Almanach CG sv. Voršily 1993-2003.

Citation preview

Na pomoc při povodních • Návštěva u přátel v zahraničí Studentské práce • Sport • Adventní koncerty • Živý betlém Maturitní ples • Přijímací zkoušky Stužkovací večírek • Poslední zvonění Maturita Dny pro duši Školní akademie a další akce Vysvědčení

Autoři fotografií: Tomáš Horák, Karel Kropáček, Miloslav Mikuš, Tomáš Stryhal, Jiří Vojáček, Eva Hartmanová, Jitka Jelínková, Martin Římánek, Jan Bigas, Ondřej Ďoubal a další neidentifikovaní autoři

1995/2005

Almanach byl vydán s finanční podporou města Kutná Hora

Každá jubilující instituce se při oslavě svých výročí zamýšlí nad svým posláním, sčítá své úspěchy, ale také musí vyvodit důsledky z toho, co se nepodařilo. Mnohem snadnější situace je ve výrobní sféře nebo u institucí, které mají snadno sledovatelné výsledky své činnosti. Škola však “nevyrábí” své studenty. Škola, tedy i kutnohorské církevní gymnázium sester voršilek, je jistým způsobem dobrodružný podnik. Po čtyřiceti letech ateistické převýchovy celého národa, kdy především škola byla inženýrskou laboratoří určenou k výrobě nového socialistického člověka, se našli odvážní lidé, kteří staví školu na zcela jiných základech. Nejprve si museli uvědomit, že výroba skončila. Mladý člověk, který přichází do prostoru školy, nese v sobě tajemství lidského já, které se má ve vzájemné interakci a s pomocí zkušenějších rozvíjet ve svobodě odpovědnosti. Škola se má stát místem radostného hledání nových poznatků a souvislostí.

Je to ona dobrodružná cesta hledání pravdy o druhých. Ale škola musí být také místem, kde člověk odkrývá pravdu o sobě samém a dotváří bohatství svého nitra. Je to náročný úkol, nejenom však pro pedagogy, ale i pro děvčata a chlapce, kteří studují, tedy snaží se ze všech sil dostát tomuto nároku Pravdy. Nevím, zda již příslušné komise vytvořily parametry, které mohou ověřit úspěšnost této cesty. Inspekce a různé evaluační programy jsou pouze vnějším popisem života školy, jejích úspěchů i nesnází, ale tajemný život duše studenta tak snadno neodhadneme. Přesto jsem měl při návštěvách Vaší školy dobrý pocit a vždy jsem se vracel s vědomím, že v krásném městě Kutné Hoře nemusím obdivovat pouze historii, která je jedinečná a hovoří hlasem architektury, výtvarného umění a zpřítomnění velkých dějin naší země, jež se rozhodovaly ve Vašem městě, ale vždyjsem si ještě odvážel hřejivé vědomí o novém životě, o gymnáziu, ve kterém vyrůstají noví mladí lidé s touhou žít ve svobodě poznané Pravdy. Přeji tedy Vám, vedení školy, pedagogům, studentkám a studentům vytrvalost a odvahu jít dál touto cestou. Nenechte se odradit, nezevšedněte.

K této Vaší cestě ať Vám žehná Bůh! Váš 4* Dominik Duka OP biskup královéhradecký V Hradci Králové o svátku sv. Jana Nepomuckého, 16. května 2003

3

4

Obrazy z dějin Zvoní, začíná velká přestávka. Vzápětí se chodby zaplní hlučícím davem. Sešity a mapy mizí do sborovny, žactvo do školního bufetu nebo na trávník v zahradě. Obyčejné malé gymnázium, osm tříd, osm ročníků průměrně s třiadvaceti žáky. Čím se liší od škol v okolí? Možná tím, že sídlí v budově kláštera, nebo že má v názvu slovo “církevní”. Nepochybně však také tím, že navazuje na téměř třísetletou tradici voršilského školství v Kutné Hoře. Nahlédněme tedy do historie. Obrazí. Hraběcí dědictví

Svatá Voršila, dcera předáka kmene Anglů, přijala ve 4. století křesťanství a podle legendy kolem sebe shromáždila na deset tisíc dívek, jimž předávala vzdělání ve víře. Po své mučednické smrti se stala patronkou vzdělávání dívek. Inspirovala sv. Angelu Měřici, aby založila v Brescii společenství s tímto úkolem (1535), jež se posléze stalo řádem, řídícím se řeholí sv. Augustina. První konvent voršilek byl do Čech uveden z belgického Lutychu v roce 1655 zásluhou hraběnky Sibyly z Lamboy. Sestry záhy vybudovaly klášter na Novém Městě pražském. Jeho chovankami se v roce 1704 staly dvě dívky, hraběnky Eleonora a Maxmiliána z Trautmannsdorfu - Weinsbergu. Od této chvíle se vlastně začínají psát dějiny kutnohorského konventu řádu sv. Voršily. Na starší ze sester, hraběnku Eleonoru, zapůsobila voršilská výchova natolik, že se o několik let později rozhodla rozšířit působení řádu v Čechách a založit nový klášter, tentokrát v Kutné Hoře. V květnu roku 1712 zde byla zástupci města přivítána spolu s pěti řádovými sestrami a knězem z Prahy. Obrazil. Jemné ruční práce Sotva tři týdny po příchodu do Kutné Hory začaly sestry vyučovat. Ohlas na zřízení školy byl okamžitý a značný. Do školy vnější, určené dívkám z měšťanských rodin i chudším, jich bylo přijato na půl druhé stovky. Ty přicházely jak z města, tak i z okolních obcí. Pro velký počet přihlášených musely být rozděleny do dvou tříd, a i přesto byl i podle tehdejšího náhledu počet žákyň ve třídě vysoký. Za přiměřený počet, při kterém bylo možno přihlížet k individuálním potřebám dívek, se tehdy pokládalo šedesát žákyň. Vyučovacími předměty této elementární školy bylo náboženství, čtení, psaní, počítání a ruční práce. Téměř současně byla zřízena i škola vnitřní, internátní. Její chovanky, kterých bývaly dvě až tři desítky a pocházely především z rodin šlechtických, případně ze zámožnějších rodin měšťanských, se nadto učily zeměpisu, dějepisu, německému a francouzskému jazyku, hudbě a jemným ručním pracím, později také malbě. Při klášterní škole byla již od jejích počátků zřízena zvláštní škola ženských ručních prací, ve které se žákyně učily všem praktickým i jemným ručním pracím. Většinou se zde dívky učily šít, vyšívat a zdobit mešní roucha a jiné potřeby pro kostel. Tato škola byla v průběhu doby opakovaně obnovována a rušena podle zájmu žákyň a

5

jejich rodičů a také podle možností sester. Výuka probíhala po celý rok. Neexistovaly však ani závazné učební osnovy, ani nebyl pevně stanoven rozvrh hodin. Nedílnou součástí klášterní výchovy byla ovšem pravidelná účast na bohoslužbách, rovněž přestávky mezi výukou bývaly vyplněny zpěvem a modlitbami. Přístup plný lásky, úcty, porozumění a pozornosti ke každému člověku zvlášť je v řádu sv. Voršily pokládán již od dob jeho zakladatelky za nej důležitější pedagogickou zásadu. Při péči o žákyně byl vždy kladen hlavní zřetel na výchovu náboženskomravní, a právě proto se škola těšila v širokém okolí velmi dobré pověsti.

Obraz III. Hledání sídla První desetiletí života konventu i školy byla obtížná, pro sestry vyplněná hledáním trvalého místa a budováním důstojného řádového domu. Prvním sídlem konventu byl soukromý dům č. 585 v Libušině (dříve Panenské) ulici, k němuž byly postupně připojeny i dva domy sousední. První představená, sestra Anna Aloisia Klusáková, vedla s kutnohorskými radními až do roku 1725 četná jednání, než bylo vybráno místo ke stavbě kláštera. Konečně v roce 1733 získaly sestry císařský mandát schvalující výstavbu konventu. Stavět se začalo poblíž městských hradeb roku 1735 podle návrhu Kiliána Ignáce Dienzenhofera, jenž osobně na stavbu dohlížel. Do novostavby se sestry i škola přestěhovaly 16. září 1743, avšak severní a západní část pětikřídlé budovy konventu zůstaly dodnes jen v nákresech. Klášterní kostel Nejsvětějšího srdce Páně, který měl soubor budov uzavírat, vyrostl až v letech 1898 - 1901 podle plánů Bedřicha Ohmanna.

Barokní schodiště konventu, zakončené kopulí s lucernou 6

Obraziv. Vyšší dívčí

Osvícený závěr 18. století přinesl další zvýšení zájmu o vzdělání. Výrazně se úsilí o zkvalitnění výuky projevilo za doby, kdy na škole působil jako katecheta P. Josef Herzan, vlastenec, spisovatel a pozdější kutnohorský arciděkan. Nejprve se v roce 1807 zasloužil o zřízení školní knihovny. V roce 1816 dosáhl zřízení druhé a v roce 1826 také třetí třídy. Vznikla tak již škola obecná. Školní rok se svým uspořádáním na konci 18. a počátkem 19. století značně lišil od současnosti. Vyučování bylo rozčleněno do dvou období, tzv. letního a zimního kursu. Na závěr každého kursu se konaly veřejné závěrečné zkoušky. Za zimní kurs obvykle v únoru či březnu, v září, na konci letního kursu, se pak konaly zkoušky za celý školní rok. Nový školní rok začínal pravidelně 4. listopadu. K výrazné změně uspořádání školního roku došlo v roce 1830, kdy byl začátek školního roku přesunut na 5. října, závěr na 29. července, a žákyně tak poprvé trávily hlavní prázdniny v létě. Škola se nadále rozrůstala. Pravidelně ji navštěvovalo přes sedm stovek žákyň, což vyžadovalo rozšíření výuky a zvýšení počtu tříd. Čtvrtá třída přibyla roku 1856, a škola tak získala charakter školy hlavní. Později přibyla i třída pátá a šestá. Nejnižší třída byla nadto rozdělována na dvě třídy paralelní. Od roku 1833 až do prodloužení povinné školní docházky zákonem z roku 1867 existovala při klášterní škole nedělní škola určená dívkám, které již pravidelnou školní výuku nenavštěvovaly. Jejich výchova a vzdělávání bylo zaměřeno na náboženství a ruční práce. Po ukončení činnosti nedělní školy pečovaly sestry i nadále o výchovu dívek, které již dosáhly čtrnácti let a ukončily povinnou školní docházku, tím, že zavedly besídky dívek pod záštitou blahoslavené Anežky České. Vyšší dívčí škola byla zřízena v Kutné Hoře k 1. říjnu 1869. Stalo se tak na žádost města a podle vzoru voršilské školy pražské. Škola byla dvouletá, vyučovalo se zde náboženství, češtině, němčině, francouzštině, české a německé literatuře, zeměpisu, děj episu, přírodopisu, fyzice, počtům, měřičství, kreslení, ručním pracím azpěvu. Protože i nadále přibývalo dívek, které školu navštěvovaly, potýkala se opět každoročně s nedostatkem učeben i vyučujících. V roce 1871 tomu částečně odpomohlo zřízení vyšší dívčí školy u kostela sv. Jakuba umístěné ve Vlašském dvoře. Tato škola zanikla po čtrnácti letech své existence při další reformě školství.

Obraz V. Obrození za zdmi (kláštera) Všechny kláštery řádu sv. Voršily v Čechách byly založeny z konventu pražského a jejich školy od počátku vedeny jako ústavy německé. Vzdělávání dívek ostatně ještě po celé 18. století bylo záležitostí víceméně výlučnou. Postupem doby se ale poměr v počtu žákyň šlechtických a měšťanských měnil. Jistě k tomu přispěli i mnozí vlastenci mezi kutnohorskými kněžími, a tak se stalo, že české národní obrození vydalo své plody a že zdejší voršilská škola byla prvním řeholním ústavem v Čechách, na němž se, a to již roku 1861, čeština stala vyučovacím jazykem a němčina se zařadila jen mezi povinné vyučovací předměty. O vlasteneckou výchovu svých chovanek se zasloužily horlivou výukou českého jazyka a dějin i sestry. 7

Obraz VI. Odkaz Mater Jakobiny Zákony z roku 1879 reformovaly celý školský systém. Přitom byla prodloužena povinná školní docházka od šesti do čtrnácti let a na šestitřídní obecnou školu navazovala dvoutřídní vyšší škola. Již roku 1892 však pozměnila rakousko-uherské školství další reforma. Obecná škola se od této doby zkrátila na pětitřídní, naopak měšťanská škola se prodloužila na tři roky. Voršilské školy tato reforma zasáhla jen slabě, neboť již dříve začaly vyučovat podle nových osnov pro měšťanskou školu. Roku 1888 byl při škole zřízen "pokračovací kurs", který sloužil pro další vzdělávání žaček po absolvování měšťanské školy. Pokračovací kurs se dobře osvědčil, a tak se na přání členů rady školy začalo uvažovat o vzniku Ústavu ku vzdělávání učitelek. Soukromý učitelský ústav

pro dívky získal povolení výnosem Zemské školní rady v srpnu 1891, v září téhož roku byla zahájena výuka prvních téměř padesáti dívek. Ústav byl po celou dobu své existence čtyřletý, avšak pro nové žákyně se ročník

otevíral vždy jenjednou za dva roky. První maturitní zkoušky vykonalyjeho studentky v roce 1894. Jednou z velmi výrazných osobností kutnohorské voršilské komunity byla bezesporu Mater Jakobina Rejholcová. V době, kdy byla představenou kláštera, tedy v letech 1882 - 1909, zažila voršilská komunita i její školské instituce nebývalý rozvoj. Vyšší škola byla přeměněna na školu měšťanskou, vznikl učitelský ústav a pro jeho potřeby byla sousední malá budova přestavěna na cvičnou obecnou školu, kde získávaly praxi žákyně učitelského ústavu. Pod vedením M. Jakobiny došlo konečně se stopadesátiletým zpožděním k výstavbě klášterního kostela.

8

Obraz VIL Republika Přes některé snahy o převedení učitelského ústavu na město zůstávaly voršilské školy v Kutné Hoře jednou z významných vzdělávacích institucí města i po celé meziválečné období. Sestry vedly obecnou i měšťanskou (hlavní) školu, tehdy již čtyřtřídní, pečovaly rovněž o nejmenší děti v mateřské škole. Všechny řádové výchovné ústavy byly během 20. a 30. let 20. století vybaveny moderními pomůckami. Žákyně i studentky se účastnily všech oslav ve městě, často přispívaly svými vystoupeními, kromě toho se podílely na náboženských slavnostech, působily i v Mariánské družině a rozvíjely sociální činnost. Velká pozornost byla věnována také Československému červenému kříži. Studentky, a zejména budoucí učitelky, byly organizovány v jeho dorostu a účastnily se jak vzdělávacích přednášek, tak i praktických cvičení.

Obraz VIII. Rány osudu Nacistická okupace zasáhla školu hned v počátku. Už ve školním roce 1939/40 musel učitelský ústav, obecná i měšťanská škola postoupit část svých učeben kutnohorskému reálnému gymnáziu, jehož prostory byly zabrány pro vojenské účely. Také část protileteckého krytu, který byl vybudován ve sklepeních kláštera a který ve druhé polovině 30. let sloužil ke cvičením civilní obrany, byla v roce 1940 zabrána říšskoněmeckým vojskem. Vyučování tedy opět probíhalo ve stísněných podmínkách. Výuku ve škole ztížily i zásahy nacistické revize, která označila učebnice, knihy ve školní knihovně či mapy a další pomůcky za nevyhovující a zakázala jejich užívání. 9

Vyučování tedy probíhalo z velké části bez učebnic, navíc bylo pro nedostatek paliva v zimě každoročně na delší dobu přerušováno a žákyně dostávaly úlohy domů. Okupační úřady v roce 1940 již nedovolily otevřít nový první ročník střední školy - učitelského ústavu a maturitami v květnu 1942 se jeho existence uzavřela. Po válce se sice život obecné a měšťanské školy vrátil do normálních kolejí, avšak ne nadlouho. Posledním školním rokem voršilské školy, tehdy již přejmenované na školu národní a střední, byl rok 1948/49. V květnu roku 1949 byla škola podle zákona č. 95/1948 převzata do správy státu a v dalším roce už nebyla otevřena.

Obraz IX. V síti škol

Čtyři desetiletí sedal na památku voršilské školy prach. Stačilo ale málo, aby myšlenka na církevní školu znovu ožila. Církevní gymnázium sv.Voršily bylo do sítě středních škol MŠMT ČR zařazeno l.září 1991 a jeho zřizovatelem zapsáno Biskupství královéhradecké. Prvním ředitelem byl jmenován Josef Zelený. Ten spolu se skupinou dobrovolníků připravoval otevření prvního ročníku, jehož výuka pak začala o dva roky později v pronajatých prostorách SOU řemeslných prací na Karlově v Kutné Hoře. Mezitím se novým ředitelem stal RNDr. Petr Kneř a od roku 1996 je ředitelem školy Mgr. Jiří Vojáček. Po četných proměnách se stabilizoval i pedagogický sbor školy. Českomoravská provincie Římské unie řádu sv. Voršily získala na počátku 90. let 20. století v restituci jak budovu kláštera v Kutné Hoře, tak i sousední bývalou cvičnou školu. Během prvního roku života obnovené školy se podařilo připravit návrat sester, jež se staly zřizovatelkami gymnázia. Na konci června 1994 se uprázdnila budova cvičné školy a po rychlé stavební úpravě se do ní gymnázium přestěhovalo. Až do roku 2000 byly prázdniny obdobím, kdy se každoročně intenzivně budovalo, neboť bylo pro každý nově přibývající ročník nutno zajistit odpovídající prostory pro výuku, od roku 1998 již v obou budovách. Po celé desetiletí gymnázium překonává skutečnost, že vše, čím sestry vybavily školu, během poúnorových čtyř desetiletí zmizelo v nenávratnu. Bylo tedy nutno znovu pořídit veškeré vybavení učeben a učební pomůcky, opatřit nové učebnice i techniku pro provoz. Protože se trvale nedostávalo prostředků, vypomohli v řadě případů sponzoři, jejichž zásluhou byla např. vybudována laboratoř a vybavena nábytkem ředitelna i kancelář. Trvalou hodnotu mají nejen dary rozsáhlé, nýbrž i četné příspěvky příznivců gymnázia, a zejména podpora ze strany žáků a jejich rodičů, soustavná spolupráce rodin žáků s pedagogy, která napomáhala a napomáhá vytvářet atmosféru školy.

PhDr. Alžběta Nechví lová

10

\nil lRII Ml// ICITOCIIIO L TAVLI orTiCKi iwe

11

Vzpomínky bývalé studentky Učitelského ústavu voršilek - maturantky z roku 1938. V klášteře byla za dob mého mládí základní škola a učitelský ústav. Do učitelského ústavu jsem nastoupila v roce 1934.1 když jsem bydlela nedaleko Kutné Hory, musela jsem bydlet v internátě jako jiné chovanky, které pocházely ze vzdálených míst republiky. V dnešní malé budově byla škola základní, do které jsme chodily na náslechy a zkoušely učit. Všechna patra budovy kláštera byla obsazena Učitelským ústavem - třídami, kabinety, knihovnou (tehdy velice bohatou a cennou) , tělocvičnou, internátem pro chovanky (ten byl v nejvyšším poschodí), ředitelnou, kuchyní, jídelnami a veškerým zázemím řádových sester. Když jsem nastoupila do školy, musela jsem obdivovat velké množství cenností, o jejichž původu nás později sestry informovaly. Na čelní stěně v refektáři visely portréty šlechtičen Eleonory a Maxmiliány z Trautsmanndorfu, menší portréty členů tohoto rodu byly umístěny ve výklencích oken. Chodby zdobily obrazy Petra Brandla a jiných významných malířů. V přízemí budovy se nacházelo několik přijímacích pokojů, které byly zařízeny cennými dary od význačných osobností, např. císařovny Marie Terezie. V každé klášterní místnosti byl k dispozici klavír, na který vyučovaly některé sestry, které byly rovněž varhanicemi v klášterní kapli. Klášter obklopovala obrovská zahrada, dnes tudy vede silnice na Žižkov. Na zahradě byly skleníky, záhony se zeleninou a květinami. O zahradu se staral zahradník, jehož rodina bydlela v domku v severní části zahrady, a celoročně mu pomáhali dva stálí zaměstnanci. Kromě nich na zahradě pracovaly také pracovní sestry. Sester bylo v té době v klášteře čtyřicet tři a dělily se na pracovní, učitelky a profesorky. Náš denní režim vypadal takto: Vstávalo se kolem půl sedmé, v sedm byla v refektáři snídaně, následovala krátká modlitba v kostele a odchod do učeben. Vyučování trvalo od 8 do 12 hodin, pak byl oběd, po něm opět krátká modlitba v kostele a výuka pokračovala. Odpoledne v půl čtvrté byla svačina a po ní společná vycházka. Po vycházce se chovanky odebraly do studoven. Ve studovnách byla vždy některá ze sester jako dozor. Večeře byla v půl sedmé, opět krátká modlitba a opět odchod do studoven. Večer v půl desáté jsme odcházely do internátu v druhém patře. V adventní době byly místo ranní krátké modlitby ranní adventní mše, které hojně navštěvovala veřejnost. V neděli po ranní mši svaté se konaly dlouhé vycházky do okolí Kutné Hory, které končily před obědem. Nedělní odpolední režim byl následující - opět práce ve studovnách, za příznivého počasí se mohlo studovat na zahradě, kde měla každá třída vymezen svůj úsek. Učební pomůcky byly totožné s učebnicemi státních ústavů, sestry navíc přidávaly doplňující učivo. Studium bylo velmi náročné a sestry chovankám nic neodpustily. Většinu předmětů vyučovaly sestry, jen zpěv, hru na housle a náboženství vyučovali externisté. Ve škole studovala i německá děvčata, která se zde učila česky. I když jsme byly po celou dobu studia odloučeny od domova - domů se smělo jezdit jen na Vánoce, Velikonoce a na hlavní prázdniny - nevzpomínám na pobyt v klášteře nerada. Před deseti lety, v roce 1993, jsme měly dokonce ještě maturitní sjezd po padesáti pěti letech, na kterém se nás sešlo ze třídy osmnáct. Marie Kapavíková

12

13

Na tři napínavé roky, po které jsem mohl učit - a troufám si říci nejen učit, ale i naplno žít - na církevním gymnáziu sv. Voršily, vzpomínám s velkou vděčností. A to zvlášť ze tří důvodů. Nedokážu říci, který z nich je pro mne nej důležitější, a vlastně se všechny tři natolik vzájemně podmiňují, že by bez sebe vůbec nemohly existovat. Mají totiž společného jmenovatele. A tímjsou slůvka malý a začínající. Vzpomínám s vděčností na malý, a proto i rodinný kolektiv profesorů, se kterými jsme začínali, na naše společná posezení u vína i na chvíle ztišení. Vzpomínám na malý hlouček začínajících studentů, s kterými jsem prožil první výlety, první lyžařské výcviky, ale i první průšvihy. A na to, že ke škole nepatřili jen studenti, ale vlastně celé jejich rodiny, které nám držely palce a fandily. To bylo jedinečné a já moc přeji škole, aby si onu "rodinnost" uchovala i nadále. A vzpomínám také na upřímné "obětavce", kteří nám v počátcích pomáhali, aby ta docela šílená idea církevního gymnázia v Kutné Hoře nebyla brzy jen utopií. To, že letos slavíme první pořádné kulatiny, je také jejich velká zásluha. A já tak mohu s radostí přát a vyprošovat všem učitelům, studentům i zaměstnancům školy, aby se jim přes nejrůznější složitosti dařilo i v dalších letech vytvářet na gymnáziu prostředí, kde se v tom pravém slova smyslu učí a ctí filosofie - tedy láska k moudrosti. Tomáš Holub, bývalý školní kaplan

14

Zavolal pan ředitel a dostal jsem úkol: “Napiš něco k výročí našeho gymnázia!” - “A co?” “Co chceš, ale hlavně to napiš rychle!” Možná ode mě někdo očekává úvahy o poslání církevní školy, o tom, co ji má charakterizovat..., ale to přenechávám jiným. Raději se pokusím podělit o několik zážitků, které se mi v souvislosti s mým prožíváním osudů tohoto “výchovného zařízení” vybaví.

Konec srpna 1994 Vracím se ze severních Čech a rád se zastavuji v Kutné Hoře, kde působí můj kamarád Tomáš Holub. Během příjemného setkání přijde řeč na vše možné, ale Tomáš se zvlášť rozpovídá o nové budově církevního gymnázia. Samozřejmě jsme se také vydali na prohlídku města, kterou jsme zakončili právě v oné budově. Kutná Hora mě uchvátila, což se ale rozhodně nedalo říci o prostorách školy. Mé pocity natolik ostře kontrastovaly s Tomášovým nadšením, že jsem je raději nevyjadřoval. Jen jsem se v duchu ptal, jak to asi všechno dopadne ajak se vůbec v tak nevlídné budově dá “vegetovat”. Tehdyjsem samozřejmě vůbec netušil... Květen 1996 Ani se mi tomu nechce věřit, aleje to skutečnost: Tomáš je vojenským kaplanem a já jsem místo něho v Kutné Hoře a začínám působit na církevním gymnáziu! Z prvních dnů ve škole jsem mírně zmaten, žactvo je asi zase zmateno ze mě. Ale ke konci školního roku mají své místo i výlety a já se těším, že se s tercií tři dny svezu po Sázavě. Červen 1998

Další školní rok se chýlí ke konci a kvinta se vydává na výlet do Jeseníků. Jsem zde s těmi, které jsem po víc než dva roky potkával ve škole i mimo ni (ty nezapomenutelné fotbaly!) a s kterými se budu zanedlouho loučit, protože mé další kroky budou směřovat do Brna. A uvědomuji si, jak na kutnohorském církevním gymnáziu bylo přes všechny starosti a problémy dobře, kolik pěkného jsem prožil s kolegyněmi a kolegy vyučujícími, a hlavně, jak mně ti puberťáci přirostli k srdci (ajak tam kdesi zůstávají i dnes, i když už se moc nevidíme a navíc dávno puberťáky nej sou)!

Jan Pacner, bývalý školní kaplan

15

Dva motivy Církevní gymnázium v Kutné Hoře slaví desáté výročí svého založení. Již od počátku bylo více než zřejmé, že škola bude stát na dvou myšlenkových pilířích: Pevné a náročné lidskosti a křesťanství. Charakterizují tuto školu i po desetiletí její kutnohorské existence. Souzvuk těchto hodnot je nabízen úplně všem - lidem k nějaké víře se hlásícím i těm bez náboženské orientace. Prostupuje-li tedy gymnáziem motiv křesťanství, setkávají se jak studenti, tak i profesoři s často nedoceněnou dějinnou zkušeností křesťanství a církve. Je to zkušenost pravdivě a poctivě ustátých krizí, které otevřely mnoho nových cest. Škola je institucí, která dává časově omezenou možnost přimět člověka, aby se nádheře světa otevíral stále více a tím také rostla jeho schopnost svět vnímat. Aristotelés mluví o aisthesis, o vnímání věcí. Nejde jen o registrování světa kolem nás, s každým vjemem přijímáme také dar poznat závažnost, harmoničnost či disharmoničnost vnímaného světa. Tentýž antický filosof zmiňuje další polohu poznání či vědění - epistémé, obecné poznání. Při vší rozdílnosti a rozmanitosti světa umí člověk chápat svět jednotně, "nahlédnout" jej. Epistémé znamená něco jako "stát vytrvale na jednom místě", i když se svět kolem nás mění. Nejde o redukování, ale o nové uchopení rozmanitosti. Člověk má schopnost znát hranice, znát míru. Toto jedinečné poznání se nazývá svědomí, a přece musí být probouzeno druhým člověkem. Je mistrovským kouskem pedagoga, podaří-li se mu svědomí žáků správně probudit a přivést je k poznání vlastních hranic. Před oči jim musí postavit ideál, přikázání, příkaz či zákon. Něco, co člověk přijímá nejen vahou autority, ale vahou ideálu samotného. Autorita přichází ve chvíli, kdy jsme si ideál oblíbili a - to je velmi zvláštní - chceme-li jej opustit. Proč? Protože nás přivedl na hranice našich možností. Tam nikdo z nás nesetrvává rád dlouho. Ocitli jsme se v bodě krisis - rozhodnutí. Autorita nás tu drží, abychom neutekli. U sportovců či umělců můžeme pozorovat, jak před výkonem stojí často na hranici svých možností a jak důležitou roli hrají trenéři a dirigenti. Na této hranici totiž zažíváme něco důležitého: pokoření sebe a současně proměnu otrockého vztahu k autoritě ve svobodnou volbu zákona, ideálu. Nikoliv útěk, ale dospělý vztah ke světu, k lidem. I ze strany autority jde o drama: Autorita dává v sázku oblíbenost, je dokonce ochotná se stát neoblíbenou, aby ten, kdo jí je svěřen, nezůstal na půli cesty ke svým hranicím, ale aby načerpal novou úctu - úctu k sobě. Tehdy se může spravedlnost ze strany autority proměnit v milosrdenství a laskavost. Vlastně je to autorita, kdo vstupuje za svěřence a spolu s nimi do krize. Snad až tehdy autorita bude oceněna jako laskavá. To je tedy pevná a náročná lidskost. Jak se projevuje druhý motiv církevní školy? Především zaznívá spolu od začátku s motivem prvním. Křesťanství prostupuje celým člověkem a odráží celý svět. Existují však i jednotlivé události, předměty, konkrétní lidské vztahy, které mají schopnost přímo o křesťanství vypovídat: Události života Ježíše Krista či jiné osudy bezvýhradné nezištné lásky. Ve světě kolem nás je mnoho jednotlivostí, od kostelů a uměleckých předmětů, přes ustálenější, křesťanstvím zformované kodexy jednání až po skutky konkrétních lidí. Co se stane, když se křesťanství potká s lidskou kreativitou? Do hry vstoupí lidská svoboda. Křesťanství staví před oči ideály a zákony s hlubokým přesvědčením, které krystalizuje ve víru.

16

Náročnost křesťanství pak není dána nedokonalostí lidí, ale náročností křesťanství samotného. Velmi snadno odhaluje hranice a slabosti. Ale jen proto, aby lidé byli skutečně pevní, spravedliví, pravdiví a přitom milosrdní, shovívaví, laskaví. Byť tak náročné, přece je tu křesťanství pro lidi, pro svět. Toto totiž nerozhodují lidé, ale Bůh sám, který se lidem a světu dal. Prokop Brož, bývalý školní kaplan

17

Na přelomu září a října 2002 se konala mezinárodní konference Voršilská škola na prahu 3. tisíciletí. Jedním z přednášejících byl také zástupce naší školy Mgr. Pavel Tobek. S laskavým svolením autora přetiskujeme podstatnou část referátu. Vážená slečno? předsedkyně, kolegyně a kolegové! Je mi velikou ctí, že mohu zveřejnit skromné výsledky svého badatelského úsilí právě na tomto repre­ zentativním shromáždění odborníků zabývajících se školou s jasně deklarovanou spiritualitou. Rada srovnávacích studií ukazuje, že české (a nejen české) školství se potýká s nejednou obtíží. Výuka mnoha předmětů má slabou úroveň, učitelé ani žáci nejsou dostatečně motivováni, prohlubuje se funkční negramotnost, objevují se první případy fyzického napadení pedagogických pracovníků ... Všem dosavadním pokusům o řešení výše naznačené neuspokojivé situace je možné přiznat snahu a dobré úmysly. Zároveň nelze přehlížet jejich určitou povrchnost až nekoncepčnost. Vyšší mzdy, Internet, kvalitnější učebnice, mléko do škol - to všechno pochopitelně ovlivňuje podobu našich současných škol i úroveň vyučujících, žáků a studentů, ale nezasahuje to kořeny, možná lépe základy, celého problému. I proto byl z iniciativy autora zahájen projekt s názvem: “Výzkum vlivu historicity školní budovy na studijní výsledky starší školní a středoškolské mládeže na Kutnohorsku, se zřetelem ke stavebnímu slohu a možnostem stravování.” Vzhledem k poměrně malému zájmu kompetentních orgánů nezbylo, než původně velkoryse koncipovaný projekt dříve okresního formátu radikálně omezit na jedinou školu. Církevní gymnázium sv. Voršily v Kutné Hoře však poskytlo vzácně příznivé možnosti výzkumu. Dvě budovy této školy, jedna z počátku 20. století (dále budova A) a druhá barokní z první poloviny 18.století (budova B), nabízejí téměř laboratorní podmínky pro seriózní výzkum. Cílem projektu, který neustále pokračuje, je prokázat vliv paměťových stop prostředí (laicky: genia loci) na studijní výsledky zkoumaného vzorku populace. K výzkumu jsou využity tradiční statistické modely, prostředky průzkumu veřejného mínění a řada dalších při podobných pracích standardních metod. Světovou premiéru si při tomto projektu úspěšně odbyl také Šebest-Machův multifiinkční měřící přístroj. V první fázi projektu byla pozornost soustředěna na prokázání závislosti vlivu prostředí na pocit hladu a stravovací návyky studentů o přestávkách - tzv. environmentálně-alimentámí fáze výzkumu. Podařilo se exaktně ověřit, že: 1) Studenti budovy B bývají ve statisticky významném procentu případů u prodejního pultu* dříve než studenti z budovy A 2) Studenti z přízemí budovy B bývají ve statisticky významném procentu případů u pultu dříve, než studenti z 1. patra budovy B. 3) Studenti z 1. patra budovy A bývají obvykle u prodejního pultu téměř stejně rychle jako studenti z 1. patra budovy B. * studenti mají možnost zakoupit si o velké přestávce jídlo a pití na chodbě v přízemí budovy B 18

19

Už tyto skromné začátky naznačují, že výzkum je správně orientován. Touha po jídle je u studentů prokazatelně ovlivňována nejen budovou, ve které se právě učí, ale i poschodím, ve kterém je umístěna jejich učebna. Otázkou zůstává, proč studenti z přízemí budovy A výrazněji nepromlouvají do pořadí na čelných místech. Nejednou se dokonce stalo, že byli předstiženi nejen studenty z 1. patra budovy B, ale dokonce i studenty z 2. patra budovy A. Při hledání odpovědi byly stanoveny tři pracovní verze: Verze a) “Budova A stojí na základech, které jsou daleko starší než budova A, a dokonce i než budova B.” Pokud by stáří základů mělo vliv na přízemí budovy A, znamenalo by to, že ve vlivu historicity budov na studenty existuje (minimálně v “alimentártní rovině”) hranice, kdy se průběh výše doložené úměrnosti stručně popsatelné tezí: “Čím starší budova, tím větší hlad”, mění ve smyslu teze: “Čím starší budova, tím menší hlad”. Jiné výzkumy (ochota k přezouvání, hlasitost zdravení vyučujících apod.) však tuto hypotézu neprokazují. Verze b) “Výzkum v této poloze znehodnocuje sousedství restauračního zařízeni”. Studenti z přízemí budovy A mají na očích dodavatele surovin, slyší znechucující poznámky kuchařů jdoucích do zaměstnání a cítí pach přepalovaného tuku. Toto všechno brzdí a zpomaluje jejich vnitřní reakce. Jistou slabinou této teorie se zdá být, že studenti při vyučování hlučí, a tedy neslyší, dále že nevětrají, a tedy necítí, a mnohdy spí, a proto ani nevidí. Jistě je ale možné tuto stopu dále zkoumat. Verze c) “Stav neodpovídající stanovené teorii je zaviněn tím, že v přízemí budovy je laboratoř.” Práce v laboratoři vyžaduje pečlivost a dodržování řady časově náročných pravidel. Krátce: vyučující lidově řečeno přetahují a studenti z laboratoře tak představují onu výjimku, která potvrzuje pravidlo. I tato teorie má své slabé místo. Podrobnějším zkoumáním se prokázalo, že občas přetahují téměř všichni vyučující bez ohledu na učebnu a budovu. Dosud nezodpovězenou zůstává otázka korelace mezi stářím budovy a délkou a četností přetahování. “Environmentálně-alimentámí” fáze výzkumu by nebyla relevantní bez odpovědi na otázku, co vlastně studenti o přestávkách konzumují. Souběžně se statistickými údaji o nejčastěji konzumovaných nápojích a pokrmech byl zpracován široký komplex souvislostí. Vyjímám: umístnění kmenové učebny konkrétního studenta v budově, věk a pohlaví studenta, den v týdnu, roční doba, sociální situace rodičů nebo zákonných zástupců studenta, předmět vyučovaný před a po přestávce a meteorologické vlivy. Stranou zůstaly vlivy, které j sou podle Reparatnikova seznamu považovány za nevýznamné, a to i přesto, že zvláště myšlenka počítat také s měsíční fází a vývojem cen rajčatové šťávy na plodinové burze se přímo nabízela.

Ilustrativní pro celou problematiku je dílčí úkol pracovně nazvaný “Chips versus Brambůrek.” V této komoditě mají studenti běžně na výběr mezi Chipsy a Tradičními brambůrky. Oba výrobky mají řadu chuťových modifikací, z nichž některé jsou společné oběma typům výrobků, jiné jsou projeden či druhý typ specifické. Pečlivým a dlouhodobým sledováním - a zde musím zmínit nedocenitelné služby školníka pana Hlavinky - se podařilo shromáždit dostatek údajů. Co z nich vyplynulo? 1) Studenti budovy A upřednostňují v určitém procentu případů Tradiční brambůrky před Chipsy. 2) Studenti budovy B v jistém procentu případů upřednostňují Chipsy před Tradičními brambůrky. Porovnání podle typu příchuti je ještě daleko průkaznější: 20

1) Mezi konzumenty tradičních brambůrků vedou v oblibě příchutě slanina, cibule a peprmint. 2) Konzumenti Chipsů dávají přednost příchutím česnek, paprika a lékořice. 3) Obliba příchutě slaná je konzumentům obou typů výrobků společná. 4) Odchylky jsou však poměrně malé. Přesněji; odchylky nepřekračují rámec běžné statistické chyby. Triviální závěr by mohl znít: V konzumaci Chipsů a Tradičních brambůrků nejsou měřitelné rozdíly mezi studenty z budovy A a budovy B. Dílčí projekt “Chips versus Tradiční brambůrek” nepřinesl nic, co by ospravedlňovalo tvrzení o vlivu stáří školní budovy na studijní výsledky. Proti takto zjednodušujícímu závěru lze postavit pevné, byť exaktně (dosud) nepodložené tvrzení: Církevní gymnázium sv. Voršily v Kutné Hoře má svou jedinečnou atmosféru. V jeho prostorách vnímáme mimo vší pochybnost genia místa, kde se už po staletí kultivují mladí lidé. Pokud dosavadní vědecké bádání tuto skutečnost nepotvrdila, pak to znamená pouze tolik, že řada oblastí lidského života je vědou dosud nezasažena. Ostatně, jako mnozí naši studenti. Děkuji vám za pozornost.

A sálem se neslo dlouhé ticho...

21

Církevní gymnázium sv. Voršily Církevní gymnázium sv. Voršily bylo zřízeno k 31.10.1991 královéhradeckým biskupem mons. Karlem Otčenáškem. Prvním ředitelem školy byl Josef Zelený, bývalý ředitel Střední zdravotnické školy v Kolíně, připravoval její vznik a rezignoval těsně před zaháj ením výuky pro svůj j iž velice pokročilý věk. V roce 1993 byl ředitelem jmenován RNDr. Petr Kneř, gymnázium zahájilo svou činnost a otevřelo jednu třídu osmiletého studijního cyklu. Ve školním roce 1993/94 probíhala výuka v pronajatých prostorách SOU stavebního v Čáslavské ulici, neboť v areálu voršilského kláštera nebyla uvolněna žádná učebna (na nájemce kláštera - státní intituce - se vztahovala tzv. destiletá ochranná lhůta). Již ve druhém roce byla výuka přesunuta do kláštera voršilek, nejprve do č.p. 289 a později, jak se uvolňovaly prostory, také do hlavní budovy. Vždy se otevírala jedna třída pro 24 studentů osmiletého studia. V září 1994 se zřizovatelem školy staly sestry voršilky, které také od té doby znovu působí v Kutné Hoře, podílejí se na životě farnosti a učí na gymnáziu. Čtyřicet let komunistické totality způsobilo, že kontinuita církevního školství byla přerušena, vysoká úroveň a prestiž církevních škol značnou měrou zapomenuta a ztracena. V prvních čtyřech letech také počet uchazečů o studium odpovídal zhruba možnostem přijetí. Počínaje rokem 1997 postupně vzrůstá zájem o školu a několik posledních let se pohybuje okolo dvojnásobku zájemců o studium. Na Církevním gymnáziu sv. Voršily se od počátku vyučuje ve shodě s učebními dokumenty platnými pro všechna víceletá gymnázia v ČR a škola se v tomto rámci profiluje. Například latina je vyučována povinně od kvarty do sexty a předmět základy společenských věd je nazván křesťanská etika a rozšířen o hlubší seznámení s křesťanskými hodnotami a tradicí. Samotné náboženství se vyučuje jako nepovinný předmět. Je určeno těm studentům, kteří projeví hlubší zájem o náboženské vzdělání a duchovní život. Převážná většina studentů (cca 70%) a také jejich rodiče se nevymezují jako praktikující věřící. Základním úkolem gymnázia je samozřejmě poskytovat kvalitní vzdělání a pomoci vychovat vzdělané, zodpovědné, otevřené a čestné mladé lidi a připravit je ke studiu na vysokých školách. Proto je ve vyšších ročnících zaveden systém povinně volitelných předmětů, který pomáhá najít studentům jejich budoucí profesní a studijní orientaci. Ve školním roce 2002-2003 studuje na gymnáziu celkem 184 studentů v osmi ročnících a první maturity proběhly v květnu 2001(18 absolventů) a další pak opět v květnu 2002 (21). Absolventi školy se dobře uplatňují při přijímacích zkouškách na VŠ ajejich úspěšnost je srovnatelná se státními gymnázii (viz tabulka). rok 2001 2002

počet absolventů 18 21

studuje na VŠ 14 18

% na VŠ 78% 76%

Církevní gymnázium sv. Voršily nabízí svým studentům řadu nepovinných předmětů, seminářů a cvičení. Během roku se studenti pravidelně účastní celostátních soutěží, olympiád, přednášek, divadelních představení, charitativních akcí, několikadenních pobytů (Dny pro duši), vodáckých kurzů apod. 23

Gymnázium udržuje kontakty s několika partnerskými školami v zahraničí - Gymnasiem kardinála von Gallen v Múnsteru (BRD), Lyceé Jean D'Arc v Avallonu (F) a Gymnáziem Angely Měřici v Tmavě (SK). Pedagogové zde hledají inspiraci pro svou práci, studenti sem každoročně jezdí na krátkodobé výměnné pobyty a střednědobé pobyty charakteru stáže (6-8 týdnů). Církevní gymnázium je také zapsáno na seznamu přidružených škol UNESCO s programem rozvíjejícím toleranci a úctu k lidským právům. Zpočátku se veřejnost domnívala, že studenti církevního gymnázia jsou převážně adepty kněžského povolání nebo budoucí řeholníci či řeholnice. Tento předsudek a skutečnost, že škola vznikala tzv. na zelené louce, byly jistě důvodem menšího zájmu v několika prvních letech. Církev byla po staletí nositelkou vzdělanosti, neboť je přesvědčena, že je povinností každého starat se o rozvoj svých duševních schopností. Církevní gymnázium bylo zřízeno jako služba římskokatolické církve společnosti a stalo se stabilizovanou školou s dobrými výsledky a jasným místem ve vzdělávací nabídce Kutné Hory.

24

25

... Kolegové studenti, moje doporučení zní - važte si všech milých úsměvů a slov učitelů, kterým jde o každého z vás. A vůbec, užívejte si života v bavlnce. Až se ocitnete na anonymní vysoké škole, už se s vámi takhle piplat nebudou.

Marie Vaňková roz. Jandejsková, absolventka

26

De prima prima (vzpomínky pamětníkovy) Tma Temná místnost šatny. V ní občas něco šustne. Občas někdo rozsvítí. Občas někdo učiní výpad, někdo jiný zamumlá či rovnou zaúpí. První primáni hrají “na vraha”. Občas je někdo vyruší, že už začne hodina. V této škole totiž dosud nezvoní. Pro dvacet pět dětí to totiž nemá smysl. Celou školu tvoří malý pavilon kutnohorské SOU-SOŠ na Karlově. Dvě učebny, dva stálí zaměstnanci: trpaslík. Oheň Jediný počítač na celé škole, již tehdy historický, během hodiny ITV vzplál. Obětí se stala disketová mechanika a disketa o osmi palcích. Ztráty na životech žádné. Ovce, Jura a Ondráš Mgr. Vojáček zadá jistému studentovi u přijímacích zkoušek maskovanou soustavu dvou lineárních rovnic o dvou neznámých. Dotyčný se diví. Především ale tomu, že pan Vojáček už nemá vlasy do půli zad. Pád Úplná destrukce jedné nevinné nástěnky rozvášněným studentem. Příčinu si už pachatel nepamatuje. Škodu již nahradil. Jehla Mgr. Vojáček si vyndá během matematiky z košile jehlu, kterou tam zanechala jeho žena, tehdy na škole ještě nepůsobící. Atentát Na Mgr. Krátkého letí se střechy školní budovy menší sněhový masiv, postrčený jistým studentem. Učitel jsa varován prchá do jiné čtvrti. Bonsaje Anna Dušková, studentka posledního ročníku UK, přednáší v rámci praxe o bonsajích. Mezi pubertálními výrostky to vyvolá velký rozruch. Barvy Po dvou hodinách výtvarné výchovy jistý student dokončuje svou práci. Na paletě zbyde jisté množství temper a Mgr. Rambousek je otře do výkresu. Snad za účelem přiblížení moderních malířských stylů. Voda Střecha je plochá a prší na ni. Stropem prosakuje voda. Naštěstí jen omezené množství. Vítr Jistý student o tělesné výchově leží pod basketbalovým košem a odfukuje nepřátelské střelby. Přes nepopiratelnou účinnost své metody dostane z tohoto předmětu trojku na vysvědčení. Škrtání V dějepisných knihách z dob rudých je třeba číst s pravítkem v ruce. Některé odstavce se na příkaz Mgr. Krátkého škrtají. Někdo navrhne, že by se mělo škrtnout vše, ale návrh je zamítnut.

27

Hranice Jistý student je pro svou divokost přesazen k jisté studentce. V zájmu vymezení vlastního teritoria nakreslí křídou hranici a její překročení fyzicky trestá. Po několika dnech je přesazen zpět. Ták Mgr. Licek, dlouhán s nohama dlouhýma, i přes své dispozice nestíhá přesun z Horního Žižkova v potřebné době. Přichází pozdě. Upadající kázeň třídy si zjedná mohutně klenutým tenorovým tááák. Křížová výprava Jistý student apeluje na své kamarády a společně zahánějí jiné studenty, které pod vlivem dějepravné látky nazývají kališníky, na záchodky. Tam se zavřou v kabinách coby ve vozové hradbě. Brání se štětkou - sudlicí. Je jim hrdinně vyrvána a namočena letí zpět za vozovou hradbu. Varování Mgr. Vojáček varuje jistého studenta, že šermování do vzduchu vrbovým proutkem o přestávkách vyvolává velké pobavení u učňů. Pomsta Náhodně zabloudivší učeň je urputně napadnut sněhovými koulemi vrhanými gymnazisty. Po příchodu jeho spolužáků volí studenti vítězný ústup. Adopce zdola Jistí dva studenti prohlásí jistého jiného studenta svým otcem (původně větou “Nejsi máma!”). Později si podobně vyberou i matku. Nakonec opět tma Paní profesorka Lajkepová předčítá poslední díl Lišky Bystroušky. Oči se klíží. Slabší jedinci usínají. Venku je pěkně. Z první primy se stane brzy první sekunda.

Karel Macek, absolvent

28

Návod k řešení reciprokých rovnic s praktickými radami pro studium na CiGy Vysvětlení na úvod: Pokusiljsem se napsat článek, který by čtenáře pobavil. Značnou dávkou sebeironie a “rádobyvědeckosti ”. Píšu tato slova také proto, že mezi kolegy profesory příspěvek pochopen nebyl. Reciproké rovnice se níže uvedeným způsobem řešit dají, nevíte-li ovšem, jakou substituci zvolit, najděte siji v matematické literatuře. Přípravná fáze Základní podmínkou úspěchu řešení je, že se vám tyto rovnice vůbec podaří poznat - podobně jako třeba rozeznáváte jedlé houby od nejedlých. Jistou dávku naděje můžete hledat již v zadání úkolu, kam by profesorlidumil mohl vtěsnat klíčové slůvko “reciproké”. Jestliže se žádný lidumilný matematik na škole nevyskytuje a opětovné pročítání zadání úkolu nenadhodilo stéblo tonoucímu, doporučuji nepodlehnout panice a oponovat tím, že matematický jev v uvedené rovnici je dosti vzácný a netypický (říkejme tomu argument A). Pokud víte o matematikově ješitnosti, neváhejte ocenit neotřelost a originalitu číselné kombinace. Je-li přípravná fáze u konce, zvolte postup P1. Nezmatkujte a nesnažte se rovnici upravovat nabo řešit. Nadešla vhodná chvíle něco udělat. Polehoučku. Nejlépe dosadit nějakéjednoduché číslo za x. Váháte které? Vyzkoušejte 1 nebo -1. Garantuji vám, že některá z jedniček bude fungovat. Tvůrci matematických příkladů neoplývají právě velkou invencí a navíc je potřeba, aby kvůli kontrole rovnice pěkně vycházely. V případě nezdaru opět vytáhněte argument A, v případě úspěchu okamžitě podotkněte, že nyní je další řešení již velice jednoduché a snadné (poznámka B). Poznámka B bývá často úspěšná, navozuje totiž dojem, že student problému rozumí a je jen otázkou času, kdy jej vyřeší. Mnoho pedagogů totiž skočí po možnosti ušetřit čas a vyzkoušet ještě jednoho či lépe tři žáky. Je-li však učitel neoblomný, užijte již zmíněné stálice 1 či -1, pokud jste se trefdi, snižte stupeň rovnice. Pro pedagoga nevyznávajícího teorii drahého školního času mějte připravenu vytrvalost a zopakujte celý postup Pl. A to tolikrát, dokud nebude úspěšný. Nezapomínejte v nepravidelných intervalech vřazovat argument A a poznámku B. Klání s pedagogem se příjemně vleče a věřte, že čas je na vaší straně. Postup Pl selhal nebo byl vyčerpán, aneb pravidlo U.

Až do této chvíle je dobré šetřit univerzální substituční nouzové pravidlo, které použijete, když vše ostatní selže (U). Silným a rozhodným hlasem proneste pevně: Zavedeme substituci! Zkoušejícího to obvykle přivede do takového stavu opojení nad vlastní schopností někoho něco naučit, že se začne zajíkat ješitností a blahem a nakonec poradí, jak ona substituce má vypadat. Student musí oproti pedagogovi zachovat chladnou hlavu a uplatnit poznámku B dřív, než opadne učitelův stav blaženosti. Když se tím nepodaří zkoušení utnout, začněte znovu hrát o čas neustálým přepisováním rovnice či jejím upravováním, dokud zkoušejícího nenapadne nějaká souvislost mezi vašimi výtvory a správným postupem. Nesnažte se něco vymyslet! Veďte učitele pomalu k cíli. 29

Popisovat dále, jak se řeší reciproké rovnice, považuji za zbytečné, protože máte v zásadě vyhráno. Není již možné dostat nedostatečnou.

Závěr: Tento návod není vybídnutím k lenosti a snadnému proklouznutí do vyššího ročníku nebo k maturitě. Považujte jej, prosím, spíše za modelový příklad toho, jak lze rozumem a intelektuální vyspělostí vyhrát i klání, která se zdají být předem prohraná. Jsem přesvědčen, že neustoupit, používat rozum a nevzdávat seje patrně to nejdůležitější, co lze vzděláním posílit. Jiří Vojáček

30

Ukázky prací studentů

Saša Duhintsov, prima

31

Kdysi dávno, v předaleké galaxii...

STARVORŠILA Za mnoho tisíc let se toho moc změní. Nemine to ani školy, ani tu naši. Co by se asi tak mohlo změnit: Způsob dopravy, celá budova, učebny, způsob výuky, vybavení a určitě i studenti a profesoři. Takovou školu budoucnosti si představuji jako obrovský hřib, větší než dnešní mrakodrapy. A aby nikdo nezapomněl, jak dříve naše škola vypadala a fiingovala, nechal bych původní stavbu pár metrů od školy nové. Myslím si, že hvězdnou školu budou navštěvovat tisíce studentů a budou v ní učit stovky profesorů. Právě proto by nemělo smysl stavět malé třídy pro třicet lidí, ale obrovské haly. Učebna může vypadat třeba jako obrovský komín s mnoha výklenky, ve kterých budou místo školních lavic vznášedla, vybavená pohodlnými křesílky a počítači. Uprostřed komínu by přednášel profesor. Podle mě by se nevyučovaly předměty jako hudební výchova nebo tělocvik, ale spíše informatika, fyzika, chemie a spousty dalších, bezjktěrých by se člověk budoucna/neobešel. Auta, autobusy, vlaky a Čhodníky nebudou existovat, školní létající stroje vysadí studenty v hangárů á tgleport je dopraví dojejich vznášedel. Hodina může z^čít... Školapení o velikosti a yytkiVení, ale o tom, aby se každý něco naučil. m d ’ /

/ A proV) doufám, že vsezůstape stejné^

VK;

//

Zť

text Ondřej Běliny, tereie^ ilustrace MaricÚuhirttso^Čkvinta ./" i / /js'

33

Monolog klášterní chodby To je klid, jak blažené ticho. Co kdybych se na chvíli natáhla a hodila si dvacet? Jedna ovečka, druhá...

Ó, co se děje? Někde snad hoří? Takový rámus, zachraňte mě! No ne, au, au. Chuligáni! Já si na vás budu stěžovat. Haló, nedupejte tolik! Nechte toho! Kdy už konečně zazvoní? A je to tady. Crrr, crrr, crrr, to je ale písnička. Jak já tuhle melodii miluju. Au, au, no, abyste se nezbláznili; všichni se ženete jako pominutí. A je tady ticho, mohu pokračovat v tom, co jsem začala.

Jedna ovečka, druhá ovečka, třetí...

Už zase. Tady mě pořád někdo ruší. Někdo si tu klidně bouchá dveřmi a dělá, že se nic neděje. Aha, to je pan profesor. Zase pozdě, pane profesore? No počkejte! Žádná odpověď? Vy jste tedy nevychovanej. No, a je klid. Jedna ovečka, druhá... Tady se ale nedá spát. Zavřela jsem oči asi jen na půl hodiny a už tu zase někdo. Kam asi jde? A už jde zase zpátky? Tak rychle? Už toho mám dost. Ty lidi nemají vůbec ohledy. Jé, to je pan Hlavinka. Nestav na mne ten stůl, ty nohy mě tlačí do zad. Mňam, mňam, to si nechám líbit. Hoď mi něco. Nějakou tudobrůtku. Tak dělej. Ty nemáš, jo? Tak si to nech. To je hrůza, všichni mají jídlo a já nic. Au, spadla na mne desetikoruna. Neber mi ji, to je moje. Pomóóóc, zloděj! Pořád po mně někdo šlape, ale teď nevidím ani živáčka. Já bych tak chtěla mít klid, pořádně bych si odpočinula. Jedna ovečka, druhá, třetí...

Teď jsem se rozhodla. Podám na vás trestní oznámení pro ublížení na zdraví, nevím přesně, co to je, ale slyšela jsem to od někoho, a myslím, že to na vás sedí... Oblékněte se a všichni běžte pryč! Mám z toho všeho pořád migrény, asi bych s tím měla něco dělat. Musím k psychiatrovi. Na shledanou, pane profesore! Na shledanou! Dobrý den, paní uklízečko. Já se dneska budu koupat? Haha, to lechtá, nechte toho! Fuj, tu pěnu mi nedávejte do pusy, ta mi nechutná!

34

Hmmmm, já voníím. A co osušit? Brr, je mi zima. Osušte mě! To mám uschnout sama?

Že by všichni už opravdu dneska zmizeli? No, už asi jo. Jsem krásně vykoupaná a voním. Nechám si zdát něco krásného, třeba o klidných letních prázdninách.

Jedna ovečka, druhá, třetí, čtvrtá...

Klára Jelínková, septima

Foto Martin Římánek, oktáva Ovčí úprava Jitka Jelínková

35

Věc: vypočítat všechny “v” výrazy

Voršilský verdikt Včera vykuk Vopička vylil vařící vodu vedle výkazu vedoucího vyučujících Vojáčka. “Vyvrhele!!” vzdychl Vojáček, “vyzkouším vás!” Vopička vypočítával vlastní vymyšlené vzorce. Vyučující Vojáček vyžadoval vysvětlení výsledku. “Votrava v ...i,” vzdoroval Vopička vyslovující vědomě vulgární výraz. Vtom vyučující vybuchl ve vulkán: “Ven! Vystupujte ve varieté!” Vykutálený Vopička ve vzteku vypáčil víko voliéry ve vestibulu. Vyletěli všichni vrabci. Ve vestibulu výtvarkáři vytvářeli výstavku. Vyskočilovic Verunka vehementně vychvalovala vlastní výtvor: “Velkolepé, vytříbený vkus!” Vzápětí však vrabčí výměšky ve výkrese vyvolaly ve Verunce vzlyk. “Víme, vodkud vítr vane!” volali výtvarkáři. “Vopička! Vagabund, vandal, velenemrava!” vřískala Vyskočilovic Verunka. “Vopička vskutku vymýšlí vylomeniny. Vloni vytrhával vzácnou vegetaci, vyučující Vopařil vzplanul vztekem, Vopička vyžehlil vandalismus vypěstováním větviček vavřínu, ve vteřině však vzal vyučujícímu vycpaného výra,” vzpomínala výtvarnice Vaňková. “Vopička vykořisťuje vyzáblé vrstevníky!” vykřikoval vyžle Vosáhlo. Vtom vikář Vilém vyřkl verdikt: “Vyloučit Vopičku!!!”

Eva Vyskočilová, septima

36

Neobyčejná setkání Takové zvláštní věci se nestávají často. Už ani nevím, jak to přišlo. Možná jsem šla po ulici a hlavou se mi promítaly útržky vzpomínek a okamžiků, které už dávno vzal čas. Abyste rozuměli, nejsem obyčejný člověk ani anděl, nic podobného. Vnímejte mě jako neviditelnou, pro vás lidi nepochopitelnou formu hmoty a nadpozemského vnímání se schopností telepatie. V každém případě nechtějte všechno chápat, protože stále existují věci mezi nebem a zemí. Znáte ten pocit, jak se jen tak touláte po ulicích zřejmě neznámého města a někam vás to přímo magicky přitahuje a vy netušíte proč? Jdu za tím pocitem a netrvá to nijak dlouho. Na rozdíl od vás lidí mohu jít, kudy se mi zlíbí, a třeba se nechat třikrát srazit autem. Je pravda, že kolem onoho záhadného místa jsou dva přechody, ale na co si komplikovat existenci pozemskými přízemnostmi a maličkostmi. Zmizelo to, asi znamení. Z mého úhlu pohledu vidím žlutou skvrnku s dlouhou zakřivenou šedivou nudlí na kostkovanopísčitém podkladu. Myslím, že to tu začínám poznávat. Je to opravdu už hodně, hodně dávno, nejspíš v jiném životě. Cítím něčí jinou existenci. Asi se zhmotním abudu doufat, že ji napadne to samé. Jsem zvědavá, jaký je to tvor. “Co tu děláš? Pamatuješ se přece, seděli jsme spolu v první.” A už je mi všechnojasné! “Ale čím to, že jsi stejně přetvořený a jak jsi k tomu přišel?” “Nesnaž se vše pochopit, vímjen, že nejsmejediní takoví. Je nás víc, přesně devatenáct, jestli si vzpomínáš..

Martina Křečková, septima

37

Když se v dějepise zkouší Profesorka vejde do třídy a se zájmem si prohlíží její polorozbořený stav. Třetina žáků chybí, tabule nesmazaná, po zemi rozšlapaná křída, lavice rozhodně netvoří tři řady, v kyblíku na vodu se nachází neurčitá hnědozelená tekutina. “Tak co, vy vymřelci?!” ptá se na úvod. “Píšou nějakou olympiádu,” ozve se sborem, zatímco služba otírá tabuli z nejhoršího. “Tak to budeme muset pozměnit plán,” říká, když listuje ve svém brčálově zeleném notesu. Na tváři sejí objeví výraz nedočkavosti a vzrušení při myšlence, že bude zkoušet. “Nějaký dobrovolník na zkoušení by nebyl? Moc se vás nehlásí...” Ve skutečnosti se nehlásí nikdo. “Já bych šel, ale až ve čtvrtek,” ozve se kdosi ze zadních řad. “Ale dneskaje úterý!” pronese nepřítomně profesorka. “Martin,” dodá. Vyvolaný nevnímá. Zareaguje až po několika lehkých nakopnutích. “Co? Co je? Jo, jasný....... to ne! ... proč já? Co sem vám udělal? Dneska sem byl hodnej a vy mě vyvoláte! ” pomalu se zvedá a vydává se postavit čelem k problému. “Sešit!” Martinův sešit je dost zajímavý exemplář. Spousta malůvek, žlutý obal v rozkladu a rozhodně neobsahuje jen dějepisné zápisky. “Pěkné, moc pěkné!” říká profesorka, když konečky prstů bere sešit a zálibně si ho prohlíží. “Zajímavé!” mává sem tam vypadlým obalem. Spolužáci dusí smích. Profesorka sešit otevře. “Co to je?” mává jakýmsi papírem. “Jo, to je matika.” Listuje dál. “A co je tohle?” mává dalším volným papírem. “Jo, to je sloh.” “Aha, takže univerzální sešit!” Už jde ale do tuhého. Jakmile třídou znovu zavládne klid, položí profesorka otázku. Dotazovaný se kroutí jako had a opět dusí smích. “No....... no....... tak to nevím.” Další otázka, tentokrát už se Martin neudrží a společně s třídou vyprskne smíchy. “Myslíte, že má cenu pokračovat?” ozve se hlas kata. “Jo, jasně, když už tu jsem, tak aspoň budu zdržovat!” Smích. Profesorka ovšem učiní rozhodnutí. Spolužák si odnáší plný počet bodů a profesorce se na tváři objeví ten známý úsměv, když opět zalistuje v brčálově zeleném notesu.

Jana Moravcová, kvinta

38

Dorota Eliášová, oktáva, ilustrace ze čtenářského deníku 39

40

41

Portrét pedagoga: Kdo najde první K.V., L. Telecká, M. Slaninková, tercie

Magnólie a tis

(úryvek z povídky)

.. .Náhle zhaslo světlo a všichni jsme leknutím vykřikli. (Tedy až na nějaké drsňáky.) Ocitli jsme se v naprosto ěemé, tajemné a strašidelné tmě. Bylo v ní hrobové ticho. Vtom se ozval praskavý táhlý zvuk. Ten však jakoby na povel rázně utichl. Najednou na druhém konci třídy začalo cosi zeleně fosforeskovat. Všichni stáli, seděli nebo leželi bez pohnutí na podlaze u stromku. Za chvíli však fosforeskující bod přestal svítit a byla znovu naprostá tma. Vtom někdo, vůbec nevím kdo, promluvil tichým zastřeným hlasem: “Myslím, že to je teprve začátek. Právě mi volala mamka a já jí to nezvedl. Teď si určitě myslí, že se tu vraždíme.” Všem se nám viditelně ulevilo, že to byl jen mobil. Ozvalo se pár hlasů. Otevřely se dveře a několik odvážlivců sešlo po schodech dolů do skříně pro svíčky. Za chvíli se vrátili i se zápalkami. Těch bylo ale málo, a tak jsme zapalovali jednu svíčku od druhé. Mimo jiné našli kluci starý středověký svícen, který jsme majestátně umístili doprostřed našeho hodovního stolu. Chodili jsme po třídě jako duchové. Dívali jsme se z okna na temně modravou oblohu do černá bez hvězd. Tu modř jen trochu prosvětloval měsíc. Někoho napadlo, že bychom mohli hrát bobříka odvahy, a k jisté nelibostijistých osob se tento plán opravdu uskutečnil. Anežka Eliášová, sekunda

43

Zezelenalí zelenáči Krizové zpravodajství pro vás připravilo unikátní reportáž z momentálně nejsledovanějšího místa republiky. Jak jistě víte, církevní školství je žhavým adeptem na obsazení místa v seznamu chráněných systémů, kterým hrozí vyhynutí. Již týden vás informujeme o stavu školy, jejíž studenti v noci ze středy 21.4. na čtvrtek 22. 4. záhadným způsobem zmutovali v zelené potvůrky. Vedení školy tvrdí, že se jedná o vzpouru. UPOZORNĚNÍ! PRVNÍ PŘÍZNAK MUTACE STUDENTA: VÝRAZNĚ MUTUJE.

Nejmenované město je plné zmíněných tvorů a zbylí občané, kteří jsou vůči okolnímu světu izolováni díky přísné, ale nezbytné karanténě, mohou jen doufat. O štěstí může mluvit bývalý člen profesorského sboru, biolog Karel (nepřeje si, aby bylo uvedeno jeho příjmení). OTÁZKA: Ústav, ve kterém jste často trávíval bezesné noci, se potýká s velmi kuriózním problémem. Jak se k tomu stavíte? ODPOVĚĎ: Já bych je všechny poslal za dveře.

Sestra Magdalena unikla z ohroženého města coby tajný agent OSU. OTÁZKA: Jak tuto situaci hodnotíte Vy? ODPOVĚĎ: Tak, i když se to příliš nepodobá módě puntíkovaných zástěr, musím říci, vypadají přírodně.

Generálnímu řediteli školy Mgr. Vojáčkovi se ztratila žena. Je vyhlášeno pátrání. Zapište si do deníčků: V davu mimozemšťanů se mi ztratila žena. Naposledy byla spatřena v zeleném triku a zelených kalhotách. Odměna 1. cena - 1000 Kč, 2. cena - 300 Kč, 3. cena - 200 Kč. (Povolená práce ve skupinách.) Mezi vším zoufalstvím se stále výrazněji rýsuje jasný požadavek zezelenalých studentů. “Od základu změňte školní řád, nebo zůstaneme zelený a nakazíme Vás. Jo, a ať nám Vojáček přestane říkat mimozemšťani. Jsme hnutí Zelený mír!”

Na závěr přikládáme požadované změny ve zmiňované listině.

44

1. Profesor nesmí označovat vědomosti studenta za nedostatečné; každý student přeci umí zacházet se svým mobilním telefonem. 2. Každý student má právo na vlastnoručně psaný tahák, při jehož pořizování informace aktivně používá. V případě nálezu profesor vrací podepsanému majiteli. 3. Studenti mohou využívat záda profesorů k přesouvání do vyšších pater školních budov. 4. Pokud vede profesor nudný výklad, mohou ho studenti ignorovat a opustit třídu. 5. Profesoři se během přestávek a vyhlášených situací pohybují v bezpečnostním koridoru. 6. Šestku si nechte. 7. Pokud prší, sněží, svítí slunce nebo fouká vítr, není student povinen docházet do školy. 8. Vyučování začíná po příchodu posledního studenta. Končí ve chvíli, kdy kterýkoli student usíná. 9. Škola, která podporuje multikulturní identitu, neomezuje fantazii studenta a povoluje jakýkoli zjev. 10. Každý má právo být brzdou. text Michaela Slaninková, Lucie Telecká, tercie ilustrace Jana Moravcová, kvinta

45

Zápis zjednání: O přístavbě kláštera (úryvek) Na řadu přichází neznámá architektka ze sluncem prozářené Itálie. V obecenstvu je až neobvyklý šum. Vzápětí někdo prohodí vzduchem: “To určitě, zadáme práci Italům a bude to šikmý jako věž v Pizze.” Starosta se po této připomínce vzbudí (netuše, o co jde) a začne všechny uklidňovat, že v pizze, kterou měli k obědu, žampiony nebyly, a tak otrava nehrozí. Vzápětí opět usne. V sále se nenajde nikdo, kdo by chápal, o čem starosta mluví, a tak se raději utiší a nechají mluvit italskou architektku. Jelikož pochází původně z Čech, dokonce z Kutné Hory, mluví plynně česky, cožje samozřejmě vítáno. Sotva skončí, na její místo nastupuje španělský architekt. Jeho první slovajsou: “Přijel jsem do Kutné Hory, abych vám předložil mé plány na přestavbu kláštera.” Do věty mu záhy skočí starosta a říká: “My ale nechceme přestavovat, nýbrž přistavovat.” Španěl buď dělá, že nerozumí, nebo opravdu nerozumí. Přes tlumočníka mu to bylo objasněno a on se s přibývajícími nadávkami čím dál více vzdaloval od Kutné Hory. Tímto fiaskem dopadl další návrh. Jako poslední přednesl svůj návrh architekt z Moravy (dodnes se nezjistilo, zda to byl opravdový architekt). Jeho plán dokonce počítal i s vybudováním nových vinných sklepů pod klášterem. Jen co to dořekl, v sále se zvýšila soustředěnost. Nakonec se zjistilo, že plánoval vybudovat pouze podzemí a na zbylou část bychom museli najít nového architekta. Tímto byl nápad smeten ze stolu, i když vypadal podle ohlasu zúčastněných nejpřijatelněji. Už se chýlil večer. Jednání se odložilo o týden. Michal Duspiva, kvinta

46

47

Foto Jan Bigas, sexta

48

Foto Jan Bigas, sexta

49

Foto Ondřej Ďoubal, tercie

50

Foto Martin Římánek, oktáva

51

52

Dorota Eliášová, oktáva

53

Mezi evropskými přáteli: Německo Církevní gymnázium sv. Voršily oslovila v roce 1997 profesorka Biskupského gymnázia kardinála von Galen v Miinsteru v německé spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko, paní EugeniaNeugebauerová. Biskupství v Munsteru a v Hradci Králové udržují dobré vztahy a naše škola byla doporučena jako partnerská pro gymnázium v Miinsteru, které spolupracuje s mnoha školami po celé Evropě i v zámoří. Celý projekt podpořila i skutečnost, že Eugenia Neugebauerová se narodila v Praze, rané dětství prožila v Čechách a měla zájem na navázání přátelských vztahů mezi oběma školami. Spolupráce začala recipročními návštěvami učitelů škol, od roku 2000 dochází i k pravidelným výměnám studentů, a to ve dvou rovinách: Čeští studenti - většinou tři až pět - tráví několik týdnů v Munsteru, bydlí v rodinách, účastní se vyučování a zdokonalují se tak v němčině. Druhou rovinou jsou týdenní nebo desetidenní poznávací pobyty našich studentů v Můnsteru a německých v Kutné Hoře. Poslední výměna se uskutečnila v září 2002, kdy do Kutné Hory přijelo dvacet čtyři německých studentů a stejný počet českých odjel do Německa. Další návštěvyjsou naplánovány na přelom září a října 2003, tedy v příštím školním roce. Ve stadiu jednání je možnost půlročních výměnných pobytů, během kterých by se naši studenti stali řádnými žáky Biskupského gymnázia kardinála von Galen v Můnsteru. PhDr. Stanislava Lišková

55

Francie Z časté korespondence mezi řádovými sestrami z Avallonu a sestrou Magdalenou vzešel podnět k navázání bližších vztahů mezi tamějším a kutnohorským voršilským gymnáziem. V listopadu roku 1996 se do Francie vypravili ředitel školy Jiří Vojáček, profesorka němčiny Stanislava Lišková, sestra Magdalena a pan Hančík zástupce rodičů. O čtyři měsíce později francouzští kolegové ze spřátelené avallonské školy navštívili Kutnou Horu. Dohodli jsme formu studentských výměnných pobytů, a tak již za několik týdnů odjeli naši studenti na týden do Avallonu. Zájezd měl být jakousi motivací pro ty, kteří si vybrali francouzštinu jako druhý cizí jazyk. Během následujícího půlroku se podařilo domluvit s francouzskými kolegy individuální stáže trvající pět až šest týdnů. Čeští studenti jsou ubytováni ve francouzských rodinách a pravidelně se účastní vyučování. Tyto

stáže jsou určeny studentům vyšších ročníků a těm, kteří se připravují na maturitu z francouzštiny. Vzájemné návštěvy přerostly v trvalá přátelství nejen našich a francouzských studentů, ale i jejich rodičů. Zájem o studium francouzštiny stoupá, spolupráce s gymnáziem Jany z Arku je inspirující, a proto do budoucna uvažujeme o společném projektu škol v rámci mezinárodního programu Comenius. Mgr. Eva Francová

Matouš Bartl o pobytu v Avallonu píše: “...Víkend se odehrával v duchu pochůzek a pojížděk po památkách. Ovšem poučné byly úplně jiným způsobem. Dozvěděli jsme se, že ve Francii může takový sedmnáctiletý mladík, jako byl můj korespondent Julian, řídit auto pod dozorem odpovědné osoby s řidičským průkazem. A zkoušky složit až v osmnácti. V tomto případě byl pochopitelně Julianovým dozorem jeho otec Gérard. Ten sekýroval mladíka, jen co je pravda. Našinec by už dávno zastavil u krajnice a tatíčkovi sdělil, ať si to auto radši řídí sám. Občas jsem je zkrátka obdivoval. Poslední večer před odjezdem nás už matinka nenapomínala, když jsme mluvili “po našem”, tatínek vytáhl ze sklípku lahvinku vína, předaly se dárečky a společně jsme povečeřeli. Celý večer byl ve stylu “páni vedou silné řeči, vzniká mužné pouto.” Oni řekli, že jsou u nich dveře pro nás vždy otevřené, my jsme je pozvali na prázdniny...” Matouš Bartl, oktáva

56

Slovensko Výzva. Slovensko. Ano! Nebudeme ve škole, ne, o to nejde, ale stejně.... 14. března v pátek vyjíždíme a vracíme se za čtyři dny. Šest hodin ve vlaku, uf, ale bude legrace, to je jasné. Jede nás osm. Ráno kafe, spánek. Poledne hranice, pasy, psi.... Slovensko! Jiná řeč, milé tváře a tlukoucí srdce. Očekávání...... jací budou ti naši Slováci, co nás u sebe v rodině ubytují? Letmé pohledy, podaná ruka, první slova... seznámení. Prohlédnutí budovy církevního gymnázia v Tmavě. Přísnější podmínky, profesoři studentům tykají, je mezi nimi větší citová vzdálenost a odstup. Příkazy, zákazy, formality....možná ovzduší větší poslušnosti, podřízenosti, snad zbožnosti..... Lidé mi připadají skromnější, upřímnější a mají v sobě víc víry, Boha Rodiny jsou perfektní. Viděli jsme Karpaty, mluvili jsme “po slovenský”, navštívili “bagetámy” a Bratislavu, prožili hodinu v “živé” slovenské škole a její jídelně. Ze Slovenska si vezu příjemné vzpomínky. Lidé mi byli blízcí, krajina příjemně zvlněná a podmínky pro život stejné jako v Čechách a vaří tam halušky.

Dorota Eliášová, oktáva 57

Dny pro duši Přání zabývat se pár dní svou duší bylo otcem (i matkou) myšlenky (i činu). Proto od roku 2001 jezdí studenti kvarty a sexty na dvoudenní jarní pobyt, který jsme pracovně nazvali Dny pro duši. Jde totiž o něco jiného než o výuku a školu, i když filosof by se jistě ošíval, kdyby zjistil, že za duši studenta považujeme pro dané chvíle především jeho jedinečné JÁ. Program pro “studentské mapování duše a schopností” připravuje tým mladých

odborníků, kteří se při královéhradeckém biskupství profesionálně věnují programům zážitkové pedagogiky, rozvoje osobnosti, komunikace a psychologickým hrám. Jak studenti sami přiznávají, jsou překvapeni nejen odhalením svých netušených možností a schopností, ale i odkrýváním “třináctých” komnat svých spolužáků. Protože už loňské první Dny pro duši se setkaly s velkým studentským ohlasem, prohlásili jsme je společně s lektory a studenty za počátek každoroční tradice, za něco, co bude i v příštích letech patřit k naší škole.

58

Ze všeho nej důležitější je odhodlaně začít sv. Terezie z Avily Jenomže já nevím, jak a kdo vlastně odhodlaně začal církevní gymnázium tvořit. I když jsem měla jakési tušení o vzniku této školy od tehdejšího představeného Školského úřadu v Kutné Hoře pan Kozáka, do děje samého jsem byla vtažena dnešním ředitelem Jiřím Vojáčkem o něco později, a tak trochu proti své vůli. Ale nikdy jsem tohoto nelitovala. Skutečně nikdy. Vše, čeho jsem byla svědkem a účastníkem, patří k bohatství mého života. Mé vyprávění bude osobní, bez nároku na faktografickou přesnost. Přesto snad vyjádří podstatu věci.

Do vlastního bylo třeba vstoupiti pokradmu 23.12.1992 se konala jakási schůze skupiny lidí, která si později začala říkat přípravný výbor. Schůze se konala v dnešní malé školní budově, kde tehdy sídlilo učiliště. Vstup do budovy byl umožněn díky “mezikantorským” vztahům, jejichž podstatu nejsem schopna dovzpomínat. Já jsem byla přizvána jako odborník na školní hygienu. Mluvilo se o osmitřídním gymnáziu, což mi nešlo do hlavy. Ať jsem studovala budovu přímo či z plánů, nikdy jsem se nedopočítala osmi učeben. Mluvilo se o uvolnění prostor zde i v klášteře, o smělých plánech a nesmělé realitě. V září bylo nutno otevřít první ročník. Ačkoliv jsem celou dobu přemýšlela o tom, zda by nebylo smysluplnější věnovat se doma vánočním přípravám, odcházela jsem s odhodláním Boží vůli přinejmenším nepřekážet, byť záměrům lidským zcela nerozumím.

Pane, smiluj se, napadlo mne na jaře roku 1993 několikrát. Proběhla série jednání, některých jsem se osobně účastnila a o jiných se dozvídala z kontextu. Dodnes nad některými z těchto jednání pociťuji rozpaky. Zcela prokazatelně se scházeli lidé a skupinky lidí, kteří chtěli věci posunout dopředu. Jenže to nějak nešlo. Vzpomínám si na sezení na arciděkanství, ještě ve staré, spoře osvětlené kanceláři. Ta vzpomínka je zelená jako voda v tůni zarostlé planktonem. Zelené tváře pod zeleným světlem, zelený diář, pokreslený kachničkami “jedním tahem”. Nějak jsem ta jednání s dvouletou dcerkou na klíně přežít musela. Věci se zamotávaly a kupředu ni krok. Tato zeleň skutečně nijak nesouvisí se jménem prvního ředitele školy. K profesorovi Zelenému, který byl do této funkce jmenován biskupem Otčenáškem v okamžiku mně neznámém, se naopak vztahuje vzpomínka jasná, taková bytelná, pocit důvěru a jistotu vzbuzující.

Věřím ve slunce, i když nesvítí. Když už věci byly úplně zamotané, objevila se i nejistota, zda téměř osmdesátiletý středoškolský profesor bude schopen uvést do chodu novou školu. Přestože všichni zúčastnění ctili jeho pedagogickou i ředitelskou zkušenost, jisté pochybnosti tu byly.

Jednou jsem si vzpomněla na vyprávění o Mojžíšovi. Přece když mu ruce umdlévaly, druzí mu je podrželi, aby mohl svůj úkol splnit. Přestali jsme polemizovat a začali panu profesorovi pomáhat. Později se ukázalo, že to byla dobrá volba. Předvedl nám, jak se řediteluje, ze všech pomocníků i pseudopomocníků vydobyl veškerou existující dokumentaci a jednoznačně vytřídil tým. Pochybnosti o reálnosti vzniku této školy byly přesto silnější než odvaha jít dál.

59

Tehdy jsme se sešli u Kozáků a četli dopis pomocného biskupa, ve kterém vyjadřoval oprávněnou obavu z toho, abychom neuvedli do chodu projekt, který bude vzápětí pro ostudu. Všichni unavení a zdeptaní se k těmto obavám přikláněli. “Tak to tedy ne!” prohlásil profesor Zelený. “Slíbil jsem biskupu Otčenáškovi, že školu dovedu do zdárného začátku a neopustím dílo, když se mu nevede. Kdo jde se mnou?” Naskočila mi husí kůže. Ne strachem, ale velikostí těch slov. Vracela se mi vždycky, když jsem se později ocitala ve své profesi v podcbných situacích. Naprosto bez váhání se přidal Jiří Vojáček a postupně i ostatní. Neodešel nikdo.

Chléb náš vezdejší dej nám dnes Po této události bylo třeba uvažovat hodně prakticky. Kde škola bude, když budova není volná, čím se zaplatí výdaje související s jejím vznikem. Jak se dá na vědomí veřejnosti existence této školy. Kde se vezmou první studenti. Ukázalo se nezbytným založit instituci, která by školu podržela. Rozhodovalo se mezi nadací a občanským sdružením. Zvítězilo občanské sdružení, lépe jsme je znali a bylo nám jasné, že ke škole tzv. SRPŠ patří. Když byl po letech změněn zákon o nadacích, my jsme byli “za vodou”. Sdružení umožnilo především soustřeďovat finance. Mnohokrát jsem si říkala, že školu vlastně založili ti, kdo na tento projekt dali první stokoruny a tisícikoruny. Zdena Hlavinková mohla konečně začít účtovat. Veškerou dokumentaci pečlivě pospořádala v bytě mezi svými pěti dětmi, pak ji ještě mnohokrát přestěhovala a ekonomku ve škole dělá dodnes.

Dobrý boj jsem bojoval Profesor Zelený si sehnal zástupce - ing. Dempíra. Postaral se o to, aby v pronajaté učebně učiliště na Karlově bylo připraveno první setkání s rodiči budoucích primánů, a odstoupil z funkce. Druhý den byl převezen do nemocnice. Jeho zdravotní stav už nikdy nebyl jako dřív a po několika letech téměř slepý zemřel.

Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi. Pro naše slabosti, pro naše omyly, pro naše zraňování, pro naše pochybování, pro naše kritizování, pro naše nechápání... Neboť i tyto věci na cestě k nové škole byly a jistě se stále objevují.

Neboj se, malé stádce, připomněl biskup Kajnek 1.9.1993 hrstce primánů a jejich rodičům na první školní mši svaté v kostele svátého Jakuba. Že by tu školu založili tihle odvážní studentíci a jejich ještě odvážnější rodiče? A tak vlastně těžko říct, kdo všechno vlastně školu založil. Jisté je, že si přejeme, aby byla dál škola požehnaná.

Sláva, zaznělo mi někde v zákoutí duše při pohledu na první maturanty. Nemyslete si, že to bylo nějaké bouřlivé gloria s tympány a trumpetami. Spíš takové na housličky nebo na pikolu. Možná by ale neškodilo, kdyby si trochu zadunělo a zahřímalo. Aby ho slyšeli i ostatní. Abychom nezapomněli na vděčnost. Abychom nepovažovali za samozřejmost, že si naše děti mohou školy vybírat a že mají i tuto k dispozici. Bohu díky. Marie Macková, ředitelka Oblastní charity Kutná Hora

60

Stručná historie školy 1.9.1991 1.9.1991 1.9.1993 1.9.1993 1.9.1994 1.9.1994 10.10.1994 1.8.1996 1.9.1997 1.9.1998 1999 1.9.2000 květen 2001 rok 2003

škola zařazena do sítě škol MŠMT ČR, zřizovatel Biskupství královéhradecké jmenován první ředitel školy Josef Zelený zahájeno vyučování v budově SOU řemesel Karlov Kutná Hora - 23 studentů ředitelem školy jmenován RNDr. Petr Kneř nový školní rok zahájen v budově bývalé cvičné školy sester voršilek změněn zřizovatel školy - Českomoravská provincie Římské unie řádu sv. Voršily příjezd sestry Marie Brzobohaté, OSU - vzniká nová komunita sester v Kutné Hoře, společně s komunitou v Chlumci nad Cidlinou - představenou těchto dvou komunit je sestra Imelda, OSU. ředitelem školy jmenován Mgr. Jiří Vojáček vybudována chemická laboratoř otevření tří nových učeben v klášteře a celková rekonstrukce vytápění v malé budově vznik samostatné kutnohorské komunity sester voršilek - představenou je sestra Marie, OSU otevření dvou učeben a jednoho kabinetu v 1. patře kláštera první maturity 183 studentů a 22 pedagogů

63

64

Učitelé Školní rok 1993/1994 Petr Kneř RNDr. - ředitel - Vt, F / Tomáš Holub Mgr.- Ke, náboženství / Luboš Krátký Mgr.- Aj, Nj, D / Marie Lajkepová Mgr. - Čj / Zdeněk Licek Mgr. - Hv / Radek Pařez Mgr.- Tv / Hana Pekárková Mgr.- třídní - Bi, Z / Roman Rambousek Mgr. - Vv / Jiří Vojáček - M / Školní rok 1994/1995 Petr Kneř RNDr.- ředitel - Vt, F / Elke Čermáková - Nj-konverzace / Anna Dušková Mgr.- D, Z, Tv / Tomáš Holub Mgr.- Ke, náboženství / Antonín Chudoba Ing.- Ch / Karel Kašpar - Vt / Luboš Krátký Mgr.- Nj / Zdeněk Licek Mgr.- Hv / Jana Loudová - Aj / Alžběta Nechvílová PhDr.- třídní I. - Čj, L, D / Josef Poživil Ing. - Bi, Ke, Tv / Jiří Vojáček Mgr. - třídní II. - M / Školní rok 1995/1996 Petr Kneř RNDr.- ředitel - Vt, Ch / Jaroslav Beneš - Vv / Elke Čermáková - Nj-konverzace / Anna Dušková Mgr.- třídní I.- D, Z, Tv / Romana Eliášová Mgr.- Aj / Tomáš Holub Mgr.- Ke, náboženství / Zdeněk Licek Mgr.- Hv / AlžbětaNechvílová PhDr.- třídní II.- Čj, L, Vv / Josef Poživil Ing.- Bi, Ke, Tv / Jiří Vojáček Mgr.- třídní IIL- M / Školní rok 1996/1997 Jiří Vojáček Mgr.- ředitel - M, F / Elke Čermáková - Nj-konverzace / Anna Dušková Mgr.- třídní II.- D, Z, Tv/ Romana Eliášová Mgr.- Aj, Čj / Michal Hlaváč- Vv / Michael Klečka Ing.- Vt / Zdeněk Licek Mgr.- Hv / Stanislava Lišková PhDr.- Nj / Alžběta Nechvílová PhDr.- třídní II.- Čj, L, Vv / Jan Pacner Mgr.- Ke, náboženství / Josef Poživil Ing. třídní LBi, Ke, Tv / Marie Roudná Mgr.- Čj, Fj / Marta Šmídová Mgr. s. Magdalena - M, Vv / Karel Vopařil Mgr.- třídní IV- Bi, Ch, Tv / Školní rok 1997/1998 Jiří Vojáček Mgr. ředitel - M, F / Elke Čermáková - Nj-konverzace / Antonín Černý Mgr.- Vv / Luboš Dřevikovský Mgr - Ch, F / Romana Eliášová Mgr.- třídní L- Aj, Čj / Eva Francová Mgr.- třídní IV. - Čj, Fj / Jitka Jelínková ak.mal - Vv. / Michael Klečka Ing.- Vt / Zdeněk Licek Mgr.Hv / Stanislava Lišková PhDr.- Nj / Alžběta Nechvílová PhDr.- třídní L- Čj, L, Vv / Anna Němcová Mgr.- třídní IIL- D, Z, Tv / Jan Pacner Mgr.- Ke, náboženství / Josef Poživil Ing.- třídní II.- Bi, Ke, Tv / Marta Šmídová Mgr. s. Magdalena - M, Vv / Jaroslava Vojáčková Mgr.- M, Vv / Karel Vopařil Mgr.- třídní V- Bi, Ch, Tv / Školní rok 1998/1999 Jiří Vojáček Mgr.- ředitel - M, F / Ivan Bauer Mgr.- D / Milan Beneš PhDr.- Čj / Prokop Brož Mgr.Ke, náboženství / Ludmila Bůčková Mgr. s. Pavla - Ke, náboženství / Elke Čermáková - Nj / Antonín Černý Mgr.- Vv / Luboš Dřevikovský Mgr.- Ch, F / Romana Eliášová Mgr.- třídní IIL- Aj, Čj / Eva Francová Mgr.třídní V.- Čj, Fj / Jitka Jelínková ak.mal.- Vv / Philippa King - Aj / Zdeněk Licek Mgr.- Hv / Stanislava Lísková PhDr.- Nj / Alžběta Nechvílová PhDr.- třídní II.- Čj, L, Vv / Anna Němcová Mgr.- D, Z, Tv / Vendula Pařízková - Tv / Josef Poživil Ing.- třídní IV- Bi, Ke, Tv / Marta Šmídová Mgr. s. Magdalena - M, Vv / Pavel Tobek Mgr.D / Petr Venkrbec - Aj / Jaroslava Vojáčková Mgr.- třídní L- M, Vv / Karel Vopařil Mgr.- třídní VI.- Bi, Ch, Tv / Školní rok 1999/2000 Jiří Vojáček Mgr.- ředitel - M, F / Ivan Bauer Mgr.- D / Markéta Benešová Mgr.- třídní I.Nj, Vv, Tv / Prokop Brož Mgr.- Ke, náboženství / Ludmila Bůčková Mgr. s. Pavla - Ke, náboženství / Elke Čermáková - Nj / Romana Eliášová Mgr.- třídní IV- Aj, Čj / Eva Francová Mgr.- třídní VI.- Čj, Fj / Jitka Jelínková ak.mal.- Vv / Philippa King - Aj / Zdeněk Licek Mgr.- Hv / Stanislava Lísková PhDr.- Nj / Miloslav Mikuš RNDr.- Z / Luboš Musílek RNDr.- Ch / Alžběta Nechvílová PhDr.- třídní IIL - Čj, L, VV/

65

Vendula Pařízková - Tv / Josef Poživil Ing.- třídní V- Bi, Ke, Tv / Mana Šmídová Mgr. s. Magdalena - M, Vv / Miriam Šuláková Mgr.- F / Soňa Telecká Ing.- Dg / Pavel Tobek Mgr.- D / Petr Venkrbec - Aj / Jaroslava Vbjáčková Mgr.- třídní II.- M, Vv / Karel Vopařil Mgr.- třídní VIL- Bi, Ch, Tv / Školní rok 2000/2001 Jiří Vojáček Mgr. - ředitel, M, F / Věra Benešová Mgr. - Nj / Prokop Brož Mgr. - Ke, náboženství / Elke Čermáková - NJ- konverzace / Helena Dušková - T / Romana Eliášová Mgr. - třídní V- Čj, Aj / LadislavExner - Vt / Eva Francová Mgr. třídní VIL - ČJ, FJ / Alena Habartová Mgr. - M / Ludmila Havlová MUDr., Mgr. s. Kateřina - Bi, Ke/ Jitka Jelínková ak.mal. - Vv/PhilippaKing - Aj / Zdeněk Licek Mgr. - Hv / Stanislava Lísková PhDr. - Nj / Miloslav Mikuš RNDr. - Z / Luboš Musílek RNDr.- třídní II.- Ch / Alžběta Nechvílová PhDr. - třídní IV. - Čj, L, Vv / Anna Němcová Mgr.- Z, D /Josef Poživil Ing.- třídní VI.- Bi, Ke, Tv / Martina Suková Mgr. - Vt / Miriam Šuláková Mgr. třídní I. - F / SoňaTelecká Ing. - Dg / Pavel Tobek Mgr.- D / PetrVenkrbec - Aj / Michael Veselka Mgr.- Čj, D, Tv / Jaroslava Vbjáčková Mgr. - třídní III.- M, Tv Karel Vopařil Mgr.- třídní VIII.- Bi, Ch, Tv/Školní rok2001/2002 Jiří Vojáček Mgr.-ředitel, M, F / VěraBenešováMgr. Nj / David BoumaMgr. - Ke, náboženství / Barbara Breindel s. Edith Nj-konverzace / Romana Eliášová Mgr. - třídní VI.-Čj, Aj / Eva Francová Mgr.- třídní VIII.- Čj, Fj Magdalena Fuková - Aj / Alena Habartová Mgr.- M /Eva Hartmanová Mgr.- třídní III. - Čj, D, Vv / Ludmila Havlová MUDr., Mgr. s. Kateřina -Bi, Ke / Jitka Jelínková ak.mal.- Vv / Helena Kašparová - Ta / Philippa King - Aj / Beata Kotyzová Mgr. - Hv / Zdeněk Licek Mgr. - Hv / Stanislava Lišková PhDr. - Nj /Karel Macek - Vt / Luboš Musílek RNDr. - Ch / Alžběta Nechvílová PhDr. -třídní I. - Čj, L, Vv / Anna Němcová Mgr.-třídní V-Z, Tv / Josef Poživil Ing.-třídní VIL-Bi, Ke, Tv/Tomáš Stryhal - Vt / Martina Suková Mgr. - Vt / Miriam Šuláková Mgr.- třídní II.- F / Pavel Tobek Mgr. - D / Jaroslava Vojáčkova Mgr.- třídní IV- M, Tv / Karel Vopařil Mgr.- Bi, Ch, Tv / Školní rok 2002/2003 Jiří Vojáček Mgr. - ředitel - M, F

/ Pavlína Bednářová Mgr.- Nj,M, Tv / David Bouma Mgr. - Ke, náboženství / Barbara Breindel s. Edith Njkonverzace / Romana Eliášová Mgr. - třídní VIL- Čj, Aj / Eva Francová Mgr.- třídní L- Čj, Fj / Alena Habartová Mgr. - M / Eva Hartmanová Mgr. - třídní IV- Čj, D,Vv / Ludmila Havlová MUDr., Mgr. s. Kateřina; Bi, Ke / Jana Hlavatá Mgr. - Aj / Jitka Jelínková ak.mal. - Vv / Philippa King - Aj / Beata Kotyzová Mgr. - Hv / Zdeněk Licek Mgr. - Hv / Stanislava Lišková PhDr. - Nj / Karel Macek Vt / Luboš Musílek RNDr. - Ch / Alžběta Nechvílová PhDr.- třídní II.- Čj, L,Vv / Anna Němcová Mgr.- třídní VI. Z, Tv / Josef Poživil Ing.- třídní VIII.Bi, Ke, Tv /Tomáš Stryhal - Vt / Martina Suková Mgr. - Vt / Marta Šmídová Mgr. - M, Ke, Vv, náboženství / Miriam Šuláková Mgr.- třídní III. - F / Soňa Telecká Ing. - Dg / Pavel Tobek Mgr. - D / Jaroslava Vojáčkova Mgr.-třídníV-M,Tv /KarelVopařil Mgr.-Bi,Ch,Tv

66

Poslední zvonění v roce 2002 (nahoře) a 2003 67

Seznam maturantů v r. 2001: Tomáš Balán Andrea Bergmanová Helena Drahotová Radomír Dupal Daniel Egidy Martin Fírer Marie Jandejsková Kristýna Kneřová Bohdana Ladýřová Karel Macek Vít Malina Martin Malík Jiří Musil Nikola Obrazová Petr Pallendal Barbora Stránská Monika Středová Kateřina Štorková

v roce 2002:

Linda Alexanderová Dana Bundiová Tereza Cimplová Jiří Hendrych Lenka Kapková Jana Kneřová Zdenka Končelová Anna Kozáková Kateřina Luxíková Zdislava Malíková Markéta Mikušová Jana Myslivečkové Adéla Nekolová Michala Nešporová Matěj Přibyl Kateřina Ryzáková Marek Říha Veronika Sovová Lucie Šlejtrová Veronika Vesecká Žaneta Welinská

69

Romana Antošová Matouš Bartl Michala Bednářová Vilma Benešová Šárka Blažejovská Dorota Eliášová Veronika Hájková Marie Kozáková Jan Máca Petra Melzerová Veronika Mikšovská Kateřina Rajmová Kateřina Rybáková Martin Římánek Pavel Sova Petra Svobodová Anna Tichá Ludmila Vaňková Lenka Vozková Marie Záchová 70

Obsah Úvod - Dominik Duka OP, biskup královéhradecký Obrazy z dějin - PhDr. Alžběta Nechvílová Vzpomínky bývalé studentky Učitelského ústavu Voršilek - maturantky z roku 1938 Tomáš Holub Jan Pacner Dva motivy - Prokop Brož Referát Mgr. Pavla Tobka Církevní gymnázium sv. Voršily - Mgr. Jiří Vojáček Vzpomínky absolventů - Marie Vaňková, Karel Macek Návod k řešení reciprokých rovnic s praktickými radami pro studium na CiGy Ukázky prací studentů Mezi evropskými přáteli Dny pro duši Ze všeho nej důležitější je odhodlaně začít - Marie Macková Stručná historie školy Učitelé v letech 1993 - 2003 Seznam maturantů

3 5 12 14 15 16 18 25 28 31 33 57 60 61 65 67 71

71

ALMANACH CG SV. VORŠILY, 1993- 2003, Kutná Hora Almanach k vydání připravili: Ediční práce Mgr. Eva Hartmanová Grafická úprava ak.mal. Jitka Jelínková Korektury PhDr. Alžběta Nechvílová Pro zpracování dějin školy byly využity texty PhDr. Marie Bissingerové, Vladimíra Dupala, Mgr. MUDr. Ludmily Havlové s. Kateřiny, Zdeny Hlavinkové, kroniky škol při klášteře sv. Voršily, archivní materiály a fotografie. Publikované studentské materiály byly vybrány z maturitních prací a příspěvků zaslaných do soutěže k jubileu školy.

Náklad 1000 kusů Vydalo Církevní gymnázium sv. Voršily v Kutné Hoře v roce 2003 Tisk LABEL

Foto Ondřej Ďoubal, tercie

72

Církevní gymnázium sv. Voršily, Poděbradova 288, 284 01 Kutná Hora Telefon, fax: 327 512 361 www.cgym-kh.cz e-mail: [email protected]

73

JIŘÍ HENDRYCH pojišťovací makléř zast. pro Českou pojišťovnu a.s.

74

75

RfiMZES Roman Čermák, 284 01 Kutná Hora, Husova 151 Tel. fax: +420-327-51 40 39 http://www.ramzes.cz

76

Kutná Hora

geniální věci jsou jednoduché... ... a krásné

kancelářské,

ILCA CZ, s.r.o. Karlov196 284 01 Kutná Hora tel.+420 327 515 105 +420 327 511 385 fax+420 327 514 653

www.ilca.cz y e-mail: [email protected] 77

asufáip©® Pavel Svoboda - INGPOS Puškinská 641, 284 01 Kutná Hora

78

STAVÍ s stavby, investice, služby společnost s. r. o.

284 01 Kutná Hora, Želivského 672

79

KH

[KH SOFT

VŠE PRO VAŠI KANCELÁŘ • kompletní sortiment papíru, kancelářských potřeb, drogerie a občerstvení do kanceláře • doprava zdarma • katalog zdarma • slevy pro stálé zákazníky • internetový obchod • možnost osobního nákupu v prodejně v Ortenově ulici 63 (sídliště Na Studních) • zajišťujeme výrobu firemních tiskovin, reklamní tisky a potisky • tel./fax 327 524 176 • e-mail: [email protected] • www.khsoft.cz

Luboš Hynek Rudní 434 284 01 Kutná Hora Tel.: 327 5X2 787 E-mail: elko@e*dnes.cz 80

ANTIKVARIÁT “Felix Jenewein ” Aleš Brzobohatý

knihy - starožitnosti - numismatika Kutná Hora, Barborská 23, tel. 327 514 304 e-mail: [email protected], http://www.mybox.cz/antikfj

INEX Jiří Obraz Růžová 820, Kutná Hora tel., fax: +420 602 528 364

327 514 951

81

MLADA MÓDI

ODÉVY

JANA KUBEROVÁ Husova 139 284 01 Kutná Hora

JANA BLÁHOVÁ Husova 107, Kutná Hora tel. 327 514 664, mobil 604 592 482

0. K, KONSTRUKCE ltl výroba a montáž ocelových konstrukcí a hal Vítězná 425, Kutná Hora, tel. 327 524 663, e-mail: [email protected]

82