Umění lehce se učit: nové metody, které vám ulehčí učení 8090078443, 9788090078444

Citation preview

„UMĚNÍ” LEHCE SE UČIT Kurt Tepperwein

Kurt Tepperwein

UMĚNÍ LEHCE SE UČIT Nové metody, které vám ulehčí učení

Název německého originálu: Die „Kunst” miihelosen Lernens Copyright © 1983 by Ariston Verlag, Genf

Copyright © českého vydání 1993:

Nakladatelství STANOVUM, Dolnokubínská 188X. Pelhřimov Překlad © Blanka Kubisková Jazyková úprava: Marie Vojnová

ISBN 80 - 900784 -4-3

ÚVOD

Od začátku vzniku života se vše mění. To nás učí historie Ze­ mě, říše rostlinná i živočišná, historie člověka a celé přírody. Všechno to se chápe jako neustálá proměna. "Vše plyne", řekl Herakleitos již kolem roku 600 před Kris­ tem a charakterizoval tak z přírodovědeckého hlediska vývoj každého života. Protože je tento proces jasně zaměřený k cíli, nazýváme jej evolucí. Každý vývoj probíhá procesy přizpůsobování a učení

Vývoj je možný pouze na základě přizpůsobování se a učení. Toto platí pro lidstvo a zejména pro život každého jednotlivce. Ve skutečnosti jsme neustále vystaveni překážkám a problé­ mům. Zdá se, že přímo patří k životním podmínkám člověka být stále konfrontován s těžkostmi. Proto je úkolem tyto těžkosti bezproblémově zvládnout, jejich prostřednictvím růst a vyzrávat a tímto způsobem rozvíjet své schopnosti. To znamená, že všichni se musíme stále učit. Jako děti jsme se naučili chodit a mluvit a ve škole číst a psát. Později jsme se učili jezdit na kole, lyžovat, plavat, tancovat a učili jsme se i mnoho dalších věcí. Skutečně se učíme celý život. Jenže učit se není jen to, co se dělá ve škole. Astronaut se musí naučit pohybo­ vat v beztížném stavu a řídit kosmickou loď. Pokud nechceme být nešťastní, musíme se učit přizpůsobovat se neustále se mění­ cím životním podmínkám. Někdo se učí cizím jazykům, jiný ma­ turuje či skládá odborné zkoušky. Učením rozvíjíme své schop­ nosti, učením získáváme rozdílné dovednosti. Toto vše je spoje­ no s učením a bez učení nic nedokážeme. Můžeme říci, že celý náš život probíhá jako neustálý proces učení a že právě tímto do­ stává svůj směr a smysl.

5

Běžné metody učení nejsou pro většinu žáků ideální

Způsob školního vyučování se od Sokratovy doby mnoho nezmě­ nil.Před skupinou žáků stojí někdo, kdo něco ví, protože se něco naučil a je ochoten vést druhé. Pomocí jazyka se snaží zprostřed­ kovat žákům určitou látku. Je dokázáno, že asi 80 procent toho, co se učíme, přijímáme očima. Vyučování se uskutečňuje pouze slovy (verbálně) a nebere se v úvahu skutečnost, že existují lidé, třebaže jsou v menšině, kteří vnímají jinak (akusticky). Pro toho, kdo má to štěstí a patří k první skupině, je obvyklá forma vyučo­ vání ideální. Ostatní ale mají smůlu. Mohli bychom očekávat, že za dvacet pět století po Sokra­ tovi se najdou metody, které učení ulehčí a zjednoduší. Velmi jsem se snažil takové metody vyvinout. Avšak ze začátku byl vý­ sledek téměř znepokojující. Má první cesta vedla do knihovny jedné vysoké pedagogické školy, ale ani tam jsem nenašel vhod­ ný materiál. Z několika tisíc knih pouze některé obsahovaly pár praktických návodů, jak je možné učení ulehčit. A s ostatními knihami to bylo stejné. Tato cesta ke správnému cíli nevedla. Úžasný potenciál podvědomí

Jednoho dne jsem objevil fantastickou knihu Síla vašeho podvě­ domí. Napsal ji Dr. Jozeph Murphy, vydalo nakl. Ariston v Ženevě. V ní jsem se poprvé dověděl o obrovských možnostech, které dřímou v podvědomí každého člověka, o nevyužitých schopnos­ tech a silách, které můžeme probudit a rozvíjet. O něco později jsem zjistil, že byly pořádány semináře, jejichž cílem bylo pod­ porovat učení za pomoci síly podvědomí. V tomto jsem poznal novou cestu, od které jsem si mnoho sliboval a kterou jsem od té doby začal cílevědomě uskutečňovat. Mobilizace našeho podvě­ domého potenciálu nám umožňuje rychlejší a lehčí učení, zvy­ šování koncentrace a výkonnosti paměti, ba dokonce stupňování inteligence! A to je nový prvek, který je pro nás velmi důležitý! Vědecky je dokázáno, že člověk prakticky využívá v nejlep­ ším případě pouze 20 procent své mozkové kapacity. Ale ani s využitím našich racionálních schopností to není právě nejlepší.

6

"Nic na světě není tak spravedlivě rozdělené jako právě rozum", říká staré přísloví. "Každý si totiž myslí, že ho má dost". Je to sice duchaplné, ale nesprávné. Nestačí totiž "mít" pou­ ze rozum, důležité je naučit se ho používat. Člověk disponuje nejen svým rozumem, ale i dalšími duševními schopnostmi. Každý z nás má skutečně k dispozici netušené schopnosti a síly, které však z větší části neumí využít, protože se dají aktivi­ zovat jen přes podvědomí. I vy disponujete dokonalým počíta­ čem. Vaše podvědomí pracuje lépe a rychleji než jakýkoliv počí­ tač, sestrojený lidskou rukou. Tento dokonalý komputer je vám k službám 24 hodin denně a nestojí vás vůbec nic. Z tohoto poten­ ciálu není běžně využíván ani zlomek možností. A toto byste měli změnit! Nejnovější vědecké výzkumy dokázaly, že existují téměř ne­ omezené schopnosti podvědomí při učení a vnímání. Tímto se sice mnohé tradiční metody vyučování a učení staly přežitkem, ale celoživotní nutnost učení zůstává.

Pouze vědomosti nestačí Vědomosti, podle všeobecného mínění, zaručují úspěch, tedy vnitřní i vnější jistotu, v povolání a ve společenském životě. Tento názor je sice velmi rozšířen, aleje nesprávný. V životě to­ tiž jde o uplatnění vědomostí v praxi a v životě. Vědomosti jsou mrtvým kapitálem, pokud chybí schopnost využívat je správným způsobem. Bohužel v našich školách se klade důraz, jen na vědomosti. Ale to, jak tyto vědomosti optimálně zužitkovat, to je ponecháno na každém jednotlivci. Schopný a úspěšný je pouze ten. kdo ten­ to problém pro sebe vyřeší. Inteligence je bezcenná bez schopnosti daných vědomostí adekvátně a účelově využít. O tom svědčí v poslední době obje­ vená skutečnost, že inteligence se vyvíjí již ve velmi raném ži­ votním období. Podle těchto výzkumů již čtyřleté dítě disponuje asi 50 procenty svého inteligenčního potenciálu. V osmi letech je vyvinuto S0 procent inteligence a v sedmnácti letech je. člověk inteligenčně zcela vyzrálý. Avšak i přes tuto skutečnost nejsou 7

vedoucí místa v ekonomice ani politice obsazována sedmnáctile­ tými. Je to proto, že inteligence se zhodnocuje až zkušenostmi.

Faktor úspěšnosti je důležitější než inteligenční kvocient Pro dosažení úspěchu jsou rozhodující i další faktory než jsou inteligence a zkušenosti. Jsou to motivace, energie, vytrva­ lost a vnitřní vyrovnanost. Jsou důležitější než vysoký inteligenč­ ní kvocient. Kromě toho mají velký význam schopnost koncent­ race a dobrá paměť. Málokdo ví, že téměř každý člověk má abso­ lutní paměť. Takové paměti neunikne ani nejmenší podrobnost. Kterýkoliv zhypnotizovaný člověk si například může vzpome­ nout na to, co dělal v určitém dni před dvaceti lety, nebo na to, co měl ve školní brašně první den školy. Ale mezi jednotlivci existuje jistý rozdíl ve schopnosti vyvolat si z paměti potřebné vzpomínky Zejména důležité pro daný cíl je zvolit odpovídající meto­ du. Některá metoda speciálně odlehčuje denní paměť, jiná se spí­ še hodí pro učení cizímu jazyku. K tomu ještě přistupuje dispozi­ ce každého studujícího. Pro někoho může být jedna metoda vý­ hodnější než druhá. Proto v této knize prezentuji různé učební metody, abych vám umožnil zvolit si nejvhodnější cestu podle situace a učebního cíle.

V této knize se budeme zabývat - dosud velmi zanedbáva­ nými - avšak velmi vhodnými učebními podmínkami a nezapo­ meneme ani na to, jaký význam mají dostatečný pohyb a správná výživa. Kromě vzpomínaných faktorů, je stejně důležité vyhýbat se strachu, stresu a jiným nepříznivým vlivům. Jejich odbourání prokazatelně stupňuje schopnost učení i paměti a v mnoha přípa­ dech umožňuje správné učení vůbec.

X

Tato kniha vás ochrání před oklikami a ušetří vám mnoho času Vaše přípravy na maturitu, učňovské či státní zkoušky se dají zvládnout v podstatně kratším čase, osvojíte-li si dobře me­ tody a použijete-li důsledně techniky těmto metodám odpovídají­ cí. Tato kniha vám obojí nabízí. V mnoha případech se budete moci pomocí těchto metod rekvalifikovat, anebo se můžete při zaměstnání připravit na ma­ turitu či na učňovské zkoušky. Ale neměli byste tuto knihu "prolétnout" a co nejrychleji ji přečíst. Měli byste v ní vidět učebnici a pracovní knihu, s jejíž pomocí jste schopni optimali­ zovat své další vzdělávání. Tato kniha vám jistě pomůže najít radost z učení a umožní vám, abyste měli ze své námahy co nej­ větší užitek. Kromě toho vás tato kniha uchrání od slepých cest a ušetří vám tak mnoho času. Život přece není jen učení. I sport, záliby nebo odpočinek po vykonané práci potřebují svůj čas. Po­ třebný čas vám zbude jen tehdy, když se budete umět učit. Proto je mým přáním a je i cílem této knihy přivést vás k tomu, abyste se ve velmi krátké době a příjemným způsobem naučili co nejvíce.

Poděkování

Výzkumem nových vyučovacích metod a metod učení se zabývám již devět let. Navštívil jsem mnoho slavných a na tomto poli úspěšných vědců a studoval jsem jejich metody. Vlastně všichni vědci, se kterými jsem se setkal, mně otevře­ ně informovali o nejnovějších výsledcích svých výzkumů. Měl jsem mimořádně plodné kontakty s Universitou v Princetonu, s výzkumným pracovištěm pro mnemologii na Universitě v Lip­ sku, s Institutem Ludvika Boltzmanna ve Vídni, a také s praco­ vištěm Superleaming Incorporated v New York City. Všem těm­ to institucím a jejím spolupracovníkům vyslovuji svůj dík. Jedinou výjimkou byl dr. Georgi Losanov, ředitel institutu pro sugestologii a sugestopedii v Sofii, u kterého jsem byl v r. 1972 na návštěvě. Bohužel mi nedovolil nahlédnout do podstatných

9

věcí. Stálo mě to několik roků, než jsem se seznámil s jeho meto­ dami do všech podrobností. Na základě rozsáhlých přípravných prací a vlastní dlouhole­ té praktické zkušenosti jsem přesvědčen, že vám dávám touto knihou do rukou návod, jak si v budoucnosti můžete bez námahy osvojit učební obsah každého druhu. Nenárokuji si neomylnost nebo úplnost. Některé z uvedených metod budou za deset, dvacet roků nahrazeny lepšími. Už Herakleitos kdysi řekl: "Všechno plyne".

10

I. část Cesta k individuálnímu úspěchu v učení

1. Co je inteligence? Vymezení pojmu Pod pojmem inteligence se všeobecně rozumí souhrn našich duševních schopností. Podle užšího pojmu je to pak naše schop­ nost myslet a poznávat. Inteligence v životě člověka se jeví jako zvláštní duševní schopnost získat vědomosti a zužitkovat je. Inte­ ligence používá nejen smyslového vnímání a logického myšlení, ale i představivosti /imaginace/, intuice a bdělého snění. Podle nejnovějších poznatků se inteligence skládá pouze ze schopností, které každý jedinec kdykoli může vědomě stupňovat. Co znamená - dobry žák, špatný žák?

Není to tak dávno, co jeden žák přinesl svým rodičům vel­ mi neradostné zprávy. Je těžkopádný a nikdy nebude dobrým žá­ kem. Proto je mu doporučeno, aby opustil školu definitivně. Ve zdůvodnění stálo: "Již sama jeho přítomnost ve škole působí ruši­ vě a snižuje disciplínu ostatních žáků". Přesně po jedenácti letech neslavného opuštění školy v r. 1905 mladý Albert Einstein - neboť právě o něm je v této pří­ hodě řeč - zveřejnil tři významné fyzikální úvahy. A za deset ro­ ků potom zdůvodnil všeobecnou teorii relativity a na základě této převratné teorie se stal géniem dvacátého století. Nejednou se stalo, že špatný žák ve svém pozdějším životě uskutečnil velkolepé objevy, a naopak mnohokrát se stalo, že do­ brý žák v životě selhal. 1 ve třídě, do které jsem chodil, vynikal jeden spolužák nad ostatní. Ačkoli jsem se velmi snažil, nikdy se mi nepodařilo vyrovnat se jeho výkonu a byl jsem věčně druhý.

II

Mnohem později jsem se s tímto bývalým konkurentem set­ kal. Já jsem všechny své mladické sny uskutečnil, ba dokonce jsem dosáhl i více, než jsem si kdysi představoval. On se stal účetním v jedné továrně na keramiku a doufal, že jednoho dne se stane vedoucím podniku. A já jsem si vždycky myslel, že to do­ táhne nejméně na generálního tajemníka OSN. Kdo chce nezávisle na svých výkonech ve škole v dalším životě rozvíjet svou inteligenci, ten se musí moc snažit. Musí ji denně od rána do večera trénovat. Ve svých myšlenkách musí zpracovat situaci nebo problém z různých hledisek, musí zkou­ mat možnosti a vybrat tu nejvhodnější z nich. Neměl by plakat nad chybami a omyly, kterým se na cestě k úspěchu nelze vy­ hnout. Na této cestě je třeba vždy znovu a znovu něčemu novému se přiučit a překonané hodit za hlavu. Úspěchu dosáhne jen ten, kdo je ochoten se permanentně učit.

Komponenty osobnostní struktury a pět faktorů výkonnosti Každý učební obsah se střetne s individuální strukturou osobnosti toho, kdo se učí. Tato struktura osobnosti je navíc i dy­ namická. To znamená, že je podřízena stálým změnám. V pod­ statě je složena z následujících faktorů: 1. 2. 3. 4.

z výkonnosti ze schopnosti navazovat kontakty z motivace z duševního dědictví

Obzvláště bych vysvětlil výkonnost. Tvoří ji následující faktory:

1. 2. 3. 4. 5.

inteligence schopnost koncentrace nadání kreativita paměť 12

Těchto pět faktorů je možné dále rozlišovat takto: Schopnost: Optická inteligence vizuálně přijímat informace a zpracovat je

Optická Optické koncentrace nadání

Optická kreativita

Optická paméť

Zacházet s praktickými nebo technickými věcmi

Praktická inteligence

IVaktická Praktické koncentrace nadání

IVaktická kreativita

Praktická paméť

Duševního zpracování jazykového materiálu

Jazyková inteligence

Jazyková Jazykové koncentrace nadání

Jazyková kreativita

Jazyková paméť

Zacházet s číselným Matemat. materiálem zákonitostmi inteligence a abstraktními pojmy

Matemat. Matemat. koncentrace nadání

Matemat. kreativita

Matemat. paméť

Každá z těchto schopností je u každého jedince jinak vyvinu­ tá, proto neexistují dva lidé, kteří by si v tomto směru přinesli shodné předpoklady. Ustupuje inteligence ve stáří?

Na tomto místě je nutné říci, že inteligence nemá nic spo­ lečného se stářím. Nejlepším prostředkem, jak se vyhnout s při­ bývajícími roky ústupu inteliegence, je stále se učit. Učit se není nikdy pozdě a je-li to možné, začněte co nejdříve. Američtí vědci N. Bayley a N. Owen sledovali 422 mužů a 346 žen, které již po úvodním testu zařadili do skupiny velmi na­ daných. Po mnoha letech s nimi tento test udělali znovu. Všech­ ny testované osoby během deseti až patnácti let získaly průměrně dvanáct inteligenčních bodů. Tento výsledek říká, že duševní pružnost a inteligence, pokud se aktivizují odpovídajícím trénin­ kem, se dají s narůstajícím věkem stupňovat. Ten, kdo chápe učení jako celoživotní proces, má dobré vyhlídky, přinejmenším až do vysokého věku, zůstat v duševní oblasti svěží a výkonný.

13

Souhrn

1. Inteligence se jeví jako zvláštní duševní schopnost, jejíž pro­ střednictvím můžeme získat vědomosti a nakládat s nimi. 2. Školní výkony (pouze podmíněně) nedovolují dělat závěry o duševní výkonnosti v pozdějším věku. Mnozí velikáni ducha byli špatnými žáky. 3. Kdo chce svoji inteligenci podněcovat, musí ji stále popohá­ nět. 4. Je nutné neustále se učit novému, a je nutné umět nepotřebné zapomínat. 5. Výkonnost člověka je založena na následujících pěti kompo­ nentech: inteligenci, schopnosti koncentrace, nadání kreativitě a paměti. 6. Každý tento komponent je možné zkoumat ze čtyř hledisek. To znamená, že existuje optická, praktická, jazyková a mate­ matická inteligence. 7. Nejlepším prostředkem, jak se s narůstajícím věkem vyhnout ústupu inteligenční kapacity, je stálé učení.

14

2. Základní druhy učení a kognitivní aparát Konfucius již před 25 stoletími zjistil, že existují tři -úkladní dru­ hy učení.

1. Učení napodobováním:

Každé dítě ze začátku napodobuje určité způsoby chování jiných, aniž by chápalo smysl tohoto jednání. Ale není možné někoho napodobovat stoprocentně a už vůbec není možné napo­ dobováním někoho předejít v jeho vývoji, vědomostech a znalos­ tech. Kdyby se tento způsob dal naučit, pak by vědomostí neustá­ le ubývalo.

2. Učení prostřednictvím pokusu, omylu a úspěchu: Americký psycholog Edward Lee Thorndike (1X74 - 1949) uskutečnil průkopnické pokusy, jak je možné tímto způsobem se učit. Dal kočku do klece a postavil před ni žrádlo. Samozřejmě, že se kočka snažila dostat se k němu.Musela najít cestu, t. j. do­ stat se z klece ven. Ze začátku udělala celou řadu pokusů (pokusná fáze), ze kterých se některé nepodařily (fáze omylu), až konečně se jeden pokus zdařil (fáze úspěchu). Nyní již kočka vě­ děla, jak může opustit klec a pokaždé našla cestu ven o to rychle­ ji, o co chutnější byl pokrm, nebo čím větší měla hlad (motivace). Kromě toho našla cestu tím lehčeji, čím častěji opa­ kovala pokus (zákon frekvence).

3. Učení prostřednic tvím poznání: Při tomto způsobu učení člověk nepotřebuje žádný pokus. Stačí teoreticky si promyslet možnosti jak najít nej lepší cestu k řešení. Konfucius říká, že normální člověk se učí ze svých chyb, moudrý člověk se učí z chyb druhých a hlupák se nepoučí ani z chyb vlastních. My, lidé, neustále používáme všechny tři základní druhy učení. S narůstající duševní zralostí se však opíráme stále víc o

15

způsob třetí: o učení prostřednictvím poznání. Poznání pak získá­ váme myšlením. Tvorba asociačních drah v kojeneckém věku Již v prvních týdnech života vznikají u kojence reakce a vzory vnímání, které později podstatně ovlivní život dítěte. Poněvadž vnímání a myšlení, a tím i učení a zapomínání, jsou závislé na asociačních drahách, které se vytvářejí v podstatné míře již v prvních třech měsících života, buduje se zvlášť diferencovaná struktura, pokud je kojenec v tomto období duševně podněcován. Během prvních měsíců si dítě přivlastňuje svět opticky. Proto matka nemůže pro inteligenci svého dítěte udělat nic lepšího.než se jím stále zabývat. Ukazovat mu různé předměty, po­ jmenovávat je a přimět dítě k tomu, aby se těchto předmětů dotý­ kalo. Zejména je velmi důležité, aby se s kojenci co nejvíce mlu­ vilo. Právě tyto první měsíce života rozhodnou o tom, k jakému typu učení dítě bude patřit. Jestli se bude učit většinou opticky, akusticky, hapticky nebo kineticky, tedy dotykem nebo jedná­ ním. Čím více vnímacích kanálů se aktivizuje v době raného dět­ ství /od dvou do šesti roků/, tím větší a mnohostrannější budou šance pro učení, tím rozmanitěji se mohou vědomosti přijímat, ukládat a opět vyvolávat. Citová účast a několikanásobné ukládání ulehčují učení

Když se učíte, měli byste se pokusit zabudovat do učení po­ zitivní emoce - například zvědavost, radost, nadšení, přestože to učební látka nevyžaduje. Efektivněji dosáhnete učebního cíle a už toto je prvním krokem k několikanásobnému uložení učební látky. Dále byste se měli snažit, abyste při všem, co se učíte, vy­ tvořili křížová spojení s již dříve naučeným, a abyste poznávali souvislosti mezi teorií a praxí. Stále mějte na paměti, jak nauče­ né zavést do praxe. Spojíte-li nové vědomosti s vědomostmi již dříve získanými, několikanásobně jste je uložili a budete je mít kdykoliv k dispozici. Proto si potom podstatně lehčeji udržíte naučené.

16

Co si zapamatujete nejlehčeji? Jak ukázaly výzkumy reprezentativního vzorku dospělých, pamatujeme si: 20 % z toho, co jsme slyšeli, 30 % z toho, co jsme viděli, 50 % z toho, co jsme slyšeli a viděli, 90 % z toho, co jsme sami udělali. Tento výzkumný výsledek samozřejmě nebere v úvahu, jestli u testované osoby jde v první řadě o opticky, akusticky nebo kine­ ticky (motoricky) orientovaný typ. Výsledek testu odráží pouze průměrné hodnoty, které však jednoznačné ukazují, že optické dojmy se lépe zafixují než. akustické a že kombinace obou způso­ bů vnímání zvyšuje naši schopnost vzpomenout si. Zvlášť pozo­ ruhodná je skutečnost, že nejlépe si zapamatujeme to, co jsme kdysi sami udělali.

Dvě základní myšlenkové struktury Myšlení, učení a vzpomínání patří, jak již bylo zmíněno, bezpodmínečně k sobě. Myšlení bez schopnosti učit se nebo si na naučené vzpomenout, by bylo úplně nesmyslné. Dietrich Dórner rozeznává dvě základní myšlenkové struk­ tury: epistemickou - vztahuje se na faktické vědomosti, a heuris­ tickou, ta znamená myšlenkovou strukturu, na které jsou založe­ ny kreativita a invence. Při reproduktivním myšlení, jaké se požaduje a podporuje v našich školách, se učení odehrává především v epistemické struk­ tuře, upřednostňují se faktické vědomosti. Praktický život ale od nás požaduje převážně kreativní myšlení, které se však u většiny lidí odehrává v nedostatečně vyvinuté struktuře heuristické. Stále jsme nuceni rozhodovat se, vzájemně porovnávat si­ tuace, dělat logické závěry a přizpůsobovat se měnícím se pod­ mínkám. Toto vše se podaří pouze pomocí kreativního, produk­ tivního myšlení. I přísloví říká: "Ne pro školu, ale pro život se učíme!”

17

Bohužel, většinou opak je skutečností. Náš vzdělávací systém nechává opravdu ve velké míře vývoj produktivního myš­ lení na jednotlivci. Na úspěchu či neúspěchu tohoto učebního procesu závisí rozhodující měrou úspěch nebo neúspěch celého budoucího života. Myšlenkové faktory

Mluvíme-li o myšlení, měli bychom se také zmínit o myšlen­ kových faktorech. Jsou to: 1. schopnost vnímání 2. pozornost 3. představivost Stupeň vývoje těchto duševních vloh určuje kvalitu a rozsah informací, které se k nám dostanou. Souhrn takto získaných do­ jmů v podstatě utváří naši individuální skutečnost. Na základě toho co vnímáme a co jsme schopni si představit, rozhodujeme, který ze tří druhů myšlení - (v níže vysvětlených odstavcích) - je vhodný pro řešení našeho problému. Tři druhy myšlení

Podle subjektivních a objektivních předpokladů praktikuje­ me všeobecně jeden ze tří druhů myšlení: 1. Intuitivní myšlení: Kroky vedoucí k úspěchu ještě nenabyly jasné, zřejmé po­ doby. Úkolem intuitivního myšlení je nejdříve prozkoumat oblast a ukázat přijatelnou cestu. Řešení přitom přijde většinou zcela nečekaně formou myšlenkového blesku. 2. Logické myšlení: Řešení vyplývá z progresivního důsledku úvah, které po sobě následují, ale které nutně nemusí odpovídat zákonům for­ mální logiky. 3. Strategické myšlení: V popředí stojí pátrání po jediné, nejlepší, z celé řady možností. Ať už použijeme kterýkoliv způsob myšlení v detailu, neměli by­ chom počítat s jistým bezprostředním úspěchem. Proto je důleži­ 18

té zaujmout pozitivní postoj ke každému problému, který se před námi objeví, protože být stále konfrontován s potížemi, patří k podmínkám našeho života. Našim úkolem je nekapitulovat před těmito těžkostmi, ale jejich prostřednictvím růst. Čtyři kroky k řešení všech problémů

Zaujmeme-li vůči problému pozitivní postoj, pak často již. spontánně najdeme jeho řešení. Ale toto řešení bývá zpravidla tak nepohodlné, že je odmítáme poznat. Nebo je známe, ale ne­ máme odvahu je přijmout, protože nám chybí síla toto řešení pro­ sadit. Vytoužený "osud" - a na to se spolehněte - nám nepostaví do cesty žádné problémy, které bychom nemohli řešit, anebo k jejichž řešení by nám chyběla síla. Každý problém v sobě obsa­ huje výzvu pohánět řešení vší silou kupředu. Pokud se k tomu postavíme ochotně, pak většina problémů je lehce řešitelná. V řešení problému se ukázaly velmi užitečné následující kroky: První krok - Konfrontace s problémem: Mnoho lidí selhává již při tomto prvním kroku, protože se pokoušejí od něj utéci. Toto jednání je však nesmyslné, protože, přesto že se nám podaří problému se vyhnout, život nám stejnou zátěž předkládá v nové podobě tak dlouho, dokud ji nevyřešíme. V tomto prvním kroku bychom měli zjistit, v čem vlastně pro­ blém spočívá a měli bychom si ho definovat. Pokud jsme již pro­ blém pojmenovali a v této souvislosti jsme jej poznali, pak se většinou ukáže i návod na jeho vyřešení. Potom bychom si měli promyslet, jaké řešení tento problém vyžaduje a jak jej můžeme uskutečnit. Druhý krok - Příprava k řešení: V této druhé fázi sice problém identifikujeme, ale nevíme, jak se k němu máme přiblížit. V určitém smyslu jde o "inkubační fázi", ve které se zabýváme problémem, uvažujeme nad detaily, zkoumáme všechny dostupné informace, jež. potom přecházejí do podvědomí k "dalšímu zpracování".

19

Toto probíhá nejlépe večer před spaním. Dříve než usneme, necháme ještě jednou projít myslí vše, co se týká informací, které máme k dispozici v jazyku podvědomí, tedy obrazně. Promítne­ me informace jako film před naším duchovním zrakem. Přitom se některé mezery sami od sebe zavírají. Potom problém úplně odložíme stranou a v klidu usneme. Při probouzení si ještě jed­ nou vše promyslíme a zkoumáme, jestli v našem podvědomí ne­ máme další informace - nebo dokonce hotové řešení. Postupně seřadíme nové aspekty nebo informace v rámci existujícího materiálu a zkoumáme, zda z toho nevznikají nové možnosti. Můžeme pokračovat tak dlouho, dokud nenajdeme celé řešení. Někdy se možných řešení vyskytne několik.

Třeli krok - Ověřování možných řešení: V této fázi necháme projít hlavou ještě jednou všechna možná řešení a zvolíme to nejlepší. To se nejčastěji dělá tak, že vylučujeme nejhorší řešení tak dlouho, až zůstane jen jedno. V této fázi se zkoušejí všechny části řešení tak dlouho, dokud nezůstane jasné celkové řešení. Řešení má v tomto případě často charakter "osvícení" neboli "aha - zážitku". Čtvrtý krok - Realizace řešení: V tomto posledním kroku se naznačuje, jestli nalezené ře­ šení je skutečně řešením, nebo jestli jde jen o neužitečný výplod fantazie. Pokud žádná ze zvolených cest nevede k cíli, začneme znovu prvním krokem. V mnoha případech můžeme již nyní na­ lezené řešení prosadit do skutečnosti. Bude záležet pouze na přesnosti, trpělivosti a vytrvalosti, nechceme-li zůstat v půli ces­ ty. Pokud byl problém vyřešen, musíme ještě přezkoumat, co je třeba udělat, abychom toto řešení stabilizovali, zatížili a ukotvili. Žádný z uvedených čtyř kroků se nesmí udělat povrchně, protože následující krok navazuje na krok předcházející. 1 když postupujeme jakkoli svědomitě při následujícím kroku, nic nám to nepomůže, pokud jsme nepostupovali při předcházejícím kro­ ku důsledně a nedefinovali jsme problém dostatečně exaktně. Ne­ dejte se zmást zdánlivými nebo příliš jasnými možnostmi řešení!

20

Nejjednodušší kvíz nu světě

Odpovězte, prosím, na následující otázky: 1. Jak dlouho trvala stoletá válka? 2. Ze které země pochází peruánský balzám? 3. Jak se jmenoval Jiří VI. křestím jménem? 4. Ve které zemi se vyrábějí panamské klobouky? 5. Ve kterém ročním období se odehrává Shakespearův Sen noci svatojánské?

Odpovědi se nabízejí tak jasné a jednoduché, že bychom dokonce mohli udělat i chybu, pokud nad nimi vůbec nebudeme přemýšlet. Zde jsou správné odpovědi: 1. Stoletá válka mezi Anglií a Francií trvala od roku 1337 do roku 1453, tedy přesně 116 roků. 2. Peruánský balzám pochází z El Salvadoru. 3. Jiří VI. se vlastně jmenoval Albert. 4. Panamské klobouky se vyrábějí v Ekvádoru. 5. Shakespearův Sen noci svatojánské se odehrává o Valpurgině noci 30. dubna, tedy na jaře. Neustále se ptát je nejvyšší příkaz

Vidíte, abychom mohli předcházet omylům, musíme i zdán­ livé předpoklady ještě jednou uvážit a přezkoumat. Velmi často není možno najít řešení problému jen proto, že pokládáme něco za hotové, co není vůbec hotové. Lidé, kteří své problémy větši­ nou úspěšně řeší, mají něco, co neúspěšní nevlastní nebo co vlastní jen v nedostatečném množství. Totiž schopnost pochybo­ vat o všem a důkladně zvážit každou část možného řešení. To vyžaduje určitou péči, vytrvalost, trpělivost a schopnost nenechat se na cestě k cíli znechutit. Neměli byste zapomínat na to, že řešení je součástí samot­ ného problému a je možné ho při poctivém hledání najít. Tuto metodu - totiž daný problém nejdříve ohmatat a zároveň jeho ře­ šení úžeji vymezit - můžete systematicky trénovat tak dlouho, dokud si ji dokonale nezinteriorizujete (neohmatáte). Jakmile to­

21

ho dosáhnete, budete s radostí řešit své vlastní problémy, popří­ padě i problémy jiných.

Co musíme dělat, když se zdá, že řešení neexistuje. Někdy přijdete k závěru, že ani po nejdůkladnějším rozboru situace řešení problému za daných okolností není možné. To však není důvodem, abyste se vzdali. V takovém případě se mu­ síte ptát dále: 1. Za jakých okolností by řešení možné bylo? 2. Jak nejrychleji, nejjednodušeji a nejjistěji tyto okolnosti navodit? Přitom skutečně existují problémy, které se nedají řešit, pokud se nezmění základní podmínky. V takovém případě byste měli zkoumat otázku, jestli by se trvající těžkosti nedaly překonat no­ vým postojem z vaší strany. Pokud byste například měli žít se svojí tchyní, která je pro vás nesnesitelná a nemůžete-li si dovolit dvě samostatné domác­ nosti, potom by bylo vhodné, abyste změnili svůj postoj. Uvě­ domte si, že pravděpodobně ani vy nejste dokonalý a přece oče­ káváte. že vás okolí bude akceptovat. Jakmile si toto uvědomíte, pravděpodobně nebude pro vás těžké, abyste přijali, že i vaše tchyně má právo být nedokonalá a v budoucnosti ji budete brát takovou, jaká ve skutečnosti je. Vaše soužití se stane mnohem snesitelnější podstatně rychleji, než jste očekávali. Pokud v du­ chu přiznáte, že člověk může mít tři závažné nedostatky, potom uvidíte, že se "zbytkem” se dá celkem příjemně žít. Nemohu vám slíbit, že od této chvíle váš život bude bez. těžkostí, ale ujišťuji vás, že jedna z cest, které zde uvádím, pokud jste svědomitě prozkoumali všechny možnosti, vždy vede k ře­ šení.

Test Testujte někdy své pokroky na základě hlavolamu. Jeden sedlák měl tři syny. V závěti jim odkázal celý majetek a 17 koní. Podle závěti měl z dědictví nejstarší dostat polovinu.

prostřední třetinu a nejmladší devítinu. Zde byla dobrá rada nad zlato; totiž jak rozdělit 17 koní na tři části? Podle otcovy posled­ ní vůle měl dostat nejstarší syn osm a půl, prostřední pět a dvě třetiny a nejmladší syn necelé dva koně. Bratři byli bezradní.šli za jedním moudrým starcem a prosili ho o radu a pomoc. Muž jim doporučil, aby si vypůjčili jednoho koně, protože osmnáct koní lépe splní jejich požadavek. Současně bratřím chybějícího koně nabídl k dispozici. Protože však bratři neviděli žádnou mož­ nost půjčeného koně vrátit, nechtěli ze začátku tento návrh při­ jmout. Stařec je však uklidnil a bratři začali koně dělit. Nejstarší dostal devět koní a byl moc spokojený. Prostřední dostal šest ko­ ní a byl také spokojený. Nejmladší dostal dva koně, kteří mu pat­ řili, a byl velmi šťastný. Když podle práva všichni dostali, co jim náleželo, zůstal ještě jeden kůň a všichni se tomu divili. Koně tedy mohli starci vrátit. Jak je to možné? Prozradím vám to. Měli byste řešení há­ danky najít sami, pokud si pamatujete, co jsme v této kapitole objasňovali. A samozřejmě přijdete i na trik moudrého řešení to­ hoto problému.

Souhrn 1. Tři základní druhy učení jsou: učení napodobováním, učení pokusem, omylem a úspěchem a učení poznáním. 2. V prvních třech měsících života již vznikají důležité asociační dráhy. Nejlepší, co může matka pro své dítě udělat, je to, že se v této době s ním intenzivně zabývá, rozvíjí jeho percepční schopnosti a takto podporuje jeho vnímání a inteligenci. 3. Emoce, které podporují učení, jsou zvědavost, radost, nadšení a fascinace. Několikanásobné ukládání a provázané spojení ulehčují vzpomínání a učení. 4. V průměru si zapamatujeme: 20 % z toho, co jsme slyšeli, 30 % z toho, co jsme viděli, 50 % z toho, co jsme slyšeli a viděli, 90 % z toho, co jsme sami uskutečnili.

5. Rozeznáváme dvě základní myšlenkové struktury: epistemickou, vědomostní myšlenkovou strukturu a heuristickou, myšlenkovou strukturu kreativního myšlení. Pro úspěch v našem životě je důležitější kreativní myšlení. 6. Myšlenkotvomé faktory jsou: vnímání, pozornost a představivost. Jejich kvalita rozhoduje o tom, jaké informace si zvolíme a jakým způsobem je zpracujeme. 7. Rozeznáváme tři kategorie myšlení: intuitivní, logické a strategické. 8. Pozitivní postoj k problému nám ulehčí hledání jeho řešení. Čtyři kroky k řešení problému jsou: 1. objasnění problému, 2. příprava řešení, 3. ověřování možnosti řešení, 4. realizace řešení. 9. Pokud neexistuje za daných okolností žádné řešení, pak se musíme ptát dále: • Za jakých okolností by řešení možné bylo? • Jak co nejrychleji, nejjednodušeji a nejjistěji tyto okolnosti zajistíme? 10. Pokud se problém řešit nedá, pak je potřeba eventuelně změnit vlastní postoj vůči příčinám problému.

24

3. Faktory podporující učení I učit se je nutné se naučit Vše to, co víme, jsme se kdysi naučili. Naučili jsme se cho­ dit, mluvit, psát, plavat, jezdit na kole a počítat, vyučili jsme se profesi a naučili jsme se jeden nebo dva cizí jazyky. Jen jedno jsme se nenaučili, jak se správně učit. Toto by měl být hlavní předmět na všech školách, protože schopnost učit se má pro náš celý život rozhodující význam. Na gymnáziu se učíme celá léta cizím jazykům, ale jakmile přijdeme do ciziny, využíváme z. na­ šich strnule naučených jazykových vědomostí jen velmi málo. A přece: podíváme-li se zpět do historie, zjistíme, že zna­ losti dnešního žáka by udivily největší učence, kteří žili před tisí­ ci roky. Tehdy byli mnozí císaři a králové analfabeti a matema­ tické operace, které dnes ovládá každý žák, se mohly provádět až po zavedení arabských číslic. Z toho je možno soudit, že až nyní jsme začali rozvíjet svou schopnost učit se a zdokonalovat se. Je přece zarážející, jak pomalu se prosazuje poznání a jak potřebné jsou nové metody učení. Na celém světě sedí žáci a stu­ denti ve svých pokojích, knihovnách a parcích a učí se. Obsahy učiva se od sebe odlišují politickými, společenskými, a historicko - kulturními podmínkami, a to někdy dost výrazně, ale prakticky všude se člověk učí stejným způsobem. Pole našeho ducha oráme ještě stále jako snaživí neandrtálci dřevěným pluhem a tímto způsobem se snažíme připravit na úko­ ly moderního života. Mnozí z. dnešních studentů a žáků se učí tak nehospodámě, že pouze menšině se podaří naučit se vše, co dneš­ ní člověk potřebuje. Žáci a studenti tedy vyvažují toto neekono­ mické učení svou usilovností a vytrvalostí. Všichni věří, že učení je nutně svázáno s námahou - podle hesla "Učení - mučení" nebo "Bez práce nejsou koláče". Přitom později se už nikdo nezajímá o vynaložené úsilí, ale pouze o výsledky. Většina studentů zanedbává své zdraví. Nemají čas, aby udělali něco pro své tělo a nemají čas, aby po kouření vyvětrali místnost a provedli několik hlubokých, zdravých dechových cvi­ 25

čení. Od svého mozku ale očekávají nepřetržité vrcholové výko­ ny. Přitom by se mohli celému mučení vyhnout, kdyby se ve škole naučili správně se učit. Podstatné metodické problémy uče­ ní jsou vyřešené. Neznáme sice do všech podrobností, jaké bio­ chemické procesy probíhají v mozku, když se učíme, ale naše vědomosti stačí k tomu, abychom z učení udělali zajímavou akti­ vitu, připravující nás bez zbytečného trápení na praktický život. Inteligence se dá získat

Víme, že talent, nadání, čili inteligence jsou dědičné jen ve velmi malé míře. Protože se tyto vlastnosti dají ve značné míře získat, můžeme je učením a vzděláváním rozvíjet až do vysokého věku. I přesto existuje jen velmi málo studentů, kteří by si tuto pravdu uvědomili. Většina lidí je neschopná ulehčit si program učení a vyvinout program vlastní. Ale jakmile se podaří jednot­ livci rozvíjet oficiální metody učení a použít je ve vlastním živo­ tě, pak okolí takového člověka považuje za talent nebo dokonce za génia. Měl jsem možnost studovat pracovní metody géniů a byl jsem překvapen, že většinou používali zcela prosté metody, ale požívali je důsledně. Jsou určité faktory a okolnosti, které učení ulehčují, a jsou takové, které je ztěžují nebo dokonce znemožňují. Pro vás je sa­ mozřejmě důležité, abyste tyto faktory znali. K jakému typu žáka z hlediska učení patříte?

Abyste se mohli optimálně učit, musíte vědět, jestli patříte k vizuálnímu, akustickému nebo motorickému typu. Osmdesát procent lidí, jak jsem se již o tom zmínil, patří k vizuálnímu ty­ pu. To znamená, že tito lidé si nejlépe zapamatují to, co vidí. Akustický typ si nejlépe zapamatuje to, co slyšel, a učební látku si osvojuje nejlépe čtením nahlas a opakováním. Motorický typ si nejlépe pamatuje to, co si poznamenal písemně. Toto je jen hrubé dělení. Ve skutečnosti většina lidí patří ke smíšeným typům a učí se individuálně svým osobitým způsobem. 26

Proto je důležité zjistit, k jakému typu patříte, abyste vědomě mohli použít nejefektivnější metody.

Kde se učíte nejlépe? Je důležité, abyste věděli, kde se můžete nejlépe učit. Pro někoho je to vlastní pokoj, a učí se v něm u psacího stolu, v křes­ le nebo v posteli. Druzí se nejlépe učí v čítárně, studovně nebo dokonce i v kavárně. Jednou jsem měl jako pacienta herce, který se učil své úlo­ hy ve vlaku na cestě mezi bydlištěm a působištěm. A když dostal angažmá ve svém bydlišti v Kolíně, měl pak problémy zvládnout text. Ze začátku jsem mu neuměl pomoci. Pak jsem zjistil, že po­ třebuje zvukovou kulisu jedoucího vlaku, aby se své role mohl naučit. Vůbec jsme se nepokusili rozřešit tento hluboce vrytý engram (paměťová stopa). Můj pacient dnes příležitostně cestuje do Freiburgu a zpět a cestou se učí text. Od té doby nemá žádné pro­ blémy. Jiný můj přítel, který má příjemný bungalow, se nejlépe učí v čekárně na hlavním nádraží. Ten zase potřebuje kolem sebe množství anonymních lidí, aby mohl soustředěně pracovat. Oba muži našli svůj osobitý, i když neobvyklý způsob uče­ ní. I vy se musíte pokusit zjistit, jaké okolí působí na vás při uče­ ní povzbudivě. Většina lidí se domnívá, v protikladu k oběma právě zmíněným příkladům, že je bude rušit každý šum a že se mohou učit jen při absolutním klidu. Každá kolem jedoucí mo­ torka je vytrhne z koncentrace. Sumy jsou skutečně projevem života a bez nich nemůžeme žít. Ano, dokonce si můžeme napro­ gramovat přiměřenou sugescí i šumy, které koncentraci prohlu­ bují.

Využijte období svého vysokého výkonu Další důležitý faktor, který by neměl uniknout vaší pozor­ nosti, je kvalita času. Čas má nejen určité trvání, ale má i určitou kvalitu. Je období, kdy jsme schopni vrcholných výkonů, a je jiné období, které je vhodné pouze k vyřizování rutinních záležitostí. 27

Jakmile tedy promarníme období svého vysokého výkonu nepod­ statnou činností anebo opačně, když se snažíme v období snížené výkonnosti udělat to nejlepší, výsledek bude vždy neadekvátní. Zjistěte, jestli jste ranním nebo večerním typem a ve kterém období dne a noci jste nejvýkonnější. Příště dělejte vždy namáha­ vou práci v období vysokého výkonu.

Dbejte na svůj vnitřní rytmus Každý člověk má jiný rytmus. Pokud nepřijde zásah z ven­ ku, probouzíme se denně ve stejné době a ve stejné době jsme večer unaveni. Každý den máme přibližně ve stejném čase hlad a také křivka naší výkonnosti tomuto rytmu podléhá. Tento náš osobní rytmus je pouze podmíněně závislý na vnějších faktorech. Na základě vloh a životních návyků je v nás tento rytmus zakot­ vený jako kyvadlo. 1 lidé, kteří jsou od vnějšího světa zcela odříznuti, si svůj rytmus po delší dobu udržují. Vědci v této sou­ vislosti mluví o "vnitřních hodinách" člověka. V poslední době se hovoří o biorytmice, podle níž potenciál sil člověka podléhá vý­ kyvům, které se odrážejí ve zdraví a výkonnosti. Bohužel mnoho zaměstnaných lidí má stálou pracovní dobu a mnoho studentů bez. ohledu na vnitřní rytmus má stálý rozvrh. Jen si všimněte dělníků pracujících v noční službě, letců nebo zaměstnanců v restauracích, kterým stále se měnící pracovní do­ ba neposkytuje možnost odpočinku, na kterou jsou v dané době zvyklí. To nemění nic na skutečnosti, že pro každého jednotlivce existuje ideální pracovní období či období učení a stejně tak exis­ tuje ideální čas pro relaxaci, který pochází z vnitřního rytmu, kte­ rý již známe a který bychom měli podle možností dodržet. Všich­ ni, kteří se chtějí učit, tuto možnost mají. Zkoumejte, jestli toto platí i pro vás. Udělejte si harmonogram dne

To, co bylo výše zmíněno, neznamená, že bychom neměli pracovat nebo se učit i mimo svůj rytmus. Zde zmíněné příklady to jen potvrzují. Ostatně dobře víme, že se sotva najde žák, který

28

je schopen bezprostředně po probuzení naladit se na optimální učení. Doporučuje se,pokud je to možné, dodržovat vlastní rytmus. Jakmile si zvyknete denně se učit v určité době, tak svůj výkon v každém případě zvýšíte. Organismus se časem přizpůsobí tomuto časovému plánu a vy budete schopni za dané situace podat nej­ lepší výkon. Všechna tato doporučení směřují k tomu, aby vás přesvědčila o důležitosti přesného dodržování časového plánu. Dbejte na svůj časový kapitál Kde se vlastně naučíme ekonomicky zacházet s časem? A přitom je tato schopnost nejméně tak důležitá, jako umění řídit lidi nebo rétorické kvality, protože schopnost správně nakládat s časem většinou rozhoduje o vašem osobním úspěchu nebo neús­ pěchu. I správně zacházet s časem je možné se naučit. Pouze neúspěšný člověk nikdy nemá čas. Pozorujte své okolí a zjistíte, že skutečně úspěšní lidé mají vždy dost času pro důležité věci. Starejte se o to, aby vás o čas nikdo neokrádal. Peníze mů­ žeme mnohem lehčeji nahradit než čas. "Ukradený čas" je čas, který jste promrhali a je nenávratně ztracený. Jsou lidé, kteří do­ vedou jiné okrádat o čas přímo mistrovsky. Samozřejmě, že tím zabíjejí i svůj vlastní čas. Těchto "zlodějů času" je všude dost. Chraňte si tedy svůj časový kapitál, protože čas nejsou jen peníze, čas je i život!

Vyhýbejte se destruktivním pocitům Každý nával strachu se pokuste neutralizovat a pozitivně zpracovat. Strach v člověku uvolňuje prostřednictvým prastarých mechanismů hormony, které tělo doženou k nejvyššímu výkonu, avšak zároveň odstraní i závažné blokády v učení a myšlení. Chraňte se před našeptávači strachu typu: "Nyní přichází něco těžkého" nebo "To je určitě strašně komplikované". Strach je vel­ mi špatná hnací síla. Ale učení ohrožují i další destruktivní emo­ ce, jako např. hněv, závist, nenávist .

29

Měli byste se pravidelně zabývat psychohygienou. Každý večer před spaním byste si měli zrekapitulovat průběh dne. Od­ bourávejte destruktivní citové návaly, zaujměte pozitivní postoj a pokuste se podívat se s odstupem na problémy a konflikty dne. Dobrá rada přijde včas. Ve svém podvědomí hledejte správnou cestu. Těšte se na příští den a dejte si pro něj dvě nebo tři kon­ krétní předsevzetí.

Říci ne a učit se naslouchat Jakmile se naučíte říkat občas ne, vyhnete se mnohým pro­ blémům a pozdějším překážkám. Nepovažujte se zavázáni dělat něco, co byste raději odmítli. Říci otevřeně ne je lepší než polo­ vičaté ano. Učte se správně naslouchat. Správné naslouchání je aktivní proces, který probíhá v příjmu informací a v kritických konfron­ tacích s cizími názory. Kromě toho musíte rozlišovat, co je důle­ žité a co není. Zároveň musíte ihned porovnat se svými vědo­ mostmi obsah toho, co jste slyšeli, a musíte to uvést do vztahu se svými názory. Správné naslouchání tedy není pasivní hltání informací, ale intenzivní duševní práce. Když, se jako posluchač dozvíte něco nového, zajímavého a fascinujícího, máte z toho radost a přitom vědomě zažijete, jak se váš horizont (a za jistých okolností snad i vědomí) rozšiřují. Naslouchání někdy přináší víc užitku než mlu­ vení - zejména, to platí pro obchodní rozhovory. Okolnosti, které učení ztěžují

Téměř stejně důležité, jako je využívání všech faktorů, kte­ ré ulehčují učení, je to, aby se odstranily ty okolnosti, které učení ztěžují. Proto bychom si měli být těchto okolností vědomi. K učení patří příjemná teplota v místnosti. Pokud je v míst­ nosti chladno, pak se člověk víc zabývá třesoucím se tělem než učením. Pokud je přílišné teplo, člověk je lenivý. A platí i stará moudrost "Plný žaludek se rád neučí!", proto­ že pojidle se mozku odnímá příliš mnoho krve trávením, a tím je

30

znemožněn optimální výkon. Člověk pracuje pouze na poloviční obrátky. Ale ani kručení v žaludku není pro učení dobré. V této souvislosti však musím poukázat na to, že jsem si dobře vědom toho, co dokázali, navzdory všem nepříznivým okolnostem, hladoví a chudí studenti, kteří bydleli v nevytopených pokojích. Zde však nemluvím o nejvyšších výkonech snaži­ vých lidí, kterým osud nepřál a kteří "to i přesto dokázali". My se zde zabýváme okolnostmi, které učení podporují, nebo učení ztě­ žují. I osvětlení má velký význam. Velmi jasné světlo namáhá oči a člověk se rychle unaví. Slabší světlo očím vůbec neškodí, naopak je trénuje. Samozřejmě, pokud se člověk příliš nenamáhá. Námaha v důsledku slabého osvětlení očím škodí, proto se jí vy­ hněte. Samozřejmě je třeba dbát i na to, aby při učení byl dostatek kyslíku a čerstvého vzduchu, protože mozek je v organismu nej­ větším odběratelem kyslíku. I přesto, že je poměrně malý, spotře­ buje asi dvacet procent kyslíku z celkového množství spotřebova­ ného tělem. Zíváte-li, neznamená to jen, že vás učební látka nu­ dí, ale většinou je to i znamením nedostatku kyslíku nebo i pohy­ bu. Mnozí lidé trpí nedostatkem pohybu a následky tohoto ne­ dostatku. Někteří si skutečně myslí, že stačí pojidle si natáhnout "automatické" hodiny. Naše tělo je moudře sestrojený pohybový aparát, který může fungovat pouze při dostatečném pohybu. Měli bychom se snažit, abychom se aspoň jednou denně dobře zapoti­ li. Význam správné výživy Správná výživa přispívá k úspěchu v učení. Sami již víte, jak je důležité zásobovat tělo vitamíny, minerálními látkami a stopovými prvky. Především je nutné se zmínit o fosforu. Pokud například pravidelně dvakrát nebo třikrát týdně jíte sardinky, značně se zvýší vaše pozornost a schopnost učit se. Sníte-li 30 až 70 gramů lecitinového granulátu, který si můžete koupit v lékár­ ně nebo v obchodě s biopotravinami, zvýšíte si na čtyři až pět hodin svou schopnost výkonu asi o 25 procent. Toto oceníte ze­ jména při zkouškách, konferencích nebo jednáních. Lecitin je 31

bílkovinový prostředek, posilující nervy a obsahující cenný cholin, který je nutný pro tvorbu mozkového hormonu acetylcholínu. Těžce pracující dělník potřebuje nepochybně stravu boha­ tou na energii s velkým obsahem bílkovin a tuků. Pokud někdo pracuje tak, že má malé možnosti pohybu, (tedy i studenti a žá­ ci), měl by se vyhýbat příliš mastné stravě. Mnohá srdeční a cév­ ní onemocnění mají konec konců svůj původ ve vysokém obsahu tuků v jídle. Duševně pracujícím se doporučuje zelenina, ovoce a saláty. Hlavním problémem duševně pracujících je však množ­ ství: většinou se jí příliš mnoho. To, co pro naše dědy bylo ještě správné, protože byli zemědělci nebo těžce pracující, to je pro náš životní styl neúnosné. Jezte klidně to, na co máte chuť, ale všeho s mírou. Při zdravém, pestrém a co do množství nepříliš bohatém jídle není nutné užívat různé šťávy a tablety zvyšující výkonnost. Sice se velmi propagují, ale jako posilující prostředky nejsou nut­ né a v některých případech mohou naopak škodit. Co dělat proti trémě nebo strachu ze zkoušky?

Jsou situace, při kterých se zdá být opodstatněné vzít si ne­ škodný uklidňující nebo posilující prostředek. O užitečném účin­ ku lecitinu jsem se zmínil v předešlé kapitole. Tréma může mít dodatečně nepříznivý dopad. Co je platné, že člověk zvládl učeb­ ní látku, když kvůli strachu není schopen uplatnit své vědomosti? Při trémě z veřejného vystoupení každého druhu spolehlivě pomůže Strophantus D2, pokud se užívá čtvrt až půl hodiny před událostí v množství 10 až 15 kapek. Účinkuje podle zátěže asi jednu až tři hodiny. Doporučuje se však vyzkoušet si účinek pře­ dem, aby se člověk seznámil s přímou reakcí na prostředek a mohl se na něj spolehnout. Při takzvané trémě ze zkoušky, která se projevuje už dlouho před "velkou událostí" nervozitou, špatným spánkem, podráždě­ ním a průjmem, pomáhá podle mé zkušenosti Argentinit nitricum D30. Postačí 10 kapek každých deset dní. Kapky účinkují skuteč­ ně skoro čtrnáct dní.

32

Argentinum nitricum D12 si můžete vzít v tom případě, po­ kud nevěříte dlouhému účinku. Doporučuje se vzít každý den 10 kapek. Vyšší dávka má kratší účinek. Je zde ještě případ,že někdo udělá dobře z.koušku.ale zhrou­ tí se, až když napětí povolí. V tomto případě pak pomůže Gelsemium D6. Bere se třikrát 10 kapek denně.Tento preparát pomáhá,když někdo nemůže například vydržet s nervy a nemůže se dočkat výsledku zkoušek.

Doporučení, která učení ulehčují Zásadně bychom se měli naučit představit si učební látku co nej plastičtěji a nejobrazněji a obraz přenést nebo přeložit do "jazyka podvědomí". Obraz se dá totiž lépe zařadit a později lépe vyvolat z paměti než abstraktní vědomosti. Jak jsem se již zmínil, většina lidí patří k vizuálnímu typu. Učí se lehčeji na základě textů (a samozřejmě obrazů), které čtou, nebo si je prohlížejí. Výrazně vizuální typy si mohou po­ zději zcela konkrétně vzpomenout na strany z učebnice - na ná­ zvy kapitol, podtitul a na jednotlivé pasáže textu. Vizuálně-motorické typy si ulehčují učení tak, že si důležitá místa podtrhnou například širokým bleděžlutým plstěným zvýrazňovacím fixem a dělají si poznámky, které jim později slouží jako účinná opora. Pokud chceme učební látku opakovat, měli bychom s ohle­ dem na to, že se látku učíme poprvé, změnit okolí, denní dobu, pořadí a způsob postupu. Tímto se totiž naučená látka uloží na různých asociačních drahách a později se může snadněji vybavit. Je třeba dbát na to, aby podobné věci se neučily za sebou, protože zde vzniká jakási brzda z podobnosti, která se podle ma­ ďarského psychologa, profesora Pála Ranschburga (1X70 - 1945) jmenuje Ranschburgova brzda. Touto zvláštní formou brzdění při učení se zabýval také dr. Georgi Losanov a došel ke stejnému závěru. Pokud máte učební cíle náročné na čas a síly a navštěvujete nějaký kurs z účetnictví, nebo se chcete naučit cizí jazyk, měli byste si najít přátele, kteří se rádi učí a mají stejný cíl jako vy. Není nutné, aby tito přátelé byli "pochodující lexikony". Postačí, 33

mají-li radost z učení a povzbuzují-li se navzájem všichni zúčast­ nění k co nejrychlejšímu, nej usilovnějšímu a také hravějšímu učení; a skupinová práce právě tomuto velmi přeje. Učit se touto formou je radost, i když většina studentů a žáků učení spojuje s námahou a prací, avšak nic jiného tolik nepovzbuzuje, jako zdra­ vé soutěžení. Přeškolování je životně důležité

Už jsme se zmiňovali, že starší lidé jsou též schopni učit se stejně tak jako mladší. Výkon se může dokonce s narůstajícím věkem i stupňovat. Ale to jen v tom případě, pokud nenecháme svůj mozek zakrnět a stále se zajímáme o nové poznatky. Znám ženu, která si ve svých sedmdesáti dvou letech udělala maturitu, aby své vnučce mohla pomáhat se školními úkoly. Dnes, kdy se lidské poznání každých deset roků znásobuje, a kdy naše okolí se také velmi rychle mění, budou lidé během svého života donuceni připravit se na zcela jinou práci anebo do­ konce i na několik profesí. Podle futurologů asi 50 procent dneš­ ních povolání přestane existovat, protože již nebudou odpovídají­ cí pracovní místa. Pro generaci, která se rodí dnes bude samo­ zřejmé, že se musí připravit na prudký technologický vývoj a musí se stále přeškolovat, respektive doškolovat. To je možné jen tehdy, pokud se výrazně zlepší metody učení, které jsou dnes běžné. Takže: Všichni se musíme učit přizpůsobovat se. To je pro mnoho lidí velmi těžké. Avšak neustále se měnící podmínky nás k tomu jednoduše nutí. Je samozřejmé, že nám nutné přizpůsobo­ vání půjde lehčeji, když se v tom budeme trénovat. Co dnes pro­ bíhá pozvolna jako "vzdělávání dospělých” nebo "další doškolo­ vání", to bude později pro všechny lidi životní nutností. Souhrn

1. Učit se musíme celý život. Nové poznatky o učení se však pro­ sazují jen velmi pomalu. Přitom bychom se mohli vyhnout zbytečné námaze, kdyby se konečně na všech školách vyučo­ val i samotný způsob učení. 34

2. Být "géniem" především znamená, že člověk umí použít sprá­ vnou metodu učení se. 3. Zjistěte si, jestli jste vizuálně, akusticky anebo motoricky se učící typ, a zvolte si tomu odpovídající osobní styl učení. 4. Začněte den radostně, protože to, co beztak musíte udělat, udě­ láte mnohem lehčeji. 5. Naprogramujte se na to, že každý šum může prohloubit vaši koncentraci. Když budete tuto sugesci opakovat během jede­ nadvaceti dnů aspoň třikrát denně, budete mít z toho užitek. 6. Učte se se svým časem zacházet ekonomicky, dbejte přitom zejména na svůj osobní rytmus dne tak, abyste podle možností mohli využít své fáze vysokého výkonu. 7. Strach je největší brzdou při učení. Občas zcela zablokuje schopnost učit se. 1 další destruktivní emoce jako nenávist, hněv, závist jsou pro učení škodlivé. Tyto emoce musíme psychohygienou odbourat. 8. Učte se říci ne. To je často nejjednodušší způsob, jak se pozdě­ ji vyhnout problémům. 9. Dbejte na svůj individuální rytmus a nevzpírejte se proti němu, pokud to není nutné. 10. Učte se správně naslouchat. Zaregistrujte přitom to, co je pro vás nejdůležitější a zapamatujte si to. 11. Dbejte na dostatek pohybu, správně dýchejte, protože mozek, aby mohl optimálně pracovat, potřebuje dostatek kyslíku. 12. Dbejte na správnou výživu. Při duševní práci má být strava pestrá, s malým množstvím tuků a nemá jí být mnoho. 13. V zátěžových situacích je možné sáhnout po následujících preparátech. Při trémě z veřejného vystoupení: Strophantus D2. Berte 10-15 kapek čtvrt nebo půl hodiny před vystoupe­ ním. Při strachu ze zkoušky: Argentum nitricum D30. Berte jednou za deset dní 10 kapek, nebo vezměte Nitricum D 12 1 krát denně 10 kapek. Při následném stresu: Gelsemium D 6, a to třikrát denně asi 10 kapek.

35

4. Motivace Každý výsledek, úspěšnost v učení jsou závislé na motivaci a toto si většina lidí neuvědomuje. Čím více se člověk zajímá o určitou učební látku, tím lehčeji šiji osvojí a osvojené si zapama­ tuje. Proto je postoj k učební látce důležitější, než všechna dobrá předsevzetí. Jestliže někdo něco dělá rád, pak se mu zpravidla to, co si předsevzal, podaří. Žáci a studenti jsou dnes většinou pod takovým tlakem vý­ konu, že vůbec nemají příležitost, aby si osvojili pozitivní postoj k učební látce. Velmi lehce a dobře si zapamatujeme především to, o co máme skutečný zájem. Je-li člověk neustále nucen k to­ mu, aby se učil mechanicky, bez osobního zájmu, odrazí se to negativně na jeho výkonech. Motivace ke studiu a úspěch v něm spolu velmi úzce souvisejí. Podle Henryho Claye Lindgrena (1969) udávali úspěšní studenti následující příčiny svého úspě­ chu: Dobré návyky v učení zájem inteligence jiné příčiny

33 25 15 27

% % % %

Výsledek tohoto dotazníku jasně ukazuje, že motivace hraje mnohem větší úlohu než například inteligence. Pokud chcete ně­ čeho v životě dosáhnout, měli byste se nejprve odpovídajícím způsobem motivovat.

Jak se můžeme co nejlépe motivovat? Dvě nejiepší motivace jsou "radost z práce" a "zájem o věc". Jestliže něco děláme s radostí, nepotřebujeme už žádné jiné popudy. Radost je pro člověka největší odměnou. Co musíme udělat, chybí-li radost? Vezměte někoho, kdo se účastní školení jen proto, že ho financuje pracovní úřad. Může být jeho motivace dostačující, nejde si na školení jen ixlsedět svůj čas?

36

Kdo však ví, co chce a proč to chce, ten svůj cíl vždy do­ sáhne, protože se bude snažit najít si k úspěchu cestu. Jenom tak se motivace může rozvíjet. Uvažovali jste někdy o tom, jestli již máte motivaci a nakolik je pro vás cíl důležitý? Jste ochotni vzdát se svého pohodlí pro tento cíl? Zřeknete se i svého volného času a budete se delší dobu snažit tohoto skrytého cíle dosáh­ nout? Pokud takovou motivaci nemáte a neumíte si ani živě před­ stavit, že se vám všechna námaha a odříkání vyplatí, potom si ušetřete zklamání a ani se nesnažte něčeho dosáhnout. Protože nic není deprimující více než začít něco s plným nadšením a ne­ dokončit to. Člověka to tak vyděsí, že podruhé se jen těžko odvá­ ží znovu něco podniknout. Dřív než se soustředíte na určitý cíl, velmi intenzívně si vsugerujte, že tohoto cíle chcete přes všechny těžkosti bezpodmí­ nečně dosáhnout. V žádném případě se nevzdávejte, dokud svého cíle nedosáhnete! Ani tehdy ne, kdybyste v půli cesty poznali, že cíl vůbec nepotřebujete, nebo ho nechcete dosáhnout. Tím si zno­ vu dokazujete, že je pro vás každý skrytý cíl dosažitelný. K možným motivacím patří: vyšší příjem, větší anebo nové auto, se kterým jste chtěli vždy jezdit, vyšší sociální prestiž, vlastní dům. Možná, že chcete někomu - svému partnerovi nebo šéfovi - ukázat, co ve vás je, nebo že jste rozhodnější. Copak to nejsou pádné důvody pro to, abychom se namáhali delší dobu, statečně a vytrvale? Ale nic si nenamlouvejte: Pohnutka musí být dostatečně silná, aby s vámi skutečně "pohnula". Jistě si již umíte představit, že motivace je velmi důležitý předpoklad úspěchu v učení. Záleží jen a jen na vás, jestli bude pro vás učení mučením anebo zábavou, protože o tom svým po­ stojem rozhodujete vy. V každém případě můžete vycházet z to­ ho, že čím silnější bude vaše motivace, tím větší bude váš výkon. Dodatečně zjistíte, že si naučenou látku lépe a déle pamatujete. Vyplatí se tedy udělat si před těžkou fází učení něco pro vlastní motivaci.

37

Negativním motivacím je nutné se vyhnout

Především byste se měli osvobodit od různých protimotivací. Vše, co by později mohlo vést ke konfliktům, byste si měli na začátku uvědomit a svůj postoj k nim objasnit. Někdy máme od­ por, který se ztratí jen tehdy a proto, že je zcela neopodstatněný. Jestliže rozpoznáme všas všechny negativní emoce,můžeme si zcela říci, že všechny jsou neodůvodněné a nesmyslné a způso­ bují nám jen zlost a námahu. Už jen tímto je vlastně uvolňujeme a tlumíme. Existují však i jiné negativní motivace, přicházející zvenku, například výstražné tresty nebo napomenutí typu: "Když při příští zkoušce zase propadneš, uvidíš, co se stane”. Může se přidat i přítel: "Když tu zkoušku neuděláš, už nebudeš mým přítelem." Tato negativní motivace byla dlouhou dobu pravidlem a také kla­ cek už "vytloukl" ze studenta velký výkon. Takové metody vůbec nemotivují k učení, ale "motivují" pouze ze strachu před trestem. Motivování odměnou

Dodatečný podnět k učení můžeme získat, když například řekneme: "Když tuto lekci zvládnu, půjdu se podívat i na fotbal". "Ještě zpracuji tři kapitoly a potom se budu dívat na kriminálku." Kdo je opravdově motivován, ten jistě s velkou pravděpo­ dobností svého cíle dosáhne. Tak například hladový udělá všech­ no pro to, aby našel něco na zub. Když utiší svůj hlad, je odmě­ něn dvakrát: Za prvé je uspokojena jeho elementární potřeba a za druhé, jeho snažení vedlo k úspěchu. Tady se dostáváme k velmi důležité motivaci. Nic nepovzbuzuje víc jako úspěch, říká lidová moudrost. Každý úspěch vede k novým pokusům a dalším úspě­ chům.

Povzbuzování zvědavostí a identifikací I zvědavost je dobrou motivací: ví se, že je jednou z nejsil­ nějších pohnutek u malých dětí. Děti se chtějí bezpodmínečně dozvědět, jak věc funguje, anebo jestli by nemohli být lepší a ry­ chlejší než druzí. Soutěžení se stává též motivací. Napodobování vzorů je také dobrým podnětem. Často dosáhne svého cíle ten.

38

kdo še pokusí vyrovnat se obdivované osobě, nebo se aspoň jejím kvalitám přiblíží. Tento způsob postupu nazýváme "učení se identifikací".

Motivace hudbou

I hudba může stupňovat určité motivace. Máme-li hudbu podle přání k dispozici, může být velmi užitečná. Samozřejmým předpokladem je, abychom si dotyčné hudby vážili a necítili ji jen jako šum, který rozptyluje naši pozornost. Rušivým vlivům, jako jsou zprávy a rozhlasové komentáře, se musíme vyhnout.

Odměna odpovídajícím hodnocením Když není nikdo, kdo by vás pochválil, potom sami zhod­ noťte své výkony, jestli jste dosáhli cíle úplně nebo částečně. Poklepat si sám sobě po ramenou, to pomáhá pouze těm, kteří již umějí ocenit výkon a jsou na vlastní výkony pyšní. Mno­ hé známé osobnosti si občas poklepou i na vlastní ramena a proto na základě neustálého sebepovzbuzování jsou schopni dosahovat lepších výkonů. Pokud se domníváte, že jste udělali chvályhodný výkon, třebaže skromný, klidně se pochvalte. Sami nejlépe víte, kolik námahy vás to stálo, a to je hodné uznání. Sice se říká: "Samochvála smrdí", ale tento výrok platí pouze tehdy, pokud chceme, aby nás chválili druzí. Každá závislost na úsudku dru­ hých nás však omezuje, a proto se musíme od takových závislostí co nejrychleji oprostit. Stačí, obstojíme-li sami před sebou. S motivací je přece jen spojené jedno nebezpečí, a sice, že vede k příliš velké odměně. Jsou-li někdy malé výkony spojené s velkými odměnami, může se stát, že budete chtít za málo muziky víc peněz. Druzí vaše výkony ohodnotí přiměřeněji, ale vy bude­ te zklamaní. Odměňujete-li se, dělejte to odpovědně a pouze teh­ dy, když si odměnu skutečně zasloužíte. Vzdálený cíl rozdělte na více časových úseků

Je-li nějaký cíl pro motivaci příliš vzdálený, musíte si z ně­ ho udělat několik bližších cílů. Stanovte si konečný termín, dobře 39

si rozdělte čas na denní, týdenní a měsíční cíle, které jsou pro vás dosažitelné a které bezpodmínečně chcete dodržet, aby vás ús­ pěch krok za krokem motivoval. Jestliže si řeknete: "Když se to nyní naučím, budu to mít v životě lehčí", je to příliš vážné a časově neurčité, aby vám to dnes mohlo pomoci. Předsevzetí a konkrétní cíl by měl časově souviset, protože v povrchnosti si zvyknete přeceňovat účinnost motivace a velmi brzy zjistíte, že pohnutka rychle ustoupí. Nic si nenamluvejte a povzbuzujte se k další činnosti.

Pomoc autohypnózou Motivovat se můžeme i pomocí autohypnózy , a to tak, že si stanovíme odpovídající sugesce. Měly by být vždy formulované pouze pozitivně. Nikdy neříkejte: "Nedám se znechutit", nebo "Spolknu všechna zklamání". I nepřesně definovaným záměrům je třeba se vyhnout. Například: "Chtěl bych se víc učit", nebo "Chci se příště víc soustředit". Negativními formulacemi posilujete motivaci pouze nega­ tivně a vaše záměry se vrátí a stanou se neúčinné. Ihned odstraňte všechny negativní vlivy např.: "Kdybych byl mladší, tak bych „„ " nebo: "Kdybych měl víc peněz, mohl bych udělat to nebo ono." Zde jsou užitečné konkrétně formulované pocity např.: "S radostí objevuji schopnosti, která mám. Hned se koncentruji na to, co dělám, a každý šum moji koncentraci prohlubuje. Poctivé se připravuji na každou práci a zkoušku, jsem stále klidný. Vše, co jsem se naučil, mohu si kdykoli okamžitě představit a odpoví­ dám správně a rychle. Moje pozornost se koncentruje na můj cíl a mé výkony se lepší. Suverénně zvládnu každou situaci a dosáh­ nu skrytý cíl už v brzké době. Vždy myslete na účinek konstato­ vání: "Kdo věří, že může, ten může!" Využijte příležitosti a napište na kus papíru, jaké máte mo­ tivace pro to, abyste dosáhly stanovený cíl. "Citováno z Die hohe Schule der Hypnose-Fremdhypnose, Selbsthypnose od Kurta Tepperweina, Ariston Verlag, Genf."

40

Souhrn 1. Každý výsledek učení ve velké míře závisí na dané motivaci. Čím je motivace silnější, tím lehčeji se učíte a tím kladnější je výsledek učení. 2. K silným motivacím patří "zájem o věc" a "radost z práce". 3. Dříve než se účinně motivujete, měli byste všechny negativní motivace odstranit, například neodůvodněný odpor k něčemu nebo strach z trestu a další příčiny. 4. Vyhlídka na odměňuje snad nejlepší způsob motivace, protože působí dvakrát: Po vykonané práci se mohu podívat na fotbal, nebo na kriminální film a člověk má pocit, že je úspěšný. 5. Děti si osvojí komplikované souvislosti pomocí motivující zvědavosti a ztotožněním se. 6. I hudba může - pokud je plánovaně použitá a nepředstavuje pouze rušivou kulisu zvuků - působit motivačně. 7. Spolehlivou motivací může být i samochvála. Když nikdo vaše výkony nepochválí, můžete se za ně pochválit sami. Avšak nepřehánějte to! 8. Rozdělte jeden velký, vzdálený cíl na více malých cílů, abyste krok za krokem získali jistotu a abyste se tak těsněji přiblížili svému hlavnímu cíli. 9. Využijte ke stupňování motivace autohypnózu. Dbejte přitom na to, abyste využili pouze vlivy pozitivní. 10. Musíte mít jasno v tom, proč chcete určitého cíle dosáhnout a jak silnou motivaci máte. Zapište si vlastní motivy dříve, než se dáte do práce. Začněte s tím hned teď!

41

5. Koncentrace Ať se v životě snažíme o cokoliv, dosáhneme toho pouze tehdy, pokud se k cíli blížíme koncentrovaně. Čím soustředěněji postupoujeme, tím rychleji a lehčeji se dostaneme k cíli. Dnes mnoho lidí trpí slabou, nedostatečnou koncentrací. Příčinou je nedostatek času potřebného ke zpracování příliš velkého množ­ ství informací. Přirovnal bych to ke snaze tancovat na několika svatbách najednou. Koncentrace vyžaduje omezit se

Kdo chce svoji práci dělat pořádně, nesmí se rozkouskovat ve slepé a živelné aktivitě. Koncentrace vyžaduje omezit se na podstatu. Když svoji energii cílevědomě rozložíme na několik těžišť, prospěje to celkově naší koncentraci. Přehodnoťme však naši vlastní schopnost koncentrace na základě následujících řádků: "Jste řidičem tramvaje se třiceti pěti cestujícími. Na první zastávce vystoupí sedm lidí; na následující zastávce nastoupí je­ denáct a vystoupí šest lidí. Na dvou dalších zastávkách vystoupí po čtyřech cestujících, přistoupí dvakrát pět a jednou šest lidí." Citováno podle Gedáchtnis-und Konzentrationstraining von G. Beyer Econ-Verlag, Dusseldorf. Možná jste spočítali, kolik cestujících je v tramvaji, ale otázka zní: Kolikrát tramvaj zastavila? Víte to? A víte, jak se jmenuje řidič tramvaje? Když ne, potom si pozorně přečtěte ce­ lou příhodu ještě jednou. Tam totiž stojí: "Jste řidičem tramvaje

Jak odstranit překážky koncentrace

Co musíme udělat, abychom posilnili vlastní koncentraci? Nejdříve musíme odstranit všechno, co koncentraci ztěžuje: 1. Telefotu' hovory: • Nedůležité rozhovory likvidujte. • Důležité vyřiďte krátce a precizně.

42

2. Když někdo nepovolaný vstoupí do místnosti: • Vyměňte si pouze krátké informace. • Domluvte si s návštěvníkem jiný termín a rozlučte se s ním. 3. Když vás ruší šum: • Odstraňte příčinu šumu nebo zavřete okno. • Sum berte jako součást života, na šum se krátce vědomě soustřeďte, "neposlouchejte" a potom se zcela věnujte práci. • Vsugerujte si: "Každý šum prohlubuje moji koncentraci." 4. Jste-li pod tlakem času: • Určete priority. Nejdříve však vyřiďte důležité záležitosti. • Pracujte zodpovědně, unáhlenost vede k chybám. • V budoucnosti si neberte na bedra víc práce, než můžete zvládnout. Dopřejte si přestávku na zotavenou a na nepřed­ vídané věci. 5. Při rušivých myšlenkách: • Nesnažte se soustřeďovat násilně. Rušivými myšlenkami se nezabývejte, ale nechte je plynout. • Zapojte do úkolu podle možnosti všechny smysly a tím za­ bráníte roztržitosti. • Na velmi zodpovědnou práci se maximálně koncentrujte • Dělejte pravidelně koncentrační cvičení. 6. Při přetížení: • Udělejte si přestávku a zotavte se. Utřiďte si myšlenky. • Znovu se připravte na práci. • V budoucnosti zacházejte ekonomicky s vlastní silou i s ča­ sem. • Pravidelně provozujte autogenní trénink, jógu nebo medita­ ci. 7. Chcete-li příliš mnoho najednou: • Nejdříve si všechno napište a urovnejte myšlenky. • Udělejte si časový plán a plňte jeden bod za druhým, začně­ te nejdůležitějším. • Každá věc se musí dokončit.

43

Vyhněte se rušivým vlivům Abyste se mohli správně soustředit, nesmíte se nechat vyru­ šovat. To se vám nejlépe podaří tehdy, když jste v místnosti sa­ mi, ve které jste před rušivými vlivy chráněni. V místnostech, kde jiní lidé živě debatují, se může koncentrovat pouze jogín. Buď se do diskuse zapojte anebo opusťte místnost. To ale nezna­ mená, že byste se při učení měli chovat jako poustevníci. Přítom­ ní, se kterými jste v místnosti, by měli mít též možnost zabývat se v klidu svou záležitostí. Velmi nepříjemné je, když je sice člověk v místnosti sám, ale když vždy po několika minutách někdo přijde. Pokud vám takové rušivé vlivy hrozí, potom zamkněte dveře a pověste zven­ ku tabulku: "Prosím, nerušte!" Ani velké pohodlí neprospívá učení. Výzkumy ukázaly, že lehké napětí svalů podporuje duševní činnost. Kdo se zcela uvol­ ní, nemůže se zároveň optimálně soustředit. I když vás sebe více svádí pohovka nebo pohodlné křeslo, chcete-li si zajistit optimál­ ní koncentraci, zůstaňte raději sedět u psacího stolu.

Koncentrace na čas

Na učební látku se nelze soustředit libovolně dlouho. Proto si rozdělte čas na přesně stanovené úseky soustředění. Nejlepší je začít s deseti minutami, přičemž se můžete kontrolovat pomocí budíku. Během těchto deseti minut pracujte, aniž byste mysleli na čas. Když zjistíte, že se můžete soustředit i déle, prodlužte si nejbližší učební úsek na patnáct minut, abyste časové rozmezí mohli stupňovat až na třicet minut. Potom musíte bezpodmínečně udělat přestávku, i když se cítíte svěží. Když se vám už prvních deset minut zdá být příliš dlouhý­ mi, pak začněte s pěti minutami a zvyšujte úseky učení od první­ ho ke druhému po jedné minutě. Zde především záleží na tom, abyste se v této době soustředili plně na učební látku a vůbec ne­ sledovali hodiny. Měli byste si trvání jednotlivých časových úse­ ků soustředění zcela přestat všímat.

44

Tak postupně dosáhnete toho, že se budete moci dvacet až třicet minut zcela soustředit na učební program, ačkoli tento pro­ gram nepovažujete zrovna za zvlášť zajímavý.

Co dělat při neschopnosti se soustředit? Zjistíte, že i přes záměrnou snahu se nedokážete soustředit. Nepokoušejte se jít proti této "slabosti” vší silou, ale systematic­ kým a vytrvalým cvičením se dopracujte k této schopnosti již ověřeným způsobem, například podle metody plánovitého rozdě­ lení času. Budete překvapeni výsledkem svých snah. Vaše schopnost soustředit se může být někdy přetížena, na­ příklad jste-li ve škole nebo na přednášce vystaveni velkému ná­ valu informací, které nemůžete ihned zpracovat. Zatím co vy přemýšlíte o právě vyslechnutém, vyučování pokračuje a vy stále více ztrácíte nit. Když je člověk takto přetížen, často nezachytí ani důležitou informaci. Určitou šikovností se přece jen dají od­ dělit důležité informace od nepodstatných. V tomto případě ty nedůležité poslouchejte jen na půl ucha a důležitým informacím věnujte maximální pozornost. Když jsme se naučili třídit důležité informace od nepodstatných, s překvapením zjistíme, že důleži­ tých informací vůbec není tolik, abychom to podstatné při poma­ lejší vnímavosti nemohli zachytit. Většina vyučovacích jednotek ve školách a na universitě trvá 45 minut, avšak naše koncentrace začíná ochabovat již po třiceti minutách. Proto si zde musíme pomoci trikem. Pomáhají si jím všichni tak zvaní mistři v soustředění. Trik spočívá v tom, že sledujeme s poloviční koncentrací dění a plnou pozornost věnuje­ me pouze tomu nejdůležitějšímu. Samozřejmě, že i tuto techniku se musíme naučit. A zvládneme-li ji,můžeme bez námahy sledo­ vat nekonečně dlouhé rozhovory a přednášky, aniž, by naší pozor­ nosti uniklo něco důležitého. Existuje celá řada jednotlivých, ale velmi účinných cvičení na soustředění. Zde je malý výtah: 1. Přečtěte zcela pomalu dva řádky nějaké knihy. Každé slabice věnujte asi dvě sekundy. Během nich se dívejte jen na tuto sla­ biku a netoulejte se zrakem jinde. Vědomí se ze začátku tomu­ to neobvyklému tempu čtení brání, ale po přečtení dvou řádků

45

tímto způsobem se vnitřně úplně uklidníte a jste schopni se na věc soustředit. 2. Druhé osvědčené cvičení na soustředění spočívá v tom, že se jednu až dvě minuty soustřeďujeme na nějaký libovolný bod na stěně. Dívejte se stále na tento bod, a když vaše myšlenky těkají, nasměrujte je zcela vědomě na tento bod. Přitom si ří­ kejte: "Vidím tento bod; v tomto okamžiku není důležitého nic jiného. Teď pro mně existuje jen tento bod. Bod a já splývá­ me." Tím dosáhnete, že vaše myšlenky, které pozvolna procházejí před vaším vnitřním zrakem, redukujete nejdříve na jeden bod. Zavřete oči a bod zmizí. Nyní můžete své myšlenky soustředit na předmět, který si vyžaduje vaši pozornost. 3. Máte-li málo trpělivosti, mohu vám doporučit následující, vel­ mi účinné cvičení: Sedněte si ke stolu, obě ruce sevřete v pěst a položte je prsty nahoru na stůl. Dívejte se jen na pravý palec a narovnávejte jej tak pomalu, abyste přitom nezpozorovali žádný pohyb. Tento průběh sledujte velmi pozorně asi třicet sekund tak, jako kdyby kromě něho nebylo na světě nic důle­ žitějšího. Potom narovnávejte jeden prst po druhém a pozorně sledujte narovnávání každého prstu. Tento průběh má trvat až do té doby, dokud nejste schopni zachytit žádný pohyb. Jakmi­ le jste narovnali všech deset prstů, pokračujte tak, že postupně ohýbáte prsty dovnitř až do té doby, dokud nesevřete opět ru­ ku v pěst. Tento průběh sledujte maximálně pozorně. Pokud toto cvičení pravidelně opakujete, již po několika týdnech bu­ dete schopni se kdykoli lehce soustředit. Jakmile toto předložené cvičení zvládnete, můžete si začít celý tento průběh představovat. Snažte se přitom maximálně se soustředit. Potom už myšlenkami nemůžete bloudit, protože kaž­ dý odklon by vedl k "filmové trhlině". Toto cvičení byste měli dělat pravidelně, se zavřenýma očima, v klidu a bez pohybu. Meditace a analýza problému

Jelikož jste ve svém tréninku koncentrace pokročili, zbývá jen malý krok k následujícímu cvičení. V něm meditujete se za­ 46

vřenýma očima na libovolné téma třicet minut. Dbejte přitom na to, aby vaše myšlenky zůstaly bez přerušení u dané věci. Kdybys­ te se myšlenkou přece jen odklonili od dané věci, ihned se vraťte důsledně a klidně k předmětu. Přitom si říkejte: "Teď ne, teď se soustřeďuji na tento předmět." Tuto větu opakujte tak dlouho, dokud vaši koncentraci nezbavíte všech rušivých myšlenek. Mohu vám doporučit ještě jedno cvičení, které trénuje kro­ mě koncentrace i analytické schopnosti: Přečtěte si ve svých oblíbených novinách nebo v časopise nějaký článek a přitom si všímejte základních, autorem reprezentovaných tezí. Ještě během čtení podrobně analyzujte tyto teze a velmi důkladně se seznamte s obsahem článku, jako kdybyste měli vzápětí vést s autorem kvalifikovanou diskusi. Po přečtení si krátce v myšlenkách zopa­ kujte obsah. Můžete přitom mluvit i nahlas. V tomto souhrnu se zabývejte všemi důležitými myšlenkami textu. Jste-li již vycvičeni, stačí, dáte-li se v duchu do rozhovoru s autorem článku. Důležité je, abyste se poctivě dotkli každého jednotlivého bodu, protože takto se pomalu učíte už při prvním čtení textu přijímat všechny důležité myšlenky textu a zapamato­ vat si je.

Meditace a inspirace Praktikujete-li popsaná cvičení delší dobu, najednou zjistíte, že během čtení nebo v rozhovoru přicházejí na mysl argumenty. Tato cvičení nám totiž zpřístupňují tu duševní oblast, ze které často bleskově dostáváme inspirace či řešení i komplikovaných problémů. Vezměte jeden problém a udělejte jej předmětem meditace anebo analýzy. Přitom si poctivě uvědomujte částečné aspekty problému, abyste se potom mohli na několik minut duševně po­ nořit. Během fáze ponořování zpracovaný problém musíte zcela vědomě odsunout bokem a skutečně se ho zbavit. Jen tak se mů­ že dostavit úspěch, který si přejete. Řešení problému vám zcela jasně svitne před vnitřním zrakem. Může se však stát, že se vám nabízejí různé možnosti řešení. V tom případě, podle situace, můžete pomocí intelektu a zaměření zvolit optimální řešení.

47

Když nedojdete k uspokojivému výsledku, je to proto, že jste se pravděpodobně nedostatečně ponořovali /do hladiny alfa, pozn. překl./, nebo jste svému podvědomí na zpracování problé­ mu nedali dost času. V tom případě se doporučuje opakovat celé cvičení před spaním a ještě jednou ráno zkoumat, jestli by se ne­ našlo nějaké řešení. Neexistuje problém, který bychom tímto způsobem nezvládli.

Jak zlepšit paměť a schopnost soustředění Cvičení, které vám nabízím, je vhodné stejně tak pro za­ čátečníky jako pro pokročilé: Postavte si na šachovnici v libovol­ ném pořadí černou a bílou figurku. Zavřete oči a vnitřním zra­ kem upřeně sledujte, na kterých polích obě figurky stojí. Potom si zvyšujte počet figurek až do té doby, dokud se poprvé nezmý­ líte. Nyní začněte znovu s tolika figurkami, kolik můžete svým duchovním zrakem zachytit. Přidávejte figurky tak dlouho, než se zmýlíte. Po každé přidané figurce byste měli svým vnitřním zrakem určit pozici a barvu všech figurek na šachovnici a výsle­ dek ověřit otevřenýma očima. Chete-li ještě něco udělat pro zvýšení své schopnosti sou­ středění a učení, pravidelně užívejte čistý lecitin. Američtí vědci dokázali, že lecitínová složka "cholín" zvyšuje výkon mozku během krátké doby až o dvacet pět procent. Lecitin je obsažen v mnoha potravinách. Například ve žloutku, pšenici, rybím mase. V těle se účinná látka rychle štěpí. Vědci dokázali na stovkách pokusů, že na den stačí třicet až se­ dmdesát gramů lecitinu, aby se tělu dodalo potřebné množství cholínu pro zjevně zvýšený výkon mozku.

Několik koncentračních cvičení na cestu Jsou-ii uvedená cvičení pro vás časově náročná, pak celou řadu z nich můžete provádět i na cestách: 1. Pozorujte výklady obchodů. Během další chůze si potom vyba­ vujte jednotlivé detaily výkladů. Před svým vnitřním zrakem

4X

si zrekonstruujte do všech detailů ještě jednou pohled na vý­ klady. 2. Například cestujete-li autem, můžete pozorovat fasádu domů a detaily si znovu vyvolat v myšlenkách. Kolik poschodí měl dům? Kolik oken? Jakou střechu? Jak vypadaly vchodové dve­ ře? 3. Podívejte se do tváře člověku, který jde proti vám. Potom se pokuste ve vzpomínce si představit barvu vlasů, barvu očí, ně­ co nápadného i celkový zjev. Přiměřená cvičení paměti se sa­ mozřejmě dají dělat i s mnoha dalšími objekty. Pokud právě načrtnuté možnosti cvičení skutečně vnímáte, budete překvapeni, jak velmi brzy budete schopni se na určitou věc plně soustředit. Shrnutí

1. Koncentrace závisí na přísné volbě zájmů a na omezení se na podstatu. 2. Odstraňte všechny překážky soustředění a rušivým myšlenkám dovolte plynout, aniž byste jim věnovali pozornost. 3. Lehčí svalové napětí duševní činnost zvyšuje. 4. Nikdo se nemůže libovolně dlouho soustřeďovat. Proto začněte desetiminutovou fází soustředění a tuto postupné prodlužujte na nejdelší dobu v trvání dvaceti, nejdéle třiceti minut. Potom byste měli udělat přestávku. 5. Pokud nemůžete sledovat přednášku nebo diskusi, protože ne­ umíte zpracovat velký příliv informací, potom se soustřeďujte pouze na podstatu, zatímco nepodstatné věci jednoduše "přeslechněte". 6. Jste-li neklidní a nemůžete se soustředit, přečtěte si dva řádky libovolného textu a věnujte asi dvě sekundy každé slabice. Svoji pozornost soustřeďte pouze vždy na danou slabiku. Toto vás v krátké době uklidní. 7. Nakonec můžete upřít svůj pohled na jednu až dvě minuty na libovolný bod na stěně. Přitom se soustřeďte výhradně na tento bod a nedejte se ničím vyrušit po dobu, kdy tento bod vnímá­ 49

te. Potom svoji pozornost od tohoto bodu odvraťte a věnujte se úkolu, který jste si dali. 8. Meditujte třicet minut na určité téma, přemýšlejte o jeho růz­ ných aspektech. V meditační fázi nechte na sebe působit myš­ lenky, které vás napadly. 9. Měli byste pravidelně v sobě vést vnitřní rozhovor se zajíma­ vým partnerem. V tomto vnitřním dialogu dejte skutečně slovo i svému "partnerovi" a zjistíte, že on má "jiné" názory, které se nebudou vždy shodovat s vašimi. 10. Abyste podpořili svou koncentraci, užívejte denně třicet až sedmdesát gramů lecitinu. Cholín, který tato dávka obsahuje, zvýší činnost mozku asi o dvacet pět procent. 11. Pokud jste na cestě, cvičte svoji schopnost soustředění tak, že například podrobně sledujete výklady obchodů a později si v paměti vyvoláváte všechny předměty a jejich uspořádání.

50

6. Paměť Kdo se mnoho učí. mnoho zná; kdo mnoho zná. mnoho zapomíná; kdo mnoho zapomíná, málo zná; proč se tedy musíme učit?

Náš mozek je obdivuhodný orgán. Začíná pracovat na za­ čátku života, avšak svoji činnost může přerušit třeba tehdy, když vstaneme a jdeme řečnit! Skutečně i nejlepší příprava nemá smysl, pokud paměť v rozhodujícím případě selže a pokud se někomu stane to, co jed­ nomu řečníkovi, který když vstoupil za řečnický pult, několikrát si rozpačitě odkašlal a řekl: "Velevážené dámy a pánové! Když jsem si před hodinou prohlížel text svého příspěvku, věděl jen Pán Bůh a já, co vám teď řeknu, - ale teď to už ví jen sám Pán Bůh." V takové situaci, a to potvrdí kterýkoliv řečník, je člověk vydán na milost a nemilost publiku a zůstává jen naděje, že po­ sluchači vezmou celou věc s humorem. Existuje několik možnos­ tí, jak se vyhnout takovéto trapné situaci.

I ři zakladatelé výzkumu paměti

Tři mužové nezávisle na sobě založili na přelomu století experimenální výzkum paměti: □ Hermann Ebbinghaus zkoumal v Německu, jak se uskutečňuje ukládání informací zprostředkovaných jazykem. □ Edward Lee Thorndike zkoumal v Americe mechanismy osvo­ jení praktických způsobů jednání. Jeho průkopnické pokusy s kočkami vešly do dějin vědy. □ Ivan Pavlov pracoval v Rusku. Jeho pokusy se psy patří k nej­ slavnějším pokusům v dějinách vědy v oblasti podmíněných reflexů. . Smyslové vnímání a paměť Vše to, co ve svém mozku uložíme, jsme nejdříve vnímali, a sice následujícími smysly:

51

1. Zrak: Naše oči vnímají z celkového světelného spektra jen ma­ lou část, pouze o vlnové délce mezi 380 a 780 nanometry (jeden nanometr je milióntina milimetru). 2. Sluch: Ušima vnímáme vzduchové kmitání s frekvencí maxi­ málně 16 000 herzů (jeden herz odpovídá jednomu kmitu za sekundu). Můžeme tedy slyšet až 16 000 kmitů za sekundu. 3. Čich: Nosem vnímáme chemické látky, které se nacházejí ve vzduchu, cítíme je. 4. Chuť: Pomocí jazyka rozeznáváme zpravidla různé jedlé sub­ stance podle vůně, hustoty a dalších kriterií; vychutnáváme. 5. Hmat: Naše kůže registruje tlakové, tepelné a chladové vjemy a seznamuje nás s vnější situací. Máme ještě několik dalších smyslů, jako například smysl rovnováhy, jím se však zabývat nebudeme. Smysly vedou nervovými drahami do mozku informace, z nichž mnohé nejsou pro nás důležité. Měli bychom se před nimi chránit a nezatěžovat paměť zbytečným balastem. Učte se zapomínat

Na tomto místě bych vám chtěl navrhnout, třebaže to zní podivně, abyste se naučili zapomínat! Ano, pochopili jste správně; k dobré paměti patří i schop­ nost zapomínat. Poznamenejte si vše to, co nepotřebujete často, a tak ~hothui!ím' MOl.TKE

Příprava je rozhodující Každý, kdo musí podstoupit rituál zkoušky doprovázený stra­ chem a potem, měl by si uvědomit, že výsledek zkoušky je na devadesát procent jistý dříve, než se zkouška uskuteční. V očích mnoha kandidátu jsou zkoušky - avšak neoprávněně - pouze pro­ středkem "sadistických” učitelů k trápení bezmocných "delikventů", přičemž "týraným" zůstává pouze naděje, že nepro­ padnou. Ve skutečnosti je každá zkouška příležitost k samozkoušce. Dává nám možnost, abychom zjistili skutečný stav vědomostí. Málokdy dopadne nějaká zkouška lépe, než to odpovídá předem investované přípravě. Kdo se důkladně připravil, ten muže svůj výsledek pozitivně ovlivnit. Je sice možné, i přes dobrou přípra­ vu. dopadnout špatně. Opak je však málo pravděpodobný, t. j. bez poctivé přípravy dosáhnout dobrých výsledků.

Nejlepší příprava začíná při vyučování Při přípravě jde vlastně o to, abychom skutečné ke zkoušce látku zvládli. A nezáleží na tom, kolik času vynaložíme. Přitom si musíme ujasnit druh a rozsah látky a také způsob učení, jakým se dá tato látka nejlépe zpracovat. V každém případě se vyplácí, jestliže si děláme přiměřené poznámky, které potom jen přepracujeme. Pokud takovéto po­ známky chybí, musíme v učebnicích velmi namáhavě hledat to. co bychom mohli najít v poznámkách. Původní úspora času se tak změní ve ztrátu. A přitom, v takovém případě si nemůžeme být vůbec jisti, zda jsme zapsali vše důležité. Jestliže jsme si svědomitě připravili látku již během vyučo­ vání nebo bezprostředně po něm, potom je její osvěžení podstat­ ně méně náročné. Jinak ani dlouhé týdny trvající příprava nesta­

X3

čí, abychom si zajistili u zkoušky úspěch. Proto není vhodné šet­ řit časem na nesprávném místě. Chování při vyučování je pro vý­ sledek následující zkoušky podstatné.

.Jaký význam dáváte zkoušce? Dřív než se zkoušce podrobíte, měli byste si uvědomit, jaký význam pro vás daná zkouška má. Tomu by měla odpovídat in­ tenzita přípravy. V žádném případě nesmíte pokládat všechny zkoušky za stejně důležité. Stanovte si priority. V principu může každá zkouška dopadnouti špatně, a proto byste měli v případě důležité zkoušky, poctivější přípravou toto riziko podle možností snížit.

Začněte včas S přípravou na zkoušky byste měli vždy začít včas, abyste nemuseli pracovat pod tlakem času a abyste ve spěchu nezanedbali něco důležitého. Měli byste mít dostatek času. Musíte mít jasno v tom, co musíte znát, kolik látky již ovládáte, co se ještě musíte naučit a čeho se můžete vzdát, pokud již máte málo času. Protože převážná většina lidí podceňuje nutný pracovní ná­ por před zkouškou, je vždy dobré, když, máme dostatek času, abychom zvládli i krátkodobě se vyskytující nepředvídané práce. Přitom může být velmi užitečné zhodnocení toho, co jsme v předcházejících zkouškách udělali špatně, protože jsme totiž vel­ mi náchylní staré chyby opakovat. Neučte se těsně před zkouškou

Bezprostředně před zkouškou byste v žádném případě ne­ měli podávat obrovský výkon. S přípravami byste měli začít mnohem dříve a den před zkouškou si projděte celou látku a po­ tom se věnujte jiné činnosti. Samozřejmě, že zvyk udělat si z no­ ci před zkouškou den. abychom se mohli ještě biflovat, se nedo­ poručuje. Toto jednání odporuje poznatkům psychologie a kromě toho je i málo účinné. Vůbec nezvyšuje šanci pro úspěšný průběh zkoušky.

84

Je lépe, když si zachováte obvyklý učební rytmus a zbytek energie ušetříte pro vlastní zkoušku.Velmi důležité též je, abyste byli vyrovnaní, protože pouze za tohoto předpokladu můžete do­ sáhnout optimálního výsledku. Osvoboďte se od strachu ze zkoušky Zkoušeného občas trápí velký strach ze zkoušky. Obává se, že právě pro tento strach dopadne při zkoušce hůř, než by odpo­ vídalo jeho vědomostem. Tento strach je často doprovázen ne­ spavostí a mučivými nočními můrami. Když kandidát již koneč­ ně stojí před zkušební komisí, zdá se mu, že jakákoliv námaha byla zbytečná, protože mu všechny vědomosti jakoby uletěly, hlavu má úplně prázdnou. V tom případě si uvědomte, že každý člověk v jisté výji­ mečné situaci znervózní. Extrémní strach ze zkoušky však nazna­ čuje vždy i psychický problém, který působí i v jiných situacích a proto si vyžaduje principiální řešení. Je užitečné, i přes obvyklý strach ze zkoušky, pokud i nadá­ le vedete svůj normální život, například sportujete, jdete do kina nebo se zaměstnáváte jinou činností. I zmíněné léky mohou při­ nést úlevu. Pomoc autohypnózou Nejúčinnější prostředek proti strachu ze zkoušky je však autohypnóza. Proto byste si měli tuto techniku poměrně brzy osvojit. Doporučuji vám proto svoji knihu "Vysoká škola hypnó­ zy". Pomocí ní můžete podvědomý program "strach" nahradit programem "jistota". Když jste se prostřednictvím autohypnózy již "naprogramovali", můžete jít zcela uvolněně a klidně, plni jistoty a sebedůvěry ke zkoušce, tam odpovídat na všechny otázky bez problémů a zkoušku složit s dobrým výsledkem.Pak není důvod, abyste ještě pět minut před začátkem zkoušky nervózně seděli nad učební látkou. Toto by mělo jen nevýhody. Totiž v takovéto napjaté situaci se může dostavit tak zvané ekforické brzdění (ekforie = proces vzpomenout si). To se děje tehdy, když učební

X5

obsahy, které jsou uloženy v paměti, jsou dočasně překryty nový­ mi informacemi a proto v potřebném okamžiku nejsou k dispozi­ ci. Dejte si předsevzetí, že se nebudete unáhleně učit těsně před zkouškou. Tyto poslední hodiny využijte efektivněji, během těchto chvil se vnitřně uklidněte a vyrovnaní jděte ke zkoušce. Jen tak dosáhnete optimálního výsledku.

Situaci zkoušky simulujte doma

Zkoušku můžete simulovat i doma. Každý divadelní herec zažije celou řadu zkoušek dřív, než se daná hra předvede na pre­ miéře. I vy již dlouho před termínem zkoušky můžete se svým přítelem nebo spolužákem simulovat situaci zkoušky, přičemž jeden z vás představuje zkoušej ícílio a druhý zkou­ šeného."Zkoušející" by se měl v této hře pokoušet odhalit pomocí obzvlášť těžkých otázek všechny možné mezery ve vědomostech až do té doby, dokud "zkoušený" aspoň z poloviny neobstojí. Kdyby se "zkoušený" v této simulované situaci dopustil chyb, není to žádný problém, protože je ještě příležitost tyto mezery ve vědomostech zaplnit tak, aby při premiéře vše klaplo napoprvé. Pokud vám k tomuto cvičení chybí vhodný partner, potom byste měli v tomto představení převzít jednoduše obě role a zkoušet se sami. V každém případě se na skutečnou zkoušku do­ stavíte o to klidnější o co důkladněji jste v simulované situaci vyzkoušeli stav svých vědomostí. Na zkoušce byste měli postupovat takto

Po začátku zkoušky zůstaňte klidní a při písemné zkoušce si nejdříve udělejte přehled o otázkách. Potom začněte nejdříve od­ povídat na všechny lehké otázky, přejděte na ty, na které můžete ixlpovídat po krátkém uvažování a nakonec na ty skutečně nej­ těžší. Tímto způsobem si zajistíte, že - pod tlakem času - nebude­ te muset nechat některé lehké otázky nezodpovězeny jenom pro­ to, že jste se zakousli do nějakého problému. Snad si myslíte, že

S6

je to jednoduché, ale z praxe vím. že tyto chyby se přece jen stá­ vají. Měli byste myslet i na o to, aby vám nakonec zůstalo dost času na přečtení a na opravu eventuálních chyb. Některé chyby se dají lehčeji poznat už v kontextu. Především se vyhněte chy­ bám,které zaviní zbrklost, protože většina chyb pochází z nepo­ zornosti, a mohli byste se jich vystříhat. Pokud byste chtěli použít lákavou možnost opsání od souse­ da, myslete na to, že i on se může dopustit chyb. Neměňte své vlastní poznatky jen proto, že zjistíte, že váš soused má jiné ře­ šení než vy. To by měl být pro vás důvod ještě jednou zvážit vlastní výsledek. V pochybnosti raději důvěřujte vlastnímu pře­ svědčení. Třebaže někdy u zkoušky propadnete, není to ještě důvod k zoufalství. Naopak, může to být dokonce i velmi užitečné, pokud si z tohoto nezdaru uděláte správné závěry a k příštím zkouškám se připravíte důkladněji. Zkoužky nekončí koncem školního roku nebo koncem vzdělávání se. V životě musíte obstát v mnoha zkouškách. S přibývajícím věkem jsou zkoušky dokonce ještě těžší. Buďte tedy "vždy připraveni!"

Shrnutí I. V devadesáti procentech příprava rozhoduje o tom, jak dopad­ ne zkouška. Proto je důležité, připravit se co nejlépe. Nejlepší příprava se začíná již při vyučování. 2. Dělejte si při vyučování a bezprostředně po něm kvalitní po­ známky, které vám podstatně ulehčí přípravu na budoucí zkoušky. 3. Nepřipravujte se na všechny zkoušky stejně intenzivně, ale stanovte si priority. V učební látce jsou důležitější a méně dů­ ležité části. 4. Začněte s přípravou včas a den před zkouškou se přestaňte učit, protože v opačném případě hrozí nebezpečí, že nastane takzvané ekforické brzdění a nevzpomenete si na nic. 5. Zachovejte před zkouškou svůj obvyklý životní styl, protože každá změna vás stojí energii a stupňuje i nervozitu.

X7

6. Strachu ze zkoušky se zbavíte tak, že si zachováte obvyklý ži­ votní rytmus a pěstujete například sport, jdete do kina a po­ dobně. Kromě toho zde mohou být užitečné i některé horneopatické preparáty, ne však chemofarmaceutické utišující pro­ středky! Neboť syntetické výrobky prodlužují čas reakce. Nej­ vhodnějším prostředkem k osvobození se od strachu je však autohypnóza, technika, kterou se můžete naučit zajeden den! 7. Napodobujte zkouškovou situaci před zkouškou sám nebo s partnerem, přičemž hrajte roli zkoušeného tak dlouho, dokud nedokážete odpovídat i na ty nejchoulostivější otázky "zkoušejícího". 8. V písemné zkoušce byste v odpovědích neměli postupovat chronologicky, ale měli byste řešit otázky od nejlehčích přes středně těžké až po nejtěžší, abyste zbytečně neztráceli čas. 9. Krátce před koncem písemné zkoušky se doporučuje ještě jed­ nou projít všechny otázky a odpovědi a případné chyby opra­ vit. 10. Když vás pokouší možnost opsat něco od souseda, myslete na to, že i druzí se mohou mýlit. 11. Pokud někdy i propadnete, nedejte se znechutit a pro příště se připravte lépe.

8X

10. Naučte se číst ještě jednou Staré přísloví říká: "Cvik dělá mistra". Avšak důležité je i správně nacvičovat. Mnoho lidí by se podstatně rychleji mohlo učit, kdyby byli schopni rychleji číst. Tempo čtení však omezují fyziologické hra­ nice. Nejvyšší rychlost čtení je podmíněna příjmovou kapacitou mozku a očí za určitou časovou jednotku. Sama kapacita mozku je naopak skoro neomezená, takže v první řadě jde o to, abychom odlehčili oči. Oko musí při čtení v důsledku nesprávných návyku vykonávat velmi těžkou práci. Pomocí nových technik čtení se dá tato zátěž podstatně snížit. Periferní čtení

Kdo zbytečně dlouho čte, mrhá drahocenným časem Cím méně energie vynaložíme na vlastní čtení, tím více nám jí zůsta­ ne na naučení látky a na její zpracování. Abychom toho dosáhli, musíme se vzdát metody číst slovo za slovem. Mnohem racionálnější je obsáhnout pohledem celé slovní skupiny. Měli bychom být schopni třemi pohyby očí za­ chytit celý řádek. Když to budete nějakou dobu zkoušet zjistíte, že je možno řádek rozdělit na dvě vizuální poloviny. Abyste si natrénovali tento způsob čtení, vezměte si starší knihu a rozdělte si strany dvěma svislými čarami na tři úseky. Potom začněte číst, svůj pohled upřete ne na první slovo daného řádku, jak jste to dělali dosud, ale pokuste se zachytit pohledem pouze jeden ze tří řádkových úseků. Tímto způsobem čtěte jeden řádkový úsek za druhým. Později můžete postupovat tak, že se čtením začnete právě tam, kde první kolmice přetíná řádek, abyste potom pohledem zabloudili tam, kile druhá čára přetíná řádek. Překvapivé zjistíte, že i dvěma očními pohyby můžete lehce obsáhnout celý řádek. Jestliže jste dosud na řádek upírali pohled v průměru devětkrát .při periferním čtení stačí na řádek zpočátku tři a později pouze dva oční pohyby.

X9

Asi po třech měsících se periferní čtení vyvine do té míry, že řádek obsáhnete pouze jedním pohledem. Abychom si tuto schopnost vypěstovali, rozdělíme strany v knize pouze jednou kolmicí uprostřed strany a upřeme pohled pouze na toto místo. Tato technika maximálně ulehčí práci očním svalům a při­ tom se dá lehce osvojit. Číst řádek ve třech, později ve dvou eta­ pách muže vlastně každý. A pokud se o to vědomě pokusí, i jed­ ním pohledem. Takže bez předběžného cvičení a bez námahy snížíte zátěž svých očí o dvě třetiny, aniž byste ohrozili příjem informací. Pokuste se někdy cvičit periferní čtení na základě následují­ cích slov, respektive slovních skupin. Počet písmen

Otec Slovo Spolek Autobus Kalendář Trolejbus Instalatér Stupňováním Kulturistika Vydavatelství Představenstvo Telefonní seznam Hudba k ohňostroji Věda a technika jsou Poskytnou milodary Student psal své úkoly Vypni elektrický protni Prodáváme knihy a noviny

90

4 5 6 7 8 9 10 I I 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21

Rychlé čtení zvyšu je příjmovou rychlost mozku

Rychlé čtení automaticky zvyšuje recepční rychlost osvojo­ vání. Což znamená, že se přitom učíme rychleji přijímat učební obsah a tento zpracovat. To zase zvyšuje výkon čtení. Dokonce můžeme tvrdit, že s narůstající rychlostí čtení se zvětšuje mož­ nost proniknout učební látkou. To spočívá v tom, že jednotlivé učební jednotky probíhají před našim duchovním zrakem rychleji a tím jsou přehlednější. Po tříměsíčním tréninku periferního čtení můžeme pohodlně pře­ číst 200 stránkovou knihu za dvě hodiny. Přitom je tento způsob čtení i podstatně méně namáhavý než konvenční technika čtení slovo za slovem. Rychlé čtení rozšiřuje slovní zásobu, schopnost koncentrace a zpracování Časem vám zde popsaná technika poskytne ještě další před­ nost,totiž značně zvýší slovní zásobu a viditelně se zlepšuje výra­ zová schopnost. Zároveň se trénuje i paměť, zejména, zvykneme-li si po dočtení knihy ještě jednou si promítnout její obsah a ujasnit si zvlášt důležité výpovědi a zkoumat význam těchto vý­ povědí pro vlastní život. Nejen toto je výhodou rychlého čtení, ale i to, že můžeme tímto způsobem ve stejném čase vnímat růz­ né věci v učební látce, a že tato technika nám umožní použít uspořený čas k důkladnému zpracování učební látky; protože hodnota vědomostí spočívá v jejich praktickém využití. Ostatně rychlé čtení stupňuje i schopnost koncentrace, při tom čtenář nemá jednoduše příležitost myslet na něco jiného. Schopnost koncentrace se časem na základě tréninku čtení znač­ ně zvyšuje. Tento proces můžete urychlit i tím, že pravidelně trénujete výše popsaná koncepční cvičení. Ctěte aktivně, ne pasivně

Měli byste si zvyknout přizpůsobit rychlost čtení dané te­ matické oblasti a jejímu významu. V silniční dopravě také nelze stále jezdit největší rychlostí a je třeba řídit se pravidly. Dříve 91

než začnete knihu číst, měli byste si důkladně prostudovat její obsah. Často již tehdy poznáte, že tu a tam můžete vynechat ka­ pitoly, které nejsou důležité. Uvedený obsah zkoumejte tak, jako labužník jídelní lístek, a pečlivě si vyberte to nejlepší. Přesto, že chcete celou knihu přečíst, takto získáte přesný přehled o tom, co a v jakém pořadí se nabízí. Často stačí přečíst si u méně důležité kapitoly pouze souhrn. Ušetříte přitom čas a zůstáváte u věci. Před tím, než začnete knihu číst, si rozmyslete, co od ní očekáváte a čeho byste si měli zvlášť všimnout. Takto se z pasiv­ ního příjemce stanete aktivním hledačem a váš zájem i radost z práce se stupňují. Nakonec za těchto předpokladu je podstatně snazší rozeznat důležité od nezávazného, protože už přesně víte, co hledáte. Zrovna tak se doporučuje číst úvod dané knihy, protože takto se seznámíte se záměry autora. I seznam literatury na konci knihy je často opravdovým nalezištěm. Někdy lze najít v sezna­ mu literatury mezi málo zajímavými knihami i důležité prameny, které mohou být velmi užitečné. Jestliže studujete nějakou knihu, měli byste si po každé ka­ pitole udělat krátký souhrn a ještě jednou byste si měli vše, co se vám zdá důležité, zrekapitulovat. Ještě vhodnější je poznačit si na okraji všechna zajímavá a informativní místa. Takto zvýrazně­ ná místa můžete podle potřeby z knihy opsat, nebo je přejít při opakování ještě jednou, abyste si v případě potřeby osvojili zhuš­ těný souhrn textu. Na tomto místě však nechci předbíhat a dříve, než se seznámíte s nejúčinnějšími technikami čtení, budu se za­ bývat nejrozšířenějšími okolnostmi ztěžujícím čtení.

Vlivy ztěžující čtení

1. lillísko ván í slo v; Většina z nás se ve škole učila číst slova písmenko za pís­ menkem. Mnozí lidé si tento zvyk zachovávají po celý život místo toho, aby četli slova jako celek. 2. Ctění slovo za slovem: Tato technika čtení představuje oproti technice uvedené v bodě jedna již určitý pokrok, přece však je velkou zátěží pro 92

oči a brzdí tok čtení. Už i nepatrným nácvikem můžete za obdivuhodně krátkou dobu zachytit pohledem celé slovní skupi­ ny, čímž vlastně odlehčíte svým očím. 3. Polořeč: Každý způsob polořeči, ať je to pohyb rtů, šeptání nebo pouze myšlenkové němé čtení, váže rychlost čtení na naše tempo mluvení. Protože můžeme podstatně rychleji číst než psát, zanechá motorická řeč nebo polořeč nežádoucí zpomale­ ní rychlosti čtení. Motorické řeči nebo polořeči je možno se odnaučit tak, že při čtení si mezi rty vložíme papír, který stisk­ neme. Takto zabráníme každému pohybu. 4. Doprovodné pohyby: Jestli ukazováčkem, tužkou nebo jiným předmětem dopro­ vázíme každý jednotlivý řádek, zpomalujeme tak samozřejmě do značné míry rychlost čtení. 5. Dvojnásobné nebo trojnásobné čtení: Někteří čtenáři se vracejí pohledem stále o několik slov zpět, ačkoli již. dané místo četli jednou nebo i vícekrát. K to­ mu dochází tehdy, když se nesoustředíme na věc a potom hle­ dáme souvislosti s textem. 6. Příliš častéfixování: Již bylo řečeno, naše oči musí při čtení slovo za slovem fi­ xovat nový řádkový segment v průměru devětkrát. Malým nácvi­ kem můžeme redukovat počet fixačních bodů na dva a po delším tréninku dokonce na jeden bod. Čtení bychom neměli začínat prvním slovem řádku a končit posledním. Když začínáme dru­ hým a končíme předposledním slovem, bez zbytečné námahy automaticky uvidíme i první a poslední slovo. Což kromě zvy­ šování rychlosti čtení a snížení počtu fixačních bodů způsobuje i podstatné odlehčení očním svalům. 7. Zbrklé člení: Mnozí lidé si pletou rychlé čtení se zbrklým čtením. Rychlé čtení, pokud je správně ovládáme, způsobuje uklidnění. Avšak jakmile zpozorujete, že jste vnitřně neklidní, měli byste rychlost čtení snížit do té doby, než. opět čtete rychle bez nervozity. Jestli však neklid neustupuje, doporučuje se číst několik řádků ztníně93

nou metodou čtení slabiky za slabikou. Toto vás za dvě minuty uklidní. 8. Nediferencované čtení: Většina lidí neřídí svou rychlost čtení podle daného textu, ale čte všechno - bez ohledu na to, jestli je to vědecká úvaha, ro­ mán nebo sportovní zprávy v novinách - stejným tempem. Vy byste proto svoji rychlost čtení měli řídit stupněm obtížnosti tex­ tu, to znamená, lehké texty číst rychle a těžké pomaleji, protože osvojení komplexní tématiky je samozřejmě časově náročnější než čtení společenské rubriky v novinách. Text určuje rychlost čtení

Podle druhu textu a stupně jeho obtížnosti je vhodná pokaž­ dé jiná technika čtení. □

Orientační čtení: Tato technika slouží k tomu, abychom proběhli text a přitom si všimli pouze určitých významů a souvislostí. Takto hledáme důležitá místa v knihách, zkoumáme text s ohledem na využití pro určité záměry, nebo se snažíme zjistit, o co vlastně v díle jde. Přednost této metody spočívá v tom. že si chráníme paměť od všeho nepotřebného balastu a pamatujeme si pouze to. co je skutečně důležité. Při orientačním čtení můžeme proběh­ nout až kolem 250 slov za minutu.

□

Ni trmální čtení: Při normálním čtení můžete přijmout ISO slov za minutu. Při této rychlosti je možné bez námahy vnímat text do všech po­ drobností, pokud se v něm nevyskytují žádné těžké technické problémy nebo matematicko - přírodovědecké vzorce, výpočty a podobně.

□

Svědomité čtení: Svědomité čtení znamená přijmout za minutu asi sto slov. Touto rychlostí by se měly číst texty, podrobně se zabývající jedním tématem. Ctete-li například cizojazyčnou knihu, měli byste se držet tohoto tempa. Text čtěte důkladně jen tehdy, pokud chcete něco nového získat. 94

□

Intenzivní čtení: Toto tempo je vhodné, pokud čtete vysoce vědecký text zabý­ vající se například filozofickými, právnickými nebo matema­ tickými problémy. Tato rychlost odpovídá asi dvaceti slovům za minutu.

.Již za týden zdvojnásobíte svou rychlost čtení

Pokud jste již trochu trénovaní a osvobodili jste se od zmí­ něných handicapů čtení, nebude pro vás problémem číst normální text rychlostí 500 - 700 slov za minutu. Necvičený čtenář zvlád­ ne pouze 100 - 200 slov za minutu. Již za dvě hodiny .pokud jste dostatečně intenzivně trénova­ li můžete dvojnásobit svoji rychlost čtení. A právě tak si můžete tento program naplánovat na celý týden. Potom již potřebujete na nácvik pouze pět minut denně. Shrnutí 1. Za dvě hodiny můžete zdvojnásobit svoji rychlost čtení, pokud se osvobodíte od největšího handicapu čtení - méně motorické řeči. 2. Již za tři měsíce můžete své tempo čtení ztrojnásobit, pokud se osvobodíte od všech dalších, zde popsaných handicapů čtení a pokud trénujete periferní čtení. 3. Rychlé čtení zvyšuje schopnost koncentrace, posiluje chápání a zlepšuje paměť. 4. Pomocí techniky periferního čtení můžete přečíst během dvou hodin 2(M) stránkovou knihu. 5. Čas ušetřený rychlým čtením byste měli využít výhradně k to­ mu, abyste zvyšovali množství čtení, a také k tomu, abyste látku důkladně zpracovali. 6. Po každé kapitole byste si měli její obsah v krátkosti představit ještě jednou. 7. Nejzávažnější handicapy čtení jsou: hláskování, čtení slovo za slovem, motorické němé čtení, pohyby doprovázené řádky.

95

dvoj nebo trojnásobné čtení, častá fixace, zbrklé čtení, nedife­ rencované čtení. 8. Rozeznáváme čtyři rychlosti čtení: orientační čtení - asi 250 slov za minutu, normální čtení s přibližně 180 slovy za minu­ tu, svědomité čtení - přibližně 100 slov za minutu, intenzivní čtení - asi 20 slov za minutu. 9. Podaří-li se vám osvobodit se od všech handicapů čtení, může­ te číst přibližně až 7(X) slov za minutu.

96

II. část Nejlepší metody učení

11. Učení ve spánku Tato metoda je známá od roku 1936. Tehdy se v tisku psalo o jedné hoolywoodské herečce, která se svoji roli naučila doslova ve spánku. Našli se následovníci a krátce na to vznikla celá řada institucí, na kterých bylo možno se tuto metodu naučit. Výsledky byly skutečně tak senzační a odvážné, že vědci předpovídali novou epochu v učení. Po nějaké době se však obje­ vily i nepříjemné vedlejší účinky. I když se pokusné osoby učily ve spánku pod kontrolou, ve fázi bdění byly nervózní a podráždě­ né a musely tento způsob učení přerušit. Kdo však byl ochoten smířit se s vedlejšími účinky, dosáhl nesporných výsledků. Americká tajná služba během druhé světové války školila pomocí této techniky své agenty. Muži se takto naučili dialekty a návyky z. těch oblastí, ve kterých měli být nasazeni a naučili se i svůj fingovaný životopis. Úspěch tuto metodu potvrdil. Lidé s nadváhou pomocí spánkové sugesce zhubli. Jeden malý chlapec se naučil nazpaměť za jednu noc báseň, která byla otištěna na čtyřech stranách. Známá televizní hvězda se naučila tímto způso­ bem během deseti nocí celkem dobře mandarínskou čínštinu, nej­ těžší jazyk na světě. Po skončení experimentu se v jedné televiz­ ní show úplně plynule v tomto jazyku bavila s čínským konzu­ lem. I počurávající se děti se mohou vymanit pomocí spánkové sugesce z této nemoci. Ze zkušeností víme, že tato metoda vede v 70 - X0 % všech případu už za tři dny k úspěchu. Můžeme to vysvětlit?

Základní poznatky o spánkové sugesci

Po dlouholetých zkušenostech se vyčlenily tři základní po­ znatky o spánkové sugesci: 1. Zprostředkování obsahu je možné i ve spánku. 2. Kromě tohoto zprostředkování ve spánku existuje ještě mož­ nost všeobecného masivního emocionálního ovlivnění v tomto stavu.

99

3. Vnímavost podvědomí pro takovéto zprostředkování vědomos­ tí, eventuálně emocionální ovlivnění odpovídá stupni uvolnění spáče.

Použití techniky učení ve spánku je jednoduché, pokud re­ spektujeme následující požadavky:

□ Nesnažte se o rychlé počáteční úspěchy, protože křečovitost a přemrštěnost jsou překážkou v docílení úspěchu. □ Neočekávejte nic a spěte pokud možno, velmi uvolněně. Pouze v uvolněnosti vyvíjí podvědomí svoji plnou recepční aktivitu.

□ Zejména se chraňte před napětím z očekávání. Toto napětí vzniká totiž tehdy, když myslíme jen na to, že teď se stane ně­ co zvláštního. Když jsme tedy zvědaví a příliš mnoho očeká­ váme. Je proto lepší s novou technikou se nejdřív všeobecně seznámit. Například ze začátku si můžete vsugerovat vyšší moti­ vaci a radost z učení. A tato "našeptávání" nechte na sebe v noci působit pojeden až dva týdny. Tohoto způsobu sugesce používej­ te tak dlouho, dokud nespíte zcela uvolněně. U nervózních osob se osvědčilo podávání vitamínového preparátu, který obsahuje vitamíny Bl, B6, B12. Tyto neurotropní vitamíny jsou obsaženy například v preparátu Neurotrat forte (u nás B komplex, ale pozor na chemické preparáty! pozn. nakladatele). Postupujte takto:

V praxi postupujte následovně: Seřiďte automatiku magne­ tofonu tak, že se rekordér zapne asi za deset minut po usnutí, a běží jednu až dvě hodiny. K tomu účelu si pořiďte ve speciální prodejně nekonečnou pásku. Nejlépe se učíme v tak zvané alfa-fázi spánku. V ní má proudová aktivita mozku frekvenci sedm až čtrnáct hertzů. Opti­ mální je deset a půl kmitu za sekundu. Je známo, že každý člo­ věk se v této fázi ocitne během noci čtyřikrát, ale časový sled těchto fází je zatím nejasný. Jisté je, že jedna z těchto fází začíná KM)

deset až patnáct minut po usnutí a že se v této fázi nacházíme také bezprostředně před normálním, ne ale vynuceným probuze­ ním. Proto jsou obě fáze, ta krátce po usnutí a ta bezprostředně před probuzením, velmi vhodné pro spánkovou sugesci. Trvání jednotlivých alfa-fází se nedá dosud přesně určit. Trvají od tří do pěti minut. Po dobu, ve které se chceme tímto způsobem učit, bychom se měli vyhnout alkoholickým nápojům, protože jsme vystaveni spánkové sugesci a tyto nápoje silně redukují schopnost učení. Avšak přes den můžeme k jídlu vypít sklenku vína či piva, ale víc by toho být nemělo. Začnete-li s používáním učební techniky ve spánku, neměly by být v počátečním období učební úseky namluvené na pásce kratší než tři a delší než deset minut. S narůstajícím nácvikem potom můžete délku úseku zvýšit až na třicet minut. Ale s tím byste měli počkat až do té doby, dokud nedosáhnete dobrých vý­ sledků s kratšími testy. Zde se doporučuje přehrávat si každý učební text tři noci po sobě. Může se totiž stát, že text na pásce je delší než alfa-fáze, a proto jej nemůže podvědomí zcela zachytit.

Motivování ve spánku Abychom odstranili všeobecnou nechuť k učení, nebojí ani nedali možnost vzniknout, necháme na začátku práce se spánko­ vou sugesci běžet čistou motivační pásku. Pokud je odpor ob­ zvlášť velký, můžeme každou učební pásku začít nějakou účin­ nou sugesci. Mohla by znít takto: "Učím se s radostí. Jsem zcela klidný, uvolněný, optimálně vnímám učební text. Mohu si kdy­ koli na všechno naučené vzpomenout a těším se ze svých drob­ ných pokroků. Nenechávám se ničím znechutit a tento program dovedu k úspěšnému konci. Jsem velmi rád, že se mohu takto lehce a rychle učit a přitom se cítit příjemně." Samozřejmě, že byste neměli tento text převzít do písmene, ale měli byste jej přizpůsobit svým potřebám a formulovat ho vlastními slovy, protože podvědomí mnohem lépe poznává a ak­ ceptuje vlastní formulace. 101

Například Dl. Boris Sidis, profesor psychologie na Harvard­ ské universitě, učil svého syna Billyho prostřednictvím spánkové sugesce. Chtěl zjistit, jak je možno uvedeným způsobem urychlo­ vat učební proces. Překvapením pro Sidiho bylo, když, se ukáza­ lo, že jeho syn se učil nejen rychleji, ale také naprosto bez náma­ hy. Billy již jako tříletý psal na psacím stroji a jako čtyřletý četl a vnímal texty z. učebnic. Jako sedmiletý měl za sebou několik tříd základní školy a potřeboval jen pět měsíců k tomu, aby zvládl látku všech osmi ročníků základní školy. Jako osmiletý zvládl během šesti týdnů učební látku vysoké školy a jako jedenáctiletý již přednášel na pozvání Harvardské univerzity a poukázal při­ tom na rozpory, které podle jeho názoru existují v Einsteinově teorii relativity. I když se nechcete stát géniem, můžete využít této metody ke svém prospěchu. Zejména následující varianta této metody bez větších problémů zlepší pozornost a učenlivost. Učení před spaním

Mnozí lidé z vlastní zkušenosti vědí, že se obzvlášť rychle a dobře učí večer před spaním v posteli. Tuto individuální zku­ šenost výzkum skutečně mezitím potvrdil. Kdo se učí během dne. uchová si ze všeho asi devět procent, pokud hned na to dělá něco jiného. Kdo se však učí večer a potom spí, podrží si z naučeného padesát procent. Tohoto dobrého výsledku dosáhnete pouze tehdy, pokud se nenutíte k bdělosti, ale usnete, jakmile se vám oči zavřou. Nepla­ tí to pouze pro večerní hodiny. Skutečně můžete očekávat stejně dobré výsledky, pokud si i přes den po učení na krátký čas zdřím­ nete. Přitom délka spánku nehraje žádnou roli a výsledky jsou uspokojivé i tehdy, neulehnete-li ke spánku bezprostředně po učení. Toto tvrzení dokazují odpovídající experimenty na Uni­ versitě v Colorádu. Zároveň se zjistilo i to, že spánek před uče­ ním výrazně snižuje výkon učení. Čím kratší je zdřímnutí před učením, tím zřetelněji klesá schopnost se učit. Tento efekt se ztrácí asi hodinu po probuzení. Pokud chcete z. tohoto poznatku optimálně těžit, měli byste si zvyknout učit se před spaním, nebo si po učení trochu pospat. 102

Kombinované učení

Musíte-li ve velmi krátkém čase zvládnout značné množství učení, pak byste měli použít následující techniku: 1. Učení - před spaním, vlastně těsně před usnutím. 2. Učení - ve spánku, při kterém použijete výše popsanou techni­ ku spánkové sugesce. 3. Doučení - asi hodinu po probuzení vědomě ještě jednou vní­ máte učební látku. Přitom zjistíte, že se víc nemusíte učit. S danou látkou jste se již důkladně seznámili a musíte doplnit už jen eventuální mezery a prohloubit asociace.

Učení v hlubokém uvolnění Vždy můžete použít metodu hlubokého uvolnění, příbuznou s učením ve spánku, tj. metodu učení ve zcela uvolněném stavu. Má tu velkou přednost, že její vedlejší účinky jsou příjemné. Cítíte se po ní zázračně zotaveni a svěží, dokonce i psychicky posíleni. Je známo, že člověk, čím je uvolněnější, tím je vnímavější. Proto svoji vnímavost nejpříhodněji naladíte důkladným uvolně­ ním celého těla. Přitom dbejte, abyste nebyli rušeni. Musíte vy­ pnout telefon i domácí zvonek a trošku zatemněte místnost. Leh­ něte si pohodlně na postel a kdo chce, ten se může položit i na podlahu. Nyní se soustřeďte na svou pravou ruku a představujte si, že je těžká. Bez přestání a bez námahy se soustřeďte na svoji pravou ruku, pociťujete jak těžkne, je stále těžší a těžší, až. v jednom okamžiku je tento pocit zcela zřetelný. Potom to samé děláte s levým pžedloktím a s pravým ramenem a opakujete s levou paží. Pokračujete pravou nohou a po ní levou nohou, dále pak dolní polovinou těla a horní polovinou těla, nakonec krkem a hlavou. Oslovujte všechny jednotlivé oblasti a uvolňujte nejdříve tělo tak, až je zcela uvolněné a ztěžklé; potom stejným způsobem uvolňujte malé obličejové svaly, svaly kolem očí a nakonec par­ tie kolem úst. Přitom jazyk nechte ztěžknout a uvolněte sanici tak, aby zuby na sobě neležely. Nakonec pomalu prohlubujte dý­

103

cháni. Toto vše vám zabere asi patnáct minut a po nich by spína­ cí hodiny měly zapnout rekordér s učivem. V tomto stavu vnímáme učební obsah lépe a rychleji, především však s příjemnými vnějšími účinky. Po učení jsme úplně svěží a zotaveni. Na závěr můžeme říci, že sice tato metoda úplně nesplňuje očekávání, která do ní na začátku vkládáme, ale při správném použití se může tímto způsobem dosáhnout podivuhodných vý­ sledků a mnohonásobně zvýšit schopnost učení a pozornosti.

Shrnutí

1. Učení ve spánku vyvolává po dvou až třech týdnech nervozitu. Pokud se však s tímto vedlejším účinkem smíříte, velmi brzy se dostaví výsledek. Vitamínový preparát, např. Neurotrat for­ te, může vznikající nervozitu tlumit. 2. Pomocí spánkové sugesce je možné léčit pomočující se děti, úspěch je sedmdesáti až osmdesáti procentní, během dvou až tří dnů. 3. Ve spánku je možné přijímat nejen informace, ale můžete být ovlivněni i sugescí. Sugesci vám může poskytnout někdo dru­ hý, nebo šiji můžete dát sami. Účinek je stejný. 4. Nesnažte se o rychlé počáteční úspěchy, neboť tato snaha vede ke křečovitému přepětí. Je lépe, dávat si na začátku po celý týden sugesce, které podporují učení a to do té až doby, dokud si na tuto metodu nezvyknete. 5. Nejlépe se učíte ve spánku, a to především v alfa-fázi, tedy při proudové frekvenci mozku mezi 7-15 Hz za vteřinu. Opti­ mum je 10,5 Hz. 6. Ze začátku by učební texty neměly trvat déle než tři až deset minut a mají se opakovat po tři noci za sebou. 7. Během učení ve spánku bychom se měli vystříhat alkoholic­ kých nápojů, nebo aspoň po obědě nepít žádný alkohol. 8. Učební motivaci můžeme značně zvýšit nočními úměrnými sugescemi.

104

9. Z toho co se učíme pres den. uchováme si po jednorázovém čtení kolem 9%. Co se však naučíme před spaním, z toho si podržíme 50 %. 10. Nejlepších úspěchů dosáhneme kombinovanou metodou. Při ní se učíme učební látku jednou před spaním, opakujeme ji přes rekordér jednou nebo dvakrát za noc a nakonec ještě jed­ nou ráno, avšak nejdříve hodinu po probuzení. To obvykle sta­ čí, abychom látku zvládli. 11. Učení v hlubokém uvolnění jako obměna učení ve spánku je též velmi účinné. Zde postupně usměrňujeme svoji koncentra­ ci na všechny části těla a tělní oblasti a přitom dbáme na roz­ sáhlý stav uvolnění, ve kterém jsme nejvíce vnímaví.

105

12. Učení ve stavu hypnózy a autohypnózy S hypnóznou spojují mnozí lidé neobyčejné představy, aniž by tušili, že skutečnost je v mnoha směrech ještě fantastičtější.

Každý člověk má universální paměť

Ví se, že každý člověk má universální paměť a nemůže za­ pomenout ani nejmenší maličkost. Nic, co se jednou do paměti uloží se neztratí. To se dá lehce dokázat hypnózou. Jednou jsem měl pacienta, který žil jako malé dítě v Africe, ale když mu byli tři roky, rodiče se přestěhovali do Německa. V bdělém stavu si nemohl vzpomenout na afrikánštinu, kterou kdysi velmi slušně ovládal. V hypnóze však mluvil stejně dobře jako kdysi a vůbec se neprojevilo, že mezitím uběhlo skoro padesát roků. V jiném pokusu jsem jednoho pacienta přenesl do ranného dětství a on znovu zažil do všech detailů svou návštěvu v jednom výletním městečku v bývalé NDR, které od té doby nikdy nevi­ děl. I když mu tehdy byly pouze dva roky, přesné věděl, kolik schodů mělo schodiště na vyhlídkovou věž. To mě zarazilo. Teh­ dy totiž ještě neuměl počítat. Ani on tomu nechtěl věřit a to ho přimělo k tomu, aby znovu navštívil svoji vlast a tuto vyhlídko­ vou věž. Stála neporušená a ke svému údivu zjistil, že schodiště ve věži má třicet čtyři schodů, jak to tvrdil před měsícem v hyp­ nóze. Vysvětlení je jednoduché. Třebaže tehdy neměl ani potu­ chy o čísle třicet čtyři, ve svém podvědomí si uchoval, kolik kro­ ků s ním otec ve věži udělal. Až později se naučil, že tento počet se nazývá třicet čtyři, a proto jej mohl přesně říci. Že takový "zpětný přenos" spočívá vskutku v tehdejší rovině podvědomí, můžeme poznat podle toho, že zhypnotizovaní lidé dělají stejné pravopisné chyby jako v historickém reálném čase a i jejich pís­ mo má dětské tahy. A samo psaní trvá stejně dlouho jako kdysi. Můžeme vycházet z toho, že naše paměť přesně ukládá všechny vjemy nejen v hypnotickém stavu, ale kdykoliv a v kaž­ dém stavu. K tomu nepotřebujeme ani tu nejmenší námahu. Proto naše podvědomí reaguje nevrle, snažíme-li se "šprtat" starým způsobem. Naše paměť opravdu uložila všechna data již na po­ 106

prvé, a každé opakování je nudné a namáhavé a právě kvůli tomu nesmyslnému opakování vzniká dojem, že učení je namáhavé a těžké. .Jde o schopnost vyvolat si obsah paměti Při učení není důležité samotné zapamatování, které i tak pomáhá bez námahy, ale důležitý trénink reprodukční schopnosti, čili to, abychom si kdykoliv mohli obsah paměti vyvolat. I tento trénink může být lehký a hravý, postupujeme-li správně. Správně postupovat znamená, že již napoprvé si obrazně představíme učební obsah, tedy že si před očima plasticky zná­ zorníme praktický význam informace. "Jazykem" podvědomí je, jak jsem již řekl, obraz. A překládáme-li učební obsah automatic­ ky do jazyka podvědomí, může být obsah přijat hned v obrazné formě. Pokud chceme učební obsah zvládnout tímto způsobem, rychle zjistíme, že vlastní učení je zbytečné a že si na učební ob­ sah můžeme vzpomenout kdykoliv i bez opakování. Přitom nej­ důležitější na této metodě je to, že učení za těchto předpokladů způsobuje radost.

"Biflování" je zbytečné Ještě jednou se vrátím zpět k hypnóze a k jednomu zajíma­ vému experimentu. Před třemi lety navštívili můj seminář "Hypnóza pro praxi” dva studenti. Později mi prozradili, že je mimořádně zajímají souvislosti mezi hypnózou a učením. S ně­ kolika frekventanty semináře utvořili kroužek "Učení v hypnóze" a zkoumali jednotlivé možnosti v praxi. Jedna část skupiny každý den ráno dostala takovouto sugesci: "Dnes mi půjde učení lehce, má paměť pracuje perfektně. Při zkoušce jsem klidný a uvolněný a odpovídám správně. Mé výko­ ny se den ze dne zlepšují, mám radost z učení." Zbývající členo­ vé skupiny si dali podobnou sugesci v autohypnóze. Pomocí sugesce se "dohodli" se svým podvědomím, že zavřou oči a budou počítat od deseti do jedné a od čísla k číslu hlouběji a hlouběji budou upadat do hypnózy, až při čísle jedna se ocitnou v hluboké 107

hypnóze, a pak přesně provedou myšlenkový rozkaz, který si da­ li. Všichni zúčastnění své studium úspěšně ukončili. Slunili se v tom, že tato cesta pro všechny znamenala velkou výhodu a pře­ devším zdůrazňují to, že se učili s radostí. Tato metoda nejvíce pomohla dvěma studentům, kteří se již zabývali myšlenkou, že studium ukončí, protože jejich výkony byly nedostatečné. Oba se rozhodli, že ve se své disertační práci budou zabývat tématem "Učení v hypnóze". Učit se bez námahy V této oblasti jsou Rusové mnohem dál než my na Západě, třebaže jejich výzkum má jiný smysl než náš. Zde se zmíním o práci Dr. Vladimíra Leonidoviče Raikova, nejznámějšího ruské­ ho badatele v oboru hypnózy, který v hypnóze žákům vsugeruje, že jsou vynikajícími malíři, hudebníky nebo vědci, a studenti takto rychle rozvíjejí schopnosti, které by buď vůbec nevypěstovali, nebo jen s velkou námahou. Žáci jsou v hypnotickém stavu schopni uskutečnit výkony, které by jinak nezvládli. Když tako­ vého žáka probudíme z hypnózy, zmíněné schopnosti zčásti zůstávají zachovány. Takto vznikly obrazy, které jsou srovnatel­ né s obrazy slavných malířů. Podobné úspěchy zaznamenal Dr. Raikov u hudebníků. Žáku přehrává gramofonovou desku s vynikajícím interpretem a potom v hypnóze mu dá pokyn, že to hrál on sám. Potom si žák sedne ke svému hudebnímu nástroji a hraje stejnou skladbu. Vět­ šinou za krátkou dobu ovládá žák celou skladbu nazpaměť a hraje absolutně mistrovsky. Takto účinně je možno pomoci při trémě. I velký Rachmaninov měl trému a pouze hypnózou se z ní dostal. V jednom pokusu Dr. Raikova sehráli šachovou partii stu­ dent s bývalým mistrem světa v šachu Rusem Michailem Talent. Samozřejmě, že žák po několika tazích prohrál. Potom Dr. Raikov dal v hypnóze žákov i sugesci. že dřívější zemřelý americ­ ký šachový mistr Paul Murphy je on To stačilo k tomu, že stu­ dent v následujících třech partiích hrál výborně a ve třetí partit zahrál dokonce remízu. IOS

Studenti, kteří neustále dělali chyby v matematických úlo­ hách, v hypnóze vyřešili dané úlohy absolutně správně a v polo­ vičním čase. Závěrem lze říci, že hypnóza muže být cestou, která nejen že podstatně ulehčí učení, ale především umocňuje radost z něho. To je možno potvrdit na příkladu studentů, o kterých jsem se zmínil na začátku. Mohli si dát prostřednictvím určitého signá­ lu posthypnotické rozkazy. Studenti si pro tento účel dali v autohypnóze následující sugesci: "Vždy, když sevřu palec, prostřed­ ník a ukazováček své levé ruky, jsem ihned optimálně vnímavý a mohu si přesně vzpomenout na všechno, co se dozvím. Koncent­ ruji se výhradně na to, co slyším a nedám se ničím rozptýlit. Mé výkony se budou zlepšovat." Na základě těchto triků nemuseli být studenti po celou dobu v hypnóze a optimálního výsledku dosáhli pouhým sevřením prstů. Jak se ukázalo, prostřednictvím hypnózy je'možné stupňo­ vat sebevědomí i motivaci a stejně tak odstranit nechuť k učení. Sugesce posiluje schopnost se učit a zlepšuje pozornost. Úměrně s tím zvyšuje radost z učení, a tím učení pozitivně ovlivňuje.

Shrnuti

1. Každý člověk má univerzální paměť. Co se jednou uložilo, ne­ může být zapomenuto. Musíme se nejen učit, ale i vzpome­ nout si na naučené. 2. Při učení není nejdůležitější příjem informace, ale trénink re­ produkční schopnosti. Důležitá je schopnost umět si vždy představit všechny "údaje". 3. "Jazykem" podvědomí jsou obrazy. Proto bychom měli auto­ maticky překládat všechny učební obsahy do tohoto jazyka obrazů, abychom tak podvědomí ulehčili zacházení s nimi, protože učení tímto způsobem je radost. 4. Autohypnóza má stejný účinek jako hypnóza navoděná dru­ hým: Experiment jedné skupiny studentů dokázal, že pomocí autohypnózy i méně výkonní studenti mohou být úspěšní.

109

5. Pod vedením dr. V. L. Raikova jsou v Rusku do hypnózy uvá­ děny celé skupiny žáků a dostávají sugesci, že jsou vynikající­ mi vědci, malíři, nebo muzikanty. Takto se odhalují až dosud skryté talenty a už za tři měsíce žáci podávají ve svém oboru špičkové výkony. 6. Pomocí hypnózy a autohypnózy je možné odstranit strach ze zkoušky i trému. 7. V hypnotickém stavu je možné především stupňovat radost z učení účinnou sugesci. X. V hypnóze nebo autohypnóze se můžeme se svým podvědo­ mím domluvit na určitém vyvolávacím signálu. Jakmile tento signál zazní, podvědomí automaticky reaguje podle předem dohodnutého způsobu. Má-li signál význam "uložit", podvědo­ mí ukládá všechny informace, které k němu dojdou, jakmile tento signál dostane. 9. Hypnóza je velkou pomocí při dnes tak rozšířené nechuti učit se. Člověk by chtěl něco znát, ale není vůbec ochoten něco pro to udělat. Pomocí hypnózy je možné zvyšovat nejen motivaci, ale i schopnost učit se. pozornost a výkonnost v učení.

HO

13. Učení v hladině theta Objevte svoji kreativní fázi Každý člověk se krátce před spaním a bezprostředně po probuzení nachází ve stavu mezi bděním a snem. Mnozí vědci a umělci tvrdí, že v těchto okamžicích bdělého snění jsou mimo­ řádně kreativní. Mnoho děl a vědeckých objevů vděčí za svoji existenci této obzvlášť kreativní fázi, která se opakuje každý ve­ čer a každé ráno. Bohužel, mnoho lidí o tento dar přichází, protože se dávají budit, a tak přeskočí tento úsek. Přitom by si v této fázi mezi spa­ ním a probuzením mohli lehce vyřešit zdánlivě neřešitelné pro­ blémy. Vědci z lékařské fakulty University v Colorado a Institutu biofeetbacku v Denveru zkoumali tuto fázi a zjistili, že je k učení mimořádně vhodná. Existují určité náznaky, že v této fázi bdělé­ ho snění za normálních okolností dominující levá polovina moz­ ku se svým logickým způsobem práce odevzdává kontrolu pravé polovině mozku s jejím intuitivním a více emocionálním způso­ bem práce. Tím automaticky zmizí blokády myšlení a překážky intelektu samy od sebe a uvolňuje se cesta pro zcela nové řešení.

Trénink pomocí bioťeedbacku Výše zmínění badatelé hledali způsob, jak dosáhnout této fáze bdělého snění nezávisle na spánku. Již dlouho je známo, že jogíni tohoto stavu dosáhnou v meditaci velmi rychle a mohou v něm zůstat několik hodin. Avšak může i obyčejný smrtelník do­ sáhnout bez dlouhého tréninku tohoto stavu a zůstat v něm tak dlouho, aby využil těchto zázračných možností? Odpověď překvapila i střízlivé badatele. Skutečně skoro každý člověk může této fáze po krátkém tréninku dosáhnout a může v ní zůstat. To umožňuje trénink pomocí biofeedbacku. Speciální přístroj měří mozkové proudy a meditující je může odečítat z tabulky. Tak může kontrolovat kvalitu svých myšlenek a poznává, jaké myšlenky mu pomáhají rychle dosáhnout vytou­ ženého stavu a v něm zůstat. Pro někoho může být užitečná myš­ lil

lenka na poslední dovolenou, druhý možná myslí na své dětství nebo na určité události z předešlých let. Přístroj přesně hlásí, kdy dosáhne hladiny theta. neboť jen v ní vzniká tato schopnost optimálního učení. Jde o oblast od 4 - 7 Hz. to znamená, že v tomto stavu kmitají mozkové proudy frek­ vencí 4 - 7 kmitli za sekundu. Ačkoli schopnost učení je evident­ ně zvýšena i v hladině alfa,, tedy v oblasti 7-14 Hz, musí se v této oblasti učební látka několikrát opakovat, aby se bezpečně uložila. Naproti tomu v hladině theta často stačí probrat látku pouze jednou. Tato metoda umožňuje odvádět informace v pří­ tomnosti kontrolních instancí intelektu přímo do podvědomí. "Učící stroj" pracuje takto

Abych studentům ulehčil práci, jak jen to je možné, dal jsem vyvinout "učící stroj”, který přebírá všechny vedlejší čin­ nosti. takže se studující muže věnovat jenom učení. Jde o speci­ ální přístroj zpětné vazby (biofeedback), na který je napojen ka­ zetový magnetofon, který přehrává do sluchátek libovolný učební program. Trénink začíná tím. že se napojíme tříbodovou kulovou elektrodou na biofeedbackový přístroj a necháme ho běžet při tréninku dosahování hladiny theta. Cvičíme tak dlouho, dokud této hladiny snadno nedosáhneme a dokud si ji neudržíme. Kdo delší čas medituje nebo pěstuje jógu, ten dosáhne tohoto stavu již po několika dnech, často dokonce už při prvním pokusu. Bio­ feedbackový přístroj je zkonstruován tak, aby automaticky prová­ děl zapínání a vypínání magnetofonu, aby student nemusel po každé fázi, která trvá jen několik minut, vypínat kazetový přístroj s učebním programem a opět ho zapínat v okamžiku, kdy znovu dosáhne hladiny theta. To znamená, že studující se může zcela koncentrovat na to, aby produkoval hladinu theta a jakmile toho dosáhne, přístroj zapne napojeny kazetový magnetofon s vhod­ ným učebním programem. Jakmile se opět ocitne v hladině alfa, přístroj automaticky vypne, takže je zajištěno, že sto procent učebního programu se ukládá v theta-fázi, a to nezávisle na délce jednotlivých fází. Většina lidí se velmi rychle naučí prodloužit si theta-fáze a mnozí po určitém tréninku mohou v této fázi zůstat. Dobrou po­ 112

mocí je hudba doporučovaná dr. Georgi Losanovem, pomocí kte­ ré je možné již dosaženou hladin theta po dlouhou dobu udržet. (Podrobnosti k tomuto najdete v dodatku). Velká přednost učení v theta-hladině spočívá v tom, že při učení nejsme nervózní, že se můžeme učit, jak chceme dlouho a především samozřejmě v tom, že můžeme použít běžně dostupný učební program, aniž bychom na něm museli cokoliv upravovat. Prakticky každý, pomocí biofeedbackového přístroje speciálně upraveného pro tento účel, může při určitém tréninku dosáhnout hladiny theta a tento stav si může podržet libovolně dlouho. Tak máme k dispozici metodu učení, která dává všechny předpoklady k tomu, abychom při učení pocítili jak radost tak i zotavení. Právě popsaná učební metoda je předmětem rozsáhlého vý­ zkumu několika vědeckých institutů, takže v dohledné době mů­ žeme počítat s novými poznatky a zlepšeními. Jestliže se o tom zmiňuji již dnes, pak jen proto, že vím, že by mohla být nejlepší učební metodou vůbec. Proto bych vás rád již nyní seznámil s jejími přednostmi, zatímco vědci ještě pracují na vylepšení po­ sledních detailů. Učení "zrychlením" Jen kvůli úplnosti bych se na tomto místě rád zmínil o další učební metodě, jediné, která se nedá naučit. Aspoň dosud jsme nenašli žádnou cestu jak tuto schopnost natrénovat, pokud není dána od přírody. Jde o schopnost zrychlené texty bleskově vní­ mat a v mozku je "strávit". Přitom jde o texty, které byly nahrány normální rychlostí na magnetofonový pásek nebo kazetu, avšak přehrávají se zvýšenou rychlostí. Přitom textu podrobně nerozu­ míme. Reprodukce zní jako rychle přehrávaný zvuk k nějakému kreslenému filmu k Mickymausovi. Ve skutečnosti existuje dost lidí se schopností bez námahy přijmout tyto texty přehrávané zvýšenou rychlostí a hned jim ro­ zumět. Když američtí vědci náhodou objevili tuto schopnost, nej­ dříve si mysleli, že tu jde o zvláštní rozmar přírody. K ú