Bible v kresbách: texty Starého a Nového Zákona v ekumenickém překladu 8070172282, 9788070172285

Citation preview

BIBLE

Podle společného evangelického a katolického vydání (Deutsche Bibelgesellschaft + Verlag Katholisches Bibelwerk Stuttgart) vydaly Biblická společnost v ČSFR a Kalich, Praha v Evangelickém nakladatelství

■

4*

BIBLE

Texty Starého a Nového zákona v ekumenickém překladu

Podle německého originálu Ivan Steiger sieht die Bibel (Deutsche Bibelgesellschoft + Verlag Katholisches Bibelwerk, Stuttgart) vydaly Biblická společnost v ČSFR a Kalich, Praha

Vážený, milý pane Steigere,

zcela zvláštní štěstí má Biblická společnost, našla-li umělce, tlumočícího texty bible živými obrazy, jejichž názornost a zkratka probouzejí myšlení a radost. Už Pavel věděl, že Bůh chtěl, aby lidé byli také veselí; příliš mnozí si však myslí, že to psal jen Tesalonickým A překvapivé štěstí pro mne, že jste mi daroval své krásné pohledy do bible a v kouzelném věnování dal vyrůst malému, avšak nadějnému květu. Získal si mé srdce na první pohled. Srdečně Vám za to všechno děkuji. Mám teď naději, že události ve Vaší vlasti, v Československu, Vám znovu vrátí snad polozapomenutý jazyk důvěrných slov. To by byla veliká radost. Myslím, že by tím Vaše pero nemuselo trpět. S mnoha dobrými přáními a srdečnými pozdravy Váš R. Weizsácker Prezident SNR

Představuji si, že každý, kdo se začne zabývat myšlenkou na ilustrování bible, musí podstoupit určitý vnitřní boj. Ke konečnému rozhodnutí je třeba odvahy. Ale nejen to, má-li kresba vstoupit do dialogu s textem, musí být umělec člověkem zkušeným i trochu udiveným, veselým i vážným. Musí mít dostatek pokory. Všechno to z kreseb Ivana Steigera cítím. Václav Havel Prezident ČSFR

5

PŘEDMLUVA

Poznámky k biblickým kresbám Ivana Steigera

UKÁZAT, CO JE ZA PŘÍBĚHEM

Vezměte kterýkoliv biblický příběh, třeba o tanci kolem zlatého telete (Exodus 32,1-4): Vypravuje se v něm, že sotva vystoupí Mojžíš na horu, aby přijal přikázání, udělá si boží lid vlastního, viditelného, sobě blízkého Boha — symbol plodnosti - modlu, jakou mají jiné národy. Kolem ní ted" lidé tan­ čí v nadšení svátém i nesvatém... Z křesťanského umění všech dob se do­ chovalo sdostatek obrazů, zachycujících to, co lze v tomto příběhu vidět: pouštní rovinu před boží horou s táborem a stany, dav tanečníků, uprostřed na vysokém podstavci zlatou modlu a snad ještě v dálce proroka, který s hněvem a s hrůzou zjišťuje, co se stalo z jeho lidu. Co kreslí Ivan Steiger? Človíčka s televizním přijímačem místo hlavy, který klečí před obrovskou televizní věží. Tak je možno - je kreslíř přesvěd­ čen - znázornit nám dnešním lidem, na co nás upozorňuje poselství této biblické informace: člověk se vzdává vlastního myšlení ve prospěch instan­ ce, jež potom o něm rozhoduje, a tak mu hrozí, že se stane obětí idolu, který sám stvořil. Před sedmi lety dostal Ivan Steiger zakázku namalovat každý měsíc obrázek k jednomu slovu bible, a kniha, kterou přitom otevřel, jej od té doby provází stále. Vzniklo tak na sedm set kreseb, z nichž část obsahuje tento svazek. Všechny vyjadřují napětí, ano protiklad mezi tím, co chce a umož­ ňuje Bůh, a tím, co ze svého života dělá člověk; rozpor mezi boží milostí a naším chováním. „Pracovní titul této knihy,“ říká kreslíř, „by mohl být ,Na božích cestách a našich scestích'.“

Proměny pera Aby ukázal, co vidí, užívá Ivan Steiger určitého systému znaků. Pracuje se symboly, se semiotickými poetizacemi, s piktogramy, nebo jak to lze vlast­ ně nazvat. Příklad za všechny další: Pero. Tomuto muži, který nepracuje fixem nebo špičkou štětce, ale starodávným ocelovým perem — tak pro něj důležitým, že dokonce titulem jedné z jeho knih je tovární číslo tohoto pera: 09360EF -, tomuto umělci se jeho nástroj stal symbolem vlastní tvořivosti. Proto také může symbolizovat perem Stvořitele, jehož si my, tvorové stvoření, zobrazovat nemáme. Necituje nikoho menšího než Michelangelo, jehož slavné Stvo­ ření Adama ze Sixtinské kaple se stává předlohou pro tvůrčí setkání Boha a člověka, zbásněné v doteku pera, které kreslí samo sebe... Na cestě biblí dozná tento znak mnoho proměn. V zahradě Eden je pero stromem; v příběhu o potopě archou; když má izraelský lid cestou z Egypta do zaslíbené země přejít Rudé moře, pero ho přenese jako člun. Pero se mů­ že stát kopím, korunou, pluhem, střelou vymrštěnou prakem, beranidlem, které vyráží a dopadne jako trest božího soudu, ukazatelem milostivé cesty pro Rút a Noemi, pákou, která ze základů vyvrací svět... V kresbách k příběhu stvoření je pevně určena funkce pera při přemě­ ňování myšlenek v obrazy. Kdo potom odtud dál listuje a spolu uvažuje, Ro­ zezná, co chtějí říci pozdější proměny tohoto symbolu.

6

PŘEDMLUVA

Jiné grafické znaky prodělají podobné proměny. Jmenujme některé z nich. Otisk prstu symbolizuje to, o čem vypovídá toto slovní spojení: všech­ no, čeho se člověk dotkne, nese potom jeho stopy - otisk, pošpinění, hřích, tíživé břemeno. A jako s jinými symboly hraje si kreslíř také s tímhle: v listu apoštola Pavla Římanům přivazuje člověk prostě šňůru na černý otisk, Icterý na něho dolehl, a ten se stává - ejhle, zázrak! - lehký jako balón a letí pryč... A potom televize: znak pro člověka, jemuž se v jeho odcizení vrací po­ zornost, o jehož slepých uličkách se debatuje, aniž to má vážné důsledky, a jehož v jeho samotě obveselují až do omrzení. Zde člověk není svůj, při­ lepil se na obrazovku, je řízen a zotročován zvenčí, falešní proroci mu vnu­ cují zdánlivé hodnoty. Člověk kolem sebe sází a pěstuje televizní věže, obra­ zy božstev našeho století. Tato totožnost lidskou rukou stvořeného nástroje a modly vypovídá o zotročenosti lidí z konce tohoto století. Všechny druhy lidského násilí představují tanky. Paragrafy prší. V tem­ ných jeskyních se svítí. Monotónní rastrování paragrafů naznačuje, jak ne­ lidsky je pořádán náš svět. Nezapomeňme však v tomto malém výčtu uvést též velká znamení na­ děje, která se táhnou celými biblickými dějinami. Tu je onen pařez s novým výhonkem, také tehdejší politické vyznání - pro Československo to tehdy bylo příliš brzo - z té doby, kdy začala svítat naděje nového začátku. Ivan Steiger necituje svými kresbami k bibli jen Michelangelo, nýbrž místy také sebe. A znovu a znovu srdce; znamení všeho, co patří k životu, znamení dobra a zla, společnosti a samoty, skrytosti a zranitelnosti - jedním slovem: zna­ mení života. Přesvědčení kreslíře

Jak se dostane politický karikaturista, který po mnoho let dodává veli­ kému deníku každodenně jednu kresbu, k tak intenzívní práci s biblí? V Mnichově-Schwabingu, kde žije se svou rodinou, leží na jeho pra­ covním stole česká bible. Odráží se v tom jeho vlast, jeho původ a je v tom zřejmý i zlom, který poznamenal jeho životní osudy. Ivan Steiger se narodil začátkem roku 1939 v Praze, byl „pokřtěn vltavskou vodou v kapli sv. Apo­ lináře". Vyrostl v dobře katolické rodině, kterou revoluce vytrhla z jejího středostavovského slohu a zařadila do státu dělníků a rolníků. Školou, jež určila jeho profil, byla Filmová akademie v Praze. Důkladně se tam seznámil s řemeslem dramaturga. Psal scénáře a povídky. Když v létě 1968 vpocho­ dovala vojska Varšavské smlouvy do Československa, aby skoncovala s Praž­ ským jarem, odcestoval na neurčito do Spolkové republiky. Rozhodl se, že se nevrátí, a za svobodu zaplatil velikou cenu: ztratil vlastní jazyk. Odsou­ dilo jej to k ztrátě vyjadřování? Ne, poněvadž udělal právě tak cenný objev: co nemohl teď říkat slovy, dalo se nakreslit. „Smysl svého života jsem našel v té chvíli, kdy jsem ztratil schopnost vyjadřovat jej slovy." Ačkoliv „se nikdy nenaučil kreslit", snažil se teď ne o naturalistickou reprodukci toho, co vi­ děl, nýbrž o vyjádření toho, co myslel. Často to vypadalo jako neohrabaná čmóranina, jíž půvab a intelektuální přitažlivost dodával skrytý vtip, neče­ kaný zorný úhel. Nezvyklost pohledu, lišácká nepřímost výpovědi působily od začátku jako magnet na mnohé pozorovatele těchto na pohled naivních 7

PŘEDMLUVA

obrázků. Rukopis Ivana Steigera se brzy stal jeho ochrannou známkou. Jeho kresby byly „beze všeho“ čitelné i mimo německé jazykové prostředí. The Times, Le Figaro je nabízely svým čtenářům v Anglii a Francii, přejímaly je americké časopisy, v mnohých zemích našly přátele na výstavách. Jaký je Ivan Steiger člověk, o tom vypravují všechny prostory, které si mezitím zařídil pro život. V jeho mnichovském bytě a ve venkovském domě u Wasserburgu na Innu bydlí také staré hračky, panenky, železnice a další mechanické hračky, protože v této oblasti povolil své sběratelské vášni. Co nasbíral, naplnilo muzea hraček v Mnichově a v Pasově a stačilo by pro dal­ ší muzeum. V nejvyšším poschodí jeho domu v Mnichově je velké studio s trikovými kamerami a střihačskými stoly; vznikly zde filmy a knihy, též povídky a knížky pro děti. V posledních sedmi letech však odtud nevyšla ani jedna kniha s kresbami, tak silně zaujala Ivana Steigera práce na obrazech k bibli.

Čeho chce těmito kresbami dosáhnout?

„Mnozí lidé jsou ve vztahu k bibli hluší a slepí. Myslí si, že vědí, oč jde. Ukážete-li jim však biblické příběhy z jiné perspektivy, posunete-li dobrou zprávu jen o tolik, aby ji viděli z jiného zorného úhlu, dostanou se snad k nejdůležitějšímu poznání svého života." Tedy evangelizační záměr? „Ovšem. Odedávna je bible pro lidstvo víc než jen návod k životu. Ale většina z nás ji stále ještě neumí číst a rozumět jí. Různým způsobem se po­ koušíme dostat k Bohu sami. Bible však říká: ,Bůh přichází k nám’. Kdo z nás to už pochopil? Svými kresbami chci probudit zájem o bibli. Myslím hlavně na mladé lidi, u nichž je bezmocnost v otázkách víry stále patrnější. Nejde mi ovšem o kritický postoj k bibli, ale o kritiku naší společnosti, která spoléhá stále víc na takzvaný .lidský rozum’ než na víru v Boha. Práce na této knize je pro mne doposud tím nejdůležitějším, co jsem v životě učinil." To jistě není skromný program. Od kritiky naší společnosti — včetně na­ šeho „zdravého lidského rozumu" — houštím nedorozumění a nemohoucností, které se staví před víru v Boha: rozhodně ne jen záležitost k nezávazným úsměvům, nýbrž pozvání umělce, abychom ho sledovali na nesnadné, ná­ ročné cestě. Dobrodružství neobvyklého optického vjemu může vést k ještě většímu dobrodružství neobvyklého poznání.

Ulrich Fick 1973-1988 generální tajemník Světového svazu biblických společností Přeložil Luděk Brož

8

STARÝ ZÁKON

1. MOJŽÍŠOVA I GENESIS 1,1-2

Stvoření

Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami se vznášel duch Boží.

11

1. MOJŽÍŠOVA / GENESIS 1,3-5

I řekl Bůh: Bud světlo! A bylo světlo. Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy. Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí. Byl večer a bylo jitro, den první.

12

1. MOJŽÍŠOVA / GENESIS 1,6-10

I řekl Bůh: Buď klenba uprostřed vod a odděluj vody od vod! Učinil klenbu a oddělil vody pod klenbou od vod nad klenbou. A stalo se tak. Klenbu nazval Bůh nebem. Byl večer a bylo jitro, den druhý. I řekl Bůh: Nahromaďte se vody pod nebem na jedno místo a ukaž se souš! A stalo se tak. Souš nazval Bůh zemí a nahromaděné vody nazval moři. Viděl, že je to dobré.

13

1. MOJŽÍŠOVA / GENESIS 1,26-28

Věrný Boží obraz

I řekl Bůh: Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi. Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. A Bůh jim požehnal a řekl jim: Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe.

14

1. MOJŽÍŠOVA / GENESIS 2,8-9

Strom poznání

A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil. Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak stromu života a stromu poznání dobrého a zlého.

15

1. MOJŽÍŠOVA I GENESIS 2,15-17

Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil. A Hospodin Bůh člověku přikázal: Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti.

16

1. MOJŽÍŠOVA / GENESIS 3,1-6

Jedovaté símě

Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě? Žena hadovi odvětila: Plody ze stromů v zahradě jist smíme. Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli. Had ženu ujišťoval: Nikoli, nepropadnete smrti, Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé. Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl.

17

1. MOJŽÍŠOVA / GENESIS 3,22-23

Vyhnání z ráje

I řekl Hospodin Bůh: Ted je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé. Nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl živ na věky. Proto jej Hospodin Bůh vyhnal ze zahrady v Edenu, aby obdělával zemi, z níž byl vzat.

18

1. MOJŽÍŠOVA / GENESIS 6,5-7; 7,1.17-18

Potopa světa

I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý. Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci. Řekl: Člověka, kterého jsem stvořil, smetu z povrchu země, člověka i zvířata, plazy i nebeské ptactvo, neboť lituji, že jsem je učinil. I řekl Hospodin Noemu: Vejdi ty a celý tvůj dům do archy, neboť vidím, že ty jsi v tomto pokolení jediný můj spravedlivý. Potopa na zemi trvala čtyřicet dní, vod přibývalo, až nadnesly archu, takže se zdvihla od země. Vody zmohutněly a stále jich na zemi přibývalo. Archa plula po hladině vod.

19

1. MOJŽÍŠOVA / GENESIS 8,15-22

Nový počátek

I promluvil Bůh k Noemu: Vyjdi z archy, ty a s tebou tvá žena i tvoji synové a ženy tvých synů. Vyveď s sebou všechno tvorstvo, jež je s tebou, všechnu zvěř i ptactvo a dobytek a všechnu havěť plazící se po zemi. Ať se na zemi hemží, ať se na zemi plodí a množí. Noe tedy vyšel a s ním jeho synové a jeho žena a ženy jeho synů. Všechna zvěř, všechna havěť a všechno ptactvo, vše, co se plazí po zemi, vyšlo podle svých čeledí z archy. Noe pak vybudoval Hospodinu oltář a vzal ze všech čistých dobytčat i ze všeho čistého ptactva a zapálil na tom oltáři oběti zápalné. I ucítil Hospodin libou vůni a řekl si v srdci: Už nikdy nebudu zlořečit zemi kvůli člověku, přestože každý výtvor lidského srdce je od mládí zlý, už nikdy nezhubím všechno živé, jako jsem učinil. Setba i žeň a chlad i žár, léto i zima a den i noc nikdy nepřestanou po všechny dny země.

20

1. MOJŽÍŠOVA / GENESIS 11, 1-4

„Blíž k nebi"

Celá země byla jednotná v řeči i v činech. Když táhli na východ, nalezli v zemi Šineáru pláň a usadili se tam. Tu si řekli vespolek: Nuže, nadělejme cihel a důkladně je vypalme. Cihly měli místo kamene a asfalt místo hlíny. Nato řekli: Nuže, vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi. Tak si učiníme jméno a nebudeme rozptýleni po celé zemi.

21

1. MOJŽÍŠOVA / GENESIS 11,5-6

Babylónská věž

I sestoupil Hospodin, aby vzhlédl na město i věž, které synové lidští budovali. Hospodin totiž řekl: Hle, jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč. A toto je teprve začátek jejich díla. Pak nebudou chtít ustoupit od ničeho, co si usmyslí provést.

22

1. MOJŽÍŠOVA / GENESIS 11,7-9

Nespojitelné spojnice

Nuže, sestoupíme a zmateme jim tam řeč, aby si navzájem nerozuměli. I rozehnal je Hospodin po celé zemi, takže upustili od budování města. Proto se jeho jméno nazývá Bábel (to je Zmatek), že tam Hospodin zmátl řeč veškeré země a lid rozehnal po celé zemi.

23

2. MOJŽÍŠOVA/EXODUS 3,7.10-12

Boží příkaz

Hospodin dále řekl: Dobře jsem viděl ujařmení svého lidu, který je v Egyptě. Slyšel jsem jeho úpění pro bezohlednost jeho poháněčů. Znám jeho bolesti. Nuže pojď, pošlu tě k faraónovi a vyvedeš můj lid, Izraelce, z Egypta. Ale Mojžíš Bohu namítal: Kdo jsem já, abych šel k faraónovi a vyvedl Izraelce z Egypta? Odpověděl: Já budu s tebou I A toto ti bude znamením, že jsem tě poslal: Až vyvedeš lid z Egypta, budete sloužit Bohu na této hoře.

24

2. MOJŽÍŠOVA / EXODUS 14,21-22

Loď spásy

Mojžíš vztáhl ruku nad moře a Hospodin hnal moře silným východním větrem, který vál po celou noc, až proměnil moře v souš. Vody byly rozpolcený. Izraelci šli prostředkem moře po suchu. Vody jim byly hradbou zprava i zleva.

25

2. MOJŽÍŠOVA I EXODUS 24,12

Zákon

Hospodin řekl Mojžíšovi: Vystup ke mně na horu a pobud* tam. Dám ti kamenné desky - zákon a přikázání, které jsem napsal, abys jim vyučoval.

26

2. MOJŽÍŠOVA / EXODUS 32,1-4 ,

Dosažitelný bůh

Když lid viděl, že Mojžíš dlouho nesestupuje z hory, shromáždil se k Áronovi a naléhali na něho: Vstaň a udělej nám boha, který by šel před námi. Vždyť nevíme, co se stalo s Mojžíšem, s tím člověkem, který nás vyvedl z egyptské země. Aron jim řekl: Strhněte zlaté náušnice z uší svých žen, synů a dcer a přineste je ke mně! I strhal si všechen lid z uší zlaté náušnice a přinesli je k Áronovi. On je od nich vzal, připravil formu a odlil z toho sochu býčka. A oni řekli: To je tvůj bůh, Izraeli, který tě vyvedl z egyptské země.

27

2. MOJŽÍŠOVA I EXODUS 34,27-32

Desatero — Nová naděje

Hospodin řekl Mojžíšovi: Napiš si tato slova, neboť podle těchto slov uzavírám s tebou a s Izraelem smlouvu. A byl tam s Hospodinem čtyřicet dní a čtyřicet nocí; chleba nepojedl a vody se nenapil, nýbrž psal na desky slova smlouvy, desatero přikázání. Když pak Mojžíš sestupoval z hory Sinaje, měl při sestupu z hory desky svědectví v rukou. Mojžíš nevěděl, že mu od rozhovoru s Hospodinem září kůže na tváři. Když Aron a všichni Izraelci uviděli, jak Mojžíšovi září kůže na tváři, báli se k němu přistoupit. Ale Mojžíš je zavolal, i vrátili se k němu Aron a všichni předáci pospolitosti a Mojžíš k nim promluvil. Potom přistoupili všichni Izraelci a on jim přikázal všechno, o čem s ním Hospodin mluvil na hoře Sinaji.

28

3. MOJŽÍŠOVA / LEVITICUS 19,4

Neobracejte se k bůžkům a neodlévejte si sochy bohů. Já jsem Hospodin, váš Bůh.

29

3. MOJŽÍŠOVA / LEVITICUS 19,15

Jediný zákon. . .

Nedopustíte se bezpráví pří soudu, Nebudeš nadržovat nemajetnému ani brát ohled na mocného; budeš soudit svého bližního spravedlivě.

30

3. MOJŽÍŠOVA I LEVITICUS 19,18

.. .láska

Nebudeš se mstít synům svého lidu a nezanevřeš na ně, ale budeš milovat svého bližního jako sebe samého. Já jsem Hospodin.

31

4. MOJŽÍŠOVA / NUMERI 10,1-10

Viditelný hlas

Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Zhotov si dvě stříbrné trubky. Uděláš je z tepaného stříbra. Budou ti sloužit k svolávání pospolitosti a k povelu, že tábory mají táhnout dál. Zatroubí-li se na ně, sejde se k tobě ke vchodu do stanu setkávání celá pospolitost. Jestliže se zatroubí jen na jednu, sejdou se k tobě předáci, náčelníci izraelských šiků. Když ryčně zatroubíte poprvé, vytáhnou tábory tábořící na východ od stanu setkávání. Když ryčně zatroubíte podruhé, vytáhnou tábory tábořící na jihu. Ryčně se bude troubit při nástupu cesty. Budete-li však svolávat shromáždění, zatroubíte sice, ale ne ryčně. Na trubky budou troubit Áronovi synové, kněží. To vám bude provždy platným nařízením pro všechna vaše pokolení. Až potom ve své zemi vytáhnete do boje proti protivníku, který vás bude sužovat, a trubkami budete ryčně troubit, připomenete se Hospodinu, svému Bohu, a budete osvobozeni od svých nepřátel. Na trubky budete troubit v den své radosti, o slavnostech, při novoluní, při svých zápalných obětech nebo svých hodech oběti pokojné, aby vás připomínaly vašemu Bohu. Já jsem Hospodin, váš Bůh.

32

33

4. MOJŽÍŠOVA / NUMERI 11,4-6

Touha po otroctví

Chátru přimíšenou mezi nimi popadla žádostivost. Rovněž Izraelci začali znovu s pláčem volat: Kdo nám dá najíst masa? Vzpomínáme na ryby, které jsme měli v Egyptě zadarmo, na okurky a melouny, na pór, cibuli a česnek. Jsme už celí seschlí, nevidíme nic jiného než tu manu.

34

5. MOJŽÍŠOVA / DEUTERONOMIUM 4,1-2. 5-7

Nebezpečné odchylky

Nyní tedy, Izraeli, slyš nařízení a práva, která vás učím dodržovat, abyste zůstali naživu a mohli obsadit zemi, kterou vám dává Hospodin, Bůh vašich otců. K tomu, co vám přikazuji, nic nepřidáte a nic z toho neuberete, ale budete dbát na příkazy Hospodina, svého Boha, které vám udílím. Hleď, učil jsem vás nařízením a právům, jak mi přikázal Hospodin, můj Bůh, abyste je dodržovali v zemi, kterou přicházíte obsadit. Bedlivě je dodržujte. To bude vaše moudrost a rozumnost před zraky lidských pokolení. Když uslyší všechna tato nařízení, řeknou: Jak moudrý a rozumný lid je tento veliký národ! Což se najde jiný veliký národ, jemuž jsou jeho bohové tak blízko, jako je nám Hospodin, náš Bůh, kdykoli k němu voláme?

35

5. MOJŽÍŠOVA / DEUTERONOMIUM 5,12-15

Přerušené lidské dílo

Dbej na den odpočinku, aby ti byl svaty, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvůj býk a tvůj osel, žádné tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách, aby odpočinul tvůj otrok a tvá otrokyně tak jako ty. Pamatuj, že jsi byl otrokem v egyptské zemi a že tě Hospodin, tvůj Bůh, odtud vyvedl pevnou rukou a vztaženou paží. Proto ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, dodržovat den odpočinku.

36

5. MOJŽÍŠOVA / DEUTERONOMIUM 6,5

První přikázání

Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou.

37

5. MOJŽÍŠOVA / DEUTERONOMIUM 32,1-4

Útočiště

Naslouchejte, nebesa, budu mluvit, poslouchej, země, řeči mých úst. Ať kane jako déšť mé naučení, nechť se snáší má řeč jako rosa, jako prška na mladou trávu, jako vlahé krůpěje na bylinu. Hlásám Hospodinovo jméno, přiznejte velikost našemu Bohu! On je Skála. Jeho dílo je dokonalé, na všech jeho cestách je právo. Bůh je věrný a bez podlosti, je spravedlivý a přímý.

38

JOZUE 21,43-45

V Boží ruce

Hospodin dal Izraeli celou zemi, jak se přísahou zavázal jejich otcům, že jim ji dá. Obsadili ji a usadili se v ní. A Hospodin jim dal odpočinutí všudy vůkol, zcela tak, jak přísahal jejich otcům. Žádný ze všech jejich nepřátel před nimi neobstál. Hospodin jim vydal do rukou všechny nepřátele. Ani jedno ze všech dobrých slov, která Hospodin mluvil k domu izraelskému, nezapadlo: všechno se uskutečnilo.

39

JOZUE 24,14-18

Výzva k rozhodnutí

Bojte se tedy Hospodina a služte mu bezvýhradně a věrně. Odstraňte božstva, kterým vaši otcové sloužili za řekou Eufratem a v Egyptě, a služte Hospodinu. Jestliže se vám zdá, že sloužit Hospodinu je zlé, vyvolte si dnes, komu chcete sloužit: zda božstvům, kterým sloužili vaši otcové, když byli za řekou Eufratem, nebo božstvům Emorejců, v jejichž zemi sídlíte. Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu. Lid odpověděl: Jsme daleci toho, opustit Hospodina a sloužit jiným bohům I Naším Bohem je přece Hospodin. On nás i naše otce vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.On činil před našimi zraky ta veliká znamení, opatroval nás na celé cestě, kterou jsme šli, i mezi kdejakým lidem, skrze nějž jsme procházeli. Hospodin zapudil od nás každý lid, i Emorejce sídlící v zemi. Také my budeme sloužit Hospodinu. On je náš Bůh.

40

JOZUE 24,19-22

Nesnadná služba

Tu řekl Jozue lidu: Nebudete moci sloužit Hospodinu, neboť on je Bůh svaty. Je to Bůh žárlivý, nepromine vám vaše nevěrnosti a hříchy. Jestliže opustíte Hospodina a budete sloužit cizím bohům a odvrátíte se, zle s vámi naloží a skoncuje s vámi, ač vám předtím učinil mnoho dobrého. Lid Jozuovi odpověděl: Nikoli. Budeme sloužit jen Hospodinu! Nato Jozue vyhlásil lidu: Budete svědky sami proti sobě, nedodržíte-li své rozhodnutí, že budete sloužit Hospodinu. Odpověděli: Ano, budeme svědky.

41

SOUDCŮ 6,14-17

Pochybnost

Hospodin se k němu obrátil a pravil: Jdi v této síle a vysvobodíš Izraele z rukou Midjánců. Hle, já tě posílám. On mu však namítl: Dovol prosím, Panovníku, jak bych mohl Izraele vysvobodit? Můj rod je v Manasesovi nejslabší a já jsem v otcovském domě nejnepatrnější. Ale Hospodin mu řekl: Protože já budu s tebou, pobiješ Midjánce jako jediného muže. Tu jej požádal: Jestliže jsem opravdu našel u tebe milost, dej mi nějaké znamení, že se mnou mluvíš ty sám.

42

SOUDCŮ 6,21-23

... a jistota

I vyšlehl ze skály oheň a pohltil maso i nekvašené chleby, zatímco Hospodinův posel mu zmizel z očí. Tu Gedeón shledal, že to byl Hospodinův posel, a zvolal: Běda mi, Panovníku Hospodine, vždyť jsem viděl Hospodinova posla tváří v tvář! Hospodin jej však uklidnil: Pokoj tobě; neboj se, nezemřeš.

43

RÚT 1,16-17

Jasné vyznání

Ale Rút jí odvětila: Nenaléhej na mne, abych tě opustila a vrátila se od tebe. Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem. Kde umřeš ty, umřu i já a tam budu pochována. Ať se mnou Hospodin naloží jakkoli, rozdělí nás od sebe jen smrt.

44

1. SAMUELOVA 2,25

Varování

Jestliže hřeší člověk proti člověku, je rozhodčím nad ním Bůh. Zhřeší-li však člověk proti Hospodinu, kdo nad ním bude rozhodčím?

45

1. SAMUELOVA 3,1-11

Povolaní Samuela

Mládenec Samuel vykonával službu Hospodinovu pod dohledem Élího. V těch dnech bylo Hospodinovo slovo vzácné, prorocké vidění nebylo časté. Jednoho dne ležel Élí na svém místě. Oči mu začaly pohasínat, takže neviděl. Boží kahan ještě nezhasl a Samuel ležel v Hospodinově chrámu, kde byla Boží schrána. Hospodin zavolal na Samuela. On odpověděl: Tu jsem. Běžel k Élímu a řekl: Tu jsem, volal jsi mě. On však řekl: Nevolal jsem, lehni si zase. Sel si tedy lehnout. Ale Hospodin zavolal Samuela znovu. Samuel vstal, šel k Élímu a řekl: Tu jsem, volal jsi mě. On však řekl: Nevolal jsem, můj synu, lehni si zase. Samuel ještě Hospodina neznal a Hospodinovo slovo mu ještě nebylo zjeveno. A znovu, potřetí, zavolal Hospodin Samuela. On vstal, šel k Élímu a řekl: Tu jsem, volal jsi mě. Tu Élí pochopil, že mládence volá Hospodin. I řekl Élí Samuelovi: Jdi si lehnout; jestliže tě zavolá, řekneš: Mluv, Hospodine, tvůj služebník slyší. Samuel si tedy šel lehnout na své místo. A Hospodin přišel, stanul a zavolal jako předtím: Samueli, Samueli! Samuel odpověděl: Mluv, tvůj služebník slyší. Hospodin řekl Samuelovi: Hle, já učiním v Izraeli něco takového, že bude znít v obou uších každému, kdo o tom uslyší.

46

47

1. SAMUELOVA 15,22-23

Tu řekl Samuel: Líbí se Hospodinu zápalné oběti a obětní hody víc než poslouchat Hospodina? Hle, poslouchat je lepší než obětní hod, pozorně rozvažovat je víc než tuk beranů. Vzdor je jako hříšné věštěni a svéhlavost jako kouzla a ctění domácích bůžků. Protože jsi zavrhl Hospodinovo slovo, i on zavrhl tebe jako krále.

48

1. SAMUELOVA 16,7

Bůh zná srdce

Hospodin však Samuelovi řekl: Nehleď na jeho vzhled ani na jeho vysokou postavu, neboť já jsem ho zamítl. Nejde o to, nač se dívá člověk. Člověk se dívá na to, co má před očima, Hospodin však hledí na srdce.

49

1. SAMUELOVA 17,45-47

Slabost mocných a síla víry

Ale David Pelištejci odpověděl: Ty jdeš proti mně s mečem, kopím a oštěpem, já však jdu proti tobě ve jménu Hospodina zástupů, Boha izraelských řad, kterého jsi potupil. Ještě dnes mi tě Hospodin vydá do rukou. Zabiji tě a srazím ti hlavu. Ještě dnes vydám mrtvoly z pelištejského tábora nebeskému ptactvu a zemské zvěři. Celý svět pozná, že při Izraeli stojí Bůh. A celé toto shromáždění pozná, že Hospodin nezachraňuje mečem a kopím. Vždyť boj je Hospodinův. On vás vydá do našich rukou.

50

2. SAMUELOVA 6,16.20-23

Naprosté nepochopení

Když Hospodinova schrána vstupovala do Města Davidova, Míkal, dcera Saulova, se právě dívala z okna. Viděla krále Davida, jak se točí a vyskakuje před Hospodinem, a v srdci jím pohrdla. David se vrátil, aby požehnal svému domu. Tu Míkal, dcera Saulova, vyšla Davidovi vstříc se slovy: Jak se dnes proslavil izraelský král! Pro oči otrokyň svých služebníků se dnes odhaloval jako nějaký blázen. David Míkal odvětil: Před Hospodinem, který mě vyvolil místo tvého otce a místo celého jeho domu a ustanovil mě vévodou Hospodinova lidu, Izraele, před Hospodinem jsem tak dováděl. I když budu ještě víc zlehčován než ted1 a budu docela maličký i ve vlastních očích, budu vážen právě u těch otrokyň, o nichž jsi mluvila. A Míkal, dcera Saulova, neměla děti až do dne své smrti.

51

2. SAMUELOVA 23,3-4

Davidův odkaz

Pravil mi Bůh Izraele, skála Izraele ke mně promluvila : Kdo člověku vládne spravedlivě, ten, kdo vládne v Boží bázni, je jak jitřní světlo při východu slunce, jak bez mráčků jitro, od jehož jasu a vláhy se zelená země.

52

1. KRÁLOVSKÁ 3,7-12

Hospodine, můj Bože, ty jsi nyní po mém otci Davidovi ustanovil za krále svého služebníka, ale já jsem příliš mladý, neumím vycházet a vcházet, A tvůj služebník je uprostřed tvého lidu, který jsi vyvolil, lidu tak početného, že nemůže být pro množství počítán ani sečten. Kéž bys tedy dal svému služebníku srdce vnímavé, aby mohl soudit tvůj lid a dovedl rozlišovat mezi dobrem a zlem. Neboť kdo by dokázal soudit tento tvůj lid* jemuž je tak těžko vládnout. Panovníku se líbilo, že Šalomoun žádal o tuto věc. Bůh mu řekl: Protože jsi žádal o toto a nežádal jsi pro sebe ani dlouhý věk ani jsi nežádal bohatství, ba ani jsi nežádal bezživotí svých nepřátel, ale žádal jsi pro sebe rozumnost při soudním jednání, hle, učiním podle tvých slov. Dávám ti moudré a rozumné srdce, takže nikdo tobě podobný nebyl před tebou a ani po tobě nepovstane nikdo tobě podobný.

2. KRÁLOVSKÁ 17,9-12

Pohanské svody

Izraelci podnikali věci, které nemohly obstát před Hospodinem, jejich Bohem: nastavěli si posvátná návrší ve všech svých městech, jak při hlídkové věži, tak v opevněném městě, postavili si posvátné sloupy a kůly na kdejakém vysokém pahorku a pod kdejakým zeleným stromem a pálili tam na všech posvátných návrších kadidlo jako pronárody, které Hospodin před nimi vystěhoval. Dopouštěli se zlých věcí, a tak uráželi Hospodina. Sloužili hnusným modlám, ačkoliv jim Hospodin řekl: Nic takového nedělejte.

54

1. PARALIPOMENON 25,1-4.6-7

Hudba ve svatyni

David a velitelé vojska přidělili též službu synům Asafovým, Hémanovým a Jedůtúnovým, aby vyhlašovali proroctví při citaře, harfě a při cymbálech. Seznam mužů, konajících služebné dílo: Ze synů Asafových Zákur, Josef, Netanjáš a Asaréla. Synové Asafovi byli k ruce Asafovi, když z králova pověření vyhlašoval proroctví. Za Jedútúna šest Jedútúnových synů: Gedaljáš, Serí, Ješajáš, Chasabjáš a Matitjáš; byli k ruce svému otci Jedútúnovi, jenž vyhlašoval proroctví při citaře k chvále a oslavě Hospodina. Za Hémana synové Hémanovi: Bukijáš, Matanjáš, Uzíel, Šebúel, Jerímót. Chananjáš, Chananí, Elíata, Gidaltí, Rómamtí-ezer, Jošbekáša, Malótí, Hótir a Machazíót. Ti všichni byli k ruce svému otci při zpěvu v Hospodinově domě s cymbály, harfami a citarami, ke službě v domě Božím z králova pověření, k ruce Asafovi, Jedútúnovi a Hémanovi. Jejich počet spolu s jejich bratry vyučenými Hospodinovu zpěvu byl dvě stě osmdesát osm, samých mistrů.

55

1. PARALIPOMENON 29,10-16

Vděčnost

I dobrořečil David Hospodinu před zraky celého shromáždění. Řekl: Požehnán jsi, Hospodine, Bože Izraele, našeho otce, od věků až na věky. Hospodine, tvá je velikost a bohatýrská síla, skvělost, stálost a velebnost, všechno, co je na nebi a na zemi, je tvé. Hospodine, tvé je království, ty jsi vyvýšen nade vším jako hlava. Bohatství a sláva pocházejí od tebe, ty panuješ nade vším, máš v rukou moc a bohatýrskou sílu, vyvýšení a utvrzení všeho je v tvých rukou. Nyní, Bože náš, vzdáváme ti chválu a oslavujeme tvé skvělé jméno. Vždyť co jsem já a co je můj lid, že máme možnost takto přinášet dobrovolné dary? Od tebe pochází všechno. Dáváme ti, co jsme přijali z tvých rukou. My jsme před tebou jen hosté a příchozí jako všichni naši otcové. Naše dny na zemi jsou jako stín a naděje není. Hospodine, Bože náš, všechno toto množství, jež jsme připravili, abychom vybudovali dům tobě, tvému svátému jménu, pochází z tvé ruky. Tobě patří všechno.

56

2. PARALIPOMENON 24,17-20

Protiúder

Po Jójadově smrti přišli judští velmožové, poklonili se před králem a král je vyslechl. Opustili dům Hospodina, Boha svých otců, a začali sloužit posvátným kůlům a modlářským stvůrám. Pro toto provinění postihlo Judu a Jeruzalém Boží rozlícení. Posílal k nim proroky, aby je přivedli zpět k Hospodinu. Ti je varovali, ale oni neposlouchali. Duch Boží vyzbrojil Zekarjáše, syna kněze Jójady. Postavil se proti lidu a řekl jim: Toto praví Bůh: Proč přestupujete Hospodinovy příkazy? Nepotkáte se se zdarem. Poněvadž jste opustili Hospodina, opustí on vás.

57

2. PARALIPOMENON 36,16

Výsměch prorokům

Oni však Boží posly zesměšňovali, pohrdali jeho slovy a jeho proroky prohlašovali za podvodníky, takže Hospodinovo rozhořčení dolehlo na jeho lid a nebyl, kdo by ho zhojil.

58

EZDRÁŠ 8,22

Dobrotivá ruka našeho Boha je nade všemi, kdo ho hledají, ale jeho moc a hněv je proti všem, kdo ho opouštějí.

59

NEHEMJÁS 8,1-6

Otevřené uši

Všechen lid se shromáždil jednomyslně na prostranství před Vodní branou a vyzvali znalce Zákona Ezdráše, aby přinesl knihu Mojžíšova zákona, který vydal Hospodin Izraeli. Kněz Ezdráš tedy přinesl Zákon před shromáždění mužů i žen, všech, kteří byli schopni rozumět, aby jej slyšeli, prvního dne měsíce sedmého. Četl z něho na prostranství před Vodní branou od svítání až do poledne mužům i ženám, těm, kteří byli schopni rozumět. Všechen lid pozorně naslouchal slovům z knihy Zákona. Znalec Zákona Ezdráš stál na dřevěném lešení, které ktomu účelu zhotovili; po pravici vedle něho stál Matitjáš, Šema, Anajáš, Úrijáš, Chilkijáš a Maasejáš, po levici pak Pedajáš, Míšael, Malkijáš, Chašum, Chašbadána, Zekarjáš a Mešulám. 1 otevřel Ezdráš knihu před zraky všeho lidu, stál totiž výše než ostatní lid. Když ji otevřel, všechen lid povstal. Ezdráš dobrořečil Hospodinu, Bohu velikému, a všechen lid odpověděl s pozdviženýma rukama: Amen, amen.

60

61

ESTER 1,10-20

Tehdy jako dnes

Sedmého dne, když se král rozjařil vínem, nařídil Mehúmanovi, Bizetovi, Charbónovi, Bigtovi, Abagtovi, Zetarovi a Karkasovi, sedmi dvořanům, obsluhujícím krále Achašveróše, aby před něho přivedli královnu Vašti s královskou korunou. Chtěl národům a velmožům ukázat její krásu; byla totiž půvabného vzhledu. Ale královna Vašti se zdráhala přijít, jak jí vzkázal král po dvořanech. Král se velice rozlítil a vzplanul hněvem. Obrátil se na mudrce znalé časů, neboť tak se královy záležitosti předkládaly všem znalcům zákonů a práv světských i náboženských. Nejblíže mu byli Karšena, Šetar, Admata, Taršíš, Meres, Marseno a Memúkan, sedm perských a médských velmožů, kteří směli hledět na královu tvář a v království zaujímali první místo. Otázal se: Co se má podle zákona stát s královnou Vašti za to, že neučinila, co jí po dvořanech vzkázal král Achašveróš? Tu řekl Memúkan před králem a velmoži: Královna Vašti se provinila nejen proti králi, ale i proti všem velmožům o proti všem národům, které žijí ve všech krajinách krále Achašveróše. Zpráva o královnině činu se donese jistě ke všem ženám a uvede jejich manžely v jejich očích v nevážnost, až se bude říkat: Král Achašveróš nařídil, aby před něho přivedli královnu Vašti, a ona nepřišla! Ještě dnes stejně odpovědí kněžny perské a médské, až uslyší o královnině činu, všem královským velmožům a bude z toho příliš nevážnosti a mrzutosti.

62

Uzná-li to král za vhodné, ať vydá královské nařízení, které se zapíše mezi zákony perské a médské a nebude přestupováno, že Vašti už nesmí předstoupit před krále Achašveróše; a její královskou hodnost ať dá král druhé, lepší než je ona. Až se vyhláška, kterou král vydá, rozhlásí po celém jeho království — a to je obrovské —, všechny ženy budou prokazovat úctu svým manželům, od největšího až po nejmenšího.

63

JÓB 1,8-12.14-21

Vystaven zkoušce

Hospodin se satana zeptal: Zdalipak sis všiml mého služebníka Joba? Nemá na zemi sobě rovného. Je to muž bezúhonný a přímý, bojí se Boha a vystříhá se zlého. Satan však Hospodinu odpověděl: Cožpak se Jób bojí Boha bezdůvodně? Vždyť jsi ho ze všech stran ohradil, rovněž jeho dům a všechno, co má. Dílu jeho rukou žehnáš a jeho stáda se na zemi rozmohla. Ale jen vztáhni ruku a zasáhni všechno, co má, hned ti bude do očí zlořečit. Hospodin na to satanovi odvětil: Nuže, měj si moc nade vším, co mu patří, pouze na něho ruku nevztahuj. A satan od Hospodina odešel. Tu přišel k Jobovi posel a řekl: Právě orali s dobytkem a při něm se popásaly oslice. Vtom přitrhli Šebovci, pobrali je a čeleď pobili ostřím meče. Unikl jsem jenom já a oznamuji ti to. Ještě nedomluvil, když přišel další a řekl: Z nebe spadl Boží oheň, zachvátil ovce a čeleď pozřel. Unikl jsem jenom já a oznamuji ti to. Ještě nedomluvil, když přišel další a řekl: Kaldejci rozdělení do tří houfů napadli velbloudy, pobrali je a čeleď pobili ostřím meče. Unikl jsem jenom já a oznamuji ti to. Ještě nedomluvil, když přišel další a řekl: Tvoji synové a dcery hodovali a pili víno v domě svého prvorozeného bratra. Vtom se zvedl od pouště silný vítr a opřel se ze všech čtyř stran do domu. Ten se na mladé lidi zřítil a oni zahynuli. Unikl jsem jenom já a oznamuji ti to.

64

Tu Jób povstal, roztrhl svou řízu a oholil si hlavu. Potom padl k zemi, klaněl se a pravil: Z života své matky jsem vyšel nahý, nahý se tam vrátím. Hospodin dal, Hospodin vzal; jméno Hospodinovo buď požehnáno.

65

JÓB 2,7-10

Jobova věrnost

A satan od Hospodina odešel a ranil Joba od hlavy k patě ošklivými vředy. Jób vzal střep, aby se mohl škrábat, a posadil se do popela. Jeho žena mu však řekla: Ještě se držíš své bezúhonnosti? Zlořeč Bohu a zemři. Ale on jí odpověděl: Mluvíš jako nějaká bláhová žena. To máme od Boha přijímat jenom dobro, kdežto věci zlé přijímat nebudeme? Při tom všem se Jób svými rty neprohřešil.

66

JOB 3,1-10

Jobův nářek

Pak otevřel Jób ústa a zlořečil svému dni. Jób mluvil takto: Ať zanikne den, kdy jsem se zrodil, noc, kdy bylo řečeno: Je počat muž. Ať se onen den stane temnotou, shůry Bůh ať po něm nepátrá, svítání ať se nad ním nezaskví. Temnota a šerá smrt ať jsou jeho zastánci, ať se na něj snese temné mračno, zatmění dne ať na něj náhle padne. A tu noc, tu mrákota ať vezme, ať se netěší, že je mezi dny roku, do počtu měsíců ať se nedostane. Ta noc ať je neplodná, žádné plesání ať do ní nepronikne. Ať ji zatratí, kdo zaklínají den, ti, kdo dovedou vyburcovat livjátana. Hvězdy ať se zatmí, nežli začne svítat, ať nevzejde světlo, když je bude očekávat, aby nespatřila řasy zory, neboť neuzavřela život mé matky, neskryla trápení před mým zrakem.

67

JÓB 3,11-13.20-23

Proč

Proč jsem nezemřel hned v lůně, nezahynul, sotvaže jsem vyšel ze života matky? Proč jsem byl brán na kolena a nač kojen z prsů? Ležel bych teď v klidu, spal bych, došel odpočinku. Proč dopřává Bůh bědnému světlo, život těm, kdo mají v duši hořkost, kdo toužebně čekají na smrt — a ona nejde, ač ji vyhledávají víc než skryté poklady, těm, kdo radostí by jásali a veselili se, že našli hrob? A proč muži, kterému je cesta skryta, ji Bůh zatarasil?

68

JÓB 9,25-26

Bolestné poznání

Mé dny byly rychlejší než spěšný posel, uprchly a neužily dobra, prolétly jak rákosové čluny, jako orel na kořist se vrhající.

69

JOB 14,7-10.12

Neodvratnost smrti

Stromu zbývá aspoň naděje, že i když podťat, začne rašit znovu a že jeho výhonky růst nepřestanou, byť odumřel jeho kořen v zemi a na prach ztrouchnivěl jeho pařez. Jak ucítí vodu, pučí znovu, rozvětví se jako mladý stromek. Zemře-li muž, rozpadne se. Zhyne-li člověk, kam se poděl? Člověk ulehne a nepovstane, a dokud nebesa budou, neprocitne, ze spánku se neprobudí.

70

JÓB 23,3-9

Touha po Boží blízkosti

Kéž bych věděl, kde ho najdu. Vydal bych se k jeho sídlu, předložil bych mu svou při a plno důkazů by podala má ústa. Chtěl bych vědět, jakými slovy by odpověděl, porozumět tomu, co mi řekne. Ukáže svou velkou moc, až povede spor se mnou? Nikoli, jistě by mi dopřál sluchu. Jako přímý bych se před ním obhajoval, navždy unikl bych svému soudci. Půjdu-li vpřed, není nikde, jestliže zpět, též ho nepostřehnu, jestliže něco učiní vlevo, neuzřím ho, skryje-li se vpravo, neuvidím to.

71

JÓB 38,1-6.19.31.33:40,2

Otázky jako odpověď

Na to odpověděl Jobovi ze smrště Hospodin slovy: Kdo to zatemňuje úradek Boží neuváženými slovy? Nuže, opásej si bedra jako muž, budu se tě ptát a poučíš mě. Kde jsi byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, víš-li něco rozumného o tom. Víš, kdo stanovil její rozměry, kdo nad ní natáhl měřicí šňůru? Do čeho jsou zapuštěny její podstavce, kdo kladl její úhelný kámen? Kde je cesta k obydlí světla? Kde má své místo temnota? Dovedeš spoutat mihotavý třpyt Plejád nebo rozvázat pouta Orióna? Víš, jaké jsou řády nebes? Ty jsi je ustanovil, aby dozírala na zemi? Smí se člověk přít se Všemocným? Smí ho kárat? Ten, kdo Boha obvinil, ať odpovídá.

72

ŽALM 1,1-3

Pravé světlo

Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači, nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci. Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří.

73

ŽALM 16,10-11

Boží ochrana

Neboť v moci podsvětí mě neponecháš, nedopustíš, aby se tvůj věrný octl v jámě. Stezku života mi dáváš poznat; vrcholem radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonalé blaho.

74

ŽALM 18,2-4

Miluji tě vroucně, Hospodine, moje sílo. Hospodine, skalní štíte můj, má pevná tvrzi, vysvoboditeli, Bože můj, má skálo, utíkám se k tobě, štíte můj a rohu spásy, nedobytný hrade! Když jsem vzýval Hospodina, jemuž patří chvála, byl jsem zachráněn před svými nepřáteli.

75

ŽALM 19,2-7

Svědectví beze slov

Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou. Svoji řeč předává jeden den druhému, noc noci sděluje poznatky. Není to řeč lidská, nejsou to slova, takový hlas od nich nelze slyšet. Jejich tón zvučí celičkou zemí, zní jejich hovor po širém světě. Bůh slunci na nebi postavil stan. Ono jak ženich z komnaty vyjde, vesele jako rek, když běží k cíli. Vychází na jednom okraji nebes, probíhá obloukem k druhému konci a nic se neskryje před jeho žárem.

4

*

76

ŽALM 51,12

Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha.

77

ŽALM 62,6-7.9

Jen zmlkni před Bohem, duše má, vždyť on mi naději vlévá, Jen on je má skála, má spása, můj nedobytný hrad, mnou nic neotřese. Lide, v každý čas v něho doufej, vylévej před ním své srdce! Bůh je naše útočiště.

78

ŽALM 90,1-4.12

Věčnost a pomíjitelnost

Panovníku, u tebe jsme měli domov v každém pokolení! Než se hory zrodily, než vznikl svět a země, od věků na věky jsi ty, Bože. Ty člověka v prach obracíš, pravíš: Zpět, synové Adamovi! Tisíc let je ve tvých očích jako včerejšek, jenž minul, jako jedna noční hlídka. Nauč nás počítat naše dny, ať získáme moudrost srdce.

79

ŽALM 90,16-17

Nechť se na tvých služebnících ukáže tvé dílo a tvá důstojnost na jejich synech! Vlídnost Panovníka, Boha našeho, buď s námi. Upevni nám dílo našich rukou, dílo našich rukou učiň pevným!

80

ŽALM 119,18

Otevři mi oči, ať mám na zřeteli divý ze Zákona tvého.

81

ŽALM 121,1-3

Strážce

Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc? Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi. Nedopustí, aby uklouzla tvá noha, nedříme ten, jenž tě chrání.

82

£8

ŽALM 139,1-6

Zrod víry

Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě. Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci dělat. Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím, všechny moje cesty jsou ti známy. Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno. Sevřel jsi mě zezadu i zpředu, svou dlaň jsi položil na mě. Nad mé chápání jsou tyto divý, jsou nedostupné, nestačím na to.

84

ŽALM 142,2-4

Břímě skutků

Volám k Hospodinu, úpím, volám k Hospodinu, prosím, před ním vylévám své lkáni, o svém soužení mu vypovídám. Jsem na duchu skleslý, ale ty znáš moji stezku!

85

PŘÍSLOVÍ 1,1-8

Výchova k moudrosti

Přísloví Šalomouna, syna Davidova, krále Izraele, jak poznat moudrost a kázeň, jak pochopit výroky rozumnosti, jak si prozíravě osvojit kázeň, spravedlnost, právo a přímost, aby prostoduší byli obdařeni chytrostí, mladík poznáním a důvtipem, Bude-li naslouchat moudrý, přibude mu znalostí, a rozumný získá schopnost porozumět přísloví a jinotaji, slovům mudrců i jejich hádankám. Počátek poznání je bázeň před Hospodinem, moudrostí a kázní pohrdají pošetilci. Můj synu, poslouchej otcovo kárání a matčiným poučováním neopovrhuj.

86

PŘÍSLOVÍ 1,20-26

Odmítnutí

Moudrost pronikavě volá na ulici, na náměstích vydává svůj hlas. Volá na nároží plném hluku, pronáší své výroky u vchodů do městských bran: Dokdy budete, vy prostoduší, milovat prostoduchost, dokdy posměvači budou mít zálibu v posmívání, hlupáci poznání nenávidět? Obraťte se, když vám domlouvám. Hle, nechám na vás proudit svého ducha, uvedu vám ve známost svá slova: Protože jsem volala, a vy jste odmítali, ruce jsem vztahovala, a nikdo na to nedbal, každé mé radě jste se vyhýbali, nedali jste na mé domlouvání, já se budu smát, až budete v bídě, budu se vysmívat, až na vás přijde strach.

87

PŘÍSLOVÍ 2,1-9

Poznání

Můj synu, jestliže přijmeš mé výroky, uchováš-li mé příkazy ve svém nitru, abys věnoval pozornost moudrosti a naklonil své srdce k rozumnosti, jestliže přivoláš porozumění a hlasitě zavoláš na rozumnost, budeš-li ji hledat jako stříbro a pátrat po ní jako po skrytých pokladech, tehdy pochopíš, co je bázeň před Hospodinem, a dojdeš k poznání Boha. Neboť moudrost dává Hospodin, poznání i rozumnost pochází z jeho úst. Pro přímé má pohotovou pomoc, je štítem těm, kdo žijí bezúhonně, chrání stezky práva a střeží cestu svých věrných. Tehdy porozumíš spravedlnosti, právu a přímosti, všemu, co zanechává dobré stopy.

88

PŘÍSLOVÍ 3,5

Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej.

89

PŘÍSLOVÍ 3,13-26

Mezi nebem a zemí

Blaze člověku, jenž našel moudrost, člověku, jenž došel rozumnosti. Nabýt jí je lepší nežli nabýt stříbra, její výnos je nad ryzí zlato. Je drahocennější než perly, nevyrovnají se jí žádné tvé skvosty. V její pravici je dlouhověkost, v její levici bohatství a čest. Její cesty vedou k blaženosti, všechny její stezky ku pokoji. Stromem života je těm, kdo se jí chopí, blaze těm, kdo se jí drží. Hospodin moudrostí založil zemi, nebesa upevnil rozumností, propastné tůně se jeho věděním rozpoltily a mraky vydaly krůpěje rosy. Můj synu, ať toto ti nesejde z očí. Zachovej si pohotovost a důvtip. To dá tvé duši život a milost tvému hrdlu. Tehdy půjdeš bezpečně svou cestou, tvá noha se neporaní. Ulehneš-li, nebudeš se strachovat, ulehneš a příjemný bude tvůj spánek. Neboj se náhlého strachu, až přijde spoušť na svévolníky. Hospodin bude po tvém boku, bude střežit před pastí tvou nohu.

90

91

PŘÍSLOVÍ 4,14-19

Nevcházej na stezku svévolníků, cestou zlých se neubírej. Vyhni se jí, nechoď po ní, odstup od ní a jdi dál. Neusnou, když nespáchají něco zlého, o spánek jsou připraveni, když někoho nepřivedou k pádu. Chlebem svévole se živí, vínem násilí se napájejí. Stezka spravedlivých je jak jasné světlo, které svítí stále víc, až je tu den. Cesta svévolníků je však jako soumrak, nevědí, o co klopýtnou.

92

PŘÍSLOVÍ 8,1-5

Cožpak moudrost nevolá, nevydává rozumnost svůj hlas? Na nejvyšším místě, nad cestou, na křižovatce stojí. Při branách, kudy se chodí do města, u vchodu pronikavě volá: Na vás, muži, volám, můj hlas je určen synům lidským. Prostoduší, pochopte, v čem je chytrost, hlupáci, pochopte, v čem je rozum!

93

PŘÍSLOVÍ 8,33-36

Hledání moudrosti

Slyšte napomenutí a buďte moudří; nevyhýbejte se tomu! Blaze člověku, který mě poslouchá, bdí u mých dveří den ze dne a střeží veřeje mého vchodu. Vždyť ten, kdo mě nalézá, nalezl život a došel u Hospodina zalíbení. Kdo hřeší proti mně, činí násilí své duši; všichni, kdo mne nenávidí, milují smrt.

94

PŘÍSLOVÍ 9,13-18

Volaní hlouposti

Paní Hloupost je halasná, prostoduchá, vůbec nic nezná. Sedá u vchodu do svého domu, na křesle na městských výšinách, a volá na mimojdoucí, kteří jdou po přímých stezkách: Kdo je prostoduchý, ať odbočí sem! Toho, kdo nemá rozum, zve: Kradená voda je sladká a pokoutný chléb blaží. Ale on neví, že je tam říše stínů a že v hlubinách podsvětí jsou ti, jež pozvala.

95

PŘÍSLOVÍ 10,19

Poruchy

Mnohomluvnost nezůstává bez přestoupení, kdežto kdo krotí své rty, je prozíravý.

96

PŘÍSLOVÍ 12,13-14

Na shledanou

Zlovolník se chytí do přestupků svých rtů, kdežto spravedlivý vyvázne ze soužení. Ovocem svých úst se každý dobře nasytí, skutek rukou se člověku vrátí.

97

PŘÍSLOVÍ 14,8

Moudrost chytrého je v tom, že rozumí své cestě, kdežto pošetilost hlupáků je v záludnosti.

98

PŘÍSLOVÍ 14,12

Někdy se člověku zdó cesta přímá, ale nakonec přivede k smrti.

99

PŘÍSLOVÍ 14,14

Břímě důkazů

Odpadlík se sytí svými cestami, kdežto člověk dobrý tím, co je mu dáno.

100

PŘÍSLOVÍ 14,33

V srdci rozumného spočívá moudrost, kdežto co je v nitru hlupáků, se pozná.

101

PŘÍSLOVÍ 15,2

Jazyk moudrých přináší dobré poznání, kdežto ústa hlupáků chrlí pošetilost.

102

PŘÍSLOVÍ 29,5

Léčky

Muž, který lichotí bližnímu, rozprostírá síť jeho krokům.

103

KAZATEL 1,2

Sebeklam

Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel, pomíjivost, samá pomíjivost, všechno pomíjí.

104

KAZATEL 1,3-7

Koloběh

Jaký užitek má člověk ze všeho svého pachtění, z toho, jak se pod sluncem pachtí? Pokolení odchází, pokolení přichází, ale země stále trvá. Slunce vychází, slunce zapadá a dychtivě tíhne k místu, odkud opět vzejde. Vítr spěje k jihu, stáčí se k severu, točí se, točí, spěje dál, až se zas oklikou vrátí. Všechny řeky spějí do moře, a moře se nepřeplní; do místa, z něhož vytékají, se zase vracejí k novému koloběhu.

105

KAZATEL 3,1-4.8

Převody v nás

Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas: Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat; je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat; je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas poskakovat; je čas milovat i čas nenávidět, čas boje i čas pokoje.

106

KAZATEL 3,14

Vlastní příspěvek

Poznal jsem, že vše, co činí Bůh, zůstává navěky; nic k tomu nelze přidat ani z toho ubrat. A Bůh to učinil, aby lidé žili v bázni před ním.

107

KAZATEL 4,4

Viděl jsem též všechno pachtění i vše, co prospěšného se koná, a jak přitom jeden na druhého žárlí. Také to je pomíjivost a honba za větrem.

108

KAZATEL 5,1-3

Krátce a stručně

Dej si pozor na každý krok, když jdeš do Božího domu. Pohotovější buď k slyšení než k přinášení obětí jak hlupáci; ti ani nevědí, že činí něco zlého. Ústa spěšně neotvírej, neukvapuj se v srdci, když máš pronést slovo před Bohem; vždyť Bůh je v nebi a ty na zemi, tak ať jsou nemnohá tvá slova. Po mnohé lopotě přichází sen, hlupák se ozývá mnoha slovy.

109

KAZATEL 5,9-10

Kulisa

Kdo miluje peníze, peněz se nenasytí, kdo miluje hojnost, nemá nikdy dosti. Také to je pomíjivost. Když se rozmnožuje jmění, množí se i příživníci. Jaký prospěch z toho mívá vlastník? Ledaže se na to může dívat.

110

KAZATEL 5,14-16

Nic s sebou nevezmeš

Jako vyšel z života své matky, nahý zase odchází, jak přišel, a za svoje pachtění si nic neodnese, ani co by se do ruky vešlo. A také to je zlý neduh: Každý odejde, jak přišel; jaký užitek má z toho, že se pachtil a honil vítr? Nadto po všechny dny jídal ve tmě, a takového hoře, nemoci a hněvu!

111

KAZATEL 8,16-17

Filozofické objevy

Jakmile jsem si předsevzal poznat moudrost, viděl jsem, co je na zemi lopoty; ve dne ani v noci člověk neokusí spánku. Spatřil jsem též, že veškeré dílo Boží, dílo, které se pod sluncem koná, není člověk schopen postihnout; ať se při tom hledání pachtí sebevíc, všechno nepostihne. Ani moudrý, řekne-li, že zná to či ono, není schopen všechno postihnout.

112

KAZATEL 10,12

Následky

Slova z úst moudrému příjemně plynou, kdežto hlupáka vlastní rty pohlcují.

113

KAZATEL 12,12-14

Doslov

Nadto pak zbývá, synu můj, říci: Přijmi poučení! Spisování mnoha knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo. Závěr všeho, co jsi slyšel: Boha se boj a jeho přikázání zachovávej; na tom u člověka všechno závisí. Veškeré dílo Bůh postaví před soud, i vše, co je utajeno, ať dobré či zlé.

114

PÍSEŇ PÍSNÍ 2,3

Láska vidí vše pěknější

Jako jabloň mezi lesními stromy, tak můj milý mezi syny.

Ý f f

t

115

PÍSEŇ PÍSNI 3,1-3

Hledání

Noc co noc hledala jsem na svém lůžku toho, kterého tolik miluji. Hledala jsem ho, a nenalezla. Teď vstanu a obejdu město, ulice, náměstí, vyhledám toho, kterého tolik miluji. Hledala jsem ho, a nenalezla. Našli mě strážci obcházející město: Toho, kterého tolik miluji, jste tu neviděli?

116

PÍSEŇ PÍSNI 3,4

Nalezení

Potom, jen co jsem od nich odešla, hned jsem nalezla toho, kterého tolik miluji.

117

PÍSEŇ PÍSNI 8,6-7

Nepřemožitelná jako smrt

Polož si mě na srdce jako pečeť, jako pečeť na své rámě. Vždyť silná jako smrt je láska, neúprosná jako hrob žárlivost lásky. Žár její — žár ohně, plamen Hospodinův. Lásku neuhasí ani velké vody a řeky ji nezaplaví. Kdyby za lásku chtěl někdo dávat všechno jmění svého domu, sklidil by jen pohrdání.

118

IZAJAŠ 2,11-17

Pýcha

Ponížen bude zpupný pohled člověka, sehnuta bude lidská povýšenost; v onen den bude vyvýšen jedině Hospodin. Neboť den Hospodina zástupů přijde na každou pýchu a povýšenost, na všechno, co se povznáší — to bude sníženo —, na všechny cedry Libanonu, vysoké a vznosné, na všechny bášanské duby, na všechny vysoké hory a na všechny pahorky vyvýšené, na každou vypínající se věž a na každou strmou hradbu, na všechny zámořské lodě i na veškerou okázalost. Sehnuta bude zpupnost člověka, ponížena bude lidská povýšenost, v onen den bude vyvýšen jedině Hospodin.

119

IZAJAŠ 3,1-4

Pastýři a slepci

Hle, Pán, Hospodin zástupů, již odnímá Jeruzalému a Judsku oporu i podpěru, všechnu oporu chleba i všechnu oporu vody, bohatýra i bojovníka, soudce i proroka, věštce i starce, velitele i vznešeného, rádce i zručného řemeslníka a zkušeného zaříkávače. Za velitele dám jim chlapce, vládnout jim budou výrostkové.

120

IZAJÁŠ V.1-2

Nový počátek

I vzejde proutek z pařezu Jišajova a výhonek z jeho kořenů vydá ovoce. Na něm spočine duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumnosti, duch rady a bohatýrské síly, duch poznání a bázně Hospodinovy.

121

IZAJÁŠ 11,1-2

Milost

V onen den řekneš: Vzdávám tobě chválu, Hospodine! Rozhněval ses na mě, tvůj hněv se však odvrátil a potěšils mě. Hle, Bůh je má spása, doufám a jsem beze strachu. Hospodin, jen Hospodin je má záštita a píseň, stal se mou spásou.

122

123

IZAJÁŠ 24,3-6

Země bude zcela vypleněna a vyloupena; toto slovo promluvil Hospodin. Truchlit, vadnout bude země, chřadnout, vadnout bude svět, nejvznešenější z lidu země budou chřadnout. Zhanobena je země svými obyvateli, neboť přestoupili zákony, změnili nařízení, porušili věčnou smlouvu. Proto pozře zemí prokletí, kdo v ní přebývají, budou pykat; Proto pozře zemi prokletí, a zůstane lidí maličko.

Budoucnost země

H

** *

**

* f

124

IZAJÁS 26,7

Cesty života

Stezka spravedlivého je přímá; spravedlivému sám urovnáváš dráhu, Bože přímý.

125

IZAJÁŠ 29,11-12

Vidění toho všeho vám bude jako slova zapečetěné knihy. Dají ji tomu, kdo umí číst, se slovy: Přečti to. On však odpoví: Nemohu, je zapečetěná. I bude kniha předána tomu, kdo neumí číst, se slovy: Přečti to. A on odpoví: Neumím číst.

126

IZAJÁŠ 30,15-17

Nouzový východ

Neboť toto praví Panovník Hospodin, Svatý Izraele: V obrácení a ztišení bude vaše spása, v klidu a důvěře vaše vítězství. Vy však nechcete, říkáte: ‘Nikoli! Utečeme na koních.' A vskutku budete utíkat. ‘Ujedeme na lehkonohých.’ A vskutku vaši pronásledovatelé budou lehkonozí. Jeden tisíc vás uteče před pohrůžkou jediného, před pohrůžkou pěti utečete všichni, až zůstanete jako opuštěná žerd na vrcholu hory, jako korouhev na pahorku.

127

IZAJAS 30,26

Nová spása

A bude světlo bledé luny jako světlo zářného slunka a světlo slunka bude sedmkrát větší, jako světlo sedmi dnů, v den, kdy Hospodin ováže zlomeniny svého lidu a rány jemu zasazené uzdraví.

128

IZAJÁŠ 40,6-8

Pomíjivé a věčné

Všechno tvorstvo je tráva a všechna jeho spolehlivost jak polní kvítí. Tráva usychá, květ vadne, zavane-li na něj vítr Hospodinův. Věru, lid je pouhá tráva. Tráva usychá, květ vadne, ale slovo Boha našeho je stálé navěky.

\

129

IZAJAŠ 42.1-4

Zde je můj služebník, jehož podepírám, můj vyvolený, v němž jsem našel zalíbení. Vložil jsem na něho svého ducha, aby vyhlásil soud pronárodům. Nekřičí a hlas nepozvedá, nedává se slyšet na ulici. Nalomenou třtinu nedolomí, nezhasí knot doutnající. Soud vyhlásí podle pravdy. Neochabne, nezlomí se, dokud na zemi soud nevykoná. I ostrovy čekají na jeho zákon.

130

IZAJÁŠ 43,19

Něco nového

Hle, činím něco docela nového a už to raší. Nevíte o tom?

131

IZAJÁŠ 44,3-4

Na poušti

Já vyleji vody v místa zprahla žízní, bystřiny na suchou zemi. Já vyleji svého ducha na tvé potomstvo a své požehnání na ty, kteří z tebe vzejdou. Porostou jak mezi trávou, budou jako topoly při tekoucích vodách.

132

IZAJÁŠ 44,9-10

Chytrá hlava

Výrobci model jsou všichni k ničemu; modly, které mají za žádoucí, jim nijak neprospějí. Jejich svědkové, ti nic nevidí a nic nevědí, jsou jen pro ostudu. Kdo si boha vyrábí, jen modlu si odlévá; nebude z toho mít žádný prospěch.

133

IZAJÁŠ 45,22

Výhled do budoucnosti

Obraťte se ke mně a dojdete spásy, veškeré dálavy země. Já jsem Bůh a jiného už není.

©©© © um um lim mu nwt um mu m’» um mu P * mu um mi um mu mu um uminu tmi um LEZ LEZ LEZ LEZ LEŽ LtZ iimi mu mu um um lim um mumu mu mu mu má um niii um mu mmmu mu mu LEŽ LEZ LEŽ LEŽ LEŽ i C 7 tmi ni,, „i, । nu nu i «.in mu mil lim i lili um iiiii LEŽ LEŽ LEŽ LEŽ LEŽ lun um nul um um mu um lun mi um nu* LEŽ LEŽ LEŽ LEŽ LEŽ |P7 LU 5 um um nu um um imi mu nni um um um LEŽ LEŽ LEŽ LEŽ LEŽ LEZ.1,1,1 1,1,1 ,IUI uiu nu iimmii mu um tmi um uui um um mu um mniiiw um m>< um LEŽ LEŽ LEŽ LEŽ LEŽ LE4 mm um im mu mu inu tmi um im lim luw LEŽ LEŽ LEŽ LEŽ *11* nil* III* I**,) 1)1*1 lil* lili ***** 1(1*1 Illi* fill* LEŽ LEŽ LEŽ LEZ lil* lil* lili* mi ,1*1 LEŽ LEŽ LEŽ LE lili lili DII lili lili, LEŽ LEŽ LEŽ um um nu um mu lim um inu mu nu mu LEŽ LEŽ LEŽ LEZ HUI | um nu tm mnul nu mi tm lim nu mi tun LEŽ um nu mu nu nu nu Ulil i LEŽ LEZ lilu um mu inu um mii tun um ihA' LEŽ LEŽ Ulil lil mu um uu mi um um iim um LEŽ LEŽ litu IV iiiu um nu mu umí um i«m um LEŽ LEŽ IIIU lil um mu mu mu mu mu mu mu mu in LEŽ LEŽ mu iiiu um iKHiiiM tun um mu um u Hni um mu tun |ii« um iMii um LEŽ LEŽ mu u um um imt nu inu ni i mt inu LEŽ LEŽ

155

EZECHIEL 18,30-32

Zpět k prameni

Proto budu soudit každého z vás, dome izraelský, podle jeho cest, je výrok Panovníka Hospodina. Obraťte se a odvraťte se ode všech svých nevěrností a vaše nepravost vám nebude k pádu. Odhoďte od sebe všechny nevěrnosti, jichž jste se dopouštěli, a obnovte své srdce a svého ducha. Proč byste měli zemřít, dome izraelský? Vždyť já si nelibuji ve smrti toho, kdo umírá, je výrok Panovníka Hospodina. Obraťte se tedy a budete žít.

156

EZECHIEL 34,1-4.6

Spatní pastýři

I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: Lidský synu, prorokuj proti pastýřům Izraele. Prorokuj a řekni těm pastýřům: Toto praví Panovník Hospodin: Běda pastýřům Izraele, kteří pasou sami sebe. Což pastýři nemají pást ovce? Pojídáte tuk, oblékáte se vlnou, porážíte vykrmené, ale ovce nepasete. Neduživé jste neposílili, nemocnou jste neléčili, polámanou jste neovázali, zaběhlou jste nepřivedli nazpět, po ztracené jste nepátrali, panovali jste nad nimi násilně a surově. Mé ovce bloudí všude po horách, po kdejakém vysokém pahorku, jsou rozptýleny po celé zemi a není, kdo by je hledal, kdo by po nich pátral.

157

EZECHIEL 36,26-28

A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich. Pak budete sídlit v zemi, kterou jsem dal vašim otcům, budete mým lidem a já vám budu Bohem.

158

EZECHIEL 37,11-14

Probuzení ze smrtelného spánku

Potom mi řekl: Lidský synu, tyto kosti, to je všechen dům izraelský. Hle, říkají: Naše kosti uschly, zanikla naše naděje, jsme ztraceni. Proto prorokuj a řekni jim: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, já otevřu vaše hroby a vyvedu vás z vašich hrobů, můj lide, a přivedu vás do izraelské země. I poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a vyvedu vás z hrobů, můj lide. Vložím do vás svého ducha a oživnete. Dám vám odpočinutí ve vaší zemi. I poznáte, že já Hospodin jsem to vyhlásil i vykonal, je výrok Hospodinův.,

159

DANIEL 5,1-11.12.13.17.23-24

Zúčtování

Král Belšasar vystrojil velikou hostinu svým tisíci hodnostářům a před těmito tisíci pil víno. Při popíjení vína poručil Belšasar přinést zlaté a stříbrné nádoby, které odnesl Nebúkadnesar, jeho otec, z jeruzalémského chrámu, aby z nich pili král i jeho hodnostáři, jeho ženy i ženiny. Hned tedy přinesli zlaté nádoby odnesené z chrámu, to je z Božího domu v Jeruzalémě, a pili z nich král i jeho hodnostáři, jeho ženy i ženiny. Pili víno a chválili bohy zlaté a stříbrné, bronzové, železné, dřevěné a kamenné. V tu hodinu se ukázaly prsty lidské ruky a něco psaly na omítku zdi královského paláce naproti svícnu. Král viděl zápěstí ruky, která psala. Tu se barva králova obličeje změnila a myšlenky ho naplnily hrůzou, poklesl v kyčlích a kolena mu tloukla o sebe. Král mocně zvolal, aby přivedli zaklínače, hvězdopravce a planetáře. Babylónským mudrcům král řekl: Kdokoli přečte toto písmo a sdělí mi výklad, bude oblečen do purpuru, na krk mu bude dán zlatý řetěz a bude mít v království moc jako třetí po mně. Všichni královští mudrci tedy vstoupili, ale nebyli schopni písmo přečíst a oznámit králi výklad. Král Belšasar byl pln hrůzy a baiva jeho obličeje se změnila. I hodnostáři byli zmateni. Po slovech krále a hodnostářů vešla do domu, kde hodovali, královna a řekla: Králi, navždy buď živl Nechť tě tvé myšlenky neplní hrůzou a barva tvého obličeje ať se nemění. Je ve tvém království muž, v němž je duch svátých bohů. Za dnů tvého otce bylo shledáno, že je osvícený a zběhlý v moudrosti, která je jako moudrost bohů. Nechť je Daniel nyní zavolán a sdělí výklad. Daniel byl hned přiveden ke králi.

160

Daniel na to králi odpověděl: Své dary si ponech a své odměny dej jinému. To písmo však králi přečtu a výklad mu oznámím. Ale povýšil ses nad Pána nebes. Přinesli před tebe nádoby z jeho domu a pil jsi z nich víno ty i tvoji hodnostáři, tvé ženy i ženiny, a chválil jsi bohy stříbrné a zlaté, bronzové, železné, dřevěné a kamenné, kteří nic nevidí, neslyší ani nevědí. Boha, v jehož rukou je tvůj dech a všechny tvé cesty, jsi však nevelebil. Proto bylo od něho posláno zápěstí ruky a napsáno toto písmo.

161

DANIEL 5,27

Byl jsi zvážen na vahách a shledán lehký.

162

DANIEL 9,18

Zachraň naše duše

Nakloň, můj Bože, své ucho a slyš, otevři své oči a viz, jak jsme zpustošeni my i město, které se nazývá tvým jménem. Vždyť ne pro své spravedlivé činy ti předkládáme své prosby o smilování, ale pro tvé velké slitování.

163

OZEÁŠ 8,7

Bouřka na obzoru

Zaseli vítr, sklidí bouři. Nevyroste jim ani stéblo, co vzklíčí, nevydá žádnou mouku; kdyby snad i něco vydalo, pohltí to cizáci.

164

OZEÁŠ 11,3-4

První kroky

Ačkoli jsem sám naučil Efrajima chodit, on na své rámě bral modly. Nepoznali, že já jsem je uzdravoval. Provázky lidskými jsem je táhl, provazy milování, byl jsem jako ti, kdo jim nadlehčují jho, když jsem se k němu nakláněl a krmil jej.

165

JOEL 3,1-2

Jarní déšť

I stane se potom: Vyleji svého ducha na každé tělo. Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít sny, vaši jinoši budou mít prorocká vidění. Rovněž na otroky a otrokyně vyleji v oněch dnech svého ducha.

166

JÓEL 3,5

Útočiště

Avšak každý, kdo vzývá Hospodinovo jméno, se zachrání. Na hoře Sijónu a v Jeruzalémě budou ti, kdo vyvázli, jak řekl Hospodin, spolu s těmi, kdo přežili, jež Hospodin povolá.

167

AMOS 5,18-20

Klamná naděje

Běda těm, kdo touží po dni Hospodinově! K čemu vám bude den Hospodinův? Bude tmou, a ne světlem! Jako když se dá někdo na útěk před Ivem a narazí na něho medvěd; nebo vejde do domu, opře se rukou o stěnu a uštkne ho had. Což není den Hospodinův tmou, a ne světlem, temnotou bez jasu?

168

AMOS 8,1-2

Hn i I ička

Toto mi ukázal Panovník Hospodin: Hle, koš zralého ovoce. A zeptal se: Ámosi, co vidíš? Odpověděl jsem: Koš zralého ovoce. Hospodin mi řekl: Izrael, můj lid, je zralý pro konec. Už mu nebudu dál promíjet.

169

OZ.L

aoouonuoDuoDOOaanoD^ooooonaoooDouaaoaoocioODO aoo/joo/jo ooooaDDaDooDaooooaoDDaaoooaoDooDDDo DooooDODOoooooaonaoooaoooDOooDaaounaDDaooooo 00^ OOaOOOODOaOOODDDOOaO 00 ODOOOffOD dogu aoonoouoooo no ooooo ooauooao 00000000000000000000 o oD oooouoo onaoooooaoooooooDDaoon onoonouQciDaiiiioi) dod ona onoocí UDOijDuaunoijanDDuoauDOODOoDOuoa oa oao DDODOOuaU aoaDOODDOoDoaooooaDDooaoQooooooouoo 0000000000000000 000 000000000000000 ooaoaoauooo aouaoo 0000000000000000 o ouunooauooaaoooooiiODaoooaoDOOOODOo •19 oaaoaauaoooaoooiiaaooouooooutinoDDooo o aooo no a ooo oo 000 ono nooooDOooonODODO uaoooaoooo 000 Doo ooooaooi] oqoDudoOuoo bod o o 0 aoooaoooaoaooDOoooo ODoopuun O O OD ODO O 000 00 O O O DD DO DDDOOO ODOOODOO o o aoaoD o ono 000000.000000oaoDDoooUDoa —-—-> modudoodoooooooooo OOOOODOOODOOOOOOOOOO —rntWntlI ooOoooooaoDoooooaooo nO^nŮ aOOOaOOOOOOOOODOOO ffio0yj Oaaoaoooooooooooop i /)(MÍT OAJMŽ^H

'' n^. 9

9

í;í

9 n>

•nopíouau 9|D ■oAouipodso|-| oao|s }opa|q o joqiqod nopnq IpoqoÁA ou njsASS az o uow >| sjoiu po )djoadja nopng •qoÁAOUipodso|_| ao|S JU9SÁ|S od zjqÁu 'apoA od uaziz luo nqa|qo od po|q au ‘po|q IIU9Z DU n|SOd Áp>| 'Duipodsopi D^jUAOUDJ >|ojáa af 'Áup jíazpqoud ‘9||_|

ZL-ll‘8 sowy

ABDIJAŠ 3-4

Opovážlivost tvého srdce tě zavedla. Bydlíš v skalních rozsedlinách, sídlíš vysoko, v srdci si říkáš: Kdo by mě strhl k zemi? I když sis založil hnízdo vysoko jak orel a položil je mezi hvězdy, strhnu tě odtud, je výrok Hospodinův.

171

JONÁŠ 2,1-11

Jonášova modlitba

Hospodin však nastrojil velikou rybu, aby Jonáše pohltila. Jonáš byl v útrobách ryby tři dny a tři noci. I modlil se v útrobách ryby k Hospodinu, svému Bohu. Řekl: V soužení jsem volal k Hospodinu, on mi odpověděl. Z lůna podsvětí jsem volal o pomoc a vyslyšels mě. Vhodil jsi mě do hlubin, do srdce moře, obklíčil mě proud, všechny tvé příboje, tvá vlnobití se přese mne převalily. A já jsem si řekl: Jsem zapuzen, nechceš mě už vidět. Tak rád bych však zase hleděl na tvůj svátý chrám! Zachvátily mě vody, propastná tůň m”ě obklíčila, chaluhy mi ovinuly hlavu. Sestoupil jsem ke kořenům horstev, závory země se za mnou zavřely navěky. Tys však vyvedl můj život z jámy, Hospodine, můj Bože! Když jsem byl v duši tak skleslý, Hospodina jsem si připomínal; má modlitba vešla k tobě ve tvůj svátý chrám. Ti, kdo se šalebných přeludů drží, o milosrdenství se připravují. Já ti však s díkůvzdáním přinesu oběť; co jsem slíbil, splním. U Hospodina je spása! I rozkázal Hospodin rybě, o vyvrhla Jonáše na pevninu.

172

173

JONÁŠ 3,10-4,5

Změna programu

I viděl Bůh, jak si počínají, že se odvracejí od své zlé cesty, a litoval, že jim chtěl učinit zlo, které ohlásil. — A neučinil tak. Jonáš se velice rozezlil a planul hněvem. Modlil se k Hospodinu a řekl: Ach, Hospodine, což jsem to neříkal, když jsem byl ještě ve své zemi? Proto jsem dal přednost útěku do Taršíše! Věděl jsem, že jsi Bůh milostivý a plný slitování, shovívavý a nesmírně milosrdný, že tě jímá lítost nad každým zlem. Nyní, Hospodine, vezmi si prosím můj život. Lépe abych umřel, než abych žil. Hospodin se však otázal: Je dobře, že tak planeš? Jonáš totiž vyšel z města, usadil se na východ od něho a udělal si tam přístřešek. Seděl v jeho stínu, aby viděl, co se bude ve městě dít.

174

MICHEÁŠ 5,9-12

Očista

I stane se v onen den, je výrok Hospodinův, že vyhladím tvé koně z tvého středu a zničím tvé vozy. Vyhladím města tvé země a všechny tvé pevnosti zbořím. Vyhladím z tvých rukou tvé čáry, nebudeš mít mrakopravce. Vyhladím tvé tesané modly a posvátné sloupy z tvého středu; dílu svých rukou se již nebudeš klanět.

175

MICHEAŠ 6,9.12-15

Marné úsilí

Slyš, Hospodin volá na město. Jeho boháči jsou plni násilí, jeho obyvatelé mluví zrádně, v jejich ústech je lstivý jazyk. Proto na tebe sešlu nemoci a rány, pro tvoje hříchy tě zpustoším. Budeš jíst, ale nenasytíš se, budeš jen hladovět; nevyvázneš s tím, co sis dalo stranou, a s čím vyvázneš, vydám meči. Budeš sít, a žní se nedočkáš; budeš lisovat olivy, a olejem se nepomažeš; vylisuješ mošt, a vína se nenapiješ.

176

NAHUM 1,7-8

Vyvolení

Hospodin je dobrý, je záštitou v den soužení, zná se k těm, kteří se k němu utíkají. Valící se povodní učiní konec tomuto místu, tma bude pronásledovat jeho nepřátele.

177

NAHUM 3,1-4

Na dně

Běda městu, jež se brodí v krvi! Je samá přetvářka, je plné loupeží, kořistění nebere konce. Slyš! Bičů svist, dunění kol! Dusot koní, hřmot vozby! Útok jezdců, zášlehy mečů, blýskání kopí! Přemnoho skolených, hromady mrtvých těl, bezpočet mrtvol, až přes ně klopýtají! To všechno pro mnohá smilstva Nevěstky, přesvůdné mistryně kouzel. Svým smilstvem kupčí s pronárody, svými kouzly kupčí s čeleděmi. Chystám se však na tebe, je výrok Hospodina zástupů. Až přes tvář ti vyhrnu sukni a ukáži tvou nahotu pronárodům, královstvím tvou hanbu.

178

ABAKU* 1,2-4

Dvojí pohled?

Jak dlouho již volám o pomoc, Hospodine, a ty neslyšíš. Úpím k tobě pro násilí, a ty nezachraňuješ. Proč mi dáváš vidět ničemnosti a mlčky na trápení hledíš? Doléhají na mne zhouba a násilí, rozrostly se spory a sváry. Proto je tak ochromen zákon a nikdy se neprosadí právo. Spravedlivého obkličuje svévolník, proto je právo tak překrouceno.

179

ABAKUK 3,3-6

Hospodinův příchod

Z Témanu přichází Bůh, z hory Páránu Svatý. Nebesa přikrývá velebnost jeho, země je plná chvalozpěvů. Září jako světlo, po straně má rohy, v nichž je skryta jeho síla. Před ním se žene mor, nákaza valí se za ním. Stanul, a měří zemi, pohlédl, a zatřásl pronárody; pukají odvěká horstva, pahorky pravěké se hroutí; cesta věčnosti patří jemu.

180

ABAKUK 3,17-18

Jistota života

I kdyby fíkovník nevypučel, réva nedala výnos, selhala plodnost olivy, pole nevydala pokrm, z ohrady zmizel brav, ve chlévech dobytek nebyl, já budu jásotem oslavovat Hospodina, jásat k chvále Boha, který je má spása.

181

SOFONJAŠ 3,11-13

Kdo zůstane

V onen den se už nemusíš stydět za žádné své skutky, jimiž ses proti mně vzepřelo. Tehdy z tvého středu odstraním tvé pyšné rozjařence a nepřipustím, aby ses opět začalo povyšovat na mé svaté hoře. Uprostřed tebe zanechám utištěný a nuzný lid, který se uteče k Hospodinovu jménu. Pozůstatek Izraele se již nebude dopouštět bezpráví a mluvit lživě, v jejich ústech se nenajde jazyk lstivý. Budou se pást a odpočívat a nikdo je nevyplaší.

182

AGEUS 1,2-4

Dveře chrámu

Toto praví Hospodin zástupů: Tento lid říká: Ještě nepřišel čas, čas k budování Hospodinova domu. I stalo se slovo Hospodinovo skrze proroka Agea: Je snad čas k tomu, abyste si bydleli v domech vykládaných dřevem, zatímco tento dům je v troskách?

183

ZACHARJÁŠ 2,14

Důvod pravé radosti

Plesej a raduj se, sijónská dcero, neboť už přicházím a budu bydlet uprostřed tebe, je výrok Hospodinův.

184

ZACHARJAŠ 5,1-3

Znovu jsem se rozhlédl a vidím, hle, letí svitek. Posel se mě otázal: Co vidíš? Odvětil jsem: Vidím letět svitek dvacet loket dlouhý a deset loket široký. Řekl mi: To je kletba, která vychází na celou zemi. Bude jí odstraněn každý zloděj, každý křivopřísežník.

185

ZACHARJÁŠ 8,4-8

Budoucnost

Toto praví Hospodin zástupů: Opět budou sedat na náměstích Jeruzaléma starci a stařeny, každý s holí v ruce pro vysoké stáří. Náměstí toho města budou plná chlapců a děvčat; ti si budou hrát na jeho náměstích. Toto praví Hospodin zástupů: Jestliže to bude v očích pozůstatku tohoto lidu v oněch dnech nemožné, bude to nemožné i v mých očích? je výrok Hospodina zástupů. Toto praví Hospodin zástupů: Hle, zachráním svůj lid ze země východní i ze země, kde slunce zapadá. Přivedu je a budou bydlet v Jeruzalémě. Budou mým lidem a já jim budu Bohem věrným a spravedlivým.

186

ZACHARJÁŠ 10,1-2

Spásný déšť

Vyproste si od Hospodina déšť v čas jarních dešťů. Hospodin tvoří bouřková mračna, hojnými dešti je naplňuje, bylinu na poli dopřeje každému. Bůžkové mluvili ničemnosti, co viděli věštci, byl klam; rozhlašují šalebné sny, přeludem utěšují. Proto táhl lid jako stádo, ujařmený, bez pastýře.

187

ZACHARJAS 11,4-11

Na cestě k porážce

Toto praví Hospodin, můj Bůh: Pas ovce určené k zabití. Ti, kdo je kupují, zabíjejí je a za vinu nepykají; kdo je prodávají, říkají: Požehnán buď Hospodin, to jsem se obohatil: a žádný z jejich pastýřů nemá s nimi soucit. Ani já už nebudu mít soucit s obyvateli země, je výrok Hospodinův. Hle, dopustím, aby člověk padl do rukou člověka, do rukou svého krále. Na kusy rozbijí zemi a já ji z jejich rukou nevytrhnu. Pásl jsem tedy ovce určené k zabití, totiž ty nejutištěnější ze stáda. Vzal jsem si dvě hole; jednu jsem nazval „Vlídnost" a druhou jsem nazval „Pouto" a pásl jsem ovce. V jediném měsíci jsem vyhnal tři pastýře, neboť jsem s nimi ztratil trpělivost a také oni o mě nestáli. Řekl jsem: Nebudu vás pást. Co má umřít, ať umře; co má být zahnáno, ať je zahnáno; a které zůstanou, ať se požerou navzájem. Vzal jsem svou hůl Vlídnost a zlomil jsem ji na znamení, že ruším svou smlouvu, kterou jsem uzavřel se všemi národy. I byla onoho dne zrušena a ty nejutištěnější ze stáda, které se mě držely, poznaly, že to je slovo Hospodinovo.

188

189

MALACHIAS 2,8-9

Hrozba kněžstvu

Vy jste však z této cesty sešli, mnohé jste přivedli k tomu, že klopýtli o zákon, porušili jste lévijskou smlouvu, praví Hospodin zástupů. Proto i já jsem způsobil, že jste v nevážnosti a ponížení u všeho lidu, za to, že nestřežíte mé cesty a při výkladu zákona straníte osobám.

190

MALACHIÁŠ 3,22-24

Za pět minut dvanáct

Pamatujte na zákon mého služebníka Mojžíše, jemuž jsem vydal na Chorébu pro celého Izraele nařízení a práva. Hle, posílám k vám proroka Elijáše, dříve než přijde den Hospodinův veliký a hrozný. On obrátí srdce otců k synům a srdce synů k otcům, abych při svém příchodu nestihl zemi klatbou.

191

NOVÝ ZÁKON

193

MATOUŠ 2,1-2

Nová hvězda

Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.

195

MATOUŠ 2,9-10

Oni krále vyslechli a dali se na cestu. A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí.

196

MATOUŠ 4,1-4

Důvěra

Tehdy byl Ježíš Duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl. Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: Jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby. On však odpověděl: Je psáno: Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.

197

MATOUŠ 5,14-16

Zdroj světla

Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.

198

MATOUŠ 5,43-45

Láska k nepříteli

Slyšeli jste, že bylo řečeno: Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého. Já však vám pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.

199

MATOUŠ 6,19-21

Pozemské statky

Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde je zloději vykopávají a kradou. Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde je zloději nevykopávají a nekradou. Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.

200

MATOUŠ 6,24

Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat, k jednomu se přidá a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku. 0

.□□□□□□□□a

□□□□aaaao € aooanaaoa

□□□□□□□□□ V11

□□□□□□□a a

□□□□□□□□□

K

k

aoaaaaaaa □□□□□□□od □□□DaDQOQ 4

201

P'

MATOUŠ 6,25-27

Starost o živobytí

Proto vám pravím: Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější? Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat?

202

MATOUŠ 12,33-35

Zasaďte dobrý strom, i jeho ovoce bude dobré. Zasaďte špatný strom, i jeho ovoce bude špatné. Strom se pozná po ovoci. Plemeno zmijí: Jak může být vaše řeč dobrá, když jste zlí? Čím srdce přetéká, to ústa mluví. Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré; zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé.

203

MATOUŠ 12,36-37

Pravím vám, že z každého planého slova, jež lidé promluví, budou skládat účty v den soudu. Neboť podle svých slov budeš ospravedlněn a podle svých slov odsouzen.

204

MATOUŠ 14,25-31

K rónu šel k nim, kráčeje po moři. Když ho učedníci uviděli kráčet po moři, vyděsili se, že je to přízrak, a křičeli strachem. Ježíš na ně hned promluvil a řekl jim: Vzchopte se, já jsem to, nebojte se! Petr mu odpověděl: Pane, jsi-li to ty, poruč mi, ať přijdu k tobě po vodách! A on řekl: Pojď! Petr vystoupil z lodi, vykročil na vodu a šel k Ježíšovi. Ale když viděl, jaký je vítr, přepadl ho strach, začal tonout a vykřikl: Pane, zachraň mne! Ježíš hned vztáhl ruku, uchopil ho a řekl mu: Ty malověrný, proč jsi pochyboval?

205

MATOUŠ 15,12-14

Tu přišli učedníci a řekli mu: Víš, že se farizeové urazili, když slyšeli to slovo? Ale on jim odpověděl: Každá rostlina, kterou nezasadil můj nebeský Otec, bude vykořeněna. Nechte je: slepí vedou slepé. A když vede slepý slepého, oba spadnou do jámy.

206

MATOUŠ 18,19-20

Modlitba ve společenství

Opět vám pravím, shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní. Nebo kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.

207

MATOUŠ 20,1-16

První a poslední

Neboť s královstvím nebeským je to tak, jako když jeden hospodář hned ráno vyšel najmout dělníky na svou vinici. Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici. Když znovu vyšel o deváté hodině, viděl, jak jiní stojí nečinně na trhu, a řekl jim: Jděte i vy na mou vinici, a já vám dám, co bude spravedlivé. Oni šli. Vyšel opět kolem poledne i kolem třetí hodiny odpoledne a učinil právě tak. Když vyšel kolem páté hodiny odpoledne, našel tam další, jak tam stojí, a řekl jim: Co tu stojíte celý den nečinně? Odpovědí mu: Nikdo nás nenajal. On jim řekne: Jděte i vy na mou vinici. Když byl večer, řekl pán vinice svému správci: Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, a to od posledních k prvním! Tak přišli ti, kteří pracovali od pěti odpoledne, a každý dostal denár. Když přišli ti první, měli za to, že dostanou víc; ale i oni dostali po denáru. Vzali ho a reptali proti hospodáři: Tihle poslední dělali jedinou hodinu, a tys jim dal stejně jako nám, kteří jsme nesli tíhu dne a vedro! On však odpověděl jednomu z nich: Příteli, nekřivdím ti! Nesmluvil jsi se mnou denár za den? Vezmi si, co ti patří, a jdi! Já chci tomu poslednímu dát jako tobě; nemohu si se svým majetkem udělat, co chci? Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý? Tak budou poslední první a první poslední.

208

209

MATOUŠ 23,8-12

Vůdce

Vy však si nedávejte říkat Mistře: jediný je váš Mistr, vy všichni jste bratří. A nikomu na zemi nedávejte jméno Otec: jediný je váš Otec, ten nebeský. Ani si nedávejte říkat Učiteli: váš učitel je jeden, Kristus. Kdo je z vás největší, bude váš služebník. Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.

210

MATOUŠ 24,35

s Čím žijeme

Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.

u i i.i.L 111 iiii_ivu>|

211

MAREK 1,6-8

Příprava

Jan byl oděn velbloudí srstí, měl kožený pás kolem boků a jedl kobylky a med divokých včel. A kázal: Za mnou přichází někdo silnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sklonil a rozvázal řemínek jeho obuvi. Já jsem vás křtil vodou, on vás bude křtít Duchem svátým.

212

MAREK 1,15

Volání k obratu

Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu.

213

MAREK 4,1-9

Setba

Opět začal učit u moře. Shromáždil se k němu tak veliký zástup, že musel vstoupit na locf na moři; posadil se v ní a celý zástup byl na břehu. Učil je mnohému v podobenstvích. Ve svém učení jim řekl: Slyšte! Vyšel rozsévač rozsívat. Když rozsíval, padlo některé zrno podél cesty, a přiletěli ptáci a sezobali je. Jiné padlo na skalnatou půdu, kde nemělo dost země, a hned vzešlo, protože nebylo hluboko v zemi. Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože nemělo kořen, uschlo. Jiné zase padlo do trní; trní vzrostlo, udusilo je, a zrno nevydalo úrodu. A jiná zrna padla do dobré země a vzcházela, rostla, dávala úrodu a přinášela užitek třicetinásobný i šedesátinásobný i stonásobný. A řekl: Kdo má uši k slyšení, slyš!

214

MAREK 4,14-20

.. a úroda

Rozsévač rozsívá slovo. Toto jsou ti podél cesty, kde se rozsívá slovo: Když je uslyší, hned přichází satan a bere slovo do nich zaseté. A podobně ti, u nichž je zaseto na skalnatou půdu: Ti slyší slovo a hned je s radostí přijímají. Nezakořenilo v nich však a jsou nestálí; když pak přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadají. U jiných je zaseto do trní: Ti slyší slovo, ale časné starosti, vábivost majetku a chtivost ostatních věcí vnikají do nitra a dusí slovo, takže zůstane bez úrody. A pak jsou ti, u nichž je zaseto do dobré země: Ti slyší slovo, přijímají je a nesou úrodu třicetinásobnou i šedesátinásobnou i stonásobnou.

215

MAREK 4,24

Měřítko

Řekl jim také: Dávejte pozor na to, co slyšíte! Jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám, a ještě přidá.

216

MAREK 7,18-23

Řekl jim: Tak i vy jste nechápaví? Nerozumíte, že nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit, poněvadž mu nevchází do srdce, ale do břicha a jde do hnoje? Tak prohlásil všechny pokrmy za čisté. A řekl: Co vychází z člověka, to ho znesvěcuje. Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy, cizoložství, chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost. Všecko toto zlé vychází z nitra a znesvěcuje člověka.

217

MAREK 8,34-35

Zavolal k sobě zástup s učedníky a řekl jim: Kdo chce jít se mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne a pro evangelium, zachrání jej.

218

MAREK 8,36-37

Následování

Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svůj život? Zač by mohl člověk získat zpět svůj život?

219

MAREK 10,13-16

Děti příkladem

Tu mu přinášeli děti, aby se jich dotkl, ale učedníci jim to zakazovali. Když to Ježíš uviděl, rozhněval se a řekl jim: Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží. Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevejde. Objímal je, vzkládal na ně ruce a žehnal jim.

I

t y GY /(& L

220

/

MAREK 10,42-44

Převody

Ježíš je zavolal k sobě a řekl jim • Víte, že ti, kdo platí u národů za první, nad nimi panují, o kdo jsou u nich velcí, utlačují je. Ne tak bude mezi vámi; ale kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech.

221

MAREK 10,35-45

Nejpřednější místa

Přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, a řekli mu: Mistře, chtěli bychom, abys nám učinil, oč tě požádáme. Řekl jim: Co chcete, abych vám učinil? Odpověděli mu: Dej nám, abychom měli místo jeden po tvé pravici a druhý po levici v tvé slávě. Ale Ježíš jim řekl: Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já piji nebo být pokřtěni křtem, kterým já jsem křtěn? Odpověděli: Můžeme. Ježíš jim řekl: Kalich, který já piji, budete pít a křtem, kterým já jsem křtěn, budete pokřtěni. Ale udělovat místa po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž jsou připravena. Když to uslyšelo ostatních deset, začali se hněvat na Jakuba a Jana. Ježíš je zavolal k sobě a řekl jim: Víte, že ti, kdo platí u národů za první, nad nimi panují, a kdo jsou u nich velcí, utlačují je. Ne tak bude mezi vámi; ale kdo se mezi vámi chce stát velkým, bud vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.

222

223

MAREK 12,13-17

Daňové přiznání

Poslali k němu některé z farizeů a herodiánů, aby ho chytili za slovo. Ti šli a řekli: Mistře, víme, že jsi pravdivý a že se na nikoho neohlížíš; ty přece nebereš ohled na postavení člověka, nýbrž učíš cestě Boží podle pravdy. Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne? Máme dávat, nebo nemáme? On však prohlédl jejich úskok a řekl jim: Co mě pokoušíte? Ukažte mi denár! Když mu jej podali, zeptal se jich: Čí je tento obraz a nápis? Odpověděli: Císařův. Ježíš jim řekl: Co je císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu. Velice se nad tím podivili.

224

MAREK 12,38-40

Ježíš varuje před učiteli zákona

Když učil, řekl: Varujte se zákoníků, kteří se rádi procházejí v dlouhých řízách, stojí o pozdravy na ulicích, o přední sedadla v synagógách a přední místa na hostinách. Vyjídají domy vdov a dlouho se naoko modlí. Ty postihne tím přísnější soud.

225

MAREK 13,4-6

Volání k bdělosti

Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení, až se začne všechno schylovat ke koncil Ježíš jim odpověděl: Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl. Mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat: Já jsem to a svedou mnohé.

226

LUKÁŠ 5,31-32

Zdravý nemocný

Ježíš jim odpověděl: Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem volat k pokání spravedlivé, ale hříšníky.

227

LUKAS 6,27-31

Láska k nepřátelům

Ale vám, kteří mě slyšíte, pravím: Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí. Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám ubližují. Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou, a bude-li ti brát plášť, nech mu i košili! Každému, kdo tě prosí, dávej, a co ti někdo vezme, nepožaduj zpět. Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi.

228

LUKAS 11,34-36

Vnitřní světlo

Světlem tvého těla je oko. Je-li tvé oko čisté, i celé tvé tělo má světlo. Je-li však tvé oko špatné, i tvé tělo je ve tmě. Hleď tedy, ať světlo v tobě není tmou. Má-li celé tvé tělo světlo a žádná jeho část není ve tmě, bude celé tak jasné, jako když tě osvítí světlo svou září.

229

LUKÁŠ 11,52

Učitelé zákona

Běda vám, zákoníkům! Vzali jste klíč poznání, sami jste nevešli, a těm, kteří chtěli vejít, jste v tom zabránili.

230

LUKAS 12,22-25

O zabezpečení života

Svým učedníkům řekl: Proto vám pravím: Nemějte starost o život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Život je víc než pokrm a tělo než oděv. Všimněte si havranů: nesejí, nežnou, nemají komory ani stodoly, a přece je Bůh živí. Oč větší cenu máte vy než ptáci! Kdo z vás může jen o píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat?

231

LUKÁŠ 12,33-34

Pravé bohatství

Prodejte, co máte, a rozdejte to. Opatřte si měšce, které se nerozpadnou, nevyčerpatelný poklad v nebi, kam se zloděj nedostane a kde mol neničí. Neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.

232

LUKAS 12,54-56

O rozpoznání času

Také zástupům řekl: Když pozorujete, že na západě vystupuje mrak, hned říkáte: Přijde déšť - a bývá tak; a vane-li jižní vítr, říkáte: Bude vedro — a bývá. Pokrytci, umíte posoudit to, co vidíte na zemi i na obloze; jak to, že nedovedete rozpoznat tento čas?

233

JAN 1,1-3.14

Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.

234

JAN 1,5

To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.

235

JAN 1,6-8

Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan. Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví.

236

JAN 3,3-5

Znovuzrození

Ježíš mu odpověděl: Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží. Nikodém mu řekl: Jak se může člověk narodit, když je už starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit. Ježíš odpověděl: Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího.

237

JAN 3,6

Co se narodilo z těla, je tělo ale co se narodilo z Ducha, je duch.

238

JAN 3,19-21

Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo. Kdo však činí pravdu, přichází k světlu. aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.

239

JAN 5,38-40

A jeho slovo ve vás nezůstává, poněvadž nevěříte tomu, koho on poslal. Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně. Ale vy nechcete přijít ke mně, abyste měli život.

240

JAN 7,17-18

Kdo chce činit jeho vůli, pozná, zda je mé učení z Boha, nebo mluvím-li sám za sebe. Kdo mluví sám za sebe, hledá svou vlastní slávu; kdo však hledá slávu toho, který ho poslal, ten je pravdivý a není v něm nepravosti.

241

JAN 12,24-26

Oběť

Amen, amen, pravím vám, jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek. Kdo miluje svůj život, ztratí jej; kdo nenávidí svůj život v tomto světě, uchrání jej pro život věčný. Kdo mně chce sloužit, ať mě následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo mně slouží, dojde cti od Otce.

242

JAN 12,25

A ještě jednou o smrti věčné

Kdo miluje svůj život, ztratí jej; kdo nenávidí svůj život v tomto světě, uchrání jej pro život věčný.

ŽWfflí WH

jnnannDDnnnnniinn jde

inc

243

JAN 12,47

V bezpečí

Kdo slyší má slova a nezachovává je, toho já nesoudím, nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych svět spasil.

244

JAN 13,34-35

Nové formy — nové normy

Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.

245

JAN 14,6

Ježíš mu odpověděl: Já ís,en? pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci

než skrze mne.

246

247

JAN 15,7-9

Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám. Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky. Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce.

248

JAN 20,29

Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili.

249

SKUTKY 4,11-12

Ježíš je ten kámen, který jste vy stavitelé odmítli, ale on se stal kamenem úhelným. V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni.

250

SKUTKY 5,29

Boha je třeba poslouchat, ne lidi.

251

SKUTKY 7,48-50

Boží příbytek

Avšak Nejvyšší nepřebývá v chrámech, vystavěných lidskýma rukama, jak praví prorok: Mým trůnem je nebe a země podnoží mých nohou! Jaký chrám mi můžete vystavět, praví Hospodin, a je vůbec místo, kde bych mohl spočinout? Což to všechno nestvořila má ruka?

252

SKUTKY 26,22-23

Boží svědek

Ale Bůh mi pomáhal až do dnešního dne, a tak zde stojím jako svědek před velkými i malými. Neříkám nic než to, co předpověděli proroci i Mojžíš: Mesiáš má trpět, jako prvý vstane z mrtvých a bude zvěstovat světlo lidu izraelskému i pohanům.

253

ŘÍMANŮM 1,16

Vyznání

Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Reka.

254

římanům 1,21-22

Na scestí

Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě. Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství.

255

ŘÍMANŮM 3,10-18

Beznadějné postavení

Jak je psáno: Nikdo není spravedlivý, není ani jeden, nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha; všichni se odchýlili, všichni propadli zvrácenosti, není, kdo by činil dobro, není ani jeden. Hrob otevřený je jejich hrdlo, svým jazykem mluví jen lest, hadí jed skrývají ve rtech, jejich ústa jsou samá kletba a hořkost, jejich nohy spěchají prolévat krev, zhouba a bída je na jejich cestách; nepoznali cestu pokoje a úctu před Bohem nemají.

256

ŘÍMANŮM 4,4-7

Pouze vírou

Kdo se vykazuje skutky, nedostává mzdu z milosti, nýbrž z povinnosti. Kdo se nevykazuje skutky, ale věří v toho, který dává spravedlnost bezbožnému, tomu se jeho víra počítá za spravedlnost. Vždyť i David prohlašuje za blahoslaveného člověka, jemuž Bůh připočítává spravedlnost bez skutků: Blaze těm, jimž jsou odpuštěny nepravosti a jejich hříchy přikryty.

257

ŘÍMANŮM 6,16-18

Víte přece, když se někomu zavazujete k poslušné službě, že se stáváte služebníky toho, koho posloucháte — buď otročíte hříchu, a to vede k smrti, nebo posloucháte Boha, a to vede k spravedlnosti. Díky Bohu za to, že jste sice byli služebníky hříchu, ale potom jste se ze srdce přiklonili k tomu učení, které vám bylo odevzdáno. A tak jste bylí osvobozeni od hříchu a stali jste se služebníky spravedlnosti.

258

259

ŘÍMANŮM 10,17

Víra je tedy ze zvěstování a zvěstování z pověření Kristova.

260

ŘÍMANŮM 12,9-12

Láska nechť je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, lněte k dobrému. Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému. V horlivosti neochabujte, buďte vroucího ducha, služte Pánu. Z naděje se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbách vytrvalí.

261

ŘÍMANŮM 14,1-3

Bratra ve víře slabšího přijímejte mezi sebe, ale nepřete se s ním o jeho názorech. Někdo třeba věří, že může jíst všechno, slabý však jí jen rostlinnou stravu. Ten, kdo jí všechno, nechť nezlehčuje toho, kdo nejí, a kdo nejí, nechť neodsuzuje toho, kdo jí; vždyť Bůh jej přijal za svého.

262

ŘÍMANŮM 15,13

Z dobrého pramene

Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí Ducha svátého.

263

1. KORINTSKÝM 1,10-13

Brýle a klobouky

Prosím vás, bratří, pro jméno našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni byli svorní a neměli mezi sebou roztržky, nýbrž abyste dosáhli plné jednoty smýšlení i přesvědčení. Dověděl jsem se totiž o vás z domu Chloé, bratří, že jsou mezi vámi spory. Myslím tím to, že se mezi vámi říká: Já se hlásím k Pavlovi, já zase k Apollovi, já k Petrovi, já ke Kristu. Je snad Kristus rozdělen? Což byl Pavel za vás ukřižován? Nebo jste byli pokřtěni ve jméno Pavlovo?

264

1. KORINTSKÝM 1,17-19

Silné a slabé

Kristus mě totiž neposlal křtít, ale zvěstovat evangelium, ovšem ne moudrostí slov, aby Kristův kříž nepozbyl smyslu. Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží. Je psáno: Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu.

265

1. KORINTSKÝM 1,25-29

Neboť bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé. Pohleďte, bratří, koho si Bůh povolává: Není mezi vámi mnoho moudrých podle lidského soudu, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených; ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné; neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic aby se tak žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem.

266

1. KORINTSKÝM 3,11-13

Základní kámen

Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus. Zda někdo na tomto základu staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy, slámy — dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví v ohni; a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka.

267

1. KORINTSKÝM 7,10-11

Na ostrůvku manželství

Těm, kteří žijí v manželství, přikazuji — ne já, ale Pán — aby žena od muže neodcházela. A když už odejde, ať zůstane neprovdána nebo se s mužem smíří; a muž ať ženu neopouští.

268

1. KORINTSKÝM 8,1-3

Poznání

Víme, že všichni 'máme poznáni". Poznání však vede k domýšlivosti, kdežto láska buduje. Jestliže si někdo myslí, že něco už plně poznal, ten ještě nepoznal tak, jak je třeba. Kdo však miluje Boha, je od něho poznán.

269

1. KORINTSKÝM 10,11-13

Přiměřená zkouška

To, co se jim stalo, je výstražný obraz a bylo to napsáno k napomenutí nám, které zastihl přelom věků. A proto ten, kdo si myslí, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl. Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.

270

1. KORINTSKÝM 12,4-10

Duch

Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch; rozdílné služby, ale tentýž Pán! a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech. Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu. Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha, někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu, někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená.

271

1. KORINTSKÝM 13,2

Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všechno poznání, ano kdybych měl tak velkou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem.

272

1. KORINTSKÝM 16,13-14

Buďte bdělí, stůjte pevně ve víře, buďte stateční a silní! Všecko nechť se mezi vámi děje v lásce.

273

2. KORINTSKÝM 3,6-8

Učinil nás způsobilými sloužit nové smlouvě, jež není založena na liteře, nýbrž na Duchu. Litera zabíjí, ale Duch dává život. Jestliže smlouva literami vytesaná do kamene sloužila smrti, a přece byla nastolena s oslňující slávou, takže synové Izraele nemohli pohlédnout na tvář Mojžíšovu pro její pomíjivou zář — oč slavnější bude služba Ducha!

274

2. KORINTSKÝM 4,6

Světlo srdce

Bůh, který řekl ,ze tmy ať zazáří světlo’, osvítil naše srdce, aby nám dal poznat světlo své slávy v tváři Kristově.

275

2. KORINTSKÝM 4,18

Čas a věčnost

Nehledíme k viditelnému, nýbrž k neviditelnému. Viditelné je dočasné, neviditelné však věčné.

276

2. KORINTSKÝM 5,7

Žijeme přece z víry, ne z toho, co vidíme.

277

2. KORINTSKÝM 5,14-17

Nové měřítko

Vždyť nás má ve své moci láska Kristova — nás, kteří jsme pochopili, že jeden zemřel za všecky, a že tedy všichni zemřeli; a za všechny zemřel proto, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel i vstal. A tak od nynějška už nikoho neposuzujeme podle lidských měřítek. Ačkoli jsme dříve viděli Krista po lidsku, nyní ho už takto neznáme. Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!

278

2. KORINTSKÝM 6,1-2

Jako spolupracovníci na tomto díle vás napomínáme, abyste milost Boží nepřijímali naprázdno, vždyť je psáno: V čas příhodný jsem tě vyslyšel, v den spásy jsem ti přispěl na pomoc. Hle, nyní je čas příhodný, nyní je den spásy!

279

2. KORINTSKÝM 9,6-9

O potřebnosti

Kdo skoupě rozsévá, bude také skoupě sklízet, a kdo štědře rozsévá, bude také štědře sklízet. Každý ať dává podle toho, jak se ve svém srdci předem rozhodl, ne s nechutí, ani z donucení; vždyť 'radostného dárce miluje Bůh". Bůh má moc zahrnout vás všemi dary své milosti, abyste vždycky měli dostatek všeho, co potřebujete, a ještě vám přebývalo pro každé dobré dílo, jak je psáno: Rozdělil štědře, obdaroval nuzné, dobrota jeho trvá navěky.

280

2. KORINTSKÝM 10,3-5

Jsme ovšem jenom lidé, ale svůj zápas nevedeme po lidsku. Zbraně našeho lidu nejsou světské, nýbrž mají od Boha sílu bořit hradby. Jimi boříme lidské výmysly a všecko, co se v pýše pozvedá proti poznání Boha. Uvádíme do poddanství každou mysl, aby byla poslušná Krista.

281

2. KORINTSKÝM 12,9

On mi řekl: Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla. A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova.

282

GALATSKÝM 3,23-25

Východisko

Dokud nepřišla víra, byli jsme zajatci, které zákon střežil pro chvíli, kdy víra měla být zjevena. Zákon byl tedy naším dozorcem až do příchodu Kristova, až do ospravedlnění z víry. Když však přišla víra, nemáme již nad sebou dozorce.

283

GALATSKÝM 4,8-9

Otroctví

Dříve jste však neznali Boha a byli jste otroky bohů, kteří ve skutečnosti bohy nejsou. Nyní jste však Boha poznali; lépe řečeno: byli jste od Boha poznáni. Jak to, že se zase navracíte k těm bezmocným a ubohým mocnostem a chcete se jim dát znovu do otroctví?

284

GALATSKÝM 5,22-23

Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací.

285

EFEZSKÝM 2,14-19

Žid a pohan

V Kristu je náš mír, on dvojí spojil v jedno, když zbořil zeď, která rozděluje a působí svár. Svou obětí odstranil zákon ustanovení a předpisů, aby z těch dvou, z žida i pohana, stvořil jednoho nového člověka, a tak nastolil mír. Oba dva usmířil s Bohem v jednom těle, na kříži usmrtil jejich nepřátelství. Přišel a zvěstoval mír, mír vám, kteří jste dalecí, i těm, kteří jsou blízcí. A tak v něm smíme obojí, židé i pohané, v jednotě Ducha stanout před Otcem. Nejste již tedy cizinci a přistěhovalci, máte právo Božího lidu a patříte k Boží rodině.

286

EFEZSKÝM 5,10-11

Zkoumejte, co se líbí Pánu. Nepodílejte se na neužitečných skutcích tmy, naopak je nazývejte pravým jménem.

287

EFEZSKÝM 5,21-26.31-33

Vzájemná podřízenost

V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým: ženy svým mužům jako Pánu, protože muž je hlavou ženy, jako Kristus je hlavou církve, těla, které spasil. Ale jako církev je podřízena Kristu, tak ženy mají být ve všem podřízeny svým mužům. Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval. Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo. Je to velké tajemství, které vztahuji na Krista a na církev. A tak i každý z vás bez výjimky ať miluje svou ženu jako sebe sama a žena ať má před mužem úctu.

288

EFEZSKÝM 6,12-13

Bludy z éteru

Nevedeme svůj boj proti nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát.

289

FILIPSKÝM 1,15.18

Někteří sice káží Krista také ze závisti a z řevnivosti, jiní však s dobrým úmyslem. Ale co na tom! Jen když se jakýmkoli způsobem, ať s postranními úmysly, ať upřímně zvěstuje Kristus; z toho se raduji a budu radovat.

290

FILIPSKÝM 2,2-4

Dovršte mou radost a buďte stejné mysli, mějte stejnou lásku, buďte jedné duše, jednoho smýšlení, v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu.

291

FILIPSKÝM 2,14-15

Z Boží síly

Všechno dělejte bez reptání a bez pochybování, abyste byli bezúhonní a ryzí, Boží děti bez poskvrny uprostřed pokolení pokřiveného a zvráceného. V něm sviťte jako hvězdy, které osvěcují svět.

292

KOLOSKÝM 2,2-4

Chci, abyste povzbuzeni v srdci a spojeni láskou hluboce pochopili a plně poznali Boží tajemství, jímž je Kristus; v něm jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání. Říkám to proto, aby vás nikdo neoklamal líbivými řečmi.

293

KOLOSKÝM 2,8

Dejte si pozor, aby vás někdo nesvedl prázdným a klamným filosofováním, založeným na lidských bájích, na vesmírných mocnostech, a ne no Kristu.

294

KOLOSKÝM 3,1-2

Spojení

Hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží. K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem.

295

KOLOSKÝM 3,5-10

Popelec

Proto umrtvujte své pozemské sklony: smilstvo, necudnost, vášeň, zlou touhu a hrabivost, která je modloslužbou. Pro takové věci přichází Boží hněv. I vy jste dříve tak žili. Ale nyní odhoďte to všecko: zlobu, hněv, špatnost, rouhání, pomluvy z vašich úst. Neobelhávejte jeden druhého, svlecte se sebe starého člověka i s jeho skutky a oblecte nového, který dochází pravého poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele.

296

KOLOSKÝM 3,11-15

O zlatu bronzové medaile

Potom už není Řek a Žid, obřezaný a neobřezaný, barbar, divoch, otrok a svobodný — ale všechno a ve všech Kristus. Jako vyvolení Boží, svati a milovaní, oblecte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost. Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy. Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti. A ve vašem srdci ať vládne mír Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. A buďte vděčni.

297

KOLOSKÝM 3,21

Otcové, neponižujte své děti, aby nemalomyslněly.

298

1. TESALONICKÝM 5,2-3

Pojištěni

Sami přece dobře víte, že den Páně přijde, jako přichází zloděj v noci. Až budou říkat ,je pokoj, nic nehrozí*, tu je náhle přepadne zhouba jako bolest rodičku a neuniknou.

ŽIVOTNÍ POJIŠTĚNÍ | NEMOCENSKÉ POJIŠTĚNÍ

ÚRAZOVÉ POJI.ŠTENÍ |

SKUPINOVÉ POJIŠTĚNÍ \

299

1. TESALONICKÝM 5,8-9.11

Moje síla

My však, kteří patříme dni, buďme střízliví, oblecme si víru a lásku jako pancíř a naději na spásu jako přílbu. Vždyť Bůh nás neurčil k tomu, abychom propadli jeho hněvu, nýbrž abychom došli spásy skrze našeho Pána Ježíše Krista. Proto se navzájem povzbuzujte a buďte jeden druhému oporou, jak to již činíte.

300

2. TESALONICKÝM 2,7-8

Ta nepravost již působí, ale jen skrytě, dokud nebude odstraněn z cesty ten, kdo tomu brání. A pak se ukáže ten zlý, kterého Pán Ježíš, .zabije dechem svých úsť a zničí svým slavným příchodem.

§§L §§§§§ §§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§$. §§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§S §§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§*

301

1. TIMOTEOVI 1,3-7

Lovit v kalných vodách

Žádal jsem tě, abys dále zůstal v Efezu a nikomu nedovolil učit odchylným naukám a zabývat se bájemi a nekonečnými rodokmeny, které vedou spíše k jalovému hloubání, než k účasti víry na Božím záměru. Cílem našeho vyučování je láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné víry. Od toho se někteří odchýlili a dali se na prázdné řeči. Chtějí být učiteli zákona a nechápou ani svá vlastní slova ani podstatu toho, o čem s takovou jistotou mluví.

302

1. TIMOTEOVI 2,5-6

Nosný pilíř

Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezí Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví v určený čas.

303

2. TIMOTEOVI 2,23-26

Příležitost k obratu

Nepouštěj se do hloupých sporů, v jakých si libují nepoučení lidé; víš, že vedou jen k hádkám. Služebník Kristův se nemá hádat, nýbrž má být laskavý ke všem, schopný učit a být trpělivý. Má vlídně poučovat odpůrce. Snad jim dá Bůh, že se obrátí, poznají pravdu a vzpamatují se z ďáblových nástrah, do kterých se dali polapit, když podlehli jeho vůli.

304

2. TIMOTEOVI 3,14-17

Ty však setrvávej v tom, čemu ses naučil a o čem jsi přesvědčen. Víš, od koho ses tomu naučil. Od dětství znáš svátá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše. Veškeré Písmo pochází z.Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.

305

2. TIMOTEOVI 4,2-3

Poslední výzva

Hlásej slovo Boží, ať přijdeš vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej v trpělivém vyučování. Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním.

306

TITOVI 1,15-16

Čistým je všechno čisté. Ale poskvrněným a nevěřícím nic není čisté. Jak jejich rozum, tak jejich svědomí jsou poskvrněny. Prohlašují, že znají Boha, avšak svým jednáním to popírají. Jsou odporní, neposlušní a neschopní jakéhokoli dobrého skutku.

307

TITOVI 2,2-3

Starší muži ať jsou střídmí, vážní, rozumní, ať jsou zdraví ve víře, lásce a trpělivosti. Podobně starší ženy ať se chovají důstojně, ať nepomlouvají a nepropadají přílišnému pití vína. Ať vyučují mladší ženy v dobrém. 0/

308

FILEMONOVI 9-11

Učedník

Pro lásku raději prosím, já Pavel, vyslanec a nyní i vězeň Krista Ježíše. Prosím tě za svého syna, kterému jsem dal život ve vězení, Onezima, který ti před časem způsobil škodu, ale nyní je tobě i mně k užitku.

309

ŽIDŮM 1,1-2

Připomínky skrze proroky

Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky.

310

ŽIDŮM 2,1

Proto se tím více musíme držet toho, co jsme slyšeli, abychom nebyli strženi proudem.

311

ŽIDŮM 3,12-14

Dejte si pozor, bratří, aby někdo z vás neměl srdce zlé a nevěrné, takže by odpadl od živého Boha. Naopak, povzbuzujte se navzájem den co den, dokud ještě trvá ono ,dnes', aby se nikdo z vás, oklamán hříchem, nezatvrdil. Vždyť máme účast na Kristu, jen když své počáteční předsevzetí zachováme pevné až do konce.

312

ŽIDŮM 4,12

Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce.

313

ŽIDŮM 5,12-14

Za takovou dobu už byste měli být sami učiteli, a zatím opět potřebujete, aby vás někdo učil abecedě Boží řeči; potřebujete mléko, ne hutný pokrm. Každý, kdo potřebuje mléko, protože nepřivykl slovu spravedlnosti, je jako nemluvně. Hutný pokrm je pro vyspělé, pro ty, kdo mají cvičením své smysly vypěstovány tak, že rozeznají dobré od špatného.

314

ŽIDŮM 10,22-23.26

Přistupujeme před Boha s opravdovým srdcem a v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou. Držme se neotřesitelné naděje, kterou vyznáváme, protože ten, kdo nám dal zaslíbení, je věrný. Jestliže svévolně hřešíme i po tom, když jsme už poznali pravdu, nemůžeme počítat s žádnou obětí za hříchy.

315

ŽIDŮM 10,36

Potřebujete však vytrvalost, abyste splnili Boži vůli a dosáhli toho, co bylo zaslíbeno.

316

ŽIDŮM 11,1

Věřit Bohu znamenó spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme.

317

ŽIDŮM 13,3

Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás může potkat utrpení.

318

ŽIDŮM 13,9

Nedejte se strhnout všelijakými cizími naukami. Je dobré spolehnout se na milost a nikoli na předpisy o pokrmech; kdo je dodržoval, nic tím nezískal.

jwwmwwimfa

. MMiiiwJaWiwawj iaMflfflfflssttfflffiii

BaomwwMtog rjjjWOffi^/iíTOSím rWbWMV$4).iiniDiiffihT —

il

319

ŽIDŮM 13.14

Vždyť zde nemáme trvalý domov, nýbrž vyhlížíme město, které přijde.

320

LIST JAKUBŮV 1,19-20.22-24

Pamatujte si, moji milovaní bratří: každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu; vždyť lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš. Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači — to byste klamali sami sebe! Vždyť kdo slovo jen slyší a nejedná podle něho, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svůj vzhled; podívá se na sebe, odejde a hned zapomene, jak vypadá.

321

LIST JAKUBŮV 2.1-5

Bohatí a chudí

Bratří moji, jestliže věříte v Ježíše Krista, našeho Pána slávy, nesmíte dělat rozdíly mezi lidmi. Do vašeho shromáždění přijde třeba muž se zlatým prstenem a v nádherném oděvu. Přijde také chudák v ošumělých šatech. A vy věnujete svou pozornost tomu v nádherném oděvu a řeknete mu: Posaď se na tomto čestném místě, kdežto chudému řeknete: Ty postůj tamhle, nebo si sedni tady na zem. Neděláte tím mezi sebou rozdíly a nestali se z vás soudci, kteří posuzují nesprávně? Poslyšte, moji milovaní bratří: Cožpak Bůh nevyvolil chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici království, jež zaslíbil těm, kdo ho milují?

322

LIST JAKUBŮV 2,10

Kdo by totiž zachoval celý zákon, a jen v jednom přikázání klopýtl, provinil se proti všem.

323

LIST JAKUBŮV 3,1

Nechtějte všichni učit druhé, moji bratří: vždyť víte, že my, kteří učíme, budeme souzeni s větší přísností.

324

LIST JAKUBŮV 4,17

Kdo ví, co je činit dobré, o nečiní, má hřích.

325

1. LIST PETRŮV 2,21

K tomu jste přece byli povoláni; vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích.

326

1. LIST PETRŮV 3,3-4

Pro vás se nehodí vnější ozdoba — splétat si vlasy, ověšovat se zlatém, střídat oděvy nýbrž to, co je skryto v srdci a co je nepomíjitelné: tichý a pokojný duch; to je před Bohem převzácné.

327

2. LIST PETRŮV 1,19

Tím se nám potvrzuje prorocké slovo, a činíte dobře, že se ho držíte; je jako svíce, svítící v temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci.

328

2. LIST PETRŮV 1,20-21

Toho si buďte především vědomi, že žádné proroctví v Písmu nevzniká zvláštního pochopení skutečnosti. Nikdy totiž nebylo vyřčeno proroctví z lidské vůle, nýbrž z popudu Ducha svátého mluvili lidé, poslaní od Boha.

329

2. LIST PETROV 2,1-3

Slovo do vlastních řad

V Božím lidu bývali ovšem i lživí proroci; tak i mezi vámi budou lživí učitelé, kteří budou záludně zavádět zhoubné nauky a budou popírat Panovníka, který je vykoupil. Tím na sebe uvedou náhlou zhoubu. A mnozí budou následovat jejich nezřízenost a cesta pravdy bude kvůli nim v opovržení. Ve své hrabivosti budou vám předkládat své výmysly, aby z vás těžili. Soud nad nimi je už připraven a jejich zhouba je blízká.

330

2. LIST PETROV 2,18-20

Zajatci

Řeční prázdně a nabubřele a svádějí nezřízenými vášněmi ty, kdo se právě vymaňují ze života v klamu. Slibují jim svobodu, ale sami jsou služebníky záhuby. Co se člověka zmocní, tím je zotročen. Jestliže tedy ti, kdo poznáním Pána a Spasitele Ježíše Krista unikli poskvrnám světa, znovu se do nich zapletou a podlehnou jim, budou jejich konce horší než začátky.

331

2. LIST PETROV 3,13

Podle jeho slibu čekáme nové nebe a novou zemi, ve kterých přebývá spravedlnost.

332

1. LIST JANŮV 3.18

Činy

Dítky, nemilujme pouhým slovem, ale opravdovým činem.

333

1. LIST JANOV 4,7-12

Původ lásky

Milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je z Boha, a každý, kdo miluje, z Boha se narodil a Boha zná. Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život. V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. Milovaní, jestliže Bůh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat. Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle.

334

1. LIST JANŮV 5,21

Děti, varujte se modlářství.

335

2. LIST JANŮV 6

A to je láska: žít podle Božích přikázání; to je to přikázání, o kterém jste od počátku slyšeli, že máte podle ní žít.

336

3. LIST JANŮV 11

Můj milý, neřiď se podle zlého, ale podle dobrého. Kdo jedná dobře, je z Boha; kdo jedná špatně, Boha neviděl.

337

LIST JUDOV 17-21

Ale vy, milovaní, pamatujte na to, co předpověděli apoštolově Pána našeho Ježíše Krista, neboť vám říkali, že v posledním čase přijdou posměvači, žijící bezbožně podle svých vášní. To jsou ti původci roztržek; jsou pudoví a nemají Ducha Božího. Ale vy, milovaní, budujte svůj život na přesvaté víře, modlete se v Duchu svátém, uchovejte se v lásce Boží a očekávejte milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista k věčnému životu.

338

ZJEVENÍ 1,10-13.17-19

Ocitl jsem se ve vytržení ducha v den Páně, a uslyšel jsem za sebou mocný hlas jako zvuk polnice: Co vidíš, napiš do knihy a pošli sedmi církvím: do Efezu, do Smyrny, do Pergama, do Thyatir, do Sard, do Filadelfie a do Laodikeje. Obrátil jsem se, abych viděl, kdo se mnou mluví. A když jsem se obrátil, spatřil jsem sedm zlatých svícnů: uprostřed těch svícnů někdo jako Syn člověka, oděný řízou až na zem, a na prsou zlatý pás. Když jsem ho spatřil, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý; ale on vložil na mne svou pravici a řekl: Neboj se. Já jsem první i poslední, ten živý; byl jsem mrtev — a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu. Napiš tedy, co jsi viděl - to, co jest, i to, co se má stát potom.

339

ZJEVENÍ 1,7; 2,7

Slyšené zjevení

Hle, přichází v oblacích! Uzří ho každé oko, i ti, kdo ho probodli, a budou kvůli němu naříkat všechna pokolení země. Tak jest, amen. Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Tomu, kdo zvítězí, dám jíst ze stromu života v Božím ráji.

340

341

ZJEVENÍ 3,1-2

Zimní spánek

Andělu církve v Sardách piš: Toto praví ten, který má sedmero duchů Božích a sedmero hvězd: Vím o tvých skutcích - podle jména jsi živ, ale jsi mrtev. Probuď se a posilni to, co ještě zůstává a je už na vymření! Neboť shledávám, že tvým skutkům mnoho chybí před Bohem.

342

ZJEVENÍ 3,3

Den a noc

Rozpomeň se tedy, jak jsi mé slovo přijal a slyšel, zachovávej je a čiň pokání. Nebudeš-li bdít, přijdu tak, jako přichází zloděj, a nebudeš vědět, v kterou hodinu na tebe přijdu.

343

ZJEVENÍ 13,1.5-8

Moc zla

Tu jsem viděl, jak se z moře vynořila dravá šelma o deseti rozích a sedmi hlavách. A bylo jí dáno, aby mluvila pyšně a rouhavě a měla moc po čtyřicet dva měsíce. A tak otevřela ústa a rouhala se Bohu, jeho jménu i jeho příbytku, všem, kdo přebývají v nebi. A bylo jí dáno, aby vedla válku proti svátým a aby nad nimi zvítězila. Dostala moc nad každým kmenem, národem, jazykem i rasou; budou před ní klekat všichni obyvatelé země, jejichž jména nejsou od stvoření světa zapsána v knize života, v knize toho zabitého Beránka.

344

ZJEVENÍ 14,8-12

Klanění modle

Za ním letěl druhý anděl a volal: Padl, padl veliký Babylón, který opojil všechny národy svým smilstvím a dal jim pít z poháru hněvu. Za nimi letěl třetí anděl a volal mocným hlasem: Kdo kleká před šelmou a před její sochou, kdo přijímá její cejch na čelo či na ruku, bude pít víno Božího rozhorlení, které Bůh nalévá neředěné do číše svého hněvu; a bude mučen ohněm a sírou před svátými anděly a před Beránkem. A jeho muka neuhasnou na věky věků a dnem ani nocí nedojde pokoje ten, kdo kleká před šelmou a jejím obrazem a nechal si vtisknout její jméno. Zde se ukáže vytrvalost svátých, kteří zachovávají Boží přikázání a věrnost Ježíši.

345

ZJEVENÍ 18,9-11

Soud

Pak budou naříkat nad ni a bědovat králové světa, kteří s ní smilnili a hýřili, až uvidí dým hořícího města; z hrůzy nad jeho zkázou neodváží se přiblížit a budou naříkat: Běda, běda, ty veliký Babylóne, město tak mocné, jak v jedinou hodinu byl nad tebou vykonán soud! A bohatí kupci země naříkají a bědují nad ním, protože už nikdo nekoupí jejich zboží.

346

ZJEVENÍ 21,1.5

Nové nebe a nová země

A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo. Ten, který seděl na trůnu, řekl: Hle, všecko tvořím nové! A řekl: Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá.

347

ZJEVENÍ 22,18-21

Varovaní

Já dosvědčuji každému, kdo slyší slova proroctví této knihy: Kdo k nim něco přidá, tomu přidá Bůh ran popsaných v této knize. A jestliže kdo ubere ze slov knihy tohoto proroctví, tomu Bůh odejme podíl na stromu života a místo ve svátém městě, jak se o nich píše v této knize. Ten, od něhož je to svědectví, praví: Ano, přijdu brzo. Amen, přijď, Pane Ježíši! Milost Pána Ježíše se všemi!

348

■

SLOVO K ČESKÉMU VYDÁNI

Biblická práce byla v naší zemi v posledních desetiletích značně ome­ zována. Mládež ve školách dostávala jen kusé a často záměrně zkreslované informace jak o vzniku a významu bible, tak o křesťanství vůbec. Celé dvě generace u nás tak byly ochuzovány o významnou stránku kulturního a (ná­ boženského vzdělání. Vždyť bible byla po staletí zdrojem inspirace a tvůrčí síly mnoha umělcům celého světa, z nejrůznějších oborů. Snažíme se dnes touto cestou splácet dluh svému národu. Vlivem změn, které se v naší vlasti odehrály, skýtají se i v této oblasti nové možnosti. V ro­ ce 1990 byla založena Biblická společnost jak v českých zemích, tak na Slo­ vensku. Na její práci se podílejí všechny'církve. Jejím hlavním posláním je překládat bibli z původních jazyků do živých jazyků současnosti, tisknout ji a za dostupnou cenu ji zpřístupňovat všem, kdo o ni mají zájem. Stali jsme se členem celosvětového svazu Spojených biblických společností. Zmíněné úkoly biblické práce jsou společné všem biblickým společnostem po celém světě. Dnes ovšem vystupuje stále více do popředí potřeba co nejživěji přiblí­ žit zvěst bible dnešnímu člověku. Především tomu, který o bibli a o křesťan­ ství nic neví. Kniha Ivana Steigera je jedním z takových šťastných pokusů, jak ukázat, že bible je kniha stále aktuální a živá. Neobvyklým a svěžím způ­ sobem nám dává její autor nahlédnout, jak k němu které verše a oddíly bible mluví. Nad stránkami jeho knihy se dá s užitkem přemýšlet, meditovat a do­ mýšlet biblický text do situace našeho vlastního života. Některé obrazy nás až provokují svým nekonvenčním obsahem a vedou k uvažování nad zvěstí Písma, jak jsme na to nebyli zvyklí. I tímto způsobem se můžeme dostat k vlastnímu jádru a poslání celé bible: její slovo nám působením Ducha svátého otevírá cestu k osobnímu setkávání s živým Bohem. Tato kniha, jejíž německý originál vyšel v roce 1989 ve Stuttgartu ve Spolkové republice Německo, není a nechce být náhradou za celou bibli. Chce k ní dnešnímu člověku jen usnadnit přístup. Jsme proto jejímu autorovi vděčni za souhlas k vydání v našem společném mateřském jazyce.

Jiří Lukl tajemník Biblické společnosti v ČSFR

VROČENÍ KRESEB

1962: 1963: 1964 : 1966: 1967 : 1968: 1969: 1970: 1971: 1972: 1973: 1974: 1976: 1977 : 1978: 1979: 1980: 1981: 1982 : 1983: 1984:

1985:

1986 :

1987 :

108 1988: 70, 115, 203 94, 300 293, 308 29, 221, 232, 245, 268, 298 163, 179 131, 134, 320 1989: 137, 215, 234, 255 36 111, 184, 240, 275 169, 183, 231, 346 289 27, 233, 241, 284 30, 196, 285, 287, 323 38, 201, 252, 319, 321, 322, 342, 344 35, 54, 114, 345 17. 22, 41, 48, 243, 314, 327 19, 73, 116, 117, 164, 205 303, 318 15, 16, 112, 138, 186, 216, 227, 239 31, 47, 83, 84, 127, 139, 141, 143, 144, 150, 154, 219, 226, 256, 260, 269, 270, 271, 331, 338 26, 28, 37, 55, 69, 75, 85, 107, 109, 136, 155, 157, 170, 199, 200, 213, 225, 262, 265, 266, 272, 277, 280, 282, 286, 290, 291, 297, 302, 317 23, 77, 110, 162, 242, 244, 295, 299, 301 20, 78, 122, 123, 207, 211, 267, 325

21, 33, 40, 49, 58, 63, 87, 91, 93, 100, 102, 103G), 105, 119, 120, 126, 132, 171, 176, 180, 185, 206, 212, 214, 220, 224, 247, 264, 273, 306, 307, 313, 326, 328, 330, 337, 339, 341 8, 11, 12, 13, 14, 18, 24, 25, 34, 39, 42, 43, 44, 45. 50, 51, 52, 53. 56, 57. 59. 61, 65, 66, 67, 68, 71, 72, 74, 76, 79, 80, 82, 86, 88, 89, 92, 95, 96, 97, 98, 99, 101, 103(2), 106, 113, 118, 121, 124, 125, 128, 129, 130, 133, 135, 140, 142, 145, 146, 147, 148, 149, 151, 152, 153, 156, 158, 159, 161, 165, 166, 167, 168, 173, 174, 175, 177, 178, 181, 182, 187, 189, 190, 191, 195, 197, 198, 202, 204, 209, 210, 211, 217, 218, 223, 228, 229, 230, 235, 236, 237, 238, 246, 248, 249, 250, 251, 253, 257, 258, 259, 261, 263, 267, 274, 276, 278, 279, 281, 283, 288, 292, 294, 296, 304, 305, 309, 310, 311, 312, 315, 316, 324, 329, 332, 333, 334, 335, 336, 340, 343, 347, 348