Vyjít ze zóny bezpečí: musíme opravdu věřit v lidi a učit se jim důvěřovat 8072550373, 9788072550371

Citation preview

Vyjít ze zóny Verwer bezpečí

George

Vyjít ze zóny Verwer bezpečí

George

První vydání © Návrat domů, Praha 2001 Původně vydáno jako Out of the Comfort Zone. © 2000 George Verwer First published in 2000 by OM. Veškerá práva českého překladu vyhrazena. Žádná část této knihy nesmí být v jakékoli formě publikována bez písemného svolení vydavatele.

Všechny biblické citáty, není-li uvedeno jinak, jsou převzaty z Českého ekumenického překladu (podle vy­ dání z roku 1985). Překlad: Alena Koželuhové Obálka: © CALDER, Eva Filová

Návrat domů, P. O. Box 25, 150 06 Praha 56 ISBN 80-7255-037-3

Poděkování

Rád bych zde ocenil práci Falcona Greena, který vy­ slechl spoustu mých přednášek nahraných na kazetách, z nichž pak spolu s texty, které jsem napsal, sestavil tuto knihu. Také bych rád zmínil Věru Zabramskou a Hilary Priceovou, jež věnovaly obrovské množství času dalším změnám a úpravám. A jsem vděčný tisícům lidí a stovkám knih a článků, které měly nesmírně silný vliv na můj život. Zejména bych rád poděkoval Billymu Grahamovi, svému duchovnímu otci, skrze jehož kázání jsem našel život, a to život v hojnosti.

/3

Předmluva

George Verwer mě ze zóny bezpečí vyvedl před čtyři­ ceti lety. Studovali jsme spolu na Maryville College v horách Tennessee a občas jsme se scházeli k modlit­ bám. Po jedné z jeho typicky ohnivě vášnivých a hlasi­ tých modliteb jsem se já modlil poměrně flegmaticky. Zarazilo mě, když uprostřed mé modlitby najednou vstal a zvolal: „Mám to!“ Zeptal jsem se ho: „Co máš?“ Odpověděl: „V létě bychom měli vyrazit do Mexika.“ Tehdy přede mnou Mexiko zmínil poprvé, ale chtěl okamžitou kladnou odpověď. Řekl jsem, že se za to bu­ du muset modlit. Brzy jsme byli opět na kolenou a za několik minut se mě znovu zeptal: „Tak co, jsi připraven jet?“ „Georgi, na to je třeba víc času.“ Nikdy nezapomenu na jeho bolestný výraz ve tváři, když lamentoval: „Proč trvá lidem tak dlouho, než to pochopí?“ „Pochopil jsem to“ a jel jsem. Vnímal jsem to jako jasně jednorázovou cestu s Georgem a Walterem, dal­ ším studentem z Maryville. Bude to krátkodobá misie. Protože jsem se chystal, že brzy přestoupím na Whea­ ton College, očekával jsem, že mé přátelství s Georgem a Walterem bude také krátkodobé. Možná se už nikdy neuvidíme. Takový je život. To bylo v září 1956 a od té doby jsme blízcí přátelé a spolupracovníci. George je dál v pravidelném kontak­ tu s Walterem.

4/

Předmluva

Dlouhodobé vztahy - to je, co se mi vybaví při vzpomínce na George. Udržuje kontakty s celou řadou přátel ze studentských let na Maryville College a snad každé další etapy svého života. V lednu 1960 jsem byl na svatbě George a Dřeny. George mě vyzval, abych promluvil na hostině po hlav­ ním obřadu. Tehdy mě George jedinkrát za celá ta léta pokáral za mé kázání. Nemoudře jsem svatebčanům vyzradil, že George pravděpodobně rozdá všechny da­ ry, které přinesli a tak krásně zabalili. George zpochyb­ nil vhodnost mého komentáře - ale mnoho z darů sku­ tečně rozdal. Dovolte mi uvést vám jen jeden příklad toho, jak tehdy George nakládal se svými pozemskými statky. (Proč říkám „tehdy“? Ve skutečnosti se za ta léta moc nezměnil.) Když kázal v jednom malém sboru na před­ městí Mexico City, přemohla ho štědrost, s jakou se setkal během sbírky. Peněz se nevybralo mnoho, ale věděl, že ti lidé dávali obětavě. Kazatel tohoto sboru pak šel George doprovodit k autu. George se ho zeptal, zda má oblek. „Ne,“ zněla odpověď. George odpověděl: „Mám spoustu šatů.“ Bylo to ve­ čer, a tak kazatel neviděl, co se děje. George si svlékl svůj oblek, dal mu ho a odjel. Bylo docela zajímavé vidět vyhublého George ve spodním prádle, jak kolem půlnoci klepe na dveře křesťanského knihkupectví, kde byl tým ubytovaný. Svatba George a Dřeny byla mimořádná. Ještě krás­ nější byla oslava jejich čtyřicátého výročí. Když jsem se rozhlédl po několika stech přítomných, viděl jsem doktory filosofie i ty, kteří měli jen to nej skromnější vzdělání. Byli tam bohatí i chudí. Byli tam vedoucí vel­ /5

George Verwer: Vyjít ze zóny bezpečí

kých křesťanských organizací i jednotlivci, kteří se ne­ hlásili k žádné formě křesťanství. Byli tam ti, kteří byli ve svém soukromém i veřejném životě zjevně velmi úspěšní, a také někteří, jimž se život vymykal z rukou. Jedno jsme měli všichni společné. Byli jsme Georgeovi přátelé - přesněji řečeno, dlouhodobí přátelé. Když myslím na George, vybavují se mi ještě další obrazy. Rád a často riskuje. Miluje život na hranici možností. Mohli byste říci, že jeho zónou bezpečí je utíkat z jeho zóny bezpečí. Doopravdy v bezpečí si při­ padá, jen když riskuje, že o něj úplně přijde. Kromě toho, že často jezdí na těch nej divočejších horských drahách, což naprosto miluje, má Georgovo riskování ještě hlubší smysl. Od té doby, co skrze evan­ gelium, které mu poslala jedna modlitebnice, a skrze kázání Dr. Billyho Grahama poznal Pána, jeho jedinou stravující životní touhou je být nástrojem, jehož pomo­ cí se lidé budou stávat dlouhodobými přáteli Ježíše Krista. George se domnívá, že abychom mohli být ta­ kovými nástroji, musíme vyjít ze svých zón bezpečí. Až tedy George necháte, aby se s vámi skrze tuto moc­ nou knihu podělil o svou vizi, buďte připraveni na nové výzvy. Uprostřed toho všeho vás bude povzbuzovat a sloužit vám Boží dlouhodobá milost. Podobně jako její autor ani kniha sama neuhýbá před kulkami a nevyhýbá se žádným problémům. To je pro křesťany dvacátého prvního století velkou výzvou. A konečně Georgeovo zanícení je provázeno jeho sna­ hou o vyváženost. Vážím si toho, jakou moudrost Bůh Georgeovi dal v řadě naléhavých otázek, které dnes před misijní službou stojí. 6/

Úvod

Tato kníhaje napsána pro křesťanské vedoucí a zejmé­ na služebníky, kteří touží po nádhernější realitě v celém těle Kristově. Je také určena každému, kdo hladoví po Bohu a chce lépe pochopit, co Bůh dělá a chce dělat po celém světě. Doufám, že ji budou číst mladí lidé, kteří by byli ochotni být vedoucími v Božím velkolepém projektu budování království. A doufám, že si ji přečtou tisíce bývalých členů OM (Operace Mobilizace) a modliteb­ níků, kteří se za ta léta podíleli na naší práci. Věřím, že umožní lepší pohled na to, co v těchto dnech hoří v mém srdci. Před lety jsem napsal přísloví, které často cituji na různých setkáních. Vždycky vyvolá smích, protože lidé vědí, že je pravdivé:

Kde se sejdou dva nebo tři křesťané, dříve či poz­ ději z toho vznikne zmatek. Máme však velkého a svrchovaného Boha, který se specializuje na práci uprostřed zmatku. Vidíme to všude kolem sebe a také od Genesis až po Zjevení. Boží slovo říká: „Tento poklad máme však v hliněných nádobách“ - a musíme čelit důsledkům, ja­ ké to má. Často o tom mluvím jako o „lidském faktoru“ a z velké části to pramení z hříchu.

George Verwer: Vyjit ze zóny bezpečí

Když nyní píšu tento úvod, právě jsme s manželkou oslavili čtyřicáté výročí naší svatby. Při této příležitosti se tady v Anglii, kde žijeme, sešlo asi 450 lidí vzdát Bohu díky a slavit s námi. Velice dobře si uvědomuji, že bez své manželky Dřeny bych teď tuto knihu nepsal. Na úkolu, který zde popisuji, společně pracujeme přes čtyřicet let a dál uprostřed slabostí a zápasů rosteme v milosti a poznání našeho Pána. Stále se učíme: „Sta­ čí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla.“ Tato kniha je prosbou o realitu; o takovou realitu, kterou vidíme vyjádřenou v životě Ježíše Krista a v biblických textech. Modlím se, abychom byli vta­ ženi hlouběji do Božího slova s veškerým jeho tajem­ stvím a paradoxy a abychom lépe poznali, co je do­ opravdy Boží prioritou. Často je snadnější přecenit „odlišnosti“, které nás rozdělují, místo abychom položili důraz na biblický zá­ klad víry, který nás spojuje. Když se zapojíme do mi­ sijní služby a budeme mít na paměti, že misie jsou lidé, naše srdce se při tom nejednou zlomí. Když nechceme cítit bolest, je to skutečný problém, protože žijeme na této planetě, a jak to jednou řekl Billy Graham, „i ten nejlepší život je plný smutku“. Schopnost odpustit těm, kdo nám opravdu ublížili, je jedním z nej základnějších principů této velké duchovní revoluce.

George Verwer

8/

Milost jako motivace misijní služby

Milost a její nepřátelé Jedním z hlavním důvodů, proč jsem se rozhodl napsat tuto knihu, byla touha po „probuzení milosti“ v oblasti misijní služby. Tento pojem, „probuzení milosti“, po­ chází z názvu knihy Charlese Swindolla The Grace Awakening, která ke mně a k tisícům dalších v posled­ ních letech velice mocně mluvila. Tato kniha začíná připomenutím toho, že křesťané jsou spaseni vírou skr­ ze oběť našeho Pána Ježiše Krista na kříži a že mu na oplátku nemáme co nabídnout. Můžeme jen přijmout jeho dar, který nám zadarmo dává v milosti. Swindoll říká: „Jakmile pochopíme vertikální význam milosti ja­ ko daru od Boha, automaticky se projeví mnoho hori­ zontální milosti - to, jak ji budeme dávat druhým.“* V této kapitole chci psát právě o této „horizontální milosti“ - o vlastnosti, která nám umožňuje rozpoznat, že jednotliví křesťané a skupiny křesťanů, včetně naší skupiny, jsou v Kristu svobodni od zákonictví, aby Převzato z knihy The Grace Awakening od Charlese Swindol­ la, © 1990 Word Publishing, USA, všechna práva vyhrazena. Použito se svolením.

/9

George Verwer: Vyjít ze zóny bezpečí

mohli růst a pracovat tak, jak nás vede. „Tu svobodu nám vydobyl Kristus. Stůjte proto pevně a nedejte si na sebe znovu vložit otrocké jho“ (Ga 5,1). Radujeme se v této svobodě, ale neoháníme se jí. Používáme ji k budování druhých a k tomu, abychom jim pojevovali úctu v jejich životě s Bohem a práci pro něho. „Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratří. Jen ne­ mějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým“ (Ga 5,13). Stejnou myšlenku zdůrazňují mnozí další autoři du­ chovní literatury. Personal Revival (Osobní probuzení) od Stanleyho Vokea je další knihou, která ke mně moc­ ně mluvila o této pravdě o milosti, spolu s Křížovou cestou od Roye Hessiona, která je doporučenou četbou v OM již od prvních dnů. Tyto a mnohé další knihy nás vracejí do Písma, kde nám významné oddíly jako 13. kapitola 1. listu Korintským a 4. kapitola listu Efezským ukazují, jak žít ve vzájemném vztahu. Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečest­ ně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, ne­ počítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, lás­ ka vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytr­ vá. (1 K 13,4-7)

Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpou­ štějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám. (Ef 4,32)

10/

Milost jako motivace misijní služby Další výraz, jímž někdy popisuji tuto vlastnost, je „velkomyslnost“. Vzpomínám na příhodu zaznamenanou v Markově a Lukášově evangeliu, kdy Jan Ježíši hlásí, jak učedníci bránili člověku, který v Ježíšově jménu vymítal démony, ale nepatřil k nim. Jan měl úzký, zá­ konický pohled, ale vyprávění pokračuje: „Ježíš však řekl:,Nebraňte mu! Žádný, kdo učiní mocný čin v mém jménu, nemůže mi hned nato zlořečit. Kdo neni proti nám, je pro nás‘ “ (Mk 9,39-40). Ježíš zaujal velkomy­ slný postoj. Dalším příkladem „velkomyslných“ biblických tex­ tů je známý verš Ř 8,28: „Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.“ Tento verš často používáme k povzbuzení sebe samotných nebo těch, kdo nám jsou blízcí, když se situace z našeho hlediska neodvíjí dob­ ře, jako připomínku, že nás neustále obklopuje Boží soucit. Ale samozřejmě ho můžeme vztáhnout i na os­ tatní, když se domníváme, že jsou ve „špatné“ situaci, protože nejednají správně nebo uplatňují metody, s ni­ miž nesouhlasíme. Tento velkomyslný přístup motivovaný milostí je v misijní službě nesmírně zapotřebí. Je tolik oblastí, kde nedostatek milosti vyvolává zranění a napětí a vy­ loženě brání Božímu působení po celém světě. Tak čas­ to se zdá, že naše společenství jako křesťanů vychází spíš z nepodstatných oblastí, kde jsme stejného smýš­ lení, než ze skutečných základů evangelia a jasného učení o křesťanské víře, které je tak úžasné a v němž bychom měli být jednotnější. Swindoll působivě vyjmenovává nepřátele milosti:

/li

George Verwer: Vyjít ze zóny bezpečí ... zvenčí: zákonictví, očekávám, tradicionalismus, manipulace, požadavky, negativismus, nadvláda, srovnávání, perfekcionalismus, soutěživost, kritika, malichernost a celá řada dalších; a zevnitř: pýcha, strach, zášť, hořkost, postoj neodpuštění, nejistota, tělesnost, pocity viny, stud, pomluvy, pokrytectví a mnoho dalších... vrahů milosti!

Myslím na všechny ty, kdo byli do jisté míry odmítnuti, protože nesplňovali očekávání někoho jiného - protože nebyli baptisti nebo anglikáni, protože nemluvili jazy­ ky nebo nevyhovovali v jiné ze stovky možných otá­ zek, které mohou či nemusí být skutečně důležité. Mnozí prožili odmítnutí a zranění, protože nebyli přija­ ti těmi, kdo kladli důraz na dary Ducha, prostě proto, že tyto dary nechápali stejně jako oni. Totéž platí i ob­ ráceně. Ti, kdo zdůrazňují dary Ducha pocítili odmít­ nutí ze strany těch údů těla, kdo je nezdůrazňovali. Tento problém je o to složitější, že kazatelé tyto mé­ ně významné otázky vyzdvihují z kazatelny, čímž ovlivňují myšlení svého sboru a to, jak bude hodnotit jiné lidi a jejich názory. Zdá se mi, že naše chování často svědčí o tom, že tyto drobnosti jsou pro nás důle­ žitější než jednota a skutečnost, kterou díky novému narození skrze Ducha svátého máme v Ježíši Kristu. V této oblasti nám chybí milost.

Mluvit s milostí o své práci a o práci druhých Jedna z oblastí, kde se nedostatek milosti projevuje ja­ ko velice škodlivý, spočívá v údajně podložených tvr­ zeních lidí z jedné skupiny - církve, mimocírkevní or­

12/

Milost jako motivace misijní služby ganizace nebo misijní společnosti - o lidech z jiné sku­ piny, aniž by si nejprve ověřili přesnost a úplnost infor­ mací, které mají k dispozici. I tyto výroky vycházejí často z úst vedoucích. Ze své vlastní čtyřicetileté praxe si uvědomuji, že o jiných vedoucích či jejich službě můžeme snadno mluvit negativně, byť by šlo o malič­ kosti. Někdy těmto výrokům chybí faktický základ, což vede k nepravdivým závěrům a nevhodnému zevše­ obecňování. Jindy bývají třeba i správná fakta formu­ lována zraňujícím a ničivým způsobem. Konstruktivní kritika, která se řídí podle 18. kapito­ ly Matoušova evangelia, je něco úplně jiného.

„Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyř­ ma očima; dá-li si říci, získal jsi svého bratra. Nedá-li si říci, přiber k sobě ještě jednoho nebo dva, aby ’ústy dvou nebo tří svědků byla potvrzena kaž­ dá výpověď’. Jestliže ani je neuposlechne, oznam to církvi; jestliže však neuposlechne ani církev, ať je ti jako pohan nebo celník. “ (Mt 18,15-17)

Přiznávám, že je velice těžké najít rovnováhu mezi upřímností a smělostí na jedné straně a láskyplným jed­ náním na straně druhé. Myslím, že my, kdo stojíme v čele, si často neuvědomujeme, nakolik vyostřené či nepravdivé výroky znepříjemňují život jiným vedou­ cím, kteří je slyší. Jakmile proniknou do tisku nebo na e-mail a začnou kolovat po světě, je téměř nemožné uvést je na pravou míru. Když jsme motivováni milostí a milujeme Pána, dáme si lepší pozor na to, co budeme říkat nebo psát o druhých. /13

George Verwer: Vyjit ze zóny bezpečí N naší dnešní společnosti je odhodlání mluvit prav­ du ohroženo. Když řekneme něco, co není pravda, je zapotřebí milost, abychom to vyznali a napravili. Ne­ schopnost něco takového udělat vede k zastíracím ma­ névrům. Pokud si myslíte, že v křesťanském světě ne­ jsou žádné aféry typu „Watergate“, pak se obávám, že prožijete velký šok. Ve většině zemí panuje zákon, že jste nevinní, dokud se vám neprokáže vina, ale v těle Kristově jste někdy vinni, dokud se neprokáže vaše nevina. Kéž se nad námi a tímto naším zlozvykem Bůh smiluje! Máme-li v této matoucí době vidět velké vítězství, musíme si navzájem naslouchat a snažit se spolu komunikovat v milosti. Pla­ tí to o misijních aktivitách, o naší místní církvi i o na­ šich manželstvích a všech vztazích s druhými lidmi. S kritikou bez milosti jde často ruku v ruce tendence k přehnaným tvrzením, opět bez správných faktů. Mno­ zí prožívají zmatek a někdy dokonce hněv, když slyší, jak se jiný křesťan chvástá; málokdo však má tolik lás­ ky a odvahy volat daného člověka k odpovědnosti a po­ žádat ho o konkrétnější údaje k tomu, co bylo řečeno. Je nesmírně smutné, že výraz „evangelická mluva“ za­ čal znamenat, že něco je přehnaný výrok nebo statistic­ ký údaj. Každý pokus o přesnější údaje bude pro všech­ ny na misijním poli velkým vítězstvím. Například když se v televizi nebo v rozhlase hovoři o počtu potenciálních diváků či posluchačů, děláme velkou chybu, když oznamujeme, že daný program skutečně shlédlo nebo vyslechlo tolik lidí. A určitě se všichni nakonec shodneme, že rozhodnutí či vyznání víry nemusí nutně znamenat skutečného nového křes­ ťana. Někdo kdysi řekl, že kdyby všechny zprávy 14/

Milost jako motivace misijní služby

z evangelizací v jeho zemi byly pravdivé, pak by se tam každý obrátil už dvakrát. Budeme-li mít své poslu­ chače v úctě, pravděpodobně si na zacházení s fakty dáme lepší pozor. Na druhou stranu lidé, které rozčilují nebo urážejí přehnaná či nesprávná tvrzení jiných vedoucích misijní služby, nesmí tyto vedoucí „odepsat“, aniž by s nimi promluvili neboje na jejich omyl upozornili. Když vě­ dí něco o realitě, zlomenosti a cestě kříže, budou velice pomalí k tomu, aby odsoudili nebo očernili jiného brat­ ra či sestru, a zejména vedoucího na Božím díle. Na­ proti tomu autoři silných výroků nebo zjevného zveli­ čování by měli být dostupnější a ochotnější k nápravě. Také by se měli pilněji připravovat, zkoumat situaci a velice dbát na to, aby se drželi faktů. Budou se muset učit milovat své kritiky a zdržovat se nelaskavých vý­ roků o nich a jejich službě. V kapitole nazvané „Milost dopřát druhým právo na existenci“ Charles Swindoll ukazuje na dvě silné ten­ dence, které ruší milost v jednání lidí spolu navzájem. Tou první je sklon srovnávat, o kterém říká: Než budeme schopni projevit dostatečnou milost dopřát druhým právo na existenci, budeme se mu­ set zbavit tohoto zákonického sklonu k srovnáváni. (Ano, jde o formu zákonictvi.) Bůh učinil každého z nás tak, jak jsme. Usilovně pracuje na naší pro­ měně do podoby, kterou má na mysli. Jeho jedi­ ným vzorem (charakteru) je jeho Syn. Chce, aby každý z nás byl jedinečný... abychom měli každý svou vlastní tvář a výraz, odlišné od všech ostat­ ních.

/15

George Verwer: Vyjít ze zóny bezpečí

Druhou tendencí je sklon ovládat druhé. Swindoll píše: Ti, kdo usilují o nadvládu, vítězí zastrašováním. Fyzicky nebo slovně si prorážejí cestu ve snaze zmanipulovat nás, abychom plnili jejich vůli... Ať již používajíjakoukoli metodu, touha po nadvládě, podobně jako srovnávání, ruší milost. Pokud usi­ lujete o nadvládu nad druhými, milost je pro vás cizí pojem.

Opakem probuzení milosti je lidský sklon k zákonictví, ůzkoprsosti a tvrdosti, které jsou velice často zastíra­ cím manévrem našich vlastních pocitů nejistoty a stra­ chu. Upřímně řečeno, myslím, že u některých opravdo­ vých věřících jde o chybný pohled na Písmo, spojený s přílišným důrazem na některé oblíbené verše na úkor celého Božího úradku. Je zarážející, jak některé sbory, které jsem znal před dvaceti lety, zrozené z nové svobody Ducha, se spous­ tou nových myšlenek a metod, jsou teď v určitém smě­ ru zkostnatělejší než staré sbory, které opustily v hle­ dání milosti, svobody a reality. Když se pokusíte promluvit si o tom s některým z těchto nových (nyní starších) vedoucích, na jejich postojích uvidíte, že his­ torie se skutečně opakuje. Nedokazuje nám 2 000 let, že Bůh jedná nejrůzněj­ šími způsoby? Různé misijní skupiny mají různé stra­ tegie a dokonce i uvnitř jedné misijní organizace nebo církve může být napětí a rozdělení kvůli strategii a po­ drobnostem ohledně toho, jak by se mělo pracovat. Musíme být tak dogmatičtí v otázkách, o kterých se Bible nevyjadřuje jasně? Nemůžeme přijmout, že Bůh 16/

Milostjako motivace misijní služby jedná mezi různými skupinami lidí různě? Boží dílo je větší než jakékoli společenství či organizace. K vyko­ nání určitého úkolu potřebujeme organizace, které rea­ gují na konkrétní potřeby. Například Bůh podnítil vznik Operace Mobilizace s určitým cílem - mobilizo­ vat mladé lidi z Evropy a Severní Ameriky a pak po celém světě. Neuctíváme organizace ani nepropadáme nervozitě, protože v nich se vším nesouhlasíme. Měli bychom je hodnotit v kontextu jejich konkrétního účelu a být vůči nim velkomyslní. Pamatujete na poselství 2. kapitoly listu Filipským, že si máme druhých cenit víc než sebe? „V ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu“ (Fp 2,3-4). Nepřinesly by praktické důsledky tohoto principu revoluci lásky a milosti? Znamenalo by to, že bychom se - kromě svého zápalu pro plány, cíle a strategie, kte­ rý samozřejmě potřebujeme - stali velkomyslnější a pl­ něji bychom pochopili obraz toho, co se děje, a jednotu v těle Kristově. Bylo by úžasné, kdybychom se dočkali toho, jak vedoucí misijních organizací mluví pozitivně o plánech, cílech a strategiích jiných lidí. Bylo by nád­ herné, kdyby křesťanští spisovatelé a umělci vyzdviho­ vali dílo jiných lidí, a ne pouze to své, a kdyby na svá setkání přinášeli knihy a materiály druhých lidí. Děkuji Bohu za ty, kteří to již dělají. Cenit si jiných skupin a jednotlivců víc než sebe by znamenalo víc než jen mluvit v jejich zájmu. Znamena­ lo by to též, že by jedna skupina přijala břemeno jiné a podporovala by ji finančně, praktickou pomocí, ra­ dou a modlitbami. Zde je potřeba udržovat rovnováhu, /17

George Verwer: Vyjít ze zóny bezpečí protože každá misijní skupina má svou vlastní Bohem danou vizi a metody, a nesmíme předstírat existenci jednoty tam, kde není, a trvat na ní, kde není nutná. Stejně tak tuto skutečnost nesmíme chápat jako úniko­ vou cestu a popírat požadavek Písma, abychom si ceni­ li jeden druhého a projevovali si navzájem milost, jako to dělá Bůh vůči nám.

Milost tam, kde se názory skutečně různí Probuzení milosti tedy potřebujeme v tom, jak mluví­ me jedni o druhých, jak informujeme o svém pokroku v díle zvěstování evangelia světu, ve svém praktickém přístupu k práci druhých a ve své citlivosti na své vzá­ jemné kulturní a teologické odlišnosti. Milost však také potřebujeme v mnoha ryzích debatách v církvi o tom, jak si počínat při naplňování Velkého poslání. Alterna­ tivní způsoby misijní práce jsou velice často předkládá­ ny jako neslučitelné, jako „buď/nebo“, místo Jedno či obojí“. Těchto sporů existuje mnoho a o některých z nich pohovoříme i v této knize, když se zaměřím na debaty ohledně relativní hodnoty stanařů a profesionál­ ních misionářů na plný úvazek, zda by misijní organi­ zace měly žádat o peníze a zda posílat misionáře ze „západních“ zemí, nebo soustředit zdroje na „domácí“ pracovníky. Ve všech těchto debatách se přimlouvám za „milostí motivovaný“ přístup, který si váží způsobů, jež použí­ vají jiní lidé, které nesrovnává ani nemanipuluje, který neříká: „Tohle je jediný způsob“ a který neposuzuje or­ ganizaci mimo kontext jejího konkrétního účelu. Tam, kde se názory skutečně liší, nechť je láskyplná a kon­ struktivní diskuse a někdy i láskyplná a konstruktivní

18/

Milost jako motivace misijní služby

konfrontace. Nezakrývejme své odlišnosti. Jako křes­ ťané s úkolem nést světu evangelium samozřejmě bu­ deme mít někdy opravdu odlišné názory. V některých případech bude nutno zaujmout pevný postoj. Někdy si přeji, aby křesťané zaujali pevnější postoj v takových otázkách, jako je například desatero Božích přikázání, učení o spasení pouhou milostí a potřeba reagovat na Velké poslání. Tam, kde v ústředních otázkách není možná spolupráce, bychom měli mit dostatek milosti, abychom dokázali vyjádřit svůj nesouhlas s láskou a pak pokračovat ve své práci. V tomto bodě bych se chtěl podívat na jednu kon­ krétní spornou otázku ve světě misie a použít ji jako příklad toho, jak by milostí motivovaný, velkomyslný přistup mohl pomoci ukázat cestu vpřed. Jde o odlišné názory na to, kdo je vhodným kandidátem na určité ty­ py misijní práce. V dnešní církvi existují hodně odlišné názory na slovo „apoštol“ a sbory a denominace, které tento výraz používají, to musí dělat tak, jak se k tomu cítí být vedeny, aniž by odsuzovaly ty, které tento výraz nepoužívají. V určitých kruzích označuje jen poměrně malý počet vysoce obdarovaných a kvalifikovaných li­ dí. Tento způsob uvažování podporuje názor, že pro mi­ sijní práci lze brát v úvahu jen ty úplně nejlepší kandi­ dáty. Plně souhlasím s tím, že kandidáty pro misijní službu je nutno vybírat pečlivě, ale dlouhé církevní dě­ jiny ukazují, že Bůh vysílá a používá nejrůznější lidi s celou škálou schopností a obdarování. Stephen Gaukroger v knize Why Bother With Mission? (Proč si dělat starosti s misií?) píše: /19

George Venver: Vyjít ze zóny bezpečí

Dějiny misie představují barvitou historii „málo slibných hrdinů“, kteří se vyznačovali spíše po­ slušností než schopnostmi. Bůh znovu a znovu po­ tvrzuje své slovo: „Pohleďte, bratří, koho si Bůh povolává: Není mezi vámi mnoho mocných, ani mnoho urozených; ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné. “ (1 K 1,26-27) Dnešní krátkodobé misijní agentury často přijímají mladé lidi bez jakýchkoli reálných zkušeností z misij­ ního pole. Vyučování v terénu, metoda, kterou používal Pán Ježíš, se potvrzuje jako jeden z nejlepších způsobů, jak z těchto lidí vychovat dlouhodobé vedoucí v církvi a misionáře. Někteří se domnívají, že když budeme mít velký počet nových, zejména mladých pracovníků, ne­ budou dobře kvalifikovaní. Ze svých zkušeností vidím a rád dosvědčuji, že Bůh opravdu používá nejrůznější lidi. Poukazují na to knihy jako Ragamuffin Gospel (Evangelium vagabundů), kte­ ré jsou všeobecně dobře přijímány, ale je smutné, že když takový „vagabund“ pocítí, že ho Bůh vede k mi­ sijní práci, najednou zjistí, že mnohé začne velice zne­ pokojovat otázka kvality. Když mi bylo devatenáct, byl jsem jedním z těch „vagabundů“, které Bůh nějakým způsobem vedl a po­ slal do Mexika. Proč se dnes vylévá tolik studené vody na mladé lidi a další, kteří možná nejsou „apoštoly“ (podle definice některých lidí), ale chtějí vyjít a sloužit Bohu? Perfekcionismus se tu snoubí se zákonictvím a společně nyní mohou i tomu nejupřímnějšímu a nej­ horlivějšímu učedníkovi zabránit v tom, aby v oblasti

20/

Milost jako motivace misijní služby misie dělal kroky víry. Martin Goldsmith v knize Don 't Just Stand There (Nestůj stranou) tvrdí: „Misie skuteč­ ně potřebuje vysoce kvalifikované lidi, ale také potře­ buje dobré lidi, kteří nemusí mít akademické ani odbor­ né předpoklady. Misijní organizace touží pracovat mezi lidmi všeho druhu, a tak potřebují pracovníky s nejrůz­ nějšími zkušenostmi a z nejrůznějšího prostředí.“ Zkusme my starší a teoreticky zralejší vedoucí uznat, že mnozí takzvaně „kvalitní“ lidé naší generace byli vyřazeni z boje nebo upadli do vážného hříchu. Skutečně velkých chyb a hříchů, jež nesmírně zarmu­ cují tělo Kristovo, se obvykle nedopouštějí nezkušení mladí lidé na krátkodobé misijní cestě, kteří uposlechli mobilizační výzvu. Jako Boží lid bychom vůči našim mladým měli být soucitnější a mít o ně větší zájem. Místo abychom od­ suzovali jejich hudbu nebo způsob oblékání, bychom k nim měli přistupovat s milostí a láskou. Neměli by­ chom to, co považujeme za své silné stránky, porovná­ vat s jejich slabostmi, ale spíše bychom se měli realis­ tičtěji podívat na své vlastní slabiny a učit se láskou přikrývat ty jejich. Možná pak začneme vnímat úžas­ nou energii a oddanost, které dokážou vnést do díla zvěstování evangelia potřebným. V knize The Grace Awakening Charles Swindoll jednu kapitolu nazval „S milostí nesouhlasit a jít dál“. V mnoha směrech to výborně vystihuje přístup, který se snažím podpořit ohledně sporných otázek, o nichž se zmiňuji v této a následujích kapitolách. Swindoll píše:

/21

George Verwer: Vyjít ze zóny bezpečí Jednou ze známek zralosti je schopnost nesouhla­ sit, aniž by se přitom člověk stal nepříjemným. Je k tomu zapotřebí milost. Umění zvládat názorové odlišnosti s taktem je ve skutečnosti jedním z vr­ cholných výsledků milosti.

Dále cituje list Efezským 4,29-32 - což jsou přiléhavá slova na závěr kapitoly o potřebě probuzení milosti v misijní službě. Verš 32 jsem zde už citoval, ale podí­ vejme se nyní na celý tento text: Z vašich úst ať nevyjde ani jedno špatné slovo, ale vždy jen dobré, které by pomohlo, kde je třeba, a tak posluchačům přineslo milost. A nezarmucuj­ te svátého Ducha Božího, jehož pečeť nesete pro den vykoupení. Ať je vám vzdálena všechna tvr­ dost, zloba, hněv, křik, utrháni a s tím i každá špat­ nost; buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu od­ pustil vám. Při psaní této knihy jsem začal číst knihu What’s So Amazing About Grace? (Co je na milosti tak úžasné­ ho?) od Philipa Yanceyho (nositele ceny za knihu roku od Sdružení křesťanských vydavatelů). Doporučuji vám ji k přečtení jako součást vaší cesty k ještě většímu probuzení milosti ve vašem životě.

Doporučená četba: • Swindoll, Charles R., The Grace Awakening (Word Publishing). • Yancey, Philip, What’s So Amazing About Grace? (Zondervan Publishing House). 22/

Milost jako motivace misijní služby

• Voke, Stanley, Personal Revival (OM Literatuře). • Hession, Roy, Křížová cesta (Návrat domů, Praha 2000, přel. J. Výmolová). • Luther, Martin, Commentary on Galatians (Fleming H. Revell/Chosen Books).

Zmiňované knihy: • Goldsmith, Martin, Don't Just Stand There (IVP). • Manning, Brennan, The Ragamuffin Gospel (Mult­ noma).

/23

Jsme jeho svědkové

Povolání ke svědectví Stephen Gaukroger ve své knize Why Bother With Mis­ sion? definuje misionáře v jiné kultuře těmito slovy: Ten, kdo je svou církví pověřen a vyslán, aby pře­ kročil kulturní hranice, aby tam byl svědkem Ježí­ še Krista. Tyto hranice mohou být jazykové, země­ pisné nebo společenské. Měl by také záměrně:

• seznamovat lidi s Kristem svým životem, postoji, jednáním a slovy; • snažit se ty, kdo přicházejí ke Kristu, spojit s dalšími ve společenství církve. Pokud v daném místě církev neexistuje, bude ji nutno založit!*

Proč byste vy nebo kdokoli jiný měli přijmout úkol ta­ kovéto misijní práce? Proě si dělat starosti s misií? To není stejné jako ptát se, proč potřebujeme víc misioná­ řů. Ani to není stejné jako otázka: Jak povzbudit druhé k zapojení do misie? Otázka: Proč bych se já měl za­ pojit do misie? je něco zcela jiného, protože zahrnuje Převzato z knihy Why Bother with Mission? od Stephena Gaukrogera, IVP. Použito se svolením.

24/

Jsme jeho svědkové osobní, Duchem svátým vedené a na Boha soustředěné rozhodnutí ohledně směru vašeho života. Takové roz­ hodnutí je složité a nikdy bych nechtěl naznačovat nic jiného. V konečném důsledku je nutno postavit se tváří v tvář skutečnosti, že Bůh nám skrze své slovo říká, že máme být jeho svědky. Výzva „Velkého poslání“ je zapsána v Matoušově evangeliu 28,18-20, Markově evangeliu 16,15, Lukášově evangeliu 24,46-49 a odliš­ nou formou též v Janově evangeliu 20,21-23. Význam­ ným veršem v tomto kontextu jsou také Skutky 1,8. Po­ zorně si ho přečtěte. „,Dostanete sílu Ducha svátého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalé­ mě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec ze­ mě.1 “ Tento verš nám říká, že máme být Kristovými svědky a budovat jeho království tam, kde právě jsme („Jeruzalém“) a po celém světě („až na sám konec ze­ mě“). Vidím v tom, že bychom jako svědci měli začít nyní, bez ohledu na svou zeměpisnou situaci. Stephen Gaukroger uvádí:

Bible nám tedy s neochvějnou logikou a vášnivým zaujetím ukazuje prioritu misie. Povaha a jednáni Boha Otce, dílo a slova Božího Syna a přiklad ra­ né církve, zmocněné Duchem svátým, jsou jasné. Duch svátý dál vztahuje Písmo na náš život, když se podřizujeme jeho autoritě. Máme rozkaz být ak­ tivisty ve věci misie až do příchodu Pána Ježíše a připravovat se na úžasný úděl, který nás čeká. V zásadě Bible potvrzuje, že naše křesťanská víra je víra misijní; pokud ne, měli bychom si položit otázku, zda je vůbec biblická. /25

George Verwer: Vyjít ze zóny bezpečí Svědectví má svou stránku „bytí“ a „dělání“. Podobně jako u mnoha věcí, o něž se lidé přou, tu nejde o „buď/nebo“, nýbrž o „obojí“. A. W. Tozer to vyjad­ řuje takto:

Kdyby byla lidská přirozenost dokonalá, nebyl by mezi bytím a děláním žádný rozpor. Nehřišný člo­ věk by prostě žil ze svého nitra, aniž by o tom uva­ žoval. Jeho jednání by bylo skutečným projevem jeho vnitřního bytí.

Vzhledem k skutečnému stavu lidské přirozenost to však není tak jednoduché. Hřích s sebou přinesl zmatek v morálních otázkách a život se stal spleti­ tým a těžkým. Ty součásti našeho nitra, které měly spolupracovat v mimovolném souladu, jsou od sebe často úplně nebo částečně izolovány a dokonce mají sklon k vzájemnému nepřátelství. Z tohoto důvodu je nesmírně těžké dosáhnout souměrného charakteru. * Zbožný, svátý život lásky a bezúhonnosti je bez ohledu na povolání daného člověka mocným svědectvím sám o sobě. Kniha Skutků a celé dějiny církve nám však ukazují, že být svědkem také znamená směle mluvit o Ježíši Kristu. John Grisham ve své knize The Client (Klient) ukázal, že být svědkem vraždy se může stát Převzato z knihy The Root of the Righteous (Základ spraved­ livých) od A. W. Tozera, 1955, 1986 Camp Hill, PA: Christian Publications. Použito se svolením.

26/

Jsme jeho svědkové nebezpečným a složitým. Víme, že totéž platí i tehdy, když se snažíme být věrnými svědky smrti a vzkříšení Pána Ježíše Krista. Mé srdce touží po tom, aby to bylo jasné a prosté. Dejme si pozor, aby nás při úvahách o misijní strategii nezastrašila všechna její složitost. Důraz knihy Skutků na smělost by nám měl pomoci mluvit - pamatovat na „dělání“ i „bytí“ svědecké služby. Pro mnoho křesťanů to není problematická otázka. Chápou, že by měli být svědky ve svém okolí, doma a v práci, žít zbožným životem a mluvit s druhými o Ježíši. Mnozí nesou břemeno za potřebné oblasti v jejich zemi, například za velká města. Zároveň jim však může chybět důraz na „sám konec země“. Existu­ je tendence myslet si, že o to se starají jiní. Někteří jsou tak obtíženi potřebami, které je obklo­ pují, že nejsou schopni pozvednout svůj zrak k jiným částem světa. Někteří, zejména v zemích, které tradičně vysílají misionáře, dostávají vyloženě zavádějící infor­ mace a zjednodušují složitou situaci úvahami, že zá­ padní misionáři už nejsou potřeba nebo že „nejsou efektivní vzhledem k vynaloženým nákladům“ a že by místo vysílání lidí měli být podporováni domácí pra­ covníci. Někteří lidé a skupiny byli uvedeni v omyl myšlenkou, že na misijním poli jsou potřeba jen úzce vymezeni, tak zvaní „vysoce kvalitní“ lidé, zatímco ve skutečnosti jsou k plnění celé řady různých úkolů zapo­ třebí lidé všeho druhu. Mnozí byli znecitlivěni mocný­ mi mediálními obrazy a slovy, takže už nejsou s to po­ chopit potřeby vzdálených míst, když o nich pouze slyší. Tyto potřeby pochopí, jen když je tam pocítí na vlastní kůži. (To je mimochodem jeden z důvodů, proč

/27

George Verwer: Vyjít ze zóny bezpečí si myslím, že krátkodobá misijní práce může být na­ vzdory rizikům tak cenná pro oživené vnímání potřeb „samého konce země“.) Nedostatečný důraz na „konec země“ tedy lze chá­ pat, ale nemůžeme ignorovat jasné zaslíbení a příkaz, který náš Pán dal ve výše uvedeném textu ze Skutků. Písmo jasně říká, že naše zodpovědnost nekončí „Jeru­ zalémem“. Potřebu vydat se k těm, k nimž se evangeli­ um ještě nedostalo, zdůrazňoval apoštol Pavel: Zakládám si na tom, že kážu evangelium tam, kde o Kristu ještě neslyšeli; nechci stavět na cizím zá­ kladu. (Ř 15,20)

... a že budu moci zvěstovat evangelium v kra­ jích ležících za vámi a nebudu se chlubit tím, co je hotovo, kde už pracovali jiní. (2 K 10,16)

Zmocnění ke svědectví Když reagujeme na příkaz Velkého poslání, neměli by­ chom zapomínat na zaslíbení, které obsahuje: „... dosta­ nete sílu Ducha svátého...“ Pravý svědek zakouší Boží moc. Bible velice jasně říká, že síla žít křesťanský život pochází od Pána: „Tento poklad však máme v hliněných nádobách, aby bylo patrno, že tato nesmírná moc je Boží a není z nás“ (2 K 4,7). Tato moc nemusí nutně znamenat, že budeme proží­ vat velké divý zázraků a uzdravení. Někteří lidé jako by měli pocit, že bez těchto znamení a divů žádnou moc nemají. Tak tomu není. Zároveň je v knize Skutků jasné, že Duch svátý dá smělost. V tomto se musíme vyvarovat extrémů, kdy bychom si mysleli, že nám ně­ 28/

Jsme jeho svědkové jaký dokonalý recept (jako například přítomnost něja­ kého údajně potvrzujícího znamení) umožní dělat nej­ různější věci, které jsme nikdy předtím nedělali. Klí­ čem je chápat Ducha svátého jako toho, kdo rozhoduje, jak by se misijní práce měla provádět. Ve Skutcích 1,8 je též zaslíbení, že svědci budou na­ plněni Duchem svátým. Je smutné, že extrémní a nevy­ vážené představy o Duchu svátém a posvěcení podle mého názoru matou a zbavují odvahy mnoho lidí. Má­ me sklon zapomínat, že i kdybychom byli sebevíc na­ plněni Duchem svátým, stále zde bude „lidský faktor“. Jsme obyčejní lidé, kteří se potýkají s problémy, dělají chyby a mají své slabé stránky. Jsem stále víc přesvěd­ čen, že Bůh naplňuje a používá různé lidi, z nichž mno­ zí nemusí podle „běžných“ měřítek vypadat příliš slib­ ně. Jako mladý křesťan jsem měl sklon k extremismu a „superduchovnosti“. Kdybych se byl u sebe a u dru­ hých nenaučil přijímat „lidský faktor“, byl bych býval velice brzy vyřazen z boje. Pokud vás tváří v tvář Velkému poslání odrazuje va­ še lidství, takže vás drtí a ochromuje velikost tohoto úkolu, zamyslete se na chvíli nad Pavlovým přístupem k jeho slabosti, jak ho vyjadřuje v 2. listu Korintským 12,8-10.

Kvůli tomu jsem třikrát volal k Pánu, aby mne to­ ho zbavil, ale on mi řekl: „Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla. “ A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně spo­ činula moc Kristova. Proto rád přijímám slabost, urážky, útrapy, pronásledováni a úzkosti pro Kris­ ta. Vždyť právě když jsem sláb, jsem silný. /29

George Verwer: Vyjít ze zóny bezpečí

Týž Pavel, kterého Bůh tak mocně použil a jehož hr­ dinský příběh můžeme sledovat v knize Skutků, u sebe vnímal slabost stejně jako my a pod vedením Ducha svátého nám dal tato povzbudivá slova.

Pokračovat i po zklamání Když reagujeme na výzvu Velkého poslání, povzbuzeni zaslíbením, že budeme naplněni Duchem svátým, čímž dostaneme moc, je třeba pěstovat a rozvíjet dva způso­ by uvažování a jednání. Tím prvním je odhodlání po zklamání vstát a jít dál. Musíme přijmout, že v naší práci na misijním poli budou chyby, selhání a hříchy. Měli bychom jich spíš litovat, místo abychom se jimi nechali zastrašit a zahnat do kouta k nečinnosti, ale zá­ roveň bychom je měli využít jako odrazového můstku, který nás vymrští k větším věcem pro Boha. Kdysi jsem viděl knihu nazvanou Failure: The Back Door to Success (Selhání - zadní dvířka k úspěchu) od Irwina Lutzera. To je úžasná kniha! Abych se přiznal, nečetl jsem ji, ale její název ke mně opravdu mluvil. „Vaga­ bundi“ přes veškeré své úsilí selhávají a někdy dokon­ ce porušují sliby. Bible nám ukazuje správný přístup k hříchu tohoto typu (samozřejmě ne že by každé sel­ hání bylo hříchem): „Toto vám píšu, děti moje, abyste nehřešili. Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého“ (1 J 2,1). Jedním z nej důležitějších aspektů následování Kris­ ta je osvojit si tuto lekci, jak se rychle vzpamatovat, když selžeme. Určitě právě o tom hovoří list Židům 12,7-11:

30/

Jsme jeho svědkové

Podvolujte se jeho výchově; Bůh s vámi jedná jako se svými syny. Byl by to vůbec syn, kdyby ho otec nevychovával? Jste-li bez takové výchovy, jaké se dostává všem synům, pak nejste synové, ale cizí děti. Naši tělesní otcové nás trestali, a přece jsme je měli v úctě; nemáme být mnohem víc poddáni tomu Otci, který dává Ducha a život? A to nás naši tělesní otcové vychovávali podle svého uváženi a jen pro krátký čas, kdežto nebeský Otec nás vy­ chovává k vyššímu cíli, podílu na své svatosti. Přísná výchova se ovšem v tu chvíli nikdy nezdá příjemná, nýbrž krušná, později však přináší ovo­ ce pokoje a spravedlnost těm, kdo jí prošli. Když budeme žít s Bohem, bude nás k našemu dobru vychovávat skrze naše selhání. Jsou to vážná slova, ale dávejte si pozor, abyste v tom všem nebrali příliš vážně sami sebe. Učte se zasmát se sobě samým a jít dál. Jasně se pamatuji na jedno velké selhání v mém vlastním životě roku 1961, skrze něž mě Bůh vychová­ val. Žil jsem ve Španělsku, ale studoval jsem ruštinu, protože jsem měl velkou vizi pro muslimský a komu­ nistický svět. V létě roku 1961 jsem s autem plným pečlivě ukrytých Biblí zamířil do Moskvy. Měl jsem úžasnou vizi. Možná jste slyšeli o bratru Andrewovi, známém jako Boží pašerák: já jsem byl Boží břídil! Koncem léta jsme byli uvězněni KGB a ruské noviny oznamovaly: „Američtí špioni chyceni.“ Po několika dnech výslechů dospěli k závěru, že jsme náboženští fanatici a se samopaly nás eskortovali k rakouským hranicím. Právě po tomto fiasku jsem během jednoho dne modliteb dostal větší vizi a představu, která měla

/31

George Verwer: Vyjít ze zóny bezpečí jméno „Operace Mobilizace“. Opět se z Boží milosti uprostřed selhání zrodilo něco velkého, co se později duchovně rozmohlo po celém světě. Máte po selhání někdy pocit, že jste minuli plán A pro svůj život? Pokud ano, pak děkujte Bohu za jeho svrchovanost a realitu verše Římanům 8,28: „Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.“ Plán B nebo C může být úplně stejně skvělý jako plán A. Možná si myslíte, že jste napáchali spoustu chyb a udělali ve svém životě spoustu chybných kroků. Možná máte po­ cit, že jdete podle plánu F nebo G. Říkám vám: „Chval­ te Boha za dlouhou abecedu“ a vytrvejte! Bez ohledu na množství žalu, zklamání a potíží si potřebujeme za­ chovat pozitivní, milostí motivovaný postoj a dál rea­ govat na Ježíšovo povolání, abychom po celém světě byli jeho svědky.

Být proaktivní Druhý pozitivní postoj, který bychom u sebe měli pěs­ tovat, je být proaktivní. Jde o přístup, který zahrnuje rozhodování a jednání. Slovo „proaktivní“ je napsáno na každé stránce knihy Skutků. Mnozí z Božího lidu pijí příliš mnoho toho starého depresivního koktajlu perfekcionismu, sebepozorování a falešného očekává­ ní, který vede k nové podobě duchovní soběstřednosti, která je v naprostém rozporu s realitou, o níž slyšíme v knize Skutků. C. S. Lewis řekl, že máme sklon mys­ let, aniž bychom jednali a cítit, aniž bychom jednali. Když budeme dál myslet a cítit, ale nejednat, pak jed­ noho dne nebudeme jednání schopni. „Čekáte na něja­ ký druh povolání, než se vydáte hledat své strategické 32/

Jsme jeho svědkové

místo v celkovém Božím plánu?“ ptá se Bob Sjogren spolu s Billem a Amy Steamsovými v knize Run With the Vision. Odpovídají: Už nečekejte. Jako Boží lid máme velice jasný roz­ kaz, pověření a povolání. Máme svůj život spojit s cílem získávat následovníky/učedniky ze všech národů - včetně toho svého. Vyjádřeno starozá­ konní mluvou máme žehnat každému národu - při­ nášet jim výsadu se připojit k Boží rodině skrze vykoupení v Ježíši Kristu.

Odvraťme se od nečinnosti a nově se spojme s Pánem, kdy si připomeneme, co všechno máme v Kristu. Pama­ tujte, že „v něm jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání“ (Ko 2,3). Existují nenápadné způsoby, jak odradit od činu. Na některých místech se dnes klade velký důraz na probu­ zení. S tímto důrazem se může pojit značný zmatek a extrémní představy o tom, jak bude probuzení vypa­ dat. Lidé mluví o velkých probuzeních v minulosti, ale někdy nevyprávějí celý příběh. Často když nastane ta­ kováto zvláštní doba, přijde též satanův protiútok. Pod­ le mých zkušeností z celého světa může přílišný důraz na probuzení vést k rafinované podobě extremismu a „útěku“ před základy poslušnosti, kázně a aktivity. Když vaši církev, kraj či univerzitu zasáhne probuzení, hned další den zesílí duchovní boj. Může přicházet ješ­ tě větší žal a zklamání než dřív. Ať jsme v jakýchkoli okolnostech, každodenní zapírání sebe sama a nesení kříže nelze ničím nahradit. Myslet si, že velké probu­ zení či duchovní zkušenosti učiní z křesťanského živo­ /33

George Verwer: Vyjít ze zóny bezpečí ta „let s automatickým pilotem“, je velký omyl. Proto­ že jsme byli stvořeni k Božimu obrazu, dal nám svo­ bodnou vůli a neseme plnou zodpovědnost za to, aby­ chom se v každé chvíli rozhodovali správně a dělali správné kroky. Někteří lidé jsou svým založením proaktivnější než druzí. Některým křesťanům dělá starosti možnost, že v horninách, které se na Zem dostaly z Marsu ve formě meteoritů, mohou být důkazy života. Ptají se, zda obje­ vení života na jiné planetě neoslabí víru v Boha. Jedi­ nou otázkou, k níž mě moje proaktivní povaha vede, je tato: „Kolik bude stát pronájem raketoplánu, abychom se k těmto novým formám života dostali s evangeli­ em?“ Prozatím máme dost práce na této planetě! Velké poslání je víc než výzva, abychom opustili místo, kde teď jsme, a šli někam jinam. Samozřejmě je velice zapotřebí, aby lidé vyšli, ale ještě potřebnější je, aby každý z nás přijal svůj vlastní úkol jako součást reakce církve na Velké poslání: být osobně zapojen ve své konkrétní úloze. Dovolte mi to ilustrovat. Jeden z mých soudobých hrdinů misijní služby je syn zámož­ ného podnikatele, který na misii věnuje velmi mnoho peněz a pomáhá budovat Boži království. Jezdí na krát­ kodobé misijní cesty a přijímá vizi, zejména pro lidi, k nimž se evangelium ještě nedostalo. Po návratu domů se o svou vizi dělí se svým otcem, který stárne a je nemocný. Otec vylévá své srdce ohledně problémů své­ ho podniku a prosí syna, aby mu na několik let přišel pomoci. Jde o těžké rozhodnutí, ale syn otcově žádosti vyhoví, aby do misie mohly dál proudit peníze, čímž druhým umožňuje pokračovat v práci.

34/

Jsme jeho svědkové

Touto ilustrací neříkám, že musíme kopírovat tento konkrétní vzorec jednání, ale že máme reagovat na Vel­ ké poslání. Měli bychom postupovat co nej strategičtěj­ ším způsobem, abychom sehráli svoji úlohu při jeho naplňování, ať již jako ti, kdo jdou, jako ti, kdo vysílají druhé, nebo jako ti, kdo podobně jako tento muž dělají obojí. Stručně řečeno, je třeba, abychom Velké poslání přijali za své a hledali u Boha vedení v tom, jakou roli má konkrétně pro nás.

Spočítat náklady Položit svůj život, budoucnost a kariéru na oltář pro Boží slávu není maličkost. 14. kapitola Lukášova evan­ gelia nám říká, že musíme počítat náklady svého jedná­ ní. Ti, kdo jdou, musí počítat zvláštní náklady. Těm, kdo uvažují o misijní službě, často dávám čtvero varo­ vání:

• Za prvé, vaše srdce bude mnohokrát zlomeno a prožijete mnoho zklamání.

• Za druhé, budete zakoušet finanční tlak, boje a problémy a také nejrůznější názorové odlišnosti v otázkách životního stylu a nakládání s penězi.

• Za třetí, poznáte, že je někdy poměrně snadné začít nějaký projekt, ale neuvěřitelně těžké v něm pokračovat a zároveň zůstat loajální vůči těm, s nimiž spolupracujete.

/35

George Verwer: Vyjít ze zóny bezpečí • Za čtvrté, zjistíte, že do křesťanské práce mohou snadno proniknout kořeny hořkosti, které vlivem satanského odporu mohou být někdy obtížnější a složitější než v sekulární práci, zejména když chybí peníze a další motivační prostředky. Nechci tím nikoho odrazovat. V odpověď na modlitby přijde samozřejmě také požehnání a radost z pokroku. V misijní službě člověk může prožít spoustu skvělých věcí. Mnozí misionáři, které znám, jsou milostí moti­ vovaní lidé, kteří vědí, jak žít naplno. Avšak udržování rovnováhy mezi cíli víry a nerealistickými očekávání­ mi je součástí počítání nákladů. Edith Schaefferová to formuluje takto: „Realita života evangelisty či ,toho, kdo říká pravdu4, nevyznívá jako sled zázraků, které daného člověka zbavují všech nemocí, těžkostí a úna­ vy, nýbrž jako řada perných, vyčerpávajících dní práce, kdy se dostatek Boží síly projevuje v lidské slabosti.“ (Afliction, Utrpení) Tato kapitola není o obrovské potřebě, aby misionáři vyšli do bezpočtu míst po celém světě, ani není o ne­ smírných možnostech, které dnes v misijní službě jsou; těmito otázkami se zabývám v jiných částech této kni­ hy. Při úvahách o své budoucnosti je třeba uvědomovat si potřeby a možnosti po celém světě, ale tato kapitola je výzvou k vážnému zamyšlení nad svou vlastní osob­ ní reakcí na Ježíšův příkaz a zaslíbení ve Velkém po­ slání. Jste voláni k rozhodnutí. Toto rozhodnutí byste neměli dělat sami. Měli byste o něm mluvit s druhými - se svou rodinou, křesťanský­ mi přáteli a zralými křesťany ve vašem sboru či spole­ čenství. Bude třeba, abyste se četbou a prostřednictvím

36/

Jsme jeho svědkové

misijních agentur seznámili s celosvětovou situací. Sa­ mozřejmě bude nutné, abyste se při svém úsilí o ujas­ nění Božího plánu pro svou budoucnost modlili a četli Bibli. (Glenn Myers ve své knize The World Christian Starter Kit [Začátečnická výstroj světového křesťana] uvádí desítky kroků, které by vám mohly pomoci odpo­ vědět si na otázku: Co musím udělat?) Povolání na mi­ sijní pole nemusí být nutně zaměřené na city, i když někteří lidé takové zkušenosti mají. Obvykle jde o zá­ kladní čin vůle v důsledku určitých procesů, které po­ pisuji v tomto odstavci. Často zde hraje roli pečlivý, postupný proces. Tetsunao Yamamori v knize Penetra­ ting Missions ’ Final Frontier (Nejzazší hranice proni­ kavé misie) uvádí: Z příběhů druhých, kteří se zapojili do misijní služby, se dozvídáme, že počáteční vnitřní pohnut­ ky se často zdají být velice nenápadné, těžko roz­ poznatelné. U většiny z nás se jejich obsah vyjasní v podstatě až tehdy, když začneme jednat. Právě proces, kdy reagujeme na naléhání Ducha sváté­ ho, často přináší skutečné vyjasnění. Bez reakce se pravděpodobně nikdy nedozvíte, jak to je.

Povolání na misijní pole není ani volbou mezi tím, zda má člověk vyjít, nebo zůstat nezapojen. Michael Grif­ fith se ve své knize A Task Unfinished (Nedokončený úkol) ohlíží zpět na prvotní církev a poukazuje na to, že „Ježíšovými učedníky byli všichni učedníci a od všech se očekávala stejná oddanost Mistrově věci /37

George Verwer: Vyjít ze zóny bezpečí a stejný zájem o zvěstování evangelia na sám konec ze­ mě“. Totéž platí i o nás, ať bude naše úloha v této ve­ liké věci jakákoli.

Doporučená četba: • Gaukroger, Stephen, Why Bother With Mission? (IVP). • Sjogren a Stearnsovi, Bill a Amy, Run With the Visi­ on (Bethany House Publishers). • Yamamori, Tetsunao, Penetrating Missions ’ Final Frontier (IVPUS). • Griffiths, Michael, A Task Unfinished (Monarch Books). Zmiňované knihy: • Tozer, A. W., The Root of the Righteous (Christian Publications). • Lutzer, Irwin, Failure: The Back Door to Success (Moody Press). • Schaeffer, Edith, Affliction (Solway).

38/

Chopit se vedení

„ Vedeni znamená vědět, jak se z místa, kde jsme, dostat tam, kde bychom měli být. “ (Steve Chalke) Nesmírně potřebujeme lidi, kteří budou sloužit jako ve­ doucí. Chcete-li důkaz nedostatku potenciálních ve­ doucích, podívejte se na namáhavý proces, v němž se OSN snažilo najít nového generálního tajemníka, nebo na proces, jímž jednotlivé země vybírají hrstku lidí vhodných a ochotných k vykonávání vysokých politic­ kých úřadů. Většina křesťanských agentur, zejména misijních organizací, volá po větším počtu vedoucích, mužů i žen. Znám jednu misijní organizaci, která již více než dva roky hledá generálního ředitele. Je třeba, aby se víc křesťanů chopilo vedení, přičemž by to ne­ měli chápat jako poctu nebo odměnu, ale jako způsob, jak svými dary a svěřenými úřady sloužit tělu Kristovu. Mnozí, kteří to vůbec nečekali, se stanou vedoucími, zejména ve své místní církvi. Být vedoucím doma se může projevit jako vůbec největší úkol. Potřebujeme v církvi větší důraz na výchovu vedou­ cích, starých i mladých. Často si připomínám, že ve­ doucí církve v Tesalonice, s nimiž si psal apoštol Pavel, byli ve víře staří jen několik týdnů. Výchova může za­ čít u mladých. Jsem oddán úkolu vychovávat lidi pro vedení tam, kde právě jsou, a zároveň je seznamovat s vizí pro svět. Církev by byla nesmírně silným moto-

/39

George Verwer: Vyjít ze zóny bezpečí rem, kdyby biblické učení, které vychovává dynamické duchovní vedoucí v jejich zemích, dokázala spojit s vi­ zí, o níž čteme ve Skutcích 1,8. Vedlo by to církev k většímu nasazení v celosvětové misii. Potřebujeme vedoucí, kteří budou „mobilizovat Boží lid k podnika­ vé a tvořivé misijní práci“. (Paul Beasley-Murray v knize A Call to Excellence [Povolání k výtečnosti].) Kéž nám je Pán dá.

Naplnění Duchem svátým Většina toho, co chci v této kapitole říci, se týká ne­ snadného postavení vedoucího v dnešní církvi a na mi­ sijním poli. Nechci však skončit, aniž bych vám připo­ mněl úžasné zdroje, které mají vedoucí k dispozici v Kristu. Během let, kdy jsem působil jako ředitel OM, jsem mnoho času věnoval výchově vedoucích. Na kon­ ferencích vedoucích se někdy zabývám zvláštními du­ chovními a charakterovými rysy, které vedoucí na Bo­ žím díle potřebují. Jsou důležité a pohovořím o nich později v této kapitole. Někdy se dokonce dostanu k podrobnostem, jak se jako vedoucí rozhodovat a jak si v životě utvořit řád. I to je důležité. Nejčastěji však vedoucím říkám o tom, že je třeba, aby pracovali na základech křesťanského života - na svém vlastním du­ chovním rozvoji a následování Boha. Nic není pro ve­ doucí důležitější než toto. Z toho vyplývá, že ve svých vztazích s druhými musí vedoucí dělat všechno pro je­ jich budování a růst do stále větší podoby Ježíše Krista; přitom by měli brát ohled na různé okolnosti, v nichž lidé pracují v organizacích a hnutích, jež Bůh založil, aby společně pracovaly na úkolu celosvětové evangeli­ zace. 40/

Chopit se vedení

Když mluvím k vedoucím, především jim chci zdů­ raznit „naplňujte se Duchem“ (Ef 5,18), protože právě Duch svátý je vedoucím veškeré křesťanské práce. J. Oswald Sanders ve své knize Spiritual Leadership (Duchovní vedení) nazval kapitolu o Duchu svátém „Nezbytný požadavek“. Říká, že existuje mnoho žá­ doucích rysů duchovních vedoucích, ale jen jeden je nezbytný - aby byli naplněni Duchem svátým. Jsem přesvědčen, že si potřebujeme víc uvědomovat Ducha svátého a jeho působení ve věřících. Všechny je třeba vyučovat, že je výsadou denně poznávat plnost Ducha svátého, který vyvyšuje Pána Ježíše a je svrchovaným vedoucím našeho života a našich záležitostí. Tato pl­ nost nesouvisí jen s emocemi a vnitřním duchovním ži­ votem, ale také s tím, jak den za dnem žijeme svůj ži­ vot (viz Ga 5,22-25) a jak plánujeme a rozvíjíme strategii své křesťanské služby. Zejména se vedoucím snažím sdělit, že na misijním poli musíme víc spoléhat na vedení Ducha svátého. Z knihy Skutků je naprosto jasné, že Duch svátý misijní práci skutečně vede. ... ale dostanete dílu Ducha svátého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v ce­ lém Judsku, Samařsku a až na sám konec země. (Sk 1,8)

Když konali bohoslužbu Pánu a postili se, řekl Duch svátý: „Oddělte mi Barnabáše a Saula k dí­ lu, k němuž jsem je povolal. “ (Sk 13,2)

/41

George Verwer: Vyjít ze zóny bezpečí Kniha Skutků také jasně ukazuje, že ti, kdo vedou mi­ sijní práci, potřebují být naplňováni Duchem. J. Os­ wald Sanders píše: V knize Skutků je jasně vidět, že vedoucí, kteří vý­ razně ovlivňovali křesťanské hnutí, byli muži, kteří byli naplněni Duchem svátým. O tom, kdo svým učedníkům přikázal zůstat v Jeruzalémě, dokud nepřijmou moc z výsosti, je zde zaznamenáno, že ho Bůh „obdařil... Duchem svátým" (10,38). Všech sto dvacet privilegovaných v horní místnosti bylo naplněno Duchem svátým (2,4). Petr byl na­ plněn Duchem, když promluvil k veleradě (4,8). Štěpán, plný Ducha svátého, byl schopen přinést neodolatelné svědectví o Kristu a zemřít jako roz­ zářený mučedník (6,3.5; 7,55). Právě v plnosti Du­ cha apoštol Pavel začal a vykonával svou jedineč­ nou službu (9,17; 13,9). Barnabáš, jeho společník na misijních cestách, byl též plný Ducha (11,24). Ten, kdo by v této skutečnosti nerozpoznal základ­ ní měřítko a vybavení pro duchovní vedeni, by byl nepochopitelně slepý*

Někteří lidé litují ztráty zanícení, často spojeného s prvním prožitkem plnosti Ducha svátého, ale jak to vysvětluje kniha Unseen Warfare (Neviditelný boj), ta­ to ztráta zápalu může znamenat, že člověk již překonal Převzato z knihy J. Oswalda Sanderse Spiritual Leadership (Duchovní vedení), Moody Bible Institute of Chicago, Moody Press. Použito se svolením.

42/

Chopit se vedení

první období a „dospěl“. Abyste se mohli stát křesťan­ skými vedoucími, musíte dospět. Musíte si osvojit nor­ mální stálou praxi, kdy se v každodenním vykonávání své práce a ve svých plánech necháte vést Duchem svá­ tým, jak to vidíme v knize Skutků. Mělo by zde být neustálé každodenní naplňování, a nikoli nedočkavé vyhledávání nových „prožitků“. Mnozí lidé mají pocit, že ve svém životě potřebují čerstvý dotek, a tak chodí z jedné konference na druhou, kde hledají něco nové­ ho. Možnost krizových zkušeností s Bohem samozřej­ mě nevylučuji, ale potřebujeme „pokračující program duchovního růstu“, budeme-li citovat podtitul knihy Ralpha Shallise From Now On (Od této chvíle). Když vás Bůh spasil a vložil do vašeho života Ducha sváté­ ho, přihrál vám míč. Možná čeká, až mu přihrajete zpátky. Užijeme-li jiné analogie, možná vás Bůh vyzý­ vá, podobně jako Nehemjáš nabádal izraelský národ, abyste se „dali do stavby“ (Neh 2,18).

Těžkosti vedoucího Pozice Duchem naplněného vedoucího samozřejmě ne­ ní tak jednoduchá, jak by se zdálo. Tozer o tom mluví ve své knize Leaning Into The Wind (Opřít se o vítr) a tento název mi připomíná můj vlastní katastrofální pokus o windsurfing. Vypadalo to jednoduše, ale nepo­ dařilo se mi stát rovně déle než několik minut najed­ nou. Není to tak snadné, jak o vypadá. Každý, kdo je zapojen do vedení misijní služby a v podstatě jakékoli formy křesťanského vedení, musí čelit mnoha těžkos­ tem.

/43

George Verwer: Vyjít ze zóny bezpečí Jsem přesvědčen, že lidé, kteří mají určitou vizi a chtějí, aby se stalo něco konkrétního, musí vědět, jak si získat věrnost druhých, a musí umět delegovat a pra­ covat s týmem. Tím základním je, že musíme opravdu věřit v lidi a učit se jim důvěřovat, milovat je a povzbu­ zovat. Těžce jsem poznal, jak může druhým ublížit necitli­ vé slovo nebo i jen špatný pohled a zabránit jim na ces­ tě následování a služby. Jednou jsem mluvil k pracov­ níkům a posádce lodi Doulos na téma věrnost a setkal jsem se s dosti povzbudivou odezvou (nahrávka tohoto vyučování koluje po celém světě).* Rád bych se s vámi podělil o několik hlavních myšlenek. Budování věrnosti v misijní službě je tak těžké z ně­ kolika důvodů. Za prvé tu je celá škála velice hodnot­ ných otázek, které mohou křesťany odvádět od těch nejdůležitějších. Je toho tolik, co upoutává pozornost lidí, že slovo „evangelizace“ začalo představovat jen jednu záležitost z mnoha. Řada křesťanů je zcela pohl­ cena kampaní proti potratům, otázkami lidských práv nebo politikou. Samozřejmě nic nemám proti lidem, kteří se těmito otázkami zabývají; ani mně nejsou lho­ stejné. Když však křesťané kvůli těmto záležitostem odsunou celosvětovou evangelizaci jako jeden legitim­ ní zájem z mnoha dalších a zesměšňují ty, kteří ji mají na prvním místě, dělá mi to starosti. V takovém ovzduNahrávky Operation Mobilisation jsou k dispozici na adrese: OM, PO Box 17, Bromley, Kent, England BRI 3JP, e-mail: www.om.org/tapes.htm,www.georgeverwer.com

44/

Chopit se vedení ší se může stát, že někteří křesťané získají pocit, že ce­ losvětová evangelizace je projev extremismu, a ti, kdo jsou na okraji církve, si začnou plést misijní skupiny se sektami. Za druhé, i mezi křesťany, kteří jsou v zásadě oddáni celosvětové evangelizaci, jsou mnozí rozptylováni extremistickými knihami a nahrávkami, které rozšiřují názor, že jeden konkrétní pohled představuje řešení všech problémů křesťanského života. Někdy za to mo­ hou knihy, ale někdy jsou sami čtenáři pro své vlastní pohodlí ochotni a připraveni přijmout nějaký extrémní, hrubě zjednodušující pohled na křesťanský život. To může vést k ničivé podobě superduchovnosti, která svými aktegoickými a zúženými názory na to, co je správné, velice ztěžuje získávání lidí. Podobný, i když méně dogmatický je určitý falešný idealismus, s nímž někteří lidé pohlížejí na povahu misijní služby, kdy od­ mítají vidět slabosti, trápení a omyly, které se mohou projevovat přítomny v tomto typu práce, a nakonec jsou jimi hluboce šokováni. Někdy samozřejmě může být problémem opačná situace, kdy se křesťané ve svě­ tě natolik nakazí duchem cynismu, že je pro ně těžké komukoli věřit. Věrnost běžně zahrnuje určitou formu podřízenosti a musí být obousměrná. V době oslabené poslušnosti vůči rodičům další těžkost při budování věrnosti v ob­ lasti celosvětové misie spočívá v tom, že pro mnohé je velice těžké přijímat od vedoucího jakékoli rozkazy. V obraně údajné svobody se skrývá pýcha. V určitých případech to může být chyba vedoucího. Vím, že je pro mě velice těžké být citlivý, když udávám směr, zejmé­ na když se musím dorozumívat cizím jazykem. Je třeba /45

George Verwer: Vyjit ze zóny bezpečí

osvojovat si podřízenost a zároveň se vyvarovat sektář­ ských rysů a manipulace. Také je třeba učit se pracovat s týmem lidí. Budování věrnosti a týmové práce v zájmu celosvě­ tové evangelizace je pro dnešní vedoucí velkým úko­ lem, ale existují ještě další těžkosti, s nimiž se současní i potenciální vedoucí budou muset ve světě potýkat. Budou muset přijmout tvrdou realitu utrpěni ve svě­ tě, aniž by ho bagatelizovali nebo zakrývali zjedno­ dušujícími frázemi. Vedoucí by měli dokázat čelit re­ alitě trpícího světa, v němž jsou křesťané různých etnických skupin schopni zapojit se do vzájemného vraždění. Víme, že Bůh může přinést uzdravení z těch­ to věcí, ale nesmíme opomíjet jejich vliv na lidi nebo předstírat, že se nás to netýká. Frank Retief, vedoucí v jihoafrické církvi, ve své knize From Tragedy to Tri­ umph (Od tragédie k vítězství) popisuje, co prožil jeho sbor, když se vyrovnával se zavražděním několika jeho členů a s traumatem, který prodělali mnozí další, když ozbrojení muži vtrhli na bohoslužbu, začali střílet a vhodili mezi ně ruční granát. Píše:

Mezi křesťany panuje nevyřčený pocit, že když už má být utrpení, mělo by být snesitelné, a že by­ chom neměli prožívat stejnou hrůzu jako nevěřící. Pravda je taková, že jsme často vystaveni stejně hlubokému utrpení. Naše utrpení není vždy logic­ ké. Ve skutečnosti se někdy jevíjako větší, než mů­ žeme unést. Přemáhá nás zármutek a trápení a připadáme si jako tonoucí. To je prostý fakt lid­ ské zkušenosti v tomto světě. 46/

Chopit se vedeni

Mnoha lidem v této oblasti pomáhají knihy C. S. Lewise K jádru křesťanství a Problém bolesti. Mnozí skrze tyto knížky poznali Krista, a pokud jako vedoucí máme určitou vizi, měli bychom takové knihy šířit dál. Vedoucí také musí mít odvahu čelit složitostem a rozporům v církvi a na misijním poli. Jednotlivé sbo­ ry, organizace i celá města se spojit mohou, ale celá církev ne. I projekty, od nichž bychom mohli očekávat, že nás sjednotí, jako například AD 2000, mají mnohé odpůrce a zdá se, že působí nejednotu. Historie ukazu­ je, že k růstu církve mnohdy docházelo uprostřed napě­ tí a nejednoty. Přiznejme si, že tomu tak je. Tuto otev­ řenost od svých vedoucích chtějí zejména mladí lidé. Realita musí mít v církvi větší prostor, což pomůže zlo­ mit pouta zákonictví, která tolik škodí při budování Bo­ žího království. Naivní pohled na míru jednoty v církvi někdy vychází z nedocenění nesmírné složitosti církve a společnosti, v níž existuje. Operace Mobilizace je velká složitá organizace, která převyšuje moje osobní chápání, a proto ji řídí tým vedoucích, doufejme pod vedením Ducha svátého. Můžete si být jisti, že zde i tak bude spousta lidské pošetilosti. Vedoucí by měli být schopni čelit moci peněz, a to nejen v světských záležitostech, nýbrž i v křesťanské službě. Je o tom napsáno mnoho dobrých knih, ale dovolte mi říci jen, že realistický pohled na majetek a schopnost dobře s ním nakládat a naplno ho využívat pro Boží království jsou pro vedoucího v misijní práci nezbytné. Sexuální nemorálnost je pro duchovní vedoucí veli­ ce nebezpečnou oblastí. V této oblasti je vystaven po­ kušení samozřejmě každý a nikdo nepochybuje o jeho /47

George Verwer: Vyjít ze zóny bezpečí síle, ale zaráží mě, u kolika vedoucích v církvi a misii jejich službu zničila sexuální nemorálnost. Nepřítel mí­ ří na všechny vedoucí. Sexuální nečistota je jednou z jeho osvědčených střel a mnozí se potýkají s rafino­ vanými útoky na svou mysl a někdy i na své manžel­ ství. Pod vlivem smělosti Billyho Grahama v těchto otáz­ kách jsem na toto téma jasně mluvil z Božího slova hned od prvních let své služby. Znovu a znovu upozor­ ňujeme mladé potenciální vedoucí na verše jako 2 Tm 2,22: „Vyhýbej se mladické prudkosti, usiluj o sprave­ dlnost, víru, lásku a pokoj s těmi, kdo vzývají Pána z čistého srdce.“ Podařilo se nám rozdat miliony knih na toto téma a od tisíců lidí jsme dostali písemné či ústní svědectví, jak jim tyto knihy pomohly. Když se mi loni dostala do rukou kniha When Good Men Are Tempted (Když na dobré lidi přichází pokušení) od Billa Perkinse, uvědo­ mil jsem si, že to je duchovní dynamit, a zaplavili jsme jí svět. Víme, že ji Bůh používá. Svým způsobem ještě důležitější, zejména pro lidi ve službě, je kniha The Snare (Nástraha) od Lois Mowdayové. Jako vedoucí si musíme ostře uvědomovat, jakou frustraci přináší omezení způsobená slabostmi a lid­ stvím nás samých a také lidí, s nimiž pracujeme. Někdy si připadám, jako bych řídil zbrusu nový Mercedes na německé dálnici rychlostí 20 kilometrů za hodinu. Jako člověk, který věří v důležitost vztahů a zmocnění dru­ hých lidí, musím uznat, že jako vedoucí nemusím být schopen postupovat tak rychle, jak bych chtěl. Zapálení a cílevědomí lidé musí přijmout, že je nutno uznat a vzít v úvahu zranitelnost jich samotných a druhých

48/

Chopit se vedení

lidí. V určitých chvílích může být nutné, aby vedoucí postupovali rychle a byli vůči druhým rozhodní a pev­ ní, ale jindy musíme zpomalit, zastavit a čekat na Pána a často též na jeho lid. Bez toho bychom i pomalým tempem mohli skončit na špatné cestě nebo mimo cestu někde v příkopu. Za těch více než 44 let, kdy denodenně běžím tento maratón, mě obzvláště zaráží tvrdost a často též rafino­ vanost pýchy v množství jejích podob. Ani vyložená nadutost není mezi vedoucími zcela neobvyklá. Je úžasné, když to lidé upřímně vyznají; určitě i tudy vede jedna z cest k opravdovosti a probuzení. Můj vlastní zápas se zvládáním kritiky odhaluje v mém srdci věci, které nerad vidím. Pro každého z nás to bude celoživot­ ní boj. Poslední drsná skutečnost, o níž se zde chci zmínit zejména kvůli vedoucím na misijním poli, je realita ztracenosti lidstva. Celková povaha této ztracenosti pro nás možná zůstane tajemstvím, ale pro všechny, kdo se podílejí na misijní práci, musí být neustále hlavním sti­ mulem. John Piper ve své úžasné knize Let the Nations be Glad (Ať se národy radují) na konci kapitoly, v níž na základě Bible důkladně obhajuje „nejvyšší místo Krista jako vědomého středobodu veškeré spasitelné víry“, uvádí:

Proto znovu tvrdím, že soudobé opomíjení vše­ obecné nutnosti slyšet evangelium, aby byl člověk spasen, skutečně přetíná jeden z motivačních ner­ vů misijní práce. Mluvím o „jednom “ z nervů, pro­

/49

George Verwer: Vyjít ze zóny bezpečí

tože souhlasím s tím, že celková ztracenost člově­ ka není jediným ohniskem motivace k misii. Nad tím vším se klene velký cíl oslavovat Krista*

Znovu a znovu si připomínejme Janovo evangelium 14,6: „Ježíš mu odpověděl: ,Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.‘ “

Rovnováha v životě vedoucího Tváří v tvář všem těmto tvrdým skutečnostem je těžké zachovat si základní biblickou rovnováhu, jíž se vy­ značuje vedoucí plný Ducha. Během minulých let jsem o rovnováze vyučoval hodně. V jedné ze svých starých Bibli jsem si sepsal třicet dvojic protikladů, kde jsem vnímal potřebu rovnováhy pro efektivní křesťanský ži­ vot; je jich mnohem víc. Rád bych zde uvedl sedm ob­ lastí, kde potřebují rovnováhu vedoucí, kteří pracují na naplnění Velkého poslání. 1. Tou první je rovnováha mezi vírou a zdravým rozu­ mem. Od vedoucích se často požaduje, aby projevovali neochvějnou a smělou víru a riskovali. Dějiny misie jsou plné příběhů takových vedoucích, jako byli Amy Carmichaelová, Hudson Taylor a Jim Eliot. Samozřej­ mě, když Duch svátý povzbuzuje vedoucí k velkým krokům víry, pak musí vykročit, a ti, kdo jdou za nimi, by se měli snažit vykročit s nimi. Vedoucí však také musí porozumět některým věcem. Je třeba, aby vedoucí Převzato z knihy Let the nations be Glad od Johna Pipera. IVP. Použito se svolením.

50/

Chopit se vedení pochopili skutečnost, že zapalují druhé a předávají jim svá očekávání. Z tohoto důvodu je nutné, aby si uvědo­ movali svou zodpovědnost za vytyčování realistických cílů a také pěstování určitého zdravého skepticismu ohledně toho, co je možné. Zejména mladí vedoucí by měli mít jasno v tom, že zdánlivě neochvějná víra veli­ kánů dějin misie se často dostavila po letech zkušeností a mnoha dřívějších chybách. Jsem přesvědčen, že mno­ ho křesťanských životopisů není zcela poctivých, pro­ tože vynechávají hříchy a selhání velkých vůdců ne­ dávné minulosti. Jak to napsal A. W. Tozer:

Ve svém neustálém zápase o viru máme sklon pře­ hlížet prostou skutečnost, že trocha zdravé nedů­ věry je pro blaho naší duše někdy stejně potřebná jako víra. Dokonce řeknu, že by nám prospělo pěs­ tovat uctivý skepticismus. Vyhnuli bychom se tisí­ cům močálů a bažin, v nichž se někdy nacházejí druzí, jimž se ho nedostává. Není žádný hřích o něčem pochybovat, ale věřit všemu může být ka­ tastrofální. (The Root of the Righteous)

2. Rovnováha mezi kázní a svobodou. Mohli byste cito­ vat Galatským 5,13 a ukazovat, že jsme povoláni ke svobodě, a já bych s vámi souhlasil, ale ve stejném ver­ ši jsme také povoláni k službě jeden druhému. Kde jsou pravidla, musí být určité omezení svobody, ale pravidla také představují způsob, jak ukázat, že mezi sebou chceme pěstovat lásku. Kromě toho se na pravidla mů­ žeme dívat také jako na výzvu se zvýšeným důrazem. Konec konců milost bez kázně může vést k ostudě a nemilosti. Vedoucí se svým přehledem o určité oblas­ /51

George Verwer: Vyjit ze zóny bezpečí ti Božího díla mohou mít sklon k přeceňování významu pravidel. Může je v tom podporovat povědomí o síle odmítavých hlasů liberalismu v širším světě. Je však také možné, že pýcha daného vedoucího je spojena s tím, jak druzí uplatňují jeho rozhodnutí a pravidla. Je­ ho rozhodnutí mohou být správná, ale může je nespráv­ ně komunikovat a mít nesprávný postoj k lidem, jichž se to týká. My, kteří máme silnou povahu a pevná pře­ svědčení, se často prosazujeme mnohem útočněji, než si uvědomujeme. 3. S tím je úzce spjata potřeba rovnováhy mezi autori­ tou a společenstvím. Dějiny misie obsahují překvapivé příběhy o silné autoritě vedoucích misijních organizací. William Booth i C. T. Studd žádali od členů vlastních rodin, aby opustili hnutí, v jejichž čele stáli, protože se údajně odchýlili od směru určeného vedoucím. Mys­ lím, že dnes kromě silných vedoucích potřebujeme, aby se na vykonávání autority podílelo také společenství. Vedle těch, kdo rozhodují, musí být také ti, kdo napo­ mínají, napravují a vyzývají, přičemž moc vedoucího by měla podléhat určitému dohledu. V mnoha misijních organizacích tuto funkci zastává předsednictvo nebo podobný orgán. Dějiny i současné dění ukazují, že Bůh používá nejrůznější struktury, způsoby a metody ve­ dení.

4. Určování priorit je neustálým úkolem vedoucích. Je na nás kladeno tolik požadavků, že je nezbytné dobře využívat čas. Mimo jiné je nutné udržovat rovnováhu mezi časem, kdy jsme o samotě, a časem, kdy jsme s ostatními; mezi časem s rodinou a časem s druhými 52/

Chopit se vedení lidmi; mezi prací a odpočinkem; mezi prací a zábavou; mezi modlitbami a studiem Bible a mezi svědectvím nevěřícím a pomocí věřícím. Ve snaze o tuto rovnová­ hu hraje značnou roli povaha daného člověka. Žádní dva vedoucí a jejich práce nejsou stejní. Rovnováhu v hospodaření s časem je nutno vytvářet v kontextu si­ tuace konkrétního vedoucího. Lidé, kteří nejsou vedou­ cí, by také měli mít zájem na tom, aby v životě jejich vedoucích byla tato rovnováha, a měli by ji podporovat tím, že nebudou mít nerealistická očekávání, která na vedoucí vyvíjejí zbytečný tlak. Je nutno klást důraz na lásku a týmovou práci. Na této oblasti budeme pracovat celý život. 5. Od vedoucích se očekává, že budou rozhodni a pev­ ní, ale tyto vlastnosti musí být v rovnováze s citlivostí a zlomeností. Zlomenost mluví hlasitěji než nekonečná práce; nelze ji předstírat. Znamená zaujmout místo hříšníka, přiznat chybu, upřímně připustit své špatné motivy a vyznat nesprávné jednání před druhými. To není totéž jako ze strachu z problémů něco neudělat. Podstatnou součástí výstroje vedoucího je schopnost pevně se postavit proti zastrašování. Někteří lidé umějí velice dobře druhé zastrašovat a vyvolávat v nich poci­ ty méněcennosti. Jedním z veršů, které nám pomáhají tomuto čelit je 2 Tm 1,7: „Neboť Bůh nám nedal ducha bázlivosti, nýbrž ducha síly, lásky a rozvahy.“ Někteří lidé mylně pochopili obsah zlomenosti, a v důsledku toho si vypěstovali nezdravý pohled na sebe a na svou osobnost - nízké vědomí své hodnoty. Pro takové lidi bývá těžké být vedoucími v misijní

/53

George Verwer: Vyjít ze zóny bezpečí službě a ani ve své vlastní zemi se jim nedaří být efek­ tivními učedníky a mobilizátory k misii. Vedoucí vždy „dělají vlny“ a potřebují sílu k tomu, aby dokázali čelit zastrašování, které to může přinést, ale musí to dělat ve spojení s ochotou řešit důsledky otevřeně, upřímně a s láskou. V posledních 30 letech jsme v naší službě svědky toho, jak Bůh používá poselství Davida Seamandse, zejména jeho knihy Healing for Damaged Emotions (Uzdravení poničených emocí), která pomá­ há mnohým právě v tomto zápase.

6. Pro vedoucího je též důležitá rovnováha v oblasti učeni. Dr. Francis Schaeffer a dr. John Stott mi pomohli milovat čistotu křesťanského učení. A. W. Tozer a další jemu podobní mě naučili cenit si každodenního proží­ vání Boží přítomnosti. Potřebujeme oba tyto důrazy, které budou vždy v dynamickém napětí - potřebujeme rovnováhu mezi životem a učením. Učení je však nutno odlišovat od osobních přesvědčeni a ideálů. Mnozí ve­ doucí zaujímaji určitou pozici, protože jsou silně pře­ svědčeni o nutnosti vykonat nějaký úkol nebo zdůraznit určitou myšlenku. Na tom není nic špatného, aleje tře­ ba vidět tenkou dělicí čáru, která odděluje hlavní sou­ části učení, jimž máme všichni věřit, od ostatních ob­ lastí, kde je - nebo měl by být - prostor pro různé názory. Je smutné, že mnoho denominací a jejich ve­ doucích má strach z mezidenominační spolupráce, pro­ tože ta vyžaduje pružnost v jejich přesvědčeních a ide­ álech, i když by neměla ohrožovat základní křesťanské učení. Takovýto postoj je způsoben izolací a lze ho pro­ lomit tak, že se lidé z různých prostředí sejdou k spo­ lečným modlitbám a rozhodování. Tam, kde jsou sku­

54/

Chopit se vedení

tečné odlišnosti v učení, je samozřejmě nutné respekto­ vat je. V osobních a organizačních otázkách se však často naskytnou příležitosti k láskyplnému kompromi­ su nebo alespoň možnost shodnout se na neshodě a dál společně pokračovat v práci. 7. A konečně vedoucí potřebují vyvážený pohled na Boha. Moc se mi líbí krásně vyvážený pohled na Boha, který předkládá A. W. Tozer:

Společenství s Bohem je nevýslovně nádherné. Bez jakýchkoli zábran se s těmi, jež vykoupil, stýká v nenuceném společenství, uklidňujícím a hojivém pro naši duši. Není přecitlivělý, sobecký ani nála­ dový. Jaký je dnes, takový bude i zítra, pozítří i za rok. Není těžké ho potěšit, i když může být těžké ho uspokojit. Rychle zaregistruje i na tu nejprostší snahu ho potěšit. Nejvíc ho těší nikoli naše horeč­ né úsilí stát se dobrými, nýbrž to, když se mu se všemi svými nedostatky vrhneme do náručí a věří­ me, že všemu rozumí, a přesto nás miluje. (The Root of the Righteous)

Obraz vedoucího v misijní službě V této kapitole je mnoho těžkých slov; na závěr bych rád vykreslil obraz duchovního vedoucího v misijní službě a připomněl nám zdroje, které máme k dispozi­ ci, abychom tohoto obrazu mohli dosáhnout. Z toho, co jsem již napsal, je jasné, že vedoucí v křesťanské mi­ sijní službě je člověk, kterého řídí Duch svátý, a to ne­ jen v jeho emocích a vnitřním, osobním duchovním ži­ votě, ale také v podrobnostech každodenního života

/55

George Verwer: Vyjit ze zóny bezpečí a zejména v otázce misijní strategie. Je to člověk, který u údů těla Kristova dokáže tváří v tvář silně nepřátel­ ským silám budovat věrnost úkolu celosvětové misie. Je to také člověk, který má ve výše uvedených oblas­ tech rovnováhu z Ducha svátého. Pro doplnění tohoto obrazu bych rád stručně zmínil šest dalších vlastností. Vedoucí ve světě misie je člo­ věk, který má:

1) vizi - silný smysl pro to, co je třeba udělat, ochota chopit se iniciativy a usilovat o splnění tohoto úkolu. J. Oswald Sanders ukazuje, kolik průkopnických mi­ sionářů bylo lidmi s mocnou vizí.

Carey viděl na mapě celý svět, zatímco ostatní ka­ zatelé byli zahlceni svými sborečky. Henry Martyn viděl Indii, Persii a Arábii — obraz muslimského světa - zatímco církev doma byla zcela zabraná do svých malicherných teologických potyček. O A. B. Simpsonovi jeho současníci říkali: „Zdálo se, že jeho život a práce znamenaly prodírat se sám tam, kde ostatní neviděli nic zajímavého. “

Nikdy nezapomenu, jak jsem před mnoha lety lezl na jednu horu ve Skotsku a poslouchal nahrávku kázání dr. Johna Stotta o vedení, v němž poukazoval na důle­ žitost vize. Jako příklad použil úžasný příběh Wilber­ force; budu si ho navždycky pamatovat. S tímto typem vize se pojí:

56/

Chopit se vedeni

2) citlivost a pochopení, které bere ohled na postoje a pocity druhých, jichž se naplňování dané vize týká, ať již jde o něco obrovského, jako například průlom připomínající 13. kapitolu Skutků, nebo o něco mno­ hem menšího, jako například vyslání jednoho misioná­ ře z malého sboru. Vedoucí by měl zvažovat a rozvíjet pochopení své vlastní povahy a pocitů a charakteru u svého vlastního vedení. Neexistují žádná prostá pravidla na to, jaký člověk se může stát vedoucím. Nemusí to být jasné, po­ čínaje tím, z koho bude efektivní vedoucí - někteří lidé do této úlohy dorůstají pomalu a zpočátku nemusí vy­ padat jako vedoucí. Tuto roli neplní jen choleričtí a ho­ vorní lidé; skvělými vedoucími mohou být tiší a zdr­ ženliví lidé. Jakubův list 1,19 nám dokonce říká, abychom byli pomalí k mluvení. Pro vedení jsou zapo­ třebí různé povahové typy, protože potřebujeme různé typy vedoucích: ty, kdo určitou práci začnou, a ty, kdo ji upevní, uvedeme-li jen dva z nich. Pochopení těchto otázek vedoucímu umožní vidět svou roli v širším kon­ textu a porozumět tomu, jak působí na druhé. Musíme mít na paměti, jak rozmanité typy vedoucích celé tělo Kristovo potřebuje. V jistém smyslu každý potřebuje určité základní dovednosti vedoucího; to platí zejména v dnešní době, kdy děti vychovává tolik osamělých ro­ dičů. Jako vedoucí bychom měli být: 3) lidmi modlitby. Je těžké slovy vyjádřit, jak silně to vnímám. Boží slovo to říká tak jasně a většina vedou­ cích se na tom shodne a alespoň svými ústy to podpo­ /57

George Verwer: Vyjít ze zóny bezpečí ruje - ale kde jsou ti, kteří to realizují ve svém každo­ denním životě? Snad nej známější knihou, která nás k tomu vyzývá, je Power Through Prayer (Moc skrze modlitbu) od E. M. Boundse. Také bychom měli být:

4) těmi, kdo povzbuzují druhé. Měli bychom u druhých povzbuzovat živé vědomí Boží svrchovanosti. Měli by­ chom podporovat vysoká měřítka v podrobnostech kaž­ dodenního křesťanského života a práci: odvahu napo­ mínat v lásce, chválit, zachovat si smysl pro humor, v kvalitě práce, v delegování, v následné práci, v infor­ mování druhých, v systematičnosti a pořádku. Čím vět­ ší organizaci máme na starost, tím složitější úkol to je. Říkávám mladým vedoucím, že každému slovu na­ pomenutí musí předcházet mnoho slov ujištění a po­ vzbuzení. I povzbuzující telefonát nebo dopis může být pro lidi uprostřed bitvy obrovským požehnáním. Jako vedoucí v misijní službě musíme být:

5) oddáni vysokým měřítkům v komunikaci. Toto se bu­ de z velké části odehrávat v organizaci, v níž pracuje­ me, ale velice důležité je, abychom církvi sdělovali potřeby světa. Jasně komunikovat o zakázaném tématu peněz je pro naplnění vizí životně nutné. S touto kapitolou jsem se dosti potýkal, protože je pro mě těžké vyjadřovat, čím hoří moje srdce, zejména když už o vedení existuje tolik dobrých knih. Doufej­ me, že můj poslední bod vás k některým těchto knihám přivede. 58/

Chopit se vedeni

Vedoucí by měl být: 6) čtenář. Doufám, že spolu s mocnými křesťanskými knihami čtete Boží slovo a že při tom objevujete celou řadu knih, časopisů, nahrávek a videofilmů, včetně ně­ kterých opravdu výborných filmů. O vedení existuje mnoho knih a vedoucí by je měli používat. Neměli bychom však číst jen křesťanské kni­ hy, nýbrž nejrůznější další knihy a časopisy. Je to riskantní stezka, protože je zde mnoho braku, ale vedoucí si musí tuto stezku zvolit - jinudy biblická cesta nevede. Doufám, že to, o čem jsem zde hovořil, povzbudí vaši chuť k prostudování některých skvělých knih o ve­ dení. Od té doby, co jsem začal psát tuto knihu, vyšla knížka Future Leader (Budoucí vedoucí) od jednoho vedoucího OM a rád bych vám ji spolu s dalšími tituly doporučil.

Doporučená četba: • Pollard, William C., Soul of the Firm (Zondervan). • Thomas, Vivian, Future Leader (Paternoster Press). • Sanders, J. Oswald, Spiritual Leadership (Moody Press). • Marshall, Tom, Understanding Leadership (Sovere­ ign). • Beasley-Murray, Paul, Dynamic Leadership (Mo­ narch Books). • Beasley-Murray, Paul, A Call to Excellence (Hodder and Stoughton). • Bennett, David W., Leadership Images from the New Testament (OM Publishing).

/59

George Verwer: Vyjit ze zóny bezpečí • Maxwell, Dr. John C., Developing the Leaders Around You (Word Publishing). • Maxwell, Dr., John C., The 21 Indispensable Quali­ ties of a Leader (Word Publishing).

Zmiňované knihy: • Hodges, H. A., (předmluva), Unseen Warfare (Mow­ bray). • Tozer, A. W., Leaning into the Wind (OM Publis­ hing). • Tozer, A. W., The Root of the Righteous (Christian Publications). • Shallis, Ralph, From Now On (OM Publishing). • Retief, Frank, From Tragedy to Triumph (Nelson Word Ltd.). • Lewis, C. S., Problém bolesti (Návrat domů). • Lewis, C. S., K jádru křesťanství (Návrat domů). • Perkins, Bill, When Good Men Are Tempted (Zondervan). • Mowday, Lois, The Snare (Alpha). • Piper, John, Let the Nations be Glad (IVP). • Seamands, David, Healing for Damaged Emotions (Alpha). • Bounds, E. M., Power Through Prayer (Moody).

60/

Být mobilizátorem k misii

Mobilizátor k misii je křesťan, který se chce nejen po­ dílet na evengelizaci a misijní práci, ale také do toho zapojit další lidi. Řídí se při tom Velkým posláním a slovy z 2. listu Timoteovi, kde se píše: „... a co jsi ode mne slyšel před mnoha svědky, svěř to věrným li­ dem, kteří budou schopni učit zase jiné“ (2 Tm 2,2). Máme-li se dočkat toho, že evangelium uslyší celý svět, bude nutno podniknout výrazné kroky k mobiliza­ ci celé církve. Domnívám se, že do tohoto velkého úko­ lu by měl být zapojen každý věřící. Bůh může použít každého, kdo miluje Pána Ježíše. Sám mohu dosvědčit, že mě Bůh přivedl k misii a mo­ bilizaci, když mi bylo pouhých šestnáct let. Když mi bylo devatenáct, Bůh mě poslal do Mexika. (Na získá­ vání peněz na misii, zejména distribuci Biblí, jsem se v podstatě podílel ještě před svým obrácením.) To se projevilo jako jedna z kolébek krátkodobých misijních cest, metody, kterou nyní přijímá většina misijních agentur. Když se ohlédneme zpět na posledních více než čtyřicet let od nejranějších začátků Operace Mobi­ lizace, můžeme se radovat z více než 100 000 mužů a žen, většinou, ale ne výlučně mladých lidí, kteří se nechali mobilizovat k misii. V mnoha případech spolu­ pracovali s OM jen jedno léto nebo jeden rok, ale úžas­ né procento těchto lidí se nyní podílí na misijní nebo mobilizační práci celou řadou nejrůznějšich způsobů. Mnozí se vrátili k docela obyčejné práci - což rád /61

George Verwer: Vyjít ze zóny bezpečí označuji jako „týlová služba“ - ale do různé míry se řada z nich snaží pomáhat věci celosvětové misie. Bob Sjogren spolu s Billem a Amy Steamsovými to vyjad­ řují takto:

Pokud vaše srdce pláče pro celý svět, pokud nesly­ šíte, že vás Bůh vede k nějakému konkrétnímu ná­ rodu nebo do nějaké konkrétní oblasti a pokud máte přirozené a duchovní obdarování ke komuni­ kaci a povzbuzováni, pak je možná vaším strate­ gickým místem úloha mobilizátora. Můžete po­ vzbuzovat, vyzývat, pobízet, lákat, brát za ruce, přemlouvat a modlitbami přivádět celé církve k ostřejšímu viděníjejich úlohy v Božím plánu pro celý svět.

Když uvažuji o těchto věcech, znovu a znovu se mi při­ pomíná nesmírný úkol jít do celého světa a zvěstovat evangelium každému člověku. Podívejte se znovu na verše, kde je vytyčeno Velké poslání: Mt 28,18-20; L 24,47-48 a J 20,21-23. Pak se znovu podívejte na Sk 1,8, kde máme poslední výrok Pána Ježíše, než vystou­ pil do nebe: „... ale dostanete sílu Ducha svátého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“ Těch několik slov „až na sám konec země“ mě stále hluboce inspiruje. Proto bych se s vámi chtěl zamyslet nad šesti základními principy, které je třeba pochopit a přijmout, abychom mohli účinně mobilizovat k misii, což je součást Kristova přikázání.

62/

Být mobilizátorem k misii

Následování Boha Na úvodní stránce své knihy o Boží svrchovanosti v misijní službě Let the Nations be Glad John Piper píše: Pokud hledání Boži slávy nestojí v tužbách srdce a prioritách církve nad úsilím o dobro člověka, li­ dem to neposlouží a Bohu se nedostane náležité cti. Nevolám po snižování významu misijní služby, nýbrž po vyvýšeni Boha. Když bude plamen uctí­ vání hořet žárem pravé Boží hodnoty, bude světlo misijní služby zářit i těm nejvzdálenějším národům na zemi. V mobilizaci k misii tomu je stejně jako ve všech os­ tatních oblastech křesťanské služby; je důležité, aby­ chom začali novým ujištěním, že našimi prioritami je poznávat Boha, následovat Ježíše a zakoušet nepřetrži­ tou realitu jeho Ducha svátého ve svém životě. Duch svátý je hlavní výkonný důstojník ve světě misie. Veli­ ce jasně to je vidět v úžasných textech, jako je 13. ka­ pitola Skutků, kde církev v modlitbě čekala na Boha a Pán skrze církev vyslal na žeň první misijní tým, je­ hož členy byli Pavel a Bamabáš. Potřebujeme neustálé působení Ducha svátého. Čas­ to vyprávím příběh o D. L. Moodym, který zdůrazňo­ val potřebu být znovu a znovu naplňován Duchem svá­ tým. Jednoho dne se někdo zeptal: „Pane Moody, proč pořád říkáte, že musíme být znovu a znovu naplňová­ ni?“ Na to odpověděl: „Protože mám díry.“ Myslím, že s touto odpovědí se může ztotožnit mnoho křesťanů. Chvála Bohu, že nás může znovu a znovu naplnit, jako

/63

George Verwer: Vyjít ze zóny bezpečí se to stalo ve Skutcích 4,31, kde čteme, že věřící se spojili v modlitbě, místo se otřáslo a byli naplněni Du­ chem svátým, vyšli a směle mluvili Boží slovo. To je obrovská výzva! Kromě uznání, jak je důležité, abychom jako mobilizátoři k misii následovali Boha, je třeba také vyzdvi­ hnout význam modlitby. Modlitba tu je těžištěm a ce­ losvětové modlitební hnutí musí jít ruku v ruce s každým hnutím celosvětové misie. Různí věřící při­ stupují k modlitbám s různými pohledy, ale musíme uznat, že bez modlitby misijní mobilizace nikdy nepro­ běhne v potřebném měřítku. V Mt 9,37 a 38 máme jas­ né vyučování od samotného Pána Ježíše: „Tehdy řekl svým učedníkům: ,Žeň je velká, dělníků málo. Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň!‘ “ Mobilizace k misii svým způsobem začíná na kole­ nou - nebo v jakémkoli jiném postoji, který zaujímáme při modlitbě. Já se někdy modlím při chůzi. Stephen Gaukroger v knize Who Cares About Mission? píše:

Za misii bychom se měli modlit, dokud se nestane prioritou! Nemusíme být osobně schopni nést evangelium do cizích zemí, ale všichni se můžeme modlit tak, aby byly zasaženy další oblasti světa... Modlitba nepotřebuje pas, vízum ani pracovní po­ volení. Pokud jde o modlitbu, neexistuje nic jako „uzavřená země“... Velkou část dějin misie by by­ lo možno napsat o tom, jak Bůh reagoval na vytr­ valé modlitby.

64/

Být mobilizátorem k misii

Přijmout úkol celosvětové misie Křesťané se musí chopit celosvětové misie. Pozoruji sklon lidí myslet si, že to udělá někdo jiný nebo jiná skupina. Na setkáních po celém světě si všímám, jako by tento úkol přijalo za svůj jen málo lidí. Zájem o mo­ bilizaci k misii zahrnuje pocit osobní zodpovědnosti. Když se informujeme o misijní službě, je třeba také vnímat váhu zodpovědnosti jednat. Dokonce je možné být misionářem, a přesto ve skutečnosti nepřevzít větší vizi a úkol. Převzetí tohoto úkolu znamená s modlitbami vyty­ čovat krátkodobé i dlouhodobé cíle. Někteří kritizují celosvětovou síť AD 2000, s její vizí získat 200 000 nových misionářů, že její cíle jsou příliš vysoké. Sku­ tečně, některé čistě národní cíle jsou tak obrovské, že kdyby byly všechny splněny, mez 200 000 by byla s přehledem překročena. O některých lidech možná platí, že míří příliš vysoko, ale myslím, že jako křesťa­ né musíme uznat, že naše cíle jsou často příliš nízké. Potřebujeme takové úkoly, v nichž je vidět spojení „možného“ a „nemožného“. Chceme být plni víry, ale také chceme být realisty. Když přemýšlíme a modlíme se za vytyčování cílů, důležitým textem z Bible je 14. kapitola Lukášova evangelia, kde se jasně říká, že si musíme spočítat náklady, které budou spojeny s mo­ bilizací velkého množství misionářů, což vypadá jako víc než obří úkol. Své cíle v oblasti mobilizace k misii by měli mít ne­ jen jednotlivci, ale i misijní společnosti a církve. Ně­ které místní úkoly a cíle bude často moci dát dohroma­ dy místní zastřešující skupina v dané zemi. Může to dělat AD 2000 WEF, Lausanne, DAWN nebo některé

/65

George Verwer: Vyjít ze zóny bezpečí jiné uskupení. Bůh dal a dává vzniknout nejrůznějším společenstvím, strukturám a institucím a jedním z nej­ větších dílčích cílů hnutí AD 2000 je moci pracovat společně, i když možná budou věci, na nichž se plně neshodneme. Když se o to budeme snažit, přijdou chví­ le, kdy to nepůjde hladce. Bude to složité a objeví se vztahové potíže, protože jak každý ví, shodnout se na úkolech a cílech je těžké. Tváří v tvář těmto problémům se musíme rozhod­ nout uplatňovat biblické učení 13. kapitoly 1. listu Ko­ rintským o trpělivosti, lásce a odpuštění. Biblická jed­ nota je nezbytná, máme-li splnit stanovené úkoly a cíle. Zároveň nesmíme být nerealističtí. Nemůžeme trávit příliš mnoho času, energie a peněz snahou o vybudová­ ní umělé jednoty, která by neodrážela situaci v skuteč­ ném světě. Od Letnic nikdy úplná jednota nebyla a pravděpodobně nebude ani nyní. Je to oblast, kde bu­ deme muset najít rovnováhu. Při úvahách o postupu v misijní službě nutně potře­ bujeme moudrost a rozpoznání. A. W. Tozer řekl, že největším darem, který dnes v církvi potřebujeme, je dar rozpoznání. To někdy přichází jako nadpřirozený záblesk, ale častěji k němu dospíváme, když se sytíme Písmem, když hodně čteme, máme společenství s nej­ různějšími zbožnými lidmi a zůstáváme naladěni na to, co se děje v zemích, o něž se zajímáme a v nichž pra­ cujeme. Vím, že v každé významné oblasti biblické ví­ ry mohou někteří lidé zacházet do extrémů. Nebezpečí extrémních postojů jistě existuje i na misijním poli, když stanovíme cíle a mluvíme o číslech, termínech a metodách. Tato nebezpečí mě vždy znepokojují, ale 66/

Být mobilizátorem k misii věřím, že mnohem větším problémem jsou dnes pře­ hnané reakce na extremismus a zamrznutí v tradicích, sudičství, zákonictví, mrtvé ortodoxii a nečinnosti. Vyzývám vás, abyste si v oblasti misijní služby a mobilizace k misii stanovili své osobní úkoly a cíle. Například kdyby každý člověk, který má určitou míru pochopení, moudrosti a oddanosti, přijal jako svůj cíl mobilizovat pouhých deset dalších, dovedete si před­ stavit, co by se stalo po celém světě? Mobilizace k mi­ sii bude samozřejmě často spíše týmová práce než „úkol jednoho muže“, který má nějaké zvláštní obdaro­ vání k mobilizaci druhých. Po celém světě potřebujeme skupinky, církve a misijní výbory, které budou trávit čas na modlitbách a společných diskusích při tvorbě konkrétních cílů pro evangelizaci světa v poslušnosti Pána Ježíše.

Rozvíjení znalostí o celosvětové misii S rozvojem zodpovědnosti za celosvětovou misii je těs­ ně spojena potřeba zdokonalovat se v znalostech o ní. V tom nám může pomoci četba, videofilmy a audioka­ zety. Když pak vstřebáme danou látku, můžeme v jejím osvojování pomáhat dalším. Domnívám se, že pro spl­ nění stanovených cílů potřebujeme zdesateronásobit množství informací, které jsou k dispozici o misijní službě, a že k tomu musíme využít všechny možné ko­ munikační metody. Je třeba uvádět lidi do misijní praxe ve svém okolí i po celém světě. Musíme pochopit, že místní činnost může mít celosvětový vliv. Zejména potřebujeme shromažďovat informace o otevřených dveřích, kam mohou vstoupit noví pra­ covníci. O tom již existuje záplava informací, ale prů­ /67

George Verwer: Vyjít ze zóny bezpečí měrný člověk je nemá. Doporučuji, aby každý mobilizátor k misii byl ve styku alespoň s deseti misijními společenstvími: získával od nich informace a zjišťoval, kde jsou otevřené dveře. K tomu je třeba psát, tele­ fonovat, faxovat a e-mailovat. Když pomyslíme na všechny metody komunikace, které jsou dnes k dispo­ zici, skutečně nemáme výmluvu pro nečinnost. Umíte si představit, že by apoštol Pavel dokonale ovládal mo­ bilní telefon nebo počítač? Bůh nám dal tyto vymože­ nosti jako nástroje. Vyspělé techniky bychom se neměli bát. Lze ji zneužívat, ale to by nás mělo vést k tomu, abychom se snažili správněji využívat. Existují otevře­ né dveře a věřím, že až obyčejní lidé a potenciální po­ sily o těchto otevřených dveřích uslyší, budou na to reagovat. Nejdříve však musí mít informace. Musíme si uvědomit, jak je důležité být ve spojení s co největším počtem dalších jednotlivců a skupin často pomocí moderních metod komunikace - aby­ chom měli konkrétní, nejnovější informace a žádosti o modlitby týkajíci se nezasažených lidí světa. Větší uskupení jako „Adopt a People“ (Adoptuj národ), AD 2000, Lausannské hnutí a WEF mohou sloužit jako centra pro dosažení tohoto celosvětového propojení. Zároveň nezapomínejme na význam malých misijních agentur. Po celém světě jich jsou tisíce. (My, kdo za sebou máme desítky let misijní služby, bychom se s tě­ mito novými agenturami měli štědře dělit o své zkuše­ nosti a pomáhat jim vyhnout se chybám, které jsme udělali my. To je další důvod, proč věřím v důležitost vytváření této kontaktní sítě.) Velké i malé skupiny mobilizátorů i jednotlivci by spolu měli komunikovat.

68/

Být mobilizátorem k misii

Dalším přínosem silných komunikačních článků je to, že pomáhají v boji s určitou nevědomostí, která jako by obklopovala světovou evangelizaci. Něco z toho, co čtu, a dokonce statistiky, které někdy vidím, prostě ne­ jsou pravdivé. Je šokující, co je dnes na webových stránkách. Nedávno byli na jedné obrovské konferenci kvůli něčí chybě všichni „křesťané“ v Africe, kde se na některých místech mnozi lidé hlási ke křesťanství jen z tradice, vydáváni za „znovuzrozené“. Lidé si málo ověřuji informace, které pak šíří dál. Při podrobnějším zkoumání lze dokonce prokázat, že k některým údaj­ ným velkým událostem při evangelizačních akcích vů­ bec nedošlo. To vyvolává všeobecnou skepsi. Ztrácí se tím důvěra k misijnímu hnutí a bude to jednou z nejlep­ ších zbraní, kterou proti nám satan použije, až budeme vytyčovat cíle pro budoucnost. V 18. kapitole Přísloví a na mnoha dalších místech v Písmu čteme, že než pro­ mluvíme, měli bychom si informace dobře ověřit. Těmito problémy se však nesmíme nechat zastrašit, protože jinak bychom se nikdy o nic nepokusili. Mů­ žeme dál šířit informace, ale měli bychom při tom peč­ livě volit slova, ověřovat si fakta, nebát se přiznat, kde něco nevíme jistě, a komunikovat pravdivě, pokorně a s ochotou nechat se poučit. Významný verš Fp 2,3, který nás vyzývá, abychom druhé považovali za před­ nější než sebe, je v tomto kontextu nepostradatelný. Když přicházíme do styku s celou řadou různých agen­ tur, musíme si jich cenit a zajímat se o to, co dělají. Nedejme se odradit nějakou špatnou zprávou nebo drobností, kterou se o nich dočteme, místo abychom vi­

/69

George Verwer: Vyjít ze zóny bezpečí děli celkový obraz, jak Bůh navzdory jejich selháním, nedostatkům a hřichům používá tolik různých církev­ ních společenství, agentur a hnutí. To nás úžasně spojí. Na praktické rovině nemůžeme pracovat všichni společně, ale můžeme mít pozitivní postoj k ostatním agenturám v Kristově těle. V misijní službě je mnoho ohnisek napětí - o některých z nich pohovořím v jiné části této knihy - a tak musíme přij­ mout paradox, že naše jednota bude uprostřed různosti.

Používat dostupné nástroje Pro mobilizačni úkol máme k dispozici spoustu výbor­ ných nástrojů. Ohromuje mě množství úžasných mate­ riálů z církví a misijních agentur, které zaplavují mou dopisní schránku - videofilmy, audiokazety, knihy a le­ táky. Na jiném místě jsem psal o potřebě zhruba sta milionů publikací věnovaných mobilizaci k misii. Ne­ myslím si, že by to bylo příliš. Spoustu této literatury již vydávají nejrůznější církve a agentury. Kdyby se nám podařilo dosavadní produkci zdesateronásobit, myslím, že by to v oblasti misie přineslo největši mobilizační hnutí všech dob. To by nám pak umožnilo na­ plnit fenomenální cíle, které byly stanoveny, jako na­ příklad do roku 2000 seznámit s evangeliem každého člověka a založit cirkev v každé národnostní skupině. Zatím to vidim tak, že uplyne ještě mnoho let nového tisíciletí, než se toto skutečně stane. Musíme si přiznat, že jsme hodně pozadu. Můžeme donekonečna debatovat o počtech, termí­ nech a povaze a načasování příležitostí. Osobně si mys­ lím, že asi není dobré stanovit pevné termíny. Zároveň naše srdce volá „čím dříve, tím lépe“, protože víme, že 70/

Být mobilizátorem k misii

tyto cíle jsou spjaty se ztracenými lidmi, skutečnými lidmi, kteří jdou na věčnost, aniž by poznali Krista. Je to oblast, na níž se snadno můžeme podílet všichni. Proč neinvestovat pět (nebo pět set) liber do materiálů pro misijní mobilizaci, které pak budete moci nosit s sebou a mít po ruce, kdykoli se naskytne vhodná pří­ ležitost? Používejte je sami, ale také je rozdávejte dru­ hým, aby je mohli využít i oni. Pořádejte u sebe doma neformální setkání věnovaná misii, kde budete moci pustit video a rozdat literaturu. Je bez hranic, co všech­ no by se mohlo stát, kdyby si křesťané uvědomili, že se mohou do misie zapojit způsobem, který v konečném důsledku ovlivní miliony lidí po celém světě. Když se lidé začnou zajímat o misii a budou o ní číst, možná bude správné je povzbudit, aby se zúčast­ nili nějaké misijní akce. Téměř každý velký národ a sa­ mozřejmě i jednotlivé církve a agentury teď nějaké mi­ sijní akce pořádají. Nenechme se odradit, že se nám nelíbí třeba jejich hudba! (Je velice smutné, že tělo Kristovo spolu navzájem bojuje kvůli hudebním sty­ lům, když nám dějiny tak jasně ukazují, že Duch Boží pomocí nejrůznější hudby přiváděl lidi k užšímu obe­ cenství s Kristem.) Nedejme se zablokovat oblastmi, kde spolu nesouhlasíme. Musíme se učit, jak se shodnout na odlišnosti názorů a pokračovat v základním naplňování křesťanského ži­ vota, mobilizovat lidi k misii a seznamovat celý svět s evangeliem. Musíme se neustále navzájem informo­ vat o těchto misijních akcích, i kdyby byly sebemenší. Ti z nás, kdo tyto akce vedou, a ti, kdo se na nich po­ dílejí jiným způsobem, by měli být citliví na nejrůzněj­ ší lidi, s nimiž přicházejí do styku. Nevyvolávejme spo­ /71

George Verwer: Vyjít ze zóny bezpečí

ry záměrně. Záměrná kontroverznost může být někdy pouhým projevem našeho egocentrismu. Získáváme zvláštní pozornost od lidí určitého typu a to není zdra­ vé. Je třeba, abychom naslouchali lidem, kteří s námi nesouhlasí, i těm, kdo mají pocit, že zacházíme do ex­ trémů a považují naše slova za přemrštěná. Takto bude­ me moci budovat jednotu a pokračovat v práci na hlav­ ních prioritách. Formální vzdělání je pro mobilizaci k misii mocným nástrojem. Většina biblických škol se na misijním poli dosti angažuje a misijní agentury s nimi úzce spolu­ pracují. (Moje kazeta s názvem Proč jít na biblickou školu? koluje po celém světě.) Poměrně mnoho křes­ ťanských vysokých škol má také výraznou misijní orientaci; to je hlavně severoamerický jev. Ve Velké Británii hrají v mobilizaci lidí k misii důležitou úlohu „Christian Unions“ na vyšších a vysokých školách. Potřebujeme celkovou strategii, která z nás všech učiní nástroje k mobilizaci. Pokud se považujete za misijního mobilizátora, sežeňte si informace o těchto místech a pokud možno je navštivte. Udržujte si přehled o tom, co dělají. Uvažte možnost jít na rok či dva na biblickou školu, kde se můžete zaměřit třeba na misii a zároveň pozná­ vat Boží slovo. Nemyslete si však, že na misijním poli jsou dnes zapotřebí jen teologové a zkušení zakladatelé sborů, kteří se výborně učí jazyky. Znovu a znovu jsme svědky toho, jak Bůh vysílá lidi se základními doved­ nostmi. Potřebujeme lidi „v zákulisí“ - mechaniky a sekretářky, účetní a programátory. Zoufale potřebuje­ me zaměstnance, kteří budou pracovat v kancelářích 72/

Být mobilizátorem k misii misijních organizací ve své zemi. Je velice smutné, že tolik lidí neví o tom, kolik různých pracovních míst je třeba obsadit. Horou, která se před námi okamžitě vytyčí (a k tomu dochází pokaždé, když s někým mluvím o nástrojích potřebných k misijní mobilizaci), je: „Jak seženeme pe­ níze?“ Odpověď spočívá v oddanosti takovým přímluv­ ným modlitbám, které budou uvolňovat finance pro ce­ losvětovou misii, a ve věrnosti při získávání peněz biblickým způsobem. Je třeba, abychom chápali biblic­ ký životní styl a vyhýbali se extrémům na obou kon­ cích spektra. Je třeba, aby lidé chápali jasné učení Pána Ježíše o ukládání pokladů v nebi a o tom, že dávat je požehnanější než přijímat. Znovu se musíme zamýšlet nad vdovou, která darovala čtyrák. Zároveň bychom měli studovat dějiny a vnímat, jak Bůh používal muže a ženy v týlu, kteří svou těžkou prací a slzami vydělá­ vají značné zdroje a pak se o ně v zájmu evangelizace světa dělí s misijními agenturami a církvemi. Woodrow Kroll to vyjadřuje se silným důrazem:

Misionáři v zákulisí, kteří financují šířeni evange­ lia jsou lidmi, které současný svět potřebuje nej­ naléhavěji. Je tragické, že ti, kdo jsou povoláni a připraveni, nemohou najít dost finančních pro­ středků, aby se mohli dostat na misijní pole. Na­ konec pak dělají něco jiného, než k čemu je Bůh povolal, a není to jejich chyba. Příčinou je to, že misionáři v zákulisí neplní svůj úkol. (Home Front Handbook [Příručka pro domácí frontu]) /73

George Verwer: Vyjít ze zóny bezpečí Když si vytváříme správný způsob uvažování a jedná­ ní, dávejme si pozor na to, abychom nezavrhli nějakou jinou agenturu nebo jinou skupinu, protože jejich me­ tody získávání peněz považujeme za neduchovní. V tomto kontextu jsme čas od času dosti neduchovní všichni. Kdo je bez viny, první hoď kamenem. Boží jednota je jistě uprostřed různosti, ale v tom všem po­ třebujeme bibličtější a soucitnější strategii pro uvolňo­ vání financí. Zároveň ve všech svých snahách o získání peněz potřebujeme vyšší úroveň opravdovosti a pocti­ vosti.

Zapojení v místní církvi Každý oddaný mobilizátor by měl být zapojen v míst­ ním církevním společenství. Různí lidé reagují na mobilizační úkol v kontextu církve různě a reakce daných společenství se také liší. Je to další pole, kde se musíme vystříhat zevšeobecňování, sudičství a samozřejmě ta­ ké extremismu, protože satan je řvoucí (a zároveň rafi­ novaný) lev, který v oblasti vztahů v církvi hledá, koho by pohltil. Nedávno jsem četl knihu o tom, jak celé jedno cír­ kevní hnutí upadlo do extrémů, přičemž se tam vše odehrávalo pod hlavičkou krásného slova „učednictví“. Jsou vydávány nové knihy, které ukazují, že za posled­ ních 10 či 20 let bylo extremismem v místních spole­ čenstvích a církvích zraněno mnoho lidí. (Ti z nás, kdo působí v misijních agenturách, vědí, že i my ubližuje­ me lidem, když nemáme dost milosti nebo jsme pře­ hnaně přísní a diktátorští.) Nebude to snadné, ale když půjdeme v moci Ducha svátého a s postojem pokory, otevřenosti a ochoty nechat se poučit, věřím, že se 74/

Být mobilizátorem k misii

v našich vztazích v církvi dočkáme něčeho nového. Dojde k tomu, když budeme společně usilovat o mobi­ lizaci k misii a o to, aby správný díl financí proudil z místních církví do jiných oblastí, které tak často do­ stávají jen drobky ze stolu. Když se pokoušíme seznamovat místní církve s mi­ sijní vizí (a samozřejmě existuje mnoho sborů, které tuto vizi samy představují druhým), snažme se použí­ vat méně zastrašující přístup. Problémy mohou nastat, když je někdo k misijní mobilizaci vyzván mimo svou církev a pak ji chce seznámit s vizí, kterou přijal za svou. To se může stát například poté, co se mladý člo­ věk vrátí z nějaké krátkodobé misijní cesty. Kniha Re­ entry (Návrat), kterou napsal Peter Jordan, je v tako­ vých situacích velice užitečnou četbou pro daného člověka i církev. Mnoho mladých lidí, kteří se chystali vyjít na misij­ ní pole, srazilo zklamání nebo jiné ohnivé střely právě po návratu z krákodobého misijního pobytu. Peter Jor­ dan má ve své knize kapitolu nazvanou „Děsivé příbě­ hy“, kde popisuje a pokouší se vysvětlit některé nega­ tivní reakce, s nimiž se misionáři po svém návratu setkávají ve svých církvích. Musíme se snažit tento problém pochopit a přijmout za svou realitu, která je vyjádřena v 13. kapitole 1. listu Korintským, kde vidí­ me praktický výsledek křesťanské lásky. Ohniskem činnosti mnoha mladých mobilizátom bu­ de jejich univerzita. Myslíme například na to, co Bůh dělá v Urbaně skrze IFES nebo skrze „Christian Uni­ ons“ ve Velké Británii. Toto studentské hnutí spolu s „Campus Crusade“ a dalšími hnutími v současném světě výrazně posiluje páteř misijní služby. Pokud pat-

/75

George Verwer: Vyjít ze zóny bezpečí řítě k některé z těchto skupin, modlete se za skupiny v okolních školách a kolejích a mobilizujte ostatní k misii.

Zapojování druhých do evangelizace a služby Účinným způsobem, jak sloužit jako misijní mobilizátor, je zapojovat druhé do evangelizace tam, kde jsou. Evangelizaci doma nesmíme vnímat, jako by byla v rozporu s evangelizací v jiných částech světa. Ve vět­ šině částí světa dnes mezi námi žijí lidé z nezasažených skupin. Zdá se být samozřejmé, že lidé, kteří milují Pá­ na Ježíše a jsou oddáni celosvětové misii, se budou alespoň nějakým způsobem snažit oslovit tyto lidi, včetně studentů, z nichž někteří pocházejí z nejpotřeb­ nějších národů světa. Zároveň je hodnotné dostat lidi z jejich vlastní země do jiné, aby se něco naučili a také proto, že se to osvěd­ čuje jako důležitá součást Boží strategie pro evangeli­ zaci a zakládání sborů. Mluvte s lidmi, které chcete zís­ kat pro misii, o krátkodobých misijních výjezdech. Nemusíme mít pro to žádné zvláštní povolání. Bůh ve­ de různé lidi různými způsoby. U někoho to může být letní misijní cesta s následným jednoletým nebo dvou­ letým programem, po němž se daný člověk vrátí a pů­ sobí spíš jako ten, kdo vysílá, než ten, kdo jde. (V šir­ ším slova smyslu jsme - nebo bychom měli být — všichni těmi, kdo jdou, i těmi, kdo vysílají.) Je vzrušu­ jící vidět, kolik misionářů z povolání - a zoufale jich potřebujeme víc - pochází z hnutí krátkodobých misij­ ních projektů. Přemýšlejte o tom, zda byste část svých prázdnin nemohli věnovat nějaké misijní činnosti a po­ vzbuzovat k tomu další.

76/

Být mobilizátorem k misii Jedním z nejúžasnějších způsobů, jak zůstat v přední linii celosvětové misie, je sami se zapojit do evangeli­ zace, zejména s lidmi z jiných zemí, kteří možná žijí přímo mezi vámi. Buďte připraveni na potiže, na něž narazíte, když se do toho pustíte: přijdou neúspěchy a zklamání. Pamatujte však, že zklamání v evangeliza­ ci ěasto může být Boží cestou, jak nás naučit něco úžasnějšího a lepšího. Musíme odolávat ohnivým stře­ lám zklamání. Já se s tím potýkám celý svůj křesťanský život. Stačí, že máme Boží milost. Velká biblická víra, která přenáší hory, se nerodi bez pochybností, zápasů a zklamání či dokonce hříchu. Rodí se uprostřed toho všeho. Když budeme přijímat očištění Kristovou draho­ cennou krví, obnovovat se působením Ducha svátého a vracet se ke kříži, umožní nám naplňovat jeho poslání nést evangelium dalším. Jsem si jist, že Bůh již mnohé z vás, kdo tuto knihu čtete, používá víc, než si uvědomujete. Dávejte si pozor na rafinované způsoby, jak člověk může sám sebe nebiblicky snižovat, tak jako si jistě dáváte pozor na do­ mýšlivost. Nezapomínejte, že Bůh dnes dělá ve světě skvělé věci. Úžasným způsobem jedná skrze starší i no­ vější církve, starší i novější agentury. Odpovědí na otázku „Co je cílem mobilizace?“ tedy je uvolnit miliony hodin modliteb, finance a pracovní­ ky na misijní pole. Zakládání sborů, výchova učedníků a jejich vedení k tomu, aby dokázali oslovit svou vlast­ ní kulturu - a pak i další kultury. To vše proto, aby­ chom Ho mohli společně oslavovat na věčnosti. (Bob Sjorgen a Bill a Amy Steamsovi, Run With the Vision [Běžte s vizí].)

777

George Verwer: Vyjít ze zóny bezpečí Doufám, že se rozhodnete zapojit se do této práce a být misijním mobilizátorem.

Doporučená četba • Johnstone, Patrick, Operation World (OM Publis­ hing). • Johnstone, Patrick, The Church is bigger Than You I Think (Christian Focus Publications). • Johnstone, Jill, You Can Change the World (OM Publishing). • Pirolo, Neal, Serving as Senders (OM Publishing). • Miller, Steve, Contemporary Christian Music Deba­ te (Tyndale House). • Steams, Amy and Bill, Catch the Vision 2000 (Bet­ hany House Publishers. • McQuilken, Robertson, The great Omission (OM Li­ terature). • Trotman, Dawson, Born to Reproduce (NavPress). • Kroll, Woodrow, Home Front Handbook (BTBUK). • Jordan, Peter, Re-entry (YWAM Publications). • Tunnicliffe, Geoff, 101 Ways to Change Your World (Chariot and Victor Publishing). • Sjorgen, Bob, Unveiled at Last (YWAM Publica­ tions).

Zmiňované knihy: • Gaukroger, Stephen, Who Cares About Mission? (IVP).

78/

Budoucí misionáři - odkud?

Akce pro každého V oblasti celosvětové misie existuje mnoho sporných otázek. O několika z nich jsem se zmínil v 1. kapitole, kde jsem vyzýval k milostí motivovanému přístupu k složitým debatám ohledně různých stránek misijni práce. Jedna z těchto sporných otázek je pro budouc­ nost misijní služby natolik důležitá, že jí chci věnovat jednu kapitolu. Jde o diskusi o tom, zda je třeba, aby tradiční „vysílající“ země, spolu s Austrálií a Novým Zélandem, dál vysílaly misionáře do zahraničí. Argumenty ve prospěch ukončení této služby vý­ mluvně vyjadřuje několik skupin a jednotlivců. Důvo­ dy se obvykle uvádějí jako ekonomické. Říká se, že fi­ nancovat ze západních zemí domácí pracovníky, kteří ve své vlastní společnosti žijí relativně levně, se vyplatí mnohem víc než vybavovat a připravovat misionáře ze Západu s veškerým jejich očekáváním vysoké životní úrovně a potřebou přípravy na mezikultumí rozdíly. Na obhajobu tohoto postoje jsou uváděny vysoké finanční částky. Některé americké rodiny údajně každý rok po­ třebují spoustu peněz, aby zůstaly na misijním poli. Jednotlivec na krátkodobou misijní cestu údajně potře­ buje 16 000 liber. Podle extrémních verzí této argu­ mentace někteří domácí pracovníci naproti tomu vysta­ čí s 315 librami ročně. /79

George Verwer: Vyjit ze zóny bezpečí Tento argument samozřejmě obsahuje určitý díl pravdy. V Operaci Mobilizaci jsme v průběhu let měli příležitost sledovat obě strany této debaty, protože po­ užíváme obě metody. Navázali jsme partnerskou spolu­ práci s místními sbory při vysílání Američanů, Kana­ ďanů a zejména Britů i dalších z tak zvaného vyspělého světa - a zároveň podporujeme domácí pracovníky, ze­ jména v zemích, jako je Indie, Pákistán a Bangladéš. Na základě těchto zkušeností mohu prohlásit, že misio­ náři ze západních zemí jsou i nadále zapotřebí, přestože na řadě míst se skutečně zdá, že domácí pracovníci mo­ hou tuto práci převzít s mnohem nižšími náklady a v některých případech i efektivněji. (Podrobně se tímto tématem, zejména s ohledem na OM, zabývá Da­ vid Lundy v knize We Are The World [Jsme svět].) Jako u mnoha složitých debat, k nimž dochází v sou­ časné církvi, se domnívám, že i zde potřebujeme vyvá­ žený přístup; správné není jedno, nebo druhé, nýbrž obojí. Ještě důležitější je, abychom si připomínali, že otázka, zda vysílat, či nevysílat misionáře, v konečném důsledku není tou nejdůležitější. Otázkou, na niž by­ chom v této debatě měli myslet především, je, zda jako jednotlivci, církve a další uskupení žijeme s Bohem a hledáme jeho vedení, když se snažíme budovat jeho království. Tím prvním, co v této debatě musíme vzít v úvahu, je nezměmost úkolu, který má církev před sebou při zvěstování evangelia světu. Křesťané z „pohodlného“ Západu jsou často chráněni před brutálními skutečnost­ mi, a tudíž nežijí v jejich světle. Vezměme si například populační explozi. Představte si Mexico City, kde se počet obyvatel blíží 25 milionům, Indii, kde nyní žije

80/

Budoucí misionáři - odkud? více než miliarda lidí, a Činu s více než 1,3 miliardami obyvatel. Uvažte populační explozi v muslimském svě­ tě, která je tak mohutná, že brzy bude každý šestý člo­ věk na světě muslim. Vedle těchto údajů si postavte od­ hadovaných 200 000 křesťanských misionářů na světě. Děsivá jsou nejen tato holá čísla, nýbrž i skutečnost, že na světě žije mnoho národnostních skupin, kde není vů­ bec nebo téměř žádný křesťanský misionář. Mnohé z těchto národnostních skupin se nacházejí v oknu 10/40.* Existence obrovské potřeby není sama o sobě ar­ gumentem, proč dál využívat misionáře ze Západu. Ko­ nec konců čím větší je potřeba, tím důležitější je zvažo­ vat, jak ji efektivně uspokojit. Ježíšovo Velké poslání, které obsahuje úkol nést evangelium až na sám konec světa, však bylo určeno křesťanům všude. Jak to je vy­ jádřeno v Lausannském závazku: „Světová evangeliza­ ce vyžaduje, aby celá církev nesla evangelium do celého světa.“ Pokud to přinese těžkosti při střetu odlišných kultur a velké výdaje, nedá se nic dělat.

Správní lidé u správných úkolů V určitých částech světa - dobrým příkladem je jižní Indie - mohou tento úkol plnit místní pracovníci; zda to budou dělat, nebo ne, je už jiná otázka. V jižní a střední Indii jsou tisíce mobilizovaných křesťanů a v těchto oblastech existují tisíce sborů. Totéž platí Okno 10/40. Oblast světa mezi 10. a 40. stupněm severní ze­ měpisné šířky, zahrnující severní Afriku, Blízký východ a Asii.

/81

George Verwer: Vyjít ze zóny bezpečí o Papuy-Nové Guiney, kde není zapotřebí víc dobře placených misionářů profesionálů zvenčí, nýbrž mobi­ lizace laiků, spojená s větší duchovní opravdovostí a bezúhonností. V některých případech je tomu tak, že dokud misionáři neuvolní cestu, laikové se nikdy nezmobilizují. V těchto případech je vhodné, aby se evan­ gelizace chopili místní křesťané a aby se misijní úsilí zvenčí zaměřilo spíše na podporu než na vysílání pra­ covníků. Totéž lze říci o velkých částech Brazílie, Ar­ gentiny, Keni, Nigérie a Filipín, uvedeme-li alespoň několik míst. Naproti tomu však existují národnostní skupiny, kde církev téměř neexistuje: Ujgurové v západní Číně, Afghánci, Kurdové, Balúčové a stovky dalších. Argu­ ment, že západní církev by měla hospodařit se svými zdroji tak, že bude podporovat místní pracovníky, mís­ to aby vysílala misionáře, je u těchto skupin naprosto slabý. Na mnohých z těchto míst není koho podporo­ vat. Velikost, síla a misijní dědictví tradičních vysílají­ cích zemí jsou životně nutné pro to, aby do těchto ná­ ročných situací přišli lidé, kteří zde budou pracovat. Mezi těmito krajními polohami jsou země, kde je znač­ ný počet křesťanů, ale stále tam potřebují pomoc misio­ nářů z tradičních vysílajících zemí, například v roli po­ radců a instruktorů. Na některých místech může být silná domácí církev, které se z nějakých důvodů nedaří oslovit další lidi. Pří­ kladem tohoto jevu je Bangladéš. Lidé z hinduistického nebo animistického kmenového prostředí, kteří tvoří většinu křesťanů v této zemi, nedokážou účinně oslovit své muslimské bližní, kteří jsou v Bangladéši většino­ vou skupinou. Proto zde mají zahraniční pracovníci ob­ 82/

Budoucí misionáři - odkud?

rovský vliv; nové křesťany z řad muslimů pak učí za­ kládat sbory a ziskávat další muslimy. Můžeme se ra­ dovat, že se několik tisíc muslimů obrátilo k Bohu, ze­ jména díky působeni misionářů ze Západu. Na začátku se na práci podíleli i někteří Bangladéšané, ale ti byli většinou z muslimského prostředí. Na těchto příkladech je jasně vidět, že otázka „vysí­ lat misionáře“ versus „podporovat místní pracovníky“ je spíš složitá než snadná. Někdy je samozřejmě vhod­ né jedno, jindy druhé a ještě jindy obojí. Ať již zvolíme jakoukoli metodu, vždy se objeví spousta překážek a problémů. Musíme to přijmout, postavit se k nim poctivěji a pak se zaměřit na to, aby misionáři vysílaní ze Západu šli tam, kde jsou opravdu potřeba. Myslím si, že zahraniční misionáři, kteří jdou do ze­ mí, kde již existuje církev, by měli působit v roli porad­ ců a instruktorů. Nic nenamítám proti tomu, když něja­ ký dynamický služebník přijde dejme tomu do Francie založit sbor. Byl jsem ve Francii svědkem úžasné me­ zinárodní misijní práce. Mám však pocit, že naší prio­ ritou by v takových situacích mělo být pomáhat v pří­ pravě mužů a žen, kteří budou zakládat sbory ve své vlastní zemi. Například když jsem byl v kontaktu se zakladateli sborů ve Francii, měl jsem dosti silný pocit, že mnozí z nich ve sborech, které založili, zůstali příliš dlouho. Misionáři mohou zpohodlnět jako kdokoli jiný. Když mají svůj dům a děti ve škole, není snadné „pře­ sadit se“ někam jinam. Pro lidi ve vedení je také dosti těžké říci: „Je čas, aby ses přesunul jinam a k jinému úkolu a umožnil místním pracovníkům převzít práci,

/83

George Verwer: Vyjít ze zóny bezpečí kterou jsi začal.“ Průkopničtí misionáři se mohou stát „zákopovými“ a zahltit se nejrůznějšími oblastmi služ­ by, kde by se mohli uplatnit místní věřící. Lichý argument, že misionáři ze Západu už nejsou třeba, je tedy posilován zřejmou skutečností, že takoví misionáři ne vždy odcházejí na místa, kde je jejich pří­ tomnost nejstrategičtější. Přimlouvám se za přesunutí pracovníků, abychom mohli věnovat větší pozornost národnostním skupinám, kde téměř žádní misionáři nejsou, a místům, kde je pravděpodobné, že tam misio­ náři budou obzvláště efektivní. Musíme uznat skuteč­ nost, že vysoké procento mladých lidí se o místě své misijní služby rozhoduje na základě velice subjektiv­ ních důkazů, často spojených s misionáři, s nimiž jsou ve styku. Protože není mnoho misionářů, kteří se vra­ cejí od nejméně zasažených národnostních skupin, mla­ dí lidé jsou málo ovlivňováni, aby se zajímali o tyto oblasti, a proto je zde stálý nedostatek pracovníků. Misionář, který chce, aby mladý člověk přišel pra­ covat na určité místo, protože se mu například nepoda­ řilo najít pro určitý úkol domácího pracovníka, může dané místo vykreslit tak, jako by bylo nejméně zasaže­ nou oblastí na světě. Co však uděláme s rozčarováním a zmatkem mladého misionáře, který po svém příjezdu zjistí, že danou práci by snadno mohli dělat místní křesťané nebo že by bylo možné na ni někoho zaměst­ nat za desetinu nákladů, které stálo jeho vyslání? V ně­ kterých případech by bylo lépe, kdyby danou práci dě­ lali nekřesťané. Na Západě je stále velký počet lidí, kteří chtějí jít do zemí, kde misionáři ve skutečnosti nejsou zapotřebí. Sami o sobě jsou zoufale potřební, ale ne nutně tam, kam by chtěli jít.

84/

Budoucí misionáři - odkud? Pokroku při řešení tohoto problému by bylo možné dosáhnout pečlivou poradenskou péčí poskytovanou mladým lidem ze Západu, obsáhlejším vyučováním o tom, co misijní služba skutečně obnáší, a pomocí kvalitních informací. Kdyby pak například mladý člo­ věk řekl, že má pocit, že by měl pracovat v Manile na Filipínách, protože viděl, jak tam tolik dětí spí na uli­ cích, mohl by být poučen, že Manila má víc křesťan­ ských sborů než většina měst na světě. Tiživějším problémem v Manile je, jak mobilizovat církev, aby se k těmto dětem přiblížila a postarala se o ně, a jak po­ tom financovat množství Filipínců, kteří sami chtějí vyjít jako misionáři, ale chybí jim peníze, protože círk­ vi nezbývá než na pokryti jejích základních potřeb. Dí­ ky Bohu za to, že je k dispozici dobré vyučování, po­ radenství i informace; je třeba je zprostředkovat všem případným budoucím misionářům. Nesmíme se v této otázce dopouštět extrémů. Vě­ řím, že Duch svátý vede různé lidi různým způsobem. Kdybyste pracovali v Brazílii a Bůh by vám tam dal mimořádnou službu, pravděpodobně bych vám řekl, abyste se vrátili do Brazílie. To, že je v Brazílii obrov­ ské množství křesťanů a podle všeho bude v příštích 25 letech patřit k zemím, které budou vysílat nejvíc misio­ nářů, samo o sobě neznamená, že v Brazílii nemáte ja­ ko zahraniční misionáři místo. Budete však muset pra­ covat jinak než ti, kteří tam šli před dvaceti lety. Jde mi o to, že lidé ze Západu často nejsou dostatečně pružní, aby se přizpůsobili novým misijním situacím, které převažují na místech, jako je Brazílie a Filipíny.

/85

George Verwer: Vyjít ze zóny bezpečí

Proč využíváme cenné a drahé misionáře na práce, které by za relativně nizké náklady mohl dělat třeba nekřesťan? Je to proto, že v misijní službě se špatně využívají lidské zdroje a málo si ceníme času; někteří misionáři, do jejichž přípravy a umístění se investovaly obrovské částky, vykonávají skutečně triviální úkoly. To může být v pořádku první rok, kdy se zacvičují a učí se zlomenosti a pokoře, ale dlouhodobě, když lidé do­ stávají značné finanční částky, aby na daném místě mohli působit, měli by si to opravdu zasloužit. Odpusť­ te mi sekulární vyjadřování, ale když nepřijmeme záva­ zek usilovat o vynikající kvalitu svého misijního nasa­ zení, myslím, že si do budoucna připravíme značné problémy. Některé církve s tímto problémem začínají něco dě­ lat; pod vlivem zklamání z práce, kterou jejich misio­ náři skutečně dělají, začínají klást otázky. Chtějí od těch, které podporují, podrobné informace o povaze je­ jich práce. Začínají přebírat zodpovědnost. Samozřej­ mě, některé misijní agentury se proti tomu bouří, čímž oblasti misijní služby vznikají další spory. Není divu, že nesmírná složitost otázek spojených s rozmísťováním západních misionářů vyvolává iluzi, že už nejsou potřeba. V Operaci Mobilizaci teď máme 2 800 pracovníků v 80 různých národech. Narážíme na nesmírně složité otázky a problémy a musím připustit, že často děláme chyby. Lidé nejsou vždy rozmístěni nejstrategičtějším způsobem. Vůbec se nemůžu stavět jako soudce metod jiných lidí, ale zatímco sám ze všech sil hledám Boží moudrost, Duch svátý mě vede k tomu, abych bojoval za promyšlenější přístup k roz­ mísťováni misijních pracovníků. 86/

Budoucí misionáři - odkud?

Necitlivost Lidé, kteří tvrdí, že misionáři ze Západu nejsou potřeba a že bychom měli klást důraz na finanční podporu míst­ ních pracovníků, obvykle poukazují na necitlivost vůči kultuře daného národa, která jde často ruku v ruce s činností západních misionářů. Jistě to je otázka, jíž bychom se měli zabývat. Na některých místech stojí mezi misionářem a mistní církví vysoká hradba. Také existuje spousta příkladů, kdy jsou místní pracovníci necitliví vůči jiným kulturám ve své vlastní zemi. Chy­ ba může být na obou stranách, aleje pravda, že západní misionáři si s sebou často nesou svou kulturní a teolo­ gickou zátěž, která pak vede k zákonictví a vymizení milosti. My ze západu často selháváme v tom, že si ne­ osvojíme skromnější či prostší životní styl, který by od­ povídal kultuře, v níž pracujeme. Přijedeme s obrov­ ským majetkem, což v některých kulturách vyvolává obrovské problémy a zmatek. Lusannský závazek o tomto problému hovoří takto:

Misijní organizace až příliš často vyvážely s evan­ geliem také cizí kulturu a církve pak víc než k Pís­ mu byly vázány ke kultuře. Kristovi evangelisté se musí pokorně oprostit od všeho, kromě své vlastní identity, aby se mohli stát služebníky druhých, a církve se musí snažit kulturu proměnit a obohatit - to vše k Boží slávě. Do určité míry to lze řešit již během výběru a přípravy misionářů. Když se lidé neosvědčí v této oblasti, napří­ klad v rámci nějakého krátkodobého programu, pak by se zřejmě neměli na misijní pole chystat.

/87

George Verwer: Vyjít ze zóny bezpečí To je jedna z největších předností krátkodobých mi­ sijních programů. Jedním z tajemství OM je, že mnozí lidé jsou od svého „misijního povolání“ vysvobozeni hned na začátku. Uvědomí si, že nejsou těmi, kdo by dokázali účinně sloužit v těžkých situacích, které s sebou přináší misijní působení v cizí kultuře. Tento testo­ vací proces je velice cenný.

Závislost Velkým problémem, který pramení z důrazu na finanč­ ní podporu místních pracovníků ze strany církví na Zá­ padě místo na vysílání misionářů, je závislost. Výhody a nevýhody tohoto přístupu jsem poznal velice brzy. Když jsem jel poprvé do Mexika, ještě jsem studoval, a tak jsem mohl jen mobilizovat Mexičany a s modlit­ bami jim poskytovat finance na práci, kterou konali. První místní služebník, s nímž jsem spolupracoval, muž, po němž jsme pojmenovali svého prvního syna, asi po 15 letech z této práce odešel, protože pro něho bylo příliš těžké žít z amerických peněz. Byl Mexičan a už to tak nechtěl dělat. Když z jedné země musí při­ cházet velké finanční částky na podporu lidí pracují­ cích desetitisíce kilometrů daleko v jiné zemi a v jiné kultuře, často to přináší trápení a zmatek. Například v rámci naší služby v Indii se snažíme zvýšit podíl příjmů ze samotné Indie; je to velice těžké. Musíme vyučovat biblické získávání peněz a používá­ me knihy jako Friend Raising (Získávání přátel) a Peo­ ple Raising (Získávání lidí).* Tyto knihy potřebují ne­ jen zahraniční misionáři, ale také místní pracovníci. OM je známa svou globalizační politikou, protože má­ me lidi přibližně z 80 různých zemí, kteří pracují v de­ 88/

Budoucí misionáři — odkud? sítkách dalších zemí po celém světě. Lidi ze zemí, které teprve začínají vysílat misionáře, však bereme pouze tehdy, když si pro sebe sami obstarají podporu - větši­ nou z jejich vlastní země a z velké části z jejich církve. Máme pocit, že z dlouhodobého hlediska to je správná cesta kupředu. Budoucnost nespočívá ve stále větších částkách, které budou proudit ze Západu na podporu v takzvaných přijímajících zemích. Někdy peníze ze Západu proudí trochu jiným způso­ bem, kdy jsou místní křesťané povzbuzováni k tomu, aby šli studovat a připravovat se na službu do některé západní země. Domnívám se, že není příliš ideální, když se například bratr či sestra z Afriky na pět či šest měsíců kvůli zvýšení svého vzdělání odstěhuje ze své kultury a od své rodiny. Za určitých okolností to je při­ jatelné, ale myslím, že to není nejlepší způsob. Nejlepší je, když tito lidé získají kvalitní vzdělání ve své vlastní nebo blízké kultuře. Mám čtyřicetiletou zkušenost s tím, kdy se lidé vracejí ze Západu a nejsou schopni přizpůsobit se své kultuře. Jeden křesťanský bratr, kte­ rý se mnou studovat na Moody Bible Institute, se vrátil do Indie, ale nedokázal se přizpůsobit tamějšímu živo­ tu. Vrátil se do USA, opustil své povolání k misii a od té doby žije tam. Ve skutečnosti jsou tisíce těch, kteří se nevrátí nebo se vrátí jen nakrátko a pak odejdou zpátky na Západ. Nevyvolávejme v těchto lidech pociVeškeré odkazy převzaty z knihy People Raising od Williama Dillona, Moody Bible Institute of Chicago, Moody Press. Po­ užito se svolením.

/89

George Verwer: Vyjít ze zóny bezpečí

ty viny. Pokud budou dál žít s Ježíšem, chvála Bohu za to. Mějme však na paměti, jaká nebezpečí pro misijní službu v sobě takovýto způsob vzdělávání skrývá. Vážím si lidí a hnutí, kteří se pečlivě snaží pomáhat místním služebníkům v jejich vlastní zemi plnit jejich úkoly a poskytují jim knihy, nástroje a někdy i finance. Když však lidé na práci ve své zemi dostávají veliké finanční částky, snadno se vytvoří závislost a opatrov­ nický postoj. Neříkám, že se to nesmí, ale že bychom měli počítat náklady, čelit realitě toho, oč se snažíme, a vyhýbat se negativním zevšeobecňujícím soudům o různých metodách. Podpora domácích evangelistů a misionářů může místní církvi skutečně nadlehčit ur­ čité břemeno, ale může to mít i svou rubovou stránku že církev nebude vysílat.

Argument nákladů Nejvýraznější argument v této debatě říká, že náklady na misionáře ze Západu jsou ve srovnání s financová­ ním místních pracovníků v dané zemi prostě příliš vy­ soké. Na začátku jsem zmínil určitá čísla, která se v této souvislosti uvádějí. Celou otázku peněz a porovnávání mezi levným místním pracovníkem a drahým misioná­ řem lze značně překroutit a mě samotného zde určité věci rozčilují, protože nejsou přesné. Mnozí nejsou ochotni vnímat, že místní pracovníci, pokud jsou svobodní, ve své kultuře často žijí velice levně, ale když pak mají rodinu, jejich náklady často nesmírně vzrostou, zejména pokud mají zájem poslat své děti na školy do zahraničí. Nekritizuji je za to, ale tvrzení, že místní pracovníci jsou levnější, tak ztrácí na váze. Nejlevnější bývá podporovat lidi ze Západu na

90/

Budoucí misionáři - odkud?

krátkodobých misijních programech. Existují určité vý­ jimky, ale mám zkušenost, že na jejich potřeby stačí několik tisíc liber za rok. Mohou žít na kolejích nebo využít jinou formu společného ubytování. Na lodích OM nebo YWAM mohou křesťanští pracovníci žít pravděpodobně levněji než kde jinde na světě; samo­ zřejmě mají k dispozici jen několik metrů čtverečních, a tak tam nelze přijmout mnoho rodin. Některé církve, které si stěžují na vysoké náklady misionářů, by si měli klást zkoumavé otázky, kolik sa­ mi utrácejí. Často zjišťuji, že kazatelé dostávají vyšší plat než misionáři vyslaní jejich církví; k tomu mají dům a ještě některé další výhody. (V menších sborech to tak vždy není a mnozí kazatelé dostávají stěží tolik, že jim to stačí na živobytí, a někdy si dokonce musí najít práci, aby se uživili.) Připadá mi pošetilé, že si církev, která má několik milionářů a stavební projekt v hodnotě 7-8 milionů stěžuje, že musí vybrat 30 000 liber (48 000 dolarů) na rodinu, která jde pracovat do zámoří. Náklady na podporu misionáře se samozřejmě v růz­ ných částech světa liší. Tato další složitost, že podpo­ rovat misionáře ve Francii je jiné než podporovat mi­ sionáře například v Indii, se často nebere v úvahu. O to vyšší je nezodpovědnost těch, kdo pouští do oběhu čís­ la jako 25 liber měsíčně na podporu místního pracovní­ ka. To prostě není pravda. Je to mnohem složitější. Mů­ že to být 25 liber z jednoho zdroje, 25 liber z jiného zdroje a k tomu ještě zaměstnání na částečný úvazek, aby to stačilo. Lidé s tak mizivou podporou se však

/91

George Verwer: Vyjít ze zóny bezpečí

mohou dostat do takové finanční tísně, že někdy přesta­ nou být poctiví a nejsou pak schopni hospodařit s pe­ nězi na Boží dílo. Jsem přesvědčen, že v určitých zemích někteří lidé shromažďují pracovníky, kteří nemají žádné povolání od Boha, tím, že jim platí malý plat za to, že budou dělat křesťanskou práci. Lidé v těchto zemích jednodu­ še potřebují práci, je tam silná nezaměstnanost, a tak stojí frontu, aby mohli dostat křesťanskou práci. Pokud máte peníze, můžete je zaměstnat. Často nemají dosta­ tečné vzdělání a často mají nepořádek v životě. Až uzavřou manželství a budou mít rodinu, už na ně nebu­ de dost peněz a o slovo se přihlásí zloba, bolest a zma­ tek. To si v tomto velikém úkolu evangelizace světa ne­ můžeme dovolit. Je nezbytné přijmout, že do efektivní přípravy mi­ sionářů je nutno hodně investovat. Také musíme po­ chopit, že pokud budeme podporu místních pracovníků považovat za nějakou zázračnou zkratku k rychlému splnění úkolu, bude to velká chyba. V celosvětové mi­ sii neexistují žádné laciné, „zlevněné“ zkratky, přes­ tože máme k dispozici způsoby, jak šetřit a být praco­ vitější. Doma i v zahraničí potřebujeme úplnější obraz, který by nás ve všech oblastech vyvedl z ůzkoprsosti ať již ze strany misionáře nebo místní církve. Když vět­ šina peněz pochází ze zahraničí, místní církev daného člověka často zůstává mimo. Nemůžeme si dovolit nejednotu mezi těmi, kdo mají pocit, že by svými penězi měli podporovat místní pra­ covníky, a těmi, kdo se chtějí podílet na vysílání misio­ nářů ze své církve či země. Ne všechno lze posoudit na základě peněz. 92/

Budoucí misionáři - odkud?

Velké posláni nás vyzývá k tomu, abychom posílali nejen peníze, ale sami sebe. Tak jako Otec poslal Syna, aby se stal člověkem a pobýval mezi námi, posílá nás Pán Ježiš do světa, abychom se osobně ztotožnili s tě­ mi, které máme oslovit. Nebude to vždy nejhospodár­ nější řešení, ale bude to největší projev lásky: Máme o druhé takový zájem, že se vzdáme svého pohodli a způsobu života, abychom se s nimi mohli podělit o Boží lásku. (Craig Ott, Evangelical Missions Quar­ terly.)* Ani si nesmíme dovolit, aby nás neznalost situace na misijním poli vedla k špatným soudům v těchto otáz­ kách. Řada křesťanských vedoucích na Západě má zkreslený názor na misijní organizace, protože s nimi nemají žádnou zkušenost. Někdy tato neznalost může vést k falešným soudům o samotných misionářích. Je­ jich vlastnosti a výkony jsou posuzovány na pozadí vy­ soce náročné kultury, kterou jsme si na Západě vy­ tvořili, se všemi jejími falešnými měřítky. Některým z těchto lidí, vynikajícím pracovníkům na misijním po­ li, ani není umožněno říci na našich dokonalých, „o do­ konalost usilujících“ nedělních bohoslužbách své svě­ dectví. Myslím, že toto určitě rmoutí Pána žně, který chce, aby miliony těch, kdo nikdy neslyšeli, přijali evangelium Ježíše Krista stejně jako lidé na Západě, krmení všemožnými duchovními koktaily a stravou. Převzato z „Let the Buyer Beware“ od Craiga Otta. Evangeli­ cal Missions Quarterly (červenec 1993), Box 794, Wheaton, IL 60189. Použito se svolením.

/93

George Verwer: Vyjít ze zóny bezpečí

Je čas činit pokání a zlomit se před Bohem, růst v milosti, odvrátit se od subjektivního k objektivnímu a začít biblicky uvažovat o tom, jak můžeme reagovat na výzvu Skutků 1,8. My ze Západu, ať již klademe důraz na posílání prostředků místním církvím v zahra­ ničí nebo na přípravu a vysílání misionářů, můžeme společně usilovat o naplnění Velkého poslání, které do­ dnes hoří v srdci našeho Pána Ježíše Krista.

Doporučená četba • Lundy, David, We Are the World (OM Publishing). • Taylor, William D., ed., Too Valuable to Lose (Wil­ liam Carey Library). • Barnett, Betty, Friend Raising (YWAM Literature). • Dillon, William, People Raising (Moody Press). • Ott, Craig, Let the Buyer Beware (Evangelical Mis­ sions Quarterly, červenec 1993).

94/

Financování práce

Odkud přijdou peníze? Jedním z nejtěžších úkolů, s nimiž se setká člověk, kte­ rého Bůh vede na misijní pole do zahraničí, je získat peníze. Je tradicí, že kazatelé po celém světě dostávají plat. Některé větší denominace dávají plat také svým misionářům, zejména v bohatších zemích. Většina mi­ sionářů, kteří odcházejí do cizích zemí, však žije „z ví­ ry“. Ten výraz „z víry“ se mi po pravdě moc nelíbí, protože naznačuje rozdíl, který by ve skutečnosti neměl platit. Vždyť z víry bychom měli žít všichni a důvěřo­ vat Bohu, že se postará o všechny naše potřeby, ať už to udělá jakkoli. Tento výraz se používá jako určitá křesťanská zkratka v souvislosti s pracovníky, kteří ne­ dostávají obvyklý plat, nýbrž spoléhají na Boha, že se o ně postará, často skrze církve a jednotlivce, kteří kry­ jí náklady jejich práce. Výraz „misijní organizace z ví­ ry“ označuje ty, jejichž zaměstnanci jsou financováni převážně tímto způsobem. V podstatě to znamená, že si člověk shání svou vlastní podporu.

Získávání peněz \ této kapitole se chci podívat na financování misie především z hlediska člověka, který uvažuje o tom, že se zapojí do této práce, a chce žít „z víry“ ve výše uve­ deném smyslu. V druhé části bych rád řekl něco o da­ rech církve na práci misijních organizací. /95

George Verwer: Vyjít ze zóny bezpečí Organizace a jednotlivci se ve svém přístupu k této složité otázce získávání peněz nesmírně liší. William Dillon ve své výborné knize People Raising (Získávání lidí) s podtitulem A Practical Guide to Raising Support (Praktický průvodce pro získávání podpory) uvádí ce­ lou škálu různých metod, kde na jedné straně George Mueller prosazuje samotnou modlitbu, D. L. Moody naproti tomu navrhuje modlitbu, informace a prosby a Hudson Taylor někde mezi tím vyzývá k modlitbám a informacím, ale bez proseb o peníze. Poté říká: „Otázka zní: Který model získávání podpory Písmo vý­ lučně vyučuje? Odpověď: Žádný. Existuje mnoho růz­ ných modelů a metod.“ Podobně jako ve všech ostatních složitých debatách v církvi potřebujeme i zde vyvážený pohled, který cel­ kově vnímá úkol církve budovat Boží království. To podle Dillona bude znamenat vypěstovat si úctu k me­ todám jiných skupin a jednotlivců. Sem patří i vděčnost za ty, kdo dávají na dílo království, ať již ze svého bo­ hatství nebo ze své chudoby. Dobrá komunikace o otázce financování je nezbytně nutná, aby lidé pochopili celosvětovou situaci. Musíme opustit postoj, který říká, že mluvit o penězích není du­ chovní. Přimlouvám se za lepší pochopení biblických principů financování a především za postoj, podle ně­ hož se o všechny naše zdroje v konečném důsledku sta­ rá Bůh, jemuž patří naše vděčnost, bez ohledu na to, jaké při získávání peněz používáme aktivity a kdo po­ depisuje šeky. Jeden z hlavních biblických základů o placení křes­ ťanských pracovníků představuje 1. list Korintským 9,7-14:

96/

Financováni práce

Který voják slouží za vlastní peníze? Kdo vysadí vinici a nejí, co urodila? Kdo pase stádo a neživí se mlékem toho stáda? Jsou to snad jen mé lidské úvahy? Neříká to sám zákon? V Mojžíšově zákoně přece stoji psáno: „Nedáš náhubek dobytčeti, když mlátí obili. “ Má tu Bůh na mysli dobytek? Není to řečeno spíše pro nás? Ano, pro nás to bylo napsá­ no, neboť ten, kdo orá a kdo mlátí, má pracovat s nadějí, že dostane svůj podíl. Když jsme vám za­ seli duchovní setbu, bylo by to mnoho, kdybychom sklízeli vaši pozemskou úrodu? Mají-li na vás prá­ vo jiní, proč ne tím spíše my? Přesto jsme tohoto práva nepoužili, raději snášíme nedostatek, jen abychom nekladli žádnou překážku do cesty Kris­ tovu evangeliu. Což nevíte, že ti, kteří slouží ve svatyni, dostávají ze svatyně jídlo, a ti, kteří při­ sluhují při oltáři, mají podíl na obětech? Tak i Pán ustanovil, aby ti, kteří zvěstují evangelium, měli z evangelia obživu. Z tohoto textu vyplývá, že člověk, který je veden na misii do cizi země, byl přijat do práce království, a pro­ to by měl očekávat, že dostane zaplaceno, ať již formou platu v běžném slova smyslu nebo prostřednictvím da­ rů od křesťanů, kterým na této práci záleží. Pokud pra­ cujete na Božím díle, nemusíte kvůli této odměně poci­ ťovat vinu. Nemusíte si připadat provinile ani tehdy, když to pro druhé znamená určitou oběť. Nemusíte se za každou cenu snažit žít co nejprostším způsobem. Ja­ ko dělník si zasloužíte svou mzdu (L 10,7). Jste jako to dobytče zmiňované v textu z 1. listu Korintským, a jak Pavel ukazuje, Bůh to říká kvůli nám. /97

George Verwer: Vyjit ze zóny bezpečí Potíže nastávají, když někdo tvrdí, že je veden do služby na plný úvazek, ale lidé v místním sboru tohoto člověka z toho či jiného důvodu nepřijímají; k tomu často dochází, když neproběhne žádná diskuse a je jim pouze řečeno, že daný člověk bude misionářem. V prů­ běhu let se setkáváme se zajímavým jevem, kdy lidé tvrdí, že mají přímé Boží vedení, ale pak se obrátí a kritizují církev, že jim nenabízí peníze. Znám lidi, kteří prohlašují, že žijí z víry a nežádají druhé o peníze, ale pokud církev nesdílí jejich nadšení a peníze se k nim nehrnou, rychle si vypěstují nesprávný postoj. To vše je spjato s potřebou lepší komunikace a skládání účtů hned od chvíle, kdy se člověk začne zajímat o ce­ losvětovou misii. Někteří říkají, že problémem ani tak není přijímat jako křesťanský pracovník peníze od druhých, jako spíš zjištění, že přijaté finance stěží stačí na živobytí a že vysílající církve je nutno přesvědčovat o hodnotě in­ vestic do této práce. Tak by tomu být nemělo. Církve by si měly vypěstovat biblický pohled na peníze. Jed­ ním ze způsobů, jak jim v tom pomoci a tím i zlepšit situaci těch, kdo žijí z podpory od druhých křesťanů v církvích, je zajistit, aby byly dobře informovány o potřebách. Tato komunikace s místní církví je nezbytně nutná. Ve vysílání lidí a jejich přijímání zpět je nejdůležitější právě místní sbor. Pokud tíhnete k misijní službě a vaše církev se na ní dosud nepodílí, mluvte s nimi o tom a hledejte jejich ujištění. Bude třeba, abyste vůči nim byli upřímní a otevřeně s nimi hovořili o svých potře­ bách láskyplným způsobem, kterým pro tuto práci zís­ káte jejich podporu. V některých církvích se o potře­

98/

Financování práce

bách lidí svorně mlčí. Ať již budete mluvit s kýmkoli, s vaším sborem nebo jinou skupinou a jednotlivci, snažte se to překonat pomocí dobrých komunikačních návyků. V některých církvích je skutečně víc lidí, kteří by chtěli jít, než kolik jich lze podporovat. To může přinášet zklamání a napětí, pokud se to neřeší způso­ bem motivovaným milostí. Na schopnosti mluvit spolu láskyplně a efektivně, ať již tváří v tvář, po telefonu nebo písemně, je nutno pra­ covat. Vyžaduje to poznání a pochopení kontextu, v němž se nacházejí lidé, kteří uvažují o dávání. Použí­ vejte tištěné materiály. Zvažte, zda o sobě nenapsat do­ pis, v němž se představíte. Možná byste mohli někoho, kdo zná vaši práci, poprosit, aby o vás něco napsal. Když budete při shánění své podpory rozvíjet tyto do­ vednosti, mějte na paměti také potřeby práce v širším měřítku a informujte o nich. Je dobře známo, že největ­ ší a nejvěmější finanční pomoc přichází od osobních přátel a sborové rodiny. Věřím, že mnozí z těchto lidí jsou připraveni a ochotni štědře vás podporovat, ale bu­ dete se muset postarat o to, aby k tomu měli všichni příležitost. Když budete informovat o svých potřebách, vytvá­ řejte si svou vlastní vizi. Bez vize se shánění podpory stává otročinou. Nezapomínejte, že cílem práce, do níž vstupujete, je přinášet evangelium ztraceným. Tato vize mě vede a inspiruje, když usiluji o finanční průlom a modlím se za něj. Peníze jsou skutečně třeba. Pokud by se lidé mohli vyhnout peklu nějakou jinou metodou, pak bychom si nemuseli dělat starosti. Tato skutečnost /99

George Verwer: Vyjít ze zóny bezpečí by nás měla vést k tomu, abychom bojovali o zdroje, které potřebujeme, a nenechali se zastrašit nezdary a zklamáními, s nimiž se nutně setkáme. Součástí zdravého postoje k zajišťování prostředků pro jednotlivce je pěstování rovnováhy mezi modlitba­ mi, praktickými kroky a v tom všem důvěrou v Boha. Tento obecný princip mohu ilustrovat jedním velice bo­ lestným příběhem. Roku 1982 se Jonathan McRostie, evropský ředitel Operace Mobilizace, stal účastníkem vážné dopravní nehody, po níž ochrnul. Když jsme se o této nehodě dozvěděli, mobilizovali jsme tisíce lidí, aby se za tuto situaci modlili. Zároveň jsme udělali ab­ solutně všechno, co jsme mohli, abychom mu zajistili nej lepší lékařskou péči. Vrtulníkem byl kvůli svému stavu dopraven do jedné z nej lepších nemocnic v Evro­ pě a tam se o něho starali nejlepší lékaři. Nakonec jsme však všichni mohli pouze důvěřovat Bohu, že se o něho postará. Modlili jsme se, udělali, co jsme mohli, a pak jsme to přenechali Bohu. V Operaci Mobilizaci je pro nás často těžké nachá­ zet tuto rovnováhu v oblasti financí. Na začátku jsme se řídili pravidlem nemluvit o finančních potřebách mi­ mo organizaci, pokud se nás někdo konkrétně nezeptá, a nedovolovat mladým lidem, kteří se zapojují do na­ šich programů, mluvit o jejich či našich potřebách pří­ mo. Mysleli jsme si, že bychom se měli plně spoléhat na přímluvné modlitby za mobilizaci finančních zdro­ jů, a zároveň jsme respektovali metody, které používaly jiné skupiny. Musím přiznat, že při pohledu na přímější snahy druhých o získání peněz nás tato politika někdy vedla k pocitům nadřazenosti a „superduchovnosti“. Také působila rozdělení, protože někteří lidé se tímto

100/

Financováni práce pravidlem řídili přísněji než jini. Bylo zřejmé, že infor­ mace o našich potřebách pronikají ven. Slyšeli o nich účastníci modlitebních setkání a mnozí lidé o nich psali ve svých osobních dopisech. Dary štědrých lidí jasně vycházely z informací zevnitř OM. Naše pravidlo ni­ kdy nebylo myšleno jako zjednodušující tvrzení, že spoléháme „pouze na Boha a na lidi ne“, ale mnohým to tak mohlo připadat. Před několika lety jsme svou politiku změnili a po­ ložili větší důraz na biblické učení, že Bůh používá jed­ notlivce a církev k naplňování potřeb těch, kdo mu slouží. Nový zákon o tom v oblasti finančních potřeb skutečně mluví víc než o pouhém „spoléhání na Boha“. Když se tento posun důrazu ujal v širším měřítku, za­ čala být pro nás důležitá potřeba kvalitních informací pro ty, kdo by případně také chtěli dávat. Angažujme se v získáváni peněz a věřím, že dnes zastáváme biblič­ tější důraz než dřív, a sice: intenzivní přímluvné mod­ litby, následované citlivým jednáním a informováním, a v tom všem spoléhání na Boha, že se o nás postará. (Zároveň si dál připomínáme, že si musíme vážit ostat­ ních, kteří k této složité otázce přistupují jinak.) Bůh může dělat nemožné, ale také se svým lidem pracuje všedním, rozumným, zdravým a pokojným způsobem. Hudson Taylor, člověk známý svými modlitbami a dů­ věrou v Boha, že poskytne peníze, uměl také skvěle in­ formovat o své práci; tento vyvážený přístup potřebu­ jeme. Je důležité uvědomit si, že zaměřovat své modlitby na finance není neduchovní ani světské. Watchman Nee ve své knize A Table in the Wilderness (Stůl v pustině) píše:

/101

George Verwer: Vyjit ze zóny bezpečí Když však dojde na finanční potřeby, na jídlo, pití a hotové peníze, je to tak praktická záležitost, že se tím okamžitě prověří opravdovost naší viry. Když nedokážeme Bohu důvěřovat, že se postará o pozemské potřeby naší práce, k čemu pak mluvit o duchovních potřebách. Tvrdíme druhým, že Bůh je živý. Prokažme to ve velice praktické oblasti materiálních věci. Nic jiného nám nedá důvěru v něho, kterou jistě budeme potřebovat znát, až přijdou ony další duchovní požadavky.

Když si v Lukášově evangeliu 18,1-5 prostudujeme po­ dobenství o neodbytné vdově, získáme důležitou lekci o vytrvalosti v modlitbách. Když se pak budeme mod­ lit, budou nepříjemné a těžké situace prověřovat upřím­ nost našich cílů. V oblasti motivů musíme být krajně opatrní. Opravdu neseme břemeno za evangelizaci svě­ ta? Když se modlíme za finance, mám na mysli kon­ krétní cíle, které oslaví Boha? Bůh někdy finanční po­ moc odpírá, protože ho znepokojuje náš nesprávný pohled na něho. Například není správné, když si mys­ líme, že si Boha můžeme zavřít do krabičky a snažit se ho přinutit, aby udělal, co chceme. Kniha Jób nás o tom učí a ukazuje nám, do jaké míry může Bůh zkoušet člo­ věka. Když procházíme zkouškou, je důležité, aby­ chom nezráceli ze zřetele cíle, které nám Bůh dal. Bůh totiž nechce zničit naše cíle, nýbrž pročistit nás na ces­ tě k jejich splnění. Bůh může dopustit, že budeme zkoušeni starostmi o finance, ale starosti nikdy nepři­ nesou duchovní průlom. Pokud nad těmito starostmi

102/

Financování práce

nedokážeme zvítězit, pak je podle mého názoru důleži­ té mluvit o tom a modlit se s nějakým dalším křesťa­ nem. V 1. Janově listu 3,21-22 jasně vidíme vztah mezi poslušností a vyslyšenou modlitbou. „Moji milí, jestli­ že nás srdce neobviňuje, máme svobodný přístup k Bo­ hu; oč bychom ho žádali, dostáváme od něho, protože zachováváme jeho přikázání a činíme, co se mu líbí.“ To však neznamená, že jsme byli neposlušní, kdykoli narazíme na nedostatek financí nebo na nevyslyšenou modlitbu. Tato oblast vyžaduje obrovský cit pro rovno­ váhu. I když se musíme vyvarovat falešných pocitů vi­ ny a sklonu k přílišnému zkoumání sebe samých, také musíme mít na paměti, že jakýkoli náš hřích může být pro modlitbu překážkou. Ve Starém zákoně máme va­ rování, že když se modlí nespravedlivý člověk, jeho modlitby jsou ohavností. Modlitba nikdy nemůže být náhražkou za poslušnost. Někteří lidé reagují negativně na tlak, jenž se může dostavit vzhledem k nesmírným finančním potřebám práce, kterou se chystají dělat. Nemají rádi, když se jim připomíná, že ohledně tak velkých finančních částek musí spoléhat na Boha. Nicméně mám pocit, že tato závislost je jednou z nej výraznějších skutečností v ob­ lasti misijní práce. Pětasedmdesát či více procent oby­ vatel světa se každodenně potýká s jedním velkým problémem - jak přežít. Průměrný roční příjem člověka žijícího v jednom z nejchudších národů světa se pohy­ buje mezi 400 a 500 librami. Mnozí musí pracovat šest­ náct hodin denně, aby vůbec mohli přežít. Ve světle těchto údajů bychom si možná měli připomínat slova

/103

George Verwer: Vyjít ze zóny bezpečí O. Hallesbyho v jeho knize o modlitbě: „Modlitba je práce.“ Někteří z nás by se této práci možná raději vy­ hnuli. Spolu s modlitbou je také třeba jednat. Sem mimo jiné patří životně nutná komunikace s církvemi a jed­ notlivci, o níž jsem již hovořil. Zároveň musíme praco­ vat na své vlastní způsobilosti přijímat finance od dru­ hých. Můžete projít určitou průpravou, která vám umožní lépe zhodnocovat peníze, jimiž vás podporují jiní křesťané. U mladého člověka nemusí dvouletý krátkodobý program stačit. Nemohli byste upravit svůj časový rozvrh nebo pozměnit svůj životní styl, abyste mohli víc pracovat na získávání financí a na zvyšování konečné hodnoty této podpory? Mnozí křesťanští auto­ ři hovoří o tom, že by křesťané z bohatších zemí měli upravit svůj způsob života s ohledem na celosvětové podmínky. Paul Borthwick v knize How to be a World Class Christian (Jak být světovým křesťanem) píše: „Můžeme se rozhodnout žít prostším způsobem, aby druzí mohli prostě žít. Prostředky stačí pro všechny, ale když se o svou hojnost budeme dělit s druhými, bude to od nás vyžadovat, abychom v něčem snížili svou spotřebu, dobrovolně se omezili a žili takovým způso­ bem života, který bude odrážet naši znalost situace lidí ve světě.“ Pravděpodobně zde mluví především o materiálních potřebách, ale jeho slova lze stejnou měrou vztáhnout i na prostředky nutné k tomu, aby se evangelium do­ stalo k těm, kdo ho potřebují, ať to je kdokoli. Po modlitbách a adekvátních krocích musíme celou situaci nechat na Bohu. Tím nechci říci, že Bůh zapl­ ňuje mezery, které zůstanou mezi našimi modlitbami

104/

Financováni práce

a následujícími konkrétními kroky. Jako křesťané ví­ me, že Bůh je v tom všem. Jedině jeho milostí lze mod­ litbami nebo prací něčeho dosáhnout. Přicházejí však chvíle, kdy již nemůžeme udělat víc. Bez úzkosti pak musíme nechat Ducha svátého působit v těch, s nimiž jsme byli v kontaktu, i v těch, s nimiž jsme kontakt nenavázali.

Dáváni peněz Až dosud jsme se na financování dívali z hlediska člo­ věka, který se hodlá zapojit do práce některé misijní organizace „z víry“. Druhou stranou mince tu je přispí­ vání na práci těchto lidí ze strany jednotlivců a církví. Písmo nás o financování a dávání učí mnoho. Podívejte se například na Sk 2,42-47: Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se. Všech se zmocnila bá­ zeň, neboť skrze apoštoly se stalo mnoho zázraků a znamení. Všichni, kteří uvěřili, byli pospolu a měli všechno společné. Prodávali svůj majetek a rozdávali všem podle toho, jak kdo potřeboval. Každého dne pobývali svorně v chrámu, po do­ mech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a s upřímným srdcem. Chválili Boha a byli všemu lidu milí. A Pán denně přidával k jejich společen­ ství ty, které povolával ke spáse. To je úžasný text a lidé z něho podle svého konkrétního stanoviska zdůrazňují různé části. Domnívám se, že by­ chom ho měli přijímat celý, včetně části, která říká, že prodávali svůj majetek, aby mohli naplnit potřeby dru­

/105

George Verwer: Vyjít ze zóny bezpečí hých. Neříkám, že je nějaký zákon, podle něhož křes­ ťané musí prodávat svůj majetek a získané peníze ode­ vzdávat. Tito lidé to nedělali kvůli nějakému zákonu, ale proto, že milovali lidi, viděli jejich potřeby a chtěli na ně přispět. Je smutné, že na svých cestách po světě moc této touhy dávat nevidím. Existují samozřejmě skvělé vý­ jimky, ale často mezi křesťany vnímám ochotu omlou­ vat nedostatek financí na Boží dílo pohodlnými fráze­ mi. Misionářům, kteří jsou finanční tísní nuceni vzdát se své práce, se říká: „Bůh tě tam ve skutečnosti ne­ chtěl mít“ nebo „Finance ti zmrazil Bůh.“ V určitých situacích to může být pravda, ale musíme si dávat vel­ ký pozor, než vytrhneme nějakou hezky znějící frázi z kontextu a použijeme ji v jiném, kde je jen chabou výmluvou pro nedostatečný zájem poskytnout zdroje. Někdy se mi zdá, že nekřesťané jsou v oblasti podpory potřebných soucitnější a horlivější než křesťané. Dalším důležitým textem je 2 K 8,1-7:

Chceme vám povědět, bratří, jakou milost dal Bůh církvím v Makedonii. Tak se osvědčily v mnohém soužení, že z jejich nesmírné radosti a veliké chu­ doby vzešla jejich bohatá štědrost. Mohu jim do­ svědčit, že dobrovolně dávali podle své největší možnosti, ano i nad možnost; s velkou naléhavostí nás prosili, aby se směli účastnit této pomoci pro bratry v Judsku. Překonali všechno naše očekává­ ní: dali sami sebe předně Pánu a z vůle Boží také nám. A tak jsme vybídli Tita, který započal toto dílo lásky, aby je mezi vámi také dokončil. Jako 106/

Financováni práce jste ve všem bohatí, ve víře, v slovu, v poznání, v horlivosti i v lásce, kterou máte k nám, buďte bohatí i v tomto díle milosti. Bůh nás vybízi, abychom byli bohatí v milosti dáváni. Odpovidá to sbírkám ve vašem sboru? Ohromuje mě, jak bezvýrazně se pořádají sbírky v mnoha našich círk­ vích. Často zde chybí výzva a seznámení s potřebami a sbírka bývá uvedena jedinou formální větou. Podiváme-li se na to poctivě, pak všichni víme, že většina sbí­ rek ve většině našich církví je značně chabá. Samozřej­ mě tu jsou výjimky, ale všeobecně je podle statistik dávání uprostřed Božího lidu víceméně skandální. Mnozí lidé nejsou „bohatí v tomto díle milosti“, proto­ že nevědí, čeho jejich peníze mohou dosáhnout. Nevě­ dí, že za několik korun lze koupit Janovo evangelium a že celé hnutí o velikosti OM může vzejít z toho, když někdo jednomu šestnáctiletému člověku daruje Janovo evangelium. Mnozí křesťané si neuvědomují, že bez je­ jich peněz se různé věci nestanou. Mají pocit, že se o to postará někdo jiný. Někteří jako výmluvu pro svůj ma­ terialismus a lenost používají dokonce učení o Boží svrchovanosti. Bůh chce, aby se věci děly, ale dává nám zodpověd­ nost; takže o tom, zda se uskuteční, rozhodujeme my. Existují plány vyslat v příštích několika letech 200 000 nových misionářů (viz 7. kapitola). To se nestane, po­ kud křesťané nezačnou tyto plány financovat. Špatné postoje k dávání podtrhuje skutečnost, že jako křesťané nemluvíme o penězích otevřeně. Dřív byl pro křesťany zakázaným tématem sex - dnes to jsou peníze. To mu­ síme změnit a plně tuto otázku zveřejnit.

/107

George Verwer: Vyjít ze zóny bezpečí Kéž bychom plněji pochopili, proč bychom měli mít touhu a milost k dávání, proč bychom se měli jako jed­ notlivci i ve skupinách učit uvolňovat finance modlit­ bou a proč bychom měli být v otázce peněz upřímnější a otevřenější, i když tím riskujeme pohoršení některých lidí. Důvod, proč tyto myšlenky, vycházející z dvou uvedených biblických textů, tak silně zdůrazňuji, je pro některé pohoršlivý. Jde o toto: nedostatek peněz patří k hlavním faktorům, které brzdí Boží dílo. Mnohým li­ dem je toto tvrzení nepříjemné, ale spolu s dalšími au­ tory knih o misii jsem přesvědčen o jeho pravdivosti. Stephen Gaukroger píše:

Na prahu roku 2000je misijní dílo ve finanční kri­ zi. Misijní agentury propouštějí zaměstnance, zmrazují platy a omezuji rozvoj nových projektů. Literatura zůstává nevydána, nebo pokud je vydá­ na, nerozdává se. Finance na kapitálové výdaje nejsou k dispozici, a tak organizace zápasí s nevy­ hovujícími prostory, zastaralými počítači a kopír­ kami a nespolehlivými auty. Udržování takovéto organizace je pak nákladné a poměrně neefektivní. Zdroje však dispozici jsou - jen kdyby je Boží lid uvolnil. Odhaduji, že zhruba 35 000 mladých lidí učinilo roz­ hodnutí pro určitou misijní službu. Šokující skutečností je, že přibližně 95 procent se k této práci nikdy nedo­ stane, a jedním z hlavních důvodů je, že v mnoha pří­ padech nemáme peníze ani na to, abychom mohli vyjít vstříc jejich počátečnímu rozhodnutí. Nemáme knihy 108/

Financování práce

a informační materiály, které by jim umožnily pro­ měnit své rozhodnutí v činy - zapojit svou církev, říci o tom svým rodičům a shánět finance. Průzkumy ve Spojených státech ukazují, že proces získávání peněz je pro mladé lidi, kteří vstupují do mi­ sijní práce, hlavním zdrojem zklamání. Potřebují v tom naši pomoc, ale v mnoha případech jim ji nemůžeme poskytnout, protože nemáme peníze na následnou práci s nimi. Pro lidi, kteří kdekoli na světě učiní toto velké rozhodnutí, bychom měli mít připravené materiály, kte­ ré jim řeknou, co mají udělat dál. Slyšíme, že pro tento úkol je toho třeba mnohem víc, a jsem si jist, že tomu tak je. Ale s určitými pozoruhodnými výjimkami se ná­ sledná práce s uchazeči o misijní službu zanedbává. Opakuji: Boží dílo brzdí nedostatek financí. Není dost peněz na přípravu potenciálních uchazečů o misijní práci. Existuje jen málo stipendií například pro lidi z „třetího světa“, aby mohli absolvovat kurzy na biblických školách, přestože lidé z bohatších zemí vynakládají značné finanční částky na své vlastní vzdě­ lání a na vzděláni svých dětí. Také je obrovský nedostatek peněz na nástroje po­ třebné k tomu, aby misionáři v terénu mohli efektivně plnit svůj úkol. Často potřebují poměrně drobné polož­ ky - videopřehrávač, nějaké knížky, kolo nebo třeba au­ to. Já hodně létám a zajímám se o letadla. Říkám si, zda víte, že jediné Jumbo stojí asi 300 milionů liber. Proč se křesťané musí specializovat na úzkoprsost v posky­ tování nástrojů, které lidé potřebuji pro svou práci? Od Lausannského kongresu r. 1974 se v misijních organizacích klade větší důraz na holistickou službu na naplňování materiálních a dalších potřeb lidí spolu /109

George Verwer: Vyjít ze zóny bezpečí

se zvěstováním evangelia. Mnohé misionáře vyděsilo, že se na ně klade další břemeno, zatímco se potýkají s omezenými prostředky na svou základní práci. Pokud má církev zájem na dosažení rovnováhy mezi uspoko­ jováním duchovních potřeb lidí a jejich dalšími potře­ bami, pak musí přijmout také obrovské náklady, které s tím jsou spojené. I tuto práci brzdi nedostatek financí. Mobilizace církve k získávání misionářů a modlit­ bám za misijní službu vyžaduje peníze. Materiály a ko­ munikační metody potřebné k informování křesťanů o celosvětové situaci, aby se mohli modlit a podnik­ nout potřebné kroky, jsou nákladné. Říká se, že moder­ ní komunikační metody, jako třeba e-mail, jsou levné; e-mail samozřejmě levný je, poté co koupíte modem, naučíte s ním lidi zacházet a zaměstnáte někoho jako správce sítě. To vše vyžaduje finance. Odhaduji, že má­ me zhruba deset procent toho, co je třeba k mobilizaci církve k modlitbám a ke konkrétním krokům v oblasti misie. Ano, dokonce i schopnost církve efektivně se modlit je omezována nedostatkem financí. V této kapitole jsem psal o tom, jak je důležité, aby ti, kdo se chystají vyjít na misijní pole a sloužit, byli ve svém přístupu k získávání peněz proaktivní a bez poci­ tů viny a s vědomím, že jako pracovníci na Božím díle si zaslouží svou mzdu, očekávali, že je jednotlivci a církve štědře podpoří. Aby to tak mohlo být u všech lidí, kteří se rozhodují vstoupit do této služby, bude muset v církvi dojít ke změně myšlení. Mnozí lidé, kte­ ří čtou tyto řádky, již na misii přispívají a mnozí nebu­ dou schopni dávat víc. Mým cílem není vyvolávat v nich pocity viny; mám na srdci to, aby celá církev měla představu o tom, čeho peníze mohou dosáhnout, 110/

Financováni práce když jsou dány k dispozici pro misijní službu. Hledej­ me Boha společně, učme se z jeho slova i jeden od dru­ hého, abychom v této oblasti mohli růst ve víře a v po­ slušnosti, až nakonec dosáhneme toho, že budou uvolňovány peníze na naše vlastní legitimní potřeby a na to, aby evangelium mohlo proniknout až na sám konec země.

Doporučená četba: • Maiden, Peter, Take My Plastic (OM Publishing). • Hallesby, O., Prayer (IVP). • Hilton, Ted, Building a Support Team (OM Canada).

Zmiňované knihy: • Borthwick, Paul, How to be a World-Class Christian (Victor Books).

Doporučené nahrávky: • Verwer, George, Does The Lack of Funds Hinder God ’v Work? Fund Raising is Team Work.

/Ill

Průlom Skutků 13

Potřeba 200 000 nových misionářů pro nové tisíciletí Nikdy v dějinách církve nebylo po celém světě tolik speciálních programů a akcí. Nejrůznější denominace a agentury si dnes stanoví vysoké cíle a úkoly. Mnohé z těchto organizací jsou spojeny v hnutí „AD 2000 a dál“. Cílem tohoto hnutí je, aby se ke každému člo­ věku na světě dostalo evangelium a aby v každé národ­ nostní skupině byla založena církev. Jeden směr tohoto hnuti má na starosti podporu a koordinaci mobilizace 200 000 nových misionářů do roku 2000. Tato vize dostala název „Průlom Skutků 13“, na připomínku pří­ kladu církve v Antiochii ve Sk 13,2, kde uposlechli Bo­ ží pokyn: „Oddělte mi Bamabáše a Saula k dílu, k ně­ muž jsem je povolal.“ Jako vedoucímu tohoto směru mi často bral odvahu pocit, že zmobilizovat takové množství nových pracov­ níků není možné. Cíle některých lidí a skupin zapoje­ ných do tohoto hnutí se někdy zdají být nejen nerealis­ tické, ale přímo směšné a v některých případech i odporující biblickému učení. Jsem však přesvědčen, že v rozhovoru o stanovení cílů zaznívá víc argumentů pro než proti. Spolu s těmi, kdo milují Pána Ježíše, se při naplňování těchto cílů snažím stavět na učení Boží­ ho slova. Ve všech těch diskusích je jedno jisté: cíle 112/

Průlom Skutků 13

a vize tohoto a dalších hnutí se nikdy neuskuteční, po­ kud nedojde i k masivní mobilizaci a vzdělávání mi­ lionů věncích. Zatímco jsem se potýkal se svými vlastními i cizími pochybnostmi o tomto hnutí, prožil jsem ve svém živo­ tě a vizi obnovu. Bůh mě pro mé pochybnosti napo­ menul. Roku 1996 se Bůh se mnou setkal během letu z Córdoby do Buenos Aires a začal mi do mysli vlévat myšlenky ohledně toho, jak by tohoto cíle bylo možno dosáhnout. Než se podrobněji podíváme, jak a odkud by šlo těchto 200 000 misionářů získat, zamysleme se nad si­ tuací ve světě a nad povahou misijního úsilí v těle Kris­ tově, kvůli níž je vůbec nutné uvažovat o získání tako­ vého počtu nových pracovníků. Jedním z nejnaléhavějších důvodů, proč je třeba mo­ bilizovat tolik nových misionářů, je velikost úkolu ce­ losvětové evangelizace. Jen v samotné Indii je teď asi tolik lidí, kolik jich žilo v celém světě, když se na mi­ sijní pole vypravil roku 1793 William Carey, velký mi­ sionář v Indii. Existují statistiky, které jasně ukazují, že křesťanská církev roste proporcionálně rychleji než světová populace. To je samozřejmě úžasná zpráva, ale když se počet obyvatel na světě blíží ohromujícímu čís­ lu 6 miliard, jak spočítáme, kolik křesťanských pracov­ níků by je mělo oslovit? Nemyslím, že by průměrný křesťan, zejména v západních zemích, dokázal na tuto otázku odpovědět, protože nemají správnou představu o populační explozi.

/113

George Verwer: Vyjit ze zóny bezpečí

Kdo tento úkol vykoná? Když uvažujeme o úkolu oslovit tyto spousty lidí, mů­ žeme si představovat, že tuto práci dělají takzvaní „tra­ diční“ misionáři - lidé, kteří na misijním poli slouží celý život na plný úvazek, kdy svědčí o Kristu, vyučují Bibli a zakládají sbory v dosud nezasažených národ­ nostních skupinách. Takoví misionáři samozřejmě exis­ tují, ale v mnoha směrech to je falešná představa, která může zkreslit náš pohled na počet pracovníků, kteří jsou potřeba k zvěstování evangelia celému světu. Možná bychom si měli poopravit názor na to, jakým způsobem misijní práce probíhá. Můžeme se na to po­ dívat ve čtyřech oblastech. Za prvé, existuje vysoké procento misionářů, kteří se vracejí z terénu. Důvodů, proč se misionáři někdy brzy vracejí, je mnoho, včetně nemocí a touhy za­ ujmout místo v kanceláři misijní organizace ve své ze­ mi. Kladu si otázku, zda jednou z příčin předčasných návratů misionářů není jejich nedostatečná příprava. Když se vrátí, mohou pracovat dál, ale někdo je musí nahradit na misijním poli. Tuto skutečnost výmluvně potvrzuje statistika, podle níž je průměrná délka služby profesionálních misionářů v terénu deset let. Ve světle těchto údajů budeme možná muset přehodnotit svůj po­ hled na práci „tradičních“ misionářů a na to, čeho mo­ hou dosáhnout. Za druhé, mnozí z těch, kdo odcházejí na misijní po­ le, vykonávají práci, která není přímo evangelizační — někdy se tomu říká „šití stanů“. Existují dvě kategorie „stanařů“. Do té první patří lidé, kteří jdou cíleně sdílet svou víru a budovat království. Jsou vyškoleni v pří­ slušném oboru a připraveni na danou zemi, a zatímco

114/

Průlom Skutků 13 většinu doby vykonávají svou práci, hlavním motivem, proč v tomto zaměstnání jsou, je získávat lidi pro Ježíše Krista. Do druhé kategorie spadají stanaři, kteří se Bo­ žím řízením dostanou do jiné kultury, protože to vyža­ duje jejich profese. Mnozí Indové, Korejci, Filipínci, Američané, Britové a další jsou roztroušeni po světě, protože potřebují práci. Mnozí jsou rádi, že jsou ve své církvi, ale zdráhají se oslovit lidi z jiné kultury. Kdyby se však rozhodli zapojit do evangelizace a misie, rázem by se z potenciálních misionářů stali misionáři skuteč­ nými. Díky své znalosti jazyka mohou být obzvláště užiteční. Nevím o žádné statistice, z níž bychom mohli vyčíst velikost této potenciální misijní síly. I když jsou tyto dvě kategorie stanařů velice důležité, nepracují v oblasti evangelizace, vyučování Bible a zakládání sborů na plný úvazek. Bereme je jako misionáře, jimiž také skutečně jsou. Když však odhadujeme množství pracovníků, kteří jsou potřeba k naplnění některých ambiciózních cílů stanovených církví, musíme pečlivě rozlišovat mezi různými druhy práce, kterou misionáři vykonávají. Když předkládáme vize, jako je například „AD 2000 a dál“, nesnažíme se řídit, k jakému druhu práce církve své misionáře vyšlou. Takzvaní „podpůrní“ pracovníci jsou v misijních organizacích samozřejmě nezbytní. Dovedete si představit, kolik vynikajících sekretářek, automechaniků nebo programátorů potřebuje celosvě­ tová misie pro své snahy? Všichni tito lidé budou po­ třeba dál. Každý z nás, v našich různých organizacích a v denominacích, bude mít své konkrétní zaměření a vizi. Když však budeme přemýšlet o množství lidí, které chceme vyslat, aby vydávali svědectví, vyučovali

/115

George Verwer: Vyjít ze zóny bezpečí Bibli a zakládali sbory, budeme muset myslet také na tyto spousty lidí, kteří jsou potřeba v oblasti technické­ ho zabezpečení. Mezi těmi 200 000 bude značný počet starších lidí. Mnozi z nich se dobře hodí k „stanařské“ službě a také k úkolům „v zákulisí“. Lidé odcházejí do předčasného důchodu a někteří svou práci financují sami, což je ob­ rovská pomoc. Společnost již nemluví o jednom povo­ lání za život, ale o dvou, třech nebo dokonce čtyřech. Dokonce i v sedmdesáti vstupují mnozí do nové .práce. V tomto výseku společnosti je nesmírný potenciál pra­ covníků. Mohou přebírat práci v kancelářích misijních organizací ve své zemi, čímž umožní mladším odejít a učit se nové jazyky. V padesáti je těžké naučit se no­ vý jazyk - i když někteří lidé nám to nepochybně vy­ vrátí. Doufáme, že mezi těmi 200 000 misionáři bude mnoho stanařů, a tak bude obtížné přesně změřit, co všechno Duch svátý dělá. V odpověď na modlitby zde bude spousta pracovníků, kteří se neobjeví ve statisti­ kách, ale až se dostaneme do nebe, zjistíme, že byli součástí hnutí AD 2000 - nebo něčeho jiného, co mu předcházelo či po něm bude následovat. Za třetí, tak jako mnozí misionáři jdou vykonávat práci v zákulisí nebo pracovat v dané zemi v občan­ ském zaměstnání, mnozí odcházejí do míst, kde již cír­ kev existuje, a nikoli k nezasaženým národnostním skupinám. Missionary Monthly z března 1996 uvádí: Zhruba 80 % všech misionářů je vysíláno do ob­ lasti světa, kde je již církev založena. Naléhavě však potřebujeme, aby většina nových misionářů byla vysílána do oblastí, kde ještě evangelium ne­ 116/

Průlom Skutků 13 bylo zvěstováno, alespoň tam, kde je větší potřeba než v zemích, kde církev již existuje. Každý místní sbor může pomoci přesměrovat misijní zdroje sta­ novením cíle podílet se na vysílání a podpoře mi­ sionářů určených pro oblasti světa, kde dosud ne­ bylo zvěstováno evangelium. Někteří mohou být vysíláni jako stanaři, kteří v uzavřených zemích získají práci v určitém oboru a budou tak moci osobně svědčit lidem.

Za čtvrté, přílišně zjednodušující tradiční pohled na to, čeho misionáři mohou dosáhnout, může naše uvažování o potřebném množství pracovníků zkreslit také v oblasti holistické služby, o níž jsme se zmiňovali v minulé ka­ pitole. Naším cílem konec konců není jen získávat lidi pro Ježíše a zakládat sbory, nýbrž se snažíme v každém národě světa budovat Boží království. Někteří lidé to vnímají jako nový přístup. Ve skutečnosti v mnoha mi­ sijních agenturách nový není. Určitě například není nový v Armádě spásy. Před velkým Lausannským kon­ gresem se na tomto přístupu mnoho evangelikálů ne­ podílelo. Lausannský závazek, který vzešel z tohoto kongresu, uvádí: „Přestože smíření člověka s člověkem není smíření s Bohem, sociální působení není evangeli­ zací, politické osvobození neznamená spásu, vyznává­ me, že k naší křesťanské povinnosti patří evangelizace a společensko-politický zájem. Obojí je nutné k vy­ jádření našeho učení o Bohu a o člověku, o naší lásce k bližnímu a o naší poslušnosti Ježíše Krista.“ Prostřednictvím vlivu mnoha mužů a žen, včetně mnohých z Latinské Ameriky, se vysoké procento ve­ doucích misijních organizací shoduje na tom, že náš /117

George Verwer: Vyjít ze zóny bezpečí

přístup musí být celostnější a základní evangelizaci spojovat se sociálním zájmem. Samozřejmě, jakmile toto řekneme, musíme začít počítat náklady, protože pokud zaujmeme tento přístup, budeme potřebovat mnohem víc pracovníků. Myslím na Mládež s misií (YWAM), kde se v Amsterdamu zaměřili na holistickou, sociálně orientovanou službu. V jednom okamži­ ku museli mít v samotném Amsterdamu - městě, které již má mnoho křesťanských sborů - více než 300 lidí. Statistiky ukazují, že čtvrtina evropských a severoame­ rických misionářů v jiné kultuře se v současné době po­ dílí na překladu, evangelizaci, zakládání sborů a vy­ učování. Tři čtvrtiny jsou určeny na administrativu a technické zabezpečení (zmíněno výše) a na službu v oblastech, jako je zemědělství, letectví, sociální čin­ nost, vzdělanost, zdravotnictví a záchranné práce. Vý­ zkumy ukazují, že průměrný misionář těžko nachází ví­ ce času k zvěstování evangelia nekřesťanům. To je důležitá otázka, kterou musíme řešit. Kolik z nás si uvědomuje, jaké množství zaměstnanců je třeba k zajišťování provozu v nemocnici, kolik lidí je třeba k realizaci programu na záchranu dětí v jednom větším městě v Brazílii, kolik lidí je třeba na provoz hospiců pro nemocné AIDS, kolik zaměstnanců potře­ buje rozhlasová nebo televizní stanice a kolik pracov­ níků potřebuje vydavatelství v zemích, jako je Bulhar­ sko nebo Mongolsko či jiné misijní pole, kde se zoufale nedostává literatury? A co zaměstnanci škol, institucí pro přípravu misionářů a biblických škol po celém svě­ tě? Co všechny další úkoly, které jsou základním před­ pokladem úplného, holistického misijního úsilí? Všech­ ny tyto otázky by nás měly vést k novému způsobu 118/

Průlom Skutků 13 uvažování o počtech. Když ambiciózně formulujeme, co všechno chceme dělat pro uspokojení materiálních a dalších potřeb lidí, musíme začít dávat dohromady pracovníky a peníze, abychom to mohli realizovat. Mu­ síme začít pracovat na změně pohledu našich církví, aby pochopily, že pokud nezískáme potřebné lidi, spousta těchto plánů zůstane pouhými slovy.

Jak toho dosáhnout? Napsal jsem, že existují čtyři způsoby, jak lze podceňo­ vat počty lidí potřebných k naplnění stanovených cílů, a že potřebné množství je nutno vnímat v kontextu po­ pulační exploze ve světě. Někteří z nás také budou mu­ set změnit své uvažování o určitých metodách k dosa­ žení těchto cílů. Dnes téměř každá země - i když ne každá národnostní skupina - vysílá i přijímá misionáře. Tato radikální změna ovlivnila Operaci Mobilizaci. Na­ příklad před dvaceti lety Velká Británie převážně vysí­ lala misionáře; dnes jev rámci OM také významným cílovým misijním polem. Stejnou výzvu vnímají i mno­ hé další misijní organizace. Musíme chápat, že nehledě na to, co říkáme my nebo významní misijní vedoucí, k této změně dochází, ať se nám to líbí nebo ne. Možná si nemyslíme, že by Británii mělo přijít evangelizovat velké množství Brazilců; v určitém smyslu nezáleží na tom, co si myslíme, protože oni stejně přijdou. Z Papuy Nové Guineje přijdou lidé po­ máhat s evangelizací Evropy. Japonci již vysílají misio­ náře do mnoha různých částí světa, přestože japonská církev je vždy popisována jako tak malá; možná malá je, ale očividně je na určitých místech docela zdravá a již nějaký čas posílá misionáře například do Bangla­

/119

George Verwer: Vyjít ze zóny bezpečí

déše. Lausannský závazek předvídal tuto změnu bez­ mála před 25 lety, kdy v něm bylo formulováno toto: „Misionáři by měli volně cestovat mezi všemi konti­ nenty světa v duchu pokorné služby. Cílem je, aby po­ mocí všech prostředků a co nejdříve měl každý člověk příležitost slyšet, pochopit a přijmout radostnou zvěst evangelia.“ Když se tedy pokoušíme plánovat tuto stránku vize s veškerou její složitostí, nechceme se přít o detaily v otázkách, kdo má co dělat a kam má jít. Můžeme se snažit lidi v těchto záležitostech konstruktivně ovlivňo­ vat, ale podrobnosti vize se naplní, až když ji velké de­ nominace a církevní hnutí přijmou za svou. Na poli mi­ sie dnes žijeme ve velice odlišném světě, než jaký byl před dvaceti lety. Je důležité pochopit, že když se mod­ líme za 200 000 lidí, nemáme na mysli jen tradiční mi­ sionáře ze západních zemí. Když poctivě uznáme, co nyní dělá Duch svátý, pak mluvíme o lidech ze všech částí světa, kteří jdou do všech částí světa, jak to vyjád­ řil Lausannský závazek. Když si toto uvědomíme, pak cíl 200 000 možná přece jen není tak neuvážený. Samozřejmě je možné začít se příliš zabývat počty vyslaných lidí a domnívat se, že cíle lze dosáhnout ta­ kovým a takovým počtem misionářů, kteří z jednoho místa přijedou na jiné místo. Mějte na paměti, že naším hlavním břemenem není soustředit se na počty, nýbrž plnit úkol - poslouchat Pána. Myslím, že evangelizace světa se netýká jen misionářů, nýbrž církve a jejího růs­ tu. Když misionář založí sbor, stává se tento sbor stejně důležitým pro veškerou následnou práci na daném mís­ tě. Průlom přinese právě dynamické spojení misijní služby a růstu církve. Dovolte mi uvést dva příklady.

120/

Průlom Skutků 13

Kdyby sbory v Uttarpradéši v Indii přijaly vizi pro muslimy kolem sebe, pak by tam pro evangelizaci a za­ kládání sborů bylo třeba poměrně málo misionářů ze zahraničí nebo z jiných částí Indie. Dosud se to v příliš velké míře nestalo, a tak by v Uttarpradéši, kde žije více než milion lidí, z nichž přes 19 procent tvoří mus­ limové, snadno našly uplatnění tisíce misionářů zvenčí. Totéž platí o Turecku, které by dokázalo vstřebat o několik tisíc misionář víc, a přesto by úkol nebyl zce­ la splněn. Kdyby však došlo k průlomu a kdyby díky modlitbám a úsilí 300 - 400 pracovníků, kteří tam jsou nyní, Turci začali poznávat Ježíše a začaly by se zaklá­ dat turecké sbory, pak by byli schopni vykonávat prů­ kopnickou misijní práci sami, bez potřeby dalších vy­ sokých počtů misionářů zvenčí. Důležité není pouhé množství zahraničních misionářů. Je pravda, že zaklá­ dáni sborů v některých z těchto zemí, které jsou tak veliké - v Turecku žije 70 milionů lidí - bude vyžado­ vat značný počet lidí. Jsem však přesvědčen, že i kdyby se v příštích několika letech vypravila do okna 10/40 jen osmina z těch 200 000, byli bychom díky modlit­ bám svědky průlomů a mohli bychom splnit cíle, o nichž věříme, že nám je Bůh dal. Zatím se domní­ vám, že pokud se mnohem vyšší procento biblických církví po světě nezapojí do misie a evangelizace, úkol zůstane nesplněný, i kdybychom měli všech 200 000 nových miskonářů. V mnoha zemích světa církev početně roste. Díky vlivu úžasného hnutí DAWN (Discipling Whole Nati­ ons - Učedníci z celých národů) a dalších začaly celé denominace plánovat svůj růst a zakládání nových sbo­ rů. Někteří z nás by to považovali za něco celkem nor­

/121

George Verwer: Vyjit ze zóny bezpečí málního, ale mnohé denominace tento způsob uvažová­ ní nemají nebo neměly, zejména pokud jde o zakládám sborů. Moje otázka adresovaná zejména těm, kdo jsou zapojeni do zakládání sborů, zní: Proč nemůžeme za­ kládat nové sbory, jak to vidíme v 13. kapitole Skutků? Proč nemůžeme zakládat sbory, které okamžitě zač­ nou vážně uvažovat o misii, i když budou malé a nové? Konec konců církev v Antiochii byla malá a nová. Kdybychom to dokázali, znamenalo by to, že všechny tyto nové sbory by se alespoň snažily co nejdříve vyslat svého Pavla a Bamabáše. To by na misijní scéně mohlo vyvolat naprostou revoluci. Zatím spousta malých sbo­ rů, zejména v zemích „třetího světa“, nemá pocit, že by to dokázaly. Možná se jim nedostává peněz, možná ma­ jí potíže s financováním svého kazatele, necítí se být dostatečně zralí nebo že už existují dostatečně dlouho. Po několika letech již mnozí z nich mají vypěstovaný syndrom holého přežívání a myšlenka, že by mohli vy­ slat misionáře, je mimo jejich vnímání. Navzdory tomu mnozí křesťanští vedoucí v zemích „třetího světa“ tuto vizi 13. kapitoly Skutků pochopili a přijali za svou. Vi­ dí, že i malý sbor, možná v partnerství s jiným, může uvažovat o vyslání alespoň jednoho misionáře. Jak si mohou křesťané na místech, jako je Velká Bri­ tánie, USA, Kanada a další bohatší země, kde v du­ chovní službě pracují statisíce lidí, myslet, že 200 000 misionářů pro zbytek světa je příliš vysoký počet nebo že nejsou potřeba? Je to paradox, kvůli němuž bychom měli zpytovat své srdce. Existují sbory, které zaměstná­ vají až 50 lidí na plný úvazek, a přitom nevysílají pro­

122/

Průlom Skutků 13

fesionální misionáře do míst světa, kde církev dosud neexistuje a kde ještě nikdo nedostal Bibli. Čelit této realitě bude možná pro některé lidi těžké. Některé příkladné sbory se této skutečnosti postavily tváří v tvář a snaží se najít rovnováhu mezi tím, co vklá­ dají do své vlastní služby a tím, co věnují ostatnímu svě­ tu. Zdá se však, že nevyvážený pohled na peníze hraje v uvažování některých křesťanských vedoucích a orga­ nizací příliš velkou roli. Někteří lidé, obzvláště ve vý­ konných pozicích a kazatelé velkých sborů, dostávají obrovské platy. Není tedy divu, když se říká, že američtí misionáři stojí příliš mnoho. To pak vede k dalším ne­ gativním zevšeobecňujícím výrokům o amerických mi­ sionářích. Některé sbory na Západě se rozhodly neposílat mi­ sionáře ze svého sboru, protože se jim zdá levnější pod­ porovat místní pracovníky v dané zemi. Nepravdivé in­ formace o tom, kolik stojí podpora místních pracovníků, vyvolala značný zmatek a zranění v Božím díle na mno­ ha místech. Pouze nepatrné procento peněz Božího lidu směřuje na misijní práci v jiných kulturách. Pokud skutečně vě­ říme, že evangelium je pro každého, pak se tato situace jistě musí změnit. Každý věřící a církev musí být při­ praveni radostně a štědře dávat vyšší podíl všech peněz na celosvětovou misii, a zejména na zasahování neza­ sažených. I evangelikální vedoucí by měli směleji mlu­ vit o tom, jak je třeba, aby misionáři vyšli na pole při­ pravené ke žni.

/123

George Verwer: Vyjít ze zóny bezpečí

Počty Na začátku této kapitoly jsem vysvětloval, jak mě Bůh povzbudil během letu z Córdoby do Buenos Aires a jak mě vyvedl ze skepse, kterou jsem cítil ohledně obrov­ ského množství pracovníků, které je nutno získat, aby bylo možno naplnit vizi „Průlomu Skutků 13“. Jak by se dalo získat 200 000 lidí? Odkud je vzít? Začal jsem chápat, že jedním ze způsobů, jak učinit číslo 200 000 méně skličujícím, je rozložit ho na jeho jednotlivé slož­ ky. V Tabulce č. 1 to máme připravené. Je v ní vi­ dět, kolik nových pracovníků by každá církev určité velikosti měla vyslat. Klíčovým slovem v 13. kapitole Skutků je „církev“. Právě církev by měla vysílat pra­ covníky a ve světě je teď více než milion sborů. V círk­ vi samozřejmě probíhá diskuse o tom, zda by misionáře měly vysílat církve samy, nebo zda by vždy měly spo­ léhat na zkušenosti misijní agentury. V tuto chvíli se tímto tématem zabývat nechci. Podobně jako v řadě dalších otázek i zde se zdá, že tu potřebujeme rovnová­ hu mezi oběma pozicemi. Teď mám na mysli něco zá­ sadnějšího. Dobře to vyjadřuje Bob Sjogren spolu s Billem a Amy Steamsovými v knize Run with the Vi­ sion (Běž s vizí). Píší: „Bez ohledu na možnosti volby - zda mají misionáře vysílat jen agentury, nebo místní církev, případně zda v tom mohou spolupracovat - prá­ ce v terénu mezi křesťany je klíčová pro to, aby místní církev mohla uvidět Boží srdce pro celý svět.“ Tabulka č. 1 ukazuje, jak by bylo možné naplnit po­ četní cíl, kdyby se tímto způsobem zapojilo jen 100 000 sborů.

124/

Průlom Skutků 13 Tabulka č. 1 Počet sborů potřebných k vyslání 200 000 nových misionářů (podle země a oblasti)____________

Austrálie

2 000

Kanada

5 000

Karibská oblast

1 000

Střední Amerika a Mexiko

5 000

Východní Evropa

5 000

Východoasijské Tichomoří

4 000

Velká Británie

5 000

Korea

5 000

Nový Zéland

1 000

Zbytek Afriky

6 000

Skandinávie a Finsko

1 200

Jižní Afrika

4 000

Jižní Amerika

10 000

Jižní Asie(včetně Indie, Pákistánu, Nepálu a Srí Lanky)

15 000

USA

25 000

Západní Evropa

4 800

Zbytek světa

1 000

Celkem

100 000

Tabulku č. 1 je nutno vnímat v souvislosti s Tabulkou č. 2, která obsahuje orientační čisla pro sbory různých velikostí. Jsou to pouze orientační údaje a naplnit je by bylo možno pouze tehdy, kdyby sbory přijaly celou tu­ to vizi za svou. Bylo by třeba, aby sbory pořádaly se­ tkáni, kde by se zabývaly přímo touto otázkou: Kolik /125

George Verwer: Vyjit ze zóny bezpečí nových pracovníků plánujeme vyslat v několika příš­ tích letech? Tabulka č. 2 Sbory nad (počet lidí)

Vyslat

10 000

20

5 000

10

2 000

5

1 000

4

500

2

pod 500

1

Také je užitečné rozdělit si tyto počty nových pracov­ níků podle toho, z jaké části světa by mohli pocházet. Tyto informace poskytuje tabulka č. 3. Nemůžeme ur­ čovat, kam se Bůh rozhodne tyto lidi vysílat, ale z do­ savadní praxe víme, že budou přicházet z každé země světa, kde existuje církev. Tabulka č. 3 Rozpis počtů sborů z různých oblastí

Západní Evropa Irsko

100

Belgie

100

Francie

150

Španělsko

150

Portugalsko

100

Itálie

100

Řecko

50

126/

Průlom Skutků 13 Rakousko

50

Švýcarsko

1 000

Německo

2 000

Nizozemí

1 000 4 800

Skandinávie Norsko

500

Dánsko

100

Švédsko

300

Finsko

300

1 200

Východní Evropa

Polsko

500

Česká republika

100

Slovensko

100

Maďarsko

350

Rumunsko

200

Bulharsko

50

Ukrajina

300

Albánie

100

Bělorusko

30

Estonsko

55

Litva

50

Lotyšsko

50

/127

George Verwer: Vyjít ze zóny bezpečí Chorvatsko

30

Slovinsko

30

Srbsko

55

Rusko

3 000

5 000 Střední Amerika

Guatemala

1 000

Nikaragua

350

Panama

200

Salvador

400

Kostarika

1 000

Mexiko

2 000

Belize

50

5 000

Jižní Amerika

Argentina

Bolívie Chile

1 250 500

1 000

Peru

250

Ekvádor

250

Paraguay

250

Uruguay

250

Kolumbie

500

Venezuela

500

128/

Průlom Skutků 13 Guyana

100

Surinam

100

Fr. Guyana Brazílie

50

5 000 10 000

Afrika Angola

100

Kamerun

100

Egypt

200

Etiopie

500

Ghana

500

Keňa

500

Madagaskar

100

Malawi

100

Mozambik

100

Nigérie Rwanda Jižní Afrika

2 000 100

4 000

Súdán

200

Tanzánie

500

Uganda

200

Zaire

300

Zambie

100

Zbytek Afriky

300 10 000

/129

George Verwer: Vyjít ze zóny bezpečí

Východní Asie Filipíny

1 000

Indonézie

500

Malajsie

500

Singapur

500

Hongkong

500

Japonsko

200

Thajsko

100

Burma

100

Tchajwan Zbytek východní Asie

50

550

4 000 Australasia

Austrálie

2 000

Nový Zéland

1 000

Papua Nová Guinea Tichomořské ostrovy

200

100

3 300

Údaje v těchto tabulkách se mohou někomu jevit jako optimistické odhady; je pravda, že realita bude tisíckrát složitější, než může nějaká tabulka ukázat. Tato čísla však nejsou tak skličující, jak možná vypadají. Napří­ klad v tabulce č. 1 u hodně velkých sborů očekáváme, že 200 z nich vyšle 20 nových pracovníků. Takových

130/

Průlom Skutků 13

hodně velkých sborů jsou po světě tisíce a některé již nové pracovníky vysílají. Vyhlížíme stupňování proce­ su, který již probíhá. Ve spodní části tabulky č. 1 se předpokládá, že by 50 000 sborů mohlo vyslat jednoho nového misionáře. Vyznívá to jako spousta malých sbo­ rů, ale je jich nejméně několik milionů a mnohé z nich už misionáře vysílají.

Čísla nejsou všechno Takovýto číselný rozpis nám poskytuje konkrétní cíle, o něž můžeme usilovat. Nezůstávejte však u čísel. Za­ pojte do tohoto procesu svůj sbor a denominaci. Zasadí tuto vizi do své vlastní situace a přijmou Boží vedení ohledně toho, co dělat a o jaké množství nových pra­ covníků by v jejich případě mělo jít. Především celou tuto záležitost učiňme nedílnou součástí své modlitební služby. V 9. kapitole Matoušova evangelia nám sám Pán přikazuje modlit se, aby Pán žně vyslal dělníky na svou žeň. Pokud se rozhodnete modlit se za víc než 200 000 nových pracovníků v jiných kulturách - chvá­ la Pánu! Mějte milost pro ty z nás, kdo se soustředí na toto menší množství, které řada křesťanů stále ještě po­ važuje za dosti neuvážené. Je důležité pamatovat na to, že vize „průlomu Skut­ ků 13“ bude plodná jen tehdy, když o ni budeme usilo­ vat v souladu s nejrůznějšími dalšími strategiemi, vize­ mi a zbožnými principy, které Bůh používá po celý život církve. Uveďme si několik z nich, které musí jít ruku v ruce s cílem získávat nové pracovníky a s nese­ ním evangelia všem národům.

/131

George Verwer: Vyjit ze zóny bezpečí Za prvé, potřebujeme v církvi větší obnovu a oprav­ dovost. Tím myslím, aby křesťané přešli od povrchního života s Bohem k takovému, který přijímá výzvy, které dnes před nás Bůh staví. Také mám na mysli poctivou a otevřenou snahu zbořit hradby mezi různými důrazy v církvi a úsilím o společenství Ducha svátého s nimi. Za druhé, také je důležité, aby došlo k „probuzení milosti“. Tím myslím obnovený důraz na takovou lás­ ku, o níž mluví 1. list Korintským. Domnívám se, že pokud k sobě navzájem nebudeme jako jednotlivci i or­ ganizace velkorysejší, naše velkolepé vize velkého množství nových pracovníků se neuskuteční. Potřebu­ jeme každý úd těla Kristova. Za třetí, potřebujeme větší kázeň v modlitbách, ve studiu Božího slova a v dávání. Tyto základní zbožné činnosti nelze oddělit od ostatních vizí, které nám Bůh dává. A nakonec si musíme dávat pozor, abychom nedovo­ lili negativnímu smýšlení ničit naši tvořivost a vizi. Dě­ jiny církve ukazují, že Bůh často jedná i v situacích, které se nám jeví jako ztracené. To, co často považuje­ me za nehodu, u Boha nehodou není. Čtyřicet tři let služby po celém světě mě ujistilo o tom, že sice musí­ me usilovat o co nejvyšší míru profesionality ve všem, co děláme, ale že Bůh často dělá úžasné věci i skrze lidi, organizace a situace, u kterých bychom to vůbec nečekali. Nemysleme si, že získávání 200 000 nových misionářů bude zcela uspořádaný a úhledný proces.

132/

Průlom Skutků 13

Audiokazety Informace o tom, jak lze zakoupit nahrávky vyučo­ vání George Verwera, můžete získat na webové strán­ ce: www.georgeverwer.com

/133

Obsah: Poděkování

...3

Předmluva

...4

Úvod

...7

Milost jako motivacemisijní služby

...9

Jsme jeho svědkové

.. .24

Chopit se vedení

...39

Být mobilizátorem k misii

...61

Budoucí misionáři - odkud?

...79

Financování práce

...95

Průlom Skutků 13

...112

Vyjít ze zóny bezpečí Vydal Návrat domů jako svou 149 publikaci.

Přeloženo a vydáno se svolením: Paternoster Publishing, P.O.Box 300, Carlisle, Cumbria, CA3 OQS, UK.

Autor: George Verwer Překlad: Alena Koželuhová Odpovědný redaktor: Miroslav Hora Grafická úprava, sazba: Petr Plaňanský Obálka: CALDER, Eva Filová Výroba: Petr Plaňanský

Tisk: Macík Sedlčany

...Jsem přesvědčen, že lidé, kteří mají určitou vizi a chtějí, aby se stalo něco konkrétního, musí vědět, jak si získat věrnost dru­ hých, a musí umět delegovat a pracovat s týmem. Tím základ­ ním je, že musíme opravdu věřit v lidi a učit se jim dvěřovat, mi­ lovat je a povzbuzovat...

Vyjít ze zóny bezpečí George Verwer, muž milující horské dráhy všeho druhu a rizi­ ko na samé hranici možného, nás ve své knize zve na cestu vel­ kého dobrodružství víry: sdílí s námi více jak čtyřicet let aktiv­ ní služby na poli evangelizace. Jeho slova jsou povzbuzením a zároveň i mobilizací k revoluci lásky. Tato práce zakladatele Operation Mobilisation je určena pře­ devším křesťanským vedoucím a zejména pak těm služební­ kům, kteří touží po nádhernější realitě v celém těle Kristově. Je též určená i těm, kdo skutečně hladoví po Bohu a touží lépe pochopit, co Bůh dělá a chce dělat po celém světě.

...Opakem probuzení je lidský sklon k zákonictví, úzkoprsosti a tvrdosti, které jsou velice často zastíracím manévrem našich vlastních pocitů nejistoty a strachu. Upřímně řečeno, myslím, že u některých opravdových věřících jde o chybný pohled na Písmo, spojený s přílišným důrazem na některé oblíbené verše na úkor celého Božího úradku... George Verwer - zakladatel a mezinárodní ředitel organizace Operation Mobilisation, je zapojen do celosvětové mezinárod­ ní modlitební služby a je též autorem celé řady titulů zaměře­ ných na budování Kristova těla a podporu světové misie.

NÁVRAT DOMŮ