Moje osobní zkušenost s modlitbou

Citation preview

M. BASILEA SCHLINKOVÁ

Moje zkušenosti s modlitbou Pomoc při modlitbě všedního dne..

LUXPRESS PRAHA

Citované biblické verše jsou převzaty z Ekumenického překladu nebo z parafrázovaného překladu " Slovo na cestu

Originál: M. Basilea Schlink: MEINE GEBETE © Verlag Evangel. Marienschwesternschaft Darmstadt - Eberstadt

Translation: © 1992 LUXPRESS

IbtJN 80-7130

Praha

Obsah Modlitby v těžkostech a nesnázích .................................

5

Moje modlitby v temných dnech a v utrpení ..................

7

Jak se modlím, když nejsem vyslyšena ............................

8

Jak se modlím ve dnech vyprahlých a na modlitby chudých ......................................................................

10

Modlitby v hodinách těžkých bojů .................................

12

Modlitby v zápase s hříchem ..........................................

14

Modlitby v dobách nedostatku .....................................

16

Modlitby ve starostech...................................................

18

Modlitby ve sklíčenosti

..................................................

20

Modlitby ve strachu .......................................................

22

Modlitby za druhé .........................................................

24

Modlitby jako rozhovor s Bohem......................................

26

Vítězná píseň o krvi Ježíše Krista .....................................

28

Vítězná píseň o Ježíšově jménu ......................................

29

Přímluvná píseň v Ježíšově jménu ...................................

30

■

V těžkostech a nesnázích

5

Modlitby v těžkostech a nesnázích Těžkosti, které nás potkávají v životě - v zaměstnání, v rodině - mohou být Božím varováním. Snad je na nás Bůh dopouští proto, že jsou potřebné k naší výchově. Možná, že je nutné odstranit z našeho života nějaký kaz, nebo nás Bůh chce celkově proměnit. V takových případech není možné modlitbou těžkosti odstranit, ale musíme je přijmout jako Boží dláto, kterým je třeba nechat se opracovat. V našem sesterstvu jsem často prožila, že nám Bůh stavěl do cesty jednu překážku za druhou, aby nás upozornil na něco, co se mu při nás nelíbilo. Proto vždy, když jsme stály tváří v tvář nějakým těžkostem, bylo naší prvou prosbou, aby nás Pán vedl svým svátým Duchem a ukázal nám, čím ho zarmucujeme a proč nás musí kárat a takovou nesnadnou cestou vést. Upřímná modlitba za Ducha pravdy má velké zaslíbení, že bude vyslyšena. A opravdu - Bůh nám vždy jasně ukázal "bolavé místo", kde musíme začít s intenzivní modlitbou s vírou ve výkupnou moc Ježíšovy oběti. A když při nás Bůh dosáhl svého cíle, protože nás přivedl k pokání nad tím, co nám jako hřích odhalil a od čeho nás odvrátil, potom těžkosti jakoby samy od sebe zmizely. Bůh je odebral, protože dosáhl toho, k čemu je dal. Jestliže tedy modlitby nestačily na to, aby se těžkosti daly odstranit, potom mi Bůh neustále ukazoval, že nelze v těžkostech se pouze trpělivě pokořit pod mocnou Boží ruku, a tak přijímat kárání, kterým nás chce vychovávat a vést k dokonalosti. V takové situaci máme vlastně vzývat nebeského Otce, aby prokázal svou moc a zbavil nás našich nesnází. Toto platí především tehdy, když jde o těžkosti a nesnáze, které stojí jako překážka při budování Božího království a kdy nemohou být uskutečněny jeho záměry. V takových nesnázích mi Pán ukazoval, že se mám ve své modlitbě chlubit tím, kdo Bůh

6

V těžkostech a nesnázích

je, jak velká je jeho moc a jak silná je jeho ruka. Cítila jsem, jak mne vyzývá, abych ho chválila za to, že přeá ním není nic nemožného, že hory se před ním rozplývají jako vosk, a řekne-li pouhé slovo, nastává v nesnázích proměna. V našem sesterstvu jsme velmi často čelily nesmírným těžkostem, které ležely jako nepřekonatelná překážka při plnění našich úkolů. A právě tehdyjsme společně vedly zápas víry, který spočíval v mnohahodinových modlitbách, kdy jsme slovy i zpěvem Pánu vyznávaly, jak velká je jeho moc a jak velká je jeho láska, která je připravena jeho dětem vždy pomoci. Nemohu spočítat, kolikrát jsme učinily tu zkušenost, že Bůh takovou modlitbu víry vyslyšel a pomoc přišla - i když někdy až po delší době. Ano, čím větší byly těžkosti, ve kterých jsme se s vírou modlily a oslavovaly Boží všemohoucnost, tím podivuhodněji se k nám přiznával. Pán nás přivádí do těžkostí také proto, abychom se naučili nehledět na viditelné okolnosti a abychom nepočítali se svými lidskými možnostmi. Ať jsou nesnáze sebevětší, počítejme jedině s ním - se všemocným a silným Pánem, který o nás otcovsky pečuje. Jestliže se ve víře spolehneme na Boha, pak už v samotných těžkostech přijmeme zvláštní požehnání a proži­ jeme s ním zkušenost, jakou jsme ještě nepoznali. A ještě něco jsme poznaly: Když jsme se v těžkostech a bezvýchodných situa­ cích s vírou modlily a oslavovaly Boží velikost, dal nám tu největší možnost oslavovat jej a vyvyšovat jeho čest před viditelným i neviditelným světem. Proto nemohu jinak, než děkovat za mnohé těžkosti, které Bůh mně a našemu sesterstvu postavil do cesty. Vždyť odhalily nejedno naše "bolavé místo", vedly nás k pokání, a v modlitbě a víře v Ježíšovu krev jsme pak prožily proměnu. Nesnáze nás znovu a znovu přiváděly k hlubší víře v Jeho moc a pomoc, kterou jsme přijímaly jako odpověď na naše modlitby. Tak nás vedly k novému chválení Boha a umožnily nám vydávat svědectví o tom, kdo je náš Bůh a Otec, takže naším svědectvím byli mnozí podníceni k oslavování Boha.

7

V utrpení

Moje modlitby v temných dnech a v utrpení Všichni známe temné dny utrpení. Možná jsme ztratili něko­ ho ze svých milých, snad procházíme těžkým zklamáním, jsme nemocní a osamělí, nebo procházíme jiným duševním a duchovním utrpením. Za padesát let života, kdy jdu po své životní cestě s Ježíšem, jsem v takových chvílích poznala, že jde především o jedno: nenechat se utrpením pohltit a srazit k zemi, a tím více nebo méně polevit v modlitbě. Duch svátý mi ukázal, jak záleží na tom, abych našla v modlitbě útočiště, jestliže chci v utrpení vítězit. Jde jen o to, říci Ježíši, že mu důvěřuji a on se již s mým utrpením vypořádá. Poznala jsem, jak je důležité, abych opravdu věřila, že Ježíš je větší než mé utrpení. To znamená, že má moc i prostředky s mým utrpením skoncovat. Ano, musím důvěřovat, že mi chce ve své lásce za každou cenu právě teď pomoci a že je připraven nalít do mého bezútěšného a zraněného srdce hojivý balzám. Kdo počítá s tím, že v temných dnech utrpení bude sycen Boží láskou, a kdo si ji v důvěře na modlitbách vyprosí, ten ji také zakusí. Vždy se nám stane podle naší víry. Ježíš je s každým trpícím. Je mezi námi přítomen jako věčný božský život, a dovoluje, aby z tohoto života, jehož podstatou je radost a pokoj, vtékalo něco i do nás. Tato skutečnost všechno mění: naše bezútěšné srdce se plní útěchou, pokojem a nebeskou radostí. "Pane Ježíši, v tobě je radost v každém trápení!" Toto je pravda, kterou mohu dosvědčit. Na osamělých a strastiplných cestách jsem poznala, jak Ježíš poskytuje naprostou hojnost a jak nám ve své lásce vlévá do srdce radost ze všech největší. V nemoci a ve velkých bolestech, ve vnitřním utrpení a v proti­ venstvích jsem se přesvědčila, jak Ježíšova přítomnost nade vším vítězí a jak právě v takových chvílích jsem byla přiváděna do užšího obecenství s ním. Když mi odešli nejmilejší lidé, tu jsem poznala, že Ježíšova útěcha byla větší než bolest mého srdce. Na cestě s Ježíšem takovou zkušenost udělali spolu se mnou i mnozí jiní, kteří dnes při pohledu zpět dosvědčují, že jsou vděčni za zvláštní požehnání, které právě v temných dnech utrpení Letniční biblická akademie V Zídkách 402 280 02 Kolín II

4

8

Když nejsem vyslyšena

mohli přijmout. - Nauč se v takových těžkých dnech utrpení modlit: "Pane, svěřuji ti svoje cesty a vím, že všechno dobře spravíš." Potom i ty poznáš, že to udělá a že tě potěší.

Jak se modlím, když nejsem vyslyšena Jestliže se stalo, že mé modlitby znovu a znovu nebyly vyslýchány, vedl mne Pán k tomu, abych si položila otázku, zda v mém životě není nějaká překážka modliteb. Často mi ukázal, že tu byl hřích, který jsem si docela neuvědomovala. Někdy jsem poznala, že Pán mne neslyšel, protože jsem někoho odsuzovala nebo byla zatrpklá. “Hle, Hospodinova ruka není krátká na spaseni, jeho ucho není zalehlé, aby neslyšel. Jsou to právě vaše nepravosti, co vás odděluje od vašeho Boha, vaše hříchy zahalily jeho tvář před vámi, proto neslyší." (Iz 59,1.2) Písmo svaté nám ukazuje, že mezi takovými překážkami modliteb jsou neochota odpouštět (Mat 6,15), hněv a pochyby (1 Tim 2,8), nesmiřlivost (Iz 1,15 a Mat 5,23n), všechno smyslné a náruživé (1 Petr 3,7 a 4,8n a Jak 4,3), okultismus (5Moj 18,10-13), neposlušnost (Jan 9,37), neochota vyznávat hříchy jedni druhým (Jak 5,16) a lakota s chamtivostí, neboť je napsáno: “Dávejte, a bude vám dáno. Dobrá míra, natlačená, natřesená, vrcho­ vatá vám bude dána do klína." (Luk 6,38) Pro všechny naše modlitby platí Boží slovo: “Oči Hospodinovy jsou obráceny k spra­ vedlivým, když volají o pomoc, on nakloní své ucho." (Žalm 34,16; Jak 5,16b)\J modliteb zdánlivě nevyslyšených mně i naše­ mu sesterstvu Bůh ukázal, že často nemohl na naše modlitby odpovědět, protože jsme nepatřily k těmto "spravedlivým". Před Bohem jsme nebyly spravedlivé, protože naše srdce nebylo naplněné lítostí. Před ním je totiž spravedlivý ten, kdo se před ním i před lidmi vždy znovu koří pro svě denní chyby. Jedině potom bude jeho hřích zahlazen v krvi Beránka. Překážkou pro vyslyšení modlitby není tedy celá má hříšná přirozenost, protože kdyby tomu tak bylo, tak by Bůh nemohl

Když nejsem vyslyšena

9

vyslyšet ani jednu modlitbu. Překážkou je hřích, který nelituji a který nevyznám, se kterým se nechci rozloučit. Když jsme se obrátily a z cesty odklidily věci, jimiž jsme zarmoutily Boha nebo lidi, a tak jsme přišly k Ježíšovu kříži a s lítostí vyznaly svou vinu, tu se nad námi Bůhznovu smiloval a našemodlitby vyslyšel. Tojsme v našem sesterstvu neustále zakoušely. Měla-li například některá sestra něco proti druhé a došlo-li pak ke smíření, byly "Boží uši ihned otevřené" a naše modlitba byla vyslyšena. Nevyslyšené modlitby však mohou mít ještě další příčinu. Bůh nevyslýchá modlitbu vzdorovitého srdce. Takové se před něj staví jako ten služebník s jednou hřivnou v ruce, který stejně jako on říká: "Pane, znám tě, že jsi tvrdý..." (Mat 25,24). K Božímu srdci mají přístup ti, kteří s dětinskou důvěrou věří, že Bůh je Otec, který chce jen jejich dobrodiní, a proto už dávno připravil to nejlepší řešení. \/e svém modlitebním životě poznáme Boha takového, jak o něm smýšlíme. Jestliže si myslíme, že je "tvrdý Pán", pak jeho tvrdost i okusíme, právě tak, jako se to přihodilo onomu služební­ kovi, který byl nakonec uvržen do ohně - nebo jako se to stalo i izraelskému lidu. Tehdy na poušti nevěřili Bohu, že chce jejich dobré. Naopak, byli přesvědčeni, že je chce nechat zahynout na poušti. Potom ovšem do zaslíbené země nevešli, protože celá jejich generace zahynula na poušti. Jen ti, kteří mu důvěřovali jako Kálet a Jozue, směli vejít do Kanánu. Vzdor a vzpoura v našich srdcích staví zeď proti Bohu, takže k nám nemůže pr°udit to dobré, co by nám rád dal. Proto ani naše modlitba nemůže být vyslyšena. Na cestě k vyslyšení modliteb musíme neustále zpytovat svoje svědomí, jež nám umožňuje odhalit vše, co překáží modlitbě. Písmo svaté nás vybízí, abychom lkali o milost a obrátiH se. První podmínkou pro skutečné vyslyšení modliteb je náš řádný vztah k Bohu, který není zkalen žádným skrytým vzdorem. A právě takový vztah musíme mít i ke svým bližním. Příčinou nevyslyšených modliteb však nemusí být vždy naše provinění. Někdy je to součást Božího výchovného plánu. V tako­ vém případě se nevyslyšená modlitba stává výzvou, abychom v modlitbě vytrvali. Bůh pak od nás očekává ještě více modliteb a ještě více víry. Když jsme pro naše sesterstvo získávaly naši zemi Kanán, kterou jsme pro naši službu tolik potřebovaly, stíhala nás jedna obtíž za druhou. Bůh naše modlitby zdánlivě nevyslýchal. A přece bylo v jeho úmyslu naše modlitby splnit a Kanán nám dát

10

Když nejsem vyslyšena

ovšem pod tou podmínkou, že vytrváme na modlitbě. A zatímco Bůh zdržoval naplnění našich modliteb, měly jsme se vnitřně připravit, abychom v Kanónu vedly život v jeho Duchu. Čekání na splnění modliteb pro nás bylo přípravnou školou. Vždyť v čekání se učíme trpělivosti a víře. Čekání nás vede k pokoře a tříbí nás. Při každé vytrvalé modlitbě však musím mít jistotu, že má prosba je v Ježíšovu jménu a podle jeho vůle. Tuto podmínku nám Písmo jasně klade jako předpoklad pro vyslyšení. Zvláště to platí tehdy, jestliže v přímluvné prosbě žádáme o něco pro jiné. Mnohdy se nám dostalo určitého zaslíbení ve věci, pro kterou jsme se vytrvale modlily a směly jsme počítat s vyslyšením, i když z lidského pohledu všechno svědčilo o opaku. Znovu a znovu jsem nabývala přesvědčení, že nejdo­ konalejší řešení všech otázek kolem nevyslyšené modlitby je nám darováno ve sjednocení s Boží vůlí. Jestliže se naučíme modlit: "Ne má, ale tvá vůle se staň," pak si můžeme být jisti, že nevysly­ šené modlitby ve skutečnosti neexistují. Bůh je slyší všechny musíme však ponechat jen na jeho vůli, kdy a jak na ně odpoví, poněvadž jedině on ví, co je pro nása pro jeho království nejlepší. Když víme, že Bůh je láska, pak také víme, že nás vždy vede tou nejlepší cestou. Pak se už nepozastavujeme nad tím, když naše modlitby vyslýchá jinak a v jiný čas, než jsme si mysleli.

Jak se modlím ve dnech vyprahlých a na modlitby chudých. Všichni známe dny, kdy nás k modlitbě nic netáhne a kdy se nám zdá, jako by se naše modlitby odrážely od stěn a nevstu­ povaly k Bohu. Znovu a znovu prožíváme chvíle, kdy je v nás tak vyprahlo a pusto, jako by nás Duch svátý opustil Jestliže u nás samých není překážka, pro kterou se modlitba nemůže dostat k Bohu, pak to musí být jeho vedení když nás nechává procházet tak vyprahlými a na modlitby chudými dny. A právě tehdy je nutné poznat Boží úmysl. Boží plány jsou vždy

V chudých a vyprahlých dnech

11

podivuhodné. Vždy vedou k velkému cíli o nakonec ke slávě. Proto nyní záleží na tom, jak takový čas vyprahlosti vykupuji, a zda i v něrn usiluji o vítězství. Bůh mi ukázal, že taková údobí nemusí být vždy duchovně prázdná a neplodná, ale že i ona mohou přinést zvláštní požehnání. Když se snad nezmohu ani na jedinou myšlenku k modlitbě, protože mi všechno připadá jako mrtvé, přece se mohu modlit: mohu v přímluvách vyslovovat vítězné Ježíšovo jméno, nebo mohu zpívat modlitební písně. Tato modlitba, která vychází z vnitřní temnoty, má v sobě zvláštní požehnání a bude vyslyšena. Je to sice chvíle bez duchovního prožitku, který jinak zakoušíme, když nás k modlitbě citelně pudí Duch svátý, ale i taková modlitba má před Bohem velkou cenu, protože ji přijímá jako oběť a naše vítězství. Rozhodně nese zvláštní ovoce, i když se domníváme, že k Bohu vůbec nepronikla. Mimo to mám zkušenost, že i v takových vyprahlých dnech nám Pán dává možnost naše modlitby oživit - a to cestou díků. Vedu si "sešit díků", do kterého si každý večer zapisuji, za co mám být Pánu vděčná. A kromě tohoto sešitu díků mám ještě jednu knížečku, ve které mám zaznamenány hlavní body díků za poslední roky. Když jsem si je v takových temných chvílích otevřela a Bohu za jeho minulá dobrodiní znovu děko­ vala nebo mu zazpívala děkovný verš z některé děkovné písně, pak jsem si tím tak otevřela cestu, že jsem děkovala i za temný čas, kterým jsem ve svém nitru musela projít. A pak jsem zacaio Boha chválit a jemu děkovat za vše nové, co se z takového času temnoty a vyprahlosti zrodilo. Děkovala jsem za to, že jsem v té chvíli temnoty byla očištěna od všeho nepravého, od pouhé Hdské modlitební horlivosti a neduchovní lásky. Děkovala jsem, že z "vnitřní smrti", kterou moje duše prošla, se zrodil nový, duchovní život. Přitom jsem sama byla vždycky posílena a potě­ šena, takže jsem se snadněji mohla modlit. V takové chvíli jsem jednou složila píseň: "Zpívám, zpívám, zpívám, až k nebi pronikám, zní chvály mé, jak tóny písně jásavé..."

Každý jejím dalším veršem jsem musela opěvovat vše, co mi předtím připadalo tak těžké a temné. Zpívala jsem o "hodi­

letniční biblická akademií? V zídkách 402 280 02 Kolín II 2

12

V chudých a vyprahlých dnech

nách pokušení" a "cestách temnoty", které mi přinesly požehnání. Zpívala jsem o tom, jaké je to blaho naplnit Boží vůli i ve tmách.

Modlitby v hodinách těžkých bojů Každý z nás musí někdy procházet hodinami, dny nebo dokonce týdny pokušení. Stane se, že na cestě za Bohem učiní­ me chybu, a pak nás trápí pochybnosti, zda Bůh to nebo ono řekl, zda to tak mínil, jak to chápeme, zda nejsme na falešné cestě, zda Bůh skutečně žije a zda je opravdu láska. K překonání takových pokušení mi vždy pomáhala Boží slova. Opakovala jsem si nahlas Boží zaslíbení: "Vodíšmne po stezkách spravedlnosti pro jméno své" (Žalm 23,3), "Hospodin slyší, když k němu volám" (Žalm 4,4}, "Otec sám vás miluje" v (Jan 16,27), "Nebude zahanben, kdo skládá naději v tebe" (Žalm 25,3). Jestliže jsme se jednou odevzdali Bohu, potom všechno v našem životě a cesty, jimiž jdeme, jsou Bohem naplánovány. Jestliže jsme se pro něco rozhodli a jestliže jsme se vydali na nějakou cestu a předem jsme prosili, aby nás vedl, potom se mohou v našem srdci objevit i otázky a pochyby, a přece si můžeme být jednou věcí zcela jisti: Bůh jako Otec nenechá zabloudit své dítě, které ho prosí, aby ho vedl správnou cestou. To přece neudělá ani dobrý pozemský otec, natož náš Otec nebeský. Proto musí být cesta, po které jdu, správná. Jestliže se však domnívám, že Bohu nyní rozumím jinak, než když jsem se rozhodovala, pak před něj mohu předstoupit ještě jednou a znovu mu předložit svou otázku a on mi určitě odpoví. Buď mi to sdělí vnitřní jistotou, anebo to učiní prostřednictvím jiného člověka, se kterým tuto záležitost sdílím, jestliže ovšem Boha poprosím, aby mu do úst vložil ta pravá slova. Boží odpo­ věď může být též potvrzena slovem bible. Je však dobré a důle­ žité, abych ujištění, zda mám jít tou nebo onou cestou měla několikrát potvrzeno buď poselstvím bible, lidským slovem, nebo vnitřní jistotou.

V hodinách bojů

13

Nejdůležitější ovšem je, abych byla pevně přesvědčena o moudrém Božím vedení a abych ani v nejmenším nepodlehla pokušení, že by mne Bůh mohl vést nějakou falešnou cestou, jestliže jsem ho předtím prosila o cestu správnou. Jestliže však mám ještě obavu, zda má umíněnost není taková, že nejsem schopna rozlišit svou vůli od vůle Boží, pak mohu prosit, aby mi Bůh dal moji umíněnost poznat, a Bůh tu modlitbu určitě vyslyší. Často však pochybujeme o správnosti cesty proto, že se nám zdá být příliš obtížná. Jedno mohu potvrdit z vlastní zkuše­ nosti - a Písmo konečně říká totéž: Kdykoliv se ocitneme v tísni třeba jako Pán Ježíš na poušti, když v osamění neměl co jíst - tu přichází satan s pokušením, aby nás svedl z cesty, kterou jdeme. Vždyť v nás má nyní záchytný bod: je zde přece to, co se nám právě v naší situaci nebo na naší cestě zdá být tak těžké. Jestliže se mu nepostavíme na odpor, pak - třeba nevědomky - reagu­ jeme tak, žesi říkáme, zda to je pro nás opravdu ta správná cesta. Tyto útočné myšlenky nás začnou týrat, a čím více se ustra­ šeně díváme na naše potíže,tím jsou horší. V takových chvílích pokušení záleží na tom, zda v modlitbě naprosto jasně vyslovíme to, co Ježíš vyslovil v hodině svého nejtěžšího boje: "Otče, chceš-ll, přenes tento kalich ode mne. Ale, Otče, ne jak já ohol, ale Jak ty chceš." Ověřila jsem si,.že útoky se pak rozplynou jako mýdlové bubliny, jestliže s vírou a bez výhrad řeknu své "ano" k cestě, jež mi připadá tak obtížná. Také jsem poznala, že říci toto "ano" je pro mne možné - a dokonce lehké, jestliže hledím na srdce Boha - Otce, který je jen láska. Vždyť Bůh nás nevede žádnou obtížnou cestou, aniž by nás na ni neobčerstvil, nepokouší nás nad naše možnosti, a pro každou obtížnou cestu má připraveno nádherné východisko. (Jak 5,11) V našem "Ano, Otče!" spočívá velká moc. Řekni "Ano", a pokušení ustoupí! Ve svém životě jsem si opakovaně ověřo­ vala, že v takové modlitbě, kdy se odevzdáme do Boží vůle, i když nám to přichází zatěžko, spočívá to největší požehnání. Toto sjednocení s Boží vůlí nás totiž úzce přibližuje k Pánu, a ze sjednocení s Bohem se rodí stále nové ovoce. Modlitba v hodinách těžkých bojů je tedy zvlášť důležitá c cenná. Proto nás někdy musí do takových pokušení uvést, aby toto "ano" z našich úst slyšel. Pro něj to má větší cenu než tisíc jiných modliteb, protože za tím stojí celý náš život a často i oběť života. Za takovou modlitbu odplácí jako za žádnou jinou. Odpo­ vídá na ni překypujícím požehnáním a plností své milosti. Léfřiíčni biblická akademie V Zídkách 402 280 02 Kolín I!

4

14

V zápase se svým hříchem

Modlitby v zápase s hříchem Hřích je jed, který neotravuje jenom tělo, nýbrž i duši a ducha, a tím je činí malomocnými. Je jako zhoubně bující rakovina. Proto Pán používá ty nejostřejší výrazy, když mluví o našem hříchu. Vyzývá nás, abychom do boje s tímto nepří­ telem nasadili ty nejúčinnější zbraně, máme-li ho za každou cenu zničit. Proto Pán Ježíš mluví o tom, že musíme hřích nenávidět, a dokonce že musíme nenávidět i své vlastní "já" se všemi jeho nároky, protože právě v sobeckém "já" vězí hřích. (Luk 14,26) Tam, kde se objeví hřích se svými hříšnými vztahy, máme podle Ježí­ šových slov raději "vyrvat své oko", než abychom se kvůli němu stali "dětmi pekla". (Mat 5,29) Hřích je smrtící jed a pochází od satana. Hřích uvádí lidi do temné oblasti věčné smrti. Proto naše modlitba v zápase s hříchem nemůže být jiná, než skutečně bojovná. Zde nastupujeme k boji proti největšímu nepříteli, jaký vůbec existuje, proti samotnému satanovi. On rozdmýchává hřích, a proto nechce připustit, aby byly uvolněny svazky, jimiž nás k sobě připoutal. Proto hlavním rysem jeho taktiky je, že nás oslepuje, abychom nemohli svůj hřích poznat. Největší překážkou v boji s mým hříchem je má samospravedlnost. Proto má modlitba bude především úpěnlivou prosbou o Ducha pravdy, aby mne osvítil a dal mi poznat celou ohavnost mého hříchu, který buď nechci přiznat, nebo jej chci přinejmenším ospravedlnit. Jestliže vytrvale prosíme, aby Pán svým světlem osvětlil naše nepoznané hříchy, voláme-li po kajícím duchu a podřizujeme-li se ve všem tomu, co říká Bůh, pak zažijeme úžasné věci. Před našim zrakem jako by byla najednou stržena záclona a my poznáme propast svého hříšného "já", rakovinný nádor svého hříchu. Ve spásném úleku a v každodenním prožívání nových porá­ žek pak začneme zápas s hříchem brát vážně. A ještě jedno jsem poznala: nestačí denně jmenovat Pánu své hříchy a prosit ho, aby mne jich zbavil. Je nutné vzývat nad mocnostmi nepřítele vítězné Ježíšovo jméno a moc jeho vykupující krve. A to nejenom jednou, protože má-li být taková modlitba skutečným zápasem, pak se takové bojové nasazení musí stát delším zápasem. Jak to vypadá v praxi? V okamžiku, kdy mne hřích zasáhl na nejcitlivějším místě, kdy se mi zošklivil a já jsem pocítila něco

V zápase se svým hříchem

15

z toho, co říká Pán Ježíš, káyž nás nabádá, abychom pro hřích raději "vyrvali své oko", tu jsem se pevně rozhodla ve svém životě za každou cenu bojovat proti moci hříchu. Okamžitě jsem s ním začala se vší vážností zápasit. Denně jsem obětovala něco ze svého spánku - i když to bylo ráno a večer třeba jen dvacet minut spánku - ale na modlitbě jsem s poznaným hříchem bojovala, protože se mi stal nesnesitelný. Velkou pomocí mi zde byly vítězné písně, které jsem nastavovala nepříteli. Novými a novými slovy jsem chválila Boha, zpívala mu a děkovala za to, že satan a jeho moc hříchu jsou poraženi, protože Ježíš zvítězil na kříži a jako Vzkříšený triumfoval nad smrtí. Znovu a znovu jsem chválila moc Beránkovy krve, jež nás osvo­ bozuje a očišťuje ode všeho hříchu. Ovšem i potom jsem ještě poznávala, jak tvrdošíjný je nepří­ tel, jak jsme hříchem prosáklí a každým vlákenkem s ním spou­ taní. Neuhýbá nám jen tak lehce, protože v sobě často neseme dědictví generací a hněvivost nebo zatrpklost, vzpomínání starých věcí a neschopnost odpouštět se v nás usadily jako nějaká mocnost. Hříšné pocity a myšlenky se v našem nitru neustále vynořují. Hříšná vášeň a pudovost nutí člověka, aby dělal to, co vůbec nechce, poněvadž jeho pudy jsou silnější. Neustále se v nás probouzí vzdor proti Bohu a proti všemu, co lidé říkají, nařizují a dělají, nebo se nás zmocní duch odsuzování, takže ve své pýše neustále napadáme druhé, a tak se provi­ ňujeme proti Božímu přikázání. Nezapomeňme, že zde je nutné vést dlouhý zápas, protože máme co do činění s dílem mocností. Nemůžeme se spokojit s tím, že za pár týdnů nebo měsíců budeme zcela zase volni. I když Bůh někdy z takového stavu spoutanosti vysvobozuje náhle, přece jen všeobecně platí, že u mnoha podstatných hříchů musíme vést dlouhý boj víry a modliteb. A nejen to. Při modlitbě musíme být ochotni i za svůj hřích něco protrpět. Proto mi Pán v boji s mým hříchem ukázal, že nejde pouze o modlitbu víry, ale současně i o modlitbu, při které se vydávám na cestu kázně, na níž mne Pán chce kárat a očistit od hříšných vlastností. Pyšný člověk se stává jen tehdy pokorným, když se Bohem nechává vést cestami pokoření, na kterých jeho pýchu láme. Pro nesmiřlivého člověka, který snadno zahořkne a nechce odpustit, jistě znamená záchranný prostředek Božího tříbení, jestliže jednou pozná, že mu druzí neodpouštějí, že jej odepisují a jsou vůči němu zatrpklí.

16

V zápase se svým hříchem

Na takových výchovných cestách je opět na místě modlitba, kdy řekneme "Otče, ano!" a kdy se skloníme pod mocnou Boží ruku, protože jsme si vědomi, že jeho tříbení potře­ bujeme, máme-li být osvobozeni od svých hříchů. Písmo nám ukazuje, že Jákobovi nestačily pouhé výchovné cesty. Jinak by nemusel u Lábana sloužit dalších sedm let, aby si odpykal své podvody a lsti, při čemž byl vydán Lábanovu podvodu a lsti. A aby se posléze mohl ujmout dědictví ve své zemi, musel být ještě zlomen v zápase u Jaboku. Totéž vidíme u Josefových bratří, kteří svého bratra prodali, a tak ho uvrhli do bídy a úzkostí. Když později měli v Egyptě nakoupit chléb, museli projít zkouškami a tísněmi, do kterých je Josef nechal vejít. A také Josef musel odpykat svou marnivost, samolibost a pýchu, když se stal otrokem a zajatcem. A jestliže na takových cestách bolestně odpykáme své hříchy, musíme se sklonit pod mocnou Boží ruku a na modlitbě vyznat stejně, jako učinil lotr na kříži: "Dostávám to, co si zasloužím!" Totéž vyznali i Josefovi bratři. (7 Moj 42,21) Takovou prosbu Bůh spolu s naší modlitbou vyslyší a my budeme od svých hříchů osvobozeni tak jistě, jako je jisté, že Ježíš Kristus je Spasitel a že na Golgotě vybojoval své vítězství i za nás.

Modlitby v dobách nedostatku Jistě každý z nás musel již projít údobím nedostatku. Jen pomysleme na válečnou a poválečnou dobu, kdy jsme poci­ ťovali nedostatek chleba. Nedostatek jsme mohli třeba poznat v tom, že jsme neměli peníze na vzdělání svých dětí nebo na jejich zaopatření, jež bylo naléhavě nutné. Někdo snad nemohl nemocnému v rodině dopřát to, co bylo potřebné, protože mu k tomu chyběly prostředky. Nedostatek se však může projevit i jiným způsobem - prostě nemám potřebnou sílu, abych zvládla svou službu, postrádám potřebné spolupracovníky, nebo jsem sevřena časovou tísní a zdá se mi, že nestihnu vše, co bych měla. Jaké modlitby mohou pomoci v tomto nedostatku?

V dobách nedostatku

17

Nejprve je potřebné ujasnit si, jde-li o skutečný nedostatek, nebo zda bychom modlitbou rádi odstranili něco, co Bůh učinil součástí našeho života. Pokud jde o náš majetek a vůbec všechno, co vlastníme, pak nám Písmo svaté říká, že by nám mělo stačit, máme-li co jíst a do čeho se obléknout. (7 Tim 6,8) Jestliže v touze po větším blahobytu usilujeme o něco, co je nad naše poměry, pak se nemůžeme spoléhat na vyslyšení naší modlitby. A totéž platí i pro jiné situace, kdy jsme v určitém nedostatku a usilujeme-li svévolně nebo ve ctižádosti dosáhnout něco, s čím Bůh pro nás vůbec nepočítá. Proto se v prvé řadě budeme modlit o to, aby nám Bůh ukázal správné měřítko pro naše potřeby a o co tedy máme prosit, především, když by to bylo nezbytné pro službu v jeho království. Takovými skutečnými dobami nedostatku jsem prošla nejenom v životě našeho sesterstva, ale už i předtím. A měly pro mne nesmírnou cenu, protože mi ukázaly, jak obrovské bohatství v sobě modlitba skrývá, jestliže se v dětinské důvěře obracíme k Bohu jako ke svému Otci. Doby nedostatku se mi staly velkým požehnáním, protože jsem v nich poznala, jak jsem závislá na nebeském Otci, kterého se právě v takových situacích učíme nejvíce znát. A já jsem jej opravdu poznala jako skutečného Otce. Přesvědčila jsem se o tom, jak pravdi­ vé je ujištění Písma, že on ví, co potřebujeme, že se stará i o to nejmenší v našem životě, a že bez jeho vůle nespadne z naší hlavy ani vlas. Mohu dosvědčit, že Bohu působí rozkoš, může-li nám prokázat dobro, může-li své děti zaopatřit a zahrnout je vším dobrým. Vždyť on má radost, jsou-li jeho děti šťastné a vděčné. Jdi proto v dobách nouze k Bohu Otci jako dítě a řekni mu "Můj Otče, ty víš, co potřebuji. Vím, že všechno máš a všechno dáváš. A proto, Otče, ty nedovolíš, abychom nadále trpěli tímto nedostatkem, protože tvoje děti mají podíl na tvém bohatství. Otče, vím, že se nyní oslavíš v mém nedostatku a že zjevíš, kdo jsi a jaký jsi: Všemohoucí a plný dobroty." Již po dlouhé roky jsme v našem sesterstvu ve chvílích nedostatku neprosily o pomoc lidi, ale obracíme se v dětsky důvěřivých modlitbách jenom k Otci. A dosud pokaždé jsme zakusily, že nás nikdy nezklamal a že nám dává více než prosíme a rozumíme - ovšem jestliže se řídíme jeho Slovem a usilujeme-li nejprve o Boží království a jeho spravedlnost. To znamená, že nechceme mít tyto věci pro sebe, ale chceme se cele Bohu

18

V dobách nedostatku

odevzdat a pro Boží království vydat i to poslední. Znamená to, že jsme připraveny a ochotny dát prosícímu bratru právě to, čeho máme třeba nedostatek. A k tomuto postoji samozřejmě patří i to, že dbáme, aby náš vztah k Bohu i lidem byl v pořádku. Pak nám bude podle jeho zaslíbení přidáno i všechno ostatní, co denně potřebujeme. Smíme se tedy k Bohu Otci přibližovat s díkem, že už své dlaně otevřel. Ano, on nikdy nenechá nevyslyšenou modlitbu svých dětí, když prosí za to, co nutně potřebují a jestliže z cesty odstraní všechny překážky modliteb.

Modlitby ve starostech Každý z nás má své hory starostí, a také víme, že je můžeme modlitbou přenášet. Jaká je to však modlitba, která pomá­ há, aby zmizely ty starosti, jež nemůžeme za svého srdce vyrvat a které nás tak tísní, že se už ani nemůžeme radovat ze života? Starosti jsou přece tak rozmanité! Jsou starosti, které postihují náš život, život naší rodiny a našich přátel, starosti v národě, starosti o budoucnost, starosti v zaměstnání - a mnohé jiné. V odpovědnosti za naše sesterstvo stále znovu a znovu proží­ vám, že mne starosti přepadají jako dravé potoky a chtějí mne skoro pohltit. Velmi často se stalo, že jsem z mnohých těchto starostí neviděla východisko a řešení. A v takové situaci mi vždy při modlitbě pomohlo jedno slovo, ve kterém spočívá velká moc: Můj Otče, nevím, jak mi pomůžeš, ale vím zcela určitě, že mi pomůžeš! - Nebo řeknu: Vždyť ta nesnáz není větší než ten, který mi pomáhá! Bože, ty znáš tu pravou cestu a máš všechny prostředky! Děkuji ti, že vím, že moji záležitost vyřešíš! - Děkuji ti, že ty, Bůh, jsi vždy větší než tato tíseň! - Děkuji ti, Bože, že smím počítat s tebou, který činíš divý, a že smím i ve své nouzi očekávat div! - Děkuji ti, že před tebou se hory rozplývají jako vosk, nebo že jsou přenášeny z místa na místo a že vím, že dnes můžeš přenést a zahladit i tyto hory starostí a že všechno, co mne tísní můžeš proměnit svým slovem. Co se vždy stalo po takové modlitbě? Každým slovem, kterým jsem děkovala za to, co Bůh činí a jak pomáhá, jako by

Když mám starosti

19

byli "duchové starostí" nějakou mocí zaplašeni a zmizeli. Tito duchové starostí jsou totiž živeni démonskými mocnostmi, a ty chtějí dosáhnout toho, abychom byli stísnění, malomyslní a zoufalí. Nepřítel vynaložil všechno, aby nás učinil nešťastnými - ale Bůh dal vše, aby jeho děti byly šťastné a radostné, protože je miluje. Poznala jsem, že je důležité, abychom starostlivým myšlenkám neponechali ani místečko. Oddávat se takovým myšlenkám je zakázáno. Ony nás totiž opřádají, a právě tím nás uvádějí do skutečné tísně a zoufalství, neboť za nimi se skrývají intriky nepřítele, který nám všechno maluje černě, jako by nebylo všemohoucího Boha a jako by kříž, který je nám dáno nést, byl příliš těžký ... Znamená to tedy takové myšlenky okamžitě pustit z hlavy, opravdu se jich zříci a myslet Božími myšlenkami. Zname­ ná to modlit se, zpívat, oslavovat a chválit toho, který je Otcem lásky, který se o mne stará a na kterého mohu uvrhnout všechnu svou péči. (7 Petr 5,7) Proto i v největších starostech hleď stále k Bohu a nahlas říkej nebo zpívej: Ty jsi láska, ty jsi Otec, který nemůže dopustit, abych zahynul v těchto starostech a nouzi. Pomáháš v nesnázích a vždycky znáš cestu. Jsi všemohoucí, a proto ti není zatěžko pomoci mi v těžkostech a najít řešení, i když já je nevidím. Ty nikdy nenakládáš příliš mnoho, ale vždycky chceš, aby mi vše sloužilo k dobrému. Jestliže nevíš, jak při všech svých denních povinostech zvládneš práci, pak chval Boha. Řekni: ITy jsi naplánoval den se vším, co má být hotovo, a proto mi čas na to vystačí. A pak již přenechej starost jemu. On se postará, aby ti na všechno vyšel čas. Potom se radostně ujmi další práce. Takto předkládej Otci své různé starosti. Jestliže se mu v dětské důvě­ řivosti plně odevzdáš a přenecháš-li mu vše, co tě skličuje, on vždycky převezme odpovědnost. Přitom je důležité, abys děkoval i za to, jak ti Pán pomohl i v jiných situacích, kdy z lidského hlediska nebylo vidět řešení a nebylo m°žné očekávat pomoc. To posílí tvou víru pro zdánli­ vě neřešitelnou situaci, ve které se nacházíš. Znamená to tedy děkovnou modlitbou zahánět ty nejstarostlivější myšlenky a tak s nimi skoncovat. Modlitba díků má tu moc a potěší nebeského Otce.

20

Když jsem sklíčená

Modlitby ve sklíčenosti Snad všichni známe chvíle sklíčenosti, kdy jsme o sobě přesvědčeni, jaký jsme "beznadějný" případ, poněvadž přes všechny zápasy a úsilí se domníváme, že jsme stále více spoutáni a již nemáme odvahu, poněvadž nás opouštějí tělesně síly, jsme ubozí a nemocní. Také je možné zoufat, protože si myslíme, že nám chybí dary potřebné k naší práci. Možná se necítíme schopni pro úkoly, které nám byly uloženy a na kterých spočívá naše práce nebo povolání. Známe možná i sklíčenost nad tím, že si nevíme rady s tím, co máme vyřídit. Snad nemáme autoritu u svých dětí a nemáme na ně nebo na jiné lidi vliv. Nakonec docházíme k závěru, že to nedokážeme, že je všechno marné, že nám scházejísíly, možnosti a schopnosti. Další krok, který na tuto sklíčenost vlastně navazuje a který učiníme, aniž bychom si to uvědomovali, je vzdor a vzpoura vůči Bohu. Já sama nakonec cítím, jak nejsem daleko od výčitek, že mi Bůh dal takovou nešťastnou povahu, že mne postavil do této těžké situace, že mi upírá nějaký potřebný dar, nebo že nemám sílu, kterou vlastně potřebuji. Malomyslnost nás činí nejenom nešťastnými, ale svádí nás i k hříchu. To ovšem znamená modlit se za to, abychom se ze stavu sklíčenosti dostali. Ve svých zkušenostech jsem poznala, že v takovém stavu musíme Bohu při modlitbě projevit odevzda­ nost. Musíme přiznat svoji hříšnost, vnitřní chudobu, neschopnost a bezmocnost. Vždyť jsme se do stavu sklíčenosti dostali proto, že nás Bůh chce k poznání vlastního stavu přivést, a proto mu to musíme umět přiznat. Bůh nám dává vždycky jen to nejlepší, protože jeho láska počítá se vším - tedy i s naší nemohoucností a neschopností. Ano, často jsem poznala, jak jeho láska mne nechává protrpět všechnu mou spoutanost, protože jenom tak mne může úplně zlomit a na tomto rozbitém základu může postavit nového člověka. To nejlepší, co nás v této situaci může potkat, je poznání, jak jsme ve skutečnosti chudí. Tak to prožíval i apoštol Pavel. Ani on nebyl zbaven svého "ostnu v těle", jakési oční choroby, ač by právě on pro svoji práci nutně potřeboval dobrý zrak. A přece ho Bůh této nemoci nezbavil, ale přál si, aby se mu ve své slabosti plně odevzdal.

Když jsem sklí čenó

21

Chtěl jeho "ano" - a to mu bylo pro jeho službu to nejcennější, protože taková odevzdanost do Boží vůle, s níž je spojena velká oběť, byla solí a silou vloženou do jeho služby. V takovém "Ano, Otče" je skryta síla dynamitu, kterou nelze ničím nahradit. Bohu však nestačí říci jen odevzdaně "ano". Písmo svaté nám znovu a znovu říká, že kdo odevzdává, vydává a ztrácí, ten má zase stonásobně brát, a to míru dobrou, natlačenou, natře­ senou a přetékající. Bůh Otec nemůže ve své lásce jednat jinak. Tam, kde je mu něco darováno, stonásobně odplácí. Vydáme-li se v modlitbě plně Bohu a řekneme-li mu "ano" ke své bídě a neschopnosti, nemohoucnosti a pokoření, pak zakusíme, že pro nás připravil zvláštní dar. Apoštolu Pavlovi Bůh slíbil, že ve vší slabosti a nemoci se v něm projeví jeho moc. A to říká i nám. To ovšem znamená, že se v dobách sklíčenosti máme Bohu nejenom odevzdat, ale asi takto se k němu i modlit:

Děkuji ti, Bože, za vše, co od tebe smím očekávat: v bezmocnosti, která mne svazuje, chceš zjevit moc svého vykoupení a chceš se oslavit. V mojí neschopnosti a v nedostatku darů pro mou práci mi dáváš své bohatství a svou pomoc, abych mohl konat dílo lépe, než se svými nejlepšími schopnostmi, neboť to již nejsem Já, ale ty, kdo koná toto své dílo.

Na všem, co pochází od Boha, spočívá požehnání, plná moc, vítězství a zvláštní sláva - a to ve zcela jiné míře, než kdybychom to konali svými přirozenými silami. Proto se nauč říkat s apoštolem Pavlem: Nejraději se tedy budu chlubit svými nemocemi. Raduji se ze své slabosti, ze své neschopnosti, ze své chudoby. Těší mne, že nemám vlastní spra­ vedlnost, sílu ani krásu, že mi chybí dary i oblíbenost. A začni děkovat, že nyní poznáš Boží slávu, kterou vkládá do tvé neschopnosti a ubohosti. Najednou se začneš radovat a těšit, že tě Pán v tom či onom ochudil a že ti to či ono nedal. A poznáš, proč je tomu tak. Poznáš, že ti Pán chce darovat něco ze svých věčných hodnot a pokladů, jež pak z tebe budou vyzařovat i na druhé, takže i oni přijmou větší požehnání, než kdybys měl jen přirozené obda­ rování.

22

K dyžjsem sklíčená

Jestliže člověk, který musí těžce bojovat se svoji nesnadnou povahou, přijde do úzkého spojení s Ježíšem a dosáhne odpuštění hříchů a vnitřní proměnu, vyzařuje pak Ježíšův obraz mnohem více, než člověk přirozeně harmonický, na vysoké mravní úrovni, ale žijící pouze z vlastních rezerv. Anebo zdánlivě ošklivý člověk, jehož obličej je prozářen Božím Duchem, upozorní na sebe větší krásou a bude lidem k většímu požehnání než někdo, kdo je přirozeně krásný, ale životem bez Boha svou krásou popouzí lidi ke hříchu. Matka, která má majé výchovné schopnosti a která je právě proto odkázána hodinu za hodinou vzdychat k Pánu, aby jí daroval pravou moudrost a vhodná slova, ta dostane od Boha takové myšlenky a taková slova, které na děti zapůsobí víc, než kdyby měla pedagogické obdarování. Chvíle sklíčenosti by nás tedy měly vést k tomu, abychom se modlili více než kdy jindy. Sklíčenosti se můžeme zbavit jedině modlitbou. Musí to být modlitba, ve které vyznáme svoji slabost a přineseme Bohu chválu, Pak se k nám Bůh přizná a oslaví se. Jestliže se tak naučíme modlit, potom právě v takových chvílích, kdy cítíme sklíčenost a jsme si vědomi své neschopnosti, získáme mimořádné požehnání.

Modlitby ve strachu Strach! - Jak jej ovládnout? Pomůže, když se pomodlím? Vždyť když úzkost naplňuje mé srdce a spaluje mne jako oheň, vůbec nenacházím slova k modlitbě, protože mne strach naprosto ovládá. Strach! - Nejsme přímo ochromeni, když se nás zmocní? Nejsme schopni udělat další krok. Chováme se jako ten, kdo je zhypnotizován a nemůže se ani hnout. Strach! - Víme, jaké je to utrpení, protože nás olupuje o každou radost, každou naději a důvěru. Strach je choroba, která - ať chceme nebo nechceme mučí většinu lidí naší doby. Začíná se naplňovat Ježíšovo slovo pro poslední dobu: "Lidé budou omdlívat strachem v očekávání

Ve strachu

23

toho, co přijde no svět." (Luk 21,26) Mnozí lidé to tok skutečně prožívají, zvláště ti, kteří pozorně sledují současné události. Existují vůbec modlitby, jež mi pomohou, když je moje srdce naplněno strachem? Ano, existují! Mohu do dosvědčit, protože jsem povahou bázlivý člověk. Ve válce jsem měla strach z náletů, strach ze zlých lidí a z přepadávání. Pochopitelně mám i strach z hrůzy možné atomové války. Ale přece jsem jen poznala, že Ježíš je větší a mocnější než můj strach. Existuje tedy způsob, jak si může­ me v modlitbě strach podmanit, takže nás už nespoutává, ale my ovládneme jej. Strach ovládneme jménem Ježíše Krista. Vždyť Ježíš nám řekl - a v tom je vidět jeho láskyplné porozumění: 'Ve světě budete mít soužení.“ (Jan 16,33) Dále však pokračuje, že máme být zmužilí, neboť on zvítězil nad světem - a tím je samozřejmě míněn tento svět se všemi hrůzami a obavami - a tak si jej položil ke svým nohám. A také nám slíbil: “Svůj pokoj vám dávám." (Jan 14,27) Každé Ježíšovo zaslíbení se stává pevným slibem, který jistě splní, když mu je připomeneme a když mu jako dlužní úpis předložíme slib, který nám dal. Když potom přijde čas, že potřebujeme, co nám slíbil, on svému slovu dostojí. Jedna věc je však přece jen důležitá: Musíme se totiž velmi vážně modlit ve chvílích, kdy nám strach ještě nesvírá hrdlo. Strach totiž není v našem srdci přítomen vždy ve stejné míře. A proto stále připomínejme Pánu Ježíši jeho zaslíbení: Chceš mi do srdce vložit svůj pokoj. Vyplň tedy moje srdce svým pokojem tak, aby strach, až bude chtít vejít, našel už obsazený dům. Nyní tedy, dokud ještě nežijeme v hrůzách - například ve válce nebo v pronásledování křesťanů - musíme se modlit, aby Ježíšův pokoj naplnil naše srdce. Nyní jde o to, abychom se takovou modlitbou učili zůstávat v Ježíšově pokoji, pokud na nás doléhají menší rozčílení, tísně a starosti. Už teď to můžeme vyzkoušet, jestliže v drobnějších nesnázích neustále vzýváme Ježíše a když si ve víře činíme nárok na jeho zaslíbení: "Svůj pokoj vám dávám." Nyní jde o to, abychom se vírou vždy znovu drželi Ježíšova ujištění, když řekl: "Já jsem zvítězil nad světem." Ano, on nad ním zvítězil kvůli nám, aby hrůzy tohoto světa nad námi nemohly panovat, ale aby nám vládl on a jeho pokoj. Můžeme počítat s tím, že s námi je ten, kdo nás vykoupil, aby se nás nemohly zmocnit strach a hrůza.

24

Ve strachu

To také znamená již nyní se v plné důvěře svěřit Ježíšovým prostřednictvím nebeskému Otci. Vyznávejme proto, že všemo­ houcí a dobrotivý Otec je naší ochranou a záštitou, pevným hradem v dobách nouze a že zná ty, kdo mu takto důvěřují. Jestliže se již nyní - ve všech drobných nesnázích, jež nám působí starosti a strach - naučíme takto neustále modlit, pak je jedno jisté: až vstoupí do našeho života větší a největší úzkosti a ty budoucnost přinese každému z nás - pak budeme jako ozbrojený bojovník, jako vycvičený zápasník, který ví, jakým způsobem nepřítele "strach" položit na lopatky. Proto vykupujte čas. To znamená, dnes se v modlitbě pustit do boje se strachem, dnes dosáhnout vítězství nad drobnými úzkostmi. Když se naučíme poznávat, jak k nám Ježíš přichází v drobných těžkostech a starostech a jak naplňuje naše srdce svým pokojem, pak získáme důvěru, odvahu a víru očekávat to i ve větším strachu. Ježíš je větší, než ten největšístrach, jakýna nás vůbec může přijít. Vždyť on si podmanil všechny věci a vysvobodil nás ode všeho, co nás v hříchu a těžkostech chce utlačovat. Jestliže tedy vzýváme jeho jméno, pak se nám modlitbou otevírají dveře, kterými můžeme uniknout ze zajetí strachu. Jen v jeho jménu je pomoc. Čím více se v tom cvičíme, tím více to zakusíme.

Modlitby za druhé Modlíš-li se opravdově sám za sebe, pak se budeš modlit i za ostatní lidi, ať už jsou ze tvého okolí či sboru, nebo jsou to jen lidé, které ti Bůh v životě staví do cesty. Možná to již den za dnem činíš. Neseš je před Ježíše a prosíš, aby je přivedl k víře, aby je správně vedl a žehnal jim, nebo aby je vysvobodil z těch či oněch hříchů. To vše je důležité, jestliže těm, za které se modlíme, také žehnáme. Během let mi Pán stále více a více dával jedno poznat: jestliže zápasíme o lidskou duši, pak záleží na tom, abychom ze zřetele nepustili jednu moc - a to moc satanovu. On často velmi těsně obepíná člověka a sleduje při něm jediný cíl: aby se

Modlitby za druhé

25

nemohl stát vlastnictvím Ježíše Krista. Podnikne vše, aby člověk nelitoval svých hříchu, aby se z nich nevyprostil, aby se nezměnil a nebyl štastný. Prosíme-li však, aby Ježíš byl s oním člověkem, aby mu pomáhal osvobodit se, aby jej svým Duchem znovuzro­ dil, ale nedbáme přitom, že satan jej má dosud ve svém područí, pak naše modlitby nesměřují k pravému cíli, protože nevidíme příčinu všech nesnází. Dnes, se lidé - a připomeňme, že i věřící lide - ^stávají otroky satana vlivem okultismu nebo jiných hříšných svazků. A z těchto pout mohou být vysvobozeni jen tehdy, jestliže se za ně modlíme, aby je satan vydal jako své kořisti. Musíme použít ty zbraně, které nám jsou pro tento boj dány. K tomu patří také vzývání Beránkovy krve. Vstupujeme-li do takového modlitebního zápasu za jiné duše, musíme si uvědo­ mit, že se to týká i nás samých. Má-li mít naše modlitba plnou účinnost, pak satan nesmí mít ani to nejmenší právo na nás. Pán mi ukázal, že záleží na tom, abychom na takového člověka v Duchu denně kladli Beránkovu krev a vyznávali: Beránkova krev tě vysvobozuje a vyprošťuje, neboť v Beránkově krvi je velká moc. - Satan nesnese, když Beránkovu krev oslavujeme, protože jejím prostřednictvím jsme byli vykoupeni. On pak musí duše propustit. Při takové přímluvné modlitbě jsem učinila ještě další zkuše­ nost. Poznala jsem, jak velká moc spočívá v Ježíšově jménu. Kde vzýváme toto vítězné jméno, tam musí padnou bašty nepřítele a on musí duše propustit ze svého zajetí. Nad takovým člověkem je třeba vždy znovu prosit:

V Ježíšově jménu je moc, a já ji dnes mocně oslavuji. Ona řetězy hříchu trhá a jeho pouta láme. Síla takové modlitby je umocněna, jestliže je vložena do písně. Augustin říká: "Zazpívat je totéž, jako třikrát se pomodlit." A moc této modlitby ještě vzroste, jestliže nad takovým člově­ kem vzývá Ježíšovo jméno více lidí, nebo když jej společně slaví písněmi. Zde pomáhají vítězné písně o Ježíšově jménu a jeho ranách, jež jsou znamením zaplaceného výkupného. Právě v takové chvíli se můžeme spojit s jinými lidmi. Kdykoli se odhodlá­ me k takovému modlitebnímu zápasu, svazující pouta se uvolní a podle opravdovosti našeho boje dosáhneme i vítězství.

26

Modlitby za druhé

Jestliže něčemu obětuji čas a sílu a dávám tomu především přednost, pak je to projevem toho, že mi něco leží vážně na srdci.Taková vážná modlitba se projevuje tím, že si na tento modlitební zápas za určité lidi uděláme každý den čas a že se pokud je to možné - sejdeme k modlitbám i s několika lidmi společně. Délku takového zápasu určuje Pán. Je různá podle tvrdošíjnosti případu, ale jedno je jisté: Satanova moc bude zlomena. Mnohdy je třeba velké trpělivosti a vytrvalosti, ale Ježíš vždy tuto modlitbu přivede k vítězství.

Modlitby jako rozhovor s Bohem Co vlastně má být obsahem našich každodenních modli­ teb? V každém případě se budou týkat našeho boje víry s hříchem, budou obsahovat přímluvy za druhé a budou různé­ ho charakteru a zaměření - podle toho, zda právě prožíváme chvíle vyprahlosti nebo chvíle modlitebně bohaté, zda prosíme ve chvílích nedostatku, nebo zda nás tísní starosti a těžkosti. Ale to ještě není všechno. Vždyť každodenní modlitba spočí­ vá především v tom, že celou svou bytostí přicházím k Bohu Otci a k Pánu Ježíši. To znamená, že s ním navazuji spojení a uvědo­ muji si: Je tu, blížím se k němu, abych s ním teď začala hovořit. Neboť - co jiného je modlitba, než rozhovor s Bohem! Tohoto rozhovoru se může zúčastnit každý, protože každé dítě může mluvit se svým otcem a otevřít mu své srdce. A stejně jako každé dítě všechno řekne otci, tak i Boží dítě řekne svému Otci a svému Pánu a Spasiteli Ježíši vše, co má na srdci. Bůh Otec má vždy novou radost, přichází-li za ním jeho dítě se vším, co je tíží, Spasitel se raduje, přichází-li k němu nemocný se svým neduhem a Ježíš jako Ženich se raduje, přichází-li k němu nevěsta se slovy lásky. Poznala jsem, že je to ta největší milost, mohu-li hovořit se svým Bohem. Opravdu si můžeme ověřit, co říká žalmista: "Vylé­ vejte před jeho obličejem svá srdce." (Žalm 62,9) Proto bychom měli před Bohem vylévat ze srdce všechno, co nás právě znepo­

Rozhovor s Bohem

27

kojuje: zde zklamání, tam pokušení, jež nemůžeme zvládnout, nesnáze s nějakým člověkem - prostě vše, co skličuje naše srdce. Řekneme-li svému Pánu Ježíši všechno, uslyšíme ve svém srdci ' jeho odpovědi. Možná, že nás i nějak napomene nebo zase potěší,, obrátí naše myšlenky tím nebo oním směrem, kam je chce řídit on sám, abychom našli pomoc. Poznala jsem, že pomoc je už v tom, když mohu denně rozmlouvat s Bohem. Mohu s ním hovořit o všech svých starostech a ^nesnázích, a moje starosti nejenom zmizí, ale já s ním navíc zůstávám v nepřetržitém spojení. Tyto denní chvíle modlitebních rozhovorů s Bohem mi však přinesly ještě něco cennějšího: poznala jsem, že Otcovo srdce je láska, a proto čeká na lásku svých dětí v jejich slovech a v jejich odevzdanosti. "Přibližte se k Bohu a on se přiblíží k vám." Ano, přibližujte se k němu! Jestliže se -k němu blížím, pak to znamená, že svými slovy nebo písní vyslovuji a vychvaluji, jaký můj Otec je: Otec vší dobroty, Otec všeho milosrdenství, jehož srdce je jen láska, Otec vší trpělivosti a milosti, Otec potěšení, jenž je věrnost sama. Pak se ke mně skloní a já jsem tak ráda, že jsem jeho dítětem, skrytá v jeho náručí. Tak se dostávám docela blízko k jeho srdci. I Pán Ježíš čeká, abych se k němu takto přiblížila. Ježíš je láska, a proto sám sebe nazývá Ženichem. Jako ženich, očeká­ vá oddanost a lásku své nevěsty. Když se k němu blížím tím, že ho vzývám a chválím, když vyznávám, že Ježíš je ten nejkrásnější z lidských synů, Spasitel Beránek na nejvyšším trůnu, Král králů, Vítěz, který porazil peklo a smrt, pak má láska neustále roste. Ježíš se pak ke mně s láskou sklání, protože zaslíbil: "Miluji ty, kdo mne milují." {Přísl 8,17 a) A také řekl: "Kdo mne miluje, u toho si učiním příbytek." {Podle Jan 14,23) Vlastně to přichází samo sebou, že tento každodenní rozhovor mne přivádí do styku i s Duchem svátým. Jej totiž potřebuji, aby mne vedl ve všech mých otázkách, jež ze svého srdce před Bohem vylévám. Oslavuje Otce i Syna a přichází ke mně, aby mne vedl k vzývání. Ano, je vždycky při tom, když se přibližuji k srdci Boha Otce a Pána Ježíše. Každodenní modlitba nás má tedy přiblížit k Božímu srdci, jinak se totiž mine cílem. Prosebné modlitby a důvěřivé modlitby jsou potřebné, ale ty samy o sobě nestačí. Nesmí chybět to hlavní: naše srdce se musí přiblížit Božímu srdci. Z tohoto sjedno­ cení, jež je vrcholem modlitby, vzejde pravá oddanost. Pak

28

Rozhovor s Bohem

budeme při vzývání Pána Ježíše jeho láskou puzeni k tomu, abychom se mu stále více a více oddávali a obětovali. Zapá­ lena žárem jeho lásky se stane naše každodenní chvíle modliteb plamenem lásky, který předává svůj oheň vždy dalšímu dni. Tento láskyplnný rozhovor s Bohem Otcem, s naším Pánem Ježíšem Kristem a svátým Duchem je korunou všech modliteb a současně je i základem všech opravdových modliteb. Jenom to, co je zrozeno z lásky, nese v sobě božský život, neboť v Bohu je věčný život, protože Bůh je láska. Pouze takový modlitební život přináší nekonečně mnoho ovoce. Chtěla bych myslet na tebe, to mohl bys darem, Pane, mi dát, zajmi mne zcela pro sebe, bych na věky tvou mohla se stát.

Vítězná píseň o krvi Ježíše Krista Velebím Beránkovy rány a Beránkovu krev, protože: léčí neduhy mého těla, léčí neduhy mé duše, léčí neduhy mého ducha.

Oslavuji Beránkovu krev pro její odpouštějící moc, pro její očistnou moc, pro její vysvobozující moc, pro její vítěznou moc, pro její ochrannou moc. Tomu, kdo věří v moc Ježíšovy krve, není nic nemožného! Oslavuji Beránkovu krev, jež přikrývá všechny mé viny, takže je už není vidět, smývá všechny mé hříchy,

Vítězná píseň o krvi Ježíše Krista

29

takže zbělím jako sníh, má sílu mne vyprostit ze vší mé spoutanostl a z řetězů hříchů, ' je silnější než má vlastní zkažená krev a dotváří mne k Božímu obrazu, vítězí nad všemi mocnostmi, které mne chtějí utiskovat, nad každou nepřátelskou mocí, chrání mne před lstivými útoky nepřítele a chystá mi svatební šat. Oslavuji Beránkovu krev, která všechno, všechno činí nové. Haleluja. Amen.

Vítězná píseň o Ježíšově jménu V Ježíšově jménu a v jeho ranách je vítězství. Ježíš Kristus rozšlápl hadovi hlavu zlomil ijeho moc nade mnou. Vítězství bylo dosaženo. Haleluja! V Ježíšově jménu a v jeho ranách je vítězství. Ježíš Kristus zbavil smrt moci I v mém srdci a životě. Zvítězil nad smrtí. Haleluja!

V Ježíšově jménu a jeho ranách je vítězství. Ježíš porazil všechny své nepřátele i v mém životě. Nepřítel je zdolán. Ježíš je Vítěz! Haleluja! V Ježíšově jménu a v jeho ranách je vítězství. Beránek, Lev z Judy, přemohl satanovu moc v mém životě i v životě každého z nás. Ježíš je Vítěz! Haleluja!

30

Vítězná píseň o Ježíšově jménu

V Ježíšově jménu a v jeho ranách je vítězství. Ježíš přišel, aby zničil ďáblovo dílo. Je zničeno, neboť Ježíš zvítězil. Haleluja! V Ježíšově jménu a v jeho ranách je vítězství. Ježíš nás osvobodil od vší moci hříchu, neboť říká: 'Jestliže vás Syn vysvobodí, budete opravdu svobodni!" Proto o mně platí: jsem vysvobozen ze zajetí hříchu. Ježíš zvítězil. Haleluja!

V Ježíšově jménu a v jeho ranách je vítězství. Vím, že můj Vykupitel je živ, že i mne učinil novým stvořením. Jsem svobodný. Haleluja! V Ježíšově jménu a v jeho ranách je vítězství. Ježíš zajal své nepřátele a triumfoval nad nimi, ježíš zvítězil nad každou nepřátelskou mocí. Haleluja! V Ježíšově jménu a v jeho ranách je vítězství. Ježíš má klíče hrobu a smrti žádný nepřítel už nám nemůže škodit, ať zuří sebev/C.

Ježíš zvítězil.

Haleluja!

Přímluvná píseň v Ježíšově jménu Ježíši, Kníže života, který působíš pokání a uděluješ skrze Ducha svátého svůj božský život lásky a modlitby, vzývám tvé jméno nad... Tvé je vítězství! Haleluja!

Ježíši, Vysvoboditeli, skrze něhož musí být zlomena satanova pouta, jež svazují lidská srdce, vzývám tvé jméno nad... Tvé je vítězství! Haleluja!

Přímluvná píseň v Ježíšově jménu

Ježíši, Vzkříšený, zbavil jsi smrt moci a dáváš nový život z Boha, vzývám tvé jméno nad... Tvé je vítězství! Haleluja! Ježíši, Boží Beránku, zlomil jsi moc satanovu a ujal ses vlády nad naším srdcem, vzývám tvé jméno nad... Tvé je vítězství! Haleluja! Ježíši, vítězný Kníže, který si podmaňuješ všechny své nepřátele a vítězíš nad mou i každou sebejistotou a neochotou k pokání, vzývám tvé jméno nad... Tvé je vítězství! Haleluja!

Ježíši, Zachránce světa, umíš si poradit s každou nesnází a svou drahou krví uzdravuješ všechny neduhy těla a duše. Vzývám tvé jméno nad ... Tvé je vítězství! Haleluja! Ježíši, Spasiteli, právě dnes chceš učinit šťastnými mnohé lidi tím, že jako hříšníci budou činit pokání a že ve tvých ranách dojdou uzdravení. Vzývám tvé jméno nad... Tvé je vítězství! Haleluja!

Ježíši, Slitovníku, chceš, aby se všem lidem dostalo pomoci, za to jsi položil svůj život. Co bys mohl jiného dělat, než pomáhat? Vzývám tvé jméno nad... Tvé je vítězství! Haleluja!

31

32

Přímluvná píseň v Ježíšově jménu

Ježíši, Vysvoboditeli, řekl jsi: 'Jestliže vás Syn vysvobodí, budete opravdu svobodni.“ Tvé slovo znamená "Ano“ i "Amen". Vzývám tvé jméno nad... Tvé je vítězství! H aleluja i

Ježíši, Otcův vyslance, přišel jsi zažehnout na této zemi oheň a vystoupil jsi na kříž aby Duch lásky a žáru nastoupil vítězné tažení. Vzývám tvé jméno nad ... Tvé je vítězství! Haleluja! Ježíši, Příteli a Ženichu, probouzíš lidi, aby tě směli milovat jako tvá nevěsta. Vzývám tvé jméno nad... Tvé je vítězství! Haleluja!

Ježíši, Jsi Alfa i Omega, jako velký Stvořitel a Dokonavatel svou milostí dovršuješ započaté dílo na duších. Vzývám tvé jméno nad ... Tvé je vítězství! Haleluja!

Ježíši, Pane, Tobě je dána všechna moc na nebi i na zemi. Vzývám tvé jméno nad... a zpívám o tvém vítězství, neboť tvá pravice je zdvižena, pravice Páně zvítězila. Haleluja! Amen!

Letrucru biblická akademie V zídkách 402

280 02 Kolín II 2

M. Basiled Schlinková Moje zkušenosti s modlitbou Vydalo nakladatelství LUXPRESS Praha z německého originálu MEINE GEBETE Translation ©LUXPRESS Foto na obálce Jindřich Makovička Grafická úprava O. Středa Tisk Luxpress