124 17 243MB
Czech Pages 472 [463]
ENCYKLOPEDIE náboženských směrů v České republice Náboženství,
sekty, duchovní společenství
Zdeněk VOJTÍŠEK portál
I
ttvvTn
I
Zdeněk VOJTÍŠEK
ENCYKLOPEDIE náboženských směrů v České republice Náboženský život v česko společnosti prochází radou dynamických proměn, ktere probíhají uvnitř tradičních církvi a duchovních hnuti, ale jsou rovněž spojeny se vznikem nebo příchodem nových náboženských skupin a proudu. Autor podává encyklopedický obraz současné nábožensko scény v ( esko republice, při čemž usiluje* o co nejuphiějsi zachycení všech významnějších náboženských a dochov nich skupin (s důrazem na ty, ktere jsou v obecném povědomí méně známe). O každé z nich poskytuje základní informace. Stručně popisuje její historii ve světě a u nás, její nauku, podobu života daného společenství, připadne představuje její představitele u nás a ve světě a předkládá stručnou charakteristiku kritické diskuse o dáno skupině, pokud aktuálně ve společnosti probíhá. Nabízí také ukázku z textu, které tato náboženská skupina užívá, přehled literatury a kontaktní adresy. Pokryty jsou směry vycházející z křesťanství, judaismu, islámu, proud} ezotericke, indické a čínské. Kníhaje určena studentům humanitních a sociálních oborů i odborníkům v této oblasti, zejména religionistum, teologům, historikům, psychologům a psychiatrům, ale take žurnalistům, učitelům, kteří vyučují společenskovědní předmět, a především všem zájemcům o duchovni život a náboženstvi. Dr. Zdeněk Vojtíšek je odborným asistentem Husitsko teologické fakult} l K a Praze, šéfredaktorem časopisu o současné náboženské scene Dingir, jedním ze zakladatelů a mluvčím Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směni. Dlouhodobé se věnuje výzkumné, přednáškové a publikační činnosti v oblasti české náboženské scén} s důrazem na nová hnuti a společnosti. Publikoval řadu odborných prací jak časopisecky, tak knižně.
www. port al.cz
Doporučená cena 539,- Kč
portál
Zdeněk VOJTÍŠEK náboženskýchi směrů a hnutí v České republice Náboženství, církve, sekty, duchovní společenství
portál
KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR
Vojtíšek, Zdeněk Encyklopedie náboženských směrů : náboženství, církve, sekty, duchovní společenství / Zdeněk Vojtíšek. — Vyd. 1. Praha : Portál, 2004. - 440 s. ISBN 80-7178-798-1 21/29-027.543 * 133 * 2-79 * 2-7 * 2-78 * 2-1 * (437.3) • světová náboženství • esoterismus • náboženské sekty • církve • náboženské společnosti v • religiozita - Česko - stol. 21. 2 - Náboženství
■V Lektoroval dr. Vladimír Siler © Zdeněk Vojtíšek, 2004 Portál, s. r. o., Praha 2004 ISBN 80-7178-798-1
Obsah
Slovo o knize............................................................................................................7 Předmluva................................................................................................................ 9
Úvod Náboženství a jeho reflexe v české společnosti............................................ 12
1
Křesťanství ..................................................................................................... 20
1.1 1.2 1.3 1.4 1.5 2
Křesťanství u nás ...................................................................................... 24 Pravoslavné křesťanství........................................................................... 28 Katolicismus ............................................................................................. 31 Protestantismus .........................................................................................55 Ekumenické hnutí .................................................................................. 122
Judaismus......................................................................................................130
2.1 Judaismus u nás....................................................................................... 135 2.2 Současný judaismus u nás...................................................................... 137 3
Západní ezoterismus .................................................................................. 140
3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 3.6 3.7 3.8 3.9 3.10 3.11 3.12 3.13 3.14
Vývoj západního ezoterismu................................................................. 140 Gnosticismus ........................................................................................... 149 Astrologie a další věštebné techniky.................................................... 150 Hermetismus a jeho novodobé obrození.............................................. 157 Alchymie .................................................................................................. 163 Magie a čarodějnictví.............................................................................. 165 Satanismus................................................................................................ 168 Spiritismus................................................................................................ 173 Středověké vojenské řády ...................................................................... 178 Legendy úsvitu evropského křesťanství............................................... 179 Ezoterické léčitelství .............................................................................. 187 Filantropické společnosti...................................................................... 208 Mystikové a teozofové........................................................................... 218 Tradice Teozofické společnosti........................................................... 227
5
3.15 3.16 3.17 3.18 3.19 4
Islám................................................................................................................301
4.1 4.2 5
Islám v Evropě a u nás............................................................................ 303 Víra bahá’í............................................................................................... 308
Indická náboženství.................................................................................... 313
5.1 5.2 5.3 5.4 5.5 6
Novopohanství........................................................................................ 243 Nové myšlení.......................................................................................... 251 Parapsychologie a psychotronika..........................................................267 Náboženská ufologie............................................................................. 275 Hnutí Nového věku ............................................................................... 282
Společné indické dědictví ..................................................................... 313 Hinduismus ............................................................................................. 314 Buddhismus............................................................................................. 354 Džinismus ............................................................................................... 381 Sikhismus................................................................................................. 382
Čínská náboženství .................................................................................... 392
6.1 6.2 6.3
Čínská medicína a zdravý způsob života............................................. 394 Další ohlasy taoismu v české kultuře.................................................... 397 Fa-lun-kung ............................................................................................. 398
Závěr .................................................................................................................... 402 Literatura..............................................................................................................403 Slovníček..............................................................................................................423
Slovo o knize
Po událostech z 11. září 2001 si mnozí z nás kladou otázku, jaký je význam ná boženství pro veřejný život. Ptají se, jaký je vliv náboženství na utváření společ nosti a mezinárodních vztahů a jakou roli hraje náboženství při vzniku různých konfliktů. Náš současný pohled na náboženství může být zkreslen nejen tím, že naše země prošla čtyřicetiletím tvrdého komunistického ateismu, ale i tím, že procesu výrazné sekularizace byla vystavena za posledních sto let prakticky celá Evropa. Náboženství, které od dob osvícenství bylo považováno ze všeho nejspíš za pro jev nevzdělanosti a předsudků minulosti, bylo ve 20. století odsunuto mimo ho rizont veřejného života a vykázáno do čistě soukromé sféry jednotlivce. V sou časné době však začíná být víc než zřetelné, že zájem o náboženství vzrůstá. Očekávaná privatizace náboženství se nekonala ani v podmínkách svobodného světa, ani v prostředí záměrného ateistického nátlaku a potlačování jakýchkoli svobodných náboženských aktivit v zemích komunistického bloku. Od sedmdesátých let minulého století začíná být zjevné, že náboženství se hrává na mnoha místech světa stále významnější roli: Izraelsko-arabské války z přelomu šedesátých a sedmdesátých let vedly k postupnému nahrazování prosocialisticky zaměřených arabských režimů radikálními muslimskými vládami. Nejradikálnějším projevem tohoto posunu se stalo zcela nečekané a překvapivé vítězství islámské revoluce nad umírněným a prozápadně orientovaným režimem v Iránu. Proti všem prognózám se i v Latinské Americe stala významnou hybnou silou tamního politického vývoje nikoli ideologie marxismu, ale z křesťanství vy cházející teologie osvobození. Ve východní Evropě zase zaskočilo mnohé pozo rovatele zvolení Karola Wojtyly papežem Janem Pavlem II. a následný výbuch nespokojenosti, manifestující se hnutím odporu vedeném na katolictví zaměře nou odborovou organizací Solidarita v Polsku. A konec konců i rétorika předsta vitelů administrativy Spojených států, plná odkazů ke svrchovanému naddenominačnímu Bohu, v jejím současném tažení proti mezinárodnímu terorismu, vyvolává v Evropě často nepochopení a někdy i shovívavý posměch. Je zřejmé, že v dnešní době role náboženství ve veřejném životě nejen narůstá, ale náboženství samo se rozrůzňuje ve svých projevech a je stále obtížnější se
7
vyznat v jednotlivých skupinách a hnutích, které reprezentují jeho hlavní duchovní tradice. A to nejen v celosvětovém měřítku, ale i u nás. Tím spíš lze ocenit sku tečnost, že všem, kteří se chtějí o náboženské situaci u nás dozvědět něco víc, při chází na pomoc nakladatelství Portál s novou knihou dr. Vojtíška Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Toto kompendium může někomu sloužit jako příručka k rychlému vyhledávání základních informací. Jelikož je kniha čle něna podle hlavních náboženských tradic, může se do ní čtenář začíst jako do be letrie a nechat se uvést do pochopení hlubších souvislostí. Při vážnějším studiu pak bude moci nahlédnout nejen do věroučných otázek, ale i do vývojových dy namik jednotlivých náboženských proudů, a získat přehled o jejich nejnovějších trendech. Vojtíškova kniha představuje v mnoha oblastech jediný a zcela mimořádný informační doklad o existenci, aktivitách i kontaktech spojených se skupinami naší tradiční i nejnovější náboženské scény. V tomto ohledu považuji zajisté, že se stane nezastupitelným zdrojem informací na současném religionistickém a ná boženském trhu u nás.
Prokop Remeš
Předmluva
Záměrem této knihy je popsat současnou českou náboženskou scénu a ukázat sou vislosti vývoje jednotlivých skupin a jevů. Kniha by měla sloužit rychlému vy hledání základních informací, které se týkají náboženských skupin u nás, a k pří padnému nasměrování k dalším zdrojům. To, co lze považovat za základní, a nakonec i sám výběr skupin je jistě vždy diskutabilní. V těchto otázkách se autor řídil tím, co - zajisté subjektivně - pokládá za nej užitečnější pro běžnou praxi. Na rozdíl od jiných publikací, které vyšly v češtině a které se zabývají sou časným náboženstvím, tato kniha nepopisuje jen náboženské a paranáboženské fenomény, vybrané podle určitého klíče (např. tzv. sekty, alternativní náboženské skupiny apod.). Snaží se naopak zachytit současný náboženský život v celé jeho šíři v rámci ČR. Takové zachycení musí být v mnoha ohledech povrchní; proto je u každé kapitoly uvedena literatura, která čtenáře vede k dalším, hlubším po znatkům. Přesto je některým hnutím či skupinám věnována větší pozornost - předsta vují je samostatné popisy, strukturované do několika částí. Jejich výběr je dán po ptávkou veřejnosti po informacích o nich, jak se s ní autor během posledního de setiletí setkával. Zvýšený zájem bývá způsoben buď nezvyklostí oné skupiny, nebo nedostatkem jiných než nekritických a propagačních materiálů o ní. Větší prostor je proto někdy věnován zcela okrajovým skupinám, zatímco známá náboženství s dostupnou literaturou jsou popisována na podstatně menší ploše, než by odpo vídalo jejich významu. Druhým rozdílem oproti jiným publikacím na toto téma je snaha této knihy zasadit jednotlivá hnutí, skupiny, církve či náboženské společnosti do historic kých a náboženských souvislostí. Čtenář by se s nimi neměl setkávat jen jako s izolovanými jevy, ale měl by se dotknout úžasné dynamiky náboženských ino vací a jejich vývoje. Popisované skupiny jsou ovšem vsazeny ještě do dalšího kontextu: do veřej né diskuse, která byla o některých z nich v posledních letech vedena. Autor má naději, že kniha nepředává čtenáři jen sumu informací, ale i vícerozměrný pohled; nejen vhled, ale i nadhled.
9
Na začátku četby je třeba čtenáře připravit na několik skutečností. Především, (1) kníhaje orientována na skupiny a uvádí nejen primárně náboženské skupiny, ale pokud možno i další, které s daným náboženstvím souvisejí (např. nábožen sky motivované charitativní organizace, zastřešující sdružení apod.). Zaměření na skupiny způsobuje, že kniha nutně zanedbává jednotlivce, jejichž náboženství se společensky projevuje pouze minimálně (jde třeba „jen“ o čtenáře náboženských textů, nikoli návštěvníky náboženských setkání). Ze stejného důvodu zaměření na skupiny nejsou uvedeni ani jednotlivci, kteří s náboženskou argumentací ape lují na národ nebo na lidstvo, ale nepodařilo se jim dosud vytvořit společenství svých stoupenců, popř. o to ani neusilují. Dále (2) je třeba zdůraznit, že je popisována výhradně česká scéna (kromě ně kolika málo poznámek o Slovensku), pouze z české perspektivy a pouze z per spektivy současné. Náboženské poměry jiných míst a jiných dob jsou připome nuty především kvůli své souvislosti se současnou českou náboženskou situací. Česka kulturní tradice cerpa z krestanskeho označeni letopočtu. Autor dal pro to přednost výrazům „před Kristem“ (zkratkou „př. Kr.“) a „po Kristu“ (zkratkou „po Kr.“) před výrazy „našeho letopočtu“ nebo „před naším letopočtem“ a před výrazy „občanského letopočtu“ a „před občanským letopočtem“. Záměrem bylo vyjádřit respekt k odlišným letopočtům židů, muslimů, příslušníků víry bahá’í či dalších náboženství. Autor tak vyjadřuje své pochopení pro to, že křesťanský le topočet nemusí být pro každého „náš“, a odmítá byť jen náznakem ztotožňovat „občanskost“ s příslušností k jakékoli náboženské tradici. České perspektivě je podřízen i výběr literatury. Literatura k dalšímu studiu je uváděna s ohledem na českého čtenáře (jedná se zásadně jen o literaturu psa nou česky) a s ohledem na její dostupnost. Je třeba připomenout (3), že cílem bylo vybrat jak literaturu, která čtenáři umožní utvořit si obrázek o popisované skupi ně na základě jejích vlastních bohoslužebných či vzdělávacích textů a sebepředstavení, tak literaturu, prezentující vnější, kritické pohledy. Kritickým pohledem je míněn především faktický popis, který naprosto nemusí znamenat pohled ne gativní. V některých případech je snadné vybrat jednu základní publikaci, jindy by jich bylo třeba uvést několik, aby čtenářův výsledný dojem byl plastický. Ale i v tomto druhém případě jsou uvedeny nanejvýše tři tituly s vírou, že čtenář pak bude schopen snadno se v díle orientovat sám. Dále (4) je nutné se zmínit o grafické stránce textu. Osobní jména, jejichž no sitelé jsou na daném místě představeni, jsou psána kapitálkami, ovšem na dal ších místech, v nichž se na tato jména odkazuje, nejsou už kapitálky použity. Po kud to bylo možné zjistit, jsou za jménem vysázeným kapitálkami uvedena životopisná data. Podobně na místě, kde je čtenáři představena určitá náboženská skupina, je její název v textu vysázen tučně (kromě samostatných strukturova
lo
ných popisů), totéž se týká některých důležitých nauk nebo idejí. Toto zvýrazně ní chybí tam, kde je daná skupina pouze připomenuta s odkazem na místo hlav ního popisu. Samostatné popisy jsou pravidelně členěny na část historickou, vě roučnou, na část, která se týká společenství, a na diskusi. Připojena je i pokud možno typická ukázka z literatury. Některé prvky této struktury jsou použity i mimo samostatné popisy tam, kde to je vhodné. Názvy knih a časopisů najde čtenář psány kurzívou. Slova, jejichž význam by nemusel být čtenáři znám a která se zároveň v textu několikrát opakují, jsou vy značena kurzívou a vysvětlena ve Slovníčku. Nesnáz je s cizími slovy, jimiž se vyjadřuje úcta k nositeli nebo jeho role v náboženské společnosti (např. svámí nebo dordže). Tato slova někdy bývají považována za součást nositelova jména. V následujícím textu s nimi však nakládáme jako se jmény obecnými. Čeština dovoluje dve grafické varianty obecného slova buh, resp. Buh. Dru hé variantě dáváme - ve shodě s územ mnoha dalších publikací - přednost v pro středí výlučného monoteismu (v židovské, křesťanské a islámské tradici), první variantě v ostatních případech, a to i tam, kde se náboženský život monoteistic ké praxi blíží (tedy např. i v hnutí Haré Krišna). Tento grafický rozdíl ponechá váme i u přivlastňovacích přídavných jmen, a píšeme tedy boží, resp. Boží. Nakonec (5) je třeba sdělit patrně to nejdůležitější: pro přehlednost je v této knize náboženská scéna rozdělena podle (z českého hlediska) hlavních nábožen ských tradic: křesťanské, judaistické, ezoterické, islámské, indické (která zahrnu je tradici hinduismu, buddhismu, džinismu i sikhismu) a čínské. Na oltář pře hlednosti tím pádem byly obětovány okrajové jevy: náboženský rozměr některých politických i jiných společenských aktivit, a také byly skupiny, které se naší spo lečnosti zatím jen dotkly, ale dosud se u nás nerozvinuly. Rád bych vyjádřil poděkování těm, kdo přehlédli části rukopisu a opatřili ho poznámkami - Ludmile Pospíšilové, Josefu Cerveňákovi, Lukáši Halfarovi, Jiří mu Heřtovi, Pavlu Hoškovi, Martinu Kořínkovi, Miloši Mrázkovi, Aleši Opatr nému a ostatním.
Zdeněk Vojtíšek
11
Úvod
Náboženství a jeho reflexe v české společnosti
Podle výsledků sčítání lidu v roce 2001 se z asi desetimilionového obyvatelstva ČR hlásí k některému náboženskému vyznání asi třetina obyvatel. Přibližně mi lion respondentů se odmítlo k otázce náboženského vyznání vyjádřit a největší část - asi šest milionů - se přihlásila k odpovědi „bez vyznání“. Je pravděpodob né, že tato odpověd* v současné době vyjadřuje spíše lhostejnost k náboženství nebo neschopnost ztotožnit se s některým jeho konkrétním projevem než vyslo veně protináboženský postoj. Velká většina věřících občanů CR deklarovala svou příslušnost k římskoka tolickému vyznání (1.3.1). Podle výsledků sčítání lidu je příslušníků římskokato lické církve asi 2,7 milionu, tedy asi čtvrtina všeho obyvatelstva. Se značným od stupem následují dvě přibližně stotisícové křesťanské komunity - Českobratrská církev evangelická (1.4.2) a Církev československá husitská (1.3.3). Přibližně stejný počet respondentů tvoří rubriku „ostatní a nepřesně určené“, v níž bychom jistě našli příslušníky všech doposud neregistrovaných náboženských společnos tí - kromě některých křesťanských proudů i České muslimy, hinduisty, buddhisty a příslušníky dalších náboženství. Kromě římskokatolické, husitské a evangelické církve se k žádné další re gistrované náboženské komunitě při sčítání lidu roku 2001 nepřihlásilo více než 25 tisíc obyvatel CR. Téměř stejného počtu dosahují pouze pravoslavní křestané (1.2) a příslušníci Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi (1.4.8.4). Případ této náboženské společnosti ovšem dobře ukazuje meze toho, co je možné z vý sledků sčítání lidu odvodit. Rozdíl mezi výsledky při sčítání lidu a vlastními sta tistikami svědků Jehovových jsou značné. Zatímco výsledky sčítání lidu zazna menaly růst počtu obyvatel, které se k této náboženské společnosti přihlásili, na více než 23 tisíc (tedy o 43 %), vlastní statistiky počtu členů vykazují 15-16 ti síc, tj. minimální růst a v některých z let 1991-2001 dokonce pokles.
12
NÁBOŽENSTVÍ A JEHO REFLEXE V ČESKÉ SPOLEČNOSTI
Sčítání lidu roku 2001 prokázalo poměrně rychlý pokles obyvatel, kteří se hlá sí k relativně velkým náboženským společnostem. Všechny tři církve, které byly jmenovány výše s milionovou, resp. stotisícovou základnou, vykazují ztrátu těch, kteří se k nim hlásí, v desítkách procent. Mnohem méně je i těch, u nichž nebylo vyznání zjištěno. Naopak tradiční menšinové náboženské společnosti většinou vykazují mírný růst. Největší přírůstek mezi věřícími (více než dvouapůlnásobný) ovšem zaznamenala rubrika „ostatní“, která - jak již bylo řečeno - patrně za hrnuje sympatizanty u nás netradičních náboženských forem. Otázka po náboženském vyznání předpokládá vědomou příslušnost k určité náboženské tradici. Za posledních deset let jsme však zaznamenali růst obliby ná boženského života, který postrádá jakékoli ztotožnění s jednou náboženskou tra dicí, jedním vyznáním či jednou náboženskou skupinou. Spíš než o příslušnících náboženských společností pak hovoříme o klientech spirituálních středisek, kte rá uspokojují poptávku po náboženských zážitcích či náboženských odpovědích (3.19). Je pravděpodobné, že i tito věřící našli své místo ve výše zmíněné rubri ce „ostatní“. Příslušníkům všech vyznání i zájemcům o jakoukoli formu náboženského ži vota Česká republika poskytuje náboženskou svobodu. Deklaruje ji Listina zá kladních práv a svobod nejprve zárukou svobody vyznání. V článku 15 uvádí, že „svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý má prá vo změnit své náboženství nebo víru, anebo být bez náboženského vyznání.“ Člá nek 16 pak zaručuje i svobodu projevů náboženského přesvědčení slovy: Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru bud* sám nebo spo lečně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úko ny nebo zachováváním obřadu.
Ve druhém odstavci téhož článku je pak zaručena i svoboda náboženských institucí: Církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti, zejména ustavují své orgá ny, ustanovují své duchovní a zřizují řeholní a jiné církevní instituce nezávisle na stát ních orgánech.
Listinu základních práv a svobod cituje Zákon o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností z 27. 11. 2001, který vyšel ve Sbír ce zákonů pod číslem 3/2002. Ačkoli jev- hlavním účelem tohoto zákona úprava postavení náboženských společností v CR, v _ je třeba připomenout, že náboženské skupiny mohou v CR působit i mimo rámec tohoto zákona. Ke své existenci ne musí být v postavení právnické osoby, popř. mohou být v postavení jiné práv nické osoby než církve či náboženské společnosti. Mohou být státními úřady re gistrovány jako nadace, obecně prospěšné společnosti, spolky nebo dokonce (a to
13
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMĚRŮ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
je nejčastější případ) jako občanská sdružení. Jinými slovy, pro existenci skupi ny osob, které spojuje stejné náboženské přesvědčení, není nutné, aby tato sku pina byla českým státem registrována jako církev nebo náboženská společnost podle zákona 3/2002. Tento zákon stanovuje podmínky pro získání právního postavení církve nebo náboženské společnosti ve svém pátém paragrafu. Výslovně uvádí, že „vznikat a vyvíjet činnost nemůže církev a náboženská společnost, jejíž činnost je v roz poru s právními předpisy“, jejíž učení nebo činnost ohrožuje práva, svobody a rov noprávnost občanů, je v rozporu s principy lidskosti atp. V odstavci c) je pak uve deno, že vzniknout a působit dále nemůže taková náboženská společnost, která: ...omezuje osobní svobodu osob zejména tím, že využívá psychický a fyzický nátlak k vytvoření závislosti, která vede k fyzickému, psychickému, ekonomickému poško zování těchto osob a jejich rodinných příslušníků, k poškozování jejich sociálních va zeb, včetně omezování psychického vývoje nezletilých a omezování jejich práva na vzdělání, zabraňuje nezletilým přijmout zdravotní péči odpovídající zdravotním potře bám, nebo (v odstavci ,ď) je utajována vcelku nebo v některých částech...
Formulace odstavce c) a částečně i d) je diskutabilní zvláště vzhledem nejasné mu obsahu slov „nátlak“, „závislost“, „poškozování“ apod. Kritici zákona prá vem poukazují na možnost zneužití takového paragrafu proti některým nábožen ským skupinám. Tento český zákon je zjevně inspirován rovněž široce diskutovaným francouzským zákonem „proti sektám“ ze 30. 5. 2001. Francie tím to zákonem reagovala na několik šokujících událostí hromadných vražd a sebe vražd, k nimž došlo v devadesátých letech minulého století v několika nábožen ských skupinách. Veřejným míněním obyvatel západní Evropy tehdy w v zvláště otřásly tři vlny vražd a sebevražd příslušníků Rádu Chrámu Slunce ve Švýcarsku, Francii a Kanadě v letech 1994-1997. Kromě výše uvedených kvalitativních podmínek pro uznání církve nebo ná boženské společnosti ze strany státu stanovuje český zákon 3/2002 také podmín ku tří set podpisů dospělých lidí, které se k dané náboženské společnosti hlásí. Musí to být buďobčané ČR, nebo cizinci s trvalým pobytem na území ČR. Podle této právní normy byla roku 2002 zaregistrována Církev Křesťanská společenství (1.4.10.1), Obec křesťanů (3.14.2), Mezinárodní společnost pro vědomí Krišnyhnuti Hare Krišna (5.2.3) a Česka hinduistická náboženská společnost (5.2.9). V dalších paragrafech přiznává zákon 3/2002 zvláštní práva některým nábo ženským společnostem. Je to právo vyučovat náboženství na státních školách, kte ré zaručuje již Listina základních práv a svobod; právo vykonávat duchovenskou činnost v ozbrojených silách a na místech, kde se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranná léčba a ochranná výchova; právo na finanční zabezpečení;
14
NÁBOŽENSTVÍ A JEHO REFLEXE V ČESKÉ SPOLEČNOSTI
právo uzavírat sňatky, zakládat školy a zachovávat povinnost mlčenlivosti du chovních. Tato práva byla přiznána církvím a náboženským společnostem, které byly re gistrovány státem před přijetím tohoto zákona. Jedná se o jedenadvacet společ ností, z nichž se naprostá většina (20) hlásí k nějaké formě křesťanské tradice a pouze jedna reprezentuje tradici jinou, judaismus. Jde o tyto náboženské orga nizace: Apoštolskou církev v České republice (1.4.10.1), Bratrskou jednota bap tistů (1.4.4), Církev adventistů sedmého dne (1.4.8.3), Církev bratrskou (1.4.6), Církev československou husitskou (1.3.3), Církev Ježíše Krista Svatých posled ních v dnů (1.4.8.1), Církev řeckokatolickou (1.3.2), Církev římskokatolickou (1.3.1), Českobratrskou církev evangelickou (1.4.2), Evangelickou církev augsburského vyznaní v Ceske republice (1.4.1), Evangelickou církev metodistickou (1.4.6), Federaci židovských obci v Ceske republice (2.2), Jednotu bratrskou (1.4.5), Krestanske sbory (1.4.7), Luterskou evangelickou církev augsburského vyznaní v Čes ké republice (1.4.1), Náboženskou společnost českých unitářů (1.4.4), NáboženV skou společnost Svědkové Jehovovi (1.4.8.4), Novoapoštolskou církev v České republice (1.4.8.2), Pravoslavnou církev v českých zemích (1.2), Slezskou církev evangelickou augsburského vyznání (1.4.1) a Starokatolickou církev (1.3.3). K této skupině církví a náboženských společností mohou být připojeny další po splnění několika podmínek. K těm nejdůležitějším patří desetiletá existence jako státem registrované náboženské společnosti a zveřejňování výročních zpráv po dobu deseti let. K návrhu na přiznání výše uvedených zvláštních práv musí ná boženská společnost připojit kromě jiného i podpisy tolika osob, hlásících se k této náboženské společnosti, kolik činí jedno promile počtu obyvatel CR. Výjimka ze splnění těchto poměrně obtížných podmínek může být udělena těm náboženským společnostem, které reprezentují významné světové náboženství s dlouhou histo rickou tradicí. I tato část zákona 3/2002 byla veřejně kritizována kvůli obtížnosti, s níž lze zvláštních práv dosáhnout. Nejvíce kritiky ale vzbudily pasáže zákona, které ne dovolovaly církvím a náboženským společnostem zřizovat charitativní organiza ce. Tyto pasáže Ústavní soud dokonce zrušil ještě v roce přijetí zákona. Právní postavení církví a náboženských společností, jak je upravuje výše zmív něný zákon, odráží současné společenské postavení náboženských skupin v CR. Česka společnost je na jedne straně velmi tolerantní ve věci náboženství a nedo chází v ní k omezování náboženských práv a svobod. Náboženským menšinám (včetně křesťanů, neboť i ti jsou v české populaci menšinou) se dostává přibližné proporční podpory ze strany veřejnoprávních médií. Některá náboženství (budd hismus) se zdají být v současné české společnosti vysloveně populární, vůči ji ným (islámu) přetrvávají předsudky, v některých případech živené chybnou t—
escí navrhl pozitivní myšlení jako doprovodnou metodu při práci s psychic kými obtížemi. Inspiroval tak řadu následovníků, kteří různými způsoby a pro nižné životní situace rozvíjejí jeho motto „Zdokonaluji se každým dnem a po všech stránkách. Zdokonaluji se.“ Ve smyslu sebezdokonalování rozvinul metodu pozitivního myšlení Dale ( ‘arnegie (1888-1955) a dosáhl s ní obrovského úspěchu. Již roku 1912 začal vést večerní kurzy myšlení a jednání, které pomáhaly k úspěchu v podnikání a na pracovním trhu. Ve třicátých letech minulého století pak napsal knihu, která se zařadila mezi nejprodávanější publikace historie a dočkala se několika vydání rychle za sebou i v češtině - Jak získávat přátele a vlivné lidi z roku 1936. Nad šenými propagátory pozitivního myšlení se tak stali manažeři, kteří touto metodou
255
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMĚRŮ A HNUTI V ČESKÉ REPUBLICE
nejen zápasí se stresem, který jim přináší jejich zaměstnání, ale také vytvářejí do jem nakažlivé úspěšnosti, prospěšné pro obchodní jednání. Tréninkové středisko Dala Carnegieho působí od počátku devadesátých let minulého století i v Praze. Rozvoj zaznamenalo pozitivní myšlení v nadějné atmosféře padesátých let mi nulého století hlavně díky trojici, kterou ovšem následovaly desítky dalších au torů, rozvíjejících základní Couéovy myšlenky. Prvním z této trojice je Joseph Murphy (1898-1981), jehož výpovědi o podvědomí jako o božské inteligenci a síle v lidském nitru inspirovaly čtenáře k sugescím, zvyšujícím sebevědomí. Ná boženská mluva je blízká i Normanu Vincentu Pealovi (1898-1993), jenž pro slul hlavně díky své knize Síla pozitivního myšlení (1953). Podobného ohlasu se dostalo i Napoleonu Hillovi (1883-1970) a jeho nejslavnější knize Myšlením k bohatství z roku 1960. Z mladších autorů u nás dosáhla mimořádné obliby Louise L. Hayová (* 1926), která se ve svých knihách (např. Miluj svůj život z roku 1984) nezabývá jen finančním úspěchem a zdravím, ale i emocemi a jejich ovlivňováním. S po dobným poselstvím pozitivního myšlení, kladných emocí a vitality u nás působi la v devadesátých letech po svém návratu z exilu v USA psycholožka Eva Rheinwaldová. Brzy po roce 1989 vydala několik knih, propagujících pozitivní v myšlení, pořádala kurzy a byla jednou z prvních Češek, která k nám uváděla myš lenky hnutí Nového věku (3.19). Čeští zájemci o pozitivní myšlení mají možnost se seznámit i s jedním velmi oblíbeným němec
kým autorem - Erhardem F. Freitagem (* 1940). Kurzy pozitivního myšlení a moci podvědomí pořádá kromě autorizovaného Institutu Dala Carnegieho např. pražská firma Gajax i další instituce.
Pozitivní autosugesci léčebně využila metoda autogenního tréninku již v roce 1920. Tehdy ji vypracoval německý lékař Johannes Heinrich Schulz (1884-1970) jako sérii šesti relaxačních cvičení, při nichž je autosugesce využí vána k uvolnění svalového napětí a odstranění neklidu. Metoda se rozšířila hlav ně po druhé světové válce a používá se i při léčení psychosomatických chorob. Na jejím vyšším stupni se používá imaginace, podobná níže zmíněné vizualizaci (3.16.5); je však řízena terapeutem a klade si realistické cíle. Pozitivní myšlení si člověk může osvojit i díky tzv. subliminální (podprahové) technologii. V hudebních nahrávkách jsou spolu s uklidňující hudbou umís těny pod hladinou slyšitelnosti tzv. afirmace, tedy pozitivní výroky, které proni kají do posluchačova podvědomí. Tam mají blahodárně působit na odvykání zlozvykům, na hubnutí, na vytváření pozitivního obrazu o sobě, na schopnost kon centrace a učení apod. Vzhledem k tomu, že subliminální afirmace obcházejí obranné mechanismy vědomí, bývají afirmativní texty k dispozici na přebalu
256
ZÁPADNÍ EZOTERISMUS
nahrávky. Motivační kazety se subliminální technologií u nás vydává naklada telství Scarabeus. Uplatňování metody pozitivního myšlení je spolu s propracovanými technikami mentální mani pulace základem tzv. progresivního marketingu (známějšího jako multi-level marketing). Jedná se o vytváření pyramidy prodejců libovolného produktu, určeného konečnému spotřebiteli. Úspěch každého prodejce v tomto obchodním způsobu záleží především na počtu dalších prodejců, které získá a jimž pak dodává zboží, jež sám nakoupil od prodejce na vyšší úrovni pyramidy. Tento úspěch se samozřejmě násobí úspěchem získaných prodejců. Nejznámějšími firmami, které systém progresivního marketingu používají, jsou u nás Herbalife a Amway. Ještě na konci devadesátých let mohly u nás legálně působit firmy (Vanilla, Skyline), které na základě pyramidového efektu získávaly vklady klientů a pohyb zboží ani nepředstíraly.
Pozitivní myšlení je také základem učení, které od roku 2001 přinášejí veřejnos ti dvě léčitelky působící v Kamenici u Prahy, Katarína Kuňová (* 1969) a Hana Přádová (* 1970). Považují se za gnostičky, tj. nositelky vyššího poznání, pří stupného pouze zasvěcencům. Jejich ezoterické poselství zvané Avenna údajně pochází od Vyšší Inteligence. Učí se mu více než sto pravidelných posluchačů (avennitů), kteří si uvědomují své nedostatky v myšlení a v komunikaci. Pokud člověk pochopí vládnoucí princip Spravedlnosti a jeho zákony a pokud se jimi bude řídit, má se podle gnostiček stát trvale psychicky i fyzicky zdravým, šťast ným a spravedlivým. Gnostičky doufají, že v nejbližší době poselství Avenna za sáhne celý svět a napomůže k jeho pozitivní proměně. Na přelomu tisíciletí se dostala i k nám díla švýcarského ekonoma René Egi.iho (* 1945), zakladatele Institutu pro impulzy úspěchu (roku 1987) a autora tzv. Lola principu (někdy psáno i LOL2A). Stejnojmenná kniha, vydaná roku 1994, mu přinesla značný úspěch. Svět je podle něho možné vysvětlit na základě jed noduchého principu akce a reakce: cokoli člověk dělá nebo na co myslí, na něho zpětně působí. Egli proto doporučuje pozitivní myšlení, přijetí všeho tak, jak je, a ničím neohraničenou lásku jako lék na bolesti individuálního života i lidské spo lečnosti.
Diskuse Různé metody a skupiny, zmíněné v této kapitole, jsou odlišně společensky při jímány. O jisté míře užitečnosti pozitivního myšlení pro optimistický životní pří stup není třeba pochybovat a tituly tohoto žánru patří i u nás k velmi prodávané literatuře. Výhodou je, že málokterý čtenář se pravděpodobně řídí poskytovaný mi radami bezvýhradně a trvale. V takovém případě by se totiž strategie pozitiv ního myšlení mohla stát příčinou závažných psychických potíží. S poukazem na zahraniční zkušenosti upozorňuje na rizika pozitivního myšlení profesorka lé kařské etiky Helena Haškovcová (* 1945).
257
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMĚRŮ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
Patrně daleko více těch, kteří se cítí být obětí uměle naočkovaného pozitivní ho vidění světa, najdeme mezi těmi, kdo se rozhodli pro profesi prodejce v systé mu multi-level marketingu. Pokud nestojí v horních patrech obchodní pyramidy, systém jim s největší pravděpodobností nepřinese zdaleka takový výsledek, jaký si představovali. V důsledku toho mohou trpět vědomím neúspěšnosti a viny, kte ré je z výšin pozitivního očekávání může strhávat do hlubin deprese. Na horních patrech pyramidy bývá zase cenou za finanční úspěch ztráta dosavadních spole čenských vazeb a proměna osobnosti, kterou vnímají jako pozitivní jenom kole gové ve stejném typu podnikání.
Ukázka Ukázka pochází z knihy Síla pozitivního myšleníN, V. Pealea (Knižní klub, Pra ha 1996), str. 104. Srdce je symbol tvůrčí činnosti. Vložte do svého srdce nadšení pro to, o co usilujete. Vtiskněte si to tak hluboko do svého podvědomí, abyste si na žádnou otázku nedá vali odpovědné, aby celá vaše osobnost směřovala tam, kam vás povede srdce. „Vyš vihni se na hrazdu odvážným srdcem“ znamená překonat vírou své obtíže, přenést své přesvědčení přes každou překážku, přenést svou ideu přes všechno, co vám sto jí v cestě. Jinými slovy, přeneste svou duchovní podstatu nad tyč hrazdy, a vaše hmot né já za ní půjde vítěznou cestou, kterou mu otevřela vaše mysl prodchnutá vírou. Očekávejte to nejlepší, ne to nejhorší, a dosáhnete toho, co si vaše srdce přeje. To znamená, že nakonec se vám dostane toho, co je ve vašem srdci, ať dobrého či zlé ho, silného či slabého. Emerson říká: „Dávejte pozor na to, co chcete, neboť toho se vám dostane.“
Literatura: pozitivní myšlení: Camegie (1993), Murphy (1993); Peale (1994); Hill (1990); Hay (1993); Rheinwald (1991 a 1995); Freitag (1996); kriticky o pozitivním myšlení: Stamm (2002), str. 64-68; o autogenním tréninku: Vojáček (1988); Kratochvíl (2000), str. 173-181; Avenna: www.avenna.cz; kriticky o Avenné: Vojtíšek (2002e); princip Lol2a: Egli (2002); kriticky o prin cipu Lol2a: Stamm (2002), str. 174-181.
3.16.3 Scientologická církev Scientologická církev je jednou z organizací, založených na tzv. dianetice, kterou její praktikanti považují za „technologii duchovního léčení“, a na scientologii, kterou nazývají „aplikovanou náboženskou filozofií“.
Historie Zakladatelem Scientologické církve je americký spisovatel vědeckofantastické a dobrodružné literatury Lafayette Ronald Hubbard (1911-1986). Za války se
258
ZÁPADNÍ EZOTERISMUS
seznámil s díly z oboru psychologie a psychiatrie a v roce 1950 publikoval kni hu Dianetika - moderní věda o duševním zdraví, od níž si sliboval revoluci v pří stupu k otázkám lidské duše. Na základě této knihy začala ve Spojených státech amerických vznikat tzv. dianetická centra. Zakládali je sami praktikanti dianetické metody. Kritika ze stra ny odborné veřejnosti a krach podnikatelských aktivit Hubbarda přiměly roku 1955 vytvořit z dianetických center Scientologickou církev. Navzdory skandá lům, kriminálním činům některých vysoce postavených členů, soudním sporům i ostré kritice ze strany příbuzných i bývalých členů se scientologie rychle šířila především v USA, ale i v Evropě a na celém světě. Krizi po zakladatelově smrti roku 1986 sice přečkala, ale na konci minulého století se její expanze na Západě výrazně zpomalila. Zdá se, že poněkud „ztratila“ mezi desítkami podobných sku pin, tvořících hnutí lidského potenciálu.
Učení Učení Scientologické církve se řídí Hubbardovými spisy a instrukcemi, které jsou považovány za neomylné. Jádrem nauky je víra v duchovní bytosti mimozem ského původu (thétany), které sestoupily do hmoty a při průchodu mnoha minu lými životy zapomněly na svůj božský původ. Thétanem, který má božské schop nosti (vysokou inteligenci, absolutní zdraví apod.), je každý člověk. Jeho schopnosti jsou omezeny pouze zábranami mysli z minulých životů a z dosavadního pří tomného života, především z jeho prenatálního a dětského období. Vhodnými me todami (především tzv. auditingy) se může těchto zábran mysli zbavit a stát se tzv. clearem. Nastupuje tím cestu tzv. operujícího thétana k původnímu božství. Auditing je v pojetí dianetických center Scientologické církve terapeutické sezení, při němž má auditovaný v rukou detektor lži (tzv. E-metr) a zpravidla v lehkém hypnotickém stavu v sobě ob jevuje negativní zážitek. Ten pak auditorovi mnohokrát opakuje, znovu ho prožívá a vmýšlí se do stále nových detailů, o jejichž pravdivosti pak nepochybuje. Auditor zážitek detailně zapisuje a ar chivuje. Konec tohoto traumatizujícího sezení pak bývá provázen euforickou úlevou, která je vy kládána jako důkaz o odstranění zážitku. Auditovaný je tak připraven řešit při příštím auditingu další problém.
Společenství K prvnímu kontaktu se Scientologickou církví dochází zpravidla prostřednictvím některého místního dianetického centra, které nabízí tzv. Oxfordský test schop ností, přednášky a kurzy. Centrum vede zájemce ke koupi stále dražších kurzů a auditingů, na něž si zájemce časem může vypěstovat návyk. Pokročilí klienti di anetických center se mohou stát členy Scientologické církve, popř. mnoha dalších
259
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMĚRŮ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
aktivit, spjatých se scientologií. Z nich je možné jmenovat firmy, které prodáva jí licencované Hubbardovy administrativní technologie (u nás např. firmy Busi ness Success a Bernhard Schmitt), jazykovou školu LITE, protidrogový program Narconon, program pro resocializaci vězňů Criminon, anebo organizaci sloužící k diskreditaci psychiatrie či kritických psychiatrů - Občanskou komisi pro lidská práva (CCHR). Scientologické aktivity sice nemají přehlednou strukturu, ale za jejich střed je přesto možno povazovat loďFreewinds, popř. Vlajkovou servisní organizaci v měs tě Clearwater v americkém státě Florida. Největší vliv mezi všemi Hubbardovými stoupenci má patrně David Miscavige, který stojí v čele organizace, jíž po Hubbardově smrti připadlo držení licencí na jeho duševní vlastnictví. Střediskem aktivit v ČR je Dianetické centrum v Praze 1, Jindřišská 7. V centru působí i Praž ská mise Scientologické církve, která má své pobočky i v Plzni a Brně. Počet čle nů je udáván na několik milionů, seriozní odhady mluví nejvýše o stovkách tisíc skutečných scientologů, u nás je praktikujících scientologů patrně jen několik de sítek. Symbolem Scientologické církve je ezoterický kříž, který snad připomíná Hubbardovo členství v odbočce řádu O. T. O. (3.4). Scientologové ho vykládají jako znázornění osmi tzv, dynamik lidské existence. Symbolem dianetiky je trojúhel ník, který připomíná řecké písmeno „delta“. Jeho čtyři silné zelené pruhy sym bolizují růst a slabé žluté pruhy život.
Diskuse Diskuse o Scientologické církvi probíhá již celá desetiletí v ně kolika rovinách. Psychologové a psychiatři poukazují na ne bezpečnost auditingu, při němž se uplatňuje tzv. syndrom faleš né paměti. Nejenže negativní zážitky nebývají skutečné, ale s těmito vyvolanými představami scientologové zacházejí, aniž by měli jakékoli odborné vzdělání. Veřejnost citlivě vnímá manipulativní a klamavý nábor do Scientologické církve a pod vodné používání E-metru. Poukazuje na archivaci údajných zá žitků, které mohou být snadno zneužity, a slyší hlasy bývalých £ scientologů, kteří si stěžují na bezohledné metody uvnitř spole čenství, vybaveného vlastní tajnou službou. Někteří politikové se obávají moci a vlivu neprůhledných struktur scientologů v ob chodu a politice. Připomínají zápas, který scientologové vedli proti federálním úřadům Spojených států amerických v sedm desátých letech minulého století a který v současnosti může pokračovat jinými prostředky. Podobně jako religionisté nejsou ani politikové jednotní v pohledu,
260
ZÁPADNÍ EZOTERISMUS
zda je Scientologická církev skutečně náboženskou společností, pouhou svéráz nou psychoterapií, nebo zástěrkou výnosných podnikatelských aktivit.
Ukázka Ukázka je ze základního spisu, knihy Dianetika, moderní věda o duševním zdra ví (Návrat, Brno 1997), kniha první, kapitola třetí: Dynamickým principem existence je přežití. Za cíl života můžeme považovat neko nečné přežití. Lze dokázat, že člověk se jako forma života při veškeré své činnosti a cílem podřizuje jedinému příkazu „Přežiji“. To, že člověk přežívá, není nová myš lenka. Nová myšlenka je to, že člověk je motivován pouze přežitím. Že je jeho jedi ným cílem přežití, ještě neznamená, že je nejlepším mechanismem přežití, ke které mu život zatím dospěl nebo který se vyvine. Cílem dinosaura bylo také přežití, a přitom tento tvor již neexistuje. Uposlechnout příkazu „Přežij!“ neznamená, že každý pokus to udělat je stejně úspěšný. Měnící se prostředí, mutace a mnoho jiných věcí působí proti každému organizmu, který dosahuje spolehlivou techniku nebo formu vhodnou pro přežití.
Literatura: sebepředstavení: Hubbard (1997 a 1999); http://www.scientologie.cz; http://czech. dianetics.org; kriticky: Scientologie (1998); Vojtíšek (2000); Blažková (2000); Jurkovič (2000); Koubek (2000b); Mrázek (2000b).
3.16.4 Silvova metoda Silvova metoda kontroly mysli je nábožensko-psychoterapeutická technologie. U nás se představuje jako mezinárodní škola kontroly stresu a rozvoje mysli.
Historie José Silva (1914-1999), objevitel této metody, pochází ze skromných poměrů v texaském městě Laredu. V patnácti letech absolvoval korespondenční kurz elek troniky a otevřel si dílnu na opravy radiopřijímačů. Během svého působení u sig nálních jednotek armády (v roce 1944) se začal zajímat o lidskou mysl, četl psy chologickou literaturu a seznámil se s principy elekroencefalografu (EEG, přístroje, který zaznamenává kolísání elektrických proudů, vznikajících při práci mozku). Současně vzrůstal i jeho zájem o parapsychologii (3.17). Po návratu domů uplat ňoval na svých dětech hypnózu a podařilo se mu zlepšit jejich školní výsledky. Získal si ve městě reputaci a během let 1953-1963 prováděl s 39 laredskými dět mi experiment, během něhož je učil mimosmyslovému vnímání (3.17). U své dce ry objevil jasnozřivé schopnosti. Roku 1966 se konaly první kurzy oficiální Silvovy metody a od té doby tato technologie expandovala téměř do celého světa.
261
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMĚRŮ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
Učení José Siiva si osvojil vědecky podložený poznatek, že lidský mozek je udržován v bdělém stavu asi 20 elektrickými impulzy za vteřinu (hladina beta). Pokud tyto impulzy ochabují na frekvenci 7-14 kmitů za vteřinu (hladina alfa), usínáme. Niž ší frekvence mozkových kmitů je pak označována jako hladina theta a delta. Podle Silvy má člověk v hladině alfa přístup do duchovního světa (což je svět bez času a prostoru, jejž lze poznávat mimosmyslovým vnímáním), a tím i pří stup k mimořádným informacím. V této hladině také člověk údajně může pro gramovat svou vědomou mysl (jež údajně funguje jako počítač s asi dvěma tisí ci programy) a řešit tak problémy, jež se nám zdají být ve fyzickém světě neřešitelné. Od setrvávání v hladině alfa si Silva slibuje zlepšení zdraví posíle ním imunitního systému, zvýšení paměťových schopností a mnoho dalšího. Lidská mysl má podle Silvy nekonečné možnosti, neboť je nástrojem k vy tváření skutečnosti. Musí však být dobře programována pozitivním myšlením v a pozitivními afirmacemi, vírou a očekáváním. Spatně programovaná mysl, v níž jsou pocity viny, strach a stres, vytváří např. nemoci. Vše negativní v životě si člověk podle této víry způsobil sám svými negativními výroky, příp. mu to po dobnou cestou způsobili jiní lidé.
Společenství Technologie Silvovy metody je licenčně chráněna pro firmu Silva International lne. Jako ředitel české pobočky Silva Method Czech Republic vystupuje Dragan Vujovič. Pobočka působí v Praze 4, V zahradní čtvrtí 26. Pořádá několik kurzů, pro své absolventy (tzv. silvisty) vydává časopis a organizuje pro ně letní poby ty. Stoupenci Silvovy metody tak nevytvářejí uzavřené společenství, ačkoli je ob vyklé, že absolventi kurzů zůstanou po nějakou dobu s národní pobočkou Silvo vy firmy ve styku. Základní kurz je charakteristický přemírou překvapivých informací, jež nelze v časovém stresu kriticky promyslet, a silnými emočními zážitky. Přemáhající bývá množství svědectví absolven tů, kteří vyprávějí o prožitých zázracích a dosvědčují tak fungování Silvovy metody. Kromě se stupu do hladiny alfa a relaxačních technik se účastníci v hladině alfa učí patnácti technikám, např. kontrole spánku, technice včasného probuzení, kontrole bdění, kontrole snů (jejichž analýza má vyřešit problémy člověka), kontrole bolesti hlavy, technice vnitřní obrazovky (vizualizaci), tech nice paměťových háčků (pro zlepšení paměti), technice sklenice vody (jejíž pomocí je dotazová na Vyšší Inteligence) apod.
Počet absolventů základních kurzů se celosvětově odhaduje na miliony, u nás je to patrně několik desítek tisíc. Naprostá většina silvistů po úvodním nadšení v dél ce několika týdnů či měsíců techniky Silvovy metody opouští. Zdá se, že největší
262
ZÁPADNÍ EZOTERISMUS
prospěch mohou techniky přinést těm, kdo bojují se zlozvyky (kouřením, nadvá hou apod.).
Diskuse Pochybnosti nad seriózností Silvovy metody vzbuzují nejen nereálné sliby a ne kritická víra ve schopnosti mysli, ale již sama Silvova interpretace toho, co je hla dina alfa. Ta - zdá se - souvisí s neurofyziologií pouze volně a ve vědecké ko munitě není přijímána. Silvova hladina alfa je spíše hypnotický stav, v němž získává klient vědomí svých mimořádných schopností, a tím i přesvědčení, že uvedená technika funguje. Toto silné přesvědčení o jedinečnosti technik může absolventovi kurzu jistě pomoci: zvýší jeho sebevědomí, orientuje ho pozitivně, dá mu naději a snad i no vou chuť řešit problémy, které ho dosud přemáhaly. Pro některé spíše úzkostné absolventy může být Silvova metoda ovšem i katalyzátorem zhoršení psychické ho stavu: rozpor mezi získaným přesvědčením o funkčnosti technik a zklamáním z jejich praktického používání v nich může vyvolat pocity viny a beznaděje.
Ukázka Ukázka je vzata z příručky José Silvy Silva Method - základní kurz, kapitola Kon trola bdění, 1969, české vydání Silva Metod Czech Republic, překladatel ani rok vydání neuvedeny: Nejdříve se samozřejmě musíte dostat do své hladiny. Prvním krokem je pak přiznat si problém. Jsme si vědomi toho, že jsou jiné systémy, které vás nabádají k tomu, abyste existenci problému popřeli. Podle našich pozorování však nejsou tak úspěšné jako systém náš. Tedy, nejprve identifikujte a přijměte ten problém, reagujte na něj. Druhým krokem je stanovit si svůj cíl. V této konkrétní technice, jak uvidíte, vklá dáme dále výrok „vymazat“ ten problém. Je to užitečné, jak poznáte u Techniky zr cadla mysli. Ujistěte se, že jste si svůj cíl formulovali jasně, aby nebylo pochyb o tom, kam směřujete, co vlastně chcete. Tyto dva kroky jsou logické a zřejmé. Kdykoliv se chcete někam vydat, musíte znát dva faktory: kde jste a kam jdete. Tyto dva kroky to právě dělají. Třetím krokem je volba metody, které použijete, abyste se dostali od startu k cíli. V této technice si metodu specifikujete sami. V některých technikách, se kterými se teprve seznámíte později, necháte na Vyšší inteligenci, aby vás vedla k cíli cesty. Čtvrtým krokem je aktivní činnost, která vede k žádaným výsledkům. Dosažení vý sledků vyžaduje jednání spolu s vírou a speciálními slovními technikami. Jednejte, abyste dosáhli cíle. Pátým, neméně důležitým krokem je prohlášení, že výsledku bylo dosaženo. Ná rokujte to, věřte tomu, přijměte to.
Literatura: sebepřeclstavení: Silva, Miele (1992); Silva, Stone (1996), http://www.silvamethod.cz.
263
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMĚRŮ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
3.16.5 Hnutí lidského potenciálu Název Hnutí lidského potenciálu odkazuje ke společnému cíli různorodých akti vit, vycházejících z Nového myšlení - uvolnění celého potenciálu lidské mysli tak, aby mysl neomezovala člověka v jeho úspěchu, zdravém způsobu života a ko munikaci. Lidská mysl má být za pomoci pozitivních sugestivních výroků, vizualizace, relaxačních, meditaČních a dalších technik přivedena k vyrovnanosti, kli du, radosti, pocitu štěstí, k ovládání návyků, nebo i k praktické dovednosti zvládnutí cizích jazyků. Hnutí lidského potenciálu označuje vlnu, která na začátku sedmdesátých let 20. století odpověděla na zvýšený zájem o sebezdokonalování, o metody poro zumění své mysli a o osobní rozvoj (někdy se užívá i název hnutí osobního roz voje). U nás se hnutí projevilo až v devadesátých letech minulého století. Je tvo řeno svépomocnými metodami, psychoterapeutickými směry i pokusy ovládnout lidskou mysl pomocí neurologických přístrojů. Jeho předchůdcem a stále inspi rujícím souputníkem je metoda pozitivního myšlení (3.16.2). Metoda pozitivního myšlení se někdy doplňuje tzv. vizualizací, tedy intenzivním představováním vytoužené situace nebo věci se všemi jejími detaily nebo doprovodnými pocity. Silná představa má podle zastánců této metody nakonec způsobit, že se stane realitou. Nejznámější propagátor kou metody vizualizace se stala Shakti Gawain (* 1948) po úspěchu své knihy Tvůrčí předsta vivost z roku 1978.
Vizualizaci spolu s pozitivními a afirmativními (utvrzovacími) výroky, „napro gramovanými“ do mysli v hypnotickém stavu (v tzv. hladině alfa), tvoří páteř Silvovy metody (3.16.4). Poněkud upravené Silvovy techniky u nás nabízela Zlatá mysl, dnes již neexistující společnost, kterou založili manželé Marie a Milan Bodákoví. Obohatili je např. o chůzi přes žhavé uhlí. Silvovou metodou i Zlatou myslí se rovněž nechali inspirovat Petr a Ernestína Velechovští pro semináře své firmy Modrá alfa (původně se na těchto kurzech podílela Velechovského bývalá manželka Eva, zmíněná v jednom z od stavců níže). Základní nabídkou této firmy je seminář Objevování skrytých schop ností. Oproti kurzům Silvovy metody dodávají Velechovští tomuto učení duchovní rozměr a nebrání se odpovědím na náboženské otázky po poslání člověka ve ves míru, respektování Vesmírné Inteligence apod. Zásadním způsobem promluvily kurzy Zlaté mysli a Modré alfy do života Jana Konfršta, a tím i do životů celkově asi stovky jeho následovníků. Na kur zech manželů Bodákových došel Jan Konfršt podle svých slov k probuzení a v pro středí absolventů kurzů Modré alfy získal v roce 1995 své první následovníky, kteří se s ním od roku 1996 scházejí k veřejným debatám i k soukromým audien
264
ZÁPADNÍ EZOTERISMUS
cím na rekreačních pobytech, v sídle manželů Konfrštových v Liberci a v prona jatých prostorách v Praze. Konfršt vyučuje moudrost, již získává přímým kon taktem s univerzálním Bytím (Bohem) stejným způsobem jako jeho údajný bra tr z minulého života - Ježíš Nazaretský. Považuje se za průvodce nového mesiáše, jímž má být dítě narozené roku 1998 manželskému páru z okruhu jeho následo vníků. Po sérii nesplněných předpovědí a vnitřních rozbrojů Konfrštova skupina v současné době stagnuje. Do tzv. hladiny alfa uvádí své klienty po vzoru Silvovy metody také lektor Jozef Lengyel, a to na kurzech ovládání vědomí, pořádaných havířovskou po bočkou banskobystrické agentury CV-Relax. Lengyel je autorem systému PSYPOS (název je akronymem ze slov „psychika“, „pohyb“ a „strava“), který má frekventanty naučit řídit mozkovou činnost a rozšířit jejich vědomí. Hladina alfa, nazvaná ovšem „fázový stav“, je také jedním z hlavních prvků „energo-informačního psychotréninku“, který pro zájemce nabízí Albert Ignatenko (* 1943). Vystupuje jako přední ukrajinský vědec v nově založeném oboru psychoenergosugestologie. Jak tento název naznaču je, jeho nauka kombinuje metodu pozitivní autosugesce (pozitivního myšlení) s parapsychologic kým předpokladem existence psychické energie (3.17). Tuto energii se mají frekventanti jeho se minářů naučit přijímat a její pomocí pak harmonizovat činnost tělesných orgánů. Energie myšlenek, slov a Činů se podle Ignatenka vrací ke svému původci podle zákona karmy a ke zdraví a štěstí tak vede dodržování mravních zásad. Na propagaci Ignatenkovýh seminářů se podílí pražská mezi národní společnost AWIKA.
Pochopení vlastní osobnosti a její rozvoj nabízí také „vzdělávací agentura nezá vislých poradců“ VEVA pod vedením Evy Velechovské a Emanuela Byrtuse. K sebeuvědomění klienti této agentury přicházejí díky enneagramu, typolo gii lidských charakterů, založené na tradici muslimských mystiků. Jedná se o přiřazení k jednomu z devíti typů osobnosti, které mají odhalit životní stereo typy, obranné mechanismy, možná pokušení a další vlastnosti jednotlivých typů, a tak přivést nositele těchto typů k osobnostnímu i duchovnímu zrání. Za autor ku této metody se považuje Američanka Helen Palmerová. Metafora mozku jako počítače a programování mysli se objevuje nejen v Silvově metodě, ale i v neurolingvistickém programování. Jedná se o psychoterapeutickou metodu, která se snaží odhalit klientovy „programy“ (vzory jednání a hodnocení) a z nich sestavenou „mapu světa“ (kli entovu realitu). Tyto programy se tvoří prostřednictvím smyslových vjemů a jazyka, jímž se vy tvářejí myšlenkové struktury. Metoda předpokládá, že programy je možno změnit, pokud se po mocí smyslů (např. dotykem) a pomocí jazyka „zakotví“ pozitivní představy. Cílem je v získání svobody zbavit se nežádoucích programů a tvořit vlastní realitu. Metafora „mapy světa“, v níž je mapa pouhým obrazem reality a nikoli realitou samou, se klient učí respektovat odlišné „mapy“ druhých lidí. Kurzy, jichž se většinou zúčastňují lidé na cestě za společenským úspěchem, u nás vede Zorica Gajičová (* 1966), jednatelka pražského Institutu pro neurolingvistické programo vání.
265
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMĚRŮ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
Autory metody neurolingvistického programování se v polovině sedmdesátých let 20. století stali lingvista John Grinder a programátor Richard Bandler, teh dy student psychologie. Vycházeli z díla nekonvenčního amerického psychoterapeuta Miltona H. Ericksona (1901-1980), pro něhož byla typická terapeutic ká práce na hranicích hypnotického stavu, v němž se klient ocital a z něhož vycházel, aniž by to vnímal (s podobným postupem se setkáváme při „progra mování v hladině alfa“ v Silvově metodě nebo při „auditingu“ ve Scientologické církvi). Při rozhovoru s klientem Erickson používal sugesce, které mířily do kli entova podvědomí, a pokoušel se rozbít jeho stereotypy neobvyklými, až šokují cími příkazy. Ericksonovské terapii se u nás věnuje Jiří Zíka v psychologické agentuře No vum. Působí také jako lektor neurolingvistického programování. Ericksonovskou terapii vyučuje institut SPAS Františka Matušky i psychoterapeutické centrum Hermés. Českou pobočku arizonského Ericksonova institutu vede Juraj Barbaric. Naučit se skutečně, byť pouze omezeně ovládat svou mysl za účelem pomoci při léčbě lehkých mozkových dysfunkcí, poruch spánku, stavů po úrazech hlavy apod., umožňuje metoda biologic ké zpětné vazby (EEG-biofeedback). Pacient může v této metodě sledovat na přístrojích změny svého stavu (např. tělesné teploty nebo frekvence mozkových vln). Je pak veden k tomu, aby např. relaxací, meditací, vizualizací či dýcháním tyto své funkce ovládal a vyladil je do optimálního sta vu. Metodě EEG-biofeedback se věnuje psychoterapeut Jiří Tyl (* 1951). Nikoli pacientům, nýbrž zdravým lidem, kteří si touží navodit stavy relaxace, osvěžení i změ něné stavy vědomí, slouží přístroje pro audiovizuální stimulace (nejznámější je psychowalkman se sluchátky a speciálními brýlemi Orion). Tyto přístroje obsahují audiovizuální programy, které jsou schopny mozek „přeladit“ na požadovanou frekvenci pomocí stimulace světelnými obrazy a zvuky. Užívání přístroje slibuje kromě relaxace a odstranění stresu a únavy i schopnost zrych leného učení (superlearning), zvýšení inteligenčního kvocientu, větší schopnost soustředění apod. Propagací přístrojů pro audiovizuální stimulaci a biologickou zpětnou vazbu se zabývá Jan Va1.ÚCH (J. M. Valuch, * 1945). Potenciál Člověka - údajně nekonečný - se pokouší využít bulharský lékař Georgi Lozanov (* 1927) k efektivnímu učení cizích jazyků. Jeho metoda, založená na vytvoření stimulujícího pro středí, zvyšování motivace a slovní sugesci, se nazývá sugestopedie nebo nověji superlearning. U nás ji používá zlínské sugestopedické centrum Aureus a pražská společnost Vinco.
Diskuse Ze jmenovaných směrů jsou otazníky vznášeny nad skupinami, odvozenými od Silvovy metody, a to ze stejných důvodů jako u Silvovy metody samé (3.16.4). Neurolingvistické programování stejně jako psychoterapie Miltona H. Ericksona si nenašly cestu mezi všeobecně uznávané psychoterapeutické směry. Kupodivu není neurology jednoznačně přijímán ani EEG-biofeedback. Snad proto, že se s touto metodou zpočátku spojovaly příliš velké naděje.
266
ZÁPADNÍ EZOTERISMUS
Ukázka Z velmi různorodé kapitoly vybíráme úvodník z nedatovaného zpravodaje dnes
již neexistující skupiny Zlatá mysl, neboť obsahuje několik motivů, typických pro hnutí lidského potenciálu: Drazí chlupáči,
všichni se snažíme o vyvážení čtverce života. Někteří z nás dávají velký důraz na kre ativitu, další na prosperitu, a samozřejmě na naše zdraví a lásku pro všechny. Každý z nás má cíle ke zdokonalení těchto důležitých částí života. Nabízí se nám spousty příležitostí ke zlepšení těchto oblastí. Jsme-li nemocní, je to pro nás výzva změnit naše programy. Je zde mnoho příležitostí zúčastnit se seminářů, kurzů, které nám odhalují další cesty, jak zvýšit naše propojení s vyšší inteligencí, což slouží ke zlepšení naší krea tivity a duchovního růstu. Dále se nám nabízí mnoho příležitostí vidět jiné způsoby, jak zvýšit naši prosperitu. Vždy zde bude více a více možností zdokonalit naše čtyři hlavní oblasti života, je likož jsme otevření a žádáme o to... Buď vděčný, že tvé programy pracují, přestože tvé výsledky a pohledy na tu danou situaci se neztotožňují s tvými představami (všich ni většinou posuzujeme současné situace na základě svých zážitků a zkušeností z mi nulosti). Uvědom si, že pokud posloucháš svou intuici, Vesmírná inteligence se vždy o tebe postará. Buď vděčný, dívej se do sebe a děkuj za všechno!... Světlo, Lásku a Mír Marie a Milan
Literatura: vizualizace: Gawain (1991); Modrá alfa: Velechovský a Havelka (1996); http://www.volny.cz/modraalfa; systém PSYPOS: http://www.psypos.cz; http://www.volny.cz/cvrelax; kritická reportáž o kurzu PSYPOS: Šebrlová (2002); psychoenergosugestologie: Ignatenko
(1998); Veva: http://www.veva.cz; sebepředstavení systému enneagramu: Rohr a Ebert (1997); Palmer (2002); sebepředstavení neurolingvistického programování: Liibeck (1996); http:// www.nlp.cz; kriticky o neurolingvistickém programování: Kratochvíl (2000), str. 163-164; kri ticky o M. H. Ericksonovi: Kratochvíl (2000), str. 157-162; EEG-biofeedback: Tyl (1999); http://www.harmoniabiofeedback.com/Cz; audiovizuální stimulace: Valuch (1997); http://www.gaiaxy.cz.
3.17 Parapsychologie a psychotronika Jako parapsychologické se obvykle nazývají fenomény, popisované jako přenos myšlenek na dálku (telepatie), působení na předměty duševní silou (telekineze) a jasnovidné poznávání navzdory vzdálenosti v prostoru či v čase (telegnoze). Ně kdy se mezi takové záhadné jevy počítá i levitace (vznášení), materializace (zhmot ňování), nověji např. i tzv. psychická chirurgie (operace holýma rukama),
267
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMÉRŮ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
pyramidologie apod. Zkoumání těchto jevů často v kombinaci s bádáním v ob lasti UFO (3.18) je typické pro tzv. záhadologii, aktivitu volného času, jíž je mož né se věnovat prostřednictvím množství klubů, společností, projektů, besed, knih a časopisů. Novodobý zájem o skryté (někdy také nazývané okultní) schopnosti člověka podnítil švédský mystik (3.13) Emanuel Swedenborg (1688-1772). Je tradová no několik příhod, v nichž osvědčil mimořádné duševní schopnosti, ale nejslav nější byla jeho vize požáru ve Stockholmu roku 1759. V době požáru pobýval Swedenborg u svého přítele v Londýně, jemuž oznámil nejen existenci tohoto po žáru, ale i podrobnosti o jeho průběhu. Tento zájem posílily na sklonku 18. století léčitelské seance Franze Antona Mesmera (1734-1815) a jeho pokračovatelů (3.11) a rozšíření, resp. zrod dvou velkých ezoterických tradic 19. století: spiritismu (3.8) a Nového myšlení (3.16). Prudký rozvoj vědy v téže době způsobil touhu zkoumat tyto mimořádné dušev ní schopnosti na vědeckém základě. Jejím plodem bylo založení Společnosti pro psychická bádání roku 1882 v Londýně. Rozšíření této společnosti do Spojených států amerických a spolupráce některých známých osobností, jako např. filozofa Williama Jamese (1842-1910), pak znamenalo další krok na cestě k ustanovení oboru na pomezí renomované vědy a ezoterického náboženství. Na evropském kontinentě posunuli zkoumání mimořádných psychických schopností člověka k lepšímu renomé někteří francouzští a britští vědci. V Paří ži vznikl roku 1919 Mezinárodní ústav pro metapsychiku pod vedením profeso ra lékařské fyziologie Charlese Richeta (1850-1935). Ve třicátých letech mi nulého století prováděl experimenty s tzv. mimosmyslovým vnímáním profesor matematiky v Londýně Samuel George Soal (1889-1975). Ustanovení oboru se zájemcům o zkoumání skrytých lidských sil podařilo ve třicátých letech minulého století díky americkému přírodovědci Josephu Banksu Rhineovi (1895-1980). Tehdy byl pověřen vedením laboratoře na univerzitě v Durhamu v Severní Karolíně. Zavedl název parapsychologie, jako oblast jejího zájmu označil tzv. mimosmyslové vnímání (i v češtině se pro ně vžila zkratka ESP) a vypracoval metodologii parapsychologického zkoumání. Dlouhodobě pra coval s tzv. Zenerovými kartami, souborem 25 karet, které na sobě nesou pět sym bolů a které mají být vhodné pro testování schopností mimosmyslového vnímání. Pojem parapsychologie si vložilo do názvu i několik odborných časopisů, kte ré dodnes vycházejí a uveřejňují výsledky parapsychologického bádání. Tento po jem se rozšířil také díky kritickým pracím německého psychologa a filozofa Maxe Dessoira (1867-1947). Zároveň však pojem získal u veřejnosti poněkud pejora tivní význam. To snad bylo důvodem, proč se mezi francouzskými parapsycho logy začal od roku 1955 prosazovat pojem psychotronika. Ten se pak rozšířil
268
ZÁPADNÍ EZOTERISMUS
hlavně v sovětském bloku, kde se v tomto oboru prosadili především badatelé ze Sovětského svazu a z Československa. V době studené války se od parapsycho logie očekávalo i vojenské využití; tyto naděje však byly na obou stranách zkla mány a utajování výzkumů a pověsti kolem nich rozvoji oboru spíše uškodily. Kořeny parapsychologie (metapsychologie) u nás nalezneme mezi českými meziválečnými hermetiky (3.4.1). V jejich prostředí vznikla roku 1922 Společ nost pro psychická bádání a později Společnost pro psychická studia. Tyto společnosti sdružovaly kromě hermetiků i osobnosti, které se později uplatnily v rozvoji české parapsychologie. Byli to především Viktor Mikuška (1882-1966) a Karel Kuchyňka (1892-1984), kteří se starali o propagaci metapsychologie v pravidelné čtrnáctidenní příloze oblíbeného společenského časopisu Pestrý tý den. Vycházela od roku 1927 do zániku časopisu roku 1940. Klasikem parapsychologie u nás se ovšem stal sochař a „duchovědný bada tel“ Břetislav Kafka (1891-1967). Metapsychologické vědě, jak nazýval pa rapsychologii, se věnoval řadu let a podle svých zápisů provedl stovky experi mentů s lidmi, kteří byli vůči parapsychologickým jevům citliví (nazýval je citlivci, příp. subjekti). V knize Nové základy experimentální psychologie (1925) shrnul svou životní teorii a dokládal ji popisem svých experimentů a pozorování. Kniha se stala velmi populární. Poslední vydání před obdobím cenzury, která postihla i tuto knihu, bylo roku 1949 jedenácté. Popularita Metapsychologie (přílohy Pestrého týdne) a Břetislava Kafky za jistila rozvíjení této tradice u nás v několika následujících desetiletích. Další ge neraci zastupuje Zdeněk Rejdák (* 1934), který Kafku navštívil již jako gymna ziální student roku 1950. Přičinil se o prosazení nového jména pro parapsychologii - psychotronika - s ohledem na negativní konotace, které vzbuzuje předpona para. Slovo má zřetelný názvuk ke slovu elektronika. Je tím patrně vyjádřeno přesvěd čení, že parapsychologické jevy jsou vysvětlitelné energetickými projevy částic, podobných elektronům. Projevy těchto částic by pak byly způsobeny psychický mi procesy. Na konci šedesátých let minulého století se československým psychotronikům podařilo získat základnu v Komitétu aplikované kybernetiky Československé vě deckotechnické společnosti. Záštitu této sekci poskytl v závěru svého života zná mý psychiatr a neurolog, profesor Jaroslav Stuchlík (1890-1967). Sekce pro psychotroniku tohoto Komitétu zorganizovala roku 1973 Světový kongres psychotroniků v Praze. Zdeněk Rejdák se stal předsedou nově založeného Meziná rodního sdružení pro psychotronický výzkum. Kromě něj ve sdružení praco val také výše zmíněný Karel Kuchyňka, římskokatolický kněz a lidový léčitel František Ferda (1915-1991) a fyzik Karel Drbal (1902-1980), s nímž Rej dák uveřejnil několik publikací. Sídlem sdružení je od roku 1990 Praha.
269
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMĚRŮ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
Hypotézu o existenci energie, jíž je nesena mentální činnost a která má podo bu kvant - tzv. mentionů, přednesl na kongresu v roce 1973 matematik, fyzik a pe dagog František Kahuda (1911-1987). Pod jeho vedením pracovala od roku 1980 Psychoenergetická laboratoř při pražské Vysoké škole chemicko■v -technologické (VSCHT). Po Kahudově smrti se na vedení laboratoře podílel mladší popularizátor psychotroniky Valdemar Grešík (* 1962). Roku 1992 byla činnost laboratoře ukončena. V USA působí od roku 1967 psychotronik Milan Rýzl (* 1928), další z čes kých autorů spisů o psychotronice. Většina je však známa spíše zahraničnímu než domácímu publiku. Svou kariéru v USA Rýzl začal účastí na projektech v pa rapsychologickém ústavu, založeném J. B. Rhinem v Durhamu. Mezi teoriemi, které dnes nejčastěji vysvětlují údajné parapsychologické jevy, jsou dnes mezi parapsychology (psychotroniky) preferovány ty, které předpoklá dají existenci jakési doposud neznámé energie. Ta se má vymykat fyzikálním zákonitostem, neboť údajné mimosmyslové vnímání nelze např. odstínit překáž kami, neslábne se vzdáleností, překračuje bariéru času apod. Někteří parapsy chologové (psychotronici), např. Rhine nebo Rýzl, z toho vyvozují závěr o exi stenci navzájem se prostupujících realit, materiální a duchovní, a považují tak vědecké a náboženské poznání za dvě strany téže mince. Teorie o dosud neznámé psychické energii jako příčině jevů, které parapsy chologie zkoumá, souzní s dávnými náboženskými představami o možnosti pře dání síly dotykem nebo naznačením dotyku (vkládáním rukou, žehnáním apod.). Koresponduje také např. s indickým konceptem prány (5.2) nebo taoistickým kon ceptem čchi (6.1) jako životodárné energie, který se v posledních desetiletích stal populární i na Západě. Tato teorie také nově podpírá ezoterické koncepce o exi stenci tzv. astrálu (3.11), lidskými smysly nevnímatelného prostoru, který odráží a uchovává veškeré psychické projevy živých bytostí. V něm má také existovat tzv. astrální tělo každé bytosti. Psychickou energií, která údajně vyzařuje z celé ho lidského těla, může být také vysvětlován fenomén aury. Z těchto důvodů na chází teorie o psychické energii uplatnění v léčitelství a psychotronika (někdy pod jménem biotronika) zaujímá v rámci léčitelských metod význačné místo (3.11). Vymezení hranic oboru parapsychologie či psychotroniky a klasifikace jevů, jimiž se tento obor zabývá, nejsou zcela jednoznačné. V centruje však jistě tzv. mimosmyslové vnímání (výraz je překladem anglického extrasensory perception, ESP). Vnímání dosud neznámé energie se může údajně projevit jednak telegnozí (jasnovidností, tedy získáváním informací na dálku nebo z jiné ho času), jednak telepatu (vnímáním myšlenek jiného člověka). V telegnozi je možno rozlišit jas novidnost či jasnozření v užším smyslu jako vidění skutečností v přítomném čase a tzv. proskopii (nebo také prekognici) jako předpovídání budoucnosti, případně i retroskopii jako vidění minu lých dějů. Za důkaz existence schopnosti mimosmyslového vnímání, která ovšem u současných
270
ZÁPADNÍ EZOTERISMUS
lidí údajně již není plně rozvinuta, bývá považován zážitek déjá vu, tedy dojem, že nějaký sou časný zrakový vjem dotyčný člověk prožíval již kdysi dříve. Parapsychologie se však zabývá nejenom mimosmyslovým vnímáním, ale i údajným vysílá ním neznámé psychické energie. Záměrné i nezáměmé miinosmyšlové vysílání má být podstatou výše zmíněné telepatie, záměrnému vysílání jsou přičítány i projevy telekineze (pohyb předmě tů, způsobený psychickou energií), jako je např. ohýbání kovových předmětů, posunování před mětů po stole apod. Pokud jsou zaznamenány nevysvětlitelné zvuky, provázené samovolnými po hyby nebo létáním předmětů, mluví parapsychologové o tzv. spontánní telekinezi, kterou prý působí zvláště citliví jedinci. Pro tyto hlučné jevy se v parapsychologii užívá názvu poltergeist. Vysíláním psychické energie má být způsobena i materializace (zhmotňování) předmětů. Za projev psychické energie je někdy považována i levitate. V případě některých osob ji lze dosáh nout hypnózou, kterou ostatně někteří parapsychologové a psychotronici po vzoru svého před chůdce Antona Mesmera (3.11) považují za projev psychické energie, živočišného magnetismu apod.
Na „zlatou éru“ české psychotroniky v Psychoenergetické laboratoři při VŠCHT navazuje občanské sdružení Česká psychoenergetická společnost (ČEPES, dří ve Psychoenergetická společnost), založená roku 1991. Významná část jejího pů sobení je věnována psychotronickému léčitelství (3.11). Na adrese společnosti v Praze 1, Novotného lávka 5, se nejen konají přednášky, ale poskytují se i léčitelské služby. Společnost se dále zabývá tzv. telestézií (3.3) a biologickou rezo nancí (níže). Vydává časopis Psychoenergetika (v letech 1991-1996 s názvem Mandala nova). Jejím předsedou je Vlastimil Bažant. Paralelně s Psychoenergetickou laboratoří vyvíjelo činnost občanské sdruže ní Společnost pro psychotroniku a juvenologii pod vedením Zdeňka Rejdáka. Aktivita tohoto sdružení ovšem v průběhu devadesátých let minulého století - zdá se - poklesla. Oživení zájmu o psychotroniku si dala za cíl Jednota českých a slo venských badatelů v psychotronice, založená roku 1999. Začala vydávat časopis Cesty psychotroniky, ale již roku 2002 svou práci přerušila. Tehdy byla již Jed nota přejmenována na Sdružení badatelů v psychotronice. Na rozdíl od Jednoty, která měla v úmyslu pracovat přísně odborně, se „záhadologickým“ uskupením podařilo získat daleko větší základnu zájemců. Pl zeňský Klub psychotroniky a UFO má v ČR více než 80 poboček a spolupra cujících organizací. Představuje tak hlavní centrum psychotroniky u nás. Jeho čestnou členkou je Květa Koutná, která se dlouhodobě zabývá výzkumy tele patie a publikuje na toto téma. Také nesrovnatelně skromnější „záhadologická“ skupina Luna z Hradce Králové má jako jeden z hlavních zájmů psychotroniku (parapsychologii). Hypotéza psychotroniky vzhledem k existenci doposud neznámé psychické energie přináší široké veřejnosti poměrně přijatelné vysvětlení pro jiná ezoterická odvětví a povzbuzuje tak jejich důvěryhodnost a možný rozvoj. Největší z nich
271
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMÉRÚ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
jejíž zmíněné psychotronické léčitelství (3.11), v druhé řadě je to oblast věštění (3.3). Vztah mezi člověkem, který vyzařuje psychickou energii, a neživou příro dou se zdá zdůvodňovat oprávněnost různých věštebných technik (především tzv. telestézie či radiestézie, tj. používání virgule a siderického kyvadélka), a tím exi stenci geopatogenních (či geoanomálních) zón. Předpoklad vyzařování jakési psychické energie (bioenergie) živými bytost mi dává možnost nově odůvodnit i používání amuletů, jež se pak nazývají biorezonátory. Psychotronici předpokládají, že předměty vyzařují energii a jejich dlou hodobé nošení na těle může ovlivnit stav (i zdravotní) jejich nositele. Některé biorezonátory mají vytvářet kladné biopole, jiné naopak mají odrušovat údajnou negativní rezonanci, a tak chránit svého majitele. Vhodnost biorezonátoru a jeho umístění na těle klienta může zaručeně určit pouze psychotronik. Biologická rezonance má být podle široce sdíleného předpokladu psychotroniku závislá nejen na materiálu, z něhož je biorezonátor vytvořen, ale i z jeho tvaru. Některé tvary tak mají mít schop nost vyzařovat, jiné naopak pohlcovat bioenergii, další mají mít schopnost různé energie vychylovat a usměrňovat. Tyto předpoklady se uplatňují v komerčních aktivitách psychotroniku, při nichž nabízejí např. odrušovače geopatogenních zón v různých tvarech. Jejich vhodnost ovšem může být stanovena pouze psychotronikem. Oblíbenými tvary jsou spirály a různé kombinace ge ometrických obrazců. Nezpochybnitelnou hodnotu má v očích mnoha psychotroniků tzv. nilský kříž (ankh), který v hieroglyfickém písmu nese význam slova „život“. Zcela mimořádným „tvarovým zářičem“ má být ovšem pyramida, a to především ta, která je tvarově shodná s Cheopsovou pyramidou v Egyptě. Na materiálu, z něhož je zhotovena, ani na ve likosti přitom nezáleží. Někteří psychotronikové doporučují, aby jedna z jejích stěn byla obráce na k severu. V takové pyramidě se má koncentrovat kosmická bioenergie. Účinky pobytu člově ka v takové pyramidě mají být podle předpokladů psychotroniky blahodárné pro jeho energetický systém, a tím i pro zdraví. Potraviny mají být v pyramidě uchovány dlouho čerstvé, žiletky se mají naostřit, rostliny rychleji růst a přinést více plodů atd. Radu typů zázračných pyramid v různých cenových hladinách nabízí firma Rosa plus z Roblína u Prahy. Stejně jako několik dalších instruktorů pořádá tato firma semináře o působení pyra mid. Léčivou Cheopsovu pyramidu zasílá i smiřická firma Vita longa a pyramidy i různé další tva rové zářiče nabízí také firma Hany Matějkové z Mirošova. Centrum pro ozdravné pobyty v pyramidových chatkách buduje Vlastislav Prokeš (3.18). Podobnou ideu sleduje i Dagmar Liďáková z Frýdlantu nad Ostravicí. Mezi zahraničními psychotroniky je známý Robert Pavlita (1912-1991), parapsycholog, kte rý se již v padesátých a šedesátých letech pokoušel vytvořit akumulátory a generátory bioenergie. Dnes s vyzařováním bioenergie pracuje berounská firma Líbena, která si díky systému Joint Line (JL) vydobyla ojedinělou pozici na trhu s tzv. biologickou rezonancí. Firma a její distributoři pro dávají množství typů stimulátorů, které mají chránit majitele před „elektromagnetickým, chemic kým i mentálním smogem“, posilovat jeho imunitu, spouštět samouzdravující procesy a mnoho dalšího. Stimulátoiy ovšem mají mít účinnost i na neživou hmotu (mají být např. užitečné pro au tomobilové motory). Firmy dále organizují semináře, školí obchodní zástupce, jichž mají v ČR již
několik desítek, organizují pobyty v bioenergeticky aktivované uzdravovně apod. Několik let tvo ří aktivovaný symbol JL součást obálky časopisu Regenerace. Časopis přinesl již řadu ujištění
272
ZÁPADNÍ EZOTERISMUS
a svědectví čtenářů o tom, že obálka Regenerace léčí, a poskytuje technologii JL všemožnou pod poru. Podobně má léčit čtenáře konkurenčního časopisu Vítal Kruh naděje léčitele Jindřicha Pa seky (3.11). Obálku časopisu Regena zase aktivuje léčivou bioenergií psychoenergetik Josef DétiNA. Jiří Lang, autor technologie JL, podrobnosti svého vynálezu tají. Zřejmé je jen to, že v místě Langova bydliště v obci Hýskov u Berouna je umístěn tvarový zářič, který má plnit funkci anté ny. Odtud je údajně nepřetržitě přenášena bioenergie do všech stimulátorů, dnes prodávaných již téměř na celém světě. Langův systém JL veřejně podpořil Robert Troška (* 1930), místopřed seda renomovaného Českého komitétu pro vědecké řízení a obchodní zástupce pro technologii. JL
technologii podporuje i docent experimentální fyziky Ivo Chudáček (* 1932). Ivo Chudáček je majitelem firmy Fyzap, která se zabývá výrobou a prodejem pyramidových rezonátorů, které údajně harmonizují pracovní prostředí, napomáhají zdraví a výkonnosti hospo dářských zvířat a mohou najít uplatnění i v armádě. Svým pojetím pyramidy jako „ódického rezonátoru“ se Chudáček hlásí k výrazu ód, jímž Reichenbach nahradil Mesmeruv pojem „živočiš ný magnetismus“ (3.11). Se svými příznivci Chudáček vytvořil občanské sdružení Manhir, jehož cíl je - podle jeho internetové prezentace - bádat v oblasti jevů, které souvisejí „s existencí ales poň jednoho světa mimo náš svět“. Nejen výklad parapsychologických jevů, ale i vlastní schopnosti pracovat s psychoenergií (bi oenergií) inzeruje ukrajinský léčitel a psychotronik Albert Ignatenko (* 1943). V šíři své po někud bombastické nabídky má i metody čerpající z hnutí lidského potenciálu (3.16.5). Své akti vity shrnuje do projektu tzv. kosmohumanismu, s jehož uskutečněním očekává zlatý věk lidstva. Bioenergetiku (vedle dalších oblastí psychotronického bádání) má v oblasti svého zájmu i os travské sdružení Astradat, společnost pro využívání psychoenergetiky v praxi. Služby v oblasti tzv. biorezonance nabízí také Naturcentrum Salvea i další firmy. Některé z nich používají pří stroj na měření bioenergie Egely Wheel, od něhož odvozují míru vitality měřeného člověka. Pří stroj sestrojil maďarský psychotronik a autor mnoha publikací s psychotronickými tématy Gyórgy Egely. Jiné firmy nabízejí bioenergetické vložky do bot, které mají zabraňovat odchodu lidské bioenergie z těla do země a odstraňovat energetické bloky. Dokreslují tak Šíři podnikatelských možností, založených na předpokladu existence bioenergie. Předpoklad telepatického přenosu informace mezi lidmi rozšiřují někteří parapsychologové na telepatickou komunikaci se zvířaty nebo s rostlinami. V zahraničí někteří lidé využívají údajnou schopnost telepatické komunikace se zvířaty k hledání zaběhlých domácích miláčků. O komuni kaci s rostlinami hovoří a publikuje známý Američan Cleve Backster (* 1924). Schopnost rost lin komunikovat objevil tehdy, když pokojovou rostlinu připojil k detektoru lži.
Diskuse Zájem o parapsychologické záhady během devadesátých let 20. století poněkud poklesl a diskuse o existenci parapsychologických fenoménů téměř utichla. Po zornost veřejnosti se přesunula spíše na produkty, které předpokládají existenci psychické energie (bioenergie) - na tvarové zářiče, odrušovače geopatogenních zón, stimulátory apod. Někteří výrobci a prodejci těchto produktů nadále expan dují. Pro expanzi v mnoha případech využívají i efekt, který přináší vzbuzování či zvyšování obavy potenciálních zákazníků ze ztráty zdraví či ze zhoršení život ní situace. Jako řešení nežádoucího stavuje pak nabízen příslušný produkt.
273
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMÉRÚ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
Na skutečnost, že produkty výše zmíněných firem mají pouze hodnotu zá kazníkova pozitivního očekávání a jeho naděje, upozorňuje občanské sdružení Si syfos - český klub skeptiků. Na intenzivní osvětové práci klubu se podílí řada re nomovaných vědců. V jeho čele v současné době stojí publicistka Věra Nosková (* 1947). Různým výrobcům psychotronických produktů klub udělil již několi krát anticenu Bludný balvan. Fyzik Stanislav Libovický (* 1932) ve svých odborných kritikách parapsy chologických vynálezů a produktů považuje za zvlášť alarmující fakt, že přední vědecké a školské instituce nevěnují pozornost situaci, v níž se nachází ta část ve řejnosti, která není schopna odlišit vědecké postupy od těch, které vědecké me tody pouze předstírají. Všímá si navíc i toho, že nepodložené hypotézy přesvěd čivě propagují i veřejnoprávní média, běžně považovaná za seriózní.
Ukázka Jako ukázka mohou posloužit výňatky z reklamního letáku firmy Rosa plus: Energie pyramidy a její využití Jak pyramida působí? Hodné odborníků se přiklání k názoru, že pyramidy jsou akumulátory a transformáto ry kosmické energie. Základem pyramidy je teorie, že uvnitř pyramidy se koncentru je a transformuje energie orgón. Pyramidou přetransformovaná energie se jmenuje pyrén. Je úplné jedno, zda se jedná o stavbu masivní nebo o pyramidu z tyčí, ale je důležité zachování úhlů pyramidy a poméru základny k výšce tak, aby výsledkem bylo známé Ludolfovo číslo - 3,14 a aby vždy jedna strana pyramidy směřovala k severu. Stručně řečeno je to vlastně jakýsi anténní systém. Nejúčinnější jsou pyramidy, které mají kovové hrany, zvláště měděné, titanové, stříbrné nebo zlaté. Kov pyramidálních hran stimuluje tvorbu iontů ve vzduchu a or ganismy nutí k přijímání většího množství kyslíku, což přispívá k celkově dobrému zdravotnímu stavu. Uvnitř pyramidy dochází také ke koncentraci kosmické energie. Jaké je využití pyramidy? 1. Zesílení bioenergetické hodnoty vody. 2. Zenergetizování a uchování nápojů a potravin, zejména ovoce a zeleniny. 3. Pyramida zvyšuje účinnost léků a kosmetických přípravků. 4. Odrušuje geopatogenní zóny a škodlivé záření televizorů a počítačů. 5. Při onemocnění zmírňuje bolest a urychluje průběh nemoci. 6. Fantastické pocity můžete zažít při relaxaci a meditaci v pyramidě (euforie, beztělesnost, jasnovidectví, časové dezorientace, létání, vznášení, trnutí, harmonizace životních sil apod.). Široké možnosti využití kombinace Silvovy metody a pyramidál ního efektu jsou teprve před námi. 7. Pyramidy toho umí daleko více: brousit žiletky, dobíjet baterie, šetřit pohonné hmoty atd.
274
ZÁPADNÍ EZOTERISMUS
Literatura: sebepředstavenímetapsychologie/parapsychologie/psychotroniky: Kafka (1991); Dr bal a Rejdák (1970); Rejdák (1991); Rýzl (1991); Curciová (1992); Gordon (1997); Koutná (2002); http://www.psychotronika.cz; http://www.fw.cz/fenomen; http://pyramida.kom.cz; sebepředsta vení záhadologie: http://zahady.cz; http://paranormal.cz; Klub psychotroniky a UFO: http://www.kpufo.cz; Luna: http://www.mujweb.cz/www/luna.myst; Sdružení badatelů v psychotronice: http://www.fsoft.cz/rf/jcbp; technologie JL: http://www.jointline-servis.cz; Manhir: http://www.manhir.cz; kriticky o parapsychologii: Okultismus a věda (1994), str. 107-173; Hert a kol. (1995), str. 80—93; Malý slovník sekt (1998), str. 89-90; http://www.kav.cas.cz/press/stranky/ sisyfos/sisyprog.htm; kriticky o technologii JLa o Ivo Chudáčkovi: Libovícký (1998).
3.18 Náboženská ufologie Dějiny tzv. ufologie se odvíjejí od přesného data 24. června roku 1947. V tento den spatřil ze svého letadla americký obchodník Kenneth Arnold devět svět lých disků. V rozhovoru s novináři je nazval „talíři“ a metafora létajících talířů se rychle stala všeobecně známým pojmem. Arnoldovu svědectví věnovala média obrovskou pozornost a brzy nastaly dal ší události, které nejen vzbudily ještě větší zájem o tzv. neidentifikované létající objekty (UFO) mezi Američany, ale postupně ho přenesly i do dalších zemí. Z těch to událostí můžeme připomenout pád neobvyklého technického zařízení z oblo hy blízko města Roswell v Novém Mexiku téhož roku nebo smrt stíhacího pilo ta Thomase Mantella roku 1948 při letecké nehodě, k níž došlo, když se pokoušel identifikovat neznámý objekt vysoko na obloze. Tyto a další události mohou být samozřejmě interpretovány jako nepřímé dů kazy pro existenci UFO, ačkoli jsou vysvětlitelné spíše z hlediska meteorologie či s přihlédnutím k utajení zkoušek vojenských systémů v prvních letech tzv. stu dené války. „Ufologické“ vysvětlení bylo ovšem v padesátých letech minulého století podpořeno explozí senzačních knih, novinových článků i filmů, které zkou maly možnost návštěv Země mimozemšťany ze všech stran. Mezi těmito díly se hrála mimořádnou roli velmi populární trilogie Američana George Adamskiho (1891-1965), jejíž první díl Létající talíře přistály vyšel roku 1953. Ve svých knihách totiž Adamski tvrdil, že hovořil s návštěvníky z Venuše. S populárním fenoménem UFO tak spojil stará, i když ne příliš rozšířená svědectví (např. Swedenborgova, 3.13) o možnosti rozhovoru s mimozemšťany. Svými ci táty z díla Heleny Petrovny Blavatské (3.14.1) navíc podnítil i myšlenku, že vel ké bílé bratrstvo himálajských mudrců, od nichž Blavatská a další duchovní vůd cové údajně čerpali svá učení, jsou vlastně mimozemšťané.
275
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMÉRÚ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
Otisky působení mimozemšťanů tak začaly být hledány i ve starověkých a stře dověkých kulturách a jejich náboženstvích a údajné zprávy o mimozemšťanech jsou od té doby nacházeny i v posvátných náboženských textech (především v Bib li). Dokonce i významným postavám světových náboženství může pak být při souzen nějaký způsob spojení s mimozemšťany, popř. jsou samy za mimozemš ťany považovány. Významný podíl na tomto myšlenkovém vývoji měl německý spisovatel Erich von Dániken (* 1935), autor Vzpomínek na budoucnost (1968) a dalších děl v žánru literatury faktu, jejichž popularita je ovšem spíše než fakty způsobena spekulacemi s nimi. Dánikenovo přesvědčení, že vývoj lidstva určili, nebo alespoň významně ovliv nili mimozemšťané, přejal i jeho žák, historik Michael Hesemann (* 1964). Ve svém mnichovském nakladatelství vydal již řadu populárních knih, které jsou pře kládány i do češtiny. Různorodá skupina čtenářů Adamskiho, Dánikena, Hesemanna a dalších au torů, kteří dávají přednost „ufologickému“ vysvětlení neobvyklých jevů, se za čala již během padesátých let minulého století dělit do dvou proudů. Prvním z nich je tzv. vědecká ufologie (nazvaná někdy také paleoastronautika), jejíž stoupenci sice předpokládají existenci mimozemšťanů a reálnou možnost jejich setkání s lid mi, ale důkazy pro tento předpoklad hledají s více či méně kritickým postojem. Naproti tomu příslušníci tzv. náboženské ufologie jsou o existenci mimozemšťa nů již zcela přesvědčeni a soustředí se spíše na to, aby jejich poselství předali dal ším lidem. Pro úplnost je třeba dodat, že astronomická vědecká komunita stojí mimo oba tyto proudy a je k „ufologickým“ tématům zpravidla velmi skeptická. Oba proudy, mezi nimiž ovšem není vůbec ostrá hranice, myšlenky na exi stenci mimozemských civilizací a na možnost komunikace s nimi během deseti letí dále rozvíjely a zároveň se jimi nechaly utvrzovat i inspirovat. Tak vznikl např. fenomén tzv. únosů do kosmických lodí, jichž se měli mimozemšťané po dle tisíců svědectví dopustit za účelem zkoumání pozemšťanů anebo - v bulvár ní verzi - za účelem sexuálního styku s nimi. Podobné popularity dosáhly i kru hy v obilí, popř. jiné obrazce „kosmických“ rozměrů v jiných pozemských materiálech. Již méně časté než před několika desetiletími jsou dnes úvahy o mutilaci (zmrzačení) dobytka mimozemšťany, kteří tak mají získávat vzorky po zemského života. Existence mimozemšťanů a jejich zájem o Zemi může vysvětlovat i jevy údaj ně záhadné (např. ty, které se týkají tzv. bermudského trojúhelníku či zániku hy potetické Atlantidy), nebo alespoň nedostatečně vysvětlené (např. megalitické pa mátky či sochy na Velikonočním ostrově). UFO jsou tak předním tématem zájmu, jenž se s nadsázkou nazývá záhadologie. Jejím předním spisovatelem je Arthur C. Clarke (* 1917).
276
ZÁPADNÍ EZOTERISMUS
Čeští zájemci o problematiku mimozemských civilizací byli za vlády komu nistické strany odkázáni na několik málo publikací. Největšího ohlasu dosáhla kniha Záhady létajících talířů (vyšla roku 1969) od vědeckého pracovníka v obo ru chemie Věnceslava Patrovského (1926-2000). „Danikenovská“ záhadná té mata u nás velmi poutavě zpracovával spisovatel Ludvík Souček (1926-1978), proslavený knihami Tušení stínů a Tušení souvislostí. Hned na počátku devadesátých let vytvořili záhadologové a vědečtí ufologové Československou archeoastronautickou asociaci (AAA), která se ovšem r. 1994 rozpadla do několika organizací a kroužků různého zaměření. Patrně nej významnějším dědicem společnosti AAA je projekt Záře, v jehož rámci jsou od roku 1992 shromažďována a vyhodnocována svědectví o UFO a souvisejících je vech. Širokou základnu poboček a spolupracovníků po celé ČR má plzeňský Klub psychotroniky a UFO. Na jejich internetových stránkách se těchto spolupracu jících organizací uvádí více než 80. Od roku 1992 klub vydává občasník Zápa dočeský archeoastronautický zpravodaj (ZAZ). Na přelomu tisíciletí se pokou šela ustavit česká pobočka mezinárodní Planetary Activation Organization, ale v poslední době na veřejnosti nevystupuje. Záhadologům slouží od roku 1997 časopis Fantastická fakta, při němž vznik lo občanské sdružení Fantastic Fact Club. Spolu s koordinátory projektu Záře vydává Zpravodaj a pořádá „záhadologické“ festivaly Sfinga. Roku 2001 se také konal jednodenní festival Svět fantastických fakt, na němž vystoupil také výše zmíněný Michael Hesemann. Jeho knihy u nás vydává nakladatelství ETNA. V tomto nakladatelství také vychází česká verze Hesemannova ufologického mě síčníku Magazín 2000. Takzvaná vědecká ufologie hledí s podezřením na náboženskou verzi ufolo gie, která se silně inspirovala v tradici spiritismu a channelingu (3.8) a na jejím základě rozvinula tzv. kontaktérství. Kontaktéři mají za to, že se jim podařil kon takt s mimozemšťany nebo že byli k takovému kontaktu od mimozemšťanů vy bráni, popř. že sami jsou vyslanci jiných světů proto, aby vstoupili do kontaktu s pozemšťany. Poselství, které se lidstvu od mimozemšťanů dostává, bývá kritic ké k pozemskému způsobu života a varuje před přicházející katastrofou. Záchra nu z této katastrofy nabízejí sami mimozemšťané jako bytosti, které se nacházejí na vyšším vývojovém stupni, než jsou lidé. Tradiční náboženská témata bývají v tomto poselství vyjádřena jazykem vědy: mravnímu znečištění odpovídají „hru bé vibrace“, rajskému stavu Jiné dimenze“, démonům a silám zla odpovídají „ne gativní mimozemšťané“ apod. Světovou popularitu dosáhlo několik kontaktérů, u nás nejznámější je patrně Švýcar Eduard Albert Meier (* 1937), obvykle nazývaný Billy. Výsledky jeho kontaktů s Plejáďany z planety Erra (především s Plejáďankou Semjase) v českých
277
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMĚRŮ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
zemích popularizuje Diskusní klub s tematikou mimozemské civilizace pod ve dením Františka Hladíka. Na jeho pozvání přednášel v Praze roku 1997 Meierův blízký spolupracovník Guido Moosbrugger. Poselství od Plejáďanů sepsa la i u nás známá americká autorka Barbara Marcfniaková, která je s Plejádany v kontaktu údajně od roku 1988. Z českých kontaktérů se určité pozornosti mé dií dostalo Evě Vlčkové z Chodova u Karlových Varů. Z desítek skupin tzv. náboženské ufologie se ve světě větší měrou uplatnily dvě, žádná z nich však nemá dosud pobočku v ČR. Ohlas Společnosti Aetherius, již založil v Londýně roku 1955 spiritista George King (*1919), naše území zatím nezasáhl. ČR zato nezůstala ušetřena rozsáhlé me
diální kampaně, kterou v posledních letech velmi účinně vede raěliánské hnutí. V jeho čele sto jí Francouz Claude Vorilhon (* 1946), původně novinář, který se roku 1973 údajně setkal s mimozemšťanem a dostal od něho jméno Raěl. Mimozemšťan mu odhalil původ lidstva a lid ských náboženství a roku 1975 mu údajně dokonce umožnil výlet na svou planetu. Podle Raěla bylo lidstvo stvořeno mimozemšťany manipulací s DNA. Po stvoření se lidé vyvíjeli svobodně. Mimozemšťané tento vývoj usměrňovali jen svými po sly. Ti se stávali v očích lidí zakladateli náboženství a mimozemšťany lidé mylně pokládají za bohy svých náboženství. Raěl je posledním vyslancem mimozemšťanů, zplozený stejně jako předchozí poslové (Buddha, Mojžíš, Ježíš, Muhammad) mimozemšťanem a pozemskou matkou. Raělovo po selství přichází na začátku tzv. apokalyptické doby (doby odhalení). Tuto dobu zahájilo svržení atomové bomby na Hirošimu roku 1945. Odhaluje se v ní již vyspělému lidstvu, že žádní bohové neexistují. Pokud lidstvo toto poselství přijme, mimozemšťané se oficiálně sejdou s pozemskými politickými vůdci a pomohou lidstvu vyhnout se katastrofickým událostem, které by si jinak v této apokalyptické době způsobilo.
Raěliánské hnutí se snaží přesvědčit izraelské politiky, aby stát Izrael daroval část své půdy vybudování velvyslanectví mimozemšťanů. Izrael byl vybrán, protože právě tam měla být kdysi první laboratoř pro genetické manipulace. V posledních letech je však předním zájmem raěliánského hnutí dosáhnout úspěchu při klono vání člověka. Ačkoli vědci silně pochybují o možnostech takového úspěchu v la boratořích raěliánské společnosti Clonaid, hnutí se podařilo roku 2001 a 2002 strhnout na sebe tímto způsobem pozornost celého světa. Sídlem hnutí je kanad ský Québec. Jeho ústředí udává, že počet příslušníků hnutí přesáhl pětatřicet tisíc. K náboženské ufologii má blízko i věrouka Scientologické církve (3.16.3), náboženské společnosti, které je poměrně dobře známa i u nás. Základem jejího náboženského učení je víra v duchovní bytosti (thetany), které se dostaly na Zemi z kosmického prostoru a které tvoří identitu každého člověka. Toto učení je ovšem ve scientologii až druhotné; jako nové náboženské hnutí scientologie vznikla v rámci hnutí Nového myšlení (3.16). Mezi tzv. náboženskou ufologii patří i dvě skupiny, kterým se v devadesátých letech minulého století dostalo světové mediální pozornosti kvůli hromadné se bevraždě, resp. pokusům o ni. První z nich byla Nebeská brána, která po několika
278
ZÁPADNÍ EZOTERISMUS
úvodních letech veřejného působení žila poslední desetiletí skryta před světem v americké Kalifornii. Její členové se považovali za třídu, která se pod dohledem dvou mimozemšťanů v lidských tělech připravovala k přechodu na vyšší duchovní úroveň. Za mimozemšťany Do a Ti (dříve Bo a Peep), kteří podle svého přesvěd čení hráli pro lidstvo roli Ježíše, resp. Boha Otce, se považovali učitel hudby Marshall Herrf Applewhite (1932-1997) a zdravotní sestra Bonnie Lu Trous dale Nettlesová (1928-1985). Ta měla po smrti svého fyzického těla dávat své mu druhovi Do příkazy z vyšší úrovně. Pro přechod na tuto vyšší úroveň bylo tře ba odložit tělo, které bylo ve skupině chápáno jako pouhý,,kontejner“ či „vehikl“. Jako vhodnou dobu k tomuto odložení určil Do chvíli, kdy se Hale-Boppova ko meta ocitla nejblíže Země. V jejím chvostu totiž měl být skryt kosmický koráb, k němuž se s Applewhitem 22. 3. 1997 vydalo dalších 38 obětí dlouho nacvičo vané a pečlivě připravené sebevraždy. Nedokonaný pokus o hromadnou sebevraždu byl zaznamenán o rok později (1998) ve skupině Centrum nejsvětější Isis, kterou založila německá psycho ložka Heide Fittkau-Gartheová (* 1941). Se svými 32 následovníky (včetně pěti dětí) vystoupila 8. ledna 1998 na Kanárských ostrovech na jednu z hor, aby tam společně pozřeli jed. Sebevražda měla umožnit jejich duším, aby mohly vstou pit na vesmírnou loď a odletět v ní na jinou planetu. Policii se podařilo tomuto činu zabránit a Fittkau-Gartheovou zadržet pro podezření z navádění k sebevraž dě. Sílu přesvědčení o pravdivosti jejích slov ovšem dokazuje skutečnost, že se o pět dní později devatenáct následovníků pokusilo o sebevraždu znovu. U nás je nejznámějším kontaktérem Ivo Benda (blíže 3.18.1), jemuž se díky velkým kampaním podařilo proniknout do povědomí veřejnosti. Na základě jeho přednášky a spisu Rozhovory s poučením od mých přátel z vesmíru (1997) vznik la ve vysokoškolském prostředí Olomoucká mírová skupinka, složená asi z de sítky studentů, kteří se po vzoru Bendy údajně kontaktovali s mimozemšťany z kosmických flotil v blízkosti Země. Vrcholem působení na veřejnosti skupinka prošla roku 1998 a ještě téhož roku se rozpadla. Učení o mimozemšťanech zapracovalo do svých systémů i několik léčitelů, ale žádný nezískal tolik pozornosti díky nadneseným slibům uzdravení z nemoci AIDS či z rakoviny a díky“ atraktivitě svých údajných kontaktů jako Vlastislav v Prokeš. Prokeš působil řadu let jako léčitel v obci Hostovlice na Cáslavsku. Od roku 1995 začal na setkáních, která pořádal pro vegetariány a na něž zval ne mocné, zveřejňovat obsah svých rozhovorů se Stvořitelem našeho, údajně jede náctého, vesmíru. Poselství od tohoto Zdroje Pravdy a později i od dalších du chovních bytostí, např. Matinky Země či tragicky zemřelé Lady Diany Spencerové (t 1997), získala postupně katastrofický ráz. Na začátku roku 1998 již Vlastislav Prokeš své posluchače důtklivě varoval před blížícím se koncem
279
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMĚRŮ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
světa a vybízel je ke změně myšlení i stravovacích návyků, aby mohli být evakuováni na Jupiter. Obsahem mnoha sdělení byl ideální život „v jiné dimenzi“ na této vzdálené planetě. Evakuace měla nastat ještě toho roku. Prokešova poslední publikovaná sdělení od Stvořitele z roku 1998 vyjadřují zklamání, že vinou lidstva nebylo možné evakuaci provést. Stvořitel Prokešovi navrhuje, aby v Praze zřídil školu s názvem Naplňování zvýšeného vědomí a aby vybudoval nemocniční areál s kruhem 32 pyramid. O založení školy se Prokeš nadále veřejně nezmiňuje, první tzv. pyramidová uzdravovna však byla už do končena na zahradě u jeho hostovlického domku. Je to dřevěný objekt, jehož tvar má nemocným poskytnout uzdravení do čtrnácti dnů. Literatura: Daniken (1969), Patrovský (1969 a 1991), Souček (1974 a 1978); Hesemann (1992), Moosbrugger (1993); Marcíniaková (1997); sebepředstavenízáhadologie a ufologie: http://zahady. cz; http://paranormal.cz; http://ufo.cz; Klub psychotroniky a UFO: http://www.kpufo.cz; klub Fran tiška Hladíka: http://klubmici.webpark.cz; kriticky o ufologii: Věda kontra iracionalita (1998), str. 63-80; kriticky o raěliánském hnutí: Novotný (1999b), Barrett (1998), str. 268-272; kriticky o Ne beské bráně: Novotný (1997); kriticky o Olomoucké mírové skupince: Kotrč (1999b); poselství Vlastislava Prokeše: www.svetlo.cz; Prokeš (1997); http://www.lorber.cestapravdy.cz/iso.en/spisy; kriticky o Prokešovi: Dvořáková (1999b).
3.18.1 Kontaktéři Ivo Bendy Ivo A. Benda (* 1961) se svými spolupracovníky předává lidstvu poselství od velitele vesmírné flotily Aštara Šerana. V něm je lidstvo varováno před sebezni čujícím způsobem života a před negativními mimozemšťany.
Historie K myšlence kontaktů s vesmírnými lidmi přivedla informatika Ivo Bendu Milo slava Drsková, posluchačka a obdivovatelka Michaela Hesemanna (3.I8). Prv ních 378 zpráv od vesmírných lidí připravili Benda a Drsková v kroužkové vaz bě pod názvem Rozhovory s poučením od mých přátel z vesmíru ke xeroxovému kopírování v roce 1998. Od té doby jsou podobným způsobem připravovány dal ší svazky (roku 2002 to byl již šestý) a počet sdělení, přijatých už asi stovkou kontaktérů, se blíží již dvěma tisícům. v Na základě těchto poselství, které Ivo Benda reprodukuje na přednáškách v CR i na Slovensku, kolem něho vznikl kruh nejbližších spolupracovníků a příznivců. V letech 1998-2000 tento kruh žil inten zivním očekáváním evakuace z katastrofami postižené Země na Jupiter, od roku 2000 se důraz skupiny přesunul na obranu před působením negativních mimo zemšťanů (ještírků) a před hlavním nástrojem jejich zamýšleného úplného ovlá dání lidí, tzv. čipovou totalitou. Vrcholnou každoroční akcí skupiny je od roku
280
ZÁPADNÍ EZOTERISMUS
2000 meditační setkání s vesmírnými lidmi na Pražském hradě, k němuž jsou pra videlně zváni prezidenti a další světově významné osobnosti.
Učení Základní zvěst, kterou Benda přináší z komunikace s Aštarem Seranem a další mi vesmírnými lidmi, se týká nutnosti blízkého očištění planety Země od hrubých vibrací, způsobených konzumním způsobem života lidí. Země jako živá bytost se na očistu již nyní připravuje lokálními katastrofami. Očištěná planeta Země se pak „převibruje do páté dimenze“ a bude moci být přijata do Kosmické konfede race planet Sil světla. Z konečného očistného procesu bude vyňata jen asi pětina lidstva - především lo budou ještě nezkažené malé děti a z dospělých ti, kdo mají jemné vibrace. Ty způsobuje mírumilovné srdce, vyzařující lásku a pozitivní myšlenky. Jemně vib rující lidé odmítají alkohol, kouření, politiku, negativní energii televize, negativ ní literaturu, negativní slova (klení, nadávky), negativní myšlení a především za bíjení, které se týká také zvířat. Tito lidé budou vyzvednuti do některé z evakuačních lodí, které jsou připraveny v pohotovosti nad všemi obydlenými kontinenty. Evakuační flotily pod vedením Aštara Serana, duchovní bytosti vyš šího vědomí, sestávají z milionů lodí. Od roku 2000 se v Bendově učení objevuje více výslovně náboženských mo tivů. Do popředí vystupuje osobnost Krista a některé důrazy zapadají do tradice křesťanské ezoteriky a mystiky. Benda přímo odkazuje k dílům některých mysli telů, kteří rozvíjejí učení Emanuela Swedenborga (3.13), a ke Gabriele Wittekové, jejíž Univerzální život (3.13) považuje za jedinou skutečně křesťanskou cír kev. Poslední vývoj se také soustřeďuje na nepřátele lidstva - pseudotvůrce člověka, a na otázku, jak jim čelit. Tito negativní mimozemšťané, tzv. ještírci, totiž v ex perimentu vytvořili lidská hmotná těla a teď se pokoušejí prostřednictvím čipových systémů, mobilní komunikace, platebních karet a nadvlády peněz připravit lidi o zbytky svobodné vůle a učinit z nich snadno ovladatelné loutky.
Společenství Společenství kolem Ivo Aštara Bendy je tvořeno několika desítkami příznivců, kteří nechtějí vytvořit žádnou organizaci. Někteří z nich se sami stali kontaktéry. Toto volné společenství podporuje širokou škálu způsobů, jimž se poselství ves mírných lidí šíří: internetovou prezentaci, letáky, barevné portréty vesmírných lidí, kazety, kompaktní disky apod. Díky těmto komunikačním prostředkům se Bendovy přednášky stávají atraktivní pro další desítky nezávazných zájemců. V posledních letech se ovšem zdá, že jejich počet klesá a že svůj vrchol skupina kolem Ivo Bendy prožila mezi lety 1998-2000.
281
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMĚRŮ A HNUTI V ČESKÉ REPUBLICE
Diskuse Vzhledem k tragickému konci Nebeské brány v roce 1997 (3.18) bylo na přelo mu tisíciletí diskutováno nebezpečí podobného vývoje i ve skupině kontaktérů kolem Ivo Bendy. Díky přesunu důrazu od očekávání evakuace směrem k du chovnímu zápasu s výzvami současné civilizace se však nebezpečí tohoto vývo je zdá být nyní podstatně menší.
Ukázka Ukázkou je popiska k obrazu mladého muže s pastýřskou holí (http://www.vesmimi-lide.cz): Ježíš Kristus -1. příchod na planetu Zemi. Tímto aktem byla zahájena elimina ce negativního stavu v zóně vymístění a na planetě nula (této Zemi). Prvotní
Stvořitel všeho a všech vzal pseudotvůrcům jedno ze zfabrikovaných těl, aby pomo cí něj jako klíčového nástroje mohl přicházet ke všem bytostem a tvorům uvězněným v pasti negativního stavu z jejich vlastní pozice, jako jeden z nich, v tom smyslu, že se podrobil jejich životu, aby ho viděl a prožil jako oni. A nejen to, ale hlavně, že byl schopen podrobit si všechna zla a veškeré lži z jejich vlastní pozice a změnit v sobě všechno z jejich pseudoživota na pravý pozitivní život. Uskutečněním toho jim Ježíš Kristus vydláždil cestu, aby udělali to stejné, až pro ně přijde čas konvertovat do po zitivního stavu. Prostřednictvím těch zkušeností jim všem poskytl správné a účinné prostředky na dosažení tohoto nejdůležitějšího cíle, vedoucího k věčnému zrušení ne gativního stavu.
Literatura: sehepředstcivení: www.vesmirni-lide.cz; Benda a Drsková (1999); kriticky: Kotrc (1998 a 1999a).
3.19 Hnutí Nového věku Jak je patrné z předchozích kapitol, zájem o tradici ezoterismu v západní civili
zaci dosahuje v různých dobách různé intenzity. Zřetelným vrcholem tohoto za jmu je epocha renesance a pak doba posledních desetiletí 19. a prvních desetiletí 20. století. Je pravděpodobné, že za další vrchol bude s odstupem času považo váno i období od osmdesátých let 20. století. Tato vlna, nazývaná hnutím Nové ho věku (New Age), v současnosti ještě trvá, ačkoli od 90. let je ve světě možné registrovat již znamení jejího poklesu. Zdá se, že tradice ezoterismu je schopna přinášet lidem odpověď na jejich du chovní otázky zvláště v době, kdy je obzor společnosti náhle značně rozšířen a kdy sloupá poptávka po syntéze různých duchovních podnětů. Podle této úvahy by
ZÁPADNÍ EZOTERISMUS
pak zatím poslední vlna zájmu o ezoterismus byla důsledkem setkání západní ci vilizace s náboženským bohatstvím ostatních civilizací, k němuž v masovém mě řítku začalo docházet v šedesátých letech minulého století. Reakcí na toto setká ní by pak bylo oživení těch tradic, které jsou schopné toto bohatství do sebe pojmout- vysvětlit jeho různost a převést na společného jmenovatele. A je to prá vě ezoterismus, který je na prvním místě této syntézy schopen. Vlna Nového věku proto znamená oživení všech ezoterických oborů a tradic, které zde byly pojednány v rámci celé 3. kapitoly. Na potřebu syntézy je ovšem nejvíce schopna odpovídat sjednocující a tolerantní tradice teozofie a mystiky (3.14). Zdroje této syntézy pak nejlépe vysvětluje tradice Teozofické společnos ti (3.15), která hovoří o tajemných duchovních učitelích a globálních informač ních polích, s nimiž se může setkat a do nichž může vstoupit každý duchovní člo věk bez ohledu na náboženství, z něhož vychází. Podobným vysvětlením zdrojů sjednocujícího poznání disponuje i tradice spiritismu (3.8), psychotroniky (3.12) a samozřejmě ufologie (3.18). Na zklamání ze skutečnosti, že ani vymoženosti současného světa nedokážou zcela eliminovat nepříjemné životní okolnosti, byla s to velmi živě reagovat věštebná (3.3) a léčitelská (3.11) ezoterická praxe. Na potřebu nemateriálních hodnot materiálně nasyceného západního člověka odpo vídá tradice šamanismu (3.16.5) nebo některé směry Nového myšlení (3.16) zvláště hnutí lidského potenciálu (3.16.5), s nímž někdy dokonce bývá hnutí No vého věku směšováno. Bylo by však chybou vidět Nový věk jako pouhé oživení starých ezoterických tradic. Hnutí Nového věku přispělo do ezoterické tradice nejméně jedním novým svébytným oborem, fenoménem psychoterapeutických metod s náboženskými přesahy (3.19.1). Kromě toho má tato vlna zájmu o ezoterismus dvě nové cha rakteristiky, které ji od jiných etap vývoje ezoterické tradice výrazně odlišují. Na prvním místě stojí fakt, že západní ezoterismus je ve vlně Nového věku poprvé v historii skutečně demokratizován, na druhém místě je pak očekávání zlomu v evoluci lidstva i planety Země a příchod kvalitativně zcela jiného, podstatně lepšího období. Demokratizací ezoterické tradice rozumíme to, že ezoterismus přestal být vý sadou hermetických vědců, tajných spolků, uzavřených bratrstev nebo jednotliveů, příslušejících buď k elitě, nebo k okraji společnosti. V hnutí Nového věku se naopak stal masovou záležitostí. Není náhodné, že tato demokratizace kopíruje Jinde zmíněné (v 5. a 6. kapitole) masové rozšíření znalostí o mimoevropských náboženstvích - z rukou vzdělané úzké elity přelomu 18. a 19. století proniká po vědomí o ostatních světových náboženstvích od šedesátých let 20. století rychle do celé západní společnosti.
283
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMÉRÚ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
Demokratizace ezoterismu posunula dále tendenci západní společnosti k pri vátnosti a individuálnosti náboženského života tím, že se náboženský zážitek stal záležitostí obchodu. Základním pojivém v hnutí Nového věku je vztah mezi poskytovatelem náboženské zkušenosti a jeho klientem. Typickou institucí No vého věku tak není ani tajný spolek, ani veřejné náboženské společenství, ale du chovní centrum, které svým klientům poskytuje placené služby. Hnutí Nového věku tak není tvořeno členy ani jinými vědomými příslušníky dané skupiny, ale podnikateli a jejich klienty. Ezoterická duchovnost se stala životním stylem, kte rý je podporován sítí služeb: již zmíněnými duchovními centry, komunitami, jež přijímají krátkodobé návštěvníky, léčitelskými, vzdělávacími a uměleckými ak tivitami, bohatou nakladatelskou produkcí, specializovanými obchody, restau račními zařízeními apod. Tyto prvky společně vytvářejí kulturu Nového věku (3.19.2). Náboženské hnutí tak získalo dříve neobvyklou komerční podobu, kte rá je kritizována dokonce některými jeho představiteli a od níž se někteří distancují. Druhou výraznou charakteristikou hnutí Nového věku je jeho milenialismus, tedy očekávání brzkého blaženého věku. Zdrojem této naděje byla na Západě po celá dvě tisíciletí především křesťanská tradice, která ji spojovala s tisíciletým (mileniálnřm) Kristovým kralováním (1.4.7). V křesťanství má tato naděje podobu jak katastrofickou, tak pionýrskou (progresivní). Katastrofický milenialismus oče kává totální zhroucení starého systému, progresivní milenialismus vědomě při pravuje cestu nové době. Naději na nový věk převzali z ochablých rukou církví aktivisté, kteří se již v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století zhrozi li perspektiv vývoje západní společnosti. Oproti křesťanství převládá v hnutí No vého věku progresivní milenialismus, který vyzývá k postupnému budování ost růvků mezi lidmi, v nichž bude Nový věk uskutečňován. Právě na tuto postupnou, trpělivou přípravu Nového věku prostřednictvím cit livých a vědoucích lidí se soustředila americká novinářka Marilyn Fergusonová (* 1938) a už v polovině sedmdesátých let začala vydávat k tomuto cíli za měřený časopis Bulletin Mozek-Mysl. Ačkoli Fergusonová nebyla zdaleka jedinou ani první osobností, která svou prací připravovala Nový věk, podařilo sejí v kni ze Vodnářske' spiknutí: osobní a společenská transformace osmdesátých let (1980) vystihnout a srozumitelně formulovat dobové obavy a naděje. V tomto manifes tu hnutí Nového věku Merilyn Fergusonová vyjadřuje víru v existenci neformál ní sítě podobně naladěných lidí (jakéhosi „spiknutí“), kteří si přejí změnit samé základy moderní průmyslové společnosti. Pro označení této změny Fergusonová použila (a díky úspěchu své knihy rozšířila) metaforu vod náře, jednoho ze znamení zvířetníku. Jarní bod (průsečík ekliptiky a nebeského rovníku) je totiž podle astrologických výkladů ve znamení ryb a v době blízké přelomu tisíciletí vstoupí po více než dvou miléniích do znamení vodnáře. Tento přechod se stal v hnutí Nového věku obrazem pře
284
ZÁPADNÍ EZOTERISMUS
chodu od křesťanského věku (ryba je jedním z prvních křesťanských symbolů) k novému, vodnářskému věku. Kritiku modemí společnosti spojuje tato metafora s kritikou křesťanství jako ro zumového, konfliktního náboženství, poznamenaného protikladností Boha a člověka, ducha a hmo ty, člověka a přírody, dobra a zla, víry a vědy apod. Záměrem pionýrů vodnářského věku je naopak prosadit hodnoty sjednocení, tolerance, celistvosti, intuice, citu, optimistického humanismu apod.
Naději na příchod Nového věku, případně na odvrácení ekonomické, ekologické či snad ještě jiné katastrofy si příznivci Nového věku proto nespojují s vývojem racionální vědy a techniky ani s jakýmikoli (ani náboženskými) institucemi, ale s vnitřní duchovní změnou každého západního člověka. Od ní si slibují zásadní hodnotovou proměnu. A byly to opět ezoterické koncepty, které nejvíce napo mohly této představě nové, globální duchovnosti, s níž nastane nový věk lidstva. Již před Fergusonovou můžeme myšlení a chování typické pro hnutí Nového věku pozorovat v několika aktivitách. Příkladem je komunita Findhorn, která vznikla roku 1962 se záměrem být hlasatelem nového věku ve Findhomském zá livu v severním Skotsku zásluhou Eileen a Petera Caddyových a Dorothy MacLeanové. Její představitelé se odvolávali na přímé Boží vedení k duchovní mu životu v souladu s přírodou a jejími duchy. Pěstitelské úspěchy a hlavně du chovní hloubka daly tomuto způsobu života kredit, který dodnes do komunity při tahuje ročně několik tisíc návštěvníků. K popularitě komunity přispěl i její dlouholetý člen, Američan David Spang ler (* 1945), autor dalšího z manifestů na počátku hnutí Nového věku, knihy Zjez vení: zrod nového veku (1976). Údajným zdrojem jeho poselství byla bytost, kte rá se mu ve zjeveních představila jako Neomezená láska a pravda. Komunit a společenství, která s různými důrazy připravují Nový věk, vzni kalo ovšem více: Mezi nejznámější fenomény New Age patří „město budouc nosti“ Auroville, budované od roku 1968 podle inspirace duchovní osobností Aurobinda Ghoše (1872-1950) v jižní Indii (5.2.1). V americké Arizoně vzniklo roku 1971 na podnět italského futuristického architekta Paolo Soleriho (* 1919) alternativní městečko Arcosanti, zamýšlené pro pět tisíc obyvatel. Ve stejné době (roku 1962) jako komunita Findhom vznikla i druhá aktivita, která se - podobně jako Findhom - stala prototypem pro stovky podobných ak tivit v rámci hnutí Nového věku. Její Esalenský institut, založený dvěma tehdy čerstvými absolventy studia psychologie, Michaelem Murphym a Richardem Pricem v Big Sur na kalifornském pobřeží. Záměrem institutu je vytvořit pro středí, v němž by se setkávaly psychoterapeutické metody s technikami východ ních náboženství. Na práci esalenského duchovního centra se podílela řada vůd čích osobností Nového věku a centrum dodnes každoročně navštěvují desítky tisíc návštěvníků.
285
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMÉRÚ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
Mezi pionýry Nového věku musíme zahrnout i první příznivce psychedelického šamanismti (3.15.5), psychology Timothy Learyho (1920-1996) a Ri charda Alperta (* 1931), známého jako (Bába) Ram Dass. Ram Dassem vydavaný Časopis Vychod-Zapad (od roku 1971) je ostatně povazován za první periodikum Nového věku a jeho kniha Buď nyní zde (1970) za další základní spis. Ram Dassova návštěva Československa roku I99l se těšila velké pozornosti. Na masovém rozšíření myšlenek hnutí Nového věku v osmdesátých letech má výji mečný podíl herečka Shirley MacLaineová (* 1934), autorka devíti, vesměs velmi úspěšných knih. Nejznámější je Tančit ve světle z roku 1985. Roku 1993, v době prvních signálů stagnace hnutí Nového věku ve světě, vy dal James Redfield (* 1950) Celestýnsképroroctví. Kniha pojednává o fiktivním starém rukopise, jehož prostřednictvím autor přináší devět návodů pro duchovní život současného člověka. Podobné duchovní oživení mezi příslušníky hnutí No vého věku přinesly i tři knihy Neala Donalda Walsche nazvané Hovory s Bo hem (vycházely od roku 1995). Autor v nich zachycuje vnitřní dialog s Bohem, který mu sděluje a objasňuje věrouku, obvykle sdílenou v hnutí Nového věku. Všechny doposud jmenované a mnohé další aktivity vyjadřovaly naději na změnu a podporu procesu transformace lidstva do nového věku. Metaforickou zkratkou se pro ně stala - jak už bylo řečeno - zvířetníková postava vodnáře. Oče kávání změny ovšem nebylo podpořeno pouze astrologickou koncepcí. Tato na děje nalezla opodstatnění i ve světě vědy. Stalo se to díky práci amerického his torika Thomase Kuhna (1922-1996) Struktura vědeckých revolucí (1962). V této knize Kuhn tvrdí, že vědecký pokrok přinášejí lidé, kteří jsou spíše na okraji hlav ního proudu vědeckého bádání a kteří jsou schopni nahlédnout skutečnost z no vého, překvapivého úhlu. Vědecký pokrok se tak podle Kuhna děje prostřednic tvím revolucí, které znamenají změnu paradigmatu. Klíčové slovo paradigma pochází z řeckého výrazu pro „vzor“ a v přeneseném smyslu označuje způsob, jímž člověk vnímá svět. Díky Kuhnově myšlence změny paradigmatu se hnutí Nového věku vyhýbá kritice ze strany současné vědy, kterou označuje za zajatce karteziánsko-newtonovského mechanistického obrazu světa. Získává tak ospra vedlnění nejen jako nová vlna západního ezoterismu, ale i jako zárodek nové vědy, která překonala rozpor mezi duchovním a vědeckým poznáním. K tomuto novému paradigmatu se hlásí několik vědců, proslavených popu lárními publikacemi a účastí na konferencích a jiných setkáních příslušníků hnu tí Nového věku. Na prvním místě je mezi těmito vědci fyzik Fritjof Capra (* 1939), který již v prvním ze svých populárních děl Taofyziky (1975) dospívá k přesvědčení, že poznatky moderní fyziky překvapivě korespondují s poznáním, zprostředkovaným mystickým zážitkem. V další knize, Bod obratu (1982) Cap ra podrobil kritice západní civilizaci a její staré vědecké paradigma. Volá po
286
ZÁPADNÍ EZOTERISMUS
revoluci, která sjednotí vědu a různé alternativní postupy, sjednotí kulturu a po lidští ekonomiku. Biolog Rupert Sheldrake (* 1942) proslul v kruzích příznivců Nového věku jako autor teorie morfických polí, která mají provázet každý přírodní systém, rostlinný i živočišný. Tato pole mají být vytvářena soubory informací a mají být schopna vzájemné komunikace prostřednictvím vlně ní (morfických rezonancí). Sheldrake se touto teorií vrací ke starému ezoterickému konceptu exi stence tzv. astrálu či astrálního těla. Sheldrakovy myšlenky jsou shrnuty v několika knihách, nej výrazněji patrně v Znovuzrození přírody: obroda vědy a Boha (1991).
Neoddělující, nýbrž naopak sjednocující (holistické) vidění světa, typické pro hnu lí Nového věku, přivedlo biochemika Jamese Ephraima Lovelocka (* 1919) k tzv. hypotéze Gaia. Lovelock vychází z toho, že Země jako celek je komplex ním systémem, který je schopen autoregulace. Planeta se tedy významně neodli šuje od živých organismů, protože stejně jako kterýkoli jiný organismus setrvá vá i Země v nápadně stálé chemické a termodynamické rovnováze. Země je tedy podle Lovelocka živým organismem s vlastní inteligencí, z čehož - podle této hy potézy - plynou závažné důsledky pro chování lidí. Na hypotéze Gaia Lovelock spolupracoval se Sidneym Eptonem a později s Lynn Margulisovou; shrnující publikace Věky Gate: biografie naší živé Země (1988) však vyšla pouze pod jeho jménem. Posledním ze čtveřice vědců, kteří významně ovlivnili myšlení i symboliku hnutí Nového věku, je americký neurolog Karl Pribram (* 1919), autor teorie o holografické podstatě paměti a práce mozku. Jeho teorie, uveřejněná již v kni ze Jazyky mozku (1971), spočívá na předpokladu, že záznamy v lidském mozku jsou podobné hologramu. Hologram je záznam trojrozměrného (holografického) zobrazení, který je při vhodném nasvícení schopen prostorově rekonstruovat zo brazený předmět. Podle Pribrama a vykladačů jeho teorie to znamená, že naše vě domí (připodobněné ke způsobu nasvícení hologramu) realitu nikoli pozoruje, ale strukturuje, a tak vlastně tvoří. Pribramova hypotéza tak příslušníkům hnutí Nového věku potvrzuje obvyklé přesvědčení, že svět je iluzorní (slovy indické náboženské tradice je májou) a že záleží na každém jednotlivci, jakou realitu si vytvoří. Pozoruhodná vlastnost ho logramu, totiž že každá jeho část obsahuje obraz celku, je v populárním výkladu chápána jako potvrzení holistického (celostního) pohledu na svět jako na vzá jemně provázaný systém i jako potvrzení staré ezoterické zásady, podle níž je vše ve všem. Dosud neprokázané vědecké teorie anebo jejich účelově zjednodušené verze tvoří spolu s dědictvím celé tradice ezoterismu a s ohlasy všech světových nábo ženství téměř nevyčerpatelnou zásobu, z níž mohou příslušníci neformálního
287
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMĚRŮ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
„spiknutí“ Nového věku kombinovat učení, které je povzbuzuje v jejich duchov ní orientaci. Navzdory pestrosti jejich individuálních duchovních cest spojuje stou pence Nového věku základní přesvědčení o jediné podstatě celého kosmu. Všech ny jeho součásti jsou projevy jediné, božské energie, kterou lidé různě pojmenovávali, a tím vytvářeli různá náboženství. Svět, který lidé vnímají, je zá vojem, který je od této svrchované reality odděluje. I lidské osobnosti jsou sou částí tohoto závoje; odpovědně si proto volí individuální duchovní cestu v mno ha pozemských životech tak, aby stále plněji manifestovali láskyplnou a moudrou podstatu svého vnitřního Já, které je čistou, božskou energií. Vnímat tuto energii je možné hlavně ve stavu rozšířeného vědomí, k němuž dopomáhají různé tech niky a rity. Planeta Země i lidstvo - podle přesvědčení sdíleného v hnutí Nového věku - dospěly dlouhou evolucí do stavu, kdy je božská energie manifestována v takové míře, že může zajistit všem bytostem vstup do vyšší, duchovnější hladi ny vědomí. Tento brzký přechod je právě hnutím Nového věku ohlašován a usnad ňován.
Diskuse Hnutí Nového věku znamenalo pro západní společnost osmdesátých let minulé ho století překvapení. Příklon její značné části k duchovnímu způsobu života zna menal zvrat v tendenci posledních staletí, v nichž v této civilizaci hrálo nábožen ství stále menší úlohu. Navzdory určitému překvapení však bylo hnutí Nového věku západní společností lehce akceptováno. Určitý problém znamenají v cizině i u nás pouze případy agresivního šíření myšlenek Nového věku. Nositelé tohoto myšlení totiž snadno nacházejí nejúčin nější komunikační cesty a náborově působí i na místech (např. ve veřejných ško lách či v médiích), která se v pluralitních společnostech takovému typu nábožen ského ovlivňování obvykle brání. Zvláště média, od nichž bylo možno očekávat službu veřejnosti ve formě kritického přístupu k prezentovaným jevům (u nás se jedná i o veřejnoprávní elektronická média), se v mnoha případech ukázala jako profesionálně zcela nepřipravená. Zvláštní kapitolou byla (a do určité míry dosud je) obranná, místy až hyste rická reakce církví, které v tomto hnutí v době jeho rychlého nástupu spatřily mož ná duchovní konkurenci, ale jistě nebezpečí pro čistotu křesťanské víry. Tato re akce snad byla způsobena i ostře proticírkevními formulacemi představitelů hnutí Nového věku a pokusy zpochybnit některé základní články křesťanské víry ne pravdivými argumenty. V tomto směru je typické tvrzení o údajném vyškrtnutí učení o reinkarnaci z Bible, k němuž mělo dojít na V. ekumenickém koncilu v 6. století.
288
ZÁPADNÍ EZOTERISMUS
Obranná reakce církví se projevila na množství publikací, které před hnutím Nového věku varovaly. Postupem doby, jak se myšlenkové obrysy hnutí ukáza ly v jasnějším světle a jak hnutí ztrácelo svou počáteční sílu, je vztah církví ke hnutí diferencovanější. Nicméně příkladem neúnosného vycházení vstříc myš lenkám Nového věku se pro křesťany stal původně dominikánský kněz Matthew box. Ve svých knihách (např. Spiritualita stvoření z roku 1991) se pokouší na hradit tradiční zaujetí křesťanského myšlení otázkami hříchu a vykoupení tzv. teologií stvoření, jež by podle něj mohla přispět k řešení současné ekologické krize. Je pozoruhodné, že hnutí Nového věku se setkalo také s kritikou stoupenců ji ných ezoterických tradic. Hlavním důvodem byla jeho komerční podoba, která podle těchto stoupenců - ezoterické tradice poněkud vyprazdňuje.
Ukázka Ukázkou jsou poslední slova z knihy Fritjofa Capry Bod obratu (přeložil Miro slav Štýs, DharmaGaia & Mata, Praha 2002), str. 463: Různá sociální hnutí z období šedesátých a sedmdesátých let minulého století před stavují nastupující kulturu, která je dnes připravena na přechod ke slunečnímu věku. Již dochází k transformaci, upadající kultura se však odmítá změnit a lpí stále křečo vitěji na zastaralých idejích. Ani hlavní sociální instituce svoji vedoucí roli novým kul turním silám nepředají dobrovolně. Ale jejich úpadek a rozklad bude nevyhnutelně po kračovat, zatímco nastupující kultura bude pokračovat ve svém vzestupu, a nakonec převezme vedoucí roli. Bod obratu se blíží a poznání, že evolučním změnám takové ho významu nemohou zabránit žádné krátkodobé politické aktivity, nám dává nejsil nější naději do budoucna.
Literatura: texty: Caddyová (1997 a 1999); Ram Dass (1992 a 1996); MacLaine (1993 a 1997); Redfield (1995); Walsch (1995-1997); Capra (2002); Sheldrake (2002); Lovelock (1994); Prib ram (1999); o Caddyové: Platts (2001); kriticky: Šiler (1996); Luzný (1997), str. 89-95; Vojtíšek
(1999), str. 90-129; Lash (1996); Tycho (2001), str. 66-112; kritika z křesťanských východisek: Danneels (1993); Groothuis (1995); Štampach (1993 a 1995); Wade (1996); Co hlásá New Age (2000); Ambros (2001).
3.19.1 Psychoterapeutické postupy s náboženskými přesahy Svůj největší vklad do ezoterické tradice učinilo hnutí Nového věku tím, že ezolerické ideje využilo psychoterapeuticky. Vznikla tak řada metod, které jsou za hranicemi psychoterapie jako vědního oboru, ale které vykazují určitou úspěšnost
289
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMÉRÚ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
(alespoň podle přesvědčení těch, kdo se jim podrobují), a které si tak vydobyly místo na trhu hnutí Nového věku. Téma náboženství totiž hraje v oboru psychoterapie významnou roli. O roli náboženství v některých duševních procesech a při stanovení příčin některých du ševních obtíží vyslovil pronikavé soudy zvláště zakladatel psychoanalýzy, ra kouský neurolog a psychiatr Sigmund Freud (1856-1939). Jeho žák a spolu s ním zakladatel hlubinné psychoterapie, švýcarský psycholog a psychiatr Carl Gu stav Jung (1875-1961) přisoudil náboženství spíše kladnou roli pro duševní ži vot člověka. Jeho promýšlení otázek náboženství (a zvláště jeho ezotemí, vnitřní podoby) z něj učinilo jednoho z nevětších myslitelů minulého století a v závěru života se také stal v jistém smyslu duchovním vůdcem. Značnou roli hraje náboženství i v některých dalších psychoterapeutických směrech, které na zakladatelské kroky Freuda, a zvláště pak Junga navazují. Týká se to hlavně existenciální psychoterapie a v ní především logoterapie rakouského psychiatra Viktora Frankla (1905-1997). Náboženství je pro Franklovu školu jednou z možností, jak nalézt smysl života a jak zažehnat existenciální frustraci z nenaplněné touhy po smyslu. Pro humanistickou psychoterapii, jejíž obrysy načrtl americký psycholog Abraham Maslow (1908-1970), jsou náboženské zá žitky důležité jako jedna z možností, skrze niž člověk jako jedinečná bytost do sahuje překročení sama sebe. Terapeutické systémy a metody výše zmíněných a několika dalších terapeu tických škol obstály v kritické odborné diskusi, a tvoří proto teoretickou základ nu psychoterapie jako vědního oboru. Na tyto základní a do značné míry prově řené postupy však navazují další terapeutické postupy, jejichž východiska odbornou kritiku nepřipouštějí. Buď je jejich základem nějaký náboženský předpoklad (např. v případě reinkamační terapie), nebo mohou být vysvětlena jen náboženským ja zykem (holotropní terapie, o níž je pojednáno samostatně v kapitole 3.19.1.1). Os tatně na příbuznost nových náboženství a řady psychoterapeutických směrů již poukázala odborná literatura.
■
Diskutabilní a ve vědeckém světě neuznávanou variací sugestivní psychote rapie je reinkamační terapie. Její podstatou je navození hypnotického sta vu, v němž si pacient má vzpomínat na zážitky z minulých životů. Důležité jsou především ty údajné zážitky, které poskytují vysvětlení pacientových stá vajících psychických či fyzických obtíží nebo narušených společenských va zeb. Reinkamační terapie také může pacientovi zdůvodnit těžkou situaci jeho života nebo životů jeho blízkých lidí, a to poukazem na zákon karmy, podle něhož jsou okolnosti současného života následkem životů minulých. Této
290
ZÁPADNÍ EZOTERISMUS
■
■
■
■
■
■
terapii se s úspěchem mezi stoupenci hnutí Nového věku u nás věnuje Mar ta Foučková, Marie Říhová a řada dalších terapeutů. Blízké metodě reinkamační terapie jsou údajná setkání s duchy zemřelých. Po dlouhé přípravě k nim v hypnotickém stavu vede své klienty Raymond A. Mo ody (3.8), který proslul jako autor úvah o životě po smrti, k nimž dospěl stu diem zážitků ve stavu blízkému smrti (tzv. NDE, Near-Death Experiencies). Hypnotický stav je předpokladem i tzv. auditingu Scientologické církve (3.16.3), laické kombinace regresní, reinkamační a abreaktivní psychoterapie. Na scientologii navazuje i populární terapeut Andrej Dragomirecku (* 1934), který své kurzy hlubinné abreaktivní psychoterapie pořádá nejčastěji pod hla vičkou podniku Stratos, který slouží i jeho vydavatelským aktivitám. Počet auditorů, které Dragomireckij vyškolil, činí již několik desítek. Stejně jako v případě reinkamační terapie je pravděpodobně i u scientologie a Dragomireckého základem terapeutického úspěchu tzv. syndrom falešné paměti. V něm se uplatňuje skutečnost, že klienti jsou v hypnotickém stavu a v rukou tera peuta většinou schopni vytvořit jakýkoli zážitek a s velkou přesvědčivostí ho považovat za skutečný. Doprovodnou metodou výše zmíněných nestandardních psychoterapeutických postupů bývá tzv. karmická psychoterapie, kterou bychom snad mohli po važovat za svérázný druh racionální psychoterapie. Jejím základem je vy světlení nemoci nebo jiných životních obtíží nepříznivou karmou a nalezení jejich smyslu v rámci posloupnosti životů (inkarnací). Vodítko k takové in terpretaci poskytují zvláště knihy Thorwalda Dethlefsena (* 1947) či Ale xandra Svuaše. Nejznámější je Dethlefsenův Osud jako šance. Karmické psychoterapii jsou blízcí někteří praktikanti etikoterapie (3.11.1). Zatím pouze na okraji všeobecně uznávaných psychoterapeutických metod stojí pozitivní psychoterapie, která se snaží zapojit celou osobnost klienta k překonání jeho problému. Terapeuticky proto využívá různých, i nábožen ských zdrojů moudrosti, aby mobilizovala celek klientovy osobnosti. S touto metodou přišel lékař Nossrat Peseschkian (* 1933) a u nás jí používá psy cholog Jiří Kulka (* 1950) a jím vedená brněnská „společnost pro zdraví, krásu a duchovní rozvoj“ Arcana. Na jógu elementů, tedy na prvek indického náboženského pohledu na svět, okazuje svým názvem pražské Sdružení pro elementární terapii. V terapii □všem používá i další orientální či ezoterické podněty i západní postupy. Terapie tzv. rebalancingu je u nás zatím v počátcích (jedná se o práci s tělem nastolení tělesné, duševní a duchovní rovnováhy). Podobně zatím pouze první, seznamovací akce u nás dosud uspořádala terapeutická skupina Hnutí vnitř ního míru, kterou založil ve Washingtonu roku 1964 Francisco Coll. Ve
291
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMÉRÚ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
světě existují desítky komunit vnitřního míru, v nichž se zájemci učí vyčistit své komunikační schopnosti tak, aby rozuměli svým snům, hlasům andělských bytostí apod.
Vedle psychoterapeutických škol a skupin k hnutí Nového věku patří jednotlivé metody a doporučené postupy, od nichž je očekáván terapeutický efekt, aniž by byly součástí některého uceleného systému. Často se mluví např. o účinku snění, zaznamenávání snů a jejich výkladu, meditační cesty labyrintem k poznání sebe sama (za vzor slouží labyrint na podlaze katedrály ve francouzském Chartres), te rapeutickém účinku meditace, modlitby, relaxačních metod, šamanského bubno vání, súfijského tance apod. Zájem humanistické psychoterapie o změněné stavy vědomí přinesl navíc vznik technik floatace, rebirthingu a holotropního dýchání (3.19.1.1). ■ Za vynálezce techniky floatace (ve významu „vznášení se“, používá se i ozna čení floating) je považován biolog John C. Lilly (1915-2001), průkopník zkoumání možností komunikace mezi živočišnými druhy a autor knihy Střed cyklónu (1972). Již v padesátých letech minulého století zkoumal změněné stavy vědomí po použití halucinogenů a v podmínkách smyslové deprivace ve tmě a tichu uzavřené floatační vany naplněné slanou vodou, zahřátou na teplotu lidského těla. V sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století se flo atační vany rychle rozšířily po západním světě; od devadesátých let jsou k dis pozici i u nás. ■ Naproti tomu technika rebirthingu (znovuzrození) se u nás dosud neprosa dila. Důvodem snad může být to, že u nás dosáhlo velké obliby holotropní dý chání, které je rebirthingu podobné. U počátků rebirthingu stojí terapeut Le onard Ork, který předpokládá, že jeho klienti trpí porodním traumatem a že se ho mohou zbavit jeho novým prožitím. Toho je možno dosáhnout zvlášt ními rytmickými a dechovými cvičeními. Mohou být konána buď na suchu, nebo ve vaně s teplou vodou.
Ukázka Ukázka z knihy Marty Foučkové Jsem (nakladatelství Praha, 1996, str. 81-82) samozřejmě nereprezentuje pestrou škálu výše zmíněných terapeutických postu pů. Vypovídá jen o jednom z nich - tzv. reinkamační terapii. Úryvkem je jedna z kazuistik: Je zvláštní, ale celkem pochopitelné, že pronásledování člověka bytostí, kterou ně kdy poškodil, nacházíme ve více životech. Na časové koleji jednoho z minulých životů této ženy se stala chyba. Pracuje na zámku jako kuchařka a je beznadějně zamilovaná do pobočníka majitele zámku. A za
292
ZÁPADNÍ EZOTERISMUS
vrhuje svého bývalého milého, s nímž byla na zámek přijata. Ona do kuchyně, on ke koním. „...Držím v ruce velký kuchyňský nůž a krájím cibuli ... zase ho cítím za sebou. Horký dech ... zase mé zezadu osahává... Tu máš! Leží na zemi, chroptí, utírám nůž hadrem, je od krve... A dáš mi pokoj!“ Přešly jsme do dalšího života. „...Matka mě neustále týrá ... nic nedělám dobře ... Jdeme kolem studny ... strči la do mě, padám do vody, topím se, vytahuje mě, nadává mi, bije mě, že nedávám pozor na cestu... Nechápu, proč to udělala." Vedu ji, aby si prohlédla matku. „Je to divné, ale moje matka je ten zabitý milenec z minula.“ Jako dítě je týrána až do doby, kdy odchází z domu. Následuje další život. „...Jsou mi asi dva roky, matka mě zvedá ze země plné kamenů. Ta druhá žena mě bere do náručí a slyším, jak matka říká: hodně zlobí, hodně ji bijte, budete s ní mít peklo, ale když ji chcete... Nevím, jak zlobím, myslím, že ani nepláču, aby se nezlo bila, a přece mé prodala.“ „Prohlédni si opět matku.“ „Je to zase on.“
Literatura: o psychoterapii: Kratochvil (2000); o Freudovi a Jungovi: Rican (2002), str. 177-241; reinkamační psychoterapie: FouČková (1996 a 1997); hlubinná abreaktivnípsychoterapie: Dragomíreckij (1994 a 1997); karmická psychoterapie: Dethlefsen (1992); Dethlefsen a Dahlke (1998); Svijaš (2000, 2001a a 2001b); pozitivní terapie: Peseschkian (1996); sebepředstavení společnos ti Arcana: http://www.arcana.cz .
3.19.1.1 Transpersonální terapie a holotropní dýchání Transpersonální terapie se soustředí na duchovní život, zejména na neobvyklé ná boženské zážitky, které překračují osobnost člověka (jsou tedy transpersonální). Navazuje tak na humanistickou psychoterapii a její zájem o vnitřní život člověka a Iz.v. vrcholné zážitky.
Historie II počátků transpersonální psychoterapie stojí český psychiatr Stanislav Grof (* 1931), který učinil první experiment s diethylamidem kyseliny lysergové (LSD) již v roce 1954. V šedesátých letech pak spolu s několika dalšími psychiatry u nás zkoumal možnosti využití LSD v psychiatrické praxi. Roku 1967 emigroval do Spojených suitu amerických a svými dalšími výzkumy s LSD se připojil ke generaci experi mentátorů, kteří docilovali pomocí halucinogenů změněných stavů vědomí (3.15.5). Prostřednictvím zážitků s drogami u sebe Stanislav Grof objevil spirituální di menzi. Nazval ji transpersonální a začal zkoumat meditace, šamanské rity, zku šenosti ze stavů blízkých smrti apod. Po zákazu vědeckých experimentů s LSD
293
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMÉRŮ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
a ostatními halucinogeny vyvinul on a jeho manželka Christina Grofová v první polovině sedmdesátých let metodu holotropního dýchání, kterou docílili změně ných stavů vědomí bez použití drog. Stalo se to v prostředí výše zmíněného Esalenského institutu, kde Grof po emigraci působil a kde se ocitl v samém středu hnutí Nového věku. Tam také měli manželé Grofovi příležitost vyzkoušet holotropní dýchání v praxi mnoha výcvikových programů. Na konci sedmdesátých let se pak Stanislav Grof stal spoluzakladatelem a před sedou Mezinárodní transpersonální společnosti (její 12. konference se konala roku 1992 v Praze). V posledních desetiletích se věnuje výcviku transpersonální tera pie, přednáškám a publikacím.
Teorie Grofův zájem je soustředěn hlavně na tzv. holotropní stavy vědomí, tedy takové stavy, které vedou k celistvosti vědomí (význam slova holotropní je patrně nej lépe vystihnut jako „směřující k celistvosti“). Za celistvé vědomí Grof považuje kvalitativně jiné vědomí, které nejen vnímá běžnou skutečnost, ale přesahuje i do jiných rozměrů bytí, do jiných časů a prostorů. Podle Grofa tento holotropní stav vědomí znají všechna náboženství a všechna ovládají prostředky k jeho nastole ní: meditaci, tanec, rytmické opakování posvátných slov, zpěv apod. Holotropní stavy mohou však nastat i v okamžicích vrcholné námahy, hlubokého uspokoje ní, nebo i v okamžicích blízkých smrti nebo při klinické smrti (3.8). Těmto stavům Grof přisuzuje terapeutický účinek, neboť předpokládá, že způ sobí abreakci traumat, které leží hluboko v podvědomí a o nichž člověk ani neví. Grof tak pravděpodobně navazuje - podobně jako výše zmíněný Leonard On a jeho terapie rebithingu - na dědictví Freudova žáka Otto Ranka (1884-1939). Rank považoval porodní trauma za možný zdroj psychických problémů a navr hoval terapii, v níž by si pacient svůj porod znovu prožil. Metoda, kterou Grof dosahuje holotropních stavů vědomí a kterou důkladně rozpracoval, je holotropní dýchání. Rozšíření a obliba této metody přispěla k tomu, že se téměř vymanila z rámce transpersonální terapie a mluví se o ní někdy jako o samostatné, holotropní terapii. Spočívá v soustředění na dech a v postupném zrychlování hlubokých nádechů, které způsobí hyperventilaci mozku. K dosaže ní holotropního vědomí přispívá i emočně silná, pokud možno klientovi nezná má hudba. Holotropní dýchání probíhá nejčastěji ve skupinách, v nichž se účast níci střídají v roli dýchajících a jejich pomocníků. Dýchající vydávají podle Grofa svědectví o čtyřech typech zážitků.
■
Na první rovině u nich dochází k překonání smyslové bariéry, po němž jsou smyslové vjemy intenzivnější.
294
ZÁPADNÍ EZOTERISMUS
Druhá rovina obsahuje zážitky z minulých let života, které se klientovi vyba vily a s nimiž se snad vyrovnává. ■ Ve třetí rovině se klient setkává s perinatálními zážitky (zážitky před porodem a krátce po něm) a v této rovině by se měl také vyrovnat s porodním trauma tem. ■ Čtvrtou rovinou jsou pak transpersonální zážitky, které zahrnují identifikaci s jinými osobami nebo jinými živočichy, rostlinami atd., identifikaci s archetypálními postavami, údajné vzpomínky na minulé životy, zážitky kosmické jednoty apod.
■
Pro transpersonální psychoterapii je příznačné, že i třetí a čtvrtá rovina zážitků, prodchnutá náboženskými představami, je považována za odraz skutečnosti, a do konce za důkaz možnosti lidské duše překračovat limity těla, času a prostoru.
Společenství Stejně jako v jiných aktivitách hnutí Nového věku ani v případě transpersonální terapie společenství v pravém smyslu neexistuje. Terapii provádějí jednotliví facilitátoři, kteří mohou být členy Mezinárodní transpersonální společnosti. Ta má i svou českou pobočku. Mezi nejznámější facilitátory holotropní terapie u nás patří Ludmila ChrášI anská a její tým v centru na jihočeském statku Nesměň, pražští terapeuti Mi chael Vančura, Jan Šilar a Niki Petrášová, psychiatrička Zdena Kmuníčková, tým opavského centra Holos v čele s Milanem Hrabánkem a Jitkou Badoučkovou, Miroslav Kašpar a Boris David v centru na Skřidlech, plzeň ský psychiatr Stanislav Kudrle a brněnské Psychocentrum pod vedením Zla tý Hálové. Kromě uvedených vlastníků certifikátu Stanislava Grofa provádějí holotropní terapii i někteří neautorizovaní terapeuti. Někteří holotropní terapeuti se věnují i jiným terapiím a aktivitám - zvláště pokud působí v některém centru s širší nabídkou. Jedním z nich je i psycholožka Patricie Tervinová-Anzari, která Grofovu holotropní terapii upravila do vlast ního programu Shamanyka (3.19.2).
Diskuse Od roku 1994, kdy jedna z našich komerčních televizí uvedla varující reportáž o holotropním dýchání, probíhá i u nás čas od času veřejná diskuse o tom, zda hyperventilace mozku, k níž během holotropní terapie dochází, není škodlivá. Psy chiatrická veřejnost je k metodě většinou značně kritická, psychoterapeutická obec jí často přiznává určitou úspěšnost, ale upozorňuje, že Grofova spirituální rétorika
295
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMÉRÚ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
plná nedokazatelných a nevyvratitelných teorií v duchu hnutí Nového věku vy řazuje tuto terapii z dosahu vědeckého zkoumání.
Ukázka Ukázkou jsou poslední dva odstavce kapitoly Osobní proměna a planetární bu doucnost z knihy Stanislava Grofa Kosmická hra: zkoumání hranic lidského vě domí (Perla, Praha 1998), str. 175: Přesto však není situace tak zoufalá, jak se zdá. Jak jsme se přesvědčili, právě tako vá hluboká proměna je přesně to, k čemu dochází při systematickém sebezkoumání s použitím holotropních stavů, ať jíž jde o meditační praxi, mocné prožitkové terapeu tické formy či odpovědnou přísně kontrolovanou práci s psychedelickými látkami. Po dobné změny pozorujeme i u lidí, kteří prožívají spontánní psychospirituální krizi a mají to štěstí, že se jim dostane účinné podpory a citlivého vedení. Takový životní přístup, který spojuje hlubinné sebezkoumání s inspirovaným jed náním ve vnějším světě, se může stát významným faktorem při řešení globální krize, pokud se uplatní na dostatečně široké základně. Vnitřní proměna a urychlený rozvoj vědomí mohou významně zlepšit naši naději na přežití a mírumilovné soužití. Shro máždil jsem a systematicky popsal vhledy získané zkoumáním holotropních stavů v naději, že budou lidem, kteří tuto cestu zvolí nebo již po ní kráčejí, nějak užitečné a nápomocné.
Literatura: texty: Grof (1998, 1999 a 2000); Grofová (1998); sebepředstavenífacilitátorů: http://www.spirala.cz/nesmen; http://www.holotropie.cz; http://www.holos.cz; http://mujweb. atlas.cz/ondra/skridla.htm; http://www.abraka.cz/vedet/letak_kudrle.htm; http:Z/www. psychocentrum.cz; http://www.herba-magica.cz ; kriticky: Kratochvil (2000), str. 100-103; Říčan (2002), str. 234-241.
3.19.2 Kultura Nového věku u nás Hnutí Nového věku je u nás stejně jako jinde ve světě formováno především vý raznými osobnostmi. Na prvním místě mezi nimi je jistě hudebník Vlastimil Ma rek (* 1946), který organizoval alternativní hudební a duchovní akce již před ro kem 1989 a byl kvůli tomu i postihován tehdejšími úřady. Pozici hlavního českého propagátora hnutí Nového věku mu přinesla především vedoucí role v reprezen tativních časopisech Mana a Baraka. Časopis Mana s podtitulem Časopis rozsireneho vědomi vydávalo v letech 1995-1996 nakladatelství Scarabeus. Po pěti číslech byl tento časopis vystřídán Barakou, časopisem pro nový věk. Vychází od roku 1996 v několika nakladatel stvích, naposledy v nakladatelství ROIVA. V obou časopisech k nám Marek a jeho spolupracovníci uvedli a představili řadu zahraničních osobností tohoto hnutí. Dva
296
ZÁPADNÍ EZOTERISMUS
úvodní články Vlastimila Marka v prvním čísle Many posloužily do jisté míry i jako český manifest hnutí Nového věku. I další hudebník, Jiří Mazánek, vede se spolupracovníky (naposledy ve dvo jici s aktivistou buddhismu Lumírem Kolíbalem) časopis, který již od roku 1991 výrazně formuje českou větev hnutí Nového věku. Zpočátku byl časopis Dotek především informačním bulletinem, který poskytoval orientaci v akcích hlavně jógických, buddhistických, a postupně i jiných skupin netradičních náboženství a kultury Nového věku. Vedle těchto informací Dotek uveřejňuje i hudební a kniž ní recenze a postupně přibyly články na duchovní témata, takže podtitul časopi su byl změněn na Nezávislý měsíčník pro duchovní kulturu. Jeho šéfredaktor Jiří Mazánek je kromě svého angažmá v několika hudebních souborech také vedou cím jógické skupiny Pražská prajága (5.2.11). Své typické úsilí o toleranci vy jádřil i spolupořadatelstvím Dnů plného vědomí podle vzoru vietnamského budd histického mistra Thich Nhat Hanba (5.3.1). Tematice Nového věku se od počátku intenzivně věnoval měsíčník Gemma, který od roku 1991 vycházel s podtitulem Časopis pro harmonicky rozvoj a du chovní rozmety Člověka, později jako časopis pro duchovní rozvoj. Na jeho pří pravě se podílela řada osobností, zpočátku především Milan Smrž, později Lud vík Procházka a Karel Funk. Jedno z prvních čísel bylo věnováno přímo tématu hnutí Nového věku. Přestože časopis sehrál pro rozvoj tohoto hnutí velkou úlo hu, nepodařilo se jeho vydávání udržet ani po přechodu k dvouměsíční periodě v letech 1995 a 1996. Ke kultuře Nového věku přispívají i měsíčníky Regena a Regenerace, zaměřené na zdravý životní styl a na léčitelství (3.1 LI) a časopis Astro, který se mezi různými populárně pojatými ezoterickými tématy věnuje nej více astrologii. Nepříliš náročné čtení o duchovních, tajemných, ale i ostatních populárních jevech poskytuje týdeník Spirit, vydávaný v Ústí nad Labem. Vel kou popularitu mají servery www.duse.cz nebo www.osud.cz. Kromě těch, kteří se angažují v časopiseckých aktivitách, je z dalších osob ností českého hnutí Nového věku třeba alespoň zmínit Milana Calábka (♦ 1940), bývalého dramaturga, později lecitele, šamana, organizátora Ceske Univerzity Nové doby a majitele duchovně zaměřené cestovní kanceláře Mandala. Přednáš kovou činností, několika publikacemi a rozhlasovými pořady se do povědomí ve řejnosti dostal i léčitel a učitel tantry a meditace Robert Nový (* 1964). Pod ná zvem Duchovní škola Nového věku pořádal v Praze sérii přednášek Jaroslav Chvátal. Myšlenku planetární transformace, k níž je lidstvo již 2000 let připra vováno, předává zájemcům prostřednictvím Studia ezoterních věd, Akademie Planetárního Vědomí Sedmi Paprsků, korespondenční 1. české domácí du chovní univerzity apod. Jeho komunikace s mistry duchovní planetární hierarchie z
297
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMÉRÚ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
navazuje na řadu ezoterických oborů: na tradici Theosofické společnosti (3.14), náboženské ufologie (3.18) a channelingu (3.8). Zajímavou kapitolou hnutí Nového věku u nás je odraz jeho milenialismu do českého prostředí. Ve shodě se zahraničními předpověďmi oslovil roku 1995 časopis Gemma čtenáře těmito slovy: Sdílíme názor dnes již stále rostoucího množství lidí ve světě, že konec tohoto stole tí - dvoutisíciletí po příchodu Krista - přinese druhý příchod Krista na Zemi a naprostou kvalitativní přeměnu životních forem nejen zde na Zemi, ale také kdekoliv, kde ži vot je...
K této naději přidávají pak někteří očekávání jedinečné role, kterou v této trans formaci má hrát český národ, údajně mírumilovný a prodchnutý duchovností. Povýšit český národ na duchovní centrum Evropy (podobně jako v rudolfín ském věku) se pokouší svou přednáškovou a organizační činností Michal Bur da (* 1915). Vystupuje jako starší Vodnář pražský a v Kruhu přátel vodnářského věku sjednocuje ty, kdo chtějí přispět k záchraně planety zlepšováním mezilidských vztahů. Citlivost k duchovnímu dědictví českého národa a snahu odvrátit katastrofic ký vývoj tohoto světa duchovním impulzem deklaroval roku 2001 také příprav ný výbor hnutí Blaník v čele s Jiřím Maškem. Blaník, hnutí pro 21. století, vy zývá k zakládání místních blanických skupinek a ke společným meditacím. Vedle osobností, které Nový věk přibližuji a uvádějí, stojí i ti, kdo hnutí Nového věku poskytují poučenou, kritickou i přejnou reflexi. Mezi ně zajisté patří biolog a filozof Zdeněk Neubauer (* 1942), který je - s trochou nadsázky řečeno - prostředníkem mezi tradičním a postmodemím paradigmatem, mezi vědou a náboženstvím, křesťanstvím a hermetickými variacemi na něj apod. Kriticky hodnotí hnutí Nového věku také indolog Boris Merhaut (* 1924) - nicméně projevuje pochopení pro ekologické důrazy a touhu po hlubinné transformaci člověka, rezervovaný je ovšem ke komerční podobě hnutí.
Nejviditelnější předivo kultury Nového věku vytvářejí duchovní centra a komerční aktivity. Některá z center vycházejí ze směru jednoho duchovního mistra, ale po skytují zároveň prostor i dalším duchovním aktivitám. Tak je např. v kapitole o Józe v denním životě (5.2.9) zmíněno centrum ve Žďárci u Skutče nebo v kapi tole o Bhagavánu Srí Radžníšovi (5.2.9) centra v Lažanech a Lažánkách. Velký rozsah aktivit mají také centra, jmenovaná v kapitole o holotropním dýchání (3.19.1.1), hlavně Nesměn a Skřidla. Jiný charakter mají centra, jejichž činnost je soustředěna kolem jedné osob nosti. Jednou z nich je Jára Dobeš (* 1971), jenž se považuje za mystika, spoju jícího různé duchovní tradice, a který vystupuje také pod jménem guru Anahdána či pod šifrou JÁRa Době". Jemu a jeho následovníkům se daří řada aktivit
298
ZÁPADNÍ EZOTERISMUS
(pořádání duchovních festivalů, vedení nakladatelství BestCeler, časopisu Poetrie, duchovní univerzity Dobara, internetového magazínu Titicaca apod.), z nichž vyniká založení centra (ášramu) pod názvem Ki-Tak v obci Odrlice na Olomoucku. Ozdravné centrum, které svým programem poněkud připomínalo komunitu ve Findhornu, se od roku 1992 pokoušel vybudovat v Pasovarech na Českokrumlovsku Zdeněk Lukáš. Jeho úsilí však vyšlo naprázdno a od druhé polovi ny devadesátých let se jeho bývalí příznivci ocitli ve vzájemných sporech a ob viněních. Centra duchovních aktivit, která je možné chápat jako místa, odkud se šíří at mosféra Nového věku, existují patrně v každém větším městě, ať už samostatně, nebo pod křídly městských kulturních domů apod. Lokální význam přesahuje např. plzeňský Dům U Slunce, dnes již bývalé relaxační centrum Awika nebo spo lečnost pro osobní rozvoj Equilibrium v Praze, klub duchovních aktivit Nebbi v Ricanech u Prahy, Dílna duchovního rustu anebo regenerační centrum Energy v Liberci, Experta v Českých Budějovicích, brněnské centrum duchovních cest Gaia, Středisko zdraví v Boskovicích, pardubické Centrum pohody, chrudimské centrum harmonie Pyramida apod. Centrum duchovních aktivit nověji vytváří v Plzni i Zdenka Blechová, vydavatelka nového časopisu Mystéria tajemna, je hož první číslo vyšlo v březnu 2003. Funkci lokálních duchovních center plní čajovny, které často nabízejí akce al ternativní kultury, a tedy i aktivity Nového věku. Jako příklad může sloužit praž ská etno-čajovna a duchovní centrum Herba Magica. Provozuje ho transpersonalní psycholožka Patricie Tervinová-Anzari, zmíněná již v kapitole o Grofově holotropní terapii (3.19.1.1), ačkoli tuto terapii upravila do vlastního programu Shamanyka. Ten navazuje na přípravné programy, které se většinou konají na zámku v Liblicích u Mělníka. Programy kombinují řadu metod; nejen prvky holotropního dýchání, ale i muzikoterapii, psychodrama, tai-ťi, tanec apod. Mají pro bouzet životní sílu, osvobozovat osobnost a otevírat srdce duchovním hodnotám. Mezi další známé čajovny s duchovním programem patří lounská čajovna U svá tého Mikuláše nebo U měsíční kočky v Praze. Výrazem pocitu změny vědomí v souvislosti s příchodem Nového věku je nový hudební žánr, pro nějž se vžilo označení new age music. Příznivci tohoto žánru si uvědomují sílu, jíž hudba na člověka působí, a vědomě se tuto sílu sna ží využít pro relaxaci i pro naladění ve prospěch idejí Nového věku. O šíření to hoto žánru se u nás přičinil vlastní produkcí i hudebními kritikami v časopisech Mana, Baraka i jinde již výše zmíněný Vlastimil Marek. Vedle učitelství jógy a dalších aktivit se hudební produkci věnuje i Jana Suchánková, vystupující také jako Nada Shakti. Duchovní a meditační hudbě se věnuje výše zmíněný Jiří Ma zánek nebo populární manželský pár Irena a Vojtěch Havlovi. Dlouhodobě
299
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMĚRU A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
propaguje duchovní a meditační hudbu klub Awika v programu „léčivé tóny“, který v letech 1994-1999 uváděla v Českém rozhlase Svatava Kabošová. Hud bu Nového věku vydává česká pobočka mezinárodního podniku Mandala Records a část produkce věnuje tomuto žánru i nakladatelství Scarabeus i další naklada telské domy. Významným kulturním centrem hnutí Nového věku je pražská galerie Nadace Cesty ke světlu pod vedením psychologa a malíře Zdeňka Hajného (* 1942). Obrazy v této duchovně orientované ga lerii mají vyzařovat léčivou sílu. Galerie také pořádá množství dalších akcí, především přednášek, ale i duchovních programů, např. meditací s Terezou Skoumalovou, a provozuje i Křišťálovou čajovnu. Výtvarné umění se zaměřením na Nový věk prezentuje i další pražská galerie, Duse vý chodu.
Ke kultuře Nového věku patří i výstavy a festivaly, např. festival Miluj svůj ži vot, pořádaný dvakrát ročně zprvu v Rokycanech, později v Plzni (roku 2003 se konal již poosmé, resp. podeváté), veletrh zdraví a lásky Harmonie, Esoterické dny v Brně nebo Festival ezoteriky. S odrazem ezoterického pohledu na svět se setkáme i na výstavě Ecolife. Pravidelné návštěvě sympatizantů Nového věku se těší i vlašimský kostel Církve československé husitské (1.3.3), kde teolog a jáhen této církve Zdeněk Krušina (* 1963) každoročně hostí spolu s Vlašimskou as tronomickou společností Seminář o mezních otázkách astronomie. Literatura: časopisy: http://www.baraka.cz; sebepředstavení osobností a skupin: Nový (1995); Burda (1995); http://www.vesmirvnas.cz; Krušina (2001); http://www.osud.cz/hnuti; sebepředstavení komunit a center: Dobeš (1999); http://www.kitak.cz; Anzari (1996); kriticky o Dobešo vi: Přichystal (2001); sebepredstavení center: http://www.kadel.cz/slunce/regenera.htm; http://www.equilibrium.cz; http://volny.cz/sedmikraska.li; http://www.energy.sk/cz; hltp://webspirit. cz/gaia.html; http://reiki.3web.cz; http://www.sweb.cz/blechova.zd; čajovna: http://www.arsys.cz; galerie: http://www.cestykesvetlu.cz.
300
4
Islám
Slovo islám znamená úplnou odevzdanost do vůle Boží. K monoteistickému is lámu, náboženství jediného Boha - Alláha, se dnes hlásí asi pětina lidstva, tj. asi 1,2 miliardy lidí. Od středověku je přítomen i v Evropě a ovlivňuje dějiny i na území dnešní CR. Tradičně nízký počet muslimu u nás však způsobuje, že je toto náboženství stále vnímáno jako exotické. Islám vznikl v první polovině 7. století po Kristu na základě proroctví, která obdržel Muhammad Ibn Abdulláh (asi 570-632) u města Mekky na západě Arab ského poloostrova. Při rozjímání se mu asi roku 610 zjevila andělská postava Džibríla (Gabriela) a vyzvala ho k zapamatování a opakování Božích poselství. Mu hammad o pravosti zjevení nejprve pochyboval, později je však svěřoval rodině a asi od roku 613 i menší skupině posluchačů. Postupně poselství vešla ve zná most a budila pozornost i odpor. Mekku nakonec Muhammad musel opustit. Přijal pozvání do Jathribu (po zdější Mediny), aby se svými prorockými schopnostmi pomohl konsolidovat tam ní společenské poměry. Muhammadův odchod z Mekky a začátek slavného medinského období roku 622 je dodnes připomínán, neboť tvoří počátek muslimského kalendáře. Medinské období přineslo Muhammadovi a jeho posluchačům řadu proroc tví, která se týkají praktického života muslimů (tedy těch, kdo se podřídili vůli Boží) a učení vznikajícího islámu. Proroctví tak nemají jen náboženský obsah, ale prorok je i politikem a zákonodárcem. Bylo to také období několika válek s kon kurenční Mekkou, během nichž se duchovní úsilí (džihád) projevilo i jako ozbro jený boj. Války nakonec vedly k porážce Muhammadových nepřátel a k jeho tri umfálnímu návratu do Mekky roku 630. K islámu se postupně připojily další arabské kmeny. Muhammad však brzy po svém triumfu zemřel. Sám sebe považoval za prorocký hlas, který zní na kon ci řady proroků židovského náboženství a křesťanského proroka Ježíše. Své zje vení ovšem považoval za proroctví jiné kvality - přicházející doslova a přímo od Boha a nezkomolené judaismem ani křesťanstvím. Proto si nejvíce vážil Abraha ma, který předcházel judaismu i křesťanství.
301
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMÉRÚ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
Muhammadova proroctví byla poměrně brzy (v polovině 7. století) spolehli vě písemně zachycena. Vznikl tak Korán (tj. čtení), soubor 114 súr, řazených při bližně podle délky od nejdelší po nejkratší. Jejich obsahem je především naléha vá výzva k víře v jediného Boha (arabsky Alláha), k projevování náboženské úcty pouze jemu a k oddanosti do jeho vůle. Alláhovým majestátním hlasem jsou mus limští posluchači či čtenáři vyzýváni ke zbožnému a mravnému životu, jehož vý znam je podtržen barvitým líčením osudu člověka po smrti. Korán obsahuje také řadu příkazů, které se týkají praktického denního živo ta, rodinného, manželského, trestního i obchodního práva. Nepřeslechnutelný je jeho tón soucitu s neprivilegovanými vrstvami společnosti a apel na solidaritu muslimů. Značná část koránského zjevení se také vyrovnává s nesprávností ju daismu a křesťanství a s útoky na Muhammadovu věrohodnost. Tato i další po selství jsou zapracována do příběhů z židovské Bible a Talmudu i z křesťanské ho Nového zákona a apokryfů. Život muslima určuje nejen Koran, ale i sunna, soubor zvyklosti, ktere jsou prověřeny buď minulými generacemi, nebo pocházejí z hadíthů, Muhammadových výroků a činů, které nejsou v Koránu zaznamenány. Sunna často upřesňuje provádění příkazů Koránu. Věrohodnost hadíthů je podepřena řetězcem tradentů, kteří svědčí o tom, že ten který výrok nebo čin pochází od Muhammada nebo z jeho nejbližšího okolí. Z Koránu a sunny je odvozena tzv. šarí'a, islámské právo. Je chápáno jako Boží řád pro lidstvo a je rozpracováno do podrobností nejrůznějších životních si tuací. Zahrnuje i náboženské povinnosti muslimů a víru jako hlavní z nich. Nej důležitějších náboženských povinností je pět a tvoří tzv. pět pilířů islámu:
■ prvním a základním pilířem je muslimské krédo „Vyznávám, že není bož stva kromě Boha a Muhammad je posel Boží“, citované při mnoha příleži tostech; ■ druhým pilířem je modlitba vykonaná za přesně určených podmínek - ve sta noveném čase (pětkrát denně), pokud možno společně na daném místě, s ur čitými slovy a tělesnými pohyby, se zbožným předsevzetím a za předepsaných podmínek čistoty a cudného ošacení; ■ třetím sloupem zbožnosti muslimů je almužna; ■ čtvrtým je půst od jídla, pití a dalších požitků těla od východu do západu slunce po celý měsíc ramadán; ■ pátým sloupem je pouť do Mekky, která znamená jeden z vrcholů života zbož ného muslima a po jejímž vykonání muslim získává titul hadti, K pilířům víry bývá někdy počítán i džihád, tedy usilování na duchovní cestě. Ob vykle má podobu vnitřního zápasu zbožného muslima s pokušeními, která ohrožují
302
ISLÁM
jeho víru. Může však získat také podobu slovní argumentace či praktické pomo ci. Ve zvláštních případech, kdy se svět islámu cítí ohrožen, nebo kdy mu naopak vnější podmínky dovolují expanzi, může džihád nabýt i podobu ozbrojeného boje. Islámský právní systém - šarí’a - je po staletí rozpracováván největšími is lámskými učenci tak, aby odpovídal na výzvy času i prostředí, v němž se islám nachází. V průběhu dějin vykrystalizovaly čtyři hlavní právní školy, z nichž se českých zemí nejvíce dotkla hanafijská škola, která sloužila jako právní systém osmanské říši, a tedy i nám nejbližším balkánským muslimům. Různé právní vý klady ovlivněné často také místními zvyklostmi činí z islámu pestrou tkaninu tra dic a směrů. Základní rozdělení muslimů je však důsledkem mocenského boje po Muhammadově smrti. K definitivní roztržce mezi většinovými sunnity a šťity došlo již roku 661. Příčinou byl spor o nástupnictví Muhammada v čele ummy, spole čenství muslimů. Sí’a, „strana“ Muhammadova zetě Alího, v tomto sporu podle hla a vytvořila vlastní společnost s vlastním vedením imámů. Dnes představuje asi desetinu muslimů. Nejvíce šťitů je v Íránu a Iráku. Podle různého pojetí úřa du imamá pak šťité vytvořili řadu skupin s odlišnými důrazy a odlišnými nábo ženskými nadějemi. Z jedné takové větve se vyvinula i víra baha’i, o níž se zmí níme níže v samostatné kapitole. Významnější než v křesťanství je v islámu mystická tradice, nazývaná podle mystiků (súfi) súfismus. Je často převažujícím náboženským výrazem v lidových, v Koránu a tradici nepříliš vzdělaných vrstvách islámské společnosti. Súfí byl však také např. jeden z největších islámských myslitelů, Abú Hámid Muhammad al-Ghazzálí (1058-1111).
4.1 Islám v Evropě a u nás V prvních desetiletích své existence náboženství islámu expandovalo z Arabské ho poloostrova do severní Afriky a roku 711 zasáhlo Evropu. Na Pyrenejském poloostrově pak v následujících téměř osmi staletích (do roku 1492) muslimové vytvářeli vyspělou kulturní společnost. Od dobyvačného nástupu osmanských Turků ve 14. století až dosud jsou muslimové přítomni na jihovýchodě Evropy a malé muslimské enklávy z doby vpádu Mongolů (13. st.) nalezneme v Rusku, na Ukrajině, v Bělorusku, ve Finsku a v Polsku. I české země byly v minulosti ve vojenském i obchodním styku s muslimy. Ve větší míře se s nimi Češi začali setkávat ovšem až na počátku 20. století jako občané Rakouska-Uherska, které roku 1908 anektovalo muslimskou Bosnu a Her cegovinu. Později v minulém století počet muslimů na území dnešní ČR dále
303
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMĚRŮ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
stoupal, ať už to byli a jsou obchodníci, studenti, naposledy ve větší míře uprchlí ci, nebo čeští konvertité k islámu. Česká společnost se ovšem seznamovala s islámem také zprostředkovaně. Již ve středověku byla mezi vzdělanci známa díla význačných osobností islámu, ja kými jsou např. lékař Abú Alí Ibn Síná (Avicenna, 970-1027) nebo filozof Abú Valíd Muhammad Ibn Ahmad Ibn Muhammad Ibn Rušd (Averroes, 1126-1198). Byli to ostatně muslimští učenci, kteří uchovali a rozvinuli dědictví antické vzdělanosti a předávali ho méně kulturní středověké Evropě. Na počátku novověku referovalo o islámském Blízkém východě několik čes kých poutníků do Palestiny. Mezi nimi byl litomyšlský občan Martin Kabátník (t 1503), jenž byl v- k cestě v letech 1491-1492 vyzván jednotou bratrskou a jehož zpráva Cesta z Cech do Jeruzaléma a Kaira vyšla několikrát tiskem; další zprá vy o islámu máme od šlechtice Jana Hasištejnského z Lobkovic (1450-1517), autora Putování léta Páné 1493 k Božímu hrobu vykonané, V polovině 16. stole tí se vydal na pouť Oldřich Prefát z Vlkanova (1523—1565) a na konci téhož století Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic (1564-1621), jehož cestopis Pu tování aneb cesta z království českého,., zrcadlí autorovo mimořádné vzdělání. Nikoli cestopisný, ale náboženský účel měl spis českého šlechtice a diploma ta Václava Budovce z Budova (1551-1621) Antialkoran to jest Mocný nepře možení důvodové toho, že Alkoran turecký z ďábla posel (vydáno 1614). Již z ná zvu je patrné, že se jedná o křesťanský apologetický spis, varující před islámem jako náboženstvím odpadlíků od pravé víry do bludu. Nejednalo se zdaleka o je diný polemický, proti „tureckému náboženství“ namířený spis. Jejich množství a obliba odrážejí obavy Evropanů, a tedy i Cechů, z moci osmanské říše, přítom né v Evropě od pádu Cařihradu (1453) až do 1. světové války. _ _ VObliba čtení v 19. století umožnila přinést do Cech více informací o islámu a muslimských zemích prostřednictvím časopisů a populárních knížek. Exotika islámu inspirovala i romantické umělce. Avšak 19. století znamená také počátek vědecké práce, dotýkající se islámu. Prvním českým docentem orientalistiky na pražské univerzitě byl Jaromír Košut (1854-1880). Po rozdělení univerzity se zakladatelem orientalistiky v její české části stal Rudolf Dvořák (1860-1920), profesor orientálního písemnictví. Knězem, cestovatelem a univerzitním profe sorem byl Alois Musil (1868-1944), který se díky hluboké osobní zkušenosti s arabským svetem stal propagátorem vztahu nove vzniklého Československa s Orientem a inspirátorem založení Orientálního ústavu. Z meziválečné generace orientalistů je třeba jmenovat ještě alespoň Aloise R. Nykla (1885-1958), pře kladatele Koránu do češtiny, a Felixe Tauera (1893-1981), širší veřejnosti zná mého i jako překladatele pohádek Tisíc a jedna noc.
304
ISLÁM
Poválečnou generaci arabistů a islamistů reprezentují v tomto krátkém pře hledu Ivan Hrbek (1923-1993), na veřejnosti známý především výborným pře kladem Koránu a informativním úvodem k němu (poprvé vydáno r. 1972), a Ka rel Petráček (1926-1987), který s Hrbkem přispěl k informování veřejnosti o islámu oblíbenou monografií Muhammad (1967). V současné době o islámu nejvíce publikuje profesor Karlovy univerzity Luboš Kropáček (* 1939) a vě decký pracovník Orientálního ústavu a docent brněnské Masarykovy univerzity Miloš Mendel (* 1952). V zahraničí dlouhodobě pobývá český arabista Zdeněk Múller (* 1947). Českého původu byl světově proslulý sociolog a antropolog Ernst Gellner (1925-1995), který publikoval významné práce i o islámu. Jak již bylo zmíněno, na akademické úrovni se islámským studiím vedle uni verzit věnuje i Orientální ústav, založený roku 1922. Ten je také vydavatelem vý znamných časopisů -Archívu orientálního (od roku 1929) a populárně vědecké ho Nového Orientu (od roku 1945). Zmíněni také již byli dva překladatelé Koránu do češtiny - Alois R. Nykl (poprvé vydán roku 1934) a Ivan Hrbek (1972). Hrb kův překlad je použit také v Koránu s obsáhlým komentářem , který roku 2000 vydali cesti muslimové pod názvem Svaty Koran. Česky překlad, vyznám a ko mentář s rejstříkem veršů. Zbývá připomenout vůbec první český překlad Korá nu, který pořídil římskokatolický kněz Ignác Veselý (1885-1964). Vydán byl ve třech částech roku 1913, 1923 a 1925. Čtvrtým překladem Koránu do češtiny je pak Svatý Korán, komentované vydání, které na začátku devadesátých let šíři li stoupenci ahmadíje, z islámského hlediska neprávo věrného reformního hnutí. Muslimové na území dnešní ČR mohli vytvořit oficiální náboženskou obec již roku 1912, ale s výjimkou krátkého válečného období se uznání svého nábo ženství ze strany státu nedočkali dosud. Tato skutečnost je nepříjemná pro sa motný český stát, který tak mezi demokratickými státy nepůsobí zcela vyspělým dojmem. Větší obtíže však přináší muslimům, jejichž náboženství je částí české veřejnosti stále vnímáno jako cizorodý a snad i nebezpečný prvek. Státní uznání jako náboženské společnosti, a tím i zvýšení důvěryhodnosti české muslimské re prezentace by všem stranám prospělo zvláště v poslední době, kdy někteří světo vě nebezpeční teroristé spojují svou kriminální činnost právě s islámem. Zmíněného roku 1912 vstoupil v platnost rakouský zákon, jímž byl islám hanafijské právní školy uznán za státní náboženství. Nicméně česká muslimská obec se sešla až v novém státním útvaru, Československu, roku 1934. Tehdy se kona la ustavující schůze Moslimské náboženské obce pro Československo s ústře dím v Praze. O státní uznání obec pak usilovala mamě. Jejímu oficiálnímu uznaní v Československu zahranily vnitrní i vnejsi příči ny. Z těch vnitřních je potřeba zmínit nejen nepřipravenost tehdejších reprezen tantů obce k právnicky přesnému jednání s úřady, ale i prvotní zápas o orientaci
305
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMÉRÚ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
obce, který proběhl v letech 1935 a 1936 a v němž zvítězilo radikálnější křídlo. To zůstalo československým úřadům pravděpodobně vždy poněkud podezřelé, Z vnějších okolností to bylo především rozdílné právní dědictví českých zemí (po Rakousku) na jedné straně a Slovenska a Podkarpatské Rusi (po Uhersku) na stra ně druhé. Svou roli mohla sehrát i nepočetnost obce či iracionální obavy úřadů z organizovaných muslimů. Moslimskou náboženskou obec pro Cechy a Mo ravu v Praze tak uznala až protektorátní vláda roku 1941. Obec měla tehdy asi sedm set členů, imámem (duchovním vůdcem obce) byl bosenský muslim Salih Hadžiosmanovič. Aktivními členy byli především češ tí konvertité k islámu. Nejvýraznější postavou mezi nimi byl bezpochyby hadíi Mohamed Abdalláh (Alois Bohdan) Brikcius (1903-1959). Navzdory ne sporným zásluhám o obec tento muž ovšem zůstal rozporuplnou postavou. Svým nekritickým obdivem islámských národů a černobílým viděním světa způsobil obci škodu v očích veřejnosti a sobě mnohaleté vězení. Pro naději na osvoboze ní muslimů od kolonialismu stál jako redaktor fašistické Vlajky na straně Němců a Japonců. Tyto své postoje prezentoval i v časopise muslimské náboženské obce Hlas. Působením Benešových dekretů, které zrušily všechna rozhodnutí protektorátní vlády, skončila po válce i registrace muslimské náboženské obce. K obci se v sice přidalo několik výrazných osobností, např. Mohamed Ali (Přemysl) Šil havý (* 1917), již zmíněný Ahmed (Ivan) Hrbek (1923-1993) či Abdalláh (Jiří) Bečka (* 1916), ale neoficiální postavení obce a zápas komunistického stá tu proti každé nekontrolované náboženské aktivitě v ní způsobil hlubokou krizi. Duchovní život muslimů se rozvíjel převážně v soukromí. Cestu z krize neumožnilo ani zvýšení míry náboženských svobod v letech 1968 a 1969. Tuto dobu čeští muslimové využili k úsilí o registraci společnosti Yeni Qeri - Sociální organizace Moslimů v Praze. Vzhledem k asociacím, které slo vo Janičáři“ (elitní turecké pluky) mezi Cechy vyvolává, to pravděpodobně ne byl zcela promyšlený krok. Převratné události těchto let navíc způsobily, že mus limská obec byla oslabena o několik aktivistů buď kvůli jejich emigraci, nebo kvůli nepřijatelnému angažmá pro komunistickou moc a sovětskou okupační armádu. Po změně politického systému v roce 1989 bylo jako zastřešující organizace náboženských obcí i dalších muslimských aktivit založeno Al-lttihad Al-Islamí - Ústředí muslimských náboženských obcí v ČSFR (roku 1991). Jako kontaktní adresu udává třebíčskou Nikodémovu ulici 6. Předsedou ústředí byl zvolen eme ritní gymnaziální profesor Mohammad Ali Šilhavý z Třebíče. V roce 2000 se stal čestným předsedou této organizace a jeho kompetence převzal jako zastupující předseda hadíi Vladimír Sáňka. Ústředí obnovilo časopis Hlas muslimských ná boženských obcí a pečuje o část třebíčského hřbitova, vyhrazenou pro hroby
306
ISLÁM
muslimů. Nemá však právní postavení náboženské společnosti, protože dosud ne bylo jako náboženská společnost ministerstvem kultury registrováno. Z tohoto důvodu jednotlivé náboženské obce dosud nepracují a muslimové svou činnost vyvíjejí za pomoci nadací a občanských sdružení, tedy subjektů, kte ré mohou vstupovat do právních vztahů. Brněnským muslimům se podařilo na vázat spolupráci s vídeňskou Agenturou pro záchranu třetího světa (TWRA), kte rá podporuje jejich činnost, např. podporou stavby mešity nebo podílem na vydání výše zmíněné reprezentativní knihy Svatý Korán (2000) a dalších publikací. Pro takovou činnost vzniklo v Brně iniciativou Nazíha Burhána roku 1992 Islám ské centrum. Hlavní záměr Islámského centra - stavbu brněnské mešity - převzala Nada ce pro zřízení a provoz islámského centra v Brně. Od roku 1995 probíhalo jed nání o stavbě s brněnskými úřady, v následujících dvou letech se brněnští musli mové setkali s protesty části veřejnosti, ale po dokončení mešity v roce 1998 se vztahy uživatelů mešity a veřejnosti vyvíjejí již bez napětí. Brněnská mešita je postavena ve Vídeňské ulici 38 a slouží asi čtyřem stům muslimů. V roce 1995 dostalo nabídku na stavbu mešity především pro lázeňské hosty severočeské město Teplice. Po protestech některých obyvatel města, k nimž se překvapivě přidali i představitelé několika teplických církví, městské úřady opus tily vstřícný postoj k nabídce a jednání o mešitě byla přerušena. Paralelně s brněnskou nadací působila i Nadace pro zřízení a provoz islám ského centra v Praze. Pražští muslimové se od roku 1992 scházeli v provizor ních prostorech, stálé Islámské centrum bylo otevřeno roku 1999 v Praze 9 na v Černém Mostě, v Blatské ulici 1275. O svátcích se v této mešitě sejde až tisíc muslimů, běžnou páteční bohoslužbu navštíví 300-500 účastníků. Jak pražská, tak brněnská nadace byla registrována roku 2001 pod novým jménem Islámská nadace v Praze, resp. Islámská nadace v Brně. Islámská centra v Brně a Praze jsou otevřena pro veřejnost. Disponují kni hovnami, pořádají přednášky s islámskou tematikou, společná čtení Koránu, vý uku arabštiny i programy pro děti. Pomáhají také v uprchlických táborech - praž ské centrum např. vybavilo modlitebnu v táboře v Bělé pod Bezdězem. Soustavné duchovní péči o muslimské vězně zatím brání fakt, že muslimové dosud nejsou státem uznáni jako náboženská společnost. V červenci 2003 otevřela Islámská na dace v Praze Informační centrum v ulici Politických vězňů 14. Převážně tureckým muslimům v Praze slouží menší mešita v Pemerově uli ci 6. Zřídilo ji Islámské kulturní středisko pro CR. Roku 1991 vznikl v Praze a pěti univerzitních městech iniciativou tehdejšího súdánského studenta Muhammada Abbáse (* 1964) Všeobecný svaz muslim ských studentů v České republice (registrován roku 1992) s cílem působit
307
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMĚRŮ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
především misijně. Způsob této misijní činnosti však není mezi muslimy jedno značně přijímán. Iniciativou několika muslimů byla roku 2000 v Praze ustavena Muslimská unie. Za cíl si stanovila především šíření informací o islámu a pod poru potřebných muslimů. Přednášky a setkání se studiem Koránu pořádá v mod litebně na Václavském náměstí 36, Praha 1. Ostatní muslimské organizace, Liga českých muslimů, iniciovaná Petrem Pelikánem pro zlepšení obrazu islámu v české veřejnosti, Islámský svaz - klub přátel islámské kultury, založený již roku 1990 českým súfím Sálimem (Vla dimírem) Voldánem, ani súfistický řád Nakšbandí (původně založený ve 14. sto letí v Indii) nevykazují v posledních letech činnost. Od Voldánova súfismu se Ústředí muslimských náboženských obcí distancuje a sám hadži Voldán zastřesující autoritu ústředí v cele s hadzi Šilhavým neuznává. Počet muslimů, žijících v ČR, se odhaduje na 10 tisíc. Ovšem méně než dva tisíce se účastní společného náboženského života. Většinu z tohoto počtu tvoří ci zinci, českých konvertitů k islámu přibývá, v současné době jich je asi čtyři až pět set. Českým mushmum slouží občasník Hlas muslimských náboženských obci, " z který kromě popularizujících článků přináší i informace z Ústředí a zprávy o čin nosti organizací muslimů. Časopis vycházel nejprve v letech 1937-1945, v roce 1991 byl obnoven a vyšel jeho 10. ročník. Především muslimkám a jejich dětem je určen měsíčník Al-Manára, založený v roce 2000. Tituly s arabskou a islám skou tematikou vydává pražské nakladatelství Dar ibn Rushd. Popularizací arab ské kultury a jazyka se zabývá aktivní organizace Opus arabicum. /A
i_ z
___
i•
o
i
vz_i
v
z,_rrr
i•
f
z
i
z»
v
»
z
»
»
z
Literatura: texty: Korán (1972); Svatý Korán (2000); o islámu a Muhammadovi: Kropáček (1993); Denny (1998), Eliade (1997b), sir. 69-89 a 115-150; Pavlincová (1994), str. 337-469; Haeri (1997), Hrbek a Petráček (1967), Tauer (1984), Co jest islám?; o islámu u nás: Bečka a Mendel (1998); sebepředstavení muslimských organizací: http://islamcz.cz; http://www.muslim.cz; http://muslimstudents.cz; http://www.muslim-inform.cz; http://sweb.cz/svet_islamu; o studiu islámu u nás: Gombár (1994) str. 48-73; o islámu v současném světe: Kropáček (1996 a 2002); Mendel (1992, 1994 a 1997); Křikavová, Mendel a Miiller (1990).
4.2 Víra bahá’í Víra bahaí sice zřetelně vychází z si'itske'ho islámu, ale snaží se tuto tradici pře kročit a vytvořit náboženství, přijatelné pro všechny lidi. Prostřednictvím této uni verzální víry má lidstvo dospět k jednotě, míru a všestrannému blahobytu.
308
ISLÁM
Historie Po smrti Muhammada, zakladatele islámu, se jeho muslimská obec neshodla na jeho nástupci jednoznačně. Někteří muslimové trvali na tom, že pro převzetí nejvyššího úřadu chalífyje nutné být Muhammadovým příbuzným. Postavili se pro to na stranu, která prosazovala, aby se chalífou stal jeho bratranec a zeť Alí ibn Abí Tálib (asi 600-661). Tak získal tento směr své označení ši'at Alí (A lího stra na), tedy ší’ité. Ve víře šťitu má velkou roli očekávání mesiáše, mahdího (vedeného, tzn. Bo hem), který má obnovit pravou víru a jednotu. Toto očekávání se opírá o nauku tvrdící, že pravých Muhammadových nástupců - imámů - bylo pouze dvanáct a poslední z nich se na konci života skryl v ústraní v horách, odkud přijde v soud ný den. Tento poslední pravý imám hovoří s muslimy pouze pomocí prostřední ků, tzv. bábu. N roce 1844 se za bába (dosl. bránu), ohlašujícího příchod mesiášského imáma, prohlásil obchodník Sajjid Alí Muhammad aš-Širází (1819-1850). Vznikl tak bábismus, hnutí založené na Bábově učení a spisech. Z nich je nejdůležitěj ší Baján (Porozumění), který obsahuje nové doktríny i rity, a zakládá tak faktic ky nové mystické náboženství akcentující nutnost společenských reforem islámu. Kvůli snaze bábistů založit v Íránu vlastní stát v čele s mahdím se hnutí v le tech 1848-1852 ocitlo v povstání proti šáhovi. Báb byl ovšem roku 1850 zatčen a popraven a povstání pak tvrdě potlačeno. Bábisté uprchli především do Iráku. Podle Bábovy vůle se jeho nástupcem stal Mírzá Jahjá Sobhe Azal, ale větší vliv v hnutí nakonec získal Azalův nevlastní bratr Mírzá Husajn Alí, známý jako Bahá’ulláh (Sláva Boží, 1817-1892). Mezi stoupenci obou směrů, nazývaných azalía bahá’í, docházelo ke krvavým střetům; vrch nakonec získala strana bahá’í a Azalův bábismus dnes již prakticky nemá žádný vliv. Roku 1863 se Bahá’ulláh prohlásil oním imámem, kterého Báb ohlašoval. Tím se stal trnem v oku ší'itským náboženským autoritám a přivodil si pronásledová ní - byl řadu let vězněn a zemřel ve vyhnanství v Palestině. Bahá’uiláh ve vy hnanství a vězení napsal množství spisů, které jsou jeho následovníky považová ny za svaté Písmo. Jeho nejdůležitější součástí je Nejsvětější Písmo (Al-Kitáb al-aqdas), která napodobuje sloh Koránu (podobně jako Bábův Baján) a je také považována za neomylnou. Nejsvětější Písmo vyšlo arabsky roku 1892, anglic ky až roku 1992. Bahá’ulláhův syn Abbás Effendi, zvaný Abdulbahá’ (Služebník slávy, 1844-1921) zformoval Bahá’ulláhovo učení do uceleného systému. Pouze on měl právo otcovy spisy vykládat; kromě něho není výklad Bahá’ulláhových spisů ni komu povolen. Po Abdulbahá’ově smrti objasňuje Bahá’ulláhovo učení v přípa dě potřeby kolektivní vedení víry bahá’í-Světový dům spravedlnosti. Ve vedení
309
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMÉRÚ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
hnutí byl Abdulbahá’ vystřídán svým vnukem, Shoghi Effendi Rabbanim (1897-1957). Ten spolu s uprchlíky před náboženským pronásledováním uvedl bahá’ismus do celého světa.
Učení Bahá’ulláh ve svém učení ustoupil ještě dál od islámu. Jeho základem je víra v jed notu všech náboženství, která si údajně neodporují, ale pouze různě odpovídají na potřeby jednotlivých dějinných epoch. Do každé takové epochy poslal Bůh je den svůj Projev - bezhříšného a neomylného proroka, který poskytuje lidem Boží zjevení na té úrovni poznání a kultury, na níž se právě nacházejí. Takovými bož skými manifestacemi byli Abraham, Mojžíš, Kršna, Buddha, Zarathuštra, Ježíš, Muhammad a Báb. Tyto všechny Projevy připravovaly cestu pro současnou Boží manifestaci, jíž je Bahá’ulláh. Tato myšlenka Božích Projevů poskytuje základ pro náboženství, jehož hlav ním cílem je jednota náboženství a vědy, sjednocení národů, idea jednotné svě tové teokracie, společného soudnictví, písma a jazyka. Proto se bahá’isté po ce lém světě angažují v prosazování sociální a majetkové rovnosti a egality mezi pohlavími, rasami apod. Tato myšlenka jednoty je ovšem vázána na podřízení se tomu, co je pro tuto naši epochu určující, tedy Bahá’ulláhově učení. Základem náboženského života ve víře bahá’í]c plnění povinností, jež sta novil Bahá’ulláh. Úkolem člověka je na sobě pracovat, aby se z tohoto světa, v němž žije jako dítě v prenatálním stavu, zrodil do vyššího, plnohodnotného a du chovního světa. Ve stanovení náboženských povinností a mravních zásad Bahá*ulláh vycházel z islámu, avšak - podobně jako Báb - islámskou předlohu zjed nodušoval a reformoval. Tak má víra baha'i s islámem společnou povinnou modlitbu (ovšem pouze třikrát denně), které stejně jako v islámu předchází očis ta. Modlitebním směrem je ve víře bahá’í (na rozdíl od Mekky v islámu) Bahá’ulláhův hrob. S postavou Bahá’ulláha jsou spojeny také cíle pouti a obdobou muslimského postního měsíce ramadán je poslední měsíc bahá’istického kalen dáře. Rozdílů i shod s islámem je pochopitelně daleko víc.
Společenství Příslušníci víry baha'ioceňují na svém náboženství důraz na ideje míru, eman cipace, jednoty, rovnosti a spravedlnosti. Bývá mezi nimi dostatek vzdělaných lidí se světovým rozhledem, jimž je blízká myšlenka vývoje lidstva a postupné ho zjevování Pravdy. Ke vstupu do tohoto společenství není třeba žádný ritus, pouze víra v Bahá’ulláha. U členů se předpokládá denní studium Písma v rozsahu nejméně 19 ver
310
ISLÁM
šů. Víra bahá’í nemá kněze ani teology a hledání pravdy v Bahá’ulláhových spisech je odpovědností každého věřícího. Někdy se ke společnému studiu setkávají men ší skupiny. Celé místní společenství víry bahďí se schází každý devatenáctý den ke slavnosti, která sestává z modlitby, čtení ze spisu Bahá’ulláha nebo Abdulbahá’ a hudby. Společenství víry bahďí používá vlastní kalendář, který také odráží víru v posvátnost čísla 19. Rok podle bahá’istického kalendáře má totiž devatenáct měsíců po devatenácti dnech. Číslo de vatenáct je odvozeno od počtu arabských písmen v tzv. basmale, tedy ve slovech „Ve jménu Boha milosrdného a slitovného“. Tato slova uvozují téměř každou súru Koránu i mnoho dalších textů. Kalendář víry bahďízačíná rokem 1844, tzn. rokem, v němž veřejně se svým poselstvím vystou pí] Báb. Vedle 19 má zvláštní roli ve víře bahďí i číslo 9. Kromě jiného se projevuje i v organizaci hnu tí: devítičlenná místní duchovní rada se volí tam, kde je více než devět stoupenců víry bahďí. De vět členů má i národní duchovní rada. Současných více než 160 národních duchovních rad volí v pětiletém cyklu devět členů vedení Světového domu spravedlností.
Tento orgán je od roku 1963 vrcholnou autoritou příslušníků víry bahďí. Sídlí v izraelské Haifě a je pokládán za zárodek budoucí jednotné světové vlády. Me zinárodní bahďí společenství je tvořeno asi 5-6 miliony lidí. Z tohoto počtu žije téměř půl milionu v Iránu. Na Západě stoupenci víry bahďí přibývají díky emi grantům, kteří byli ve své zemi pronásledováni, i díky konverzím. U nás vzniklo první společenství bahá’istů již v r. 1907 v Žatci. V Praze se společenství začalo scházet roku 1928, ale během okupace byla jeho činnost za stavena. V padesátých letech vedoucí představitele pronásledoval komunistický režim. Hnutí bylo obnoveno roku 1990, kdy vznikla místní duchovní rada v Pra ze. Následovala společenství v Brně, Olomouci, Českých Budějovicích, Liberci a dalších městech. Roku 1991 byla zvolena první národní duchovní rada. Jejím současným předsedou je Roman Boháček. Rada reprezentuje několik set českých bahá’istů. Národní duchovní centrum i pražské centrum sídlí v Praze v Lucem burské ulici 33. Centrum disponuje i zajímavou knihovnou. S vírou bahďíspjata střední škola s anglickým vyučovacím jazykem v Hlu boké nad Vltavou (Townshendova mezinárodní škola). Většina jejích zaklada telů a učitelů jsou stoupenci víry bahďí a v duchu této víry se nesou i mimoškolní aktivity. Stejně jako ve světě i u nás baháTsté podporují vzdělávací a výchovné projekty. Prostředkem je jim k tomu nadace Global Concepts. Brožury i rozsáh lejší publikace prezentující bahá’ismus na veřejnosti, vycházejí nákladem praž ské duchovní rady, péčí zahraničních duchovních rad nebo v nakladatelství Bahá’í se sídlem v Mladé Boleslavi. Spíše pro interní potřebu byl určen Bahďí Bulletin (vycházel od roku 1993), roku 1998 ho vystřídaly reprezentativnější
311
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMÉRÚ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
Baha'i listy. Opravdovou událostí pro místní bahá’isty byla návštěva Rúhiyyíh Rabbaniové (1910-2000), vdovy po Shoghi Effendim, v Praze roku 1993. Symbol víry bahďí tvoří tři vodorovné roviny (svět Boha, jeho Projevů a svět lidí). Tyto světy jsou spojeny pů sobením Božích poslů. Dvě hvězdy symbolizují dva posly pro tuto dobu: Bába a Bahá’ulláha.
Diskuse Víra bahďíje v muslimských zemích považována za nepravověmou sektu a v ně kterých z nich jsou její stoupenci pronásledováni. Na Západě se veřejnost nedo stává s touto vírou do konfliktu a naopak oceňuje zájem jejích příslušníků o věci míru, rovnosti, vzdělání a výchovy.
Ukázka Ukázka je z publikace Bahďulláh, vydalo Nakladatelství BaháT, 1992: Na Proroky Boží by mělo být nahlíženo jako na lékaře, jejichž úkolem je posílit bla hobyt světa a národů jeho, lékaře, kteří mohou skrze duch jednoty zhojit nemoc roz děleného lidstva ... není tedy divu, že se léčba, nyní lékařem předepsaná, neshodu je s tou, jež byla předepsána v minulosti. Jak by tomu tak mohlo být, když potíže, sužující trpícího, si vyžadují v každém stupni nemoci zvláštní lék? Podobně pokaždé, když Prorok Boží osvítí svět zářivým leskem Denice Božské vědomosti, vyzývá své národy, aby pojaly světlo Boží takovými prostředky, jež nejlépe vyhovují naléhavým požadavkům doby, ve které se objevil...
Literatura: texty: Bahá’ulláh (1990 a 2001); Hofman (1992); sebepredstavení: http://www.bahai.cz; Faizi (1990); Townshend (1992); kriticky: Kropáček (1993) str. 201-205; Novotný (2002).
312
5
Indická náboženství
Hinduismus, buddhismus, džinismus a sikhismus jsou náboženstvími, která v prů běhu staletí vznikla na Indickém poloostrově. Některá z nich se rozšířila na znač ná území a v poslední době se s jejich příslušníky setkáváme takřka na celém svě tě, byť samozřejmě v rozdílném množství. Kapitolu pojednávající o těchto náboženstvích začneme stručným popisem tradice, kterou mají společnou, a pak se soustředíme na jedno náboženství po druhém. V několika větách či odstavcích ho popíšeme a podrobně pojednáme o těch podobách, s nimiž se u nás můžeme setkat.
5.1 Společné indické dědictví První velkou kulturu na indickém subkontinentu vytvořili v době asi od třetího ti síciletí do osmnáctého století př. Kr. Drávidové. Nacházela se v povodí Indu a je známa především z vykopávek měst Harappa a Mohendžo-daro. Předpokládá se, ze potomci Drávidů žijí dodnes na jihu Indie a na severu Srí Lanky a že jedním z drávidských národů jsou např. Tamilové. Stopy náboženství Drávidů se snad mohly zachovat v jedné z nejstarších literárních památek indické tradice, v Atharvavédé. Podle jedné z teorií vyvrátil kolem roku 1500 př. Kr. drávidskou (nebo také harappskou) kulturu indoevropský národ Árju, jehož potomci tvoří velkou větši nu současných obyvatel indického poloostrova. Základy náboženství Arjů jsou zaznamenány ve védách, čtyřech rozsáhlých sbírkách, ústně tradovaných již ve 2. tisíciletí př. Kr. a postupně zapisovaných. Nejstarší védou je Rgvéda, sbírka, která obsahuje mytologii, chvalozpěvy na árijské bohy, modlitby apod. Při obřa dech ji používal kněz ve funkci vyvolávače bohů. Sámavéda je příručkou kněž ského pěvce a Jadžurvéda manuálem obětnřka. Již výše zmíněná Atharvavéda, patrně nejpozději zuspořádaná véda, je sbírkou především magických formulí, Náboženství Arjů bylo typicky indoevropské a pro některé z bohů lze nalézt dvojníky s podobnými charakteristikami v řeckém, germánském a snad i slovan ském panteonu. Významné postavení měl např. bůh hromu Indra, bůh ohně Agni,
313
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMĚRŮ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
nebeský bůh Varuna, sluneční bůh Višnu i hrůzu budící Rudra. Náboženský ži vot tohoto védského období byl soustředěn na zajištění přízně bohů zvířecími a rostlinnými obětmi a na získání blaženosti po smrti. Na začátku prvního tisíciletí př. Kr. se indický náboženský život značně kon centroval do rukou kněžské vrstvy bráhmanů, podle níž nazýváme toto období vývoje indického náboženství bráhmanismus. Vznikají kněžské komentáře véd (bráhmany), které do detailů rozpracovávají techniku obřadů. Do tohoto období také pravděpodobně spadá počátek rozdělení indického obyvatelstva do kastov ního systému. Kvůli komplikovanému rituálnímu systému se obřady nekněžským vrstvám obyvatelstva patrně vzdálily. Před polovinou prvního tisíciletí př. Kr. se mezi indickým obyvatelstvem ob jevila touha po intenzivněji prožívaném osobním náboženství. V samotách pous tevníků vznikaly nové komentáře ke staré védské literatuře (áranjaky - lesní kni hy), které odrážely zvnitřnění náboženského života. Další vrstvou komentářů k védám se stala moudrost duchovních učitelů, zachycená v tzv. upanišadách. Základním učením upanišad je přesvědčení o jednotě brahma (duše světa, ab solutna) zátmanu (individuální duše, nesmrtelného já). Pouze brahma je skuteč ností, zatímco veškerý vnější svět je pouhá iluze (mája). Átman je nezničitelný a prochází koloběhem životů (sansárou) tak dlouho, dokud k vědomí jednoty s brahma nedospěje, a nedojde tak vysvobození (mókša). Převtělování (reinkar nace) do dalšího života se děje na základě souhrnu kvality činů v okamžiku smr ti (podle karmického zákona) buď blíže k vysvobození, či dále od něho. Upanišadové období neupírá možnost dosáhnout duchovního pokroku na cestě k vysvobození i starému způsobu obětní služby božstvům (cestě skutků, zvané kannamárga), ale přináší rychlejší cestu duchovního osvícení (cestu poznání, zva nou vdžňánamárga) prostřednictvím moudrosti duchovních učitelů-guruů. Životaschopnost nových náboženských myšlenek odsoudila bráhmanské ritualizované náboženství ke krizi. Jejím výsledkem byl vznik nových náboženství ve druhé polovině šestého století př. Kr., vycházejících z nauk upanišad - budd hismu a džinismu. Stará tradice, založená na posvátných sbírkách véd, byla osla bena. Ale ze zápasu s novými populárními náboženstvími již v posledních stale tích před přelomem letopočtu z této staré tradice vykrystalizovala nová fáze vývoje indického náboženství. Do čela panteonu se dostal Brahma, bůh stvořitel. Spolu s bohy Višnu v roli udržovatele a bohem Šivou, který převzal charakteristiky ni čitele Rudry, vytvořil nejvyšší božskou trojici. Toto náboženství, jehož podoba je již v hrubých rysech totožná s nynějším většinovým náboženstvím Indického poloostrova, nazýváme hinduismus.
314
INDICKÁ NÁBOŽENSTVÍ
5.2 Hinduismus Pojem hinduismus je vnějším, neindickým označením pro souhrn náboženských směru, vzešlých z tradice véd a upanišad. Počet příslušníků těchto směrů se dnes odhaduje asi na celkem sedm set milionů. Pro Indy je náboženství natolik sou částí života, že pro něho nemají žádnou instituci ani název; pouze v konfrontaci s náboženstvími, která vznikla na Indickém poloostrově později (buddhismus, džinismus), hovoří o svém obraze světa jako o „věčném řádu“ (sanátanadharmě). Jeho základem jsou védy a staré upanišady, stejnou, ba často i větší autoritu má mladší literární vrstva. V ní vynikají zvláště dva rozsáhlé eposy Rámájana a Mahábhárata. Vznik jejich jádra se klade do období před Kristem, závěrečná redakce proběhla pravděpodobně ve třetím století po Kr. Rámájana, patrně star ší z eposů, obsahuje dodnes velmi populární dobrodružnou látku o princi Rámo vi a jeho manželce Sítě, unesené králem démonů Rávanou. Tématem Mahábháraty, nejrozsáhlejšího literárního díla na světě, je boj mezi dvěma větvemi rodu Bháratovců - mezi Kuruovci a Pánduovci. Mezi tradované texty patří také pára ný, plné legend, bájí a dalších výpravných látek, védangy, které slouží jako učeb nice ke správnému pochopení védských textů, sátry v podobě maximálně zhuš těných příruček a další. Tradované texty odrážejí proměnu indické zbožnosti i panteonu. V Bhagavadgítě (Písni Vzešeného), nejslavnější části Mahábháraty, i v oblíbené mladší Bhágavatapúraně je jako cesta k vysvo bození doporučována oddaná láska k osobnímu milostivému bohu - Kršnovi. K cestě skutků (karmamárga) a cestě osvícení (dzňánamárga), známých již z upanišadového období, tak přistupuje třetí z cest ke spasení - bhaktimárga, cesta oddanosti. Z božské trojice se postupně vytrácí Brahma a zůstávají jen Višnu a Šiva. Brahma je také ctěn, ale ocitá se příliš vzdálen lidské touze po osobně prožívaném náboženství a je stranou každoden ní zbožnosti. Naopak Višnu sestupuje na dosah člověka ve svých zvířecích, božských i lidských vtěleních. Mezi těmito avatary (inkamacemi, vtěleními) je také Kršna a Buddha. Umístěním Buddhy mezi avatary se indická zbožnost patrně vyrovnávala s odděleným buddhismem. Jako třetí bož stvo vedle Višnua a Šivy se prosazuje Šivova manželka Durgá (zvaná také podle okolností Šakti, Kálí i jinak), původně snad materská bohyně, která se stala zosobněním kosmické síly a energie.
Jednou z nejvýznamnějších změn, které přineslo upanišadové období, je opuště ní krvavých obětí a postupné šíření zásady ahinsá (neubližování), která se u čás ti indického obyvatelstva projevuje vegetariánským způsobem stravy. Mezi lid mi se prosadilo životní schéma ve čtyřech fázích a vrcholem náboženského života se stala poslední z nich - období sannjásina. Do této fáze odřeknutí všech věcí a zájmů dospívají v indickém kastovním systému jen příslušníci nejvyšší, kněž ské varny bráhmanů. Někteří z nich pak vystupují jako potulní světci - sádhuové.
315
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMĚRŮ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
Původně stranou hlavního proudu náboženské praxe stála již od u pan i sado vého období jóga, systém duchovních a tělesných cvičení, která vedou k vysvo bození z koloběhu životů. Postupně se však dostala do samého centra úsilí těch, kdo chtějí dospět k vysvobození již v tomto životě. Jak totiž napovídá příbuzné české slovo jho, je cílem jógy spojení člověka s božstvím. K tomuto cíli vedou různé jógové cesty podle možností člověka a okolností jeho života. Za jógové směry bývají považovány i výše zmíněné duchovní cesty skutků, poznání a lásky a mluví se pak o karmajóze, džňánajóze a bhaktijóze. Díky Pataňdžalimu, žijícímu asi ve 2. století pr. Kr. a díky spisu Jógasútra, jenž je mu připisován, vznikla klasická jógová cesta, která je nazývána jako královská jóga, radžajóga. Ta obsahuje osm kroků, v nichž jogín postupuje od uvědomění a přijetí mravních principů přes nácvik tělesných poloh a technik dýchání až k meditačním technikám a nejvyššímu stavu sjednocení - sátnadhi. Na Západě je nejvíce známa hathajóga, která je pro Indy především přípra vou na náročnější duchovní cesty formou zaujímání tělesných poloh (ásan) a de chového cvičení (pránajáma). Podobně se za nepříliš klasickou či ortodoxní po važuje i kundaliníjóga. Pracuje s obvyklou indickou představou jemnohmotného těla, jímž prochází energie (prána) a proudí v tělních kanálcích (nádí). Hlavním kanálem je sušumná, umístěná v ose těla paralelně s páteří. Na tomto hlavním ka nále se nachází šest energetických center (čaker). V nejnižší čakře je sídlo vnitr ní síly, která se zpodobňuje jako had (kundalini) a je považována za projev bo hyně Šakti. Cílem kundaliníjógy je probudit spící hadí sílu a pomocí různých technik ji vyvést vzhůru až do nejvyšší, sedmé čakry, umístěné mimo lidské tělo nad temenní kostí na vrcholu hlavy. Tím dochází ke stavu sátnadhi - ke vsjednocení vnitřní energie jednotlivce s božstvím, nebo jinými slovy ke spojení Sakti se v Sivou jako s božským principem. Kundaliníjóga nám může sloužit jako přechod ke zmínce o tantře, protože používá tantrické tech niky a někdy bývá - díky zájmu o Šivu a Šakti a jejich spojení - považována přímo za součást tantry. Tantra je poměrně mladý proud ezotemích (skrytých, vnitrních) nauk, který se napájí z růz ných, i nehínduistických zdrojů, takže je v praxi např. těžko odlišit tantru buddhistickou od hin duistické. Tyto nauky spojují magické praktiky a ochotu překračovat náboženské i kulturní hra nice např. v oblasti sexuální morálky či jídelních tradic. Cílem tantrického učení jsou nadpřirozené schopnosti, např. neviditelnost, přítomnost na několika místech zároveň, levitace či létání. Tyto schopnosti si nárokují pokročilí tantrici -siddhové.
Pataňdžaliho rádžajóga není jen systémem jógických cvičení, ale také základem jedné ze šesti klasických škol hinduistické filozofie (daršanů). Jiným daršanem (a posledním, který zde jmenujeme) je védanta, tedy završení véd, jak tento systém pojmenoval jeho tvůrce Šankara (snad 788-820). Základem védanty je upanišadový předpoklad, že celé jsoucno je jednotné; je transcendentním brahma, ma
316
INDICKÁ NÁBOŽENSTVÍ
nifestovaným v různých podobách. To, čemu by nevědomá mysl přisuzovala sa mostatnou existenci, protikladnou k brahma, neexistuje. Podstata univerza je tedy nedvojná, jak je vyjádřeno sanskrtským výrazem advaita. Výběr z klíčových tendencí vývoje hinduismu, hinduistických pojmů, filozo fických škol a typů zbožnosti jsme předložili pro porozumění rozmanitosti, jíž byl Západ v posledních dvou staletích inspirován. Literatura: nejstarší indická literatura: Védské hymny (2000); Upanišady (1990); Světlo upanišad (1998); Rámájana (2000); Nala a Damajantí (1977); Bhagavadgita (1976, 1998); Pataňdžali (2002); Šankara (2000); o védském náboženství: Eliade (1995) stí. 181-233; o hinduismu: Zbavitel (1993, 1996,1997); Zbavitel a Vacek (1996); Werner (1995,1996); Eliade, Culianu (1993) str. 80-91; Eliade (1996) str. 48-71 a 209-221; Lexikon východní moudrosti (1996).
5.2.1 Hinduismus na Západě Indická náboženská tradice hluboce oslovila západní intelektuální špičky již v ro mantickém období přelomu 18. a 19. století. Již tehdy byly do západních jazyků přeloženy upanišady, Bhagavadgita a další základní spisy. Toto bohatství se ovšem jen velmi zvolna vymaňovalo z vlastnictví úzké vrstvy jazykovědců a historiků náboženství. Širší zájem, který se netýkal pouze vědců, tak můžeme na Západě datovat až do poloviny 19. století, či spíše až do jeho závěru. V polovině 19. sto letí se indickou tradicí inspirovali transcendentalisté v čele s básníkem a filozo fem Ralphem Waldo Emersonem (1803-1882). Na konci 19. století se hlavní popularizátorkou hinduismu stala Helena Petrovna Blavatská (1831-1891) a po její smrti Teozofická společnost (3.14.1), kterou roku 1875 spoluzaložila. V 19. století byl na Západě znám indický kazatel prosté a hluboké moudrosti Rámakrišna (1834/1836-1886, vlastním jménem Gadádhar Čatópádhjádž). Z jeho žáků získal na Západě obrovskou popularitu Vivékánanda švární (1863-1902, vlastním jménem Naréndranáth Datta) díky úspěšnému vystou pení na Mezinárodním náboženském kongresu, konaném roku 1893 v Chicagu u příležitosti Světové výstavy, a kvůli několika následujícím turné. Po smrti své ho učitele založil roku 1897 Rámakrišnovu misii, jejíž pobočky se rozšířily po In dii, USA, Evropě i dalších místech světa. Sídlo misie je v Indii. Značnou popularitu na Západě získali v první polovině 20. století dva indičtí myslitelé, kteří dokázali spojit svůj vztah k Indii se znalostí křesťanství a západ ní kultury: básník Rabíndranáth Thákur (1861-1941) a právník a politik Móiiandás Karamčand Gándhí (1896-1948), který na základě zásady ahinsá do vedl Indii k nezávislosti a byl Indy ctěn jako Mahátmá (Velký duch). Oba nejen popularizovali indickou kulturu, ale zároveň vystupovali i proti indickému
317
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMÉRÚ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
kastovnímu systému a zvláště ve prospěch nedotykatelných, stojících níže než všechny varny a kasty. Srovnatelného významu pro Západ jako Thákur a Gándhí, i když na poli ná boženském spíše než kulturním a politickém, dosáhl Ramana Mahárši (1879-1950), známý jako „mudrc od úpatí hory Arunáčaly“. Při hledání i předá vání moudrosti používal metodu átmavičáry (sebedotazování otázkou „Kdo jsem já?“), která se pro jeho učení stala typickou. Ve stejné době ovlivňovaly Západ i myšlenky Aurobinda Ghošeho (1872-1950), který se metodou integrální jógy pokusil nikoli jen povznést člověka k božství, ale také vnést (integrovat) božské do pozemských záležitostí. Doufal v přechod lidstva do nové vývojové fáze, a tím inspiroval své následovníky k založení „města budoucnosti“ Auroville u Puttuččéri (Pondicherry) v jižní Indii v roce 1968. V čele Aurobindových následovníků stála jako božská Matka jeho manželka Míra Alfassa-Richard (1878-1973). Ani s pomocí organizace UNESCO se však Auroville nepodařilo vybudovat po dle původního záměru a dnes zůstává městečkem jen asi pro tisíc obyvatel. Kromě Ramana Maháršiho a Srí Aurobinda musíme zmínit dalšího vlivného Inda, jehož myšlenky a životní postoje přispěly ke známosti hinduismu na Zápa dě - Džiddu Krišnamurtího (1895-1986). V něm v roce 1908 spatřil teozof Charles Webster Leadbeater (1847-1934) budoucího světového učitele, je hož příchod předpovídala H. P. Blavatská (3.14.1). Jako chlapce ho adoptovala Annie Wood Besantová (1847-1933), která v té době stála v čele Teozofické společnosti, a roku 1911 ho prohlásila za božského avatara. Džiddu byl v roli vtě leného božstva potvrzen roku 1923 a napsal několik spisů, ale již roku 1929 se s Teozofickou společností rozešel. Po značnou část života pak působil jako sa mostatný duchovní učitel. Za prvního duchovního učitele, který se trvale usídlil na Západě, je považo ván švární Jógánanda Paramahamsa (1893-1952). Jeho duchovní cesta krijájógy dosáhla pozoruhodného ohlasu nejprve v Indii a po jeho první návštěvě USA v roce 1920 i na Západě. Inspiroval vznik několika náboženských společností. ášrantů a misijních center. Nej významnější z nich je Společenství pro sebereali zaci, založené roku 1925. Velké popularity dosáhla jeho autobiografická kniha Životopis jogína, přeložena do několika jazyku. Do českých zemí se myšlenky hinduismu dostávaly v první polovině 20. sto letí v překladech díla Paula Bruntona (1898-1981) a zásluhou českých mysti ků a jejich škol (3.13), které tyto myšlenky často kombinovaly i s prvky jiných náboženství, především s mystickou tradicí křesťanství. Snad největší inspiraci českým mystikům či jóginům Karlu Weinfurterovi (1876-1942), Jaroslavu Kočímu (1908-1989), Eduardu Tomášovi (1908-2002), Míle Tomášové (1920-2001), Rudolfu Skarnitzlovi (* 1925) nebo Jiřímu Vackovi (* 1931) _
318
v
'
INDICKÁ NÁBOŽENSTVÍ
poskytl Ramana Mahárši. Zcela jedinečné místo v popularizaci indické kultury a spolu s ní i myšlenek hinduismu má u nás i ve světě jóga (5.2.11). Mezi světovými válkami u nás vyrostl i akademický zájem o Indii Její jazy ky, kulturu a náboženství. Několik zakladatelských počinů patří profesoru indo logie na Univerzitě Karlově Vincenci Lesnému (1882-1953), poválečnému ře diteli Orientálního ústavu Československé akademie věd a zakladateli časopisu Nový Orient. Stejnou generaci reprezentuje další indolog, zároveň etnograf a religionista Otakar Pertold (1884-1965). K předním světovým současným indologům se řadí Dušan Zbavitel (* 1925), znalec staré Indie i dějin bengálské literatury a překladatel ze sanskrtu. Z mladší generace indologů je třeba jmeno vat ještě v zahraničí působícího Kamila V. Zvelebila (* 1927), dále Ivo Fišera (* 1929), Hanu Preinhaelterovou (* 1938) či současnou ředitelku Orientální ho ústavu Akadamie věd ČR Stanislavu Vavrouškovou (* 1949). Řadu zá sadních překladatelských počinů vykonal i Jan Filipský (* 1943), některé spo lečně s Jaroslavem Vackem (* 1943), současným ředitelem Indologického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. O popularizaci Indie, její kultury a způ sobu života se zasloužil také další indolog Boris Merhaut (* 1924). Po roce 1989 vychází indická náboženská literatura v několika dnes již reno movaných nakladatelstvích. Mezi nimi je třeba jmenovat pražské nakladatelství DharmaGaia, které deklaruje své zaměření na mimoevropské a alternativní kul tury, nebo liberecké nakladatelství Santal. Hinduismus se na Západě nerozšířil jen díky zájmu západní civilizace o vý chodní moudrost a díky působení indických misionářů. Podstatně větší podíl na tomto šíření měli a dosud mají četní imigranti, kteří si na Západ přinášejí svá ná boženství a praktikují je zpravidla intenzivněji než ve svých domovských zemích. Zároveň mají tendenci svou náboženskou praxi přizpůsobit západní kultuře a ne bývají misijně aktivní mezi obyvateli hostitelských zemí. Naproti tomu hinduis tické misijní skupiny, které zpravidla pod vedením jednoho gurua získávají zá padní konvertity, mají tendenci vystupovat exoticky, aby zvýraznily protiklad k západní kultuře. Tyto misijní skupiny bývají na Západě ovlivněny umírněnější náboženskou praxí indických imigrantů a postupně získávají respektované po stavení ve společnosti. U nás je ovšem vzhledem k mizivému počtu imigrantů hin duismus zastoupen téměř výhradně prostřednictvím misijních skupin, které byly založeny ne vždy zcela důvěryhodnými guruy a které proto často vzbuzují nega tivní ohlas. Těmto misijním skupinám se budeme věnovat v samostatných kapi tolách seřazených přibližně chronologicky podle toho, kdy začaly na Západě působit.
319
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMĚRŮ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
Literatura: popularizující hinduismus: Thákur (1966, 2000); Ramana Mahar(i)ši (1993, 1994); Vacek (1995); Šrí Aurobindo (1978); Vivékánanda (1996); Jógánanda (1996); Brunton (1992,
1993 a další); Minařík (1991); Tomáš (1996, 1999); Tomášovi (1996, 2000); o Maharšim: Na vrátil (1993); o Rámakrišnovi: Vogl (1991); o Drtikolovi: Funk (1993); o učitelích hinduismu na Západě: Zbavitel (1993); Wemer (1996); Lexikon východní moudrosti (1996); kriticky o zájmu Západu: Mehta (1999).
5.2.2 Transcendentální meditace Transcendentální meditace je jednoduchá relaxační technika, která byla vytvoře na ve snaze zpřístupnit indickou náboženskou praxi Západu. Její stoupenci ji po kládají za vědeckou metodu, popsanou již ve védské literatuře.
Historie Tento původně čistě duchovní směr je spjat se jménem univerzitně vzdělaného fyzika Mahéše Prasáda Vármy (* 1911 nebo 1918), který se na počátku čtyři cátých let dvacátého století připojil k učedníkům jednoho z nej slavnějších indic kých učitelů minulého století, svámího Brahmánandy Sarasvatího (známého jako Gurudév, Božský Učitel, 1858-1952). Pod vedením Gurudéva pronikal do tradice advaita-védánty, jak ji rozvinul indický náboženský filozof Sankara (5.2). Po smrti Gurudéva odešel Mahéš Várma do himálajské jeskyně připravit se na roli duchovního učitele. Na veřejnosti se znovu objevil roku 1956 již jako Maháriši Mahéš Jógí. V jeho novém jménu zaznívá titul „velký mudrc44 (maháriši) i přízvisko jógi (ten, kdo praktikuje jógu). Jako cíl si stanovil rozšířit po celém světě transcendentální me ditaci, jógovou techniku, zjednodušenou pro západní svět. Roku 1957 založil Na daci hnutí duchovní obnovy (ranou organizační formu transcendentální medi tace), rok nato přesídlil na Západ a působil hlavně v USA a Velké Británii. V šedesátých letech dvacátého století zakládal další organizace, které měly šířil myšlenku transcendentální meditace, ale jeho učení nevzbudilo žádaný ohlas. Zlom nastal až v roce 1967, kdy se s ním setkal George Harrison (1943-2002) a přesvědčil i ostatní členy hudební skupiny Beatles, aby s Mahárišim cestovali do jeho ášramu (duchovního centra) v indickém městě Rišikéš. Tam se Beatles spolu s dalšími známými hudebníky ze skupin Rolling Stones a Beach Boys a s he rečkou Miou Farrowovou (* 1945) učili praktikám transcendentální meditace. Tyto populární osobnosti pak způsobily, že se Maháriši těšil v USA a v západní Evropě značné popularitě. Slavné období však nebylo dlouhé. Skupina Beatles se s ním brzy rozešla s pocitem zklamání, ne boť se jejím členům zdálo, že guru Maháriši se zabývá spíše sexuálním než duchovním životem.
320
INDICKÁ NÁBOŽENSTVÍ
Maháriši sám přiznal neúspěch a uchýlil se na počátku sedmdesátých let zpět do Indie. Své hnutí však zachránil tím, že přestal transcendentální meditaci propagovat jako náboženskou techniku, ale začal se více orientovat na vědeckou terminologii. V podobě kurzů „vědy tvořivé inteligence“ se transcendentální meditaci podařilo získat např. přístup do státních škol v Kalifornii. Tam byla transcendentální meditace praktikována jako vědecká metoda až do roku 1979, kdy byla soudem prohlášena za náboženské hnutí a ze státních škol vytlačena.
Současně s orientací na „vědu tvořivé inteligence“ se Maháriši a jeho stoupenci pokoušejí nabízet odpovědi na společenské otázky prostřednictvím mnoha pro jektů, organizací a aktivit. Tyto aktivity míří k odstranění chudoby, ke zlepšení zdraví, k odstranění nebezpečí války, ke zvýšení efektivity zemědělství, k pod poře vzdělání a také k vytvoření světové vlády a světového parlamentu. Řešením všech souvisejících otázek má být soulad s tzv. přírodním zákonem, jehož je mož né dosáhnout praktikováním transcendentální meditace. Z desítek projektů mů žeme jmenovat Mahárišiho světový plán pro dokonalé zdraví, Mahárišiho otev řenou univerzitu, politickou Stranu přírodního zákona nebo vyhlášení „věku osvícení“ roku 1975 a ustanovení vlády věku osvícení o rok později. Tato vláda má dnes svého krále Nadera Ráma, jenž má pro správu světa k dispozici čtyři cet ministerstev, která údajně odpovídají čtyřiceti aspektům védské literatury.
Učení Maháriši přináší velmi zjednodušenou verzi hinduismu, přizpůsobenou potřebám a ambicím západní střední vrstvy. Základní věroučnou knihou je teoreticky Bha gavadgita, díky níž se hnutí počítá mezi bhaktické směry, v praxi však hrají roli len Mahárišiho spisy a jeho instrukce. Maháriši učí, že lidská duše přirozeně hledá štěstí, ale pravý mír je možné do sáhnout jen tehdy, když mysl přesáhne (transcenduje) tři běžně prožívané stavy vědomí: spánek-snění-bdělost a dosáhne čtvrtého stavu blaženosti a čistého vě domí, v němž se uvolní jeho tvořivá inteligence. Tohoto stavu je možné dosáh nout díky meditaci (doporučuje se meditovat dvakrát denně 15-20 minut), při níž ic v mysli opakována mantra, V Mahárišiho verzi meditace je mantrou míněno krátké slovo, které nenese žádný význam a jehož zvuk odpovídá svými vibrace mi individualitě žáka, takže mantra má pro něho okamžitý a individuální účinek. Ačkoli je tato meditační technika velmi jednoduchá, Mahárišiho organizace vy žadují, aby se šířila výhradně prostřednictvím jejích instruktorů. Pro pokročilejší praktikanty připravil Maháriši v roce 1976 tzv. siddhi pro jekt, jehož cílem je získání nadpřirozených schopností srovnatelných s legendáriiimi schopnostmi indických siddhu. Nejznámější součástí tohoto programuje le\ háce. Zatím ovšem siddhové dosáhli pouze prvního stadia „levitace“, které spočívá ve skákání v sedu.
321
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMÉRÚ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
Mimořádnost meditační techniky, kterou Maháriši uvedl, se má projevit i ve fungování tzv. Mahárišiho efektu. Podle něho má být díky praktikování transcendentální meditace jedním procentem obyvatelstva dosaženo snížení krimina lity, agresivity a dopravních nehod o 20-30 %. Pokud by v boji proti společen sky nežádoucím jevům nastoupili levitující siddhové, postačila by k fungování Mahárišiho efektu údajně pouhá druhá odmocnina z jednoho procenta počtu oby vatel, jichž by se efekt měl týkat.
Společenství Zájemce se dostává do kontaktu s praktikujícími zpravidla na základě přednášky. Setkává se s nabídkou na zasvěcení (pudla). Zasvěcení probíhá v sanskrtu před obrazy duchovních mistrů a jeho součástí je připojení k duchovní linii Gurudéva a Mahárišiho, obětování ovoce a květů a předání osobní mantry zasvěcenému. Za svěcený se pak může připojit k řadě programů, organizovaných místními centry transcendentální meditace, a účastnit se celosvětových projektů, na nichž se tato centra podílejí. v Maháriši žije ve Velké Británii, světové ústředí má tento náboženský směr ve Švýcarsku. Počet praktikujících dosáhl ve vrcholném období až dvou milionů, v současné době je pravděpodobně podstatně nižší. U nás je praktikujících jen několik desítek. V roce 1990 učinila Mahárišiho ayur-védská společnost pokus založit Mahárišiho védskou univerzitu v Praze, ale po mimořádném negativním ohlase ve sdělovacích prostředcích nakonec projekt nebyl uskutečněn. V současné době působí Společnost Maharishiho védské uni verzity v Liberci, Pražská 147/30. Tato organizace nabízí kurzy o působení Přírodního zákona v různých oblas tech života společnosti, např. distanční studium k získání Certifikátu úplného vě dění. V Liberci učinila Vladimíra Schreiberová v roce 1996 pokus o uplatnění Mahárišiho efektu pro ozdravení města a pro snížení jeho kriminality. Kromě li bereckého centra se zájemci s technikou transcendentální meditace mohou se známit i v Praze, Vilimovské ul. 12. Centrum, které působí i jako koordinační středisko Mahárišiho otevřené univerzity, vede Alena Citterbergová. Obě ad resy - libereckou i pražskou - uvádí také občanské sdružení Globální země svě tového míru. Strana přírodního zákona působí na pražské adrese U Hostivařské ho náměstí 12.
Diskuse Mahárišiho působení na Západě je od počátku vystaveno tvrdé kritice. Jejím zdro jem je nejčastěji podvojné vystupování transcendentální meditace v roli nábo ženství i v roli vědy. Z hlediska hinduismu je však transcendentální meditace
322
INDICKÁ NÁBOŽENSTVÍ
považována za zcela neautentickou a není brána vážně ani jako vědecká metoda. V oblasti vědy neobstála ani navzdory množství studií se zdánlivě vědeckým pří stupem a terminologií, které její stoupenci publikují. Mahárišiho ambice na vlá du jeho stoupenců nad světem a na změnu světových společenských poměrů i am bice jeho následovníků na ovlivnění místního politického života jsou částečně považovány za nebezpečné, částečně za zcela nerealistické a naivní. Druhé hod nocení je patrně blíže skutečnosti, ačkoli některé Mahárišiho výroky z poslední doby je možné považovat za znepokojivě agresivní. - V kritické literatuře o transcendentální meditaci je také hojně diskutována údajná škodlivost této techniky; závěry však nejsou přesvědčivé. Terčem kritiky je také mimořádná finanční ná ročnost zasvěcení a kurzů a Mahárišiho okázale luxusní život.
Ukázka Jako ukázka slouží Mahárišiho citát v úvodu práce Zdeny Unruhové Maharishiefekt, 1996: Nikde neexistuje, ani nikdy nebude, mocnější či prověřenější technologie pro trans formování životních trendů společnosti. Žádná vláda, zasluhující si tohoto názvu, by neměla připravovat své občany o úžasnou praktickou blahodárnost těchto nejpokro čilejších znalostí naší vědecké doby. Mojí Védskou Vědou a Technologií - vědou a technologií unitárního pole - může mít každý vládní představitel snadný přístup k unitárnímu poli a může pozdvihnout ad ministrativu své vlády k dokonalému spojenectví s administrativou vlády přírody.
Literatura: sebepředstavení: http://www.tmcentrum.cz; kriticky: Enroth (1994) str. 116-128; Luzný (1997) str. 63-65; Malý slovník sekt (1998) str. 123-124; Barrett (1998) str. 326-333; Ty cho (2001) str. 219-223.
5.2.3 Hnutí Haré Kršna I lnutí Haré Kršna představuje dnes nejznámější podobu bengálského (gaudíjského) višnuismu. Je to směr, který uctívá indického boha Višnua, a to v jednom / jeho vtělení (avatarů) - v Kršnovi, jehož považuje za nejvyšší osobnost bož ství.
Historie v
Zásluhu na rozšíření tohoto indického náboženství má bengálský brahmán Caii anja Maháprabhu (1486/1487-1534). Tento světec, jehož višnuisté považují /a jedno z Kršnových vtělení, kázal o tom, že k božství je možné dojít pouze cestou
323
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMÉRŮ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
oddanosti (bhakti). Ta se nejlépe projeví v radostném zpěvu slov „Haré Kršna, Haré Kršna, Kršna Kršna, Haré Haré; Haré Ráma, Haré Ráma, Ráma Ráma, Haré Haré“, v tanci a hudbě. Ve slovech této velké mantry (mahámantry) je oslavován bůh Kršna a jeho druhá inkamace - princ Ráma. Láskyplná oddanost k bohu Kršnovi a zpívání jeho svátých jmen se ve 20. sto letí rozšířily na Západě díky muži, který se narodil se jménem Abhaj Caran De (1896-1977) v Kalkatě. Roku 1922 se rozhodl pro poslání šířit náboženství in dických posvátných knih a o deset v let později byl svým učitelem Bhaktisiddhántou Sarasvatím zasvěcen do Caitanjova směru višnuismu (do gaudíjské sampradáji). Od počátku se orientoval na šíření gaudíjského višnuismu do anglicky mluvících zemí. Do angličtiny přeložil a komentoval skladbu o Kršnovi Bhaga vadgita a pokračoval v překladech a výkladech dalších děl. V 69 letech (v roce 1965) odjel do USA, kde jako Bhaktivédanta švární (v roce 1968 přijal titul Prabhupáda) postupně získal obdivovatele především v subkultuře hippies. K jeho velkým příznivcům patřil básník Allen Ginsberg (1926-1997) a bývalý člen hudební skupiny Beatles George Harrison (1943-2002). Rok po příjezdu do USA založil Mezinárodní společnost pro vě domí Krišny (ISKCON), která měla v době jeho smrti již množství ášramů (kláš terů), chrámů, škol a farem. Prabhupáda před smrtí svěřil vedení organizace do rukou Správní komise o je denácti členech. Někteří z těchto guruů však brzy po roce 1977 způsobili hnutí skandály a sobě i trestní stíhání. Celosvětová společnost oddaných Kršnovi pak musela být reorganizována, ale ještě několikrát byla postižena rozkoly. Zvláště citlivé pro hnutí bylo vyloučení Kirtanándy svámí Bhaktipády, zakladatele nej většího amerického centra, Nového Vrindavánu v západní Virginii, k němuž do šlo roku 1987. Na konci devadesátých let bylo hnutí postiženo dalším skandálem v souvislosti se zneužíváním dětí ve školách, provozovaných touto náboženskou společností.
Učení Základní věroučnou literaturou jsou indické náboženské spisy (tzv. védská lite ratura), především Prabhupádův překlad a komentář Bhagavadgíty a Bhágavatamu (Bhágavatapúrany). Rozsah Prabhupádova literárního odkazu (překlady, ko mentáře i původní díla) je ohromný a oddaní Kršny k ní přistupují jako ke kanonické literatuře. Prabhupádův následovník a Kršnův oddaný je veden k jednoduchému, až asketickému životu v du chu védských písem a podle Prabhupádových instrukcí. V chrámech a na farmách vstává již ko lem čtvrté hodiny ranní, sprchuje se studenou vodou, vykonává pravidelné ranní obřady buzení, mytí a krmení božstev, účastní se společného uctívání Kršny. Každodenní činnost je velmi růz
324
INDICKÁ NÁBOŽENSTVÍ
norodá: zahrnuje jak tvrdou zemědělskou práci na farmě, tak např. překlady knih a jejich distri buci, pořádání přednášek, veřejné zpívaní mahámantry apod. Významnou součástí sádhany (den ní cesty k dokonalosti) je jídlo. Vegetariánská strava oddaných je nápaditě upravena pomocí de sítek druhů indických koření. Tento prostý způsob života má být doplněn hlubokým duchovním poznáním a přiblížením se Kršnovi především prostřednictvím zpěvu mahámantry. Prabhupáda doporučoval opakovat mahámantru (džapovat) za pomoci mály, obdoby růžence o stu osmi kuličkách, a to šestnáctkrát den ně. Tyto mahámantry vysloví oddaný zpravidla brzy ráno asi za dvě hodiny soustředěné džapy. Během dne pak džapuje dále podle možností, které mu poskytuje jeho práce. Džapováním má do jít k osvobození mysli oddaného od připoutanosti k hmotným požitkům. Dále se oddaný řídí čtyř mi zásadami, které přikazují vegetariánství, zakazují omamné látky, sex mimo manželství a mimo záměr zplodit potomka a hazardní hry. Ti, kdo ještě nedodržují tyto čtyři regulativní principy nebo nesplňují doporučené množství mahámanter, mohou praktikovat vědomí Kršny na své úrovni a po dle svých možností i mimo komunitu.
Oddanost Kršnovi se v praxi nejvíce projeví oddaností duchovnímu učiteli. Véd ská literatura vysvětluje, že právě duchovní učitel může oddaného vést k probu zení jeho božského vědomí a uvědomění si skutečné duchovní totožnosti, tedy k poznání, že je věčnou duší a že tělo je pouze dočasným oděvem. Toto poznání pomůže oddanému rozvinout lásku ke Kršnovi a službu tomuto bohu a může ho vysvobodit z koloběhu životů. Vysvobození závisí především na jeho upřímnos ti, ale samozřejmě také na karmě (zatížení dobrými či špatnými skutky), kterou si v tomto životě či v životech minulých nashromáždil. Mezi duchovními učiteli však zcela mimořádná úcta náleží Prabhupádovi, jemuž náleží zvláštní pobožnost (f>urupúdžá).
Společenství Potenciální příslušníci hnutí Haré Kršna přicházejí do kontaktu s hnutím zpravi dla díky jeho veřejným sankírtanům (skupinovým oslavám Kršny zpěvem, hud bou a tancem), přednáškám, vegetariánským restauracím, ekologickým farmám nebo prostřednictvím literatury, kterou hnutí vydává a šíří. Pokud se sympatizant rozhodne stát se oddaným Kršny, prochází vyučováním a duchovní přípravou, která vrcholí obřadem zasvěcení. Při tomto obřadu přijímá duchovní jméno, je hož součástí je i titul dás(a) nebo dásí s významem „služebník“, resp. „služebni ce“, a zavazuje se k dodržování výše zmíněných regulativních principů. Oddaní Kršny dávají své životní zaměření najevo i vystupováním na veřejnosti. Můžeme je pot kat v typických splývavých oděvech (muže v oranžovém či bílém dhótí a ženy v bílém či pestrém sárí), se znamením žluté hlinky na čele mezi očima, ženy se zahalenou a muže s vyholenou hla vou. Na ulici a při různých příležitostech rozdávají či prodávají prasádam, jídlo obětované Krš novi.
325
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMĚRŮ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
Mezinárodní společnost pro vědomí Kršny (ISKCON) byla založena roku 1966, roku 1970 vznikla Správní komise (GBC), která se stala po Prabhupádově smrti hlavní autoritou v hnutí. To je spravováno prostřednictvím národních poboček, vedených místními vedoucími pod supervizí guruů příslušné světové zóny. Kaž doroční setkání asi čtyřiceti členů Správní komise se koná i v indickém Majápuru, Čaitanjově rodišti. Kršnův chrám v tomto městě je možné považovat za centrum hnutí. Velké publikační aktivitě hnutí Haré Kršna slouží nakladatelství Bhaktivedanta Book Trust (BBT), v které vydává knihy Prabhupády a jeho následovníků v mnoha jazycích. I do CR je distribuován studijní časopis ISKCON Communi cations Journal. Počet členů hnutí se odhaduje na 10-20 tisíc, u nás a na Sloven sku celkem asi 200. Kromě nich další desítky lidí s hnutím sympatizují, dodržu jí některé jeho zásady a podporují ho. Čeští příslušníci hnutí dávají v poslední době přednost výslovnosti i pravopisu „Krišna“. První neoficiální komunita oddaných vznikla na území někdejšího Českoslo venska roku 1988 v Lanšperku blízko Ústí nad Orlicí. Brzy po roku 1989 vznik la střediska v Praze Na hrázi a na statku u Chotýšan a hnutí postupně vytvořilo stabilní strukturu. Oddaní z ČR a SR mají společné vedení, které tvoří vedoucí představitelé jednotlivých středisek, mezi nimi především prezident pražského chrámu Nenad Nejkov (Narakriti dás), vedoucí Kršnova dvora Václav Lichtág (Varnašram dás) a tiskový mluvčí Antonín Valer (Trilokátma dás). Spo jení se Správní komisí zajišťuje československé pobočce guru Bhaktivaibhava Maharádž. V roli ústředí hnutí Haré Kršna v ČR je chrám v Praze, Jílová 290. Na stejné adrese sídlí také Centrum pro védská studia, které se zabývá osvětovou činností. Dalšími středisky hnutí Haré Kršna u nás jsou ekologická farma (Kršnův dvůr) u Chotýšan na Benešovsku, založená roku 1990, a dvě vegetariánské jídelny v Pra ze v ulicích Na hrázi (U Góvindy, od roku 1992) a v Soukenické (Góvinda, od roku 1995). K nim je volně připojena i vegetariánská restaurace v Orlické ulici v Praze. Další chrám vytvořilo hnutí v roce 1999 v Lutotíně na Prostějovsku. V roce 1996 se hnutí pokusilo založit vlastní základní školu (gurukulu) na Kršnově dvoře. Projekt byl však ministerstvem školství zamítnut. Roku 2002 získa lo hnutí pod jménem Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny - hnutí Haré Krišna status státem registrované náboženské společnosti. Hnutí Haré Kršna v ČR vydává časopis Náma Hatta, Vyšlo také několik českých čísel časopisu Návrat k Bohu, který Prabhupáda založil již v roce 1944. v
Diskuse Hnutí Haré Kršna (ISKCON) se stalo již v šedesátých letech minulého století učebnicovým příkladem netradičního náboženského směru na Západě, často
326
INDICKÁ NÁBOŽENSTVÍ
odmítané většinovou společností jako sekta. Ačkoli se hnutí ve svém vývoji ne vyhnulo mnoha skandálům, je stále více považováno za autentického reprezen tanta indického náboženství, a to dokonce již i samotnými Indy. Tento posun je patrný zvláště v těch národních pobočkách, které rezignovaly na agresivní formy misie a zápasu o přežití, tedy např. na nelegální podomní prodej literatury nebo na snahu izolovat potenciální oddané od okolního světa. Velký počet oddaných Kršny, kteří opouštějí strukturu ISKCONu, a jejich tvrdá kritika však ukazují, že tento vývoj není snadný. Terčem kritiky ze strany většinové (a pohříchu konzumní) společnosti je od šedesátých let odříkavý život oddaných a především praxe džapování (odříkává ní) mahámantry. Názory na dopad této praxe na psychiku oddaných se různí v zá sadě podle toho, zda je možné považovat jejich duševní život před vstupem do hnutí za stabilní, nebo nikoli. Skutečně objektivním problémem je ovšem stálé se lhávání duchovních autorit v hnutí. Selhávání autorit má o to nepříznivější dopad, že řadoví oddaní jsou vedeni k tomu, aby jim svěřovali moc nad všemi oblastmi svého života.
Ukázka Ukázkou je Prabhupádův úvod ke knize Bhagavadgita taková, jaká je (druhé čes ké vydání, 1983): Védské poznání nelze podrobit výzkumu. Naše výzkumná činnost je nedokonalá, ne boť zkoumáme věci nedokonalými smysly. Bhagavadgita uvádí, že chceme-li získat dokonalé poznání, musíme je přijmout od duchovního učitele (gurua) náležejícího do učednické posloupnosti (parampary), která počíná nejvyšším duchovním učitelem, sa motným Kršnou. Ardžuna byl žákem Šrí Kršny a přijal bez odporování vše, co mu Kršna řekl. Je nevhodné přijmout pouze určitou část Bhagavadgíty a jinou zavrhnout. Bhagavadgřtu musíme přijmout takovou, jaká je, tj. bez jakýchkoliv interpretací a bez toho, že bychom něco vynechali či vnášeli do věci vlastní názory.
Literatura: z okruhu hnutí Haré Krsna: Prabhupáda (1972, 1976, 1985); sebepředsfavení: http://www.harekrsna.cz/iskcon; Haré Kršna hnutí u nás, kriticky: Mrázek (2000a), Enroth (1994) str. 78-87; Luzný (1997) str. 55-57; Malý slovník sekt (1998) str. 38-39; Barrett (1998) str. 164-172; Tycho (2001) str. 197-204.
5.2.4 Oddaní Kršny mimo hnutí Haré Kršna Prabhupádovi se podařilo vzbudit oddanost Kršnovi i u těch, kdo zůstali mimo ISKCON nebo kdo tuto organizaci časem opustili. Sice v nestejné míře, ale všich ni tito oddaní však cítí potřebu se proti Prabhupádou založené organizaci vymezit.
327
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMĚRŮ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
Ačkoli patrně nejvýznamnější opozicí vůči ISKCONu je celosvětové hnutí ritviků, není známo, že by mělo své přívržence i u nás. Jen několik málo stou penců má u nás Mise Caitanji, a to navzdory masivní kampani polských misio nářů v letech 1997 a 1998. Tuto náboženskou organizaci založil Američan Chris Butler (* 1948), žák Prabhupády (5.2.3), který opustil hnutí Haré Kršna a vy stupuje pod duchovním jménem Siddhasvarupananda Paramahamsa nebo jako Džagad Guru (v anglickém přepisu Jagad Guru). Zajímavostí tohoto nábožen ského směru je, že ve snaze odlišit se od hnutí Haré Kršna se na veřejnosti ne prezentuje ani mahámantrou. Taje ovšem nejtypičtějším projevem celého prou du Čaitanjova gaudřjského višnuismu. v v v Caitanjův višnuistický směr reprezentuje také organizace Srí Caitanja Sarasvat math, založil Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Maharádž (1895-1988), kte rý je stejně jako zakladatel hnutí Haré Kršna Bhaktivédanta svámí Prabhupád (5.2.3) žákem Bhaktisiddhánty Sarasvatí Prabhupády. Na Západ se tato v organizace dostala zásluhou Srídharova nástupce Bhakti Sundara Góvindy Maharádže (♦ 1929), který zasvětil několik žáků i v ČR. Značná část českých oddaných, kteří opustili ISKCON, se však k žádné or ganizaci již nepřipojila. Tito oddaní měli či mají blízko k brněnským vegetarián ským restauracím Hari Bol a Avatar. Jednou z výrazných osobností na Bměnsku je Jan Turija Kempe (Turija dás), oddaný, který stál u zrodu Kršnova dvora, ale byl z hnutí Haré Kršna v roce 1997 vyloučen. Problémy v československé po bočce hnutí Haré Kršna dokumentuje skutečnost, že 19 bývalých příslušníků to hoto hnutí protestovalo proti působení současného vedení v Petici oddaných čes kého ISKCONu ze září 2000. Redaktorem petice se stal Tomáš Kobes (Tattva-darší dás). Pro některé oddané je autoritou bývalý čelný představitel a nyní významný kritik oficiálního hnutí Haré Kršna Kundalí dás. Je autorem několika knih, za tím tři vyšly i ve slovenštině. Literatura: sebepředstavení některých oddaných mimo Hnutí Haré Kršna: http://www.vaisnava. cz; Kundalí dása; text Petice: http://www.krsna.wz.cz ; kriticky: Mrázek (2000a) str. 51-54; Voj tíšek (2001b).
5.2.5 Ánanda Márga Ánanda Márga (Cesta blaženosti) je náboženská společnost, která se pokouší vy tvořit nový světový řád prostřednictvím sociálních aktivit a úsilím o duchovní roz voj jednotlivce podle indické tradice tantry.
328
INDICKÁ NÁBOŽENSTVÍ
Historie U zrodu Ánanda Márgy stojí železniční úředník Prabhát Raňdžan Sarkár (1921-1990), narozený v Džamalpúru v indickém státě Bihár. Duchovní i poli tickou orientaci pozdějšího vůdce i jeho skupiny do značné míry určil jeho strýc, u něhož Sarkár bydlel v době svých studií v Kalkatě. Tento muž patřil k extremistickému křídlu protibritského odporu, které hlásalo násilné osvobození Indie. Sarkárovy názory zůstaly radikální i po strýcově smrti v roce 1945 a po vy hlášení nezávislosti Indie. Pozornost veřejnosti získávala jeho ostrá kritika so ciální nespravedlnosti, ale i činy ve prospěch společensky neprivilegovaných vrs tev, jimiž svá slova potvrzoval. Tak se kolem něj začali shromažďovat první následovníci, zpočátku přitahováni jistě také radikálním odkazem Sarkárova strý ce. Roku 1955 vznikla organizace Ananda Márga Pračaraka samgha (tj. Spo lečnost pro šíření cesty nejvyšší blaženosti), zkráceně Ánanda Márga. Tato organizace od počátku vzbuzovala ostrou kontroverzi v indické společ nosti a později i na dalších místech světa. Byla mnohokrát obviněna z násilí ke členům, bývalým členům i nečlenům a několik jejích příslušníků bylo v různých zemích odsouzeno za vážné zločiny. Stejně tak si ovšem vysloužila uznání za so ciální a humanitární činnost. Sám Sarkár byl v Indii třikrát zatčen a obviněn z ne dovoleného ozbrojování, navádění k vraždám odpadlíků a za další zločiny. Ve vě zení strávil léta 1971-1978, ovšem první čtyři roky bez soudu. V letech 1975-1977 byla Ánanda Márga v Indii zakázána a blíže neurčený počet jejích příslušníků vězněn. Na protest proti vládní politice spáchalo celkem osm příslušníků Ánan da Márgy sebevraždu. Roku 1982 bylo v Kalkatě brutálně zavražděno davem 17 příslušníků této skupiny. Okolnosti vraždy zůstaly neobjasněny, ale patrně se jed nalo o předem připravenou akci politických odpůrců této radikální skupiny. Sarkár žil po propuštění z vezení v Kalkatě, izolován a pečlivě střežen jak svou ochrankou, tak in dickými tajnými službami. Jedinou výjimkou v tomto období bylo světové turné roku 1979, při němž mu ovšem několik států odepřelo vstupní víza kvůli spojení s extremismem. Poslední dese tiletí svého života prožil s vážnou nemocí. Po Sarkárově smrti stojí v čele Ánanda Márgy prezi dent Šraddhánanda a pod jeho vedením skupina ztratila značnou část svého negativního obrazu
u veřejnosti.
Učení U svých následovníků je Sarkár znám jako Šrí Šrí Ánandamúrti (Ztělesnění Bla ženosti), zdrobněle nazývaný Anandamůrtidží nebo prostě Bába (Otec). Je pova žován za třetí inkamaci nejvyššího indického boha Brahmy, která se objevuje na Zemi jednou za tisíc v let. Brahma se jako nejvyšší božstvo měl inkamovat ve třech podobách - jako Sivá, který přinesl lidstvu tantru, jako Kršna, který přinesl bhakti,
329
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMĚRŮ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
a jako Ánandamúrti, který přinesl márgu (cestu blaženosti). Sarkár přišel na tuto zem jako Taraka Brahma - ten, kdo je mostem k Brahmovi, aby ustanovil doko nalou mravní a duchovní společnost. Jeho následovníci zdůrazňují Sarkárovo záz račné dětství a hovoří o něm jako o vševědoucím, všudypřítomném a všemocném Pánu. O svém učení Sarkár mluvil jako o duchovní vědě, v jejímž rozvíjení je nut né začít hathajógovým cvičením těla, navázat meditačními cvičeními, mantrajógou, kundaliníjógou a tantrickými rity a konečně dosáhnout nejvyššího, božského vědomí. Na cestě duchovního pokroku má margího (příslušníka Ananda Márgy) provázet i studium indické filozofie a především angažovanost v sociální práci pro veřejnost. Právě jóga a meditace mají vybavit jednotlivce tak, aby byli vyba veni pro uskutečnění společenského pokroku. Prostřednictvím silného sociálního akcentu Ánandamúrtiho působení zasahu je do politické oblasti. Je znám jako autor socioekonomické teorie PROUT (teo rie progresivního využívání), podle níž má lidstvo dospět k racionálnímu a spra vedlivému rozdělování a využívání zdrojů, jimiž disponuje. Základem této teorie je představa střídání epoch ve vývoji lidstva, v nichž vládne určitá společenská vrstva. Cílem snažení Ánandamúrtiho příznivců je nastolení páté epochy, v níž se vlády ujmou satviparové, tantrikové, kteří umějí ovládat magickou sílu kun dalini a na cestě blaženosti dosáhli nejvyšší úrovně vědomí. Tato duchovní elita, vládnoucí na celém světě a opírající se o světovou armádu, překoná dělení na kas ty a národy a zajistí všem spravedlnost a naplnění základních potřeb. z
S touto politickou teorií, která se vymezuje jak proti komunismu, tak proti kapitalismu, vstoupila strana PROUT v letech 1967-1969 - ovšem neúspěšně - do politického boje. Sarkárova kritika demokracie a extremistické myšlenky (napr. že v budoucí společnosti by neměla být dovolena re produkce mentálně a inteligenčně slabým lidem) způsobila odpor jiných politických sil i obavy indické vlády a později také vlád některých dalších zemí světa, kde tyto myšlenky narazily na úrodnou půdu. Příznivější ohlas měla a má mírnější varianta teorie PROUT - neohumanistická fi lozofie, která zdůrazňuje citlivost k lidskému životu i všem živočichům a která nachází ohlas v ob lasti pedagogiky a péče o životní prostředí.
Společenství Ánanda Márga oslovuje své potenciální příznivce bezplatnými kurzy jógy a me ditace a aktivitami v oblasti sociální práce a humanitární pomoci. Po šesti medi tacích (sádhanách) se adept stává margin^ je mu svěřena mantra a získává nové jméno. Znamením vstupu do společenství Ánanda Márgy je jeho bílý oděv. V hie rarchii této náboženské společnosti může margí stoupat po několika stupních k ti tulu áčárja (učitel), který umožňuje vést společenství Ánanda Márgy na místní úrovni. Vyšší funkce v hnutí obsazují lidé, kteří se rozhodli žít v celibátu (brah-
330
INDICKÁ NÁBOŽENSTVÍ
mačáriné), a jsou proto nazýváni bratry (dádá) a sestrami (dídí) a poctěni výsa dou nosit oranžová roucha. Na nejvyšším stupni hierarchie se nacházejí advahu/přejmenovaní samotným Anandamúrtim či jeho nástupcem. Základem duchovního života jednotlivce i společenství jsou meditace v soustředění na Ánandamúrtiho obraz. K nim se přidávají tantrické tance se zpěvem společné mantry „bába nam kevalam“ (Bába jediné jméno). Nepříznivým, až hrůzným dojmem působí na veřejnost tajemné tan trické rity. Jeden z nich, při němž mají účastníci v jedné ruce dýku a ve druhé lidskou lebku, byl indickými úřady zakázán. Opět povolen byl rozhodnutím Nejvyššího soudu až roku 1990. Každý příslušník Ananda Márgy (tnargí) se zavazuje k dodržování tzv. šestnácti bodů, které předepisují náboženské, disciplinární, hygienické, jídelní a další zásady. Jídelní zásady vedou k laktovegetariánství. Sexuální život je značně omezen, ne-li zcela vyloučen. Margí, kteří získávají pro středky na obživu mimo hnutí, mu mají odvádět 2 % svých příjmů, zpravidla však obětují mno hem více. Díky svému typickému společenskému angažmá založili členové Ánanda Márgy stovky
škol a řadu sociálních a humanitárních organizací. Mezi nimi je nejznámější AMURT (Záchran ný tým Ananda Márgy), založený roku 1970 a oceněný při řadě příležitostí.
Základním spisem tohoto náboženského společenství je Ánanda sútra a další Sarkárovy spisy a promluvy. Symbol Ánanda Márgy je vykládán tak, že trojúhelník se špicí směrem nahoru vyjadřuje poznání, trojúhelník se špicí dolů akci. Vycházejícíz slunce je symbolem pokroku a svastika ✓ symbolizuje vítězství. Ústředí Anandy Márgy je umístěno ve vý chodní části Kalkaty. Tato celosvětová organizace je spravová na v devíti zónách, přičemž evropská má centrum v Berlíně. Po čet členů na celém světě je pravděpodobně o málo menší než jeden milion, většina z nich jsou Indové. Od konce šedesátých let 20. století působí Ananda Márga i v Evropě. V Československu vzniklo na počátku devadesátých let občanské sdru žení Československa neohumamsticka společnost - Ananda Marga, které za ložilo alternativní ekologickou farmu v obci Sedlečko (pošta Maršovice) na Beiiešovsku. Počet českých příznivců se pohybuje kolem jedné desítky. _
z
Diskuse l ajemné a zvláštní učení tantrického hinduismu spolu s radikálností představ o ide ální společnosti a o způsobu jejího nastolení vytvořily ze Sarkárových následov níků konfliktní náboženskou společnost, jejíž cesta druhou polovinou 20. stoleii je lemována řadou mrtvých, zraněných a jinak vážně poškozených členů i nečlenů. Je těžké určit, do jaké míry se na této historii podílí zakladatel Ánanda Márga a do jaké okolní společnost, na jejíž vrub některé oběti tohoto konfliktu lake připadají. K vyhrocení vztahů s většinovou společností jistě přispělo i Sarkárovo typické vyžadování absolutní poslušnosti i okázalý luxus, který provázel
331
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMÉRÚ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
poslední desetiletí jeho života a ostře kontrastoval s chudobou a vyčerpávajícím nasazením jeho následovníků. Značná část veřejnosti je po řadě skandálů s Anan da Márgou ostražitá i vůči jejím sociálním humanitárním aktivitám - příkladem může být ostré obviňování organizace AMURT v letech 1993-1995 ze zneužití pomoci rumunským sirotkům k probuzení jejich oddanosti ideálům Anandy Márgy.
Ukázka Ukázkou je část kapitoly Neohumanismus ze samizdatového překladu avadhuty ačárji Védapradžinánandy Moudrost jógy, pořízeného podle anglického vydá ní z roku 1990. Původní text pochází z roku 1982. Neohumanismus je odvozen z pochopení základní podstaty (dharmy) lidských bytos tí. Lidský život má tři aspekty: tělesný (fyzický), duševní (mentální) a duchovní (spiri tuální). Co se týče aspektu tělesného, o funkci lidského těla nám už řekly hodně bio logické vědy. Psycho-duchovní potřeby lidí však nebyly až dosud plně pochopeny i přes snahy psychologů a duchovních hledačů. Srí Sarkár řekl, že vyšší možností lid ské podstaty si vyžadují, aby byla mysl uvolněna k expanzí a proudění k Nejvyššímu Vědomí. Když toto nastane, vyvine si lidská bytost lásku (oddanost) Nejvyššímu Vědo mí i lásku ke všem ostatním bytostem. Šrí Sarkár říká, že tato láska k Nejvyššímu Vědomí by měla být považována za ten nejcennější poklad lidstva.
Literatura: sebepředstavení: http://mujweb.cz/www/ananda.marga/; Neohumanistické vzdelanie; kriticky: Luzný (1997) str. 57-59; Malý slovník sekt (1998) str. 7-8.
5.2.6 Bhagaván Šrí Radžníš-Osho V indické tradici je titul sannjásin (sannjásí) vyhrazen pro toho, kdo se vzdal svě ta a vydal se po dlouhé cestě náboženského úsilí a askeze. Stav sannjásina je čtvr tým a nejvyšším stupněm života - na tomto stupni se bráhman v bezdomoví při pravuje na nové zrození, či dokonce na vysvobození z koloběhu životů. Ovšem Ind Bhagaván Šrí Radžníš (v anglické transkripci Bhagwan Srí Rajneesh) na bídl tento titul zájemcům ze Západu značně „pod cenou“.
Historie Duchovní přitažlivost sannjásinského stavu pro nábožensky hledající mladé lidi ze Západu využil indický profesor filozofie Čandra Mohan (1931-1990), který ke svému jménu přidával přízvisko Radžníš. Narodil se džinistické rodině a v mlá dí měl údajně několik duchovních zážitků. Podle svého podání prožil v roce 1953 osvícení. Roku 1966 opustil akademickou dráhu a věnoval se přednáškové čin nosti zaměřené na duchovní obrodu lidstva. Roku 1971 přijal titul bhagaván, jímž
332
INDICKÁ NÁBOŽENSTVÍ
se titulují svati lidé i božské bytosti. Jako Bhagaván Šrí Radžníš měl v roce 1972 prvních asi 50 následovníků původem ze západních zemí. S několika z nich za ložil roku 1974 ášram v indickém městě Púna. Do roku 1981 se ášram rozrostl na více než jeden a půl tisíce stálých obyvatel. Od druhé poloviny sedmdesátých let vznikala Radžníšova meditační centra také na Západě. V polovině osmdesá tých let jejich počet dosáhl 200. Kvůli protestům veřejnosti a potížím s indickými daňovými úřady Radžníš v roce 1981 náhle a tajně Púnu opustil a odletěl do USA. Jeho indický ášram za čal upadat, ale Radžníšova oddaná následovnice, nadaná pozoruhodným organi začním talentem - MÁ Ánand Síla, později známá jako Sheila Silverman-Birnstielová - zakoupila a pronajala rozsáhlé území v americkém státě Oregonu blízko městečka Antelope. Tam uprostřed málo obydlené farmářské krajiny za čali sannjásinové budovat nový ášram jako zárodek nového, božského společen ského zřízení. Na svém městě Radníšpúram pracovali s obdivuhodným úsilím sedm dní v týdnu a často i více než dvanáct hodin denně za odměnu vidět na oka mžik svého guru Radžníše. Ten se mezi lety 1981—1984 nacházel v „období ml čení“, v němž komunikoval pouze se svými nejbližšími spolupracovníky. Díky práci mladých Američanů a za peníze z jejich darů se ášram brzy stal městečkem s několika tisíci stálými obyvateli, vlastními ozbrojenými silami, po travinářskou výrobou, nemocnicí, hotely a letištěm. Během slavností město po jalo až 15 tisíc obyvatel. Sannjásiné vybudovali v neobydlené krajině desítky ki lometrů silnic, postavili přehradu pro zásobování pitnou vodou, založili vlastní leteckou společnost a společnost pro autobusovou dopravu, která byla druhou nej větší ve státě Oregon. Rozrůstající se komunita sannjásinů brzy ovládla správní orgány městečka Antelope a přejmenovala ho na Rajneeshpuram. To znamenalo ovšem také začá tek nekonečných soudních sporů a mediálních afér. Stát Oregon prohlásil Radžníšpúram za teokracii, odporující americké ústavě. Indické úřady stále vyžado valy nezaplacené daně. Bývalí sannjásiné poukazovali na psychická zranění, která jim život v komuně způsobil. Rozruch vrcholil kolem afér s odposlechy, otráve ním studní, pokusem o zfalšování voleb a tajnými švýcarskými konty, S nejbližší spolupracovnicí Šílou se Radžníš dostal do soudních sporů. Oba byli nakonec v zatčeni, Síla odsouzena na řadu let do vězení a Radžníš shledán vinným z poru šení imigračních zákonů a vyhoštěn. Po odmítnutí několika státy se na sklonku ioku 1985 vrátil do Púny. Prohlásil své náboženství za mrtvé a před nejbližšími se vyznal z úlevy, že již nemusí hrát roli osvíceného. Po krátké přestávce v duchovní činnosti se ovšem prohlásil za znovuvtělení < íotamy Buddhy. V poslední etapě svého života (1989-1990) působil pod jménem
333
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMĚRŮ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
Osho. Desítky jeho knih tak dnes nesou právě toto jméno a k němu se také hlásí i současní sannjásiné.
Učení Radžníšovo učení kombinovalo často i protikladné náboženské a filozofické prv ky, ale díky roli extáze a sexu a také díky praxi kundaliníjógy se snad nejvíce blí žilo tantrickému hinduismu. Podle Radžníše si člověk může uvědomit božskou přirozenost pouze tehdy, je-li zbaven potlačovaných emocí a pudů. Hlavní nábožensko-psychoterapeutickou metodou se proto stalo skupinové uvolňování emocí a sexuální uspokojování. Osvícení prožíval Radžníšův následovník, když mu během extáze jeho mistr přitiskl palec na čelo, a otevřel tak „třetí oko“ (šes tou čakru). Z Oshových meditací se patrně nejznámější a neužívanější stala tzv. dynamická meditace. Bývá prováděna hromadně ve větší místnosti a obsahuje pět fází: nejprve uvolňování, pak skákání a protřepávání s řevem a smíchem, dále křičení mantry hu, potom zamrznutí (nehnuté stání) a koneč ně oslavu (odpočinkové, vláčné pohyby). První tri fáze trvají každá 10 minut, druhé dvě po 15 mi nutách. Za příklad může sloužit i meditace Mystická růže, která sestává z několika dnů pláče, dnů smíchu a dnů sebepozorování, Kundalini meditace. Meditace mandala a další.
Kromě skupinových psychoterapeutických procedur a meditací, jichž Radžníš vy tvořil několik desítek, sestával náboženský život sannjásinů z poslechu mistro vých přednášek a skupinové extáze. Mladým příslušníkům západních středních vrstev Radžníš imponoval svou inteligencí, humorem, citáty, glosami myšlenek slavných lidí i vlastním originálním a provokativním myšlením. Zvláštní roli v Radžníšově hnutí sehrál jeho snad až chorobný strach z jaké koli nákazy. V polovině osmdesátých let předpovídal, že do roku 2000 budou dvě třetiny lidstva vyhlazeny v důsledku nemoci AIDS. Kvůli strachu z nákazy touto nemocí nejen sexuálním stykem, ale také prostřednictvím potu a slin bývají v Os hových komunitách dodnes požadována potvrzení o negativních testech přítom nosti viru HIV v těle.
Společenství Ještě před zakladatelovou smrtí vznikla síť autorizovaných Oshových komunit (Osho Commune International), která přijala několik společných pravidel du chovního i praktického rázu. Po Oshově smrti se vedení ujalo 21 následovníků, ale hnutí ztratilo svou počáteční dynamiku. Iniciativu v šíření Oshových myšle nek postupně převzali nezávislí duchovní vůdci, kteří pocházejí ze Západu a kte ří přijímají i jiné než Oshovy duchovní podněty. Vliv této neformální sítě zkuše ných sannjásinů, kteří cestují po světě s přednáškami a meditačními kurzy, již
334
INDICKÁ NÁBOŽENSTVÍ
převýšil vliv autorizovaných Oshových komunit. Oshův odkaz se tak udržuje mno ha způsoby, např. díky mezinárodnímu vzdělávacímu programu Oshova multiverzita. Počet lidí, kteří se k tomuto odkazu hlásí, je možné odhadnout na něko lik desítek V” tisíc na celém světě. Do CR se Oshovy myšlenky dostaly ve větší míře až po roce 1989 především díky reemigrantu Pavlu Dlouhému, který je jako švární Anand Anubodha mezi českými sannjásiny neformální autoritou. Jejich počet je odhadován na několik desítek.V Působí zdeV” dvě centra: Osho Shangri La Meditation Center v Lažanech u Zlutic v západních Cechách ovlivnil německý duchovní vůdce svámí Bhagat (Johann Zeilhofer), duší Osho Sugama Meditation Center v Lažánkách u Veverské Bitýšky je již po léta svámí Anand Shunyam (Igor Samotný). Cent rum v Lažánkách má svou pobočku Domeček na procházce v Brně, Ant. Pro cházky 5. Od roku 2001 se buduje nové centrum v Horních Povelicích v Jesení kách. Pravidelné Oshovy meditace se konají asi v deseti českých a moravských městech (v Praze v klubu Namasté, Kroftova 8), informační centra jsou v provo zu v Ostravě (Pavlousková ul. 4443), Praze (Praha 1, Vězeňská 3) a Zlíně (Kvít ková 706).
Diskuse Radžníšovo učení není považováno za autentické z hlediska hinduismu a za bez pečné z hlediska psychoterapie. Za Radžníšova života byly hlášeny stovky pří padů psychických poškození následkem jeho amatérských psychoterapeutických experimentů. Měřítka většinové společnosti i způsob života sannjásinů se však po Radžníšově smrti změnily, takže dnes je kritika Oshova dědictví podstatně slab ší. Současná Oshova centra se příliš neliší od jiných duchovních center a Osho vy knihy jsou vydávány v nákladech, které jsou v žánru duchovní literatury nad průměrné. Za Radžníšova života bylo dalším zdrojem kritiky zjevné vykořisťování sannjá sinů, pracujících v prosperujícím ášramu, kde vyráběli předražené růžence (mála) s Radžníšovým obrazem a další předměty. Radžníšova posedlost majetkem a lu xusním životem se podepsala i na pracovním tempu v americkém Radžníšpúramu. Mistr byl kritizován pro svůj okázalý přepych. Pověstná byla jeho záliba v ko lekci nejdražších automobilů a v rouchách, posázených diamanty, která musela být každý den nová. V ČR vzbudilo pozornost Sdružení divadelních aktivit, které se zaštítěním Mi nisterstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR koná nábor mezi středoškoláky na V kurzy tvořivosti v meditačním centru v Lažánkách. Rada frekventantů i jejich ro dičů vyjádřila podiv nad manipulativními způsoby, jimiž jsou tyto kurzy vedeny.
335
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMÉRÚ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
Ukázka Ukázkou je meditace Já nejsem to z Oranžové knihy (Meditační techniky): MYSL je hromada smetí’ Neberte to tak, že ve vás to smetí je a v někom jiném není. Je to hromada smetí, a jestli to smetí chcete vyházet, můžete házet a pořád, a nikdy nepřijdete na konec. Je to nezničitelné smetí, není mrtvé, je dynamické. Roste a žije svým vlastním životem. Jestliže jej uříznete, znovu vyraší výhonky. Vyházet tu hro madu neznamená, že se vyprázdníte. Uvědomíte si pouze, že tato mysl, o které Jste se domnívali, že jste to vy, se kterou jste se identifikovali, to nejste vy. Tím, jak ji vy prazdňujete, si uvědomíte oddělenost, propast mezi vámi a ní. Smetí zůstane, ale vy se s ním neidentifikujete, to je vše. Oddělíte se, budete si vědom toho, že jste oddě len. Dělejte jen jedno: nesnažte se se smetím bojovat a nesnažte se jej změnit. Pou ze pozorujte a bucfte si vědomi jednoho: „Já nejsem to“. Ať se to stane vaší mantrou: „Já nejsem to.“ Pamatujte si to, bucfte bdělí a sledujte, co se děje. Změna je okamži tá. Smetí tady zůstává, ale už není součástí vás. Uvědomování si jej znamená zřek nutí se jej.
Literatura: Osho (1991, 1992a, 1992b, 1994); sebepředstavení českých sannjásinů: http://www.sannyas-on.net; http://www.osho.zde.cz; Lažany: http://www.sannyas-on.net/czech/shangril.htm; Lcižánky: www.sugama.cz; kriticky: Enroth (1994) str. 37-49; Lužný (1997) str. 65-67; Malý slov ník sekt (1998) str. 86-88; Barrett (1998) str. 186-192; Tycho (2001) str. 238-243.
5.2.7 Šrí Činmoj Indický duchovní učitel Šrí Činmoj se považuje za vtělení nejvyššího boha, bož ského Supreme. Své následovníky vede k pochopení (realizaci) jejich věčné jed noty se Supreme. K realizaci jim napomáhá božská milost; na straně následovnív v ka se očekává zbožné uctívání a bezpodmínečné podřízení Srí Cinmojovi jako viditelné manifestaci Supreme.
Historie v-
_
Jako dvanáctiletý sirotek jménem Činmoj Kumar Ghoš (* 1931) vstoupil budoucí duchovní vůdce Šrí Činmoj (v anglické transkripci Srí Chinmoy) do ášramu Šrí Aurobindo Ghoše (5.2.1) v jižní Indii. Dosáhl v něm osvícení a setrval 20 let, než roku 1964 přesídlil do New Yorku v USA. Tam začal vystupovat jako duchovní učitel (guru) a získávat své první žáky. Své žáky si pečlivě vybírá a neslibuje jim - tak jako někteří jiní indičtí učite lé na Západě - snadnou cestu k osvícení. Snad i proto jejich počet nikdy nepře sáhl několik málo tisíc. Žijí především v USA a v Evropě. Navzdory tomuto re lativně malému počtu následovníků dosáhl Srí Činmoj světové proslulosti jako
336
INDICKÁ NÁBOŽENSTVÍ
sportovec, umělec a mírotvorce. Z tohoto svého posledního titulu si Srí Činmoj pronajímá prostory OSN pro vedení meditační skupiny.
Učení Ve své snaze o spojení umění a sportu s duchovními technikami (a tím i o spoje_ v v ní tradic Západu a Východu) je Srí Cinmoj dobrým Aurobindovým žákem. Změ něné stavy vědomí (způsobené změnou hladiny kyslíku v mozku) při vysokých sportovních výkonech prožívají Srí Cinmojovi následovníci jako duchovní pože hnání a potvrzení správnosti své cesty a za důkaz duchovní pokročilosti považu jí dosažení uměleckých a sportovních úspěchů. Má to být právě meditace, která zvyšuje tvořivost i tělesný výkonnostní potenciál. Meditace je také vedle koncentrace a kontemplace hlavní metodou, jak si osvojit božské vědomí a dosáhnout realizace vlastního božství. Mezi různými meditačními technikami má ve Srí Činmojovu učení zvláštní místo meditace na tzv. transcendental - fotografii Šrí Činmoje v transcendentálním stavu (stavu náboženského vytržení, samádhi). Kromě meditacních a dalších duchovních technik se vyučování Šri Činmojových žáků sou
středí na výklad jejich snů, na doporučení, která se týkají vegetariánské stravy, na důležitost opa kování a správného vyslovovaní duchovních slov a slabik apod. Největší pozornost je však souv v středěna na Srí Cinmojovy fenomenální sportovní výkony (maratón, sprint, zvedání velmi těžkých předmětů), na jeho umělecké výkony (kresba, malba, poezie, krásná literatura, drama, hudba, pís ně) a na jeho mírové aktivity. K podobným aktivitám jsou vybízeni i jeho žáci. Nemá být při nich zapojena mysl, ale dán volný průchod intuitivní tvořivosti, jejíž zdroj je v meditaci, a tedy v do tyku božského.
Společenství Šrí Činmojovo poselství oslovuje především mladé lidi s vysokoškolským vzdě láním a uměleckými sklony, kteří pozitivně reagují na proklamované myšlenky světové harmonie a míru. Vytvářejí velmi výkonné společenství, schopné zajistit propagaci uměleckých, sportovních a mírových aktivit svého mistra. Obdivuhodná je zvláště jejich snaha prezentovat Šrí Činmoje jednak jako muže míru prostřed nictvím vyhlašování „Šrí Činmojových květů míru“, „mírových měst“, „mírových icgionů“ apod., jednak jako světově významného člověka aranžováním setkání s nejrůznějšími osobnostmi politického i duchovního světa. Vstupem do tohoto společenství je díkšá - zasvěcení, při němž guru Šrí Činmoj předává část své
duše žákovi a žák se mu zavazuje bezvýhradnou věrností a službou až do konce života. Během díkši se Šrí Činmoj nachází v transovém stavu samádhi, při němž jsou jeho oči obráceny vzhůru a je viditelné pouze jejich bělmo. Šrí Činmojovi následovníci líčí právě tento moment jako moc ný a rozhodující zážitek pro jejich oddanost. Další život Šrí Činmojova žáka obsahuje pravidelné meditace v soukromém meditačním záti
ší s fotografií mistra, květinami a svíčkami, četbu jeho spisů, meditační setkání s místní skupinou
337
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMÉRÚ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
a v některých případech i společnou práci v síti prodejen Madal Bal. Ty poskytují železářské zbo ží, Srí Činmojovu literaturu, náboženské předměty a další sortiment. Desítky Srí Činmojových knih mají pro jeho žáky zásadní důležitost, neboť jeho slova jsou považována za božská.
Příslušníků Šrí Činmojova hnutí ve světě je asi 2000, česká a slovenská centra dosahují společně počtu asi 200-300. Největší centra jsou v Praze a ve Zlíně. Sám Šrí Činmoj se v ČR prezentoval svéráznou hrou na několik hudebních nástrojů na pražských mírových koncertech v letech 1995 a 1999. Českým a slovenským od daným slouží v v časopis Victory-Gong (dříve Křídla inspirace) a nakladatelství Madal Bal. Srí Činmojova díla vydávají ovšem i jiní nakladatelé. Kontaktní osobou je Kritartha (Tomáš) Brada.
Diskuse w
v
Srí Cinmoj bývá nezaujatými osobami chválen pro dobré základy svého učení a pro odmítnutí pokušení extravagantního života, jemuž se jiní indičtí učitelé na Západě nedokázali vyhnout. Na druhé straně poukazují na neprokazatelnost jeho sportovních výkonů a na zjevnou převahu kvantity jeho uměleckých děl nad je v x jich kvalitou. Není navíc známo, že by Srí Cinmojovy mírové aktivity přispěly čemukoli jinému než jeho vlastní propagaci. Sebeprezentace tohoto muže jako světově významné osobnosti tak vyvolává podezření z exhibicionismu. Diskutabilní je i rozpor mezi proklamovaným oceněním všech náboženství světa a faktickou přísnou výlučností tohoto směru, který je v kruhu následovníků prezentován jako jediný správný. Tato výlučnost spolu s požadavkem bezvýhradné poslušnosti Šrí Činmojovi a jeho myšlenkám často vytváří napětí mezi oddaný mi a jejich blízkým v v okolím. ’ Toto napětí bývá v případech manželských vztahů ještě zvýšeno Srí Cinmojovým negativním postojem k sexualitě.
Ukázka Ukázkou jsou Guruova meditační pravidla pro rok 1990, publikovaná v časopi se Křídla inspirace 1/1993. 1. Časně ráno, než vstanete z postele, opakujte „Supreme, Supreme, Supreme“ co nejvíce z plné duše. - 2. Po 10 či 15 minutách, kdy jste připraveni na meditaci, místo 13 minut to snižuji na 7 minut. Poté, zatímco dobří žáci zpívají Invocation, druzí opa kují alespoň 3x „Supreme, I bow to Thee." - 3. Když opouštíte byt, podívejte se na Transcendentál a opakujte 3x „Supreme, I bow to Thee.’1 - 4. Třikrát během dne me ditujte alespoň tři minuty, ale usazeni, ne při běhu, nebo když děláte něco jiného. - 5. Večer, předtím než půjdete do postele, podívejte se na oltář a opakujte 3x „Supreme, I bow to Thee.” - 6. Během dne čtěte z mých knih alespoň jednu hodinu. Může to být rozdělené na tři části. - 7. A také, zpěváci, dívajíce se na oltář, zpívejte jednu píseň. - 8. Recitujte Thanksgiving message každý den co nejvíce z plné duše. Učiní vás to šťastnými nejenom vnitřně, ale i vnějšně. - 9. Pokud máte nějaké nedokonalosti, toto
338
INDICKÁ NÁBOŽENSTVÍ
je rok na jejich poražení. Představte si tenisový míček a odhodte jej jako tenisový mí ček. Pokud vidíte nedokonalosti na druhých, mějte soucit se mnou, kdo musí napra vovat tyto slabosti, namísto abyste byli na druhé nazlobeni. Pokud se rozzlobíte na druhé, pouze zvýšíte můj náklad. Zatímco děláte manifestaci, múžete-li prominout chyby druhých namísto hádek a bojování, uděláte pokrok dvakrát tak rychle.
Literatura: sebepředstavení: http://www.peacerun.cz; Srí Činmoj / Srí Chinmoy (1993, 1994a,
1994b); kriticky: Novotný (1999a), Luzný (1997) str. 60-61.
5.2.8 Satja Saí Bába Srí Satja Saí Bába vystupuje jako avátar a je svými následovníky skutečně po važován za lidské vtelení boha Sivý. Učí o sobě, že Sivá sestoupil v lidské podo bě, aby přinesl pravdu (Satja), obnovil spravedlivý řád (dharma), nastolil mír (sánti) a naplnil svět láskou (préma).
Historie Srí Satja Sz aí Bába (* 1926) se narodil jako Satja Nárájana Rádž v jihoindickém státě Andhrapradéši. Již jeho narození a mládí údajně provázely mimořádné události. Od 14 let o sobě prohlašuje, že je převtělením oblíbeného indického svět ce Saí Báby ze Širdi (1856-1918). Již tato duchovní osobnost byla považována za avatara a - stejně jako později Satja Saí Bábovi - jí byly připisovány nadpři rozené schopnosti (siddhi), např. zázraky či schopnost bilokace (přebývání na v dvou místech současně). Před svou smrtí Saí Bába ze Sirdi prorokoval, že se opět inkamuje za osm let, což odpovídá době narození Satja Saí Báby. Právě Satja Saí Bábovy siddhi schopnosti se pro mnohé Indy staly důkazem pravosti jeho nároku být převtělením Saí Báby ze Sirdy. Stoupajícív ohlas jeho činů i učení mu roku 1963 umožnil prohlásit se za vtělení (avatara) Sivý. Předpově děl i svůj odchod z fyzického těla na rok 2021 i své následné převtělení do muže, který se narodí roku 2029 pod jménem Préma Saí Bába a jeho poslání dovrší.
Učení Základem učení vSatja Saí Báby je bhaktický šivaismus, tedy důraz na láskyplnou oddanost bohu Sivovi a jeho lidskému vtělení. V jeho slovech ovšem najdeme i prvky dalších indických tradic. Božským posláním Satja Saí Báby je důraz na čtyři sloupy světového řádu - pravdu, spravedlnost, mír a lásku. Ve jménu těch to hodnot vyhlásil roku 1961 světovou „éru Satja Saí“. Pomocí mnoha příběhů z indické náboženské literatury (Mahábháraty, Rámájany, Bhágavatapúrany a
339
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMĚRŮ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
dalších), z legendistiky i ze současného života udílí svým oddaným rady pro du chovní i praktický život. Prostými slovy vyzývá Satja Saí Bába především k bezvýhradnému následo vání sebe. Považuje se nejenom za jednoho z avátarů, ale i za jedinečnou bytost, přesahující významem Kršnu, Rámu a ostatní božská vtělení. V této roli se chá pe i jako sjednotitel všech náboženství, neboť jsou prý pouhými odnožemi pů vodního indického náboženství a jejich pravá podstata je vyjádřena v jeho učení. Ostatní náboženství jsou tolerována, ale za nejjistější a nejrychlejší cestu ke spa sení je považováno uctívání Satja Saí Báby. Jako ten, kdo stvořil svět, se Satja Saí Bába představuje materializací (tvoře ním z ničeho) náramků, prstenů, náhrdelníků a mnoha dalších předmětů. Světo vou proslulost získal ovšem především díky materializací „Sivova popelu“, na zývaného vibhúti (mocný), nebot se považuje za projev Sivovy božské energie. Tento aromatizovaný popel Satja Saí Bába údajně tvoří ze vzduchu na setkáních se svými oddanými, rozdává jim ho a ti ho pak uchovávají jako zázračný zdroj moci. Kromě zhmotňování jsou Satja Saí Bábovi připisovány i další siddhi schop nosti: léčení, levitace, jasnovidnost, probouzení mrtvých apod.
Společenství Satja Saí Bába má pravděpodobně největší společenství oddaných ze současných indických duchovních vůdců. Nejvyšší odhady počtu jeho oddaných se pohybu jí kolem 50 milionů. Zdaleka největší část z nich tvoří Indové. Jejich prostřed nictvím má Satja Saí Bába nezanedbatelný vliv na celou indickou společnost a její politické vedení. Ačkoli není známo, že by někdy navštívil Západ, přece má již od roku 1967 Satja Saí Bába oddané i v západních zemích. Sám žije v Indii v ášramech, které založil. Největší z nich, ášram Prašánti Nilajam (Dům nejvyššího míru) se na chází v jeho rodném městě Puttaparthi. Tento ášram je možné považovat za cent rum celého hnutí, které sestává z řady organizací, spojených jeho posláním. Z nich je nejvýznamnější Satja Saí Sámadž s pobočkami v řadě zemí světa. Zatím jediné české Saí centrum vzniklo v roce 1995 v Zámrsku (v č. p. 89) na Pardubicku. Jeho vznik je spjat s osobnosti Rostislava Beránka. Celkem ně kolik desítek oddaných Satja Saí Báby se schází i v Praze a v několika dalších českých městech. Knihy Satja Saí Báby vycházejí v několika nakladatelstvích (Sai Center, Avatar, Trigon) a české Saí centrum vydává i vlastní internetový časopis Saí Rám.
340
INDICKÁ NÁBOŽENSTVÍ
Diskuse V samotné Indii platí Satja Saí Bába za kontroverzní postavu se skrytým vlivem i mimo náboženskou oblast. Oprávněné rozpaky vzbuzuje především jeho údaj ná schopnost materializace, která byla na filmových záznamech prokázána jako pouhý kouzelnický trik, zneužitý k náboženským účelům. Tato skutečnost po chopitelně zpochybňuje jeho nárok na úlohu božského avátara i výlučnost jím hlásané duchovní cesty. Jeho odpůrci poukazují také na údajné finanční machi nace a pedofilii. Odpor k jeho osobě hraničí v některých případech s hysterií. V ta kové atmosféře na něho roku 1993 spáchali čtyři bývalí žáci neúspěšný atentát.
Ukázka Ukázka je vybrána z internetové stránky, umístěné na adrese www.saibaba.cz. „Nepěstuji askezi, nestuduji, nemedituji, nejsem dokonce ani mudrcem. Přišel jsem, abych vedl a žehnal všem duchovním žákům. Nejsem ani ženou, ani mužem, nejsem ani starý, ani mladý. Nechvalte mne. Chci, abyste ke mně přistupovali beze strachu, jako k pravému Otci. Toho také nevychvalujete, že? Nepřišel jsem na tento svět nepozván. Dobří lidé všech vyznání a zemí mne povolali, a proto jsem přišel. Možná, že mne vidíte dnes poprvé. Já vás však znám již dlouho. Vím o vás vše. Nemám vlast ností. Nejsem vázán zákonem příčiny a následku. Jak by se mne mohla dotýkat ilu ze? Kdybych k vám přišel s tradičními symboly Boha, utekli byste ode mne nebo bys te mě vystavovali. Kdybych byl jako jeden z vás, nedbali byste o mne. Proto jsem za vámi přišel v lidském těle a činím tu a tam zázraky. Mým úkolem je duchovní obroda lidstva pomocí dobra a lásky. Pňšel jsem vám ukázat, jak využít život a užitečně zem řít. Jestliže uděláte jeden krok ke mně, udělám já tři kroky k vám. Jsem nejšťastnější, když ke mně přicházejí ti nejubožejší, neboť ti nejvíce potřebují to, co mám. Všichni jsou moji, z mého příbuzenství. Proto ti, kteří mně uctívají, mi nejsou dražší než ti, kte ří tak nečiní. Je mou vůlí přivést každého z vás sem, aby mně naslouchal.
Literatura: Satja Saí Bába (1997, 1998, 2000 a další); sebepředstavení: http://www.saibaba.cz ; kriticky: Luzný (1997) str. 67-68.
5.2.8 Sahadža jóga Sahadžajógaje svými stoupenci představována jako přirozená metoda, jak se člo věk může spojit s Vyšším vědomím. Tohoto spojení se má dosáhnout kundaliníj()í>ou pod vlivem a vedením božské mateřské lásky.
Historie Za božskou Matku (Srí Matádží, v anglické transkripci Sri Mataji) a ztělesnění v mateřské lásky sahadža jógy je považována Indka Nirmala Salvé-Srívasta
341
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMÉRÚ A HNUTI V ČESKÉ REPUBLICE
(* 1923), vystupující pod jménem Šrí Matádží Nirmala Déví, bývalá frekventantka kurzů Bhagvána Radžníše a manželka vysokého úředníka OSN. Její mi mořádné postavení spočívá v přesvědčení, že sehrála jedinečnou roli v duchovní evoluci lidstva.
Učení Podle indického učení o prané, síle kundalini a čakrách lidstvo postupně prochází stejným vývojem jako jednotlivec, praktikující kundaliníjógu. I na kolektivní úrov ni lidstva se mají otevírat jednotlivé čakry, zpravidla v souvislosti s působením některé význačné duchovní osobnosti. Šestou čakru (ádžňáčakru) tak zpřístupnil Buddha, Mahavira i Ježíš a na sedmé čakře (sahasráračakře) má své místo Kalki (desátý a poslední, teprve očekávaný avátar) a sama Šrí Matádží. Šrí Matádží je přesvědčena, že její náboženská zkušenost, kterou prodělala na začátku května roku 1970, znamenala otevření poslední, sedmé čakry na úrovni celého lidstva. Od té doby má každý člověk snadný a přirozený (sanskrtsky sa hadža) přístup k seberealizaci - ke stavu samádhi, osvobození duše a sjednocení s božstvím, tedy k zážitku, který byl dříve vyhrazen jen úzké vrstvě nejpokročiv ' lejších jóginů. S tímto poselstvím se Srí Matádží Nirmala Déví rozhodla oslovit celý svět. Kundaliníjóga je v podání Šrí Matádží rozpracována do řady meditačních, očisťovacích i léčeb ných metod a úkonů. Ty se týkají i citových a estetických potřeb člověka a dávají mu zažít pocit božské harmonie se sebou samým i s celým kosmem. Překážkou těmto zážitkům se může stát pou ze lidský rozum, který je spatřován jako nemoc západní civilizace. Sahadža jogíni věří, že sebe realizovaní lidé mají schopnost pomáhat k harmonii a štěstí ostatním lidem a léčit je i ze závaž ných chorob. Tuto jógovou metodu považují také za završení a harmonizaci všech světových náboženství a způsob, jak překonat rozpory mezi nimi.
Společenství Vstup do společenství sahadža jóginů umožňují bohatě inzerované osobní ná vštěvy Šrí Matádží ve městech, v nichž působí její následovníci, i veřejná činnost center Sahadža jógy. Pro tyto akce je charakteristická možnost dosáhnout téměř okamžité seberealizace (sebeuvědomění) jed noduchou meditací, při níž je třeba jen upřímné vůle, odložení vlastních pocitů viny a odpuštění všem lidem. Pak je již adept připraven vstoupit do stavu samádhi, jehož důkazem je pocit chladného vánku na ruce, vztažené nad temeno hlavy. Seberealizace se tak překvapivě stává počátkem duchovního života sahadža jóginů. Na svých čak rách musí nadále pracovat opakováním manter, očišťovacími obřady (např. koupelí nohou ve vlaž
342
INDICKÁ NÁBOŽENSTVÍ né vodě dvakrát denně) a meditacemi s očima upřenýma na svíčku a fotografii Velké Matky. Její silné vibrace, zprostředkované fotografií, údajně umožní stoupat vnitřní síle kundalini v těle jógina.
Šrí Matádží je považována za matku celosvětové rodiny (tzv. kolektivity) sahadža jogínů. V této roli jim poskytuje normy jednání, výchovy dětí, vybírá part nera (často z jiného národa, ale vždy sahadža jógina) a oddává manželské dvoji ce, ačkoli je mírně upřednostňován stav nepřipoutanosti k žádné hmotě - tedy ani k partnerovi a dětem. Praktikování sahadža jógy a oddanost Srí Matádží má mít přednost před vším ostatním. Následovníci projevují Velké Matce božskou úctu, takže její přítomnost je pro ně svátkem - Matka přednáší a po přednášce násle duje obřad mytí jejích nohou omastkem, medem, mlékem, jogurtem a dalšími lát kami. Takto vzniklý nápoj je považován za posvátný a následovníci ho obřad ně pijí. Počet sahadža jóginů bývá střízlivě odhadován asi na 20 tisíc v několika de sítkách zemí celého světa. U nás dosahuje i s volně připojenými sympatizanty asi 300. Hlavními středisky jsou tn školy (jedna v Rime a dve v Indii), navštěvova né dětmi z celého světa, a školící středisko ve Velké Británii. Poselství Šrí Matá dží se šíří mnoha publikacemi a periodiky (česky např. časopis Nirmalá Vidja a Noviny z ráje), V CR se konají programy sahadža jógy téměř ve 20 městech. Zastřešující organizací je občanské sdružení Společnost Sahadža jóga se sídlem v Úvalech, Kožíškova 511.
Diskuse ()d svého postupného vzniku v sedmdesátých letech minulého století byli saha dža jógini kritizováni většinovou společností za totální oddanost, kterou projevují své duchovní vůdkyni a která jim nedovoluje udržovat vztahy s lidmi mimo je jich společenství a odpoutává je od všech ostatních životních aktivit. V této ob lasti však nastalo v posledních letech pravděpodobně určité zlepšení a sahadža jó gini již např. nejsou ve všech případech povzbuzováni k opuštění svých manželských partnerů, kteří zůstávají mimo tuto náboženskou společnost. Výtky ovšem zůstávají především kvůli životu v komunitách a způsobu vý chovy dětí, které bývají v nízkém věku připraveny o přítomnost rodičů a vycho vávány kolektivně v prostředí značného vlivu indické kultury a jazyka. Počáteč ní snadná cesta k dosažení nej vyšších duchovních cílů se také u některých následovníků projevuje později v těžkých pocitech viny za nedostatky, které je v živote provázejí. Poselství Sn Matadzi - zda se - s těmito pocity viny pocita a využívá je ke zvýšení nasazení a oddanosti následovníků. Stálá a sžíravá kritika morálky západní společnosti ze strany Srí Matádží pat h k faktorům, jejichž spolupůsobení následovníkům neumožňuje snadné opuštění
343
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMĚRŮ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
skupiny a začlenění do společnosti mimo ni. Jiným faktorem je dlouhodobě bu dovaná obava ze života bez pozitivního vlivu vibrací Matky a pod vládou nega tivních sil a démonů, jíž je člověk mimo skupinu sahadža jóginů vystaven. Podstatná část diskuse o sahadža józe se týká dojmu neautenticity a povrch nosti, jež učení Srí Matádžř vzbuzuje. Jeho vazba k tradičnímu i ezoternímu hinduismu je velmi slabá. Pozoruhodný je i důraz na negativní roli kritického myš lení a využití běžného fyziologického jevu (pocitu chladu v odkrvené paži) k podání důkazu o správnosti této náboženské cesty.
Ukázka Ukázka je z publikace Daniela Devina Sahadža jóga (vydavatel a rok vydání ne uvedeny): Nyní můžeme pochopit, proč vzniká rakovina a proč se dá vyléčit pomocí Sahadža jógy. Pouze probuzením božstva, které ovládá poškozenou čakru a léčivou silou Kun dalini se může čakra uzdravit a bující buňky dostat znovu pod kontrolu. Nejprve mu síme najít poškozenou čakru. Vnímáním vibrací můžeme všechny čakry pociťovat v našich prstech. Potom podnikneme potřebné kroky, nasměrujeme Kundalini do pří slušného centra, probudíme příslušné božstvo, pošleme vibrace na poškozená mís ta atd. Pomocí Kundalini probuzením, nasměrováním a vyvážením energie je možné trvale vyléčit většinu chorob. Kundalini je síla, která vám poskytne toto dobrodiní. Její síla ve vás odpovídá vaší touze po ní.
Literatura: sebepředstavení: http://www.nirmaJa.cz; Úvod do Sahadža jógy (1994), Devine (1990); Srí Matádží (2001); kriticky: Malý slovník sekt (1998) str. 100; Lužný (1997) sir. 59-60,
5.2.9 Jóga v denním životě Jóga v denním životě je jógová škola, soustředěná na osobnost indického du chovního učitele svámf Mahéšvaránandy. Jeho systém jógových cvičení reflek tuje možnosti a zájmy současného západního člověka.
Historie Paramhans svámí Mahéšvaránanda (* 1946) pochází z Rúvapasu v indickém státě Rádžastánu. Ve 12 letech odešel do ášramu a stal se žákem významného uči tele Šrí Díp Nárajana Maháprabhudžího (t 1963, jako datum narození je udá ván rok 1828), zakladatele poutního místa - ášramu v Bari Khátu. Maháprabhu džího nejbližšího žák paramhansa svámí Mádhavánanda (* 1923) pověřil Mahéšvaránandu misií na Západ. Roku 1972 tedy Mahéšvaránanda odjíždí do Ev ropy a zakládá ve Vídni ášram, který nese Mádhavanándovo jméno. Na Západ
344
INDICKÁ NÁBOŽENSTVÍ
přináší svůj systém Jóga v denním životě, který má být nejen tělesnými cvičení mi, ale i návodem ke každodennímu harmonickému rozvíjení všech složek osobnosti. Své působení Mahéšvaránanda brzy rozšířil i na další evropské státy a jako jeden z mála náboženských představitelů projevil zájem i o socialistické země. Do někdejšího Československa přišel poprvé v roce 1973 a od té doby se mu po dařilo získat největší počet žáků ze všech indických učitelů, působících na našem území. Během let se jeho učení rozšířilo do téměř 20 dalších států Evropy a do několika zámořských zemí.
Učení Systém Jóga v denním životě vychází z Pataňdžaliho, Šankary (5.2) a dalších te oretických i praktických systémů. Obsahuje hathajógu (tělesná cvičení), pránájámu (dechová cvičení) i řadu duchovních cvičení. Mezi nimi je třeba jmenovat meditaci (např. formou sebedotazovánř), jóganidru (relaxační jógový spánek), sankalpu (cílevědomé ovládání mysli) a zvláště mantrajógu (jógovou cestu zalo ženou na opakování manter). Mantra (slovo nebo krátká věta s duchovním vý znamem) má být díapována (opakována) psaním, zpěvem, zvučným i nezvuč ným vyslovováním, později vybavována pouze v mysli a nakonec opakována automaticky bez volního podnětu. Pro první stupně mantrajógy slouží mdlá (in dická obdoba růžence). Ve společenství Jógy v denním životě stejně jako v jiných školách používá jógin při praktiková ní mantrajógy řadu manter (včetně té nejcennější, mantry Óm). Zvláštní význam má pro něho mant ra, kterou obdržel při zasvěcení od svého duchovního učitele. Švární Mahéšvaránanda podobně jako jiní guruové se při zasvěcení zavazuje dovést svého nového žáka až k cíli - stavu samddhi (seberealizace, splynutí s neosobním božstvím). Závazek na straně žáka obsahuje hlubokou a věč nou oddanost guruovi, který se pro něho stává reprezentantem nej vyšší božské dokonalosti. Systém jógy v denním životě integruje prvky různých jógových tradic. Ceněna je bhaklijóga (rozvíjení lásky a důvěry vůči božství i jeho reprezentantovi - Mahéšvaránandovi), karmajóga (nesobecká činnost ve prospěch jóginského společenství i všeho živého), džňánajóga (poznávání vlastní mysli) i rádžajóga (rozvíjení kázně a sebeovládání). Všechny tylo druhy jógy v různé kom binaci podle možností jógina vedou ke stejnému cíli.
Společenství Do společenství Jógy v denním životě se zájemci nechávají pozvat prostřednic tvím místních skupin, které pořádají jógová cvičení a další akce, i prostřednic tvím Mahéšvaránandových četných veřejných vystoupení. Jeho prestiž i popula ritu zvyšují hlavně akce v rámci mezináboženského dialogu, k němuž Mahéšvaránandovi stoupenci zvou i některé představitele jiných náboženství.
345
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMĚRŮ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
Středem společného života jóginů ať už při místních akcích, nebo v ášramech jsou satsangy (setkání k poslechu přednášky a společné meditaci), bhadžany (zpě vy) i prašad (s láskou připravené a posvěcené vegetariánské jídlo) a samozřejmě společná hathajógová cvičení. Hlavními centry Mahéšvaránandových aktivit jsou ášram ve Vídni a v indickém Jaipuru, při němž je vybudována gurukula, škola tradiční indické medicíny (ajurvédý), nemocnice a sirotčinec. Jako symbol je čas to používána grafická podoba mantry Óm. Mahéšvaránandových příznivců ve světě se odhaduje na několik desítek tisíc. Pravděpodobně nejvíce stoupenců z celého světa získal tento indický učitel na území ČR. Alespoň částí systému Jóga v denním životě prošlo více než 10 ti síc lidí a již na tisíce stoupl i počet zasvěcených Mahéšvaránandových žáků. Vy školených cvičitelů v systému Jóga v denním životě je u nás asi 150. Mahéšvaránandovi žáci prosazují systém Jógy v denním životě i v oblastech, kde se nepředpo kládá náboženský obsah jógových technik. Typické je jejich neúnavné úsilí prosadit tento systém ve veřejných školách a zdravotnictví. V tomto úsilí není výjimkou, když jsou odpovědné orgány uvedeny v omyl a ve prospěch Mahéšvaránandova směru porušují zásadu náboženské neutrality veřejných institucí. Prosazování tohoto specifického jógového směru na školách spojeného s ná boženskou úctou ke svámímu Mahéšvaránandovi roku 2001 vedlo ve Slovenské republice k širo kému odporu veřejnosti a k vládní krizi.
Českým centrem této náboženské skupiny je od roku 1994 ášram (Maháprabhudíp ášram) v zámku ve Střílkách na Kroměrižsku, Zámecká 202, s asi 30 stálými obyvateli. Ášrám si získal popularitu pořádáním širokého spektra kurzů: Organi zují se zde zdravotní kurzy (zaměřené např. na bolesti v zádech či roztroušenou sklerózu), kurzy vaření vegetariánské stravy, kurzy keramiky, hindštiny či hry na indický hudební nástroj sitár. Ve Střílkách také sídlí od r. 1993 Nadace Živoucí světlo Maháprabhudíp satsang. Ášram i nadaci vede česká mniška Jindra Dohnalová - sádhví PÁRvatí. Stejně jako ona byla do řádu Puri jako sádhví Mantradéví vysvěcena i Bar bora Wimětalová. Obě rád/zvíjsou prvními duchovními Čes ké hinduistické náboženské společnosti, která má sídlo též ve stříleckém zámku a která získala roku 2003 státní registraci jako • náboženská společnost. Ve Střílkách je zaregistrováno i občanské sdružení Český svaz Jóga v denním životě, vedené lékarem Martinem Repkem. Toto sdružení v roce 1995 fakticky na hradilo Česko-indickou védanta společnost (registrovanou roku 1990). Ve stejné době vzniklo i další občanské sdružení, které se hlásí k duchovnímu vedení svámího Mahéšvaránandy - Višva Guru Dip Hindu Mandir, se sídlem v ulici Čes ké družiny 20, Praha 6. To mělo být původně zaměřeno duchovněji než spíše
J
346
INDICKÁ NÁBOŽENSTVÍ
cvičitelský Český svaz Jóga v denním životě. Ve vedení obou sdružení figurují jména Jindry Dohnalové a Luďka Zanášky. Do sítě organizací, inspirovaných svámím Mahésvaranandou, patří i Sn Devpuridzi asram (Jógacentrum) v Zdarci u Skutče pod vedením Jana Hlaváčka. Ášram nese jméno zakladatele Mav héšvaránandovy duchovní linie Srí Dévpuridžího. Český svaz Jógy v denním živote zastřešuje temer 30 samostatných občan ských sdružení této jógové školy v různých městech ČR. V Praze sídlí Společ nost Jóga v denním životě v Jógacentru v Blanické ulici 17, Praha 2. Předsedky ní je Jana Procházková. Kromě řady Mahéšvaránandových knih je v CR k dispozici i slovenský psaný časopis Jóga v dennom živote a slovenský překlad Madhavanandova životopisu Mahaprabhudziho pod názvem Lila amrit (Živoucí světlo).
Diskuse Jóga v denním životě obsahuje propracovaný a kvalitní hathajógový systém. Na rozdíl od většiny ostatních organizací, které se u nás zabývají jógovými cvičení mi především za účelem zlepšení zdraví a duševního stavu, se však nevyhýbá ani duchovnímu rozměru jógy. Naopak - podíl duchovních prvků a postavení Mahéšvaránandy dávají této společnosti vysloveně náboženský charakter. Prezentace Jógy v denním životě jako organizace, jejímž předmětem zájmu je cvičení jógy a faktický stav vyhraněné náboženské společnosti se zaujetím pro duchovní život, působí řadu nedorozumění a rozporů. Běžnou zkušeností fre kventantů kurzů na prvních stupních je totiž pocit manipulace směrem k přijetí Mahéšvaránandy jako duchovního vůdce a ke konverzi k tomuto náboženskému směru. Rozpaky navíc - stejně jako v dalších náboženských směrech s kořeny v in dické tradici - vzbuzuje ústřední postavení duchovního učitele, který je uznáva nou a uctívanou autoritou nejen v duchovních, ale i v ostatních životních posto jích. Tento fakt má samozřejmě důsledky, které okolí následovníků v některých případech vnímá negativně a které se často projevují odchodem z této nábožen ské společnosti.
Ukázka Ukázkou je úryvek z knihy svámího Mahéšvaránandy Moje poselství. Jóga v den ním životě, Krystal, Praha 1996. Duchovní učitel, Mistr, se v sanskrtu nazývá guru (gurudév, satguru). Guru znamená Božské světlo, Světlo vědomí, a zároveň je to stav Nejvyššího poznání, kterého lze dosáhnout. Guru je Mistr, ten, kdo vede od temnoty ke světlu, od nevědomosti k Poz nání.
347
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMĚRŮ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
Satguru je osvícená duše, je to ten, kdo splynul s Paramátma (Svrchovanou duší) a dosáhl Poznání; vědomí satgurua je spojeno s Nejvyšším vědomím. V Bhagavadgítě (zpěv 16, verš 1,2, 3) je psáno: „Neohroženost, čistota ducha, vytrvalost v sebekáznění poznáním, štědrost, se bevláda a oběť, přednes písem, pokání a čestnost, nenásilnost, pravdivost, nehněvivost, odříkání, mír, neutrhačství, soucit s bytostmi, nežádostivost, šlechetnost a stá lost, životnost, shovívavost, vytrvalost, čistota, nezáštiplnost a oproštěnost od pýchy - to vše je vlastní tomu, kdo se zrodil pro božský úděl.“ A takové jsou i vlastnosti sat gurua. Satguru přistupuje ke všem se stejnou láskou, v každé živé bytostí vidí jiskru bož ství a v jeho srdci jsou si všichni rovni. Jeho domovem je celý svět, jeho rodinou jsou všichni lidé na světě.
Literatura: sebepředstavení: http://www.joga.cz; Mahéšvaránanda (1992a, 1992b); o Maháprabhuzím: Mádhavaránanda (1995); kriticky: Fárek (2002).
5.2.10 Další hinduistické skupiny Duchovní cestu Suddha Sanmargam, kterou v 19. století hlásal tamilský světec Ramalinga Adigal (1823-1874), nazývaný Vallahar , šíří dnes světové hnutí _ V” s dosud jedinou pobočkou ve střední a východní Evropě, která se nachází v CR. Vallaharova duchovní cesta má pomocí meditačních technik dovést člověka k har monii se sebou samým i s řádem světa, v němž je všudypřítomen Bůh jako lás kyplný kosmický princip. Touhu po harmonii bez rozdílů národností, kast, nábo ženství či pohlaví vyjádřil Vallahar založením domu, v němž je odv roku 1867 komukoli poskytováno jídlo zdarma. Vallaharovi následovníci se v CR setkáva jí v brněnském sdružení Tirusabai. Rovněž z jihu Indie pochází duchovní učitel Šrí Kalki Bhagaván (* 1949), který v posledních letech ve svém ášramu Satjalóka založil široce koncipované hnutí, v jehož rámci by měly desetitisíce lidí dosáhnout osvícení a zprostředko vat ho pak celému světu. Toto masové světové osvícení a spasení (mukli) má na v v základě astrologických výpočtů nastat roku 2012. Casto používaný slogan „Zij v radosti“ je též názvem nadace, která uskutečňuje projekt Zlatého města v mi mořádně krásném prostředí jižní Indie. Zlaté město s právě připravovaným chrá>✓ _ mem se má stát centrem, odkud se osvícení bude rozšiřovat. Ačkoli Srí Kalki (zva ný také avatár MuktiŠvára) hovoří o tzv. muktijóze, nepřichází s novou duchovní cestou, ale považuje se spíše za terapeuta, který může osvícení zprostředkovat každému toužícímu. Díky svým žákům ve Svédsku a Rusku má i u nás již své první následovníky, kteří od roku 2003 pořádají kurzy nauky o osvícení Mukti v řadě měst ČR.
348
INDICKÁ NÁBOŽENSTVÍ
Jen letmo se ČR zatím dotkla indická skupina, známá podle duchovního jména svého zakladate le jako Svámí Narajan. Duchovní mistr Svámí Narajan (1781-1830) ji založil již na počátku 18, století. Postupně se jejím jádrem stal klášter, v němž je mnišský život přísně regulován. Skupina má od padesátých let minulého století pobočky v různých západních zemích, sloužící především pro Indy v zahraničí. Její současný představitel Pramukh svámí Maharádž spolu s 26 dalšími mnichy navštívil za pozornosti sdělovacích prostředků roku 1994 ČR. Navzdory pokusu v první polovině devadesátých let minulého století zatím nemá svou pobočku v ČR ani Brahma Kumárí. Jak její název (Brahmovy panny) naznačuje, skupina sdružuje pře
devším celibátně žijící ženy, usilující o samádhi, zážitek sjednocení s božstvím. Skupinu založil roku 1937 indický obchodník s diamanty Dádá Lékh Rádž (1876-1969). Pobočka Světové du chovní univerzity Brahma Kumárí (BKWSU) působí na Slovensku jako Slovenské duševně cent rum - Brahma Kumaris. Železná opona ve druhé polovině minulého století pravděpodobně zabránila i dalším světově známým hinduistickým skupinám v rozvinutí práce na území ČR v době, kdy tyto skupiny proží valy největší misijní rozmach. Do této kategorie snad patří obě organizace, u jejichž zrodu stál svámí Šivánanda Sarasvatí (1887-1963) - Lesní akademie jógové védanty (založena roku
1936) a Společnost božského života (1948). Ani jíž výše zmíněný svámí Jógánanda Paramahamsa (1893-1952) u nás nemá přímé následovníky v pobočce své Společnosti pro sebereali zaci (založené roku 1925). V duchu Auroville byla duchovně připravována před odchodem do Evropy Indka Kamala Reddyová (* 1960), která vystupuje jako avatár pod jménem Matka Meera. Od roku 1982 žije v Německu, kam jezdí z celého světa (i od nás) výpravy zájemců o mlčenlivé setkání s ní, Pohled do jejích očí a požehnání od ní vede některé z návštěvníků k dojmu osvícení. Podobně jako Mat ka Meera působí u nás ještě nedospělá dívka, která se pod jménem Matka Lasana pravidelně set kává s příchozími v tichosti v, domě svých rodičů v Čalovicích u Sobotky. Také ona příchozím vě
nuje dlouhý pohled a požehnání.
Bez zjevné návaznosti na zahraniční hinduistickou misii vznikla v Praze skupina Dharma, která se věnuje především advaita védantě. Jedná se o učení, podle ně hož má veškerý svět včetně božství jednu podstatu, a je tedy nedvojný. Počátek tohoto učení se hledá u Sankary (5.2), rozvíjela jej pak řada dalších indických učenců, např. Ramana Mahárši (5.2.1). Skupina Dharma, založená roku 1995 Ale šem Adámkem, nachází potvrzení učení o nedvojnosti i u duchovních osobností jiných náboženských tradic, např. u mystika Karla Makoně (* 1912), vycháze jícího z křesťanství. Směr skupiny Dharma sleduje také vydavatelství duchovní literatury Ada. Literatura: sebepredstaveníSuddha Sanmargam: http://sweb.cz/tirusabai; Dharma: http://www. advaita.cz.
349
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMĚRŮ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
5.2.11 Jóga a její školy u nás Jóga dosáhla u nás (podobně jako jinde na Západě) mezi mnoha oblastmi du chovního dědictví hinduismu bezesporu největšího ohlasu. Již v první polovině minulého století ji u nás ve svých úzkých kroužcích propagovali Karel Weinfurter či Fráňa Drtikol (oba 3.13.1). S druhou polovinou minulého století jsou v tom to směru spojena hlavně jména mystiků a duchovních učitelů, kteří často spojo vali jógu s jinými duchovními tradicemi, Květoslava Minaříka, Eduarda a Míly Tomášových nebo Jiřího Vacka (všichni 3.13.1). Okolnosti rozvoje jógy u nás po druhé světové válce silně poznamenala ná boženská nesvoboda. Její krunýř poněkud povolil v šedesátých letech minulého století a následkem toho bylo možné uspořádat řadu kurzů jógy na různých mís tech Československa. V této době (roku 1964) také na podnět Karla Wernera (* 1925) vznikl Jóga klub Sáti v Brně, který je činný dodnes. Kolem indoložky Milady zBartoňové (* 1917) se koncem šedesátých let utvořilo centrum jógy v rámci Ústředního ústavu v tělesné kultury v Praze. Ve spolupráci s Vlastou Kaplánovou (* 1917) z Československého svazu tělesné výchovy se podařilo vy tvořit komisi jógy, která mohla školit další cvičitele jógy. V době „normalizace44 bylo toto centrům jógy postupně likvidováno. Během období politické „normalizace“ bylo porozumění józe oficiálně již zce la redukováno na hathajógová cvičení a některé relaxační a očistné techniky. Jóga se stala součástí systému základní rodinné tělesné výchovy v rámci Českoslo venského svazu tělesné výchovy. Rozvíjelo se využívání jógy ve zdravotnictví > v hlavně díky řediteli Ústavu fyziologických regulací Československé akademie věd Ctibora Dostálka (* 1928), jehož výzkumy účinků hathajógových cvičení dosáhly světového uznání. Kromě známé publikace, zvané „žlutá jóga“, několika autorů pod vedením Borise Merhauta {Jóga. Od staré Indie k dnešku) a několika časopiseckých člán ků byla jóga prezentována jako tělocvičná metoda a zbavena svého duchovního obsahu. Kontakty se zahraničím, které přinášely i duchovní rozměr jógy, se daři ly vesmes pouze jednotlivcům. Presto Československo navštívil v roce 1972 šva rní Gítánanda a od téhož roku přijížděl švární Mahéšvaránanda, údajně napome nutý československými úřady, aby ve svém vyučování vynechal všechny duchovní aspekty jógy. V reakci na toto okleštění jógy byla brzy po obnovení náboženské svobody (roku 1990) založena profesní organizace Sdružení učitelů jógy (současným předsedou je Miroslav Rotrekl), citlivá k duchovnímu poselství jógy. Proti obecnému povědomí o józe jako druhu sportu právem poukazuje na to, že těles ná cvičení jsou v józe pouhým prostředkem k ovlivnění duchovní stránky člověka. ■v
350
INDICKÁ NÁBOŽENSTVÍ
Jako ideově neutrální zastřešuje Sdružení učitelů jógy školy různého zaměření např. středisko vnitřního uskutečnění Pražská prajága (zakladatelem je hudeb ník Jiří Mazánek); výše zmíněný Český svaz Jóga v denním životě, spjatý s osobností svámího Mahéšvaránandy; Sdružení přátel integrální jógy kolem jóginky Milady Bartoňové; Středisko jógy svámího Satjánandy; skupinu lyengarovy jógy pod vedením Leonarda Jagelky Jóga pro moderního člověka; skupinu Jóga v rehabilitaci pro využití jógy ve zdravotnictví pod vedením Jiří ho Votavy a další. Jóga jako činnost prospěšná tělesnému i duševnímu zdraví s minimem nábo ženského obsahu se zvláště po roce 1989 rychle rozšířila v oblasti zdravotnictví a rehabilitace, školství a prostřednictvím bezpočtu klubů jógy nebo i několika ce stovních kanceláří také v oblasti volnočasových aktivit. Jako tělovýchovná a vzdě lávací organizace působí Unie jógy (předsedou je Václav Hošek) v rámci Ceske asociace Sport pro všechny, Český svaz jógy (předsedou je Jan Knaisl) jako ■v člen Českého svazu tělesné výchovy a svou komisi jógy pod předsednictvím Leonarda Jagelky ma i Česka obec sokolská. Výše zmíněné středisko svámího Satjánandy s výkonným předsedou psychi atrem Karlem Nešporem se zabývá jógou z hlediska duševního zdraví. Nese jmé no zakladatele jógové školy v indickém Biháru svámího Satjánandy Sarasvatího (* 1923). Jeho nástupce Paramahansa Niradžanánanda (* 1960) založil v Biháru jógovou univerzitu, s níž pražské středisko udržuje styky. Jinou jógovou školou, která má u nás řadu svých žáků, je systém indického učitele Bellura Krišnamachara Sundararádže Iyengara (* 1918). V Praze cvičí jógu podle Iyengara např. Milena Raková, již zmíněná Jóga pro moder mho člověka ci cvicitele z Ceske obce sokolské, kurzy lyengarovy jógy patři k nejčastějším akcím v Domě jógy v Hlavici na Liberecku. Tam také zajíždí řada zahraničních hostů, včetně známého polského učitele Leszka Mioduchowského. Jógovou školu svámího Gítánandy (1905-1993), který v sedmdesátých le tech dokonce navštívil někdejší Československo, u nás vyučuje jeho žákyně Míla Mrnuštíková. Kurzy jógy pod vedením Terezy Skoumalové, ale i meditace a přednášky pořádá pražské středisko Cesta ke světlu, provozující i stejnojmen nou galerii. O jógové škole svámího Mahéšvaránandy jsme pojednali v kapitole 5.2.9. V jiných kapitolách jsou zmíněny i jiné typy jógy, např. bhakti jóga (jóga láskyplné oddanosti) je typická pro hnutí Haré Kršna (5.2.3). Jóga je oblíbena i v synkretických náboženských skupinách. Zatím jen něko lik stoupenců má u nás náboženský směr Mahatajána, založený Yvesem Gerv mondem (* 1932) roku 1990 v Zenevě. Vzhledem k tajnostem, které mladou sku pinu obklopují (Germondovy knihy jsou k dispozici pouze zasvěceným a setkání
351
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMÉRÚ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
stoupenců jsou neveřejná), je zatím známo jen to, že Germondovo učení kombi nuje jógu s prvky čínských náboženství. Podobnou kombinaci nalezneme i ve skupině, která se nazývá Spirituální hu mánní jóga. Založil ji Vietnamec Luong Minh Dang (* 1942) s odvoláním na buddhistického učitele Dasira Narada (1846-1924) a jeho žáka, který Danga údajně zasvětil ve Vietnamu roku 1972. Existence těchto dvou Dangových před chůdců však není ověřena z nezávislého zdroje. O svém učení Dang tvrdí, že bylo praktikováno již před šesti tisíci lety v Egyptě a že sjednocuje všechna světová náboženství. Ačkoli je nauka soustředěna na léčení, Dang své skupině předává i silná apokalyptická očekávání. Na základě proroctví ze začátku devadesátých let se skupina připravovala roku 1999 na odlet na jinou planetu a navzdory to muto zklamání Dang nepřestává ohlašovat blízké tragédie kosmického rozsahu. - Skupina má pobočky asi v 60 zemích světa. U nás jsou přívrženci seskupeni ko lem občanského sdružení Humánní a Univerzální Energie se sídlem v Prachaticích. Mystické prvky všech náboženství se pokouší zahrnout do velkorysé syntézy i jógová škola MÍSA (Hnutí za duchovní integraci do Absolutna), založená v Rumunsku po pádu komunistického režimu v roce 1989. V jejím čele stojí Gre gorian Bivolaru (* 1952), který se vyučování jógy podle svých slov věnuje již od roku 1978. Byl kvůli ní údajně pronásledován a vězněn tehdejším ateistickým režimem. Hovoří o mystických zážitcích, které ho provázejí od dětství, a své dlou holeté praxi jógy, konané pod vlivem indických duchovních vůdců Rámakrišny, Jóganandy a Šivánandy. Využívat nejrůznější duchovní tradice Bivolaruovi umožňuje šivaistický dy namický koncept kosmu. Podle něho je rezonance (vibrace) podstatou veškeré re ality. Univerzální zákon rezonance Bivolaru popisuje jako způsob, jakým jsou různé protikladné fenomény spojovány v jednotu. Nábožensky je takto chápaná realita nejlépe vyjádřena v jednotě božského páru Šivy a Sakti. Toto pojetí vede Bivolarua k vytvoření systému integrální jógy, který spojuje všechny druhy jógy, ačkoli největší důraz je položen na tantrickou jógu a tantrické techniky využití se xuální energie. Na základě svého dřívějšího působení Bivolaru založil po převratu v Rumun sku Hnutí za duchovní integraci do Absolutna (MÍSA), které má dnes pobočky v několika evropských zemích. U nás působí jako sdružení Rezonance, které pov řádá zatím na třech místech CR kurzy, zaměřené na jednotlivé druhy jógy. Kon taktní osobou je Eduard Selea. Se záměrem získat to nejlepší ze všech náboženských tradic, přesto však s pře važujícím zájmem o jógu vytvořil svůj systém Božská cesta duchovního srdce bývalý ruský pravoslavný kněz, dnes titulovaný švární, Vladimir Antonov. Jednu
352
INDICKÁ NÁBOŽENSTVÍ
z jím redigovaných knih Rádžajóga a buddhijóga s podtitulem Komplexní systém psychické autoregulace vydalo roku 1991 brněnské sdružení Oáza. Literatura: texty: Pataňdžali (2002); o józe: Eliade (1999); Zbavitel (1993), sir. 45-51; Merhaut (1971); Skamitzl (1997); Mihulová a Svoboda (1993) sebepředstavení: Sdružení učitelů jógy: http://www.volny.cz/sujcz; Unie jógy: http://unie.jogy.cz; Český svaz jógy: http://joga.cstv.cz; Středisko svámího Satjánandy: http://www.mujweb.cz/www/satyananda; tyengarova jóga: http://www.volny.cz/iyengar; Cesta světla: http://mujweb.cz/www/vedomi_v_siti/cesta_svetla.htm; sdružení Rezonance: http://jogin.cz; jóga u nás: Jandus a Rotrekl (2002).
5.2.12 Další ohlasy hinduismu u nás K ohlasům hinduismu u nás je třeba připočíst i vzrůstající oblibu tradiční indic ké přírodní medicíny - ájurvédy, jejíž název je možno přeložit jako „vědění o ži votě“. Rostlinné prostředky ájurvédy využívá řada léčitelů a propagátorů alter nativní medicíny, někteří se na ni přímo specializují - např. lékař indického původu, žijící v Praze, George Eassey ve firmě Aštánga ajurvéda nebo cestovatel Jaro slav Siráň, dovozce ájurvédských přípravků pro firmu Avicenna. Několika svazkový knižní komplet ájurvédského učitele Ananta Odži pro systematické studium ájurvédy postupně vydává pod názvem Ajurvédské paprsky Ajurvédské centrum Santóš, provozující také pražskou čajovnu. Ajurvédské produkty pro dává především Om centrum - Dátá v Praze, na jehož adrese také působí Ájurvédský institut Dhanvantri. V Óm centru ájurvédu pravidelně vyučuje a její me tody konzultuje terapeut Govind Rajpoot (* 1962). Jak bylo již několikrát zmíněno, indický myšlenkový svět předpokládá exi stenci kosmické energie {prány), která v lidském těle plní roli životní síly. Řada léčitelských metod používá pojem prána podobně jako její čínskou obdobu čchi v úsilí harmonizovat průtok bioenergie lidským tělem a tak ho léčit (3.11). K ohlasům hinduismu u nás můžeme s výhradami počítat i zásadu nejedení masa. Ačkoli vege tariánství najdeme v různých kulturách (např. ve starověkém Řecku či renesanční Evropě), jeho současná vzrůstající obliba pro něj hledá filozofické a duchovní opodstatnění především v indic kém prostředí a tamní náboženské zásadě áhinsa. Význam tohoto pojmu je „neubližování“ a ro zumí se jím odmítnutí zabíjení živých tvorů. Toto odmítnutí bývá vztaženo i najedení masa. Ahin~ sá je jednou z pěti základních ctností, které uvádí klasik jógy Pataňdžali (5.1) ve 2. století př. Kj., ale rozšířila se patrně již v upanišadovém období, kdy v indickém náboženském prostředí způso bila konec krvavých obětí. Není dodržována všemi hinduisty, ale zároveň není na hinduismus ome zena -její nejprísnější formu má džinismus a v buddhismu patří k hlavním principům mnišského života. V nedávné historii tuto zásadu proslavilo hnutí pasivního odporu Mahátmy Gándhího (5.2.1), jehož ideály byly ovšem nejméně ve stejné míře inspirovány horským kázáním Ježíše z Nazaretu (asi 7 př. Kr. -asi 29 po Kr.) a myšlenkami Lva Nikolajeviče Tolstého (1828-1910).
353
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMÉRÚ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
U nás má áhinsá, chápaná i jako vyhýbání se pokrmům z masa, stále více příz nivců. Existuje pro ně bezpočet služeb. Mezi nimi vynikají vegetariánské restau race a občerstvení Góvinda, patricí hnutí Haré Kršna. Jiným způsobem je nábo žensky zdůvodněna zdravá bezmasá výživa v podnicích Country life, inspirovaná jídelními doporučeními Církve adventistů sedmého dne (1.4.8). Bezmasý způsob stravování a životní styl s důrazem na nenásilí propaguje od roku 1999 Česká společnost pro výživu a vegetariánství. Několika aktivistům vegetariánského způsobu života včetně producenta Petra Vachlera (* 1966) se podařilo roku 2001 oslovit veřejnost kampaní „Zvíře v tísni“ s heslem „Máme volbu nejíst maso. Máme volbu nechat žít“. Indie a její kultura je ovšem přítomna v desítkách obchůdků, čajoven a du chovních center po celé ČR. Pravděpodobně největší je pražské „indické kultur ní a nákupní centrum“ - Om centrum, v němž zájemci naleznou řadu vzděláva cích i duchovních akcí a také prodejnu Dátá s širokým sortimentem exotických hudebních nástrojů, vonných tyčinek, prostředků pro aromaterapii, meditačních pomůcek, knih, čajů, koření apod. Tradici pěstování kulturních styků s Indií, která pochází jíž ze třicátých let mi nulého století, rozvíjí Sdružení přátel Indie, založené roku 1990. Pořádá před nášky, kurzy sanskrtu i zájezdy. S cílem „sjednocovat lidi se smýšlením blízkým hinduismu“ a „poskytovat společnou platformu a pojivo všem hinduistickým a z hinduismu vycházejícím směrům“ vznikla roku 2001 Hinduistická společ nost (Hindutva sámadž). Ve svém úvodním manifestu vysvětluje svůj vznik jako reakci na přípravu dnes již přijatého zákona 3/2002 O svobodě náboženského vy znání a postavení církví a náboženských společností. Spojením skupin a jednot livců, kteří se hlásí k hinduistickému náboženství či způsobu života, chce získat v rovnoprávné postavení s jinými náboženskými společnostmi v CR. Literatura: o ájurvéde: Miltner (1986); http://ajurveda.cz; o vegetariánství: http://www. vegetarian, cz; sebepředstavení: Česká společnost pro výživu a vegetariánství: http://www.csvv.cz; Óm cen
trum: http://www.omcentrum.cz; Hinduistická společnost: http://hindu.hyperlink.cz.
5.3 Buddhismus Světové náboženství buddhismus, k němuž se dnes ve všech jeho podobách hlá sí celkově asi 350 milionů lidí, má kořeny v krizi, v níž se ocitlo indické národní náboženství, založené na posvátných knihách véd, v období kolem poloviny prv ního tisíciletí př. Kr. V kvasu nových, vůči dosavadnímu způsobu náboženského života kritických postojů zaujalo přední místo učení Siddhárty Gautamy (či
354
INDICKÁ NÁBOŽENSTVÍ
Siddhatty Gótamy, asi 563-483), osobnosti, o jejíž skutečné existenci nejsou té měř žádné pochybnosti. Pocházel z předního rodu Sákjů (odtud jeho přízvisko v W Sákjamuni, mudrc z rodu Sákjů), jenž měl přední postavení na území v podhůří Himálaje. Podle legend byly okolnosti jeho narození v Lumbiní (na území dneš ního Nepálu) i jeho dětství mimořádné. Až do dospělosti ho jeho (podle legendy) královská rodina chránila před vědomím o tragických stránkách lidského života. V důsledku šokujícího setkání se stářím, nemocí a smrtí se Siddhárta ve svých 29 letech náhle rozhodl opustit manželku Jašódharu, syna Ráhulu i dosavadní způ sob života a následovat asketického duchovního učitele ve snaze dosáhnout osvo bození z koloběhu znovuzrozování a utrpení, které život přináší. Asketický život podle ideálů tehdejšího pohledu na svět mu však nepřinesl uspokojení ani řešení jeho otázek. Toho dosáhl, až když po šesti letech přísnou askezi opustil. Tehdy v meditaci pod stromem bódhi v Bódhgaji dosáhl po 49 dnech osvícení a stal se Probuzeným, tj. Buddhou. Své poznání pak zformuloval do učení, které pak až do smrti předával svým posluchačům. Jeho první promlu va, konaná podle legendy v Gazelím háji u indického města Váránasi, je tradič ně nazývána Rozpravou o roztočení kola učení (dharmy) a obsahuje základ budd hismu, tzv. Čtyři vznešené pravdy. První z těchto pravd konstatuje existenci utrpení, druhá odhaluje příčinu utr pení v touze (žízni) člověka dosáhnout pomíjivých cílů, třetí zvěstuje možnost odstranění utrpení odstraněním „žízně“ a konečně čtvrtá vznešená pravda po dává návod (tzv. osmidílnou stezku), jak tohoto odstranění utrpení dosáhnout. Osmidílná stezka sestává z návodu ke správnému nazírání, správnému rozhodo vání, správné mluvě, správnému konání, správnému způsobu živobytí, správné mu snažení, správnému uvědomění a správnému soustředění. Sledováním této stezky má člověk dosáhnout nirvány, stavu, kdy vyhasne jeho žízeň po uspoko jování smyslů pomíjivými předměty. Dosažením nirvány, popisované např. jako „stav plamene, který zhasl“, je přerušen řetězec vznikání a koloběh znovuzrozování. Buddhovo učení a výroky jemu připisované jsou uchovány v sútrách, z nichž nejdůležitější jsou stylizovány do úst Buddhových nejbližších učedníků Upáliho a Ánandy. Nejstarší sbírkou súter sepsaných v jazyce páli a zároveň všeobecně přijímaným kánonem buddhismu je Tipitaka (Trojí koš), jehož konečná podoba pochází pravděpodobně z doby významného konvertity k buddhismu, krále Ašóky (274/268 - 236/234), nejpozději však z 1. století př. Kr. Má se však za to, že sútry byly ústně, ale přesně tradovány již velmi brzy po Buddhově smrti mnišským společenstvím, sanghou, které se na základě Buddhova učení záhy vytvořilo. Spolu s misijním rozmachem, k němuž došlo za panování krále Ašóky, se pr votní buddhismus rozčlenil do několika škol. V některých z nich začal být Budd ha ctěn jako nadlidská bytost, která na sebe vzala tělo proto, aby lidem přinesla
355
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMÉRŮ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
správné učení. Kolem tohoto pojetí se rozvinulo náboženství s uctíváním nebes kých buddhu, bohoslužebnými předměty a ostatní náboženskou výbavou. Tento směr je nazýván mahájána (velké vozidlo) na základě příměru Buddhova učení k voru, který převáží poutníky přes řeku na druhý břeh, tj. do nirvány. Naproti tomu théraváda (učení starších) se více přidržuje toho, co lze pokládat za pů vodní Buddhovo učení, a ctí Buddhu jako učitele, ale nikoli jako nadlidskou by tost. Protože cesta théravády klade důraz na úsilí a vyhrazuje vstup do nirvány pouze mnichům, je také v protikladu k mahájáně někdy nazývána hínajána (malé vozidlo). Zatímco podle théravádového buddhismu je v každé kosmické epoše jen je den buddha, který má - stejně jako Siddhárta Gautama - roli pouhého učitele, po dle mahájánového buddhismu je takových buddhu bezpočet. Na rozdíl od théra vády jsou tito buddhové nadlidskými, božskými bytostmi. Nadlidskými bytostmi jsou většinou i bódhisattvové, bytosti, které v mahájánovém buddhismu pomáhají dalším bytostem - i lidem - k dosážení nirvány, stavu buddhovství. Jejich zá kladní vlastností je soucit, s nímž odložili vstup do nirvány až do chvíle, kdy bu dou vysvobozeny všechny bytosti. Mezi nejoblíbenější a nejčastěji uctívané bytosti v mahájánovém buddhismu patří bodhisattva Avalókitéšvara, bytost shlížející se soucitem na všechny trpící, bodhisattva Maňdžušrí, který představuje vysvobozující moudrost, buddha Amitábha, ztělesnění moudrosti a milosrdenství, které má i vykupitelské rysy, a budd ha Maitréja, laskavá a na modlitby odpovídající bytost, s níž je spojován příchod budoucího šťastného věku. Kánon mahájánového buddhismu Tripitakaje psán v sanskrtu a pochází ze 2. století po Kr. Kromě děl totožných se starší pálijskou Tipitakou obsahuje i spisy, které podle mahájánových buddhistů Buddha předal jen svým zvlášť pokročilým následovníkům. Nejznámějšími z těchto spisů jsou Lotosová sútra, Diamantová sútra a Srdeční rozprava o moudrosti druhého břehu. Od počátku křesťanského letopočtu se buddhismus poměrně rychle šířil i za hranice Indie. V prvních staletích pronikala théraváda „jižní cestou“ přes Šrí Lan ku a Bengálsko do Indočíny a Indonésie a mahájána „severní cestou“ přes Kaš mír do střední Asie a Číny, odtud ve 4. století do Koreje a v 8. století do Tibetu, z Koreje pak v 6. století do Japonska. Nepříznivé podmínky v Indii a tlak islámu způsobil, že od 7. století začal buddhismus v Indii ustupovat a od 13. století hra je na Indickém poloostrově již jen málo významnou roli. Pro mahájánový buddhismus je typická nejen větší vstřícnost k náboženským projevům, ale i větší přizpůsobivost náboženským tradicím míst, kam pronikl. V Číně a v Japonsku tak vznikl významný směr tzv. amidismu, který v sobě za hrnuje všechny školy, jejichž ústředním bodem je uctívání buddhy Amitábhy. Nej
356
INDICKÁ NÁBOŽENSTVÍ
významnější z nich je již v 5. století založená škola Čisté země, která vyzývá své stoupence k důvěře v Amitábhu. Ten jim má na základě oddaného vyslovování jeho jména umožnit další zrození v rajské, Čisté zemi. Na kořenech mahájány také vznikly dva významné samostatné směiy: vadžrajána (diamantové vozidlo), roz šířená především v Tibetu, kde se hlavní měrou podílela na vzniku tibetského buddhismu, a čínským prostředím ovlivněná meditační škola čchan, proslavená později v Japonsku jako zenový buddhismus. Svébytnost tibetského a zenové ho buddhismu způsobuje, že se o nich a o théravádovém buddhismu hovoří jako o třech nejvýznamnějších buddhistických směrech. I zde o těchto třech směrech pojednáme v samostatných kapitolách, následujících po krátkém popisu rozšíře ní buddhismu na Západě. Literatura: texty: Buddhovy rozpravy I. - VI. (1994-1997); Džálaky (1992); Otázky Milindovy (1988); Dhammapadam (1992); o buddhismu: Procházka (1930, 2000); Lesný (1948); Fišer (1968); Werner (1995); Míltner(1997 a 2001); Eliade, Culianu (1993) sír. 31-53; Eliade (1996) sir. 72-101, 190-204; Lexikon východní moudrosti (1996); Wangu (1996); Lester (1997).
5.3.1 Buddhismus na Západě Podobně jako v případě hinduismu je šíření buddhismu na Západě v 19. a v první polovině 20. století výsledkem spolupůsobení dvou sil - snahy o oživení tohoto náboženství v tradičně buddhistických zemích a touhy Západu poznat buddhis mus a využít toto poznání pro vlastní duchovní život. Ve druhé polovině minulé ho století pak přestal být buddhismus na Západě záležitostí pouze úzkých spole čenských vrstev, ale stal se díky vlně imigrantů z buddhistických zemí skutečně masovým hnutím. Ačkoli napr. buddhismus školy Cistě zeme je diky čínským přistěhovalcům přítomen v USA od poloviny 19. století, za přelomový je v tom to směru možné označit až rok 1965 jako rok nahrazení amerických zákonů, na mířených proti asijským imigrantům, výrazně příznivějšími imigračními pravi dly. Spojené státy pak v rozšíření buddhismu následovaly i další západní země. Příkladem snahy o oživení buddhismu jsou akce panovnických rodů v Thaj sku a v Barmě (dnes Myanmaru) v polovině 19. století, které vrcholily svoláním buddhistického koncilu v barmské Mandalay i v roce 1871. Do této doby také spa dají první cesty šrílanských (cejlonských) théravádových mnichů do Indie k po svátným, ale pozapomenutým místům Buddhova působení a jejich pokusy roz proudit na těchto místech znovu náboženský život. Ze snah o oživení buddhismu ve 20. století pak musíme zmínit skutečnost, že buddhismus byl na Indickém poloostrově posílen působením Bhímráo Rámdží Ambédkara (1891-1956). Pod vlivem jeho revolučně a sociálně vykládaného
357
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMĚRŮ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
buddhismu se stalo několik milionů příslušníků nejnižších indických kast budd histy. Přesto je však buddhismus ve své indické kolébce dodnes spíše ojedinělým jevem. Ke snaze upevnit postavení buddhismu v tradiční buddhistické zemi je tře ba také připočíst fakt, že roku 1950 vzniklo v Bangkoku pod patronací thajské královské rodiny Světové společenství buddhistů. To má řadu významných ko lektivních členů a usiluje o upevnění vědomí soudržnosti mezi různými buddhis tickými směry a školami a buduje most mezi buddhismem na Východě a na Západě. Prvními impulzy pro poznávání buddhismu byla na Západě v 19. století ně která díla německého filozofa Arthura Schopenhauera (1788—1860) a americ kých transcendentalistů, především Henryho Davida Thoreaua (1817-1862). Ten roku 1844 časopisecky uvedl překlad úryvku Lotosové sútry a zaujal řadu amerických romantiků pro buddhismus. Velké popularity především v anglicky mluvících zemích také dosáhl román ve verších anglického básníka Edwina Ar nolda (1832-1904) Světlo Asie (1879) o Buddhově životě. Ještě do konce stole tí vyšla další velmi populární kniha, v níž se Paul Carus (1852-1919) pokusil prostředkovat mezi křesťanstvím a buddhismem (Buddhovo evangelium, 1894). Jak obroda buddhismu, tak zájem Západu se v 19. století týkaly téměř vý hradně théravádového buddhismu; tibetský buddhismus byl představen až na pře lomu 19. a 20. toletí popularizační činností Teozofické společnosti (3.14.1). Její dva zakladatelé a vedoucí představitelé Helena Petrovna Blavatská (1831-1891) a Henry Steel Olcott (1832-1907) se roku 1880 oficiálně připo jili k buddhistické obci (sanze). Olcottův Buddhistický katechismus (1881) se pak nejen dočkal desítek vydání již za autorova života, ale stal se školou buddhismu i pro řadu mnichů a misionářů, kteří nesli buddhismus na Západ. Paradoxní při tom je, že se jedná - jak už je patrné z názvu díla - o pohled na buddhismus vý razně západníma očima. Tibetský buddhismus pomohlo na Západě zpopularizo vat i dílo francouzské orientalistky Alexandry David-Néelové (1868-1969). Na Východě strávila desítky let svého života a pro západní čtenáře napsala po pulární romány, např. Mystikové a mágové Tibetu (1931) nebo Mipam, lama s Pa terou moudrostí (1935). Obě výše zmíněné tendence 19. století a první poloviny 20. století (obrodu na Východě a zájem na Západě) spojuje osobnost Anágáriky Dharmapály (1865-1933). Tento théravádový mnich ze Srí Lanky pomáhal šíření buddhismu jak v Indii, tak v USA a Evropě. Nejdříve se zabýval obrodou buddhismu na In dickém poloostrově a za účelem obnovy kláštera v posvátném městě Bódhgaji za ložil roku 1891 Společnost MahábódhL Využil také počínajícího zájmu ame rických intelektuálů o buddhismus a podobně jako švární Vivékánanda zaznamenal nečekaný úspěch ve Světovém parlamentu náboženství, konaném roku 1893 při ■w
358
INDICKÁ NÁBOŽENSTVÍ
příležitosti Světově výstavy v Chicagu. Úspěch jeho projevu, nazvaného Dluh světa Buddhovi, ho podnítil k šíření buddhismu na Západě. Mezi buddhistickými společnostmi, které od počátku minulého století vznikaly ve Spojených státech amerických a v Evropě, získala jedno z předních míst britská společnost Mahábódhi, kterou Dharmapála založil roku 1925 v Londýně. Další generaci théravádových učitelů, známých na Západě, reprezentuje cti hodný Mahási Sajadó (1904-1982), jehož několik knih včetně známé Meditace všímavosti a vhledu je k dispozici i v češtině. Mezi jeho žáky vynikl Němec Nyanaponika Théra (1901-1994, vlastním jménem Siegmund Feniger), který strá v ° vil téměř celý život jako mnich na Srí Lance. Napsal několik knih a zasloužil se o vydání série spisů théravádového buddhismu. Na Šrí Lance rovněž žil i zemřel jiný Mahásiho žák Ňánasatta Maháthéra - Martin Novosad (1908-1989), jehož anglicky psaná kniha Základy buddhismu vyšla v devadesátých letech mi nulého století také česky. Až do poloviny minulého století Západ projevoval zájem hlavně o théravádu. Tehdy - s určitým zpožděním, ale o to silněji - se zvláště mezi Američany pro jevilo dlouhodobě budované povědomí o zenovém buddhismu. Tento směr byl sice ve Světovém parlamentu náboženství roku 1893 také zastoupen, ale zenové mu mistru Sojen Šaku (1859-1919) nebyla dopřána zdaleka taková pozornost jako Vivékánandovi či Dharmapálovi. Jako překladatel se však ve Světovém par lamentu náboženství uplatnil zvláště jeden z jeho žáků - Daisetz Teitaro Su zuki (1870-1966), jenž prostřednictvím knih a přednáškových turné začal od roku 1897 seznamovat USA se zenovým buddhismem. Množství Suzukiho překladů a esejů (jeho Úvod do zenového buddhismu z roku 1934 s předmluvou Carla G. Junga je vydáván stále znovu) poskytlo dobrou zá kladnu pro prudký vzrůst obliby zenu, k němuž došlo v padesátých a šedesátých letech 20. století mezi americkými intelektuály, příslušníky kontrakuitury i vojá ky, kteří se vrátili z korejské války (1950-1953). Pod Suzukiho vlivem byla sku pina sanfranciských umělců včetně básníků a spisovatelů Allena Ginsberga (1926-1997) a Jacka Kerouaca (1922-1969), autora románu Dharmoví tuláci (1958). V San Francisku také žil rodilý Angličan, pastor Episkopální církve a po pularizátor východních duchovních hodnot Alan Watts (1915-1973), básník Gary Snyder (* 1930), který svůj zájem o zenový buddhismus prohloubil po bytem v japonském zenovém klášteře, a další osobnosti americké kultury. Wattsova kniha Cesta zenu (1957) byla přeložena do řady jazyků. O dobré přijetí zenu na Západě se zasloužil také americký římskokatolický mnich, příslušník řádu cisterciáků přísné observance (trapistů), Thomas Merton (1915-1968). Tento autor několika knih, které hluboce ovlivnily křesťanskou zbožnost, se v šedesátých letech
359
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMĚRŮ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
angažoval nejen v mírovém hnutí, ale i v rozhovorech mezi stoupenci západní a východní duchovní tradice. Zenový mistr (róši) Sunrju Suzuki (1904-1971), o generaci mladší než D. T. Suzuki, byl po svém příchodu do Spojených států v roce 1959 natolik přemožen zájmem Američanů o zenový buddhismus, že se zde usadil natrvalo. Založil první zenové kláštery na Západě a jeho Zenové centrum v San Francisku je dnes jed ním z největších buddhistických společenství na Západě. Zatímco Sojen Šaku a D. T. Suzuki reprezentovali v rámci zenového budd hismu školu rinzai a Suniju Suzuki zase školu sótó, americký novinář Philip Kapleau (* 1912) odjel studovat do Japonska syntézu těchto škol. Po návratu do Spo jených států amerických ji s úspěchem uvedl díky své velmi populární knize Tři pilíře zenu (1965). Především ve Francii a postupně v ostatní Evropě vzbudil pozornost Japonec Taisen Deshimaru (1914-1982), který v třiapadesáti letech opustil vlast a roku 1967 dorazil do Francie. Tam ve velmi skromných podmínkách začal získávat první žáky a s jejich přibývajícím počtem mohl založit více než stovku zenových dódzó (dojo, místnost pro cvičení zazenu) po celé Evropě. Centrem Deshimaruovy školy se stal největší zenový klášter na Západě ve francouzském La Gendronniere. Vedle zenových mistrů, pocházejících z Japonska, se jako zakladatelka kláš terů prosadila i rodilá Evropanka, Břitká Jiyu Kennettová (1924-1996). Jako dcera buddhistických rodičů strávila několik let v Malajsii a Japonsku a jako mis tr zenu školy sótó založila kláštery nejprve v USA (roku 1969) a později i ve Vel ké Británii. Roku 1983 vytvořila mezinárodní organizaci, sdružující kláštery, ze■v nová dódzó a meditační skupiny a dala jí název Rád buddhistických mnichů (The Order of Buddhist Contemplatives). Úspěch na Zapade zaznamenal take reprezentant korejské varianty zenového buddhismu - mistr Seung Sahn (* 1927). Do Spojených států amerických přišel roku 1972 a v městě Providence (ve státě Rhode Island) založil chrám pro svou školu korejského zenu, nazvanou korejským jménem bódhisattvy Kwan Seum Bosal Um (Ten, kdo vnímá pláč tohoto světa), zkráceně Kwan Um. Škola má dnes asi 60 center po celém světě. Roku 1992 Seung Sahn předal Inka (oprávně ní k vyučování korejského zenu) prvním třem západním žákům. Z Japonska (stejně jako většina škol zenového buddhismu) pochází i budd hismus Ničirenovy školy, který se v USA rozšířil hlavně díky japonským imigrantům i vojákům, vracejícím se po skončení druhé světové války z Japonska zpět do vlasti. Školu založil mnich Ničiren (1222-1282), který nalezl východis ko z hledání pravého buddhismu mezi množstvím buddhistických škol v návratu k Lotosové sútře, jednomu z hlavních spisů mahájánového buddhismu. Rozšíření
360
INDICKÁ NÁBOŽENSTVÍ
na Západě dosáhla jak Ničiren šóšú (Pravá Ničirenova škola), tak původně spí še politická společnost Soka gakkai, která je ovšem s Ničiren šóšú často ztotož ňována či přímo pod tímto jménem vystupuje. Tibetský buddhismus se dočkal pozornosti na Západě později než théravádový, zenový či japonský buddhismus, zato se k němu dnes hlásí pravděpodob ně nejvíce západních buddhistů. Vliv na jeho rozšíření měla čínská okupace Ti betu, která jednak přiměla řadu tibetských duchovních učitelů k emigraci a jednak na Západě vzbudila sympatie vůči Tibeťanům a zájem o jejich kulturu a nábo ženství. Jedním z prvních uprchlíků z Tibetu (již v roce 1959) a byl Chógyam Trungpa rinpočche (1939-1987), který přiblížil okupovaný Tibet západnímu svě tu knihou Narozen v Tibetu (1966). První meditační centrum pomáhal založit roku 1967 ve Skotsku, ale roku 1970 přesídlil do USA. Tam v sedmdesátých letech 20. století vybudoval síť meditačních středisek Vadžradhátu a vytvořil oblíbenou me ditační praxi Sambala (5.3.3.1). Sympatie pro Tibet i pro tibetský buddhismus dosáhl také díky dlouhodobé mu pobytu v USA XVI. karmapa Randžung Rigpá dordze (1924-1981). Dnes je za reprezentanta tibetské emigrace považována hlava jiné významné školy ti betského buddhismu, XIV. dalajlama Tenzin Gjamccho (* 1935). Ze západních konvertitů k tibetskému buddhismu učinil nejvíce pro rozšíření tohoto směru pa trně německý lama Anágárika Góvinda (1898-1952, vlastním jménem Ernst Lothar Hofmann). Buddhismus na Západě postupem let přestává být jen zájmem intelektuálů, náboženstvím imigrantů či exotickou duchovní cestou, ale vytváří již specifický západní typ - nikoli jen buddhismus na Západě, ale západní buddhismus. Vžil se pro něj název angažovaný buddhismus. Tento typ čerpá podněty z různých škol, aby se pokoušel přinést odpovědi na palčivé otázky západní společnosti - např. na otázky ekologie, ekonomiky nebo tolerance v globalizované společnosti. Mezi nejvýznamnější představitele angažovaného buddhismu se zařazuje ctihod ný Maha Sthavira Sangharakshita (* 1925, vlastním jménem Denis Lingwood), zakladatel Sdružení přátel západního buddhistického řádu, Sulak Sivaraksa (* 1933), zakladatel Mezinárodní sítě angažovaných buddhistů, a především vietnamský zenový mnich Thick Nhat Hanh (* 1926). Ten razil po jem „angažovaný buddhismus“ ve svém úsilí o ukončení války ve Vietnamu, za něž byl Martinem Lutherem Kingem ml. navržen na Nobelovu cenu míru. Tato významná osobnost světového buddhismu navštívila roku 1992 Prahu, ale skupi nu následovníků u nás zatím nemá. Česká veřejnost se s buddhismem mohla hlouběji seznámit již ve dvacátých letech minulého století zásluhou našeho prvního indologa, Vincence Lesného (1882-1953), profesora Karlovy univerzity a později ředitele Orientálního ústavu.
361
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMÉRÚ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
Jeho kniha Buddhismus (1921) patří dodnes mezi základní příručky studia budd hismu. V Orientálním ústavu také působil (ovšem z politických důvodů s nuce nou přestávkou) další významný český indolog Vladimír Miltner (1933-1997). Mezi Lesného žáky vynikl Karel Werner (* 1925), jógin a indolog, který strá vil velkou část života v emigraci jako profesor indologie na univerzitě v britském Durhamu. Na buddhismus v Japonsku a Cíne se specializoval profesor Filozo fické fakulty Univerzity Karlovy a pracovník Ústavu Dálného východu Oldřich Král (* 1930). Tibetský buddhismus po léta představuje české veřejnosti sino log a tibetolog v Josef Kolmaš (* 1933), bývalý ředitel Orientálního ústavu Akademie věd CR. Popularizaci buddhismu u nás výrazně přispěla silná předválečná generace, kterou tvořili Leopold Procházka (1879-1944), autor několika oblíbených knih o buddhismu a svého času předseda Evropského buddhistického kongresu, foto graf a malíř, ale zároveň i filozof a pro okruh svých nejbližších také duchovní mistr František Drtikol (1883-1961) a originální mystik Květoslav Minařík (1908-1974). Oba posledně jmenovaní (více o nich v 3.13) byli patrně nejvíce ovlivněni mahájánovým buddhismem, Minařík dokonce svou mystickou školu považoval za přímé pokračování tibetského směru kagjiipa. V době tání politic kého krunýře na konci šedesátých let minulého století výrazně oslovil českou ve řejnost filozof a spisovatel Egon Bondy (* 1930, vlastním jménem Zbyněk Fi šer) spisem Buddha. Příslušníci současné generace popularizátorů buddhismu byli většinou aktiv ní již před rokem 1989. Tuto generaci reprezentují např. Libor Válek, jehož péčí vyšla řada buddhistických titulů; hudebník, hudební kritik, překladatel a vydava tel buddhistických, především zenových textů již v době komunistické represe (v samizdatovém nakladatelství Oaza) a zenový buddhista Vlastimil Marek; další vydavatel (nakladatelství DharmaGaia) a editor buddhistických spisů Lu mír Kolíbal či překladatel buddhistických textů a autor přehledů buddhistických v " dějin a reálií Jiří Cernega. Misijní zápal pro buddhismus projevují některé osob nosti známé z kulturního života, například režisér a scénárista Igor Chaun (* 1963) či spisovatelka Daniela Fišerová (* 1948). Počet buddhistů u nás je velmi těžké odhadnout - sami buddhisté hovoří o více než tisíci praktikujících. Je však pravděpodobné, že tento počet nadále poroste a také že počet sympatizantů a čtenářů náročné buddhistické literatury je několi kanásobně vyšší. Tato literatura vychází v počtu desítek titulů ročně v naklada telstvích DharmaGaia, Stratos, Pragma a dalších. Mnoho českých buddhistických titulů nabízí slovenské nakladatelství CAD Press (antologie Buddhismus I-V a an tologie Zen 1-8).
362
INDICKÁ NÁBOŽENSTVÍ
Jak uvidíme v následujících kapitolách, během let v prostředí náboženské svo body se u nás etablovala řada buddhistických skupin, některé s napojením na zav* hraničí, jiné působící pouze v CR. Zastupují všechny hlavní směry buddhismu pouze amidismus ani jiná forma čínského buddhismu o sobě zatím u nás nedal vědět a trochu překvapivě zatím chybějí také zástupci japonského buddhismu (Ničiřen Sóšú, Soka Gakkai). Ani nechvalně proslavená náboženská společnost Om šinrikjó (Učení Nejvyšší pravdy Óm) u nás nemá příznivce, ačkoli ve světě pů sobí i poté, co někteří její čelní příslušníci spáchali teroristický čin v tokijském metru (20. 3. 1995) a jiní byli usvědčeni ze spáchání několika vražd, únosů a dal ších násilných trestných činů. Vůdce této skupiny, Šókó Asahara (* 1955), byl obviněn celkem ze 16 trestných činů, několik jeho následovníků již bylo odsou zeno, někteří z nich k trestu smrti. Na Buddhistickou společnost, působící v socialistickém Československu uz v osmdesátých letech minulého století, navázaly pokusy vytvořit oficiální zastře šující organizaci českých buddhistů různých směrů v prostředí náboženské svo body po roce 1989. Prvním z nich bylo založení Československé buddhistické společnosti (později Buddhistické společnosti v České republice) roku 1989. Tato společnost se ovšem po několika letech rozpadla, čímž zanikl její časopis Střed ní cesta (vycházel v letech 1990-1992). Její roli do určité míry převzalo pražské buddhistické centrum Lotus, jehož vznik roku 1999 inspiroval šrílanský théravádový mnich bhante Wimala. Centrum hostí ve svých meditačních místnostech v Dlouhé ulici 2, Praha 1, buddhistické skupiny různého zaměření, pořádá setká ní s buddhistickými mnichy i laiky a slouží nejširší veřejnosti kvalitní knihovnou. Od roku 2000 pořádá v době největšího buddhistického svátku vesakh stejno jmenný buddhistický festival. Zastřešující organizací českých, především théravádových buddhistů, má být i Mezinárodní buddhistický nadační fond, založený roku 1993 jako Meziná rodní buddhistická nadace. Fond si klade za cíl podporovat návštěvy théravádo vých mnichů u nás anebo i jejich trvalý pobyt, vybudovat meditační centrum apod. Přes deklarovanou snahu o zastřešení různých skupin však fond zůstává blízko skupinám Bodhi. v
J
Literatura: buddhismus na Západě: Luzný (1993); Carus (1995); Wanguová (1996), Kerouac (1992); český buddhismus: http://www.buddhismus.cz; théravádový buddhismus: Nyanaponika Théra (1995); Mahási Sajadó (1993 a 1997); Ňanasatta (1995); Sangharakshita (1993); zenový
buddhismus: D. T. Suzuki (1986 a 1988); S. Suzuki (1994); Seung Sahn (1996); Watts (1995); Kapleau (2000); Marek (1994); tibetský buddhismus: Eliade (1996), str. 261-266; Kolmaš (1995); Trungpa (1995); Tandzin Gjamccho - XIV. dalajlama (1997 a 2000); Tibetská kniha mrtvých (1991); Tomáš (1996); Govinda (1994); Namkhai Norbu (1997); angažovaný buddhismus: Nhat Hanh (1992); Kotler (2000), o něm: Luzný (2000); o sektě Óm Šinrikjó: Brackett (1998).
363
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMĚRŮ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
5.3.2 Théravádový buddhismus Pro théravádový buddhismus je typické prosté a hluboké promýšlení především nejstarších textů, připisovaných Buddhovi a jeho prvním žákům, důraz na etické zásady a minimalizace projevů úcty a dalších náboženských úkonů. Zaměření na člověkovo prožívání a nechuť k uvažování o nadlidských bytostech a nadzemských skutečnostech vede k tomu, že théravádový buddhismus je někdy považo ván spíše za psychologii a že jeho prvky bývají psychoterapeuticky využívány. Společenství théravádových buddhistů je tradičně rozděleno na mnichy a la iky. Mnichové vedou v klášteře asketický život, regulovaný 227 předpisy, a vě nují se hlavně meditaci a studiu. Nevlastní majetek, a jsou tedy odkázáni na mi losrdenství laiků, k nimž vycházejí jedenkrát denně pro obživu. Mnichové na oplátku laiky nábožensky vzdělávají a připravují pro ně obřady a oslavy svátků. Mnišský způsob života zpravidla mohou opustit. Théravádoví buddhisté v naší zemi stejně jako jinde na Západě tvoří laická společenství, vyučovaná většinou cestujícími mnichy. Jádrem jejich náboženského života je meditace, dodržování mravních zásad, čtení a studium buddhistických textů nebo účast na přednáškách, kázáních či diskusích. K nejčastější meditační praxi patří meditace vhledu a meditace klidu. Meditace vhledu (wpassaná-bhávaná) je technika, která spočívá v pozoro vání vlastních tělesných počitků. Tak je zkoumána pomíjivá podstata věcí, což vede k odhalení prázdnoty jako pravé skutečnosti. Pokud meditující dosáhne to hoto vhledu do podstaty světa, přestane po pomíjivých hodnotách toužit a bude tak tedy zbaven všech žádostí. - Na rozdíl od tohoto aktivního pozorování a zkou mání je klidová meditace (samatha-bhávaná) soustředěna na dech a přivádí mysl do klidu a pohroužení. Meditace samatha a vipassaná spolupůsobí a navazují na sebe: vhled a klid mysli jsou dva činitelé, které vedou k bódhi - procitnutí, pro vázenému vnitřním pochopením a prožitím Buddhových Čtyř vznešených pravd. Domácími zeměmi théravádového buddhismu jsou Myanmar (dříve Barma). Šrí Lanka (dříve Cejlon), Thajsko, Kambodža, Laos a Vietnam. S několika sku" v pinami théravádových buddhistů je možno se seznámit i v CR. Jednou z nejdéle působících jsou Přátelé Dhammy, kteří se v Praze setkáva jí od roku 1991. Největší pozornost věnují textům pálijského kánonu a myšlen kám tzv. lesních škol, které představují zdroj živého buddhismu v Thajsku, stojí cího v určitém protikladu k tamějšímu oficiálnímu státnímu náboženskému provozu. Přátelé Dhammy se hlásí k linii, v níž stojí Adžán Cá (1918-1992) a jeho anglický žák Adžán Sumédhó (* 1934). Přeložili texty obou těchto a dalších uči telů lesních škol a nabídli je veřejnosti. Jejich každotýdenní setkání nad čajem se stávají z meditace všímavosti a vhledu, recitace súter a diskuse. U založení skupiny ___
364
v
INDICKÁ NÁBOŽENSTVÍ
stál Mirko Frýba (* 1943) a Tomáš Vystrčil, po dlouhou dobu ji ve svém bytě vedl Libor Válek. V posledních letech se schází v centru Lotus. Další výraznou osobností, spjatou s touto skupinou, je Michal Snášel, který střídavě pobývá v v Cechách a v thajských buddhistických klášterech. Brzy po roce 1990 vznikly na základě iniciativy českého psychologa a záro veň théravádového mnicha Mirko Frýby - ctihodného Kus ala ánandy (* 1943) skupiny Bodhi. První vznikla v Olomouci roku 1992; dnes je těchto skupin cel kem šest - kromě Olomouce ještě v Praze, Brně, v Pardubicích, Litomyšli a v Prosvtějově. Mirko Frýba žil roku 1967 v Indii, z Československa emigroval do Švý carska a řadu let pobýval na Srí Lance. Po pádu reálného socialismu se vrátil do Československa přednášet na univerzitách v Brně, Praze i Olomouci. Od roku 1998 ovšem opět tráví většinu času na Srí Lance. Roku 1994 byla jako občanské sdružení zaregistrována skupina Bodhi Praha, která v následujících letech uspořádala řadu víkendových setkání i dlouhodoběj ších meditačních soustředění. Kromě Mirko Frýby na těchto soustředěních vyu čoval meditaci všímavosti a vhledu i Frýbův učitel, původně barmský mnich nyní trvale žijící v Evropě, ctihodný Rewata Dhamma, další théravádový mnich - cti hodný Ottama, profesor Karel Werner (* 1925) a další. Pražské Bodhi vede Vlastimil Blahynka. V roce 1998 se od Bohhi oddělila pražská skupina Buddha Mangala, která se - stejně jako Bodhi Praha - schází v centru Lotus každý týden k meditaci otev řenosti a vhledu a k rozhovoru. Vedoucími této skupiny jsou Jitka Hašková a To máš Sivok. Ačkoli skupina spolupracuje i s dalším barmským mnichem bhante Dhammadípou, duchovní vedení svěřují její členové Ashinu (ctihodnému) Ottamovi, tedy českému emigrantovi Pavlu Smrčkoví (* 1947). Ve Švýcarsku se Smrčka stal théravádovým buddhistou a po pětiletém pobytu v Myanmaru byl roku 1992 vysvěcen na mnicha. K dlouhodobějším soustředěním slouží skupině Buddha Mangala od roku 2001 meditační centrum Bodhipála v Jizerských horách. Jako inspirátora pražského buddhistického centra Lotus jsme uvedli šrílanského putujícího mnicha bhante Yatirawana Wimalu. Několikrát do roka při jíždí za svými českými žáky, kteří jsou organizováni ve skupině Lotus, v níž se - podobně jako jiné théravádové skupiny v - věnují především studiu a recitaci textů a meditacím. Skupinu vede Mirka Sircová. Aktivitou studenta pražské Univerzity Karlovy Petra Babky vznikla stu dentská iniciativa pro osvětu a praxi théravádového buddhismu pod názvem Nirodha.
365
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMÉRÚ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
Ukázka Ukázka je vzata z kapitoly Čtyři předměty uvědomění knihy Nyanaponiky Théry Jádro buddhistické meditace (přeložil Karel Werner, DharmaGaia, Praha 1995, str. 75-76). Vědomé pozorování dechu
Stať o kontemplaci těla začíná „vědomým pozorováním vdechování a vydechování" (ánápána-sati), Je to cvičení v uvědomění, a nikoli dechové cvičení, jakým je pránájáma hinduistické jógy. Během buddhistické praxe nedochází k „zadržování“ dechu ani k žádnému jinému zasahování do procesu dýchání. Jde tu pouze o klidné, prosté pozorování jeho přirozeného plynutí pevnou a vytrvalou, ale nenásilnou a „nadnese nou" pozorností, tj. bez napětí nebo strnulosti. Délku nebo krátkost jednotlivých vde chů a výdechů bereme na vědomí, vystříháme se však toho, abychom jejich trvání vě domé ovlivňovali. Nicméně zcela přirozeným výsledkem pravidelné praxe bude zklidnění, zpravidelněnř a prohloubení našeho dechu, přičemž zklidnění a prohlou bení dechového rytmu povede ke zklidnění a prohloubení celého životního rytmu. V tomto smyslu se stane vědomé pozorování dechu důležitým činitelem s ohledem na tělesné a duševní zdraví, i když to bude jen vedlejším účinkem praxe. Dech nás provází neustále. Proto můžeme - a měli bychom - k němu obracet svou pozornost v kterékoli volné nebo „prázdné“ chvilce během denního zaměstnání, byť tak snad nebudeme moci činit s onou nejvyššř pozorností, která je nezbytná při pro vádění samotného cvičení. I takové krátké a příležitostné zaměření mysli na decho vý proces přispěje k tomu, abychom v sobě vybudovali základnu pro zřetelný pocit po hody, soběstačného štěstí a neporušitelného klidu. Podmínky pro takové šťastné stavy mysli, jakož i bystrost a přirozenost při zaměřování naší pozornosti, budou neustálou praxí vzrůstat.
Literatura: Nyanaponika Théra (1995); Mahási Sajadó (1993 a 1997); Ňanasatta (1995); Sangharakshita (1993); Ottama (1999); Válek (1995), thajské lesní školy: Čá (1994 a 1996), Čemega
(1995); sebepředstavení skupin: http://www.mujweb.cz/dhamafriends; http://www.mujweb. atias.cz/www/bodhi. olomouc.cz; http://buddha.cz/Mangala; http://www.centmmlotus.cz; http.7/buddha.cz/Bodhipala.
5.3.3 Zenový buddhismus Název tohoto směru buddhismu pochází ze sanskrtského slova dhjána ve význa mu „meditace“ či „pohroužení“. Ačkoli buddhistická meditace byla patrně v Číně známa již dříve, je za jejího průkopníka v čínském prostředí považován Bodhi dharma (asi 470-543 po Kr.), podle tradice 28. nástupce (patriarcha) v linii Buddv hova učení. Příchod tohoto mnicha kolem roku 527 po Kr. do Cíny znamenal usta vení buddhistické meditační školy ovlivněné tradičním čínským náboženstvím a pojmenované podle sanskrtského dhjána jako čchan. Během staletí své existence
366
INDICKÁ NÁBOŽENSTVÍ
v Cíne tato škola vytvořila několik linii, z nichž dve - později profilované jako rinzai a sótó - se na přelomu 12. a 13. ■Vstoletí uchytily v Japonsku. Zatímco na kontinentu čchan časem ustoupil škole Čisté země, v Japonsku se čchan, pro nějž se vžil název zen, dále rozvíjel. Díky dynastii Yi (vládla mezi lety 1392-1910) se vedle Japonska stala další vlastí zenu i Korea. Zenový buddhismus klade důraz na prožitek osvícení (satori), k němuž není potřeba ani intelektuální příprava, znalost posvátných spisů či věrnost učení, ani jakýkoli náboženský ritus. Za nejkratší a nejjistější cestu k satori je považována praxe zazenu, rozvíjená především v linii sótó, a kóany, spojované spíše s linií rinzai. Výraz zaz'en označuje „sezení v meditaci“, přičemž za zenovou meditaci se považuje bdělá pozornost oproštěná od myšlenek na jakýkoli objekt. Bdělá po zornost, získaná sezením v lotosové pozici, je považována za blízký předstupeň satori. K náhlému satori vede i kóan - paradoxní průpověď, jejíž pomocí má být překonáno logické myšlení a dosaženo intuitivního pochopení nejvlastnější sku tečnosti bytí. Mnichové v zenových klášterech se věnují kromě meditací vsedě a v chůzi i praktické každodenní práci, kterou se učí plně prožívat přítomný okamžik. Ma ximální soustředění na každou vykonávanou činnost vede k přesnému jednání, které se tak stává až ritualizovaným a které je maximálně účinné. Každodenní prá ce se tak stává formou meditace. Náplň života zenového mnicha je proto dobře charakterizována výkony jak tělesnými (bojovým uměním), tak estetickými (např. kaligrafie, malba, aranžování květin apod.). - Západní zenoví buddhisté se praxi zazenu věnují zpravidla vedle svého zaměstnání a vyhledávají možnosti pro hloubení svého vnitrního života na seššinech, soustředěných pobytech v někte rém zenovém klášteře, nyní často vybudovaném i v západních zemích. Čchanový (zenový) buddhismus v linii rinzai přinesl z Cíny do Japonska mnich Esai (1141-1215) na konci 12. století a v 18. století tuto linii obnovil Hakuin zendži (1686-1769). Pro své náročné způsoby byla populární především v japonské vojenské vrstvě - mezi samuraji. Linie sótó odvozuje svůj název od počátečních slabik japonské podoby jmen jejích zakladatelů: Sózana Hondžaku a Tósana Sušo a je tradičně přístupnější nearistokratům. Do Japonska linii uvedl v první polovině 13. století mnich Dógen zendži (1200-1253). Vedle Japonska je vlastí zenového buddhismu i Korea. V době sjednocení tří korejských království do jedné říše roku 668 po Kr. působilo na Korejském po loostrově již několik zenových škol vedle dalších směrů mahájánového buddhis mu. V následujících staletích byl však buddhismus politicky potlačován a téměř vymizel. Nový impulz pro zen znamenala až japonská okupace Koreje v letech 1910-1945. Odpor proti okupantům vedl Korejce k úsilí o obnovení vlastní ko rejské linie zenového buddhismu čogje. V této škole je spojena zenová meditace
367
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMÉRÚ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
podle linie rinzai se vzýváním buddhy Amitábhy podle oblíbené čínské školy Čisté země a s dalšími prvky buddhistické praxe. Důraz se klade na užitečnost pro mo derního člověka. Korejský buddhismus je na Západě reprezentován především školou Kwan Um. U nás stejně jako jinde v Evropě se v oblasti zenového buddhismu nejsilněji projevuje vliv mnicha v linii sótó Taisena Deshimarua, zakladatele Meziná rodní společnosti zenu (AZI), jejíž pobočky je možno nalézt téměř po celém svě tě. Neformální vazbu na tuto organizaci má česká Středoevropská zenová aso ciace (SEZA), kterou roku 1993 v Praze založil Deshimaruův žák, Francouz Gregoire Sei Yu Debailly nejprve pod jménem Sózan-Tózan (roku 1996 pře jmenováno na SEZA). Středoevropská zenová asociace pořádá pravidelná cviče ní zazenu v pražském (Žitná 32, Praha 2) a plzeňském (Tylova 14) dódžó, letní meditační soustředění a seššiny (také v klášteře Le Gendronniere, centru Deshi maruovy mise). Značného ohlasu (pozitivního i negativního) mezi buddhisty Deshimaruovy školy dosáhla zpráva Ralpha Halfmanna, bývalého vedoucího skupiny AZI v ně meckém Bonnu. Halfmann roku 1999 veřejně obvinil současné vedení AZI z au toritářských praktik, nedostatku sebereflexe a omezování kritického myšlení. K diskusi s Halfmannem se připojily další osobnosti a podobné otazníky jako nad AZI se týkaly organizace SEZA i několika jejích bývalých členů i vnějších po zorovatelů. K Deshimaruovým žákům patří i Francouz rósi Alan Kaisen Krystaszek (* 1952), opat zenového kláštera Sei Sho Ji ve Francii a zakladatel Mezinárodní společnosti zazenu. Zenový mistr Kaisen často přijíždí i do ČR a v češtině vyšla řada jeho publikací. Hlásí se k němu žáci, kteří vytvořili občanské sdružení Za zen Internationa! Česká republika a praktikují zazen ve dvou českých dódžó: Zen Rin Ji (Chrám zenového lesa) v Mostě (Vladimíra Vančury 1417) a Myo gen ji (Chrám tajemného pramene) v Praze (V Hodkovičkách 2/20, Praha 4). Mos teckou skupinu vede Robert Slapnička, pražskou Ivan Pacek. v Kromě Deshimaruovy tradice v linii sótó je v CR zastoupen i korejský zen díky škole Kwan Um. Její zakladatel Seung Sahn (* 1927), nazývaný svými žáky Soen Sa Nim (Vznešený Učitel), je považován za 78. patriarchu po Buddhovi v li nii čogje. Ve své škole Kwan Um se pokusil oživit korejskou linii čogje tím, že využil jak prvky obvyklé v linii rinzai (např. kóany), tak techniky obvyklé v linii sótó (obdobou seššinů je ve škole Kwan Um třídenní až několikatýdenní ústraní pro meditaci v sedu, příznačně nazvanou Jong Meng Džon Džin - „skočit jako . V. TI 1 i A A < n 1 V. Z -1.11 -VZ z~5 1 .1 1 tygr a potom sedet ). Roku 1991 Seung Sahn navštívil tehdejší Československo a od té doby přijíždějí učit české následovníky školy Kwan Um jeho nejbližší žáci, mistr Wu Bong a mistr Cong An Sunim. Pravidelné meditace v sedu, poklony
368
INDICKÁ NÁBOŽENSTVÍ
a zpěvy súter se konají v Praze (Pod tratí 1, Praha 5), Brně, Děčíně, Kladně, Olo mouci a Zlíně. Skupinu vede Věra Hrůšová.
Ukázka Ukázkou je úvod z pojednání Daisetze Teitaro Suzukiho, které vyšlo v překladu Jiřího Navrátila ve sborníku Zen /, CAD Press, Bratislava 1986 (str. 61). O smyslu čajového obřadu
Zenu a čajovému kultu je společná neustálá snaha po prostotě. Zen dosahuje vyřa zení všeho zbytečného ve svém intuitivním uchopení poslední skutečnosti, čajový kult toho dosahuje v> svém životním umění, jehož typickým projevem je podávání čaje v čajové místnosti. Čajový kult je estetikou původní prostoty. Jeho ideál - přiblížení přírodě - se uskutečňuje tím, že se člověk uchýlí pod slaměnou střechu a usadí v míst nosti velké sotva deset čtverečních stop, která však musí být zbudována a zařízena s uměleckým vkusem. Také zen směřuje k odhození všeho umělého a zastírajícího, co lidstvo vymyslelo, snad proto, aby si samo připadalo slavnostně... Zen znamená, že člověk odvrhuje vše, co domněle vlastní, a vrací se k nejhlubšímu stavu bytí, do původního domova. To lze nazvat nejvyšším stupněm zjednodušení, protože není možné převést věci na něco ještě jednoduššího. Čajový kult se svou osamělou cha trčí pod borovicí to symbolicky vyjadřuje.
Literatura: D. T. Suzuki (1986 a 1988); S. Suzuki (1994); Seung Sahn (1996); Watts (1995); Kapleau (2000); Marek (1994); Debailly (1995); Kaisen (2000); Seung Sahn (1996 a 2001); http://www.zen-buddhismus.cz ; sebepředstavenískupin: http://www.sotozen.cz; http://www. kwanumzen.cz.
5.3.3 Tibetský buddhismus Buddhismus se v podobě vadžrajánového směru dostal do Tibetu až v 8. století po Kr. Vadžrajána (diamantová cesta) vznikla pravděpodobně kolem 5. století v severní Indii jako důsledek zlidovění původní Buddhovy nauky. Lidová zbož nost přinesla do mahájánového buddhismu starou magickou praxi tantry snad pro to, že se jí tradiční buddhistická cesta k vysvobozující nirváně zdála zdlouhavá a málo efektivní. Pro vadžrajánu je tedy typické používání složitých symbolů, ta jemných textů a magických ritů a formulí. Proto má pověst silné, ale zároveň ne bezpečné duchovní cesty, po níž může být zájemce proveden pouze po zasvěce ní a za pomoci duchovního vůdce. Ten se v Tibetu nazývá lama a z tohoto slova pochází i označení tibetského buddhismu jako lamaismus. Sám pojem vadžrajána v sobě nese hluboký symbol tvrdosti, síly a ostrosti diamantu, který je zároveň průzračně čistý, ač se vyskytující ve všech barvách, a jakoby prázdný. K dosažení osvícené prázdnoty a prožitku jednoty všeho vede
369
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMĚRŮ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
podle vadžrajány meditace za pomoci mahájánových božstev, doplněná hlavně recitací manter, vytvářením a pozorováním mandal a používáním symbolických gest, zvaných mudrá. Nejčastěji používanou mantrou jsou slova Om, mani padme, húm!, jimiž je oslovován bodhisattva Avalókitéšvara. Z něho se stal božský ochránce Tibetu. Mandala je obrazec, symbolizující božstva a další kosmické síly a sloužící ke zklidnění mysli. Z tantry převzala vadžrajána i učení o nutnosti pře konat na duchovní cestě protikladné síly, z nichž je vytvořen hmotný svět. Nej přirozenějším způsobem, jak tuto polaritu na hmotné úrovni překročit, je pohlav ní styk. Vadžrajána a původní tibetské náboženství bon vytvořily složitý fenomén, souhrnně nazývaný tibetský buddhismus. Jeho základním spisem je Tibetská kniha mrtvých (Bardo thddol, vlastně Vysvobození v bardu skrze naslouchání), sepsaná snad již v osmém století po Kr. Tento spis byl však dlouhá staletí pře chováván v tajnosti mezi lamy, jejichž hlavní povinností bylo vést umírajícího člověka, aby z barda, stavu mezi smrtí a novým zrozením, nalezl cestu do nirvá ny a nemusel se narodit do nového těla. Do osmého století se také klade příchod indického světce Padmasambhavy (snad 754-797) do Tibetu. Má to být právě tento muž, který přinesl tantrický budd hismus do Tibetu. Na základě jeho působení byl v Tibetu založen první buddhis tický klášter, ale velmi brzy - již v 9. století - byl buddhismus potlačován a té měř zanikl. Do tohoto prvního období klade svůj vznik první ze čtyř nej významnějších škol tibetského buddhismu - ňingmapa (škola starých). Za své hlavní učení považuje tato škola dzogčhen - nauku, která vede žáka k náhlému poznání čistoty vnitřního ducha, který je pouze svou nevědomostí držen v řetěz ci znovuzrozování. Toto poznání žáku zprostředkuje mistr a na žákovi je pouze to, aby své osvícení přijal a pomocí různých metod překonával zbytky dualistického myšlení (myšlení v protikladech), a setrval tak při každodenních činnostech ve své osvícené podstatě. V době oživení buddhismu vil, století se rozvinula škola kagjiipa. U jejího vzniku stojí indický jogín Marpa (1012-1097), který do Tibetu pravděpodobně přinesl vadžrajánovou meditační metodu mahámudry. Tato metoda má přemě ňovat všechny prožitky do vědomí prázdnoty a jasu. Marpův tibetský žák Milarápa (1040-1123) byl první, kdo si v Tibetu mahámudru osvojil, a kvůli inspi rujícímu životnímu příběhu se stal známou a oblíbenou postavou tibetské kultury a náboženství. Jeden z jeho žáků, Gampopa (1079-1153), po smrti Milarápy za ložil školu kagjiipa, zvanou také školou červených turbanů. V čele školy kagjiipa stojí karmapa. Ten je spolu s několika desítkami nejvý še postavených tibetských mnichů považován za tulku, bytost tak osvícenou, že její známo předchozí i následující zrození (inkamace). Karmapa představuje
370
INDICKÁ NÁBOŽENSTVÍ
převtělení samotného bódhisattvy Avalókitéšvary, Po smrti XVI. karmapy došlo v linii kagjúpa ke schizmatu. Karmapa Randžung Rigpá dorže (1924-1981) to tiž zemřel, aniž zanechal obvyklý dopis, v němž by uvedl údaje o člověku, v je hož těle se znovu narodí. Až teprve 11 let po karmapově smrti jeden ze správců jeho odkazu tento dopis údajně našel, nikdy však nesvolil k přezkoumání jeho pravosti. Na jeho základě byl roku 1992 XVII. karmapou prohlášen Orgján Trinlá dordže (* 1985). Tuto volbu podpořila okupační čínská vláda i hlava další li nie tibetského buddhismu - XIV. dalajlama, který je považován nejen za vrchol ného náboženského, ale i politického představitele Tibetu. Jiný správce odkazu XVI. karmapy ovšem ustanovení Orgjána neuznal a vyhledal jako XVII. karmapu chlapce z významné rodiny, stojící v opozici vůči čínským úřadům. Druhý XVII. karmapa Thaje dordže (* 1983) žije od roku 1994 v exilu v indickém New Delhi. Ovšem i Orgjan Triola roku 2000 uprchl z okupovaného Tibetu a vyhle dal útočiště u dalajlamy v indické Dharmasále. Schizma karmapů tak provázejí politické střety i krvavé události (např. vyhnání lámů stojících na straně Thaje dordžeho z kláštera roku 1992). Stejně jako kagjúpa hledá své kořeny vil. století i škola sakjapa, pojmeno vaná podle svého centrálního kláštera Sakja na jihozápadě Tibetu. Na počátku této školy stojí pět lamu (žijících mezi lety 1092-1280), kteří jsou považováni za vtělení bódhisattvy Maňdžušrího a kteří dosáhli značného kulturního a politické ho vlivu dokonce za hranicemi Tibetu. Misie Školy sakjapa přinesla buddhismus do Mongolská a do některých čínských oblastí. Vil. století v Tibetu také působil původně indický učenec Atíša (asi 982-1055), povolaný do této země částí tibetské aristokracie. Pokládá se za za kladatele školy kadampa, která přispěla k rozvoji tibetského buddhismu soubo rem meditačních cvičení, zaměřených k duchovní očistě. Jako škola kadampa za nikla, ale ovlivnila největší tibetskou školu a její meditace se používají i dnes. Největší školou, vzniklou pod vlivem kadampy i sakjapy, je gelugpa. Vznik la na konci 14. století a od 17. století se stala vedoucí školou tibetského buddhis mu. Založil ji lama Congkhapa (1357-1419) na základě zjevení bódhisattvy Maň džušrího. Třetí představený této školy se stal nositelem titulu dalajlama. Další dalajlámové jsou považováni za tulku (převtělence) prvního z nich a zároveň za převtělení bódhisattvy Avalókitéšvary. Současný XIV. dalajlama Tándzin Gjamccho (* 1935) žije od roku 1959 v exilu v Dharmasále a svou duchovní autoritou působí ve prospěch mírového ukončení čínské okupace Tibetu. Byla to ostatně také politická situace, která zapříčinila vážné schizma i v této linii, a to v úřadě duchovního zástupce dalajlamy, pančhenlamy, který je pova žován také za tulku. Po celá staletí dalajlama určoval novou inkamaci pančhen lamy a naopak. Desátý pančhenlama, který odmítal spolupracovat s čínskými
371
encyklopedie náboženských smérú a hnutí v české republice
úřady proti dalajlámovi, v roce 1989 za ne zcela vyjasněných okolností zemřel. Po jeho smrti identifikoval dalajlama v květnu 1995 jako XI. pančhenlamu Tenzina Ketonga Čhokjie Ňjamu (* 1989). Čínské úřady ho ovšem zadržely a spo lu s jeho rodiči ho vězní na neznámém místě. V listopadu 1995 určily jako panč henlamu jiného chlapce, Gjalcena Šosanga Norbu (* 1989). Název tibetský buddhismus označuje kolébku a nejvýznamnější působiště to hoto náboženství. Z Tibetu se ovšem tento typ buddhismu rozšířil i do Mongol ská, a dokonce i na území Evropy - do Kalmycka a Burjatska. Ve druhé polovi ně dvacátého století pak - jak jsme již viděli - našel příznivce i v západních zemích a postupně na celém světě. Odnedávna se můžeme setkat s praxí tří ze čtyř nej významnějších škol tibetského buddhismu i v ČR. Ezotemí a dlouhá staletí přísně utajovanou tradici dzogčhenu mají se školou ňingmapa společnou dvě české skupiny, které chtějí navazovat na předbuddhistické náboženství Tibetu, souhrnně ozna čované jako bon. Jedna ze tří tradičních větví bonu,yungdrung bon, tvoří systém devíti cest (nebo také vozidel) k odstranění utrpení. Devátým, vrcholným vozidlem je právě dzogčhen, „velká do konalost“ jednoty, obnovená překonáním dualistického vnímání světa. Tuto dokonalou přiroze nost mysli obdrží žák od mistra dzogčhenu.
Yungdrung bon přinesl na Západ po čínské invazi do Tibetu Lopón Tenzin Namdak rinpočhe (* 1926), jeden z učitelů Tenzina Wangyala Namdaka rinpočheho, zakladatele centra náboženství bon v Charlottesvillu v USA. Tenzin Wangyal je také duchovním mistrem pražské skupiny, vystupující pod názvem Dzogčhen Bon. Skupinu vede Jiří Němec. Tenzin Wangyal začal samostatně vyučovat dzogčhen poté, co tuto nauku roku 1988 přednášel v italském dzogčhenovém centru, které roku 1976 založil Čhógjal Namkhai Norbu rinpočhe (* 1938). Tento tibetský duchovní mistr postupně vybudoval v několika státech Komunitu dzogčhenu. U nás ji vede Alan Jarkovský. Od konce devadesátých let působí Komunita i u nás a stejně jako výše zmíněná skupina Dzogčhen Bon se schází v buddhistickém centru Lotus v Pra ze 1, Dlouhá 2. Nejvíce českých skupin tibetského buddhismu se hlásí ke škole kagjúpa. Jak jsme zmínili již výše, tuto školu uvedl na Západ Chógyam Trungpa rinpočhe. První klášter tibetského buddhismu založil ještě jako student Oxfordské univer zity roku 1967 spolu s Akongem Tulku rinpočhem ve Skotsku. Ačkoli Chógy am Trungpa roku 1970 odešel do USA a věnoval se daleko většímu společenství Vadžradhatu, klášter pod názvem Samye Ling Mona stále rozvíjí své působení. V jeho čele v současnosti stojí lama Yeshe Losal rinpočhe, který je zároveň před sedou mezinárodní náboženské a charitativní organizace Rokpa. Roku 1997 na vštívil Českou republiku a založil v Plzni centrum tibetského buddhismu Kagyu
372
INDICKÁ NÁBOŽENSTVÍ
Samye Dzong Plzeň jako pobočku organizace Rokpa. Centrum v Plzni sídlí v Ra isově ulici 21.0 Trungpově světovém společenství Vadžradhatu (dnes působí cím pod názvem Sambala) pojednáme níže v samostatné kapitole. _ Ke škole v tibetského buddhismu kagjůpa patří také pražská skupina Karma Thegsum Choling. Ke společným meditacím se schází třikrát týdně pod vede ním Jana a Heleny Komrskových v ulici Nad Šárkou 87 v Praze 6. Toto cent rum vzniklo roku 1998 a na veřejnosti vystupuje také jako občanské sdružení s ná zvem 108. Centrum působí pod duchovním vedením lamy Khandro rinpočhe (* 1969), zakladatelky kláštera Samtán Ce v indické části pohoří Himálaj a uči telky evropských buddhistů v několika zemích. Za XVII. karmapu tito žáci uzná vají Orgjána (Urgjána) Trinlá dordžeho. Druhého současného XVII. karmapu, Thaje dordžeho, naopak prosazuje jiná skupina školy kagjůpa, která u nás působí, Buddhismus Diamantové cesty. Pro tože se jedná o patrně největší organizované společenství buddhistů u nás, je mu věnována samostatná kapitola níže. Tradice školy kagjůpa obsahuje příklady jogínského (Milarápa) i mnišského (Gampopa) náboženského života. Buddhismus Diamantové cesty reprezentuje la ický (jogínský) způsob, který není omezován několika stovkami tradičních mnišských předpisů. Někteří jeho žáci však touží po niternějším náboženském proží vání. V roce 2000 proto vytvořili mnišsky orientované společenství pod názvem Dhagpo Praha, v roce 2002 přejmenované na Karma Dargje Ling. Pod duchov ním vedením Džigme rinpočheho (* 1949) a Trinlay Tulku rinpočheho (* 1975) pořádají meditační setkání v pražském centru Lotus a vyhledávají zahraniční meditační centra, především hlavní evropský klášter školy kagjůpa Dhagpo Kundreul Ling ve střední Francii. Kontaktními osobami jsou Martin Srdce a Dana Sládková. Bezpochyby nejznámějším představitelem tibetského buddhismu a snad budd hismu vůbec je u nás XIV. dalajlama Tándzin Gjamccho (Bstan-’dzin-rgja-mccho, * 1935), hlava školy gelugpa a uznávaný duchovní i politický vůdce Ti betu. Jako převtělenec XIII. dalajlamy byl identifikován ve dvou letech a roku 1940 sám oficiálně prohlášen dalajlámou. Roku 1954 se neúspěšně pokoušel vy jednat s Mao Ce-Tungem zmírnění čínských represí proti Tibetu. Tyto represe na konec vedly k tibetskému povstání roku 1959, které Číňané tvrdě potlačili. Před jejich okupací Tibetu dalajlama uprchl spolu s tisíci mnichů přes Himálaj a usíd lil se v Dharmasále v indickém státě Himáčalpradéš. Tam postupně vznikla vel ká tibetská komunita, vytvořila se exilová tibetská vláda a vzniklo i duchovní cent rum tibetského buddhismu. Tándzin Gjamccho je autorem a spoluautorem řady knih, popularizujících (tibetský) buddhismus a prosazujících světový mír. Téměř
373
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMÉRÚ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
dvě desítky jich vyšly i v češtině. Roku 1989 získal Nobelovu cenu míru, roku 1990 navštívil poprvé Československo na pozvání prezidenta Václava Havla. Ke škole gelugpa i k inspiraci dalajlámovými spisy se hlásí skupina She Drub Ling, která má centrum v Jilské ulici 22 v Praze 1. Na cestě k osvícení je vede lama Khyongla Rato rinpočhe (* 1923), jeden z mnichů, kteří odešli z Tibetu spolu s dalajlámou. Významná berlínská skupina Dipankara Zentrum, která obnovuje školu kavdampa, uspořádala roku 1998 v Praze přednášku. Žádná česká pobočka této ško ly však dosud nevznikla. Literatura: Kolmaš (1995); Trungpa (1995); Tándzin Gjamccho- XIV. dal aj lama (1997 a 2000); Tibetská kniha mrtvých (1991); Tomáš (1996); Govinda (1994); Namkhai Norbu (1997); Wangyal (2002); sebepředstavení XVII. kannapy: http://www.karmapa.cz ; sebepředstavení skupin: http://www.dzogchen,cz; http://www.samye.aktualne.cz; http://www.kagyu.cz; http://www.108.cz ; http://web.redbox.cz/shedrubling .
5.3.3.1 Vadžradhátu - Sambala Vadžradhátu, nověji zvána Sambala, je největší západní skupina tibetského budd hismu. Vychází z učení školy kagjiipa, ale používá i jiné techniky ve snaze uči nit buddhismus co nejpřijatelnější pro zájemce ze Západu.
Historie Historie Vadžradhátu začíná roku 1970, kdy Chógyam Trungpa rinpočhe, zná mý také jako Vidjádhara (1939-1987), jeden z mnichů, kteří uprchli roku 1959 z Tibetu a usídlili se na Západě, opustil mnišský způsob života, oženil se a pře sídlil ze Skotska do USA. Tam působil ve Vermontu, ve městě Bamet jako du_ v chovní vůdce skupiny Karma Choling, přednášel, psal knihy a založil centra na několika dalších místech. Roku 1973 pro tato centra vytvořil střechovou organi zaci Vadžradhátu. Následujícího roku vypracoval meditační program Sambala. Jeho základem jsou učení škol tibetského buddhismu kagjiipa a ňingmapa, obsa huje však také prvky zenového a théravádového buddhismu. V centru organizace Vadžradhátu, v coloradském městě Boulder, Trungpa za ložil jedno z nej důležitějších středisek pro buddhistická studia na Západě. Insti tut Naropa je pojmenován po indickém vzdělanci Náropovi (1016-1100), učite li Marpy, od jehož působení v Tibetu se odvozuje škola kagjiipa. Ve stejném roce 1974 založil Trungpa i nadaci Nalanda (pojmenovanou podle středověkého cent ra buddhistické vzdělanosti v Indii), která slouží různým uměleckým a zároveň duchovním aktivitám.
374
INDICKÁ NÁBOŽENSTVÍ
Vadžradhátu bylo od počátku budováno jako laické, nikoli klášterní spole čenství. Ani Chógyam Trungpa nežil mnišským životem a svým okázalým necelibátním chováním, pitím alkoholu, ježením masa a kouřením vyvracel běžné před stavy o střídmosti buddhistického životního stylu. Je pravděpodobné, že právě tato šokující praxe byla ovšem pro řadu jeho obdivovatelů přitažlivá. Roku 1976 Chógyam Trungpa jmenoval svého nástupce a následujícího roku rezignoval na administrativní vedení Vadžradhátu. Spolu s ústředím této nábo ženské skupiny se roku 1986 přestěhoval do Kanady a krátce na to zemřel. Jeho nástupce Osel Tendzin (vl. jm. Thomas F. Rich, 1943-1990), však roku 1988 onemocněl nemocí AIDS. Následující léta se skupina Vadžradhátu dostala do pal by kritiky kvůli životnímu stylu některých jejích příslušníků a sám Osel Tendzin byl v březnu 1989 obviněn z vědomého nakažení svých žáků virem HIV při se xuálních stycích. Vadžradhátu se stala pro veřejnost symbolem toho, do jaké míry se buddhismus může přizpůsobit zlozvykům Západu. Osel Tendzin roku 1990 zemřel a roku 1995 byl do vedení skupiny povolán syn Chógyama Trungpy Sawang Osel Mukpowho, který vystupuje pod jménem Sakyong Mipham rinpočhe. Centra Vadžradhátu a řadu přidružených sdružení reorganizoval do střechového společenství s názvem Shambhala International. Místní skupiny této organizace jsou nazvány podle Trungpova meditačního pro gramu jako centra Šambaly.
Učení Šambala je buddhistická legendární říše osvícení a štěstí, z níž přijde spása při světovém konfliktu. Na mýtu o Sambale a jejích bojovnících je založena snaha učinit ze zájemců o meditaci lidi, kteří budou schopni se postavit v čelem k výzvám každodenního života. Základní praxí meditačního programu Sambala je medita ce vhledu (bdělé pozornosti, vipassaná) a meditace klidu (samathá). Tyto základní théravádové meditace mají šambalistu naučit rozumět sobě samému. Jsou sou částí a prvním stupněm cesty „tří vozidel“: na tyto théravádové techniky navazu je praxe mahájány, cílená k porozumění ostatním lidem a soucitu s nimi, a na ni jako třetí vozidlo vadžrajánové procitnutí. Toto procitnutí se pak stává hlavní zbra ní bojovníka, který zvládá životní výzvy s nadhledem a humorem. _
v
Pod vedením Sakyonga Miphama byly reformovány i programy Šambaly. První z nich, Nalanda,
navazuje na Trungpovu myšlenku prohloubení meditační praxe rozvíjením tvořivosti, napr. umě ním kaligrafie, čajovým obřadem, poezií, aranžováním květin, léčitelstvím a masážemi, tanečním cvičením, zvaným mudra, a dalšími aktivitami. Druhý program, stezka Vadžradhátu, je nejblíže tradicím tibetského buddhismu, ale obsahuje i théravádové a zenové prvky. Třetí program, stezka Šambaly, sleduje návod k duchovnímu rozvoji, popsaný v Trugpově knize Shambala - posvátná cesta bojovníka.
375
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMĚRŮ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
Společenství Mezinárodní společenství Šambala sestává z téměř stovky center zvaných dharmadhátu (dosl. okrsek dharmy), mezi nimiž je Vi několik velkých středisek v USA, Kanadě a západní Evropě (centrum Dechen Chóling ve francouzském vkraji Limousin). Počet jejich příslušníků je odhadován na čtyři až pět tisíc. V CR půso bí několik desítek meditujících ve třech střediscích: v Praze (na adrese Psychote rapeutického střediska, Praha 1, Břehová 3), v Jablonci nad Nisou (ve Středisku komplexní psychoterapie, Na Výšinách 13) a v Brně. Zastřešeny jsou od roku 1996 občanským sdružením Shambala Česka republika se sídlem v Jablonci nad v Nisou. Území dnešní CR navštívil současný představitel mezinárodního spole čenství Šambala Sakyong Mipham v letech 1991 a 1994. A
Diskuse Osobnost Chógyama Trungpy byla od počátku jeho působení v USA vnímána jako kontroverzní. Kritikům vadil nejen jeho provokující způsob života, ale i smě šování prvků různých buddhistických tradic. Jak již bylo řečeno, kritika dostou pila vrcholu v souvislosti s obviněním jeho nástupce ve vedení hnutí z kriminál ního činu. Od devadesátých let 20. století ovšem diskuse o této skupině slábne; hédonismus ve spojení s náboženstvím ani synkretické učení již není pro větši novou společnost ničím zvlášť pozoruhodným. Sakyongu Miphamovi se zjevně podařilo změnit nejen název, ale i obraz společenství Šambala na veřejnosti.
Ukázka Ukázka pochází z knihy Chógyama Trungpy Shambhala. Posvátná cesta bojov níka, Pragma, Praha 1999, str. 105. Svět jevů, který všechny lidské bytosti prožívají, je nestálý, poddajný, a také nemilo srdný. Často bychom rádi věděli, zda můžeme jezdit na těchto nestálých, nemilosrd ných situacích, nebo zda ony budou jezdit na nás. Obrazně můžeme říci, bud’ jede me my na oslovi, nebo osel jede na nás. V naší zkušenosti světa si běžně klademe otázku, kdo jezdí na kom. Čím více bojujeme, abychom získali převahu, tím více uspě chanosti a agresivity vytváříme k překonání překážek a tím více se stáváme závislý mi na fenomenálním světě. Opravdová výzva spočívá v úplném překonání této dua lity. Je možné mít kontakt s energií, která je za dualismem, za agresivitou - je to energie, která není ani pro nás, ani proti nám.
Literatura: sebepředstavení: http://www.shambhala.cz ; Trungpa (1999)
376
INDICKÁ NÁBOŽENSTVÍ
5.3.3.2 Buddhismus Diamantové cesty Pravděpodobně největší společenství buddhistů u nás je přesvědčeno, že vadžrajána (diamantová cesta) obsahuje nejrychlejší a nejúčinnější duchovní metody, které Buddha předal jen svým nejbystřejším posluchačům. Toto pokročilé Buddhovo učení má být zachováno v tradici tibetské školy kagjůpa, kterou na Západ svým žákům přinesl lama Ole Nydahl.
Historie Světové společenství Buddhismu Diamantové cesty vzniklo na základě misijní ho působení dánského lamy Oleho Nydahla (* 1942). On a jeho manželka Han nah se roku 1969 stali prvními evropskými žáky XVI. karmapy Rangdžunga Rigpá dordžeho (1924-1981) a strávili tři roky v Himálaji studiem a praxí školy kagjůpa tibetského buddhismu. XVI. karmapa Nydahla roku 1972 pověřil zaklá dáním center linie kagjůpa nejprve v Evropě, od roku 1980 i v USA a pak i v dal ších částech světa. Po smrti XVI. karmapy Nydahl pracuje pod vedením a s po žehnáním XVII. karmapy Thaje dordžeho.
Učení Buddhismus Diamantové cesty odvozuje své učení od samého Buddhy, který údaj ně předal théravádová učení egoistům s nej menším duchovním potenciálem, mahájánová učení moudrým a soucitným altruistům a vadžrajánová učení svým výjimečným, nejpokročilejším posluchačům, kteří . pochopili, že Buddha je pouhým zrcadlem jejich mysli. Právě ti mají být schopni dosáhnout cíle - buddhovské mysli - velmi rychle. Pomoci jim v tom má mahámudra (čhagchen), nauka Velké pečeti, která je klasickou naukou ve škole kagjůpa. Buddhismus Diamantové cesty pracuje se třemi cestami k osvícení. Všechny začínají přijetím základních buddhistických zásad a přípravnou praxí mahámudry, zvanou ngondro. Hlavní částí souboru cvi čení ngóndro je recitace manter, opakovaných až jedenácttisíckrát. První cestou po vykonané praxi ngondro je cesta metod, která obsahuje meditace na vizualizované jidamy, božské postavy, které symbolizují různé kvality mysli. S těmito kvalitami, chápanými jako energie, pracuje i metoda phowa, velmi oblíbený kurz vědomého umírání, který Nydahl provádí od roku 1986. Jeho účelem je naučit se přejít v okamžiku smrti do nadčasového stavu nejvyšší radosti, odkud již není nut né se vrátit do dalšího zrození. Tento prožitek má změnit žákův vztah ke smrti už nyní. Přípravou na praxi phowa je - kromě jiného - stotisící opakování mantry
ItyJF
377
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMĚRŮ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
„Om ami déva šrí“ a současná vizualizace rudě zářícího buddhy opagmeho (Amitábhy) v podobě muže v lotosovém sedu. Druhá cesta je nazvána jako cesta vhledu a obsahuje meditace klidu (pro tuto meditaci je používán tibetský výraz šina), při nichž se někdy také používají vi zualizace buddhů. Zklidnělá mysl pak způsobí hluboký vnitřní vhled (sanskrtsky vipassaná), který jsme zmínili již v kapitole o théravádovém buddhismu. Třetí a současně hlavní cestou ve společenství Oleho Nydahla je cesta identifikace s lamou, která obsahuje i metody obou výše popsaných cest. Identifikace před pokládá oddanost lámovi Nydahlovi a důvěru k němu, zároveň je ovšem zdůraz ňována i samostatnost, nadhled a odpor k bezduchému napodobování. Identifi kací s buddhovským stavem, v němž se lama nachází, se oddaný sám stává buddhou.
Společenství Vstup do společenství Buddhismu Diamantové cesty je potvrzen symbolickým přenosem mahámudry od lamy na žáka. Tato iniciace obsahuje očištění, prove dené prosbami v tibetštině,v dotyk hlavy žáka vázou, která připomíná buddhovství, recitaci manter apod. Zák pak i nadále rozvíjí svou mysl zpravidla v jednom z asi tří set center, která na světě k tomuto společenství patří. V CR vzniklo první centrum Společnosti Diamantové cesty v Praze roku 1994 pod názvem Karma Dubgji Ling. V současné době sídli ve Školské ulici 12, Praha 1. Buddhistické centrum Karma Wangčub Ling v Brně, Trtílkova 18, je organizačně velmi schop né a kromě jiného pečuje i o nakladatelství Bílý deštník, které vydává časopis Buddhismus dnes a spisy Oleho Nydahla. Další centra nalezneme v Hradci Krá lové, Plzni a Českých Budějovicích. Posledně jmenované se pod hlavičkou ob čanského sdružení Buddhistická kulturní společnost pokouší vybudovat centrum buddhismu Diamantové cesty ve Vyhlídkách (posta Jívno) u Českých Budějovic. Kromě těchto pěti center působí v ČR více než deset meditačních skupin. Celko vě je do tohoto společenství zapojeno několik set českých buddhistů. Iniciativou, která přesahuje Českou republiku, je nově vznikající Evropské buddhistické cent rum v Těnovicích na Rokycansku s názvem Karma óser Ling (Paprsek nejvyššího požehnání). Na podporu tohoto rozsáhlého projektu vznikl Nadační fond Nydahl. Pro rozsáhlé působení Buddhismu Diamantové cesty ve světě vyškolil lama Ole Nydahl na třicet svých nejbližších žáků. Jedním z nich je i Polák Karol Sleczek, který je častým hostem v CR. Z českých buddhistů Diamantové cesty často přednáší pro veřejnost Roman Virt a Jakub Kadlec. SK
sk
E
378
SK
INDICKÁ NÁBOŽENSTVÍ
Diskuse Hédonický životní styl lamy Oleho Nydahla, vyjádřený jeho zkratkou „hezké sleč ny a rychlá auta“, se mnohokrát ocitl v centru pozornosti západních bulvárních médií i kritiků. Jinou obvyklou výtkou je pak jeho přímočaré, až konzumní poje tí buddhismu. To je však velmi těžké posuzovat; je však jisté, že přinejmenším někteří z Nydahlových následovníků jsou vážnými a odpovědnými hledači ná boženské pravdy. Vážnější otázkou je pocit výlučnosti, který je - zdá se - v Nydahlově skupi ně cílevědomě budován. Bohužel ho provází i příkré odsuzování jiných směrů buddhismu a zvláště jiných náboženství; pověstnými se již staly napr. Nydahlovy výpady proti islámu. Nelze se také vyhnout dojmu, že se Nydahlovi zcela ne podařilo vyvarovat se role nekriticky obdivovaného gurua a že do stejné suve rénní pozice dorůstají i někteří jeho žáci.
Ukázka Z knihy Oleho Nydahla, Hovory s lamou, Karma dubkji ling & Ogme, Praha 1996, str. 36. Na třetí úrovni, Diamantové cestě, jde o plné ztotožnění se s osvícením. Zde se kaž dý pocit, každý postoj a každá energie stávají krokem na cestě, nástrojem, který pou žíváme, abychom spěli k cíli. Ve vadžrajáně transformujeme věci tím způsobem, že se stanou účinným prostředkem. Touto cestou, jak už jsem dříve řekl, nemůžeme jít bez silných pocitů. Funguje to tak, že právě odtud, odkud teď vyvěrá největší problém, bude pak pramenit největší síla. Zkrátka proměníme onu zmatenou energii a všech ny ty rušivé emoce v moudrost.... jde o meditace, jež jsou někdy vedeny v našem ja zyce a jindy zpívány tibetský. Během nich před sebou nejdříve vytváříme pole ener gie, formu z energie a světla, invokující vlastnosti, které si přejeme uskutečnit. Je to například neohroženost, radost, láska, síla, nebo také moudrost prostoru. Objevují se v podobě bytostí se dvěma nebo větším počtem rukou, majících různou barvu a po zici, a díky kterým můžeme vejít do kontaktu s různými konkrétními energiemi osví cení.
Literatura: sebepředstavení: http://www.diamantova-cesta.cz; http://www.lama-ole-nydahl.cz; http://www.bks.cz; http://bdnes.budhismus.cz; http://www.gampopa.cz, Nydahl (1996; 1999; 2000 a 2002).
5.3.4 Ohlasy buddhismu u nás Théravádový buddhismus je neteistický (nehovořící o Bohu ani o bozích), a může být proto snadno považován za psychoterapeutický systém. Psycholog a théravá dový mnich Mirko Frýba (* 1943) vytvořil na základě své buddhistické zkušenosti
379
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMĚRŮ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
satiterapii, psychoterapeutický směr založený na abhidharmé, naukách obsaže ných v buddhistickém kánonu Tripitaka. Základem satiterapie je meditace všímavosti (satipattháná). Frýba vycvičil řadu satiterapeutů, kteří vykonávají tuto praxi na různých místech, ale za ústředí tohoto psychoterapeutického směru je možno nadále považovat Ateliér satiterapie ve Velké Bíteši, založený roku 1993. Na základě zenového buddhismu se v japonské společnosti rozvinula tzv. bo jová umění, souhrnně označovaná také jako budó, cesta samuraje. Tradiční ja ponská společnost vyvinula samurajský ideál (bušidó), který spojuje požadavek mistrovského ovládnutí techniky s meditační praxí a který je snad možno přirov nat ke středověkému křesťanskému ideálu rytířství. Ačkoli tyto techniky původ ně sloužily ke skutečnému boji s nepřítelem, v poslední době jsou oblíbeny také pro schopnost rozvinout bojovníkovo vědomí a podnítit jeho duchovní růst. - Sou vislost bojových umění s duchovním životem potvrzuje i jeden z nejznámějších českých samurajů, Josef Mádl, který byl v Koreji vysvěcen jako Jikan Kódó na buddhistického mnicha. Je zakladatelem klášterní školy bojových umění Nagomi s pobočkami ve čtyřech českých městech. Do 19. století byla v Japonsku nejoblíbenější obrana formou jiu-jitsu, z níž se ve druhé polovině tohoto století vyvinulo judo. To se stalo také sportem, v němž dva soupeři usilují pomocí judistického chvatu položit soupeře na záda nebo ho držet na zemi. Zatímco jiu-jitsu i judo jsou způsoby boje beze zbraně, jiný druh samurajského umění, kendó (cesta meče), používá k boji bambusovou tyč. Z po čátku 20. století pochází aikidó, umění, které beze zbraně obrací agresi soupeře proti němu samému. Mezi japonská bojová umění se zařazuje i karate (karate dó). ačkoli jeho původ se hledá buď v Číně, nebo na ostrovech Okinawa a v Japonsku je známo až ve 20. století. I v tomto umění jsou zbraně nahrazeny lidskými kon četinami, používanými k úderům, výpadům a kopům. K výrazným stopám zenového buddhismu ve světové kultuře můžeme zařa dit i další aktivity na pomezí náboženství a umění, např. čajový obřad, umění aranžování květin (jke baňa) a zahradní úpravy krajiny, malbu tuší, kaligrafii, či na po mezí náboženství a sportu (lukostřelbu - kjúdó, výše zmíněná bojová umění). Zájem o tibetský buddhismus nalezneme mimo náboženské skupiny nejvíce v oblasti občanské solidarity a obrany lidských práv. V posledních letech vzrůstá i u nás citlivost k osudu tibetského národa, sociálně a politicky utlačovaného sou sední Čínskou lidovou republikou. Řadu aktivit ve prospěch Tibetu pořádá či pod poruje občanské sdružení Lungta, zaměřené na záchranu tibetské kultury, které kromě jiného vydává i občasník Tibetské listy. Spolupracuje jak s akademickými institucemi, tak s náboženskými skupinami. Občanské sdružení sídlí v Praze 1, Dlouhá 33. Jeho předsedou je Lubomír Sklenka.
380
INDICKÁ NÁBOŽENSTVÍ
Množství poznávacích i jazykových kurzů, přednášek a dalších osvětových akcí pořádá nadační fond Potala (se sídlem v Praze 8, Horovo nám. 3). Svým jmé nem fond sice odkazuje k paláci dalajlamů v hlavním městě Tibetu Lhase, ale ne vyhýbá se ani tématům, souvisejícím s jinými formami buddhismu ani s celou in dickou náboženskou a kulturní tradicí. ■v
Pražská veřejnost uvítala veřejně přístupný rituál vytváření pískové mandaly Cánrázig (tj. Zřící pronikavým zrakem; míněn je bodhisattva Avalókitéšvara), který se v posledních letech několi krát konal v hlavním městě (naposledy roku 1999). Zájem o tibetský buddhismus vzbudil také slavný film Malý Buddha režiséra Bernarda Bertolucciho a další kulturní počiny. Z exotiky budd hismu těžil Cyril Henry Hoskins (1910-1981), britský autor, který se vydával za tibetského lé kaře a lamu, ačkoli v Tibetu patrně nikdy nebyl. Psal pod jménem T. Lobsang Rampa a jeho kni hy (nejznámější je Třetí oko z roku 1956) vyšly i v češtině. Poněkud ve stínu podobných, ale známějších technik tai-čchi, čchi-kungu nebo kung-fu stojí tibetské léčebné a relaxační cvičení Kum Nye. Jedná se o systém 115 velmi pomalu prováděných pohybů, které mají uvolňovat bloky utvořené - podle přesvědčení příznivců této metody - na dra hách jemných energií. Toto cvičení u nás vyučuje Matthias Steurich, žák Tarthanga tulku, který Kum Nye začal vyučovat na konci šedesátých let minulého století v americké Kalifornii. Literatura: satiterapie: Frýba (1991 a 1995); Kratochvíl (2000), str. 104-106; bojová umění: http://www.japonsko.tnet.cz/budo; http://aikikai.cz; ostatní: http://www.lungta.cz; http://potala.ecn.cz; Lobsang (1992).
5.4 Džinismus Džinismus vznikl podobně jako buddhismus z krize indického bráhmanského ná boženství, nikdy se ovšem nestal misijním náboženstvím a dnes ho praktikují jen asi tri miliony Indů, soustředěných především ve státech Gudžarát a Maháráštra v západní Indii. Za zakladatele tohoto náboženství je považován Vardhamána (kolem 540-467), známý spíše pod titulem Mahávíra, pravděpodobně mladší současník Siddhárty Gautamy (Buddhy). Také legendistické zpracování Mahávírova života je podobné Buddhovu: i on se narodil jako aristokrat a navzdory své rodině se rozhodl pro asketický život. Dosáhl osvícení, přijal tituly Mahávíra (velký hrdina) a Džina (vítěz) a prohlásil se za tírthankara, posledního z 24 duchovních učitelů, kteří údajně předávali džinistickou nauku před ním. Tím odmítl autoritu véd a s ní i autoritu bráhmanské kasty védských vykladačů. Základem džinismu je učení o dtívách, duších, které jsou součástí božské nejvyšší duše a jsou přítomny ve všech pozemských i nebeských bytostech. Živí tvorové mají různou míru vědomi této duše podle karmy, skutků z tohoto života
381
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMÉRÚ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
minulých životů, jejichž následky nesou. K vyšší úrovni i konečnému osvobo zení vede duši správné poznání, správná víra a správné jednání. Sebekázeň džilistů se nejvíce projevuje v bezpodmínečném dodržování zásady áhinsá, neubli žování živým tvorům. Tato zásada omezuje výběr povolání, a proto jsou džinisté :radičně obchodníky. Předmětem nejvyšší úcty jsou tírthankarové, jimž jsou za svěcovány džinistické chrámy. Vzhledem k předpisům, silně omezujícím cestování mnichů, je zahraniční mi sie džinistů velmi omezena. Mnichem byl po dvacet devět let také Srí Gurudév Citrabhanu (* 1922) a angažoval se ve prospěch džinismu založením Společ nosti božské moudrosti v Bombaji. Roku 1971 však mnišský stav opustil a od cestoval přednášet do Evropy a do USA. V této zemi nakonec zůstal v duchovní službě jiným džinistickým imigrantům a posléze i americkým konvertitům. Za[ožil několik skupin, které byly postupně zastřešeny do Mezinárodního meditačního centra džinismu s ústředím v New Yorku. Hlavním programem těchto skupin je džinistická meditace. Čitrabhanuova kniha Poznejte, kdo jste (původní vydána v roce 1978) vyšla i v češtině. l
Literatura: o džinismu: Pertold (1966); Eliade (1996), str. 82-86; Čitrabhanuova misie: Čitrab-
hanu.
5.5 Sikhismus Sikhismus je náboženství, jehož vznik je důsledkem styku hinduismu a islámu na Indickém poloostrově. Tento styk trvá již od 7. století a sikhismus je možno po chopit jako pokus o harmonizaci těchto dvou náboženských systémů. Z myšlen kového světa islámu čeípá sikhismus monoteistické učení o Nej vyšším Jsoucnu, které má být - podobně jako v hinduistickém směru bhakti a mezi muslimskými súfijci - uctíváno láskyplnou oddanou službou spíše než obřady či askezí. Ačko li sikhismus tkví v indické tradici a nepochybuje o existenci karmanového záko na a znovuzrozování (reinkarnaci), vliv islámu se projevuje v monoteismu, neo chotě uctívat jakékoli zpodobení Boha, myšlence rovnosti všech lidí apod. Sikhismus vznikl v indickém Paňdžábu na základě myšlenek duchovního uči tele Nánaka (1469-1538), ovlivněného indickým básníkem a mystikem Kabírem (kol. 1440-1518). Své učení předával guru Nának učedníkům (sikhům), kte ří pocházeli jak z muslimského, tak hinduistického prostředí. Po Nánakově smrti stanulo v čele hnutí ještě devět dalších guruů. Desátý guru - Góbind Singh (1666-1708) - instituci guruů zrušil a za svého pokračovatele prohlásil Adi Granth
INDICKÁ NÁBOŽENSTVÍ
(První knihu), zvanou také Granth Sáhib (Vznešená kniha) či Guru Granth. U zrodu této posvátné knihy sikhů stál roku 1604 pátý guru Ardžan (guruem byl v letech 1581-1606), K jejímu sestavení použil hymny zakladatele Nánaka, své hymny, Kabírovy básně a zpěvy dalších mystiků, které je tak možno poklá dat za předchůdce sikhismu. Tato kniha se stala hlavním předmětem úcty v nově vybudovaném Zlatém chrámu uprostřed vodní nádrže v Amritsaru (Jezero nek taru). Předčítání z této knihy je součástí každé bohoslužby v sikhských chrámech, gurudvárách. Nepřátelství vůči novému náboženství ze strany mughalských (mongolských) panovníků Indie, které mělo za následek předčasnou smrt několika sikhských guruů, přimělo r. 1699 desátého gurua Góbinda Singha k přeměně sikhské nábo ženské obce v ozbrojené bratrstvo, chálsu (čisté). Zásady tohoto pevného spole čenství obsahují společné vnější znaky (např. muži nosí turban a krátký meč), společné příjmení (Singh pro muže a Kaur pro ženu), časté společné stolování, dobročinnost i práci pro obec a její gurudváru. Tyto a mnohé další zásady tvoří ze sikhů velmi stabilní a sebevědomou komunitu. Typická je pro sikhy i praco vitost, hrdost a statečnost v boji. Vrcholným obdobím sikhské pospolitosti byla existence samostatného státu za čtyřicetileté vlády Randžita Singha (1780-1839). Po rozdělení Pandžábu mezi Indii a Pákistán v roce 1947 museli sikhové opustit území, které připadlo mus limskému Pákistánu. V indickém svazovém státě Paňdžáb proto od té doby sik hové tvoří většinu obyvatelstva, což podněcuje separatistické tendence a vyvolá vá nepřátelství s jeho hinduistickými obyvateli. Kromě své paňdžábské vlasti žije řada sikhů i v jiných indických státech a v cizině (nejvyšší odhady hovoří o 10 milionech sikhů doma a přibližně stejném počtu mimo Paňdžáb). Již brzy po smrti Randžita Singha a úpadku sikhského státu v polovině 19. století vznikala reformní hnutí, jejichž záměrem se stalo obnovení čistoty sikhis mu a modernizace tohoto náboženství. Jedno z nejvýznamnějších hnutí v rámci léto sikhské reformace založil roku 1861 mystik Šív Dajal Singh (1818-1878) a nazval ho Sant Mat (tj. Učení svátých, či Stezka mistrů). Reformnímu hnutí Sant Mat se v podobě různých dceřiných a odštěpených organizací (např. Ruhani satsang, Mezinárodní holosofická společnost, Unity of Man a mnoho dalších) podařilo ve větší míře proniknout na Západ a podnítit i vznik zcela nových ná boženských směrů v (např. Eckankar). Několik vyjmenovaných organizací má svá zastoupení i v CR, a proto se budeme hnutí Sant Mat věnovat podrobněji. Tradiční indický sikhismus se pokouší organizačně zastřešit Sikhská dharma, založená Harbhadžanem Singhem Chálsou Jógídžím (* 1929), známým také jako Jógí Bhadžán. Organizace Sikhská dharma sídlí v hlavním městě sikhismu - Amritsaru, ale její vzdělávací odnož slouží západním konvertitům k tradičnímu
383
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMĚRŮ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
sikhismu téměř na celém světě pod šifrou 3HO či pod názvem Healthy, Happy and Holy Organization (Zdravá, šťastná a svátá organizace). Jógí Bhadžan ji za ložil roku 1969 v Los Angeles jako Sikhskou dharmu západní polokoule. Po pů sobení této organizace v ČR nejsou zatím žádné stopy. Literatura: Eliade, Culianu (1993), str. 88-90; Kaur Singh (1998).
5.5.1 Sant Mat Učení Sant Mat se samo chápe jako stezka mistrů, již vyučuje současný živý mis tr a po níž člověk může vystoupat až k Nej vyššímu Jsoucnu, které je označováno jménem Rádha-svámí (tj. Pán duše).
Historie Již výše zmíněný zakladatel tohoto hnutí Šív Dajal Singh (1818-1878, známý také jako svámídží Maharádž) založil roku 1861 v městě Ágra v indickém stá tu Uttarpradéš první společenství, které nazval Rádha-svámí satsang. Pod stej ným jménem začala vznikat společenství i v dalších městech. Významné posta vení mezi těmito společenstvími získal Rádha-svámí satsang v paňdžábském městě Beas, který roku 1891 založil Bába Džaimal Singh. Již za života tohoto du chovního vůdce se toto společenství vzdálilo své mateřské organizaci v Agře a za hájilo svou vlastní misii také v Evropě a Severní Americe. Po smrti Džaimalova nástupce Báby Savana Singha (1858-1948) se Rádha-svámí satsang v Beasu rozštěpil. Neúspěšný kandidát na vůdcovství Sant Kirpal Singh (1896-1974) založil vlastní organizaci Ruhani satsang a stal se zná mým iniciátorem sociálních a vzdělávacích projektů. Po jeho smrti se ovšem jeho následovníci opět rozštěpili do několika nástupnických organizací. V čele Ruha ni satsangu stojí Kirpalův žák Sant Thakar Singh (* 1929), který inspiruje i jiné organizace (např. Mezinárodní holosofickou společnost), vycházející ze Sant Matu. Naproti tomu organizace Unity of Man za pokračovatele Kirpalovy mise považuje Harbhadžana Singha (t 1995), který si ovšem nečinil nárok na po stavení žijícího mistra.
Učení Podle učení Sant Matu je lidská duše v zajetí hmoty. Z ní se jí pokoušejí vysvo bodit různí náboženští vůdci a zakladatelé jednotlivých náboženství; nejsou však schopni ji vyvést výše než do nebeské sféry, v níž sami přebývají. V další cestě k božskému Rádha-svámí mohou duši naopak bránit. Proto má zasvěcený adept
384
INDICKÁ NÁBOŽENSTVÍ
Stezky mistru (Sant Matu) meditovat s použitím pěti svátých jmen, jejichž po mocí má duše pochopit sama sebe, pronikat nebeské sféry a osvobodit se od vá zanosti na hmotu. Duši tak může k Nej vyššímu Jsoucnu dovést pouze žijící mistr, jenž je pova žován za vtělení božského Rádha-svámí. Učedník v této tradici proto přijímá od žijícího mistra zasvěcení, nechává se jím vést nebeskými sférami a odevzdává mu svou karmu z minulých životů. Za to učedník prokazuje žijícímu mistru úctu pro střednictvím obřadů u jeho nohou nebo u jeho zpodobení a prostřednictvím od dané služby jemu a jeho společenství. Pro významnou část hnutí Sant Mat je tím to žijícím mistrem Sant Thakar Singh. Zmíněné opakování pěti svátých jmen je součástí techniky, která je pro Sant Mat typická - tzv. Šabda-jógy (jógy zvuku a světla). Tento druh meditace vychází z předpokladu existence zvukové vibrace, která vytryskla z božství, vytvořila duchovní i materiální svět a vrátila se ke svému zdro ji. Pokud tato božská vibrace zazní ve slově, které je při meditaci používáno, způsobí vzestup duše sférami a případně i její splynutí s Nejvyšším Jsoucnem. Kromě vyslovování svátých jmen je sou částí meditační praxe i naslouchání zvuku sfér a žákova snaha se podle tohoto zvuku vnitřně na ladit. Důkazem vzestupu duše jsou žákovi jeho zážitky, které v něm zvuk a světlo vyvolávají.
Společenství Učení Sant Matu vede své příznivce do společenství, v jehož centru stojí uctíva ný žijící mistr. Ten posiluje jeho soudržnost celoživotním závazkem denní medi tace a odmítání masa, alkoholu, drog a nedovoleného pohlavního styku. V ČR se k Sant Matu a zvláště k žijícímu mistru Sant Thakaru Singhovi hlási ucedmci, v kten se pravidelné scházejí k satsangum v Praze va Českých Budejovicích. V Českých Budějovicích navíc působí i Holosofická společnost CR se síd lem v ulici Skuherského 9. Tato organizace je jednou z 19 národních společností, sdružených v Mezinárodní holosofické společnosti. Její propagační materiály zdů razňují všestrannost rozvoje osobnosti a nabízejí pro tělo např. kurzy hatha-jógy, Feldenkraisovu metodu či kurzy vegetariánského vaření, pro mysl např. rozho vory či publikace a pro duši přednášky, meditace a pobyty s možností zážitku v vnitřního světla a vnitřního zvuku. Roku 1991 Sant Thakar Singh navštívil Čes ké Budějovice a Prahu. Od druhé poloviny devadesátých let pořádá čas od času v Praze a v několika dalších městech přednášky v angličtině další společnost, patřící do hnutí Sant Mat - Unity of Man. Přednášky jsou organizovány z ciziny a tato společnost zatím ne získala v ČR trvalé příznivce.
385
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMÉRÚ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
Diskuse Předmětem diskusí ohledně tradice Sant Mat je především postavení žijícího mist ra a jeho bezvýhradná autorita nad jeho žáky. Kvůli jedinečné roli mistra pro celé lidstvo se ze Stezky mistrů stává výlučné učení, které se považuje za nadřazené všem náboženstvím. Také ideál jednoty všeho lidstva a všech náboženství, který je v tomto hnutí výrazně proklamován a k němuž se upínají jeho mnohé aktivity, vyjadřuje naději na zahrnutí všech náboženství pod křídla Sant Matu. Jedinečné postavení žijícího mistra je dále - zdá se - hlavní příčinou stálého štěpení tohoto hnutí. Mistrova autorita činí z těchto různých samostatných sku pin na Západě cíl radikálních odchodů především mladých lidí z jejich dosavad ního sociálního prostředí a vrhá tak v očích jejich blízkých na hnutí vinu za psy chické a sociální důsledky, které s sebou radikální odchody nesou. Literatura:
sebepředstavení:
http://www.holosophic.org;
http://www.unity-of-man.org;
http://www.santmat.net ; http://www.pohara.com/santmat.
5.5.2 Eckankar Eckankar se představuje jako pradávná věda o duševním cestování, jako nábo ženství světla a zvuku Boha i jako původní učení, z něhož pocházejí všechna ná boženství světa.
Historie Toto starodávné učení roztroušené po celém světě shromáždil Američan Paul Twitchell (1908-1971), duchovní hledač, který působil mezi následovníky svá rního Jógánandy Paramahamsy i ve Scientologické církvi. Nejdále dospěl ve spo lečenství Ruhani satsang, v němž se dokonce stal blízkým spolupracovníkem jeho zakladatele Kirpala Singha. Když se ovšem Twitchell roku 1965 osamostatnil a začal svou vlastní přednáškovou činnost, vliv Kirpala Singha již déle nezmiňo val a jeho spojení s Ruhani satsangem je dnes v Eckankaru popíráno. Místo Kirpala Singha Twichell uvedl jako svého učitele Rebazara Tarzsa, ti betského ECK-mistra, který již před čtyřmi sty lety opustil své fyzické tělo. Ten to světec měl Twitchella vyškolit na dalšího, již 971. ECK-mistra, předat mu „hůl moci“ a spolu s ní i tajné učení světla a zvuku. Toto učení Twitchell po zasvěce ní, při němž se v duchovním světě sešel v jednom tibetském údolí i s dalšími dáv nými ECK-mistry řádu vairagjů (nepřipoutaných), zpřístupnil veřejnosti. V roce 1970 tak vznikla náboženská společnost Eckankar, ale hned roku 1971 byla postižena nenadálou smrtí svého zakladatele a vůdce. Od něho a dalších
386
INDICKÁ NÁBOŽENSTVÍ
vairagjů přijal následujícího roku úřad žijícího ECK-mistra Darwin Gross, po zdější manžel vdovy po Paulu Twitchellovi. Tento muž však byl roku 1981 z úřa du odvolán a o dva roky později založil vlastní organizaci ATOM (Starobylé uče ní mistrů). Od roku 1981 stojí v čele Eckankaru 973. ECK-mistr Harold Klemp. Svým žijícím mistrům eckisté přisuzují uctivý titul Srí.
Učení Ačkoli je na učení Eckankaru patrný vliv několika duchovních proudů, nejblíže má k sikhské tradici Kirpala Singha. Stejně jako Sant Mat i Eckankar počítá s kos mem, rozčleněným do několika sfér (úrovní), jimiž duše jako božská jiskra na cestě vzhůru prochází ve svých mnoha inkamacích. Na nejvyšší úrovni je samot né božství, jež je v Eckankaru nazýváno Sugmad a které se projevuje dvěma aspek ty - světlem a zvukem. Esencí Sugmad je ECK, božský duch, který proudí do niž ších světů a který je duší postižitelný jako božské světlo a zvuk. Nejníže se v tomto modelu kosmu nachází fyzická rovina, která spolu s rovi nou astrální, kauzální, mentální a éterickou tvoří tzv. nižší světy, v nichž platí zá kony reinkarnace a karmy. Každá rovina kosmu má svého vládce. Vládcem všech nižších rovin (světů) je pak Kál Niraňdžan, známý z jiných náboženství jako sa tan, ďábel apod. Za vládce byl dosazen božstvem Sugmad proto, aby negativním působením naučil duše lásce a odpovědnosti. Ke svému záměru používá Kál Ni raňdžan především mysl, která je proto hlavním nepřítelem duše na cestě do du chovních rovin. Tak se nižší světy, zvláště pak naše fyzická rovina, stávají ško lou duše. Ta se inkamuje ve stále vyšších formách (od rostlin i minerálů), aby načerpala co nejvíce duchovních zkušeností, zbavila se karmické zátěže minu losti, vstoupila do duchovních světů a přiblížila se božství. Pomocí na této cestě je eckistovi především Mahanta, vnitřní forma žijícího ECK-mistra. Fyzický kontakt každého učedníka s žijícím ECK-mistrem není vždy možný, ale je možné rozmlouvat s jeho duchovní formou - Mahantou, která je dostupná vždy a všude, neboť Mahanta je považován za všudypřítomného, vše vědoucího a všemocného. Mahanta vede eckistu ve snu, při duševním cestování či při vykonávání duchovního cvičení. Kromě duchovního vedení má také schop nost organizovat eckistovi karmu např. tím, že mu dovolí prožít některé potřeb né zkušenosti ve snu, a tak ho zbaví nutnosti projít těmito zkušenostmi v bolesti vější skutečné podobě. Snům je proto věnována v Eckankaru mimořádná pozornost. Podobně důležitým pojmem je i duševní cestování. Míní se jím návštěva určitých míst (nejčastěji chrámů Zlaté moudrosti) na jiných sférách. Duchovních cvičení se v Eckankaru rozlišuje více než 100. Základním duchovním cvičením je zpěv svátého božského jména Hu (vysl. [hju:]) pět až dvacet minut. Cílem tohoto cvičení je na lézt cestu zpět k božství, být blíže božskému světlu a zvuku, pohybovat se na různých kosmických sférách atd.
387
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMĚRŮ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
Společenství Do společenství Eckankaru vstupuje zájemce zaplacením ročního poplatku, kte rým si zajistí přístup k informacím o aktivitách společenství i to, že každý násle dující měsíc obdrží studijní text. Tento text může být studován individuálně, ale doporučena je i výměna názorů a zkušeností s jinými eckisty při setkání, které se zpravidla konají jednou nebo dvakrát měsíčně. Na své duchovní cestě dosahuje eckista až čtrnácti rovin za__ svěcení, které odpovídají jednotlivým sférám, jimiž duše pro chází. Číslem 14 je limitována úroveň, dosažitelná ve fyzickém těle. Zasvěcení prožívá eckista duchovně (často ve snu) a ná sledně mu jsou potvrzena pověřencem Mahanty. Tak první za svěcení prožívá eckista individuálně jako napojení na božskou sílu ECK. Následně je provedeno iniciátorem ECKu na základě korespondenční žádosti. Během ritu je zasvěcenci předána i osobní mantra. U dru hého zasvěcení, které nastává asi po dvou letech studia, se již předpokládá vědo mý závazek spojení života zasvěceného s učením Eckankaru. Respektovanou autoritou ve společenství Eckankaru je žijící ECK-mistr, jenž v má vědomí Mahanty (v současnosti Srí Harold Klemp). V jeho péči o svět mu po máhají regionální asistenti. Členové na vyšších stupních zasvěcení tvoří ducho venskou složku této náboženské společnosti - vedou bohoslužby, provádějí sva tební obřady apod. Bohoslužba sestává ze zpěvu mantry HU, řízené diskuse nad některým tématem a hudebních vložek. Centrem náboženského života je chrám Zlaté moudrosti, který se na fyzické rovině nachází v Chanhassen v americkém státě Minnesota. Podobný Zlatý chrám s duchovním strážcem má být i na každé další kosmické rovině. Základními texty Eckankaru jsou knihy Paula Twitchella a Harolda Klempa, v _ _ především Twitchellova Sarijat-Ki-Sugmad (Cesta Věčného, první kniha 1970). Odhaduje se, že Eckankar má na světě asi 50 tisíc stoupenců. Studijní skupina se schází i v ČR. Kontaktní osobou je Ivan Milota, Devonská 1/999, Praha 5.
Diskuse Předmětem diskusí je především poměr Eckankaru k jiným náboženstvím. Za tímco eckisté považují svou duchovní cestu za pramen, odkud pocházejí všechna ostatní náboženství, vnější pozorovatelé nacházejí v učení Eckankaru řadu moti vů, které svědčí o opačném směru odvození. V téže souvislosti je zpochybňová na existence řetězce ECK-mistrů, včetně klíčové postavy Rebazara Tarzse (údaj ně narozeného roku 1490), i samotného řádu vairagjů, na němž Paul Twitchell a po něm další novodobí ECK-mistři zakládají svou legitimitu. Případ Darwina
388
INDICKÁ NÁBOŽENSTVÍ
Grosse, který byl - slovy eckistů - „zbaven mahantovského vědomí4', ukazuje, že podobně jako v tradici Sant Mat i u Eckankaru může vést praxe předávání vede ní na základě osobních duchovních zkušeností ke štěpení a zmatkům.
Ukázka Ukázka z publikace Eckankar. Pradávná moudrost pro dnešek: Duševní cestování umožňuje dosažení Realizace Boha v tomto životě
Učit se poznávat, rozumět a pracovat se Světlem a Zvukem Boha je jednou z nejuni kátnějších a nejvzrušivějších stránek Eckankaru. Tím, že se hledající prostřednictvím Duševního cestování sladí se zvuky, vizuálními znaky a vibračními rychlostmi Božích světů, získá možnost dosáhnout Seberealizace a dokonce i Realizace Boha v tomto životě. Boží světy se mohou nejlépe popsat jako roviny reality. Každá rovina odpovídá ur čitému stavu vědomí a vibrace. Bůh neboli Sugmad je zdrojem všech těchto rovin. Ze Sugmad plyne ECK. Je to tento ECK, Božský Duch, který udržuje a zachovává veš kerý život na všech rovinách.
Literatura: sebepředstavení: Cramer, Munson (1996); http://www.eckankar.cz; kriticky: Malý slovník sekt (1998) str. 29; Barret (1998) str. 176-186.
5.5.3 Duchovní učitelka Ching Hai Se sloganem „Přišla jsem, abych vás vzala domů“ představuje Ching Hai sama sebe jako nejvyšší duchovní učitelku. Zve své žáky k rychlé a snadné metodě osví cení, již nazývá Kuan-Jin. Tato metoda má být vhodná pro příslušníky všech ná boženství, protože ta jsou v podstatě totožná a poselství Ching Hai je završuje.
Historie Učitelka Ching Hai se narodila jako Ching Hai Wu Shang Shih ve Vietnamu v padesátých letech minulého století. V 18 letech přesídlila na studia do Evropy a v Německu se vdala. Další roky svého života líčí jako období duchovního hle dání. Po rozvodu ji nenaplněná touha po duchovním životě přivedla do severní Indie, kde byla ve společenství Rádha-svámí satsang zasvěcena do šabda-jógy (jógy zvuku a světla). Z této meditační praxe vyšla při vytvoření metody Kuan -jin, nazvané podle oblíbené čínské podoby bodhisattvy Avalókitéšvary. Jméno ženského slitovného a pomáhajícího bodhisattvy Kuan-jin totiž vystihuje víru v jeho schopnost „vnímat zvuky světa“.
389
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMĚRŮ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
První žáky nalezla Ching Hai v osmdesátých letech minulého století na Tchai-wanu. V devadesátých letech se hnutí rozšířilo do několika zemí světa, včetně více než desítky evropských států.
Učení Svou metodu Kuan-jin uvádí Ching Hai jako „meditaci o vnitřním světle a zvu ku“. Předává ji v rámci značně neuspořádaného a vnitřně rozporného učení, kte ré sděluje pouze formou otázek a odpovědí. Ve svých odpovědích mísí a volně zaměňuje pojmy několika náboženských tradic. Podle způsobu jejích odpovědí ji řada vážně míněných otázek a pokusů o domyšlení jejích tvrzení zjevně uvádí do rozpaků. Díky praktikování své metody povazuje samu sebe za plně realizovanou božskou bytost, působící na této Zemi na stejné úrovni jako zakladatelé světových náboženství, případně přímo s těmito zakladateli totožnou. Z přednášek i odpovědí Ching Hai je zřetelné, že největší důraz klade na za svěcení, které provádí buď sama osobně, nebo duchovně prostřednictvím někte rého svého pověřeného žáka. Zasvěcení pro žáka zároveň znamená osvícení a po čátek cesty na další stupně osvícení (další stupně nebes) až ke kýženému splynutí s božstvím, které Ching Hai také nazývá buddhovský stav. Jedinou podmínkou zasvěcení je slib vegetariánství. Po zasvěcení má žák pokračovat pravidelnou meditací denně po dobu dvou a půl hodiny (nejlépe brzy ráno) a dodržováním pěti přikázání. Ta žáku zakazují brát život cítícím bytostem (což je pří kaz přísného vegetariánství), lhát, krást, dopouštět se sexuální nezřízenosti (ideálem je celibát) a požívat omamné látky. Tato cesta pro žáka znamená nejen duchovní pokrok, ale i vytržení pěti až sedmi generací jeho předků z utrpení. Méně oddaným žákům Ching Hai dovoluje kratší meditaci i výjimky z příkazu vegetariánství. Nenechává ovšem nikoho na pochybách, že meditace i mravní úsilí by byly bezcenné bez jejího zasvěcení. Tato tzv. pohodlná cesta vede k osvobození pouze žáka samého a nemá pozitivní vliv na jeho předky.
Společenství Pozváním do společenství duchovní učitelky Ching Hai bývá nabídka rychlého osvícení, získání nadpřirozených schopností (především léčitelských) a dosazení (či znovuobjevení) božství. Důkazem osvícení je schopnost slyšet Vnitřní Zvuk a vidět Vnitřní Světlo. Tyto zážitky může zájemce prožít již při zasvěcení. Obřad zasvěcení trvá asi hodinu. Je považováno za „duchovní přenos“ od uči telky na žáka. Bezprostředně mu předchází sdělení tajných jmen pěti vyšších svě tů. Samotné zasvěcení je pak meditací, při níž adept zasvěcení prochází pěti svě ty a sleduje jejich zvuky a světla. Negativních představ se zbavuje opakováním
390
INDICKÁ NÁBOŽENSTVÍ
jmen těchto světů, popř. opakováním jména Ching Hai. O okolnostech zasvěcení se žák v žádném případě nesmí podělit s nikým, kdo stojí mimo společenství. Další duchovní život zasvěceného je naplněn meditacemi (návod k nim spolu s dalšími pokyny obdrží žák po zasvěcení), poslechem projevů Ching Hai a četbou jejích knih a rozmnožených před nášek. V meditacích se jako manter používá jmen světových duchovních vůdců včetně Ching Hai. V případě tělesných i duchovních obtíží se může žák obracet v modlitbě k učitelce Ching Hai o po moc. Pro duchovní postup je také nutné naslouchat učitelům, které Ching Hai pověřuje.
Společenství duchovní učitelky Ching Hai je možné nalézt v téměř čtyřiceti ze mích světa. Jako ústředí je udávána buď adresa v San José v severoamerické Ka lifornii, nebo na ostrově Tchai-wan. Celkový počet meditačních center přesahu je stovku. Jejich základem často bývají příslušníci místní vietnamské komunity. Stejná situace je i u nás. Zatím jediné meditační centrum představuje byt jedno ho z žáků v Praze 4, Bítovská 1216. Toto malé společenství bylo posíleno po osob ní návštěvě učitelky Ching Hai v Praze roku 1999.
Diskuse Učení Ching Hai je ve světě považováno za typický příklad novodobého nábo ženského synkretismu a za velmi lacinou, konzumní podobu duchovního života. Diskusi také podněcují kontakty Ching Hai s významnými světovými osobnost mi, které této duchovní učitelce poskytují věrohodnost. Pozornost přineslo např. její sponzorování prezidentské kampaně Billa Clintona roku 1996.
Ukázka Ukázka z kapitoly Mistryně Příručky k praktikování (pouze pro zasvěcené), bez nakladatele i data vydání. Síla Mistryně může zevnitř k tobě plynout, z jejího fyzického těla, a ze všeho co od ní přijde, včetně jejího pohledu, jejího doteku, jejího hlasu, jejích slov nebo květin, ovo ce a sladkostí a všech ostatních věcí, které ti dá. Nedávej tyto věci (ovoce, dárky, kvě tiny atd.) nedopatřením svým přátelům, své rodině, kolegům, nebo jiným, protože by možná nemohli velkou sílu Mistryně snést. Síla je také v knihách, v audio- a videoka zetách a v obrazech Mistryně. Využívej tyto nosiče síly Mistryně. Poslouchej její ka zety, dívej se na její videokazety a čti její knihy tak často, jak je to možné. Možná bys chtěl mít některé obrazy Mistryně doma nebo přes den nosit u sebe její malou foto grafii. Zasvěcení zjistili, že tyto obrazy jsou pro ně velkou pomocí.
Literatura: sebepředstavení: http://www.chinghai.cz ; kriticky: Koubek (1999b).
391
6
Čínská náboženství
Za nejvlastnější ideu čínského duchovního života je možné považovat snahu o do sažení harmonie a přebývání v ní. Tato harmonie je vnímána jako rovnovážné uspořádání dvou protichůdných sil: silou jin, která je charakterizována jako žen ská, negativní, temná, klidová, hmotná apod., a silou jang, tedy protikladným prin cipem mužským, pozitivním, světlým, pohybujícím se apod. Obě tyto síly jsou nezbytné pro udržování rovnováhy a jejich působení se stále střídá. Dnes známé kořeny čínského náboženství sahají do 2. tisíciletí př. Kr. Tehdy - za dlouhé vlády dynastie Sang - byla uctívána nejvyšší bytost Ti (Pán, Bůh), nazývaná také Šang-ti, Pán nahoře. Spolu s ní byla objektem kultu také řada pří rodních božstev, mateřských bohyň, polobožských hrdinů a předků. V době té měř tisíciletého panování následující dynastie Čou byl nejvyšší Bůh postupně stá le častěji nazýván Tchien (Nebesa) a pojímán stále méně osobně. Ve druhé polovině politicky neklidného období tzv. Jara a podzimu (722-481 př. Kr.) vykrystalizovala touha po harmonii do dvou myšlenkových směrů, které jako dvě strany téže mince určují čínskou kulturu i náboženství dodnes. Návod pro harmonii mezi lidmi představuje filozofie, kterou své žáky učil Mistr z rodu Kchung, tedy Kchung-fu-c’ (551-479 př. Kr.), na Západě známější jako Konfucius. Naproti tomu cesta k harmonii s přírodou, jejím řádem i s transcendent ními silami je spojována se jménem Konfuciova staršího současníka, zvaného prostě Starý Mistr, tedy Lao-c’ (snad 604-517 př. Kr.). Ani jeden z těchto mist rů však pravděpodobně není tvůrcem, ale spíše sběratelem, pořadatelem a učite lem starší moudrosti. Konfucianismus je etické učení, které za předpoklad harmonie považuje stav, kdy každý člen společnosti přijímá tu úlohu, kterou mu společnost určila, a zdo konaluje své lidství tím, že pěstuje občanské ctnosti. Ve vztahu k duchovnímu rozměru života je konfucianismus velmi zdrženlivý a náboženství chápe hlavně jako prostředek pro posílení společnosti. Státní kult vykonávají úředníci a i sou kromé obřady posilují konzervativnost a společenskou spořádanost tím, že se ob racejí k předkům. Učení Mistra Lao-c’ je nábožensky více tvořivé, dynamičtější, zaměřené spí še na přírodu než na společnost a spíše na vnitřní, duchovní život než na jeho
392
ČÍNSKÁ NÁBOŽENSTVÍ
vnější, společenský rozměr. Jeho základním pojmem je tao, který se překládá jed noduše jako „cesta“; jedná se však spíše o kosmickou cestu, řád, věčné a neu chopitelné jsoucno, absolutno, které je východiskem i cílem pro celý vesmír. Mist ru Lao-c’ se připisuje hlavní dílo tohoto směru, který se podle pojmu tao nazývá taoismus: Tao-te-fing, sbírka jedenaosmdesáti krátkých básní, do češtiny překlá daná obyčejně jako Kniha o tao a ctnosti (ctností se myslí život v řádu tao). Kro mě této (a samozřejmě řady dalších knih) je v taoismu ctěna i velmi stará ano nymní věštecká příručka I-ťing. Z taoistického pohledu na svět vychází řada oborů, které tuto náboženskou fi lozofii aplikují na běžný život. Některé z nich jsou v posledních desetiletích ob líbené a úspěšné i na Západě. Z důrazu na rovnováhu vycházejí léčitelské meto dy, souhrnně nazývané tradiční čínská medicína (6.1), pravidla pro vyváženou stravu, tělesná cvičení, jako např. tai-čchi čuan nebo čchi-kung, která jsou pří pravou na meditaci wu-wej, pravidla pro harmonii lidských sídel v přírodě fen-šui atd. (6.2). Taoismus inspiruje na Západě také k hledání myšlenkových paralel. Snad největší úspěch v tomto směru zaznamenala kniha rakouského fyzika Fritjofa Capry (* 1939) Tao fyziky (1973). V prvním století po Kr. byl čínský svět obohacen o třetí koncept vedle konfucianismu a taoismu: o mahájánový buddhismus. Rozšířilo se jednak uctívání buddhy Amitabhy především díky škole Cista zeme, jednak díky specificky čín ské variantě buddhismu, zvané čchan (5.3.2). Duchovní život Číňana tedy vyu žívá tři náboženské nauky. Každá z nich vystupuje do popředí v jiné situaci: ■ buddhismus Čisté země s uctíváním buddhy Amitábhy dává naději na spá su a posmrtnou existenci; ■ konfucianismus určuje vztahy ve společnosti a stabilizuje ji důrazem na po slušnost vůči autoritám; ■ taoistická koncepce zase poskytuje vodítko v každodenním životě, rozhodo vání, v nemoci i v jiných starostech.
Spolupůsobení těchto tří náboženství bylo oceňováno již za dynastie Tchang (618-907), ale v dalších staletích bylo rovnovážné postavení těchto systémů z mo cenských důvodů často vychylováno. Zvláště v dobách, kdy byl vládnoucími vrstvami podporován konfucianismus se svým oficiálním, odtažitým kultem, stejně jako v současné době určitého du chovního vakua, vzniká řada aktivních a intenzivně duchovně žijících uskupení, tzv. tajných společností či sekt. Na Západ ovšem tato společenství pronikala jen zřídka. Až v poslední době získala tisíce příznivců a reputaci mezi zastánci lid ských práv náboženská skupina fa-lun-kung (6.3), ve své původní vlasti krůtě pronásledovaná komunistickými úřady. Na sklonku minulého tisíciletí se dostala do popředí zájmu skupina tchajwanských Američanů, nazvaná podle svého vůdce
393
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMÉRÚ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
Hon-Ming Chena (* 1958) Chen tao. Bylo to díky očekávání konce světa, k ně muž podle Chena mělo dojít roku 1999. Odraz čínské mentality a čínské histo rické zkušenosti je možno nalézt i v křesťanské skupině, na Západě známé jako Místní církev (1.4.7). Celkově je však možno říci, že čínské náboženské myš lenky se daleko více šíří prostřednictvím aplikovaných technik a metod než pro střednictvím náboženských skupin. První poznatky o čínském náboženském životě získal Západ prostřednictvím jezuitské mise v 17. století. Mezi evropskými osvícenskými vzdělanci 18. stole tí byl obdivován konfucianismus a idealizována čínská společnost, spočívající na jeho základě. V ní viděli model pro rozumné uspořádání neklidného evropského prostoru. Ve větší míře se však prvky čínského myšlení a náboženství dostávaly na Západ až ve druhé polovině minulého století v souvislosti s emigrací ze země pod komunistickou vládou. U nás se stal průkopníkem zájmu o Čínu a její reálie orientalista Rudolf Dvo řák (1860-1920). Generaci sinologů po druhé světové válce vedl Josef Kolmaš (* 1933), v Ústavu Dálného východu Filozofické fakulty UK pak Oldřich Král (* 1930) a překladatelé Věnceslava (Věna) Hrdličková (* 1924) a Zdeněk Hrd lička (1919—1999). Z mladší generace se tímto oborem zabývají Vladimír Liščák (* 1954), Vladimír Ando (* 1955) a další. Literatura: texty: Lťing (1995); Konfucius (1995); Lao-c* (1997); Duchovní prameny života (1997), str. 353-436; výklady: Eliade (1996), str. 13-47; Střeleček (1969); Bondy (1993); Lexi kon (1996); populárně: Hooblerovi (1997); Hartzová (1996).
6.1 Čínská medicína a zdravý způsob života Stálé úsilí čínské civilizace hledat harmonii se projevuje i v pojetí Člověka a jeho zdraví. Člověk je pojímán celostne a v návaznosti na cele jsoucno, o nemz taoismus předpokládá, že je složeno z pěti elementů. Na hmotné úrovni jimi jsou dře vo, kov, oheň, voda a země a těmto elementům odpovídají např. barvy, tóny, ale i základní lidské orgány (játra, srdce, slezina, plíce, ledviny). Celým jsoucnem (a také člověkem) proniká životodárná síla čchi. Volné proudění čchi v těle zna mená zdraví, a ovládání čchi má dokonce vést k získání mimořádných schopnos tí i výkonnosti v bojových uměních. Energie čchi je tak ústředním pojmem čín ské medicíny a vlastně taoismu vůbec. Západ byl nejvíce osloven tradiční čínskou léčitelskou metodou čen-ťiou, kte rou nazval podle vpichování jehel do určitých bodů na povrchu těla akupunktura.
394
ČÍNSKÁ NÁBOŽENSTVÍ
První doložitelné zmínky o ní pocházejí z doby dynastie Chán, vládnoucí ve sta letích na přelomu letopočtu. V Evropě byla díky cestovatelům známa již od 17. století, ale teprve ve druhé polovině minulého století zaznamenala prudký rozvoj obliby. Bývá praktikována nejen léčiteli, ale i lékaři, a v mnoha státech dosáhla v medicíně uznávaného postavení. Akupunktura vychází z předpokladu, že energie čchi proudí v lidském těle po drahách (tzv. meri~ diánech), spojujících tělesné orgány. Hlavních drah je 12 v každé polovině těla. Na nich a na dal ších, již nesymetrických drahách se nacházejí tzv. akupunktumí body, jimiž je možné proud ener gie čchi ovlivnit a obnovit rovnováhu jin a jang v těle. Počet, a dokonce i umístění akupunktumích bodů bývá uváděno různě, většina praktiků akupunktury se však shoduje na 361 bodech. Do těch to bodů, které se nacházejí v různé hloubce pod povrchem těla, jsou vpichovány akupunktumí jeh ly. Tím má být docíleno diagnostikování nemoci, znecitlivění části těla, úleva i léčba. K diagnos tikování nemocí využívá akupunktumích bodů např. metoda ARDK (automatická reflexní diagnostická komplexní metoda). Na nemoc je podle této metody možno usuzovat z poklesu elek trického odporu v příslušném akupunktumím bodě. Akupunktumí body ovšem mohou být ovlivňovány i jinými způsoby, než je dotyk jehly. Nej běžnějším je akupresura, při níž jsou body drážděny tlakem prstů léčitele. Její japonskou vari antou je jemná masáž podél meridiánů, nazvaná šia-tsu. Vypracoval ji Tokujiro Namikoshi Sen sei (1905-2000) a rozšířil v USA a v Japonsku. U nás tuto metodu používá řada léčitelů. V posledních letech se z Koreje rozšířila metoda Su-Jok, v níž jsou tlakem nebo i jehličkou sti mulovány body na dlaních a chodidlech, které mají odpovídat tělesným orgánům. Ty mají být tou to stimulací ovlivňovány a léčeny. Za autora metody, objevené roku 1984, je považován korejský lékař Park Jae Won. Chodidlo k tomuto účelu používá i reflexní terapie (reflexologie), což je značně rozšířená me toda, zavedená lékařem Williamem Fitzgeraldem již ve třicátých letech minulého století. U nás se s touto metodou proslavil ostravský léčitel Jiří Janča (* 1924). Spolu s ním ji provádějí desít ky dalších léčitelů. Na stejném předpokladu analogie mikrosystému a makrosystému (části těla a celého organismu) je založena i tzv. aurikulární terapie, tedy léčení jakéhokoli orgánu i ne moci akupunkturou, prováděnou na uchu. Vedle akupresury má již v Číně svůj původ požehování (moxování) akupunktumích bodů pla
menem. Novodobě se akupunktumí body stimulují přikládáním magnetů, intenzivním světlem, ultrazvukem, laserovým zářením či elektrickým proudem. Posledně zmíněnou elektroakupunktiini rozpracoval do rozsáhlého systému německý lékař Reinhold Voll (* 1909) a roku 1956 za ložil mezinárodní Asociaci pro elektroakupunkturu. O tři roky drive sestrojil se svým spolupra covníkem přístroj k hledání akupunktumích bodů. Tento přístroj je údajně schopen jak diagnostikovat, tak léčit. V rukou lékaře často poskytuje pacientům přesvědčení, že se jim dostá vá péče na základě vědecké medicíny. Systém je znám jako elektroakupunktura podle Volla, nej častěji pod zkratkou EAV.
Akupunktura byla jednou z mála alternativních léčitelských metod, které se alespon castecne rozvíjely i v socialistickém Československu - roku 1981 se napr. konal reprezentativní Československý kongres o akupunktuře. Po roce 1989 byla Česka lekarska akupunktunsticka společnost pnjata do Lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. Školení v akupunktuře pořádá i Československá lékařská
395
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMÉRÚ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
akademie pro akupunkturu a komplementární medicínu s.r.o. pod vedením Ri charda Umlaufa. S energií čchi pracuje kromě akupunktury i metoda čchi-kung. Je to systém, jak kultivovat čchi pomocí dechových, meditačních a tělesných cvičení. Ty mají příznivě ovlivňovat zdravotní stav, ale i rozvíjet umění boje. Cílem cvičení je na stolit celkovou tělesnou, duševní i duchovní harmonii odstraněním bloků, které by bránily energii čchi volně proudit. Ovládnutí energie čchi je považováno za předpoklad zvládnutí bojových umění. Stylů metody čchi-kung je velká řada. Jeden z nich, zvaný Orel v hnízdě, vy vinul mistr Yeshe Gyatso, který žije ve Velké Británii a několikrát již vyučoval v čchi-kung v CR. Je stoupencem nauky dzogčhenu a žákem Chdgjala Namkhai Norbu rinpočheho (5.3.3). Gyatsův styl Orel v hnízdě u nás nabízí jeho hlavní in struktor pro ČR Pavel Simon spolu s plzeňským občanským sdružením Bod hidharma, mezinárodní společnost čchi kung, které má pobočky i v Praze a Kar lových Varech. Kurzy čchi-kung pořádá i pražské centrum AWIKA a sdružení Dao, metody čchi-kung a šia-tsu propaguje také lékař Jiří Stangl a další. K čínské medicíně patří také stravovací pokyny, které využívají léčivých rost lin (např. žen-šenu) a vyzývají k péči o rovnováhu stravy. V potravinách podle tradičního pojetí totiž převažuje buď aspekt jang, nebo jin, a je proto žádoucí, aby tělo získávalo oba druhy síly rovnoměrně. Jednostranná strava je naopak dopo ručena v případech, kdy člověk trpí nerovnováhou jednoho druhu energie v těle. Zaměření na polaritu potravin jang a jin se uplatňuje v tzv. makrobiotice. Kořeny makrobiotiky najdeme na konci 19. století v Japonsku. Jsou odrazem zdravotních refo rem, jimiž západní svět (především USA) procházely po téměř celé 19. století (např. propagace Grahamova celozrnného chleba, stravovací zásady mormonů, adventistů apod.). Jako ucelený systém je však makrobiotika spojena až se jménem George Ohsawy (1893-1966). Tento muž se inspiroval japonským zenem a naukou o silách jang a jin a na základě této inspirace vytvořil di etní systém, který upřednostňuje celozmné výrobky, zeleninu, ovoce a luštěniny. Makrobiotika předpokládá různý obsah jang a jin v různých potravinách a některé potraviny z důvodu nadměr ného obsahu jedné z těchto sil nedoporučuje (sladkosti, alkohol, maso, vejce). Její ortodoxní for my stanovují i způsob přípravy potravy, který bere v úvahu i rozdíly v přítomnosti sil jang a jin v různých částech rostlin. Autoritou v otázkách makrobiotiky je dnes Ohsawův žák Mjchio Kushi (* 1926) a jeho americký Institut Kushi, založený roku 1978. Institut má evropskou pobočku v Amsterodamu. Nezabývá se pouze makrobiotikou, ale prosazuje celý Kushiho nábožensko-filozofický systém a školí vůdce pro hnutí Kushiho následovníků.
Lékaři a terapeuti, kteří praktikují tradiční čínskou medicínu, působí v mnoha vět ších českých městech. Jsou organizováni v centru čínské tradiční medicíny v rámci Československé SinoBiologicke společnosti. Tato organizace pořádá studium tradiční čínské medicíny a v Praze 1, Revoluční ulici 20, poskytuje i poradenské a knihovní služby. Kromě čínské medicíny se Československá SinoBiologická
396
ČÍNSKÁ NÁBOŽENSTVÍ
společnost věnuje i čínské filozofii, astrologii, metodě čchi-kung apod. V ČR ús pěšně působí i několik čínských lékařů; z nichž byl některými médii představen pražský lékař Ying Wu Wang. Literatura: o čínské medicíně: Ando (1995, 1996, 1997, 1999 a 2001); kriticky o akupunktuře: Heřt a kol. (1995), str. 23-38; čchi-kung: Ando (1991), Štangl (1992); o makrobiotice: Kushi
(1998); kriticky o makrobiotice: Heřt a kol. (1995), str. 111-119.
6.2 Další ohlasy taoismu v české kultuře Z metody čchi-kung vychází bojové umění tai-čchi čuan (přepisováno také tchaj-ň-čchiian) a z něho odvozená stejnojmenná meditační technika, také nazývaná jedv noduše taiči. Tento systém pohybů založil podle legendy taoistický mistr Cang S an -feng již v 11. století na základě pozorování pohybů ptáků a jiných zvířat. Za dobu vzniku tohoto umění se však spíše považuje až 14. století, masovou oblibu zazna menalo v Číně až v 19. století a ve 20. století se rozšířilo i do dalších částí světa. Meditační cvičení sestává ze série pomalých a plynulých pohybů ve stanove ných pozicích. Pohyby provází ovládání dechu čchi. Těmito činnostmi mají být odstraněny bloky v meridiánech pro volné proudění čchi a uvolněno tělesné i du ševní napětí. To má vést k dosažení vnitřního klidu a vyprázdnění se od myšle nek na vnější svět tak, aby v člověku mohlo působit tao. Dokonalá harmonie s tao přináší nesmrtelnost a vstup na nebesa. Dnes je známo pět hlavních stylů tai-čchi, které se od sebe liší počtem pozic, rychlostí jejich zaujímání apod. Jeden z těchto stylů tai-čchi (má 108 pohybů) při vezl roku 1970 na Západ taoistický mnich Moy Lin Shin (1931-1998). V Torontu založil Sdružení taoistického taiči. Jeho pobočka vznikla i v Praze a skupiny to hoto sdružení jsou aktivní i v dalších pěti českých a moravských městech. Jiná společnost, která pořádá meditační cvičení tai-čchi, je občanské sdruže ní Plynoucí řeka tchaj-tí rovněž se sídlem v Praze. Cvičí ve stylu čeng man aching. V Bratislavě má centrum další organizace působící u nás Léčivé tao střední Evropa, která se hlásí k tradici, kterou do USA po druhé světové válce přinesl taoistický mistr Mantak Chia. Mistrův zájem však překračoval tai-čchi a společně s prvky čínské medicíny, předpisy zdravé výživy a dalšími podněty vytvořil životní styl, pro nějž se vžilo označení tao-jóga. Tai-čchi se cvičí i v praž ském klubu AWIKA a prostřednictvím mnoha dalších sdružení. Jedním z nich je Evropská uechi karate federace, kterou založil Mario Topolšek (* 1940), mistr
397
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMĚRŮ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
bojových umění ze srbského Bělehradu. Federace má sídlo v Praze a specializu je se hlavně na kurzy okinawského karate ueči a rozesílá korespondenční kurzy čchi-kung. Energie čchi hraje hlavní roli i v další aplikaci taoistického pohledu na svět, v metodě harmonizace prostoru, zvané feng šui. Jedná se o umění, jak uspořádat dům a vlastně jakýkoli prostor tak, aby volně a užitečně proudila energie čchi a aby byla potlačena negativní síla ša. Takový stav má být prospěšný pro zdraví, moudrost, bohatství a všeobecnou prosperitu toho, kdo v takovém prostoru pře bývá. Metoda feng šui předpokládá, že polarita jin a jang je přítomna všude v pří rodě a že přírodní tvary jsou výsledkem vlivů nebeských těles. Zkoumáním těch to vlivů se zabývá čínská astrologie, která tak kombinuje astrologii, jak jí rozumíme na Západě, s geomantií a dalšími věštebnými technikami (3.3). Metodou feng šui se zabývá Evropská škola feng shui, která pro své semináře a poradenské služ by využívá zahraniční lektory. Věnuje se také indické obdobě feng šui vastu. Feng šui má ve svém programu také vzdělávací centrum Kidokai se sídlem v Jablonci nad Nisou. Kromě toho se vě nuje i masážní praxi šia-tsu, cvičení tai-čchi a dalším aktivitám, spojeným s čínskými a japon skými duchovními tradicemi.
Čínská kultura, náboženská tradice a životní styl jsou tedy u nás poměrně široce prezentovány. Kromě výše zmíněných metod a technik je známa i čínská kali grafie, malířství, bojová umění wu-šu, věštba z mincí šen-šu či meditace wu-wef zaměřená na rozvoj schopnosti člověka vřadit se do přirozeného běhu všech věcí a rušivě do něho nezasahovat. Stálou inspirací je stará čínská literatura a z ní pře devším věštebná příručka I-ťing, kterou obdivoval a komentoval i Carl Gustav Jung (1875-1961). Věštbu pomocí této knihy u nás příležitostně vyučuje Fran couz Michel Vinogradoff. Zajímavým pokusem o populární a komplexní před stavení čínské kultury je internetový Chrám světla Martina Hankovce. Literatura: sebepředstavení tai-čchi: Konečný (2000); sebepředstavení feng šui: Urbiš (2002); http://www.arc.cz/fengshui ; http://www.kidokai.cz ; populárně o čínské kultuře: http://chram. hyperlink.cz.
6.3 Fa-lun-kung Fa-lun-kung je pro mnoho jeho příznivců pouze dalším z řady tělesných, decho vých a meditačních cvičení, která mají v rámci taoismu dlouhou tradici. Zakladatel a autor těchto cvičení však praktikantům poskytuje také náboženskou nauku, která
398
ČÍNSKÁ NÁBOŽENSTVÍ
z části jeho následovníků tvoří pevnou skupinu s katastrofickým viděním světa, dogmaty a s nadějí na duchovní spásu.
Historie Tímto zakladatelem je Číňan Li Chung-č’ (* 1951). Jeho jméno bývá přepisová no také jako Li Hongzhi. Kulturní revoluce v letech 1966-1976 mu znemožnila dosáhnout vyššího formálního vzdělání. V průběhu svých mnoha zaměstnání se stal příslušníkem ozbrojených sil, které mu daly základy bojových umění. Nadá le se zdokonaloval v metodě čchi-kung a stal se mistrem bojových umění. Sám Li ovšem uvádí, že čchi-kung studoval již od čtyř let a že byl svými uči teli povolán k tomu, aby vypracoval nový systém kultivace síly čchL V roce 1992 proto Li začal vyučovat čchi-kung a setkal se s velkým zájmem především mezi vysokoškolskými studenty. Skupina byla nazvána fa-lun-kung (jiný obvyklý pře pis je falun gong, tj. zdokonalování kola dharmy) či alternativním názvem Falun Dafa (výraz dafa označuje velký zákon vesmíru, má tedy podobný význam jako dharma). Společnost fa-lun-kung se rychle rozrůstala a získala příznivce i v za hraničí. Li se přestěhoval do USA a od roku 1996 řídí své následovníky z New Yorku. Přibližně do doby Liovy emigrace spadá změna postoje čínské vlády ke hnu tí. Do té doby bylo podporováno kvůli dobrým zdravotním výsledkům v důsled ku cvičení, po roce 1996 však v čínském vedení převládlo negativní stanovisko. Vládní kruhy pak byly vysloveně překvapeny popularitou hnutí v roce 1999, kdy se do Pekingu sjely tisíce příznivců hnutí, aby vsedě a tiše protestovali proti ne přízni úřadů. V této citlivé chvíli těsně před desetiletým výročím krvavého po tlačení studentské demonstrace na náměstí Tchien-an-men čínská vláda reagova la velmi tvrdě. Hnutí bylo nedlouho na to zakázáno, někteří členové zatčeni, odsouzeni, a dokonce jich nejméně několik desítek při různých represích přišlo o život. Veřejnost byla zároveň vystavena masivní kampani, která měla hnutí dis kreditovat. Pronásledování příznivců fa-lun-kungu na sebe však přitáhlo pozor nost Západu a získalo pro hnutí jeho sympatie. Postoje čínských úřadů ke hnutí jsou dodnes nevyzpytatelné a kolísají mezi pronásledováním a trpnou akceptací.
Učení Základem metody fa-lun-kung je pět předepsaných cvičení, která se provádějí po malými, vědomými pohyby zároveň s řízením dechu. Tato cvičení mají za účel zlepšení proudění energie čchi, očištění těla od škodlivin, které by mohly zapří činit onemocnění, úlevu od stresu a postupnou proměnu mysli směrem k moud rosti, charaktemosti a duchovnosti. Cvičení jsou doplněna mravními pravidly, kte rá jsou shrnuta do trojice zásad pravdivosti, soucitu a snášenlivosti.
399
ENCYKLOPEDIE NÁBOŽENSKÝCH SMÉRÚ A HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
Řada praktikantů na této úrovni zůstává a fa-lun-kung je pro ně pouze prvkem životního stylu, který vede k udržení fyzické kondice a upevňování charakteru. Dokonce i některé Liovy výroky vzbuzují u posluchačů dojem, že fa-lun-kung je jen dalším v řadě cvičení, odlišných od ostatních pouze popularitou. Liovy před nášky z let 1992-1994, shrnuté do knihy Zhuan Falun (což znamená Roztočení kola dharmy), jsou však považovány za posvátné, a dokonce za vyvrcholení po svátných knih všech náboženství světa. Podobně jedinečné postavení si mezi vše mi lidmi nárokuje samotný Li. Tvrdí, že byl na svět poslán Nejvyšší bytostí, aby zachránil lidstvo. Svět je podle něho ve velice špatném stavu. Li si stěžuje na totální úpadek mo rálky a své katastrofické vidění podpírá kritikou zneužívání drog, homosexuality a manželské nevěry. Na společnost mají v této těžké době negativní vliv i mimo zemšťané, kteří řadu lidí i společenských institucí již ovládají. Li považuje za zhoubné také moderní technologie a ostatní výsledky vědeckého bádání. Svět po dle něho stojí těsně před záhubou, jíž se vyhnou jen ti, kdo pomocí praxe fa-lun-kungu dosáhnou osvícení. K osvícení se podle Liova učení přibližuje ten, kdo kultivuje své vnitřní „kolo dharmy“ (falun), které odpovídá kosmickému kolu dharmy, tj. univerzálnímu zá konu, řádu a pravdě. Falun má být umístěn ve středu těla v oblasti podbřišku. Svým otáčením přijímá kosmickou energii a udržuje tělo zdravé a mladé, a do konce člověka vybavuje nadpřirozenými schopnostmi. Péče o falun tak stačí ke zdraví, a proto Liovi následovníci nemají vyhledávat lékařskou pomoc, a pokud tak přesto učiní, považují to za své duchovní selhání.
Společenství Učení fa-lun-kungu se snadno šíří, neboť všechny instrukce jsou zdarma na in ternetu, popř. je možné je získat při kontaktu s některouv cvičební skupinou. Pra videlně takové skupiny cvičí zatím na čtyřech místech CR. Výslovně se ke hnu tí hlásí jen několik málo desítek Čechů a u nás žijících cizinců. Neformální autoritou je Veronika Weberová. Internet je hlavním prostředkem organizace i v zahraničí. Kromě tohoto média se učení fa-lun-kung šíří i prostřednictvím knih a kazet. Podstatné více nez u nas je fa-lun-kung rozšířen v Kanadě, Švýcarsku, Rus ku, USA a samozřejmě v Číně. Hnutí udává více než 100 milionů příznivců ve 40 zemích; tato čísla jsou však patrně nadsazená.
Diskuse Diskuse o hnutí fa-lun-kung bývají poznamenány jednak nedorozuměními ohled ně jeho náboženského, a nikoli tělocvičného základu, jednak napětím mezi
400
ČÍNSKÁ NÁBOŽENSTVÍ
solidaritou s oběťmi komunistické represe a ostražitostí před autoritativním a ka tastrofickým hnutím. V Liově absolutní autoritě, podepřené jeho přesvědčením o mesiášském poslání, je totiž určité nebezpečí pro jeho následovníky, kteří - ales poň v Číně nebo třeba i v Rusku - patří k chudším a více frustrovaným vrstvám obyvatelstva. Naneštěstí je možné si představit, že Liova katastrofická rétorika prokládaná předpověďmi o zkáze světa a pronášená s nadlidskou autoritou by mo hla mít tragické následky. Toto nebezpečí podporuje i vědomí nadřazenosti Liových následovníků nad ostatními lidmi a jejich vnitřní izolace od nich. Je také tře ba připomenout, že negativní důsledky by pro jednotlivce mohlo mít i odmítání lékařské péče. Nebezpečné tendence v Liově náboženské skupině jsou posilovány pronásle dováním a represemi, jimž je hnutí vystaveno ve svém domovském teritoriu a kte ré ho spíše radikalizují. Pomocí pro toto hnutí je tedy podpora jeho práva na vy konávání náboženských svobod, a to i při vědomí, že adresátem této podpory je jedno z nejproblematičtějších náboženských hnutí současnosti.
Ukázka Ukázkou jsou poslední odstavce české verze knihy Falun Gong od Li Hongzhiho. Ot.: Odkud přišlo původní lidstvo? Odp.: Původní vesmír neměl až tak mnoho svislých nebo vodorovných úrovní. Byl poměrně čistý. Během jeho vývoje a pohybu byl vytvořený život. To bylo to, co nazý váme prapůvodní život. Byl v souladu s vesmírem a nic špatného neexistovalo. Být v souladu s vesmírem znamená, že byl stejný jako vesmír a měl jakékoli schopnosti, které měl vesmír. Jak se vesmír postupné vyvíjel a rozvíjel, některé nebeské ráje se objevily. Později více a více životů se objevilo. Řečeno pojmy na naší nízké úrovni, sociální skupiny se vytvořily, ve kterých se vyvinuly vzájemné vztahy. Během tohoto vývojového procesu se někteří lidé změnili, odklánějíce se dále od povahových vlast ností vesmíru. Stali se už ne tak dobrými, takže jejich nebeské síly se oslabily. Proto kultivující zdůrazňují „návrat k pravdivosti'*, což znamená návrat do původního stavu. Čím vyšší úroveň, tím více je přizpůsobená vesmíru, a tím mocnější jsou schopnos ti. V té době se některé životy staly špatnými během vývoje vesmíru, přesto však ne mohly být zničeny. Proto byly vypracované plány, aby se mohly zlepšit a opět se při způsobit vesmíru. Byly poslány do nižší úrovně snášet nějaká utrpení a zlepšit se. Později lidé ustavičně přicházeli na tuto úroveň. Pak na této úrovni nastalo rozdělení. Lidé, jejichž xinxing se zhoršil, už nemohli dále zůstat na této úrovni. Takže další, ješ tě nižší úroveň byla vytvořena. Pokračovalo to tímto způsobem, s postupným dělením na nižší a nižší úrovně, až úroveň, kterou obývá dnešní lidstvo byla vytvořena. To je původ dnešního lidstva. Poznámka: xinxing [šin-šing] je v rejstříku vysvětlen jako „povaha mysli nebo srd ce, morální charakter".
Literatura: sebepředstavení: Honzghi (2002); http://www.falungong.sk; hllp:/www.volny.cz/ falundafa.
401
Závěr
I při zběžném nahlédnutí do této knihy je zřejmé, že současná česká náboženská scéna je velmi pestrá. K tomuto rozsáhlému rozrůznění došlo v relativně krátké době od obnovení náboženské svobody v roce 1989.1 když se tato pestrost netýv ká zdaleka všech obyvatel CR, přece vyzývá českou společnost stejně jako jiné nábožensky pluralitní společnosti k vytváření nových postojů. Nepochybné je výše naznačena pestrost výzvou k toleranci. Zadna nábožen ská společnost si nemůže a nesmí nárokovat dominantní postavení na úkor jiné a ani dlouhá tradice či spjatost s českou kulturou neopravňují k potlačování ná boženských skupin, které zakládají tradice nové nebojsou spojeny s jinou kultu rou. Základním předpokladem tolerance (slovo je odvozeno z latinského tolero = snáším) je alespoň zběžná znalost, která zabrání předsudkům a citově podmíně ným unáhleným reakcím. Nebýt tohoto požadavku na základní znalosti, dalo by se říci, že česká spo lečnost je nábožensky tolerantní. Takto je bohužel nutné spíše připustit, že je k otázkám jiného než vlastního náboženského přesvědčení v podstatě lhostejná. Ovšem tato rezignace na otázky pravdivosti náboženských pohledů, konzistence postojů či odpovědnosti náboženských společenství by českou společnost učini la velmi zranitelnou a snadno manipulovatelnou. Tolerance neznamená mávnutí rukou, ale respekt navzdory nesouhlasu všude tam, kde nedochází k porušování zákonů a práv. Projevem vzájemného respektu (a důsledkem vzájemného nesou hlasu) pak může být dialog mezi jinak smýšlejícími lidmi, o jehož společenské prospěšnosti dnes není možné pochybovat. Opakem lhostejnosti, která může být zvláště z dlouhodobého hlediska nebez pečná, je zájem. Cenou za něj je v dnešní době nasycené informacemi námaha tyto informace třídit a oddělovat podstatné od méně důležitých. Naneštěstí a svým způsobem paradoxně může být právě pocit zahlcení informacemi příčinou lho stejnosti a všeho, co z ní vyplývá. Poslední tři odstavce obsahují slova „tolerance“, „dialog“ a „zájem“. Pokud tato kniha přispěla k náboženské toleranci, poskytla podněty ke kritickému a zá roveň respektujícímu dialogu a utříděním informací podnítila zájem o nábožen ství, pak práce na ní nebyla mamá.
402
Literatura
2000 let dějin křesťanství (1999). Přeložili Václav Frei, Josef Hermách, Petr Kaška, Vác lav Konzal, Jitka a Josef Matějů a Martin Wemisch. Karmelitánské nakladatelství: Kos telní Vydří. Abd-ru-shin (1979). Ve světle Pravdy. Poselství Grálu. Nakladatelství Alexander Bern hardt: Vomperberg. Adamy, H., (1999). Byl jsem manažerem ilegální továrny. Ostrov: Praha. Adventisté sedmého dne věří... (1999). Advent-Orion: Praha. Agrippa z N., J. C. (1990). Kabala. Přeložil Emanuel Hauner. Trigon, Praha, reprint vy dání z roku 1922. Sfinx: Praha. Agrippa z N., J. C. (1992-1996). Okultnífilozofie 1. - IV. Přeložili Jaroslav Novák, Jan Kefer, Vladimír Kuncitr a Mojmír Hrbek. Trigon: Praha. Aleš, P. (1993). Pravoslavná církev u nás: přehled dějinné cesty. Světlo světa: Brno. Ambros, P. (ed.) (2001). Od Sofie k New Age. Refugium pro Centrum Aletti: Velehrad. Anderson, J. (1993). Staré povinnosti svobodných zednářů. Překladatel neuveden. CAD Press: Bratislava. Ando, V. (1991). Čchi-kung - majstrovstvo dlhovekosti (I. -III.). Nový Orient 46 (3, 4 a 8). Ando, V. (1995, 1996, 1997, 1999 a 2001). Tradiční čínská medicína I.-V. Svítání: Hra dec Králové. Antalík, D. (2002). Z dějin neodruidismu, Dingir 5 (I) str. 10-12. Anzari, P. (1996). Prameny poznání. Herba magica: Praha. Anzenbacher, A. (1994). Úvod do etiky. Přeložil Karel Šprunk. Zvon: Praha. Argoni, A. a R. (1998). Magie života. Cesta ke zdraví, štěstí a dlouhověkosti. Eminent: Praha. Argoni, A. a R. (1999). Magie sexu. Probuďte v sobě skryté schopnosti. Eminent: Praha. Argoni, A. a R. (2002). Astrální magie. Eminent: Praha. Arrien, A. (2000). Archetypy šamanské tradice. Přeložila Hana Kašparovská. Portál: Praha. Aurobindo, Sri (1978). Budoucí vývoj člověka. Aurovillská knihovna. Bahá’ulláh (1990). Skrytá slova. Národní duchovní rada baháT obce v Rakousku: Wien. Bahá*ulláh (2001). Bahďulláhovy Desky zjevené po Kitáb-i~Aqdas. Překladatel neuveden. Bahá’í: Mladá Boleslav. Bailey, A. A. (1998). Dopisy o okultní meditaci. Přeložila Lily Císařovská. Trigon: Praha. Barrett, D. V. (1998). Sekty, kulty, alternativní náboženství. Přeložil Dušan Zbavitel. Ivo Železný: Praha. Barett, D. V. (2003). Původ svobodných zednářů, Dingir 6 (1) str. 20-22. Bauerová, A. (1996). Keltové v Čechách. Průvodce po památkách keltské kultury. Pase ka: Praha a Litomyšl.
403
Baumann, A. H. a koi. (2000). Co by měl každý vědět o židovství. Přeložila Lydie Cejpová. Studii Nástin dějin Židu p českých zemích napsal Martin Prudký. Kalich: Praha. Bečka, J. a Mendel, M. (1998). Islám a české země. Votobia: Praha. Benda, I. A. a Drsková, M. (1999). Rozhovory s poučením od mých přátel z vesmíru I. Ná kladem vlastním, 2. vydaní. Mladá Boleslav. Bergier, J. a Pauwels, L., (1990). Jitro kouzelníků. Přeložil Jiří Konůpek. Svoboda: Praha. Bezděk, C. (1995). Etikoterapie, Gemma89 a Fontána: Praha a Olomouc. Bhagavadgita (1976). Přeložili Jan Filipský a Jaroslav Vacek. Odeon: Praha. Bhagavadgita, neboli Zpěv vznešeného (1998). Přeložil Rudolf Janíček. Santal: Liberec. Bible. Písmo svaté Starého a Nového zákona (1979). Přeložily ekumenické komise pro Starý a Nový zákon. Ekumenická rada církví: Praha. Blavatská, H. P. (1994a). Základy tajných nauk. Přeložil Edgar Havránek. Glóbus, Brati slava, reprint vydání z roku 1922. Boš: Praha. Blavatská, H. P. (1994b). Hlas ticha a jiné vybrané fragmenty z Knihy zlatých předpisů. Přeložil Karel Weinfurter. Glóbus, Bratislava, reprint vydání z roku 1933. Zmatlík a Pa lička: Praha. Blavatská, H. P. (1995). Klíč k theosofii. Přeložila Annie Krawiarzová. Stratos: Praha. Blažková, J. (2000). Vymazané vzpomínky, Dingir 3 (4) str. 24-25. Bó Yin Rá (1991). Kniha o živém bohu. Přeložil Vojtěch Trapl. Onyx, Praha, První vydá ní přeložil Karel Weinfurter. Zmatlík a Palička: Praha 1921. Bóhme, J. (1993). O nadsmyslovém životě. O nebesích a pekle. Nakladatelství přátel du chovních nauk: Olomouc. Bondy, E. (1993). Čínská filozofie. Vokno: Praha. Booth, M. a Dalichowová, I. (2001). Aura-sóma: léčení barvou a energií rostlin a draho kamů. Přeložila Lydie Stočesová. Alternativa: Praha. Boží Princip: výklad (1998). Autor ani překladatel neuvedeni. Ideál: Praha. Brackett, D. W. (1998). Svatý teror. Armagedon v Tokiu. Přeložila Denisa Vostrá. Mladá fronta: Praha. Branham, W. M. (1992). Světem svedená církev. Voice of God Recordings: Jeffersonsville, USA. Branham, W. M. (1993). Výklad sedmi církevních věků. Voice of God Recordings: Jeffersonsville, USA. Brázda, S. (1996). Škola psychotroniky. Efekt: Praha. Breen, M. (2001). Son-Mjong Mun: rané období 1920-1953. Přeložila Radka Marešová. Ideál: Praha. Brennan, J. H. (1996). Nostradamus. Vize budoucnosti. Přeložil Michal Malének. Voto bia: Olomouc. Březina, 1. (2002). Podkrkonošský spiritismus jako kulturnífenomén a jeho masmediální sebeobraz (diplomová práce). Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy: Praha. Brunton, P. (1992). Perspektivy. Unitaria: Praha. Brunton, P. (1993). Eseje o hledání. Přeložily R. Formánková, A. Krejčová, M. Marešo vá, M. Michalová a O. Pálková. IRIS RR: Frýdek-Místek. Buben, M. M. (2002). Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích I. (Rády rytířské a křížovníci). Libri: Praha. Buber, M. (1990). Chasidská vyprávění. Přeložila Alena Bláhová. Kalich: Praha. Buddhovy rozpravy I. - VI. (1994-1997). Přeložil Miroslav Rozehnal, Josef Marx a Jakub Bartovský. DharmaGaia: Praha.
404
Budiž světlo (1992). Přeložila Ladislava Kujalová, samizdat, Kuroslepy. Burda, M. (1995). Vesmír v nás: kniha, která neříká nic nového, a přece změní Tvůj život. Pragma: Praha. Caddy, E. (1997). Otevírání dveří do nitra. Přeložily Miluše Kubíčková a Marie Kubešo vá. Pragma: Praha. Caddy, E. (1999). Spiritualita Findhomu. Přeložila Růžena Pokorná. Pragma: Praha. Capra, F. (2002). Bod obratu. Přeložil Miroslav Štýs. DharmaGaia & Maťa: Praha. Carnegie, D. (1993). Jak získávat přátele a působit na lidi. Přeložil Svatoslav Gosman. Talpress: Praha. Castaneda, C. (1992). Učení dona Juana. Přeložil Viktor Faktor. Reflex: Praha. Castaneda, C. (1994). Oddělená skutečnost. Přeložila Lily Sekytová. Panorama a Volvox Globator: Praha. Cams, P. (1995). Buddhovo evangelium. Přeložili Jozef Žemla a Alžběta Štrauchová. CAD Press: Bratislava. Casaroli, A. (2001). Trýzeň trpělivosti: Svatý stolec a komunistické země (1963-1989). Přeložil Josef Maria. Karmelitánské nakladatelství: Kostelní Vydří. Cavendish, R. (1994). Dějiny magie. Přeložili Eva Karáskova a Marian Siedloczek. Ode on: Praha. Cayce, E, (1995). Tajemství lidského osudu, karma a reinkarnace. Překladatel neuveden, PPA: Bratislava. Cibulková, B. (1990). Oslovení národa: poselství českému národu. Gemma 89: Praha. Co hlásá New Age (2000). Refugium: Velehrad. Co jest islám?, vydalo Al Ittihad al Islami - Ústředí muslimských náboženských obcí v Čes koslovensku, nedatováno. Cramer T., Munson, D. (ed.) (1996). Eckankar. Pradávná moudrost pro dnešek. Eckankar: Minneapolis. Crowley, A. (1991). Liber legis. Homs: Brno. Crowley, A. (1996). Liber agape. Homs: Brno. Curci, M. (1992). Parapsychologie od A do Z. Přeložila Sarka Bobkova. Talpress: Praha. Čá (Chah) A. (1994). Tiché lesní jezírko. Meditace vhledu učitele Adžnána Ca. Přeložil Libor Válek. ADA: Praha. Čá A. (1996). Jak chutná svoboda. Stratos: Praha. Čapek, N. F„ Hašpl, K. J. a Šíma, J. (1936). Tvůrčí náboženství: příspěvek čs. unitářů k ide ové orientaci. Unitaria: Praha. Reprint: 1997. Čehovský, J. (1994). Víc než léčba - homeopatie. Alternativa: Praha. Čechurová, J. (2002). Čeští svobodní zednáři ve 20. století. Libri: Praha. Čemega J. (1995). Lesní mniši. Thajský buddhismus. Pragma: Praha. Čitrabhanu, G., Poznejte kdo jste. Přeložil Aleš Adámek. ADA: Praha, rok vydání neuveden. Čtyři vyznání. Vyznání augsburské, bratrské, helvetské a české. (1951) Komenského evan gelická bohoslovecká fakulta: Praha. Daniken, E. v. (1969). Vzpomínky na budoucnost. Přeložil Ludvík Souček. Orbis: Praha. Danneels, G. (1993). Kristus, nebo Vodnář? Přeložil Jan Spousta. Karmelitánské nakla datelství: Kostelní Vydří. Dawson, Ch. (1994). Zrození Evropy. Přeložil Miroslav Kratochvíl. Vyšehrad: Praha. Debailly, G. (1995). Tajemství nehybné moudrosti. Přeložil Karel Tauchman. Trigon: Praha. Denny, F. M. (1998). Islám a muslimská obec. Přeložila Kateřina Hronová, Prostor: Praha. Dethlefsen, T. (1992). Osud jako šance: poznáním odvěké pravdy k dokonalosti člověka: ezoterická psychologie. Přeložila Eva Zelinková. Oldřich Svoboda: Brno.
405
Dethlefsen, T. a Dahlke, R. (1998). Nemoc jako cesta: vklad a výklad klinických obrazů nemoci. Přeložil Eduard Světlík. Aquamarin: Praha, Bratislava. Devine, D. (1990). Sahadža jóga. Vydavatel neuveden. Dhammapadam. Cesta k prav Je (1992). Přeložil Karel Werner. Odeon: Praha. Direktář k provádění ekumenických principů a norem (1995). Překladatel neuveden. Čes ká biskupská konference: Praha. Dobeš, J. (1999). Poutník nesmrtelnosti I. BestCeler: Cholina. Dokumenty II. vatikánského koncilu (1995). Přeložila pracovní skupina pod vedením Oto Mádra. Zvon: Praha. Dragomireckij, A. (1994). Hlubinná abreaktivní psychoterapie: základy teorie a praxe. Stratos: Praha. Dragomireckij, A. (1997). Cesta do vlastní minulosti - cesta ke zdraví: základy teorie a pra xe hlubinné abreaktivnípsychoterapie. Stratos: Praha. Drbal, K. a Rejdák, Z. (1970). Perspektivy telepatie. Melantrich: Praha. Dué, A. a Laboa, J. M., (1998). Obrazový atlas dějin křesťanství. Přeložili Alžběta Sirovátková a Václav Frei. Portál: Praha. Duchovní prameny života (1997). Stvoření světa ve starých mýtech a náboženstvích. Vy šehrad: Praha. Dvořák, V. a Pospíšil, V. (1990). 100 let života víry: jubilejní sborník Bratrské jednoty baptistů v ČSSR. Ústřední církevní nakladatelství: Praha. Dvořáková, M. (1999a). Mesiášstvř v jasném světle, Dingir2 (2) str. 15-18. Dvořáková, M. (1999b). Duse poputují na Jupiter, Dingir2 (4) str. 10-11. Dvořáková, M. (1999c). Zázrak zvaný kineziologie, Dingir 2 (4) str. 4-5. Dvořáková, M. (2000). Italský misionář zatím nesmí na Moravu, Lidové noviny, 26. 2. 2000. Džátaky. Příběhy z minulých životů Buddhy (1992). Přeložil Dušan Zbavitel. Dharma Gaia: Praha. Eddy, M. B. (1983). Věda a zdravís klíčem k Písmu. Překladatel neuveden. The First Church of Christ, Scientist: Boston (USA). Egli, R. (2002). Princip LOL2A. Přeložil Zdeněk Dan. Pragma: Praha. Ekman, U. (1990). Bůh chce uzdravit všechny! Přeložila Kamila Marounková. Voda ži vota: Praha. Ekman, U. (1991). Autorita věřícího. Přeložila Kamila Marounková. Voda života: Praha. Ekman, U. (1996). Vítězný život. Překladatel neuveden. Slovo života: Brno. Eliade, M., Culianu, I. P. (1993). Slovník náboženství. Přeložil Milan Lyčka. Český spi sovatel: Praha. Eliade, M. (1995). Dějiny náboženského myšlení I. Přeložili Kateřina Dejmalová, Filip Karfík, Milan Lyčka, Jiří Našinec a Barbora Patočková. OIKÚMENÉ: Praha. Eliade, M. (1996). Dějiny náboženského myšlení II. Přeložili Kateřina Dejmalová, Milan Lyčka, Jiří Našinec, Barbora Patočková, Pavla Sadílková a Olga Spěváková. OIKÚMENÉ: Praha. Eliade, M. (1997a). Dějiny náboženského myšlení III. Přeložili Milan Lyčka, Jiří Našinec a Filip Karfík. OIKÚMENÉ: Praha. Eliade, M. (1997b). Šamanismus a nejstarší techniky extáze. Přeložil Jindřich Vacek, Argo: Praha. Eliade, M. (1999). Jóga, nesmrtelnost a svoboda. Přeložili Jiří Vízner a Jiří Našinec: Argo, Praha.
406
Eliade, M. (2000-2002). Encyklopedie mystiky I. - III. Přeložili Helena Beguivinová, Da nuše Navrátilová, Jindřich Vacek a Jiří Našinec. Argo: Praha. Eliáš, O. (1991). Úvod do magie. Trigon, Praha. První vydání 1935, Universalia: Praha. Enroth R. (ed.) (1994). Průvodce sektami a novými náboženstvími. Přeložil Milan Koldinský. Návrat domů: Praha. Escrivá, J. M. (1991). Cesta. Překladatel neuveden. Cesta: Brno. Eschenbach, W. v. (2000). Parzival, Přeložil Jindřich Pokorný. Aula: Praha. Estep, W. R. (1991). Příběh křtěnců, Přeložil Petr Macek. Evangelické nakladatelství: Praha. Evangelium „neznámého“ boha (1994). Raně křesťanské texty z objevu v Nag Hammadí z německých pramenů vybral, přeložil a komentářem opatřil Jan Kozák. Bibliotheca gnostica: Praha. Faizi, G. (1990). Bahďí víra. Národní duchovní rada bahá'í obce v Rakousku: Wien. Fárek, M. (2002). Učení svámího Mahéšvaránandy. Dingir 5 (4) str. 18-21. Fiala, P. a Hanuš, J. (1994). KOINÓTÉS. Felix M. Davídek a skrytá církev. CDK: Brno. Filipi, P. (1998). Křesťanstvo: historie, statistika, charakteristika křesťanských církví. CDK: Brno. Filipi, P. (2000). Církev a církve: kapitoly z ekumenické teologie. CDK: Brno. Fišer, A. (2001). Jednota jako charisma. Dingir 4 (2) str. 7-8. Fišer, Z. (1968). Buddha. Orbis: Praha. Fojtíček, M. (2000). Velvyslanci na místě Kristově, Dingir 3 (2) str. 5. Folkenberg, R. S. (1995). Stále věříme. Přeložil Vítězslav Chán. Advent-Orion: Praha. Foučková, M. (1996). Jsem. Nakladatelství Praha: Praha. Foučková, M. (1997). Já jsem. Nakladatelství Praha: Praha. Franc, A. (nedatováno). Cizí oheň. Dostupný na internetové adrese: http://mujweb.cz/www/apologet. Frank, E. (1994). Tradiční křesťanství - pravda, nebo klam? Překladatel neuveden. Ná kladem vlastním. Krefeld, Německo. Frank, E. (1995). Zjevení: kniha se 7 pečetěmi? Překladatel neuveden. Nákladem vlast ním, Krefeld, Německo. Frankielová, S. S. (1996). Křesťanství: cesta spásy. Přeložil Pavel Kolmačka. Prostor: Praha. Franz, R. (1998). Krize svědomí. Přeložila Iva Andrýsková. Návrat domů: Praha. Franzen, A. (1995). Malé církevní dějiny. Přeložil Bedřich Smékal. Zvon: Praha. Freitag, E. F. (1996). Všemocné podvědomí. Přeložil Vladimír Čadský. Pragma: Praha. Frólich, R. (1999). Dva tisíce let dějin církve. Přeložili Ondřej Bašti a Tomáš Bašti. Vy šehrad: Praha. Frýba, M. (1991). Abidhamma. Základy meditativnípsychoterapie a psychohygieny. Stratos: Praha. Frýba, M. (1995). Psychologie zvládání života: Aplikace metody abhidhamma. Masary kova univerzita: Brno. Fulcanelli (1992). Tajemství katedrál. Přeložili Tomáš Vondrovic, Vlastimil Šimek, Vla dislav Zadrobílek. Trigon: Praha. Funk, K. (1993). Mystik a učitel František Drtikol. Gemma89: Praha, Funk, K. (1996). Od křiku v sobě k šepotu v chrámu: sluneční kniha rozjímání pro začá tečníky i tzv. pokročilé. Ires: Písek. Gawain, S. (1991). Tvůrčí představivost. Přeložil Richard Borovský. Pragma: Praha.
407
don Gobbi, S. (1992). Knežím, přemilým synům Panny Marie. Překladatel neuveden. Ma tice cyrilometodějská: Olomouc. Gombár, E. (1994). Úvod do dějin islámských zemí. Najáda: Praha. Goodrick-Clarke, N. (1998). Okultní kořeny nacismu. Přeložila Daria Dvořáková. Votobia: Praha. Gordon, S. (1997). Paranormální jevy: ilustrovaná encyklopedie. I. - IL Přeložily Alice Kraemerová a Petra Mullerová. Beta - Dobrovolsky a Ševčík: Praha-Plzeň. Góvinda, A. (1994). Základy tibetské mystiky. Přeložila Libuše Pávkova. Pragma: Praha. Grammatica, A. (1997). Charismatická animace. Přeložila Ivana Hlaváčová. Ke. Ka. Ko.: Málo, Itálie. Grešík, V. (2001). Psychotronika a bylinná léčba. Eminent: Praha. Griese, O. (1991). Mumiální hermetické léčení. Tom: Brno. Grof, S. (1998). Kosmická hra. Zkoumání hranic lidského vědomí. Přeložili Pavel Strán ský a Veronika Hanušová. Perla: Praha. Grof, S. (1999). Za hranice mozku: narození, smrt, transcendence. Přeložil Petr Bos. Per la: Praha. Grof, S. (2000). Dobrodružství sebeobjevování. Přeložila Lenka Volavková. Perla: Praha. Grofová, C. (1998). Žízeň po celistvosti. Přeložily Pavla Císařová a Veronika Hanušová. Chvojkovo nakladatelství: Praha. Grombiríková, L. (1998). Most ke svobodě. Rozhovor s Ing. Magdou Hauserovou, Dingir 1(2). ' ' Groothuis, D. R. (1995), New Age - tváří v tvář. Přeložila Alena Koželuhově. Návrat domů: Praha. Haeri, F. (1997). Základy islámu. Přeložila Kateřina Ferenčíková. Votobia: Olomouc. Hagin, K. (1990). Autorita věřícího. Překladatel neuveden. Logos: Praha. Hagin, K. (1991). Vedení Duchem Božím. Přeložil Milan Koldinský. Logos: Praha. Hagin, K. (1993). Plány, záměry a cíle. Přeložil Milan Koldinský. Altak: Sedlčany. Hahnemann, S. (1993). Organon racionální léčby. Přeložila Emilie Harantově. Alternati va: Praha. Hall, M. (1995). Reiki. Metoda přírodního léčení. Překlad International Association of Re iki. Nakladatelství Máchova kraje. Halevi, Z. b. S. (1997). Cesta kabaly. Přeložil Karel Urianek. Alternativa: Praha. Haré Kršna hnutí u nás. Autor, rok ani místo vydání neuvedeny. Hartz, P. R. (1996). Taoismus. Přeložila Stanislava Vomáčková. Nakladatelství Lidové no viny: Praha. Hassan, S. (1994). Jak čelit psychické manipulaci zhoubných kultů. Přeložil Jan Culík. Na kladatelství Tomáše Janečka: Brno. Havelka, E. V. (1997). Znamenízvěrokruhu. Astrál: Praha. Hay, L. L. (1993). Miluj svůj život. Přeložily Eva Klimentová a Lucie Vidmarová. Radost: Praha. Heindel, M. (2001). Rosenkruciánská kosmokoncepce. Přeložil Mirko Beneš. Dobra: Praha. Hermanová, R. a Doležal, O. (1997). Mazdaznan: Zarathustrovo poselství/ staroperská nauka. Jiří Alman: Brno. Heřt, J. a kol. (1995). Alternativní medicína. Možnosti a rizika. Grada Publishing: Praha. Heřt, J. a kol. (1997). Homeopatie, dusterová medicína, antroposofická medicína. Nakla datelství Lidových novin: Praha. Heřt, J. a Pekárek, L. (1998). Věda kontra iracionalita. Academia: Praha.
408
Hesemann, M. (1992). UFO: Důkazy. Dokumentace. Přeložil Petr Vokáč. ETNA: Praha. Hill, N. (1990). Myšlením k bohatství Přeložila Vladimíra Žákova. Pragma: Praha. Hocken, P. (1998). Strategie Ducha? Přeložila Šimona Bouzková. Karmelitánské nakla datelství: Kostelní Vydří. Hofman, D. (1992). Bahďulláh, kníže pokoje. Portrét. Nakladatelství Baha’i: Mladá Bo leslav. Holý, P. (1992). Křišťálová koule. Mystické povídky. Avatar: Praha. Holý, P. (1996). Povídání o cestě tam. Avatar: Praha. Hontz, C. A., Gill, C. R. (1993). Jednotný mozek: jednota těla, mysli a ducha. Překladatel neuveden. Amicus: Košice, Slovensko. Hontz, C. A. (1996). Kód těla: jednota těla, mysli a ducha. Překladatel neuveden. Ami cus: Košice, Slovensko. Honzghi, L. (2002). Falun gong. Překladatel neuveden. Vodnář: Praha. Hooblerovi, T. a D. (1997). Konfucianismus. Přeložila Petra Jeřábkové. Nakladatelství Li dové noviny: Praha. Hošková, M. (2000). Komunita bratří z Taizé, Dingir 3 (3) str. 25. Hrabal, F. R. (ed.) (1998). Lexikon náboženských hnutí, sekt a duchovních společností. CAD Press: Bratislava. Hrbek, I. a Petráček, K. (1967). Muhammad. Orbis: Praha. Hrudníková, M., Krejčíř, M. a Pala, J. (1995). Katolická ročenka 95: data, čísla, fakta. Karmelitánské nakladatelství: Kostelní Vydří. Hubbard, L. R. (1997). Dianetika, moderní věda o duševním zdraví. Přeložila Lenka Strajblová. Návrat: Brno. Hubbard, L. R. (1999). Scientologie: základy myšlení. Překladatel neuveden. New Era: Co penhagen, Dánsko. Humpl, L. (2002). Svědkové Jehovovi - psychologické aspekty členství a odchodu ze sku piny, Československá psychologie 46 (4) str. 323-339. Humpl, L. (2003). Svědkové Jehovovi a civilní služba, Dingir 6 (1) str. 4-6. Huxley, A. (1996). Brány vnímání. Přeložil Milan Procházka, DhannaGaia a Maťa: Praha. Chmelař, J. (1996). Geopatogenní zóny a rakovina. Impreso Plus: Ždar nad Sázavou. Cho, P. Y. (1990). Modlitba, klíč k probuzení. Překladatel neuveden. Křesťanská misijní společnost: Praha. lamblichos (1992). O mystériích egyptských s dopisem Porfyriovým Anebonu Egypťanu. Přeložil Jaroslav Matoušek. Per Agrum: Olomouc. První české vydání Sfinx: Praha, 1922. Ignatenko, A. (1998). Schola vitae - Škola života. Přeložily Svatava Kabosova a Jana Folprechtová. Pragma a AWIKA: Praha. Lťing (1995). Kniha proměn. Přeložil a předmluvou a vysvětlivkami doplnil Oldřich Král. Maxima: Praha. Jak může krev zachránit náš život? (1990). Překladatel neuveden. Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania: New York, USA. James, W. (1930). Druhy náboženské zkušenosti. Překladatel neuveden. Melantrich: Praha. Janča, J. (1992). Psychotronika pro každého. Eminent: Praha. Jandus, J. a Rotrekl, M. (2002). Jóga v naší zemi. Dingir 5 (4) str. 14-17. Jirásko, L. (1991). Církevní řády a kongregace v zemích českých. Klášter premonstrátů na Strahově v nakladatelství Fénix: Praha. Jogananda, Paramahansa (1996). Životopis jogína. Přeložil D. Zbavitel. Aquamarin: Praha.
409
Jung, C. G. (2002). Pracelsica. Dvě studie o renesančním mysliteli a lékaři. Přeložil Mar tin Žemla. Vyšehrad: Praha. Jurkovič, P. (2000). Inspirační zdroje scientologie, Dingir 3 (4) str. 23-24, Kabelák, F. (1994). Magia nigrae. Horus: Brno. První vydání 1940, Eulis: Praha. Kadečková, H. (1998). Soumrak bohů. Severské mýty a báje. Aurora: Praha. Kadlec, J. (1991). Přehled českých církevních dějin I. - II. Zvon: Praha. Kafka, B. (1991). Nové základy experimentální psychologie. ROAD: Praha. První vydání 1925. Kaisen Krystaszek, A. (2000). Odysea člověka světla. Přeložil Stanislav Hošťálek. Prag ma: Praha. Kapleau, P. (2000). Tři pojednání o zen-buddhismu. Přeložil A. Konečný, CAD Press: Bra tislava. Kardec, A. (1998). Křesťanský spiritismus. Úvod do moderního spiritismu formou filozo fického dialogu. Dušezpytný spolek Život: Uherský Ostroh. Kardec, A. (2001). Kniha duchů. Pojednání o povaze bytí. Přeložila Jarmila Valentová. Eugenika: Bratislava. Kašparcová, P. (2000). Poselství světla. Santal: Liberec. Katechismus katolické církve (2002). Přeložil Josef Koláček. Karmelitánské nakladatel ství: Kostelní Vydří. Kaur Singhová, N.-G. (1998). Sikhismus. Nakladatelství Lidové noviny: Praha. Kefer, J. (1991a). Theurgie magické evokace. Trigon: Praha. První vydání 1937, Praha. Kefer, J. (1991b). Syntetická magie. Trigon, Praha. První vydání v sešitech od roku 1935, Universalia: Praha. Kefer, J. (1993). Praktická astrologie. Trigon, Praha. První vydání 1939, Universalia: Praha. Kent, J. T. (1994). Přednášky o homeopatické léčbě. Přeložil Luděk Ryba. Alternativa: Praha. Kerning, J. B. (1991). Listy o královském umění. Přeložil Pierre de Lasenic. Trigon: Pra ha. První vydání nákladem překladatele: Praha 1938. Kerouac, J. (1992). Dharmoví tuláci. Přeložil Josef Rauvolf. Winston Smith: Praha. Kim, J. (2000). Úvod do teologie. Přeložil Tomáš Pospíšil. Ideál: Praha. Kinkorová, Z. (1999). Poselství věků: naléhavá proroctví z hlubin věků varují. Cinemax: Praha. Kludská, D. (2001a). Velký snář. Brána: Knižní klub: Praha. Kludská, D. (2001b). Tajemství budoucnosti. Kouzlo kávové sedliny. Eminent: Praha. Kniha Mormon (1933). Přeložil Edgar T. Havránek. Vydal Arthur Gaeth: Praha. Kniha nauk a smluv. Drahocenná perla (1939). Překladatel neuveden. Vydala Církev Je žíše Krista Svatých posledních dnů. Kočí, J. (1994). Moje cesta k vyřešení duchovního problému. Nakladatelství přátel du chovních nauk: Olomouc. Kodex kanonického práva - Codex iuris canonici (1994). Přeložil Miroslav Zedníček. Zvon: Praha. Kolmaš, J. (1995). Buddhistická svátá písma. Šestnáct arhatů. Práh: Praha. Konečný A. (2000). Taiči. Votobia: Olomouc. Konečný, P. (2001). Sekta. Jak jsem hledal smysl života a nalezl pravdu. Nákladem vlast ním: Plzeň. Konfiícius (1996), Rozpravy. Hovory a komentáře. Přeložili Vincenc Lesný a Jaroslav Průšek, Mladá fronta: Praha. První vydání: 1940.
410
Korán (1972). Přeložil, předmluvou, komentářem a rejstříkem opatřil Ivan Hrbek. Odeon: Praha 1972, 3. vydání Akademia 2000. Korbel, J. (1991). V nepřátelském táboře. Přeložila Henrietta Hierwegová. Křesťanské sbo ry v Československu: Ostrava. Kořínek, M. (2003). Guru přijde nakonec, Dingir 6 (1) str. 12-13. Kotrč, J. (1998). Mimozemšťané hovoří, Dingir 1 (3) str. 7. Kotrč, J. (1999a). Kam kráčí Aštar Benda?, Dingir 2 (4) str. 12-13. Kotrč, J. (1999b). Olomoučtí kontaktéri, Dingir 2 (4) str. 14-15. Koubek, J. (1999a). Spor českých unitářu rozhodnut, Dingir 2 (2) str. 8-9. Koubek, J. (1999b). Jako Srí Chinmoy v sukni, Dingir 2 (3) str, 8-9. Koubek, J. (1999c). Spor nekončí, Dingir 2 (4) str. 33. Koubek, J. (2000a). Strejček nás to naučil, Dingir 3 (2) str. 9-10. Koubek, J. (2000b). Bohoslužba jako zrakové cvičení, Dingir 3 (4) str. 19-20. Koubek, J. (2002). Modrá armáda naší paní, Dingir 5 (3) str. 22-23. Koubek, J. a Vojtíšek, Z. (2000). Proti sektářství nejsou imunní ani katolíci. Lidové novi ny, 22.. 1. 2000. Koutná, K. (2002). Tajemné energie. Dialog: Liberec. Kozin, V. a Kozina, I. (1994). Cestou agni jógy. Pliska: Frýdek-Místek. Kozohorský, M. (2001). Nové stvoření. Vydavatelství triumfální víry: Dobříš. Kožíšek, K. (1992). Kniha, která léčí. Eminent: Praha. Kratochvíl, S. (2000). Základy psychoterapie. Portál: Praha. Kropáček, L. (1993). Duchovní cesty islámu. Vyšehrad: Praha. Kropáček, L. (1996). Islámský jundamentalismus. Vyšehrad: Praha. Kropáček, L. (2002). Islám a Západ: historická paměť a současná krize. Vyšehrad: Praha. Krušina, Z. (1998). Antroposofie. Kořeny jejího poznání životní plody, Regenerace 6 (2) str. 17-24. . . .
Krušina, Z. (2001). Tajné dějiny světa: ráj versus evoluce. Eminent & Knižní klub: Praha. Křesina, L. P., (2000). Charismata. Výklad novozákonního zjevení o duchovních darech. Nákladem vlastním: Praha. Krikavová, A., Mendel a M., Miiller, Z. (1990). Islám - ideál a skutečnost, Panorama: Praha. Kiibler-Ross, E. (1992). O životě po smrti. Arica: Turnov. Kiibler-Ross, E. (1997). O smrti a životě po ní. Aquamarin: Praha. Kundalí dása, Nektár rozlisovania. Pojednání o troch kvalitách hmotnej prírody. Rok ani místo vydání neuvedeny. Kunetka, F. (2001). Úvod do liturgie svátostí. Karmelitánské nakladatelství: Kostelní Vydří. Kíing, H. (1992). Světový étos - projekt. Přeložili Karel Floss a Břetislav Horyna. Archa: Zlín. Kiing, H. a Bechert, H. (1997). Křesťanství a buddhismus. Přeložili Jiří Hoblík a Dušan Zbavitel. Vyšehrad: Praha. Kiing, H. a Stietencron, H. v. (1997). Křesťanství a hinduismus. Přeložili Jiří Hoblík a Du šan Zbavitel. Vyšehrad: Praha. Kiing, H. a Kuschel, K.-J. (1997). Prohlášení ke světovému étosu. Deklarace Parlamentu světových náboženství. Přeložila Klára Osolsobě. Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno. Kiing, H. a Ess, J. v. (1998). Křesťanství a islám. Přeložili Jiří Hoblík a Luboš Kropáček. Vyšehrad: Praha.
411
Kiing, H. a Ching, J. (1998). Křesťanství a náboženství Číny. Přeložili Jiří Hoblík a Vla dimír Liščák. Vyšehrad, Praha. Kushi, M. (1998). Makrobiotika a přírodní léčení. Přeložily Jiřina Márová a Jarmila Prů chová. Pragma: Praha. Kuschel, K.-J. (1997). Spor o Abrahama. Co Židy, křesťany a muslimy rozděluje a co je spojuje. Přeložili Jindřich Slabý a David Mik. Vyšehrad: Praha. Langer, J. (1990). Devět bran. Odeon: Praha. Lash, J. (1996). Průvodce hledačů absolutna. Encyklopedie duchovních nauk. Přeložil Jo sef Línek. Votobia: Olomouc. Lao-c’ (1997). Tao te ťing. Přeložila a předmluvou a komentáři opatřila Berta Krebsová. DharmaGaia: Praha. První vydání 1971. Lasenic, P. de (1933). Universalismus. Přeložil Antonín R. Hanousek. Universalia: Praha. Lasenic, P. de (1991). Hermes Trismegistos a jeho zasvěcení. Trigon, Praha. První vydá ní 1936, Universalia: Praha. Lasenic, P. de (1992). Magie sexuelní. Trigon, Praha. Druhé vydání (opravené po konfis kaci prvního) 1933, Universalia: Praha. LaVey, A. S. (1991, Satanská bible. Přeložil Josef Rauvolf. Reflex: Praha. Lennhoff, E. (1993). Svobodní zednáři. Přeložil O. T. Kunstovný. Doslov Čeští zednáři v zrcadle věků Miloslav Martínek. Petrklíč: Praha. Lesný, V. (1948). Buddhismus. Jaroslav Samec: Praha. Reprint 1996: Votobia: Olomouc. Lester, R. C. (1997). Buddhismus. Cesta k osvícení. Přeložila Kateřina Hronová, Prostor: Praha. z Lešehradu, E. (1935). Po stopách tajemných společností. Alois Srdce: Praha. Lévi, E. (1991). Klíč k velkým tajemstvím. Přeložil Jan Kefer. Trigon: Praha. Reprint vy dání z roku 1937. Universalia: Praha. Lévi, E. (1995). Dogma a rituál vysoké magie. Přeložil D. Ž. Bor. Trigon: Praha. První české (neúplné) vydání přeložil B. Janoušek 1913. Ústřední nakladatelství okultních děl: Přerov. Lexikon východní moudrosti (1996). Buddhismus, hinduismus, taoismus, zen. Přeložil Vla dimír Liščák a kol. Votobia: Olomouc. Libovický, S. (1998). JL-technologie, Dingir 1 (3) str. 5. Lidstvo hledá Boha (1992). Překladatel neuveden. Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania: New York, USA. Linhartová, A. (2002). Hnutí rastafariánů, Dingir 5 (4) str. 3-5. Livraga, J. A. (2001). Elementálové, duchové přírody. Překladatel neuveden. Kulturní aso ciace Nová Akropolis: Praha. Lobsang Rampa, T. (1992). Třetí oko. Přeložila Jitka Badoučková-Zamarianová. Paseka & Trigon: Praha. Lorber, J. (1996-1998). Velké evangelium Janovo I. -XI. Přeložil Vincenc Kroužil a Kruh přátel Novosalémského Světla. Trigon: Praha. Lovelock, J. (1994). Gaia, živoucí planeta. Přeložil Anton Markoš. Mladá fronta: Praha. Liibeck, W. (1994). Základní kniha o reiki. Přeložila Helena Stejskalová. Pragma: Praha. Lubeck, W. (1996). Spirituální NLP: neurolingvistické programování. Přeložil J. Vrbík. Pragma: Praha. Lubich, Ch. (1995). Jednota a Ježíš opuštěný. Přeložil Miloslav Vlk. Nové Město: Praha. Lužný, D. (1993). Stručné dějiny buddhismu na Západě, in: Conze, E., Stručné dějiny budd hismu. Přeložila Jolana Navrátilová. Jota: Brno.
412
Luzný, D. (1995). Neošamanismus - postmodemí techniky extáze. K problematice nábo ženství v dnešní době, Religio 3 (2). Luzný, D. (1997). Nová náboženská hnutí. Masarykova univerzita: Brno. Luzný, D. (2000). Zelení bódhisattvové. Sociálně a ekologicky angažovaný buddhismus. Masarykova univerzita: Brno. Lyons, A. (1995). Satan tě chce. Přeložil Ladislav Mach. Nakladatelství Tomáše Janečka: Brno. MacLaine, S. (1993). Tančit ve světle. Přeložila Anna Grušová. Quintet: Praha. MacLaine, S. (1997). Na tenkém ledě. Přeložila Stanislava Vitonová. Voda: Benátky nad Jizerou. Mádhavánanda, P. S. (1995). Lila Amrit. Vydavatelstvo Mahéšvaránanda Jóga v dennom živote: Martin. Mahéšvaránanda, P. S. (1992a). Moje poselství Jóga v denním životě. Krystal: Praha. Mahéšvaránanda, P. S. (1992b). Skryté síly v člověku. Přeložila M. Hiibschmannová, Mla dá fronta: 1992. Máchal, J. (1907). Bájesloví slovanské. J. Otto, Praha. Druhé vydání 1995: Votobia: Olo mouc. Maimonides, M. (2001). Rabího Moše ben Majmona Osm kapitol o lidské duši a mravném chování. Přeložil Bedřich Nosek. Sefer: Praha. Maliarik, J. (1996). Slovo k Morálnej Výchove. Kruh žáků a přátel Kňaza Jána Maliarika, Veselí nad Moravou. První vydání 1934 nákladem vlastním. Maliarik, J. (1997). Celo-Zemský Univerzálny stát. Kruh žáků a přátel Kňaza Jána Malia rika, Veselí nad Moravou. První vydání 1927. B. Kočí: Praha. Malý slovník sekt (1998). Karmelitánské nakladatelství: Kostelní Vydří. Marciniak, B. (1997). Učení Plejádanů sdělené obyvatelům Země. Přeložila Jana Hollanová. Alternativa: Praha. Marek, V. (1994). Český zen a umění naslouchat. Radost: Praha. Margies, W. (1991a). Osvobození. Přeložil Pavel Ferst. Logos: Praha. Margies, W. (1991b). Jak zacházet s poraženým nepřítelem. Přeložil Pavel Ferst. Logos: Praha. Martinek, B. (2000). Náboženská společnost a stát. Historie svědku Jehovových v Česko slovensku. Dingir: Praha. Mašlaň, F. (1993). Dějiny svobodného zednářství v Čechách. Kawana: Praha. Reprint vy dání z roku 1923. Matoušek, J. (1995). Gnose čili Tajné učení náboženské posledních století pohanských a prvních křesťanských. Herrmann & synové: Praha. První vydání 1926. Sfinx: Praha. Matthews, J. (1995). Keltský šaman. Keltská spiritualita v současné době. Léčení lidí a Země. Přeložila Jana Novotná. První vydání 1925. Alternativa: Praha. Matthews, C. (1997a). Keltské duchovní tradice. Přeložili Milan Hencl a Ivar Tichý. Ivo Železný: Praha. Matthews, C. (1997b). Zpívej své duši na cestě domů. Samanismus pro současného člově ka. Přeložila Jana Novotná. Alternativa: Praha. McConnell, D. R. (1996). Jiné evangelium. Přeložil František Pala. Křesťanský život: Alb rechtice. McGilvery, C. a Reed, J. (2002). Aromaterapie. Překladatel neuveden. Svojtka & Co.: Praha. McIntosh, C. (1997). Rosenkruciáni. Přeložila Markéta Cukrová. Trigon: Praha.
413
Medek, R. (1990). Katechismus v duchu Církve československé husitské. Blahoslav: Praha. Mehta, G. (1999). Karma-Cola. Výprodej tajemného Orientu. Přeložila Ivana Husáková. Argo: Praha. Mendel, M. (1994). Islámská výzva. Atlantis: Brno. Mendel, M. (1997). Džihád. Islámské koncepce šíření víry, Atlantis: Brno. Mendel, M. (1992). Židé a Arabové. Dialog idejí a zbraní, Nakladatelství Rovina: Pra chatice. Mendel, M. (2003). Velvyslanci křesťanského sionismu, Dingir 6 (1) str. 2-3. Merhaut, B. (ed.). Bartoňová, M., Bašný, Z., Skamitzl, R. (1971). Jóga. Od staré Indie k dnešku. Avicenum: Praha. Messori, V. (1998). Případ Opus Dei. Přeložili Dana Vočadlová a Petr Čermák. Cesta: Brno. Miltner, V. (1986). Lékařství staré Indie. Panorama: Praha. Miltner, V. (1997). Malá encyklopedie buddhismu. Práce: Praha. Miltner, V. (2001). Vznik a vývoj buddhismu. Vyšehrad: Praha. Minařík, K. (1990). Beseda bohu. Horizont: Praha. Minařík, K. (1991). Jóga v životě současného člověka. Kruh: Hradec Králové. Minařík, K. (1992). Kečara. Canopus: Nemojov. Minařík, K. (1995). Přímá stezka. Canopus: Praha. První vydání 1939, vlastním nákladem, Pardubice. Mistr Eckhart a středověká mystika (1993). uspořádal Jan Sokol. Zvon: Praha. Moody, R. A. (1999). Život po životě. Úvahy o životě po smrti. Světlo po životě. Přeložili Boris a Irena Jarošovi. Hynek: Praha. Moosbrugger, G. (1993). UFO... A přece létají! Překladatel neuveden. ETNA: Praha. Mrázek, M. (2000a). Děti modrého boha. Dingir: Praha. Mrázek, M. (2000b). Je scientologie náboženstvím?, Dingir 3 (4) str. 21-22. Mulford (1993). Dar ducha II. Reinkarnace jako všeobecný přírodní zákon. Přeložil Ka rel Weinfurter. Brieždenie: Bratislava. Murphy, J. (1993). Moc podvědomí. Přeložila Olga Kopečková. Knižní klub a Pragma: Praha. Miiller, J. (1997) (ed.). Antroposofie a křesťanství. Přeložila Jindra Hubková. Karmelitán ské nakladatelství: Kostelní Vydří. NakoneČný, M. (1991) Martinismus. Doktrína, historie, organizace. Tom: Brno. Nakonečný, M. (1995a) Lexikon magie. Nakladatelství Ivo Železný: Praha. Nakonečný, M. (1995b) Novodobý český hermetismus. Vodnář: Praha. Nakonečný, M. (1999) Magie historii, teorii a praxi. Vodnář: Praha. Nala a Damajantí (1977). Přeložil Vladimír Miltner. Supraphon: Praha. Namkhai Norbu (1997). Křišťál a cesta světla. Přeložila Margit Martinu. DharmaGaia: Praha. Navrátil, J. (1993). V srdci skutečnosti. Avatar: Praha. Nee, Watchman (1993). Církev v místě. Překladatel neuveden. Der Strom: Stuttgart. Nee, Watchman (1994). Osvobození ducha. Přeložili František Pala a Jan Žák. Křesťanský život: Albrechtice. Nekvinda, L. (1999). Tradiční náboženství u nás. Ustav filozofie a společenských věd Pe dagogické fakulty Vysoké školy pedagogické a Gaudeamus: Hradec Králové. Neohumanistické vzdelanie. Vzdelanie pre Nový Svět. Autor, vydavatel, rok a místo vydá ní neuvedeny.
414
Newman, J. a Sivan, G. (1992). Judaismus od A do Z. Přeložily Markéta a Dušan Zbavitelovi. Sefer: Praha. Nhat Hanh, T. (1992). Mír v nás. Přeložil Antonín Konečný. CAD Press: Bratislava. Nicholson, S. (1994). Samanismus I. Rozšířená vize reality. Přeložil Antonín Konečný. CAD Press: Bratislava. Nosek, B. a Krejčová, H., (1995). Žide v ceskych zemích. Victoria Publishing: Praha. Nováková, H. (2001). Pomocné sdružení žen, Dingir 4 (3) str. 20-21. Novotný, T. (1995). Písma mormonu - Kniha Abrahamova. Oliva, křesťanské nakladatel ství a knihkupectví pro Společnost pro studium sekt a nových náboženských směru: Praha. Novotný, T. (1997). Nebeská brána. Devět znaků sekty. Oliva, křesťanské nakladatelství a knihkupectví pro Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů: Praha. Novotný, T. (1998). Mormoni a Děti Boží. Votobia: Praha. Novotný, T. (1999a). Sri Chinmoy, Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů: Praha. Novotný, T. (1999b). Raěiláni aElohím, Dingir2 (4) str. 16-17. Novotný, T. (2001a). Ježíš přišel do Ameriky, Dingir 4 (3) str. 14-16. Novotný, T. (2001b). Svobodné zednářství a mormoni, Dingir 4 (3) str. 19-20. Novotný, T. (2001c). Kauza Hofmann, Dingir 4 (3) str. 23. Novotný, T. (2002). Víra bahá’í - pokus o reformu islámu, Dingir 5 (2) str. 2-4. Novotný, T. a Vojtíšek, Z. (1994). Základní orientace v nových náboženských směrech. Oliva, křesťanské nakladatelství a knihkupectví pro Společnost pro studium sekt a no vých náboženských směrů: Praha. Novýkovenant (2000). Z řeckého originálu přeložil John Podmolik. John Podmolik Mini stries: Concord, Austrálie. Nový, R. (1995). Tajná kniha rozkoše. Victoria Publishing: Praha. Nyanaponika Théra (1995). Jádro buddhistické meditace. Přeložil Karel Werner. DharmaGaia: Praha. Nydahl, O. (1996). Hovory s lamou. Přeložil Roman Virt, Karma dubkji ling & Ogme: Praha. Nydahl, O. (1999). Jak se věci mají. Přeložili Květa a Pavel Švédovi, Karel Kindi a kol., Diamantová cesta: Praha. Nydahl, O. (2000). Velká pečeť. Přeložila Olga Ryantová. Bílý deštník: Brno. Nydahl, O. (2002). 108 otázek a odpovědí. Vybral a seřadil Juraj Turek. Bílý deštník: Brno. Ňanasatta mahathera (1992). Základy buddhismu. Přeložil Dušan Zbavitel. Alternativa: Praha. Obrazový atlas dějin křesťanství (1998). Portál: Praha. Okultismus a věda: překlad souboru článků z časopisu Experientia (1994). Přeložila Ka teřina Štěpánková. Stanislav Libovický: Praha. Osho (1991). Oranžová kniha. Meditační techniky. Pragma: Praha. Osho (1992a). Život, láska, smích. Pragma: Praha. Osho (1992b). Od sexu k nadvědomí. Pragma: Praha. Osho (1994). Tantra, spiritualita a sex. Pragma: Praha. Ottama, A. (1999). Karma, přeřazování, samsára. Přeložil Tomáš Vystrčil. DharmaGaia: Praha. Otázky a odpovědi o novoapoštolské víře (1995). Novoapoštolská církev: Praha. Otázky Milindovy (1988). Přeložil Vladimír Miltner. Supraphon: Praha.
415
Page, R. I. (1997). Severské mýty. Přeložila Jana Odehnalová. Lidové noviny: Praha. Pala, T. a Hudec, J. (1998). Cestou pravdy a lásky: 100 let bratrského hnutí v českých ze mích a na Slovensku. A-Alef: Ostrava. Palka, R. (1996). Channeling - duchovní výuka Inteligencemi, Onyx: Praha. Palka, R. (1997). Magický svět, Onyx: Praha. Palmer, H. (2002). Velká kniha o enneagramu. Přeložila Monika Kittová. Synergie: Praha. Papus (1996). Základy praktické magie. Přeložil Miloš Maixner, Volvox Globator: Praha. Paracelsus (1990). Filozofie okultní. Přeložil Jaroslav Novák. Trigon: Praha. Paracelsus (1991). Základy magie. Přeložil Jaroslav Novák. Trigon: Praha. Parsifal Imauel (1993). Syn Člověka. Mesiášovo živé slovo k všenápravě světa. Nákladem vlastním, Velké Popovice. Passantinovi, B. G. (1999). Místní církev po smrti Witnesse Lee, Dingir 2 (2) str. 10-11. Pataňdžali (2000). Pataňdžaliho Jógasútra. Přeložil a komentoval František Benda. San ta!: Liberec. Patrovský, V. (1969). Záhady létajících talířů. Naše vojsko: Praha. Patrovský, V. (1991). UFO stále záhadné. Radost: Praha. Pavlincová, H. a kol. (1994). Judaismus - křesťanství - islám. Mladá fronta: Praha. Peale, N. V. (1994). Síla pozitivního myšlení. Přeložila Jitka Lukešová. Knižní klub: Praha. Pekárková, M. (2002). Přímá stezka, Dingir 5 (4) str. 8-9. Pěkný, T. (1993). Historie Židů v Čechách a na Moravě. Sefer: Praha. Pertold, O. (1966). Džinismus. SPN: Praha. Peseschkian, N. (1996). Kupec a papoušek: využití orientálních příběhů v psychoterapii. Přeložila Martina Literáková. Cesta: Brno. Petrosillo, P. (1998). Křesťanství od A do Z. Přeložili Milena Tesařová a Stanislav Straka. Karmelitánské nakladatelství: Kostelní Vydří. Pirkej avót (1994). Přeložil a úvod napsal Bedřich Nosek. Sefer: Praha. Platts, D. (2001). Božsky obyčejná, božsky lidská. Přeložila Renata Stmadová. Jiří Alman: Brno. Podmolík, J. (2000). Mocný slovo božského. Nákladem vlastním: Olomouc. Pokorný, P. (1998). Píseň o perle. Tajné knihy starověkých gnostiků. Vyšehrad: Praha. Polášek, F. (2002). Východní křesťanské církve. Matice cyrilometodějská: Olomouc. Poznání, které vede k věčnému životu (1995). Překladatel neuveden. Watch Tower Bible and Tract Society of New York & International Bible Students association: New York. Prabhupáda, B. S. (1972). Bhagavadgita taková, jaká je. Bhaktivedanta Book Trust. Prabhupáda, B. S. (1976). Zlatý avatár. Bhaktivedanta Book Trust. Prabhupáda, B. S. (1985). Vědecké poznání duše. Provozování jógy v tomto věku. Bhakti vedanta Book Trust. Prečo spíš? (1991). Modrý kříž. Autor ani místo vydání neuvedeni. Preuschoffová, G. (1996). Léčivá síla stromů. Přeložila Iva Kratochvílová. Ivo Železný: Praha. Pribram, K. H. (1999). Mozek a mysl: holonomnípohled na svět. Přeložili Jiří Adamovič, Jiří Fiala a Zuzana Ladzianska. Gallery: Praha. Prince, D. (1991). Modlitba a půst mění dějiny. Přeložil Milan Koldinský. Logos: Praha. Prince, D. (1994). Požehnání nebo kletba: vyber sil Přeložil Milan Koldinský. Vydava telství Břetislav Šípek: Praha. Prix, R. (1993). Antroposoficky rozšířené lékařství, Gemma 3 (5) str. 7-9. Prix, R. (1994). Antroposofická medicína a její pohled na člověka a léčení, Medica revue 1 (1) str. 26-29.
416
— —
.
.
-
Procházka, L. (1930). O buddhistické meditaci. Vladimír Zikeš, Praha. Reprint: CAD Press: Bratislava (bez vročení). Procházka, L. (2000). Buddha a jeho učení. Fontána, Olomouc. První vydání nákladem vlastním, Plzeň 1926. Prokeš, V. (1997). Princezna Diana promlouvá z druhého břehu. Nákladem vlastním, Kolín. Průvodce českou antroposofií (2002). Sestavil Radomil Hradil. Fabula: Hranice na Moravě. Přichystal, A. (2001). Duchovno dělá štěstí, Dingir4 (4) str. 6-8. Ram Dass (1992). Ram Dass v Praze. Přednáška z 29. 8. 1991. Přeložili Patricie Tervinová a Vlastimil Marek. Pragma: Praha. Ram Dass (1996). Cesta uvědomění. Průvodce meditujícího. Přeložil Rostislav Kocourek. Votobia: Olomouc. ATTA: Náměšť nad Oslavou. Rámájana (2000). Podle Válmíkiho převyprávěl Dušan Zbavitel. Argo: Praha. Ramana Maháriši (1993). Mahárišiho evangelium. Jiří Vacek: Praha. Ramana Maháriši (1994). Kdo jsem já a další díla. Jiří Vacek: Praha. Redfield, J. (1995). Celestinsképroroctví. Přeložila Eva Hauserová, Pragma & Knižní klub: Praha. Reichenbach, K. v. (1992). Odické listy. Překladatel neuveden. Anomal: Praha. Rejdák, Z. (1991). Průvodce po psychotronice. Gemma89: Praha. Remeš, P. (1995). Svědkové Jehovovi: historický přehled. Oliva, křesťanské nakladatelství a knihkupectví pro Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů: Praha. Rheinwald, E. (1991). Tajemství úspěchu. Koníček: Praha. Rhein wald, E. (1995). Dejte sbohem distresu. Scarabeus: Praha. Rodičovská péče a zajišťování léčby pro svědky Jehovovy (2000). Překladatel neuveden. Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania: New York. Rohr, R., Ebert, A. (1997). Eneagram. Devět tváří duše. Přeložila Alena Pávková. Syner gic: Praha. Rýc, M. (1992-1994). Základy homeopatie, 1. -3. díl. Triton: Praha. Rydenová, V. (1992). Opravdový život v Bohu I. Přeložila Marie Mrázková. Matice cyri lometodějská: Olomouc. Rýzl, M. (1991). Úvod do parapsychologie. Panorama: Praha. Řeholní život v českých zemích (1997). Uspořádala Mirjam Hrudníková. Karmelitánské nakladatelství: Kostelní Vydří. Řezníčková, D. (2001). Svatí v naší zemi, Dingir4 (3) str. 20-21. Říčan, P., Psychologie náboženství. Portál: Praha. Říčan, R. (1951). Čtyři vyznání. Komenského evangelická bohoslovecká fakulta: Praha. Říčan, R. (1947). Od úsvitu reformace k dnešku. YMCA: Praha. Říčan, R. (1957). Dějiny Jednoty bratrské. Kalich: Praha. Říčan, R. a Molnár, A. (1989). Dvanáct století církevních dějin. Kalich v Ústředním cír kevním nakladatelství: Praha. První vydání 1973. Sangharakshita, B. (1993). Lidské osvícení. Setkání s ideály a metodami buddhismu. Pře ložil Ratnóttara. DharmaGaia - Buddhistická společnost České republiky. Sajadó (Sayadó) M. (1993). Meditace všímavosti a vhledu. Základní a pokročilé stupně. Stratos: Praha. Sajadó (Sayadó) M. (1997). Pokrok v pěstování vhledu. Alternativa: Praha. Sanitrák, J. (2002). Karel Weinfurter. Zakladatel novodobé křesťanské mystiky, Regene race 10 (9).
417
Satanismus (1997). Oliva, křesťanské nakladatelství a knihkupectví pro Společnost pro stu dium sekl a nových náboženských směrů: Praha. Satja Saí Bába (1997). Jednota je božství. Avatar: Praha. Satja Saí Bába (1998). Satja Saí Bába promlouvá. Promluvy Bhagavána SríSatja SaíBáby pronesené v letech 1961-1962. Sai center: Zámrsk. Satja Saí Bába (2000). Saí Bába promlouvá k Západu. Svazek /, Grafie: Ostrava. Sbírka zákonů České republiky (2002). Ministerstvo vnitra: Praha. Scientologie: úvodní texty pro kritické studium (1998). Sborník ke XIV. konferenci Spo lečnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů: Praha. Sedláčková. B. (1998). Církev sjednocení (diplomová práce). Husitská teologická fakulta Univerzity Karlovy: Praha. Segert. S. (1995). Starověké dějiny Židů. Svoboda: Praha. Seung Sahn (1996). Odklepávánípopela na Buddhu. Přeložil Lumír Kolíbal ve spoluprá ci s Jiřím Smejkalem a s přihlédnutím k starším samizdatovým překladům Vlastimila Marka a Lumíra Kolíbala. DharmaGaia: Praha. Seung Sahn (2001). Deset bran. Přeložil Petr Němčanský. DharmaGaia: Praha. Sheldrake (2002). Teorie morfické rezonance: nová véda o živote. Přeložili Martina Brunnerová a Vlastimil Marek. Elfa: Praha. Schaffranek. H. (2002). Vrak nazývaný sborem. Sein wunderbares Leben heute: Lemgo, Německo. Schmidberger. F. (1997). Časované bomby II. vatikánského koncilu. Sdružení přátel Kněž ského bratrstva sv. Pia X.: Jaidhof, Rakousko. Schneeberger, V. D. (1983). Přehledné dějiny metodismu. Kalich: Praha. Schwarz, A.. Schweppe, R. P. a Pfau W. M. (1994). Léčivá síla druidů. Přeložila Emilie Harantová. Alternativa: Praha. Schubert, K. (1994). Židovské náboženství v proměnách veku. Přeložil Jindnch Slabý. Vy šehrad: Praha. Silva, J. a Miele, P. (1992). Silvova metoda. Přeložily Jitka Doležalová a Pavla Kmocho vé. Radost: Praha. Silva, J. a Stone, R. B. (1996). Člověk léčitel. Přeložil Pavel Chýle. Pragma: Praha. Sjednoceni v uctívání jediného pravého Boha (1991). Překladatel neuveden. Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania: New York. Skamitzl, R. (1997). Úvod do filozofie a praxe jógy. Onyx: Praha. Slovník židovsko-křesťanského dialogu (1994). Přeložil Milan Lyčka. ISE: Praha. Smolík, J. (2002). Křesťanství bez antijudaismu. OIKOYMENH: Praha. Sohr, S. (1995a). Člověk ve vesmíru a dispoziční prognostika (DIP). Dimensis: Havířov. Sohr, S. (1995b). Telestézická akademie (TA) Noetis - společnosti pro dispoziční pro gnostiku. Dimensis: Havířov. Soldánová, S. (2000). Bachovy kvéty. Poznání: Olomouc. Souček, L. (1974). Tušení stínů. Československý spisovatel: Praha. Souček, L. (1978). Tušení souvislostí. Československý spisovatel: Praha. Srb, T. (2002). Rád svobodných zednářů 1. Eminent: Praha. Srí Chinmoy (1993). Smrt a znovuzrození. Madal Bal: Zlín. Sri Chinmoy (1994a). Jóga a duchovní život. Madal Bal: Zlín. Sri Chinmoy (1994b). Meditace. Lidské zdokonalení v Božím uspokojení. Madal Bal: Zlín. Stamm, H. (2002). Pozor ezoterika. Mezi spiritualitou a pokoušením. Přeložila Jana Zoub ková. Academia: Praha.
418
M (2002). Žijeme na konci časů, Dingir5 (3) str. 19-22. Staněk. M;. 092). Edgar Cayce - spící prorok. Přeložil Karel Uhlíř Arica- Tnm„ SKarn- JR z|99l). Filosofie svobody. Přeložil Otokar Glos. Baltazar- Praha
S,einer’ r (1997). Tajná věda v nástinu. Přeložil Zdeněk Váňa. loanes- Březnice Sle'neer R- (2000a). Elea sociální trojčlennosti. Michael: Svatý Kopeček u Olomouce S,e r R (2000b). O poznáváni vysstch světu. Stupně vyššího poznání. Přeložili lan Hn Sle'n , a Otakar Hudeček. Michael: Svatý Kopeček u Olomouce. '"’i í 1995). Svrablavě uši. Přeložila Jana Nogová. Křesťanský Život: Albrechtice S,cl," ve služběevangelia (1880-1980) (1981). Rada Církve bratrské: Praha stolí A. (1998)- Na hliněných nohou. Studie guruů. Přeložil Aleš Adámek. Volvox glo‘ hator: Praha. ' .-ček v. (1999). Historie a myšlenky umtarstvi a univerzál ismu ve světě a v České re publice. Unitaria: Praha. Siurluson- S. (1988). Sága o Ynglmzích. Přeložila Helena Kadečková. Odeon: Praha. Střeleček.J. (1969). Čínská filozofie. SPN: Praha. Sumrall. L. (1992). Víra změní Tvůj život. Přeložil Tomáš Havlík. Voda života: Praha. Suzuki (1986). Malý úvod do zenu. Čtyři eseje o zen buddhismu. O smyslu čajového ob řadu. In: Zen 1 (sborník). CAD Press: Bratislava. Suzuki (1988). Velké osvobození. In: Zen 2 (sborník). CAD Press: Bratislava. Suzuki. S. (1994). Zenová mysl, mysl začátečníka. Přeložil Jan Brázda. Pragma: Praha. Svaté Písmo: překlad nového světa se studijními poznámkami (2000). Překlad z anglické ho vydání z roku 1984. Překladatel neuveden. Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania: New York. Srán' Korán (2000). Přeložil Ivan Hrbek, komentoval Abdullah Josuf Ali, komentář pře ložil Josef Procházka. Nakladatelství AMS: Praha. Svědkové Jehovovi - Hlasatelé Božího království (1993). Překladatel neuveden. Watch To wer Bible and Tract Society of New York & International Bible Students Association: New York. Světlo upanišad (1998). Přeložil Rudolf Janíček, Santal, nakladatelství střediska jógy Krá lův Háj; Liberec. Svijaš, A. (2000). Karma - život bez konfliktů. Eugenika: Bratislava. Svijaš, A. (2001a). Karma - řešení problémů. Eugenika: Bratislava. Svijaš, A. (2001a). Karma - náprava chyb. Eugenika: Bratislava. Swedenborg, E. (2001). Manželská láska. Vybrala a přeložila Lenka Máchová. Nákladem překladatelky. Ostrava. Swedenborg, E. (2002). Nebe a peklo. Ve zkrácené verzi připravili Julian Duckworth a Tre. vor Moffat. Přeložil a upravil Pavel Heger. Nákladem překladatele, Zašová. Sankara, Bhagavan Srí (2000). Odkaz indického mudrce. Přeložil Aleš Adámek. Santal: . Liberec. SHe^v^’ V (^00^). Guláš za tisícovku, Naše rodina 34 (29). Ší o (1996). Co je to New Age, Scholaforum: Ostrava. $ A ' (-002). Uzavřená církev. Dingir 5(1) str. 6-8. ŠriM ’,M; (1997). Encyklopedie západní astrologie. Vodnář: Praha. _ atadží (2001). Metamoderní éra. Překlad: Společnost sahadžá jóga, po ecn . hadza jóga; Praha. v I1M. Tišnov’ ° (!993). Život, Duch a všechno. Duchovní směry nového veku. SURS •
419
Štampach, O. (1995). Křesťanství a New Age. Teologický sborník Nostra aetate 1 (3) str.
, 81"87-
Štampach, O. I. (1998). Náboženství v dialogu. Kritické studie na pomezí religionistiky a teologie. Portál: Praha. Štampach, I. O. (2000a). Antroposofie. Votobia: Olomouc. Štampach, I. O. (2000b). Komunity v církvi, Dingir 3 (3) str. 20-21. Štampach, I. O. (2001). Čemu věří mormoni, Dingir 4 (3) str. 16-18. Štampach, I. O. (2002a). Současné novopohanství, Dingir5 (1) str. 13-15. Štampach, I. O. (2002b). Osudy zákona o postavení církví, Dingir 5 (4) str. 6-7. Štampach, I. O. (2003a). Bratrstva růžového kříže, Dingir 6(1) str. 8-9. Štampach, I. O. (2003b). Uzavření, ale nikoli tajní, Dingir 6 (1) str. 16-19. Štangl, J. (1992). O životní síle. ARSC1: Praha. Štěpán. P. (1998). Kniha Nosferatu. Vampírská bible. E. M. S.: Jihlava. Štursa, L. a Brzobohatý, L. (2001). Opravdový život v Bohu, Dingir 4 (4) str. 10-11. Štursa, L. a Brzobohatý. L. (2002). Děti Ježíšova srdce, Dingir 5 (2) str. 12-14. Talmage, J. E. (1938). Studium článků víry. Překladatel neuveden. Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů: Praha. Tándzin Gjamccho - XIV. dalajlama (1997). Cesta ke svobodě. Přeložila Irena Janovcová. Pragma: Praha. Tándzin Gjamccho - XIV. dalajlama (2000). Etika pro nové milénium. Přeložila Helena Iši Nevřelová. Pragma: Praha. Tazbir, J. (1996). Protokoly siónských mudrců. Pravda, nebo podvrh? Přeložil Václav Bu rian. Votobia: Olomouc. Thákur, R. (2000). Gítíňdžali. Euromedia Group - Odeon: Praha. Thákur, R. (1966). Zahradník. SNKLU: Praha. Tibetská kniha mrtvých (1991). Přeložil Josef Kolmaš. Odeon: Praha 1991. Tichanovskij, B. a Tomilina, J. (998). Pomoz si sám i harmonii. Vlastním nákladem. To je Mé Slovo. A a Í2. Evangelium Ježíše. Kristem projevené Slovo, které svět nezná (1997). Přeloženo z němčiny. Univerzální život, sdružení pro podporu prakřeslánské ho života, Cheb. Tomáš, E. (1991). Milarepa. Gemma89: Praha. Tomáš, E. (1996). 108 meditací, jógových rad, postřehů a pokynů pro pokročilé. Avatar: Praha. Tomášová, M. (1998). Za čas a prostor. Avatar. Praha. Tomášovi E. a M. (1996). Praxe jógové filozofie. Avatar: Praha. Tomášovi E. a M. (2000). Poselství. Avatar: Praha. Townshend, G. (1992). Kristus a Bahďulláh. Nakladatelství BaháT: Mladá Boleslav. Tresmontant, C. (2000). Základy teologie. Přeložili Ivo Lukáš a Andrea Rezková. Barris ter & Principal: Brno. Tretera, R. (2002). Stát a církve v České republice. Karmelitánské nakladatelství: Kostel ní Vydří. Trungpa, Ch. (1995). Protnutí duchovního materialismu. Přeložil Antonín R. Machander. Vadžra: Jablonec n. N. Trungpa, Ch. (1999). Shambhala. Posvátná cesta bojovníka. Přeložil Antonín R. Ma chander. Pragma: Praha. Tycho, A. P. (2001). Tak mnoho cest. Spolek moravských nakladatelů: Olomouc. Tyl, J., (1999). Ochočte si vlastní mozek, Psychologie dnes 5 (9).
420
n / j 991). Duchovní dary v učení a v praxi. Jak používat charismata Ducha svaKřesťanský život: Albrechtice. • j í 1990)- Přeložil Petr Kadula. Inspirace: Praha. Upanišwyl ,2002). Žít feng-šuej. Alpress: Frýdek-Místek. L,rhirtrf’’í7 7Óxv(1994). Společnost Sahadža jóga: Praha. peské republiky (2002). Sagit: Ostrava. v'Tlfj ( |992)- BhaKavan Š” Ramana Mah Copperfield, D. Koukl, J. 34, 127 Koutná, V. 270 Kováč, M. 163 Kozák, J. 149 Kozin, V. 177, 242 Kozohorský, M. 121 Kožíšek, K. 178 Král, O. 362, 394 Krámer, H. 166 Krebs, F. 91 Krejčí, J. 83 Krejčová, G. 197 Krejza, M. D. 219 Krišnamurtí, D. 229, 230, 318 Kritharta —> Brada, T. Kroča, S. 240 Kropáček, L. 305 Krušina, Z. 300 Krystaszek, A. K. 368 Kryštof, arcibiskup Pulec, R. Kryvonohov, J. 228 Krečanová, S. 153 Kresina, F. J. 83 Křivánek, T. 245 Kubík, J. 152 Kubistová, M. (Alma Excelsior) 224 Kúbler-Rossová, E. 177 Kudrle, S. 295 Kuhn, T. 286 Kuchyňka, K. 269 Kujalová, L. (Matka Lá) 243 Kulka, J. 291 Kulovaný, J. 152 Kundalí dás 328 Kung, H. 16
439
Kunová, K. 257 Kusala Ananda —» Frýba, M. Kushi, M. 396 Kusche], K.-J, 16
L Lá, Matka —» Kujalová, L. Lajda, J. 114 Lang, J. 273 Lao-c’ 392, 393 Larson, M. H. 99 Lasana, Matka 349 Lasenic, P. de —> Kohout, P. LaVey, A. S. 170-172 Leadbeater, C. W. 229, 318 Leary, T. 250, 286 Lefebvre, M. 53 Lékh Rádž, D. 349 Lemeny-Makedonová, N. de 183, 184 Leneček, J. 99 Lengyel, J. 265 Leonhardi, A. 161, 230 Lesný, V. 319, 361 LeŠetícký z Lešehradu, E. 161 Lev XIII. 215 Lévi, E. —> Constant, A, L, Levin, I. 171 Lewis, H.S. 160,211 Lhotáková, M. 207 Li Chung-Č’ (Li Hongzhi) 399-401 Libovický, S. 274 Lidaková, D. 272 Lichtág, V. (Varnašram dás) 326 Lillard, J. 121 Lilly, 1 C. 292 Lindsay, G. 108 Lindsey, T. 59 Lingwood, D. Sangharakshita, M. S. Linus II. -» Pentz, V. von Liščák, V. 394 Livraga Rizzi, J. A. 239, 240 Lobkowicz, F. 34 Lobsang Rampa, T. Hoskins, C. H. Lohelius, biskup -> Koráb, E. Lopata, K. 83 Lopón T. Namdak 372 Lorber, J. 220 Losal, Y. 372 Lovelock, J. E. 287
440
Low, rabi —> Jehuda Liva ben Becalel Lowen, A. 195 Lubichová, Ch. 45 Lukáš, Z. 299 Lundin, M. 120 Luong Minh Dang 352 Luria, J. (Ari) 132 Luther, M. 56, 69 Luzný, D. 18
M MacFarlane, J. 104 MacLaineová, S. 175, 286 MacLeanová, D. 285 Mádl, J. (Jikan Kódó) 380 Mádr, O. 37 Maháprabhudží, Srí Dip Nárajan 344 Maháriši Mahéš Jógí 320-323 Mahárši, R. 223, 226, 318, 319, 349 Mahávíra 342, 381 Mahéšvaránanda 17, 344-348, 350, 351 Machálek, V. 17 Máchová, L. 220 Maiello, G. (Dervan) 248 Maier, M. 209 Maimonides —> Moše ben Maimon Maisel, M. 135 Maixner, J. 81 Majerák, P. 48 Makoň, K. 349 Makonnen, T. 69 Maliarik, J. 77, 223,224 Máni 141 Manolevská, I. 198 Manson, Ch. 171 Mantell, T. 275 Mantoya, D. (Emahó) 250 Mantradéví —> Wimětalová, B. Marciniaková, B. 278 Marek, V. 296, 297, 299, 362 Margies, W. 108, 119 Margulisová, L. 287 Markoll, R. 192 Marley, R. N. (B.) 69 Marpa 370 Marik, L S. 219 Masaryk, T. G. 136 Masaryková, Ch. G. 76 Maslow, A. 290
Mašek, J. 298 Mašková, M. 152 Matějková, H. 272 Mathers, S. L. M. 159 Matoušek, J. 149 Matthews, J. 245 Matthewsová, C. 245 Matus, J. 250 Matuška, F, 266 Mayerhofer, G. 220 Mazánek, J. 297, 299, 351 McCartney, B. 107 McCauley, R. 119 McKean, K. 85 Meera, Matka -> Reddyová, K. Meier, E. A. (B.) 277 ’
Melanchton, F. 69 Mendel, M. 305 Mendelssohn, M, 132, 139 Meredith, R. C. 122 Merhaut, B. 298,319, 350 Merton, T. 359 Mésl, J. 183 Mesmer, F. A. 147, 159,188, 189, 191, 192,200, 251,268, 271,273 Messany, P. 152 Metoděj 24, 29 Meyer, G. -> Meyrink, G. Meyrink, G. (Meyer, G.) 161,223, 230 Mikulica, V. 48, 49 Mikuška, V. 269 Milarápa 370 Milic z Kroměříže, J. 25, 56 Miller, W. 65, 97 Milota, I. 388 Miltner, V. 362 Minařík, K. 225, 350, 362 Mioduchowski, L. 351 Miscavige, D. 260 Moddy, R. A. 177 Mohan, C. -> RadžníŠ Mojžíš 130, 131, 133, 203, 278, 310 Móller, K. 120 Moody, D. L. 62 Moody, R. A. 291 Moon, S. M. Mun Son-Mjong Moosbrugger, G. 278 Morais, S. 133 Moitow, M. 83 Moše ben Maimon (Maimonides) 131
Moudrá, P. 161 Mmuštíková, M. 351 Muhammad Ibn Abduláh 278, 301-303,310, 319 Mucha, A. 161 Muktišvára Kalkí Bhagaván, Š. Mulford, P. 252 Muller, Z. 305 Mumford, B. C. (B.) 68 Mumford-Boothová, C. 101 Mun Son-Mjong (Sun Myung Moon) 68, 111-115 Mun, HanHakČa 112,114 Munk, J. 137 Murphy, J. 256 Murphy, M. 285 Murrayová, M. 167, 248 Musil, A. 304
N Nada Shakti -> Suchánková, J. Nader Rám 321 Nakonečný, M. 163 Nam, S. Y. 106 Nának 382 Ňánasatta Maháthéra —> Novosad, M. Narad, D. 352 Narajan 349 Nárájana Rádž Saí Bába, Satja Narakriti dás -> Nejkov, N. Naréndranáth Datta -+ Vivékánanda Náropa 374 Navrátil, J. 369 Nejkov, N. (Narakriti dás) 326 Němec, J. 372 Németh, S. 119 Nešpor, K. 351 Nettlesová, B. L. T. 279 Neubauer, Z. 298 Ni Šu-cu —> Watchman Nee Ničiren 360 Niedoba, J. 70 Niehaus, H. 91 Nikolaj, arcibiskup —> Kocvár, M. Niradžanánanda 351 Nosek, B. 137 Nosková, V. 198, 274 Notre-Dame, M. de (Nostradamus) 150,155,158 Novosad, M. 359 Novotný, J. 75
441
Novotný, O. 100 Novotný, T. 18 Nový, B. 156 Nový, R. 297 Nowak, K. 95 Nsoha, F. 121 Nyanaponika Théra (Feniger, S.) 359, 366 Nydahl, O. 377-379 Nykl, A. R. 304,305
0 Očko z Vlašimi, J. 25 Odža, A. 353 Ohsawa, G. 396 Okechi, P. O. 73 Olcott, H. S. 228, 358 Ondráček, L. 105 Oravec, O. 54 Orbito, A. 192 Orgján Trinlá 371, 373 Orr, L. 292, 294 Osel Tendzin Rich, T. Osho —> RadžníŠ Ostrolucký, J. 83 Ottama —> Smrčka, P.
p Pacek, I. 368 Padmasambhava 370 Padbur, J. 34 Pakosta, P. 120 Palka, R. 176 Palmerová, P. 66 pančhenlama (XI.) —> Gjalcen Šosang Norbu pančhenlama (XI.) —> Ketong Čhokjie Ňjama, T. Papus —> Encausse, G. Paracelsus —» Bombastus von Hohenheim, T. Parham, Ch. F. 67 Parsifal Imanuel —> Dvorský, J. D. Parsons, J. W. 160 Párvatí -> Dohnalová, J. Paseka, J. 193, 273 Pasqually, M. de 158 Pataňdžali 223, 227, 316, 345 Paton, J. H. 97 Patrovský, V. 277 Paulsen, J. 94 Pauwels, L. 164 Pavel z Tarsu 20, 218
442
Pavlát, L. 138 Pavlík, M. 29, 52 Pavlík, P. (Holý, P.) 226 Pavlita, R. 272 Pázdral, V. 79 Peale, N. V. 256, 258 Peczely, I. von 198 Pekárek, M. 195 Pelikán, P. 308 Penn, W. 75 Pentz, V. von (Linus II.) 54 Pertold, 0.319 Peseschkian, N. 291 Peschel, F. 235 Peschlová, J. 153 Petr, apoštol 22 Petr, V. 41 Petráček, K. 305 Petrášková, N. 295 Petri, C. de 210 Pfeiffer, T. 194, 195, 202-205 Pikart, P. 178 Pitter, P. 26 Pius IX. 51 Pius X. 52, 53 Pivec, L. 76 Pivoňka, L. 76 Platon 141 Pleva, J. 78 Plotinos 141 Podmolik, J. (Podmolík, J.) 121 Polma, J. 78 Prefát z Vlkanova, O. 304 Preinhaelterová, H. 319 Pribram, K. 287 Price, R. 285 Prince, D. 68, 104, 108 Pristley, J. 59 Procházka, L. 297, 362 Procházka, R. 245 Procházková, J. 347 Prokeš, V. 272, 279, 280 Prouza, J. 106 Průchová, J. 192 Přádová, H. 257 Přibylová, O. 162 Příhoda, P. 38 Ptolemaius, C. 142 Pulec, R. (Kryštof) 30 Putna, M. C. 38
Q Quimby, P. P. 251,253
R Rabbaniová, R. 312 Radkovský, F. 34 Rádi. E. 127 Radvanský, A. 136 Radžníš, Bhagaván Šrí 298, 332-336, 342 Rael —> Vorilhon, C. Rahner, K. 17 Rajneesh —> Radžníš Rajpoot, G. 353 Raková, M. 351 Rakšak Šrídhar Maharádž 328 Ram Dass -> Alpert, R. Rámakrišna 223, 317, 352 Ramalinga Adigal -> Vallahar Randa, A. 37 Randžung Rigpá 361, 371, 377 Rank, 0. 294 Rastokin, P. 151 Reddyová, K. (Meera, Matka) 349 Redfield, J. 286 Reich, W. 195 Reichenbach, K. von 189, 200,273 Reitz, R. 96 Rejdák, Z. 269,270 Rejchrt, M. 73 Reji, L. D. 37 Rejlová, I. 37 Řepko, M. 346 Retig, J. 76 Rheinwaldová, E. 256 Rhine, J.B. 268, 270 Rich, T. (Osel Tendzin) 375 Richet, C. 268 Rijckenborgh, J. von 210 Rittelmeyer, F. 234 Rivail, H. L. D. —> Kardec, A. Robert de Boron 179 Roberts, O. 68 Robertsová, 1 175 Roerich, N. 229, 242 Roerichová, H. 242 Rojko, D. 107 Rotrekl, M. 350 Rowlingová, J. K. 167 Rozehnalová, M. 114
Rumi, J. 72 Ruprecht, Z. 251 Russel, Ch. T. 97 Rutherford, J. F. 97 Růžičková, H. 153 Rybářova, M. M. 255 Rýc, M. 197 Rydenová, V. 46,47,49 Ryder, S. 119, 120 Rýzl, M. 270
w
R Řehák, R. 18 Řehoř z Nissy 21 Řehoř, papež 54 Říhová, M. 291
s Sade, D.-A.-F. 169 Sadek, V. 137 Sahn, S. 360, 368 Saí Baba ze Širdi 339 Saí Bába, Satja 339-341 Saint-Germain 146,243 Saint-Martin, L. C. de 158 Sajadó, M. 359 Sakyong Mipham (Sawang Osel Mukpowho) 375,376 Salvé-Šrívasta, N. (Šrí Matádží Nirmala Děví) 341-344 Samotný, I. 335 Sangharakshita, M. S. (Lingwood, D.) 361 Sáňka, V. 306 Sarkár, P. R. 329-332 Satjánanda 351 Sawang Osel Mukpowho -> Sakyong Mipham Sedlmajerová, J. 192 Segert, S. 137 Sehnal, J. 152 Sehnalová, Š. 152 Selea, E. 352 Sensei, T. N. 395 Servet, M. 59 Seymour, W. J. 67 Sezemský, K. 174, 192 Shakarian, D. 104 Sheldrake, R. 287 Shin, M. L. 397 Schaffiranek, H. 64, 84
443
Schambach, R. W. 120 Scheffler, J. (Angelas Silesius) 33 Schneerson, J. I. 133, 134 Schneiderfranken, J. A. 220, 221 Schopenhauer, A. 358 Schreiberová, V. 322 Schrótter, J. 194 Schulz, J. H. 256 Schutz, R. 125, 128 Schwarz, F. W. 91 Schwarz, J. 53 Siddhasvarupananda (Džagad Guru, Jagad Guru) 328 Sidon, K. E. 138 Sills-Fuchsová, M, 245 Silva, J. 261-263,265, 273 Silverman-Bimstielová, S. —> Šila, M. Á. Simeon, biskup —> Jakovlevič, R. Simon, P. 396 Simons, M. 58 Simosová, M. (Starhawk) 249 Singh, Bába Džaimal 384 Singh, Bába Savan 384 Singh, Góbind 382, 383 Singh, H. C. J. —> Jógí Bhadžán Singh, Harbhadžan 384 Singh, Randžit 383 Singh, Sant Kirpal 384, 386, 387 Singh, Sant Thakar 384-386 Singh, Šív Dajal 383, 384
Siráň, J. 353 Sivaraksa, S. 361 Sivers, M. von 236 Sivok, T. 365 Skamitzl, R. 318 Sklenka, E. 380 Skoumalová, T. 300, 351 Skřivánek, J. 231 Sládková, D. 373 Slapnička, R. 368 Sleczek, K. 378 Smith, J. 88-90 Smrčka, P. (Ashin Ottama) 365 Smrž, M. 297 Snášel, M. 365 Snyder, G. 359 Soal, S. G. 268 Sobička, E. 99 Sobotka, O. 106 Sohr, S. 154
444
Solen, P. 285 Sotona, J. 152 Souček, J. 72 Souček, L. 277 Sózan Hondžak 367 Sozzini, F. 59 Spangler, D. 285 Spee von Langenfeld, F. 166 Spener, F. J. 60 Spinoza, B. 131 Sprenger, J. 166 Sprick, J. 181 Srdce, M. 373 Sri Chinmoy —> Činmoj, Šrí Sri Mataji —> Salvé-Šrívasta, N. Starhawk —> Simosová, M. Starý, R. 151 Steiner, R. 160, 176, 190, 209, 226,227, 232-238 Steurich, M. 381 Stevens, C. H. 81 Stokes, G. 205 Stonawski, V. 70 Stone, B. W. 62 Strejc, J. 71 Strejček, V. 77 Striczko, T. 54 Stříbrný, R. 151, 177 Studený, J. 225 Stuchlík, J. 269 Stukeley, W. 245 Suchánková, J. (Nada Shakti) 299 Sumédhó, A. 364 Sundar Góvind Maharádž 328 Sunday, B. (W. A.) 62 Suzuki, D. T. 359, 360, 369 Suzuki, S, 360 Svijaš, A. 291 Swain, G. H. 81 Swedenborg, E. 146, 218, 219, 220, 251,252, 268,275, 281 Sýkora, J. 18 Sýkora, Z. 107 w
s Saku, S. 359, 360 Šankara 316, 345, 349 Šelong, J. 105 Šila, M. Á. (Silverman-Bimstielová, S.) 332, 333 Šilar, J. 295
Šiler, V. 18 Šilerová, J. 53 Šilhavý, M. A. (P.) 306 Šimon, A. 94 Šípek, B. 121 Šircová, M. 365 Šivánanda 349, 352 Špidlík, T. 35, 37 Špůrek, M. 151 Šraddhánanda 329 Šramo, J. 155 Šrí Matádží Nírmala Déví Štampach, I. 18, 38 Štangl, J. 396 Štěpán, P. 168 Štěpánek, M. 217 Šubrtová, Z. 225
Salvé-Šrívasta, N.
T Tadeu, J. 121 Takataová, H. 200 Tarthang 381 Taschner, K 81 Tattva-darší dás —> Kobes, T. Tauer, F. 304 Tereza, Matka 43 Terezie z Avilly 33,41 Terezie z Lisieux 33 Terlullián 21 Tervinová-Anzari, P. 295, 299 Tesla, N. 193 Thaje 371,373, 377 Thákur, R. 223 Thákur, R. 317, 318 Thich Nhat Hanh 297,361 Thomas, J. 64 Thoreaua, H. D. 358 Thue, P.-M. N. D. 54 Tichanovský, B. 194 Timlin, B. 87 Tkach, J. jun. 122 Tkach, J. W. 122 Tlustá, K. 107 Tomáš Akvinský 23 Tomáš, E. 225, 226,318, 350 Tomáš, M. 226 Tomášek, F. 27 Tomášova, M. 225, 318, 350 Tomilina, J. 194
TopolŠek, M. 397 Tórók, M. 121 Tósan Šušo 367 Toušek, M. 193 Treščianská, G. 107 Trilokátma dás —> Valer, A. Trinlay Tulku 373 Troška, R. 273 Třanovský, J. 69 Turija dás —> Kempe, J. T. Turnovský, P. 151, 152 Twitchell, P. 386-388 Tyl, J. 266
u Uhnák, A. 114 Ujčík, M. 121 Umlauf, R. 396 Uspenskij, P. D. 221 Usui, M. 199
V Vacek, Jaroslav 319 Vacek, Jiří 226, 318, 350 Vachler, P. 354 Valdes, P. 56 Válek, L. 362, 365 Valentová, 1.197 Valer, A. (Trilokátma dás) 326 Vallahar (Ramalinga Adigal) 348 Valpruga 249 Valtr, J. 171 Valúch, J. 266 Vaňáč, M. 127 Vančura, M. 295 Vardhamána —> Mahavira Várma, M. P. —> Maháriši MahéŠ Jógi Vamašram dás —> Lichtág, V. VavrouŠková, S. 319 Védapradžinánanda 332 Velechovská, Emestína 264 Velechovská, Eva 265 Velechovský, P. 264 Venzara, F. 224 Vesecká, V. 137 Veselý, I. 305 Vidjádhara —> Chógyam Trungpa Viklef, J. -> Wycliff, J. Vilímek, P. 121
445
Vinogradoff, M. 398 Virt, R. 378 Visser’t Hooft, W. A. 124 Vivékánanda (Naréndranáth Datta) 223, 317, 358, 359 Vlček, J. 120 Vlčková, E. 278 Vlk, M. 34 Vogeltanz, V. 191 Vojtěch 25 Vokoun, J. I. 55 Voldán, S. (V.) 308 Voli, R. 395 Volný, V. 70, 126 Voráč, M. 105 Vorilhon, C. (Raěl) 278 Votava, J. 351 Vujovič, D. 262 Vurm, B. 153, 163 Vymetal, J. 47 Vystrčil, T. 365
w Waldhauser, J. 245 Waldhauser, K. 25 Wallová, V. 193 Walsch, N. D. 286 Wangyal Namdak, T. 372 Watchman Nee 63, 64, 84 Watkins, W. M. 89 Watts, A. 359 Weberová, V. 400 Wegmanová, I. 237 Weinfurter, K. 163, 222, 223, 225,226,252, 318, 350 Weishaupt, A. 217 Wendell, J. 97 Weor, S.A. 149, 150 Werner, K. 350, 362, 365, 366 Wesley, Ch. 61 Wesley, J. 60, 101, 102 White, J. 93 Whitefield, G. 61 Whiteová, E. G. 93, 94 Whiteside, D. 205 Wiesel, E. 17
446
Wilkerson, D. 104 Wimala, Y. 363, 365 Wimber, J. 67 Wimětalová, B. (Mantradéví) 346 Winder, J. 195 Wise, I. M. 132 Witness Lee 64, 84 Witteková, G. 221,222, 281 Wittmannová, S. 138 Wojtyla, K. —> Jan Pavel II. Wolfram von Eschenbach 179 Wolterink, T. 102 Won, P. J. 395 Wu Bong 368 Wycliff, J. 25, 56
Y Yeats, W. B. 159 Yehudai-Rimer, M. 139 Ying Wu Wang 397 Young, B. 88 Youngren, P. 120
z Zadrobílek, V. 163, 164 Zahrada —> Achrer. J. Zajíc, D. 104 Zalman, S. 133 ZanáŠka, L. 347 Zatloukal, A. 182 Zbavitel, D. 319 Zdráhal, J. 120 Zechine, M. 120 Zeilhofer, J. 335 Zentrich, J. A. 191, 195 Zerbyová, K. (Maria) 117 Zettlem, H. 92 Zeyer, J. 161 Zezulka, J. 202-204 Zika, J. 266 Zimpel, C. 190 Zinzendorf, N. L. von 60 Zvelebil, K. V. 319 Zvěřina, J. 127 Zwingli, U. 57 Žižka, V. J. 151
Věcný rejstřík
Věcný rejstřík obsahuje hnutí a organizace; kurzívou jsou vyznačeny tiskoviny.
A A. M. O. R. C. 160, 210-213 ACET 104 Acrosanti 285 Acía curie 37 ADRA 96 Advent 95 adventismus 64, 65, 87, 93-96, 396 Adventistésedmého dne věří... 96 Agape 195 Aglow 107 Agni jóga 177, 227, 242 ahmadíja 305 ájurvéda 194, 353 Ajurvédské centrum Santóš 353 Ajurvédské paprsky 353 Ájurvédský institut Dhanvantri 353 Akademie Planetárního Vědomí Sedmi Paprsků 297 akupresura 395 akupunktura 191, 206, 394-396 albigenští 141 Albiónská lóže Starobylého řádu druidů v Ox fordu 245 Aletti 37 Alexandrova metoda 191 Alfa (kurzy) 126, 129 alchymie 142, 143, 145, 157, 163-164,167, 188, 215 Alchymista 240 Alchymistická společnost 164 Aliance reiki 200-201 Al-Ittihad Al-Islamí Ústředí muslimských ná boženských obcí Al-Manára 308 Amen 37, 40
Amicus (Amikus) 207 Amish 58 AMURT331,332 Amway 257 Ánanda Márga 328-332 Ananda sútra 331 angažovaný buddhismus 361 anglikánské církve 57, 73-75 Anno Domini 38 Anthroposofická společnost 209, 229, 232, 234 Antialkoran 304 Antiochie 49 Antiquus Mysticus Ordo Rosae Crucis —> A. M. O. R. C. Antroposofické rozhledy 234 antropozofícká medicína 190, 237,238 antropozofie 144, 160, 176, 190, 226, 227, 232-238 Apoštolská církev v České republice 15, 103-104, 105, 108, 120, 126 Apoštolská episkopální církev katolická 53 Aquafarm 156 áranjaky 314 Arcana 220 Arcana (společnost pro zdraví) 291 Arcana Coelestia 219 Archív orientální 305 Ariadna 152 Árijský boj 246 Arkánská škola 241 Armáda spásy 27, 66, 81, 101-102, 126 aromaterapie 192 Asclepius 142 Asociace Agni 242 Asociace waldorfských mateřských škol 236 Asociace waldorfských škol ČR 236 Astradat 273
447
Astrál 152 Astro 152, 297 Astrokontakt 151 Astrologická poradna Ra 151 Astrologická společnost 152 astrologie 142,143,145,150-157,158,164, 188, 189, 198,215,297, 397 Astrologie speciální 223 Astrologie všeobecná 223 Aštánga ajurvéda 353 Ateliér sáti terapie 380 ATOM 387 ATOZ 195 audiovizuální stimulace 266 auditing 259, 260, 291 aura-soma 193 Aureus 266 Auroville 285,318,349 Avatar (restaurace) 328 Avenna 257 AWIKA 265, 299, 300, 396, 397
B bábismus 309 Bahá ’í Bulletin 311 Báká’i listy 312 Bahďulláh 312 Baján 309 Baltoslované 247-248 Baptistická literatura 76 baptistické církve 59, 74, 75-77, 81, 94 Baraka 296, 299 Bejt Elend 138 Bejt Praha 138 Bejt Simcha 138 Bernhard Schmitt 260 Bhagavadgita 315, 317, 321, 324, 327 Bhagavatapúrana 315, 324, 339 Bible 20, 26, 32, 44, 56, 64, 105, 106, 119, 121, 124, 125, 127, 131, 144,288, 302 Bible ve světle mystiky 223 Biblická a traktátní společnost Strážná věž 99 Biblická jednota 127 Bílá bohyně 248 Bílý doininikán 230 bioenergetika 195 biologická zpětná vazba 266 biologicko-dynamické zemědělství 237 Biotonic 156
448
Biotronické centrum sociální pomoci 204 biotronika 190, 193, 202-205, 270 Blaník 298 Bod obratu 286, 289 Bodhi 365 Bodhidharma 396 Bodhipála 365 bogomilové 141 Bohemia Hammer Skins 246 bojová umění 380, 397-398 Bozi princip 112, 115 Božská cesta duchovního srdce 352 Brahma Kumárí 349 bráhmany 314 Bratrská jednota baptistů 15, 76, 126 Bratrská jednota československých spiritistů 174 Bratrská jednota Chelčického 75 Bratrská rodina 81 Bratrské sdružení československých spiritistů 174 Bratrstvo 73 Bratrstvo Keltů 245 Bratrstvo Keltů (zpravodaj) 245 Bratrstvo Růže a Kříže 209 Bratrstvo Valhaly 247 Bratrstvo věmíků nového náboženství slávského 247 Bratři v Kristu (christadelfiáni) 64, 84 britský izraelismus 68-69 Brněnská tisková misie 129 Buď nyní zde 286 Buddha (kniha) 362 Buddha Mangala 365 Buddhismus (kniha) 362 buddhismus Čisté země 357, 367, 368, 393 Buddhismus Diamantové cesty 373, 377-379 Buddhistická kulturní společnost 378 Buddhistická společnost v České republice 363 Buddhistický katechismus 358 Buddhovo evangelium 358 Bůh čarodějnic 248 Bulletin Mozek - Mysl 284 Business Success 260 Sytí 203 Bytí - životnífilosofie 203
c Camphillské hnutí 237 Campus Crusade 129 Canopus 225
CARP -> Vysokoškolské sdružení pro výzkum Principu Celestýnské proroctví 286 CELLHELP -> clusterová medicína Cenacolo 35 Centrální katolická knihovna 36 Centrum clusterové medicíny 198 Centrum duchovního rozvoje 152, 250 Centrum duchovních aktivit 299 Centrum Kruh 195 Centrum nejsvětéjší Isis 279 Centrum obrody 106, 122 Centrum pohody 299 Centrum pro studium demokracie a kultury 18, 37-38 Centrum pro studium gnostické antropologie 150 Centrum pro védská studia 326 Centrum probuzení 121 Centrum studia angličtiny a Bible 82 Centuries 155 Cesarea 105 Cesta ke světlu 300, 351 Cesta Panujícího 121 Cesta z Cech do Jeruzaléma a Kaira 304 Cesta zenu 359 Cesty a cíle 76 Cesty psychotroniky 271 Cesty světla 76 Církev adventistů sedmého dne 15, 27, 93-96, 126, 137, 354 Církev Boží 82 Církev bratrská 15, 74, 75, 80-81, 83, 103, 110, 126 Církev československá husitská 12, 15, 26, 29, 52-53, 72, 108, 124, 125, 126, 127 Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů 15, 65, 88-90 Církev Krista, Vědce 253 Církev Křesťanská společenství 14, 78, 104-105 Církev milosti 81 Církev Nového Jeruzaléma 219 Církev reformovaná 73 Církev řeckokatolická 15, 27, 30, 50-51, 126 Církev římskokatolická 12, 15, 32-50, 72, 125, 126,215 Církev satanova 170 Církev sjednocení 113 Církve Kristovy 63, 82, 84 Církve naděje 106 Clonaid 278
clusterová medicína 190, 197-198 Codex iuris canonici 34, 39 Communio 52 Communio viatorum 72 Confessio Fraternitatis 209 Corpus Hermeticum 142, 145 Country Life 95, 354 Criminon 260 CS Direct 156 Cursi llos de Cristianidad 44 CV-Relax 265
w c
čarodějnictví 143, 145, 157, 165-168,243, 248 Čarodějnictví dnes 248 Časopis přátel duchovních nauk 227 Časopis Východ-Západ 286 černošský izraelismus 69 Česka asociace odborného léčitelství 195 Česká biblická společnost 126, 127 Česká biskupská konference 34, 35, 126 Česka evangelická aliance 76, 81, 126 Česká hinduistická náboženská společnost 14, 346 Česká homeopatická společnost 196 Česka katolička charita 35 Česká komora klasické homeopatie 196 Česká konfese 72 Česká křesťanská akademie 17, 126 Česká lékařská akupunkturistická společnost 395 Česká lékařská homeopatická společnost 197 Česka metanoia 73 Česká pravoslavná Filantropie 30 Česká psychoenergetická společnost 194, 271 Česka společnost anthroposofických lekaní 198, 237 Česká společnost pro výživu a vegetariánství 354 Česká společnost theosofická 230 Česká unie židovské mládeže 138 Česká Univerzita Nové doby 297 v Česká wesleyánská misie 80 České katolické biblické dílo 36 Ceske sdruženi pro waldorfskou pedagogiku 236 Českobratrská církev evangelická 12, 15, 70, 72-73, 78, 81, 104, 124, 125, 126, 137 Česko-indická védanta společnost 346 Českomoravská Fatima 46 Českomoravský svaz léčitelských umění 195 Československá archeoastronautická asociace 277 Československá buddhistická společnost 363
449
Československá církev —> Církev českosloven ská husitská Československá jednota adventistů sedmého dne 95 Československá lékařská akademie pro aku punkturu... 395-396 Československá neohumanistická společnost 331 Československá SinoBiologická společnost 396 Československa společnost intelektuálu 161 Český bratr 73 Český svaz Jóga v denním životě 346-347, 351 Český svaz jógy 351 Český zápas 53 čchi-kung 381,393, 396, 397 Člověk a výchova 236 Člověk člověku, lidé lidem 128 Člověk, výchova a dítě 236 Čtvrtá cesta 221
D Dao 396 davidovští adventisté 96, 186 De occulta philosophia 145 Dědictví předků 246 Dějiny králů Británie 179 Demeter 237 Depolar 156 Děti Boží Rodina Děti Nejsvětějšího Srdce Ježíšova 47, 49 Dětská misie 129 Dharma 349 Dharmoví tuláci 359 Diakonie a misie Církve československé husitské 53 Diakonie Apoštolské církve 104 Diakonie Bratrské jednoty baptistu 76 Diakonie Církve bratrské 80 Diakonie Českobratrské církve evangelické 72 Diakonie v České republice 128 Diamantová sútra 356 Diamantový paprsek 197 dianetika 258-261 Dianetika, moderní věda o duševním zdraví 259, 261 Dílna duchovního růstu 299 Dílo Mariino 45, 49 Dingir 18 Dipankara Zentmm 374 Dipos 154
450
Direktář k provádění ekumenických principů a norem 124 Diskusní klub s tematikou mimozemské civiliza ce 278 Distance 37 Dítky Boží -» Křesťanské sbory Dobara 299 Dobrá zpráva 105 Dogma a rituál vysoké magie 159 Dokonalé manželství 150 Dómata 121 Domeček na procházce 335 Dotek 297 Dracula 167 Drahocenná perla 89,90 Druhá he Ivetská konfese 71 Druhy náboženské zkušenosti 252 Duch času 174 Duchovní škola Nového věku 297 Dům jógy 351 Dům kouzel 156 Dům U Slunce 299 Dušezpytný spolek Život 174 dynamická meditace 334 Dzogčhen Bon 372
E E. R. A. —> Evropská rogazionistická asociace EAV 395 Ebenezer 106 Ecclesia libera 55 Eckankar 177, 383, 386-389 Ejfatha 47 Egely Wheel 196 E>So/144 Ekumenická akademie 126, 127 Ekumenická církev svátého Jana Jeruzalémské ho... 178 Ekumenická rada církví 50,52,70,71,76, 78, 80, 95, 103, 126 ekumenické hnutí 23, 32,46, 123-129 Energie 154 Energy 299 Equilibrium 299 Ericksonův institut 266 Esalenský institut 285, 294 Ethos 83 etikoterapie 191, 291 eurytmie 236-237
Evangelická aliance 123 Evangelická církev augsburského vyznání 15,69, 70,71,72,126 Evangelická církev augšpurského vyznání 223 Evangelická církev bratrská 78 Evangelická církev helvetského vyznání 70, 72 Evangelická církev metodistická 15,79-80, 126 Evangelická metodistická církev v Českosloven sku 79 Evangelický týdeník - Kostnické jiskry 72, 126 Evangelík - Ewangelik 70 evangelikální hnutí -» probuzenecké hnutí Evangelikální sbor Elim 81 Evangelikální společenství 81, 83 Evangelikální společenství křesťanů 81, 83 Evropská rogazionistická asociace 36 Evropská škola feng shuí 398 Evropská uechi karate federace 397 Evropské buddhistické centrum 378 Experta 299 Ezotera 152 ezoterické léčitelství 24, 145,147,178, 187-208, 243, 251, 268, 270, 272, 273, 283, 284, 353, 393
F Falun Dafa —> Fa-lun-kung Falun Gong 401 Fa-lun-kung 393, 398-401 Fama Fratemitatis 209 Fantastic Fact Club 277 Fantastická fakta 277 Fatimský apoštolát Modrá armáda 45 Federace rodin za světový mír a sjednocení 113 Federace žen za světový mír 113 Federace židovských obcí v ČR 15, 126, 136-138 feng Šui 156, 393, 398 FFWPU —> Federace rodin za světový mír a sjed nocení FGBMFI —> Mezinárodní sdružení podnikatelů zvěstujících plné evangelium Filadelfia 48 Filosofie svobody 232 Findhom 285 floatace 292 Fokoláre —> Dílo Mariino Folia homeopathica bohemia 197 Formule svornosti 69 Fom Sidhr 247
Fórum 2000 17 Francouzská encyklopedie 146 Fratemitatis Ulfar 246 Free Teens 114 frenologie 155 Fyzap 273
G Gabreta 247 Gaia 299 Gajax 256 gelugpa 371, 373-374 Gemara 131 gematrie 153 Gemini 152 Gemma 234, 297 Generální konference 93, 94 geomantie 156, 398 geopatogenní zóny 143, 194, 272 Germáni 246-247 Germánský řád 246 Getsemane 100 Getsemany 37 Global Concepts 311 Globální země světového míru 322 Gnostické sdružení kulturních a antropologických studií 149 gnoze21, 141,144, 149-150, 162,175, 176,181, 215, 257 Golem 230 Góvinda 326, 354 grafolog ie 155 Grafologie 155 Granth Sáhib 383 Guruova meditačnípravidla 338
H habáni 58 Happy, Healthy and Holy Organization (3HO) 384 ’ ~ Hari Bol 328 HARP -> Středoškolské sdružení pro výzkum Principu Hatikva 139 Heidelberský katechismus 71 Herba Magica 299 Herbalife 257 Hermés (centrum) 266 Hermetický řád Zlatého úsvitu 153,159,160,209
451
hermet ismus 142, 143, 145, 147, 151, 157-163, 164, 165, 166, 217, 222, 230, 269, 283 Herold 163 Hesla Jednoty bratrské 78 Hinduistická společnost 354 Hlas (časopis FGBMFI) 104 Hlas muslimských náboženských obcí 306, 308 Hlas pravoslaví 31 Hlas ticha 229, 231 Hlas uzdravení 109 hnutí Grálu 144, 180-184, 185 hnutí Haré Kršna 14, 323-327, 328, 351, 354 hnutí lidského potenciálu 192,253, 264-267,273, 283 hnutí Nového věku 148, 175, 177, 230, 242, 256 hnutí posledních dnů 64, 87 hnutí posvěcení 62, 65-66, 101-102 Hnutí pro praktické křesťanství 123 Hnulí pro víru a řád 124 Hnutí Pro život 35 hnutí ritviků 328 hnutí Satja Saí Baby 339-341 hnutí Srí Činmoje 336-339
hnutí uzdravovací obnovy 68 hnutí Víry 78, 118-122, 192, 252-253 Hnutí vnitrního míru 291 Hnutí za duchovní integraci do Absolutna 352 Hnutí za lepší svět 44 Hnutí za spravedlivou společnost a lásku k bliž nímu 128 Holos 295 Holosofická společnost ČR 385 holotropní dýchání 250, 290, 293-296, 298-299 Holy Ghost Endtime Ministries 121 Homeopatická společnost ČLS JEP 197 Homeopatické listy 197 homeopatie 145, 189, 190, 191, 238 HOPE 87 Hope Churches —> Církve naděje Horev - klub 162 Horus 163 Hovory s Bohem 286 Ho vory s lamou 379 Humánní a Univerzální Energie 352 Humanum genus 215 hutterité 58 Hvězda záhrobní 174 Hvězdička 89
452
CH Chabad 133, 138 channeling 144, 175-176,277,298 charismatické hnutí 47-48, 67-68 Charta lásky 116 Chemin Neuf 47 Chen Tao 394 Cherubský poutník 33 Chevra 107 Ching Hai (hnutí) 389-391 christadelfiáni 63, 64 Christian Science Monitor 254 Christoffelova slepecká misie 128 Chudé sestry svaté Kláry 42 Chymická svatba Christiana Rosenkreuze 209
I I. D. M. 156 Ibbingův mystický kruh 222 ICEJ —> Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém Idea 70 ilumináti -> Řád iluminátů imanuelité 180, 183, 184-187 Immaculata 45 In Eminenti 215 Informační list 42 Inspiritual 251 Institut celostní medicíny 194 Institut Dala Camegieho 256 Institut ekumenických studií 127 Institut harmonického rozvoje člověka 221 Institut Kushi 396 Institut Naropa 374 Institut pro impulzy úspěchu 257 Institut Sidonius 107 Institut zbožné společnosti dcer svátého Pavla 43 Institute of Parapsychological Sciences 155 International Board 76 ISAB clusterová medicína Isis 161, 162 ISKCON -> hnutí Haré Kršna ISKCON Communications Journal 326 Islámská nadace 307 Islámské kulturní středisko pro ČR 307
Islámský svaz - klub přátel islámské kultury 308 I-ťing 154, 393, 398
J Já jsem 242 Jádro buddhistické meditace 366 Jádro sociální otázky 232 Jak získávat přátele a vlivné lidi 255 Jan Ámos Komenský (lóže) 216 Jazyky mozku 287 Jediným serdcem 50 Jednota bratrská 15, 25-26, 56, 60, 72, 77-79, 105, 108, 126 Jednota bratrská (časopis) 78 Jednota českobratrská —> Církev bratrská Jednota československého duchovenstva 52 Jednotný mozek 196, 205-208 Jesus Revolution 106 Ježíš přijde 105 Jihomoravské křesťanské společenství 120 Jitro kouzelníků 164 Jitřenka 218 jóga 225, 243, 297, 299, 316, 318, 319, 330, 341-344, 344-348, 350-353, 389 Jóga klub Sáti 350 Jóga pro moderního člověka 351 Jóga v denním životě 17, 298, 344-348 Jóga v dennom živote 347 Jóga v rehabilitaci 351 Jóga. Od staré Indie k dnešku. 350 Jógasútra 316 johanité maltézští rytíři Joint Line 272 Jsem 292 Judaismus jako civilizace 133
K kabala 140,144, 145,159,162, 163 Kabalistický řád růžového kříže 159 kadampa 371 kagjiipa 225, 370, 372-373, 374-376, 377-379 Kagyu Samye Dzong 373 Kairos 98 38 kalvínské církve 57, 71-73 Karma Dargje Ling 373 Karma Dubgji Ling 378 Karma óser Ling 378 Karma Thegsum Čhóling 373 Karma Wangčub Ling 378 Karmel 41 karmická psychoterapie 291 Karpatští vlci 247
kataři 141 katolicismus 23, 31-55 Katolická akce 44 Katolická charismatická obnova 47, 67 katolicko-apoštolské sbory 64,91 Katolický týdeník 37 Katolík 49 Keltové 146, 244-246 Keren Kayemeth Leisrael 137 Kidokai 398 kineziologie 196, 205-208 Ki-Tak 299 Kladivo na čarodějnice 166 Klíč k teosofii 229 Klub přátel Květoslava Minaříka 225 Klub přátel Židů 18
Klub psychotroniky a UFO 271, 277 Knéžím přemilým synům Panny Marie 46 Kněžské bratrstvo sv. Pia X. 49, 53-54 Kniha duchů 173 Kniha médií 173 Kniha Mormon 88-89 Kniha nauk a smluv 89 Kniha Nosferatu Vampírská bible 168 Kniha o živém Bohu 223 Kniha společné modlitby 73 Kniha svornosti 69 Koinonia 82 Koinonie Jan Křtitel 48,49 Kolegium katolických lékařů 36 Kolpingovo dílo 37 Komunita Blahoslavenství 48 Komunita bratří z Taizé 46 Komunita dzogčhenu 372 Komunita Emmanuel 47 Komunita svaté Zdislavy 35 Konference evropských církví 124 Konference vyšších představených mužských ře holí v ČR 42 Konference vyšších představených ženských ře holí v ČR 42 konfucianismus 392-394 Kongregace bratří Nejsvětější svátosti 41 Kongregace Dcer Panny Marie Pomocnice 41 Kongregace knězi Nejsvětější svátosti 41 Kongregace milosrdných sester svátého Karla Boromejského 43 Kongregace milosrdných sester svátého Vincen ce z Pauly 43
453
Kongregace misionářů Matky Boží z La Sallety 42 Kongregace misionářů oblátů Panny Marie Ne poskvrněné 42 Kongregace školských sester de Notre Dame 43 Kongregace školských sester svátého Františka 43 Konstelace 152 Konstituce svobodných zednářů 214 Korán 302-308, 309 Kosmická hra 296 Kostnická jednota, sdružení evangelických křes ťanů 126 Kostnické jiskry 72, 126 Kristova obec 82 Kristus pro každého 129 Krmte hladové 120 Kroky 83 Kruh pro duchovní pomoc 195 Kruh přátel Bruno Gróninga 195, 199 Kruh přátel Novosalémského Světla 220 Kruh přátel vodnářského věku 298 Kruh žáků a přátel Kňaza Jána Maliarika 224 Křesťané v Praze 82 Křesťané za mír 128 Křesťanská akademie mladých 127 Křesťanská církev - Učedníci Kristovi 63 Křesťanská mezinárodní misie 120 Křesťanská mezinárodní solidarita 35 Křesťanská mírová konference 27 Křesťanská misie 101 Křesťanská misijní společnost 105, 129 Křesťanská revue 127 Křesťanská společnost Maniny 104 Křesťanská společnost Slovo života 120 Křesťanská věda 189, 192, 252, 253-255 Křesťanské centrum víry 121 křesťanské legendy 144 Křesťanské modlitební společenství Lydie 128 Křesťanské sbory 15, 83 Křesťanské společenství - Spolecznošč Chrzešcijaňska 70 Křesťanské společenství Církev Křesťanská společenství Křesťanské společenství Nové začátky 120 Křesťanské společenství Víry 121 Křesťanské společenství víry (Dobříš) 121 Křesťanské společenství víry Archa 121 Křesťanské vyučování a život 83 Křesťanský dialog 128
454
Křesťanský hlas pro židy a Izrael 106 křesťanský izraelismus 68 Křesťanský sbor Praha-Jih 105 Křesťanský spiritismus 174 Křesťanství a světová náboženství 16 Křesťanstvíjako mystická skutečnost 232 Křídla inspirace 338 Křižovatka 36 Kuan-Jin 389-390 Kult čarodějnictví v západní Evropě 248 Kulturní asociace Nová Akropolis —> Nová Ak ropolis Kum Nye 381 kung-fu 381 kvakeři Náboženská společnost přátel kvantová homeopatie 197 Kwan Um 360, 368
L Lasenic (lóže) 163 Latinská církev 54 Lectori um Rosicrucianum 210 Léčivé tao - střední Evropa 397 Lesní akademie jógové védanty 349 Lessing zu den drei Ringen 216 Létající talíře přistály 275 Leuenberská konkordie 123 Liahona 89 Libena 272 Liber legis 160 Liga českých muslimů 308 Liga pár páru 35 Likvidace lepry 35 Lila amrit 347 Lion’s Club Lví klub LITE 260 Logos 162, 163 Lola princip 257 Lotosová sútra 356, 358, 360 Lotus 363, 365, 372, 373 Lotus (časopis) 230 Lumen gentium 17 Lumini Sacre 155 Luna 271 Lungta 380 Luterská evangelická církev augsburského vy znání v ČR 15, 70,128 luterské církve 56, 69-71, 81 Lví klub 218
M Madal Bal 338 Magazín 120 Magazín 2000 277 magie 142, 143, 145, 157, 165-168, 170, 243 Magie v teorii a praxi 160 magnetoterapie 192 Mahabharata 315, 339 mahájánový buddhismus 356, 358, 393 Maharishi-efekt 323 Mahárišiho ayur-védská společnost 322 Mahárišiho védská univerzita 322 Mahatajána 351 Maják 80 Maják (časopis) 18 Makkabi 138 makrobiotika 396 Malé stádo —> Místní církev Malí andělé 113 maltézští rytíři 144, 178 Malý Buddha 381 Malý katechismus 69 Mana 296, 299 Mana pro tento den 127 Managarm 247 Managarm (magazín) 247 Mandala nova 271 mandejci 141 Manhir 273 Manna 121 mariánská hnutí 33, 45-47 Mariánské kněžské hnutí 46, 49 Mariina legie 45 martinisté 158, 159, 161, 162, 163, 216 Maskil 139 Maun 251 mazdaznan 77 Meditace všímavosti a vhledu 359 Meditační skupina pro Nový věk 242 mennonité 58, 75 Metanoia 48 Metapsychologie 269 metod ismus 60-61,75, 79-80 Mezinárodní asociace reiki 201 Mezinárodní biblická společnost 127 Mezinárodní buddhistický nadační fond 363 Mezinárodní církve Kristovy 63, 85-87 Mezinárodní ekumenické společenství 128
Mezinárodní holosofická společnost 383, 384, 385 Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém 106, 137 Mezinárodní letniční společenství 104 Mezinárodní meditační centrum džinismu 382 Mezinárodní misijní rada 123, 124 Mezinárodní report 37 Mezinárodní sdružení badatelů Bible 98 Mezinárodní sdružení podnikatelů zvěstujících plné evangelium 104 Mezinárodní sdružení pro psychotronický výzkum 269 Mezinárodní síť angažovaných buddhistů 361 Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny —> hnutí Haré Kršna Mezinárodní společnost zenu 368 Mezinárodní svaz Gedeonů 127 Mezinárodní trans personál ní společnost 294, 295 Mezinárodní ústav pro metapsychiku 268 Michael (nadační fond) 236 Miles Jesu 42 Milost 100 Miluj svůj život 256 Mipam, lama s Paterou moudrostí 358 Mírové hnutí katolického duchovenstva 27 Mise Čajtanji 328 Misijní společenství Život 104 Misijní společnost adventistů sedmého dne 94-95 Misionář malomocných 35 Misionářky lásky 43 Místní církev 63-64, 84, 394 Mišna 131 Mládež s misií 106 Mnišky Kazatelského rádu 42 Moderní revue 161, 162 Modlitby matek 128 Modrá alfa 264 Modré z nebe 72 Modrý kříž 107, 108 Moje cesta k vyřešení duchovního problému 226 Moje poselství. Jóga v denním životě. 347 mormonismus 64, 65, 87, 88-90, 396 Moslimské náboženské obce pro Československo 305 Most ke svobodě 227, 243 Moudrost jógy 332 Muhammad 305 Můj život 232 Mukti 348
455
multi-level marketing 257, 258 Muslimská unie 308 Myo gen ji 368 Mystéria tajemna 299 Mystický slabikář 223 Mystik a učitel František Drtikol 226 mystika 23-24, 33, 146, 163, 218-227, 251, 268, 283,298, 303,318,362,383 Mystikové a mágové Tibetu 358 Myšlením k bohatství 256
N Na konci Časů 46 Náboženská společnost československých unitárů 76, 219 Náboženská společnost českých unitářů 15,76-77 Náboženská společnost přátel 74—75 Náboženská společnost Svědkové Jehovovi 12, 15,27, 99-100 Nacionálně-socialistické hnutí Evropy 246 Nadace hnutí duchovní obnovy 320 Nadace hnutí Grálu 182 Nadace Nového zjevení 220 Nadace pro zřízení a provoz islámského centra 307 Nadace Spirituální Země 250 Nadace sv. Františka z Assisi 35 Nadace Svědectví 100 Nadace světový étos - Centrum Prokopius 16 Nadační fond KMS 105 Nadační fond Nové Bible kralické 120 Nadační fond Nydahl 378 Naděje 128 Nagomi 380 Nakšabandí 308 Náma Hatta 326 Narconon 260 Národ 136 Národ (lóže) 216 Národní veliká lóže československá 216 Narozen v Tibetu 361 Naše rodina 92 Naše služba Království 99, 100 Naturcentrum Salvea 195, 273 Návrat k Bohu 326 Nebbi 299 Nebe a peklo 220 Nebeská brána 278, 282 Nehemia 104
456
Nejsvětější Písmo 309 Nejšťastnéjší lidé na Zemi 104 Německé společenství víry 246 němečtí rytíři 144, 178 Nemocniční informační služba 100 Neokatechumenátní cesta 45 Nesmrtelnost 174 neurolingvistické programování (NLP) 265 New Age —> hnutí Nového věku Newstart 95 Nezbeda 38 Ničiren šóšú 361, 363 ňingmapa 370 Nirgan 251 Nirmalá Vidja 343 Nirodha 365 Noetis 154 Nostra aetate 17 Nová Akropolis 227, 238-241 Nová Bible kralická 120 Nová církev křesťanská 219 Nová církev Páně 219 Nová orientace 27 Nová smlouva -> Nový zákon Nové Bratrské listy 78 Nové dobré zprávy 117-118 Nové myšlení 59, 118, 119, 147, 189, 219, 251-267, 268,278 Nové rozhledy 161 Nové začátky 121 Nové základy experimentální psychologie 269 Noviny z ráje 343 Novoapoštolská církev v ČR 15, 65, 87, 90-93 novokřtěnci 58-59 novoplatonismus 141, 158, 176 novopohanství 146, 160, 167, 243-251 Novum 266 Nový dnešek 136 Nový kovenant 121 Nový Orient 18, 305, 319 Nový zákon 20, 105, 121, 137, 302 Nový život 120-121 Nový život (misijní společnost) 129 numerologie 152-153, 198,226
o O obci Boží 21 O poznávání vyšších světů 232 O.T. O. 160,211,248,260
Oáza 121 Občanská komie pro lidská práva (CCHR) 260 Obec křesťanů 14, 234-235, 237-238 Od Jordánu k letnicím 108 Odhalená cesta mystická 223 Odhalená Isis 229 Ohnivý keř 223, 226 Okruh a střed 235 okultismus 145, 147 Okultní a spiritistická revue 161, 162 Olomoucká mírová skupinka 279 Óm centrum - Dátá 353, 354 Óm Šinrikjó Učení Nejvyšší pravdy Óm Operace Ester 106 Operace-Mobilizace 129 Opravdový život v Bohu 47 Opus arabicum 308 Opus Dei 42, 43 Opus Mariae —> Dílo Mariino Oranžová kniha 336 Ordo Templi Orientis —> O. T. O. Orel 36 Organon racionální léčby 189 Orientace 154 Orientální ústav 304, 305 Orthodox revue 30 Osho Commune International 334 Osho Shangri La Meditation Center 335 Osho Sugama Meditation Center 335 Oshova multi verzi ta 335 Osud jako šance 291 Otázky a odpovědi o novoapoštolské víře 93 Otázky II. 204 Otevřené dveře 121 otevření bratří —» Křesťanské sbory
p Pacem in tenis —» viz Sdružení katolických du chovních palmariánská církev 54 Paměti mystika 225 Pánova cesta —» Cesta Panujícího Pánova církev 83 Paracelsium 197 Paragava 162 parapsychologie 145, 147, 153, 155, 189, 190, 193,194, 261, 267-275, 283 Pardubická zednářská lóže 217 Paromova Dúbrava 248
Parsifal 180 Parsival, anebo Hrabě z Grálu 179 pastýřské hnutí 68 Pathfinder 95 Patmos 106 Patriot 246 paulikáni 141 Pax cultura 242 Pentagram 210 pentekostální hnutí 26, 47, 62, 66-68, 81, 102-122 Penúel 106 Perspektivy 37 Perunov kruh 248 pietismus 60,77-79 Planetary Activation Organization 277 plymouthští bratří 63, 83 Plynoucí řeka tchaj-ťi 397 Poetrie 299 Pochodeň dneška 39, 136 Pochodeň zítřka 39 Pokoj Tobě 222 Politický ideál 240 Poradna o náboženských sektách 18 Posel apoštolátu 55 Posel jitra 97 Posel radosti a pokoje 84 Posel záhrobní 174 Positio Fratemitatis Rosae Crucis 211 Potala 381 Poutník 40 pozitivní myšlení 192, 255-258 Poznání 227 Poznejte, kdo jste 382 Pradávná moudrost pro dnešek 389 Práh 235 Praktická astrologie 151 Pravé křesťanské náboženství 219 Právo národa 52 Pravoslavná církev v českých zemích 12,15,27, 51,52, 124, 126, 127 Pravoslavná církev v českých zemích a na Slo vensku 29-31 pravoslavné křesťanství 22, 28-31 Pravoslavný teologický sborník 31 Pražská prajága 297, 351 Pražské společenství Kristovo 63, 85, 87 Probuďte se! 99 probuzenecké hnutí 58, 79-82 Promise Keepers —> Věrní
457
Protestant 73 protestantismus 23, 32, 47, 55-122 Protokoly siónských mudrců 136 Proud 84 Průvodce neofyta 213 Přátelé Dhammy 364 Přátelé duchovních nauk 227 Přímá stezka 225 Přímá stezka (mystická škola) 225 Přírodní filozofický kruh sv. Grálu 182 Příručka k praktikování 391 Příručka vůdce 240 Přítel lidu - Przyjaciel ludu 70 Psýché 163, 222, 223 Psýché (spolek) 222, 223, 225 psychická chirurgie 192, 267 Psychocentrum 295 Psychoenergetická laboratoř 270, 271 Psychoenergetika 271 psychotronika -y parapsychologie PSYPOS 265 Půlnoční křik 97 puritáni 58 Putování aneb cesta z království českého... 304 Putování léta Páně 1493 k Božímu hrobu... 304 Pyramida 299
R R.O.F.C. 120 Rádha-svámí satsang 384 Rádžajóga a buddhijóga 353 raěliánské hnutí 278 Rámájana 315, 339 Rámakrišnova misie 317 rastafariáni 69, 122 rebirthing 292, 294 reflexní terapie 194, 395 Reformovaná křesťanská církev na Slovensku 124 Regena 178, 198, 273, 297 Regenerace 155,157, 178, 198, 272-273, 297 Regina 46 Regnum Christi 36 reiki 196, 199-202 Reiki dopis 201 Reiki, metoda přírodního léčení 202 reinkarnační terapie 290, 292 Religio 18 Revival Centers Fellowship 106 Revue šťastných lidí 163
458
Rezonance 352 Rezonance (časopis) 151 Rhema 119, 121 Rhodon 197 Rodina (David Berg) 106, 115-118 Rodina (Charles Manson) 171 Rodina lásky —> Rodina (David Berg)+A1029 Rodná víra 248 Rokpa 372 Rosa plus 272, 274 Rosemary má děťátko 171 Rosikruciánské společenství 209 rosikruciánství 146, 158, 160, 188, 208-213, 214, 223, 248 RošchodeŠ 138 Rotary 217 Royal Rangers 104 Rozhodní křesťané letniční 103 Rozhodný křesťan 103 Rozhovory s poučením od mých přátel z vesmíru 279,280 Rozhovory se životem 226 Rozmach 48 Rozsievač 76 Ruhani satsang 383, 384, 386 RYS —> Služba náboženské mládeži rytířské rády 144 Rytířský a špitální řád sv. Jana Jeruzalémského z Rhodu a Malty 41 Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou 41 Rytířstvo Neposkvrněné 45 v
R Řád bosých bratří 41 Řád bosých karmelitek 42 Řád bratří blahoslavené Panny Marie Karmelské 40 Řád bratří domu Panny Marie v Jeruzalémě 41 Řád bratří kazatelů 40 Řád buddhistických mnichů 360 Řád cisterciáků přísné observance 40 Řád Chrámu Slunce 14, 186 Řád chudých rytířů Krista a Templu Šalomouno va 178 Řád iluminátů 161, 162, 217 Řád menších bratří 40 Řád menších bratří kapucínů 40 Řád minoritů 40, 45
v Rád Nejmenších bratří svátého Františka z Pauly . 40 Rád ochránců Boží vůle na Zemi 175 Řád premonstrátů 41 v Rád sester cisterciaček 42 Řád svaté Alžběty 42 Řád svaté Voršily 42 Rád svátého Augustina 40 Řád svátého Benedikta 40 Řád Východního chrámu —> O. T. O. Řád vyšších neznámých —> martinisté řeholní společenství 34, 39-43 Řetěz spojení 217
s Sahadža jóga 341-344 Sahadža jóga (časopis) 344 Saí centrum 340 Saí Rám 340 sakjapa 371 Salesiáni Dona Boská 41 Salve 40 Samuel, biblická práce pro děti 129 Sanátor 204 Sant Mat 383 Sani* Egidio 49 satanismus 143, 145, 160, 166, 168-173 Satanská bible 170, 172 sáti terapie 380 Sbor Na cestě 119 Sbor Víry 121 Sborník pro filosofii, mystiku a okkultismus 162 Scientologická církev 252, 253, 258-261, 266, 278, 386 scientologie 160, 258-261 Scripta bioethica 36 Sdílení 17 Sdružení badatelů v psychotronice 271 Sdružení divadelních aktivit 335 Sdružení evangelikálních teologů 81 Sdružení katolických duchovních Pacem in tenis 27 Sdružení Křesťanské Vědy v Praze 255 Sdružení Ochrana nenarozeného života 35 Sdružení pro dětský život 35 Sdružení pro elementární terapii 291 Sdružení přátel Indie 354 Sdružení přátel integrální jógy 351 Sdružení přátel morálního Zákona 224
Sdružení přátel západního buddhistického řádu 361 Sdružení salesiánských pracovníků 41 Sdružení taoistického taiči 397 Sdružení učitelů jógy 350-351 Sebeovládání uvědomělou autosugescí 255 Séfer Ha-Barím 132 Séfer Ha-Zóhar 132 Séfer Jecira 132 Setkávání 100 Shamanyka 295, 299 Shambala - posvátná cesta bojovníka 375, 376 Shambala Česká republika 376 She Drub Ling 374 Shop Expres 155 Shromáždění Boží 67, 106, 118 Schónstattské hnutí 45 SIAB —» clusterová medicína Sikhská dharma 383 Síla pozitivního myšlení 256, 258 Silva Method - základní kurz 263 Silva Method Czech Republic 262 Silvova metoda 252,253,261-263,264,265,266 Siónská strážná věž a Hlasatel Kristovy přítom nosti 97 Sisyfos 198, 274 Skyline 257 Slezská církev evangelická augsburského vyzná ní 15, 70, 71, 126, 127 Slezská diakonie 70 Slezská evangelická církev augšpurského vyzná ní 124 Sloup 48 Slovenská evangelická církev augšpurského vy znání 124 Slovo a život 80 Slovo z Jeruzaléma 106 Slovo života 118-120 Sluneční stát 208 Služba náboženské mládeži 113 Služba smíření 105 Smaragdová deska 142, 157 Soka gakkai 361, 363 Souvislosti 37 Sózan-Tózan 368 SPAS 266 Spirit 297 spiritismus 144, 147, 154, 170, 173-178, 192, 219, 228,268, 277, 283 Spiritistický spolek Bratrství 174
459
Spiritualita stvoření 289 Spirituální humánní jóga 352 Spojená lóže teosofů 229 Spojená velkolóže anglická 216 Spojené biblické společnosti 127 Společenství Ducha svátého pro sjednocení svě tového křesťanství 112-115 Společenství harmonie těla a ducha 195 Společenství pomocníků Řádu sv. Lazara 35 Společenství pro seberealizaci 318 Společenství přátel 221 Společnost Aetherius 278 Společnost božské moudrosti 382 Společnost božského života 349 Společnost Jóga v denním životě 347 Společnost Karla IV. 54 Společnost křesťanů a Židů 17, 137 Společnost Mahábódhi 358, 359 Společnost Maharishiho védské univerzity 322 Společnost Modrého kříže 156 Společnost pravověmých svědků Jehovových 100 Společnost pro církevní právo 36 Společnost pro mystická studia 222, 231 Společnost pro psychická bádání 268, 269 Společnost pro psychická studia 269 Společnost pro psychotroniku a juvenologii 271 Společnost pro seberealizaci 349 Společnost pro studium sekt a nových nábožen ských směrů 18 Společnost Sahadža jóga 343 Společnost svobodného batrství 76 Společnost Thule 246 Společnost Vrilu 246 Spolek rozhodných křesťanů letničních 103 Srdce rodiny 201 Srdeční rozprava o moudrosti druhého břehu 356 Stará víra 249 starobylé východní církve 21 Starobylý druidský řád 245 Starokatolická církev 15, 26, 51-52, 73, 126, 127 Starý zákon 20, 64 Statuta Judaeorum 135 Strana přírodního zákona 321 Stratos 291 Strážná věž 99 Struktura vědeckých revolucí 286 Střed cyklónu 292 Středisko jógy svámího Satjánandy 351 Středisko korespondenčních kurzů 95 Středisko zdraví 299
460
Střední cesta 363 Středoevropská zenová asociace 368 Středoškolské sdružení pro výzkum Principu 113, 114 Studenti pro Krista 83 Studentská křesťanská misie 106 Studentský hlas pro Krista 129 Studijní centrum sebepoznání C. E. A. 150 Studio ezotemích věd 297 subliminální technologie 256 Suddha Sanmargam 348 súfismus 303, 308 Su-Jok 395 Summis desiterantes affectibus 166 superleaming 266 Suverénní rytířský řád Templářů 178 Svámí Narajan 349 Svatý Korán 305, 307 svědkové Jehovovi 65, 87, 97-101 Svět reiki 201 Světlo 37 Světlo - Život 44 Světlo Asie 358 Světlo života 121 Světová biblická společnost 125 Světová církev Boží 122 Světová rada církví 110, 124 Světové evangelikální společenství 123 Světové společenství buddhistů 358 Světový dům spravedlnosti 311 Světový luterský svaz 123 Světový svaz reformovaných církví 123 Svobodná církev reformovaná —> Církev bratrská Svobodná lidová misie 110-111 svobodné zednářství 146, 149, 158, 159, 161,162, 208,214-218,223 Svobodný ateliér pro eurytmické umění 236 Svobodný zednář 216 Swedenborgova (Swedenborská) společnost 219 Syn Člověka 185,186, 187
š šamanismus 166, 243, 249-251, 283, 286, 297 Samanismus a archaické techniky extáze 249 Šambala 361, 374-376 Šanti Nilaja 177 Šarijat-Ki-Sugmad 388 šia-tsu 196, 395 Šinuj 18
Šíření Písma svátého 84 Šrí Čajtanja Sarasvat math 328 Šrí Dévpuridží ášram 347 V” Sulchan aruch 134
T tai-čchi 381,393, 397 Tajemství karet 153 Tajemství katedrál 164 Tajná nauka 229, 230, 242 Tajná věda v nástinu 232 TaZmwd 131, 302 Tančit ve světle 286 Taofyziky 286, 393 taoismus 393-401 tao-jóga 397 Tao-te-ťing 393 tarot 153, 159, 167 Teen Challenge 104 Teiestézická akademie 154 templáři 144, 178 Tempo 155 Teologická reflexe 72 Teologická revue 53 Teologické texty 37 Teologický sborník -> Teologie & Společnost Teologie & Společnost 18, 37 Teosofická revue 230 Teozofická společnost 147, 159, 177, 178, 210, 219, 220, 222, 227-243, 283, 317, 318, 358 Teozofická společnost v Americe 229 teozofie 146, 218-231,239-240, 283 Terezínská iniciativa 138 Tetrabiblos 142 Thelemická církev 160 Thelemické opatství 160 Theosofícká společnost Adyar 231 Theosofícký spolek 230 Theosofte. Úvod do nadsmyslového poznaní... 232,238 théravádový buddhismus 356, 358, 364-366, 379-380 Three-In-One Concepts 206-207 Tibetská kniha mrtvých 370 Tibetské listy 380 tibetský buddhismus 357,361, 369-379, 380, 381 Tipitaka 355 Tirusabaí 348 Tisíc a jedna noc 304
Titicaca 299 Together Encountering Christ 49 Tóra 131, 132, 133, 144 torontské požehnání 68 Tovaryšstvo Ježíšovo 41 Townshendova mezinárodní škola 311 Transcendentální meditace 320-323 transpersonální psychologie 177 Trident 54 Tripitaka 356, 380 Triumfální centrum víry 121 Třetí oko 381 Tři pilíře zenu 360 Tušení souvislostí 277 Tušení stínů 277 Tvůrčí představivost 264
u U modré hvězdy 222, 230 U tří korunovaných sloupů 216 učednické hnutí 61-62, 82-87 Učení křesťanského náboženství 71 Učení Nej vyšší pravdy Óm 187, 363 UFO (ufologie) 148, 176, 268, 275-282, 298 Una voce 48 Unie jógy 351 Unie katolických žen 36 Unie křesťanských pedagogů 36 Unitářské listy 77 unitářství 59, 75-77 Unitas fratrum —> Jednota bratrská Unity of Man 383, 384, 385 Universalia 162, 163 Univerzální život 221-222, 281 upanišady 314 Uplatňování duchovní autority 122 Ústředí muslimských náboženských obcí 306,308 Úvod do zenového buddhismu 359 uzavření bratří 83, 85
v Vadžradhátu -» Šambala vadžrajána 357, 369 Valeriana 237 Vanilla 257 Vassula 47 Ve světle pravdy. Poselství Grálu. 180, 184 Večerní světlo 110 Věda a zdraví s klíčem k Písmu 252, 253-255
461
védy 313, 324, 354,381 Věky Gaie: biografie naší živé Země 287 Veliká lóže České republiky 217 Veliký Orient Český 217 Velká invokace 242 Velké bílé bratrstvo 227, 242, 243, 275 Velké evangelium Janovo 220 Velkolóže Humanitas Bohemia 217 Velký katechismus 69 Velký Orient francouzský 214, 217 Velký Orient Patmos 220 Velký příběh o Grálu 179 Velvyslanci na místě Kristově 106 Věrní 107 Věřící v Pána Ježíše Krista —» Křesťanské sbory VEVA 265 Vězeňská duchovenská péče 128 Via regia 154 Victory International 121 Victory-Gong 338 Vinco 266 Vinice 67 víra bahá‘í 303, 308-312 Višva Guru Dip Hindu Mandir 346 Vita longa 272 Vital 198, 207, 273 Voda života 120 Voda života —> Slovo života Vodnářské spiknutí 284 Volná myšlenka - Humanistické a etické sdruže ní občanů bez vyznání 18 Všeobecná konference Nového Jeruzaléma 219, 220 Všeobecný svaz muslimských studentů v ČR 307 Výklad sedmi církevních věků 111 Vysokoškolské katolické hnutí 36 Vysokoškolské sdružení pro výzkum Principu 113 Vyznání 21 Vzpomínky na budoucnost 276
w waldorfské školství 235-236, 238 Weleda 237 WFWP —> Federace žen za světový mír Wicca 147, 167, 245, 248-249 Word of Life 129 Wycliffovi překladatelé Bible 127
462
Y Yankee z Connecticutu na dvoře krále Artuše 180 Yeni Qeri - Sociální organizace Moslimů v Pra ze 306 YMCA 127 YWAM —» Mládež s misií YWCA 127
z Záhady létajících talířů 277 Základy Akropolitánského Ideálu 240, 241 Základy buddhismu 359 Západočeský archeoastronautický zpravodaj 277 Záře (projekt) 277 Zazen International 368 Ze slov pravdy a lásky 83 Zen Rin Ji 368 zenový buddhismus 357, 359, 366-369, 380 Zhuan Falun 400 Zjevení 110 Zjevení: zrod nového věku 285 Zlatá mysl 264, 267 Znamení doby 95 Znovuzrození přírody: obroda vědy a Boha 287 Zodiakální škola 224 Zpravodaj 76 Zpravodaj (antropozofie) 234 Zpravodaj (projekt Záře) 277 Zpravodaj (Sisyfos) 199 Zpravodaj Operace Ester 107 Zpravodaj Společnosti křesťanů a Židů 17 Zprávy z Medžugorje 46 Zrcadlo kultury 240
ž Židovská liberální unie 139 Židovské muzeum 136, 138 Židovský liberální klub 139 Židovský národní fond v ČR 137 Žijící církev Boha 122 Živé slovo 83 Život a zdraví 95 Život v Kristu 104 Život viry 105 Životopis jogína 318 Živoucí světlo Maháprabhudíp satsang 346
Zdeněk VOJTÍŠEK
ENCYKLOPEDIE náboženských směrů a hnutí v České republice Předmluvu napsal MUDr. Prokop Remeš Vydalo nakladatelství Portál, s. r. o., Klapková 2, 182 00 Praha 8, [email protected] www.portal.cz jako svou 941. publikaci. Praha 2004 Návrh obálky Markéta Zindulková Fotografie na obálce Vojtěch Vlk Odpovědný redaktor Zdeněk Jančařík Výtvarný redaktor Vladimír Zindulka Sazba Miroslav Palíšek Výroba ERMAT Praha, s. r. o. Tisk FINIDR, s. r. o., Český Těšín
Vydání první