casalsová 6:4, 6:1, Kingová—Durrová 6:3, 7:5, Cour tová—Kingová 14:12, 11:9. 1971 Courtová (Austr.)—Shawová (V. Brit.)
350
6:2, 6:1, Daltonová—Melvilleová (obě Austr.) 6:2, 3:6, 6:3, Goolagongová (Austr.)—Gunterová (USA) 6:3, 6:2, Kingová (USA)—Durrová (Franc.) 2:6, 6:2, 6:2, Courtová—Daltonová 4:6, 6:1, 6:0, Goolagongová—Kingová 6:4, 6:4, Goolagongová—Courtová 6:4, 6:1. 1972 Goolagongová (Austr.)—Durrová (Fr.) 8:6, 7:5, Evertová—Hoganová (obě USA) 6:2, 4:6, 6:1, Casalsová—Gunte rová (obě USA) 3:6, 6:4, 6:0, Kingová (USA)—Wadeová (V. Brit.) 6:1, 3:6, 6:3, Goolagongová—Evertová 4:6, 6:3, 6:4, Kingová—Casalsová 6:2, 6:4, Kin gová—Goolagongová 6:3, 6:3. 1973 Courtová (Austr.)—Morozovová (SSSR) 4:6, 6:4, 6:1, Evertová—Casalsová (obě USA) 6:2, 4:6, 6:2, Goolagongová (Austr.)—Wadeová (V. Brit.) 6:3, 6:3, Kingová (USA)—Melvilleová (Austr.) 9:8, 8:6, Evertová—Courtová 6:1, 1:6, 6:1, Kingová—Goolagongová 6:3, 5:7, 6:3, Kingová—Evertová 6:0, 7:5. 1974 Morozovová (SSSR)—Kingová (USA) 7:5, 6:2, Wadeová (V. Brit.)—Boshoffová (JAR) 6:3, 6:2, Melvilleová— Goolagongová (obě Austr.) 9:7, 1:6, 6:2, Evertová (USA)—Masthoffová (NSR) 6:4, 6:2, Morozovová—Wadeová 1:6, 7:5, 6:4, Evertová—Melvilleová 6:2, 6:3, Evertová—Morozovová 6:0, 6:4. 1975 Evertová (USA)—Stoveová (Hol.) 5:7, 7:5, 6:0, Kingová (USA)—Morozovo vá (SSSR) 6:3, 6:3, Cawleyová (Austr.) —Wadeová (V. Brit.) 5:7, 6:3, 9:7, Courtová (Austr.)—Navrátilová (ČSSR) 6:3, 6:4, Kingová—Evertová 2:6, 6:2, 6:3, Cawleyová—Courtová 6:4, 6:4, Kingová—Cawleyová 6:0, 6:1. 1976 Evertová (USA)—Morozovová (SSSR) 6:3, 6:0, Navrátilová—Barkerová (V. Brit.) 6:3, 3:6, 7:5, Wadeová (V. Brit.) —Reidová (Austr.) 6:4,6:2, Cawleyová (Austr.]—Casalsová (USA) 7:5, 6:3, Evertová—Navrátilová 6:3, 4:6, 6:4,
357 Cawleyová—Wadeová 6:1, 6:2, Evertová—Cawleyová 6:3, 4:6, 8:6. 1977 Evertová—Kingová (obě USA) 6:1, 6:2, Wadeová (V. Brit.)—Casalsová (USA) 7:5, 6:2, Barkerová (V. Brit.)—Reidová (Austr.) 6:3, 6:4, Stoveová (Niz.) —Navrátilová 6:4, 2:6, 6:4, Wadeová —Evertová 6:2, 4:6, 6:1, Stoveová— Barkerová 6:4, 2:6, 6:4, Wadeová— Stoveová 4:6, 6:3, 6:1. 1978 Evertová—Kingová (obě USA) 6:3, 3:6, 6:2, Wadeová (V. Brit.)—Jaušovecová (Jugosl.) 6:0, 6:4, Cawleyová Goolagongová (Austr.)—Ruziciová (Ru mun.) 7:5, 6:3, Navrátilová—Krugerová (JAR) 6:2, 6:4, Evertová—Wadeová 8:6, 6:2, Navrátilová—Cawleyová-Goolagongová 2:6, 6:4, 6:4, Navrátilová— Evertová 2:6, 6:4, 7:5. 1979 Navrátilová—Fromholtzová (Austr.) 2 ku 6, 6:3, 6:0, Austinová (USA) — Kingová (USA) 6:4, 6:7, 6:2, E. Cawleyová-Goolagongová (Austr.)—Wa deová (V. Brit.) 6:4, 6:0, LloydováEvertová (USA)—Turnbullová (Austr.) 6:3, 6:4, Navrátilová—Austinová 7:5, 6:1, Lloydová—E. Caxleyová 6:3, 6:2, Navrátilová—Lloydová 6:4, 6:4. 1980 Navrátilová—Kingová (USA) 7:6, 1:6, 10:8, Lloydová (USA)—Jeagerová (USA) 6:1, 6:1, E. Cawleyová (Austr.) —Turnbullová (Austr.) 6:3, 6:2, Au stinová (USA)—Stevensová (JAR) 6 ku 3, 6:3, Lloydová—Navrátilová 4:6, 6:4, 6:2, E. Cawleyová—Austinová 6:3, 0:6, 6:4, E. Cawleyová—Lloydová 6:1, 7:6. 1981 Lloydová (USA)—Jaušovecová (Jugo slávie) 6:2, 6:2, Shriverová (USA) — Austinová (USA) 7:5, 6:4, Navrátilo vá—Ruziciová (Rum.) 6:2, 6:3, Mandlíková (ČSSR)—Turnbullová (Austr.) 6:0, 6:0, Lloydová—Shriverová 6:3, 6 ku 1, Mandlíková—Navrátilová 7:5, 4:6, 6:1, Lloydová—Mandlíková 6:2, 6:2.
Wimbledon
1982 Navrátilová—Russellová (obě USA) 6 ku 3, 6:4, Bungeová (NSR)—A. Smithová (USA) 6:3, 2:6, 6:0, Kingová—Austi nová (obě USA) 3:6, 6:4, 6:2, Lloydo vá— Potterová (obě USA) 6:2, 6:1, Na vrátilová—Bungeová 6:2, 6:2, Lloydo vá—Kingová 7:6, 2:6, 6:3, Navrátilová —Lloydová 6:1, 3:6, 6:2. 1983 Navrátilová (USA)—Mundelová (JAR) 6:3, 6:3, Vermaaková (JAR)—Wadeová (V. Británie) 6:3, 2:6, 6:3, Jaegerová— Potterová (obě USA) 6:4, 6:1, Kingo vá—K. Jordánová (obě USA) 7:5, 6:4, Navrátilová—Vermaaková 6:1, 6:1, Jaegerová—Kingová 6:1, 6:1, Navrátilová —Jaegerová 6:0, 6:3. 1984 Navrátilová—Malejevová (Bulharsko) 6:3, 6:4, K. Jordánová—Shriverová (obě USA) 2:6, 6:3, 6:4, Mandlíková (CSSR) —Durueová (V. Brit.) 6:1, 6:4, Lloydo vá (USA)—Karlssonová (Švédsko) 6:2, 6:2, Navrátilová—K. Jordánová 6:3, 6 ku 4, Lloydová—Mandlíková 6:1, 6:2, Navrátilová—Lloydová 7:6, 6:2. Čtyřhra žen (semifinálové a finálové výsledky)
1922 Lenglenová (Franc.), Ryaneová (USA) Geenová, McNairová (obě V. Brit.) 6 ku 0, 6:1, McKanová, Stocksová (obě V. Brit.)—Holmanová, Leisková (obě V. Brit.) w. o., Lenglenová, Rayneová —McKanová, Stocksová 6:0, 6:4. 1923 Lenglenová (Franc.), Ryaneová (USA) —Chambersová, McKanová (obě V. Brit.) 6:1, 6:2, Austinová, Colyerová —Rosová, Youlová (všechny V. Brit.) 8:6, 6:4, Lenglenová, Ryaneová— Austinová, Colyerová 6:3, 6:1. 1924 Covellová, McKanová (obě V. Brit.) —Chambersová, Shepherd-Barronová (obě V. Brit.) 6:4, 3:6, 6:4, Wightmanová, Willsová (obě USA)—Gossová, Jessupová (obě USA) 8:6, 6:4, Wight-
Wimbledon manová, Willsová—Covellová, McKanová 6:4, 6:4. 1925 Lenglenová (Franc.), Ryaneová (USA) —Beamishová, Clarková (obě V. Brit.) 6:0, 6:2, Brldgeová, Mcllquhamová (obě V. Brit.)—Chambersová, Harveyová (obě V. Brit.) 6:1, 2:6, 6:4, Lenglenová, Ryaneová—Brldgeová, Mc llquhamová 6:2, 6:2. 1926 Brownová, Ryaneová (obě USA) — Beamishová, dárková (obě V. Brit.) 6:2, 6:3, Godfreeová, Colyerová (obě V. Brit.)—Fieldenová, Welchová (obě V. Brit.) 6:2, 6:3, Brownová, Ryaneo vá—Godfreeová, Colyerová 6:1, 6:1. 1927 Heineová, Peacocková (obě Již. Afri ka)—Harveyová, Mcllquhamová (obě V. Brit.) 5:7, 6:2, 6:1, Willsová, Ryajieová (obě USA)—Godfreeová, Nuthallová (obě V. Brit.) 6:2, 6:2, Willso vá, Ryaneová—Heineová, Peacocková 6:3, 6:2. 1928 Bennettová, Harveyová (obě V. Brit.) —Akhurstová, Boydová (obě Austr.) 6:8, 6:3, 6:2, Watsonová, Saundersová (obě V. Brit.)—Lycettová (V. Brit.) Ryaneová (USA) 6:3, 6:1, Watsonová, Saundersová—Bennettová, Harveyová 6:2, 6:3. 1929 Watsonová, Michellová (obě V. Brit.) —Harveyová, Mcllquhamová (obě V. Brit.) 6:4, 5:7, 6:2, Covellová, Shepherd-Barronová (obě V. Brit.)—Nuthallová (V. Brit.), Ryaneová (USA) 6:4, 3:6, 9:7, Watsonová, Michellová —Covellová, Shepherd-Barronová 6:4, 8:6. 1930 Grossová, Palfreyová (obě USA) — Felthamová, Heeleyová (obě V. Brit.) 8:6, 6:2„ Moodyová, Ryaneová (obě USA)— Sigartová (Belg.), Henrotinová (Franc.) 6:2, 6:0, Moodyová, Rya neová—Grossová, Palfreyová 6:2, 9:7. 1931 Metaxová (Franc.), Sigartová (Belg.)
358
—Whittingstallová, Nuthallová (obě V. Brit.) 4:6, 8:6, 6:4, Shepherd-Bar ronová, Mudfordová (obě V. Brit.)— Godfreeová, Roundová (obě V. Brit.) 7:5, 3:6, 6:3, Shepherd-Barronová, Mudfordová—Metaxová, Sigartová 3 ku 6, 6:3, 6:4. 1932 Jacobsová, Ryaneová (obě USA)— Payotová (Svýc.), Thomasové (V. Brit.) 6:1, 6:2, Metaxová (Franc.), Si gartová (Belg.) —Holcroft-Watsonová, Harveyová (obě V. Brit.) 7:5, 6:2, Metaxová, Sigartová—Jacobsová, Rya neová 6:4, 6:3. 1933 Jamesová, Yorková (obě V. Brit.) — Godfreeová, Michellová (obě V. Brit.) 5:7, 6:0, 6:4, Mathieuová (Franc.), Rya neová (USA)—Pittmanová, Ridleyová (obě V. Brit.) 6:1, 4:6, 6:4, Mathieuo vá, Ryaneová—Jamesová, Yorková 6 ku 2, 9:11, 6:4. 1934 Mathieuová (Franc.), Ryaneová (USA) —Payotová (Švýc.), Thomasové (V. Brit.) 7:5, 6:0, Andrusová (USA), Henrotinová (Franc.)—Godfreeová, Scrivenová (obě V. Brit.) 6:3, 12:10, Mathieuová, Ryaneová—Andrusová, Henrotinová 6:3, 6:3. 1935 Mathieuová (Franc.), Sperlingová (Dán.)—de Meulemeesterová (Belg.), Howardová (Franc.) 6:4, 8:6, Jameso vá, Stammersová (obě V. Brit.) — Haylocková, Kirková (obě V. Brit.) 6:3, 6:0, Jamesová, Stammersová— Mathieuová, Sperlingová 6:1, 6:4. 1936 Fabyanová, Jacobsová (obě USA) — Ingramová, Kingová (obě V. Brit.) 6:4, 6:3, Jamesová, Stammersová (obě V. Brit.)—Andrusová (USA), Henro tinová (Franc.) 6:0, 6:4, Jamesová, Stammersová—Fabyanová, Jacobsová 6:2, 6:1. 1937 Mathieuová (Franc.), Yorková (V. Brit.)—Dearmanová, Ingramová (obě V. Brit.) 7:5, 6:3, Kingová, Pittma-
359 nová (obě V. Brit.)—Andrusová (USA), Henrotinová (Franc.) 6:3, 6 ku 4, Mathieuová, Yorková—Kingová, Pittmanová 6:3, 6:3. 1938 Marbleová, Fabyanová (obě USA) — Heine-Millerová, Morphewová (obě Již. Afrika) 7:5, 6:4, Mathieuová (Franc.), Yorková (V. Brit.)—Andru sová (USA), Henrotinová (Franc.) 3 ku 6, 6:3, 6:4, Marbleová, Fabyanová —Mathieuová, Yorková 6:2, 6:3. 1939 Marbleová, Fabyanová (obě USA) — Harmersleyová, Stammersová (obě V. Brit.) 8:6, 6:3, Jacobsová (USA), Yorková (V. Brit.)—Nicollová, Nuthallová (obě V. Brit.) 5:7, 6:4, 11:9, Mar bleová, Fabyanová— Jacobsová, Yor ková 6:1, 6:0. 1940—1945 se nehrálo. 1946 Betzová, Kartová (obě USA)—Bostocková, Menziesová (obě V. Brit.) 3:6, 6:3, 6:4, Broughová, Osborneová (obě USA)—Toddová, Bundyová (obě USA) 6:4, 6:2, Broughová, Osborneo vá—Betzová, Kartová 6:3, 2:6, 6:3. 1947 Kartová, Toddová (obě USA)—Bostocková, Hiltonová (obě V. Brit.) 6:0, 6:1, Broughová, Osborneová (obě USA) —Blairová, Menziesová (obě V. Brit.) 6:2, 6:1, Kartová, Toddová—Brougho vá, Osborneová 3:6, 6:4, 7:5. 1948 Broughová, du Pontová (obě USA) — Rihbanyová, Scofieldová (obě USA) 7:5, 6:0, Kartová, Toddová (obě USA) —Blairová, Bostocková (obě V. Brit.) 6:4, 8:6, Broughová, du Pontová— Kartová, Toddová 6:3, 3:6, 6:3. 1949 Broughová, du Pontová (obě USA) — Gannonová, Hiltonová (obě V. Brit.) 6:2, 6:2, Moranová, Toddová (obě USA)—Fryová, Rihbanyová (obě USA) 6:0, 7:5, Broughová, du Pontová—Mo ranová, Toddová 8:6, 7:5. 1950 Fryová, Kartová (obě USA)—Longo-
Wimbledon vá (Austr.), Mottramová (V. Brit.) 6 ku 0, 6:2, Broughová, du Pontová (obě USA)—Bůčková, Chaffeeová (obě USA) 6:1, 6:3, Broughová, du Pontová—Fryová, Kartová 6:4, 5:7, 6:1. 1951 Broughová, du Pontová (obě USA) — Davldsonová, Rosenquestová (obě USA) 6:1, 6:3, Fryová, Kartová (obě USA)—Bakerová, Chaffeeová (obě USA) 6:0, 6:2, Fryová, Kartová— Broughová, du Pontová 6:3, 13:11. 1952 Broughová, Connollyová (obě USA)— Longová (Austr.), Toddová (USA) 5 ku 7, 6:1, 6:4, Fryová, Kartová (obě USA)—Partridgeová, Rinkel-Quertierová (obě V. Brit.) 7:5, 6:3, Fryová, Kar tová—Broughová, Connollyová 8:6 6:3. 1953 Fryová, Kartová (obě USA)—Fletcherová, Rinkel-Quertierová (obě V. Brit.) 6:0, 6:0, Connollyová, Sampsonová (obě USA)—Mortimerová, Shilcocková (obě V. Brit.) 6:2, 6:3, Fryová, Kartová—Connollyová, Sampsonova 6:0, 6:0. 1954 Fryová, Kartová (obě USA)— Morti merová, Shilcocková (obě V. Brit.) 6:2, 6:1, Broughová, du Pontová (obě USA)—Brewerová (Bermudy), Hubblová (USA) 6:1, 6:1, Broughová, duPon tová—Fryová, Kartová 4:6, 9:7, 6:3. 1955 Bloomerová, Wardová (obě V. Brit.) —Fleitzová, Hardová (obě USA) 6:3, 9:7, Mortimerová, Shilcocková (obě V. Brit.)—Mullerová, Hoadová (obě Austr.) 6:2, 6:1, Mortimerová, Shil cocková—Bloomerová, Wardová 7:5, 6:1. 1956 Millerová, Seeneyová (obě Austr.)— Mortimerová, Shilcocková (obě V. Brit.) 6:4, 6:2, Buxtonová (V. Brit.), Gibsonová (USA)—Broughová, Fryo vá (obě USA) 7:5, 6:4, Buxtonová, Gib sonová—Mullerová, Seeneyová 6:1, 8:6.
Wimbledon 1957 Hawtonová, Longová (obě Austr.)— Ramirezová, Reyesová (obě Mex.) 7 ku 5, 6:2, Gibsonová, Hardová (obě USA)—Reynoldsová, Schuurmanová (obě Již. Afrika) 6:2, 6:2, Gibsonová, Hardová—Hawtonová, Longová 6:1, 6:2. 1958 du Pontová, Varnerová (obě USA) — Ramirezová, Reyesová (obě Mex.) 6:2, 6:3, Buenoová (Braz.), Gibsonová (USA)—Hawtonová, Longová (obě Austr.) 6:3, 6:2, Buenoová, Gibsonová —du Pontová, Varnerová 6:3, 7:5. 1959 Arthová, Hardová (obě USA)—Rey noldsová, Schuurmanová (obě Již. Afrika) 6:0, 6:2, Fleitzová (USA),Trumanová (V. Brit.)—Ramirezová, Reye sová (obě Mex.) 8:6, 6:1, Arthová, Hardová—Fleitzová, Trumanová 2:6, 6:2, 6:3. 1960 Reynoldsová, Schuurmanová (obě Již. Afrika)—Hawtonová, Lehaneová (obě Austr.) 7:5, 6:1, Buenoová (Braz.), Hardová (USA)—Hantzeová, Hoppsová obě USA) 3:6, 6:1, 6:4, Buenoová, Hardová—Reynoldsová, Schuurmanová 6:4, 6:0. 1961 Lehaneová, Smithová (obě Austr.) — Huntová, Hutchingsová (obě JAR) 6 ku 1, 6:1, Hantzeová, Moffittová (obě USA)—Moorová (USA), Turnérové (Austr.) 6:3, 6:0, Hantzeová, Moffitto vá—Lehaneová, Smithová 6:3, 6:4. 1962 Priceová, Schuurmanová (obě JAR) — Buenoová (Braz.), Hardová (USA) 6 ku 3, 6:3, Moffittová, Susmanová (obě USA)—Bricková (USA), Smithová (Austr.) 6:3, 6:4, Moffittová, Susma nová—Priceová, Schuurmanová 5:7, 6:3, 7:5. 1963 Ebbernová, Smithová (obě Austr.) — Jonesová (V. Brit.), Schuurmanová (JAR) 7:5, 3:6, 6:3, Buenoová (Braz.), Hardová (USAJ—Dmitrijevová (SSSR),
360
Tegartová (Austr.) 6:4, 9:7, Butnoová, Hardová—Ebbernová, Smithová 8 ku 6, 9:7. 1964 Smithová, Turnerová [obě Austr.)— Haygarthová (JAR), Jonesová (V. Brit.) 6:3, 6:2, Moffittová, Susmanová (obě USA)—Buenoová (Braz.), Ebber nová (Austr.) 4:6, 6:2, 6:3, Smithová, Turnérové—Moffittová, Susmanová 7 ku 5, 6:2. 1965 Durrová, Lieffrigová (obě Franc.) — Budingová, Schultzeová (obě NSR) 6:4, 7:5, Buenoová (Braz.), Moffitto vá (USA)—Graebnerová, Richeyová [obě USA) 6:4, 6:2, Buenoová, Moffit tová—Durrová, Lieffrigová 6:2, 7:5. 1966 Smithová, Tegartová (obě Austr.) — Jonesová, Wadeová (obě V. Brit.) 10 ku 8, 6:4, Buenoová (Braz.), Richeyo vá (USA)—Krantzkeová, Melvilleová (obě Austr.) 6:2, 6:3, Buenoová, Ri cheyová—Smithová, Tegartová 6:3, 4:6, 6:4. 1967 Buenoová (Braz.), Richeyová (USA) —Tegartová, Turnérové (obě Austr.) 4:6, 6:4, 6:4, Casalsová, Kingová (obě USA)—Jonesová, Wadeová (obě V. Brit.) 6:1, 6:4, Casalsová, Kingová— Buenoová, Richeyová 9:11, 6:4, 6:2. 1968 Casalsová, Kingová (obě USA)—Bowreyová, Tegartová (obě Austr.) 1:6, 6:1, 10:8, Durrová (Franc.), Jonesová (V. Brit.)—Lloydová, MacLennanová (obě V. Brit.) 6:1, 6:0, Casalsová, Kin gová—Durrová, Jonesová 3:6, 6:4, 7:5. 1969 Courtová, Tegartová (obě Austr.) — Curtisová, Ziegenfusová (obě USA) 6:4, 6:4, Hoganová, Michelová (obě USA)—Krantzkeová, Melvilleová [obě 4:6, 6:2, 7:5, Courtová, Tegartová— Hoganová, Michelová 9:7, 6:2. 1970 Casalsová, Kingová (obě USA) — Krantzkeová, Melvilleová (obě Austr.) 6:2, 8:6, Durrová (Franc.), Wadeová
361
(V. Brit.)—Gourlayová (Austr.J, Walkdenová (JAR) 6:4, 0:6, 6:3, Casalsová, Kingová—Dunová, Wadeová 6:2, 6:3. 1971 Casalsová, Kingová (obě USA) — Chanfreauová, Dunová (obě Franc.) 4:6, 6:4, 6:4, Courtová, Goolagongová (obě USA) 6:2, 6:4, Casalsová, Kin gová—Courtová, Goolagongová 6:3, 6:2. 1972 Kingová (USA), Stoveová (Niz.) — Shawová, Willlamsová (obě V. Brit.) 7:5, 3:6, 6:3, Daltonová (Austr.), Durrová (Franc.)—Casalsová (USA), Wa deová (V. Brit.) 6:4, 6:1, Kingová, Stoveová—Daltonová, Dunová 6:2, 4 ku 6, 6:3. 1973 Casalsová, Kingová (obě USA)—Goo lagongová, Youngová (obě Austr.) 7:5, 7:5, Dunová (Franc.), Stoveová (Niz.) —Bonicelliová (Urug.), Fernandezová (Kolumbie) 7:5, 8:6, Casalsová, Kingová—Dunová, Stoveová 6:1, 4:6, 7:5. 1974 Gourlayová, Krantzkeová (obě Austr.) —Anthonyová, Schallauová (obě USA) 9:8, 6:2, Goolagongová (Austr.), Mlchelová (USA)—Evertová (USA), Morozovová (SSSR) 7:5, 6:2, Goolagon gová, Michelová—Gourlayová, Krantz keová 2:6, 6:4, 6:3. 1975 Kiyomuraová (USA), Sawamatsuová (Jap.)—Chanfreauová (Franc.), Gour layová (Austr.) 8:6, 6:8, 6:2, Dunová (Franc.), Stoveová (Niz.)—Casalso vá, Kingová (obě USA) 2:6, 8:6, 6:2, Kiyomuraová, Sawamatsuová—Duno vá, Stoveová 7:5, 1:6, 7:5. 1976 Kingová (USA), Stoveová (Niz.) — Charlesové, Mappinová (obě V. Brit.) 6:4, 6:3, Evertová (USA), Navrátilo vá—Boshoffová, Klossová (obě JAR) 8:6, 8:6, Evertová, Navrátilová—Kin gová, Stoveová 6:1, 3:6, 7:5. 1977
Wimbledon
Stoveová (Niz.), Navrátilová—Duno vá (Franc.), Wadeová (V. Brit.) 6:8, 6:2, 6:2, Cawleyová-Gourlayová (Austr.), Russellová (USA) 6:3, 6:4, Cawleyová-Gourlayová, Russellová— Navrátilová, Stoveová 6:3, 6:3. 1978 Reidová (Austr.), Turnbullová (USA) —Barkerová (V. Brit.), Guenantová (USA) 6:3, 6:2, Jaušovecová (Jugosl.J, Ruziciová (Rum.)—Dunová (Franc.), Wadeová (V. Brit.) 6:4, 6:4, Reidová, Turnbullová—Jaušovecová, Ruziciová 4:6, 9:8, 6:3. 1979 Kingová (USA), Navrátilová—Dunová (Franc.), Wadeová (V. Brit.) 6:2, 6:4, Stoveová (Niz.), Turnbullová (Austr.) —Jaušovecová (Jugosl.J, Ruziciová (Rum.) 6:1, 7:5, Kingová, Navrátilo vá—Stoveová, Turnbullová 5:7, 6:3, 6 ku 2. 1980 K. Jordánová, A. Smithová (obě USA) —Kingová (USA), Navrátilová 6:2, 4 ku 6, 6:4, Casalsová (USA), Turnbul lová (Austr.)—Reynoldsová, P. Smi thová (obě USA) 6:7, 7:6, 6:0, K. Jor dánová, A. Smithová—Casalsová, Turn bullová 4:6, 7:5, 6:1. 1981 K. Jordánová, A. Smithová (obě USA) —Fairbanková, Harfordová (obě JAR) 6:1, 6:2, Navrátilová, Shriverová (USA)—Barkerová (V. Brit.), Kiyo muraová (USA) 6:3, 7:6, Navrátilová, Shriverová—K. Jordánová, A. Smitho vá 6:3, 7:6. 1982 Navrátilová, Shriverová (obě USA) — Bungeová, Kohdeová (obě NSR) 6:3, 6:4, K. Jordánová, A. Smithová (obě USA)—Casalsová (USA), Turnbullová (Austr.) 6:1, 6:4, Navrátilová, Shrive rová—K. Jordánová, A. Smithová 6:4, 6:1. 1983 Navrátilová, Shriverová (obě USA)— Durieová, Hobbsová (obě V. Británie) 7:6, 6:4, Casalsová (USA),Turnbullová (Austr.)—Potterová, Walshová (obě
Wimbledon
USA) 6:1, 4:6, 7:6, Navrátilová, Shrivcrrová—Casalsová, Tumbullová 6:2, 6:2. 1984 Navrátilová, Shriverová (USA)—Durieová (V. Brit.), Kiyomuraová (USA) 6:3, 6:4, K. Jordánová, A. Smithová— Potterová, Walshová (všechny USA) 3:6, 6:3, 6:2, Navrátilová, Shriverová —K. Jordánová, A. Smithová 6:3, 6:4. Smíšená čtyřhra (semifinálové a finálové výsledky)
1922 Lycett (V. Brit.), Ryaneová (USA)— Gilbert, McNairová (oba V. Brit.) 6:2, 6:1, Wood (Austr.), Lenglenová (Franc.)—Green, Youleová (oba V. Brit.) 6:2, 6:2, Wood, Lenglenová— Lycett, Ryaneová 6:4, 6:3. 1923 Deane (Indie), Shepherd-Barronová (V. Brit.)—Richards, Malloryová (oba USA) 5:7, 6:3, 6:4, Lycett (V. Brit.), Ryaneová (USA)—Washer (Belg.), Lenglenová (Franc.) 7:5, 6:3, Lycett, Ryaneová—Deane, Shepherd-Barrono vá 6:4, 7:5. 1924 Godfree, Shepherd-Barronová (oba V. Brit.)—Woosnam, Covellová (oba V. Brit.) 6:4, 4:6, 6:4, Gilbert, McKanová (oba V. Brit.)—Lamb, Harveyová (oba V. Brit.) 6:2, 6:4, Gilbert, McKanová—Godfree, Shepherd-Barro nová 6:3, 3:6, 6:3. 1925 de Morpurgo (Ital.), Ryaneová (USA) —Wheatley, Chambersová (oba V. Brit.) 9:7, 6:4, Borotra, Lenglenová (oba Franc.)—Lycett, Lycetová (oba V. Brit.) 6:4, 5:7, 6:3, Borotra, Len glenová—de Morpurgo, Ryaneová 6:3, 6:3. 1926 Godfree, Godfreeová (oba V. Brit.)— Richards, Ryaneová (oba USA) 7:5, 6:4, Hunter, Ryaneová (oba USA)— Berger, Strawsonová (oba V. Brit.) 5:7, 6:4, 6:0, Godfree, Godfreeová— Kinsey, Brownová 6:3, 6:3.
362
1927 Godfree, Godfreeová (oba V. Brit.)— Greig, Watsonová (oba V. Brit.) 6:3, 6:4, Hunter, Ryaneová (oba USA) — Raymond, Heineová (oba Již. Afrika) 6:3, 6:4, Hunter, Ryaneová—Godfree, Godfreeová 8:6, 6:0. 1928 Spence (Již. Afrika), Ryaneová (USA) —Hunter, Willsová (oba USA) 4:6, 6:4, 6:3, Crawford, Akhurstová (oba Austr.)—Moon, Woodová (oba Austr.) 6:3, 7:5, Spence, Ryaneová—Craw ford, Akhurstová 7:5, 6:4. 1929 Collins, Fryová (oba V. Brit.)—Gre gory (V. Brit.), Ryaneová (USA) 6:2, 6:3, Hunter, Willsová (oba USA)— Farquharson, Heineová (oba Již. Afri ka) 6:8, 6:2, 6:3, Hunter, Willsová— Collins, Fryová 6:1, 6:4. 1930 Crawford (Austr.), Ryaneová (USA) —Cochet (Franc.), Whittingstallová (V. Brit.) 6:3, 7:9, 6:4, Prenn, Krahwinkelová (oba Něm.)—Crole-Rees, Mudfordová (oba V. Brit.) 4:6, 6:3, 6:3, Crawford, Ryaneová—Prenn, Krahwinkelová 6:1, 6:3. 1931 Collins, Ridleyová (oba V. Brit.)— Spence (Již. Afrika], Nuthallová (V. Brit.) 4:6, 6:4, 6:4, Lott, Harperová (oba USA)—Perry, Heeleyová (oba V. Brit.) 1:6, 3:4, soupeři vzdali, Lott, Harperová—Collin, Ridleyová 6:3, 1:6, 6:1. ' 1932 Hopman (Austr.), Sigartová (Belg.) — Brugnon, Mathieuová (oba Franc.) 6 ku 4, 6:4, Maier (Span.), Ryaneová (USA)—Cochet (Franc.), Whittingstal lová (V. Brit.) 7:5, 3:6, 6:1, Maier, Ryaneová—Hopman, Sigartová 7:5, 6:2. 1933 Farquharson (Již. Afrika), Heeleyová (V. Brit.)—Borotra (Franc.), Nuthal lová (V. Brit.) 8:6, 11:9, von Cramm, Krahwinkelová (oba Něm.)—Kingsley, Godfreeová (oba V. Brit.) 6:3, 8:6,
363 von Gramm, Krahwinkelová—Farquharson, Heeleyová 7:5, 8:6. 1934 Mikl (Jap.), Roundová (V. Brit.)— Lee, Jamesová (oba V. Brit.) 6:3, 6:2, Austin, Shepherd-Barronová (oba V. Brit.)—Olliff, Ingramová (oba V. Brit.) 6:4, 6:1, Miki, Roundová— Austin, Shepherd-Barronová 3:6, 6:4, 6:0. 1935 Hopman, Hopmanová (oba Austr.)— von Cramm (Něm.), Sperlingová (Dán.) 6:4, 6:4, Perry, Roundová (oba V. Brit.)—Quist (Austr.), Jedrzejewska (Pol.) 6:1, 6:3, Perry, Roundová —Hopman, Hopmanová 7:5, 4:6, 6:2. 1936 Budge, Fabyanová (oba USA)—Malfroy (N. Zéland), Sperlingová (Dán.) 6:4, 6:3, Perry, Roundová (oba V. Brit.)—Wilde, Whitmarshová (oba V. Brit.) 6:4, 1:6, 6:3, Perry, Roundová— Budge, Fabyanová 7:9, 7:5, 6:4. 1937 Budge, Marbleová (oba USA)—Mako (USA), Jedrzejewska (Pol.) 6:3, 6:2, Petra, Mathieuová (oba Franc.)—Prenn (Něm.), Dearmanová (V. Brit.) 6:2, 6:4, Budge, Marbleová—Petra, Ma thieuová 6:4, 6:1. 1938 Henkel (Něm.), Fabyanová (USA) — Russell (Arg.), Jamesová (V. Brit.) 6:3, 1:6, 6:3, Budge, Marbleová (oba USA)—Shayes, Saundersová (oba V. Brit.) 6:4, 6:2, Budge, Marbleová— Henkel, Fabyanová 6:1, 6:4. 1939 Riggs, Marbleová (oba USA)—Malfroy (N. Zéland), Nuthallová (V. Brit.) 3:6, 6:2, 6:4, Wilde, Brownová (oba V. Brit.)—Cooke, Fabyanová (oba USA) 6:3, 7:5, Riggs, Marbleová—Wilde, Brownová 9:7, 6:1. 1940—1945 nehrálo se 1946 T. Brown, Broughová (oba USAJ—Hopman (Austr.), Osborneová (USA) 6:3, 6:3, E. Brown (Austr.), Bundyová (USA)—Patty, Betzová (oba USA)
Wimbledon
12:10, 6:2, T. Brown, Broughová—E. Brown, Bundyová 6:4, 6:4. 1947 Long, Boltonová (oba Austr.)—T. Brown, Osborneová (oba USA) 7:5,6:2, Bromwich (Austr.), Broughová (USA) —Bergelin (Švéd.J, Hartová (USA) 6:4, 6:2, Bromwich, Broughová—Long, Boltonová 1:6, 6:4, 6:2. 1948 Sedgman (Austr.), Hartová (USA) — Brown, du Pontová (oba USA) 6:4, 3:6, 6:3, Bromwich (Austr.), Brougho vá (USA)—Drobný (CSR), Toddová (USA) 5:7, 6:1, 8:6, Bromwich, Brou ghová—Sedgman, Hartová 6:2, 3:6, 6:3. 1949 Bromwich (Austr.), Broughová (USA) —Worthington, Longová (oba Austr.) 6:1, 6:2, Sturgess, Summersová (oba Již. Afrika)—Sidwell (Austr.), du Pon tová (USA) 6:4, 7:9, 6:3, Sturgess, Summersová—Bromwich, Broughová 9:7, 9:11, 7:5. 1950 Brown (Austr.), Toddová (USA)— Worthington, Longová (oba Austr.) 9:7, 6:4, Sturgess (Již. Afrika), Brou ghová (USA)—Sedgman (Austr.), Har tová (USA) 6:2, 9:7, Sturgess, Brougho vá—Brown, Toddová 11:9, 6:1, 6:4. 1951 Rose, Boltonová (oba Austr.)—Stur gess (Již. Afrika), Broughová (USA) 7:5, 6:2, Sedgman (Austr.), Hartová (USA)—McGregor (Austr.), du Ponto vá (USA) 6:2, 4:6, 6:3, Sedgman, Har tová—Rose, Boltonová 6:5, 6:2. 1952 Sedgman (Austr.), Hartová (USA) — Candy (Austr.), Toddová (USA) 6:2, 6:3, Morea (Arg.), Longová (Austr.) — McGregor (Austr.), Broughová (USA). 6:3, 7:5, Sedgman, Hartová—Morea, Longová 4:6, 6:3, 6:4. 1953 Morea (Arg.), Fryová (USA)—Worth ington (Austr.), Wardová (V. Brit.) 6:2, 6:2, Seixas, Hartová (oba USA) —Hoad (Austr.), Sampsonová (USA)
Wimbledon
6:3, 7:5, Seixas, Hartová—Morea, Fryová 9:7, 7:5. 1954 Seixas, Hartová (oba USAJ—Otway, Burková (oba N. Zéland) 6:4, 6:1, Rosewall (Austr.), du Pontová (USA) — Hoad (Austr.), Connollyová (USA) 6:8, 6:4, 6:4, Seixas, Hartová—Rosewall, du Pontová 5:7, 6:4, 6:3. 1955 Morea (Arg.), Broughová (USA)—Fra ser, Penrosová (oba Austr.) 7:9, 6:4, 6:4, Seixas, Hartová (oba USA)—Hoad, Hoadová (oba Austr.) 6:3, 9:7, Seixas, Hartová—Morea, Broughová 8:6, 2:6, 6:3. 1956 Seixas, Fryová (oba USA)—Howe (Austr.), Hardová (USA) 6:3, 7:5, Mulloy, Gibsonová (oba USA)—Fancutt (Již. Afrika), Seeneyová (Austr.) 6:4, 6:4, Seixas, Fryová—Mulloy, Gib sonová 2:6, 6:2, 7:5. 1957 Rose (Austr.), Hardová (USA)—Ayala (Chile), Longová (Austr.) 3:6, 6:3, 6:2, Fraser (Austr.), Gibsonová (USA) — Emerson, Hellyerová (oba Austr.) 6:4, 6:4, Rose, Hardová—Fraser, Gibsono vá 6:4, 7:5. 1958 Howe, Coghlanová (oba Austr.)—Centreras, Reyesová (oba Mex.) 6:4, 6:4, Nielsen (Dán.), Gibsonová (USA) — Knight, Bloomerová (oba V. Brit.) 7:5, 6:3, Howe, Coghlanová—Nielsen, Gib sonová 6:3, 13:11. 1959 Laver (Austr.), Hardová (USA) — Knight (V. Brit.), Ramirezová (Mex.) 6:2, 5:7, 6:2, Fraser (Austr.), Buenoová (Braz.)—Mark (Austr.), Arthová (USA) 6:3, 6:2, Laver, Hardová— Fraser, Buenoová 6:4, 6:3. 1960 Laver (Austr.), Hardová (USA)—Mark (Austr.), Hoppsová (USA) 4:6, 6:1, 6:2, Howe (Austr.), Buenoová (Braz.) —Javorský, Pužejová (oba CSSR) 6:1, 2:6, 6:4, Laver, Hardová—Howe, Bue noová 13:11, 3:6 8:6.
364 1961 Stolle, Turnérové (oba Austr.)—Javor ský, Suková (oba CSSR) 7:5, 6:3, Ho we (Austr.), Budingová (NSR)—Mo rea (Arg.), Smithová (Austr.) 6:3,6:2, Stolle, Turnérové—Howe, Budingová 11:9, 6:2. 1962 Ralston (USA), Haydonová (V. Brit.} —Howe (Austr.), Buenoová (Braz.} 6:3, 8:10, 6:4, Fraser (Austr.), du Pon tová (USA)—Stolle, Turnérové (oba Austr.) 4:6, 6:3, 6:4, Fraser, du Pon tová—Ralston, Haydonová 2:6, 6:3, 13:11. 1963 Hewitt (Austr.), Hardová (USA) — Stolle, Turnérové (oba Austr.) 5:7, 6:2, 6:2, Fletcher, Smithová (oba Austr.)—Ralston (USA), Buenoová (Braz.) 7:5, 6:4, Fletcher, Smithová— Hewitt, Hardová 11:9, 6:4. 1964 Fletcher, Smithová (oba Austr.) — Froehling, Bricková (oba USA) 7:5, 6:3, Stolle, Turnérové (oba Austr.) — Okker, Groenmanová (oba Niz.) 2:6, 6:2, 6:3, Stolle, Turnérové—Fletcher, Smithová 6:4, 6:4. 1965 Roche, Tegartová (oba Austr.)—Stol le, Turnérové (oba Austr.) 6:3, 11:9, Fletcher, Smithová (oba Austr.)—Ral ston (USA), Buenoová (Braz.) 7:5, 6:4, Fletcher, Smithová—Roche, Te gartová 12:10, 6:3. 1966 Fletcher, Smithová (oba Austr.) — Stolle (Austr.), Durrová (Franc.) 6:1, 7:5, Ralston, Kingová (oba USA) — McMillan, van Zylová (oba JAR) 6:4, 6:4, Fletcher, Smithová—Ralston, Kin gová 4:6, 6:3, 6:3. 1967 Davidson (Austr.), Kingová (USA) — McMillan, van Zylová (oba JAR) 6:3, 3:6, 6:1, Fletcher (Austr.), Buenoová (Braz.)—Ruffels, Krantzkeová (oba Austr.) 6:3, 6:1, Davidson, Kingová— Fletecher, Buenoová 7:5, 6:2. 1968
365
Fletcher, Courtová (oba Austr.)—Da vidson (Austr.), Ringová (USA) 6:4, 9:7, Metrevell, Morozovová (oba SSSR) —Stolle (Austr.J, Jonesová (V. Brit.) ■6:3, 12:10, Fletecher, Courtová—Metreveli, Morozovová 6:1, 14:12. 1969 Stolle (Austr.), Jonesová (V. Brit.) — Fletcher, Courtová (oba Austr.) 11:9, 11:9, Roche, Tegartová (oba Austr.) —Ruffels, Krantzkeová (oba Austr.) •6:4, 7:5, Stolle, Jonesová—Roche, Tegertová 6:3, 6:2. 1970 Metreveli, Morozovová (oba SSSR) — Irvine (Rhodesie), Gourlayová (Austr.) 9:11, 6:3, 6:4, Nastase (Rum.), Casalsová (USA)—McMillan (JAR), Daltonová (Austr.) 5:7, 6:2, 6:4, Nastase, •Casalsová—Metreveli, Morozovová 6:3, 4:6, 9:7. 1971 Riessen (USA), Courtová (Austr.) — McMillan (JAR), Daltonová (Austr.) 7:5, 6:3, Davidson (Austr.), Kingová (USA)—Nastase (Rum.), Casalsová (USA) 6:4, 6:1, Davidson, Kingová— Riessen, Courtová 3:6, 6:2, 15:13. 1972 Warwick, Goolagongová (oba Austr.) —Cramer, Pretoriusová (oba JAR) 6:4, 6:3, Nastase (Rum.), Casalsová (USA) —Graebner, Kingová (oba USA) 9:8, 7:5, Nastase, Casalsová—Warwick, Goo. lagongová 6:4, 6:4. 1973 Ramirez (Mex.), Newberryová (USA) —Cooper, Krantzkeová (oba Austr.) 6:1, 6:4, Davidson (Austr.), Kingová (US A) —Metreveli, Morozovová (oba SSSR) 5:7, 7:5, 6:1, Davidson, Kingo vá—Ramirez, Newberryová 6:3, 6:2. 1974 Davidson (Austr.J, Kingová (USA) — Roche (Austr.), Durrová (Franc.) 3:6, 6:3, 6:4, Farell, Charlesová (oba V. Brit.)—Fraser, Gourlayová (oba Austr.) 7:9, 8:6, 6:2, Davidson, Kingová—Far rell, Charlesová 6:3, 9:7. 1975 Riessen (USA), Courtová (Austr.) —
Wimbledon Kodeš, Navrátilová (oba CSSR) 5:7, 6:3, 6:2, Stone (Austr.), Stoveová (Ni zozemí)—Metrevell, Morozovová (oba SSSR) 2:6, 6:4, 6:4, Riessen, Courtová —Stone, Stoveová 6:4, 7:5. 1976 Roche (Austr.), Durrová (Franc.) — McMillan (JAR), Stoveová (Hol.) 6:3, 6:3, Stockton, Casalsová (oba USA) — Hewitt, Stevensová (oba JAR) 6:3, 9:8, Roche, Durrová—Stockton, Casalsová 6:3, 2:6, 7:5. 1977 McMillan (JAR), Stoveová (Niz.)— Ralston (USA), Navrátilová 5:7, 6:4, 12:10, Hewitt, Stevensová (oba JAR) —Dent (Austr.), Kingová (USA) 5:7, 6:4, 7:5, Hewitt, Stevensová—McMil lan, Stoveová 3:6, 7:5, 6:4. 1978 McMillan (JAR), Stoveová (Niz.)— Roche (Austr.), Durrová (Franc.) 7:5, 6:3, Ruffels (Austr.), Kingová (USA) —Stone (Austr.), Fromholtzová (USA) 6:3, 6:4, McMillan, Stoveová—Ruffels, Kingová 6:2, 6:2. 1979 McMillan (JAR), Stoveová (Hol.)— Warwick (Austr.), Nagelsenová (USA) 6:2, 2:6, 6:2, Hewitt, Stevensová (oba JAR)—Newcombe, E. Cawleyová (oba Austr.] 6:7, 6:4, 6:4, Hewitt, Steven sová—McMillan, Stoveová 7:5, 7:6. 1980 Edmondson, Fromholtzová (oba Austr.) —Case, Turnbullová (oba Austr.) 7:6, 6:4, Austin, Austinová (oba USA) — McMillan (JAR), Stoveová (Niz.) 6:4, 6:2, Austin, Austinová—Edmondson, Fromholtzová 4:6, 7:6, 6:3. 1981 Austin, Austinová (oba USA)—Roche (Austr.), Bungeová (USA) 6:2, 7:6, McMillan (JAR), Stoveová (Niz.)— Leeds, Ackerová (oba USA) 4:6, 6:1, 6:2, McMillan, Stoveová—Austin, Aus tinová 4:6, 7:6, 6:3. 1982 Lloyd (V. Británie), Turnbullová (Austr.) —Johnstone, Why tecrossová (oba Austr.) 6:4, 6:0, Curren (JAR),
Wimbledon A. Smithová (USA)—M. Strode (USAJ, Temesváriová (Maďarsko) 6:4, 7:5, Curren, A. Smithová—Lloyd, Turnbullová 2:6, 6:3, 7:5. 1983 Denton, Kingová (oba USA)—C. Stro de (USA), Temesváriová (Maďarsko) 6 ku 4, 6:3, Lloyd (V. Británie), Turnbullová (Austr.J— Stolle (Austr.), Shriverová (USA) 6:7, 6:3, 6:4, Lloyd, Turnbullová—Denton, Kingová 6:7, 7:6, 7:5. 1984 J. Lloyd (V. Brit.), Turnbullová (Austr.)—Stewart (USA), Sayersová (Austr.) 6:1, 5:7, 6:2, Denton, K. Jordá nová—Giammalva, Walshová (všichni USA) 7:5, 7:5, J. Lloyd, Turnbullová— Denton, K. Jordánová 6:3, 6:3. Dvouhra juniorů Vítěz (a finalista) 1948 S. Stockenberg, Švédsko (D. Vad, Maďarsko); 1949 S. Stockenberg, Švéd sko (J. A. T. Horn, V. Británie); 1950
Wimbledonské dvorce
366
J. A. T. Horn, V. Británie (K. Moubarek, Egypt); 1951 J. Kupferburger, Již. Afrika (K. Moubarek, Egypt); 1952 R. K. Wilson, V. Británie (T.Fancutt, Již. Afrika); 1953 W. A. Knight, V. Británie (R. Krishnan, Indie); 1954 R. Krishnan, Indie (A. J. Cooper, Austrálie); 1955 M. P. Hann, V. Bri tánie (J. E. Lundquist, Švédsko); 1956 R. Holmberg, USA (R. G. Laver, Aus trálie); 1957 J. I. Tattersail, V. Britá nie (I. Ribiero, Brazílie); 1958 E. Buch holz, USA (P. J. Lall, Indie); 1959 T. Lejus, SSSR (R. W. Barbes, Brazílie); 1960 A. R. Mandelstam, Již. Afrika (J. Mukerdží, Indie); 1961 C. E. Graebner, USA (E. Blanke, Austrálie); 1962 S. J. Matthews, V. Británie (A. Metreveli, SSSR); 1963 N. Kalogeropoulos, Řecko (El Shafei, Egypt); 1964 El Shafei, Egypt (V. Korotkov, SSSR); 1965 V. Korotkov, SSSR (G. Goven, Francie); 1966 V. Korotkov, SSSR (B. Fairlie, N. Zéland); 1967 M. Orantes, Španělsko (M. Estep, USA); 1968 J. D.
367 Alexander, Austrálie (J. Thamin, Fran cie); 1969 B. Bertram, JAR (J. D. Ale xander, Austrálie); 1970 B. Bertram, JAR (F. Gebert, Řecko); 1971 R. Kreiss, USA (S. A. Warboys, V. Bri tánie); 1972 B. Borg, Švédsko (C. J. Mottram, V. Británie); 1973 W. Mar tin, USA (C. Dowdeswell, Rhodesie); 1974 W. Martin, USA (A. Amritraj, In die); 2975 C. J. Lewis, N. Zéland (R. Ycaza, Ekvádor); 1976 H. Giinthardt, Švýcarsko (P. Elter, NSR); 2977 V. Van Winitsky, USA (T. E. Teltscher, USA); 2978 I. Lendl, ČSSR (J. Turpin, USA);. 2979 R. Krishnan, Indie (D. Siegler, USA); 2980 T. Tulasne, Francie (H. Beutel, NSR); 2982 M. Anger, USA (P. Cash, Austrálie); 1982 P. Cash, Austrá lie (H. Sundstrdm, Švédsko); 2983 S. Edberg, Švédsko (J. Frawley, Austrá lie); 1984 M. Kratzman, Austrálie (S. Kruger, JAR). Dvouhra juniorek Vítězka (a finalistka) 1948 O. Misková, ČSR (V. Rigolletová, Švýcarsko); 1949 C. Mercellisová, Bel gie (S. Partridgeová, V. Británie); 2950 L. Cornellová, V. Británie (A. Wintherová, Norsko); 1951 L. Cornel lová, V. Británie (S. Lazzarinoová, Itálie); 1952 F. ten Boschová, Nizoze mí (R. Davarová, Indie); 2953 D. Ki liánové, Již. Afrika (V. A. Pittová, V. Británie); 2954 V. A. Pittová, V. Bri tánie (C. Monnotová, Francie); 2955 S. M. Armstrongové, V. Británie (B. de Chambrová, Francie); 2956 A. S. Haydonová, V. Británie (I. Budingová, NSR); 2957 M. Arnoldové, USA(R. M. Reyesová, Mexiko); 2958 S. M. Moorová, USA (A. Dmitrijevová, SSSR); 2959 J. Grossová, USA (D. Schusterová, Rakousko); 2960 K. Hantzeová, USA (L. M. Hutchingsová, Již. Afri ka); 2962 G. Bakšejevová, SSSR (K. D. Chabitová, USA); 1962 G. Bakšejevová, SSSR (E. P. Terryová, N. Zé land); 2963 D. M. Salfatiová, Francie (K. Deningová, Austrálie); 2964 J. Bartkowiczová, USA (E. Subiratsová,
Wimbledon Mexiko); 2965 O. Morozovová, SSSR (R. Giscafrová, Argentina); 2966 B. Lindstromová, Finsko (J. Congdonová, V. Británie); 2967 J. Salomová, Nizozemí (M. Strandbergová, Švéd sko); 2968 K. Pigeonová, USA (L. Kun tové, Austrálie); 2969 Sawamatsuová, Japonsko (B. Kirková, JAR); 2970 S. M. Walshová, USA (M. V. Krošinová, SSSR); 2972 M. V. Krošinová, SSSR (S. Minfordová, Irsko); 1972 I. Klossová, JAR (G. L. Colesová, V. Britá nie); 2973 A. Kiyomuraová, USA (M. Navrátilová, ČSSR); 2974 M. Jaušovecová, Jugoslávie (M._ Simionescuová, Rumunsko); 2975 N. Čmyrevová, SSSR (R. Maršíková, ČSSR); 2976 N. Čmy revová, SSSR (M. Krugerová, JAR); 2977 L. Antonoplisová, USA (M. Louieová, USA); 2978 T. Austinová, V. Británie (H. Mandlíková, ČSSR); 2979 M. L. Piateková, USA (A. Moultonová, USA); 2980 D. Freemanová, Austrálie (S. Leoová, Austrálie); 1981 Z. Garrisonová, USA (R. Uysová, JAR); 1982 C. Tanvierová, Francie (H. Su ková, ČSSR); 2983 P. Paradisová, Fran cie (P. Hyová, Hongkong); 2984 A. Croftová, V. Británie (E. Reinachová, JAR).
Čtyřhra veteránů Vítězové (a finalisté) 2964 B. Destremau, W. F. Talbert (G. R. MacCall, A. V. Martini); 2965 G. Mulloy, W. F. Talbert (G. R. MacCall, A. V. Martini); 1966 G. Mulloy, W. F. Talbert (R. J. Freedman, R. V. Sher man); 1967 J. Drobný, A. V. Martini (R. J. Freedman, R. V. Sherman); 2968 J. Drobný, A. V. Martini (S. Match, G. Mulloy); 2969 J. Drobný, E. V. Seixas (F. G. Slack, R. C. Sorlein); 2970 J. Drobný, R. L. Riggs (G. R. MacCall, F. Segura); 2972 G. Mulloy, A. Vin cent (L. S. Clark, E. V. Selxas); 1972 L. S. Clark, E. V. Selxas (G. Mulloy, A. Vincent); 2973 L. Bergelln, J. Drob ný (J. D. Budge, F. A. Sedgman); 2974 J. Dunas, G. Mulloy (H. K. Richards, R. C. Sorlein); 2975 L. Bergelln, J. E.
wimbledon
368
ČSSR—Švýcarsko 3:0 a ČSSR—Ni zozemí 3:0. Chlapci (16): NSR—Vel ká Británie 2:1, Francie—Nizozemí 3:0 a Francie—NSR 3:0. Dívky (16): Švýcarsko—Velká Británie 2:1, NSR —Nizozemí 3:0 a NSR—Švýcarsko 3:0. 1980 Chlapci (18): Francie—Bulharsko 3:0, Itálie—NSR 3:0 a Itálie—Francie 2:1. „wimbledon“ (hovor.), popruh z hru Dívky (18): Bulharsko—Švýcarsko 2:1, bé bílé látky, široký 5 cm, upevňu ČSSR—Francie 3:0 a ČSSR—Bulhar jící -* síť v jejím středu k zemi sko 3:0. Chlapci (16): Francie—Itálie 3:0, NSR—Švýcarsko 2:1 a Francie— v předepsané výšce 91 cm. NSR 2:1. Dívky (16): Francie—Řecko Winter Cup, zimní soutěž, junior, 3:0, NSR—Rakousko 2:1 a Francie— družstev evr. zemí, zal. 1977 Evrop NSR 2:1. 1981 skou tenisovou asociací (ETA) pro kategorii chlapců a dívek do 16 a Chlapci (18): Francie—NSR 3:0, Itá 18 let. Soutěž slouží podobně jako lie—Nizozemí 3:0 a Itálie—Francie - Kings Cup k vyplnění zimní pře 2:0. Dívky (18): Nizozemí—Španěl stávky mezi tenis, sezónami. Od 1981 sko 2:1, ČSSR—Velká Británie 3:0 a byl W. C. rozšířen o kategorii hráčů ČSSR—Nizozemí 3:0. Chlapci (16): Francie—Belgie 3:0, NSR—Nizozemí do 14 let. 3:0 a Francie—NSR 2:1. Dívky (16): Výsledky Winter Cwpu NSR—Francie 2:1, Nizozemí—Ra (Semifinálové a finálové výsledky) kousko 2:1 a NSR—Nizozemí 2:1. 1977 Chlapci (14): NSR—Nizozemí 3:0, Chlapci (18): ČSSR—Nizozemí 3:2, Francie—Itálie 2:1 a NSR—Francie Francie—Itálie 3:2 a Francie—ČSSR 3:0. Dívky (14): Francie—Velká Bri 5:0. Dívky (18) ČSSR—NSR 5:0, tánie 2:1, Nizozemí—NSR 2:1 a Nizo Francie—Itálie 3:2 a ČSSR—Francie zemí—Francie 3:0. 4:1. Chlapci (16): Španělsko—Ra 1982 kousko 3:2, NSR—Francie 4:1 a Špa Chlapci (18): Švýcarsko—NSR 2:1, nělsko—NSR 4:1. Dívky (16): Nizoze Francie—Nizozemí 3:0 a Švýcarsko mí—Bulharsko 4:1, Švýcarsko—Vel —Francie 2:1. Dívky (18): ČSSR— ká Británie 3:2 a Holandsko—Švýcar Francie 3:0, Švýcarsko—NSR 2:1 a ČSSR—Švýcarsko 2:1. Chlapci (16): sko 3:2. NSR—Rakousko 5:0, Francie—Nizoze 1978 Chlapci (18): 1. Itálie, 2. Rumunsko, mí 5:0 a NSR—Francie 4:1. Dívky 3. Španělsko. Dívky (18): NSR—Itálie (16): NSR—Rakousko 3:2, Francie— 3:2, ČSSR—Rakousko 5:0, ČSSR—NSR Itálie 4:1 a NSR—Francie 4:1. Chlap 4:1. Chlapci (16): NSR—Rakousko 4:1, ci (14): Švýcarsko—Francie 2:1, Švéd Španělsko—Francie 3:2 a NSR—Špa sko—Švýcarsko 2:1. Dívky (14): Ni nělsko 3:2. Dívky (16): Švýcarsko— zozemí—Švédsko 2:1, NSR—Francie Nizozemí 4:1, Bulharsko—NSR 3:2 a 3:0 a NSR—Nizozemí 3:0. 1983 Švýcarsko—Bulharsko 3:2. 1979 Chlapci (18): ČSSR—Švýcarsko 4:1, Chlapci (18): ČSSR—Španělsko 2:1, Itálie—Francie 3:2 a ČSSR—Itálie 3:1. NSR—Itálie 2:1 a NSR—ČSSR 2:0. Dívky (18): Nizozemí—Rakousko 5:0, Dívky (18): Nizozemí—NSR 3:0, Francie—NSR 3:2 a Francie—Nizoze
Patty (J. D. Budge, G. MulloyJ; 1976 L. Bergelin, J. E. Patty (H. K. Richards, R. C. Sorlein); 1977 S. Davidson, T. Ulrich (R. N. Hartwig, E. V. Seixas); 1978 F. Sedgman, R. N. Hartwig (R. Gonzales, V. Reed); 1979 R. N. Hart wig, F. A. Sedgman (N. Fraser, R. Gon zales); 1980 R. Becker, R. Wilson (A. Segal), 0. Williams); 1981 nehrálose.
363
mí 4:1. Chlapci (16): Itálie—Portu galsko 4:0, NSR—Nizozemí 4:1 a NSR —Itálie 4:1. Dívky (16): NSR—Fran cie 4:1, Nizozemí—Itálie 4:1 a Nizo zemí—NSR 3:2. Chlapci (14): NSR— Itálie 3:0, Švédsko—Švýcarsko 3:0 a NSR—Švédsko 3:0. Dívky (14): NSR— Švédsko 3:0, Nizozemí—Francie 3:0 a NSR—Nizozemí 2:1. 1984 Chlapci (18): Itálie—ČSSR 3:1, Fran cie—NSR 3:2 a Francie—Itálie 3:1. Dívky (18]: CSSR—Itálie 5:0, Francie —NSR 3:2 a CSSR—Francie 4:1. Chlapci (16): NSR—Belgie 5:0, Fran cie—Švýcarsko 4:1 a NSR—Francie 5:0. Dívky (16): Švýcarsko—Francie 4:1, NSR—Nizozemí 3:2 a NSR—Švý carsko 4:1. ChlajDCi (14): NSR—Fransie 2:1, Itálie—Švédsko 3:0 a NSR— Itálie 2:1. Dívky (14): Nizozemí— Švédsko 2:1, NSR—Francie 3:0 a NSR —Nizozemí 2:1. w. o., z angl. walk-over (wok ouvr), zkratka značící, že hráč vyhrál bez boje, protože soupeř nenastoupil k utkání, a má právo postoupit bez boje do dalšího kola soutěže.
Wood Sidney, nar. 1. 11. 1911, USA, jediný vítěz Wimbledonu v jeho his torii, který ve finále získal titul bez boje (1931), neboť jeho soupeř F. Shields si v semifinále poranil ko leno a nemohl nastoupit. Dodnes dru hý po W. Baddeloyovi nejmladší wimbledon, vítěz dvouhry (19 roků a 8 měsíců). Semifinalista Wibledonu 1934 a finalista ve Forest Hills 1935. World Team Cup viz Světový pohár WTA (Women’s Tennis Association), zájmová organizace tenis, profesioná-
WIT lek, zal. 1973. V prvních letech své existence prosazovala WTA zrovno právnění tenistek s muži po stránce finančních odměn na turnajích, což se v průběhu několika let podařilo. Od 1976 navázala WTA spolupráci s -* ITF při sestavování mezinár. tenis, kalendáře a při řízení mezinár. sou těží prostřednictvím společné komise WIPTC. Od 1977 vydává WTA vlastní čtrnáctideník s oficiálními informace mi pod názvem -» Inside Women’s Tennis. První předsedkyní WTA byla Billie Jean Kingová, po ní Chris Evertová, Betty Stoveová, Martina Navrá tilová, opět B. J. Kingová a od 1981 Diane Desforová.
WTT (World Team Tennis), „Meziná rodní liga USA“ nebo „Liga americ kých měst“, zal. 1974; novodobý vý tvor exploatace zkomercionalizované ho tenis, sportu v USA. Byla to sou těž družstev reprezentujících jednotli vá města v USA, ale patřící soukro mým obchodníkům, kteří vázali hrá če vysokými smluvními sumami. Hra cí systém i počítání skóre se lišily od klasického tenisu; jednotlivá utkání byla zkrácena a doba jejich trvání byla zhruba stejná. To z důvodů te levizních přenosů, které byly hlavní mi finančními zdroji této tenis, sou těže. WTT zasahovala svými termíny zvláště do jarních a letních týdnů tradičního evr. turnajového okruhu, přičemž respektovala pouze termín wimbledon, turnaje. ITF i ATP od za čátku kategoricky vystupovaly proti WTT, ale až na začátku 80. let se jim podařilo alespoň dočasně zklividovat nebezpečí snižující se účasti před ních svět, hráčů i na takových tur najích, jako jsou -» mezinár. mistrov ství Francie, Itálie, NSR apod.
Ycaza
370
Ycaza Ricardo, nar. 16. 2. 1958, Ekvá dor, v dorost, věku jeden z nejlep ších hráčů na světě; 1976 vítěz dorost, soutěže ve Forest Hills (mj. porazil J. McEnroa a J. L. Clerka). 1977 do sáhl dobrých výsledků i v soutěžích dospělých: na mezlnár. mistrovství USA porazil R. Ramireze, semifinalista na turnaji Grand prix v Santiagu.
V dalších letech dosahoval jen prů měrných výsledků, neodpovídajících jeho talentu: 1980 čtvrtflnalista na turnaji „hvězd“ ve Washingtonu, 1981 finalista v Bruselu. V komputer. svět, žebříčku 1977 na 117., 1978 na 108., 1979 na 162., 1980 na 73, 1981 na 72. 1982 na 225. a 1983 na 403. místě.
základní údery, údery ■* forhendem a -* bekhendem hrané po odskoku míče od povrchu v prostoru základní (zadní) čáry dvorce. V širším smyslu slova patří mezi z. ú. ještě -* podání, -» volej a -» smeč.
dvorce, hlavní rozhodčí, rozhodčí u sí tě. rozhodčí pro chyby nohou, roz hodčí na čarách a sběrači míčků, po kud jsou na vykázaných místech. Po dle pravidel tenisu se hráč nemůže odvolávat na překážky ve hře, způso bené zařízením dvorce.
zařízení dvorce, stálé vybavení, ke kterému patří nejen síť, sloupky, tyč ky pro dvouhru, provaz nebo kovové lano, popruh a páska, ale také, po kud na hřišti jsou, zadní a postranní ohrazení, ochozy, tribuny, pevná ne bo přenosná sedadla a židle kolem dvorce a všechny ostatní náležitosti kolem dvorce a nad ním. Ke stálému zařízení dvorce se počítají i osoby se dící na židlích a na sedadlech kolem
Zbrojovka Brno, tenis, oddíl navazuje na činnost oddílu SK Židenice, který 1920 získal titul mistra Moravy; 1926 přešla většina členů oddílu do Brněn ského Lawn-tennis Cercle (BLTC), na jehož dvorcích startovali mj. Fran couzi H. Cochet a S. Lenglenová, pro fesionální mistr světa K. Koželuh, d. c. družstvo Japonska; 1935 se BLTC formálně spojil s tenis, oddílem SK
Ziegenfusová
371
Židenice a stal se nejvýznamnějším tenis, oddílem na Moravě. Jeho úspěš nou činnost přerušila druhá svět, vál ka (mj. zahynuli K. Svoboda — jeden z nej lepších hráčů na Moravě, M. Prošek a V. Dolanský — místopředseda České Lawn-tenis. asociace). Po 1945 přešel BLTC pod TJ Zbrojovka Brno. Oddíl má 200 členů, z toho 51 regist rovaných hráčů. V I. lize hrál 1969— 1975, v následujících letech střídavě v I. nebo II. lize. K nejznámějším hráčům v minulosti patřili Kunstfeld, Velecká, Střechová a d. c. reprezen tant F. Maršálek. Tenisový areál s 8 dvorci.
Zedník Vladimír, nar. 1. 2. 1947 v Pra ze, mistr, sportu. 1973 mistr ČSSR ve dvouhře a ve čtyřhře, 1974 mezinár. mistr CSSR ve dvouhře (porazil W. Fibaka a ve finále J. Kodeše) a 1970 ve čtyřhře. 1969 člen vítězného čs. družstva v Kings Cupu. V DC re prezentoval 1969—1975 a sehrál 4 dvouhry a 6 čtyřher. 1968 porazil J. Kodeše v Centropa Cupu, 1970 S. Smitha na mezinár. mistrovství Tasmánie, 1971 semifinalista halové ho mistrovství USA v Salisbury, 1972 vítěz turnaje v Clevelandu, finalista turnaje v Roanoce (porazil T. Kocha a J. Fillola), mezi nejlepšími 8 hráči
Vladimír Zedník
na turnaji v Los Angeles (porazil R. Ramireze a S. Smitha), 1973 vítěz čtyřhry na turnaji v Los Angeles (s J. Kodešem porazili dvojici Nastase—Connors). 1974 zvítězil ve čtyřhře v Palm Deserte (s J. Kodešem), byl mezi nejlepšími 8 hráči na mistrov ství Austrálie. 1975 porazil na turna ji v Aviles M. Orantese a ve finále DC proti Švédsku ve Stockholmu hrál s J. Kodešem čtyřhru. 1977 porazil na Roland Garros J. Fillola, na turnaji v Tokiu mezi nejlepšími 8 (porazil D. Stocktona). Kromě domácích čs. turnajů vyhrál ve dvouhře 2 otevře né turnaje a na dvou dalších byl ve finále, ve čtyřhře vyhrál 4 otevřené turnaje a 7X byl ve finále. V komputerovém svět, žebříčku 1974 na 93., 1975 na 159., 1976 na 106. a 1977 na 75. místě. Jeho největší zbraní bylo neobyčejně prudké podání, podle mě ření rychlosti letu míče 1974 ve Fo rest Hills druhé nejrychlejší na svě tě (za C. Dibleyem). Od 1981 trenér. Ziegenfusová Valerie, nar. 29. 6. 1949, USA, trojnásobná dorost, mistryně USA ve čtyřhře (s Bartkowiczovou), jako 171etá porazila B. J. Kingovou. 1968 mistryně USA ve čtyřhře na antu kových dvorcích (s Gunterovou) a 1969 v hale (s Eiselovou), 1969 a 1971
Valerie Ziegenfusová
zkrácený set
372
semífinalistka čtyřhry ve Wlbledonu (s Curtisovou], 1970 finalistka mezi nár. mistrovství ČSSR v Bratislavě [prohrála s V. Vopičkovou), 1972 semifinalistka dvouhry na mezinár. mistrovství NSR a finalistka čtyřhry (s Overtonovou], 1975 mezi nej lepší mi 16 hráčkami ve Forest Hills, 8. v žebříčku USA. 1976 porazila V. Wadeovou a vyhrála čtyřhru na turnaji v Johannesburgu (s M. du Fantovou). 1977 na 80. místě komputeru svět, žebříčku. zkrácený set, set, v němž bylo uplat něno pravidlo o - tie breaku a který skončil rozdílem jedné hry (7:6 nebo 9:8).
Zugarelli Antonio, nar. 17. 1. 1950, Itá lie, specialista na antukových dvor cích, představitel obranného taktic kého systému. Upozornil na sebe 1971, kdy na mezinár. mistrovství Itálie vy řadil J. Alexandra a Ch. Pasarella. 1973 člen Ital. d. c. družstva, které ve finále evr. skupiny prohrálo v Pra ze s CSSR 1:4. 1974 porazil na mezi národním mistrovství Itálie J. Kodeše, byl členem družstva, které vyhrá lo Kings Cup. 1975 mezi nejlepšími 16 hráči na Roland Garros (porazil M. Orantese), 1976 zvítězil na turnaji v Bastadu, člen ital. d. c. družstva, které poprvé zvítězilo v soutěži o DC.
Antonio Zugarelli 1977 finalista mezinár. mistrovství Itálie (mj. porazil Ž. Franuloviče a P. Denta], semifinalista v Bastadu. V komputer. svět, žebříčku 1974 na 71., 1975 na 90., 1976 na 30. a 1977 na 44. místě.
Zverev Alexandr, nar. 22. 1. 1960, SSSR, mistr SSSR ve dvouhře 1979 a 1981; 1980 reprezentoval v DC, fi nalista čtyřhry na mistrovství Evropy, amatérů. 1981 na 3, 1982 na 1., 1983 na 3. místě v tenis, žebříčku SSSR, semifinalista dvouhry na ME. 1982 amatérský mistr Evropy ve dvouhře. V komputer. svět, žebříčku 1984 na 188. místě.
373
Žemla Ladislav, ing., pseudonym Ráz ný, 1887—1955, jeden z nejúspěšněj ších tenistů své doby, osminásobný mistr zemí Koruny české ve dvouhře a jedenáctinásobný mistr ve čtyřhře. Po první svět, válce čtyřnásobný mistr CSR ve dvouhře i ve čtyřhře. 1921— 1927 reprezentoval CSR v DG, sehrál 23 zápasů, z toho 11 ve dvouhře.1906 na OH v Aténách získal bronzovou medailí ve čtyřhře, 1912 na OH ve Stockholmu se umístil na 4. místě ve dvouhře a získal zvláštní cenu za nej dokonalejší styl. 1920 na OH v Ant verpách byl 3. ve smíšené čtyřhře [s M. Skrbkovou). Po celou dobu své 251eté závodní činnosti si udržoval vynikající výkonnost.
žlutá karta
žlutá karta, součást výzbroje rozhod čího. Používala se k signalizaci rozhod nutí o potrestání — důrazné napome nutí hráče, který se dopustil přestup ku. Žlutá karta byla zavedena výbo rem tenis, svazu ÚV ČSTV 1979 se snahou zamezit nesport. projevy v te nisových soutěžích. Udělit ji mohl pouze kvalifikovaný rozhodčí I.—III. třídy, jestliže byl v době přestupku na dvorci nebo v jeho hledišti. Uka zovala se hráči zejména za tyto pře stupky: úmyslné odhození rakety, od pálení míče, úmyslné zdržování hry, nevhodné poznámky a projevy na adresu rozhodčího. Pří opakovaných přestupcích následovala po ž. k. - čer vená karta. Od 1983 je ž. k. nahražena -♦ penalty systémem
374
DODATKY
Arias Jimmy, nar. 16. 8. 1964, USA, jedna z největších nadějí amer. teni su začátku 80. let. 1981 zvítězil s A. Jaegerovou ve smíšené čtyřhře na me zinárodním mistrovství Francie, 1982 byl ve finále dvouhry na mistrovství USA na antuce v Indianapolis a zví tězil na mezinár. mistrovství Japon ska v Tokiu. 1983 své výkony vystup ňoval sérií turnajových vítězství na antuce ve Florencii, na mezinár. mis trovství Itálie v Římě, v Indianapolis a v Palermu a propracoval se do prv ní desítky svět, tenistů. Jeho hra je charakteristická agresivními topspinovýml údery ze základní čáry a vý bornou pohyblivostí, proto byl úspěš ný převážně na antukových dvorcích, což je mezi amer. tenisty zřídkavé. V komputer. svět, žebříčku 1980 na 272., 1981 na 81., 1982 na 21., 1983 na 6., 1984 na 14. místě. Bassettová Carling, nar. 9. 10. 1967, Kanada, nevšední talent mezi tenistkami; jako 141etá skončila 1981 na 6. místě v bodovací soutěži Grand prix juniorek do 18 let, 1982 obsadila v téže soutěži 2. místo a zvítězila v ju nior. soutěží Orange Bowl. To již hrá la i na turnajích dospělých a repre zentovala Kanadu ve Federation Cupu, kde vyhrála čtyři zápasy z pěti. 1983 vyhrála Ginny turnaj (turnaj hráček druhé třídy v rámci celoroční bodovací soutěže - Virginia Slims) v Hersey. Na šampionátu WTA v Ama lia Islands porazila mj. Ruziciovou, Bungeovou, Rinaldiovou a prohrála až v třísetovém finále s Ch. Lloydovou. Zároveň byla finalistkou závěrečného Ginny šampionátu v Honolulu. 1984 mezi nejlepšími 8 hráčkami na zá
věrečném šampionátu Virginia Slims, kde prohrála s pozdější vítězkou M. Navrátilovou, semifinalistka na mezinár. mistrovství USA ve Flushing Meadow, kde porazila mj. H. Mandlíkovou. Mezi její nejsilnější zbraně patří obouručný bekhendový základní úder, výborný stopbol a dobré volní vlastnosti. V komputer. svět, žebříčku 1982 na 95., 1983 na 20., 1984 na 11. místě.
Benjaminové Camille, nar. 22. 6. 1966, USA, černošská tenistka, levačka, hra jící bekhend obouručně; 1981 klasifi kovaná na 1. místě mezi amer. doros tenkami do 16 let, 1982 hrála v sou těžích dospělých, v nichž se několi krát probojovala do čtvrtfinále. 1983 semifinalistka turnaje Virginia Slims v New Jersey. Začátkem 1984 porazi la Z. Garrisonovou a H. Sukovou, se mifinalistka mezinár. mistrovství Francie na Roland Garros v Paříži. Její hlavní zbraní je prudký forhendový úder, hraný extrémně forhendovým (západním) držením. V kompu ter. svět, žebříčku 1982 na 63., 1983 na 49., 1984 na 33. místě.
Bonderová Lisa, nar. 16. 10. 1965, USA, od svých 12 let získala 10 ná rodních titulů v různých mládežnic kých věkových kategoriích; 1981 ju niorská mistryně USA do 18 let, hrá la i na turnajích dospělých. 1982 vy hrála menší turnaje v Hittfeldu a v Tokiu, semifinalistka mezinár. mis trovství Itálie a Japonska. 1983 mezi nejlepšími 16 hráčkami ve Wimble donu a na mezinár. mistrovství USA ve Flushing Meadow, krátce nato se postarala o jedno z největších pře
375
kvapení na halovém turnaji v Tokiu (Queen’s Grand prix), kde vyřadila Ch. Lloydovou-Evertovou a nakonec celý turnaj vyhrála (ve finále nad A. Jaegerovou). Úspěšnost její hry je založena na úderech od základní čáry, především na výborném obouručném bekhendu. V komputer. svět, žebříčku 1981 na 122., 1982 na 41., 1983 na 36., 1984 na 16. místě. Borg Bjorn, je však pozoruhodné, že nikdy nevyhrál mezinár. mistrovství USA ve Flushing Meadow, tedy ani při svém posledním pokusu 1981, kdy ho ve finále opět porazil J. McEnroe. Krátce poté odvolal svou účast na dalších turnajích (odehrál jen 9 mís to 10 povinných) a oznámil, že se vrátí na dvorce až v dubnu 1982 na turnaji v Monte Carlu. ITF zamítla jeho žádost o výjimku z předpisů, aby nemusel hrát před každým turnajem kvalifikační zápasy o postup do hlav ní soutěže (to vyplývalo z jeho své volného rozhodnutí hrát menší počet turnajů, než je předepsané mini mum), a tak 1982 startoval jen na dvou turnajích: v Monte Carlu, kde po třech vítězstvích v kvalifikaci pro hrál ve 2. kole hlavní soutěže s Y. Noahem, a o dva týdny později v Las Vegas prohrál již ve 2. kole s D. Stocktonem. Od té doby hrál jen na exhibičních turnajích a až v dub nu 1983 se objevil na turnaji Grand prix, opět v Monte Carlu, kde prohrál ve 2. kole s H. Lecontem.
Cash Pat, nar. 27. 5. 1965, Austrálie, po delší době velká naděje austr. te nisu: 1982 nejlepší junior, tenista na světě — vyhrál junior, soutěže ve Wimbledonu a Flushing Meadow, fi nalista na Roland Garros. V závěru 1982 dosáhl úspěchu v soutěži dospě lých — zvítězil na turnaji v Melbour ne. 1983 zvítězil v Brisbane a vítěz stvím nad Nystrěmem ve finále Davls Cupu přispěl k celkovému triumfu Austrálie v této soutěži. 1984 překva
pil postupem do semifinále ve Wim bledonu a zásluhou dobrých celoroč ních výsledků se dostal do těsného závěsu první desítky nejlepších svět, tenistů. Má velmi dobré podání, topspinové základní údery i voleje, což mu umožňuje uplatňovat celodvorcovou útočnou hru a účelně ji přizpů sobovat různým povrchům dvorců. V komputer. svět, žebříčku 1981 na 332., 1982 44., 1983 na 38., 1984 na 8. místě. Curren Kevin, nar. 2. 3. 1958, Jihoaf rická republika, především výborný hráč čtyřhry, v níž se svým stálým partnerem -* S. Dentonem vyhrál do konce 1984 celkem 16 svět, turnajů, z nichž nejcennější bylo vítězství na mezinár. mistrovství v USA ve Flu shing Meadow 1982. Ve dvouhře zví tězil 1981 v Johannesburgu, 1982 v Kolíně n. R., 1983 překvapil postu pem do semifinále ve Wimbledonu (porazil J. Connorse) a velmi dobrý mi průměrnými výsledky (finalista a pětkrát semifinalista na svět, tur najích), i když žádný turnaj nevy hrál. Představitel útočného tenisu s mimořádně prudkým podáním. V komputer. svět, žebříčku čtyřhry 1979 na 95., 1980 na 27., 1981 na 15., 1982 na 3. a 1983 na 12. místě, ve dvouhře 1979 na 195., 1980 na 47., 1981 na 57., 1982 na 17., 1983 na 9. místě.
Davis Scott, nar. 27. 8. 1962, USA, nejlepší amer. junior, tenista 1977 až 1980, kdy získal 24 nár. junior, ti tulů, což je dosud největší počet v historii USA. 1981 finalista v Nape, 1982 semifinalista v Clevelandu (po razil B. Gottfrieda), 1983 finalista v Newportu, Taipei a v Tokiu (pora zil Leconta, Gomeze, Connorse). Před stavitel typického amer. útočného te nisu, opírající se především o podání a voleje. V komputer. svět, žebříčku 1981 na 273., 1982 na 193., 1983 na 24. místě.
376
Denton Steve, nar. 5. 9. 1956, USA, vynikající hráč čtyřhry, v níž do 1983 vyhrál 19 turnajů a na dalších 15 byl ve finále, obvykle se svým stálým partnerem -» K. Currenem. K jejich největším úspěchům patří účast v zá věrečném turnaji čtyřher masters Grand prix 1981—83. 1982 zvítězili na mezinár. mistrovství USA ve Flushing Meadow a 1983 zvítězili v Philadelphii, Las Vegas, Mnichově a Houstonu. Ve dvouhře byl nejúspěšnější 1981—82, kdy se dvakrát probojoval do finále mezinárodního mistrovství Austrálie. V komputer. svět, žebříčku čtyřhry 1979 na 68., 1980 na 26., 1981 na 17., 1982—83 na 5. místě, ve dvouhře 1979 na 249., 1980 na 403., 1981 na 24., 1982 na 13., 1983 na 58. místě.
Edberg Stefan, nar. 19. 1. 1966, Švéd sko, ojedinělý zjev v junior, tenisu: mistr Evropy v kategorii do 14 let 1980 a do 18 let 1982, přičemž v témže roce jako první junior v historii získal tzv. „juniorský Grand Slam“ (vyhrál v jednom kalendářním roce 4 největší junior, turnaje — Roland Garros, Wimbledon, Flushing Meadow, Melbourne). Velmi rychle se prosa zoval i mezi dospělými: 1983 se stal celkovým vítězem satelitního okruhu NSR a probojoval se do semifinále v Bournemounthu, 1984 vyhrál svůj první turnaj Grand prix v Miláně a ve čtyřhře v Hamburgu (s A. Jarrydem), vyhrál i dvouhru na olymp. hrách v Los Angeles, kde byl tenis zařazen jako ukázkový sport. Své kvality ve čtyřhře prokázal v d. c. utkáních pro ti CSSR (s Jarrydem porazili dvojici Šmíd—Složil) a ve finále proti USA (porazili i nejlepší svět, dvojici McEnroe—Fleming), čímž završili skvělý triumf Švédská v tomto roční ku Davis Cupu. Po technické stránce ovládá výborně všechny údery, z tak tického hlediska představitel útočné ho celodvorcového systému. V kom puter. svět, žebříčku 1982 na 523., 1983 na 53., 1984 na 20. místě.
Evropa Cup 1984 Švédsko—Rakousko 3:2, Velká Britá nie—Belgie 3:2 a Švédsko—Velká Bri tánie 4:1. Utkání čs. tenistek Kvalifikace: CSSR—Švýcarsko 4:1 Zrubáková—Hoseková 6:2, 6:1, Lang rová—Jaquetová 6:3, 6:2, Frimmelová —Zardová 5:7, 3:6, Pospíšilová—Strebelová 7:5, 6:4, Langrová, Zrubáková —Hoseková, Jaquetová 6:1, 6:3. CSSR—Belgie 3:2 Zrubáková—de Vriesová 6:3, 6:2, Langrová—Claesová 4:6, 2:6, Frímmelová—Wassermannová 6:2, 6:4, Pospí šilová— Desorouxová 6:2, 6:1, Lang rová, Zrubáková—Claesová, Devrlesová 1:6, '2:6. Semifinále: CSSR—Francie 1:4 Zrubáková—Dechaumeová 1:6, 4:6, Langrová—Derlyová 2:6, 2:6, Frimme lová— Lavalová 3:6, 4:6, Pospíšilová— Tordová 6:1, 6:3, Langrová, Zrubáko vá—Dechaumeová, Derlyová 2:6, 2:6. O 3. místo: CSSR—NSR 4:1 Zrubáková—Kriebelová 6:3, 6:2, Lang rová—Leversová 6:2, 6:4, Frimmelo vá— Weigelová 3:6, 5:7, Pospíšilová— Menningová 6:1, 6:1, Langrová, Zru báková—Leversová, Martwellová 6:2, 6:2.
Federation Cup 1984 (37 účastníků, Sao Paulo) CSSR—Austrálie 2:1 Suková—A. Minterová 5:7, 5:7, Mandlíková—Sayersová 6:0, 6:1, Mandlíková, Suková—Sayersová, Turnbullová 6:2, 6:2. Ostatní výsledky čs. družstva I. kolo: CSSR—Venezuela 3:0 Suková—Borgianiová 6:3, 6:2, Mandlíková—Sernagliová 6:0, 6:2, Budařová, Skuherská—Borgianiová, Sernag liová 6:1, 6:0. II. kolo: CSSR—Recko 3:0 Suková—Tsarbopoulosová 7:5, 7:5, Mandlíková— Aanellopoulosová 6:1, 7:5, Budařová, Skuherská—Kanellopoulosová, Tsarbopoulosová 7:5, 6:3.
377 Čtvrtfinále: CSSR—Francie 3:0. Suková—Callejaová 6:4, 6:4, Mandlíková—Tanvierová 6:3, 6:4, Budařová, Skuherská—Suireová, Tanvierová 4:6, 6:1, 6:3. Semifinále: ČSSR—Jugoslávie 3:0 Suková—Golešová 2:6, 6:1, 7:5, Mandlíková—Jaušovecová 2:6, 6:3, 6:4, Bu dařová, Skuherská—Jaušovecová, Šašaková 6:4, 4:6, 6:4. Galea Cup Až 1984 se utvořilo výborné druž stvo, opírající se po dlouhé době o výkony slov, hráčů M. Mečíře a M. Vajdy (oba Slovan CHZJD Bratisla va), doplněné dorosteneckým mistrem Evropy K. Nováčkem (SPS Přerov) a specialistou na čtyřhru B. Stankovičem (Slovan CHZJD Bratislava). Tito' reprezentanti po vynikajících vý konech v kvalifikační skupině v Ma riánských Lázních i v semifinále a ve finále ve Vichy (Mečíř neprohrál ve dvouhře ani jediný zápas) získali pro CSSR po 9 letech opět tuto cennou trofej. Galea Cup XXXV. ročník — 1984 (28 účastníků) Finále: ČSSR—Argentina 4:1 Mečíř—Garetto 6:3, 2:6, 6:8, 6:0, 6:2, Vajda—Masso 6:2, 8:6, 6:2, Mečíř, No váček—Masso, Měna 6:4, 6:4, 6:1, Me číř—Masso 7:5, 6:3, Vajda—Garetto 7:9, 1:6. Další zápasy čs. tenistů: Kvalifikace (Mař. Lázně): ČSSR— SSSR 3:2. Mečíř—Dolgopolov 6:4, 6:3, Nováček —Volkov 3:6, 3:6, Mečíř, Stankovič— Churda, Volkov 3:6, 5:7, 6:4, 6:4, 6:2, Nováček—Dolgopolov 5:7, 6:3, 4:6, Mečíř—Volkov 6:1, 6:0. ČSSR—Austrálie 4:1 Vajda—Kratzman 6:3, 6:3, Mečíř— Youl 6:1, 6:2, Mečíř, Stankovič—Kratz man, Youl 2:6, 3:6, 2:6, Mečíř—Kratz man 6:4, 6:1, Vajda—Tyson 6:2, 6:2. Semifinále (Vichy) ČSSR—USA 5:0 Vajda—Jones 6:2, 5:7, 6:2, Mečíř— Rosenfeld 6:2, 6:1, Mečíř, Nováček—
Bugh, Jones 4:6, 6:3, 7:5, 7:5, Vajda —Rosenfeld 6:3, 6:2, Mečíř—Bugh 6:2, 7:5.
Grafová Steffj, nar. 14. 6. 1969, NSR, nejmladší tenistka v historii, která se umístila v komputer. svět, žebříč ku — 1982 jako 131etá. 1981 mistry ně Evropy do 12 let a 1982 mistryně Evropy do 14 let ve dvouhře i čtyř hře a mistryně NSR do 18 let, třetí na skandinávském okruhu dospělých hráček a vítězka závěrečného turna je hráček evr. okruhu. 1983 opět mistryně Evropy do 14 let ve dvou hře 1 čtyřhře, čtvrtfinalistka turnaje dospělých ve Warwickshire a semifinalistka ve Freiburgu. 1984 zvítězila na turnaji na olymp. hrách v Los Angeles, kde byl tenis zařazen jako ukázkový sport. V komputer. svět, žebříčku 1982 na 214., 1983 na 98., 1984 na 22. místě. Helvetia Cup 1984 ČSSR—Švédsko 4:1, NSR—SSSR 4:1 a ČSSR—NSR 4:1. Utkání čs. tenistek Kvalifikace: ČSSR—Francie 5:0 Wolná—Guerreová 6:3, 6:3, Novotná, Rajchrtová—Bourdaisová, Houssetová 6:4,, 6:0, Novotná—Niox-Chateauová 6:2, 6:2, Rajchrtová—Houssetová 2:6, 6:4, 6:4, Sedláčková—Calmetteová 6:3, 7:6. ČSSR—Velká Británie 2:3 Wolná—McCartyová 4:6, 3:6, Novot ná, Rajchrtová—C. Woodová, J. Woodová 6:1, 4:6, 4:6, Novotná—C. Woo dová 6:0, 6:2, Rajchrtová—J. Woodo vá 5:7, 1:6, Sedláčková—Caplinová 6:2, 6:4. Finále: ČSSR—Švédsko 4:1 Wolná—Jonnerupová 6:4, 6:2, Novot ná, Rajchrtová—Nilssonová, Standlundová 6:2, 1:6, 4:6, Novotná—Helmerssonová 6:1, 7:6, Rajchrtová— Dahlmanová 7:6, 6:1, Sedláčková— Standlundová 6:0, 6:2. ČSSR—NSR 4:1 Wolná—Singerová 7:6, 3:6, 4:6, No
378 votná, Rajchrtová—Meierová, Wíeserová 6:0, 7:6, Novotná—Meierová 7:5, 6:1, Rajchrtová—Wieserová 6:3, 5:7, 6:1, Sedláčková—Háčková 6:4, 4:6, 6:2.
Jarryd Anders, nar. 13. 7. 1961, Švéd sko, nejstarší z široké skupiny skvě lých mladých švéd. tenistů, kteří v první polovině 80. let začali dobývat svět, pozice, a jejich úspěchy vyvr cholily 1984 vítězstvím Švédská nad USA ve finále Davis Cupu. Nejprve se prosadil jako výborný hráč čtyř hry: 1981 zvítězil na turnajích v Lin ci a Barceloně, 1982 v Linci, Baastadu, Barceloně a Anconě, 1983 v Bar celoně, Stockholmu a na mezlnár. mistrovství Francie na Roland Gar ros [vždy s H. Simonssonem), 1984 vystřídal ve čtyřhře více partnerů: v Luxemburgu a v Hilversumu zvítě zil s T. Šmídem, v Hamburgu se S. Edbergem, v Sydney s H. Simonsso nem. Jako nejlepšího deblistu ho hodnotil i kapitán d. c. družstva, kdy mu v d. c. utkání pravidelně svěřo val klíčovou úlohu ve čtyřhrách; 1984 spolu se S. Edbergem získali rozho dující třetí body s takovými soupeři, jako byli Šmíd se Složilem a ve fi nále McEnroe s Flemingem. Jeho vý konnost ve dvouhře vybočila z prů měru v září 1983 na mezinár. mis trovství Kanady v Montrealu, kde po stupně porazil Teltschera, Gerulatise a McEnroa, a prohrál až ve finále s I. Lendlem. Od té doby si udržoval stabilní výkonnost, která mu 1984 kromě finálových a semifinálových umístění přinesla i vítězství na tur najích v Hilversumu i Sydney, a za řadil se do první desítky svět, tenis tů. V komputer. svět, žebříčku čtyř hry 1980 na 280., 1981 na 33., 1982 na 24., 1983 na 8. a 1984 na 7. místě, ve dvouhře 1980 na 182., 1981 na 100., 1982 na 60., 1983 na 19., 1984 na 6. místě.
Krickstein Aaaron, nar. 2. 8. 1967,
USA, velká naděje amer. tenisu, nej mladší účastník hlavních soutěží tur najů Grand prix 1982—83. Od 12 let nejlepší amer. žák a dorostenec v příslušných věkových kategoriích, 1983 jako 161etý získal národní ju nior. tituly v hale, na antuce i na rychlém povrchu; startoval i v sou těžích dospělých a upoutal pozornost na mezinár. mistrovství USA ve Flus hing Meadow, kde porazil mj. S. Edberga a V. Gerulaitise a probojoval se mezi nejlepších 16. V říjnu 1983 jako nejmladší tenista v historii (16 let a 2 měsíce) vyhrál turnaj Grand prix v Tel Avivu. 1984 vyhrál velký turnaj v Bostonu, obhájil titul v Tel Avivu, zvítězil v Ženevě a dostal se do první desítky svět, tenistů. Jeho největší zbraní je prudký topspinový forhendový úder, hraný extrémním (západním) forhendovým držením, i spolehlivý obouručný bekhend. V komputer. svět, žebříčku 1983 na 194., 1984 na 12. místě. Leconte Henri, nar. 4. 7. 1963, Fran cie, rychlonohý levák s vynikajícím citem a brilantní technikou v ruce, ale i výkonnostně nevyrovnaný. Me zinárodně úspěšný v junior, soutě žích: 1980 zvítězil na Roland Garros, finalista v Miláně a semifinalista ME juniorů v Nice. 1981 hrál již v sou těžích dospělých: zvítězil ve čtyřhře v Bologni (s S. Giammalvou). 1982 vyhrál všech pět turnajů fr. satelit ního okruhu na čtyřech různých po vrších a debutoval v d. c. družstvu, které vyřadilo i jeho zásluhou CSSR (získal bod ve čtyřhře s Y. Noahem) a probojovalo se do finále soutě že DC. 1983 dvakrát porazil I. Lendla, zvítězil nad B. Borgem při jeho pokusu o návrat na svět, dvorce v Monte Carlu, byl ve finále v Kitzbúhlu a v Sydney a vyhrál čtyřhru na turnaji v Aix-en-Provence (s Morettonem). 1984 opět porazil B. Borga a zvítězil ve Stuttgartu, vyhrál čtyřhru na mezinár. mistrovství Fran-
379 cie n.a Roland Garros (s Noahem), v Kitzbtihlu (s Portesem) a ve Stock holmu (s T. Šmídem). V komputer. svět, žebříčku dvouhry 1981 na 173., 1982 na 28., 1983 na 30., 1984 na 27. místě, ve čtyřhře 1981 na 141., 1982 na 55., 1983 na 32., 1984 na 7. místě. Lindqvistová Catarina, nar. 13. 6. 1963, Švédsko, svého prvního na mezinár. turnaji dosáhla 1982 ve čtyř hře v Gstaadu, 1983 finallstka čtyř hry na mezinár. mistrovství Švédská ve Stockholmu. 1984 byla úspěšná 1 ve čtyřhře: vyhrála Ginny turnaj v Hershey a turnaj série Virginia Slims ve Filderstadtu. V komputer. svět, žebříčku 1983 na 114., 1984 na 18. místě.
Malejevová Manuela, nar. 14. 2. 1967, Bulharsko, po dlouhé době velká na děje bulharského tenisu; 1980 finalistka mistrovství Evropy do 14 let, 1981 mistryně Evropy do 14 let ve dvouhře i čtyřhře, 1982 mistryně Ev ropy juniorek do 18 let, vítězka ju nior. soutěže na Roland Garros a současně i vítězka dvou italských sa telitních okruhů dospělých hráček ve dvouhře a čtyřhře. 1983 čtvrtfinalistka mezinár. mistrovství USA na an tukových dvorcích v Indianapolis a turnaje Family Circle Cup, kde po razila B. Bungeovou a H. Mandlíkovou. 1984 finallstka turnaje Virginia Slims v Houstonu, semifinalistka me zinár. mistrovství USA na krytých dvorcích, poté zvítězila na mezinár. mistrovství Itálie (ve finále nad Ch. Lloydovou-Evertovou), na mezinár. mistrovství USA na antuce v India napolis, na mezinár. mistrovství Švý carska v Luganu a vyhrála turnaj Pan Pacifik Open. Představitelka celodvorcového, často dostatečně útočného te nisu, s výborným citem v ruce pro volejovou hru. V komputer. svět, žeb říčku 1982 na 60., 1983 na 31., 1984 na 6. místě.
masters Grand prix XV. ročník (New York, 8.—13. ledna 1985) I. kolo: Jarryd—Sundstrom 6:4, 6:1, Kriek—Krickstein 7:5, 6:3, NystrOm— Gerulaitis 7:5, 6:3, Teltscher—Šmíd 6:2, 6:4. Čtvrtfinále: McEnroe—Jarryd 2:6, 6:4, 6:2, Wilander—Kriek 6:4, 3:6, 7:6, Lendl—NystrOm 6:4, 7:6, Connors— Teltscher 6:2, 6:4. Semifinále: McEnroe—Wilander 6:1, 6:1, Lendl—Connors 7:5, 6:7, 7:5. Finále: McEnroe—Lendl 7:5, 6:0, 6:4.
mezinárodní mistrovství USA 1973 (vzhledem k historickému úspěchu J. Kodeše uvádíme výsledky od osmífinále): Smith—Gorman 3:6, 7:5, 6:3, 6:4, Parun—Case 6:4, 6:1, 4:6, 6:4, Pilič—Borg 6:4, 5:7, 6:3, 6:4, Kodeš— Alexander 7:6, 7:5, 6:4, Rosewall— Richey 6:3, 6:4, 6:4, Amritraj—Stone 6:2, 6:2, 6:2, Connors—Okker 6:3, 6:2, 6:4, Newcombe—Pattison 6:7, 6:1, 7:5, 6:4; Čtvrtfinále: Smith—Parun 6:3, 6:3, 6:2, Kodeš—Plič 6:2, 4:6, 6:1, 3:6, 7:5, Rosewall—Amritraj 6:4, 6:3, 6:3, New combe—Connors 6:4, 7:6, 7:6; Semifinále: Kodeš—Smith 7:5, 6:7, 1:6, 6:1, 7:5, Newcombe—Rosewall 6:4, 7:6, 6:3; Finále: Newcombe—Kodeš 6:4, 1:6, 4:6, 6:2, 6:3. Nystrom Joakim, nar. 10. 2. 1963, Švédsko, hráč široké skupiny skvě lých mladých švédských tenistů, kte ří v první polovině 80. let začali do bývat svět, pozice. 1980 vítěz junior, soutěže Orange Bowl, 1981 junior, mistr Evropy ve čtyřhře (s M. Wilanderem), semifinalista turnajů do spělých v Ženevě a Baastadu. 1982 se mu nedařilo, probojoval se pouze mezi nejlepších 16 na mezinár. mis trovství Francie na Roland Garros. 1983 mezi nejlepšími 16 na mezinár. mistrovství USA ve Flushing Mea-
380
dow, finalista v Mnichově, vyhrál čtyřhru v Baastadu (s M. Wilanderem) a v závěru roku vyhrál svůj první turnaj Grand prix v Sydney. 1984 se nečekaně dostal do první de sítky svět, hráčů: zvítězil na turna jích v Gstaadu, North Conway, Basi leji a Kolíně n. R., na několika tur najích byl ve finále a v semifinále. Představitel typického švédského tak tického systému, založeném na agre sivní hře topspinového úderu od zá kladní čáry. V komputer. svět, žeb říčku 1981 na 73., 1982 na 167., 1983 na 27., 1984 na 11. místě. Pfaffová Eva, nar. 10. 2. 1961, NSR, atleticky dobře připravená tenistka, která se na svět, turnajích prosazo vala nejdříve jako hráčka čtyřhry, ale brzy začala dosahovat dobrých výsledků i ve dvouhře. 1980 vyhrála čtyřhru v Kitzbůhlu, 1981 svůj úspěch zopakovala, semifinalistka čtyřhry na mezinár. mistrovství Itálie a finalistka v Torontu. 1982 vyhrála dvouhru v Nashville, finalistka v Pittsburghu, flnalistka čtyřhry na mezinár. mis trovství Austrálie. 1983 mezi nejlep šími 16 ve Wimbledonu, semifinalist ka ve Washingtonu, finalistka v Hittfeldu, čtvrtfinalistka čtyřhry na 3 turnajích Grand Slamu (Wimbledon, Roland Garros a mezinár. mistrovství Austrálie) a finalistka v Oaklandu. V komputer. svět, žebříčku dvouhry 1980 na 101., 1981 na 70., 1982 na 35., 1983 na 22. místě. Pimek, Libor, nar. 3. 8. 1963 v Mostě, hráč tenis, oddílu SPS Přerov, jemuž 1982 a 1984 dopomohl získat titul mistra CSSR smíšených družstev. 1979 dorostenecký přeborník ČSSR, o rok později reprezentoval CSSR v Galea Cupu, jehož stabilním členem byl do 1983, kdy byl i členem repre zentačního kolektivu v Kings Cupu, a 1984 se přičinil o vítězství CSSR v této soutěži. 1983 finalista mistrov ství ČSSR jednotlivců (prohrál s Me-
čířem) a debutoval v d. c. družstvu v utkání se SSSR (ve čtyřhře s P. Složilem), 1984 reprezentoval ve dvou hře v DG proti Dánsku. První mezi nár. úspěch získal 1982 celkovým ví tězstvím na turnaji v Ostende, 1983 semifinalista v Lisabonu (porazil Orantese, Složila, Jarryda) a zvítězil ve čtyřhře v Nice (s Božleanem). 1984 se stabilizovala jeho velmi dob rá průměrná výkonnost: mj. zvítězil na turnaji Grand prix v Mnichově a ve čtyřhře na turnaji v Bari (s Birnerem). Ve hře se opírá především o agresivní topspinové údery od zá kladní čáry, často až s maximální rotací, a to jak forhendem, tak i obouručným bekhendem. V komputer. svět, žebříčku 1981 na 246., 1982 na 199., 1983 na 212. a 1984 na 25. místě. SimonssQn Hans, nar. 1. 5. 1962, Švéd sko, junior, mistr Evropy 1978 v ka tegorii do 16 let a 1980 do 18 let ve dvouhře i čtyřhře. V soutěžích dospělých se prosadil především jako hráč čtyřhry: 1982 zvítězil v Linci, Baastadu a Barceloně, 1983 na mezi nár. mistrovství Francie na Roland Garros, v Barceloně a ve Stockholmu, semifinalista ve Wimbledonu (vždy s A. Jarrydem). Když 1984 kapitán švéd ského družstva přidělil Jarrydovi no vého partnera, S. Edberga, Simonssonova výkonnost poklesla. Ve dvou hře dosáhl pozoruhodnějších výsled ků jen 1982: semifinalista mezinár. mistrovství USA na antuce (mj. po razil M. Wilandera). V komputer. svět, žebříčku čtyřhry 1980 na 100., 1981 na 43., 1982 na 27., 1983 na 10. a 1984 na 64. místě, ve dvouhře 1980 na 115., 1981 na 185., 1982 na 46., 1983 na 170. a 1984 na 220. místě. Sundstriim Henrik, nar. 29. 2. 1964, člen široké skupiny skvělých mla dých švédských tenistů, kteří v prv ní polovině 80. let začali dobývat světové pozice. 1981 semifinalista ju nior. soutěže Orange Bowl, 1982 fi
381
nalista junior, soutěže ve Wimbledo nu; 1983 úspěšný v soutěžích dospě lých: vítěz menších turnajů v Nice, Tunisu, Káhiře, finalista v Madridu a Ženevě. 1984 překvapivě rychle pro nikl do svět, špičky, nejprve vítěz stvím na velkém turnaji v Monte Carlu (mj. vyhrál v Bari a v Baastadu, několikrát byl ve finále a v semifi nále) a zvláště d. c. vítězstvími nad I. Lendlem a J. McEnroem, která ote vřela cestu švédskému triumfu nad CSSR a USA. Představitel typického „švédského“ taktického systému, za loženém na agresivní hře topspinového forhendovéhO' a obouručného bekhendového úderu od základní čá ry. V komputer. svět, žebříčku 1980 na 549., 1981 na 315., 1982 na 82., 1983 na 23., 1984 na 7. místě. Šmíd Tomáš 1984 vyhrál ve čtyřhře 9 turnajů, z toho 4 s P. Složilem (mj. tzv. mis trovství světa WCT), dva s Jarrydem a po jednom s Gotfriedem a Lecontem), nejdůležitější mezlnár. mistrov ství USA ve Flushing Meadow (jako první čs. tenista) s Fitzgeraldem. Ce loročními vynikajícími a vyrovnaný mi výsledky se propracoval na urči tou dobu do čela svět, žebříčku hrá čů čtyřhry. Do konce 1984 vyhrál ve dvouhře 8 a ve čtyřhře 31 mezinár. otevřených turnajů. Tanvierová Catherine, nar. 28. 5.1965, Francie, již jako dorostenka úspěšná v soutěžích dospělých: 1979 semifinalistka ME do 14 let, 1980 vyhrála ve Francii 10 turnajů dospělých hrá ček a dva turnaje satelitního okruhu v Austrálii. 1981 finalistka čtyřhry na mezinár. mistrovství Anglie na tvrdých dvorcích, 1982 vítězka junior, soutěže ve Wimbledonu (ve finále porazila H. Sukovou), semifinallstka dvouhry a vítězka čtyřhry v Monte Carlu, finalistka dvouhry v Hershey. 1983 zvítězila ve Freiburgu, finalistka ve Stuttgartu, ve čtyřhře finalistka
na mezinár. mistrovství Itálie a semifinalistka na mezinár. • mistrovství Francie na Roland Garros. 1984 semifinalistka dvouhry na mezinár. mis trovství NSR v Západním Berlíně. V komputer. svět, žebříčku 1980 na 173., 1981 na 95., 1982 na 24., 1983 na 33., 1984 na 18. místě.
Temesváriová Andrea, nar. 26. 4.1966, Maďarsko, nejlepší maďarská tenistka od dob Z. Kěrmbczyové; 1980 mis tryně Evropy v kategorii do 14 let a vítězka Orange Bowl do 14 let; 1981 mistryně Evropy do 16 let, semifinalistka junior, soutěže do 18 let na Roland Garros, vítězka turnaje do spělých v Bad Hersfeldu a finalistka v Nice. 1982 obhájila titul mistryně Evropy do 16 let a zvítězila 1 ve čtyř hře, v podstatě se však soustředila na turnaje dospělých: zvítězila v Hershey, byla ve finále na mezinár. mistrovství Švýcarska a v semifinále čtyřhry na mezinár. mistrovství Itá lie v Perugli. 1983 jako 171etá pro nikla do svět, špičky: zvítězila na mezinár. mistrovství Itálie, v Evropa Cupu v Hittfeldu a na mezinár. mis trovství USA na antuce v Indianapo lis a dosáhla řady dobrých umístění. V závěru 1983 ji WTA vyhlásila nej lepší hráčkou, která se v průběhu ro ku nejvíce zlepšila. Její hra se opírá o výborné topspinové základní údery z obou stran a o jistotu. V komputer. svět, žebříčku 1981 na 146., 1982 na 33., 1983 na 11., 1984 na 14. místě.
WCT finále 1984 I. kolo: Gerulaitis—Scanlon 2:6, 5:7, 7:6, 6:3, 6:2, Curren—Dickson 3:6, 4:6, 6:3, 6:4, 6:3, Teltscher—Sundstrbm 6:2, 6:1, 4:6, 6:0, Mayotte—Šmíd 6:2, 4:6, 7:6, 6:3, čtvrtfinále: McEnroe— Gerulaitis 6:3, 6:1, 6:3, Curren—Kriek 4:6, 3:6, 6:1, 6:4, 6:1, Arias—Teltscher 6:4, 6:4, 7:5, Connors—Mayotte 4:6, 7:5, 6:3, 6:3, semifinále: McEnroe— Curren 6:3, 6:3, 6:3, Connors—Arias
382
6:0, 7:6, 6:2, finále: McEnroe—Con nors 6:1, 6:2, 6:3.
Wilander Mats 1984 ho< pronásledovala zranění, tak že první turnaj vyhrál až v srpnu (Cincinnati), v závěru sezóny zvítě zil v Barceloně a na mezinár. mis trovství Austrálie v Melbourne. O to více se soustředil na utkání v Davis Cupu, kde byl spolu se Sundstrómem,
Jarrydem a Edbergem strůjcem švéd ského postupu — vítězstvími nad Ekvádorem, Paraguayí, ČSSR (5:0!) — až do finále, kde se přičinil o skvělé^ vítězství nad USA 4:1. Jeho největšími zbraněmi jsou velmi přes né topspinové forhendové údery a obouručný bekhend od základní čáry a neobyčejná schopnost koncentrace. Je známý svým korektním chováním na dvorci.
Malá encyklopedie tenisu IVAN LICHNER A KOLEKTIV Ze slovenského originálu Tenis encyklopédia, vydaného nakladatelstvím Sport, Bratislava 1980 a 1983, přeložil Karel Vaněk Obálku navrhl Ivan Kind Fotografie L. Csáno, E. Fafek, M. Glonda, F. Holubovský, F. Jebavý J. Koliš, I. Lichner, K. Novák, D. Nováková, J. Pekárek, P. Pospíšil, J. Rdssler, E. Sedílek, J. Skála, S. Tereba, J. Vintrych, archív autora, dr. J. RSsslera a redakce Start Vydala Olympia, Praha, roku 1985 ve spolupráci s vydavatelstvím Sport Bratislava jako svou 2 206. publikaci 1. vydání, 382 strany Odpovědný redaktor Karel Vaněk Technický redaktor Jan Zoul Vytisklo Rudé právo, tiskařské závody, Brno Témat, skupina 11/4 AA 38,06, VA 38,88 Náklad 27 000 výtisků 505/21/855 27-029-85 Cena vázaného výtisku 43,— Kčs
OLYM PI/I 27-029-85 Tem. sk. 11/4 Kčs 43-